Baracka Obamy 18.března 2008

RACE SPEECH: http://www.slideshare.net/VogelDenise/031808-obama-race-speech

"My lidé, za účelem vytvoření více dokonalé spojení."

Dvě stě dvacet jeden rok dříve, v hale, která stále stojí přes ulici, skupina mužů shromáždil, a s těmito jednoduchými slovy, která byla zahájena Ameriky nepravděpodobným experiment v demokracii. Zemědělci a učenci, státníci a vlastenci, kteří cestovali přes oceán uniknout tyranii a pronásledování konečně skutečný své prohlášení o nezávislosti na sjezdu Philadelphia, který trval přes jaro 1787.

Dokument se vyrábí byla nakonec podepsána, ale nakonec nedokončený. To bylo poskvrněno tohoto národa prvotního hříchu otroctví, což je otázka, která dělí kolonie a přinesl úmluvu k patu, dokud zakladatelé rozhodli umožnit obchod s otroky, aby i nadále po dobu alespoň dvacet více let, a opustit kteroukoli konečné řešení pro budoucí generace.

Samozřejmě, byla odpověď na otázku otroctví již vložené do naší ústavy - o Ústavě, která měla v i t s velmi jádro ideál rovného občanství podle zákona; ústavu, která slibovala jeho lidem svobodu a spravedlnost, a Unie, které by mohl být a měl by být zdokonalen v průběhu času.

A ještě slovo na pergamenu by ne stačit dodávat otroky z otroctví, nebo poskytnout mužům a ženám všech barev a vyznání svých práv a povinností jako občané Spojených států Co by bylo zapotřebí byli Američané v následujících generacích, kteří byli ochotni přispět svým dílem -. prostřednictvím protesty a boj, na ulicích a ve dvorech, přes občanské války a občanské neposlušnosti a vždy s velkým rizikem - zmenšit tuto mezeru mezi příslibem našich ideálů a realitou své doby.

To byl jeden z úkolů, se stanovenými na začátku této kampaně - pokračovat v dlouhý pochod těch, kteří přišli před námi, pochod pro spravedlivější, rovnější, více zdarma, . nejsolidárnější a prosperující Amerika rozhodl jsem se kandidovat na prezidenta v této chvíli v historii, protože jsem přesvědčen, hluboce, že nemůžeme vyřešit problémy naší doby, pokud jsme je řešit společně - pokud jsme perfektní naše spojení pochopením, že můžeme mít různé příběhy, ale my držet společné naděje, že se nemusí vypadat stejně, a my nemůžeme přijít ze stejného místa, ale všichni chceme pohybovat ve stejném směru - směrem k lepší budoucnosti pro dětí a naše vnoučata.

Tato víra pochází z mé nepoddajné víry v slušnosti a štědrosti amerického lidu. Ale také pochází z mého vlastního amerického příběhu.

Já jsem syn černocha z Keni a bílé ženy z Kansasu. Byl jsem vychován s pomocí bílého dědečka, který přežil krizi sloužit v armádě Pattona během druhé světové války a bílou babičkou, který pracoval na bombardovací sestavy line na Fort Leavenworth, zatímco on byl v zámoří. Já jsem šel na některé z

nejlepších škol v Americe a bydlel v jednom z nejchudších států světa. Jsem ženatý s černým Američanem který nese v její krvi otroků a otrokářů - dědictví předáme k našim dvěma drahých dcer. Mám bratry, sestry, neteře, synovce, strýce a bratrance, každé rasy a každého odstínu, roztroušené na třech kontinentech, a tak dlouho, jak budu žít, nikdy nezapomenu, že v žádné jiné zemi na Země je můj příběh vůbec možné.

Je to příběh, který není mě nejkonvenčnější kandidát. Ale to je příběh, který pálil do mé genetické výbavy myšlenkou, že tento národ je více než součet jeho částí - že z mnoha, jsme opravdu jeden.

V průběhu prvního roku této kampaně, proti všem předpovědím o opaku, jsme viděli, jak hlad, že

americký lid byli z tohoto poselství jednoty. Přes pokušení zobrazit svou kandidaturu prostřednictvím čistě rasové objektivu, vyhráli jsme velící vítězství ve státech s některými z nejbělejší populace v zemi. V Jižní Karolíně, kde Confederate Flag stále létá, jsme vybudovali silnou koalici afrických Američanů a bílých Američanů.

To neznamená, že závod nebyl problém v kampani. V různých fázích kampaně, někteří komentátoři považují mě taky "příliš černý" nebo "ne černý dost." Viděli jsme rasové napětí bublinu k povrchu během týdne před Jižní Karolíny primární. Tisku se pral každý Exit Poll pro nejnovější důkazy rasové polarizace, a to nejen pokud jde o bílé a černé, ale černé a hnědé stejně.

A přesto, že byla pouze v posledních několika týdnech, že diskuse o závodu v této kampani zaujala obzvlášť rozvratné obrat.

Na jednom konci spektra, slyšeli jsme implikaci, že moje kandidatura je nějak cvičení v pozitivní diskriminace; že je založen výhradně na přání s vykulenýma očima liberály ke koupi rasové usmíření

na levné Na druhé straně, jsme. "Slyšel můj bývalý pastor, reverend Jeremiah Wright, použijte zápalnou jazyk k vyjádření názorů, které mají potenciál nejen k rozšíření rasové rozdělení, ale názory, že pomlouvat jak velikost a dobrotu našeho národa, že správně urážejí bílé a černé podobně .

Už jsem odsoudil, jednoznačným způsobem, výroky reverenda Wrighta, které způsobily takové polemiku. Pro některé, sžíravé otázky zůstávají. Věděl jsem, aby byl občas divoký kritik americké domácí i zahraniční politice? Samozřejmě. Už jsem někdy slyšel ho, aby poznámky, které by mohly být považovány za kontroverzní, když jsem seděl v kostele? Ano. Bylo silně nesouhlasím s mnoha jeho politických názorů? Absolutně - stejně jako jsem si jist, že mnozí z vás slyšeli poznámky od svých pastorů, kněží, nebo rabíny, s nimiž jste silně nesouhlasili.

Ale poznámky, které způsobily tuto nedávno bouři nebyla pouze kontroverzní. Byli prostě náboženský vůdce snaha, aby vystoupily proti vnímané nespravedlnosti Místo toho, oni vyjádřili hluboce zkreslený pohled této země -. Názor, že vidí bílý rasismus as endemické, a která povznáší v čem

je chyba s Amerikou především to, že víme, že je správné s Amerikou; názor, že vidí konfliktů na Blízkém východě, jak zakořeněné především v akcích stálicí spojenců, jako je Izrael, místo které vycházejí z zvrácenými a nenávistné ideologie radikálního islámu.

Jako takový, reverenda Wright komentáře jsou nejen špatné, ale rozděluje, rozděluje v době, kdy potřebujeme jednotu, rasově platí v době, kdy potřebujeme, aby řešili soubor monumentálních problémů - dvě války, hrozba terorismu, které spadají hospodářství, chronické zdravotní péče krize a potenciálně zničující změny klimatu, problémy, které nejsou ani černé nebo bílé nebo Latino nebo asijské, ale spíše problémy, které před nás staví všechny.

Vzhledem k mému pozadí, moje politika, a moje proklamované hodnoty a ideály, bude nepochybně ty, pro něž se moje výroky odsouzení nestačí. Proč spojit sebe s reverendem Wrightem na prvním místě, mohou požádat? Proč nelze připojit další kostel? A přiznám se, že když všechno, co jsem věděl, že ctihodný Wright byl snippets z těchto kázání, které běží v nekonečné smyčce na televizi

a You Tube, nebo pokud Trinity United Church of Christ odpovídalo karikatur šířené některými komentátory, není pochyb o tom, že bych reagovat v podstatě stejným způsobem,

Ale pravdou je, že není všechno, co vím o člověku. Muž, kterého jsem potkal před více než dvaceti lety, je muž, který pomohl představit mi své křesťanské víře, muž, který se mnou mluvil o našich povinností abyste se navzájem milovali; pečovat o nemocné a zvedněte chudé. On je člověk, který sloužil své zemi jako USA mariňák, který studoval a přednášel na některé z nejlepších univerzit a seminářů v zemi, a který přes třicet let vedl církev, která slouží komunitu tím, že dělá Boží práci zde na Zemi - od bydlení bezdomovci, slouhy potřebným, poskytující služby denní péče a stipendia a tresty ministerstva, a oslovit ty, kteří trpí HIV / AIDS.

Ve své první knize, Sny od mého otce, jsem popsal zkušenost mé první služby v Trojici:

"Lidé začali křičet, zvednout se ze svého sedadla a tleskat a křičet, a silný vítr nesoucí reverend hlas až do krokví .... A v tom jediném bodě - naděje - Slyšel jsem něco jiného;! Na úpatí že kříž, uvnitř tisíce kostelů po celém městě, jsem si příběhy obyčejných černých lidí spojujících se s příběhy Davida s Goliášem, Mojžíš a faraon, křesťané v jámy lvové, Ezechielova pole suchých kostí Ty příběhy - o přežití, a svoboda, a doufáme, že - se stal náš příběh, můj příběh,. Krev, která vytekla je naše krev, slzy naše slzy; do tohoto černého kostela, na tomto jasného dne, zdálo ještě jednou plavidlo nesoucí příběh národa do budoucích generací a do většího světa. Naše zkoušky a triumfy stal najednou jedinečné a univerzální, černé a více než černé, v zaznamenávat naší cesty, příběhy a písně nám prostředky, aby získala vzpomínky, které jsme nepotřebovali cítit stud ... vzpomínky, že všichni lidé může studovat a milovat - a se kterými bychom mohli začít znovu ".

To byla moje zkušenost na Trinity. Stejně jako ostatní převážně černošských církví po celé zemi, Trinity ztělesňuje černou komunitu v plném rozsahu - lékaře a sociálního meziměsíčně modelu studenta a bývalý gang-petarda Stejně jako ostatní černošských církví, Trinity Služby jsou plné nevázaného smíchu a někdy oplzlý. humor. jsou plné tance, tleskání, křičí a křičí, že se může zdát nepříjemný pro netrénované ucho. Kostel obsahuje v plné laskavosti a krutosti, tvrdé inteligence a šokující neznalosti, bojů a úspěchů, lásce a ano, hořkost a nestranným které tvoří černý zkušenosti v Americe.

A to nám pomáhá vysvětlit, možná, můj vztah s reverendem Wrightem. Jak nedokonalé, jak on může být, on byl jako rodina pro mě. On posílil mou víru, celebroval svou svatbu, a křtil děti moje. Ani jednou v mých rozhovorech s ním jsem ho slyšel mluvit o nějaké etnické skupiny v

hanlivě, nebo léčit bílků, s kým komunikovali s ničím, ale zdvořilost a respekt. On obsahuje v něm rozpory - dobré a špatné - o společnosti, ve které působil pilně po mnoho let.

Nemůžu to už víc zapřít ho, než jsem si zapřít černou komunitu. Nemůžu to už víc zapřít ho než já moje bílá babička - ženu, kteří pomohli zvýšit mě, ženu, kteří obětovali znovu a znovu pro mě, ženu, která mě miluje stejně jako ona miluje něco v tomto světě, ale žena, která kdysi přiznala svůj strach z černých mužů, kteří složili jí na ulici, a kteří na více než jedné příležitosti se vyslovil rasové nebo etnické stereotypy, za které jsem krčit.

Tito lidé jsou součástí mě. A oni jsou součástí Ameriky, tato země, které mám rád.

Někteří budou vidět jako pokus ospravedlnit nebo omluvit komentáře, které jsou prostě neomluvitelné. Mohu vás ujistit, že není. Myslím, že politicky bezpečné věc, kterou by se přejít od této epizodě a jen doufám, že to ustupuje do dřeva. Můžeme odmítnout reverenda Wrighta jako klikou nebo demagog, stejně jako někteří odmítli Geraldine Ferraro, v následku svých nedávných prohlášeních, jako útočiště některé hluboce zakořeněné rasové zaujatosti.

Ale závod je problém, který věřím, že národ nemůže dovolit ignorovat teď bychom se dělat stejnou chybu jako Reverend Wright dosažený v jeho pochybných kázání o Americe -. zjednodušit a stereotyp a zesílit negativní té míry, že zkresluje realitu.

Faktem je, že připomínky, které byly provedeny a problémy, které se vynořily v průběhu posledních několika týdnů odrážejí složitost závodu v této zemi, že jsme nikdy pracovali přes - část našeho svazu, že máme ještě zdokonalit. A pokud bychom odejít hned, pokud bychom jednoduše stáhnout do našich vlastních rohů, nikdy nebudeme schopni sejít a řešit problémy, jako je zdravotní péče nebo vzdělávání, nebo potřebujeme najít vhodné zaměstnání pro každého Američana.

Pochopení této skutečnosti vyžaduje připomenutí toho, jak jsme se dostali v tomto bodě. Jak William Faulkner jednou napsal, "Minulost není mrtvá a pohřbená. Ve skutečnosti, to není ani minulost." Nepotřebujeme, aby recitovat zde historii rasové nespravedlnosti v této zemi. Ale my potřebujeme, aby si připomenout, že tak mnoho z rozdílů, které existují v afro-americké komunity dnes, může být přímo hledal k nerovností pocházejícími z předchozí generace, které utrpěl pod brutální dědictví otroctví a Jim Crow.

Oddělené školy byly a jsou, podřadné školy, my jsme se stále není pevně stanovena je, padesát let po Brown v. Board of Education, a nižší vzdělání, které za předpokladu, tehdy i nyní, pomáhá vysvětlit všudypřítomnost rozdíly mezi výsledky dnešní černé a bílé studentů.

Legalizovány diskriminace - kdy bylo zabráněno černoši, často prostřednictvím násilí, vlastnit majetek, nebo úvěry nebyly poskytnuty afro-americké podnikatele, nebo černé majitelé domů nemohou přistupovat k FHA hypotéky, nebo černoši byli vyloučeni z odborů, nebo policejní síly, nebo požární oddělení - znamená, že černé rodiny nemohl shromáždit veškeré smysluplné bohatství

odkázat budoucím generacím. To historie pomáhá vysvětlit bohatství a rozdíly v příjmech mezi černou a bílou, a koncentrované kapsy chudoby, která přetrvává v tak mnoho z dnešních městských a venkovských komunit.

Nedostatek ekonomických příležitostí mezi černochy, a hanba a zklamání, které přišlo z není schopen zajistit pro něčí rodinu, přispěly k erozi černých rodin - problém, který sociální politiky

za mnoho let, může se zhoršily A nedostatek. základní služby v mnoha městských čtvrtích černé - parky pro děti na hraní v, policejních chůze tlukotu, pravidelné odpadky pick-up a stavebním řádu vymáhání - všechny pomáhají vytvořit cyklus násilí, plíseň a nedbalost, která nadále

pronásledovat nás.

To je realita, ve které reverend Wright a další Afričan-Američané své generace vyrostl. Oni pocházeli z věku koncem padesátých a začátkem šedesátých let, v době, kdy segregace byla ještě právo země a příležitost byla systematicky zúžená. Jaký je pozoruhodné není, kolik se nezdařilo tváří v tvář diskriminace, ale spíše to, kolik mužů a žen překonala šance, kolik byli schopni udělat cestu ven z žádným způsobem pro ty, jako já, kdo by přišel po nich.

Ale pro ty, kteří poškrábaný a drápal jejich způsob, jak získat kousek amerického snu, bylo mnoho těch, kteří to nezvládli - těch, kteří byli nakonec poraženi, v jedné cestě nebo jiný, v důsledku diskriminace Tento pocit porážky prošel. na budoucí generace - ti mladí muži a mladé ženy, které stále vidíme stáli na rozích ulic nebo chřadne v našich věznicích, bez naděje nebo vyhlídek do budoucna. Dokonce i pro ty černochy, kteří dělali, aby to, otázky rasy a rasismu, dále definovat svůj pohled na svět v základních způsobech Pro muže a ženy generace reverenda Wrighta, vzpomínky na ponížení a pochybností a strachu nezmizely;. Nemá ani hněv a hořkost z těchto roků. To hněv nemohou dostat vyjádřeno na veřejnosti, před bílým spolupracovníků nebo bílé přátelé. Zároveň je však najít hlas v holičství, nebo kolem kuchyňského stolu. V době, je to, že hněv vykořisťováni politiky, aby ginu se hlasy podle rasy, nebo aby se na politika vlastních selhání.

A občas zjistí, hlas v kostele v neděli ráno, za kazatelnou a v lavicích. Skutečnost, že tak mnoho lidí překvapí slyšet, že hněv v některých kázání reverenda Wrighta prostě připomíná staré pravdou, že nejvíce segregované hodin v americkém životě dochází v neděli ráno. Že hněv není vždy produktivní, ba až příliš často, že odvádí pozornost od řešení skutečných problémů, ale brání nám přímo čelí naše vlastní spoluúčast v našem stavu, a zabraňuje Afričan-americká komunita z kováním spojenectví, které potřebuje, aby o skutečných změnit Ale hněv je skutečné,. to je silný, a prostě chtějí to pryč, odsoudit bez pochopení jeho kořeny, slouží pouze k rozšíření propast nedorozumění, která

existuje mezi rasami.

Ve skutečnosti, podobné hněv existuje v určitých částech bílé komunity. Most pracovní a střední třídy bílých Američanů nemá pocit, že byli především privilegovaný jejich rasy. Jejich zkušenost je přistěhovalec zkušenosti - jak daleko jak oni to týká, to nikdo podal jim nic, že jsem to postavil od nuly. Oni tvrdě pracovali celý život, mnohdy jen aby viděl jejich práce odeslány do zahraničí nebo jejich důchod dumpingové po celý život práce. Jsou obavy o jejich budoucnost, a cítím jejich sny vzdaluje, v době stagnujících mezd a globální konkurence, příležitostí je třeba považovat za hrou s nulovým součtem, v níž vaše sny na můj účet Takže když je jim řečeno, aby. bus své děti do školy přes město, když slyší, že africký Američan je stále výhodu v přistání dobrou práci, nebo na místě v dobrém škole, protože nespravedlnost, že oni sami nikdy nedopustil, když jste řekl, že to, že jejich obavy o trestné činnosti v městských čtvrtích jsou nějak poškozena, nelibost staví v průběhu času.

Stejně jako hněv v černé komunitě, jsou tyto resentimentů nejsou vždy vyjádřeny ve slušné společnosti. Ale pomohly utvářet politickou krajinu alespoň jednu generaci. Hněv nad blaho a afirmativní akce pomohla posílit koalici Reagan. Politici běžně využívány obavy z trestných činů, pro své vlastní volební koncích. Talk show hostí a konzervativní komentátoři postavené celé kariéry odhalovat falešné tvrzení rasismu, zatímco zamítnutí legitimní diskuse o rasové nespravedlnosti a nerovnosti jako pouhou politickou korektností nebo reverzní rasismu.

Stejně jako černý hněv často ukázala jako kontraproduktivní, takže mají tyto bílé resentimentů roztržitý pozornost od skutečných viníků střední třídy squeeze - firemní kultury s hojným výskytem uvnitř zabývají, pochybné účetní postupy, a krátkodobé chamtivost, Washington dominuje lobbisty a zvláštní zájmy, hospodářské politiky, které podporují několik nad mnoha. A přesto, přání pryč zášť z bílých Američanů, je označit jako zavádějící nebo dokonce rasistické, aniž by uznal, že jsou založeny na legitimní obavy - to taky rozšiřuje rasovou propast, a blokuje cestu k porozumění.

To je místo, kde jsme teď. Je to patová situace rasy jsme se zasekl v let. V rozporu s tvrzením některých z mých kritiků, černá a bílá, nikdy jsem nebyl tak naivní, aby věřil, že se můžeme dostat nad rámec našich rasových divizí v jednom volebním cyklu, nebo s jedním kandidatury - zejména kandidatura jako nedokonalé jako my vlastní.

Ale já jsem tvrdil, pevné přesvědčení - přesvědčení zakořeněné v mé víře v Boha a víru v americký lid -, že pracují společně můžeme překonat některé z našich starých rasových ran, a že ve skutečnosti nemáme jinou možnost, je, že jsme se pokračovat na cestě více dokonalé jednotě.

Pro afro-americké komunity, že cesta znamená objímat zátěž naší minulosti, aniž by se stal obětí naší minulosti. To znamená, že i nadále trvat na plné míře spravedlnosti v každém aspektu amerického života, ale také to znamená, vázání naše konkrétní stížnosti -. Lepší zdravotní péči, a lepší školy, a lepší pracovní místa - do větších aspirací všech Američanů - bílá žena snaží rozbít skleněný strop, bílý muž, jehož byli propuštěni, přistěhovalec snaží živit rodinu. A to znamená vzít plnou odpovědnost za vlastní život - tím, že požaduje více od našich otců, a trávit více času se

svými dětmi, a čtení k nim, a učí je, že zatímco oni mohou čelit problémům a diskriminaci ve svých vlastních životech, nikdy nesmí podlehnout k zoufalství nebo cynismu, ale musí vždy věřit, že mohou napsat svůj vlastní osud.

Je ironií, že tento ryze americký - a ano, konzervativní - Pojem self-help Buďte časté výraz v kázání reverenda Wrighta. Ale to, co můj bývalý pastor příliš často nedokázal pochopit, že se pustí do programu svépomoci také vyžaduje víru, že společnost může změnit.

Vážná chyba kázání reverenda Wrighta

není to, že mluvil o rasismu v naší společnosti je to, že on mluvil, jako by naše společnost byla statická, jako v případě, že k žádnému pokroku;., Jako by této zemi - země, která bylo možné pro jeden z jeho vlastních členů kandidovat na nejvyšší úřad v zemi a vytvořit koalici s černou a bílou, Latino a asijské, bohaté i chudé, mladé

i staré - je stále neodvolatelně vázán na tragickou minulostí, ale to, co víme -. - to, co jsme viděli - je, že Amerika může změnit. To je opravdový génius tohoto národa. Co jsme již dosáhli nám dává naději - audacity naději - na to, co můžeme a musíme dosáhnout zítra.

V bílém společenství, cesta k dokonalejší unii znamená uznání, že to, co trápí Afričan-americká komunita není jen existují v myslích černých lidí, že dědictví diskriminace - a aktuální případy diskriminace, zatímco méně zjevné než u minulosti - jsou reálné a musí být řešeny Nejen slovy, ale s. skutky - investicemi do našich škol a našich komunit; od prosazování našich občanských práv zákony a zajištění spravedlnosti v našem systému trestního soudnictví, tím, že pro tuto generaci žebříky z příležitostí, které byly k dispozici pro předchozí generace. To vyžaduje, aby všichni Američané si uvědomit, že vaše sny nemusí jít na úkor mých snů, že investice do zdraví, dobrých životních podmínek zvířat, a vzdělávání černé a hnědé a bílé děti nakonec pomůže celé Americe prosperovat.

Na konci, pak to, co se nazývá, je nic víc, a nic méně, než to, co všichni na velkých světových náboženství poptávka -., Že jsme se chovali k ostatním, jak bychom chtěli, aby oni činili nám Buďme našeho bratra brankář, Písmo říká nás. Buďme naší sestry brankář. Pojďme zjistit, že společný podíl všichni máme v sobě, a nechat naše politika odráží tohoto ducha stejně.

Nemáme na výběr v této zemi. Můžeme přijmout politiku, která plemena rozdělení a konflikt, a cynismus. Můžeme řešit závod jen jako podívaná - jak jsme to udělali v procesu OJ - nebo v důsledku tragédie, jako jsme to udělali v důsledku hurikánu Katrina - nebo jako krmivo pro noční zprávy. Můžeme hrát reverenda Wrighta v kázání na každém kanále, každý den a mluvit o nich od teď až do voleb, a aby jediná otázka v této kampani, zda jsou nebo nejsou Američané si myslí, že jsem nějak věřit, nebo sympatizují s jeho nejvíce útočných slov. Jsme může vrhnout se na nějaké Gaffe by příznivec Hillary jako důkaz, že to hraje závodní kartu, nebo můžeme spekulovat o tom, zda bílí muži budou všichni se hrnou do Johna McCaina ve všeobecných volbách bez ohledu na jeho politiky.

Můžeme to udělat, že.

Ale pokud budeme dělat, mohu vám říci, že v příštích volbách, budeme mluvit o nějaké jiné rozptýlení. A pak ještě jeden. A pak ještě jeden. A nic se nezmění.

To je jedna možnost. Nebo, v tomto okamžiku, v těchto volbách, můžeme sejít a říct, "Tentokrát ne." Tentokrát chceme mluvit o rozpadajících se školami, které jsou krádeže budoucnost černých dětí a bílé děti a asijských dětí a hispánských dětí a indiánské děti. Tentokrát chceme odmítnout cynismus, který nám říká, že tyto děti nemohou učit, že tyto děti, které nevypadají jako my jsou někoho jiného problému. Děti Ameriky nejsou ty děti, oni jsou naše děti, a my jim nedovolí zaostávat v hospodářství 21. století. Tentokrát ne.

Tentokrát chceme mluvit o tom, jak jsou řádky v pohotovosti plněné bílými a černými a hispánci, kteří nemají zdravotní péči;, kteří nemají moc na vlastní k překonání zvláštních zájmů ve Washingtonu, ale kdo může s nimi na tom, zda jsme to spolu.

Tentokrát chceme mluvit o zavřených mlýnů, které kdysi podle důstojného života pro muže a ženy všech ras, a domy k prodeji, který kdysi patřil k Američanům z každého náboženství, každý region, každý chůze života. Tentokrát chceme mluvit o tom, že skutečným problémem není, že někdo, kdo nevypadá jako by vás mohly mít svou práci, je to, že společnost, pro kterou pracujete vám dodá do zámoří za nic víc než zisk.

Tentokrát chceme mluvit o muže a ženy všech barev a vyznání, kteří slouží společně, a bojovat společně, a krvácet společně pod stejnou vlajkou hrdý. Chceme mluvit o tom, jak přivést si je domů z války, který nikdy neměl " jsem byl povolen, a nikdy by jsem byl veden, a chceme mluvit o tom, jak budeme ukázat naše vlastenectví na péči o ně a jejich rodiny, a dávat jim výhody, které získali.

Já bych neměl být spuštěn na prezidenta, kdybych nevěřil, že se z celého srdce, že to je to, co drtivá většina Američanů chce v této zemi. Toto spojení může být nikdy dokonalé, ale generace po generaci ukázala, že vždy může být zdokonalena. A dnes, když jsem se ocitl pocit pochybné nebo cynický o této možnosti, co mi dává nejvíce naděje příští generace - mladí lidé, jejichž postoje a názory a otevřenost ke změnám již dělal historii v těchto volbách.

Tam je jeden příběh ve zvláště, že bych chtěl nechat s dnes - příběh, který jsem řekl, když jsem měl tu čest hovořit na narozeniny Dr. krále v jeho domovském sboru, Ebenezer Baptist, v Atlantě.

K dispozici je mladý, třiadvacet let bílým ženě jménem Ashley Baia, který organizoval pro naši kampaň ve Florencii, South Carolina. Ona pracovala uspořádat většinou afro-americké komunity od začátku této kampaně, a jednoho dne byla na diskusi u kulatého stolu, kde všichni chodili vyprávět svůj příběh a proč tam byli.

A Ashley řekla, že když jí bylo devět let, její matka dostala rakovinu. A protože měla chybět dny práce, ona byla pustit a ztratila zdravotní péči. Museli podat návrh na prohlášení konkurzu, a to je, když Ashley rozhodla, že musel udělat něco, aby jí pomohl matce.

Věděla, že jídlo bylo jedním z jejich nejdražších náklady, a tak Ashley přesvědčený, že její matce, že to,

co se jí opravdu líbil a opravdu chtěl jíst víc, než cokoli jiného je hořčice a ochucení sendviče. Vzhledem k tomu, že byl nejlevnější způsob, jak jíst.

Udělala to o rok, do její máma ještě lepší, a řekla všem u kulatého stolu, že důvod, proč se připojila k naší kampani bylo tak, že mohla pomoci milionům dalších dětí v zemi, kteří chtějí a potřebují, aby pomohla svým rodičům taky.

Nyní Ashley mohla rozhodli jinak. Možná někdo řekl jí na cestě, že zdroj matčiných problémů černoši byli, kteří byli na dobré životní podmínky a příliš líný pracovat, nebo Hispánci, kteří přišli do země nelegálně. Ale ona ne. Ona hledal spojence ve svém boji proti nespravedlnosti.

Každopádně, Ashley dokončí svůj příběh a pak jde po místnosti a ptá se všichni ostatní, proč to podporují kampaň. Všichni mají různé příběhy a důvody. Mnoho vychovávat konkrétní problém. A konečně přijdou na tuto starší černou muže, který seděl tam tiše po celou dobu. A Ashley ptá se ho, proč to tam. A on se nemohl vyvolat konkrétní problém. On neříká, zdravotní péči nebo hospodářství. On neříká, vzdělání nebo válka. On neříká, že tam byl, protože Baracka Obamy. Prostě říká, že pro každého v místnosti, "Jsem tady, protože Ashley."

"Jsem tady, protože Ashley." Sám o sobě, že jediný okamžik uznání mezi té mladé bílé dívky a že starý černý muž nestačí. Je to dost na to, zdravotní péči o nemocné, nebo práce na nezaměstnaných, nebo vzdělání pro naše děti.

Ale to je místo, kde začneme. To je místo, kde naše spojení sílí. A jak tak mnoho generací začínají uvědomovat přes průběh dvě stě dvacet jeden rok od roku kapela vlastenců podepsal tento dokument ve Philadelphii, že je místo, kde dokonalost začíná.