VŠÍMÁLEKČtrnácté vydání časopisu Domova Paprsek, Nový Jičín

Vzpomínka na zimu- Pustevny jako z cukru

Štěstí je v teplém letním slunci….,V rudém listí podzimu….,Je blízko, když se stmívá…,Je v podzimním vánku….,Je v teplém větru..,Je na blízku, když vaše víra vysychá.

Každý den s úsměvem žít, k tomu hodně štěstí mít,lásku radost rozdávat a ještě víc jí dostávat

Narozeniny v lednu slaví: Narozeniny v únoru slaví:p.Alena Gojová p.Rudolf Falhar p.Kristina Holubová p.Ludmila Frýzováp.Antonie Henešová p.František Hub p.Emilie Janišová p.Vladislava Hývnarováp.Libor Jokl p.Zdeněk Kamenčákp.Josef Kretik p.Olga Krutílkováp.Marie Lukešová p.Jiřina Luxováp.Anna Podzimková p.Aloisie Orlitováp.Marie Prokešová p.Marie Podlasováp.Ludmila Smolíková p.Antonín Šindler

p. Emílie Válková

Narozeniny březnu slaví: Narozeniny v dubnu slaví: p.Helena Baierová p.Emilie Golichováp.Miroslav Balický p.Helmut Hajdap.Růžena Bolcková p.Anastazie Juřicováp.Anna Geryková p.Vilém Kalíšekp.Bedřich Přeček p.Milada Klimparováp.Josef Rýdl p.Marie Krutílkováp.Alena Strouhalová p.Leopoldina Machovskáp.Anna Talpová p.Anděla Raynochováp.Ludmila Vrábelová p.Jaroslava Trefilováp.Hermína Žáčková p.Zdeněk Vajdík

Narozeniny v květnu slaví:p.Božena Blahutová

p.Libuše Čubováp.Anna Handrychováp.Ludmila Hašpicováp.Marie Havrlantováp.Jarmila Homolováp.Bohdan Chvátal

p.Jarmila Kudělkováp.Helena Máchováp.Margita Marková

p.Ludmila Ogounováp.Marie Oravczováp.Rudolf Strobachp.Milada Žižková

p.Aloisie Buňková

p.František Pomkla p.Antonie Honešováp.Emilie Mičaníková p.Miloš Steinerp.Justina Pospíšilová

Čas utíká vám,žijte tu v pokoji!Ani ta voda v koutě stinném,jež mrtvá zdá se pod leknínem,chviličku nestojí.

Řešení vánočního kvízu z minulého vydání Všímálka:1.dva 9.Archimedův zákon2.Lidice, Ležáky 10.L.W.Bethoven3.Verona 11.19384.27

12.Německo,Polsko,Slovensko,Rakousko5.zrádce 13.J.V.Pleva6.Edvard Beneš 14.Jan Lucemburský, Eliška Přemyslovna7.Tomáš Julínek 15.Kostnice8.Karel Čapek

Hlavním kulturním zážitkem v roce, je jako každoročně maškarní ples. Ten letošní se uskutečnil v úterý 5.února. Už dlouho dopředu jsme s obyvateli vyráběli masky a těšili se, jak to na plese roztočíme. Obyvatel se sešlo skutečně hodně, k tanci i poslechu hrál oblíbený p.Logaj. Tombola byla bohatá a tak snad nikdo neodcházel bez výhry. Také v kuchyni se činili a pro obyvatele připravili chlebíčky a napekli dobré koláčky. Vínečko, štamprličku, pivo či kávu si každý mohl dle chuti zakoupit. Ples se vydařil a

obyvatelé odcházeli spokojeni. A protože se blíží jaro, už se všichni těší na další akce, které pokud počasí dovolí již budou venku. Kromě této největší akce, přišli obyvatele potěšit také děti z MŠ Palováček s pohádkou „Jak hříbeček zvířátkům pomohl“. Pohádka byla moc pěkně secvičená a nakonec si děti spolu s obyvateli zazpívali známé písničky. Ještě před velikonocemi nám přišli velikonoční zvyky přiblížit členové souboru Javorník v čele s panem Válkem. Zatančili a zazpívali, přidat se mohli i obyvatelé. Vystoupení Javorníku bylo živé a svěží. Zanedlouho poté nás navštívil pan Krpec se svými hosty, s operními a muzikálovými melodiemi, které naopak vdechly do našeho domova sváteční atmosféru.Vyvrcholením jarního období byla oslava Dne matek. Společně s našimi muži jsme připravili pásmo písniček a básniček. Muži se tohoto úkolu zhostili na výbornou a za to jim patří dík. K dobré náladě přispěly také děti z MŠ Autopal Nový Jičín – Palováčci. Nakonec jsme si všichni společně zazpívali a všem ženám jsme předali kytičky a přáníčka. A tak nám nezbývá, než si přát, aby nám píseň na rtech vydržela i přes nastávající léto.

František Čapek – nejstarší žijící český olympijský vítěz

Zapsal se mezi legendy české kanoistiky, na olympijských hrách v Londýně si v roce 1948 dojel v závodě na deset kilometrů pro zlatou medaili a ještě o šest let později si jako dárek ke svým čtyřicátým narozeninám přivezl z mistrovství světa ve francouzském Maconu kov stříbrné hodnoty. Ve svých 93 letech je nejstarším žijícím olympijským vítězem.Narodil se 24. října 1914 v jihočeských Branicích nedaleko Milevska, ale mládí už prožil v pražských Nuslích. Cvičil v sokole, v patnácti ho lákalo střelectví a velice se mu líbilo veslování. Pod vlivem kamarádů se však začal věnovat tehdy populárnímu řecko – římskému zápasu. Vedl si dobře, zastavila ho však zlomenina nohy. Po uzdravení se snažil najít štěstí v rohovnickém ringu, ale koleno ho pořád pobolívalo a tak hledal jiný sport. V roce 1936 dosáhli čeští kanoisté velkých úspěchů na berlínské olympiádě, což neuniklo jeho pozornosti. Vlastnil tehdy turistickou kanoi, voda ho vždy přitahovala a tak navštívil Klub vodních sportů Podolí. Patřil ke sportovcům, kteří svá nejlepší léta prožili v období druhé světové války. Na krutý svět okupace mohl alespoň trochu zapomenout ve skvělé vodácké partě. Po osvobození byl celý československý tým připravený úspěšně se poprat s celým vodáckým světem a na olympiádě v Londýně to taky potvrdil. Ve čtyřech disciplínách vylovil z Temže tři zlaté medaile a jednu stříbrnou. Z nejcennějšího kovu se radoval také František. Řadu let pak ještě sbíral medaile doma i ve světě. Pro desátý titul mistra Československa si na své oblíbené „desítce“ dojel ještě v roce 1956 tedy ve

svých 42 letech. Po ukončení závodní kariéry se stal profesionálním trenérem. V současné době žije v pečovatelském domě ve Vršovicích, kde vloni v říjnu oslavil 93 narozeniny. Je dodnes ve výborné fyzické i duševní formě. Má za sebou tři infarkty, ale ještě nedávno denně chodil plavat a do sauny.

Dnes jsme tuto rubriku připravili spolu s paní Ogounovou.

Na jaře a hlavně v máji se každému se začínají zapalovat lýtka. A tak paní Ogounová vzpomněla tuto báseň:Jaro se blíží,samota tíží,pupence sa nalévajú,gatě sa mu nadúvajů. V souvislosti s tímto veršem a s jarem pomalu přecházející v léto, vzpomněla paní Ogounová na svoje první políbení. „Bylo jaro – máj a já jsem šla na své první rande. Nevěděla jsem, co mňa čeká. Byla jsem eště děvča nezkúšené – asi dvacetileté. Chvílu jsme si len tak povídali a mezi řečú jsme došli mezi stodolu a chlév. Najednou mňa chmatnul, přitáhnul mňa a začal mňa lúbať. Polibek to byl nekonečný. A mňa jako by rtuti do krvě nalél. Chvílu mňa oblévalo horko, chvílu se mnú třepala zimnica. Nevěděla sem, co sa se mnú děje. Že by zlá nemoc? Zkrátka pocit, na který sa nezapomíná. Možná čekáte nejaký veselý závěr tehoto příběhu, ale ten sa nekonál. Chcela sem enom připomenut, že na první políbení sa opravdu nezapomíná.“

Další příběh ze života nám vyprávěla p. Geryková.

Měli jsme před sebou čtyřdenní zájezd do Prahy, na který jsme se moc těšili. To jsme ještě netušili, že nás s kamarádkou čeká několik zapeklitých situací. Začalo to hned po ubytování, když jsme měli rozchod a vyrazili jsme si na Václavák do bufetu na něco dobrého. Když došlo k placení, kamarádka hledala peníze, ale nikde nic. Zpanikařila, začala brečet, a bylo jí jasné, že jí někdo okradl. Mně se to však moc nezdálo a pořád jsem měla takové tušení, že peníze zapomněla na ubytovně. A skutečně tomu tak bylo. A to jsme ještě netušili co nás čeká v Chebu. Jak už to na zájezdech bývá, měli jsme volný rozchod. Rozběhli jsme se do ulic, a úplně jsme zapomněli, odkud jsme vyšli a ani jsme nevěděli, jak se jmenuje naše ubytovna. Zkrátka ztraceni v cizím městě. Když nastal čas návratu k autobusu, za nic na světě jsme

nemohli najít cestu. Už jsme byli na pokraji zoufalství, když v tom mně napadlo, že se zeptáme na cestu policajtů. A tak nás švarní hoši zachránili. Jezdili s námi křížem krážem po Chebu až jsme konečně náš autobus nalezli. Co jsme si zkusili, to si nepřejte vědět. Lidi brblali, že na nás museli čekat, ale čekání se nakonec ještě prodloužilo, protože jsme se dověděli, že náš vedoucí ještě se dvěma muži a jednou paní nás šli hledat. Tak jsme pro změnu čekali zase na ně. Nakonec však konec dobrý – všechno dobré. Na zájezd dnes vzpomínáme rádi.

Dnes bychom se na naší cestě po republice chtěli zastavit na různých nej….. u nás.Největší zřícenina:Je hrad Rabí na Plzeňsku. Pochází ze 13. století, ale v 16. stol chátral a za třicetileté války byl zcela vypleněn. Hrad už pak sloužil jen jako zdroj stavebního materiálu. Další velké zřáceniny je třeba hledat na Moravě. Například Helfštýn a Hukvaldy.

Největší vodní plocha:Je Lipenská přehrada. Říká se jí také jihočeské moře. Byla vybudována v letech 1950 – 1959 a zatopila původní osadu Lipno. Má sypanou hráz, která je dlouhá 256 metrů a vysoká 25 metrů. Jezero měří přes čtyřicet tři kilometrů takže s rozlohou 4870 hektarů je největší vodní plochou v Česku. Hladina je tak rozlehlá, že na ní za větru vzniká vlnobití a členitost pobřeží zvětšují zálivy. Druhou přehradou co do velikosti je Orlická přehrada a Novomlýnské nádrže na Moravě přezdívaná Pálavská jezera. Nejstarší přehradou je Jordán v Táboře a nejvýše položená je přehrada Dlouhé stráně v Hrubém Jeseníku.

Nejstarší kostel:Je kostel Sv. Petra a Pavla v Budči u Kladna. Rotunda zřejmě pochází z doby kolem roku 900 a její zdivo je původní. Nejstarším dochovaným dřevěným kostelem je kostel Panny Marie v Broumově a nejstarším klášterem je Jiřský na pražském hradě z roku 973.

Nejstarší most:Je kamenný most v Písku, který byl vystavěn kolem roku 1270. Most je dlouhý 111 metrů a široký 6,3 metrů a má sedm oblouků. Další starý most je pražský Karlův, který byl dostavěn roku 1402 , most u Ronova nad Sázavou, v Dobřanech na Plzeňsku, v Děčíně, v Rabštejně nad Střelou a ve Stříbře.

Největší skalní město:Jsou Adršpašsko – Teplické skály. Je to největší souvislá plocha skal, která leží v chráněné krajinné oblasti Broumovsko, a sklaní obři tu dosahují výšky až 80 metrů.

Nejvyšší hora:Je Sněžka v Krkonoších. Měří 1602 metrů. Nejhezčí výstup na horu vede Obřím Dolem, kudy už stovky let chodili hledači drahých kamenů. První český název této hory byl Pahrbek sněžný, pak Sněžovka a od roku 1823 je to Sněžka.

Nejrozlehlejší podzemí:Může se jím chlubit Znojmo. Labyrint chodeb dosahuje délky přes 26 km. Chodby jsou raženy ve skále a často vedou až ve čtyřech patrech nad sebou. Původně se v nich ukládalo

pivo, víno, ale postupně sloužily jako úkryt měšťanů a jejich majetku. Zajímavé podzemí má pod sebou i město Jihlava, Plzeň, Tábor nebo Slavonie.

Nejhlubší propast:Je Hranická propast i když nevíme přesně kolik měří. Její prostory jsou zalité vodou a proniknout na samé dno se zatím nikomu nepodařilo. Poslední měření pomocí techniky skončilo na 329,5 metrů, ale odborníci si myslí, že by to mohlo být až 700 metrů. Další propast je Macocha u Blanska, která je hluboká 187,5 metrů. Největší suchá propast je Rudická, hluboká 153 metrů.

Nejvýše položený hrad:Je Vítkův Kámen v Jižních Čechách. Nad vsí Svatý Tomáš stojí zbytky hradu ve výšce 1053 m.n.m. Většinou patřil Rožmberkům. Druhý nejvýše položený hrad je Kynžvart u Vimperka. Mezi moravskými hrady vyniká nadmořskou výškou Rabštejn u Šumperka. Největší hradní areál:Je Pražský hrad. Jeho rozloha je 7,5 hektarů, z toho zastavěná plocha je 3,9 hektarů. Druhý nejrozlehlejší hradní areál je spojení hradu a zámku v Českém Krumlově. Třetí co do rozsahu je hradní a zámecký areál v Jindřichově Hradci.

Nejvyšší obec:Je ve výšce 1028 metrů Boží Dar v Krušných horách. Nachází se zde také hraniční přechod do Německa. Vysoko leží také Horní Blatná ve výšce 888 m.n.m., Abertamy – 840 m.n.m. a Cínovec 835 m.n.m.

Nejvýše položená trať:Je to Kubova Huť na Šumavě.

V několika následujících číslech, bychom se chtěli věnovat přiblížení Starých pověstí českých, protože si myslíme, že „trocha historie nikoho nezabije“.

V bájné pravlasti Slovanů na řece Visle žili se svými rodinami bratři Čech a Lech. Když mezi kmeny zavládly sváry, rozhodli se bratři, že pro své rodiny vyhledají novou vlast. Svolali své rody, shromáždili stáda a vydali se na cestu. Po mnohých útrapách došli až pod horu Říp.Rozložili se na úpatí, aby si odpočinuli. Za svítání vystoupil Čech na vrchol hory, přehlédl krajinu a řekl: „Zde je země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající“. Lidu se země líbila. Rozhodl, aby nesla Čechovo jméno. Muži káceli pralesy, stavěli vesnice, ženy opatrovaly děti a šily šaty. Rody vzrůstaly, přibývalo hradů a stavení.Vojvoda Lech se po čase s bratrem rozloučil a táhl se svým lidem k východu. Pak praotec Čech zemřel. V slavnostním rouchu ho posadili na hranici. Vpodvečer obětovali bohům a za velkého nářku hranici zapálili. Za českého knížete pak zvolili moudrého Kroka, aby jim vládl. Vojvoda Krok zaujal Čechův trůn. Své sídlo přenesl na Budeč. Měl tři sličné dcery. Kazi Tetu a Libuši.Často se s nimi Krok radil. Bohové vojvodu varovali, že Budči hrozí záhuba. Vojvoda nemeškal a vyslal poselstvo k řece Vltavě hledat místo pro nový hrad. Stanuli před vysokou skálou nad řekou. „To je místo vyvolené“,

zvolali všichni jako jeden muž. Vojvoda Krok jejich volbu schválil. Na skále dal vystavět Vyšehrad. Po Krokově smrti zvolila rada starších za kněžnu moudrou a krásnou Libuši. Kněžna ráda pobývala se svými sestrami v hradních zahradách. Jednou je vyrušil ruch a křik. Sestry vyšly na nádvoří, kam právě statečný lovec Bivoj přinášel těžké břemeno. Lapil kance, který pustošil rolníkům pole. Bivoj jim mrštil o zem a zabil ho. Kněžna Libuše pak Bivoje odměnila. Všichni se odebrali do hodovních síní, aby oslavili jeho hrdinský čin. Než hodokvas skončil, Bivoj a sličná Kazi se zamilovali. Brzy na to opustil Bivoj svou vesnici a na hradě Klíně se konala slavná a veselá svatba./Pokračování příště./

Kvíz pro bystré hlavy:

Znáte kytky po našem???Krušpánek je: a/zimostráz b/lékořice c/lopuchLebenec je:a/rezeda b/levandule c/ptačinecPléška je:a/měsíček b/oman c/smetánkaZaječí zelí je:a/lomikámen b/rozchodník c/koniklecVopich je:a/libeček b/dobromysl c/bazalkaZlatá metla je:a/divizna b/pelyněk c/zlatobýlKočičí tlapky jsou:a/kociánek b/vratič c/řebříček

Tak to je dnes od nás všechno. Přejeme Vám hezké jaro, a v nadcházejícím létě mnoho sluníčka a prázdninových návštěv vašich nejbližších!!!

Dnešní vydání pro Vás připravily: Anna Hončová, Milada Dreslerová, Anna Geryková a Ludmila Ogounová