Dentální hygiena u pacientů s dočasným chrupem

Absolventská práce

Kristína Zelenková

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola

Alšovo nábřeží 6, Praha 1

Studijní obor: Diplomovaná dentální hygienistka

Vedoucí práce: Alena Kralevičová, DiS.

Datum odevzdání práce: 20. dubna 2012

Datum obhajoby:

Praha 2012

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité

prameny jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a

zdrojů informací.

Praha 20. dubna 2012 ………………………….

podpis autorky

Poděkování

Děkuji Aleně Kralevičové, DiS. za odborné vedení absolventské práce a poskytování

cenných rad a důležitých podkladů k práci. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za

poskytnutí fotografií.

Souhlas s použitím práce

Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována ve Středisku vědeckých

informací Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1,

Alšovo nábřeží 6.

….………………………….

podpis autorky

ABSTRAKT

Kristína Zelenková

Dentální hygiena u pacientů s dočasným chrupem

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola

Alšovo nábřeží 6, Praha 1

Vedoucí práce: Alena Kralevičová, DiS.

Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2012, stran 66

Osvojením správných hygienických a stravovacích návyků v dětském věku lze docílit

orálního zdraví na celý život. Tato práce je proto zaměřena na šíření osvěty laické

veřejnosti. Ačkoliv v poslední době lze vnímat zvýšení zájmu o dětskou stomatologii a

prevenci předčasné ztráty chrupu ze strany stomatologů, aspekt výživy ovlivňující

kvalitu dentice je zatím bohužel často opomíjen. Nadměrný přísun sacharidů a kyselin

v potravě a kvantitativně i kvalitativně nedostatečný pitný režim v kombinaci

s nevhodnou nebo nedostačující ústní hygienou vede přes zubní kaz, ortodontické

anomálie, obezitu i k velmi vážným zdravotním i psychickým problémům. Vzhledem

k tomu, že se mi tato domněnka potvrdila prostřednictvím dotazníkového šetření

v praxi, rozhodla jsem se vypracovat návodné motivační a preventivní postupy

pro rodiče dětí ve věku od narození do šesti let. Tyto postupy jsou zejména zaměřeny

na témata vyvážené stravy, omezení příjmu cukru v potravinách i nápojích, využití

umělých sladidel, lokální i celkovou fluoridaci, pravidelnou a správně prováděnou

hygienu dutiny ústní a motivaci k pravidelným preventivním prohlídkám. Zdravý

životní styl, správné hygienické a stravovací návyky rodičů by měly být příkladem

dětem. Samotným dětem by k orientaci v problému měla napomoci názorná motivační

pohádka.

Klíčová slova: dentální hygiena, dočasný chrup, motivace, stravovací návyky,

fluoridace

ABSTRACT

Kristína Zelenková

Dentální hygiena u pacientů s dočasným chrupem

DENTAL HYGIENE IN PATIENTS WITH DECIDUOUS DENTITION

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola

Alšovo nábřeží 6, Praha 1

Vedoucí práce: Alena Kralevičová, DiS.

Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2012, stran 66

By adopting good hygiene and eating habits in childhood can be achieved through oral

health for all life. Therefore, this work focuses on rating awareness the general public.

Although in recent years an increased interest in children´s dentistry and prevention

of premature lost soft teeth by dentists can be seen, nutrition aspect affecting the quality

of dentition is unfortunately often neglected. Excessive intake of carbohydrates and

acids in the diet and quantitatively and qualititavely inadequate fluid intake

in combination with innappropriate or inadequate oral hygiene, results in tooth decay,

orthodontic anomalies, obesity as well as very serious health and psychological

problems. As confirmed this assumption by means of questionnaire research in practice,

I decided to develop a motivation and preventive guidance to parents of children at the

age from birth to six. These procedures are particularly focused on the issues

as a balanced diet, limited sugar intake in food and drinks, use of artifical sweeteners,

local and overall fluoridation, regular and proper oral hygiene and motivation for

regular preventive examitations. A healthy lifestyle, good hygiene and eating habits of

parents should be an example to children.The illustrative motivation fairy tale also

should help children to direct their attention to the problem.

Key words: dental hygiene, deciduous dentition, motivation, diet, fluoridation

OBSAH

ÚVOD ............................................................................................................................. 10

1 TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................... 11

1.1 HISTORIE STOMATOLOGIE A DENTÁLNÍ HYGIENY ................................................. 11

1.2 STAV PROBLEMATIKY VE SVĚTĚ ........................................................................... 11

1.3 STAV PROBLEMATIKY V ČESKÉ REPUBLICE .......................................................... 12

1.4 DEFINICE POJMŮ................................................................................................... 12

1.4.1 Dutina ústní ................................................................................................. 12

1.4.2 Zub .............................................................................................................. 12

1.4.2.1 Vývoj zubů .......................................................................................... 14

1.4.2.2 Erupce zubů ......................................................................................... 16

1.4.3 Zubní mikrobiální povlak ............................................................................ 16

1.4.4 Zubní kámen................................................................................................ 17

1.4.5 Slina ............................................................................................................ 18

1.4.6 Fluoridy ....................................................................................................... 19

1.4.6.1 Fluor .................................................................................................... 19

1.4.6.2 Fluoridace ............................................................................................ 19

1.4.6.3 Fluoridové tablety ............................................................................... 20

1.4.6.4 Alimentární příjem fluoru ze zubních past u dětí................................ 22

1.4.6.5 Fluoridace soli ..................................................................................... 22

1.4.6.6 Fluoridace mléka ................................................................................. 22

1.4.6.7 Fluoridace vody ................................................................................... 22

1.4.6.8 Fluoróza skloviny ................................................................................ 23

1.4.6.9 Toxicita fluoru ..................................................................................... 24

1.4.7 Demineralizace a remineralizace ................................................................ 25

1.4.8 Zubní kaz ..................................................................................................... 26

1.4.8.1 Dělení kazu.......................................................................................... 26

1.4.8.2 Šíření zubního kazu ............................................................................. 27

1.4.8.3 Komplikace neléčeného zubního kazu u dětí ...................................... 27

1.4.8.4 Důsledky předčasné ztráty dočasného chrupu .................................... 29

1.4.8.5 Ortodoncie ........................................................................................... 29

1.4.9 Vliv potravy na tvrdé zubní tkáně ............................................................... 30

1.4.9.1 Sacharidy ............................................................................................. 31

1.4.9.2 Zubům nebezpečné potraviny ............................................................. 34

1.4.9.3 Zubům prospěšné potraviny ................................................................ 35

1.4.9.4 Stravovací návyky ............................................................................... 36

1.4.10 Prevence .................................................................................................. 36

1.4.11 Motivace .................................................................................................. 37

1.4.12 Instruktáž ................................................................................................. 37

1.5 TEORETICKÉ ZÁKLADY PREVENCE U DĚTÍ ............................................................ 38

1.5.1 Prenatální období ........................................................................................ 38

1.5.2 Novorozenecké období................................................................................ 39

1.5.3 Kojenecké období........................................................................................ 40

1.5.4 Batolecí období ........................................................................................... 41

1.5.5 Předškolní období ....................................................................................... 43

1.6 ZLOZVYKY ........................................................................................................... 43

1.7 MOTIVACE DĚTÍ A RODIČŮ ................................................................................... 45

1.8 MECHANICKÉ ODSTRAŇOVÁNÍ PLAKU Z DOČASNÉHO CHRUPU ............................. 47

1.8.1 Prsťáčky ...................................................................................................... 47

1.8.2 Kousátka ...................................................................................................... 47

1.8.3 Kartáčky ...................................................................................................... 47

1.9 CHEMICKÉ ODSTRAŇOVÁNÍ ZUBNÍHO PLAKU ....................................................... 48

1.9.1 Dětské zubní pasty ...................................................................................... 48

1.9.1.1 Dětské zubní pasty .............................................................................. 48

1.10 METODA ČIŠTĚNÍ DĚTSKÉHO CHRUPU .............................................................. 48

2 PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................. 49

2.1 CÍL PRÁCE ............................................................................................................ 49

2.2 PRACOVNÍ HYPOTÉZA ........................................................................................... 49

3 METODIKA .......................................................................................................... 50

3.1 DOTAZNÍK ............................................................................................................ 50

3.1.1 Analýza výzkumu........................................................................................ 50

3.2 KAZUISTIKA ......................................................................................................... 53

3.3 ŘEŠENÍ PROBLÉMU ............................................................................................... 54

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 55

SEZNAM TABULEK, OBRÁZKŮ, GRAFŮ ............................................................. 56

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 57

SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 58

10

Úvod

Dentální hygiena u pacientů s dočasným chrupem je poslední dobou velice vyhledávané

téma. Zrušením povinných preventivních prohlídek u dětí po roce 1990 a přesunutí

zodpovědnosti na rodiče, čili laiky, došlo k rapidnímu zvýšení výskytu zubního kazu

u dětí a nárůstu prevalence komplikací z tohoto onemocnění vyplývajících. Neméně

významnými, avšak stále ještě často opomíjenými etiologickými faktory vzniku

zubního kazu jsou špatné stravovací návyky. Nekvalitní stravovací návyky jsou

celosvětovým problémem. Díky stále zlepšujícímu se mediálnímu šíření osvěty a

zvyšujícího se zájmu odborné veřejnosti, by měli mít dnes rodiče možnost o zdraví

svých dětí erudovaně rozhodnout. K usnadnění orientace ve složitém problému,

přehlceném trhu plném komerčních názorů a pomůcek, by jim měl být nápomocen

dentální tým.

Cílem mé práce bylo zjistit úroveň informovanosti rodičů v souvislosti se zubní péče,

zaměřit se také na postoj k dentální hygieně, popřípadě zkušenosti s ní a v neposlední

řadě šířit osvětu dentální hygieny u pacientů s dočasným chrupem.

11

1 Teoretická část

1.1 Historie stomatologie a dentální hygieny

Od novověku byla stomatologie pouze součástí všeobecné klasické medicíny. V roce

1810 byl na Karlově univerzitě zahájen dvouletý kurz zubního lékařství pro ranhojiče.

V roce 1827 profesor František Nessel vypsal nepovinné přednášky zubního lékařství

na Karlově Univerzitě. Až v roce 1897 byl založen spolek zubních lékařů, kde

později ve výuce pokračoval profesor Eduard Nessel. V roce 1921 byla založena zubní

klinika Karlovy Univerzity (vedl ji profesor MUDr. Jan Jesenský, později

MUDr. František Kostečka). I. stomatologická klinika byla založena v roce 1945,

II. stomatologická klinika byla založena o tři roky později. Ke sloučení obou klinik

došlo v roce 2001.

Pedostomatologie se jako samostatný obor ze stomatologie vyčlenila koncem

padesátých let minulého století. Pracoviště bylo zřízeno v bývalé dětské fakultní

nemocnici Na Karlově. V dnešní době je asi nejznámější pracoviště chirurgické

oddělení dětské stomatologie ve Fakultní nemocnici Motol v Praze 5.

Ačkoliv byl první odborný kurz dentální hygieny zorganizovaný v USA Dr. Alfredem

Fonesem už v roce 1913, v České republice je tato zdravotnická disciplína využívána

až od roku 1996. Tento obor je preventivně léčebný a přímo spolupracuje se

stomatology, implantology, parodontology, ortodontisty.

1.2 Stav problematiky ve světě

Problematika dentální hygieny jako takové je v některých zemích již desetiletí předním

tématem preventivních programů. Jedná se zejména o státy severní Evropy, Švýcarsko,

Itálii a USA.

12

1.3 Stav problematiky v České republice

V České republice v posledních letech zájem o dentální hygienu neustále narůstá. Také

dentální hygiena u pacientů s dočasným chrupem je vyhledávané téma. Osvojením a

edukací správných hygienických návyků v časném věku, lze výrazně ovlivnit kazivost,

předcházet ortodontickým anomáliím v důsledku předčasné ztráty chrupu, či vzniku

parodontopatií.

1.4 Definice pojmů

1.4.1 Dutina ústní

Dutina ústní (cavum oris) je tvořena horní (maxilla) a dolní (mandibula) čelistí. Otevírá

se štěrbinou, která je ohraničena rty (labia). Laterálně je ohraničena tvářemi (bucca).

Strop dutiny ústní vyplňuje tvrdé (palatum durum) a měkké patro (palatum molle).

V zadní části přechází v hltan (pharynx).

Funkcí dutiny ústní je příjem potravy, mechanické i chemické zpracování, a promísení

sousta se slinami. Dutina ústní také umožňuje dýchání a tvorbu řeči (fonaci).

1.4.2 Zub

Zub (dens) je tvrdý, bílý útvar v dutině ústní. Funkčně zuby slouží k oddělování a

rozmělňování potravy (mastikaci). Soubor zubů nazýváme dentice. Rozlišujeme

dočasný (20 zubů) a stálý (32 zubů) chrup.

13

Anatomie zubu

Obrázek 1 – Anatomie zubu

Zub se skládá z kořene (radix), korunky (corona) a krčku (collum). Zub tvoří zubní

cement, zubní dřeň, zubovina a sklovina.

Sklovina (enamelum) je nejtvrdší tkáň lidského těla. Skládá se z hranolů neboli prizmat

dlouhých až 2,5mm. Hranoly na sebe těsně naléhají. Samotná sklovina neobsahuje

buňky a není schopna žádného metabolismu.

Zubovina (dentin) je po sklovině druhá nejtvrdší tkáň. Obsahuje minerální látky, hlavně

soli, kalcium fosfáty a ionty – fluoru, zinku, olova, cínu, železa. Tvrdost zuboviny

závisí na množství minerálních látek. Zubovina je schopna metabolismu, reparačních

nebo regeneračních procesů. Obsahuje odontoblasty, které jsou soustředěné podél

dřeňové dutiny, každý odontoblast vysílá výběžek (Thomesovo vlákno). Tento výběžek

probíhá v tubulu od odontoblastu celou vrstvou dentinu až ke sklovině. A protože je

delší než cementosklovinná hranice, mírně sklovinu přesahuje.

Druhy dentinu:

1. Primární - vytváří se při vytváření korunky, má pravidelnou strukturu

2. Sekundární – vytváří se v průběhu života, má nepravidelnou strukturu, jeho

tvorbou je dřeňová dutina průběžně zmenšována

14

3. Terciální neboli obranný – vytváří bariéru mezi místem poškození a mezi

zdravým dentinem

Zubní dřeň (pulpa) má charakter pojiva. Zodpovídá za výživu dentinu a tvorbu

odontoblastů. Obsahuje drobné tepénky, cévy, senzitivní a vegetativní nervová vlákna.

Mírně drážděná pulpa reaguje tvorbou obranného dentinu, dochází-li k intenzivnějšímu

dráždění, může dojít k zánětlivé reakci, nebo až k odumření dřeně (nekróze), je-li

následně infikována, vzniká snět (gangréna).

Zubní cement (cementum dentis) má charakter pojiva. Vývojově patří k zubnímu váčku

a ozubici (periodoncium). Pokrývá povrch kořene. V oblasti krčku vytváří

tzv. cementosklovinnou hranici. Funkčně slouží k uchycení vláken závěsného aparátu

zubu.

1.4.2.1 Vývoj zubů

Dočasné zuby se zakládají v 6. – 8. týdnu embryonálního vývoje. Založení stálých zubů

probíhá od 20. týdne embryonálního vývoje do 10. měsíce života dítěte.

Struktura zubu vývojově vzniká ze zárodečných listů ektodermu a mezodermu.

Ektoderm je vnější zárodečný list, ze kterého vzniká sklovinný orgán. Ze sklovinného

orgánu je tvořena sklovina (enamelum). Mezoderm je vnitřní zárodečný list, ze kterého

vzniká zubní papila a zubní folikul. Ze zubní papily se vyvine zubovina (dentin) a zubní

dřeň (pulpa), ze zubního folikulu ozubice (periodoncium).

V šestém týdnu embryonálního vývoje plodu zbují epitel při okraji čelistí, vzniká

dentogingivální lišta, ze které se tvoří zubní oblouky se zubními zárodky. Podle vzhledu

rozlišujeme zubní pupen a zubní pohárek.

Sklovina (enamelum) je tvořena sklovinnými prizmaty. Jeden ameloblast rovná se jedno

sklovinné prizma. Nejprve ameloblasty vytváří sklovinou matrix skloviny, po té

dochází k mineralizaci. Zároveň je eliminována organická složka a voda.

15

Mineralizace pokračuje i po prořezání zubů do dutiny ústní ještě dva roky. Po vývoji

skloviny ameloblasty zanikají.

Zubovina (dentin) vzniká z tzv. predentinu, neboli zmineralizované organické matrix,

který je produkován odontoblasty. Odontoblasty jsou aktivní po celou dobu života zubu,

produkují sekundární a terciální dentin. Zubovina obsahuje dentinové tubuly, kterými

probíhají Thomesova vlákna.

Zubní dřeň (pulpa) je měkká hmota uvnitř zubu. Má charakter pojiva. Vyplňuje

dřeňovou dutinu a kořenový kanálek. Obsahuje vazivo, ve kterém jsou uloženy cévy a

nervy, které zajišťují vitalitu zubu. Odpovídá za výživu zuboviny.

Zubní cement (cementum) je anatomickou součástí zubů a zároveň funkční součástí

paradontu. Je to podpůrná tkáň charakteru pojiva, která pokrývá povrch kořene. Je

tvořen cementoblasty. Rozlišujeme tři druhy cementu: acelulární afibrilární cement,

acelulární fibrilární cement, celulární fibrilární cement.

Tabulka 1- Vývoj zubu

Vývoj zubu (viditelný pouze na RTG)

I. Stádium zubního váčku

II. Stádium počínající mineralizace korunky

III. Stádium pokročilé mineralizace korunky

IV. Stádium počínající tvorby kořene

V. Stádium divergence stěn kořenového kanálku

VI. Stádium paralelity stěn kořenového kanálku

VII. Stádium konvergence stěn kořenového kanálku

16

1.4.2.2 Erupce zubů

Tabulka 2 - Prořezávání dočasných zubů

Věk dítěte Prořezaný zub

6. měsíc dolní střední řezák

7. měsíc dolní postranní řezák

7,5 měsíc horní střední řezák

9. měsíc horní postranní řezák

12. měsíc dolní první stolička

14. měsíc horní první stolička

16. měsíc dolní špičák

18. měsíc horní špičák

20. měsíc dolní druhá stolička

22. měsíc horní druhá stolička

Dočasná dentice se obvykle objevuje okolo šestého měsíce života. Kompletní dětský

chrup by dítě mělo mít do dvou a půl let. Načasování erupce dočasných zubů může být

velmi individuální a mohou jej provázet i specifické komplikace, například zvýšená

teplota nebo nespavost. Lokální komplikací může být výskyt hematomu na gingivě

v místě prořezávajícího se zubu. Ten se nikdy nesmí propichovat z důvodu hrozícího

rizika zanesení sekundární infekce. Příznaky doprovázející prořezávání zubů by však

neměly být rodiči podceňovány, mohly by být totiž snadno zaměněny se závažnějšími

celkovými onemocněními dítěte.

1.4.3 Zubní mikrobiální povlak

Dutina ústní novorozence je prakticky sterilní, za osmnáct hodin od narození ji osidluje

první bakterie a to Streptococcus Salivarius. Postupně se přechodně, podobu kojení,

objevuje Lactobacilus Acidophilus. Mikrobiální obraz dutiny ústní novorozence není

příliš pestrý, protože mikrobi mohou osídlit pouze epitel ústní sliznice.

17

Ke změnám mikroflóry dochází s postupným prořezáváním zubů. Plošky zubů nabízí

podmínky ke kolonizaci mikroorganismy, které jsou inokulovany převážně matkou.

Krátce po prořezání zubu se na povrchu objeví slabá vrstvička tzv. primární kutikula.

Ta je přítomna ve zdravém parodontu jako acelulární nemineralizovaná hmota

ve spojovacím epitelu. Z kutikuly se vytváří pelikula. Tvorba pelikuly na očištěné

plošce má dvě stádia. První je tvorba a vývoj pelikuly. Druhé osídlování pelikuly

mikroorganismy. Pelikula se tvoří několik minut po řádném očištění zubů.

Je to základní stavební orgán pro zubní mikrobiální povlak. Je to bělavá mazlavá hmota,

ulpívající na povrchu zubů a měkkých površích. Hlavní složkou plaku jsou proteiny

přicházející ze sliny. Vzniká několik málo minut po řádném vyčištění chrupu.

Významnou roli pro vznik plaku hraje pH prostředí dutiny ústní a úroveň orální hygieny

daného jedince. Nejnebezpečnějším elementem jsou různé druhy mikroorganismů, které

žijí v plaku, zejména pak bakterie a kvasinky. Kumulace plaku a jeho osídlování

bakteriemi probíhá během 12 hodin od řádného vyčištění zubu. Plak dozrává

po 72 hodinách.

Bakterie jsou přítomny v zubním plaku, adherují na sklovinu a metabolizují sacharidy

kvašením na kyseliny. Takto vzniklé kyseliny demineralizují sklovinu, mají-li dostatek

času, dochází ke vzniku zubního kazu. Nejnebezpečnější kariogenní bakterií dětského

chrupu je Streptoccocus Mutans. Na vznik zubního kazu mají vliv plakotvorné

mikroorganismy - Streptococus Sanguis, Streptococus Salivarius, Streptococus Mitis.

1.4.4 Zubní kámen

Zubní kámen je mineralizovaná nebo mineralizující vrstva pokrývající povrch zubu i

povrch jiných pevných struktur nacházejících se v dutině ústní (snímatelné nebo fixní

náhrady, ortodontické aparáty).

18

Rozlišujeme 2 typy zubního kamene:

1. Supragingivální zubní kámen se nachází nad okrajem marginální gingivy, má

žlutobělavou barvu, ulpívá k povrchu zubu, odstranit ho lze pouze mechanicky.

Vzniká ze sliny a slouží jako retenční místo pro usazování plaku.

2. Subgingivální zubní kámen se nachází v pravých parodontálních chobotech, je

tvrdší konzistence než supragingivální zubní kámen, odstranit lze pouze

mechanicky. Vlivem hemoglobinu a rozložených erytrocytů z krve je zbarven

do hnědé až černé barvy. Povrch kořene v oblasti parodontálního chobotu je

pokryt bakteriemi, endotoxiny a pozměněným infikovaným cementem.

Gingivální stěna chobotu je pokryta rohovějícím dlaždicobuněčným epitelem,

subepiteliální vrstva je infiltrována leukocyty. Dno chobotu tvoří zúžená vrstva

spojovacího epitelu. Obsahem parodontálního chobotu je subgingivální kámen,

odloučené epitelie, mikrobi, leukocyty, hnis a granulační tkáň.

1.4.5 Slina

Slina (saliva) je tekutý výměšek slinných žláz. Je to průhledná, vazká tekutina. Slinu

tvoří z 99 % voda. Za 1 den se vytvoří 1 až 2 litry slin.

Slina je produkována slinnými žlázami. Velké slinné žlázy (glandula salivaria) jsou

příušní (glandula parotis), podjazyková (glandula sublingualis), podčelistní (glandula

submandibularis).

Sliny se vylučují na základě reflexního vylučování, nervového vylučování, hormonální

sekrece a podporou látek zvyšujících tvorbu slin. Malé slinné žlázky zvlhčují sliznici

běžně bez podnětu.

PH sliny je slabě zásadité, asi okolo 6,75. Její nejvýznamnější funkcí je pufrační

schopnost stabilizující pH v dutině ústní. Mezi další její funkce patří samoočišťování,

19

remineralizace, zvlhčování sliznice, antibakteriální funkce, degraduje škroby a zajišťuje

přístup fluoridových iontů. Slina se také podílí na štěpení sacharidů a vzniku pelikuly.

1.4.6 Fluoridy

1.4.6.1 Fluor

Fluor je nekovový plynný prvek. Je součástí minerálů, vyskytuje se v půdě, ve vzduchu

i ve vodě. V lidském těle jej nacházíme jako stopový prvek.

Jednotka fluoru se udává v hodnotách ppm (pars per milion). U některých fluoridových

past může být koncentrace fluoridů uvedena v %. Obsahuje-li pasta 1250 ppm = 1,25 %.

Fluoridy se využívají v prevenci zubního kazu. Cíl fluoridace je vytvořit v povrchových

vrstvách skloviny ochrannou koncentraci fluoridů, která by měla být okolo 1000 ppm.

Tímto množstvím se zvýší odolnost skloviny vůči kyselinám. Tato koncentrace se

postupem času samovolně snižuje, proto je velice důležité aplikaci fluoridů opakovat.

Fluoridy také působí bakteriostaticky a omezují tvorbu polysacharidů a kyselin.

Preeruptivně se dostávají krví do tkáňového moku periokoronálního vaku, kde se

účastní tvorby skloviny. Po prořezání zubů (posteruptivně) dochází prostřednictvím

sliny nasycené fluoridovými ionty k dozrávání skloviny (maturaci). K lokální fluoridaci

využíváme NaF (natrium fluoratum) nebo aminfluoridy. NaF se uvolňují do sliny hned,

naopak aminfluoridy mají prodloužené postupné uvolňování do sliny.

1.4.6.2 Fluoridace

Fluoridace může být systémová nebo lokální. Systémová fluoridace má smysl pouze

do erupce zubů. Fluor je v malém množství obsažen ve stravě (pažitka, ryby, čaj).

Alimentární cestou jej lze do těla dodávat také prostřednictvím tablet nebo přidáním

fluoru do některých druhů potravin (sůl, voda, mléko apod.) Lokální fluoridaci lze

20

účinně aplikovat pouze za předpokladu vitality zubu. V současné době se upřednostňuje

lokální fluoridace před systémovou formou.

Lokální aplikace fluoru

Lokální aplikace fluoru lze realizovat třemi způsoby:

1. Při osobní hygieně – pomocí zubních past, zubních gelů, ústních vod

2. Při hromadném použití fluoridů – v dětských kolektivech, pomocí zubních past,

výplachových metod, gelů

3. V ordinaci

Gely - elmex gelée (obsahuje 1,25% fluoridů) – aplikace po depuraci

Roztoky - elmex fluid (obsahuje 1% fluoridů) – aplikace po depuraci

Laky - Fluor - Protektor (obsahuje 2 – 3% fluoridů)

-Opal fluor – aplikace á 6 týdnů předškolní děti, při / po

ortodontické léčbě, demineralizace

Obkladové metody

Ordinační fluoridaci je vhodné aplikovat všem dětem a mladistvým 2x ročně. Metody

jsou uzpůsobeny věku dítěte a charakteru poškození tvrdých zubních tkání.

Systémová aplikace fluoru

1.4.6.3 Fluoridové tablety

Fluoridové tablety jsou náhradním prostředkem systémové fluoridace. V České

republice se používají od roku 1966.

21

Obrázek 2 - Zymafluor

Jedna tableta obsahuje 0,25mg F-.

Tyto tablety se dávkují dle věku dítěte a podle množství přijímaného fluoru z jiných

zdrojů. Nejlépe je dávkování konzultovat s lékařem (stomatology, pediatry), některé

tablety jsou však volně prodejné (Zymafluor).

Dříve byly fluoridové tablety doporučovány i těhotným ženám ve druhé polovině

těhotenství a dětem až do 14 let věku. Později se zjistilo, že tablety podávané

v těhotenství nemají vliv na kazivost dočasného chrupu dítěte.

Postnatálně užívané tablety neovlivní významně kazivost dočasného chrupu, ale ovlivní

kazivost stálého chrupu.

Tabulka 3 - Doporučené dávkování tablet NaF

Obsah

fluoridů / 1

litr pitné vody

Dávkování tablet NaF (obsah 0,25 mg fluoru) podle věku

6 měsíců

až 2 roky

2 – 3 roky 3 – 4 roky 4 – 14 let

pod 0,3 mg 1 2 3 4

0,3 – 0,7 mg 0 1 2 2

nad 0,7 mg 0 0 0 0

Aby tablety byly účinné, musí se užívat minimálně 300 dní v roce, po dobu několika let.

V současné době se od systémové fluoridace upouští, důvodem je riziko předávkování

fluoru a následný vznik fluorózy. Vhodnou alternativou se dlouhodobě jeví apel

na správnou hygienu dutiny ústní, vhodný výběr zubních past adekvátních k věku dítěte.

22

Jako doplněk lze doporučit sůl s fluorem, která je volně dostupná v každém

hypermarketu.

1.4.6.4 Alimentární příjem fluoru ze zubních past u dětí

Z mnoha studií vyplývá, že alimentární příjem fluoru ze zubních past u dětí ve věku

od 2 do 3 let je cca 70 – 90 %. Děti ve věku 5 až 6 let spolknou cca 50 % pasty. Pokud

u malého dítěte použijeme pastu s obsahem fluoru 1000 ppm, dítě spolkne zhruba

0,2 až 0,3 mg fluoru za jedno čištění zubů. Toto množství odpovídá fluoridové tabletě

(0,25 mg). Proto je důležité zdůraznit rodičům, aby děti v předškolním věku používaly

pastu se sníženým obsahem fluoru.

1.4.6.5 Fluoridace soli

Fluoridovaná sůl obsahuje průměrně 250 ppm fluoru. Tato metoda není vhodná

pro velmi malé děti, kde je doporučeno pediatry sůl omezovat na minimum.

1.4.6.6 Fluoridace mléka

Mléko bylo fluoridováno poprvé ve Švýcarsku a to již v roce 1962. Do mléka se přidává

fluorid sodný ještě před pasterizací. Konzumace je vhodná v dětském věku a

těhotenství. Nevýhodou je, že nelze přesně určit, jaké je množství takto přijatých

fluoridů. V České republice se mléko nefluoriduje.

1.4.6.7 Fluoridace vody

Voda byla v České republice poprvé centrálně fluoridována v Táboře roku 1958. Tento

projekt přinesl v následujících letech značnou redukci zubního kazu u dětí.

23

Od roku 1988 se však v ČR fluoridace pitné vody neprovádí. Obsah fluoru

v neupravené pitné vodě se pohybuje v rozmezí 0,05 – 0,2 mg / 1 litr vody. Takové

množství je pro ovlivnění kazivosti bezvýznamné.

Balená pitná voda obsahuje fluoridy v různých koncentracích. Nižší obsah mají

kojenecké vody, vyšší obsah fluoridů se pak objevuje u minerálních vod.

Tabulka 4 - Obsah fluoru v pitných vodách

Název Obsah fluoru v mg / l

Minerální vody

Mattoni kyselka 2,59

Poděbradka 1,40

Korunní 1,13

Stolní vody pro přípravu kojenecké stravy

Dobrá voda 0,7

Toma 0,05

Aquila 0,013

Léčivé vody

Mlýnský pramen 6,32

Vincentka 3,42

1.4.6.8 Fluoróza skloviny

Fluoróza je anomálie tvrdých zubních tkání způsobena nadměrným příjmem

fluoridových solí v době mineralizace skloviny. Klinicky se projevuje bělavým až

křídově bělavým zbarvením zubů. V těžších případech se křídově bílá skvrna změní

na žlutou až žlutohnědou. Zabarvení se objevuje v podobě skvrn až pruhů. Může se

vyskytovat i dolíčkování s hyperplastickými okraji.

24

Dělení fluorózy dle Deana:

1. Normální sklovina (beze skvrn)

2. Hraniční typ (bílé skvrny do 2 mm)

3. Velmi mírná forma (bíle skvrny nad 2 mm)

4. Mírná forma (hnědohlavé skvrny do 2 mm)

5. Střední forma (hnědavé skvrny do 2 mm nebo nad 2 mm)

6. Střední těžká forma (horizontální bílé pruhy)

7. Těžká forma (hnědavé, bílé skvrny či pruhy spojené s jamkami nebo

hyperplastickými změnami)

Fluoróza získaná během mineralizace skloviny je ireverzibilní.

Prevencí je zabránění nadměrného přijmu fluóru alimentární cestou v době vývoje zubů.

1.4.6.9 Toxicita fluoru

K toxicitě nebo otravě fluorem může dojít při náhodném požití prostředků na hubení

hmyzu či hlodavců, nebo při náhodném užití léků k léčbě osteoporózy či většího

množství fluoridových tablet.

Akutní otrava (dávka nad 0,2 -0,3 mg F/kg) se projevuje nauzeou, zvýšenou salivací,

slzením, křečemi v břiše, zvracením, průjmem, celkovou slabostí, ztrátou vědomí až

zástavou dechu a oběhu. Terapií je vyvolání zvracení do 30 minut od užití přípravku,

požití mléka, výplach žaludku 10% roztokem kalcium chloranu nebo intravenózního

podání kalcia (10ml).

K chronické otravě dojde při dlouhodobé a nadměrné expozici organismu sloučeninami

fluoru. Projeví se jako zubní nebo kostní fluoróza.

Smrtelné předávkování fluoridovými preparáty je velmi nepravděpodobné, jelikož

letální dávka je 70 – 140 mg NaF / 1 kg hmotnosti. K otravě fluoridovými tabletami by

tedy dojde, přesáhne-li dávka 1270 tablet NaF / 10 kg váhy.

25

1.4.7 Demineralizace a remineralizace

Příliv iontů do skloviny a také jejich následný odliv z ní je jev zcela fyziologický a

probíhá kontinuálně. Demineralizace začíná při snížení pH v ústech pod hranici 5,5.

Díky pufrační schopnosti sliny se pH asi do 20 minut stabilizuje. Je-li ovšem příjem či

produkce kyselin častější či vyšší, začne převažovat demineralizace nad remineralizací.

V důsledku okyselení prostředí dochází k rozrušení krystalické mřížky skloviny. Ionty

vápníku a fosforu se vyplavují do sliny. Kyselé pH mají na svědomí bakterie a plak

na povrchu zubu.

Pro proces remineralizace je důležité dosáhnout transportu iontů opačným směrem a to

do skloviny. Povrch skloviny se může stát bílým a lesklým, což svědčí o tom, že v lézi

probíhá remineralizace. Remineralizace může probíhat pouze při neutrálním pH 7.

Mnoha studiemi bylo prokázáno, že princip remineralizace a demineralizace lze ovlivnit

jednak adekvátní hygienou v dutině ústní, jednak správnými stravovacími návyky a

v neposlední řadě dostatečným přísunem fluoridů.

Fluoridové ionty ovlivňují stálost krystalické mřížky skloviny. Je-li sklovina saturována

dostatečným množstvím fluoridů, musí být pH mnohem kyselejší, aby byl proces

demineralizace zahájen. Viz. kapitola fluoridy.

Převážuje-li demineralizace nad remineralizací, struktura skloviny se naruší a vznikne

demineralizační léze. Je-li infikována mikroby zubního povlaku, vzniká zubní kaz.

obrázek 3 – Stephanova křivka

26

1.4.8 Zubní kaz

Zubní kaz je mikrobiální proces, který narušuje tvrdé zubní tkáně. O vzniku zubního

kazu je známo mnoho teorií, mezi nejznámější patří: Millerova chemicko-parazitální

teorie z roku 1889, která popisuje teorii vzniku zubního kazu. Pro tuto teorii je nezbytné

splnění tří podmínek. Přítomnost zubů, zubní plak infikovaný mikroorganismy a

sacharidy co by výživový substrát v jakékoli podobě. K těmto podmínkám se přidává

čtvrtá a tou je čas.

Zubní kaz začíná jako křídově bílá skvrna ve sklovině. Pokud nedošlo k destrukci

skloviny, může být tento proces ještě vratný (reverzibilní). Nevratným (ireverzibilním)

se stává, dojde-li k poškození povrchu skloviny. Pak se šíří do hloubky směrem

k zubovině (dentinu). Neléčený kaz může vést k zánětu zubní dřeně (pulpitis), případně

až ke ztrátě zubu.

1.4.8.1 Dělení kazu

Topogragicky a. kaz korunky

b. kaz kořene

Dle rozsahu poškození a. kaz skloviny

b. kaz zuboviny

c. kaz cementu

c. kombinovaný kaz

Podle dřívější anamnézy zubu a. kaz primární- prvotní poškození zubu

b. kaz sekundární – postihuje zub již

ošetřený výplní, většinou při okrajích

původní výplně

c. kaz recidivující – vyskytuje se pod

původní výplní

27

Z hlediska času a. kaz akutní – má rychlý průběh a nejkratší

cestou se šíří ke dřeni

b. kaz chronický – pomalý průběh, může se

dočasné i trvale zastavit

c. kaz zastavený – kaz dále se nešíří

(neprogreduje)

1.4.8.2 Šíření zubního kazu

Pokud kaz není zastaven ve sklovině, postupuje do hlubší vrstvy - zuboviny (dentinu).

Rychlost šíření kazu je individuální. Penetruje-li kaz do zuboviny, projevuje se bolestí

na termické a chemické podněty. V další fázi neléčeného zubního kazu je zubní dřeň

(pulpa) nepřetržitě drážděna, což se projevuje intenzivními bolestmi. Zasáhne-li kaz

zubní dřeň, dochází k jejímu odumření (nekróze), případně následné infikaci, tzv. sněti

(gangréně), což nezřídka vede ke ztrátě zubu.

Dočasný zub je daleko rychleji destruován zubním kazem než zub stálý. Má rozsáhlejší

dřeňovou dutinu, řidší a prostupnější tkáně a slabší vrstvu skloviny.

1.4.8.3 Komplikace neléčeného zubního kazu u dětí

Zanedbání péče o dočasné zuby může způsobit dítěti řadu komplikací lokálních i

celkových. V důsledku předčasné ztráty chrupu se mohou objevit ortodontické

anomálie. Následkem infekce mohou být trvalé škody na stálém chrupu, či dokonce

hrozí celková zdravotní rizika. Jednou z komplikací neošetřeného kazu na dočasných

zubech je gangrenózní rozpad zubní dřeně. Ten může vést až k zánětu regionálních

mízních uzlin nebo zánětu kolemčelistních prostor. Gangrenózní pulpa bývá zdrojem

nepříjemného zápachu z úst a považuje se za zdroj fokální infekce. Zuby postižené

fokální infekcí jsou indikovány k extrakci, protože hrozí nebezpečí přenosu infekce

28

krevním řečištěm až do mozku, kde může vzniknout meningitis.Čím mladší dítě, tím

tkáně prostupnější.

Zánět mozkových blan (meningitis)

Meningitis je v těle vyvolána viry nebo bakteriemi. Bakteriální zánět mozkových blan

může být vyvolán jakoukoliv bakterií, která je krví přenesena do mozkových blan. Tyto

bakterie jsou nejčastěji z nosu nebo úst člověka (orofaciální oblasti). Zánět mozkových

blan může mít řadu závažných důsledku jako např. slepota, hluchota, nebo až smrt

člověka. Proto je velice nebezpečné pokud má dítě neošetřený kariézní zub v ústech.

Mezi další ireverzibilní komplikace neléčeného zubního kazu u dětí patří tzv. Turnerův

zub. Jedná se o vývojové poškození zubního zárodku vlivem působení zánětlivých nox.

Projevuje se poruchou mineralizace skloviny (bílé nebo žluté skvrny na korunce), častá

je tvorba rýh až aplazie skloviny. U těžších případů se vyskytuje porucha tvorby

zuboviny a cementu. V některých případech je postižení takové, že zub se stává

méněcenný z hlediska estetického, funkčního i protetického.

Defektní chrup způsobuje obtíže jak při mastikaci, tak fonaci. Dítě odmítá tuhou stravu

v důsledku bolesti zubů. Nedostatečně rozžvýkaná potrava způsobuje zažívací obtíže.

Pokud jedinec vyžaduje pouze kašovitou stravu, nedochází k dostatečnému

samoomývaní slinou. Potrava nadměrně ulpívá na zubech a zvyšuje se riziko vzniku

zubního kazu či zánětu dásní.

Považuji za důležité zmínit se také o psychických následcích, ke kterým dochází vlivem

prožitého traumatu z bolestivého ošetření, což může být příčinnou negativního postoje

k zubnímu ošetření. Tento psychický blok může trvat řadu let. Poměrně často se

v ordinaci setkáváme s anxiózními pacienty, kteří mají negativní zkušenost zubního

ošetření v dětství.

29

1.4.8.4 Důsledky předčasné ztráty dočasného chrupu

Předčasné ztráty zubů mohou být příčinou anomální polohy stálých zubů (protože

defektní chrup nestimuluje dostatečně čelist k růstu, ztrátou místa může dojít

k anomálnímu prořezání polohy zubů nebo k retenci zubu), vad skusu a funkčních

poruch orofaciální soustavy. Předčasná ztráta horních frontálních zubů může mít dopad

na špatnou výslovnost dítěte, také poškozuje dítě po stránce estetické, což může být

zdrojem psychických komplexů.

1.4.8.5 Ortodoncie

Ortodoncie je pro svou odlišnost samostatný stomatologický obor, který svou léčbou

upravuje postavení zubů a čelistí. Ortodontická léčba je velice dlouhodobý proces, který

je závislý na aktivní spolupráci pacienta. Tato podmínka je u dětí často obtížně

splnitelná a vyžaduje důslednou spolupráci rodičů. Terapie je relativně časově i

finančně náročná. Ortodontické anomálie jednak snižují biologický faktor zubu,

ať zvýšenou kazivostí, či progresí parodontopatii, jednak zdrojem psychických

komplexem. Nejsou–li zuby fyziologicky postaveny, zvyšuje se počet habituálně

nečistých míst, kde nefunguje pufrovací schopnost sliny, a tím pádem vzniká větší

riziko vzniku zubního kazu. Zuby, které nejsou zatěžovány ve vertikálním směru, se při

skusu vzájemně páčí, což vede k vzniku parodontopatii zejména lokální parodontitis.

Některým ortodontickým vadám lze předcházet informovaností rodičů i pacientů

v rámci primární prevence.

Velký vliv na vznik ortodontických anomálií mají zlozvyky. Nejčastější z nich je

dumlání palce. Vertikálně vkládaný palec, tvar a jeho poloha v ústech, vedou k protruzi

horních řezáků a vznik tzv. gotického patra. Na takto deformované patro se jen velmi

těžko v dospělosti zhotovují snímatelné náhrady. Otevřený skus způsobuje jednak

horizontálně vkládaný palec či dumlání dudlíku.

30

Vhodný začátek ortodontické léčby je okolo osmého roku života. Dítě je již schopno

spolupracovat a nosit aparát. V určitých případech je třeba léčbu zahájit dříve – cca

okolo třetího roku, kdy se formou cviků a jednoduchých pomůcek odstraňují zlozvyky

dítěte.

Základem léčby je působení síly na zub. Velikost síly je odlišná. Na zuby lze působit

přerušovaně snímatelným ortodontickým aparátem anebo kontinuálně fixním

ortodontickým aparátem.

Pro ortodontickou léčbu je velice důležitá dokumentace pacienta:

Obecná anamnéza

RTG dokumentace

Soubor fotografií zubů a obličeje pacienta

Sádrové modely chrupu

Ortodontické aparáty

1. Snímatelné ortodontické aparáty – základem tohoto aparátu je pryskyřičná

deska. Do desky jsou zabudované spony a aktivní prvky (šrouby, pera, elastické

elementy)

2. Fixní ortodontické aparáty – základem tohoto aparátu jsou ortodontické

kroužky, ortodontické zámky a ortodontický oblouk

1.4.9 Vliv potravy na tvrdé zubní tkáně

Studie prokázaly, že celkovým faktorem ovlivňující negativně kvalitu tvrdých zubních

tkání v preeruptivním období vývoje zubu je pravděpodobně extrémní malnutrice a

nevhodné složení potravy v době vývoje tvrdých zubních tkání. Následkem

nedostatečného příjmu kvalitních živin, či neschopnosti jejich využiti, může dojít

jednak k poruchám mineralizace tvrdých zubních tkání, jednak ke snížení kvantity či

kvality slin. Čímž je ovlivněno dozrávání skloviny. V posteruptivním období ovlivňuje

31

strava tvrdé zubní tkáně svým složením, konzistencí, a tím, jak často je přijímána.

Na vznik zubního kazu se nejvíce podílí sacharidy a kyseliny.

1.4.9.1 Sacharidy

Sacharidy jsou organické sloučeniny patřící do skupiny polyhydroxyderivátů

karbonylových sloučenin. Mají význam ve výživě jako „rychlá energie“.

Nízkomolekulární sacharidy jsou rozpustné ve vodě.

Trávení sacharidů začíná již v dutině ústní. Zde se polysacharidy rozkládají pomocí

enzymu amylázy, tento enzym je obsažen ve slinách. Amyláza mění polysacharid

na disacharid maltózu. Další trávení sacharidů probíhá v tenkém střevě.

Dle počtu cukerných jednotek lze sacharidy rozdělit na:

Monosacharidy

-glukóza (krevní a hroznový cukr)

-fruktóza (ovocný cukr)

-galaktóza

Oligosacharidy

-sacharóza (řepný, třtinový cukr)

-maltóza (sladový cukr)

-laktóza (mléčný cukr)

Polysacharidy (škroby)

Škroby jsou produktem metabolismu rostlin. Skládájí se z amylázy a amylopektinu.

Hlavními zdroji škrobů jsou brambory, rýže, kukuřice.

32

1.4.9.1.1 Sladidla

Historie

Kolem roku 6000 př. n. l se rozšířilo pěstování cukrové třtiny z Melanésie do Indie a

Persie. V Indii se vařila sladká šťáva z cukrové třtiny již v 5 století n. l. Odtud se tato

technika přenesla do Číny. Zahuštěná šťáva se nalévala do dřevěných nebo hliněných

nádob, zde krystalizovala a tím vznikaly homole cukru. V Evropě používali cukr

Římané v období pozdní Antiky. Po pádu Říma zanikl však i obchod s cukrem.

Obnovili ho až účastníci křížových výprav ve 12. století. V 15. století přivezl cukr

do Evropy Kryštof Kolumbus jako dar španělské královně. V Českých zemích se začal

vyrábět cukr v 18. století. Od poloviny 19. století je cukr v Evropě běžným zbožím.

Jeho spotřeba velice stoupala. Do konce 19. století se cukr dodával v odlévaných

homolích, které se v domácnosti sekaly na drobné kousky. Roku 1941 vyrobil

cukrovarník Jakub Kryštof Rad v Dačicích první kostkový cukr. Tento kostkový cukr

úplně nahradil zmiňované homole.

1.4.9.1.2 Přirozená sladidla

Cukr (sacharóza) je přirozeným sladidlem, chemicky je to disacharid. Cukr je levný,

snadno připravitelný, velice bohatý na energii a chuťově příjemný.

Řepný cukr má řadu nevýhod. Obsahuje hodně kalorií a je fermentovatelný

kariogenními mikroorganismy na kyseliny – čímž podporuje tvorbu zubního kazu. Ještě

více se riziko zvyšuje, jsou-li krom cukrů v potravě obsaženy navíc kyseliny.

V kombinaci s tuky se podílí na zvyšování rizika vzniku závažných onemocnění, jako

jsou cukrovka (diabetes melitus), choroby srdce, těžká obezita. Proto v poslední době

lékaři doporučují místo bílého řepného cukru užívat alespoň cukr hnědý třtinový.

33

1.4.9.1.3 Náhradní sladidla

Počátky výzkumu týkajícího se náhrady sacharózy za nekariogenní sladidlo sahají

do 70. let minutého století. Náhražky cukru lze dělit na kalorické a nekalorické.

Kalorická sladila

Kalorických umělých sladidel je na trhu mnoho. Z hlediska kariogenního významu se

zmiňuji o xylitolu a sorbitolu.

XYLITOL je cukerný alkohol. Obsahuje ho dřevo, ovoce a zelenina. Vzniká

v organismu, při metabolismu glukózy. Gastrointestinálním traktem se absorbuje pouze

asi z 1/3. Při užití většího množství mohou nastat průjmové stavy. Xylitolem je vhodné

sladit v těhotenství, v dětství a při diebetu. Má stejnou sladivost jako sacharóza, ale je o

40 % méně kalorický. Po užití nedochází ke zvýšení glykémie. Navíc je nekariogenní,

působí až antikariogeně. Při dlouhodobém užívání hůře adherují mikroorganismy plaku

na zub, zejména Streptococcus Mutants, což znamená menší množství zubního plaku a

redukci přenosu Streptococcus Mutants např. z matky na dítě.

Xylitol také zvyšuje pufrovací schopnost sliny. Zvyšuje pH v dutině ústní a podporuje

remineralizaci skloviny. Jeho sladká chuť zvyšuje salivaci, což zlepšuje schopnost

samoočišťování v dutině ústní.

Doporučená denní dávka je 4 – 10 g. Užívá se formou pastilek, žvýkaček 3-5x denně. Je

i součástí některých zubních past. Malé množství xylitolu bývá již standardně

ve žvýkačkách (Mentos). Na trhu jsou k dostání potraviny a potravinové doplňky

obsahující významné množství xylitolu místo cukru, jako například: bonbony (Halter),

žvýkačky (BioXtra, Youtuel, Miradent), nebo pastilky (Dentocult Xylitol obsahující

93 % xylitolu).

Bohužel vysoké náklady na výrobu se odráží ve vyšší prodejní ceně.

34

SORBITOL je nejpoužívanější sladidlo. Je obsažen v ovoci, především v třešních a

hruškách. Je to výtažek z glukózy. Využívá se jako sladidlo i zahušťovadlo. Má ale

poloviční sladivost než běžný řepný cukr. Sorbitol se v gastrointestinálním traktu

absorbuje pouze částečně. Při příjmu většího množství má projímavé účinky. Je

minimálně kariogenní.

Do určité míry je metabolizován kmeny Streptococcus Mutants, ale vliv na pokles pH

má minimální. Využívá se hlavně jako náhradní sladidlo pro diabetiky. V Evropské unii

je označován na výrobcích jako E420.

Nekalorická sladidla

Nekalorická sladidla mají extrémně vysokou sladivost, jsou asi 50 – 500x sladší než

přirozená sladidla. Jsou nekariogenní. Ale není prokázaný jejich neškodlivý účinek na

zdraví.

SACHARIN byl vynalezen v roce 1879. Je nejdéle známým náhradním sladidlem.

Užívá se ve formě tabletek. Sacharin se v těle nemetabolizuje, z 98 % se vylučuje močí.

Jeho hlavní nevýhoda je kovová nahořklá pachuť.

ASPARTAM se běžně vyskytuje v bílkovinné potravě. Je asi 100 až 200x sladivější než

cukr. Má zanedbatelnou energetickou hodnotu. Nevýhodou je malá stabilita do 20 oC.

Při teplotě 30 oC se lehce rozkládá. Může například způsobit slepotu nebo zhoršovat

alergie apod. Je označován jako E951 a E953.

1.4.9.2 Zubům nebezpečné potraviny

Kariogenitu potravy určuje:

Chemické složení potravy – druh a množství fermentovaných sacharidů, podíl

tuků a proteinů

Fyzikální vlastnosti potravy – lepivost a tuhost

35

Zásadní je četnost a doba trvání přísunu potravy. Kariogenita potravin se určuje na

základě intraorálního měření pH plaku.

Mezi potraviny s velkým rizikem vzniku zubního kazu patří:

sladkosti (lízátka působí dlouhodobě na snížení pH v dutině ústní)

med, marmelády, nugátové krémy (ulpívají dlouhodobě na zubech, a jsou

sladké, takže jsou vhodnou potravou pro bakterie)

sušené ovoce (má zvýšenou koncentraci cukru, a ulpívá na zubech po styku se

slinou)

banány (mají vysokou ulpívavost)

kečup (vysoká koncentrace sladkého a kyselého)

ovocné šťávy, džusy (vysoká koncentrace sladkého a kyselého)

soft drinks - coca – cola, fanta, sprite (vysoká koncentrace sladkého a kyselého,

navíc obsahují kyselinu fosforečnou, která způsobuje aktivní dekalcifikaci

tvrdých zubních tkání)

Kariogenní jsou všechny fermentovatelné neboli zkvasitelné sacharidy.

1.4.9.3 Zubům prospěšné potraviny

Zubům prospěšné potraviny nebo také bezpečné potraviny jsou:

mléko a mléčné výrobky – sýry jsou protektivní potraviny, zvyšují salivaci,

zvyšují koncentraci vápníku ve slině, díky mléčné kyselině (kaseinu) se

minerály lépe integrují do skloviny

syrová zelenina a ovoce – obsahující vitamíny A, C, D

žvýkačky bez cukru – účinně mechanicky odstraňují plak, zvyšují produkci slin,

eventuálně obsahují xylitol

voda - ředí slinu a neutralizuje kyseliny

36

1.4.9.4 Stravovací návyky

Velkým problémem ve společnosti je masivní nárůst spotřeby cukru a tepelně

upravených škrobů. Tento problém se týká jak dospělých, tak dětí i mládeže. Na vině je

nejspíš uspěchaný životní styl, pracovní vytíženost, nebo pohodlnost dospělých či

rodičů. Příčinami mohou být zakořeněné špatné stravovací návyky převzaté z rodiny,

nebo tlak sociální skupiny poté, co se dítě stane samostatnější. Velká většina mládeže a

mladých rodičů podléhá komerčním tlakům velkých koncernů, kde je jim

prostřednictvím reklamy vnucována myšlenka naprosté nezbytnosti koupě některého

tohoto výrobku. Mnohdy je koupí podmíněna image rodiče či dítěte, a tak je fast food

častou alternativou svačiny nebo oběda. Důsledkem je vysoká kazivost zubů a obezita

již v mladém dětském věku.

Řešením je šíření osvěty zubního zdraví a opakovaná, cílená motivace ze strany

zdravotníků a učitelů. Účinné jsou také preventivní programy.

1.4.10 Prevence

Prevence je předcházení onemocnění tvrdých zubních tkání, jejich závěsného aparátu a

ostatních orgánů v dutině ústní (jazyk, žvýkací svalstvo, mízní uzliny, sliznice...).

Rozdělení prevence:

1. Primární – předcházení patogenních procesů

2. Sekundární – předcházení komplikací, v době kdy choroba nebo patologický

proces již vznikl

3. Terciální – snaha zabránit dalším komplikacím, pokud již selhaly první dva

stupně prevence např. protetická sanace (rozložení žvýkacího tlaku a prevence

dalšího poškození tlakem)

Preventivní prohlídky provádí lékař, na jeho doporučení se pacient dostane do ordinace

dentální hygienistky. Dentální hygienistka se zajímá o stav měkkých a tvrdých tkání a

37

podílí se jako platný člen lékařského týmu na všech stádiích prevence, např. vznik a

šíření zubního kazu, prevence iniciální léčby parodontopatii, ortodontických anomálií.

Jejím úkolem je srozumitelně a efektivně seznámit pacienta či jeho doprovod se stavem

dutiny ústní a možnými riziky vyplývajícími z nedodržení léčebního plánu. Velmi

důležitá je názorná instruktáž čištění a výběr vhodných pomůcek přiměřených věku a

schopnostem pacienta. Důležitou, avšak velmi často opomíjenou, součástí profesionální

dentální hygieny by měla být cílená a efektivní motivace pacienta. V dětském věku

krom eliminace malhygieny je zejména soustředěná na výživová doporučení, úpravu

stravovacích návyků a pitný režim. Srozumitelné a názorné popsání konkrétního

problému pomocí edukačních a motivačních pomůcek.

1.4.11 Motivace

Motivace je velmi důležitou součástí dentální hygieny. Měla by mít své pevné místo

v časovém plánu každého ošetření. Pro zefektivnění motivace dětí i dospělých je

vhodné použít názorných obrázků a pomůcek k tomu účelu vyrobených. U dětských

pacientů je důležité motivovat také rodiče.

1.4.12 Instruktáž

Instruktáž neboli výběr ideální pomůcky pro individuální techniku čištění konkrétního

jedince. Pomůcky musí být vybírány vždy podle věku, vyspělosti, motorických

schopností a anatomických poměrů dutiny ústní.

38

1.5 Teoretické základy prevence u dětí

Každé životní období si vyžaduje určitá motivační specifika.

1.5.1 Prenatální období

Prevence začíná již před početím. Budoucí rodiče by měli mít již zažité správné

hygienické návyky. Během těhotenství má žena ze zákona hrazené dvě preventivní

návštěvy u zubního lékaře. Vhodná je návštěva dentální hygienistky. Pozornost by měla

být věnována nejen sanaci kazů, ale i stavu parodontu. V průběhu těhotenství je vhodné

provést test na přítomnost Streptococcus Mutans ve slinách. Pokud je ve výsledcích

zvýšená hladina (více než 105

kolonií v 1 ml sliny), je vhodné doporučit výplachy

dutiny ústní antimikrobiálními roztoky po dobu 2 až 3 týdnů. Nejpoužívanější přípravky

jsou takové, které obsahují látku chlorhexidin. Chlorhexidinové prostředky mají

širokospektré antibakteriální účinky. Působí na principu baktericidním, což znamená, že

pronikají dovnitř do buněk a narušují jejich metabolismus, ovlivňují také tvorbu

zubního plaku. Nežádoucí účinky jsou kovová pachuť, discolorace zubů a tkání, špatné

hojení ran při používání zvýšené koncentrace až lingua villosa negra. Chlorhexidinové

přípravky se dají užívat ve formě roztoků, gelů, laků, sprejů a past. Je nutné pacienta

upozornit na útlum chlorhexidinového účinku až o 70 % při interakci s pěnivou složkou

zubních past sodium lauryl sulfate (SLS). Názory na používání chlorhexidinových

přípravků v těhotenství se v poslední době rozchází, některé používaní těchto přípravků

v těhotenství nedoporučují.

Po této léčbě je vhodné provést kontrolní test na přítomnost Streptococcus Mutans

ve slině. Kromě antibakteriálních výplachů lze doporučit používat nejméně 4x denně

žvýkačku nebo pastilky s xylitolem. Xylitolovou prevenci je vhodně zahájit tři měsíce

před porodem.

Podávání fluoridových tablet během těhotenství se již nedoporučuje, protože nebyl

spolehlivě prokázán účinek na dočasný chrup dítěte. Fluoridové tablety mohou mít

39

význam pro samotnou těhotnou ženu. Pokud tablety nepolyká, ale nechává je volně

rozpustit v ústech, mají lokální účinek.

Avšak při dodržení zásad správné ústní hygieny a vhodném výběru pomůcek nejsou

fluoridové tablety indikovany.

Obrázek 4 – Prenatální období

1.5.2 Novorozenecké období

Novorozenecké období je období od přestřihnutí pupeční šňůry do dvacátého osmého

dne života.

V tomto období je nejvhodnější výživou kojení. Pokud kojení není možné, používají se

náhradní přípravky, které je důležité nepřislazovat. Rodiče je důležité poučit o tom, že

ani nápoje, jako čaj a mléko se nepřislazují. Dudlík se nenamáčí do medu, ani do ničeho

sladkého. Dudlík ani savičky se neolizují.

V okamžiku narození je bezzubá dutina prakticky sterilní k její kolonizaci dochází

postupně. Prvním zdrojem mikroorganismů pro novorozence je matka, a lidé, kteří jej

40

bezprostředně obklopují. Již osmnáct hodin po narození se v dutině ústní kolonizuje

první bakterie a tou je Streptococcus Salivarius. Dále se přidružuje Laktobacilus

Acydofilus, který se v dutině ústní kojence objevuje pouze po dobu kojení.

V dutině ústní novorozence se mohou objevit zuby. Jedná se o dentes prelaktes. Mají

trojúhelníkovitý tvar. Nemají kořeny, jsou jenom přisáté v povrchu sliznice. Musí se

hned po narození odstranit, kvůli možné aspirací zubů.

1.5.3 Kojenecké období

Kojenecké období je období od druhého měsíce do prvního roku života. Toto období je

charakterizováno výrazným somatickým a psychickým růstem dítěte.

Obrázek 5 – Kojenecké období

Ze stomatologického hlediska je to období prořezávání prvních zoubků. Obvykle se

začínají prořezávat okolo šestého měsíce života. Po prořezání prvního dočasného zubu

by se mělo začít s čištěním, ale také s preventivními návštěvami u zubního lékaře.

41

Do čtvrtého měsíce je dítě pouze kojeno. Od čtvrtého měsíce se začíná s příkrmy. Na

délku kojení se názory oborově rozcházejí. Zásadní střet je mezi pediatry a stomatology.

Z hlediska prevence zubního kazu je nutno vysvětlit matce, že dítě u prsu nesmí usínat.

Nevhodné je také protrahované kojení. Kompromisem je důsledné otírání zoubků

navlhčenou gázou nebo látkovým kapesníkem po ukončení kojení. A cca od jednoho

roku života postupné a nenásilné odstavování dítěte.

Obrázek 6 – Přikrmování

1.5.4 Batolecí období

Batolecí období je období od prvního roku do třech let. Rozdělujeme jej na mladší a

starší batolecí věk. Charakterizován je velkým psychickým a motorickým rozvojem.

V batolecím období dítě snižuje příjem potravy, neboť se zpomaluje růst. Dítě může

odmítat potravu, a proto je nevhodné jej do jídla nutit, avšak žádoucí je zachovat

nutriční hodnotu stravy nutnou pro správný vývoj organismu. V překrmování jsou

42

kořeny dětské obezity. V batolecím období je důležité nepřislazovat ani nepodávat

sladké nápoje, zejména pak v noci. Nejlepší je voda. Sladkosti lze podávat pouze

v omezeném množství, a ne jako svačinky. Vysoké procento návykovosti na sladkosti

vzniká právě v tomto období.

Toto období je charakterizováno výskytem zubního kazu, časté příčiny jsou:

- Pití sladkých nápojů z lahve (savičkou, méně sliní)

- Cumlání sladkého dudlíku

- Častý přísun sladkostí (hlavně od prarodičů)

Návod jak zacházet se sladkostmi pochází ze Skandinávie. Děti zde dostávají sladkosti

jen jeden den v týdnu. Po mlsání následuje důkladná ústní hygiena.

Koncem batolecího období je prospěšné doporučit žvýkání žvýkaček bez cukru,

s xylitolem. Ovšem vždy pod dozorem dospělé osoby, z důvodu možné aspirace

žvýkačky.

Obrázek 7 – Batolecí období

43

1.5.5 Předškolní období

Období od tří do šesti let. V tomto období dítě rychle roste.

Často se podávají sladké pokrmy, které podporují pocit rychlého nasycení.

Nedoporučujeme pití nepřislazených nápojů. Dítě se stává samostatnější, což může nést

ovlivnění skladby jídelníčku (pokud má možnost či zásobu cukrovinek dle vlasního

uvážení).

Podáváme neslazené nápoje, nejlépe vody. Sladkosti poskytujeme pouze v malém

množství, ale ne jako svačinky. V tomto období je vhodné již dávat žvýkačky bez

cukru, s xylitolem. V tomto období je dítě velmi ovlivněno kolektivem mateřské školy.

1.6 Zlozvyky

Mezi zlozvyky patří dumlání dudlíku nebo prstu, které mohou způsobit anomálie

chrupu. Horší forma je dumlání nebo přikusování tvářové sliznice, dolního rtu, cípu

polštáře nebo hraček. Dále kousání rtů, nehtů, jazyka, tužky. Odnaučí-li se dítě dumlat

prst nebo dudlík do třech let života, může dojít k samovolné úpravě chrupu.

Obrázek 8 – Dumlání dudlíku

44

Dumlání prstu

Vertikálně vkládaný palec může způsobit vějířový skus. Projevuje se protruzí horních a

retruzí dolních řezáků a vyvíjí se z nějhorizontálně otevřený skus. Horizontálně

vkládaný palec může způsobit otevřený skus. Dumlání také může způsobit oddálení

zubních oblouků, kontrakce tvářových svalů nebo zúžení horního zubního oblouku.

Sdílení jedné sliny

Zubní kaz je bakteriální onemocnění. K přenosu infekce může dojít snadno,

sdílejí-li dva subjekty slinu. Je důležité seznámit včas rodiče a příbuzné s tímto rizikem.

Zejména zdůraznit základní hygienické zásady typu: nepoužívat stejnou lžičku

k ochutnávání pokrmů a následně ke krmení dítěte, neolizovat savičku kojenecké lahve.

Neolizovat dudlík, dítě, ani ručičky dítěte, nelíbat dítě na ústa.

Podávání sladkých nápojů a sladkostí

Podle skandinávského vzoru se doporučuje podávání sladkých nápojů a sladkostí

maximálně jeden den v týdnu a to v neomezeném množství. Po mlsání však musí

následovat pečlivá, důkladná dentální hygiena. Podávání sladkých nápojů nesmí

probíhat hlavně v noci, kdy je snížená produkce slin. Nejlepší je nepodávat sladké

nápoje vůbec. Pokud má dítě žízeň, je lepší mu dát vodu nebo neslazený čaj.

Obrázek 9 – Podávání sladkostí

45

1.7 Motivace dětí a rodičů

Efektivně docílíme motivace správnou komunikací s dětmi, respektive s dětskými

pacienty. Zásadní podmínkou úspěšného vyšetření a ošetření dětského pacienta je

individuální přístup. K malým pacientům nesmíme přistupovat jako k dospělým.

Sdělení by mělo být srozumitelné a je vhodné ho doplnit obrázky. Ošetřující by měl

mluvit s dítětem přímo a ne se o něm vyjadřovat jako o třetí osobě (při komunikaci

s rodičem).

Ideální je seznámí-li se dítě s prostředím a ošetřujícím v rámci preventivních prohlídek.

Případné ošetření, je-li dítě správně namotivováno, proběhne většinou bez komplikací a

stresu. Problém nastává, pokud se dítě setká s ošetřujícím poprvé až v případě nutného

ošetření. Bolestí a strachem z ní je dítě paralyzováno a mnohdy odmítá spolupracovat.

Je-li ošetření nezbytné, často bývá použita různá intenzita nátlaku a dokonce násilí, což

ústí v psychické trauma dítěte. Navázat znovu spolupráci s dítětem s takovouto

zkušeností bývá často velmi obtížné.

Zde může velkou roli sehrát citlivý a trpělivý přístup dentální hygienistky, která se

může i opakovaně snažit získat zpět dětskou důvěru. Na místě je ovšem nezbytná

efektivní motivace rodiny. Jejich přístup někdy bohužel bývá kontraproduktivní.

Zejména, vyhrožují-li rodiče dětem bolestí ze zubního ošetření, když zlobí. Nebo pokud

se dítěti lže.

Důvody neošetřitelnosti dětských pacientů jsou:

1. Pro děti vyšetření i ošetření může být nepříjemné až traumatizující

2. Děti jsou v ordinaci v neznámém prostředí, to je stresující

3. Také bílé oblečení zdravotníků je může vylekat

4. Mohou mít špatné zkušenosti z předešlých vyšetření nebo ošetření (zejména lež)

5. Korektní jednání, které není vhodné při komunikaci s dětmi (jedná se s nimi

jako s dospělými, užívají se nevhodné výrazy, kterým dítě nerozumí)

46

Úlohy ošetřujícího jsou:

1. Získání důvěry malého pacienta

2. Zbavení obav a strachu

3. Cílené a rychlé komplexní vyšetření

4. Rychlé a co nejméně bolestivé ošetření – vhodné je využívat moderní

neinvazivní metody ošetření (např. laser v parodontologii)

5. Motivace dítěte i doprovodu

Nejdůležitější je komunikační přístup ošetřujícího. Velice důležitá je komunikace

s názorným výkladem podle obrázků. Děti nemusí mít vyvinutou představivost a díky

obrázku lze problematiku názorně vysvětlit. Musíme si dávat pozor na schopnost dětí

udržet jen krátkou pozornost. Také při ošetření je velice dobré přirovnávat nástroje a

pomůcky k různým věcem jako například: světlo je sluníčko, savka je žížalka, kaz je

červík, výplň je hvězdička.

Komunikace s doprovodem

Pro takovouto komunikaci není jednotný návod. Lepší je, pokud jsou rodiče nebo

doprovod přítomni ošetření i vyšetření, aby věděli, co se s jejich dítětem děje. Čím je

dítě mladší, tím je přítomnost rodiče v ordinaci důležitější. Rodič dodává dítěti větší

důvěru a jistotu, psychickou podporu, sociální podporu a snižuje obavy, strach, stres.

Rodiče mohou dítě uklidnit, povzbudit nebo pobavit.

Pokud jsou rodiče hysteričtí, netrpělivý, agresivní, psychicky labilní, je lepší je slušně

vykázat z ordinace do čekárny. V takovémto případě je rodič v ordinaci nevýhodou.

Může totiž dítě znervózňovat, ne podporovat.

47

1.8 Mechanické odstraňování plaku z dočasného chrupu

1.8.1 Prsťáčky

Dětský prsťáček je určený pro nejjemnější čištění prvních zoubků a masírování dásní. Je

vyroben z měkkého silikonu a má na sobě silikonové štětiny. Prsťáček si maminka

jednoduše navlékne na ukazováček a jemným kroužením čistí zoubky a zároveň

masíruje dásně. Po vyčištění zoubků nebo masírování dásní je důležité prsťáček omýt

pod horkou vodou, lze i použít antibakteriální roztok. Někteří prsťáčci se dají mýt

v myčce na nádobí. Prsťáček je vhodné měnit1x za jeden až dva měsíce, podle toho, jak

je opotřebovaný, okousaný či zničený.

1.8.2 Kousátka

Kousátka nebo kousací kroužky, kousací zvířátka mají být vybaveny masážním

kartáčkem. Musí být z biologického materiálu odolného vůči slinám a prokousnutí.

Některá kousátka obsahují chladící gel, který se nachladí v lednici a dítě si vychlazené

kousátko přikládá na dásně.

1.8.3 Kartáčky

Většina firem rozlišuje kartáčky od 0 do 3 let a od 3 do 6 let. Takovéto kartáčky se

odlišují velikostí hlavičky a počtem vláken. Kartáček od 0 do 3 let spíše považujeme

za cvičný kartáček.

Vhodný dětský kartáček by měl mít hlavičku neboli pracovní část v jedné přímce

s rukojetí. Je důležité, aby kartáček měl malou hlavičku maximálně do 15mm. Hlavička

kartáčku má být hustě osázena vlákny. Vlákna jsou stejně střižena a konce mají

zaoblené.

48

1.9 Chemické odstraňování zubního plaku

1.9.1 Dětské zubní pasty

Dětské zubní pasty mají předepsané složky.

1. Obligátní neboli povinné složky - abraziva, zvlhčovala, pojidla, voda

2. Fakultativní neboli nepovinné složky - fluor, korigencia chuti, organická a

anorganická barviva

1.9.1.1 Dětské zubní pasty

Dětské zubní pasty mají snížený obsah fluoru. Pasty od 0 do 2 let jsou bez fluoru, ale

obsahují enzymy. Pasty od 2 do 3 let obsahují množství fluoru pouze 250 ppm. Pasty

od 3 do 6 let 500 ppm. Když je dítě malé a neumí ještě vyplivovat přebytečnou zubní

pastu, je vhodné pouze potřít vlákna pastou. Ke konci období lze vymáčknout množství

velikosti menšího hrášku. Doporučují se pasty bez pěnidel, protože děti pastu polykají, a

pěnidla by mohla dráždit jejich žaludek.

1.10 Metoda čištění dětského chrupu

Malým dětem se obvykle doporučuje metoda dle Foneho. Začíná se doporučovat

po prořezání prvních zubů a děti ji využívají zhruba do 12 let věku. Je charakterizována

svou lehkostí a snadným osvojením. Tato metoda se provádí při postavení řezáků hrana

na hranu. Oba zubní oblouky se čistí vestibulárně najednou. Okluzní plochy se čistí

horizontálně. Orální plošky u malých dětí dočistí rodiče, také malými kroužky. Rodiče

dočišťují a systematicky dítě kontrolují minimálně do 6 let. Kontrolu je však vhodné

provádět až do puberty. U dětí od 5 let lze kontrolu doplnit plak detekčními tabletami a

návštěvou dentální hygienistky. Kontraindikace této techniky jsou relativní, použitím

nevhodného zubního kartáčku či nepřiměřeného tlaku je možné riziko klínovitých

defektů či destrukce marginální gingivy.

49

2 Praktická část

2.1 Cíl práce

Cílem mé práce bylo zjistit úroveň informovanosti rodičů v souvislosti se zubní péče,

zaměřit se také na postoj k dentální hygieně, popřípadě zkušenosti s ní a v neposlední

řadě šířit osvětu dentální hygieny u pacientů s dočasným chrupem.

2.2 Pracovní hypotéza

Předpokládám, že minimálně čtvrtina dětí z dotazované skupiny nechodí na pravidelné

preventivní prohlídky k zubnímu lékaři, alespoň polovina z nich nemá sanovaný chrup.

Předpokládám, že polovina rodičů z dotazované skupiny není informována o vztahu

zubního kazu a výživy, a tudíž ani jejich děti nejsou motivovány.

Předpokládám, že minimálně třetina dětí s dočasným chrupem z dotazované skupiny si

čistí zuby sama bez dočištění rodičů.

50

3 Metodika

3.1 Dotazník

Pro ověření svých hypotéz jsem se rozhodla vytvořit dotazník (příloha 1). Cílovou

skupinou mého výzkumu byli rodiče dětí od 0 do 6 let. V dotazníku jsem se ptala

na patnáct otázek. Prvním dotazem jsem zjišťovala, zda děti mají prořezaný kompletní

dočasný chrup. Druhý a třetí dotaz byl zaměřen na to, zda děti mají zubní kazy, nebo

zda mají ošetřený (sanovaný) chrup. Čtvrtým a pátým dotazem jsem zjišťovala, zda děti

chodí na preventivní prohlídky k zubnímu lékaři a jak často. Šestá a sedmá otázka se

týká tématu dentální hygieny. V osmé a deváté otázce se dotazuji na čištění zubů, zda si

děti čistí zuby a jak často. Desátá, jedenáctá a dvanáctá otázka se zabývá tématem

vztahu výživy a zubního kazu. Poslední tři otázky jsou zaměřeny na pomůcky dentální

hygieny.

3.1.1 Analýza výzkumu

Dotazníkového výzkumu se zúčastnilo 100 rodičů dětí ve věku 0 až 6 let. Průměrný věk

dětí byl 4 roky.

Z odpovědí rodičů vyplynulo, že 90 % dětí chodí na pravidelné preventivní prohlídky

(graf 1). Ale bohužel se také ukázalo, že 54 % dětí má zubní kazy nebo již sanovaný

chrup (graf 2). O zásadách vztahu výživy a zubního kazu bylo informováno celých

72 % rodičů (graf 3). A 36 % dětí si v tomto nízkém věku čistí zuby samo, bez kontroly

nebo dočištění rodičů (graf 4).

51

Graf č. 1 se týká otázky číslo 4 – Chodí Vaše dítě na preventivní prohlídky?

Graf č. 2 se týká otázek č. 2, 3 – Má Vaše dítě zubní kazy? Bylo již Vaše dítě sanováno?

ANO 90%

NE 10%

Preventivní prohlídky

ANO 54%

NE 46%

Kazy nebo sanace

52

Graf č. 3 se týká otázky 10 – Byli jste zubním lékařem nebo dentální hygienistkou

zasvěceni a poučeni o vztahu zubního kazu a výživy?

Graf č. 4 se týká otázky 8 – Pomáháte svému dítěti s čištěním zubů?

ANO 72%

NE 28%

Vztah výživy a zubního kazu

Dítě si čistí zuby samo 36%

Dítě si čistí zuby samo s pomocí

rodičů 42%

Rodiče čistí dítěti zuby 16%

Nečistí zuby vůbec 6%

Čištění zubů

53

3.2 Kazuistika

Ze sto dotazovaných jsem si vybrala pět respondentů, vyšetřila jsem je a rozebrala

rodinou anamnézu. Výsledky jsem zpracovala do tabulky.

TABULKA 5 -kazuistika

Pohlaví dítěte ♂ ♀ ♀ ♂ ♂

Věk dítěte 4 roky 5 let 3 roky 3 roky 4 roky

Stav chrupu Nesanovaný Sanovaný Nesanovaný Sanovaný Sanovaný

PP 2 x ročně 1 x ročně 1 x ročně 2 x ročně 2 x ročně

Čištění Čistění

s dohledem a

dočištěním

Chrup si čistí

sám

Chrup čistí

rodiče

Chrup si čistí

sám

Chrup si čistí

s dohledem

rodičů

Pomůcky Vyhovující Vyhovující Vyhovující Nevyhovující Nevyhovující

DH? ANO NE NE ANO NE

Doporučení DH? ANO ANO NE NE NE

Víte, že Vaše dítě

může chodit na DH?

ANO NE NE ANO NE

Rodiče

Matka 29 let 31 let 22 let 25 let 27 let

Vzdělání SŠ VŠ SOU VŠ SŠ

PP 2 x ročně 1 x ročně NE 2 x ročně 2 x ročně

Stav chrupu Sanovaný Sanovaný Sanovaný Nesanovaný Sanovaný

Pravidelní DH? 2 x ročně 1 x ročně 1 x ročně NE NE

Doporučil lékař

DH?

ANO NE NE NE ANO

Otec 32 let 35 let 24 let 25 let 26 let

Vzdělání SŠ SŠ ZŠ VOŠ VŠ

PP NE 1 x ročně NE 2 x ročně 1 x ročně

Stav chrupu Sanovaný Nesanovaný Sanovaný Sanovaný Sanovaný

Pravidelná DH? NE 1 x ročně NE 3 x ročně 2 x ročně

Doporučení DH? NE NE ANO ANO ANO

Zjistila jsem oproti mému předpokladu, že vzdělání striktně nesouvisí s informovaností

o dentální hygieně ani se stavem chrupu.

54

3.3 Řešení problému

Z výsledků mého šetření vyplynulo, že ačkoli jsou rodiče poměrně dobře informováni o

vztahu zubního kazu a výživy, těchto poznatků bohužel nevyužívají. Usoudila jsem, že

informace nebyly zřejmě podány vhodnou, či srozumitelnou formou, a že by bylo

vhodné se zaměřit i přímo na osvětu dětí. Proto jsem vypracovala konkrétní doporučení

pro rodiče cílené věkové skupiny od prenatálního období po školní věk (0-2 pro rodiče,

2-4 pro rodiče a děti, 4-6 pro rodiče a děti). Jako příklad zde uvádím motivační a

edukační pohádku O veverce Terce (příloha 2), která je určena dětem od čtyř let.

Pohádka má dětem názorně přiblížit vztah výživy k zubnímu kazu a nezbytnosti

případného zubního ošetření, kdy lékař je v roli zachránce, z čehož by mělo vyplynout,

že zubní vyšetření a ošetření není za trest a stomatolog dítěti pomáhá a neubližuje. Jako

další pomůcku využívám krátkou motivační pohádku (příloha 3) pro děti.

V rámci šíření osvěty zasílám tento materiál zdarma rodičům dětí, kteří o něj mají zájem

prostřednictvím elektronické pošty, nebo v tištěné formě rozdávám.

55

Závěr

Ačkoli v posledních letech se dentální hygiena těší stále většímu zájmu ze strany

odborné i laické veřejnosti, profesionální dentální hygiena u dětí je bohužel často

omezena až na řešení problémů vzniklých zanedbáním hygieny během ortodontické

terapie. Ortodoncie se stává často vynucenou terciální prevencí, čili nápravou vzniklých

škod. Pokud by byla důsledně preferována prevence primární, tj. efektivní motivace a

názorná instruktáž rodičů a dětí již v útlém věku, nebo alespoň prevence sekundární,

tj. důsledná sanace kazů v dočasném chrupu a následná prevence primární, zubů

intaktních, myslím, že by se velmi výrazně omezila prevalence ortodontických vad,

potažmo onemocnění dutiny ústní z toho plynoucích.

Cílem mé práce bylo si tuto hypotézu ověřit v praxi. Dotazníkový výzkum jsem

zaměřila na dotazy týkající se informovanosti rodičů o možnostech preventivního

působení na orální zdraví jejich dětí. Získané informace jsem konfrontovala s klinickým

vyšetřením vybraných dětí.

Jelikož reálná úroveň dentální hygieny mnou vyšetřovaných respondentů neodpovídala

teoretickým výsledkům získaných z dotazníků, usoudila jsem, že je nezbytné zefektivnit

úroveň motivace dětí i rodičů. Vypracovala jsem vlastní edukační materiál určený

rodičům a jejich dětem, který rozesílám zdarma v elektronické podobě. Pro děti jsem

vypracovala dvě metodické pomůcky - naučnou pohádku, kterou rozdávám za odměnu

po vyšetření nebo ošetření a edukační pohádku, kterou používám pro motivaci

v ordinaci. Tyto metodické pomůcky jsem měla možnost vyzkoušet v praxi a velice se

mi osvědčila.

56

Seznam tabulek, obrázků, grafů

Tabulka 1 - Vývoj zubu 15

Tabulka 2 - Prořezávání dočasných zubů 16

Tabulka 3 - Doporučené dávkování NaF (Preventivní zubní lékařství,

Killian a spol.) 21

Tabulka 4 - Obsah fluoru v pitných vodách 23

Tabulka 5- Kazuistika 53

Obrázek 1 – Anatomie zubu (www.google.com) 13

Obrázek 2 – Zymafluor (www.google.com) 21

Obrázek 3 – Stephanova křivka (www.orbit.cz) 25

Obrázek 4 – Prenatální období 39

Obrázek 5 – Kojenecké období 40

Obrázek 6 – Přikrmování 41

Obrázek 7 – Batolecí období 42

Obrázek 8 – Dumlání dudlíku 43

Obrázek 9 – Podávání sladkostí 44

Graf č. 1 – Chodí Vaše dítě na preventivní prohlídky 51

Graf č. 2 – Má Vaše dítě zubní kazy? Bylo již Vaše dítě sanováno? 51

Graf č. 3 – Byli jste zubním lékařem nebo dentální hygienistkou zasvěceni a

poučeni o vztahu zubního kazu a výživy? 52

Graf č. 4 – Pomáháte svému dítěte s čištěním zubů? 52

57

Seznam použité literatury

1. TATJANA DOSTÁLOVÁ, MICHAELA SEYDLOVÁ A KOLEKTIV:

Stomatologie, Grada 2008

2. VLASTA MERGLOVÁ, ROMANA IVANČAKOVÁ: Zubní kaz a jeho

prevence v časném dětském věku, Česká stomatologická komora 2009

3. ILONA PLEVOVÁ, REGINA SLOWIK: Komunikace s dětským pacientem,

nakladatelství Grada Publishion spol. s. r. o. 2010

4. VLASTA MERGLOVÁ, HANA HECOVÁ: Praktická cvičení z dětského a

konzervačního zubního lékařství, Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství

Karolinum 2010

5. JAN KILIAN ET AT., Prevence ve stomatologii, nakladatelství Galén, Praha

1999

6. ANTONELLA TONI BOTICELLI, Dentální hygiena, Quintessenz 2002

7. IVO KLAPÁČEK, JIŘÍ MAZÁNEK A KOLEKTIV, Klinická anatomie ve

stomatologii, nakladatelství Grada Publishing spol. s. r. o. 2001

58

Seznam příloh

Seznam příloh

Příloha 1 – Dotazník 59

Příloha 2 – Pohádka a omalovánky O veverce Terce 62

Příloha 3 – Pohádka O veverce Terce 66