Kč 15,– 5769 ČERVEN 2009 ROČNÍK 71

VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍV ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

Fotografie Karla Cudlína k článku „Tři otázky“ na straně 3.

SIVANTAMUZ

KONFERENCE O OSUDUMAJETKU OBĚTÍ HOLOCAUSTUVe dnech 26. až 30. června se v Prazea v Terezíně uskuteční konference Holo-caust Era Assets Conference (Konferenceo osudu majetku obětí holocaustu).

Na konferenci byli pozváni evropští ko-misaři (Ján Figeľ, Vladimír Špidla, MargotWallströmová), představitelé členskýchzemí EU a řady dalších států i mezinárod-ních nevládních organizací a experti, kteří seúčastnili washingtonské konference o osudumajetku obětí šoa v roce 1998. Tato konfe-rence se zabývala osudem uměleckých děluloupených v době šoa, navracením ko-munálního majetku, otázkou zpřístupněníarchivů a tematikou poučení a vzdělávánío holocaustu (více viz Rch 1/1999).

Do Čech by měli v červnu přijet napří-klad bývalá ministryně zahraničí USAMadeleine Albrightová, režisér ClaudeLanzmann, historik Jehuda Bauer, spisova-tel György Konrad a bývalý polský ministrzahraničí, bojovník varšavského ghettaWładysław Bartoszewski.

Pražská konference by měla zhodnotit,jakého pokroku bylo za uplynulých desetlet dosaženo v oblasti restitucí uloupenýchuměleckých děl a dalších předmětů, ma-jetkových restitucí a systémů finančníhoodškodnění. Měla by přezkoumat dosa-vadní praxi ve výzkumu původu a restitu-ce majetku a v případě potřeby definovatnové, účinnější nástroje. Měla by posílitčinnost Mezinárodního výboru pro připo-mínku, výzkum a vzdělávání o holocaustu,diskutovat o inovativních postupech v ob-lasti vzdělávání, sociálních programecha kulturních iniciativách spojených s holo-caustem a dalšími zločiny nacionálníhosocialismu a hovořit o tom, jak posilovatnáboženskou a etnickou toleranci v sou-časné společnosti. Výsledkem by měla býtspolečná deklarace, jež by obsahovalazávazná stanoviska týkající se osudu majet-ku obětí šoa a dalších zmíněných problémů.Více na www.eu2009.cz a www.holocausteraassets.eu.

NA POČEST NICHOLASE WINTONADne 19. května byl u příležitosti stých na-rozenin sira Nicholase Wintona na praž-ském Petříně slavnostně otevřen Sad za-chránců dětí před holocaustem. V něm jeumístěn pískovcový kámen s nápisem:„Pramen sira Nicholase Wintona, zachrán-ce 669 dětí“, z něhož vytéká pramínekvody. O vznik jabloňového sadu a zasaze-ní pomníku se zasloužily nezisková orga-nizace Winton Train o. p. s., občanskésdružení Hidden Child, Federace židov-ských obcí v ČR a Magistrát hlavního

města Prahy. K sadu se lze dostat ze Stra-hovského nádvoří a po Vyhlídkové cestěnebo z ulice Úvoz kolem švédského velvy-slanectví.

Na počest Wintonova statečného činu seletos koná několik akcí a studentskýchsoutěží, které vyvrcholí v září symbolic-kou cestou tzv. Wintonova vlaku z Prahydo Londýna. (Více viz Rch 5/2009 a www.wintontrain.eu.)

STIPENDIA FEDERACE ŽO V ČR Dne 29. 4. se ve složení J. Neubauer, D. Kol-ský, J. Daníček, T. Kraus sešla komise pově-řená vyhodnocováním žádostí o stipendiaFederace ŽO v ČR pro školní rok 2009/10.Na stipendia byla z rozpočtu FŽO k dispo-zici částka 200 000 Kč. Komise konstato-vala, že v řádném termínu došlo osm žá-dostí. Po vyhodnocení žádostí a přiděleníbodů podle bodovacích kritérií schvále-ných pro udělování stipendií FŽO (vizwww.fzo.cz) komise konstatovala, že ná-rok na stipendia splňuje sedm uchazečů.Dva získali 40 tisíc, dva 30 tisíc a tři lidé20 tisíc. Jedna žadatelka bodovací kritérianesplnila, a proto jí stipendium nemohlobýt přiznáno.

Stipendium je udělováno na podporu ži-dovských studií kdekoli ve světě (s výjim-kou ČR a SR) nebo i na studia dalších všeo-becných oborů, pokud se uskuteční v Izraeli,a mohou o ně žádat členové organizací sdru-žených ve FŽO ve věku 18 až 35 let. Dalšíkolo žádostí o stipendia bude vyhlášeno po-čátkem příštího kalendářního roku.

SETKÁNÍ V LETECHTáborem v Letech u Písku prošlo od srpna1942 do května 1943 1308 Romů – mužů,žen i dětí, 327 jich zde zemřelo, další bylipřevezeni do koncentračního tábora v Osvě-timi. Památník v Letech odhalil v roce1995 tehdejší prezident ČR Václav Havel.Od té doby zde vždy v květnu pořádajíromské organizace poblíž místa, kde táborstával a kde je dnes velkochov vepřů, shro-máždění, na kterém si připomínají osud

českých a moravských Romů za druhésvětové války.

Letos 13. 5. se setkání zúčastnilo na třista osob, mezi nimi hodně mladých lidía studentů. Vzpomínkový obřad uspořádalVýbor pro odškodnění romského holocaus-tu vedený Čeňkem Růžičkou, který proneslhlavní projev. Dále hovořili ministr MichaelKocáb a poslankyně Kateřina Jacques. Zaromské oběti se pomodlil a k shromážděnípromluvil katolický kněz. Přítomen byltaké kníže Karel Schwarzenberg. Za Fede-raci ŽO se pietního shromáždění zúčastniliKvěta Svobodová a Jiří Daníček.

ČESKO-SLOVENSKÉ SETKÁNÍ IIVe dnech 30. 4. – 3. 5. proběhl již druhýročník židovského Česko-slovenskéhosetkání (ČR-SR 2009). Tentokrát v hoteluRáztoka v Beskydech. Na setkání dorazi-lo 110 účastníků, z toho 25–30 dětí růz-ného věku. Byl připraven formální i ne-formální program. Pro děti byla zajištěnaagentura, která se starala o naplnění je-jich času s využitím krásného okolí hote-lu. Na hlavní téma Judaismus a vědapřednášeli a diskutovali Egon Gál, Mi-chael Kagan, Baruch Myers, Peter Salner,Karol E. Sidon, František Šebej, ChiramThain a další. Poděkovéní patří přede-vším hlavní organizátorce Beátě Leichto-vé, bez níž by se setkání neuskutečnilo,dále jejímu týmu ve složení Gafna Váňo-vá, Sisi Nürnbergrová, Tomáš Färber,Ivan Kohout a další. Dále je třeba podě-kovat ŽNO Bratislava, FŽO, UZZNO,JDC a ŽO Olomouc za poskytnutí financía Vrchnímu zemskému rabinátu za zajiš-tění košer stravování, které bylo výborné!Těšíme se na setkání ČR-SR 2010!

pp

2 VĚSTNÍK 6/2009

AKTUALITY

OBSAH

Morální aspekty současných válek 3Sidra na tento měsíc 4–5Tenhle průšvih není věčný

Rozhovor s europoslankyní Janou Hybáškovou 6–7

Vzdalující se Evropa 8O filmu Nedodržený slib 9Malíř Artur Fischer 10–11Joseph Roth

a východožidovská tradice 12–13Ztracený Mendelssohn 14Stará Ľubovňa 15Začíná to být vážné

(o extremismu v ČR) 16–17Vybráno z českého tisku 18Izrael: S Obamou jako s Arafátem 19Kulturní pořady 21–22Výzvy, zprávy, inzerce 22Zprávy z obcí 23Zprávy ze světa 24

Pokusme se určit obsah pojmu proporcio-nalita nebo, a to je důležitější, věnujme sejeho negativní formě. Disproporcionalitaje výraz, se kterým se dnes setkáváme nej-častěji, když se hovoří o morálním aspektusoučasných válek. Ale většina lidí, kteří houžívají, nemá ponětí, co tento termín v me-zinárodním právu a v teorii spravedlivéválky znamená. Neuvědomují si, že bylnejčastěji používán nikoli při kritice toho,co můžeme považovat za nepřiměřené ná-silí, ale ve snaze toto násilí ospravedlnit.

Proporcionalita neznamená „půjčku zaoplátku“, jak je tomu v krevnímstě rodinných klanů. Když klanA zabije tři členy klanu B, jsoučlenové klanu B povinni zabít třičleny klanu A. Pokud jich zabijívíc než tři, poruší zákony vende-ty, protože její zákony proporcio-nality jsou postaveny na symetrii.

Zcela odlišný je smysl tohoto pojmu,jedná-li se o válku. Ta totiž není aktem po-msty. Není to činnost, při které se hledí dominulosti. Princip „půjčky za oplátku“ sev ní neaplikuje.

CIVILNÍ OBĚTIAť se nám to líbí nebo ne, válka se definu-je vždycky svým záměrem. Má svůj cíl,vymezení, čeho chce dosáhnout. Toto vy-mezení je často špatně definováno, ale nevždycky: porazit nacisty, zabránit efektudominance (ve studené válce), osvoboditKuvajt, zničit irácké zbraně hromadnéhoničení.

Proporcionalita obsahuje míru a toutomírou je zde hodnota cíle, kterého má býtdosaženo. Jaký počet civilních obětí by byl„disproporční“ vzhledem k hodnotě cíle„zvítězit nad nacisty“? Pokud na takto po-loženou otázku odpovíme, ospravedlnímepravděpodobně příliš velký počet civilníchobětí. A právě takhle se to má s argumentyo proporcionalitě ve většině případů.

Vezměme si jako příklad americký náletna německou továrnu na výrobu tanků zadruhé světové války, při kterém zahyne jis-tý počet civilistů, bydlících v blízkém oko-lí. Ospravedlnění zní následovně: početzabitých civilních osob není „disproporč-ní“ vzhledem ke škodám, které by tankyzpůsobily v příštích dnech a měsících, po-kud by jejich výroba byla dokončenaa byly by nasazeny do boje.

Je to dobrý argument a skutečně ospra-vedlňuje neúmyslnou smrt jistého počtucivilních osob. Ale jakého počtu? Jak sta-novit horní hranici v závislosti na počtutanků a škodách, které způsobí?

Protože argumenty proporcionality jsouzaloženy na vizi toho, co bude, a protoženaše znalost budoucnosti není založená na

jistotě, ale na spekulaci, je třeba velkéopatrnosti, dovoláváme-li se takovéhoospravedlnění. Komentátoři a kritici, kteřídnes tyto argumenty používají, si však sežádnou opatrností starosti nedělají. Jejichsoudy nejsou založeny na míře, byť bybyla stanovena spekulativním odhadem.Pro ně je „disproporční“ násilí zcela jed-noduše násilí, které nemají rádi, nebo ná-silí, kterého se dopouštějí lidé, které ne-mají rádi.

Takto byla válka vedená Izraelem v Gazeoznačena jako „disproporční“ hned od

prvního dne, v okamžiku, kdy nikdo do-opravdy nevěděl, kolik lidí bylo zabito anikdo byli tito lidé.

MORÁLNÍ LIMITYPřed vyhlášením šestiměsíčního příměří(během kterého docházelo k častým stře-tům) disponoval Hamás podomácku vyrobe-nými raketami, schopnými zasáhnout malélokality v těsném sousedství. Na koncitěchto šesti měsíců příměří už měl raketymnohem dokonalejší, vyráběné sériověa schopné zasáhnout města vzdálená 30 až40 kilometrů.

Další podobné šestiměsíční příměří (ježpožadovala prostřednictvím OSN řada stá-tů) by znamenalo, že by měl Hamás k dis-pozici rakety schopné zasáhnout Tel Aviv.A mluvíme tady o organizaci, která vý-slovně formuluje jako svůj hlavní cíl zni-čení Izraele.

Jaké množství civilních ztrát nebude„disproporční“ vzhledem k nezbytnostizabránit bombardování Tel Avivu? Jakémnožství civilních obětí by američtí před-stavitelé považovali za „nedisproporční“vzhledem k cíli zabránit bombardováníNew Yorku?

Také na takto položenou otázku budev odpovědi figurovat vysoký, pravděpo-dobně příliš vysoký počet obětí, pokládanýza ospravedlnitelný. Musíme proporciona-litu nějak vykalkulovat. Ale žádné výpočtynám neposkytnou zásadní mravní limitychování za válečné situace.

OTÁZKYNásledující otázky nám mohou ukázat, jaktyto mravní limity definovat.

První otázka musí být položena předrozpoutáním války: jsou k dispozici jinéprostředky, jak dosáhnout cíle? V případěIzraele je tato otázka zdrojem vzrušených

politických debat od chvíle, kdy došlo kestažení z Gazy. Jakými efektivními pro-středky se dá zastavit ostřelování izrael-ského území raketami? Jak zajistit, abyHamás nemohl získat lepší a početnější ra-ketový arzenál? Mnoho toho bylo navrže-no a mnoho také vyzkoušeno.

Druhá otázka: když už k válečnému stře-tu dojde, kdo je zodpovědný za přítomnostcivilistů v místě bojů? Je užitečné připome-nout, že během libanonské války v roce2006 generální tajemník OSN Kofi Annankritizoval Izrael za to, že na útoky Hizballá-

hu odpověděl „disproporčně“, alesoučasně kritizoval i Hizballáh.A to nejen za to, že svoje raketyzaměřoval na civilní cíle, ale i zato, že tyto rakety odpaloval z místhustě obydlených civilním obyva-telstvem, takže všechny protiúto-

ky nevyhnutelně znamenaly mrtvé a zraně-né mezi civilisty. Nevím, že by podobnoukritiku vyslovil nový generální tajemníksměrem k Hamásu. A je zcela zřejmé, žeHamás takovou strategii uplatňuje také.

Třetí otázka: dělá útočící armáda kon-krétní opatření, aby při svých akcích comožná nejvíce snížila ohrožení civilníhoobyvatelstva? A to i za cenu vlastního rizi-ka? Vojska používají taktiku, která v různémíře chrání civilní obyvatelstvo, a my jiposuzujeme podle toho, jak je v tomtoohledu účinná. Neslyšel jsem, že by siv případě Gazy takovou otázku položilikomentátoři a kritici v západních médiích.Je to složitá otázka, protože každá odpověďmusí vzít v úvahu taktiku, kterou v bojíchuplatňuje Hamás.

MORÁLNÍ ZÁVAZKYJe pravda, že se jedná o složité otázky. Alepokud chceme zformulovat seriózní mo-rální soud o bojích Gaze – nebo o jakékolijiné válce –, je nutné si tyto otázky položita odpovědět na ně.

Otázka, zda „je to disproporční“, ne-představuje žádný problém pro ty, kteřímají už předem v úmyslu prohlásit „ano“.Ale i když si ji klademe poctivě a odpověďje často negativní, může taková odpověďvíce ospravedlnit to, co jsme připraveniospravedlnit.

Klást obtížné otázky a snažit se získatdobré odpovědi, to je morální závazek,který bychom měli vyžadovat od komen-tátorů a kritiků. Pak by byli schopni šířit„osvícenství“ o morálních povinnostechvojáků. Zatím je to ale spíše vzácností.

MICHAEL WALZER

(Autor je emeritní profesor na Princeton-ské univerzitě. Jeho úvahu jsme převzaliz měsíčníku l’Arche 3/09. Z francouzštinypřeložil jd.)

VĚSTNÍK 6/2009 3

TŘI OTÁZKYMorální aspekty současných válek

BEHAALOTCHA (4M 8,1–12,16)„A když ustoupil oblak od stanu, hle, bylaMirjam malomocná (bílá) jako sníh…“

(4M 12,10)Souvisí zákaz pomluvy a klevety se zá-

kazem falešného obvinění?Při kodifikaci zákonů o pomluvě a urážce

Maimonides ve svých Zákonech poznání(kap. 7, zákon 1) cituje verše „Nebudeš šířitklevety mezi svým národem“ a zdůrazňuje,že druhá část verše „nebudeš stát nečinněnad krví svého bratra“ dokazuje, že „pomlu-va může zničit svět“. Cituje příklad DoegaEdomského, který sdělil králi Šaulovi, žeDavid byl přijat v kněžském městě Nob.Doegova necitlivost, s níž tuto událost sdě-lil, vyprovokovala Šaulův hněv a skutečně„zničila svět“; jejím výsledkem byla zkázapětaosmdesáti kněží, smrt všech mužů i žen,dětí a zvířat ve městě (1. Samuelova, 22).

Je jisté, že každý si je vědom toho, žepomluvy, nactiutrhání a šíření lží jsouvšeobecně zavrhovány. Ale zkuste říct„kamarádce ze sousedství“ neboredaktorům v časopise, který sespecializuje na osobní záležitostislavných osob, že vytahovat na lidipravdivé, ale velmi soukromé in-formace je také zakázané! Maimo-nides definuje lašon ha-ra jakopravdivý údaj o někom, jejž lze in-terpretovat tak, že dotyčného člo-věka poškozuje. Maimonides dotéto kategorie zahrnuje i zdánlivěnevinné detaily, které člověk jakozcela neškodné předává dál. Nazý-vá je rehilut, vykládání historek.Vezměme například kompliment:„Jana je vynikající kuchařka.“ Kdyžse řekne o ženě, která je hodně při těle,může to vyvolat posměch a nevítané ko-mentáře. Tohle spadá pod pojem rehiluta Tóra to zakazuje.

Z této perspektivy se nyní podívejme nanaši sidru. Čteme příběh o Mirjamině malo-mocenství, které nastalo následkem skuteč-nosti, že „mluvila Mirjam a Aharon protiMojžíšovi pro ženu kušskou, kterou si vzal“(4M 12,1), jež může Maimonidovi sloužitjako příklad nevinné, ale smrtící klevety.

Mirjamin všetečný jazyk vyvolá Božíhněv a její kůže zbělá „jako sníh“.

Naše tradice říká, že malomocenství jetrest za urážku; příčina a následek jsouspojeny i lingvisticky: slovo pro lepru znímecora a výraz pro urážku moci šem ra,což zní podobně. Podle Maimonidovy de-finice je moci šem ra – šíření falešné zprá-vy – urážka.

Přesto když text analyzujeme, je dostobtížné vnímat ho jako případ urážky.Vše, co se dozvíme, je, že se něco přiho-dilo s kušskou ženou (al odot ha-iša),

kterou si Mojžíš vzal za manželku. Rašicituje Sifrej, jenž zaznamenává slova rabihoNatana, který vysvětluje, že Mirjam stálanáhodou vedle Mojžíšovy ženy Cipory,když se Mojžíš dozvěděl, že dva muži v tá-boře, Eldad a Medad, začali věštit. Mirjamsoucítila s manželkami Eldada a Medada,

neboť věděla, že je možné, že je jejichmanželé opustí, tak jako Mojžíš opustil ji.Mojžíš, prorok, který hovořil s Hospodi-nem, cítil, že už nemůže pokračovat v oby-čejném vztahu muže a ženy a současně in-tenzivně prožívat vztah k Bohu – proto odmanželky odešel.

Mirjam, „vyzbrojena“ tak soukromýmidetaily, si vezme stranou Aharona a dá dopohybu klevetu o Mojžíšovi – text na niovšem jen zlehka naráží. Raši proto chy-bějící kousky doplňuje, včetně myšlenky,že kušská žena je synonymem pro krásua dobrotu. Podle toho, jak čte text Raši, jekušská žena Cipora; a Mirjam jen ohlašujerozvod, a to tak, že naznačuje, že její bratrse rozvedl s krásnou a dobrou ženou, kterási takové zacházení nezaslouží (ačkoli ži-dovský zákon rozvod umožňuje).

Jiná interpretace, již vyložil Josef benKaspi, chápe verše doslovně: tedy že Mojžíšsi vzal druhou ženu, Kušitku, a o tom hovoříMirjam a Aron. I v tomto případě Bible do-voluje, aby měl muž více než dvě ženy.

Oběma výkladům je společný jeden pros-tý fakt: je zcela zřejmé, že Mirjam Arono-vi říká pravdu. Přesto výsledkem rozhovo-ru je, že Mirjam zachvátí malomocenství.To potvrzuje, co jsme se již dozvěděli – žekdyž někdo „jen“ předává dál pravdivé in-formace z něčího soukromí, za určitýchokolností může mít takové „poselství“ ni-čivé následky.

V dalším verši čteme, že Mirjam a Aronv hovoru pokračují: „Zdali jen s Mojžíšemmluvil Hospodin? Zdali nemluvil také s ná-mi?“ (4M 12,2) Jestliže se Mojžíš opravdurozvedl s Ciporou kvůli svému prorockémuzanícení, jeho sourozenci možná nadhazu-jí, že oni jsou také proroci, a přitom man-želství nerozbíjejí!

Třeba chce Mirjam jen vylepšit své po-stavení: je prorokyní a současně dokážebýt i manželkou, zatímco Mojžíš svouženu opustil. Další důvod pro to, aby jiHospodin potrestal. Hospodin na její slovareaguje tím, že ozřejmuje rozdíl mezi je-

jím a Mojžíšovým proroctvím:„Slyšte slova má! Je-li prorok mezivámi, (já) Hospodin se mu zjevímve vidění, ve snu mluvím s ním.Není tak můj služebník, Mojžíš;v celém domě mém jest důvěryhodným. Ústy k ústům mluvíms ním a zjevně, nikoliv v hádan-kách, a podobu Hospodinovu vidí.A proč nebáli jste se mluviti protislužebníku mému, proti Mojžíšo-vi?“ (4M 12,6–8)

Je zajímavé, že v Hospodinověobraně Mojžíše nepadne slovoo kušské ženě. Mirjam určitě mlu-vila pravdu – Mojžíš se buď rozve-

dl, nebo si vzal druhou manželku. Alev tom není hlavní problém. Ten spočíváv tom, že zdánlivě nevinná poznámka bymohla Mojžíšovi uškodit! A Hospodin vy-světluje sourozencům, že kontakt jejichmladšího bratra s Bohem je mnohem in-tenzivnější než jejich.

Je mnohem snazší dodržovat zákonyo košer potravinách, o tom, co si člověkmůže, nebo nesmí vzít do úst, než zákonyo košer řeči. Zřejmě to je důvod, pročMaimonides používá ve své klasifikaci taksilný morální apel, cituje názor učenců,kteří tvrdí, že modloslužebnictvím, inces-tem a vraždou ztrácí člověk jak tento svět,tak svět budoucí, a že „lašon ha-ra“, i kdyžse zakládá na pravdě, se rovná všem třem.„Život či smrt člověka často závisí na tom,jak silně někdo jiný používá svůj jazyk.“

KORACH (4M 16,1–18,32)„… a povstali před Mojžíšem…“ (4M 16,2)

Všichni známe příběh o Korachovi.Jeho vzpoura proti Mojžíšově autoritě

4 VĚSTNÍK 6/2009

SIDRAPRO TENTO

MĚSÍC

Hans Holbein ml.: Koracha a jeho stoupence pohltila zem, 1538.

a Aronovu kněžství ovlivnila 250 předníchizraelských osobností, aby povstaly protiustanovenému – a Bohem nařízenému –vedení. Po sporu mezi vzbouřenci a Moj-žíšem, jenž zahrnoval nabídku zapálenéhokadidla, jímž se mělo rozhodnout, na čístraně je Hospodin, je Korach a jeho ko-horta pohlcena zemí a sežehnuta Božímohněm. A Bůh přikazuje, aby 250 mědě-ných kadidelnic rebelů bylo rozkovánoa použito jako pokrývka oltáře „na památkupro syny Jisraele, aby se neblížil žádný cizímuž, jenž není z potomstva Aharonova, abyobětoval kadidlo před Hospodinem, a abynebyl jako Korach a jeho obec, jak pově-děl mu Hospodin Mojžíšem“ (4M 17,5).Podle Ravova čtení se tento verš týkáukončení diskuse: Korachův problém spo-číval v tom, že se nepoddal a pokračovalv hádce. Člověk může vznést nesouhlasnéstanovisko, ale pokud je uznávaní vůdcizamítnou, odpůrce musí poslechnout.

Raši navrhuje jiný výklad: podle něj tkvíproblém Korachovy vzpoury v tom, žeohrožoval Bohem vybrané kněze – koha-nim, potomky Aronovy, jako jediné legitimníkněze. Takové ohrožení nelze nikdy v bu-doucnu dovolit.

Rav Izák Bernstein ve své mistrovskélekci citoval Chatama Sofera, který tvrdil,že rozdíl spočívá nikoli v tématu nesouhla-su, ale v tom, jak je nesouhlas vyjádřen.Učenec lituje, že se až příliš často stává,když spolu dva lidé nesouhlasí, že jeden(či oba) prohlásí, že jen on má přímé spo-jení s Bohem, a proto, že jen on má prav-du. Přitom společně tvrdí, že se sváří „vejménu Boha a Tóry“.

Chatam Sofer proto čte verš „a aby ne-byl jako Korach a jeho obec“ tak, že z nějvyplývá, že je zakázáno, aby kdokoli tvr-dil, že Hospodin hovoří jen k němu a jehooponent nemá žádnou pravdu. Sofer odvo-zuje svůj názor od případu rabiho Elieze-ra, jenž sice měl přímé spojení s Bohem(B. T. Bava mecia 59b), ale v debatě bylnicméně ostatními učenci poražen. Hala-cha se totiž nakonec určovala logikou vět-šiny, nikoli hlasy shůry.

Talmud zaznamenává, jak se rabi Elie-zer svářil s ostatními kvůli speciální kame-ninové peci, kvůli její rituální čistotě, činečistotě. R. Eliezer byl stoprocentně pře-svědčen o tom, že má pravdu, a aby to do-kázal, požádal – a získal – několik zname-ní z nebes. Přesto byl v menšině, a tudížměl ustoupit. To se nestalo a on byl exko-munikován. Příklad rabiho Eliezera násučí, že i když jsme si zcela jisti, že Bůh jena naší straně, nesmíme pokládat jiné ná-zory za nelegitimní.

(Z komentářů rabiho Šlomo Riskina vy-brala a přeložila A. Marxová.)

VĚSTNÍK 6/2009 5

BOHOSLUŽBYv pražských synagogách – červen 2009

Staronová synagoga

5. 6. pátek začátek šabatu 20.00 hodin6. 6. sobota NASO 4M 4,21–7,89

hf: Sd 13,2–25perek 2mincha 20.45 hodinkonec šabatu 22.15 hodin

12. 6. pátek začátek šabatu 20.00 hodin13. 6. sobota BEHAALOTCHA 4M 8,1–12,16

hf: Zech 2,14–4,7perek 3mincha 20.50 hodinkonec šabatu 22.21 hodin

19. 6. pátek začátek šabatu 20.00 hodin20. 6. sobota ŠLACH LECHA 4M 13,1–15,41

hf: Joz 2,1–24perek 4mincha 21.00 hodinkonec šabatu 22.25 hodin

22. 6. pondělí 1. den Roš chodeš tamuz23. 6. úterý 2. den Roš chodeš tamuz26. 6. pátek začátek šabatu 20.00 hodin27. 6. sobota KORACH 4M 16,1–18,32

hf: 1S 11,14–12,22perek 5mincha 21.00 hodinkonec šabatu 22.25 hodin

V sobotu a o svátcích šachrit (ranní modlitba) od 9 hodin.Každé pondělí, čtvrtek a na Roš chodeš šachrit od 6.30 hodin.Každý všední den maariv (večerní modlitba) od 19.30 hodin.

Vysoká synagogaVe všední dny šachrit (ranní modlitba) v 8.30 hodin,

mincha (odpolední modlitba) ve 14.00 hodin.

Jeruzalémská synagogaKaždou sobotu šachrit (ranní modlitba) od 9 hodin.

Páteční večerní bohoslužby se nekonají.

Bejt Praha(Španělská synagoga)

Každý pátek kabalat šabat od 19 hodin.

Bejt Simcha (Mánesova 8, Praha 2)

V pátek 12. 6. se bohoslužba v Bejt Simcha nekoná. Místo toho vás zveme na kabalat šabat a večeři s rabínem Kučerou v restauraci Mánes (pouze pro přihlášené, přihlášky v Bejt Simcha do čtvrtka 4. 6.).

Kabalat šabat každý pátek od 18 hodin.

PhDr. Jana Hybášková se narodila roku1965 v Praze. Po studiu arabistiky na FF UKpracovala jako ředitelka odboru Blízkéhovýchodu ministerstva zahraničí (1991–1997)a poradkyně státního tajemníka pro evrop-ské záležitosti (2001–2002). V době iráckéoperace působila jako velvyslankyně v Ku-vajtu a v Iráku. V roce 2004 byla zvolenaposlankyní Evropského parlamentu za stra-nu SNK Evropští demokraté, je členkou za-hraničního výboru EP a zastává významnoufunkci předsedkyně Delegace EP pro vztahys Izraelem. Je rovněž předsedkyní nově za-ložené Evropské demokratické strany (zaniž v červnu kandiduje do Evropskéhoparlamentu) a členkou řídícího výboruSvětového hnutí za demokracii. O své prá-ci napsala knihy Čekání na válku (2004)a Zpověď Evropanky (2009).

Před pěti lety jste se v Evropském par-lamentu stala předsedkyní Delegace EPpro vztahy s Izraelem. V jakém stavudelegace byla?Dostala jsem se do té funkce bez vlastníhousilování, byl to vlastně los, který na měpadl při výběru na základě politického dě-lení při zastoupení poslanců EP v jednot-livých delegacích.

Je dobré vědět, že na rozdíl od delega-cí, které jsou v národních parlamentech,jde v Evropském parlamentu o skutečnápolitická tělesa, která musí být složenareprezentativně a nejsou v nich zdalekalidé stejných názorů. A tak v DelegaciEP pro Izrael jsou i lidé ze strany fran-couzského extremisty Le Pena, jsou tamkomunisté, jsou tam velmi levicoví so-

cialisté, jsou tam zástupci Strany zele-ných.

Ze začátku jsem se domnívala, že mýmúkolem je vybalancovávat a představovatvšechny názory. Ale po dvou sezeních jsemzjistila, že to možné není, protože názory,které prezentovali někteří členové delegace,byly z mého pohledu naprosto nevyvážené.Můj předchůdce, bývalý portugalský prezi-dent, socialista Mário Soares, třeba odmítlnavštívit Izrael, protože to je „okupantská“a „agresorská“ země. V EP bylo zcela běž-né slyšet o Izraeli výrazy jako „okupant“,„agresor“, „stát, který nerespektuje neboničí lidská práva“, „nerespektuje meziná-rodní právo“. Parlament byl v zásadě nastraně evropských socialistů, což znamena-lo kamarádit se s arafátovci, s Palestincia s Národně demokratickou stranou Egyp-ta, a moc se nekamarádit s Izraelci. VůčiIzraeli postupovat v zásadě ve dvou liniích:1) Izrael musí, popřípadě Izrael ihned musía za 2) Izrael nesmí. A proto jsem se roz-hodla začít dělat vlastní politiku.

Takže se práce té delegace během pětilet změnila?Změnila se hodně, ale nejen díky mně. Takékvůli změně politické atmosféry v Evropě.Poslanci nových členských zemí, dokoncei z levice, měli k Izraeli jasně jiný vztahnež lidé ze starých členských států. Zmínilabych určitě práci socialistky paní MonikyBeňové, která mi dělá místopředsedkyni,ale i řadu dalších poslanců – Petera Šťastné-ho, bývalého slavného hokejistu ze Sloven-ska, Tunneho Kelamu z Estonska, VitautaseLandsbergise z Litvy, Nikolaje Mladenovaz Bulharska. Myslím si, že tento odlišnývztah je hodně dán tím, že obětí holocaus-tu bylo ve střední a východní Evropě mno-hem víc, a proto jsou mnohem hloubějipřítomny v našem politickém povědomí,než tomu je v západní Evropě.

Navíc v Čechách je vztah k Izraeli spojeni se vzpomínkami na podporu Izraele v roce1948. Když přijdete do Brna, potkáte tamdámy, které balily součástky zbraní a posí-laly je do Izraele. A myslím, že ten vztahnení postaven jen na tom, že jde o židovskýstát, ale zakládá se na obdivu k malé zemi,která bojuje o přežití a o demokracii.

Roku 2004 byl přijat akční plán provztahy mezi Evropou a Izraelem. Co sev této oblasti stačilo vykonat?V roce 2004 se rozšířila Evropa a díky tomuse změnili její strategičtí sousedé: zatímco

do té doby byla strategickým sousedemvýchodní Evropa, dnes je to východníStředozemí. Proto vznikla evropská politi-ka „blízkého sousedství“, v jejímž rámcibyly vypracovávány akční plány. Vůbec prv-ní plán se věnoval právě vztahu EU-Izrael.Byl dobrý v tom, že otvíral i otázky, které doté doby byly tabu: lidská práva, boj s teroris-mem, vzájemná výměna bezpečnostních in-formací a informací o účastnících letovéhoprovozu, kulturní spolupráce a spolupráce„people to people“, tedy mezi lidmi, nejenmezi státní reprezentací nebo institucemi.

Ten akční plán významně posunul bez-pečnostní spolupráci. Před rokem 2004byla taková spolupráce mezi EU a Izrae-lem nemožná, dnes je skutečností. Hospo-dářské vztahy mezi Evropou a Izraelem jižpředčily ekonomické vztahy mezi Izrae-lem a USA. Posun nastal i v oblasti vědy,výzkumu a vzdělávání, třeba izraelskáúčast v projektech Galileo je velice silná.Lze říci, že akční plán pomohl zahájit dů-ležitý proces: oddělit dvoustranné vztahyIzraele k Evropě od procesu na Blízkémvýchodě. Prostě oddělit to, jak se má Izraelchovat na Blízkém východě, od toho, co seděje mezi Evropou a Izraelem. A v tomjsme my, poslanci z nových členskýchzemí, dokázali opravdu hodně.

Co je s akčním plánem EU-Izrael pooperaci v Gaze?Měl být obnoven, bohužel po Gaze a poizraelských volbách je tento proces dočas-ně zmražen. Je tu ale snaha udělat dalšíposun ve vstupu Izraele do programů Ev-ropské unie. V nich se mohou výborněprosazovat například izraelské high-techa softwarové firmy. Pak je tu programErasmus mundus – výměna studentů meziizraelskými a evropskými univerzitami, takaby Evropané mohli studovat v Izraeli a za-počítávalo se jim to do domácího studia.

Další krokem vpřed je dokument z prosin-ce 2008, přijatý Radou EU, který říká, že iz-raelští a evropští zahraniční ministři se bu-dou setkávat třikrát za půl roku, že dojdek setkání s nejvyššími izraelskými představi-teli a že – pokud to bude situace vyžadovat –mohou být izraelští diplomaté přítomni jed-nání politického a bezpečnostního výboru.To je veliký pokrok a došlo k němu díky vel-mi silnému českému tlaku na poslední raděna konci francouzského předsednictví EU.

Jak byste charakterizovala vztahy jed-notlivých evropských vlád k Izraeli?

6 VĚSTNÍK 6/2009

TENHLE PRŮŠVIH NENÍ VĚČNÝRozhovor s europoslankyní a předsedkyní Delegace EP pro vztahy s Izraelem Janou Hybáškovou

Foto Karel Cudlín, 2009.

Je několik rovin evropské politiky vůči Iz-raeli, která z ní dělá politiku z hlediskačeského veřejného mínění ne zcela vyváže-nou. Velká Británie světu nikdy neodpustilavznik Státu Izrael a i mezi konzervativními,proamerickými Brity je řada lidí, kteří jsoudeklaratorně protiizraelští. Belgie: existujeodpor k Izraeli, možná daný početnoumuslimskou menšinou v zemi a obavami,aby se vláda nedostala do potíží. Tradičněextrémně protiizraelské je Irsko, které másvůj vnitřní důvod – boj s terorismem. Irskopovažuje Izrael za teroristický stát, a pro-tože potírá terorismus, potírá i Stát Izrael.

Německo je velmi proizraelské, ale bojíse, aby nebylo nařčeno z toho, že je naklo-něné Izraeli proto, že má špatné svědomí.Němci neudělají pro Izrael nikdy nic hla-sitě, ale vnitřně ho podporují, a to i socia-listé jako ministr Walter Steinmeier. Svýmzpůsobem, z našeho pohledu, jsou protiiz-raelské severské státy: pro ně je klíčemblízkovýchodní politiky humanitární po-moc Palestincům a nelíbí se jim, když jsouničeny jejich školy, letiště, byť se to dějev rámci práva Izraele na sebeobranu.

Podle mě ale není největší probléms evropskými státy, evropská zahraničnípolitika už totiž není jen politikou států.Největší problém je s politikou politickýchstran. A řekněme si upřímně, že evropštísocialisté jsou tak trochu protiameričtí,protitransatlantičtí, protiimperialističtí a ta-ky trochu protiizraelští. Ještě levicovějšínázory v oblasti zahraniční politiky majízelení.

Zelení byli celých těch pět let mým nej-větším nepřítelem, možná větším než sjed-nocená levice, protože evropská zelená po-litika je skutečně bytostně protiizraelská,bytostně propalestinská. David Hammer-stein, španělský zelený, který je k mé hrůzeŽid vychovaný v Izraeli, si opravdu nebralservítky, když s komunistkou Morgantini-ovou vedl všechny protiizraelské akce napodporu Gazy. Když jsme měli společnézasedání izraelské a palestinské delegacepo operaci v Gaze, věděli jsme, že to budehodně nevyvážené jednání. Pozvali jsmena ně proto rodinu ze Sderotu, pana Tbilis-kého se synem, který byl zraněn raketou Ká-sám. Na jednání zelení nedovolili, aby tihlehosté hovořili, a mě nařkli z toho, že jakomatka manipuluji dětmi v politice. Já jsemv ten moment nedokázala odpovědět, že je-jich propaganda obrázky zraněných palestin-ských dětí je stejnou formou manipulace.

My jsme v EP uspěli s tím, že středo-zemní politika přestala být jen politikousocialistů a zelených, ale je také politikouevropské pravice, tedy politikou vyváže-nější, politikou ve znamení lepších vztahůmezi Evropou a Izraelem.

Může Lisabonská smlouva zaručit spo-lečnou politiku vůči Izraeli? A kam asiby tato politika směřovala?Směřovat musí k větší vyváženosti. Jározhodně nejsem člověk, který tvrdí, žev Izraeli je všechno ideální. Je řada oblas-tí, v nichž skutečně porušuje lidská práva.Souhlasím s exministrem Schwarzenber-gem v otázkách, které se týkají nelegál-ních izraelských osad, to je skutečně věc,která je proti mezinárodnímu právu. Do-voz výrobků, které jsou z těchto osad ex-portovány do Evropy, by měl být zastaven.

Přesto se domnívám, že kritika Izraelenení stále ještě plně vyvážená. Abychomměli lepší politiku vyváženosti, musímemít funkčnější zahraniční politiku. Lisa-bonská smlouva stanovuje lepší mechanis-my toho, jak dospět rychleji a přesněji kespolečné politice. V oblasti zahraniční po-litiky by EU napříště neměla mluvit ústy třípředstavitelů, to znamená předsedy Rady,v našem případě třeba Topolánka, a záro-veň Javiera Solany a zároveň komisařkyWaldnerové, ale jedněmi ústy. Měla byvzniknout evropská diplomatická služba,která by měla mít jednotné zahraniční po-stoje, jednotnou reprezentaci, a ne aby 27velvyslanců plus velvyslanec Evropskéunie v Tel Avivu tvrdili každý něco jiného.

Jednala jste s řadou izraelských politi-ků. Jak na vás působili? Když jsem ještě pracovala v Černínskémpaláci, byla jsem u několika jednání mezičeskými politiky a Jicchakem Rabinem. Onpro mě je určitě nejcharismatičtější osobou,kterou jsem v životě měla možnost poznat.Byl to člověk současně pragmatický a odu-ševnělý, slučoval ideál se schopností něcodokázat. A opravdu jsem se zhlédla v CipiLivniové. Myslím, že to je osobnost, kterávelmi přesně ví, kde je vyváženost, kde jebezpečnost, co je ještě únosné, a že politic-ká strana, která není postavena na vnitřnípravdivosti, nemá dlouhého trvání. Vážilajsem si jejího proevropského vystupování,jejího uměřeného ženského realismu. Ješkoda, že Izrael už nevede ona.

Organizovala jste v EP seminář o pales-tinských učebnicích. Co se v nich pales-tinští školáci mohou dočíst?Spíš, co nemohou. Palestinští školáci – alenejen palestinští, platí to i pro část školákůegyptských a syrských – se ze svých učeb-nic třeba vůbec nedozvědí, že existuje StátIzrael. Izrael na mapách těchto učebnicnení. Je tam napsáno Palestina, Stát Palesti-na. Druhá věc je to věčné opakování slov„vítězství palestinské revoluce“, „trvalá pa-lestinská revoluce“, kterou „budou proti Iz-raeli bránit i malí kluci s kalašnikovy“, to je

strašné. Seminářem jsme přispěli k jednékonkrétní změně: belgická vláda zaplatilaPalestincům učebnici občanské výchovypro čtvrtý ročník základních škol, a ta bylanapsána přesně v tomto „revolučním“ du-chu. Po semináři ji Belgičané přestali finan-covat a tyhle pasáže se v učebnici změnily.To byl nejkřiklavější příklad, ale nadále jepojetí Izraele v palestinských a arabskýchučebnicích opravdu hrozné – agresor, protikterému je nutno bojovat.

Lze se například v Egyptě, Iráku, v Sý-rii dozvědět o Izraeli nějaké nezaujatéinformace? Jsou tu nějaké prodemo-kratické skupiny?Snažíme se spolupracovat se syrskou opo-zicí a jedna z našich klíčových podmínekdebaty s ní je uznání existence Státu Izrael.Bavíte-li se osobně s některými členy irác-kého parlamentu, nechci rozhodně říct, žeby byli proizraelští, ale jsou velmi protite-rorističtí, protože si s teroristy zažili své.Každý, kdo zažije terorismus na vlastníkůži, chápe lidi, kteří jsou ve stejné pozici.To jde mimo politiku, to je fyzický pocit.

V Egyptě je situace velmi křehká a slo-žitá. Jedno z mých posledních parlament-ních slyšení se týkalo „Černé knihy o Ha-másu“, kterou jsme vytvořili. Měli jsmetam manželku již zesnulého egyptskéhogenerála, jejíž syn zahynul při teroristic-kém útoku. Arabové sami jsou velmi proti-terorističtí, velká část egyptské populaceje proti Hamásu. Nemůžeme říci, že arab-ský svět je jeden monolitní celek, kterýodmítá Stát Izrael. Minimálně to, že Izraelje partnerem v boji proti islámským funda-mentalistickým teroristům, mnoho Arabůsilně vnímá.

Já vyrostla v Alžírsku, maminka vzpomí-ná na léta do roku 1967, jak nakupovalau židovského řezníka v naší ulici. Tenhleprůšvih není věčný, takhle vyostřeným sestal zlomově po roce 1967. Do té doby bylypo celém arabském světě židovské komuni-ty. Je to důsledek současného ideologické-ho boje, předtím žili po tisíciletí Židé a Ara-bové v relativním klidu vedle sebe. Tenhlekonflikt není konfliktem mezi muslimya židy, mezi Araby a Židy, je to vnesenýideologický konflikt. Ale vzpomínky nasoužití na mnoha místech přetrvávají.

Ale do jaké míry ideologie proniká doživota lidí?Ta masírka je samozřejmě strašná, je děsivá,začíná už v mateřských školách. V Egyptějsem slyšela pohádku, kterou vykládají dě-tem ve školkách, o žabích mužích – tojsou Izraelci, kteří vylezou ze Suezskéhoprůplavu a zničí Egypt. Ale to je věc ideolo-

(pokračování na straně 17)

VĚSTNÍK 6/2009 7

Z pohledu dneška, kdy noviny užívají kli-šé „Izrael jako 51. stát USA“, působí ažpřekvapivě, jak zásadní býval vztah Izrae-le a Evropy. Fakt, že Stát Izrael zakládaliv drtivé většině evropští rodáci, ať užopustili starý kontinent na útěku před Hit-lerem či teprve po jeho porážce, že vazbaprvní generace izraelských elit na Evropubyla stejnou samozřejmostí jako evrop-ská odpovědnost za židovský stát, je užpřeválcován dějinami i generační výmě-nou. Snad posledním aktivním politikemceloživotně ukotveným v tom starémvzorci je polský rodák (narozen 2. srpna1923 na území dnešního Běloruska) a iz-raelský prezident Šimon Peres. Tedy ne-počítáme-li ministra zahraničí AvigdoraLiebermana, rodáka (5. červen 1958) zesovětského Moldavska.

Šimon Peres je tak jakousi žijící fosiliísentimentálního pohledu na evropsko-iz-raelskou vzájemnost, ale zároveň i žijícíkronikou. Za jeho života, ba za jeho poli-tické dráhy, se odehrály všechny zásadníudálosti, posuny i změny. Ještě před půl-stoletím, když byl Izrael spojencem Franciea Velké Británie ve válce na Sinaji, získalPeres právě z Francie jadernou technologiipro židovský stát. O deset let později,když Francie Charlese de Gaulla vyrazilacestou své výjimečnosti, mohl jen pozoro-vat, jak vpředvečer šestidenní války Pařížzablokovala dodávku již zaplacených zbra-ní pro Izrael. A od sedmdesátých let, odjomkipurové války a tehdejšího leteckéhomostu zbrojních dodávek z USA, se Izraelspoléhá jako na strategického spojencepouze na Ameriku.

Ano, Evropa už není ani ideovou, natož-pak strategickou oporou Izraele. Ale do-sud nikdy nebyl ten rozbíhavý vývoj takprudký jako v posledních měsících. Bez-prostřední příčinou je rozdíl v postojíchk zimní válce v Gaze. Pro ilustraci onohoposunu můžeme použít dva texty. Prvnínapsal před rokem, v květnu 2008, známýuniverzitní analytik a stratég Barry Rubin.Druhý zformuloval letos v únoru, měsícpo válce v Gaze, izraelský velvyslanec přiEvropské unii Ran Curiel. Pozoruhodnéje, že navzdory zvyklostem je diplomatříznější než nezávislý analytik. I takovýdetail naznačuje, že se něco opravdu mění.

POZOR NA HLASY ELITBarry Rubin nazval svůj příspěvek „Izraela Evropa: docela dobré vztahy“. Před ro-kem tvrdil, že ty vztahy jsou na nejlepší

úrovni od počátku osmdesátých let, při-čemž zlepšení vycházelo z několika bodů:skončila druhá palestinská intifáda, pak seIzrael stáhl z Gazy, tam poté převzala mochrozba v podobě Hamásu, zároveň Evropazískala vlastní neblahou zkušenost s isla-mistickým terorem a k tomu zahájil svůjjaderný finiš Írán.

Rubin si cenil, že Evropa nepolevilav izolaci Hamásu, nesbližovala se s Hiz-balláhem či Sýrií, podílela se na sank-cích vůči Íránu a její kritika Izraele kle-sala.

Nejlépe hodnotil vývoj ve Francii: „vře-lý“ Sarkozy nahradil Chiracův „antagonis-tický režim“, což je největší plus od roku1967, kdy de Gaulle zrušil zvláštní vztahs Izraelem. Italskou vládu vedl opět pro-

izraelský Berlusconi, zatímco jeho levico-ví předchůdci čas od času sympatizovalis Hamásem a Hizballáhem. Německá kanc-léřka Merkelová stále stojí za německýmzávazkem zvláštního vztahu s Izraelem,ačkoliv je proti tomuto závazku už těsnávětšina německých občanů.

Jenže sám Barry Rubin zmínil některá„ale“ a zima pochybnosti jen posílila. SílyOSN v Libanonu, jež měly s evropskoupodporou zabránit opětovnému vyzbrojeníHizballáhu, selhaly.

Pokračovala neférová evropská kritikasebeobrany Izraele před odstřelováním ra-ketami (a to je řeč o květnu 2008!). Evrop-ské vlády nadále obchodovaly s Íránem.Některé průzkumy veřejného mínění vy-zněly strašlivě (myšleno protiizraelsky ažprotižidovsky). Zatímco některé menší ev-ropské země (tím myslí zřejmě Skandiná-vii a Benelux) byly vůči Izraeli velmi za-ujaté, středoevropská podpora Izraele se

zčásti opírá o vlastní zkušenost s ohrože-ním komunismem.

Velký problém viděl Rubin v intelek-tuálních a kulturních elitách Evropy,z „humanitárních“ důvodů podporujícíchtotalitní hnutí. Zvláště u levicových elitnahradili revolucionáři třetího světa zá-padní proletariát coby hybná síla zničeníkapitalismu a nastolení utopie. Jistou šancipak Rubin spatřoval v amerických vol-bách: jelikož protiizraelské postoje se po-jily s protiamerickými, zvláště s nenávistík prezidentu Bushovi, s jeho nástupcemv Bílém domě pak možná oslabí.

KRITIZUJTE, ALE NEPOPÍREJTECož o to, boj o Bílý dům vyhrál miláčekbushofobů Obama a protiamerické postojev Evropě podle očekávání oslabily. Alezimní válka Izraele proti Hamásu vedlak tomu, že protiizraelské postoje Evropa-nů naopak posílily. Takže i když velvysla-nec Ran Curiel píše o potřebě rozšířeného

dialogu mezi Izrae-lem a EU, i kdyžsi pochvaluje ná-vštěvy evropskýchlídrů v Izraeli,jeho únorové sdě-lení vyznívá dostiskepticky.

Izraelský zákrokv Gaze následovalpo letech teroris-tických akcí, poraketovém ostře-lování civilistů,což i Amnesty In-ternational uznáváza válečné zločiny.Tuto realitu Evro-

pa široce chápala, ale kritizovala – vesvých očích – neadekvátní odpověď Izrae-le. A tady Curiel začíná argumentovat odplic: V jistých evropských kruzích zaznělyi tradiční extremistické hlasy, jejichž po-vaha volá po rozlišení mezi oprávněnoukritikou a pokusem o delegitimizaci StátuIzrael. Tytéž kruhy totiž mlčely po celáléta, kdy byl Izrael cílem stálého raketové-ho ostřelování, zaměřeného právě na jehocivilisty.

Úvaha velvyslance Curiela rezultujetakto: Vztah mezi Evropskou unií a Izrae-lem musí spočívat na „zralém“ dialogu –ve kterém je místo pro kritiku, debaty i ro-zepře, ale nikoliv pro delegitimizaci. To jeprý jádro změny, o kterou je třeba usilovat.Dodejme, že takovou nějakou změnu mělov plánu i české předsednictví EU. Teď toovšem vypadá tak, že na všech stranách jevše u ledu.

ZBYNĚK PETRÁČEK

8 VĚSTNÍK 6/2009

VZDALUJÍCÍ SE EVROPAVztahy mezi Evropskou unií a Izraelem

Vřelé setkání Nicolase Sarkozyho a Šimona Perese. Foto archiv.

V apríle sa v Bratislave konala premiérafilmu Nedodržaný sľub. Filmový príbehvytvorený podľa rovnomennej knihy za-chytáva tragické osudy mladého človeka –Žida z početnej rodiny bývajúcej v mes-tečku Bánovce nad Bebravou v obdobíSlovenského štátu. Je to zároveň verný ob-raz slovenského fašizmu a postojov majo-ritnej slovenskej spoločnosti voči rasovoprenasledovaným. Hlavným hrdinom fil-mového príbehu je žijúca osoba – MartinFriedmann alias Martin Petrášek (83).Druhé meno používal počas života v ilega-lite, keď ako Žid v Slovenskom štáte bojo-val o holé prežitie a po oslobodení si totomeno ponechal.

NEDODRŽANÝ SĽUBPríbeh je videný židovským pohľadom nadejiny Slovenska v období Slovenského štá-tu. Spracovanie nie je poznačené pátosom,ktorému sa, žiaľ, viaceré po-dobné diela nedokázali vy-hnúť. Druhým momentom,ktorý si na príbehu cením,je odmietanie vžitých stere-otypov. Tento príbeh vykre-sľuje realitu aj tam, kde bymnohí miesto nej niektorýzo zabehnutých, falošnýchstereotypov očakávali.Napr. návrat hlavného hrdi-nu do rodného domu po ši-estich rokoch (v jeho rod-nom dome pochopiteľnebýva „árijský“ majiteľ) jeopísaný tak, ako som toopakovane počul a čítal odpamätníkov holokaustu, tieisté reakcie, tie isté vety, tieisté formulácie. Rovnako bez stereotypov jezachytený aj pobyt Martina Petráška medzi

partizánmi. Scenár sa nevyhýba reflexii pre-javov antisemitizmu (Martin Petrášek jesvedkom bezdôvod-nej popravy inéhožidovského partizá-na a uvedomuje si,že prezradenie jehopôvodu ho môže stáťživot). Pre filmovéspracovanie pov-staleckých scén jerovnako atypickáscéna, ktorá zachy-táva vraždenie ne-meckých civilistovpočas SNP.

Názov filmu Ne-dodržaný sľub sa vi-aže na jednu z úvod-ných sekvencií filmu zachytávajúcu domácuoslavu Martinovho bar micva. Otec rodiny,

pán Friedmann (stvarnuje ho Ondřej Vet-chý), vyzve všetkých prítomných, aby sľú-

bili, že sa o rok naPésach opätovnestretnú pri stolev jeho domácnosti.Sľub, ktorý si všetcidali, sa vo svetle no-vých pomerov ukáženeuskutočniteľný,začne sa boj o holéprežitie...

HLAVNÝ HRDINA BOL NA PREMIÉRENeviem, či sa nie-kedy židovský po-

hľad na problematické stránky dejín Slo-venska dostal do celovečerného filmové-ho príbehu, asi je to prvýkrát, nespomí-nam si nič podobné. (Niekto by snáď v tejsúvislosti citoval Obchod na korze, alenazdávam sa, že je jemnejší a nemá takúvýpovednú silu ako recenzovaný film.)

Pochvalu si zaslúžia aj dobré herecké vý-kony, výborná kamera a napätie, ktoré si

dej filmu udržuje až dokonca. Za drobné mínusyfilmu považujem niektorénepresné údaje použitév titulkoch a isté odchylkymedzi dobovými skutoč-nosťami a ich filmovýmspracovaním. Predmetomkritiky sa môže stať aj scé-na, pri ktorej sa bánovskýrabín pred nástupom dodeportačného vagóna psy-chický zrúti, trhá posvätnúknihu a kričí: „všetko je topodvod“ (rabína presved-čivo stvárnil Marián Slo-vák). Hlavný hrdina filmupán Petrášek (vo filme Sa-muel Spišák), dnes Ame-

ričan žijúci v Los Angeles, bol na bra-tislavskej premiére prítomný spolu sosvojou rodinou. Na recepcii pozdravilprítomných a predniesol improvizovaný,živý príhovor, v ktorom zrekapitulovalmíľniky svojho života.

Film Nedodržaný sľub získal hlavnúcenu na filmovom festivalu v Los Ange-les (The Los Angeles Jewish Film Festi-val). Očakáva sa, že približne o mesiacsa film objaví v českej distribučnej sieti.Odporúčam film do pozornosti čitateľovRoš chodešu.

JARO FRANEK

(Nedodržaný sľub, Produkcia: Genta Films. r. o. Scenár: Ján Novák, réžia: JiříChlumský, kamera: Ján Ďuriš.)

VĚSTNÍK 6/2009 9

POPRVÉ BEZ STEREOTYPOVFilmový príbeh z čas Slovenského štátu

Hlavný hrdina (napravo) s kamarátom. Foto archiv.

Ondřej Vetchý v roli otca. Foto archiv.

Martin Friedmann (Samuel Spišák) prežil vďaka svojmu futbalovému talentu. Foto archiv.

Stává se kupodivu dost často, že na někohozapomenou i v jeho nejbližším okolí. Ně-kdy kvůli špatnému svědomí, někdy jenomproto, že nebyl dostatečně známý. Podobnýosud postihl nejspíše i akad. malíře ArturaFischera. Autor člán-ku na první kusézprávy o Fischerovinarazil zcela nedáv-no při obnově jičín-ské synagogy a díkytamním rodákům semu podařilo zjistitalespoň základní in-formace o tomto za-pomenutém malíři.

JEHO OBRAZY JSOU NELÍBIVÉ Artur Fischer se naro-dil 4. 10. 1884 jakodruhorozený syn ob-chodníka v Lomnicinad Popelkou, kdenavštěvoval obecnoua měšťanskou školua poté (na přáníotce) i školu tkalcovskou. Od mládí všaktoužil stát se malířem a nakonec se mutohle přání splnilo: po dokončení povin-ných studií nastoupil na Akademii v Dráž-ďanech, kde ve stejné době studoval takébásník a kreslíř František Gellner (1881Mladá Boleslav–1914 na frontě v Haliči),s nímž na čas sdílel jeho soukromí jakospolubydlící. V Drážďanech Fischer pobylčtyři roky, pak studoval ve Vídni u tyrol-ského malíře Albina Eggera-Lienze, kte-rého si velice vážil. Po válce přešel napražskou Akademii výtvarných umění dospeciálky Maxe Pirnera. Zde se potkals celoživotním přítelem, pražským kraji-nářem Karlem Holanem (1893 Praha–1953 Praha), který na dobu svých studiívzpomíná v úvodu katalogu k Fischerověvýstavě: „Nebylo nás tehdy mnoho u Pir-nera; řady žáků byly prořídlé válkou, ner-vy i organismus oslabeny válečnými lety.Přesto se pilně pracovalo a svědomitě do-cházelo do školy. Fischer patřil k nejpil-nějším.“

Artur Fischer byl z Pirnerových žákůnejstarší a měl již rodinu (v roce 1914 seoženil s Klárou Popprovou z Jičína, v čer-venci 1916 se jim narodil syn Josef),o kterou starostlivě pečoval. Během stu-dia odjížděl vždy na sobotu a neděli doJičína, v pondělí se vracel do Prahy

a pracoval. „Tiše stával u stojanu … pra-coval těžce, cele soustředěn,“ vzpomínáKarel Holan. „Ve svých obrazech zjed-nodušoval formu až asketicky. Mám předsebou jednu z prací, kterou mi kdysi vě-

noval. Je to ulice – bezejmenná ulice,červený štít domu, jehož fronta se ztrácív nekonečnu, fronta, která nemá oken,v jakési zašpinavělé hnědi ostře kontras-tuje se žlutavým nebem, zbrázděným fia-lovými mraky. Silueta ztemnělého stro-mořadí zakončuje obzor. V této Bohemopuštěné ulici kráčí několik lidí k nezná-mému cíli. Obraz není technicky doko-nale namalován, ani snad Fischerovi o tonešlo, jemu šlo o vyjádření vlastní osob-

nosti. … Jeho obrazy rodily se z nitra.Není v nich nic poetického: jsou výra-zem vážného názoru na život. … Jehokolorit je omezený – užívá šedi, ztlume-

ných červení a zdušených modří. Jehoobrazy jsou nelíbivé. Nemohl se jimi uži-vit.“

MELANCHOLICKÉ KRAJINY Nejstarší nám známé Fischerovy obrazyvznikly v roce 1915: Portrét otce a půvab-ná malířská studie sedící ženy se secesnímúčesem, patrně portrét jeho matky (je vy-staven v obrazárně muzea v Lomnici nad

Popelkou). Portrétyprozrazují velmidobrou malířskoutechniku a citlivévystižení podobyi výrazu. Z doby po-někud pozdější, pa-trně poválečné, po-chází nedokončenýPortrét dívky s náuš-nicí a Portrét chlap-ce, zřejmě syna Jo-sefa (oba v muzeuv Jičíně). V těchtoportrétech je patrnánová snaha o pevněstavěný tvar, velmiodlišná od volnéhorukopisu starších ob-razů. Také téměř mo-nochromní provede-ní v hnědém tónu

odpovídá snaze o jednoduchost, ovlivněnépatrně i poválečným derainovským klasi-cismem.

Po válce maloval Fischer také zátiší,která by byla z hlediska nového věcnéhostylu zvláště zajímavá – bohužel, žádné sezatím nepodařilo objevit.

Jeho hlavním tématem se staly krajiny,téměř výlučně pohledy z okolí Jičína,Lomnice nebo Tábora, ale také z Krko-noš, kam se rád vydával na malířské vý-pravy. Přitahovala jej především atmo-sféra předjaří, kdy je krajina ještěprůhledná, ale všude je cítit nový život.Počátkem roku 1921 namaloval Jarníkrajinu a Melancholickou krajinu s vý-hledem do louky a pole s nízkým hori-zontem, několika venkovskými chalupa-mi a vysokým modrým nebem. Obaobrazy jsou provedeny v šedých, mod-rých a zelenavých barvách, které vzbu-zují spíše chlad a dobře vyjadřují atmo-sféru bezčasí prvních jarních dnů.Krajiny jsou důkladně komponovanéa připomenou nám zasněné krajiny Ota-kara Kubína (1883 Boskovice–1969Marseille), které ve stejné době začalmalovat v Provenci.

Jarní atmosférou a dobou vzniku sek těmto dílům pojí Fischerův obraz Jarona Zebíně (muzeum v Jičíně), tématem

10 VĚSTNÍK 6/2009

ZAPOMENUTÝ MALÍŘArtur Fischer se vrací do Jičína

Podobizna chlapce (syna Josefa), kolem 1925.Olej na plátně, Muzeum a galerie Jičín.

Jaro na Zebíně, kolem 1928. Olej na lepence, Muzeum a galerie Jičín.

s ním souvisí obraz Vrby pod Zebínemz roku 1924, v teplých žlutozelených bar-vách, s řadou vrb podél potoka v popředí.Obraz je barevnější, stále si však uchová-vá zasněnou kubínovskou atmosféru čas-ného předjaří (soukromá sbírka Liberec).Atmosféru jarního probouzení zachycujetaké Pohled na Brada (1921), malovanývšak ve srovnání s předchozími obrazyneobyčejně živě a volně. Artur Fischer sevedle malby věnoval také grafice, přede-vším leptu; některá tato díla známe ales-poň podle názvu: Konec ulice, Letní ve-čer, Koštofránek, Trestníci v senoseči,Pohled ze Zebína k Bradům, Matka s dítě-tem aj.

AVANTGARDNÍ KOBERCERODINNÝ PODNIKV roce 1928 se Fischer musel ujmout ro-dinného podniku a postavil pro něj patro-vou tkalcovnu na výrobu ručně vázanýchkoberců, záclon a dekoračních látek. Sevkusem vytříbeným důkladným umělec-kým školením řídil pak uměleckou strán-ku výroby, žena Klára vedla podnik poobchodní stránce. Podle Holana byl aleFischer „od přírody nesmělý, nevýbojný“a malířův přítel pochyboval, „že by dovedlněkoho přesvědčit o výtečných kvalitách,které jeho výrobky skutečně měly. Bylyz poctivého materiálu, odborně zpracova-né a barevně velmi vkusné.“ Bez ohleduna to však firma vzkvétala a umožnilaFischerovým, aby závod rozšířili a posta-vili si vlastní dům s barvírnou a dílnami.

Pamětníci vzpo-mínají na překvapi-vě moderní, téměřavantgardní vzorya vkusné barevné ře-šení Fischerovýchkoberců. To ostatněodpovídá také jehoobrazům, které bylyčasto barevně i tvaro-vě úsporné. V době,kdy zakládal dílnu nakoberce, přestal té-měř malovat, malo-vání se ale nevzdala rád se prý k němuve volných chvílíchpozději vracel. Zdáse ale, že volnýchchvil neměl moc: po-slední nám známý Fi-scherův obraz Zimníkrajina vznikl v roce1934 (muzeum Jičín) a zachycuje pohledz okna na zasněžené dvorky jičínskéhopředměstí, patrně z okna vlastního domuFischerových. Nejde už o komponovaný

pohled jako dříve, ale zcela nehledaný zá-běr z okna, malovaný volnější rukou nežv jeho předchozích obrazech. Fischerovyobrazy si vždy uchovávají úsporné malíř-

ské a barevné provedení, u něhož stojív popředí spíše prožitek než technická do-vednost a efektní malířský styl.

VE VILE NEUMANNOVÝCH V SOBOTCEZa okupace přišli Fischerovi o všechno.Syn Josef se pokoušel emigrovat, ale na-konec zůstal; nejspíš nechtěl opustit rodi-če. „Artur Fischer nebyl nikdy veselýmčlověkem,“ vzpomíná na tu dobu přítelHolan. „Byl mírné a jemné povahy, citový,

a když se usmíval, bylo cosi melancholic-kého v jeho úsměvu. V té době se však ne-usmíval vůbec. Byl Žid. Jeho dům byloznačen… Z minulých zkušeností se dalo

soudit, že osud Židů nebude v následujícídobě lehký.“

V roce 1942 byla rodina vystěhovánaz rodinného domku a internována společ-ně s ostatními židovskými rodáky ve vileNeumannových v Sobotce, kde byl ArturFischer zaměstnán jako zemědělský děl-ník. Odtud byli Fischerovi počátkem ledna1943 deportováni do Mladé Boleslavi, kdebyla soustředěna téměř stovka Židů z Jičí-na a dalších téměř šest set osob z okolníchobcí, zejména Hořic, Libuně a Mladé Bo-leslavi. Ti všichni byli 13. ledna 1943 trans-portem Cl odvezeni do terezínského ghet-ta; většina z nich byla po deseti dnechpřevezena transportem Cr do Osvětimi,kde hned po příjezdu zahynuli až na vý-jimky v plynových komorách. Stejný osudpostihl Artura Fischera, jeho ženu a synaJosefa.

HLEDAJÍ SE OBRAZY A INFORMACEV listopadu 1947 uspořádal ing. arch. Če-něk Musil se svým bratrem arch. ZdeňkemMusilem a prof. Antonínem Houbou své-mu příteli Arturu Fischerovi in memoriamjeho první výstavu ve Studentském doměv Jičíně. Na výstavě Obrazy a kresby Artu-ra Fischera bylo vystaveno téměř 60 ole-jů, kreseb a leptů, vyšel dokonce i malýkatalog, jemuž dnes vděčíme za většinuinformací o Fischerově životě a tvorbě.

Přes svoji plachost se Fischer účastniljičínského kulturního života a byl jeho sa-mozřejmou součástí, aktivně působil

zvláště v Zimnímklubu Jičín. Navzdo-ry tomu je dnes jehojméno téměř nezná-mé, podobně jakovzpomínka na dalšíjičínské rodáky, kteřízahynuli za okupacev nelidských pod-mínkách. Proto by-chom chtěli ArturoviFischerovi v jičínskésynagoze připravitvýstavu, která bypřipomněla jehoumění i památkujeho rodiny.

Prosíme čtenářeRoš chodeš, pokudmají jakékoli infor-mace o Fischerověrodině nebo obra-zech, aby nám poda-

li zprávu do redakce nebo přímo autorovičlánku na adresu: arno.parik@jewishmuseum.cz.

ARNO PAŘÍK

VĚSTNÍK 6/2009 11

Melancholická krajina I, 1921. Olej na plátně, Muzeum a galerie Jičín.

Portrét matky, kolem 1915. Olej na plátně, Muzeum v Lomnici nad Popelkou.

Na 27. května letošního roku připadlo užsedmdesáté výročí úmrtí rakouského ži-dovského spisovatele a novináře JosephaRotha. Rodák z haličského městečka Brody(1894), spjatý životem i dílem s habsbur-skou podunajskou monarchií a předevšíms její agonií a zánikem, zemřel v Paříživ roce 1939. Zemřel na útěku před – jeno pět let starším – Adolfem Hitlerem, kte-rému se podařilo duchovní i konkrétní dě-dictví rakousko-uherské říše (ve které serovněž narodil) takřka definitivně smést zezemského povrchu. Ale něco přece jen zů-stalo. Mezi to podstatné (a stále aktuální)patří zejména Rothovo dílo, jeho knihyPochod Radeckého, Kapucínská krypta,Job, Císařova bysta a mnoho dalších. Přijejich četbě zjistíme, že i v nás stále ještěotvírají zasuté prostory tradice a nostalgiepo tom, co mělo a mohlo být, nebo dokon-ce částečně i bylo společnou vlastí národůstřední Evropy. Pro Rotha to byla podlejeho vlastních slov jediná vlast, kteroukdy měl. Ztratil ji v roce 1918, když mubylo dvacet čtyři let, a už nikdy žádnounenašel. Kromě té ovšem, kterou Heineoznačil za přenosnou vlast Židů a kterouje – v širším slova smyslu tohoto výroku –literatura.

Výročí autorova úmrtí připomínámeukázkou z knihy Daleko odkud: JosephRoth a východožidovská tradice (Lontanoda dove, J. R. e la tradizione ebraico-orientale) významného italského germani-ty a esejisty Claudia Magrise, která vyjdev nakladatelství Sefer letos na podzim. jd

Nářek nad nacistickým masakrem je takéthrénos, pohřební zpěv nad ostjüdisch lite-raturou. Zánik této epiky nezpůsobilo jenhitlerovské vraždění svými proporcemi:třebaže krveprolití způsobené ruskýmia polskými pogromy bylo kvantitativněmenší, rozhodně by stačilo k tomu, zničitvšechen humanistický optimismus a stoic-ko-náboženskou neochvějnost, stejně jakoby na to stačily pozdější stalinistické per-zekuce. Nacistické vyhlazování je jen kr-vavým vyvrcholením postupného rozpaduvýchodního Židovstva, v němž asimilacenebo útěk na Západ představují téměř rov-nocenné rozhodující momenty, třebaželidsky nesrovnatelné. Hutná, výstižná úpl-nost nehybného a nedotčeného vyprávěníje zašlou vzpomínkou nejenom proto, ženedávný útlak byl nejtvrdší, jaký kdy nasvé dlouhé cestě exilem zažili, ale také

proto, že už neexistuje úplná integritaa soudržnost světa proti zběsilosti exilu,integrita malého štetlu představujícího or-ganický mikrokosmos, sám o sobě harmo-nický i ve své objektivní bídě, tedy mikro-kosmos poskytující, byť v minimální míře,ochranitelskou přítomnost univerzálních

lidských hodnot, záchytných bodů platí-cích pro všechny členy určité – nevelké –společnosti. Tedy mikrokosmos, kterýlze zmytizovat jako domácký svět, jenžpřipouští formulování klasických hodnot,s nimiž je spojena možnost epiky, jež byobsahovala i bolest a dávala význam tra-gédii.

EPILOG SÁGYTaké Joseph Roth, třebaže zemřel dřívea nezažil tedy uplatňování „konečného ře-šení“, píše až po konci a na svou poetickoua intelektuální pouť se vydává ve chvíli,kdy příběh, o nějž mu jde, se již stal a uza-vřel se, kdy se jeho svět již zhroutil a zmi-zel a kdy mizí i jeho poslední pozůstatky.Bylo už řečeno, že celek Rothovy tvorbypředstavuje epický cyklus, skutečnou ságu:mnohé postavy se objevují v různě důleži-tém postavení a s různou románovou funk-cí ve více dílech, počínaje rytmistrem Tait-tingerem, který je v Pochodu Radeckého(1932) jen vedlejší postavou, kdežto v Pří-běhu 1002. noci (1939) se stává hlavnímhrdinou – přes něžnou Mici Schinaglovou,která několikrát, poprvé už v rané povídceVzorný žák (1916), ztělesnila bezbrannouženskou postavu lapenou do sítí společen-ských struktur „světa včerejška“, a končemnohoznačnou postavou pašeráka Kaptu-raka, který vystupuje v Tichém proroku1927–30), Jobovi (1930), Pochodu Radec-

kého a ve Falešném závaží (1937). Dalšípříklady by mohly následovat, i s mnohemdetailnějšími údaji, nejen ohledně citova-ných postav, ale i dalších figurek, prostře-dí, motivů a situací. Roth se spoléhá naprincip opakování a sebecitování, jako bysi tím chtěl stanovit souřadnice nějakéhoorganického uzavřeného světa, nějaké so-běstačné ságy. Ve skutečnosti však Rothjen píše epilog této ságy, líčí dozvuky ji-stého procesu, pozůstatky a fragmenty,které zbudou, když se epický cyklus uza-vře. To platí nejenom pro první fázi jehotvorby, ale i pro ty následující, v nichžbyla tendence spatřovat opravdovou epic-kou šíři, nebo dokonce, jak tvrdil Lukács,pozitivní budování pravého historicko-rea-listického románu. Rothova pouť nastávás koncem prohrané války, se zánikem říšea s rozpadem lidské a náboženské pospoli-tosti, totiž východního židovství; jeho pró-za začíná ideálně po biblické a zároveňbezútěšně moderní potopě, pomocí níž vesvém pozdním románě Kapucínská krypta(1938) symbolicky znázornil začátek prvnísvětové války: „Rozpršelo se. Byl čtvrtek.Příští den, tedy v pátek, bylo už vylepenona každém rohu provolání. Byl to manifestnašeho starého císaře Františka Josefaa měl nadpis: ,Mým národům‘.“ Kapucín-ská krypta je ovšem jedním z posledníchRothových děl, je to pokus pokračovat,i když poněkud uměle, v historii rodinyTrottových, která už byla vylíčena a uza-vřena v Pochodu Radeckého, a s konzerva-tivním polemickým pesimismem předvéstmorální záplavu a konformistický nepořá-dek, které hned v poválečných letech uná-šejí Rakousko – a celou Evropu –, až jistrhnou do nacistické „kloaky“, jak sámRoth definoval třetí říši. Obraz toho tem-ného deště, který smývá slova, nezávislena románu, do něhož je začleněn, předsta-vuje ideální východisko pro Rotha, jehožpróza tak začíná ve chvíli, kdy se už neda-jí vyprávět příběhy, kdy zanikla epikaa z života už nelze spřádat nit vyprávěníani ho tím zachránit.

KONEC TRADICEPrvní světová válka a s ní rozpad habsbur-ského mocnářství, na něj zase navazujícízánik východožidovského štetlu nejsoujen jádrem Rothovy prózy, z něhož vychá-zí, aby popsal následnou zchátralost nebopřipomněl předchozí harmonii, která sevšak nakonec taky ukáže jako iluzornía chimérická. Vedle běžného traumatu zezániku jednoho světa, které s sebou cel-kem přirozeně nese legitimní hledání ztra-ceného času, a výbojné konfrontace s ča-sem přítomným, má tento počáteční pádpro Rotha hlubší následky. V konci, který

12 VĚSTNÍK 6/2009

DOMOV POUTNÍKŮJoseph Roth a východožidovská tradice

Joseph Roth v roce 1935. Foto archiv.

on přežil, aby o něm mohl psát, spatřujekonec imperia, ekumeny svazků a vztahů,která dovolovala sdílet city a pocity a pře-dávat hodnoty, která tudíž umožňovalaepiku jako hierarchii významů, jako řádudálostí a jako zprostředkování tohoto od-kazu v harmonii vyprávěného příběhu. Ne-sejde příliš na tom, že se tato idealizace mi-nulosti později ukázala pro Rotha saméhojako klamná iluze; rozhodující je, že sub-jektivně chápal rozpad říše jako zánik urči-tého kosmu, spočívajícího na souřadnicích,které byly zárukou výměny smysluplnýchzkušeností a trvání jejich platnosti.

Z tohoto pohledu se tedy Roth odlišujeod téměř všech nostalgiků po habsburskéříši a blíží se spíše Musilovi – s nímž na-vzdory nepřekonatelné kvalitativní vzdále-nosti má překvapivě leccos společného,pokud jde o kritiku hodnot – a vnímá pádimpéria jako konec tradice a začátek mo-derní doby chápané jako atomizace a se-kularizace. Tento úhel pohledu utváří roz-hodujícím způsobem Rothovo nesmírnězajímavé, i když paradoxní politické vidě-ní, na něž bude potřeba se zaměřit zvlášť,také s ohledem na jeho dva specificky „po-litické“ romány Pavučina (1923) a Tichýprorok, které sice chronologicky spadajído první fáze Rothovy tvorby, avšaklze je interpretovat pouze jako přímýprotiklad a kontrapunkt k románuPochod Radeckého.

TŘI FÁZEKdyž Roth převedl rakouskou říši dometahistorického rozměru, ztotož-ňoval ji, někdy vědomě, jindy nevě-domě, s onou celistvou a kompaktníjednotou, kterou vidí i v soudržnostináboženské, lidské a morální u vý-chodního Židovstva, také pronásle-dovaného a ohrožovaného dějinami.Z tohoto hlediska si lze snad s leh-kým posunem vyložit periodizaci,s níž přišel Curt Hohoff, který v Rot-hově vývoji rozlišuje tři po sobě ná-sledující fáze: první končí s knihouPravice a levice v roce 1929 a vy-značuje se prudce kritickým anar-chistickým a socializujícím tónem;druhou představuje náboženský mo-ment Joba (1930); a konečně třetízahájil Pochod Radeckého a je charakteri-zována konzervativním a legitimistickýmklasicismem. Tuto velice správnou a uži-tečnou periodizaci bychom mohli poo-pravit, především pokud jde o pohádkovýa zcela vědomý závěrečný nihilismus,kterým je prodchnuto Rothovo posledníobdobí s oním ironickým, mytickým vě-domím nicoty, které vyzařuje z jeho poví-dek-podobenství, jako je Příběh 1002. noci,

Legenda o svatém pijanovi (1939) a Levia-tan (1940); při dalším upřesňování by seuž v prvních buřičských románech dalyvystopovat prvky tradicionalistické a anti-sekularistické polemiky, které jsou v zá-kladu pozdějšího konzervativního postoje.Právě v Novém dni (1919–1927), sbírcenejzapálenějších antiklerikálních, antimi-litaristických a antiburžoazních článků,které Roth psal těsně po válce, lze postih-nout takovýto přechod, který si zasluhujezvláštní analýzu. Nicméně Hohoffova pe-riodizace zůstává v zásadě platná a výstižněpodtrhuje protestní ráz prvních Rothovýchrománů; ale tento protestní ráz a pozdějšísmířlivý tón by nebyly srozumitelné, po-kud nebudeme mít na paměti, jakou oso-bitou symbiózu vytvořil Roth mezi Aus-triazität a Ostjudentum, mezi imperiema štetlem.

EPITAF ŠTETLUI z tohoto hlediska se Roth zřetelně odlišu-je od dalších židovských laudatores vyná-šejících felix Austria, jako jsou Werfelnebo Zweig. Je zřejmé, že Židé, cizí národmezi všemi, se hlásili s menšími obtížemik nadnárodnímu státu, založenému, ales-poň teoreticky nebo částečně, na překoná-

ní principu národnosti. V dramatu FranzeTheodora Csokora Třetí listopad 1918(1936), pojednávajícím o vzplanutí nacio-nalistických vášní mezi bývalými spolubo-jovníky c. a k. armády, kteří jdou za volá-ním svých nových vlastí (nebo lépe řečenoza voláním lesa svých dávných kmenovýchpudů utlumených v civilizaci byrokratic-ko-administrativního státu), jediný, kdov sobě vidí dědice Rakouska, je Žid doktor

Grün. A znovu bychom mohli citovat Wer-felovo „sacrificium nationis“, Zweigův „světjistoty“, „hinternacionální“, za národní vě-domí Urzidila, který vzpomíná, jak „zanárody – nikoli nad nimi nebo pod nimi –se dalo žít a toulat se po ulicích a průcho-dech domů…“ Friedrich Abendroth právěve vztahu k Rothovi upozorňoval, že „mý-tus podunajské říše… je věnován stejnětak podunajským národům jako Židov-stvu“. V jedné překrásné vzpomínce nasvá mladá léta na vídeňské univerzitěv předvečer první světové války vzpomínáBiagio Marin na to, jak Friedrich WilhelmFoerster proti jeho iredentistickému pla-nutí mladého Itala velebil vysoce kulturnía utopický habsburský nadnacionalismus.Samozřejmě i u Rotha najdeme podobnépasáže: například hovoří o Židech jakoo modelové Übernation pro budoucí for-mu Nation a oslavuje „staré mocnářství …ukázku toho pestrého světa – jedinou mož-nou vlast … vlast pro ,beznárodní lidi‘ –opravdový domov věčných poutníků“(v novele Císařova bysta). Také v Kapu-cínské kryptě je říše oslavována jako vlastmožného a rozdílného, důvěrná syntézaharmonické mnohosti. Roth však jde dálza rovnocennost habsburské a židovské

nadnárodnosti, neboť se zaměřujespecificky na východní Židovstvo,a nikoli na obecný kosmopolitismusvzdělaných a asimilovaných západ-ních Židů, které dokonce staví jakoprotipól k Ostjudentum. V pravémslova smyslu pozadí k pesimistic-kým, hořkým románům prvního ob-dobí tvoří pojednání Putující Židé(1927), které představuje Rothovoprvní – a nejdéle trvající – vyznánívíry, třebaže víry postavené na hla-vu, negativní víry, která může vyús-tit leda v prázdné obviňující gesto.Putující Židé jsou volání na poplachproti asimilaci východních Židůsměřujících na Západ, a tedy ztráce-jících svou identitu a přebírajícíchvšechny neřesti západní buržoazníspolečnosti, především té liberálnížidovské. Pojednání je jakýmsi pole-mickým epitafem štetlu, oné „rela-tivní celistvosti“ – jak ji definovalLucien Goldmann –, která v úzkém

vymezení vyděleného společenství upro-střed často nepřátelského okolí poskytova-la organický kosmos, v němž jednotlivcinalezli (nebo si mysleli, že nalezli) pupečníšňůru spojující s celistvostí života neboalespoň s tím, co se v jejich očích, v jejichkonkrétní historické situaci mohlo tak jevit.

(Z italštiny přeložila Kateřina Vinšová.Nepatrně kráceno. Mezititulky redakce.)

VĚSTNÍK 6/2009 13

Joseph Roth v pařížské kavárně Tournon. Foto archiv.

Kdo uslyší jeho jméno, vzpomene si určitě,že byl vnukem významného německo-ži-dovského filosofa Mošeho Mendelssohna,který stál u zrodu židovského osvícenství(haskala). Český čtenář si ovšem nemůženevzpomenout na geniální tragikomickougrotesku, úvodní kapitolu románu JiříhoWeila Na střeše je Mendel-ssohn (1960). Spisovatel tuzaznamenal tradovanou pří-hodu z protektorátní Prahy:říšský protektor Heydrichpřikázal odstranit Mendel-ssohnovu sochu z panteonuna střeše pražského Rudolfi-na. Jenže nikdo nevěděl, jakskladatel vypadal, sochy ne-byly nijak označeny, a takbyla málem stržena sochaznámého antisemity Richar-da Wagnera, protože měla zevšech postav na Rudolfinunejvětší nos.

Kdyby tuhle scénu znalimuzikologové, kteří sestavo-vali koncerty z cyklu Men-delssohnových skladeb, ježupadly v zapomnění částeč-ně právě kvůli RicharduWagnerovi, jistě by ji s chutípřipomněli. O Wagnerovia jeho vztahu k Mendelssoh-novi se při koncertech a po-řadech na oslavu 200. výročínarození Felixe Mendel-ssohna-Bartholdyho (3. úno-ra 1809 Hamburk–4. listo-padu 1847 Lipsko) totižmluvilo hodně často.

MENDELSSOHN A WAGNERV New Yorku a ve Stuttgartu už nějakýčas probíhá Mendelssohn Project, jehožumělecký ředitel Stephen Somary létashromažďuje skladatelova neznámá díla.Mendelssohn napsal zhruba 750 skladeb,ale asi třetina z nich zůstala v rukopisea zná je jen několik odborníků. Právěo důvodech této disproporce se hodně dis-kutovalo a psalo (především v deníku TheNew York Times). Podle Somaryho seMendelssohn, za života uctívaný jako je-den z největších světových hudebníků,stal posmrtnou obětí antisemitismu. Vy-chází přitom z faktu, že tři roky po uměl-cově smrti vydal Richard Wagner esejŽidovství v německé hudbě, v němž obvi-nil německé židovské umělce, že jejich

hudba je příliš rozumová, „mechanická“.Dokládal to na Mendelssohnovi, odsoudilale i Johanna Sebastiana Bacha, kteréhoprávě Mendelssohn pro německé publi-kum objevil. Podle Wagnera skutečné dě-jiny citlivé německé hudby začínají ažBeethovenem.

Wagnerovy výtky byly založeny na ryzerasistickém základě (Mendelssohnovi ro-diče i s dětmi konvertovali ke křesťanství,skladatel sám se pokládal za oddaného lu-terána). Navíc esej věnuje mnohem vícepozornosti tomu, co pokládá za židovskérysy hudby, než hudební kvalitě Mendel-ssohnových skladeb, které sám v mládívelmi obdivoval. Článek vyšel poprvéroku 1850 v novinách s omezeným nákla-dem a pod pseudonymem a tehdy snadještě Mendelssohnovi příliš neuškodil: odjeho smrti uplynula krátká doba a společ-nosti přátel jeho hudby jen vzkvétaly.O osmnáct let později však Wagner svůjtext otiskl znovu. Tentokrát, když antise-mitismus v Německu nabýval na síle, houž podepsal.

Somary soudí, že od té chvíle zájemo Mendelssohnovu hudbu uvadal; jakoukolišanci na jeho oživení pak zmařili nacisté.V zimě 1936–1937 propašovali Mendel-ssohnovi příznivci z Berlínské státní kni-hovny stovky listů s partiturami a takéskladatelovy výtvarné práce (rád a dobřemaloval akvarely) do Varšavy a Krakova,odtud pak byly znova pašovány a ukrytyna různých místech v Polsku, Maďarsku,Německu, Rusku, Francii a v Anglii. So-mary je uplynulých dvacet let vyhledá-

val: identifikoval je přede-vším na základě zmínekv Mendelssohnových (do-sud nezveřejněných) dopi-sech. Z korespondence na-příklad zjistil, že všechnyznámé skladatelovy symfo-nie a řada skladeb pro hous-le a klavír existují v alterna-tivních verzích, které autornestihl publikovat a o kteréuž později nakladatelé ne-měli – nebo nesměli mít –zájem. Wagner a nacistéznemožnili, aby tyto verzeči další samostatné prácebyly dostupné, aby bylyhodnoceny v kontextu skla-datelova díla, aby se hrály.Podle Somaryho byly v řaděpřípadů uveřejněny „nespráv-né nebo nedokončené verze“.Právě z těchto „zamlčených“prací sestavil program kon-certů s názvem Mendelssohn:Ztracené poklady a Wagne-rovo odsouzení.

PACHUŤ PŘETRVÁVÁNe všichni s hodnocenímS. Somaryho souhlasí. Podlehudebního komentátora listuNYT Allana Kozinna je dů-

vod, proč zůstalo tolik Mendelssohnovýchděl nezveřejněných, prostý: nerad publiko-val, protože své práce stále vypilovával,a byl dost zámožný na to, aby nemusel žítz honorářů za publikace. Proto dával prácedo tisku až po několika revizích a někdyvůbec ne, neboť je nepokládal za hotové.Richard Wagner sice na Mendelssohna zaú-točil, ale stejně ostře (i když bez rasovýchnarážek) kritizoval i Bacha či Brahmse,kteří podle něj patřili ke konzervativnímuproudu německé hudby, jež mu neladilas „hudbou budoucnosti“. Zatímco na sporWagner – Brahms či Wagnerovu kritikuBacha si dnes sotva kdo vzpomene, pachuťz útoku na Mendelssohna přetrvává, neboťměl smrtící dozvuk za nacistické éry.

ALICE MARXOVÁ

14 VĚSTNÍK 6/2009

ZTRACENÝ MENDELSSOHNaneb Židovství v německé hudbě po 200 letech

James Warren Childe: Felix Mendelssohn-Bartholdy. Akvarel, 1830.

STARÁ ĽUBOVŇAStará Ľubovňa patrí k starobylým spišskýmmestám s bohatou históriou. Rovnako akoiné mestá vo východnej časti Slovenska, ajĽubovňu charakterizovalo pestré nábožen-ské a národnostné zloženie obyvateľstva.Dnešné štatistiky mesta píšu, že mesto máokolo 16 500 obyvateľov, ktorí sa hlásiak štyrom kresťanským cirkevným zosku-peniam. Avšak Stará Ľubovňa má aj veľmistarú tradíciu židovského osídlenia, ktorá jemálo známa. Podľa Dejín Spiša od SamuelaWebera vieme, že toto osídlenie v Ľubovnijestvovalo už v 16. storočí. Dátum založe-nia náboženskej obce nie je známy. Naj-staršie náhrobky na miestnom židovskomcintoríne pochádzajú až z 19. storočia: ko-munita dlho patrila pod rabinát v Huncov-ciach a pochovávala svojich zosnulých nacintorínoch mimo mesta. V predvojnovomobdobí fungovala v meste synagóga a cinto-rín. Zo súpisu Židov z roku 1942 sa dozve-dáme, že v Starej Ľubovni žilo 2227 obyva-teľov, z nich 318 Židov (viac ako 14 %z celkového počtu). Posledným rabínombol Moše Rosenberg, ktorý ako väčšina ži-dovských obyvateľov mesta zahynul v šoa.Dnešné oficiálne stránky mesta ani v častihistória židovskú menšinu nespomínajúa v Starej Ľubovni nežije žiaden obyvateľžidovského pôvodu.

Spomenutý cintorín sa pred vojnou na-chádzal v extraviláne, dnes je súčasťoumesta. Až do nedávneho času bol v dezo-látnom stave a pripomínal viac smetisko,ako pietne miesto. Rekonštrukčné práce sazačali r. 2000 odvozom odpadu, následnesa robili terénne úpravy, osadzovanie zva-lených náhrobných kameňov a výstavbanového oplotenia. Dnešný vstup do cinto-rína je cez Ciduk Hadin. Rady hrobov súrozdelené cestou, ktorá oddeľuje mužskéa ženské náhrobné kamene. Častým motí-vom náhrobných kameňov je koruna a me-nora. Nachádzajú sa tu aj figurálne ozdobyako sú levy a orly. Väčšina náhrobkov jez vápenca. J. F.

ZEMŘELA JANET JAGAN

V jejích rodných Spojených státech ji poli-tická a mediální scéna po desetiletí vníma-la s nelibostí (časopis Time ji označil za„nejkontroverznější ženu jihoamerické po-litiky“), ke slovu přišel i antisemitismus.Janet byla ale vždy hrdá na svůj původ,který hrál velkou roli v jejím celoživotnímboji za práva chudých, judaismus však ni-kdy nepraktikovala (pocházela z asimilo-

vané rodiny, navíc Guyana nemá židov-skou komunitu).

Budoucí prezidentka Guyany Janet Ja-ganová se narodila roku 1920 v Chicagujako Janet Rosenbergová. Během studií senadchla pro komunismus a ve 23 letech seprovdala se za obdobně smýšlejícíhoCheddiho Jagana, syna indických dělníkůz cukrových plantáží v Britské Guyaně. Posvatbě se do Guyany přestěhovali, Cheddisi tu otevřel zubařskou praxi, Janet mu dě-lala asistentku. V roce 1950 Jaganovi spo-luzakládali Lidovou pokrokovou stranu(PPP), která vystupovala mj. proti britskékoloniální vládě. Byli neobyčejně úspěšní:po třech letech se Jagan stal premiérema jeho žena místopředsedkyní parlamentu.Vládu PPP však po 133 dnech ukončilaanglická vojenská intervence; Jaganovistrávili pět měsíců ve věznici a dva rokyv domácím vězení. Po dalším volebním ví-tězství PPP byla Janet v letech 1957–1964ministryní práce, zdravotnictví a bytovévýstavby, desítky let pracovala jako po-slankyně v parlamentu, čtvrt století takéeditovala časopis PPP Mirror.

V roce 1966 byla vyhlášena nezávisláCooperative Republic of Guyana a o 24 letpozději byl Cheddi Jagan zvolen jejímprezidentem. Po jeho smrti (1997) Janetstála nejprve v čele vlády a krátce natobyla jako první Židovka v dějinách zvole-na hlavou státu (druhou se r. 1999 stala veŠvýcarsku Ruth Dreifussová). Funkciopustila ze zdravotních důvodů (infarkt)před deseti lety. Zemřela 28. března 2009v Georgetownu.

DANIEL PUTÍK

ROZHOVORS JANOU HYBÁŠKOVOU

(dokončení ze str. 7)gie, to je věc režimů. Bohužel bezpečnost-ní vakuum, které vzniklo v arabském světěpo rychlém odchodu Francie a Británie,přivedlo k moci bezpečnostní složky, ať užpolicejní nebo vojenské. Systém je zalo-žen na vládě důstojníků, generálů, plukov-níků, a ti potřebují nepřítele a zdárně hobudují. Ale pořád jsou tam lidé, kteří nevi-dí svět tak černobíle.

Co lze v tomto ohledu zlepšit v Izraeli? Mnoho Izraelců považuje Araby za nedo-statečně výkonné, nedostatečně schopné,nedostatečně produktivní, lze to troškusrovnat se stanovisky některých vrstevčeské populace vůči Romům. Že jsou ne-přizpůsobiví, nechtějí pracovat, být sou-částí globální situace. Část izraelské popu-lace si o Palestincích opravdu myslí, ženejsou pracovití, a tak nechtějí pracovata běhají s kalašnikovem a válčí. To je sa-mozřejmě strašný stereotyp.

V EP se věnujete bezpečnostním otáz-kám. Jak se dodržují sankce vůči Íránu?Stávající sankce jsou dostatečným nástro-jem, to se málo ví a neustále se volá po je-jich utužení. Jde o to, aby se dodržovaly.My kontrolujeme evropské (hlavně italskéa německé) firmy a společnosti, které pří-mo dodávají íránským revolučním gardám.Posíláme jim materiály a ptáme se, jestlivůbec vědí, ke komu se jejich výrobky do-stávají. Řada společností dodávky zastaví,jiné ne. Kdyby všechny evropské společ-nosti dodržovaly stávající sankce, byl bytransfer technologií, které Íránu pomáhajírealizovat jaderný program, mnohem po-malejší.

A arabsko-židovský konflikt?Žádná rychlá řešení, žádné mírové konfe-rence, žádné velké plány. Postupně a vy-trvale demokratizovat a otvírat arabskouspolečnost, zvyšovat sociální a vzděla-nostní mobilitu, modernizovat společnost,vytvářet pracovní místa, zmírňovat funda-mentalistický tlak, dovést tu společnost naevropskou úroveň. To samozřejmě neníotázka deseti let, ale dvaceti, možná třice-ti. Mezitím udržovat funkční vztahy meziarabským světem a Izraelem, aby mohlyvedle sebe koexistovat. Pro Blízký východneplatí rychlá řešení. Ta už všechny vyčer-pala. Je třeba na to vynaložit spoustu pe-něz, času a úsilí, a čím víc budeme místovelkých gest dělat malé, ale trvalé kroky,tím větší je podle mě naděje na úspěch.

ALICE MARXOVÁ

VĚSTNÍK 6/2009 15

Celkový pohľad na cintorín. Foto autor.

Janet Jaganová s manželem Cheddim. Foto archiv.

Ještě tak před rokem by asi většina lidíu nás považovala titulek článku „Čeští ex-tremisté vyrostli a země jim fandí, varujevládní zpráva“ (iDnes, 4. 5. 2009) za pře-hnaný. Dnes už ne. V posledních měsícíchnemine týden, aby někde nepochodovalyzástupy lidí, kteří se hlásí k myšlenkám,předsudkům a nenávistem nacionálníhosocialismu. Extrémní pravice se nyní za-měřuje především na Romy a cizince, alejak ukázala například aféra s pozvánímpopírače holocaustu D. Dukea (viz Rch5/2009), jsou antisemitismus a nejrůznějšínařčení Židů stále součástí její ideologie.

KONČÍ AMATÉRISMUSTéma neonacismu a rasismu plní stránkyčeských novin: od ledna do konce květnavyšlo v celostátních médiích na toto témastejné množství komentářů, analýz, rozho-vorů apod. jako o pádu Topolánkovy vlády(www.anopress.cz).V dubnu a květnu se je-jich počet zdvojnásobil a média tak zazname-nala znepokojující trend: četnost extremistic-kých vystoupení nejrůznějšího druhu prudcestoupla. Roste i počet demonstrantů, demon-strace jsou lépe naplánované a organizované.Ještě před dvěma lety bylo o neonacistechslyšet, jen když se porvali s antifašisty či haj-lovali na demonstraci. Dnes se nechají vy-provokovat jen výjimečně. Už se tolik nepe-rou: rozdávají letáky, pořádají přednášky,jezdí do lokalit, kde „řeší“ s bílými sousedyRomů jejich problémy, snaží se proniknoutdo oficiálních politických struktur a získatsympatie veřejnosti. Připomíná to situaci vevýchodním Německu, kde nedávno získalineonacisté ve volbách do saského parlamen-tu 9,2 % hlasů. (Česká Dělnická strana, kteránedávno vyhrála soud s ministerstvem vnitra,jež ji chtělo zrušit, získala v posledníchkrajských volbách téměř 30 tisíc hlasů;byla desátou nejúspěšnější stranou voleb.)Neonacisté si najímají právníky a manaže-ry, využívají mezer v zákonech. „Končíamatérismus, začíná profesionalizace,“konstatuje mluvčí BIS Jan Šubert.

V mediální debatě o příčinách nástupuextremismu v České republice se mnozíjejí účastníci, experti, ale i politici shod-nou na jednom: politici selhali. Přiznala toi vláda, která těsně před svým odchodemschválila dlouho očekávaný dokument:Strategii boje proti extremismu. Je to dob-rá zpráva, jež ale trochu zhořkne při vědo-mí, že její rychlé dokončení vyvolal vra-žedný útok na rodinný dům ve Vítkově,který obývala romská rodina. Tři lidé byli

zraněni, dvouletá holčička utrpěla těžképopáleniny a stále bojuje o život.

STRATEGIE NA ODCHODU Podle Strategie boje proti extremismu bytento boj měl řešit nejenom důsledky extre-mismu, ale především jeho příčiny a měl bystát na pěti „piliřích“, charakterizovanýchv následujícím schématu.

První pilíř – komunikací proti demagogii.Síla extremistů vychází z lidské nevědo-mosti. Jedinou možností, jak bojovat s jejichštvavou propagandou, je komunikace, otev-řenost a nabízení alternativy. Otevřenéa zodpovědné zpravodajství a PR. Zmapo-vání vnímání extremistických myšleneka jejich nositelů. Důsledné postihování nele-gálního obsahu na internetu.

Druhý pilíř – vědomostí proti totalitá-řům. Poučení lidé si dokážou vytvořitobranné mechanismy vůči nebezpečnýmmyšlenkám. Výhodnost demokratické al-ternativy musí vysvětlovat škola. Vzdělá-vání pedagogů. Vzdělávací a osvětové ma-teriály. Preventivní akce.

Třetí pilíř – jednotná protiextremistickáplatforma. Boj proti extremismu není jenzáležitostí ministerstva vnitra a policie, alei dalších vládních i nevládních subjektů. Je-nom spoluprací s nimi lze extremisty odsu-nout do role bezvýznamného hráče. Koordi-nační dohody; spolupráce s obecní policií;spolupráce s městy a obcemi; manuál proshromažďování; kalendář rizikových dní;konzultační den pro zástupce krajů.

Čtvrtý pilíř – odbornost a imunita. Spe-cialisté, kteří bojují proti extremismu,musí vědět, co mají dělat, a dostat k tomudostatečný prostor. Profesionalizace je vý-hodnější než paušální represe. Vzdělávánívelitelů, policejních specialistů, pracovní-ků justice; stabilizace a doplňování poli-cejních specialistů; nastavení funkčníhoa efektivního „imunitního systému“ protiinfiltraci extremistů do bezpečnostníchsborů a na citlivá místa ve státní správě.

Pátý pilíř – efektivně a korektně protinásilí. Konkrétní pachatele trestné činnostinekompromisně postihovat za efektivníhovyužití stávajících prostředků a mechanis-mů. Využívání nového zákona o Policii ČR;zvládání extremistických akcí; vytvořit me-todiku pro vyšetřování extremistické trest-né činnosti; rychlé zajištění a postih pacha-telů v rámci zkráceného trestního řízení;využití osvědčených postupů – viz postupproti diváckému násilí; důsledný monito-ring. (Pramen: www.vlada.cz.) red

SHROMAŽĎOVACÍZÁKONFederace židovských obcí iniciovala v roce2008 pracovní skupinu, složenou ze zá-stupců FŽO, Nadace Tolerance, IJCJ, Ligyproti antisemitismu a ministra vlády prolidská práva a národnostní menšiny. Cílembylo vypracovat konkrétní legislativní návr-hy, které by napomohly omezit sílící snahyneonacistů a extremistů zneužít demokra-tických svobod k činnostem, namířenýmjednak proti demokracii jako takové, jed-nak k útokům na příslušníky národnost-ních menšin, žijících v České republice.Jako jeden z cílů byla stanovena úpravashromažďovacího zákona, respektive pro-dloužení lhůty, kterou mají příslušné insti-tuce na vyjádření se k nahlášenému účelushromáždění. O tom, jak byla tato snahaúspěšná, poskytnou informaci dopisy, kte-ré si vyměnili předseda FŽO a ministr prolidská práva Michael Kocáb.

Vážený pane ministře,v roce 2008 jsme několikrát s Vaší před-

chůdkyní, paní Džamilou Stehlíkovou,projednávali možnost novely shromažďo-vacího zákona. Tato jednání byla vyvolánasílícími aktivitami neonacistů a organizová-ním pochodů, mimo jiné kolem synagogyv Plzni v den výročí transportu plzeňskýchŽidů do koncentračních táborů. Jednání seúčastnili zástupci nadace Tolerance, Ži-dovského muzea, Federace židovskýchobcí, Ligy proti antisemitismu a dalšíchobčanských iniciativ. Spolu s paní minist-ryní jsme došli k názoru, že shromažďova-cí zákon by bylo třeba novelizovat ve dvouoblastech a to 1) prodloužením lhůty, kte-rou mají příslušné instituce na posouzeníoznámení, 2) definováním míst, na kterýchby se shromáždění nekonala (okolí koste-lů, synagog, atd.).

Takto formulovaným návrhem se zabý-vala Rada pro národnosti a paní ministrynějednala o této věci s ministerstvem vnitraa spravedlnosti.

Chtěli bychom s Vaší účastí navázatna tuto již vykonanou práci a pokusit senovelizaci shromažďovacího zákona ak-tualizovat a dostat do legislativního pro-cesu.

Prosím Vás tedy o stručnou informaci,kam až se pokročilo tímto směrem zestrany Vašeho úřadu, i o vyjádření, zdajste ochoten s námi na dokončení započa-té práce spolupracovat. Pokud ano, navr-huji, abychom se v průběhu dubna sešli,rekapitulovali současný stav a stanovilidalší postup.

V Praze 10. 3. 2009Jiří Daníček, předseda FŽO v ČR

16 VĚSTNÍK 6/2009

ZAČÍNÁ TO BÝT VÁŽNÉJak vypadá strategie boje proti extremismu

Vážený pane předsedo,děkuji Vám především mnohokrát za

Vaši spolupráci. Vzhledem k naléhavémuvývoji a narůstání aktivit extremismuv České republice schválila vláda na svémzasedání dne 27. 4. 2009 (usnesení vládyČR ze dne 27. 4. 2009, č. 549, dostupné nawww.vlada.cz) novelu zákona č. 84/1990Sb. o právu shromažďovacím, podle kterébude prodloužena lhůta pro správní úřadpro rozhodnutí o případném zákazu konáníshromáždění ze 3 běžných dnů na 3 pra-covní dny. Tato změna by obecním úřadůmměla umožnit, aby získaly adekvátní infor-mace o daném shromáždění a jeho svolava-teli a mohly náležitě posoudit všechnyokolnosti a případný zákaz rovněž náležitěodůvodnit, aby následně nedocházelo k jehozrušení ve správním soudnictví jako neo-důvodněného anebo nulitního. Pro co nej-rychlejší uplatnění novely bylo vládou na-vrženo, aby podle § 90 odst. 2 jednacíhořádu Poslanecké sněmovny sněmovnas návrhem vyslovila souhlas již v prvnímčtení. Návrh byl předložen Poslaneckésněmovně jako sněmovní tisk č. 823 (do-stupný na www.psp.cz, kde se s ním může-te seznámit). Jsem toho názoru, že tímto bybyl odstraněn nejpalčivější problém součas-né úpravy. Její konkrétní fungování budenyní záležet hlavně na obecních úřadecha jejich konkrétním posuzování a prácis jednotlivými žádostmi.

Vláda rovněž schválila na svém zasedá-ní dne 4. 5. 2009 Strategii boje proti extre-mismu, v níž mimo jiné pověřila ministravnitra zpracovat pro obce Manuál proshromáždění a zároveň Kalendář riziko-vých dní, které by obce měly naučit lépepracovat s oznámeními shromáždění a pří-padně odhalovat skryté skutečné důvodyshromáždění. Nutno poznamenat, že tytopomůcky nebudou samospasné a že i najejich základě budou obce muset pracovats oznámeními a s případnými jejich záka-zy pečlivě a obezřetně, aby se nedopustilynepřiměřeného zásahu do práva shromaž-ďovacího zaručeného Listinou základníchpráv a svobod. Věřím nicméně, že za spo-lupráce ministerstva vnitra a mého resortuse toto postupně podaří. Zachování méhoministerstva i v příští vládě mi dává nadě-ji, že budeme moci pokračovat v účinnémboji proti extremistickým náladám v ČRjak na úrovni zákazu a potírání extremis-tických hnutí, tak v oblasti osvěty a šířenítolerance ve většinové společnosti. Přitěchto projektech rád využiji Vašich pří-padných návrhů a připomínek.

Děkuji za Váš dopis a zůstávám s po-zdravem,

Michael Kocáb,ministr pro lidská práva a nár. menšiny

TAKOVÉ POPOVÍDÁNÍV boji s extremismem se prý má něco změ-nit. Po brutálním žhářském útoku protiromské rodině ve Vítkově odcházející vládazformulovala koncepci, která by měla čelitstále troufalejšímu řádění rasistů a xeno-fobů. Nový ministr vnitra Martin Pecinaoznámil, že hodlá opětovně usilovat o zru-šení extremistické Dělnické strany.

Zatím však toto xenofobní uskupení včet-ně svých neonacistických příznivců vyvíjínerušeně činnost. Řádně povolené shro-máždění Romů 3. května v Chomutověbylo extremisty napadeno, aniž by tomupolicie zabránila. A stranou pozornosti seudálo ještě něco: Filip Vávra, spoluzakla-datel zakázaného Národního odporu, akti-vista, jenž má podle vlastních slov „vliv“na českou radikální pravicovou scénu a jeschopen toto hnutí „směrovat“, dostalv jednom z nejčtenějších českých deníkůcelou tiskovou stranu pro vlastní vyjádření.

Mezi odpůrci extremismu existuje spor.Na jedné straně stojí ti, podle nichž je třebactít absolutní, ničím neomezenou svoboduprojevu. Silná demokracie si přece musíumět poradit i s extremistickými názory.Oponenti připomínají, že existují jistá zá-konná omezení. Ta se v evropských demo-kraciích s jejich zkušeností z 20. století týka-jí například verbálních projevů hanobícíchrasu, národ a přesvědčení, zpochybňování,schvalování či znevažování genocidy. Lidétrvající na dodržování zákona navíc připomí-nají, že diskuse s extremisty jim propůjčujezdání partnera k dialogu a politické alternati-vy, zatímco namístě by byla ignorance.

Rozhovor s Filipem Vávrou nabídnutýstatisícům čtenářům je proto, co se týče do-mácí radikální pravicové scény, průlomovýa zpovídaný s ním musel být spokojen. Po-stěžoval si, že nemůže říci, co si myslío Hitlerovi, a nabídl tedy alespoň příměr

spojující nacistického vůdce s americkýmprezidentem Obamou. Dostal též prostork vysvětlení, že nedonášel policii a žes Dělnickou stranou by „určitě našel spo-lečnou řeč“. Národní odpor by „srovnals výrazem národní obrození“. Není „vyzna-vačem násilí, ale vyznavačem sebeobrany“.Vzpomenul, jak v Janově bylo třeba se„bránit před rozdivočelou policií“. Ti, s ni-miž souzní, prý „jsou démonizováni“.

Pro Filipa Vávru to jistě bylo příjemnépopovídání, protože na řadu otázek nedo-šlo. Nemusel například upřesnit, co u popí-račů holocaustu považuje za, jak řekl, jejich„výhrady ke konkrétním věcem“. Přál by sibílou, sjednocenou árijskou Evropu, ale naměřítka, podle nichž by bělost určoval, seho nikdo nezeptal. Šestnáctinově nebílý bybyl celkově bílý, nebo ne? Filip Vávra setaké v rozhovoru vyslovil pro to, aby Ro-mové „usilovali o svoji samostatnost a po-žadovali své území“. Jistě neměl na mysličást České republiky, ale nikdo po něm ne-chtěl, aby svou myšlenku velkolepého stě-hování rozvedl. Zvlášť zajímavé by přitombylo zvědět, jak by naložil s českým občan-stvím těch Romů, kteří by své domovyopustit nechtěli. A co Židé? Někteří jsousnědší, jiní vypadají jako Švédové. Jen tidruzí by směli zůstat? Nebo by se bělosta árijskost vyjadřovala i jinak?

Stát podle mého názoru extremismu účin-ně nečelí a média k němu přistupují, jakjsou obecně zvyklá: Některá bulvárně a taserióznější teď nyní budou nejspíše „bořittabu“. Zatím jsme se v celostátních denícíchmohli seznámit s rozsáhlou sebeprezentacíamerického rasisty a antisemity Davida Du-kea a nedlouho poté muže, který ho do Čes-ké republiky pozval: Filipa Vávry. Nepochy-buji, že je to jen začátek nového mediálníhotrendu. Kdo by bez ohledu na souvislostinestál o vyšší náklady a větší sledovanost?

Pro Rch a Radio Česko LEO PAVLÁT

VĚSTNÍK 6/2009 17

Rabín Karol Sidon na protestním shromáždění organizovaném Romy 3. května v Praze-Karlíně. Foto K. Cudlín.

Woody Allen není podle Reader’s DigestVýběru (30. 4.) jako jedna z postav jeho po-sledního filmu, která „chválí život, ať se dějecokoliv“. „Já takový nejsem,“ říká „největšíamerický žijící autor komedií“. „Jsem spíšjako ten panoš z Bergmanovy Sedmé pečeti,který má svého pána do-provázet vstříc smrti.Nakonec sice jdu, alehrozně přitom řvu.“A proč Allen vypadá taksklesle? „Možná je tonějaká chemie,“ říká.„Máma tvrdila, že jsemzačal vypadat sklíčeně,když mi bylo pět, a užmi to zůstalo.“ A proč sinenajde cestu k Bohu?Neměl by to snazší?„Z vašeho pohledu jsemateista,“ říká redaktoro-vi. „Z pohledu Bohajsem v loajální opozici.“ ■■ Pod titulky„Most zažil největší židovskou svatbu odroku 1938“ (ČRo7, 14. 5. ) a „Slečna Vinnáréva se vdávala uprostřed vinice“ (Mladáfronta Dnes, 13. 5.) se skryla informaceo svatbě severočeského vinaře, výrobce ko-šer vína Františka Moše Váni (37) s učitel-kou hebrejštiny v pražské židovské škole Te-rezou Gafny Foltynovou (29) v Chrámcíchu Mostu. „Je to opravdu náhoda, že gafnaznamená vinná réva, to jméno jsem si vybra-la dávno předtím, než jsme se poznali,“ řeklanevěsta MfD. ■■ Obšírný rozhovor s režisé-rem Jurajem Herzem vysílal Radiožurnál(19. 5.). ■■ Informací o tom, že Krásnou He-lenu, „jednu z nejúspěšnějších operet v ději-nách“, složil světově proslulý Žid Jakob benIsaac Jehuda Eberst, známý jako JacquesOffenbach, láká čtenáře kratičká upoutávkav kulturním týdeníku A2 (29. 4.). ■■ Pod ti-tulkem „Boxoval o život v Osvětimi“ přine-sly Lidové noviny (5. 5.) nekrolog ŠlomaArocha (86), který zemřel v Tel Avivu kon-cem dubna. Arochův osvětimský příběh jeznám také díky americkému filmu Triumphof the Spirit (1989) s Willemem Dafoemv hlavní roli. ■■ Média (např. Neviditelnýpes 14. 5. pod titulkem „Papežská hvězdaztratila lesk“ nebo E15 15. 5. s opačnou in-formací pod titulkem „Papež v náročné misiobstál“) podrobně referovala o návštěvě pa-peže Benedikta XVI. v Izraeli. ■■ Mezi vý-čtem stereotypních postojů české populacevůči Romům zaznamenaly internetové Brit-ské listy (17. 5.) také názor, že Romové s ra-sovou segregací svých dětí souhlasí. „Anikdyby Židé souhlasili se svou deportací doplynu, neznamenalo by to, že nejde o zlo-

čin,“ soudí autor. „Je pozoruhodné, jak českáspolečnost není schopna uvažovat o inteli-gentním, rozumném, konstruktivním a prag-matickém řešení svých nejpalčivějších pro-blémů. Ani podívat se jinam, jak podobnéproblémy řeší. Společnost, která dokáže říct

jen: Pravdu máme my a vy senám musíte přizpůsobit, jenesmírně netolerantní a je nacestě do pekla.“ ■■ Pod titul-kem „Pozoruhodné činy čes-kého Schindlera“ zachytilaČT 1 (18. 5.) v živém vysíláníz pražské vojenské nemoc-nice válečného veteránaa evangelického kněze, vo-lyňského Čecha Jana Jelínka,který se svou ženou za válkyukrýval na faře „Židy přednacisty, Poláky před bande-rovci, Ukrajince před Polá-ky“. Koncem 50. let ho za

tzv. „pobuřování“ komunisté věznili dvaroky. „Mám ještě chuť pracovat,“ řekl TVJan Jelínek (97), „kdybych mohl na oběnohy a ruce, tak by to šlo.“ ■■ Média (např.LN 20. 5.) referovala o jabloňovém sadu,který byl na počest zachránců dětí před hrů-zami šoa založen na Petříně a otevřen u pří-ležitosti stých narozenin sira Nicholase Win-tona. První pomníček (kámen s pramenemvody) byl věnován právě Wintonovi. ■■ „Ne-bývá zvykem, aby CenuProstějova dostali mladílidé kolem 25 let,“ píšeMfD (13. 5.): první bylaaž letos kapela Létající ra-bín, která se věnuje„takzvanému klezmeru,tradiční hudbě východo-evropských Židů“. ■■ LN(25. 5.) zjistily, že premiérJan Fischer chce údajnědosadit do čela úřadu vlá-dy bývalého ministraVladimíra Mlynáře. A toi přes silný odpor ODS.„Je to taková židobolše-vickounionistická skupinka,“ poznamenalúdajně zdroj blízký Topolánkovi. ■■ Pod ti-tulkem „Spisy rabbiho Loewa se stále čtou“přinesly LN (18. 5.) zprávu o Golemovia o tom, jak se Praha chystá připomenout400. výročí Maharalovy smrti. ■■ Fenomén,pojmenovaný už v titulku „Temná turistikaaneb Dovolená u masových hrobů“ (Ma-gazín Práva, 16. 5.), zaznamenává autorkav reportáži z německých a komunistickýchkoncentračních táborů (Polsko, Barma). ■■

Rozhovor s architektem Jaroslavem Klenov-

ským, který má v brněnské židovské obci nastarosti správu památek na jižní Moravě, při-nesl Brněnský deník (16. 5.). J. Klenovskýhovořil mj. o tom, že asi třetina předmětůz pražského Židovského muzea by měla při-jít do moravského židovského muzea, kterémá vzniknout v Brně. Stejný deník psalo muzeu i dva dny předtím. ■■ Pohled dohistorie Židů v Uherském Hradišti z perastudentského autora přinesl týdeník Slovác-ké noviny (30. 4.). ■■ Týdeník A2 (13. 5.)publikoval recenzi knihy pražského rodákaPetera Demetze Dějiště: Čechy. Eseje. ■■

Pod titulkem „Díky Anně jsem naživu“představila MfD (9. 5.) jednu ze „spravedli-vých mezi národy“ Annu Pospíchalovou(82), dnes z Pardubic, a Katarinu Witerovou,jíž kdysi zachránila život. ■■ Hospodářskénoviny (13. 5.) publikovaly článek na téma:Na listině nacistických zločinců už zbývá jenpár jmen. ■■ ČT 1 (8. 5.) přinesla zprávuo tom, že slovenští historici objevili vzácnédokumenty, které už považovali za ztracené.Jde o záznamy o osudu více než 2700 vězňův koncentračním táboře v Seredi po potlače-ní Slovenského národního povstání. Histori-ci mají v ruce dokument odhalující nová fak-ta o poslední fázi vyvražďování slovenskýchŽidů vůbec poprvé. ■■ „Jako Žid a občan ČRse cítím ohrožen,“ řekl podle LN (18. 5.)v souvislosti s rostoucím neonacismem ředi-tel Památníku Terezín Jan Munk na Terezín-ské tryzně. ■■ „Směje se divokým smíchema má ateliér na židovském hřbitově“ – takuvádějí Lidové noviny (18. 4.) rozhovors malířem a sochařem Jaroslavem Rónou na-zvaný „Věřím v člověka, je to odolný para-

zit“. Na otázku „Říká se,že malba je v krizi, že jemrtvá. Co vy na to?“ odpo-věděl Róna: „To se říká? Vi-díte, já pořád maluju a zdáse mi, že to mrtvý není. A todost maluju mrtvý. Dobrýchmalířů bylo vždycky málo.Takže není divu, že ti, kteříto neuměj, si myslí, že je tov krizi.“ „Nejtrapnější zevšeho na světě jsou zestárlírevolucionáři, kteří stálehlásají permanentní už ne-existující revoluci,“ říkájinde. Příkladem jsou mu

Milan Knížák a Fidel Castro. ■■ „Jsme pře-svědčeni, že média v České republice věnujípříliš malou pozornost názorům mladýchlidí. S jedinou výjimkou: jakákoli pouličnínásilnost mladých neonacistů plní hlavní re-lace televizních zpravodajství i titulní stránkytištěných a internetových médií. Nechcemebýt spojováni s touto hlasitou menšinou.“ Toje hlavní myšlenka otevřeného dopisu, kterýotiskli v Brněnském deníku (30. 4.) studentiStřední školy informačních technologií a so-ciální péče v Brně. (tp)

18 VĚSTNÍK 6/2009

SAD NA PETŘÍNĚ ...a další události/Vybráno z českého tisku/

Kresby Antonín Sládek.

Květnová návštěva izraelského premiérave Washingtonu měla dost symbolický cha-rakter. Amerika totiž zvolila – za potleskuvětšiny světa – nejlevicovější vládu zadlouhá léta, zatímco Izrael – za pískotu vět-šiny světa – zase vládu za dlouhá léta nej-pravicovější. Jak to půjde u strategickýchspojenců dohromady? Jak se shodnou Ba-rack Obama a Benjamin „Bibi“ Netanjahu?Jasněji bude až po 4. červnu, kdy Obamapřednese v Káhiře své zásadní poselstvímuslimskému světu a s ním i svůj plán proizraelsko-palestinský spor, přesněji provznik palestinského státu. Ale něco nazna-čilo už dění v samotném Washingtonu.

BIBI V MÍROVÉM PROCESUPozorovatelé se už předem shodovali, žečasy, kdy za George Bushe i předchozíchšéfů Bílého domu měl Izrael de facto vol-nou ruku, jsou pryč. Ve Washingtonu sicenebyla uzavřena žádná konkrétní dohoda,žádný plán, ale vzájemná atmosféra, onodůležité souznění zájmů, civilizačníchi kulturních hodnot a postupů, se mění.

Na tom nic nepřekvapuje, vždyť Oba-movo volební heslo znělo „změna“. Oba-ma se ani neskrýval s názorem, že role iz-raelsko-palestinského konfliktu bude mítve spektru jeho politiky menší váhu, nežbývalo zvykem. Obama klade – a sleduje-me-li zásadní události, tak víme, že logic-ky – důraz na Afghánistán, Pákistán a Írán,skutečné líhně globálního terorismu a ja-derné hrozby.

I pro Bibiho je středobodem zahraničníagendy Írán, tudíž společný jmenovatelamerických a izraelských zájmů je nasnadě.Jenže atmosféra při jednání obou politiků,jak ji líčila média, působila trochu jako ná-vrat jednoho staršího stereotypu. Netanjahuvychází z toho, že klíčem k bezpečnostiv širším regionu, tedy na celém Střednímvýchodě, je Írán, pacifikace jeho jaderné-ho programu: vyřešme Írán, a od toho sebude odvíjet i řešení ostatních problémů –tak to lze popsat zjednodušeně.

Obama však vychází z toho, že jádremproblému je sice Írán, ale klíčem k jehořešení, k jeho pacifikaci je urovnání meziIzraelem a Palestinci: vyřešme palestinskýstát, a od toho se bude odvíjet i řešeníostatních problémů, hlavně Íránu – tak tolze paušalizovat.

Pozoruhodné. Pět let po smrti JásiraArafáta se tak na úrovni první světové ligypřipomíná model, který byl právě s Arafá-tem spojován. Ať už se otec zakladatel Or-ganizace pro osvobození Palestiny vrtnulkamkoliv, ať promluvil kdekoliv, od vlast-

ních bojovníků přes Moskvu až po NewYork (OSN), měl v zásobníku argumentůklíč k vyřešení všech strastí regionu – pa-lestinský stát. A svět včetně Západu a jehopolitických a intelektuálních elit mu to„žral“.

Jako by všechno zlo na Středním výcho-dě pocházelo z toho, že Izrael brání vznikupalestinského státu. Jako by jen kvůli tomusvrhli íránští ájatolláhové šáha, jako by jenkvůli tomu syrský režim Háfize Asadazmasakroval „své“ islamisty ve městěHamá, jako by jen kvůli tomu irácký Sad-dám Husajn zplynoval „své“ Kurdy, osmlet válčil s Íránem, okupoval a anektovalmaličký Kuvajt... Izrael byl rád, že s kon-cem palestinského povstání, s nástupemneskrývané agresivity Hamásu a s rostou-cími jadernými ambicemi Íránu se onohoklišé zbavil. Teď se ale vrací v pozměněnépodobě. Však také Netanjahu návštěvushrnul slovy, že společně s Obamou „usi-lují o obnovu mírového procesu a hledajízpůsoby, jak do něj zapojit vnější zdrojez arabského světa“. Vida, muž, který pova-žoval mírový proces za ztracený a samo toslovo málem za neslušné, se k němu hlásí.Jediné slovo, které Bibi odmítá zcela zá-sadně, je tak jen „palestinský stát“. Alevěcně už ho akceptoval.

CO USLYŠÍ KÁHIRAJak už bylo řečeno, Obama se shodujes Bibim, že největší hrozbou je Írán. Tadyhovoří de facto jedním jazykem. Ale liší sev náhledu na možné řešení.

Bibi chce, aby Amerika stanovila proÍrán přesná časová ultimáta, a argumentujetím, že íránský jaderný program vnímají

jako hrozbu i jiné muslimské – dodejme,že na rozdíl od Íránu nikoliv šíitské, alesunnitské – země, zejména Egypt a Saúd-ská Arábie.

Obama chce Írán naopak zaangažovat,jednat s ním, vtáhnout ho do spolupráce,a aby měl v ruce pádný argument pro mus-limské země, které se též cítí Íránem ohro-ženy, chce jim nabídnout něco konkrétní-ho – perspektivu palestinského státu,přesněji plán, jak tuto perspektivu usku-tečnit.

Blíží se 12. červen, kdy Íránci zvolí pre-zidenta. Bude jím opět neblaze proslulýAhmadínežád, nebo někdo racionálnější,vstřícnější a ochotnější k dohodě? Odpověďna tuto otázku Obamovi napoví o šancíchpro jeho vizi. Proto o týden dříve, 4. červnav Káhiře, pronese své poselství muslim-skému světu. V tom projevu vyrukuje i sesvým plánem pro Blízký východ, pro Izraela Palestinu.

Plánů pro Blízký východ bylo už navr-ženo tolik, že si člověk ani na všechny ne-vzpomene. Chce-li však Obama představitten svůj při projevu k muslimskému světu,asi vyjde z muslimské představy, tedy zesaúdskoarabského plánu z roku 2002. A tennabízí arabské uznání Izraele a mír výmě-nou za stažení na hranice z roku 1967,vznik palestinského státu a „spravedlivéřešení“ (rozuměj návrat do Izraele) otázkyarabských uprchlíků z roku 1948. Na toIzrael nikdy nepřistoupí. Ale Washingtonprý tlačí na arabské státy, aby se práva nanávrat vzdaly – uprchlíky po 61 letech buďpřijaly za své, nebo je nechaly usadit naZápadním břehu Jordánu. Vyrukuje-liObama s takovým plánem, Bibi bránící sepalestinskému státu by pak působil jakonepřítel vší humanity.

ZBYNĚK PETRÁČEK

VĚSTNÍK 6/2009 19

IZRAEL: S Obamou jako s Arafátem

Vyřešme palestinský stát, a od toho se odvine i řešení ostatních problémů, hlavně Íránu. Foto Karel Cudlín.

KalendáriumPřed 375 lety zemřel v Mladé Boleslavi(tehdy: Jungbunzlau) význačný finančníka obchodník, jedna z pozoruhodných po-stav renesanční Prahy, JAKUB (JAKOB) BA-ŠEVI Z TREUENBURGU. Narodil se roku1570 ve Veroně, do Prahy přišel se svýmbratrem Samuelem v 90. letech 16. stoletía už r. 1599 získali od Rudolfa II. řadu ne-bývalých výsad: právo svobodného obcho-dování, volného pohybu po rakouskýcha německých zemích bez zvláštního ozna-čení, právo být souzeni císařem apod. Baše-vi se stal mužem vysoké politiky: pracovals předními šlechtici a byl bankéřem tří čes-kých králů. Pokud ho potřebovali, oceňovalipanovníci jeho schopnosti, Ferdinand II. mudokonce roku 1622 udě-lil šlechtický predikáta erb (druhý nepokřtěnýŽid v Rakousku muselna takovou poctu čekatdalších 150 let). Titulbyl dědičný a jeho nosi-tel získal všechna právavysoké šlechty, zvláštnídiplom mu dovolovalsvobodně se stěhovat,kupovat domy a pozem-ky po celé říši a osvo-bozoval ho od většinydaní a mýt. Jako dvorníúředník mohl bydletu dvora, směl si posta-vit synagogu, platit sirabína, napsat sám svůjkšaft apod.

Roku 1616 se Baševi stal představenýmpražské židovské obce. Pokračoval tu v me-cenášské, stavitelské i organizační práciMordechaje Maisela, byl však výbojnějšía také více riskoval. Zatímco např. Maiselbydlel v nenápadném malém domku, Baševisi postavil v přeplněném ghettu velký šlech-tický palác (byl zbořen koncem 19. století).Za pomoci svých šlechtických příznivcůchránil Židy v zemi, v Praze postavil lázně,špitál a Velkodvorskou synagogu. Hlavnědíky němu získali pražští Židé po Bílé hořepovolení k nákupu řady domů konfiskova-ných exulantům, a mohli tak načas vyřešitkatastrofální bytovou situaci. Rozšířeníghetta vyvolalo velké pobouření křesťan-ských Pražanů; k tomu, že se jejich nenávistzaměřila hlavně na Baševiho, přispěla beze-sporu i jeho účast na aféře „dlouhé mince“.

Ferdinand II., jemuž se po Bílé hoře ne-dostávalo hotových peněz, jmenoval roku1622 konsorcium, které získalo monopolna ražbu mincí v českých zemích a v Dol-ních Rakousích, výhradní právo na nákup

neraženého stříbra a předkupní právo nastříbro z českých dolů. Členy konsorciabyli Karel z Lichtenštejna, Albrecht z Vald-štejna, Pavel Michna z Vacínova a deset do-dnes neznámých šlechticů (zřejmě blízkýchdvoru), v Praze usedlý nizozemský obchod-ník Hans de Witte a Jakub Baševi.

Brzy poté, co společnost zahájila činnost,začaly růst ceny stříbra. Zisky konsorciaklesaly a jeho členové začali snižovat hod-notu ražené mince. Základní ustanovenío devalvaci bylo zakotveno už ve smlouvě,nešlo tedy v plném slova smyslu o podvod,ale počínání konsorcia mělo tak neblahývliv na ekonomiku země, že císař muselv roce 1623 nařídit snížení nominální hod-noty mince až o 91,89 %. Státní bankrotzruinoval majitele vyšších hotovostí a dluž-níky a vyvolal všeobecnou drahotu. Podle

historika Josefa Janáčkavina neležela ani tak nade Wittovi a Baševim,kteří obstarávali profesi-onální práci (ražba min-cí, nákup pagamentu),jako spíše na jejich ti-chých společnících, kte-ří pobírali obrovské zis-ky a bez jejichž přímépodpory by k tak dale-kosáhlému znehodnoce-ní měny nemohlo dojít.

Roku 1627 zemřelKarel z Lichtenštejna,hlavní garant konsorciaa Baševiho ochránce.Ač není prokázáno, žese Baševi obohatil „dlou-

hou mincí“ stejně jako jeho společníci, ne-chal císař bankéře padnout. Byl na základěfalešného obvinění uvězněn, po 40 týd-nech se mu však podařilo uprchnout doJičína k Albrechtovi z Valdštejna. Byl zce-la bez prostředků, ale brzy se stal jednímze strůjců prosperity frýdlantského pan-ství. „Obratem dokázal rozvinout ohrom-nou a na jičínské poměry zcela nevídanouiniciativu: obstarával dodávky běžnéhozboží pro vévodu ze zahraničních trhů,ujímal se obchodu s vlnou, zprostředko-vával odbyt sukna z Liberce a zřídil skladplátna ve Frýdlantu, dodával do Prahymléčné výrobky z frýdlantského pan-ství.“ (J. Janáček) Baševiho definitivníkonec přišel s Valdštejnovým zavraždě-ním v únoru 1634. Podařilo se mu siceuprchnout z Jičína a najít nadějný úkrytv mladoboleslavském ghettu, za necelétři měsíce, (2. 5. 1634), tu však zemřel.

Jeho jmění bylo zabaveno, nemajetnípotomci žili pak v pražském ghettu ještěněkolik desetiletí.

TOMÁŠ PĚKNÝ

BELGIE: Překročení hranice

Dva miliony osobních spisů cizinců z obdo-bí 1835–1943 předal belgický úřad státníbezpečnosti (cizinecká policie) do Králov-ského ústředního archivu. Při této příleži-tosti uspořádal koncem března Královskýarchiv ve svém bruselském sídle odbornoukonferenci, věnovanou těmto dokumen-tům. Účastníkům konference představiliarchiváři výsledky své práce, historici pre-zentovali projekty, vzniklé na základě vy-hodnocení tohoto uceleného a informačněbohatého pramene. Spisy sehrály také vý-znamnou roli při pátrání po osobách pro-následovaných za 2. světové války: téměř95 % Židů, kteří žili ve 40. letech 20. sto-letí v Belgii, byli emigranti z evropskýchzemí; mnozí přišli s představou, že se od-tud snáze dostanou do USA nebo do Pa-lestiny. (Proto se také ve 30. letech roz-rostla židovská komunita v Antverpách.O tom viz Rch 4/2009.)

Ze stejného zdroje čerpaly i projektyNárodního památníku pevnosti Breendonka Židovského muzea deportace a odbojev Mechelenu. Projekt památníku s názvemNejsem jen číslo vrací dosud neznámýmlidem z řad vězňů tváře a přibližuje je-jich životní osudy; památník v současnédobě připravuje novou interaktivní expo-zici, kde bude možné zrekonstruovat osudy3500 osob. Muzeum v Mechelenu, kteréprávě vydalo publikaci Mechelen-Ausch-witz 1942–44. Zničení belgických Židů. 28transportů, 18 522 portrétů, přišlo v roce2007 s projektem Transport XX, kde uka-zuje namísto transportních čísel tváře1200 ze 1636 osob zařazených v dubnu1943 do transportu, který se pokusili osvo-bodit belgičtí odbojáři (do konce březnabylo fotografie možné vidět v Královskémparku v Bruselu).

Osobní spisy, uložené zatím na cizinec-ké policii, začaly být v posledních letechvíce využívány veřejností. (Pomocí spisůby bylo možné zrekonstruovat např. česko-slovenskou emigraci v Belgii ve 20. století.)Historici a archiváři si uvědomují významzachovaného fondu a Královský ústředníarchiv se snaží získat finanční prostředky,které by mu umožnily pokračovat v dosa-vadní praxi ukládání osobních spisů v de-pozitářích. Vzhledem k velkému množstvídokumentů, které by tu měly být ještě ulo-ženy (na cizinecké policii leží ještě na 4 mi-liony osobních složek), si kladou otázku,zda je nutné uchovat všechny spisy poroce 1950, jak by měl proběhnout výběrosob, jejichž dokumentace bude uloženav archivu, případně jak pomocí technikyzmenšit fyzický rozsah fondu.

JITKA MLSOVÁ CHMELÍKOVÁ, Brusel

20 VĚSTNÍK 6/2009

Baševiho náhrobek na židovském hřbitověv Mladé Boleslavi. Foto J. Kindermann.

ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZE(společenský sál, Maiselova 18)Káva o čtvrté■ V úterý 2. června v 15.00 přijde na obecvzácný host: arcibiskup pražský, metropo-lita a primas český, kardinál Miloslav Vlk.Připravil a moderuje Honza Neubauer.

Podvečer Yvonne Přenosilové■ V úterý 9. června od 15.00 mezi námipřivítáme filmovou a divadelní herečkuNaďu Konvalinkovou. (Pořad se koná zafinanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy.Změna programu vyhrazena.)

Jazzový podvečer■ V neděli 21. června v 17.30 zveme najazzový podvečer s názvem Ze století dostoletí. Hot & Sweet Orchestra uvádí PetrHasman. (Změna programu vyhrazena.)

Prohlídka Jeruzalémské synagogy■ Dne 21. června se uskuteční prohlídkys průvodcovským výkladem v Jeruza-lémské synagoze, a to v 11.30 anglickya dále vždy ve 13.00, 14.00 a 15.00 česky.

KONCERT VE ŠPANĚLSKÉ SYNAGOZE■ Ok Tours ve spolupráci s Židovskýmmuzeem v Praze zvou na koncert americ-kého sboru z Kalifornie The Gunn HighSchool Choir, který se koná ve Španělskésynagoze ve středu 17. června od 19.00.Na programu je výběr z židovských písnía ze spirituálů. Sbor byl založen v roce1991 a získal řadu ocenění (např. prvníceny na festivalu v New Yorku, San Diegua ve Vancouveru). Vstupné zdarma. Zá-jemci si mohou vstupenky vyzvednoutv sekretariátu ŽOP ve 2. patře.

JOSEPH MALOVANY V PRAZEDne 25. června v 18.00 vystoupí v Jeruza-lémské synagoze v Praze slavný kantorJoseph Malovany. Pochází z Izraele, kdezačal studovat dirigentství, absolvoval stu-dia liturgické hudby a působil jako kantorv Tel Avivu. Od roku 1973 je kantoremnewyorské synagogy na 5. avenue, součas-ně působí jako profesor na Yeshiva Univer-sity v NY a děkan moskevské Akademie ži-dovské hudby. Pořádá koncerty liturgickéhudby v USA, v Evropě a Izraeli. Pro svůjsytý tenor je zván i na operní jeviště; tytonabídky sice odmítá, ale účinkuje v orato-riích a sólových symfonických partech. Zasvou práci a umění získal mnoho oceněnípo celém světě.

V Praze zazpívá za klavírního doprovo-du Jaroslava Šarouna u příležitosti konfe-rence o osudu majetku obětí holocaustu.Členové ŽOP mají vstup zdarma.

Současně zveme na ranní bohoslužby sestudenty kantorského zpěvu v Jeruzalém-ské synagoze 27. června v 9 hodin.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM ŽM V PRAZE(Maiselova 15, 3. patro)■ Není-li uvedeno jinak, začínají pořadyv 18.00 a vstup na ně je 20 Kč.■ 2. 6.: Blízký východ včera a dnes. Arab-ský poloostrov, Jemen: Židé v Jemenu dnes.Cyklus přednášek Ing. Jana Neubauera. ■ 3. 6.: Základy judaismu v pojetí pražské-ho Maharala. Cyklus přednášek vrchníhorabína K. E. Sidona věnovaný 400. výročíúmrtí r. Jehudy Löwa ben Becalela.■ 4. 6.: Stolpersteine – kameny, o kterémůžete zakopnout. Projekt německéhoumělce Güntera Demniga, který je vzpo-mínkou na oběti nacismu. „Stolpersteine“zapuštěné do dlažby chodníků označujímísta, kde oběti nacismu žily a pracovaly.Projekt v Praze prezentují Z. Kalvach, B. Li-panská a B. Matuška.■ 8. 6.: Nebe nad námi – Ha-šamajim me-alejnu. Svět očima žen vážně i s humorem.Povídky Rut Sidonové přečte Táňa Fische-rová, písněmi a hrou na kytaru doprovodíJana Rychterová, režii má Olga Strusková.■ 10. 6.: Vývoj synagogální architekturyMoravy a Slezska. Přednáška ing. arch.Jaroslava Klenovského z cyklu Židovsképamátky v Čechách a na Moravě.■ 11. 6.: Krátká dlouhá cesta – prezenta-ce projektu Fedora Gála, spojená s promí-táním stejnojmenného filmu. Více o pro-jektu na www.kratkadlouhacesta.cz.■ 16. 6.: Winton Train – inspirace dob-rem. Olga Menzelová představí projekt napočest Sira Nicholase Wintona, v jehožrámci byly mj. vyhlášeny soutěže pro stu-denty středních a vysokých škol. Akce vy-vrcholí 1. září, kdy bude vypraven dobový„Winton Train“, který projede tehdejší tra-su Praha – Londýn. Více informací nawww.wintontrain.eu.■ 18. 6.: Duo Brikcius – 2 Cellos Tour.Na programu jsou prakticky neznámá dílaznámých autorů pro nezvyklé obsazenídvou violoncell – Luigiho Boccheriniho,Wolfganga Amadea Mozarta, Gioacchini-ho Rossiniho, Gideona Kleina, Ireny Kosí-kové ad. Účinkují violoncellisté – souro-zenci Brikciusovi. Vstupné 60 Kč.

■ Nedělní program pro děti a jejich ro-diče: 14. 6. ve 14.00: Lvíček Arje slavíŠavuot (den darování Tóry). Program proděti a rodiče spojený s prohlídkou Židov-ského Města.

Jednotné vstupné 50 Kč. Více o nedělníchdílnách na www.jewishmuseum.cz/vkc.■ Upozornění: V červenci a srpnu sekulturní programy ve VKC ŽMP neko-nají, začínáme znovu v září 2009.

Výstavy v prostorách VKC■ Židovské vzdělávání a školství. Výstavaprovádí historií židovského vzdělávání odbiblických dob až po současnost, sezna-muje s různými formami židovských škol,hlavními obdobími židovské vzdělanostia některými jejími představiteli.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍCENTRUM ŽM V BRNĚ(tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno)■ Není-li uvedeno jinak, začínají pořadyv 18.00 a vstup na ně je 20 Kč.■ 2. 6.: Jeruzalém a Řím. PřednáškaThMgr. Milana Klapetka, jejíž volné po-kračování „Jeruzalém a Athény“ plánu-jeme na září. ■ 4. 6.: Eva Dobšíková: Naše doba a myv ní – uvedení nové knihy, kterou vydalonakladatelství Cesta v letošním roce. ■ 16. 6.: Kdo jsem, že doufám – kom-pozice z literární tvorby Karola Sidona.Pro rozhlas připravila Marie Walterová.■ 18. 6.: Poslední dny Sophie Schollové –další film z cyklu Filmy smrti, naděje a živo-ta – holocaust ve filmu. Drama, Německo,2005, 117 min. Režie: Marc Rothemund. ■ 21. 6. v 15.00: Šavuot. Dílna pro rodičes dětmi od 5 let. Vstupné 30 Kč.■ 25. 6. v 17.00: Prohlídka brněnského ži-dovského hřbitova s jeho správcem PetremŠpunarem. V rámci cyklu Gan chajim –Zahrada života. Vstupné 20 Kč.■ V červnu můžete v sále VKC zhlédnoutvýstavu fotografií Můj milovaný IzraelJindřicha Buxbauma z olomoucké židov-ské obce.

KULTURNÍ PROGRAM V HAGIBORU(Vinohradská 159, Praha 10)■ 3. června od 14.30: Šavuot – besedas vrchním rabínem K. E. Sidonem.■ 11. června v 15.30: pěvecké odpolednes Lucií Silkenovou.■ 18. června v 15.30: brazilské, řecké a ži-dovské písně zpívá Katarína Havlínová.

SALON PRAHA■ V rámci Židovských salonů – mezinárodn-ho projektu, který se od r. 2006 zabývá vyjá-dřením židovské zkušenosti prostřednictvímkultury a umění – se koná Salon Praha.Uskuteční se dne 10. června od 16 do 23 ho-din v hale C, Drahobejlova 15, Praha 8 (sta-

VĚSTNÍK 6/2009 21

KULTURNÍPOŘADY

Petr (Pedro) Hasman a jeho kornet. Foto archiv.

nice metra Českomoravská). Salon představíinteraktivní umění, hudbu a design za účastiumělců a studentů z České republiky, Izrae-le, Slovenska, Švýcarska, Finska a Polska.Pražské téma se jmenuje Door (Dveře) a po-jednává problematiku místa, domova, hranica identity v umění. Od osobních hranic až podomov versus galerie, časopis, internet čihranice politické korektnosti, cenzury a svo-body slova.

Z Izraele na salon přijedou Jaša Rozov, AviMograbi, Šlomi Jaffe, Guy Sagee, Oded Ezer,Ejtan Ben Moše, Avital Santo, Tamara Moj-zes a Michael Kolcheský, z českých umělcůse představí Michal Bielický, Ivan Vosecký,Richard Wiesner, skupina Pode Bal aj. Salonzahrnuje i divadlo, přednášky a diskuse, pre-zentace a interaktivní dílnu. Moderují PeterGyori a Michaela Sidenbergová. Vstup volný.(Více na www.jewishsalons.net.)

SYNAGOGA V TURNOVĚ■ 8. června v 17.00 se v Městské knihovněv Turnově koná přednáška paní Věry Rou-balové-Kostlánové z Rafael Institutu Pra-ha na téma Lze léčit trauma holocaustu?■ 16. června v 17.00 se koná koncert váž-né hudby sourozenců Brikciusových.■ 20. června v 17.00 se koná přednáškaKořeny antisemitismu.

FRANZ PETER KIEN■ Do konce července je v Malé pevnostiv Terezíně instalována výstava k 90. naroze-ninám židovského výtvarníka a básníkaFranze Petera Kiena (1919 Varnsdorf–1944 Osvětim) s názvem Myslím, milujia nenávidím v barvách, ve tvarech, jež před-stavuje jeho uměleckou tvorbu. Současně tuje prezentována Kienova monografie od Ele-ny Makarovové a Iry Rabina. (K výstavě sev Rch vrátíme v některém z příštích čísel.)

BRUNDIBÁR VE ŠPANĚLSKU■ V rámci cyklu Judaismus a dramatickéumění, pořádaného Nadací gironského ži-dovského města a katedrou Ferratera Moryna Gironské univerzitě, se konala 20. květ-na v Nachmanidově studijním ústavu v Gi-roně přednáška Brundibár, dětská operao toleranci, již pronesl šéf katedry, prof.Terricabras. Po přednášce byly předvedenyúryvky z této opery Hanse Krásy na libretoAdolfa Hoffmeistera z roku 1938, která se-hrála významnou roli v ghettu Terezín.

Letos v únoru a březnu připravilo Krá-lovské divadlo v auditoriu Univerzity Kar-la III. v Madridu jako součást pedagogic-kého projektu pět představení celé operyBrundibár ve španělské adaptaci. Scénic-kou režii měl Eduardo Bazo, hudební režiese ujal Joan Cerveró, šéfdirigent Valencij-ského symfonického orchestru. Už dřívezhlédli toto nastudování Brundibára sečleny tří dětských sborů mladí diváci veměstech Pamplona, Oviedo a Bilbao. (jk)

SCHŮZE SŽOV■ Setkání Sdružení židovských odbojářůa vojáků se koná ve čtvrtek 11. červnav 10.00 hodin ve 3. patře Židovské radni-ce. Na programu je mimo jiné vzpomínkana Jiřinu Kopoldovou a Bedřicha Kopolda.

Výbor SŽOV

WIZO■ Milé členky, srdečně vás zveme na po-slední předprázdninovou členskou schůzi,která se uskuteční dne 17. června od 15 ho-din v restauraci Šalom (Maiselova 18, P 1).Těšíme se na vaši účast. Výbor se sejde 10.června od 15 hodin v Jáchymově ulici. ve

PODĚKOVÁNÍ■ Židovská obec v Praze děkuje paní BAR-BOŘE MALÍKOVÉ za finanční dar na obnovužidovského hřbitova v Kostelci u Křížků.

TEREZÍNSKÝ DENÍK (1941–1945)■ Pražské nakladatelství p3k vydává dení-kové záznamy Evy Roubíčkové (nar. 1921)z terezínského ghetta. Kniha je nejen svě-dectvím o osudu konkrétního člověka, alesoučasně autentickým historickým materiá-lem, přibližujícím život v ghettu. Zachy-cuje popravy v počátečním období exis-tence ghetta, vlny transportů odvážejícíchžidovské vězně na východ, tzv. zkrášlová-ní ghetta před návštěvou delegace Červe-ného kříže apod. Deníkové záznamy jsoudoplněny poznámkovým aparátem, odbor-ným historickým komentářem a podrob-ným plánem ghetta.

Kniha má 192 stran, cena v knihkupec-tvích je 239 Kč, při objednání přes e-shopna www.p3k.cz nebo e-mailem objednav-ky@p3k.cz 199 Kč (+ poštovné). Více in-formací najdou čtenáři na www. p3k.cz.

EINSTEIN V PRAZE■ „Literární výlety“ Eugena a ZuzanyBrikciusových jsou věnovány významnýmudálostem (např. výročí vzniku republiky),nebo zajímavým osobnostem (Canetti, Tor-berg, Kafka, Werfel, Brod, Hašek, T. G. M.aj.). Literární výlet č. 14 chce připome-nout 130. výročí narození Alberta Einstei-na. Proběhne jako putování po místech,kde v Praze žil a působil, s rekonstrukce-mi událostí, jejichž byl protagonistou. Vý-let začne 22. 6. 2009 v 16.30 na nádvoříVojenského historického ústavu (U Pa-

mátníku 2, Praha 3) a povede přes Žižkov,Vinohrady (zahrada Českého rozhlasuv Dykově ul. č. 14), Nové Město, Smíchova Pohořelec do areálu nadace Agnes naBrusnici (Jelení 15), kde se odehraje gar-den party se závěrečnými výstupy einstei-novského dramoletu. Na výlet č. 14 při-spěly Hl. město Praha a Nadace Židovskéobce v Praze. red

TEL AVIV VE VÍDNI■ Ve Vídni se teď nachází „pláž Tel Aviv“.Kolem 1000 m2 písečné plochy a na ní té-měř 200 originálních plážových židličekpřímo z Tel Avivu naleznete u Dunajskéhokanálu v centru rakouské metropole. Pod-nětem ke vzniku unikátní pláže byly osla-vy stoleté existence „bílého“ města (vizRch 4/2009). Projekt vznikl za spolupráceVelvyslanectví Státu Izrael a města Vídně.

Pláž Tel Aviv je přístupná již od 1. květ-na. Za pěkného počasí je otevřena ve všed-ních dnech od 12.00 do 24.00, o víken-dech od 10.00 do 24.00; více na. www.telavivbeach.at. mk

VÝZVA■ Židovské muzeum v Praze prosí o jaké-koli informace o současném pobytu souro-zenců Naděždy (nar. asi 1931–33, součas-né příjmení není známo) a MiroslavaChvalovských, kteří pocházeli z Jičína.Jejich otec byl za války v zahraniční armá-dě, matka Emilie, roz. Goliathová (nar.18. 8. 1902), byla vězněna ve Svatoboři-cích, od 28. 11. 1944 v Terezíně. Dětiukrývali manželé Čihulovi na svém statkuve Vlčkovicích. Podle dostupných infor-mací žila matka s dětmi po válce krátcev Jičíně, později celá rodina i s otcemv Hodoníně. Po únoru 1948 otec unikl zat-čení a podařilo se mu uprchnout za hrani-ce. O přechod hranice se pokusila i matkas oběma dětmi. Matka byla na hranici po-střelena a nebyla schopna dalšího pocho-du. Syn se k ní vrátil, dcera Naděžda po-kračovala a přechod se jí podařil.

Pokud někdo z vás Naděždu a Mirosla-va Chvalovských zná a má o jejich součas-ném pobytu nějaké informace, popř. vídalší skutečnosti o jejich osudu, sdělte toprosím na adresu: Židovské muzeum Pra-ha, oddělení pro dějiny šoa, U Staré školy 1,110 00 Praha 1, tel. 221 711 527.

INZERCE■ Pronajmu prostorný 2+1 (72 m2) v pa-mátkově chráněném domě se zahradouv Kladně. Nájem: 8000 Kč měsíčně (bezpoplatků). Tel. 602 460 930, magdalenaraj@yahoo.com.■ Prodám byt 2+kk po kompletní rekon-strukci v ul. Elišky Krásnohorské, Josefov.Cena 7,7 milionu CZK. Info: na 739 500573 nebo grafitix@quick.cz.

22 VĚSTNÍK 6/2009

VÝZVY ZPRÁVY

INZERCE

ŽNO BANSKÁ BYSTRICAV mesiaci júni má sviatok narodenín členŽNO Banská Bystrica pán Juraj Strelinger,nar. 15.6. – 60 rokov. Ad mea veesrimšana!

ŽO BRNOV červnu oslavují narozeniny naši členo-vé: pan Pavel Fried, nar. 13.6. – 79 let;paní Růžena Hanáčková, nar. 9.6. – 59 let;paní Judita Havelková, nar. 20.6. – 49 let;paní Marcela Hřebíčková, nar. 16.6. – 80let; pan David Mayer, nar. 2.6. – 30 let;pan Josef Ondra, nar. 11.6. – 51 let; panPetr Pisk, nar. 28.6. – 35 let; paní Věra Ste-hlíková, nar. 29.6. – 83 let, a paní Iva Vlč-ková, nar. 25.6. – 28 let. Ad mea veesrimšana!

ŽO DĚČÍNV červnu oslavují: pan Oleksander Shy-tyi, nar. 5.6. – 48 let; slečna Naděžda Tyr-paková, nar. 7.6. – 15 let; paní Channa Ši-monová, 12.6. – 24 let; paní OlgaBauerová, nar. 14.6. – 33 let; paní MarieKošařová, nar. 14.6. – 62 let; pan TomášBartoň, nar. 14.6. – 48 let; paní Jana Pal-kovičová, nar. 17.6. – 59 let; paní Ella Va-lentová, nar. 17.6. – 98 let; pan Petr Wel-lemín, nar. 17.6. – 58 let; pan IvanKohout, nar. 19.6. – 25 let; pan VladimírErban, nar. 22.6. – 57 let; paní NikolaWellemínová, nar. 22.6. – 32 let; pan Ki-rill Postovit, nar. 24.6. – 45 let; pan Dani-el Malý, nar. 26.6. – 41 let; paní Ruth Žá-ková, nar. 26.6. – 84 let; paní AnnaPoskočilová, nar. 28.6. – 69 let, a paníLjubov Tyrpaková, nar. 30.6. – 49 let. Admea veesrim šana!

ŽO KARLOVY VARYV květnu blahopřejeme panu Janu Tiché-mu, nar. 8.5. – 60 let, a panu Petrovi Rubí-novi, nar. 11.5. – 37 let. Ad mea veesrimšana!

ŽNO KOŠICEV júni oslavujú: pani Etela Rotsteinová,nar. 27.6. – 97 rokov; pani Katarína Hex-nerová, nar. 8.6. – 93 rokov; pani GizelaDavidovičová, nar. 2.6. – 92 rokov; paniHelena Kleinová, nar. 23.6. – 90 rokov;pani Mariana Bogdanová, nar. 18.6. – 86rokov; pani Lívia Jakubovičová, nar. 21.6.– 85 rokov; pán Alfréd Novák, nar. 7.6. –84 rokov, a pán Gabriel Klein, nar. 30.6. –70 rokov. Ad mea veesrim šana!

ŽO LIBERECV červnu oslaví své narozeniny: paníMargit Příborská, nar. 4.6. – 82 let; panPavel Gerö, nar. 6.6. – 63 let; paní Gabrie-la Rocek, nar. 17.6. – 27 let; slečna Domi-

nika Machová, nar. 18.6. – 10 let, a panRNDr. Michal Hron, nar. 18.6. – 60 let. Admea veesrim šana!

ŽO OLOMOUCV červnu oslaví životní jubilea naši členo-vé: pan Zigmund Deutsch, nar. 5.6. – 78let; paní Zuzana Dobrá, nar. 2.6. – 84 let;paní Louisa Karpfenová, nar. 1.6. – 88 let;paní Věra Strouhalová, nar. 13.6. – 62 let;paní Mgr. Zuzana Talášková, nar. 25.6. –44 let, a pani Daniela Zavadilová, nar.23.6. – 71 let. Ad mea veesrim šana!

ŽO OSTRAVAV červnu slaví narozeniny tito naši členo-vé: pan MUDr. Antonín Bělař, nar. 15.6. –65 let; pan Ing Tomáš Boroš, nar. 4.6. – 63let; paní Eva Večeřová, nar. 14.6. – 50 let;paní Adriana Malá, nar. 13.6. – 57 let; panJindřich März, nar. 26.6. – 72 let; paní Jar-mila Nováková, nar. 19.6. – 76 let; paníPhDr. Milena Slaninová, nar. 13.6. – 63let; paní Edita Tůmová, nar. 23.6. – 89 let,a paní MUDr. Hana Vavrečková, nar. 24.6.– 71 let. Ad mea veesrim šana!

ŽO PLZEŇV červnu oslaví narozeniny: pan PavelLederer, nar. 8.6. – 70 let; paní Eva Liško-vá, nar. 30.6. – 80 let; pan Ing. Ivan Mar-tin, nar. 25.6. – 61 let; paní Eva Poráková,nar. 28.6. – 76 let; pan Karel Bloch, nar.21.6. – 77 let; paní Helena Becková, nar.8.6. – 62 let; paní Anna Šubrtová, nar. 7.6.– 81 let; paní Věra Süssová, nar. 26.6. – 79let, a pan Adolf Stárek, nar. 16.6. – 79 let.Ad mea veesrim šana!

ŽO PRAHAV červnu oslavují: paní Liselota Bartov-ská, nar. 2.6. – 88 let; pan Arnošt Brichta,nar. 28.6. – 88 let; paní Eva Černá, nar.23.6. – 86 let; paní Albertina Farská, nar.5.6. – 88 let; pan Alex Feuerstein, nar.20.6. – 91 let; pan Vojtěch Gregor, nar.13.6. – 91 let; paní Erika Hartmannová,nar. 12.6. – 90 let; paní Hana Hnátová, nar.

20.6. – 85 let; paní Helena Horáčková, nar.4.6. – 75 let; paní Lenka Kalinová, nar.11.6. – 85 let; paní Františka Kindová, nar.29.6. – 93 let; paní Hana Mullerová, nar.8.6. – 87 let; paní Fany Pytelková, nar.20.6. – 82 let; paní Karla Reková, nar.24.6. – 86 let; pan Zdeněk Roubal, nar.21.6. – 83 let; paní Alice Rubešová, nar.29.6. – 89 let, a paní Marie Vítovcová, nar.15.6. – 81 let. Ad mea veesrim šana!

Úmrtí:Ve věku 82 let zemřela dne 11. 5. v Prazespisovatelka, statečná žena Věra Weislitzo-vá-Lustigová. Zkušenost své ostravské ro-diny z šoa, během níž ztratila na sto dvacetpříbuzných včetně obou rodičů, vypovědě-la ve sbírce básní Dcera Olgy a Lea. Po-hřeb se konal 13. 5. na Novém židovskémhřbitově. Zichrona livracha!

ŽNO PREŠOVV mesiaci júni má sviatok narodenín členŽNO Prešov pán Ing. Hardy Eckhaus – 55rokov. Úprimne mu k tomuto jubileu gra-tulujeme. Ad mea veesrim šana!

ŽNO RIMAVSKÁ SOBOTAV mesiaci júni majú sviatok narodenín:pán MUDr. Ladislav Šinkovič, nar. 11.6. –73 roky; pani Ing. Judita Gáborová, nar.13.6. – 74 rokov, a pani Kornélia Wirt-schafterová, nar. 28.6. – 83 roky. Ad meaveesrim šana!

ŽO TEPLICEV červnu oslaví narozeniny tito naši čle-nové: pan Tomáš Burger, nar. 4.6. – 37 let;paní Erna Chaloupková, nar. 9.6. – 82 let;paní Marianne Lebovičová, nar. 21.6. – 93let; pan Bedřich Selinger, nar. 19.6. – 89let; paní Drahomíra Krásová, nar. 5.6. – 54let, a paní Alena Šplíchalová, nar. 30.6. –59 let. Ad mea veesrim šana!

ZA ONDŘEJEM ERNYEIEMV neděli 19. dubna tohoto roku pohltilpražskou židovskou obec hluboký smutek.Po dlouhé nemoci nás opustil náš oblíbenýmuzikant, bendžista Ondřej Ernyei, ladičpian, skvělý organizátor, otec dvou krás-ných dcer a dědeček mnoha vnoučat.

Ondřej byl člověk nesmírně vitální, las-kavý, který svým mírným, tichým hlasemdokázal pokaždé pronést ta správná slova,ať už útěchy nebo humoru.

Kromě členů židovské obce se této smut-né události zúčastnili také Ondřejovi jaz-zoví kolegové z kapel, se kterými hrával.

Není náhodou, že se pohřbu zúčastnilopřes tři sta lidí.

Ondro, Ondřejíčku, budeš nám chybět…V. F. Eisenbergerová

VĚSTNÍK 6/2009 23

ZPRÁVY Z OBCÍ

PAPEŽ VE SVATÉ ZEMIV květnu podnikl papež Benedikt XVI.osmidenní cestu na Blízký východ. Navští-vil Jordánsko, Izrael i palestinská území.Setkal se s prezidentem Peresem, premié-rem Netanjahuem, palestinským předákemMahmúdem Abbásem, v Jad vašem hovořils přeživšími holocaustu, setkal se s před-staviteli křesťanů a muslimů. Byl u Zdinářků, vedl mši v Jeruzalémě a v Nazare-tu, vstoupil na většinu křesťanských, ži-dovských a muslimský posvátných míst.Navštívil také palestinský uprchlický táboru Betléma. Hned po příjezdu do Izraele sejasně ohradil proti antisemitismu a popírá-ní holocaustu. Aktéry blízkovýchodníhokonfliktu vyzval k ukončení násilí („Užžádné krveprolití, žádný boj, žádný tero-rismus, žádnou válku“) a vyslovil se proexistenci dvou samostatných států. Hovo-řil také o bezpečnostní zdi: „Když jsem šelkolem ní, modlil jsem se za budoucnost,v níž by lidé ve Svaté zemi mohli žít spo-lečně v míru a souladu, aniž by pro svoubezpečnost a separaci potřebovali takovénástroje.“

MĚSÍC ŽIDOVSKÉHOAMERICKÉHO DĚDICTVÍAmerický prezident Barack Obama vyhlá-sil květen jako měsíc židovského americ-kého dědictví. Prohlásil, že „bez podílužidovských Američanů by Spojené státynebyly zemí, jakou jsou“, a vyzval, aby siAmeričané židovské dědictví náležitě při-pomínali. „Židovští Američané nezměrněobohatili náš národ. Nepoddali se útrapáma překonali překážky, kterým čelí všichnipřistěhovalci, a ještě dokázali nové zeminesmírně přispět,“ řekl Obama. Zmínil vý-soký podíl Židů v americkém umění, vědě,ve státní správě a v armádě. Měsíc židov-ského dědictví v Americe se konal již po-třetí, poprvé jej vyhlásil prezident GeorgeW. Bush roku 2006.

DEMJANJUK VE VĚZENÍV květnu byl vydán z USA do Německaválečný zločinec, strážce ve vyhlazovacíchtáborech Treblinka a Sobibor, UkrajinecIvan (John) Demjanjuk (nar. 1920), prosvou brutalitu zvaný „Ivan Hrozný“. Poválce se mu podařilo emigrovat do Spoje-ných států. Roku 1986 byl deportován doIzraele, postaven před soud a odsouzenk smrti, ale pro nedostatek důkazů byl na-konec izraelským Nejvyšším soudem osvo-bozen, takže se vrátil do Ameriky. Letosv dubnu nařídil soud jeho vydání do Ně-mecka s tím, že bude na základě novýchmateriálů souzen za smrt 29 000 lidí. Dnesčeká v Německu na soud v mnichovskémvězení. Veškerá obvinění nadále odmítá.

PACHATELÉ Z BUENOS AIRESArgentinský prokurátor nařídil zatknoutKolumbijce Samuela Salmana El-Redu(42), který je podezřelý, že roku 1994 po-máhal při přípravě teroristického útoku nažidovské centrum v Buenos Aires. El-Redapatří k radikálnímu jádru islámské komu-nity v Argentině a je spřízněn s bývalýmkulturním atašé íránské ambasády v Bue-nos Aires Moše Rabbanim, kterého kvůliúčasti na útoku hledá Interpol. El-Reda sepo ataku, v němž zahynulo 85 lidí a stovkybyly zraněny, odstěhoval do Bejrútu. Podleprokurátora El-Reda útok připravoval a mělspojení s vůdci Hizballáhu v Libanonu.

PROTESTY PROTI KONCERTUKanadský židovský zpěvák a básník Leo-nard Cohen vyrazil na další turné. V květ-nu hrál pro šest tisíc diváků v New Yorku,chystá se do Francie, Rakouska a Němec-ka, v srpnu do Prahy a v září do Izraele.Právě to mu vyčítají propalestinští akti-visté, v čele se členy Britského výboru propalestinské univerzity, kteří zpěváka vyzý-vají, aby telavivský koncert zrušil, a posílajímu protestní dopisy. Setkali se i s Coheno-vým manažerem. Sám zpěvák se zatím k žá-

dosti nevyjádřil, v minulosti však Izraelvždy podporoval: dobrovolně se zúčastniljomkipurové války a v osmdesátých letechtu dvakrát koncertoval.

NA POČEST FILIPÍNCŮV Parku holocaustu v izraelském městěRišon LeCijon bude postaven památník napočest Filipínců, kteří za války poskytliútočiště evropským Židům. Do země, ježbyla tehdy dominiem USA, bylo přijatopřes 1000 židovských uprchlíků. Umožniloto rozhodnutí prezidenta Manuela Quezo-na, který roku 1939 povolil přijmout 10 000Židů ročně, podařilo se to však jen 1200,než zemi obsadili Japonci. Památník, kterývytvořil filipínský umělec Jun Yee, má po-dobu tří ocelových otevřených dveří.

VOLBY DO UNESCOFrancouzský filosof a spisovatel Bernard--Henri Levi, spisovatel, nositel Nobelovyceny za mír Elie Wiesel a režisér ClaudeLanzmann vyzvali mezinárodní komunitu,aby zabránila zvolení egyptského ministrakultury Farúka Hosniho do čela UNESCO,vzdělávací, vědecké a kulturní organizaceOSN. Tři přední židovští intelektuálovév otevřeném dopise připomínají, že Hosnivolal po pálení izraelských knih a obvinilŽidy, že „pronikají do světových médií“,aby v nich „šířili lži“. UNESCO se dosudchovalo jako jedna z mála institucí OSNk Izraeli vyváženě: nalezlo například pro-středky na uchování architektury Bauhau-su v Tel Avivu a odmítlo palestinskou kri-tiku, že archeologické vykopávky kolemjeruzalémského Starého Města poškozujípalestinské zájmy. Nyní panuje obava, žepokud Hosni v říjnových volbách uspěje,organizace tuto smířlivou politiku vůči Iz-raeli opustí. am

Vydává Federace židovských obcí v ČR, Maiselova18, 110 01 Praha 1, IČO: 00438341, www.fzo.cz Re-dakce a administrace: Izraelská 1, 130 00 Praha 3,Telefon / fax 242 487 330, e-mail: roschodes@se-fer.cz. Redakce: Jiří Daníček, Alice Marxová, TomášPěkný (šéfredaktor). Sekretariát a výtvarná spoluprá-ce: Anna Tomášková. Vychází měsíčně, nevyžádanérukopisy se nevracejí. Číslo indexu 47 680. Distribucipro předplatitele provádí v zastoupení vydavatelespolečnost Mediaservis s.r.o., Zákaznické centrumMoravské nám. 12D, 659 51 Brno, tel.: 541 233 232;fax: 541 616 160, e-mail: zakaznickecentrum@medi-aservis.cz, reklamace: 800 800 890. Předplatné proSlovensko MAGNET press, Slovakia s.r.o. P.O. Box169, 830 00 Bratislava, tel.: 00421-2-67201931-33,fax: 00421-2-67201910 (20,30), e-mail: predplatne@press.sk. Předplatné do zahraničí vyřizuje administ-race Roš chodeš. MKČR E922, ISSN 121074 68. Totočíslo vychází 1. 6. 2009. Cena 15 Kč (SR: 0,93 ε)

24 VĚSTNÍK 6/2009

ZPRÁVY ZE

SVĚTA

Benedikt XVI. a Šimon Peres sázejí stromek v zahra-dě prezidentského paláce v Jeruzalémě. Foto ČTK.