Embed Size (px)
Citation preview
MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ
FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
KATEDRA PSYCHOLOGIE
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
KLÍČOVÉ ASPEKTY SEBEVRAŽEDNÝCH SEKT Z HLEDISKA JEDINCE
VYPRACOVAL WWW.DANIELBERANEK.CZ
PRÁCI VEDL DOC. PHDR. ZBYNĚK VYBÍRAL, PH.D.
BRNO 2006
PROHLÁŠENÍ O AUTORSTVÍ
Práci jsem vypracoval samostatně a odkázal jsem veškeré zdroje, které jsem vědomě
užil.
Daniel Beránek
2
PODĚKOVÁNÍ
Mé díky patří doc. PhDr. Zbyňku Vybíralovi, Ph.D. za připomínky, Mgr. et Mgr.
Romaně Ferbarové za inspiraci při explikaci řízení informací, PhDr. Romanu Vidovi, Ph.D.
za možnost navštěvovat jeho kurz Sociologie náboženství.
Osobní díky patří rodině, blízkým a Alience.
3
„Člověk je obr,“ míní Drake, „donucený žít v pygmejské chatrči.“ „Co to znamená?“ táže se
George. „Znamená to, že jsme všichni pitomci,“ odpoví Drake s nadšením, jak už cítí tu
starou kurvu Smrt, „a především ti z nás, kdo se snaží jednat jako obři tak, že se v té chatrči
vytahují na ostatní, místo aby ji zbourali.“
(Robert Shea & Robert Anton Wilson – Illuminatus)
4
OBSAH
1. ÚVOD
........................................................................................................................................
7
2. POZNÁMKY K METODĚ ZKOUMÁNÍ
................................................................................................
9
2.1 CÍL VÝZKUMU
......................................................................................................................
9
2.2 VÝZKUMNÝ SOUBOR
..............................................................................................................
9
2.2.1 SVATYNĚ LIDU
..............................................................................................................
9
2.2.2 DAVIDOVSKÁ VĚTEV CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE
...................................................
11
2.2.4 SPECIFIKACE, SOUVISLOSTI A DOPLNĚNÍ
...........................................................................
14
2.3 METODA SBĚRU DAT
............................................................................................................
16
2.4 METODA ZKOUMÁNÍ
............................................................................................................
17
2.5 POZNÁMKA K TEXTU A POJMŮM
.............................................................................................
18
3. ANALÝZA
.................................................................................................................................
19
3.1 VŮDCE
..............................................................................................................................
19
3.1.1 PRESTIŽ
.....................................................................................................................
20
3.1.1.1 Koncept prestiže Gustava Le Bona.................................................................20
3.1.1.2 Příklad prestiže – Jim Jones............................................................................20
3.1.2 FREUDOVO DOPLNĚNÍ LE BONA
.....................................................................................
23
3.1.2.1 Koncept identifikace Sigmunda Freuda..........................................................23
3.1.2.2 Příklady identifikace.......................................................................................24
3.2 SKUPINA
............................................................................................................................
25
3.2.1 KONCEPT SKUPINOVÉHO NARCISMU ERICHA FROMMA
.......................................................
25
3.2.2 SKUPINOVÝ NARCISMUS NA PŘÍKLADECH
.........................................................................
27
3.2.3 KONFORMITA
..................................................................................................................
29
3.2.4 KONFORMITA NA PŘÍKLADECH
.......................................................................................
31
3.3 PSYCHICKÁ MANIPULACE – ZMĚNA IDENTITY
...........................................................................
33
3.3.1 PSYCHICKÁ MANIPULACE – ZMĚNA IDENTITY – PŘÍKLADY
..................................................
38
3.4 IDEOLOGIE A JEJÍ DISKURZIVNÍ PROJEVY
..................................................................................
42
3.4.1 IDEOLOGIE JAKO POJEM
.................................................................................................
42
3.4.2 FUNKČNÍ JEDNOTKY/PROJEVY IDELOGIE
...........................................................................
44
3.4.3 IDEOLOGIE V PRAXI SKUPIN
...........................................................................................
47
4. INTERPRETACE
.........................................................................................................................
52
5
4.1 SYNTÉZA – MODEL MOCENSKÉ SITUACE
..................................................................................
52
4.1.1 SPECIFIKA ZKOUMANÝCH SKUPIN
....................................................................................
54
4.2 DISKUZE
............................................................................................................................
54
5. ZÁVĚR
.....................................................................................................................................
57
6. ZDROJE
...................................................................................................................................
58
7. ANOTACE
.................................................................................................................................
63
8. ABSTRACT
...............................................................................................................................
64
6
1. ÚVOD
Toto je má bakalářská práce na katedře psychologie Fakulty sociálních studií
Masarykovy univerzity v Brně v roce 2006. Zabývám se v ní tzv. sebevražednými sektami –
namátkou to byly komunita Jonestown sekty Chrám lidu, Davidovská větev Církve adventistů
sedmého dne, Řád Chrámu slunce, Nebeská brána… Prizmatem mého pohledu na tyto sekty
je jedinec – snažím se najít odpovědi na otázku: „Proč se členové těchto sekt vzdali vlastního
života?“
Podklady mi jsou různé dokumenty o prvních třech zmíněných skupinách, které se mi
podařilo vyhledat – materiály zabývající se přímo zkoumanými sektami (dokumenty FBI,
internetové články, rozhlasové a televizní dokumenty aj.), materiály zabývající se obecně
fenoménem náboženských sekt a materiály ještě vyššího stupně obecnosti vůči tématu1.
Vzhledem k podkladům – textům různého druhu – jsem zvolil za nástroj zkoumání
textovou analýzu v její obecné rovině. Ve zmíněných textech nelze jednoznačně určit nějaké
jednotky, které by byly užitečné cíli této práce – má analýza není založena na matematizaci a
formalizaci získaných dat – naopak – jedná se o kvalitativní rozbor. Při jeho vypracovávání
jsem se snažil mít na paměti doporučení mediálního teoretika Denise McQuaila (1998,
s. 308): „nejdůležitější jsou utajené nebo latentní významy, a ty nemohou být vyčteny
z numerických dat. Musíme si uvědomovat nejen relativní frekvenci, ale zejména propojení a
vztahy mezi prvky textu a musíme si také všímat, co chybí nebo je bráno jako dané. Je třeba
rozpoznat a pochopit konkrétní diskurz, ve kterém je text zakódován.“.
Teoretický rámec mého výkladu tvoří především psychologické koncepty, tam, kde se
to zdálo být vhodné, jsou užity části teorií jiných společenskovědních disciplín.
Zbývá už jen zdůvodnit mou práci a zmínit se o jejím teoretickém okolí (míře
současného vědeckého poznání tématu): Sebevražedné sekty mne zaujaly již dříve, shlédl
jsem vícero dokumentů o nich. Zajímalo mne, proč se někdo vzdá vlastního života, ve jménu
nějaké myšlenky, v rámci rozhodnutí někoho jiného. Při přípravě na bakalářskou práci jsem
revidoval, jakou vlastně mají povahu materiály o těchto sektách, ke kterým jsem se dostal.
Totiž – zcela mi chyběl nějaký „čistý“ pohled z hlediska jedince.
Většinou se jednalo o materiály různé úrovně na škále populárně – naučný. Můžeme
mezi nimi najít díla psaná způsobem, aby byla populární (Borovička, 2002), díla tendenční –
1 Např. Hole, G. (1998): Fanatismus. Praha, Portál; Zimbardo, P. G. (2005): Moc a zlo. Praha, Moraviapress; Fromm, E. (1993): Strach ze svobody. Praha, Naše vojsko aj.
7
psaná z pozic sovětské ideologie (Alinin, Antonov, Ickov, 1989), díla ovlivněná ideologií
křesťanství2, díla jednoduše popisná až banální (Škvařil, 1995) a díla naučná – jejich zaměření
je dáno přístupem autorů – např. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů bývalého
člena amerických moonistů a výstupového poradce Stevena Hassana, ze sociologie
náboženství vycházející Nová náboženská hnutí religionisty Dušana Lužného, Mechanismus
sekt psychiatra, kriminologa a soudního experta Jeana-Marii Abgralla.
V mnoha pracích se objevují i psychologické prvky výkladu (Büchnerová, 1999;
Porterfieldová, 1997; Hassan, 1994), avšak neposkytují systematický a ucelený výklad
působení zhoubných sekt na jedince.
Nejblíže se intenci této práce blíží snad Philip G. Zimbardo ve svém eseji Ovládání
myslí v Orwellově románu 1984: Románové pojmy se v experimentu v džungli stávají
operačními skutečnostmi, avšak tato práce je součástí větších teoretických celků – v češtině
v práci o moci – Moc a zlo (Zimbardo, 2005), v anglickém originále práce3, jež se zabývá
aplikací perspektivy Orwellova románu 1984 na svět dnešních mocenských struktur a jejich
technologických možností. I Zimbardův esej mi byl především zdrojem informací
o Jonestownu, některé užití Orwellových pojmů jsem považoval za zdůvodněné – objevují se
v části o psychické manipulaci.
Shrňme: téma mne zajímá, interpretační rámec v mi dostupných materiálech (v češtině
a angličtině) jsem neobjevil a jedná se o téma pro psychologii jako obor důležité – ostatně
psychologie je tu od toho, aby pomohla jedinci uchovat si vlastní osobnost a život v boji proti
zhoubným skupinám v nepřátelských podmínkách.
2 Např. Enroth, 1994 – v České republice představuje tento především křesťanský pohled na problematiku sekt práce Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů (SSSNNS), její časopis DINGIR a práce autorů zde sdružených jako je Zdeněk Vojtíšek, Ivan O. Štampach aj.3 Nussbaum, M. C.; Goldsmith, J.; Gleason, A. (Eds.) (2005): 1984: Orwell and Our Future. Princeton, New Jersey: Princeton University Press.
8
2. POZNÁMKY K METODĚ ZKOUMÁNÍ
2.1 CÍL VÝZKUMU
Cílem této práce je zmapovat klíčové děje ve zkoumaných skupinách pomocí
teoretických konceptů psychologie. Jedná se tedy o kvalitativní výzkum, jehož cílem je
vytvořit nové porozumění, pokusit o načrtnutí nové teorie.
Výzkumná otázka zní: Jaké děje vedly členy těchto sekt k podrobení se cizí vůli za
hranici života? Slovo děje je voleno natolik obecně, aby odpovídalo širokému spektru zájmu
psychologie jako celku. Explicitně je třeba říct, že mne zajímá, jak tyto různé děje působí na
jedince (např. „vůdce“ mě bude zajímat z pohledu svých vedených).
2.2 VÝZKUMNÝ SOUBOR
V této práci se chci zaměřit na tzv. sebevražedné sekty. Jelikož se jedná o pojem
nepřesný, zahrnující různá uskupení, jejichž charakteristiky nejsou totožné, zvolil jsem místo
definice pojmu historický exkurz do vývoje tří zvolených skupin – Svatyně lidu, Davidovské
větve Církve adventistů sedmého dne a Řádu Chrámu slunce – doplněný o konkretizaci
specifik skupin, jejich podobností a dobového sociálního kontextu.
2.2.1 SVATYNĚ LIDU
Svatyni lidu (People´s Temple) založil v roce 1956 na North New Jersey
v Indianapolis Jim Jones (vlastním jménem James Warren Jones4). Nebyla to jeho první
církev. Již „v roce 1950 se stal pastorem Sommerset Southside Church v Indianapolis. Poté
založil Community Unity Church a byl také pastorem Laurel Street Tabernacle.” (Lužný,
1997, s. 129)
„V letech 1965 až 1972 žil Jones se svými stoupenci v malé komunitě asi 125 mil
severně od San Franciska (Redwood Valley), kde spolupracoval s místními původními
obyvateli v oblasti Mendocino a spravoval tři rekonvalescentní střediska a chlapecký domov.“
(ibid.) Přibližně v tomto období se Jonesova kázání stávají politicky vyhrocenějšími – vinu za
4 Viz Wikipedia. The Free Encyclopedia.
9
nemoci světa dává bohatým, vládnoucí třídě a prezidentu USA, jak o tom svědčí spisy FBI5.
V roce 1972 se přestěhoval do San Franciska, kde začal vydávat noviny Peoples Forum a
vystupoval ve značně sledovaném 30minutovém programu jedné náboženské rozhlasové
stanice v San Francisku.“ (ibid., s. 129)
Do období roku 1976 „se datuje první pokus6 vyzkoušet oddanost svých stoupenců
nácvikem sebevraždy.“ (ibid., s. 130) V květnu 1997 došlo k hromadnému přesunu členů
sekty ze San Franciska a Los Angeles do Guayany (Storr, 1998, s. 27), zde byla založena
komunita Jonestown. „Jones sám se zde usídlil natrvalo od července roku 1977.“ (ibid.)
Dle svědectví odpadlíků (zvláště Deborah Layton Blakey7, jejíž svědectví obletělo
stránky amerických deníků) docházelo v Jonestownu k nacvičování masové sebevraždy,
omezování osobní svobody, týrání a jiným jevům v rozporu s pojetím práv a svobod občanů
Spojených států amerických. „Na základě těchto zpráv se zorganizovala skupina označovaná
jako Concerned Relatives Committee, která kontaktovala kongresmana Lea Ryana, který se
již dříve zabýval činností Peoples Temple8. Ryan spolu s devíti novináři, dvěma
spolupracovníky a s několika členy Concerned Relatives Committee odjeli v listopadu 1978
do Guayany, aby navštívili Jonestown. Návštěva se uskutečnila 17. listopadu. (Lužný, 1997,
s. 130)
V neděli 18. listopadu 1978 došlo při druhé návštěvě k prosbě některých členů
Svatyně lidu o pomoc při opuštění Jonestownu. Ryan souhlasil, zdálo se, že i Jones je nechá
jít. Avšak na letišti došlo k přestřelce9. Kongresman Ryan, reportér Don Harris, kameraman
Bob Brown, fotograf Greg Robinson a bývalá členka hnutí byli zabiti a dalších 11 členů
výpravy bylo zraněno.“ (Lužný, 1997, s. 130)
Jones pak nechává shromáždit všechny obyvatele Jonestownu a oznamuje jim, že do
komunity vtrhnou vojáci a společný komunitní život skončí. Poté je vyzývá k sebevraždě:
„Když nemůžeme v míru žít, musíme v míru umřít,“ křičel Jones a jeho stoupenci to po něm
skandovali. Jakmile ztichli, řekl: „Vezměte si jed, jak to dělávali ve starověkém Řecku. Je to
revoluční čin… Nemáme možnost přežít.“ (Allan, Butterworth, Langleyová, 1994, s. 109) Byl
připraven a v papírových kelímcích podáván nápoj z „jahodového sirupu, obrovského
5 Viz RYMUR (Jonestown). Summary. Federal Bureau of Investigation. Freedom Information Act, s. 104.6 Poprvé Jones mluvil o masové sebevraždě v roce 1971 dle svědectví bývalého člena (ibid).7 Viz Blakey, 1978.8 Poprvé po mediální kauze o zběhnutí bývalé členky Svatyně lidu Debbie Leyton Blakeyová v květnu 1978. (RYMUR)9 Viz RYMUR (Jonestown). Summary. Federal Bureau of Investigation. Freedom Information Act na více místech.
10
množství uklidňujících tablet, silných prášků proti bolesti a několika láhví prudce jedovatého
kyanidu“ (Borovička, 2002, s. 39).
Přímo na místě pak umírá 913 lidí, včetně 260 dětí. (Vojtíšek, 1998)
2.2.2 DAVIDOVSKÁ VĚTEV CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE
Šlo o odloučenou větev Církve adventistů sedmého dne, z počátku vedenou
bulharským přistěhovalcem Chotevem10. Název Davidovští adventisté sedmého dne dostává
sekta v roce 1942. Po smrti Houteffa se vedení ujímá jeho žena Florence; po ní pak Benjamin
Roden, po jeho smrti jeho žena Lois Rodenová. V rodinném dědictví vůdcovství sekty měl
pokračovat George B. Roden, avšak roku 1983 se na scéně objevuje Vernon Wayne Howell11.
Ten získává ve skupině jistý vliv, mj. i díky sexuálnímu poměru s 67letou Lois
Rodenovou.12 Roden s některými členy sekty vyhání Howella se zbraní v ruce z komunity
v r. 1984. Po smrti Lois Rodenové je její syn uvězněn, spekuluje se i o Howellově přičinění13.
Ten nyní nad komunitou přebírá moc.
Poté, co upevnil svou moc ve skupině, vydává se na okružní jízdy okolními
americkými státy a následně i Kanadou, Velkou Británií, Austrálií, Novým Zélandem… Jedná
se o kombinaci náboženského kázání a rockové show, díky níž získává nové přívržence, nové
zájemce o připojení se přímo ke komunitě na ranči a také nemalé finanční dary (viz
Borovička, 2002, s. 118). V roce 1990 si mění jméno na David Koresh, v roce 1992
přejmenovává sídlo sekty Mount Carmel na Ranč Apokalypsa (Post, 2001).
Z vnějšku zdánlivě poklidný život sekty je sledován kvůli podezření ze zneužívání dětí
organizací Child Protective Service, pro podezření z nezákonného ozbrojování organizací
Bureau of Alcohol, Tobacco, Firearms and Explosives (ATF) a FBI sektu podezírá
z plánování hromadné sebevraždy a porušování Federálního zákona souvisejícího s nucenými
pracemi a otroctvím14. Tato podezření nakonec vyústí v zásah proti sektě.
V neděli 28. února se agenti ATF při pokusu o prohlídku Ranče Apokalypsa dostávají
do přestřelky s obyvateli ranče. Při přestřelce jsou zabiti 4 agenti ATF a na 16 je jich
10 Na americké půdě užíval jména Victor T. Houteff (viz Borovička, 2002, s. 107).11 Viz Borovička, 2002, s. 108, 109, 110, Barrett, 1998, s. 155.12 Viz Porterfieldová, 1997, s. 102, Borovička, 2002, s. 111.13 Viz Post, 2001; Borovička, 2002, s. 112; Porterfieldová, 1997, s. 102.14 Viz např. zpráva z 23. června 1992 dokumentu Subject: David Koresh. Federal Bureau of Investigation. Freedom of Information/Privacy Section.
11
postřeleno. Na straně Davidiánů je přibližně 6 mrtvých a 1 zraněný. V průběhu několika málo
hodin pak přebírá velení zásahu FBI a je přivolána i místní policie. Začíná obléhání.
Následujících 51 dnů trvalo obléhání doprovázené zdlouhavým vyjednáváním. Během
této doby Koresh několikrát promluvil v rádiích, slíbil vzdát se a tyto sliby odvolal, propustil
některé děti (ostatní označil za své potomky, proto musely zůstat). FBI se snažila na
zabarikádované vyvíjet nátlak – několikrát přerušila dodávku elektrického proudu (12. března
nadobro) – obyvatelé ranče tak byli vystaveni chladným nocím, navíc v noci byl ranč osvícen
světlomety a zahlušen velice hlasitou hudbou. Nesčetněkrát FBI vybízí obyvatele k opuštění
ranče a slibuje jim spravedlivé zacházení. A skutečně – několik Davidiánů opustilo ranč.
(Post, 2001).
Koreshovi FBI mj. nabídla možnost promluv z vězení. On sám několikrát prohlašuje,
že se vzdá, načež opětovně odmítá. Dopis z 9. dubna (mj. podepsaný Yahweh Koresh) se
stává jedním z posledním důkazů, který některé pracovníky FBI přesvědčil o tom, že Koresh
ranč dobrovolně neopustí15. Proto je zvolen útok slzným plynem, který má obyvatele donutit
k opuštění ranče.
V pondělí 19. dubna k ranči přijíždějí dvě bojová vozidla FBI, prorážejí stěny budov
ranče a napouštějí je slzným plynem. Davidiáni střílí na útočníky. Po poledni vzniká požár,
který se rychle rozšiřuje po celém ranči, krom jiného exploduje i skladiště zbraní Davidiánů.
Je slyšet střelbu zbraní z ranče.
„19. dubna 1993 osmdesát šest lidí včetně dvaceti dvou dětí zahynulo v plamenech na
ranči Apokalypsa ve Waco, stát Texas.“ (Storr, 1998, s. 24). V září 199916 FBI přiznala, že při
útoku na ranč Apokalypsa použila hořlavý slzný plyn, který byl příčinnou masivního rozšíření
se požáru (Borovička, 2002, s. 147). Avšak plameny nebyly jedinou příčinou smrti, mnozí
zemřeli pod sutinami budov, či výstřely zbraní17.
15 Jiní experti po rozboru Koreshových dopisů, jeho mluvy a především Knihy zjevení, došli k názoru opačnému.(viz Davis, 1994)16 Dle Waco: The Inside Story, část Chronology of the Siege již v srpnu 1999.17 Část o útoku a obléhání Ranče Apokalypsa je zpracována pomocí Waco: The Inside Story, část pomocí Chronology of the Siege, pokud není uvedeno jinak.
12
2.2.3 ŘÁD CHRÁMU SLUNCE
Řád Chrámu slunce vznikl na základech Golden Way Foundation Josepha Di Mambra
a organizace Renewed Order of the Temple18, z níž odešel s většinou členů Luc Jouret. Ti dva
se setkali již dříve, ostatně Di Mambro uvedl Joureta do výše zmíněné organizace. Nová
organizace stavěla na zkušenostech staršího Di Mambra (z organizací Rosicrucian Order
AMORC [Ancient and Mystic Order of the Rosy Cross], Center for Preparing the New Age a
Golden Way Foundation) a charismatu a veřejném vlivu mladšího Joureta.
Sekta byla založena ve švýcarské Ženevě, ale působila také ve Francii, Martiniku,
Itálii a Kanadě. Jejími členy byli především lidé s prestiží, rozhodovací mocí a finančními
prostředky. Vstupní branou členství představovaly přednášky a semináře Joureta a jiných pod
hlavičkou klubu Amanta, dále cesta možného člena pokračovala přes klub Archédia až
konečně do sekty o sobě samé, někdy také označované International Chivalric Organization
of the Solar Tradition (Mezinárodní rytířská organizace solární tradice).
Řádu náležely různé nemovitosti v zemích působení, hlavní sídlo nazvané Golden
Way se stalo domovem nejužší komunity řádu. Na počátku 90. let se snový hrad začal bortit –
členové zpochybňovali duchovno své církve a sponzoři se ptali po tom, kde skončily jejich
peníze. Di Mambro a Jouret prý již v této době začali připravovat přechod sekty na onen svět
(Sloan, 1999).
Ten se uskutečnil několikráte:
• v úterý 4. října 1994 zemřelo 5 lidí ve vesnici Morin Heights v Québecu v Kanadě,
• ve středu 5. října 1994 umírá 23 lidí na statku La Rochette ve vesnici Cheiry kantonu
Fribourg a 25 lidí ve dvou luxusních staveních poblíž vesnice Salvan v kantonu
Calais ve Švýcarsku,
• v prosinci 1995 objevila francouzská policii ohořelé zbytky 16 lidí na lesní mýtině
poblíž městečka Grenoble ve Francii a
• ve čtvrtek 20. března 1997 umírá 5 lidí ve vesnici St. Casimir v Québecu v Kanadě.
Příčinou smrti bylo většinou zastřelení. Oběti byly pod vlivem uklidňujících léků,
18 Gerry O'Sullivan, profesor Fordhamské univerzity zabývající se tajnými společnostmi, označil tuto organizaci za „rasistickou a neonacistickou magickou společnost, založenou bývalým důstojníkem Gestapa Julienem Origasem.“ (Davis, 1994)
13
popř. drogy svým účinkem připomínající kurare. Měly na hlavě umělohmotný sáček, byly
polity benzínem, či petrolejem a zapáleny19.
2.2.4 SPECIFIKACE, SOUVISLOSTI A DOPLNĚNÍ
V předcházejících kapitolách jsem uvedl základní fakta týkající se tří konkrétních sekt.
Abych však korigoval dojem jejich podobnosti, chci nyní uvést specifika, která tyto sekty
lišila, doplnit některá fakta a upozornit na souvislosti mezi těmito sektami, které mi dovolují
je zpracovávat dohromady coby podkladový materiál.
Existence těchto tří sekt proběhla v různých časech a prostorech, to však považujme
za banální. Co již banální není, je historický a sociální kontext těchto tří časoprostorů. Totiž:
Svatyně lidu se objevuje a působí ve Spojených státech amerických v době rasové
nerovnoprávnosti – černošské obyvatelstvo je vystaveno segregaci, nezaměstnanosti, a velice
špatným životním podmínkám v ghettech na předměstích amerických velkoměst20. Dochází
k mnohým změnám – především na úrovní zákonů, avšak občanská situace se zlepšuje jen
pomalu. Idealizovaný obraz demokracie se rozplývá v krvavých demonstracích, pouličních
bojích a vraždách vůdčích osobností Martina Luthera Kinga a bratří Kennedyů.
Všechny ty, jež byli postiženi touto situací, mohl Jones oslovit. „Zorganizoval akce,
při nichž rozdával chudým polévku, a také je zaopatřoval uhlím a šaty.“ (Storr, 1998, s. 26)
Hlásal rasovou rovnost, ale také rovnost sociální. Jonesova rétorika se změnila kolem roku
1968 a jeho událostí21 – začal veřejně odsuzovat ostatní církve, plival na vlajku Spojených
států a rovněž odsuzoval USA. Přirovnával USA k hitlerovskému Německu a tvrdil, že
černošské obyvatelstvo USA čeká osud německých Židů (RYMUR, a) s. 49).
O tom, že se právě tyto lidi podařilo Jonesovi oslovit, svědčí i fakt, že „přibližně 70 %
těch, kdo následovali Jonese do Guayany, byli černoši…“ (Storr, 1998. s. 28) V Guayaně byla
založena komunita Jonestown. I když i druhé dvě sekty měly své komunitní sídla, žádné
z nich nebylo tak izolované jako právě Jonestown. Tato komunita ležela mimo domovský stát
členů sekty USA, hluboko v džungli (cca 400 km od nejbližšího města Georgetownu22). Tuto
19 Kapitola 2.2.3 byla zpracována pomocí Wikipedia. The Free Encyclopedia; Sloan, 1999; Borovička, 2002, s. 44 – 104; Robinson, 2004; Magistrate rejects idea that outsiders killed cultists, 2001; a French prosecutor refuses to reopen probe into Solar Temple cult deaths, 2004.20 Viz např. Ravenak, 2005.21 Myšleno tzv. dlouhé horké léto 1967 – období krvavých nepokojů ve více jak 128 městech USA (Ravenak, 2005) a vraždy M. L. Kinga a Roberta Francise Kennedyho aj. (Encyklopedie CoJeCo). 22 Viz Dieckman, 2004.
14
vzdálenost od útěku ještě zvětšovalo zabavení cestovních pasů členů sekty a přítomnost
ozbrojených stráží v táboře.
Jiný kontext představuje situace Davidovské větve Církve adventistů sedmého dne.
Ústřední postava katastrofy z roku 1994 David Koresh přichází do jiného prostředí než Jim
Jones. Není to napjatá socio-politická situace a on nehlásá tomu odpovídající ideály a řešení.
Prostředí Davidovců je prostředím striktně náboženským, prostředím sektářské komunity.
Tato komunita před příchodem Koreshe existovala přes 40 let. Měla mj. i členy druhé
generace. Její osazenstvo bylo zvyklé na komunitní život a na to, že je někdo vede. Také
předpovědi Apokalypsy zde měly dlouhou tradici – Apokalypsu prorokovali již zakladatelé
Církve adventistů sedmého dne a vůdci této odštěpené větve taky (Borovička, 2002, s. 108,
109). A do tohoto prostředí vstupuje Koresh se svou dokonalou znalostí Bible (dle více
zdrojů23 dokázal dlouhé pasáže bible zpaměti a stále ji používal coby přirovnání k životním
situacím).
K Davidovi Koreshovi nutno dodat, že narozdíl od vůdců ostatních sekt, neusiloval
přímo o životy svých následovníků, jen se nechtěl vydat do rukou světské moci a na své
následovníky nemyslel natolik, aby to udělal kvůli nim.
Do třetice je třeba zmínit situační kontext Řádu Chrámu slunce. Tento řád byl
koncipován podobně jako tajné spolky typu lóží Svobodných zednářů. Jeho vůdci se na členy
obraceli prostřednictvím ekologického cítění, zájmu o zdravý životní styl, ideových systémů a
praktik hnutí New Age a náboženské mystiky propojené s vírou v UFO.
Vůdci měli za sebou zkušenost z fungování jiných tajných společností, ale také potíže
se zákonem. Ty se ostatně objevily i později, Di Mambro a Jouret byli podezíráni z finančních
machinací, praní špinavých peněz, obchodu se zbraněmi, spolupráce s italskou mafií a
teroristy.
Členové sekty nebyli ani utlačovanou menšinou, ani od sociálního života odtrženou
náboženskou skupinou, nýbrž aktivní spolupodílníci na veřejném životě. Patřili mezi ně
známé osobnosti, lidé s rozhodovací mocí a také lidé disponující značnými finančními
prostředky. Hlavní sídlo sekty a komunity zde žijící bylo situováno poblíž švýcarské vesnice a
bylo v podstatě otevřené pohybu svých členů. Zdaleka se nepodobalo Jonestownu
vzdálenému od vlasti svých členů fyzicky, finančně a byrokraticky, ani Ranči Apokalypsa.
23 Storr, 1998; Borovička, 2002 aj.
15
U Řádu Chrámu slunce je taky nutno zmínit, že k jeho zániku nedošlo ani v náhlém
popudu, ani shodou okolností – smrt byla plánována a připravována jak technicky, tak také
byli ideologicky zpracováváni členové.
Jak lze vidět tyto sekty se lišily sociálním prostředím, ze kterého vzešly, ideologiemi
aj. Co mi však dovoluje je použít souhrnně jako podkladový materiál, jsou jejich prostí
členové. Byli vedeni cestou za práh života
• Jonestown sebevraždu nacvičoval;
• Koresh ukazoval malým dětem, jak mají zbraň obrátit proti sobě (Borovička, 2002,
s. 126), hlásal Apokalypsu – a i když ji dle některých nechtěl vyvolat v r. 1994 u
Waca, celá situace oblehání ranče byla natolik ohrožující, že bylo v silách členů sekty
ji vyhodnotit jako život ohrožující;
• Di Mambro s Jouretem chladnokrevně své následovníky připravovali na „tranzit“, jenž
se rovnal opuštění tělesné schránky v plamenech.
Abych se tedy opakoval – členové těchto sekt viděli, že jsou vedeni vstříc smrti, a
výzkumnou otázkou této práce je, proč se nechali vést vstříc své smrti?
2.3 METODA SBĚRU DAT
Mými podkladovými materiály byly dokumenty o zmíněných skupinách. Zahrnovaly
materiály různé úrovně: spisy FBI, dostupné články na internetu různých institucí (univerzit,
společností zabývající se novými náboženskými skupina, volně přístupných encyklopedií),
internetové stránky přímo věnované těmto skupinám, rozhlasové a televizní dokumenty
archivované na internetu, literární zdroje různé úrovně (blíže viz úvod).
Ke všem podkladovým materiálům jsem přistupoval kriticky – měl jsem na vědomí, že
intence autora může být určitého charakteru neslučitelného s pravdou – sporné body jsem se
snažil ověřovat z více zdrojů. Příkladem tohoto snažení je celá kapitola 2.2 Výzkumný soubor
– zdroje se v některých bodech historie sekt značně rozcházejí, proto jsem tuto část textu
vybavil velice podrobnými odkazy na zdroje informací. Z prací až příliš zaměřených
populárně jsem se snažil užívat pouze citace aktérů popisovaných situací, případně v textu
zmiňuji, že se jedná o spekulaci určitého autora.
Veškeré v práci přímo odkazované materiály jsou uvedené ve zdrojích.
16
2.4 METODA ZKOUMÁNÍ
Volba metody zkoumání (textové analýzy) odpovídá objektu zkoumání –
sebevražedným sektám a dostupnému podkladovému materiálu zkoumání. Z hlediska
metodologie se jedná o práci na rozhraní textové analýzy a přehledové studie, totiž – nejde
o klasickou přehledovou studii, která by přímo shrnovala závěry jiných autorů a výzkumných
studií, nýbrž o práci přinášející deskripci a explikaci dění v sektách pomocí psychologických
konceptů. Tyto koncepty jsou pak podloženy materiálem o dění v sektách, který je získán
textovou analýzou.
Při své práci jsem procházel jisté množství podkladového materiálu, vedl jsem si
poznámkový aparát, svá pozorování jsem tříbil do určitých pracovních kategorií, které byly
obdobné kategoriím kapitoly Analýza. Pro takovéto celky jsem pak hledal vhodnou deskripci
pomocí psychologických konceptů a v případě, že jsem ji našel, jsem ji potom zpětně
ověřoval, zda odpovídá dění ve zkoumaných skupinách.
Tomu odpovídá i struktura části Analýza – nejprve uvádím teoretický koncept, poté jej
ilustruji na konkrétnějším popisu dění a na konkrétních případech. Pro ilustraci užívám
příklady relevantní a podstatné, které lze solidně doložit; většinou koncept ilustruji na dění
v jedné sektě – pro ostatní sekty koncept platí také, pouze se tímto zjednodušením vyhýbám
opakování a banalitě24. Koncepty, které se ukázaly být nevyhovujícími, nejsou nikde zmíněny.
Kapitola 4.1. Syntéza – model mocenské situace vznikla metodou zakotvené teorie, tj.
„teorie induktivně odvozené ze zkoumání jevu, který reprezentuje.“ (Strauss, Corbin, 1999,
str. 14) Taková teorie je „odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým
shromažďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů - … shromažďování
údajů, jejich analýza a teorie se vzájemně doplňují.“ (ibid.)
Pro užití metody zakotvené teorie svědčil i její hlavní princip – totiž teoretické
kódování, které slouží k „rozkrytí dat směrem k jejich interpretaci, konceptualizaci a nové
integraci“ (Hendl, 2005, str. 246). Teoretické kódování stojí na předpokladu, že
„za empirickými indikátory (událostmi, způsoby chování) stojí latentní kategorie
(konceptuální kódy, konstrukty). Několik tematicky podobných kategorií pak ukazuje na
jednu ústřední kategorii, která představuje hlavní téma datového materiálu.“ (ibid., s. 247)
24 Např. u konceptu prestiže uvádím příklad vůdce Chrámu lidu Jima Jonese. Ilustrací konstrukce prestiže u ostatních vůdců bych se buď opakoval zcela, nebo alespoň v principech.
17
2.5 POZNÁMKA K TEXTU A POJMŮM
Upřesním použití některých pojmů.
V teoretické i praktické části se vyskytují stejné pojmy - vůdce, člen (následovník),
sekta (skupina). V teoretických částech představujících koncepty se tyto pojmy vztahují
k obecným kategoriím příslušným např. sociální psychologii malých skupin apod.
V praktických částech ilustrujících koncepty se tyto pojmy vztahují přímo k vymezeným
sektám, vůdcům a členům těchto sekt. Více k užití pojmů viz kapitola 4.2 Diskuze.
Dále se v této práci vyskytuji pojmy, které označuji za „nadreálné“ (např. bůh) –
přistupuji k nim z pozic metodologického agnosticismu25 – tzn. že se jimi zabývám, pouze
v míře svého zkoumání (např. v rámci ideologie je bůh představen jako jednotka ideologie a
vysvětlován konceptem magického pomocníka). Případný přesah těchto pojmů není v práci
zmíněn – nepovažuji ho pro cíle práce za užitečný.
A nakonec narační jednotka autor – někdy přecházím z jednotného čísla, do první
osoby množného čísla – v těchto případech nehovořím za odštěpené části své mysli, ale
snažím se oslovit čtenáře a vyzvat ho k podílu na myšlence – nejedná se tedy o narační
nejednotnost.
25 „Agnosticismus je nauka, podle níž lidské poznání je omezeno pouze vnější, smyslovou podobou a hmotnou tvářností věcí, jež není možno překročit. Co leží za nimi, to ignoramus et ignorabimus, nevíme a nedovíme se. Nemůžeme poznat podstatu věcí, absolutní pravda je nám nedosažitelná; a především se nám vymyká odpověď na otázku, zdali existuje bůh. Nelze ovšem popřít, že lidstvo odevždy věřilo v boha nebo v bohy; vysvětlení tohoto zjevu hledá agnostik v náboženském citu, který je člověku přirozený tak jako láska k vlastním dětem, pokud jsou maličké, nebo úcta k rodičům, pokud nejsou přespříliš protivní; stejně tedy věří člověk v božstva, pokud ovšem nebyl přespříliš zklamán osudem nebo pokud nedovedl tento cit potlačit rozumem. Podle agnostikůčlověk nebyl stvořen bohem, nýbrž bůh byl stvořen člověkem; cit v sobě zahrnuje samu božskou realitu jako svůj předmět, k němuž směřuje, a tak je bůh a člověk jedno a totéž. Předmět vědy a víry je od sebe naprosto oddělen; víra je totiž manifestací citu subjektivního, má tedy ráz pouze subjektivní, kdežto věda směřuje k poznání světa objektivního a má platnost objektivní. Proto víra se musí ve všem všudy řídit výsledky vědeckého bádání. A stejně jako si jsou cizí věda a víra, jsou si cizí církev a stát; z tohoto důvodu je nutno oddělit stát od církve. Název agnosticismu razil Thomas Huxley (1825 - 1895); agnosticismus pro něj nebyl světovým názorem nebo filozofickým systémem, nýbrž metodou, záležící v přísné aplikaci jednoho jediného základního principu. Pozitivně, učí Huxley, se tento princip dá vyjádřit takto: ve věcech rozumu užívej svého rozumu, aniž by ses přitom dával rušit jinými vlivy; a negativně: ve věcech rozumu nepovažuj za jistá tvrzení, jež nebyla dokázána nebo jež se dokázat nedají.“ (Neff, 1993, s. 16 – 17)
18
3. ANALÝZA
V následující části nejprve představuji teoretické koncepty, poté jejich platnost
ilustruji na příkladech.
3.1 VŮDCE
„Bohové, hrdinové a dogmata se vnucují, ale nediskutuje se o nich:
jakmile se počnou kriticky rozebírat, r o z p l y n o u s e . . .“
(Le Bon, 1994, s. 96.)
Každá ze zkoumaných sekt byla uskupena kolem osoby vůdce (v případě Řádu
Chrámu slunce byla tato pozice specificky rozdělena mezi Josepha Di Mambra a Luca
Joureta). V této kapitole chci zjistit, jakou roli hraje postava vůdce pro následovníky.
Co se týče psychologie osobnosti konkrétních vůdců spokojím se shrnutím J. M.
Abgralla (2000, s. 46, 47) – jedná se o „osoby, které se od autentické osobní vize dostaly až
k patologickému vnímání skutečnosti či k úmyslnému využívání nabytého poznání k zištným
cílům.“ Z hlediska zaměření práce mne bude více zajímat čím, jak a proč se tito vůdci stali
pro své následovníky vůdci.
V populární literatuře, obecném povědomí, ale i literatuře odborné se můžeme setkat
s tím, že jsou vůdci označováni za osoby charismatické, mající osobní kouzlo, silně na jiné
působící. Nejčastěji používaným pojmem je charisma, jímž se v náboženském kontextu
rozumí „domnělá zvláštní schopnost nadpřirozeného původu“ (CoJeCo), k čemuž sociologie
dodává: „určité osoby v očích určitého okruhu stoupenců“ (Vševěd).
Pro účely této práce – právě onoho přiblížení toho, jak se vůdce jeví v očích svých
stoupenců, užiji koncept prestiže Gustava Le Bona z práce Psychologie davu (1895)26.
26 Viz Le Bon, 1994, s. 93 – 102.
19
3.1.1 PRESTIŽ
3.1.1.1 Koncept prestiže Gustava Le Bona
Práce Psychologie davu se zabývá rozličnými druhy davů a tato nespecifičnost mi
dovoluje užít její závěry i na zkoumané sekty. Le Bonova práce se mj. soustředí na vůdce
davů a prostředky, jimiž působí. Jako nutnou podmínku vůdcovství pak Le Bon vyslovuje tzv.
prestiž – definuje ji takto: „Prestiž je ve skutečnosti jakási fascinace, kterou náš duch pociťuje
před určitým jedincem, dílem nebo ideou.“ (1994, s. 93) Fascinací zde rozumějme touhu po
přiblížení, touhu po identifikaci s objektem fascinace, ochotu k delegaci rozhodovací moci
tomuto objektu.
Le Bon dále rozlišuje dvě formy prestiže – totiž prestiž získanou a prestiž osobní.
Prestiž získanou definuje jako získanou jménem, jměním a vážností (tj. sociálním uznáním a
jeho instituonalizací); prestiž osobní je dána osobnostními charakteristikami. O lidech
s prestiží osobní říká, že „působí opravdu magnetickým vlivem na své okolí i na lidi jim
společensky rovné. Vynucují si poslušnost jako krotitel u dravé šelmy, která by ho mohla tak
snadno rozsápat.“ (ibid., s. 96) Bez metafory – osobní prestiž je vliv bez sociálně zakotvené
moci.
Kromě příkladů pak Le Bon (ibid., s. 95) ještě doplňuje, že „zvláštností prestiže je
především to, že nám brání vidět věci tak, jak ve skutečnosti jsou a že ochromuje naše
úsudky.“ Aplikujeme-li toto na vztah vůdce-následovník, lze říci, že následovník v případě
rozporu mezi tím, co vůdce činí a hlásá, spíše zvolí reorganizaci vnímaného, než aby změnil
názor na vůdce27.
3.1.1.2 Příklad prestiže – Jim Jones
Jako příklad cíleného získávání prestiže a této získané prestiže dle Le Bona nám
poslouží Jim Jones. Dle bývalé členky Blakeyové (1978) byl doslova posedlý svým místem
v dějinách, o čemž svědčí i následující výčet. Jim Jones byl:
• církevní autoritou – pastorem církví Sommerset Southside Church, Community Unity
Church, Laurel Street Tabernacle a Svatyně lidu;
27 To odpovídá teorii kognitivní disonance. Ta je přiblížena v kapitole 3.3 Psychická manipulace – změna identity.
20
• mediálně známou osobou – Svatyně lidu se stala námětem mnoha mediálních sdělení,
Jones vystupoval v rozhlasových pořadech, krom toho také samotná sekta vydávala
své noviny, šířila své myšlenky pomocí amatérského rádiovysílání, Borovička (2002)
spekuluje i o podplácení novinářů, aby psali příznivé články;
• veřejně činnou osobou
o s mnohými funkcemi:
ředitel Mendocino and Lake Countries Legal Services Foundation
(Lužný, 1997, s. 129),
v oblasti Mendocino spravoval tři rekonvalescentní střediska a
chlapecký domov (ibid.),
ředitel Komise pro lidská práva Indianapolis (Borovička, 2002, s. 12),
přednosta bytového úřadu San Franciska (ibid., s. 17);
o s mnohými kontakty na veřejně známé a vlivné osoby:
agitoval společně s budoucí manželkou amerického prezidenta Rosalyn
Carterovou (ibid., s. 15, 16),
agitoval pro kandidáta na úřad viceprezidenta Waltra Mandalea (ibid.),
agitoval pro starostu San Franciska George Mosconese (ibid.),
krom toho mítinky sekty navštívili: starosta San Franciska George R.
Moscone, starosta Los Angeles Tom Bradley, další z volených
zástupců San Franciska Harvey Milk, guvernér Kalifornie Gerry Brown
a zástupce guvernéra Kalifornie Dimalley (RYMUR a) s. 111, 112)
Jonestown navštívili i zástupci Sovětského svazu N. M. Fjodorovský a
F. M. Timofejev (Alinin, Antonov, Ickov, 1989, s. 100),
o podílející se na mnohých veřejně prospěšných činnostech:
stavěl se do pozice bojovníka proti narkomanii, rasismu…
přispěl policii San Franciska na nákup komunikační techniky,
rozdával chudým polévku, zaopatřoval je uhlím a šaty (Storr, 1998, s.
26).
Tato oblast získané prestiže pak u Jonese plynule přechází také do prestiže osobní. Lze
říci, že pro své následovníky byl především zakladatelem a vůdčí postavou Svatyně lidu,
zakladatelem Jonestownu, místa které bylo v dopisech a magnetofonových nahrávkách
příbuzným popisováno jako „multirasový ráj naplněný atmosférou lásky, dobroty a rovnosti“
21
(RYMUR a) s. 49). Byl hlasatelem rasové a sociální rovnosti – tj. názorů, které měly vysokou
prestiž pro cílovou skupinu.
Jones „tvrdil, že je nadán boží silou, že je schopen uzdravovat nemocné, že může
využívat mimosmyslové vnímání, je schopen říci, co si kdo myslí“ (Blakey, 1978).
Uzdravování nemocných fingoval spolu s nejvěrnějšími členy sekty na shromážděních28 a
informace, jejichž původ měl být mimosmyslový, získával pomocí informátorů mezi členy
sekty29, ale také díky přístupu k informacím policie San Franciska. Tento přístup získal již
výše zmíněným příspěvkem na komunikační prostředky policie. Aby dokázal svou
nezranitelnost a vyvolenost uspořádal na svou osobu atentát, při němž jeho zranění zmizelo
(Borovička, 2002, s. 15).
Dle mnoha zdrojů30 na svých vystoupeních působil sebejistě a rozhodně, byl vždy
dokonale upravený a dokázal spatra mluvit po dlouhé hodiny.
O tom, že prestiž Jonese působila, svědčí mnohé výpovědi ve spisech FBI (RYMUR).
Svědci zde hovoří, co je na Svatyni lidu přitahovalo, zmiňují právě dobročinnost a
uzdravování nemocných. Ve prospěch tvrzení o schopnosti prestiže kognitivně reorganizovat
zkušenost svědčí i citace jedné z obětí homosexuálního styku s Jonesem v Jonestownu: „Když
jsi mě šoustal do zadku, bylo to, jak to dnes chápu., nutné k tomu, abych se sžil se svým
hluboko uloženým potlačením své homosexuality.“31
Za důsledek kognitivní reorganizace lze také považovat onu finální sebevraždu, kterou
mnozí spáchali bez odporu. Mezi nalezenými důkazy na místě činu byl i tento lístek: „Tatínku
(míněn Jim Jones), nevidím žádné cesty ven… Souhlasím s tvým rozhodnutím… Pouze se
bojím, že to svět bez tebe nemůže dokázat. Co se mě týče, jsem už víc než unaven touto
ubohou a nemilosrdnou planetou a peklem, které připravuje pro tolik krásných lidí. Děkuji ti
za jediný opravdový život, který jsem kdy poznal.“ (cit. dle Remeš, Novotný, Opatrný,
Vojtíšek, 1996)
28 Viz Storr, 1998, s. 26 a Borovička, 2002, s. 15.29 Viz Storr, 1998, s. 26 a RYMUR.30 Storr, 1998; Borovička, 2002; RYMUR; Zimbardo, 2005 aj.31 Viz Reiterman, T.; Jacobs, J. (1982): Raven: the untold story of the rev. Jim Jones and his people. New York, Dutton, citováno dle Storr, 1998, s. 25.
22
3.1.2 FREUDOVO DOPLNĚNÍ LE BONA
Klasik psychoanalýzy Sigmund Freud se také zabýval davy a jejich vůdci. Vyšel
z prácí Psychologie davu Le Bona, The Group Mind Mc Dougalla (1920) a Instincts of the
Herd in Peace and War W. Trottera (1916), okrajově zmiňuje Sigheleho, Tardeho aj. Jeho
myšlenky shrnuje spis Davová psychologie a analýza Já z roku 192132. V této studii přináší
pohled na dav a jeho vůdce z psychoanalytického hlediska, tzn. především jak tyto elementy
působí v ekonomii Já.
Z hlediska své práce považuji za podnětné zmínit především koncept identifikace
jedince prostřednictvím dvojí libidiální vazby – na vůdce a na ostatní členy davu.
3.1.2.1 Koncept identifikace Sigmunda Freuda
„Identifikace je psychoanalýze známa jako nejranější projev citové vazby na jinou
osobu. Hraje určitou úlohu ve vývoji předcházejícím vzniku oidipského komplexu. Malý
chlapec projevuje zvláštní zájem o svého otce, rád by stal a byl takovým jako on, chtěl by
ve všech směrech nastoupit na jeho místo. …činí ze svého otce svůj ideál.“ (Freud, 1999, s.
90)
V pozdějším životě identifikace opakují prvotní model. Prvotní vazba na otce
ustanovuje prostřednictvím přenosu novou identifikaci. Objekt identifikace je tím, čím by
člověk chtěl být, Já přebírá vlastnosti objektu a tento objekt introjektuje.
Freud dále rozlišuje identifikaci jednak s ostatními členy davu, jednak s vůdcem.
V případě identifikace s vůdcem dochází k introjekci objektu na pozici ideálu Já. Zde nás
Freud upozorňuje na klíčový aspekt takovéto identifikace: mezi funkce ideálu Já patří také
testování reality – „Já považuje určitý vjem za reálný, jestliže se psychická instance jinak
pověřená úkolem testování reality této reality zastává.“ (ibid., s. 98) Jinými slovy ideál Já je
roven realitě, neboť sám jest měřítkem reálnosti posuzovaného.
Co se týče identifikace s ostatními členy davu, ta probíhá na základě identifikace
jednotlivce s vůdcem. Všichni členové davu se identifikují s vůdcem a introjektují ho na
pozici ideálu Já – navzájem se pak identifikují prostřednictvím ideálu Já, který je obsazen
stejným introjektovaným objektem. Mezi sebou se členové davu identifikují na pozici Já.
32 Viz Freud, 1999, s. 60 – 127.
23
Freud o davu říká, že je to „určité množství jednotlivců, kteří postavili na místo svého ideálu
Já jeden a tentýž objekt a v důsledku toho se ve svém Já navzájem identifikovali.“ (ibid.,
s. 99)
Toto rozlišení dvojího druhu vazby Freud nazývá diferenciací33 na identifikaci a
dosazení objektu na místo ideálu Já. Mezi těmito rozštěpenými částmi „dochází k opakování
veškerého vzájemného působení mezi vnějším objektem a celkovým Já.“ (ibid., s. 111)
3.1.2.2 Příklady identifikace
Procesy identifikace se ve zkoumaných sektách projevují ve ztotožnění se
s rozhodováním vůdců těchto sekt, ať už je členové přijímali aktivně, či jen je pasivně
akceptovali. Pro ilustraci užijme právě ta rozhodnutí, jež byla v rozporu s osobními zájmy
členů a obecně přijímanými hodnotami.
Koresh bil děti a prohlašoval, „že je vhodné trestat děti ranami holí už od osmého
měsíce jejich věku.“ U těchto tělesných trestů byli často přítomni i rodiče dětí (Borovička,
2002, s. 126) Odděloval ženy od partnerů (Storr, 1998, s. 36), měl s nimi sexuální styky –
někteří odešli, mnozí však zůstali. (ibid., s. 120) Své následovníky nechal žít v barácích,
ve kterých se ani v zimě netopilo, s odloučeným hygienickým zázemím, sám však bydlel
v luxusně zařízené vile. Oni celý den pracovali, on vyspával do odpoledne. Oni se museli
podřizovat pravidlům ohledně stravy, příjmu informací aj., on si dopřával všeho, co svým
následovníkům zakazoval. (ibid., s. 129; Barrett, 1998, s. 156; Porterfieldová, 1997, s. 6)
Identifikaci s ostatními členy skupiny lze nejlépe vyjádřit slovy typu: „Byli jsme jedna
rodina. Všichni jsme věřili jednomu náboženství a shodovali jsme se ve stejných bodech. My
všichni jsme byli jedna komunita.“ (Storr, 1998, s. 36) Takto se o Davidiánech vyjádřil jeden
z přeživších Derek Lovelock. Koresh dle něj byl „velice starostlivý a soucitný člověk“. (ibid.)
Neschopnost kritického náhledu, popř. jakékoliv akce v intencích kritického náhledu
byla dovršena v osudných dnech obléhání Ranče Apokalypsa. Někteří členové odešli, děti,
jejichž otcem nebyl Koresh, byly propuštěny. Na ranči kromě Koreshe až do konce zůstalo 63
dospělých.
33 Diferenciaci Freud chápe mj. jako nové ztížení duševní funkce, které zvyšuje labilitu této funkce a může stát výchozím bodem selhání této funkce, onemocnění. (Freud, 1999, s. 111)
24
3.2 SKUPINA
Dalším významným faktorem působícím na jedince v sektě je jeho vztah k sektě
jakožto ke skupině. Již Freudův koncept identifikace naznačil, že člen skupiny se identifikuje
kromě vůdce (na pozici ideálu Já) také s ostatními členy skupiny na pozici Já. Díky této
identifikaci jedinci dospívají až k sdílenému pocitu „my“. Toto lze upřesnit slovy amerického
sociologa Charlese H. Cooleyho (1902): „Psychologicky vzato vede intimní spojení mezi
členy skupiny až k určitému stupni smíšení osobností ve společný celek… Nejjednodušeji
může být tento celek popsán tak, že jej lze označit jako „my“; obsahuje onu sympatii a onu
vzájemnou identifikaci, jejímž přirozeným projevem je toto „my“.“ (cit. dle Nakonečný,
1999, s. 216). Způsob, jakým jedinec toto „my“ prožívá, přiblížím konceptem skupinového
narcismu.
Krom výše zmíněného, mne také zajímá, proč se jedinec sektě/skupině podřizuje. To
se pokusím následně analyzovat pomocí pojmu konformity.
3.2.1 KONCEPT SKUPINOVÉHO NARCISMU ERICHA FROMMA
Tento koncept pochází z práce Anatomie lidské destruktivity Ericha Fromma (1973)34.
Erich Fromm byl německý filozof a neopsychoanalytik, jeho práce přinášejí pohled integrující
psychiku jednotlivce a vliv společenských faktorů. Práce Anatomie lidské destruktivity se
zabývá agresivitou, koncept skupinového narcismu Fromm zmiňuje v rámci kapitoly o
benigní agresi – tj. agresi obranné, nedestruktivní.
Při definování skupinového narcismu vychází z Freudova pojetí narcismu, tj. chápání
narcismu jako stavu, kdy se libidinózní vztah Já odvrací od vnějších objektů k sobě samému
(viz. Fromm, 1997, s. 202). Fromm chápal narcismus v širším rámci, ne pouze v rámci teorie
libida. Definoval ho jako „takový stav prožívání, kdy člověk zcela reálně prožívá pouze
vlastní osobu, své tělo, své potřeby, své pocity, své myšlenky, svůj majetek a všechno ostatní,
co nevytváří část jeho vlastní osoby nebo není předmětem jeho vlastních potřeb, není pro něj
zajímavé, není prožíváno plně reálně a je vnímáno jen rozumově, ale citově jako by to
zůstávalo bez barev a hmotnosti.“ (ibid., s. 203)
Skupinový narcismus je pak dalším rozšířením osobního narcismu, jehož „objektem
není jednotlivec, nýbrž skupina, ke které patří.“ (ibid., s. 204) Můžeme zde uvažovat 34 Viz Fromm, 1997.
25
o přeměně individuálního narcismu ve skupinový – ostatně individuální narcismus je tendence
odporující pospolitosti, na jeho místo je nutno dosadit sebeobraz, který odpovídá zobrazení
jedince skrze skupinu.
Dále Fromm uvádí důležitou zmínku o sociální povaze lidského vnímání: „Pokud při
skupinovém narcismu není objektem jednotlivec, nýbrž skupina, ke které patří, může si
jednotlivec být tohoto narcismu plně vědom a může jej bez zábran projevovat.“ (ibid.)
Vyjadřování o vysokých kvalitách vlastní skupiny pak vůbec nezní bláznivě, naopak vyzní
jako projev pevné víry a loajality. (paraf. ibid.) „Navíc zní realisticky a rozumně, protože je
sdíleno mnoha členy stejné skupiny. Tento všeobecný souhlas dokáže přeměnit fantazii na
realitu, neboť realita se pro většinu lidí vytváří všeobecným konsensem a nezakládá se na
rozumných nebo kritických úvahách.“ (ibid. s. 204, 205)
S tím souvisí další aspekt skupinového narcismu – individuální narcista musí nějakým
způsobem čelit korektivním vlivům vnějšího okolí, kdežto příslušník skupiny považuje okolí
skupiny za špatné – názory a projevy tohoto okolí tedy považuje taky za špatné. A ve skupině
je sdílen právě narcistický sebeobraz skupiny – takže defacto sám nečelí korektivním vlivům;
ty přicházejí až v momentě, kdy se do konfliktu s okolím dostane celá skupina.
Narcismus v rámci dynamiky ega chápeme jako ego-obrannou funkci, z toho vyplývá,
že jeho ohrožení je jedincem chápáno jako ohrožení ega, ohrožení vlastní existence. Stejně je
tomu i v případě skupinového narcismu, jelikož se jedná o stejný psychický jev vztáhnutý na
skupinu a její sebeobraz.
Sebeobraz narcistické skupiny je spojen s určitým systémem hodnot a skupinoví
narcisté, stejně jako individuální narcisté, „reagují na každou skutečnou nebo domnělou
urážku, způsobenou jejich skupině.“ „Urážku symbolu skupinového narcismu – např. vlajky
nebo osoby císaře, presidenta nebo vyslance – vyvolá u národa reakci tak intenzivní zlosti a
agrese, že je dokonce připraven jít za svými vůdci do války.“ (ibid. s. 205, 206)35
Fromm uvádí tyto funkce skupinového narcismu:
• „podporuje solidaritu a vnitřní soudržnost skupiny a usnadňuje její manipulaci,
protože oslovuje naše narcistické předsudky;“
• „je mimořádně důležitý jako prvek, který členům skupiny dodává uspokojení, a to
především takovým, kteří nemají jiné důvody cítit hrdost a vážit si sami sebe. Jsme-li
nejnuznějšími, nejchudšími a nejméně respektovanými členy skupiny, přece nám to
35 Za pravdu těmto slovům dávají např. projevy islámských radikálů (viz mj. aféra kolem karikatur Mohameda v dánském deníku - Rozhněvaní muslimové zapálili dánskou ambasádu, 2006.)
26
vynahrazuje ten skvělý pocit: „Jsem částí té nejúžasnější skupiny na světě. Jsem jen
bídný červ, ale stávám se obrem, protože patřím k této skupině.“ V důsledku toho je
stupeň skupinového narcismu úměrný nedostatku skutečného uspokojení v životě.“
(ibid., s. 205)36
3.2.2 SKUPINOVÝ NARCISMUS NA PŘÍKLADECH
Za příklad skupinového narcismu nám služ Řád Chrámu slunce. Jednalo se o skupinu,
jejíž „výjimečnost“ byla konstruována velice pečlivě. Samotné zasvěcení probíhalo stupňovitě
(přednášky klubu Amanta → klub Archédia → jádro sekty International Chivalric
Organization of the Solar Tradition). Přijetí do klubu Archédia popisuje Jean-François Mayer
(švýcarský religionista, jenž se zabýval Řádem Chrámu slunce) takto: „Byla to slavnostní
chvíle, cosi jako přísaha na vojně. Přítomní adepti opakovali věty, které jim Velmistr
předříkával, před nimi na stole byla ve váze zlatá růže, hrála hudba, síň byla zaplněna
čekateli.“ (Borovička, 2002, s. 59)
Rituály nebyly pouze záležitostí přijetí nováčků, ale také stvrzováním výjimečného
vztahu skupiny k nadreálných entitám – jejich přítomnost byla konstruována pomocí
technických efektů v kombinaci se změnou vědomí navozenou únavou, nedostatečnou stravou
aj. (ibid. 44 – 104); s těmito entitami za skupinu „komunikoval“ Di Mambro (ibid., s. 83).
Vztah výjimečnosti byl posilován nejen sváteční praxí rituálu, ale také každodenními
praxemi – od diety určené pohledem New Age až k specifickému definování vlastní tělesné a
duchovní čistoty – „…většina z nich nosila s sebou malé polštářky a podestýlala si je, když si
chtěli někam sednout (protože tělesné teplo z židle, na níž seděl někdo jiný, by mohlo
zapůsobit negativně na energii…) Salát se musel šestkrát opláchnout, než přišel na stůl a
osobní předměty včetně zavazadel se při každé příležitosti, kdy přišly do styku s cizím
prostředím, otíraly roztokem chlornanu draselného. Pro ně bylo všechno mimo jejich obydlí
nečisté“, uvádí vyšetřovatel québecké policie Richard Saint-Denis (ibid., s. 98)
Ostatně i prostory komunitního života byly výjimečné – sídlo v Saconnex d` Arve
(„bývalá malteziánská komturie s věžičkami a kaplí – nádherná budova s půdorysem velkého
36 O tomto aspektu lze uvažovat i z hlediska jiných zde uváděných konceptů. Např. můžeme uvažovat o nahrazení původní neuspokojující identity novou sektářskou identitou člověka, který je obklopen „svými“. Nebo o nahrazení původní neuspokojivého společenského postavení rychlým postupem v hierarchii nové skupiny, díkyloajalitě vůči ní.
27
L, obklopená starým parkem“ [ibid., s. 68]), ale i světštější prostory kanadského ředitelství, či
švýcarských svatyň oplývaly luxusem37.
Prestiž skupiny v očích členů mohli posilovat i jejich spolučlenové – byli to lidé
disponujícími značnými finančními prostředky (Camille Pilet, Albert Giacobin…), lidé
prestižních povolání a funkcí (právníci Colieneau, lékařka Lina Lheureuxová, nukleární
technik Guy Bérenger, novinářka z Journal de Québec Jocelyne De Grandmaison, starosta
města Richelieu Robert Ostiguy…) a lidé slávy (malíř a spisovatel Christian Péchot, zpěvačka
Blanche Devout, houslista Stéphane Junod…)
Krom těchto světských rolí ovšem spolučlenové hráli i role duchovní – totiž Di
Mambro obvykle svým následovníkům „vyčetl z aury“ i jejich předchozí reinkarnace –
ve skupině bylo velké množství osobností důležitých z duchovního hlediska: egyptská
faraonka Maakaré Hatšepsowet (Élisabeth Auneauová), královna Atlantidy (manželka
Thierry Huguenina), Mojžíšův nástupce Jozua (André Colineau), faraónův písař a dějepisec,
jenž jediný byl při proměně faraóna Echnatona v čiré světlo (Albert Château), převtělení
jednoho z Mistrů38 (Stéphane Junod) aj.
O přesvědčivosti, s jakou působil Řád Chrámu slunce, vypovídá exkomunikovaný a
přeživší člen Thierry Huguenin: „na koncertě jsem si připadal jako v jiném světě. Lidé tam
byli neobyčejní, lepší, milejší, tolerantnější, měli jiné zájmy než jenom vydělat víc, mít víc,
moci víc.“ … „Pochopil jsem, že jsem se ocitl mezi vyvolenými.“ O vstupu do sekty říká:
„Měl jsem mimořádně dobrý pocit, že jsem se nenarodil zbytečně a měl jsem naději, že se
časem dostanu k poznání, k němuž ostatní nemají přístup. Nejsme přece všichni stejní?“
(ibid., s. 70)
Nebezpečí skupinového narcismu lze shrnout slovy dalšího přeživšího člena Hermana
Delorma: „Skupina vám poskytla intenzivní pocit sounáležitosti (belonging) a blízkosti.
Nebezpečným bodem bylo, když jste začali pociťovat, že jste jiní, že se odlišujete od okolního
světa – v ten moment jste ztratili kontakt s realitou.“ (viz Brainwashed or free will? A former
cult member speaks)
37 „Přilehlé místnosti byly vybaveny jako ordinace u věhlasného módního gynekologa. Bílou kůží potažené sedací soupravy, koberce s perským vzorem. Automaty s horkou kávou, čajem, či kokakolou a biologicky nezávadné sendviče s důmyslně namíchanými stoprocentně zdravými saláty byly zdarma k dispozici v dobře chlazených skleněných vitrínách. I šampaňské bylo k dispozici v jakémkoliv množství.“ (Borovička, 2002, s. 58)38 Tito Mistrové hráli v ideologii sekty Řád Chrámu slunce obzvláště důležitou roli. Byli vykládáni jako duchovní vůdcové planety Země. Skupina na ně měla přímý kontakt – totiž svého vůdce Di Mambra, jenž s nimi telepaticky komunikoval, popř. je navštěvoval v Curychu.
28
3.2.3 KONFORMITA
Konformitou rozumíme tendenci jedince podřizovat se skupinovým normám. Tyto
normy obsahují žádoucí a zavrhované chování, postoje a hodnotovou orientaci a kritéria
hodnocení žádoucího a zavrhovaného. Ovlivňují jedince především ve skupině, ale také mimo
ni. Co se skupiny týče vyjadřují její povahu a vymezují ji vůči jiným skupinám. Systém
skupinových norem je úzce spjat se systémem sankcí39.
Sociálněpsychologická pojetí konformity shrnuje F. Lösel (dle Nakonečný, 1999,
s. 223):
• Konformita a sociální srovnávací proces: Konformita je interpretována jako dílčí
proces nepřímého zkoušení sociální reality, při němž se osoba orientuje na srovnávací
skupiny s podobnými kognicemi a ty stabilizuje vlastním připodobněním; vychází se
zde ze základní potřeby jedince, správného hodnocení poznání o sobě a o prostředí.
• Konformita a redukce kognitivní disonance: Konformita platí jako preferovaná
behaviorální alternativa, když je spojena s relativně nejmenším očekáváním disonance.
• Konformita a proces sociální výměny: Pojetí vycházející z tržní analogie sociálních
interakcí – konformita coby zboží je na trhu nabídnuta za sociální uznání, záměrem je
při minimálních výdajích dosáhnout optimálního zisku.
• Konformita a uspokojení potřeby: Pojetí blízké teorii sociální výměny; konformita
platí jako behaviorální alternativa, která při dosahování cíle umožňuje optimální
uspokojení potřeby.
• Konformita a individuální statusový management: Konformita chápána
instrumentálně – slouží k uchování nebo zlepšení vlastní pozice ve skupině – to
souvisí s konceptem ingraciace (zavděčování se); konformita je chápána jako strategie
učinit se sociálně atraktivním.
• Konformita a bilance hodnota-očekávání: Zde jsou aplikována zjednodušená pojetí
rozhodování; osoba se má chovat konformně, když je tím celkový zisk větší než při
nekonformním chování; specifikovány jsou tři druhy odměn, resp. motivů: redukce
disonance, afiliace a sociální uznání.
• Konformita a percipovaná moc: Konformita platí jako reakce na percipovanou moc
partnera interakce nebo skupiny, přičemž jsou rozlišovány různé druhy moci.
39 Viz Kosek, 2004, s. 114 – 117; Nakonečný, 1999, s. 219 a 220; Kohoutek, 1998, s. 71.
29
• Konformita a dynamika sociální interakce: V tomto pojetí je konformita chápána
jako výsledek systému individuálních vjemových a motivačních dispozic,
skupinových znaků, situačních podmínek a jejich interakcí zejména je přitom
zdůrazněno diferenciální, na statusu závislé uznání konformity členy skupiny.
U konformity můžeme rozlišit skupinové a osobnostní faktory. Skupinové faktory jsou
dány skupinovými procesy v rámci interakcí skupiny v průběhu času. Zahrnují takové jevy
jako: hierarchizace skupiny, instituonalizace systému odměn a trestů, etablování členů v rámci
jim určených pozic a rolí atp.
Osobnostní faktory konformity pak určují nakolik jedinec tenduje ke konformním
postojům a jednáním. Patří mezi ně:
• nízké sebehodnocení (Kosek , 2004, s. 124);
• vnímaný rozdíl výše vzdělání a míry zkušenosti v určité oblasti mezi jedincem a
„přesvědčujícími“ (ibid.);
• pozitivní jedincův vztah ke skupině – pokud ji tvoří pro něj důležité osoby (significant
others) a osoby jedinci podobné (ibid.);
• osamocenost názoru – „Moscovici a Faucheux (1972)40 analyzovali znovu Ashova
data41 (tj. data experimentů s posuzování délek narýsovaných čar ve skupině, kdy byl
jedinec vystaven klamavému úsudku skupiny, a zjišťovala se četnost přizpůsobení
tomuto úsudku) a usoudili, že respondenty nejvíce ovlivnila jednotnost úsudku
falešných respondentů.“ (Hayesová, 1998, s. 54);
• snížená schopnost strukturace vnímaného např. v kognitivně náročných situacích –
„Aronson42 uvádí s odkazem na L. Festingera: je-li skutečnost neurčitá, mají lidé sklon
chovat se podle toho, co činí jiní lidé, ne proto, že by se obávali trestu, ale proto, že
chování skupiny jim poskytuje hodnotnou informaci, umožňující jim učinit to, co se
od nich očekává.“ (Nakonečný, 1999, s. 221); zmíněnému odpovídá také výzkum M.
Sherifa43 (viz Hayesová, 1998, s. 52);
• prospěšnost konformity jedinci (viz sociálněpsychologická pojetí konformity na
předchozí straně);
40 Moscovici, S.; Faucheux, C. (1972): Social influence, conformity bias and the study of active minorities. In: Berkowitz, L. (Ed.) (1972): Advances in experimental social psychology, 6. USA, New York, Academic Press.41 Viz Asch, S. E. (1955): Opinions and Social Pressure. Scientific American 193, s. 31 – 35 a Asch, S. E. (1956): Studies of Independence and Submission to Group Pressures. Psychological Monographs 70, č. 416.42 Aronson, E. (1972): Social animal. USA, New York, Viking.43 Sherif, M. (1935): A study of some social factors in perception. Archives of Psychology, 27, No. 187.
30
• sociální úzkost – tzn. projevy typu: „člověk se bojí „vyčnívat“, nechce být
„deviantem“, odlišným členem, obává se výsměchu. Nechce na sebe strhávat
pozornost.“44
• snaha vyhovět (reinterpretováno dle Vybíral, 2004, s. 33).
Co se týče konformity v rámci náboženských sekt, je nutno zmínit, že jejich ideologie
zakotvena v nadreálných pojmech, tudíž i konformita členů je ovlivněna tímto nadreálným
myšlením – slovy Kay Marie Porterfieldové (1997, s. 98): „Jelikož sekta je jedinou skupinou,
která zná pravdu a může své členy spasit, členové skupiny věří, že odchod od ní je
nebezpečný nejen jejich životu na zemi, ale bude jim přítěží i na Věčnosti. Raději zůstanou a
vydrží neradostnou skutečnost života v sektě, než aby riskovali zatracení.“
Ve vztahu konformity jedince ke skupinovým normám se obvykle uvažuje o různých
stupních tohoto vztahu: podrobení se, identifikaci a internalizaci (Kosek, 2004, s. 125).
Podrobením se rozumí přizpůsobení chování na základě uvědomování si možných odměn a
trestů, identifikace s jinými osobami je zmíněna výše a internalizace znamená přijetí
skupinových norem za své vlastní.
3.2.4 KONFORMITA NA PŘÍKLADECH
Pokud chci nyní ilustrovat konformitu, je třeba načrtnout jisté aspekty jevů, jenž nám
mají být příklady konformity. Totiž – mnohdy se jedná o indukovaný stav, vynucený tresty,
výhružkami na životě45 a psychofyzickým stavem (např. vyčerpáním způsobeným
nedostatkem spánku, nedostatečnou stravou, rozvrácenými mezilidskými vztahy). V jiných
případech se jedná o prosté podřízení se vůli většiny bez bezprostředního donucování.
Na jedné straně tedy můžeme uvést svědectví Blakeyové (1978): „Život v Jonestownu
byl tak ubohý a fyzická bolest vyčerpání tak veliká, že ani účast na bílé noci46 pro mne
nepředstavovala šok. Stala jsem se naprosto netečnou k tomu, zda žiji, či ne.“ O tomto
zbídačeném stavu vypovídají i svědectví návštěvníka z řad Concerned Relatives Committee:
44 Reinterpretováno dle Vybíral, 2004, s. 33. Autor polemizuje s pojmem konformity, říká, že se může jednat o mj. výše zmíněné projevy. V rámci této práce však zmíněné chování považuji za projevy konformity. Pojem sociální úzkosti je inspirován Sigmundem Freudem.45 V případě Jonestownu viz RYMUR a) s. 51, 55 b) s. 101 c) s. 31 aj.46 Bílá noc byla nácvikem masové sebevraždy. Celá obec Jonestownu byla sehnána sirénou a ozbrojenými strážemi na prostranství – zde jim bylo řečeno, že komunita je obklíčena žoldáky. Před shromáždění byla přinesena velká nádoba s nápojem – každý se musel napít; někteří předstírali na Jonesův příkaz umírání, všude kolem byly ozbrojené stráže. Tento nácvik se prokazatelně konal mnohokrát (Blakeyová hovoří o četnosti 1 x týdně). (Blakey, 1978; RYMUR a) s. 82, 97 c) s. 31 aj.)
31
zahlédl ženu, která ve stavu blízkému stuporu47 jen nepřítomně zírala do zdi (RYMUR a)
s. 58) a jiné48. Ostatně celé osazenstvo Jonestownu vypadalo jaksi nepřítomně, jako by hrálo
naučené divadlo (ibid.; Borovička, 2002, s. 33, 34).
Na druhé straně pomyslné škály vynucené konformity uveďme chování členů Řádu
Chrámu slunce. Přistěhovávali se do společného komunitního sídla a zde i povětšinou zůstali,
participovali na rituálech, sdíleli doktrínu – to vše bez zjevného a násilného donucování
(nehovořím o umné a stěží postřehnutelné manipulaci). O kanadských členech Řádu Chrámu
slunce se vyjádřil jejich bývalý spolučlen, že nebyli donuceni spáchat sebevraždu, že měli
svobodu volby a rozhodli se sami. (Brainwashed or free will? A former cult member speaks.)
Dalším aspektem aplikace konceptu jest, že se jedná se o různě otevřená společenství,
co se týče hranice komunity a světa. Povaha této otevřenosti určuje také povahu konformity
členů.
Jonestown je izolován geograficky, strategicky (ve smyslu oddělení od nejbližšího
města džunglí), byrokraticky (zabavení pasu), silou (členové hlídáni stráží), nátlakem (tresty),
narušováním sociální sítě (pokud jeden z příbuzných vyjížděl do Georgetownu, ostatní museli
zůstat v Jonestownu) atd. Zde má konformita především povahu nástroje zabezpečujícího
přežití49 (i za cenu obětování značné části sama sebe) ve velmi náročné situaci.
Davidiáni ve Wacu jsou izolováni spíše ve smyslu sociální izolace skupiny. Jedná se
o dlouho existující náboženskou komunitu – sociální síť mnohých členů tvoří pouze ostatní
členové, mimo komunitu neznají nikoho. Komunitní ideologie a zvyky zcela odcizují své
členy vnějšímu světu, jediné vazby k vnějšímu světu mají noví členové – a u těch se
podporuje minimalizace takovýchto vazeb.
U davidiánů je hlavním rysem konformity participace na společenství. Je to
participace, jež zahrnuje určité ideje, hodnoty a kognitivní vzorce zakotvené ve společném
sdílení, v komunitních vazbách a v každodenních praxích. Je to participace na tzv. struktuře
věrohodnosti50.
47 Stupor – nadměrná strnulost a ztuhlost, při níž postižený minimálně odpovídá na zevní podněty. Může být reakcí na otřesný zážitek, vyskytuje se u hysterie (disociační s.) apod. (Velký lékařský slovník On-Line)48 Viz např. Borovička, 2002, s. 30.49 Toto je samozřejmě sporné tvrzení vzhledem k důsledkům – ovšem spornost tvrzení tkví pouze v jazyce – konformita zajišťovala přežití v daném okamžiku, v sérii daných okamžiků – to že ve svých důsledcích vedla ke smrti, nebylo záměrem konformního jedince. 50 Struktura věrohodnosti – pojem užívaný v sociologii náboženství, pocházející ze sociologie vědění. Představuje sociální základnu subjektivního vnímání reality, ukotvení tohoto vnímání v sociálních procesech. Stojí na předpokladu, že jedinec je schopen udržet svou identifikaci pouze v prostředí, které tuto identifikaci stvrzuje. Blíže viz Berger, Luckmann, 1999.
32
Nejotevřenější vnějšímu světu je Řád Chrámu slunce. Avšak – jedná se o otevřenost
ve smyslu toho, že členům nic zjevného nebrání ve vazbách k vnějšímu světu. Na druhou
stranu do skupiny, do jejího užšího kruhu a komunitního sídla se nedostanou všichni. Postup
do tohoto vnitřního kruhu má povahu postupného zasvěcení stvrzovaného rituály.
Následovníci pociťují tento proces jako „vzestup“ a my jej můžeme chápat v rámci
individuálního statusového managementu, bilance hodnoty-očekávání, procesu sociální
výměny, ale také v rámci procesu sociálního srovnávání (koncepty viz výše).
3.3 PSYCHICKÁ MANIPULACE – ZMĚNA IDENTITY
Steven Hassan, psycholog a výstupový poradce, hovoří o psychické manipulaci
v knize Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů (1994, s. 85 -111) jako o procesu
změny identity51. „Vlivem manipulace původní identita, jež je výsledkem rodinného prostředí,
výchovy, přátelství a především svobodné volby, ustoupí identitě nové, většinou takové, jakou
by si člověk sám nevybral, kdyby nebyl vystaven obrovskému společenskému tlaku.“ (ibid.,
s. 86) Při vstupu do sekty „je člověk ponořen do určitého společenského prostředí a má-li
přežít, musí odložit starou identitu a přijmout novou podle požadavků okolí. Vše, co by mu
mohlo připomínat jeho bývalou identitu, se odsouvá a nahrazuje přítomnou realitou. I když
třeba ze začátku úmyslně hraje, jeho předstírání se nakonec stává skutečností.“ (ibid., s. 86,
87)
Při analýze psychické manipulace je Hassanovi východiskem teorie kognitivní
disonance Leona Festingera ze stejnojmenné práce (A theory of cognitive dissonance, 1957).
Kognitivní disonancí Festinger rozumí rozpor mezi jednotlivými složkami vnímání, resp.
toho, co je vnímáno. Tento rozpor jedince psychicky zatěžuje a vede jej k pokusu disonanci
redukovat a nastolit konsonanci vnímání. Při pokusu redukovat disonanci se jedinec mj.
pokouší vyhnout situacím a informacím, které by mohly disonanci zvětšit.52
K disonanci dochází mezi myšlením, cítěním a chováním. „Každá složka silně
ovlivňuje druhé dvě: změní-li se jedna, ostatní mají snahu změnit se též. Podaří-li se změnit 51 Identita – „běžně se rozlišuje její osobní a sociální aspekt – první čerpá především z intimní sebereflexe a sebehodnocení, úhel nasvícení vlastního já je však trochu odlišný, než je tomu v případě sebepojetí a sebehodnocení. Podstatné je vědomí vlastní jedinečnosti, neopakovatelnosti a ohraničenosti vůči druhým. Spojuje se se zážitkem „já jsem já“ a odpovídá na otázku „kdo jsem“. Sociální aspekt identity je pocit začlenění, spolupatřičnosti a kontinuity ve vztazích i čase. Odpovídá na otázky typu „kam patřím“, „čeho jsem součástí“, „odkud pocházím“ a „kam směřuji“. V tomto smyslu často přerůstá často hranice existenciálního zážitku vlastního já. (Macek, 1999, s. 78)52 Viz Hayesová, 1998, s. 103 – 105; Nakonečný, 1998, s. 487; Hartl, Hartlová, 2000, s. 116.
33
všecky tři, individualita vezme za své.“ (Hassan, 1994, s. 92) K tomu, aby došlo u člena ke
změně identity, snaží se sekta tyto osobnostní projevy řídit. Hassan identifikuje odpovídající
složky psychické manipulace: řízené chování, řízené myšlení, řízené emoce a přidává ještě
řízené informace.
Řízené chování „znamená kontrolu individuální fyzické reality. Zahrnuje kontrolu
prostředí – místa, kde člověk žije, šatů, jimiž se odívá, jídla, které konzumuje, jak dlouho spí,
rovněž práce, kterou koná, rituálů a jiných činností.“ (ibid., s. 93) Kontroly chování se
dosahuje53:
• životem ve skupině;
• denním režimem, který strukturuje náplň celého dne;
• závislostí člena vůči skupině a z toho vyplývající poslušností vůči vedení ve
veškerých záležitostech života;
• ritualizací běžných činností a rituály vůbec;
• soubory zvyků a pravidel (explicitních i implicitních) pro chování mezi členy
skupiny navzájem, pro chování členů vůči vedení a vůči lidem vnějšího světa;
• odměňováním žádoucího chování a trestáním nežádoucího.
Řízené myšlení „zahrnuje důkladnou indoktrinaci členů, takže si vštípí nauku sekty,
osvojí si nový způsob vyjadřování a metody zabraňující svobodnému myšlení, neboť mysl
musí zůstat „soustředěná“. Dobrý člen sekty musí umět manipulovat sám sebe.“ (ibid., s. 95)
Členovi skupiny je předána vševysvětlující ideologie – zahrnuje přístup ke světu,
náboženský aspekt ve smyslu přesahu reality, jednoduché poučky54 na všechny situace. K ní
také obdrží jazyk s určitými verbálními návyky (patos, akcent určitých slov a spojení).
Ideologie je konstruována tak, že se členům skupiny stává jedinou „mapou světa“,
nezpochybnitelnou Pravdou. K tomu slouží výše zmíněné metody zabraňující svobodnému
myšlení a pochybám. Jakékoliv pochyby, sklony k individualismu a podobné prohřešky vůči
zájmu skupiny jsou označeny za „nečisté myšlenky“ (či ekvivalentním synonymem) a je jím
třeba zabránit např. „v zájmu duchovního růstu“ – užívá se opakování manter, modlitba, zpěv
nebo jiné rituální chování.
53 V následujících odstavcích o složkách psychické manipulace vycházím především z Hassana, 1994, s. 85 -111;ale nepřímo také z mnoha jiných zdrojů o sektách, které jsou uvedeny jinde v textu a ve zdrojích.54 „Řada sekt zhušťuje složité informace do zjednodušených formulí, označí je lacinou klasifikační nálepkou a převede je na prázdné kultovní fráze. Ty pak ovládají myšlení členů v každé situaci.“ (Hassan, 1994, s. 95)
34
„…nebudou žádné city kromě strachu, zloby, radosti z vítězství a sebepokoření.
Všechno ostatní zničíme – všechno.“
O’Brienova slova z románu 1984 (Orwell, 2000, s. 282)
„Třetí složka psychické manipulace, řízené emoce, se snaží ovládnout a zúžit rozsah
lidských citů. Vhodnými prostředky jsou vina a strach. Pravděpodobně nejdůležitější je vina,
protože vede ke konformitě a poslušnosti.“ (Hassan, 1994, s. 97) Pro vyvolávání pocitů viny
se využívá v podstatě cokoliv – např. historická vina (jsme součástí národa, který…), morální
vina (nežiješ v souladu s Božími přikázáními), či volání po sociální zodpovědnosti za celý
svět (my žijeme zde v poklidu, zatímco v … umírají děti hladem).
Další indukovanou emocí je strach. Jeho původcem je vize vnějšího nepřítele, nejlépe
v podobě celého zatraceného světa a jeho výkonných sil (policie, mezinárodních
bezpečnostních a tajných služeb), „běžnému oku“ neviditelných ďábelských sil55, či projevech
ďábla, hříchu a Božího trestu přímo v životech členů skupiny; jako tyto projevy zla jsou
vykládány jakékoliv negativní okolnosti. Krom toho tyto projevy slouží také k vyvolání
pocitu viny, neboť jejich oběti jsou zároveň označeny za jejich původce.
Mimo výše zmíněných negativních emocí, které sekta šíří mezi členy cíleně, ale také
preventivně, se členům dostává také pozitivní emoce – radosti/štěstí. Toto štěstí „se definuje
jako pocit sounáležitosti, který sekta propůjčuje těm, kdo si ho zaslouží.“ (ibid., s. 98) Kromě
pocitu sounáležitosti plyne také z přízně výše postavených, respektu ostatních a poslušnosti
níže postavených. Je nutné si jej zasloužit poslušností, loajalitou, osvojením si ideologie sekty
a dosahováním požadovaných cílů.
Výjimkou ze zásluh pro toto štěstí je fáze vstupu do sekty, kdy se štěstí zdá plynout ze
samotného bytí sekty. Účelem jest získání nového člena. Mezi techniky vyvolání pocitu štěstí
patří love bombing56.
Pro to, aby skupina ovládla emoce členů, zaujímá také specifický postoj ke vztahům
mezi členy. Primární je vztah člen-vůdce, ostatní vztahy jsou sekundární nebo až nežádoucí.
Skupina určuje interpersonální vztahy a intimní vztahy. Vliv na tyto vztahy má skupinou
preferovaný přístup k sexu, veřejné zpovědi, donašečství aj.
55 Zde se nabízí paralela se stihomamy paranoidních osob – čím větší, důležitější a mocnější je nepřítel, tím důležitější je poslání pronásledované osoby/skupiny.56 Love bombing „představuje vedením skupiny koordinovanou snahu, jež sestává z doslova zaplavení nových členů komplimenty, verbálním sváděním, něžnými obvykle nesexuálními doteky a velkým množstvím pozornosti každé jejich poznámce. Love bombing, či snaha o instantní přátelství, je klamnou hrou, jež je příčinou mnoha úspěšných náborů.“ (Singer, 2003, s. 114)
35
Řízené informace57
Způsob, jakým sekta řídí informace, lze přiblížit pomocí memetiky58. V jejím rámci
považujme jednotlivé koncepty nauky, moci a praktického života sekty za memy – tedy za
informační jednotky, jež se replikují v určité kultuře/poli sociální zkušenosti/ideosféře.
Replikace je určující charakteristikou memu.
Mem jako takový vykazuje tyto základní tendence59:
• šířit se (replikovat);
• podstupovat evoluci – tj. proces, který v rámci komunikačních a kulturních podmínek
selektuje určité memy na úkor jiných a předává dalším generacím memů znaky
vybraných (což odpovídá evolučnímu algoritmu: variabilita -› selekce -› dědičnost
vybraného);
• v rámci evolučních procesů spolupracovat s přátelskými memy – shlukovat se do tzv.
memplexů60; a zabraňovat replikaci nepřátelských memů. V této souvislosti bývá
zmiňována sobeckost replikátoru (viz Sobecký gen Richarda Dawkinse).
Uvedené nyní rozšířím na problematiku informačních celků a jejich evoluce v sektách.
Sekta coby „skupina lidí, kteří jsou nositeli odlišných memů (z hlediska většinové
společnosti), směřuje k jednotě, zavádí „většinový mem“, všechny ostatní nekonformní memy
57 Následující část je zpracována pomocí teorie memů/memetiky. Původně jsem řízení informací chtěl opřít o deprivaci informací, avšak teorie deprivací se nerozlišeně zabývají buď celou škálou deprivací, nebo zvlášť pouze deprivací emoční a senzorickou. Explicitně vyjádřenou teorii informační deprivace jsem nenašel v žádnémze zkoumaných zdrojů – viz Thagard, P. (2001): Úvod do kognitivní vědy. Praha, Portál; Sedláková, M. (2004): Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie. Mentální reprezentace a mentální modely. Praha, Grada; Švancara, J. (2004): Úvod do kognitivní psychologie. Brno, Masarykova univerzita; Hayes, N. (2003): Základy sociální psychologie. Praha, Portál; Koukolík, F. (1996): Vzpoura deprivantů. O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci. Praha, Galén aj.58 Memetika je především teoretická vědní disciplína, jejímž předmětem je analogie genu – tzv. mem. Mem chápe jako informační replikátor – informační jednotku, jenž se prostřednictvím imitace šíří kulturou. Na základě analogie genu pak rozpracovává abstraktní konstrukce jako úspěšnost memu (přesnost, rychlost a dlouhověkost při kopírování), evoluce memů (daná variabilitou, selekcí a dědičností vybraného), kulturní přenos,memové komplexy aj. Východisky memetiky jsou „základní principy evoluční teorie, zakladatelské myšlenky Dawkinse (z práce Sobecký gen, 1967), Dennetta a dalších mimetických průkopníků a kulturních antropologů; tradice psychologie a výzkumy kognitivních věd a neurověd.“ (zkráceno dle Blackmore, 2001, s. 60) Pojmová struktura memetiky je blízká sociobiologii a virologii.59 Personifikace memu při popisu je metonymií složitějších popisů; na tento fakt upozorňují všichni memetici ve svých pracích.60 Memplexy – jinak také koadaptované memové komplexy – tj. „skupiny memů, které se spojují, protože jim to přináší prospěch. Memy tvořící memplexy přežívají ve skupině lépe, než kdyby existovaly každý na vlastní pěst. Jakmile se spojí, zformují se do samoorganizované a autoprotektivní struktury, která přitahuje a kooptuje další memy, jež s ní jsou kompatibilní, a odhání od sebe memy, jež by memplex mohly narušit. Z hlediska informatiky bychom si mohli představit, že každý memplex ohraničuje jakási hranice nebo filtr, který jej chrání před okolním světem.“ (Blackmore, 2001, s. 267)
36
vyřadí, někdy i s jejich nositeli.“ (Koukolík, 2002, s. 261). Tento většinový mem je
memplexem všech sektou sdílených memů.
Status člena v rámci sekty je dán přímou úměrou k míře, jakou šíří memy sekty.
Ovšem čím lepším je nositelem memů sekty, tím horším je nositelem memů většinové
společnosti61. A opět – jeho status v rámci většinové společnosti je přímo úměrný k míře,
jakou šíří její memy. Tudíž – v rámci socializačních procesů je pravděpodobné, že přijme roli
s vyšším statusem. Jeho memy přímo ovlivní společnost, kterou si zvolí.
Memy skupiny se chrání:
• cenzurou komunikačních prostředků,
• blokováním komunikačních kanálů,
• imunizací svých nositelů vůči jiným konkurenčním memům (bagatelizací,
přeznačkováním jejich logických struktur, zavrhnutím v rámci ideologie jako špatných
aj.)62
Konkrétní kroky ochrany vlastních memů pak mohou vypadat následovně:
• člen dostává množství informace specifické pro svou pozici ve struktuře;
• člen není informován o problémech vzniklých v jiných částech sekty;
• „pravda“ má různé stupně – jiné informace se dostávají vnějšímu světu, jiné
nováčkovi, jiné dlouhodobému členu sekty, jiné úzkému okruhu vedení.63 K tomu
Hassan (1994, s. 100) poznamenává: „Člen sekty může upřímně věřit, že vnější nauka
nejsou lži, nýbrž jen jiný stupeň pravdy. Vytvořením prostředí, kde pravda má různé
roviny, vůdcové sekt v podstatě znemožňují dospět k definitivnímu objektivnímu
hodnocení“;
• uplatňuje se kontrola vnitroskupinové komunikace prostřednictvím donašečství,
veřejných zpovědí apod.
Řízení informací optikou memetiky lze shrnout jako snahu sekty izolovat své členy od
61 Mějme prosím na paměti, že se tato práce zabývá sektami nepřátelskými světu – pokud se sekta „hlásí“ k tomuto světu, je kompatibilita jejích memů s memy většinové společnosti větší, a uvedené nemusí platit.62 V této souvislosti někteří memetici užívají pojmu vakcem (tj. etylomologické spojení vakcíny a memu) pro „meta-mem, který uděluje rezistenci nebo imunitu jednomu nebo více memům a umožňuje, že daná osoba může být vystavena působení jiných memů a nezíská aktivní infekci. Rovněž bývá nazýván imunomemem.“ (Grant, 1990) Příkladem budiž konzervatismus, nihilismus…63 Zde se nabízí analogie s Vnitřní a Vnější Stranou Orwellova románu 1984.
37
všech konkurenčních memů, maximálně je vystavit svým vlastním memům, šíření vlastních
memů odměňovat a jejich zpochybňování trestat64. Memplex nauky sekty tvoří do sebe
uzavřený systém silně nepřátelský vnějším memům.
3.3.1 PSYCHICKÁ MANIPULACE – ZMĚNA IDENTITY – PŘÍKLADY
Psychickou manipulaci nastíním pomocí struktury výše uvedené teorie – tj. pomocí
rozčlenění na řízení chování, myšlení, emocí a informací.
Jak bylo řízeno chování?
Všechny sekty žily komunitně – tj. odděleně od okolního světa. Veškerý jejich čas byl
strukturován, model přibližně podobný ve všech těchto skupinách je: probuzení, snídaně,
práce, oběd, práce, večeře, účast na rituálu trvajícího dlouho do noci a několik hodin spánku.
Nežádoucí chování bylo trestáno.
Proces, kterým členové těchto uskupení procházeli, můžeme nazvat výcvikem
k poslušnosti (viz Zimbardo, 2005, s. 85). Zahrnoval vynucené přijetí nové struktury
sociálních vztahů (atakovány byly především intimní partnerské vztahy), nové chápání sebe
sama v rámci struktury sekty, přijetí vůdcovské postavy a její nezpochybnitelnosti. Tento
výcvik k poslušnosti se v realitě skupin i jejich členů zakotvoval od plnění pracovních
povinností, přes plnění požadavků společenského života (např. účast na rituálech –
v Jonestownu specificky to jsou veřejné mítinky zahrnující označení černých ovcí a jejich
potrestání vč. sebeobviňování a přijetí trestu v podobě veřejného ponížení od skupiny), až
„nácviku autoritářských a bezduchých kázeňských pravidel“ (ibid., s. 85) – jako jsou Bílé
noci v Jonestownu, bití dětí ve Wacu (a tiché přihlížení rodičů), nebo speciální hygienické
návyky Řádu Chrámu slunce.
K řízení myšlení docházelo doslova žitím ideologie – byla stále znovu stvrzována
každodenními praxemi, posilována ve skupině (neboť chování ostatních členů stvrzovalo
platnost ideologie). Výroky či jednání v rozporu s ideologií byly trestány – opět specificky
nejzazší praxí bylo sebeobvinění, přijetí trestu a kognitivní změna v Jonestownu.
64 Příkladem trestu budiž např. fatva Ajatolláha Chomejního na spisovatele Salmana Rushdieho kvůli útoku na islamistické memy v knize Satanské verše.
38
Takovéto podřízení se řízení myšlení – a řízení vlastního myšlení – vyžadovalo od
následovníků jisté mentální úkony. Lze je pojmenovat pojmy Orwellova 1984 (přímo na
podmínky Jonestownu je aplikoval Zimbardo – viz Ovládání myslí v Orwellově románu
1984: Románové pojmy se v experimentu v džungli stávají operačními skutečnostmi. In:
Zimbardo, 2005). Jde o doublethink a kontrolu myšlení, crimestop a newspeak.
Newspeak přeznačkovává „realitu“, ruší naučenou korelaci označujícího a
označovaného a uděluje označujícímu nové označované. Avšak ani tato nová korelace není
zcela platná – totiž kdy platí jaká korelace mezi označujícím a označovaným určuje ten, kdo
ovládá diskurz, kdo je v pozici mocného. Vlivem newspeaku se jazyk stává nespolehlivým
nástrojem pro sebevyjádření. V atmosféře takovéhoto zmatení a strachu z trestu jsou jedinými
vyjádřeními, které nevedou k potrestání (či strachu z možného potrestání), vyjádření zcela
ideologické – naučené formule, tvrzení apod. Svědky rétorického zahánění do kouta se
můžeme stát při poslechu Jonese např. v dokumentu Father Cares: The Last of Jonestown
(Reston, Adams, 1981), kde své následovníky nutí k přeznačkování faktu smrti, či opakování
frází o socialismu.
Crimestop pokračuje v této deformaci kognitivních funkcí směrem do nitra jedince.
Znamená „ochranou hloupost, zahrnuje schopnost nechápat analogie, nevšimnout si logické
chyby, nerozumět nejjednodušším argumentům“ (Orwell, 2000, s. 225) jsou-li nepřátelské
ideologii.
Vyvrcholení tohoto řízeného myšlení spočívá v doublethinku a kontrole skutečnosti.
Doublethink znamená: „vědět a přitom nevědět, uvědomovat si plnou pravdu, a přitom
pronášet pečlivě vykonstruované lži, udržet současně dva názory, které se vzájemně vylučují,
vědět, že jsou protikladné, a věřit v oba, používat logiku proti logice, odvrhovat morálnost a
přitom ji vyžadovat, … zapomenout na všechno, co je třeba zapomenout, potom to znova
v aměti vylovit, když je toho zapotřebí, a zas to promptně zapomenout, a nade všechno
aplikovat týž proces na proces sám. To byla nejzazší finesa: vědomě si přivodit nevědomost, a
pak znovu zapomenout na akt hypnózy, který člověk právě provedl. Dokonce i porozumět
slovu doublethink vyžadovalo podvojného myšlení použít.“ (Orwell, 2000, s. 18)
Doublethink je kontrolou vnitřního života a vědění, kontrola skutečnosti zahrnuje
zbytek smyslových informací o vnějším světě a nezávislého myšlení: „to, co člověk vidí,
slyší, cítí, chutná, hmatá a především to, co organismus jako celek (či jako potenciální celek)
chce, je vždy považováno za irelevantní a nepodstatné. To relevantní a podstatné určuje
39
autoritářský logogram (rozuměj ideologie), a nikoli vlastní smyslová zkušenost. … Člověk
nejedná na základě osobních zkušeností a analýz prováděných nervovou soustavou, ale podle
příkazů shora. A vzhledem k tomu, že vlastní zkušenost a úsudek se tak nedostanou ke slovu,
stávají se zároveň „méně reálnými“. (Shea, Wilson, 2000, s. 181, 182)
Za příklad výše popsaných mechanismů uveďme výpověď jednoho z členů Svatyně
lidu Garryho Scotta:
„Podobně jako jiní mladí lidé i já jsem se bouřil proti některým doktrinářským
metodám v církvi, za což jsem trestán, abych se stal lepším křesťanem. Byl jsem fyzicky
týrán. Bit pravítkem i bičem. Jedním z velkých problémů, které jsem měl v životě, je, že mám
strach z hadů. Při jednom potrestání mě svázali a položili na hada (hroznýše) a toto psychické
mučení jsem musel snášet. Byl jsem zneužíván i sexuálně.
Moderátor Bill Moyers se pak zeptal: Co jste viděl v Jimu Jonesovi, když jste byl
v Chrámu, že jste byl oddaný i navzdory tomu, jak s vámi zacházeli?
Cítil jsem se vinen, cítil jsem odpovědnost za vše, co se dělo okolo mne. Pokud byly
nějaké špatné přístupy nebo špatné pocity ze strany lidí v Chrámu, cítil jsem, že to jsou mé
činy… Poslouchal jsem Jima Jonese, protože to byla velmi starostlivá osoba. Víte, dokonce
i dnes, navzdory skutečnosti, že mnoho mých přátel, které jsem pokládal za své bratry a
sestry, zemřelo a mnoho z nich bylo k smrti přinuceno, existuje velmi osobní část reverenda
Jima Jonese, která stále žije. I když jsem velmi frustrován a velmi zklamán tím, co se stalo
mému otci, stále existuje mír, který vidím v reverendovi Jonesovi.“ (Zimbardo, 2005, s. 106)
Scottova výpověď ilustruje nejen řízení myšlení, ale také řízení emocí. Musel
zvládnout agresivitu a vztek vzpoury, podrobit se tělesným trestům, přijmout týrání a sexuální
zneužití; musel nějakým způsobem zvládnout svou fobii z hadů. Tato emoční reforma ústí
v pocit vlastní viny, odpovědnosti za špatné pocity ostatních. Nakonec „pochopil“, že Jim
Jones je velmi starostlivá osoba65 a že ten špatný je on sám.
Krom specifického příkladu lze shrnout, co se dělo ve všech skupinách obecně:
• narušení partnerských vazeb
o v Jonestownu se mohou členové intimně stýkat pouze s dovolením, jinak jsou
trestáni, každý však může posloužit Jonesovi, příp. jeho strážím;
65 Odkaz k otci v předchozí citaci může vést znovu Jimu Jonesovi, neboť jako právě Otce jej běžně jeho následovníci oslovovali.
40
o ve Wacu jsou muži odděleni od žen, výsadní právo na všechny ženy má
Koresh;
o v Řádu Chrámu slunce jsou členové vyzývání k sexuálním stykům mimo své
původní vztahy, sex je specificky zasazen do ideologie jako způsob přiblížení
se posvátnu, přednostní postavení coby sexuální partner má Luc Jouret;
• narušení mezilidských vazeb
o ve všech skupinách panuje atmosféra vzájemného donášení;
o skupiny jsou strukturovány hierarchicky – kolem vůdčích postav existuje
vnitřní kruh; vně polooficiálního vnitřního kruhu nacházíme ještě členy se
speciálním vztahem k vůdci -> všeobecně panuje spíše atmosféra konkurence;
o tresty jsou uplatňovány veřejně – mají podobu veřejného ponížení;
toto vše pak vede k tomu, že následovník se cítí jako člen určité
skupiny – má určitý vztah ke skupině jako celku, ale nikoliv
k ostatním členům této skupiny.
• skupinové katarze v podobě mítinků a rituálů;
• vyvolávání strachu z vnějšího světa;
• pozitivní potencování budoucnosti aj.
Oblast řízení informací spočívá v blokování nežádoucích informací přicházejících
z vnějšího okolí sekty. Jonestown je zcela odloučen od civilizace, jediným informačním
kanálem jsou mnohahodinové Jonesovy promluvy a záznamy promluv skrze místní rozhlas
(Zimbardo, 2005, s. 103) Waco je izolováno sociálně, vztahy s okolním světem jsou
minimalizovány na nákupy potravin a materiálů, zakazovány jsou i návštěvy lékaře (viz např.
Storr, 1998, s. 35). Řád Chrámu slunce je izolován ideologicky v rámci logiky výlučnosti –
vnější svět je špatný, míří do záhuby, sekta je dobrá, vůdci vědí, co dělat atd.66
Každá ze skupin také uplatňuje informační management – různým příjemcům jsou
distribuovány různé informace, v různé míře odpovídající skutečnosti a představám příjemců.
Příklad – Jonestown byl příbuzným následovníků představován jakožto země zaslíbená,
Guayanským úřadům jako druh zemědělského experimentu67, americkému tisku jako druh
sociálního experimentu, zástupcům Sovětského svazu jako první americká komunistická
66 Viz Brainwashed or free will? A former cult member speaks.; Borovička, 2002, s. 44 – 104 aj.67 Viz Storr, 1998, s. 27.
41
komunita (Reston, Adams, 1981), členům podílejícím se na moci byla předána jistá část
operativních informací, členům na nejnižší příčce byl předán čistě ideologický produkt.
Jak funguje organizace celků informací mezi sebou jsem nastínil v teoretické části
pomocí teorie memů, jaký byl význam a dopad jednotlivých obsahů na jejich příjemce,
přiblížím v následující kapitole o ideologii – principu, který organizuje veškeré sdílené
informace ve skupině.
3.4 IDEOLOGIE A JEJÍ DISKURZIVNÍ PROJEVY
„Základní nástroj pro manipulaci s realitou je manipulace se slovy. Jestliže můžete
kontrolovat význam slov, pak můžete kontrolovat lidi, kteří ta slova musí používat.“
(P. K. Dick)
Podstatnou charakteristikou sektářského života je ideologie, kterou skupina žije. Je ji
velice těžké jakýmkoliv způsobem zachytit, či uchopit – zvláště pro ty, kdo se pohybují
v jejím rámci – sama sebe totiž prezentuje jako realitu, jako přirozený stav věcí, jako
zvěstování od Boha. Hassan (1994, s. 116) nás upozorňuje, že v prostředí zhoubných kultů je
brána doslovně – prostě „doktrína je realitou“.
Abych mohl ideologii analyzovat, přiblížím ji nyní v několika pro nás užitečných
kontextech – vzhledem k tomu, že ideologie je v celku svého působení jen obtížně
postižitelná, budu se ji věnovat zeširoka.
3.4.1 IDEOLOGIE JAKO POJEM
Ideologie obecně se definuje jako „jakýkoli ucelený soubor názorů“ (Hartl, Hartlová,
2000, s. 223). Psychologické výklady se soustřeďují „na mechanismus, prostřednictvím
kterého jsou individuální postoje organizovány do koherentního vzorce.“ (Volek, 2003b, s. 7).
Sociologie nám připomíná, že tyto představy a názory jsou sdíleny v určité společnosti (viz
např. Giddens, 1999, s. 376 a 550). Všechny definice pak poukazují na vztah ideologie a
struktur moci.
Mne zde bude zajímat především „vliv idejí na názory a činy lidí“ (ibid., s. 376), proto
se zaměřím na kritické pohledy na ideologii.
42
Karel Marx popsal ideologii jako „falešné vědomí“. Toto „falešné vědomí“ „vede
podřízenou třídu k tomu, aby rozuměla své sociální zkušenosti, sociálním vztahům a tudíž
sobě samé prostřednictvím idejí, ekonomických, politických i sociálních zájmů“ vládnoucí
třídy. (Volek, 2003b, s. 7)
Toto pojetí dále rozpracoval Louis Althusser68 – ideologii chápal obdobně jako Marx
coby „symbolický vztah jedinců k podmínkám své existence“ (ibid., s. 8), především se však
zaměřil na způsob, kterým se ideologie zakotvuje v sociální realitě – jde o systém praxí, které
se „stávají součástí každodennosti, jsou hluboce vepsány do způsobu myšlení a života všech
sociálních tříd.“ (ibid., s. 9)
K uvedenému dále přispěla sémiotika69. Upozorňuje nás, že ideologie není statický
systém idejí, naopak – má flexibilní charakter. Nikoliv však ve smyslu pouhého přizpůsobení
se situaci – má schopnost strukturovat a formovat to, co jest vnímáno. Ideologie je
interpretována jako proces produkce významů, jako to, co determinuje tvorbu významů
v nejširším – třetím stupni označování.
Jen zkratkou přiblížím sémiotický pohled na tyto „stupně označování“ – na
„nejužším“ stupni se prostřednictvím vztahu ekvivalence označujícího a označovaného rodí
znak. Na druhém stupni je znak multiplikován svými konotacemi a stává formou pro mýtus.
Mýtus je ucelená představa – konceptualizace určitého výseku skutečnosti.
Tyto „mýty, fungující jako organizační struktury na poli kulturní intersubjektivity,
nemohou být od sebe odděleny a neorganizovány, pročež mohou zapírat svou primární funkci
(totiž organizaci tvorby významu): samy sebou jsou organizovány do soudržného celku, který
můžeme nazvat mytologií nebo také ideologií. Tento třetí stupeň označování odráží rozsáhlé
principy, kterými kultura organizuje a interpretuje realitu, se kterou se musí vyrovnat.“ (Fiske,
Hartley, 1978, s. 46) A jestliže mýty organizují tvorbu významu a samy jsou organizovány
ideologií, pak se dá říci, že je to právě ideologie, která se projevuje při tvorbě významů.
Uvedené shrňme: ideologie je sada přesvědčení, skrze kterou vnímají jedinci své místo
(status, roli, pozici) ve skupině v souladu se zájmy této skupiny. Má svou
68 Louis Althusser (*1918 – †1990) francouzský filozof; profesor na Ecole Normal Supérieure v Paříži. Jeden z hlavních teoretiků strukturalismu. (Vševěd – encyklopedie v pohybu)69 Sémiotika je vědou o znacích – definuje znaky, zabývá se jejich vztahem k tomu, co označují tj. k referentu, jejich vzájemnými vztahy v rámci určitého znakového systému a v posledku se snaží abstrahovat proces označování jako takový. Význam chápe jako rodící se v interakci textu a čtenáře – textem chápe jakýkoliv znakový systém.
43
• vysoce abstraktní podobu ve způsobu, jakým organizuje smýšlení jednotlivců a celé
skupiny,
• méně abstraktní podobu určitých idejí – ty jsou zachytitelné v konkrétních
komunikačních projevech,
• podobu zcela konkrétních praxí – sakrálních (rituálů) a každodenních (např. způsobu
zdravení, postupy, kterými jedinec uplatňuje své nároky vůči skupině aj.)
Právě zmíněné každodenní praxe se podílejí na tom, že je ideologie hluboce vepsána
mysli členů té které skupiny a vpředena do jejich sociálního života. Co víc, zmíněné praxe
mají tendenci naturalizovat tuto ideologii – totiž činit ji napohled přirozenou a zakrývat fakt,
že ideologie reflektuje důsledky sociální a mocenských bojů v rámci historického vývoje. (viz
Volek, 2003a, s. 6)
Ideologie také coby princip označování strukturuje kognitivní pole svých nositelů,
proto je natolik nesnadné ji reflektovat – má totiž tendenci zakrývat vlastní „ideologičnost“.
3.4.2 FUNKČNÍ JEDNOTKY/PROJEVY IDELOGIE
Nyní zmíním několik základních prvků, které umožňují fungování ideologie – popř.
jsou jejími funkčními projevy – záleží na úhlu pohledu. Vycházejí všeobecně ze sémiotiky.
Intertextualita
Ideologii chápejme jako text (v sémiotice pojem text neodkazuje pouze k psaným
textům, ale všeobecně k jakýmkoliv znakovým systémům). Pro vznik, komunikaci a
zachycení takového textu v mysli příjemce je nutná tzv. intertextualita – totiž vztah tohoto
textu k jiným textům.70 Aby příjemci ideologie byli této schopni vůbec porozumět, musí text
ideologie být analogický jiným textům (z hlediska obsahu a struktury), se kterými mají
příjemci již zkušenost. Blíže na příkladech.
Binární opozice
Binární opozice je způsob, který zjednodušuje nazírané na prostou škálu opozit typu
dobro/zlo, nahoře/dole. „Všechny znaky jsou zjednodušeny na prostou škálu rozprostřenou
mezi dvěmi opozitními pojmy. Dva pojmy jsou v binární opozici, pokud jsou spojeny
kvalitou, jež je v jednom z těchto pojmů přítomna a v druhém chybí.“ (Thwaites, Davis,
70 Blíže k pojmu intertextuality Kristeva, 1999 aj.
44
Mules, 2002, s. 67) O pohledu na svět skrze binární opozice se běžně mluví jako o černo-
bílém vidění či manichejství71.
Zmíněné doplňme rétorickými figurami, které Roland Barthes72 (2004, s. 107 – 157)
přiřadil nižšímu stupni označování – mýtu. Tyto figury se uplatňují stejně, či alespoň
analogicky i na úrovni ideologie.
Falešná evidence – ideologie popírá své působení, svou existenci.
Falešná kauzalita – zdá se, že znaky (fakta, interpretace…) ustavují nějaký pohled na
svět, avšak sémiotika nám říká, že původní znak je přizpůsoben ideologii – je ochuzen o svou
historii, další možné souvislosti a o svou doslovnost – je odcizen svému smyslu (ibid., s. 121)
– a nadán novým konceptem v souladu s intencí ideologie. V rámci falešné evidence je
intence ideologie v doslovnosti znaku „zafixována, pročištěna, zvěčněna a znepřítomněna.“
(ibid., s. 122) Tzn. že původní je znak je stále týmž znakem, avšak jeho kontext a vyznění se
změnily.
Vakcína – manifestně se odhaluje menší „zlo“, aby se zakrylo větší.
Nepřítomnost dějin – předmět promluvy se zbavuje dějin a je vybavován
Přirozeností.
Identifikace – rozdělení světa v rámci pozitivní a negativní identifikace My a Oni;
ideologie ve všem zrcadlí jen sama sebe, popírá jinakost, popř. ji označuje jako Jinakost a
zjednodušuje, zbavuje lidství atd.
Tautologie – „definuje totéž s pomocí téhož („Divadlo je divadlo.)“ (Barthes, 2004,
s. 150).
Ani-ani-smus – negativa vyvažuje pozitivy, relativizuje hodnotu možností až na
hranici formální rovnosti – je to „kladení dvou protikladů a vyvažování jednoho druhým
takovým způsobem, že jsou oba odmítnuty.“ (ibid., s. 151)
71 Manichejství – jde o zlidovělý pojem vycházející ze slova manicheismus – tj. „náboženské učení vytvořené ve3. století v novoperské říši Máním z chaldejsko-babylónských, perských a křesťanských mýtů. Vyzdvihovalo dualismus dobra (světla, tj. boha a jeho říše) a zla (tmy, tj. ďábla a jeho říše), projevující se v neustálém boji. Dobru přisoudilo duchovní (spirituální) povahu, zlu hmotnou (materiální). Mání zcela zavrhl Starý zákon a zčásti i Nový zákon ; popřel možnost existence hmotného Kristova těla, protože lidské tělo jakožto nositel zla nemůže být nositelem božství… (zkráceno dle Vševěd – encyklopedie v pohybu)72 Roland Gérard Barthes (1915 – 1980) – francouzský literární a společenský kritik, teoretik sémiotiky, ve svém díle rozpracoval především druhý stupeň označování zahrnující konotace a mýtus; jeho dílo bylo později v některých momentech revidováno (např. pojetí denotace) a dopracováno (viz práce J. Fiskeho, J. Hartleyho, D.Chandlera aj.)
45
Kvantifikace kvality – proces zjednodušující vnímání kvalit, často vede k jejich
devalvaci – klasickým příkladem je přepočítávání na peníze, v rámci náboženství pak
odvolání se na příklady z Bible začínající na „Kolikrát musel X…“
Konstatování – konstatuje (místo vysvětlení), vytváří představu hotového světa
(místo světa v utváření), sám sebe potvrzuje (předstírá racionalitu dovoláváním se „zdravého
rozumu“).
Výčet funkčních jednotek ideologie uzavřu mentálními a jazykovými šablonami.
Tyto lze nejsnáze identifikovat v propagandě – tj. činnosti, která má šířit, vysvětlovat a
obhajovat konkrétní ideologii – přesvědčovat příjemce. Institute for Propaganda Analysis73
identifikoval tyto základní nástroje propagandy (zpracováno dle Koukolík, 2002, s. 118 –
125):
• cejch (name-calling) – „druh citově zaměřeného slovního a myšlenkového krátkého
spojení. Váže jedince, skupinu, národ, rasu, myšlenku k zápornému symbolu.“
• svatozář (glittering generalities) – protiklad cechu, váže objekt ke kladnému symbolu;
• eufemismus – užívaný při zakrývání nepříjemných a nepopulárních fakt spojených
s vlastní skupinou, má zjemnit určitý aspekt faktů;
• slogan (buzzword) – označující chování cizí skupiny, má zesílit určitý aspekt faktů;
• přenos (transfer) – „přenos užívá k přijetí nebo odmítnutí čehokoli autoritu, prestiž a
symboliku, kterých si oslovovaní lidé váží, aniž by měly s řešenou problematikou
příliš mnoho společného. Symbol i autorita s prestiží zamezí přemýšlení.“
• obyčejný člověk (plain folks) – jako obyčejný člověk se prezentuje ten, kdo chce
získat přízeň ostatních – s tím úzce souvisí tzv. jedna rodina (bandwagon) – mluvčí
má pravdu, protože - já i ty jsme stejní, chceme totéž, podívej všude okolo, všichni
jsme jedna rodina a chceme totéž…
• strach (fear) – jedná se o jedno z „témat“ propagandy – propaganda „ukáže
nebezpečnou situaci, vzápětí nabídne řešení. Propagandistická práce využívající
strachu má čtyři kroky. První krok oznamuje nebezpečí nebo hrozbu. Následuje
doporučení, jak se má „cíl“, to jest občané, chovat. „Cíl“ poté pochopí, že řešení, které
se doporučuje, hrozbu zvládne. „Cíl“ zároveň musí vědět, že se dokáže podle
doporučení chovat.“
73 Institute for Propaganda Analysis (IPA) (1937 – 1942) – skupina amerických sociálních vědců, opinion leaderů, historiků, pedagogů a novinářů, jejímž cílem se stalo rozproudit společenskou debatu ohledně vzestupu politické propagandy. (Wikipedia. The Free Encyclopedia.)
46
• logické klamy (logical fallacies)74.
Dalšími nástroji propagandy jsou snížení vnímavosti a rozptýlení pozornosti, volba
„vhodných“ informací, redigování, špinění, výjimka z pravidla, neslovní komunikace, palebná
příprava, kvalifikující jazyk a dezinformace. (ibid., s. 118)
3.4.3 IDEOLOGIE V PRAXI SKUPIN
Nyní poukáži na některé projevy a celky ideologií zkoumaných skupin a na to, jakou
roli sehrály při konstrukci obrazu světa v mysli svých příjemců.
Intertextualita určuje význam poselství v mysli příjemce (viz Kristeva, 1999).
Pomocí ní můžeme identifikovat výchozí body ideologie jednotlivých skupin, neboť aby
skupina oslovila příjemce svých sdělení, musí sdělení a obsahy mysli příjemce vycházet ze
zkušenosti se stejnými a podobnými texty.
Specifickým příkladem je Davidovská větev adventistů Sedmého dne – zde přichází
Koresh do již vzniklé a fungující společnosti sdílející určitou sadu významů:
„Adventisté sedmého dne následují nejkonzervativnější víry křesťanství: stvoření,
prvotní hřích, zrození z panny, vyhnání z ráje, božství Kristovo, Svatou Trojici, existenci zla
v osobě Satana, neomylnost písma, vykoupení hříchu Kristem atd.“ (Post, 2001) Věří ve
velice blízký Druhý příchod Krista a také v to, že hříšníky, kteří zhynou před tímto Druhým
příchodem, stráví oheň společně se Satanem a jeho anděly. Často se zaobírají Starým
zákonem a Knihou zjevení. (ibid.)
Aby se Koresh ve skupině etabloval, musel prokázat „textovou spřízněnost“. Dle více
zdrojů75 dokázal kázat několik hodin v kuse bez poznámek, bez přerušení. Zpaměti citoval
Bibli, zabýval se knihou Zjevení sv. Jana76, „zdůrazňoval svůj unikátní vhled do Sedmera
pečetí“ – Koresh: „Pokud neznáte Sedmero pečetí, opravdu neznáte Krista… Sedmero pečetí
je prubířský kámen pro ty, kdo znají Boha a kdo ho neznají.“77
74 Koukolík (2002, s. 156 – 191) uvádí tyto kategorie logických klamů: klamy, které spočívají v odvádění pozornosti; klamy, které oslovují emoce a další psychické faktory; záměna předmětu; induktivní klamy; statistické sylogismy; kauzální klamy; jde o něco jiného; klamy založené na dvojznačnosti; omyly v kategorii; tonevyplývá!; klamy při vysvětlování; klamné definice – dále ještě specifikuje jednotlivé druhy klamů.75 Barrett, 1998, s. 156; Storr, 1998, s. 33 aj.76 Zjevení sv. Jana – nejstarší kniha Nového Zákona, obsahuje proroctví o konci světa, kde je toto téma spojeno s druhým příchodem Krista a bojem proti Antikristu. Poté nastává Poslední soud a je nastoleno tisícileté Boží království na Zemi.77 Leppard, D. (1993): Fire and Blood. London, Forth Estate – cit. dle Storr, 1998, s. 34.
47
Davidiáni jsou s Koreshem intertextuálně spojeni nejen po obsahové stránce, ale také
po stránce funkční – Koresh je totiž typem narační jednotky – prorokem hlasájícím
Apokalypsu – a s tímto typem mají davidiáni zkušenost v postavách předchozích vůdců
(Borovička, 2002, s. 108 – 110).
Využití funkčního principu binárních opozic ilustruji na konkrétní obsahové jednotce
společné všem zkoumaným skupinám, pracovně ji nazvu hlásaná časoprostorová orientace –
jde mi o způsob, jakým ideologie zpracovává zkušenost členů a skupiny rozčleněnou dle
běžných kategorií vnímání času a prostoru:
Minulé a vnější
Jde o vysvětlování vnějšího světa a minulého života členů. Vše z tohoto pohledu je
interpretováno jako zlé, nevědomé, hříšné, bránící členům sekty v cestě za vytouženým cílem.
V intencích tohoto pohledu se v Jonestownu USA mění na hitlerovské Německo
připravené k vyhlazení členů Chrámu lidu (RYMUR a) s. 49; Blakey, 1978), okolní džungle je
zaplavená žoldáky a vojáky FBI, CIA, popř. Guayanské vlády – ti každého z tábora zajmou,
budou mučit, vykastrují a zabijí (Storr, 1998, s. 28; Reston, Adams, 1981) a nelze věřit ani
minulým vztahům, neboť i příbuzní členů sekty tam venku pracují pro CIA a chtějí členy
sekty zabít (RYMUR a) s. 71)
Konstrukce světa v podání Davida Koreshe odpovídá Apokalypse v podání Zjevení
Sv. Jana. A do třetice - svět v konstrukci ideologie Řádu Chrámu slunce čeká ekologická a
nukleární katastrofa završená Apokalypsou.
Současné zde je cestou…
Je dáno „bratrskými a sesterskými“ vztahy mezi členy, je zajištěno autoritou otcovské
postavy vůdce. To, co se děje právě teď, je prostředkem, jímž se členové vymaňují minulému,
vnějšímu a zlému, aby dosáhli příštího, rajského. Pro takto vznešený cíl je třeba přinést
jakoukoliv oběť – nejen sloužit Bohu a jeho zástupci na tomto světě, ale také být zcela
poslušný, pokorně přijímat trest za přečiny, ale i naprostou nespravedlnost a zatratit ve svém
srdci každého, kdo není ochoten jít stejnou cestou, včetně zatracení vlastních pochybností78.
Současné zde je také nazíráno jako poslední stanoviště věrných ve víře – místo, na
kterém bude třeba vybojovat poslední boj, nebo hrdinně padnout (např. v rámci „revoluční“
78 Jonestown – „Tito hladoví, bojácní, vyčerpaní a zneužívaní lidé byli nuceni projevovat svou „vděčnost“, kdykoli se ocitli v blízkosti „Otce“ alias Jima Jonese. Byly to litanie chvály za to, že ji Otec Jones dal dobrou potravu, dobrý domov a dobrou práci, protože je miloval – vzdor opačnému svědectví, které jim podávaly jejich smysly.“ (Zimbardo, 2005, s. 102)
48
sebevraždy v Jonestownu). Poslední stanoviště je zakotveno v celkovém ideologickém pojetí79
i v rámci každodenních praxí – příkladem budiž Waco:
Koresh zdůrazňoval, že Apokalypsa se odehraje v Americe a nikoliv v Izraeli (Post,
2001). Davidiáni se pak začali připravovat na tuto Apokalypsu v survivalistickém stylu:
„Objednali si a dali si za novými zděnými budovami instalovat plynojem na tisíc galonů
propanu. Nakoupili tisíce konzerv, krabic sušeného mléka, stovky kartonů s láhvemi
rostlinného oleje, bedny čokolády a tisíce krabic černého čaje.“ (Borovička, 2002, s. 117)
Vyzbrojili se – cena odhadnutého arzenálu zbraní (kromě munice a trhavin) činila 200 000
USD (ibid., s. 131). A naučili se zbraně ovládat – včetně žen (ibid., s. 130) Za zdí, kterou byl
obehnán pozemek, stavěli ještě železobetonovou zeď. (ibid., s. 130)
Budoucí a tam (resp. mimo tento svět)
Je definováno nadreálnými pojmy dobra, ráje, věčného blahobytu apod. U davidiánů je
tato část definována Tisíciletou říší boží, jež bude ustanovena po Apokalypse; v Jonestownu
můžeme budoucí a tam identifikovat ve všeobecném božství, v blahobytu definovaném
socialismem, členy Řádu Chrámu slunce čeká Dimenze Pravdy a Dokonalosti, v níž dají život
semenu příštího Stvoření (Davis, 1994).
Budoucí a tam je pozitivní protipól minulého a vnějšího, v sektě je zastoupeno
vůdcem, jenž je chápán jako jeho posel.
Krom těchto funkčních principů ideologie nyní zmíním dvě obsahové jednotky
ideologií zkoumaných skupin klíčového významu – boha a vůdce.
Bůh
Boha obecně můžeme chápat coby magického pomocníka (viz Fromm, 1993, s. 96).
Jedná se o odštěpenou psychickou část, jenž je v představách jedince vybavena vlastní
existencí a mocí. Touto mocí magický pomocník ovlivňuje jistou část života jedince –>
jedinec proto, aby dosáhl úspěchu ve vymezené oblasti své aktivity, manipuluje svým
magickým pomocníkem – např. postí se, pětkrát denně se mu klaní, přijímá utrpení, je
79 Guayanu Jones vybral na základě článku v časopise Esquire - měla být jedním z míst nezasažených nukleárních katastrofou. (Borovička, 2002, s. 12 -13; aj.) Členové Řádu Chrámu slunce se kývali kolem stromu v blízkosti komunity, neboť tento měl dle výpovědi Thierry Huguenina padnout „zasažen bleskem z jasného nebe těsně předtím, než začne očekávaná apokalypsa.“ (ibid, s. 83)
49
poslušný autoritám… Jedná se o pokus vypořádání se situací bez uvědomění si vlastní role,
zodpovědnosti a účinnosti (self-efficacy) v dané situaci.
Bůh v náboženstvích židovsko-křesťanské tradice představuje prototyp nejmocnějšího
magického pomocníka. Tj. dáno (např. Remeš, 2001, s. 20, 21) tím, že „Bůh“ je pokusem
vypořádat s „nejzazšími“ otázkami lidské existence (např. se smrtí), proto je také nadán
nejvyšší mocí. Dle Freuda tento vztah k bohu vyrůstá na pozůstatcích vztahů k rodičovským
osobám. Remeš (2001, s. 20, 21) nás upozorňuje na to, že jedinec může v bohu spatřovat
zasahující, aktivní sílu – nebo ho může vnímat na abstraktnější rovině jako zdroj smyslu.
Pro nás klíčový význam této ideologické jednotky spočívá v tom, že Bůh je odštěpené
centrum rozhodování a moci, jenž nelze přímo ovlivnit – lze pouze doufat v získání jeho
náklonnosti dodržováním sdílených principů. Pro příjemce této jednotky je povinností
přijmout Boží vůli – zcela bezvýhradně a bez uvědomění si vlastní odpovědnosti.
Za příklad této rozštěpenosti uveďme Davida Koreshe
• přichází do komunity davidiánů,
• získává vůdčí postavení,
• etabluje se coby vůdce, svou pozici zakotvuje ideologií, nárokuje si stále víc na úkor
svých následovníků,
• v rámci Apokalypsy identifikuje svou klíčovou roli Krista,
• při posledních událostech mluví coby Bůh.
Svou nestálou identitu v proměně rolí spojených s výše uvedenými sekvencemi
událostí se snaží stabilizovat stále větším přisvojením si nadreálna. Jeho chování ve dnech
obléhání ilustruje rozštěp centra rozhodování – tvrdí, že chce vyjednávat, bude propouštět
děti, poté mu Bůh nařídí, aby ještě počkal – vyhlašuje Apokalypsu a konečný boj – poté
vyhlíží nějakou katastrofu – znamení Apokalypsy – prohlašuje, že se vzdá – opět přerušuje
50
vyjednávání – promlouvá ústy Božími80… – neustále se mění ten, kdo rozhoduje: Je to vůdčí
postava nějaké skupiny? Prorok? Druhý Kristus? Samotný Bůh? Nebo třeba Vernon Howell?
Vůdce představuje jistou personifikaci vlastností magického pomocníka/boha. Je
zprostředkovatelem boha – tím je legitimizována jeho vůdčí pozice ve skupině. Vztah
následovníka k vůdci je do jisté míry analogický vztahu vůdce k bohu.
Z toho plyne, že následovník, aby ovlivnil boha – musí poslouchat vůdce. Pokud není
následovník uspokojen, lze to interpretovat jako nedostatečnou snahu následovníka, ale také
se lze vymluvit na „nevyzpytatelnost“ božích cest atd.
Následovník tedy v rámci ovlivnění nedosažitelného magického pomocníka (boha),
ovlivňuje svým chováním (sám sebou) personifikaci magického pomocníka (vůdce) – místo
toho, aby přijal zodpovědnost za svou aktivitu a její důsledky. Přenáší rozhodování za vlastní
život a zodpovědnost za toto rozhodování mimo sebe sama.
80 10. duben: „Nabízím vám také svou moudrost. Nabízím vám také svá zapečetěná tajemství. Jak se opovažujeteodmítat mé pozvání k milosrdenství… Proti komu bojujete? Můj je zákon, moje je pravda… JÁ JSEM váš Bůh avy se budete hrbit pod mýma nohama… JÁ JSEM váš život a vaše smrt. JÁ JSEM duch proroků a autor jejich svědectví. Rozhlédněte se a vězte, vy blázni, už se vám nikdy nic nepodaří. Myslíte si, že jste dost silní, abyste se mohli protivit mé vůli?... Měl bych zjevit svých sedm hromů… Chcete, abych se smál utrpení, které na vás čeká? Chcete, abych strhl oblohu a dal průchod svému hněvu?... Bojte se mě, neboť vás mám ve své síti… Varuji vás, protože oblast Waco u staré hory Karmel bude stižena tím nejstrašnějším zemětřesením. Vody jezera se vylijí protrženou hrází.“ 11. duben: Moje ruka stvořila nebe a zemi, moje ruka vás i zničí… vašich hříchů je víc, než kolik jich můžete unést. Projevte soucit a laskavost a laskavost a soucit získáte… Ještě máte šanci poznat mou spásu. Nenechte se přistihnout, že bojujete proti mně… Naslouchejte, prosím, a projevte milosrdenství a slyšte o svatbě beránkově. Proč chcete zahynout? (Podepsán) Yahve Koresh.“ (Büchnerová, 1999, s. 73, 74) Popis ostatních událostí lze nalézt v Büchnerová, 1999, s. 10, 11; Borovička, 2002, s. 130 – 147 aj.
51
4. INTERPRETACE
4.1 SYNTÉZA – MODEL MOCENSKÉ SITUACE
Analyzované koncepty nyní navrhuji shrnout do jednotícího explikačního modelu –
vhodným názvem se zdá být mocenská situace. Nejdřív k samotnému pojmu – slovo situace
odkazuje k určitému stavu v určitém čase – to umožňuje postihnout také změny stavů a
habitualizaci81 určitých vzorců chování v průběhu času. Přívlastek mocenská zahrnuje
předpoklad, že situace se týká distribuce moci.
Mocenská situace má určité složky – člena, skupinu, vůdce; dále ji vytváří vztahy mezi
těmito složkami, princip ovlivňující tyto vztahy82, ideologie sdílená složkami mocenské
situace a interakce složek v čase.
Nejmenším, ale také základním stavebním kamenem mocenské situace je člen.
V rámci modelu jej chápejme jako jedince bez rozlišení jeho role a postavení ve skupině (tyto
proměnné patří v rámci modelu spíše k principu vztahů ve skupině). I v případě vůdce je
vhodné oddělit individualitu člověka od jeho postavení a role vůdce.
Vůdce (role) soustředí moc – tzn. že aktivně ovlivňuje členy, skupinu a vztahy ve
skupině na základě principu vztahů a ideologie (tyto může pozměňovat také – ale pouze
parciálně, sám je do nich zahrnut). Ze sociálního pole se do role vůdce se etabluje na základě
prestiže, jedincem je jako vůdce přijat na základě identifikace na pozici Ideálu Já.
Skupina je sociálním prostředím člena. Člen se s ostatními identifikuje na pozici Já –
dochází u něj ke změně identity směrem ke skupinové, skupina vytváří pocit „my“, který
provázen skupinovým narcismem. Vazby směrem dovnitř skupiny jsou označeny a
habitualizovány jako pozitivní, vazby směrem ven jsou přeznačkovány na negativní a usiluje
se o jejich eliminaci. V rámci účasti na skupinovém životě člen podléhá konformitě (skupina
slouží jako nástroj jeho ovlivňování).
Mezi skupinou a členem, mezi členy v různých rolích, s různým statusem, mezi
vůdcem a členem se všeobecně uplatňuje určitý princip vzájemných vztahů. Ve zkoumaných 81 Habitualizace je proces, v němž se „jakákoliv často opakovaná činnost ustálí ve vzorec, který pak může být bez větší námahy napodobován a který je pak svým vykonavatelem chápán jako tento vzorec.“ Díky tomuto procesu „může být daná činnost vykonávána v budoucnosti týmž způsobem a bez většího úsilí.“ „Zvyk vytváří stabilní zázemí, v němž může lidská činnost většinu času probíhat s minimálním rozhodováním“ – to v důsledcích vede k „zúžení možností volby.“ (Berger, Luckmann, 1999, s. 56, 57) 82 Ve zkoumaných skupinách je principem vztahů ovládání – specificky prostřednictvím psychické manipulace. Příklady jiných možných principů vzájemných vztahů mohou být rovnostářství, autoritářství, kooperace, konkurence, princip vzájemné prospěšnosti apod.
52
skupinách je tímto principem ovládání prostřednictvím psychické manipulace. Tato psychická
manipulace má svou výkladovou stránku v rámci ideologie.
Přístup ke členovi sekty, jeho pozice, jeho směřování, sebereflexe skupiny jako celku,
pozice vůdce, směřování všech k „abstraktnímu“ cíli zakotvenému v nadreálných pojmech –
to vše jest zakotveno v určité ideologii – principu, který organizuje význam jednotlivých
položek v rámci určitého systému označování.
Vše, co vytváří mocenskou situaci, má vývoj v čase. Je nutno vzít na zřetel, že členové
do skupiny nepřicházejí s rozhodnutím k extrémním činům – jejich přerod k nové identitě
určující jejich chování se děje postupem mnoha kroků s časovými rozestupy: ideologie je
postupně internalizována, chování orientované ideologii se stabilizuje do navyklých činností
atd.
Mocenská situace nám budiž explikačním modelem kontraintuitivní změny83
„běžných“ členů většinové společnosti v členy extrémních skupin, kteří pro cíle těchto skupin
obětují i vlastní život. O podlehnutí mocenské situaci svědčí nejen příklad Chrámu lidu,
Davidovské větve Církve sedmého dne a Řádu Chrámu slunce – ale také mnohé historické
příklady – dějiny inkvizice, válečných zločinů, a ostatně i psychologické pokusy –
standfordský vězeňský experiment, Milgramovy pokusy aj.84
83 Tato proměna je nečekaná z hlediska každodenního vědění. Zimbardo (2005, s. 90) odvolávajíc se na práci Rosse (1977) nás upozorňuje, že se jedná o projev základní atribuční chyby: „Běžně věříme, že máme více síly odolávat pokusům o modifikaci chování než skutečně máme. Spoléháme se na abstrakce „síla charakteru“, „duchsebeurčení“, „síla já“, které nás zocelují proti útočníkům na naše osobní hodnoty a přesvědčení. Je to víra v moc dispozičních determinant chování, v dobro a zlo sídlící v individuální duši. Současně se však dopouštíme druhé chyby tím, že podceňujeme skutečnou moc sociálních tlaků, které činí lidi konformními, povolnými a poslušnými. Tato podvojná tendence se nazývá základní atribuční chyba, přeceňujeme osobní moc a podceňujeme moc situační, snažíme-li se pochopit důvody jakéhokoli chování nebo se pokoušíme předpovědět výsledek chování.“ 84 Viz např.:Zimbardo, P. G.; Haney, C.; Banks, W. C.; Jaffe, D. (1973): The Mind Is a Formidable Jailer: A Pirandellian Prison. In: The New York Times Magazine, 8. 4. 1973, s. 3;Milgram, S. (1974): Obedience to Authority. New York, Harper and Raw;Zimbardo, P. G. (1969): The Human Choice: Individuation, Reason and Order versus Deindividuation, Impulse and Chaos. In: Nebraska Symposium on Motivation, 1970, vol. 27, s. 237 – 307. Lincoln, University of Nebraska Press;Zimbardo, P. G. (1973): A Field Experiment in Auto Shaping. In: Vandalism, str. 85 – 99. London, Architectural Press;Bandura, A.; Underwood, B.; Fromson, M. E. (1975): Disinhibition of aggression through diffusion of responsibility and dehumanization of victims. In: Journal of Personality and Social Psychology, vol. 9, s. 253 – 269;
53
4.1.1 SPECIFIKA ZKOUMANÝCH SKUPIN
Výše uvedená syntéza je záměrně natolik abstraktní, aby mohla posloužit k objasnění
různých dějů i v jiných skupinách. Abych téma zkoumaných skupin vyčerpal, musím zde
uvést, čím se zkoumané skupiny odlišují od jiných – jsou to:
• vysoká míra izolace od okolní společnosti;
• náboženská ideologie
o obecně coby ideologie zasazená v nadreálných pojmech,
o specificky coby ideologie vycházející z židovsko-křesťanské tradice,
zahrnující:
určité pojetí boha,
určité pojetí vztahu k vůdci,
určitý vztah k vlastnímu tělu,
víru v druhý příchod Krista a Apokalypsu a
specifické pojímání smrti (a sebevraždy);
• specifický princip vztahů – ovládání psychickou manipulací;
• specifický sociální a historický kontext.
4.2 DISKUZE
V předcházejících částech práce jsem provedl analýzu klíčových dějů ve zkoumaných
sektách – pokusil se zmapovat pomocí určitých konceptů psychologie a jiných teorií, nastínil
analýzu a pokusil o syntézu analyzovaného v jednotící explikační model mocenské situace.
Na místě je se zamyslet nad formálními znaky této práce. Analýza byla vypracována
metodou textové analýzy, která není blíže standardizovaná (možná ani není příliš dobře
standardizovatelná), došel by jiný výzkumník k návrhu jiných teoretických konceptů, které by
mapovaly situaci ve zkoumaných skupinách.
Model mocenské situace byl vypracován metodou zakotvené teorie. Sice jsem při jeho
zpracování vycházel z konceptů analýzy, nicméně jsem se ho snažil podat dostatečně
abstraktně. A důvod? Domnívám se, že stejný model mocenské situace bychom mohli použít
při identifikaci klíčových dějů i v jiných skupinách podobných charakteristik – skupinách
54
nepřátelských světu85 s vysokou mírou izolace, autoritářskou strukturou atd. – za příklad
uveďme teroristické buňky, neonacistické skupiny apod. Krom studií sekundárních zdrojů zde
uvažujme o výzkumech založených na zdrojích forenzní psychologie.
U kvalitativních studií se většinou nezmiňuje validita, přesto bych tak rád učinil.
Pokud odmítnu zjednodušenou představu objektivity jako „iluzorní představu, že mentální
procesy, výzkumné nástroje a dokonce vlastní vědecká disciplína může být neutrální“
(Čermák, 2002) a explicitně připustím, že kvalitativní výzkum je především záležitosti
interpretace – mohu konstatovat vnitřní validitu – totiž konzistenci práce a fakt, že odpovídá
na výzkumnou otázku86 – a problém vnější validity ponechat na případném ověření či
vyvrácení jinými studiemi.
Systematičnost a přesnost práce s pojmy a koncepty. Tyto klasické představy
vědeckého textu, které vyžadují striktní vymezení pojmu a pojmové oblasti – a následné
nepřekrývání se takovýchto pojmů, nejsou zcela splněny. Ovšem – tyto představy ani
neodpovídají zjištěním takových disciplín jako lingvistika, sémantika, sémiotika atd.87 Pokud
opustím tento „striktní“ pohled na práci s pojmy (nikoliv třeba na práci s důkazním
materiálem), připouštím, že se koncepty této práce v některých místech překrývají. Dokonce
bych si dovolil mluvit o jakési koincidenci:
• koncepty jsou vzájemně provázané – navazují na sebe, odkazují (např. Fromm a
Freud);85 Vycházím z pojmu nové náboženství odmítající svět (world-rejecting new religion), které „vidí společenský řád jako sféru, která je zásadním způsobem odlišná od božích předpisů. Lidstvo ztratilo kontakt s Bohem a oddalo se výhradně materiálním požitkům. Výsledkem je svět plný konfliktů, zášti a neupřímnosti, znečištěný svět, ve kterém jedinec bere jiné jen jako nástroje. Tento typ nových náboženských hnutí odmítá materialismus dnešní industriální společnosti a hlásá návrat k vesnickému způsobu života nebo k reorientaci sekulárního života směrem k Bohu. Současně zdůrazňuje význam služby guruovi, prorokovi či těm, kteří následují tyto výjimečné osobnosti. Zároveň kritizuje prosazování osobních zájmů jedince a upřednostňuje zájmy hnutí. V základu vnímání světa těchto hnutí je ostrý dualismus, který jasně odděluje dobro od zla a Boha od tohoto světa. Součástídoktríny svět odmítajících náboženských hnutí může být snaha svět transformovat, přiblížit ho Bohu, obnovit jeho „původní“ charakter…“ (Lužný, 1997, s. 42, 43). Skupinu nepřátelskou světu chápejme obdobně, jen si odmysleme náboženský akcent.86 Čermák v podobném rámci uvažování rozšiřuje pojem validity na tzv. důvěryhodnost zjištění, tj. „klasické pojetí validity je nahrazeno širším pojmem důvěryhodnosti, jež v sobě obsahuje koherenci, smysluplnost, sdělnost, dialogičnost. Cílem pak bude nikoli ověření hypotézy, ale rekonstrukce významu jevu, který je v centrunašeho výzkumného zájmu, který však nemůže být zbaven vázanost na subjekt, kontext a časovost.“ (Čermák, 2002).87 Zmiňme vztah označujícího a označovaného: „tento vztah se váže na předměty různého řádu a právě proto není vztahem rovnosti, nýbrž ekvivalence. Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od běžné řeči, jež mi jednoduše říká,že označující vyjadřuje označované, mám v každém sémiotickém systému co do činění nikoli se dvěma, ale se třemi členy. Neboť to, co se pokoušíme pochopit, rozhodně není jeden člen následující za druhým, ale korelace, jež je spojuje: je zde tedy označující, označované a znak, který je celkem sdružujícím oba první členy.“ (Barthes,2004, s. 111) Když čtenář nebere v potaz zmíněné, „nevidí systém sémiotický, ale induktivní: vidí jakýsi kauzální proces tam, kde je pouze ekvivalence: vztahy mezi označujícím a označovaným jsou v jeho očích přirozené.“ (ibid., s. 130)
55
• mapují totéž území různými pojmy, z hledisek různých abstrakcí (teorie kognitivní
disonance odpovídá touze zachovat narcistický sebeobraz/sebeobraz vlastní
skupiny);
• některé pojmy jsou si vnitřně blízké – např. narcismus a identifikace – oba se
definují jako jiný než libidinózní vztah k objektům – totiž ostatním členům sekty;
atd.
Tuto koincidenci by mohly jazykové disciplíny považovat za nepřímý důkaz
vnitřní konzistence práce. Z hlediska psychologie alespoň uvažujme o možné konzistenci
myšlenek analyzovaných konceptů – avšak nechci to zde předkládat jako důkaz, jen coby
námět k zamyšlení.
56
5. ZÁVĚR
V této práci jsem se pomocí především psychologických konceptů pokusil odpovědět
na otázku: Jaké děje vedly členy těchto sekt k podrobení se cizí vůli za hranici života? Našel
jsem konkrétní psychologické deskripce těchto dějů ve zkoumaných třech sektách a navrhl
určité zobecnění – model mocenské situace.
Koncepty analýzy měly především poskytnout psychologické pojmy dostatečné
hloubky – je však na úvaze, zda by některé body nebylo vhodné ještě prohloubit. Např.
koncept konformity se psychologii stále ještě pohybuje spíše ve sféře popisu, než by byl
rozklíčován přímo v psychických procesech jedince a jejich dynamice ve skupině…
Za přínosný považuji především model mocenské situace, coby teoretický konstrukt,
který by mohl být nápomocen identifikaci klíčových jednotek a jejich možných vzájemných
interakcí ve skupinách jistých charakteristik (např. nepřátelství vůči světu, izolovanost,
autoritářská struktura…) Pokud by byl využit, muselo by se patrně upustit od některých
z konceptů analýzy těchto konkrétních třech sekt, ale i mnohé z těchto konceptů by mohly být
zachovány pro účely explikace.
57
6. ZDROJE
• Abgrall, J.-M. (2000): Mechanismus sekt. Praha, Karolinum;
• Alinin, S. F.; Antonov, B. G.; Ickov, A. N. (1989): Záhuba svatyně lidu. Praha, Naše
vojsko;
• Allan, J.; Butterworth, J.; Langleyová, M. (1994): Víry a vyznání. Praha, Slovart;
• Barrett, D. V. (1998): Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha, Ivo Železný;
• Barthes, R. (2004): Mytologie. Praha, Dokořán;
• Berger, P. L.; Luckmann, T. (1999): Sociální konstrukce reality. Pojednání
o sociologii vědění. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury;
• Blackmore, S. (2001): Teorie memů. Kultura a její evoluce. Praha, Portál;
• Blakey, D. L. (1978): Affidavit of Deborah Layton Blakey re the threat and possibility
of mass suicide by members of the People’s Temple. Dokument dostupný (v listopadu
2005) na URL: http://www.deborahlayton.com/affidavit.html;
• Brainwashed or free will? A former cult member speaks. 1994. Kanada, CBC.
Dokument dostupný (v dubnu 2006) na URL: http://archives.cbc.ca/500f.asp?id=1-70-
501-2474&wm6=1;
• Borovička, V. P. (2002): Sekty satanských bohů. Praha, Erika;
• Büchnerová, B. (1999): Co máme vědět o sektách. Praha, Amulet;
• Čermák, I. (2002): Myslet narativně: kvalitativní výzkum „on the road“. Dokument
dostupný (v květnu 2006) na URL: http://www.rorschach.cz/clanky/narativ.htm;
• Davis, E. (1994): Solar Temple Pilots. Reading the End Times with Luc Jouret.
Dokument dostupný (v listopadu 2005) na URL:
http://www.techgnosis.com/solar.html;
• Dieckman, J. (2004): Closing in on Q875? Dokument dostupný (v listopadu 2005) na
URL:
http://jonestown.sdsu.edu/AboutJonestown/JonestownReport/Volume6/875dieckman.
htm;
• DINGIR – časopis o současné náboženské scéně. Roč. 2000, 2001, 2002. Praha,
Dingir;
58
• Encyklopedie CoJeCo. Dokument dostupný (v listopadu 2005) na URL:
http://www.cojeco.cz/;
• Enroth, R. (ed.) (1994): Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha, Návrat;
• Fiske, J.; Hartley, J. (1978): Reading Television. UK, London, Methuen & Co. Ltd;
• French prosecutor refuses to reopen probe into Solar Temple cult deaths. Associated
Press, 26. března 2004. Dokument dostupný (v listopadu 2005) na URL:
http://www.rickross.com/reference/solar/solar12.html;
• Freud, S. (1999): Davová psychologie a analýza Já. In: Mimo princip slasti a jiné
práce z let 1920 – 1924, s. 60 – 127. Praha, Psychoanalytické nakladatelství;
• Fromm, E. (1993): Strach ze svobody. Praha, Naše vojsko;
• Fromm, E. (1997): Anatomie lidské destruktivity. Praha, Nakladatelství Lidové
noviny;
• Giddens, A. (1999): Sociologie. Praha, Argo;
• Grant, G. (1990): Memetic Lexicon. Dostupný (v březnu 2006) na URL:
http://pespmc1.vub.ac.be/MEMLEX.html, popř. v českém překladu na:
http://sweb.cz/holbachia/texty/jine/memetika.htm;
• Harris, T. A. (1997): Já jsem OK, ty jsi OK. Praha, Pragma;
• Hassan, S. (1994): Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Brno,
Nakladatelství Tomáše Janečka;
• Hartl, P.; Hartlová, P. (2000): Psychologický slovník. Praha, Portál;
• Hayesová, N. (1998): Základy sociální psychologie. Praha, Portál;
• Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Portál, Praha;
• Kohoutek, R. et all (1998): Základy sociální psychologie. Brno, Akademické
nakladatelství CERM;
• Kosek, J. (2004): Člověk je (ne)tvor společenský. Kapitoly ze sociální psychologie.
Praha, Argo a Dokořán;
• Koukolík, F.; Drtilová, J. (2002): Základy stupidologie. Život s deprivanty II. Praha,
Galén;
• Kristeva, J. (1999): Slovo, dialog a román. Texty o sémiotice. Praha, Sofis;
• Le Bon, G. (1994): Psychologie davu. Praha, KRA;
• Lužný, D.(1997): Nová náboženská hnutí. Brno, Masarykova univerzita;
59
• Macek, P. (1999): Adolescence. Psychologické a sociální charakteristiky
dospívajících. Brno, Portál;
• Magistrate rejects idea that outsiders killed cultists. Agence France Presse, 24. duben
2001. Dokument dostupný na URL:
http://www.rickross.com/reference/solar/solar3.html;
• Nakonečný, M. (1998): Základy psychologie. Praha, Academia;
• Nakonečný, M. (1999): Sociální psychologie. Praha, Academia;
• Neff, V. (1993): Filozofický slovník pro samouky neboli Antigorgias. Praha, Mladá
Fronta;
• Orwell, G. (2000): 1984. Praha, KMa Levné knihy;
• Porterfieldová, K. M. (1997): O sektách. Praha, Nakladatelství Lidové noviny;
• Post, K. (2001): Branch Davidians. Dokument dostupný (v listopadu 2005) na URL:
http://religiousmovements.lib.virginia.edu/nrms/bran.html;
• Ravenak (2005): Boj za rasovou rovnoprávnost/Martin Luther King. Dokument
dostupný (v listopadu 2005) na URL: http://www.metancity.com/390/boj-za-rasovou-
rovnopravnost-martin-luther-king/;
• Remeš, P.; Novotný, T.; Opatrný, A.; Vojtíšek, Z.(1996): Zneužití náboženství: pokus
o nové chápání sekt. Praha, Oliva;
• Remeš, P. (2001): Utrpení a obrazy Boha. In: Psychologie Dnes č. 2, ročník 7, 2001,
Praha, Portál;
• Reston, J.; Adams, N. (1981): Father Cares: The Last of Jonestown. Dokument
dostupný (v dubnu 2005) na URL:
http://www.npr.org/programs/specials/jonestown.html;
• Robinson, B. A. (2004): The Solar Temple (International Chivalric Order Solar
Tradition). Dokument dostupný (v listopadu 2005) na URL:
http://www.religioustolerance.org/dc_solar.htm;
• Rozhněvaní muslimové zapálili dánskou ambasádu. Dokument dostupný (v únoru
2006) na URL: http://zpravy.idnes.cz/zahranicni.asp?
r=zahranicni&c=A060205_115942_zahranicni_jan;
• RYMUR (Jonestown). Summary. Federal Bureau of Investigation. Freedom
Information Act. Dokument dostupný (v listopadu 2005) na URL:
o http://foia.fbi.gov/jonestown/rymsum1a.pdf,
60
o http://foia.fbi.gov/jonestown/rymsum1b.pdf,
o http://foia.fbi.gov/jonestown/rymsum1c.pdf;
• Shea, R.; Wilson, R. A. (2000): Illuminatus 2- Zlaté jablko. Praha, Maťa;
• Singer, M. T. (2003): Cults in Our Midst. USA, San Francisco, Jossey-Bass;
• Sloan, J. (1999): Order of the Solar Temple. Dokument dostupný na URL:
http://religiousmovements.lib.virginia.edu/nrms/solartemp.html;
• Storr, A. (1998): Na hliněných nohou. Studie guruů. Praha, Volvox Globator;
• Strauss, A.; Corbinová, J. (1999): Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice, Albert;
• Subject: David Koresh. Federal Bureau of Investigation. Freedom of
Information/Privacy Section. Dokument dostupný (v říjnu 2005) na URL:
http://foia.fbi.gov/davidkoresh/davidkoresh_part01.pdf;
• Škvařil, R. (1995): Had leze z víry. Proroci, mesiáši, bojovníci. Praha, Talpress;
• Velký lékařský slovník On-Line. Dostupný (v dubnu 2006) na URL:
http://www.maxdorf.cz/maxdorf/vls/index.php?ctest=1;
• Vojtíšek, Z. (1998): Náboženství a sekty v České republice. Policista č. 8/1998,
příloha. Dokument dostupný (v říjnu 2005) na URL:
http://www.mvcr.cz/casopisy/policista/prilohy/pril8.htm;
• Volek, J. (2003a): Označování. Dokument dostupný (v dubnu 2006) na URL:
http://fss.muni.cz/struktura/katedry/medzur/bakalarske/volek/V.%20OZNA%c8OV
%c1N%cd.doc;
• Volek, J. (2003b): Zpravodajství jako forma komunikace. Dokument dostupný (v
dubnu 2006) na URL:
http://www.fss.muni.cz/struktura/katedry/medzur/bakalarske/volek/VI.
%20ZPRAVODAJSTV%cd%20JAKO%20FORMA%20KOMUNIKACE.doc;
• Vševěd – encyklopedie v pohybu. Dokument dostupný (v prosinci 2005) na URL:
http://www.vseved.cz/utf/web/;
• Vybíral, Z. (2004): S konformitou to není tak jednoduché. Psychologie dnes 12/2004,
s. 32 – 34;
• Waco: The Inside Story. Dokument dostupný (v listopadu 2005) na URL:
http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/waco/;
• Wikipedia. The Free Encyclopedia. Dostupná na URL: http://www.wikipedia.org;
61
• Zimbardo, P. G. (2005): Moc a zlo. Sociálně psychologický pohled na svět. Praha,
Moraviapress.
62
7. ANOTACE
Práce Klíčové aspekty sebevražedných sekt z pohledu jedince se zabývá analýzou dějů
ve třech tzv. sebevražedných sektách: Chrámu lidu (Jonestown, Guayana, †1978),
Davidovské větvi Církve adventistů sedmého dne (Waco, USA, †1994) a Řádu Chrámu
slunce (Morin Heights, Kanada a Cheiry, Švýcarsko, †1994; Grenoble, Francie, †1995; St.
Casimir, Kanada, †1997).
V rámci této analýzy jsem identifikoval klíčové děje ve zkoumaných skupinách a tyto
děje popsal především psychologickými koncepty – jsou to:
• prestiž dle Gustava Le Bona,
• identifikace dle Sigmunda Freuda,
• skupinový narcismus dle Ericha Fromma,
• konformita,
• psychická manipulace – blíže rozklíčovaná pomocí teorie kognitivní disonance
Leona Festingera a memetiky a
• ideologie z perspektivy sémiotiky.
Oprávněnost užití konkrétních psychologických konceptů je doložena pomocí analýzy
textů týkajících se zkoumaných skupin. V rámci interpretace pak docházím ke zobecnění
analyzovaných konceptů do jednotícího modelu mocenské situace.
63
8. ABSTRACT
Work Key aspects of suicidal cults from viewpoint of individuum deals with analysis of
happenings in three so called suicidal cults: People’s Temple (Jonestown, Guyana, †1978),
Branch Davidians (Waco, USA, †1994) and Order of Solar Temple (Morin Heights, Canada
and Cheiry, Switzerland, †1994; Grenoble, France, †1995; St. Casimir, Canada, †1997).
I identified the key happenings in examined groups and described them with
psychological concepts mostly:
• prestige (Gustav Le Bon),
• identification (Sigmund Freud),
• group narcissism (Erich Fromm),
• conformity,
• mental manipulation – described with theory of cognitive dissonance (Leon Festinger)
and memetics,
• ideology from viewpoint of semiotics.
I document validity of these concepts by analysis of texts about these groups. In the
end I generalize these concepts into unifying model of power situation.
64
