1

Teorie člověka (studijní opora pro navazující magisterské studium

pedagogiky na FF UK)

Jaroslav Koťa

jaroslav.kota@ff.cuni.cz)

© Jaroslav Koťa 2018

2

Průvodce studiem

Vážené kolegyně, vážení kolegové, Studijní opora, kterou právě studujete, je koncipována jako průvodce studiem a pomocník pro předmět „Teorie člověka“. Předmět má svůj název pro nevyhraněnost předmětu filosofické antropologie; jejich smyslem je uvést studujícího v humanitních vědách do různých koncepcí člověka, které se nacházejí jako zjevně artikulovaná součást pedagogických proudů a směrů, nebo se naopak objevuje jako skrytý základ, který je třeba v příslušné pedagogické koncepci odhalit a učinit jej zjevným. Pro neobyčejnou rozsáhlost teorií člověka od antiky po současnost, je studujícím předložen rámcový přehled s tím, že si z předepsané literatury vyberou ty tituly, které budou odpovídat jejich zájmům a oborovému zamření. Při zkoušce předloží seznam přečtených titulů k nahlédnutí a povedou o jejich obsahu a konceptech diskusi s vyučujícím. Kontaktní setkání budou u kombinovaného studia zaměřena na výklad těch témat, kterým studující obtížně porozuměli při samostudiu; soubor konzultací bude rovněž zaměřen na diskuse a vhled do studované problematiky. Pro efektivní výuku je proto doporučováno, aby studující věnoval pozornost tématům, nastudovali si je a připravili si odborné dotazy ke konzultativní výuce. Podmínky úspěšného absolvování předmětu jsou: - aktivní účast v kontaktní výuce, studium probírané látky; - semestrální práce na vybrané téma (v rozsahu cca 5 – 10 normostran); vybrané téma práce je vhodné konzultovat na kontaktních hodinách nebo emailem jaroslav.kota@ff.cuni.cz - u písemné práce nezapomeňte uvést kompletní „košilku“ – s názvem studovaného oboru, kód předmětu v SISu, jméno a příjmení, název práce, internetovou adresu pro poznámky a připomínky k odevzdanému textu; práce se odevzdává pouze a jedině v elektronické verzi (pro vepsání připomínek a poznámek je vhodné odevzdat práci s příponou .doc; .docx; nebo rtf (nikoliv v pdf); - předmět je možné uzavřít i v rámci debaty nad odevzdanou písemnou prací; V případě potřeby a jakýchkoliv nejasností se obraťte na vyučujícího předmětu doc. PhDr. Jaroslava Koti (jaroslav.kota@ff.cuni.cz); konzultovat lze po emailu i zvolené téma písemné práce

3

Teorie člověka – obecný úvod ke studiu

Vzhledem k tomu, že výraz antropologie1 není možné exaktně definovat, je přednáškový cyklus

nazván teorie člověka. Tím je také podtržena víceoborovost studované disciplíny, která má

sloužit jako filosofický a obecně metodologický základ pro humanitní vědy včetně pedagogiky.

Podobně jako filosofická antropologie klade otázky po člověku a pokouší se o nástin koncepcí

člověka od starších dob až po novověk a moderní dobu, kdy se tato problematika na přelomu

19. a 20. století stala neobyčejně naléhavou.

K filosofické reflexi věd o člověku dat je možné užít jak společenských tak i přírodních věd,

počínaje zkoumáním primátů, etologie, filosofie, teologie, sociologie, psychologie, psychiatrie,

jazykovědy, etnologie, paleontologie a historických věd. Každému z těchto oborů odpovídá

určitý pohled na člověka, takže lze hovořit o systému věd o člověku.

Podle německého filosofa Immanuela Kanta, lze obsah tří otázek: „co mohu vědět“, „jak mám

jednat“ a „v co mohu doufat“ shrnout do jediné otázky „co je člověk“? 2 Otázka, co je člověk

je přitom již obsahem nejen debat v antickém světě, ale i Bible, její kořeny sahají až ke kořenům

západní kultury.

Jakožto bytost otevřená a rozumějící žije člověk ve světě, který poznává, uvažuje nad ním a

proměňuje jej podle svých potřeb a představ. Ale člověk v současnosti si obvykle klade otázky

po svém postavení, situaci nebo poslání ve společnosti a ve světě. Vzhledem k tomu, že je

jednající bytostí, tak se nejen může, ale je nucen se rozhodovat. V průběhu jednání zjišťuje, že

nese odpovědnost za to, co koná a co mezi lidmi a ve světě způsobil. Jeho pobyt ve světě i jeho

konání vede k mravnímu hodnocení sebe sama, druhých i celého lidského společenství.

V hodnocení a úvahách o světě si vytváří mýty, náboženská přesvědčení, ale i pověry,

předsudky a politické vize.

Člověk jako tvor společenský Jakožto bytost společenská nežije jen sám ze sebe a pro sebe,

nýbrž nutně v nejrůznějších vztazích, které je nucen zejména v moderních společnostech nějak

organizovat a postupně měnit v instituce. Jelikož lidská bytost také to, co je, je historicky, je

tato dějinná bytost vyznačena tím, že nežije pouze v přítomnosti, ale čerpá z kultury, zvyklostí,

tradic a zkušeností předchozích generací. V kolektivní i osobní paměti lidé uchovávají, hodnotí,

kritizují odkazy předků a předávají jej dalším nastupujícím generacím v procesu kulturní

transmise. Lidé jsou sice svou existencí zakotvení v přítomnosti, ale jejich zájmy se také upínají

1 Pokud se antropologie uvádí jako nauka o člověku, nejde o definici, ale překlad slova antropologie z řeckých

slov antropos a logos do češtiny – a překlad není definice. Antropologie nedokáže definovat svůj předmět, protože neumí definovat člověka jako takového, čímž je dána jistá neohraničitelnost její tématiky. 2 ) srv. k tomu Buber, Martin (1997) Problém člověka. Praha: Kalich, 1997 (z německého originálu Das Problem des Menschen. Heidelberg 1971)

4

k tomu, co je teprve čeká ve světě, upírají své naděje, obavy ale i očekávání do nejisté, otevřené,

ale mnohdy i radostně očekávané budoucnosti. Paměť, vzpomínky na minulost, ale i představa

budoucnosti formují současnost a vedou k rozvrhování každodenního pobytu.

Filosofická antropologie se zabývá otázkami, kterými jsou například:

Co je člověk? Existuje nějaká lidská přirozenost? Je člověk výtvorem dědičnosti nebo je spíše

utvářen prostřednictví procesů učení? Jak si lze představit přirozený lidský svět? Lze

z existenčních projevů jednotlivých lidských bytostí usuzovat na obecné rysy člověka? Je

člověk od přirozenosti spíše dobrý nebo má silné sklony ke zlu? Do jaké míry patří k

přirozenosti člověka kultura? Jaké je místo člověka v kosmu?

Klást lze celou řadu dalších otázek: Co znamená sepětí lidského myšlení a řeči? Jakou roli hraje

uskutečnění sebe sama v lidské práci? Patří tvořivost a fantazie k podstatě člověka? O čem

svědčí lidská snaha po poznání a porozumění? Jaký je smysl lidského života? Disponuje člověk

svobodou, nebo je k ní „odsouzen“? Má člověk nějaké poslání? O co se mohou opírat naše

naděje?

Významní představitelé

Antropologickými otázkami se zabývala a zabývá podstatná část novověké filosofie, zejména

filosofie Kantovy, Herderovy, Humboldtovy a Hegelovy, stejně jako filosofie novohegelovců,

marxistů a fenomenologie. Mezi průkopníky filosofické antropologie patřil Henri Bergson,

Wilhelm Dilthey, Georg Simmel, Ludwig Klages, Otto Friedrich Bollnow, stejně jako Martin

Buber a Franz Rosenzweig. Filosofickou antropologii v užším slova smyslu však založili na

počátku dvacátého století němečtí myslitelé Max Scheler, Helmuth Plessner a Arnold Gehlen.

Podle Schelera má být filosofická antropologie pomocí současnému člověku, který ztratil

orientaci ve světě:

V celých tisíciletých dějinách jsme první doba, v níž se člověk stal sám sobě zcela a beze zbytku

problematickým; kdy neví, co je - zato ví, že to neví.

Zatímco se Scheler snažil obnovit důvěru k pevným hodnotám, Plessner vychází z jedinečných

rysů člověka samého, z jeho „excentričnosti“: na rozdíl od živočichů, přesně přizpůsobených a

vázaných na určité prostředí, musí si člověk svůj způsob života sám hledat a tvořit, a dokonce

se sám vůči sobě staví jako kritický pozorovatel. Tuto myšlenku pak prohloubil Gehlen svým

pojetím člověka jako "bytosti v nouzi" (Mangelwesen), která musí nedostatky svého

5

instinktivního vybavení a přizpůsobení vyvažovat typicky lidskou schopností odstupu, hravostí,

zkušeností, učením a "odlehčováním" atd.

K filosofické antropologii se hlásil i Hans-Georg Gadamer, v širším smyslu k ní patří

francouzský personalismus (Maurice Blondel, Gabriel Marcel, Emanuel Mounier, Jacques

Maritain) a další myslitelé jako Nikolaj Berďajev, José Ortega y Gasset, v mladší generaci Paul

Ricoeur, Maurice Merleau-Ponty, Robert Spaemann, biolog Humberto Maturana, Michael

Landmann a Erich Rothacker.

Tématu „přirozeného světa“ lidské zkušenosti se věnoval Jan Patočka. Jinou vlivnou školu

založil po nucené emigraci do USA Ernst Cassirer studiem „symbolických forem“, mezi něž

patří jazyk, mýtus, náboženství atd. Mezi jeho žáky patřila Susan K. Langer a sociologové

Talcott Parsons a Niklas Luhmann.

Velkou výzvu pro filosofickou antropologii představuje v poslední době vědecký

evolucionismus, zejména sociobiologie (Richard Dawkins), která se pokouší o souvislý celkový

výklad života i člověka na neodarwinistickém základě. Na rozdíl od filosofie, která musí

vycházet z celku lidské zkušenosti, pracuje sociobiologie s metodicky zjednodušenými modely,

které na jedné straně umožňují přesvědčivý výklad mnoha lidských fenoménů, na druhé straně

musí zcela vyloučit zkušenosti volby, rozhodování a svobody. Významným současným českým

představitelem je Jan Sokol.3

3 Jeho práci o filosofické antropologii lze stáhnout v elektronické verzi

6

TEORIE ČLOVĚKA: NÁVRH TEMATICKÝCH OKRUF Ů KE STUDIU

1. Tématický okruh: antický svět

- tradiční koncept péče o duši (Hérakleitos, pythagorejci, epikurejci); - obrat k problematice člověka u sofistů a Sókrata; koncept vrstev lidské osobnosti a

pojetí duše u Platóna a Aristotela;

Sókratés – Platón - Aristotelés - Sókratés: pojetí člověka jako bytosti nezávisející na vyšší moci a schopnost pečovat o

sebe sama v Apologii a v Alkibiadovi; - antický koncept člověka jako propedeutika ke křesťanskému konceptu; - oddělení vnitřního dění v člověku od světa; pojetí člověka jako svobodné bytosti, která

se spolupodílí na vytváření smyslu vlastního života; - Komenského charakteristika antiky jako „svit svíčky čadivé“ (výtka nedostatku

sebereflexe) - Patočka: přes absenci subjektivismu v antické filosofii, není tato filosofie zcela

neosobní; důraz položen na jednotu těla a duše, ale současně se objevují pokusy o separaci těla (sóma) a duše (psyché); důsledky orfické tradice ve filosofii Pythagora, Empedokla, Sókrata či Platóna…

- mýtus o jeskyni jako výzva k obratu (metanoia) v poznání; pojetí poznání jako cesty

k pravdě, kterou nelze úspěšně absiolvovat bez vnitřní transformace;

7

- Sokratés a Platón: důrazná artikulace výzvy, aby se jedinec přiblížil pravému smyslu vlastního života, staral se o své bytí v polis, v níž většina lidí nezná nebo nerozumí svému životnímu úkolu, mnozí se mu dokonce brání;

- stoický koncept: jak přežít v rozkládající se společnosti; důraz na smysl a cíl lidského života zakotveného do pozemského žití;

- motiv nesmrtelnosti lidské duše (dialog Faidon a metempsychóza; duše jako neviditelná ale i nejušlechtilejší část člověka zprostředkující mezi světem, idejemi a tělesností)

- orfické motivy a jejich vliv na pojetí duše u pythagorejců, Empedokla, Sókrata, Platóna a Plotína; pád duše do vězení těla

- Aristotelés: setkání duše a těla jako syntéza tvaru a látky; neodlučitelnost obou principů u živých bytostí; trpný a činný rozum a vláda duše nad tělesností,

2. Tématický okruh: nástin křesťanského konceptu člověka - paradoxy křesťanské mytologie (vyhnání z ráje do dějin spásy a koncept člověka jako

bytosti zatížené dědičným hříchem); lidská bytost jako nedělitelná jednota tělesného a duchovního, pozemské a božské složky vztahující se k transendentnímu božství;

- komparace antického a křesťanského pojetí: dualismus a jedinečnost stvoření každé lidské bytosti v křesťanském konceptu (základy personalismu ve Starém a Novém zákoně); prohloubení osobní sféry lidské bytosti (Patočka: Tělo, společentví, jazyk, svět);

- Plotínos, manichejci a syntéza křesťanství s platónskými a novoplatonskými motivy; - linie personalismu posilující osobní vztah člověka k Bohu a Boha k člověku; - posílení vědomí konečnosti lidské existence v protikladu k nekonečnému Bohu; motiv

devalvace pozemského žití; akcent na budoucnost, spásu a vykoupení (koncept eschatologie budoucnosti);

- nerovnosti těla a duše v křesťanském dogmatu; dynamismus a otevření duše vůči světu a vůči Bohu,

- otázka svobody, volby a odpovědnosti v podřízenost Bohu;

8

3. Tématický okruh: epocha humanismu

- odklon od křesťanského pojetí člověka - periodizace (renesance, baroko, filosofie osvícenství a německá romantika; filosofie 19.

století a novověký obrat k antropologické probklematice); - obrat od renesanční vědy k prakticky zaměřeným vědám; - karteziánský obrat (idea novověké vědy u F. Bacona, mezihra: G. Galiei, Kepler; - R. Descartes a centa k matematizaci univerza, Leibnitz, Pascal); nové pojetí přírody a

koncepce subjekt-objektová relace; trend k exaktnosti a změny v pojetí pravdy;

F.Bacon – J.Kepler – G.Galilei – R.Descartes

- Hobbes a empirické tendence moderní humanity; pojetí člověka jako přírodní bytosti

bez nadsmyslových složek (protest proti náboženskému a metafyzickému pojetí společnosti/státu; člověk jako nedokonalá a chybuící bytost, ale součané snahy vystoupit z počáteční nedokonalosti a dospět v mravně zdokonalující se bytost (každý člověk ovlivňuje svou mravnost svými skutky);

- Descartes a pojetí člověka jako stroje (pokračování u La Metrie a moderní medicíny; nové oddělení psychiky a tělesnosti);

- osvícenství a návrat k morální problematice, její sladění s mechanickým konceptem světa;

- důsledky karteziánského obratu k subjektu (vytvoření předělu mezi člověkem a světem; já jako základ důkazu boží existence) hledání nových záchytných opěrných bodů (ego cogito, vericitas Dei etc.)

- osvícenství a nová formulace dějin (idea pokroku u Concorceta); základ nového pojetí občanství u J.-J. Rousseau (další domýšlení důsledků francouzského osvícenství v německé klasické filosofii u Kanta, Fichteho, Schellinga a Hegela);

J.-J.Rousseau – I. Kant – J.G.Fichte – F.W.J. Schelling - G.W.F. Hegel

9

- antropologický obrat u Feurbacha a novohegelovců; obrat k pojetí člověka jako přírodní bytosti obdařené systémem potřeb na úkor duchovní či transcendentální složky;

- pojetí lidského jedince jako pudové bytosti Nietzsche, Bergson, Freud, Klages a další.; - rozklad klasické filosofie a základy novodobého schizmatu ve filosofii (A. Comte, J. S.

Mill, Herbert Spencer; přírodovědný materialismus 19. století; A. Schopenhauer, S. Kierkegaard, F. Nietzsche, F. M. Dostojevskij)

- nástup pragmatismu (Ch. Pierce, W. James, J. Dewey a nástup instrumentalismu); recepce amerického pragmatismu ve světové filosofii a v českých zemích (V. Příhoda, Vrána a Zlínské školství);

4. Tématický okruh: Fenomenologie a nástup moderní vědy „Žádná doba nevěděla o člověku tolik, a tak rozmanitého jako ta dnešní. Avšak také žádná doba nevěděla méně než dnešní doba, co je člověk. Žádné době se nestal člověk tak problematickým jako době naší.“ 4

- reduktivní koncepce člověka (pragmatismus, psychoanalýza, behaviorální psychologie, gestaltismus etc.);

- založení moderní filosofické antropologie (M. Scheler, H. Plesner, A. Gehlen);

M.Scheler – H.Plessner – A.Gehlen

- E. Husserl a jeho zakladatelská mise při formování fenomenologického hnutí a jeho východisek (pojetí předmětnosti, tělesnosti, komunikace, kritika moderní vědy);

E.Husserl – M.Heidegger – E.Fink

4 Heidegger, Martin (2004) Kant a problém metafyziky. 1. vyd. Praha: Filosofia, s. 185.

10

- obrat ve fenomelogii (Martin Heidegger) k pobytu a jeho vztahům k bytí, autentická a neautentická existence, lidská konečnost, kritika dějin metafyziky a novověkého konceptu filosofie, kritické výhrady k pojetí člověka, vědy a techniky); G. Marcel a jednota tělesné a duševní podstaty, kritické výhrady k transformaci poznání v novověké vědě; V. E. Frankl: kritika redukcionismu ve vědě;

- fenomenologie a existencionalismus (Merleau Ponty – tělo jako objekt i subjekt, vztahování se člověka ke světu skrze vlastní tělesnost; v lidském těle dochází ke sjednocení vědomí a vztahu ke světu: vědomí jako tělesné vědomí světa – kritika kartezianského dualismu tělesného a duševního);

- Foucault jako nefilosofický pokus promyslet dějiny postupně utvářené subjektivity a péče o sebe; význam Foucaltových konceptů v moderní pedagogice (kritika institucí, govermentality, scholarizace, špatného pojetí autority, moci a proměny systémů vědění);

- Scheler a postavení člověka v kosmu (pokus o novou metafyzickou koncepci člověka); - člověk jako bytost přechodu, obyvatel dvou světů; - problematika člověka, vědy a filosofie (svět vědy jako světa předmětností); obecnost a

exaktnost moderní vědy; - člověk jako předmět novověké vědy a v perspektivách jednotlivých vědních oborů, - člověk a svět práce, člověk a změny, člověk jako součást generací; - člověk a jeho svět (přirozený svět, domov a obývané území); - člověk a jeho vztah k technice (svět v době elektronizace) - člověk a dějiny (od pozitivistického pojetí historického k rozumějící historii); tradice a

otázka smyslu dějin; - člověk hledající svou vlastní identitu (sen a skutečnost); hodnoty a hodnotové orientace,

umění a věda, umění jako duchovní rozměr společnosti; kritické funkce umění; inspirace umění pro filosofii a vědu;

J. Huizinga - R.Cailois - M.Foucault - H.G.Gadamer

- pojetí hry ve filosofii, psychologii, teorii kultury a v pedagogice (Huizinga, R. Caiilois, E. Fink, Klíma, Černý);

- vliv hermeneutiky ve společenských vědách (Scheiermacher, Dilthey, Gadamer) - filosoficko antropologické koncepce od padesátých do sedmdesátých let XX. století –

rozložení problematiky do dílčích disciplín (sociologie: N. Luhman, H. Mačcise; filosofie jazyka: F. Waisman, W. van Quinnm teorie komunikace: J. Habermas, existencialismus: J. P. Sartre, postmoderní filosofie: J. F. Lyotard; od osmdesátých let etapa postmoderní filosofie: J. Derrida, J. Baudrillard, J. F. Lyotard, P. Sloterdijk, R. Rorty atd.

11

Literatura ke studiu

Arendt, Hanah (1961) Between Past and Future. New York, Viking Press.

Arendt, Hanah (1999) The Human Condition. Chicago: Chicago University Press.

Arendtová, Hanah (1994) Krize kultury (Čtyři cvičení v politickém myšlení). Praha: Mladá fronta. ISBN 80-204-0424-4

Aristotelés (1984). Člověk a příroda. Praha: Svoboda, 25-149-84

Aron, R. (1992) Esej o svobodách. Zkoumání moderní civilizace. Bratislava: Archa.

Aronson, Elliot (1972) The Social Animal. San Francisco: W.H.Freeman and Company.

Bauman, Zygmunt (1998) Globalization. The Human Cinsequenses. New York: Columbia University Press,

Beck, Ulrich (1999) World Risk Society. Cambridge: Polity Press, (česky: Riziková společnost. Praha 2004)

Berne, E. (1970) Jak si lidé hrají. Svoboda, Praha.

Bertalanfy von, Ludvik. (1972) Člověk-robot a myšlení. Psychologie v moderním světě. Praha: Svoboda.

Blecha, Ivan (1994) Fenomenologie a existencialismus. Olomouc: FF UP. ISBN 80-7067-352-4.

Blecha, Ivan (2007) Proměny fenomenologie: úvod do Husserlovy filosofie. Praha: Triton ISBN 978-80-7254-938-2.

Boorstin, Daniel J. (1998) Člověk hledající. Příběh lidské touhy pochopit svět a sebe sama. Praha: Prostor. ISBN 80-7260-018-4

Buber, Martin (1969) Já a ty. Praha: Mladá fronta.

Buber, Martin (1997) Problém člověka. Praha: Kalich. ISBN 80-7017109-X.

Buber, Martin (1994) Cesta k člověku podle chiliastického učení. Olomouc: Votobia.

Budil, Ivo T. (1992) Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton.

Caillois, Roger (1998) Hry a lidé: maska a závrať. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon.

Cajthaml Martin (2010) Evropa a péče o duši. Patočkovo pojetí duchovních základů Evropy. Praha: Oikoymenh. ISBN 978-80-7298-433-6

Camus, Albet (2018) Člověk revoltující. Praha: Garamond. ISBN 978-80-7407-404-2

Carrel, Alexis (1948) Člověk, tvor neznámý. (III. vydání) Praha: Julius Albert.

Carroll, John (1996) Humanismus. Zánik západní kultury. Brno: Centru pro studium demokracie a kultury. ISBN 80-85959-13-5

Cassirer, Ernst (1977). Esej o člověku. Bratislava: Pravda.

Cassirer, Ernst (1996) Filosofie symbolických forem I.: Jazyk. Praha: Oikoymenh.

Cassirer, Ernst (1996) Filosofie symbolických forem II.: Mytické myšlení. Praha: Oikoymenh.

Coreth, Emerich. (1996) Co je člověk? Základy filosofické antropologie. 2. vyd. Praha: Zvon. ISBN 80-7113-1709.

Čapek, Jakub (2000) Pojetí fenoménu u Eugena Finka. In: Reflexe. č. 21, s. 47-62. ISSN 0862-6901.

12

Čermák, Ivo – Hřebíčková, Martina – Macek, Petr (2003) Agrese, identita, osobnost. Brno: Sdružení SCAN. ISBN 80-86620-06-9.

Černý, Václav (1992) První a druhý sešit o existencionalismu. Praha: Mladá fronta.

Člověk a náboženství. (1991) Praha: Křesťanská akademie.

Člověk v moderních vědách (1992) Praha: FÚ ČSAV.

Deleuze, Gilles (1996) Dodatek: o smrti člověka a o nadčlověku. In: Delezuze, Gilles Foucault. Praha: Herrmann a synové.

Deleuze, Gilles (1996) Foucault. Praha: Hermann a synové.

Demjančuk, Nikolaj (1997) Filosofie – kultura, věda, myšlení. Plzeň: ZČU.

Descartes, René (1989) Czlowiek. Opis ciala ludzkiego. Warzsawa: PWN.

Descartes. René (2015) Meditationes de prima philosophia - Úvahy o první filosofii. (latinsko-české vydání) Praha: Oikoymenh,. ISBN 978-80-7298-20-28

Dewey, John (1947) O pramenech vychovatelské vědy. Praha: Samcovo knihkupectví.

Dewey, John (1904) Škola a společnost. Praha: nakl. Jan Leichter.

Dewey, John (1932) Demokracie a výchova. Praha: nakl. Jan Leichter.

Dolista, Josef – Feber, Jaromír (2007) Filozofická antropológie. České Budějovice: JU.

Drvota, S. (1979) Od zvířete k člověku. Praha: Panorama.

Dülmen, Richard van ((2002) Historická antropologie (Vývoj – problémy – úkoly) Praha: Dokořán. ISBN 80-86569-15-9

Durand, Gilbert (2012) Věda o člověku a tradice. Nový antropologický duch. Praha: Malvern. ISBN 978-80-87580-28-8

Eibl-Eibesfeldt, Irenäus (2005) Člověk – bytost v sázce. Přírodopis lidské pošetilosti. Praha: Academia. ISBN 80-200-1329-6

Enomiya-Lassle, Hugo M. (1998) Kam se ubírá člověk. Brno: Cesta.

Fajkus, Břetislav (1997) Současná filosofie a metodologie vědy. Praha: Filosofie.

Feber, Jaromír Filozofická antropologie. Ostrava: VŠB, 2003.

Feuerbach, Ludvik (1959) Zásady filosofie budoucnosti a jiné práce. Praha: ČSAV.

Feuerbach, Ludvik (1953) Přednášky o podstatě náboženství. Praha: NPL.

Feuerbach, Ludvik (1954) Podstata křesťanství. Praha: NPL.

Fink, Eugen (1992) Oáza štěstí. Praha: Mladá fronta. ISBN 80-204-0224-1

Finke, Eugen (1993) Hra jako symbol světa. Praha: ČS.

Fink, Eugen (2011) Filosofie Friedricha Nietzscheho. [Preklad Daniela Petříčková]. Praha: Oikoymenh. ISBN 978-80-7298-266-0.

Fink, Eugen (1996) Bytí, pravda, svět: předběžné otázky k pojmu fenomén. [Preklad Jakub Čapek]. Praha: Oikoymenh,.

Fink, Eugen (1994) Hra jako symbol světa. In: Loutkář. Roč. 44, č. 1 s. 3-4. ISSN 1211-4065. (Výňatek ze stejnojm. knihy)

13

Fink, Eugen (1992) Svět a dějiny. [Preklad Jiří Černý; Aut. pozn. Pavel Kouba]. In: Filosofický časopis. Roč. 40, č. 2 s. 248-260. ISSN 0015-1831.

Feber, J. Filosofická antropologie. 2. vyd. Ostrava: VŠB – Technická univerzita Ostrava, 2003. 71 s. ISBN 80-248-0447-6.

Foucault, Michel (1988) Die Geburt der Klinik. Eine Archäologie des ärtzlichen Blicks. F.am Main: Fischer Wisenschaft. (česky: Foucault, Michel (2010) Zrození kliniky. Červený Kostelec: Pavel Mervart.)

Foucault, Michel (1966) Psychologie a duševní nemoc. Praha: Horizont.

Foucault, Michel (1994) Dějiny šílenství. Hledání historických kořenů pojmu duševní choroby. Praha: Lidové noviny.

Foucault, Michel (1994) Diskurs, autor, genealogie. Praha: Svoboda.

Foucault, Michel a kol. (1991) Za zrkadlom moderny. Bratislava: Archa. ISBN 80-7115-025-8

Foucault, Michel (1999) Vůle k vědění. (Dějiny sexuality I.) Praha: Hermann a synové.

Foucault, Michel (2003) Užívání slasti (Dějiny sexuality II.) Praha: Hermann a synové.

Foucault, Michel (2003) Péče o sebe. (Dějiny sexuality III.) Praha: Hermann a synové.

Foucault, Michal (2000) Moc, subjekt a sexualita. Bratislava: Kalligram.

Foucault, Michel (2000) Dohlížet a trestat. Kniha o zrodu vězení. Praha: Dauphin.

Foucault, Michel (2002) Archeologie vědění. Praha: Hermann a synové.

Foucault, Michel (2007) Slova a věci. Brno: Computer Press.

Foucault, Michel (2009) Zrození biopolitiky (kurz na College de France 1978 – 1979) Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Frankl, Viktor Emil (1994) Vůle ke smyslu. Vybrané přednášky o logoterapii. Brno: Cesta.

Frankl, Viktor Emil (1994) Člověk hledá smysl. Úvod do logoterapie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství.

Freud, Sigmund (1989) O kultuře a člověku. Praha: Odeon.

Freud, Sigmund (1991) Totem a tabu. Praha: Práh.

Fromm, Erich (1967) Člověk a psychoanalýza. Praha: Svoboda.

Fromm, Erich (1993) Strach ze svobody. Praha: Naše vojsko.

Fromm, Erich (1993) Budete jako bohové. Radikální interpretace Starého zákona a jeho tradice. Praha: Lidové noviny.

Fromm, Erich (1994) Umění být. Praha: Naše vojsko.

Fromm, Erich (1992) Mít nebo být? Praha: Naše vojsko.

Fromm, Erich (1970) Sny a mýty. Bratislava: Obzor.

Furet, Francois (Edit.) (1995) Člověk romantismu a jeho svět. Praha: Vyšehrad. ISBN 978-80-7021-818-1

Gadamer, Hans-Georg (1999) Člověk a řeč. Praha: Oikoymenh.

Gadamer, Hans_Georg (2010) Pravda a metoda I. Nárys filosofické hermeneutiky. Praha: Triáda.

14

Gadamer, Hans_Georg (2011) Pravda a metoda II. Praha: Triáda.

Gasset, José Ortega y (1969) Úkol naší doby. Praha: Mladá fronta.

Gasset, José Ortega y (1993) Evropa a idea Národa. Praha: Mladá fronta.

Gasset, José Ortega (1993) Vzpoura davů. Praha: Naše vojsko.

Gehlen, Arnold (1965) Antropologische Forschung. Zur Selbsbegegung und Selbstendeckung des Menschen. Hamburg: rororo.

Gehlen, Arnold (1972) Duch ve světě techniky. Praha: Svoboda.

Guardini, Romano (1992) Konec novověku. Pokus o orientaci. Vyšehrad, Praha 1992.

Habáň, Metoděj, P. (1981) Filosofická antropologie. Řím: Křesťanská akademie.

Hadot, Pierre (1993) Plótinos čili prostota pohledu. Praha: ISE.

Haecker, Theodor (1940) Co je člověk? Praha: Vyšehrad.

Haškovcová, Helena (1990) Fenomén stáří. Praha: Panorama.

Heidegger, Martin (1976) Sein und Zeit. Tübingen: Max Niemayer, 1976. (česky Bytí a čas. (2. opravené vydání), Praha: Oikoymenh, 2018)

Heidegger, Martin 1976) Einfürung in die Metaphysik. Tübingen: M.Niemayer.

Heidegger, Martin (1975) Die Frage nach dem Ding. Tübingen: M.Niemayer.

Heidegger, Martin (1973) Was heisst Denken. Tübingen: M.Niemayer.

Heidegger, Martin (1976) Zur Sache des Denkens. Tübingen: M.Niemayer.

Heidegger, Martin (1962) Die Technik und die Kehre. Tübingen: M. Niemayer.

Heidegger, Martin (1980) Holzwege. Frankfurt am Main: Vitorio Klosterman.

Heidegger, Martin (1961) Nietzsche I. -II. Pfulingen: Verlag Güther Neske.

Heidegger, Martin (1964) La Lettre sur l Humanisme. (bilingue: francouzsko - německé vydání), Paris: nakl. Aubier.

Heidegger, Martin (1971) O pravdě a bytí. Vyšehrad, Praha 1971.

Heidegger, Martin (1993) Básnicky bydlí člověk. Praha: ISE.

Heidegger, Martin (1993) Konec filosofie a úkol myšlení. Praha: ISE.

Heidegger, Martin (1993) Co je metafyzika? Praha: ISE.

Heidegger, Martin (2004) Kant a problém metafyziky. Praha: Filosofia,. ISBN 80-7007-193-1.

Hegel, Georg Wilhelm Friedrich (1960) Fenomenologie ducha. Praha: ČSAV.

Herder, Johan Gottfried (1941) Vývoj lidskosti. Praha: nakl. Jan Leichter.

Hayek, Friedrich Augustin von (1989) Cesta do otroctví. Englad: Rozmluvy.

Hejdánek, Ladislav (1990) Filosofie a víra. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku.

Horkheimer, Max – Adorno, Theodor W. (1947) Dialektik der Aufklärung. Fischer. (ang. Dialectic of Enlightenment (Cultural Memory in the Present))

Horyna, Břetislav (1999) Počátky filosofické antropologie. Brno: MU. ISBN 80-2102105-5.

Huizinga, Johan (2000) Homo ludens. Praha: Dauphin.

15

Husserl, Edmund (1968) Karteziánské meditace. Praha: Svoboda.

Husserl, Edmund (1972) Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie. Praha: Academia.

Chardin Pierre Teilhard de (1967) Místo člověka v přírodě. Praha: Svoboda.

Chvátal, Ladislav (2008) „P řirozenost“ ve filosofii minulosti a současnosti. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Chvatík, Ivan - Kouba, Pavel (2000) Fenomén jako filosofický problém: sborník prací k filosofii Jana Patočky a Eugena Finka. Praha: OIKOYMENH 398 s. ISBN 80-7298-010-6. (Sborník ze stejnojmenné konference, uspořádané pražským Archivem Jana Patočky ve spolupráci s freiburským Archivem Eugena Finka ve dnech 6.-11.4.1997 v Praze)

Chomsky, Noam – Foucault, Michel – Eiders, Fons (2005) Člověk, moc a spravedlnost. Brno: intu. ISBN 80-903355-3-5

James, Wiliam (1918) Pragmatism. Praha: nakl. Jan Leichter.

James, Wiliam (1930) Druhy náboženské zkušenosti. Praha: Melantrich.

James, Wiliam (1956) The Will to Believe and other essays in popular philosophy. Human immortality, N.Y.: nakl. Dover.

James, Wiliam (1982) The Varieties of Religios Experience. E Study in Human Nature. N.Y.: Penguin.

Janke, Wolfgang (1995) Filosofie existence. Praha: MF.

Jaspers, Karl (2008) Duchovní situace doby. Praha: Academia,. ISBN 978-80-200-1646-1

Jonas, H. (2005) Evoluce a svoboda. In: Lidé a města (16) 3/2005, s. 83-96.

Jung, Carl Gustav (1992) Analytická psychologie. Její teorie a praxe. (Tavisocké přednášky). Praha: Academia.

Kant, Immanuel (1943) Antropologie in pragmatischer Hunsicht. Leipzig: Verlag Reclam.

Kant, Immanuel (2001) Kritika čistého rozumu, Praha: Oikoymenh.

Kant, Immanuel (1971) Prolegomena ke každé příští metafyzice, jenž se bude moci státi vědou. Praha: Svoboda.

Kant, Immanuel (1944) Kritika praktického rozumu. Praha: nakl.Jan Leichter.

Kant, Immanuel (1976) Základy metafyziky mravů. Praha: Svoboda.

Kant, Immanuel (1975) Kritika soudnosti. Praha: Odeon.

Kautman, František (2017). Nemožnost člověka. Základy filosofie antroposkepticismu. Praha: Pulchra. ISBN 978-80-7564-022-2

Kupiński, Antoni (1986) Rytmus života. Praha: Avicenum.

Kierkegaard, Søren (1911) Okamžik. Praha: nakl. Jan Leichter.

Kierkegaard, Søren (1981) Nemoc k smrti. Mnichov: Opus bonum.

Kierkegaard, Søren (1993) Bázeň a chvění. Nemoc k smrti. Praha: Svoboda.

Kierkegaard, Søren (1989) Čistota srdce aneb chtít jen jedno. Praha: Kalich.

Kierkegaard, Søren (1994) Svůdcův deník. Bratislava: Chronos.

Kierkegaard, Søren (1969) Současnost. Praha: Mladá fronta.

16

Klusák, Miroslav - Kučera, Miloš (2010) Dětské hry – Games. Praha: Karolinum. (+ CD-ROM). ISBN 978-80-246-1758-9.

Komárková, Božena (1986) Původ a význam lidských práv. Helvetia: Cramerius.

Koťa, Jaroslav (2006) Svět a horizont našeho života. In: Poněšický, Jan Člověk a jeho postavení ve světě. Filosofické otázky – psychologické odpovědi. Praha: Triton. ISBN 80-7254-861-1

Koťa, Jaroslav (Edit.) (2009) Dobro, zlo a řeč v psychoterapii. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-273-1

Koťa, Jaroslav (2015) Václav Příhoda, Stanislav Vrána a údajný pragmatismus v pokusné měšťanské škole ve Zlíně. Praha: Národní pedagogické muzeum J. A. Komenského – Academia, s. 80 – 97.

Koťa, Jaroslav (2014) Úvaha o vztahu filosofie, teorie výchovy a dalších vědních oborů v české pedagogické vědě. In: Jedlička, Richard (Edit.) Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-2412-9

Kudláčková, Blanka (2007) Člověk a výchova v dějinách evropského myslenia. Trnava: PedF v Trnave. ISBN 978-80-8082-120-3

Lacroix, Jean (1970) Smysl člověka. Praha: Vyšehrad.

La Metrie, J. O. (1966) Epikurúv systém, člověk - rostlina, anti-Seneka, list mému duchu, umění užívat. Praha: ČSAV.

Letz, J. (1994) Filozofická antropológia: príspevok ku kreačno-evolučnému porozumeniu člověka. Bratislava: Charis. ISBN 80-88743-07-9.

Liessmann, Konrad Paul (2010) Hodnota člověka. Filosoficko-politické eseje. Praha: nadace Vize 97.

Lyotarg, Jean Francois (1995) Fenomenologie. Praha: Victoria Publishing a.s.

Kosík, Karel (1965) Dialektika konkrétního (studie o problematice člověka a světa). Praha: nakl. ČAV.

Komenský, Jan Amos (1992) Obecná porada o nápravě věcí lidských. Praha: ČSAV.

Landgrebe, Ludwig (1968) Filosofie přítomnosti. Německá filosofie 20. století. Praha: ČSAV.

Mannheim, Karl (1974) Czlowiek i spoleczenstwo w dobie przebudowy. Warszawa: PWN.

Mannheim, Karl (‚1991) Ideologie a utopie. Přednášky a eseje. Bratislava: Archa.

Marcel, Gabriel (1971) K filosofii naděje. Praha: Vyšehrad.

Marcel, Gabriel (1983) Homo viator. Wstep do metafizyki nadziei. Warszawa: Pax.

Marcelli, Miroslav (1995) Michel Foucault alebo stať sa iným. Bratislava: Archa.

Marcuse, Herbert (1932) Hegels Ontologie und die Grundlegung einer Teorie der Geschichtlichkeit. Frankfurt am Main: Vitorio Klostermann.

Marcuse, Herbert (1954) Eros and Civilization : A Philosophical Inquiry into Freud. Boston: Bacon Press.

Marcuse, Herbert (1964) One-dimensional Man. Studies in the Ideologogy of Advanced. Boston, Mass: Beacon Press; něm: (1967) Der eindimenzionale Mensch. Studien zur Ideologie der fortgeschrittenen Industriegesellschaft. Neuwiend und Berlin: Hermann Luchterhand Verlag.; čes.: (1991) Jednorozměrný člověk. Studie o ideologii rozvinuté industriální společnosti. Praha: Naše vojsko.

17

Maritain, Jacques (1947) Křesťanský humanismus. Praha: Universum.

Marx, Karel (1967) Odcizení a emancipace člověka. Praha: Mladá fronta.

Marx, Karel (1978) Ekonomicko-filozofické rukopisy z r. 1848 (překl. Jaroslava a Jiří Peškovi). Praha: Svoboda.

Masaryk, Tomáš Garrique (1990) K učitelům a studentům. Studia paedagogica 4, (red. Koťa, Jaroslav) Praha: Ped.fakulta UK, 1990.

Michálek, Jiří. (1996). Topologie výchovy. Místo výchovy v životě člověka. Praha: Oikoymenh.

Michňák, Karel (1968) Metafyzika subjektivity a její pojetí člověka jako animal rationale. AUC Philosophica et Historica Praha: Universita Karlova.

Michňák, Karel (1969) Ke kritice antropologismu ve filosofii a teologii. Praha: Svoboda.

Mills, John Stuart (1881) O individualitě. Praha: knihk. J. Pospíšila.

Mills, John Stuart (1913) O svobodě. I.-II. Praha: nakl. J. Otto.

Mlynář, Jakub - Paulíček, Miroslav - Šubrt, Jiří. (2017) Člověk v perspektivě společenských věd. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-3611-5

Mokrejš, Antonín (1995) Filosofie a život - život a umění. Praha: nakl. Filosofického ústavu AV ČR.

Mrkvička, Jan (1984) Knížka o radosti. Rozpravy o růstu a tvorbě osobnosti. Praha: Avicenum.

Mrkvička, Jan (1971) Člověk v akci. Praha: Avicenum.

Nejezchleba, Tomáš a kol. (2013) Pojetí svobody v dějinách a současnosti filosofie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Nejezchleba, Tomáš – Němec, Václav – Recinová, Monika a kol. Pojetí člověka v dějinách a současnosti filozofie. I. Od antiky po renesanci. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Nejezchleba, Tomáš – Němec, Václav – Recinová, Monika a kol. Pojetí člověka v dějinách a současnosti filozofie. II. Od Kanta po současnost. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Neubauer, Zdeněk (1992) Nový aeropág. Praha: Křesťanská akademie.

Nietzsche, Friedrich (2001) Antikrist. Olomouc: Votobia. ISBN: 80-7198-481-7

Nietzsche, Friedrich (1976) Tak pravil Zarathustra. Praha: Odeon.

Nietzsche, Friedrich (1993) Ecce homo. Praha: Naše vojsko.

Nietzsche, Friedrich (1991) Ranní červánky. Myšlenky o morálních předsudcích. Praha: Pražská imaginace.

Nietzsche, Friedrich (1992) Nečasové úvahy (I. + II. díl). Praha: Mladá fronta.

Nietzsche, Friedrich (1993) Soumrak model čili kterak se filosofuje kladivem. Praha: Kawana.

Nietzsche, Friedrich (1993) Duševní aristokratismus. Olomouc: Votobia.

Odehnal, Ivo (2002) Úvod do filozofie člověka. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, s.r.o. ISBN 80-7204-230-0

Patočka, Jan (1939) Česká vzdělanost v Evropě. Praha: nakl.V.Petr.

18

Patočka, Jan - Palouš, Radim (1990) Osobnost a komunikace. Příspěvky k filosofii výchovy. Studia paedagogica 5. (red. Koťa, Jaroslav) Praha: Ped.fakulta UK, 1990.

Patočka, Jan (1992) Přirozený svět jako filosofický problém. Praha: ČS.

Patočka, Jan (1990) Negativní platonismus. Praha: ČS.

Patočka, Jan (1993) Úvod do fenomenologické filosofie. Praha: Oikoymenh.

Patočka, Jan: Fenomenologické spisy. I, Přirozený svět: texty z let 1931-1949. [Pripravili k vydání Ivan Chvatík a Jan Frei]. Praha: OIKOYMENH + Filosofia 2008. ISBN 978-80-7298-307-0 (OIKOYMENH), ISBN 978-80-7007-275-2 (Filosofia). (Edícia Sebrané spisy Jana Patočky, sv. 6.)

Pecka, Dominik (1970-1971) Člověk: filosofická antropologie I-III. 1. vyd. Řím: Křesťanská akademie.

Pecka, Dominik (1969) Člověk a dějiny. Praha: Vyšehrad.

Pecka, Dominik (1969) Člověk a technika. Praha: Vyšehrad.

Pelcová, Naděžda. Vzorce lidství: filosofické základy pedagogické antropologie. (Vyd. 2., přeprac. a rozš.) Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-756-5.

Pechar, Jiří (2007) Problémy fenomenologie: od Husserla k Derridovi. Praha: Filosofia. ISBN 978-80-7007-265-3.

Peroutka, David (2012) Tomistická filosofická antropologie. Praha: Krystal. ISBN 978-80-87183-42-7

Pešková, Jaroslava – Schücková, Ladislava (1991) Já, člověk… jak dělat vědu o člověku dnes a zítra. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. ISBN 80-04-21766-4.

Petříček, Miroslav jr. (1997) Úvod do (současné) filosofie. 11 improvizovaných přednášek. Praha: Hermann a synové.

Petříček, Miroslav jr. (2007) Fenomenologie bez Husserla. Od setkání k události. In: Reflexe. č. 32 s. 43-63. ISSN 0862-6901.

Picard, Max (1970) Člověk na útěku. Vyšehrad, Praha 1970.

Pieper, Josef (1994) Základní formy sociálních pravidel hry. Praha: ISE.

Platón (1994) Obrana Sókrata. Praha: Oikoymenh. ISBN 80-85-241-37-4

Platón (1996) Alkibiades I., II. Praha: Oikoymenh. ISBN 80-86005-29-1

Prášek, Petr (2018) Člověk v šíleném dění světa. Filosofie Gillesa Deleuze. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-4049-5

Rötgers, K. (1994) Povrch duše. Filozofický časopis, č. 4.

Sartre, Jean-Paul (2004) Existencialismus je humanismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad. ISBN 80-7021-661-1.

Sartre, Jean-Paul (1946-1947) Cesty ke svobodě I. - III. Praha: ELK.

Sartre, Jean-Paul (1964) Mouchy. Praha: Orbis.

Sartre, Jean-Paul (1965) Zeď. Praha: SNKLU.

Seilerová, Božena (1995) Človek vo filozofickej antropológii. 1. vyd. Bratislava: Iris. ISBN 80-88778-10-7

19

Scheler, Max (1968) Místo člověka v kosmu. Praha: Academia,

Scheler, Max (1971) Řád lásky. Praha: Vyšehrad. ISBN 33-344-71

Scheler, Max (1993) O studu. Praha: Mladá fronta.

Singule, František (1966) Pedagogické směry XX. století v kapitalistických zemích. Praha: SPN.

Singule, František (1992) Současné pedagogické směry a jejich psychologické souvislosti. Praha: SPN.

Sobotka, Milan – Znoj, Milan – Moural, Josef (1993) Dějiny novověké filosofie od Descarta po Hegela. Praha: FÚ AV ČR.

Stark, Stanislav (2006) Filosofie výchovy jako filosofie lidské aktivity a dialogu: se zaměřením na učení Hanse-Georga Gadamera a Otto Friedricha Bollnowa. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. ISBN 80-7380-012-8.

Strouhal, Martin - Koťa, Jaroslav (2016) Vzdělanost jako problém a jako výzva. In: Strouhal Martin (Edit.) Učit se být učitelem. K vybraným problémům učitelského vzdělávání. Praha: Karolinum, s. 14 – 43.

Sokol, Jan Filosofická antropologie: člověk jako osoba. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-627-6. (+ elektronická verze)

Sokol, Jan; Pinc, Zdeněk (2003) Antropologie a etika. Praha: Triton.

Soukup, Václav (1996) Dějiny sociální a kulturní antropologie. Univerzita Karlova, Praha: Karolinum.

Szondi, Leopold (2009) Člověk a osud. Ústí nad Orlicí: Pipex. ISBN 978-80-903991-2-9

Štampach, Ivan Odilo (1992) Malý přehled náboženství. Praha: Sursum – SPN.

Tolnaiová, S. - Gálik, S. [eds.]. (2002) Človek, kultúra, hodnoty. Trnava: SFZ a KF FH TU. ISBN 80-89074-07-3.

Veyne, Paul (2015) Foucault, jeho myšlení, jeho osobnost. Praha: Filosofia.

Velický, Bedřich a kol. (Edit) (2010) Spor o přirozený svět. Praha: Filosofie.

Wilson, Edvard, O. (1993) O lidské přirozenosti. Máme svobodnou vůli, nebo je naše chování řízeno genetickým kódem? Praha: Lidové noviny.

Whitehead, Alfreg North (1967) Science and the Modern World. N.Y.: McMillan.

Wolf, Josef (1971) Kulturní a sociální antropologie. Praha: Svoboda.

Wolf, Josef (1992) Člověk a jeho svět: úvod do studia antropologických věd: základní antropologické otázky: kulturní a sociální antropologie. Praha: Univerzita Karlova.

Wust, Peter (1970) Nejistota a odhodlání. Praha: Vyšehrad.

20

Místo pro poznámky ke studiu teorií člověka: