Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Die Kunst der Antike. (Hellas u. Rom.). III by Gerhart RodenwaldtReview by: Růžena VackováListy filologické / Folia philologica, Roč. 55, Čís. 2/3 (1928), pp. 167-168Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23449823 .

Accessed: 15/06/2014 05:48

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.126.88 on Sun, 15 Jun 2014 05:48:36 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Nález terry sigillaty v Neratovicích v Čechách. 16Τ

burkenu1 v římském kastellu, ležícím na vnějším limesu, zbudo vaném Římany v letech 140—150 po Kr., jest datována přibližně do poloviny II. století po Kr.

Do Čech se dostala neratovická mísa nejspíše od Dunaje,, kde jsou nej východnějšími nalezišti terry sigillaty Pasov a Vídeň,

Význam nálezu terry sigillaty z Neratovic zvyšuje okolnost, že jest to první epigrafická památka z období římského císařství,,

odkrytá na území Cech. .

Elsassischen Altertnmssammlung zu Strassburg i. Els., Strassburg 1912, tab. XXII, 3. — Cannstatt, Kongen: R. Knorr, Die verzierten Terra sigillata-Gefasse von Cannstatt und K6ngen-Grinario, Stuttgart 190í, tab. VIII. č. 1, XXIX. č. 9. — Enge u Bernu, Štrasburk, Odilienberg, Riegel, Rottweil, Rottenburg, Pasov, Vídeň, Rheinzabern, Trevír, Zugmantel: R. Forrer, op. cit. str. 128 a 1'24.

1 Felix Oswald a T. Davies Pryce: An Introduction to the Study of Terra Sigillata. Londýл 1920, str. 62.

Úvahy. Gerhart Bodemvaldt: Die Kunst der Antike- (Hellas u,

Rom.) Propylaenkunstgeschichte, III. Bez udání roku (vyšlo 1928). Nákladem Propylaejí (Ullstein & C. v Berlíně), 88 str., 600 tab. (i barevných). Cena asi 500 Kč.

Rodenwaldt sám označuje své souborné zpracování antického

umění, od vzniku kretského umění až do doby Justinianovy, za

publikaci obrazovou a text určuje neodborníkům; vzdělání je ovšem potřebí i těm.

Text i uspořádání obrazů splňuje dnešní požadavky na pub likaci tohoto druhu. Obrazy jsou voleny a seřadény pod jedno tícím názorem na dějinný vývoj umělecký. Vedle nejpříznačnějších

jsou tu publikována i díla, jež projemňují názor na jednotlivá údobí.

Fotografie jsou technicky zdařilé a zachycují díla většinou z toho

zorného úhlu, který se zdá býti objektivně nej příznačnějším. Umělecká díla důležitá absolutně nebo vývojově jsou podána na

několika obrazech. Tak na př. Myronův Diskobolos je reprodu kován nejprve nejlepší antickou kopií mramorového torsa z musea

Nazionale, jež je přirovnáno к bronzové kopii mnichovské, aby tím byla dána představa původního díla v bronzu. Komposiční a pohybovou jeho hodnotu podává pohled postranní a snímek

zad. A jiným takovým přesným vědeckým rozborem beze slov

je seřadění fotografií bitevního sarkofágu ludovisijského. Jimi je oceněno dílo jako komposice celková, poměr jednotlivých úseků

к celku i poměr umělce к jednotlivé postavě a výrazu tváře.

Rodenwaldt využil reprodukčních možností světlotisku a autotypie; téměř všechna díla sochařská jsou jako komposiční celek repro dukována autotypií, zatím co světlothkem je zachyceno odstup nění světelné na povrchu.

This content downloaded from 188.72.126.88 on Sun, 15 Jun 2014 05:48:36 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

168 Úvahy.

Ke každému dílu je přesný katalogický doprovod; památky,

jsouce sloučeny ve skupiny, mluví samy za sebe a řadí se v pře

hledný sled dějinného vývoje. V textu, který není zatížen poukazy к obrazům, vyrůstají

v postupu stejně organickém složité podmínky a výsledky dě

jinného uměleckého vývoje; Rodenwaldt v něm zachycuje ovzduší, v němž umění vznikalo, rostlo a splňovalo své poslání. Egypt za

řaděn je sem nepřímo, tím, že spis. v.ytýká rozdíl mezi uměním

egyptským a egejským, jež nazývá preludiem řeckého umění.

Ostatní rozdělení na období je konvenční, jen klassické umění

řecké V. а IV. stol. nazývá spis. podle Winckelmanna obdobím vzne

šeného a krásného slohu. Starokřesfanské umění správně řadí R.

к římskému; obrazové doklady onu souvislost jasně dotvrzují. Nelze ovšem přijmouti každý soud bez kritiky; poměr kret

ského a mykenského umění srovnáván je s poměrem římského

umění к řeckému, přirovnání, které nevystihuje podstaty věci

(p. 17). Názor Strzygowského na orientální původ celkového sta

vebního principu Hagie Sofie byl vyvrácen V. Birnbaumem.

V celku však možno říci, že knihy jako je tato, jež pod

jednotícím hlediskem na umělecký vývoj jako na vývoj duchov

ních hodnot srovnávají objektivně zjištěné jednotlivé jevy a vy

vozují opřený, byť subjektivně platný celkový názor, jsou nej

hodnotnějším drahém knih synthetických. Bušena Vacková.

Frits Weege: Der Tanz in der Antike. v Halle u Niemeyera, 1926. Str. 192 se 246 obr., in- 4". Cena 45 zl. mk.1

V předmluvě naznačuje spisovatel charakteristické známky antického tance — mluví zvláště o tanci řeckém, o němž je

poměrně nejvíce zpráv — a uvádí literární prameny pro poznání

jeho. Pak probírá tance egyptské, ústřední zájem věnuje orcbestice

řecké, jedná o tanečním umění etruském a římském. Výklad o řeckém tanci zabírá pres polovinu knihy. Homerova líčení tance

v Uiadě a Odysseii ilustruje spis. terrakottovou a bronzovou

skupinou taneční z kulturního okruhu kretsko-mykenského. Obšír

něji jedná o tancích spartských: πυρρίχη, δρμοg, o gymnopaidiích, •embateriích, tanci Karyatid a j. Některé identifikace obrazů

s literárními popisy nezdají se dosti přesvědčivé. Na př. δρμος podle Lukiana (de salt. 12) je lanec jinochů a děvčat καθ1' εν а

χ o ρ ε υ ό v τ ω v, při čemž je napřed jinoch τ ά νεανικά

δ ρ χο v μεν o ς ... ή παρθένος όέ επεται κοσμίως το &ήλν

χορενειν διδάσκουσα. Na vásovém obraze, který pudle

spis. má představovati tento tanec (obr. 44, 46), vidíme však

dívky a hochy v tanci, držící se za ruce a postupující vpřed

stejným tempem a v souhlasném pohybu. Nejisté je dále ztotožnění tanečnic, které mají na hlavě ozdobu tvaru ко

1 V české literatuře máme starší práci J. Krále: O tanci antickém. V Praze 1884, nákl. J. Otty.

8

This content downloaded from 188.72.126.88 on Sun, 15 Jun 2014 05:48:36 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions