Karel Hynek Macha - Vecer Na Bezdezu - Marinka

7/24/2019 Karel Hynek Macha - Vecer Na Bezdezu - Marinka

1/12

~td 7 e K JlaJ.~ I

I( Ikcerr}1tJr 1? /W r 'f o '

\

/I~zirM'1

1 /

I

i

I

L

,,,_~-J

I

I j '

1 1 :

I

l~ , ' 1 , 1 , / / I :

r

J . I } I

~ J I I 1 I

If

I , , ' I

~ f

I

I 1 1

~ ; t ; ' I '

' ,f. I

I /

Ill

q l

1 1

,

I ,

I

: 1 1

I

I

:

.

I~

')l.()

f

l ~

f t3

I~

I c l

rl

~

(\

f,

,,~

~

'\~

i

I

VECER NA BEZDEZU

r-,

Bude snad mnohemu podivne, ze obrazy ze zivota

meho s vecerem pocinam, jako by v tak mladistvern

jiz veku nade mnou se soumracilo? - I mne samemu

divne to prichazl, ze skoro vsecko u me s vecerem

poclna, a sice tak, ze jsem uvykl pocatek vseho vecerem

a veeer pocatkern vseho povazovati: a tak se mne i mla-

dost ma, prvnf vek zivota

meho.:

vecerern

byti zda:

taktez, kdykoliv jsem

srovnanl

zivota lidskeho s rozdlly

celeho dne cetl, soudil jsem, ze by nesluselo cas detinstvi

a mladosti prvnf s jitrem srovnavati, jako by nemela

let a jinosstvi polednem .lQuti,~ako by se nesluselo vek

muzny: k odpoledni a staff k veceru a noci pripodobniti:

nybrZ vzdy se mi podobalo.lj jako by se patfilo detinstvl

vecerern, vek jinocha nod a tak po sobe nazyvati,

Neb clovek dltetern vstoupi ve svet tento; - v ruzo-

vych cervancich plane zeme v objetl vecernim jako

krasn~' tlChy obraz; jen nejblizsi krajina jest jasna, jen

jl lze

dohlednouti:

dalne hory pfed i za nami jen eo

s e

re stfny se mihajl po vecernlm nebi. Tak ticha se ob-

jevuje zeme s tvory svymi v jasnern oku v nevinne dusi

dltete: ono nespatfi, nez eo mu nejbllze, nezna pfeslost,

nehada v budoucnost; vse mu tichy, krasny slibuje zivot,

ono v nevinnosti sve zije eo v zapachu ) luhu vecernlch:

I

vek jeho rychle pomine, rychleji net vecer jarni. < ( ~

Bltz

a bllze pak vecer prichazl k noci; hvezda.za hvez- ~ - ~ : : - - f

dou vystoupa na obzoru

~4tneho

nebe jako sen ,~'

I

za snern, zadost po zadostl v duchu jinocha. Zpone- --

nahla ztralf..::reilto ze zraku svych zem, na ktere zije, jak

r,

ji husta zahali, jako ji temna vlc a vice by kryla noc. ~

1) podobalo se mi - zdalo se

mi

2 ) zapach - vune

~

\0

~

t > ' J

C J

-

,i

~

~

12

5


2/12

i ...~ KJ

. i~

~~S .,1 On jen vzhuru, vzhuru touzl ke snum svyrn, k ne-

~I~ ~~ sclslnyrn hvezdam obrazotvornosti sve. Vyborne vek

:~'.~l~ento ~~zval jazY:'kna~)inosstvim; lr:

Lidec

'le

veku

~.omto

. , ~ ~ Jest CIZll1Cem, jest jinochern zeml nasl, on v jinych

~ g bloudi rfslch, vzhuru se vzpTna letern myslenek svych,

1 , .. . .~ 1 stojl sarn, nevidi nic, nez preludy vlastnich obrazu svych.

.s

c -, /

Net elm vys a 'lyse vystoupil, v tim chladnejsl vesel

~ noei stfn; poslez nechce byti sam, touzt po dni, sestoupa

~


3/12

I : .

I

I

~ ~ , I

1

t j

, I

postava; podle nf stala nuse. Pfistouplm bllze. V nusi

na pradle a jinych potrebach pocestne lezela mala detska

rakev. Kvetinami a obrazky ozdobene bylo v nf male

detatko slozene, jako by dtfmalo; svatojanska muska

tfpytila se na snehobllem ceIfcku. Zdola znel smutny

hI as zvonku upomfnaje lid po klekani le modlitbe za

zemrele. Vzhlednu vzhuru; velka vel stala eo pristrach

nocni nad nami, ostatnf zrfceniny byly eo rozprostreny

jejl pIM e . Budlrn modllct se poutnici, Ona povstane;

vysoka postava.

Kam tak pozde na modleni? t a z i se.

Tam nahofe nocleh nas, odpovi dutyrn hlasem,

vezme nusi a volnyrn krokem zmizl v ouzke brane: ja

jsem .kracel dolu po hofe a po kratkern case byl jsern

ve VSl.

Stojlrn pfed nizkou zdf ; tuto jest hospoda, zdalo se

mi, neb prave tak ohrazena by la hospoda, z ktere jsem

pfed vecerem na horu vysel: vice jsem pro sero nemohl

rozeznati; zde odpocinu v pevnern snu po dnesnl

pouti me Vejdu otevrenymi dvlrky a stojim upro-

stfed veskeho hrbitova, ,

hde pod m ohy la mi tiSt mr tv s pi J

Zarazeny se vratlm zpet a teprvpo dlouh~ chvlli nalezl

jsem hospodu mou.

t,~

Pted slunce vychodem byl jserri opet na hore hleclaje

postavu, s kterou jsern se na noe sesel. Nikde nic. Na

zapadnl strane nacl maIou zahradkou byl novy hrob

a vychazejlci sIunce zlati lo rnaly kflzek na nizkem ruvku.

Odchazel jsem dale do kraje k 'vychodu, vstflc vychaze-

jlclmu slunci. 0 poutnici nocnl neslysel jsem nikdy vice.

128

\

k

- . : . . - -

9 Mach

II

MARINKA

Vale lasko osemetnal

Adieu I - Lebe wohl

Stard pfsel~;

mc i znc imOl t

no

tu

[:

~

OUVERTURA

I

I

Vzesel mc ij H lu bo hy ch m uz i z elU

Tvo u pro c b ledost jeste kry je tvc if?

V p firo du jd i, - zlata slunce zd t:

ride ldm, p oklid vrc iti c elu

I,

I

L

i

f ~ j

f

. '

Ci

Vy jdu v slun c e. Nad luhy zhvh ly mi

na zd pa du jeh o zc if se shve la;

ivc if m c i se v j eh o lesh u rd ela ,

zdoben c i eo ruzem i

nouymi.

;

Sklesna v prac h za slunc em rozstru ru ce;'

b o ru s um , s la vik a k lo ko td ni

k nemu nesou moji touh y lkc ini;

honec zdc il se b lizky m oji m uc e.

Zasu: slu nc e. T ma sp ly nu la sed d,

a ~d tvc if jah jindy b yla b leda .

12


4/12

~

~/ DJSTV{ PRVN{

~ ~Majil 6

maji l -

krasny majil] - V obejmutl tvern

~ plesa znovu zivoucl zernel

Vsak

beda, ze zadny cit tak

~~ Cisty nenl, aby nebyl smlseny s citem sobe odpornyrnl

~'bCako v p.otesenf p?cest~eho, vidoudvho ponejprve

'\:.. ( :o.zko~nou pn ceste sve krajinu, se mlsl zalost brzkeho

~ ~ J S

nl rozloucenl: jako v sladkost prvniho polibenl ihned

~ \ hotkost poslednlho vplyne: tak i pri vsi radosti a plesu

~ y

zerne z prlchodu tveho, krasny maji tvar jeji jevi smutek

h

a bol brzkeho s tebou se rozestani, a srdce me jl eo ozvena

< ;

zhluboka odpovldal --

~ jake to hernzeni lidstva rozlicneho? Strakaty zensky

&at

mlh a

se ternnym oblekem

muzskym, -

Vpravo

vlevo pozdravovani a poklony. - Kanalska zahrado

tva slava

znovu se zdvlha obzivlyrni stromy; krasotinky

prazske znovu k obvyklyrn se do tebe hrnou schuz-

kaml Tuto hrde si vykracuje dama v operenem klo-

bouku po boku stlhleho jonaka, zakrucujfdho si mlada,

ST,

kratka vousiska a rinkajlciho dlouhymi ostruharni, ktere

. : u . ,

u vecer po navratu odsud mnoha zenstina proklfnati

bude, svllkajicl se z jedineho sveho svatecniho satu:

dale je~te

hrdeji

se

prochazi nejaka

panf

devecka ve

velikem cepci po strane vojakove: zde zas hustym tlu-

mem se tlacl, malinkou hlavu vstrcenou majlc v jeste

vet~frn deveccina cepce klobouku, mestska dcerka s tez-

nickyrn tovarysern, ohlizejlc se za davem studentu, ktery

se za dlouhou tadou nastrojenych divek vall. Prave pod le

yule sve v nejvetsl tlacenici dostihnou studenti fadu

, dlvek a jedenkazdy z nich povazuje se za siastlleho,

i-;-:-


5/12

,

,

,I

i

I

,

nedam-Ii

ja mu,

da

mu

jiny

a tak deden s

druhym

bez udelenl dost male almuzny ze prejde: kdezto na-

proti tornu zde, kam jen casem jederrpo druhern pfi-

chazelvon jednor. kazdeho zvlasf mohl prositi, v kte-

remzto -padu z . ~fho dilu kazdy , tfeba ne z dobro-

srdecnosti, tfe~~~, ze studem jakyrnsi neb nekterym

jinyrn cite m puzen, neco mu poskytne?

i-

Snad se stydel

verejne zebrati? -,

Ci

snad vedel, ze' na osamelou tuto

stezku citl ivejsi z prochazejlcich se nastoupi: a takovy ze,

ma-Ii sam co, zajiste da, a rad da? -

Cela postava jeho, vyzably, dlouhy: oblicej, pravily

to prvnf; -' vysoke, hrde celo to druhe: - nez modre

velike 06 jevily, to posledni ze jest prlcinou oddalenosti

jeho ode davu cituprazdnych mesfaku, v tuto tiehosti

a citlivosti iiSi.

Pozoruje ho, zustal jsern za nejakou chvilku opodal

statio Kdykoliv nekdo se bllzil, upfel podivny zebrak

tento bystre oko sve v oko mimojdouclho: bud'to vzal

housle do rukou, bud' ne; a nikdy se nezmylil. Hral-Ii

na housle, vzdy neco dostal, nehral-Ii, nedostal niceho.

Zpozorovav. to, byl jsem na rozpacich, mam-Ii kolem

neho jlti neb ne, nemaje niceho, eo byeh mu, jakkoliv

rad bych to byl ucinil, mohl dati: a videti cloveka, ktery,

ponlziv se, zebra, neobdarovaneho, bylo mi odjakziva

velmi odporne, ani se mohu dosti vyjadfiti - podivne.

Uspurniv, jak daleko jsern mohl oko sve, kracim vpfed

straehuje se, zdali po houslich sahne.e- Proti obyceji

svemu neopfel na oblicej muj oko sve;,'ani na mne ne-

pohledna, hledal pilne eosi v kapsach vesty sve. Jdu

okolo neho. On zvedna hlavu, vola na mne ijmenern

myrn. Zarazeny obraclm se k nemu, a' vyzabla, kostnata

ruka jeho podava mi slozeny paplr. Vezmu, jdu dale;

on zvedne housle sve, na kterychzto qfl,ve vzdy jen jakz

takz skrlpal, a nekolik velmi smutne pronesenych, cistych,

jakoby proslclch zvuku neslo se lahodne vecernim za-

pachem tiche krajiny.

- -

i

I32

-~J:.

]a se ohlednu; nikdo neptichazel, on hledel za mnou;

tedy mne se tykala prosba tva, pomyslim, a sotva zajdu

v nlzke krovisko, jiz jsem otevrel obdrzeny llstek. Vy-

drzeny, tresoucl se zvuk housli jeho koncil smutnou

plsen eo jednoducha, cele hudby hodna dohravka.

List byl zenskou rukou Ciste psany: na druhe strane

bylo nekdy neco rejsovano, coz se pisid list tento jen

tak daleko smazati zdarilo, ze nebylo vice k rozeznani,

eo tarn rejsovano bylo. Psala v nasledujicl smysl. Ne-

kym, snad nekterym z mych znamych neb jakym jinym

zpusobem dostaly se jf, hudbu nade vsecko milujlci,

nektere z mych plsni v rukopisu, dale po vuli sve i nektere

jine ze spisu mych obdrzela: a tak z mych pracl mne

. poznavsi, zadala si tez iosobne me poznati. Jiz dlouho

neuzdravitelne na souehotiny nemocna neznala jineho

prostredku, nezli ze mne listem tfrnto od otee sveho, jak

Ll P .A/ .:>~ pravila, dorucenym - zadala, bych ji zitra v bytu jejlm

(nu navstlvi l. Udany byt

byl

na Frantisku za klasterern svate

C L

Anezky: nlzky

domek v

ouzke

ulicce, druhy

od rohu.

Cely list byl plod hlubokeho smutku a nesmlrne ve mne

duvery, ize vyslyslm zadosti v nem vyfknute: musila me

dobfe, velmi dobre znati. - Zesmutnely zustana stati,

hie dim v list v rukou sevieny pevnym okem, bez hnuti

tela, mozno i bez myslenek: aneb snad probudiv se z nich,

o nich jsem zapomnel. Zvuky housli provazely mne po

I

stezkach zapomenutf meho. .

, ) i Ei da haben wir ja unsern Malkontenten l) ozvaly se

, J

hlasy a sbor znamych studentu valil se ke rnne.

IIBei Gottl ein Liebesbrief. LaB sehen ) zvola jeden

chapaje se listu.

i , N

eeh ss~' ,~~il.


6/12

sou se za mnou. Prijdu domu a samoten sedim hlavou

o stul opreny v hlubokych rnyslcnkach.

(Opona v noci spadne).

. INTER1\1EZZO

Tenuui noci jasna noci

Ob

k zelu mne budite.

Temna noc mne v hloubi tisune,

jasna noc m e vzhtiru vabi;

temne hlubiny se hrozim,

ach a h svetlu nelze jiti.

Vy hvezdy jasne, vy hvezdy ve vysif

K vam ja touzim tam svetla ve ffSi,

ach a jen zemi je ma f

Clovekem jsem; nez clovek pohyne;

. ve sve me luno zas ze me privine,

zajme, pro men a v postave jine

matua

nul,

zeme,

zas m e uydd].

- Vy hvezdy jasne, vy hvezdy ve vysi

K vam budu touziti svetla ve {Si,

ach a jen zeme bude md

Kvetinou-li mne zivotu navrati,

list muj ikvet muj se k svetlu obrati;

vsak ach, jen zeme zas tma mne uchvdti,

svetla ve stdny jiti nedd

Vy hvezdy jasne - Vy hvezdy ve vysi --

1

~

1

i

J

1

f l

1 1 1

r

~

;

,DJSTVf DRUHE

Noc pfesla a uplakane jitro vzeslo nad probuzenou

Prahou. la

jsem jeste

za tmy

vstaval,

chystaje se k

na-

vsteve,

0

jake se mi, na rukou u stolku splcfrnu, po celou

noc snilo. Srovnal jsern si vlasy, pficesal licousy kolem

134

.

~

~

, J

I

I

obliceje a nacernil jsern vousiska nad i pod pysky. Bylo

osm hod in na staromestske radnici dne desateho srpna

1833,

kdy

jsem, prechazeje starornestske namestl, k Fran-

tisku se bllzil.

Za ctvrt hodiny byl jsem na Frantisku; destive oblaky

pfesly a jasne slunce, slibujlcl parny den, hralo po vlnach

Vltavinych. Kolem nekdejslho klastera svate Anezky pfi-

sel jsern brzy na mlsto naznacene.

Byl to rnaly, nlzky domek v ouzke, zabradllm pfepa-

zene ulicce, v kterou po malern kopecku vyslapana

cesticka vedla. Hluboka, siroka strouha tahla se ulickou

pied tlm domkem a jednotlive prkno slouzilo jako zdvl-

had most v pevny hrad za pfeehod v nizka dvfrka jeho.

P re sp rt c u lic ky od toho domku k jinemu, jemu podobne-

mu na protejsl strane, byl provaz natazen a parne sluncc

hralo po rozvesenern na nern pradle, here vsak jiz velmi

V I '

b

I \

r~-

ses e yo. \ '

Nekolik ulicnlku spoustelo, jednoho ..

:c

cdiuhti

svych,

na provaze jako zavaz se houpajlclho, v lJ,ubokou strou-

hu pro mlc, ktery jim opodal hrajfdm do nf byl zapadl.

Vtom z domku toho vystoupila polonaha zenstina, jedi-

nou sukni pies rozhrnutou ko sili a na hlave plachetku

proti slunei zavazanou majfc; ispatrivsi, 'jak hlucny sbor

nadeji

jejl

v hlubokou strouhu vpoustl, hnala se po ouzke

lavce, neraznym hrozlc kostetem dobyvateltim pokladu

svcho, kteff bllzke, ne sice hromo- ale pfece bitl uhlldavse,

na outek se dali, nestastne zavazl v strouhu pustivse,

ktere

ihned az po krkv strouze se

pohrouzilo.

Rozllcena matka nadeji svou, pro lepsl zdar pohnoje-

nou, jako pslka na provaze vysmejkla a za hrornosvod

elektricnosti sve jej povazujlc, eo Jupiter druhy blesky

svyrni do neho mlatila, at kolem stftkajlcl z neho blato

vyvesene pradlo

ji

neciste vybllilo. Posleze se nebohemu

hromosvodu pfece zdarilo utrhnouti se, ktery ihned do-

sahnute

svobody ne zle

uzfvaje

do feky

posplchal. --

Utichle jsem se doptaval po pftbytku dlvciny mne plslcl

ST t U. :' ; , r l I 1 'a t< _ )If


7/12

h

W J

( rv

n e fu > (I' ,d '

a mane jsern nalezl v nf matku jejf, ktera prave poblatene-

ha bratticka rneho pres noc utvoreneho idealu vybivsi,

nemohla pochopiti, proc by takovyto pan, ktereho pro

neobycejny odev za cizince drzela, se po te, jak se s du-

myslnym usmanlm vyjadrila, nedochcipledevce doptaval.

Nehrube s takovou odpovedi spokojeny kracel jsem po

,

houpajlcim se prknu v nizky dornek, brzo se na lehke kle-

I

pant moje u malych dvefl jernne vstupte ozvalo.

Stal jsem v malern pokojlku. Na mekkern sedadle,

I

hlavou v ruku oprenou, sedela ona. Ano, to byla onal

- to byla Marinkal - Kdo videl Goethovu Mignonu

I

od Schadowa-) malovanou? -Tak byla Marinka, rovne

,

takl - a jmena Marinka i Mignon hrala na neurcitych

j

pyskach mych, kterym bychji z jmen techto mel pojmeno-

I' I I1 i I

vati. Ja nevidel nic kolem sebe nez ji; '- tak byla se mi

'\

zjevila ve snach mych, tak

zila

v duchu mern; tak jsem

ubkl ji milovati v obraze Mignony. '

I q ',

erne, proste vlasy padaly v tezkych kadeflch kolem

bledeho, vyzableho obliceje, ktery znak ye like krasy nesl,

na

bfly Cisty sat, jenz nahore az ke krku zapjat, dole az

k male lehounke nozce dosahoval, vysokou, stlhlou jeve

postavu. Cerny opasek svfral outle telo a' cemasponka

preptnala krasne, vysoke bile ce lo , Nic ale nedosahlo krasy

plamennych cernych, hluboko pod celem lezfcich oc ;

ten vyraz smutku a touhy

za dne

pero nenaznaci.

I

Zarazeny zustanu u

dven

stati: - onalehko pozdvihla

1

,

I

il

hlavua smutnym me pozdravujfc usmanim, pravila: Ja

I

vas jiz znam. Nevidela jsern vas sice nikdy, ale oko vase

l

v

teto

chvili vsecko mi

pravi,

cokol iv kdy ruka vase

psala.

Dost mozna, ze to mu tak bylo; neb ja v teto chvlli neve-

del jsem, eo oko me cinl, - ja jsem nevidel niceho, a oby-

cejna smelost zcela mne opustila. Po chvili k sobe prised-

,

> :

1)

Johann Wolfgang Goethe napsal roman Wilhelm Meister ,

jehoz hrdinkou je Mi ron, nernecky mallf Fr: W. Schadov ji na-

maloval. ~ \

I ,I

I;

~~

\

13

6

i t

,I

~.~.~~J

~

~

.i

sfrnu pokynula mi k sezeni, a ja vezmaruzkou stolicku

posadim se; - 6,

ja

bychbyl pred nf klekl ,

Ted teprve ohlfdnu se po sednici. Smutne to zde vyhlt-

zelo, a dlouho jsem

memohl

tbldne vukoli spostavou,

pohledem a oblekem jejlm srovnati. Roztlucene okno

bylo papfrem zalepeno a nad rozlamanym stolkem roze-

stfel maly pavoucek jernne sfte sve po zcernale mokre

stene: V koute stala trfnoha zidlicka mimostolice .bez

lenochu, u polozborenych kamen jedine prazdne sedadlo,

Vzadu stale zpukrele, bldne luzko rozestlano a nekolik

hl inenych bllych tallfu, zelene a terrine pfibarvenych, na

male policce nade dvetmi byloostatni naradi, naproti

kterernu velke, nakladne fortepiano, blizokna postavene,

me u velikou pochybnost postavilo, zdaz divku tuto za

chudou povazovati, cili dle obleku jejlho posuzovati

mam. , '

Mluvili jsme malo, ale pevne jeden na druheho hle-

del; onen hudebnlk, - proc se vzpouzi pero me to ps ati?

,-:. onen- zebrak

-v

Kanalske zahrade byl jl otcem, otcem

dobrotivyrn. - Nekdy bohaty, sklesl bezvinne v .tak vel-

kou chudobu; - a jsa vdovcem idomnlvaje se, ze by,

zadny jeho nernocne Marince tak verne neposlouzil,

ozenil se po druhe: nez macecha jejf, s kterou jsem pfi

vchodu mluvil, jen samych natisku

ji

cinila') a nastastna

Marinka nemela pro potechu svou nic, nez z nekdejslho

bohatstvf :pozustale fortepiano, a jak mne pravila, spisy

me. Po chvlli jsem sedel pti nf namalestolicce, a ona mi

rozhrnovala lehkym prstem vlasy s cela, My jsme se znali

davno, my jsme rozumeli jeden druhemu i beze slova

promluvenf. Ona mi vyrkla svou davnou touhu me seznati,

lee jen vedomi, ze zltra jiz 'dalekou cestu chci nastoupiti,

a bllzlc se do honu konec zivota jejlho donutil ji, ac me

a povahu mou dobre znala, ku kroku smelslmu. Ona vede-

la, urcite vedela cas, v kterem nevyhnutelne pojlt is) mcsl:

1)

tinila natisku - utlacovala

D ) pojlti - zemrlti

v; ?OU~eT ~- q n 7 ~ , b

0~)

~vth JY

I37

.


8/12

ca~ ten nebyl daleko, a pfece mi vyjevila, jak naramne

miluje zivot tento, jak trudno jl, v tak mladern veku tak

krasnou opustiti zem. , '

J a

nebyl v stavu ani slzy umofiti, a proto tlm hufe

svlrala bolest prsa rna. Stranou skloniv hlavu na sepjate

ruce, zustal jsem velmi smutny lezeti ; - ona vstavsi bll-

fila se zdlouhavyrn mdlym krokem k fortepianu, jehozto

liby zvuk at posud nevychazl z mysli me. - Hralal -

6 jak smutne jak srnutnel - Hra jejl zdala se mi

byti

uvodem k nektere pfsni; zvedna hlavu ohlidnu se po ni.

Obraz nezapornenuty. At posud vidlm bHy jejf sat,

cemou sepjaty paskou: at posud mi v oclch tkvf outla

nozka jejl, tfdld silnejsl neb jernnejsi zvuk stroje; az po-

sud a

vzdy

zrlm

bledy,

smutny, krasny oblicej tento, tyto

cerne kadere,

padajlci kolem

velebneho cela, prepjateho

cernou sponkou, a 0 tom smutnern vyrazu cerneho oka

i

v hrobe nekdy snlti se mi bude. Outle prsty sotva se

dotykaly

ji spflzneneho stroje a struny, jak by jl rozumely,

mluvily tak srnutne - tak smutne - eo oko jejl, ana zpl-

v ala , -

Mou plsen. Tato postava, libozvuk fortepiana,

krasny hl as a pisen, kterou jsem, sam nejhloubeji cite,

psal- kdo to pochopl, zna bouri citu rnych.jaka tenkrate

hrozila rozblti prsa ma,

Sladke, Ilbezne zvuky provazely nasledujlcl zpev:

i

I

I

i

I,

1::-

T a m n a hore holoub dtho

s mu tn e s ob e s te ho td :

1

)

K omu, homu

to poupdtiu,

k om u s mu tn e z ah ve td f

O dp ov fd d h er rtlz ov y,

lib d v tln e je ho t h la s:

\

Komu vzejde kvet mdjovy ,

.. (Velrni smutne.)

nezli z hrob u, z hrob u za s?

r l ~~ _ : ~~7-- . .

1)

stehota - stebeta

13

8

Hlas jl nestacil pro bolest srdce; neplakala vsak. Po

male prestavce zpevu, vyplnene truchlyrni zvuky forte-

piana, zplvala takto:

Sotva slun ce ze zapa dne

modrave tam za hory ,

Uz

i

kv itek m uj uvadne

b lede lu .ne

na

vzdory.

Zaplaka lo holoubdtko,

zavrka lo vecerem;

hlon ilo hla vu pou pdtho,

sk loni lo ji za serem .

,

A

hdy pozd e J Jo min ula

jasna sl un ce krdsnd moc ,

tez

i

po up e o bv in ula

pustohus td, G i rd no c .

Zalostive koncilo fortepiano, temneji a, ternneji, at

poslez jako by usnul smutny jeho hlas.

J a

jsem se pro-

budil z hloubi zapomenutl sveho: polornrtvy specham

odtud, mne nelzelo zde vydrzeti. Hynkul zvola jejl

, jemny hIas; obratlm se k nl, ona ro zepjala ruce za mnou,

v krasnych oclch ani slzy nebylo: skIesnu zpet k noham

jejlm, vrele celo kryje v jejim kllnu, cltil jsem rame jejl

kolem Sfje sve.

Tys jediny, eo se mnou dui zaseptla. Ty jedina,

eo mi rozumll chtel jsem odpovedeti, ale nelzelo mi

slova vyffci; nasillm se vztyciv, specham odtud. Pfijd

opetl pfijd jeste dnes

prijd

jistel volala za mnou,

Za strouhou poroucela se mi rozdrchana matka jejl,

zaplrajlc postfikane pradlo: bratrtcek s ostatnlmi hrali

na spacka. - (1~41'

;0..;) ,

Presel den a vecer nastaval, vecer pled odchodem my m

na pouf v hory krkonosske. Po druhe dnes pfichazel jsem

\

\I'

I

J

I

)~

'-i'

139

~ .

1 1 1

I

I

I

J ' ,

I

t

, I

, \


9/12

po rece na Frantisek a -za svatou Anezku, Bylo opetpo

boufi, jednotlive tezke krapeje tvofily malicka kolecka

po hladke Vltave a bourlive mraky zapadaly, zlate brou ..

beny zachazeilclm sluncern, za protejsi kopee. Baby vy-

nasely ve

vel x,

'Vchnusich.hlinene nadobi z prave pfiploule

lode od

f~j(.'f

'n'ahoru; a chlapci, nedbajlce na vysoke

blato, hdli~-6vyklym zpusobern az po lokte a kole-

na vyhrnutl v mic, s velikyrn kr ikem a hfrnotem se

smejlce, kdykoliv nektery z nich na kluzke pude v

b la re

se

povalil.

Nekolik bab, ktere ve dne zebrajlce, u vecer, nezli do

svych der k spanl zalezou, dobrodince sve pfetrepavaji,

vynaselo z ouzke ulicky dlouhe lavice,, sesedajlce se na

prostrannem mlste k vecernl rozpravce: dobfe jsem roze-

znal mezi nimi matku Marinky, rozcuchanou a umazanou;

na nerozcesanou hlavu mela nasazenou cernou kukli s potr-

hanymi krajkami, na spinave, bose

nohy

mela natazene

k ra tk e muzs ke

boty, a cfp od satku' na krku visel pres leve

rameno, neprikryvaje ani eerny krk ani na zadech velikou

v kosili

dlru.

Prave

poclnala

jedna z

bab s vel ikou zivostl

sen svuj vypravovati. Byla to vysoka postava, statim

trosku nakrivena a shrbena: jednourukou 0malou berlic-

ku podeprena stala na malern kopecku ne eo vyse nade

druhymi: ostatne byla bosa, rozhalena, jedinou, roztrha-

nou, vel ik ym i k v et y

potisknutou

s uk ni p riodena, - s

hla-

vy , v el ik yr n s at ke rn j ak o tu rb anem obvinute

padaly

sedive

vlasy kolem vyzable, vraskovite, vousate tvare. Tak stala

v zafi 'zapadaj lclho slunce. - Prave

kdyz

j sem okolo

pfi-

chazel, vztycila se rovne vzhuru a tresouclm se, ale silnym

hlasern

slysel

jsem ji nasledujlcl

sl ova

pronesti: Zajiste

zajiste 'pravfm vam, ze

' 'jf

neuhlldate vice zatlm co

matka

Marinky, k

vykladu

prihotovene

prehybajtc karty,

dutyrn, osudnym hlasem: volala: To same, to same se

i

mne zdalo

To je jedenactka

a:

ctyrycet

plna,

panl

Ancicko at nerodfrn, jestlize ne volala jina babice na

konci lavice. j a prisadlm grosl - ja take -

la

I

R.()~ktJ~- 7A~~h) ~

140

.

Prave koncila: - ja jsem sedl beze slova promluvenl

u Marinky, poloziv hlavu v jeji klin; lehkym pohlazenim

prejela blla ruka jeji tvar mou a pak

opet

budilahlas od-

povldajtclch jl strun, prechazejlc v plsen jinou.

ja jsem byl velmi smutny; ona zpozorovavsi to, prestala

v hrani tazajic se mne, eo mi schazl?

Zftra odchazim na dalekou

pout,

abych prosel terrine

doliny nebenosnych hor; kdo vi, kdy se vratlm, aty se

ta~es? - odpovldam ji, '

Ty jdes na dalekou pout pravl ona; 'na dalekou

pout - a

ja - -.

Co te tam vabl?

Dane slovo me vaze jiti k pfiteli nemocnernu, ktery

mne tarn u paty hor ocekava. .' - . -

. - - < _ : . :: . :: 1 .

Kdy pujdes?

Dffve nez slunee vyjde.

Net

slunee vyjde, opakuje ona.

,,0

jak by mi blaze

bylo, mluvila dale, jiti s tebou; tarn v kllnu ptfrody,

v stinu nebenosnych hor, pri spadu jarych vod, neb ve

vecne tiehosti t si po strane tve videt planoud zofe mla-

deho jitra aneb spatriti, jak v ruzovych cervanclch umira

mdly den, rozesllaje .ru zov e

vence

po zsinalych celech

mrtvych velikan

1 1 - ,

Ja jsem se stal vzdy srnutnejsim. Marinko pravlm,

Marinko - slunce je hluboko pod namil musim jltil -

take zvolal sbor bab. Z ulicky znely zvuky fortepiana

a hlas

Marinky

zpival:

Komu vzjde kvet mdjovy,

nezli z hrobu, hrobu zas?

Pfes kluzke prkno vesel jsern v dum a v sedniei. M~-

rinka - Mignon - Marinka, sedela jako rano pfi forte-

pianu zpivajlc pisen:

Tam na hofe holoubdtko.

'-.1>

141

\,


10/12

Vychazejlcl slunce mne musl videti daleko za Prahou.

At

se vratlm, snad jeste v meslci tomto, navstlvlm opet tento

'byt -

A cizl , dolozila ona, neznama tvaf prichazejlclho

zarazf poutnlka a podivl se, ze hIed a te, ktere jiz davno

nenf; s neurcityrn usmechem uhlida slzu v oko outrpneho

pflchozfho, a bez citu hledi potesiti zesmutneleho s obvyk-

lym: Dnes mne, zftra tobe .

Marinkol zvolarn a

vzhlcdnu

k nf; meslc

prave

vystoupil nad protejsl dum a svetlo jeho padalo roztluce-

nyrn oknem na postavu Marinky: bfly jejl sat by ' eo stinny

odev ducha, eo snehoblla zar, a cerne vlasy jejl eo ternna

mlha na vrcholku sneznych kopcu,

Marinkol kde ty

budes?

tazi se. Ona sahla v struny

a mdlym poloudusenym hlasem zplvala sloku z narodnl

plsne:

\, I

1 1

T am za horou, za lesickem

zpivaji v sbom kneZi;

tfi

kroky za kostelickem -

PosIednf tadku sIoky te nelzelo jl dozplvati, jen forte-

piano proneslo napev plsne te, ona dutym, hlubokym

hlasem dokoncila:

,~

1 \ '

lil

j

V hrobe tva mild lez _

a sklesnouc v naruc mou polozila tvaf svou na horoud

celo me; ona vedela pevne, ze se neuvidime vice.

Marinko, bud s Boheml pravlm namahaje se pokojne

vyhllzeti.

S Boheml odpovf ona a jaksi slavne stoji prede

mnou v cele krase sve: ja se shybnu k ruce jejl, nez ona

sehne se na prsa ma, a prvnl i poslednf pollbeni horelo

na rtech mych, Fortepiano, jako by samo od sebe pocalo,

hralo plsen:

142

Tam na hore holoubatho.

V pablesku meslce sedel

pr i

nern dlouhy vyzably muf,

v cerveny veliky kabat stareho kroje a takoveto az po kole-

na sahajfd spodky obleceny. Obuv jeho, kratke boty, byly

natazeny na vysoke, spravovane na mnohych sice mlstech,

pritom vsak tiste bile puncochy: - dlouhe pletene vla-

sy byly pres rameno na prsa pfehozeny. Velike dpy blleho

satku visely na modrou, strlbrem vyslvanou, ted vsak jiz

velmi seslou vestu. Byl to otec Marinky; jeho dlouhe

vyzable prsty carodejne vabily zvuky ze strun fortepiana.

[ako omameny vybehnu po ouzke lavce, podrazlm

nohu lavice a rokujfd baby vali se v hromadu jednu;

vravoraje pfekotfm opodal stojlcl hrnky hlinenyrni napl-

nenou nusi a ta se kacl za babou, ktera ) L T : ) t ~ y e z lodi vy-

nesla, sypajic strepiny, a vall se s kopce n , ? dolu k fece:

ja pak pustiv peniz za nahradu urceny' i.J?~m odtud.

IIProklaty flamedr l - Ztrestenec certovy' - a mno-

hem horsl prezdlvky nesou se zaroven se sborem pfi

matkach dffve usedlych a drlmajlclch ulicnlku: jeden

z nich hodil po mne micem, za nlmz brzo mnozstvl blata

a kamenf nasledovalo. - Treti den byl jsem na horach. -

Kdo sesteho zarf roku 1833 pfi slunce zapadu byl na

novomeststkern svatern poli, bude se pamatovati na mla-

deho pocestneho, ktery v sedivy pocestnl odev obleceny,

cernyrni vousy zarostly a hlavou 0 svuj yak opreny lezel

na zdi hfbitovnl. To jsem byl ja: - vraceje se s hor

krkonosskych a domnfvaje se, ze Marinka jiz zde v ti-

chern odpoclva snu, odpocinul jsem tez, rozesllaje zraky

na nahrobky poslednfmi pablesky slunce zbarvene,

Bllze zdi byl novy zvlastnl hrob otevfen, v ktery

ozdobnou cernou vpousteli rakev; mnozstvl pflbuznych

plakalo ) zemreleho.

Opodal byla sachta. Mala detska rakev pfi -nl lezela

a nekolik malych detl hralo si po nf; jen jedno z nich

1)

plakalo - oplakavalo

143

.

I I : '

I

I

1 1 1 1 1

It

I

f.l.,


11/12

.

I

I

melo hlavinku na ni polozenou, jako by poslouchalo,

jestli se bratflcek tarn uzavfeny nehyba, Po prikrytt hrobu

pri zdi odesel knez detskou pfi sachte rakev pokropiti;

poucene ptitomnou zenstinou hazely dltky male hrsti

hliny na spustenou rakev. -

I

. Ted novou rakev prinaseli hrobnici k sacht~; srnesna I

postava, dlouhy vyzably muz v .cerveny veliky kabat

stareho kroje a

takoveto,

az po kolena sahajfd spodky

oblecen, kracel za nf, rukou sevfenou bud prach, bud

slzu stlraje s opalene tvare. Pod pravyrn pazdlm mackal

tflrohy klobouk, pod levy m mel slamenou mosnu a v ill

housle.

Sprostou,

1

)

zlutou rakev nepokropenou vpustili v sachtu

a jako by nekdo septal v ucho me; znelo mi hluboko

v dusi: Ona tebe ocekavalal Skociv se zdi, specham

nastavajiclm se rem do prochazek wimmerovskych a 2it-

nou branou v temnou Prahu. - Za nekolik dnl slysel

jsem 0 starern muzi, ktery na novomestskem hrbitove

tak smutne na housle brava: a po meslci roznesla se

povest po Praze, ze na dolejslch lodkach vytahli mlynafstl

utopeneho. Lezel pfed sedmym ) na lavickach. Dlouhy

vyzably muzv cerveny veliky kabat stareho kroje a tako-

veto az po kolena sahajlcl spodky obleceny. Obuv jeho,

kratke boty, byly natazeny na vysoke, spravovane na

rnnohych sice mlstech, pritom vsak ciste bile puncochy;

- dlouhe pletene vlasy byly pres rameno na prsa pfeho-

zeny, Velike dpy blleho satku visely na rnodrou, stffbrern

vysivanou, ted vsak jiz velmi seslou vestu. Pted nlm na

zemi lezel tflrohy klobouk, po prave strane slamena

rnosna a na ni rozmokle housle. 2adny se k nemu nehla-

sil, a zapomenuteho bez rakve zakopali v sachtu.

1)

sprostou - prostou

2 ) dopln rnlynem

,

. .

\

l_ \

._~..J

,144

,

i ,

I

I

i

FINALE

Vale lasko osernetna l

Adieu - Lebe wohll

Starti pfsen; md

zndmou

notu

D ob ro u n oe, 6 ldsk o zla td c lSe ,

nap lnend. smrton os nou sla sti

Tvoje krdsn d, klam uplnd riS e

nebude jiz n ihdy moji ulasti

Mi lova l jsem na noc vzesld svety -

ja sn e svety z j itra doplanuly .

. Milovaljsem z ja ra krd sne hvety -

b ujne vetry pry c je zavanu ly .

A tak vse, co radosti mi neslo ,

l ds ko u mo ji v brzkou zkd zu kleslo

Je ste jednou v m lado sti me kraje

zpet me ve dlo mdleh o slu nc e zla te ;

v sntl mych fSi, an y s t{ ny

svate,

kde jsem b lou dil, jako ditko hra je.

Mrtvo ho lem - pu sto ta jen p ou hd .

V se m ladosti me uv ad lo k viti?

Bez slunc e kvet nemd vzniku , ziti;

s lu ne e z a slo a n oe b y la d lo uh d

P Id ei h ofe e. ProG ,

6

slunee jasn e

An te so tva mdly mtlj zr a k tthlidd,

jiz tvd

zdie

za se mi za hasne

Hasne hasne oh la s odpooidd;

a jiz tma se ko lem rozprostfe la .

C htel jse m kviti - noe jen slzy mela .

I

Tea jsem tic hy ; harfa b ezestrunnd .

zavesena

v kob ce o td l pf esly eh;

IO

Macha

145

~ ,


12/12

tichy, jak v zdsvitu svetu vzes[ych

nade hroby

noc

je stfibrolunnd.

Vsak eo chovd harfa v zpustlem hUnu?

Kdo mi tajluf jejf zely povf? -

Kdo vyfekne, a kda ustanavf,

co noc tichd v bledem tajt stinu?

Z MENSICH PROZ

r ~ :

~~:.

III '

, I

I

' ~ : ~ J:

. I

l.c I

[: , I

~ .. IJ

f c {

~1;

h

1 ' 1

n: I

[ 0

r

1 \

u

I t

I '

I

r

'f. ,

, , ; ] _ , : i , I

I;

I

:l

i

1 1

,I ~

i :

: \A

I

I

: I f f

r

I ~ f

I

J I~

I ~~

I I , i , , ' , '

~

~ 'I

I

I

~I

1 I

O l I l I

il

I f

~l

' 1

~l

- I

~ I I

~ '

~ :

J

~ ,

III

' I , f

, :

i - I ;

~.

:

i

1 1 ,

i

I'

d

: 4

1 i

ij

l

i

I

I

i

I

I

I

~

.

.:': ~ .

i

C

Vetfik vzdychne v harfy luno

dute,

a ta,

a c

jiz struny zddne nemd, '

zalkci zvuhy nezapomenute

Vzplanou noci zraky zalonosne,

Urau zemi hr)je slza nemd -

c. ne slza? - snad jen haphy tosne

:,.

,

14

6

~

r ,~

~~l

L . \ '

Documents

Karel Hynek Macha - Vecer Na Bezdezu - Marinka