220
Od výzkumu po využívání v praxi: Vše kolem transferu znalostí a technologií Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla Matulová, Ondřej Krejcar, Josef Toman, Dagmar Škodová Parmová Gaudeamus 2020

Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

  • Upload
    others

  • View
    9

  • Download
    0

Embed Size (px)

Citation preview

Page 1: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

Od výzkumu po využívání v praxi: Vše kolem transferu znalostí a technologií

Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla Matulová,

Ondřej Krejcar, Josef Toman, Dagmar Škodová Parmová

Gaudeamus2020

Page 2: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

ISBN 978-80-7435-815-9 (brožováno)ISBN 978-80-7435-816-6 (on-line; pdf)

Recenzoval: Ing. Petr Očko, Ph.D. Ministerstvo průmyslu a obchodu Sekce digitalizace a inovací

Tato publikace vznikla jako výstup řešení projektuTechnologické agentury České Republiky TL02000066 Efektivní řízení přenosu znalostí.

Page 3: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

OBSAH

Seznam obrázků ISeznam tabulek IISeznam zkratek IIIShrnutí IVSummary VÚVOD 1KONTEXT OCHRANY DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ 31 Kde jsou znalosti, tam čekejme inovace 42 Chci být inovátor, podpoří mě někdo? 10 2.1 Inovační agentury a centra 17 2.2 Nástroje inovační politiky 19 2.3 Výzkumná instituce jako místo podpory inovací 243 Jsou zde instituce a jsou nadnárodní 264 Už 150 let víme, co chceme, a umíme se domluvit 325 Bez zákonů by v tom byl chaos 40 5.1 Česká legislativa 40 5.2 Legislativa v zemích Evropské unie 41 5.3 Legislativa ve Spojených státech amerických 43 5.4 Japonská legislativa 446 Peníze jsou až na prvním místě, pochopitelně 46 6.1 Oceňování duševního vlastnictví 47 6.2 Nepeněžitý vklad do základního kapitálu obchodní společnosti 51PROCESNÍ POHLED 557 ODV – Kde začínáme a kam směřujeme 568 Příchod na trh 77 8.1 Start-up 79 8.2 Spin-off 88APLIKACE V PRAXI 959 Transfer je o informacích 96 9.1 Konkurenční zpravodajství v praxi 99 9.2 Klasifikace konkurenčního zpravodajství 10110 Je to také o lidech 105 10.1 Týmová práce 106 10.2 Rozhodování 109 10.3 Povědomí o situaci 110 10.4 Komunikace a interakce 112

Page 4: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

I

10.5 Vedení lidí 11411 Transfer nedělají jednotlivci: případová studie síťové analýzy 116 11.1 Teorie sítí a klíčové pojmy 120 11.2 Vizualizace sítě spolupracujících vědců: případová studie 12612 Software nám pomůže 146 12.1 SW řešení v odborné literatuře 147 12.2 Požadavky na SW řešení 153 12.3 Přehled dostupných SW řešení 158 12.4 Silné a slabé stránky dostupných aplikací 164 12.5 Ukázka SW aplikace 16713 Ve světě to jede 174 13.1 Příklad z Universiti Teknologi Malaysia 174 13.2 Ostatní země 179Závěr 185Informační zdroje 187PŘÍLOHY 200Informační zdroje inspirativní, avšak necitované 201Definice pojmů 204

Page 5: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

I

Seznam obrázkůObrázek 1. Vybrané vztahy mezi prvky znalostní zóny (Kiper, 2004) 9Obrázek 2. Základní schéma procesu transferu technologií 56Obrázek 3. Model řízení znalostí pro efektivní transfer technologií – ZNATechTrans 63Obrázek 4. Licence 72Obrázek 5. Švýcarský sýrový model (Reason, 2000) 106Obrázek 6. Základní myšlenka týmové práce 107Obrázek 7. Spolupráce mezi jednotlivými fakultami UHK a okolím UHK 127Obrázek 8. Participace výzkumníka v jednotlivých aktivitách TT a VaV 128Obrázek 9. Vizualizace vybraných deskriptivních statistik (degree centrality) sítě UHK 129Obrázek 10. Rozdělení hodnot „degree centrality“ 130Obrázek 11. Degree distribution po jednotlivých fakultách UHK 131Obrázek 12. Mapa komponent detekovaných ve struktuře UHK 132Obrázek 13. Mapa komponent detekovaných ve struktuře jednotlivých fakult UHK 134Obrázek 14. Struktura a propojenost klik participujících vědců na UHK 136 Obrázek 15. Vizualizace dekomponované struktury klik na úroveň jednotlivých fakult UHK 137Obrázek 16. Časový vývoj síťové struktury UHK v rozmezí let 2014–2018 140Obrázek 17. Segmentace participujících partnerů z pohledu již existujících vztahů 143Obrázek 18. Diagram tříd vztahu a dědičnosti mezi entitami modelu (Krejcar et al., 2020) 155Obrázek 19. Procesy stavového modelu 156Obrázek 20. Stavy procesu „Proces – vytvoření“ 156Obrázek 21. Stavy procesu „Proces – ověření“ důležité pro dosažení ověřené formy každého případu DV 157Obrázek 22. Role uživatele 168Vzhledem k informativnímu charakteru následujícího textu je popsáno ovládání, nikoliv však principy procesu KTT. 169Obrázek 23. Seznam případů 169Obrázek 24. Seznam případů - zobrazení vybraného případu 171Obrázek 25. Editace případu 172Obrázek 26. Editace případu - výběr typu 172Obrázek 27. Editace případu - abstakt 173Obrázek 28. Obecné schéma centra transferu technologií v Malajsii 177

Page 6: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

II III

Seznam tabulekTabulka 1. Hlavní nositelé inovační politiky 14Tabulka 2. Vybrané pojmy a koncepty teorie sítí 124Tabulka 3. Koncepční model řízení „pipeline“ generování nových projektůVaV a TT 145Tabulka 4. Popis hlavních výsledků rozhovorů 153Tabulka 5. Vybraná SW řešení pro správu duševního vlastnictví s hlavními funkcemi 162Tabulka 6. Vyhodnocení SW řešení v rámci kvalitativního rozhovoru 164Tabulka 7. Průmyslově právní vlastnictví University technology Malaysia UTM (vlastní výzkum) 176Tabulka 8. Oceňování původců (Štemberková, 2015) 178Tabulka 9. Oceňování původců Universiti technologi Malaysia UTM) (Štemberková, 2016) 178

Page 7: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

III

Seznam zkratekAIA America Invents ActASU Arizona State UniversityCI Competitive IntelligenceCPC Cooperative Paten ClassificationCTM Ochranná známkaDV Duševní vlastnictvíEPC Smlouva o evropských patentechEPO Evropský patentový úřadERGM Exponential Random Growth ModelEU Evropská unieEUIPO Patentový úřad EUGAČR Grantová agentura České RepublikyHCMT HCMT Holdings Pte Ltd IoT Internet of things (internet věcí)IPC International Patent ClassificationIPI Intellectual Property Intermediary IPMS Intellectual Property Management Systems IPP Intellectual Property PipelineIPR Právo duševního vlastnictvíITE Institut technického vzděláváníJIT Just in timeJPO Japonský patentový úřadKSF Komerční stranaKTT Kancelář pro transfer technologiíMDS Multidimensional scalingMS MicrosoftNUH National University Hospital NUS National University of Singapore OHIM Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhuOP PI Operační program Podnikání a inovaceOP VVI Operační program Výzkum a vývoj pro inovacePCNL Perkutánní nefrolithotomiePCT Smlouva o patentové spolupráciPPH Patent Prosectution HighwayPUÚ Pařížská unijní úmluvaRIS Research and Innovation Strategies for Smart SpecializationRTDI Technologický rozvoj a inovaceSERGM Statistical Exponential random Growth SME Malé a střední firmyST_ORG Státní organizace na území ČRSUMG Subgraph Generation Model TAČR Technologická agentura České republikyTRIPS Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictvíTRIPS Trade Related Intellectual Property Rights TT Transfer technologiíTTC Technologická transferová centraUNI ČR Univerzity na území ČRUPV Úřad průmyslového vlastnicvíUSPTO Patentový úřad Spojených států a úřad pro ochranné známkyUTM Universiti technologi MalaysiaVaV Vědeckovýzkumný výstupVO Výzkumná organizaceWIPO Světová organizace duševního vlastnictvíWTO Světová obchodní organizace

Page 8: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

IV V

SHRNUTÍ

Pojmy jako základní výzkum, průmyslový výzkum, aplikovaný výzkum a vývoj nebo inovace jsou klíčovými pojmy znalostní ekonomiky představující základ pro cel-kový hospodářský růst. Zatímco univerzity a další veřejné a soukromé výzkumné organizace vnímáme jako dodavatele výsledků výzkumu a vývoje, výrobní firmy a obchodní spo-lečnosti působí především jako hlavní hnací síla pro uvádění těchto výsledků na trh. Problematika transferu technologií a komercionalizace jsou tak aktuálnější více než kdy předtím.

Přestože je v České republice od roku 2012 velmi aktivně rozvíjena síť center transferu technologií, jsou výsledky up-latnitelných vědeckovýzkumných výstupů ve srovnání se světem stále malé. Česká republika v tomto směru zaostává dlouhodoběji. Tato skutečnost sloužila jako výchozí motivace pro vytvoření této knihy, která se z pohledu odpovídajících společenských věd věnuje základním otázkám podpory tvor-by a nakládání se znalostmi jako základem pro navazující možné vylepšení efektivity uplatnění vědecko-výzkumných výsledků a s tím související podporou lidských zdrojů.

Čtenáři v knize najdou jak popis národního a mezinárod-ního kontextu, tak představení specifických metod, postupů nebo zvyklostí. Pozornost je věnována obecnějším tématům jako jsou založení nových start-upů nebo finanční specifi-ka ochrany duševního vlastnictví. Představeny jsou také specifické problémy jako možnosti využití měkkých dov-edností, myšlenek konkurenčního zpravodajství nebo soft-warových aplikací vyvinutých speciálně pro aktivity spojené s transferem znalostí a technologií. Vybrané kapitoly před-stavují nástroje, které například umožňují dojít až na úroveň vytipování aktivních členů na instituci, motivaci vědců nebo podporu výzkumné práce jako takové. Případové studie zároveň nabízejí vhled do procesů a přístupů vybraných in-stitucí v různých částech světa. Autoři díla věří, že publikace poskytne jednak přehled současného nastavení podmínek pro uplatnění výsledků výzkumu a vývoje, ale především užitečné tipy, jakými cestami podpořit rozvoj této oblasti na univerzitě.

Page 9: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

V

SUMMARY

Terms, such as basic research, applied research, industrial research and development or innovations, are key concepts in the knowledge economy representing the basis for overall economic growth. While we perceive universities and other public and private research organizations as suppliers of research and development outcomes, manufacturing and trading companies act primarily as the main drivers for mar-keting of these results. The issues of technology transfer and commercialization are thus more topical than ever before.

Although the network of technology transfer centres has been very actively developed in the Czech Republic since 2012, the results of applicable research outputs are still small compared to the world. The Czech Republic has been lagging behind in this direction for a long time. This fact served as the initial motivation for writing this book, which from the per-spective of the relevant social sciences addresses the basic is-sues of supporting the creation and management of knowl-edge as a basis for possible improvements in the effectiveness of research results and related support of human resources.

Readers will find in the book both a description of the nation-al and international context, as well as an introduction to specif-ic methods, procedures or practices. Attention is paid to more general topics, such as the establishment of new start-ups or the financial specifics of intellectual property protection. Specific is-sues, such as the use of soft skills, competitive intelligence ideas or software applications developed specifically for knowledge and technology transfer activities are also presented. Selected chapters represent tools that, for example, allow to reach the level of selecting active members at the institution, motivate re-searchers or support research work as such. Case studies also offer an insight into the processes and approaches of selected institutions in different parts of the world. The authors of this book believe that the publication will provide an overview of the current setting of conditions for the application of research and development results, but above all useful tips on how to support the development of this area at the university.

Page 10: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

1

Page 11: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

1

ÚVOD

V probíhajícím procesu globalizace bezesporu nabývá na významu lidský kapitál jako zdroj inovací a nehmotných statků duševního vlastnictví. Řízení znalostí je součástí rozvoje lidských zdrojů a organizacím umožňuje využít vlastní síly a odbornost ve prospěch zaměstnanců a všech zainteresovaných subjektů. Podle Learning guide o znalost-ním managementu má většina organizací všechny potřebné znalosti v sobě samé. Otázkou je, jak se k nim dostat, jak je sdílet napříč týmy a jak zajistit jejich fungování.

Význam sdílení znalostí je zásadní jak pro komerční, tak i veřejnou sféru. Významnou základnou pro unikátní duševní vlastnictví jsou výzkumné ústavy a univerzity. Tyto subjekty jsou na efektivním rozvoji lidských zdrojů a řízení souvisejících procesů téměř existenčně závislé. Navíc na významu neustále nabývá i interakce s komerčním světem coby jedním z nástrojů zvyšování konkurenceschopnos-ti České republiky. Přestože je v České republice od roku 2012 velmi aktivně rozvíjena síť center transferu technologií, jsou výsledky uplatnitelných vědeckovýzkumných výstupů (VaV) ve srovnání se světem stále malé. Také forma jejich ochrany není mnohdy pro aplikaci, jako jsou firmy a další instituce, známá či prezentovaná a v praxi uplatnitelná, ane-bo výsledky výzkumu s vysokým komerčním potenciálem nejsou včas detekovány a není zajištěna jejich ochrana.

Z výše uvedeného vyplývá potřeba řešit danou oblast jak na úrovni jednotlivých institucí, tak i v rovině odpovídajících společenských věd a věnovat se základním otázkám podpory a nakládání se souvisejícími typy znalostí jako základem pro navazující možné vylepšení efektivity působení těchto center a podpořit instituce.

Autoři této publikace si proto kladou za cíl příblížit prob-lematiku uplatnění výsledků vědy a výzkumu v kontextu aktuálních trendů inovační politiky a platných národních i mezinárodních legislativních podmínek. Důraz je kladen také na metody, přístupy a nástroje, kterými lze podporovat

Page 12: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

2 3

rozvoj této oblasti ve výzkumné instituci. Ty vychází z eko-nomicko-manažerských metod a souvisejících statistických a sociologických metod a přístupů.

Kniha se však zásadním způsobem snaží přiblížit prob-lematiku co možná srozumitelně a prakticky, proto její velkou část tvoří případové studie, propojení teoretických znalostí s praxí. Publikace se věnuje i technickým možnostem správy duševního vlastnictví na univerzitě.

Autoři díla věří, že publikace poskytne jednak přehled současného nastavení podmínek pro uplatnění výsledků VaV, ale především užitečné tipy, jakými cestami podpořit rozvoj této oblasti na univerzitě.

Page 13: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

3

KONTEXT OCHRANY DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ

Page 14: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

4 5

1 KDE JSOU ZNALOSTI, TAM ČEKEJME INOVACE

Ekonomika založená na znalostech závisí na kapacitě produkce znalostí a schopnosti přizpůsobit ji novým nebo vyvinutým technologiím. Některé aspekty znalostí se stávají kodifikovanými a vysoce mobilními v celosvětovém měřítku, zatímco jiné klíčové prvky zůstávají tiché a hluboce zakoře-něné v jednotlivcích, organizacích a lokalitách. Technologie a strategie přenosu technologií jsou kritičtější než kdy jindy kvůli jejich dopadu na národní, regionální, a dokonce i celo-světové měřítko a skutečnost, že technologický pokrok byl uznán jako klíčová hnací síla hospodářského rozvoje. Pro rozvojové země je to tedy jediný způsob, jak umístit získává-ní a postupné zvládnutí technologií do centra vnitrostátních politik, aby se zmenšil technologický rozdíl a zabránilo se stálé závislosti na rozvinutých zemích.

Ekonomiku založenou na znalostech lze definovat jako ekonomiku přímo založenou na výrobě, distribuci a využívání znalostí. Ve znalostní ekonomice závisí inovační přístup a in-ovační systém na velmi složitých sociálních sítích. Takový nový systém se velmi liší od tradičního modelu, který můžeme nazvat lineárním inovačním systémem. Současně se také prudce změnila dynamika systému výroby a řízení znalostí. Počínaje definicí problému se hlavní tendence změnila z disci-plinárního přístupu na interdisciplinární souběžně se změnami v inovačním systému. Stejně tak univerzity a další výzkumné organizace hrály aktivnější a silnější roli jako dodavatelé VaV a jejich vztahy s průmyslem vykazují ve znalostní ekonomice mnohem složitější dynamiku než kdykoli předtím.

Výše uvedené změny byly navrženy jako nedávné modely pro hodnocení ekonomických vztahů založených na znalos-tech nebo hnacích silách systémů produkce a inovací.

Jak bylo uvedeno výše, podle nedávného přístupu je technolo-gie odvozena od znalostí a znalosti jsou výsledkem procesu výz-kumu, technologického rozvoje a inovací (RTDI). Tento proces vyžaduje poněkud větší propojení v tom, že jsou zapojeni všich-ni zainteresovaní – firmy, veřejné orgány, univerzity, dodavatelé výzkumu a vývoje, zástupci společnosti, investoři atd.

Page 15: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

5

Koncepčně jsou hlavní postupné kroky RTDI následující:• Základní výzkum a vývoj: když jsou objeveny nové

znalosti a musí být proveden obecný výzkum pro další základní porozumění.

• Průzkumný výzkum a vývoj: když se provádí výzkum a vývoj za účelem odhalení neznámých aplikací tech-nologie.

• Aplikovaný a informační výzkum a vývoj: když se provádí výzkum, aplikují se základní znalosti s cílem vyřešit konkrétní problém.

• Technologický rozvoj: když je výzkum a vývoj orien-tován na „hardware“ a aplikace výzkumu je již dobře promyšlená a navržená.

Po činnostech v oblasti výzkumu a technologického vývoje začíná snaha o proniknutí na trh za účelem zařazení výstupů RTDI na konkrétní trhy jako inovativního výstupu.

Problémy spojené s veřejným blahem, řešením, prováděním, formulací předpisů a využíváním výstupů jsou posuzovány společně. Z tohoto důvodu průmyslové podniky a jejich sdružení představují vývojáře a výrobce produktů, sdružení uživatelů a regulační orgány, které představují infrastruktu-ru v hyper a komplexních systémech.

Na základě výše popsaných funkcí zahrnuje nejnově-jší technologie výroby, vývoje a přenosu technologie v této oblasti znalostní zónu. Může to začít se základním výz-kumem rozšířeným až k šíření, komercializaci a měření výkonu. V důsledku složitých a chaotických vztahů se hod-notový řetězec znalostí používá k vytvoření základny in-ovačního systému, který byl řešen od vymezení problému po užitečnost řešení, šíření a hodnocení pracovních výsledků hyper výzkumného výzkumu.

Je důležité:• Vytvářet znalosti, asimilaci a šíření tichých znalostí jako

výstup technologického rozvoje na vnitrostátní a re-gionální úrovni. Proto je zabráněno technologické závis-losti zvenčí.

Page 16: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

6 7

• Použijte tento hyper a složitý systémový řetězec pro generování více high-tech začínajících a spin-off společností a také tento systém použijte pro upgrade firem z tradičních společností na technologické násle-dovníky a poté na vedoucí technologické společnosti.

• Navrhněte průběžné a systematické hodnocení, protože v řetězci hraje důležitou roli analýza účinků a posky-tování zpětné vazby. Očekává se, že systém by se měl neustále zlepšovat.

• Zřídit vhodný poradenský a řídicí mechanismus, který bude použit při aplikaci tohoto složitého a chaotického cyklu na každé úrovni hyper systému.

• Snažte se vytvořit mnoho různých metod, jak spojit všechny strany, abyste aktivovali aplikační nástroje to-hoto cyklu.

Vzhledem k tomu, že komerční firmy se snaží využívat znalosti a inovace v důsledku sítě výzkumu a vývoje v ce-losvětovém měřítku, stává se vývoj mezinárodní struktury výz-kumu a vývoje ústředním tématem (Pack and Westphal, 1986). Zanfei popisuje nový organizační režim nadnárodních inovací jako „dvojitou síť“ zahrnující vnitřní a vnější sítě (Zanfei, 2000). Vnitřní sítě se vztahují k vnitřním mechanismům, zatímco vně-jší sítě jsou tvořeny vztahy s aktéry mimo organizaci.

Zatímco univerzity a další veřejné a soukromé výzkumné organizace působí jako dodavatelé výzkumu a vývoje, firmy jsou hlavními hnacími silami uvádění výsledků výzkumu na trh a zlepšováním blahobytu společnosti komercializací těchto výsledků v rámci ekonomiky.

Firmy mohou přejít na určitou vysokou úroveň schopno-stí díky přenosu technologií, asimilaci, vývoji a produkční smyčce, které jsou přirozeně vytvářeny v těchto procesech, a firmy získávají absorpční kapacitu pro další fáze. Díky těmto funkcím lze firmy považovat za jednu z hlavních sil „zóny znalostí“. Firmy lze rozdělit do tří kategorií v závis-losti na jejich schopnosti účastnit se a hrát roli v takových výzkumných sítích, jejich schopnosti přizpůsobit a komer-cializovat výsledky výzkumu a postavení na trhu.

Page 17: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

7

1. Tradiční firmy: Tyto firmy vyrábějí nekomplexní pro-dukty pro tradiční odvětví s malými výrobními měřít-ky. Jejich konkurenční schopnosti závisí hlavně na níz-ké ceně a flexibilní produkci.

2. Firmy, které sledují technologii: Jejich výrobní systémy závisí na automatizovaných strojích a flexibilních pra-covních jednotkách. Výrobní strategií těchto firem je vyrábět nové výrobky v malých sériích během krátkých výrobních období pomocí TQM nebo jiných pokročilých technik řízení. Mezipodnikové vztahy závisí na Just in Time (JIT), výrobních sítích, servisních zařízeních a sta-bilních vztazích mezi výrobcem a subdodavatelem. Mají vyškolené pracovní síly a multifunkční pracovní kultury a investují do výzkumu a vývoje na střední úrovni s nízkým rizikem.

3. Firmy vyrábějící technologii (Leader): Tyto firmy jsou jedničkami v oboru a podnikají první akci. Investují do výzkumu a vývoje na vysoké úrovni s vysokým rizikem. Vytvářejí technické překážky proti svým stoupencům nebo konkurentům s normami a technickými předpisy a chrání své výrobky patentováním nebo jinými mech-anismy IPR.

Technologické inovace mohou být hlavním zdrojem vysokých podílů na trhu. Je to kvůli různým specialitám produktů, které mohou také vést k jedinečné aplikaci nebo prvnímu vzorku jeho typologie. Tento druh inovací poskytu-je exponenciální ziskové marže. Současně se jedná o novou nebo přetvořenou harmonizovanou technickou specifikaci, která poskytuje dlouhodobý konkurenční zdroj, který obecně vede k technologickým inovacím.

Firmy vyrábějící technologii mohou být umístěny v první sekci. Následovníci mohou být zařazeni do druhé sekce a tradiční firmy jsou umístěny do třetí. Z tohoto důvodu se výroba a vývoj technologií stávají jednou z hlavních poli- tických otázek, a to nejen na úrovni mikroúrovní, ale i na re-gionální nebo dokonce celostátní úrovni.

Page 18: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

8 9

Před šířením výsledků a v závislosti na zvláštnostech výstupů je dalším důležitým tématem, které je třeba brát v úvahu v „zóně znalostí“, vytvoření normalizačního procesu standardizací nebo prostřednictvím technických regulačních činností v dané oblasti. V důsledku těchto výzkumů začína-jících ve fázi návrhu by všechny práce měly být prováděny v úzkém kontaktu s organizacemi zastupujícími společnost, protože trhy a koneční uživatelé jsou hluboce ovlivněni reg-ulací konkrétní oblasti pravidly, normami, zákony atd.

Současně je třeba být připraveni proti účinkům technických předpisů, které s největší pravděpodobností budou jedním z hlavních faktorů konkurence mezi firmami a národy. Spo-lu s rozšiřováním je komercializace dalším důležitým pro-cesem pro země, které podporují aktivity RTDI a očekávají, že budou mít z výstupů užitek stejně jako další zúčastněné strany a finanční tvůrci výzkumných prací. Dopady procesu komercializace by měly být pečlivě posouzeny. Hodnocení všech výsledků generovaných z každého kroku by mělo být sledováno a jeho dopad by měl být pečlivě posouzen, aby se získaly cenné údaje, a to nejen pro přetvoření a přeskupení zbývajících činností, ale také pro nové vstupy do výzkumu.

Na obrázku 1 jsou uvedeny některé vztahy mezi elementy „zóny znalostí“ a jejich pozicemi ve vztahu k různým měřít-kům (makro, mezo, mikro). Na tomto obrázku lze makro měřítko považovat za národní nebo nadnárodní úroveň, mezo měřítko lze definovat na regionální nebo sektorové úrovni v zemi a mikro měřítko lze považovat za pevnou úroveň. Ačkoli neexistuje žádné ostré rozlišení toho, který prvek je přímo zařazen, do jaké míry, s ohledem na funkce prvků, základní výzkum, některé činnosti šíření (zejména horizontální) a některé monitorování, hodnocení a výsledky, jež ovlivňují makropolitiku na národní, nebo dokonce vyšší úrovni mohou být spojeny s makro měřítkem. Aplikovaný výzkum, určité diseminační a monitorovací činnosti, hodno-cení dopadu a výsledky, které jsou odvětvově nebo místně zaměřeny, mohou souviset s mezoúrovní, zatímco výstupy výzkumu získaného firmami lze považovat za mikroúroveň.

Page 19: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

9

Obrázek 1. Vybrané vztahy mezi prvky znalostní zóny (Kiper, 2004)

Před šířením výsledků a v závislosti na zvláštnostech výstupů je dalším důležitým tématem, které je třeba brát v úvahu v „zóně znalostí“, vytvoření normalizačního procesu standardizací nebo prostřednictvím technických regulačních činností v dané oblasti. V důsledku těchto výzkumů začína-jících ve fázi návrhu by všechny práce měly být prováděny v úzkém kontaktu s organizacemi zastupujícími společnost, protože trhy a koneční uživatelé jsou hluboce ovlivněni reg-ulací konkrétní oblasti pravidly, normami, zákony atd.

Současně je třeba být připraveni proti účinkům technických předpisů, které s největší pravděpodobností budou jedním z hlavních faktorů konkurence mezi firmami a národy. Spo-lu s rozšiřováním je komercializace dalším důležitým pro-cesem pro země, které podporují aktivity RTDI a očekávají, že budou mít z výstupů užitek stejně jako další zúčastněné strany a finanční tvůrci výzkumných prací. Dopady procesu komercializace by měly být pečlivě posouzeny. Hodnocení všech výsledků generovaných z každého kroku by mělo být sledováno a jeho dopad by měl být pečlivě posouzen, aby se získaly cenné údaje, a to nejen pro přetvoření a přeskupení zbývajících činností, ale také pro nové vstupy do výzkumu.

Na obrázku 1 jsou uvedeny některé vztahy mezi elementy „zóny znalostí“ a jejich pozicemi ve vztahu k různým měřít-kům (makro, mezo, mikro). Na tomto obrázku lze makro měřítko považovat za národní nebo nadnárodní úroveň, mezo měřítko lze definovat na regionální nebo sektorové úrovni v zemi a mikro měřítko lze považovat za pevnou úroveň. Ačkoli neexistuje žádné ostré rozlišení toho, který prvek je přímo zařazen, do jaké míry, s ohledem na funkce prvků, základní výzkum, některé činnosti šíření (zejména horizontální) a některé monitorování, hodnocení a výsledky, jež ovlivňují makropolitiku na národní, nebo dokonce vyšší úrovni mohou být spojeny s makro měřítkem. Aplikovaný výzkum, určité diseminační a monitorovací činnosti, hodno-cení dopadu a výsledky, které jsou odvětvově nebo místně zaměřeny, mohou souviset s mezoúrovní, zatímco výstupy výzkumu získaného firmami lze považovat za mikroúroveň.

Page 20: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

10 11

2 CHCI BÝT INOVÁTOR, PODPOŘÍ MĚ NĚKDO?

„Inovace znamenají úspěšné využívání nových myšlenek a představují životně důležitou složku konkurenceschop-nosti, produktivity a společenského přínosu podniků a organizací. Inovace znamenají úspěšné využívání nových myšlenek v jakémkoliv prostředí; mohou představovat např. změnu každodenního výrobního procesu a vytvoření nové-ho produktu nebo objevení nového léku na srdeční choroby. Inovace je postoj, stav mysli a tvůrčí proces stejně jako určitá úloha nebo čin. Inovace jsou rozmanité a vše prostupující. Nejsou založeny pouze na vědě a výzkumu, nebo dokonce jen na podnikatelských schopnostech. Zahrnují také mana-žerské a marketingové schopnosti, organizační, sociální, ekonomické a administrativní dovednosti.“

Inovace jsou považovány hlavním proudem současné ekonomické teorie za důležitý faktor hospodářského růstu a dlouhodobé konkurenceschopnosti. Z toho důvodu má hospodářská politika eminentní zájem na podpoře jejich tvorby a šíření. Nedílnou součástí hospodářské politiky je inovační politika, která ovlivňuje inovační procesy, usilu-je o zvýšení inovační výkonnosti a pomáhá klíčovým ak-térům (podnikům, výzkumným ústavům, univerzitám) překonat bariéry v inovačním prostředí. Inovace jsou již od dob J. A. Schumpetera považovány primárně za podnika-telskou záležitost, neboť právě podniky zavádí inovace na trh a generují ekonomické efekty z úsilí vloženého do výz-kumných a inovačních aktivit.

Každý inovační proces je spojen s rizikem představujícím neúspěch, neboť s sebou přináší určitou změnu. Jedná se o dlouhodobý postup, který má několik fází. Na počátku většinou stojí experimentování, hledání nové efektivní cesty a snaha o vylepšování stávajícího stavu, v oblasti technolog-ických inovací se jedná následně o testování a ověřování im-plementace inovace v praxi.

Page 21: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

11

Typy inovací:• Inovace výrobkové (produkt či služba) – jedná se o zavedení

nových výrobků či služeb na trh. Může se jednat i o zdoko-nalení některých vlastností a parametrů na výrobku. Cílem těchto inovací je vytvořit ze zastaralých výrobků dokonale-jší. Tím podnik docílí nového postavení na trhu.

• Inovace procesu neboli technologické zavádění nových výrobních technologií či procesů. Firma tím chce zajistit snížení nákladů na výrobu – mzdové, materiální i ener-getické. Omezit počet zmetků vznikajících při výrobě.

• Inovace kombinované – jedná se o prolínání fáze výrob-kové a procesní.

• Inovace organizační – zavádění nových metod řízení.• Inovace marketingová – zavádění nových prodejních

a marketingových aktivit.

Rozlišujeme inovaci:• Absolutní – nové celosvětově; • Relativní – nové regionálně, lokálně.

Každá firma se musí snažit zavádět nové či vylepšené výrobky či služby. Pomocí inovací se může firma hnát dopře-du a tím obstát v dnešní velké konkurenci. Inovace souvisí s pojmem řízení kvality. Zvýšením kvality dosáhneme také inovací neboli zdokonalení.

Regionalizace a zaměření inovační politiky

Země, které se rozhodly podporovat vědu, výzkum a inova-ce jako klíčové národní priority, patří dnes mezi nejvíce pros-perující, například Švýcarsko, Finsko, Švédsko nebo Dánsko. Díky tomu dnes patří do absolutní světové špičky v oblasti ino- vací. Česká republika má předpoklady k tomu, aby se mohla stát jedním z lídrů v oblastech inovací, a to v určitých oborech. Disponuje znalostním potenciálem, jsme schopni zajistit kva- litní vzdělání, a to jak v humanitních, tak také v technických oborech, jsme technologicky orientovanou zemí a splňujeme nejpřísnější ekonomická a legislativní kritéria.

Page 22: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

12 13

V posledních několika málo desetiletích je možné pozor-ovat trend, kdy se inovační politika decentralizuje a více se přesouvá na regionální úroveň. V koncepční rovině to sou-visí s tím, že se inovační politika začala více orientovat na řešení systémových selhání, k čemuž vedou především dva důvody. Prvním je skutečnost, že inovační aktivita je vnímá-na jako teritoriálně daný jev. Inovace jsou často výsledkem specifických místních podmínek, které nemohou být rychle a levně kopírovány nebo přeneseny jinam. Regiony se čím dál více stávají tou úrovní, kde inovace vzniká prostřednic-tvím regionálních inovačních sítí, lokálních klastrů a navzá-jem se posilujících výzkumných institucí. Příkladem tohoto trendu jsou rozvoj high-tech regionů v různých částech světa (Lundvall a Borrás, 1997). Druhým důvodem je heterogenita regionů způsobující nemožnost vytvoření souboru nástro-jů, který je univerzálně aplikovatelný v každém regionu. Politické nástroje musí být spíše přizpůsobeny jedinečným podmínkám konkrétního regionu (Isaksen a Nilsson, 2013). Regionalizace inovační politiky tedy není otázkou, zda ano, nebo ne, ale zda více, či méně investovat do podpory inovací a zejména pak jakým způsobem (Fritsch a Stephan, 2005).

Regionalizace inovační politiky může nabývat různých podob. Fritsch a Stephan sumarizují tři hlavní případy. Prvním je národní politika, jejíž opatření jsou realizována pouze ve vybraných regionech. Příkladem může být pro-gram řízený na národní úrovni, jehož se však mohou účast-nit pouze vybrané regiony, které mají nejlepší předpoklady pro naplnění národních cílů, a tedy i podmínek programu. Druhým případem je intervence realizovaná regionální vládou k podpoře inovačních aktivit v daném regionu. Tato intervence může, ale nemusí být v souladu s národními cíli. Posledním případem je lokální inovační iniciativa, která vzniká pouze v rámci určitého regionu. Míra regionalizace inovační politiky je otázkou toho, jak jsou jednotlivé prvky politiky rozděleny mezi národní a regionální úroveň (Fritsch a Stephan, 2005).

Významným mezníkem regionální inovační politiky v Ev-ropě byl rok 2014, kdy byla zahájena iniciativa Výzkumné a in-

Page 23: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

13

ovační strategie pro inteligentní specializaci (Research and Inno-vation Strategies for Smart Specialization – RIS), inspirovaná především myšlenkovým proudem konceptu inteligentní specializace. Tato iniciativa má významný dopad na alokaci prostředků z Evropských strukturálních a investičních fondů na výzkum, vývoj a inovace. Jinými slovy řečeno, chce-li členský stát EU získat prostředky na tuto oblast, ex-ante kondicionalitou je, že musí připravit svou národní inovační strategii a případně také její regionální přílohy.

Národní a regionální strategie představují integrovaný a place-based přístup, „místně orientovaný“ model rozvo-je k ekonomické transformaci, který je postaven na těchto klíčových charakteristikách:

• zaměření politické podpory a investic na klíčové národ-ní/regionální priority, výzvy a potřeby pro rozvoj znalostní společnosti;

• založení na silných stránkách, konkurenčních výhodách a potenciálu pro excelenci každého státu/regionu,

• podpora technologických i na praxi založených ino-vacích a cílení na stimulaci investic v soukromém sek-toru,

• plné zapojení stakeholderů a povzbuzování inovací a experimentování a

• postavení na důkazech a obsahující monitorovací a evaluační systémy.

Určitou nevýhodou regionálních inovačních strategií je skutečnost, že mohou být vnímány jako nějaká politická šablona, která nabízí předepsané kroky pro všechny regiony bez ohledu na jejich specifika (Morgan, 2017). To samozřejmě není v souladu s principem „place-specifity“. Hlavní nositelé inovační politiky včetně jejich sféry vlivu a decizní sféry jsou zachyceny v tabulce 1. Úroveň tvorby inovační strategie je rozdělena na regionální, národní a mezinárodní úroveň. Toto rozdělení má své klíčové opodstatnění, neboť v každé sféře vlivu se uplatňují jiné mechanismy a stakeholdeři.

Page 24: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

14 15

Úroveň vlády Decizní sféra Vlivová sféra Regionální regionální vláda

a zastupitelstvo regionální inovační agentury (veřejné inter-mediární organizace) města a obce

významné podniky klastry výzkumné a vzdělávací organizace centra pro transfer tech-nologií

Národní vláda a její ministerstva a poradní orgány legislativní orgány (par-lament) organizace na podporu podnikání a inovací organizace podporují-cí VaV (technologické agentury) státní úřady (např. patentový úřad) soudní moc

významné podniky hospodářské komory asociace výzkumných a vzdělávacích organizací finanční instituce posky-tující kapitál na inovační projekty národní technologické platformy

Nadnárodní Evropská unie a její or-gány OECD Evropský patentový úřad Světová organizace du-ševního vlastnictví nadnárodní soudy

významné nadnárodní podniky mezinárodní hospodářské komory evropské technologické platformy nadnárodní asociace uni-verzit a výzkumných organizací nadnárodní finanční instituce

Tabulka 1. Hlavní nositelé inovační politiky

Významu inovací pro dosahování hospodářského růstu je v současnosti v ekonomických teoriích věnována značná po-zornost. Aktuální přístupy k inovační politice jsou ovlivněny dávnými myšlenkami J. A. Schumpetera, endogenními růstovými modely i modernějšími evolučními přístupy, je-jichž součástí jsou institucionální teorie. Z institucionálního konceptu inovačních systémů vyplývá pro inovační politiku mnoho důležitých myšlenek. V první řadě to, že při návrhu politiky je nutné zohlednit specifický kontext národní ekono-miky nebo regionu. Dále je kladen důraz na využívání

Page 25: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

15

nástrojů na podporu vzájemné spolupráce, vtažení zákaz-níků do inovačního procesu a doplnění tradiční nabídkové politiky o nástroje na poptávku orientované inovační poli-tiky. S vnímáním inovací jako teritoriálně zasazeného jevu je větší důraz kladen také na placed-based přístupy, z nichž vy-chází například přístup k budování regionální výhody nebo koncept inteligentní specializace. Z různých teoretických pohledů vyplývá, že inovační politiku nelze provádět výhradně na národní nebo výhradně na regionální úrovni, ale důležitá je jejich vyvážená kombinace.

Inovační politika musí mít jasně definovaný konceptuální rámec, na kterém existuje ve společnosti širší shoda. Obvykle bývá na národní i regionální úrovni definován v podobě in-ovační strategie. Tvorba obou typů strategií je postavena na podobných principech, přesto však lze mezi nimi najít něko-lik odlišností. Ty spočívají v hlavních úkolech, používaných nástrojích, finančních zdrojích, koordinaci s jinými politi-kami, okolním kontextu a zapojených aktérech. Nositeli inovační politiky jsou rozmanité subjekty, které participují na formulaci inovační politiky, na její implementaci a hod-nocení. Úkolem inovační politiky a jejích nositelů je najít a pomocí různých nástrojů zacílit na klíčové faktory, které omezují inovační aktivity a efektivní reakce různých ak-térů (Dodgson a kol., 2011). Speciálním případem inovační politiky je politika zaměřená na transformaci inovačního prostředí, která bývá diskutována především v souvislosti s přeměnou starých průmyslových regionů nebo periferních regionů. Úspěšná transformace není dána skokovými změna-mi v krátkém čase, ale spíše sérií dílčích zlepšení pomocí in-tervencí adaptovaných na přítomné okolnosti a vycházejících ze získaných praktických zkušeností (Georghiou, 2002).

Důležitým prvkem inovační politiky je volba vhodných nástrojů, které musí být přizpůsobeny konkrétním problémům v inovačním systému, přítomným specifickým podmínkám a jež musí reflektovat specifický politický kontext i čas, ve kterém jsou aplikovány. Výběr a modifikace nástrojů politiky je pouze dílčím krokem inovační politiky, dalším rozměrem jejich volby je návrh celého politického mixu nástrojů a po-

Page 26: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

16 17

souzení jejich vzájemného potenciálního ovlivnění. Nástro-je inovační politiky je možné klasifikovat dle mnoha kritérií, přičemž základním z nich je to, na jakou cílovou skupinu míří. Touto cílovou skupinou mohou být podniky, výzkumné a vzdělávací organizace, talentovaní jednotlivci, širší veřejnost i samotní tvůrci politiky. Další možnou klasifikací je rozdělení nástrojů inovační politiky na regulatorní, ekonomické, fi-nanční a měkké (vzdělávání, osvěta).

Základním požadavkem na regionální inovační politiku je to, že musí vycházet ze socio- ekonomického prostředí daného regionu a musí být zaměřena na řešení specifických potřeb regionu. Tento přístup je někdy nazýván jako „place-specifity“ (Morgan, 2017). Jedněmi z prvních, kteří podrobně rozpracovali myšlenky tohoto přístupu, jsou představitelé konceptu regionálních inovačních systémů. Tödtling a Trippl na základě hlavních bariér rozvoje inovací (či selhání regionálních inovačních systémů) definovali per-iferní, staré průmyslové a metropolitní regiony (Tödtling a Trippl, 2005). Na základě vytvořené typologie regionálních inovačních systémů autoři definují doporučení pro regionál-ní inovační politiku a zdůrazňují, že přístup „one-size-fits-all“ není možný a nemůže být úspěšný. V odborné vědecké literatuře lze najít mnoho výzkumů, které v návaznosti na tuto klasifikaci hledají vhodné cesty rozvoje zejména pro staré průmyslové (Trippl a Otto, 2009; Coenen, Moodysson a Martin, 2015) nebo periferní (Lagendijk a Lorentzen, 2007; Loreux a Dionne, 2008) regiony. O nutnosti analyzovat prob-lémy a selhání inovačního systému před samotným návrhem inovační politiky se zasazuje také jeden z čelních představi-telů konceptu inovačních systémů C. Edquist. Přichází s pojmem „diagnostická analýza“, která by měla zahrnovat hodnocení výkonnosti inovačního systému, identifikaci sys-témových problémů a komparaci s jinými inovačními sys-témy. Hlavním přínosem konceptu regionálních inovačních systémů je důraz položený na to, že inovační politika a její nástroje musí být přizpůsobeny konkrétnímu regionálnímu kontextu (Edquist, 2011).

Page 27: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

17

2.1 Inovační agentury a centra V inovačním systému existují určité překážky mezi subsys-témy tvorby a využívání znalostí, tedy mezi výzkumnými a znalostními organizacemi na straně jedné a inovačními podniky na straně druhé. Tyto překážky se snaží eliminovat organizace působící mezi nimi, v teoretické literatuře nazý-vané jako intermediární neboli zprostředkující organizace. Mezi ně patří centra pro transfer technologií, hospodářské komory, rozvojové agentury, inovační centra nebo samostat-ně působící podnikatelské inkubátory a vědeckotechnické parky. Intermediární organizace slouží k vytvoření nebo usnadnění spolupráce mezi různými aktéry s komplemen-tárními dovednostmi nebo zájmy. Howells (2006) definuje „intermediární organizace jako subjekty, které jednají jako agenti nebo zprostředkovatelé ve všech částech inovačního procesu mezi dvěma nebo více stranami. Jejich aktivity zahr-nují poskytování informací o potenciálních spolupracovní-cích, zprostředkování transakcí mezi dvěma a více stranami, zprostředkování jednání a pomoc při hledání finančních zdrojů a další podpory pro inovace, které z takové spoluprá-ce vznikají“. Potřeba formálních a neformálních vztahů mezi inovačními aktéry je základním stavebním prvkem ve všech variantách inovačních systémů, které jsou v literatuře disku-továny (Edler a Yeow, 2016). V odborné literatuře se uvádí „intermediární organizace díky své schopnosti propojovat jednotlivé aktéry hrají důležitou roli v inovačním procesu a pomáhají firmám kompenzovat jejich nedostatky” (McEvi-ly a Zaheer, 1999).

Howells (2006) uvádí a zdůrazňuje, že klíčovou funkcí in-termediárních organizací je skutečnost, že na jedné straně získávají informace a na druhé straně tyto informace citlivě komunikují a předávají dále, například směrem od start-upů k investorům, od univerzit směrem ke globálním inovačním skautům nadnárodních korporátů a v neposlední řadě směrem od orgánů státní správy směrem k podnikatelskému sektoru.

Podobně vnímají funkci intermediárních organizací i (Wat-kins a kol., 2015). Parker a Hine (2014) upozorňují i na další roli intermediárních organizací. Vycházejí z myšlenky, že inovace

Page 28: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

18 19

závisí na schopnosti firem učit se, a jejich výzkum ukazuje, že intermediární organizace jsou schopné ovlivnit schopnosti podniků učit se a absorbovat znalosti ze svého okolí.

A právě zde je vhodné uvést, že regionální inovační agentury a technologická centra představují jeden z typů intermediárních organizací. Inovační centra a rozvojové agentury provádí in-ovační politiku na subnárodní úrovni. Pro jejich vymezení lze použít čtyři základní kritéria, kterými jsou veřejná mise, geograficky ohraničená subnárodní úroveň působnosti, stálost (nejedná se o dočasný projekt) a podpora inovací v širším smys-lu. Watkins a kol. (2015) považují intermediární organizace (a tedy i inovační agentury) za něco, co nazývají „politickým subsystémem“. Edler a Yeow (2016) zase vnímají tyto organi-zace jako nástroj na podporu systémových funkcí v inovačním systému. Výstižné je ale zejména tvrzení analýz uveřejněných prostřednictvím OECD (2011), které uvádí, že „inovační agen-tury jsou agentem změn v regionálních inovačních systémech“.

Z mnoha odborných studií i na základě empirického vy-hodnocování lze vyvodit, že regionální inovační agentury působí ve veřejném zájmu a jejich činnost by bylo obtížné zajistit na komerční bázi komerčními subjekty. I když se v zahraničí můžeme ojediněle s komerčními inovačními agenturami setkat, je pak jejich činnost v ostatních směrech upozaděna a zejména se soustředí na podporu start upů výměnou za podíl ve společnosti. V prostředí evropských zemí plní regionální inovační agentury důležitou funkci při realizaci regionální inovační politiky. V těchto podmínkách také zastávají významnou roli při implementaci regionální inovační strategie. Stejně tak je tomu i v České republice, kde inovační centra velmi úspěšně implementují inovační strategii a v mnoha případech jsou cennými partnery při nastavování parametrů inovační strategie státu. Z inovační strategie pro ně plyne řada úkolů a často se podílí i na sa-motné přípravě vize a mise inovační strategie. Přítomnost regionální inovační agentury rovněž umožňuje lépe přiz-působit inovační politiku potřebám daného regionu a pod-pořit silné stránky regionálních podnikatelských subjektů. V některých případech se můžeme setkat s tím, že jsou nos-

Page 29: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

19

iteli také marketingové strategie regionu, jde pak ruku v ruce rozvoj nejen v oblasti průmyslu, ale celkový rozvoj s akcen-tem popularizace regionu do zahraničí. Nezastupitelná role regionálních inovačních agentur je v propojení informačního toku zachycujícího potřeby podnikatelů a průmyslu směrem k národním a regionálním vládám. Inovační agentury, in-ovační centra, případně technologické parky tak svými znalostmi inovačního prostředí přispívají k optimalizaci při nastavování nástrojů inovační strategie a přispívají k hladké implementaci rozvojových programů na lokální a regionální úrovni a jejich úloha je tak velmi důležitá a v mnoha směrech nezastupitelná jinými subjekty.

2.2 Nástroje inovační politiky Inovační politika je jedním z hlavních pilířů politického vstu-pu vlády do oblasti podnikání a podpory rozvoje podnikání. Na úvod je nutné uvést, že inovační strategie je pro každou zemi jiná a koreluje s potenciálem rozvoje dané země. Ná-stroje inovační strategie připravují jednotlivé vlády koncepč-ně s ohledem na strategické řízení státu a potenciálu rozvoje země. Stejně jako jiné sféry hospodářské politiky nemůže být inovační politika prováděna nahodile, ale vychází z kon-ceptuálního rámce, který je založen na podrobné analýze trhu, a jednotlivá opatření jsou systémově pojatá a navzájem dostatečně provázaná, jak již je uvedeno výše. Všechna tato koncepční opatření a jejich nástroje musí být nejen dobře navrženy, ale hlavně dobře řízeny a implementovány.

Nástroje inovační politiky musí být jasně formulovány a srozumitelně komunikovány směrem k průmyslu, pod-nikatelům a výzkumným organizacím. Velmi důležité je, aby směřování inovační politiky a návrhy jejích nástrojů byly napříč politickým spektrem konsenzuální, v čase neměnné a nezávislé na politických obratech vládnoucích politických stran. Inovační strategie a design efektivních nástrojů vy-chází z celkového konceptu vládního řízení a je v souladu se všemi vládními nařízeními. Regionální inovační strategie a její nástroje, které implementuje, plní několik klíčových funkcí. Jedná se především o vytvoření ucelené koncepce

Page 30: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

20 21

rozvoje inovačního systému regionu, dále dochází k velmi důležitému vymezení prioritních oblastí dalšího směřování podpory podnikání a propojení s VaV institucemi.

Nástroje inovační politiky můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin, a to na nástroje všeobecné a nástroje specifické. Pod nástroji obecnými si lze představit takové, jež jsou přiroze-nou součástí nejen inovačního ekosystému jako takového, ale lze je zařadit obecně do nástrojů rozvoje ekonomiky, jedná se o nástroje na podporu vzdělání (je zřejmé, že lidské zdroje a vzdělanost jsou důležitým aspektem pro vznik inovací a eko-nomického růstu). Investice především do odborného a vyššího vzdělání může vést k vyššímu počtu pracovníků, kteří působí v oblasti vědy a výzkumu a podporují tak vznik inovací propo-jením akademické a průmyslové sféry. Dále to jsou nástroje fi-nanční (zejména finanční nástroje pro rizikový kapitál), nástroje infrastruktury (dobrá dostupnost, propojenost důležitých do-pravních uzlů), nástroje pro podporu mezinárodního obchodu a nástroje rozvoje trhu práce. Je zřejmé, že čím flexibilnější je pracovní trh, tím je snadnější a efektivnější zavádění inovací. Přestože jistota práce snižuje flexibilitu a tím také rychlost im-plementace inovací, v určitých případech může jistota zaměst-nání přinést opačný efekt, tedy zaměstnanci jsou díky pocitu bezpečí ochotni více riskovat a tím přijímat více inovací. Efek-tivní nástroje inovační politiky směřující k trhu práce jsou tak zcela jistě výrazným nástrojem na podporu inovací.

V této kapitole bychom však chtěli více upozornit a před-stavit nástroje specifické, jež vycházejí právě z koncepčního modelu inovační strategie a zaměřují se na specifickou část podpory inovačního procesu.

Zde lze hovořit o následujících specifických nástrojích:• Nástroje na podporu vědy a výzkumu,• nástroje zaměřující se na komercializace inovací, • nástroje transferu technologií a transferu znalostí, • nástroje zaměřené na oživení poptávky soukromého

sektoru, • grantové nástroje, • dotace a dotační nástroje, • fiskální nástroje a opatření,

Page 31: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

21

• nástroje na podporu spolupráce,• klastry, • inovační vouchery,• akcelerační programy pro start upy,• koučingové programy pro etablované firmy.

Je zřejmé, že nástroje inovační politiky na podporu vědy a výzkumu jsou pro inovace klíčové. Jedná se zejména o objem finančních prostředků, které vláda investuje do VaV aktivit a je-jího rozvoje. Konkrétním příkladem nástroje, který spadá do této kategorie, může být tzv. nástroj SoMoPro Programme for Distinguished Researchers, který podporuje příliv špičkových vědců ze zahraničí na česká pracoviště. V minulé dekádě se v ČR kladl velký důraz na rozvoj transferu technologií a došlo ke vzniku samostatných center transferu technologií na uni-verzitách, jejichž posláním je právě přenos inovací a poznatků z vědeckého prostředí do průmyslu a firemní sféry. Prostřed-nictvím nástrojů zaměřených na oživení poptávky soukromého sektoru může stát zvýšit atraktivitu produktů vzniklých ino-vacemi pro soukromé firmy. Důležitým nástrojem jsou také přímé granty, podporující tvorbu inovací. V ČR je nevýznamně-jším poskytovatelem takto zaměřených grantů Technologická agentura ČR, která systematicky podporuje implementaci a vývoj nových inovací. Dle zdroje TA ČR „bylo ustavení TA ČR jedním z důležitých implementačních kroků Reformy sys-tému výzkumu, vývoje a inovací. Technologická agentura ČR centralizuje státní podporu aplikovaného výzkumu a vývoje, která byla do té doby roztříštěna mezi velký počet poskyto-vatelů.” Velmi zajímavým specifickým nástrojem je nástroj fiskální politiky. V ČR byl implementován nástroj odečitatelné položky na výzkum a vývoj (VaV) a je jedním ze základních nástrojů používaných k financování podnikového výzkumu či vývoje v České republice. Jedná se o mechanismus tzv. dvojího uplatnění nákladů na aktivity spojené s vědou a výzkumem (poprvé v nákladech, podruhé v daňovém odpočtu). Daňový odpočet na výzkum a vývoj je v současné době využíván ve většině průmyslových odvětví (strojírenství, IT, chemický průmysl, textilní výroba, potravinářství, elektrotechnika, met-

Page 32: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

22 23

alurgie). Samostatnou kapitolu mezi specifickými nástroji představují nástroje zaměřené na podporu spolupráce, vzni-ku krossektorálních projektů, jež využívají synergické účinky. Sem patří zejména vznik a podpora klastrů, což jsou skupiny vzájemně propojených průmyslových odvětví, která pod-porují vytváření bohatství v regionu zejména prostřednictvím exportu zboží a služeb. Použití klastrů jako nástroje pro re-gionální ekonomické vztahy poskytuje bohatší a smysluplně-jší zastoupení místních průmyslových hnacích sil a regionální dynamiky než tradiční spolky. Průmyslový klastr se liší od klasické definice průmyslových odvětví, protože představuje celý hodnotový řetězec široce definovaného odvětví od do-davatelů po konečné produkty, včetně podpůrných služeb a specializované infrastruktury, neboť klastrová odvětví jsou geograficky koncentrovaná a propojená tokem zboží a služeb. Dalším a v ČR velmi úspěšným nástrojem inovační politiky jsou inovační vouchery, které se jako nástroj inovační poli-tiky velmi osvědčily a v podstatě byly přejímány všemi regi-ony v ČR. Inovační vouchery jsou nástroje inovační politiky v podobě dotace poskytované vládami malým a středním pod-nikům na nákup služeb od veřejných poskytovatelů znalostí (univerzity, VaV instituce) na podporu spolupráce a stimulace vytváření inovací zpravidla s praktickým dopadem na úroveň firem. Jejich role je zejména iniciační a v mnoha případech vedou k hluboké a zásadnější spolupráci mezi průmyslem, firmami a výzkumem. Konkrétním příkladem efektivního za-vedení tohoto nástroje je implementace v jihomoravském re-gionu. Z analýzy, kterou si nechalo zpracovat Jihomoravské inovační centrum JIC, vyplývá, že dvacet miliónů, které město Brno do projektu inovačních voucherů vložilo, se v průběhu pěti let vrátilo pětkrát, a to právě díky smluvnímu výzkumu, který si firmy sjednaly po realizaci spolupráce. Analytik Pavel Csank (2020) ve své prezentaci zpracované pro JIC ohledně návratnosti intervence v podobě inovačních voucherů uvádí: „Jedna koruna investovaná do programu přinesla pět korun investovaných firmami do výzkumné spolupráce s místními vědecko-výzkumnými institucemi v průběhu následujících pěti let.”

Page 33: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

23

Úspěšným nástrojem na podporu inovací jsou akceler-ační programy, což jsou nástroje, které zahrnují mentorské a vzdělávací aktivity a vrcholí prezentací start-upu před in-vestory. Zatímco tradiční podnikatelské inkubátory jsou často financovány vládou, akcelerátory mohou být soukromé nebo veřejné. Existují specifické typy akcelerátorů, jako jsou pod-nikové akcelerátory, což jsou často pobočky nebo programy větších, většinou korporátních nadnárodních společností, fungujících jako interní akcelerační nástroj vzniku inovací.

V neposlední řadě je vhodné uvést specifický nástroj z řad tzv. měkkých nástrojů, a to koučovací programy pro zave-dené firmy. Do ČR se přibližně před šesti lety dostal program ze Švýcarska pod názvem Platinn a za jeho implementaci bylo zodpovědné Jihomoravské inovační centrum. Tento program využíval velmi efektivně nástroje metodiky smE-MPOWER. Tyto nástroje v mnoha případech velmi pozitivně stimu-lovaly vývoj inovací v již etablovaných firmách, a to zejména díky pohledu z vnějšku a použitím správných rozvojových nástrojů

Závěrem této podklapitoly lze říct, že nástroje na podpo-ru inovací jsou prostředkem veřejných organizací a vlády na ovlivnění inovačních procesů a aktivit. Tyto nástroje představují zavedení inovační politiky do praxe, jsou pros-tředkem k dosažení stanovených cílů v rámci inovačních procesů a často se také podílejí na úpravě a vytváření in-ovačních systémů. Je tedy patrné, že ve světě inovací hrají tyto nástroje významnou roli. Jejich výběr a správné použití jsou klíčovými faktory pro naplnění stanovených cílů. Špat-ně zvolený nástroj, případně jeho nevhodná aplikace mohou naopak způsobit nepříjemné komplikace než vést k vyřešení stanovených cílů a k zefektivnění inovačních procesů. Vzhledem k efektivnímu nastavení nástrojů regionální poli-tiky je zajímavým zjištěním, že mezi nejvýraznější inovační bariéry u firem s vysokým inovačním potenciálem nejsou fi-nanční bariéry (Matulová, 2020), nýbrž se projevují v oblasti lidských zdrojů, nastavení strategie a otázkách nástupnictví. V tomto směru by měly být koncipovány nové nástroje pod-pory ekonomiky a inovací. Pro finální návrh dlouhodobých

Page 34: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

24 25

efektivních nástrojů a mechanismů je samozřejmě třeba po-drobně zmapovat specifikace jednotlivých průmyslových oblastí, aby tak každá koruna investovaná do podpory in-ovační kapacity přinesla celkově do ekonomiky signifikan-tní přínos. A aby bylo možné i nadále efektivně navrhovat nástroje inovační politiky podporující zavádění inovací v podnicích, je třeba neustále monitorovat firemní prostředí, analyzovat podnikatelský sektor, bariéry vzniku inovací a volit následně efektivní způsoby veřejné podpory. Znalost inovačního prostředí je v kontextu jeho postupného vývoje pro efektivní uplatnění inovační strategie regionu klíčové.

Je zřejmé, že kvalitně nastavené programy veřejné pod-pory aplikovaného výzkumu a podpora inovačního procesu mohou napomoci nejen rozvoji výzkumné spolupráce, ale celkově zvýšit podíl výroby s vysokou přidanou hodnotou a posunout tak daný region blíže ke špičce inovačních lídrů.

2.3 Výzkumná instituce jako místo podpory inovacíUniverzity se mohou stát ústředními aktéry, pokud jde o inovace jak v rozvíjejících se, tak v rozvojových ekonomi-kách. Jejich výsledky VaV jsou jako socioekonomické hnací síly a roli, kterou mohou hrát, nelze ignorovat. V posledních třech desetiletích se patenty přesunuly ze soukromého vlast-nictví na vlastnictví institucionální. To změnilo naše vnímání práva duševního vlastnictví (Geunna a Rossi, 2011). Autoři ukázali, že univerzity rychle získaly velký počet patentů a tato změna byla zaznamenána v zemích, kde došlo k pozd-nímu vývoji infrastruktury pro přenos takovýchto znalostí. Navíc USA zaznamenaly vyšší míru patentů než EU. Guer-zoni et al. (2014) ukazují, že patentování přenosu znalostí má pozitivní souvislost s průlomovými vědeckými kroky, které mohou dále vést k rozvoji a posílení nových průmyslových odvětví. Studie zjistila, že pokud financování pochází ze samotné univerzity, i když jen částečně, výsledkem je vyšší počet původních patentů. To ukazuje na význam univerzit v tom, jak vytvářejí „původní znalosti“. Výzkum s podporou instituce se zaměřuje na šetření, které není komercializováno a poskytuje větší prostor pro objev. Externě financovaný,

Page 35: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

25

komercializovaný výzkum je často zaměřen na cíle a nevede ke stejnému druhu inovací.

Acosta et al. (2012) jdou tak daleko, že naznačují, že různé regiony budou produkovat různou kvalitu patentů, čímž bude přenos znalostí ještě důležitější. Studie se zabývala datovým souborem 4 580 patentů z univerzit EU v letech 1998–2004. Zdůraznila, že nejde o univerzitu ani o faktory, jako jsou výdaje na výzkum a vývoj, průmyslový potenciál nebo úroveň rozvoje, která dedikuje kvalitu. Místo toho to byly specifické charakteristiky samotné univerzity, které sehrály roli. Studie zdůraznila, že patenty vyvinuté ve spolupráci s firmami a ty, které byly poprvé použity v USA a Japonsku, byly kvalitnější. Studium toku znalostí z univer-zit a na univerzity má důsledky nejen na národní úrovni, ale i na úrovni nadnárodní a regionální. To je v souladu se studií Changa (2017), jež zdůrazňuje, že Japonsko vyvinulo značné úsilí v UIC, jako je plán Hiranuma.

Geuna a Nesta (2006) studovali existující údaje o ros-toucím počtu univerzitních patentů v EU. Jejich studie zdůraznila, že vzrůstající patentování v EU má vzestup het-erogenní. Dále ukázala, že získání patentu nemělo nutně za následek dodatečné financování studia, což znamenalo, že univerzity mnohokrát patenty neprováděly, protože ne-byly motivovány ze strany ústředních orgánů. Kromě toho se patentování a publikace často mohou překrývat, přičemž výzkumníci se rozhodli místo patentu pro zveřejnění. Studie také poznamenala, že patentování může potenciálně způso-bit menší finanční zdroje a možnosti výzkumu pro jiné insti-tuce, což má za následek přímou bariéru.

V současnosti jsou inovace zásadním impulsem k tomu, aby se udrželo fungování a rozvoj firmy a instituce. Univer-zity a výzkumné instituce mají proto zásadní význam jako důležitá zařízení vytvářející znalosti. Pokud jde o univerzity a veřejné výzkumné organizace, které své inovace průmys-lověprávně ochraňují, získávají nutné finanční prostředky pro proces patentové ochrany a značně přispívají k pod-poře duševního vlastnictví. Přenos technologií má socioeko-nomické důsledky a je třeba tyto důsledky zkoumat.

Page 36: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

26 27

3 JSOU ZDE INSTITUCE A JSOU NADNÁRODNÍ

Světová organizace duševního vlastnictví (World Intellectu-al Property Organization – WIPO) je organizace založená v roce 1967 Úmluvou o zřízení Světové organizace duševní-ho vlastnictví. Tato podepsaná úmluva vstoupila v platnost v roce 1970 a byla změněna v roce 1979. Vykonává dozor v oblasti ochrany autorských práv a dalších práv duševního vlastnictví. Sídlem organizace je Ženeva, Švýcarsko. V sou-časnosti je členem WIPO 193 států.

Původ WIPO sahá až do roku 1883 a 1886, kdy Pařížská úmluva o ochraně průmyslového vlastnictví a Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ustanovily zřízení „mezinárodního úřadu“. Oba úřady byly sjednoceny v roce 1893 a v roce 1970 byly nahrazeny Světovou organi-zací duševního vlastnictví na základě úmluvy WIPO. WIPO je mezivládní organizace, která se v roce 1974 stala jednou ze specializovaných organizací systému OSN. Všechny členské státy OSN mají právo, ale ne povinnost, aby se staly členy odborných organizací. V roce 1978 byl spuštěn mezinárod-ní patentový systém PCT, jenž se rychle rozšiřuje a stává se největším mezinárodním systémem duševního vlastnic-tví. V roce 1994 se zřizuje arbitrážní a mediační středisko WIPO. Centrum nabízí služby alternativního řešení sporů, které pomáhají řešit mezinárodní obchodní spory mezi soukromými stranami. V roce 1998 je založena Akademie WIPO za účelem poskytování obecných a specializovaných kurzů o IP. Akademické kurzy jsou svým přístupem interdis-ciplinární a zaměřené na širokou škálu profesionálů v oblasti duševního vlastnictví.

Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (The European Union Intellectual Property OfficeEUIPO) je odpovědný za správu ochranné známky EU a zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství. Spolupracuje také s úřady duševního vlastnictví členských států EU a mezinárodními partnery. V roce 1994 začal EUIPO nejprve fungovat jako Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM). Byl zřízen jako de-centralizovaná agentura EU v Alicante ve Španělsku a jeho

Page 37: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

27

úkolem je spravovat nové jednotné vlastnické právo v celé EU, ochrannou známku Společenství (CTM) – nyní ochran-nou známku EU.

V průběhu dvou a půl desetiletí přispěl EUIPO rozhodu-jícím způsobem k modernizaci prostředí duševního vlastnic-tví v EU. Spolupracoval se svými partnerskými kancelářemi duševního vlastnictví v celé EU na společných projektech, všechny s jediným cílem – prospět všem uživatelům systému ochranné známky a designu EU, kdekoli a jakkoli se rozhod-nou hledat průmyslově právní ochranu.

Prostřednictvím Evropské observatoře pro porušování práv duševního vlastnictví se EUIPO zapojuje do posky-tování informací založených na důkazech o významu duševního vlastnictví pro tvůrce politik i občany.

Závazek úřadu k digitální transformaci podtrhl velkou část jeho vývoje. Prvním krokem bylo online podání přihlášek ochranných známek a návrhů; od těchto začátků EUIPO vyvinula plnou online uživatelskou zkušenost, která umožňu-je téměř každou interakci s úřadem provádět elektronicky. Nedávný proces legislativní reformy navíc modernizoval systém ochranných známek v EU a aktualizoval jej pro dig-itální věk.

Evropský patentový úřad (European Patent Office – EPO) je výkonným subjektem Evropské patentové organizace, která začala fungovat v roce 1977 na základě Evropské paten-tové úmluvy, jež byla podepsána roku 1973 v Mnichově. EPO uděluje evropské patenty, které jsou platné v několika, nebo ve všech členských státech. Tato skutečnost záleží na žadate-li. EPO zpracovává také mezinárodní patentové přihlášky. Evropský patent je v podstatě svazek patentů národních, to znamená, že v každé zemi, pro kterou byl evropský patent udělen, má jeho majitel stejná práva a povinnosti jako majitel národního patentu. Jakmile dojde k udělení evropského pat-entu, musí jeho majitel provést validaci v každém z určených států, což u některých států může znamenat, že je třeba po-dat u úřadu pro průmyslové vlastnictví daného státu překlad patentového spisu do úředního jazyka státu (nebo částečný překlad) a zaplatit administrativní poplatek.

Page 38: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

28 29

EPO není institucí Evropské unie, všechny členské státy EU jsou však jeho členy. V budoucnu bude EPO udělovat patenty EU (komunitární patent). Patent EU se bude od ev-ropského patentu lišit tím, že již nebude svazkem národních patentů, ale bude jednotný a nedílný. Měla by také odpad-nout fáze validace, čímž by se stal patent EU dostupnější.

Patentový úřad Spojených států a úřad pro ochranné znám-ky (United States Patent and Trademark Office – USPTO). Ve Spojených státech přijaly v době takzvaného koloniálního období z let konfederace (1778–1789) některé státy své vlast-ní patentové systémy. První kongres přijal zákon „Patent Act“ jako první zákon o patentu v roce 1790. První patentový zákon v USA – evropští přistěhovalci v Americe ukončili udělování patentu v rámci milosti panovníka a založili prá-vo k vynálezu na obligatorním principu. První zákon z roku 1790 se opírá o americkou ústavu. Ta v článku 1, části 8, odstavci 8 uvádí, že Kongres má moc podporovat pokrok ve vědě a užitých uměních tím, že autorům a vynálezcům za-bezpečí na omezenou dobu exkluzivní právo na jejich práce a objevy. Novější verze tohoto stručného zákona z roku 1793, u jehož zrodu stál tehdejší ministr zahraničí Thomas Jeffer-son, již přináší moderní definici patentového vynálezu, když uvádí, že jde o jakékoli nové a užitečné zlepšení jakéhokoli umění, stroje, výrobku nebo složení látky. První patent byl vydán podle tohoto zákona 31. července 1790 na výrobní techniku uhličitanu draselného.

Systém průmyslově-právní legislativy byl založen na britské legislativě, včetně precedenčního práva. Samostatná legislativa počíná vyhlášením nezávislosti, kde významnou roli hraje Základní listina lidských práv a svobod. První pat-entový zákon (Board of Arts) vstoupil v platnost již v roce 1790, v roce 1802 byl ustaven patentový úřad a v r. 1836 byl přijat nový patentový zákon, jehož základní principy téměř odpovídaly současným požadavkům. Počáteční definice, že „patentem lze chránit vše, co je užitečné“, platí dosud, a proto výluky nespecifikuje ani současný zákon. Důvodem je skutečnost, že výluky definované v zákonech většiny zemí nelze považovat za „užitečné“vynálezy (např. vynález pro-

Page 39: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

29

ti „dobrým mravům“nemůže být užitečný). Proto je možné chránit i počítačové programy, obchodní metody a způsoby léčení. Řízení v USA přes veškeré mezinárodní tlaky si zach-ovává výraznou odlišnost od řízení nejen v Evropě, ale i v os-tatních státech. Prvním a velmi důležitým rozdílem byla až do září 2012 zásada „first to invent “, nikoliv „first to file “. USA v tomto směru trvaly na tom, že právo na patent má ten, kdo jako první vynález vynalezl, nikoliv ten, komu se podařilo jako prvnímu „doběhnout“na patentový úřad. S tím také souvisela skutečnost, že patentová přihláška byla a dosud je podávána na jméno vynálezce, který k popisu připojuje jako poslední stranu tzv. přísežnou listinu, nahrazující plné moci, obvyklé ve všech ostatních státech. Zvláštností formálních požadavků je, že vynálezce v přísežné listině musí uvést nejen údaje o up-latňované prioritě, ale i ty dřívější přihlášky svého vynálezu, jejichž prioritu z důvodu uplynutí lhůty nemůže uplatňovat. Touto přísežnou listinou vynálezce stvrzuje, že je skutečným vynálezcem, je si vědom toho, že jakékoliv falešné údaje jsou trestné, a rovněž uvádí jméno a adresu toho, kdo je oprávněn jej v řízení před úřadem zastupovat. I když je současně s podáním přihlášky předložena postupní listina, kterou vynálezce převádí svá práva na jinou osobu (obvykle právnickou osobu, tj. podnik, v Evropě většinou přihlašovatel), tato postupní listi-na vstupuje v platnost prakticky až v okamžiku udělení paten-tu. Až do té doby je přihláška vedena pouze na jméno původce a jméno nabyvatele se objeví až na patentové listině. Ale i poté je na prvním místě jméno původce. America Invents Act (AIA) je novela, která po dlouhých letech skutečně vášnivých diskusí, týkajících se především změny „first to invent“na „first to file“, mění i řadu dalších částí zákona 35 USC.

Patentový úřad vznikl za účelem šíření informací o paten-tech a ochranných známkách a pro podporu různých potřeb duševního vlastnictví vůči veřejnosti. Tato instituce byla zřízena v roce 1871, federální statut (35 USC 12).

Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (Office for Har-monization in the Internal Market –OHIM) patří též mezi oficiální úřední orgány Evropské unie k registraci práv z průmyslového vlastnictví, konkrétně pro ochranné znám-

Page 40: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

30 31

ky Společenství a pro zapsané průmyslové vzory. Tato práva se uplatňují paralelně s předpisy, které duševní vlastnictví upravují v jednotlivých členských státech, a s mezinárod-ními systémy práv duševního vlastnictví. Tento úřad prošel některými reformami a úřad, jakož i několik stanovisek a správní rada, byly přejmenovány tak, aby tyto změny zahr-nuly. S účinností od 23. března 2016 přijaly Evropský par-lament a Rada Evropské unie nařízení č. 2015/2424, kterým bylo zavedeno mnoho změn. Jedním z nich je změna názvu OHIM – Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu na EUIPO – Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví. Nadále působí tato organizace jakožto nezávislá agentura, která spravuje dva primární instituty průmyslového vlastnictví – ochranné známky EU a průmyslové vzory Společenství. Změny, které nové nařízení přineslo, byly ve třech oblastech: institucionál-ní, procedurální a poplatkové.

Zapsané ochranné známky a průmyslové vzory mají jed-notnou podobu díky fungující jednotné žádosti, jednotnému správnímu centru a jednotné dokumentaci. Zároveň dle nového nařízení došlo ke změně názvu z dosud užívaného „Ochranná známka společenství” na Ochranná známka Ev-ropské unie”. Tato změna se týká nejen známek zapisovaných po nabytí výše zmíněného Nařízení, ale rovněž i známek již zapsaných. Dále toto Nařízení zavedlo právní rámec pro užší spolupráci s národními úřady průmyslového vlastnictví v jednotlivých členských zemích EU, zejména co se týče vyt-váření společných standardů a postupů, společných databází a nástrojů pro vyhledávání nebo výměnu informací. Od roku 2012 je tento úřad zodpovědný za sledování porušování práv duševního vlastnictví (prostřednictvím nejrůznějších nástro-jů zvyšuje tuto informovanost) a dále správu databáze tzv. osiřelých děl, která nabízí digitalizované, veřejně přístupné informace v literárních, filmových, výtvarných a audio-vizuálních dílech a tuto agendu začal vykonávat.

Osiřelá díla jsou ta, která jsou stále chráněna autorským právem, ale jejichž autoři nebo jiní držitelé práv nejsou známi nebo je nelze nalézt. Hudba, knihy, novinové a časo-pisecké články a filmy mohou být osiřelé. Osiřelá díla jsou

Page 41: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

31

součástí sbírek, které v současnosti vlastní evropské kni-hovny, muzea, archivy, instituce filmového a zvukového dě-dictví a veřejnoprávní vysílací organizace. Nedostatek údajů o jejich vlastnictví často představoval překážku jejich digita-lizace a zpřístupnění na internetu. Směrnice Evropského par-lamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl stanoví společná pravidla pro zákonné umožnění digitalizace a on-line vys-tavování.

Page 42: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

32 33

4 UŽ 150 LET VÍME, CO CHCEME, A UMÍME SE DOMLUVIT

Následující výčet představuje základní právní, společenské a národní dokumenty, které postupem času formovaly pro-cesy ochrany duševního vlastnictví od prvopočátku až do současného stavu.

Pařížská unijní úmluva (PUÚ)

Pařížská unijní úmluva (1883) položila základ koncepce úpravy mezinárodních vztahů v oblasti práv k duševnímu vlastnictví. Jednalo se tedy o první dokument toho druhu, který položil základ harmonizace patentové ochrany ve světě. Země, které tuto smlouvu v roce 1883 podepsaly, vyt-vořily tzv. Unii na ochranu průmyslového vlastnictví. Ak-tuálně platí její stockholmské znění z roku 1967. Česká re-publika k této úmluvě přistoupila k 1. 1. 1993.

Úmluva upravuje průmyslově právní ochranu, tedy jmeno-vitě – patenty, užitné vzory, průmyslové vzory, tovární a ob-chodní známky, údaje o původu zboží a označení původu. Největším milníkem v historii patentového práva bylo pro-lomení principu teritoriality patentů, protože byla zavede-na tzv. unijní priorita. Úmluva sjednocuje délku patentové ochrany na 20 let a zaručuje vymahatelnost jejích práv. Mezi další významné milníky a přínosy Pařížské unijní úmluvy patří zejména národní zacházení i pro občany členských zemí PUÚ (aktuálně pro občany WTO). K dalším právům patří pak teritorialita a uznání nezávislosti udělených ochran a k tomu se vztahující právo přiznání mezinárodního prá-va přednosti (12 měsíců a 6 měsíců). Tato úmluva umožňu-je dodatečné zaplacení udržovacích poplatků za průmys-lově právní ochranu (tzv. šestiměsíční poshověcí lhůta) a přiznávání principu výlučnosti z udělené právní ochrany. Významným institucionalizovaným principem díky této úm-luvě je princip prosaditelnosti práv z průmyslového a jiného duševního vlastnictví – včetně působnosti soudů při řešení otázek rušení a řízení o porušování práv.

Page 43: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

33

Kromě toho se úmluva vztahuje také na potlačování nekalé soutěže. V rámci postavení cizinců ve smluvních státech po-drobuje úmluva jejich postavení národnímu (asimilačnímu) režimu. Podle něj je každý smluvní stát (tj. člen Pařížské unie) povinen zajistit příslušníkům kteréhokoli jiného smlu-vního státu stejnou ochranu, jakou poskytuje příslušníkům vlastním. Stejné postavení jako příslušníci smluvních států mají i jiné osoby s trvalým bydlištěm nebo sídlem ve smlu-vním státě. Ze zásady národního režimu jsou ovšem dvě vý-jimky: 1) smluvní stát je oprávněn uplatňovat vůči cizincům zvláštní procesní pravidla, která se nevztahují na tuzemce, 2) ustanovení úmluvy může v některých konkrétních přípa-dech zvýhodnit cizince vůči tuzemcům. Jedním z hlavních práv, které úmluva upravuje, je právo priority, jehož je však zapotřebí se dovolat v prioritních dokumentech. Úmluva up-ravuje také některé přímo aplikovatelné právní normy. Ty se týkají zejména: 1) práva autora vynálezu na označení paten-tu jeho jménem, 2) zamítnutí nebo udělení patentu; ta nemají vliv na platnost patentu v jiném smluvním státě, 3) nucené licence aj. Úmluva ukládá všem smluvním státům povinnost zřídit na svém území zvláštní instituci, zabývající se průmys-lovým vlastnictvím. U nás je takovou institucí Úřad průmys-lového vlastnictví.

Bernská úmluva na ochranu literních děl a práce výkon-ných umělců

Bernská úmluva (1886) vytvořila základ pro ochranu všech výtvorů z literární, vědecké a umělecké oblasti bez ohledu na způsob nebo formu jejich vyjádření. Bernská úmluva půso-bila ve stopách Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883, která stejným způsobem vytvoři-la rámec pro mezinárodní integraci jiných typů duševního vlastnictví, a to patentů, ochranných známek a průmys-lových vzorů apod.

V rámci této Úmluvy jsou autorská práva veškerých tvůrčích prací automaticky v platnosti po jejich vzniku, aniž by je autor jakkoliv musel deklarovat. Autor nemusí „registro-vat“ nebo „žádat“ o ochranu autorských práv v zemích, které

Page 44: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

34 35

signovaly a připojily se k této úmluvě. Jakmile je dílo tzv. „pevné“, to znamená napsané nebo jakkoliv zaznamenané na nějakém fyzickém médiu, jeho autor má automaticky nárok na veškerá autorská práva na tuto práci a dále na jakákoliv odvozená díla. Zahraniční autoři mají stejná práva a výsady chráněné autorskými právy jako domácí autoři v jakékoliv zemi, která ratifikovala tuto Úmluvu.

Formálně uvedla několik aspektů moderního autorského práva; zavedla pojem copyright, který existuje, resp. je platný v okamžiku, kdy je dílo „kompaktní“, spíše než vyžadování potřebné registrace. Rovněž prosazuje požadav-ek, aby si země uznávaly vzájemná autorská práva s ostat-ními signovanými stranami úmluvy. Zajímavostí je, že rev-idovaná Bernská úmluva nestanoví jako podmínku ochrany jedinečnost díla, což umožňuje ochranu i počítačových pro-gramů a databází. Úmluva umožňuje ochranu autorským právem i dílům užitého umění, ale nechrání práva související s právem autorským. Ta chrání až Římská úmluva o právech příbuzných k autorskému právu. Doba ochrany je touto sm-louvou přiznaná po dobu života a následně 5O let po au-torově smrti. U filmových děl mohou státy stanovit, že doba ochrany uplyne 5O let poté, kdy bylo dílo s předchozím souhlasem autora zpřístupněno veřejnosti. Pokud však k ta-kové skutečnosti nedošlo, doba 50 let uplyne po jeho vyt-voření. U děl anonymních či pseudonymních uplyne doba ochrany přiznaná touto úmluvou (5O let) poté, kdy bylo dílo oprávněně zpřístupněno veřejnosti. Jednotlivé suverénní státy nejsou povinny chránit anonymní nebo pseudonymní díla, u nichž by bylo důvodné předpokládat, že jejich autor je již 5O let po smrti.

Stejně jako tomu bylo u Pařížské unijní úmluvy, tak i u Ber-nské úmluvy byl zřízen úřad pro zpracování administra-tivních úkonů. V roce 1893 byly tyto dvě kanceláře sloučeny a vznikl tak Spojený mezinárodní úřad na ochranu duševního vlastnictví, který se nacházel v Bernu. V roce 1960 byl tento úřad přestěhován do Ženevy, kde sídlí dodnes, a stal se z něj úřad nesoucí název Světová organizace duševního vlastnic-tví (WIPO).

Page 45: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

35

Madridská dohoda o mezinárodních registracích ochranných známek

Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních a obchodních známek byla uzavřena v roce 1891 a před-stavuje jednu z možností, jak přihlásit ochrannou znám-ku v zahraniční. Hlavní výhodou Madridské dohody je možnost přihlásit ochrannou známku prostřednictvím jed-iné mezinárodní přihlášky do všech nebo některých zvo-lených členských zemí, kde se žádá o ochranu, a podává se u WIPO v Ženevě. Přihláška je ve francouzštině a podle této dohody musí předcházet národní zápis. WIPO následně provádí formální průzkum a následně oznámí mezinárodní zápis národním úřadům. Ty mohou do 12 měsíců odmítnout zápis uznat podle důvodů daného státu. V případě kladného průběhu řízení o přihlášce ochranné známky je tato známka chráněna ve všech zvolených členských státech stejně jako ochranná známka přihlášená národní cestou v každé jednot-livé zemi. Zápis platí na dobu 10 let s možností obnovy neo-mezeně vždy na dalších 10 let.

Podmínkou pro obnovu mezinárodní ochranné známky je včasné uhrazení obnovovacích poplatků. Je třeba ještě zdůraz-nit, že zápis mezinárodní ochranné známky je po dobu 5 let od zápisu závislý na existenci a platnosti národního zápisu ochranné známky v zemi původu. Pokud by např. ochranná známka zapsaná v zemi původu byla vymazána zcela nebo částečně z rejstříku ochranných známek, ztrácí i mezinárodní ochranná známka zcela nebo zčásti ochranu. Poplatky se hradí ve prospěch WIPO a států, kde se ochrana vyžaduje. Smluvní státy tvoří zvláštní unii (+ protokol madridské unie), která se schází na pravidelných shromážděních každé 2 roky.

Protokol k Madridské dohodě k ochranným známkámMadridský protokol pro mezinárodní zápis ochranných známek je smlouva, kterou spravuje Mezinárodní úřad WIPO v Ženevě. Platí od roku 1996 a byl ratifikován mnoha zeměmi po celém světě, včetně většiny evrop-ských zemí, USA, Japonska, Austrálie, Číny a Ruska

Page 46: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

36 37

a v říjnu 2004 i Evropskou unií (EU) jako takovou. Madridský protokol poskytuje majitelům ochranných zná-mek možnost zajistit pro své ochranné známky ochranu v několika zemích podáním pouze jedné přihlášky přímo u svého vnitrostátního nebo regionálního úřadu pro ochran-né známky. Od přístupu Evropské unie k Madridskému pro-tokolu jsou systém ochranných známek EU a takzvaný mad-ridský systém propojeny. Je možné buď podat mezinárodní přihlášku na základě ochranné známky EU, nebo vyznačit EU v mezinárodní přihlášce. Jedná se tedy o zapojení dalších států do madridského systému, tedy o jeho jisté vylepšení. Ve státě původu stačí pouhé podání národní přihlášky (není potřeba samotný zápis). Přihláška se podává v angličtině i ve španělštině. V rámci tohoto protokolu je umožněna přeměna mezinárodního zápisu na národní. Od roku 2004 je umožněno žádat o ochranu v rámci Evropského společenství. V oblasti poplatkové je možnost stanovení individuálního systému.

Smlouva o patentové spolupráci (PCT – Patent Cooperation Treaty)

Smlouva o patentové spolupráci (1970) je ve velmi význač-ném postavení v mezinárodních úmluvách na poli patento-vého práva. Systém spojuje 148 vyspělých zemí světa pod jediný dokument, který představuje mezinárodní patentová přihláška, nahrazující jednotlivá podání ve všech členských státech a umožňující skutečné podání odložit o jeden a půl roku. Jedná se tedy o sjednocení praxe podávání patentových přihlášek, zpracování rešerší a průzkumů k přihláškám, popř. poskytování speciálních služeb. Účinek podané mezinárodní přihlášky je stejný jako účinek národní přihlášky. Přihlašo-vatel podá jednu mezinárodní přihlášku u národního úřadu s platností ve všech smluvních státech. V podstatě tedy tato možnost prodlužuje právo přednosti dané Pařížskou unijní úmluvou na 30 měsíců.

V tomto mezidobí dochází k mezinárodní rešerši, která je povinná. Přihlašovatel obdrží podklady pro kvalitní posouzení, zda o nadnárodní patentovou ochranu usilo-

Page 47: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

37

vat, jelikož orgán pro mezinárodní rešerši vypracuje mez-inárodní rešeršní zprávu obsahující stanovisko patentovatel-nosti daného řešení, které je začleněno do celosvětového stavu techniky. Součástí rešerše je přehledné hodnocení pod-mínek patentovatelnosti definovaných patentových nároků, díky čemuž přihlašovatel může odhadnout vývoj paten-tových řízení v jednotlivých zemích a případně se na konk-rétní řízení připravit. Přihláška je zveřejněná po 18 měsících od data priority. Mezinárodní přihláška je vždy postoupe-na každému určenému státu a svébytné národní úřady se rozhodnou, zda udělí, či neudělí národní patent. Je potřeba zdůraznit, že Mezinárodní úřad NEUDĚLUJE mezinárod-ní patent, nicméně je možné díky této smlouvě získat i ev-ropský patent.

Smlouva o evropských patentech (EPC – European Patent Convention)

Smlouva o evropských patentech (1973) je mezinárodní smlouvou, která umožňuje jednou přihláškou přihlásit řešení k patentování ve více státech, které jsou členy Evropské pa-tentové organizace. Úmluva umožňuje udělení mezinárod-ního evropského patentu, který má v každém členském státě, pro nějž byl udělen, účinky národního patentu. Podává se národnímu úřadu, nebo rovnou do Evropského patentového úřadu EPO. Evropský patentový úřad má sídlo v Mnichově a pobočky v Haagu a ve Vídni. Musí být podány v oficiálním jazyce EPO, jimiž jsou angličtina, němčina a francouzština. Nicméně přihlášku je možné podat i např. v češtině s pod-mínkou, že do 2 měsíců bude dodán překlad do oficiálního jazyka. Výsledkem řízení dle této smlouvy je udělení evrop-ského patentu, který neplatí automaticky ve všech členských státech EPO, ale v každé zemi, kde má vstoupit v platnost, je potřeba provést tzv. validaci. Platnost evropského patentu je 20 let od data přihlášení nebo uplatňování práva přednosti.

Z hlediska řízení o přihlášce je možné uvést, že je prak-ticky shodné s výše uvedenou přihláškou PCT, tj. po formál-ním průzkumu se společně s evropskou rešeršní zprávou

Page 48: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

38 39

zveřejní. Na žádost přihlašovatele, která musí být podána do 6 měsíců od zveřejnění, se pokračuje v řízení o přihlášce. Po zveřejnění evropské patentové přihlášky nastupuje zatímní ochrana, která nesmí být menší než ochrana, jakou poskytují národní zákony států, kde se povinně zveřejňují patentové přihlášky pouze na základě výsledků formálního průzku-mu. Po podání žádosti o provedení průzkumu se provede věcný průzkum, a pokud výsledek vyhovuje podmínkám udělení patentu, bude tento patent udělen. Ve lhůtě 9 měsíců lze podat odpor proti udělení evropského patentu. K udělení ochrany v jednotlivých zemích je pak nutná „validace“, která je spojena zejména s překladem veškeré dokumentace do národního jazyka a se zaplacením poplatku v příslušné zemi. Zrušení patentu se lze následně domoci jednotlivými zrušo-vacími řízeními v jednotlivých zemích.

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Trade Related Intellectual Property

Rights – TRIPS)Dohoda TRIPS vychází ze zásady, že ochrana práv k dušev-nímu vlastnictví (1995), jejichž podstatnou částí jsou práva průmyslová, je základní podmínkou mezinárodního obcho-du bez překážek. Tato dohoda je výsledkem Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání. Tato konference, která se v průběhu let stala stálou mezinárodní organizací, byla přijetím závěru přeměněna na Světovou obchodní orga-nizaci (World Trade Organization – WTO). Česká republika se stala smluvní stranou této dohody v roce 1995.

Základním cílem této dohody bylo zmenšit deformace a překážky mezinárodního obchodu, podporovat účinnou a přiměřenou ochranu práv k duševnímu vlastnictví a zajis-tit, aby se opatření a postupy k dodržování práv k duševnímu vlastnictví nestaly překážkami neoprávněného obchodu, a kontrolovat protikonkurenční praktiky ve smluvních li-cencích. Tato dohoda je nedílnou součástí mezinárodního ob-chodního systému. Jejím cílem bylo usnadnění mezinárod-ního obchodu a mechanizmu řešení sporů v oblasti duševního

Page 49: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

39

vlastnictví mezi státy a dále stanovení minimálních standard v ochraně duševního vlastnictví a řešení případných sporů, ke kterým používá mechanismy GATT.

Patent Prosecution Highway (PPH)

S ohledem na skutečnost, že se navyšoval počet podávaných přihlášek a zákonitě tento stav vedl k tlakům na náročnost průzkumového řízení, došlo k iniciativě odstranit duplicity průzkumu u těch případů, kde přihlašovatel hledal ochra-nu i v dalších zemích, zejména pak v USPTO a EPO. Došlo k řadě jednání, týkajících se možnosti zvýšené spolupráce tří nejvýznamnějších úřadů (JPO, USPTO a EPO – tzv. Velká trojka nebo trilaterální úřady), která vedla k uzavření doho-dy o sdílení výsledků průzkumového řízení, tzv. Patent Pro-secution Highway (PPH) (Přádná, 2014). Jedním z důsledků těchto dohod je právě požadavek na předkládání rešeršních zpráv zahraničních analogií, se kterým se setkáváme téměř u všech úřadů.

Page 50: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

40 41

5 BEZ ZÁKONŮ BY V TOM BYL CHAOS

Vzhledem k tomu, že v předchozí kapitole jsme se věnovali jednotlivým smlouvám a dohodám, které upravují oblast du-ševního vlastnictví, jejich základní charakteristice, nakládání s nimi, ochraně a vymáhání práv z duševního vlastnictví plynoucích, rádi bychom nyní představili vybrané legislati-vy průmyslově právní ochrany, které jsou z českého pohledu velmi zajímavé a hojně pro samotnou průmyslově právní ochranu v praxi využívané.

5.1 Česká legislativaPatenty se udělují na takové vynálezy, které splňují tři nej-základnější podmínky stanovené zákonem, tedy jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Možné je patentem ochránit dle zákona o vy-nálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích č. 527/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů nové výrobky i technologie, biotechnologické postupy a produkty získané jejich pomocí; chemicky vyrobené látky, léčiva a průmyslové produkční mikroorganismy. V rámci zákona je také negativ-ní vymezení, resp. vydefinování, toho, co se nikdy patentem stát nemůže: objevy, nové odrůdy rostlin a plemena zvířat, vědecké teorie, programy pro počítače, způsoby léčení lidí a zvířat.

Běžný postup pro získání patentu je takový, že každý zájemce vyplní přihlášku vč. veškerých požadavků, jako je předmět ochrany, definování specifických patentových nároků a výkresů. Tu podá na Úřad průmyslového vlastnic-tví (UPV), který podrobuje veškeré přihlášky předběžnému průzkumu, tedy administrativnímu souladu – zda podaná přihláška dodržuje shora uvedené. Jeho smyslem je vyloučit z dalšího řízení ty přihlášky, které obsahují předměty zje-vně nepatentovatelné, nejednotné, popř. obsahující vady, které brání jejich zveřejnění. Všechny nedostatky se úředním výměrem sdělují přihlašovateli. Po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti Úřad přihlášku zveřejní a zveřejnění oznámí ve Věstníku.

Page 51: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

41

V souladu s evropským patentovým systémem se úplný průzkum patentovatelnosti provádí na základě žádosti při-hlašovatele. Tato žádost musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky. Teprve na základě úplného průzkumu, v němž bude shledáno, že vynález splňuje všechny podmínky patentovatelnosti, Úřad patent udělí. Ma-jitel patentu rovněž musí platit poplatky za jeho udržování v platnosti.

„Patent udělený v České republice platí 20 let od podání přihlášky a jeho základní účinek spočívá v tom, že bez souhlasu jeho majitele jej nikdo nesmí využívat” (UPV, 2017).

5.2 Legislativa v zemích Evropské unie„Udělování evropských patentů se řídí Úmluvou o udělování evropských patentů. Řízení je zahájeno podáním jediné evropské patentové přihlášky. Po udělení přechází patent do designova-ných států, kde podléhá národním právním úpravám členských států, včetně účinků patentu. Členskými státy Úmluvy jsou všechny státy Evropské unie a další přidružené státy.

Evropskou patentovou přihlášku může podat každá fyzická nebo právnická osoba. Přihlašovatelé, kteří mají by-dliště nebo sídlo v některém členském státě, nemusí být před Evropským patentovým úřadem zastoupeni, ostatní musí být zastoupeni kvalifikovaným zástupcem pro Evropský patentový úřad“ (Daněk and Partners, 2017).

„Evropská patentová přihláška se podává v jednom z úřed-ních jazyků Evropského patentového úřadu – angličtině, francouzštině nebo němčině. Přihlášku lze podat i v úředním jazyce členského státu za podmínky, že musí být přeložena do jednoho z úředních jazyků v souladu s prováděcím před-pisem, který stanovuje pro podání překladu v jednom ze zmíněných úředních jazyků lhůtu 2 měsíců od podání ev-ropské patentové přihlášky.

Evropskou patentovou přihlášku je možné podat u Ev-ropského patentového úřadu v Mnichově, na pobočce v Haagu nebo v Berlíně nebo u ústředního úřadu průmys-lového vlastnictví (v ČR Úřad průmyslového vlastnict-ví) nebo jiného úřadu, pokud to umožňuje nebo nařizuje

Page 52: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

42 43

zákonodárství členského státu. Ve stanovené lhůtě musí být zaplaceny příslušné poplatky za evropskou patentovou při-hlášku, aby byla považována za přihlášku podanou.

Po obdržení evropské patentové přihlášky zkontroluje Ev-ropský patentový úřad, zda přihláška splňuje předepsané náležitosti, popř. vyzve přihlašovatele k odstranění nedostatků.

Evropský patentový úřad vypracuje zprávu o evropské rešerši a společně se stanoviskem k patentovatelnosti je zašle přihlašovateli.

Evropský patentový úřad evropskou patentovou přihlášku včetně zprávy o evropské rešerši zveřejní co nejdříve po up-lynutí lhůty 18 měsíců ode dne podání nebo ode dne vzniku práva přednosti nebo i před uplynutím této lhůty, požáda-li o to přihlašovatel. Po zveřejnění evropské patentové při-hlášky může kdokoli podat připomínky k patentovatelnosti vynálezu.

Do 6 měsíců od zveřejnění zprávy o evropské rešerši musí přihlašovatel podat žádost o věcný průzkum evropské pat-entové přihlášky, určit státy, ve kterých chce svůj vynález patentovat a zaplatit stanovené poplatky.

Průzkum evropské patentové přihlášky vychází ze zprávy o evropské rešerši a navíc je provedena rešerše dosud nez-veřejněných evropských přihlášek podaných dříve.

Evropský patent je udělen, pokud přihláška a její předmět vyhovují požadavkům EPC (European Patent Convention) a přihlašovatel výslovně souhlasí se zněním, na které má být patent udělen. Po obdržení rozhodnutí o udělení evropského patentu je přihlašovatel povinen zaplatit poplatky spojené s udělením a přeložit patentové nároky do zbývajících dvou úředních jazyků EPO (European Patent Office). Evropský patent je udělen až po zaplacení udržovacích poplatků.

Rozhodnutí o udělení evropského patentu nabývá účin-nosti dnem oznámení o udělení v Evropském patentovém věstníku. Od okamžiku zveřejnění přechází evropský patent do jednotlivých národních fází řízení a je na něj pohlíženo jako na národní patentové přihlášky určených států. Majitel evropského patentu má v každém určeném členském státě stejná práva, jako by podával národní patentovou přihlášku

Page 53: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

43

v tomto státě. Evropský patent platí 20 let ode dne podání přihlášky“ (Daněk and Partners, 2017).

„Evropský patent je v podstatě svazek patentů národních, to znamená, že v každé zemi, pro kterou byl evropský patent udělen, má jeho majitel stejná práva a povinnosti jako majitel národního patentu. Jakmile dojde k udělení evropského paten-tu, musí jeho majitel provést validaci v každém z určených států, což u některých států může znamenat, že je třeba podat u úřadu pro průmyslové vlastnictví daného státu překlad patentového spisu do úředního jazyka státu (nebo částečný překlad) a zapla-tit administrativní poplatek“ (Euroskop.cz, 2017).

„Evropský patent je možno získat i cestou podání tzv. při-hlášky PCT (dle Smlouvy o patentové spolupráci – Patent Co-operation Treaty) pro všechny smluvní státy Evropské paten-tové úmluvy. Doba platnosti Evropského patentu je 20 let ode dne podání přihlášky. Evropské řízení o udělení patentu trvá 3 až 5 let od podání patentové přihlášky. Je dvoufázové, přičemž v první fázi probíhá průzkum na formální náležitosti a vyho-tovení rešeršní zprávy a druhá zahrnuje věcný průzkum. Ze-jména druhá fáze je náročná na komunikaci mezi Úřadem a při-hlašovatelem, resp. jeho patentovým zástupcem“ (Patentservis Praha, 2017).

5.3 Legislativa ve Spojených státech americkýchSystém průmyslově právní legislativy byl založen na britské legislativě, vč. precedenčního práva. Nicméně celý americký systém se v mnohých věcech odlišoval a liší do současné doby. Velmi zásadní odlišností byla v americkém právu samotná počáteční definice patentu – patentem lze chránit vše, co je užitečné, tato definice platí dosud, a proto výluky nespecifikuje ani současný zákon. Zásadní reforma amerického patentového zákona (the „America Invents Act “) je ze dne 16. září 2011 (v platnost tento zákon vešel 16. 3. 2013) a představuje nejvýznamnější změnu amerického patentového práva od roku 1952. Americké patentové právo neobsahovalo podrobné pozitivní nebo negativní vymezení předmětu patentu (patentovatelnosti vynálezu). Tento stav často vedl i k patentování softwaru nebo tzv. „obchodních

Page 54: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

44 45

metod“. Zmiňovaný nový zákon poměrně nekomplexně výslovně vyloučil patentovatelnost „metod na snížení nebo vyhnutí se daňové povinnosti“, jakož i patentů týkajících se „lidského těla“.

Výraznou změnou tohoto zákona byl vznik, resp. stanovení data práva priority (přednosti). Zavedením zásady „first to file“, nikoliv „first to invent“ se do amerického patentového práva zavádí stejná zásada, jaká je typická v evropských právních systémech, tedy že rozhodným pro prioritu je sa-motné podání přihlášky, nikoli vytvoření vynálezu.

Po podání přihlášky, kdy vzniká právo přednosti USPTO (US Patent and Trademark Office), provádí hluboký průz-kum z moci úřední. Není tedy o něj potřeba žádat, ale je tře-ba zaplatit průzkumový poplatek. Povinností přihlašovatele však je, aby současně s podáním přihlášky podal tzv. Dis-closure statement (prohlášení o stavu techniky). V případě zjištěných nedostatků následují dva výměry k odstranění nedostatků, přičemž druhý výměr je konečný a může obsa-hovat povolení, částečné zamítnutí či zamítnutí některých nároků.

5.4 Japonská legislativaNový japonský zákon vstoupil v platnost 1. 1. 2004 a upra-

vil požadavky na jednotu vynálezů s evropskou praxí. Stejně jako evropská a americká praxe zavedl poplatkovou povin-nost za každý další nezávislý nárok.

Klasické správní řízení začíná podáním přihlášky, tím vzniká právo priority. Současně s přihláškou vynálezu je potřeba dodat prohlášení o stavu techniky. Následuje formální kontrola, zda podaná přihláška splňuje nezbytné procedurální a formální požadavky. V případě nesouladu je přihlašovatel vyzván k doplnění potřebných dokumentů nebo požadovaných částí. Japonský patentový úřad zveře-jní obsah žádosti v Úředním věstníku po uplynutí 18 měsíců ode dne podání.

Následuje lhůta pro podání žádosti o průzkum, jež je stanovena na období 3 let od podání přihlášky a zaplacení správního poplatku (novelou výrazně zkrácena z původ-

Page 55: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

45

ních 7 let). Patentové žádosti nemusejí být nutně zkoumány. Průzkum provede patentový úřad, který rozhodne, zda má být nárokovaný patent patentován. Průzkumový úředník nejprve ověří, zda žádost splňuje zákonem stanovené poža-davky, tj. zda neexistují důvody pro odmítnutí.

Pokud průzkumový pracovník zjistí důvody pro zamít-nutí, žadateli je zasláno oznámení o tomto výsledku. Žada-tel, který obdržel oznámení o důvodech pro zamítnutí, má možnost podat své písemné stanovisko na zaslaný výměr a podložit důvody pro svá tvrzení ve věci, jež by zrušily důvody odmítnutí. Na základě následného přezkoumání provede průzkumový referent rozhodnutí o udělení paten-tu jako konečného posouzení stupně zkoušky, pokud neby-ly nalezeny důvody pro odmítnutí. Doba platnosti je v sou-ladu s evropskou legislativou stanovena na 20 let ode dne podání. Udržovací poplatky za přihlášky v řízení se neplatí. V současnosti se Japonský patentový úřad snaží, aby průz-kumové řízení nepřesáhlo 2 roky.

Page 56: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

46 47

6 PENÍZE JSOU AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ, POCHOPITELNĚ

Finanční aspekty se týkají registrovaného duševního vlast-nictví, tedy průmyslově právní ochrany. Podáním přihlášky jakéhokoliv průmyslového vlastnictví se rozumí nejenom podání přihlášky samotné, ale i uhrazení poplatku s jeho podáním souvisejícím na vybraný úřad průmyslového vlast-nictví.

Z hlediska podání přihlášky jakéhokoliv průmyslového vlastnictví je před samotným podáním potřeba komplet-ně vypracovat a zpracovat rešerši na danou cílenou oblast, ve které chci podat přihlášku vybrané průmyslově právní ochrany. Jedná se o tzv. rešerši právní čistoty, patentovatel-nosti či rešerši bibliografickou. Tímto úkonem se zajistí zjištění aktuálního stavu v dané oblasti, zda se jedná o do-sud nepodanou, námi cílenou ochranu (např. u ochranných známek), či v daném oboru o zcela nové technické řešení, které je nové a průmyslově využitelné (u patentů a užitných vzorů). K tomu se využívají vyhledávací softwary buď veře-jně dostupné, či placené. Vyhledávání probíhá většinou ne-jrůznější kombinací klíčových slov s použitím speciálních vz-tahových znaků. Tato část je velmi významná a zásadní pro další rozhodnutí, zda podat, či nepodat kýženou přihlášku. Tato rešerše je za finanční úplatu adekvátní náročnosti práce.

Samotné podání přihlášky je spojené s uhrazením správního poplatku, který se řídí příslušným zákonem o správních poplatcích. Je-li podaná přihláška a není do měsíce uhrazený poplatek, přihláška se považuje po uplynutí této doby za nepodanou. Za den platby je považován den, kdy je částka nebo převod skutečně připsán na bankovní konto úřadu.

Dalším finančním aspektem je hrazení pravidelných tzv. udržovacích poplatků. Plátcem je majitel či jeho zástupce. Dobu, po kterou je potřeba hradit udržovací poplatek před-mětné průmyslově právní ochrany, si sleduje majitel sám, či si na toto najímá patentovou právní kancelář, která toto sleduje za jistou finanční úplatu. Další možností je zaregis-trovat se na e-mailu Úřadu průmyslového vlastnictví (platí

Page 57: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

47

pro Českou republiku), odkud měsíc před ukončením průmyslově právní ochrany přijde upomínka na potřeb-nou platbu. Výše udržovacích poplatků podléhá též aktuál-nímu sazebníku udržovacích poplatků dle Správního řádu. Udržovací poplatky se platí za jednotlivá roční období trvání dané průmyslově právní ochrany, počínaje dnem podání přihlášky. Udržovací poplatek za patent za následující roční období je splatný bez vyměření nejpozději dnem, kdy uplyne předchozí roční období.

Nastane-li situace, kdy majitel dané průmyslově právní ochrany zapomene v dané době uhradit udržovací poplatek na další období a promešká tuto dobu, zákon umožňuje uhra-dit zmeškaný poplatek v náhradní lhůtě, která odpovídá 6 měsícům a nazývá se jako takzvaná poshověcí lhůta. Pokud ani v této náhradní zákonné lhůtě majitel neuhradí udržovací poplatky k předmětu průmyslově právní ochrany, považuje se tato ochrana za ukončenou a patentová ochrana zaniká. Jakmile již patentová ochrana zanikla z důvodu neuhrazení poplatku, není již možné ji po této poshověcí lhůtě obnovit.

6.1 Oceňování duševního vlastnictvíPřenos technologií neboli technologický transfer či v posled-ních letech více užívaný pojem nejen v českém prostředí, ale i na evropské a zahraniční platformě znalostní transfer kon-krétně znamená přenos znalostí do praxe. Inovace obecně má svoji významnou konkurenční výhodu pouze tehdy, pokud ji nemohou ostatní hráči na trhu snadno převzít, kopírovat a používat, ba dokonce i zneužít. Ochrana duševního vlast-nictví tak v prostředí univerzit rychle nabývá na důležitosti. Transfer technologií nemá pouze své komerční cíle s finanč-ním profitem, ale jeho dalším významným posláním je také šířit dobré jméno univerzit, nové znalosti, spolupracovat s průmyslem a v konečném důsledku zvyšovat tak konku-renceschopnost regionu. Ochrana duševního vlastnictví je pouze přechodným, nicméně prvním krokem v celém pro-cesu komercializace, jehož výsledkem je přenos a aplikace výsledků výzkumu v samotné praxi (Čada, 2014; Horáček, Čada a Hajn, 2005). S ohledem na tyto skutečnosti je vhodné,

Page 58: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

48 49

aby univerzity a akademické instituce měly interně nastave-ná pravidla formou směrnic či opatření rektora o systému komercializace výsledků výzkumu a ochrany duševního vlastnictví a nakládání s ním, které tak navazují na národní legislativu. Tento interně dobře nastavený systém může být významným motivačním faktorem pro vědecké a akade-mické pracovníky v jejich domovských institucích, který jim zaručuje nejen uznání jejich výsledků VaV, ale přinese i jistou finanční odměnu.

Samotná komercializace klade i otázku, jak správně nas-tavit výši ceny za dané duševní vlastnictví určené pro aplik-aci. Důvod ohodnocení nehmotných věcí je vždy i o vhod-né volbě použité metody ohodnocení. Jejich volba je vždy odvislá od znalosti daného licenčního jednání. K ocenění duševního vlastnictví je možné přistoupit několika způsoby, které stručně níže popíšeme.

Nicméně je potřeba mít na zřeteli, že v každém případě je potřeba vždy zohledňovat užitnou životnost daného nehmotného statku k datu, kdy oceňování probíhá. V samot-né odborné literatuře se setkáme s mnohými variantami, jak danou užitnou životnost kvantifikovat. Obecně posuzují tyto faktory: fyzická životnost, funkční životnost, technologická, ekonomická a právní životnost.

Komparační způsob

Komparační způsob, někdy označovaný jako tržní, vy-chází z porovnání podobných nebo substitučních aktiv a bere v úvahu údaje o trhu. Tržní přístup klade důraz na srovnání hodnoty nehmotných statků a je použitelný pouze v případě, je-li k dispozici dostatečné množství údajů o otevřeném trhu srovnatelných nehmotných statků, což předpokládá dlouhodobé a rozvinuté podmínky tržního hospodářství. Ta-kové podmínky v České republice vytvořeny obecně nejsou. Vzhledem k tomu, že technologický transfer se v naší repub-lice aktivněji rozvíjí a etabluje v rámci jednotlivých institucí většinově až na několik výjimek od roku 2012, a to předně díky strukturálním fondům Evropské unie, které vytvořily

Page 59: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

49

podmínky pro zřízení kanceláří transferu technologií. Zejmé-na z tohoto důvodu je počet případů převodů a licenčních transferů nehmotného majetku relativně stále nízký.

Výnosový způsob

Výnosový způsob dle zákona o oceňování majetku č. 151/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který vychází z výnosu z předmětu ocenění skutečně dosahovaného nebo z výnosu, který lze z předmětu ocenění za daných podmínek obvykle získat, a z kapitalizace tohoto výnosu (úrokové míry), tedy přepočtu budoucích výnosů na čistou současnou hodnotu s ohledem na proměnnou hodnotu peněz a souvise-jící rizika.

Čada (2019) uvádí, že výnosový přístup je hojně používán především při ohodnocování vlastnictví a mezi tyto základní varianty patří:

• licenční analogie,• přírůstek přínosu, respektive míry zisku,• předpokládaná ztráta výnosu, respektive zisku,• reziduální (zůstatkové) výnosové metody.

„Varianta takzvané licenční analogie, která je hojně ap-likována v praxi a je postavena na teorii, že majitel práv k nehmotnému majetku by musel zakoupit licenci od třetí osoby s přednostním právem užívání, za které by uhradil poplatky po dobu platnosti licenční smlouvy.

Další možností je tzv. přírůst přínosu, respektive zisku. Tuto možnost lze využívat zejména tehdy, když je možné doložit, že výrobky, jež jsou zároveň nehmotným stat-kem či z něj vycházejí, mají ve své výsledné ceně zahrnut a propočten vyšší zisk, který by odpovídal takovému výrob-ku konkurenční firmy. Běžně se uvádí, že tato metoda je v praxi samotné využitelná jen stěží. Další možnou variantou je tzv. reziduální výnosová metoda, která vychází z premisy, že z komplexního výnosu dané firmy se odečte výnos, který by bylo možno spojit s předmětným nehmotným statkem. Jedná se o náročnou variant.

Page 60: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

50 51

Poslední variantou je předpoklad ztráty výnosu, která kalkuluje s tím, že by majiteli bylo zapovězeno právo uží-vat dané řešení, tím by došlo ke snížení dosavadního zisku a případně i zániku zisku. I tato možná variant nachází jen omezené uplatnění.

Nákladový způsob

Nákladová metoda vychází z nákladů, které by bylo nut-no vynaložit na pořízení předmětu ocenění v místě ocenění a podle jeho stavu ke dni ocenění. Nejvyšší cena, kterou by investor musel zaplatit, je za náhradu nákladů. Tento způsob ohodnocování se používá u technických řešení větši-nou zřídka. Zároveň se v rámci této varianty vyhodnocuje vzhledem ke skutečnosti, zda odhadované nehmotné statky nejsou méně užitečné než nové, neboť pak by jejich samot-ná hodnota byla nižší než je hodnota náhradních nehmot-ných statků. Další možností je tzv. Reproduction cost a ta vychází z ceny nově vytvořené a shodující se kopie. Ta by měla zohledňovat míru opotřebení ke dni ocenění a využívá původní vstupy. Čada (2019) uvádí, že se jisté potíže mo-hou ukázat při srovnatelnosti údajů kalkulačními metoda-mi a odhady množství a kvality intelektuální práce. Opírá se o metodu tzv. ekonomické substituce – nikdo není ochoten za zboží zaplatit vice, než by zaplatil za vytvoření zboží se srovnatelnou užitečností. Hledá částku, za kterou by bylo možno získat stejný nebo obdobný statek.

Čada (2019) dále uvádí, že existuje určité množství konk-rétních případů, například v rámci univerzitní praxe, že se vlastně jedná o jediný možný postup, neboť pro žádný jiný ne-jsou k dispozici potřebné údaje, zejména ekonomické povahy. Některé právní předpisy ale takový přístup předepisují.

Porovnávací způsob

Porovnávací způsob dle zákona o oceňování majetku č. 151/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů vychází z por-ovnání předmětu ocenění se stejným nebo obdobným před-

Page 61: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

51

mětem a cenou sjednanou při jeho prodeji. Do této kategorie patří též ocenění věci odvozením z ceny jiné funkčně sou-visející věci či předmětu.

Oceňování podle účetní hodnoty

Ze způsobů oceňování stanovených na základě předpisů o účetnictví, konkrétně ze zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato metoda není v akadem-ickém prostředí příliš často využívána.

Oceňování sjednanou cenou

Oceňování sjednanou cenou, kterou je cena předmětu ocenění sjednaná při jeho prodeji, popřípadě cena odvozená ze sjednaných cen. Tato metoda byla užívána v oblasti trans-feru technologií na některých institucích v době prodeje prvních uzavíraných licenčních smluv a ujednání. Na něk-terých pracovištích je užívána ještě v současné době.

6.2 Nepeněžitý vklad do základního kapitálu obchodní společnostiProces vzniku nové společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti může být rozdělen do dvou hlavních etap: A) založení společnosti a její zápis do obchodního rejstříku. Proces založení společnosti se skládá z: a) vyhotovení spo-lečenské smlouvy či stanov nebo zakladatelské listiny; B) splacení vkladového vstupu a určité části peněžitých vkladů a vnesení všech nepeněžitých vkladů. Nicméně nová práv-nická osoba ale vzniká až zápisem do obchodního rejstříku. Ačkoliv společnost právně vzniká zápisem do obchodního rejstříku, může někdo (běžně zakladatel(é), jmenovaný jed-natel nebo člen představenstva) jednat jménem společnosti i před jejím zápisem. Tato osoba je však oprávněna a zavázá-na z těchto jednání sama.

Mezi nepeněžité vklady do základního kapitálu každé ob-chodní společnosti mohou být často zahrnovány i nehmotné věci, mezi něž lze kalkulovat předměty podléhající průmys-lově právní ochraně, ale i např. obchodní tajemství. Větši-

Page 62: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

52 53

nově patří tyto výrobky k významně hodnotným a cenným položkám základního kapitálu. Většinově se jedná o subjek-ty typu spin-off (viz kapitolu o Spin-off).

Čada uvádí, že v případě společnosti s ručením omezeným podle ustanovení § 143 odst. 1 zákona číslo 90/2012 Sb. ocení nepeněžitý vklad znalec vybraný ze seznamu znalců a vy-bírají jej při zakládání společnosti zakladatelé, jinak jedna-tel. Posudek znalce podle ustanovení § 143 odst. 3 stejného zákona by měl obsahovat dle ustanovení zákona alespoň po-pis nepeněžitého vkladu, použité metody ohodnocení nebo metodu ohodnocení, částku, na kterou se nepeněžitý vklad ohodnocuje, a odůvodnění, jak znalec k ohodnocení dospěl. Tato dikce umožňuje ohodnocení pouze jedinou metodou či způsobem a současně naznačuje, že v odůvodněných přípa-dech se očekává ohodnocení nejméně dvěma metodami. Za odůvodněný případ se považuje zejména v zahraniční praxi takový, kde neexistuje jednoznačně případná metoda pro ohodnocení konkrétního nepeněžitého vkladu, kterým může být například nová, ještě v praxi neověřená technologie.

Dále Čada (2019) uvádí na základě své rozsáhlé praxe, že obtížným úkolem se stává popis nepeněžitého vkladu v případě obchodního tajemství a know-how. V rámci těch-to dvou uvedených případů duševního vlastnictví neexistují žádné patentové nároky ani jiné nároky na ochranu, které byly co do jasnosti a rozsahu ochrany duševního vlastnict-ví stanoveny po předchozím řízení před daným Úřadem průmyslového vlastnictví. V rámci těchto dvou případů ne-jsou k dispozici ani vyobrazení či seznam výrobků a služeb v případě ochranné známky. V takovém případě za jed-noznačné určení a jasný a přesný popis nepeněžitého vkladu odpovídá odborník, který ohodnocení provádí, nebo znalec.

V případě akciových společností se pro ohodnocení ne-peněžitých vkladů vychází z § 251 zákona číslo 90/2012 Sb. Znalecký posudek společnost ukládá do sbírky listin.

„Podle ustanovení § 255 zákona číslo 90/2012 Sb., o obchod-ních korporacích pokud společnost nabývá od zakladatele nebo akcionáře v průběhu 2 let po svém vzniku majetek za úplatu převyšující 10 % svého upsaného základního ka-

Page 63: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

53

pitálu, musí být a) úplata stanovena tak, aby nepřesahovala hodnotu nabývaného majetku stanovenou posudkem znalce b) nabytí, včetně výše úplaty, schváleno valnou hromadou. Toto pravidlo platí pouze pro akciové společnosti, přičemž znalec nemusí být vybrán soudem, postačí, pokud si ho vy-bere společnost sama ze seznamu znalců. Uvedené ustano-vení se použije i v případě, došlo-li v důsledku přeměny ke změně právní formy na akciovou společnost. Dvouletá lhůta zde běží ode dne účinnosti přeměny. Z povinnosti ohodno-cení nepeněžitého vkladu znalcem existuje výjimka v usta-novení § 468 a následujících zákona číslo 90/2012 Sb., a to jak pro společnost s ručením omezeným, tak i pro akciovou společnost. Pro nepeněžitý vklad, kterým je cenný papír nebo nástroj peněžního trhu podle zákona o podnikání na ka-pitálovém trhu, může být v případě rozhodnutí představen-stva společnosti použit pro ohodnocení vážený průměr z cen, za něž byly uskutečněny obchody tímto cenným pa-pírem nebo nástrojem na jednom nebo více evropských reg-ulovaných trzích v době 6 měsíců před vnesením vkladu“ (Čada 2019).

Mnozí znalci s dlouholetou znaleckou praxí uvádějí, že pokud je nepeněžitým vkladem jiný majetek, jako jsou předměty průmyslově právní ochrany, a rozhodne-li tak představenstvo, používá se běžně pro určení ceny podle ustanovení § 469 zákona číslo 90/2012 Sb. jeho reálná hod-nota určená obecně uznávaným nezávislým odborníkem za využití obecně uznávaných standardů a zásad ohodno-cování ne déle než 6 měsíců před vnesením vkladu. V zákoně je následně výslovně uvedeno, že pokud nastaly nové okol-nosti, které by mohly ke dni splacení nepeněžitého vkla-du významně změnit jeho cenu určenou podle ustanovení § 469 citovaného zákona, zajistí společnost nové ohodno-cení. V případě, že za těchto okolností není nové ohodno-cení nepeněžitého vkladu provedeno, mohou o toto ohodno-cení společnosti požádat ode dne, kdy o tomto nepeněžitém vkladu rozhodovala valná hromada až do dne jeho splacení, akcionář nebo akcionáři, jejichž souhrnná jmenovitá hodno-ta jejich akcií v době rozhodování o zvýšení základního ka-

Page 64: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

54 55

pitálu dosahovala alespoň 5 % upsaného základního kapitálu společnosti. Pokud tak představenstvo neučiní do 14 dnů ode dne doručení žádosti, mohou znalce určit akcionáři sami.

Hlavní myšlenkou je, aby vklady nehmotného majetku do základního kapitálu obchodních společností byly adekvátní a přiměřené a nebyly terčem případných a zcela zbytečných důvodů pro případné budoucí nesrovnalosti společníků.

Na tomto místě je potřeba uvést, že znaleckým ohodno-cením jakéhokoliv nehmotného majetku vlastními nákla-dy ani reprodukční pořizovací cenou většinou nelze získat tržní ohodnocení. Mezi námi se vyskytují jedinci, kteří mají mimořádné kreativní schopnosti a originální nápady. Je celkem nepodstatné, zda se jedná o know-how nebo průmys-lově-právně chráněná řešení, nicméně mají většinou význ-amnou přidanou hodnotu, ale jejich ohodnocení vlastními náklady není možné, neboť žádné nevznikly.

Stejně tak se může vyskytnout situace, kdy na jakékoliv instituci či firmě může být dlouhodobě vyvíjen úkol, který není splněn či je splněn pouze částečně.

Page 65: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

55

PROCESNÍ POHLED

Page 66: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

56 57

7 ODV – KDE ZAČÍNÁME A KAM SMĚŘUJEME

Veřejné vysoké školy či akademické instituce se vedle svých hlavních aktivit stávají také zdrojem informací a nových poznatků, které mohou být využity v komerční sféře. Tyto poznatky přispívají nejen k rozvoji poznání, ale také k roz-voji ve společenské sféře, resp. oblasti. Aplikované výsledky výzkumu a vývoje ze strany komerčních subjektů mohou také zajistit finanční prostředky, jež budou následně využity k dalšímu celkovému rozvoji daných institucí.

Celý proces ochrany výsledků průmyslového vlastnictví a následného komerčního uplatnění vědeckých poznatků lze rozdělit do několika navazujících činností tzv. procesu, viz obrázek 2. Proces začíná identifikací výzkumného poznatku, který by mohl být využitelný v praxi, má k tomu tedy největ-ší předpoklady. Poté je s využitím odborníků ověřeno, zda má tento poznatek skutečný komerční potenciál. Následuje rozhodnutí, zda daná instituce jako zaměstnavatel bude uplatňovat práva k poznatku nebo zda tato práva může vyu-žít výzkumný pracovník jako původce poznatku. V další fázi je zajištěna ochrana práv průmyslového vlastnictví a stano-ven vhodný následovný způsob komerčního uplatnění. Pro usnadnění přenosu výsledku výzkumu a vývoje do praxe vznikly na mnoha institucích specializované kanceláře či útvary, které tuto agendu mají na starosti. Jedná se obecně o centra transferu technologií, která zmíněný komercializač-ní proces krok za krokem zajištují.

Obrázek 2. Základní schéma procesu transferu technologií

V případě, že se identifikuje výsledek výzkumu a vývoje, který by bylo možné chránit jako předmět průmyslového vlastnictví, je potřeba si uvědomit, že se nejprve musí zajistit jeho průmyslově právní ochrana. O možnostech včetně je-jího kompletního zajištění Vám poradí právě zaměstnanci

Page 67: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

57

kanceláře transferu technologií, pokud je na dané instituci zřízena a etablována. Každý zaměstnanec, pokud byl takový výsledek VaV identifikován a vytvořen v rámci jeho zaměst-naneckého poměru, je povinen vyplnit oznámení původce/spolupůvodce a oznámit tak svému zaměstnavateli vznik ta-kového mimořádného výsledku.

To umožní zaměstnavateli s výsledkem se v jeho úplnosti seznámit. Poté, co byl zaměstnavatel řádně informován, za-číná běžet lhůta 3 měsíců, během níž je zaměstnavatel povi-nen se rozhodnout, zda právo na výsledek uplatní, či niko-liv. Pro průmyslově právní ochranu jsou většinově vybrány pouze takové výsledky, jež byly ohodnoceny jako komerčně zajímavé, a jejichž další rozvoj realizace bude zatížen nižším rizikem neúspěchu oproti výsledkům, které do dalších fází nepostoupily. Zaměstnavatel o svém rozhodnutí informuje písemně ve stanovené lhůtě svého zaměstnance. Tímto kro-kem začíná celý proces komercializace. V případě, že za-městnavatel sezná, že identifikovaný a oznámený výsledek nepotřebuje, připadá takovýto výsledek zaměstnanci a ten si může s ním dále nakládat dle své svého vlastního uvážení a svých záměrů. V takovémto případě doporučujeme, aby měl zaměstnanec písemně doloženo, že zaměstnavateli tuto skutečnost ke konkrétnímu datu oznámil.

Nejvýznamnějším mezníkem v rozhodování jsou v první řadě technologické faktory – zejména se jedná o novost, ino-vativnost řešení a zralost technologie. Dalším mezníkem pro rozhodnutí o zahájení procesu průmyslově právní ochrany jsou faktory tržní a ekonomické. Nalezení a předpoklad trž-ního potenciálu s dostatečně velkým trhem je klíčovým fak-torem pro uplatnění vědeckého výsledku/technologie v praxi.

Specializovaná pracoviště transferu technologií by měla vypracovat ke každému oznámenému výsledku s možným komerčním potenciálem stanovisko, které zahrnuje výše zmí-něné technologické i ekonomické a tržní faktory, dále doporu-čené formy průmyslově právní ochrany, analýzu finanční ná-ročnosti ochrany a popř. předběžný plán uplatnění výsledku v praxi. Toto stanovisko je předáno jak výzkumnému pracov-níkovi – původci výsledku výzkumu a vývoje, tak děkanovi

Page 68: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

58 59

příslušné fakulty a následně rektorovi univerzity pro usnad-nění rozhodnutí, zda právo na výsledek uplatnit, či nikoli.

Vypracované stanovisko pracovišť transferu technolo-gií by mělo dále zahrnovat i informace jako to, zda daný výsledek splňuje nároky na uvedenou průmyslově právní ochranu v oznámení uvedeném, přehled hlavního původce a případně dalších spolupůvodců na daném výsledku, zda byl výsledek součástí nějakého realizovaného projektu, kdo bude hradit náklady spojené s průmyslově právní ochranou stejně jako s informací.

Zásadní přínos a uchopení procesů transferu technologií spočívá především v nastavení transparentních pravidel, která budou či jsou interně aplikována pro vědecké/znalost-ní pracovníky.

Mezi nejvýznamnější momenty patří samotné oznámení vzniku výsledku VaV na standardizovaném formuláři a jeho předání k administraci útvaru transferu technologií. Dochází tedy k přeměně tacitní znalosti na explicitní.

Na základě mapování běžné praxe na univerzitách i v za-hraničí je vhodné do procesu TT na univerzitách v ČR začle-nit mezi oznámení původce a stanovisko kanceláře transferu technologií také stanovisko vedoucího katedry a případně i rady pro komercializaci. Rada pro komercializaci bývá v systému interních výzev vypsaných pro vědecké pracov-níky na ověření výsledků VaV rozhodujícím a klíčovým or-gánem pro rozdělování těchto poskytovaných finančních podpor. Tato rada má tedy ucelený přehled o výsledcích VaV a jejich následném uplatnění v oblasti duševního vlast-nictví, resp. v oblasti průmyslověprávní ochrany a dále o je-jich uplatnění na trhu a možnostech komercializace. Praxe ukazuje, že informace vedoucího pracoviště by byla vhodná z hlediska vzájemného informování. Praxe ukazuje, že ne vždy je tento vedoucí pracovník informován.

Jako zásadní se v rámci přenosu explicitní znalosti z kan-celáře transferu technologií směrem k Úřadu průmyslového vlastnictví k její externalizaci jeví přesné definování základ-ních okruhů, tříd a patentových nároků. K tomuto kroku je potřeba mít kvalitní znalostní bázi a uložené znalosti nasdí-

Page 69: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

59

lené pro celou patentovou kancelář. V praxi se ukazuje, že právě patentové kanceláře mají dostatek odborníků v jednot-livých oborech, resp. jsou schopny obsáhnout většinu oborů pro tvorbu patentů. Působnost těchto znalostních pracovní-ků je pro vymezení jednotlivých dílčích částí v rámci paten-tových nároků klíčová nejen z hlediska uznání a hladkého průběhu řízení o vynálezu, ale i co se týče budoucí konku-renceschopnosti (viz model na obrázku 3). Naproti tomu kanceláře transferu technologií většinou v rámci externali-zace zveřejnění duševního vlastnictví zaměstnance pro jed-notlivé obory nemají, což je k tomuto kroku nutné. Nicméně je potřeba zmínit a uvést, že zaměstnanci kanceláří transfe-ru technologií musejí obsáhnout znalosti z managementu, komunikaci s firmami a vědeckými pracovníky, komplexní projektový management, průmyslově právní ochranu, pora-denství a nakládání s ní, stejně tak autorsko-právní ochra-nu, potřebují mít jazykové znalosti v komunikaci s partnery, propagaci a marketing a v neposlední řadě právní základy v uvedených oblastech. Jedná se o komplexní portfolio těch-to oborů a najít takového zaměstnance není jednoduché.

Samotnou ochranou duševního vlastnictví však tento pro-ces nekončí, ba naopak. Zásadní je i následná komercializa-ce, kde kancelář TT zajišťuje navazující komunikaci a úkony směrem ven z univerzity. Mělo by tedy docházet a v praxi dochází ke snaze předávat explicitní znalost dále.

Důležitý bod či moment v rámci tohoto zmíněného sché-matu u většiny výsledků VaV je další zlepšování, rozvoj a pří-padný vývoj těchto výsledků v rámci vlastních vědeckých interních, národních či mezinárodních týmů. Jedná se o další významný krok, který tento výsledek (v rámci interního zve-řejnění duševního vlastnictví, národního či mezinárodního týmu) dále rozvíjí, rozšiřuje uplatnění a zvyšuje přínos pro společnost. Opětovně zde dochází ke kombinaci socializace a následné externalizace poté, co je tacitní znalost opět nejpr-ve externalizována.

Page 70: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

60 61

Souhrnně se jako klíčové v celém procesu jeví podpořit tato místa:

• původce / skupinu spolupůvodců – jeho/jejich motivaci – tedy zajistit administrativu spojenou s ochranou sa-motného duševního vlastnictví a dále zajistit vazby na experty a špičky v daném oboru pro případnou nava-zující práci (v tomto ohledu je potřeba shánět finanční podporu pro excelentní výsledky a zajistit jejich ochra-nu na úrovni evropské či PCT podání přihlášky s ohle-dem k budoucí komercializaci a uplatnění výsledku na potenciálním komerčním trhu);

• pracoviště původce/spolupůvodců – klíčový je dobře fungující tým – pracovní kolektiv s transparentním pře-hledem interních pravidel, prostředí podpory i motiva-ce a s tím související adekvátní vybavení jejich pracovišť pro dobré pracovní zázemí,

• kancelář transferu technologií – dobrá znalost interních procesů při nakládání s výsledky nehmotných statků, vzdělaní pracovníci ve výše uvedených oborech a se zna-lostí problematiky, jasně definovaná oznámení o vzniku zaměstnaneckého díla (výsledku VaV), které je potřeba řešit ve smyslu ochrany duševního vlastnictví a určení vhodného typu průmyslověprávní ochrany, provede-ní rešerše na volně přístupných rešeršních databázích a vyhodnocení novosti a průmyslové využitelnosti a po zajištění případné patřičné ochrany duševního vlastnic-tví ověření konceptu a následné hledání budoucích ko-merčních příležitostí,

• proces komercializace – s ochráněným výsledkem oslovo-vat vhodné aplikační partnery v oboru a nabízet jim daný výsledek VaV, následně komunikovat a facilitovat vhod-nou formu uzavření smluvního vztahu či případné nava-zující vzájemné spolupráce; v případě uzavření smluvního vztahu je hlavním úkolem kanceláře transferu technologií sledovat naplňování jednotlivých uzavřených smluvních bodů na straně vědeckovýzkumné organizace vůči apli-kačnímu zájemci, a naopak, komunikovat je, přinášet pří-padné další impulzy k eventuální smluvní spolupráci;

Page 71: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

61

• spolupráce s dalšími vědeckými týmy (interními, ná-rodními i mezinárodními); s ohledem na daný výsledek VaV hledat možnost propojení s dalšími týmy v daném oboru či potřebném navazujícím oboru na národní či mezinárodní úrovni k jeho případnému dalšímu roz-pracování či rozšíření, zvýšení potenciálních možností jeho využití atd.

Klíčové znalosti v celém modelu jsou:• znalosti související se samotným výsledkem VaV – tedy

jeho obsah, výjimečnost, novost a jedinečnost, průmy-slová využitelnost, rešerše v dostupných databázích z hlediska ověření samotné novosti a jedinečnosti vznik-lého výsledku VaV,

• ochrana vzniklého duševního vlastnictví – expertní vy-hodnocení a znalost toho, zda bude chráněno užitným vzorem, patentem, ochrannou známkou či jiným způso-bem průmyslověprávní ochrany, kde bude patent při-hlášen a zda se bude uplatňovat v rámci stanovené lhů-ty případné rozšíření jeho ochrany pro jiné státy; pokud se jedná o výsledek VaV podléhající autorskému právu, je nerelevantní registrace ochrany,

• nakládání s výsledkem VaV v procesu komercializace – znalost velikosti potenciálního trhu, možných odběra-telů, možností uzavření smluvního vztahu a za jakých podmínek; v případě uzavření dohodnutého smluvní-ho vztahu sledovat naplňování jednotlivých vytyčených podmínek.

Klíčové procesy jsou:• interní proces oznámení převzetí zaměstnaneckého díla,• interní proces přijetí/odmítnutí nahlášeného zaměst-

naneckého díla,• proces ochrany duševního vlastnictví,• proces komercializace.

Page 72: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

62 63

Primárním cílem kanceláře pro transfer technologií (KTT) je pomáhat výzkumným výstupům dosáhnout komerčního potenciálu. Rozvoj nových společností a licencování dušev-ního obsahu jsou obvykle považovány za hlavní cesty, jimiž je univerzitní výzkum komercionalizován (Siegel, Veugelers a Wright, 2007). Siegel a Wright poukazují na to, že literatura související s KTT se obvykle zaměřuje na udělování licencí a patentování, zatímco spin-off jsou chápány čím dál více jako významné cesty, kterými lze dosáhnout komercializace. Ačkoli KTT hrají v tomto procesu významnou roli, studie provedené v minulosti uvádějí, že další části zúčastněných univerzit mohou hrát doplňkové role, aby pomohly (Siegel a Wright, 2007). Například Calder a Debande poznamenal, že univerzita s vědeckým parkem a KTT bude mít lepší vý-kon kvůli vyšší provázanosti (Calder a Debande, 2010). Další studie od Squicciarini prokázala, že nájemci vědeckých par-ků mají vyšší pravděpodobnost získání patentu (Squicciari-ni, 2008). Na druhé straně Wright, Liu, Buck, et al. zdůrazni-li, že podnikatelé potřebují doplňková aktiva, když uvažují o přemístění do vědeckého parku. Když děláme rychlé srov-nání, vidíme, že inkubátory nehrají tak velkou roli, pokud jde o přenos technologií, alespoň v minulosti (Wright, Liu, Buck, et al, 2008). Markman, Phan, Balkin, et al. poznamena-li, že nejsou spojeni s KTT nebo strategií pro přenos techno-logií (Markman, Phan, Balkin et al., 2005). Seigel a Phan za-znamenali podobné výsledky ve své studii, kde uvedli, že inkubátory musí hrát podpůrnou roli, pokud jde o výzkum prováděný vědci na univerzitách v okamžiku, kdy se prová-dí patentování. Aby byl KTT komerčně úspěšný, musí získá-vat, sledovat a chránit nové inovace a vynálezy. Kromě toho musí také vytvářet vazby na průmysl v daném odvětví a být si vědom skutečnosti, že se většinou objeví problémy, které mají dopad na tyto inovace. To následně umožňuje vynález-cům využít tento relevantní zdroj, aby poskytl znalost a sítě pro dané průmyslové odvětví a obory (Seigel a Phan, 2005). Mnoho článků se dívá na proces KTT, který obvykle začíná přezkoumáním (neveřejných) podaných vynálezů, jež na univerzitách podávají výzkumní pracovníci. Obrázek 3. Model řízení znalostí pro efektivní transfer technologií – ZNATechTrans

Page 73: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

63

Primárním cílem kanceláře pro transfer technologií (KTT) je pomáhat výzkumným výstupům dosáhnout komerčního potenciálu. Rozvoj nových společností a licencování dušev-ního obsahu jsou obvykle považovány za hlavní cesty, jimiž je univerzitní výzkum komercionalizován (Siegel, Veugelers a Wright, 2007). Siegel a Wright poukazují na to, že literatura související s KTT se obvykle zaměřuje na udělování licencí a patentování, zatímco spin-off jsou chápány čím dál více jako významné cesty, kterými lze dosáhnout komercializace. Ačkoli KTT hrají v tomto procesu významnou roli, studie provedené v minulosti uvádějí, že další části zúčastněných univerzit mohou hrát doplňkové role, aby pomohly (Siegel a Wright, 2007). Například Calder a Debande poznamenal, že univerzita s vědeckým parkem a KTT bude mít lepší vý-kon kvůli vyšší provázanosti (Calder a Debande, 2010). Další studie od Squicciarini prokázala, že nájemci vědeckých par-ků mají vyšší pravděpodobnost získání patentu (Squicciari-ni, 2008). Na druhé straně Wright, Liu, Buck, et al. zdůrazni-li, že podnikatelé potřebují doplňková aktiva, když uvažují o přemístění do vědeckého parku. Když děláme rychlé srov-nání, vidíme, že inkubátory nehrají tak velkou roli, pokud jde o přenos technologií, alespoň v minulosti (Wright, Liu, Buck, et al, 2008). Markman, Phan, Balkin, et al. poznamena-li, že nejsou spojeni s KTT nebo strategií pro přenos techno-logií (Markman, Phan, Balkin et al., 2005). Seigel a Phan za-znamenali podobné výsledky ve své studii, kde uvedli, že inkubátory musí hrát podpůrnou roli, pokud jde o výzkum prováděný vědci na univerzitách v okamžiku, kdy se prová-dí patentování. Aby byl KTT komerčně úspěšný, musí získá-vat, sledovat a chránit nové inovace a vynálezy. Kromě toho musí také vytvářet vazby na průmysl v daném odvětví a být si vědom skutečnosti, že se většinou objeví problémy, které mají dopad na tyto inovace. To následně umožňuje vynález-cům využít tento relevantní zdroj, aby poskytl znalost a sítě pro dané průmyslové odvětví a obory (Seigel a Phan, 2005). Mnoho článků se dívá na proces KTT, který obvykle začíná přezkoumáním (neveřejných) podaných vynálezů, jež na univerzitách podávají výzkumní pracovníci. Obrázek 3. Model řízení znalostí pro efektivní transfer technologií – ZNATechTrans

Page 74: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

64 65

Page 75: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

65

Page 76: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

66 67

Page 77: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

67

Page 78: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

68 69

Důležitým rozhodnutím pak je, zda podaný vynález pa-tentovat, či nikoliv. Pozitivní dopad má také podpůrná infra-struktura, předchozí zkušenosti s patentováním a podpora z transferové infrastruktury. Dále se tvrdí, že všechny pobíd-kové systémy v obou zemích jsou založeny na publikacích, a proto se navrhuje, aby v rámci třetí mise existovaly pobíd-ky také pro patentování (Graff, Heiman a Zilberman, 2002).

Podle Schoena, van Pottelsberghe de la Potterie a Henkela zahrnuje obvykle proces KTT „zveřejňování vynálezů, pro-vádění včasného ekonomického posouzení, rozhodnutí, zda by vynález měl být patentován, podání patentu, vyhledávání licencovatelů, vyjednávání smluvních podmínek (s průmys-lovým partnerem nebo spin-out společnostmi) a sledování licenčních poplatků“. Autoři dále identifikovali čtyři různé typy KTT (klasický, autonomní, oborově integrovaný a obo-rově specializovaný) a že srovnání univerzit s různými cíli a různými modely řízení může být pro přenos technologií zavádějící (Schoen, van Pottelsberghe de la Potterie a Hen-kel, 2014). Podobný popis obecného procesu KTT vytvořil Kamariah, který popsal, jak je komercializace patentů řeše-na na sedmi různých britských univerzitách. Poukazuje také na výběr mezi komercializací prostřednictvím licencování a spin-off společnostmi (Ismail, Omar a Majid, 2011)

Transfer znalostí přispívá jednoznačně k hlubšímu propo-jování akademické a komerční sféry, tedy těchto dvou světů a tento proces pomáhá ke zvyšování uplatnění výzkumných výsledků v komerčním světě. Mnohdy se v této souvislosti mluví o zvyšování konkurenceschopnosti regionů /států či jiných územně správních celků, což vede k dlouhodobějšímu udržitelnému rozvoji.

V souvislosti s aktuálně stále více užívaným pojmem trans-fer znalostí musíme zdůraznit, že se nejedná jen a výlučně o výsledky VaV podléhající průmyslově právní ochraně, ale jedná se i čím dál více o výsledky, které generují i jiné obory, většinově humanitně společenskovědní. Tyto výsledky pod-léhající autorskoprávní ochraně je možné taktéž licencovat či jiným způsobem komercializace uplatnit na trhu (know how, písemné studie aj.).

Page 79: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

69

V odborné praxi se uvádí, že transfer technologií /znalostí zahrnuje komplet sofistikovaných a odborných činností, tedy celou paletu aktivit od samotné identifikace výsledku přes její ochranu až po nakládání s tímto výsledkem, jeho ověření a následné uplatnění v praxi samotné. Instituce, které se sna-ží tuto oblast etablovat, využívají buď specializované externí agentury anebo zřizují svá interní oddělení v rámci společ-nosti či instituce tzv. kanceláře transferu technologií.

Změna statutu vysokých škol v souvislosti s novým VŠ zá-konem – postavení univerzit jako veřejnoprávních institucí. Univerzity se stávají majiteli unikátních poznatků vzniklých na základě státní i evropské finanční podpory, otevřela se zá-roveň možnost jejich komercializace (rovné podmínky). Zvý-šení důrazu na vědeckou, výzkumnou a vývojovou činnost a rozvoj spolupráce s podnikatelskou sférou (3. pilíř). V ne-poslední řadě je významným milníkem v českém prostředí v roce 2019 schválená a představená inovační strategie České republiky, která dosud v naší zemi nebyla. Transfer znalostí tak získal ukotvení hned ve třech jejích pilířích z devíti sta-novených.

V této souvislosti si dovolím uvést významné faktory úspěšného transferu znalostí, mezi něž patří předně zájem na vzájemné spolupráci, oboustranná prospěšnost vzájemné vazby, zodpovědní odborníci v daném oboru, jasně vydefi-novaný cíl/problém, stanovení reálných dodacích lhůt, vy-tvoření a uzavření srozumitelné a vyvážené smlouvy a v ne-poslední řadě podpora ze strany výzkumné organizace.

Efektivní spolupráce výzkumné a aplikační sféry závisí na schopnosti propojení zájmů partnerů. Je nutné, aby obě zú-častněné strany dobře chápaly, co mohou v rámci společné spolupráce nabídnout druhé straně a zároveň co od druhé strany v rámci spolupráce vyžadují. Úspěšná spolupráce vý-zkumné a aplikační sféry do značné míry závisí na otevře-ném jednání, tím dochází k budování vztahu důvěry, který je nezbytnou podmínkou pro vyšší formy transferu znalostí.

Z hlediska komercializace výsledků výzkumu a vývoje se jedná o několik podob a vždy je nutné s rozvahou vybírat vhodnou formu pro danou řešenou situaci.

Page 80: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

70 71

Přehled forem, které lze zvolit pro komercializaci výsled-ků duševního vlastnictví:

• prodej patentů, užitného vzoru, průmyslového vzoru, ochranné známky,

• licenční smlouva,• podlicenční smlouva,• smlouva o dílo,• obchodní tajemství,• založení společností start-up a spin-off (viz kapitoly

Start-up a Spin-off).

Licenční smlouva

Licenční smlouva je smluvním typem, který upravuje ob-čanský zákoník 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě poskytovatel, který je majitelem daného práva duševního vlastnictví, poskytuje oprávnění k výkonu tohoto práva nabyvateli, jenž se zavazuje poskytovateli poskytnout odměnu.

U práv duševního vlastnictví, která mají osobnostní základ (právo autora ke svému autorskému dílu a právo výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu) a jež z tohoto důvodu ne-lze platně převést, je volba licence jedinou přípustnou cestou.

Licenční smlouva je zásadně úplatným smluvním typem, což znamená, že poskytovateli uzavřením smlouvy vzniká nárok na odměnu. Odměna může mít podobu i nepeněžitou, smlouva pak má povahu tzv. barterové smlouvy.

V případě, že je odměna ujednána v závislosti na ročních výnosech z využití licence, je nabyvatel ze zákona povinen umožnit poskytovateli nahlížet do účetních knih nebo do jiné obdobné dokumentace za účelem případné kontroly re-alizovaných výnosů. V případě autorských děl a uměleckých výkonů má autor a výkonný umělec právo na dodatečnou odměnu za předpokladu, že odměna není ujednána jako vý-nosová a je tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití licence a významu předmětu licence pro dosažení takového zisku. Nároku na dodatečnou odměnu se autor ani výkonný umělec nemůže vzdát.

Page 81: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

71

Licenci lze sjednat v různém rozsahu a pro různé způsoby užití.

Licenci můžeme rozdělit na dvě základní skupiny – vý-hradní (výlučnou) a nevýhradní (nevýlučnou). Výhradní licence znamená, že daný předmět podléhající zasmluvně-ní již poskytovatel nemůže poskytnout další osobě. Nevý-hradní licence pak znamená, že poskytovatel může uzavřít více smluvních vztahů. V praxi bývá rozhodující obchodní strategie poskytovatele či ekonomická síla smluvních stran. Zároveň i samotný rozsah licence může být omezený nebo neomezený a může být vyjádřen zejména časem, místem či množstevně.

Doleček 2020 uvádí, že: „V licenční smlouvě musí být sjed-nán rozsah licence a musí být sjednána výše odměny, kterou bude nabyvatel za licenci poskytovat, případně musí z jed-nání stran o uzavření smlouvy vyplývat jejich vůle uzavřít úplatnou smlouvu i bez určení výše odměny (v takovém pří-padě nabyvatel poskytovateli zaplatí odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za obdobných smluv-ních podmínek). Pokud má být licenční smlouva bezúplatná, musí to v ní být pod sankcí neplatnosti výslovně uvedeno.“

U práv chráněných autorským zákonem jsou ze zákona dány domněnky rozsahu licence, není-li rozsah jasně specifi-kován. Územní rozsah je omezen na území České republiky, časový rozsah je dán dobou obvyklou u daného díla s limi-tem jednoho roku od poskytnutí licence, resp. předáním díla, a množstevní rozsah je omezen na množství, které je obvyklé u daného druhu (autorského) díla a způsobu užití.

Závěrem je potřeba uvést, že písemná forma licenční smlouvy je vyžadována vždy u průmyslově právní ochra-ny, u znalostí/inovací spadajících do autorsko-právní ochra-ny vyžadována není. Zároveň je písemná forma vyžadová-na také vždy u licence výhradní (výlučné) bez rozdílu typu ochrany (viz obrázek 4 převzatý z (Košík, 2014).

Page 82: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

72 73

Obrázek 4. Licence

Podlicenční smlouva

Podlicence znamená, že je možné poskytnout oprávnění tvo-řící součást uzavřeného licenčního vztahu zcela nebo zčásti třetí osobě, avšak pouze tehdy, bylo-li to takto ujednáno v licenční smlouvě! Stejně tak může podle občanského zá-koníku § 2364 postoupit nabyvatel zcela, nebo zčásti licenci třetí osobě jen se souhlasem poskytovatele. Tento souhlas však vyžaduje písemnou formu. Při podlicenci je důležité zmínit, že platí tzv. římskoprávní zásada, kdy nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám. Tedy nelze převést více práv, než kolik jich bylo získáno od poskytovatele.

Podle uvedeného případná sublicence musí být součástí licenční smlouvy, což však rozhodně neznamená, že opráv-nění k sublicenci nemůže být učiněno dodatkem ke smlou-vě. V tomto ohledu je však dobré s eventualitou sublicence počítat již při uzavírání licenční smlouvy a dle zkušeností je potřeba uvést, že se tak v mnohých případech řeší. Pokud jde o poskytnutí sublicence, je možné souhlas s poskytnutím sublicence udělit, avšak zároveň ho omezit. Další sublicence pak tímto ustanovením není možné udělit. V licenční smlou-vě také ani není nutné výslovně uvést, že se sublicence za-kazují. Ustanovení § 2363 o. z. je ustanovením kogentním, a nelze se od něj tedy odchýlit. Jako v každém jiném smluv-ním vztahu platí i u licenční smlouvy, že je vhodná stručnost a pokud možno maximální výstižnost.

Page 83: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

73

Smlouva o dílo

Smlouva o dílo je dle českého práva smlouva, na jejímž zákla-dě vzniká závazkový poměr, jehož předmětem je zhotovení, údržba, oprava nebo úprava určité věci nebo činnost s jiným výsledkem. Smluvními stranami jsou v případě smlouvy o díle zhotovitel a objednatel. Zhotovitel se zavazuje na svůj náklad a rizika pro objednatele provést dílo ve sjednané lhůtě. Objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit za něj sjednanou cenu. Tento smluvní závazek je upraven v součas-nosti dle ustanovení § 2586–2635 občanského zákoníku. Cena za zhotovení díla může být určena buď pevně stanovenou částkou, odkazem na rozpočet, který je nutný pro realizaci díla, nebo také může být stanoven odhad (§ 2586 odst. 2 NOZ) nebo nepevně stanovená částka. Smluvní strany by si měly být vědomy skutečnosti, že pokud je pevně stanovená částka, pak ani objednatel a ani zhotovitel nemohou poža-dovat úpravu cen z důvodu případných vyšších nákladů na dílo, než původně smluvní strana předpokládala.

Nicméně naskytne-li se skutečnost nenadálé události, kter-ou nebylo možno předvídat či nějakým způsobem ovlivnit jednou ze smluvních stran, pak je možné se obrátit na soud, který objektivně zhodnotí, zdali je nárok na vyšší/nižší cenu oprávněný (§ 2620 odst. 2 NOZ).

Obchodní tajemství

Dle nového občanského zákoníku § 504 č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů je definováno jako obchodní tajemství, které tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné sku-tečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.

V závodech bývají využívány různé technologické a vý-robní postupy, receptury apod. Právě tyto informace mají většinou určitou hodnotu, jejíž využívání přináší danému podnikateli zisk, a pokud by byly někým neoprávněně pou-žity, podnikatel by tím mohl být poškozen.

Page 84: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

74 75

Doleček uvádí, že aby určitá skutečnost byla obchodním tajemstvím, musí dle § 504 občanského zákoníku splňovat všechny uvedené znaky současně (Doleček, 2020):

• „Konkurenčně významná povaha skutečnosti – ob-chodní tajemství musí být skutečností, která je tržně vy-užitelná a jejíž vyzrazení je způsobilé přinést zlepšení podnikatelského postavení třetích osob (konkurentů).

• Určitelnost skutečnosti – nejen k ochraně obchodního tajemství, ale obecně k jakékoliv dispozici s ním je beze-sporu nutná jeho dostatečně určitá identifikace. U sku-tečností postrádajících prvek určitosti, které tudíž není možné přesně vymezit, nebude zřejmě ani možné do-vodit ostatní zde uvedené znaky obchodního tajemství.

• Ocenitelnost skutečnosti – skutečnost má penězi vyjá-dřitelnou hodnotu, je tedy zpeněžitelná či jinak hospo-dářsky využitelná.

• Skutečnost související s obchodním závodem – u ob-chodního tajemství není důležité, jakých skutečností se ta-jemství týká (např. obchodní, výrobní, technická), ale že se jedná o skutečnost související s obchodním závodem.

• Skutečnost není v příslušných obchodních kruzích běžně dostupná – příslušnými obchodními kruhy jsou myšleny osoby, které jsou potenciálními nebo skutečnými konkurenty podnikatele (nebo osoby, které by jim moh-ly takové skutečnosti sdělit). Na tom, že skutečnost není v příslušných obchodních kruzích běžně dostupná, ne-mění nic např. fakt, že je skutečnost známa vědecké ve-řejnosti. Nejde o obchodní tajemství, pokud jde o sku-tečnosti, které si může kdokoli zjistit např. z obchodního rejstříku či jiného veřejně dostupného registru.

• Podnikatel adekvátně zajistí utajení skutečnosti – závisí na podnikateli a na povaze skutečnosti, jakým způsobem zajistí její utajení. Skutečnosti mohou být za-chyceny v listinách, počítačových souborech, je s nimi seznámen určitý okruh zaměstnanců podnikatele, pří-padně i obchodních partnerů. Na místě bude ochrana hmotných nosičů informací (např. jejich uložení v trezo-ru), uložení smluvní povinnosti utajovat určité skuteč-

Page 85: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

75

nosti osobám, které se s nimi dostanou do styku (např. zaměstnancům) apod. “

Důležitým faktem, který je potřeba zmínit a na který je po-třeba brát zřetel, je to, že obchodní tajemství a jeho ochrana vzniká naplněním všech výše uvedených zákonných znaků/podmínek a zaniká, zanikne-li alespoň jeden znak.

Vlastníkem obchodního tajemství je v souladu s § 504 občanského zákoníku obchodního závodu. Náleží tedy tomu, kdo obchodní závod vlastní. Taková osoba může ob-chodním tajemstvím nakládat, zejména může udělit svolení k jeho užití a stanovit podmínky užití.Na základě zákona existují tzv. zvláštní případy ochrany obchodního tajemství

1. ochrana obchodního tajemství před akcionáři,2. ochrana obchodního tajemství ve vztahu k obchodním

partnerům,3. ochrana obchodního tajemství ve vztahu k zaměstnancům.

Know- how

Know-how můžeme dle zdrojů z odborné literatury vymezit jako množinu výrobních, technických, technologických a ji-ných poznatků a dovedností, které vedou k racionálnějšímu nebo efektivnějšímu vyřešení určitého problému a jsou pod-nikatelsky využitelné. I samotné know-how by mohlo spadat do obchodního tajemství, ale za absolutní podmínky, a sice že splňuje veškeré legislativní znaky. Můžeme tedy konsta-tovat, že obchodní tajemství a know-how jsou dvě nezávislé množiny, které se částečně, ne však úplně, překrývají.

Doleček uvádí, že při sjednávání smluvních vztahů si vyjednávající strany předávají různé informace, které jsou důležité pro uzavření předmětné smlouvy. Tyto informace mohou mít důvěrnou povahu a samotný podnikatel má zájem na tom, aby tyto informace druhá strana nijak dále nešířila a aby je sama neužila způsobem, který by byl v roz-poru se zájmy podnikatele. V § 1730 občanského zákoníku je stanoveno: „Získá-li strana při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity,

Page 86: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

76 77

nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvo-du. Poruší-li tuto povinnost a obohatí-li se tím, vydá druhé straně to, oč se obohatila. Porušení zásad poctivého jednání při jednání o uzavření smlouvy pak v tomto případě vede k povinnosti nahradit škodu nebo vydat bezdůvodné oboha-cení“ (Doleček, 2020).

Z tohoto ustanovení vyplývá, že důvěrné informace nemusí být vždy jasně označeny a jejich příjemce by měl, resp. jasně musí dostatečným způsobem zajistit ochranu všech po-tenciálně citlivých informací, se kterými přijde v důsledku předsmluvních jednání do kontaktu.

Page 87: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

77

8 PŘÍCHOD NA TRH

Odborníci v oblasti managementu a ekonomie se shodují na tom, že inovace a schopnost převádět technologické inovace nejen z oblasti vědy, výzkumu a vývoje, ale i inovace vyvstá-vající z praxe či inovace, které vznikly přemýšlením o věcech „jiným způsobem“ směrem do podnikatelské sféry, předsta-vují klíčovou schopnost, která velmi výrazně ovlivňuje celko-vý hospodářský růst, růst HDP, růst zaměstnanosti v oblasti pracovních pozic s přidanou hodnotou a celkové zvýšení životní úrovně společnosti. Nejen mezi experty převládá shoda také v tom, že význam vědomostí pro hospodářský růst se zvětšuje a že role inovací a schopnost využívat nové poznatky a inovovat bude do budoucna hrát stále význam-nější roli pro hospodářský rozvoj států a regionů.

Změny požadavků na trhu práce představují přirozenou součást vývoje společnosti, technologická změna opodstat-ňuje odhady, podle kterých 35 % současných pracovních míst může být v následujících 20 letech zastáváno počítači (OECD, 2018). Některá zaměstnání přirozeně vymizí a budou nahrazena novými. Technologická revoluce podnícená sna-hou zlepšit lidské životy vyžaduje strategické řízení nejen na systémové úrovni, ale také i na úrovni každého jednotlivce. Rychle se posouvá hranice mezi pracovními úkony provádě-nými lidmi a těmi přenechávanými strojům či algoritmům. Na základě výrobních trendů a sledování růstu ekonomiky podstoupí globální trh práce s velkou pravděpodobností v ně-kolika následujících letech zásadní transformaci. Pokud bude kvalitně řízena, může vést k růstu ekonomiky, vytváření od-povídajících pracovních míst a k celkovému zlepšení kvality života pro celou společnost. Jak již bylo zmíněno, pro zvýšení přidané hodnoty produktů a služeb je nezbytná transformace na výrobní sektor, ve kterém je možno produkovat výrobky, případně služby s vysokou přidanou hodnotou.

Univerzitní spin-offy pozoruhodně posílily propojení mezi univerzitami a průmyslem. Počet technologických pa-tentů a spin-offů vycházejících z univerzitního výzkumu má významný dopad na regionální ekonomický a sociální roz-

Page 88: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

78 79

voj. Pro další zdůraznění významu univerzitních spin-offů je cílem této kapitoly v kontextu uplatnění vědy a výzkumu v praxi představit komplexní přehled o tom, co jsou univer-zitní spin-offy, proč jsou důležité, čím jsou významné a jaké jsou klíčové faktory jejich vzniku. Univerzitní spin-offy ne-jsou příliš časté, ale jsou velmi důležité pro ekonomický rozvoj (Lowe, 2002), pro komercializaci univerzitních tech-nologií (Etzkowitz, 2003) a přispívají k hlavnímu poslání vý-zkumu a výuky na univerzitách (Jones a Gold, 2001).

Univerzitní spin-offy přispívají k ekonomickému rozvoji lo-kality, do které patří. Nejprve vytvářejí obchodní příležitosti převodem výsledků výzkumu do proveditelných technolo-gií vedoucích k tržním řešením. Za druhé, obvykle provádějí většinu svých základních činností místně (např. najímání, za-jišťování zdrojů, výrobu) a mají tak významný multiplikační účinek na místní hospodářskou činnost. Spin-offy často slouží jako katalyzátory pro vytváření geografických klastrů nových firem v konkrétních technologiích (Lowe, 2002).

Spin-offy jsou jedním ze vzácných, ale významných mo-torů přímé komercializace duševního vlastnictví univerzity. Jsou cennou entitou kvůli svým výhodám, které přináše-jí univerzitám a společnosti obecně; jsou zdrojem místního a národního ekonomického růstu se schopností poskytovat univerzitám výrazně vyšší příjmy než licencování (Bray a Lee, 2000) v důsledku kapitálových partnerství mezi uni-verzitami a spin-offy.

Velmi důležitou součástí nového výrobního sektoru by mohly být do budoucna zejména start-up firmy a spin-off fir-my, které začínají prakticky od nuly a pro úspěšné prosazení na trhu je pro ně klíčové vstoupit na trh často s novým, uni-kátním řešením, kterým se nikdo dosud konkrétní proble-matiku vyřešit nepokusil. Z tohoto důvodu je segment start--upových firem pro rozvoj zdravé ekonomiky žádoucí a měl by být podporován nejen na národní, ale také na regionální úrovni. Následující kapitola se zabývá teoretickými podkla-dy vzniku start-up firmy a spin-off firmy, jejich definicí, rolí, jejich účelu a kritickými body fungování, dále pak právními a administrativními aspekty.

Page 89: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

79

8.1 Start-up V odborné literatuře nalezneme mnoho definic pro start-upy (startup nebo také start-up) a dá se říci, že v poslední době je to velmi populární téma. Tento termín se velmi často objevuje v médiích, vědeckých žurnálech a řadě příruček, pořádají se konference, kde se problematika start-upů velmi zasvěceně diskutuje a současně se na podporu strat-upů na národní úrovni připravují programy, které start-upové firmy mají dlouhodobě podporovat. Velmi často se o start-upech hovoří jako o jednom v budoucnu klíčovém pilíři ekonomiky. Aby-chom lépe porozuměli dané problematice, je třeba si nejprve říci, co je start-up, jaké má hlavní rysy a proč právě tento typ podnikání má velký potenciál stát se téměř z nulového kapi-tálu globálním byznysem, jak se tomu v minulosti několikrát stalo. V českém prostředí můžeme jmenovat například velmi úspěšný start-up Kiwi, který vytvořil vyhledávač levných letenek. Tento start-up začínal s nulou, ale byl založen na unikátním know-how se škálovatelným produktem. Koupil ho americký fond General Atlantic, cena nebyla nikdy zve-řejněna, ale dle odhadů analytiků se pohybuje částka, kterou General Atlantic zaplatil za start-up Kiwi, kolem téměř tří miliard korun.

Zejména pro generaci Y, tedy generaci mileniálů, je tento způsob podnikání velmi zajímavý a v mnoha ohledech oblí-bený, neboť velmi často umožňuje práci s moderními digitál-ními technologiemi, velká část obchodu se odehrává online a poskytuje svým zakladatelům časovou flexibilitu, což jsou hodnoty, které tuto sociální skupinu ovlivňují nejvíce. Mylně jsou však start-upy spojovány pouze se začínajícím podni-káním, neboť naprogramování aplikací či založení e-shopu ještě nelze považovat za start-up.

Termín start-up se poprvé objevil v souvislosti s nově bu-dovanými společnostmi v roce 1976, kdy tento termín poprvé použil v jednom ze svých článků americký magazín Forbes. K většímu rozšíření užívání tohoto termínu došlo ve druhé polovině 90. let, kdy vznikalo ve Spojených státech mnoho společností v rámci rozmachu internetu.

Nyní se zaměříme na popis charakteristických rysů start-upu.

Page 90: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

80 81

Start-up je společnost založená podnikatelem s cílem hle-dat, efektivně rozvíjet a ověřovat škálovatelný obchodní mo-del. Nejvíce rozšířená je definice start-upu jako „nově založe-né, technologicky orientované firmy s potenciálem rychlého růstu, která na trh přináší zcela novou myšlenku a jež má současně globální ambici. Je pro ni často typické, že prvotní nápad rozvíjí pouze malý nukleární tým většinou nadšenců, kteří jsou ochotni investovat do podnikání svoje zdroje, a to jak finanční, tak hlavně časové”. Dalším společným znakem start-upů je, že se snaží rozhýbat podnikání při co nejnižších nákladech, pokud je to možné, často využívá směnný, barte-rový obchod.

Společným rysem je, že start-upy velmi často čelí značné ne-jistotě a vysoké míře neúspěchu, dle statistik přežívá první rok podnikání 80 %, druhý rok 70 % třetí rok 60 % firem a pouze přibližně 50 % firem přežilo čtvrtý rok svého podnikání.

Životní cyklus start-up firem

Vzhledem k tomu, že je potřeba toto téma pojmout holistic-kým přístupem, popsat a konkretizovat jeden model vzniku firmy je téměř nemožné, neboť každá firma je unikátní sub-jekt a geneze jejího vzniku a rozvoje je dána časem, lokalitou a mnoha dalšími podmínkami. Přesto ale některé skupiny fi-rem vykazují určité obdobné charakteristiky a dlouhodobým zkoumáním několika stovek firem, které se nalézají v dané etapě rozvoje, je možné vysledovat určité zákonitosti, které je pak možné v agregované podobě sumarizovat a učinit z nich závěry vedoucí k rozlišení jednotlivých fází životního cyklu a v něm se následně zaměřit na životní fáze start-upu. Model životního cyklu je založený na stovkách společností, které prošly screeningem inovačního potenciálu za posled-ních 10 let (Weiss et al., 2016).

Page 91: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

81

Model čtyř fází života start-upu

Early Stage, Pre-seed stageV této fázi zpravidla ještě není ustanovena konkrétní právní forma subjektu, pracovní skupina je založena na důvěře bez jasné organizační struktury, skupina nebo jednotlivec přicházejí na nové inovativní řešení, které absentuje na trhu, myšlenku autoři pokládají za velmi potřebnou a vidí v ní jasný potenciál. Rizikem v této fázi je přílišný optimismus, nekritic-ká víra v unikátnost produktu, často však nejsou provedeny podrobné rešerše stavu techniky, není proveden průzkum trhu. Autor myšlenky je ochoten do realizace svého nápadu vložit svoje finance často bez jasné kalkulace bodu návratu. Na základě statistik publikovaných v této oblasti lze předpo-kládat, že 25 % EU start-upistů má jednoho zakladatele. V této fázi zakladatel, autor myšlenky zvažuje vyšší míru rizika, nejistoty. Neustále pokračuje v práci na novém nápadu na podnikání, postupně vytváří tým, a to většinou z přátel, zná-mých či obdobně smýšlejících nadšenců (například technolo-gických, nebo ekologických fanoušků). Velmi často využívá osobní prostředky, kapitál většinou poskytují přátelé, partneři nebo členové rodiny, které žádá o jejich investici do svého nápadu. V této fázi je start-up nejzajímavější pro tzv. byznys anděly (bussines angel), kteří poskytují finance start-upům v nejriskantnější fázi života projektu, a to obvykle výměnou za podíl ve společnosti či participaci na zisku. Často se jedná o investory, kteří již dokončili exit ze svých projektů a své peníze investují zpět do start-upového prostředí. Často bývá motivací kromě zisku vracet zpět do systému finance, které měl možnost business angel sám dříve vydělat.

Dalším zdrojem financí v této fázi mohou být různé sou-těže na podporu start-upů. V minulosti šlo v ČR například o soutěž STAR CUBE. V soutěži jsou honorovaná první místa a z honoráře je možné financovat další rozjezd start-upu. Dalším zdrojem financí mohou být technologické parky, in-kubátory a akcelerátory. Zde se však často nejedná o přímou finanční podporu, ale o služby a tím o nefinanční plnění. Start-upy v seed fázi zde získávají cenný mentoring, právní

Page 92: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

82 83

poradenství, mají možnost se zapojit do sítě kontaktů, kterou má již technologický park vybudovanou nejen na národní, ale zejména na mezinárodní úrovni. Často jsou při inkubátorech organizované networkingové akce (například akce nazvaná 120 vteřin pro inovativní firmy konané Jihomoravským inovačním centrem, kulaté stoly s regionálními stakeholdery BtoB akce, matchmaking a další). Dalším benefitem jsou prostory, ve většině případů se jedná o velmi reprezentativ-ní prostory, kde se může budoucí firma prezentovat svým potenciálním zákazníkům. Výrazným benefitem je také síť ostatních start-upových firem v jednom komplexu budov, přestože se většinou nacházejí v rozdílných stadiích svého vývoje, sdílení zkušeností funguje v těchto organizacích velmi dobře. Jedná se také o psychologický efekt vzájemné podpory start-upistů mezi sebou. Vědeckotechnické parky jsou v České republice často budovány v blízkosti univerzit anebo jsou přímo jejich součástí, což přináší také významné synergické efekty. Tyto služby jsou poskytovány většinou výměnou za podíl ve společnosti, zpravidla mezi 5–10 %. Případně mohou být tyto služby financovány z grantového schématu, který daný inkubátor získal, následně není poža-dován podíl.

V této fázi se jedná o rozpracovaný podnikatelský nápad. Další rozvoj firmy je závislý zejména na míře dostupných finančních prostředků, a právě z důvodu limitace finanč-ních zdrojů bývá tato fáze zpravidla velmi dlouhá a rozvoj poměrně pomalý vzhledem k následujícím fázím životního cyklu start-upu. Právě v této fázi může významnou roli se-hrát inovační politika daného regionu. Pokud je cílem regi-onu podporovat začínající technologické firmy, bývá zpra-vidla v tomto regionu technologický park, akcelerátor nebo inkubátor. V těchto zařízeních je možno si ověřit fungování nápadu, velmi rychle získat zpětnou vazbu od zkušených podnikatelů. Velmi cenné je ale také to, že je možné získat po-třebné vzdělání v oblasti vedení a řízení firmy, marketingu, financí. Některé inkubátory a technologická centra poskytu-jí také poradenství v oblasti grantů a grantové poradenství. Zpravidla však sepsání samotné žádosti o grantovou podpo-

Page 93: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

83

ru tato centra svým klientům neposkytují, na druhé straně mají ale velmi dobrý přehled o národních i mezinárodních grantových výzvách a možnostech podpory. Dle statistik zveřejněných Českou asociací start-upistů investovalo téměř 90 % start-upistů do projektu v pre-seed fázi, tedy v úplně první fázi vlastní prostředky.

Na co je důležité se v této fázi zaměřit: na podrobnou rešerši stávajícího stavu techniky, provést průzkum trhu, velmi realisticky zvážit bod zlomu, jasně navrhnout orga-nizační strukturu, řízení, zodpovědnosti (To je zejména pro skupinu kamarádů, kteří zakládají start-up, obtížné a často se jim to zdá zbytečné).

Fáze seed, proof of conceptV této fázi rozvoje je start-up společnost již zpravidla právně založená (v ČR jde zpravidla o formu s.r.o.), hlavním téma-tem je uvedení produktu, služby nebo technologie na trh. V oblasti vývoje technologických zařízení došlo v této fázi k výrobě prototypu či ověření technologie. Je formalizován popis inovace. Tato fáze je charakterizována týmovou prací, vývojem prototypů, vstupem na trh, hledáním podpůrných mechanismů, jako jsou akcelerátory, technologické parky a inkubátory, a hledáním investorů, jejichž kapitál je nutný pro další rozběh podnikání. Pro většinu start-upů je tato fáze vysoce nejistá a také v ní selhává velké množství start-upů. V této fázi dochází zpravidla k první investici (tzv. seed capital). Jedná se o finanční prostředky nutné k rozjezdu společnosti a uvedení produktu na trh. Hlavními poskytova-teli kapitálu na této úrovni jsou zejména venture kapitálové fondy, mohou se objevit i soukromí investoři či skupiny investorů. V Evropě se obvykle jedná o investice od 250 tis. do mil. EUR. Pojem Venture Capital je v českém prostředí šířeji chápán jako středně až dlouhodobý kapitál investova-ný formou kapitálového vstupu do společnosti. Za investici získává fond podíl na základním kapitálu podniku a společ-ně s finančními prostředky předává firmě i odbornou pomoc (princip tzv. „chytrých peněz”). Nejcennější na spolupráci s investorem je jeho zkušenost s rozvojem firmy, finanční

Page 94: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

84 85

poradenství a kontakty v obchodě. Samotná investice často může být svým významem nižší než právě cenné rady inves-tora a pomoc při tvorbě byznys plánu včetně relevantních kontaktů a aktivní přispění při získávání nových zákazníků. Rizikový kapitál je obvykle přidělován malým společnostem s výjimečným růstovým potenciálem nebo společnostem, které rychle rostly, a zdá se, že jsou připraveny pokračovat v expanzi. I když to může být riskantní pro investory, kteří vkládají finanční prostředky, potenciál pro nadprůměrné vý-nosy je atraktivní. U nových společností nebo podniků, které mají omezenou provozní historii (do dvou let), se financová-ní rizikovým kapitálem stává stále populárnějším – dokonce zásadním – zdrojem pro získávání kapitálu, zejména pokud nemají přístup na kapitálové trhy, bankovní půjčky nebo jiné dluhové nástroje. Hlavní nevýhodou je, že investoři obvykle získávají kapitál ve společnosti, a mají tedy zásadní slovo při řízení společnosti.Dalším způsobem financování v této části rozvoje je crowd-funding. Tento způsob financování se stává stále populár-nějším a rozšířenějším. Jedná se o způsob financování, při kterém větší počet jednotlivců přispívá menším obnosem k cílové částce. Děje se tak na crowdfundigových serverech (agregátorech), které umožňují podporované projekty vyhle-dat a investovat do nich. V praxi se můžeme setkat s dvojím typem crowdfundingového financování, a to formou podílu v podporované společnosti, právem se bude v budoucnu podílet na zisku, nebo zejména u menších projektů je možné zvolit variantu, ve které je možné si vybrat projekt a na zákla-dě finanční podpory získat protiplnění, a to ve formě služby nebo produktu.Mezi crowdfundingové platformy patří ve světě například Kickstarter nebo Indiegogo, v ČR lze nalézt také několik platforem například Fundlift, Penězdroj, Startovač, HitHit, Nakopni.me a další. Dále je možno pro financování seed fáze využít bankovní nástroje, bankovní investice a půjčky. Mnoho bank se zamě-řuje přímo na financování start-upů, je tedy vhodné využít specializovaných nabídek.

Page 95: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

85

Fáze growth, fáze růstuV této fázi firma začíná na trh dodávat svůj produkt, službu nebo technologii a usiluje o rychlý růst. V této fázi zapojuje cíleně a aktivně marketing. Většinou se v této fázi rozrůstá o finančního a obchodního manažera. S rozvojem start-upu je nutné nastavit jasné mantinely řízení firmy, firemní kulturu a leadership. To bývá často velký problém, neboť ze skupiny přátel je nutné nyní vytvořit hierarchickou skupinu, zajistit její vedení, popsat velmi jasně a explicitně kompetence a zodpovědnosti jednotlivých členů týmu. Častým problé-mem bývá skutečnost, že z přátel, kteří spolu zakládali firmu a často v euforii z nápadu se pustili do podnikání, se nyní stávají seriózní partneři v byznysu a odlišné vize od přístupu k práci a rozvoji firmy vedou ke svárům, které mohou ohro-zit další rozvoj start-upu. Jedná se o měkké záležitosti, které jsou však pro rozvoj začínající firmy naprosto zásadní a je třeba jim věnovat speciální pozornost. Dále je důležité v této fázi navázání dostatečného počtu relevantních obchodních kontaktů. Společnosti v této fázi potřebují financovat zvyšo-vání výroby či rozšiřování poskytování služeb, zlepšit distri-buční systémy či nastavit obchodní model. Když je původně start-upová společnost úspěšná, venture kapitálové fondy z ní budou chtít odejít, prodat svůj podíl a realizovat tak zisk. Možností (hlavně v zahraničí) je vstup na burzu nebo akvizice ze strany mnohem větší společnosti.

Fáze zralosti, někdy označovaná také jako start-up fáze či fáze vytvořeníK fázi vytvoření dochází ve chvíli, kdy společnost prodává své produkty, vstupuje na trh a najímá první zaměstnance. V této fázi jsou nastaveny jasné a měřitelné finanční ukazatele a také dlouhodobé finanční cíle. Start-up se musí hlavně za-měřit na rozvoj škálovatelnosti svých služeb nebo produktů a s tím souvisejícího udržitelného rozvoje firem. Společnost má již jasnou strukturu, každý člen firmy má v této fázi po-měrně přesně určeno, čím se bude zabývat a jaká bude tedy náplň jeho práce. Společnost má plně rozvinutý, anebo téměř dokončený podnikatelský nápad, může docházet k menším

Page 96: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

86 87

změnám, ale hlavní směřování firmy je nastaveno. Hlavní části podnikatelského nápadu jsou již ale ustanoveny v ně-které z předchozích fází. V této fázi se společnost nejčastěji orientuje na další růst, díky kterému se stává firmou, jejíž činnost se podobá klasickému podnikání, společnost už má vybudovanou strukturu a neustále pracuje na dalším růstu. Firma přestává být start-upem, jakmile dosáhne své vize, když investoři získají zpět svůj prvotní vklad nebo dojde k pohlcení jinou firmou. Cílem start-upů je co nejrychleji vy-růst v rentabilní, životaschopnou a stabilní společnost, která už není start-upem.

Nejúspěšnějším start-upům se říká „unicorns“ (jednorož-ci). Jedná se o označení start-upových firem, které mají ohod-nocení minimálně 1 miliardu USD, např. Uber či Airbnb.

Mnoho podnikatelů hledá od mentorů při vytváření svých start-upů zpětnou vazbu. Mentoři vedou zakladatele a zpro-středkovávají podnikatelské dovednosti a mohou zvyšovat soběstačnost začínajících podnikatelů. Mentoring nabízí podnikatelům směr za účelem rozšíření jejich znalostí o tom, jak si udržet své jmění související s jejich statusem a identi-tou, spolu s posílením jejich dovedností v reálném čase.

Důvody zániku start-upu

Jak již bylo uvedeno výše, nejrizikovějším obdobím jsou pro start-upy první dvě fáze, nazývané někdy také jako údolí smrti (Death Valley). Důvodů, proč některé ze start-upů neuspějí, může být samozřejmě mnoho. Firma špatně nastaví cenovou politiku, zvolí nevhodnou marketingovou strategii, uvede produkt na trh v nesprávný čas či daný produkt nemá mezi zákazníky celkově poptávku.

Analýza CBInsights mapovala důvody, které vedly k zá-niku start-upu. Výsledky ukázaly, že 42 % start-upů selže, protože jejich služby nebo produkty nejsou na trhu potřeba. Tedy naprosto chybí analýza potřeb v první fázi. Dalším vý-znamným důvodem zániku start-upů jsou finanční potíže, neboť zejména v počáteční fázi je velmi obtížné zajistit finan-cování. Při investování do strat-upů hraje pro investory kro-

Page 97: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

87

mě samotného nápadu technologie také kvalita realizačního týmu. Někteří investoři uvádějí, že kvalita týmu má téměř 70% podíl na tom, zda se rozhodnou do projektu investovat, či nikoliv. To potvrzuje statistika, která uvádí, že příčinou selhání start-upů je z 23 % to, že neměly sestavený správný tým. Dalších 18 % procent končí, neboť byl podceněn samotný byznys model, stejné procento selhává kvůli špatné nabídce produktů, nevhodnému marketingu. Zajímavým nešvarem u start-upů bývá často velká zahleděnost do vlastního pod-nikání ale bez vazby na cílového klienta. Kvůli tomu, že nere-flektovaly skutečné potřeby svých klientů, skončilo přibliž-ně 14 % start-upů. Příliš mnoho start-upů začíná nápadem na produkt, o kterém si myslí, že ho lidé chtějí. Poté tráví měsíce, někdy roky zdokonalováním tohoto produktu, aniž by potenciálnímu zákazníkovi tento produkt někdy ukáza-li, a to i ve velmi základní formě. Když se jim nepodaří do-sáhnout širokého využití od zákazníků, je to často proto, že nikdy nemluvili s potenciálními zákazníky a nezjistili, zda byl produkt zajímavý. Procento start-upů, které fungují po 3 letech od založení v jednotlivých odvětvích, se celosvětově pohybuje okolo 44 %.

Lean Start-up

Lean Start-up je sada principů pro vytváření a navrhová-ní start-upů s omezenými zdroji a obrovskou nejistotou, zda budou jejich podniky flexibilnější a levnější. Lean Start-up je nový druh přístupu k podnikání, který začíná být popu-lární na celém světě a který přináší jiný pohled na budová-ní nových firem. Eric Ries definuje start-up jako organizaci zaměřenou na vytváření něčeho nového v extrémně nejis-tých podmínkách. To platí jak pro jednotlivce začínajícího v garáži, tak pro skupinu ostřílených profesionálů. Jedno mají společné: musí odhalit nejistotu a hledat způsoby ve-doucí k udržitelnému rozvoji podniku. Jedná se o metodiku pro rozvoj podniků a produktů, jejímž cílem je zkrátit cykly vývoje produktů a rychle zjistit, zda je navržený obchodní model životaschopný; toho je dosaženo přijetím kombinace

Page 98: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

88 89

experimentů založených na obchodních hypotézách, vydání iteračních produktů a ověřeného učení.

Lean Start-up vs. tradiční byznys model

Metoda Lean Start-up se liší od tradičního obchodního modelu najímáním zaměstnanců. Lean start-upy najímají pracovníky, kteří jsou schopni se rychle učit, přizpůsobovat se a pracovat, zatímco tradiční podniky najímají pracovníky na základě zkušeností a schopností. Lean start-upy používa-jí jiné metriky finančního výkaznictví; namísto zaměření na výkazy zisku, sledování účetní rozvahy a výkazy peněžních toků se zaměřují na náklady na získání zákazníka, měření přidané hodnoty pro zákazníka apod. Metoda lean považuje experimentování za cennější než podrobné plánování. Pětile-té obchodní plány postavené na neznámých jsou považovány za ztrátu času a reakce zákazníků je zde prvořadá. Namísto dlouhodobých obchodních plánů používají „štíhlé” start-upy obchodní model založený na hypotézách, které se rych-le testují. Pokud zákazníci nereagují tak, jak se předpokládá, produkce se rychle přizpůsobí, aby se firma soustředila na vývoj a nabídku produktů, které zákazníci chtějí. Podnika-telé, kteří používají tuto metodu, otestují své hypotézy tím, že úzce spolupracují s potenciálními zákazníky, aby efektiv-ně posoudili reakce na vlastnosti produktu, ceny, distribuci. Metoda Lean Startupu nejprve identifikuje problém, který je třeba vyřešit. Poté vyvíjí produkt nebo prototyp, který pod-nikatelům umožňuje představit jej potenciálním zákazníkům za účelem zpětné vazby. Tato metoda je rychlejší a levnější než vývoj konečného produktu pro testování a snižuje riziko neúspěchu na trhu.

8.2 Spin-offDefinic spin-offů (někdy také spin-out) je několik, například americká Komise pro cenné papíry USA (Komise pro cenné papíry a burzy USA) definuje spin-off tak, že v rámci spin-off distribuuje mateřská společnost akcie dceřiné společnosti ak-cionářům mateřské společnosti tak, aby se dceřiná společnost

Page 99: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

89

stala samostatnou, nezávislou společností. Důvodem, proč mateřská organizace vytváří spin-off, je její přesvědčení, že se spin-offu bude dařit lépe samostatně než v rámci mateřské firmy. Mezi mateřskou firmou a spin-offem existuje nějaká forma protiplnění za transfer (například vlastnictví akcií nebo licenční smlouva).

Specifickým případem spin-offů jsou high-tech start-upy, které produkují vysoké školy ze studentů magisterského studia či doktorandů, kdy se nápad ukáže být dostatečně zajímavý a praktický na to, aby byl dále rozvíjen v akade-mické sféře. Spin-off jako podnikatelský subjekt je založený za účelem komercializace duševního vlastnictví vytvořeného ve výzkumné organizaci. Provázání firmy a univerzity může být různě těsné. Definice uvádí, že „spin-off je založen na tom, že škola přímo vkládá svoje duševní vlastnictví do nově vznikajícího podniku a získává v něm podíl, nebo vkládá du-ševní vlastnictví do podniku formou licence, nebo nový pod-nik založí zaměstnanci univerzity na svém osobním know--how a vazby na školu jsou pouze neformální (pro takové firmy se spíše používá označení start-up).”

Kolébkou akademických spin-off společností se stalo v 19. století Německo (Mowery et all, 2001; Shane, 2004). Bylo to právě Německo, kde se zrodila koncepce moderních uni-verzit tak, jak je vnímáme dnes, a kde byly učiněny prvotní pokusy o zakládání obchodních společností, které by těžily z využití teoretických vědeckých poznatků v praxi (Gustin, 1975). Mezi první úspěšné podnikatelské vlaštovky patřil např. profesor Johann Pickel, který založil společnost zabý-vající se výrobou solí a kyseliny octové, nebo Justus von Lie-big, který na základech svého výzkumu vybudoval společ-nost vyrábějící potravinové suplementy (Gustin, 1975).

Německou koncepci organizace univerzitního života pře-jaly i univerzity ve Spojených státech amerických, které se staly hlavní hybnou silou v rozvoji podnikatelského prostře-dí na univerzitách ve 20. století (Powers a Mcdougall, 2005). Specifickým znakem, který přispěl k mohutnému rozvoji univerzitního podnikatelského prostředí, byl systém tzv. zemského grantového financování a přijetí The Hatch Act of

Page 100: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

90 91

18877, normy, která nutila univerzity k aplikaci vědeckých poznatků v praktickém životě. Byla to de facto první nor-ma přikazující komercializaci duševního vlastnictví (Shane, 2004; Powers a Mcdougall, 2005).

Proces zakládání inovativních spin-off společností je v porovnání se západním světem v České republice velmi pomalý. I přes bohatě dotovanou podporu řady evropských i národních programů proces zakládání akademických spin--off společností naráží na neexistenci některých obligator-ních předpokladů. Aby mohl proces úspěšně proběhnout, je potřeba, aby existovaly právně dostatečně silně chráněné a zároveň komerčně využitelné výsledky výzkumu a vývoje, v rámci jednotlivých výzkumných organizací musí být vy-budován systém vnitřních norem zaměřených na ochranu duševního vlastnictví a účast v jiných právnických osobách, musí být vybudováno profesně etablované odborné zázemí pro transfer technologií v podobě specializovaných kanceláří a zaveden efektivní systém podpory nově vznikajících spin--off společností.

Vznik akademických spin-off společností je podporován celou řadou přímých i nepřímých programů, ve kterých se zúročují zkušenosti ze zahraničí. Cílem těchto programů je vytvoření podmínek pro zakládání spin-off společnos-tí v akademické sféře a efektivní komercializaci duševního vlastnictví (formou patentů, licencí apod.). V rámci projekto-vého období 2007–2013 byly aktivity inovativního podnikání podpořeny ze strukturálních fondů. Operační program Pod-nikání a inovace (OP PI) spravovaný Ministerstvem obchodu a průmyslu (Priorita 1 – Podnikání a inovace, např. program Inkubátor) měl pomoci nově vznikajícím společnostem při organizaci, zajištění financování a etablování v podnika-telském prostředí. Přímo v této otázce OP PI navazoval na aktivity Operačního programu Výzkum a vývoj pro inova-ce (OP VVI) v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělový-chovy (např. Priorita 2 – Ochrana duševního vlastnictví na univerzitách a výzkumných institucích), v rámci jehož reali-zace byly vyhlášeny projekty zaměřené na tvorbu podmínek a motivačního prostředí nutných pro rozvoj spin-off společ-

Page 101: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

91

ností v období před jejich vlastním založením a vznikem.Dalším příkladem programu, který významně ovlivňu-

je rozvoj inovativního podnikání v České republice, je pro-gram EUREKA, který vznikl v roce 1985 (dnes sdružuje 36 zemí, ČR je řádným členem od roku 1995). Cílem programu je evropská spolupráce v oblasti aplikovaného a průmyslo-vého výzkumu a vývoje a tvorba podmínek pro zvyšování výkonnosti a konkurenceschopnosti evropského průmyslu s rámcovým zaměřením na informační technologie, biotech-nologie, medicínské technologie, komunikaci, robotiku a au-tomatizaci, nové materiály a životní prostředí.

V minulých letech vzniklo v České republice několik ob-chodních společností, které samy sebe označují za spin-off společnosti výzkumných organizací, tedy nepravé spin-off společnosti (Enantis a.s., Clever Technologies, s. r o.), ale jen čtyři případy společností s majetkovou účastí univerzity (AB Pharma, s. r. o. s majetkovou účastí Univerzity Karlo-vy, Eyedea Recognition, s. r. o. s majetkovou účastí Českého vysokého učení technického, LAKEM TRADE 2012, s. r. o. dnes Projektově.cz s. r. o. s majetkovou účastí Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a CEITEC s. r. o. s ma-jetkovou účastí Masarykovy univerzity v Brně a Vysokého učení technického v Brně).

Spolek Transfera.cz reprezentující zájmy transferové ko-munity v Česku na základě ankety mezi svými členy eviduje na začátku roku 2020 celkově 42 spin-off společností vznik-lých v českých výzkumných organizacích a především na osmi veřejných vysokých školách. Patří mezi ně jak tzv. „pra-vé“, tj. s vlastnickým podílem instituce, tak i tzv. „nepravé“ – bez vlastnického podílu instituce. Nejvíce spin-off firem, cel-kem 7, vniklo v roce 2017. Jednoznačně nejvyšší počet spin-of firem založili k letošnímu roku (2020) výzkumníci z Českého vysokého učení technického v Praze, a to hned 17. Následuje Masarykova univerzita se sedmi společnostmi, Vysoké učení technické v Brně s pěti, dále pak Univerzita Karlova a Zápa-dočeská univerzita v Plzni se čtyřmi. Kromě vysokých škol je v zakládání společností úspěšný především Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, který transfer znalos-

Page 102: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

92 93

tí zajišťuje prostřednictvím své stoprocentně vlastněné dceři-né společnosti IOCB TECH s.r.o. Ta má v tuto chvíli vlastnic-ký podíl ve třech spin-off společnostech, přičemž jedna má sídlo v USA.

Vztah mezi start-upy a malými a středně velkými firma-mi (MSP) a regionálním rozvojem patří mezi kontroverzní témata. Výsledkem celé série prací, které srovnávají vztah mezi hospodářským rozvojem a MSP z několika zemí, bylo zjištění zpravidla mírně nadprůměrného podílu start-upů a malých firem na tvorbě nových pracovních míst. Obecně platí, že malé a střední firmy se výraznou měrou podílejí na zaměstnanosti. Za indikátor dobrého růstového potenciálu firmy je často považována její exportní schopnost. Kromě přínosu pro oblast zaměstnanosti je však hlavním poziti-vem start-upů malých a středních firem jejich velká flexibi-lita, schopnost rychle reagovat na změny na trhu a vytvářet pracovní místa i v době hospodářských krizí, kdy dochází obvykle k propouštění u velkých zaměstnavatelů a také – v neposlední řadě – schopnost inovovat a pružně převádět nápady do komerční sféry. Díky své velikosti jsou však tyto firmy podstatně zranitelnější než firmy velké, což také před-stavuje jeden z důvodů pro jejich podporu formou regionální politiky. Neméně významným přínosem start-upů a spin-of-fů je jejich schopnost vytvářet a měnit podnikatelské klima regionu, udržovat konkurenční prostředí v ekonomice, di-verzifikovat pracovní příležitosti v regionu a fungovat jako „škola“ pro budoucí generace velkých podnikatelů. Je pro-kázáno, že lidé, kteří prošli vlastní zkušeností s podnikáním, jsou snáze uplatnitelní na trhu práce, takže je možno říci, že dát lidem možnost začít podnikat je nejlepší prevencí dlou-hodobé nezaměstnanosti.

Vzhledem k tomu, že se investoři neustále snaží investo-vat do co nejvíce nadějných start-upových firem, zvyšuje se zájem o hledání jasného vzorce pro vyhodnocení potenciálu start-upů. Na jedné straně mají investoři k dispozici obsáh-lé analýzy vývoje trhu, predikční analýzy odborníků (např. analýzy Frost & Sullivan A Growth Strategy) daného odvět-ví či vědy a výzkumu v dané oblasti a dokážou predikovat

Page 103: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

93

vývoj v oboru, ve kterém se start up snaží uspět na trhu. Na druhé straně však z praxe vidíme, že důležitým aspektem toho, zda se start-up přerodí v úspěšnou firmu a přejde tzv. pomyslným údolím smrti, jsou mnohdy aspekty, které jsou neuchopitelné, nezměřitelné a které se často označují jako měkké dovednosti. Na základě odborné literatury lze kon-statovat, že za poslední tři desetiletí roste množství důkazů, které poukazují na hodnotu měkkých manažerských doved-ností. Dobře vyvinuté měkké dovednosti mohou znamenat rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem začínajícího podni-kání. Průběžné výzkumy tvrdí, že mají-li organizace přežít v dnešní globální informační ekonomice, musí start-upy zvládnout dovednosti potřebné k propojení a motivaci všech členů v týmu, udržování vztahů a řízení a kontroly samy nad sebou. Historicky byly nejdůležitějšími prediktory úspě-chu práce a firmy kognitivní neboli tzv. tvrdé dovednosti. Technické kompetence a kognitivní dovednosti odkazují na tradiční dovednosti vyučované na obchodních a technicky zaměřených školách. Tvrdé dovednosti jsou obvykle dobře definované, viditelné, relativně snadno měřitelné. Důraz na ně se postupně měnil v 90. letech objevením dimenzí osob-nosti a jejich vztahu k rozvoji kapitálu. Výzkumníci v oblasti behaviorální vědy v psychologii a ekonomii začali naznačo-vat, že nekognitivní faktory neboli měkké dovednosti hra-jí na pracovišti významnou roli, a často se ukázalo, že při určování úspěchu jsou důležitější než kognitivní dovednosti. Vědci dokázali zdokumentovat, že měkké dovednosti jsou zásadní pro implementaci změn a transformačních účelů, ať už se používají uvnitř organizace nebo při jednání s doda-vateli, partnery nebo zákazníky (Holmberg-Wright, 2007). Důležitost měkkých dovedností byla nyní považována za důležitější pro růst a úspěch malého podnikání a start-upů. Na rozdíl od technických znalostí a vysoce odborných zna-lostí jsou dovednosti měkkého řízení interpersonální sou-částí vedení a managementu. Jedná se o dovednosti, které se však v běžných vzdělávacích systémech nebo na pracovišti nevyučují důsledně nebo ne zcela komplexně. Přesto to jsou dovednosti, které společnostem umožňují dostat se vpřed,

Page 104: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

94 95

být úspěšné a umožnit organizaci a jednotlivci prosperovat. Měkké dovednosti jsou dovednosti zaměřené na efektivní budování mezilidských vztahů, tvoření a soudržnosti týmu, řízení času, delegování úkolů, řešení konfliktů, zvládání stresu, efektivní komunikaci se zákazníky, psaní obchodních sdělení, rozhodování atd. (Holmberg-Wright, 2006). Definice byla následně rozšířena tak, aby zahrnovala odolnost, zvě-davost, riskování, přizpůsobivost a kreativitu nebo inova-tivnost, což jsou všechno atributy úspěšného start-upu. Na rozdíl od technických a odborných znalostí jsou měkké do-vednosti často spíše otázkou postoje a chování. Jsou to široce definované dovednosti, které zvyšují produktivitu a kogni-tivní nebo tvrdé dovednosti. Výzkumy a knihy jako Emoti-onal Intelligence Daniela Golemana (1995) tvrdí, že aby or-ganizace (velké i malé, start-upy) dnes přežily, musí jejich vlastníci a zaměstnanci ovládat tzv. soft skills dovednosti. V současnosti byly provedeny četné studie s cílem zjistit, proč některé start-upy zanikají, i přestože působí v rozvíjejí-cím se odvětví s dostatečným potenciálem trhu a zajištěním obratu a zisku. Důsledně jsou zde zmíněny interpersonální a manažerské problémy. Příčina selhání je zřídka technická nebo související s nápady. Spíše je většina neúspěchu při-čítána přerušení komunikace mezi vedoucími pracovníky a talenty, týmovými a projektovými manažery (Hess, 2012). Z mnoha studií, které si nechávají zpracovávat inovační cen-tra po celém světě, vyplývá, že start-upisté velmi často naráží na problémy s řízením podniku, protože v mnoha případech soustředili pozornost na svou odbornou oblast a nedokázali pojmout při rychlém růstu rozvoj manažerských dovednos-tí. Z výše uvedeného zřetelně vyplývá, že měkké dovedno-sti jsou velmi úzce spjaty s úspěchem a celkovým rozvojem start-upů a celé start-upové scény. Více se tomuto tématu vě-nuje kapitola zaměřená na měkké dovednosti.

Page 105: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

95

APLIKACE V PRAXI

Page 106: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

96 97

9 TRANSFER JE O INFORMACÍCH

V kapitole věnované ochraně duševního vlastnictví je po-psán proces, jakým k ochraně dochází a který by měl zajistit legislativní ochranu před krádeží nebo zneužitím výsledků vědecko-výzkumných aktivit organizace. Problémem ovšem je, že existují legální způsoby, jakým vzniklou konkurenční výhodu firem na trhu utlumit nebo dokonce eliminovat. Tento způsob je ve světě znám pod označením konkurenční zpravodajství.

Existuje mnoho definic konkurenčního zpravodajství (Competitive Intelligence – CI). McGonagle a Vella před-stavují CI jako aktivitu, která zahrnuje použití, transformaci a analýzu veřejných zdrojů k využití údajů o hospodářské soutěži, konkurentech a tržním prostředí. Pojem veřejnost v tomto kontextu znamená všechny informace, které můžete legálně a eticky identifikovat, vyhledat a poté je získat k vlast-nímu zpracování. Díky těmto aktivitám má CI mnoho dalších jmen: konkurenční inteligence, obchodní inteligence, strate-gická inteligence, marketingová inteligence, konkurenční technická inteligence, technologická inteligence a technická inteligence. To, co všichni aktéři u těchto činností realizují, je v zásadě totéž (McConagle and Vella, 2012):

• Identifikují informace o hospodářské soutěži nebo kon-kurenčním prostředí, které tvůrce rozhodnutí potřebuje;

• Sbírají nezpracovaná data s využitím právních a etic-kých prostředků z veřejných zdrojů;

• Analyzují tato data pomocí některého z řady nástrojů a převádějí je na inteligenci, na které může někdo jednat („akce“);

• Hotovou inteligenci sdělují tvůrcům rozhodnutí za úče-lem jejího použití.

Abychom porozuměli CI, je nutné se ještě vrátit k pojmu veřejnost nebo veřejný. Toto je spojeno s tím, kde se nacházejí nezpracovaná data, která budete potřebovat. Tento termín je třeba brát v nejširším slova smyslu – zahrnuje mnohem více než studie, které vydávají různá ministerstva nebo ná-

Page 107: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

97

rodní organizace. Jedná se o výrazně širší koncept. CI vnímá „veřejnost“ jako všechny informace, které můžete legálně a eticky identifikovat, lokalizovat a poté k nim přistoupit, tzn. od dokumentů podaných konkurentem v rámci místní aplikace pro územní plánování až po text tiskové zprávy vydané marketingovým poradcem konkurenta, který popi-suje marketingovou strategii navrženou jeho klientem, kde marketingová firma rovněž vyzdvihuje výhody vlastních příspěvků k návrhu nového produktu a související s otevře-ním nového závodu nebo pobočky. Zahrnuje také například webové diskuse mezi vrcholovým managementem a analyti-ky cenných papírů.Je třeba mít na paměti, že CI není pouze o agregaci výsledků online vyhledávání na webu. Tato fáze představuje pouze sběr dat. Je pravda, že než začneme, je nutné určit, co hledáme, ale použití internetové vyhledávací služby nebo aplikace je jen způsob, jak vybrat potenciálně zajímavé fragmenty dat, na která se můžete podívat a dále je analyzovat. Sběr dat proto představuje pouze jednu z několika fází CI. Celý proces CI je obvykle odborníky formálně rozdělen do pěti základních fází, z nichž každá je spojena s ostatními zpětnovazební smyčkou:

1. Stanovení potřeby konkurenčního zpravodajství. Toto v praxi znamená jak uznání potřeby CI, tak definování, jaký druh CI koncový uživatel potřebuje. Znamená to zvážit, jaký typ problému (strategický, taktický, mar-ketingový atd.) motivuje vytvoření úkolů, na jaké otáz-ky chce koncový uživatel odpovědět, kdo také může používat CI a jak, kým a kdy bude nakonec toto vše použito.

2. Sběr nezpracovaných údajů. Odborník na CI nejdříve převede potřeby koncového uživatele do akčního plá-nu, ať už formálně, nebo neformálně. To obvykle za-hrnuje identifikaci, na které otázky je třeba odpovědět. Posléze je třeba nalézt zdroje, u kterých je pravděpo-dobné, že mohou obsahovat data potřebná ke gene-rování odpovědí na tyto otázky. Odborník musí rea-listicky chápat všechna významná omezení, jako jsou čas, finanční, organizační, informační a právní aspekty.

Page 108: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

98 99

Poté může identifikovat optimální zdroje dat, tzn. ty, které s největší pravděpodobností vytvoří spolehlivý a užitečný datový soubor s ohledem na stanovený cíl a existující omezení. Zde pak začíná sběr sekundárních i primárních dat.

3. Vyhodnocení a analýza prvotních dat. V této fázi jsou shromážděná data vyhodnocena, analyzována a trans-formována do užitečného výstupu CI. To může pro-vést osoba provádějící sběr nebo samostatný analytik CI. V praxi existují vždy dva způsoby, jak je analýza v celém procesu použita. Prvním je použití analýzy pro výběr, například rozhodnutí, který z desítek článků je nejdůležitější si přečíst. Druhým je použití analýzy k přidání hodnoty k jednomu nebo více fragmentům dat. Znamenalo by to například přidání prohlášení k souhrnu článku, který uvádí proč a jak je jeho obsah pro konečného uživatele důležitý. Zatímco analytici CI poskytují oba typy analýz, koncoví uživatelé nejčastě-ji považují za skutečnou analýzu pouze druhý typ. To samozřejmě není pravda. Pokud během procesu sběru dat není použita nějaká analýza, dochází ke ztrátě času shromažďováním zbytečných informací, které nikam nevedou.

4. Komunikace hotových výsledků CI. Tato fáze zahrnuje přípravu a prezentaci výsledků v použitelném formá-tu a v rámci vhodného načasování. CI může být nutné distribuovat těm, kteří o to požádali, a v některých pří-padech i těm, kteří by z toho mohli mít prospěch. Tato sekundární distribuce není tak běžná. Konečná podoba CI stejně jako jeho aktuálnost a zachování jeho/její bez-pečnosti jsou důležitými aspekty komunikace výsledků.

5. Podniknout akci. V praxi to znamená použití koncového uživatele ke zpětné vazbě, zda skutečně využívá výstu-py CI při rozhodování. CI může být použit jako vstup pro rozhodování, nebo může být prvním z několika kroků při celkovém hodnocení například nového trhu. O tom, jak a kdy se používá, rozhoduje konečný uživa-tel, nikoliv analytik.

Page 109: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

99

9.1 Konkurenční zpravodajství v praxiV praxi se jednotliví aktéři CI liší ve způsobu vnímání toho, jakým způsobem je CI realizováno. Předpokládají, že buď se CI dělá pro někoho jiného, nebo CI pro vás dělá někdo jiný. Tento předpoklad funguje velmi dobře pro některé velké podniky s oddělenými, samostatně stojícími týmy CI, které jsou k dispozici některým subjektům s rozhodovací pravo-mocí. Skutečnost je taková, že všichni potřebujeme určité CI, abychom mohli lépe dělat svou práci. Mýlí se ten, kdo si my-slí, že CI nepotřebuje. Neexistuje prakticky žádný komerční kontext, ve kterém CI nemůže být kritickým doplňkem procesu, například zakládání start-upu, jeho růstu, úspěchu v něm, nebo dokonce jen přežití. Stačí se zeptat na funda-mentální otázky typu: „Je firma tak úspěšná, tak zakořeněná, a tak dobře financovaná, že v konkurenčním prostředí není nic, co by ji mohlo ovlivnit?“, „Co by se stalo, kdyby největší konkurent najednou a nečekaně skončil s prací?“ nebo „Co kdyby menšího konkurenta získala firma 50× větší?“ Vědět, jak vyvinout proaktivní CI, by mohlo přinejmenším odstra-nit některé z těchto neočekávaných scénářů. Tyto a stovky kritických událostí jsou místa, kde může být CI účinným nástrojem, který může poskytnout včasné varování.

Společnost McKinsey se zeptala vedoucích pracovníků, jak jejich firmy reagovaly na významnou změnu ceny konkurenta nebo na významnou inovaci konkurenta. Výsledkem bylo, že většina vedoucích pracovníků v obou skupinách [napříč regi-ony a průmyslovými odvětvími] tvrdila, že jejich společnosti se dozvěděly o [významném] konkurenčním posunu příliš pozdě na to, aby reagovaly dříve, než bude ovlivněn jejich trh (McKinsey, 2008). Proto je možné přesvědčivě tvrdit, že CI poskytuje hodnotu, i když prakticky všechny důkazy o hodnotě a dopadu CI jsou dosud neoficiální nebo se zabý-vají nepřímými posouzeními. Zde je několik klíčových, které by měly pomoci toto pochopit:

• Na začátku 90. let studie z potravinářského, telekomu-nikačního a farmaceutického průmyslu uvedla, že or-ganizace, které se zabývají vysokou úrovní aktivity CI, vykazují o 37 % vyšší úroveň kvality produktů, což je

Page 110: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

100 101

spojeno se 68% zvýšením podnikové výkonnosti (Ja-worski a Wee, 1993).

• V polovině 90. let ocenil generální ředitel společnosti NutraSweet svůj CI na 50 milionů USD. Toto číslo bylo založeno na kombinaci získaných výnosů a výnosů, které nebyly „ztraceny“ konkurenční činností (Flynn, 1994).

• Ve své studii PricewaterhouseCoopers v analýze „rych-le rostoucích“ generálních ředitelů uvádí, že „prakticky všichni průzkumní ředitelé s rychlým růstem (84 %) považují informace o konkurentech za důležité pro růst zisku své společnosti“ (PricewaterhouseCoopers, 2002).

Bohužel široká škála pojmenování a označení, která jsou používána, způsobila a pravděpodobně bude i nadále způsobovat záměnu mezi CI a dalšími podobnými aktivitami. Nejčastější oblasti záměny jsou environmentální skenování, business inteligence, management znalostí a průzkum trhu. Důvod pro rozlišení CI od těchto pojmů je čistě praktický. Je třeba mít argument pro ty, kdo by tvrdili, že „už tu něco děláme, takže není důvod, abychom to museli dělat“, když se ve skutečnosti odvolávají na něco jiného:

• Environmentální skenování klade důraz na budouc-nost, nikoli na současnost nebo minulost. Kromě toho je jeho důraz obecně kladen na získávání údajů, které spíše generují včasné varování před problémy, než na následnou analýzu, a podporují širokou škálu rozhodo-vacích procesů (Abreu a Castro, 2010). Někteří odbor-níci CI však rádi zvýší zmatek přidáním termínu „envi-ronmentální skenování“, aby svému výzkumnému úsilí poskytli širší poslání, než jaké by tomu bylo, kdyby ho nazvali jednoduše obyčejným CI.

• Business Intelligence je netriviální termín. Jednu dobu byl používán některými odborníky CI k širšímu popisu CI, v jejímž rámci odlišovali zpravodajství poskytující podporu firemní strategii. Nyní se zdá, že jeho použi-tí bylo plně kooptováno těmi, kdo se zabývají správou dat, skladováním dat a jejich využíváním v rámci ak-tivit, jako jsou reporting, OLAP analýzy nebo datami-

Page 111: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

101

ning. V každém případě se prakticky všechny aplikace a úspěchy business inteligence zabývají procesy, které jsou interně orientovány, od řízení procesů logistiky až po prognózování prodeje nebo kontrolu kvality.

• Management znalostí je již ze své podstaty spíše kvan-titativní a je spojen se znalostními systémy. Konkurenč-ní zpravodajství je z velké části kvalitativní. Ti, kteří CI realizují v praxi, musí mít přístup nejen k datům, ale také lidem, kteří údaje poskytli. Důvodem je, že data ukazují pouze minulost, zatímco lidé mohou pomoct vidět do budoucnosti. Navíc většina znalostních systé-mů není nastavena na sběr dat o čemkoli, co se netýká samotné firmy. Zaměstnanci firmy od ředitele až po řa-dového zaměstnance denně komunikují se zákazníky, od nichž lze odvozovat informace o konkurentech, ja-kož i s dodavateli, distributory atd. Například všichni v dodavatelském řetězci mohou být výkonnými zdroji užitečných dat CI. Znalostní systémy však k nim obvyk-le neposkytují přístup.

• I když CI při provádění analýzy používá některé kvan-titativní metody, nedělá to tak, jak to většina kvantita-tivně orientovaných odborníků dělá. Ačkoliv ne příliš přesně, rozdíl mezi CI a průzkumem trhu by se mohl popsat následujícím způsobem. Průzkum trhu se zamě-řuje na konkurenty a vlastní rozhraní firmy se zákazníky na základě historického a reálného času. CI se zaměřuje na širší horizont, včetně potenciálních konkurentů, do-davatelských a distribučních řetězců a výzkumu a vý-voje. Navíc jeho perspektiva je nejčastěji výhledová. CI je navíc výhledové, což znamená vysoce kvalitativní (např. použití škály vyšší/nižší) ve srovnání s průzku-mem trhu a kvalitativním výzkumem (22 % z prodeje 120 tis. jednotek).

9.2 Klasifikace konkurenčního zpravodajstvíSoučasné způsoby aplikace CI v praxi umožňuje rozdělení do různých typů, které se však vzájemně překrývají. Jedno z možných rozdělení je na strategické, konkurenční, tržní

Page 112: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

102 103

a technické. Označení celkem dobře vyjadřuje, jakým způso-bem se v jejich rámci CI používá. Každý z nich sdílí společný koncept, odkud data pocházejí, a společný soubor nástrojů, který pomáhá při jeho analýze. Rozdíly jsou důležité, pokud jde o otázky, na které hledají odpověď, umístění dat a použití analytických nástrojů.

Strategické zpravodajství podporuje strategické rozho- dování. To znamená, že poskytuje vyšší úroveň informací o konkurenčním, ekonomickém a politickém prostředí, ve kterém firma působí a v němž bude fungovat v budoucnu. Strategické zpravodajství obvykle používají vyšší manažeři a vedoucí pracovníci, kteří vytvářejí a poté provádějí celkovou firemní strategii. Důvodem je, že se strategické zpravodajst-ví obvykle zaměřuje na celkové strategické prostředí. Do to-hoto zaměření je samozřejmě zahrnuto přímé konkurenční prostředí firmy a její přímí konkurenti stejně jako konkurenti nepřímí. Nejběžnější aplikace strategického zpravodajství jsou ve vývoji (McConagle a Vella, 2012):

• Dlouhodobých (3–5 let) strategických plánů;• Kapitálových investičních plánů;• Posouzení politického rizika;• Fúzí a akvizicí, společných podniků a firemní alianční

politiky a plánů;• Plánů výzkumu a vývoje.

Strategická analýza CI je prováděna, když je nutné se soustředit na mnoho kritických faktorů, jako jsou techno-logické trendy, vývoj v oblasti regulace, a dokonce politická rizika, která tyto síly následně ovlivní. Je pochopitelné, že se nezaměřuje tolik na současnost nebo minulost, nýbrž primárně na budoucnost. Časový horizont zájmu obvykle trvá od 2 let v minulosti do 5 nebo dokonce 10 let v budoucnosti. Z pohle-du zájmu o minulost jsou shromažďována a analyzována data potřebná k vyhodnocení skutečného úspěchu, popř. selhání, svých vlastních strategií a strategií konkurentů. To umožní lépe zvážit možnosti pro budoucnost.

S ohledem na budoucnost hledáte pohled na celkové pro-středí vaší firmy: konkurenční, regulační a politické. Stejně

Page 113: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

103

jako v případě radaru hledáte varování před hrozícími pro-blémy a upozornění na nadcházející příležitosti – vždy včas, abyste podnikli potřebné kroky.

Zpravodajství o konkurenci se zaměřuje na konkurenty, je-jich schopnosti, aktuální aktivity, plány a záměry. Tento druh zpravodajství je nejčastěji využíván operacemi stra-tegického plánování nebo operativními manažery v rámci strategických obchodních jednotek. Může být užitečné také pro produktové manažery stejně jako pro ty, kdo se zabý-vají vývojem produktů, vývojem nových obchodů a fúzemi a akvizicemi. Zpravodajství o konkurenci obvykle pomůže odpovědět na celou řadu klíčových obchodních otázek jako například:

• Kdo jsou právě teď konkurenti?• Kdo jsou potenciální konkurenti?• Jak sami sebe vidí konkurenti? Jak naši společnost?• Jaké jsou záznamy klíčových lidí u konkurentů? Jaké

jsou jejich osobnosti? • Jak a kde konkurenti uvádějí na trh své výrobky / služ-

by? Jaké nové směry pravděpodobně přijdou?• Jaké trhy nebo geografické oblasti ne/budou konkurenti

v budoucnu využívat?• Jak konkurenti reagovali na krátkodobé a dlouhodobé

trendy v odvětví v minulosti? Jak na ně budou pravdě-podobně reagovat v budoucnu?

• Jaké patenty nebo inovativní technologie byly nedávno získány nebo vyvinuty? Co pro nás tyto změny a inova-ce znamenají?

• Jaké jsou celkové plány a cíle konkurentů na příštích ně-kolik let na trzích, na kterých v současné době s námi konkurují? Jaké jsou jejich plány a cíle pro ostatní firmy a jak tyto ovlivní způsob, jakým obchodují?

Časový horizont tohoto typu zpravodajství je výrazně nižší, než tomu je u strategického zpravodajství. Obvykle trvá od 6 do 12 měsíců v minulosti do 1 až 2 let v budoucnosti.

Tržní zpravodajství je zaměřeno na velmi aktuální aktivi-ty na trhu. Primárními uživateli tržního zpravodajství jsou

Page 114: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

104 105

obvykle marketingová oddělení, průzkum trhu a prodejci. V menší míře slouží tržní zpravodajství těm, kteří se zabý-vají plánováním trhu, poskytováním retrospektivních úda-jů o úspěchu a neúspěchu jejich vlastního prodejního úsilí. Tržní zpravodajství je zaměřeno na prodejní, cenové, plateb-ní a finanční podmínky, nabízené propagační akce a jejich účinnost. Časový horizont informací o trhu obvykle trvá od 3 do 6 měsíců zpět do minulosti, ne více než 6 měsíců do bu-doucnosti. Někdy se však horizont ve skutečnosti měří spíše v týdnech, nebo dokonce spíše ve dnech než v měsících.

Technické zpravodajství umožňuje identifikovat a využí-vat příležitosti vyplývající z technických a vědeckých změn a také identifikovat hrozby vyplývající z těchto změn a re-agovat na ně. Je zvláště užitečné při zapojení do výzkumu a vývoje firmy. Pomocí základních technik CI mohou ti, kdo praktikují technické zpravodajství, stanovit následující:

• Současné výrobní metody a procesy konkurentů.• Přístup konkurenta k vnějším technologiím, jejich využí-

vání a závislost na nich, jakož i potřeba nové technologie.• Klíčové patenty a patentovaná technologie používány,

vyvíjeny nebo získávány konkurenty.• Typy a úrovně výzkumu a vývoje prováděné konkuren-

ty, jakož i odhady jejich současných a budoucích výdajů na výzkum a vývoj.

• Velikost a schopnosti výzkumných pracovníků konkurentů.

Technické zpravodajství se mírně překrývá s konkurenčními i tržními informacemi, zejména pokud jde o zájem o doda-vatele a zákazníky. Avšak místo řešení tržních trendů je toto zpravodajství obvykle zaměřeno na technologické trendy a vědecké průlomy. Projekty technického zpravodajství mo-hou nabídnout informace o příležitostech a hrozbách pro firmu. Časový horizont technického zpravodajství obvykle trvá od 12 měsíců v minulosti do 5 a více let v budoucnosti.

Page 115: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

105

10 JE TO TAKÉ O LIDECH

Měkké nebo také netechnické dovednosti představují nedíl-nou součást práce v oblasti transferu technologií. Z obsahu dosavadních kapitol je patrné, že technické aspekty transferu technologií představují pouze část celé skládačky činností, procesů a aktivit, jež je v této oblasti nutné realizovat. Těmito dovednostmi se rozumí interpersonální (např. komunika-ce, týmová práce, vedení), kognitivní (např. rozhodování, uvědomění si situace) a osobní zdroje (např. zvládání stresu a únavy) (Flin et al., 2008). Jak jsme se dozvěděli v části zaměřené na ochranu duševního vlastnictví z procesního pohledu od návrhu po licenci, úkolem kanceláře pro transfer technologií je pomáhat výzkumným výstupům k dosažní komerčního potenciálu. Jde především o efektivní propojení dvou světů, a to akademické a komerční sféry. Obdobně kapitola věnovaná zakládání start-upů poukazuje na netrivi-ální proces, jímž je nutné projít.

V průběhu času se tak projevilo, že je nutné rozvíjet a pou-žívat měkké dovednosti nejen v celé řadě vysoce rizikových pracovních prostředí, jako jsou letectví, průmysl nebo armá-da, ale také v oblasti transferu znalostí. V různých odvětvích mohou být informace roztříštěné v situacích s náhlými změ-nami, kde může existovat intenzivní časový tlak a chyby mo-hou mít dokonce fatální následky. Lidský faktor pak hraje zásadní roli a je třeba uznat existenci lidské zaujatosti a ome-zení, pokud jde o zdroje pozornosti, kapacitu paměti nebo uvědomění si situace. Proto je třeba připustit, že bez ohledu na konkrétní obor i ten nejzkušenější a nejlépe vyškolený od-borník může dělat chyby. V tomto ohledu je onen „švýcarský sýrový model“ (Reason, 2000), známý model analýzy a řízení rizik, vhodným nástrojem při řízení činností transferu tech-nologií. V tomto modelu každá vrstva představuje bariéru nebo bezpečnostní opatření, zatímco díry představují nedo-patření a chyby na nich. Když se sada vrstev zarovná a dojde k prolnutí všech děr u jednotlivých vrstev, dochází k nehodě (viz obrázek 5).

Page 116: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

106 107

Obrázek 5. Švýcarský sýrový model (Reason, 2000)

Měkké dovednosti jsou různými autory dekomponovány na různý počet oblastí, kterým je nutné věnovat pozornost. Nejčastěji se v nabízených výčtech vyskytují:

• Týmová práce;• Situační povědomí;• Rozhodování;• Komunikace a interakce;• Vedení.

10.1 Týmová práceTýmová práce vychází z předpokladu, že celek je více než suma jednotlivých částí (viz obrázek 6). Obsahuje tak dovednosti pro práci v týmovém kontextu s účelem zajistit, aby měl tým přijatelný a hlavně sdílený obrázek o situaci (viz situační povědomí) a dokáže účinně plnit úkoly (například koordinaci nebo spolupráci a řešení konfliktů). Týmová práce nicméně zahrnuje například pochopení vlastní role v týmu, koordinaci úkolů, zvážení a pomoc druhým nebo vyjednávání a řešení konfliktů.

Page 117: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

107

Existuje řada teorií o týmových rolích. Mathieu a kol. definu-je ve své práci několik rolí, mezi něž patří:

• organizátor (jedná se o strukturu toho, co tým dělá), • vykonavatel (ochotně přebírá práci a provádí akce), • vyzývatel (tlačí tým, aby prozkoumal všechny aspekty

situace), • inovátor (pravidelně generuje nové a kreativní nápady,

strategie), • tvůrce týmu (pomáhá vytvářet normy, podporuje

rozhodnutí a udržuje pozitivní pracovní atmosféru) a • spojovatel (vytváří mosty mezi členy týmu a spo-

juje tým s jinými subjekty) (Mathieu et al., 2015).

Obrázek 6. Základní myšlenka týmové práce

Pro fungování týmu je rozhodující koordinace úkolů v rámci týmu i s dalšími subjekty. Každý úkol musí mít jasný a konkrétní cíl, stanovený termín a musí být dosažitel-ný. Úkol je poté přiřazen zaměstnanci, který je zodpověd-ný za jeho splnění a předání informací v případě problému. Zaměstnanec přiřazený k úkolu musí mít dostatečné doved-nosti a oprávnění k dokončení úkolu. Koordinace úkolů pak probíhá v několika liniích. Na nejvyšší úrovni jde o komu-nikaci se strategickými prvky organizace a o to, zda je v sou-ladu se záměrem. Je také nutné koordinovat úkoly v rámci

Page 118: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

108 109

jednoho projektu nebo úkoly se stejným cílem. S tím souvisí i nutnost koordinace úkolů mezi jednotlivými týmy, což se liší v potřebě komunikace manažerů týmů nebo jejich koor-dinátorů. Poslední koordinací je koordinace samotného úko-lu a jeho současného stavu (Owen et al., 2009).

Dalším důležitým aspektem v týmu je také schopnost být na-hraditelným. Tým musí být schopen alespoň do určité míry zastu-povat každého svého člena. Pro spolupráci a tým je také důležité mít vždy člena, který je schopen kolegovi alespoň částečně po-moci vyřešit problém (Ramaswamy et al., 2017). Pokud jde o ře-šení konfliktů a diskusi, vedoucí týmu musí zajistit, aby všichni jeho členové dodržovali základní pravidla komunikace.

Aplikace výše uvedených aspektů týmové práce v oblas-ti transferu technologií může být vyjednávání. Při význam-ných jednáních obvykle není vyjednávající osamocen, ale jedná se o skupinu osob, která tvoří většinou dobře sehraný tým, v němž má každý předem stanovenou roli. Tyto role se u jednotlivých institucí a typů jednání poněkud liší, v zásadě však lze uvést pět základních:

• vedoucí,• analytik,• právník,• zapisovatel,• „libero“.

Vyjednávání obvykle vede vedoucí týmu, který čas od času předává slovo svým spolupracovníkům. Samotné názvy jed-notlivé role dostatečně specifikují, za vysvětlení stojí snad jen pojem „libero“. Je to člen týmu, který nemá žádnou trvalou roli – jeho úkolem je pozorně sledovat chování protistrany, upozorňovat ostatní na překvapivé poznatky, případně přímo vstupovat do vyjednávání, kdy to aktuální situace vyžaduje. Důležité je pořizovat z každého jednání podrobný zápis, s je-hož pomocí je možno průběh vyjednávání zpětně analyzovat. Předpokladem každého jednání je základní vyjednávací pozi-ce, tj. základní představa o ceně a struktuře transakce. Zároveň by měl mít vyjednávací tým také naprosto přesně stanovené limity, které nesmí při vyjednávání překročit.

Page 119: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

109

10.2 RozhodováníRozhodování představuje u transferu technologií klíčovou aktivitu. Jedním z prvních rozhodovacích problémů je na-příklad výběr, jakým způsobem budou nové znalosti nebo technologie komercionalizovány a jakým způsobem bude realizována ochrana duševního vlastnictví. Belinko et al. například nabízí schéma, podle kterého je možné toto roz-hodnout. Schéma je založeno na výběru škály transferu od širokospektrální diseminace (technické publikace, vědecké příspěvky) přes prodej certifikovaných materiálů a služeb až po exkluzivní licence a tvorbu nových organizací. Posléze je každý případ ohodnocen na základě různých kritérií, jakými jsou například cíl, zdůvodnění, investor, přínosy, aplikace, tržní konkurence atd. Jednotlivá kritéria jsou obodována a výsledkem je pak hodnota skóre, se kterým je možné pra-covat v rámci kvantitativní podpory rozhodování (Belinko et al., 2004).

Z uvedeného popisu je zřejmé, že u transferu technologií by měl rozhodovací proces obsahovat několik základních kroků. V odborné literatuře je možné se setkat s různými přístupy. Pro účely této monografie jsou zdůrazněny obec-né kroky, které je možné v různých instancích u jednotli-vých rozhodovacích procesů spojených s transferem techno-logií zcela jistě využít:

a) Identifikace rozhodnutí;b) Shromáždění informací;c) Identifikace alternativ;d) Stanovení rozhodovacích kritérií;e) Zvážení důkazů (kritické myšlení);f) Výběr z alternativ;g) Realizace opatření;h) Kontrola účinnosti rozhodnutí.V rozhodovacím procesu může vzniknout několik prob-

lémů. První úskalí je spojeno s množstvím dostupných infor-mací. Těch může být jak příliš mnoho, tak velmi málo. Pokud je o problému mnoho informací, může to vést k nejasnostem nebo nedorozuměním. Důležitou součást rozhodovacího

Page 120: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

110 111

problému je pak možné nechtíc vynechat kvůli přetížení in-formacemi. Na druhou stranu s malým množstvím informací můžeme předem vědět, že vhodné rozhodnutí nelze učinit, protože nemáme všechny potřebné aspekty, které ovliv-ňují nebo určují rozhodnutí a jeho důsledky (Garg, 2017). Dalším problémem při rozhodování může být neschopnost porozumět povaze problému. To je zejména případ, kdy ne-určíme příčinu problému nebo všechny aspekty, které jsou touto situací ovlivněny. I když podnikneme všechny kroky správně, získáme všechny relevantní informace a vezmeme v úvahu všechna kritéria, výsledek rozhodnutí nemusí mít očekávaný účinek. Proto je důležité objektivně vyhodnotit očekávaný výsledek a analyzovat jeho účinnost po provede-ní rozhodnutí (Hargraves et al., 2019). Je také velmi důležité vzít v úvahu specifika konkrétního případu. Pokud existuje rozhodovací problém, který je třeba vyřešit co nejdříve, musí se použít odlišný přístup ve srovnání s problémem, který lze řešit v dlouhodobější perspektivě. Mělo by se také zvážit, co může mít za následek potenciální špatné rozhodnutí, ať už jde pouze o odložení termínu nebo mírné zvýšení nákladů. V případě transferu technologií jsou toto problémy, které je možné v některých případech akceptovat a přijmout.

10.3 Povědomí o situaciRozvoj a udržování dynamického povědomí o situaci a riziku představuje činnost založenou na shromažďování informací z různých zdrojů souvisejících s prostředím, kde jsou realizovány úkoly. V podstatě jde o porozumění a in-terpretaci významu informací a jejich využití k přemýšlení o tom, co se může stát dále. Typickým příkladem v oblasti transferu technologií může být vyjednávání (viz výše), kdy zkušený vyjednávající umí kontrolovat prostředí, v němž se tento proces odehrává, a připravit například podklady, fyzické rozložení jednajících stran nebo celý prostor tak, aby vyhovoval jeho potřebám a zlepšoval schopnost pochopit, co se v daný okamžik odehrává a kam toto chování vede. Celý proces zahrnuje následující kroky:

Page 121: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

111

Sběr informacíKrok, který je také rozhodující pro rozhodovací proces (viz

výše), spočívá ve shromažďování všech nezbytných infor-mací, které v dané situaci máme. Zde je důležité dobře zvážit zdroj informací a oddělit fakta, která jsou zcela opodstatně-ná, od těch, která jsou z větší či menší části založena na před-pokladech (Endsley, 2015).

Pochopení informací a stavu rizika (pomocí mentálních mode-lů a paměti)

Pracovní proces s informacemi nekončí, ale začíná. Infor-mace je nutné dobře vyhodnotit a vyvodit závěry. V oblasti ochrany duševního vlastnictví a transferu technologií je zásad-ní vzít v úvahu aktivitu spojenou s „competitive intelligence“ (viz kapitolu Competitive Intelligence), a to šíření dezinforma-cí. K tomu může dojít jak vědomě, tak i nevědomě. Zatímco úmyslná tvorba a šíření dezinformací má jasnou motivaci, ne-vědomá devalvace informací souvisí především s mentálním modelem a pamětí (Stout et al., 2017). Osoba, která informace předává, může jednat v dobré víře, že všechny nám poskyto-vané informace jsou pravdivé. Může však předat pouze část skutečností, jež může být značně zkreslená. Mentální model představuje reprezentaci okolního světa, který je spojen s vní-máním a pozorováním reality osobou. Takový model, který může na začátku postrádat důležité aspekty, je potom uložen v paměti, kde informace mohou být dále degradovány před jejich přenosem (Holcombe a Kezar, 2018).

Předvídání budoucího stavu / vývojePredikce budoucích událostí je v podstatě schopnost být

závislý nejen na znalosti aktuálních informací, ale také na značných zkušenostech, komplexním vnímání problému a intuici. Jde o měkkou dovednost, jež vyžaduje značné množství heuristiky a již může převzít pouze profesionální nebo informovaný pracovník (Taylor et al., 2016).

Page 122: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

112 113

10.4 Komunikace a interakceKomunikační schopnosti jsou využívány k přenosu a přijímá-ní informací, myšlenek a pocitů. Jsou to slovní, tzn. mluvené nebo psané, a neverbální činnosti, které zahrnují například řeč těla. U transferu technologií je možné za zásadní považo-vat následující typy komunikace.

Briefing a zpětná vazbaZpětná vazba je nezbytnou součástí každé komunikace, má-

-li být účinná. Úspěch je zde do značné míry založen na ko-munikačních schopnostech vedoucího centra transferu tech-nologií, vyjednávajícího při řešení konkrétních úkolů nebo vedoucího týmu, kteří by měli být schopni vnímat zpětnou vazbu jako součást pracovního procesu. S přijetím a přenosem zpětné vazby však souvisí řada překážek. Některé z nich zahr-nují neexistenci dostatečného respektu ke zdroji zpětné vazby nebo špatné zacházení s reakcí na negativní zpětnou vazbu, jež může být konstruktivní, objektivní, konkrétní a upřímná. Musí však být poskytnuta ve vhodnou dobu. Například v době vy-jednávání o licencování patentu může spíše uškodit. Pokud je toto respektováno, může mít taková zpětná vazba velmi pozi-tivní dopad. Naopak by se měl manažer vždy vyhýbat zpětné vazbě, která je příliš osobní, provokativní a urážlivá.

NasloucháníHlavním účelem naslouchání je lépe porozumět komu-

nikaci druhých, empatizovat se s ostatními a zapojit se do dialogu, vyjednávání, dialogu, který vede ke vzájemnému porozumění dohodou. Existuje mnoho stylů poslechu, jako jsou posluchači orientovaní na lidi (kteří se zajímají o potře-by a pocity druhých), posluchači orientovaní na akce (upřed-nostňují dobře organizované a přesné informace), posluchači zaměření na obsah (užívají si zpracování komplexních zpráv) a čas (zabývají se dosahováním cílů a plněním úkolů).

AsertivitaTransfer technologií je oblast, ve které je komunikace kri-

tickou aktivitou. Přílišná agresivita může ukončit jednání

Page 123: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

113

s partnery, přílišná pasivita může vést k nežádoucí nízké kvalitě výstupů. Asertivita je tak zásadním aspektem komu-nikace, jelikož je založena na chování směřujícímu k dosa-žení cílů jasným a čestným způsobem s ohledem na práva a pocity druhých. Základním asertivním přístupem je ko-munikovat to, čeho chceme dosáhnout přímo a jasně. Použití měkkého tvrzení umožňuje dát nevyžádané pozitivní pro-hlášení jiné osobě, aniž by bylo prohlášení odmítnuto nebo kvalifikováno.

Specifickým příkladem komunikace v oblasti transferu technologií je tzv. „elevator pitch“. Elevator Pitch (nebo El-evator Speech) je anglický pojem pro stručné představení společnosti, produktu, projektu či start-upu potenciálnímu obchodnímu partnerovi nebo investorovi. Elevator pitch musí vysvětlit základní myšlenky a hodnotu. Liší se přirozeně v tom, zda je určen investorovi/venture kapitalistovi (pak klade větší důraz na obchodní model), obchodnímu part-nerovi, zákazníkovi (pak je větší důraz na produktu a jeho hodnotě) nebo se jedná o osobní představení při pracovním pohovoru. Jeho délka by neměla přesáhnout dvě minuty.

Základní obsah elevator pitch je zhruba následující:1. Co nabízím.2. Komu je to určeno, kdo je typický zákazník, pro jaké

trhy je to určeno.3. Jaká je moje konkurenční výhoda, odlišení na trhu

a co nabízím navíc (value proposition).4. Pro investory dále:

a) Jak jsem s myšlenkou daleko.b) Jak a na čem budu vydělávat. c) Jaký mám tým.d) Jaký je potenciální objem zisku a obratu.e) Jak velkou investici budu potřebovat.

Jedná se o zcela specifickou, zahuštěnou formu informace, která během velice krátké doby poskytne posluchači základ-ní myšlenky a cíle sdělované problematiky tak, aby mohl na základě takto získané informace rozhodnout, zda má, či nemá o daný problém/projekt/obchodní záměr zájem. De

Page 124: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

114 115

facto jde o rozhodnutí „to go“ versus „not to go“ ze strany autority, a proto zvládnutí této formy prezentace může mít někdy pro jejího autora i životní význam.

Typickým příkladem je např. mladý vědecký pracovník nebo zaměstnanec podniku, který nastoupí náhodou do vý-tahu s vedoucím katedry nebo ředitelem, s nímž si snaží neú-spěšně delší čas sjednat schůzku, a v dané chvíli má k dispo-zici 60 sekund, aby jej seznámil se svým vědeckým záměrem/projektem/obchodním nápadem. Samotný výraz „elevator pitch“ je původem ze Spojených států. Vychází z alegorické situace, kdy se prezentátor dostane do výtahu v mrakodra-pu s významným člověkem, kterému by rád svou myšlenku představil a k němuž by se jinak nedostal. Než výtah dojede do cílového patra, má čas na představení své myšlenky a za-ujetí posluchače, pokud to dokáže.

10.5 Vedení lidíSouvislost transferu technologií a vedení lidí je předmětem zá-jmu odborníků z různých oblastí, které se vzájemně prolínají. Příkladem může být studie, kde v rámci analýzy na několika amerických univerzitách identifikovali základní tažné síly, jež vedou univerzity k tomu, aby byly součástí ekonomického vývoje a aby byly více zapojeny do komercionalizace jednot-livých technologií. Jejich benchmarková studie byla zaměřena na roli vedení lidí a popis způsobů, jakými tato aktivita pomáhá v komercionalizačních aktivitách. V rámci uzavření výzkumného kruhu posléze ukázali, jak transfer technologií pomáhá k ekonomickému rozvoji v jejich regionu. Vedení lidí je tak v oblasti transferu technologií stejně důležité jako ostatní činnosti (Smilor a Matthews, 2004).

Jak již bylo uvedeno výše, transfer technologií není práce pro jednotlivce. Vedení i supervize znamenají potřebu vlast-nit a rozvíjet dovednosti pro řízení, monitorování a podporu týmu za účelem plnění úkolů stanovených cílů. Vedení lidí je o vytváření a udržování schopnosti vzájemně se ovlivňo-vat a schopnosti řídit se, které se zdají být klíčovými prv-ky pro definování vůdce. Jednou z nejvíce akceptovaných definic vůdcovství je přístup Kottera, který považuje za zá-

Page 125: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

115

klad řízení procesů a vedení, tzn. řízení procesů spojených s plánováním, financováním, lidskými a materiálními zdroji, monitorováním provádění a hodnocení, jakož i řešení pro-blémů a v případě potřeby nové plánování (Kotter, 1996). Výrazným rysem vůdcovství je zaměření na schopnost vést ostatní v požadovaném směru, motivovat je a udržovat je motivované, a dokonce je inspirovat k rozvoji jejich doved-ností. Základní charakteristiky vedení, které by měl každý schopný vůdce následovat, jsou založeny na delegování, komunikaci, autoritě, správném využití zpětné vazby, pocti-vosti a pozitivní motivaci. Delegace spočívá v možnosti dát zaměstnancům příležitost vyjádřit své názory, podílet se na rozhodování a zároveň jim dát odpovědnost. Zaměstnanec se cítí v takovém vedení důležitý a zároveň v něj má důvě-ru manažer. To dodává značnou motivaci a zvyšuje účinnost (Harms et al., 2017).

Aby byl každý vůdce efektivní a měl na pracovišti pozi-tivní atmosféru, musí být vůči všem svým podřízeným spravedlivý. S každým zaměstnancem by měl v případě konfliktu nebo problému zacházet stejně, naslouchat všem stranám a být schopen přiznat své vlastní chyby. Poslední „povinností“ vůdce by měla být motivace. Manažer by měl vytvořit příjemné pracovní prostředí, které je optimistické a energické. Vůdci může pomoci rozvíjet silné stránky jeho podřízených, být sám sebou, efektivní a pozitivní a cíle, které stanoví, jsou vysoké, ale vždy realistické (Harms et al., 2017).

Page 126: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

116 117

11 TRANSFER NEDĚLAJÍ JEDNOTLIVCI: PŘÍPADO-VÁ STUDIE SÍŤOVÉ ANALÝZY

Věda je činnost s dalekosáhlými důsledky pro moderní spo-lečnost. Pochopení toho, jak se sociální organizace vědy a její základní jednotka, výzkumný tým formuje a vyvíjí, má proto zásadní význam. Výzkumné týmy jsou základní sociální jednotkou vědy, a přesto v současné době neexistuje žádný model, který by popisoval jejich základní vlastnosti a vazby a exaktně popisoval rozvoj vědeckých týmů na základě vstupu členů z mezinárodních excelentních pracovišť. Ve většině oborů se týmy v posledních desetiletích významně rozrostly, což je částečně způsobeno změnou charakteru dis-tribuce velikosti týmu a částečně požadavky kladenými na moderní výzkumné týmy. Výzkumný tým je skupina vědců spolupracujících na produkci vědeckých výsledků, které jsou primárně sdělovány ve formě odborných článků o výzkumu. Výzkumní pracovníci, kteří se ve výzkumném článku objeví jako autoři, představují viditelný a snadno kvantifikovatelný projev společného týmového vědeckého úsilí. Stupně inte-rakce pro výzkumný tým existují v kontinuu sahajícím od nízkých úrovní k vysokým. Když hovoříme o vysoce integro-vaném a interaktivním týmu pro spolupráci, máme na mysli skupinu, kterou vede jeden nebo více vědců a jež je složena z výzkumníků s různým zázemím a různými oblastmi od-bornosti. Spolupracovníci vypracují společné cíle, koordinují své zdroje a vytvoří společnou agendu aktivit zaměřených na dosažení těchto cílů. Tyto spolupráce jsou obvykle iden-tifikovatelné řadou charakteristik, které odhalují schopnost skupiny dosáhnout vysoké úrovně integrace: pravidelná osobní nebo virtuální setkání; definování vize a stanovení cílů formovaných silnou vědeckou myšlenkou; efektivní komunikace a podpora intelektuálního dialogu. Skupina má často vysokou úroveň důvěry a členové otevřeně sdílejí jak data, tak výsledky výzkumu. Takové týmy mají hlavního vůdce nebo spoluvůdce a často se stává, že se z vytvořeného týmu vynoří další vedoucí, aby převzal nové aspekty pro-jektu, které pak přispějí k většímu celku. Právě schopnost

Page 127: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

117

vedoucích vědeckých týmů dále na sebe nabalovat schopné vědecké pracovníky, motivovat Ph.D. studenty a v důsledku získávat prestižní mezinárodní granty, je zajímavým fenomé-nem, který bývá v posledních letech stále více podporován. Na regionální či národní úrovni jsou uvolňovány granty, které zabezpečí špičkovému výzkumníkovi tzv. soft lending v dané zemi, tedy plný servis od praktických záležitostí, jako je ubytování, doprava a strava, až po sociální, t.j. začlenění ostatních členů rodiny do společnosti, dětí do škol, zájmo-vých kroužků a podobně. Na základě dlouhodobé stáže zahraničních špičkových vědců lze pozorovat rozvoj celého vědeckého týmu. Tento fenomén dokládá úspěšný program SoMoPro - South Moravian Programme for Distinguished Researchers. SoMoPro, South Moravian Program for Distin-guished Researchers, je grantový program spolufinancovaný Jihomoravským krajem a Evropskou komisí. Jeho prostřed-nictvím je možné financovat špičkové vědce ze zahraničí, kteří chtějí spolupracovat s jihomoravskými výzkumnými institucemi na projektech v oblasti technických, lékařských a přírodních věd po dobu 1 až 3 let. Program je součástí Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje, jejímž posláním je zajistit dlouhodobý rozvoj a prosperitu regionu zvýšením jeho mezinárodní konkurenceschopnosti. Ucha-zeči si vybírají vědecká témata volně, program jim nabízí i možnost dalšího vzdělávání a kariérního růstu. Podpořený vědec získává finanční podporu na životní náklady, vědecký výzkum a vzdělávací aktivity a případně i příspěvek na ná-klady spojené s přesunem jeho i rodinných příslušníků.

Není to však jen touha úzce spolupracovat s kolegy, která vede k růstu rozsáhlé vědecké spolupráce a týmů. V mnoha ohledech můžeme říci, že díky změnám v přístupu k vědec-ké činnosti, které přitahují pozornost vědců, je spolupráce nezbytná. A ta se neomezuje pouze na svět vědy. Existuje ně-kolik příkladů obrovského dopadu, který může mít úspěšná spolupráce, například objev původce syndromu těžké akutní respirační poruchy (SARS) (Abraham, 2004) a úspěšný vý-voj vakcíny proti HPV (Kreimer, 2011). Výzkumné organi-zace jsou stále nadšenější přístupy založenými na spolupráci

Page 128: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

118 119

a povzbuzují své učitele a zaměstnance, aby pracovali více integrujícím způsobem, protože uznávají, že týmy budou mít pravděpodobně rychlejší a plnější dopad, než jakého může jednotlivec dosáhnout při samostatné práci. Institu-ce a finanční agentury zavádějí infrastrukturu na podporu větší interakce, jako je budování velkých otevřených labora-toří, kde může v těsné blízkosti pracovat více výzkumných pracovníků se stejnými zájmy. Sdílení myšlenek prostřed-nictvím vytváření interdisciplinárních pracovních skupin a společného vlastnictví výzkumných projektů je nyní také možné díky možnosti předkládat mezinárodní granty. Je po-zoruhodné, že mezi institucemi, které by jinak byly považo-vány za konkurenceschopné, je vidět dobrovolná spolupráce (Shrum et al., 2007).

Budování týmu je vždy náročné při zvládání rozdílů a přijí-mání rozmanitostí. To platí zejména ve výzkumných týmech, které sdružují jednotlivce z různých oborů a specializací v různých fázích jejich kariéry a často také z různých institu-cí. Ve světě vědy je většina vědeckých týmů složena z mužů a žen různých ras, věku, národností, etnik a náboženství. Po-kud vezmeme v úvahu, že výzkumný tým musí spolupra-covat s cílem řešit výzkumnou otázku nebo problém, může se výzva k vytvoření soudržného týmu s tak rozmanitými účastníky zdát docela komplikovaná. Při správném řízení je však rozmanitost zároveň silným zdrojem pro tým, protože samotným důvodem pro vytvoření týmu je shromáždění mnoha pohledů na problém.

Prvním krokem při využívání rozmanitosti je identifikace lidí, kteří mají zájem o práci jako součást interdisciplinárního kolektivu. Při zahájení spolupráce nebo formování výzkum-ného týmu je důležité kromě technických schopností a vě-deckých odborností posoudit také schopnost lidí spolupra-covat a komunikovat. Toho lze dosáhnout jak pomocí pečlivě navržených otázek pohovorů, tak referenčních kontrol. Vý-běr členů týmu je více než otázkou výběru lidí se správný-mi postoji a základními dovednostmi pro práci s ostatními. Důležité jsou také faktory, jako jsou odhodlání, ochota sdí-let data a jejich vlastní sebevědomí. Dobře sestavený tým je

Page 129: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

119

takový, ve kterém existuje určitá synchronizace mezi celko-vými cíli týmu a aspiracemi a kariérními potřebami jednot-livých členů. Týmy, které mohou podporovat profesionální rozvoj jednotlivých členů při práci na významném vědeckém problému, očividně poskytují svým členům velkou pobídku, aby přispěli k efektivnímu fungování týmu. To je v samotné povaze vzájemné závislosti, situace, kdy účastníci nemohou sami dosáhnout svých individuálních cílů a kde společnou prací mají větší šanci docílit lepších výsledků, než kdyby postupovali jednotlivě. U postgraduálních studentů, post-doktorandů a juniorských výzkumníků, kteří se dostávají do bodu, kdy se musí etablovat jako lídři v oboru a stát se odpo-vědnými za posun v profesní kariéře, je úspěšné fungování v týmu neodmyslitelně založeno na důvěře, že systém bude uznávat jejich individuální úspěchy jako součást vysoce inte-grovaného interdisciplinárního týmu (Lewicki, 2006).

Každý člen týmu musí mít určitou představu o celku (tzv. „big picture”) a rozumět tomu, jak jeho práce zapadá a při-spívá k celkovému úsilí. Je zřejmé, že budou různí účastníci týmu odrážet svou individuální roli v týmu, roli organizač-ní jednotky, ve které pracují, a celou řadu faktorů do jejich perspektivy požadovaného výsledku. Jedním z charakteris-tických znaků efektivního vedoucího týmu je schopnost for-mulovat vizi vědeckého projektu pro výzkumnou komunitu a domácí instituci a umně rozvíjet perspektivy jednotlivých členů. Vedoucí vyjadřuje vizi způsobem, který umožňuje ka-ždému členovi rozpoznat význam jeho podílu pro celek. Tato propagace a sebeobhájení pomáhá objasnit celkové směřová-ní týmu, které je založeno na individuální odpovědnosti jed-notlivých členů a jež katalyzuje soustředěnou energii potřeb-nou k dosažení cílů týmu. Vize a cíle týmu jsou dynamické a budou se časem měnit. Ve skutečnosti je třeba je pravidelně přehodnocovat. Když dojde k nepředpokládanému vývoji nebo neočekávaným zjištěním, které zpochybňují aktuální směr, pak setkání celé skupiny za účelem posouzení stavu výsledků a plánování dalších kroků a úprava vize význam-ně přispějí k pokroku a podpoře konečného cíle. Pokračová-ní v zapojení skupiny do diskusí o směřování výzkumného

Page 130: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

120 121

projektu, dalších logických krocích a způsobu řešení výzev nebo překážek zajistí, že silné stránky každého člena týmu budou využity naplno.

Cílem této kapitoly je pomocí využití síťové analýzy poskyt-nout manažerům univerzit vhled do možností identifikace a formování potenciálu univerzity pro technologický transfer s využitím síťové analýzy, což je sama o sobě technologie hod-ná transferu do každodenního manažerského života.

V této kapitole postupně představíme: 1. klíčové pojmy z teorie sítí 2. stručný vhled do vlastní teorie sítí a základních koncep-

tů v rámci teorie sítí používaných a následně 3. čtenáře provedeme základními výsledky síťové analý-

zy, kterou jsme realizovali na UHK v oblasti aktivit VaV a TT. Budeme postupovat od celkového pohledu na UHK ke stále větším detailům.

Analýza je založena na datech, která jsme získali z interních systémů UHK, tj. jedná se o tzv. archivní data (Wasserman a Faust, 1994). Tato data ve své podstatě nebyla relační. Jednalo se o standardní informace vztažené k jednotlivým vědeckým pracovníkům, jež pokrývají sledované období 2014–2018.

Původní takto získaný datový zdroj obsahoval 1810 jed-noznačně identifikovaných vědeckých aktivit aktivních v oblas-ti VaV a TT. Pro každý jednotlivý záznam z výše zmíněných 1810 výzkumných projektů byla získána ještě data k následu-jícím sledovaným proměnným (1) řešitel projektu, (2) lokace daného řešitele projektu, (3) fakulta, kde řešitel projektu pracu-je, (4) katedra, (5) druh aktivity VaV, tj. zda se jedná o projekty GA ČR, TA ČR či jiné a čtyři další sledované proměnné.

11.1 Teorie sítí a klíčové pojmyTeorie sítí (Barabási a Pósfai, 2016; Borgatti a Halgin, 2011) je nová, avšak již značně formálně vymezená vědní disciplína poznávání přírody, společnosti a jevů v těchto systémech probíhajících. Teoretický základ teorie sítí tvoří tři vědecké disciplíny: (i) Diskrétní matematika, (ii) Lineární algebra a (iii) Statistika (Jackson, 2008) .

Page 131: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

121

V následující tabulce shrnujeme vybrané prvky (pojmy) z oblasti teorie sítí, vymezení těchto pojmů, interpretaci a po-užití pro případnou manažerskou praxi. U jednotlivých poj-mů uvádíme kurzívou i anglický ekvivalent, abychom zame-zili nedorozumění (Freeman, 1978; Wasserman a Faust, 1994; Jackson, 2008).

Pojem Vymezení pojmu Pro manažerskou praxi

Uzel (Node)

Základní stavební jednotka sítě. Označován: kn

Před jakýmkoli návrhem sítě musí být jednoznačně stanove-no, co je míněno pod označením Uzel, př.: router, článek, elektrár-na, osoba, atom, …

Hrana (Edge)

Základní stavební jednotka sítě. Označována: ,j kE

Před jakýmkoli návrhem sítě musí být jednoznačně stanove-no, co je míněno pod označením „Hrana“, př.: kabel, citace, rozvod, přátelství, vazba, …

Síť (network, graph)

Soubor uzlů { }1,2, , n k= …a hran. { } { }{ }1,2 , , ,g k k= … . V obrázku 3n = .Reprezentována grafem:

( ), Graf N g , kde [ ijg X= je tzv. matice sousednosti

=

Pojem Vymezení pojmu Pro manažerskou praxi

Uzel (Node)

Základní stavební jednotka sítě. Označován: 𝑛𝑛𝑛𝑛𝑘𝑘𝑘𝑘

Před jakýmkoli návrhem sítě musí být jednoznačně stanoveno, co je míněno pod označením Uzel, př.: router, článek, elektrárna, osoba, atom, …

Hrana (Edge)

Základní stavební jednotka sítě. Označována: 𝐸𝐸𝐸𝐸𝑗𝑗𝑗𝑗,𝑘𝑘𝑘𝑘

Před jakýmkoli návrhem sítě musí být jednoznačně stanoveno, co je míněno pod označením „Hrana“, př.: kabel, citace, rozvod, přátelství, vazba, …

Síť (network, graph)

Soubor uzlů 𝑛𝑛𝑛𝑛 = {1,2, … , 𝑘𝑘𝑘𝑘} a hran. 𝑔𝑔𝑔𝑔 = �{1,2}, … , {𝑘𝑘𝑘𝑘,𝑘𝑘𝑘𝑘}�. V obrázku 𝑛𝑛𝑛𝑛 =3.

Reprezentována grafem: 𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺𝐺(𝑁𝑁𝑁𝑁,𝑔𝑔𝑔𝑔), kde 𝑔𝑔𝑔𝑔 = [𝑋𝑋𝑋𝑋𝑖𝑖𝑖𝑖𝑗𝑗𝑗𝑗 je tzv. matice sousednosti

Page 132: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

122 123

Cesta (Path)

Def.: Cesta je spojení sítí ( )1, ki i… takové, že ki jsou navzájem rozdílné.Jde o spojnici dvou uzlů zde 1i a

,ki a to konečnou posloupností hran, která spojuje posloupnost uzlů 1i až ki tak, že se žádný neopakuje.Nižší délka cesty v síti indikuje snazší šíření např. znalosti.

1 2

34

1 2

34

Walk Path

Na levém obrázku vidíme tzv. Procházku (walk) { }1 2 3 1 4− − − − , která není Cestou (path) protože uzel 1 je navštíven dvakrát. Vpravo vidíme Cestu { }1 2 3 4− − − .

Geodesika (Geodesic)

Nejkratší existující cesta mezi dvěma zvolenými uzly sítě. Např.: uzly jn a kn (jk ig n )

1 2

34

1 2

34

Geodesic Path

Průměr sítě (Diametr)

Nejdelší geodesika v síti, tj. nejdelší, nejkratší cesta mezi dvěma uzly.

Sítě s menší hodnotou průměru sítě indikují intenzivnější komu-nikaci, spolupráci či předávání znalostí mezi aktéry sítě.

Hustota sítě (Density)

Podíl počtu existujících hran v síti a maximálního možného počtu hran v síti.

Poskytuje informaci o propo-jenosti sítě, části sítě či mezi částmi sítě.

Komponenta (Connected component)

Je pod-síť, a to taková, že každé dva body v síti jsou spojeny cestou (path connected component).Def.: Komponenta je největší možný propojený podgraf sítě, pro který platí:( ),komp kompN g je podsítí sítě ( ),N g( ), komp kompN g je propojený graf (tj. komponenta), pak tvrzení, že bod kompn N∈ a hrana jk g∈ implikuje, že

bod kompn N∈ a hrany kompjk g∈

Předpokládejme, že body v grafu představují zaměstnance.

Zajímají-li nás jevy, jako jsou difuze, učení se, pronikání určitých vzorů chování a v nepo-slední řadě i šíření infekcí, pak existence cesty mezi libovolnými dvěma body je pro sledovanou síť vlastností zásadního významu.

Neexistence cesty mezi dvěma částmi sítě implikuje existenci minimálně dvou komponent v této síti.

Pojem Vymezení pojmu Pro manažerskou praxi

Cesta (Path)

Def.: Cesta je spojení sítí ( 1, … ) takové, že jsou navzájem rozdílné.

Jde o spojnici dvou uzlů zde 1 a , a to konečnou posloupností hran, která spojuje posloupnost uzlů 1 až tak, že se žádný neopakuje.

Nižší délka cesty v síti indikuje snazší šíření např. znalosti.

Na levém obrázku vidíme tzv. Procházku (walk) {1 − 2 − 3 − 1 − 4}, která není Cestou (path) protože uzel 1 je navštíven dvakrát. Vpravo vidíme Cestu {1 − 2− 3 − 4}.

Geodesika (Geodesic)

Nejkratší existující cesta mezi dvěma zvolenými uzly sítě.

Např.: uzly a ( )

Průměr sítě (Diametr)

Nejdelší geodesika v síti, tj. nejdelší, nejkratší cesta mezi dvěma uzly.

Sítě s menší hodnotou průměru sítě indikují intenzivnější komunikaci, spolupráci či předávání znalostí mezi aktéry sítě.

Hustota sítě (Density)

Podíl počtu existujících hran v síti a maximálního možného počtu hran v síti.

Poskytuje informaci o propojenosti sítě, části sítě či mezi částmi sítě.

Komponenta (Connected component)

Je pod-síť, a to taková, že každé dva body v síti jsou spojeny cestou (path connected component).

Def.: Komponenta je největší možný propojený podgraf sítě, pro který platí:

• ( , ) je podsítí sítě ( , )

• ( , ) je propojený graf (tj. komponenta), pak tvrzení, že

• bod ∈ a hrana ∈ implikuje, že bod ∈ a hrany ∈

Předpokládejme, že body v grafu představují zaměstnance.

Zajímají-li nás jevy, jako jsou difuze, učení se, pronikání určitých vzorů chování a v neposlední řadě i šíření infekcí, pak existence cesty mezi libovolnými dvěma body je pro sledovanou síť vlastností zásadního významu.

Neexistence cesty mezi dvěma částmi sítě implikuje existenci minimálně dvou komponent v této síti.

Klika (Clique)

Je to část sítě, kde každý její vrchol je spojen hranami se všemi ostatními vrcholy v této části sítě (je to tzv. úplný graf a někdy tak bývá označován).

Mezi všemi aktéry kliky existuje spojení se všemi ostatními aktéry kliky. („Co zná jeden aktér, znají všichni“, „Má-li chřipku jeden aktér, brzy ji mají všichni v klice“).

Page 133: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

123

Klika (Clique)

Je to část sítě, kde každý její vrchol je spojen hranami se všemi ostatními vrcholy v této části sítě (je to tzv. úplný graf a někdy tak bývá označován).

Mezi všemi aktéry kliky existuje spojení se všemi ostatními aktéry kliky. („Co zná jeden aktér, znají všichni“, „Má-li chřipku jeden aktér, brzy ji mají všichni v klice“).

Koeficient shlukování (Clustering coeficient)

Označován:

( ) ( ){ }( ){ }

# | , # | ,

ii

i

kj g k j N gCC g

kj k j N g∈ ∈

=∈

Přičemž ( )iN g je tzv. okolí či sousedství bodu i v síti g. Doplňme, že kj je označení hrany spojující body k a j .

Měří, jak moc jsou sousední uzly propojené.Například v síti, kdy vazby mezi aktéry zachycují „přátelství“, pak koeficient shlukování poskytne informaci o tom, jaký podíl mých přátel jsou i přátelé mezi sebou.

Fenomén malého světa (Small world phenomenon)

Fenoménem malého světa je míněno, že průměrná cesta má logaritmickou závislost na velikosti systému (sítě) měřeného celkovým počtem uzlů sítě. ln

lnndk

=

n je celkový počet uzlů v sítik je průměrná hodnota degree centrality uzlu označované někdy jako ( )D iC n viz níže.

Pojem známý z filmu „Six degree of separation“.

Velmi významné pro inova-tivnost, případně pro hledání zaměstnání (souvisí s pojmem „Síla slabých vazeb“)

Centralita (centrality) ( )iC n

deskriptivních statis-tik uzlu in ; = D, C a B pro degree, closeness a betweeness

Degree centrality

( ) ( ) ,1

gD i i i jj

C n d n x=

= =∑Betweeness centrality

( ) , )

,

(g j k iB i j k

j k

g nC n

g<=∑

Metrika určující, jak významný je daný uzel v síti. Metrik je mnoho a každá sleduje jiný úhel pohledu. Příklady

Jak dobře je každý z aktérů v síti propojen se svým okolím.

Jak je pravděpodobné, že aktér sítě bude nejpřímější cestou mezi dvěma jinými aktéry v síti.

Closeness centrality

( ) ( )

1

,1

i j

g

c i n nj

C n d−

=

= ∑

( ),i jn nd …vzdálenost uzlů

i jn a nEigenvector centrality ,i i j jj

e x eλ= ∑

,i jx …vlastní číslo matice ijXje …vlastní vektor matice ijX

Jak daleko je aktér od všech ostatních aktérů sítě

Jak dobře je aktér sítě propojen s ostatními dobře propojenými aktéry sítě. (~ „S kým se zná?“)

Pojem Vymezení pojmu

Koeficient shlukování (

( ) = #{ | , ( )}#{ | , ( )}

( ) sousedství bodu v síti Dopl me,

jící body a

síti, kdy vazby mezi aktéry

koeficient

Fenomén

(

závislost na velikosti systému (

=ln

ln

je

jako ( )

, (souvisí s pojmem

Centralita (centrality)

( )deskriptivních statistik uzlu ; = D, C a B pro degree, closeness

a betweeness

Degree centrality

, v

síti propojen se

( ) = ( ) = ,

Betweeness centrality

( ) = , ( )

,

ude

v

Closeness centrality

( ) = ( , )

( , )

Eigenvector centrality

= ,

, …

Jak daleko je aktér od

(

Page 134: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

124 125

Pojem Vymezení pojmu Pro manažerskou praxi

Síťová proměnná (Network variable)

Síťová proměnná popisuje kon-krétní vztah (~ vazbu viz výše) a je měřena mezi dvěma aktéry. Specifickou síťovou proměnou je například členství či přičlenění k nějaké události (affilation). Př.: kluby, komise, představen-stva, ale i konference

Druhy vztahů:Individuální (přátelství, respekt)Transferové (prodej, nákup či informace)InterakcePohyb (z místa či statusu A do B)Formální role, příbuznost, sňatky

Ne-síťová proměnná (Attribute variable)

Klasická proměnná tak, jak ji známe, a je měřená „na konkrét-ním aktérovi“.Př.: Váha [kg], věk [roky], národnost [-]

Souvisí s okolní realitou, na které provozujeme běžná měření nejrůznějších veličin.

Vizualizační techniky

Příklady metod: Multidimensio-nal scaling (MDS), Graph layout algorithm

Umožňují získat první kvalitativní porozumění síťovým strukturám, se kterými se pracuje.

Tabulka 2. Vybrané pojmy a koncepty teorie sítí

Sítě jako takové jsou značně komplexní struktury. Studiem sítí máme možnost pronikat do vzorů uspořádání i značně komplexních struktur a s nimi souvisejícími vlastnostmi těchto struktur. Jedno z nejzákladnějších členění úrovně poznání ta-kovéto komplexity struktur je možné z pohledu různých druhů vzorů a uspořádání sítí. Budeme-li postupovat od makro-po-hledu ke stále větším detailům, pak se nabízí následující čtyři úrovně popisu síťových struktur, které se liší právě mírou re-dukce komplexity tj. (Jackson, 2008):

globální vzor sítí – zde pracujeme s pojmy, jako jsou stu-peň vrcholu sítě (degree of vertex in network), rozdělení čet-nosti těchto stupňů (degree distributions), délka cesty (path length) respektive průměrná délka nejkratší cesty (average geodesic) mezi jednotlivými vrcholy sítě nebo s parametrem, který označujeme jako diametr sítě;

segregační vzory sítí – zde začínáme rozpoznávat indi-viduální charakteristiky jednotlivých vrcholů neboli aktérů sítě (věk, pohlaví, vyznání, národnost a mnohé další), které

Pojem Vymezení pojmu Pro

(

vztah (

události (

, ale i konference

Individuální ( Transferové ( Interakce Pohyb ( do B)

Ne-

(

Klasická , jak ji známe, a je á konkrétním

[-]

Souvisí s okolní realitou, na které

techniky scaling (MDS), Graph layout algorithm

ují získat první kvalitativní ,

se pracuje

Page 135: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

125

umožňují vysvětlit základní segregační, případně integrační mechanismy v rámci sítě. Dostáváme se tím ke konceptům: (i) homophily, kteroužto vlastnost populace skutečnost asi nejlépe vystihuje rčení „vrána k vráně sedá“ (volný překlad názvu článku, který uvádí celou tuto oblast lidského poznání – „Birds of a feather flock togheter“ Philemon Holland, 1600) či “strong ties”;

lokální vzory sítí – zde máme v rámci lokálních vzorů možnost sledovat, jak se seskupují klastry aktérů (uzlů) do-hromady a vytvářejí kliky (clique). Metrika používaná v této úrovni je tzv. koeficient klastrování (clustering coeficient). A v neposlední řadě

pozice v sítích – kdy sledujeme, jak je konkrétní vrchol propojen se svým okolím. Používáme zde značně širokou škálu metrik, kterým říkáme centrality, která každá jednot-livě je více či méně použitelná při zachycení lokálních jevů souvisejících se sousedstvím sledovaného uzlu. Typicky pra-cujeme s degree, closeness, betweeness, eigenvector centrali-ty, ale i nověji page rang, decay či diffussion centrality.

Další z možných a velmi často používaných členění sí-ťových struktur je prováděno z pohledu jejich dynamiky a v základní rovině rozpoznáváme:

statistické sítě – obvykle vymezované jako sítě s daným neměnným počtem aktérů a proměnlivým počtem vzta-hů mezi těmito aktéry. Dnes již klasickým reprezentantem této kategorie modelů jsou model Erdős - Renyi, Watts and Strogatz či Jackson and Rogers, které bývají označovány jako „links-by-links”, což odráží skutečnost, že počet uzlů bývá fixní a mění se počet spojení mezi uzly, tj. počet hran (Bara-bási and Pósfai, 2016);

dynamické sítě – pracují již s rostoucím (obecně proměn-ným) počtem aktérů a souvisejí s nimi modely, které mají v názvu slovo růstové. Patří sem modely citačních sítí, sítě webů, vědecké sítě, sítě společenství a mnohé další, které jsou modelovány někdy jako rovnoměrně náhodně rozdě-lené rostoucí (Growing and Uniformly random) síťové mode-ly, jindy jsou do modelů zaváděny různé úrovně preferen-cí (Preferential attachment model) či kombinace těchto dvou

Page 136: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

126 127

zmíněných konceptů, které bývají označované jak hybridní. Typickými reprezentanty těchto konceptů jsou například Stochastis Block model, Exponential Random Growth Model (ERGM), Markov *p ERGM, Statistical Exponential random Growth Model (SERGM) či Subgraph Generation Model (SUMG), které obvykle vychází z původního Erdős – Renyi modelu, který doplňují s cílem lépe vystihnout realitu (New-man, 2018; Jackson, 2008).

Příprava datPro potřebu zde představované analýzy sítí na UHK byla

po vyčištění výše zmiňované původní zdrojové databáze vytvořena základní datová struktura, tj. matice sousednosti (Borgatti, 2003) (Ortiz, Hoyos a López, 2004). Matice soused-nosti zahrnuje 812 aktivních výzkumníků aktivních ve výše zmíněných 1810 projektech VaV, tj. jedná se o matici 812 × 812 (řádků × sloupců). K této matici byla vytvořena další tzv. ma-tice atributů, která přiřazovala ke zmiňovaným jednoznačně identifikovaným 812 výzkumníkům sadu výše popsaných devíti atributů, tj. (1) řešitel projektu, (2) lokace daného řeši-tele projektu, (3) fakulta, kde řešitel projektu pracuje … atp.

11.2 Vizualizace sítě spolupracujících vědců: případová studie Základní pohled na UHK a její okolí jako celek je patrný na obrázku 7. Pro zobrazení jsme použili výše zmiňované vizu-alizační techniky Graph layout algorithm a Girvan layout (Borgatti, Everett a Johnson 2013). Navíc jsme použili nesíťo-vé proměnné (= atribut) „příslušnost k fakultě“ vztažené k jednotlivým uzlům (výzkumníků) (Wasserman a Faust, 1994), což nám umožnilo ve výsledném zobrazení sítě UHK a jejím okolí jako celku rozlišit čtyři jednotlivé fakulty UHK plus aktéry z jejího spolupracujícího okolí. Šedá barva je vy-členěna pro okolí UHK, modrá, červená, žlutá a oranžová jsou přiřazeny k jednotlivým fakultám UHK. Celkem je v síti zachyceno 786 uzlů (výzkumníků), jejichž četnost spolupráce ve sledovaném období ilustruje počet hran (šedých čar).

Page 137: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

127

Obrázek 7. Spolupráce mezi jednotlivými fakultami UHK a okolím UHK

I v další vizualizaci zůstáváme na úrovni základního (cel-kového) pohledu na UHK. Zachováme typologii členění na jednotlivé fakulty a externí subjekty, nicméně předmětem našeho zájmu není jako v předchozí vizualizaci identifikace příslušnosti k jednotlivým fakultám, ale zajímá nás partici-pace výzkumníků v projektech VaV a TT:

• TAČR, • GAČR, • NORWAY grants, • MK-NAKI II, MŠMT, • EHP fondy, • MZ Země a • MZ ČR,

a to ve výše vizualizované struktuře jednotlivých fakult. Kon-krétně jsou barevně rozlišeny participace v projektech TAČR (109 výzkumníků), v projektech GAČR (510 výzkumníků), současná participace v obou typech projektů, tj. TAČR i GAČR dohromady (48 výzkumníků). V ostatních projektech, tj. NORWAY grants, MK-NAKI II, MŠMT, EHP fondy, MZ Země a MZ ČR je aktivních 154 výzkumníků, viz obrázek 8.

zmíněných konceptů, které bývají označované jak hybridní. Typickými reprezentanty těchto konceptů jsou například Stochastis Block model, Exponential Random Growth Model (ERGM), Markov *p ERGM, Statistical Exponential random Growth Model (SERGM) či Subgraph Generation Model (SUMG), které obvykle vychází z původního Erdős – Renyi modelu, který doplňují s cílem lépe vystihnout realitu (New-man, 2018; Jackson, 2008).

Příprava datPro potřebu zde představované analýzy sítí na UHK byla

po vyčištění výše zmiňované původní zdrojové databáze vytvořena základní datová struktura, tj. matice sousednosti (Borgatti, 2003) (Ortiz, Hoyos a López, 2004). Matice soused-nosti zahrnuje 812 aktivních výzkumníků aktivních ve výše zmíněných 1810 projektech VaV, tj. jedná se o matici 812 × 812 (řádků × sloupců). K této matici byla vytvořena další tzv. ma-tice atributů, která přiřazovala ke zmiňovaným jednoznačně identifikovaným 812 výzkumníkům sadu výše popsaných devíti atributů, tj. (1) řešitel projektu, (2) lokace daného řeši-tele projektu, (3) fakulta, kde řešitel projektu pracuje … atp.

11.2 Vizualizace sítě spolupracujících vědců: případová studie Základní pohled na UHK a její okolí jako celek je patrný na obrázku 7. Pro zobrazení jsme použili výše zmiňované vizu-alizační techniky Graph layout algorithm a Girvan layout (Borgatti, Everett a Johnson 2013). Navíc jsme použili nesíťo-vé proměnné (= atribut) „příslušnost k fakultě“ vztažené k jednotlivým uzlům (výzkumníků) (Wasserman a Faust, 1994), což nám umožnilo ve výsledném zobrazení sítě UHK a jejím okolí jako celku rozlišit čtyři jednotlivé fakulty UHK plus aktéry z jejího spolupracujícího okolí. Šedá barva je vy-členěna pro okolí UHK, modrá, červená, žlutá a oranžová jsou přiřazeny k jednotlivým fakultám UHK. Celkem je v síti zachyceno 786 uzlů (výzkumníků), jejichž četnost spolupráce ve sledovaném období ilustruje počet hran (šedých čar).

Page 138: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

128 129

Obrázek 8. Participace výzkumníka v jednotlivých aktivitách TT a VaV

Vizualizace základních deskriptivních statistik pro celkovou síť UHK (centrality measures).

Budeme pracovat se čtyřmi deskriptivními statistikami (metrikami), tj. degree, closeness, betweeness a eigenvector centrality (Newman, 2018; Freeman, 1978).

Degree neboli v terminologii teorie grafů stupeň vrcholu je opravdu jen (!) zachycení propojenosti uzlu s okolím.

Closeness, což nejlépe přeložíme jako blízkost, vyjadřuje, jak snadno dosáhneme na ostatní uzly nebo se s nimi spojí-me. Případně lze vyjádřit i jako – „Jak daleko jsme v průmě-ru od ostatních“.

Betweeness, někdy překládáno jako mezilehlost, vystihuje, do jaké míry uzel může působit jako prostředník mezi ostatní-mi uzly, případně jak moc je dokáže propojovat dohromady. Zdůrazněme, že je to velmi odlišný koncept od Degree a Clo-seness. Betweness neřeší vůbec, jak blízko či daleko ke komu jsem, ale vystihuje spíše skutečnost, kterou můžeme vyjádřit výrokem – „jsem tak důležitý, jak moc ostatních jednotlivců dokážu spojit “.

Eigenvector, což v jazyce maticového počtu znamená vlast-ní vektor. Logika je do jisté míry podobná s degree, jen je

Page 139: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

129

zde zásadní rozdíl v tom, že vedle počtu spojení, které mám na ostatní, mě zajímá ještě to, jak ti ostatní jsou vlivní, tj. jak moc podobných spojení mají. Fráze, která tuto skutečnost asi nejlépe vystihuje je: „Ne, co znáš, ale koho znáš“.

Na obrázku 9, který představuje síť UHK, identickou se sí-těmi, jež byly zachycené na předchozích obrázcích, jsme pro-vedli detekci komponent sítě UHK. Tato analýza nám umož-nila síť UHK uspořádat tak, aby bylo zřejmé, že sledovaná síť UHK není tvořena jedinou komponentou.

Obrázek 9. Vizualizace vybraných deskriptivních statistik (degree centrality) sítě UHK

Další informací, kterou nám poskytne vizualizace sítě UHK a která je reprezentovaná velikostí jednotlivých bodů sítě, je informace hovořící o propojenosti jednotlivých vědců s jejich bezprostředním okolím. Vizualizujeme tedy hodnoty degree centrality. S ohledem na celkový počet uzlů (812) může tento graf působit jako poněkud málo vypovídající. Z toho důvodu doplňujeme k obrázku 9 ještě graf viz obrá-zek 10, zachycující rozdělení hodnot degree centrality, tj. his-togram. Z něj je zřejmé, že uzlů s hodnotou degree centrality rovnou 1 a menší je více než 400, tj. více než 50 % aktivních aktérů participuje nejvýše na jednom projektu VaV. Díky mě-

Page 140: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

130 131

řítku je bohužel málo zřetelné, že existují vědci, kteří za sle-dované období mají více než několik desítek participací. Pro-blém s nezřetelností bývá u velkých sítí obvykle odstraňován použitím logaritmické škály (log-log scale), tento graf rovněž uvádíme, viz obrázek 10.

Obrázek 10. Rozdělení hodnot „degree centrality“

Ačkoli zde neprezentujeme regresní proložení přímky, z obrázku je přítomnost charakteristického rysu „fat tail“, tedy zjevná. Z výše uvedeného je možné usuzovat na scale--free síť (Barabási a Pósfai, 2016). Je zde nutné však doplnit, že pro potvrzení přítomnosti scale-free sítě není přítomnost „fat tail“ dostatečně průkazným faktorem (Jackson, 2008).

Page 141: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

131

Obrázek 11. Degree distribution po jednotlivých fakultách UHK

Přehlednější již je detailní pohled na jednotlivé fakulty, který je zachycen na obrázku 11. Jednotlivé body reprezentu-jí vědce aktivní v oblasti VaV. Velikost konkrétního bodu je opět určována hodnotou degree distribution, tj. poskytuje in-formaci o míře „zapojení konkrétního vědce” do řešení port-folio projektů VaV na UHK ve sledovaném období. Odlišnosti sítí jednotlivých fakult naznačují, že model participace na ak-tivitách VaV se fakultu od fakulty liší. Na fakultách A a C je preferovaným modelem spolupráce široká participace projekt od projektu dalších a dalších aktérů, kdežto fakulty B a D up-řednostňují práci ve stabilních týmech, které řeší projekty, tak jak přicházejí ve stále stejných týmových konfiguracích. Je zje-vné, že velikost uzlů bude vypovídat i o větších objemech, nic-méně porovnání by muselo být provedeno na úrovni aloko-vaných rozpočtů, což přesahuje rámec této práce.

Koheze sítí participantů na aktivitách VaV a TT na UHKPosuňme se z mikro-úrovně analýz, viz v úvodu kapitoly představený koncept úrovně popisu sítě směrem k úrovni

řítku je bohužel málo zřetelné, že existují vědci, kteří za sle-dované období mají více než několik desítek participací. Pro-blém s nezřetelností bývá u velkých sítí obvykle odstraňován použitím logaritmické škály (log-log scale), tento graf rovněž uvádíme, viz obrázek 10.

Obrázek 10. Rozdělení hodnot „degree centrality“

Ačkoli zde neprezentujeme regresní proložení přímky, z obrázku je přítomnost charakteristického rysu „fat tail“, tedy zjevná. Z výše uvedeného je možné usuzovat na scale--free síť (Barabási a Pósfai, 2016). Je zde nutné však doplnit, že pro potvrzení přítomnosti scale-free sítě není přítomnost „fat tail“ dostatečně průkazným faktorem (Jackson, 2008).

Page 142: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

132 133

lokálních vzorů sítí, tj. k detekci komponent, kde z definice komponenta sleduje více logiku lokálního vzoru než logiku individuálního bodu (Jackson, 2008).

Při studiu kohezních struktur a stupně koheze bývá hustota vazeb v sítích prvním indikátorem koheze současně s infor-mací o propojenosti jednotlivých aktérů sítě (Borgatti, 2003). Pro další část kapitoly si připomeňme, že graf je propojen, pokud existuje cesta mezi každým párem uzlů v grafu.

Výše uvedený požadavek v konečném důsledku zname-ná, že v propojeném grafu jsou vzájemně dosažitelné všech-ny páry uzlů, tj. informace se mohou šířit mezi všemi páry. V případě, že cesta neexistuje, nalezneme v grafu/síti izolo-vané celky (= komponenty), tj. podsítě, mezi nimiž nedochá-zí například ke sdílení informací. Komponenta s největším počtem aktérů se označuje jako největší komponenta, případně jsou používána označení hlavní či gigantická komponenta.

Doplňme, že některé centrality (např.: closeness centrality) lze počítat, máme-li se vyhnout nekonečným hodnotám, jen v případě propojených sítí (Jackson, 2008). Stalo se obvyklou praxí provádět tyto výpočty nikoli pro celé sítě, ale jen pro největší komponentu.

Obrázek 12. Mapa komponent detekovaných ve struktuře UHK

Page 143: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

133

Konkrétní příklad, který zde použijeme, je výsledek pro-vedené detekce komponent v síti UHK a jejím okolí, kde jed-notlivé uzly sítě rovněž reprezentují jednotlivé vědce a hrany indikují participaci vědce ve výzkumném projektu. Jednotli-vé komponenty jsou pro snazší orientaci barevně rozlišeny. Nicméně zatím obraťme pozornost k síti jako k celku. Vidí-me, že síť UHK v roce 2019 není propojená. Skládá se z více jak tří desítek komponent s počtem uzlů větším než 1. Nej-větší komponenta, která zabírá většinu obrázku 12, je tvoře-na 615 uzly, tj. zahrnuje 75,7 % všech aktivních výzkumných pracovníků působících na UHK ve sledovaném období. Řada modrých uzlů na levém okraji obrázku představuje indi-viduálně pracující vědecké pracovníky a spolu s ostatními barevně odlišenými komponentami reprezentuje 24,5 % ak-tivních výzkumných pracovníků působících na UHK ve sle-dovaném období.

Zaměříme-li se na větší míru detailu, tj. na úroveň jednot-livých fakult, můžeme na obrázku 13 pozorovat na první pohled zřejmé odlišnosti ve struktuře sítí jednotlivých fa-kult UHK a jejího okolí. Na fakultách A a C pozorujeme pří-tomnost hlavních komponent, kolem nichž existuje několik menších. Na fakultách B a C naproti tomu vidíme existenci většího počtu menších izolovaných komponent, kde za hlav-ní komponentu označujeme uskupení vědců nepřevyšující celkem počet 15 aktérů.

Page 144: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

134 135

Obrázek 13. Mapa komponent detekovaných ve struktuře jednotlivých fakult UHK

Zaměříme-li se například na fakultu A, pak vidíme, že jsme nalezli 120 aktivních aktérů v oblasti TT a Vřav. Těch-to 120 výzkumníků je uskupeno celkem do 18 komponent, přičemž největší (hlavní, gigantická) komponenta zahrnuje 93 výzkumníků, tj. 77,5 % aktivních výzkumníků FIM. V dal-ších třech (oddělených) komponentách je uskupeno celkem 12 výzkumníků (3,4 a 5 na každou jednu komponentu), tj. 10 % aktivních výzkumníků fakulty A. Zbývajících 12,5 % aktivních výzkumníků pracuje v rámci aktivit TT a VaV sa-mostatně a tvoří tak 14 komponent, kde každá jedna kompo-nenta zahrnuje právě jednu osobu.

Podobný detailní popis by bylo možné provést pro každou z fakult. Zde bychom však rádi přesměrovali pozornost zpět ke srovnání výše uvedeného výsledku pozorování z pohle-du komponent s individuální analýzou, provedenou výše, kdy jsme měřili degree centrality. Z výsledků tohoto měření jsme usuzovali na to, že na fakultách A a C je preferovaným modelem spolupráce široká participace projekt od projektu dalších a dalších aktérů, kdežto fakulty B a D upřednostňují

Page 145: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

135

práci ve stabilních týmech, které řeší projekty v pořadí, jak přicházejí, ve stále stejných týmových konfiguracích. To je relativně dobře v souladu s pozorováním na úrovni komu-nit, kde na fakultách A a B pozorujeme hlavní komponenty čítající cca 100 propojených aktérů. Na fakultách B a C na-opak pozorujeme izolované menší komponenty, což je dobře v souladu s nižšími hodnotami degree centrality.

Analýza klik v síti participujících vědců na projektech VaV a TT na UHKKlika, definovaná v úvodní kapitole, je takové uspořádání n-aktérů v síti, že každý aktér je spojen s každým aktérem v dané klice, což je poměrně přísná, nicméně velmi podstatná struktura, neboť se jedná o přirozené strukturní vazby, s ni-miž se setkáváme při studiu spolupráce aktérů (co-autorship a co-workship analýzy). Z pohledu stupně soudržnosti představuje klika výrazně silnější požadavek na propojenost aktérů v síti, než je tomu v případě komponenty. Z pohledu v úvodní kapitole představeného konceptu úrovní popisu sítě se pohybujeme na úrovni lokálních vzorů sítě. Někteří autoři chápou analýzu klik a s ní související četnost výskytu aktéra v daných klikách jako novou metriku centrálnosti – centralitu překrytí klik, což je již poměrně značně obohacený přístup k centralitě. Nicméně aktér, který participuje v mnoha klikách, tj. v mnoha spolupracujících tý-mech, je aktér, který má pozici v centru shluků. Tato pozice je základem pro jeho význam a důležitost, kterou získává díky svým participacím v jednotlivých klikách.Nejmarkantnější projev této důležitosti spočívá v tom, že od-straněním aktéra z komunity může dojít k dramatické změně struktur překrytí klik, což je důležitý moment z pohledu případné inovační aktivity, nebo na druhé straně z pohledu šíření chorob.Na obrázku 14 pozorujeme strukturu a propojenost klik par-ticipujících vědců na projektech VaV na UHK. Pro naše pozo-rování na této úrovni je podstatné to, že pozorujeme jiný druh sítě. Tato síť je jiná než sítě předcházející. Jednotlivé body této

Page 146: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

136 137

sítě představují konkrétní kliky, které existují v síti participu-jících vědců na projektech VaV, a linie mezi body představují vztahy členů dané kliky na ostatní existující kliky. Míra překryvů klik je právě indikována existujícími liniemi mezi jednotlivými body. Hustota překryvů napovídá o podstatném fenoménu nezávislosti na orientaci vazeb, které se v některých rozlehlých sítích objevují. Totiž v případě, že bychom sledovali orientované vztahy v sítích mezi jednotlivými participujícími vědci UHK, pak by to nepřinášelo výrazný užitek. Důvodem je to, že orientace vazeb v síti participujících vědců omezující směr šíření je v síti zachycené na obrázku 14 odstíněna díky násobným a značným překryvům mezi klikami.S ohledem na propojenost sítě pozorujeme na obrázku 14 zvýrazněnou oblast, která obsahuje 12 klik, působících jako propojovací most mezi dvěma jinak relativně odlehlými částmi sítě, které by po odstranění těchto klik měly jen něko-lik málo spojovacích linií.

Obrázek 14. Struktura a propojenost klik participujících vědců na UHK

Page 147: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

137

Obrázek 15. Vizualizace dekomponované struktury klik na úroveň jednotlivých fakult UHK

Na obrázku 15 je zachycena propojenost (struktura klik) v jednotlivých síťových strukturách fakult UHK, tj. vidíme vizualizovanou strukturu klik v sítích spolupracujících věd-ců na aktivitách TT a VaV na jednotlivých fakultách UHK.

Síla čar charakterizuje násobnost spolupráce v daných klikových uskupeních, tj. čím silnější je spojnice aktérů, tím častější je společná participace dvojice výzkumníků v růz-ných klikách, zaměříme-li se na strukturní provázanost par-ticipujících vědeckých týmů na fakultě A.

Časový vývoj struktury sítě UHK a jejího okolí v letech 2014–2018Již výše jsme zmínili, že struktura sítě participujících subjektů je velmi důležitá pro organizaci, ve které tyto subjekty působí, a že úsilí vědců podchytit podstatné prvky těchto struktur je tématem předchozích let výzkumu síťových struktur. Důvodem je skutečnost, že konkrétní podoba síťové struktury organizace či komunity určuje do značné míry, jak budou šířeny informace či jaké prostředí je vytvořeno pro tvorbu informací, vzájemnou spo-lupráci či tvorbu bohatství. Tedy jde o poměrně zásadní témata.

sítě představují konkrétní kliky, které existují v síti participu-jících vědců na projektech VaV, a linie mezi body představují vztahy členů dané kliky na ostatní existující kliky. Míra překryvů klik je právě indikována existujícími liniemi mezi jednotlivými body. Hustota překryvů napovídá o podstatném fenoménu nezávislosti na orientaci vazeb, které se v některých rozlehlých sítích objevují. Totiž v případě, že bychom sledovali orientované vztahy v sítích mezi jednotlivými participujícími vědci UHK, pak by to nepřinášelo výrazný užitek. Důvodem je to, že orientace vazeb v síti participujících vědců omezující směr šíření je v síti zachycené na obrázku 14 odstíněna díky násobným a značným překryvům mezi klikami.S ohledem na propojenost sítě pozorujeme na obrázku 14 zvýrazněnou oblast, která obsahuje 12 klik, působících jako propojovací most mezi dvěma jinak relativně odlehlými částmi sítě, které by po odstranění těchto klik měly jen něko-lik málo spojovacích linií.

Obrázek 14. Struktura a propojenost klik participujících vědců na UHK

Page 148: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

138 139

Začne-li nás zajímat tento druh otázek, tj. otázek typu: i. Jaká síť je pro společnost/organizaci nejlepší?

ii. Jaká síť se zformuje díky lidem, kteří danou síť tvoří?

Již nevystačíme s koncepty, které nám umožňují modelo-vat růst sítě a které jsme zmiňovali v předchozích odstavcích. Potřebujeme síť modelovat z tzv. „strategického pohledu“, což obnáší zahrnout do modelů náklady a benefity, které souvisí s danými sítěmi. Učiníme-li tento krok, můžeme začít přemýšlet nejen o tom, jak a proč motivy jednotlivých ak-térů sítě síť formují a zpětně ovlivňují, ale i o tom, jak měřit celkové bohatství vznikající v dané síti.

Předtím než představíme struktury zachycující časový vý-voj sítí vědců participujících na UHK, věnujme zde prostor modelům, které výše zmíněné strategické koncepty konkre-tizují. Patří sem určitě connection model doplněný o koncept užitku a předpokladu, že aktéři si jsou vědomi, jak vypadají jejich funkce užitku a také jak vypadají funkce užitku ostat-ních aktérů, a na tomto základě budují, nebo ruší linky (hra-ny) v síti vzájemných vztahů.

Postupné rušení stávajících, případně tvorba nových linek vnáší do sítě novou dynamiku, která vyžaduje adaptované koncepty rovnováhy a stability vazeb, tj. koncepty efektivity, Paretovy efektivity, párové stability, případně Nash-párové stability, které umožňují nalézat odpovědi na otázky s poje-né s externalitami a neefektivitou sítě, se kterými se setkává-me v situacích, kdy modelujeme spolupráci či spoluautorství či rozličné transfery.

Obvykle vycházíme z modelů, u nichž je výhodou mít představu o tom, jak se síť v historii vyvíjela a formovala na pozadí nějaké vlastnosti sítě (Newman, 2018). Typicky může být použita vlastnost a její vývoj v čase jako například dosa-žitelnost (reachability) či propojenost (connectedness) (Borgatti, 2003), se kterou jsme se setkali již výše, když jsme detekovali komponenty ve studovaných sítích UHK, přesněji detekova-li jsme hlavní komponenty. Tento koncept zde využijeme, abychom ukázali nejen růst a vývoj sítě v letech, které jsme

Page 149: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

139

omezili na roky 2014–2018 (nezahrnuli jsme nekompletní rok 2019), ale i strukturální změny v průběhu uvedených let.

Vlastní aplikaci a představení výsledků strategického mo-delování, zde představovat nebudeme, neboť rozsahem pře-sahují vymezený rozsah této kapitoly. Nicméně věříme, že prosté představení vývoje hlavní komponenty dostatečně vymezí prostor úvahy a otázky vedou na aplikaci výše zmí-něného strategického modelování.

Na obrázku 16 jsou seskupeny struktury sítí odpovídající jednotlivým rokům z období 2014 až 2018. V každé síti par-ticipujících aktérů UHK a jejích okolí v jednotlivých letech je barevně zvýrazněna největší komponenta. Než přejdeme k popisům jednotlivých struktur zmiňovaných komponent, připomeňme, že existence a velikost komponenty je základ-ním předpokladem pro dosažitelnost jednotlivých aktérů komunity, zde UHK, tj. i pro sdílení informací.

První síťová struktura odpovídající roku 2014 obsahu-je vedle několika menších komponent hlavní komponentu o velikosti 51 aktérů. Budeme-li nejdříve věnovat pozornost struktuře sítě, uvidíme, že převládajícími strukturami v rám-ci komponent je uskupení, které označujeme jako hvězdu.

V celé síti 2014 najdeme dále čtyři uzavřené obrazce (dva trojúhelníky a dva čtyřúhelníky), což je zajímavé z pohledu výše představené analýzy klik.

Vraťme se však k největší komponentě. Tři ze čtyř cent-rálních aktérů hvězd jsou spojeny do cyklu, což v konceptu strategického modelování sítí bývá označováno jako island--conection model. Toto spojení vypovídá nejen o tom, že roste koeficient klastrování, ale i o příčinách, které k tomu pravdě-podobně vedly, tj. o skutečnosti, že trojice centrálních akté-rů měla důvod / motivaci opustit komfortní zónu a navázat linku s „přespolním aktérem“.

Trend budování uzavřeného cyklu, který do jedné linie spojuje centrální aktéry hvězd, lze pozorovat i v následujícím roce, tj. v roce 2015. Zde bychom rádi upozornili na určitou odlišnost v porovnání s rokem 2015. Celkový počet aktérů participujících v ostatních komponentách je přímo z obrázku přesvědčivě a i bez konkrétního číselného srovnání vyšší než

Page 150: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

140 141

počet aktérů zahrnutých do největší komponenty. Doplňme, že celkový počet aktérů zahrnutých v největší komponentě v porovnání s rokem 2014 vzrostl více než třikrát.

Obrázek 16. Časový vývoj síťové struktury UHK v rozmezí let 2014–2018

Situace v následujícím roce 2016 se výrazně mění. Vedle celkového nárůstu počtu aktérů náležejících do hlavní kom-ponenty na 262 aktérů, tj. růst o 65,8 % v porovnání s rokem 2015, pozorujeme relativně malý počet aktérů v ostatních komponentách v porovnání s počtem aktérů v komponentě největší. Navíc zaměříme-li se na strukturu vazeb mezi akté-ry v rámci největší komponenty, vidíme značný nárůst trojú-helníkových a obecně n-úhelníkových obrazců indikující ci-telný nárůst koeficientu klastrování a zkracování vzdálenosti

Page 151: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

141

(diametru) mezi libovolnými dvěma aktéry největší kom-ponenty. Je zjevné, že síření informací v takovéto struktuře bude řádově jednodušší než například v roce 2014 ale i 2015.

Trend popsaný v předchozím odstavci se zachovává i v na-vazujících dvou letech. Vidíme, že vedle růstu počtu aktérů náležejících do největší komponenty pozorujeme zahušťová-ní její sítě a v případě sítě z roku 2018 se začínají objevovat první náznaky vzniku core-periphery struktury, což by ale bylo nutné další analýzou prokázat.

Jak výše uvádíme TT a s ním související transfer znalostí, je prioritou nejednoho vládního programu a je uváděn v sou-vislosti s budováním konkurenceschopnosti jednotlivých průmyslových odvětví. Jak je to vnímáno z úrovně univer-zity a jak univerzita může svůj úspěch v této oblasti ovlivňo-vat, to je již mnohem méně zkoumaná otázka. První kroky již učiněny byly, univerzity se začínají zajímat o to, co narušuje „provozně“ hladký průběh transferových aktivit na mnoha trzích, jmenujme například USA, UK, ale i v ČR byly identi-fikovány oblasti obtíží, mezi něž patří:

a) Omezená schopnost univerzit identifikovat cílovou spo- lečnost pro danou technologii.

b) Omezená schopnost univerzit v případě projeveného zájmu ze strany příjemce „zkompletovat“ výstupy tak, aby odpovídala lokálním požadavkům příjemce.

c) Pomalost a nepružnost univerzit při formulaci dohod.

Lze shrnout, že oblasti obtíží – a) zacílení, b) výstupy (= produkt) a c) smluvní zajištění – spadají do kategorie mar-ketingu či marketingové aktivity. Zde předkládáme mož-nost, jak řešit problematiku zacílení, tj. bod a).

Identifikace vhodného a atraktivního cílového trhu je klíčo-vou úlohou pro každý subjekt, který sleduje efektivitu svých marketingových aktivit. Tato premisa platí i pro univerzity. Prvním klíčovým krokem, od něhož se následně odvíjí jaká-koli další marketingová aktivita, je identifikace vhodného a atraktivního cílového trhu.

Je-li cílový trh zvolen, stojí univerzita před rozhodnutím ohledně vlastní pozice na něm. Pozicí je akt návrhu toho, co

Page 152: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

142 143

organizace (zde univerzita) nabízí včetně návrhu unikátního obrazu, který chce univerzita zaujmout v myslích klíčových reprezentantů zvoleného cílového trhu (Kotler a Keller, 2006).

Zde je nutné poznamenat, že univerzita a její reprezentanti jsou obvykle vnímáni jako špatní komunikátoři vlastních vý-sledků, což má logický důsledek, že cílové trhy pro transfer technologií vědí jen velmi málo o aktuálních výsledcích vě-deckého výzkumu (Ankers a Brennan, 2002). Je nutné zdů-raznit, že se nejedná o lehký úkol, neboť vedení univerzity musí vytvořit a uvést do praxe obvykle sadu strategií, které mají za úkol vyvolat pozitivní reakce na cílovém trhu (Lowry a Owens, 2001). To je velmi komplexní problematika, uvě-domíme-li si, že vedení univerzity musí i zvažovat, co je pro univerzitu přijatelné.

Určitě existují odlišnosti v možných výzkumných spek-trech výzkumných cílů společných pro univerzity a komerč-ní sféru či státní sektor. V rámci těchto spekter výzkumných cílů se můžeme pohybovat od:

• základní tvorby znalostí až po vývoj obchodovatelných služeb a produktů či

• čistého základního výzkumu až cíleného aplikovaného výzkumu nebo

• otevřený výzkum s veřejně dostupnými výsledky.

Nejčastěji jsou uváděné pozitivní vlastnosti související s pokročilými výzkumnými dovednostmi a znalostmi aka-demických pracovníků.

Rigorózní a nezaujaté výsledky z důvodu jejich nezávis-losti na průmyslu byly zmíněny jako silné stránky akadem-ického výzkumu (Walters a Ruhanen, 2019).

Koncepční model segmentování marketingových aktivit založený na již vybudovaných vztazích

Předpokládejme, že k dnešnímu dni z pohledu ak-tivit VaV a TT existují v systémech některé z univerzit do-kumentované vztahy na participující partnery. Řekněme, že vybraná univerzita realizuje projekty podobně jako UHK se čtyřmi typy participujících partnerů:

Page 153: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

143

• segment ostatních univerzit na území ČR (UNI ČR), • segment státních organizací na území ČR (ST ORG),• segment komerčních subjektů aktivních na území ČR,• segment zahraničních univerzit.

Tato skutečnost je zachycena na obrázku 17 a vidíme, že se jedná o univerzitu, která na aktivitách VaV a TT nejvýraz-něji participuje s ostatními univerzitami v České republice a zhruba třetinová intenzita participace je mezi sledovanou univerzitou a státními organizacemi (vedle typických stát-ních subjektů, tj. ministerstev a municipalit, se jedná obvykle o nejrůznější výzkumné ústavy či nemocnice).

Intenzita participace na projektech s komerční sférou je dle našeho obrázku zhruba na 10 % v porovnání s linií mezi uni-verzitou a ostatními univerzitami v ČR.

Obrázek 17. Segmentace participujících partnerů z pohledu již existujících vztahů

Výše uvedené rozložení již investovaného úsilí a prostřed-ků vytváří solidní základ, se kterým vedení univerzity, které je zodpovědné za rozvoj aktivit VaV a TT včetně souvisejících marketingových aktivit, může a mělo by počítat při svých rozvojových plánech.

Page 154: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

144 145

Z pohledu vlastního dosahování výsledků ve zvolených rozvojových směrech, v našem případě rozvoj aktivit VaV a TT, se jeví jako klíčové vedle stanovených cílů sledovat a koordinovat aktivity, které vedou k naplnění těchto cílů. Monitoring těchto aktivit, následný reporting jeho výsled-ků a jeho vyhodnocení předchází možným korektivním zásahům zodpovědného managementu. Mají-li korektivní akce managementu vykazovat potřebnou kvalitu, je potřeba zvládnout sběr, distribuci a vyhodnocení velkého množství dat a informací. Ukazuje se, že mezi osvědčené faktory ve-doucí k úspěchu mimo jiné patří zacílení pozornosti a včas-nost manažerských rozhodnutí:

• Zacílení náleží jednak výše naznačená segmentace, ale hlavně následné aktivity vybudované nad zvolenou segmentací, tj. procesní zvládnutí problematiky obvykle do posloupnosti strukturovaných úkonů uspořádaných do procesní mapy (pipeline), tj. posloupnosti fází Pro-spect, Suspect, Lead a Contract viz tabulka 3.

• Včasnost manažerských rozhodnutí je dnes obvykle ne-myslitelná bez SW, podpory navržených postupů a ak-tuálnosti reportů o stavu jednotlivých fází procesů.

Předkládaný model představuje transparentní koncepční model, v realitě může mít a zpravidla mívá značnou řadu lokálních specifik. Zde se zaměřujeme na relaci Univerzita – Komerční sféra, v praxi je pak zřejmé, že podobný (v detai-lech se lišící, tj. jazyk jednání, obsah jednání a i vhodné typy osobností) koncepční model je nutné zpracovat pro každou relaci uvedenou v obrázku 17.

Page 155: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

145

Fáze Aktivita Akademická strana Komerční strana (KSF)

Prospect Udržování povědomí o stávajících vztazíchVyhledávání oblastí pro navazování vztahů nových

Data o stávajících vztazíchData o možné nabídceData o možných rozvojo-vých oblastechPlán rozvoje koexistence s komerční sférou

Existence povědomí o možnostech a případné výhod-nosti spolupráce s akademickou sférou

Suspect Identifikace potenciál-ního zájmu/potřebyDesign možné nabídky řešeníKvalifikovat se ke kva-lifikačnímu rozhovoru (= být rozpoznán jako možný partner řešitel)

Příprava zacílených propagačních materiálůCílená organizace aktivit, událostí a vytváření podmínek umožňujících výměnu informacíKvalifikační kroky vedoucí k „prodeji“ nabídky (od prezentace na konferenci po elevator pitch)

ZvědavostVědomí potřebyRozpoznání možné-ho partneraDůvěra v organi-zaciDůvěra ve schopnosti problém vyřešit

Lead Porozumět potřebám a omezením „zájemce“Předložit nabídkuVěcná rovinaRovina součinnostiCena a financováníOsobní rovinaPoskytnout referenceKvalifikovat se jako „preferovaný řešitel“

Dohodnout schůzku pro představení nabízeného řešeníPředstavit nabídkuPřijmout připomínky „zájemce“Představit další benefity plynoucí z partnerství

Potvrzení důvěryPřechod od „potřebuji“ k „musím mít“.Jasná představa o předmětu dodávkyJasná představa o způsobu a postupech dodávkyZákladní představa o ceně a financo-vání

Contract Připravit smlouvuProjednat podmínky uzavření smlouvyZískat podpis

Předmět dodání, případně formy plnění dle jednotli-vých fázíTermín/y dodávkyPostup a fáze dodávkyPostupy řešení změnPostupy řešení sporůCena a platební podmínky

Přesná specifikace předmětu dodávkyPřesná specifikace fází, postupů a termínů dodávkyCena a platební podmínkyZáruky

Tabulka 3. Koncepční model řízení „pipeline“ generování nových projektů VaV a TT

Page 156: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

146 147

12 SOFTWARE NÁM POMŮŽE

Spoluautoři kapitoly: Robert Hlavica a Robert Frischer, Univerzita Hradec KrálovéZ úvodní kapitoly již víme, že se svět rychle mění směrem k transformaci na znalostní ekonomiku. Ať už je to vyspělý, nebo rozvojový svět, význam ochrany duševního vlastnictví nebyl nikdy tak výrazný jako dnes. Jak se svět v tomto pro-středí posouvá kupředu, stále více našich akcí je informová-no a formováno podle toho, jak lze znalosti komercializovat. Aktiva založená na znalostech, jako je duševní vlastnictví nebo patenty, poskytují konkurenční výhodu společnostem a jednotlivcům. Z druhé kapitoly je pak zřejmé, že má smysl nejen pokračovat v inovacích kvůli potřebám znalostní eko-nomiky, ale také neustále přemýšlet o tom, jak tyto inovace mohou pomoci vytvořit zisk. To vše vede k závažné potřebě systému, který může pomoci spravovat duševní vlastnictví.

Proces ochrany duševního vlastnictví z kapitoly 8 názorně ukazuje složitost, se kterou je nutné se při této činnosti potýkat. Stejně jako v jiných oblastech je zde vhodné zvládat komplex-itu úkolů s podporou existujících softwarových řešení označo-vaných jako Intellectual Property Management Systems (IPMS). Z tohoto důvodu je dále v textu této kapitoly představen pře-hled výběru existujících softwarových produktů. IPMS před-stavuje soubor nástrojů, který pokrývá správu a politiku trans-feru technologií a pomáhá akumulovat a zvyšovat hodnoty spojené s dobrým portfoliem duševního vlastnictví. Implemen-tace strategie, pokud jde o DV, vyžaduje součinnost různých organizačních subsystémů, což pomáhá udržovat rámec vedle portfolia. Kromě toho tento proces zahrnuje údržbu paten-tového portfolia, včetně rozšíření toku možných patentů pro samotný rozhodovací proces, ocenění, správu nákladů a stano-vení optimálních parametrů pro převod tak, aby byla získána hodnota z patentu. IPMS má pět hlavních aspektů, pokud jde o odpovědnost, včetně vytváření duševního vlastnictví, správy portfolia, oceňování, rozhodování a hodnocení konkurence. Pomáhá udržovat celý inventář DV společnosti. Vyhodnocuje

Page 157: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

147

také hodnotu vlastněných aktiv. Dále zdůrazňuje, že by mělo být DV považováno za právní dokument, tedy nástroj pro rozhodování na obchodní i strategické úrovni a jako obchodní aktivum. Výše uvedené procesy souvisejí se správou ochrany DV a jsou zásadní pro správné nastavení systému správy TT. Liu a Chin mají také zajímavé řešení pro řešení otázky správy duševního vlastnictví. Vytvořili systém auditu pro správu DV. Uvádějí, že inovace bez robustních systémů pro správu duševního vlastnictví prosperovat nemohou. Podle systému navrženého autory je proces správy DV rozdělen do seznamu umožňujících kritérií, která lze následně měřit. To jsou v pod-statě faktory úspěchu, které pomáhají zajistit, aby byla zavede-na decentní praxe řízení (Liu a Chin, 2010).

12.1 SW řešení v odborné literatuřeExistuje řada studií zabývajících se nějakou formou vyvinu-tých SW řešení pro přenos technologií nebo znalostí. Arenas a Gonzalez zkoumali modely a prvky transferu technologií ve spolupráci, která zahrnuje univerzity a průmyslová odvětví. Autoři poznamenávají, že univerzity jsou centry znalostí a vedou k tvorbě inovativních produktů. Studie se zabývala přehledem technologických transferů, ke kterým došlo během takové spolupráce. Diskutují celkem 66 pří-spěvků s cílem zajistit dostatečně robustní model (Arenas a Gonzales, 2018). Autorský kolektiv této knihy ke zmíněné diskuzi přispěl několika body, kterými byl proveden podob-ný výzkum modelů, procesů a rolí (Marešová Šremberková a Fadeyi, 2019). Choi, Jang, Jun, et al. se zabývali predik-tivním modelem přenosu technologií pomocí patentového analytického systému. Studie zaznamenala, že pro většinu aktérů nebylo možné držet krok s vývojem technologií. Aby mohli odborníci v oblasti výzkumu a vývoje úspěšně vykonávat svou práci, je nezbytné, aby byla provedena ur-čitá forma analýzy patentových informací. Komercializace technologií je totiž silně spojena s transferem samotné tech-nologie. Autoři navrhli prediktivní model, který může být nápomocný při předpovídání uvedených transferů a zajistit, aby nedošlo k chybě nesouladu, pokud jde o znalecké posud-

Page 158: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

148 149

ky. To pomůže snížit nebo omezit plýtvání zdroji, pokud jde o výzkum a vývoj. Tento model byl vytvořen předběžným zpracováním patentových dat a provedením analýzy sociální sítě spolu s modelováním rozhodovacích stromů a lineární regresní analýzou (Chen, Zhao a Wang, 2015).

Porrawatpreyakorn s kolegy předložila studii o informač-ních systémech v thajském telekomunikačním sektoru. Studie zaznamenala požadavky vzniklé na základě rámců pro trans-fer znalostí. Tento přístup zahrnuje dvě hlavní stránky; navr-hovaný životní cyklus vývoje softwaru a samotný navrhovaný rámec TZ. Hlavním cílem této studie bylo vyvinout uspořádá-ní řízení, které by mohlo zvýšit účinnost (Porrawatpreyakorn, Quirchmayr a Chutimaskul, 2009). Podobně Barac, Kukolj, An-tin a kol. zkoumali softwarovou podporu z hlediska procesů, které zahrnují správu duševního vlastnictví. Diskuse se točí kolem malých a středních firem (SME) zaměřených na digitál-ní zábavu. Zkoumaná SW podpora zahrnovala správu patentů v architektuře klient-server, fungující přes internet a poskytující podporu pro samotný proces patentování (Barac et al., 2015). Gargate a Momaya vytvořili model řízení duševního vlastnict-ví, který lze použít k vytvoření a analýze vytvářeného systému. Studie se zabývala zásadními rozdíly u společností, se který-mi organizace někdy musejí spolupracovat, zejména pokud jde o rozvojové země, které nemusí mít tak hladké soudní řízení jako země vyspělé. Mezera mezi vytvářením duševního vlast-nictví a jeho komercializací musí být zmenšena, dokud nebude odstraněna. Tyto pokyny poukazují na to, že vyvinutý systém musí být vytvořen s ohledem na realitu koncových uživatelů a daného legislativního i reálného prostředí. Model IPM proto pomáhá vytvářet řešení, které je místně relevantní. Nastiňuje pět hlavních fází a 15 procesů IPM, které vývojář musí mít na paměti (Gargate a Momaya, 2018).

Tsybulskaia, Ryabtseva, Strashko, et al. si všímají, že pláno-vání, organizace a motivace řídicích subjektů pomáhá komer-cializovat duševní vlastnictví (DV). Vedení je tedy tím, kdo vytváří nápady a inovace, následně je provádí a později i řídí a reguluje jejich používání. Studie diskutovala různé přístupy k této komercializaci. Dále uvádí, že pro účinný přístup je tře-

Page 159: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

149

ba vzít v úvahu hospodářské, sociální, technické a informač-ní aspekty dotčeného duševního vlastnictví. Konečný systém musí brát v úvahu potřeby a požadavky jak výrobce, tak jeho spotřebitele (Tsybulskaia, Ryabtseva, Strashko, et al, 2019).

Yu vyvinul univerzitní systém pro správu duševního vlastnictví. Studie poznamenává, že svět ve společnosti za-ložené na znalostech postupuje rychle vpřed, neboť všechny naše činnosti se odrážejí do znalostní ekonomiky. V takovém případě nemůže být význam vytváření systémů na ochranu uvedených znalostí zanedbán. Univerzity jsou základním kamenem rozvoje znalostí, ale na většině míst lze pozorovat nedostatek IPM. Studie navrhuje návrh IPMS, který by mohl pomoci obohatit znalosti produkované na univerzitách, tedy inteligentní systém, který dokáže porozumět potřebám zna-lostní ekonomiky (Yu, 2017).

Podobný přístup zvolili Kadir a Salim, kteří se dívali na sys-tém řízení a monitorování práv duševního vlastnictví, týkající se univerzitního inovačního centra. Tato studie potvrzuje, že s růstem znalostní ekonomiky se znalosti stávají důležitým ekonomickým nástrojem a aktivem. Vzdělávací instituce chá-pou potřebu chránit informace, údaje, inovace a myšlenky, které vytvářejí. Rostoucí konkurence také zajišťuje, že instituce nyní investují do ochrany svého duševního vlastnictví, aby si mohly udržet nebo získat výhodu. Systém nastíněný ve studii nabízí vodítko, které umožňuje efektivní správu postavenou podle prostředí centra, pro které je určena. Tato studie rovněž potvrzuje potřebu zohlednit koncového uživatele a prostředí, v němž bude systém používán (Kadir, 2018).

Dirnberger jde o krok dále tím, že nastínil software pro mapování mysli, jenž může pomoci jak při správě, tak při vyhledávání patentů. Studie uvádí, že moderní IT systémy, a zejména internet, umožnily přístup k velkému množství informací s extrémní lehkostí a rychlostí. Profesionálové mohou tyto informace získat jak z vlastních zdrojů společ-nosti, tak prostřednictvím externích prostředků. Technika digitálního mapování diskutovaná v této studii pomáhá pro-pojit existující řešení, aby bylo možné optimalizovat správu a vyhledávání patentů, což se realizuje organizováním infor-

Page 160: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

150 151

mačních zdrojů s ohledem na účinnost. Systém tak pomáhá sledovat obsah komplexním, ale přitom jednoduchým způ-sobem (Dirnberger, 2016).

Tao, Zhang a Zhou se podívali na případovou studii z Číny, aby nastínili správu DV. Studie uvádí, že zajištění řádné a sil-né správy práv DV je důležitým aspektem, pokud jde o po-sílení inovační schopnosti podniku. Zaměřuje se na příklad společnosti NineStar Technology Co., která působí mimo Čínu a dokázala vyvinout systém pro správu svých IP, zatímco pro-paguje své produkty. Díky tomu jsou lépe připraveni řešit za-hraniční spory týkající se patentů. Šest hlavních prvků, které směřují k vytvoření účinného systému, jako je například sys-tém NineStar, zahrnuje informační systém, zřizovací systém, operační systém, ochranný systém, vývojový systém a strate-gický systém (Xiaohui, Yaohui a Yi, 2012).

Wang a Cheung diskutovali IPMS založený na sémantic-kém přístupu. Patentové databáze umožňují, aby existovala propracovanější verze správy technologií. Protože však počet nových patentů roste každý rok, je stále obtížnější je vyhledá-vat a smysluplně analyzovat. Existuje mnoho důvodů pro tyto obtíže, včetně bohatosti a délky textu a složitosti použitého jazyka či špatné kvality automatických překladů z asijských jazykových mutací. Studie uvádí, že automatizovaný systém pro patentovou analýzu založený na sémantickém přístupu se ukázal jako užitečný pro investory a inovátory. Systém se liší od konvenčních metod, protože používá globální patentové databáze, které jsou již k dispozici jako zdroj dat, z něhož lze získat informace, na rozdíl od spoléhání se na odborníky, kteří tuto práci vykonávají (Wang a Cheung, 2011).

Porrawatpreyakorn klade důraz na software, který bere v úvahu vývojový cyklus nebo životní cyklus inovací a okamži-tě také upozorňuje na řešení od IDEAS. Uvádí, že se jedná o soft-ware, který umožňuje správu DV v průběhu životního cyklu dané inovace. Nejzajímavější schopnost, kterou podle ní tento software má, spočívá v tom, že jej lze přizpůsobit konkrétnímu duševnímu vlastnictví nebo patentu, což z něj podle jejího názo-ru činí nejvhodnější volbu pro nákladově efektivní řešení a lo-kalizované potřeby (Porrawatpreyakorn, 2009; IDEAS, 2020).

Page 161: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

151

IDEAS také popisují autoři Charavay, Segard, Pochon, et al. v roce 2017, kteří pracovali na programu pro rozšíření ří-zení zásob osiva a výměny rostlinných linek. Velmi důleži-tým aspektem dle nich je, že inovace v oblasti správy labo-ratoří jsou řízeny způsobem, který uživatel vyžaduje, což je druh flexibility nabízený tímto softwarem. Díky flexibilitě je software schopen nejen řešit aktuální požadavky, ale přinést výsledky tím nejvhodnějším způsobem (Charavay, Segard, Pochon, et al., 2017).

Dalším zajímavý počin představují Gargate a Momaya‘s, kteří se zaměřili na rozvojové země, kde DV buď není uzná-váno, nebo není řádně spravováno kvůli laxním nebo nedo-statečným právním strukturám (Gargate a Momaya‘s, 2018). Právě zde může být Symphony od MaxVal Group velmi užitečný, protože jeho snadno použitelné rozhraní spojuje uživatele s globálními patentovými informacemi (MaxVal, 2020). Druhou možností, která má smysl v souvislosti s prací autorů, je Inteum, umožňující dle nich řešit specifické potře-by – podobně jako IDEAS (IPzen, 2019).

Tsybulskaia, Ryabtseva, Strashko, et al. zdůraznili komerč-ní aspekt duševního vlastnictví (Tsybulskaia, Ryabtseva, Strashko, et al., 2019). Xiaohui, Yaohui a Yi (2012) vzali na vě-domí podobná zjištění, i když z pohledu podniku. Jediným řešením, které v této studii splnilo požadavky, bylo Derwent Innovation. Pracuje s více než 40 000 uživateli, což je značná platforma. Hlavní funkcí tohoto softwaru je pomoci uživate-lům najít způsob, jak zpeněžit své patenty, což je nesmírně důležitý aspekt současné znalostní ekonomiky. Kromě toho jim může také pomoct zjistit, zda může být nápad patento-ván, nebo zda by se dostal na území porušující práva. Sku-tečnost, že může uživatelům pomoci zmírnit rizika, zname-ná, že je schopen umožnit lepší připravenost na budoucnost (Derwent Innovation, 2020).

Yu se podíval na konkurenční výhodu, jíž se univerzity snaží dosáhnout prostřednictvím svého duševního vlastnic-tví. V této práci byla zdůrazněna potřeba inteligentního sys-tému, který by mohl využívat DV (Yu, 2017). Podobně Kadir a Salim v roce 2016 uvedli, že k úspěchu je zapotřebí efek-

Page 162: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

152 153

tivní správa DV (Kadir a Salim, 2016). FoundationIP, vyvi-nutý společností CPA Global, řeší dle nich obchodní aspekty celkem dobře. Platforma SaaS může pomoci snížit náklady, rozšířit spolupráci a zlepšit efektivitu (CPA Global, 2020).

Anaqua také pomáhá sledovat zisk a konkurenci. Umožňu-je inovacím nejen najít ochranu prostřednictvím zákonných opatření, ale také pomáhá uživatelům vytvářet informace, které jim mohou pomoci při lepším rozhodování o DV. Toto je další platforma SaaS, což znamená, že umožňuje flexibilitu a lepší spolupráci. Podobně Thomson IP Manager umožňu-je společnostem vzdáleně najít jejich konkurenční výhodu. Může pomoci uživateli snadno přepínat mezi velkými a ma-lými firmami a umožňuje také vynikající reporting. Každý, kdo chce pochopit potenciál případu DV, bude dle nich po-važovat tento nástroj za velmi užitečný (Anaqua, 2020).

IDEAS, Symphony a FoundationIP umožňují mapování informací pomocí jejich nástrojů. Dirnberger poznamenal, že software pro mapování myšlenek by mohl pomoci spravovat a hledat patenty. Tuto úroveň optimalizace lze nalézt téměř ve všech řešeních, která byla zvýrazněna v předchozí části (Dirnberger, 2016).

Liu a Chin vyvinuli systém auditu zaměřený na duševní vlastnictví. Tento druh implementace lze nalézt také u Fou-ndationIP. Uživatelům to umožňuje provádět řadu úkolů, aby lépe porozuměli svým patentům. Jejich hlavním cílem bylo zjistit, zda se patent ukáže být ziskový, nebo ne, zda by představoval hodnotu při samotném patentování. Derwent Innovation má dle autorů z tohoto pohledu největší smysl, a to také vzhledem k tomu, že je extrémně orientován na data a velmi zaměřen na to, zda je platná rovnice ziskovosti a jak. Pomáhá uživatelům získat ucelený obrázek o tom, na čem pracují, může pomoci zmírnit riziko porušení předpisů, po-soudit hospodářskou soutěž a najít duševní vlastnictví s op-timálními parametry (Liu a Chin, 2010).

Page 163: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

153

12.2 Požadavky na SW řešeníNa trhu existuje řada komerčních produktů pro správu ochranných známek, patentů a průmyslových a užitných modelů, ale finanční náklady na získání podpory SW jsou pro každou instituci v řádu desítek tisíc USD. Kromě toho je důležité mít na paměti, že je třeba stále platit dodatečné udržovací poplatky a žádný z produktů není zaměřen na akademické prostředí charakterizované určitou specifičnos-tí. Například ale zveřejnění vybraných částí databáze široké veřejnosti by mohlo vytvořit prostředí pro burzu s výsledky tvůrčí činnosti a zvýšit tak úspěšnost komercializace.

Na základě rozhovorů uskutečněných ve třech sledova-ných oblastech – popis procesu, vyhodnocení účinnosti pro-cesu a souvisejících nákladů a potenciálních rizik – jsou zjiš-tění popsána v tabulce 4.

Oblast otázek Shrnutí odpovědí

Popis procesu

Z hlediska funkčních požadavků a správy informací by měly být zaznamenány následující klíčové otázky:výsledky výzkumu (původci / autoři, datum oznámení výsledku, vlastníci, odkazy na související právní ochranu)právní ochrana (patenty, průmyslové vzory, užitné vzory, majitelé, výrobci, datum registrace, datum zveřejnění, datum udělení / registrace, stručný popis, harmonogram s upomín-kami, právní ochrana, osoby)Pro každý záznam sledovat jeho životní cyklus a od možnosti vzniku DV přes realizaci vzniku DV, partnerství, smlouvy, dokumentaci, komunikaci a finance s tím spojené.

Vyhodnocení účinnosti procesu

Z hlediska účinnosti spojené s častým používáním je klíčová uživatelská přívětivost, snadné a rychlé použití s minimálním počtem kliknutí pro běžné operace, snadné a logické vyhle-dávání, přehledové tabulky obsahující užitečné informace, ideálně upravitelné v tabulkovém režimu, informace o propo-jených entitách, snadné umístění příloh, schopnost přidávat e-mailové zprávy.

Související náklady a možná rizika

Z hlediska nákladů je zásadní důkladně prodiskutovat a zazname-nat nabídky a získat licence / prodej (popis, datum zahájení, datum smlouvy, datum ukončení smlouvy, typ smlouvy, harmonogram přijímání plateb, ekonomický výsledek nákladů a výnosů).

Tabulka 4. Popis hlavních výsledků rozhovorů

Page 164: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

154 155

Rozhovory dále naznačují, že vlastní řešení, obchodní logi-ka a systémové požadavky jsou inspirovány stávajícími pro-fesionálními nástroji a zpětnou vazbou z intervencí. Samotné řešení je slibné zejména pro menší univerzity, které jsou však v České republice značně zastoupeny a vzhledem k množ-ství aplikovaných výstupů postačuje v současném stavu pře-devším na míru šité řešení.

Na základě rozhovorů musí účinné nástroje pro řízení pře-nosu technologií splňovat tyto požadavky:

• Registrace průmyslových práv / databáze s vyhledávací maskou;

• Databáze vlastních průmyslových práv od jejich vzniku až po ukončení;

• Sledování termínů a e-mailová oznámení;• Monitorování všech důležitých událostí s uživatelsky

nastavitelným postupem;• Tvorba tištěných šablon (reportů a oznámení);• Vytváření statistik o provedených činnostech;• Sledování a plánování nákladů souvisejících s ochranou

průmyslového vlastnictví.

Za účelem obsažení výše uvedených bodů jako nutných pro vhodné SW řešení byly analyzovány požadované soft-warové funkce zejména z hlediska struktury dat. Na základě této analýzy byl vytvořen základní datový model, z něhož byl vytvořen tzv. diagram tříd popisující vztahy a dědičnost mezi jednotlivými modelovými entitami, jak je znázorněno na obrázku 18. Ústřední entitou ve schématu třídy je entita „protectionCase“, která představuje samotný případ práva duševního vlastnictví (IPR). Tato ústřední entita má závaz-né vztahy s jinými modelovými entitami, které konkrétněji specifikují případ ochrany. Jedná se o subjekty vynálezce, fa-kulty a subjekty registrace případu a aplikace případu. Vel-mi důležitou entitou jsou stavy a stavové stroje, které imple-mentují obchodní logiku případu ochrany.

Page 165: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

155

Obrázek 18. Diagram tříd vztahu a dědičnosti mezi entitami modelu (Krejcar et al., 2020)

V diagramu třídy není zapomenuta ani entita představující uživatele. V dalším kroku byl analyzován obchodní model případu právní ochrany. Pro počáteční analýzu byly k řešení případů IPR použity existující univerzitní dokumenty. Toto je důležitý krok pro analýzu dostupných vhodných SW ře-šení na trhu. Výsledkem analýzy byl stavový model přípa-du právní ochrany. Tento model popisuje jednotlivé stavy případu a jednotlivé přechody mezi nimi. Stavový model tedy představuje základní obchodní logiku softwaru a lze ho také rozdělit do několika dílčích procesů. V rámci definice obchodní logiky byly také definovány základní kompetence, které jsou v nejjednodušším případě rozděleny mezi vyná-lezce případu právní ochrany a oddělení pro řešení případu právní ochrany (zpravidla KTT).

Vlastní stavy jsou řešeny jednotlivými procesy, jak je zná-zorněno na obrázku 19. Stavy v „Process-Creation“ mapují vstup nového případu do systému. Protože samotný případ ochrany vyžaduje mnoho údajů a příloh, bylo by nepohodl

Page 166: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

156 157

Obrázek 19. Procesy stavového modelu

né žádat vynálezce v jediném kroku o zadání všeho potřebné-ho. Obchodní logika tedy musí umožnit případ nového DV, který bude do systému zadán, i když neobsahuje všechny po-třebné informace. Následně může vynálezce do systému volně přidat další potřebná data. Když jsou splněny všechny pod-mínky pro podání případu u úřadu, případ přejde do stavu „Proces – vyplněno“. I v této fázi může být vynálezce stále upravován. Vynálezce má možnost odkazovat případ na „Proces – ověření“, jak je znázorněno na obrázku 20.

Obrázek 20. Stavy procesu „Proces – vytvoření“

Page 167: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

157

V procesu validace, jak je znázorněno na obrázku 21, ma-pují stavy postupu schvalování případu právní ochrany. Nej-dříve pověřený úředník zkontroluje formální aspekty případů a přiložené dokumenty. Dalším krokem je hledání podobných řešení daného případu. V případě, že jsou ve vyplněném for-muláři detekovány některé chyby, může být případ vrácen vynálezci k aktualizaci. Opravený případ se vrací na začátek validace. Po absolvování procesu „Proces – ověření“ musí být případ schválen zástupcem odpovědné fakulty. Tento proces mapuje průběh schvalování prostřednictvím vedení fakulty, které má příležitost vyjádřit se k jednotlivým případům a následně je schválit, či zamítnout. V poslední části obchod-ní logiky je postup při skutečném předložení věci namapován příslušným orgánům. Software vygeneruje příslušné doku-menty potřebné k podání případu u úřadu (zpravidla UPV). Následně je sledován postup podání, včetně situace, kdy úřad případ vrátí s připomínkami a jejich opravou.

Všechny procesy, jejich stavy a podmínky přechodu jsou v ide-álním případě implementovány jako datové struktury v databá-zi. Tím je zajištěna jejich variabilita a možnost změny procesu. Zajištěna tím bude vysoká robustnost systému z hlediska ob-chodní logiky a možnosti přizpůsobení, včetně situace, kdy úřad vrátí případ s připomínkami a opravou těchto připomínek.

Obrázek 21. Stavy procesu „Proces – ověření“ důležité pro dosažení ověřené formy každého případu DV

Page 168: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

158 159

Následně byly ostatní procesy vyhodnoceny a aktualizo-vány do stavového modelu, který vytvořil přesné shrnutí požadavků, které pak musí být splněno SW řešením, jež lze vybrat z dostupných komerčních SW řešení.

12.3 Přehled dostupných SW řešeníPrvním řešením, o kterém je vhodné se zmínit, je TM Cloud. SW řešení správy ochranných známek a duševního vlastnic-tví, které bylo vytvořeno v roce 2011 ve Spojených státech, umožňuje přístup odkudkoli na světě (TM Cloud, 2020). Nabízí údaje o ochranných známkách, aktualizace stavu v databázi US Patent and Trademark Office (USPTO) a pro-vádí audity v přibližně 175 jurisdikcích (USPTO, 2020). Typy informací, které lze najít, zahrnují doménová jména, vyhle-dávače, autorská práva, spory a patenty. Tento software pra-videlně používají právnické firmy a právní oddělení, která v rámci společností existují, pro řešení ochrany DV pomocí ochranných známek, patentů a dalších podobných způsobů. Aplikace je řešena jako cloudová, tedy pro své uživatele časově i nákladově efektivní a přístupná odkudkoliv, kde je pokrytí internetem, a s aktuálními informacemi. Toto řešení je zároveň jedno z nejpoužívanějších a nejpopulárnějších, která existují (TM Cloud, 2020).

Druhou možností je řešení Inteum, které bylo vyvinuto již v roce 1992. Tento software pro správu DV v zásadě zahrnuje řadu inovací. Jde nad rámec správy pouze ochranné známky nebo autorských práv a pokrývá mnohem více. Je to systém řízení inovací v pravém slova smyslu. Jedná se o webové ře-šení, které v případě potřeby umožňuje rychlý přístup. Data lze snadno sestavovat a spravovat a zprávy z nich lze genero-vat i bez připojení. Zajímavou vlastností je schopnost podni-ků žádat o vlastní programové úpravy – tedy customizované řešení. To umožňuje řešit specifické potřeby a potvrzuje my-šlenky předložené Gargate a Momaya, že řešení musí dávat smysl koncovým uživatelům, kteří ho budou implementovat, tj. musí být přizpůsobeno prostředí, pro které je vytvořeno. Inteum je jako TM Cloud široce používané řešení na trhu (In-teum, 2020; Gargate a Momaya, 2018; TM Cloud, 2020).

Page 169: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

159

IPzen Professional byl vytvořen právníky a běží prostřed-nictvím cloudové platformy. Umožňuje jim vytvářet faktury, spravovat případy, ochranné známky a další. Francouzská společnost vyvinula SW v roce 2008, přičemž má několik klíčových funkcí, díky kterým je vynikající volbou v oblas-ti správy duševního vlastnictví. Jeho jednoduché rozhraní umožňuje snadné použití. Funkční a obchodní síla řešení spočívá v jeho rozsáhlé a snadno proveditelné parametri-zaci. V tom umožňuje sladění jednoduchosti se složitými organizačními procesy společnosti, zahrnujícími několik až mnoho přispěvatelů. Modulární struktura řešení poskytuje flexibilitu pro přizpůsobení funkčního rozsahu konkrétním obchodním potřebám. Pokud by se obchodní potřeby postu-pem času vyvíjely, je rozšiřování možné bez problémů (IP-zen, 2019).

About Innovation je další nástroj, který právníci často pou-žívají a jenž je speciálně navržen pro správu DV. Byl vyvinut sice až v roce 2017 ve Francii, ale rychle si vytvořil svůj vlastní prostor na trhu. Umožňuje uživatelům spravovat dokumen-ty, termíny, portfolia DV, sledování patentů, obnovovacích poplatků a dalších. Specializované služby jsou k dispozi-ci prostřednictvím softwaru jako model služby (SaaS) a lze je snadno používat přes internet. Jedná se o platformu pro spolupráci, která umožňuje organizacím snadno replikovat jejich fungování, takže jejich skutečné cíle lze řešit dle aktu-ální potřeby. Rozhraní je velmi snadno použitelné a přichází s vizuálními nástroji nezbytnými k řádné práci. Data DV mo-hou být využívána tak, aby portfolio a strategie byly snadno rozšířeny pro lepší výsledky (About Innovation, 2020).

FoundationIP byl vyvinut společností CPA Global, jednou z nejstarších společností daného rámce na trhu. Používá ji více než 600 firem po celém světě, což z něj dělá etablované řešení. CPA Global sám byl vytvořen v roce 1969 ve Velké Británii a během let se vyvinul do webového řešení. Foun-dationIP byl vyvinut s konkrétním cílem umožnit lidem pra-cujícím na operacích DV lépe spravovat duševní vlastnictví. Zavádí také platformu SaaS, která má schopnost pomáhat uživatelům snižovat náklady, snáze řešit rizika, zlepšovat

Page 170: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

160 161

spolupráci a zvyšovat efektivitu. Platforma byla vytvořena po výzkumu, který zahrnoval vhled do fungování advokát-ních kanceláří a právních oddělení. Mezi mnoha řešeními, která nabízí, mohou uživatelé spravovat dokumenty, doko-vání, termíny, portfolia DV a další. Řešení je aktualizová-no v reálném čase a zahrnuje jurisdikce Úřadu pro patenty a ochranné známky (CPA Global, 2020).

Společnost GMV vyvinula SW IDEAS, který pomáhá se správou DV po celou dobu jeho životního cyklu. To zname-ná, že je schopen pomoci s řízením na každém kroku. Pro-dukt byl vytvořen s ohledem na vynálezce a inovátory – ať už jde o jednotlivce nebo společnost. Je dostatečně flexibilní, aby byl schopen reagovat na různé potřeby uživatelů, kte-ří jej využívají ke správě svých DV. GMV byl vytvořen ve Španělsku v roce 1984, což znamená, že má za sebou desítky let zkušeností. Uživatelé mohou toto řešení použít ke sprá-vě termínů, dokování, dokumentů, portfolií, zveřejňování informací, patentů, obnovení a dalších. Software umožňuje přizpůsobení tak, aby bylo možné řešit specifické potřeby. Prostřednictvím mnoha šablon, které software již obsahuje, je zároveň snadné vytvořit řešení šité na míru (IDEAS, 2020).

Symphony od MaxVal Group je software nasazovaný před-ními společnostmi na světě včetně farmaceutických společ-ností, technologických firem, vývojářů zdravotnických zaříze-ní a dalších. Jedná se o cloudovou službu, kterou společnost představila v roce 2016 (i když samotná MaxVal Group byla vytvořena již v roce 2004). Umožňuje lepší pracovní postupy a přístup k celosvětovým patentovým informacím. Uživate-lé mohou pomocí této služby spravovat dokování, termíny, dokumenty, portfolia a další. Rozhraní je snadno použitelné a nabízí několik způsobů pořizování dat pro vytváření sestav a sledování informací, na kterých záleží (MaxVal, 2020).

Další aplikací je Anaqu. Umožňuje společnosti, která ho nasadí, získat konkurenční výhodu tím, že pomůže zajistit moderní řešení otázky duševního vlastnictví. Rozšiřuje ino-vace, umožňuje ochranu a pomáhá rozvíjet přehled, který společnost potřebuje, než učiní rozhodnutí o DV. Software spojuje několik aspektů IPM propojením spolupráce, wor-

Page 171: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

161

flow, dat, dokování a analýz předmětu DV. Anaqua je v pod-statě platforma SaaS umožňující plynulejší práci. Společnost má také tým odborníků na DV, který pomáhá vytvořit proces zajišťující přesná data pro každé přijímané rozhodnutí. Pro mezinárodní klienty je software dodáván s lokalizovanou pomocí a podporou – Anaqua pracuje ze šesti zemí po celém světě (Anaqua, 2020).

Thomson IP Manager cílí na pomoc osobě nebo podniku spravovat jejich portfolio DV. Software lze používat vzdá-leně. Služba je vybavena podporou v případech zmatenosti uživatelů nebo potřeby více informací o dané funkci. Jedná se však o jedno z dražších řešení nacházejících se na trhu, není proto vhodné pro jednotlivce, resp. pro ty, kdo nemají žádné velké finanční prostředky. Software je také vybaven nástroji pro podávání zpráv (reporting), které šetří čas a tvoří zprá-vy nákladově efektivním způsobem. Užitečné funkce, jako je funkce Global Change, umožňují uživatelům přepínat reži-my, pokud pracují s větší společností. Jediným nedostatkem je, že tento software může být pro některé uživatele trochu komplikovaný a pro KTT univerzit není přiměřeně jednodu-chý ve vztahu k použití i běžnými zaměstnanci univerzity pro podávání oznámení (Thomson IP Manager, 2017).

Poslední vybraný software je Derwent Innovation. Byl vy-tvořen společností Clarivate Analytics a obsluhuje více než 40 000 uživatelů. Klientelu, se kterou tento software pracuje, tvoří jak lidé, kteří inovují a vytvářejí nové věci, tak i práv-níci, kteří pomáhají tvůrcům spravovat jejich duševní vlast-nictví. Tento software může uživatelům pomoci posoudit patentovatelnost, podpořit soudní řízení proti porušení pa-tentů, pomoci se zpeněžením patentů, zmírnit riziko jejich porušení a pomoci vyhodnotit konkurenci. Pomáhá uživate-lům vytvářet úplný obrázek o tom, na čem pracují. Uživatelé se mohou podívat na celosvětová patentová data nebo získat další informace v indexu světových patentů. Tento software má kompletní řešení, pokud jde o využití síly duševního vlastnictví (Derwent Innovation, 2020).

Přehled nejžádanějších a standardních funkcí vybraných soft-warových řešení pro správu DV je uveden v následující tabulce.

Page 172: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

162 163

Tabulka 5. Vybraná SW řešení pro správu duševního vlastnictví s hlavními funkcemi

88

Vývojář

TM cloud

Inteum

Harbor Technologies

About innovation

CPA Global

GMV

MaxVal Group

Anaqua

Thomson IP Manager

Derwent Innovation

Náz

ev S

W

TM cloud

Inteum

IPzen Professional

About innovation

FoundationIP

IDEAS

Symphony

Acclaim IP

Thomson IP Manager

Derwent Innovation

Zákl

adní

ce

na [U

SD /

měsíc]

100

- -

229

- -

- -

- -

Vlastnosti produktu

Sprá

va

info

rmac

í -

XX

X X

X X

X X

X

Sprá

va

port

foli

a D

V

X X

X X

X X

X X

X X

Sled

ován

í oc

hran

ných

zn

ámek

X

X X

X X

X -

- X

X

Sprá

va

termínů

X X

X X

X X

X -

XX

Dok

ovac

í M

anag

emen

t X

X X

-X

X X

-X

X

Sprá

va

dokumentů

X

X X

X X

X X

X X

X

Page 173: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

163

Sled

ován

í pa

tent

ů X

X X

X X

X X

X X

X

Říz

ení

obno

vy

X X

X X

X X

X X

X X

Sprá

va

výda

-X

X X

X X

X X

X X

Poče

t už

ivat

elů

100–

499

1–10

00 +

1–

1000

+

1–10

00 +

1–

1000

+

1–10

00 +

2–

1000

+

1–10

00 +

1

000+

-1

000

+

řešení

Web

řeše

X X

X X

X X

X X

X X

Loká

lní

inst

alac

e X

X -

- -

- -

- -

-

iOS

- -

- -

- -

- -

- -

And

roid

-

- -

- -

- -

- -

-

Tabu

lka

5. V

ybra

ná S

W ře

šení

pro

sprá

vu d

ušev

ního

vla

stni

ctví

s hl

avní

mi f

unkc

emi

Page 174: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

164 165

Některá z těchto řešení nabízejí podobné nástroje nebo služby, což je pochopitelné, protože jsou zaměřena na po-dobné výsledky. Některá řešení se však ukázala jako vyni-kající díky některým funkcím, které jsou buď lepší než ostat-ní, nebo v jiných prostě chybí. Existují řešení, která dávají větší smysl, protože pocházejí od společností s desetiletými zkušenostmi v porozumění a manipulaci s podnikovým pro-středím, a od dalších, které pochopily, jak je třeba digitální nástroje formovat, aby se vypořádaly s rychle se vyvíjejícími potřebami naší doby.

12.4 Silné a slabé stránky dostupných aplikacíV souhrnu jsou výsledky literární rešerše, rešerše SW řešení a rozhovorů zaměřených na zpětnou vazbu k navrhované-mu modelu v kontextu současné obchodní praxe popsány v tabulce 6.

Vlastnosti Silné stránky Slabé stránky

Funkčnost Inteum, FoundationIP, Thomson IP Man-ager, Derwent Innovation, Acclaim IP TM cloud

Spolehlivost Inteum, Derwent Innovation, Acclaim IP

Údržba Thomson IP Manager Inteum, IPzen, Derwent Innovation

Uživatelská zkušenost Acclaim IP, TM Cloud, About Innovation

IPzen, Inteum, Foun-dationIP, Thomson IP Manager

Správa termínůInteum, IPzen Professional, Founda-tionIP, IDEAS, Thomson IP Manager a Derwent Innovation

Acclaim IP

Dokovací management

Inteum, IPzen Professional, Founda-tionIP, IDEAS, Thomson IP Manager a Derwent Innovation

Acclaim IP, About Innovation

Ochranné známky

Inteum, IPzen Professional, Founda-tionIP, IDEAS, Thomson IP Manager a Derwent Innovation

Acclaim IP, About Innovation a Symphony

Tabulka 6. Vyhodnocení SW řešení v rámci kvalitativního rozhovoru

Z výše uvedeného textu v tabulce 6 a na základě defi-novaných požadavků kanceláří pro transfer technologií vysokých škol je zřejmé, že jedním z nejkritičtějších prob-lémů, které musí SW řešit, je „Správa termínů“. Druhým

Page 175: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

165

nejdůležitějším problémem je správa dokování a pohodlné ukládání souvisejících dokumentů. Vzhledem k tomu, že KTT vysokých škol musí spravovat ochranné známky z uni-verzitních log a dalších, je tato správa také vyžadována. Na základě shrnutí nejsou tyto podmínky splněny společností Acclaim IP od Anaqua, About Innovation a Symphony ze sk-upiny MaxVal. Vzhledem ke složitosti úkolů univerzitního KTT musí být zveřejňování informací také řešeno případy DV. Protože se také jedná o nutný požadavek, musíme vy-loučit i řešení TM Cloud SW (MaxVal, 2020; TM Cloud, 2020; Anaqua, 2020; About Innovation, 2020).

Zbývající vybraná SW řešení (Inteum, IPzen Professional, FoundationIP, IDEAS, Thomson IP Manager a Derwent In-novation) jsou formálně přijatelná jako potenciálně vhodná. Inteum SW má skvělou zákaznickou podporu a schopnost vytvářet nové šablony v portálu vynálezce. Nevýhodou je podpora pouze prohlížeče Internet Explorer, protože na uni-verzitách je zpravidla preferován a užíván prohlížeč Google Chrome. Někteří uživatelé také hlásí problémy při poku-su o aktualizaci starších „legacy“ souborů, což je obtížné či skoro nemožné, protože to vytváří kritické chybové zprá-vy. Analytika není příliš uživatelsky přívětivá a informace o nápovědě jsou příliš technické na to, aby se daly sledovat. Nejproblematičtější je však skutečnost, že v návrhu existuje mnoho předpokladů, které se nevztahují na všechny institu-ce, takže v případě procesů specifických pro univerzitu exis-tuje komplikace, pokud jde o plynulost pracovního postupu zpracování (Inteum, 2020).

Druhým možným řešením je IPzen, které je snadno do-stupné odkudkoli. Problém je na úrovni požadovaných zna-lostí uživatelů, protože tento software není snadné se naučit. Zkoušení a integrace každé nové osoby na všech úrovních tohoto systému zabere hodně času (IPzen, 2019).

FoundationIP má schopnost vytvářet komplexní zprávy, které jsou velmi užitečné v praxi univerzitního KTT, a urych-lit proces přípravy na každé setkání s potenciálními průmys-lovými partnery / zákazníky. Uživatel však musí být pokroči-lý, aby ho ocenil a využil jako užitečný nástroj. Foundation IP

Page 176: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

166 167

není totiž vůbec intuitivní. I po roce používání a po nějakém tréninku je používání stále obtížné. Trvá dlouho, než přijde uživatel na to, jak se navigovat v systému. Neškolení uživate-lé, například potenciální vynálezci univerzitních akademiků, jej nebudou moci použít, což je velmi problematické. Existuje také mnoho případů týkajících se častého selhání a načítání mezi obrazovkami trvá dlouho (CPA Global, 2020).

Pro Thomson IP Manager jsou výhodou především funk-ce dokování a správy aktiv a také jeho vzdálená dostupnost, což je dobré pro uživatele, kteří hodně cestují, jako jsou často akademici. Problémem je opět nekompatibilita procesů s to-kem univerzity, kde jsou procesy SW přednastaveny, takže tuto funkci nelze použít. Navíc toto řešení obsahuje mnohem více funkcí, než kolik potřebují univerzitní KTT, takže cena je za požadované definované potřeby relativně vysoká (Thom-son IP Manager, 2017).

Posledním možným a vhodným SW řešením je Derwent Innovation, umožňující spolehlivější soubor rozhodnutí, po-kud jde o DV, a to díky použití vědecké literatury, globálních patentových údajů a obchodních dat – to vše je spojeno se silnou analytikou a snadnými nástroji pracovního postupu. Jedná se o velmi silné a komplexní řešení, které je nejlepší. Jediným negativem je mimořádně vysoká cena, kterou nelze považovat za smysluplnou ani na středně velké univerzitě (Derwnet Innovation, 2020).

V neposlední řadě je kritériem pro výběr vhodného SW cena řešení pro firmu nebo univerzitu. Potřeby KTT firmy a univerzity jsou založeny na účelu kanceláře KTT v tako-vé konkrétní instituci. Firma na rozdíl od univerzity může podpořit KTT podstatně více penězi, protože DV je jednou z nejcennějších vlastností firmy; proto je význam SW řešení pro správu DV velmi vysoký. Univerzitní případ je odlišný, protože účelem univerzity není pouze přenos technologií, ale také přenos znalostí a reklama jakékoli schopnosti či přínosu pro společnost. Konečné rozhodnutí o výběru SW řešení je tedy značně ovlivněno finančním rozpočtem. Běžné je pou-žívání proprietárních řešení, jako jsou Microsoft (MS) Dyna-mics, nebo dokonce MS Excel, jež jsou používány místo spe-

Page 177: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

167

ciálních SW řešení diskutovaných výše v tomto článku. Tato skutečnost je dána reálným počtem případů DV v univerzit-ním KTT, kde se provádí pouze několik reálných případů za rok. Z tohoto konkrétního hlediska můžeme návrh Acclaim IP z Anaqua a FoundationIP pro univerzitní KTT doporu-čit jako dobrou volbu za rozumné finance, i když nesplňují všechna kritéria, jako je ochranná známka nebo dokování, jako je tomu v případě Acclaim IP. Foundation IP je webový server G2 používaný 42 % společností, které odpověděly na recenzi. Na druhé straně je softwarové řešení Inteum použí-váno celosvětově 46 % vysokých škol.

Řešení, která tato kapitola nastínila, vycházejí z existujících technologií. Z této kapitoly je zřejmé, že řada životaschop-ných možností je na bázi SaaS nebo cloudu, což znamená, že je lze vzdáleně připojit a nabídnout globální řešení. V dnešní silně konkurenční době je tak naprosto nezbytné, aby systém správy DV fungoval v celosvětovém měřítku podle potře-by. Každé současné řešení má určitá omezení pro specificky definované požadavky, a to zejména tam, kde je upřednos-tňován omezený rozpočet. a soulad se specifickými procesy na úrovni univerzity stávajícího procesu DV. Z tohoto dů-vodu je nutné definovat specifickou rovnováhu mezi několi-ka parametry tak, aby bylo možné nalézt vhodné SW řešení. Těmito parametry, a to od nejdůležitějších pro studované případy až po nejméně důležité, jsou:

• Hodnota SW řešení a dodržení limitu rozpočtu;• Splnění povinných činností a odpovědností vedoucích

KTT na základě analýzy procesů (jak je uvedeno v části 4);• Reprezentace univerzitního know-how pro společnosti,

zákazníky, společnost (reporting);• Možnost aktualizace SW řešení pro specifické potřeby

univerzity.

12.5 Ukázka SW aplikaceSW Aplikace IPP (Intellectual Property Pipeline) je provo-zována v datovém centru Univerzity Hradec Králové a je dostupná skrze zabezpečený protokol https na doménové adrese: https://ipp.uhk.cz/

Page 178: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

168 169

Obrázky 22–27 nabízejí pro lepší pochopení screenshoty vybraných komponent. Níže je zobrazený seznam kompo-nent, které jsou dostupné uživatelům po přihlášení nehledě na to, jaká mají oprávnění. Oprávnění samotná jsou defi-nována v několika úrovních, tak jak je viditelné na obrázku níže, kde:

• zelená značí původce (Originator), který zadává zpra-vidla první informaci do systému a dále spolupracuje s KTT na tvorbě podkladů případu právní ochrany;

• azurová označuje schvalovatele (Approver), který je zpravidla na fakultní úrovni v pozici děkana či pověře-ného gesčního proděkana. Jeho rolí je především schva-lování podaných oznámení o vzniku případu právní ochrany;

• žlutá (Supervizor) je rolí pracovníka KTT, který je dohlí-žitelem případu právní ochrany, ale i hybatelem v rám-ci procesu, tedy procesuje posun do dalších úrovní pro-cesu právní ochrany.

• červená barva představuje pracovníky podpůrné admi-nistrativní a procesní z KTT, kteří doplňují případy, ko-munikují s původci i se supervizorem a externími pra-covišti UPV či firemní klientelou a připravují podklady pro jednání za účasti původců a supervizora KTT.

Obrázek 22. Role uživatele

Page 179: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

169

Vzhledem k informativnímu charakteru následujícího textu je popsáno ovládání, nikoliv však principy procesu KTT.

Obrázek 23. Seznam případů

Seznam případů, které jsou na stránce viditelné, je seřazen do předem definovaných sloupců s danými názvy a obsa-hem jako:

Title: Název daného případu právní ochrany tak, jak je uveden např. na stránkách UPV (Úřad průmyslového vlastnictví)

Type: Tato položka představuje typ právní ochrany tak, jak je možné jen chránit a podávat na UPV či USPTO (pa-tentový úřad USA) či EUIPO (patentový úřad EU) a může nabývat variant:

• Patent;• Užitný vzor;• Průmyslový vzor;• Ochranná známka;• Software atd.

State: Jedná se o stav daného případu právní ochrany, který může nastat, tedy:

• Submitted / podaná přihláška (např. patentová žádost na UPV)

• Published / publikovaný patent evidovaný v UPV/EUI-PO/USPTO atd. Situace však může nastat ve dvou pří-

Page 180: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

170 171

padech. Tedy publikovaný patent či užitný vzor před udělením (původce jako tvůrce nápadu může chtít zveřejnit patentovou žádost před udělením a také před uplynutím standardní doby, po které je patentová při-hláška standardně uveřejněna) a po udělení (tedy záro-veň se stavem Granted)

• Granted / udělený patent evidovaný v UPV/EUIPO/USPTO atd.

Internal Case: Jedná se o číslo, které je zpravidla přiřazeno případu právní ochrany po podání žádosti na příslušný pa-tentový úřad, např. PV 2020-240 značí 240 Přihlášku vynále-zu v roce 2020.

IPC Code: Každý případ právní ochrany typu patent/vyná-lez či užitný vzor je možné zařadit do nějaké technicko-vědní oblasti, která je definovaná kódem IPC (International Patent Classification), který je definován od roku 1976. Novější je pak členění dle CPC (Cooperative Paten Classification), které nicméně není všude ve světě používané (je dáno spoluprací EPO a USPTO) a nezahrnuje všechny případy právní ochra-ny. Výhodou tohoto IPC členění je rychlé filtrování oblastí, které uživatele zajímají – např. pro rychlé představení port-folia dané organizace.

Originator: Český původce je seznam osob podílejících se na vzniku případu právní ochrany tak znatelným způsobem, že mají právo na podíl na tomto případu. Tento podíl je de-finován smlouvou mezi původci, kde je procentuálně vyjád-řen. Dle tohoto podílu jsou následně děleny např. podíly na zisku z prodaných licencí, tedy komercializace obecně.

Faculty: Česky fakulta – je předdefinována jako součást univerzity a lze ji vybrat z rozbalovacího menu. Obecně se může jednat o jakoukoliv součást dané organizace, která je nějak definována ve struktuře organizace. V českých pod-mínkách je specifické, že univerzita má jedno IČO, tedy práv-ně (navenek) jedná jako jedna organizace, nicméně vznik případů právní ochrany se zpravidla děje na součástech (fa-kultách) a ty také vznik takových případů finančně zaštiťují, ale mají také podíl na zisku z komercializace, zpravidla reali-zované prostřednictvím univerzitního KTT.

Page 181: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

171

Seznam aktuálně viditelných položek na obrazovce Cases (Případy) však není konečný, ale obsahuje další pole viditel-né po kliknutí na řádek vybraného případu právní ochrany, jak je vidět na dalším obrázku, kde je možné zvolit požado-vaný případ a ten se ihned rozvine v pravé části obrazovky.

Obrázek 24. Seznam případů - zobrazení vybraného případu

Takto vybraný aktivní případ je možné po výběru ikony editace v horním rohu editovat a zadávat tak už zmíněné položky, jako jsou název, přidělené IPC kódy, typ případu (patent, užitný vzor a další), vybrat fakultu dané univerzity (případně součást), původce a další. Typ a fakulty jsou vy-bírány z rozbalovacího menu na základě předem definova-ných rámců v backendu aplikace.

Kromě uvedených parametrů je možné dále doplňovat:• Creating date: datum vytvoření případu;• Submission Date: datum podání případu právní ochra-

ny na příslušném patentovém úřadě (UPV, EUIPO, USPTO atd.);

• Publishing date: datum zveřejnění podané přihlášky (published) bez ohledu na stav případu – tedy jestli je např. patent udělený (granted) či zveřejněný před udělením;

Page 182: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

172 173

• Award date: datum udělení patentu patentovým úřadem – tedy změna stavu na Granted.

Obrázek 25. Editace případu

Níže je v detailu patrné rozbalovací menu pro výběr typu případu v editaci daného případu právní ochrany.

Obrázek 26. Editace případu - výběr typu

Page 183: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

173

Níže je ukázán detail dalších polí jako Abstract a Abstract in English. Jedná se o dvě mandatorní pole, jejichž vyplnění je nutné a jež plně koresponduje s podanou žádostí o patent či např. užitný vzor.

Obrázek 27. Editace případu - abstakt

Celé SW řešení IPP je řešeno dvojjazyčně tak, aby nemuse-la být nutně přepínána druhá varianta (česká/anglická), ale aby bylo maximum informací (popisů polí) již jasně identifi-kovatelných. Samozřejmostí je nicméně oddělní speciálních polí pro anglickou verzi, jak je vidět právě na obrázku výše, kde je anglická verze abstraktu.

Page 184: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

174 175

13 VE SVĚTĚ TO JEDE

Spoluautoři kapitoly: Carlos Encinas (Skysong Innovations, www.skysonginnovations.com) a Miguel Estruch Soler (Viro-mii Innovation SL, www.viromii.com)Naše vyvíjející se globální společnost na konci 20. století a za-čátku 21. století čelí neustále se měnícímu prostředí. Význam-ným momentem pro překonávání různých překážek a příleži-tostí, které tyto tendenční změny přinášejí, jsou právě zejména inovace. Nejenom v naší republice je již řadu let věnována velká pozornost zvyšování inovačních kapacit a rozvíjející se třetí roli univerzit a akademického prostředí a jejich následné-ho propojování směrem k aplikačním garantům, uživatelům těchto výsledků. Tyto výsledky mají za cíl zvyšovat konku-renceschopnost společnosti, zlepšovat život společnosti a na druhou stranu přinášet i dobré renomé a finanční prostředky směrem k akademické instituci. Podařilo se nám shromáždit úspěšné příklady propojení univerzitních či akademických výsledků vůči aplikační sféře realizované v různých státech, které společnosti nejenom těchto zemí ženou vpřed.

13.1 Příklad z Universiti Teknologi MalaysiaMalajsie je jednou z nejrychleji se rozvíjejících zemí v jihový-chodní Asii. Z ekonomického hlediska se stále více zvyšuje zájem o obchodování s touto zemí. V posledních letech, velmi intenzivně pak od roku 2014 přikročilo ministerstvo školství v Malajsii k transformaci či reformě vzdělávacího systému a ruku v ruce s ním i ke změně pojetí univerzit z tradičních výzkumných a vzdělávacích institucí na univerzity, které spolupracují s apli-kační sférou a motivují tak své vědecké pracovníky k aktivnímu přístupu v tomto směru a předně k uplatnění svých výsledků vůči komerční sféře. Dochází tím přirozeně ke zvyšování pově-domí o akademické sféře a tím se zlepšuje i její postavení mezi významnými hráči nejen v regionu, ale i za jeho hranicemi, stejně jako se zlepšuje větší konkurenceschopnost v rámci trhu.

S tím souvisí i zavedení odměňování vynálezců / původců interně v rámci každé akademické instituce a dále založení

Page 185: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

175

center transferu technologií, která spolupracují a aktivně vy-hledávají partnery pro spolupráci právě s komerční sférou. Zvýšená aktivita v oblasti ochrany duševního vlastnictví každé z univerzit již jen dokresluje tento celosvětový trend. Inovace, spolupráce, komunikace – to jsou synonyma a hlav-ní hnací motory nejen malajských místních univerzit, mini-sterstva školství a managementu na všech zmíněných úrov-ních k tomu, aby se zvýšila konkurenceschopnost zmíněných institucí, ale i celého malajského hospodářství.

„Věda a technologie jsou dlouhodobě řazeny malajskou vládou mezi priority a jejich význam roste zejména v posled-ních letech. Směry pro politiku VaVaI jsou uvedeny ve vlád-ním dokumentu Vision 2020, kde je stanoveno celkem devět výzev, z toho šest se týká VaVaI. Jako hlavní cíl je stanoven rozvoj nových znalostně náročných činností a zaměstnanos-ti v oblasti biotechnologie a informačních a komunikačních technologií, dále zlepšení znalostních, kreativních a inovač-ních kapacit země a zařazení Malajsie mezi rozvinuté země. Snahy vlády o splněni těchto cílů jsou viditelné. Během po-sledních let se výrazně zvýšil počet univerzit a výzkumných center, několikanásobně vzrostl počet výzkumných pracov-níků a zvýšily se také výdaje na VaV. Podíl HDP věnovaný na VaV je po Singapuru největší ze zemí sdružených v ASEAN. Posílení výzkumné kapacity také zvýšilo atraktivitu země pro investice nadnárodních společností. “

Vzhledem ke skutečnosti, že Malajsie patří mezi mnohoná-rodnostní a mnohonáboženské země, je třeba k dosažení jejích vědeckých a profesních cílů zdůraznit morální a duchovní as-pekty. První osnova morálního vzdělávání, které je v této zemi aplikováno, byla zavedena v roce 1983. Sestával z 16 hodnot: soucit, sebevědomí, pokora, úcta, láska, spravedlnost, svobo-da, odvaha, tělesná čistota a duševní zdraví, poctivost, pečli-vost, spolupráce, moderování, vděčnost, racionalita a veřejná duchaplnost. Osnova byla od té doby několikráte revidována.

Ve vzdělávání různorodých studentů stejně jako v dané situaci v Malajsii je důležité neustále studenty povzbuzovat, aby objevili potřebu své kultury pro výzvy globální komunity.

V současné době jde na mnohých univerzitách v Malajsii

Page 186: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

176 177

snaha o transformaci ruku v ruce s odpovídajícími změnami ve společnosti a snahami místní vlády. Ze současného pojetí univerzit především s těžištěm výzkumných univerzit s pod-nikatelským konceptem existuje posun směrem ke snaze vy-tvořit jak pro studenty, tak pro komerční/aplikační prostředí dlouhodobě atraktivní podnikatelské výzkumné univerzity s ambicí stát se světově proslulou výzkumnou univerzitou.

Na příkladu univerzity UTM (níže uvedená tabulka je patrná snaha stát se renomovanou univerzitou nejen v Malajsii a v jiho-východní Asii, ale do budoucna i světově uznávanou autoritou.

2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Udělené patenty 3 12 16 34 8 31 34 6

Patentové přihlášky 7 45 115 212 187 72 25 21

Užitné vzory 0 1 2 5 2 2 0 0

Průmyslové vzory 0 0 1 3 5 1 0 0

Ochranné známky 0 0 2 5 0 0 0 0

Tabulka 7. Průmyslově právní vlastnictví University technology Malaysia UTM (vlastní výzkum)

Malajsie si díky dlouhodobému tlaku ze strany vlády i podnikatelské sféry uvědomuje potřebnost konkuren-ceschopnosti a snaží se tak utužit svoji pozici a postavení v rámci ASEAN sdružení a zároveň vybudovat dlouhodobě dobré jméno ve světovém srovnání. Mimo jiné proto budu-je inovační centra, technologické parky, samozřejmě i cent-ra transferu technologií na podporu spolupráce akademické i komerční sféry.

Hlavní poslání těchto center je obdobné jako v jiných cent-rech transferu technologií na světě. Zejména se tedy jedná o ná-sledující činnosti: Pomáhat při správě a využívání duševního vlastnictví; Přidávat hodnotu technologiím k dosažení inova-tivních a komerčně životaschopných produktů, které vyhovují potřebám trhu pro vytváření bohatství státu; Posílit inovační kulturu, poskytnout a dlouhodobě nabízet infrastrukturu pro

Page 187: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

177

inovační kulturu, která bude účinně spolupracovat nejen v pro-středí UTM, ale i mimo něj; Pomáhat vynálezcům, inovátorům a podnikatelům při transformaci jejich produktů výzkumu a vývoje na komerčně životaschopnou komoditu; Poskytnout přístup duševního vlastnictví UTM k průmyslovým odvětvím pro využití na trhu, aby bylo zajištěno efektivní využívání uni-verzitního duševního vlastnictví; V případě zájmu provádět v souladu s postupy stanovenými v interních zásadách a před-pisech v souladu s národními zákony jednotnou a ideálně úspěšnou komercializaci. Hlavní strategií univerzit je její úspěš-né dosažení a vzájemné propojení.

Obrázek 28. Obecné schéma centra transferu technologií v Malajsii

Khademi et al. (2015) uvedl, že technologická transfero-vá centra (TTC) jsou začleněna do několika oddělení z ve-řejného i soukromého sektoru, která se zabývají výzkumem a přenosem postupů či výsledků VaV z akademické oblasti do průmyslu. Ve skutečnosti se soustředí na služby zamě-řené na znalosti v různých fázích inovačního procesu. In-frastruktura center technologického transferu má v úmy-slu být součástí technologického přenosu, který v daném kontextu nakonec spojí a zjednoduší a v neposlední řadě urychlí samotnou transakci. Proto jsou začleněny do re-gionální ekonomiky a jejich správa a řízení společností má v úmyslu zapojit zúčastněné strany z místního veřej-ného a soukromého sektoru (Barge-Gil a Modrego, 2011).

Obrázek 28. Obecné schéma centra transferu technologií v Malajsii

Khademi uvedl: „Technologická transferová centra (TTC) jsou začleněna do několika oddělení z veřejného i soukromého sektoru, která se zabývají výzkumem a přenosem postupů či výsledků VaV z akademické oblasti do průmyslu. Ve skutečnosti se soustředí na služby zaměřené na znalosti v různých fázích inovačního procesu (Khademi, et. al, 2015). Infrastruktura center technologického transferu má v úmyslu být součástí technologického přenosu, který v daném kontextu nakonec spojí a zjednoduší a v neposlední řadě urychlí samotnou transakci. Proto jsou začleněny do regionální ekonomiky a jejich správa a řízení společností má v úmyslu zapojit zúčastněné strany z místního veřejného a soukromého sektoru (Barge-Gil a Modrego, 2011).“ „Universiti Teknologi Malajsie má strategickou orientaci pro výzkum, vývoj a komercializaci, která se zaměřuje na podnikatelskou kulturu, úsilí o spolupráci a angažovanost stran mimo prostředí univerzit“ (Aziz et al., 2011).

Odměny vyplývající z komerčního využití z obecně duševního a předně z průmyslového vlastnictví se účtují a vyplácejí všem zúčastněným stranám, které účtují, jak je uvedeno a zřejmé, z tabulky. Většinově platí, že odměňování původců z příjmů zisků na licencích je děleno mezi univerzitu (obecně) a původce samotného. Nerozlišuje se pracoviště původce, příjem jde tedy na univerzitu a ta je již jistým „klíčem” přerozděluje mezi svá pracoviště či katedry. Jediná univerzita v Malajsii jako takové UTM se rozhodla pro detailnější dělení zisků, podobné stále ještě většinovému českému systému – liniově rozdělenému dle výše příjmu samotného v několika pásmech. I v českém prostředí se však toto dělení a tato motivace průběžně mění obzvláště pak v posledních dvou letech. Nicméně dělení příjmu na ostatních univerzitách v Malajsii je realizováno obecně mezi univerzitu jako celek a původce či skupinu původců samotných.

UNI Inventor Universiti Putra Malaysia 5 % 95 %

University of Malaya 60 % 40 %

Tabulka 8. Oceňování původců (Štemberková, 2015)

Ředitel

Zástupce ředitele pro

inovace

Projektová podpora IP manager Poc aktivity

Zástupce ředitele pro

komercializaci

Inkubační programy P.R.

Page 188: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

178 179

„Universiti Teknologi Malajsie má strategickou orientaci pro výzkum, vývoj a komercializaci, která se zaměřuje na pod-nikatelskou kulturu, úsilí o spolupráci a angažovanost stran mimo prostředí univerzit“ (Aziz et al., 2011).

Odměny vyplývající z komerčního využití z obecně dušev-ního a předně z průmyslového vlastnictví se účtují a vyplá-cejí všem zúčastněným stranám, které účtují, jak je uvedeno a zřejmé, z tabulky. Většinově platí, že odměňování původců z příjmů zisků na licencích je děleno mezi univerzitu (obecně) a původce samotného. Nerozlišuje se pracoviště původce, příjem jde tedy na univerzitu a ta je již jistým „klíčem” pře-rozděluje mezi svá pracoviště či katedry. Jediná univerzita v Malajsii jako takové UTM se rozhodla pro detailnější dělení zisků, podobné stále ještě většinovému českému systému – liniově rozdělenému dle výše příjmu samotného v několika pásmech. I v českém prostředí se však toto dělení a tato moti-vace průběžně mění obzvláště pak v posledních dvou letech. Nicméně dělení příjmu na ostatních univerzitách v Malajsii je realizováno obecně mezi univerzitu jako celek a původce či skupinu původců samotných.

UNI Inventor

Universiti Putra Malaysia 5 % 95 %University of Malaya 60 % 40 %

Tabulka 8. Oceňování původců (Štemberková, 2015)

Čistý příjem Původce Univerzita

do RM 100,000.00 90 % 10 %od RM 100,001.00 do RM 1,000,000.00 80 % 20 %

od RM 1,000,001.00 do RM 2.500.000,00 60 % 40 %od RM 2,500,001.00 a více 50 % 50 %

Tabulka 9. Oceňování původců Universiti technologi Malaysia UTM) (Štemberková, 2016)

Page 189: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

179

13.2 Ostatní země

IPI SINGAPOREIntellectual Property Intermediary (IPI) byl založen pod singapurským ministerstvem obchodu a průmyslu. IPI se zaměřuje na potřeby průmyslu a převádí své inovační cíle do specifických technologických požadavků, aby podniky mohly vyvíjet nové procesy, produkty a služby.

Tato instituce zahrnuje odborníky na technologie s odbor-nými znalostmi v širokém spektru průmyslových odvětví a dovedností, které pomáhají společnostem využít odborné znalosti za svými čtyřmi stěnami. Jejich cílem je posoudit podnikání, pomoci zaplnit mezery a odhalit velké inovační příležitosti. IPI si klade za cíl spojovat podniky se Singapu-rem a s poskytovateli řešení pro zlepšení inovačních schop-ností. V průběhu let vyvinula společnost IPI globální síť technologických partnerů a technologický trh s inovativními technologiemi z celé řady průmyslových odvětví.

Příklady dobré praxe

Vynikající příklady partnerství mezi průmyslem a institu-cemi při vývoji inovativních a integrovaných řešení pro zlep-šení produktivity a procesů.

Perkutánní nefrolithotomie (PCNL) je komplikovaný proces odstraňování velkých nebo složitých ledvinových kamenů a obvykle se provádí zkušenými chirurgy. Díky perkutánnímu přístupu (tzv. PAKAD) se jedná o inovaci vyvinutou týmem na Institutu technického vzdělávání (ITE), operace je výrazně jednodušší, bezpečnější a kratší. Zařízení používá přesné technické mechanismy pro zarovnání jehly s cílem, zajišťuje vyšší přesnost a snižuje riziko komplikací při chirurgickém zákroku a následně i v období zotavení.

ITE poprvé předvedla prototyp PAKAD na TechIn Innovati-on, vlajkové lodi IPI v oblasti technologického průmyslu a prů-myslu v roce 2013. HCMT Holdings Pte Ltd (HCMT) chtěla pokračovat ve společné spolupráci za účelem dalšího vývoje a na samotné komercializaci tohoto zařízení. Prostřednictvím

Page 190: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

180 181

Invivo Medical Pte Ltd, start-up financovaného HCMT byla PAKAD komercializována a byla podepsána licenční smlouva mezi Invivo, ITE, National University Hospital (NUH) a Nati-onal University of Singapore (NUS) v srpnu 2017.

Když se singapurská společnost, která distribuuje inteli-gentní odpadkové koše, setkala s finskou firmou, která vyrá-bí nástěnné roboty na čištění exteriérů budov s odpovídající technologií, zorganizovaly společně IPI a Helsinki Business Hub. Jejich zaměření na inteligentní produkty znamenalo, že mohly spolupracovat na výzkumu a inovacích. Inteligentní odpadkový koš odešle e-mailem nebo textovou zprávou upo-zornění čističům, když je plný. Navíc jeho interní kompaktor zhutňuje odpadky, takže zvládne až osmkrát více odpadků než obvyklé koše. Je energeticky efektivní a běží na sluneční energii. S názvem Bigbelly jsou koše již rozmístěny po celém ostrově Singapuru – v nákupních centrech a komerčních bu-dovách – a jsou zde distribuovány místní společností Terra Sol. Čističi již nemusí hlídat koše, aby zkontrolovali naplně-ní. Zároveň zhutnění samotné také zvyšuje jeho schopnost zvládnout odpadky, a tak se zvyšuje samotná jejich produk-tivita. Zároveň je tím vyřešen i sekundární problém – s ohle-dem na skutečnost stárnutí populace v Singapuru je obtížné najít pracovní sílu pro úklidové práce. Toto je problém, kde může pomoci tzv. internet věcí (IoT).

Od roku 2014 si společnost vytkla dva cíle: vytvářet inteli-gentní řešení ke zvýšení produktivity, využívat automatizaci k vyrovnání nedostatku pracovních sil u určitých pracovních míst; a navrhnout řešení s nulovým odpadem přeměnou odpadu na novou formu, která bude znovu použita v obě-hovém, tzv. cirkulárním hospodářství. Mezi další produkty společnosti Terra Sol patří drtič skla, který mele prázdné la-hve, sklenice a další skleněné nádoby na malé částice písku menší než 1,5 mm – nebo siliky. Oxid křemičitý se pak může znovu použít například pro konstrukci. Je známo, že téměř 60 000 tun skleněného odpadu za rok se zde dostává do na-šich skládek, toto chytré řešení eliminuje množství odpadu, které se vytváří. Může tak být dosaženo téměř 100% recyklo-vatelnosti skleněného odpadu.

Page 191: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

181

Spojené státy americkéSkysong Innovations je název kanceláře pro transfer tech-nologií Arizona State University (ASU). Založena byla před 15 lety. Tato kancelář je výkonně, marketingově a obchod-ně zaměřena zejména na vytváření úspěšných transferů a celospolečenského benefit, jež jsou odvozeny z přístupu v oblasti vzdělávání, dosahu, hodnocení technologií, mar-ketingu a licencování, přičemž hlavním zaměřením je další vývoj a ověření technologií. Stejně jako při hodnocení jsou všechny akceptované technologie uváděny na trh za účelem komercializace, a to buď existujícím společnostem v průmy-slu, nebo zkušeným podnikatelům, kteří by mohli mít zájem o založení nového podnikání založeného právě na těchto technologiích. Téměř sto procent veškerých nově vzniklých technologií ASU je uváděno na trh buď prostřednictvím e-mailů, webových stránek, s našimi současnými držiteli licencí nebo prostřednictvím kontaktů v průmyslu.

Prvním příkladem dobré praxe a využití tak konkrétních výsledků VaV je analýza řeči pro detekci změn ve zdraví mozku, která byla zveřejněna na fakultě ASU v září 2015 pro usnadnění klinických hodnocení. Generální ředitel společno-sti byl původně představen společnosti prostřednictvím ob-chodního mentorského programu ASU, který je k dispozici členům podnikatelských fakult.

Dalším příkladem dobré praxe je systém pro bezkontaktní detekce krevního tlaku, který byl zveřejněn kanceláří trans-feru technologií v roce 2013. Nyní jej komercializuje slibná začínající společnost se zdravotnickými informačními pro-dukty na trhu.

Třetí příklad úspěšné komercializace je ruční analyzátor me-tabolismu, který byl zveřejněn v roce 2011 a v současné době je na trhu k dispozici díky podpoře na straně zaměstnanců fakulty. Skysong Innovation pomohla společnosti s možnost-mi financování, z nichž jedna vedla k tomu, že společnost za-jistila financování prostřednictvím inovační výzvy.

Page 192: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

182 183

Švédsko RDOT je spin off založená v Göteborgu. Tato společnost po-skytuje nákladově efektivní a nízkou spotřebu technologie tištěného displeje pro IoT, senzory, balení, jednorázové zboží, lékařskou technologii, štítky elektronických polic, spotřební elektroniku, inteligentní domácí řešení a mnoho dalšího. RDOT je založen na technologii vyvinuté na Chalmers Uni-versity of Technology. Firma byla založena prostřednictvím magisterského programu Podnikání a obchodní design v Chalmers, kde jsou studenti v partnerství s výzkumníky ze stejné univerzity, výzkumníky, kteří mají vynález s tržním potenciálem. Studenti spolupracují s vědci po dobu jedno-ho roku a během ní získají studenti podporu od Chalmers Ventures, partnera VC firmy Chalmers University, který po-skytuje koučování a obchodní poradenství všem studentům v magisterském studiu a nabízí financování projektům, které mají potenciál stát se životaschopnou společností.

S tímto posláním byla společnost RDOT založena již v roce 2016. V květnu 2020 získala společnost RDOT kanadskou společnost Ynvisible, přední společnost v orientovaném a flexibilním elektronickém sektoru, která posiluje svou po-zici rozšiřováním seznamu klientů, který přináší do digitál-ního marketingu a tvorby produktů nová aktiva a rozšiřuje tým prodeje a marketingu.

IzraelYissum je technologická transferová společnost Hebrej-ské univerzity v Jeruzalémě. Založena byla v roce 1964, je 3. společností svého druhu, která kdy vznikla, a má boha-tou tradici inovací a komercializace. Prostřednictvím úsilí o identifikaci a vytvoření průlomového vědeckého výzkumu na Hebrejské univerzitě usilujeme o pokrok v komerčních řešeních nejnaléhavějších globálních výzev, kterým lidstvo čelí. Mezi známé spin-off společnosti patří Mobileye, Orcam, Collplant, Qlight a Briefcam. Obchodní partnery mají po celé zeměkouli a patří mezi ně společnosti jako Novartis, Johnson & Johnson, Mercku, informace od rozvědky Google, Boston Scientific, ICL a mnoho dalších. Od svého založení Společ-

Page 193: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

183

nost Yissum zaregistrovala 10 750+ patentů zahrnujících 3 030+ vynálezů; licencovala 1050+ technologií a vyrobila 170+ spin-off společností.

Cherry rajčata a rajčata s dlouhou trvanlivostí Cherry To-matoes jsou celosvětově nejpopulárnější koktejlové hybridy pro skleníkovou produkci se zlepšenou trvanlivostí, výtěž-ností a kvalitou. Jejich vynález zrozený z výzkumu na výro-bu rajčat s dlouhou trvanlivostí způsobil revoluci v čerstvém tržním průmyslu, a to jak uvnitř, tak na otevřených polích. Odrůda Daniela je jen jedním z příkladů nového vývoje. Ge-netický make-up kombinuje gen zrajícího inhibitoru s někte-rými vybranými polygeny pro pevnost a pomalé zrání spolu s dalšími geny vytvářejícími vysoké výnosy velkého kvalitní-ho ovoce. Od svého počátečního uvolnění byla Daniela dále vylepšena a značně se rozšířil počet zabudovaných rezistencí proti škůdcům a chorobám. Více než 15 let po svém prvním uvedení odrůdy Daniela na trh je dnes považována za jednu z předních světových skleníkových odrůd. V Evropě se stala průmyslovým standardem.

MOBILEYE VISION TECHNOLOGIES LTD. Společnost MobilEye byla začleněna za účelem vývoje a uvádění pokro-čilých produktů na trh s automatizovanými palubními systé-my asistentů řidiče. Společnost vyvinula řadu proprietárních algoritmů a referenčních platforem, které potřebují pouze jedinou videokameru pro ACC, varování při opuštění jízdní-ho pruhu a zmírnění kolizí. Pro hloubku výpočtu scény není zapotřebí více kamer, protože algoritmy MobilEye používají pokročilou metodu časové klasifikace založenou na novém přístupu strojového učení, který systém trénuje statickými a dynamickými vizuálními informacemi.

ORCAM LTD. OrCam byla založena v roce 2010 s jasným posláním – využít sílu umělého vidění k pomoci lidem se zrakovým postižením. OrCam vytvořil technologicky vy-spělé zařízení jedinečné svou schopností poskytovat vizu-ální pomoc prostřednictvím diskrétní nositelné platformy a jednoduchého, snadno použitelného rozhraní, které slouží ke zlepšení každodenního života lidí se ztrátou zraku. Or-Cam dává nezávislost. Náš tým, vyvinutý předními mozky

Page 194: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

184 185

v oblasti Computer Vision a Machine Learning, zahrnuje spe-cializovaný software, počítačové a elektroinženýry, odborní-ky na design hardwaru a prvotřídní tým služeb zákazníkům, přičemž jsme hrdi na to, že zahrnuje nevidomé, slabozraké a nevidomé členy týmu.

Page 195: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

185

ZÁVĚRŘada nadnárodních, národních i regionálních strategií a do-kumentů zdůrazňuje význam výzkumu a využívání nových poznatků a vyzdvihuje významnou roli inovací pro podporu konkurenceschopnosti a dalšího rozvoje společenského po-kroku. Odpovědné instituce a orgány se zamýšlejí nad tím, jak podpořit a zlepšit skutečné výsledky výzkumu a vývoje, které jsou financovány z veřejných zdrojů, a efektivněji im-plementovat jejich praktickou aplikaci v praxi. Shoda názoru, která mezioborově panuje, spočívá v tom, že těžiště podstaty leží v lidském kapitálu, což je klíčový prvek úspěchu.

Mezi významné klíčové osoby při procesu ochrany duševního vlastnictví na univerzitách patří především vědečtí a akademičtí pracovníci, tedy původci samotných výsledků VaV. Celý proces se však neobejde bez odborné podpory na fakultní i rektorátní úrovni, ať již v podobě odpovědné os-oby, nebo specializovaného pracoviště kanceláře transferu technologií, popřípadě tzv. rady pro komercializaci. Právě tyto osoby nejenomže posuzují z dostupných databází dosa-vadní stav techniky oznámených výsledků VaV v této oblasti, ale posuzují i uplatnitelnost těchto výsledků v rámci procesu komercializace. Tito klíčoví pracovníci sehrávají významnou roli ve spolupráci s vědeckými a akademickým i pracovníky, kterým radí a při jejich úsilí je směřují k dalším nutným kro-kům. Jsou to klíčové osoby na poli ochrany duševního vlast-nictví na univerzitách a ve výzkumných centrech. Tato role i dle aktuálně nově představené a vytvořené Inovační strat-egie České republiky do roku 2025 je ve svých devíti pilířích silně posilována a podporována, a to jak z hlediska ochra-ny duševního vlastnictví, podpory kanceláří transferu tech-nologií či pilířem start-up a spin-off firem, tak i efektivním a cíleným propojováním na firemní korporace stejně tak jako střední a malé podniky. Model efektivního řízení výsled-ků vědy a výzkumu musí být založen na znalosti klíčových osob v celém procesu, na znalosti a osvojení klíčových pro-cesů v rámci efektivního řízení transferových a znalostních technologií a v neposlední řadě na podpoře jednotlivých významných míst/segmentů ve zmíněném modelu.

Page 196: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

186 187

Z hlediska dalšího budoucího vývoje je potřeba výrazně a cíleně posilovat motivaci pracovníků v této oblasti, optimal-izovat a nadále podporovat jejich individuální rozvoj a další vzdělávání s ohledem k neustále se měnícím legislativním a hospodářským podmínkám. Dále je potřeba definovat pod-mínky a varianty dalších možností, usnadňovat administraci a ukazovat a přinášet příklady dobré praxe vzájemné koexis-tence akademické i aplikační sféry. Technologický a znalost-ní transfer pak bude výrazně přispívat k intenzivní sociální interakci a komunikaci mezi oběma sektory a stejně tak bude přispívat k efektivnímu sdílení informací mezi akademickým a univerzitním prostředím a komerčním světem.

Page 197: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

187

INFORMAČNÍ ZDROJEAbout Innovation (2020). Reinventing IP portfolio management.

https://www.aboutinnovation.com/Abraham T. (2004). Twenty-First Century Plague: The Story of

SARS. Baltimore: The Johns Hopkins University PressAbreu P.G.F. & de Castro J. M. (2010). Are we blinded by the

„traditional” intelligence cycle? Competitive Intelligence, 13(3), 18–26

Acosta, M., Coronado, D. & Martinez, M. A. (2012). Spatial Differences in the Quality of University Patenting: Do Regions Matter?, Research Policy, 41, 692–703

Anaqua (2020). Anaqua IP Management Software and Services. https://www.anaqua.com/anaqua-ip-management-soft-ware-and-services

Ankers, P. & Brennan, R. (2002). Managerial Relevance in Ac-ademic Research: An Exploratory Study. Marketing Intel-ligence & Planning, 20(1), 15–21

Arenas, J.J. & González, D. (2018). Technology Transfer Mod-els and Elements in the University-Industry Collabora-tion. Administrative Sciences, 8(2), 19

Aziz, K.A., Harris, H. & Norhashim, M. (2011). University Research, Development and commersialisation Manag-ment: A Malysian Best practice Case study. World Review of Business Research, 1(2), 179–192

Barabási, A.L. & Pósfai, M. (2016). Network Science. United Kingdom: Cambridge University Press

Barac, M. & Kukolj, S. & Antin, M. & Kukolj, D. (2015). Soft-ware support of the process of managing intellectual property. Telecommunications Forum Telfor 2015 23rd, 866–869

Barge-Gil, A. & Modrego, A. (2011). Measurement and deter-minants The impact of research and technology organ-isazation on firm competitiveness. Journal of Technology Transfer, 2011(36), 61–83

Belinko, K., Paterson, M. & Deschateles-Cullen, C. (2004). A

Page 198: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

188 189

Technology Transfer Decision Framework for Publicly Funded Research Organizations. Federal Partners in Tech-nology Transfer, Government of Canada

Borgatti, S. (2003). The Network Paradigm in Organization-al Research: A Review and Typology. Journal of Manage-ment, 29(6), 991–1013

Borgatti, S. P. & Halgin, D. S. (2011). On Network Theory. Organization Science, 22(5), 1168–81

Borgatti, S. P., Everett, M.G. & Johnson, J. C. (2013). Analyzing Social Networks. Los Angeles: SAGE

Bray, M. J., & Lee, J. N. (2000). University Revenues from Technology Transfer: Licensing Fees vs. Equity Positions. Journal of Business Venturing, 15(5), 385–392

Čada, K. (2014). Chránit / nechránit, to je otázka: Výsledky výzku-mu, vývoje, jejich ochrana a komercializace. Plzeň: ALEVIA

Čada, K. (2019). Manuál na ohodnocování duševního vlast-nictví. Praha

Caldera, A. & Debande, O. (2010). Performance of Spanish universities in technology transfer: An empirical analy-sis. Research Policy, 39(9), 1160-1173

Chang, S. (2017). The Technology Networks and Develop-ment Trends of University-Industry Collaborative Pat-ents. Technological Forecasting and Social Change, 118, 107–113

Charavay, C., Segard, S., Pochon, N., Nussaume, L. & Jav-ot, H. (2017). A New Software Program to Improve Seed Stock Management and Plant Line Exchanges between Research Laboratories. Frontiers in plant science, 8(1), 13

Chen, J., Zhao, X. & Wang, Y. (2015). A new measurement of intellectual capital and its impact on innovation per-formance in an open innovation paradigm. International Journal of Technology Management, 67(1), 1-25

Choi, J., Jang, D., Jun, S. & Park, S. (2015). A Predictive Model of Technology Transfer Using Patent Analysis. Sustain-ability, 7(12), 16175-16195

Page 199: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

189

Chung, K. H. (1987). Management: Critical Success Factors. Boston: Allyn & Bacon

Coenen, L., Moodysson, J. & Martin, H. (2015). Path Renewal in Old Industrial Regions: Possibilities and Limitations for Regional Innovation Policy. Regional Studies, 49(5), 850–865

Csank, P. (2020). Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje, Inovační vouchery: výsledky interim hodnocení pro-gramu. https://slideplayer.cz/slide/2651453/

Daněk & Partners. (2017, 27. červenec). Od podání přihlášky až po udělení evropského patent. Informační portál o paten-tovém právu, zejména o vynálezech a právech původců vynálezu a dalších subjektů. https://vynalez-patent.cz/patentovani-v-zahranici/

Derwent Innovation. (2020). Derwent Innovation. https://www.derwentinnovation.com/login/

Dirnberger, D. (2016). The use of mindmapping software for patent search and management. World Patent Information, 47, 12–20

Dodgson, M., Hughes, A., Foster, J. & Metcalfe, S. (2011). Sys-tems thinking, market failure, and the development of innovation policy: The case of Australia. Research Policy, 40(9), 1145–1156

Doleček, M. (2020). Obchodní tajemství. BusinessInfo.cz. https://www.businessinfo.cz/navody/obchodni-tajemst-vi-ppbi/?rtc=1%3Frtc%3D1

Edler, J. & Yeow, J. (2016). Connecting demand and supply: The role of intermediation in public procurement of in-novation. Research Policy, 45(2), 414–426

Edquist, C. (2011). Design of innovation policy through di-agnostic analysis: identification of systemic problems (or failures). Industrial and Corporate Change, 20(6), 1725–1753

Endsley, M. R. (2015). Situation awareness misconceptions and misunderstandings. Journal of Cognitive Engineering and Decision Making, 9(1), 4–32

ePravo.cz (2009). Podnikový vynález a právo na odměnu. https://

Page 200: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

190 191

www.epravo.cz/top/.../podnikovy-vynalez-a-pravo-na-odmenu-58683.html

Etzkowitz, H. (2003). Research Groups As ‘Quasi-Firms’: The Invention of the Entrepreneurial University. Research Pol-icy, 32(1), 109–121

Euroskop.cz (2017). Euroskop.cz – Věcně o vědě. Evropský paten-tový úřad. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8822/sekce/evropsky-patentovy-urad%20(18.%209.%202017)

Flin, R. , O’Connor, P. & Crichton, M. (2008). Safety at the sharp end: A guide to non-technical skills. United Kingdom: Ashgate

Flynn, R. (1994). NutraSweet faces competition: the critical role of competitive intelligence. Competitive Intellingence Review, 5(4), 4–7

Freeman, L. C. (1978). Centrality in Social Networks Concep-tual Clarification. Social Networks, 1(3), 215–39

Fritsch, M. & Stephan, A. (2005). Regionalization of innova-tion policy – introduction to the special issue. Research Policy, 34(8), 1123–1127

Garg, H. (2017). Confidence levels-based Pythagorean fuzzy aggregation operators and its application to deci-sion-making process. Computational and Mathematical Or-ganization Theory, 23(4), 546–571

Gargate, G. & Momaya, K. S. (2018). Intellectual property management system: Develop and self-assess using IPM model. World Patent Information, 52, 29-41

Georghiou, L. (2002). Impact and Additionality of Innovation Policy. In Innovation policy and sustainable development: can public innovation incentives make a difference?. Brussels: IWT-Observatory

Geuna, A. & Nesta, L. J. J. (2006). University patenting and its effects on academic research: the emerging European evidence. Research Policy, 35(6), 790–807

Geuna, A. & Rossi, F. (2011). Changes to university IPR regu-lations in Europe and the impact on academic patenting. Research Policy, 40(8), 1068–1076

Page 201: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

191

Global, C. P. A. (2020). IP Management Software - FoundationIP. https://www.cpaglobal.com/en-us/ip-management-soft-ware/foundationip

Goleman, D. (1995). EI: Why It Can Matter More Than IQ. New York: Bantam Book

Graff, G., Heiman, A. & Zilberman, D. (2002). University re-search and offices of technology transfer. California Man-agement Review, 45(1), 88-115

Guerzoni, M., Aldridge, T.T, Audretsch, D.B. & Desai, S. (2014). A New Industry Creation and Originality: Insight from the Funding Sources of University Patents. Research Policy, 43(10), 1697–1706

Gustin, B. (1975). The emergence of the German chemical profes-sion 1790–1867), Disertační práce, University of Chicago

Hargraves, I. G. et al. (2019). Purposeful SDM: A prob-lem-based approach to caring for patients with shared decision making. Patient education and counselling, 102(10), 1786–1792.

Harms, P. D. et al. (2017) Leadership and stress: A meta-ana-lytic review. The Leadership Quarterly, 28(1), 178–194

Hess, E. (2012). Growth to Greatness Smart Growth for Entrep-eneurial Business. Stanford, CA: Stanford Business Books

Holcombe, E. & Kezar, A. (2018). Mental models and imple-menting new faculty roles. Innovative Higher Education, 43(2), 91–106

Holmberg-Wright, K. (2006). The So-Called Soft Stuff, In-sights to a Changing World. Business Journal for Entrepre-neurs, 3, 45–60

Holmberg-Wright, K. (2007). The Importance Management & Entrepreneurial Soft Skills. Business Journal for Entre-preneurs, 3, 92–114

Horáček, R., Čada, K. & Hajn, P. (2005). Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C. H. Beck

Howells, J., (2006). Intermediation and the role of intermedi-aries in innovation. Research policy, 35(5), 715–728

Page 202: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

192 193

Inteum (2020). Intellectual Property Management Software. https://www.inteum.com/

IPzen (2019). Case management solution in a cloud (trademarks, domain names). https://www.ipzen.com/

Isaksen, A. & Nilsson, M. (2013). Combined innovation poli-cy: Linking scientific and practical knowledge in innova-tion systems. European Planning Studies, 21(12), 1919–1936

Ismail, K., Omar, W. Z. W. & Majid, I. A. (2011). The com-mercialisation process of patents by universities. African Journal of Business Management, 5(17), 7198-7208

Jackson, M. O. (2008). Social and Economic Networks. NJ: Princeton University Press

Jaworski, B. & Wee L. C. (1993). Competitive intelligence: creating value for the organization—final report on SCIP sponsored research. The Society of Competitive Intelligence Review, 6(2), 86-87

Jihočeská univerzita (JU) (2014). Schéma komercial-izace poznatků na JU: Opatření R 274 O nakládání s nehmotnými statky na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích

Jones, R. F., & Gold, J. S. (2001). The Present and Future of Appointment, Tenure, and Compensation Policies for Medical School Clinical Faculty. Academic Medicine, 76(10), 993–1004

Kadir, K. (2018). Intellectual Property Rights (IPR) Management and Monitoring Framework for University Innovation Centre.

Kadir, K., & Salim, J. (2016). Intellectual property (Ip) man-agement and monitoring prototype system for universi-ty innovation centre. Journal of theoretical and applied infor-mation technology, 84(1), 31–41

Khademi, T., Parnian, A., Garmsari, M., Ismail, K. & Tin Lee, Ch. (2015). Role of technology transfer Office / Centre of Uni-versities in Improving the commercialization of Research Out-puts: A Case study in Malaysia. Knowledge Management International Conference, pp. 538-542

Kiper, M. (2004). Teknoloji Transfer Mekanizmaları ve Bu Kap-

Page 203: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

193

samda Üniversite-Sanayi İşbirliği. in Teknoloji Kitabı. Anka-ra: TMMOB

Komárek, P. (2016). KA 7.2 Výzkum, vývoj a inovace – defin-ice pojmů, cíle veřejné a soukromé podpory, situace v ČR. I. vydání.TAČR. https://www.tacr.cz/interni_projekty/zefe-ktivneni/KA7.2/KA%207_O2%20V%C3%BDzkum,%20v%C3%BDvoj%20a%20inovace%20-%20final.pdf

Košík (2014). Licenční smlouvy v oblasti duševního vlastnict-ví (současný stav podle Nového Občanského Zákoníku), https://www.epravo.cz/top/clanky/licencni-smlou-vy-v-oblasti-dusevniho-vlastnictvi-soucasny-stav-po-dle-noveho-obcanskeho-zakoniku-95227.html

Kotler, P. & Keller K.L. (2006). Marketing Management. NJ: Pearson Prentice Hall

Kotter, J. (1996). Leading change. Boston: Harvard Business School Press

Kreimer, A.R., González, P., Katki, H.A., Porras, C., Schiff-man, M., Rodriguez, A.C., Solomon, D., Jiménez, S., Schil-ler, J.T., Lowy, D.R., van Doorn, L.J., Struijk, L., Quint, W., Chen, S., Wacholder, S., Hildesheim, A., Herrero, R., CVT Vaccine Group (2011). Efficacy of a bivalent HPV 16/18 vaccine against anal HPV 16/18 infection among young women: a nested analysis within the Costa Rica Vaccine Trial. The lancet, Oncology, 12(9), 862-870

Krejcar, O., Frischer, R., Hlavica, R., Kuca, K., Maresova, P., & Selamat, A. (2020). Review of Available SW Solutions for Intellectual Property Management Systems from the Perspective of Open Innovation. Journal of Open Innova-tion: Technology, Market and Complexity, 6, 23

Lagendijk, A. & Lorentzen, A. (2007). Proximity, Knowledge and Innovation in Peripheral Regions. On the Intersec-tion between Geographical and Organizational Proximi-ty. European Planning Studies, 15(4), 457–466

Lewicki, R. J. (2006). Trust and Distrust. In The Negotiator’s Fieldbook. Washington D. C.: American Bar Association

Liu, T.W. & Chin, K.S. (2010). Development of audit system

Page 204: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

194 195

for intellectual property management excellence. Expert Systems with Applications, 37(6), 4504-4518

Loreux, D. & Dionne, S. (2008). Is regional innovation sys-tem development possible in peripheral regions? Some evidence from the case of La Pocatière, Canada. Entrepre-neurship & Regional Development, 20(3), 259–283

Lowe, R. A. (2002). Invention, Innovation, and Entrepreneur-ship: The Commercialization of University Research by Inven-tor-Founded Firms, Disertační práce, University of Cali-fornia, Berkeley

Lowry, J. R. & Owens. B. D. (2001). Developing a Positioning Strategy for a University. Services Marketing Quarterly, 22(4), 27–42

Lundvall, B. A. & Borrás, S. (1997). The globalising learning economy: Implications for innovation policy.Report based on contributions from seven projects under the TSER programme for Commission of the European Union. Dostupné z: www.globelicsacademy.org

Marešová, P. & Štemberková, R. & Fadeyi, O. (2019). Mod-els, Processes, and Roles of Universities in Technology Transfer Management: A Systematic Review. Administra-tive Sciences, 9(3), 67

Markman, G. D., Phan, P. H., Balkin, D. B. & Gianiodis, P. T. (2005). Entrepreneurship and university-based technol-ogy transfer. Journal of Business Venturing 20(2), 241-263

Mathieu, J. E. et al. (2015). Team role experience and orienta-tion: A measure and tests of construct validity. Group & Organization Management, 40(1), 6–34

Matulová, P. (2020). Open Innovation as an Effective Tool for Knowledge Management of the Company, disertační práce, Univerzita Hradec Králové

Matulová, P., Štemberková, R., Zdrálek, P. & Kuča, K. (2015). Innovation Vouchers as a Segment of Regional Innova-tion Strategy. Procedia Economics and Finance, 26, 842–848

Maxwal (2020). IP Management Software, IP Portfolio Manage-ment. https://www.maxval.com/symphony.html

Page 205: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

195

McEvily, B. & Zaheer, A. (1999). Bridging ties: A source of firm heterogeneity in competitive capabilities. Strategic Management Journal, 20(12), 1133–1156

McGonagle, J. J. & Vella, C. M. (2002). Bottom line competitive intelligence. Westport: Quorum Books

McKinsey & Co (2008). How companies respond to competitors: a McKinsey global survey. Dostupné z: http://www.mck-inseyquarterly.com/How_companies_respond_to_com-petitors_2146

Morgan, K. (2017). Nurturing Novelty: Regional Innovation Policy in the Age of Smart Specialisation. Environment and Planning C: Politics and Space, 35(4), 569-583

Mowery, D., Nelson, R., B., Sampat, A. & Ziedonis (2001). The growth of patenting and licensing by U.S. Universi-ties: An assessment of the effects of the Bayh–Dole act of 1980. Research Policy, 30(1), 99–119

Newman, M. E. J. (2018). Networks. United Kingdom: Oxford University Press

OECD (2011). Education at a Glance 2011: OECD Indicators: OECD Publishing

OECD (2018). Education at a Glance. OECD iLibrary. https://www.oecd-ilibrary.org/education/educa-tion-at-a-glance-2018_eag-2018-en

Ramírez Ortiz, M.G., Caballero Hoyos, J.R. & Ramírez López, M.G. (2004). The Social Networks of Academic Perfor-mance in a Student Context of Poverty in Mexico. Social Networks, 26(2), 175–188

Owen, C., Hickey, G. & Douglas, J. M. (2009). Observing teamwork in emergency management. Bushfire CRC-Fire Note 42

Pack, H. & Westphal, L.E. (1986). Industrial strategy and technological change. Journal of Development Economics, 22(1), 205-237

Parker, R.& Hine, D. (2014). The role of knowledge interme-diaries in developing firm learning capabilities. European Planning Studies, 22(5), 1048-1061

Page 206: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

196 197

Patentservis Praha a.s. (2017). PATENTSERVIS. Evropský pat-ent. http://www.patentservis.cz/cz/patenteu.htm

Porrawatpreyakorn, N., Quirchmayr, G. & Chutimaskul, W. (2009). Requirements for a Knowledge Transfer Framework in the Field of Software Development Process Management for Executive Information Systems in the Telecommunications Industry. International Conference on Advances in Infor-mation Technology. Bangkok, pp. 110-122

Powers, J. B. & Mcdougall, P. P. (2005). „University start-up formation and technology licensing with firms that go public: A resource-based view of academic entrepre-neurship.” Journal of Business Venturing, 20(3), 291–311

Přádná, Z. (2014). Úřad průmyslového vlastnictví. Vývoj mez-inárodní úpravy a praxe při přihlašování vynálezů, užitných vzorů a průmyslových vzorů do zahraničí 98). Praha: UPV

PricewaterhouseCoopers (2002). One-third of fast-growth CEOs place higher importance on competitor information than a year ago. http://www.barometersurveys.com/vwAllNewsBy-DocID/03295DF410AE990A85256BA6000013AC/index.html.

Ramaswamy, R. S. et al. (2017). Teamwork and Communi-cation in Interventional Radiology. Journal of Radiology Nursing, 36(4), 261–264

Reason, J. (2000). Human error: models and management. The Western journal of medicine, 172(6), 393–396

Schoen, A., van Pottelsberghe de la Potterie, B. & Henkel, J. (2014). Governance typology of universities’ technology transfer processes. Journal of Technology Transfer, 39, 435-453

Shane, S. A. (2004). Academic Entrepreneurship: University Spinoffs and Wealth Creation. Cheltenham. UK: Edward El-gar Publishing

Shrum W., Genuth J. et al. (2007). Structures of Scientific Col-laboration. Boston: The MIT Press

Siegel, D. S., & Phan, P. (2005). Analyzing the effectiveness of university technology transfer: implications for entrepre-

Page 207: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

197

neurship education. Advances in the study of entrepreneur-ship, innovation, and economic growth, 16(1), 1-38

Siegel, D. S., Veugelers, R. & Wright, M. (2007). Technology transfer offices and commercialization of university in-tellectual property: Performance and policy implications. Oxford Review of Economic Policy, 23(4), 640-660

Siegel, D. S. & Wright, M. (2007). Intellectual property: The assessment. Oxford Review of Economic Policy, 23(4), 529-540

Smilor, R. & Matthews J. (2004). University venturing: tech-nology transfer and commercialisation in higher educa-tion. International Journal of Technology Transfer and Com-mercialisation, 3(1), 111–128

Squicciarini, M. (2008). Science Parks’ tenants versus out-of-Park firms: Who innovates more? A duration model. Journal of Technology Transfer, 33, 45-71

Štemberková, R., Zdřálek, P., Matulová, P., Kuča, K. & Marešová, P. (2016). Evaluation of Research & Development in Malaysia. International Conference on Social Sciences and Humanities, pp. 2676-2680

Stout, R. J., Cannon-Bowers, J. A. & Salas, E. (2017). The role of shared mental models in developing team situational aware-ness: Implications for training. United Kingdom: Routledge

Taylor, D. et al. (2016). Health, environmental change and adap-tive capacity. Mapping, examining and anticipating fu-ture risks of water-related vector-borne diseases in east-ern Africa. www.Geospatial health.net

Thomson IP Manager (2017). Clarivate Analytics Releases Thomson IP Manager 4.5. https://clarivate.com/news/clari-vate-analytics-releases-thomson-ip-manager-4-5/

TM Cloud (2020). Trademark Patent IP docketing software. https://www.tmcloud.com/?utm_source=capterra

Tödtling, F. & Trippl, M. (2005). One size fits all? Towards a differentiated regional innovation policy approach. Re-search Policy, 34(8), 1203–1219

Trippl, M. & Otto, A. (2009). How to turn the fate of old in-

Page 208: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

198 199

dustrial areas: a comparison of cluster-based renewal processes in Styria and the Saarland. Environment and Planning A: Economy and Space, 41(5), 1217–1233

Truneček, J. (2004). Management znalostí. Praha: C. H. BeckTsybulskaia, L. A., Ryabtseva, E. E., Strashko, E. V., Ze-

linskhaya, E. L. & Elistratova, A. L. (2019). Management System Concept for Commercialization of Intellectual Proper-ty Objects Regarding Interest Alignment. Proceedings of the European Proceedings of Social and Behavioural Scienc-es, pp. 1211-1219

Turban, E. (1992). Expert Systems and Applied Artificial Intelli-gence. New York: Maxwell Macmillan

UPV (2017). Vynálezy/patenty. https://www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/vynalezy-patenty.html

USPTO (2020). United States Patent and Trademark Office. https://www.uspto.gov/

Vinklerová, E. (2011). Ochranná opatření v oblasti duševního vlastnictví při dovozu zboží do EU. [Bakalářská práce]. Masarykova univerzita - Právnická fakulta. Brno

Walters, G. & Ruhanen L. (2019). A Market Positioning Ap-proach to University–Industry Collaboration in Tourism. Tourism Recreation Research, 44(1), 103–15

Wang, W. M. & Cheung, C. F. (2011). A Semantic-based Intel-lectual Property Management System (SIPMS) for sup-porting patent analysis. Engineering Applications of Artifi-cial Intelligence, 24(8), 1510–1520

Wasserman, S. & Faust, K. (1994). Social Network Analysis: Methods and Applications. New York: Cambridge Univer-sity Press

Watkins, A., Papaioannou, T., Mugwagwa, J., & Kale, D. (2015). National innovation systems and the intermediary role of industry associations in building institutional capacities for innovation in developing countries: A ritical review of the literature. Research Policy, 44(8), 1407–1418

Weiss, J. et al. (2016). A practice guide for designing and imple-menting smE-MPOWER-based coaching schemes. https://

Page 209: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

199

ec.europa.eu/easme/sites/easme-site/files/680936_de-sign_option_paper_on_sme-mpower.pdf

Wiig, K. (1993). Knowledge Management Foundation. Texas: Schema Press

Woolf, H. et al. (1990). Webster’s New World Dictionary of the American Language. Springfield, MA: G. and C. Meriam.

Wright, M., Liu, X., Buck, T. & Filatotchev, I. (2008). Returnee entrepreneurs, science park location choice and perfor-mance: An analysis of high-technology SMEs in China. Entrepreneurship Theory and Practice, 32(1), 131-155

Xiaohui, T., Yaohui, Z.& Yi, Z. The Management System of Enterprises’ Intellectual Property Rights: A Case Study from China. International Journal of Asian Business and In-formation Management, 3(1), 50–64

Yu, X. (2017). University intellectual property management system design and functional study. Agro Food Industry Hi-Tech, 28(1), 48-51

Zanfei, A. (2000). Transnational firms and the changing organi-zation of innovative activities. Cambridge: J Econ

Page 210: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

200 201

PŘÍLOHY

Page 211: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

201

INFORMAČNÍ ZDROJE INSPIRATIVNÍ, AVŠAK NECITOVANÉAdams, W. C. (2015). Conducting Semi-Structured Interviews.

In Handbook of Practical Program Evaluation 492-505). New Jersey: John Wiley & Sons

Aldieri, L., Kotsemir, M. & Vinci, C. P. (2018). The impact of research collaboration on academic performance: An em-pirical analysis for some European countries. Socio-Eco-nomic Planning Sciences, 62, 13-30

Becker, B. A. & Eube, C. (2018). Open innovation concept: integrating universities and business in digital age. Journal of Open Innovation Technology Market and Complex-ity, 4(1), 12.

Belderbos, R., Cassiman, B., Faems, D., Leten, B. & Van Looy, B. (2014). Co-ownership of intellectual property: Explor-ing the value-appropriation and value-creation impli-cations of co-patenting with different partners Research Policy, 43(5), 841-852

Briggs, K. (2015). Co-owner relationships conducive to high quality joint patents. Research Policy, 44(8), 1566-1573

Bureš, V. (2006). Znalostní management a proces jeho zavádění pro praxi. Praha: Grada Publishing a.s.

Cohen, W. M., Florida, R., Randazzese, L., & Walsh, J. (1998). Industry and the Academy: Uneasy Partners in the Cause of Technological Advance. In R. G. Noll (Ed.), In Challenges to Research Universities. Washington, DC: The Brookings In-stitution.

Čada, K. (2013). Přednáška UPV. Průmyslově právní strategie. přednášky ALEVIA

DeRosa, M. (2004). Data mining and data analysis for counterter-rorism. Washington: CSIS

Dolowitz, D. P. & Marsh, D. (2000). Learning from abroad: The role of policy. Governance: an International Journal of Policy, Administration, and Institutions, 13(1), 5-23

Epravo.cz (2014). Epravo.cz. Licenční smlouvy v oblasti duševního

Page 212: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

202 203

vlastnictví (současný stav podle nového občanského zákoní-ku). https://www.epravo.cz/top/clanky/licencni-smlou-vy-v-oblasti-dusevniho-vlastnictvi-soucasny-stav-po-dle-noveho-obcanskeho-zakoniku-95227.html

EUROPEAN COMMISSION (2012). Guide to Research and In-novation Strategies for Smart Specialisations (RIS 3). Luxem-bourg: European Union

Gassmann, O. & Enkel, E. (2004). Towards a Theory of Open Innovation: Three Core Process Archetypes. R&D Manage-ment Conference (RADMA), pp. 1-18.

Chesbrough, H. & Crowther, A. K. (2006). Beyond high tech: early adopters of open innovation in other industries. R & D Management, 36(3), 229-236

Kiper, M. (2011). Technology Transfer and the Knowledge Economy. In Yülek, M. A., Taylor, T. K. (Eds.) Designing Public Procurement Policy in Developing Countries: How to Foster Technology Transfer and Industrialization in the Global Economy, 91–107. New York: Springer

Korn/Ferry International and the University of Southern Cal-ifornia’s Center for Effective Organizations at the Mar-shall School of Business. (2000). Strategies for the knowledge economy: from rhetoric to reality. http://www-marshall.usc.edu/assets/046/9699.pdf

Li, F. , Zhang, S. & Jin, Y. (2018). Sustainability of Univer-sity Technology Transfer: Mediating Effect of Inventor’s Technology Service. Sustainability, 10(6), 2085

Ma, Z. & Lee, Y. (2008). Patent application and technological collaboration in inventive activities: 1980–2005 379–390). Technovation, 28(6), 379-390

Perkmann, M., Tartari, V., McKelvey, M., Autio, E., Broström, A., D’Este, P. et al. (2013). Academic engagement and commercialisation: A review of the literature on univer-sity–industry relations. Research Policy, 42(2), 423-442

Yun, J. J., Jeong, E., Zhao, X., Hahm, S. D. & Kim, K. (2019). Collective Intelligence: An Emerging World in Open In-novation. Sustainability, 11(16), 4495

Page 213: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

203

Yun, J. J. & Liu, Z. (2019). Micro- and Macro-Dynamics of Open Innovation with a Quadruple-Helix Model. Sus-tainability, 11(12), 3301

Yun, J. J., Zhao, X., Wu, J., Yi, J. C., Park, K. & Jung, W. (2020). Business Model, Open Innovation, and Sustainability in Car Sharing Industry – Comparing Three Economies. Sustainability, 12(5), 1883

Zákon 89/2012 Sb., nový občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (2014)

Zákon č. 121/2000Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). (2000)

Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů ve znění pozdějších předpisů.(2000)

Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech ve znění pozdějších předpisů. (1992)

Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů.(1991)

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích ve znění pozdějších předpisů (2014)

Zákon č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku ve znění pozdějších předpisů (1998)

Zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví ve znění pozdějších předpisů (1992)

Page 214: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

204 205

DEFINICE POJMŮ

Management„Management je proces plánování, organizování, vedení a kontroly organizačních činností zaměřených na dosažení organizačních cílů“ (Chung, 1987).

ZnalostZnalost je organizovaná informace využitelná k řešení problémů (Woolf, 1990). Wiig definuje znalost následov-ně: „Znalost obsahuje pravdy a přesvědčení, perspektivy a koncepty, úsudky a očekávání, metodologie a know-how“ (Wiig, 1993). Turban pak vymezuje znalost takto: „Znalost je informace, která je organizována a analyzována, aby se stala srozumitelnou a použitelnou k řešení problémů nebo k rozhodování“ (Turban, 1992).

Bureš rozděluje typy znalostí na explicitní (explicit), implic-itní (implicit) a neformulované (tacit), přičemž jednotlivě jsou definovány následovně. Explicitní znalost: „Formalizovaná nebo dokumentovaná znalost, která je většinou dobře struk-turovaná a snadno přenositelná.“ Implicitní znalost: „Znalost, která je uložena v hlavách pracovníků, avšak je možné ji kdykoliv převést do explicitní formy.“ Neformulovaná znalost: „Znalost ukrytá v hlavách jednotlivých zaměstnanců. Není lehké nebo dokonce není možné ji převést do explicitní formy a formalizovat ji či dokumentovat (Bureš, 2006).

Znalostní managementZnalostní management je potom proces systematického a aktiv-ního řízení a formování znalostí organizace, který se zabývá jak stavem, tak pohybem znalostí. Stav je prezentován odborností lidí, pohyb pak způsoby sdílení znalostí (Truneček, 2004).

Transfer znalostíTransfer znalostí dle sdělení Komise – Rámce pro státní pod-poru výzkumu, vývoje a inovací 2014/C 198/01 definuje Ko-márek jako „proces, jehož cílem je získávání, shromažďování a sdílení explicitních a implicitních znalostí včetně dovedností a kompetencí v hospodářských i nehospodářských činnostech, jako jsou spolupráce při výzkumu, poradenství, poskytování licencí, zakládání společností typu spin-off, publikace a mobi-

Page 215: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

205

lita výzkumných pracovníků a dalších osob, jež se podílejí na těchto činnostech. Kromě vědeckých a technických poznatků zahrnuje také jiné druhy znalostí, např. znalosti, jež se týkají používání norem a právních předpisů, v nichž jsou tyto normy obsaženy, znalosti podmínek reálného provozního prostředí a způsobů organizačních inovací, jakož i řízení znalostí v sou-vislosti s určováním, získáváním, zabezpečením, ochranou a využíváním nehmotného majetku “(Komárek, 2016).

Transfer technologií Transfer technologií (nebo také „přenos znalostí“) je soubo-rem činností a procesů vedoucích k uplatnění znalostních výsledků univerzit a dalších výzkumných organizací (VO) na trhu. Jde zejména o VaV; avšak do transferu technologií spa-dají i další výstupy univerzit a VO, které je možné prodávat (komercializovat) formou poskytování různých odborných služeb, prodejem písemných studií atd.

Pracoviště pro transfer znalostí a technologiíKTT „se rozumí specializované pracoviště vytvořené za účelem celouniverzitní podpory aktivit transferu technolo-gií, včetně komplexní asistence při volbě a zajištění vhodné formy ochrany předmětů průmyslového vlastnictví.

Duševní vlastnictvíDuševní vlastnictví je soubor práv týkajících se výsledků duševní činnosti, (ochranných) označení, průmyslového vlastnictví a nechráněných nehmotných statků. Předměty duševního vlastnictví vzniklé v instituci, kde je zaměstnán daný zaměstnanec, se nazývají výsledkem, který tedy autor/původce vytvořil při plnění úkolů plynoucích z jeho pracov-ního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu ke svému zaměstnavateli, případně při plnění studijních povinností.

Tyto předměty duševního vlastnictví mohou mít formu:• průmyslového vlastnictví, které lze chránit zápisem do

rejstříku příslušného úřadu, pro účely tohoto opatření jsou zahrnuta i (ochranná) označení,

• autorských děl,• duševního vlastnictví chráněného obchodním

zákoníkem.

Page 216: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

206 207

Předměty duševního vlastnictví se dělí do dvou skupin, a sice: na předměty autorského práva (autorská díla) a na předměty průmyslových práv.

Evropské právo pojem duševní vlastnictví jako takový ned-efinuje. Nicméně v nařízení 772/2004 ES je zmíněna bloková výjimka pro-oblast transferu technologií. Právě v tomto nařízení jsou taxativně uvedeny patenty, ochranné známky, průmyslové vzory a autorská práva (Vinklerová, 2011).

Práva duševního vlastnictví dle WIPO jsou uvedena v článku 27 Všeobecná deklarace lidských práv. Ta umožňu-jí tvůrcům nebo majitelům patentů, ochranných známek či autorských práv využívat ochranu vyplývající z tohoto au-torství svých vědeckých, literárních nebo uměleckých či jiných produkcí. Význam duševního vlastnictví byl poprvé uznán v Pařížské unijní úmluvě pro ochranu průmyslového vlastnictví (1883) a Bernské úmluvě pro ochranu literárních a uměleckých děl (1886). Obě tyto smlouvy spravuje WIPO.

Předměty průmyslového vlastnictví jsou výsledky duševní činnosti, které jsou nové a průmyslově (hos-podářsky) využitelné. Jde o vynálezy, biotechnologické vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, topografie polo-vodičových výrobků, zlepšovací návrhy a ochranné známky. Jejich ochrana podléhá registraci.

Vynález je technické řešení, které je nové, je výsledkem vynálezecké činnosti, je průmyslově využitelné a chránitelné patentem.

Patent se dle zákona č. 527/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů uděluje na vynálezy, které jsou nové, jsou výsled-kem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné.

„Za podmínek stanovených zákonem může být na vynález udělen patent, jímž se rozumí majetkové právo garantující vlastníkovi patentu výhradní právo k průmyslovému využití chráněného vynálezu. Patenty jsou udělovány Úřadem průmyslového vlastnictví ve správním řízení na základě při-hlášky, a to v případě, jsou-li splněny zákonem stanovené hmotně-právní a procesně-právní předpoklady. Výsledkem je udělený patent, který chrání původní výsledky výzkumu a vývoje, jež byly uskutečněny autorem nebo týmem, jehož byl

Page 217: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

207

autor členem. Za uplatněný výsledek tohoto druhu lze tedy považovat výsledek až v okamžiku vydání patentové listiny (v případě českého patentu), event. jiné listiny, která má ste-jný účinek“ (epravo, 2017).

• U českého patentu Úřad průmyslového vlast-nictví za podmínek stanovených zákonem č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů,

• u evropského patentu EPO za podmínek stanovených evropskou patentovou úmluvou,

• u ostatních patentů příslušný národní patentový úřad po-dle podmínek stanovených daným patentovým úřadem.

Užitný vzor je forma ochrany pro technická řešení, která dle zákona č. 478/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů jsou nová, průmyslově využitelná, přesahují rámec pouhé odborné dov-ednosti, ale nemusejí dosahovat úrovně vynálezu.

Autorské dílo je dle zákona č. 121/2000 Sb. ve znění pozdě-jších předpisů dílo literární, umělecké nebo vědecké (pub-likace, článek), které je jedinečným výsledkem tvůrčí čin-nosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Autorskými díly se rovněž rozumí počítačový program, dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného včetně překladu díla do jiného ja-zyka, sborník, databáze, která je způsobem výběru nebo us-pořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem.

Zaměstnanecké dílo je dle zákona č. 121/2000 Sb. považová-no za dílo, které autor/původce vytvořil ke splnění svých po-vinností vyplývajících z pracovněprávního (či obdobného) vztahu k zaměstnavateli. Za zaměstnanecké dílo se považuje i kolektivní dílo, tj. dílo, na jehož tvorbě se podílí více au-torů/původců, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením zaměstnavatele a uváděno na veřejnost pod jejím jménem (a na její účet), přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití.

Odměna původci/spolupůvodci vynálezu přísluší za určitých podmínek právo na přiměřenou odměnu, resp.

Page 218: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

208 209

právo na dodatečné vypořádání, dle zákona č. 527/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Stanovení výše přiměřené odměny, resp. dodatečného vypořádání není v běžné praxi tak bezproblémové, jak se může na první pohled zdát, a to z toho důvodu, že současná česká právní úprava neobsa-huje žádná konkrétní pravidla pro určení jejich výše. Výše odměny, resp. vypořádání proto v konečné fázi v podstatě vždy závisí na vzájemné dohodě zaměstnance (původce vynálezu) se zaměstnavatelem.

Nakládáním s předměty duševního vlastnictví „se rozu-mí jejich využívání pro vlastní potřebu (provedení, provo-zování, využití pro další výzkum a vývoj), jejich šíření pros-třednictvím výuky nebo pro transfer technologií/znalostí” (JU, 2014).

Proces ochrany předmětů průmyslového vlastnictví a „nás- ledného komerčního uplatnění vědeckých poznatků lze rozdělit do několika navazujících činností. Proces začíná již identifikací výzkumného poznatku, který by mohl být využitelný a přínosný v praxi. Poté je s využitím odborníků ověřeno, zda má tento poznatek skutečný komerční potenciál. Následuje rozhodnutí, zda bude daná univerzita jako zaměst-navatel uplatňovat práva k poznatku, nebo zda tato práva může využít výzkumný pracovník jako původce poznatku. Nakonec je zajištěna ochrana práv průmyslového vlastnictví a stanoven vhodný způsob komerčního uplatnění” (JU 2014).

Původce nebo zlepšovatel je dle zákona č. 527/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů ten, kdo dané dílo vytvořil vlastní tvůrčí prací. Je jím jakákoli fyzická osoba v pracovním poměru nebo jiném obdobném pracovněprávním vztahu k zaměstna-vateli, též student nebo účastník kurzů celoživotního vzdělání organizovaného zaměstnavatelem, která se svou vlastní tvůrčí činností podílela na vytvoření předmětu duševního vlastnict-ví podle obchodního zákoníku nebo zákonů upravujících jed-notlivé předměty průmyslového vlastnictví.

Autor je fyzická osoba, která dílo vytvořila. V případě díla souborného jako celku též fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala.

Page 219: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

209

Spoluautor nebo spolupůvodce je fyzická osoba, která se na vzniku předmětu duševního vlastnictví podílela s os-tatními spoluautory společnou tvůrčí činností. Dle zákona č. 527/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů má právo na patent v rozsahu, v jakém se podílel na vytvoření vynálezu.

Licenční smlouvou (licence) § 31 autorského zákona 121/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů se rozumí dvous-tranný právní úkon, kterým poskytovatel opravňuje naby-vatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje k poskytování sjednané úplaty nebo jiné majetkové hodnoty. Zpravidla se licence rozlišuje na výhradní a nevýhradní.

Spin-off firma je firma jednotlivce pro skupiny jednotlivců, které opouštějí území mateřské organizace s úmyslem začít nový podnikatelský záměr, postavený na vlastních výsled-cích (Rasmussen a kol., 2014).

Spin-off subjektem se dle právního výkladu právní kanceláře Holec a Zuska rozumí právnická osoba, na jejímž podnikání se daná univerzita či vysoká škola podílí:

• nepeněžitým vkladem předmětu (předmětů) práv duševního vlastnictví dané univerzity či VVI; nebo

• uzavřením licenční smlouvy, jejímž prostřednictvím umožní této právnické osobě využívat (předměty) práv duševního vlastnictví dané univerzity či VVI; nebo

• jiným převodem práva k předmětu (předmětům) práv duševního vlastnictví univerzity či VVI; nebo

• jiným způsobem za podmínky, že předmětem podnikání (činnosti) takového subjektu je komerční využití před-mětu (předmětů) práv duševního vlastnictví univerzity či VVI.

Inovace pochází z latinského slova innovare, což v českém překladu znamená obnovovat či zdokonalovat. Jedná se o zavádění novinek, zdokonalených technologií do praxe pro zlepšení a zjednodušení celospolečenského života.

Page 220: Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla

210 PP

Od výzkumu po využívání v praxi: Vše kolem transferu znalostí a technologií

Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla Matulová, Ondřej Krejcar, Josef Toman, Dagmar Škodová Parmová

Vydala Univerzita Hradec Králové, nakladatelství GAUDEAMUS jako svou 1750. publikaciRok vydání: 2020Vydání: prvníTisk: Petr Brázda, Břeclav

ISBN 978-80-7435-816-6