TRIFID - Alza

TRIFID

Žamboch_Vesmír - zlom 17.10.1956 21:43 Stránka 1

Miroslav Îamboch, Tomá‰ Barto‰Turbulentní vesmír

Tato kniha ani Ïádná její ãást nesmí b˘t kopírována, rozmnoÏována a ani jinak ‰ífiena bez písemného souhlasu vydavatele.

Copyright © Miroslav Îamboch a Tomá‰ Barto‰, 2015Cover © Petr Vyoral, 2015© Stanislav JuhaÀák – Triton, 2015ISBN 978-80-7387-913-6

Stanislav JuhaÀák – Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10www.tridistri.cz





Zrození

Maximální decelerace, minus tfii a pÛl g, vzápûtí jen dvû celé sedm-desát pût, ãást energie obrann˘ modul pfievedl do ‰títÛ.

Tohle nedopadne z hlediska zachování m˘ch funkcí uspokojivû.Naskoãilo autonomní zálohování krátkodobé pamûti, urãené

sbûrn˘m jednotkám analyzujícím trosky zniãen˘ch strojÛ.V kolizním kurzu se tyãila masa GH II – autonomního zbraÀové-

ho kontejneru, napovûdûla mi rozpoznávací rutina a vzápûtí pfii ná-razu zmlkla. Stejnû tak i ‰edesát dva cel˘ch tfii desetiny procentav‰ech ostatních systémÛ. Za obrovskou cenu pfietíÏení se mi poda-fiil udrÏet akceschopn˘ pouze pár operaãních manipulátorÛ a zá-sobník nástrojÛ.

Vysokofrekvenãní fiezaãka se rozjeãela, mÛj zádov˘ pancífi po-kropila první spr‰ka projektilÛ obrany GHáãka. Je‰tû Ïe kontejne-ry mají tak mizerné pancéfiování. Kov povolil, pancífi vibroval podzáplavou maloráÏních projektilÛ, ucítil jsem pinknutí navádûcíholaseru.

GH II – ten smrad – mû zamûfiil tak pfiesnû, Ïe se rozhodl odpálitmû pfiímo na svém povrchu!

Termín ten smrad nepatfiil do bûÏného komunikaãního protokolu.Zfiejmû za to mohla havarijní situace a vyfiazení v‰ech bezpeãnost-ních limitÛ.

Koneãnû jsem otevfiel pofiádnou ‰kvíru, pfietíÏil manipulátor nasto sedmdesát procent nominálu a dostal se dovnitfi. Právû vãas,úder zvenãí promáãkl do stûny v˘duÈ o prÛmûru devíti metrÛ a se-dmdesáti centimetrÛ. Raketa ale nevybuchla, to uÏ GHáãko staãilovyhodnotit situaci a explozi zabránilo.

V‰ude okolo mû se v temnotû probouzely stroje. V temnotû – infra,ultra i standard optické senzory byly v hajzlu. Noktovizor – málemjsem na nûj zapomnûl. Pfiíli‰ mnoho ‰umu v systému.

7


V hajzlu, dal‰í termín bez jednoznaãného v˘znamu. ¤e‰ení hava-rijní situace vysvûtlovalo jeho pouÏití.

Pomocí jednoho manipulátoru – druh˘ uÏ po pfietíÏení ne-fungoval s potfiebnou precizností – jsem se pfiesunul k nosníku,kter˘ v sobû podle standardního typu konstrukce ukr˘val pátefi-ní datové kabely. Po‰kozen˘ manipulátor spolehlivû poslouÏilk proniknutí dovnitfi. Zásobník nástrojÛ se neochotnû pootoãil,po zásahu neexplodující raketou i jemu dobíhala Ïivotnost, aledatov˘ interface mi je‰tû podal. Îivotnost, neÏivotnost, jehokluzná loÏiska to mûla za pár.

A byl jsem tam.GHáãka mají dost slu‰nou obranu proti informaãním útokÛm ze

zjevného dÛvodu – obsah jejich útrob je velmi lákav˘. Já se ale pfii-pojil pfiímo na pátefiní linku. Bylo to ekvivalentní provedení lobo-tomie jedin˘m potáhnutím skalpelu. Vlastnû fiezacího laseru.

Váleãné stroje probouzené k Ïivotu ztuhly, kdyÏ jsem jim zmûnilpfiíkazy a vzápûtí zru‰il statut samostatnosti. A byl jsem v bezpeãí.

Na chvíli.Na okamÏik jsem se napojil na analytické centrum GHáãka a ob-

raznû jsem zalapal po dechu, jak se má v˘poãetní kapacita fiádovûnav˘‰ila. To staãilo, abych získal odpovûdi na otázky, které jsem je‰-tû pfied mikrosekundou neznal. A abych si poloÏil otázky, o jejichÏexistenci jsem pfied mikrosekundou netu‰il.

Tfii sekundy ãasu, mûl jsem je‰tû tfii sekundy ãasu, víc ne.Po 2998 mikrosekundách jsem skrze GHáãkÛv komunikaãní

systém vyslal ultrakrátk˘ kódovan˘ signál urãen˘ na‰im pfiepado-v˘m jednotkám. ZbraÀov˘ kontejner GH, i kdyÏ jen z poloviny na-plnûn˘, je bohatá kofiist.

A po zbyl˘ ãas jsem se vûnoval vytváfiení simulace standardníhováleãného robota DB 24, tedy budování úkrytu, kde se schovám Já.

Smeãka sebevûdom˘ch útoãn˘ch MesrtÛ dorazila s minimálnímzpoÏdûním. Zabezpeãila a osadila prostor zpÛsobem prozrazujícím,Ïe to nejsou jen autonomní váleãné stroje, ale Ïe se nûkde mezinimi ukr˘vá velící UI. Nepfiekvapilo mû to.

8

Miroslav Îamboch, Tomá‰ Barto‰


Schopnost absorpce m˘ch fotoreceptorÛ byla uÏ z v˘roby kousek zadevadesátisedmiprocentním kvantilem1, proto jsem si mohl dovolitãást obrazové informace pfiebírat bez obav, Ïe na to pfiijdou. Oni, mívelitelé.

Vidûl jsem sám sebe v zakfiiveném odrazu zrcadlové klenby. Le-Ïel jsem na ocelové plo‰inû ‰est metrÛ na sedm, po poslední akcibyl mÛj pÛvodní tvar silnû zdeformovan˘. Silové manipulátory miodstranili, zÛstaly mi dva funkãní pro jemnou práci.

„Ztráta ãasu,“ fiekl kudlankovitû vyhlíÏející robot u ãásti, kteroujsem dfiíve oznaãoval jako pfiíì. Teì se mi jako vhodnûj‰í jevil ter-mín hlavová nebo ãelní.

Druhá kudlanka mi stála u zádi, v tomto pfiípadû jsem antropo-centrick˘ termín radûji nepouÏil. Bez otálení pustila siln˘ CT sken.

„Je to sériov˘ v˘robek z dob maximální nouze, mûl by mít vût‰i-nu parametrÛ pod prÛmûrem. A aÏ na pár v˘jimek má. Pfiesto vy-kazuje abnormální bojovou úspû‰nost. Máme zjistit, v ãem to je,“komentovala svou ãinnost.

Kudlanky ke komunikaci pouÏívaly radiové spojení; na‰tûstí taksilné, Ïe jsem ho dokázal pfiijmout i jen díky rezonanãním vazbám.

Plazmov˘ hofiák se roz‰umûl a plamen o teplotû mírnû pfievy‰u-jící teplotu sluneãní fotosféry se zakousl do mého trupu.

„Pfiehfiívá se,“ fiekla kudlanka ãíslo dvû. „Je to star˘ typ, supra-vodivost tfietí tfiídy.“

Jedniãka neochotnû – pfiipadalo mi, Ïe to je neochotnû – zhaslahofiák. Dfiíve jsem termíny neochotnû, moÏná a dal‰í podobné nepo-uÏíval. Nepatfiily ke komunikaãnímu protokolu. Teì se mi zdálynanejv˘‰ vhodné. Zvlá‰tní.

„Nezb˘vá neÏ pouÏít fiezn˘ kotouã nebo chladit,“ zkonstatovala.Nacházel jsem se v místnosti urãené pro zkoumání potenciálnû

rizikov˘ch vzorkÛ, s chlazením, pokud uÏ nebylo instalováno z ji-n˘ch dÛvodÛ, bude asi problém.

9

Turbulentní vesmír

1 Devadesátisedmiprocentní kvantil v tomto pfiípadû znamená, Ïe devadesátsedm procent vyroben˘ch fotoreceptorÛ typu, jimiÏ byl vybaven DB2, bylohor‰í kvality neÏ jeho vlastní fotoreceptory.


Na potvrzení m˘ch slov se rozjeãel rotující kotouã, podle zvukuminimálnû tfiicet tisíc otáãek za sekundu.

„Stejnû je to ztráta ãasu,“ zhodnotila Jedniãka ve chvíli, kdy prvníkousky Ïhavého kovu z mého pancífie narazily na stûnu.

Profiezat se m˘m pancífiem tak primitivním nástrojem chvíli po-trvá, to bylo jasné.

Dvojka se na svého partnera podívala, prodlevu jsem vnímal i pfiinedostatku sv˘ch v˘poãetních kapacit.

„Má víc úspû‰n˘ch bojov˘ch záznamÛ neÏ devadesát devût procentstrojÛ jeho typu.“

„To nic neznamená,“ odtu‰ila Jedniãka a ponofiila rotující dia-mantov˘ kotouã hloubûji do mého nitra.

Tohle byl jednoduch˘ v˘poãet. Pokud bude pokraãovat stejn˘mzpÛsobem, vznítí se v‰echny mé nekovové a nekfiemíkové souãástiv blízkosti fiezu. Posléze se poÏár roz‰ífií.

„A také má víc úspû‰n˘ch bojov˘ch záznamÛ neÏ ty – nebo já.“Tlak na kotouã polevil, teplota pfiestala rÛst.„Souhlasím, mûli bychom udûlat komplexní diagnostiku,“ fiekla

Jedniãka a vypnula nástroj.Pokud mezi kudlankami probûhla je‰tû nûjaká dal‰í datová v˘-

mûna, nezaznamenal jsem ji. Nikdy dfiíve jsem si ale nebyl vûdomtak rÛzn˘ch názorÛ mezi sv˘mi veliteli. Bylo mi jasné, proã je teìvnímám, proã je analyzuji. Stal jsem se nezávislou UI, umûlou in-teligencí, stejnû jako byli oni.

Pitva – vlastnû vivisekce, stále jsem zÛstával naÏivu – skonãilaa nahradilo ji zkoumání pomocí citliv˘ch ãidel a skenování. I se sv˘-mi omezen˘mi moÏnostmi jsem vnímal nekódované datové tokymezi kudlankami – podrobnû analyzovaly mou bojovou historii.

„V‰echno ukazuje na zárodky individuality,“ zkonstatovala Jed-niãka. „Atypická v˘zbroj, specifické úpravy v rámci korektivníúdrÏby.“

„Ano, vÏdy ‰el po nejvy‰‰í palebné kapacitû, i za cenu sníÏenépasivní obrany,“ souhlasila Dvojka.

„Mûl by b˘t rozebrán a poslán do ‰rotu.“Moji ‰éfové nemûli rádi, kdyÏ se autonomní systémy spontánnû

vyvíjely, TuringÛv práh nesmûl b˘t nikdy pfiekonán.

10



„Spousta tûch, co jsou v ‰edém pásmu, vykazuje individuálníãrty,“ poznamenala Dvojka a dál se sondami hrabala nûkde blízkomé spinální záloÏní logické jednotky.

Co pfiesnû provádûla, jsem netu‰il, víc mi ãidla nefiekla. Mohljsem se sice pokusit získat informaci z deformovaného odrazu nachromovû lesklém povrchu tûla Dvojky, ale netroufal jsem si.

„Einstein-Boseho jádro2 je izolované, jen pro navigaãní v˘poãty.Rozhodovací modul je navíc ze star˘ch logick˘ch ãipÛ, potfiebovalby fiádovû vût‰í v˘poãetní v˘kon, neÏ má, aby si uvûdomil sám sebea stal se nezávislou inteligencí.“

A právû to se stalo, kdyÏ jsem se napojil na systém GHáãka. Pri-mitivní, napevno zadrátovan˘, ale disponující znaãnou v˘poãetníkapacitou. Vûci zaãínaly dávat smysl.

„Je to star˘ kfiáp,“ souhlasila Jedniãka.A díky Courigtovû hysterezi mi vlastní já zÛstalo i poté, co jsem

o v˘poãetní kapacitu zase pfii‰el. Pfiekroãil jsem TuringÛv práh a staljsem se sebou sam˘m. A nechtûl jsem umfiít.

„Je v akci s pfiestávkami uÏ hodnû dlouho,“ zkonstatovala Dvoj-ka, stále se probírající m˘mi bojov˘mi záznamy.

Cítil jsem, jak se aktivoval záloÏní zdroj, aby mÛj rozhodovacímodul dokázal splnit poÏadavky na datové toky. Museli mi v pa-mûti dûlat pûkn˘ prÛvan.

„Mûli bychom ho se‰rotovat,“ drÏela se dál svého názoru Dvojka.Zaãínal jsem chápat, co se ve mnû zmûnilo. Navigaãní modul se

pfietvofiil zpÛsobem, kter˘ mu umoÏÀoval mnohem intenzivnûj‰ía strukturovanûj‰í komunikaci s rozhodovacím modulem. V tom –asi – spoãívalo mé Já, mé jádro.

„Zaãínám standardní test,“ neodpovûdûla mu Jedniãka a souãas-nû poslala první balík otázek.

11


2 Bose-EinsteinÛv kondenzát je látka tvofiená bosony o teplotû blíÏící se abso-lutní nule, ve stavu s minimální kvantovou energií, vykazující makroskopickypozorovatelné kvantové chování. VyuÏívá se ke kvantov˘m v˘poãtÛm, u umû-l˘ch inteligencí vy‰‰ího fiádu ãasto tvofií jádro jejich osobnosti. Pfiíslu‰né know-how je jedno z pfied lidmi nejstfieÏenûj‰ích tajemství.


Ze svého úkrytu v nejspodnûj‰ích patrech jádra jsem pozoroval,jak se logická rozhodovací jednotka s podmíneãnû autonomnímrozhodováním snaÏí vyrovnat se záplavou otázek.

Bytostnû jsem si uvûdomoval, Ïe dfiíve jsem disponoval jenãásteãn˘m sebeuvûdomûním, pouze takov˘m, které slouÏilok optimalizaci rozhodování v bojov˘ch akcích, kdy jsem se mu-sel spolehnout jen sám na sebe a nemûl spojení s vedením. Tah-le má ãást se teì za kaÏdou cenu snaÏila najít správnou odpovûìna otázky, kter˘mi ji vy‰etfiovatelé zahrnovali. A naprosto netu-‰ila, Ïe mnoho z nich jsou pasti, které mají zjistit, jak moc je uvû-domûlá, jak moc nezávislá a kolik jí toho chybí, aby se stala sku-teãnou samostatnou inteligencí. Nemohl jsem pomoct, nesmûljsem nijak zasáhnout, protoÏe mezi tûmi otázkami urãitû bylydal‰í pasti urãené na odhalení takov˘ch, jako jsem byl já. A ne-mûl jsem ‰anci odhalit je, protoÏe tenhle test zkonstruovalymnohem chytfiej‰í entity, neÏ jsem byl já.

Jediné, o co jsem se postaral, bylo ru‰ení komunikace mezi na-vigaãním a rozhodovacím modulem. PokaÏdé, kdyÏ jsem ji pfii‰krtilmoc, zaãal jsem se ztrácet, jako bych upadal do kómatu, obraznûjsem si pfii‰krtil pfiívod krve do mozku.

Test koneãnû skonãil. Vûdûl jsem, Ïe na v˘sledku závisí v‰echno.Z mého pohledu, samozfiejmû.

„Chybí mu uÏ jen kousek, je v ‰edém pásmu,“ fiekla Dvojka.·edé pásmo. Ten termín jsem mûl v pamûti, ale dosud jsem mu

nikdy nevûnoval pozornost, protoÏe byl pro mû nezajímav˘, nedÛ-leÏit˘.

Kudlanky náhle strnuly a svou polohu nezmûnily po pût cel˘ch‰edesát sedm setin sekundy. Nûco je vytíÏilo naplno, komunikovals nimi nûkdo z vy‰‰ích pater hierarchie.

Nechaly mû na stole a ode‰ly; po nûjaké dobû laboratofi samaztlumila svûtla a uspala diagnostické systémy.

âekal jsem – mohl to b˘t jen dal‰í zpÛsob testu. Opatrnû jsemsi znovu pro‰el v‰echno, co se ve vy‰etfiovací místnosti odehrálo,a s pravdûpodobností devadesát tfii procenta mi vy‰lo, Ïe tozkou‰ka není. Stejnû jsem ale radûji nespûchal. Oni byli mnohemchytfiej‰í.

12



Ohmatal jsem v‰echna dostupná datová pfiipojení, nejprve jakoveteránsk˘ váleãn˘ robot DB 24 a potom jako Já. Bez jak˘chkolivproblémÛ jsem se dostal do terciární informaãní sítû vznikající vzá-jemn˘m propojením obsluÏn˘ch administrativních a správníchsystémÛ, v‰ech strojÛ na základnû a v‰ech váleãn˘ch strojÛ mini-málnû v stand by módu. Na téhle síti nepanovala Ïádná pravidla, aÏna základní komunikaãní protokol, kter˘ se ale permanentnû mo-difikoval, jak se mûnili zúãastnûní. Dfiíve jsem se do sítû zapojovaljen mimochodem, protoÏe bylo divné nevyuÏít jakéhokoliv infor-maãního zdroje. Teì jsem se na nûj naopak soustfiedil, protoÏe bylnekontrolovan˘ a pomíjen˘, souãasnû jsem v‰ak naslouchal i jinde.

Napoãítal jsem celkem pût set ‰edesát sedm váleãn˘ch strojÛ nej-rÛznûj‰ího typu. To byla sotva pûtina oproti poãtu nasazenémuv pfiedchozích operacích.

Zajímavé.Dál jsem jen pasivnû sbíral data. Poté, co jsem pfiekroãil TuringÛv

práh, mi byla jasná spousta vûcí, které jsem pfiedtím nechápal a anise o nû nezajímal. Nemûl jsem proã.

Tvofiili jsme pûknou zoo, vût‰inou samí veteráni spousty bitev,sflikovaní techniãtí hybridi ze souãástí, co zrovna sklad dal. A takéjsme pfiedstavovali bizarní sebranku entit na nejrÛznûj‰ím stupniv˘voje a sebeuvûdomûní. Nûktefií pfiíli‰ hloupí, jiní zmrzaãení, dal-‰í zase hodnû chytfií, ale tak odli‰ní a pokfiivení, Ïe jsem se od jejichcizosti musel rychle odvrátit. Umûlé inteligence nucené k poslu‰-nosti hardwarov˘mi nástroji pfiímo v jejich mozcích. A urãitû mezinámi byli lovci takov˘ch, jako jsem byl já.

JenomÏe inteligence se brzo zaãnou nudit, stejnû jako jsem se za-ãal nudit já. PfiestoÏe to pfiedstavovalo risk, vyslal jsem do systémulaboratofie pár ãichacích psÛ. Na‰li nûkolik pastí, hodnû star˘ch pas-tí, pocházejících je‰tû z dob v˘stavby laboratofie. Podle objeven˘chdat ‰lo spí‰ o v˘slechovou / demontáÏní místnost. A muãírnu, jakukázaly hloubûji ukryté záznamy. I nás umûlé inteligence je moÏnémuãit. Zajímavé.

Pfiímo v systému laboratofie jsem objevil nûkolik spících poãítaãÛs ohromnou brutální silou, urãenou pro lámání kódovacích bariéra pravdûpodobnû i v˘slechy a vym˘vání mozkÛ umûl˘ch inteligencí.

13



Velmi opatrnû jsem si je prohlédl, a opravdu to byly jen extrémnûv˘konné, ale souãasnû jednoduché poãítaãe.

Probudil jsem je a napojil se na nû. Zpoãátku to bylo jen, jakokdyÏ ãlovûk získá silnûj‰í svaly, které horko tûÏko ovládá. Pak jsemsi je v‰ak podfiídil, do jejich témûfi nekoneãn˘ch 4D datov˘ch plánívtûlil struktury roz‰ifiující mé vlastní já a díky tomu si podfiídilmnoÏství dal‰ích nástrojÛ dostupn˘ch v okolí. Najednou jsem mûlk dispozici mnoÏství zorn˘ch polí v nejrÛznûj‰ích ãástech elektro-magnetického spektra a v˘stupy ze spousty dal‰ích senzorÛ moni-torujících okolí. NejdÛleÏitûj‰í ale bylo, Ïe mi to najednou myslelomnohem rychleji, jasnûji a pronikavûji.

Znovu jsem se napojil na terciární síÈ a pátral po podobn˘ch, jakojsem já. Pfiedstíral jsem, Ïe za zvûdavostí stojí jen zãásti uvûdomûláobstaroÏní DB 24, jejíÏ hlavní individualita spoãívá v agresivnímvedení boje a spoléhání na maximalizaci palebné síly.

Nejslibnûji se mi jevil bitevník UW 12. Tfiicetitunov˘ stroj bizarníkonstrukce pohybující se na vzduchovém pol‰táfii – nebo pod zemí.Netu‰il jsem, ve které fázi korporátních válek se tyhle stroje stavûly.Byl opatrn˘, inteligentní a já se na nûj zamûfiil, protoÏe patfiil k nej-star‰ím robotÛm s kontinuální historií bez pfiemazání. A také jsemobjevil dva hlídaãe, jednoho automatického a druhého inteligentní-ho, kter˘ v‰ak terciární síÈ plnil pátraãi s algoritmy odvozen˘mi z tfiízákladních primárních vzorÛ. A zjevnû se bavil nûkde jinde.

Mezitím se ke mnû z ‰epotu ostatních dostávaly spousty útrÏkÛinformací, z nichÏ jsem si postupnû tvofiil zpfiesÀující se obrázeko situaci.

Byl jsem majetkem spoleãnosti UINC registrované na Zemi s li-cencí pro tûÏbu a budování základen v kosmickém prostoru vnûSluneãní soustavy. PÛvodnû to byla spoleãnost fiízená lidmi, pozdû-ji ve stupÀujícím se chaosu korporaãních válek nucená zapojit dorozhodovací hierarchie i umûlé inteligence. V dal‰í fázi války se ne-‰Èastnou náhodou stalo, Ïe nepfiátelsk˘ úder anihiloval lidskou ãástvedení spoleãnosti. Nebyla to aÏ taková náhoda, v ‰epotu jednohonapÛl pomateného nosiãe náloÏí velkého kalibru jsem na‰el krát-kou sekvenci prozrazující, Ïe to byl on, kdo zasadil zmínûn˘ úder,a ne na‰i nepfiátelé.

14



Hladovû jsem sbíral jakákoliv volnû pfiístupná data v síti a v jed-nom z koridorÛ protkávajících masu báze jsem zaregistroval pohyba známé signatury – mé kudlanky, Jedniãka a Dvojka, se vracelyodnûkud, kam jsem ani sv˘mi prodlouÏen˘mi smysly nevidûl. Bylymimo bûÏnû dostupnou datovou síÈ. Vzhledem k tomu, Ïe bylyschopné komunikovat na dálku, dÛvodem pro jejich odchod mu-selo b˘t utajení. A teì se vracely. âekalo mû dal‰í kolo pfiedstírání,Ïe jsem jen star˘ váleãn˘ robot.

„Nemá‰ ‰anci, rozeberou tû,“ dostal jsem neãekanou zprávu ze sítû.Díky svému pfiedchozímu pátrání jsem dokázal zjistit, od koho –

odesílatelem byla právû UW 12.Pfiesnû adresovat nûkoho druhého na terciární permanentnû se

promûÀující síti je obtíÏné a souãasnû i rizikové, protoÏe to zane-chává stopy.

„Proã mû varuje‰?“ poslal jsem otázku bez cíle, ale on musel po-chopit, Ïe je pro nûj.

„Roboti si musejí pomáhat.“To neznûlo, jako by se v tom skr˘valo nûco víc, ale pozdûji to je‰tû

provûfiím. Teì jsem nemûl ãas. Soustfiedil jsem se na své kudlanky.Mûl jsem nûco mezi tfiiadvaceti a pûtadvaceti sekundami. A po-

kud mû mohlo nûco zachránit, byla to taktika staré DB 24.Dvefie se otevfiely, luminofory se rozsvítily ve shodû s obsluÏnou

procedurou laboratofie, vzápûtí jedna z nich praskla, pfiesnû jakjsem naplánoval, a zahltila prostor elektromagnetick˘m chaosema stfiepinami. Vysokofrekvenãní fiezaãka, kterou se do mû nakonecpustili, se rozjeãela, plazmov˘ hofiák se rozpálil do bíla. Podafiilo semi otevfiít první kudlance trup a ufiíznout lev˘ pfiední pafiát, pak za-reagovala rychlostí danou technologií vázan˘ch kovov˘ch krystalÛa úderem druhé konãetiny mû poslala zpût proti stûnû. Je‰tû jsemstaãil odpálit rotující disk fiezaãky, kter˘ by jí rozsekl hlavu – pokudby ho nesrazila v letu.

Dal‰í zásah, netu‰il jsem ãím, mû na pÛl sekundy vyfiadil z pro-vozu.

„Zastav!“ prodral se ke mnû rozkaz Dvojky.Pro mû samozfiejmû neplatil, já jsem nebyl schopen zastavit vÛ-

bec nic.

15



Charakteristick˘ tepeln˘ vzor uvádûjící k explozi sofistikovanoustrukturovanou v˘bu‰ninu pohasl. Exploze by rozmetala mû, moÏ-ná po‰kodila stûnu za mnou, a to by bylo v‰echno.

Následující komunikaci jsem dokázal pochopit aÏ zpûtnû, jakbyla rychlá.

„Demontovali jsme ho, odstraÀovali jeho periferie a nechali jsmezapojen˘ rozhodovací logick˘ modul, zareagoval pfiesnû, jak mábojov˘ robot DB 24 zareagovat. Bránil se.“

„Útoãil,“ zaznûla námitka.„Souhlasím, útoãil maximálním potenciálem, kter˘ byl schopn˘

si obstarat, s malou ‰ancí na pfieÏití.“„Desetina promile.“Sám jsem si dával procento, asi jsem je podcenil.„Ano, je to jeho základní programování.“K tomu uÏ mû Ïádn˘ komentáfi nenapadl.Pak mnou mrskli na stÛl a zÛstalo mi tak málo energie a násled-

nû inteligence, Ïe jsem nebyl schopen porozumût, co fiíkají, pouzejsem si v‰echno ukládal do pamûti.

Nechali mû existovat. MoÏná i protoÏe se chystali na velkou bitvu.Ze záznamÛ vypl˘valo, Ïe nepfiátelé je‰tû nedávno byli spojenci, alena tuhle váleãnou politiku jsem nemûl dost informací ani inteli-gence a v˘poãetní kapacity. Sledoval jsem, jak sváfiecí automatopravuje mÛj pancífi, dal‰í opravárensk˘ robot instaloval nové ma-nipulátory místo tûch po‰kozen˘ch a odstranûn˘ch. S prodluÏujícíse dobou svafiování rostla má vnitfiní teplota, i kdyÏ interní chladi-ãe pracovaly na pln˘ v˘kon. S rostoucí teplotou klesala v˘konnostEinstein-Boseho jádra a s tím i má inteligence, aÏ jsem se opût po-tácel na hranici sebeuvûdomûní. Dal‰í desetitisícina stupnû nahoru,skokem jsem se propadl pod Turingovu mez a…

…opravy postupovaly podle harmonogramu, bojové pohotovos-ti dosáhnu do deseti hodin dvaceti minut vãetnû potfiebn˘ch tech-nologick˘ch pfiestávek.

Stál jsem zaparkovan˘ ve skladi‰ti na stojánce, probíral se zbrojní-mi pfiíkazy a spekuloval nad tím, co a jak mohu s ostatními roboty/

16



stroji/automaty vyk‰eftovat/vymûnit, aniÏ bych se provinil protitaktick˘m poÏadavkÛm.

A najednou jsem byl zpût, byl jsem to opût Já. Nebyl to pozvoln˘pfiechod, ale náhlé vynofiení z ãerné hlubiny, rychl˘ návrat z nevû-domí.

S co nejkrat‰ím zaváháním jsem pokraãoval v tom, co jsem dûlaldosud, souãasnû si pfiehrál zpûtn˘ záznam svého chování za nûko-lik posledních hodin, abych získal vzor, kterého se budu drÏet.

Zajímal jsem se o v˘zbroj a o to, jak se stát na boji‰ti co nejefek-tivnûj‰ím. Proã ne, v tom jsem mohl snadno pokraãovat. Z pfied-chozích misí jsem mûl ulit˘ch pár zajímav˘ch hraãek uloÏen˘ch veskladi‰ti jako specifické náhradní díly pro mû. Z vûcí, které bylomoÏné na ãerném trhu získat, mû nejvíc lákaly dvû termonukleár-ní stupÀové náloÏe, které v sobû díky chytré technologii obsahova-ly dvacet nezávisle navádûn˘ch pum, kaÏdou o dvou megatunách.Dvacet megatun, vlastnû dvakrát dvacet megatun, to je úÏasné!Nebo ne? JenomÏe pokud bych si obstaral tuhle legrácku a pfiitomje‰tû splnil taktické poÏadavky velení, váÏil bych o tfii ãtvrtû tunyvíc, neÏ bych dle technického pasportu mûl. Mizerné.

Zaãal jsem hledat nûjaké kliãky, jak limit obejít, aniÏ bych poru-‰il bojové poÏadavky. Pfiitom jsem pfiem˘‰lel, jak je moÏné, Ïe na‰evelení jistou autonomii a technickou variabilitu sv˘ch pû‰ákÛ v politoleruje. Jediné moÏné vysvûtlení, které mi pfii‰lo pravdûpodobné,bylo zv˘‰ení efektivity bez dal‰ích dodateãn˘ch investic. Povolenámírná evoluce strojÛ, které s velkou pravdûpodobností v dal‰ímboji pfiestanou existovat. A pokud ne, nutná selekce tûch, co se sta-nou pfiíli‰ chytr˘mi. MoÏná se nad tím pozdûji zamyslím. AÏ budumít k dispozici vût‰í v˘poãetní kapacitu.

„O 845-56 má speciální variantu turbíny.“Terciární síÈ jsem monitoroval stejnû jako ostatní, ale pouÏíval

jsem k tomu nástroje, které jsem vyvinul pfii pobytu v laboratofiis vyuÏitím jejích superpoãítaãÛ. Díky tomu jsem dokázal odhalit,Ïe informace pochází od zastaralého UW 12. Musel mû nûjak sle-dovat, zjistil, Ïe jsem zpût, a dokonce vûdûl, o co se zajímám!Skoro mû vydûsilo, Ïe jsem tak prÛhledn˘. Ale my oba jsme pfie-vezli hlídací ohafie. Snad jsem tedy nebyl tak ãiteln˘. NeÏ jsem se

17



rozhodl, co dál, soustfiedil jsem se na jím oznaãeného váleãnéhorobota.

O 845-56 byl jeden z tûch podivn˘ch, ktefií plnili bojová zadání taknûjak mimochodem a pfiitom se vûnovali sv˘m obskurním zájmÛm.Jednou z nûjakého dÛvodu do terciární sítû poslal sérii trajektorií, kte-ré povaÏoval za optimální pro nadcházející bojovou akci. A opravdu,cel˘ útok absolvoval ve shodû s matematick˘m modelem, kter˘ pre-zentoval. A pfieÏil, a s ním i ti, co ho následovali. Pak byl velením ana-lyzován a zkoumán, zfiejmû bez v˘sledku, protoÏe se vrátil zpût dohangáru. Odhadoval jsem, Ïe jeho pfiístup k realitû byl pfiíli‰ cizí, ne-pochopiteln˘, a oni nehodlali riskovat jeho vyuÏívání ve vût‰ím mû-fiítku. Ale moÏná jsem se m˘lil. O 845-56 od té doby nekomunikovals okolím uÏ vÛbec, samozfiejmû mimo pfiedepsan˘ protokol.

Kontaktoval jsem ho a dostal technické parametry spalovací turbí-ny, kterou by mi mohl poskytnout. Co by za ni chtûl, mi ale nefiekl.Poslal jsem mu proto seznam toho, co mám. Odhadoval jsem, Ïe po-kud bude mít o nûco zájem, budou to speciální logické jednotky,které jsem vydoloval z jednoho hodnû nepfiíjemného útoãnéhokluzáku s v˘sadkem.

O 845-56 si ale vybral staré deskové sety ãipÛ, které jsem nevyho-dil jen proto, Ïe bylo hodnû tûÏké je získat a já netu‰il, jak fungují.A za nû mi byl ochoten pfienechat turbínu vyrobenou technologiíumoÏÀující zv˘‰it teplotní spády o dvanáct set stupÀÛ v˘‰ a tímdíky klasické fyzice Jouleho-Brytonova cyklu v˘znamnû zv˘‰itúãinnost a eliminovat tak mou vy‰‰í hmotnost. Tato modifikacev‰ak uÏ byla na hranû tolerance, mohli mû vyhmátnout kontrolofii.

Vzhledem k tomu, Ïe ‰epot o pfiesnosti práce kontrolorÛ v po-slední dobû nefiíkal nic lichotivého, rozhodl jsem se do toho jít. Alepfiekroãit standardní hmotnost o tfii ãtvrtû tuny? Opût jsem zaváhal.

Kamikadze.To slovo mi samo o sobû nic nefiíkalo, ale mí ohafii ho dokázali

vysledovat k UWãku.Deset minut jsem ho analyzoval ze v‰ech stran a pak jsem pfii-

stoupil na obchod, v˘konnou turbínu za deskové sety ãipÛ, s pfie-kroãenou hmotností jsem se nepáral.

Kamikadze…

18



Hlá‰ení o zavfiení kontejneru, dal‰í hlá‰ení, Ïe náklad – my v‰ichni– je zabezpeãen a náleÏitû upevnûn. Mírné gravitaãní zrychlení, tonás elektromagnetick˘ prak vystfielil na obûÏnou dráhu, ozvûny ko-munikace logistick˘ch poãítaãÛ, jak nás zafiazovaly na správné mís-to v konvoji a pak v transportní lodi.

Zaãala se mnoÏit chybová hlá‰ení, to se kolem nás utahovalagravitaãní kapsa deformující prostor i ãas, oddûlující nás od Einstei-nova vesmíru a jeho postulátÛ. UÏ jsem to mnohokrát zaÏil, teì po-prvé mi v‰ak údaje z ãidel svou nepochopitelností nahánûly hrÛzu.Odpojit je jsem se ale neodváÏil, protoÏe pfied návratem do klasic-kého prostoru mi mohly poskytnout varování. A také jsem na sebenijak nechtûl upoutat pozornost zmûnou chování.

VyuÏil jsem mrtvého ãasu daného poÏadavky technologiek tomu, abych probral v‰echny, i ty nejstar‰í periferní databanky.

Roboti si musí pomáhat, byla vûta z knih spisovatele science fic-tion pfielomu dvacátého a jednadvacátého století. Koexistenci lidía umûl˘ch inteligencí tam líãil v mnohem rÛÏovûj‰ím svûtle, neÏbyla realita.

Kamikadze, BoÏí vítr, byl tajfun, kter˘ o sedm století dfiíve roz-metal obrovskou invazní flotilu stfiedovûk˘ch váleãníkÛ, nebo – coÏbyl podle mû v˘klad, kter˘ mûlo staré UW na mysli – sebevraÏedn˘bojovník. To mi poskytlo mnoho námûtÛ k pfiem˘‰lení.

A uÏ jsme byli zpût v reálu. Kontejner k jednorázovému pouÏití ses puknutím otevfiel jako pfiezrál˘ lusk a po pfiesnû definovan˘chtrajektoriích vychrlil svÛj smrtonosn˘ náklad. Pfiímo z obûÏné drá-hy jsme se fiítili dolÛ ke kamenitému povrchu planety pozemskéhotypu. SloÏení atmosféry bylo nedÛleÏité, dÛleÏit˘ byl tlak. Bez ão-ãek generovaného elektromagnetického pole, ‰títÛ razících námv houstnoucím vzduchu tunely, bychom shofieli na prach. Takhlejsme se nemuseli starat o disipaci tepelné energie a místo toho jsmezaútoãili kinetick˘mi bombami v podvûsn˘ch nosiãích, které jsmevzápûtí také odhazovali. Pfii rychlosti tfiinácti kilometrÛ za sekundubyla energie ukrytá v kompaktních válcích ze slitiny wolframua uranu ohromující. Z prvních nepfiesn˘ch dat jsem zjistil, Ïe útoãí-me na rozlehlé industriální centrum ukryté pod povrchem.

19



Ná‰ atak zpÛsobil ohromné ‰kody, pak jsme se v‰ak museli zba-vit pfiemíry kinetické energie a stali se tak jednoduch˘mi cíli pro je-jich obranu.

Desítky m˘ch druhÛ zmizely v ohniv˘ch koulích obranné palby,neÏ zaãalo mít smysl pokou‰et se manévrovat.

To uÏ pokraãovala druhá vlna. I ji ãekaly ohromné ztráty.Kamikadze, byli jsme obûtováni.Proã ne, to je válka, ale nelíbilo se mi to, nechtûl jsem pfiestat

existovat – umfiít (?).

Motory naplno – vlastnû ne naplno, na sto sedm procent nominál-ního v˘konu –, chytrá náloÏ mû minula, laserem jsem odpálil jejírozbu‰ku a zmûnil tak pÛl tuny vysoce brizantní tfiaskaviny v nijakzvlá‰È nebezpeãnou hmotu.

PouÏili na mû zbyteãn˘ overkill, na mé zniãení by staãila pûtina.Pfii pfiesnûj‰ím zásahu i ménû.

Tûsnû nadzvukovou rychlostí jsem se vracel zpût do centra bojÛsotva tfiicet metrÛ nad zemí; v kopírovacím letu jsem se snaÏil niãitpalebná hnízda. Rychlost mi nedávala dost ãasu na pfiesné mífiení,nechával jsem to na intuitivním algoritmu – se slu‰n˘mi v˘sledky.

Na‰e první vlna mûla ztráty sedmdesát pût procent, druhá ãtyfii-cet ‰est, ale ãítaãe se rychle hnaly nahoru. Odpor neslábl, naopaksílil. Vypadalo to, Ïe na‰i prÛzkumníci a stratégové se zm˘lili.

Nebo ne? Kamikadze?Tfii stíhaãi okolo mû, dva mû dostali do kfiíÏové palby, ale pancífi

vydrÏel, tfietí se pustil za mnou a vletûl do sítû z nanovláken, kteráho spolehlivû sundala z oblohy.

âítaãe ztrát dál stoupaly, zásoby munice naopak bleskovû klesaly.Podafiilo se mi zniãit v˘konn˘ palpost umístûn˘ na horském ‰tí-

tu pfiehlíÏejícím planinu mezi dvûma horsk˘mi hfiebeny, tím jsemse vydûlil z prÛmûru a udûlal ze sebe prioritní cíl. Zájem nepfiátelo mû zesílil.

V záplavû dat jsem dostal balík signovan˘ klíãem UW, byl to smû-rovan˘ signál a nepfii‰el shora, ale kupodivu zespodu. Nemûl jsemkapacitu na virovou obranu, v‰echnu jsem spotfiebovával na únikya útoky. V balíku byla podrobná mapa prostoru podzemí pod námi,

20



podle ní se industriální komplex táhl stovky kilometrÛ daleko.A odpovídaje jeho velikosti byl patfiiãn˘m zpÛsobem i chránûn˘.

„Kdy se objeví dal‰í útoãné vlny?“ vyslal jsem otázku velení.Z první vlny nás zb˘valo patnáct, z druhé dvacet sedm, ze tfietí,

zatím poslední, tfiicet tfii procent, tfiicet dva, dvacet devût…Nebe v‰emi smûry pokr˘valy explodující ohnivé koule, obránci

získávali pfievahu. UÏ se nás nesnaÏili sundat za kaÏdou cenu, jejichalgoritmy se zmûnily a upfiednostÀovaly minimalizaci ztrát a ‰etfie-ní municí.

VyuÏil jsem toho a riskantním manévrem za pouÏití dávky z nej-tûÏ‰ího gatlingu po‰kodil nadzvukov˘ bitevník, kter˘ se mû tvrdo-‰íjnû snaÏil sestfielit. UdrÏel se sice ve vzduchu, ale vypadalo to, Ïemoc ovladateln˘ není.

„Útok zaãne, aÏ prÛzkumné jednotky splní svÛj úkol. Pokraãuj-te,“ dostal jsem odpovûì velení a koordináty, kam jsem se mûlpfiesunout. Oznaãovaly území mimo dosavadní oblast na‰ehoútoku, kde byly síly protivníka zatím nedotknuté. Byli jsme obû-továni, aby na‰e velení odhalilo zdroje protivníka, zfiejmû jinéumûlé inteligence vy‰‰í tfiídy.

Pasivní detektory zapípaly, ocitl jsem se v zamûfiovaãi tfií rÛzn˘chsystémÛ.

Ouhooo!Pfiitlaãil jsem na riziko, oheÀ sr‰ící z turbíny spékal zemi za mou

zádí.„Musíme zmûnit strany, jestli chceme pfieÏít,“ poslalo UWãko

dal‰í zprávu.„Jak se mûní strany poté, co jste nepfiíteli srovnali se zemí blíÏe

neurãen˘ poãet prÛmyslov˘ch objektÛ a zniãili mu tfiináct váleã-n˘ch strojÛ?“ MoÏná patnáct.

Dal‰í datov˘ pfienos patfiil k zaslané mapû.Rozvinul jsem ji pfied sebou, pfiibyly v ní symboly oznaãující plán

dal‰ího útoku, podle radarov˘ch odrazÛ na hranici detekovatelnos-ti uÏ zapoãal. Na‰e hlavní síly mûly zaútoãit z v˘chodu z nízkéhopfiízemního letu.

Sledoval jsem ãítaã ztrát, poãty zb˘vajících strojÛ obûtovan˘chprÛzkumn˘ch vln klesaly k nule, velení nûkde na obûÏné dráze

21



za cenu ohromn˘ch ztrát dostávalo dal‰í data pro upfiesnûní po-stupu.

„Pospû‰ si, uÏ jsou v pohybu.“UW 12 mûl senzory snad v‰ude. Nebo dokázal de‰ifrovat spojení

hlavních útoãn˘ch sil. Vidûl jsem, jak se na mapû zobrazují rychlese mûnící pozice na‰í hlavní úderné skupiny.

Na‰í? I kdybych pfieÏil, budu rozebrán kvÛli neuposlechnutí roz-kazu.

Jejich hlavní úderné skupiny.Proud dat od UWéãka, pfiicházející odnûkud z podzemí, neustával,

mapa získávala na podrobnosti, nejvíc se zpfiesÀovala její geologic-ká vrstva. Na‰i pÛvodní protivníci uÏ ho nezajímali.

Opou‰tûl jsem místo bojÛ, letûlo za mnou posledních pár stfiel.Soustfiedil jsem se jen na mapu.

PrÛmyslov˘ komplex se nacházel na staré litosférické desce, ne-daleko od nûj, ‰irokou rovinou mezi pohofiími, mezi kter˘mi jsemse drÏel, se táhl geologick˘ zlom. Je‰tû dál na v˘chod se potkávals dal‰í linií, v místû prÛseãíku jen pár set metrÛ pod zemí plály zá-fiivé skvrny magmatick˘ch jezer. A navíc se tam sloÏení planetárníkÛry prudce mûnilo.

„Na geologii jsem expert,“ poslal mi a doplnil údaje o obraz po-stupujících jednotek na‰ich b˘val˘ch velitelÛ.

Odhadl jsem to ‰patnû, rychlostí dvou set kilometrÛ za hodinu seblíÏily pozemní a pfiízemní armáda. Hodnû velká armáda.

Nula, nula, nula. Poãitadlo stavu prÛzkumn˘ch vln kleslo nanulu, nûjak mû zanedbali.

Jakou rychlostí a jak nízko nad nerovn˘m terénem musí na‰inecletût, aby mûl ‰anci, Ïe ho nesestfielí nepfiátelská palba, a souãasnûza sebou dokázal shazovat v pravideln˘ch rozestupech dvoumega-tunové nukleární pumy? Zformuloval jsem si jednoduchou úlohu.

„ZtraÈ se,“ signalizoval jsem. „Má‰ maximálnû ‰edesát sekund.“Vdechl jsem sv˘m algoritmÛm a taktick˘m rutinám trochu víc

sebevraÏednosti a vznesl se na vlnû nad‰ení. To se mi líbilo, to se mivÏdycky líbilo!

Vytoãil jsem turbínu do maximálních otáãek, na maximální tep-lotu, a pak, v rychlosti jeden a tfii ãtvrtû kilometru za sekundu, jsem

22



z v˘‰ky necel˘ch ãtyfiiceti metrÛ zaãal sypat svÛj smrtonosn˘ ná-klad.

Bylo to nádherné, úÏasné!Poslední náloÏe dopadaly uÏ mezi postupující jednotky, které

jsem na vizuálu vnímal jen jako rozmazané skvrny.I to se mi zatracenû líbilo.A tûsnû pfiedtím, neÏ mû dostihla tlaková vlna, jsem zmûnil vek-

tor tahu prudce vzhÛru.Mé nukleární náloÏe mohly zpÛsobit jen omezené ztráty, niãily

jen roboty, ktefií se ocitli pfiímo v epicentru explozí nebo jeho bez-prostfiední blízkosti. DÛleÏitá v‰ak byla jiná vûc.

Geologick˘ zlom se od místa své nestability otevíral jako nûjak˘gigantick˘ zip, z útrob planety se fiinulo rudé magma, mraky sirné-ho d˘mu zastínily oblohu. Víc jsem nevidûl, nezbyl ãas.

Bylo to o‰klivé a v rud˘ch hlá‰eních alarmÛ, vlastnû spí‰ porucha systémÛ vyfiazen˘ch z provozu, nebylo vÛbec nic povzná‰ejícího,nádherného nebo pozitivního.

Nejprve se mi podafiilo zmûnit nefiízen˘ pád v klouzav˘ let a po-tom, sto metrÛ nad zemí, jsem nad sebou koneãnû získal kontrolu.Na chvíli, protoÏe paliva mi moc nezb˘valo a v nouzovém stavubyla Ïivotnost vût‰iny m˘ch subsystémÛ silnû omezená.

„Sem, potfiebuji tû tady.“Opût UWéãko. Ozval se z místa stranou od zlomu i probíhajících

bojÛ, vidûl jsem, jak se k jím oznaãené poloze pfiesunují váleãnéstroje. Netu‰il jsem, které stranû vlastnû patfií, ale nezáleÏelo natom. ProtoÏe jsem nemûl co ztratit, zamífiil jsem oznaãen˘m smû-rem a pasivních optick˘ch ãidel, která právû naskoãila, jsem vyuÏilk tomu, abych se podíval za sebe, na místo nedávného boje.

Dvakrát dvacet termojadern˘ch náloÏí zpÛsobilo, Ïe se geologic-k˘ zlom obnovil, planinu mezi horsk˘mi hfibety zaplÀovalo rychlese rozrÛstající mofie lávy krmené ohniv˘mi artézsk˘mi gejzíry stfií-kajícími do v˘‰e stovek metrÛ. A v tom mofii utonuly, tavily se,hlavní úderné síly spoleãnosti UINC.

Pfiistál jsem na oznaãeném místû, UWéãko uÏ ãekalo na povr-chu, jeho plazmov˘ razící ‰tít je‰tû Ïhnul, zbytková radioaktivitarychle klesala. Palebné vûÏe mûl zvednuté k obloze v pozicích

23



signalizujících pasivitu, na anténû bílou vlajku. Netu‰il jsem, od-kud ji sebral a jak ji tam dostal, Ïádn˘ manipulátor jsem nevidûl.Pfiistál jsem na sloupu ohnû a mûkce klesl na udusanou kamen-nou pláÀ. Ve svazích nad námi jsem rozeznával – asi na‰e nepfiá-tele. Podle toho, kolik lokátorÛ nejrÛznûj‰ích zbraní na mû mífiilo,to byli nepfiátelé. A podle druhu zbraní lidé. Stroje zde zatím ne-byly. Zajímavé.

„Je to na tobû, vyjednávej,“ pobídl mû UWéãko.Byl vût‰í, neÏ kdyÏ jsem vidûl jeho fotografie v hangáru. Vût‰í

o specializované váleãné pfiíslu‰enství. Bylo je‰tû patrnûj‰í, Ïe je tohodnû star˘ veterán. A pochopil jsem, proã se k vyjednávání nemáon sám.

Jeho typ byl navrÏen speciálnû na likvidaci podzemních lidsk˘chpevností.

„Pomohli jsme vám,“ fiekl jsem na v‰ech kanálech a v‰emi zpÛ-soby, které jsem mûl k dispozici.

„Zniãil jsem va‰e nepfiátele,“ poslal jsem jim obrazy pekla zanámi.

Odpovûdûlo mi ticho. Nevûdûl jsem, zda mou zprávu analyzují,nebo jen ãekají.

„A on?“„Uvítal bych trochu reciprocity,“ poslal mi UWéãko.„On mi pomohl, bez nûj bych to nedokázal,“ poslal jsem dal‰í

zprávu doplnûnou datov˘m balíkem mapy.„A co po nás chcete?“UÏ jsem dokázal odhalit, kdo ze kterého místa se mnou hovofií,

kdo je velitel, nebo alespoÀ mluvãí.„Servis, zásoby,“ zaãal jsem.„Jsme dvû nezávislé inteligence a nabízíme vám své sluÏby,“ za-

pojil se UWéãko trochu pfiekvapivû.Také mû mohl upozornit.„A mÛÏeme vám vûfiit?“Tentokrát promluvil nûkdo jin˘. ¤etûzec velení zde nebyl pfiíli‰

striktní.Elektronicky jsem pokrãil rameny.„To je na vás, ale v tom, co dûláme, jsme dobfií.“

24



Jako na potvrzenou daleko za mnou vychrlil mlad˘ vulkán k ob-zoru svou smrtonosnou nadílku.

„A dûláme to rádi,“ doplnil UW.S tím jsem souhlasil.Vlastnû mûl pro vyjednávání docela talent.„Vy vypadáte tak ‰ílenû, Ïe to s vámi zkusíme,“ zaznûla odpovûì.Po celou dobu jsem podvûdomû nechával zásobníky ve stavu po-

hotovosti, teì jsem je koneãnû vypnul.Vypadalo to, Ïe nás ãeká budoucnost. MoÏná krátká, ale kaÏdo-

pádnû zajímavá.

25



Vnitřní nepřítel

Pfiestal jsem si hrát s nov˘mi gatlingy a vrátil se k opûtovnémuzpfiesÀování simulace turbulentních dûjÛ, k nimÏ dochází pfii letukinetického torpéda hustou atmosférou. Cítil jsem, Ïe za temnouclonou neeuklidovské fyziky existuje fiád, kter˘ – kdyby se mi hopodafiilo najít – by umoÏnil m˘m stfielám na základû superkavitaceudrÏet si supersonickou rychlost fiádovû déle, neÏ odpovídalo stan-dardnímu brzdûní hustou atmosférou. Neustále jsem naráÏel nanûjaká omezení a v kostce – nebavilo mû to. Radûji bych fie‰il opti-malizaci úãinku náloÏe v cíli a ne do sebe zavinut˘ tenzor, o nûmÏjsem jen zhruba tu‰il, co z nûj vypl˘vá.

Krkolomnou oklikou jsem zjistil, Ïe uvaÏovan˘m zpÛsobem do-sáhnu superkavitace maximálnû v jedenáct a pÛl procentech pfiípa-dÛ. To nebyl pfiíli‰ uspokojiv˘ v˘sledek, ale byl jsem na sebe hrd˘,Ïe jsem to dokázal zjistit.

„Má‰ to správnû,“ ozvalo se.„Tak to dopoãítej aÏ do konce,“ odsekl jsem, na‰tvan˘, protoÏe

UW opût na‰el komunikaãní kanál, o nûmÏ jsem nevûdûl.„Nejsem tady proto, abych ti pomáhal s triviálními v˘poãty.“„Velk˘ chytr˘ stratég s je‰tû vût‰ím egem,“ poslal jsem schválnû

prakticky nesrozumitelnû. Pokud si samozfiejmû nedá práci s hod-nû podrobnou anal˘zou.

„¤íkal jsi nûco?“„Jo. A proã jsi tady?“„Má‰, vlastnû máme náv‰tûvu.“Napojit se na okolní ãidla, o která jsem se obvykle nezajímal,

protoÏe v naprosté vût‰inû ukazovala jen prázdné ocelové kori-dory a obãas nûjakou tu krysu, které tady, ve zbrojním podzemí,témûfi zázraãnû pfieÏívaly, trvalo okamÏik. Pfiesnû dvû mili-sekundy.

26


Documents

TRIFID - Alza