Z POPULAČNÍ BIOLOGIE VELKÝCH RYBOVITÝCH OBRATLOVCŮ

Z POPULAČNÍ BIOLOGIE VELKÝCH RYBOVITÝCH OBRATLOVCŮ

Žraloci velrybí

Zuzana Sajdlová

Obr. 1. „Žralok velrybí“; Georgia aquarium (Atlanta).

CÍL prezentace:

BRADSHAW J. A. Corey et al. Inferring population for the world´s largest fish from mark-recapture estimates of survival. Journal of Animal

Ecology, 2007, vol. 76, s. 480 – 489.

seznámit s populační biologií žraloků velrybích (Rhincodon typus) na příkladu populace z Ningaloo Reef.

2

výskyt: tropický pelagiál; k vidění nejpravděpodobněji: Jižní Afrika, Seychely, J-V Asie, západní Austrálie (Ningaloo Reef), Velikonoční ostrovy…

Obr. 2 a 3. „Mapy výskytu žraloka velrybího“. 3

VÝSKYT DRUHU:

http://www.jeffsmoz.com/fauna

pomalu se rozmnožující- kdy a kde se rozmnožuje dosud není známo. Od 2002 na seznamu IUCN.

biologie málo známá- kdysi až 15 m, 20 t- pelagický -planktivorní- dlouhověký

<< Obr. 4. „Detail hlavy“; s přisátými štítovci.

>> Obr. 5. „V tlamě je až 300 řad drobných zubů v každé čelisti“.

Charakteristika druhu: 4

- pravděpodobnosti přežívání - struktura populace - věk dospívání - reprodukční frekvence - zastoupení obou pohlaví v populaci.

studuje australský tým C. Bradshawa 1992 – 2004

cílem bylo zjistit základní charakteristiky populace; zejména: << Obr. 7. „Ningaloo Reef“.

Obr. 6. „Divoký žralok velrybí“. >>

Cíl studií:5

Použité metody:

6

- metoda zpětného odchytu umožňuje na základě opakovaného pozorování modelovat pravděpodobnost přežívání.

odhad biologických parametrů pomocí metody zpětného odchytu - Mark-recapture (Cormac-Jolly-Seber ) a Leslieho maticových modelů.

na Ningaloo se shromažďuje 300-500 žraloků; v terénu zjišťována celková délka jedinců (TL); pohlaví, foto-identifikace jednotlivců (na 580 fotografií).

<< Obr. 8. „Životní prostředí paryb“.

7

Odhadované parametry:

Parametr plodnosti ; počet mláďat (Nm) vynásobený předpokládaným poměrem mláďat (zde 0,5) a vydělený reprodukční frekvencí samice v letech (fr): [Pf = (Nm. 0,5)/fr].

Parametr velikosti v dospělosti; vychází z von Bertalanffyho růstové funkce:

- umožňuje určit délku (věk), kdy zvíře dosáhlo pohlavní dospělosti.

Obr. 9. „Bertalanffyho růstová funkce“; podle C. Bradshawa et al., 2007.

>>; předpokládáme-li délku při narození 0,58 m, maximální dosaženou délku 14 m, délku, kdy bylo dosaženo pohlavní dospělosti 8 m a konstantu (0,053), pak věk pohlavní dospělosti bude asi 13 let.

8

v rámci Marc-recapture provedeno několik analýz, z nichž modely vycházely. celkově vzniklo 16 maticových modelů čtyřech různých typů.

- struktura modelů měla zjednodušený charakter, byly založené na základním životním cyklu a hustotně nezávislé.

<< Obr. 10. „Schéma maticového modelu“; podle C. Bradshawa et al., 2007.

žralok velrybí ještě nedávno považován za vejcorodý (oviparní) druh; 1995 objevena březí samice s více než 300 embryi. Byla tak potvrzena vejcoživorodost. Nejnovější výsledky výzkumu poukazují na to, že se u samic navíc vyskytuje „diskontinuální“ oplození.

9

pro každou matici byly, kromě již zmíněných demografických parametrů, získávány také celkové senzitivity (elasticity); (měřítka změn v přežívání nebo plodnosti).

Co modely ukazují:

- z celkově 16 matic vyšlo, že v 63 % případů populace vymírá (λ<1); doloženo rovněž výsledky asijských rybářů.- průměrný věk prvního rozmnožování je v rozmezí 13-37 let

-populace zahrnuje minimum reprodukčně schopných samic, převažují „ročci“, mladí jedinci, z toho 74% tvoří samci.

- vyšší pravděpodobnost přežití mají jedinci > 9 m (80%), pokud model neuvažoval časovou závislost.- naopak, u mláďat < 4 m je šance na přežití velmi nízká (kolem 50%).

10

Pravděpodobné příčiny populačního poklesu:

- kromě lidské činnosti (rybolov) se jedná zejména o:

- vysoká úmrtnost v raných stádiích života (predační tlak)

- nízká frekvence rozmnožování (jednou za 2-3 roky)

- pozdní dospívání (nad 13 let)

- negativní přírodní vlivy - disturbance

Obr. 11. „Mládě žraloka velrybího“.

11

Možné řešení:

z hlediska modelů provádět přesnější odhady elasticity a snažit se začleňovat závislost na hustotě (do jaké míry je přežívání ovlivněno právě kolísáním hustoty populace).

rozšířit dosavadní výsledky o informace získané od ostatních „subpopulací“ tohoto druhu, neboť jedině tak lze zjistit skutečný stav celosvětové populace.

mapování velkých oceánských druhů dnes usnadňuje zavádění různých telemetrických metod, které zlepšují možnost sledování „oceánských poutníků“ i ve velkých časoprostorových měřítcích…

Děkuji za pozornost

Obr. 12. „Doma v pelagiálu“.

12

13

Bibliografie: BRADSHAW, J. A. Corey et al. Inferring population for the world´s largest fish from mark-recapture estimates of survival. Journal of Animal Ecology, 2007, vol. 76, s. 480 – 489.  SCHMIDT, V. Jeniffer et al. INTER-RESEARCH SCIENCE CENTER. Paternity analysis in a litter of whale shark embryos [online]. c2010 [cit. 2010-11-24]. Dostupné na: <http://www.int-res.com/articles/esr2010/12/n012p117.pdf>  HENNEMANN M. Ralf. Světoví žraloci a rejnoci. 1. vyd. Franfurkt: IKAN-Untereasserarchiv, 2001. ISBN?

New-Brunswick.net. Sharks in the bay [online]. cWeb Wise Inc. [cit. 2010-11-20]. Dostupné na:<http://www.new-brunswick.net/new-brunswick/sharks/species/whale.html> ICHTHYOLOGY at the Florida Museum of Natural history. Whaleshark [online]. c2010 [cit. 2010-11-15]. Dostupné na:<http://www.flmnh.ufl.edu/fish/gallery/descript/whaleshark/whaleshark.html>

<http://www.travelmuse.com/articles/travel-news/whale-shark-season-in-mexico-903>

Obr. „0“. „Úvodní snímek“. Zdroj: Travel Muse. Fall Means Whale Shark Season in Mexico [online]. c2010 [cit.2010-11-24]. Dostupné na:

<http://www.infobarrel.com/Media/Whale_Shark>

Obr. 1. „Žralok velrybí“; Georgia aquarium (Atlanta). Zdroj: Info Barrel. Whale shark [online]. c2008 [cit.2010-11-24]. Dostupné na:

http://www.whale-shark.org/

Obr. 12. „Doma v pelagiálu“. Similand Island Dive Center. Whale shark facts [online]. c2010 [cit.2010-11-24]. Dostupné na: 14

http://news.nationalgeographic.com/news/2009/03/090309-smallest-whale-shark-baby.html

Obr. 11. „Mládě žraloka velrybího“. National Geographic. Smallest Whale shark discovered [online]. C1996 [cit.2010-11-26]. Dostupné na:

Zdroje obrázků:

Obr. 2.,3. a 5. Zdroj: ICHTHYOLOGY at the Florida Museum of Natural history. Whaleshark [online]. c2010 [cit. 2010-11-15]. Dostupné na: <http://www.flmnh.ufl.edu/fish/gallery/descript/whaleshark/whaleshark.html>

Obr. 7. „Ningaloo Reef“. Zdroj: Hotelreservations.com. [online]. c2010 [cit.2010-12-06]. Dostupné na: <http://blog.hotelreservations.com/destinations/australia-tourism-nature >

Obr. 4. „Detail hlavy“. Zdroj: diver.net [online]. c1997-2007 [cit.2010-12-06]. Dostupné na: <http://diver.net/bbs/posts002/67304.shtml>

Obr. 6. „Divoký žralok velrybí“. Zdroj: gettyimages [onlineg. c1999-2010 [c2010-12-06]. Dostupné na: <http://www.gettyimages.com/detail/86737357>

Obr. 8. „Životní prostředí paryb“. Zdroj: vlastní, vyfotografováno na Zakynthu.

Obr. 9. „Bertalffyho růstová funkce“. Zdroj: nakresleno podle C. Bradshawa et al., 2007 v Malování. Obr. 10. „Schéma maticového modelu“. Zdroj: nakresleno podle C. Bradshawa et al., 2007 v Malování.