Česká zemědělská univerzita v Praze

Technická fakulta

a její představitelé

TYPOGRAFIEProč je ohled na typografickou stránku textu důležitý? Protože vede ke snazšímu čtení a pochopení textu.

Dominik Kolmankvěten 2018

Obchod a podnikání s technikou

Počítačová prezentace dat

ObsahTypografie (1).........................................................................................................1

Dějiny typografie (1)...........................................................................................1Písmomalířství (1)...............................................................................................2Proslulí světoví typografové................................................................................2

Nicolas Jenson (2).............................................................................................2John Baskerville (3)..........................................................................................3Giambattista Bodoni (4)...................................................................................4Hermann Zapf (5)............................................................................................5Matthew Carter (6)...........................................................................................5

Významní čeští typografové................................................................................6Jiří Melantrich z Aventina (7)............................................................................6

Josef Mánes (8)....................................................................................................7Vojtěch Preissig (9).............................................................................................8František Muzika (10)..........................................................................................9Jiří Blažek (11).....................................................................................................9Jan Solpera (12).................................................................................................10

František Štorm (13)......................................................................................11Citovaná literatura...............................................................................................12Seznam obrázků...................................................................................................13

Typografie (1)Typografie je umělecko-technický obor, který se zabývá tiskovým písmem. Dělí se na mikrotypografii a makrotypografii. Makrotypografie se zabývá uměleckou tvorbou písma. Mikrotypografie se zabývá umístěním písma na stránku, proporcemi titulků, textů a ilustrací, v češtině se tradičně nazývá grafická úprava.

Dějiny typografie (1)Dějiny typografie ve vlastním slova smyslu začínají na přelomu středověku a novověku kolem poloviny 16. století. Nejčastěji se za vynálezce označuje Johannes Gutenberg, který v Mohuči v roce 1448 uvedl do provozu knihtisk z dřevěných matric. V tomto období experimentovali s tiskem také další umělci, například v Avignonu, Benátkách nebo v Toskánsku. Během velmi krátkého období nástupu novověku na konci 15. století a v prvních dvou desetiletích století šestnáctého došlo ke vzniku dvou základních forem latinského písma, a to písma humanistického a novogotického. V českých zemích se etablovaly knihtiskárny velmi časně, nejprve roku 1468 tiskem Trojánské kroniky v Plzni a v dalším desetiletí v Praze.

Novogotické písmo bylo odvozeno ze středověkého gotického písma. Od 16. století se v  německých písemnostech konstituovaly tři základní druhy novogotického písma: kreslené novogotické písmo neboli fraktura (Frakturschrift; resp. ranější kurzíva fraktury švabach), zběžnější novogotické polokurzívní písmo neboli kanzlei (Kanzleischrift) a novogotické kurzívní písmo neboli kurent (Kurrentschrift), který vyhovoval potřebě rychlého psaní a čitelnosti a stal se druhem základním. V českých písemnostech používání novogotického písma přetrvalo přibližně do poloviny 19. století, v německy psaných až do roku 1941, kdy bylo úředně zavedeno humanistické písmo.

V době zrodu humanistického písma považovali humanisté psaní antických děl novogotickým písmem za barbarství. V roce 1465 Konrad Sweynheim a Arnold Pannartz vydali Ciceronův spis De oratore antikvou (Antiqua, anglicky Roman). Tím začíná v typografii renesance (anglicky Old style), která vydržela až do počátku 18. století.

Antikva nebyla původně používána pro církevní a právnická díla, ale rozšířila se všude, kromě Německa. Od roku 1501 Aldus Manutius produkoval masové a laciné edice knih v kurzívě. Jeho produkce byla čtyřikrát větší, než bylo obvyklé, čímž skončilo období prvotisků. Kolem roku 1540 ustalo období experimentů s písmy a kolem roku 1550 přestala být kurzíva standardním písmem a začala mít pouze vyznačovací funkci.

Novým obdobím zásadního rozvoje typografie bylo baroko (anglicky Transitional, 1722–1763), de facto tedy rokoko. Vyznačuje se v písmu větším kontrastem mezi širokými dříky písmen a úzkými liniemi a důsledným oddělováním titulků,

1

odstavců a sloupců textu od marginálií s využitím grafických odrážek a ornamentálních dekorací. Po baroku následoval klasicismus (anglicky Modern types, 1788–1820), který pod vlivem objemných tisků encyklopedií ještě zvýšil technický charakter písma a kontrast mezi tenkými a tlustými liniemi. Písmo je užší a sklon přímější. Pak započal úpadek (1820–1888), zapříčiněný překotným vývojem průmyslové výroby a novinové produkce.

Obnova estetické kvality typografie započala na přelomu 80. a 90. let 19. století v Anglii soukromými tisky bibliofilií a v celé Evropě byla dokonána, když bylo nově vyryto písmo Caslon pro časopis The Imprint. 20. století je eklektické; těží z renesance, baroka i klasicismu. Přelomovým obdobím bylo pro typografii nejprve zrušení ruční sazby a jejím nahrazení fototiskem.

Druhý a zásadní zlom v dějinách typografie nastal zavedením digitálního tisku koncem 20. století. Dosavadní typy krásného písma se zprvu drasticky redukovaly podle omezených možností výstupní techniky (tiskárny a monitory s nízkým rozlišením).S dalším technickým pokrokem se v posledních letech postupně vrací estetické normy typografie, ovšem nemají již masové měřítko tisku na papíře, nýbrž pronikají více do elektronických médií.

Písmomalířství (1)Písmomalířství je řemeslo, které se zabývá malbou nápisů různým písmem na různé materiály. Písmomalíři jsou tedy řemeslníci, kteří velmi často ve své praxi realizují poznatky získané nejen z malířství a natěračství, ale také z oboru typografie. Písmomalířství je patrně na ústupu, neboť mnoho nápisů se v současnosti vytváří jiným způsobem (např. lepí se ve formě samolepicích prvků vytvářených počítačem apod.).

Proslulí světoví typografovéNicolas Jenson (2)Nicolas Jenson (cca 1420 Sommervoire (Champagne) – 1480/1481 Benátky) byl tiskař a rytec, který v Benátkách vytvořil nejdokonalejší antikvové písmo raného období knihtisku.

Vyučil se v rytectví a ražbě mincí a pracoval v královské mincovně v Tours. V roce 1558 byl poslán francouzským králem Karlem VII. do Mohuče, aby se naučil technice nového vynálezu Johannese Gutenberga, který tam tehdy pobýval. V

2 Obr. 1 Nicolas Jenson

Mohuči pracoval u tiskaře Petera Schoeffera, který Gutenbergův vynález zdokonalil, až do roku 1562, kdy bylo město vypleněno.

Další Jensonovy osudy a místo pobytu do roku 1470 jsou nejisté, snad pracoval pro bratry Johannese a Wendelina da Spira v roce 1469 v Benátkách. Od roku 1470 se právě tam stává samostatným tiskařem. Již jeho první kniha De Evangelica praeparatione (latinský překlad textu církevního otce Eusebia) byla vysázena po grafické stránce mistrovsky zvládnutým písmem. Jenson tedy musel mít s tvorbou písma zkušenosti, návaznost na písmo bratrů da Spira podporuje domněnku, že v předchozím roce působil v jejich dílně.

Od roku 1473 se spojil s dvěma kupci z Frankfurtu, což mu zajistilo financování a rozšíření odbytu knih do Německa. Vydává knihy všech žánrů, v latině, ale také v italštině a řečtině tištěné řeckým písmem. V roce 1480 s Janem z Kolína, dalším benátským tiskařem, vytvořil společný podnik, ale před koncem roku či na počátku roku 1481 oba zemřeli. Podnik pak získal Andrea Torresani, pozdější tchán Alda Manutia, který v Benátkách ještě před rokem 1500 (období prvotisků) vytiskl knihy, které znamenaly po Jensonově antikvě další mezník ve vývoji tiskového písma.

John Baskerville (3)John Baskerville (28. ledna 1706 – 8. ledna 1775) byl anglický typograf a tiskař. Stal se nejen reformátorem anglické typografie, ale podstatně ovlivnil vývoj světového knihtisku směrem k jeho nejvyspělejším formám.

John Baskerville se narodil roku 1706 ve městě Wolverley v Worcestershiru, v Anglii. Zemřel roku 1775 a byl pohřben v malém mauzoleu ve své zahradě.

Jeho vášeň pro písmo a typografii byla celoživotní. Již roku 1723 se stal známým rytcem a učitelem kaligrafie. Když se kolem roku 1726 přestěhoval se do Birminghamu, založil zde školu v Bull Ring. Tam vyučoval kaligrafii a účetnictví, přičemž se stále živil jako rytec.

Kolem roku 1738 se na Moor Street objevila jeho firma zabývající se japanningem (japanning byla starší forma smaltování), kde se poprvé ukázal jako veliký inovátor. Během desetiletí se stal bohatým mužem, což mu umožnilo koupit si pozemek a veliký dům. Zatímco pokračoval v oblasti japanningu, začal se kolem roku 1750 opět soustředit na svou vášeň, typografii.

V oblasti polygrafie byl Baskerville veliký vynálezce a perfekcionista. Experimentoval s výrobou papíru, zpracováním inkoustu, vynalézal nové způsoby tisku. Změnil dosavadní systém výroby písma, což mu umožnilo vytvářet jemnější a výraznější znaky, než komukoliv před ním. Vynalezl svůj vlastní lesklý, unikátní

3

Obr. 2 John Baskerville

černý krycí inkoust. Byl prvním, kdo komerčně využíval velínový papír Jamese Whatmana, který byl daleko jemnější než tradiční žebrovaný papír a zároveň inovoval tiskový proces používáním horkých měděných válců k vysušení inkoustu, než se stačil vpít hluboko do papíru (metoda horkého tisku).

Rovněž navrhl nová písma. Nespokojen s dosavadní nabídkou písem Jensona a Garamonda, začal vyvíjet svůj vlastní styl, daleko jemnější a výraznější než ostatní. Zkoumal obtížnost čtení odlišných znaků a zjistil, že písma jemných tahů se daleko lépe četla při tisku v malých velikostech – zejména v knihách. Jeho rytec John Handy měl za úkol odlišit písmo od tehdy módního Caslona, a tak byla v roce 1754 po deseti letech práce v Birminghamu konečně vydána Baskervillova klasicistní antikva.

Hlazený papír pak v roce 1757 použil jako vůbec první z tiskařů k vytištění své první knihy, Vergiliova básnického díla. Následovalo asi 50 dalších klasik. Traduje se, že francouzský dramatik Beaumarchais neváhal po Baskervillově smrti vynaložit dvacet tisíc liber na koupi hlavní části razidel, aby mohl Baskervillovým písmem nechat vytisknout Voltairovo dílo.

V roce 1758 se Baskerville stal tiskařem univerzity v Cambridge, pro kterou v roce 1763 vydal své mistrovské dílo – ačkoli byl Baskerville paradoxně přesvědčeným ateistou, za jednu z jeho nejkrásnějších knih je označována fóliová Bible, která znamenala obrovský pokrok mezi standardy své doby.

Baskervillovými stěžejními principy byly jednoduchost, elegance a především přehlednost. Jako první použil v sazbě titulků meziřádkový proklad a značně prostrkávané verzálky. V kompozici stránky Baskerville vyzdvihl důležitost prázdné plochy. Vždy usiloval o odstranění všeho, co překáží čitelnosti. Pracoval bez ornamentů a linek, čistě a s velkými okraji. Písmo Baskerville se dodnes mezi typografy těší veliké oblibě.

Giambattista Bodoni (4)Giambattista (Giovanni Battista) Bodoni (16. únor 1740, Saluzzo, Piemont - 30. listopad 1813, Parma) byl italský typograf. Spolu s angličanem Johnem Baskervillem a Francouzem Firminem Didotem tvoří trojici nejvýznamnějších typografů 18. století.

Vyučil se knihtiskařem v dílně svého otce, Francesca Agostina Bodoniho. V osmnácti letech odešel do Říma. Zde byl díky svému strýci doporučen do služeb knihtiskárny Propaganda, kde se zabýval osm let orientálními abecedami. Z této doby je jeho první pokus o vyrytí vlastního písma, který ale nebyl úspěšný. V roce 1766 se na radu svých přátel vypravil do Londýna. Během cesty ale onemocněl a zůstal v Turínu. V té době hledal Leon Guillame du Tillot, ministr vévody Ferdinanda I Parmského, vhodného vedoucího dvorní tiskárny. Bodoni dostal

4Obr. 3 Giambattista Bodoni

povolení Sardinského krále a nabídku přijal a roku 1768 odešel do Parmy. Nejprve používal písma Pierre Simona Fourniera. Chtěl ale mít vlastní písma.

V první části svého díla zdokonaloval cizí typy písma (především písma Fournierova). Později, když získal potřebnou technickou dokonalost, pracoval na písmech vlastních. Vedle velkého množství typů písma v různých abecedách je obdivována i jeho typografie, kdy využíval různých stupňů stejného typu písma, aby vyjádřil různý význam textu, a přitom docílil harmonický a krásný celek.

Hermann Zapf (5)Hermann Zapf (8. listopad 1918 v Norimberku, Německo – 4. červen 2015) byl německý typograf, učitel typografie, kaligraf a knihař žijící v Darmstadtu v Německu.

Jeho nejznámějšími písmy jsou Palatino (1948), Optima (1952), Aldus (1954), Zapfino (1998).

Zapf během své dlouhé kariéry typografa pracoval na několika etapách rozvoje technologie tiskařských strojů. Od ocelorytu přes typoofset k digitálnímu tisku lámanému na počítačích pomocí programů DTP.

V roce 1977 se Zapf stal profesorem katedry Počítačové typografie na Rochester Institute of Technology v Rochestru ve státě New York, která byla svého druhu první na světě. Následujících 10 let, kdy nastálo bydlel v Darmstadtu, byl zaměstnán v práci na vysoké škole v Rochestru a na Škole grafiky a fotografie v Darmstadtu. V tom samém roce založil v New Yorku firmu Design Processing International, která se zabývala rozvíjením programů spojených s počítačovou typografií.

V roce 1993 Zapf vystoupil z ATypI (Mezinárodní typografická asociace) v protestu proti tomu, že Microsoft zahájil prodej svého kancelářského balíčku Microsoft Office vybaveného písmem Monotype Book Antiqua, jež byla blízkou kopií písma Palatino.

Matthew Carter (6)Matthew Carter (* 1. října 1937 Londýn) je současný tvůrce mnoha písem, zkušený v tradičním umění tvorby písma pro kovovou sazbu, fotosazbu i digitální zpracování.

Jeho otcem byl Harry Carter, britský právník, lingvista, knižní a písmový návrhář a historik písma, archivář Oxford University Press.

5

Obr. 4 Hermann Zapf

Dlouhá léta spolupracoval se společností Linotype. V roce 1981 se stal spoluzakladatelem první nezávislé digitální písmolijny Bitstream Inc. Kvůli provozním a obchodním úkolům zde však měl jen málo času na vlastní tvorbu, takže o deset let později firmu opouští a zakládá další společnost, Carter & Cone Type Inc., kde může pracovat na projektech, které do té doby nemohl uskutečnit.Matthew Carter je autorem mnoha obecně známých písem (Mantinia, Sophia, Big Caslon, Bell Centennial, Charter a další). Nejznámějšími však zřejmě jsou systémová písma pro MS Windows Verdana a Georgia, tvořená už od začátku jako bitmapové fonty speciálně pro použití na obrazovce. Carter však pracoval také pro Apple Computer, Time, Newsweek, The Washington Post a další.

V roce 1981 jej Královská společnost umění jmenovala královským průmyslovým designérem, je nositelem Chryslerovy ceny za inovativní design a mnoha jiných britských i amerických ocenění.

Významní čeští typografovéJiří Melantrich z Aventina (7)Jiří Melantrich (Rožďalovský) z Aventina (1511, Rož-ďalovice – 19. listopadu 1580, Praha) byl významný český renesanční tiskař a nakladatel.

Ze své tiskárny postupně vybudoval velký tiskařský a nakladatelský podnik evropského významu. Základem jeho ediční činnosti se stala bible, kterou vydal zřejmě čtyřikrát či pětkrát (tzv. Bible Melantrichova zvaná též Melantriška). Třikrát vydal Nový zákon a také širokou paletu další náboženské a mravoličné literatury (mj. od Erasma Rotterdamského) určené jak katolickým, tak luterským či utrakvistickým zákazníkům. Věnoval se i tisku humanistické literatury a latinských básnických sbírek. Počinem přesahujícím svým významem hranici Čech byla spolupráce s proslaveným italským lékařem a botanikem Pietrem Andreou Mattiolim, především pak české a německé vydání jeho Herbáře. Věnoval se však i tisku různých příruček a slovníků, sněmovních akt či jiné právnické literatury, ale také laciných zábavných knížek lidového čtení.

Jiří Melantrich byl též členem městské rady Starého Města pražského. Roku 1557 mu byl udělen šlechtický titul a erb. Po celý život vystupoval jako humanisticky vzdělaný utrakvista ovlivněný luterstvím a tolerantní ke katolictví.

Po roce 1576 začal spolupracovat se svým zetěm Danielem Adamem z Veleslavína, který pak tiskařský podnik po Melantrichově smrti převzal a dále provozoval.

6

Obr. 5 Matthew Carter

Obr. 6 Jiří Melatrich z Aventina

O Melantrichově školení nevíme prakticky nic, přesto je velmi pravděpodobné, že skutečně důvěrně poznal provoz některé velké tiskárny jako byla Frobenova tiskárna v Basileji. Dokládá to hluboká znalost typografie a tiskařského řemesla a také zkušenost s nakladatelskou činností, její organizací a ekonomikou. To vše na špičkové evropské úrovni.

Kvalita Melantrichových publikací přitom nespočívá pouze v použití kvalitní sazby a propracovaných, rozměrných dřevořezů, nýbrž též v typografickém uspořádání sazby, uměřeném a citlivém použití ozdobných iniciál a dalších výzdobných prvků, v kompozici jednotlivých tiskových stran, což je patrné zvláště v sazbě stran titulních, ve schopnosti kombinace a výběru různých druhů písma atd. To vše prozrazuje zjevný výtvarný talent. Nejvýrazněji je tato schopnost patrná na drobných tiscích latinské poesie, neboť tyto práce nebyly tolik zatíženy nutností upoutat pozornost kupců množstvím textu květnatě vychvalujícího nabízenou knihu.

Josef Mánes (8)Josef Mánes (12. květen 1820 Praha-Staré Město – 9. prosince 1871 Praha-Nové Město) byl český malíř, ilustrátor, grafik a jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu. Výtvarně činný otec i strýc k malířsví vychovali a vyučili jeho i jeho sourozence Quida a Amálii. Josefův osobní život byl zaslíben ženám. Byl šťastný v období studií, konjunktury svých prací, bohémské nezávislosti a obrozeneckých ideálů. Stal se nešťastným v soužití v rodném domě (U obecního dvora 798/5) se sourozenci, při nedostatku zakázek po roce 1848: člověk nepraktický a plachý byl sestrou nucen zříci se své tehdejší lásky, služky Františky Šťovíčkové. Těžké a plíživé duševní chorobě podlehl 9. prosince 1871. Je považován za zakládající osobnost českého malířství a designu a největšího mistra české malby a krajinářství v období romantismu a realismu.

Jeho tvorba vychází z romantismu, byla inspirována studiem portrétní malby mnichovské, rodným prostředím Starého Města pražského a životem venkovského lidu na Hané, který pro něj představoval ideál čistoty a lidství. K nejznámějším pracím patří cyklus portrétů pražských obyvatel, žánrové novorokokové scény z pobytu u šlechtických mecenášů na zámku rodiny Silva-Tarrouca v Čechách pod Kosířem na Hané, krajinomalby, a dále mj. výše zmíněná kalendářní deska z roku 1865 na Staroměstském orloji (tam je dnes kopie, originál je vystaven v Muzeu hl. m. Prahy). Zobrazuje alegorii 12 měsíců v roce pomocí zemědělských prací.

7

Obr. 7 Josef Mánes

Vojtěch Preissig (9)Vojtěch Preissig (31. července 1873 Světec (okres Teplice) – 11. června 1944 Dachau, Německo) byl český grafik, typograf, malíř, ilustrátor, účastník protirakouského i protinacistického odboje.

Narodil se ve vile Jakobi v obci Světec. Jeho otec byl důlní inženýr Eduard Preissig , matka Berta, rozená Augusti-novičová . Rodiče s celkem osmi dětmi se v roce 1884 se přestěhovali do Prahy. Od jedenácti let studoval na 1. české reálce v Ječné ulici v Praze, kde v roce 1892 odmaturoval. V maturitním vysvědčení má oznámkované kreslení: „výborný, – práce vynikají hojností a dokonalým provedením“.

Od roku 1892 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Bedřicha Ohmanna, kde svoje studium dokončil roku 1897. O rok později odjel přes Vídeň a Mnichov do Paříže, aby spolupracoval s Alfonsem Muchou a studoval grafické techniky v soukromých ateliérech Delauna a Schmida.

V roce 1903 se vrátil zpět do Prahy a začal pracovat v České slévárně písma. Od roku 1905 měl vlastní grafický ateliér, právě grafické práce ve stylu secese z těchto let jsou z jeho tvorby nejznámější. Vynikající byly jeho ilustrace, grafické úpravy knih a plakáty. Vojtěch Pressig založil časopis Česká grafika, dále byl ve Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Preissigova potřeba vidět svět v celku, zkoumat souvislosti mezi člověkem a přírodou, kosmickými zákonitostmi, zásadním způsobem motivovala jak jeho tvorbu, tak i osobní postoj k životu. Zkoumal vzájemné vztahy barev a tvarových konstrukcí, čímž přivedl secesní ornamentiku k novému geometrickému významu. Objevoval nové možnosti tisku z výšky při otisku struktur koláží. V nich poprvé použil provázky, smirkový papír, piliny a nitě. Některé koláže – matrice pro tisk – se zachovaly. Název jim byl dán až dodatečně po Preissigově smrti.

8

Obr. 8 Vojtěch Pressig

František Muzika (10)František Muzika (26. června 1900, Praha – 1. listopadu 1974, Praha) byl český malíř, ilustrátor, typograf a scénograf.

V letech 1918–1924 studoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. Poté odjel do Paříže, kde v letech 1924–1925 pokračoval ve studiích na Académie des beaux-arts. V letech 1945–1970 působil jako profesor na VŠUP v Praze ve Speciálním ateliéru užité grafiky ke knižní úpravě a plakátu.

V roce 1921 vstoupil do Devětsilu, ale hned následující rok přešel do SVU Mánes. Dále byl členem Nové skupiny. Od roku 1927 spolupracoval s Otakarem Štorch-Marienem a stal se uměleckým ředitelem nakladatelství Aventinum a redaktorem časopisu Musaion. Později pracoval pro nakladatelství Melantrich a František Borový.

Jiří Blažek (11)Jiří Blažek (* 30. října 1922 v Uhříněvsi - 28. června 2017 v Praze) byl český grafik, typograf, ilustrátor knih a sběratel umění. Žil a tvořil v Praze.

Uměleckou, lidskou i duchovní pouť Jiřího Blažka předznamenal výtvarný talent, duchovní prostředí katolické rodiny, chlapecká organizace Legio angelica v čele s páterem Methodem Klementem, a inspirativní blízkost malířky a grafičky Zdenky Braunerové, o kterou jeho matka pečovala až do její smrti. Pro formování profesní kariéry mělo zásadní význam vysokoškolské vzdělání v ateliéru Františka Muziky, který poskytoval syntetické vyškolení v grafickém designu na evropské úrovni. Výrazné talenty jako Jiří Blažek, Luděk Vimr, Bohumil Vančura nebo Milan Hegar ihned přitáhly zájem předních nakladatelů.

9

Obr. 9 František Muzika

Obr. 10 Jiří Blažek

Jiří Blažek navrhoval zpočátku písmo a grafickou úpravu knih, ilustrace obálky i přebaly, často také kreslil iniciály nebo kaligraficky psal tituly. Vyzdobil a vypravil přes pět stovek knižních titulů.

Pro ranou tvorbu z padesátých a první poloviny šedesátých let 20. století je příznačná inovativní typografie: návrhy odvozené z renesančního písma cancellaresca. Celou kariéru Blažek rozvíjí stužkové kaligrafické písmo. Vrcholem této etapy jsou Ezopovy bajky s Hollarovými ilustracemi a Blažkovými iniciálami, knížka bibliofilské kvality, vyznamenaná na knižním veletrhu v Lipsku roku 1957.

Jan Solpera (12)Jan Solpera (* 26. prosince 1939 Jindřichův Hradec) je český tvůrce písma, typograf, grafik, pedagog a odborný publicista.

V letech 1954–1958 studoval na SOŠV v Praze, ve studiu pokračoval u Františka Muziky na VŠUP (1959–1965) ve Speciálním ateliéru užité grafiky ke knižní úpravě a plakátu. Na téže škole vyučoval od roku 1973 nauku o písmu, roku 1987 se stal vedoucím Ateliéru knižní grafiky a písma, v roce 1992 mu byl udělen akademický titul profesor.

Vytvořil řadu výstavních plakátů (např. areploS, 1989), diva-delních plakátů (např. Don Juan, 1989; Kritická noc, 1994) a logotypů (např. Česká národní banka, 1993 nebo Akademie věd ČR, pro kterou navrhl písmo Scienta, 1998). Velkou část jeho tvorby tvoří knižní grafika, je autorem návrhů několika desítek knižních titulů a četných edic. Vytvořil řadu typografických písem mj. Circo, Fat Twin, Blot, Plus, Meander uncial. Dále pak písma Solpera (1999) a Areplos (2005), která realizoval ve spolupráci s Františkem Štormem. Roku 1977 sestavil novou klasifikaci typografických písem, jež byla přijata jako oborová norma. Napsal i řadu odborných studií, které byly uveřejněny např. v časopisech Typografia či Umění a řemesla. Je členem Type Directors Club New York, The Poster Society New Jersey, zakládajícím členem TypoDesignClubu, čestným členem Double Crown Club Cambridge a dalších oborových spolků.

František Štorm (13)František Štorm (* 3. července 1966, Praha) je český tvůrce písma, typograf, grafik, pedagog, odborný publicista a hudebník.

František Štorm je synem malířky Dany Puchnarové. Je vnukem Břetislava Štorma, českého architekta, heraldika a grafika. V letech

10

Obr. 11 Jan Solpera

1981–1985 studoval na SOŠV v Praze. Ve studiu pokračoval na VŠUP tamtéž, nejprve pod vedením Milana Hegara a později Jana Solpery, v jehož Ateliéru knižní grafiky a písma absolvoval v roce 1991. V letech 2003–2008 působil jako vedoucí ateliéru Tvorba písma a typografie na téže škole.

Roku 1993 založil v Praze Střešovickou písmolijnu (později Storm Type Foundry), která se zabývá tvorbou a distribucí digitálních typografických písem. Tato písmolijna nabízí více než 800 originálních písem, mezi nimiž jsou Štormova písma autorská (např. Serapion, 1997; Trivia, 2012; Academica, 2007), modifikace písem historických i digitalizace písem významných českých autorů (např. Vojtěcha Preissiga, Slavoboje Tusara, Jiřího Rathouského, Josefa Týfy, Jana Solpery). Je autorem např. typografického stylu restaurace Lokál. Ilustracemi doprovodil např. publikace "Neser bohy" Josefa Moníka (2004) či sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta (od 2010). Je autorem knihy "Eseje o typografii" (2009), která byla nominována na literární cenu Magnesia litera v kategorii publicistika.

Štorm působí jako zpěvák a kytarista v české metalové kapele Master’s Hammer, pro kterou také píše veškeré texty. Po rozpadu kapely v 90. letech nahrál album Airbrusher. Kapela se obnovila v roce 2009, kdy vydala album Mantras. Od roku 2015 je též členem projektu Mortal Cabinet.

V roce 2005 mu byla udělena cena Revolver Revue. Jeho kniha Eseje o typografii byla v roce 2009 jednou ze tří knih nominovaných na českou literární cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika.

11

Citovaná literatura1. Wikimedia Foundation, Inc. Typografie. Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 29. Listopad 2017. [Citace: 6. Březen 2018.] https://cs.wikipedia.org/wiki/Typografie#P%C3%ADsmolijny.

2. —. Nicolas Jenson. Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 3. Říjen 2017. [Citace: 7. březen 2017.] https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicolas_Jenson.

3. —. John Baskerville. Wkipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 3. říjen 2017. [Citace: 7. březen 2018.] https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Baskerville.

4. —. Giambattista Bodoni. Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 27. řijen 2017. [Citace: 7. březen 2018.] https://cs.wikipedia.org/wiki/Giambattista_Bodoni.

5. —. Hermann Zapf. Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 6. listopad 2016. [Citace: 7. březen 2018.] https://cs.wikipedia.org/wiki/Hermann_Zapf.

6. —. Matthew Carter. Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 3. říjen 2017. [Citace: 7. březen 2018.] https://cs.wikipedia.org/wiki/Matthew_Carter.

7. —. Jiří Melatrich z Aventina. Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 6. leden 2018. [Citace: 7. březen 2018.] https://cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Melantrich_z_Aventina.

8. —. Josef Mánes. Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 22. únor 2018. [Citace: 7. březen 2018.] https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Mánes.

9. —. Vojtěch Preissig. Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 2. únor 2018. [Citace: 7. březen 2018.] https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojtěch_Preissig.

10. —. František Muzika. Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 24. listopad 2017. [Citace: 7. březen 2018.] https://cs.wikipedia.org/wiki/František_Muzika.

11. —. Jiří Blažek. Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 17. prosinec 2017. [Citace: 13. březen 2018.] https://cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Blažek_(grafik).

12. —. Jan Solpera. Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 20. prosinec 2017. [Citace: 13. březen 2018.] https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Solpera.

13. —. František Štorm. Wikipedia. [Online] Wikimedia Foundation, Inc., 24. duben 2017. [Citace: 13. březen 2018.] https://cs.wikipedia.org/wiki/František_Štorm.

12