časopis Absolvent 2009/2010

ČASOPIS PRO ABSOLVENTY MASARYKOVY UNIVERZITY

2009/2010

VAŠE ALMA MATER

Boj o kampus univerzita nikdy nevzdala str. 6

POHLED DO MINULOSTI

Masarykova univerzita vzdělává už 90 let str. 10

O VÁS/PRO VÁS

Přihlaste se do Absolventské sítě

str. 18

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

Prosadit se je otázka motivace

ABS

LVEN

T

ROČNÍK 2009/2010

Úvodní slovo prorektora . . . . . . . . . . . . . 1

Fakulty Masarykovy univerzity . . . . . . . . 2

Boj o kampus univerzita nikdy nevzdala. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .6

Univerzita musí nabídnout především kvalitní vzdělání Rozhovor s rektorem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .8

Masarykova univerzita vzdělává vysokoškoláky už 90 let . . . . . . . . . . . . . 10

Devítky v historii univerzity . . . . . . . . . . 11

90. výročí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Ze zákulisí listopadového převratu . . . 13

Univerzitě bych přál, aby se to celé víc rozdováděloRozhovor s Ludvíkem Kunderou . . . . . . . . . . 14

Den absolventů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Nejstarší absolventi . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Absolventská síť a Informační systém Masarykovy univerzity . . . . . . . 18

Významní absolventi . . . . . . . . . . . . . . . 20

Ruský obchodník velmi ocení, když znáte jeho kulturuRozhovor s Marcelem Binkem . . . . . . . . . . . . 22

Spolek absolventů a přátel Masarykovy univerzity . . . . . . . . . . . . . . 24

Co připravují pro své absolventy fakulty? . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Snažíme se studentům vštípit potřebu ptát se pročRozhovor s Kateřinou Kaňkovou . . . . . . . . . . 26

Věda, výzkum a patenty . . . . . . . . . . . . . 27

První česká polární stanice proniká do tajemství ekosystému . . . . . . . . . . . . . . 28

Mendelovo muzeum . . . . . . . . . . . . . . . 29

Vždy jsem se snažila dělat hudbu, která něco říkáRozhovor se Zuzanou Lapčíkovou . . . . . . . . . 30

Studentský život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Osobnosti v Kabinetu Havel odhalovaly, jací jsou dnešní Češi . . . . . . . . . . . . . . . 33

Brno staví pro vědu i pro krásu . . . . . . 34

Teiresiás . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

Ve škole nám nikdo nic neodpustilRozhovor s J. Augustou a J. Holíkem . . . . . . . 36

Zeptali jsme se vás . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Napsali jste nám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

VYDALA: MASARYKOVA UNIVERZITAOdbor vnějších vztahů a marketingu

REDAKČNÍ RADA: Markéta Tikalová, Kamila Kvapilová, Petra Nováková

VEDOUCÍ REDAKTORKA: Kamila KvapilováREDAKCE: Martina Fojtů, Petra Nováková, Pavla Ondrušková, David PovolnýJAZYKOVÁ REDAKCE: Jana Sobotková

FOTO NA OBÁLCE: Aleš LežatkaOBÁLKA A DESIGN: Pavel JílekGRAF. ÚPRAVA A SAZBA: EXACTDESIGN

TISK: Tiskárna EXPODATA–DIDOT, spol. s r. o., Brno

VYŠLO v listopadu 2009 v nákladu 8 000 výtisků, neprodejné.

KONTAKTY: MASARYKOVA UNIVERZITA,Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, tel.: +420 549 49 3690, e-mail: [email protected]

www.absolventi.muni.cz

Příjemné chvíle při čtení časopisu Absolvent Vám přeje redakce.

36

30

26

14

8

OBSAH ČÍSLA

www.absolventi.muni.cz 1

Ještě před několika týdny bych tón úvodníku časopisu určeného absolventům univerzity vo-lil „politicky“ neutrálně a patrně bych se jako prorektor zodpovědný za vnější vztahy pokou-šel představit výhody, jež univerzitě i jejím ab-solventům plynou ze vztahů nepřetržených absolutoriem. Mediálně proslavená kauza pl-zeňská však natolik změnila klima v českém vysokém školství a přilehlých politických kru-zích, že nezbývá, než využít každé vhodné pří-ležitosti k obraně a vysvětlování stanoviska, jež Masarykova univerzita v této věci zaujímá.

Nejde totiž již o vlastní plzeňskou kauzu, jež je zkrátka hanbou českého vysokého škol-ství a selháním akademické kultury celé jedné univerzitní obce. Jde spíše o důsledky, jež me-diálně umocněná kauza má a může mít pro celé české vysoké školství. Nejen, že jsou médiím téměř všichni absolventi škol podezřelí z pod-vodů a učitelé z úplatnosti či alespoň z obtěžo-vání studentek. Část politické sféry, očividně animované skandálem, který se jí týká až v dru-hém pořadí, však využívá situace k prosazová-ní většího vlivu politické reprezentace na přímé řízení univerzit. Že je případ univerzity, která se zničila promiskuitou s politiky a mocenský-mi elitami státu, argumentačně využíván k po-silování vlivu těchto elit na všechny vysoké ško-ly, patří k ironii celé situace.

Kořeny plzeňského skandálu jsou však hlub-ší, než kam sahá osobní selhání pedagogů či se-lhání vedení dotyčné fakulty a univerzity. Příči-ny jsou v omylech státní vysokoškolské politiky devadesátých let minulého století, jež pod tla-kem regionálních a lokálních politických lobby připustila nevídané bujení „univerzit“ v celých desítkách. Přitom historická zkušenost české-ho univerzitního vzdělávání nabádala naopak k opatrnosti. České univerzity se vyvíjely his-toricky dělením, které bylo zahájeno rozděle-ním Karlovy univerzity na německou a českou část v osmdesátých letech devatenáctého stole-tí. Každé následující dělení pak předpokládalo, že dozraje další generace „mladých“ docentů a profesorů, pro něž na původní alma mater ne-bylo místa, a ta bude „klonovat“ akademickou

kulturu na nové škole. Tak vznikly z Univerzity Karlovy po vzniku republiky Masarykova uni-verzita a Univerzita Komenského v Bratislavě. Na větší dělení neměla první republika akade-mické „lidské zdroje“. Po nacistické likvida-ci univerzit stačila po druhé světové válce zá-soba mladých pouze na vytvoření jedné nové univerzity ze dvou, totiž Univerzity Palackého v Olomouci. Komunistický režim své zaklada-telské úsilí soustředil spíše na samostatné pe-dagogické fakulty či technické vysoké školství. Na počátku devadesátých let pak měly tři his-torické univerzity dost potíží s vnitřní obnovou akademické obce zdevastované politickými zá-sahy v předchozích čtyřiceti letech. Přesto stát připustil a nezřídka inicioval zakládání dalších a dalších „univerzit“ s právnickými, fi lozofi c-kými a přírodovědeckými fakultami tam, kde dříve byla zelená louka. Na takové bujení však nebylo v České republice dost mladých nespo-kojených docentů a profesorů, kteří by neměli dobrou perspektivu „doma“.

Tento „rozvoj“ vysokého školství vedl k vzni-ku prostředí bez vnitřní kultury, standardů aka-demické svobody, jež musí být provázena zod-povědností. Místo profesních vysokých škol, jež by pod přímým řízením místních politických a podnikatelských špiček připravovaly pro lokál-ní potřeby trhu práce absolventy bakalářských programů, vznikly „univerzity“ s magisterskými a doktorskými programy a akademickou svo-bodou a autonomií. A teď má být tato chyba napravena tím, že bude tato svoboda a autono-mie odebrána všem, i skutečným univerzitám. O tom, že „manažerský“ model řízení vysoké školy správní radou tvořenou politiky a předsta-viteli místních podnikatelských kruhů je vhod-ný pro – u nás ofi ciálně neexistující – profes-ní vysoké školy, není pochyb. Mají z defi nice sloužit krátkodobým potřebám lokálního trhu práce. Vzhledem ke stavu politické a podnika-telské kultury dnešních českých zemí se však nehodí pro univerzity, jež mají za úkol vzdělá-vat budoucí soudce, lékaře, učitele, historiky a vědce pěstující základní výzkum. Těmto pro-fesím prospívá prostředí akademické svobody,

samosprávy a nezávislosti, byť samozřejmě prů-hledné a kontrolované. Prostředí založené na ideálech, jež v optimistickém „století rozumu“ přisoudil Immanuel Kant tehdy módnímu poj-mu osvícenství. Vymezil je jako „vystoupení lid-stva ze stavu dětinskosti, již si samo způsobilo“. A touto dětinskostí rozuměl „neschopnost po-užívat vlastního rozumu bez vedení druhého“. Skutečné univerzity sice také obsluhují trh práce a dlouhodobě možná lépe, jejich primárním po-sláním je však paradoxní úkol – vést své absol-venty k tomu, aby používali rozumu bez vede-ní svých učitelů. K tomu je v daném okamžiku podle názoru univerzity prostředí akademické autonomie příznivější než manažerské řízení univerzit politiky.

Mikuláš Bekprorektor pro strategii a vnější vztahy

Akademická svoboda, pravidla a zodpovědnostÚvodní slovo prorektora Masarykovy univerzity

Foto: Aleš Ležatka

EDITORIAL

ROČNÍK 2009/20102

Fakulty Masarykovy univerzity

Právnická fakulta

Právnická fakulta patří mezi čtveřici nejstarších fakult Masarykovy univerzity. Za téměř deva-desát let své existence prošla mnoha změnami, po komunistickém převratu v roce 1948 byla na několik let dokonce zrušena, ale dnes je – nejen mezi odborníky – obecně uznáváno, že patří v České republice k nejlepším školám své-ho druhu. Potvrzují to ostatně i žebříčky oblí-benosti zveřejňované v denním tisku.

Vysoké úrovni napomáhá také současná snaha o mezinárodní rozměr školy, zavádění praktických forem výuky, pořádání konferen-cí a další aktivity. Fakulta se pyšní celou řadou úspěšných absolventů, velkým množstvím part-nerů z praxe a hlavně důrazem na své působení v hlavním městě české justice – Brně. Studen-ti se proto mohou ve škole setkat s nejvýznam-nějšími osobnostmi právnické praxe, které zde pravidelně přednášejí. Posluchači Právnické fa-kulty jezdí za výukou do historické budovy na Veveří, hned vedle Moravské zemské knihovny, jedné z největších knihoven v České republice. V místech, kde dnes fakulta stojí, mělo kdysi stát celé univerzitní městečko. Nakonec z vel-kých plánů zůstala pouze Právnická fakulta.

Lékařská fakultaBudoucí lékaře, dentisty, fyzioterapeuty, op-tiky, zdravotní laboranty a další pracovníky nelékařských zdravotnických povolání vy-chovává na Masarykově univerzitě Lékařská fakulta. Její pedagogové a specialisté tak činí už od roku 1919, tedy od prvních dnů, kdy Masarykova univerzita začala fungovat.

Základna teoretických oborů se dnes nachází v moderním areálu Univerzitního kampusu Bohunice v bezprostřední blíz-kosti Fakultní nemocnice Bohunice, kam se postupně přesune celá fakulta, v současnos-ti však studenti za výukou míří ještě do bu-dov v centru města. Tam je umístěna i Ce-

louniverzitní počítačová studovna, která má otevřeno 24 hodin denně.

Praktická výuka se uskutečňuje v brněn-ských fakultních nemocnicích. Poslucha-či Lékařské fakulty tak mají oproti menším městům tu výhodu, že si opravdu všechny své poznatky vyzkouší v praxi.

Na fakultě působí řada studentských spol-ků. Velmi aktivní je tradiční Spolek mediků a International Federation of Medival Stu-dents´Associations. S jejich členy mají mož-nost setkat se i běžní Brňané, při jedné z akcí studenti například lidem měřili krevní tlak a radili, jak se lépe starat o své zdraví.

VAŠE ALMA MATER


Přírodovědecká fakultaVýzkumy v polárních oblastech, geografi cké expedice, patenty, popularizační akce pro širo-kou veřejnost, nové exkluzivně vybavené labo-ratoře, speciální výzkumná centra – to je jen zlomek z toho, co dnes nabízí Přírodovědecká fakulta. Její záběr pokrývá široké spektrum pří-rodních věd od chemie přes biochemii, biolo-gii či fyziku až k matematice.

Studentům i pedagogům slouží také nově zrekonstruovaná univerzitní observatoř v těs-né blízkosti brněnské hvězdárny. Její daleko-hled patří k největším přístrojům v České re-publice a díky synchronnímu otáčení kopule a samotného dalekohledu vznikla robotizova-ná observatoř, kterou je možné ovládat přes in-ternet z libovolného místa na zeměkouli. Na fakultě také působí jeden z nejaktivnějších studentských spolků na univerzitě – Spolek přírodovědců.

Nedílnou součástí historického areálu Příro-dovědecké fakulty v centru je Botanická zahra-da, která byla vybudována již v prvních letech fungování univerzity. Dnes nabízí široké ve-řejnosti nejen ukázku rostlin jihomoravského regionu, ale i prohlídku skleníků s tropickými rostlinami. Univerzita se díky zahradě zapojila do záchrany vzácné rostliny wollemie vznešené a jako první v České republice ji mohla ukázat návštěvníkům. Na fakultě existuje také jedna z nejrozsáhlejších botanických knihoven a her-bář, který má dnes více než 600 tisíc položek.

Zázemí pro většinu studentů a pracovní-ků fakulty v současné době poskytují prostory Univerzitního kampusu Bohunice, kam se pře-stěhovaly převážně chemické obory, a nově zre-konstruovaného areálu v ulici Kotlářské. Opra-vy tohoto historického objektu v centru Brna univerzita dokončila v roce 2008.

Filozofická fakultaS více než deseti tisíci studenty a nabídkou širokého spektra oborů je největší fakultou univerzity. Již od roku 1921, kdy začaly první přednášky, na ní působily špičky humanitních oborů své doby, čestnými doktory se zde sta-li například Leoš Janáček nebo Edvard Beneš. Pedagogové a studenti fakulty byli také mezi prvními, kteří prosazovali demokratické zása-dy – postavili se okupantům v době druhé svě-tové války, v listopadu roku 1989 studentský výbor vyhlásil stávku, která pak pokračovala jednou z prvních velkých demonstrací na ná-městí Svobody.

V současnosti fakulta pěstuje tradiční dis-ciplíny, ale podporuje také rozvoj nových vědních oborů. Symbolem propojení tradi-ce a současnosti je i nová knihovna, která je obklopena staršími budovami postavenými v historizujícím stylu. Její stavba byla dokon-čena v roce 2002 a vzápětí získala několik ar-chitektonických ocenění. Kromě areálu v ulici Arna Nováka sídlí fakulta i v dalších budo-vách – v Gorkého ulici, na Veveří a na Janáč-kově náměstí.

Tradiční Letní škola slovanských studií pů-sobí při fakultě již více než čtyřicet let a kaž-dý rok ji navštíví několik stovek účastníků z celého světa. Na její tradici navázal Kabinet češtiny pro cizince, který učí cizince češtinu celoročně.

Hudební koncerty k zahájení či ukončení akademického roku, ples nebo divadelní před-stavení Kočovné fi losofi cké divadelní společ-nosti, jejímiž členy jsou pedagogové i studenti fakulty, patří mezi pestrou nabídku kultur-ních a společenských akcí, které fakulta pra-videlně pořádá.

VAŠE ALMA MATER

ROČNÍK 2009/20104

Pedagogická fakultaJako v pořadí pátá fakulta Masarykovy univer-zity zahájila svou činnost v roce 1946. Vedle učitelských programů se zaměřuje na studi-um speciální a sociální pedagogiky, organizuje také řadu vzdělávacích programů pro přísluš-níky etnických menšin a studenty se sociálním znevýhodněním.

Jednou z unikátních aktivit je vlastní arche-ologický výzkum na velkomoravském hradišti ve Znojmě. Dalším z výjimečných počinů je například stavba sociálně pedagogického cen-tra v Angole, které nabídne angolským dětem volnočasové aktivity a mělo by pomoci vzbu-dit jejich zájem o vzdělání. Studenti fakulty se mohou zúčastnit také zahraničních expedic do zemí Latinské Ameriky.

Během posledních let prošly všechny tři bu-dovy fakulty rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 2005 byla na střeše jedné z nich spuštěna slu-neční elektrárna, která se v době svého vzniku stala největší v republice. Fotovoltaické panely byly na fakultu nainstalovány nejen kvůli úspo-ře elektrické energie, ale slouží i k pedagogic-kým účelům katedry fyziky.

Od roku 2004 při fakultě působí také uni-verzitní sbor, který má za sebou několik vítěz-ství ve významných mezinárodních soutěžích a vydání několika hudebních CD.

Ekonomicko-správní fakultaJe první fakultou, která byla na Masarykově uni-verzitě založena po roce 1989. Od počátku se zaměřila na vzdělávání v ekonomických vědách a veřejné správě. Každý rok zde absolvují studen-ti, kteří najdou uplatnění například jako fi nanč-ní manažeři, analytici a ekonomičtí odborníci v soukromých fi rmách, bankovních institucích, veřejné správě či neziskových organizacích.

Fakulta klade velký důraz na spolupráci s partnery z komerční sféry. Už během studia tak mohou její posluchači absolvovat odborné stáže či praxe, zpracovávat bakalářské nebo diplomové práce, jejichž témata si vybírají společně s těmito partnery. Unikátní je dvouletý studijní program magisterského navazujícího studia Administrati-on publique – veřejná správa vyučovaný ve fran-couzštině, který je připraven ve spolupráci s fran-couzskou univerzitou v Rennes a je zaměřen na vzdělávání vysoce kvalifi kovaných pracovníků pro veřejnou správu. Studenti mají rovněž mož-nost zvolit si mezifakultní studium v kombinaci s obory na šesti dalších fakultách MU.

Od roku 1998 fakulta sídlí v nové budově nedaleko areálu výstaviště. V těsné blízkosti leží největší studentské koleje a menza.

Fakulta informatikyJedna z nejmladších fakult univerzity byla zalo-žena v roce 1994 a stala se první samostatnou fakultou svého druhu v České republice. Uni-verzita tak reagovala na potřebu vzdělání v dy-namicky se rozvíjejícím oboru.

Fakulta informatiky klade důraz na propo-jení praxe a teoretické výuky, kdy poslucha-či porozumí podstatě používaných nástrojů a systémů a dovedou s nimi samostatně praco-vat. Studenti se mohou velmi brzy zapojit do projektů, které fakulta realizuje ve spolupráci s průmyslovými partnery, k nimž se řadí nejvý-znamnější fi rmy působící v oboru. Už během studia tak získávají přehled o reálných projek-tech. Bakalářský studijní program nyní nabízí studium oborů ze všech významných oblastí včetně Informatiky ve veřejné správě. Patnáct studijních oborů je možno studovat ve studiu magisterském.

Při fakultě pracuje také vývojový tým, kte-rý je autorem unikátního celouniverzitního informačního systému na podporu studijních aktivit, související administrativy a e-learningu. Součástí informačního systému je aplikace na odhalování plagiátů v seminárních a diplomo-vých pracích. Do tohoto projektu jsou zapoje-ny i další vysoké školy v České republice.

Fakulta je proslulá rozmanitými studentský-mi aktivitami – kromě divadla studenti organi-zují pravidelný fi lmový festival či programátor-ské soutěže nebo zajímavé vědomostní hry pro středoškoláky.

www.ped.muni.cz www.econ.muni.cz www.fi .muni.cz

VAŠE ALMA MATER


Fakulta sociálních studiíTi, kdo na Masarykově univerzitě absolvovali už před delší dobou, možná Fakultu sociálních studií ani nezažili. Ofi ciálně vznikla 1. ledna 1998, ale rozhodně se nedá říct, že na zelené louce. Obory, které se zde studují, mají dlouho-letou tradici, fungovaly už na Filozofi cké fakul-tě. Fakulta sociálních studií dnes nabízí pestré spektrum společenských věd. Nad výukou bdí řada mladých a progresivních odborníků, kteří se starají o to, aby fakulta šla s dobou a předáva-la nejnovější a praktické poznatky. Stále se navíc rozšiřuje nabídka předmětů v angličtině. Stu-denti mohou své znalosti uplatnit i na odbor-ných vědeckých pracovištích, která na fakultě působí, například v Mezinárodním politologic-kém ústavu Masarykovy univerzity.

Fakulta sociálních studií sídlí přímo upro-střed města v bývalé budově Lékařské fakulty, jejíž rekonstrukce byla ukončena v roce 2005. Studenti a pedagogové zde mají k dispozici dvě počítačové učebny, rozsáhlou knihovnu, knih-kupectví a kavárnu, kam často chodí i lidé, kteří nemají s Masarykovou univerzitou nic společného.

Fakulta je známá rovněž pestrým student-ským životem. Ve velkém atriu se pravidelně po-řádají výstavy, koncerty nebo divadelní předsta-vení. Studenti se každý rok baví na maškarním plese, vydávají časopis Halas a nově vysílají ve vlastním internetovém rádiu. Na fakultě funguje i dětský koutek – rarita na českých vysokých ško-lách, která ulehčuje život studujícím rodičům.

Fakulta sportovních studiíFakulta sportovních studií, která vznikla počátkem roku 2002 jako nástupce kated-ry tělesné kultury na Pedagogické fakultě, je nejmladší fakultou Masarykovy univerzity. Charakter fakulty vychází z tradic sportov-ně tělovýchovného vzdělávání v městě Brně, jehož nositelem byla Masarykova univerzita i v minulosti.

Základním posláním fakulty je propago-vat zdravý způsob života jako nutnou součást moderního životního stylu. Fakulta vzdělává učitele tělesné výchovy, zajišťuje doktorské studium ve vědním oboru kinantropologie, rozvíjí poznatky tělovýchovného lékařství pro potřeby sportu a sportovní výchovy a uděluje rovněž trenérské licence ve vybraných spor-tovních odvětvích. Škola také věnuje pozor-nost speciálním výukovým procesům nutným pro profesionální činnost bezpečnostních složek.

Fakultu studovala a studuje řada předních českých sportovců, z nichž mnozí na fakultě působí jako pedagogové a předávají své zku-šenosti studentům. Počátkem akademického roku 2009/2010 zažila fakulta velké stěhování do nově vybudovaných prostor Univerzitního kampusu Bohunice. Díky bohatě vybaveným tělocvičnám a laboratořím nyní nabízí studen-tům nejmodernější prostory pro výuku.

www.fss.muni.cz ww.fsps.muni.cz

Text: Martina Fojtů, Petra Nováková

Foto: Martin Kopáček, Ivana Rusková,

David Povolný, Petra Nováková, David Špaček,

Gabriel Dvořák, Aleš Ležatka, Anna Pecková

VAŠE ALMA MATER

ROČNÍK 2009/20106

V bezprostřední blízkosti Fakultní nemocnice v Bohunicích vyrůstá už šestým rokem areál pro 5 000 studentů a 1 000 pedagogů a vědecko-výzkumných pracovníků Lékařské fakulty, části Přírodovědecké fakulty a také Fakulty sportov-ních studií.

„Výstavba kampusu je bezkonkurenčně nej-větší stavební akcí ve středoevropském vysokém školství posledních několika desetiletí. Celkové náklady na stavbu kampusu činí 5,1 mld. ko-run,“ uvádí kvestor Masarykovy univerzity Ladi-slav Janíček. Stavba kampusu je fi nancována ze tří zdrojů. Ze státního rozpočtu putuje do Brna částka 2,6 mld. korun, Masarykova univerzita za-platí 2,2 mld., město Brno přispělo částkou 300 mil. korun. „Svým fi nančním rozsahem je to za posledních dvacet let investice zcela srovnatelná s podobnými investicemi do vysokého školství v západní Evropě,“ podotýká kvestor.

Výjimečnost areálu ovšem nespočívá pou-ze v jeho nákladnosti. Kampus zaujal i archi-tektonicky. V letech 2005 a 2007 získaly jeho budovy ocenění Stavba roku Jihomoravského kraje. V roce 2005 to byly laboratoře biome-dicínských technologií, o dva roky později se

nejzajímavější stavbou roku stalo 12 objektů pro Lékařskou a Přírodovědeckou fakultu včetně bu-dovy knihovny. Knihovna je považována za archi-tektonickou libůstku areálu. Svým zanořením do prostoru kampusu a také speciálními vnitřními okny připomíná ponorku, její počítačová učebna zavěšená u stropu zase může evokovat kosmické těleso. Na ploše téměř 5 000 m2 nabízí knihovna 500 studijních míst v nejrůznějších typech míst-ností. Prostory jsou otevřené, vzdušné, vévodí sklo, světlé dřevo a kov. Knihovna je připravena uložit do svých polic až 500 tisíc svazků.

„Kampus nabízí moderní zázemí nejen pro studium, ale i pro výzkum a vývoj,“ dodává La-dislav Janíček. Kromě malých učeben zde najdete i obří posluchárny či výborně vybavené laborato-ře a výzkumná pracoviště. Přístup do kampusu je bezbariérový. Pro neslyšící slouží standardní vizu-ální navigace, nevidomí se mohou po areálu po-hybovat pomocí tří navigačních prvků – vodicí, zvukové a hmatové linie.

Kampusu se dočkali až v novém tisíciletíCesta k vybudování akademického centra se na-konec protáhla na 79 let. Ačkoli se s kampusem

Univerzitní kampus byl plá-nován už při zakládání Masa-rykovy univerzity v roce 1919. Prvním krokem k jeho vytvoře-ní se stala budova Právnické fakulty na ulici Veveří. Jenom-že pak zasáhla ekonomická krize, později druhá světová válka a plány akademického centra uprostřed Brna zůstaly jen u jedné budovy. Na šede-sát následujících let se stal kampus nesplněným přáním. Až v roce 2004 byl na půdě brněnských Bohunic položen základní kámen centra vzdě-lanosti a začala nová etapa v dějinách univerzity.

Boj o kampus univerzita nikdy nevzdala

VAŠE ALMA MATER


počítalo už ve zřizovacím zákoně Masarykovy univerzity v roce 1919 a předpokládané dostavě-ní posledních budov bylo plánované na rok 1930, nakonec vznikl kampus až v novém tisíciletí a na zcela jiném místě, než se původně zamýšlelo.

Nový kampus se nachází místo na svahu Kra-ví hory a mezi ulicemi Veveří a Kounicova ved-le Fakultní nemocnice v Bohunicích. Přemístě-ní centra není porevoluční novinkou. Už v roce 1945 se totiž počítalo s propojením nemocnice a kampusu. Tehdy Ministerstvo školství a národ-ní osvěty v souvislosti s rozhodnutím o vybudo-vání klinické zemské nemocnice v Brně-Bohu-nicích doporučilo zajistit vedlejší pozemky pro budoucí vysokoškolský areál.

V roce 1975 byla znovu vypsána urbanistic-ko-architektonická soutěž na kampus. Tentokrát na ten v Bohunicích. Ovšem i tento druhý po-kus ztroskotal. Po vyhlášení vítězného návrhu byla projektová příprava zastavena.

Univerzita se však svého kampusu vzdát ne-hodlala. V devadesátých letech byla myšlenka univerzitního centra znovu oživena. V roce 2000 se univerzitě podařilo získat podporu minister-stva školství, později i fi nanční prostředky a úvěr

a v Bohunicích začal v roce 2004 vyrůstat monu-mentální šedo-oranžový areál.

Zásadní část výstavby akademického centra by měla být dokončena v roce 2010. V té době už by mělo být propojeno s nemocnicí. „Jejich těsné spojení bude významné, neboť usnadní komunikaci pedagogů, vědců i lékařů. K pozi-tivní synergii dochází ale i v případě Přírodově-decké fakulty, a to zejména díky rozvoji biotech-nologií,“ doplňuje kvestor.

Projekt kampusu se stal hybnou silou rozvo-je celého území. „Smyslem plánu bylo vytvořit kromě moderního univerzitního areálu plno-hodnotnou integrovanou, soběstačnou a hlav-ně životaplnou městskou čtvrť s doprovodnou sítí obchodů, služeb, stravovacích zařízení, ad-ministrativními a obchodními plochami, jakož i objekty pro bydlení, sportování a volnočasové vyžití,“ popsal Janíček. To se už plní. Nedaleko kampusu vyrostla moderní budova Moravské-ho zemského archivu, nedávno bylo otevřeno nové obchodní centrum, akademická restaura-ce a zprovozňují se první objekty obchodního a technologického parku.

Text: Pavla Ondrušková s využitím Archivu MU

Kampus v datech:

2 004 zahájena stavba kampusu2005 dokončeny první 4 pavilony

(laboratoře biomedicínských technologií získaly ocenění Stavba roku Jihomorav-ského kraje 2005)

2007 dokončena tzv. Modrá etapa – 12 objektů pro Lékařskou a Přírodově-deckou fakultu včetně budovy knihovny (ocenění Stavba roku Jihomoravského kraje 2007)

2008 zahájena výstavba tří objektů Fakulty sportovních studií

2009 dokončen areál Fakulty sportov-ních studií (hlavní budova a 2 sportovní haly)

2010 předpokládané dokončení biolo-gických a chemických pavilonů Přírodo-vědecké fakulty, ústavů Lékařské fakulty, nové auly a budovy děkanátu

Výstavba kampusu bude pokračovat i v dalších letech.

Historie myšlenky kampusu MU

Výstavba kampusu se plánovala už od roku 1919, kdy byla MU založena. Stavět se začalo v roce 1928, nikoli však v Bohu-nicích, ale nedaleko centra města. Aka-demické náměstí s budovami Právnické, Filozofi cké, Lékařské a Přírodovědecké fakulty zůstalo nakonec však jen na pa-píře. Zasáhla totiž hospodářská krize, ná-sledně druhá světová válka a z původní-ho kampusu zbyla jen budova Právnické fakulty na ulici Veveří. Četné poválečné plány se již nepodařilo uskutečnit.

Myšlenka kampusu byla oživena znovu až v 90. letech a na začátku 2. tisíciletí stavba kampusu MU začala.

Kampus v číslech

cena: 5,1 miliardy korunareál pro: 5 000 studentů a 1 000 pe-

dagogů a vědeckovýzkumných pracov-níků Lékařské a Přírodovědecké fakulty a Fakulty sportovních studií

doba hlavní výstavby: 6 let

Arc

hite

ktur

a a

gene

ráln

í pro

jekt

ant

A P

LUS

a. s.

Fot

o pr

o A

PLU

S a.

s. Z

deně

k N

ápla

va.

VAŠE ALMA MATER

ROČNÍK 2009/20108

Do funkce rektora Masarykovy univerzity na-stoupil v roce 2004, a ve svých čtyřiceti letech se tak stal nejmladším rektorem českých vyso-kých škol. Druhou největší univerzitu v Čes-ké republice povede politolog Petr Fiala do roku 2011 a do té doby bude také hájit zájmy českých vysokých škol jako předseda České konference rektorů. O tom, co všechno obná-ší být rektorem, o slabinách českého vysoko-školského systému, ale i o tom, jak odpočívá, jsme s Petrem Fialou mluvili na začátku jed-noho z jeho hektických pracovních dnů.

Začíná váš další den ve funkci rektora Masarykovy univerzity. Jak takový běžný rektorův den vypadá?Dny jsou velmi různé. Funkce rektora je na jedné straně manažerská, obnáší rozhodová-ní uvnitř instituce, zrovna dnes mám před sebou poradu s děkany fakult. Je to ale také funkce v mnoha směrech reprezentativní. To ovšem neznamená jen to, že se objevím na veřejnosti v taláru, zahrnuje to i celou řadu jednání s partnerskými institucemi, zástupci ministerstev, práci v zahraničí. Kdysi byl rek-tor především reprezentantem akademické

obce a tato funkce se dala spojit s akademic-kou činností. Dnes je to práce na plný úvazek, a pokud ji člověk chce dělat dobře, musí se rozloučit s tím, že by se mohl vedle toho na-plno věnovat vědecké práci nebo učit.

Být rektorem je tedy dost náročné. Vy jste ve funkci rektora začínal jako velmi mladý – po Karlu Englišovi, který jako první vedl Masarykovu univerzitu, jste nejmladším rektorem v historii univerzity. Co pro vás bylo v začátcích nejtěžší?Začátky jednoduché nebyly z mnoha důvodů, z nichž jedním byla i složitá situace kolem vý-stavby kampusu, která tehdy právě začínala. V prvních měsících bylo důležité přesvědčit akademickou obec, která mě zvolila, že jsem opravdu člověk na svém místě. Mladý člověk ve vysoké funkci postrádá část přirozené au-tority přicházející s věkem, o to více se musí snažit prokázat své schopnosti. Jinak se ale domnívám, že věk není tak důležitý a nemá být v žádném směru handicapem.

S Masarykovou univerzitou jsou spoje-na i vaše studentská léta, absolvoval jste obory čeština a historie. Jak vzpomínáte na svá studia? Absolvoval jsem v roce 1988, tehdy ještě Uni-verzitu Jana Evangelisty Purkyně. Na uni-verzitě v té době působila řada zajímavých lidí, nicméně studium, obzvlášť humanit-ních oborů, bylo hodně ovlivněno ideologií a množstvím zbytečných předmětů, které ne-měly žádnou jinou než indoktrinační funkci. Spoustu znalostí jsem proto získával mimo univerzitní prostředí.

Studium bylo také hodně pasivní, měli jsme přesně předepsáno, co a kdy studovat –

vzpomínám si, že jsme měli až dvaačtyřicet povinných hodin týdně, bez možnosti si co-koli volit. Tak univerzitní vzdělání vypadat nemá.

Co by tedy měla dobrá univerzita nabíd-nout svým studentům?Především kvalitní vzdělání, což není frá-ze, ale docela náročný úkol. Cíle Masaryko-vy univerzity by bylo možné stručně vyjád-řit heslem „pravidla, svoboda, odpovědnost“. Máme jasná a srozumitelná pravidla studia, která všichni dodržují, náš studijní systém je svobodný a otevřený, nabízíme široké spek-trum různých oborů od humanitních až po přírodovědné, kombinovatelných napříč ce-lou univerzitou, student má možnost ovliv-ňovat svoje studium, samostatně si jej řídit, což v něm současně rozvíjí i pocit odpověd-nosti za vlastní osud.

Proč byste doporučil studentovi střední školy, aby se přihlásil právě na Masaryko-vu univerzitu? Nemusím příliš doporučovat, studenti dnes sami hledají školu, která jim nabízí dostatek zajímavých oborů, kvalitní pedagogy, výbor-né zázemí a perspektivu získat po studiu dob-ré uplatnění na pracovním trhu. Proto jsme už několik let nejžádanější českou vysokou školou.

Masarykova univerzita má velmi dob-ré podmínky pro studium, informační sys-tém, který umožňuje administrativu a část studijních povinností vyřídit z domova bez zbytečné byrokracie, obrovskou výhodou je moderní kampus pro pět tisíc studentů a ti-síc pedagogů a dalších pracovníků, který do-stavujeme. Navíc působíme v příjemném

Univerzita musí nabídnout především kvalitní vzdělání



městě, které má strategickou polohu. Uka-zuje se také, že jsme stále atraktivnějším místem i pro zahraniční studenty. Máme jich už dvanáct procent a jejich studium na naší škole je samozřejmě výhodou i pro čes-ké studenty.

V jakém smyslu? Někdy je slyšet po-známky, že jim spíše zabírají místa…Vytváří se kvalitnější studijní prostředí, je tu větší konkurence, střetávají se různé kultury a přístupy ke studiu, zvyšuje se mezinárod-ní prestiž univerzity. To všechno má pozitiv-ní vliv i na naše absolventy, kteří se ucházejí o pracovní místa nejen v českém prostředí.

Co byste chtěl, ještě než skončíte s funkcí rektora, prosadit? Klíčovým úkolem, kterému musím věnovat hlavní pozornost a síly, je to, aby univerzi-ta dobře využila šanci, kterou nabízejí evrop-ské strukturální fondy. Jde o mimořádně vel-ké fi nanční prostředky, které obsahují celou řadu závazků i do budoucna. Musíme dobře připravit univerzitní prostředí, abychom je získali a abychom je také co nejlépe využili. A to není snadné. Nejen vzhledem k tomu, jak jsou strukturální fondy v České republice nastaveny, ale i proto, že samo budování in-frastruktury by mělo být součástí jasné celo-státní koncepce výzkumu a jeho fi nancování. Nyní jsme v situaci, že rozvoj výzkumných institucí prostřednictvím strukturálních fon-dů nebude zřejmě doprovázen potřebným růstem dalších fi nancí na rozvoj výzkumu ze strany státu – a to je vážné nebezpečí pro dob-ré využití evropských prostředků ze struktu-rálních fondů. Proto musíme dobře zvažovat, které projekty připravíme a jak je po všech

stránkách zajistíme tak, aby byly pro univer-zitu přínosem a ne rizikem.

Český systém vysokoškolského vzdělá-vání se stále potýká s řadou problémů. Co je příčinou? Je to hlavně nedostatek peněz?Ne, v tomto případě nejde jen o nedostatek fi nančních prostředků. Celý systém terciár-ního vzdělávání by fungoval mnohem lépe, efektivněji a možná by nestál ani tolik peněz, kdyby byly defi novány jeho cíle a existovala jasná politická strategie, jakými nástroji je na-plnit – toho se nám v současné době nedo-stává. Máme systém, který se setrvačně valí kupředu, naráží už na své limity, a přitom ne-máme dost vůle ho zreformovat.

V čem konkrétně by měla spočívat vyso-koškolská reforma? Reforma systému terciárního vzdělávání by neměla spočívat tolik v reformě jednotlivých škol, jak jsme toho byli svědky doposud, ale naopak celého systému, a to vyžaduje vel-kou odvahu. Potřebujeme například vyřešit, co uděláme se systémem vyšších odborných škol a jak je zařadíme do systému terciárního vzdělávání. Musíme dospět k diferenciaci vy-sokých škol – nemůžeme mít osmadvacet ve-řejných a státních škol se stejnými funkcemi. Potřebujeme, aby bylo jasné, že některé mají specifi cké úkoly – některé jsou spíše výzkum-né, jiné zaměřené na vzdělávání. Je samozřej-mě třeba provést i celou řadu dalších změn.

Například zavést školné? Co se týká školného, není otázkou, zda jej v budoucnu zavést, nebo ne. Otázkou je nyní už jen kdy a v jaké formě. Systém ale musí

být nastavený tak, aby nikomu nebránil ve studiu ze sociálních důvodů. Tím se vracím k otevřenosti univerzity. Zároveň ovšem ne-lze očekávat, že školné nahradí chybějící pro-středky z veřejných zdrojů.

Stal jste se předsedou České konferen-ce rektorů, která zastupuje vysoké školy. Může se současnou situací ve vysokém školství Česká konference rektorů něco udělat? Může, a dokonce i musí. V tomto sdružení zasedají všichni rektoři veřejných a státních vysokých škol a sedmnáct rektorů nejvýznam-nějších soukromých vysokých škol. To už je dostatečně reprezentativní orgán a jeho při-pomínky by měly být politiky a společností brány opravdu vážně. K tomu ale potřebuje být víc vidět. Mojí snahou je, abychom uvnitř České konference rektorů dokázali náš společ-ný zájem lépe formulovat a vytvořili mecha-nismy, jak společný zájem českých rektorů přednést veřejnosti. Nebudeme úspěšní, po-kud budeme žádat jen o navýšení fi nančních prostředků, ale musíme se stát kvalifi kovaným připomínkovým místem, vytvářet vlastní ná-vrhy, mít svoje představy o vzdělávání a výzku-mu a tyto přinést do veřejného prostoru.

Máte vůbec čas na koníčky při všech po-vinnostech? Kdy si nejlíp odpočinete?Důležitá je pro mě moje rodina, mám rád literaturu, divadlo, výtvarné umění, pokud mohu, hraji tenis. Může to znít divně, ale pro mě je při mé současné funkci zábavou také moje vědecká práce, které se snažím ve svém volném čase alespoň trochu věnovat.

Text: Petra Nováková

Foto: Aleš Ležatka, David Povolný, Petr Preclík


ROČNÍK 2009/201010

Kdyby byla člověkem a měla ke svým letoš-ním narozeninám dostat dort, všechny svíč-ky by se na něj snad ani nevešly. Zástupci vědecké komunity po celém světě, současní studenti i absolventi Masarykovy univerzity si v roce 2009 připomínají 90. výročí jejího založení. Zatímco pro člověka jsou devadesá-tiny obdobím, kdy se běh jeho života zpoma-luje, brněnská univerzita je slaví v době, kdy patří k nejdynamičtějším vzdělávacím a vě-deckým institucím v České republice.

Přitom už jen o to, aby vůbec vznikla, se vedly dlouholeté diplomatické boje. Po svém ustanovení musela přečkat pokusy o zrušení,

druhou světovou válku nebo nástup ko-munistického režimu. Na několik let přišla o Právnickou fakultu i jméno Tomáše Gar-rigua Masaryka v názvu. Ani jedno se vedení státu a strany za komunistické éry nelíbilo. Přesto na ní za dobu její existence vystudova-lo už více než 134 000 lidí.

Ale po pořádku. Brněnská univerzita byla zřízena 28. ledna 1919 jedním z prvních zá-konů, který vůbec v čerstvě samostatném Československu prošel legislativním proce-sem. Ti, kdo mladý stát vedli, věděli, že bez vzdělaných lidí se republika rozvíjet nebude. Nejvíce na to upozorňoval Tomáš Garrigue Masaryk, jemuž se přičítají největší zásluhy o to, že vysoká škola v Brně vůbec vznikla.

„Dávno už existovala univerzita v Praze a prá-vě on přišel s tezí, že máme-li jednu vysokou školu, musíme mít dvě. Chtěl, aby vznik-lo konkurenční národní centrum, které by tomu prvnímu oponovalo, aby v zemi nebyla jen jedna izolovaná univerzita s českým vyu-čovacím jazykem. Ta by bez konkurence nut-ně upadla do průměru,“ vysvětlil ředitel Ar-chivu Masarykovy univerzity Jiří Pulec.

Ani Masarykovo naléhaní však zpočátku nestačilo. Vzniku vysokoškolské instituce horlivě bránila brněnská německá menši-na. „Stejně jako celá Morava, tak i Brno bylo dvojjazyčné. Němci ovládli brněnskou radni-ci a nechtěli, aby se v Brně, a tím i na celé Moravě, posílil český živel. Navrhovali, ať se univerzita vybuduje třeba v Prostějově,“ vy-líčil Pulec.

Spory českých a německých Brňanů nejen o vznik univerzity vyvrcholily v říjnu roku 1905. Tehdy přišel o život při pouličních šar-vátkách mezi oběma tábory dokonce jeden člověk. Nešťastná událost cestu za vybudová-ním nové vysoké školy na několik let zatarasi-la. Vhodné podmínky pro znovuoživení této myšlenky nastaly až po vzniku samostatného Československa zkraje roku 1919.

Ve svých počátcích měla univerzita jen čtyři fakulty – fi lozofi ckou, lékařskou, práv-nickou a přírodovědeckou. Během let se však rozrůstala až na dnešních devět. V roce 1946 se přidala Pedagogická fakulta, na přelomu 50. a 60. let byla krátce součástí univerzi-ty také Farmaceutická fakulta. V roce 1990 vznikla Ekonomicko-správní fakulta, o čty-ři roky později Fakulta informatiky. V roce 1998 byla založena Fakulta sociálních studií a jako zatím poslední vznikla v roce 2002 Fa-kulta sportovních studií.

Text: Martina Fojtů

Foto: Archiv MU

Masarykova univerzita vzdělává vysokoškoláky už 90 let

Slavnostní inaugurace posledního předválečného rektora MU Arna Nováka (1938)

Studie akademického náměstí, 1919

Budova dnešní Filozofi cké fakulty, v níž dříve sídlil

Rektorát UJEP

POHLED DO MINULOSTI


1919Masarykova univerzita byla zřízena zákonem čís-lo 50/1919 Sb.

193917. listopadu obsadili nacisté české vysoké ško-ly. Nevynechali ani Masarykovu univerzitu, kde způsobili rozsáhlé materiální škody a ztrá-ty na lidských životech. Přírodovědecká fakulta ztratila asi čtvrtinu profesorského sboru, řádě-ní nacistů však podlehla také řada zaměstnan-ců, pedagogů a studentů z ostatních tří fakult.

1969Vládním nařízením č. 35/1969 Sb. byla 15. března obnovena Právnická fakulta, jejíž zrušení bylo jedním z důsledků únorového pře-vratu v roce 1948.

1979Vznikl Ústav výpočetní techniky Masarykovy univerzity, s nímž úzce souvisí rozvoj a využívá-ní výpočetní techniky na univerzitě.

1989Listopadové události dovolily univerzitě zno-vu se začít rozvíjet. V jejich důsledku se škola mohla v roce 1990 vrátit ke svému původnímu názvu, od roku 1960 totiž nesla označení Uni-verzita Jana Evangelisty Purkyně.

1999Tým odborníků Masarykovy univerzity začal vyvíjet Informační systém. Univerzita za něj později mimo jiné jako první fi rma či instituce v České republice obdržela prestižní ocenění

EUNIS Elite Award. V roce 2009 se infor-matici jako první z České republiky úspěšně probojovali až do fi nále prestižní soutěže ISA Awards 2009. Systém převzala také řada ji-ných vysokých škol.

Devítky v historii univerzityMasarykova univerzita vznikla v roce 1919 a také další roky s de-vítkou na konci sehrály v jejích dějinách důležitou roli. Které to byly?

Osobnosti univerzity, jejichž jmé-na dnes nesou brněnské ulice:

ul. Arna Novákapodle literárního historika a kritika Arna Nováka, bývalého rektora MUul. Grohovapodle historika Vladimíra Groha, bývalé-ho děkana Filozofi cké fakulty ul. Jana Uhrapodle pedagoga, psychologa a sociologa Jana Uhraul. Kallabovapodle právníka Jaroslava Kallaba, bývalého rektora MUul. Křivéhopodle neurologa a psychiatra Mirosla-va Křivého, bývalého děkana Lékařské fakultyul. Lerchovapodle matematika Matyáše Lerchaul. Podpěrovapodle botanika Josefa Podpěryul. Teyschlova podle pediatra Otakara Teyschla, bývalého děkana Lékařské fakultyul. Tvrdéhopodle fi lozofa Josefa Tvrdého

POHLED DO MINULOSTI

ROČNÍK 2009/201012

Lukáš Fasora a Jiří Hanuš

Masarykova univerzita v Brně. Příběh vzdělání a vědy ve střední Evropě. Vydalo Nakladatelství Masarykovy univer-zity v roce 2009. Rozsah 272 stran, formát 26 × 21 cm, pevná vazba s přebalem.

Kniha si klade dva významné cíle: oslavit 90. vý-ročí vzniku univerzity a otevřít diskusi o tradi-cích, podmínkách a perspektivách univerzitní-ho vzdělávání. Chce proto oslovit široký okruh čtenářů a připomenout jim u příležitosti jubilea slavné i stinné stránky dějin univerzity.

Autorům, vědeckým pracovníkům Historic-kého ústavu Filozofi cké fakulty MU, však jde také o příspěvek do vědecké diskuse: kladou si otázku o postavení univerzity ve společnos-ti, o proměnách vědy, vysokoškolského studia a celé univerzitní kultury ve velmi dramatických a totalitními ideologiemi silně poznamenaných českých a evropských dějinách 20. století. Jejich snahou je neulpět v minulosti a zároveň ji ani nepřikrašlovat, obcházet nebo zapírat. Navíc se jim podařilo udržet vysokou literární úroveň textu a některé kapitoly lze číst doslova „jed-ním dechem“. Text knihy doprovází téměř 250 historických i soudobých fotografi í. Přílohy ob-sahují chronologický přehled událostí, seznam rektorů a nositelů čestných doktorátů Masary-kovy univerzity.

POHLED DO MINULOSTI

MASARYKOVA UNIVERZITA„věčně mladá dáma“

28. ledna 200928. ledna 2009

DEN ZALOŽENÍ / 28. 1. 1919 – 28. 1. 2009Slavnostní akademický obřadOperní představení Příhody lišky Bystroušky

4. února – 30. dubna 20094. února – 30. dubna 2009

MU-90 Výstava studentů a absolventů katedry výtvarné výchovy PdF

21. května – 30. listopadu 200921. května – 30. listopadu 2009

PŘÍBĚHY Z DĚJIN MUHistorická výstava

30. května 2009 30. května 2009

DEN ABSOLVENTŮ MUCelouniverzitní sraz absolventů

5. – 9. října 20095. – 9. října 2009

VÍCE MASARYKŮ DO SVĚTATýden o zahraničních aktivitách

5. listopadu 20095. listopadu 2009

90 let v pohybuSportovní galavečer

OSLAVY ZALOŽENÍ UNIVERZITY

Další akce v rámci oslav a více informací na www.90.muni.cz

Rok 2009 se na Masarykově univerzitě

nesl ve znamení oslav 90. výročí jejího založení.

Mnozí jste slavili s námi na Dni absolventů.

Podívejte se, jak slavila univerzita po celý rok:

Objednávky přijímá:Nakladatelství MU, Rybkova 19, 602 00 Brno, namu@rect. muni.cz. Prodejní cena je 479 Kč, pro studenty, zaměstnance a absolventy Masarykovy univerzity 290 Kč.


V pátek 17. listopadu se to stalo v Praze, o ví-kendu jsme s Pavlínou a Janem Sládkovými dávali dohromady stávkový výbor, jehož zaklá-dajícími členy se stali také naši milí profesoři Zdenka Rusínová, Jana Jelínková a Dušan Šlo-sar, v pondělí 20. listopadu ráno jsme na dvo-ře Filozofi cké fakulty vyhlásili stávku, v poled-ne se tamtéž konalo první velké shromáždění brněnských vysokých škol (vedení FF se v tu chvíli zabývalo hlavně tím, abychom nepošla-pali trávník), večer první velká demonstrace na náměstí Svobody a tak to šlo až do generální stávky v pondělí 27. listopadu, kterou vrcholila první fáze převratu.

A tehdy se (mi) stalo něco velmi podivné-ho. Právě na onen 27. listopad mi totiž škodoli-bou hříčkou osudu připadl termín druhé státní zkoušky (státnici jsem si prozíravě odložil z jara na podzim poté, co rok 1989 začal Palachovým týdnem a pokračoval poryvy občanského nepo-koje, říkal jsem si, že studium musí za této si-tuace počkat a že podzim bude třeba klidnější). Byla to zkouška z historie jako z druhého oboru a z marxismu-leninismu jako z povinné otra-vy. Ve víru hektických událostí jsem samozřej-mě na státnici ani nepomyslel, pomyslel na ni ovšem můj vedoucí učitel prof. Šlosar a měl ke mně naléhavou soukromou promluvu, ať tam jdu. Odporoval jsem: To přece nejde, jednak na to nemám čas, jednak nemůžu přece být stáv-kový předák a současně stávkokaz. I můžeš, od-větil rozhodně prof. Šlosar, historie to pochopí.

Tak jsem ráno onoho památného dne, kdy se lámaly dějiny, vyběhl jedno poschodí mezi stávkovým výborem, který strategicky sídlil v přízemí hlavní budovy a konkrétně v pracov-ně prof. Šlosara, a zkušební komisí. Dostal jsem

otázku, jak vidím současnou politickou situaci. Odpověděl jsem, že se právě hroutí komunis-mus. Dostal jsem za to od komunistické komi-se známku velmi dobře. Načež jsem seběhl zpět na stávkový výbor a jal se organizovat průvod na generální stávku.

A rozmarný osud mi vzápětí nachystal ještě další pokračování tohoto paradoxního příběhu: za pár dní byl totiž předmět jménem marxis-mus-leninismus generálně zrušen a já jsem tedy s velkou pravděpodobností posledním studen-tem v Československu, který z něj skládal státní zkoušku.

Text: Jiří Voráč

Foto: Archiv J. Voráče, archiv muni.cz

Autor textu dnes působí na Filozofi cké fakultě MU jako vedoucí Ústavu fi lmu a audiovizuál-ní kultury.

Ze zákulisí listopadového převratu aneb paradoxní příběh jednoho absolventa

Dvůr Filozofi cké fakulty 20. 11. 1989, shromáždění brněnských vysokoškoláků

Nadační fond studentů Filozofi c-ké fakulty pořádá

k výročí 17. listopadu každý rok tradiční

lampionový průvod centrem Brna.

POHLED DO MINULOSTI

ROČNÍK 2009/201014

Už více než třicet let žijete v Kunštátě, tedy na venkově, předtím jste dlouhá léta žil v Brně. Nikdy vás nelákala Praha? Přece jen jste tam strávil nějakou dobu na studiích a měl tam řadu přátel.Tam mě to vůbec nevábilo. Já jsem se sem takříka-jíc přiženil, žena je odtud, z tohoto domu. Prahu mám rád, ale ne natrvalo, velká města, to už pro mě není. Bydlení v Kunštátě je pro nás splněný sen, vždycky jsme si se ženou říkali, že sem půjde-me „v penzi“. Vlastně to přišlo asi deset let před legální penzí, ale byli jsme rádi a rádi jsme pořád.

Jste brněnský rodák, vysokou školu jste za-čal studovat v Praze, pak jste opět přešel do Brna. Co bylo důvodem těchto změn? Na sklonku první republiky jsem začal studovat v Praze, kde jsem absolvoval na Karlově univer-zitě dva semestry bohemistiky a germanistiky. Tatínek byl důstojník ve výslužbě, střídali jsme různá města a v létě 1938 jsme se přestěhovali do Brna. Sotva jsem se ohřál ve třetím semes-tru na brněnské univerzitě, došlo k uzavření českých vysokých škol nacisty. Musel jsem být zaměstnán a dostal jsem jedno z nejkuriózněj-ších zaměstnání svého života – byl jsem dva roky

učněm v drogerii. Chybělo čtvrt roku a byl bych dostal výuční list. Škoda, býval bych mohl tvr-dit: Jaroslav Hašek a já jsme jediní dva vyučení drogisté v české literatuře.

Potkala budoucího spisovatele ještě nějaká další netypická zaměstnání?Asi čtyři měsíce jsem u nějakého inženýra stavi-tele obkresloval mapy, ale byli tam samí technici, kterým tehdy také zavřeli techniku, a ti mnou, jelikož jsem studoval fi lozofi i, otevřeně pohrda-li. Našel jsem tehdy inzerát, že továrna na ná-bytek v Rousínově hledá mzdového účetního a korespondenta – dodávali do Německa a po-třebovali někoho, kdo umí německy. Po třech letech jsem byl z Rousínova „odvelen“ na práci do rajchu – říkalo se tomu totální nasazení. Do-stal jsem se do obrovského vojenského skladu ve Špandavě u Berlína. Práce spočívala hlavně v na-kládání a vykládání vagónů s nákladem od jehel až po kanóny, což bylo fyzicky dost náročné.

Vy jste se tam tehdy doslova podruhé naro-dil – co se přihodilo? Dostal jsem tam záškrt, ale měl jsem – jako ostatně později v životě mnohokrát – zatracené

štěstí. Záškrt byl tehdy smrtelná choroba, poně-vadž po něm přicházely s železnou pravidelností komplikace, z nichž se u mě dostavily dvě: zá-nět srdečního svalu a nervová obrna, takže jsem ani nemohl psát. Tzv. fremdarbeitři se posílali do dostihových stájí v Karlshorsu, kam se ve-šlo zhruba osm stovek lidí, doktor žádný; vědělo se, že se tam chodí umírat. Protože bylo všech-no obsazené, poslali mě do školy přebudované na nemocnici. To bylo obrovské štěstí. Mezi zaměstnanci nebyl jediný muž, všichni byli na frontě. Zůstaly tam pouze lékařky a příjemné ošetřovatelky, se kterými jsem se dobře domlu-vil, poněvadž pocházím ze staré rakousko-uher-ské rodiny – maminka byla Rakušanka, tatínek Brňák. Každou noc tam byly nálety a ošetřova-telky mě nosily do sklepa. Udělal jsem s nimi ti-chou dohodu, že mě nechají nahoře, a sledoval jsem nálety z druhého patra.

Nebál jste se?Ne, mě to hrozně zajímalo. Ovšem ta otázka je na místě – čtrnáct dní po mém odjezdu nemoc-nici vybombardovali.

Po návratu z nemocnice už povolávací roz-kaz nepřišel?Zásluhou mnoha riskantních kroků jsem žil v jakési poloilegalitě. Ke konci války jsem do-stal už docela výhružný dopis, že mě předvedou, když okamžitě nenastoupím. Šel jsem se poradit s jedním známým, který bydlel vedle nás a pra-coval na nějakém úřadě, a on prohlásil: „Cho-dím s dívkou, která kamarádí s jinou a ta má poměr s německým úředníkem z pracáku. Dej mi ten dopis a já něco zkusím.“ Za dva dny při-šel a řekl: „Povedlo se.“ Tehdy pro mě největší problém představovalo sehnat pro ty dvě dívky

Ve slunečném prázdninovém odpoledni nás básník a dramatik Ludvík Kundera přivítal ve svém domě na náměstí v moravském Kunštátě. Usadil nás s kolegyní do křesel a nabídnul čaj z oblasti Darjeelingu, věrný své pověsti výborného znalce čaje (o jeho pití dokonce napsal knížku). „Nemíchat,“ upozornil, když před nás postavil voňavé kouřící šálky, „počkejte, až se sama rozvine vůně a chuť.“ Lepší smyslový doprovod k rozhovoru pod stěnami plný-mi knih a surrealistických obrazů jsme si ani nemohly přát.

Univerzitě bych přál, aby se to celé víc rozdovádělo



bonboniéry, což bylo v lednu 1945 téměř ne-myslitelné. Naštěstí se podařilo i to.

Jak vás tak poslouchám, přitahujete šťastné náhody jako magnet.Ještě vám musím povědět, proč mě předtím tak dlouho nepředvolávali. Tušil jsem, že to mělo nějakou souvislost s mým ošetřujícím lékařem. Tak jsem se ho po válce zeptal, jak to dělal. „Víte, to bylo jednoduché,“ řekl mi, „otevřených pří-padů bylo hodně, a když na vás přišla řada, dal jsem vás vždycky dospod hromady.“ Vyšlo na-jevo, že je velký hudební fanda, a můj strýček a jmenovec Ludvík Kundera, tatínek bratran-ce Milana, byl tehdy velice populární klavíris-ta. Lékař chodil na jeho koncerty. Na nic se mě neptal a tiše vykonával svoji službu.

Dokončil jste po válce studia na Masaryko-vě univerzitě?Nejdřív žádná výuka nebyla, asi dva měsíce jsme uklízeli školu. Byl tam hrozný nepořádek. Za-počítali nám načatý semestr před válkou a pak jsme měli tak zvaný letní mezisemestr, abychom splnili požadovaný počet semestrů. V roce 1946 jsem udělal absolutorium.

Za normalizace jste nesměl ofi ciálně pub-likovat, ale vaše díla vycházela pod jinými jmény. Kdo vám pomáhal?Jako „utajený dramaturg“ jsem se podílel na čet-ných inscenacích režisérů Aloise Hajdy ve Zlíně a Evžena Sokolovského v Praze. Terminus tech-nicus zní „pokrývač.“ Měl jsem tolik pokrývačů, že jsem si je jednu dobu pletl. Jinak mi hodně pomáhali mí němečtí přátelé – když to nebylo možné u nás, tiskl jsem v NDR i v západním Německu. Projevovala se v tom iracionalita

dějin – když u nás byl tvrdý režim, u nich bylo tání. Když bylo tání v 60. letech u nás, v NDR to byla doba obrovského pronásledování.

Nenapadlo vás někdy odejít z vlasti za svobodou?Napadlo, ale to už byla rodina, děti... Proná-sledování se trochu lišilo od toho v 50. letech. 70. léta byla horší – nebylo tolik poprav, ale lidé umírali jinak. Zrůdné bylo, že vedle „pachate-le“ pronásledovali i ženu, děti, široký okruh pří-buzných, známých a přátel. Byl jsem v určitém pokušení odsunout se po roce 1948, kdy jsem byl ještě svobodný, do Švýcarska. Bylo dokonce domluvené na ministerstvu, že bych tam snad mohl působit jako kulturní atašé. Tento plán ovšem padl, pak jsem se oženil a vhánět další lidi do dalších zel, to si člověk rozmyslí. Později už mě ta myšlenka nepronásledovala.

Určitý únik tedy pro vás představovalo pře-sídlení do Kunštátu.V Brně to bylo k nevydržení. Někde ve Švýcar-sku dokonce vyšlo, že Milan Kundera emigroval do Paříže a Ludvík Kundera do Kunštátu. Moje vazba s Brnem ovšem trvala nadále, jezdil jsem tam pravidelně každý čtvrtek, zejména kvůli sauně. To je vedle čaje moje velká vášeň.

Dovedu si představit, že saunování s vašimi brněnskými přáteli bylo živnou půdou pro nové nápady a myšlenky.To bylo fantastické. Vyskytovala se tam mimo jiné základní sestava Divadla na provázku – Bo-řivoj Srba, dávný kamarád a můj první drama-turg, který má na svědomí, že jsem začal psát hry. Sestavu doplňovali Scherhaufer a Oslzlý. Více-méně jsme tam ukuli Labyrint světa a lusthauz

srdce. Někdy se tam ještě objevil brněnský he-rec Stanislav Zindulka, který nás tak bavil, že nás po sauně vždycky bolelo břicho. V temných dobách předchozího režimu se tam sdružoval kroužek asi dvanácti lidí různých profesí, což bylo ovšem podezřelé, ale byl tam výborný sau-nér Emil Sokol, vyhozený z televize, který nás kryl. Samozřejmě ho vyslýchali, ale vždycky tvr-dil, že se tam nemluví o ničem jiném než o ne-mocech. To víte, že tam kolovaly ty nejlepší pro-tirežimní anekdoty.

Vraťme se do současnosti – jak probíhají vaše dny v roce 2009 v Kunštátě?Kamarádi mi říkají, že jsem workoholik. Je dost všelijakých oborů, kterým se věnuji – poezie, próza, drama, esejistika, věda, editorská čin-nost… Momentálně připravuji výbor z básnic-kých překladů zhruba dvou set básníků. Mám mimochodem štěstí na nakladatele, píšu ještě na stroji a v nakladatelství to opisují. Režisér Scher-haufer se sice snažil vštípit mi novou techniku, strávil jsem u něho jedno odpoledne a oba jsme to vzdali. Nepotřebujete mimochodem starý psací stroj? Já jich mám pět.

Narodil jste se rok po Masarykově univer-zitě, takže i vás čeká brzy stejné jubile-um. Co byste jí i sobě na závěr popřál k narozeninám? To už jste třetí, kdo mě tím straší. Sobě můžu přát jen nějaké to zdraví, a snad abych nezblb-nul. Univerzitě bych přál, aby se to celé trošku víc rozdovádělo, aby bylo méně pustého šprtá-ní a všecko bylo volnější. To, že je možné jezdit studovat do ciziny, to je ono, tak to bylo už za středověku a je dobře, že teď to jde zas.

Text: Kamila Kvapilová • Foto: Petra Judová

Ludvík Kundera

Básník, překladatel a dramatik Ludvík Kundera, bratranec spisovatele Milana Kundery, se narodil roku 1920 v Brně. Studoval bohemistiku a germanistiku na Karlově univerzitě, studium dokončil na Masarykově univerzitě v roce 1946. Je autorem mnoha divadelních, televizních a rozhlasových her (Totální kuropění, La-byrint světa a lusthauz srdce), v letech 1968–1970 byl dramaturgem Mahenovy činohry. Za normalizace nesměl ofi ciálně publikovat. Jeho tvorba je spjata s avant-gardními směry, především surrealismem – stál u zrodu surrealistické skupiny Ra. Jako literární historik se zaměřoval zejména na Františka Halase, Hanse Arpa a Bertol-ta Brechta, ale i na dějiny dadaismu. Od roku 1976 žije a tvoří v Kunštátě.


ROČNÍK 2009/201016

Více než dva tisíce absolventů všech generací se 30. května 2009 sjely do Brna z celé České repub-liky, ale i ze zahraničí, aby se podívali, jak se i po letech daří jejich alma mater, a aby se setkali se starými přáteli. Po dopoledním programu na jed-notlivých fakultách, kde si všichni mohli prohléd-nout, co se změnilo od dob, kdy na nich studo-vali, zavítali do nově budovaného kampusu a pak na společný sraz na brněnském výstavišti. O pro-gram absolventského setkání se postaral moderá-tor a zpěvák Ondřej Havelka s kapelou Melody Makers, vystoupil zde ale také Pěvecký sbor Masa-rykovy univerzity nebo univerzitní mažoretky.

Text a foto: archiv muni.cz

Den absolventů Masarykovy univerzity

Den absolventů nabídl návštěvníkům brněnské-ho výstaviště bohatý kulturní program. Své umění předvedl i cenami ověnčený Pěvecký sbor Masary-kovy univerzity pod vedením Michala Vajdy.

Zaplněný pavilon G2 na brněnském výstavišti hostil první celouniverzitní setkání absolventů Masa-rykovy univerzity.

Zahájení kulturního programu dostaly na starost mažoretky Masarykovy univerzity složené ze studentek několika fakult.

Na setkání dorazil z USA i proslulý právník a po-litolog Mojmír Povolný, který absolvoval Právnickou fakultu MU v roce 1947. Na místě převzal z rukou rektora Fialy zlatou medaili. Celý odpolední program Dne absolventů mode-

roval Ondřej Havelka, který také vystoupil se svou kapelou Melody Makers.

O VÁS /PRO VÁS


Promoce: 1945 a dříve Když začala loni na podzim Masarykova univerzita hledat své „ztracené děti“, našla mimo jiné také několik absolventů, kteří na-vštěvovali její učebny už ve 30. letech minu-lého století.

Nejstarším žijícím absolventem MU je pravděpodobně Vladimír Večeřa (97). Na Právnické fakultě začal studovat ještě v době, kdy tato instituce ani neměla vlastní budo-vu. Na studentská léta vzpomíná rád – už proto, že na fakultě potkal obě své pozdější manželky.

Pohnuté období druhé poloviny 30. let zažila jako studentka i Věra Jedličková (95). Roku 1934 začala studovat na Lékařské fa-kultě, těsně před koncem studia však nacis-té české vysoké školy uzavřeli. Promována tak mohla být až po skončení druhé světo-vé války.

Dalším absolventem, který ve 30. letech studoval práva, je Hanuš Weigl (94), mimo jiné bývalý prezident Sdružení českosloven-ských Židů. V Brně žil do roku 1939, nyní dlouhodobě pobývá v Izraeli.

Na právech získal diplom i Jan Pospíšil (93), který po 2. světové válce působil jako

osobní tajemník ministra Stránského. V 50. letech jej zatkla StB a prošel řadou komunis-tických žalářů. Po roce 1990 byl rehabilito-ván a věnoval se práci na Úřadu dokumenta-ce a vyšetřování zločinů komunismu.

Oslava v duchu 21. stoletíMezi nejúspěšnější absolventy Masarykovy univerzity patří také profesor politických věd na Lawrence University ve Wisconsinu Mojmír Povolný (88). Stal se spoluzaklada-telem Mezinárodního politologického ústa-vu MU v Brně a Centra pro exilová studia Palackého univerzity v Olomouci. V roce 1995 obdržel od prezidenta Havla Řád T. G. Masaryka a letos na Dni absolventů přijal z rukou rektora zlatou medaili. O své dojmy z absolventského srazu se podělil i se čtenáři Amerických listů, pro něž píše každých čtr-náct dnů sloupek: Z návštěvy v Brně – s odskokem do Bratislavy a do Prahy – jsem si odnesl několik dojmů. Na přelomu z května na červen nad zemí vládlo typické středoevropské jarní počasí – mračné ráno, slunné odpoledne, sem tam s přeháňka-mi. Ve srovnání s Wisconsinem – ačkoli Wis-consin je na úrovni Neapole a Brno na úrovni

Frankfurtu – sady byly již odkvetlé, třešně se červenaly, pověstný Zelný trh, jehož jednu stra-nu dosud hyzdí nešťastný Fuchsův „pseudo-funkcionalistický“ obchodní dům z doby komu-nistické diktatury, byl zaplaven nepřeberným množstvím zeleniny všech barev, jahod a saze-nic z domácích zahrad.

Brno žilo 30. května oslavou 90. výročí za-ložení Masarykovy univerzity. Sjelo se na ni ko-lem dvou tisíc absolventů všech fakult, setkání se konalo ve velké hale na brněnském výstaviš-ti, pořad byl v duchu 21. století – žádné kroje a tance, ale pěvecký sbor studentů, mažoretky a obdivuhodný jazzový orchestr Ondřeje Havel-ky a Melody Makers. Jen na slavnostní recepci – českém rautu – hrál cimbálový sbor. Masaryko-va univerzita má dnes 41 000 studentů a na kopci v předměstských Bohunicích staví nový „campus.“ Masarykova socha stojí před Lékař-skou fakultou uprostřed města. Univerzitu vede již v druhém období mladý politolog Petr Fia-la. V Brně je pokládán za jednoho z nejúspěš-nějších rektorů, ne-li za současného nejlepšího rektora v celé republice.

Text: Miroslav Mašek, Kamila Kvapilová

Nejstarší absolventi

Mojmír Povolný (Foto: Miroslav Mašek)

Věra Jedličková (Foto: Petra Nováková)

Jan Pospíšil (Foto: archiv Jana Pospíšila)

O VÁS /PRO VÁS

ROČNÍK 2009/201018

Masarykova univerzita u příležitosti svého 90. výročí představila novou agendu v Informač-ním systému Masarykovy univerzity určenou pro absolventy – Absolventskou síť. Poté, co byla data o 125 000 absolventech přenesena z archivů do Informačního systému, oslovi-la univerzita absolventy v mediální kampani

„Hledá se 125 000 Masaryků“ a požádala je, aby se znovu spojili s akademickou půdou, kterou před delší či kratší dobou opustili. Absolventi tak měli možnost poznat a sami na vlastní kůži vyzkoušet, jaký pokrok do dnešní doby univer-zita zaznamenala. Vývojáři Informačního systé-mu pro ně připravili aplikaci, pomocí které se mohou do Absolventské sítě registrovat, vyhle-dat své spolužáky a známé a znovu s nimi navá-zat kontakty. Vývoj však neúprosně postupuje vpřed, a tak vám nyní můžeme představit i další agendy, které jsou absolventům postupně zpří-stupňovány tak, aby naši absolventi nezůstáva-li izolováni od každodenního života a rozvoje Masarykovy univerzity a jejích současných stu-dentů a zaměstnanců.

Co je Informační systém Masarykovy univerzity?Informační systém Masarykovy univerzity, zkrá-ceně IS MU, je jedním ze základních nástrojů studia každého studenta na univerzitě, jenž ho provází od okamžiku podání přihlášky až po ukončení aktivního vztahu ke škole (úspěšné absolvování zvoleného oboru či jiné ukončení studia nebo zaměstnání na univerzitě).

Nejprve byl vyvíjen k tomu, aby evidoval celý průběh studia a umožňoval automatizo-vané vyhodnocování splnění studijních povin-ností jednotlivých studentů, které není nijak jednoduché, obzvláště když je studentů uni-verzity v současnosti kolem 41 tisíc. Díky IS MU má navíc každý možnost studovat různé předměty mezi různými fakultami a sestavo-vat si sám svůj studijní plán. Kromě několika oborů, kde je to nutné, již není po studentovi Masarykovy univerzity vyžadováno, aby stu-doval dle pevného studijního plánu, ale může studovat dle plánu, který si sám sestaví. A tak, má-li student zájem, může získat mnohem více mezioborových zkušeností a znalostí.

V průběhu celého studia má student k dis-pozici množství informací včetně kopie své-ho diplomu nebo Diploma Supplementu (tzv. dodatku k diplomu, který je cizojazyčný a detailně popisuje průběh studia; často bývá vyžadován zejména při pracovním uplatně-ní absolventa v zahraničí), ale také například hodnocení ze zkoušek nebo studijní materiá-ly k předmětu. Absolventovi Masarykovy uni-verzity zůstává přístup do ISu ke všem výše zmíněným materiálům i po ukončení studia. K dispozici má nadále i elektronickou poštu se svojí schránkou a může si nechávat přepo-sílat poštu na adresu novou, například do za-městnání. Těchto možností využívají přede-vším absolventi, kteří ukončili své studium až v době existence Informačního systému, tj. od roku 1999.

Co můžeme udělat pro vás, kteří jste ab-solvovali již před rokem 1999?Tuto otázku si kladli vývojáři Informačního systému již v roce 2007, kdy Masarykova uni-verzita zahájila přípravy na 90. výročí založení univerzity. Bylo rozhodnuto, že se pokusíme absolventům vytvořit služby, které souhrnně označujeme názvem Absolventská síť (http://is.muni.cz/absolventi/). Absolventi v současné době mohou:

editovat Osobní stránku, tj. mají možnost

vytvořit si osobní a profesní vizitku, upravit a aktualizovat kontakty a informace o sobě, vlo-žit svou aktuální fotografi i atd.,

vyhledat své bývalé spolužáky, znovu navázat

kontakt skrze Kruhy lidí, naplánovat setkání, sdílet se svými spolužáky fotografi e ze společ-ných akcí, případně je pozvat do Absolventské sítě,

kontaktovat se s kamarády a známými mimo

obor či ročník, přidat je do agendy Moji známí a případně s nimi sdílet důvěrnější informace osobní povahy, aniž by byly zveřejněny celému světu,

vytvořit si vlastní web nebo využít ke krátko-

dobé i dlouhodobé úschově různých souborů a dokumentů úložiště, jakými jsou Úschovna či Můj web,

diskutovat o nejrůznějších tématech v agen-

dě Diskusní fóra a vést si blog Vzkazy pro mé známé, kde lze známé krátce a jednoduše infor-movat o novinkách z vašeho života, popřípadě založit jiný blog s tématy, jež vás zajímají,

sledovat Vývěsku, kde se zveřejňují aktuality

z dění na univerzitě, dále nejrůznější inzeráty či pozvánky na sportovní a kulturní akce pořá-dané univerzitou, jednotlivými fakultami či sa-motnými uživateli,

Absolventská síť a Informační systém Masarykovy univerzitySpojte se kdykoli, kdekoli a odkudkoli s dávnými spolužá-ky i současnou alma mater prostřednictvím elektronické Absolventské sítě (http://is.muni.cz/absolventi/)

O VÁS /PRO VÁS


přehledně na jednom místě shromažďovat

a případně sdílet Záložky s odkazy na strán-ky, které se týkají vašich studijních či profes-ních zájmů, které mohou být užitečné nebo se vám prostě jen líbí a chcete se o ně podělit s ostatními.

Všechny tyto aplikace slouží především k tomu, aby mezi sebou absolventi mohli ob-novit kontakty, které mnozí z nich ztratili po dlouhých letech odloučení. Implementova-né prostředí Absolventské sítě v Informačním systému jim umožňuje nejen přečíst a sdělit si něco o sobě navzájem, případně odlišit, komu které informace zveřejnit, ale i umísťovat a sdí-let fotografi e nebo jiné dokumenty. To je vý-hodou zejména pro člověka, který žije v jiném městě, zemi, na jiném kontinentě…

Vývěska – sdělení pro vás nebo od vás Nedávno byla dokončena nová verze tzv. Vý-věsky v IS MU, která nově slouží i absol-ventům. Studenti a zaměstnanci zde mohou zveřejňovat svou inzerci, pozvánky a další ak-tuality, přičemž vy jako absolvent tak může-te být stále informován o tom, co se na ško-le děje. Nově budete moci na Vývěsku také přispívat, jste-li autentizovaným (resp. ově-řeným) uživatelem systému. Můžete tak i vy nabídnout ostatním studentům a zaměst-nancům informace, o nichž si myslíte, že by je mohly zajímat. Aplikaci Vývěska nalez-nete v autentizované části IS MU na adrese https://is.muni.cz/auth/vyveska/.

Dril – znáte elektronické učení jazyků metodou opakování s prodlevami?Pokud se učíte jazyk, ale jste věčnými začá-tečníky, může vám pomoci aplikace Dril v IS MU. Láká-li vás naučit se něco nového nebo si oživit již pozapomenuté poznatky, můžete využít e-learningový nástroj, který usnadňu-je učení jazyků nebo například také termino-logických výrazů v daném oboru apod. tím, že za vás sám „hlídá“, kdy máte nabyté in-formace (slovíčka) opakovat, abyste si je lépe a dlouhodobě zapamatovali. Předkládá vám slovíčka v intervalech podle toho, jak a zda jste si je naposledy vybavili nebo ne. Výhodou je pohodlí učení, protože se můžete ve svém volném čase odreagovat studováním slovíček a jen hodnotíte, jak dobře si nabývané infor-mace pamatujete, aby vám program mohl na-bídnout slovíčka k opakování těsně před tím, než byste je zapomněli. Aplikaci Dril nalez-nete v autentizované části IS MU na adrese https://is.muni.cz/auth/dril/.

Pošta – nové funkce e-mailuUž jsme zmínili, že absolventům univerzity zůstává funkční e-mail i po ukončení aktiv-ního vztahu ke škole. Nyní vás v poště čekají nové funkce jako např. přidávání barevných štítků k jednotlivým zprávám, odesílání vel-kých příloh automatickým vložením velkého

souboru do Úschovny, jednodušší ovládání či možnost zrušit odeslání e-mailu. E-mailem také dostanete zprávy o nejrůznějších aktu-alitách určených absolventům a využíváte-li např. agendu Moji známí či Kruhy lidí, mů-žete se také nechat e-mailem informovat o ak-tivitách svých známých či spolužáků. Pošta vás podobně jako agendy v Absolventské síti udrží v kontaktu, a to i na velké vzdálenos-ti. Můžete též využít přesměrování pošty na jinou adresu, např. do zaměstnání. Poštu na-jdete v autentizované části IS MU na adrese https://is.muni.cz/auth/email/.

Záložky – sdílení zajímavých či užiteč-ných informací s ostatnímiV této agendě lze mít přehledně a bezpečně na jednom místě vlastní záložky (odkazy a strán-ky, které vás zaujmou a chcete se k nim vra-cet). Lze se o ně podělit s ostatními a zveřejnit je. Záložky najdete v autentizované části IS MU na adrese https://is.muni.cz/auth/ln/.

Elportál – inspirace z elektronických studijních materiálů na Masarykově univerzitěNa adrese http://elportal.cz/ můžete čerpat poznatky z množství autorských děl, elektro-nických publikací, shlédnout zajímavá videa nebo animace. Nechte se inspirovat publika-cemi a materiály, které nabízí e-learning na Masarykově univerzitě. Možná naleznete in-spiraci k samostudiu nebo návod, jak správně sportovat, konkrétně třeba lyžovat.

E-přihláška – jednoduše podat a zaplatit přes internetLáká vás možnost znovu studovat na své alma mater? Nebo by se rády přihlásily ke studiu na Masarykově univerzitě vaše děti či vnoučata? Vyberte sobě nebo jim z rozsáhlé nabídky stu-dijních oborů prezenčního či kombinovaného studia nebo programů celoživotního vzdělává-ní. K podání i zaplacení elektronické přihláš-ky stačí několik kliknutí a dále není nutné nic dodatečně zasílat poštou. E-přihlášku nalez-nete na adrese http://is.muni.cz/prihlaska/.

Obchodní centrum – vzdělávat se s Masarykovou univerzitouNěkdy člověk už nechce začínat další studi-um, ale přece jen by se rád vzdělal v nějaké oblasti. Pak může využít bohaté nabídky Ob-chodního centra Masarykovy univerzity, kde jednotlivé fakulty nabízejí celou řadu kurzů od vzdělávacích, jazykových či přípravných po kurzy celoživotního vzdělávání. Předmět nebo kurz, který člověka zajímá, lze objednat a zaplatit přes internet. Některé fakulty nabí-zejí absolventům také možnost slevy. Aktuál-ní nabídku Obchodního centra naleznete na adrese http://is.muni.cz/obchod/.

Text: Jitka Brandejsová,

Jitka Hofbauerová

Elportál

E-mail

Dril

Obchodní centrum MU

O VÁS /PRO VÁS

ROČNÍK 2009/201020

Významní absolventi Masarykovy univerzity

Mgr. Josef Augustaútočník a trenér ledního ho-keje, absolvent studijního oboru Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů (ze-měpis – tělesná výchova) na PdF v roce 1979Jako hráč Dukly Jihlava se stal osminásobným mistrem

republiky. Jako jeden z asistentů trenéra Ivana Hlinky se podílel na zisku titulu mistrů svě-ta v roce 1999. Po odchodu Ivana Hlinky do NHL se stal hlavním trenérem reprezentační-ho týmu, který přivezl zlato z Mistrovství světa 2000 a 2001.

Mgr. Kateřina Janků (roz. Forstingerová)generální ředitelka společnosti Moravia IT, a. s., absolventka studijního oboru Moderní fi lo-logie (maďarský jazyk a litera-tura – anglický jazyk a litera-tura) na FF v roce 1993Pod jejím vedením se Mora-via IT vypracovala mezi 15

největších společností v oboru jazykových slu-žeb na světě. Tato společnost nabízí zejména překlady dokumentace a lokalizaci softwaru a jeho testování, to vše ve více než 100 jazycích. Má 11 kanceláří v devíti zemích na 3 kontinen-tech, například v USA, Argentině, Irsku, Japon-sku nebo Číně. V roce 2000 se Kateřina Janků stala vůbec první držitelkou ocenění Podnikatel roku pro Českou republiku.

Mgr. Jiří Holíkútočník, trenér, trojnásobný mistr světa v ledním hokeji, absolvent studijního oboru Učitelství všeobecně vzdě-lávacích předmětů (země-pis – tělesná výchova) na PdF v roce 1980Stal se symbolem slavného

hokejového týmu Dukla Jihlava v době jeho největší slávy, když s ním sedmkrát vyhrál Mi-strovství republiky. Za československé národní mužstvo vybojoval čtyři olympijské medaile a tři tituly mistrů světa. V roce 1999 byl uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace.

Ing. Viktor Kotlán, Ph.D. ředitel Správy aktiv pro insti-tuce a hlavní stratég fi nanč-ních trhů ČS, Česká spořitel-na, a. s., absolvent studijního oboru Finanční podnikání na ESF v roce 1997Po studiích nastoupil do Čes-ké národní banky, kde se vy-

pracoval až na pozici ředitele Odboru měno-vé politiky a strategie. Od roku 2004 působí v České spořitelně, kde nyní zastává pozici ře-ditele Správy aktiv pro instituce.

prof. PhDr. Ludvík Kundera, dr.h.c.básník, prozaik, dramatik, překladatel, literární historik, absolvent studijních oborů bohemistika a germanistika na FF v roce 1946Napsal mnoho divadelních, televizních a rozhlasových her (Totální kuropění, Labyrint

světa a lusthauz srdce), v letech 1968-70 byl dramaturgem Mahenovy činohry. Jeho tvorba je

28. ledna 2009 slavila Masarykova univerzita svůj Den založení. U příležitosti 90. výročí jejího vzniku převzalo na slavnostním aka-demickém obřadu čtrnáct absolventů nejrůznějších oborů z rukou rektora zlatou medaili za důstojnou reprezentaci své školy.

O VÁS /PRO VÁS


spjata s avantgardními směry, především surrea-lismem – stál u zrodu surrealistické skupiny Ra.

Ing. Marek Loulaředitel korporátního a ban-kovního rizika ČSOB v Praze, absolvent studijního oboru Finanční podnikání na ESF v roce 1997Od roku 1999 je jeho profesní dráha spojena s Českosloven-skou obchodní bankou, kde

zastával několik pracovních pozic. V současné době působí na pozici ředitele korporátního a bankovního rizika.

prof. JUDr. Jiří Malenovský, CSc.soudce Evropského soudního dvora v Lucemburku, absol-vent studijního oboru Právo na PrF v roce 1974Působil jako soudce Ústavního soudu ČR, velvyslanec České republiky při Radě Evropy ve Štrasburku nebo vrchní ředitel

pro právní a konzulární záležitosti Ministerstva zahraničních věcí ČR. Od roku 2004 je soud-cem Soudního dvora Evropských společenství v Lucemburku.

RNDr. Luděk Niedermayerbývalý viceguvernér Čes-ké národní banky, absolvent studijního oboru Teoretická kybernetika, matematická in-formatika a teorie systémů na PřF v roce 1989V bankovní radě ČNB zase-dal dvanáct let, což je záko-

nem stanovené nejdelší možné období. Po-dílel se na formování měnové politiky a také hledal způsoby řešení kurzové a bankovní kri-ze koncem 90. let. V současné době pracuje

v soukromém sektoru ve společnosti Deloitte Czech Republic.

prof. Dr. Tomáš Paus, Ph.D.neurofyziolog, profesor psy-chologie a mentálního zdraví, The University of Notting-ham, absolvent studijního oboru Všeobecné lékařství na LF v roce 1986Zabývá se stavebním a funkč-ním uspořádáním mozkové

kůry a souvisejícími obvody se zvláštním dů-razem na nervové mechanismy akce a vzruchu a jejich interakci. Vyučuje na univerzitě v Not-tinghamu a externě působí rovněž na katedře neurologie a neurochirurgie na McGill Univer-sity v kanadském Montrealu.

prof. PhDr. Miloslav Petrusek, CSc.emeritní děkan Fakulty so-ciálních věd UK a prorektor UK, absolvent studijních obo-rů Filozofi e a Historie na FF v roce 1959Jako významný český sociolog se zasadil o vznik Fakulty soci-álních věd Univerzity Karlovy

a stal se jejím prvním děkanem.

prof. JUDr. Mojmír Povolný, Ph.D., dr. h. c.právník a politolog, absolvent studijního oboru Právo na PrF v roce 1947Významný exilový právník a politolog působil jako před-seda Rady svobodného Čes-koslovenska a profesor na uni-verzitě ve Wisconsinu. Spolu

s přáteli z exilu byl spoluzakladatelem Meziná-rodního politologického ústavu na Masarykově univerzitě a Centra pro exilová studia na Uni-verzitě Palackého v Olomouci.

prof. MUDr. Martin Riedel, FESCprofesor vnitřního lékařství, kardiolog, Deutsches Herz-zentrum München, Německo, absolvent studijního oboru Všeobecné lékařství na LF v roce 1972Věnuje se především proble-matice chorob plicního obě-

hu, kardiopulmonálních zátěžových testů, po-operačních kardiopulmonálních komplikací, vrozených srdečních vad v dospělosti a invaziv-ní bronchologie. V roce 1983 emigroval do Ně-mecka, kde pracuje v Deutsches Herzzentrum v Mnichově.

RNDr. Pavel Ševeček zakladatel fi rmy Lingea s.r.o., absolvent studijního oboru Teoretická kybernetika, mate-matická informatika a teorie systémů na PřF v roce 1988 V roce 1997 založil fi rmu Lin-gea s.r.o., která se zaměřuje na vývoj a prodej elektronic-

kých a knižních slovníků, jazykových nástrojů a aplikací. Lingea je předním evropským doda-vatelem lingvistických technologií a partnerem významných světových vydavatelů slovníků a encyklopedií.

Mgr. Thanh Han The, Ph.D. konzultant pro správu systémů a vývoj softwaru, absolvent magisterského studijního pro-gramu Informatika na FI v roce 1996, v roce 2001 zde získal titul Ph.D. Th anh Han Th e je autorem unikátního nástroje pdfTeX,

který rozšiřuje možnosti sázecího systému TeX o přímý výstup do formátu pdf. Text: Jana Sobotková • Foto: Jindřich Kepert, archiv abs.

O VÁS /PRO VÁS

ROČNÍK 2009/201022

O Rusku je u nás často slyšet v souvislosti s papalášským chováním premiéra Puti-na. Co pro obchodníka znamená pracovat v zemi, kde prakticky neomezeně vládne takový člověk?Problém je v tom, že tento styl vládnutí si be-rou za příklad tisíce státních úředníků, kteří takto „vládnou“ i ve svých regionech. Obrov-ský problém Ruska je byrokracie a úplatkářství, kterým je prolezlá celá státní zpráva, a to má v konečném důsledku dopad i na vymahatel-nost práva obecně.

Liší se výrazně práce obchodníka v České republice a v Rusku třeba ve způsobech, jak se musí člověk chovat při jednáních? Určitě ano, ale neřekl bych, že ten rozdíl je větší než například rozdíl, který je mezi středoevropským způsobem obchodování a anglosaským stylem. Rusko je slovanská země a vše je založeno na vztazích. Tedy čím bližší má člověk se svým obchodním part-nerem vybudovaný vztah, tím lépe se po-tom obchoduje a tím větší je na partnera spolehnutí.

Jak vy budujete vztahy s obchodními partnery?Naše fi rma to v Rusku dělá tak, že pořádá tak-zvané Business days v různých regionech. Tam pozveme deset až dvacet obchodních partnerů a v odlehčené atmosféře, většinou je to nějaká sportovně zaměřená akce, navazujeme „bliž-ší vztahy“. Je to jednodušší, než tyto partne-ry v každém regionu navštívit zvlášť. Zejména když uvážíte ruské vzdálenosti – takový region může mít rozlohu půlky Evropy. No a všechny tyto akce končí většinou podobným způsobem, čímž se dostávám k možná největšímu rozdílu v obchodování – množství vypité vodky během a po skončení jednání.

Pociťujete v Rusku výrazně dopad globální hospodářské krize? Jednoznačně, dopad hospodářské krize v Rus-ku je výraznější než v České republice, a to prakticky ve všech odvětvích. Ruský rozpo-čet je závislý na prodeji ropy a zemního plynu a tím, že poptávka po ropě kvůli krizi klesla, má Rusko problém s naplněním státního rozpočtu.

Ruský obchodník velmi ocení, když znáte jeho kulturu

Když se dnes řekne Rusko, mnoho lidí už si nevybaví ani tak Sovět-ský svaz s jeho neslavně proslulou historií, jako spíše rychle se roz-víjející ekonomiku s množstvím zajímavých podnikatelských příle-žitostí. Marcel Binek patří mezi ty, kteří se rozhodli spojit s Ruskem svoji kariéru. Už přes dva roky pracuje jako obchodní ředitel ruské pobočky největší české potravinářské firmy Hamé. Pro specifická jednání s ruskými obchodníky si také pořídil vzdělání – vystudoval rusistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.



Vzhledem k tomu, že strategická část průmyslu je svázaná se státem, je propad ruské ekonomi-ky markantnější. Pokud bych měl říct konkrét-ní čísla – ruská ekonomika rostla v posledních šesti letech asi o sedm procent, nynější propad je kolem deseti procent.

Většině lidí asi Rusko nezní jako snová země, kde by chtěli pracovat. Jak ho vnímáte vy? Co se týká práce, je Rusko zemí, kde je mož-né nabrat celou řadu zkušeností. Ruský styl ob-chodování se v některých aspektech výrazně liší od českého, což je způsobeno velikostí země, ale i kulturní odlišností v různých regionech – jiný přístup musíte volit, pokud obchoduje-te s člověkem, který má „horkou kavkazskou krev“, a jiný, pokud jednáte s gubernátorkou Petrohradu. Rusko je ale také zemí, která ušla od ekonomické krize v roce 1998 velký kus ces-ty co se týká životní úrovně. Co se například málo ví, je to, že průměrné platy jsou v Moskvě výrazně vyšší než v České republice – na úrov-ni top managementu dokonce několikanásob-ně. Rusko je také velká země, takže hodně času trávíte na cestách.

Jak snášíte létání nad Ruskem? Ruská le-tadla nemají zrovna dobrou pověst... Létání nepatří zrovna k mým koníčkům a na-příklad přelet mezi Moskvou a Vladivostokem zabere skoro devět hodin. Vzhledem k tomu, že naše fi rma prodává po celém Rusku – od evrop-ské části až po Sachalin a Kamčatku, je moje návštěva každého teritoria, kde mám svého podřízeného regionálního zástupce, minimálně jedenkrát v roce nezbytná. Pokud to ale jde, lé-tám pouze velkými federálními linkami, men-šími regionálními linkami nelétám. Minulý rok jsem takhle nalétal asi 110 tisíc kilometrů. I teď vám odpovídám v průběhu pětihodinového letu, při návratu ze služební cesty z Krasnojar-sku. Odpovědi snad nebudou ovlivněny tím, že jsme proletěli několika turbulencemi.

Jak se žije v Rusku ve srovnání s Českou republikou? Máte v plánu se v Rusku usa-dit dlouhodobě? Život v Moskvě je odlišný od života v jiných městech, a to nejenom tím, že naše fi rma má kanceláře v rámci Českého domu, ale i tím, že mně fi rma platí byt, který je taktéž umístěn v Českém domě. To znamená, že já a moje pří-telkyně máme každodenní kontakt s českou ko-munitou, která čítá několik set lidí. Co se týká možnosti usadit se natrvalo v Rusku, tak tuto variantu vylučuji s téměř stoprocentní jistotou.

Kde v Rusku se vám líbilo nejvíc?V Rusku jsem navštívil, ať už služebně nebo soukromě, několik zajímavých míst. Mezi nej-větší zážitky určitě patří lyžování na hoře El-brus ve výšce skoro čtyři a půl tisíce metrů nad mořem. Úplně jiný, ale nádherný zážitek zase byla prohlídka historického Petrohradu nebo návštěva lázeňského města Soči, kde se budou konat olympijské hry. Úžasné bylo i rybaře-ní uprostřed tajgy na Sibiři, kde je člověk sám s přáteli na území velkém jako pět Českých re-publik. Poslední velký zážitek je z návštěvy jeze-ra Bajkal. Velkou událostí pro mne jako fanouš-ka fotbalu byla návštěva fi nále Ligy mistrů ve fotbale mezi Chelsea a Manchesterem United, které se konalo v roce 2008 v Moskvě na stadi-onu v Lužnikách.

Pohled na to, co všechno jste vystudoval, působí velmi cílevědomě. Získal jste jazy-kové vzdělání a pak manažerské, načež jste se vydal ještě na Filozofi ckou fa-kultu, zřejmě jazykové vzdělání pro-hloubit. Co vás motivovalo? Nedalo se vyrazit do praxe i bez toho? Myslím si, že ne. Pokud chce člověk obchodovat na nejvyšší úrovni, je znalost jazyka skoro na úrovni rodilé-ho mluvčího téměř nutností, ale samo o sobě to nestačí, a to platí o Rusku dvoj-násobně. Ruský obchodní partner velmi oce-ní, když znáte historii a kulturu jeho země.

Tyto znalosti by se bez studia na Filozofi cké fa-kultě Masarykovy univerzity velice špatně do-háněly. Obory, které jsem studoval, také ne-spočívají jenom v jazykovém vzdělávání, ale i ve fi lozofi i, sociologii, politologii a dalších. To znamená, že student, pokud chce, získává vše-obecný přehled, který by mu měl pomáhat ne-jenom v obchodě.

Na co nejraději vzpomínáte ze svých studií? Určitě na studijní stáže v zahraničí, které mně umožnily poznat odlišný způsob studia – tře-ba ruský a německý systém je nesrovnatelný – a díky kterým jsem se dostal na pozici, na níž nyní pracuji. V neposlední řadě vzpomínám sa-mozřejmě na řadu vynikajících profesorů, kteří mě vedli. Za všechny bych jmenoval dva: Iva Pospíšila a Danuši Kšicovou.

Poznal jste kromě Masarykovy univerzity i řadu jiných vysokých škol, jaké mezi nimi byly rozdíly?Postsovětský a německý styl vzdělávání, které jsem měl možnost poznat, byly ve své době vý-razně odlišné, a to zejména přístupem ke studen-tovi. Německý styl studia je téměř výhradně ori-entován na studenta a na jeho potřeby a zájmy, na postsovětských univerzitách je student mlčí-cím návštěvníkem přednášky – srovnání ale po-chází z dob, kdy jsem studoval já, je tedy možné, že se od té doby něco změnilo. Pro srovnání bych český styl studia zařadil někam „mezi“.

Jaké máte budoucí ambice? Čeho byste chtěl ještě dosáhnout? V dnešní době ekonomické krize lze dlouho-době velice těžko plánovat a navíc myslím, že jsem se svou kariérou teprve v začátcích. Do budoucna proto nevylučuji to, že přijmu na-bídku z úplně jiné země a úplně jiného oboru, čímž bych získal opět více zkušeností a profes-ně i lidsky by mě to obohatilo.

Text: David Povolný • Foto: archiv Marcela Binka


ČLENSKÁ KARTAUČO:Platnost do:

ROČNÍK 2009/201024

Masarykova univerzita se vydala na nelehkou, ale záslužnou a nezbytnou cestu vybudovat síť svých absolventů, tj. zjistit o nich co nejvíce in-formací, oslovit je, navázat s nimi kontakt a ko-munikaci. Výstupem tohoto snažení je mimo jiné i časopis, který právě držíte v ruce. Není to však pouze univerzita, která umí sdružovat své absolventy a komunikovat s nimi. Mož-nosti univerzity jako celku jsou sice veliké, ale současně také omezené – není v silách jejích představitelů vytvářet individuální příležitosti pro setkávání a komunikaci úzkých okruhů ab-solventů s podobnými zájmy, přibližného věku, nicméně s rozmanitými představami a cíli, kte-ré by tito absolventi rádi prostřednictvím vaz-by na jiné absolventy mohli realizovat. To je v možnostech menších a organizačně mnohem jednodušších celků, jakým je Spolek absolven-tů a přátel Masarykovy univerzity, nezávislé ob-čanské sdružení absolventů a dalších příznivců univerzity. Jeho hlavním úkolem je od samého

počátku aktivní existence (od roku 2006) nejen informovat své členy o aktuálním dění na uni-verzitě, ale především zprostředkovávat jejich setkávání a kontakty a dle možností jim posky-tovat co největší množství výhod a slev v úzké spolupráci právě s Masarykovou univerzitou. Patří mezi ně zvýhodněné vstupné na vybrané akce univerzity, sleva na vstupném v některých kulturních stáncích a na služby u vybraných společností, bezplatný vstup do univerzitních knihoven a využívání všech služeb nabízených těmito knihovnami, pozvání na absolventské srazy, informování o dění na univerzitě a další.

Pro mnoho absolventů a přátel MU je členství ve Spolku prestižní záležitostí. Umož-ňuje nejen získávat informace o dění na Ma-sarykově univerzitě a s univerzitou a jejími absolventy komunikovat či symbolicky udr-žovat vazby, ale také dává možnost různými způsoby univerzitu podporovat. Někteří čle-nové naopak reálně čerpají výhody spojené

s členstvím nebo se přímo účastní pořáda-ných akcí.

Pokud byste se chtěli připojit, pošlete svoje jméno a datum narození. Po registraci obdr-žíte členskou kartu, na základě které můžete čerpat výše uvedené výhody.

Text: Eva Janouškovcová

výkonná místopředsedkyně Spolku

Spolek absolventů a přátel MU

Kontaktní údaje:

Spolek absolventů a přátel MU Žerotínovo nám. 9, 601 77 [email protected]

www.spolek.muni.cz

http://info.muni.cz

M Ě S Í Č N Í K M A S A R Y K O V Y U N I V E R Z I T Y

zprávy z vaší alma maternejnovější objevy a výzkumné projektyrozhovory s významnými osobnostmi a absolventy

��

Eva Janouškovcová123456 1. 1. 2010

O VÁS /PRO VÁS


Právnická fakulta Práce s absolventy na Právnické fakultě má dlouholetou tradici. Již v roce 1994 připravila fakulta první celofakultní setkání s účastí téměř 1 200 absolventů. V roce 1999 oslavila za po-dobně hojné účasti 30. výročí znovuobnovení. Vedle toho si organizují jednotlivé ročníky svá více či méně pravidelná setkání. Stalo se již tra-dicí, že někteří absolventi využívají každoročně ke vzájemným setkáním právnické plesy. V po-řadí 38. reprezentační právnický ples se usku-teční v sobotu 13. března 2010 v brněnském hotelu International. Podrobnější zprávy k ple-su i dalším aktivitám najdou absolventi na we-bových stránkách fakulty www.law.muni.cz.

Danuše Spáčilová

Katedra právní teorie PrF

Ekonomicko-správní fakultaEkonomicko-správní fakulta vznikla jako šes-tá z fakult Masarykovy univerzity a první po-listopadová. Výuku zahájila v roce 1991. Prv-ní absolventi tak obdrželi diplom v roce 1995. Do dnešního dne opustilo fakultu přes 6 000 absolventů.

Už od svého počátku si ESF byla vědoma nutnosti udržovat a rozvíjet kontakty jak se svými stávajícími studenty a zaměstnanci, tak se svými absolventy. Proto si vede vlastní data-bázi absolventů, která je průběžně doplňována o kontaktní e-maily na základě jejich dobrovol-ného sdělení. Studenti jsou v posledním roční-ku, před státní závěrečnou zkouškou nebo těsně po ní, obesláni prostřednictvím aplikace v In-formačním systému MU s žádostí o poskytnu-tí aktuálního e-mailu. Nevýhodou e-mailových kontaktních údajů je jejich četné obměňování, zastarávání nebo změna v souvislosti s výmě-nou pracovního místa apod. Přesto však data-báze absolventů aktuálně obsahuje e-mailové adresy na více než tisícovku absolventů včetně několika prvních absolventů ESF z roku 1995. Tyto údaje fakulta využívá především k distri-buci pozvánek a informací o pořádaných ak-cích za účelem posilování komunity a identity absolventů s jejich fakultou. Na těchto akcích mají absolventi možnost potkat své spolužáky

a učitele. Jednou z nich je Absolventský majáles, který se koná s dvouletou periodicitou od roku 2005. Třetí, resp. čtvrtý ročník se připravuje na rok 2011, kdy bude ESF slavit 20. výročí své-ho založení. (V roce 2009 pozvala fakulta své absolventy místo na majáles na celouniverzit-ní Den absolventů MU pořádaný k 90. výročí univerzity.) Každým rokem organizuje fakulta rovněž reprezentační ples studentů, absolventů a zaměstnanců, jehož 15. ročník se uskuteční v sobotu 13. března 2010 v Kongresovém sále hotelu Voroněž.

V roce 2010 se chystá založení fakultní sek-ce Spolku absolventů a přátel MU, kde budou mít stávající absolventi ESF zařazení do databá-ze prostor pro setkávání na přednáškách, spor-tovních akcích apod.

Simona Škarabelová

proděkanka pro vnější vztahy

Co připravují pro své absolventy fakulty?

Den absolventů 30. 5. 2009 (Foto: archiv ESF)

Absolventský majáles 2007 (Foto: archiv ESF)

Setkání absolventů ročníku 1978 v květnu 2008 (Foto: archiv PrF)

O VÁS /PRO VÁS

ROČNÍK 2009/201026

Žena a věda – mnohým stále nejde toto spojení dohromady. Myslíte si, že ženám ve vědě chybí sebevědomí, aby se více prosadily?Myslím, že je to více otázka motivace. Určitě existují rozdíly v tom, co muži a ženy shledávají atraktivním a co je naopak nudí nebo odrazu-je. V případě vědecké kariéry může být obrovská

svoboda zkoumat v podstatě to, co chci – samozřejmě za před-

pokladu, že někoho pře-svědčím o smyslupl-

nosti a on mi na to dá prostřed-

ky – a zod-povědnost za to, že to povede k cíli, pro leckterou

ženu moc. Je mnoho dalších povolání, kde je menší zastoupení žen a naopak, a i když se mezi jednotlivými zeměmi konkrétní procenta liší, trend zůstává stejný. Já se domnívám, že je za tím fundamentální rozdíl v motivaci.

Musela jste se mezi mužskými kolegy ve vědě naučit větší dravosti nebo jako žena nepociťujete žádný výrazný handicap?Nepociťuji a nikdy jsem nepociťovala absolutně žádný handicap. Ani u nás, ani v zahraničí. Spíše naopak. Naštěstí občasný kompliment ještě není v našem prostředí vnímán jako sexismus. Vzhle-dem k tomu, že některé ceny, jako ta, kterou jsem obdržela, jsou určeny pouze pro ženy, možná by dokonce šlo hovořit o pozitivní diskriminaci.

Všimla jsem si, že na vašem pracoviš-ti převažují právě ženy. Je to podle vás dáno oborem nebo u nás mají obecně ženy v akademickém prostředí dobrou pozici?To je pravda, v současné době převažují, ale jest-li je to trend, to nevím, spíš momentální stav věcí. Obecně si myslím, že akademické prostře-dí je v tomto smyslu naprosto nezaujaté a svo-bodné. Na pozicích postgraduálních studentek, juniorských badatelek a asistentek je poměrně dost žen. Zlom nastává na pozicích vedoucích týmů a na akademických postech. Nedomní-vám se v žádném případě, že za tím stojí dis-kriminace žen, ale jejich vlastní nedostatek sou-těživosti, ambic a motivace. Z toho, co jsem poznala, se tento problém netýká jen českého prostředí, ale i zahraničí, i když zásluhou někte-rých administrativních opatření možná v men-ší míře. Je to tedy spíše psychologický fenomén než důsledek vnějších okolností.

Slovo „patologický“ nezní pro většinu lidí příliš povzbudivě. Co přesně se skrývá pod souslovím patologická fyziologie a čím konkrétně se zabýváte?Je to medicínský obor, který studuje příčiny vzniku a mechanizmy rozvoje nemocí. Asi kaž-dý odborník začne časem podléhat sebeklamu, že to, co dělá, je to nejdůležitější, ale opravdu si myslím, že pro budoucí lékaře je zvládnutí pato-fyziologie jednou ze zásadních fází studia. Zjed-nodušeně řečeno, fyziologie popisuje, jak to fun-guje ve zdravém těle, patofyziologie vysvětluje, jak to funguje v těle nemocném a proč. A zejmé-na ta neustálá potřeba ptát se „proč“ je právě to, co se snažíme studentům vštípit. Aktivně se za-jímat, kam se konkrétní problematika, které se budou věnovat, posunula, co se o ní momentál-ně ví, zda je stále v souladu se zaběhnutou praxí; popřípadě je vést, aby byli sami schopni formu-lovat výzkumné hypotézy a měli představu, jak by se dal problém řešit. Každý učitel na univerzi-tě by měl být aktivně vědecky činný – přesně to ji odlišuje od jiných typů škol. Učitel je tak bez-prostředním příkladem pro studenty, že je reálně možné posunovat věci dále a zaplňovat mezery ve znalostech o dané problematice. Já osobně se zabývám problematikou etiopatogeneze meta-bolických poruch, zejména diabetu, na metodo-logické úrovni, kde se většina nových poznatků v současnosti hledá, tedy molekulární.

Proč jste si vybrala zrovna tento obor?Jako u mnoha jiných to byla kombinace zá-jmu a okolností.

Jak vzpomínáte na svá studia na Masaryko-vě univerzitě?Jako na jedno z nejšťastnějších období svého života.

Text: Kamila Kvapilová

Foto: Aleš Ležatka

Kateřina Kaňková, docentka Ústavu patologické fyziologie Lékař-ské fakulty Masarykovy univerzity, se zabývá především proble-matikou metabolických poruch. V roce 2007 obdržela prestižní stipendium L´Oréal pro ženy ve vědě „For Women in Science“.

Snažíme se studentům vštípit potřebu ptát se proč



Neviditelnost už není jen snem fantastů

Zneviditelnění člověka nebo nějakého před-mětu přijde většině laiků jen jako motiv z kaž-dého druhého fantastického příběhu. Teo-retický fyzik Tomáš Tyc z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity ale udělal další krok k tomu, aby se neviditelnost mohla brzy prakticky uskutečnit.

Spolu s německým fyzikem Ulfem Leon-hardtem rozvinul myšlenku založenou na principu, že se zneviditelňovaný předmět obalí jemnou mikroskopickou strukturou, která vede přicházející světlo tak, že na před-mět nedopadne, ale obejde ho. „Můžeme si to představit jako vodu, která obteče nějakou překážku. Aby toto obtékání nebylo poznat, světlo se musí vrátit do směru, který mělo, než se k předmětu přiblížilo,“ vypráví Tyc. Když k tomu dojde, lidské oko takový před-mět neuvidí.

Tyc s Leonhardtem dosáhli toho, že jimi na-vržený princip funguje na rozdíl od těch před-chozích i v přirozeném světle, a vyneslo jim to možnost publikovat závěry svého výzku-mu v prestižním vědeckém časopise Science. Pořád ale ještě zbývá, aby nastoupili inženýři a sestrojili materiál, který bude mít požado-vané vlastnosti. Cesta k uskutečnění neviditel-nosti je nicméně zase o další kousek kratší.

Průlomová metoda netex-tového vyhledávání

Informací kolem nás stále přibývá, a proto jsou čím dál tím důležitější nástroje, které nám umož-ní se v nich orientovat – tedy co možná neje-fektivněji najít to, co potřebujeme. Málokdo přitom ví, že většina současných internetových vyhledávačů pracuje jen s metodami založenými na psaných textech. Ne tak vyhledávač nazva-ný MUFIN, který vyvinuli vědci z Fakulty in-formatiky Masarykovy univerzity a který získal prestižní cenu IBM Shared University Research.

Pokud chcete s běžnými vyhledávači na-jít třeba obrázek Karlova mostu, nezbude vám než napsat do příslušného řádku „Kar-lův most“ a technologie vám vyhledá obrázky, ke kterým jejich autoři nezapomněli připojit text obsahující toto heslo. Porovná tedy vámi zadaný text se sekundárně přidaným textem. MUFIN (Multi-Feature Indexing Network)

je naproti tomu založený na porovnávání ob-sahu datových objektů přímo prostřednictvím jejich vlastností.

Jednoduše si to lze představit tak, že pomo-cí obrázku Karlova mostu je MUFIN schopen vyhledat další obrázky, které se mu budou co nejvíc podobat, ať strukturou nebo barvami. Zá-sadní je také rychlost systému, který dokáže pro-hledat obsah více než padesáti milionů obrázků za méně než půl vteřiny. Na celé technologii je navíc unikátní, že může teoreticky pracovat s ja-kýmkoliv typem dat – třeba se zvukem nebo videem. MUFIN lze najít na webové adrese http://mufi n.fi .muni.cz/imgsearch/.

Začalo testování vakcíny proti rakovině ledvin

Vědci na Masarykově univerzitě začali prová-dět klinické testy nové vakcíny proti zhoub-nému nádoru ledvin. Pokud vše vyjde, nová léčba bude díky využití vlastních obranných buněk pacienta vůči jeho organismu šetrněj-ší a účinnější než současné standardní metody. V průběhu následujících tří let by mělo projít testy patnáct až dvacet lidí s tímto zhoubným onemocněním.

„Podařilo se nám vyvinout velmi účinnou vakcínu proti vysoce zhoubnému nádoru led-vin, který v pokročilé formě, kdy jsou již v or-ganismu přítomna vzdálená ložiska neboli metastázy, vede k úmrtí do šesti až dvanácti měsíců,“ říká Jaroslav Michálek, vedoucí Uni-verzitního centra buněčné imunoterapie. Na-jít vhodnou léčbu je velmi aktuální, protože výskyt rakoviny ledvin se v České republice dlouhodobě zvyšuje. Ročně zde onemocní té-měř osmnáct set mužů a tisíc žen – v počtu nádorů ledvin tak Česká republika drží světo-vé prvenství.

Patenty Masarykovy univerzityPatenty mají v dnešní době pro univer-zitu velký význam. Zejména v posled-ních letech se totiž ukazuje, že nejsou jen zdrojem získávání peněz nebo mož-ností, jak bojovat na trhu o prestižní pozici. V budoucnu by se snad mohly stát i hodnotícím měřítkem pro fi rmy a vnější subjekty, které chtějí s univerzi-tami spolupracovat.

Eva Janouškovcová z Centra pro transfer technologií Masarykovy uni-verzity předpokládá, že by se dokonce mohly časem stát kritériem pro přeroz-dělování prostředků na vědu a výzkum ze státního rozpočtu. Pořízení patentů, a zejména těch, které přesahují národní úroveň, je ale velmi nákladné. „Univer-zita proto velmi pečlivě zvažuje strate-gie, které stávající patenty udržovat a na které dále vyhrazovat prostředky,“ uvádí Janouškovcová.

Za posledních dvacet let bylo pod hlavičkou Masarykovy univerzity po-dáno pětadvacet patentových přihlášek a uděleno patnáct patentů – především v oborech chemie, biologie a fyzika. V poslední době to byl například patent nového způsobu regulace tvorby bioma-sy v rostlinách nebo patent metody li-

kvidace bojového plynu yperit. Paten-tována byla také plazmová tužka, která na povrchu ošetřeného materiálu vytváří slabou neviditelnou nanovrstvu odpu-zující vodu. A v neposlední řadě byl ne-dávno patentován také objev vlastností rostlinného alkaloidu makarpinu, který urychlí a zjednoduší vyšetření pacientů s nádorovými onemocněními.

Text: David Povolný a redakce

Foto: archiv muni.cz

Věda a výzkum

STŘÍPKY Z MU

ROČNÍK 2009/201028

Projekt výstavby stanice se začal rýsovat už v roce 1998 na Geografi ckém ústavu Přírodo-vědecké fakulty Masarykovy univerzity, kořeny myšlenky ale sahají hluboko do devadesátých let minulého století. A k čemu univerzita vlast-ně takovou stanici potřebuje a proč bádat zrov-na na Antarktidě? Konkrétně ostrov James Ross, kde stanice stojí, představuje jednu z největších odledněných oáz v Antarktidě a také geologic-ky velmi mladou; proces odledňování zde tedy stále pokračuje a právě to je pro vědce velmi zajímavé. „Klíčové jsou pro nás zejména změ-ny zemského povrchu, který se najednou ocitá v energeticky či hydricky úplně jiných podmín-kách. Zaměřujeme se na to, jak celý tento sys-tém odledněného území funguje, jaké procesy modelace povrchu tam probíhají a jak se mění klima,“ vysvětluje profesor Pavel Prošek, který stojí za celou myšlenkou antarktického výzku-mu Masarykovy univerzity.

Díky polární stanici mají vědci podmínky k bádání ideální, kvůli tvrdým klimatickým podmínkám ale nedostávají nic zadarmo. Ob-časné silnější větrné bouře jim často kompli-kují život a brzdí práci. To se ale stává každé-mu, kdo se rozhodne vstupovat na místa, kam

ještě mnoho lidí nevkročilo – české výpravy mají jiná veselá specifi ka. „Naše expedice napří-klad nemá kuchaře, jídlo připravuje každý den dvoučlenná služba. To znamená, že přibližně jednou týdně tato povinnost vyjde na každého člena, a to včetně pečení chleba, protože nemí-váme po celou dobu k dispozici balený chléb, který tvoří součást expedičních zásob,“ vypráví Miloš Barták, vedoucí zatím poslední expedice a biolog Masarykovy univerzity.

Celý výzkum na ostrově James Ross by měl podle profesora Proška končit tím, že se vytvo-ří model antarktického odledněného systému.

„V rámci takového modelu by pak mělo být možné měnit některé jeho parametry a pozo-rovat, jaké budou následné odezvy simulované-ho prostředí. Polární ekosystémy jsou relativně jednoduché, takže se poměrně snadno studují, ale jsou také velmi citlivé na vnější změny, tu-díž celý proces známého globálního oteplování je může dost poškodit,“ vysvětluje Prošek a do-dává, že právě s takovým modelem by se mohlo podařit předejít zániku choulostivého antark-tického ekosystému.

Text: redakce

Foto: archiv expedice PřF

Mít antarktickou stanici se jen tak nějakému státu nepodaří. Česká republika má to štěstí, že jednu takovou si pořídila Masarykova univerzita. Stani-ce nazvaná po světoznámém genetikovi Mendelovi vyrostla na antarktickém ostrově Ja-mes Ross, úspěšně funguje už od roku 2006 a pravidelně ve svých útrobách hostí ty nej-lepší experty, od rostlinných fyziologů až po klimatology.

První česká polární stanice proniká do tajemství ekosystému

STŘÍPKY Z MU


Muzeum, které je pojmenováno podle zaklada-tele genetiky Gregora Johanna Mendela, pře-vzala univerzita v roce 2007. Sídlí v prostorách starobrněnského opatství, přímo v místech, kde tento vědec a mnich učinil své průlomové objevy v oblasti genetiky.

U příležitosti 90. výročí založení univer-zity, v lednu 2009, byla otevřena nová stálá expozice, která atraktivní formou představu-je Mendela široké veřejnosti jako komplexní osobnost – vedle genetiky se totiž věnoval také šlechtitelství, chovu včel či meteorologii. Vý-stava je navržena podle nejnovějších trendů

v muzejnictví a klade důraz na zapojení všech návštěvníkových smyslů.

Muzeum ale neprezentuje jen Mendelovu osobnost, pořádá také pravidelně výstavy pro nejširší veřejnost a stalo se místem setkávání vědecké komunity. Hostí i cyklus vědeckých přednášek Mendel Lectures, který představuje významné vědecké osobnosti z oblasti genetiky a na němž se sešlo již několik nositelů Nobe-lovy ceny.

Text: Petra Nováková

Foto: David Povolný, Petr Preclík

www.mendelmuseum.muni.cz

Mendelovo muzeum

STŘÍPKY Z MU

ROČNÍK 2009/201030

Studiem jste strávila poměrně velkou řád-ku let a tím nemyslím, že byste si ho nata-hovala. Jen jste studovala hodně věcí. To vás tolik bavilo?Snažila jsem se prodloužit si mládí úplně nej-víc, jak to šlo, a přišla jsem na to, že studium je dobrá metoda. Ne ale že bych byla úplně ne-zodpovědná. Když jsem se dopracovala k pro-moci, pan děkan ve svém projevu říkal, že teď už konečně končí bezstarostné období a začíná reálný život, jenže mně v té aule už spaly dvě děti (směje se).

Proč jste se po konzervatoři vydala na Fi-lozofi ckou fakultu Masarykovy univerzity? Chtěla jste víc teoretického vzdělání?Od třetího ročníku na konzervatoři jsem hrála v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů a asi jsem se ještě necítila úplně zralá pro ten reálný život a chtěla ještě studovat a ces-tovat. Ze zájmu jsem se přihlásila na Masaryko-vu univerzitu. Bylo to takové roztomilé, proto-že jsem se přihlásila spíš s tím, že to zkusím bez nějaké cílené přípravy, a skončila jsem na jed-nom oboru první a na druhém třetí. Vděčím za

to určitě tomu, že jsem za sebou už vlastně měla dvě maturity a taky nějakou praxi.

Jak přemýšlíte o hudbě? Dá se to nějak popsat?Já především o muzice sním a až potom při-chází ta reálná věc, u které pak zkoumám, co pro mě znamená. To mám od mládí až dodnes a kolikrát jsem sama velmi překvapená, že ne-jsem schopná posoudit, jestli je něco dobrý ná-pad. Souvisí s tím i historka z mého dětství, kdy jsem byla přistižena, že jsem si coby předškol-ní dítě, které neumí psát písmenka, vytvořila vlastní notový zápis. Už tehdy jsem věděla, že se píší nějaké kuličky, nevěděla jsem ale, co přesně představují, i když jsem pochopila, že je to něja-ká grafi cká značka pro noty. Vytvořila jsem tak-hle ve vlastním systému několik nápěvů, které právě nedávno objevil můj kmotr. Docela jsem se u toho pobavila.

Jak skládáte hudbu? Máte na to třeba vy-hrazený nějaký čas?Čas já nemám vůbec na nic, a už vůbec ho ne-mám vyhrazený (směje se). Kdybych měla své

hudební aktivity – tedy hráčské, pěvecké, pe-dagogické nebo autorské – nějak oddělovat, tak bych se z toho musela zjevit. Mám taky docela početnou rodinu, takže můj čas během dne je velice naplněný. Jako inspirace mi proto slou-ží absolutně všechno, od atmosféry různých si-tuací, emocí a nálad přes mimohudební zvuky až po různé texty. Nedokážu ale ten tvůrčí pro-ces přesně popsat. Určitě to ovšem není tak, že bych si sedla a čekala na nápad.

Nedávno jste dokomponovala oratorium Orbis pictus složené na text J. A. Komen-ského Obecné porady o nápravě věcí lid-ských. Jak probíhala práce na tomto díle?Nejtěžší bylo najít způsob, jak uchopit nestro-fi cký fi lozofi cký text, a objevit klíč, jak ho hu-debně vyjádřit. Já měla to štěstí, že když jsem se Komenského texty probírala, četla a studovala je, postupně v mé hlavě muziku nesly už samy o sobě. Prostě jsem to slyšela a věděla dost přes-ně, jaké nástroje budou co hrát, kde bude sbor, kde sólo a tak dále. Velice milým průvodcem po díle Jana Ámose mi byl profesor Pavel Floss, kterého jsem po dobu více než roku a půl na-vštěvovala na jeho chalupě v Březové na morav-skoslovenském pomezí.

Byla to určitě dost náročná práce. Dala jste si po tom nějakou pauzu?Já si žádnou pauzu nedávám (směje se). Slezla jsem na Smetanově Litomyšli z premiérového pódia a jela hned do Prahy, kde mě ostříhali téměř dohola kvůli natáčení fi lmu. Tím se vy-světluje, proč jste mě nezastihli s dlouhými vla-sy. Ale samozřejmě jsem si užila i nějakou tu dovolenou, protože už jsem to dětem slíbila – předtím jsem pořád jenom skládala.

Vždy jsem se snažila dělat hudbu, která něco říká

Není to tak dlouho, co byl cimbál považován za mužský nástroj. Dnes je největší českou cimbálovou hvězdou žena. Zuzana Lapčíková hraje na cimbál už od svých dvanácti let a oblibu publika i kritiky si získa-la především tím, že do folklórní hudby vnáší prvky dalších žánrů. Na kontě má řadu autorských desek a na desítkách se podílela. Své vzdělání získala na konzervatoři, ale aby toho nebylo málo, přidala k tomu ještě etnologii a muzikologii na Filozofické fakultě Masaryko-vy univerzity. Dnes žije v Topolné u Uherského Hradiště, kde spolu se svým manželem založila hudební školu.



Já především o muzice sním a až potom přichází ta reálná věc…

Vy hrajete na cimbál v hudebních sesta-vách, které nejsou úplně obvyklé. Jak na to lidé reagují? Není publikum konzerva-tivní, co se týče sestavy cimbálovky?Dnes už není sestava tak svázaná, ale je pravda, že dřív to bývalo opravdu hodně drsné. Není pro to ale žádný důvod. To tradiční obsazení, tedy cimbál obklopený lesem smyčců plus ně-jaký dechový nástroj, obvykle klarinet, je sice hodně zažité, ale ve skutečnosti je poměrně

mladé. Je to záležitost nejdřív třicátých let mi-nulého století a většinou až z období po druhé světové válce, zvlášť tedy na Slovácku.

Cimbál pochází z východu. V jiných ze-mích je sestava cimbálovky jiná? Maďaři často hrají s dalšími nástroji – s řadou dechových, se saxofony, trubkami a různými druhy fl éten, s kytarami a dalšími. A ti o tom musí něco vědět. Cimbál totiž opravdu pochází z východu, z Orientu. Přímým předchůdcem našeho středoevropského typu je santur, který pochází z Indie či Persie. Tím, že hraju na cim-bál, představuju hmatatelný doklad toho, že vý-chodní Morava je pod vlivem východní hud-by. Cimbál na Moravě zažívá opravdový boom a rozšíření tohoto nástroje je čistě regionální záležitost – v Čechách se na cimbál prakticky nehraje. No a mě instrumentální ozvláštňování cimbálovky baví. Už se toho asi nevzdám. Je ale fakt, že realizovat takové velké sestavy, jaké hrají v Maďarsku, si tolik netroufám. Víc mi vyhovu-je, když je nás do pěti.

Jak jste začala na cimbál hrát?Hrála jsem na různé nástroje, od fl étny, přes ky-taru, až jsem postupně přešla na klavír. Hrozně jsem po něm toužila a už tehdy jsem měla doce-la výdrž, takže jsem sama ve svých sedmi letech dokázala hrát celé odpoledne. Když mi bylo asi dvanáct let, přišla do školy, kde jsem se učila, vynikající klavíristka Jindřiška Forstová a já se náhodou dozvěděla, že umí hrát na cimbál. Ve škole jsme měli jeden starý, zaprášený, na kte-rý nikdo nehrál, a tak jsem chodila a žadonila, aby mě na něj naučila hrát. Byla jsem po strašně dlouhé době její první žák. Takže je to skutečná souhra okolností. Navíc moje maminka hodně

váhala, protože v té době na cimbál holky vů-bec nehrály – byla to dost mužská věc.

Je ve srovnání s klavírem technicky nároč-né zvládnout hru na cimbál?Je to technicky náročné do té míry, že na cim-bálu je těžká orientace. Musíte se zorientovat v ploše, která jako by neměla žádný systém. Ti, co ten nástroj vymysleli, se totiž pokusili do-stat do něj obrovský rozsah a ve prospěch toho

opustili jakýkoliv řád. Na klavíru se orientujete v jedné linii pomocí klaviatury. Výhodou klaví-risty je taky, že má všech deset prstů, ale cimba-lista jen dvě paličky. Všechno to, co může kla-vírista zahrát jako souznějící akord třeba deseti tónů, my musíme zvládnout poměrně nároč-nou technikou.

Umělci jako vy často kvůli práci žijí spíše ve velkých městech. Proč jste si zvolila vesnici u Uherského Hradiště?V určité době jsem zkusila působit asi měsíc ve státním souboru, kde jsem byla schopná za den odehrát tři i čtyři akce a dokonce vydělat dost peněz, ale zjistila jsem, že mi prostě něco chybí. Ačkoliv bych se dokázala snáz realizovat v Praze, tak jsem prostě přišla na to, že takový způsob života pro mě není. Pro mě je důležité cítit vaz-bu na kořeny. Postupně jsem poznala, že můžu relaxovat a nasávat vnitřní energii jen tady na Slovácku.

Spolu se svým manželem a manželi Hru-bými jste v Uherském Hradišti založila základní uměleckou školu. Co vás k tomu vedlo?Založili jsme školu s takovým ambiciózním záměrem, aby tady v rámci gymnázia vznikla umělecká třída. Jsme totiž přesvědčeni, že tento region má velký hudební potenciál. Sama jsem už dřív vyučovala a spoustu svých žáků, kteří studovali na středních školách, připravovala na přijímačky na humanitní obory, tak jsem si ří-kala, že v rámci gymnázia by to nebylo špat-né. Rozhodli jsme se proto začít od základní umělecké školy, která by pro tuto uměleckou větev na gymnáziu vytvořila zázemí. Tedy jed-nak, abychom vychovali případné žáky, a také

abychom vytvořili místo, kde se budou kantoři moci přijatelným způsobem živit, aby nemuseli shánět obživu po různých nejistotách.

Máte za sebou několik úspěšných autor-ských desek a na řadě dalších jste spolu-pracovala. Je o vaši hudbu velký zájem?Já jsem nikdy nešla do desky s tím, že bych chtěla natočit něco komerčně nebo kriticky úspěšného. Když už jsem desku natáčela, tak

jsem měla záměr se k něčemu vyjádřit. Nikdy jsem si nesedla ke skládání s tím, že vím, jak to udělat tak, aby se hudba lí-bila a byla vysílatelná v rádiích. Vždy jsem se snažila dělat hudbu, která něco říká.

Nebojíte se, že vám dojde inspirace?Toho by se mohl muzikant bát v každé mi-nutě, protože nápad zkrátka přijde nebo nepřijde, ale já takovým způsobem nepře-mýšlím. Mě muzika prostě těší. Navíc tím, že jsem někam dospěla, můžu své pozná-ní zase předávat dál. Neuvažuju tedy zatím nad tím, jestli se to někdy vyčerpá. Roz-hodně taky nemám pocit, že bych už složila něco, co by měl být ten pomyslný vrchol, po kterém to už půjde jenom dolů.

Text: David Povolný

Foto: Petr Preclík


ROČNÍK 2009/201032

AIESEC. Možná jste v roce 1991 byli u zrození brněnské pobočky této největší studentské or-ganizace na světě. V současné době v něm půso-bí zhruba 50 brněnských studentů. Hlavní ná-plní AIESEC je zprostředkovávání odborných stáží v českých fi rmách a vysílání studentů na zahraniční praxi. Organizace vznikla po dru-hé světové válce, aby napomohla porozumění mezi národy světa právě skrze výměnné stu-dentské stáže. Momentálně působí v 92 zemích světa a má přibližně 20 tisíc členů.

Biomania. Nově vzniklé hnutí studentů Přírodovědecké fakulty odkazuje na šílenství, které se dnes roztáčí kolem všeho, co je tak-zvaně „bio”. Moderní jsou tedy podle studentů i BIOlogové, BIOchemici nebo BIOinformati-ci. Kromě pořádání kulturních akcí se hnutí za-měřuje i na problematiku týkající se přírody.

Debatní klub studentů FSS MU. U zro-du bylo několik cvičných debat a kurz debato-vání na katedře politologie. V roce 2005 pak vzniklo občanské sdružení. Stejně jako většina podobných vysokoškolských klubů se i klub Fa-kulty sociálních studií věnuje debatování v tzv. britském parlamentním formátu, který si bere za vzor pravidla schůzí britské Dolní sněmov-ny. Debatéři si mohou vylepšovat své řečnické schopnosti na různých soutěžích či přímo sé-riích turnajů a probojovat se až na Mistrovství Evropy v debatování.

English Students´ Club. Tento klub při Fi-lozofi cké fakultě má široké spektrum aktivit, kte-ré souvisejí s anglofonní kulturou. Vydává vlast-ní mini-časopis, pořádá kulturní akce, zaštiťuje akademické aktivity studentů. Akcí se účastní nejen studenti katedry anglistiky a amerikanis-tiky, ale i další příznivci anglofonní kultury.

Evropská asociace studentů práva (ELSA) Brno. Sdružení studentů práv bylo za-ložené v roce 1981 ve Vídni jako mezinárod-ní nepolitická a nezisková organizace studen-tů práv a mladých právníků. Je považována za největší studentskou organizaci tohoto typu na světě. Umožňuje studentům navázat cenné

kontakty a získat nadstandardní znalosti a do-vednosti v oblasti práva i v dalších příbuzných oborech.

Gender centrum FSS MU. Cílem centra je sledovat gender problematiku a aktivity ne-jen v prostředí univerzity, ale také poskytovat o nich informace veřejnosti. Centrum organi-zuje již řadu let přednáškově-diskusní cyklus Gender kulatý stůl a sérii promítání dokumen-tárních i hraných fi lmů spojených s diskusí nad genderovými aspekty zhlédnutých děl.

International Student Club Brno. Klub zvaný ISC Brno byl zřízen Centrem zahranič-ních studií MU v létě 2003. Od srpna 2004 je členem celoevropské sítě mezinárodních stu-dentských klubů Erasmus Student Network, které pomáhají zahraničním studentům v mís-tě jejich dočasného studia.

Nadační fond studentů FF a FSS. Ten-to projekt vznikl transformací Nadace studentů FF MU, jejíž historie sahá až do doby společen-ských změn po listopadu 1989. Fond pořádá řadu setkání a diskuzí, zahraniční výměnné po-byty, divadelní festival či plesy obou fakult.

Přesahy. Toto občanské sdružení vzniklo v roce 1999. Jeho náplní jsou studentské pro-jekty, kterým se snaží poskytnout podporu, možnost vyzkoušení si „věcí naučených ve ško-le“ v praxi, organizace kulturních akcí.

Spolek mediků. Úvahy o založení tohoto spolku pocházejí již z roku 1889, kdy se val-ná hromada Spolku českých mediků (založen r. 1863 v Praze) usnesla na zřízení sekce pro budoucí českou univerzitu v Brně. Novodobá činnost je datována od roku 1989. Spolek pořá-dá plesy, nepravidelné charitativní akce (Medici Malým Marodům) či organizuje soutěž vysoko-školáků ve vědecké odborné činnosti.Spolek přírodovědců. Spolek pořádá nejrůz-nější přednáškové cykly i kulturně-společenské akce (plesy, koncerty, besedy, happeningy, výle-ty, charitativní sbírky).

Text: Pavla Ondrušková

Foto: archiv muni.cz

Studentský život Studium na vysoké škole bez dalších aktivit je dnes takřka zapovězené. Studenti se sdružují do nejrůznějších spolků, hnu-tí, organizací. Některé jsou tu už desítky let, jiné sotva vznikly. S některými jste možná ušli kus cesty během svého studia i vy. A jak to vypadá se studentskými spolky dnes?

Studentský ples organizovaný sdružením Přesahy

Medvídková nemocnice: Me-dici ukazují dětem z brněnských školek a škol v Nemocnici zvířátek, jak se chránit před úrazy a jak ošetřit drobná poranění.

Biomania

STŘÍPKY Z MU


Jak se za dvacet let od listopadu 1989 Češi změnili a jakým směrem se ve svém vývo-ji ubírají? Především na tyto dvě otázky se v průběhu letošního roku pokoušely odpo-vědět osobnosti české vědy, kultury i politi-ky. Dělo se tak v rámci akce s názvem Kabi-net Havel, kterou spolupořádala Masarykova univerzita. Vždy jednou v měsíci se v salon-ku v brněnském Divadle Husa na provázku vybraní lidé sešli, aby diskutovali o tématech jako například česká podnikavost, česká žena či český jazyk a média.

Nápad na netradiční oslavu dvacátého výro-čí listopadových událostí se zrodil mezi studen-ty Masarykovy univerzity, které inspirovaly do-bové materiály z roku 1989. „Studenti tradičně pořádají lampiónový průvod a mě oslovil Hon-za Skalík z Fakulty sociálních studií, abychom letos naše aktivity rozšířili,“ vzpomněl jeden z organizátorů Kabinetu Havel, Tomáš Mozga.

„Napadlo mě, že lepší než se otáčet za minulostí by bylo zaměřit se na současnost a budoucnost našeho národa – jaký vůbec je a kam směřuje,“ popsal Mozga hlavní myšlenku projektu, díky kterému se v brněnském divadle objevil třeba Václav Havel, Otakar Motejl, Olga Sommerová či Helena Illnerová.

Podobné myšlenky ve stejné době zaměstná-valy i členy a vedení Divadla Husa na provázku. „S Vladimírem Morávkem (režisérem divadla, pozn. red.) jsme uvažovali, že bychom chtě-li navázat na náš Kabinet F. M. Dostojevské-ho, kam byly zvány různé osobnosti debatující o Bohu nebo víře. A do toho nám přišel e-mail od Tomáše Mozgy,“ vylíčila náhodu dramatur-gyně divadla Barbara Vrbová.

Chtěli jsme výměny názorů, ne jen přikyvováníA i díky této náhodě se zrodil cyklus diskusí, který organizátoři koncipovali vždy jako deba-tu moderátora a třech hostů. Na židli mode-rátora se postupně vystřídali redaktorka Lido-vých novin Renata Kalenská, vedoucí kulturní rubriky časopisu Týden Jiří Peňás, Barbara Vr-bová a Tomáš Mozga.

I když ne vždy se podařilo, že se sešli všich-ni tři hosté, bylo pokaždé nad čím se zamýš-let. „Usilovali jsme o to, aby trojice byly co nejrůznorodější zkušenostmi nebo věkem. Aby si ti lidé vyměňovali své názory a vyhecovali se k něčemu novému, ne aby si jen vzájemně přizvukovali,“ podotknul Mozga. V Kabinetu Havel tak na sebe narazily názory feministky Olgy Sommerové a Ludvíka Vaculíka, jenž tvr-dil, že neví, co to feminismus je. Když se mlu-vilo o české podnikavosti, reprezentovali pod-nikatele nakladatel Martin Reiner a pivovarník Stanislav Bernard, spolu s nimiž zasedl ke stolu makroekonom Tomáš Sedláček.

Myšlenky, které v divadle padly, však nezů-staly jen za jeho dveřmi. Každou debatu roze-bírali studenti Masarykovy univerzity na strán-kách Lidových novin. Webové stránky časopisu Respekt pak k daným tématům přinášely on-li-ne rozhovory s dalšími osobnostmi. Projekt Ka-binet Havel se prosadil i na internetové stránky idnes.cz, kde vycházely eseje, z nichž má vzejít vize, jaké hodnoty by měli Češi upřednostňovat v budoucnu. A aby toho nebylo málo, chystá se i vydání speciální publikace, která dění kolem celého projektu zkompletuje.

Text: Martina Fojtů • Foto: David Povolný

Osobnosti v Kabinetu Havel odhalovaly, jací jsou dnešní Češi

Co také zaznělo v Kabinetu HavelDokumentaristka Olga Sommerová

o českých ženách: „Žena potřebuje muže. Ale ne, aby v domácnosti pomáhal. V tom-to smyslu nesnáším slovo pomáhat. To, že muž pomáhá v domácnosti, je nesmysl. Ta domácnost je jeho a on tam nemá co po-máhat, on tam má dělat.“

Teatrolog a divadelní kritik Vladimír Just o médiích: „Když jedu metrem a vi-dím člověka začteného do bulváru, tak ne-chápu, proč to čte. Přeběhnu titulek a vím, o čem se píše v celém článku. Víc tam toho není. Lidé se musí naučit nepoužívat jen první signální soustavu, na niž všechna ta krev, skandály a ňadra působí.“

Ekonom Tomáš Sedláček o českém hospodářství: „Naše situace se dá připo-dobnit k biblickému příběhu o Josefovi a sedmi bohatých a chudých letech. My jsme v těch bohatých letech rostli, ale pře-sto nám to nestačilo a ještě jsme to bohat-ství prožrali.“

Designér Maxim Velčovský o čes-kých umělcích: „Neumíme sami sebe pro-pagovat. Strašně se bojíme přiznat, že pop-kultura může být kvalitní, pro Čechy je to pořád něco pejorativního. Umělci se bojí slova komerce, přitom když malíř nebo výtvarník dělá výstavu, tak přece očekává, že se jeho obrazy můžou prodat.“

Dokumentaristka Olga Sommerová Designér Maxim Velčovský Ekonom Tomáš Sedláček

STŘÍPKY Z MU

ROČNÍK 2009/201034

Tušíte, co se nyní děje ve městě vašich studií? Některé ulice byste poznali snadno, ovšem mnohá místa se proměnila k nepoznání. Ná-městí Svobody se převléklo do moderního, Hu-sova ulice se dočkala rekonstrukce, pod městem se kopou Dobrovského tunely. Pokud byste se nyní chtěli projet lodí po Brněnské přehradě a zavzpomínat na studentská léta, budete si muset počkat. Je totiž vypuštěná. Proto dopo-ručujeme spíše procházku po čtvrti budoucnos-ti a vědy – Bohunicích. A až budete plni zážitků z proměn města vašeho studia, můžete příjem-ně posedět například v obnovené prvorepubli-kové kavárně.

Brněnskou přehradu byste nyní pravděpo-dobně nepoznali. Proměnila se totiž v malý rybník. Hladina vody je teď nejníže za posled-ních 70 let. Na odhalených březích byste kro-mě rychle rostoucí zeleně našli i kotvy, plout-ve, spadené stromy či dokonce zbytky kdysi zatopených Kníniček. Přehrada byla vypuštěna kvůli sinicím, které se v posledních letech pře-množily natolik, že koupání už nebylo možné. Vápnění břehů a další ozdravné procedury by mohly skončit již příští rok. Pak bude přehrada znova napuštěna.

Brno se může pochlubit mezinárodním sou-těžním festivalem ohňostrojů. Již dvanáctkrát vybuchovaly nad Brněnskou přehradou či nad hradem Špilberk světelné kreace. Festival ohňo-strojů, známý jako Ignis Brunensis, láká tím, že světelná show je vytvořena na konkrétní hudbu, kterou si diváci naladí v rádiu. Umění ohňo-strůjců tak mohou sledovat přímo u přehrady nebo intimněji kdekoli na louce kolem ní. Kaž-dý rok zhlédnou světelnou show statisíce lidí.

Šalina. Jinak se brněnské tramvaji v jiho-moravské metropoli neřekne ani dnes. Právě

tento dopravní prostředek, ale i další, které křižují Brno, slaví. Letos totiž uplynulo 140 let od založení městské hromadné dopravy v Brně. Cestující tak měli možnost nejen pro-jet se nejrůznějšími historickými vozy, ale také se projít během dne otevřených dveří v areá-lech vozoven tramvají, trolejbusů nebo dokon-ce lodní dopravy.

Do nového se v roce 2001 přestěhova-la Moravská zemská knihovna a ještě v tém-že roce získalo její nové sídlo ocenění Stavba roku. Prosklená čelní strana budovy večer září do ulice Kounicova. Se svými čtyřmi milio-ny dokumentů je druhou největší knihovnou v České republice.

Změnilo se i největší brněnské náměstí. Rekonstrukce z roku 2006 přinesla náměstí Svobody nejen novou dlažbu, ale i novou kaš-nu, kolem které jsou v kruzích vyryty verše

básníka Jana Skácela. Voda v kašně může bu-blat, přetékat nebo vystřikovat do výšky. Ná-městí zútulnily i lavičky, stojany na kola či květiny. V budoucnu se tu objeví také ne-tradiční sedmimetrové hodiny, které nebu-dou odbíjet, ale rachotit. Ty ozvláštní prostor před kontroverzním moderním zeleným do-mem Omega.

Pokud jste po roce 2000 ještě nebyli v br-něnských Bohunicích, kde sídlí fakultní ne-mocnice, jen stěží byste tuto městskou část po-znali. Kromě kampusu Masarykovy univerzity, který je zde budován od roku 2004, tady vy-rostla budova Moravského zemského archivu nebo multifunkční středisko s obchody a ad-ministrativními budovami. Právě sem by měl směřovat i projekt Středoevropského technolo-gického institutu CEITEC. Jeho cílem je vy-tvořit kvalitní podmínky a zázemí pro rozvoj výzkumu biotechnologií, biomedicíny, pokro-čilých materiálů a technologií.

Zajímavé změny a návraty se odehrály i na poli brněnské kultury. První podnik, který hrál v Brně jazz, znovu ožil. Na Flédě z roku 1911 hudba v 70. a 80. letech umlkla, ovšem po roce 2000 se z ní opět stal hudební stánek, kde se pořádají i fi lmové přehlídky či divadelní představení.

Obnovení se dočkaly i zapomenuté kavárny. Místo galanterie se do domu Výběr na rohu Ja-kubského náměstí a Běhounské ulice loni vráti-la prvorepubliková kavárna Savoy. Oprava čeká i meziválečnou funkcionalistickou kavárnu Era, která stojí nedaleko vily Tugendhat. Zato s tak-řka původní tváří vítá stále své hosty už více než 70 let Zemanova kavárna.

Text: Pavla Ondrušková

Foto: Pavla Ondrušková, Gabriel Dvořák

Brno staví pro vědu i pro krásu

STŘÍPKY Z MU


Jméno bájného slepého věštce, který radil i krá-li Oidipovi, tvoří zkrácený název Střediska pro pomoc studentům se specifi ckými nároky. Od roku 2000 zajišťuje toto pracoviště praktický ser-vis studentům se zdravotním postižením. V aka-demickém roce 2008/2009 pomáhalo středisko bezmála třem stovkám studentů se zrakovým, sluchovým, pohybovým nebo jiným postižením a jejich učitelům. Handicapované studenty pro-vází od přijímacích zkoušek až k promoci.

Přijímací zkoušky na Masarykovu univerzi-tu skládají studenti v bezbariérovém prostředí Střediska Teiresiás a probíhají jedním z mnoha alternativních postupů: elektronická verze testu může být přizpůsobena práci s digitální lupou, může mít hlasový výstup nebo se může promítat na hmatový displej či jej student může skládat pomocí speciálního typu klávesnice či myši. Za-dání lze také vytisknout v bodovém písmu nebo

tlumočit do českého znakového jazyka. Nikdy ale nedochází k obsahové modifi kaci testů, pou-ze se adekvátně nastavuje časový limit.

Teiresiás vydává elektronické, hmatové a hyb-ridní publikace, které pak ukládá ve vlastní knihovně, jejíž katalog je součástí souborného katalogu Masarykovy univerzity. Materiály vy-dávané přímo univerzitou jsou do této knihov-ny povinně ukládány v elektronické kopii. Zdra-votně postižení studenti mohou využívat vlastní studovny s nepřetržitým provozem.

Na univerzitě funguje také tlumočnický dis-pečink. Se čtyřmi interními tlumočníky a desít-kou externích tlumočníků a zapisovatelů je jed-nou z největších institucí tohoto druhu v České republice. Pro nácvik bezbariérových tras a pro-storovou orientaci zrakově postižených či pro řešení komunikačních problémů při ubytování či stravování existuje dispečink osobní asistence.

Univerzita předem nevymezuje, na který obor si může postižený uchazeč podat přihlášku, někteří ze sto padesáti řádných studentů se specifi cký-mi nároky studují i více oborů, proto se v součtu jedná o stovky předmětů a tisíce publikací a ko-munikačních situací. Nejvyšší počet handicapo-vaných studentů – téměř dvě procenta – studuje některý z oborů Fakulty informatiky.

Na Masarykově univerzitě v současné době studuje většina české vysokoškolské populace s postižením a počet studentů se smyslovým po-stižením výrazně převyšuje evropský statistický průměr. Zajištění studijních podmínek pro vět-šinu handicapovaných v České republice, kteří mají předpoklady pro studium na vysoké škole, s sebou přináší zvýšené náklady. Středisko získá-vá peníze na úhradu nákladů spojených s adap-tací studia pro osoby s postižením převážně z jednoletých rozvojových programů a dvoule-tých nebo tříletých evropských projektů. Cílem do budoucna je dosáhnout toho, aby na studi-um s postižením bylo nahlíženo jako na stan-dardní formu studia, kterou není třeba neustále představovat formou rozvojových projektů.

V září 2009 získala univerzita cenu za nej-vstřícnější přístup ke studentům se zdravotním postižením v soutěži Výboru dobré vůle – Na-dace Olgy Havlové. Soutěž nazvaná Škola bez bariér 2009 se konala v rámci osvětové kampa-ně Kroky k integraci a Masarykova univerzita se v ní umístila jako nejlepší.

Text: redakce • Foto: archiv Teiresiás

TeiresiásSTŘÍPKY Z MU

HLEDÁ 125 TISÍCABSOLVENTŮ

absolvováním studia nepřestáváte být

součástí univerzity!

MASARYKOVA UNIVERZITA

aktuality z vaší univerzity

přihlášení do Absolventské sítě

zpravodaj Absolvent

fotogalerie z akcí

kniha vzkazů www.absolventi.muni.cz

prostor pro absolventy MU

ROČNÍK 2009/201036

Jak na svoje působení na vysoké škole vzpomínáte?AUGUSTA: Velice rádi, byly to krásné roky. I když jsme se museli smířit s tím, že ti, co s námi zača-li v ročníku, už byli dávno doktoři a my teprve pracovali na závěrečných zkouškách.HOLÍK: Byli jsme věční studenti. Hráli jsme ho-kej, cestovali po světě, já jsem dokonce působil mimo republiku. Jednou už jsem byl i rozhod-nutý, že to vzdám, ale Pepa mě u školy udržel. Pořád mi říkal, že ji musíme dodělat.

Takže jste se vzájemně podporovali?HOLÍK: Přesně tak, ale určitě jsme odpromovali i díky tomu, že na univerzitě působili ohromně sympatičtí profesoři. Ne že bychom měli nějaké výhody, to oni nás párkrát od zkoušek vyhodili, ale celkově tam vládla výborná atmosféra.AUGUSTA: Třeba soustředění jsme museli absol-vovat všechna. Nikdo nám je neodpustil. Museli jsme dělat i zkoušky z krasobruslení…HOLÍK: …a zajet volnou jízdu (směje se).AUGUSTA: Dodnes si pamatuju, ze které hrany se který skok skáče.

Nevadilo trenérům, že studujete a nevěnuje-te se jen hokeji?HOLÍK: Že by byli nadšení, to se říct nedá, ale v Jihlavě nás podporovali.AUGUSTA: Mladí kluci tomu ani nebudou vě-řit, ale my jsme měli rodinu, každý dvě děti, stavěli jsme domy, hráli hokej za Duklu, za ná-rodní mužstvo a navíc studovali vysokou školu. A zvládli jsme to.

Přesto, setkávali jste coby vrcholoví sportov-ci se závistí?HOLÍK: Ta byla stejná jako dnes. Pořád jsme odpovídali na otázky typu: Co děláte přes den, když trénujete ráno? Přitom lidé si běžně vyděla-li tři nebo čtyři tisíce a my asi sedm, takže nešlo o tak velké rozdíly jako dnes.

Ve škole nám nikdo nic neodpustil

Josef Augusta dobyl coby trenér české hokejové reprezentace v letech 1999 až 2001 třikrát po sobě titul mistrů světa. Jeho vel-ký kamarád Jiří Holík zase dodnes drží rekord v počtu reprezen-tačních startů a vyhrál světový šampionát třikrát jako hráč. Oba spolu nastupovali a hráli za historicky nejúspěšnější český ho-kejový celek Duklu Jihlava v době její největší slávy i za národní tým. Ale muže, kteří se řadí mezi hokejové legendy, nespojuje jen sport. Na Masarykově univerzitě oba vystudovali učitelství zeměpisu a tělesné výchovy. „I když nebýt Pepy, tak jsem školu možná nedokončil,“ přiznává Jiří Holík.



Nemrzí vás, že jste nezažili dnešní hráčské platy?HOLÍK: Ne, každá doba má svoje.AUGUSTA: Téměř celou kariéru jsem strávil v Jihlavě, vytvořila se tam skvělá parta a já si to parádně užil. V kritickém roce 1968 jsme byli zrovna v cizině. Jasně nám naznačili, že kdo tam chce zůstat, tomu dají pas a nemusí se vracet. Ale náš autobus se jediný vrátil plný.

Jak jste se cítili, když jste vyjížděli do zahraničí?AUGUSTA: My jsme sice s Duklou projeli celou Skandinávii, Německo nebo Itálii, ale když jsme poprvé přijeli na Kanadský pohár, octli jsme se v úplně jiném světě. Třeba jen to, že jsme po zá-pase naházeli výstroj na zem, oni nám ji vyprali a na druhý den bylo všechno pověšené v kabině čisté, byl pro nás zážitek. Nebo když jsme letěli z Montrealu do Toronta jenom na večeři.

Nebrala se díky tomu, že jste se podívali do zahraničí, reprezentace prestižněji než dnes?HOLÍK: Pro nás tehdy reprezentace představova-la nejvyšší metu, hokejista nemohl dokázat víc. Dnes bychom to možná brali jinak, proto bych dnešním hráčům nic nevyčítal.

Pro hokejové fanoušky, kteří vás neviděli oba na vlastní oči hrát, je Jiří Holík přede-vším hokejová legenda a Josef Augusta tre-nér, jenž vedl reprezentaci na třech vítězných světových šampionátech. Pane Holíku, proč jste se také nedal na trenéřinu?HOLÍK: Už jsem měl hokejového života dost. Pro někoho vypadá atraktivně, ale on je strašně jednotvárný. Pořád jen trénink, zápas a cestová-ní. Už mě to unavovalo. Působil jsem ve školství, práce ve sportovních třídách mě bavila. Nejsem zase takový fanatik sportu jako Pepa, i když jsem se na pár let k jihlavskému hokeji vrátil a praco-val tam coby jednatel.AUGUSTA: A já na něj prozradím jednu věc. On byl jediný jednatel v Dukle Jihlava, který když klub předával, tak ho předával v plusu.HOLÍK: Jenže to také nebyly moc šťastné roky. Věděl jsem, že souboj s bohatšími kluby nemů-žeme vyhrát. Navrhoval jsem, že bychom měli zavést platové stropy a všichni se na mě jen po-horšeně dívali. A musím se jen smát tomu, jak se o tomtéž dnes všichni baví. V současnosti chybí peníze všem, ale platy už se budou snižovat těž-ko, protože si na ně hráči zvykli.

A vy, pane Augusto, vzpomínáte ještě na tři vítězné světové šampionáty, na nichž jste trénoval reprezentaci?AUGUSTA: Moc to už neprožívám. Měli jsme sportovní štěstí, které je v současném systému vrcholných turnajů, kde rozhoduje čtvrtfi ná-le, moc důležité. A k tomu se přidala výborná generace hráčů. Všichni si mysleli, že je tehdy mohl trénovat každý, ale ono to zase tak jedno-duché nebylo.

Reprezentaci se teď nedaří tak jako v době, kdy jste ji vedl. Nemůže za to i způsob no-minace, kdy na turnaje Euro hockey tour jezdí hráči z Evropy, ale na šampionát hoke-jisté z NHL, takže tým se nemá kdy sehrát?AUGUSTA: To je problém. My jsme brávali ma-ximálně šest hráčů z NHL, ale základní kádr asi patnácti hráčů tvořili hokejisté z Evropy. Ten zá-klad teď nedokážeme vytvořit. I proto, že Čes-koslovensko mívalo neuvěřitelně vypracovanou tréninkovou metodiku, všichni hráči jako Ro-bert Reichel, Martin Ručínský nebo David Vý-borný a další na tom vyrostli, jenže pak se celý systém přípravy mladých sportovců zbořil.

Napadá vás, co by mohlo reprezentaci zase pomoct k lepším výsledkům?HOLÍK: Žádný lepší systém, než byla bývalá střediska mládeže, nevymyslíme. Navíc lidé dnes mají ve sportu i v pracovním životě ne-uvěřitelné možnosti. Proto se dříve noví hoke-jisté vychovávali snáz. Bude chvilku trvat, než přijdou noví, opravdu dobří hráči. V NHL jich sice nastupuje hodně, ale až se vrátí do ex-traligy, tak nikdo ani nepozná, že působili za oceánem.

Může něco přinést původně kanadsko--americký systém farem, který se teď roz-máhá, kdy extraligové kluby spolupracují s celky z první ligy a berou si odsud hráče?HOLÍK: Podle mě je to dobré jen pro mládež. Vývoj to nijak nebrzdí, ale příliš to nepomůže.AUGUSTA: Často si myslíme, že v Americe jsou chytřejší, ale není to tak. My v jednom ročníku sportovních tříd vyprodukujeme asi tisíc hoke-jistů, Amerika sto tisíc a právě ti zkouší štěstí po farmách. Ale my nějak musíme hospodařit s tím tisícem, abychom měli z každého ročníku alespoň dva tři dobré hráče. Proto si myslím, že to farmy nemůžou zachránit.

A co Jihlava? Vrátí se ještě někdy doba, kdy bude vyhrávat extraligu?HOLÍK: Už se to nikdy nevrátí, doba už to neu-možňuje. V Jihlavě už se na to neseženou peníze. Já ani nevěřím, že se vrátí do extraligy.AUGUSTA: Chce to dlouhodobou práci. Podí-vejte se na brněnskou Kometu, ta se před čtyř-mi lety nacházela ve stejné pozici jako Jihlava a dnes patří znovu do nejvyšší soutěže. Musíme pracovat a ne čekat, že Jihlavu někdo spasí.

Text: Martina Fojtů • Foto: David Povolný

Jiří Holík (*9. 7. 1944)

Hokejová legenda, český rekordman v po-čtu reprezentačních startů byl v roce 1999 uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejo-vé federace. Za svoji bohatou kariéru totiž získal s Duklou Jihlava sedm ligových ti-tulů, má třináct medailí z mistrovství svě-ta, z toho tři zlaté a po dvou stříbrných a bronzových z olympijských her.

Josef Augusta (*24. 11. 1946)

Bývalý výborný hokejista a dnes přede-vším trenér se stal s Duklou Jihlava deví-tinásobným mistrem republiky – osmkrát jako hráč, jednou coby trenér. Zahrál si na zimních olympijských hrách v Innsbrucku v roce 1976, kde pomohl vybojovat stříbr-né medaile. Jako trenér vedl českou hoke-jovou reprezentaci na vítězných mistrov-stvích světa v roce 1999, 2000 a 2001.

Sportovní osobnosti MU

Ondřej Bank – historicky první český sjezdař, který se dostal na stupně vítězů ve světovém poháru

Petr Bubniak – pětinásobný mistr světa v nohejbalu

Miroslav Čada – trenér slovenských volejbalových reprezentantek

Ivo Dubš – bývalý kapitán mužské volejbalové reprezentace

Zuzana Hlavoňová – halová vicemistryně světa ve skoku do výšky

Hana Horáková – mistryně Evropy v basketbalu

Šárka Kašpárková – mistryně světa v trojskoku

Roman Novotný – v současnosti nejlepší český skokan do dálky

Filip Ospalý – mistr Evropy v triatlonu a duatlonu

Jana Pechanová – vicemistryně světa, v současnosti nejlepší česká dálková plavkyně

Karel Večeřa – bývalý fotbalista a dnes trenér

Ivana Večeřová – mistryně Evropy v basketbalu

Martin Verner – plavec, český rekordmanJana Veselá – mistryně Evropy

v basketbaluEva Vítečková – mistryně Evropy v bas-

ketbalu, juniorská mistryně světa

Lidé dnes mají ve sportu i v pracovním životě neuvěřitelné možnosti. Proto se dříve noví hokejisté vychovávali snáz.


ROČNÍK 2009/201038

Jaké jsou vaše osobní vzpomínky na Masarykovu univerzitu a co se vám z té doby nejvíc vybavuje?

RNDr. Bronislava Milinková (Korkešová) absolventka matematiky na Přírodovědecké fakultě v roce 1969Jej, to byly časy! Masarykova univerzita se v té době jme-novala Univerzita Jana Evan-gelisty Purkyně a studovat na ní byla čest. Poněvadž jsme

měli v prvních dvou ročnících hodně „hro-madných“ přednášek, v podstatě jsme se mezi sebou znali v celém ročníku.

Co se mi z té doby nejvíc vybavuje? Plné přednáškové sály – co jsme nevyslechli, to jsme neměli k dispozici při přípravě na zkouš-ky, kdepak dnešní internet a jiné zdroje in-formací! Dokonce ani skript nebylo dost pro všechny, kopírky nebyly, co člověk neslyšel nebo neopsal, neměl… Odpoledne strávená v chemických laboratořích (sem tam i se za-kázanou cigaretou vykouřenou za budovou; holt některé chemické reakce byly časově ná-ročné a čas se dal strávit různě). Společné ter-míny zkoušek – celý studijní kruh prožíval hromadně trému před zkouškou, ale taky ná-slednou oslavu v některé z brněnských kavá-ren. A poněvadž jsem byla Brňačka, ráda jsem docházela za kolegyněmi na koleje, někdy se opravdu učit, někdy si užít i legrace a spole-čenského života.

Ing. Viktor Kotlán, Ph.D. absolvent fi nančního podni-kání na Ekonomicko -správní fakultě v roce 1997Při vzpomínání na student-ská léta v Brně se mi nejdří-ve vybaví život na koleji. To je pro mne skutečně jedineč-ná etapa života, kterou bych

svým dětem chtěl rozhodně doporučit. Nejde až tak o večírky (ty jsou i později v životě), ale o dostatek času, který studium poskytuje na poměrně hloubkové diskuse s podobně na-laděnou skupinou inteligentních lidí na roz-ličná témata. Později v životě člověk zjistí, že buď nemá na diskuse o „smyslu všehomíra“

čas, nemá po ruce ty správné lidí nebo často nemá ve shonu všedních starostí na tyto dis-kuse ani energii. Přitom právě toto nekoneč-né elaborování nad smyslem lásky, míru, me-dicíny, letů do vesmíru, laseru, tance, hvězd, manželství, sportu a prostě všeho tříbí život-ní postoje mnohdy více než hodiny strávené bifl ováním ve studovně (na což si také mat-ně vzpomínám)… Chtěl jsem prostě říci, že na studiu vysoké školy je hodnotné nejen ono studování, ale také věci okolo a mezi nimi pře-devším čas na diskuse s okolím, který později v životě již mnohdy chybí.

Mgr. Tomáš Šenkyřík absolvent estetiky a hudeb-ní vědy na Filozofi cké fakultě v roce 1997 Když se mě ptáte na studi-um, spontánně mi naskakují tyto asociace: chodby, které byly při nástupu na fakultu obrovské a dlouhé a během

studií se postupně zmenšovaly. Prof. Štědroň, který nám na přednášce pouští novou Mon-teverdiho nahrávku a volá: „… to je škoda, ty tympány jsou o čtvrt tónu níž.“ Nebo jak nás seznamuje s Janáčkovým geniálním Putová-ním dušičky. Taky se mi vybavuje úžasně in-spirativní Petr Osolsobě nebo Stanislav Tesař s přednáškami o gregoriánském chorálu. Pak samozřejmě kultovní domek, dvorek…

O své vzpomínky se s námi podělili i absolventi, kteří Masarykovu uni-verzitu nejen vystudovali, ale spojili s ní také svůj profesní život.

prof. RNDr. Eduard Schmidt, CSc. absolvent fyziky na Přírodo- vědecké fakultě v roce 1958, profesor na Ústavu fyzi-ky kondenzovaných látek PřF, v letech 1992–1998 rektor MUNa Masarykovu univerzitu jsem přišel jako student fyziky

v roce 1953. Šťastnou shodou okolností jsem na ní dosud, tedy téměř nepřetržitě víc jak půl století. Moje vzpomínky tvoří, časem už trochu obroušený, sled událostí svázaných s historií univerzity, která je spojena s osudy této země.

50. léta byla chladná až děsivá. Studentský život byl v soukromí normální, docela vese-lý a přirozený. To ofi ciální bylo pod tlakem, strachem a obavami. Končili jsme v roce 1958 pod kuratelou umístěnek (dnešní studenti ne-mohou vědět, o co se jedná), pod dohledem kádrového oddělení, řádně vzděláni v mar-xismu-leninismu, vybaveni pouze ruskou od-bornou literaturou (to nebylo tak zlé, byla do-stupná a odborně velmi kvalitní), v izolaci od světa, ale naštěstí v ideálním (a pro ideology nedostupném) světě fyziky.

60. léta začala mírným a velmi příjemným oteplením. Najednou režim potřeboval reál-né vědecké výsledky a ne ideologický blábol, poprvé jsme mohli cestovat na Západ – vedl jsem skupinu fyziků na cestě za poznáním belgických pracovišť. Podmínkou cesty na Západ byla stáž na Východě, ale nebylo to tak zlé; měl jsem možnost pracovat na špič-kových fyzikálních pracovištích v tehdejším Leningradě a to bylo nad všechna školení. Po-tkal jsem skvělé osobnosti, ale také bídu a ab-surdnosti sovětské společnosti. Skoro zázra-kem jsem v roce 1968 mohl odjet na více než jeden rok do USA. To bylo pro mne naprosto zásadní v řadě ohledů, ale především jsem už na celý život získal standardy univerzitního vzdělávání a bádání a těmi se mohu řídit do-sud. Jako mnoho jiných Čechů mne ve Spo-jených státech pronásledovalo dilema – vrá-tit se, nebo nevrátit? Věděl jsem velmi dobře,

Zeptali jsme se vás

Na studiu vysoké školy je

hodnotné nejen ono studování,

ale také věci okolo a mezi

nimi především čas na

diskuse s okolím.

V. Kotlán

VAŠE OHLASY

www.absolventi.muni.cz 39www.absolventi.muni.cz

jaké poměry po okupaci budou, ale všechno mne táhlo domů.

Začátek 70. let připomínal léta padesátá. Snad největší mrazení v zádech mám při vzpo-mínce na kategorizaci všech kantorů do skupin A, B, C (hádejte, co to bylo) a na prověrky s cí-lem ponížit každého při výslechu, zda schvalu-jeme „bratrskou pomoc“. Doba však už musela sama přinést jiná pozitiva. Řada straníků přece jen prohlédla a docela se s námi ráda kamará-dila, prozrazovala tajnosti ze schůzí stranických skupin a je třeba přiznat, že nám občas aktivně pomohla a zabránila realizaci mnoha nesmyslů. Pamatuji si na možnost nahlédnout do důvěr-ných materiálů, které se týkaly kádrového růs-tu. Ti vybraní měli předepsanou cestu do výšin (včetně habilitace, profesury a třeba i rektorová-ní), ti druhořadí byli jen trpěni.

Svět však už byl jiný, a tak 80. léta přece jen znamenala pokrok. Ve fyzice se dalo vcelku svo-bodně bádat. Sice jen ve skromných podmín-kách, ale už s určitými kontakty ve světě, s bo-hatší literaturou, s dobrou spoluprací s kolegy v akademii nebo s tehdejším průmyslem, často založenou na ochotě a přízni našich úspěšných absolventů. Zpětně mám takový pocit, že zá-věr 80. let byl takové ticho před odpočítáváním startu rakety. Pak to 17. listopadu prostě přišlo a už se to nedalo zastavit.

Na úplném začátku nové éry sice nebylo vše jednoduché, ale z dnešního pohledu šlo o drob-nosti. Nastal úžasný rozvoj naší alma mater, mohli jsme se vrátit k základním idejím univer-zity. Najednou jsme měli spoustu studentů, za-kládali jsme nové fakulty, stavěli nové knihovny, nové budovy a dnešní kampus je skoro snovým městem. Vrátil se výzkum v plném slova smyslu, cesty a styky se zahraničím jsou samozřejmostí. Jsem rád, že jsem se toho všeho mohl účastnit. Patřím ke šťastným absolventům Masarykovy univerzity.

prof. PhDr. Jana Nechutová, CSc.absolventka latiny a řečtiny na Filozofi cké fa-kultě v roce 1960, profesorka na Ústavu klasic-kých studií FF, v letech 1995–1998 děkanka FFStudovala jsem na naší univerzitě na konci dáv-ných padesátých let. Mé vzpomínky se váží k několika kamarádstvím a přátelstvím tehdy navázaným a dodnes udržovaným, a dokonce fungujícím. V celém ročníku nás bylo něco přes šedesát, obory, jejichž studenti se dnes nevejdou do největších poslucháren, měly po dvou až pěti studentech v ročníku. Atmosféra byla všelijaká, různila se podle stavu a nálady režimu. Hlav-ním úběžníkem mých vysokoškolských zážitků jsou spíše učitelské osobnosti: na tehdejší kated-ře starověké kultury působili prof. František No-votný, Ferdinand Stiebitz a Jaroslav Ludvíkovský, poslední zástupci staré klasické fi lologie, onoho výsostného, a zejména gymnaziálními studenty obávaného oboru. Na fakultě tehdy pracovalo a vyučovalo mnoho předních osobností české humanitní vědy; připomínat je není věcí mou,

to patří kolegům z jiných oborů. Ráda jen zmí-ním romanistu docenta Stupku, který nám fi lo-logům přednášel jednosemestrový kurz Světová literatura. Neuvěřitelné, co všechno jsme se tam dozvěděli a s jakým nadšením jsme pak chodili nakupovat tituly, o nichž se v přednášce zmínil, k paní Kuchyňkové do fakultní prodejny knih a jak jsme hltali stránky nově založeného časo-pisu Světová literatura. Bylo toho málo, ale bylo to vydatné.

prof. PhDr. Zdenka Rusínová, CSc. (Zapletalová)absolventka češtiny a ruštiny na Filozofi cké fa-kultě v r. 1961, profesorka na Ústavu českého jazyka FFNa Filozofi ckou fakultu jsem přišla ve školním roce 1956-57. Studovala jsem obor čeština – ruština. Nepříjemným překvapením byl fakt, že k předmětům s nejbohatší hodinovou dotací pa-třila politická ekonomie a že tomu tak bylo s tzv. marxákem i v dalších ročnících. Z těchto před-mětů byla v závěru studia jedna ze čtyř státnic.

Naštěstí přednášky z oboru otevíraly zcela jiný svět poznání. Branou do lingvistiky se stala fonetika u prof. Ohnesorga a srovnávací jazyko-věda doc. Erharta. Oslnivým vstupem do svě-ta literatury byly přednášky prof. Stupky, kte-rý přednášel světovou literaturu i s ukázkami. Měla jsem ráda předměty, v nichž se nenabíze-ly hotové poučky, a vážila jsem si učitelů, kteří nás vedli tak, že jsme si připadali jako objevitelé. Studovat jsme museli především z vlastních zá-pisků, takže bylo nutno si rychle osvojit tech-niku zápisu, a samozřejmě i z literatury, která však byla většinou předválečná a dostupná jen v knihovně na fakultě, v Univerzitní knihovně a pak také někdy v antikvariátě. Skripta byla tehdy raritou, knižní publikace se vydávaly s velkým zpožděním. Shánění literatury včet-ně povinného penza četby z literatur bylo tedy denním chlebem studenta.

Společenský život byl velmi chudý a omezo-val se na jeden seznamovací večírek a jeden ples za rok; byl svazovaný na kolejích i na fakultě ideologickým dozorem svazu mládeže a strany. Na kolejích byl v každém pokoji tzv. rozhlas po drátě s jedinou ofi ciální stanicí. Když hrál tehdejší módní charleston (Babičko, prosím tě, nech ten svetr), tak se všechna patra hýbala spo-lečným rytmem tančících děvčat. Zato se kaž-doročně jezdilo povinně na neplacené brigády bramborové, chmelové, řepné a jiné. Zbývaly aktivity sportovní, a tak jsme nadšeně navště-vovali turistický kroužek společně s dalšími stu-denty, především z Přírodovědecké fakulty, s ni-miž jsme poznávali okolí Brna, jezdili na vodu a na lyže. Byl to pro nás vhled do jiných věd-ních oborů, spousta legrace a především volnost neofi ciální zábavy. Začátek 60. let s patrným uvolněním života a kultury už pro nás většinou znamenal vstup do zaměstnání a rokenrol ko-lem postýlek prvních dětí.

Anketu připravila Kamila Kvapilová

A jaká je Masarykova univerzita očima dnešních studentů?

Mgr. Karolína Brahovástudentka dějin umění na Filozofi cké fakultě Nemám bohužel srov-nání s jinou vysokou školou, ale podle mého názoru dává Masaryko-va univerzita studentům velký prostor pro vlastní

realizaci. Velmi oceňuji, že si můžu sestavit rozvrh přednášek a seminářů podle vlastní potřeby. Kromě toho univerzita poskytu-je svým studentům možnost podílet se na nejrůznějších projektech, díky nimž mo-hou získat zkušenosti a kontakty i mimo svůj obor – sama se účastním projektu Partnerství ve vzdělání, jehož hlavní náplní je spolupráce s vybranými středními ško-lami. Nevýhodou dnešního studia je jeho masovost. Díky velkému počtu studentů na většině oborů je téměř nemožné poznat všechny spolužáky z ročníku a kruhy, které dříve fungovaly automaticky, si tak člověk musí utvořit sám.

Bc. Dalibor Jennestudent mezinárodních vztahů na Fakultě sociál-ních studiíLíbí se mi, jak každým rokem roste počet stu-dentů ze zahraničí, kteří přijíždějí na MU. Mys-lím si, že je to důkaz vyso-

ké úrovně a dobré pověsti Masarykovy uni-verzity i v mezinárodním měřítku. Je dobře, že univerzita má moderního ducha a neu-stále usiluje o inovace a zlepšování svých služeb. Studium na Masarykově univerzitě tak vidím jako příležitost k dobrému startu do života.

Bc. Petr Červinka student tělesné výchovy na Fakultě sportovních studiíDíky dohodám uzavře-ným se zahraničními univerzitami jsem mohl studovat na univerzitách v Dánsku a Norsku. Stu-dium mi tak přineslo

řadu poznatků a kontaktů, které jsou pro dnešní dobu velmi důležité. Tyto zkuše-nosti mě ovlivnily natolik, že se do Norska pravidelně vracím za prací a poznáním. Samozřejmě nic není pouze černé nebo bílé, ale pozitiva a výhody, které mi studi-um na MU přináší, rozhodně převažují. Na svou alma mater jsem hrdý.

VAŠE OHLASY

ROČNÍK 2009/201040

V těchto krásných dnech slaví Masaryko-va univerzita 90. výročí svého založení.

V těžkých poválečných letech 1945–1950 jsem zde studoval na Lékařské fakultě MU. Promo-val jsem 28. září 1950. Promotor rite consti-tutus byl prof. MUDr. Oktavián Wagner. Je tomu již dávno… Rád vzpomínám na své ko-legy z naší fakulty i na přátele z jiných fakult a vůbec na celé období svých vysokoškolských studií. Přeji naší milované Masarykově univer-zitě, aby se jí stále dařilo vychovávat nejlepší odborníky a čestné občany. Naše alma mater si to zaslouží. Vivat!

MUDr. Alois Kalandra, Znojmo

Byla jsem první studentkou bydlící v dív-čích Kounicových kolejích, která promova-

la 2. května 1946. V té době jsme všichni jen a jen pilně studovali, abychom konečně dosáh-li kýženého titulu. Já jsem ihned po promoci nastoupila na stomatologickou kliniku v Praze. Tam jsem zůstala až do svého důchodu. Těším se na setkání s Vámi, ale bohužel mých kolegů bude již asi velmi málo. Jsem ročník 1917.

doc. MUDr. Lilla Čechová, CSc., Praha 10

Vážím si každé příležitosti setkání se společ-ností lidí, která spojila své životy se studi-

em na Masarykově univerzitě. Rovněž si ráda uvědomuji, že kontakt s absolventy, tolik Vámi hledanými, nekončí. Samozřejmě mám zájem o toto veškeré dění a kontakt na mě, jak adres-ně, tak i telefonicky, Vám je k dispozici a ode mne vždy vítán. Náš studijní ročník, ještě celý v éře původní Masarykovy univerzity, byl dlou-ho známý jako vynikající a příkladný. Po při-jímacích zkouškách se tu shromáždili vybraní studenti z celé republiky. Některá známá jména si dobře pamatuji. Snad se ještě někteří absol-venti přihlásí a bude nás ještě více. Vždyť každý rád na ta léta zakončená vrcholným životním úspěchem vzpomíná.

PhMr. Libuše Vanicek (roz. Chobolová), Brno

Dovoluji si Vám zaslat k významnému vý-ročí univerzity krátký příběh z té doby.

Fakultní výbor určil mému manželovi umís-těnku na východní Slovensko. Ocitnul se v ne-mocnici v Humenném, odkud nebylo úniku.

Oba jsme rodáci z Brna, a pokud chtěl při-jet, musel sednout odpoledne v pátek do vla-ku a v sobotu během dopoledne přijel. Nazpět musel odjet v neděli večer, aby byl v pondělí v nemocnici. A to si na sobotu musel vzít vol-no ze čtrnáctidenní dovolené, neboť v sobotu se tehdy pracovalo. Aby toho nebylo málo, po dvou letech strávených v Humenném dostal povolávací rozkaz na dvouletou vojenskou službu. Po návratu jsme se rozhodli, že za žád-nou cenu na Slovensko nepůjdeme, a začala půlroční anabáze, než se manželovi podařilo získat uvolnění z východoslovenského kraje. Bez toho totiž nemohl být přijat do žádné jiné nemocnice. Náš sen, že bychom mohli zůstat v Brně, byl nerealizovatelný. Manžel nebyl ni-kdy v KSČ a ani tam za žádnou cenu nehod-lal vstoupit. Osud nás nakonec zavál do nád-herné přírody Vysočiny. V Novém Městě na Moravě jsme oba strávili pracovní léta a dožili jsme se důchodu. Za jedno z nejšťastnějších období považujeme 20 let svobody, kterých jsme se bohužel dočkali jako staří, ale o to více si všeho považujeme.

Mgr. Eva Brychtová, Nové Město na Moravě

Dočítám se na internetu, že Masarykova univerzita v Brně hledá své bývalé studen-

ty. Já sama, ač Brňačka, žiji již 42 let v Praze. Ale chtěla jsem vzpomenout mého otce, také dávného absolventa Filozofi cké fakulty Masa-rykovy univerzity: prof. PhDr. František Svě-rák (1906–1976) studoval v letech 1926–1931 český a francouzský jazyk. Sám později půso-bil jako vysokoškolský profesor na Pedagogické fakultě MU na tehdejší katedře fi lologie v le-tech 1946–1976. Pamatuji si, jak tatínek vzpo-mínal na některé ze svých učitelů, jako např. prof. Trávníčka, prof. Arna Nováka a další. U zmiňovaného prof. Arna Nováka (mimocho-dem syna spisovatelky Terezy Novákové) vzpo-mínal na příhodu nejsmutnější, když v roce 1939 při uzavření vysokých škol pro pana pro-fesora přišlo gestapo přímo do posluchárny při jeho přednášce z české literatury. Ten s no-blesou sobě vlastní napsal na tabuli: “Silentio a spes!” (t. j. „Mlčením k naději!“). Pak se otočil a šel. Již se nikdy nevrátil.

Ing. Eva Smítková, CSc., Praha

Od podzimu 2008, kdy byla v médiích zveřejněna výzva „Hledá se 125 000 Masaryků“, nám přišlo mnoho milých dopisů a e-mailů, v nichž se k nám hlásíte, vzpomínáte na svá léta prožitá na Masarykově univerzitě, posíláte kontakty na sebe i své spolužáky a dělíte se o své, leckdy pohnuté, život-ní příběhy. Nahlédněte spolu s námi do některých z nich.

Napsali jste nám

Vaše názory nás zajímají

Máte pro nás vzkaz? Chcete se i vy s námi podělit o svou vzpomínku ze studií na Masarykově univerzitě? Budeme rádi, když nám o sobě dáte vědět a pošlete ak-tuální kontakt nejen na sebe, ale i na svoje spolužáky. Pište na:

Rektorát Masarykovy univerzityOdbor vnějších vztahů a marketinguMgr. Kamila KvapilováŽerotínovo nám. 9601 77 Brnonebo na e-mail [email protected]

VAŠE OHLASY

Výuka

Výuka probíhá formou přednášek, případně cvičení, seminářů, exkurzí. Jednotlivé přednášky trvají 2 vyučovací hodiny a probíhají jedenkrát za čtrnáct dnů od října do května. Vzdělávání je bezplatné, každoročně se hradí pouze zápisné, které bylo pro akademický rok 2009/2010 stanoveno na 600 Kč.

Účastníkem programu U3V může být osoba, která dosáhla věku potřebného pro přiznání starobního důchodu a má úplné středoškolské vzdělání s maturitou.

Spolek absolventů a přátel MU, sekce „Univerzita třetího věku“ – je určen absolventům vzdělávání v kurzech Univerzity třetího věku. Jde o volné pokračování U3V na MU.

Kontakty

Rektorát Masarykovy univerzityStudijní odborŽerotínovo nám. 9, 601 77 Brno

web: www.u3v.muni.cz

e-mail: [email protected]

Počet účastníků

Zájem o Univerzitu třetího věku na Masary-kově univerzitě rok od roku roste. Zatímco v akademickém roce 2000/2001 navštěvo-valo U3V na MU 433 posluchačů, v akade-mickém roce 2008/2009 je to již 1 770.

MASARYKOVA UNIVERZITAUNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU

Přehled kurzů a aktivitUniverzita třetího věku na Masarykově univerzitě se realizuje v těchto kurzech:

Základní kurz trvá čtyři semestry a jsou zde prezentována témata: Člověk a zdraví, Člověk a příroda, Člověk a umění, Člověk a společnost.

Nástavbový kurz trvá také čtyři semestry a je pokračováním Základního kurzu.

Spirituální dimenze člověka – Živá teologie kurz trvající 6 semestrů poskytuje příležitost k poznání vybraných otázek z teologie a dalších oborů pojedná vajících o duchov-ním rozměru člověka, např. historických, biblických, věroučných či morálních.

Kurz Od pravěku do raného novověku z pohledu archeologie má za cíl seznámit posluchače s terminolo-gií, metodikou a dějinami bádání v oboru archeologie. Trvá 6 měsíců a koná se v Telči.

Nad rámec základního programu Univerzity třetího věku jsou pro jeho účastníky organizo-vány tematické krátkodobé kurzy zaměřené například na:

informační technologie

výuku cizích jazyků

aktuální otázky a problémy humanitních a přírodních věd

pohybově relaxační aktivity

Pro posluchače Univerzity třetího věku jsou organizovány jednodenní exkurze kores-pondující s tématy přednášek kurzů U3V a exkurze zaměřené na architekturu, činnost, historii a rozvoj jednotlivých fakult a Rektorátu Masarykovy univerzity.

Studovna U3V

Účastníci Univerzity třetího věku mohou využívat počítačovou studovnu na Pedagogické fakultě a počítačovou cvičebnu a studovnu na Fakultě sociál-ních studií. Senioři zde mají k dispozici počítače, připojení na internet a mohou zde číst odborné časopisy, případně si zapůjčit skripta, knihy, encyklopedie, slovníky a populárně naučné publikace o stárnutí korespondující s tématy přednášek.

MASARYKOVA UNIVERZITAwww.muni.cz

Documents

časopis Absolvent 2009/2010