59
Základní operace s fotografiemi v GIMPu obsah: 1. Velikost obrázku, ořez 14. Odstranění červených očí 2. Výběr 15. Zpracování RAWu 3.Vrstvy 16. Doostření 4. Histogram 17. Odšumění 5. Úprava jasu a kontrastu 18. Simulace menší hloubky ostrosti 6. Masky 19. Simulace šedého přechodového filtru 7. Obrazové režimy, 20. Retro styl fotografií převod na černobílou fotografii 8. Výběry, lokální ztmavení oblohy 21.Simulace černobílých filmů 9. křivky ( úprava tonality) 22. Simulace BW filtrů 10. sorvnání horizontu 23. High key 11. oprava perspektivy 24. Užitečné pluginy a skripty 12. Klonování a záplaty 25. Rámečky 13. Zoom Zpracoval: Jan Konečný (http://hkfoto.profitux.cz/)

Gimp Manual[1]

  • Upload
    engi75

  • View
    222

  • Download
    5

Embed Size (px)

Citation preview

Page 1: Gimp Manual[1]

Základní operace s fotografiemi v GIMPu

obsah:1. Velikost obrázku, ořez 14. Odstranění červených očí2. Výběr 15. Zpracování RAWu3.Vrstvy 16. Doostření4. Histogram 17. Odšumění5. Úprava jasu a kontrastu 18. Simulace menší hloubky ostrosti6. Masky 19. Simulace šedého přechodového filtru7. Obrazové režimy, 20. Retro styl fotografií převod na černobílou fotografii8. Výběry, lokální ztmavení oblohy 21.Simulace černobílých filmů9. křivky ( úprava tonality) 22. Simulace BW filtrů10. sorvnání horizontu 23. High key11. oprava perspektivy 24. Užitečné pluginy a skripty12. Klonování a záplaty 25. Rámečky13. Zoom

Zpracoval: Jan Konečný (http://hkfoto.profitux.cz/)

Page 2: Gimp Manual[1]

Hned na začátek zmíním 2 zajímavé tipy :-)tip 1 : V gimpu je možné nastavit si vlastní klávesové zkratky, UPRAVIT ->PŘEDVOLBY , zde vybereme záložku rozhraní a zaškrtneme používat „dynamické klávesové zkratky“ a potvrdíme tlačítkem BUDIŽ. Nyní si můžeme libovolně přiřazovat zkratky k různým funkcím, stačí najet myší a na klávesnici zmáčknout zkratku jakou chceme, např Ctrl + x...

tip 2: fotku v GIMPU můžeme otevřít v gimpu více způsoby: a) klinkneme pravým tlačítkem na fotku a dáme „edit with gimp“ (pouze pokud jsme při instalaci povolili přidat nabídku do kontextového menu)další možnosti počítají s tím že máme již spuštěný Gimpb) soubor -> otevřítc) chytneme obrázek levým tkačítkem myši a přetáhneme ho na panel s nástroji a pustíme

1. Změna velikosti obrázkudpi (dots per inch)Jednotka dpi znamená počet bodů na 1 palec délky (2,54 cm). Jde o údaj, který říká, kolik obrazových bodů (pixelů) je zařízení schopné umístit na délku 2,54 cm. Takže digitální minilab s rozlišením 300 dpi je schopen na 1 palec umístit 300 bodů, inkoustová tiskárna tisknoucí v rozlišení 150 dpi na stejnou délku bodů jen 150 atd.

Změna velikosti fotografie (převzorkování) OBRÁZEK -> VELIKOST OBRÁZKU.

V horní části okna je dialog „Velikost obrázku", zde stačí zadat pouze jeden z parametrů Šířka nebo Výška a druhý rozměr se automaticky dopočítá, aby zůstal zachován poměr stran a fotografie se tak nedeformovala. K tomu ovšem musí být symbol řetězu napravo od těchto políček spojený, pokud není, stačí na něj kliknout levým tlačítkem myši. Při rozpojeném řetězu lze zadávat oba rozměry libovolně - bude se měnit poměr stran.

Zapíšeme tedy do políčka „Šířka" např. hodnotu 700 a klikneme levým tlačítkem myši do políčka „Výška" a automaticky se nám objeví tento druhý rozměr.

Ještě před tím, než spustíme samotné převzorkování, je nutné nastavit jaká metoda bude pro změnu počtu pixelů použita. K tomu slouží rozbalovací seznam „Interpolace". Vybírat můžeme ze tří možných způsobů, přičemž nejkvalitnější, kterou rozhodně doporučuji používat vždy je kubická (nejlepší). Samotnou změnu velikosti potvrdíme tlačítkem ŠKÁLOVAT.

Page 3: Gimp Manual[1]

Ořez - menu OBRÁZEK -> VELIKOST PLÁTNA-nastavíme příslušnou šířku, případně i výšku při změně poměru stran stejně jako při změně velikosti obrázku...-posunem na náhledu fotky zvolíme, kterou část chceme ořezat.

Uložení a optimalizace fotografieKdyž jsou všechny úpravy hotové, budete chtít pravděpodobně výslednou fotografii uložit. Jen krátká odbočka - vždy ukládejte kopii fotografie a originál si ponechte v původní podobě na disku!!! Vybereme z příkazové lišty pracovního okna postupně příkazy: SOUBOR -> ULOŽIT JAKO. Zobrazí se dialogové okno:

Pokud nevidíte pole se seznamem disků a adresáři nebo s nabídkou možných formátů pro uložení, rozbalte si je pomocí znaménka „+" vedle příkazů „Procházet jiné adresáře" a „Zvolte typ souboru (podle Přípony)". Postup pro uložení je již snadný. V horním políčku „Název" zadáme název souboru, zvolíme poklepáním disk (horní levé okno) a v horním prostředním okně se proklikáme až do cílového adresáře, kam budeme fotografii ukládat. Ve spodním okně pak vybereme v jakém formátu budeme soubor ukládat - nejčastěji Obrázek JPEG. Vše potvrdíme tlačítkem ULOŽIT.

Nastavení kompreseTěsně před uložením je ještě potřeba pro formát JPEG (JPG) nastavit kompresi. Abychom měli lepší přehled o výsledné velikosti souboru, doporučuji zaškrtnout položku „Zobrazit náhled v okně obrázku". Když nyní budeme posouvat jezdcem u položky „Kvalita", bude se nám pod ním zobrazovat výsledná velikost souboru. Čím vyšší kvalita (nižší komprese) tím větší výsledný soubor a naopak. Vše opět potvrdíme tlačítkem BUDIŽ.

Page 4: Gimp Manual[1]

2. Výběr

Obdélníkový a eliptický výběr

První dva nástroje můžeme popisovat dohromady, neboť se chovají stejně. Pomocí prvního vybíráme obdélník nebo čtverec (klávesa R) a pomocí druhého kruh nebo elipsu (klávesa E). Výběr provedeme kliknutím do obrázku, a dále tažením levého tlačítka myši na požadovanou velikost. Výběr se provede po uvolnění tlačítka myši. Po dokončení se výběr zobrazí jako pohybující se pomlčky (tzv. pochodující mravenci).

Pokud chceme dostat čtverec nebo pravidelný kruh, musíme použít klávesu SHIFT, která se musí přidržovat až do uvolnění tlačítka myši.

Výběry se vytahují (kreslí) po úhlopříčce, z jednoho rohu do druhého, my ale můžeme výběr nakreslit také od středu, pokud stiskneme tlačítko CTRL, které držíme až do uvolnění levého tlačítka myši.

Nyní přejdeme k vlastnostem nástrojů:

U nástroje můžeme zaškrtnout volbu Zaoblení hran, a pomocí posuvníku definujeme velikost. Zaoblení určuje, jak ostrá bude hranice výběru. Nula znamená, že vše bude neprůhledné, a čím hodnotu více zvětšujeme, tím se stávají okraje výběru více průhledné. Zaoblení hran najdeme téměř u všech výběrových nástrojů.

Při tvorbě výběru můžeme zvolit jednu z těchto tří voleb: Volný výběr, Pevná velikost, Pevný poměr stran. Pokud máme zaškrtnutou volbu Volný výběr můžeme nakreslit libovolně velký čtverec/obdélník (elipsu/kruh), při aktivní volbě Pevný poměr stran lze kreslit objekt dle definovaného poměru šířky a výšky a poslední volba: Pevná velikost nakreslí objekt ve velikosti, kterou si sami nastavíme. Další velmi užitečnou volbou těchto nástrojů je Vyhlazení, která umožňuje kompenzovat nevýhodu bitmapových křivek, tedy vyhlazuje jejich zubatost.

Laso (Volný výběr/ ruční výběr oblastí)

Pomocí tohoto nástroje (klávesa F) můžeme vybrat jakýkoliv i nepravidelný tvar. Výběr provádíme sami ručně, takže výsledek závisí na naší přesnosti a zručnosti. Málokdy se stane, že neuhneme z cesty, a vybereme přesně, to co chceme, proto se tento nástroj využívá samostatně zřídka, a spíše se kombinuje s dalšími. Křivka, kterou kreslíme, se sama uzavře po uvolnění tlačítka myši.

jelikož levé tlačítko myši držíte po celou dobu výběru, využívá se tento nástroj spíše pro výběry menšího rozsahu.

Page 5: Gimp Manual[1]

Zde jsou na ukázku dva obrázky kosa. K výběru jsem použila Laso, ale první je obtažen s nulovou hodnotou zaoblení a druhý s hodnotou zaoblení 100.

Výběr spojitých oblastí (Magická hůlka)

Pokud klikneme tímto nástrojem (klávesa Z) do obrázku, vybere se daný bod, a navíc celá souvislá oblast pixelů, které se mu barvou podobají. Ve vlastnostech nástroje můžeme nastavit míru tolerance: Práh. Čím vyšší hodnotu nastavíme, tím větší plocha bude vybrána. Pokud máme zaškrtnutou volbu Sloučený vzorek výběr vyhodnocuje barvy všech vrstev, jinak pracujete pouze na aktivní vrstvě.

U tohoto nástroje je nejdůležitější vybrat barevný pixel, podle kterého se výběr vytvoří.

Pro ukázku zde uvádím dva obrázky, u nichž byla nastavena stejná míra tolerance, ale jiný barevný pixel, podle kterého se provedl výběr (žlutý kruh označuje oblast, kam jsem klikla):

Výběr oblastí podle barvy

Vybírá stejný popř. podobný odstín barvy v celém obrázku. Narozdíl od magické hůlky, zde lze vybrat i nespojité oblasti. Na příkladu můžete vidět, že je skutečně vybrána oblast, která není spojitá (Levý obrázek = výběr; pravý obrázek = výběr vyplněn zelenou barvou).

Na další dva zbývající výběrové nástroje se podíváme v dalším díle.

Page 6: Gimp Manual[1]

3. Vrstvy Nejdříve si ale otevřeme nabídku (dok) se seznamem vrstev. To provedeme přes příkazy WINDOWS-

>DOCKABLE DIALOGS -> VRSTVY nebo klávesovou zkratkou CTRL + L. V této nabídce budeme mít pod sebou přehledně naskládané jednotlivé vrstvy dokumentu, jejich pořadí je velmi důležité, neboť je třeba si uvědomit, že se na ně díváme „shora" a první je vidět obraz v první vrstvě a ten překrývá obraz ve spodních vrstvách, dál je vidět obraz ve druhé vrstvě shora atd. Změnou pořadí příslušných vrstev tak ovlivňujeme zobrazování příslušných obrazů v jednotlivých vrstvách

Důležité je, že i když budeme mít vrstev desítky, pracovat můžeme vždy pouze s označenou vrstvou. Na tu stačí kliknout levým tlačítkem myši v nabídce (doku) a zvýrazní se tmavším podkladem.

Zkusíme si trochu pohrát s vrstvami na zkušebním souboru. Jsou zde 3 vrstvy nad sebou v pořadí.....zelený trojúhelník, žlutý kruh a modrý čtverec:

Nejdříve si zkusíme jednotlivými objekty ve vrstvách posouvat. K tomu využijeme nástroje Přesun vrstev a výběrů z hlavního panelu nástrojů (klávesová zkratka M). Označíme aktivní vždy vrstvu s příslušným obrazcem a pomocí nástroje pro přesun tažením přemístíme objekt na novou pozici.

Trochu si práci usnadníme tím, že si necháme zobrazenou pouze jednu vrstvu s objektem, se kterým budeme pracovat a ostatní dočasně skryjeme. K tomuto slouží symbol „Oka" v panelu vrstev. Oko signalizuje, že vrstva je viditelná. Pokud ji chceme dočasně skrýt, aniž bychom ji úplně smazali, stačí na oko kliknout levým tlačítkem myši....zmizí a vrstva není viditelná. Opětovným kliknutím oko znova otevřeme a vrstva se zobrazí.K urychlení práce, pokud chcete zobrazit pouze jednu vrstvu a ostatní skrýt, stačít stisknout klávesu SHIFT a kliknout na oko příslušné, všechny ostatní se skryjí vrstvy

Jak jsme si již řekli, důležité je pořadí vrstev, tím určujeme, co a na jakém místě bude v dokumentu zobrazeno. Pořadí samozřejmě můžeme jednoduše měnit. Např. trojúhelník posunout až dolů...můžeme využít v paleté vrstev příslušných šipek (vrstva s trojúhelníkem

musí být aktivní!), nebo uchopíme jednoduše vrstvu levým tlačítkem myši a na novou pozici ji tažením přesuneme. V horní části palety Vrstvy najdeme jezdce pro nastavení krytí vrstvy. Pokud tažením k levému okraji hodnotu snížíme, bude celá vrstva částečně průhledná, pokud přesuneme jezdce úplně k levému okraji, vrstva bude průhledná úplně.

Mazání vrstvy se provádí jednoduše pomocí tlačítka se symbolem odpadkového koše vpravo dole na panelu vrstev (opět musíme mít aktivní vrstvu, kterou budeme mazat!)

Poslední příkaz, který si v souvislosti s vrstvami ukážeme je příkaz „Duplikovat vrstvu". Slouží k tomu, že si vytvoříme identickou kopii obrazu v nové vrstvě nad obrazem původním. V této nové vrstvě potom můžeme provádět nejrůznější úpravy.....jasu, kontrastu, lokální odbarvení apod.

A kdykoli se můžeme vrátit k původnímu obrázku tím, že vrstvu s úpravami smažeme, vytvoříme novou a začneme znova. Navíc pomocí přepínání zobrazení (symbol oka) lze jednoduše kontrolovat prováděné změny oproti původnímu obrazu. Vrstvu zduplikujeme buď příslušným tlačítkem na paletce Vrstvy, nebo příkazy VRSTVA -> DUPLIKOVAT VRSTVU z příkazové lišty pracovního okna s fotografií.

Doporučuji vždy když budete nějakým způsobem pracovat s fotografií vytvořit si duplikát do nové vrstvy a pracovat s ním. Při ukládání do formátu JPG se všechny vrstvy sloučí do jedné, pokud chceme vrstvy zachovat pro pozdější práci, je nutno uložit výsledný obraz ve formátu, jež vrstvy podporuje např. psd (pro Photoshop) nebo xcf (pro Gimp)!

Page 7: Gimp Manual[1]

4. HistogramK čemu je tedy histogram dobrý?Jednak nám dává přehled o tom, které jasy na fotografii převládají, jestli světlejší nebo tmavší. Ale hlavně z něj lze vyčíst, jestli jsou jasy rozloženy v plném rozsahu, to jest od černé po bílou.Pokud fotografie neobsahuje vůbec žádné čistě černé a bílé pixely, je na pohled šedivá a nevypadá dobře (až na zcela zanedbatelné procento výjimek, kdy je šedivost záměrem).

Na tomto obrázku je vidět, že úplně chybí jak bílá tak i další světlejší odstíny - histogram končí brzo a není až k pravému okraji. Při fotografování by tento nedostatek šel odstranit tím, že bychom např. nastavili korekci expozice do plusových hodnot tedy např. +1EV

Na tomto obrázku je naopak vidět, že úplně chybí černá i další tmavší odstíny - histogram začíná daleko a ne u levého okraje. Při fotografování by tento nedostatek šel odstranit tím, že bychom např. nastavili korekci expozice do mínusových hodnot tedy např. -1EV

Jak tento nedostatek napravit, pokud už máme fotografie takto vyfocené a nelze je pořídit znova? Řešením jsou úrovně, které tento nedostatek dokáží částečně elimovat a slouží i ke korektnímu celkovému zesvětlení nebo ztmavení fotografie.

ÚrovněDialogové okno pro práci s úrovněmi otevřeme příkazy BARVY -> ÚROVNĚ

Opět zde vidíme nám již známý histogram a rozložení jasů na fotografii. Náprava špatné expozice je velice snadná. Na konkrétním obrázku je vidět, že chybí černá a tmavší odstíny. Šipkou je u levého okraje naznačen černý jezdec, kterého uchopíme levým tlačítkem myši a přesuneme jej tažením doprava na začátek grafu

Page 8: Gimp Manual[1]

(zelená šipka) a potvrdíme tlačítkem BUDIŽ.

Tím nastavíme černý bod a rozložení jasů tak bude v plném rozsahu. Bohužel tímto postupem nám z fotografie vypadnou určité odstíny. Proto je výhodnější nápravu provést hned při fotografování. Stejným způsobem bychom napravili i absenci bílé - bílého jezdcem u pravého okraje bychom posunuli směrem doleva na konec grafu.

Zesvětlení nebo ztmavení fotografieNěkdy budeme potřebovat fotografie celkově zesvětlit nebo ztmavit. Vřele nedoporučuji používat příkazů BARVY -> JAS-KONTRAST. V tomto dialogu byste sice fotografii ztmavili či zesvětlili, ale současně s tím byste si posunuli i začátek nebo konec histogramu a fotografie by tak neobsahovala bílé nebo černé body. Pro lepší pochopení o čem mluvím, si to můžete vyzkoušet. Otevřete si dialog pomocí příkazů výše, jezdcem pro jas si fotografii upravte, potvrďte tlačítek BUDIŽ a nyní si zkontrolujte histogram.

Jak správně upravit jas fotografie?Řešením jsou opět úrovně a konkrétně prostřední jezdec, se kterým jsme ještě nepracovali. Ten právě slouží k celkovému zesvětlení nebo ztmavení fotografie a bílý a černý bod přitom zůstanou zachovány. Uchopíme levým tlačítkem myši prostředního jezdce a tažení jedeme k jednomu kraji histogramu a fotografie se nám buď bude zesvětlovat či ztmavovat.

Toto jsou základní úpravy, které bychom měli provádět s každou fotografií - zkontrolovat histogram, upravit černý a bílý bod a případně i celkový jas fotografie. Pokud tyto úpravy nebudeme provádět nebo pomocí špatných příkazů, nikdy nebudou naše fotografie vypadat dobře, budou zašedlé bez „šťávy".

Page 9: Gimp Manual[1]

5. Úprava jasu a kontrastu Asi nejhorší, co můžete fotografii udělat, je zkoušet úpravu jasu a kontrastu pomocí funkce BARVY -> JAS-KONTRAST. Jednoduché nastavení jasu a kontrastu je sice intuitivní podobně jako u televizoru, ale nijak vám nepomůže v zabránění "přepalů" tj. ztrátě kresby v jasech nebo ve stínech. Lepší řešení nabízí funkce BARVY-> ÚROVNĚ. Jde o jakýsi interaktivní histogram, v němž můžeme upravovat dynamický rozsah fotografie, a to jak všechny kanály najednou (roletka - volba Jas), tak jednotlivé kanály RGB (Red, Green, Blue). Uvedu jednoduchý příklad. Snímek na obrázku je příliš tmavý. Korekce v tomto případě spočívá v roztažení jasové škály pomocí posunutí pravého (jasy) a levého (stíny) posuvníku vstupních úrovní tak, aby se dotýkaly okrajů histogramu a v posunu středového posuvníku o kousek doleva tak, aby snímek působil jasově vyváženěji. Ještě lepší metodou je prakticky stejný postup, který provedete po jednotlivých kanálech. A pokud jste šikovní, podaří se vám současně vyvážit kanály tak, aby bílá byla jako po použití jistého známého pracího prášku.

Histogram je graf popisující rozložení jasu v obrazu. Jeho horizontální osa zobrazuje rozložení jasu v obrázku od černé vlevo po bílou vpravo, jeho vertikální osa zobrazuje počet bodů, které mají daný jas.

Jiným a též velice výkonným postupem je úprava tonality pomocí křivek. Funkci spustíte pomocí BARVY-> KŘIVKY. Úpravu tonality obrázku provedete tvarováním křivky pomocí myši a je možné pracovat stejně jako v případě funkce Úrovně buďto se všemi kanály najednou, nebo s jedním po druhém. Na našem příkladu je vidět, že automatika přístroje při snímání nezvládla jasy a ptakoještěr je vůči pozadí příliš tmavý. Tvar editační křivky je přizpůsoben tak, aby létající dinosaurus "vystoupil ze stínů" (levá část křivky) a aby zároveň nedošlo k dalšímu zesílení na beztak již vypálených jasech (pravá část křivky). Křivky jsou nesporně velice mocným nástrojem, ale jejich využití vyžaduje jistou praxi.

Page 10: Gimp Manual[1]

6. Masky Režim rychlá maskaMasky můžeme v tomto režimu použít k vytvoření přesného výběru nebo k úpravě výběru, který jsme pomocí některých základních nástrojů pro výběr již provedli a chceme jej „začistit". Maska má oproti prostému výběru (selekci) jednuzásadní výhodu -> lze ji dodatečně poměrně jednoduchým způsobem upravovat a navíc tento režim nám umožní prohlédnout si, jak vypadá např. prolnutý výběr, což ve stndardním režimu nelze dost dobře zjistit.

Můžeme postupovat dvojím způsobem.....vytvořit nanečisto výběr pomocí některého ze základních nástrojů pro selekce v Gimpu, nebo výběr vytvořit přímo v prostředí rychlé masky. Nejdříve si ukážeme první způsob.

Např. bych potřeboval z fotografie vybrat pouze ptáčka i s jeho kořistí. Pro hrubý výběr mohu použít např. nástroj Laso z hlavního panelu nástrojů a přibližně vybrat celý obrys.....nemusíte si dát příliš záležet, nedostatky výběru upravíme právě v režimu rychlé masky.

Jak je na obrázku vidět, tak výběr není zdaleka tak přesný, jak bychom potřebovali. Přepneme se proto do režimu rychlé masky. To můžeme provést buď pomocí tlačítka v levém dolním rohu pracovního okna (viz. obrázek), pomocí příkazů VYBRAT -> PŘEPNOUT RYCHLOU MASKU nebo klávesovou zkratku Shift+Q.

Nyní to, co bylo na obrázku vybráno je dál normálně vidět, pouze tam, kde výběr nebyl, tak je plocha potažena poloprůhlednou červenou barvou. K další práci budeme potřebovat nástroj štětec a černou respektive bílou barvu popředí.

Na hlavním panelu nástrojů vybereme nástroj štětec a v nabídce Volby nástrojů si v menu Stopa zvolíme příslušný průměr nástroje a zda budeme dělat výběr s ostrým okrajem (Circle) nebo výběr bude mít okraj prolnutý (Circle Fuzzy).

A celý princip práce v režimu rychlá maska je v tom, že tam, kde budeme chtít výběr rozšířit (přidat další oblast k výběru), budeme štětcem kreslit bílou barvou -> tím budeme ubírat červenou masku, a tam kde budeme chtít z aktuálního výběru něco ubrat, budeme štětcem kreslit černou barvou -> tím budeme červenou naopak masku přidávat.

Page 11: Gimp Manual[1]

Kreslíme vždy barvou popředí tj. horní čtverec pro výběr barev na panelu nástrojů , spodní slouží pro výplň pozadí. Klepnutím na bílou zahnutou šipičku na tamto tlačítko barvy přehodíme a pokud

klepneme na symbol malého černého a bílého čtverečku naopak v levém dolním rohu tlačítka, nastavíme barvy do výchozího postavení (pokud jsme např. nastavovali různé barvy pro pozadí a popředí, tak pro rychlý návrat k černé a bílé).

Tímto způsobem pomocí štětce a kombinace různých průměrů a prolnutí pro hrubší a jemnější práci, bychom měli vybarvit v režimu rychlé masky obrázek tak, aby to, co má být vybráno bylo standardně průhledné skrz masku a co vybráno být nemá, tak potaženo červenou maskou.

A pokud už máme výběr tímto způsobem provedený, přepneme se z režimu rychlé masky zpět do normálního režimu pomocí tlačítka v levém dolním rohu pracovního okna, pomocí příkazů VYBRAT -> PŘEPNOUT RYCHLOU MASKU nebo klávesovou zkratku Shift+Q..

Tím je výběr proveden přesně podle masky, kterou jsme štetcem vykreslili. Pokud bychom chtěli výběr ještě upravovat, není problém se opět přepnout do režimu rychlé masky a štětcem s bílou barvou výběr rozšiřovat nebo černou barvou z výběru ubírat.

Jednoduše můžeme v režimu rychlé masky provést výběr komplet bez předchozího hrubého výběru pomocí některého z nástrojů pro výběr. Stačí se přepnout do režimu rychlé masky, pokud nebyl proveden žádný výběr, bude celá fotografie potažena červenou maskou a my pomocí bílého štětce budeme v masce kreslit tam, co by mělo být vybráno.

Je to jednoduché, doporučuji vyzkoušet a určitě brzy přijdete na princip, jak rychlá maska funguje. V některém z dalších dílů si ukážeme další využití masek v Gimpu + jejich návaznost na kanály a cesty.

Page 12: Gimp Manual[1]

7. Obrazové režimy

Ještě než se pustíme do převodu barevných fotografií na černobílé, bude dobré si objasnit barevné režimy, se kterými Gimp pracuje.

Obrazové režimyGimp umožňuje podobně jako Photoshop použití několika různých systémů prezentace barev. V každém systému jsou základní barvy, pomocí nichž lze namixovat všechny ostatní. Jednotlivé systémy najdeme v nabídce: OBRÁZEK -> REŽIM. Jsou zde k dispozici systémy RGB, Odstíny šedi, Indexovaná barva.

RGB- nejpoužívanější barevný režim, se kterým budeme pracovat prakticky pořád. Tento systém generuje barvy tak, že mixuje základní barvy světla - červenou (red), zelenou (green) a modrou (blue).

Mají-li všechny nastavenou plnou intenzitu, výsledkem je bílá barva, je-li jejich intenzita nulová, výsledkem je černá barva. Pokud nebudeme chtít z nějakého důvodu pracovat v jiném režimu, je obvykle systém RGB tím nejvhodnějším pro práci v Gimpu. Všechny příkazy a nástroje pracují v tomto režimu, pro ostatní režimy je nabídka nástrojů omezená.

Stupně šedi- obraz v tomto režimu obsahuje podobně jako černobílá fotografie, pouze hodnoty jasu. Neobsahuje žádné informace o odstínu nebo sytosti (ty jsou charakteristické pro barevné obrazy). Obraz je prezentován pomocí 256 odstínů šedé, kdy 0 je absolutní černá a 256 absolutní bílá barva.

Indexovaná barva- tento systém umožní přiřadit 256 nebo ještě menší počet barev obrazu a tím reprezentovat miliony barev v případě plně barevného obrazu. Pokud zvolíme tento systém, zobrazí se dialogové okno, kde je možno nastavit ještě další parametry indexace, a tím dosáhnout zvláštních efektů.

* bohužel v této verzi pořád ještě Gimp neumí pracovat v režimu CMYK (někde jsem zahlédl zmínku, že to lze obejít pomocí doplňkového plug-inu...porozhlédnu se a případně doplním)

Převod barevné fotografie na černobílouExistuje několik možností, jak převést barevný obraz na černobílý:

1) První z možných způsobů již byl naznačen ve výčtu obrazových režimů. Nastavíme obrazový režim na Stupně šedi (OBRÁZEK -> REŽIM) a obraz bude reprezentován 256 odstíny šedé.

Pokud uložíme fotografii v tomto režimu, není již možný návrat k původní barevné podobě, ani není možné barevné tónování fotografie. Proto se tento způsob převodu jeví jako nejméně vhodný, přestože výsledná velikost souboru bude v porovnání s ostatními způsoby nejmenší.

2) Odbarvení obrazu pomocí příkazů BARVY -> ODBARVIT. Tímto způsobem obrázek pořád zůstává v barevném režimu RGB, pouze je sytost všech tří barevných kanálů stažena na nulu.

Page 13: Gimp Manual[1]

Výsledná velikost souboru bude v tomto případě větší než pokud bychom převedli obrázek do stupňů šedi, ale na druhou stranu můžeme jednoduchým způsobem fotografii tónovat.

Pro tónování takto odbarvené fotografie využijeme příkazů BARVY -> VYVÁŽENÍ BAREV. V dialogovém okně pak najdeme 3 jezdce a proti sobě vždy dvě barvy azurová - červená, purpurová - zelená, žlutá - modrá. Vždy když jedné barvy přidáváme, ubíráme odpovídají barvy na druhém konci. Podrobně si popíšeme toto dialogové okno v některém z příštích článků.

Jen si zkuste nastavit jezdce tímto způsobem: (nejdříve ale musíte fotografii odbarvit)

žlutá -30; purpurová -5; červená +30.....výsledkem by měla být fotografie natónovaná do tzv. sépie.

3) Poslední způsob, který si ukážeme je převod na černobílou fotografii pomocí míchání kanálů. I při tomto způsobu zůstává fotografie pořád v barevném režimu RGB. Mixér kanálů zobrazíme pomocí příkazů

BARVY -> SLOŽKY -> MIXÉR KANÁLŮ.

Fotografii z barevné na černobílou převedeme jednoduše tak, že zaškrtneme políčko „Monochromatické". To ale není vše, tímto způsobem můžeme výrazně ovlvnit výsledné podání černobílého obrazu. Pomocí 3 jezdců pro 3 základní barvy: červená, zelená a modrá lze ztmavit nebo naopak zesvětlit cíleně ty plochy v obraze, které odpovídaly před převodem příslušné barvě.

Např. velmi často se v obraze ztmavuje obloha...to odpovídá modré barvě. Uchopíme tedy jezdce u modré barvy a tažením k levému okraji ztmavíme obraz (např. na -30). Aby nám ale zůstali zachovány černé a bílé body, je nutno o stejnou hodnotu, ale opačným směrem posunout jezdce i jedné nebo obou zbývajících barev (součet všech 3 barev by měl být 100%), to už záleží na našem záměru.

Převod pomocí míchání kanálů nám umožňuje největším způsobem ovlivnit výsledné podání černobílé fotografie. Bohužel někdy se s těmito úpravami objeví i nežádoucí šum, hlavně pokud výrazně pracujeme s modrým kanálem.

Toto jsou tedy 3 základní způsoby, jak v prostředí programu Gimp převézt barevnou fotografii na černobílou. Záleží už pouze na Vás, který ze způsobů budete používat, ale rozhodně doporučuji alespoň vyzkoušet poslední z nich tj. míchání kanálů :-)

Page 14: Gimp Manual[1]

8. Výběry, lokální ztmavení oblohy

Kouzlo Gimpu a jemu podobných programů spočívá ale v tom, že pomocí nástrojů pro výběr si můžeme vybrat pouze určitou oblast (nebo oblastí několik) a pracovat pouze s nimi. Jako klasický příklad bych uvedl lokální ztmavení oblohy, nebo např. rozostření (rozmazání) pozadí fotografie a tím zdůraznění hlavního objektu v popředí apod.

Obdobně jako ve Photoshopu, i Gimp nabízí řadu nástrojů pro výběr od těch nejjednodušších, až po ty sofistikovanější. Mezi dva základní nástroje pro výběr určité části obrazu patří „Výběr obdélníkové oblasti" a „Výběr eliptických oblastí" z hlavního panelu nástrojů.

Ještě než se pustíme do práce na konkétní fotografii, opět doporučuji vytvořit si kopii do nové vrstvy a provádět úpravy v této vrstvě (viz. předchozí článek o vrstvách)Už samotný název těchto základních dvou nástrojů napovídá, k čemu se budou používat. Pokud kliknutím zvolíme na hlavním panelu některý z těchto nástrojů, tak ve spodní části je možno nastavovat další parametry.

První důležité parametry se nastavují hned v horním oddíle „Režim". Zde můžeme zvolit několik možností, co se bude provádět s dalším výběrem, který budeme aplikovat již na provedený výběr:

1) prvním tlačítkem budeme hotový výběr nahrazovat aktuálním,

2) druhá možnost nám naopak umožní k již hotovému výběru přičíst další a vybrat tak několik nespojitých oblastí v obraze současně,

3) třetí tlačítko zleva bude od hotového výběru odečítat oblast o kterou bude nový výběr ten stávající překrývat,

4) no a nakonec poslední tlačítko udělá průnik překrývajících se oblastí

Další parametr „Prolnout okraje" + nastavení poloměru prolnutí slouží k tomu, aby přechod vybranéoblasti nebyl ostrý, ale pozvolný do vytracena. Poloměr určuje jak velké prolnutí bude (důležité, pokud provádíme nějaké lokální úpravy, aby nebyl znatelný přechod).

V rozbalovacím menu ve spodní části pak můžeme určit, jak bude výběr vypadat, jaký bude mít tvar a velikost:1) První položka „Volný výběr" nám umožní pomocí levého tlačítka myši provádět libovolně velké obdélníkové výběry s libovolným poměrem stran.

2) Druhou možností „pevná velikost" si lze pomocí políček pro šířku a výšku výběru zadat konkrétní rozměr výběru v pixelech nebo jiné jednotce. Tato možnost se bude jistě hodnit webdesignerům, kteří potřebují např. webové tlačítko o přesné velikosti.

3) Poslední možnost „Pevný poměr stran" můžeme využít, pokud potřebujeme vytvořit výběr s určitým poměrem stran. Např. pro přípravu na fotografický papír s poměrem stran 3 : 2, stačí do políčka šířka zadat 3 a do políčka výška 2 (jednotky v tomto případě postrádají význam) a tažením vytvoříme výběr o zadeném poměru. (čtvercový výběr vytvoříme jednoduše nastavením šířky i výšky na stejnou hodnotu např. 1).

Page 15: Gimp Manual[1]

Prakticky stejné parametry se nastavují i pro eliptické výběry. Pro výběr kruhu stačí opět zvolit"Pevný poměr stran" a nastavit šířku i výšku na stejnou hodnotu opět např. 1. Samotný výběr pak provedeme u obou nástrojů jednoduše tak, že najedeme do předpokládaného levého horního rohu výběru (i u eliptických výběrů) a tažením vybereme požadovanou oblast. Pokud u toho stiskneme klávesu ALT, lze výběrem v průběhu tažení posunout na novou pozici a tam dokončit velikost výběru.

Pro náš případ však nevyhovuje ani jeden z těchto nástrojů.....plocha oblohy není ani pravidelný čtyřúhelník, ani elipsa či kruh. Budeme muset sáhnout po jiném nástroji. Dalším nástrojem pro výběr určité oblasti ja „Ruční výběr oblastí - Laso" z hlavního panelu nástrojů.

Výhoda tohoto nástroje je ta, že můžeme vytvářet libovolné výběry, pouze platí jedna zásada, v bodě, ve kterém začneme pomocí myši výběr vytvářet, v něm bychom měli i skončit, jinak to udělá Gimpza nás. Vybírat lze pouze spojité plochy. Parametry se nastavují stejné jako u předchozích nástrojů, tj. především „Prolnutí", pokud nechceme, aby byl přechod znatelný. Nevýhoda je, že musíme být při výběru hodně pečliví a pro přesnější práci je lepší použít tablet než myš.

Vzhledem k tomu, že na ilustračním fotu je výběr hodně členitý - tráva, chlupy atd., bude lepší využít některý z dalších nástrojů, které dokáží vybrat určité plochy podle rozsahu jasů.

Jedním z těchto nástrojů je „Výběr spojitých oblastí" opět z hlavního panelu nástrojů. Tento nástroj pracuje tak, že kromě nám již známých doplňkových parametrů se zadává i tzv. „Práh", který určuje jaký jasový rozsah bude vybrán od bodu, na který klikneme v obrazu levým tlačítkem myši.

Vyhlazování - vyhlazování hran u výběru

Prolnout okraje (VYBRAT -> ZAOBLENÍ) - stejné jako u ostatních nástrojů..... pozvolný přechod o nastaveném poloměru

Zvolit průhledné oblasti - umožňuje vybrat i zcela průhledné oblasti v obrazeSloučený vzorek - vytvoří výběr ze všech viditelných vrstev

Práh - udává rozsah jasu na základě kterého se bude výběr provádět

Page 16: Gimp Manual[1]

Tento nástroj funguje tak, že opomíjí barevnou stránku a zaměří se pouze na rozsah jasů od označeného bodu. Nenechte se zmýlit popisky u jezdce v hlavním okně. Nastavíme tedy parametr „práh" a kliknutím označíme bod, od kterého se bude srovnání provádět. Pokud je výběr příliš malý nebo naopak velký, upravíme hodnotu a zkusíme to znova. (Pokud je výběr malý a některé plochy potřebujeme přičíst, můžeme využít režim „Přidat k aktuálnímu výběru" druhý čtvereček nahoře a nemusíme zvyšovat hodnotu prahu).

Posledním nástrojem, který si ukážeme je „Výběr oblastí podle barvy". Funguje na úplně stejném principu jako předchozí nástroj se dvěma rozdíly.....bere v potaz i barevnou hodnotu bodu, který kliknutím označíte. Vybere tak všechny plochy v obraze, které jsou v zadaném jasovém rozsahu

(hodnota „Práh") a navíc jsou odpovídající barvy. Jinak je princip práce s tímto nástrojem shodný jako v předchozím případě. Za druhé...tento nástroj umožňuje vybrat najednou i nespojité oblasti v obraze.

No a pokud už máme vybranou určitou oblast obrazu např. oblohu, úpravy se budou aplikovat na výběr a ostatní plocha zůstane nezměněná (v našem případě ztmavení oblohy pomocí „Úrovní"). Někdy je rychlejší cestou jak dosáhnout určitého výběru vybrat naopak veškerou plochu se kterou pracovat nebudeme. Typický příklad: potřebujeme vybrat nějaký předmět na jednobarevném pozadí viz. obrázek. Nebudeme složitě vybírat předmět samotný (konvičku), ale pomocí nástroje pro „Výběr oblastí podle barvy" jednoduše vybereme celou bílou plochu okolo. A nyní stačí jen, abychom výběr otočili pomocí příkazů VYBRAT -> INVERTOVAT z příkazové lišty pracovního okna.

Vidíte, že nástrojů pro výběr je několik a pro každou situaci se hodí nějaký jiný. Nezapomeňte, že není problém tyto nástroje mezi sebou kombinovat tj. začít např. výběrem spojité plochy, zapnout režim přičtení výběru a celý výběr např. dotáhnout pomocí lasa atd.

Page 17: Gimp Manual[1]

9. Křivky – úprava tonality

K úpravě digitálních fotografií budeme nejčastěji používat dva nástroje: Úrovně a Křivky. Funkci úrovní jsme si již vysvětlili. Pomocí úrovní můžeme maximalizovat tonální rozpětí snímku od úplně černé po úplně bílou (nastavením bílého a černého bodu). Fotografie tak získá na kontrastu.

Pomocí křivek můžeme zvýšit kontrast nevýrazných snímků nebo zesvětlit tmavé partie, anižbychom ztratili kresbu. Při práci s křivkami lze měnit rozložení jasů ve fotografii beze ztráty kresby či detailů. Tímto způsobem lze pracovat nejen s celkovým tonálním podáním, ale můžeme jemně upravovat i barvy - za pomocí křivek v jednotlivých kanálech RGB.

Jak křivky fungují a kde je hledat?Ještě než se pustíme do práce, opět si vytvoříme duplikát obrázku do nové vrstvy a budeme pracovat v této nové vrstvě (VRSTVA -> DUPLIKOVAT VRSTVU).

Nástroj „Křivky" najdeme za příkazy: BARVY -> KŘIVKY. Zobrazí se následující dialogové okno, na kterém si základní princip tohoto nástroje vysvětlíme.

Budeme-li chtít upravovat celkovou tonalitu snímku - jeho jas a kontrast ve všech kanálech současně, potom v dialogu „Kanál" necháme volbu Jas. Pokud bychom upravovali pouze jeden barevný kanál (např. modrý pro oblohu) zvolíme jej.

V hlavní části okna křivek vidíme naznačený histogram a především dvě stupnice s rozložením jasů od černé po bílou. Nejdůležitější je však diagonální čára vedoucí z levého dolního do pravého horního rohu (tzv. Křivka).

Page 18: Gimp Manual[1]

Vodorovná stupnice nám ukazuje „VSTUPNÍ" rozsah od černé po bílou a histogram naznačuje počet bodů příslušného tónu. Svislá stupnice nám naproti tomu ukazuje, jaká bude tonalita původního bodu po posunu křivky do nové polohy tedy „VÝSTUPNÍ" rozsah. Diagonálu (Křivku) můžeme uchopit levým tlačítkem myši v libovolném místě a posunout směrem nahoru nebo dolů. Tím dojde k transformaci tónů značených na vodorovné stupnici na novou hodnotu viditelnou na svislé ose. Vzhledem k tomu, že se předpokládá spojitá transformace, pokud uchopíme jeden bod křivky a posunete ho jinam, křivka zůstane souvislá a celá se prohne a přizpůsobí tomu, jak chcete tento jeden tón upravit - upraví se i ostatní tóny v pozvolnou změnu.

Nejlépe funkci křivek pochopíte asi z několika příkladů:

Zesvětlení a ztmavení obrázkuNa začátek si ukážeme to nejjednodušší, co lze za pomocí křivek dělat - celkově zesvětlovat nebo ztmavovat obrázek. Stačí najet myší doprostřed diagonály a posunout ji směrem nahoru (viz. obrázek). A pokud odečteme tonalitu bodů na obou osách, tak vidíme, že u původního rozložení (modrá diagonála a žluté čáry) jsou tóny totožné (stejně šedé). Pokud jsme ale posunuly křivku směrem nahoru, došlo tím i k posunu tonality o několik světlých tónů nahoru a tím jsme dosáhli zesvětlení obrázku.

Jistě si sami odpovíte, jakým způsobem bychom naopak ztmavili obrázek?! Ano správně, opět bychom uchopily diagonálu uprostřed, ale tentokrát ji posunuly opačným směrem tj. dolů.

Upravení kotrastu obrázku pomocí křivekZesvětlením nebo ztmavením obrázku to ale zdaleka nekončí. Vytvarováním křivky do určitého tvaru můžeme dosáhnout zvýšení nebo snížení kontrastu. Pokud budeme chtít zvýšit kontrast, chceme vlastně zvýšit rozdíl mezi jednotlivými tóny - tmavé tóny ještě o něco více ztmavit a světlé naopak zesvětlit. Střední tóny přitom budeme chtít ponechat tak jak jsou. Zde již s jedním bodem k posunutí křivky nevystačíme a budeme si muset pomoci 3 body na křivce - pro tmavé tóny, střední tóny a světlé tóny. Kliknutím myši si je umístíme na diagonálu a posunutím do nových pozic podle obrázku dojde ke zvýšení kontrastu. Tento tvar křivky svým tvarem připomíná písmeno „S" a slouží tedy ke zvýšení kontrastu.

Page 19: Gimp Manual[1]

Snížit kontrast již jistě dokážete sami. Je nutné si jen uvědomit, že nebudeme zvyšovat rozdíly mezi tóny, ale naopak snižovat. Tj. tmavé tóny zesvětlíme a světlé ztmavíme, střední tóny opět zůstávají. Postup bude stejný pouze krajní body budeme posouvat opačným směrem než vpředchozím případě.

Shrnutí + doporučeníPokud chápete princip práce s křivkou, pak už pro Vás nebude problém cíleně upravovat určité tóny v obraze libovolným směrem. Tvar křivky může být libovolný a můžeme použít libovolný počet kotvících bodů. Chceme-li nějaký tón ztmavit budeme v příslušném místě posouvat křivku směrem dolů a naopak. Sklon křivky reprezentuje kontrast - čím větší sklon, tím větší kontrast, a naopak.Klasickou křivku „S" pro zvýšení kontrastu jsme si již ukázali. Existují další charakteristické, často používané tvary např. ve tvaru písmene „M". Ta dokáže oživit matné, příliš tmavé fotografie - zvyšuje kontrast v jasech i stínech (v omezené míře).Jak již bylo řečeno, příkré úseky křivky kontrast zvyšují a ploché jej snižují. Jakmile zvýšíme kontrast v jedné oblasti, musíme počítat s tím, že jinde se naopak sníží. Pozor, aby některé oblasti v obrázku v důsledku práce s křivkou nebyly příliš ploché nebo matné. Rovněž pozor na prudké změny ve směru křivky.

Page 20: Gimp Manual[1]

10. srovnání horizontu - otočení fotografiePokud fotografujete např. vodní plochu, měla by být vodorovně, jinak působí dojmem, že voda vytéká (pokud není náklon tvůrčím záměrem), nebo svislé linie např. sloupy, stromy, zdi budov atd. by měly být srovnané do svislice, jinak opět nepůsobí přirozeně a vypadá to, jako by se fotografie kácela k jedné straně (opět pokud to není tvůrčím záměrem). Někdy v zápalu fotografování nebo nedostatku času nám může takováto drobnost uniknout. V případě papírové fotografie pomohou už jen nůžky a odpadkový koš, u digitální fotografie otočení obrazu a ořez.

Na ilustrační fotografii je vidět, že náklon působí moc rušivě a tak si fotografi otočíme tak, abychom horizont srovnali a pak prosvítající spodní plátno ořízneme. Abychom se mohli lépe orintovat, jestli je již hladina vodorovně, přidáme si do obrázku pomocnou vodorovnou linku. Stačí najet kurzorem myši na horní pravítko, stisknout levé tlačítko myši a umístit linku kam budeme potřebovat, podobně můžeme vložit i svislou pomocnou linku, ale za použití svislého pravítka.

Nyní vybereme z hlavního panelu nástroj pro otočení obrázku(shift+R). U kurzoru myši se zobrazí symboly otáčejících se šipek, stačí najet do jednoho z rohů fotografie, stisknout levé tlačítko myši a otáčet příslušným směrem. K orientaci slouží pomocná linka. Po otočení do nové polohy potvrdíme tlačítkem ROTOVAT v dialogovém okně, které se objevilo, když jsme začali fotografií otáčet.

Bohužel, tím, že jsme fotografii otočili, se některé části dostali mimo plátno a pod nimi prosvítá podklad. Takže po takovémto otočení je ještě nutné fotografii oříznout, abychom se zbavili takto prosvítajících rohů .

Page 21: Gimp Manual[1]

11. Úprava perspektivyPostup při úpravě kolinearity (rovnoběžnosti) sbíhavých linií například u "padajících" stěn budov je obdobný. Nejprve si připravte několik pomocných linek, které vám ulehčí odhad sklonu srovnávaných hran. Pomocí volby NÁSTROJE->PERSPEKTIVA, klávesovou zkratkou [Shift+p] nebo výběrem téže funkce z panelu nástrojů spusťte změnu perspektivy. Vlečením rohů snímku můžeme fotografii deformovat až do dosažení kýženého výsledku. Méně intuitivní, ale přesnější je využití stejného příkazu se změnou nastavení volby nástroje do režimu Zpět (Korektivní). Pak kliknutím a vlečením napasujte mřížku na linie budovy a stiskem tlačítka Transformace potvrďte provedení funkce.

Page 22: Gimp Manual[1]

Po úpravě perspektivy nebo po srovnání sklonu snímku se nevyhnete ořezání fotografie.

Page 23: Gimp Manual[1]

12. Klonování a záplatyKlonovací razítko

Funkci "Klonování" najdeme v panelu nástrojů pod symbolem razítka ( tlačítko C ) nebo ji vybereme z roletového menu "NÁSTROJE –> KRESLÍCÍ NÁSTROJE –> KLONOVAT". Jelikož plocha přídě lodi, kterou budeme nahrazovat okolní vodou je poměrně rozsáhlá, zvolíme největší stopu s neostrým okrajem "Circle Fuzzy 19". Stiskneme tlačítko "Ctrl" a myší vybereme první bod zdrojové plochy. Pustíme tlačítko "Ctrl" a kreslením (vlečením myši) po cílové ploše na ni přenášíme obsah zdrojové plochy.

Pozor na pravidelně se opakující uměle vypadající vzory tzv. "klonovací artefakty". Abychom se jim vyhnuli, je nezbytné uvážlivě měnit zdrojové body pomocí klávesy "Ctrl". Především u černobílých snímků a u snímků, v nichž budete klonovat jemné tonální přechody, se neobejdeme bez změny hodnoty "Krytí" na kartě nástroje (např. na 50%). Nižší hodnota krytí zeslabí "sytost" přenášené plochy stejně, jako když při malování vodovkami zředíte barvu. Její postupné nanášení vám umožní snáze dosáhnout potřebného tónu. Také doporučuji zmenšení průměru nástroje, jakmile se z volné plochy dostanete blíž objektům, které nechcete překrýt naklonovanou plochou.

Page 24: Gimp Manual[1]

Pro klonování jsou nejvhodnější stopy kruhového tvaru s ostrým nebo neostrým (Fuzzy) okrajem. Neostrý rozmazává přechod mezi naklonovanou a původní plochou, ostrý umožňuje klonování mnohem přesněji "dotáhnout" k ploše, kterou nechceme překrýt (v naší ukázce okraj sloupu).

Další užitečné volby klonovacího razítka:

• Škála – mění měřítko stopy v rozsahu zmenšení na jednu setinu průměru stopy až po jeho desetinásobné zvětšení.

• Ostré hrany – bez ohledu na typ stopy přepíná ostrý / neostrý okraj stopy. • Aplikovat chvění – vnáší do přesného přenesení zdrojové plochy náhodnou odchylku. • Zarovnání – nastavuje způsob, jakým je cílová oblast svázaná se zdrojovou.

Před započetím klonování se vyplatí záloha předchozí práce do jiného souboru nebo alespoň do nové vrstvy. Může se stát, že to, co jste pracně naklonovali v jednom zvětšení, vypadá v jiném odporně. Pečlivější z nás si pro kontrolu vytvoří několik pohledů s různými hodnotami "zoomu", my ostatní alespoň občas "zazoomujeme" a zhodnotíme, jak se nám práce daří. Především zpočátku se vám často podaří dosáhnout naprosto nepoužitelného výsledku. U klonování platí dvojnásob úsloví o "učeném a parašutismu".

Dráty elektrického vedení přidají na kráse málokteré fotografii. Naše druhá ukázka je zaměřena na postup, jak se jich zbavit bez použití kleští. Omezíme se na horní z obou drátů.

Page 25: Gimp Manual[1]

Nastavíme si takovou velikost stopy, aby s malou rezervou překryla drát včetně kontur po softwarovém doostření. Stiskneme klávestu „Ctrl“ a vybereme si zdrojový bod kousek nad drátem. Poté klikneme levým tlačítkem myši na počátek budoucího překrytí drátu zdrojovou plochou. Stiskneme a držíme stisknutou klávesu „Shift“ a myší vybereme koncový bod překryté části drátu.

Odstranění zbytku drátu zasahujícího do další kresby provedeme opatrným klonováním kus po kusu tak, aby editace nebyla rozpoznatelná. V případě rovných hran přenášíme body vždy v jejich směru. Také můžete s výhodou použít nastavení roletky "Zarovnání" (viz. výše) na "Sledující" a zvolit cílový a zdrojový bod tak, aby pomyslná spojnice mezi nimi byla přesně rovnoběžná s hranou objektu.

Page 26: Gimp Manual[1]

Klonování je ideální technikou pro retuš menších objektů. V případě naskenovaných podkladů jím snadno odstraníte škrábance, vkopírované chloupky, přehnutí předlohy apod. Je též ideální pro opravu rozměrově malých vad pleti u portrétů. Úprava rozměrných ploch pomocí klonování je ale zdlouhavá a ne vždy vede k optimálnímu výsledku. Tam, kde je to možné, se vyplatí kombinovat klonování se záplatou, tedy s kusem obrazu zkopírovaným z jiného místa snímku.

ZáplataNa snímku zámku Lednice ruší červeně a modře pruhovaný stožár. Jistě má svoji praktickou funkci, ale nám poslouží pro ukázku použití záplaty.

Pro její výběr použijeme funkci "Volný výběr". Najdeme ji pod ikonou s lasem v panelu nástrojů nebo v roletovém menu "NÁSTROJE –> NÁSTROJE PRO VÝBĚR –> VOLNÝ VÝBĚR". Vlečením myši vybereme kus oblohy těsně přiléhající ke stožáru. Volný výběr je pro tvorbu záplat výhodný z toho důvodu, že nevytváří nápadné pravidelně vypadající hranice. Ovšem nemusíte se omezovat pouze na něj – lze použít jakýkoli způsob výběru.

Page 27: Gimp Manual[1]

Blikající čárkovaná čára, která bývá často přezdívána "běhající mravenci", označuje hranici oblasti výběru. Vybranou budoucí záplatu zkopírujeme pomocí klávesové zkratky "Ctrl + C" nebo pomocí příkazu z roletového menu "Upravit – Kopírovat", vzápětí ji vložíme do obrázku a posuneme tak, aby co nejlépe zakrývala nežádoucí část obrazu a aby současně co nejvíce navazovala na ostatní části obrazu.

Viditelné hranice záplaty a zbylou část stožáru odstraníme pomocí klonování. V naší ukázce máme vše ulehčeno jednoduchostí záplatované plochy. Namítnete, že je možné totéž vyřešit bez pomoci záplat. V našem příkladu jistě, ale práce by šla o hodně pomaleji. Záplaty samozřejmě není možné používat vždy, ale je-li to trochu možné, jejich použití se vyplatí.

Page 28: Gimp Manual[1]

Z uvedených ukázek je jasně vidět, že jednoduché retuše snímků jsou díky výkonnému editoru poměrně snadnou záležitostí. Stačí trocha trpělivosti, pečlivosti a cviku.

Page 29: Gimp Manual[1]

13. ZoomFunkce zoom zvětšuje nebo zmenšuje zobrazení editovaného obrázku, aniž by jakkoli zasahovala do jeho vlastností. Začínající uživatelé objeví velice brzy ikonu "Lupy" symbolizující funkci přiblížení v panelu nástrojů a jeho volby "Přiblížit" a "Oddálit" na kartě "Přiblížení". Mnozí též používají položku "Zobrazení" z roletového menu. Přestože jde o jeden ze základních nástrojů, který je užíván velice často, je překvapivé jak málo uživatelů přejde na efektivnější způsob ovládání pomocí klávesových zkratek. Doporučuji zvládnout alespoň čtyři základní:

• "1" - zobrazí obrázek 1:1 • "Shift - Ctrl - E" - Přizpůsobit obrázek rozměrům okna • "+" - oddálit • "-" - přiblížit

Vyspělejší uživatelé ocení možnost současného použití několika pohledů na tentýž obrázek. Přidání dalšího pohledu naleznou v roletovém menu "ZOBRAZENÍ –> NOVÝ POHLED". Stejně tak může pomoci otevření

navigačního okna – roletové menu "ZOBRAZENÍ –> NAVIGAČNÍ OKNO". Posouvání obdélníku s výřezem je v mnoha případech šikovnější než "lovení" správného výřezu pomocí posuvníků.

Page 30: Gimp Manual[1]

14. Odstranění efektu červených očí

Pokud fotografujete při nízké hladině osvětlení a použijete blesk (především vestavěný), můžete se u portrétů setkat s tzv. efektem červených očí. Určitě jste již takové fotky viděli, postavy pak vypadají jak angorský králík. Tento efekt je způsoben odrazem světla z fotografického blesku na očním pozadí. Lidé v šeru totiž mají široce roztaženou duhovku a krátký silný záblesk - vycházející z blesku umístěného blízko objektivu aparátu - projde do oka dříve, než se otvor stáhne a odrazí se od sítnice zpět.

V dnešním článku Vám ukážu velice jednoduchý způsob, jak takovéto fotky zachránit následně úpravou v editoru Gimp.

Celý princip je v tom, že pomocí nástroje Laso pro výběr označíme červenou duhovku a tu pak obarvíme.

Abychom pracovali dostatečně přesně a označili opravdu jen tu oblast, kterou budeme chtít odbarvit, doporučuji si změnit zobrazení fotografie a příslušnou oblast s okem si zvětšit . Nyní budeme potřebovat nástroj pro výběr nepravidelné oblasti a označit pouze červenou část oka. Pro takovéto výběry je ideální nástroj Laso, který jsme si představili v jednom z předchozích článků.

Na hlavním panelu vybereme nástroj Laso a ve spodní části můžeme nastavit další parametry, jako jsou vyhlazování a prolnutí okraje výběru, aby přechod byl postupný a nebyl tak viditelný. Pak již stačí pomocí myši příslušnou oblast při stisknutém levém tlačítku myši označit. V bodě, ve kterém výběr začneme, výběr i ukončíme, abychom vytvořili spojitou oblast.

Vybranou oblast nyní jednoduše obarvíme. V příkazové liště pracovního okna s fotografií vybereme příkazy: BARVY -> OBARVIT. Otevře se dialogové okno, ve kterém si můžeme nastavit pomocí horní jezdce Odstín nastavit odstín barvy do jaké bude duhovka obarvena (do zelena, modra, hněda), pomocí zbývajíchc dvou jezdců sytost a světlost si pak upravíme hustotu krytí a jas obarvované oblasti. Vše potvrdíme tlačítkem BUDIŽ a stejným způsobem budeme postupovat s druhým okem.

TIP: Pokud bychom nastavovali parametry obarvení pro obě oči stejné, nebo hodně podobné, nemusíme dělat jedno oko po druhém, ale označíme obě oči najednou a úprava bude platit pro všechny označené oblasti.

Toto je asi nejjednodušší způsob, jak se nepříjemného efektu červených očí zbavit. Na podobném principu funguje tato funkce například v oblíbeném Zoner Photo Studiu. Efekt se dá částečně eliminovat již při samotném fotografování pomocí funkce pro redukci červených očí, ale ani toto není všespásný nástroj a občas bude potřeba částečnou korekci provést.

Page 31: Gimp Manual[1]

15. Zpracování RAWu

Tahle otázka je trošku koplikovanější, ale ve finále lze říct....ANO, editor Gimp ostatně jako každý slušnější editor umí zpracovat fotografie, které byly uloženy do formátu RAW. Je ovšem potřeba doinstalovat doplněk (plu-in), který tento formát umí zkonvertovat. Existuje jich několik např. rawphoto, ale my se budeme věnovat pluf-inu UfRaw, který umožňuje velice slušné možnosti nastavení a zpracování tohoto formátu. Ke stažení ho najdete na adrese: http://prdownloads.sourceforge.net/ufraw/ufraw-0.9.1-setup.exe?use_mirror=superb-west

Nejdříve je potřeba si doplněk stáhnout (viz. odkaz nahoře) a poté nainstalovat. Instalační soubor má cca 1.15MB a provede Vás klasický průvodce, který Vám na začátku oznámí, že je potřeba mít nainstalovanou knihovnu GTK+, v dalším kroku Vás jen upozorní, že pokud máte nainstalovaný Gimp, plugin se nainstaluje do stejného adresáře. Tento doplněk lze tudíž provozovat samostatně např. při konverzi do jiného formátu (ppm, tiff nebo jpeg) nebo společně s programem Gimp, pokud chceme fotografii přímo do Gimpu otevřít a upravit. Zbytek průvodce už je klasika a nečíhá na Vás žádné nebezpečí.

Konverze přímo do GimpuUkážeme si postup, jak zkonvertovat RAW soubor přímo do prostředí program Gimp, abychom jej mohli následně upravovat jako libovolný bitmapový obrázek. Po nainstalování pluginu ufraw, stačí soubor klasicky otevřít...SOUBOR -> OTEVŘÍTPři otevírání se nám otevře dialog, který slouží k nastavení paramtrů pro konverzi formátu RAW. Vysvětlíme si stručně alespoň nejdůležitější funkce. Přesto pokud si vše projdete postupem pokus - omyl, tak no to jistě brzy přijdete sami :o).

Page 32: Gimp Manual[1]

V horní části nahoře najdete RAW histogram, který jsem dosud úplně nepochopil a raději se řídím klasickým histogramem na který jsem již zvyklý vlevo dole. V největší pravé části je pak náhled obrázku, na kterém si můžete prováděné změny zkontrolovat. Mezi nejdůležitější nastavení patří především úprava expozice a korektní vyvážení bílé - záložka WBV dialogu Exposure můžeme dodatečně nastavit pomocí jezdce korekce expozice do plusových nebo záporných hodnot. Zhruba to odpovídá nastavení +- korekce EV při fotografování. Kliknutím na tlačítko s ozubenými koly provede program korekci automaticky, což je rychlejší možnost.....přesto doporučuji raději provést ručně a zkontrolovat histogram. (tlačítkem se zakroucenými šipkami vrátíme vše do výchozího stavu)Další důležitý dialog slouží k nastavení teploty světla - Temperature. Opět pomocí jezdce můžeme nastavit světlo do chladnějších nebo teplejších poloh (v okénku vpravo je udána teplota světla v Kelvinech).Samostatné nastavení pro složku zelené barvy je hned pomocí jezdce Green.

Na druhé kartě Base si můžete pomocí křivky nastavit základnu histogramu.....těžko se to vysvětluje, ale když si zkusíte s křivkou zahýbat a zkontrolujete si jednak náhled vpravo a hlavně histogram vlevo dole, určitě na to přijdete :o)

Na třetí kartě Color.....ten název mi v tomhle případě moc nesedí, protože barvy se upravují na úvodní kartě WB, se budeme zabývat nastavením celkového jasu fotografie, odpovídá to nastavení úrovní...pomocí jezdce Gamma.

Trochu přeskočíme a řekneme si stručně něco o posledních dvou kartách:

Zoom - zde nastavíme poměr zobrazení náhledu v pravém okně

Exif - asi není třeba vysvětlovat, jde o exif informace k fotografii

Poslední karta o které jsme si ještě nic neřekli je Corrections, kde lze nastavit pomocí jezdce Saturation saturaci (sytost barev), ale především je zde k dispozici klasická křivka, pomocí níž můžeme trochu vytáhnout stíny, potlačit světla atd.

No a pokud máme vše nastaveno, vpravo dole potvrdíme tlačítkem Budiž a Ufraw nám zkonvertuje podle nastavení obrázek přímo do prostředí programu Gimp, kde můžeme provádět další úpravy. Celkově lze říct, že tento plug-in obsahuje to nejnutnější pro správnou konverzi RAWu a jde s ním dosáhnout velmi dobrých výsledků. Vše je potřeba si osahat a vyzkoušet pro konkétní fotografii, těžko dávat nějaká konkrétní doporučení.

Page 33: Gimp Manual[1]

16. DoostřeníPo převzorkování fotografie vždy dojde k jejímu rozostření. GIMP nabízí dva způsoby jak snímek doostřit. Prvním z nich je jednoduché doostření, které spustíme pomocí "FILTRY –> VYLEPŠENÍ –> DOOSTŘIT". Ta má v pomocném okně pouze jednu volbu „Ostrost“. Fotografie z našeho příkladu byla pořízena digitální zrcadlovkou za jasného slunečného dne. Není tedy ovlivněna předchozím doostřováním ve fotoaparátu ani šumem. Proto si můžeme dovolit "Ostrost" nastavit na hodnotu kolem "třiceti".

Jednoduché doostření má několik nevýhod. Zvýrazňuje nejen kresbu obrazu, ale také šum a má při větších nastavených hodnotách parametru "Ostrost" tendenci vymýt mikrodetaily snímku. Lepší výsledky dává doostření pomocí tzv. neostré masky (unsharp mask). Najdete ho v roletovém menu v cestě "FILTRY –> VYLEPŠENÍ –> MASKOVAT ROZOSTŘENÍ".

Funkce "Maskovat rozostření" pracuje na principu zvyšování kontrastu na hranách a v jemných detailech. Její výsledek je závislý na třech parametrech. Poloměr určuje šířku ostřicí kontury v obrazových bodech, "Míra" nastavuje zvýšení kontrastu detailů (hran) a parametr "Práh" udává rozdíl úrovně tonality obrazových bodů, které budou ignorovány. Osobně nemám rád přeostřené snímky, a proto jsem u našeho příkladu nastavil hodnoty "Poloměr" na 0,1, "Míra" na 0,5 a "Práh" na 0. Je-li snímek více zašuměný, nastavte nejprve hodnoty "Poloměr" a "Míra" a až poté zkuste snížit zvýraznění šumu pomocí parametru "Práh", ale ne víc než na hodnotu 14.

Page 34: Gimp Manual[1]

Nastavení jednotlivých parametrů závisí na rozlišení snímku, množství šumu a charakteru scény. Jiné bude nastavení jejich nastavení pro portrét, jiné pro krajinu. Navíc se parametry navzájem ovlivňují. Například čím menší "Poloměr" nastavíte, tím větší "Míru" si můžete dovolit, aniž by došlo ke vzniku rušivých kontur kolem výrazných hran v obrázku. Parametr "Práh" nastavujeme podle zašuměnosti obrázku – zaostření pak bude méně zvýrazňovat šum, ale také se vyhne zvýraznění méně kontrastních detailů. Připomínám, že zdrojový obrázek vznikl na čipu DSLR, pro sken z negativu by byly hodnoty značně odlišné. Důležité je použít funkci "Maskovat rozostření" pouze jednou, a to až na závěr úprav. Jinak dojde ke vzniku nehezkých kontur na výrazných hranách obrázku stejně tak jako při výrazném přeostření.

Měl bych ještě připomenout, že v některých případech se vyplatí postupná změna rozlišení. Jde o zmenšování snímku v několika krocích, přičemž po každém z nich provedeme doostření snímku pomocí funkce "FILTRY –> VYLEPŠENÍ –> DOOSTŘIT".

Page 35: Gimp Manual[1]

17. OdšuměníZkusme si například přidat zásuvný modul pro odšumování fotografií "DeNoise" do GIMPu pracujícího pod Windows. Stáhneme soubor denoise_bin+doc.zip obsahující zásuvný modul a dokumentaci. Rozbalíme ZIP archiv a soubor denoise.exe zkopírujeme do adresáře C:\Program Files\GIMP-2.0\lib\gimp\2.0\plug-ins. Poté stačí spustit GIMP a už můžeme v jeho menu najít příkaz "FILTRY –> VYLEPŠENÍ –> DENOISE".

Page 36: Gimp Manual[1]

18. Simulace menší hloubky ostrostiPříliš velká hloubka ostrosti snímků značně znevýhodňuje současné digitální kompakty oproti zrcadlovkám. Některé náměty nesnesou „vše ostré“, na snímcích působí ploše a nepřirozeně. Nemyslím si, že by se výrobci fotoaparátů vzdali malých relativně levných a snadno vyrobitelných snímacích čipů, jimiž jsou kompakty až na vzácné výjimky vybaveny. Tam, kde nepomůže fotoaparát, může pomoci GIMP.

Princip vytvoření většího prostorového dojmu je jednoduchý. Stačí oddělit část scény, kterou chceme mít ostrou od části, která bude následně rozostřena. Rozdělení provedeme pomocí výběru a rozkopírování částí obrazu do různých vrstev. Moderní rastrové editory, mezi něž GIMP patří nabízí řadu možností, jak výběr provést. V minulém dílu seriálu jsme si předvedli „Volný výběr“ (Laso) a mnozí uživatelé jistě znají funkci „Přibližný výběr“ (Magická hůlka). Zkušenější upřednostní nástroj „Cesty“ a nejpokrokovější použijí nový nástroj "Výběr popředí“, který byl poprvé představen v nedávno vydané verzi 2.4. Každý z uvedených způsobů má svoje výhody a nevýhody. Pro jednoduchou, přesnou a poměrně efektivní práci je ale dle mého mínění nejvýhodnější postup s využitím rychlé masky.

Celý postup si předvedeme na momentce pořízené kompaktním fotoaparátem.

VrstvyJeště než se do něj pustíme, bude užitečné, něco si říci o vrstvách. Jsou natolik důležité, že v minulosti byly rastrové editory kastovány na vyspělé, umožňující práci s vrstvami a na jednoduchá „kreslítka“.

Vrstvy si můžeme představit jako tabule skla položené na sobě. Pro úplné začátečníky bývá pochopení vrstev složité. Usnadněme si ho pomocí jednoduchého příkladu, který je k dispozici ke stažení. Obrázek obsahuje tři vrstvy, které jsem nazval obdélník, trojúhelník a kruh. Všimněte si, jakým způsobem se vrstvy na obrázku překrývají. Aktivní (můžeme do ní kreslit) je vrstva s modrým kruhem, jejíž prezentace je na panelu modře zvýrazněna. Posuvník „Krytí“ ovládá průhlednost vrstvy.

Page 37: Gimp Manual[1]

Pomocí symbolu oka můžeme zapínat a vypínat viditelnost vrstvy. Upozorňuji, že aktivita a viditelnost vrstvy spolu nesouvisí. Začátečníkům se často stává, že si zvolí aktivní vrstvu s vypnutou viditelností a kreslí do ní. Nejprve je jim divné, že kreslicí nástroje nefungují, po „zviditelnění“ vrstvy je překvapí, že fungovaly správně. Ale to je už většinou pozdě.

Kontextové ikony umístěné na dolním okraji panelu „Vrstvy“ mají následující význam. První zleva vytváří novou vrstvu, další dvě umožňují měnit pořadí vrstev, další se symbolem dvou obrázků kopíruje aktivní vrstvu a poslední s jednoznačným symbolem koše ji maže.

Základní minimum práce s vrstvami máme zvládnuto, můžeme se vrátit k původní úloze. Před jejím započetím doporučuji uložení obrázku do interního formátu GIMPu – XCF. Pouze tento formát vám při uložení zachová vrstvy, kanály, pomocné linky atd. Uložení do běžně podporovaných formátů TIF nebo JPG provedeme až na konci práce. Začneme vytvořením kopie vrstvy „Original“ v obrázku z našeho příkladu, nazveme ji „Pozadí“. Poté vytvoříme novou prázdnou vrstvu s průhledným pozadím a nazveme ji „Popředí“.

Rychlá maskaRychlou masku zapneme pomocí tlačítka v levém dolním rohu okna s obrázkem nebo pomocí příkazu „VYBRAT –> PŘEPNOUT RYCHLOU MASKU“ a nebo efektivněji pomocí klávesové zkratky „Shift + Q“. Maska vypadá jako červeně zabarvená průhledná fólie a nápis „Qmask“ nás informuje o tom, že je maska aktivní.

Page 38: Gimp Manual[1]

Vybereme si vhodný nástroj, například kruhový štětec s měkkým prolnutím, zvolíme bílou barvu a už můžeme začít ubírat masku. Pamatujme si, že malování bílou barvou masku ubírá, malování černou barvou, ji přidává. Pro změnu barvy s výhodou využijeme přepínání „Barvy popředí a pozadí“ v panelu nástrojů. Pro vyplnění větších ploch můžeme použít některý z výběrů a jím omezenou část plochy vybarvit příslušnou barvou pomocí funkce „NÁSTROJE –> KRESLÍCÍ NÁSTROJE –>PLECHOVKA“ nebo kliknutím na ikonu „Plechovky“ v panelu nástrojů.

Po chvíli práce je zřejmá hlavní výhoda použití rychlé masky. Masku je možné libovolně přidávat a ubírat téměř do nekonečna. Máme masku připravenou? Přepneme se do záložky „Kanály“. Je vidět, že rychlá maska není ničím jiným, než specializovaným kanálem. Klikneme na její prezentaci v panelu pravým tlačítkem myši a vybereme funkci „Kanál do výběru“.

Tím se z „Rychlé masky“ vytvoří ve výběr.

Page 39: Gimp Manual[1]

Vybranou část obrázku začneme kopírovat pomocí klávesové zkratky „Ctrl + C“ nebo pomocí příkazu z roletového menu „Upravit – Kopírovat“. Zvolíme za aktivní vrstvu prázdnou předem připravenou vrstvu „Popředí“ a vložíme vybranou část obrázku pomocí klávesové zkratky "Ctrl + V" nebo pomocí příkazu z roletového menu „Upravit – Vložit“.

Popředí máme připraveno, je nutné zapracovat na vrstvě „Pozadí“. Ačkoli výběr zmizel, rychlá maska je stále k dispozici na panelu kanálů. Zopakujeme si funkci „Kanál do výběru“. Poté aktivujeme vrstvu pozadí a pomocí klávesové zkratky „Delete“ nebo pomocí příkazu z roletového menu „UPRAVIT –> VYMAZAT“ vymažeme tu část obrazu, kterou jsme již dříve vložili do vrstvy „Popředí“. Nyní máme k dispozici tři vrstvy: „Original“ s kompletním obrazem, „Popředí“, ve které je hlava holčičky a „Pozadí“, ve které je vše vyjma hlavy holčičky.

Page 40: Gimp Manual[1]

Pro další pokračování se nabízí několik možností. Nejjednodušší je rozostřit vrstvu „Pozadí“, pomocí příkazu „FILTRY –> ROZOSTŘENÍ –> GAUSSOVSKÉ ROZOSTŘENÍ“ s poloměrem 50 bodů a s „Metodou rozostření RLE“. Vyzkoušejte si různé způsoby rozostření – vedou k různě působícím výsledkům. Na závěr provedeme mírné doostření vrstvy v popředí a už se můžeme kochat výsledkem své práce.

Možná vás napadne otázka, k čemu je vrstva „Original“? Zkuste ji zneviditelnit a bude vám jasné, v čem je nedostatek uvedené metody.

Rozostření zeslabilo vrstvu „Pozadí" na ořezovém okraji. Právě toto zeslabení částečně zastupuje neupravovaná vrstva „Original“. V případě našeho snímku, u nějž bylo pozadí velice mírně rozostřeno před započetím editace, jde o prakticky nepostřehnutelný problém. U jiných snímků by vzniklý přechod ostrosti

Page 41: Gimp Manual[1]

mohl působit nepřirozeně. Zdokonalení postupu není složité, ale musí být provedeno ještě před rozostřením vrstvy „Pozadí“. Pomocí funkce „NÁSTROJE –> KRESLÍCÍ NÁSTROJE –> KLONOVAT“, nabírejte pozadí a trochu ho přidejte za vyříznutou hranu. Nemusí jít o dokonale přesnou práci, následné rozostření vrstvy „Pozadí“ případné nepřesnosti přikryje.

Výsledek je v tomto případě dokonalý – žádné chybějící pozadí, žádná potencionálně rušivá změna ostrosti.

Rozdělení pozadí a popředí snímku patří mezi často užívané postupy a otevírá mnohem větší možnosti manipulace s obrazem než předvedené rozostření pozadí. Ale o tom až někdy příště.

Page 42: Gimp Manual[1]

19. Simulace šedého přechodového filtru

Nastanou případy, že fotografovaná scéna je natolik kontrastní, že se budeme muset rozhodnout, zda-li budeme korektně exponovat tzv. „na stíny" - upravíme expozici (do plusových hodnot +EV), aby kresba byla i v tmavých plochách (současně ale světlé plochy na fotografii budou příliš světlé a téměř bez kresby). Nebo budeme korektně exponovat „na světla" - upravíme expozici (do záporných -EV hodnot), aby kresba byla i ve světlých plochách (současně ale tmavé plochy budou v určitých místech černé bez kresby).

Pomoci nám v tomto případě může šedý přechodový filtr, který umístíme před objektiv. Filtr bývá půlený s pozvolným přechodem od zcela průhledné části do šedé (podle intenzity filtru je šedá světlejší nebo tmavší). Šedou částí pak prochází méně světla a snímek je v této části tmavší.

Na ilustračním obrázku je spodní část fotografie se zelení v popředí korektně exponovaná, zelený trávník má odpovídající jas, saturaci i kresbu v detailech. Bohužel horní část snímku - obloha, je příliš světlá a místy už téměř bez kresby. Snímek by určitě působil lépe, pokud by horní část s oblohou byla tmavší - pokud bychom pouze upravili expozici, současně by došlo i ke ztmavení spodní části s trávníkem, který by tak byl příliš tmavý.

Pokud nemáme při fotografování šedý přechodový filtr, můžeme si pomoci až následně v grafickém editoru. Využijeme k tomu práci s vrstvami, masky a nástroj přechod.

Otevřeme si vhodnou fotografii a upravíme např. spodní část pomocí úrovní nebo křivek (NÁSTROJE -> NÁSTROJE BAREV -> ÚROVNĚ nebo KŘIVKY) tak, aby spodní část vypadala přesně podle našich představ (jas, saturace atd.) Takto upravenou vrstvu zduplikujeme: VRSTVA -> DUPLIKOVAT VRSTVU. Zobrazíme si dialog vrstvy a zkontrolujeme, jak vystvy vypadají a zda máme aktivní horní zduplikovanou vrstvu (měla by být podbarvená modře - pokud ne, tak si jí myší označíme).

Horní vrstvu upravíme opět pomocí úrovní nebo křivek, ale nyní tak, aby byla korektní pro změnu horní část fotografie (v našem případě ji příslušně ztmavíme). Pomocí symbolu oka u obou vrstev je můžeme skrývat a odkrývat a prohlédnout si změny obou vrstev.

Nyní budeme aplikovat na horní vrstvu rychlou masku. Opět zkontrolujeme v dialogu Vrstvy, jestli aktivní horní ztmavená vrstva a zapneme režim rychlé masky: VYBRAT -> PŘEPNOUT RYCHLOU MASKU. Celou fotografii

potáhne poloprůhledná červená fólie.

Na hlavním panelu nástrojů vybereme nástroj pro přechod:

Pod panelem nástrojů se nám zobrazí několik možností pro nastavení tohoto nástroje. Nejdříve zkontrolujte, jestli je nastavení barvy popředí a barvy pozadí stejně jako na obrázku - popředí černá barva, pozadí bílá barva (viz. dva čtverce vlevo nahoře). Dále nastavíme jednotlivé parametry přesně podle obrázku:

Page 43: Gimp Manual[1]

Krytí: 100%Režim: normálníPřechod: Popředí do pozadí (RGB) + ObrátitPosun: 0,0Tvar: lineárníatd. viz obrázek

Nyní najedeme na samý horní okraj fotografie, stiskneme levé tlačítko myši a táhneme svislou čáru až na tu úroveň, kde budeme chtít, aby přechod mezi ztmavenou horní částí a původní světlou spodní částí končil - v našem případě cca v horních 2/3 (aby byla čára opravdu svislá, můžeme si při tažení myší pomoci klávesou

CTRL).

Můžeme si všimnout, že červená fólie v horní části zmizela úplně a pozvolný přechod směrem ke spodní části nám zajistí, že přechod bude prakticky neznatelný. Rychlou masku převedeme na výběr: VYBRAT -> PŘEPNOUT RYCHLOU MASKU.

Přidáme masku vrstvy a spodní část odkryjeme. Vybereme postupně příkazy: VRSTVA -> MASKA -> PŘIDAT MASKU VRSTVY. Výběr zrušíme VYBRAT -> NIC. V dialogu vrstvy si opět můžeme zkontrolovat, jak úprava funguje. Stačí pomocí symbolu oka odkrývat a skrývat horní vrstvu. Pokud se vše povedlo jak má, tak vrchní část je výrazně tmavší oproti původní fotografii a toto ztmavení vlivem rovnoměrnému lineárnímu přechodu směrem dolů slábne a přechází plynule do původní spodní vrstvy.

Upravený obrázek by mohl vypadat např. takto:

Steným principem bychom mohli naopak ponechat správně exponovanou horní část fotografie a prosvětlit spodní část. Určitě sami přijdete na spoustu jiných možností, kde tohoto využít.

Page 44: Gimp Manual[1]

20. Retro styl fotografií

Způsobů jak vytvořit tzv. retro styl u digitálních fotografií je několik. Já Vám ukážu jeden velice jednoduchý, který může fotografiím....zejména portrétním přidat celkem zajímavý barevný nádech,

Popíši postup v prostředí programu Gimp, ale obdobně to funguje i např. v populárním Photoshopu. Nabídky u jednotlivých verzí Gimpu se trochu liší, toto je pro aktuální verzi 2.6.4.

Postup je následující:

1. Otevřeme obrázek a zduplikujeme vrstvu Pozadí (VRSTVA -> DUPLIKOVAT VRSTVU, případně klávesová zkratka CTRL+SHIFT+D)

2. Zobrazíme dialog pro míchání kanálů (BARVY -> SLOŽKY -> MIXÉR KANÁLŮ)3. Nastavíme následující parametry:

Výstupní kanál: ModráR - Červená: 0G - Zelená: 100B - Modrá: 0

4. Potvrdíme a to je vše :-)

Další možností je FILTRY -> DECOR -> STARÁ FOTOGRAFIETento filtr přímo umožňuje udělat vzhled staré fotografie.

Page 45: Gimp Manual[1]

21. Simulace černobílých filmů

Na Internetu jsem narazil na poměrně zajímavý text, kde je popsáno, jak nasimulovat v grafickém editoru pomocí míchání kanálů konkrétní charakteristiku příslušného černobílého negativního filmu. Funguje to obdobným způsobem jak v populárním Photoshopu, tak i např. v bezplatném Gimpu.

Stačí otevřít dialog pro míchání nanálů:

• Photoshop: Image (Obraz) -> Adjustment (Přizpůsobení) -> Channel mixer (Míchání kanálů)• Gimp: BARVY -> SLOŽKY -> MIXÉR KANÁLŮ

Zaškrtnout políčko monochromatický a pro jednotlivé barevné kanály nastavit tyto hodnoty v pořadí R (červená), G (zelená), B (modrá):

Film R G BAgfa 200X 18 41 41Agfapan 25 25 39 36Agfapan 100 21 40 39Agfapan 400 20 41 39Ilford Delta 100 21 42 37Ilford Delta 400 22 42 36Ilford Delta 400 Pro & 3200 31 36 33Ilford FP4 28 41 31Ilford HP5 23 37 40Ilford Pan F 33 36 31Ilford SFX 36 31 33Ilford XP2 Super 21 42 37Kodak Tmax 100 24 37 39Kodak Tmax 400 27 36 37Kodak Tri-X 25 35 40Možná bude ještě potřeba trochu upravit kontrast, ale můžete zkusit :-)

Page 46: Gimp Manual[1]

22. Simulace BW filtrů v digitální fotografii pomocí míchání kanálů

Převod z barevné fotografie na černobílou v grafickém editoru Gimp už jsme v jednom z předchozích článků probírali. Dnes bychom na tuto problematiku navázali a ukázali si, jak jednoduše lze simulovat u takto převedené černobílé fotografie barevné filtry, které nám pomohou tvůrčím způsobem změnit tonalitu a celkové podání výsledné BW fotografie.

Základem je využití Míchání kanálů pro převod z barevné fotografie na černobílou. Lze to aplikovat i na již černobílou fotografii, ale musí být v režimu RGB. Ještě jednou si zopakujeme, kde tento nástroj v programu Gimp najdeme: v příkazové liště pracovního okna BARVY -> SLOŽKY -> MIXÉR KANÁLŮ.

Fotografii z barevné na černobílou převedeme jednoduše tak, že zaškrtneme políčko „Monochromatické„. Pomocí 3 jezdců pro 3 základní barvy: červená, zelená a modrá a zaškrtávacího políčka „Zachovat jas" lze ztmavit nebo naopak zesvětlit cíleně ty plochy v obraze, které odpovídaly před převodem příslušné barvě a toho my právě využijeme při simulaci barevných filtrů pro BW fotografii.

Mezi základní barevné filtry pro černobílou fotografii patří: žlutý, oranžový, červený, zelený a modrý.

Nyní již prakticky k využití Mixéru kanálů. Nejprve tedy převedeme možností „Monochromatické" fotografii na černobílou a potom jezdce pro 3 základní barvy posuneme na hodnoty podle tabulky a případně jemně doladíme podle potřeby pro konkrétní fotografii:

světle žlutý tmavě žlutý oranžový červený zelený modrýčervený kanál 45 60 90 115 5 -45zelený kanál 45 40 55 -10 135 25modrý kanál 20 20 -35 -5 -35 120Zachovat jas ano ne ne ne ne neNo a to je vše. Jen je potřeba zkontrolovat, zda se příliš nezvýraznil šum na fotografii.

Doporučení:Převádíte-li fotografie často do BW, abyste si nemuseli hodnoty pořád někde vyhledávat, lze si jednoduše uložit a pak je pouze otevřít a případně podle potřeby jemně doladit. Nastavte si výchozí hodnoty podle tabulky a poté klepněte na tlačítko ULOŽIT a do libovolného adresáře pod libovolným názvem si nastavení pro konkrétní filtr uložte. Obdobným způsobem si uložte nastavení pro všechny barevné filtry a až některý budete chtít příště použít, stačí jej pomocí tlačítka OTEVŘÍT načíst z uložené šablony.

Page 47: Gimp Manual[1]

23. High keyHigh key osvětlení (čte se: haj kí) je styl nasvícení fotografické nebo filmové scény, vyznačující se převahou světlých tónů a malým kontrastem mezi světlem a stínem. Výsledný obraz je bez tmavých částí, s výjimkou drobných detailů.

Technika heigh key se uplatňuje zejména v portrétní fotografii a ve fotografii aktu. Samozřejmě ideální je si scénu nasvítit už dopředu s tím cílem, že výsledná tonalita bude s převahou světlých tónů. Výhodou digitální fotografie je možnost určitým způsobem tuto techniku nasimulovat v grafickém editoru.

Ukáži Vám jednoduchý způsob, jak si něco podobného vyzkoušet v prostředí programu Gimp ( verze 2.6).

Původní obrázek:

1. Fotografii otevřeme a převedeme z barevné na černobílou. Způsobů, jak to provést je několik, s oblibou používám Míchání kanálů.- poznámka: ve verzi 2.6 se funkce Míchání kanálů nachází v menu BARVY -> SLOŽKY -> MIXÉR KANÁLŮ

Page 48: Gimp Manual[1]

2. Otevřeme dialog pro práci s úrovněmi (BARVY -> ÚROVNĚ) a fotografii celkově zesvětlíme

3. Hlavní kouzlo spočívá v práci s křivkami, otevřeme tedy příslušné dialogové okno (BARVY -> KŘIVKY) a vymodelujeme křivku přibližně podle vzoru na obrázku. Samozřejmě je nutné indivuduálně přizpůsobit konkrétní fotografii a jejímu tonálnímu rozložení.

Výsledná fotografie by pak mohla vypadat nějak takto:

Page 49: Gimp Manual[1]

24. Užitečné pluginy a skripty Základní instalaci open source grafického editoru Gimp je možné rozšířit o celou řadu více či méně užitečných pluginů či skriptů, které Vám mohou usnadnit práci. V následujícím seriálu bych Vám jen ukázal některé z nich a třeba přijdete na to, že něco podobného by se hodilo i Vám. Doplňky jsem testoval ve verzi Gimp 2.6.8.

1) Save for webTuto funkci znají zcela jistě uživatelé profesionálního Adobe Photoshop. Pokud publikujete v elektronické podobě např. na webu a chcete optimalizovat při ukládání svoje fotografie, můžete vyzkoušet tento plugin. Největší výhodou je možnost okamžitého náhledu na kvalitu výsledné fotografie a možnost nastavit lepší či horší kvalitu.

Plugin stáhnete z adresy: http://registry.gimp.org/node/33

ZIP soubor stačí rozbalit a nakopírovat do výchozí složky pro pluginy Gimp ma Vašem PC. To zjistíte v dialogu UPRAVIT -> PŘEDVOLBY -> ADRESÁŘE -> ZÁSUVNÉ MODULY.Pokud plugin správně funguje, tak v nabídce Soubor bude k dispozic nový příkaz Save for web. Zobrazí se dialogové okno:

V horním bloku zvolíme typ souboru (zpravidla JPEG) a pak už jen nastavíme výslednou kvalitu obrázku jezdcem "Quality", přičemž v náhledu kontrolujeme, zda při zvolené kompresy je obrázek ještě koukatelný. Pod náhledem je uvedena výsledná velikost souboru.

Další možnosti nastavení:

Smoothing - míra vyhlazení obrázku

Optimize - optimalizuje a komprimuje data, aby výsledná velikost soubora byla co nejmenší bez viditelné ztráty kvality obrazu

Progresive - umožňuje načítání obrázku na www stránkách postupně, prohlížeč nemusí čekat na načtení celé fotografieBaseline- viz.http://www.dakx.com/theory/jpegbaseline.html

Page 50: Gimp Manual[1]

Strip EXIF - odstraní z obrázku EXIF informace

2) Photo effectsKompilace několika fotografických filtrů např. štětec, texturu, vitráž, měkké světlo atd. ZIP archiv si stáhněte z následující adresy: http://registry.gimp.org/node/97

Instalace je opět jako v předchozím případě velmi jednoduchá, stačí rozbalit obsah archivu do adresáře se skripty. Jak zjistíte příslušný adresář je opět popsáno o pár řádků výše.

Po úspěšné instlaci najdete složku s efekty v menu SCRIPT-FU --> PHOTO EFFECTS. Jsou sdruženy do několika skupin a zpravidla každý efekt má možnost nastavení síly efektu a dalších doplňkových vlastností. Zkuste vyzkoušet.....většina se hodí spíše pro grafiku, ale třeba takový efekt Soft Focus na některé portréty bude celkem použitelný :-)

...příště zase další pluginy nebo skripty :-)

Page 51: Gimp Manual[1]

25. RÁMEČKY KOLEM FOTOGRAFIE

Celkové vyznění fotografie neovlivňuje pouze její obsah. Důležitá je též její adjustace do příslušného alba či rámečku. Pokud mluvíme o papírové fotografii, hned mnohé z nás napadnou dřevěné nebo kovové rámečky, doplněné papírovými paspartami, vybrané tak, aby ladily s obsahem snímku. V elektronické formě je logicky nelze použít, musíme si vystačit s orámováním obrazu vytvořeném například v GIMPu.

Ačkoli rámečky nemám příliš v oblibě, uznávám, že vhodně zvolený rámeček pomáhá zdůraznit zobrazovanou scénu a zabraňuje vybíhání pohledu diváka ven z jinak neuzavřeného obrazu. Rád bych ale dodal, že nesprávně zvolený rámeček naopak snímek spolehlivě znehodnotí. Doporučení, „použijte jiný rámeček“, patří mezi nejčastější komentáře u snímků v různých internetových foto-soutěžích. V oblasti tvorby rámečků plně platí úsloví, které praví že více je často méně.

Dle mé zkušenosti většina uživatelů upřednostní vytvoření rámečku pomocí jediné sofistikované funkce před složitějším postupem krok za krokem pomocí standardních jednoduchých funkcí GIMPu. Proto se zaměříme na použití „chytrých“ scriptů, které podstatnou část práce odvedou za nás. Soubory scriptů mají příponu SCM a je úplně jedno, zda používáte svůj GIMP pod Windows, Linuxem nebo na nějaké jiné platformě. Jde totiž v podstatě o textové soubory, které GIMP dokáže interpretovat. Otevřete-li je v libovolném textovém editoru, můžete vidět přímo jejich zdrojový kód. Všechny dále uvedené scripty jsou vyzkoušeny s GIMPem 2.4, jsou šířeny pod otevřenou licencí GPL a jsou k dispozici zdarma.

Line Border

Vytvoření možná nejčastěji používaného rámečku si ukážeme na snímku noční Budapešti. Použijeme k tomu script od českého autora Mariána Kyrala nazvaný Line Border.

Line Border není standardní součástí GIMPu 2.4. Proto jej musíte nejprve stáhnout ze stránky GIMP Plugin Registry a zkopírovat do adresáře "scripts", který je součástí instalace GIMPu. Například u přenosné (portable) verze GIMPu jde o adresář „GIMPPortable\App\gimp\share\gimp\2.0\scripts“, u linuxové verze najdete tento adresář v domovském adresáři uživatele v cestě „.gimp-2.4/scripts“. Jakmile máte zkopírováno, použijte funkci „Rozš. - Script-Fu – Obnovit scripty“ nebo ukončete a znovu spusťte GIMP. Jinak GIMP nedokáže script použít.

Rámeček vytvoříme pomocí příkazu „FILTRY –> DEKORACE –> BORDERS –> LINE BORDER“. Vlastnosti rámečku definují parametry, které můžeme měnit v dialogovém okně příkazu.

Page 52: Gimp Manual[1]

Parametry „Total border size“ udávají tloušťku rámečku. Umožňují nastavit jinou tloušťku pro vertikální a horizontální část. Parametr „Line size“ určuje tloušku tenké linky, „Line color“ definuje její barvu. Zatržítko „Use actual palette colors“ použije barvy popředí a pozadí nastavené v panelu GIMPu místo zadané barvy linky a barvy okraje. Zatržítko „Feather inner“ line potlačí oddělení zvýrazňující linky od obrazu, „Make outer line“ zapne vytvoření linky na vnějším okraji rámečku a nakonec zatržítko „Pracovat s kopií“ zapne režim, při němž se rámeček přidá do nově vytvořené kopie obrázku.

Photo Border

Rámeček, vytvořený scriptem Line Border neobsahuje žádné textové informace. Samozřejmě je můžeme dopsat pomocí „NÁSTROJE –> TEXT“. Ale tuto práci si můžete ušetřit scriptem PhotoBorder, který kromě funkčnosti srovnatelné s Line Border nabízí možnost snadného doplnění textového titulku a signatury autora. PhotoBorder stáhneme ze stránky jeho autora Jana Tomáška nebo z přímého odkazu a zkopírujeme do adresáře „scripts“, stejně jako v předchozím případě.

Page 53: Gimp Manual[1]

Použijeme příkaz „SRIPT-FU –> DECOR –> PHOTO BORDER“ pro vytvoření rámečku.

Textové řetězce „Left text“ a „Right text“ jsou u tohoto scriptu povinné. Parametr „Text opacity“ určuje průhlednost textu. Parametry použitého písma najdeme pod položkami „Písmo“ a „Font size“. Parametry „Size of frame“ určují tloušťku jednotlivých částí rámečku v pixelech. Jejich číslování je ve směru od obrázku ven. To znamená, že „Size of frame no.1“ určuje tloušťku první, v našem příkladě černé linky, „Size of frame no.2“, tloušťku bílé linky a „Size of frame no.3“ tloušťku zbývajícího černého okraje rámečku.

Page 54: Gimp Manual[1]

Linku na vnějším okraji script Photo Border nenabízí, přesto může tento script být zajímavou alternativou k předchozímu scriptu Line Border.

Translucent Border

Rámeček tvořený z jednobarevných pruhů je elegantní, ale nemusí být vždy tím pravým řešením. Pro některé fotografie může být užitečný rámeček, se ztmaveným okrajem, odděleným od zbytku snímku jednobarevnou linkou. Script Translucent Border stáhneme z GIMP Plugin Registry a zkopírujeme opět adresáře „scripts“. Vytvoření rámečku spustíme pomocí příkazu „SCRIPT-FU –> MISC –> TRANSLUCENT BORDER“.

Parametry „Inner colour“ a „Inner size“ určují barvu a tloušťku oddělující linky mezi neovlivněným obrázkem a ztmaveným okrajem. Parametry „Outer colour“ a „Outer size“ definují barvu druhé oddělující linky. Pokud nastavíte „Outer size“ na nulu, druhá oddělující linka se nevytvoří, což odpovídá našemu příkladu. Parametr „Border type“ nastavuje způsob definice tloušťky rámečku. Buďto může být tloušťka definována v obrazových bodech nebo v procentech velikosti obrázku. Důležitý je poslední parametr „Border brightness“, který určuje míru ztmavení rámečku.

Page 55: Gimp Manual[1]

Blurry Border

Místo ztmavení můžeme okraj nechat rozostřit pomocí scriptu „Blurr Border“. Stáhneme jej opět z GIMP Plugin Registry. Po spuštění pomocí příkazu „SCRIPT-FU –> MISC –> BlUR BORDER“ můžeme nastavit parametry budoucího rámečku.

Blurry Border má jednoduché ovládání. Parametry „Border colour“ a „Velikost okraje“ určují barvu a tloušťku oddělující linky. Na našem příkladu byla použita bílá linka o tloušťce jeden obrazový bod. Míra rozostření a „Blur border size“ určují vlastnosti rozostřeného okraje.

Page 56: Gimp Manual[1]

Chci dodat, že Translucent border a Blurry border si na rozdíl od jednobarevných rámečků berou část obrazu a proto mohou způsobovat rušivé dotyky s obrazovými liniemi. Jsou tedy vhodné výhradně pro snímky, které mají alespoň malou rezervu obrazové plochy.

Abych všem zájemcům usnadnil stahování, připravil jsem všechny čtyři scripty Line Border, Photo Border, Blurry Border a Translucent Border do jednoho archivu gimp_border_scripts.zip (7,7kB).

Neostrý okraj

Pro inspiraci doporučuji vyzkoušení zabudovaného funkce „FILTRY –> DEKORACE –> NEOSTRÝ OKRAJ“. Například pro některé rodinné snímky může být vhodnější, než komplikovaněji vypadající rámečky z předchozích příkladů.

Parametr „Barva“ definuje barvu rozostřeného okraje, „Velikost okraje“ určuje jeho tloušťku v pixelech. Parametrem „Rozostřit okraj“ ovlivníte, zda bude okraj ostře ohraničený nebo rozostřený. Parametr „zrnitost“ definuje členitost okraje, volba „Přidat stín“ přidá k rozostření stín pro zvýšení plasticity, „Míra stínu“ určuje „tmavost“ stínu. Mně osobně připadá nejpoužitelnější varianta s rozostřeným okrajem bez stínu.

Page 57: Gimp Manual[1]

Vlastní jednoduché rámečky

Na závěr doporučuji neopomenout funkci „FILTRY – >DEKORACE –> PŘIDAT OKRAJ“. Nastavíte-li parametr „Delta hodnota barvy“ na jedničku, bude výsledkem jednoduchý jednobarevný rámeček okolo vašeho snímku, umístěný v samostatné vrstvě. Vyzkoušejme si jednoduchý příklad, v němž vytvoříme stejný rámeček jako pomocí scriptu Photo Border.

Page 58: Gimp Manual[1]

V prvním kroku vytvoříme černou linku kolem obrázku pomocí příkazu „FILTRY – >DEKORACE –> PŘIDAT OKRAJ“.

V druhém kroku vytvoříme bílý okraj dokola. Upozorňuji, že při vytváření dalšího okraje pomocí funkce „FILTRY – >DEKORACE –> PŘIDAT OKRAJ“ musíme mít aktivní vrstvu „Border-Layer“ předchozí části rámečku.

Na závěr vytvoříme černou tenkou linku, která zvýrazní vnější okraj bílého rámečku. Nastavení funkce „Přidat okraj“ je stejné jako u první linky, umístěné na obvodu obrázku. Ještě doplníme textové popisy a už

Page 59: Gimp Manual[1]

se můžeme těšit výsledku své práce.

Podobným postupem je možné vytvářet prakticky libovolně sestavené rámečky. Jaké? To záleží už jen na vaší fantazii.

ZDROJE A ODKAZY:http://www.linuxsoft.cz/article_list.php?id_kategory=169

http://www.milan-dvorak.net/Gimp/

http://www.mikrofotobanky.cz/2007040001-uprava-fotografii-v-gimpu-ke-stazeni-zdarma-zaklady.html

http://www.fotografovani.cz/art/forec_soft/gimp-1-zaciname-s-upravami-fotografii.html

http://www.root.cz/serialy/upravy-fotografii-v-gimpu/