GRAMMATICVS

GRAMMATICVS

Studia linguistica Adolfo Erharto

quinque et septuagenario oblata

Editores: Ondřej Šeféík

Bohumil Vykypěl

2001 Masarykova universita v Brně

Kniha vychází s finanční podporou Etymologického oddělení Ústavu pro jazyk český A V ČR. Na vydání přispěl také Magistrát města Bma a Magistrát městské části Brno-střed.

Der vorliegende Band konnte dank finanzieller Unterstützung der Etymologischen Abteilung des Instituts für tschechische Sprache der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik (Etymologické oddělení Ústavu pro jazyk český A V ČR) erscheinen. Zum Erscheinen trugen auch der Magistrat der Stadt Brno (Brünn) und der Magistrat des Stadteils Brno-střed (Brünn-Mitte) bei.

© Masarykova univerzita, 2001 ISBN 80-210-2649-9 ISSN 1211-3034

4

PŘEDMLUVA

Tato kniha je poctou významnému českému jazykovědci Adolfu Erhartovi k jeho 75. narozeninám.

Adolf Erhart se narodil 31. května 1926 v Náměšti nad Oslavou, ale už záhy se jeho rodina přestěhovala do Brna. V Bmě-Židenicích Erhart v letech 1937-1945 studoval na reálném gymnasiu. Roku 1945 se zapsal na filosofickou fakultu Masarykovy university. Zde studoval germanistiku, klasickou filologii a indoevropeistiku. Jeho učiteli byli mezi jinými Antonín Beer, František Novotný, Pavel Trošt a zejména Václav Machek. Studium ukončil v roce 1949 prací o komparativech v indoevropských jazycích a byl zaměstnán v semináři pro srovnávací jazykozpyt filosofické fakulty M U jako asistent. Roku 1959 byla přijata Erhartova disertace na téma vzniku a vývoje konjugace v indoevropských jazycích. Roku 1963 se prací o nových pohledech na indoevropský konsonantismus habilitoval pro obor srovnávací indoevropská jazykověda a získal hodnost docenta. V roce 1968 bylo zahájeno řízení ke jmenování Adolfa Erharta profesorem, ukončeno však pro nepříznivé vnější podmínky bylo až v roce 1988. Od roku 1993 je Erhart profesorem emeritním.

Celá Erhartova vědecká dráha je tedy spojena s filosofickou fakultou Masarykovy university. Krátké intermezzo představovalo lektorování češtiny v akademickém roce 1962/63 na universitě v Greifswaldu. Kromě toho byl ovšem Erhart zván k přednáškám na různých universitách, např. ve Vilniusu, Bonnu, Freiburgu, Innsbrucku, Salcburku, Curychu, Řezně nebo Vídni.

Hlavním Erhartovým badatelským zájmem je vznik a vývoj indoevropské flexe. Prvním knižním shrnutím jeho dílčích prací byly Studien zur indoeuropáischen Morphologie (1970), završením pak dvě monografie z přelomu 80. a 90. let., Das indoeuropáische Verbalsystem (1989) a Die indogermanische Nominalflexion und ihre Genese (1993). Už dříve ovšem vyšlo indoevropeistické kompendium zahrnující i fonologii, Indoevropské jazyky (Srovnávací fonologie a morfologie) (1982). Lze jen litovat, že se tomuto dílu nedostalo překladu do některého ze světových jazyků, neboť by se tak mohlo zařadit mezi základní světové příručky indoevropské srovnávací jazykovědy.

Badatelská témata morfologická a fonologická posléze doplnilo i téma lexikologické: společně s Radoslavem Večerkou napsal Erhart Úvod do etymologie (1981), o němž je možno se vyjádřit stejně jako o Indoevropských jazycích, a od roku 1995 se ujal úkolu hlavního redaktora Etymologického slovníku jazyka staroslověnského (psaného v etymologickém oddělení Ústavu pro jazyk český A V ČR), aby se tak vrátil k tématu svého učitele, etymologa Václava Machka.

S Erhartovým bádáním indoevropeistickým souvisí i jeho bádání v jedno­tlivých filologiích indoevropských jazyků. Erhart je zejména autorem popisné

5

a historické mluvnice sanskrtu (1967, 1971) a srovnávací mluvnice indoíránských jazyků (1980). Druhé důležité pole jeho činnosti představuje baltistika: .už v roce 1956 napsal Erhart stručnou mluvnici litevštiny (a z litevštiny také přeložil několik povídek) a roku 1984 vyšla jeho srovnávací mluvnice baltských jazyků. Důležité rovněž jsou hojné Erhartovy příspěvky slavistické, byť roztroušené časopisecky. Plodem dlouholeté učitelské praxe je pozoruhodné uvedení do obecně jazykovědné problematiky, Základy jazykovědy (1984, 21990). Výrazem Erhartova učitelského citu a smyslu pro kontinuitu je i zatím poslední jeho kniha, Úvod do fonologie (2000): jde o reedici knihy J. M . Kořínka Úvod do jazykospytu z roku 1948, citlivě tlumočící teorii klasického období fonologie, kterou Erhart doplnil o základy srovnávací fonologie indoevropských jazyků. Tato kniha jakoby také byla jakýmsi symbolickým svorníkem Erhartova vědeckého života: Kořínkův text byl, jak Erhart sám prozradil, jedním z jeho prvních setkání se strukturalismem a Erhartův doplněk je plodem jeho vědecké suverenity.

Erhartovy vědecké zásluhy byly u příležitosti jeho 70. narozenin v roce 1996 oceněny Zlatou medailí Josefa Dobrovského, udělenou Akademií věd České republiky.

(Literaturu o Adolfu Erhartovi viz zde v třetím oddíle Bibliografie.)

Bohumil Vykypěl

6

VORWORT

Der vorliegende Band erscheint zu Ehren des bedeutenden tschechischen Sprachwissenschaftlers Adolf Erhart anlässlich seines 75. Geburtstags.

Adolf Erhart wurde geboren am 31. Mai 1926 in NamgsY nad Oslavou, von wo seine Familie schon bald nach Brünn übersiedelte. In Brünn-Zidenice absolvierte Erhart zwischen 1937 und 1945 das Realgymnasium. Im Jahre 1945 immatrikulierte er sich an der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität, wo er Germanistik, Klassische Philologie und Indogermanistik studierte. Zu seinen Lehrern zählten u.a. Antonin Beer, FrantiSek Novotny, Pavel Trost und insbesondere Vaclav Machek. 1949 schloss Erhart das Studium mit einer Arbeit über den Komparativ in den indogermanischen Sprachen ab und trat eine Assistentenstelle am Seminar für Vergleichende Sprachwissenschaft der Masaryk-Universität an. Im Jahre 1959 wurde seine Dissertation zum Thema Entstehung und Entwicklung der Konjugation in den indogermanischen Sprachen angenommen. Im Jahre 1963 habilitierte er sich mit einer Arbeit über neue Auffassungen zum indogermanischen Konsonantismus für den Fachbereich Vergleichende indogermanische Sprachwissenschaft und wurde zum Dozenten ernannt. Aufgrund ungünstiger äußerer Umstände konnte Adolf Erhart erst 1988 zum Professor ernannt werden, obwohl das entsprechende Verfahren schon 1968 eröffnet worden war. Seit 1993 ist Erhart emeritierter Professor.

Erharts ganze wissenschaftliche Laufbahn ist somit mit der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität verbunden. Ein kurzes Intermezzo bildete seine Tätigkeit als Tschechischlektor an der Universität Greifswald im akademischen Jahr 1962/63. Daneben wurde Erhart zu Gastvorträgen an verschiedenste Universitäten geladen, so etwa nach Wilna, Bonn, Freiburg i . Br., Innsbruck, Salzburg, Zürich, Regensburg oder Wien.

Erharts hauptsächliches Forschungsinteresse gilt Entstehung und Entwick­lung der indogermanischen Flexion. Eine erste Zusammenfassung seiner Einzelstudien erschien unter dem Titel Studien zur indoeuropäischen Morphologie (1970), worauf in den späten 80er und frühen 90er Jahren zwei Monographien folgten, und zwar Das indoeuropäische Verbalsystem (1989) und Die indogermanische Nominalflexion und ihre Genese (1993). Schon früher war indessen unter dem Titel Indoevropske jazyky (srovnävaci fonologie amorfologie) [Die indogermanischen Sprachen (vergleichende Phonologie und Morphologie)] (1982) ein indogermanistisches Kompendium erschienen, welches auch die Phonologie umfasst. Man kann nur bedauern, dass dieses Werk nie übersetzt wurde; es hätte sonst zu einem der grundlegenden Handbücher der vergleichenden indogermanischen Sprachwissenschaft werden können.

Die morphologischen und phonologischen Untersuchungen wurden ergänzt durch lexikologische Forschungen: Zusammen mit Radoslav Vecerka schrieb

7

Erhart das Grundlagenwerk Üvod do etymologie [Einführung in die Etymologie] (1981), für welches dasselbe gilt wie für das Werk Indoevropske jazyky, und ab dem Jahre 1995 übernahm er als Chefredaktor die Leitung des Etymologicky slovnik jazyka staroslov&nskeho [Etymologisches Wörterbuch des Altkirchenslavischen], welches in der etymologischen Abteilung des Üstav pro jazyk cesky A V CR (Institut für tschechische Sprache der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik) verfasst wird. Damit kehrte Erhart zurück zum Thema eines seiner Lehrer, des Etymologen Vaclav Machek.

Mit Erharts indogermanistischen Forschungen verbunden sind seine Beiträge zu verschiedenen indogermanischen Einzelphilologien. Erhart ist insbesondere Autor einer deskriptiven und historischen Grammatik des Sanskrit (1967, 1971) und einer vergleichenden Grammatik der indoiranischen Sprachen (1980). Einen zweiten wichtigen Forschungsbereich von Adolf Erhart bildet die Baltistik: Bereits 1956 verfasste Erhart eine kurze litauische Grammatik (und übersetzte einige litauische Erzählungen), und im Jahre 1984 erschien seine vergleichende Grammatik der baltischen Sprachen. Ebenso bedeutend sind Erharts zahlreiche slavistische Beiträge, welche in verschiedenen Zeitschriften erschienen sind. Aus seiner langjährigen Unterrichtspraxis erwuchs eine beachtenswerte Einführung in die allgemein sprachwissenschaftliche Problematik, Zäklady jazykovädy [Grundlagen der Sprachwissenschaft] (1984, 21990). Ein Ausdruck von Erharts Gefühl für die Lehre und seines Sinnes für Kontinuität ist auch sein bislang letztes Buch, Üvod do fonologie [Einführung in die Phonologie] (2000): Es handelt sich um eine Neuauflage von J. M. Kofineks Üvod do jazykospytu [Einführung in die Sprachwissenschaft] aus dem Jahre 1948, welche sorgfaltig die Theorie der klassischen strukturalistischen Phonologie vermittelt, die Erhart durch die Grundlagen der vergleichenden Phonologie der indogermanischen Sprachen ergänzt hat. Dieses Buch bildet auch eine Art symbolische Klammer in Erharts wissenschaftlichem Leben: Kofineks Text war, wie Erhart selbst verraten hat, eine seiner ersten Begegnungen mit dem Strukturalismus, und seine Ergänzung zu diesem Text stellt eine Frucht seiner wissenschaftlichen Souveränität dar.

Anlässlich seines 70. Geburtstags im Jahre 1996 wurde Adolf Erhart von der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik mit der goldenen Josef-Dobrovsky-Medaille geehrt.

(Zu Literatur über Adolf Erhart vgl. den dritten Abschnitt der Bibliographie im vorliegenden Band.)

Bohumil Vykypil (deutsch von Markus Giger)

8

PROÍEMIVM AD GRAMMATICVM

Žánr jubilejního sborníku chce, aby na počátku bylo slovo pochvalné, laudatio. Tento sborník však uvedou spíše uerba reuerentice, s plným vědomím, že zvolený výraz skrývá dvojí obsah, úctu i ostych. Laudationem pronáší buď jubilantův vrstevník, nebo žák. Vrstevníci vzpomínali 60. i 65. narozenin. Tři čtvrtiny století, po něž prof. Erhart může soustředěně prohlubovat své porozumění světu jazyků i světu vůbec, je okamžik, kdy by měli promluvit žáci. A hle, ukazuje se, že není kdo. Adolf Erhart, GRAMMATICVS, je osamělý myslitel, který kolem sebe nevytvořil školu. Nelze pominout nepřízeň doby, jež se projevovala jak v podmínkách vnějšího politického života s jeho dopadem do akademického prostředí, tak v celkové atmosféře vnitřního života vědeckého. Jubilant se narodil a vyzrával ve vrcholném čase vědeckých programů, jež se ohlašovaly jako sjednocující metodologická, ba gnoseologická paradigmata, leč plody své zralosti začal vydávat v čase vědy znovu se atomizující, meto­dologicky neukázněné a bez dostatečného zájmu o celistvé porozumění. Je však nutné se též zamyslet, nakolik Erhartův osobní postup vznik jazykovědné školy sám umožňoval.

Erhartův badatelský program lze jistě označit za samostatné domýšlení východisek strukturální jazykovědy a možností zhodnocení jejích výsledků při vývojovém studiu jazyků indoevropských. Uvědomíme-li si navíc, že saussurovský počátek, který je jedním z počátků strukturalismu, pro Saussura samého znamenal jenom odbočku v jeho badatelském programu indoevro-peistickém, odbočku nezbytně nutnou k objasnění zanedbávané otázky, co vlastně jazykovědec dělá, když studuje jazyk, pak Erhartův program lze chápat jako hledání cesty, po níž by se strukturalismem poučený jazykovědec mohl vrátit k indoevropskému materiálu i k otázkám indoevropeistických rekonstrukcí. Erhartův návrat vykazuje důkladné poučení glosematické: jednotlivé jazyky důsledně porovnává pomocí jednotných apriorních vztahů; 1

zároveň se však vyznačuje diskrétní blízkostí k Benvenistovi: sleduje proměny v sémantice morfů podle toho, jak se utvářejí a přehodnocují jejich paradigmatické souvislosti. Aporiím indoevropeistických rekonstrukcí Erhart čelí zvláštním aparátem typologickým. Ten provokuje svým hierarchickým pojetím, jež indoevropské jazyky umisťuje na vrchol pyramidy gramatikalizace, a vlastně intelektualizace významových vztahů v jazyce. Snad předejdeme nedorozumění, uvážíme-li, že jazyky světa prostě pozorujeme lupou, jež vše

Hjelmslevúv grandiosní program srovnání indoevropských i neindoevropských jazyků zůstal nedokončen, ba v indoevropeistické části vůbec nebyl započat. Adolfu Erhartovi se podařilo dovést svůj program tak daleko, že se vyjádřil ke všem indoevropským jazykům.

9

svádí do ohniska jazyků indoevropských, které jsou nám nejbližší, v kterých se vyznáme nejlépe: na svět se vždy díváme odněkud. 2

Že prof. Erhart nemá žáky následovníky, ačkoliv mnozí se chlubí, že studovali u Erharta, možná souvisí i s tím, že jeho cesta je velmi explicitní. Vede na staveniště, které je jasně uspořádané a kde čeká spousta materiálu. Na takové staveniště si může mistr přivést tovaryše, rozdat j im nástroje a rozdělit práci: ty albánštinu, ty arménštinu, tobě jazyky keltské, tobě baltské. Žák na úrovni nesamostatného učně neví, že vlastní cesta intelektuálního růstu se děje v nitru člověka soustavně pracujícího - dosti lhostejno na čem, velmi málo lhostejno jak a čím; takovému žáku, stojícímu před vraty jasně oploceného staveniště, se může zdát, že tudy, skrze uzavřený prostor, žádná cesta přece nevede. Potenciální žák na úrovni tovaryše schopného samostatně pracovat j iž ipso facto někde jinde nějaké své staveniště má a nechce se mu třeba odcházet od práce rozdělané. Nahlédne a vrátí se ke svému. To je i můj případ. A to je zároveň důvod mého ostychu před jubilantem, ostychu jistě zbytečného, ale o nic méně skutečného.

Je bezpochyby škoda, že prof. Erhart na svém staveništi neměl pomocníky. Je to muž kontinuity, který po několik desítiletí pouze svou osobou, pouze svýma rukama udržoval v chodu velikou stavbu, jejíž význam je patrný až s odstupem času. 3 Sborník GRAMMATICVS chce jubilantovi ukázat, že ačkoliv je myslitel osamělý, není sám. Jeho dobře uspořádané staveniště inspiruje, a to právě nejmladší lingvistickou generaci. Dva její příslušníci si sedli u vrat, půjčili si nástroje tam i jinde, a soustavně nahlížejíce dovnitř, otesávají své první tovaryšské kameny do stavby. Opus continuatur.

Tomáš Hoskovec

2 Nejmodemějšl astronomie i kosmická navigace stále pracují s geocentrickými mapami a modely vesmíru. Tím se vesmíru nepodkládá žádná hierarchie: my jej prostě pozorujeme ze Země, z nevýrazné planety nevýrazné hvězdy nevýrazné galaxie...

3 Rád bych vydal osobní svědectví o míře jeho citu pro kontinuitu. Když jsem v roce 1996 nastupoval na brněnské filosofii do ústavu jazykovědy, zmínil prof. Erhart mezi řečmi technicko-organizačními, že mi předává své baltistické kursy: vlastní nevypíSe a studenty, kteří se už k němu přihlásili, vyzve, ať chodí ke mně. Cítil jsem se poctěn, že mě tímto uznává za baltistu, a o způsobu sdělení jsem nijak neuvažoval. Teprve po čase jsem pochopil, že ono oznámení bylo jen oznámení. Vlastní předání se událo úplně jinak. Konala se v Brně za přítomnosti velvyslanců vernisáž výstavy řádů a vyznamenání baltských států. Tam mi prof. Erhart nabídl, že mě představí litevskému velvyslanci a lotyšské velvyslankyni. Byl jsem překvapen, protože už jsem oba znal, ale než jsem co dokázal říct, slyšel jsem, jak mě představuje jako svého nástupce, kterému zde a teď před velvyslanci baltských zemi předává brněnskou baltistiku...

10

PROCEMIVM AD GRAMMATICVM

Das Genre der Festschrift wil l es, dass am Anfang ein Wort des Lobes stehe, eine laudatio. Der vorliegende Band beginnt jedoch eher mit uerbis reuerentice, dies im vollen Bewusstsein, dass der gewählte Ausdruck einen Doppelsinn enthält, Ehrfurcht und Scheu. Eine laudationem bringt entweder ein Altersgenosse des Jubilars oder ein Schüler dar. Altersgenossen haben den 60. und den 65. Geburtstag gewürdigt. Das Dreivierteljahrhundert, über welches hinweg Prof. Erhart sein Verständnis der Welt der Sprachen und der Welt überhaupt vertiefen konnte, ist der Moment, in dem sich die Schüler zu Worte melden sollten. Doch siehe, es findet sich niemand. Adolf Erhart, der GRAMMATICVS, ist der einsame Denker, welcher keine Schule um sich gebildet hat. Man darf nicht die Ungunst der Zeit übergehen, welche sich sowohl in den Umständen der äußeren politischen Verhältnisse mitsamt ihren Auswirkungen auf das akademische Milieu als auch in der gesamten Atmosphäre des inneren wissenschaftlichen Lebens zeigt. Der Jubilar wurde geboren und reifte in der Blütezeit derjenigen wissenschaftlichen Programme, welche die Vereinigung der methodologischen, ja der gnoseologischen Paradigmata verkündigten, die Früchte seiner Reife erschienen jedoch erst zu der Zeit, als die Wissenschaft sich erneut atomisierte, methodologisch undiszipliniert war und ohne ausreichendes Interesse für ein gesamthaftes Verständnis. Man muss sich indessen auch die Frage stellen, inwiefern Erharts persönliche Methode der Entstehung einer sprachwissenschaftlichen Schule förderlich war.

Erharts Forschungsprogramm lässt sich charakterisieren als selbstständiges Durchdenken der strukturalistischen Ausgangspositionen und der Möglichkeiten, ihre Ergebnisse beim Studium der indogermanischen Sprachentwicklung nutzbar zu machen. Wenn wir uns darüber hinaus vergegenwärtigen, dass der de Saussure'sche Anfang - einer der Anfänge des Strukturalismus - für de Saussure selbst nur eine Abzweigung in seinem indogermanistischen Forschungsprogramm darstellte (eine unabdingbar notwendige Abzweigung zur Erhellung der vernachlässigten Frage, was der Sprachwissenschaftler eigentlich tut, wenn er die Sprache studiert), dann kann man Erharts Programm als Suche nach einem Weg verstehen, auf dem der strukturalistisch orientierte Sprachwissenschaftler zum indogermanischen Material und zu den Fragen der Rekonstruktion des Indogermanischen zurückkehren kann. Erharts Rückkehr ist geprägt von seinem Studium der Glossematik: Er vergleicht die einzelnen Sprachen konsequent mit Hilfe von einheitlichen apriorischen Beziehungen;1 zugleich zeichnet er sich durch eine

Hjelmslevs grandioses Programm, indogermanische und nicht-indogermanische Sprachen zu vergleichen, blieb unvollendet, ja wurde im indogermanischen Bereich nicht einmal begonnen. Adolf Erhart ist es gelungen, sein Programm so weit zu verwirklichen, dass er alle indogermanischen Sprachen berücksichtigen konnte.

11

diskrete Nähe zu Benveniste aus: Er verfolgt die Veränderungen in der Semantik der Morphe in Abhängigkeit davon, wie ihre paradigmatischen Zusammenhänge gebildet und umgewertet werden. Den Aporien der indogermanistischen Rekonstruktionen tritt Erhart mit einem besonderen typologischen Apparat entgegen. Dieser provoziert mit seiner hierarchischen Auffassung, welche die indogermanischen Sprachen an der Spitze der Grammatikalisierungspyramide und damit eigentlich der Intellektualisierung der semantischen Beziehungen in der Sprache platziert. Vielleicht können wir Missverständnissen zuvorkommen, wenn wir bedenken, dass wir die Sprachen der Welt durch eine Lupe betrachten, welche alles im Brennpunkt der indogermanischen Sprachen zusammenführt, welche uns am nächsten stehen, in denen wir uns am besten auskennen: Die Welt betrachten wir stets von irgendwoher.2

Dass Prof. Erhart keine Nachfolger hat, obwohl manche sich rühmen, bei Erhart studiert zu haben, hängt vielleicht auch damit zusammen, dass sein Weg sehr explizit ist. Er führt auf eine Baustelle, welche klar geordnet ist und wo eine große Menge Material wartet. Auf einen solchen Bauplatz kann der Meister Gesellen führen, Werkzeuge an sie verteilen und die Arbeit aufteilen: du Albanisch, du Armenisch, für dich die keltischen Sprachen, für dich die baltischen. Der Schüler auf der Stufe des unselbstständigen Lehrlings weiß nicht, dass der eigene Weg des intellektuellen Wachsens im Inneren des systematisch arbeitenden Menschen stattfindet, wobei es ziemlich gleichgültig ist, woran er arbeitet, keineswegs gleichgültig dagegen wie und womit; einem solchen Schüler, welcher vor dem Tor des wohlumzäunten Bauplatzes steht, mag es scheinen, dass doch hier, durch den umschlossenen Raum, kein Weg führe. Ein potentieller Schüler auf der Stufe des Gesellen, welcher zu selbstständiger Arbeit fähig ist, hat schon ipso facto irgendwo anders eine eigene Baustelle und möchte die begonnene Arbeit nicht verlassen. Er wirft einen Blick hinein und wendet sich zurück zum Eigenen. Dies ist auch mein Fall. Das ist zugleich der Grund meiner Scheu vor dem Jubilar, einer sicherlich überflüssigen, aber nichtsdestotrotz realen Scheu.

Es ist zweifelsohne zu bedauern, dass Prof. Erhart auf seinem Bauplatz keine Helfer hatte. Er ist ein Mann der Kontinuität, welcher während einiger Jahrzehnte allein, mit eigenen Händen einen großen Bau in Gang hielt, dessen Bedeutung erst mit zeitlichem Abstand deutlich wird. 3 Der Sammelband

Die modernste Astronomie und Weltraumnavigation arbeiten immer noch weit mit geozentrischen Karten und Modellen des Weltraums. Dadurch wird dem All keine Hierarchie unterschoben: Wir beobachten es einfach von der Erde aus, von einem unauffälligen Planeten eines unauffälligen Sterns einer unauffälligen Galaxie... Gerne würde ich ein persönliches Zeugnis von Erhalts Gefühl für Kontinuität ablegen. Als ich im Jahre 1996 an der Brunner Philosophischen Fakultät am Institut für Sprachwissenschaft meine Stelle antrat, teilte mir Prof. Erhart neben technischen und organisatorischen Belangen auch mit, dass er mir seine baltistischen Kurse

12

GRAMMATICVS soll dem Jubilar zeigen, dass er, obschon ein einsamer Denker, dennoch nicht allein ist. Sein wohlgeordneter Bauplatz inspiriert, und zwar gerade die jüngste Generation von Linguisten. Zwei von ihnen sitzen am Tor, haben sich Werkzeuge von dort und anderswoher ausgeliehen, und mit systematischem Blick auf den Bauplatz behauen sie ihre ersten Gesellensteine zum Bauwerk. Opus continuatur.

Tomas Hoskovec {deutsch von Markus Giger)

Ubertrage: eigene werde er nicht mehr ausschreiben, und die Studenten, welche sich bereits bei ihm gemeldet hätten, werde er an mich verweisen. Ich fühlte mich geehrt, dass er mich so als Baltisten anerkannte, und Uber die Art der Mitteilung machte ich mir keinerlei Gedanken. Erst nach einiger Zeit habe ich verstanden, dass jene Ankündigung nur eine Ankündigung war. Die eigentliche Übergabe erfolgte ganz anders. In Brünn fand im Beisein der beiden Botschafter die Vemissage einer Ausstellung der Orden und Auszeichnungen der baltischen Staaten statt. Dort bot mir Prof. Erhart an, mich dem litauischen Botschafter und der lettischen Botschafterin vorzustellen. Ich war überrascht, da ich beide schon kannte, aber bevor ich etwas sagen konnte, hörte ich, wie er mich als seinen Nachfolger vorstellte, dem er hier und jetzt vor den beiden Botschaftern die Brünner Baltistik übergebe...

13

BIBLIOGRAFIE ADOLFA ERHARTA

(BIBLIOGRAPHIE ADOLF ERHARTS)

I. publikované práce (publizierte Werke)

1951 Venetština v Itaiii - samostatný jazyk indoevropský? LF 75, 1951, 317-318. Ree. E. Benveniste: Noms ďagent et noms ďaction en indo-européen (Paris

1948). LF 75, 1951,288-290. Ree. F. Sommer: Hethiter und Hethitisch (München 1947). LF 75, 1951, 293-

295.

1954 Ke genesi slovesné flexe v jazycích indoevropských I. SPFFBU A 2,1954,44-57.

1955 Ke genesi slovesné flexe v jazycích indoevropských II. SPFFBU A 3, 1955,

11-21.

1956 Litevština. Praha : SPN 1956. (rec: M . Vey, B S L 53, 1957-58, 2, 190) Litevské povídky. Ed. P. Trost. Praha : Svět sovětů 1956. (spolupřekladatel) Zum ie. Wechsel media: media aspirata. SPFFBU A 4, 1956, 5-18. Zum Ursprung der indogermanischen Komparative und der altindischen in-

Stämme. AO 24, 1956, 432-443. Litevské slovníky. SPFFBU A 4, 1956, 142-143. Sovětská diskuse o genetických svazcích kavkazských jazyků. SPFFBU E 1,

1956, 198-203. Rec. A . Meillet - M . Cohen: Les langues du monde (Paris 1952). SPFFBU A 4,

1956, 136-140. Ree. W. Porzig: Die Gliederung des indogermanischen Sprachgebiets

(Heidelberg 1954). LF 79, 1956, 109-112. Rec. L . Zgusta: Die Personennamen griechischer Städte der nördlichen

Schwarzmeerküste (Praha 1955). AO 24,1956, 635-639.

1957 Le nom balto-slave de „Nord". SPFFBU A 5,1957, 5-7. Gr. cnpó, a<petg. SPFFBUE 2, 1957, 135-140. 0 A A A 2 Z A . SPFFBU A 5, 1957, 144-145.

14

N o v é p r á c e o hetitštině. LF 80, 1957, 114-116. K dnešnímu stavu bádání o tocharštině. LF 80, 1957, 116-118. Ree. Charisteria orientalia praecipue ad Persiam pertinentia (Sborník k 70.

narozeninám J. Rypky) (Praha 1956). SPFFBUE 2, 1957, 183-185. Ree. J. Rypka: Dějiny perské a tadžické literatury (Praha 1956). SPFFBUD 4,

1957, 172-173.

1958 Zum Problem der baltisch-slavischen Spracheinheit. SPFFBUA 6, 1958, 123-130. Die idg. Personalendung -ö und Vewandtes. SPFFBUE 3, 1958, 87-94. Ree. A . Senn: Handbuch der litauischen Sprache II. (Heidelberg 1957). SPFFBU

A 6,1958, 151-152.

1961 Indoevropská préterita s dlouhými vokály ä, ě. SPFFBUA 9, 1961, 17-34. Litevská jazykovedná periodika. SPFFBUA 9, 1961, 209-210. Ree. B . H . TeopraeB: HccneßOBamui no cpaBHHTejibHO-HCToptfHecKOMy

H3WK03HaHHK) (MocKBa 1958). SPFFBUE 6, 1961, 271-276.

1962 Úvod do jazykovědy. Praha : SPN 1962. Réflexions sur le participe du parfait actif. In: Charisteria Francisco Novotný

octogenario oblata. Ed. F Stiebitz & R. Hošek. Praha: SPN 1962, 71-77. (Opera Universitatis Purkynianae Brunensis, Facultas philosophica, 90.)

Endzelinův sborník. SPFFBUA 10, 1962, 221. Malý ateistický slovník Praha : SNPL 1962. (spoluautor)

1964 Bemerkungen zum Nasalinfix im Slawischen. SPFFBUA 12, 1964, 59-67. K sedmdesátinám profesora V . Machka. SPFFBUA 12, 1964, 7-8. Soupis prací V . Machka. SPFFBUA 12, 1964, 8-15. Profesor Václav Machek sedmdesátníkem. LF 87, 1964, 209-216.

1965 Základy obecné jazykovědy. Praha : SPN 1965. Die ie. Dualendung -ö(u) und die Zahlwörter. SPFFBUA 13, 1965, 11-33. Die griechische Personalendung -ßnv. SPFFBUE 10, 1965, 21-28. Ree. Proceedings of the ninth international congress of linguists (The Hague

1964). SPFFBU A 13, 1965, 191-198.

1966 Sur le rôle des préfixes dans les langues indoeuropéennes. SPFFBU A 14,

1966, 13-25. Zur Endung der 2. Person Plur. Medii. SPFFBUE 11, 1966, 79-82.

15

Lituanica. LF 89, 1966, 328-332. Sborník prací filosofické fakulty UJEP. JA 1966, č. 3, 43. Úvody do studia kavkazských jazyků. SPFFBUA 14, 1966, 227-228. Ree. Ancient Indo-European Dialects. Ed. H . Birnbaum & J. Puhvel (Berkeley

- L o s Angeles 1966). SPFFBUA 14, 1966, 184-187. Ree. J. Svennung: Scandinavia und Scandia (Uppsala 1963). Philologica

Pragensia 9, 1966,223-224.

1967 Sanskrt. I. Popisná mluvnice. Praha : SPN 1967. Zur ie. Nominalflexion. SPFFBUA 15, 1967, 7-26. Cesty a cíle srovnávací jazykovědy. LF 90, 1967, 217-230. Indoevropský prajazyk - jazykovedná fikce, či skutečnost? JA 1967, č. 1, 9-10. K otázce vztahů indoevropských jazyků k jiným jazykovým rodinám. SaS 28,

1967, 385-393. (spoluautor A . Lamprecht) Ree. A . Senn: Handbuch der litauischen Sprache I. (Heidelberg 1966).

SPFFBUA 14, 1967,214-216. Ree. r. E. /{xcayicaH: YpapTCKHfí »3MK H HimoeBponefícKHe JBMKH (EpeBaH

1963). SPFFBUE 12, 1967, 235-237.

1968 Die vorslawischen Verschlußlaute. SPFFBUA 16, 1968, 17-23. Nové vydání staropruských textů. SPFFBUA 16, 1968, 152-153. Ree. P. Diederichsen: Helhed og struktur (K0benhavn 1966). SPFFBU A 16,

1968, 111-112.

1969 Základy obecné jazykovědy. Praha : SPN 21969. Pokroky v baltistice. 5 P F F 5 Í / A 17, 1969, 197-199. Václav Machek (1894-1965). In: Ročenka brněnské university 1964-1968.

Brno : UJEP 1969, 45-49. Ree. J. Kurylowicz: Indogermanische Grammatik II. (Heidelberg 1968).

SPFFBUA 17, 1969,193-197.

1970 Studien zur indoeuropäischen Morphologie. Brno : UJEP 1970. (Opera

Universitatis Purkynianae Brunensis, Facultas philosophica, 148.) (rec.: F. Kopečný, Slávia 41, 1972, 409-412; K . H . Schmidt, Kratylos 18, 1973, 122-126; P. Trost, L F 96, 1973, 251-252)

Kategorie osoby a čísla. JA 7, 1970, č. 1-2, 28. Nová indoevropská mluvnice. JA 7,1970, č. 3-4, 44 46.

1971 Sanskrt. U. Historickosrovnávací mluvnice. Praha : SPN 1971.

16

Nachträgliches zum ie. Genitiv Plur. SPFFBUA 19, 1971, 39-40. Historickosrovnávací metoda a indiánské jazyky. SaS32, 1971, 359-361. Vladimir Georgiev o historii indoevropských jazyků. JA 8, 1971, č. 3-4, 69-71. Brněnské jazykovědné publikace. JA 8, 1971, č. 1-2, 50-52. Ree. C. S. Stang: Opuscula linguistica (Oslo 1970). Slávia 40, 1971, M\-M1.

(spoluautor F. Kopečný)

1972 Der verbale Modus im Indoeuropäischen. SPFFBUA 20, 1972, 21-38. K vývoji a současnému stavu laryngální teorie. JA 9, 1972, č. 2-3, 5-11. Aspekt a numerus. JA 9, 1972, č. 4, 34-35. Ree. J. Puhvel: Laryngeals and the Indo-European Verb (Berkeley - Los

Angeles 1960). O 4 0 , 1972, 79-80. Ree. V . I. Georgiev: Introduzione alia storia delle lingue indeuropee (Roma

1966). A O 40, 1972, 175-177. Ree. R. Solta: Stellung des Armenischen im Kreise der indogermanischen

Sprachen (Wien 1960) & S. E. Mann: Armenian and Indo-European (London 1963). AO 40, 1972, 265-266.

1973 Úvod do obecné a srovnávací jazykovědy. Praha : SPN 1973. Pluralformen und Pluralität. AO 41, 1973, 243-255. Nový úvod do indoevropeistiky. JA 10, 1973, 71-73. Indoevropeistika. In: Slavica na Universitě J. E. Purkyně v Brně. Brno : UJEP

1973,48-49. Ree. O. Szemerényi: Einführung in die vergleichende Sprachwissenschaft

(Darmstadt 1970). SPFFBUA 21, 1973, 96-98.

1974 Zur Flexion der ie. n- und r-Stämme. In: Studia indoeuropejskie. Etudes indo-

européennes. Ioanni Safarewicz septuagenario ab amicis collegis sodalibus animo oblatum gratissimo. Ed. J. Kurylowicz. Wroclaw etc. : W P A N 1974, 49-52.

Postavení slovanštiny mezi indoevropskými jazyky. JA 11, 1974, 148-150. Anglický úvod do indoevropské jazykovědy. JA 11, 1974, 147-148. Ree. W.F. Wyatt: Indo-European /a/ (Philadelphia 1970). AO 42, 1974, 173-

174. Ree. A . R. Keiler: A Phonological Study of the Indo-European Laryngeals (The

Hague 1970MO42,1974, 256-258.

1975 Úvod do etymologie. Brno : UJEP 1975. (spoluautor R. Večerka) (rec: F.

Kopečný, NaSe řeč 59, 1976, 149-153; HC. HC. Bapöor, ^raMOjioriw 1977, 174-177)

17

Das Verbalsystem im Indoeuropäischen und im Baltischen. Baltistica 11, 1975, 21-30.

Der ie. Akzent und seine Funktionen. SPFFBUA 22-23, 1974-75, 19-29. Geneze slovesného systému v baltských a slovanských jazycích. JA 12, 1975,

25. Jazykověda a západnická politika (In margine knihy G. Décsyho, Die

linguistische Struktur Europas). SaS 36, 1975, 325-330. Vzpomínka na prof. V . Machka. Universitas 8, 1975, č. 3, 107-108. Ree. T. Mathiassen: Studien zum slavischen und indoeuropäischen

Langvokalismus (Oslo 1974). Slavia44, 1975, 314-315. Ree. V . Mažiulis: Baltu ir kitn indoeuropiečiu kalbu, santykiai (Vilnius 1970).

SPFFBUA 22-23, 1974-75, 251-253.

1976 Zur Entwicklung des Verbalsystems im Germanischen. SPFFBU A 24, 1976,

27-32. Geneze indoevropských jazyků - diferenciace či integrace? LF 99, 1976, 193—

205. Diference a integrace (K problému formování indoevropských dialektů). JA 13,

1976, 56-59. Sovětský úvod do indoevropské jazykovědy. JA \3, 1976, 66-68.

1977 Médium v germánštině a jiných západoindoevropských jazycích. SaS 38, 1977,

271-274. Slovník spisovatelů SSSR. I-II. Praha : Odeon 1977. (spoluautor)

1978 Gramatický rod a slovanská deklinace. SPFFBUA 25-26, 1977-78, 59-63. Makroareál - kmen -rodina (Úvahy o klasifikaci jazyků). JA 15, 1978, 100-101.

1979 Jak klasifikovat jazyky? SPFFBUA 27, 1979, 21-33.

1980 Struktura indoíránských jazyků. Brno : UJEP 1980. (Opera Universitatis

Purkynianae Brunensis, Facultas philosophica, 221.) (rec: A . Lamprecht, JA 18, 1981, 62-64; A . Rácová, JČ 32, 1981, 201-202; P. Trost, Slávia 50, 1981, 433-434; R. Večerka, Universitas 14, 1981, č. 4, 108-109; A . Austefjord, Acta Orientalia 43, 1982, 119-122; A . Sabaliaukas, Baltistica 18, 1982, 195; R. Schmitt, Kratylos 27, 1982, 183-184; V . Bubeník, IF 89, 1984, 335-338)

Základy jazykovědy. Praha : SPN 21980.

18

Kategorie diateze ze synchronického a diachronického hlediska. JA 17, 1980, 138-139.

1981 Úvod do etymologie. Praha : SPN 1981. (spoluautor R. Večerka) (rec: Z.

Majerčáková, Universitas 15, 1982, č. 6, 107-108; K . Müller, ZPSK 35, 1982, 597; I. Lutterer, Český jazyk a literatura 33, 1982-83, 137-140; Y . Millet, B S L 78, 1983, 2, 134-135; R. Brabcova, Zbomik Matice srpske za slavistiku 28, 1985, 189-191)

Nochmals zum indoeuropäischen Konsonantismus. ZPSK 34, 1981,403-409. Zur Entwicklung der Verbaldiathese im Indoeuropäischen. SPFFBU A 29,

1981,39-58. Tendence hláskového vývoje (od indoevropského prajazyka k současným

jazykům slovanským, germánským, románským, indickým aj.). JA 18, 1981, 95-97.

Sovětský akcentologický sborník. JA 18, 1981,24-28. Rec. W. Euler: Indoiranisch-griechische Gemeinsamkeiten der Nominalbildung

und deren indogermanische Grundlagen (Innsbruck 1979). Kratylos 25, 1981, 113-117.

1982 Indoevropské jazyky (Srovnávací fonologie a morfologie). Praha : Academia

1982. (rec: P. Sgall, SaS 44, 1983, 248-251; W. Cowgill, Language 60, 1984, 655-656; L . Zgusta, Kratylos 29, 1984, 158-160; F. Kopečný, L F 108, 1985, 104-107)

Die Hauptendenzen der indoeuropäischen Lautentwicklung. SPFFBU A 30, 1982,21-31.

Rec. JI. T. TepueHÔepr: Bonpocbi peKOHCTpyícijHH HnaoeBponeňcicoň npo30flHKH (JleHHHrpafl 1981). Kratylos 27, 1982, 74-78.

1983 Das lateinische System der verbalen Modi und seine indoeuropäischen

Grundlagen. SPFFBU A 31, 1983, 25-30. Rec. G. R. Solta: Einführung in die Balkanlinguistik (Darmstadt 1980).

SPFFBU A 31,1983,95-98.

1984 Základy jazykovědy. Praha : SPN 1984. (rec: S. Ondrejovič, Slovenská řeč 50,

1985, 56-58; J. Panevová, SaS 45, 1985, 232-237; P. Sgall, JČ 36, 1985, 69-71)

Baltské jazyky. Praha : SPN 1984. (rec: J. Petr, SaS 47, 1986, 71-72) Zur baltischen Verbalflexion. IF 89,1984, 215-250. Indoevropské mluvnice. JA 21, 1984, 79-82. Balcanica. JA2\, 1984, 129-131.

19

Ree. J. Haudry: Préhistoire de la flexion nominale indo-européenne (Lyon 1982). Kratylos 29, 1984,42-47.

1985 Zur Entwicklung der Kategorien Tempus und Modus im Indogermanischen.

Innsbruck : Institut für Sprachwissenschaft der Universität Innsbruck 1985. (Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft, Vorträge und Kleinere Schriften, 35.) (rec: K . H . Schmidt, Zeitschrift für celtische Philologie 43, 1989, 294-295)

U kolébky slovanských jazyků. Slávia 54, 1985, 337-345. U kolébky slovanských jazyků. JA 22, 1985, 61-62. Rec. L . Bendarczuk a kol.: J?zyki indoeuropejskie I. (Warszawa 1986).

SPFFBU A 33, 1985, 163-164.

1986 Indoevropské jazyky kdysi a dnes (jazyková mapa Evropy v průběhu tří

tisíciletí). JA 23, 1986, 93-94 Arnošt Lamprecht (19.10.1919-2.5.1985). Slávia 55, 1986, 332-334.

1987 Die Nichtunterscheidung von Numerus in der 3. Person des baltischen Verbs

und ihre indoeuropäischen Grundlagen. Baltistica 23, 1987, 126*130. Zur Morphologie der indoeuropäischen Präpositionen. SPFFBU A 35, 1987,

121-124.

1988 Vom protobaltischen zum urslavischen Verbalsystem. SPFFBU A 36, 1988,

39^9 . Sloveso v protobaltštině (předslovanštině) a praslovanštině. JA 25, 1988, 44. Radoslav Večerka šedesátníkem. SPFFBU A 36, 1988, 27-29. Rec. A . Lamprecht: Praslovanština (Brno 1987). Universitas 21, 1988, č. 2,

106-107.

1989 Das indoeuropäische Verbalsystem. Brno : UJEP 1989. (Opera Universitatis

Purkinianae Brunensis, Facultas philosophica, 290.) (rec: L . Čižmárová, Universitas, 1992, č. 3, 77-78; R. Večerka, SPFFBU A 40, 1992, 150-152; W. Manczak, Linguistica Posnaniensis 35, 1993, 181-182; K. T. KpacyxHH, Bonpocbi fl3biK03HaHHJi 1995, 1, 157-164)

Genetické aspekty slovanského slovesa. Zápisník slovenského jazykovedca 8, 1989, 4,2-A.

Radoslav Večerka šedesátníkem. Naše řeč 72, 1989, 98-99. Nové indoevropeistické publikace. JA 26, 1989, 120-123.

20

1990 Základy jazykovědy. Praha : SPN 21990. (rec: B . Brogyanyi, IF 101, 1996,

291-294) Das indoeuropäische Konsonantensystem und die Gliederung der

indoeuropäischen Sprachfamilie. In: Proceedings of the 14lh International Congress of Linguists, Berlin/GDR, August 10 - August 15, 1987. III. Ed. W. Bahner / J. Schildt / D. Viehweger. Berlin : Akademie-Verlag 1990, 2463-2466.

Rec. Studia indogermanica et slavica. Festgabe für W. Thomas zum 65. Geburtstag (München 1988). Slavia 59, 1990, 202-204.

Rec. L . Bednarczuk a kol.: Jezyki indoeuropejskie II. (Warszawa 1988). SPFFBU A 37-38, 1989-90, 179-180.

1991 Rec. W. Meid: Archäologie und Sprachwissenschaft (Innsbruck 1989) & Das

Problem von indogermanisch Ibl (Innsbruck 1989). LF 114, 1991, 289-290.

1992 Rec. G. Holzer: Entlehnungen aus einer bisher unbekannten indogermanischen

Sprache im Urslavischen und Urbaltischen (Wien 1989). SPFFBU A 40, 1992, 152-154.

1993 Die indogermanische Nominalflexion und ihre Genese. Innsbruck : Institut für

Sprachwissenschaft der Universität Innsbruck 1993. (Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft, 73.) (rec: H . Kurzové, L F 118, 1995, 141-146)

K otázce jazykové příslušnosti předkeltského obyvatelstva Moravy. In: Pravěké dějiny Moravy. Brno 1993, 378-379.

Indoevropeistika. In: Slavica na Masarykově univerzitě v Brně. Brno : M U 1993, 18-19.

Ree. H . Schelesniker: Das slavische Verbalsystem und seine sprachhistorischen Grundlagen (Innsbruck 1991). Kratylos 38, 1993,211-212.

1994 Václav Machek. Universitas, 1994, č. 3, 55-56. Bibliografie prací V . Machka od r. 1964. Slavia 63, 1994, 395-396.

(spoluautorka E. Havlová) Vysokoškolské zákonodárství a akademické svobody. Univerzitní noviny 1,

1994, č. 4, 7-8.

1995 Etymologický slovník jazyka staroslověnského. 5. istopiti s§ - kleti. Praha :

Academia 1995. (spoluautor)

21

Archaisch oder konservativ? Das Anatolische und das Baltische. Linguistica BalticaA, 1995, 1-12.

Das ewige s: die indogermanischen i-Morphe und ihre Substituenten. SPFFBU A 43, 1995,7-14.

Vzpomínka na Arnošta Lamprechta. Universitas, 1995, č. 2, 27-28. Ree. K . C. Shields: A History of Indo-European Verb Morphology (Amsterdam

-Philadelphia 1992). Kratylos 40,1995,101-105.

1996 Etymologický slovník jazyka staroslověnského. 6. kleti - kuditi. Praha :

Academia 1996. (spolueditor)

1997 Etymologický slovník jazyka staroslověnského. 7. kuditi - luna. Praha :

Academia 1997. (editor a spoluautor)

1998 Etymologický slovník jazyka staroslověnského. 8. luna - mracati. Praha :

Academia 1998. (editor a spoluautor) Der indogermanische Mondname. Linguistica Baltica 7, 1998, 63-69. Odkud máme jméno? K původu etnonyma Čech. Slávia 67, 1998, 289-294. Ree. H . Kunstmann: Die Slaven (Stuttgart 1996). Slávia 67, 1998, 414-415.

1999 Etymologický slovník jazyka staroslověnského. 9. mrbkati - obrěsti. Praha :

Academia 1999. (editor a spoluautor) Indoevropské kořeny struktury mei a jejich zastoupení ve slovanských jazycích.

In: Příspěvky ke slovanské filologii. Ed. B . Skalka. Brno : FF M U 1999, 30-33.

2000 Úvod do fonologie. Praha : Academia 2000. (spoluautor J. M . Kořínek) (rec: B.

Vykypěl, Universitas, 2001 - v tisku) Etymologický slovník jazyka staroslověnského. 10. obrěsti - patěna. Praha :

Academia 2000. (editor a spoluautor) Versuch einer statistischen Auswertung des indoeuropäischen Anteils am

gemeinslavischen Wortschatz. In: Studia etymologica Brunensia 1. Ed. I. Janyšková & H . Karlíkova. Praha : Euroslavica 2000,43^4.

K otázce stability souhláskových podsystémů v jazycích evropského makroareálu. In: Čeština - univerzália a specifika. II. Ed. Z. Hladká & P. Karlík. Brno : M U 2000, 37-39.

22

n. rukopisné práce (Manuskripte)

K problému tvoření komparativů a superlativů v jazycích indoevropských a původu primárních komparačních suffixů. [Brno : FF M U 1949] (disertační práce)

Příspěvky k otázce vzniku a vývoje konjugace v indoevropských jazycích. Brno [: FF M U ] 1959. (kanditátská disertace)

Nové pohledy na indoevropský konsonantismus. Brno [: FF UJEP] 1962. (habilitační práce)

III. práce o Adolfu Erhartovi (Arbeiten uber Adolf Erhart)

Adolf Erhart. In: M . Třeštík (ed.): Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998, 128-129.

Adolf Erhart. In: J. Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. Praha -Li tomyšl 1999, 294.

repueH6epr, JI. T.: ripeflbicTopHH HHfloeBponeňCKHx JUMKOB B pa6oTax A . 3pxapTa. Bonpocbi A3biK03HaHWi 1979, 2, 41-47.

Lamprecht, A . : Šedesátiny Adolfa Erharta. SPFFBUA 34, 1986, 7-9. Sabaliauskas, A . : Adolf Erhart. In: Lietuviii kalbos enciklopedija. Ed. K . Mor-

kunas. Vilnius 1999, 181-182. Soupis hlavních prací Adolfa Erharta za léta 1951-1986. SPFFBUA 34, 1986,

11-14. Soupis prací A . Erharta publikovaných v letech 1987-1995. SPFFBU A 44,

1996, 143-144. Šlosar, D . : Docent dr. Adolf Erhart, DrSc, šedesátiletý. LF109,1986,223-224. Šlosar, D.: Doc. dr. Adolf. Erhart, DrSc , šedesátiletý. JÁ 23, 1986, 117-118. Večerka, R.: Adolf Erhart šedesátiletý. Universitas 19, 1986, č. 3, 92-94. Večerka, R.: Adolf Erhart pětašedesátiletý. JA 28, 1991, 50-51. Večerka, R.: Adolf Erhart. In: Slavica na Masarykově univerzitě v Brně. Brno :

M U 1993, 122.

Zkratky (Abkürzungen)

AO = Archiv orientální BSL = Bulletin de la Société linguistique de Paris IF = Indogermanische Forschungen JA = Jazykovedné aktuality JČ = Jazykovedný časopis LF = Listy filologické SaS = Slovo a slovesnost SPFFBU = Sborník prací filosofické fakulty brnenské university ZPSK = Zeitschrift für Phonetik, Sprachwissenschaft und Kommunikationsforschung

23

V A C L A V BLA2EK

INDO-EUROPEAN KINSHIP TERMS IN *-&TER

It was Andrew Sihler (together with Warren Cowgill) who has (have) determined the kinship terms in *-$2ter (1988, 558-59), differing them from the nomina agentis in *-ter. Let us recapitulate the most important forms (see Brugmann 2.1, 331-35):

*bhriter- = *bhre&ter- "brother" 01 bhritar-: nom. sg. bhrita, acc. sg. bhrataram etc., Pkt bhaa, bhai(a)- & bhau(a)-, Hindi bhm, ASkun bra, Waigali bra, Tirahi bra, pi. brare, Khowar brar etc. (Turner 1966, # 9661); Av bratar-: nom. sg. (Gatha) brata, (late) brata, acc. sg. (late) brataram, gen. sg. (late) bradro; OPers nom. sg. brata "brother" (Hoffmann & Forssman 1996, 151), ZorPhl brat / bratar, Pers biradar, Knot bratar-, Sogd flr'tfrt), Khwar firad, MParth (Turfan) br'd(r), Baluci brat, Kurdic bora, Pa§to wror, Yidgha vrai, Wakhi varit, Sugni varid, Yazgulami vred, pi. vradar, Sarikoli vrod id., vrador "related brother", ISkaSim vrud, Wakhi vriit, Rosani virod, pi. virddar, Munjan Vroy, Yaghnobi virot, Osset "rvad / aervades "brother, relative", cf. the Sarmatian personal name BpaSoxoi; < *brataka- (Abaev 1973, 437-38; Bailey 1979, 313; EWAI I, 280) || ? Lydian brafra- "(ppdxpa", brafrli- "<pp&T(Dp" (Gusmani 1964, 85 after Hass) and / or vrato-/ vratu- "brother" < *bhrato-, cf. OChSl bratb "brother" (Georgiev 1984, 15-16; accepted by Neumann 1991, 64, fn. 6) || Arm elbair, gen. etbaur "brother" < *rb° < *br° < *bhrater, gen. *bhratrds \\ late Phryg dat. sg. ppaxepe (Haas 1966, 103); 'Mysian' (Uyucek) dat.-instr. braterais (cf. Lith vilkaTs, see Georgiev 1977, 201, fn. 3; really perhaps also Phryg, so G. Neumann quoted by Kati£i6 1976, 150, fn. 259) || Gr Attic (ppaxnp, (pparmp, Doric (ppaxf(p "Mitglied einer (ppatpia (Sippe, Bruderschaft)", Ionian (ppfixnp- aSeX.(p6q (Hesych.) (Chantraine in, 1226) || Illyrian Ppcr a8eX(poi, x>ii6 'HXeicov ['IXeiojv cod.; Hesych.] (cf. Krahe 1955, 44; Katicic 1976, 171) || Venetic <v>hratere.i "fratn" (Lejeune 1974, 18) || Lat frater "brother", Osc fratrum, Umb fratrum "fratrum", nom. pi. frateer < *°er-es; cf. also the velar extension in Umb nom. sg. fratrexs < *°trikos (Meiser 1986, 59, 134) || Gaul (Nens-Les-Baines, Allier) man's name Bratronos (Lambert 1994, 105), Welsh brawd(r), pi. brodyr & brodorion, OCorn broder, MBret breuzr, Bret breur, pi. breudeur; cf. also Welsh brodor "club-member"; Olr brithir, brithair, gen. brathar "brother" < *°ter, °tros (Vendryes 1980, B-80-81) || Goth bropar, OIc brodir, OEng bropor, OHG bruoder id. || Lith broterelis, shortened in brdlis etc., dial. voc. bra (Fraenkel 1962, 59-60), Latv b(r)alis "Bruderchen", bratantis "lieber Bruder"; OPr brati

24

(Ench 45,3), hrote "brother" (EV 173) < *brate < *bhrater; bratrikai "brothers" (Ench 55,36) < *bratrlkai (Toporov 1975, 247-49) || OChSl bratn, (-r- preserved thanks to the oblique forms of the type *bhratf; Hamp 1996, 140 proposes a starting point *bhratros) & bratb (with a regular loss of -r, perhaps from nom. *bhrater > *brati = OPr brati, cf. *dbkti "daughter", *mati < *°ter ) id. (Saur, ESJS 2, 77; Hamp 1992, 13-14) || Toch A pracar, dual pratri, B procer, acc.protar id. < ¥'ter/0trqi (Adams 1999,422; generally Pokomy 1959,163-64).

The best etymological analysis was proposed by Parvulescu (1996) who presents serious arguments for a derivation of this etymon from IE *bher- "to give birth".

*ctug$2ter- "daughter" 01 duhitar-: nom. sg. duhiti, acc. sg. duhitaram etc., Pali duhita- & dtutar-, °ta-, Pkt duhia-, Hindi dfu, dhiya, Gypsy (Persian) dTfur, ASkun zu, Kati Ju, Khowar fur, KalasaJhur, Torwali dhu, Waigali zu, ju, lur, Prasun lust < *duj[h]ita(r) etc. (Hamp 1970, 229-30; generally Turner 1966, # 6481); Av dugodar- & duySar-: nom. sg. (Gatha) dug3da, (late) duySa, acc. sg. (late) duySarsm, gen. pi. (Gatha) dug'dram, (late) duySram (Hoffmann & Forssman 1996, 151-152), OPers *duxgl-, (M)Pers duxt / duxtar, Khot dutar-, Khwar Syd (*duxta), BudSogd Swyh, Yaghnobi duxtar (< Pers), Pa§to lur, Yidgha luydo, Munjan loyda, Sangle&i wuSsyS, ISkasim wuduyd, Wakhi Soyd, Yazgulami Soyd, pi. Sodar id., Ormuri dua, duka, Paraci dut, Baluii dutag id., cf. the Sasanian inscription of Sahpur I: Parth dwxtkyh = Pers dwxtk = Gr SODKTOK, Osset Iron xo-dygd "sister-in-law", lit. "sister-*daughter" or "house-daughter" (Bailey 1979, 160; E W A I I, 737; Abaev 1989, 209-10) || HierLuw (Tell Ahmar, 9th cent. BC) FUAAtu-wa/i-tara/i-na (Hawkins 1978, 114), CunLuw SALduttriiatti-, cf. the source-name ^'Duuattrinna- and the personal names in Isaurian Towixpiq and Pisidian Acmapi (Starke 1980, 77 & 1987, 256; Melchert 1993b, 238), Lycian kbatra- "daughter" (Melchert 1993a, 33); ? Lydian datro-(Georgiev 1984, 16-17 after Bossert; rejected by Starke as unconvincing) || Arm dowstr, gen. dster "daughter" < *ducH?er < *ctugHtdr (Hamp 1970, 230-31) || Gr GvydTip, acc. G^yaxepa, already in Myc nom. sg. tu-ka-te-qe = fugater-We, dat. sg. tu-ka-te-re = °trei, dat. pi. tu-ka-ta-si = "tpi (Chantraine 1968, 444-45; Aura Jorro 1993, 374) || Osc futir, dat. sg. fu(u)trei (Fonte Romito A4, B5; see Eichner 1993, 82-83) < *Jutir < *fuhtir < *fugutir < *fugatir (Szemerenyi 1977, 22, fn. 77) || Gaul (Larzac) duxtir < *°er (Lambert 1994, 61, 168); ? Celtib (Third bronze of Botorrita 111-24, n-39) gen. sg. tuateros & nom. pi. tuate[r]es (Beltran, Hoz & Untermann 1996, 119; otherwise Lambert, see de Bernardo Stempel 1996-97, 92, fn. 4); Olr ter-, der-, proclitic dar- 'a component of early Irish women's names', derivable from the expected form +ducht(a)ir where the first syllable was dropped, perhaps for its homonymity with the prefix *do-/*du- "bad" (Hamp 1975, 39-40; following

25

O'Brien, Celtica 3[1956], 178-79); de Bernardo Stempel (1996-97, 92-94) finds this etymon fossilized in the mythological name Dechtir, the daughter of Conchobar, comparing it with K6pn, the daughter of Demeter, lit. "girl"; in the change of the vowel of the first syllable she sees an influence of dech "best", admitting Hamp's explanation too || Goth dauhtar; NWGmc nom. pi. dohtriz (Tune, Norway, 400 AD), OIc dottir, OEng dohtor, OSax dohter, O H G tohter || Lith dukte, gen. duktefs, OPr duckti (Ench 43,32), besides Lith dukra & diikre & diminutive dukrele; cf. also Lith podukte & podukra, -e = OPr poducre "Stieftochter" = Rpadcerica id. (Fraenkel 1962, 110, 636) || SI *dbkti > OChSl dbsti, gen. dbstere id. (Valcakova, ESJS 3, 160-61) || Toch A ckacar, B tkacer, gen. tkatre, acc. tkatar id. < *°ter, °tros, °trm (Adams 1999, 312; generally Pokorny 1959, 277; Mann 1984-87, 217-18). The Fenno-Volgaic parallels as Finnish tytar, Vepsian, Estonian ttitar, Livonian tiidar "daughter" | Erzya-Mordvinian tehtef, teitef, MokSa-Mordvinian stir "id., girl"; ? Mari iidiir, iiSsr id. are probably borrowed from Baltic (Thomsen 1890, 167).

A key to etymology could be sought in Goth ga-dauka "member of a household" (only acc. pi. gadaukans in 1C 1.16, see Lehmann 1986, 135), implying *ctugg2ter- (Szemer^nyi 1977, 22) and not +ctugh$2ter-, proposed in recent time e.g. by Parvulescu (1993), the author of the excellent discussion of this etymon.

*gem$2ter- "son-in-law" OI jamatir- "Tochtermann, Schwiegersohn", Pkt jamau-, Hindi jamal etc., besides Gypsy (European) Jamutro, Kasmiri zamatur", and further Askun & Waigali zami, Kati zama, Dameli zama, Prasun wwf (Turner 1966, # 5198); Av zamatar- id. (-a- in the second syllable after matar- "mother"), ZorPhl damat, Pers damad, Balu&i zamaB, ManSogd pi. z'mt'yty, Sangleci zsmuS, Yidgha zamai, PaSto zum, Munjan zamo, Para5i zam id. (EWAI I, 585-86; Bailey 1979, 345) || Alb Tosk dhenderr, Gheg dhander(r) "Schwiegersohn, Tochtermann, Brautigam" (Demiraj 1997, 159-60: pAlb *gamt£r- > *6aNtor-), besides *gm(g)ro- > OI jamarya- ? "related by marriage" (hapax in R V 4.3,9) || Gr ya\i^p6q "son-in-law", also "brother-in-law"1, besides the late doublet (Phrygia, 4th cent. AD) yaiiepoq (Chantraine I, 208) || Lat gener id. || Bretgever id. < *gemero- (Henry 1900, 132; generally Pokomy 1959,369, 374, & 370; Mann 1984-87, 402-403).

Cf. also OI jami- "related as brother or sister", vijami- "related by marriage", (lex.) jameya- "sister's son"; Av zamaoiia- "brother of daughter's husband" || Gr ya(j.eco "marry". Bailey (1979, 345) seeks the primary semantics in "payment for the bride", cf. Av zomana- "payment, wages", Sogd z'mn'k "with payment", Knot ysamtha- "payment for service, usury, interest", Pasto zoman "stipend". The same semantic motivation can be identified in Hitt wkusa- "son-in-law", SALkusa- "bride", i f the stem kusa- is connected with kusata- "brideprice" and kussan- "payment" (cf. Weeks 1985, 36).

26

*Hiien$2ter- "husband's brother's wife" Olyatar- "husband's brother's wife", Pkt jauya- id., Hindi ja id., Assamese za "husband's brother's wife", Kalasha zadri, Waigali & Kati yarf, Prasun irf "co-wife", Bashkarik yel "husband's elder brother's wife" etc. (Turner 1966, # 10453); Iran *yadr-I- > Pers yarl, Isfahani ySd, PaSto yor id. (Morgenstierne, NTS 5[1932], 19; EWAII I , 410: *HinH2ter-/*HienH2ter-) || Arm ner, gen. niri "die Frauen von Briidern oder desselben Mannes" || ? Phryg (a late epitaph from Lydia) acc. lavatEpa , i f it is not a carelessy written Gr form with ia- for a i - , a late spelling of e- (Neumann 1987, 36 thinks about a contamination of the Greek word with its Latin counterpart); Gr ev&Tnp "die Frau des Binders des Garten", Horn pi. Eivatepe<;, -epcov, (late inscr. from Abbaitis, Asia Minor) evaxpi (Chantraine I, 323) || Lat ianitrlces "die Ehefrau von Briidern" (-Jc-after the nomina agentis in -7c-); Szemereny (1977, 92) proposes the assimilation *iena° > *iana° || Lith jente, gen. jenters "Frau des Bruders des Mannes" (g- written by Nesselmann is /j/), Couronian jentere, Latvian ietere "die Ehefrau von Brudern" (Fraenkel 1962, 193) || OChSl jqtry, gen. j^trbve "des Mannesbruders Frau, Schwagerin",' cf. also R dial, utrovka id. < *gtr° (ValCakova, ESJS 5, 292-93; generally Pokorny 1959, 506).

There are counterparts with transparent etymologies, e.g. Hittite antiyant-"(in-house) daughter's husband, (socrilocal) son-in-law", derivable from anda "in(to), inside" & /'- "go, come, walk", i.e. "he who has gone in" (Gusmani 1962, 78: "derjenige, der [in die Familie der Frau] hineingeht"; Puhvel 1984,), cf. Akkadian errebu "neues Familienglied", lit. "he has enters" (von Soden 1965, 243) or the corresponding institution of the inclusion of a son-in-law in Turkish ig-giiveylik, lit. "inside (jo) son-in-law (guvey)", and Georgian dasijeba, consisting of da- "in" & si^e- "son-in-law" (Gamkrelidze & Ivanov 1984, 775). Accepting the same semantic starting point, it is possible to see here a derivative of IE *Hiei- "go" with the ^-extension, attested e.g. in the Hittite iterative (i)yanna- & (i)yanniya-, iyana- & iyaniya- "to go" (Puhvel 1984, 326-28; he also quotes other verbal stems with the same nasal extension expressing an original iterative-'durative': piyan(n)a- : pai- "to give", hewaniy-: *heu- "to rain") || OLat 3 pi. prod-, ob-, red- munt (WH I, 407) || Lith einii "I go", eina "he goes", einame "we go" etc. vs. eiti "to go" || Toch B yne- in ynem "we go" (cf. Lith !), yanem "they go", the present participle ynemane and the derived verbal adjective ynuca (Adams 1999, 60-61: *H[i-ne/o-). Carruba (1995, 155) derives it from IE *iem- "(zusammen)halten, paaren" (Pokorny 1959, 505), but without any support of semantic parallels.

*mater- = *me^2ter- "mother" OI matir-: nom. sg. mad, acc. sg. matiram etc., Pkt maya, pi. maard, Hindi maiya, ma(I/u), Shina ma, pi. mayar§ etc. (Turner 1966, # 10016); Av matar-: nom. sg. (late) mats, acc. sg. (late) matarom, voc. (Gatha) mataro etc.

27

(Hoffmann & Forssmann 1996, 151), OPers ha-mStar- "von der selben Mutter stammend", Khot mSta, BudSogd m,th, Khwar mad, MParth (Turfan) m'd(r), ZorPhl mSt/mStar (*matS / *mStaram), Pers mSdar, BaluSi mat, mad, mas, Kurd mSk < *mSdk (cf. ZorPhl matak "female"), Ormuri miwa, PaSto mor < *mSdr°, Rosani mod, pi. moderj, Osset mad/mads (Abaev 1973, 62; Bailey 1979, 328; EWAI n, 345) || Arm mair, gen. maur id. (= Gr \iiytp6c,), mauru, gen. maurui "Stiefmutter" < *matru^ia || OPhryg nom. umap, acc. uaiEpav (Haas 1966, 10If, 197), gen. noyrepei; (Haas 1966, 179 & Georgiev 1977, 218 proposed dat. urrtepej) || Gr nf|Tnp, Doric ulTnp id., already in Myc nom. sg. ma-te, dat. sg. ma-te-re = rnatrei (Chantraine II, 698-99; Aura Jorro 1985, 429-30), further u.Tjxp'Oii "Stiefmutter"; cf. the theonym Horn. AT|p.f|Tnp, Thessalian Aaujioyrepi || Messap diva mata "Dea Mater", cf. also the theonym Doimata & Damatira "Aeu.f|TT|p", gen. damatras, dat. Dama[ta]ri, acc. [D]amatra (Haas 1962, 40, 44— 48) || Alb moter, arch. & dial. (Tosk) motere "sister" (Demiraj 1997, 279; Hamp 1996, 140 proposes a starting point *mStr-S comparable with early SI *sesr-i "sister") || Lat mater, -tris "Mutter, Amine, Quelle", matrdna "Ehefrau", matertera "Mutters Schwester", Faliscan dat. mSterei; Osc gen. sg. maatreis, Umb gen. sg. matrer, SPic (cippus of Castignano) dat. sg. matereih (Eichner 1993, 60), 'NPic ' matereso (Poultney 1979, 58) || Gaul (Larzac) nom. sg. matir < *°er, acc. sg. materem, (Istres) gen. pi. uaxpov, (Glanum, Saint-Remy) dat. pi. naxpepo < *matribo < °trbho (Lambert 1994, 61, 86), cf. the river-name Matrdna, today "Marne"; Olr mithir "mother"; cf. also OBret motrep, Welsh modryb "Mutterschwester" (*matrti?a) and modrydaf "Bienenstock" consiting of "mother" & bydaf "Nest wilder Bienen", besides the godess-name Modron < * Matrdna \\ OIc modir, OEng modor, OHG muoter "mother"; cf. also OEng modrige, OFris modire, M L G modder "Mutters Schwester" < *mddru]fidn- \\ Lith mote, gen. mdteres (arch. & dial.), besides moters, Zemaitic nom. sg. moters "Frau, Weib, Ehefrau", dial, also "Mutter" (a usual term for "mother" is motina & motyna), Latv mate, gen. mates "Mutter", pamate "Stiefmutter", OPr muti (Ench 43.32), muti (Grunau 69), mothe (EV 170) "Mutter", pomatre "Stiefmutter" (EV 180), see Fraenkel 1962* 465 || OChSl mati, gen. matere "mother" < *mater, gen. *materes (Valcakova & Erhart, ESJS 8, 457^458) || Toch A macar, B macer, acc. matar < *°ter, "trip "mother" (Adams 1999,447).

*p&ter- "father" OI pit&r-: nom. sg. pits, acc. sg. pitiram etc., Pkt piu(a)-, Hindi piu, Sinhalese piya etc. (Turner 1966, # 8179); Av pitar-: nom. sg. (Gatha) ptS & ta, (late) pta & pita, acc. sg. (Gatha) p"tarSm, (late) pitarom, dat. sg. (Gatha) fSroi & pidre, (late) pidre, nom. pi. (late) p"taro etc., OPers nom. sg. pits, gen. sg. piga < *pi9rah (Hoffmann & Forssman 1996, 151), Khwar pic, Khot pilar-: nom. sg. pate, acc. sg. pataru, BudSogd 'ptr-, ManSogd ptr-, 'ptr-, MParth (Turfan) pydr, ZorPhl pit /pitar {*pita / *pitaram), Pers pidar, BaluCi pit, pB, pis, PaSto

28

plar, Wanetsi piyar < *pitaram, Sarikoli pit, Sugni ped, Osset fyd/fids (Abaev 1958, 488; Bailey 1979, 237; EWAI U, 128-29) || Arm hair, gen. haur < *°ter, °tros || late Phryg natepiYi "Eltern", lit. pi. of *pater- (Haas 1966, 112); cf. also 'Mysian' (Uyiicek) patriyipis adj. extension in *-/'<?- (correctly Phryg, see Neumann 1988, 7; cf. also KatiCic 1976, 150, fh. 259 with reference to G. Neumann) || Gr naxx\p, gen. raxxpo*;, cf. eu-Ttdtcop "ein guter Vater", already in Myc pa-te = pate(r) (Chantraine U, 863-85; Aura Jorro 1993, 89) || ? IUyr Aei-JtdTvpoq- Qebq napit (a)Tou,<paioi<; (Hesych.; Krahe 1955, 44, 54) || Venetic pater "father" (Lejeune 1974, §110) || Lat pater, gen. patris; Osc dat. sg. paterei, SPic (cippus of Castignano) dat. sg. patereih (Eichner 1993, 60), Marrucinian patres "patris" (WH II, 262-64) and 'NPic ' (near Castignano) patereso (Poultney 1979, 58); cf. Umb Iu-pater, dat. Iuve-patre = Lat Iuppiter < *(d)iu-piter || Gaul (Plumergat, Morbihan) dat. pi. atrebo (Lambert 1994, 53, 62); ater in gutu-ater "a class of priests" (Hirtius, Bellum Gallicum VHI, 38, 3), lit. probably "Vater des Anrufs (an Gott)"; Olr athir, gen. athar, in Ogam script (Waterford, 7th cent.) ATAR (Korolev 1984, 92, 119) "father" < *°ter, "tros; maybe also MWelsh edrydd m. "Wohnstatte", if originaly meant "vaterlicher Besitz" (*(p)atriiom ?), cf. Olr aithre f. "vaterliche Sippe", Gr Jidtpri & Lat patria || Goth fadar, OIc fadir, OEng faeder, O H G fater "father" || Toch A pacar, B pacer, acc. patar < *°ter, "trip (Adams 1999, 365). In Slavic, this etymon probably continues (1) in the derivative *p32truuio- > *ptruvjo- > *strujo- > Serb-ChSl, OR stryjb etc. "father's brother", cf. OI pitrvya-, Av tuiriia- "Vaterbruder", PaSto trs, Arm yauray, Gr naxpmoq "Stiefvater", Lat patruus "Vaterbruder", OHG fatureo id.; (2) in the OR compound Stribogb "a god of winds" (Povest vremennyx let, A D 980) < *p$2tril-bhagos "father-god" (M. Vey, Voprosy jazykozncmija 1958/3, 96), formally corresponding to the common IE idiom *dieys-pp2ter "heaven-god" (Pokorny 1959, 829, 184). Szemerenyi (1977, 7) proposes a tempting etymology for Lith tevas "father", Latv tevs "id., old man", OPr (Ench) taws, taws, tawas, tawas & (EV 169) towis "Vater", (EV 176) thewis "Vetter" too, based on the compound of *(p)te "father" & *ayos "ancestor" (otherwise Hamp 1978, 7, 3 who assumes the substitution *p$2tr-(o)Hu- —> *(a)t-(o)Hu- for Baltic and *p$2-tr-oHu- —> *(a)t-tr-(o)Hu- > *stry° for Slavic).

Both the parents terms, *mater- & *p$2ter-, were probably transformed from Lallworter of the type mama & papa. The difference in quantity between *mater- and *pg2ter- could have been explained by identification of the latter with the formation *p$2-ter- "breadwinner", the regular nomen agentis from *pa-: *p$2- "to nourish" (Pokorny 1959, 787).

Sihler & Cowgill are undoubtedly right separating the derivational marker *-$2ter here. It remains to determine its function. A promising solution might be found in the Hittite suffix -Star forming the abstract nouns of both the

29

denominal and deverbal origin: anniyatar "motherhood" : anna-, Luw anna/i-"mother", antuhsitar "population" : antuhsa- "man, human being", pesna-"man" : pisnatar- "manhood", palhatar "width" : palhi- "wide", taksulatar "friendship" : taksul "friend", etc. (Kronasser 1966, 292-97). In Luwian the corresponding suffix -attar forms the verbal abstracts, e.g. tarmattar "Nagelung" : tarmayi- "nageln", gulzattar "Zeichnung" : gulzayi- "zeichnen", karsattar "parcel" : kar(a)s- "to cut" etc. (Starke 1990, 435-525; N B : Oettinger 1986, 13 proposes the segmentation tarma-ttar etc.). Starke (1990, 438) mentions that the Hittite -a/ar-verbal abstracts belong to the factitive verbs in -ahh- which represent the denominatives from adjectives in °a- or °(a)nt-, e.g. marsatar "Betrug" : marsahh-1*' "verfalschen" : marsa- "falsch", idalawatar "Bosheit" : idalawahh-m "Boses tun" : idalawant- "bose". Starke concludes that the Hittite suffixal conglomerate -a-tar is derivable from pHit *-ahh-tar. Similarly Oettinger (1986, 13), who reconstructs the starting point *-iH-tar < *°tr, implying the regular lenition in Hittite. Probably the same suffix occurs in Lyc huwe-dr-i "alle" (Oettinger, I.e.).

Conclusion The kinship terms in - ? 2

t e r are analyzable as the names of the institution of the type "brotherhood", "daughterhood", "motherhood" etc.

N B : Recently Carruba (1995) proposed an alternative solution for the kinship terms studied above, assuming their compound character. The second component should have been sought in HierLuw atari- "form, figure, image; soul" (after J. Hawkins) and Lyc atra-/atla- "person, s e l f (Melchert 1993a, 8). Comparing these forms with Gr fjxop "heart", Carruba reconstructs *Htter (p. 152-53). In spite of the attractivity of Carruba's idea, especially the semantic aspect of his solution remains rather unconvincing.

Abbreviations Alb Albanian; Arm Armenian; Av Avestan; Bret Breton; Bud Buddhistic; Ch Church; Com Cornish; Cun Cuneiform; Eng English; Fris Frisian; G German; Gaul Gaulish; Goth Gothic; Gr Greek; H High; Hier Hieroglyphic; Hitt Hittite; Horn Homeric; I Indie; Ic Icelandic; IE Indo-European; Illyr Illyrian; Ir Irish; Iran Iranian; Knot Khotanese; Khwar Khwarezmian; L Low; Lat Latin; Latv Latvian; Lith Lithuanian; Luw Luwian; Lyc Lycian; M Middle; Man Manichean; Myc Mycenaean; N North; O Old; Osc Oscan; Osset Ossetic; p proto-; Parth Parthian; Pers Persian; Phi Pahlavi; Phiyg Phrygian; Pic Picene Pkt Prakrit; Pr Prussian; R Russian; S South; Serb Serbian; SI Slavic; Sogd Sogdian; Toch Tocharian; Umb Umbrian; Zor Zoroastrian.

30

R E F E R E N C E S

Abaev, Vasilij I. 1959-73-78-89. lstoriko-etimologiieskij slovar osetinskogo jazyka, I-IV. Leningrad: Nauka.

Adams, Douglas Q. 1999. A Dictionary ofTocharian B. Rodopi: Amsterdam - Atlanta. Aura Jorro, Francisco. 1985-93. Diccionario micenico, I-II. Madrid: Consejo superior

de investigaciones cientificas. Bammesberger, Alfred (ed.). 1988. Die Laryngaltheorie. Heidelberg: Winter. Bader, Francoise. 1988. Noms de parente anatoliens et formations a laryngale. In:

Bammesberger 1988, 17-48. Bailey, Harold W. 1979. Dictionary ofKhotan Saka. Cambridge: University Press. Beltram F., de Hoz J. & Untermann J. 1996. El tercier bronce de Botorrita (Contrebia

Belaisca). Zaragoza: Diputaci6n General de Arag6n. Brugmann, Karl. 1906. Vergleichende Laut-, Stammbildvngs- und Flexionslehre nebst

Lehre vom Gebrauch der Wortformen der indogermanischen Sprachen2 2.1. Strassburg: Trilbner.

Carruba, Onofrio. 1995. Die Verwandtschaftsnamen auf -ter des Tndogermanen. In: Kurytowicz Memorial Volume, I. Cracow: Universitas, 143-158.

Chantraine, Pierre. 1968-80. Dictionnaire Otzmologique de la langue grecque, I-III. Paris: Klincksieck.

Eichner, Heiner. 1993. 1919 oder 1991? Zur Entwicklung der oskisch-umbrischen Studien nebst einer neuen Interpretation des Textes von Romito (Vetter Nr. 147). In: Oskisch-Umbrisch. Texte und Grammatik, ed. H. Rix. Wiesbaden: Reichert, 46-95.

ESJS Etymologicky slovnik jazyka staroslovinskdho, 1-10, eds. E. Havlova & A. Erhart. Praha: Academia 2000.

EWAI Mayrhofer, Manfred. 1986-92. Etymologisches Wdrterbuch der Altindoarischen. Heidelberg: Winter.

Gamkrelidze, Tamas V. & Ivanov, VjaCeslav V. 1984. Indoewopejskij jazyk i indoevropejcy, I-II. Tbilisi: Izdatel'stvo Tbilisskogo universiteta.

Georgiev, Vladimir I. 1977. Trakite i texnijat ezik. Soflja: Izdatelstvo na Balgarskata akademija na naukite.

Georgiev, Vladimir I. 1984. Lydiaka und lydische-etmskische Gleichungen. Lingui-stique balkanique = Balkansko ezikoznanie 27/1, 5-35.

Gusmani, Roberto. 1962. Kleinasiatische Verwandtschaftsnamen. DieSprache 8, 77-83. Gusmani, Roberto. 1964. Lydisches Wdrterbuch. Heidelberg: Winter. Haas, Otto. 1962. Messapische Studien. Heidelberg: Winter. Haas, Otto. 1966. Die phrygischen Sprachdenkmaler. Sofia: Linguistique balkanique =

Balkansko ezikoznanie 10. Hamp, Eric P. 1970. Sanskrit duhitS, Armenian dustr, and IE internal schwa: Journal of

the American Oriental Society 90,228-231. Hamp, Eric P. 1975. *dhugHter in Irish. Miinchener Studien zur Sprachwissenschqft 33,

39-40. Hamp, Eric P. 1978. Slavic stryjb 'father's brother'. General Linguistics 18/1, 1-9. Hamp, Eric P. 1992. Old Prussian brati, brote; duckti. In: Colloquium Pruthenicum

Primum. Papers from the First International Conference on Old Prussian held in Warsaw, Sept 30 -Oct 1 1991, eds. W. Smoczynski & A. Holvoet. Warszawa: Wydawniczwa Uniwersytetu Warszawskiego, 13-14.

Hamp, Eric P. 1996. The nominative singular of r-stems. Baltistica 31/2, 139-140.

31

Hawkins, John D. 1978. The Luwian word for "Daughter". KZ 92, 112-116. Henry, Victor. 1900. Lexique etymologique des termes les plus usuels du breton

moderne. Rennes: Plihon & Herve. Hoffmann, Karl & Forssman, Bemhard. 1996. Avestische Laut- und Flexionslehre.

Innsbruck: IBS 84. Katicic, Radoslav. 1976. Ancient Languages of the Balkans. The Hague - Paris: Mouton. Korolev, A.A. 1984. Drevnejsie pamjatniki irlandskogo jazyka. Moskva: Nauka. Krahe, Hans. 1955. Die Sprache der Illyrier, I: Die Quellen. Wiesbaden: Harrassowitz. Kronasser, Heinz. 1966. Etymologie der hethitischen Sprache, I. Wiesbaden: Harrassowitz. Lambert, Pierre-Yves. 1994. La langue Gauloise. Paris: Errance. Lehmann, Winfred P. 1986. A Gothic Etymological Dictionary. Leiden: Brill. Lejeune, Michel. 1974. Manuel de la langue vinete. Heidelberg: Winter. Meiser, Gerhard. 1986. Lautgeschichte der umbrischen Sprache. Innsbruck: IBS 51. Melchert, H.Craig. 1993a. Lycian Lexicon. Chapel Hill: Lexica Anatolica 1. Melchert, H.Craig. 1993b. Cuneiform Luvian Lexicon. Chapel Hill: Lexica Anatolica 2. Neumann, Gunter. 1987. Zur Verwandtschaftsbezeichnung *iavaTnp. Glotta 65, 33-37. Neumann, Gunter. 1988. Phrygisch und Griechisch. Wien: Verlag der Osterreichischen

Akademie der Wissenschaften (Sitzungsberichte, phil.-hist. Klasse, 499. Band). Neumann, Gunter. 1991. Hethitisch negna- 'Bruder'. Historische Sprachforschung 104,

63-66. Oettinger, Norbert. 1986. "Indo-Hittiteu-Hypthese und Wortbildung. Innsbruck:

Innsbrucker Beitrage zur Sprachwissenschaft, Vortrage und Kleine Schriften 37. Parvulescu, Adrian. 1993. IE. *dhugholer "daughter" and Grassmann's law. A phonetic

and semantic analysis. IF 98, 55-91. Parvulescu, Adrian. 1996. IE. "bhriter "brother". IF 101, 99-106. Poultney, James W. 1979. The language of the Northern Picene Inscription. Journal of

the Indo-European Studies 7, 49-64. Schmidt, Gemot. 1973. Die iranische Wflrter filr 'Tochter' und 'Vater'. KZ 87, 36-83. Sihler, Andrew L. 1988. Greek Reflexes of Syllabic Laryngeals with Postscript on PIE

kinship terms in *-Hjter. In: Bammesberger 1988, 547-561. von Soden, Wolfram. 1965. Akkadisches Handwdrterbuch. Wiesbaden: Harrassowitz. Starke, Frank. 1980. Das luwische Wort filr "Frau". KZ 94, 74-86. Starke, Frank. 1987. Die Vertretung von uridg. *ctugh2ter- "Tochter" in den luwischen

Sprachen und ihre Stammbildung. KZ 100,243-269. Starke, Frank. 1990. Untersuchung zur Stammbildung des keilschrift-luwischen

Nomens. Wiesbaden: Harrassowitz. Szemerenyi, Oswald. 1977. Studies in the kinship terminology of the Indo-European

languages. Leiden: Brill - T6heran-Liege: Bibliotheque Pahlavi {Acta lranica 16). Thomsen, Vilhelm. 1890. Berdringer mellem de finske og baltiske Qitauisk-lettiske)

Sprog. Kobenhavn: Dreyer. Turner, Ralph L. 1966. A Comparative Dictionary of the Indo-Aryan Languages.

London: Oxford University Press. Vendryes, J. 1980. Lexique etymologique de Virlandais ancien. Dublin: Institute for

Advanced Studies & Paris: Centre National de la Recherche Scientifique. Weeks, David M . 1985. Hittite Vocabulary: An Anatolian Appendix to Buck's

"Dictionary of Selected Synonyms in the Principal Indo-European Languages". Los Angeles: Ph.D. Thesis of UCLA.

32

WH Walde, Alois & Hofinann, J.B. 1938-54. Lateinisches etymologisches Worterbuch}, I-II. Heidelberg: Winter.

Vaclav Blazek Rynefcek 148 26101 Pribram HI (blazek@phil.muni.cz)

33

VIT BUBENIK

ON THE REMAKING OF THE MIDDLE VOICE IN INDO-IRANIAN

The study of the origins and prehistory of the middle voice in the overall context of the verbal system(s) of Ancient Indo-European languages was in the focus of the attention of Indoeuropeanists from the very beginnings of their discipline. Professor Erhart's activity in this area culminated in his 1989 monograph Das indoeuropaische Verbalsystem, where he also makes a number of observations on later developments in individual branches of IE. The following lines limited to the Indo-Iranian family, are intended to highlight some of the salient aspects of the remaking of the middle voice by means of analytic morphology.

1. Synthetic and analytic formations of Middle Indo-Iranian dialects Early M I A dialects - most notably Ardha-MagadhT - continued and further

developed the OIA synthetic mediopassive morphology by adopting the stem of the passive (in -ya or -ijja) as a base for innovative temporal and participial forms. The present, aorist and the future tense forms are shown in (1):

Also the OIA imperfective mediopassive participle in -mana (kriyamdna) was remodelled by means of the active suffix -anta; later on, in Apabhram£a, the form kar-ijj-anta was reduced to k-ijj-anta.

It should also be observed that the singular form of the active aorist displays the suffix of its mediopassive counterpart (< *kurv-is-ta) while the plural form of the active aorist, kar-im-su, developed apparently by methesis from the active form of the sigmatic aorist *kar-is-um > kar-im-su. The uniform suffix -it(t)ha in the singular is indicative of the transition from an earlier overlapping exponence to the agglutinative exponence for voice and aspect. Matters were different in the future where OIA relied only on the mediopassive suffix. In M I A the future was also built on the passive stem and the suffix marked exclusively the person and number; contrast the OIA form lep-sy-a-se „you will taint yourself with A M g lipp-ih-i-si.

Pali discontinued the mediopassive morphology of the perfect, aorist and future. A number of relic forms appear in the present (bharate ..carries for

(1) Ardha-MagadhT Active Med/Passive

Present kuw-ai kijj-ai

Aorist kuw-it(t)ha kijj-it(t)ha (< *kri-y-ista)

Future kar-iss-ai kijj-ih-ii (< *kri-y-isya te)

Participle kar-anta kar-ijj-anta (< *kr-iya-mana)

(< kri-ya-te)

34

himself). As in A M g the OIA passive kri-ya-te is now inflected actively, kar-iy-ati (also kayirati) ,4s done" (cf. also Buddhist Sanskrit drsyatu „be it regarded", vadhisyam , J will be slain", vucyami „I am told" in Edgerton 1953:182). The passive in the preterite and the future tense is now formed analytically by combining the participles, the PP kata and the gerundive katabba, respectively, with the copula. The preterite form of the copula, ahu (< abhavat), is usually omitted, and the construction consisting of the future tense of the copula and the gerundive, katabba bhavissati „it will be done" possesses also modal meaning ,4t should be done". Pertinent examples are provided in (2) and (3):

(2) evam me sutam [Mayrhofer 1951:195] thus=me hear+PP „Thus it was heard by me"

The passive interpretation of (2) is more likely than the ergative interpretation „Thus I heard". In early M I A the latter would be realized by the active preterite (< aorist) evam assosim (cf. Sanskrit evam asrausam). (3) na hantabbo

not kill+GERVE+NOM „He will not be killed" ~ „He should not be killed"

The rapid decay of mediopassive synthetic forms was precipitated by the raising of mid vowels (e > e > i, 6 > o > u, cf. Bubenik 1996: 29-33). The elimination of the crucial phonological contrast between e and / available in OIA resulted in the elimination of the morphological contrast between the middle and the active diathesis. Furthermore, even the contrast between the active and the synthetic passive was considerably weakened; given the identity of their suffixes this contrast continued to be carried solely by the shape of the passive stem. This could be identical with its active counterpart (e.g. chijjati meant both „it is split" or „he splits"; but the latter could also be realized by chindati); or it could be differentiated only by the geminate (e.g. labbhati „it is taken" vs. labhati „he takes"); or, in the case of the roots in nasals by the geminate palatal in the passive vs. the dental nasal in the active (e.g. hahnati „he is killed" vs. „he kills"). The situation was alleviated in the 3 r d PI by the adoption of the suffix of the perfect -(a)re limited to the mediopassive. A l l these forms are surveyed in (4):

(4) Pali 3 r d Sg 3* PI Active han-ati [hanati] hah-anti [hananti] „they kill" Middle han-ate [hanati] han-ante [hananti] „they kill for themselves" Passive hahh-ati [haji:ati] hanh-ante [haji:anti] „they are killed"

- hann-are [haji:art]

35

On the Iranian side the contrast between the active and the mediopassive forms was apparently more viable in that the stem-forming element -ya of the latter category became -ye in late Avestan:

(5) Active barai-ti/i

Indirect reflexive yazai-te/e

Verbum sentiendi man-ye-te

Passive bar-ye-te (spelled bairiiete) „is carried" „cames ..worships (for himself)" ..thinks'

The lengthening in the 2 n d and 3 r d Sg active suffixes {-ehi, -aiti vs. middle -ehe, aite) may be understood as an effort to keep these two categories from their phonological merging for the same reason as in Pali above: xSayehi (active) „you reign" vs. xSayehe (middle). Nevertheless, phonological erosion of the contrast between lei and HI precipitated ultimately their complete merger. As a sign of these things happening, in Iranian — as in Indie — we find mediopassive forms spelled with active suffixes. For instance, the verb man-„think", a medium tantum in Gatha-Avestan, appears with the active suffix in late Zoroastrian Liturgy:

(6) maniia mananha humatsm [Aog 25] think+IMP mind+INSTR good-thought „do thou think good thought with thy mind"

Other examples, such as hiStaiti „stands" ( ~ hiStaite, root sta- ), mairiiati ..stands" (vs. OIA mriyate), yazonti „they are worshipped", were assembled by Kellens (1984:80-81).

Late M I A (Apabhramsa) replaced the active preterite akasi (< OIA aorist akarsat) by the ergative construction tena kiyau. The present passive is continued with further phonological development seen in kar-iy-ati > kar-ijj-ai, later > kir-ai or k-ijj-ai. In the preterite the copula asi (< OIA asit) continued to be used in conjunction with the PP; in the perfect and the future tense, however, the copula was replaced by the verb „to go": tena kiyau gayau lit. done gone „[it] was done by him" (vs. the ergative construction tena kiyau „he did [it]"). Examples with the auxiliary „to go" in the future tense of the type tena kiyau ja-is-ai lit. done go+FUT+3SG „it will be done by him" are rare. One of them, from Haribhadra's Sanatkumdracarita (of the 12 th c.) is presented in (7):

(7) kaha maim ditthau jaisai ehu [Sc 631.8] how I+INSTR see+PP go+FUT+3SG this ..How will I be able to see this [city] 7'

The system of the synthetic passive of early M I A (Ardha-Magadhl) and that of the analytic passive of late M I A (Apabhramsa) are contrasted in (8):

36

(8) Ardha-MagadhT Present Aorist Future Perfect Synthetic k-ijj-ai k-ijj-itha k-ijj-ih-ii passive Apabhramsa Analytic kiyau (-> erg) kiyau asi kiyau jaisai kiyau gayau passive

On the Iranian side, early Middle Persian possessed synthetic forms in the present/future kun-lhed/kir-ed „it is (being)/will be made" and the imperfect a-kir-ih ,4t was made" (cf. Brunner 1977:213). The latter form is actually documented only once (in the inscription of Sabuhr I at Ka*ba-yi Zardust) and represents a residual imperfect form from Old Iranian (of the type *kir-ya-ta cf. Sanskrit kri-yd-te, imperfect d-kri-ya-ta):

(9) u=m akirfh nam kirder [KKZ 8] and=my make+IMPF+3SG name Kirder ,J was titled Kirder" (lit. my name was being made K.) vs. perfective u=m kard nam Kirder „My title was made Kirder".

In later Middle Persian the analytic passive formations (in the present, perfect and pluperfect) became more and more common. Their synopsis, following Brunner (1977:213) and Sundermann (1989:152), is given in (10):

(10) Early MP (synthetic passive) (analytic passive)

Late Middle Persian (analytic passive)

Present/Future kun-thed - kired

kard baw-ed „it is (being)/will be made"

Imperfect Perfec a-kir-Th

paymoxt hem , J have been dressed"

kard ested ,4t has been made"

Pluperfect

paymoxt bud hem , J had been dressed kard bud/estad „it had been made"

Unlike in Indie, the perfect in late M P was formed by the auxiliary estadan „stand, be"; the pluperfect may be expressed in two ways: by attaching the PP of estadan or that of the copula budan „be" to the PP of the main verb.

On the Indie side, with the employment of the auxiliary „to go" in the system of voice, the copula was freed for the employment in the system of aspect and tense. Earlier forms of the copula, atthi ,4s" (< OIA asti) and asi „was" (< OIA asit), were replaced by acchai (< OIA rcchati „arises") and thiu (< OIA sthita „stood"), respectively. As in the other IE languages, the two grammatical aspects of Apabhramsa are built on the past and the present participle. The latter may also be replaced by the gerund in -eppi or -eppinu. As

37

shown in (11), in Apabhramsa texts these two aspect are found only in the present and the past tense:

(11) Apabhramsa

Present Past

Perfect PP + Copula gayau acchai gayau asi ~ thiu

Progressive (aspect) Pres Part + Copula Gerund +Copula karantu acchai kareppi(nu) acchai karantu acchiu ~ thiu kareppifnu) thiu

The combination of the PP plus the copula is actually inherited from OIA: agato 'smi ( ~ jagama) „I have come" (Ich bin gekommen) > M I A agato 'mhi. In OIA with transitive verbs the PP was enlarged by the suffix -vant: aham krtavant (M) ~ krtavatl (F) „I have done" (lit. I am the one who has done).

The progressive aspect in early M I A could be expressed by combining the present participle of the main verb with verbs such as tisthati „stands" and vicarati „walks" (of the type karanto tisthati „is making"); the habitual aspect by combing the absolutive of the main verb with the verb vattati „becomes". These early 'experiments' were paradigmatized in Apabhramsa as sketched above; in addition to the copula acchai there are also examples with the auxiliary thakkai ..stands" (for examples cf. Bubenik 1998:104—111)..

It is of interest to observe that also in late Medieval Sanskrit the auxiliary stha- ..stand" became widely used for the expression of tense. For instance, in Jambhaladatta's Vetalapancavimsatika (of the 14 th c.) the whole paradigmatic set of analytic expressions exploiting all the possible forms of stha- is available: kurvans tisthati „he is doing", kurvans sthasyati „he will be doing", kurvans atisthat „he was doing" (even with the auxiliary in the aorist and perfect !).

In Middle Persian after the loss of the synthetic middle voice morphology the main exponent of the 'experiential' meaning (cf. Andersen 1984) became the auxiliry estadan „to stand, be". It corresponds to Indie stha- which, however, was a temporal auxiliary; a functional counterpart in late M I A was the verb ja- „to go" (< OIA y_-). The following examples are taken from Arda Wiraz Namag (ca. 8 t h c.) and Karnamag JArdaSTr (very late MP):

(12) hu-rust ku pad fraronth well-grown that in virtue „well grown that is she was grown in virtue" sdsan az tdxm=e Daray SasSn from seed GEN Daray „Sasan has been born from the lineage of Daray" ke tan andar deg-e royen whose body in pot=GEN copper ..whose body has been put in a copper pot"

rust estad [AWN 9.1] grow+PP stand+PP

(stative) zad ested [KAP 1.7] bom stands (change of state) kard ested [AWN 38.15] do+PP stand+3SG (passive)

38

The verb estadan „to stand" functions also as an aspecto-temporal auxiliary; contrast bewtween Sud estend (present perfect) „they have gone" and Sud (hend) (preterite) „they went".

2. Analytic realization of the middle voice in New Indo-Iranian languages At the end of the late M I A period we encounter earliest attempts to

compensate for the eliminated category of the middle voice (dtmanepada) by analytic formations involving two lexical auxiliaries: jana „to go" with intransitive and transitive verbs and lend „to take" with transitive verbs. Given the identity of the middle and passive suffixes in OIA the choice of the former auxiliary for both the analytic middle and the passive is understandable. Thus the change of state, such as „he (has) died", expressed by the middle voice aorist amrta in Sanskrit, is realized by combining the PP jdu „gone"(< OIA jdta) with the PP of the verb „to die" in Apabhrarnsa:

(13) so jdu jji muu [Pc 36.5.9] he go+PP PRT die+PP „He (has) died"

On the other hand, the PP gau „gone", belonging to another OIA root (gam) would be used to express the passive voice as in (14):

(14) so kalameha vane ditthu gau [Pc 19.17.5] that Kalameha forest+LOC see+PP go+PP „That Kalameha was seen in the forest"

At the end of this line of evolution, in Hindi, we witness the same verb jana, whose PP is now the suppletive form gaya, functioning as both the auxiliary in the passive construction and a variety of constructions expressing most notably the completive events and changes of statec; cf. examples in (15):

(15) vah dekha he see+PP ,,He was seen" ham stes'an we station „We got to the station" vah mar gaya he die go+PP „He (has) died"

gaya go+PP

pahumc arrive

(passive)

gae (completive event) go+PP

(change of state)

In (IS), unlike in Apabhrarnsa in (13), the auxiliary jana is combined with

39

the bare verbal root, not the PP. The same lexical auxiliary may be used to express a completive event; given its intransitive meaning, its choice precludes the use of the ergative construction:

(16) larka pura panna park gaya boy entire page read go+PP „The boy read through the entire page"

Another category of experiential meaning, such as the indirect reflexive, denoting an action done explicitly for one's own purpose, is expressed by the auxiliary lend „to take"; given its transitivity, the resulting construction is ergative:

(17) larke=ne pura panna parh liya boy+OBL=ERG entire page read take+PP „The boy read the entire page (silently for himself)"

With the auxiliary dena „to give" the meaning would be the reading „for someone else's benefit":

(18) larke=ne pura panna parh diya boy+OBL=ERG entire page read give+PP „The boy read out the entire page (in the class)"

These two auxiliaries indicate opposite directions of the action are called appropriately 'versive' and 'ablative' by Chatterjee (1988). Another fitting minimal pair is provided by Hook (1979:64), reproduced in (19):

(19) vah kar lljiye it do take+IMP „Do this (for yourself)" vah kar dijiye it do give+IMP „Do this (for someone else)"

cf. Czech u-dilejte=si to PERF+do+IMP=REFL+DAT it „Do it for yourself u-dilejte to PERF+do+IMP it , .Do it"

The same contrast in Sanskrit would be expressed by the middle voice imperative kurusva vs. its active counterpart kuru; or, in Slavic languages with the morphological category of reflexive verbs, such as Czech, the same contrast would be realized by the reflexive pronoun in the dative si vs. its absence.

In Hindi the auxiliary lend is used above all with 'ingestive' verbs (khdnd „to eat", pind „to drink', etc.) representing physical experience par excellence;

40

in combination with abstract objects a number of allosemes of the basic physical experience can be distinguished. Nespital (1996:249) characterized lend as indicating that the actor performs the action himself, or in his own benefit, or for his own pleasure (i.e. indirect reflexive) or that the actor is at the same the goal of the action (i.e. direct reflexive). In (1997:285) he listed seven allosemes of the compound auxiliary khd lend „to take something as food": mar khd lend indicates that the actor „allows to be beaten"; in yam kha lend the actor „swollows his grief willingly" or „by restraining himself; in dhakke khd lend the actor ..suffers indignities enduringly". With verbs of mental experience, called traditionally verba sentiendi (such as samajhnd „to understand", sikhnd „to learn", pahcdnnd „to recognize", etc.) the use equivocates between jdnd and lend. According to Hook (1979:65) the combination with lend implies 'some measure of conscious effort' while that with jdnd implies that 'the mental event occurs as if of itself. Examine the minimal pair in (20):

fa that

vah he

(20) maim=ne pahcdn liyd I+ERG recognize take+PP „I figured out who he was" maim pahcdn gal I recognize go+PP/F „I (Fem) realized who he was"

kaun who

fa that

hai is

vah he

kaun who

hai is

In the same vein Nespital (1997:1121-2) distinguishes between kisl ki bdtem samajh jdnd „to understand someone's words" and kdi bat samajh lend „to understand something due to one's experience/prior knowledge").

There is some evidence in our Apabhramsa texts that this analytic stage had already been reached by the end of the late M I A period. In addition to le-„take" also rii- „take" had a general reflexive sense heralding thus the NIA state of affairs. For instance, the Apabhramsa construction niu dlihgeppinu in

(21) vijjulahgu niu dlihgeppinu [Pc 25.4.9] Vidyudanga take+PP embrace+GER „[The king] embraced Vidyudanga"

achieves the same effect as its Sanskrit counterpart with the verb „to embrace" in the middle voice:

(22) raja vidyudangam dlihgata

In general terms, M I A by losing the mediopassive morphology of OLA did not lose the ability to express the whole range of allosemes of the basic experiential meaning associated with it. What had previously been expressed synthetically came to be realized analytically by means of lexical auxiliaries jdnd „to go" and lend „to take".

41

In Modem Persian (Farsi) an exponent of the mediopassive categories became the auxiliary Sodan „to become", whose original meaning was „to go" (the Old Iranian root Syav- ..start moving", conjugated in the middle voice, is cognate with Sanskrit cydv-ate „to move; vanish; fall, drop" and Greek aexxo „to move; chase"). In Farsi the auxiliary Sodan functions very much like Hindi jdnd in the usual array of expressions of experiential meaning: inchoative, inactive (expressing non-controllable psychological and physiological states), reflexive and movements. Representative examples of inchoatives, psych verbs, reflexives and verbs of motion (cf. Shaki 1963: passim) are provided in (23); the first part of the compound is an adjective or a participle:

(23) motavalled Sodan „to be bora" xub sodan „to heal

(of wound)" esabl sodan „to become angry" moztareb sodan „to become

agitated" ram sodan „to control oneself mosallex sodan „to arm oneself nazdik sodan „to get near" daxel sodan „to enter

Mediopassive verbs may also be formed by compounding appropriate nouns with various auxiliaries: tavallod ydftan lit. birth+find „to be born", ta'ajjob kardan lit. amazement+do „to be amazed"; cf. other examples in Lazard (1957: 287-292).

3. Back to the synthetic middle voice in European Romani Lexical auxiliaries may end up as suffixes during the process of their

grammaticalization which reduces their phonological material. This process may be observed on the mediopassive auxiliary ov-el „become" (< OIA bhav-ati) which evolved into the suffix of mediopassive verbs in European Romani: ker-d-j-ol „he is bom" (lit. he is made) ~ ..pretends"; sikh-l-j-ol „he studies" (lit. he is educated). In contemporary Romani dialects the independent verb ov-el „become" appears only in two dialectal areas (those spoken in South Balkan and in subdialects of Romungro, Burgenland and North Slovenia, cf. Boretzky 1995:10). In the dialect of the Romas of Wales, as described by Sampson (1926: 215), we find an intermediate state of affairs where the auxiliary av-el „go, become" could appear not only after but also before participles as in (24):

(24) t'a kekar na'vela dik'sino papale and ever not=become+3SG+FUT seen again „and he will never be seen again"

Here the auxiliary is cliticized to the negative particle vs. Slovak Romani dich-ol-a „will appear", where the auxiliary was reduced to a suffix through the process of grammaticalization: *dikh-l=jov-el-a > didhl'ovela > dichola.

42

The verb ov-el ..become" goes all the way back to OIA bhav-ati ..becomes, is". Romani is remarkable in preserving the consonant -v of the root (lost in Hindi, Gujarati, Sindhi but preserved in Panjabi, Rajasthani and Marwari). On the other hand, the IA languages preserved a reflex of the root-initial bh-, namely h-, which has been completely lost (and replaced by j-) in Romani: (25) OIA Prakrits Romani Panjabi Rajasthani bhav-dmi hav-dmi ov-av hov-i hv-eu

Traces of the cliticization of the verb bhav-dmi to the PP for the purpose of forming the active preterite (paralleling the development of Nia Prakrits) are available in the area of East Hindi in both Medieval and Modern Awadhi dialects (cf. Saksena 1937/1971:248, 253, 260): mare(h)u „I struck" < mare=had < mare havdmi. In Lakhlmpuri dialect of Awadhi analytic constructions of the type mora hau possess the passive meaning „I have been struck". The trajectory of Romani mard'ovav „I am (being) struck" can be reconstructed along these lines: *mdrido hovdmi > mardo hovam > mard(o)=hovav > mard=jovav > mard'=ovav (the remaining problem is the 'unlawful' change h > j in Romani). Deriving mediopassives by the cliticizing of the verb ov-el ..become" is sans pareil in the context of Indie langauges. In a sense Romani — as the only New Indo-Aryan language — went a full circle and restored the OIA dichotomy of parasmaipada and dtmanepada verbs. On the Iranian side, Pashto also displays effects of the grammaticalization of the auxiliary ke'dol „become": ydde'dol „to be remembered" < ydd-ke'dol; pohe 'dol „to know" < poh=ke 'dol. The same phonological process of the loss of the initial consonant is also observed in the formation of phrasal verbs with ka' vel „to do": ydda' vol 'remember' < ydd=ka' vol (cf. Shafeev 1964:37). A typological parallel is available from Turkish where the verb et- „to do" and its inchoative counterpart ol- „to become" were cliticized to monosyllabic adjectives and nouns in verbal compounds such as kayd=etmek „to enrol" and kayd=ol(un)mak „to be enrolled"; kayb=etmek „lose" and kayb=olmak ..disappear, be/get lost" (cf. Lewis 1967:156).

ABBREVIATIONS OF PRIMARY LITERATURE

Aog Aogamadaeca AWN Ardd Wirdz Ndmag

Bk Dhanavala's Bhavisattakahd Jc Puspadsanta's Jasaharacariu KAP Kdrndmag JArdaSlr IPdpakdn K K Z Kirder KaTba-yi ZarduSt inscription

(K. M . JamaspAsa, Wien: OAW, 1982) (F. Vahman, London: Curzon Press, 1986) (H. Jacobi, Miinchen: BAW, 1918) (P. L. Vaidya, Karanja, Berar, 1931) (E. K. Antia, Bombay, 1900) (M.-L. Chaumont, JA CCXLVIII (1960), 339-80).

43

Pc Svayarpbhudeva's Paumacariu (H. C. Bhayani, Bombay, 1953-1960) Sc Haribhadra's Sanatkumaracarita (L. Alsdorf, Hamburg: Friedrichsen,

1936)

REFERENCES

Andersen, P. K., 1994: Empirical Studies in Diathesis. Minister. Boretzky, N. , 1955: Die Entwicklung der Kopula im Romani. Grazer Linguistische

Studien 43, pp. 1-50. Brunner, C. J., 1977: A Syntax of Western Middle Iranian. Demar (NY). Bubenik, V., 1996: The Structure and Development of Middle Indo-Aryan Dialects.

Delhi. Bubenik, V., 1998: A Historical Syntax of Late Middle Indo-Aryan (Apabhramsa).

Philadelphia / Amsterdam. Chatterjee, R., 1988: Aspect and Meaning in Slavic and Indie. Philadelphia /

Amsterdam. Edgerton, F., 1953: Buddhist Hybrid Sanskrit Grammar and Dictionary. New Haven. Erhart, A., 1989: Das indoeuropaische Verbalsystem. Bmo. Kellens, J., 1984: Le verbe avestique. Wiesbaden. Lazard, G., 1957: Grammatik du persan contemporaine. Paris. Lewis, G. L., 1967: Turkish Grammar. Oxford. Mayrhofer, M . , 1951: Handbuch des Pali. Heidelberg. Nespital, H., 1996: Verbal aspect in Indo-Aryan and Dravidian languages. The relation

of Simple verbs to verbal expressions (..compound verbs"). Berliner Indologische Studien 9-10, pp. 247-258.

Nespital, H. ,1997: Dictionary of Hindi Verbs. Allahabad. Saksena, B., 1937/1971: Evolution of Awadhi (A Branch of Hindi). Allahabad / Delhi. Sampson, J., 1926: The Dialect of the Gypsies of Wales. Oxford. Shafeev, D.A., 1964: A Short Grammatical Outline of Pashto. Bloomington. Shaki, M . , 1963: Moderni perska frazeologie a konverzace. Praha. Sundermann, W., 1989: ..Mittelpersisch". In: R. Schmitt (ed.): Compendium Linguarum

Iranicarum. Wiesbaden, pp. 138-164.

Vit Bubenik Memorial University of Newfoundland Elizabeth Ave. St John's Newfoundland Area Code 709 CAN-737-8000

44

Ľ U D M I L A B U Z Á S S Y O V Á

PARISYLABÁ V LATINČINE

Úvod: V priebehu vzniku tretej deklinácie v latinčine sa pri rozpade pôvodného indoeurópskeho (ide.) kmeňového systému formovali nové triedy s rozličnými paradigmaticko-štrukturálnymi podmienkami, t. j . kombináciami relevantných pádových koncoviek, ako výsledkom miešania i-kmeňov, konsonantických kmeňov, prípadne diftongických a dlhých T-kmeňov. V historickom období latinčiny, počas jej fungovania ako živého (literárneho) jazyka, môžeme počítať s existenciou šiestich flektívnych tried pre maskulína a feminína: 1. trieda puppis (ktorej paradigmaticko-štrukturálne podmienky vystihuje kombinácia koncoviek relevantných nepriamych pádov ak. sg., abl. sg., gen. pl. a ak. pl. -im -i-ium -is); 2. ignis (s koncovkami relevantných nepriamych pádov -em -i-ium -is); 3. auris (s koncovkami relevantných nepriamych pádov -em -e -ium -«); 4. civis (s koncovkami relevantných nepriamych pádov -em -e -ium -ěs); 5. rěx (s koncovkami relevantných nepriamych pádov -em -e -um -ěs); 6. Jela (s koncovkami relevantných nepriamych pádov -em -T-ium -ěs)}'2

Do týchto tried sa zaraďujú lexikálne jednotky rozličných povrchových štruktúr. Ako produktívna sa ukázala štruktúra s rovnakým počtom slabík v nominative a genitíve sg.

1. Historické pozadie vzniku parisyláb 1.1. Rovnoslabičná, t. j . parisylabická, štruktúra je výsledkom spojenia ide. kmeňového dedičstva s novými fonologickými a morfologickými vlastnosťami v latinčine. Výrazným vkladom do tejto štruktúry boli lexikálne jednotky s pôvodným i-kmeňovým sufixom (-«/-, -//-, -ri-, -ti-...). Túto povrchovú štruktúru však nadobúdali aj pôvodné konsonantické kmene. Často ide aj o pôvodom jednoslabičný koreň, ktorý si v rodiacom sa latinskom deklinačnom systéme z fonetických dôvodov vyžadoval rozšírenie o vokál -i-. V latinčine by bez tejto zmeny zostal jednoslabičný nominativ zväčša s krátkym vokálom

K charakteristike jednotlivých tried odkazujeme na dizertačnú prácu: Ľ. Buzássyová, Tretia deklinácia v latinčine (Vznik, vývoj, fungovanie), Brno 1999. Fléktxvna trieda je skupina slov s rovnakým spôsobom tvorenia ohýbaných foriem (W.U. Wurzel: Inflectional Morphology and naturalness, Dortrecht 1989, s. 58). Do jednej flektlvnej triedy spadajú všetky slová, ktoré spĺňajú túto podmienku, aj keď majú rozličné základné formy, t. j . nominativ sg.

45

(hoci sa pre ide. štádium môže rekonštruovať dlhý vokál alebo diftong, napr. can-is < *kwô+n+i+s), teda stav v latinskej mennej deklinácii neprípustný. 1.2. Proces rozširovania koreňových mien a konsonantických kmeňov na i -kmene v latinčine je súčasťou širšieho procesu existujúceho v ide. jazykoch, v ktorom sa pomocou vokalického formantu -/'- rozširujú konsonantické útvary - hlavne koreňové útvary alebo útvary už derivované nejakou jednoduchou (zväčša jednofonémovou) morfémou. Toto rozširovanie má v ide. jazykoch rozmanitú podobu - pri niektorých neutrách môže znamenať rozšírenie len nom. a ak. sg. pri inak koreňovej konsonantickej flexii, napr. sanskritský nom. ak. sg. hirdi, gen. abl. sg. hrdáh; alebo rozšírenie o -i- v nom. ak. sg. vrámci vytvorenia heteroklitickej flexie i-/n-kmene (nom. ak. sg. ásthi, gen. sg. asthnáh), alebo môže znamenať prechod k úplnej i-kmeňovej flexii - či už s ablautom alebo bez neho. Pripomenieme, že významnú časť praslovanských i -kmeňov tvoria slová, ktoré sa pre ide. štádium rekonštruujú ako konsonantické koreňové útvary (kostb, myšb, zverb...), a podobne je to aj v baltských jazykoch (litovské žveris, žqsis...). 1.3. Vzhľadom na už latinské morfonologické pomery: odstránenie ablautu, prehistorická fixácia prízvuku na prvej slabike, vytvorenie jednotnej 3. deklinácie zarovnávajúcej rozdiely medzi pôvodnými kmeňmi a vrámci tohto procesu o. i . presadenie sa pôvodnej konsonantickej koncovky v genitíve sg. s podobou -is < *-es; bola výsledkom týchto procesov rovnoslabičná štruktúra, t. j . štruktúra s rovnakou podobou nominativu a genitívu singuláru, a to najčastejšie dvojslabičnou. Tendencia nahrádzať imparisylabickú štruktúru štruktúrou parisylabickou je však v latinčine aj vo viacslabičných slovách: napr. iuvenis. Rovnoslabičné, ktoré takto vznikli, bývajú označované aj ako lat. i -kmene; medzi nimi je však často ťažké rozlíšiť, ktoré z nich sú pôvodnými i -kmeňmi a ktoré sú výsledkom sekundárneho rozšírenia. Je príznačné, že tie slová, ktorým vieme prisúdiť ide. i-kmeňovú kontinuitu, nadobúdajú v latinčine, osobitne v singulári, charakteristiky konsonantických kmeňov (ak. sg. -e/M, abl. sg. -e v mens, gěns, ignis...) a tie, ktoré majú v latinčine paradigmatické vlastnosti bližšie i-kmeňom (ak. sg. -im a/alebo abl. sg. -ž), sú obmedzené na pár latinských „výnimiek" (puppis, turris, tussis ...) a slová cudzieho, hlavne gréckeho pôvodu, napr. vlastné mená, názvy rastlín, farmaka (Neapolis, Isis, cannabis...). 1.4. Na slová s nom. sg. -is sa môžeme pozerať aj synchronicky. Pri takomto pohľade je pôvodná kmeňová príslušnosť irelevantná; jej reflexia v mennom systéme klasickej latinčiny je zanedbateľná. T. Janson vo svojej štúdii analyzujúcej fonetické pomery v tretej deklinácii {The Latin Third Declension, 1971, s. 117) na základe materiálu doloženého v literárnych pamiatkach obdobia medzi rokmi 85 pr. Kŕ. až 15 po Kŕ. 3 a v nápise z Monumentům

K odôvodneniu, prečo synchónny opis zaberá až 100 rokov, možno pozrieť spomínanú Jansonovu Štúdiu (s. 114).

46

Ancyranum konštatuje, že koncovka -is v nom. sg. je v nasledujúcom fonetickom okolí: po konsonantickom -u- řw/, po -/-, -n-, po dvoch konsonantoch a po monosylabických kmeňoch feminín na závěrová spoluhlásku po krátkej samohláske (napr. bilis, avis, cívis, caulis, canis,Junis,fascis,pistis, fustis, cutis, corbis...).

V latinčine musíme počítať s celkovou tendenciou rozširovania i-ového, resp. tzv. zmiešaného, typu skloňovania na úkor konsonantického. Tak ako si niektoré ide. koreňové, resp. konsonantické, útvary žiadali rozšírenie o i-ový formant v nominative singuláru, žiadal si rozšírenie kmeňa aj genitív plurálu. Z fonetických príčin vznikalo -ium aj pri konsonantických kmeňoch. T. Janson vo svojej štúdii nezohľadňujúcej pôvodnú kmeňovú príslušnosť lexikálnych jednotiek hovorí (s. 133), že koncovka -ium sa vyskytuje v genitíve pl. v nasledujúcom fonetickom okolí: po polokonsonante -w-, -/-, po dvoch konsonantoch a po -n- a -/-, ak predchádza dlhý vokál, a často po -ät-: anguium, unguium, collium, crinium, civitätium...

2. Paradigmaticko-štrukturálne podmienky parisyláb v historickom období 2.1. Pri vytváraní rovnoslabičnej štruktúry ako povrchovej fonologickej charakteristiky lexikálnej jednotky je dôležité aj to, s akými paradigmaticko-štrukturálnymi podmienkami sa spája, t. j . ako sa skloňuje. I-kmeňové lexikálne jednotky sa primárne spájajú s paradigmaticko-štrukturálnymi podmienkami odkazujúcimi na pôvodnú i-kmeňovú príslušnosť (abl. sg. -í, gen. pl. -ium a ak. pl. -Ts); úzko lexikálne vymedzená časť má aj ak. sg. -im. Konsonantické kmene sa so zmenou povrchovej štruktúry môžu morfologicky vyrovnať rozličným spôsobom: podľa fonetickej povahy konsonantu, resp. s prihliadnutím k vokálu predchádzajúcemu pred týmto konsonantom (dlhý, krátky), alebo tendujú k uchovávaniu konsonantických koncoviek {canis, iuvenis..., trieda rěx), alebo viac či menej dôsledne preberajú koncovky s i-ovým chrakterom. 2.2. Latinčina mohla z pôvodného ide. kmeňového stavu zdediť tesnejšie väzby medzi niektorými pádmi. Boli to väzby implikatívnej povahy typu Ak A , potom B. Napr. koncovka gen. pl. -ium bola ako formálne pokračovanie i-kmeňov spojená implikačným vzťahom s koncovkou ak. pl. -is a koncovka gen. pl. -um s koncovkou ak. pl. -ěs. Všade tam, kde sa v latinčine z fonetických dôvodov objavila koncovka gen. pl. -ium, mohla sa analogicky objaviť aj koncovka -Ts {aurium - aurls, parentium - parentlš). V latinčine sa však vrámci zjednocovacích procesov postupne presadzovala ako systémovo dominantná koncovka ak. pl. -ěs. Ak teda v rannej fáze formovania tretej deklinácie v latinčine pôsobil zdedený obojstranne implikatívny vzťah medzi koncovkami gen. pl. a ak. pl. v konsonantickej alebo i-kmeňovej podobe, v priebehu vnútrolatinského vývoja bol narušený, takže napr. slová s gen. pl. -ium mohli mať akuzativ pl. v podobe -ěs. 2.3. Vznikla veľmi pestrá variabilita koncoviek a ich vzájomných kombinácií, t. j . rozličné flektívne triedy. Rovnoslabičná štruktúra sa mohla spájať

47

s paradigmaticko-štrukturálnymi podmienkami prakticky všetkých šiestich vyššie uvedených tried. Triedy rěx, auris, civis obsahujú početné latinské rovnoslabičné mená; z ide. hľadiska to môžu byť veFmi podobné útvary -pôvodné konsonantické kmene alebo konsonanticky zakončené koreňové mená, ale s odlišným spôsobom morfologického vyrovnania sa paradigmy s tými fonetickými zmenami, ktoré zažili tieto jednotky pri prechode do latinčiny.

3. Vymedzenie parísyláb u antických gramatikov 3.1. Parisylabická štruktúra bola natoľko výrazná, že ju zahrnuli do svojich gramatických pravidiel aj latinskí gramatici. Najviac sa o nej dozvieme od Prisciana. V Priscianovom podaní sú rovnoslabičné štruktúry charakterizované ako lexikálne jednotky, „ktoré majú podobný nominativ a genitív": Omnium, quae tam nominativům quam genetivum similem habent... (GL H, 1; s. 358 a inde) alebo „ktoré majú počtom rovnaké slabiky v nominative a genitíve": quae pares habent syllabas tam in genetivo quam in nominativo... (GL II, 1; s. 352 a inde). Charakteristiku „rovnoslabičné" možno u Prisciana priradiť aj substantívam s nom. sg. na -ěs typu sěděs: „ quae pares habent syllabas tam in genetivo quam in nominativo.... haec caedes a caede caedium"... (GL, H. 1; s. 352/353) „Rovnoslabičné" je charakteristika aplikovateľná ako pre substantiva, tak pre adjektíva. Túto charakteristiku využíva Priscianus vo svojich flektívnych pravidlách pri opise fenologických vlastností jednotlivých lexikálnych jednotiek, ktorým potom - na základe tohto opisu - prisudzuje určitý typ skloňovania. 3.2. Ako jedinú charakteristiku určujúcu spôsob skloňovania využíva Priscianus rovnoslabičnosť pri adjektívach, ktoré v školskej praxi označujeme ako dvoj východné: Omnium, quae tam nominativům quam genetivum similem habent, eorum accusativus raro in „ es ", Jrequenter in „ is " solet terminari, ut „hic" et „haec omnis huius omnis hos" et „has omnis"... ,j>inguis"... „dulcis"... (GL II, 1; s. 358, 359); zo substantiv sa takto stručne charakterizuje expressis verbis len slovo navis (GL II, 1; s. 358, 359). Väčšinou však stojí táto charakteristika až na druhom mieste, za opisom nominativu sg., ku ktorému sa potom môže pripojiť aj sémantická charakteristika, napr. vlastné mená, grécke, latinské: in una tamen terminatione, id est „is", desinentium, quae similem habent genetivum nominativo, inveniuntur quaedam nomina accusativum „ im " finientia. sunt autem haec plerumque Graeca vel propria „ Tiberis Tiberim" (GL II, 1; s. 327) ... praeterea inveniuntur Latina in im terminantia accusativum: „hanc turrim", (GL II, 1; s. 329). 33. Ak Priscianus považuje nominativ sg. za dostatočne jasne charakterizovaný, charakteristiku rovnoslabičnosť nevyužíva: in „vis" vel „guis" vel „ctis" vel „mnis" vel „gnis" terminantia nomina nominativům et alia fere omnia, quorum extrema syllaba in „ is" desinit a duabus incipiens consonantibus ... (GL n, 1; s. 344).

48

Charakteristiku „rovnoslabičné" Priscianus nespomína ani pri iných lexikálnych jednotkách, napr. pri niektorých adjektiváliách: ... mensium nomina in „is" vel „er" desineníia ablativum per i finiunt: „Quintilis a Quintili"... „Odober ab Odobri" (GLII , 1; s. 338). 3.4. Z uvedených príkladov vidno, že Priscianus využíval túto charakteristiku len ako jednu spomedzi iných možných charakteristík, navyše nie pri všetkých rovnoslabičných, ktoré tak môžeme označiť. Pri tvorbe svojich opisných pravidiel postupoval v duchu princípov, ktoré dnes zdôrazňuje prirodzená morfológia* Za optimálny sa považuje taký stav, ked' je možné lexikálnej jednotke priradiť morfologickú charakteristiku (a zaradiť ju do flektívnej triedy) na základe kombinácie jednoduchej sémanticko-syntaktickej charakteristiky s fonologickou, pričom fonologická charakteristika sa má prejavovať v základnej forme, t. j . v nom. sg.: meno, grécke, zakončenie základnej lexikálnej formy na -is => flektívna trieda puppis. V súlade s touto požiadavkou Priscianus najčastejšie využíva podobu nominativu sg. a nejaké sémantické charakteristiky. Fonologickou charakteristikou s podobnou hodnotou ako nominativ sg. je rovnoslabičnosť, spojenie nom. sg. s gen. sg. V Priscianových pravidlách zohráva podobnú úlohu ako nominativ sg. - je nutné kombinovať ju s inými mimomorfologickými charakteristikami (opis niektorého iného pádu, najčastejšie abl. sg. a/alebo sémantická charakteristika). Tak ako podoba nominativu sg., ani rovnoslabičnosť nemá schopnosť vypovedať o spôsobe skloňovania, ak sa nespája s nejakou inou charakteristikou.

Táto skutočnosť vyplýva predovšetkým zo zložitosti a detailnosti Priscianových pravidiel. Priscianus sa nimi snaží vystihnúť paradigmaticko-štrukturálne podmienky všetkých tried a podtried, pričom rovnoslabičné štruktúry mali zastúpenie vo všetkých, hoci aj množstvom nie rovnaké. Pri vysokom počte flektívnych tried nemôže jednoduchá fonologická charakteristika „rovnoslabičnosť" slúžiť ako spoľahlivá, univerzálna pomôcka pri skloňovaní.

4. Paradigmaticko-štrukturálne podmienky parisyláb u antických gramatikov 4.1. Túto štruktúru pravdepodobne gramatici vnímali ideálne ako štruktúru s i -ovým formantom v čo najväčšom počte pádov (nom. -is I gen. sg. -is => ak. sg. -im, abl. sg. -í, gen. pl. -ium, ak. pl. -is). Vzhľadom na vnútrojazykový vývoj, t. j . pri presadzovaní sa dominantných systémových vlastností ak. sg. -em, ab. sg. -e, gen. pl. -ium, ak. pl. -ěs, bola prirodzene takáto ideálna predstava narušená.

Skutočnosť, že rovnoslabičné štruktúry mali tendenciu spájať sa s i -kmeňovými koncovkami, možno vyvodzovať ako z príkladov uvedených

K otázkam prirodzenej morfológie odkazujeme na spomínanú Wurzelovu monografiu (1989)

49

v Priscianových pravidlách, tak z príkladov v opisných gramatikách zo začiatku 20. st., ktoré detailne opisujú každú doloženú koncovku toho-ktorého slova v tom-ktorom páde 5 . Dôležité však nie sú len doklady samotné, ale aj spôsob formulácie pravidla. 4.2. O spojení medzi rovnoslabičnou štruktúrou a koncovkami i-ového typu nás u Prisciana presvedčuje potreba vytvoriť, resp. rekonštruovať, rovnoslabičnú štruktúru pri tých nerovnoslabičných slovách, v skloňovaní ktorých sa uplatňujú koncovky i-ového typu. Akuzativ sg. -im vyplýva v Priscianových pravidlách natoľko jednoznačne z podoby nom. sg. na -is, že v prípade existencie dokladu nom. sg. na inú podobu, ako je očakávaná a prirodzená podoba so zakončením na -is, takúto podobu predpokladá, rekonštruuje ... nam non potest ab alio nominativo, ut diximus, nisi in „is" desinente in „im" accusativus proferri. ergo „Arar" per apocopam „is"protulit Lucanus in VI: Rhodannmque morantem /Praecipitavit Arar) (GL H, 1; s. 327). 4.3. Problém skloňovania rovnoslabičných mien bol súčasťou sporov analogistov a anomalistov. Pôsobenie implikatívneho spojenia medzi rovnoslabičnou štruktúrou a koncovkami i-ového typu naznačuje doklad z gramatika Charisia citujúceho Plinia Staršieho, ktorý sa pokúšal o kompromis medzi názormi analogistov a anomalistov6: ... nomina quaecumque genetivo singulári is syttaba finiuntur, exceptis his quae similiter faciunt nominativo. oportet ablativo singulári e littera terminari, a prúdenie, ab hornine... Avi, ut puppi, quoniam genetivus similis est nominativo; (GL I, s. 120) Prirodzenosť a logickú príčinnosť spojenia abl. sg. -ľ s rovnoslabičnou štruktúrou vyjadruje gramatik použitím príčinnej spojky quoniam (pretože). Charisius -parafrázaujúc Pliniov názor - považuje tento stav za prirodzený a pôvodný. Koncovku -e v abl. sg. pri rovnoslabičných považuje za produkt zmeny z pôvodného stavu s -/: ... dicimus enim, inquit, ab hoc canali siti tussi febri. maiore tamen ex parte forma mulata est. ab hoc enim cane orbe carbone turre falce igne veste fine monte fonte ponte strigile tegete ave axe nave classe dicimus (GL I, s. 122).

Problém rovnoslabičných v spore analogistov a anomalistov rezonuje o. i . v otázke tvorby ich genitívu pl. v prípade zakončenia kmeňa na -n-. Priscianus sa prikláňa k formám iuvenum, canum, panum „carent enim i in paenultima semper" (GL, II. 1; s. 353), Charisius zaznamenáva, že Caesar sa v druhej knihe svojho spisu De analógia prikláňa k forme panium. ,JPanium Caesar de

5 Gramatika Neue - Wagenera (1902) podáva tretiu deklináciu na stranách 212-526; len akuzativu sg. v podobe -im sa venuje na stranách 302-326, Kuhnerova gramatika (1912) podáva tretiu deklináciu na stranách 296-388 a akuzativ sg. v podobe -im podáva na stranách 322-324.

6 Charisius sa tu odvoláva na šiestu knihu nezachovaného gramatického spisu G. Plinia Secunda Staršieho.

50

analógia libro II dici debere ait. sed Verrius1 contra. nam i detracta panům ait dici debere." (GL I, s. 141). Domnievame sa, že Caesarovo stanovisko sa opiera práve o rovnoslabičnú štruktúru tohto slova, ktoré by sa - analogicky podľa ostatných rovnoslabičných štruktúr - malo v gen. pl. spájať s koncovkou i-ového typu.

Charakteristiku „rovnoslabičné" sme u Prisciana priradili aj substantívam s nom. sg. na -ěs typu sěděs. Keďže ich Priscianus vnímal ako rovnoslabičné, potreboval zdôrazniť tie prípady, v ktorých sa takéto slová nesprávali dominantným spôsobom - ako nasvedčuje zmienka o tvorbe konsonantického gen. pl. v týchto slovách namiesto (pro) pravidelného i-kmeňového - „haec caedes a caede caedium" nisi haec etiam per syncopam proferantur... Jřequentitis tamen in „ es" terminantia absque i invemuntur. ut „ vatum " pro „vatium" (GL II, 1; s. 352/353).

5. Rovnoslabičná štruktúra ako prototyp Rovnoslabičná štruktúra nebola len konštruktom gramatikov; nepochybné žila aj vo vedomí používateľov jazyka ako výrazná štruktúra a mala istý modelačný vplyv na nerovnoslabičné štruktúry. Je prototypovo organizovaná, prototyp možno definovať ako nom. sg.: konsonant /skupina konsonantov + i + s, gen. sg. identický s nom. sg. Modelačné pôsobenie má tri základné prejavy: 5.1. Úprava nerovnoslabičnej štruktúry na rovnoslabičnú rozšírením nominativu, sg. podľa gen. sg.: Takto môžu vzniknúť známe podoby nom. sg. na -is pri inak nerovnoslabičných slovách, napr. nom. sg. mentis miesto mens, fontis miesto ýons, montis miesto môns, lentis miesto lens, sortis miesto sors, artis miesto ars, glandis miesto gläns, lintris miesto linter, côtis miesto côs; podobne ...opis miesto ops, gliris miesto glis, bovis miesto bôs, suis miesto sús, Jovis, Diovis miesto Juppiter, turturis miesto turtur, mugilis popri mugil... Dokonca aj adjektíva nom. sg. praecoquis miesto praecox, concordis miesto concors, paris miesto pár...8

Takéto nominativy prirodzene nie sú dokladom pôvodnej i-kmeňovej príslušnosti týchto útvarov, a to ani v prípade mentis, sortis, či adjektiv. Ide len o sekundárne rozšírenia, ktoré sa objavovali prevažne v neklasickom období, zvlášť v ľudovej vrstve latinčiny a v tých literárnych dokladoch, do ktorých mala ľudová latinčina prístup 9.

M . Verrius Flaccus, rímsky odborný spisovateľ Augustovej doby, autor gramatických spisov. Príklady tohoto typu sú zozbierané v Kuhnerovej gramatike, (1912, s. 299), v gramatike Neue - Wagenera, (1902, s. 214, 230-232, 293); jednotlivo ich možno nájsť u viacerých antických gramatikov, napr. Prisciana (GL II, 1; s. 341, 320), v etymologických slovníkoch, v Thesaure linguae Latinae, prípadne v iných slovníkoch, v monografii Reichler-Béguelinovej (1986, s. 19, 69, 212) a inde. K hodnoteniu niektorých dokladov z archaického obdobia pozri monografiu Reichler-Béguelinovej (1986, s. 19).

51

5.2. Úprava nerovnoslabičnej štruktúry na rovnoslabičnú zúžením genitívu, t. j . odsunutím pôvodného kmeňa. Slová pôvodom grécke (resp. gréčtinou sprostredkované), hlavne vlastné mená, názvy riek, lokalít a názvy rastlín, boli v latinčine vnímané ako cudzorodé a museli prejsť istým procesom adaptácie. Mnohé prešli do latinskej tretej deklinácie. V gréčtine patrili rôznym kmeňom - hlavne konsonantickým, napr. Paris Paridos, Isis Isidos, Osiris Osiridos, i-kmeňom s ablautom: Sybaris Sybareós, Syrtis Syrteós a i-kmeňom bez ablautu Amasis Amasios, Liris Lirios. Už v gréčtine bolo ich skloňovanie rozkolísané, t. j . konsonantický útvar mohol mať koncovky aj podľa i-kmeňa: Osiris, gen. sg. Osiridos, Osirios, Osireós (Pape 1911, s. 1081) a naopak: Sybaris, gen. sg. Sybareós, Sybarios, Sybaridos (Pape 1911, s. 1453). Mnohé z nich sa zaraďovali do triedy puppis, až sa vrámci nej vytvorila stabilná podtrieda vyhradená výlučne pre cudzie lexikálne jednotky. Dvojtvary genitívu (resp. aj dativu, akuzativu, prípadne ablatívu) s rešpektovaním pôvodného kmeňa a bez neho sú doložené v detailne prepracovaných opisných gramatikách zo začiatku storočia. 1 0

V gramatikách býva týmto lexikálnym jednotkám venovaný priestor predovšetkým kvôli ich akuzativu, ktorý máva najčastejšie podobu -im, a to ako pri oboch typoch i-kmeňov Neapolím, Charybdim, Lirim (GL II, 1; s. 327), tak pri konsonantických kmeňoch: Thybrim (GL II, 1; s. 327), Sybarim, Amasim, Osirim, Jsim, z apelatív napr. cannabim, serim, tigrim... (Kühner, s. 324) 1 1. Z množstva príkladov vidno, že sa väzba na kmeň, ktorá sa oslabila už v gréčtine, pri prechode do latinčiny ďalej oslabovala, takže mnohé grécke mená mohli vrámci rozkolísanosti celého systému 3. deklinácie nadobudnúť v latinčine rovnoslabičnú štruktúru. Touto zmenou sa pôvodný konsonantický prvok, ktorý sa prejavuje len v nepriamych pádoch, ale nie v nom. sg. odsúva, čím sa zasahuje do rozmeru slova, slovo sa „skracuje" na rovnoslabičnú štruktúru Isis Isis, Osiris Osiris, tigris tigris, latinské: sanguis sanguis (miesto sanguinis), cucumis cucumis (miesto cucumeris) atď. 5.3. Úprava rovnoslabičnej štruktúry zmenou nom z -ěs na -is V gramatickom diele Appendix Probi nájdeme mnoho príkladov dokazujúcich vytláčanie nominatívov sg. na -ěs „pravidelnými" nominatívmi na -is zodpovedajúcimi prototypu konsonant / skupina konsonantov + i + s, gen. sg. identický. Probus opravuje „nesprávnu" formu nominativu sg. -is na „správnu" -ěs ... ales non alis, cautes non cautis, plebes non plebis, vates non vatis, tabes non tavis, apes (!) non apis... suboles non subolis, vulpes non vulpis... lues non luis, deses non desis, vepres non vepris, fames non famis, clades non cladis, ... sedes non sedis, proles nonprolis ... (GL IV, 1; s. 198).1 2

10 Neue - Wagener (s. 224-230), Kühner (s. 304, 324). 1 1 Ďalšie príklady pozri Neue - Wagener (s. 303-325). 1 2 Ďalšie doklady pozri: Neue - Wagener (s. 279-285).

52

6. Parisylabá v súčasnej školskej praxi, ich paradigmaticko-štrukturálne podmienky a ich postavenie vo flektívnych pravidlách 6.1. Hoci existovala tendencia spájať rovnoslabičné lexikálne jednotky ako prototyp s koncovkami i-ového typu, bola táto tendencia v procese formovania 3. deklinácie v konkurencii s inými tendenciami: postupným uplatňovaním funkčného kritéria (a spájaním i-ového typu flexie s adjektívami) a formovaním dominantných systémových vlastností. Ako dominantné vzišli z unifikačných procesov prebiehajúcich v tretej deklinácii konvcovky ak. sg. -em, ak. pl. -ěs, abl. sg. -e, -í, v gen. pl. -um aj -ium. Žiadna z týchto tendencií celkom nepřevážila a kolísanie v používaní koncoviek možno sledovať počas celého historického obdobia. 6.2. Vlastnosť „rovnoslabičnosť" možno označiť ako mimomorfologickú vlastnosť fonologickej povahy. Ak sledujeme systém flektívnych pravidiel od antiky po súčasnosť 1 3 , zistíme, že sa v nich uplatňuje aj vlastnosť „rovnoslabičnosť", mení sa však úloha, ktorú zohráva. V Priscianových pravidlách sa spomína pomerne často, ale vzhľadom na vysoký počet flektívnych tried resp. podtried, z ktorých prakticky každá obsahuje aj rovnoslabičné štruktúry, nemá takáto vlastnosť schopnosť vypovedať o spôsobe skloňovania (zaradení do triedy) ako jediná vlastnosť typu: všetky rovnoslabičné štruktúry sa spájajú s paradigmaticko-štrukturálnymi podmienkami flektívnej triedy xy.

Situácia sa podstatne nezmenila až do polovice 20. storočia; pravidlá sú naďalej detailné a pracujú s vysokým počtom tried. Paradoxne až po vytlačení latinčiny na okraj spoločenského záujmu v našom prostredí a po jej výraznej redukcii v učebných osnovách došlo k podstatnému zjednodušeniu vo flektívnych pravidlách. 6.3. Zjednodušené pravidlá súčasnej školskej praxe 1 4 sa nesnažia vystihnúť všetky doložené kombinácie koncoviek, ale zdôrazňujú v tretej deklinácii unifikujúce a spravideľňujúce tendencie. Vyzdvihnutím dominantných vývojových tendencií sa zredukoval počet flektívnych tried na tri dominantné (tzv. konsonantická rěx, zmiešaná civis a i-kmeňová adjektívna felix), ktoré sa charakterizujú sústavou čo najjednoduchších pravidiel vybudovaných na mimomorfologických vlastnostiach. Pri takejto redukcii počtu flektívnych tried mohla fonologická vlastnosť rovnoslabičnosť prototypovej štruktúry získať

1 3 Buzássyová, Ľ.: Vývoj flektívnych pravidiel latinskej tretej deklinácie z hľadiska prirodzenej morfológie. Varia. Zborník materiálov z VIII kolokvia mladých jazykovedcov (Modra-Piesok 25. - 27. november 1998), Bratislava 1999, s. 100-107; Buzássyová, Ľ.: Tretia deklinácia a jej kľúčové problémy. Flektívne pravidlá tretej deklinácie. Avriga ZJKF XLII, 2000 (v tlači).

1 4 Školskú prax reprezentujú v našom prostredí gramatiky: Špaflár, J. - Horecký, J.: Latinská gramatika, Bratislava 1994 (prvé vydanie 1960) a Novotný, F.: Základní latinská mluvnice, Praha 1957.

53

výpovedú schopnosť. Rovnoslabičné substantiva sa spájajú s paradigmaticko-štrukturálnymi podmienkami jednej, tzv. zmiešanej triedy civis. Za takéto zjednodušenie sa však platí množstvom výnimiek 7. Záver: Rovnoslabičné štruktúry (parisylabá) v latinčine vznikli v kontexte rozširovania elementárnych útvarov o vokalický prvok v indoeurópskych jazykoch. Latinské parisylabá môžu byť pôvodnými i-kmeňmi aj konsonantickými kmeňmi. V čase fungovania latinčiny ako živého jazyka sa spájali s rozmanitými paradigmaticko-štrukturálnymi podmienkami. Parisylabá majú charakter prototypu, ktorý sa prejavuje modelačným pôsobením. Vo flektívnych pravidlách sa úloha parisyláb menila. V Priscianovom systéme sama mimomorfologická vlastnosť „rovnoslabičnosť" vzhľadom na vysoký počet tried nemá schopnosť spoľahlivo vypovedať o skloňovaní. Vo flektívnych pravidlách súčasnej školskej praxe, v ktorých sa počet tried zredukoval, túto schopnosť získala a zaraďuje lexikálne jednotky do zmiešanej triedy civis.

LITERATÚRA

Baudiš, J.: Struktura jazyků indoevropských. Bratislava 1932. EemeHKCT, E.: H n a o e B p o n e ö c K o e H M e H H o e c j iOBoo6pa30BaHHe. Mocraa 1955. Buzássyová, Ľ.: Tretia deklinácia v latinčine (Vznik, vývoj, fungovanie). Brno 1999.

(dizertačná práca) Buzássyová, Ľ.: Vývoj flektívnych pravidiel latinskej tretej deklinácie z hľadiska

prirodzenej morfológie. In: Varia VIII. Zborník materiálov z VIII. kolokvia mladých jazykovedcov (Modra-Piesok 25.-27. november 1998), Bratislava 1999, s. 100-107.

Buzássyová, Ľ.: Tretia deklinácia a jej kľúčové problémy. Flektívne pravidlá tretej deklinácie. Avriga ZJKF XLII, 2000 (v tlači).

Dolník, J.: Motivácia ako princíp prirodzenosti v morfológii (Na príklade substantívnej deklinácie v slovenčine). Jazykovedný časopis 44, 1993, s. 3-13.

Erhart, A.: Indoevropské jazyky. Praha 1982. Grammatici Latini. Ex recensione H. Keilii. Vol. I. Flavii Sosipatri Charisii Artis

grammaticae libri V. Lipsiae 1857. Grammatici Latini. Ex recensione H. Keilii. Vol. IL, fasc. 1. Prisciani Institutionum

grammaticarum libri I-XII. Lipsiae 1855. Janson, T.: The Latin Third Declension. Glotta 49, 1971, s. 111-142. Kühner, R.: Ausführliche Grammatik der lateinischen Sprache. 1. Band. Elementar-,

Formen- und Wortlehre. Neubearbeitet von F. Holzweissig. Hannover 1912. Meillet, A.: De quelques innovations de la déclinaison latine. Paris 1906. Neue, F.: Formenlehre der lateinischen Sprache. I. Band: Das Substantivum. Dritte, sehr

vermehrte Auflage von C. Wagener. Leipzig 1902. Novotný, F.: Základní latinská mluvnice. Praha 1957. Novotný, F.: Latinská mluvnice pro střední školy. 3. díl, Doplňky, Hláskosloví a nauka

o slově. Praha 1946. Pape, W.: Wörterbuch der griechischen Eigennamen. Braunschweig 1911. Quitt, Z. - Kuchařský, P.: Latinská mluvnice. Praha 1972. Reichler-Béguelin, M . J.: Les noms latins du type měns. Étude morphologique.

Bruxelles 1986. Risch, E.: Das System der lateinischen Deklinationen. In: E. Risch: Kleine Schriften.

54

Herausgegeben von A. Erter und M . Looser. Berlin - New York 1981, 599-615 = idem, In: Cahiers Ferdinand de Saussure 31, 1977, 229-245.

Rubenbauer, H. - Hofmann, J. B.: Lateinische Grammatik. Neubearbeitet von R. Heine. München 1989.

Safarewicz, J.: Historische lateinische Grammatik. Halle 1969. Špaňár, J. - Horečky, J.: Latinská gramatika. Bratislava 1994. Varro, M . T.: M . Terenti Varronis De lingua latina, Quae supersunt. Recensuerunt

Georgius Goetz et Fridericus Schoell. Lipsiae 1910. Wurzel, W. U.: Inflectional Morphology and naturalness. Dortrecht 1989.

ZUSAMMENFASSUNG

Die gleichsilbigen Strukturen (Parisyllaba) entstanden auf dem Hintergrund der vokalischen Erweiterung von elementaren Gebilden in indogermanischen Sprachen. Lateinische Parisyllaba können ursprüngliche i-Stämme oder auch konsonantische Stämme sein. In der Zeit, als das Lateinische eine lebendige Sprache war, wurden die Parisyllaba mit verschiedenen paradigmatisch-strukturellen Bedingungen verbunden. Die gleichsilbigen Strukturen sind ein Prototyp, der eine modellierende Wirkung hat. In den Flexionsregeln variierte die Rolle der Parisyllaba. Im Priscians vielklassigem System hat die außermorphologische Eigenschaft „Parisyllaba" allein nicht die Fälligkeit, Uber die Art der Deklination zu entscheiden. In den Flexionsregeln der heutigen Schulpraxis, in welchen die Zahl der Flexionsklassen reduziert wurde, hat diese Eigenschaft die Aussagefähigkeit angenommen und gliedert die lexikalen Einheiten in die Mischklasse ctvis ein.

Ľudmila Buzássyová Katedra klasickej a semitskej filológie Filozofická fakulta U K Gondova 2 SK-81801 Bratislava (Buzassyova@fphil.uniba.sk)

55

EVA HAVLOVÁ

IE. KOŘEN *AL- A GERMÁNSKÉ NÁZVY PRO 'VĚK'

Názvy pro 'věk' jsou (až na určité relikty1) v germ. jazycích tvořeny deriváty ie. kořene *al-.

Původní význam kořene *al- lze těžko vyjádřit jedním slovem: označuje celý komplex činností, potřebných k přivedení mláděte na svět a do stavu dospělosti: 'přivést na svět, zplodit, porodit', 'živit' (= 'krmit' i 'vydržovat'), 'vychovávat', o rostlinách 'pěstovat', o zvířatech 'chovat'. V tomto komplexu někde převládá ten či onen význam (např. v latině význam 'živit'), většinou se však od sebe oddělit nedají.

Vedle sloves přechodných s uvedenými významy nalézáme však i slovesa nepřechodná, znamenající 'nabývat sil, zdárně se vyvíjet, růst'. Oba významy, přechodný i nepřechodný, vyplývají z téže situace: záleželo jen na tom, pohlížel-li mluvčí na tuto komplexní situaci z hlediska strany dávající nebo přijímající. Tak v řečtině vedle homér. q>vraXÍ7j 'sad = místo, kde se pěstují (<xi-) stromy (pvrá)'', áv-aAróg 'nenasytný' a jiných slov, kde má *al-význam přechodný, nalézáme např. adj. veaXr/g 'čilý, plný sil = nově vyrostlý, nedávno dosáhnuvší plných s i l ' . Také áASýatcco je jednak přechodné s významem 'živím, vychovávám, pěstuji', jednak nepřechodné 'roštu, nabývám na objemu, daří se mi ' . Z formálních důvodů se germ. slovesa nepřechodná někdy (např. v LIV 233, ale už Specht2) vykládají z media, jež však není doloženo.

Kromě germánštiny je kořen *al- (*řÍ2el-) doložen v těchto jazycích: Podle Windekense 161n v toch.A álym, jež překládá stind. átman- 'duše, (vlastní) bytost, j á sám ap.' a jež má Windekens za pokračování ie. *al-emo- se sémantickým vývojem 'vzrůst' > 'věk, život' > 'moje bytost, j á sám'. Tento výklad je ovšem nejistý, ale aspoň slabou oporu pro něj mohu dodat v podobném vývoji stind. yuh 'věk', jež se blíží významu 'já sám' v R V 8.18.13: yo nah kás čid rírikšati rakšastvena mártyah svaíh šá evai ririšlštayúr

Jsou to jednak zbytky už ie. nazvu věku *ai-u-, o nichž v. E. Havlová: Ide. *H2ei-'životní sila', Sborník prací filosofické fakulty brněnské university A 34, 1986, s. 19-21, jednak etymologicky málo jasné a neproduktivní germ. *ferhvu-, které ostatně asi znamenalo 'život' a jen v některých germ. jazycích doSlo k sém. posunu na 'doba života'. F. Specht: Zur Perfektbildung im Germanischen und Indogermanischen, Zeitschrift fůr vergleichende Sprachforschung auf dem Gebiete der indogermanischen Sprachen 64, 1937, s. 65n.

56

jánah „Welcher Sterbliche auch aus Falschheit uns schádigen wil l , der Mann soli durch sein eigenes Trachten sein Leben schádigen" 3, čili „ten ať poškodí sebe sama". - Z řečtiny můžeme kromě už uvedených slov zmínit s rf-ovým rozšířením vb. áX5aívm 'živím, posiluji, nechávám vyrůst' a již výše uvedené áXSrjoieíD 'roštu, přibírám' i 'živím, vychovávám, pěstuji'; áXSn 'vzrůst' je podle Chantraina 55 postverbale. U rozšíření o aspirátu (ř. ccXdaíva, áAOéco, áÁOTjcnca) aj.) došlo k sémantickému posunu 'pečovat o nemocného, léčit'. -V latině jsou doložena vedle základního slovesa aló alere 'živit, vychovávat, chovat (equos), posilovat' a jeho četných odvozenin i slova s významem 'růst', např. adolěsco 'dorůstám, sílím', /'-kmenová subst. prolěs 'potomstvo', indolěs 'potomek', o rostlině 'výhonek', subolěs 'dorůstající generace' (např. inventus ex nova subole lectá) apod. - V keltštině jsou doložena hlavně slova s významem přechodným: jen v reliktech sloveso, a to s významem 'živit' (stir. no-t-ail 'živí tě ') , kdežto význam 'vychovávat, starat se o někoho' nalézáme jen v jmenných odvozeninách: stir. altar 'výchova' a altru 'pěstoun', jemuž odpovídá kymer. athraw 'učitel', alltraw 'kmotr', bret. autrou 'učitel, pán'. Přesto můžeme předpokládat, že se sloveso v keltských jazycích dochovalo, a to ve významu 'přivádět na svěť, zúženém na oblast živočišnou, v starším kymer. alu, bret. ala 'přivést na svěť, s deriváty stir. ál, kymer. al f. 'vrh mláďat', stir. alam a kymer. alqf 'stádo' > 'bohatství', i když Vendryes A-59n pokládá připojení těchto slov ke kořeni al- za příliš odvážné; jinou přesvědčivou etymologii pro ně však nemá.

I germánské alan, jež se nejlépe dochovalo v severských jazycích, vyjadřovalo celý komplex významů: 'přivádět na svěť, 'živiť (odtud i stsever., stšvéd. a isl. aldin, dán. olden 'plod stromu, zejména bukvice či žaludy, jimiž se živila prasata, a v případě nouze i lidé', stšvéd. alda 'dub plodný na žaludy'), 'pečovat o koho, ošetřovat' (z představy 'láskyplně ošetřovat, starat se 0 někoho' se u švédského álska, isl. elska aj. vyvinul význam 'milovat', v. Jóhannesson 38 aj.), 'vychovávat', 'pěstovat (rostliny)', 'chovat (dobytek)', 1 ' růsť, o rostlinách 'rašiť, jak to vidíme v doložení u jednotlivých jazyků: stzápsever. ala 'zeugen, gebáren; náhren; aufziehen, zůchten', isl. ala 'zeugen, gebáren; zuchten', nor. ale 'zuchten', švéd. dial. ala 'gebáren; náhren; aufziehen, zuchten' (odtud i názvy mláďat: švéd. dial. áling 'kleines Kind; Fischbruť, nor. dial. eeling tv., isl. celingi 'mageres Lamm' apod.), stsas. alan 'náhren', ags. alan 'crescere, pullulare, procreare', gót. alan ' růst ' 4 .

Faktitivum k tomuto slovesu je *alian '*působit, aby dobytek rostl, aby se mu dařilo, t.j. vykrmovat'. Je doloženo v gót. ptc. *alips (doloženém jen v akus. sg. m. alidari) 'vykrmený' a v severských jazycích (nor. dial. elja 'vykrmovat',

3 K. F. Geldner: Der Rig-Veda, Harvard-Wiesbaden 1951-1957, II, s. 318. 4 Gót. alan je doloženo jen jednou v ptc. alands waurdam galaubeinais 'živený

(évrpe<pófi£voš) slovy víry', ale kvůli aktivnímu ptc. se soudí, že je to místo třeba chápat jako 'rostoucí slovy víry'. I Lehmann 25 překládá alan 'grow'.

57

stsever. ali-gás, nor. dial. alegaas 'krmná husa' aj., v. Falk-Torp 1, 20, Jóhannesson 37).

Konečně existuje i sloveso rozšířené o -m- ve švéd. dial. alma 'vyrůstat, rašit, vyvíjet se', almig 'bujný, bohatě rostoucí' aj.

Nás však především zajímají deriváty s významem 'věk'. Nejstarobylejší, asi ještě indoevropské, je germ. *aldí- < ie. *al-tí-. Mimo germánštinu je snad doloženo v názvu řeckého posvátného háje "AXtig a v apelativu áXaog 'háj ' , pokud to je z *altio-5 a pokud jeho původní význam byl '*to, co vyrostlo'. I germ. slovo znamenalo původně 'to, co bylo zrozeno a vyrostlo', ale na rozdíl od řečtiny, kde byl význam zúžen na růst rostlin, se ho užívalo o lidech, podobně jako u jinak tvořených lat. derivátů prolěs, subolěs apod. *AZa­znamenalo 'generace, lidské pokolení', odtud vůbec 'lidé, lidstvo'. Došlo zde tedy ke stejnému vývoji jako např. u sl. narodb ' l id, národ' < 'to co se narodilo' nebo u sthn. liut ' l id, národ ' : liotan 'růst'.

Z významu 'lidské pokolení' mohly germánské jazyky samy dojít jednak k významu 'delší údobí', jednak uskutečnit sémantickou změnu 'lidstvo' > 'svěť. Nejsme však schopni určit, jak daleko došel sémantický vývoj severo-a západogermánských slov v době, kdy se v překladech křesťanské literatury dostala do vlivu lat. saeculum6 a v gótštině do vlivu řeckých termínů yeveá a aiév. Je pravděpodobnější, že *aldi nabylo významu 'věk jakožto delší údobí' a 'svěť jako kalk 7 uvedených slov, nebo že jimi byl domácí vývoj aspoň urychlen a usměrněn.

Doložení: Gót. aids znamená 'věk jakožto dlouhé údobí', též 'svěť (např. frijonds po nu ald áyamjaag rov vvv ai&va 'jemuž se zachtělo tohoto světa', v ekumen. překladu 8 „protože více miloval tento svěť'); první význam je častější v překladu původně hebrejských, odtud i řeckých biblických rčení eig ai&va rmv aiáyvcov in aldins alde 'na věky věků', v nichž aids významově splývá s aiws (in aldins aiwe tv.).

Spojení obou řeckých slov má už Pausanias, ale Chantraine 65 má jak o jejich spojení, tak o původu z ie. *al- 'živit' pochybnosti, a to ze sémantických důvodů. Frisk 1, 79 tato slova (a také synonymni áXjia 'háj') sice s *al- spojuje, ale význam mu připadá „ziemlich blafl und nichtssagend". Doufám však, že podrobný sémantický rozbor této slovní rodiny ukáže, že k ní můžeme tato řecká slova přiřadit. O sémantickém vývoji 'věk' > 'století' u lat. saeculum stručně E. Havlová: Lat. saeculum und urkelt. *saitlo-, Sborník prací filosofické fakulty brněnské university A 44, Brno 1996, s. 5n. Význam 'svěť je u saeculum kalkem ř. aiév, a tam jde o kalk hebr. 'olam. Význam 'svěť pokládá za kalk např. N . van Helten: Zur semantischen Entwickelung von got. aids, ahd. werald usw., Zeitschrift fiir deutsche Wortforschung 10, 1908/1909, s. 193. Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický překlad. Praha 1979, s. 942.

58

V severských jazycích máme původní význam 'lidské pokolení' (odtud 'lidstvo') dobře doložen: stzápsever. qld, zejména v pl., ' l idé' , v dánských právních formulích old efter old 'pokolení za pokolením' je uvádí Vogt 9 , pro stšvéd. aldum (dat. pl.) dosvědčuje ten význam Hellquist, dosud žije v nor. dial. old 'zástup lidí'. Vedle něho je všude ve staré době doložen význam 'údobí' , jenž žije dosud např. v nor. hedenold 'starověk' (doslova 'pohanský věk') nebo v nor. arild 'v dávných (ár) dobách', jež bylo pro svou neprůhlednost různě komoleno, v. Falk-Torp 32.

V západogermánských jazycích je samo *aldi- doloženo jen ve slabých zbytcích: nalézáme je v ags. yld, oeld, eld za aevum, saeculum (např. ve vazbách jako purh oelda tid 'per saecula saeculorum', nebo sio formě eld 'první, t.j. zlatý věk') a v pl. v ags. ylde, stsas. eldi ' l idé'. Zato se plně uplatnila jeho složenina *ver-aldi- (vedle *ver-aldo), která časem převládla i v severských jazycích. V první části slova nalézáme germ. *viraz < ie. *uiro- 'muž' , jež je doloženo i v kompozitech něm. Wergeld, Werwolf, složenina tedy zdůrazňovala, že jde o pokolení lidské. V dnešní době je všude živé ve významu 'svěť (něm. Welt, nimž. wereld, angl. world, nor. dán. verden, švéd. várld), ale ve staré době bylo zcela synonymní s *aldi-, např. ags. woruld apod. znamenalo kromě 'svěť a 'lidstvo' i 'věk, údobí' (purh ealra worulda woruld 'per omnia saecula saeculorum'), podobně je tomu i u stsas. wěrold, stfríz. warld, wrald, stdfř. wěrold(t), sthn. wěralt, worolt (např. alí-veralt 'starý věk, minulost'). Ještě ve střední horní němčině znamenalo wěrlt, wělt mimo 'lidstvo, svěť i 'údobí' a v tom významu slouží i k vyjádření rodící se tehdy datovací míry 'století': hundert iar heissent seculum, daz ist ein welt.10 Pod. významy (vedle 'lidstvo, svěť i 'údobí') mělo i stsever. verqld, ale Vries 657 upozorňuje na pozdní doložení toho slova a soudí proto, že jde o přejetí ze stangl. weorold. Zdá se tedy, že tato složenina vznikla v západogermánských jazycích, a do severských byla odtud přejata.

I druhé ze slov námi sledovaných, germ. *alďrá-,je slovesné jméno podobného druhu, abstraktní význam však převládl nad konkrétním, jehož zbytek nalézáme v stšvéd. alder 'avfóda (líheň, mláďata)', siaenga-alder 'potomstvo z jednoho manželství'. Sufixem -tro- od slovesa odvozené *al-tró-n je mimo germánské

9 Podrobný popis významů gót. aids a stsever. qld a aldr podává W. H. Vogt: Aldartryggbir ok cevintryggpir. Zuř Entwicklung von germ. ald- und ahv- zu 'immerdar' und 'ewig', Beitrage zur Geschichte der deutschen Sprache und Literatur 58, 1934, s. 1-66.

1 0 O tom, jak saeculum nabylo za renesance významu 'století', v. G. Stadtmtlller: Saeculum, Saeculum 2, 1951, s. 152-156. Germánským materiálem doplňuje jeho výklad J. Erben: Zur Begriff- und Bezeichnungsgeschichte von 'Jahrhunderť, Beitrage zur Geschichte der deutschen Sprache und Literatur 75, 1953, s. 313.

1 1 Z *al-tro vychází i Brugmann 1918, 317, i když kvůli řeckým slovesům, jejichž kořen je zakončen na -dh-, nevylučuje zcela ani východisko *aldh-rc~. Ale nové

59

jazyky doloženo i v stir. altar 'výživa, výchova'. Zatímco irské slovo vychází ze slovesného významu 'živit, přivést k dospělosti', musíme pro germánské předpokládat východisko 'růst'. Význam 'věk = počet leť totiž nejlépe vyložíme z významu 'vzrůst', jak můžeme doložit slovanskými příklady: stsl. vbzdrastb, r. vozrast 'věk' odpovídá č. vzrůst, stsl. vnsta, b. epi>cm, mk. epcm 'věk, generace' patří k ie. *uerdh- 'růst', mimo jiné k stejně tvořenému stind. vrddhi- 'růst, nabývání na objemu'. 1 2

Význam 'věk, t.j. počet leť je v germánských jazycích dobře doložen už v staré době (stsever. aldr, stsas. aldar, střnizoz. ouder, sthn. altar) a zachoval si svou životnost i v dnešních jazycích (nor. dán. alder, švéd. ůlder, nizoz. dial. ouder13, něm. Alter. O vlivu adj. *alda- 'starý' na zúžení významu 'věk' > 'pokročilý věk, stáří' v. níže.

Mimo to znamenalo *aldra- ve staré době i 'věk jako celá doba života' (např. stsever. lifa langan aldr, v. Vogt 109, pod. stsas., sthn.; ags. ealdor, áldor má bezpečně doložen jen význam 'život, doba celého života'). Odtud jednak adj. stfríz. alderláng 'věčný' < '*trvající celý živoť (Holthausen 1925, s. 2), jednak adverbiální rčení sever, aldri(gi) 'nikdy' 1 4 , ags. on ealdre, to ealdre 'na­vždy', sthn. nio in alt(e)re, neonaldre 'nikdy', io in alt(e)re, eonaldre '(ně)kdy'.

Ve významu 'historické údobí' jde asi o kalk, i když různé jazyky k němu od 'věk, Lebensalter' došly samostatně, a to proto, že v germánských jazycích cítíme příliš silně vliv lat. aetas: stsever. gullaldr 'aurea aetas', švéd. starší fornálder 'starověk', medelálder, nor. middelalder, dán. -ren 'středověk'. Střhn. alter 'údobí; svěť je asi také kalk.

V gótštině substantivum doloženo nemáme, ale můžeme je i tam předpokládat jako základ adj. fram-aldrs 'pokročilého věku'. Jako sémantickou paralelu můžeme uvést ř. á<pfjXi^< *á7t(o)-fj%it; 'jsoucí mimo dospělý věk, t.j. starý nebo nedospělý'.

etymologické slovníky jednoznačně předpokládají *al-tro, v. Kluge 31, EWD 39n, EWAhd 173n. Podrobněji k poslednímu E. Havlová: Slawisch *vbrstva und *vbrstb, vbrsta. (Ein Beitrag zur slawischen Homonymie), Sborník prací filosofické fakulty brněnské university A 12, 1964, s. 17-23. Ve spisovné nizozemštině převládla složenina ouderdom. Vedle už střnizoz. ouderdoem 'stáří - jako vysoký věk i jako kterýkoliv počet leť, též 'představenstvo, t.j. stařešinové' (význam 'principatus' má i ags. ealdordóm) nalézáme složeninu s -dóm i v střdn. alderdóm, odkud byla přejata do severských jazyků: švéd. álderdom, dán. nor. alderdom 'pokročilý věk, stáří'. Též něm. Altertum znamenalo v 17. a 18. st. 'vysoký věk', až od konce 18. st. se ho začalo používat pro pojem 'starověk', v. TrUbner 1,68. Negativní význam zde převládl podobně jako u synonymního sever, ei(gi) < aiw, protože se užívalo hlavně v záporných kontextech.

60

Třetí z uvedených slov, *aldín-, je mladší, až germánského stáří. Sufíx -in-tvoří v germánských jazycích abstrakta od adjektiv, takže i *aldin- bude odvozeno od adjektiva, a sice od germ. alda- 'starý'. T-ové participium *altó-s je doloženo ve všech indoevropských jazycích, které mají slovesné *al-. S předponami zachovává poměrně věrně význam slovesa: ř. ávaXtóg 'nenasytný', lat. adultus 'dospělý' aj., stir. comalta m. i f. 'soukojenec', kymer. cyfaill 'přítel' < '*spolu vychovávaný, spolu vyrostlý' (kymer. slovo má však sufíx -tio-, podobně jako gót. alpeis15). Ale prosté *alto- nastoupilo dost pronikavý další sémantický vývoj: v latině ""vzrostlý' > 'vysoký' (v nejširším slova smyslu), podobně v keltských jazycích, kde se *alto- stalo subst. s významy 'výšina, kopec, břeh': stir. alt, střkymer. allt, v. Vendryes A-63n. V germánštině se vyvinul ze 'vzrostlý' význam 'starý, letitý', stejně jako u stind. vrddhá- 'starý' < *vrdh-tó- 'vzrostlý'.

Význam 'starý, mající určitý počet leť, který je v germ. jazycích též všude doložen, může být stejně starobylý, ne-li původnější: něm. drei Jahre alt můžeme totiž chápat jako '*živený, chovaný, vychovávaný tri roky'. Za původní jej pokládá ještě Kluge 1963, 17. Druhá možnost je vidět v tomto významu vliv subst. Alter. Obě slova, pokračování *alto- a *altro-, nezávisle na sobě vzniklá, se totiž dostala do úzkého vztahu a vzájemně se ovlivnila. 1 6

Většinou se předpokládá, že význam 'vysoký věk, pokročilé stáří' vznikl u Alter apod. vlivem adjektiva.

Spojení obou významů nám připadá snadno pochopitelné, protože je nalézáme i v č. stáří, (pět let) starý. Většina jazyků však oba významy vyjadřuje různě: p. starost : wiek, r. cmapocrrtb : eo3pacm, b. cmapocm : &b3pacm, fln. vanhuus : iká, maď. venség : kor, ř. yfjpaq : ýXncía, lat. senectůs : aetás, franc. vieillesse : áge aj. Můžeme tedy předpokládat, že tam, kde se oba významy vyjadřují jedním slovem (č. stáří, dl. starstwo, sin. starost, lit. senumas, lot. vecums) jde o kalk z němčiny, neboť jde vesměs o jazyky, kde je vliv němčiny značný. 1 7

Abstraktum *aldin- se vztahuje k oběma významům adjektiva, z něhož bylo odvozeno. Znamená tedy 'stáří jako počet leť i 'pokročilé stáří', např. stsever. e///18, dán. celde (to jen 'pokročilé stáři"), ags. ieldo, ieldu > angl. jen zast.

Nejde však o starobylý jev germ.-keltský; v gótStině zřejmé jde o novotvar se p zkomparativu a se suflxem podle opozita niujis, v. Brugmann 1918, 311, tak i Lehmann 29. Ta vzájemná sémantická spjatost vedla dokonce Lehmanna 124 k názoru, že germ. *aldra- bylo odvozeno od adjektiva sufixem -ro-\ v tom ale zůstal osamocen. E. Havlová: Zu einigen Lehnbedeutungen in den slavischen Sprachen, Wort und Name im deutsch-slavischen Sprachkontakí. Ernst Eichler von seinen Schůlern und Freunden, KOln-Weimar-Wien 1997, s. 177-179. Elli < *albln- s nepůvodní dentálou podle tvarů, které mely přizvuk na kmeni. Očekávaný tvar éldi je zachován v stsever. misěldi 'rozdíl věku', jež uvádí Holthausen 1948,49.

61

a dial. eld, stsas. eldi, stfríz. elde, střnizoz. oude19, sthn. elti, altx (žije ještě dnes v něm. dial. die Kinder sollen sich nach der Alt airfstellen 'podle velikosti, podle stáří', Brugmann 1918, 314).

Další derivát od kořene *al-, spadající do našeho sémantického pole, je ojedinělé sthn. altida f., překládající lat. aevum. Zdá se, že je utvořeno analogicky podle synonymního sthn. ěwida.

LITERATURA

Brugmann 1918 = Brugmann, K.: Zuř Wortsippe alt. Beitráge zur Geschichte der deutschen Sprache und Literatur 43, 1918, s. 310-324.

EWAhd = Lloyd, A. L. - Springer, O.: Etymologisches Worterbuch des Althochdeutschen. Gflttingen-Zurich 1988n.

EWD = Etymologisches Worterbuch des Deutschen. I-III. Red. W. Pfeifer. Berlin 1989. Falk-Torp = Falk, H. S. - Torp, A.: Nonvegisch-danisches etymologisches Worterbuch.

I-II. Oslo-Bergen 1960. Frisk = Frisk, H.: Griechisches etymologisches Worterbuch. I-III. Heidelberg 1960-

1972. Hellquist = Hellquist, E.: Svensk etymologisk ordbok. 3. vyd. Lund 1948. Holthausen 1925 = Holthausen, F.: Altfriesisches Worterbuch. Heidelberg 1925. Holthausen 1948 = Holthausen, F.: Vergleichendes und etymologisches Worterbuch des

Altwestnordischen. Góttingen 1948. Chantraine = Chantraine, P.: Dictionnaire étymologique de la langue grecque. Histoire

des mots. I-IV. Paris 1968-1980. Jóhannesson = Jóhannesson, A.: Islándisches etymologisches Worterbuch. Bem 1956. Kluge = Kluge, F. - Seebold, E.: Etymologisches Worterbuch der deutschen Sprache.

23. vyd. Berlin-New York 1999. Kluge 1963 = Kluge, F. - Mitzka, W.: Etymologisches Worterbuch der deutschen

Sprache. 19. vyd. Berlin 1963. Lehmann = Lehmann, W. P.: A Gothic Etymological Dictionary. Leiden 1986. LIV = Rix, H. aj.: Lexicon der indogermanischen Verben. Wiesbaden 1998. Trubner = Trubners Deutsches Worterbuch. I-VII. Vyd. A. Gfltze a W. Mitzka. Berlin

1939-1957. Vendryes = Vendryes, J. aj.: Lexique étymologique de 1'irlandais ancien. Dublin-Paris

1959n. Vries = Vries, J. de: Altnordisches etymologisches Worterbuch. Leiden 1962. Windekens = van Windekens, A. J.: Le tokharien confronté avec les autres langues

indo-européennes. I. Laphonétique et le vocabulaire. Louvain 1976.

1 9 Vokalismus přikloněn k adj. oud. Náležitý vokalismus nalézáme jeSté dnes v dial. (záp.-vlám.) elde tv.

62

ZUSAMMENFASSUNG

Die idg. Wurzel *al- bezeichnete ursprilnglich den ganzen Bedeutungskomplex 'das Kind (ein Junges) groBziehen', von den transitiven Bedeutungen 'gebaren', 'náhren, sattigen', 'erziehen', 'zuchten, anbauen' bis zum intransitiven 'wachsen, an Kraften zunehmen'; obwohl in den gennanischen Sprachen die intransitive Bedeutung tlberwog, finden wir - manchmal nur in den Ableitungen - auch Relikte der ubrigen Bedeutungen.

Schon idg. Alter haben die Nomina *al-tí-, *al-tró- und das Adjektiv (urspr. Partizipium) *al-tó-. Das erste bedeutete wohl urspr. 'der Aufwuchs, Men-schengeschlechť, daraus 'Zeitalter, Welť, wohl unter dem Einílufi von lat. saeculum, im Gotischen von gr. aiáv. Germ. *aldrá- 'Lebensalter' und *aldá- 'alť haben sich mit der Zeit so verknílpft, dafi das Substantiv Alter u.a. von dem Adjektiv die Bedeutung 'Greisenalter, hohes Alter' annahm. Wo in slavischen (im Čech., Obersorb., Slowen.) und baltischen Sprachen der Ausdruck filr 'Greisenalter' auch 'Lebensalter' bedeutet, handelt es sich um eine Lehnbedeutung.

Eva Havlová Ústav pro jazyk český A V ČR etymologické oddělení Veveří 97 CZ-60200 Brno (havlovae@iach.cz)

63

T O M Á Š H O S K O V E C

PŘEMÝŠLENÍ (NEJEN) O LITEVSKÉM KONDICIONÁLU

Litevský kondicionál, časovaný bučiau, bútum, bútti...,je nepříjemný. Jednak pro toho, kdo se učí litevsky, neboť přináší paradigma, jež se hned v několika ohledech «bezdůvodně» odchyluje od jinak velmi pravidelných časovačích vzorů litevského slovesa, jednak pro toho, kdo systém litevského jazyka zkoumá, neboť nepravidelné paradigma narušuje jednotu výkladu. Nepříjemnost litevského kondicionálu není nezvládnutelná: kdo se učí litevsky, ten se mu nakonec naučí, jeho formy i funkce v soustavě spisovného jazyka jsou uspokojivě popsány (cf. D L K G §§ 869-870, 940-941). Jisté vzrušení vjazykovědné obci udržuje jen otázka, jak k celému tomu zvláštnímu stavu vůbec došlo. Jazykověda má výklad, jejž označíme raději za «převládající» než «uspokojivý», a kněmu se dosud ozývají poznámky, «neortodoxní» pohledy i uklidňující potvrzení, jak v tomto sborníku dokládá svým příspěvkem prof. Zinkevičius. Předkládaný článek neujde osudu, že za takových okolností zazní jako další poznámka k poznámkám. Chce se nicméně odlišit tím, že se na litevský kondicionál neptá otázkou, wie es eigenílich geschehen ist; tu si metodologicky přímo zakazuje. Přemýšlí nejprve, wie es eigenílich zusammenhángen kann, jak lze vyšetřovaný jev zakotvit v soustavě jazyka, a potom, jak lze porozumění pro současný stav využít pro porozumění dochovaným stavům starším. Tímto způsobem chce ozřejmit, co vše je v převládajících historických výkladech hypostazováno bez opory v litevském jazykovém systému, čím vlastně jsou ony výklady neuspokojivé. Práce vychází z autorova programu vykládat jednotlivé indoevropské jazyky nikoliv jako výsledek přestavby či opakovaných přestaveb nějakého prvotního hotového indoevropského jazyka, nýbrž jako stavby, od počátku velmi samostatné, jež vyrostly na jistém společném indoevropském staveništi (cf. Hoskovec 1999&2001). Předkládaný článek je upravenou kapitolou z rozsáhlé nevydané monografie o litevské morfologii. Nebylo možné článek slohově vymanit z přednáškové dikce celé monografie, a proto se autor omlouvá za poněkud pedantský tón. 1 Článek předvádí celostní přístup k litevské morfologii, takže obsahuje i oddíly, které o kondicionálu (zdánlivě) nemluví. Ty nicméně

Svůj strukturní výklad litevské morfologie jsem psal česky pro domo mea svým osobním stilem (sici) a svým osobním pravopisem, jenž chce připomínat, jak důležité je myslet na kultivovanou výslovnost češtiny, tím, že důsledně vyznačuje samohláskovou délku, fonologický rozdíl par excellence*, i v té části české slovní zásoby, kterou tvoří kulturní evropeismy.

64

ukazují, kam (přinejmenším) sahá celostní porozumění jazykovému systému, na jaké úrovni (teprve) lze uvažovat o jednotlivostech jako kondicionál. Autor doufá, že znalce litevštiny zaujme alespoň způsobem podání známých skutečností.

1 Předmětem našeho přemýšlení bude slovesná kategorie, kterou litevština sama nazývá tariamóji núosaka, čili 'vyjednávači/rozvazovací způsob*. Není bez významu výslovně se přihlásit k názvu, který pro ni zvolíme z terminologické rodiny kulturních evropeismů, totiž ke slovu kondicionál (jež budeme zapisovat 1 latinskou zkratkou C O N D ) . Přihlašujeme se tak k volbě, kterou v češtině učinil Adolf Erhart (1982, 1984; uplatňuje j i i ve svých německy psaných pracích 1988, 1989), v litevštině Zigmas Zinkevičius (1984, 1987), v polštině Jan Otrebski (1956), v lotyštině Jánis Endzelíns (1948), a distancujeme od termínu «optatív», který má již August Schleicher (1856) a který s výhradami přebírají Robert Gauthiot (1903) či Christian Stang (1942), znovu a bez výhrad pak Jonas Kazlauskas (1968), i od termínu «konjunktív», jehož užívá - v anglické podobě subjunctive - Terje Mathiassen (1996), před ním Alfred Senn (1929), či - synonymně k optatívu - Vittore Pisani (1952).

Volba pojmenování spoluvytváří myšlenkový kontext, často nereflektovaný. «Optatív» se hlásí k morfologickým kategoriím známým z řečtiny a sanskrtu, aniž objasňuje funkční shody a rozdíly, a bez argumentace posiluje hypotetické spojení s «původním indoevropským» optatívem, který je projekcí právě kategorií řeckých a indoíránských. «Konjunktív» poukazuje na stav latinský, značně odlišný od litevského, a někdy též bývá promítán do společné indoevropštiny. «Kondicionál» implicitně odkazuje ke stavu v jazycích slovanských, který je s litevským dobře srovnatelný (všude tvoří spolu s imperativem jediné dva příznakové slovesné způsoby k nepříznakovému indikatívu; rovněž funkční uplatnění si je dosti podobné), a výslovně ruší asociace obecně indoevropské.

2 Ve víceúrovňovém popisu jazykového systému představuje kondicionál S É M A , elementární jednotku z roviny morfématické. Toto séma je na jedné straně forma, která obsluhuje některé funkce z roviny větného významu, a na druhé straně funkce, či přesněji jedna ze složek komplexní funkce ( M O R F É M U ) , kterou pak obsluhují formy z roviny fonématicko-prosodématické ( M O R F Y ) . Je důležité dívat se na litevské morfy důsledně jako na posloupnosti fonémů vybavené jistými prosodickými rysy a podléhající specifickým morfonologickým alternacím.

Předmětem našeho zkoumání nebude séma C O N D mezi jinými sématy litevského slovesa, ani jím nebudou významové funkce, které se sématem C O N D projevují. Zaměříme se pouze na fonématicko-prosodématickou strukturu morfů, kterými se projevují morfémy ono séma obsahující. Jde o morfémy

65

kombinující séma C O N D se sématy mluvnické osoby. Jejich soubor zakládá K A T E G O R I Á L N Í P A R A D I G M A . Soubor morťů, které kategoriální paradigma obsluhují, nazveme P A R A D I G M A T E M F O R M Á L N Í M .

2.1 Vzhledem k právě ohlášenému zaměření můžeme kategoriální paradigma zadat apodikticky. Postulujeme tedy takovou kategorii osoby litevského slovesa, která staví do protikladu k «neosobě» osobu první (mluvčího) a druhou (jeho partnera), rozlišujíc v centru systému, zda první či druhá osoba je „právě jedna" (SG) nebo Jedna a ještě další" (PL) , na periferii pak navíc, zda osoba je pojata jako „dvojice" ( D U ) . 2

Kategorie čísla není vůbec nutná. Pro litevské sloveso stačí «spočítat», tedy uspořádat slovesné osoby takto: 0. neosoba, 1. já, 2. ty, 3. já + další, 4. ty + další, 5. j á ve dvojici, 6. ty ve dvojici.

N E O S O B A je člen nepříznakový, diskursní osoby (mluvčího i partnera, s případným upřesněním počtu) jsou vůči ní všechny příznakové. Budeme j im souhrnně říkat V L A S T N Í O S O B Y .

Za kategoriální paradigma nám postačí soubor sedmi morfémů kombinujících séma C O N D s výše uvedenými osobami. Nebudeme tento soubor zdvojnásobovat zapojováním sémat PRAES a PRAET, abychom rozlišili kondicionál «přítomný» a «minulý»,yis ateTtti 'přišel by' \s.jts bátt{ atejqs 'byl by přišel'.

Kondicionál «minulý» nijak neobohatí formální paradigma, o které nám jde. Jeho morfématickou povahu a významové funkce, které vyjadřuje, hodnotíme jinak.

2.2 Souboru kategoriálních paradigmat, ve kterých se uplatňují sémata mluvnické osoby, říkáme tradičně uerbumfinitum. Analogicky ke C O N D existují v litevštině kategoriální paradigmata dalších slovesných kategorií, jmenovitě paradigma indikatívu prézentu a préterita ( IND.PRAES, IND.PRAET) , paradigmata futura (FUT) , imperativu ( IMPER) a frekventatívu (FREQ). Tím je litevské uerbum finitum ve svých tvaroslovných možnostech vyčerpáno.

Podrobné roztřídění uvedených paradigmat či jejich konstitutivních sémat přesahuje tento článek. Nazačíme jen, že sématu IND užíváme velmi restriktivně (v jasné opozici toliko ke C O N D a IMPER a s vnitřím rozdělením pouze na PRAES a PRAET) , a to proto, že litevské F U T má modalitní rozměr překrývající se s IMPER, kdežto F R E Q přesahuje z morfologie větotvorné do morfologie slovotvomé.

Duál je v moderní spisovné litevštině co do užívání formou i kategorií zcela okrajovou, zůstává vSak tvarem systémovým, dokonale produktivním, neboť jej lze vytvořit k libovolnému slovesu (i k libovolnému jménu). Z toho důvodu jej v následujících tabulkách, lemmatech i paradigmatech, uvádíme. Jeho znalost je ostatně nezbytná pro panchronnl porozumění systému litevského jazyka. Perifemost DU zdůrazňujeme menSím typem písma.

66

Tzv. «opisné tvary», participiální konstrukce se slovesem báti 'být ' , zachycujeme na morfématické rovině vzhledem k celkovým morfosyntaktickým souvislostem litevského slovesa jinými sématy či kombinacemi sémat.

3 Formální paradigma zavedeme podrobněji. Nejprve rozlišíme mezi formálním paradigmatem a morfonologickým lemmatem. Pokládáme-li za formální paradigma soubor všech morfú, které obsluhují dané paradigma kategoriální, pak za ( M O R F O N O L O G I C K É ) L E M M A označíme každý podsoubor vymezený jistou morfonologicko charakteristikou, např. posloupností fonémů, jejich specifickým střídáním nebo prosodickou vlastností.

V souboru forem obsluhujících kategoriální paradigma IMPER lze vyčlenit lemmata charakterizovaná 1° sufixem -k(i)-, 2° proklitickou částicí te, 3° proklitickou částicí a dvojhláskovým zakončením. Verš 'přijď království Tvé' tak nabývá podob ateik/ teateína/ teateiniB távo karalýstě (charakteristické morfy jsou vyznačeny tučně).

Takový soubor z jedné strany nemusí pokrývat celé kategoriální paradigma, z druhé naopak může obsluhovat i větší počet kategoriálních paradigmat.

Lemma není «přírodnina», která se v jazyce vyskytuje sama od sebe, nýbrž intelektuální konstrukt, který do jazyka vkládáme, takže jsme vždy povinni vědět, jak jsme které lemma zavedli. Lemma je skutečnost synchronního systému, která se velmi hodí pro diachronní porovnávání systémů.

3.1 Přirozeným hlediskem pro zadávání lemmat je rozlišování morfů kmenových, koncovkových, předponových, příklonkových. Takové rozlišování není pouze konvenční; na fonématicko-prosodématické rovině (FPR) lze uvedené druhy morfů vymezit specifickými vlastnostmi prosodickými i morfonologickými. U kmenových morfů přirozeně vyčleňujeme kmenotvomé sufixy, které opět mají své prosodické a morfonologické charakteristiky (a podléhají zvláštním pravidlům kumulace). V dalším se zaměříme právě na K O N C O V K Y a některé K M E N O T V O R N É S U F I X Y . Tam, kde rozlišování mezi koncovkou a kmenotvorným sufixem nebude účelné nebo vůbec proveditelné, budeme hovořit o Z A K O N Č E N Í .

3.2 Koncovka litevského slovesa může obsahovat až dva segmenty: E X P O N E N T formálněsyntaktických kategorií osoby a čísla a V O K A L I C K O U B A S I . Exponent je omezen na uerbum finitum, vokalická base postihuje jak uerbum finitum, tak participium, oboje však pouze částečně. Exponent je ten slovesný morf, kterým se vyjadřuje kongruence přísudku s podmětem. Přehled exponentů formálněsyntaktických podává lemma f-s.

67

| Lemma f-s singulár plurál duál

I 1. osoba -u (-uo-) b -me (-mé-) b -va(-vo-) b

1 2. osoba -i(-ie-) b -te (-té-) b -ta (-to-) b

| neosoba ***

P O Z N Á M K Y :

• Mluvnická neosoba nemá žádný exponent, proto je její políčko vyplněno *** 3 • V závorkách jsou uvedeny zdloužené alomorfy exponentů. Ty vystupují před příklonkami (proto je naznačena i vazba vpravo, zatímco základní podoby mají pouze vazbu vlevo), v moderním jazyce jedině před zvratnou částicí s(i).4

• Plurálové exponenty -me, -te se v mluveném jazyce mohou ve všech finitních tvarech redukovat na -m, -t (tronkace). • V imperativu se exponent 2.SG -/ nevyskytuje, v kondicionálu je fakultativní. To jsou (vedle systémové absence v neosobě) jediné dva protisystémové případy, kdy uerbum fmitum nemá f-s exponent. • Morfy v lemmatu f-s jsou vymezeny nejen fonématickými řetězci, ale i prosodématickými rysy. Značka b vyjadřuje, že morf coby slabika má schopnost na sebe přetahovat přízvuk ze slabiky bezprostředně předcházející. Značka b se shodně vztahuje na krátký, základní, i na zdloužený, druhotný, tvar exponentu. • Pro úplný panchronní popis litevského systému by bylo třeba zavést ještě vedlejší lemma «atematické konjugace». Zde od toho upouštíme.

3.3 Druhým morfovým segmentem litevské slovesné koncovky je V O K A L I C K Á

B A S E . V lineárním řazení morfu předchází base exponentu. Rozlišujeme vokalickou basi krátkou (Ý) a dlouhou (V). Schémata spárování vokalické base s exponentem předvádíme v lemmatech V a V . Ta ve spojení s morfem prézentního nebo préteritního kmene vytvářejí formální paradigmata IND.PRAES

a IND.PRAET. Konkrétní hláskové podoby vokalické base zároveň slouží jako M O R F O L O G I C K É F O R M A N T Y (příznaky) jistých lexikálněsémantických tříd (cf. 3.3.1).

Mluvnická neosoba litevského slovesa odpovídá 3.osobě běžného IE slovesa s tím rozdílem, že zásadně nerozlišuje číslo. Nerozlisuje ani žádnou zástupnou kategorii, na níž by bylo lze vystavět jinou kongruenci, jak to umožňuje třeba jmenný rod u slovanského /-préterita. Tento stav platí pro všechny baltské jazyky, a to pro celé období jejich přímo doložené existence. Tento stav lze v IE kontextu hodnotit nejen jako ztrátu rozdílu v čísle, ale též jako nevybudování takového rozdílu, cf. Hoskovec (2001: 8.4.1.2). Historicky vzato jsou zdloužené podoby exponentů v litevštině původní dlouhé, krátké pak jejich zkrácenými variantami. V současném pohledu však platí obrácené pořadí: prvotní jsou exponenty krátké, kdežto tvary dlouhé, zdloužené, představují jejich druhotné, kontextově podmíněné alomorfy.

68

Vokalické base lze vyčlenit i u koncovek jmených, opět v protikladu k syntaktickým «exponentům» vyjadřujícím pád a číslo. Rovněž v de­klinaci slouží vokalická base jako morfologický formant, příznak různých lexikálněsémantických tříd.

| Lemma Ý singulár plurál duál I

I 1. osoba -u (-uo-) b -V-me (-V-mé-) - V-va (-V-vo-) |

1 2. osoba -i(-ie-) b -V-te (-V-té-) -V-ta (-V-to-) 1

1 neosoba - V 1

Lemma V singulár plurál duál I

1. osoba -u b -V-me (-V-mé-) -V-va(-V-vo-) J

2. osoba - i b -V-te (-V-té-) -V-ta (-V-to-) 1

neosoba -V I

P O Z N Á M K Y :

• V závorkách jsou opět uvedeny zdloužené alomorfy koncovek, které se vyskytují před zvratnou částicí s(i). • Krátká vokalická base V nabývá tří hodnot: -a-, -j-a-, - i - . Symbolu i říkáme P A L A T A L I Z A Č N Í E L E M E N T . Je to zvláštní morfoném vytvořený záměrným přeuspořádáním inventáře litevských fonémů, kde distinktívní rys palatalizace souhlásky vyčleníme jako samostatnou jednotku se specifickou distribucí výskytu vázanou na samohlásky (je imanentní složkou samohlásek předních, funkčně se uplatní pouze před samohláskami zadními). Vztah mezi jednotlivými hodnotami krátké vokalické base chápeme jako dvoustupňovou palatalizaci base -a-, tedy -a- —> -j-a- —> - i - . 5

• Dlouhá vokalická base má podoby -o- a -é-. 6

• V koncovkách SG se rozdíly v krátké vokalické basi projevuje na úrovni submorfové, totiž nepřítomností (stupeň 1, základní, korelující s -a-) nebo naopak přítomností (2. a 3. stupeň, korelující po řadě s-j-a- a -i-)

5 Stejnou dvoustupňovou palatalizaci vokalické base -a- nalezneme i v litevské deklinaci, cf. výr-a-s —» véln-j-a-s —» bról-i-s.

6 Ty se vyskytují též v deklinaci, cf. (N.SG) várn-a (I.PL) várn-o-ms, (N.SG) gérv-é ' <-» (I.PL) gérv-é-ms.

69

palatalizačního elementu; tento nepřímý výskyt je však omezen skutečností, že palatalizační element se může samostatně objevit jenom před zadní samohláskou. Koncovka l . S G (zadní samohláska) jej proto přibírá, cf. - i -+ -u (-uo-) —> - iu (-iuo-), koncovka 2.SG (přední samohláska) nikoliv, cf. - i - + - i (-ie-)->-i(-ie-). • V koncovkách SG se dlouhá vokalická base před následujícím vokalickým exponentem -u, -i krátí a tvoří s ním dvojhlásku, cf. *máud-o-u, 'máud-o-i > máud-a-u, máud-a-i 'myju', 'myješ'. Výsledný diftong již k sobě nemá zdloužený alomorf, cf. máud-a-u, máud-a-i 'myju', 'myješ' [diftongová koncovka] —> máud-a-u-si, máud-a-i-si 'myju se', 'myješ se' [diftongová koncovka se před příklonkou již nedlouzí] vs. skut-úo-si, skut-íe-si 'holím se', 'holíš se' [koncovka před příklonkou zdloužená] <— skut-ú, skut-i 'holím', 'holíš' [výchozí koncovka krátká, monoftongová]. • Namísto - eu používá litevština -i-au, jako v celém svém fonologickém systému. • Diftongové koncovky SG mají intonaci cirkumflexovou. • Vokalická base má vlastní prosodickou charakteristiku: coby slabika nepřijímá ani nepřetahuje slovní přízvuk z kmene. Prosodický rys b , který jsme vysvětlili v 3.2, se udržel pouze v jednoslabičných koncovkách, kde prosodická vlastnost exponentu převážila nad prosodickou vlastností vokalické base. Ve dvojslabičných koncovkách sice exponent f-s prosodický rys b imanentně má, ale vokalická base v samostatné slabice jeho působení ruší.

3.3.1 Vokalické base, které jsme právě vyčlenili jako svébytné morfy, obsluhují litevská paradigmata IND.PRAES a IND.PRAET. Kategorii IND.PRAES

obsluhují všechny tři hodnoty V a dále V = -o-, zatímco kategorii IND.PRAET

obě hodnoty V . Hodnota V = -o-je tedy z hlediska sématu času nejednoznačná. Pro vyjádření kongruence přísudku s podmětem stačí f-s exponent, takže vokalická base by mohla mít jedinou hodnotu a sloužit jako konektor mezi souhláskovou finálou kmene a souhláskovou iniciálou exponentu.

Redundance formálních paradigmat využil litevský morfologický systém jako příznaku lexikálněsémantických tříd. Zde můžeme pouze naznačit, o jaké vztahy jde. Tak konjugace s vokalickou basí - i - výslovně přidává (na pozadí nepříznakové base -a-) slovesnému ději sémantický rys „stav". Stavové sloveso může být od nepříznakového odlišeno buď pouze vokalickou basí - i - , nebo basí - i - a ještě formantem kmenotvorným (který sám může být produktivní a sémanticky motivovaný, či neproduktivní a nemotivovaný), cf. gul-i ' leží' [kdo v posteli] (signalizován „stav") vs. gul-a 'ukládá' [koho do postele] (nesignalizován „stav"), mýl-i 'miluje' [je zamilován] (signalizován „stav") vs. pa-mil-st-a 'zamilovává se' [upadá v zamilovanost] (nesignalizován „stav"), iv-i 'nosí ' [co obuto na nohou] (signalizován „stav") vs. au-n-a 'obouvá si ' [co] (nesignalizován „stav"). Podobně vokalická base -o- výslovně přidává (na pozadí nepříznakové base -a-) slovesnému ději sémantický rys „intensita", a to

70

nejčastěji s obsahem „iterativita" nebo „efektivita/kausativita". I tato vokalická base se může, ale nemusí kombinovat s příznaky kmenotvornými, cf. mók-o-si 'učí se' (signalizována „intensita") vs. mók-a 'umí' (nesignalizována „intensita"), gý-d-o 'léčí, uzdravuje' (signalizována „efektivita/kausativita") vs. gyj-a 'hojí se, uzdravuje se' (nesignalizována „efektivita/kausativita"), dě-st-o 'vy-kládá, roz-kládá' (signalizována „iterativita") & dě-v-i 'má naloženo' [nosí na sobě co oblečeno] (signalizován „stav") vs. dě-d-a 'klade' (nesignalizován ani „stav", ani „iterativita"). - Sémantická charakteristika base -o- platí pouze pro kategorii IND.PRAES, nikoliv pro IND.PRAET. I z toho je vidět (stejně jako z doprovodných jevů kmenotvorných), že právě naznačená lexikálněsémantická charakteristika je morfologickým prostředkem «slabým», nedominantním, nicméně přítomným.

Nemá cenu se ptát, proč slovesa mýl-i 'miluje', ňk-i 'věří ' signalizují svou konjugační třídou „stav", zatímco slovesa bij-o 'bojí se', žln-o 'zná' signalizují „intensitu". Sémantické rysy jako „stav" či „intensita" nevyjadřují skutečnost, která «objektívně» existuje mimo jazyk, jsou naopak vnitřní součástí jazyka a projevují se pouze při konfrontaci jazykových výrazů.

3.3.2 K litevským vokalickým basím lze vidět paralely v jiných indoevropských jazycích. Musíme ovšem zvážit, jaká je heuristická síla takových srovnání. V latinských konjugacích leg-d leg-is, cap-ió cap-is, aud-ič aud-Ts vystupují vokalické base odpovídající litevským pro V = -a-, -j-a-, - i - , v lat. laud-o laud-ás, mon-eó mon-ěs zase pro lit. V = -o-, -é-. Nejde přitom o pouhou hláskovou podobu, ale též, ba především o shodu v morfonologické integraci.

Lat. segment -nt lze považovat za formant 3.PL. V jednoslabičných koncovkách leg-unt, am-ant, mon-ent pak shodně vystupuje «smíšený diftong» tvořený krátkou samohláskou odvozenou od vokalické base a sonantem n vzatým z formantu. Koncovky cap-i-unt, and-i-unt, s analogickým smíšeným diftongem, jsou dvojslabičné, protože latina palatalizační prvek - / - realizuje pouze vokalicky. 7 Ať už se původ lat. a- a S-konjugace v historickém úseku «od praindoevropštiny k latině» vykládá jakkoliv (nejčastěji jako kmenové -á či -ě + tematické -i-elo-), důležité je, že latina sama ustanovila pravidelné morfologické derivace, v nichž -a- a -ě-jsou formanty rovnocenné ostatním, cf. uoc-o uoc-ás, rub-eó rub-ěsjáko larg-id larg-ís.

Dále je pro latinu zajímavé, že soubor vokalických basí V a V pokrývá právě celé paradigma IND.PRAES, podobně jako v litevštině týž soubor pokrývá právě celé sjednocení paradigmat I N D . P R A E S & P R A E T . To jistě není doklad společného IE dědictví (nic takového ani nehledáme), ale nápadná shoda ve

Ani koncovky l.SG latina nedovedla k tak pravidelné a rovnoměrné integraci jako litevština. Přitom lat. rozdíl ve slabičné míře koncovky nevede mezi «dlouhými» a «krátkými» basemi, ale napříč oběma skupinami, takže stojí proti sobě (laud-ó & leg-o) vs. (jnon-e-o & cap-i-o & aud-io).

71

výstavbě dvou samostatných IE jazyků. Zkusme jejich společnou indoevropskost vidět též v existenci takových shod.

3.3.3 Paralelu k litevským basím V = -a-, -j-a-, - i - představuje trojice staročeských konjugací, vezu vezeš (-e-), mažu mažeš (-[-e-), prosu prosíš (-i-), přičemž heuristicky zajímávaje nepřímé, submorfové působení palatalizačního elementu (v lit. před a, u, ve stč. před e, u, v obou jazycích společně ne před i), který způsobuje stč. změny z> ž,s> š.

Na druhé straně ale musíme uznat, že litevské dlouhé base V = -o-, -é-nemají k sobě obdobu ve slovanských jazycích, a to navzdory staroslověnským slovesům jako děl-a-jq děl-a-je-ši, um-ě-jq um-ě-je-ši (staročeské obdoby jsou již poznamenané kontrakcí). Staroslověnská slovesa mají vokalickou basi -je-(odpovídající lit. -j-a-) a před ní kmenotvorné sufíxy -a-, -ě-, které jsou od koncovky jasně odděleny. 8 Také litevština má obdobu ke slovanským sufixům -a-, -ě-, totiž -o-, -ě-. To jsou ale jiné morfy než vokálické base koncovek. Jsou odlišeny prosodicky (přijímají, ba přitahují přízvuk z kmene) a morfonologicky (s koncovkou nevytářejí jedinou slabiku), cf. sáug-a-i, sáug-o-te (-o- vokalická base, nepřijímá přízvuk) vs. saug-ó-ya-i, saug-ó-yo-te (-o- kmenotvorný sufix, přijímá přízvuk), mók-e-i, mók-ě-te (-é- = vokalická base, nepřijímá přízvuk) vs. mok-ě-ya-i, mok-é-yo-te {-ě- = kmenotvorný sufix, přijímá přízvuk).

Musíme proto odmítnout takové vývojové výklady, které litevské kmenotvorné sufíxy a (dlouhé) vokalické base ztotožňují. To činí např. Christian Stang (1942: 143), jenž tvrdí, že ve slovesech typu žino :: žinójo :: žinóti (na rozdíl od typu láíko :: laíké :: laikýti) „das -á- liegt in allen Formen des Verbs vor, tritt also nicht als Prásenssuffíx, sondern als Verbalsuffix auf." Podobné výklady pokládáme dokonce za heuristicky nebezpečné: vyvolávají dojem, že objasňují, jak se ten který jev jazykového systému konstituoval cestou «od indoevropštiny k litevštině», a přitom hrubě zkreslují porozumění pro onen jev právě v soustavě cílového, zde litevského jazyka. 9 Stangovo tvrzení má smysl a heuristickou hodnotu, pouze když předpokládáme, že (v jisté míře) víme, jak prvotní indoevropština vypadala, a když nás zajímá, kde všude lze vidět její stopy, pozůstatky jejího morfologického materiálu. Náš přístup je právě opačný: sledujeme, podle jakých principů se jednotlivé indoevropské jazyky coby systémy aktualizovaly z jisté společné potence výrazových prostředků, ptáme se, jak uvnitř jednoho jazyka charakterizovat individuální nakládání s morfologickým materiálem, který má obdobu i v jiných jazycích. 1 0

8 Obdobu k litevské o-konjugaci nabízí až české plně kontrakční a-paradigma. Systémově ještě dokonaleji rozvinutou paralelu však skýtá slovenština s jednotným exponentem l.SG -m. Blíže k tomu Marvan (2000: kap. 21).

9 Je s podivem, že se Stang vůbec nepozastavil nad dvojím výskytem á v préteritu žin-ó-j-o.

1 0 Tento program vysvětluje Hoskovec (1999&2001).

72

4 Ostatní formální paradigmata obsluhující uerbum fmitum ( C O N D , FUT,

IMPER, F R E Q ) používají morfu infinitívního kmene rozšířeného o specifický sufix jednotlivých kategorií. Na takto příznakový kmen se případně napojuje f-s exponent (kromě systémové absence v neosobě chybí jen výjimečně), a to bud' přímo ( IMPER) , nebo přes vokalickou basi (ostatní kategorie). Vokalická base může v každé jednotlivé kategorii nabývat jen jediné hodnoty, takže na rozdíl od I N D . P R A E S & P R A E T není schopna sloužit jako příznak lexikálněsémantický. Nemá tedy smysl mluvit o ní jako o konjugačněparadigmatickém formantu; jediné místo, kde slovesný tvar umožňuje vyjádřit informaci povahy lexikálně-sémantické, je primární kmenotvorný sufix ve výchozím kmenu ÍNF. I tato skutečnost potvrzuje, co jsme poznamenali v oddíle 3.3.1, že totiž lexikálněsémantická charakteristika je morfologický prostředek «slabý», nedominantní, vázaný na IND. Tento vztah lze interpretovat i tak, že větněvýznamové rysy neindikatívních sémat jsou morfologický dominantní, vyjadřují se vždy, a to i na úkor rysů lexikálněsémantických tříd. 1 1

Paradigma C O N D je z uvedených kategorií nejsložitější. Nejprve proto objasníme některé vztahy na jednodušších paradigmatech F U T a IMPER.

4.1 Formální paradigma F U T vychází z infinitívního kmene rozšířeného o neslabičný sufix -s-. K takto rozšířenému kmeni se přes vokalickou basi - i -připínají exponenty formálněsyntaktické. Výsledná zakončení předkládá lemma FUT.

! Lemma F U T singulár plurál duál 1

1. osoba -s-i-u (-S-Í-UO-) ^ -s-i-me (-s-i-mé-) -s-i-va (-s-i-vo-) |

2. osoba -s-i (-s-ie-) w -s-i-te (-s-i-té-) -s-i-ta (-s-i-to-) I

neosoba -s * 1

4.1.1 O B E C N É P O Z N Á M K Y

• Pokud kmen I N F sám končí na sykavku (s, z, š, z), specifický sufix -s- s ní asimilačně splyne do sykavky jediné. Výsledná sykavka je neznělá: v tomto ohledu převáží charakteristika neznělého futurálního sufíxu. Je-li kmenová sykavka tupá (š, i ) , výsledná bude též tupá (a neznělá, tedy š): v tomto ohledu převáží lexikální charakteristika infinitívního kmene. Vše, co zde tvrdíme pro segment -s-, platí také pro segment -š-.

Formální paradigma kategorie FREQ se vyznačuje poněkud zvláštními rysy, které, jak ukážeme v části 5.5, j i spojují právě s lexikální morfologií.

73

• Mluvnická neosoba nemá žádný exponent. Futurum stojí bez koncovky coby holý kmen s charakteristickým rozšířením -s, e.g. móky-s- (rozšířený kmen) —> mókys (neosoba). • Zdloužené tvary syntaktických exponentů, uvedené v závorkách, se uplatní pouze před zvratnou příklonkou s(i), cf. móky-s-ie-si 'budeš se učiť vs. móky-s-i 'budeš učiť, móky-s-i-tě-s 'budete se učiť vs. móky-s-i-íe 'budete učiť. • Zvratná příklonka se k zakončení jednoslabičnému připojuje v podobě si, cf. móky\-s-i-uo\-si (l.SG), móky\-s-ie\-si (2.SG); kzakončením dvojslabičným pouze s tronkací, tedy -s, cf. móky\-s-i\-mě-s (l.PL), móky\-s-i\-tě-s (2.PL). • Ke tvaru NON-PERS, který má zakončení vůbec neslabičné, se zvratná příklonka připojuje tronkovaná, tedy -s, avšak přes pomocný vokál -/'-, cf. mókys-i-s 'bude/budou se učit, bude se studovat' vs. mókys 'bude/budou učit, bude se vyučovat'.

4.1.2 INTERPRETACE MORFÚ 1. A 2. OSOBY • V 1&2.PL (i v 1&2.DU) se syntaktické exponenty připínají ke kmenotvornému rozšíření -s- přes vokál -/-. Ten byl prvotně snad pouze «pomocný»; nejstarší památky i některé západní (žemaitské) dialekty X X . stol. dokládají též zakončení bez -i-.12 Nicméně v jazykovém systému se formálně nijak neliší od vokalické base -i- (omezenou na kategorie PL a DU). • Zakončení 2.SG obsahuje syntaktický exponent - i . Ten podstupuje pravidlené dloužení před příklonkou, jak vyloženo v lemmatu f-s (3.2), cf. móky-s-i 'budeš učiť —> móky-s-ie-s 'budeš se učiť. Jeho podoba a vlastnosti odpovídají zároveň lemmatu úplné koncovky pro V = -i-. • V zakončení l.SG -s-i-u předchází syntaktickému exponentu -u palatalizační prvek -/-. Slouží k tomu, aby udržel jednotný palatalizovaný charakter kmenové finály ve všech tvarech 1. a 2. osoby: před i (ať již jde o exponent nebo pomocnou samohlásku) se totiž kmenotvorné rozšíření -s-palatalizuje automaticky. To je ovšem chování, které je příznačné pro lemmata s palatalizovanou vokalickou basí, totiž pro V = -j-a-, -i-. Staré památky a dialekty, které nemají v PL a DU vokalickou basi -/-, mají zakončení l.SG nepalatalizované, i.e. -s-u. • Musíme uzavřít, že lemma FUT v kategoriích «vlastní» osoby, scilicet mimo NON-PERS, přebírá lemma Ý = -i-. • Za hranicemi spisovného jazyka se přebírání lemmatu V = -i- projevuje ještě silněji, totiž převzetím prosodických charakteristik 1&2.SG. Spisovná norma vyžaduje, aby ve všech slovesných tvarech odvozených od infinitívního kmene byl přízvuk naprosto stálý a nedocházelo ani k jeho přetahování z kmene na koncovku, ani k volnému pohybu z kmene na předponu. Tím potlačuje rys b

Jde o úplná paradigmata jako dúo-s-me dúo-s-te dito-s-va důo-s-ta, cf. Kazlauskas (1968: 368), Zinkevičius (Atlasas III: Nr.102).

74

koncovek SG [naznačeno závorkou]. 1 3 Východní lit. dialekty však spisovnou normu nerespektují a uplatňují rys b i ve FUT, cf. iš-eí-ti —> iš-ei-siú oproti spisovnému iš-eT-siu, jak dokládá Otrebski (1956: § 466).

4.1.3 I N T E R P R E T A C E M O R F U N E O S O B Y

• Zakončení N O N - P E R S . F U T sestává z holého kmene bez koncovky, pouze s kmenotvorným rozšířením -s. Vokalická base - i - není přítomna. Starší jazykověda vykládala lemma F U T jako úplnou i-konjugaci aplikovanou na sufix -s- a nepřítomnost vokálu v NON-PERS vysvětlovala druhotnou tronkací. To vyvrátil Holgar Pedersen (1933) poukazem na prosodii. • Rys t uvedený u NON-PERS znamená, že zakončení -s mění prosodickou povahu kmene jedním ze dvou způsobů: (A) kmenová slabika se zkrátí, nebo (B) kmenová slabika změní svou intonaci ve směru od akútu k cirkumflexu, e.g. (A) li-s vs. lý-ti ( INF) 'pršet', bú-s vs. bá-s-i-u 'být', (B) vy-s vs. vý-s-i-u 'vít, hnát', siu-s vs. siá-s-i-u 'šít ' . Aby k uvedeným změnám mohlo dojít, musí koncová slabika kmene být dlouhá a mít akátovou intonaci. Jsou-li obě podmínky splněny, k jedné ze změn (A) a (B) dojde povinně. • Ke krácení podle (A) dochází jedině u sloves s kořenovým i {psáno y} a u, u nichž (i) v prézentu i préteritu dochází k disociaci J —> i+j, ú —> «+v, e.g. l-ý—> cf. lijo, b-á—> b-ú+v-, cf. búvo; (ii) kmen prézentní je rozšířen o -«-. Podmínkou (ii) postihujeme skutečnost, že se krátí slovesa lis, bus ( P R A E S li+n+j- > ITj-a = lyja, bú+n+v- > btfy-a = buva), avšak nekrátí slovesa vy-s, siú-s ( P R A E S vi+j- > věj-a, siu+v- > siúv-á).14

• K metatonii podle (B) dochází ve všech ostatních případech, cf. diřb-s vs. ďirb-s-i-u, kel-s vs. kél-s-i-u, aug-s vs. áug-s-i-u, běg-s vs. běg-s-i-u, saky-s vs. saký-s-i-u. • K metatonii dochází i v neosobě zvratných sloves, cf. dome-s-i-s vs. domě-s-i-uo-si 'zajímat se', saky-s-i-s vs. saký-s-ie-si 'říci si ' , kel-s-i-s vs. kél-s-i-mě-s 'zvednout se, povstat'. U sloves, jež v neosobě futura kmenovou samohlásku krátí, jsou zvratné tvary sémanticky vyloučeny, takže je nelze použít pro srovnání. • Případy (A) i (B) jsou důležitým argumentem pro diachronní výklad, že v neosobě futura nedošlo za předcházejícího vývoje litevštiny ke ztrátě koncovky, nýbrž že tento tvar nikdy koncovku neměl. Jenom tak mohl

Při asimilaci sykavek lexikálního kmene a kmenotvomého sufixu tak nehybnost přízvuku může sloužit jako jediný rozlišovací prostředek, cf. něši 'poneseš' (FUT) vs. neši (IND.PRAES) 'neseš'. Charakteristika, kterou zde předvádíme, tedy korelace krácení ve futuru a nasálního rozšíření v prézentu, se opírá o rozbor všech případů «nepravidelného» chování akútové délky ve futuru, které se nám podařilo najít v preskriptívních i deskriptívních mluvnicích spisovné litevštiny (Ambraška & Žiugžda 1937:103; Senn 1929; DLKG §938).

75

podlehnout obecnému zákonu o krácení akátové koncové slabiky. Krácení dokládá případ (A). Metatonie podle (B) skýtala v době platnosti onoho zákona prostředek jak délku uchovat, popř. restituovat. • Uchování metatonie i ve zvratných tvarech typu doměsis, keísis navíc dokládá, že prosodické rysy dotvářejí celkovou charakteristiku kategoriálně vymezeného tvaru (zde NON-PERS FUT) a nemění se podle okolí, v jakém se onen tvar právě vyskytuje.15

4.1.4 SHRNUTÍ. Na začátku oddílu 3 jsme lemma zavedli jako podsoubor formálního paradigmatu vymezený jistými morfonologickým znaky a uvedli, že takový podsoubor nemusí pokrývat celé kategoriální paradigma a může pokrývat víc kateogriálních paradigmat. Celé formální paradigma FUT se vyznačuje charakteristickým sufíxem -s-, lemma FUT v kategoriích «vlastní» osoby obsahuje koncovky pro vokalickou basi V = - i - , v kategorii neosoby žádnou koncovku nemá.

Séma FUT přesahuje uerbum finitum a pokrývá i dvě participia, právě ta dvě participia, v jejichž charakteristických kmenotvorných sufíxech se uplatňují i vokalické base IND.PRAES. Participia futura si volí vokalické base různě. Jedno, které je neproduktivní, lexikalizované, se drží V = -i-, cf. -s, -s-i-me —» -s-i-m-as, e.g. bus, bá-s-i-me> bá-s-i-m-as 'budoucí', 'jaký je předurčen, aby byl' (výraz básimas\e prakticky jediné běžně užívané m-participium futura, a to díky lexikalizaci do významu 'budoucí'). Druhé, produktivní, používá V = -j-a-, cf. -s, -s-i-me —> -s-i-a-nt, -s-i-a-nt-(is), -s-i-á, e.g. bú-s, bá-s-i-me > bu-s-i-a-nt, bá-s-i-a-nt-is, bá-s-iá {psáno básiq) 'jaký hodlá být', 'že bude'. 1 6

Vidíme, že vokalická base i není nutnou součástí formálního paradigmatu futura, tou je pouze sufix -s-. Nepříznaková neosoba je vyjádřena jenom jím. Příznakové vlastní osoby na tento sufix napojují koncovky podle lemmatu V = - i - . Historické konstituování lit. paradigmatu si můžeme představovat tak, že nová «modalita», z níž vzniklo séma FUT, se nejprve projevovala bez kategorie osoby, pouhým sufíxem -s. Zvláštní tvary pro vlastní osoby byly dotvořeny později (podobně jako participium). Uvidíme, že i formální paradigmata dalších modalit dovolují usuzovat na podobný vývoj.

Stejný jev můžeme pozorovat v paradigmatech s dlouhým vokálem (-o-, -ě-), kde koncovky l.SG a 2.SG rovněž podstoupily metatonii, aby si uchovaly dlouhou slabiku. Nová cirkumflexová intonace se i tam drží též ve tvarech zvratných, přesněji řečeno příklonkových, kde krácení nehrozilo, takže v nich teoreticky mohla zůstat původní intonace akútová, cf. *sak-áu > sak-au 'říkám' & sak-au-si 'říkám si'. Sémantické rysy nt- i m-participií se kombinují se sémantickým rysem intence, který je příznačný pro litevské FUT. Tato sémantická kombinace má v soustavě litevského jazyka své místo, využívá se vSak zřídka; příslušný obsah se povětšinou vyjadřuje jinými morfosyntaktickými prostředky, které nesou podobné sémantické rysy (cf. Trošt 1958). Produktivita wí-participií je dána jejich výlučnou schopností vyjadřovat modalitu oratio obliqua, která se kombinuje i se sématem FUT.

76

4.2 Formální paradigma IMPER, jak jsme upozornili v oddílu 3 , využívá několika lemmat. Lemmata vyžadující proklitickou částici te obsluhují jedině neosobu, lemma se sufixem -ki- obsluhuje vlastní osoby (neosobu velmi okra­jově). Z formálního paradigmatu předvedeme nejprve sufixově příznakové lemma IMPER -.) a pak diftongově zakončené lemma lMPER(.ie). Částici te se zde věnovat nebudeme; vyžaduje zvláštní výklad s ohledem na širší souvislosti větného významu.

I Lemma IMPER .) singulár plurál duál

1. osoba *** -ki-me (-ki-mé-) -ki-va (-ki-vo-)

2 . osoba -k(i)(-ki-) -ki-te (-ki-té-) -ki-ta (-ki-to-)

neosoba -k(i)

4.2.1 O B E C N É P O Z N Á M K Y

• Pokud kmen I N F sám končí na guturálu (k, g), specifický sufix -ki- s ní asimilačně splyne do jediné. Výsledná guturála je neznělá: převáží charakteris­tika neznělého sufixu. • Za charakteristický sufix -ki- se případně připínají f-s exponenty (podle lemmatu f-s). • Na konci slova podléhá sufix -ki- tronkaci -ki# > -ktt. • Tvary v závorkách se uplatňují pouze před zvratnou příklonkou si. Ta se napojuje vždy v tronkované podobě -s, cf. móky-ki-s 'uč se', móky-ki-tě-s 'učte se'.

4.2.2 I N T E R P R E T A C E M O R F Ů 1. A 2 . O S O B Y

• Ve tvarech P L a D U se f-s exponenty napojují přímo na charakteristický sufix -ki-. • Pro l . S G není imperativ definován, proto je kategoriální políčko vyplněno ***. • Ve 2 . S G se objevuje holý kmen se sufixem -ki-. Ten v koncové pozici podlehl tronkaci. Prosodická charakteristika předchozí slabiky se nemění, nedochází ke krácení ani k metatonii. To je zásadní rozdíl oproti struktuře tvaru neosoby futura, cf. saký-k 'řekni' vs. saky-s ' řekne ' . 1 7

• Ve zvratných tvarech 2 . S G se vyskytuje plný sufix -ki-. Jeho samohláska se před příklonkou nedlouzí, protože nejde o koncovku, cf. saký\-ki-s\ 'řekni si '

Stejnou tronkaci nalézáme ve tvaru infinitivu, ani tam se předchozí slabika nijak nemění, cf. saký-t< saký-ti 'říci' (oba tvary se používají, první je příznakově hovorový, asi jako 'říct').

77

vs. saký\-s-ie\-si\ 'řekneš si ' (ve 2.SG.FUT se dlouží koncovkový exponent /' —> ie). • Z předchozího je vidět, že ve 2.SG vystupuje tvar morfologicky minimální, strukturně analogický tvaru neosoby futura.

4.2.3 I N T E R P R E T A C E M O R F U N E O S O B Y • Produktivní formální paradigma IMPER vychází v neosobě z jiných lemmat než z -ki-. • Lemma -ki- se v neosobě uplatňuje velmi okrajově. Dojde-li však k tomu, vystupuje v NON-PERS vždy stejný minimální morf jako ve 2.SG, tedy pouze holý kmen s charakteristickým sufixem -k(i) bez dalších, koncovkových morfů. • Neosobní užití imperativu na -ki- je vzácné. Doklady jsou jednak znejstarších památek, 1 8 jednak- a to i v období moderním- v podobě zvláštních, již hotových a ustrnulých jazykových útvarů, kleteb, cf. iiňk ji velniaí 'aby ho čert vzal!' [doslova '...čerti vzali'], treňk tavěperkánas 'ať do tebe hrom uhodí!' (cf. Kazlauskas 1968:373).

4.2.4 S H R N U T Í . Historické utváření formálního paradigmatu I M P E R chápeme tak, že do něho vplynulo několik modalitních lemmat, původně odlišovaných. 1 9

Lemma -ki- (podobně jako lemma -s-) vyjadřovalo svou příslušnou modalitu nejdříve bez kategorie osoby. Tak to dosud činí zbývající lemmata kategorie IMPER, jenom jejich neutralita vůči mluvnické osobě je nyní přehodnocena do kategorie N O N - P E R S . Minimální tvar o sufixu -ki- byl při budování formálního paradigmatu, které zohledňuje kategorie osoby, přehodnocen jako 2.SG, tedy jako kategorie té diskursní osoby, jíž se rozkazuje nejčastěji (navíc nebyla potřeba odlišení od l . S G ) , zůstal však použitelný i pro kategorii N O N - P E R S .

4.2.5 Lemma IMPER(., E) s charakteristickým diftongovým zakončením vychází z kmene prézentního. Z kategoriálního paradigmatu uerbifiniti obsluhuje pouze

1 8 Třeba v Daukšově Postile (Vilnius 1599): Kuriam' buk' laupse, garbe ir wieflpatawimas qnť ámžiý amžimi (31310) 'Jemuž budiž chvála, čest a panování na věky věků', Buk wala tawá Tewe (15224) 'buď vůle Tvá, Otče'. Že neosobní tvar imperativu funguje pro neosobu i pro osobu TY zároveň, dokládá již nejstarší známý litevský text, rukopisný záznam Otčenáš, Zdrávas a Věřím (Vilnius, první Čtvrtina XVI. stol.), z něhož citujeme (v modernizovaném zápise): Téve musu, kuris esi danguosu, šv^skisi vardas tavo, ateiki tavo karalystě, bttki tavo valia kaip danguj, teip ir žeméj. Duonq musu visu, dienii duoki mums nu ir atieiski mums músu_ kal tes... neveski músu žalonu, ale mus gelbéki nuogi viso pikto. Všimněme si, že holý kmen zde všude nosí úplný sufíx -kiU, bez tronkace, a že bez tronkace je rovněž zvratná částice si v NON-PERS šveskisi.

1 9 Poznamenejme, že v sousední lotyštině je formální paradigma IMPER do té míry heterogenní, že je na místě se ptát, zda je vůbec adekvátní postulovat séma IMPER a odvozovat od něho paradigmatickou kategorii.

78

N O N - P E R S ; se sématy „osoba" se zásadně vylučuje. Jeho tvary lze odvodit od všech slovesných lemmat, jež mohou obsluhovat IND.PRAES, tedy pro V = -a-, -j-a-, - i - a pro V = -o-, a to tak, že ve tvaru NON-PERS IND je vokalická base nahrazena dvojhláskou podle následujícího schématu:

v= -a- —> -ie (dirb-a —> te-dirb-iě) v= -j-a- —> -ie (kúr-a —> te-kur-iě) v= -i- —> -ie (mýl-i —> te-myl-iě)

v= -o- —> -ai (ráš-o —> te-raš-ai)

4.2.5.1 P O Z N Á M K Y

• Ve spisovném jazyce jsou tvary NON-PERS I M P E R opatřeny kromě dvojhláskového zakončení ještě proklitickou částicí te-. Dvojhláskové zakončení je redundantní, neboť pro vyjádření NON-PERS I M P E R stačí tuto příklonku postavit před tvar NON-PERS IND.PRAES, cf. dirb-a (NON-PERS

IND.PRAES) —> te-dirb-a (NON-PERS IMPER) . Podoba s dvojhláskou na konci je jenom alomorfem, stilově vyšším, příznakově archaizujícím. • Zvratná částice se ke tvaru NON-PERS IMPER nepřipojuje na konci slova, nýbrž vkládá se v podobě si mezi te- a kmen, cf. mók-o-si 'učí se' —> te-si-mók-ai & te-si-mók-o 'ať se učí'. • Zakončení -ai je vždy nepřízvučné, cf. te-raš-ai (NON-PERS IMPER) vs. raš-aí (2.SG IND.PRAES) . Zakončení -ie je přízvučné právě u sloves bez slabičné přípony v kmenu, cf. kalb-a 'mluví' —> te-kalb-iě 'ať mluví' vs. kálb-in-a 'přemlouvá' —> te-kálb-in-ie 'ať přemlouvá', kab-a 'visí ' —> te-kab-iě 'ať visí' vs. kab-in-a 'věší ' ->• te-kab-in-ie 'ať věš í ' . 2 0

4.2.5.2 SOUVISLOSTI S Y N C H R O N N Ě D I A C H R O N N Í V synchronním pohledu souvisí dvojhláskové zakončení N O N - P E R S I M P E R

svokalickou basí natolik, že podoba vokalické base předurčuje podobu dvojhláskového zakončení. Pro V = -a-, - j -a- , -i-je nicméně jen jedno společné zakončení ie, zatímco pro V = o nastupuje zvláštní zakončení ai. Skutečnost, že N O N - P E R S I M P E R se odvozuje jenom od P R A E S , přitom vylučuje paradigmatické

Odsouvání přízvuku z kmene na zakončení -ie závisí výlučně na tom, zda kmen má nebo nemá kmenotvorný sufix, nikoliv na prosodických vlastnostech kmene IND.PRAES (v sufigovaném slovese kálb-in-a zůstal přízvuk na kořenové slabice, leč změnila se intonace oproti kaíba, v sufigovaném kab-in-a se přízvuk přesunul na sufix). V tomto ohledu má zakončení -ie platnost kmenotvomou, neboť je schopno změnit prosodém odsouvání přízvuku z kmene, cf. dirb-a -» te-dirb-a (přízvuk se neodsouvá) vs. te-dirb-iě (přízvuk se odsouvá). Je-li kategorie NON-PERS IMPER vyjádřena tvarem NON-PERS IND.PRAES s částicí te-, slovní přízvuk se odsouvá z kmene směrem k částici podle obecných pravidel platných pro IND.PRAES.

79

srovnání pro V = -é-. Jednotná podoba diftongového zakončení nahrazujícího vokalické base -a-, -j-a-, - i - souvisí s tím, že výchozí base jsou navzájem odlišeny stupněm palatalizace, kdežto zakončení, které je překrývá a nahrazuje, i.e. diftong ie, samo, na rozdíl od cti, předchozí souhlásku automaticky palatalizuje, takže nepalatalizovaný stupeň, odpovídající -a-, se před ním vyskytnout nemůže a zesíleně palatalizovaný stupeň, odpovídající - i - , rovněž ne.

Diachronně budeme dvojhláskové zakončení NON-PERS IMPER vykládat jednotnou adjunkcí segmentu -i, upřesňujíce, že tento segment s vokalickou basí interagoval různými cestami morfonologických proměn:

V = -a- —> *[-a- + /'] > *[-e- + í] (ablaut) > *-ei > -ie (přesmyčka) V = - j - a - —> *[-Í~a- + /'] > *[-e- + i] (ablaut) > *-ei > -ie (přesmyčka) V = - i - —> [-i- + i] > -ie (dloužení timbru i do diftongového stupně) V = -o- —» *[-o- + /'] > -ai (spojení dvou samohlásek do diftongu)

Uvedený pohled umožňuje začlenit tvary NON-PERS IMPER do panchronního systému litevštiny tak, že v něm nebudou představovat předbaltský, indoevropský relikt, nýbrž baltskou a litevskou morfologickou skutečnost, 2 1

která bere ohled na konjugační třídy, jež se v litevštině vyskytovaly po celou dobu její historicky doložené existence (až do současnosti). • Výklad -ie < *-ei < [-e- + í\ <-> [-a- + i] spočívá na dvou krocích: 2° přesmyčka ie < ei, přízvukově podmíněná, je v lit. hojná; 1° ablaut e <-> a, jak jej předpokládáme v komplexu *[-e- + i] <-» "[-a- + i], je v lit. kmenotvorbě častý, ne však v koncovkách, kde prakticky jediný jasný případ představuje protiklad N.SG vúk-a-s <-> V.SG vQk-e 'vlk' . • K výkladu -ie < *-ei < *[-e- + /]<-> '[-j-a- + /'] dodejme, že před segmentem *[-a- + /'] je prostor pro palatalizační element / , takže můžeme mít varianty "[-j-a- + z], ba dokonce [-i- + /'], po ablautu před segmentem [-e- + /] takový prostor už není. • Ablaut *[-i- + /]<-» *[-e- + /] vypadá zvláštně, ale (i) není zcela bez analogie v litevské kmenotvorbě, cf. 'hájí', 'odhání' (gýn-é <-» gin-á) <-> (ge«-a<-> gin-é) 'žene'; (ii) předpokládá jedině takový litevský, či nanejvýše obecněbaltský, nikoliv však indoevropský stav morfonologických korespondencí, v jakém «tematický vokál» - i - je v jistých pozicích (a jenom v nich!) silně palatalizovanou variantou «tematického vokálu» -a-. Nicméně ablautovou alternaci pro svůj výklad vůbec nepotřebujeme, protože litevský stav nabízí jednodušší, přímočařejší cestu [-i- + /] > -ie, opírající se o samohláskový rozvoj i —> i —> ie, na němž stojí řada synchronních litevských morfonologických vztahů. Tento přímočarý výklad je dokonce nezbytný, chceme-li tvary NON-PERS IMPER vyložit v historickém záběru litevském

Celobaltský stav potřebujeme předpokládat kvůli přízvukově podmíněné přesmyčce ei > ie.

80

a baltském (nikoli však indoevropském, neboť o předbaltské indoevropštině nechceme nic postulovat) jednotně s tvary litevských koncovek deklinačních.2 2

• Prostá adjunkce -ai < [-o- + í] je v morfonologickém systému litevštiny přítomna i na jiných místech, jak dokládá koncovka 2.SG IND lemmatu V = -o-.

5 Poučeni dosavadním výkladem, přistupme k ohlášenému předmětu, formálnímu paradigmatu COND. To připíná ke kmeni infinitívnímu soubor komplexních zakončení, která jsou značně proměnná a někdy i málo průhledná. Kmen INF je rozšířen o *-r (palatalizováno na -č), -t-ú, které se zapisuje {-ty} a -t-um; koncovky se vybírají z lemmatu V = -é-, někdy však chybí (apokopa, která povýšila na alomorf). Komplexní zakončení podléhají vnitřní slabičné redukci (synkopě). 2 3 Předvádí je lemma COND.

Lemma COND

singulár plurál duál

1. osoba *-t-eu > -č-i-au -t-u[m-é]-me (-t-u[m-é]-mé-)

-t-u[m-é]-va (-t-u[m-é]-vo-)

2. osoba -t-um = -t-um-ei (-t-um-ei-)

-t-u[m-é]-te (-t-u[m-é]-té-)

-t-u[m-é]-ta (-t-u[m-é-to-)

neosoba -t-u

Přijímáme-li totiž, že substantiva vúk-a-s 'vlk' a erěl-i-s 'orel' patří ke stejnému základnímu paradigmatu, i.e. k tematické deklinaci stojící na střídání a <-» e (za indo-evropské ě<-» o), lišíce se jedině mírou palatalizace ve vokalické basi svých koncovek, pak ze srovnání (V.SG) viik-e :: (N.SG) vúk-a-s :: (A.SG) vtik-q_ < vtik-aN:: (G.SG) vůk-o:: (D.SG) vůk-ui na straně nepalatalizované a (V.SG) erěl-i:: (N.SG) erěl-i-s :: (A.SG) erěl-i < erěl-iN:: (G.SG) erě-l-i-o :: (D.SG) erěl-i-ui na straně (silně) palatalizované vyplývá, že ve vokalické basi je tematický vokalismu ale vytlačen vokalismem i v obou podobách, takže ablaut /' <-» e (v koncovkách!) předpokládat nemůžeme (ve kmenu však ano, cf. supra). Nebylo by proto konsistentní vykládat

+ í]> '[-e- + i] > '-ei > -ie. Morf může být ve své fonématické realizaci redukován. Redukce spočívá ve vypuštění slabiky ze slova. Pokud při redukci koncového morfii zůstane zachován alespoň jeho segment, který nadále vyjadřuje funkčně příslušný morfém, hovoříme o TRONKACI. Pokud koncový morf zmizí celý, beze stopy a bez náhrady, hovoříme o APOKOPĚ. SYNKOPOU pak rozumíme vypuštění slabiky uvnitř slova bez ohledu na to, zdaje přitom nějaký morfový segment zcela vypuštěn či zčásti zachován.

81

5.1 Obecné poznámky • Tvary v závorkách jsou varianty zakončení výlučně použitelné před zvratnou příklonkou. Ta nabývá podoby si v NON-PERS a v SG, -s jinde, i.e. v PL a DU. • Za základní podobu kmenotvorného sufixu považujeme -t-um-. Segment -t-známe i zjiných derivátů slovesných (jmenovitě z participií), segment -um- se jinde nevyskytuje. Sémantická motivace jednotlivých složek i celého komplex­ního sufixu není jasná. • Tvar neosoby sestává z holého kmene bez koncovky. Zakončení -t-ii s dlouhým ú vykládáme diachronně jako výsledek proměny dvojhlásky -um# (v koncovém postavení) přes nosovku -uN# až po Nosovkovou fasi dosud připomíná pravopis {-tu). Hovorový jazyk zakončení často krátí až na /-tu#/.24

Synchronně jsou segmenty -tum- a -til alomorfy kmenotvorného sufixu. • V zakončeních PL (a DU) se k sufixu -t-um- přidávají koncovky podle lemmatu V = -é-. Přitom dochází k synkopám \-t-u\m-ě\-me > \-t-u\-me, \-t-u\m-ě\-te> \-t-u\-te (analogicky v DU \-t-u\m-ě\-\a> \-t-u\-va, \-t-u\m-ě\-ta> \-t-u\-ta).25

• V zakončení 2.SG může druhotně scházet koncovka, tedy segment -ei (apokopa). Podoby -t-um a -t-um-ei si jsou rovnocenné, hovorový jazyk dává jednoznačně přednost té kratší. 2 6 Před příklonkou se však může objevit jedině podoba dlouhá (-tum-ei). • Zakončení l.SG se vyznačuje řádnou koncovkou lemmatu V = -é-, sc. -i-au, a redukovaným, či prostě jiným kmenotvorným sufixem, i.e. místo -t-um-. Před koncovkou se sufix mění, cf. t-i-au > č-i-au. • Komplexní zakončení COND nevyvolávají v kontaktu s kmenem INF žádné změny na morfologickém švu. V tomto ohledu může lemma COND sloužit přímo za formální paradigma. Paradigma COND je nicméně značně variabilní, právě kvůli různým volbám mezi tvary úplnými a slabičně redukovanými.

5.2 Poznámky historické Formální paradigma litevského kondicionálu se vyznačuje velkou tvarovou proměnlivostí. To není jen zvláštnost doby nynější, vysvětlitelná rozvolněním staršího stavu (např. synkopou či apokopou); nejednotnost paradigmatu je

Stejně se vykládá koncové u v deklinačních koncovkách, e.g. G.PL '-um# > -uN# > -Ú# (> -M#). V individuálním konjugačním paradigmatu se může setkat tvar synkopovaný s nesynkopovaným, e.g. \-t-u\-me (l.PL) & \-t-u\m-ě\-te (2.PL), cf. DLKG § 940. Dochází tak zdánlivě ke zvláštnímu stavu, kdy rozdíl osoby (2.SG:: NON-PERS) je vyjádřen rozdílem kmenotvorného sufixu {-tum :: -tu). Formálněsyntaktickou informaci v tomto případě skutečně nese celé zakončení, nikoliv jen koncovka, a je to možné díky tomu, že redukce -tum > -tu je neproduktivní, takže obě podoby se vyskytují vedle sebe jako alomorfy kmenotvomé, využitelné pro funkce koncovkové (f-s).

82

naopak příznačná pro celé půltisíciletí doložené existence litevského jazyka. Nejstarší doklady se vyznačují: a) segmentem -tumb- místo -tum- v PL a DU (i v 2.SG); b) vokalismem -/'- místo -é- v PL a DU; c) větší variabilitou v zakončeních 1 .SG. Důležitá je zároveň d) shoda starého stavu s novým v koncovkovém segmentu -ei zakončení 2.SG; a e) shoda starého stavu s novým ve tvaru neosoby. Ta je vždy zakončena na -tu (značení délky a nosovosti je fakultativní, což odpovídá dobovým grafickým zvyklostem). • Uvedené rysy nejsou pro interpretaci starého stavu stejně důležité. Grafika -tumb- může (ad a) představovat též dobový způsob, jak zapsat zvuk /tum/ bez nosovky, cf. něm. {umb} coby zápis předložky /um/, takže zvukový poměr mezi segmenty -tum- a -tumb- se mohl odchylovat od doloženého poměru grafické­ho. 2 7 Nicméně zvuk /tumb/, ať j iž jeho rozšíření bylo jakékoliv, sotva lze zpochybnit. Ostatně na našem výkladu nic nezmění, přijmeme-li, že výchozí kmenotvorný sufix měl podobu -tumb-. Důležité je, že (ad e) holý sufix -tumbit by v koncové pozici podlehl stejnému krácení jako -tum#, sc. *-tumb# > -tuN# > -tm (> -tuM). • Vokalismus -ě- (dlouhé úzké é) je blízký vokalismu Uvážíme-li, že sta­rý úzus zapisoval grafémem {/*} též foném lil, máme (ad b) dobrou aproximaci (soudobého) zvuku (tehdejším) písmem. Z hlediska strukturní morfologie je irelevantní, jakého timbru byla v X V I . a XVII. stol. vokalická base mezi sufixem -tum(b)- a exponenty -me, -te, -va, -ta. Důležité je, že se jednalo o konektor o jediné přípustné podobě. Byl-l i tam «od počátku» vokalismus -ě-, je to dobře motivováno sémantikou lemmatu -é-, které po celé doložené dějiny litevského jazyka obsluhuje výlučně préteritum, tedy kategorii blízkou modalitě „irrealis". Pokud v konektoru došlo k posunu od -/- k -ě-, lze takový posun dobře vysvětlit reinterpretací kategorií sg, přičemž opět vstřícně působila sémantika lemmatu -é- (cf. infra). • Nejzajímavější dopad na výklad starého stavu má (ad c) pestrost v zakončeních l.SG. Nelze přeceňovat hapax legomena dokladů issakitumbiau liš-saky-tumb-iaul (Mažvydas: Giesmés krikščioniškos, Královec 1566; Žalm I X i 5 . Mž 521 is) a ne nusidetumbiau 'nezhřešil bych' lne-nu-si-dě-tumb-laul (anonymní překlad Ledesmova Katechismu, Vilnius 1605; p. 61), což jsou jediné dva výskyty zakončení l.SG -tum(b)-iau v litevském jazyce (cf. Zinkevičius 1987: 222). Tvar je dokonale analogický ke tvaru 2.SG -tum(b)-ei, jenž je - v zápisech -tum(b)-ei i -tum(b)-i - doložen soustavně a jenž od nej starších dob představuje pro morfém 2.SG COND alomorf k zakončení -tum(b), cf. Kazlauskas (1963: 386).

Z hlediska litevské paleografie nedokážu tuto dílčí podružnou otázku zodpovědět.

83

V kategorii 1 .SG COND jsou od nejstarších dob dobře doložena dvě zakončení, -čia a -čiau.26 Je jasné, že -čia vzniklo z -t-i-a, zatímco -čiau lze vykládat jak z -t-i-au, tak z -t-eu. Navrhujeme dívat se na dvojici -čia a -čiau tak, že první člen, -čia < -t-i-a, je kmenotvorný sufix bez koncovky, kdežto -čiau je týž sufix doplněný exponentem l.SG -u. Jak vznikl sufix -čia < '-t-i-a, vysvětlit sám nedovedu a cizí koherentní výklad neznám; vokalismus -i-a v tomto segmentu však v kontextu litevské morfologie a morfonologie rozhodně nelze vykládat jako koncovku, neboť pro to chybí jakákoliv analogie. Že naopak litevština v různých modálních funkcích používala holého kmene se specifickým sufixem, víme a viděli jsme výše (cf. IMPER: 2.SG; FUT: NON-PERS).29

Představujeme si, že právě na takových sufigovaných holých kmenech se pak stavělo úplné konjugační paradigma pro všechny osoby (a čísla). Je možné, že pro modální funkci „irrealis" vyšla litevština od dvou různých kmenotvorných sufixů, sc. -tum(b) a -t-i-a. Ty mohly mít původně rozdílnou sémantiku, jakou teprve později překryl společný rys „irrealis", což jim umožnilo setkat se supletívně v lemmatu kategorie COND. Jestliže pak sufix -tum(b) přibíral exponent 2.SG -i, motivovalo to sufix -t-i-a přibrat exponent l.SG -u. Podobu -čiau v zakončení l.SG lze dále reinterpretovat jako '-t-eu, což na pozadí lemmatu -é-motivuje, přes rozdílnost sufixů, zakončení 2.SG na -tum(b)-ei. Nemůžeme rozhodnout, zda segment -ei je v zakončení 2.SG «původní», nebo zda «nahradil» holý exponent -i< -ie. Můžeme však bezpečně říci, že koncovkové segmenty -i-au a -ei si v zakončeních l.SG a 2.SG vyhovují právě v kontextu lemmatu -é-aže případná změna vokalismu -/-—> -ě- před exponenty PL a DU se mohla prosadit právě v takovém formálním lemmatu, kde v SG stojí -čiau a -tum(b)-ei, kdežto -čia a -tum(b)-i by změnu vokalické base -/- —> -é- sotva vyvolaly.

Daniel Klein ve své Gramatice (Tilsit 1653) využívá dvojí podoby -čia a -čiau k rozlišení dvou gramatických kategorií: 1° konjunktivu prézentu (v jeho grafice a v našem uspořádání: mylěčia, mylětumbei, mylětumbime, mylětumbite, mylětumbiwa, mylětumbita), 2° konjunktivu préterita (mylěciau, mylětumbei, mylětumbime, mylětumbite, mylětumbiwa, mylětumbita). Obě kategorie se tedy liší jedině v l.SG. Pro takovou «intelektualizaci» není ve starých litevských textech opory, Klein ji zavedl uměle, ba svévolně, aby v litevštině reprodukoval latinský protiklad konjunktivu prézentu (am-em, am-es, am-et...) a imperfekta (am-ar-em, am-ar-es, am-ar-et...).

5.3 PANCHRONNÍ CHARAKTERISTIKA. O lemmatu COND lze říci totéž, co jsme řekli o lemmatech FUT a IMPER ,.), totiž že má nepříznakový tvar bez morfů mluvnické osoby (ten pokládáme za prvotní, později přehodnocený jako NON-

2 8 Obě žijí dodnes, jedno dialektální, druhé spisovné, cf. Kazlauskas (1963: 385), Zinkevičius (Atlas III: Nr.103).

2 9 K modálnosti sématu FUT zde pouze poznámka v oddíle 2.2.

84

PERS) a příznakové tvary pro «vlastní» osoby, opírající se o lemma V = -é - . 3 0

Nápadná alternace sufixů -č- (< -/-) a -t-um- nijak zvlášť nepřekvapuje, neboť předpokládáme, že do formálního paradigmatu vstupuje obecně více lemmat, jež kdysi byly sémanticky specifické. Tento pohled je schopen pokrýt celé formální paradigma COND ve všech odchylkách známých za celé doložené období litevštiny a přitom paradigma COND vykládá jednotně s ostatními formálními paradigmaty slovesných kategorií v širokém slova smyslu «modál-ních», takže skýtá výklad úplný. V tom spočívá jeho heuristická síla.

Chodit za hranice uvedeného výkladu má smysl jen tehdy, když tak získáme lepší pochopení tvarů historicky doložených. Jak uvidíme v následující části, rozšířený indoevropeistický výklad litevského kondicionálu tuto požadovanou kvalitu nemá.

5.4 DlACHRONNÍ DIVAGACE. V historických výkladech litevského kondicionálu se často operuje teorií supinovou. Ta vyčleňuje segment -tum jako příznak supina a o zbytku slova, sc. -bei, -bim(e), -bit(e)... tvrdí, že to byly původně tvary slovesa báti (ve «starém indoevropském» optatívu). 3 1 Je pravda, že počáteční úsek slovesa v kondicionálu právě až po -tum- je formálně totožný s rekonstruovaným supinem téhož slovesa i že tvar NON-PERS COND se tvaru SUP formálně rovná. Supinovou teorii však, přestože z ní tradice udělala indoevropeistické bonům commune, přijmout nemůžeme. • V historickém jazykovém materiálu litevském, ba vůbec baltském není o co opřít výklad, že bei, bim(e), bit(e)... kdy byly tvary slovesa báti: neslabičný kmen sestávající zjediné souhlásky je naprostá singularita,32 sbližování se slovanským byx, by, by... (v podobě staročeské, zastupující i většinovou podobu staroslověnskou) či bimb, bi, bi... (v okrajové podobě staroslověnské)

3 0 V sousední lotyštině shledáváme stav, kdy modalita COND je pro všechny mluvnické osoby vyjádřena jediným tvarem, infinitívním kmenem a holým charakteristickým sufixem -tu. Ve starých lotyšských památkách a v dialektech jsou doloženy i tvary, jež kondicionální kmen rozšiřují ještě o exponenty některých diskursních osob, dokonce někdy i s vokalickou basí -e-. Nemusíme však usuzovat, že lotyština «původní» koncovky ztratila. Lotyšský stav můžeme stejně dobře vykládat i tak, že morfologický princip diversifikujlcí formální paradigma přídatnými příznaky diskursních osob se neprosadil a zůstal starší princip vyjadřující modalitu bez upřesnění mluvnické osoby.

3 1 Tak j i podává již August Schleicher (1856:229). Schleicher svůj výklad nijak nezdůvodňuje, rozklad tvarů lit. kondicionálu (on říká «optativ») pokládá zřejmě za samozřejmý.

3 2 V baltských jazycích je doložen kmen bi- coby alomorf k báti, búv-o, cf. lotyšské bi-ju 'byl jsem', nicméně to je slabičný kmen, k němuž se připínají plnohodnotné koncovky podle příslušných lemmat, zatímco v segmentech -bei, -bim(e), -bit(e) by musel být kmen neslabičný, pouhé b-. Neslabičný kmen má přitom v litevštině jen několik málo zájmen a číslovek, e.g. t-ás 'ten', try-s 'tři'.

85

je násilné a především neprůkazné, 3 3 ještě slabší je odkaz na indoevropský optatív přežívající v latinském individuálním paradigmatu sim, sis, sit.... • Tvar l.SG si stejně žádá dodatečného výkladu. Předpokládaná supinová vazba musela podlehnout «deformaci», jaká jinde v litevštině nemá obdoby. • Jak by se vysvětlilo, že v neosobě se „irrealis" vyjadřuje samotným supinem? Nebo je v zakončení -tu < -tu < -tumb < -tum+b segment b slovesným tvarem? • O co by se vůbec opřela sémantika supinového syntagmatu? Jak to, že kondicionální, «ireálné» užívání tvaru supina nevedlo k zhroucení supina jakožto morfologické kategorie?34

Domníváme se, že v pozadí litevské supinové teorie je inspirace tou teorií la­tinského imperfekta, která tvary laudábam, legěbam vykládá sytagmatem laudá+bam, legě+bam, kde segment bam je prý tvar indoevropského bý-ti. Odhlédneme-li od obrovských potíží, jak včlenit do latinského systému «paradigma» b-am, b-ás, b-at..., zůstává zásadní námitka, že neumíme v latině (!) interpretovat první část hypostazovaného syntagmatu, i.e. loudá-, legě-?5

Dospíváme k podobnému rozchodu s tradicí jako v oddíle 3.3.3. Coby prehistorický výklad úseku «od indoevropštiny k litevštině» je supinová teorie pro porozumění litevské gramatice irelevantní a v panchronním záběru historicky doložené litevštiny odporuje litevským morfosyntaktickým skutečnostem. 3 6

3 3 Ať už činíme jakékoliv indoevropské spojení mezi litevským segmentem bei a slovanskými tvary bi, by, musíme si uvědomit, že takové spojení nic neříká o «baltoslovanském» fungování oněch morfu v soustavě litevštiny ani slovanských jazyků. Pro slovanský stav je příznačné, že jednotlivá defektní paradigmata (jako ve staroslověnštině bimblbyxh či bqdq), která supletívně řadíme do lexikální jednotky "být", se spojují s /-participiem za vzniku nových paradigmatických tvarů a kategorií, sémanticky motivovaných významem participia i «pomocného» slovesa. K tomu v litevštině došlo také, e.g. búvo lijq 'bylo po dešti', a i tam to bylo dobře motivováno sémantikou jak participia, tak určitého slovesa, jenže takovou cestou vznikly jiné morfosyntaktické kategorie než C O N D . Že v litevštině i ve slovanských jazycích existují morfosyntaktické konstrukce spojující slovesné deriváty s «pomocným» slovesem "být", je argumentem proti supinové teorii litevského kondicionálu: ona spojení jsou v dotyčných jazycích funkčně vytížena a litevský C O N D , který je formálně i sémanticky přece jen «poněkud» odlišný, by se v jejich sousedství o to hůře uplatňoval.

3 4 Litevské supinum primárně vyjadřuje - podobně jako infinitiv - adverbiální vztah zřetele ke slovesnému ději, cf. Hoskovec (1994).

3 5 O jiném řešení původu latinského imperfekta píše Kurzová (1993: 187-189), Hoskovec (2001: 7.5.1).

3 6 Morfosyntax chápeme jako jevovou stránku gramatické soustavy jazyka, soubor výrazových prostředků tvaroslovných i skladebných, které pak popisujeme v deduktivně budovaných teoriích pracujících např. s rovinami popisu

86

5.5 V tomto příspěvku jsme několikrát zmínili kategorii F R E Q . V Otrebského (1956) latinské terminologii říkáme (leč v naší latinské grafice zapisujeme) praeteritum frequentatiitum, což pokládáme za vhodnější název než často užívané imperfectum. Jeho formální paradigma se opírá o kmen I N F a o soubor zakončení, která jsou sice komplexní, ale naprosto pravidelná a průhledná: charakteristický sufíx -dav- a koncovky podle lemmatu V = -o-, jak je předvádí lemma F R E Q .

Lemma F R E Q singulár plurál duál

1. osoba -dav-au -dav-o-me (-dav-o-mé-) -dav-o-va (-dav-o-vo-)

2. osoba -dav-ai -dav-o-te (-dav-o-té-) -dav-o-ta (-dav-o-to-)

neosoba -dav-o

5.5.1 Uvedené lemma se od předchozích «modálních» kategorií (FUT, IMPER, C O N D ) ve dvou ohledech výrazně liší: • Vůbec neobsahuje holý kmen: všechny tvary, včetně neosoby, mají koncovky. • Charakteristický sufíx -dav- lze morfologicky interpretovat: sestává z kmenotvorného rozšíření -d- a kmenotvorného sufixu -au-, který se před koncovkovou samohláskou (v préteritu, nikoliv však v prézentu) pravidelně mění na -av-. Oba kmenotvorné segmenty jsou dobře motivovány sémanticky: -d- je příznakem intensív, -au- odvozuje druhotná slovesa, která od jmen odvozují příznaky „plnit roli" [designéru] / „usilovně se zabývat" [designátem], od sloves pak příznak „silně a opakovaně vykonávat činnost" [designéru].

Od substantiva tařn-as ,sluha je tarn-áu-j-a 'slouží', od karSl-i-us 'král' je karal-i-áu-j-a 'kraluje', od gryb-as 'houba' gryb-áu-j-a 'houbaří', od žuv-is 'ryba' žuv-áu-j-a 'rybaří'; žló-j-a 'otevírá ústa' —» žj[ó-v-au-j-a 'ZÍVÁ', trókšt-a 'žízní' -> trókšt-au-j-a 'stále žízni".

5.5.2 Charakteristiky uvedené sub 5.5.1 má litevské préteritum frequentatiuum společné s odvozováním nových lexikálních jednotek, nikoliv s odvozováním nových modalit téže lexikální jednotky. Zmíněnému odvozování nových lexikálních jednotek se však podobá i odvozování I N D . P R A E T od I N D . P R A E S , zvláště když se na tuto dvojici kategorií podíváme jako na

morfématického, fenogramatického (včtněčlenského) a tektogramatického (větněvýznamového), jak naznačeno v úvodu části 2. Pro jazykový materiál litevský tento úkol podrobněji rozebírá Hoskovec (1994).

87

příznakové I N D . P R A E T oproti nepříznakovému I N D (kde dalších sémat není zapotřebí).

Pro derivaci druhotného slovesa má litevský systém k dispozici následující soubor sedmi základních sufixů: -ě-, -o-, -/-, -au-, -ou-, -in-, -en-.37 Z nich první dva (-é-, -o-) odvozují též préteritní kmen jistých vyhraněných slovesných tříd (které lze dobře popsat), další (-i-) odvozuje kmen I N F jedné opět vyhraněné konjuganční třídy a následující (-au-) slouží za préteritum všem slovesům se sousedním sufixem -ou-. To samo již je nezanedbatelné propojení «gramatické» a «lexikální» morfologie. Míra propojení se ještě zvětší, uvážíme-li, jaké lexikálněsémantické rysy se s oněmi suflxy pojí. Ale to už je předmětem jiných kapitol monografie, ze které tento článek vybíráme. Zde se o takových vztazích zmiňujeme je proto, abychom předešli případným námitkám, že při tak podrobném srovnávání formálních paradigmat různých kategorií uerbi finiti opomíjíme kategorii praeteritum jrequentatiuum, právě tu, jež se s předchozími, «modalitními» příliš neshoduje. Nedostatek shody s «modalitními» kategoriemi ( F U T , I M P E R , C O N D ) je však projevem dokonalé shody formálního paradigmatu F R E Q s formální derivací I N D —> I N D . P R A E T i obecně s derivací lexikálněsémantickou. A právě v oněch kontextech kategorii F R E Q vyšetřujeme.

R É S U M É

Réflexions (non settlement) sur le conditionnel lituanien. Pour le présent article a été adapté un chapitre ďune vaste monographie manuscrite intitulée Une morphologie structurale du lituanien, oeuvre concue dans le cadre du programme de 1'auteur (Hoskovec 1999&2001) ďétudier les langues indo-européennes anciennes non comme des transformations successives et ramifiées d'un systéme primitif unique, mais comme des constructions particuliěres, survenues de facón individuelle et mutuellement indépendante á partir ďun inventaire commun de matériaux morphologiques et morphosyntaxiques.

Le présent article traite des paradigmes formels du uerbum finitum lituanien. Ensemble des formes (morphes) qui servent les fonctions (morphěmes) ďun paradigme catégoriel, le paradigme formel peut étre réparti en plusieurs lemmes morphologiques regroupant les morphes selon divers critěres (y compris diverses décompositions morphologiques en radicaux, suffixes, terminaisons, désinences). Pour le verbe fini lituanien, deux groupes de lemmes morphologiques sont importants: les radicaux primitifs (dits thěmes du présent, du préterit et de 1'infinitif) et les terminaisons complexes (contenant au maximum trois segments, un suffixe caractéristique, une base vocalique, et un exposant de personne grammaticale). La description ďun morphe lituanien ne s'épuise pourtant pas avec la

Ty jediné mohou stát na samém konci kmene a koncovky se na ně napojují přímo. Před základními sufixy může ve kmeni druhotného slovesa stát řada vedlejších sufixů neslabičných (-d-, -t-, -č-, -n-, -/-, -v-, -s-, -st-, -sn-,...) i několik málo slabičných (-tel-, -ter-, -ul-, -ur-, -ik-, -al-), na něž se však koncovky nenapojují přímo, ale pouze přes sufix základní. Základní sufix -in- může vystupovat i ve vedlejší pozici, e.g. -d-in-ě-. Neslabičný sufix -st- může ve dvou sémanticky specifických případech stát na konci kmene. U uzavřené skupiny sloves mohou na konci prézentního (nikoliv však préteritního!) kmene stát též sufixy -d- a -«-.

88

chaíne des phoněmes qui le composent: il faut toujours ajouter ses traits prosodiques distínctifs.

Tandis que les catégories ďindicatifs présent et passé sont servies par des lemmes désinentiels contenant uniquement une base vocalique et les exposants de personne, les catégories de futur, ďimpératif et de conditionnel, que nous prenons toutes comme «modales» dans un sens, sont servies en premiér lieu par des suffixes caractérístiques, auxquels s'ajoutent, en deuxiěme lieu, pour certaines personnes grammaticales, des exposants, connectés ou pas par une base vocalique. Nous avons de bonnes raisons de tenir les formes á suffixe nu pour primitives, considérant que la dérívatíon modale, au debut, était indifférente vis-á-vis de la personne grammatícale. La catégorie de praeteritum frequentatiuum, dont certains traits formels s'éloignent des lemmes qui servent les catégories modales précédentes, entre parfaitement dans le systéme de dérívation morphologique lexicale. Oř, dans le meme systéme de dérívatíon morphologique lexicale entre également la dérívatíon suffixée de 1'indicatíf passé á partir de 1'indicatíf présent.

Dans le systéme panchronique du verbe lituanien, il n'y a rien sur quoi puisse s'appuyer la théoríe, qui fait pourtant grande tradition en linguistique comparée, selon laquelle le conditionnel lituanien serait issu ďune soudure du supin (présumé lituanien) avec une formě ancienne (présumée indo-européenne) du verbe étre.

BIBLIOGRAFIE

Ambraška, Jurgis & Žiugžda, Juozas. 1937. Lietuviii kalbos gramatika. I dalis: fonetika ir morfologija. Kaunas: Sakalas.

Atlasas = Lietuviu_ kalbos atlasas (red. Kazys Morkunas) III: Morfologija. Vilnius: Mokslas, 1991.

DLKG = Dabartiněs lietuvty kalbos gramatika (red. Vytautas Ambrazas). Vilnius: Mokslo ir enciklopedijii leidykla, 1994.

Endzellhs, Jánis 1948. Baltu valodu skanas unformas. Riga. Erhart, Adolf. 1982. Indoevropské jazyky. Srovnávací fonologie a morfologie. Praha:

Academia. —. 1984. Baltské jazyky: Balty kalbos. Baltu valodas. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství. —. 1988. "Vom protobaltischen zum urslavischen Verbalsystem". SPFFBU A36: 39-49. —. 1989. Dos indoeuropáische Verbalsystem. Bmo. Gauthiot, Robert. 1903. Le parler de Butvidze. Essai de description ďun dialecte

lithuanien oriental. Paris: Emile Bouillon. Hoskovec, Tomáš. 1994. Exempla Lituanica sententiarum significationis describendae

quaestiones aliquot explicantia. Kandidátská disertace. Praha: FF UK. —. 1999 & 2001. Sur la paradigmatisation du verbe indo-européen. Travaux du Cercle

linguistique de Prague, nouvelle série, volume 3 (1*™ partie) & volume 4 (2e partie). Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins.

Kazlauskas, Jonas. 1968. Lietuviu. kalbos istorině gramatika. Vilnius: Mintis. Kurzová, Helena. 1993. From Indo-European to Latin. The Evolution of

a Morphosyntactic Type. Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins. Marvan, Jiří. 2000. Jazykové milénium. Slovanská kontrakce a její český zdroj. Praha:

Academia. Mathiassen, Terje. 1996. "Tense, Mood and Aspect in Lithuanian and Latvian".

Universitet i Oslo, Slavisk-baltisk avdeling. Meddelelser 75. Oslo.

89

Pedersen, Holger. 1933. "Études lituaniennes". Det Kongelige Donské Videnskabernes Selskab, Historisk-filologiske Meddelelser 19/3. K0benhavn: Munksgaard

Pisani, Vittore. 1952. "L'ottativo (congiuntivo) baltico e i l trattamento di o in sillaba finále in gotico e baltico". Studi baltici 9: 34-43.

Otrebski, Jan. 1956. Gramatyka jezyka litewskiego III: Nauka o formách. Warszawa: Paňstwowe wydawnictwo naukowe.

Senn, Alfred. 1929. (Kleine) Litauische Sprachlehre. Heidelberg: Julius Groos. Schleicher, August. 1856. Litauische Grammatik. Praha: J. G. Calve'sche Veralgsbuchhandlung. Stang, Christian. S. 1942. "Das slavische und baltische Verbum". Det Norské Videnskaps-

Akademi i Oslo, Hist.-Filos. Klasse bd II, N° 1:39-280. Trošt, Pavel. 1958. "Infinitiv v litevStíně". Studie ze slovanské jazykovědy. Sborník k 70.

narozeninám akademika Františka Trávníčka (red. Václav Machek et alii), 271-274. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Zinkevičius, Zigmas. 1984. Lietuviti kalbos istorija I: Lietuviu. kalbos kilmě. Vilnius: Mokslas.

Zinkevičius, Zigmas. 1987. Lietuviu kalbos istorija II: Ikipirmujn rasty. Vilnius: Mokslas.

Tomáš Hoskovec Ustav jazykovědy Filosofická fakulta Masarykovy university Arna Nováka 1 CZ-66088 Brno (hoskovec@phil .muni .cz)

90

ILONA JANYŠKOVÁ

ETYMOLOGIE NÁZVŮ TISU VE SLOVANSKÝCH JAZYCÍCH

Cílem tohoto článku je podat etymologický výklad všech názvů tisu ve slovanských jazycích, které se nám podařilo shromáždit. Předkládanou etymologicko-onomaziologickou analýzou dendronym chceme ukázat, jak byl život Slovanů v jejich praktické činnosti i v představách propojen s přírodou a jak se tento fenomén zpětně odrazil v jazyce.

0. Tis/Taxus L . je rod čeledi tisovitých/Taxaceae. Jsou to jehličnaté keře nebo stromy s hnědočervenou borkou, s jehlicemi postavenými do dvou řad; rumělkové červené plody jsou podobné bobuli, na vrcholku otevřené. Tis roste velmi pomalu, dožívá se vysokého stáří ( 2 - 3 tisíce let). Dříve tis tvořil v západní, střední a částečně i východní Evropě (tam sahá po Volyň, Krym a Kavkaz) celé lesy, dnes je vzácný, vysazuje se zejména v parcích a na hřbitovech. Z druhů tisu, které jsou si velmi podobné, je v Evropě domácí a nejčastější tis červený/Taxus baccata L .

1. Ve všech slovanských jazycích je pro tis doložen výraz, který se rekonstruuje v podobě *tis-b. Slovo je doloženo již v nejstarších údobích většiny slovanských jazyků, v jazyce vymřelých polabských Slovanů je konzervováno v hydronymech a toponymech (Rost 428). Z hlediska formálního jsou nejčastější responze sl. tist, častá jsou i a-kmenová feminina (tisá), řidší jsou deriváty. Pokud se týká významu, ten je na první pohled jednoznačný, v jednotlivostech lze však pozorovat jisté odchylky: 1) v lužických dialektech má čis (archiv SSA), dolnoluž. arch. sis (Muka 2, 717), stejně jako maked. tisa (Simonovič 252), význam také 'jalovec/Juniperus'; 2) české dial. (českomoravská podskupina) ťis (archiv UJČ), polské dial. cis (Dubisz 22), cis (MAGP 11, 158) a srbské muc, starší i mucoeo dpeo (Vuk 764) označuje 'modřín/Larix'; 3) staroslověnské THCd je doloženo jakožto glosa ke slovu KBApHv hlaholském Sinajském žaltáři (SJS 4, 457) a také v církevněslovanských (středobulharských a ruskocírkevněslovanských) parimejnících s významem 'cedr/Cedrus', sr. se stejným významem staročeské (bible Olomoucká) tis (archiv stč.); 4) v ruské církevní slovanštině má THCá také význam 'borovice/Pinus' (Srez. 3, 960). Případy uvedené sub 1) a 2) vysvětlíme nejspíš prostým přenášením názvů z jednoho jehličnanu na jehličnan jiný, které je časté zejména v dialektech (nejčastěji se ovšem zaměňují názvy pro borovici/Pinus, smrk/Picea, jedli/Abies, popř. modřín/Larix). Sub 3) je neznámá reálie, tedy cedr, nahrazena reálií domácí, příklad sub 4) naznačuje, že ve

91

východoslovanském prostředí byl tis zřejmě méně známý, což v podstatě odpovídá i jeho východní hranici rozšíření.

Ze slovanských jazyků slovo expandovalo do maďař, tiszafa 'Taxus baccata' (Kniesza 524) a rumun. tisá 'tis' (Tiktin 1610).

Etymologie slovanského, resp. praslovanského *tish je nejasná. Vzhledem k tomu, že chybějí přesné paralely v ostatních indoevropských jazycích, považovalo se psi. slovo za přejetí z blíže neznámého jazyka (Siawski 1, 103, Vasmer 3, 107). Nabízí se srovnání s významově stejným a formálně blízkým latinským taxus, potíže však činí hláskové rozdíly (Šmilauer, NŘ 26, 165), zejména -i- : -a-; rozdíl -s- : -x- je jasný, protože ie. skupina velára + sykavka (-ks-) se ve slovanštině reflektovala v podobě -s-, v latině jako -x-. Machek (LP 2, 152 a Machek 1954, 35) vysvětloval rozdíly ve vokálech předindoevropským substrátovým původem sl. a lat. slova, na praevropský původ mysleli i další lingvisté, např. Skok 3, 473 aj. Situaci neřeší předpoklad ie. *tUcso-, jak navrhovali Trautmann 325 a Specht 63, ani poněkud "alibistická" rekonstrukce P. Friedricha (Friedrich 125), který jako výchozí tvar určuje ie. *tVkso-, čímž nechává otázku kořenového vokálu otevřenou —V- totiž zastupuje libovolný vokál. Další výklady sl. *tist jsou ještě méně pravděpodobné. Bruckner (KZ 48, 222 a Bruckner 64) spojil nepřesvědčivě sl. slovo s polským dial. cigiedi 'houští, houština'. Z něho vyšel i K . Moszynski (JP 33, 355 a Moszynski 1957, 52n), podle něhož je sl. *tist pokračováním jakéhosi sl. *tigst, jehož základem je údajně ie. kořen *teg-, *tog- 'tlustý, hustý'. Jako podporu svého výkladu uvedl Moszynski právě polské dial. cigiedi (název tisu by byl motivován vzhledem konifery). Schuster-Šewc (LISL 19, 2, 164 a Schuster-Šewc 139n) vyšel z ie. onomatopoického kořene *(s)teig- 'stecken; spitz' a rekonstruoval rovněž sl. *tig-sh. Ve shodě s Briicknerem k příbuzným řadí j iž zmiňovaný polský dialektismus, ale také hornoluž. sčežor a dolnoluž. stog (!). Pro úplnost uvádíme i dávno překonaný názor Miklošičův (MEW 424) o přejetí sl. tish z latiny.

Po všech těchto výkladech se vracíme na začátek našich úvah, k sl. tish a lat. taxus, které bychom rádi považovali za slova příbuzná, pokud by tomu nebránil onen známý rozdíl vokálů (sr. i Trubačev, SUaz 1993, 12n).

Pro lat. taxus se nejbližší příbuzné slovo vidí nejčastěji v řeckém xó%ov ' luk' (původně 'z tisového dřeva'?) (sr. Schrader, B B 15, 289, Schrader-Nehring 1, 224 a 2, 166, Bertoldi, WuS 11, 155n, Friedrich 126n aj.), někdy se ještě připojuje údajný staroindický název nějakého přesně nespecifikovaného stromu taksaka- (W-H 2, 653, Menges, Orbis 19, 2, 520 aj.), což není zcela jasné (jakožto pouhou filologickou abstrakci odmítá Mayrhofer 1, 467). Skeptický je ke spojování latinského a řeckého slova (s ohledem na íránský původ řeckého výrazu) Chantraine 1125.Vyskytly se pokusy (Hehn 53ln a Bertoldi l.c.) vysvětlovat taxus a ró^ov z ie. kořene *teks- (sr. lat. texere 'stavět', sl. tesat ap.), což z hlediska sémantického by jistě možné bylo (název stromu by byl motivován užitím tisového dřeva, které bylo díky tvrdosti a pevnosti vyhledávaným materiálem v řezbářství a truhlářství), z hláskových

92

důvodů je tento výklad nepřijatelný, těžko bychom mohli vysvětlit řecké (z uvedeného ie. kořene je řecké TÉKXODV).

Samotné řecké slovo má ovšem mnohem zajímavější osud. Považuje se za íránskou výpůjčku, z Írán. *taxša-, jež je doloženo v jazyce Skythů ve vlastních jménech Toksaris a Taksakis a vnovoperském taxš 'luk' (W-H l .c , Frisk 2, 910, Friedrich l .c , Gamkr.-Ivanov 628n). Vychází se přitom z předpokladu, že řečtí kolonisté přišli do kontaktu s nositeli íránských jazyků, se stepními nomády, v 7. stol. př.n.l. severně od Černého moře. Ve spojení ř. a Írán. slova se odráží užití tisového dřeva na výrobu luků. Dřevo tisu bylo již ve starověku v celé Eurasii velmi vyhledávaným materiálem na výrobu luků, později také kuší, což v Evropě vedlo téměř k úplnému vyhubení tisu (Mathioli 398 C, EIEC 654n); sr. ještě německý dial. název tisu Bogenbaum, Bogenholtz (Marzell 4, 658) a také staroseverské^r, které znamenalo 'luk' i 'tis'.

Uvedené staroseverské slovo je ovšem reprezentantem již jiné skupiny názvů tisu, doložené zejména v západoindoevropských jazycích. Všechny tyto názvy vycházejí z ie. kořene *ei- 'načervenalý' (k motivaci podle červené barvy sr. sub 4 uvedené ruské xpácnoe dépeeó), rozšířený o suf. (Pokomy 297: *(e)i-uo-, EIEC 654 rekostruuje dokonce ie. název pro tis: *hieiuos). Patří sem jednak keltské názvy tisu, sr. staroirské ěo, velšské ywen, kymerské yw, ve staré kornštině hiuin, v bretonštině / V / M , V galštině ivo-, jednak germánské názvy tisu, kam náleží vedle již zmíněného staroseverského ýr ještě např. starohornoněm. íwa, staroangl. íw, ěow, angl. yew. Je třeba podotknout, že ve starokeltské tradici byl tis považován za posvátný strom, tisové větve popsané ogamovým písmem se používaly k magickým účelům, k věštění ap. (význam tisu dokládá i to, že zastupoval literu / ogamského písma). Tis hrál důležitou roli i v tradici germánské, o čemž svědčí i to, že se jeho názvu použilo pro pojmenování jedné runy; věřilo se také, že amulet z tisového dřeva ochraňuje jeho nositele před kouzly a čáry (RGA 6, 524-530). Dále sem patří staropruské iuwis 'tis', ale také názvy pro jiné dřeviny, jako litevské (j)ievá a lotyšské iěva 'střemcha/Prunus padus', sl. iva 'vrba/Salix', popř. hetitské eyan 'stále zelený strom', dále sr. lat. úva 'hrozen', arménské aigi 'vinný keř' aj. Údajným staročeským jíva 'tis' (staročeské slovo v tomto významu není nikde doloženo, v. Janyšková, Slávia 63, 404 a Slávia 67, 42) byl často podpírán výklad o tom, že Slované původně sídlili za východní hranicí původního rozšíření tisu; od Germánů prý převzali spolu s luky z tisového dřeva také název (starohornoněm. hva), který potom přenesli na strom, z jehož dřeva zhotovovali luky, na vrbu (Schrader-Nehring 1, 225). Důkazem mělo být právě stč. slovo, které spolu s výše uvedenými keltskými a germánskými výrazy označovalo tis (na rozdíl od ostatních slovanských jazyků), protože české území se nacházelo ještě v oblasti původního rozšíření tisu (Bertoldi o.c, 158).

Pokud bychom vyšli z ie . kořene označujícího načervenalou barvu, pak by to byl rys společný pro všechny uvedené dřeviny (dřevo tisu, vrby i střemchy má načervenalé jádro); u lat. a arm. bychom museli spíše myslet na červenou barvu plodů. Významový posun 'tis' —> 'vrba, střemcha ap.' se vysvětluje i tím,

93

že původní název pro tis, který zůstal zachován u Keltů a Germánů, byl přenesen na jiné dřeviny v místech, kde tis původní nebyl (Danka-Witzak, SbSafarewicz 127). Tento typ sémantického posunu (*'jehličnan' —> 'listnáč') není v indoevropských jazycích ojedinělý, sr. např. jeden z možných výkladů psi. *orkyta 'druh vrby', který vychází z příbuznosti s řeckým a lotyšským názvem jalovce/Juniperus (podrobněji Janyšková, Slávia 67, 43).

2. Zajímavou motivaci pojmenování ukazuje název tisu v bulharských dialektech, kde jsou doloženy výrazy ompoeawa (Kozarov 69) a ompoeua ena 'Taxus baccata' (Achtarov 291). Deverbativum ompoeamca (< ompoen 'otrávit') označuje i jiné jedovaté rostlinné druhy (v. Choliolčev 70). Tis měl j iž ve starověku díky své jedovatosti velmi špatnou pověst. Všechny části rostliny (kromě červeného dužnatého semenného míšku, kterému se v češtině někdy říká tisinka) jsou jedovaté, obsahují jedovatý alkaloid taxin, který může způsobit otravu zvířat i lidí. Tis byl z těchto důvodů opředen různými pověstmi (v. Mathioli 398 B). Kmeny bojovných Galů napouštěly prý hroty svých šípů jedovatou šťávou z rozmačkaného tisového jehličí. Plinius aDioskorides nazvali tis stromem smrti: kdo prý usne v jeho stínu, vícekrát se neprobudí. Tis byl a je symbolem smutku, žalu a podsvětí, snad proto je často vysazován na hřbitovech, sr. něm. Baum des Todes, Todesbaum, Totenbaum a italské albero della mořte 'Taxus baccata' (Marzell 4, 658n).

3. Jiná vlastnost tisového dřeva, totiž jeho velká odolnost proti hnití, je odražena ve východoslovanských názvech tisu, které vycházejí z psi. *gniti, gnbjo 'hnít'. Jsou to ruské Hezuóů-dépeeo, dial. nezHÓů (Annenkov 350, Dal ' 2, 1325), HeeHUJovee/HezHutoufee dpeeoldepeeo (SRNG), ueznuioMKa (Dal' l.c.) a ukrajinské Heamů-dépeeo, dále nehnijučka, nehnyjučka, nehnoj, nehnoj-derevo, nehnyjučelnehnyjušče derevo (Makowiecki 367).

4. Ruské dial. 3ejienutfa (Annenkov 350, Dal ' 1, 1689) a 3enenuKa (Dal' l.c.) 'Taxus baccata' lze jednoduše vysvětlit tím, že tis patří mezi stále zelené stromy. Vzhledem k tomu, že u východních Slovanů tis nebyl příliš rozšířenou a známou dřevinou, nemůžeme zřejmě v uvedených dialektismech spatřovat odraz tradičního symbolu věčného života a nesmrtelnosti, jak je to známo zejména z keltské a germánské tradice, či z představ starých Hetitů o stromu s nevyčerpatelnou životní silou (v. zde sub 1, Gamkr.-Ivanov 629n, EIEC 655).

Barvou je motivováno i ruské Kpácnoe dépeeo 'Taxus baccata' (Annenkov 350, Dal ' 4, 767): jádro čerstvého tisového dřeva je nachově červené, po vyschnutí temně červenohnědé. Dal ' 2, 479 uvádí stejný výraz i pro dřevinu Swietenia mahagoni, která poskytuje oblíbené červenohnědé dřevo, mahagon. Vyloučit však nelze ani možnost pojmenování tisu podle nápadně červeného míšku zralých semen, sr. druhové jméno v českém botanickém názvu tis červený 'Taxus baccata' a slovenský starší bot. název tis jahodový (JedRostl z Reussovy Květny Slovenska z poloviny 19. stol.).

94

5. Jen řídce jsou ve slovanských názvech tisu zaznamenána přejetí: Dolnolužické dial. eba 'Taxus baccata' (rkp. Krausch-Michalk) mohlo být přejato prostřednictvím němčiny (sr. něm. Ebenholz) z lat. ebenus 'ebenový strom, druh zrodu Diospyros' (Kluge 203), to z řeckého ifievog tv. (W-H 1, 387), jehož zdrojem bylo staroegyptské hbnj 'ebenové dřevo' (Frisk 1, 435). Tisové dřevo napuštěné černou barvou se u nás pod názvem německý eben používalo dlouho místo ebenového dřeva v nábytkářství (v. OtSN 25, 139). Havlová (ústně) preferuje přejetí z něm. Eibe 'tis'.

Hornolužické starší ojedinělé taksyna 'Taxus baccata' (Radyserb-Wjela 32) je jistě z němčiny, sr. něm. dial. Taksbom tv. (Marzell 4, 659), něm. slovo pak z lat. taxus (Bielfeldt 271).

6. Jednou z možností pojmenování tisu ve slovanských jazycích je přenášení názvů z jiných rostlin:

České dial. (Opavsko) fajna jedle (Kosík 28), bulharské dial. ompoeua ena (Achtarov 291) a srbocharvátské jeličica (Sulek 129) 'Taxus baccata' představují přenesené názvy z jedle/Abies na tis. Jedle a tis jsou si navzájem velmi podobné (jehlice tisu i jedle jsou seřazeny hřebenovitě do dvou řad). Sr. také něm. dial. Iitanna (Eibentanne) 'Taxus baccata' (Marzell 4, 659) a naproti tomu polské dial. cis biafy 'jedle/Abies alba' (Wajda-Adamczykowa 38).

V případě dolnolužického dial. tšuga 'Taxus baccata' (rkp. Krausch-Michalk) byl název přenesen z cizokrajné dřeviny tsugy/Tsuga na tis zřejmě na základě podobnosti jehlic.

7. Na závěr uvádíme (A) slova průhledná s nejasnou motivací a (B) slova zcela nejasná.

A) U hornolužického staršího smjerdžatylsmjerdéacy štom, smjerdžacy keřk 'Taxus, Taxus baccata' (Radyserb-Wjela 69 a 78), jejichž východiskem je psi. *smbrděti, si neumíme vysvětlit motivaci; tis ani jeho části nepříjemně nezapáchají.

Nejasná je rovněž motivace pojmenování slovinského dial. kiseljak 'Taxus baccata' (Barlě, ZbNarŽ 31, 175).

B) Nejasné je ruské paunta 'Taxus baccata' (Annenkov 350, Dal ' 4, 767 s otazníkem). Mohlo by jít o chybu, pak by slovo znělo parna, což je v ruských dial. 'druh topolu/Populus pyramidalis' (Dal' 3, 1583, Preobr. 2, 177) -sémanticky ovšem tento výklad nevyhovuje.

V jihomakedonských dialektech je pro Taxus baccata doložen výraz jima (Kiš 5 ln) (Simonovič 462 uvádí bez jakékoli lokalizace jako makedonské MIMO), který častěji v dialektech označuje borovici/Pinus sylvestris. Souvisí snad s limba 'druh borovice', které je rozšířeno zejména v jazycích západoslovanských (sr. např. české a polské limba), méně v jazycích východoslovanských (ukr. st. miMÓa i ruské st. nuMÓoeoe depeeo jsou zřejmě ze zsl. jazyků), ojediněle v jazycích jihoslovanských (pouze ve slovinštině jako lesnický výraz)?

95

V charvátštině je ve starších pramenech pro Taxus baccata dosvědčen lexém čemika (Sulek 50, z něj i Rj 1, 937 a Simonovič 462). Je to snad chybně zapsané česmika, což byl v srbocharvátštině původně název pro stále zelený druh dubu, česvinu/Quercus ilex, přeneseně (kvůli pichlavosti) i 'jalovec/Juniperus' (?).

L I T E R A T U R A

Achtarov = Mamepuanu 3a 6-hmapcKU čomanuueH peuHUK, cb6paHH OT B. flaBunoB H A. ^BameB, AonuiHettH M pe,aaKTHpaHH OT E. AxrapoB, noflpe^eHH OT M . IIIoceB H n. Bajia6aH0Ba. COIJJHH 1939.

Annenkov = AHHCHKOB, H.: EomaHmecKuů cnoeapb. 2-oe H3fl. CaHKTneTep6ypr 1878. archiv SSA = lužický dial. materiál archivu v Budyšínč (Sorbischer Sprachatlas). archiv stč. = materiál archivu Staročeského slovníku ÚJC v Praze. archiv ÚJČ = český dial. materiál achivu dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk

český v Brně. BB = Beitráge zur Kunde der indogermanischen Sprachen, herausgegeben von Adalbert

Bezzenberger. Gdttingen 1877 - 1906. Bielfeldt = Bielfeldt, H. H.: Die deutschen Lehnwbrter im Obersorbischen. Leipzig

1933. Bruckner = Bruckner, A.: Slownik etymologiczny jazyka polskiego. Warszawa 1957

(přetisk prvního vydání z r. 1927). Dal' = TomoBbtů aioeapb OKmozo eenuKopyccKazo JUNKO BnaduMupa fíam. TpeTbe,

HcnpaBJíeHHoe H 3HaHHTejibHO flonojmeHHoe, vanuMvit noA p c n a K m r e ň npo<t>. H. A. Eoay3Ha-fle-KypTeH3. C - rieTepSypr 1903 - 1909.

Dubisz = Dubisz, S.: Nazwy rošlin w gwarach ostródzko-warmiňsko-mazurskich. Wroctaw - Warszawa - Kraków - Gdaňsk 1977.

EIEC = Encyclopedia of Indo-European Culture. Eds. J. P. Mallory, D. Q. Adams. London - Chicago 1997.

Friedrich = Friedrich, P.: Proto-Indo-European Trees. Chicago 1970. Frisk = Frisk, Hj.: Griechisches etymologisches Wórterbuch. Heidelberg 1954 - 1972. Gamkr.-Ivanov = r a M K p e j i H A 3 e , T. B. - HBaHOB, B H H . Bc : HhdoeeponeůcKuů sabiK

u UHdoeeponeúybi. T 6 R I H C H 1984. Hehn = Hehn, V.: Kulturpflanzen und Haustiere in ihrem Ubergang aus Asien nach

Griechenland und Italien sowie in das ubrige Europa. 8. vyd. Berlin 1911. Chantraine = Chantraine, P.: Dictionnaire étymologique de la langue grecque. Histoire

des mots. Paris 1968 - 1980. Choliolčev = Choliolčev, Ch.: Onomasiologische und derivattve Struktur der

bulgarischen Phytonyme (Beitrag zur bulgarischen volkstumlichen Phytonymie). Miscellanea Bulgarica 8. Wien 1990.

JedRostl = Jirásek, V. - Zadina, R. - Blažek, Z.: Naše jedovaté rostliny. Praha 1957. JP = Jezyk polski. Organ Towarzystwa Mitoáników J?zyka Polskiego. Kraków 1913n. Kiš = KHIU, M . : flujaneKmHama nencma od oónacma Ha pacmumejiHuom ceem. Ciconje

1996. Kluge = Kluge, F.: Etymologisches Wórterbuch der deutschen Sprache. 23., erweiterte

Auflage (bearbeitet von E. Seebold). Berlin-New York 1999. Kosík = Kosík, V.: Slovník lidových názvů rostlin. Praha 1941. Kozarov = Ko3apoB, n.: EweapcKU Hapoduu Ha3eaHUH na pacmeHunma. C6. EAH, KH.

X X . COÍJJHJI 1925.

96

KZ = Zeitschrift jut vergleichende Sprachforschung auf dem Gebiete der indogermanischen Sprachen. Berlin 1852n.

LISL = Letopis Instituta za serbski ludospyt w Budyšinje; řada A. Budyšin 1952n. LP = Lingua Posnaniensis. Czasopismo pošwi?cone jezykoznawstwu porównawczemu

i ogólnemu. Poznaň 1949n. MAGP = Maty atlas gwar polskich. Wroclaw - Warszawa - Kraków 1957 - 1969. Machek 1954 = Machek, V.: Česká a slovenská jména rostlin. Praha 1954. Makowiecki = Makowiecki, S.: Slownik botaniczny laciňsko-maloruski. Kraków 1936. Marzell = Marzell, H.: Wórterbuch der deutschen Pflanzennamen. Leipzig 1943 - 1979. Mathioli = Herbář aneb Bylinář... Petra Ondřeje Mathiola přeložený od Adama Hubera

z Rysnbachu D. Danyele Adama z Veleslavína. Praha 1596. Mayrhofer = Mayrhofer, M.: Kurzgefafites etymologisches Wórterbuch des Altindischen.

Heidelberg 1956- 1980. MEW = Miklosich, F.: Etymologisches Wórterbuch der slavischen Sprachen. Wien 1886. Moszyňski 1957 = Moszyňski, K.: Pierwotny zasiqg jezyka praslowiaňskiego. Wroclaw

1957. Muka = Muka, E.: Slownik dolnoserbskeje rěcy a jeje narěcow. Peterburg 1911, přetisk

Praha 1926- 1928. NŘ = Naše řeč. Praha 1917n. Orbis = Orbis. Bulletin international de documentation linguistique. Louvain 1952n. OtSN = Ottův slovník naučný. Praha 1888 - 1909. Preobr. = IlpeoGpaxceHCKHti, A. T.: DmuMOJiozuuecKuú aioeapb pyccKozo x3btKa.

Mocraa 1910-1914. Radyserb-Wjela = Radyserb-Wjela, J.: Serbske rostlinske mjena. Budyšin 1908. RGA = Reallexikon der germanischen Altertumskunde von Johannes Hoops. Zweite,

vóllig neu bearbeitete und stark erweiterte Auflage. Berlin - New York 1973n. Rj = Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika. Zagreb 1880 - 1976. rkp. Krausch-Michalk = Krausch, H.-D. - Michalk, S.: Wórterbuch der

niedersorbischen Pflanzennamen. Rkp. Rost = Rost, P.: Die Sprachreste der Draváno-Polaben im Hannóverschen. Leipzig

1907. SbSafarewicz = Analecta Indoeuropaea Cracoviensia. I. Safarewicz memoriae dicata.

Ed. W. Smoczyňski. Cracoviae: Universitas 1995. Schrader-Nehring = Schrader, O. - Nehring, A.: Reallexikon der indogermanischen

Altertumskunde. 2. vyd. Berlin 1917- 1929. Schuster-Šewc = Schuster-Šewc, H.: Historisch-etymologisches Wórterbuch der ober-

und niedersorbischen Sprache. Bautzen 1978 - 1996. Simonovič = CHMOHOBHII, JL: EomanuHKu penuuK. fÍMena 6un>aKa. Beorpan 1959. SJS = Slovník jazyka staroslověnského. Lexicon linguage palaeoslovenicae. Red.

J. Kurz a Z. Hauptová. Praha 1958 - 1997. Skok = Skok, P.: Etimologijski rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika. Vydal V. Putanec.

Zagreb 1971 - 1974. Slávia = Slávia. Časopis pro slovanskou filologii. Praha 1922n. Slawski = Slawski, F.: Slownik etymologiczny jezyka polskiego. Kraków 1952n. SUaz = CnaesíHCKoe soHKoaHOHue. XI MoKzryHapoflHbiH ci>e3fl cjiaBHCTOB. MocKBa 1993. Specht = Specht, F.: Der Ursprung der indogermanischen Deklination. Gottingen 1944. Srez. = Cpe3HeBCKHň, H. H.: Mamepuant* dm cnoeapn dpeeue-pyccKazo R3bixa no

nucbMeHHbíM noMxmHUKOM. CamcrneTepSypr 1893 - 1903. SRNG = Cnoeapb pyccxux Hapodhbtx zoeopoe. JleHHHrpaa 1965 - . Sulek = Sulek, B.: Jugoslavenski imenik bilja. Zagreb 1879. Trautmann = Trautmann, R.: Baltisch-Slavisches Wórterbuch. Gfittingen 1923.

97

Vasmer = Vasmer, M. : Russisches etymologisches Wórterbuch. Heidelberg 1953 -1958.

Vuk = ByK, CT . KapaijHh: Cpncxu pjetHUK ucmyjuaveH H>SMcwKujeM u jiamuHcxujeM pujewuMa. Lexicon Serbico-Germanico-Latinum. 4. vyd. Eeorpafl 1935.

Wajda-Adamczykowa = Wajda-Adamczykowa, L.: Polskie nazwy drzew. Wroctaw -Warszawa - Kraków - Gdaňsk - Lodž 1989.

W-H = Walde, A.: Lateinisches etymologisches Wórterbuch. 3. vyd. J. B. Hofmann. Heidelberg 1938- 1956.

WuS = Wbrter und Sachen. Kulturhistorische Zeitschrift fiir Sprach- und Sachforschung. Heidelberg 1909n.

ZbNarŽ = Zbornik za národní život i običaje južnih Slavena. Zagreb 1896n.

Ilona Janyšková Ústav pro jazyk český A V ČR etymologické oddělení Veveří 97 CZ-602 00 Brno (ilonaj@iach.cz)

98

HELENA KARLÍKOVA

K STAROSLOVĚNSKÉMU SUBSTANTIVU SPQDfr

Čím hlouběji postupujeme do minulosti, tím častěji se setkáváme s tím, že pro nádobu i dutou míru existuje jedno společné pojmenování. Je tomu tak z toho důvodu, že některé (většinou často používané) nádoby byly postupem doby v určitém společenství vyráběny v jistých standardních velikostech, a používaly se proto často i k odměřování sypkých produktů (především obilí) nebo produktů tekutých (vína, oleje apod.)- Např. ř. póSiog, lat. modiw byla jednak 'bečka', jednak 'obilní míra (necelých 9 litrů)', ř. substantiva á/upopevg, odtud lat. amphora, ř. KpaTfp> lat. cratera nebo ř. Kt>aOog> lat. cyathus aj. byla jak pojmenováními nádob, tak názvy určitých dutých měr daných objemem těchto nádob 2 . Protože nádoby hrály důležitou úlohu při směnném obchodu mezi kmeny i národy, spolu s konkrétními výrobky putovaly napříč jazyky i jejich pojmenování. Jinak řečeno, v lexiku různých jazyků se zabydlely názvy nejrůznějších nádob jakožto výpůjčky, mnohdy ovšem existovaly tyto přejaté názvy paralelně vedle pojmenování domácích. Tento stav je dokonce zřejmě v jistém smyslu jedinečný, protože určité společenství nutně potřebovalo název, který je srozumitelný i vně komunity (pro porozumění při obchodu); pro komunikaci uvnitř komunity by sice teoreticky stačil tento název, ale většinou existoval i název domácí a nebylo důvodu se ho vzdávat. Spolu s názvy nádob byly přejímány i objemové míry, spojované s těmito nádobami.

Staroslověnština, jejímž charakteristickým rysem je, jak známo, otevřenost vůči vlivům přicházejícím z jiných jazyků, má v poměrně silné vrstvě přejatých slov zastoupeny vedle jiných tematických okruhů i názvy nádob a objemových měr. Často jde o výpůjčky z řečtiny nebo latiny, najdeme však i případy, kdy se ve stsl. textech objevují lexikální neologismy převážně domácího původu jako ekvivalenty řeckých, resp. latinských slov.

Zajímavým slovem z hlediska formálního i významového je stsl. substantivum spgdh, jež označuje jak nádobu, tak dutou míru; je to tedy výraz polysémní. Ve významu 'nádoba (vyrobená ze dřeva)' (SJS 3 překládá 'vědro,

Příspěvek vznikl za podpory grantu GA ČR č. 405/01/0109 Vývoj praslovanské slovní zásoby od pozdněindoevropské fáze až po začátky formování jednotlivých slovanských jazyků. ST. Schrader, O. - Nehring, A., Reallexikon der indogermanischen Altertumskunde 1-2, Berlin 1917-1929. Zde díl 2, s. 44. Slovník jazyka staroslověnského. Lexicon linguae palaeoslovenicae. Red. J. Kurz a Z. Hauptová. Praha 1958-1998 (dále jen SJS).

99

kbelec') se objevuje ve stsl. památkách tam, kde v řeckých a latinských textech stojí výrazy póSiog, OKevoq, modius a vos. Jako pojmenování duté míry, přesněji řečeno obilné míry o velikosti necelých 9 litrů, nahrazuje spodb ve stsl. textech ř. KÓpog, yopóp a lat. corus a modius ř. a lat. předlohy. Český překlad 'měřice' není zcela přesný, protože neodpovídá co do objemu tomu, co se v českém prostředí rozumí pod pojmem měřice (je to stará dutá míra na sypké hmoty o objemu 0,61 hl) 4. Čeština však nemá k tomuto stsl. slovu vhodný ekvivalent, proto se zřejmě překládá termínem, který je významově nejbližší (označuje dutou míru), avšak liší se její hodnotou.5 Ukazuje se ovšem, že ani ř. a lat. ekvivalenty nejsou co do míry objemu jednotné. Důvod je asi podobný jako u měřice. Ř. KÓpog i yopóp jsou výpůjčky z hebrejštiny a v řeckém prostředí sice měly jejich denotáty stanovenou určitou velikost (icópog např. měl objem 393 litrů), ale v biblických textech často fungovaly podobně jako měřice k označení obilné míry jako takové, tj. bez ohledu na její objem.

V jednom stsl. dokladu stojí spodb ve vazbě spudove zlata: ...i postaviša i igumena vb manastyri, iže naricajetb sq Polichrorrb, jemuže jestb shměra . °K i°d. spudove zlata, a "ocb obile "o vb němb jestb6 (Meth 4, Lavrov 71, 19)7; podle SJS by zde mohlo jít o označení hmotnostní jednotky, bohužel se neuvádí argumentace. Jde však spíše stále o objemovou míru, jen se j í v tomto případě odměřuje nikoliv obilí, ale zlaté peníze, které se ve stsl. památkách někdy synekdochicky označují i slovem zlato.

Poměrně zvláštní sémantiku má kompozitum pol-bspodije, hapax legomenon doložené v Ostr (L 13,21 Ostr 237 ba pq): "podobno jest k'vasu. iže priimhši žena s-bkry vb mgcě. trii pohspodija. donbdeže vykyše vbse". V jiných stsl. památkách, v Zogr Mař As, stojí na stejném místě sath* V analogicky tvořených složeninách, tj. takových, kde první částí složeniny je numerální komponent pol-b, jsou oba komponenty v podřadicím vztahu. To znamená, že numerální komponent zcela jasně pozměňuje význam druhého členu kompozita a celé kompozitum pak vyjadřuje polovinu toho, co označuje druhý komponent složeniny. Např. csl. polukbblije má význam 'polovina modiu', přičemž do

4 Tak má Příruční slovník jazyka českého, 1-8, Praha 1937-1957, zde díl 2, s. 788. 5 Termínem měřice se překládá např. i stsl. chunizb (< ř. ^ofví^), hebrejská míra

o objemu více než 1 litr sloužící k odměřování sypkých poživatin, nebo stsl. sah> (< lat. satum < ř. erárov), hebrejská obilná míra o objemu více než 13 litrů.

6 ...(přinutili ho) a ustavili za opata v klášteře, který se nazývá Polychron a který má výměru 24 měr zlata a v něm je více než sedmdesát otců (Magnae Moraviae fontes historici 2, Textus biographici, hagiographici, liturgici, Bmo 1967, s. 143).

7 Zkratky používané v tomto příspěvku odpovídají Seznamu literatury uvedenému v Etymologickém slovníku jazyka staroslověnského 1, Praha 1989, 4, Praha 1994 a 8, Praha 1998.

8 V Bibli kralické se překládá výrazem měřice: podobno jest kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko." (L 13,21, in: Biblí svatá, to jest Svatá písma Starého i Nového zákona. Text kralický z roku 1613. Praha 1941)

100

nádoby, která je pojmenována csl. termínem kbbh, se vejde jeden modius (obě M L P s. v.); csl. polugrivbtia je polovina hřivny nebo csl. polimoštb označuje dobu dělící noc na dvě poloviny, tedy půlnoc. Na rozdíl od těchto namátkou vybraných příkladů není pohspgdije pojmenováním pro polovinu objemu, který je vyjádřen substantivem spgdh, ale naopak označuje objem o polovinu větší než spgdh. Tedy proti kompozitům podřadicího typu, jako je např. polukbbh, je pohspgdije kompozitum aditivně souřadicí, mající význam 'spgdi. + jedna jeho polovina'. Tento strukturálně neočekávaný význam vyplývá z toho, že na stejném místě v řeckých textech stojí cáxo^, původem hebrejská obilní míra (hebrej. seah), jejíž objem je zhruba 1,5 modiu 1 0 . Latinský ekvivalent je satum.

Ve staroslověnštině není analogický případ kompozita, v němž by komponent polb zvětšoval význam druhého komponentu o polovinu, doložen. K vysvětlení tohoto ve stsl. zvláštního významu je zřejmě třeba hledat v jazycích, které mohly z tohoto hlediska staroslověnštinu ovlivnit, a to v řečtině nebo ještě pravděpodobněji v latině. V latinských slovnících najdeme u substantiva satum význam: 'druh míry, unum dimidium modium capiens' (Du Cange 6-7, 317). Georges 2, 2637 1 1 definuje satum jako sěsqui-modius, tj. semis atque modius (= jeden a půl modiu). Je docela dobře možné, že stsl. kompozitum pohspgdije je sémantickým kalkem právě lat. sěsqui-modius (je třeba vzít v úvahu fakt, že v době vzniku stsl. textů byla latina ještě živým jazykem, a proto překladatel, resp. opisovač mohl spontánně lat. satb přeložit právě tímto stsl. kompozitem); přitom první část stsl. kompozita, poh, převzala význam první části latinského kompozita, tedy 'o polovinu větší'. Za zmínku stojí ještě skutečnost, že v mladších rcsl. textech už pohspgdije má význam odpovídající běžnému úzu, tzn. označuje polovinu množství, které představuje spgdh.12

Příbuzná slova odpovídající stsl. spgdh v současných slovanských jazycích doložena nejsou, objevují se však ve starších obdobích několika slovanských jazyků, a to jak v původním významu představujícím pojmenování (dřevěné) nádoby, tak ve významu sekundárním, 'dutá míra': stcharv. (12. stol.) spud

9 ófioía ěoilv £V{ITI, TJV Aafiovca yvvrj ĚKpvyev eig áXevpov oáta rpía, ěwg oů é£vfiw0rj óXov. Simile est fermento, quod acceptum mulier abscondit in farinae sata tria, donec fermentaretur totum. (L 13, 21, in: Novum Testamentům graece et latine, ed. Augustinus Merk, Roma 1933)

1 0 Liddell, H. G. - Scott, R., A Greek - English Lexicon. Oxford 1953, s. 1585. Stephanus, H., Thesaurus Graecae linguae 1-9. 1829, přetisk Graz 1954, 8. díl, s. 95.

1 1 Du Cange, Ch., Glossarium mediae et infimae latinitatis 1-10. Graz 1954 (přetisk edice z let 1883-1887). Georges, K. A., Ausfůhrliches lateinisch-deutsches Handwórterbuch 1-2. 8. verbesserte und vermehrte Aufl. von H. Georges. Hannover, Leipzig 1913-1918.

1 2 Tak překládá rcsl. pohspgdije např. BOCTOKOB, A. X . , Cnoeapb uepKoeno-cjiaexHCKaeo H3btKa 1-2, S. Peterburg 1858-1861, zde díl 2, s. 72.

101

'dutá míra sypkých a tekutých produktů' (Rj 16, 144), sin. arch. a dial. spod 'druh dřevěné nádoby, vědro' (Plet. 2, 547), č. st. a arch. spoud 'blíže neurčená obilní míra' (Kott 3, 585), stp. spqd tv. (SStp 8, 345), p. arch. i szpqd (SW 6, 285), rcsl., str. spgdb, spudb 'nádoba, obilní míra' (Srez. 3, 473), r. arch. spúd 'úkryt, skladiště; tíha, váha'. Do současné doby se tento výraz dochoval jen v ruštině, a to ve frazeologismu pod spudom 'pod tíhou (něčeho)'. Největšího rozšíření zaznamenal ovšem patrně ve staré polštině, kde existovalo i pojmenování řemeslníka zabývajícího se výrobou dřevěného nádobí zvaného spad, totiž spqdownik (SStp 8, 345). 1 3

Pokud jde o původ stsl. slova a jeho slovanských responzí, není zcela jednoznačný a výklady se rozcházejí.

Po stránce formální i významové jsou sl. výrazu velmi blízká germ. slova, a to jak v jazycích severogermánských (stšvéd. spander, švéd. spann 'vědro', dán. spand tv., stsev. spann 'vědro' a 'určitá dutá míra na odměřování mouky apod.'), tak západogermánských (strdněm. span 'dřevěná nádoba', fat-span 'dřevěná nádoba s ušima'). Jejich ie. východisko lze rekonstruovat jako *spon-no- (s pozdější substitucí -nn- > -nd-) a *spon- chápat jako ablautovou variantu ie. kořene *(s)pen- s významem 'táhnout, napínat apod.' (stejný kořen, ovšem bez pohyblivého s-, obsahuje např. i psi. sloveso peti pbng ' nap ína t ' 1 4 ) . 1 5 Pokud jde o sémantiku germánských slov, lze spolu s Trubačevem 1 6 vyjít z faktu, že prvotně pojmenovávají dřevěnou nádobu typu vědra, která byla vytvořena z destiček stažených, sepnutých k sobě provazem, obručemi (vevnitř byla většinou vysmolena, aby nepropouštěla vodu). Podle některých autorů je slovo spgdb výpůjčkou právě z germánštiny. Machek 1968, 571 se domnívá, že do češtiny a polštiny bylo přejato z němčiny, do ruštiny ze skandinávských jazyků. O germ. původu uvažuje i Trubačev I. c. a nevylučuje ho ani Polák 1 7 . Přijmeme-li tuto hypotézu, bude problematické vyložit koncové -d- ve slovanštině. V některých germ. tvarech se sice vyskytuje rovněž -d-, jak

Patrně nešlo o starší název bednáře, jak se jistou dobu traktovalo v polské vědecké literatuře, ale spíše o řemeslníka, který se po určitou časově omezenou dobu, tj. po dobu rozšíření dřevěných nádob s názvem spqd na polském území, zabýval jejich výrobou. Ktomu sr. Buczek, K., Lagiewniki, in. J?zyk polski 36, 1956, především s. 256-257. K etymologii psi. peti v. Etymologický slovník jazyka staroslověnského, seš. 10, s. v. opqti. Sr. Rix, H. - Kílmmel, M . - Zehnder, Th. - Lipp, R. - Schirmer, B., Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primarstammbildungen, Wiesbaden 1998, s. 527 ( d á l e jen LIV).

Trubačev, O. N. , rec: 77. fí. WepHbtx, Onepx pyccxoů ucmopunecKOÚ neKCUKonozuu.

PpeenepyccKuů nepuod. In: KpaTKHe coo6metmfl HHCTHTyTa anaBHHOBefleHHfl 25, Moskva 1958, s. 103n. Polák, V., Několik poznámek k etymologické struktuře staroslověnštiny, Slávia 46, 1977, s. 125.

102

už však bylo zmíněno, jde o hláskový vývoj pozdější (ve stšvéd. se objevuje až asi ve 12. stol.), proto při přejetí do slovanského prostředí by -d- ještě nemohlo figurovat. Jistým vysvětlením by byl Trubačevův názor, že ke změně -nn-v -nd- došlo při přejímání na slovanské půdě podobně jako např. v případě r. uimaMČ 'kmen' < něm. Stamm tv. (Tedy zdvojený, tj. dlouhý, konsonant byl nahrazen sekvencí s konsonantem raženým.).

Tuto hypotézu ovšem oslabuje existence arm. pcund 'nádoba' (< *sphondho-)li, jež přesně odpovídá sl. spgdh, a nabízí tak jiný a nikoliv ojedinělý výklad, a to o genetické příbuznosti obou slov. 1 9 To umožňuje rekonstruovat kořenný formant -d(h)- už v ie. kořeni, jak má např. Pokorný l.c. Ie. kořen by pak měl podobu *sp(h)ondho-, s předpokládanou aspirovanou iniciální velárou pro arménštinu. Význam ie. kořene postuluje Pokorný jako 'dřevěná nádoba, vědro'. Stsl. spgdh a arm.pcundje blízké i lit. spcmdis 'okov, vědro'; podle Fraenkela 2, 859 a M - E 3, 989 2 0 jde však spíše o výpůjčku z němčiny podobně jako lot. spa(ň)nis 'tříska, louč; okov, vědro, druh dřevěné nádoby na meď. Zvýše uvedeného rozboru vyplývá, že rozlišit, která ze zmiňovaných slov vycházejí ze společného ie. východiska a která nikoli, není jednoduché. Domníváme se, že společný původ stsl. a arm. slov je velmi pravděpodobný. Možná mají pravdu J. P. Mallory a D. Q. Adams, když říkají, že tu jde o "evidence for a word of the west and centre of the IE world". 2 1

Pokud jde o další možné příbuzné výrazy z jiných jazyků, s jistotou je stanovit nelze. Vzhledem k formální i významové podobnosti zde uváděných slov je možné, že v tomto sémantickém poli názvů nádob a dutých měr dochází k vzájemnému ovlivňování a prolínání několika ie. kořenů. 2 2

K vývoji ie. aspirovaných velár v arménštině sr. např. raMKpejiHflae, T. B. - HB3HOB, B. B., UndoeeponeúcKuú x3tAK u UHÓoeeponeůubi, Tbilisi 1984, sv. 1, s. 43. Za příbuzná pokládá obě slova už např. Petersson, H., Beitráge zur armenischen Wortkunde, KZ 47, 1916, 270, dále Thomqvist, C , Studien uber die nordischen Lehmvórter im Russischen, Uppsala 1948, s. 202, Vasmer, M. , Russisches etymologisches Wórterbuch, Heidelberg 1953-1958, sv. 2, s. 711, Bezlaj, F . , Etimološki slovar slovenskega jezika, Ljubljana 1976n, sv. 3, s. 298 aj., Pokomy, J., Indogermanisches etymologisches Wórterbuch, Bern 1949-1969, s. 989 (dále jen Pokomy), nověji Mann S. E., An Indo-European Comparattve Dictionary, Hamburg, 1984-1987, s. 1260 * j . Fraenkel, E., Litauisches etymologisches Wórterbuch, 1-2, GOttingen 1962-1965; MQhlenbach, K. -Endzelin, J., Lettisch-deutsches Wórterbuch, 1-4, Riga 1923-1932. Mallory, J. P. and Adams, D. Q., Encyklopedia of Indo-European Culture, London and Chicago 1997, s. 444. Vedle kontinuantů ie. koř. *spen- 'táhnout, napínat' (v. výše) spojují někteří autoři (jako např. Skok 3, 313 - tam i další literatura) se stsl. spgdh např. i kontinuanty ie. kořene *(s)pend- 'napínat', jako \zX.pendere 'vážit ap.',pondus 'závaží'.

103

Náš příspěvek si nekladl za cíl zcela vyřešit složitou etymologickou problematiku stsl. spgdh, ale naznačit problémy a pokusit se přispět kjejich osvětlení.

Z U M ALTKIRCHENSLAVISCHEN SUBSTANTIV SPQD7>

In der vorgelegten Studie analysiert die Autorin etymologisch das altkirchenslavische Substantiv spgdb 'Holzeimer'. Es handelt sich um ein polysemes Wort, das in altkirchenslavischen Denkmalem einerseits in der Bedeutung 'aus Holz gefertigtes GefaB' (lat. modius) auftritt, andererseits als Bezeichnung eines HohlmaB, genauer gesagt eines GetreidemaBes in der Grflfle von knapp 9 Litem (die Entsprechung in lateinischen Vorlagen ist corus und modius). Eine interessante Sémantik weist das Kompositum polhspgdije (= ein um die Hálfte grOBeres Mafl als spgdb) auf, laut Autorin eine Lehnbedeutung des lateinischen sěsqui-modius. Das altkirchenslavische spgdb ist mit dem armenischen pcund verwand, die indogermanische Wurzel hat die Form *sp(h)ondho-.

Helena Karlíkova Ústav pro jazyk český A V ČR etymologické oddělení Veveří 97 CZ-60200 Brno (hekarlik@iach.cz)

104

JOHANN KNOBLOCH

NOVÁ CIZÍ SLOVA VE SLOVANSKÝCH ŘEČECH

Všem slavistům je to známý titul slovníku Ant. Matzenauera, který vyšel v Brně roku 1870, tedy před 130 lety.

V loňském, 110. ročníku časopisu Muttersprache, který vydává Gesellschaft fiir deutsche Sprache, se na stranách 308 až 324 nyní přihlásil Wolf Oschlies k aktuálnímu problému článkem Postkommunistische Mediensprache Osteuropas s přednostním ohledem na cizí slova pocházející z němčiny. Oschlies sebral mnoho takových aktuálních slov z novin, doufejme, že se mu podaří brzy zveřejnit celou sbírku, aby celý jeho materiál byl přístupný všem kolegům. V naší době (bohužel) samozřejmě stačí nové generaci studentů elektronická síť.

Kulturní a politické prostředí, v němž byly tyto výpůjčky vítány, ať nutné nebo i zbytečné, může zajímat nejen jazykovědce, ale i veřejnost.

Na poslední straně zmíněného článku (s. 324) se nacházejí čtyři obrázky, vzaté z novin, z nichž je zvlášť zajímavá láhev s nápisem duiarMaii BOAica. Byla nalezena v časopise Kommersant Den'gi ze dne 8. 12. 1999. Autor se pokusil o vysvětlení. S otazníkem se vyjadřuje: „...ob es in der deutschen Nautik einen 'Flaggmann' gibt, irgendwo in der Náhe eines Flaggschiffs oder einer Flaggenparade".

Mohu rozluštit tento problém. Vojáci měli za pasem připevněnu ploskou lahvici z aluminia. Zde v Bonnském muzeu se nachází obraz na náhrobním kameni (keltského?) legionáře s takovou nádobou, zřejmě zhotovenou ze dřeva. Tento pracovní způsob si vyžadoval ploskou formu. V armádě se říkalo Flachmann. Ale byly i láhve skleněné, malé a ploské, pro něž bylo dost místa v kapse: v nich nebývala voda, ale kořalka. Nyní je také Flachmann mit Farbbild = Taschenfemsehen (srov. Duden: Das grofie Wórterbuch der deutschen Sprache in zehn Banden, 3, 1999). Druhá část takových složenin má svůj původ v řemeslnickém žargonu, jak dokazují jiné výrazy, např. Ballermann, Blaumann, Flattermann, Vorschotmann a angloamerické Walkman (srov. Gustav Muthmann: Rucklaufiges deutsches Wórterbuch. Tiibingen 21991).

Johann Knoboch Sprachwissenschaftlich.es Institut der Universitat Bonn An der SchloBkirche 2 D-53113 Bonn

105

HELENA KURZOVÄ

ZUR SYNTAX UND SEMANTIK DER INDOGERMANISCHEN KASUS

1. Grundkasus der Animata und Inanimata

1.1. Bei den Erwägungen über den ältesten Funktionsbereich und die Semantik der Kasus muss man für die Grundkasus, Nominativ und Akkusativ, davon ausgehen, dass sie von Anfang an dem Ausdruck der Hauptaktanten dienten. Nur auf diese Weise können wir die Nichtmarkierung der Inanimata —> Neutra für Nominativ und Akkusativ und zugleich die nachträgliche funktionale Identifizierung des indifferenten Kasus der Neutra ('Absolutiv' ohne gegenüberstehenden Ergativ) mit dem Nominativ einerseits und Akkusativ anderseits verstehen. Bei allen Versuchen, die Grundkasus als ursprünglich marginale Lokalkasus zu definieren,1 bleibt das Verhalten der Inanimata —> Neutra völlig unbegreiflich. Dabei geht es um die besonders im Rahmen der Ergativhypothese vertretene Auffassung des Nominativs als eines ablativisch-genitivischen Woher-Kasas und des Akkusativs, der uns hier in seinem Verhältnis zu den obliquen Kasus besonders interessieren wird, als Wohin-Kasus.2

Für die indogermanischen Kasus gilt die enge Verknüpfung mit der lexikalischen Kategorisierung der Nomina in Animata und Inanimata. Auf die lexikalisch-referentiale, nicht-relationale Semantik weist auch die Beziehung zu der ausgesprochen referentialen Numeruskategorie hin: unterschiedliche Markierung des Nichtsingulars bei Animata und Inamimata. In den Grundformen steht die Markierung der Inamimata als 'kollektivisch' mit dem Suffix -H2 der Markierung der Animata als 'soziativisch' mit dem Suffix -e (-Hi) gegenüber (vgl. sub 2). Formal (enge Verknüpfung mit dem Lexem durch Ablauterscheinungen und Fusion) wie semantisch lassen die Kasus erkennen, dass ihre Quelle in der lexikalischen Derivation liegt;3 sie sind auf die

1 Vgl. die prinzipielle Auseinandersetzung mit den lokalistischen Theorien bei Hoskovec 1998.

2 Damit wird keineswegs die Altertümlichkeit des Akkusativs der Richtung als Ergänzung der Verba der Bewegung abgelehnt. Vgl. Garcia-Ramön 1995.

3 Zur Derivation als Quelle der Flexion und zum Begriff des rekonstruierten derivativ-flexivischen Typs und Paradigmatisierung der Flexion in der Entwicklung der Einzelsprachen vgl. Kurzovä, besonders 1973,1993, Hoskovec, besonders 1999-2001.

106

lexikalisch-referentiale, nicht-relationale Semantik ausgerichtet.4 Im Unterschied zu Sprachen mit Nominalklassen, in denen sich die grammatische Relevanz der Klassen nur in der Kongruenz äußert, wurden jedoch die Kasus auch semantisch eingesetzt zum Ausdruck der Position der nominalen Partizipanten im Satze. Durch die Markierung als s-Nominativ und W/j-Akkusativ wurden die Animata für ihre entgegengesetzte Position in dem durch die Satzaussage bezeichneten Sachverhalt markiert. Merkmalbündel wie 'autonom, aktiv, intentionaP vs. 'nicht-autonom, durch die Aktivität des anderen betroffen' veranschaulichen diese Gebenüberstellung. Wichtig ist, dass die Kasus nicht-relational definiert sind, sie lassen sich weder einer syntaktischen Relation zum Verb (Objekt/Komplement, Adverbiale/Adjunkt) noch einer relationalen Rolle (Agens, Patiens, Benefaktive usw.) eindeutig zuordnen. Auch innerhalb ihrer Objektfunktion haben die Kasus beträchtliche semantische Autonomie, worin sich die durch Meillet hervorgehobene Autonomie der Nomina im Satze äußert. Die Verwendung der Kasus ist durch die gegenseitigen Beziehungen der Nomina im Satz einerseits und durch die lexikalische Kategorisierung der Nomina anderseits, also syntagmatisch wie paradigmatisch, weitgehend motiviert.

Die Nichtunterscheidung des Nominativs und Akkusativs ist zum definierenden Charakteristikum der Inanimata als Neutra geworden. Auch wenn die Neutra der o-Stämme analogisch die akkusativische m-Markierung entwickelt haben (sehr wahrscheinlich als Alternative, die sich nicht in allen Sprachen durchgesetzt hat5), wurde der /w-Marker generalisiert und auch in der Subjektfunktion des Neutrums eingesetzt.

1.2. Alternative Konstruktionen mit Partizipantenaustausch Die Tatsache, dass der Akkusativ in sich zwei ursprünglich verschiedene

indogermanische Kasus, Absolutiv/indifferenten Kasus der Inanimata und markierten Akkusativ der Animata verbindet, scheint bei den Erwägungen über das Alter der syntaktischen Konstruktionen nicht immer genügend berücksichtigt zu werden. In dieser Hinsicht kann man nicht mit Haudry 1977 behaupten, dass von den alternativen Konstruktionen die des Typs A älter sei, weil der Akkusativ besser dem akkusativischen Merkmal enspreche. Es handelt sich um Konstruktionen mit Akkusativ und Instrumental - Typ A circumdare urbem muro, miscere vinum aqua, donare amicum libro - gegenüber den Konstruktionen mit Akkusativ und Dativ/Lokativ (Präpositionen usw.) - Typ B circumdare murum urbi, miscere vinum in aquam, donare librum amicö). In der Konstruktion des Typs B haben wir den Akkusativ der Inanimata vor uns, der in der Beziehung zum Verb als 'voll involviert' erscheint und mit dem Akkusativ der Animata unter dem gemeinsamen Merkmal 'voll betroffen' vereinigt wird.

4 Erhart 1993 : 34ff. erklärt die grundlegenden Kasussuffixe der Struktur C als ursprüngliche Marker der lexikalischen Nominalklassen.

5 Vgl. Hoskovec 1998, Vykypel 1999.

107

Die alternative Besetzung der Position des primären Objekts durch den Akkusativ der Inanimata oder Animata mit Partizipantenaustausch finden wir auch bei anderen Verba - siehe zu den Verba des Bittens und Fragens sub 4.2. Charakteristisch für die Konstruktionen mit Instrumental in Typ A ist, dass sie nicht den doppelten Akkusativ zulassen. Der doppelte Akkusativ kommt nur als Alternative zu Typ B in der durch Dativ/Lokativ repräsentierten Position vor, und zwar handelt es sich dabei um den im Griechischen gut belegten Richtungsakkusativ.6

Die alternativen Konstruktionen dieses Typs, in denen die Partizipanten die Positionen des primären und sekundären Objekts austauschen, haben in der weiteren Entwicklung der indogermanischen Sprachen ein anderes Schicksal erlebt als die Konstruktionen, bei denen in der Funktion des primären Objekts bei demselben Verb andere Kasus mit dem Akkusativ konkurrieren (siehe unten sub 3 und 4). Während die Kasusvariation beim primären Objekt in den Sprachen mit fortgeschrittener Saztformalisierung und formalisierter Rektion zurücktritt, ist sie bei den Konstruktionen mit Partizipantenaustausch lebendig. Dies bezeugt das Lateinische als Sprache mit ziemlich fortgeschrittener Satzformalisierung. Lemaire 1983 charakterisiert eingehend die lateinische Alternation, wobei sie ganz im Gegensatz zu Haudry die Konstruktion mit Akkusativ und Dativ/Präpositionen als grundlegend auffasst. Dies hängt davon ab, welche Verba zum Ausgangspunkt genommen werden; bei donare ist die Konstruktion Akkusativ + Dativ sicher grundlegend. Im Prinzip gibt es aber keinen Grund, eine der Konstruktionen für älter zu halten, und ihr Vorkommen bei demselben Verb entspricht dem Charakter des indogermanischen Satzes (siehe sub 3). Die Lexikalisierung dieser Alternation, vom Typ des lateinischen adfimdere aquam ad radices und perfundere radices aqua, scheint in den Sprachen mit produktiver Präfigierung vorzukommen (auch das Tschechische ist ein Beispiel dafür). Im Französischen als Sprache mit formalisierter Satzstruktur und nichtproduktiver Präfigierung ist diese Alternation stark vertreten.7

1.3. Abweichende Syntax der Neutra Syntaktisch wird der 'Absolutiv' des Neutrums dem Nominativ oder

Akkusativ des Genus commune gleichgesetzt und hat im Nominalparadigma die Position des Allomorphs dieser Kasus gewonnen, im Sinne der systematischen Allomorphie. Diese funktionale Gleichsetzung ist aber nicht völlig durchgeführt. Hävers 1924 macht darauf aufmerksam, dass auch bei den nominalen Neutra Abweichungen von der Kasussyntax der Animata nachweisbar sind. Für die pronominalen Neutra ist die Verwendung der

6 Vgl. Jacquinod 1989 : 65-82. 7 Vgl. Lemaire 1983 : 284f. Im Französichen sind ca. 500, im Lateinischen ca. 150

Verben mit dieser Altemation registriert, wobei der Unterschied teilweise darauf beruhen kann, dass das Lateinische eine Korpussprache ist.

108

indifferenten Grundform auch in den Fällen, wo beim Nomen ein Kasus obliquus steht, in allen alten und archaischen8 indogermanischen Sprachen gut bezeugt: Typ id gaudeo vs. gaudeo de aliqua re. Beim Nomen ist der sog. Akkusativ der Beziehung eine für den indifferenten 'Absolutiv' der Neutra typische Funktion, wobei die in mehreren Sprachen bestens bezeugten Konstruktionen mit dem Wort 'Name' besonders gut die undeutliche, vage Eingliederung in die syntaktischen Relationen zeigen. Sie können teilweise als Appositionen, also adnominal, teilweise als Akkusative der Beziehung, also adverbal, interpretiert werden, wobei die beiden Interpretationen einander nicht ausschließen und gleichermaßen alt sind. Im Griechischen sind Beziehungsneutra wie \ikyeBoq, u-fpcoc,, eSpoq, ß&Ooq, fc\|/oq belegt, mit Entsprechungen in anderen Sprachen, besonders im Avestischen und Hethitischen. Auch außerhalb des 'Akkusativs der Beziehung' bezeugt das Griechische die Sonderstellung der nominalen Neutra, wobei hier sehr wahrscheinlich unter günstigen Bedingungen ein archaischer Zug der indogermanischen Nominalsyntax bewahrt wurde. Diese Bedingungen bestehen darin, dass im Griechischen einerseits die Paradigmatisierung der Kasus und Formalisierung der Syntax nicht so fortgeschritten ist wie im Lateinischen, und anderseits weist die griechische Kasussyntax im Vergleich mit dem Altindischen mehr Regelmäßigkeit und Transparenz9 auf, so dass hier die abweichende Syntax der Neutra erfasst werden kann. Die Verba mit anderer als akkusativischer Rektion haben den Akkusativ des Neutrums bei sich, vgl. das repräsentative, von Hävers 1924 : 178 zitierte Beispiel ep.öv täxoc, ÄVTIÖCDOOCV II. 1, 31 (6;vTi6;to verbindet sich regelmäßig mit Genitiv); vgl. auch die Beispiele sub 4.2. Haudry betrachtet diesen durch das Griechische bezeugten Archaismus einseitig als Zeugnis für die angebliche Geltung des 'Absolutivs' des Neutrums als Instrumental.10 Die von Hävers und anderen angeführten Beispiele, bei denen es sich um elementare Konstrutionen mit bivalenten Verba handelt, zeigen umgekehrt, dass besonders der Genitiv (aber auch Dativ und Präpositionalkasus) bei den Neutra durch den Akkusativ vertreten ist. Hävers macht darauf aufmerksam, dass bei Homer Neutra wie Xe%oq und eitoq nicht im Genitiv Singular bezeugt sind. Dies weist darauf hin, dass wahrscheinlich bei den Inanimata —> Neutra ursprünglich die Blockade nicht nur für die nominativische Grundform mit -s-Suffix galt, sondern auch für die derivierte

8 Für das Litauische siehe Fraenkel 1928, besonders S. 69 die Beispiele, wo bei den Verba des Begehrens und Wünschens pronominaler Akkusativ und nominaler Genitiv in demselben Satz vorkommen.

9 Teilweise ist die stärkere Transparenz der griechischen Syntax durch den Charakter der ältesten beim Sprachvergleich herangezogenen Texte (Homer, ionische Prosa) gegeben, wo im Vergleich zum Rgveda mannigfaltige konkrete Personen- und Sachbeziehungen vorkommen.

1 0 Vgl. Haudry 1977 : 168-182.

109

genitivische -e.s/-as-Form, die sich dann aber analogisch zur Entwicklung anderer obliquer Kasus auch bei den Neutra durchsetzt.

Während andere Singularkasus primär von den Animata gebildet worden sind, wurde sehr wahrscheinlich der Instrumental von Anfang an von dem obliquen (teilweise heteroklitischen) Stamm der Neutra gebildet. Er unterscheidet sich von den mit Hilfe der ablautenden Suffixe -e(o)s/s, -om/m, -ei/i gebildeten Kasus durch die einfache Form des Suffixes -e (-Ht), dem bei den Animata eine andere Funktion zukamm (siehe sub 2).

2. Soziativ/Dual und Instrumental

Die von Lewy 1913 und Specht 1944 : 312 angedeutete Hypothese11, wonach das e////-Suffix bei den Animata als Nichtsingular —> Dual paradigmatisiert wurde, wird durch typologische Parallele gestützt. Rüde 1997 zeigt, dass in einem der zwei Dialekte von Sahaptian (Penutian, Nordamerikanisch) 'Associative' und 'Dual' die gleiche Form mit dem Suffix -in haben, wobei bei den Animata das Verb im Plural steht, bei den Inanimata dagegen im Singular: (1) pa-wiyänawi-ya miyänas-in

3PL.NOM-arrive-PST child-DU/ASSOC 'Two children arrived' or 'He/she arrived with his/her ch i ld ' 1 2

(2) mefv? konö9 hi-wqsv?ü-c-e but there.INTS 3NOM-sit-IMPV-SG.NOM 'icey&eye soox-iin coyote spoon-ASSOC 'But there Coyote is sitting with the spoon'.

In den alten und archaischen indogermanischen Sprachen ist diese Syntax gut belegt bei den auf ein singularisches Subjekt bezogenen Adverbialausdrücken mit soziativ/instrumentaler Semantik. Im Falle der belebten Nomina (Pronomina) steht in den Sätzen mit singularischem Subjekt und soziativem Adverbial das Verb im Plural bzw. Dual (Beispiele 3-5). 1 3

Dieselben auf ein singularischen Subjekt bezogenen Adverbialausdrücke haben dagegen bei nichtbelebten Nomina selbstverständlich keinen Einfluss auf die Pluralisierung des Verbs (Beispiel 6). (3) tschech.

1 1 Vgl. auch Hoskovec 1999. 1 2 Bei den Singular und Plural unterscheidenden Nomina ist die Zweideutigkeit

Dual/Associative beseitigt, auch bei der assoziativischen Bedeutung steht aber das Verb im Plural. Abkürzungen nach Rüde 1997: ASSOC associative, DU dual, IMPV imperfective, INTS intensiver, NOM nominative, PST past, SG singular.

1 3 Vgl. Sittig 1922, Hermann 1922, Krause 1924. Über den Soziativ als Realisierung des indogermanischen Instrumentals bei den belebten Nomina vgl. Strunk 1993.

110

jdeme s bratrem gehen-1 PL mit Bruder-INSTR.SG 'Ich gehe mit meinem Bruder'

(4) tschech. jdou s bratrem gehen-3PL mit Bruder-INSTR.SG 'Er/Sie geht mit seinem/ihrem Bruder'

(5) tschech. Muz se zenou jdou Mann.NOM.SG mit Frau-INSTR.SG gehen-3PL 'Mann geht mit seiner Frau'

(6) tschech. PfiSel muz s kladivem gehen-3SG.PRÄT Mann.NOM.SG mit Hammer-INSTR.SG 'Mann mit Hammer ist gekommen'

In einem Sprachstadium ohne nominalen Numerus konnten die den soziativen Ausdrücken unter 3-5 entsprechenden Konstruktionen mit soziativem e-Suffix auch pluralisch (dualisch) interpretiert werden: 'mit den Brüdern' usw. Wenn wir die e-Form als Derivation verstehen, die eine Markierung des Nomens mit dem Merkmal 'soziativ' ausübte, ohne dass diese Markierung ein Bestandteil der grammatikalisierten Kasus- oder Numeruskategorie wäre, also vor der Grammatikalisierung des Kasus und Numerus als voneinander abgesonderten Kategorien, sind die Sätze mit e-Form mehrdeutig ebenso wie die oben angeführten sahaptischen Sätze, wobei die e-Form in sich eine nichtsingularische und eine kasuelle/soziative Interpretation verbindet. Die der Konstruktion unter 3 entprechende Konstruktion mit e-Form bedeutet: 'wir (zwei, mehrere) Brüder, ich und ein Bruder, ich und zwei/mehrere Brüder' und ähnlich in Bezug auf 4. Die Konstruktion unter 5 bedeutet: 'Mann und Frau, Mann und (zwei/mehrere) Frauen'. In einer unter diesen Annahmen rekonstruierten Morphosyntax umfasst also die Form mit -e im Falle des belebten Nomens die sich gegenseitig nicht ausschließenden Interpretationen als Soziativ und Nichtsingular.

3. Autonomie der Nomina und schwache Rektion. Akkusativ und Dativ

Auch in der Funktion des primären Objekts bei bivalenten Verben begegnet uns eine Variation der Kasus bei derselben lexikalischen Bedeutung des Verbs. 1 4

1 4 Siehe Kurzovä 1987, 1988, 1994 aj., Hetrrich 1990.

111

Darin äußert sich klar die Autonomie der Nominalkonstituenten und die schwa­che Verbalrektion. Die griechische Literatur ist besonders reich an Beispielen für die mit Kasuswechsel verbundene semantische Nuancierung. In dieser Hinsicht ist das Verhältnis zwischen Genitiv und Akkusativ besser erforscht, im folgenden seien einige Beispiele für die Akkusativ - Dativ Variation erwähnt.

Im griechischen Satz unter 7 verbindet Piaton das Verb äpeaicco mit dem Akkusativ anstatt des üblichen Dativs: (7) edv orÖToix; 6 eneXGcbv (köyoq) xox> npoKeiuivoD u,äAAov Ka8anep fip.ä<; &pe<7T|

'Wenn ihnen ( A K K . ) ebenso wie uns (AKK. ) eine sich eben darbietende (Untersuchung) besser gefällt als die bereits vorliegende' Plat.Thaet.172d.

Hier und in einigen parallelen Stellen drückt der Akkusativ die stärkere Affiziertheit des Partizipanten aus, die Transitivität ist hier stärker, in der Auffassung der Transitivitätsskala als einer semantisch graduierten Skala. Wir können es durch die Wahl des transitiven Verbs mit akkusativischer Rektion als Übersetzungsvariante veranschaulichen, z.B. 'beeindrucken, anziehen', es handelt sich aber nur um eine Nuancierung des Verbs äpeaKto 'gefallen' durch die Semantik der Kasus, nicht um verschiedene Bedeutungen des Verbs. Das Verhältnis zwischen lexikalischer Bedeutung des Verbs und Semantik der Kasus ist anders als in einer Sprache mit formalisierter Rektion, wo Unterschiede in der Form des Objekts immer auf eine unterschiedliche Semantik des Verbs hinweisen, die Polysemie des Verbs also formal ans Licht bringen. Bei derselben Bedeutung des Verbs ist durch die Variation der Kasus eine semantische Nuancierung gegeben. Die Wahl des Akkusativs statt des gewöhnlichen Dativs bei dem Verb äpeoKco ist mit einem semantischen Effekt, mit einem Beitrag zur Satzsemantik verbunden.

Bei dem Verb 'gefallen' ist der Unterschied zwischen dativischer und akkusativischer Konstruktion gut erfassbar in Hinblick auf die relative Agentivität des Subjekts- und Objektspartizipanten. Im Falle der dativischen Konstruktion ist der Dativ stärker agentivisch als der Nominativ, der Objektspartizipant also mehr agentivisch als der Subjektspartizipant. In der Position des Subjekts stehen bei äpeaKco mit Dativ ausgesprochen nichtagentivische Partizipanten, die nur den Gegenstand der Gefallens ausdrücken. Dagegen ist bei äpeaicco mit Akkusativ ein personaler Experiencer durch die in der Position des Subjekts ausgedrückte Aktion stark betroffen.

Der Dativ konkurriert im Griechischen mit dem Akkusativ bei Verben der Bedeutung des Gutmachens, Helfens und ihrem Gegenteil, also Gutes (Böses) jemandem antun, helfen, schädigen: (8) Akkusativ oder Dativ als Objekt - Altgr. Verba des Helfens usw. mit Dat. oder Akk.: K a m (ayaGa) noiico (epya£op.cu, Späco), KctKO'opYeco 'Böses (Gutes) antun', OMpeXeoo 'fördern, helfen' nur mit Akk. ßXöt7iT(ü 'hindern, schädigen'.

112

Bei den Verben dieser Bedeutungsgruppe begegnen wir der Konkurrenz zwischen Dativ und Akkusativ auch in anderen alten indogermanischen Sprachen, und zwar nicht nur im Altindischen, wo die Konkurenz der Kasus in derselben Funktionen gut bezeugt ist, sondern auch im Lateinischen (bei noceo), wo die Formalisierung der Rektion ziemlich fortgeschritten ist. Auch im archaischen Litauischen treffen wir bei dieser Verbgruppe auf Dativ und Akkusativ. 1 5

Bei dem Verb rixpeXia) kommt der seltenere und fast nur in der Poesie bezeugte Dativ gerade in den Fällen vor, wo die Förderung, Unterstützung des Partizipanten als Ganzen, im Sinne seiner weiteren erfolgreichen Entwicklung nicht mehr möglich ist: Totq GavoOai(v) Aesch. Pers. 842, Soph. Ant. 560 (dagegen ßpototx; Aesch. Pr. 507, Eur. fr. 746 Nauck), ep.oi (= dem Prometheus) Aesch. Pr. 342-3, also bei Personen, die durch Hilfe nicht mehr betroffen, affiziert werden.

Die Situation, dass ein Verb in derselben Bedeutung mehrere konkurrierende Objektsformen zulässt, muss im Prinzip ursprünglich sein. Es besteht nämlich kein Anlass zur analogischen Übertragung der Objektsform von einem anderen Verb, wenn damit nicht der Übergang zu einer anderen Bedeutugskategorie des Verbs verbunden ist. Die Reduktion der alternativen Konstruktionen auf eine angeblich ursprüngliche Form ist nicht berechtigt. Große Mannigfaltigkeit der Elementarstrukturen ist für eine Sprachstruktur mit beträchtlicher Wortautonomie zu erwarten. Der indogermanische Satz erscheint als freie, nichtformalisierte Struktur, nur die Semantik entscheidet über Kombinationsmöglichkeiten der Wörter. Dabei ist zu beachten, dass die schwache, nichtformalisierte Rektion, bei der das Verb die Form des Objekts keineswegs eindeutig determiniert, die starke semantische Verbalvalenz impliziert. Dies kommt besonders klar in den breiten Möglichkeiten der 'Objektselipse' zum Ausdruck, wie sie das Griechische bestens bezeugt.16

Wenn der gemeinte Partizipant aus dem Kontext zu verstehen ist, steht das Verb ganz regelmäßig ohne Objekt. Selbstverständlich ist dies nur bei semantisch obligatorischen Ergänzungen möglich, die eben stark von der Verbalvalenz abhängig und daher im Verb bereits impliziert sind. Wir müssen

5 Die Verben mit der Bedeutung 'helfen, fördern' und ihrem Gegenteil sind teilweise mit Dativ und teilweise mit Akkusativ verbunden, die Variation der Kasus bei demselben Verb scheint aber im Litauischen bei dieser Verbgruppe ziemlich begrenzt zu sein. Nur mit dem Akkusativ kommt das Verb Selpti vor, nur mit Dativ pade'ti, also ähnlich wie 'jemandem helfen' gegenüber 'jemanden fördern, unterstützen'. Das Verb gilböti hat zwar beide Möglichkeiten, der Dativ scheint aber auf die Konstruktionen mit Infinitiv vom Typ gelbesiu tau dirbti 'ich helfe dir arbeiten, bei der Arbeit' beschrankt zu sein.

6 Vgl. Kurzovä 1987 u.a. Die Objektsellipse kommt viel häufiger beim Aorist als beim Imperfekt oder Präsens vor, im Einklang mit der von Hopper & Thompson 1980 festgestellten Solidarität zwischen (semantisch aufgefasster) Transitivität und Perfektivität.

113

mit einer starken Mobilisierung der Verbalbedeutung rechnen, und dies steht im Einklang mit dem für die indogermanische Struktur geltenden typologischen Prinzip, nach welchem die kategoriale, an das Wort gebundene Semantik den Mangel an syntaktischer Form kompensiert. Die Mobilisierung der Semantik betrifft also das Verb wie auch die Nomina, deren autonome Stellung im Satze wir hier hervorheben.

4. Paradigmatisierung und semantische Profilierung der Kasus

4.1. Der unter 1.1. - 1.3. besprochene Teil des Nominalparadigmas, Grundkasus und Numeri, ist allen indogermanischen Sprachen gemeinsam. Die weitere Paradigmatisierung der Kasus ist in der Entwicklung der Sprachgruppen und Einzelsprachen schon in hohem Maße unterschiedlich vor sich gegangen. Unterschiede sind besonders dadurch gegeben, inwieweit die dentalen Suffixe und die /w-/&A-Suffixe für den Ausdruck des Ablativs und des (durch das e-Suffix formal schwach markierten) Instrumentals ausgenützt worden sind. Das Griechische hat extreme Position mit seiner Verknüpfung des Dativs und Instrumentals in einem Kasus, wobei dieser Mangel an Explizität wieder durch die Mobilisierung der lexikalischen Semantik kompensiert wird: Präferenz der belebten Nomina für dativische, der nichtbelebten Nomina für instrumentale Auffassung.

4.2. Der Genitiv im Baltischen, Slavischen und Griechischen. Verba des Begehrens und Bittens

Die Art der Paradigmatisierung betrifft die Funktion und Semantik der mit demselben Terminus bezeichneten Kasus. Sehr ausgeprägt sind die Unterschiede im Falle des Genitivs. Der Genitiv der Sprachen, in denen die Form mit dem ablativischen f-Suffix nicht als besonderer Kasus paradigmatisiert wurde, unterscheidet sich stark von der Funktion des Genitivs im Lateinischen und Hethitischen, wo der adverbale Genitiv sehr beschränkt oder gar nicht vorkommt.

In den slavischen und baltischen Sprachen hat der Genitiv im Gegensatz zum Akkusativ in der Objektsfunktion das Merkmal 'potentiell betroffen' und 'nichtbetroffen'. Vecerka 1993 : 267 zeigt, dass nach den Verben des physischen oder psychischen Strebens nach einem Ziel wie doiti, cbtesti, (vb[s]-)prositi, VbideUti, (po)-Zbdati, zqdati, zelati, (vbz-, po-)iskati, trebovati, cajati usw., also in Fällen, wo das Objekt eigentlich durch die verbale Handlung/Tätigkeit noch nicht betroffen ist, der präpositionslose Genitiv ganz regelmäßig ist, und zwar erscheint er auch in den Fällen, wo die griechische Vorlage den Akkusativ hat (in dem Entwicklungsstadium des Griechischen, in dem der Objektsgenitiv bereits vor dem Akkusativ zurücktritt).

Auch im archaischen und klassischen Griechisch wird bei den bivalenten Verben dieser Bedeutungskategorie der Genitiv bevorzugt. Bei den Verben des

114

Begehrens, Verlangens, Strebens usw. ist das Genitivobjekt so regelmäßig, dass wir die Fälle, wo der Akkusativ des Neutrums steht17, als abweichende Morphosyntax der Neutra im oben (1.3.) besprochenen Sinne qualifizieren können, vgl. z. B . Od. 1, 4 0 9 eöv orÜToft X P ^ 0 ? EEX86U.EVO<; 'seine eigene Sache verfolgend'.

Bei den semantisch entsprechenden trivalenten Verba des Bittens, Fragens usw. ist aber im Griechischen die Konstruktion mit zwei Akkusativen gut belegt, ebenso wie in den anderen alten indogermanischen Sprachen.18 Auch bei Verben, bei denen die trivalente Konstruktion sekundär ist, wie gr. 8eo)iai, ist Akkusativ neben Genitiv gut belegt. Hier spielt beim Akkusativ der Sache nicht nur das Verhältnis zum Verb (das im Verb inkorporierte, involvierte innere Objekt), sondern auch das Verhältnis zum personalen Partizipanten, nämlich die aktuelle Anwesenheit des personalen Partizipanten, eine Rolle. Mittels des personalen Partizipanten, von dem man die Erfüllung seines Wunsches erwartet, ist auch die gewünschte Sache aktuell anwesend; der Partizipant besitzt sie oder verfügt über sie.

Im Litauischen ist bei den Verben des Bittens und Fragens die Konstruktion mit doppeltem Akkusativ nicht belegt. Dadurch unterscheidet sich diese in mancher Hinsicht archaische Sprache von den altindogermanischen Sprachen, die diese Konstruktion als Archaismus bewahren, neben anderen Varianten, d.h. nur ein Akkusativ und oblique einfache Kasus oder präpositionale Verbindungen. Das Litauische weist bei manchen Verba die Konstruktion mit doppeltem Genitiv und wiederum Varianten auf. Bei den Verba des Bittens wird im Litauischen die Konstruktion mit zwei Genitiven und die Konstruktion mit Akkusativ der Person und Genitiv der Sache verwendet, nicht aber Akkusativ der Sache und Akkusativ oder Genitiv der Person; unter 9 ist dies schematisiert.

(9) Verba des Bittens und Fragens - Litauisch Akk./Gen. der Person + Gen. der Sache t AkkVGen. der Person + Akk. der Sache

Charakteristisch ist, dass im Litauischen bei den Verba des Fragens Genitiv der Sache und Akkusativ der Person (vereinfachend gesagt, das gewünschte Objekt kann auch Person sein) die Regel ist, umgekehrt wie im Griechischen, wo die

1 7 Vgl. Kühner & Gerth 1898 : 352. 1 8 Ein althethitisches Beispiel bespricht Luraghi 1986 : 26-7 für das Verb punu(s)-

'fordern, verlangen'. Mit Rücksicht darauf, dass die Verba des Verlangens, Bittens, Fragens sonst die alternativen Konstruktionen 'Akk. der Sache + Dativ/Lokativ der Person' oder umgekehrt 'Akk. der Person + Dativ/Lokativ der Sache' haben, möchte Luraghi die Konstruktion mit zwei Akkusativen als Kontamination dieser zwei Konstruktionen erklären. Es handelt sich aber sehr wahrscheinlich um eine archaische Konstruktion wie in anderen Sprachen.

115

Konstruktion 'Genitiv der Person und Akkusativ der Sache' bevorzugt wird, wie es unter 10 angedeutet ist. (10) 'fragen' Gr. Gen. der Person + Akk. der Sache

7t\)v8dveo6ai TIVÖ«; t i Lit. Akk. der Person + Gen. der Sache pakläusime tq zmogn kelio 'fragen wir diesen Mann nach dem Weg'

Sehr wahrscheinlich gehörten beide Konstruktionen zu den möglichen Varianten, die schon voreinzelsprachlich neben der Konstruktion mit zwei Akkusativen vertreten waren. Einzelne Sprachen haben unterschiedliche Präferenzen gemacht, die im Zusammenhang mit den breiteren Unterschieden bei der syntaktischen Paradigmatisierung stehen. Die Verwendung des Genitivs der Sache bei den trivalenten Verben des Bittens im Litauischen ist semantisch eine folgerichtige Innovation. In Bezug auf den (in der bezeichneten Situation/Sachverhalt) nur potentiell anwesenden oder nichtanwesenden Partizipanten wird der Genitiv verwendet, wie es bei entsprechenden bivalenten Verba der Fall ist. Hierher gehört auch der mit dem Slavischen gemeinsame Gebrauch des Genitivs der Verneinung.

5. Bemerkungen zum doppelten Akkusativ

Bei der Konstruktion mit doppeltem Akkusativ handelt es sich also zwar nicht um eine formal-morphologisch, wohl aber um eine semantisch-syntaktisch hierarchisierte Verbindung des nichtbelebten (bzw. belebten, aber als nichtbelebt behandelten) und belebten, meistens personalen Partizipanten; beide Akkusative sind nicht gleichwertig. Es ist eine Verbindung eines im Verb involvierten und eines durch das Verb affizierten Partizipanten, die ursprünglich durch zwei verschiedene indogermanische Kasus, den Absolutiv/indifferenten Kasus der Inanimata und den markierten Akkusativ der Animata ausgedrückt wurde.

Gerade wegen des unterschiedlichen Werts beider Akkusative wird die Konstruktion mit doppeltem Akkusativ verwendet. Bei den Verben, die auf zwei nichtbelebte Partizipanten gerichtet sind, ist die Konstruktion mit zwei Akkusativen beschränkt auf die Fälle, in denen der zweite Akkusativ auch ein semantisch markierter Akkusativ der Richtung ist. Die in diesem Zusammenhang viel diskutierte Stelle Cato, de agr. 114,1, wo bei dem Verb circumdare zwei Akkusative erscheinen, ist vielmehr ein Ausdruck der unbewältigten Syntax, und nur das ist archaisch, d.h. typisch für die älteste Prosa.

Die Konstruktion mit dem doppelten Akkusativ ist als Archaismus bewahrt, aber allgemein wird in der weiteren Entwicklung der indogermanischen Sprachen die formal hierarchisierte Konstruktion bevorzugt. Bei den Verba mit

116

doppeltem Akkusativ in den alten indogermanischen Sprachen wird die Verwendung anderer Varianten als des Akkusativs durch passive Prädikate unterstützt. Zwar ist das finite Passiv erst durch Sekundärentwicklung und nur in einigen Sprachen herausgebildet, aber intransitiv/passive Verbaladjektive auf -to usw., von der Verbalwurzel gebildete archaische Formen, waren sehr wahrscheinlich schon ein voreinzelsprachlicher Typ der Nominalprädikate, in ihrer personalen wie in ihren nichtpersonalen Verwendung.

In seiner Abhandlung über den doppelten Akkusativ macht Heftrich 1994: 121 (Beispiel 38) auf einen Beleg für das Verb math- 'rauben' aufmerksam, wo nach seiner Analyse semantisch für die durch den Raub betroffene (um etwas beraubte) Person der Akkusativ zu erwarten ist, es handelt sich um eine gewaltsame Aktion. Da aber die weggenommene 'Sache' (hier eine Person) in der Position des Patiens eines passiven Partizips steht, ist der Akkusativ der um etwas beraubten Person prinzipiell ausgeschlossen. Dies untermauert die Wahl anderer Formen, hier des Dativs:

(11) äinam nayan mätariävä paräväto devebhyo mathitam pari 'ihn (den Agni) fuhrt Mätarisvan aus der Ferne her, den den Göttern geraubten' R V 3, 9, 5.

* * * In meinem Beitrag zur Syntax und Semantik der indogermanischen Kasus habe ich die Kasus nicht als durch die Argumentenstruktur des Verbalprädikats vorbestimmte, sondern als selbständig für die referentiale Struktur des Sachverhalts markierte Formen behandelt. Die Beziehung der Kasus- und Numeruskategorie zur Kategorisierung der Nomina in Animata und Inanimata habe ich in § 1. am Unterschied der Grundkasus untersucht. Im Akkusativ verbinden sich zwei ursprünglich unterschiedliche Kasus, ein markierter Akkusativ der Animata und ein nichtmarkierter 'Absolutiv' der Inanimata, wobei die ursprünglich unterschiedliche Syntax der Neutra in Resten bewahrt ist. In § 2. habe ich die Auffassung unterstützt, nach welcher die Form mit e-Suffix sich einerseits als Soziativ/Nichtsingular (Dual) der Animata und anderseits als Instrumental der Inamimata paradigmatisiert hat. Die Autonomie der Nomina im indogermanischen Satze habe ich an der Kasusvariation beim primären Objekt gezeigt (§ 3). Auch nach der Morphologisierung als nominales Genus spielt die semantische Distinktion der Animata und Inanimata eine Rolle, und die Wahl der Kasus ist durch die lexikalischen Nominalkategorien motiviert auch außerhalb dieser Distinktion (das Beispiel des Verbs oxpeXeco). Im indogermanischen Satze spielen die gegenseitigen Beziehungen der Nomina eine wichtige Rolle: appositionale Geltung des 'Absolutivs' (1.3.), die Beziehungen der Nomina in den Konstruktionen mit zwei Objekten. A m Beispiel einer lexikalisch-semantischen Verbgruppe, den Verben des Begehrens, Bittens und Fragens, habe ich einige Übereinstimmungen und

117

Unterschiede in der Kasussyntax der Einzelsprachen erfasst. Beim Genitiv hat sich besonders im Baltischen und Slavischen, aber auch im Griechischen, 1 9

seine Fähigkeit, einen ideellen, nur potentiell anwesenden oder nichtanwesenden Partizipanten zu bezeichnen, zum relevanten semantischen Merkmal entwickelt. Die archaische Konstruktion mit dem doppelten Akkusativ, die semantisch hierarchisiert war, wurde allgemein durch explizite, formal hierarchisierte Konstruktionen verdrängt. Andere Alternativen, die u.a. durch die Passivierung unterstützt wurden, haben sich der zunehmenden Tendenz unterworfen, ein und demselben Verballexem in derselben Bedeutung nur eine Objektsform zuzuweisen.

BIBLIOGRAPHIE

Chanet, Anne-Marie. 1994. Seme negatif et genitif grec. In: Cas et prepositions en grec ändert, ed. par B. Jacquinod, 45-62.'Saint-Etienne: Publ. Univ.

Erhart, Adolf. 1993. Die indogermanische Nominalflexion und ihre Genese. Innsbruck: Inst, für Sprachwissenschaft (IBS 73).

Fraenkel, Emst. 1928. Syntax der litauischen Kasus. Kaunas: Valstybes Spaustuve. Garcfa-Ramön, Jose Luis. 1995. Zum Akkusativ der Richtung im Vedischen und im

Indogermanischen. In: Verba et structwae. Festschrift für Klaus Strunk zum 65. Geburtstag, 33-51. Innsbruck: Inst, für Sprachwissenschaft.

Haudry, Jean. 1977. L'emploi des cas en vedique. Introduction ä l'etude des cas en indo-europeen Lyon: Editions L'Hermes.

Hermann, Eduard. 1922. Ergänzungen zum elliptischen Dual und Kontamination in den indogermanischen SpracheaÄZ 50, 1922, 130-138.

Heftrich, Heinrich. 1990. Relationaler und autonomer Kasusgebrauch. In: Sprachwissenschaft und Philologie. Jacob Wackemagel und die Indogermanistik heute, hrsgb. von Heiner Eichner u. Helmut Rix, 82-98. Wiesbaden: Reichert.

Henrich, Heinrich. 1994. Semantische und syntaktische Betrachtungen zum doppelten Akkusativ. In: Akten der IX. Fachtagung der Indogermanischen Gesellschaft, 111-134. Wiesbaden: Reichert.

Hopper, Paul J. & Sandra A. Thompson. 1980. Transitivity in Grammar and Discourse. Language 56,251-299.

Hoskovec, TomaS. 1998. Les relations spatiales et la declinaison des langues indo-europeennes. In: Language and Location in Space and Time, hrsgb. P. Zima & V. Tax, 62-84. München-Newcastle: Lincom-Europa (Lincom Studies in Theoretical linguistics 7).

Hoskovec, TomaS. 1999, 2001. Sur la paradigmatisation du verbe indo-europeen. Travaux du Cercle linguistique de Prague, ns. 3, 165-191,4, ***-*•*.

Jacquinod, Bemard. 1989. Le double accusatif en grec d'Homere ä lafin du V siede avant J.-C. Louvain - La-Neuve: Peeters.

Krause, Wolfgang. 1924. Die Entwicklung einer alten elliptischen Konstruktion in den indogermanischen Sprachen. KZ 52,1924,223-249.

Kühner, Raphael & Bernhard Gerth. 1898. Ausführliche Grammatik der griechischen Sprache. II. 1. Satzlehre. Hannover - Leipzig: Hahnsche Buchhandlung.

Breiter Uber Negativität und griechischen Genitiv handelt Chanet 1994.

118

Kurzovä, Helena. 1973. Die Wort- und Satzstruktur des Indogermanischen. Listy filologicke 96, 1-15.

Kurzovä, Helena. 1979. Zur Textsyntax des Griechischen. Listy filologicke 102, 87-92. Kurzovä, Helena. 1987. Stnikturell-typologische Sprachbetrachtung und die Morphosyntax

des Griechischen und Lateinischen. Listy filologicke 110,202-215. Kurzovä, Helena. 1988. Morphological Semantics and Syntax in the Non-formalized

Sentence Structure of Greek. In: In the Footsteps of Raphael Kühner. Colloquium in Commemoration of the 150th anniversary of the publication of Raphaels Kühner's Ausfuhrliche Grammatik der griechischen Sprache, II. Theil: Syntaxe. Amsterdam, 1986., ed. by A. Rijksbaron, H.A. Mulder, G.C. Wakker, 147-159. Amsterdam: Gieben.

Kurzovä, Helena. 1993. Front Indo-European to Latin. The Evolution of a Morphosyntactic Type. Amsterdam: Benjamins 1993 (Current Issues in Linguistic Theory 104).

Kurzovä, Helena. 1994. Grammatik und Textinterpretation. Listy filologicke 117, 179-185. Lemaire, Maryvonne. 1983. Un aspect de l' change des arguments du verbe: les verbes ä

double regime de l'objet en latin. BSL 78,283-324. Lewy, Emst. 1913. Zum Dual und zum Tocharischen. ÄZ45, 365-368. Luraghi, Silvia. 1986. Der semantische und funktionelle Bau des althethitischen

Kasussystems. ZVS 99,21-42. Rüde, Noel. 1997. On the History of Nominal Case in Sahaptian. UAL 63, no. 1, 113-143 Sittig, Ernst. 1922. Eine elliptische Konstruktion in den indogerm. Sprachen. KZ 50, 1922,

56-65. Strunk, Klaus. 1993. Syntaktische Bemerkungen zum hethitischen und indogermanischen

Instrumental. In: Istoriöeskaja lingvistika i tipologija (Festschrift Gamkrelidze), hrsgb. von G.A. Klimov, 81-91. Moskva: Nauka.

Veöerka, Radoslav. 1993. Altkirchenslavische (altbulgarische) Syntax II. Die innere Satzstruktur. Freiburg i. Br.: U.W. Weiher.

VykypSl, Bohumil. 1999. Zur Morphologie des indogermanischen Neutrums: Das Zeugnis des altpreußischen Vokabulars von Simon Grünau über die Endung des NomVAkk. Sg. N . der o-Stämme in den indogermanischen Sprachen. In: Varia VIII. Zbornfk materiälov z VIII. kolokvia mladych jazykovedcov (Modra-Piesok 25.-27. november 1998), hrsgb. Mira NäWlkovä u. Lubor Krälik, 112-120. Bratislava: Slovenskä jazykovednä spoloCnost' pri SAV.

Helena Kurzovä Väclavkova 14 CZ-16000 Praha6 (kurz@lorien.site.cas.cz)

119

EVA PALLASOVA

HCKOHH cfc C/10B0

POČÁTKY SLOVANSKÉ SLOVOTVORBY

0.1. Britský orientalista Sir William Jones jako předseda Bengálsko-asijské společnosti pronesl r. 1786 slavná slova, že sanskrt projevuje vzhledem k řečtině i latině „větší spřízněnost jak ve slovesných kořenech, tak v gramatických tvarech, než aby to mohl být důsledek pouhé náhody: jde o skutečně tak silnou spřízněnost, že žádný filolog je [tj. tyto tři jazyky] nemůže vůbec zkoumat, pokud by nevěřil, že vzešly z nějakého společného zdroje, který možná už ani neexistuje."1

Z pozorování a studia sanskrtu se zrodil historickosrovnávací směr v jazykovědě, jehož průkopníky byli F. Bopp, R. Rask a J. Grimm. Ve svých dílech vycházejí ze sanskrtu, z latiny a z řečtiny, ale opírají se i o jazyky germánské. Bezprostředně pod vlivem těchto nových metod jazykovědné práce se rozvíjí badatelské úsilí slovinského jazykovědce F. Miklošiče. Jeho největší přínos spočívá v tom, že se jako první pokouší aplikovat historickosrovnávací hledisko podle zásad, jak je formulovali Bopp a Grimm, především při jazykové analýze slovanského materiálu. Miklošič tak zahajuje novou etapu ve vývoji slovanské jazykovědy, která předznamenává fázi rozvinutého mladogramatismu v slavistických pracích A . Leskiena a V . Jagiče. 0.2. Jeho slavistické dílo zahrnuje vedle dodnes ceněných prací lexikografických2 také rozsáhlou srovnávací mluvnici slovanských jazyků Vergleichende Grammatik der slavischen Sprachen? Miklošič v ní analyzuje nejen hláskosloví a morfologii, ale zabývá se rovněž těmi oblastmi gramatiky, kterým lingvisté pracující historickosrovnávací metodou ve srovnání s hláskoslovnými a morfologickými rozbory věnují většinou méně pozornosti, tj. syntaxí a tvořením slov.

1 Sanskrit bore to Greek and Latin „a stronger affinity both in the roots of verbs and in the forms of grammar than could possibly have been produced by accident: so strong indeed that no philologer could examine them at all without believing them to have sprung from some common source, which perhaps no longer exists" (citováno podle Lyonse 1968, 24).

2 Jde o Miklošičovy slovníky: Lexicon linguae slovenicae veteris dialecti (Vindobonae 1850), Lexicon palaeoslovenico-graeco-latinum, emendatum auctum (Vindobonae 1862-1865) a Etymologisches Wórterbuch der slavischen Sprachen (Wien 1886).

3 Srov. Miklosich 1852-1874, 1875-1883.

120

Jeho popis slovanské slovotvorby vychází primárně ze studia staroslověnštiny. V r. 1858 Miklošič uveřejňuje přípravné studie týkající se tvoření slov v staroslověnštině: Das Suffix b im Altslovenischen, Verba intensiva im Altslovenischen, Suffix Jih a především studii Die Bildung der Nomina im Altslovenischen.* Výsledky těchto svých paleoslovenistických bádání v přepracované a rozšířené podobě autor zařazuje do druhého dílu své srovnávací mluvnice slovanských jazyků. Tato druhá verze s názvem Vergleichende Stammbildungslehre der slavischen Sprachen5 obsahuje kromě staroslověnského materiálu i slovní zásobu současných slovanských jazyků. Jde tedy o srovnávací studii forem z různých časových období: od forem staroslověnských až k současné bulharštině, srbštině, slovinštině, ruštině, ukrajinštině, češtině, polštině a lužičtině. 0. 3. V našem příspěvku o počátcích zkoumání slovotvorných procesů v slovanských jazycích se budeme zabývat: 1. výchozími tezemi v Miklošičově slovotvorné práci Vergleichende Stammbildungslehre der slavischen Sprachen - Nominalstamme; II. poznávacími a metodickými hodnotami v jeho slovotvorném modelu slovanských jazyků (omezíme se přitom na slovotvorbu Jmenných kmenů", tj. především na slovotvorbu substantiv).

I. 1.1.1. Teze první: ,J)ie form jener wórter, welche von wurzeln oder primáren verben stammen, wird wie in allen indoeuropáischen sprachen so auch im slavischen wesentlich durch den vocal bestimmt." (Miklosich 1875, V)

Miklošič vychází při popisu struktury substantiv v slovanských jazycích z kořene. Kořen definuje jako tu část slova, kterou nelze dál členit a kterou lze vyabstrahovat postupným oddělováním sufixů. Předpokládá přitom, že kořen se skládá z jedné slabiky a musí mít jeden vokál. Kořen je tedy určen vokálem. Pokud existují kořeny, které nemají vokály, nýbrž jen r a /, autor dále dokazuje, že r a / jsou jediné konsonanty, které bez pomoci vokálů mohou vytvářet slabiku, jinými slovy - mohou ve slabice plnit funkci vokálu. 1.1.2. Z uvedené charakteristiky kořene pak vyplývá, že všechny kořeny (většinou odvozené od primárních sloves), lze rozdělit do dvou základních kategorií: 1. vokalické kořeny zakončené na vokál nebo sonantní r, 1; 2. konsonantické kořeny zakončené na konsonant. Uvnitř těchto dvou základních kategorií autor rozlišuje podle charakteristického

4 Srov. F. Miklosich: Die Bildung der Nomina im Altslovenischen. (Vorgelegt in der Sitzung der Philosophisch-historischen Classe am 10. Juni 1857.) Wien 1858 (Denkschriften ... IX. 135-232). O třech studiích - Das Sufix T> im Altslovenischen, Verba intensiva im Altslovenischen a Sufix JI* - srov. Kidrič - Lukman, 1933-1952, 118-122.

5 Srov. Miklosich 1875.

121

vokálu celkem 20 tříd: třídy 1-7 v rámci vokalických kořenů (zakončených na vokál), třídy 8-20 v rámci konsonantických kořenů (zakončených na konsonant). Miklošič zde v podstatě používá stejného principu jako J. Grimm při klasifikaci tzv. silných sloves.

1.2.1. Teze druhá: „Die wortstamme sind nominal oder verbal. Es zerfállt demnach die stammbildungslehre in die lehre von der bildung der nominalstámme und in die lehre von der bildung der verbalstámme." (Miklosich 1875, 1)

Tvoření slov Miklošič chápe jako tvoření kmenů připojením sufixů ke kořeni, který může mít různé ablautové stupně. Hovoří proto o Stammbildungslehre, nikoli Wortbildungslehre. Kmeny (Wortstamme) jsou jmenné (Nominalstám­me) nebo slovesné (Verbalstámme). Tvoření slov se pak logicky člení na tvoření jmenných a slovesných kmenů. 1.2.2. Pojmem ,jmenné kmeny" ovšem rozumí nejen substantiva, ale i adjektiva, číslovky a zájmena, a dokonce i partikule. Dále konstatuje, že v slovanských jazycích se nevyskytují jmenné kmeny, které by sestávaly jen z kořene. 6 Jmenné kmeny mohou být složené (komponierte Nominalstámme, jde o tvoření slov kompozicí), nebo nesložené (unkomponierte Nominalstámme, jde tedy o tvoření slov derivací).

1.3.1. Teze třetí: ,J)ie lehre von der bildung der nominalstámme ist eine lehre von den suffixen." (Miklosich 1875, 418). „Die suffixe bestehen entweder aits blossen vocalen oder aus vocalen undconsonanten." (Miklosich 1875, 1)

Nauka o tvoření nesložených jmenných kmenů je naukou o sufixech. Miklošič vymezuje dvě základní třídy sufixů: sufíxy primární, které se pojí se slovesnými kmeny, a sufixy sekundární, které se pojí s jmennými kmeny (důvody pro zavedení termínů primární, sekundární sufix s uvedenou distribucí blíže nespecifikuje). Tato dichotomie plně odpovídá rozdělení kmenů na jmenné a slovesné, jakož i pojetí slovotvorby jako tvoření kmenů jmenných a slovesných. Sufixy dále rozděluje na vokalické (složené pouze z vokálů) a na konsonantické (složené z vokálů a konsonantů); vyčleňuje celkem 185 sufixů, z toho 10 sufixů klasifikuje jako sufixy vokalické. 1.3.2. V oddíle vokalických sufixů věnuje největší pozornost sufixů Substantiva a adjektiva utvořená tímto sufixem člení do 20 tříd podle

Z hlediska diachronního mají všechna slovanská substantiva kořen rozšířený o minimálně jeden dalSí element, tj. derivační sufix (kmenovou příponu); výjimkou je pouze „kořenné" substantivum *hy. Např.: v substantivu rab-h je segment geneticky derivační sufix (kmenová přípona), z hlediska synchronního jde ovšem o flektivní sufix. O struktuře slov v diachronním aspektu (o tzv. fúzi, tj. splynutí kořene s derivačním sufixem, derivačního sufixů s gramatickým, popř. s jiným derivačním sufixem) pojednávají A. Erhart a R. Večerka (1981, 91, 114).

122

primárních slovesných kmenů; tato klasifikace odpovídá 20 třídám kořenů odvozených od primárních sloves. 1.3.3. Konsonantické sufixy jsou roztříděny do skupin podle místa artikulace konsonantu charakteristického pro daný sufix, tj. sufixy s konsonanty: alveodentálami -r, -l, -n; -t, -d; labiodentálami -p, -b, -v; velárami -k, -g, -ch a sykavkovými alveodentálami -c, -z, -s a -č, -ž, -š.

Klasifikace sufixů je tedy založena převážně na popisu jejich formální stránky. Teprve v rámci jednotlivých skupin sufixů vymezených formálně se Miklošič v některých případech pokouší i o jejich elementární sémantickou charakteristiku (např. primárním sufixem -bkb, -bkb se tvoří nomina actionis, nomina acti, nomina agentis; sekundárním sufixem -bkb, -bkb se tvoří deminutiva a feminina od maskulin; Miklosich 1875, 254 n.).

1.4.1. Teze čtvrtá: „ ... [ich] hábe vielmehr alles, was sich mir auf den ersten Blick als ein besonderes suffix zu erkennen gab, als solches gelten lassen ..." (Miklosich 1875, XXI)

Miklošič dospěl intuitivně segmentací jednotlivých slov k počtu 185 sufixů. Jejich etymologickou analýzou, tj. jejich převáděním na původní, výchozí formu (einfachste Form), se už pak dále nezabývá a uvádí jen vybrané příklady takové důsledné historickosrovnávací analýzy podle Boppova modelu, např.: adjektivní sufixy -atb, -itb (s paralelami v latinském barbatus a staroindickém palitd) a jejich varianty -astb, -ish> se vztahují k sufixů part. praet. pass. -tv, sufixy -trb, -ter, -tib, -teljb, -tyrjb souvisí se staroindickým sufixem -tr, apod.

(Miklosich 1875, XXI) .

1.5.1. Teze pátá: „Jede verbindung von worten oder wortstammen zu einer worteinheit nenne ich eine zusammensetzung." (Miklosich 1875, 347) ,J)er einteilungsgrundftir jene composita, in denen nomen mit nomen verbunden ist, ist das verháltnis der glieder zu einander." (Miklosich 1875, 378)

Tvoření slov kompozicí Miklošič definuje velmi široce: Toto pojetí umožňuje, aby podřadil pod pojem kompozice (Zusammensetzung) i juxtapozici (Zusammenriickung) a spřežky vzniklé spojením synsémantického slova se slovem autosémantickým (Komposition von Praeposition und Nomen). 1.5.2. Vlastní kompozita Miklošič třídí výhradně podle syntaktických hledisek: Rozlišuje tedy kompozita koordinační se souřadným vztahem obou členů (beiordnende Komposition: bélomodrb) a determinační kompozita, kdy jeden člen je podřízen druhému.

V případě determinačních kompozit je dále třeba vzít v úvahu, zda jde o kongruentní typ determinace, nebo o nekongruentní typ determinace. V prvním případě (determinative Komposition) oba členy stojí ve stejném pádě - Ibžeprorokb, základem kompozita je větné syntagma lživý prorok; ve

123

druhém případě (Abhángigkeitskomposition) každý z obou členů stojí v jiném pádě - drěvosěčb („ten, kdo seká dřevo"), základem je větné syntagma sekat dřevo.

Všechny uvedené typy kompozice Miklošič označuje jako primární a odlišuje je od sekundární posesívní kompozice (possessive Komposition) typu bělookb, kdy oba členy kompozita označují vlastníka, tj. „ten, kdo má bílé oči".

Posesívní kompozice přesahuje kompozitum jako uzavřené větné syntagma. Vztah mezi oběma členy odkazuje k členu třetímu, který je kompozitem označován. V současné terminologii by se dalo hovořit o tzv. vnějších kompozitech, exocentrech, v protikladu k vnitřním kompozitům, endocentrům.

n. 2.1. Nejnápadnějším rysem v Miklošičově slovotvorném modelu substantiv je nepochybně „teze pátá", tj. důsledná aplikace syntaktických kritérií při analýze kompozit. Primární zdroj jeho syntaktického myšlení je třeba hledat, jak sám zdůrazňuje, v díle jeho předchůdců z řad stoupenců historickosrovnávací metody, a především v staroindických gramatikách. Právě tam Miklošič nachází inspiraci pro svou základní klasifikaci kompozit: 1. a) beiordnende Komposition = dvandva (bělomodrb);

b) determinative Komposition = karmadharaja (hžeprorokb); c) Abhángigkeitskomposition = tatpuruša (drěvosěčb);

2. possessive Komposition = bahuvrlhi (bělookb). (Miklosich 1875, 378) 2.2. Analýza kompozit ze syntaktického hlediska se uplatňuje i v slavistických dílech Miklošičových následovníků, především ve studii V . Jagiče. 7 Od tradičních lingvistických prací o kompozitech založených na syntaktické analýze pak vede cesta k využití syntaktického principu při sledování slovotvorných procesů kompozice i sufíxální derivace metodami generativních gramatik.8

2.3. Pokud jde o další metodické principy a postupy, má Miklošičův slovotvorný model substantiva z větší části rysy aplikace historickosrovnávací metody (což dostatečně jasně vyplývá z tezí 1-3). Tato metoda poskytla dobré výsledky,

Srov. V. Jagič: Die slavischen Composita in ihrem sprachgeschichtlichen Auftreten. Archiv ffir slavische Philologie 1898-1899, X X , 519-556, XXI, 28-43. Slovotvorné procesy z hlediska syntaxe popisují lingvisté tzv. polské školy, srov.: J. Rozwadowski: Wortbildung und Wortbedeutung, Heidelberg 1904; W. Do-roszewski: Kategorie slowotwórcze. Sprawozdania z Czynnoáci i Posiedzeň Polskiej Akademii Umiej?tnoáci 46. Kraków 1946, 46-49; Kategorie slowotwórcze. Sprawozdania z Posiedzeň Towarzystwa Naukowego Warszawskiego, wydz. 1:39. Warszawa 1947, 20-42; Kategorie slowotwórcze. (Structure des mots. Catégories fondamentales). Bulletin intemational de 1'Académie polonaise des sciences et des lettres. Classe de phil. (1946). Cracovie 1953, 11-17. Postupy generativních gramatik aplikují na slovotvorbu např. M . Aronoff: Word Formation in Generative Grammar. Cambridge 1976; E. Selkirk: The Syntax ofWords. Cambridge 1982.

124

zejména pokud jde o popis a odhalení hláskových zákonů a analogických procesů ve vývoji jazyka. V oblasti slovotvorby se však projevují spíše její slabé stránky, neboť slovotvorba je primárně disciplína synchronní.

Miklošič vychází z kořene a zabývá se jeho různými ablautovými stupni. S pomocí těchto vokál ických alternací uvnitř kořene se snaží odhalit vztahy mezi slovy, které jsou těmito vokalickými alternacemi manifestovány, a dojít tak k výchozí podobě kořene. Posuzuje tedy slovo z hlediska jazykové dynamiky jako výsledek vývoje. V Miklošičově slovotvorném modelu slovanských jazyků je proto nutno vidět velmi silný podíl etymologie.

Miklošič jako stoupenec historickosrovnávací metody vnáší do slovotvorby rovněž problematiku hláskoslovnou, což se projevuje jak v klasifikaci tzv. vokalických sufixů do tříd podle vokál ických alternací v kořeni (srov. klasifikaci sufixu -*), tak v třídění konsonantických sufixů primárně podle hledisek foneticko-fonologických. Zcela stranou (s výjimkou ablautových jevů v kořeni) je ponechán problém konsonantických, popřípadě vokalických alternací jako signalizátorů vztahů mezi slovy, tj. otázka funkčního zapojení alternací do slovotvomých procesů. Tohoto problému si jako první všímá, pokud jde o slovanské jazyky, A . Bělič ve své studii o expresivních sufixech v slovanských jazycích. 9

2.4. I přes velký podíl diachronního hodnocení jazykových jevů, daný aplikací historickosrovnávací metody, najdeme v Miklošičově pojetí tvoření slov také metodické postupy, které bývají interpretovány jako synchronní. Jde o jeho spontánní morfematickou segmentaci („auf den ersten Blick"), z níž vychází při popisu sufixů, tj. „teze čtvrtá".

V úvodu své práce Miklošič výslovně poznamenává, že upustil od zkoumání výchozích forem sufixů a nehledá ani jejich paralely v ostatních indoevropských jazycích, protože jenom tak je podle jeho mínění možno v této první fázi výzkumu tvoření slov v slovanských jazycích vůbec popsat.10 Tím se dopouští nedůslednosti z hlediska historickosrovnávací metody, což mu bývá na jedné straně vytýkáno, na druhé straně je to hodnoceno pozitivně, neboť právě v tomto postupu jsou spatřovány prvky funkčního strukturalismu."

9 Srov. oddíl I. C : „Bemerkungen zu der lautlichen und syntaktischen Seite der Suffixe" ve studii A. Běliče: Zur Entwicklungsgeschichte der slavischen Deminuíiv-und Amplikativsuffixe. Archiv řUr slavische Philologie 1901, XXIII, 134-206).

1 0 „In dieser schriftfinden sich 185 suffixe nachgewiesen, eine bedeutende anzahl, die um ein betráchtliches geringer geworden wáre, wenn ich mir die aufgabe gestellt hátte, alle suffixe auf die einfachste form zuruckzufuhren. Das habe ich nicht getan, habe vielmehr alles, was sich mir auf den ersten blick als ein besonderes suffix zu erkennen gab, als solches gelten lassen, in der meinung, dass eine einigermassen befriedigende lósung jener schwierigen aufgabe durch eine in meinem sinne ausgefuhrte darstellung der stammbildung der slavischen sprachen erst móglich wird. " (Miklosich 1875, XXI).

1 1 Srov. Vidovič-Muha 1988, 36; 1992, 178.

125

2.5. Velmi dobrým dokladem Miklošičova přístupu k slovotvorné problematice, v němž se střetávají prvky metodického diachronního a spontánního synchronního pohledu, je analýza vzorového příkladu učenikovbntb: ,Jndem wir von učenikovbmb das casussuffix mb ablósen, erhalten wir das thema učenikovb, aus dem wir durch ablósung der suffixe o v i und ikb das thema učem> gewinnen. Dieses enthált das suffix m> und das verbalthema uči, das aus dem verbalsuffix i und dem nominalthema u k i besteht, welches wieder von der wurzel úk durch T> abgeleitet ist, wobei der wurzelvokal ú zu u gesteigert wurde. Als letztes resultat erhalten wir demnach die w. ůk, nach den slavischen lautgesetzen vyk." (Miklosich 1875, 418)

V duchu strukturalisticky pojaté terminologie bychom uvedený výklad mohli interpretovat takto:

Miklošič vychází z předpokladu, že je třeba při popisu slovotvorné struktury substantiva12 nejprve na lineární (syntagmatické) ose odlišit v každém substantivu závěrový prvek, jehož funkcí je uvádět substantivum do vztahu k jiným slovům v rámci výpovědi, od segmentu, který není terminální a který neslouží k tomu, aby uváděl substantivum do vztahu k jiným slovům v rámci výpovědi. 1 3

Vyděluje proto nejprve flektivní sufix (Kasussuffix) a pak analyzuje neterminální segment, tj. kmenový komplex (Wortstamm).14 Oddělováním jednotlivých sufixů (Stammbildungssuffixe) v něm identifikuje komplexní terminální formant -en-ik-ov-:15 sufix -ov-je adjektivní a spojuje se s významem posesivity, sufix -ik- je substantivní a asociuje sémantický rys mužská bytost, sufix -en- je formálně morfologický prvek, který odkazuje ke slovesu (jde o příponu charakteristickou pro jistý typ pasivních participií). Dospěje k segmentu uč- s morfonologickou alternací ukluč, který bychom označili jako

V Miklošičově slovotvomém modelu Jmenných kmenů" se nerozlišuje substantivum a adjektivum. O dichotomii kmenového a flektivního prvku pojednává N . S. Trubeckoj při popisu současné ruštiny. „Wir unterscheiden zwei Arten der Formbildung: die Flexion oder paradigmatische Formbildung und die Stammbildung oder derivative Formbildung. Die Flexion oder paradigmatische Formbildung dient dazu, die formalen Beziehungen des als Satzteil gedachten Wortes zu anderen Teilen desselben Satzes zu bezeichnen. Die Stammbildung oder derivative Formbildung hingegen dient dazu, die Art des Bedeutungsverhaltnisses zwischen den gegebenen, als Redeteil gedachten Wortern zu anderen, ebenfalls als Redeteile gedachten WOrtem zu bezeichnen." Srov. Trubetzkoy 1934, 5. Ekvivalent německého termínu Wortstamm nebyl v české lingvistice uspokojivě definován, proto užíváme termínu kmenový komplex, aby nedošlo k záměně s pojetím tzv. mluvnického (tvarotvomého) kmene. Strukturní popis kmenového komplexu se opírá o analýzu Ch. F. Hocketta: Structural Classification of Stems (Hockett 1958, 240-241). Jako komplexní terminální formant označujeme segmenty v pozici mezi flektivním sufixem a slovotvorným jádrem (srov. pozn. 14).

126

jádrový komponent neboli slovotvorné jádro . 1 6 Variace ve formě segmentu jsou vysvětlitelné s pomocí konsistentního systému pravidel konsonantických alternací v slovanských jazycích.

Celá analýza slovotvorné struktury substantiva (přesněji vyčleňování jednotlivých segmentů kmenového komplexu) v syntagmatické rovině se odvíjí od asociace formálních i významových vztahů mezi slovy jakožto složkami jazyka v rovině paradigmatické. 1 7 Rozhodující úlohu zde hraje množina forem, která má společný alespoň jeden segment s formálními podobnostmi a má společný hodnotový (sémantický) prvek. Tímto společným formálním i významovým prvkem je právě segment uč- (srov. např. svazky slov vybudované na vztahu fundace: výuka, učit, učitel, učený atd.). Až potud Miklošič postupuje ve shodě se synchronním popisem statické struktury.

Pokud pokračuje v určování dalších vztahů, vztahu slovesa uč-i-ti a substantiva uk-t k jejich společném kořeni *uk- v různých ablautových stupních, přechází na pozici lingvistické dynamiky a posuzuje jednotky v chronologickém kontinuu, tj. zabývá se etymologií. I když jsme schopni variace ve formě segmentů uk-luč-lvyk- vyložit pravidly konsonantických a vokalických alternací, chybí zde společný - sémantický hodnotový prvek. Významový vztah mezi ,^vyk" a „učit se" se již v synchronní rovině neasociu-je . 1 8 Obě disciplíny, etymologie i slovotvorba, se tedy zabývají vztahy mezi slovy a jediným, co vymezuje jednu proti druhé, je schopnost mluvčího tyto vztahy asociovat nebo neasociovat.

Přechod od statiky k dynamice je v příkladu učenikovbmb patrný rovněž při identifikaci flektivního a kmenového segmentu: v synchronním pojetí "je flektivním sufixem -trnb, v diachronním pouze segment -mb. 2.6. Miklošičův abstraktní slovotvorný model názorně ukazuje, že nelze vést ostré hranice mezi jednotlivými jazykovědnými disciplínami. Na jedné straně jeho modelu je vágní hranice mezi oblastí etymologie a slovotvorby, na straně druhé stejně vágní hranice mezi oblastí slovotvorby a formální morfologie, neboť jevy formálně morfologické a slovotvorné mohou v jistých případech tvořit plynulé kontinuum.

Prostřednictvím analýzy zvoleného příkladu se ukazuje velmi názorně také princip spojování, který je přítomen v struktuře slova. Na tento princip

1 6 Termín slovotvorné jádro, kterým jsme označili segment uč-, je ekvivalentem terminu nucleus. Srov.: „Basic to tne distribution pattem is tne assumption that all Old Church Slavic substantives have a minimum of two fundamental elements - stem and inflection - and that every stem possesses a nucleus" (Fetzer 1969, 45). Odpovídá pojmu kořenný morf a do jisté míry i pojmu slovotvorný základ, s kterým pracuje M . Dokulil (1986, 216).

1 7 Srov. F. de Saussure rapports associatifs (zejména kapitola 6. Mécanisme de la langue); de Saussure 1916, 176-184.

1 8 Srov. Holub - Kopečný 1952, lemma učiti.

127

upozorňuje mimo jiné i L . Wittgenstein ve větě 4.032 svého Traktátu: 1 9 „Také výrok «Ambulo» je složený, neboť jeho kmen [ve spojení] s jinou koncovkou má

jiný smysl než jeho koncovka [ve spojení] s jiným kmenem.11

2.7. Miklošičovu studii Vergleichende Stammbildungslehre der slavischen Sprachen - Nominalstámme lze považovat za průkopnické dílo co do metodického přístupu k problematice tvoření substantiv v slovanských jazycích. Jeho popis struktury substantiv (přesněji: jmenných kmenů) ovšem není klasickým popisem z hlediska vývoje indoevropských forem. Tomuto pojetí historické derivace jako součásti komparativní indoevropské gramatiky odpovídají jen některé časti studie. Tím, že Miklošič během své práce upustil od historickosrovnávacího přístupu, mohl v základních a charakteristických rysech postihnout podstatu slovotvorby a vyslovit (a to bez nějakého komplikovaného lingvistického aparátu) řadu neobyčejmě bystrých soudů, které jsou dokladem jeho mimořádného smyslu pro interpretaci jazykových fakt a které nepozbyly na své platnosti dodnes. Autor především jasně dokládá nutnost primárně synchronního pohledu na oblast slovotvorby a odkazuje tak k slovotvorným výkladům založeným na důsledném strukturním popisu a na dichotomii kmene a flexe, s nimiž se setkáváme u N . S. Trubeckého.

Miklošičova slovotvorná studie je bezesporu pevným filologickým základem, bez něhož by nebylo další poznání v oboru možné, je však nesmírně cenná i tím, že před námi otevírá myšlenkový svět předmladogramatického období, z něhož vyzařuje moment vnitřní empatie inspirovaný velkým objevem Sira Williama Jonese.

V onom dnes již zapomenutém světě pak vnímavý čtenář objeví „třináctou komnatu" a v ní skrytý stále aktuální filosofický problém: pojem Logu - Slova jako obrazu světa. Ktéto otázce, jak spolu souvisí struktura jazyka a sktruktura světy, se vyjádřila moderní filosofie jazyka známými slovy L . Wittgensteina: 4.001 Souhrn výroků je j azyk. 4.01 Výrok j e obraz skutečnosti.[...] 4.021 Výrok je obraz skutečnosti, neboť když výroku porozumím, poznám

jím zobrazený stav věcí. [...] 4.022 Výrok svůj smysl ukazuje. [...] 4.03 [...] Výrok nám oznamuje stav věcí, proto musí být podstatně spojený

se stavem věcí. [...] 4.0311 Jedno jméno zastupuje jednu věc, jiné jméno druhou věc a navzájem

jsou spojená. A tak celek, jako živý obraz, představuje atomární fakt. 4.032 Výrok je jen natolik obrazem stavu věcí, nakolik je logicky učleněný.

(Také výrok „Ambulo" je složený, neboť jeho kmen [ve spojení] sjinou koncovkou má jiný smysl než jeho koncovka [ve spojení] s jiným kmenem.)

Srov. Wittgenstein 1922, věta 4.032: „Auch der Satz: »Ambulo«, ist zusammengesetzt, denn sein Stamm ergibt mit einer anderen Endung, und seine Endung mit einem anderen Stamm, einen anderen Sinn."

128

4.04 Ve výroku musí být právě tolik různých částí jako v stavu věcí, který zobrazuje. [...]

4.121 [...] To, co se zrcadlí v jazyce, nemůže jazyk zobrazit. To, co se v jazyce vyjadřuje, my nemůžeme vyjádřit. Výrok ukazuje logickou formu skutečnosti. Poukazuje na ni.

4.1212 To, co je možné ukázat, není možné ř íci . 2 0

LITERATURA

Babic, S.: Miklošičevi sufiksi - osobito hrvatski. In: J. Toporišič et al. (ed.): MikloSičev zbornik(Mednarodni simpozij vLjubljani26.-28. 6. 1991). Ljubljana 1992,165-171.

Dokulil, M. : Obecné pojetí tvoření slov. In: Mluvnice češtiny I. Praha 1986, 193-230. Erhart, A. - Večerka, R.: Úvod do etymologie. Praha 1981. Fetzer, L. A.: Structure of the Substantive in Old Church Slavic. Ann Arbor, Mich.

1969.

2 0 Srov. Wittgenstein, 1922 věty: 4.001 Die Gesamtheit der Satze ist die Sprache. 4.01 Der Satz ist ein Bild der Wirklichkeit.

Der Satz ist ein Modell der Wirklichkeit, so wie wir sie uns denken. 4.021 Der Satz ist ein Bild der Wirklichkeit: Denn ich kenne die von ihm dargestellte

Sachlage, wenn ich den Satz verstehe. Und den Satz verstehe ich, ohne dafi miř sein Sinn erklart wurde.

4.022 Der Satz zeigt seinen Sinn. Der Satz zeigt, wie es sich verhalt, wenn er wahr ist. Und er sagt, dafi es sich so verhalt.

4.03 Ein Satz muB mit alten Ausdrílcken einen neuen Sinn mitteilen. Der Satz teilt uns eine Sachlage mit, also mufl er wesentličh mit der Sachlage zusammenhangen. Und der Zusammenhang ist eben, daB er ihr logisches Bild ist. Der Satz sagt nur insoweit etwas aus, als er ein Bild ist.

4.0311 Ein Name steht fUr ein Ding, ein anderer fur ein anderes Ding und untereinander sind sie verbunden, so stellt das Ganze - wie ein lebendes Bild -den Sachverhalt vor.

4.032 Nur insoweit ist der Satz ein Bild der Sachlage, als er logisch gegliedert ist. (Auch der Satz: »Ambulo«, ist zusammengesetzt, denn sein Stamm ergibt mit einer anderen Endung, und seine Endung mit einem anderen Stamm, einen anderen Sinn.)

4.04 Am Satz mufi gerade soviel zu unterscheiden sein, als an der Sachlage, die er darstellt. Die beiden mussen die gleiche logische (mathematische) Mannigfaltigkeit besitzen. (Vergleiche Hertz' „Mechanik", Uber dynamische Modelle.)

4.121 Der Satz kann die logische Form nicht darstellen, sie spiegelt sich in ihm. Was sich in der Sprache spiegelt, kann sie nicht darstellen. Was sich in der Sprache ausdrtickt, konnen wir nicht durch sie ausdrílcken. Der Satz zeigt die logische Form der Wirklichkeit. Er weist sie auf.

4.1212 Was gezeigt werden kann, kann nicht gesagt werden.

129

Hockett, Ch. F.: A Course in Modem Linguistics. New York 1958. Holub, J. - Kopečný F.: Etymologický slovník jazyka českého. Praha 1952 Kidrič, F. - Lukman, F. K.: Slovenski biografski leksikon (druga knjiga). Ljubljana

1933-1952. Lyons, J.: Introduction to Theoretical Linguistics. Cambridge 1968. Miklosich, F.: Vergleichende Grammatik der slavischen Sprachen I-IV. Wien 1852-

1874, 1875-1883. Miklosich, F.: Vergleichende Grammatik der slavischen Sprachen 11. Vergleichende

Stammbildungslehre der slavischen Sprachen. Wien 1875. Saussure, F. de: Cours de linguistique generále. Paris 1916. Trubetzkoy, N. S.: Das morphonologische System der russischen Sprache. Travaux du

Cercle Linguistique de Prague 52. Praha 1934. Vidovič-Muha, A.: Slovensko skladenjsko besedotvorje ob primerih zloženk. Ljubljana

1988. Vidovič-Muha, A.: Besedotvorna tipologija "novoslovenskega" gradiva pri Miklošiču.

In: J. ToporiSič et al. (ed.): Miklošičev zbomik (Mednarodni simpozij v Ljubljani 26.-28.6. 1991). Ljubljana 1992, 173-191.

Wittgenstein, L.: Tractatus logico-philosophicus. London 1922 (L. Wittgenstein: Schriften. Frankfurt am Main 1960).

Eva Pallasova Ústav slavistiky Filosofická fakulta Masarykovy university Arna Nováka 1 CZ-66088 Brno (pallasov@phil.muni.cz)

130

WILLIAM R. SCHMALSTIEG

A COMMON MISTRANSLATION OF A FEW LINES IN THE IGOR TALE*

I propose that the fact that the modem Russian preposition om for the most part denotes 'from' rather than 'by' has led to at least three modern mistranslations of the following lines in the Igor Tale: (1) Tbzda Hzopb eh3bpt, na cebtwioe cbnubue u eudn orm> nezo mbMoio ebcb cem eob npuKpbimbi (reconstruction according to Jakobson 1966, 164-165). Jakobson translates these lines into modern Russian as: (2) H eom Hzopb eo3een znwa K ceemnoMy connuy uyeuden ece ceoe eoucKo noKpumbm om nezo mbMoio.

In his rhythmical translation Lixacev (1950a, 54) writes: (3) Tozda Hzopb 83ZJMHyji na ceemnoe conuue u yeuden eouHoe ceoux, mbMoio om nezo npitKpumbix, but in his explanatory translation (1950b, 77) he writes: (4) Tozda [e Hmcuie mozo neuanbuozo noxoda] Hzopb e3zmnyji HO ceemnoe connue uyeuden [zpo3Hoe nped3HOMeHoeoHue\: om nezo [Hzopx] mbMoio [3amMeHUH] ece ezo eouubi noKptumbi. According to Prof. Vadim Krys"ko (letter dated 15 Mar 1999): „riepeBoa B «o6flCHHTejibHOM nepeBoae» J\. C. JlnxaneBa HeBepeH yace XOTH 6M noTOMy, HTO, eciiH 6M HMejioi B BHjry Hropb, B TeKCTe 6MJIO 6bi He «OT Hero», a «OT ce6e»."

Compare also the translation of Nabokov (1960, 34): (5) Then Igor glanced up at the bright sun and saw that from it with darkness his warriors were covered. I maintain that all the aforementioned translations are incorrect since the Old East Slavic omt nezo should be translated here as (modern Russian) ' H M ' or (modern English) 'by it'. I would translate the passage rather as: (6) Then Igor looked up at the bright sun and saw all his troops covered by it (viz. the sun) with darkness. (I would herewith correct also my own mistranslation in Schmalstieg 1995b, 165). Although in Slavic the occurrence of agent and instrument in the same phrase can seem awkward, I might suggest a Russian translation: (7) H eom Hzopb eo3een zna3a K ceemnoMy connuy u yeuden ece ceoe eoucKO UM [connuejii] mbMOio noxpumbm (or), umo ece ezo eoucxo 6bino noKpumo UM mbMOto.

In Slavic the preposition omb came to support the original genitive of agent. The appearance of a preposition to support the meaning of an original simple case ending is a well known phenomenon in the history of the Indo-European languages, probably the best known example being the replacement of ire Romam 'to go to Rome' by ire ad Romam in Italic (Schmalstieg 1995a, 4—15). A modem Russian example is furnished by Kryslco (1997, 121) who notes that with verbs denoting 'to cross' the accusative of object is gradually being replaced by vepe3 'across' plus the accusative. Thus it is logical to suppose that

131

in Proto-Slavic the preposition omh came to support the old genitive of agent. In Greek the old genitive of agent has come to be supported by the preposition vno (see Schmalstieg 1995a, 8). Therefore, as Krys'ko (1995, 504) writes, the Slavic omh plus the genitive construction is native and not borrowed from the Greek vno plus the genitive construction. The Slavic construction is, in my view, cognate with the Greek construction, but supported by a different etymological preposition than in Greek.

It is hard to imagine why the three aforementioned translators of the Igor Tale translated the aforementioned passage incorrectly, since the correct interpretation has been known at least since Potebnja (1914, 17) who wrote: „cojiHu,e TbMOK) npHKpbiBaJio BOH... 3aTMiiHHe npeacTaBJiaeTca fltjiotvrb caMoro ccuiHua, a He BpaayjeGHOH eviy CHJIH; caMo coJiHue npeAOCTeperaen. jnoflefi."

In addition many modern translations do seem, in my view correctly, to imply to the sun agency rather than source, although it is sometimes difficult to be certain. I think that the Slovenian translation by Nahtigal (1954, 27) is correct: (8) Tedaj se je Igor ozrl na svetlo sonce in je videl od njega z mrkom vse svoje vojnike pokrite.

The German translation by Hordynsky (1985, 40) reads: (9) Da blickte Ihor zur hellen Sonne auf und sah sein ganzes Heer von ihr mit Finstemis verdeckt. The pronoun ihr can refer only to die Sonne and although from the point of view of an English speaker von is somewhat ambiguous, the most probable English translation here would be 'by' rather than 'from'.

Ohienko (1967, 150) rephrasing the sentence in his Ukrainian translation also has the sun as the agent: (10) Todi kop nozmnye na Comfe note, ii noSavue, itfo eono npwcpwio iMJioto ece uozo eiucbKo "Then Igor looked at the bright sun and saw that it covered all his troops with darkness'. Avoiding the passive participle construction he was able to put the pronominal referent to the agent Sonce in the nominative case. Kendzers'kyj (1967, 242) also has the sun as the agent: (11) Todi kop zjutnye 6ye na coueuKO acme Ta no6auue, mo eono uoMy YceHbKe uozo eiucbKo HopmiM myMOHOM zentb npuKpwio 'Then Igor looked at the bright sun and saw that it hid from him all his troops with a black fog'. With a slightly different interpretation, but still with the sun as the agent Franko (1967, 221) writes: (12) Tozda ziuiHye KHH3b kop yzopy Inozmuye na ceinvtoe coHue. Conue mbMom ceoe ceimno etcpwio, TbMOio 6Kpwocb ece kopa eiucbKo... 'Then Prince Igor glanced up and looked at the bright sun. The sun covered its brightness with darkness and all Igor's troops became covered with darkness.' Obrebska-Jabtonska and Fedecki (1954, 149) translate this into Polish correctly also: (13) Igor spojrzal na jasne slonce i zobaczyl, ze pokrylo ono jego wojownikdw ciemnosciq 'Igor looked at the bright sun and saw that it covered his troops with darkness'.

Thus, there exist many correct translations as well as the three incorrect ones mentioned at the beginning of this note. Compare now the following Lithuanian translation which maintains the same case relationships as the

132

original: (14) Tada (adv.) Igoris (nom. sg.) paziurejo (3rd pret.) [ sviesiq (prep + acc. sg. fern.) saul% (acc. sg.) ir (conj.) mate (3rd pret.) visus (acc. pi. masc.) savo (poss.) kareivius (acc. pi.) jos (gen. sg. fern.) uzdengtus (acc. pi. masc.) tamsa (instr. sg.) 'Then Igor looked at bright sun and saw all his troops by it covered with darkness'.

It may seem awkward to include both agent and instrument in the same phrase, but note that both occur in the same phrase elsewhere in the Igor Tale, and that here also the agent is expressed by orm> plus the genitive, whereas the instrument is expressed with the instrumental case, cf. the Jakobson reconstruction (1966, 170): (15) TIocKmaHhi (nom. pi. masc. past psv. part.) caQjwMu (instr. pi.) KcuieHbwu (instr. pi.) uienoMu (nom. pi.) OeapbCKuu (nom. pi. masc.) omt me6e (prep. + gen. sg.), Hp-b (voc. sg.) mype (voc. sg.) Bbceeojiode! (voc. sg.) 'Cleft with tempered sabers are [their] Avar helmets - by you, Fierce Bull Vsevolod!'.

Since agentive genitive constructions are known in South Slavic and Baltic (and in fact are common in Indo-European in general), it seems likely that they existed in East Slavic as well. The occurrence of agentive genitive constructions in the Igor Tale is also evidence of their authenticity for Old East Slavic. Their later replacement in East Slavic by the instrumental case must be considered an innovation.

* I am indebted to my colleague, Prof. Antanas Klimas of the University of Rochester, for help with the Lithuanian translation. I should also like to thank Mr. Alexander Nikolaev of the University of St. Petersburg for bibliographical advice and Prof. Galina Khmelkova of Penn State University for various helpful suggestions. Also helpful were the comments of Prof. Andrij Danylenko of Kharkiv, Prof. Vadim Krys'ko of the Institut russkogo jazyka im. V.V. Vinogradova Rossijskoj Akademii nauk and Prof. Henry Cooper of Indiana University, although I did not always follow their advice.

BIBLIOGRAPHY

AapHaHOBa-nepeTU, B.IL (pefl.) 1950a. CJIOBO O nojucy HropeBe. MocKBa / JleHHH-rpafl.

OpaHKO, I. 1967. CJIOBO npo noxmi Hropa. In: MaxHOBeub 1967, 220-240. Hordynsky, S. 1985. Das Ihorlied. Munich. (Ukrainische Freie Universitat,

Monographien, Bd. 39.) Jakobson, R. 1966. La geste du Prince Igor. In: R. Jakobson: Selected Writings. IV. The

Hague / Paris. KenzpepcbKHii, B.A. 1967. CJIOBO O nojiKOBi IropeBOMy. In: MaxHOBeub 1967, 241-265. KpucbKo, B. 5. 1995. 3ajioroBbie OTHOUICHHA. In: 3peBHepyccKan rpaMMaraKa XII-

XIII BB. Pea. B.B. HBaHOB., MocKBa 465-506. KpwcbKO, B. B. 1997. HcropHHecKHft CHirraKCHC pyccKoro rauica: 06T>CKT H nepexo/j-

Hocn>. MocKBa. JlHxaneB, R. C . 1950a. CJIOBO O noxojje Hropa (PHTMHMCCKHH nepeBO/i). In: Aflpna-

HOBa-IlepeTU 1950a, 53-75.

133

JlHxaneB, fl. C . 1950b. CJIOBO O noxoae Hropa (OGiflCHirrejiHbifi nepeBOA). In: Ajjpiia-HOBa-IlepeTU 1950a, 76-101.

MaxHOBeub, JI. 1967. CJIOBO O rurbicy HropeBt. ra fioro noeranHi neperoiajm i nepecniBi. KHIB.

Nabokov, V. (trans.) 1960. The song of Igor's campaign. New York. Nahtigal, R. 1954. Staroruski ep Slovo o polku Igofevg. Ljubljana. Obrebska-JaWonska, A. & Fedecki, Z. 1954. Slowo o wyprawie Igora. Warsaw. OrieHKO, I. (MHTponoJiHT IJiapioH) 1967. CJIOBO npo IropiB IToxifl. BiHHiner / BO;IHHI>. rioTe6HH, A.A. 21914. CJIOBO O nojiicy HropeBis. XapbKOB. Schmalstieg, W. R. 1995a. A student guide to the genitive of agent in the Indo-European

languages. Washington D . C . (Monograph Number Fourteen of the Journal of Indo-European Studies.)

Schmalstieg, W. R. 1995b. An introduction to Old Russian. Washington D . C . (Monograph Number Fifteen of the Journal of Indo-European Studies.)

William R. Schmalstieg Department of Germanic and Slavic Languages and Literatures The Pennsylvania State University 311 Burrowes Building University Park PA 16802-6203 USA

134

KARL HORST SCHMIDT

Etymologie und semantische Parallele

1.1 Im Gegensatz zur antiken Etymologie, deren „Versuche, Wörter von ihrem Ursprung herzuleiten und damit zu ihrer wahren Bedeutung vorzudringen, ... sehr alt [sind]" und durch die „bes. Eigennamen gerne etym. gedeutet [wer­den]" (Gärtner, Kl.P. 2: 391)1, beruht die moderne Etymologie auf dem Prinzip der Identifikation sprachlicher Zeichen: Der Prozeß der Identifikation findet Anwendung auf „tous les niveaux de Panalyse: phonemes isoles, puis lies, mophemes, signifiants complexes, constructions, entieres" und ist gebunden „ä la consideration de la substance concrete des elements compares" (Benveniste 1966: 102). Nach der weithin akzeptierten Definition von de Saussure (1916) 1955: 98 f. besteht das sprachliche Zeichen (signe) aus Form (signifiant) und Inhalt (signifie):

„Le signe linguistique unit non une chose et un nom, mais un concept et une image acoustique." (I.e. 98) „Nous proposons de conserver le mot signe pour designer le total, et de remplacer concept et image acoustique respectivement par signifii et signifiant." (I.e. 99)2

1.2 Bei der Identifikation sprachlicher Zeichen, die zur Aufdeckung von Etymologien innerhalb genetisch verwandter Sprachen führt3, verhalten sich Ausdrucksseite (signifiant) und Inhaltsseite (signifie) ganz unterschiedlich: Die Ausdrucksseite oder Form regelt sich nach dem Prinzip „der rekurrenten ... Lautgleichungen zwischen Einzelsprachen" (Schmidt 1973: 120), die nach der Erkenntis der Junggrammatiker bei Vorliegen gleicher Bedingungen oder

Vgl. Schwyzer f 1953: 5, der hinweist auf 'OSvaaziic; von ö8<xjaoucu mit verschiedener Ätiologie bei Homer a 60 ff., T 406 ff. De Saussure ist die Basis für weiterentwickelte Zeichensysteme wie Morris (1946) 1955: 219 (Semantik, Syntaktik, Pragmatik) oder Klaus (1964) 1968: 14 (Semantik, Syntaktik, Pragmatik, Sigmatik): vgl. Schmidt 1973: 105-107 und s. darüber hinausgehend die beiden basic axioms der integrational semiology von Harris 1996: 154: „1 What constitutes a sign is not given independently of the Situation in which it occurs..." „2 The value of a sign (i.e. its signification) is a funetion of the integrational proficiency which its Identification and Interpretation presuppose." Grundlegend für den Nachweis engerer oder entfernterer Sprachverwandtschaft ist das Diktum von Leskien (1876) 1963: XIII „Die Kriterien einer engeren Gemeinschaft können nur in positiven Uebereinstimmungen der betreffenden Sprachen, die zugleich Abweichungen von den übrigen sind, gefunden werden."

135

Kontexte ausnahmslos sind und die einzelsprachliche Transformation des Rekonstruktes der sog. Grundsprache reflektieren:

„Correspondences between languages could, in principle, be described without making use of any hypothesis. They become meaningful, however, only on the assumption that they are due to original identities, changed into differences by historic developments." (Thieme 1964: 587 f.)

1.3 Nicht immer eindeutig zu bestimmen ist dagegen die Inhaltsseite des sprachlichen Zeichens. Neben den in semantischen Feldern wie Zahlen, Verwandtschaftsnamen, Körperteilen, Grundverben, Farbadjektiva, Elementen, Flora und Fauna usw. angeordneten Wörtern des Grundwortschatzes4 lassen sich auch Termini für Institutionen wie economie, parente, societe; pouvoir, droit, religion (Benveniste 1969), Kulturphänomene wie Dichtersprache (Schmitt 1967) und poetische Formeln (Watkins 1995) erschließen, und es hat bis in die jüngste Vergangenheit nicht an Versuchen gefehlt, für das Indogermanische (Idg.) the semantic dictionary of a proto-language and the linguistic paleontology of culture zu rekonstruieren5 bzw. eine Encyclopedia of Indo-European culture zu verfassen6.

Nicht selten problematisch bleibt jedoch der Bedeutungswandel: Wie ein Blick in Pokornys Indogermanisches etymologisches Wörterbuch lehrt, gibt es Etymologien, bei denen die Semantik nicht recht zu überzeugen vermag. Bei anderen Belegen erklärt sich die synchron vorliegende Homonymie diachron durch Polysemie eines sprachlichen Zeichens:

„zwei Bedeutungen ein und desselben Wortes haben sich soweit auseinanderent­wickelt, daß die Verbindung zwischen ihnen schließlich abgerissen ist und sie als zwei unabhängige lautgleiche Termini aufgefaßt werden." (Ullmann 1977: 425)

Im umgekehrten Verhältnis zu der semantischen Spaltung einer formal unverändert gebliebenen Worteinheit, für die Ullmann 1977: 424 f. hinweist auf Beispiele wie lat. volare 'fliegen' als Basis für französisch (franz.) voler 'fliegen' vs. voler 'stehlen' oder (mit unterschiedlicher Schreibung) lat. computare 'berechnen' als Vorstufe für franz. compter 'rechnen' vs. conter 'erzählen', steht der formale Zusammenfall von zwei historisch differenzierten Lexemen in einer homonymen Einheit:

„It is generally taken to be a sufficient, though not a necessary, condition of homonymy that the lexemes in question should be known to have developed from what were formally distinct lexemes in some earlier stage of the language. For example 'eari' („the organ of hearing") and 'ea^' („part of such cereal plants as wheat and barley") are treated as homonymous lexemes by virtue of the

4 Vgl. Deeters 1958: 146 f., 150 f., Thieme 1964: 594-597, Lehmann 1993: 234-257. Zu den Zahlen und Verben vgl. letztlich Gvozdanovic 1992 und LIV 1998 (mit meiner Rezension: ZCP 52: im Druck).

5 Vgl. Gramkrelidze/Ivanov 1984: 465-855 = 1995: 457-856. 6 Vgl. Mallory/Adams 1997.

136

etymological criterion (because the Old English words from which they derive were formally distinct and the forms of these two lexemes merged in Middle English)." (Lyons 1977: 550)

2. Gegenstand der folgenden - dem verehrten Kollegen Adolf Erhart gewidmeten - Studie sind drei Beispiele für die semantische Stützung einer Etymologie durch Parallelen aus genetisch nichtverwandten Sprachen, wobei südkaukasische/kartvelische (kart.) und indogermanische (idg.) Lexeme als Materialgrundlage dienen. Der Argumentation liegt die grundsätzliche Überlegung zugrunde, daß das semantische Beziehungsgeflecht zwischen Lexemen über die Grenzen genetisch-historischer Sprachverwandtschaft hinausgehen kann. 2.1 Svan.: bzzäj, lsx zaj 'Jahr' (lek 251) : z 'laufen' (Gag. 58)7. 2.1.1 Svan. Belege 2.1.1.1 bz zäj, lsx zaj 'c 'el i , c'elic'adi' (Jahr) (lek 251)8 : bz xwäj zäj acäd 'mravali c'eli gavida' (es vergingen viele Jahre), bk kacad esxu zäj 'erti c'eli gavida' (es verging ein Jahr); vgl. auch za II 'zapxuli' (Sommer)9: bk zaw eser lätial Ii e lintw lazob 'zapxuli sromisaa, zamtari ö'amisao' (der Sommer [ist die Zeit] des Mähens, der Winter [ist die Zeit] des Essens).10

Abkürzungen für die georgischen (geo.) Namen svanischer (svan.) Dialekte: bz = balszemouri/oberbalisch, bk = balskvemouri/unterbalisch, lSx = läsxuri, Int' = lent'exuri; zs, d.h. bz + bk, = zemosvanuri/obersvan., ks, d.h. läx + Int', = kvemosvanuri/untersvan. Vgl. außerdem: ageo. = altgeorgisch, ngeo. = neugeorgisch, mi. = mingrelisch, las. = lasisch, zan., d.h. mi. + las., = zanisch. Die in Anführungszeichen gegebenen Übersetzungen der svan. Belege sind geo. und werden in Klammem auch auf Deutsch beigefügt. Zum Zusammenfall der Bezeichnungen für Sommer und Jahr vgl. altbulgarisch (abg.) lito xpovog-, äto?-, ^via'üToq', russ. leto 'Sommer, Jahr' (Pokomy 1959: 680, Vasmer 1955: II 36). Svan. lazob '(se)saC'meli' (Speise) gehört zu i-zb-i 'ö'ams' (ißt), Aorist (suppletiv gebildet) la-l-em 'hat gegessen': Serie I (Präsenssystem) imperfektiv zob vs. Serie II (Aoristsystem) perfektiv -em (vgl. Fußnote 11). Bei der geo.-zan. Bezeichnung für 'essen, Speise usw.' (geo. ä'am-a = zan. ö'k'om-) könnte es sich um eine Neuerung handeln: 6'am-a/ä'k'om- wird nicht suppletiv flektiert. Auch bei dem Verbum für trinken hat das Svan. den Suppletivismus bewahrt: I itre 'svams' (trinkt), II bz lais, bk laiS, lSx lalSS, Int' laiS 'dalia' (hat getrunken), d.h. I tir, ter: II III (III = Perfektsystem) iu vs. geo. I vsvam 'ich trinke': II -visvi, III misvams, d.h. geo. misvams, svan. misva, mi. misumu (Gag 42); geo. sumqj 'trinken', mi. sumua, las. o-Sumu (Schmidt 1962: 131). Im Geo. und Zan. ist hier das suppletive Verbalparadigma in II (geo. su, zan. Su) zusammengefallen, wobei offensichtlich das von Vennemann 1972: 184 'Humboldt's Universal' genannte sprachökonomische Prinzip gewirkt hat. Die historisch belegten geo. Aorist- (II dalia, -milia) und Perfektformen (III -ulevia) sind wahrscheinlich jünger; sie erklären sich durch den aspect syntagmatique (vgl. weiter Fußnote 11).

137

2.1.1.2 z 'gehen': bz, läx lezi, Int' lezi 'c'asasvleli, gasasvleli' (wegzugehen), 'savali' (Weg, Strecke) (lek 422) : bz [e$järs\ ameka xärx lezi 'mat ak unda gaiaron (imat amaze akvt gasasvleli)' (sie sollen hier weggehen, sie haben darauf wegzugehen), bk körte drowzi mar lezi 'saxlsi droze unda c'avide' (makvs c'asasvleli)' (rechtzeitig soll ich nach Hause gehen, habe ich wegzugehen), Int' ecox esxu zäjä lezi lok xozi 'ikamde erti c'lis savali man3iliao (u3evso)' (bis dahin wäre der Zeitraum eines Jahres [vergangen]).

lsx mezi, Int' mezi 'c'amsvleli' (lek 569): bz ber i äkim asxw suk'ws läswx mezi 'beri da ekimi erti gzit iq'vnen c'amsvleli' (der Greis und der Arzt waren auf einem Wege gegangen), Int' eöox mezi xwäj lok xoc'wa Mkit c'amsvleli bevri minaxavso' (daraufhabe er viele gehen sehen).

läx näzw, Int' nazw 'nak'valevi' (gegangen, Spur), 'k 'val i ' (Spur) (lek 631) : bz qanär at 'äxx mine näzws 'xarebi taviant nak'valevze gabrundnen' (die Ochsen kehrten auf ihrer Spur zurück), bk [marols] asxwenax däsdwäs nazw 'k'acebs datvis nak'valevi daxvedriat' (die Männer trafen auf die Spur des Bären).

bz esözi, bk eswezi, lsx osözi, Int' asozi 'gaurbis' (lek 219): bk dinil eswezi mica dadas 'gogona gaurbis tavis bebias' (das kleine Mädchen läuft ihrer Großmutter davon); bz zisx esözi c'orni-q'witel 'sisxli sdis c'itel-q'viteli' (Blut strömt aus, rot-gelbes). 2.1.1.3 Aspektives Suppletivverhältnis: I z : II III ced (Gag 58)": Belege von II ced: bz xwäj zäj acäd 'mravali c'eli gavida', bk kacad esxu zäj 'erti c'eli gavida' (vgl. oben 2.1.1.1), Int' zihrm cäz k'atocad 'daö'erili cxeni gaekca' (das eingefangene Pferd trabte davon) (Gag 58). 2.1.2 These plus idg. Vergleichsmaterial

Die Theorie war bereits bei Schmidt 1962: 110 Fußnote 1 formuliert worden: „Sv. zaj, za 'Jahr' ... möchte ich ... als das 'ablaufende' zu sv. li-zi,

Der aspect flexionnel des Ageo. und Protokart. basiert auf der Differenzierung von perfektivem Aoristsystem (Serie II) vs. imperfektivem Präsenssystem (Serie I), die im Protokart. mit unterschiedlicher Rektion des trans. Verbums zusammenfällt: II mit Ergativ als Täterkasus vs. Nominativ (casus indefmituslcasus absolutus) als Zielkasus, I mit Nominativ (casus indefmitusl casus absolutus) als Täterkasus vs. Dativ als Zielkasus. In Smidt 1995: 151 hatte ich eine sachlich begründete Änderung der Numerierung vorgeschlagen (Aorist = I. Serie, Präsens = II. Serie), die jedoch im folgenden um der Klarheit der Darstellung willen unberücksichtigt bleibt. Serie III steht außerhalb der binären Aspektdifferenzierung; sie entspricht dem Perfektsystem mit Dativ als Täterkasus vs. Nominativ (casus indefmitusl casus absolutus) als Zielkasus. Bei dem nicht suppletiv gebildeten Paradigma wird der aspect flexionnel in der späteren Sprachentwicklung durch den aspect syntagmatique abgelöst (Termini nach Holt 1943). Dieser gründet sich auf Verbalkomposition mit dem komponierten perfektiven Aspekt in telischer - den Abschluß der Handlung anzeigender -Funktion.

138

lizäl12 'gehen' stellen: vgl. Homer <x 16 JtEpiJiXouivcov eviawcbv, russ. vremja 'Zeit': idg. *uert- 'wenden'; lat. annus vertens, mensis vertens anniversarius; altind. kälah 'Zeit': idg. *kwel- [besser: *kwelhr] 'sich drehen' (= altind. carati)". Vgl außerdem lat. annus 'Jahr' < *at-nos, got. apnam Dat. PI. 'den Jahren': altind. (ai.) atati 'geht, wandert': Wurzel *h2et(H) nach LIV 244. 2.1.3 Zusatzargumente:

1. Das kart. Erbwort für 'Jahr' - ageo. c 'eli, mingrelisch (mi.) c 'ana usw. (Cikobava 1938: 205, Schmidt 1962: 154, Fähnrich & Sardshweladse 1995: 498 f., Klimov 1998: 293) fehlt im Svan. Vielleicht wurde das svan. Äquivalent durch zäj, zaj verdrängt. 1 3

2. Syntagmatische Verbindungen von zlced und zäj, zaj vgl. unter 2.1.1.1 (xwäj zäj acäd, kacad esxu zäj), 2.1.1.2 (eöox esxu zäjä lezi lok xozi), 2.1.1.3; s. die typologischen Parallelen idg. Syntagmata: rteputXouivcDv eviamcov, annus vertens, anniversarius unter 2.1.2. 2.2 Svan. yer 'gehen, entfernen' : geo. yerlyir, las. yir 'ausstrecken, recken' 2.2.1 Svan. Belege: esyri, esxri, asxri 'midis' (lek 219): bz c'abigw esyri 'ö 'abuk'i midis' (der Jüngling geht), bk sopel esyri lamzorte 'sopeli salocavad midis' (das Dorf geht in die Kirche). 2.2.2 Aspektives Suppletivverhältnis: Svan. I yer : II qed, ced:

Belege von qed (lek 882), Aorist bz: sgänqäd körte mahwrene gezal 'semovida saxlsi umcrosi ävili' (es kam in das Haus der jüngste Sohn), Präsens qedni- (lek 882): Isx leletad qednix mexwbaral 'yamis satevad modian tanamo3meebi' (zur Soiree kommen die Mitbrüder).

Belege von ced (2.1.1.3): Aorist Int': aöad al mare lecxumxo 'c'avida es k'aci leöxumäi' (es ging dieser Mensch nach Lecxum). 2.2.3 Zu I yer, yer gehört das Verbalnomen Ii-yer 'mosoreba' (entfernen) (lek 454): bk musgwriäs ka liyers as kunos ardx 'st'umris mosoreba undodat' (lit. 'mosorebas sulit- //sulze iq'vnen' (das Entfernen des Gastes wollten sie); bz xola mänk'i märemi liyer das atlönda 'cudi znis k'acis sik'vdili aravis sc'q'enia' (das Weggehen/der Tod eines Menschen von schlechtem Charakter ist für niemanden etwas Trauriges). 2.2.4 These plus idg. Vergleichsmaterial

Die Theorie von Fähnrich 1982a, S. 37 (zitiert nach Fähnrich & Sardshweladse 1995: 388), der eine Verbindung zwischen geo. yer-lyir-'ausstrecken, recken', las. yir- ds. und svan. Ii-yer, li-yr-e 'entfernen' erwägt, ist auszudehnen auf svan. yer 'gehen'.

Als idg. Vergleichsmaterial bietet sich die Theorie von Bergin 1938: 227-229 an, der altirisch (air.) 3. Sg. tet 'er geht' mit der idg. Wurzel *ten 'spannen,

Vgl. lizal bei Schmidt I.e. Vgl. die typologische Parallele des Idg., wo slavisch l6to als Bezeichnung für 'Sommer und Jahr' (oben Fußnote 9) nicht der Norm entspricht; vgl. Gamkrelidze/Ivanov 1984: II 852 f. = 1995:1 750 f., Mallory/Adams 1997: 504, 654.

139

dehnen' (griech. Teivei, lat. tendo usw.) verbindet. Semantisch überzeugt diese Theorie. 1 4 Schwierigkeiten bereitet jedoch der Aspekt, „for the root is aoristic, and the present is elsewhere formed by special Suffixes" (Bergin 1938: 227). 1 5

Auch die von Thurneysen 1946: 473 zögernd bevorzugte Interpretation von tut als Präteritum bleibt problematisch: a) „Hitherto no instance o f a r-preterite frorn roots in -n has been recognized" (Bergin I.e. 228); b) Gegen die Deutung als 5-Aorist spricht, daß „there are no sigmatic formations at all to Celtic roots in (Watkins 1962: 170). Trotzdem scheint mir für teit der Ansatz *tent-, *tnt- (in beiden Fällen plus Palatalvokal) gegenwärtig noch die beste Lösung zu sein (vgl. Thurneysen 1946: 473): *tent-, *tnt- ist vedisch als Wurzelaorist atan 'hat gespannt, ausgebreitet' (LIV 1998: 569), Medium ätata belegt; seine Entsprechung wurde im Altirischen als petrifizierter Archaismus in die Suppletivparadigmata der Verben für 'gehen' (l.Sg. tiagu,.tiag, 2.Sg. tegi,.teig, 3.Sg. teit,.tei) und 'kommen' (l.Sg. do.tiag, 3. Sg. do.tet) eingebaut. 2.3 geo. sakoneli 'Vieh, Ware, Besitz' : idg. *pdcu 2.3.1 Abula3e 1973: 375 gibt zwei ageo. Zitate von sakoneli 'koneba' (Habe, Besitz), '§ena3eni' (erworbenes Gut) aus den Märtyrerlegenden: k'ualad ic 'q 'es sek 'rebad sapaseta: okrosa da vecxlsa da sxuasa q 'ovelsa ras sakonelsa „Wiederum fingen sie an, Schätze einzusammeln: Gold und Silber und jeden übrigen Besitz" 1 6 .

Vgl. Bergin 1938: 228: „Semantically the development of meaning frorn 'stretch' to 'go1 is obvious. It is needless to discuss examples frorn Latin like quo tendisl In Greek teiveo gets as far as the meaning 'hurry on', oi Seteivov ig" ittXag" (Euripides), and there is an idiom TEIVEI eg- oe 'it applies to you' (Herodotus), nöi TEIVEI Kai Eiq" t i (Plato), which has a curious parallel in ML: is do ruccai7 melacht teit... is do digail teil, 27 c 10 ..." ['it applies to shame and disgrace ... it... applies to punishment': Übersetzung der air. Glosse von MI [Milano] nach Stokes/Strachan 1975: 56]. Vgl. die daraus resultierenden späteren Theorien zur Erklärung von teit bei Schrijver 1993, der selbst von einem Nasalpräsens *(s)tinghti determinierender Funktion ausgeht (I.e. 44 f.): Diese Rekonstruktion ist wegen des Vokalismus lautlich schwierig. Dem Ansatz eines Nasalpräsens der Wurzel *steigh fehlen überdies die Parallelen, zumal wenn man mit Schrijver I.e. 45 die vedischen und slav. nu-Präsentien stighnoti und stigng als späte „produetive formation" interpretiert. Es ist bedauerlich, dass der Sachbearbeiter von *steig1' in LIV 539 f. kritiklos der Argumentation von Schrijver folgt. Zu ageo. vecxli 'Silber', später vercxli ds., mi. varäxil ds. vgl. Klimov t 1998: 52, der das Wort mit mi. barexal-ans 'it glitters, sparkies' in Verbindung bringt und auf da daabnia vecxli igi DE, da daagdo vecxli igi C, M 27,5 <ai pivpag- t ä äpY'öpia, et proiectis argenteis weist: DE und C stehen für verschiedene Handschriften der ältesten ageo. Bibelübersetzungen: C = adisis otxtavi (Evangelium von Adiä) wird auf 897 datiert, D = $ruc"is otxtavi auf 936, E = p 'arxlis otxtavi auf 973. D und E gehen auf eine gemeinsame Redaktion zurück.

140

2.3.2 Etymologie 1 7 und alte Belege bestätigen für sakoneli den Übergang von Habe zu Vieh (im Sinne von beweglicher Habe). 2.3.3 Eine vergleichbare semantische Entwicklung zeigt slavisch (slav.) skotb 'Vieh ' , das als Entlehnung aus dem Altgermanischen erklärt wird (got. skatts Sirvapiov, |j.va, anord. skattr 'Steuer', asächs. skat 'Geldstück, Vermögen', nhd. Schatz)™. 2.3.4 Die semantischen Verschiebungen im Ageo. und Slav. könnten die nicht unumstrittene19 Theorie von Benveniste 1969: 1, 47-61 stützen, daß idg. *päcu 'Vieh ' nicht mit *peK- 'Wolle oder Haare rupfen, zausen' zu verbinden ist 2 0, sondern ursprünglich den beweglichen Besitz bezeichnete:

,*peku2i designe originellement la 'richesse mobiliere personelle' - et c'est seulement par specifications successives qu'il a pu designer, dans certaines langues, le 'betau', le 'petit b6tail\ le 'mouton'. L'evoluüon est parallele ä celle de pröbata." (Benveniste I.e. 47)

Das Problem bedarf der weiteren Diskussion.

BIBLIOGRAPHIE

Abula3e, I. 1973: zvelikartuli leksik'oni. Tbilisi: Mecniereba. Benveniste, E. 1966: Problimes de linguistique generale. Paris: Gallimard. Benveniste, E. 1969: Le vocabulaire des institutions indo-europiennes. 1. iconomie,

parente, societe. 2. pouvoir, droit, religion. Paris: Ed. de Minuit. Bergin, O. 1938: O.Ir. tut. triu 12: 227-229. Cikobava, A. 1938: C'anur-megrul-kartuli iedarebiti leksik'oni. Tpilisi: Izdanie gruz.

filiala A N SSSR. Deeters, G. 1930: Das kharthwelische Verbum. Vergleichende Darstellung des

Verbalbaus der südkaukasischen Sprachen. Leipzig: Marken & Petters. Deeters, G. 1958: Sprache und die Methoden ihrer Erforschung. In: L. Adam und H.

Trimborn (Hrsg.): Lehrbuch der Völkerkunde. Stuttgart: Enke, 139-158.

Zur Verbindung von 'glänzen' und 'Silber' vgl. idg. *h2erg- 'glänzend, weiß' (ved.

ärjuna-, griech. äpyöq* usw.) als Basis für die Bezeichnung von 'Silber' : lat. argentum, griech. apyupo^, armen, arcat'. Vgl. die semantische Entwicklung Silber > Silbergeld > Geld.

17 sa-kon-eli gehört zu kon-eb-a-j 'haben' + Präfix sa- (zu sa- vgl. Deeters 1930: 228). 1 8 Vgl. Vasmer 1955: II 649 mit den slav. Belegen: russ. skot 'Vieh', aruss. skotb 1.

'Vieh, Haustier', 2. 'Besitz', 3. 'Geld, Abgabe', skotbnica 'Schatzkammer', abulg. skotb KTfjvog", £$ov usw. und s. letztlich Rusek 1999: 55 f.

1 9 Vgl. die Einwände von Schmitt 1969 [1972] 41. 2 0 Vgl. dagegen die traditionelle Theorie bei Pokomy 1959: 797 und Gamkrelidze /

Ivanov 1984: 578-580 = 1995: 494^196, die p. 580 = 496 zu der Schlußfolgerung kommen „that sheep significantly dominated in the Indo-European herds and were the most important and most common domestic animal at an early stage of Indo-European culture history".

2 1 Benveniste schreibt peku ohne Markierung des Palatals.

141

Fähnrich & Sardshweladse. 1995: Etymologisches Wörterbuch der Kartwel-Sprachen. Leiden / New York / Köln: Brill.

Gag = K ' . Gagua 1976: Dronak'li zmnebi svanurSi. Tbilisi: Mecniereba. Gamkrelidze, T.V. / Ivanov, V.V. 1984: Indoevropejskij jazyk i indoevropejcy.

Rekonstrukcija i istoriko-tipologiäeskij analiz prajazyka i protokul'tury. I.II. Tbilisi: Izdat. Tbilisskogo Universiteta.

Gamkrelidze, Th.V. / Ivanov, V.V. 1995: Indo-European and the Indo-Europeans. A reconstruction and historical analysis ofa proto language and a proto-culture. I. II. English version by J. Nichols. Berlin / New York: Mouton de Gruyter.

Gärtner, H. 1979: Etymologie, -ica. In: Kl. P. II: 391. Gvozdanoviö, J. (ed.) 1992: Indo-European numerals. Berlin / New York: Mouton de

Gruyter. Harris, R. 1996: Signs, language and communication: Integrational and segregational

approaches. London and New York: Routledge. Holt, J. 1943: Etudes d'aspect: Acta Jutlandica 9/2. K0benhavn. Klaus, G. (1964) 41968: Die Macht des Wortes. Berlin: VEB Deutscher Verlag der

Wiss. Klimov f> G.A. 1998: Etymological dictionary of the Kartvelian languages. Berlin /

New York: Mouton de Gruyter. Kl. P. 1979: Der kleine Pauly. Lexikon der Antike in fünf Bänden. München: dtv. Lehmann, W.P. 1993: Theoretical bases of Indo-European linguistics. London / New

York: Routledge. lek = V. Topuria / M. Kaldani 2000: Svanuri leksik'oni. Tbilisi: Kartuli ena. Leskien, A. (1876) 1963: Die Deklination im Slavisch-Litauischen und Germanischen.

Leipzig: Zentralantiquariat der Deutschen Demokratischen Republik. LIV 1998 = Lexikon der indogermanischen Verben. Hrsg. von H. Rix et al. Wiesbaden:

Reichert. Lyons, J. 1977: Semantics. I. II. Cambridge University Press. Mallory, J.P. / Adams D.Q. (edd.) 1997: Encyclopedia of Indo-European culture.

London / Chicago: Fitzroy Dearbom. Morris, Ch. (1946) 1955: Signs, language, and behavior. New York: Braziller. Pokomy, J. 1959: Indogermanisches etymologisches Wörterbuch. Bern und München:

Francke. Rusek, J. 1999: Über einige germanische Lehnwörter im Slavischen. In: M . Klanska / P.

Wiesinger (Hrsgg.): Vielfalt der Sprachen. FS A. Szulc. Wien: Praesens. Saussure, F. de (1916) 1955: Cours de linguistique generale. Paris: Payot. Schmidt, K.H. 1962: Studien zur Rekonstruktion des Lautstandes der südkaukasischen

Grundsprache. Wiesbaden: Steiner. Schmidt, K.H. 1973: Grundlagen und Methoden der historischen Sprachvergleichung.

In: Perspektiven der Linguistik I. Stuttgart: Kröner, 105-133. Smidt, K.Ch. 1995: K transformacii predikativnych sintagm v zanskich jazykach. In:

Pilologiuri jiebani. FS G. K'art'ozia. Tbilisi: Mecniereba. Schmidt, K.H. 2001: Rezension von LIV 1998: ZCP 52: im Druck. Schmitt, R. 1967: Dichtung und Dichtersprache in indogermanischer Zeit. Wiesbaden:

Harrassowitz. Schmitt, R. 1969 [1972]: Rezension von Benveniste 1969. Kratylos 14: 39-46. Schwyzer t» E. 1953: Griechische Grammatik I. München: Beck. Stokes, Wh. / Strachan, J. (1901) 1975: Thesaurus Palaeohibernicus Vol. I. Dublin: DIAS. Thieme, P. 1964: The comparative method for reconstruction in linguistics. In: Dell

Hymes (ed.): Language in culture and society. A reader in linguistics and anthropology. New York: Harper & Row, 585-598.

142

Thurneysen, R. 1946: A Grammar ofOld Irish. Dublin: DIAS. Ullmann, St. (1959; 1972) 1977: Semantik und Etymologie. In: R. Schmitt (Hrsg.):

Etymologie. Darmstadt: Wiss. Buchges., 421-450. Vasmer, M . 1953, 1955, 1958: Russisches etymologisches Wörterbuch. I. II. III.

Heidelberg: Winter. Vennemann, Th. / Wilbur, T.H. 1972: Schuchardt, the neogrammarians, and the

transformational theory of phonological change. Frankfurt/M.: Athenäum. Watkins, C. 1962: Indo-European origins of the Celtic verb. Dublin: DIAS. Watkins, C. 1995: How to kill a dragon: Aspects of Indo-European poetics. Oxford:

Oxford University Press.

Karl Horst Schmidt Sprachwissenschaftliches Institut der Universität Bonn An der Schloßkirche 2 D-53113 Bonn

143

BORIS SKALKA

STSL SQThlSQTI SEMPER PROVOCANSi

(Příspěvek vznikl za podpory grantu G A ČR 405/98/0024)

Stsl setblseti 'inquit, inquiunť, tedy 'praví', a snad i 'pravil', představuje ještě stále uspokojivě nevyřešený etymologický problém.

V kanonických památkách je výraz doložen nejhojněji v Cloz, a to ve formě sqth (27x) a ve formě sqti ( lx), dále pak ještě v Sin ( l x ) 2 a Supr ( lx) 3 . Csl doklady přehledně uvádí V A I L L A N T 1942:148n a H A M M 1979:370, a jeden další pak S R E Z N E V S K I J 1906:909. Vedle nejfrekventovanější podoby setb se objevuje ještě podoba sqti, sgtb a patrně dvakrát (Cloz lb31? a Bon) i podoba sq. Památky, v nichž se varianty výrazu objevují, jsou buď bulharsko-makedonské, nebo srbsko-charvátské provenience, popř. byly v této oblasti opisovány. Doklady v CslR se většinou chápou jako jihoslovenismy.

U památek majících řeckou předlohu nebo doložený řecký variantní text je ekvivalentem sqtb 3.0sSgIndPrz Jesí(n). Pro seti v Cloz (6bl) neexistuje paralela v řeckém ani latinském textu homilie, V O N D R Á K 1893:11 je interpretuje jako Sg, D O S T Á L 1959:197 tu předpokládá Pl, snad i pod vlivem Ř légontes na citovaném místě NT (Mt 26:17), tedy 'řekli'. Takovou interpretaci sqti podporují mladší památky, jejichž řecká předloha má jako paralelu ksqti tvar 3.0sPl fasi(n).Výraz sqtb se vyskytuje často paralelně se Stsl reče, ale ne vždy lze toto reče interpretovat jako ekvivalent, navíc takováto interpretace postrádá smysl. V řadě případů se setb/seti spíše jeví jako parentetická věta „praví" či „prý" (WlJK V A N 1925:287n).

Od dob Miklošičových byla podána řada výkladů tohoto výrazu, ale zatím se nezdá, že by některý plně přesvědčil:

1. výraz je Vb forma: a) 3.0sSg/PlAor/PrzAtem defektiva s kmenem se-\ -th je pak

vysvětlováno bud' jako přísuvný sufix, obvyklý u 2./3.0sAor, nebo jako náležité zakončení 3.0sPrz, nebo jako Ptc sufix *-to-\ většinou se předpokládá spojitost s Ie *k?ens- 'slavnostně mluvit, ohlašovat' (tedy např. s IndSt šamsayati Lat censěre) či s Ie *sengh- 'zpívat', ale vGerm i 'slavnostně mluvit' (tedy např. s Gót siggwan N singen R omphě 'hlas') či Ie *swen- 'znít' (tedy např. s IndSt svanati Lat sonare).

1 Dovolil jsem si zde duchovně navázat na název Aksl. C A T T ^ / C A T H redivivum, který pro své úvahy na stejné téma zvolil kolega JM Reinhart.

2 Všeobecně se předpokládá, že výraz seh> tu reprezentuje pozdější vpisek. 3 H A M M 1979:370 se domnívá, že podle kontextu i způsobu zápisu je třeba

interpretovat ono s$tb v Supr 477, 19 jako BSt ng 'vúv', tedy jako CslSrb sbgy či BStř segy 'nyní', což nemá oporu v Rkp, sr. i REINHART 1981:59.

144

( M I K L O S I C H 1862-1865:975; B R U G M A N N 1892:177; M E I L L E T 1902:135,141; M E I L L E T - V A I L L A N T 1934:209; WlJK V A N 1925:287n)

b) 3.0sPlPrz, která je kontinuantou Ie 3.PlPrz/Impf Injunktivu (SlPra *sent < SlProto *zent < IePozd *H2gy-ént ' ř íkať; jako Ie paralely jsou uváděny: Ř é 4 'říkal', Arm osem.

( R E I N H A R T 1981:60n) c) 3.0sSgPrzAtem v SlPra formě *setb, která je kontinuantou Ie kořene

*swenH2, doloženého v Indlr, Lat a Kelt; odpovídající formou je Lat sonit 'zní ' , dalšími paralelami jsou IndSt (Impf) ásvariit 'zněl, křičel' a IrSt sennid(7) 'hraje (na hudební nástroj), zni".

d) (SMOCZYŇSKI2000:185-187) 2. výraz je Nom forma:

a) sq je PronRefl představující pozůstatek nedoloženého VbRefl s významem 'říkat, pravit', které je v elipse, b) sq je Stsl Part se 'hle, tu; ecce', v níž došlo k obtížně vysvětlitelné záměně e za q a která provázela nějaké Vb dicendi (snad rešti) v elipse;

tb/ti se v obou případech interpretují jako PronDem. ( S O B O L E V S K I J 1929-1930:486n; V A I L L A N T 1966:194n; H A M M 1979:372-

373) Zdá se však, že se nabízí ještě další možnost interpretace tvaru sqtb,

z níž částečně vycházel při svém výkladu S O B O L E V S K I J 1929-1930:486n, totiž, že výraz je výsledkem synkopování části Vb tvaru v proudu řeči (Sobolevskij předpokládal elipsu celého tvaru VbRefl vyjma PartRefl). Pro takové úpravy Vb dicendi užitých pro uvozování citované výpovědi, kdy tato Vb poklesávají funkčně na Adv či Partlnter, lze nalézt řadu dokladů např.: RHovArch dej, de RHov déskať RDial gyt, gryt R mol RArch molyl, molyt5 ČOb pá6 prej ČSt prap Slk vraj* Sin menda, bojda9 BHov káj, káe, kája10. Zkracování frekventovaných tvarů Vb dicendi dokládá i forma gleši v Supr.

Sqth by tedy bylo možné interpretovat jako v proudu řeci synkopovanou formu 3.0sPlPrz Vb sloviti, -itb 'loqui', tedy slovqtb. Hláskovou strukturou odpovídá předpokládaný synkopovaný tvar obvyklé podobě výše zmíněných výrazů, je tedy tvořen iniciálním konsonantem a skupinou koncových hlásek původního tvaru slovetb. Slabinou tohoto výkladu je absence Vb sloviti v kanonických památkách (především v Cloz Ps Supr), ale i jeho malá frekvence v památkách mladších. Doloženo je teprve v BStř (2x v kronice

4 Znak vyjadřuje Ř perispomenon. 5 < *dě(je) skazáť /< govorit /< molvit, molvil (SOBOLEVSKIJ 1907:149; BERNEKER

1908:192; VASMER 1953:332; VASMER 1955:148). 6 < povídá. 7prej/praj <pravi3.0sSgAor/prav/ 3.0s Sg/PIPrz (GEBAUERl894:138;437n). 8 Vytvořeno obdobné jako v Č. 9 < meni da 'myslí, že' /< bojo da 'říká, že; vypráví, že' (SNOJ 1997:21;40;334). 10 < kaže/kaža 'říci' (BER 1974:303).

145

Manasie ze 14. stol.) 1 1 a v C s l rukopisech (2x dokládá MlKLOSICH 1862-1865:857 z CslR 13. stol. aCslSrb 14. stol. a lx SREZNEVSKIJ 1906:417 z CslR 15. stol. s j iž posunutým významem: slovimi : Ř diabeboěménoi 'slovutní'). V SI jazycích, které přicházejí vzhledem k provenienci památek či jejich opisů v úvahu, je doloženo sloveso v SrbChvArch sldviti 'slout, slynout; oznamovat, říkat ap.' (RJEČNIK 1956:593n). Předpoklad, že neprefigované Vb sloviti nepředstavovalo zcela okrajový lexém, alespoň v části SI lexika, může být opřen o existenci Sin slovéti 'slynout' a SlkArch sloviť 'mluvit'. Málo pravděpodobným zdrojem sqtb se však jeví další denominální Vb od Subst slovo s významem 'říkat, mluvit', a to slovesiti či slovesovati (MlKLOSICH 1862-1865:857).

Otázku variantní formy sqti by snad bylo možné vyložit zvláštním územ opisovačů v bulharsko-makedonském areálu. Ti nahrazovali sufix -ft> 3.0sSgPrz/Aor sufixem jak dokládají mladší památky (VONDRÁK 1893:11; sr. moliti sq/ěsti/umrěti v Mak : molitb sq/ěstb/umrětb v ostatních apoštolářích a Ap; POLÍVKA 1887:129). Pravděpodobnější však je, že se u tvaru sqtb, který už nebyl vnímán jako Vb forma, přestalo rozlišovat číslo. Posléze však vyvstala potřeba znovu rozlišit Sg a Pl , a tak bylo sqtb reinterpretováno jako quasipronominální (REINHART 1981:61) či quasiverbonominální forma, v níž bylo k domnělému Sg sq-tb přitvořen Pl sq-ti.

Závěrem nezbývá než zopakovat slova kolegy Reinharta "Der hypothetische Charakter der hier vorgeschlagenen Erklárung liegt auf der Hand", která platí neztenčenou měrou i pro zde předložený výklad. Opět se v něm počítá s nesystémovou restrukturací tvarů a výklad se opírá o SI Vb sloviti, o jehož existenci a frekventovanosti v době vzniku kanonických památek lze pouze spekulovat. Je to tedy jen další pokus na cestě k uspokojivému výkladu etymonu tohoto etymologicky neprůhledného a nesnadného výrazu.

SUMMARY

Old Church Slavonie sqtb 'he/she says' or 'he/she is saiď of uncertain etymology seems could be result of haplology of 3"1 Pers Pl Ind Prs slovqtb of Slavonie verb sloviti, -itb 'loqui; to say' (cf. tne same form in Church Slavonie, Serbo-Croatian archaic sloviti, Sloveně slovéti and Slovák archaic sloviť).

. . . i čto dligo i mnogo slově michailomi caremi poznani bystb i pn>věe ubo popečeniemt počbten bystb...//...i droždiemi gnčva zakonoprěstQpovavSgo vbstavSjuu bo na n? nčkoemu ot naročityichi i slovošticht, emuže imq nikifon.... (Manasieva chronika: 156; 177, kartotéka Sekcijata za istorija na bálgarskija ezik kám Instituta za balgarski ezik-BAN). Za poskytnutí těchto dokladů patří autorův dík pracovníkům jmenovaného oddělení.

146

NĚKTERÉ POUŽITÉ ZKRATKY

Adv adverbium Arch archaické Arm arménské Atem atematické sloveso B bulharské Csl církevněslovanské Č české Dial dialektické Germ germánsky/é Hov hovorové Chv charvátské Ie indoevropské Impf imperfektum Indlr indoíránský Inter interjekce, interjekční Kelt keltský Lat latinské Nom nominální, nomen NT Novum Testamentům Ob obecné/ě Part partikule Pra pra-, prajazykový (např. SlPra = praslovanský) Pron pronomen, pronominální PronDem pronomen demonstrativum Ptc participium, participiální R ruské Refl reflexivum Ř řecké SI slovanské Slk slovenské Sin slovinské SlProto protoslovanské Srb srbské St staro- (např. ČSt = staročeské), staré Stř středo- (např. BStř = středobulharské) Stsl staroslověnské VbRefl verbum reflexivum

BIBLIOGRAFIE

B E R 1974 BERNEKER 1908

B R U G M A N N 1892

DOSTÁL 1959

GEBAUER 1894

H A M M 1979

MEILLET 1902

MEILLET-VAILLANT 1934 MIKLOSICH 1862-1865 POLÍVKA 1887

REINHART 1981

RJEČNIK 1956

SMOCZYŇSKI 2000

SNOJ1997 SOBOLEVSKIJ 1907

SOBOLEVSKIJ 1929-1930

Bálgarski etimologičen rečnik 2. Red Georgiev V. Sofia 1974:303. Bemeker E: Slavisches etymologisches WOrterbuch 1. Heidelberg 1908:192. Brugmann K: Aksl. sqtb. Indogermanische Forschungen 1. Strassburg 1892:177. Clozianus. Staroslověnský hlaholský sborník tridentský a innsbrucký. Ed Dostál A. Praha 1959:197. Gebauer J: Historická mluvnice češtiny 1: Hláskosloví. Praha 1894:138;438. Hamm J: Starobálgarskoto setb, mn. č. sqti. In: Izsledvanija várchu istoríjata i dialektite na bálgarskija ezik. Sborník vpamet na čl.-kor. Kiril Mirčev. Sofia 1979:370-373. Meillet, A: Études sur Fétymologie et vocabulaire du vieux slavě. Paris 1902-1905:135;141. Meillet A, Vaillant A: Le slavě commun. Paris 1934:209.

Miklosich F: Lexicon palaeoslovenico-graeco-latinum. Vindobonae 1862-1865:857;975. Polívka G: Palaeographische, grammatische und kritische Eigenthiímlichkeiten in dem Makedonischen Praxapostolus. Archiv fiir slavische Philologie 10. Berlin 1887:129. Reinhart JM: Aksl. setblseti redivivum. Wiener slavistisches Jahrbuch27. Wien 1981:59-62. Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika 15. Red MusulinS. Zagreb 1956:593n. Smoczyňski, W: Aksl. sqh> als etymologischen Entsprechung zu lat. sonit. In: Sikrovište sloveswioje: studia slawistyczne ofiarowane profesorowi Jerzemu Ruskowi na 70. urodziny. Red Stepniak-Minczewa W, Boryš W. Kraków 2000:185-187 Snoj M: Slovenski etimološki slovar. Ljubljana 1997:21;40;334. Sobolevskij AI: Lekcii po istorii russkago jazyka. Vyd 4. Moskva 1907 (Reprint 'S-Gravenhage 1962):149. Sobolevskij AI: Zametky po slavjanskoj morfologii. Slávia 8. Praha 1929-1930:486n.

147

SREZNEVSKIJ 1906 Sreznevskij II: Materiály dlja slovaija drevne-russkago jazyka po pis'mennym" pamjatnikam". Sankt-Peterburg 1906 (Reprint Graz 1956):417;909.

VAILLANT 1942 Vaillant A: Vieux-slave setb, plur. seti. Revue des études sloves 20. Paris 1942:148-150.

VAILLANT 1966 Vaillant A: Grammaire comparée des langues slaves 3: Le verbe. Paris 1966:194-195.

VASMER 1953 Vasmer M: Russisches etymologisches Wňrterbuch 1. Heidelberg 1953:332.

VASMER 1955 Vasmer M: Russisches etymologisches WOrterbuch 2. Heidelberg 1955:148.

VONDRÁK 1893 Glagolita Clozův. Ed Vondrák V. Praha 1893:11. WiJK VAN 1925 Wijk N van: Die slavischen Partizipia auf -to- und die

Aoristformen auf -ft>. Indogermanische Forschungen 43. Berlin, Leipzig 1926:287-289.

Boris Skalka Ústav slavistiky Filosofická fakulta Masarykovy university Arna Nováka 1 CZ-66088 Brno (bskalka@iach.cz) Ústav pro jazyk český A V ČR etymologické oddělení Veveří 97 CZ-602 00 Brno

148

WOJCIECH SMOCZYŃSKI

ARGUMENT LARYNGALISTYCZNY W ETYMOLOGII BAŁTO-SŁOWIAŃSKIEJ

Redagowany przez Jubilata Etymologicky slovnik jazyka staroslovenskeho tym między innymi różni się od wcześniejszych słowników etymologicznych, że stara się uwzględniać korektę, jaką do etymologii słowiańskiej wnosi żywo rozwijająca się dziedzina indoeuropeistyczna zwana teorią laryngalnych1. Do tej teorii nawiązuje też materiał etymologiczny ujęty w tym artykule. Przykłady dobrano w ten sposób, by uwidocznić siłę argumentu laryngalistycznego w sytuacji, gdzie tradycyjna, tj. „młodogramatyczna" etymologia zawodzi w tym sensie, że poprzestaje na objaśnieniu niezupełnym, pozostawiającym pewne szczegóły formalne bez zaszeregowania do zjawisk ogólniejszej natury.

I

Pierwsza grupa przykładów wiąże się z neopierwiastkami ie. zakończonymi na -/- po spółgłosce laryngalnej. Ich powstanie należy najprawdopodobniej wiązać z resegmentacją takich formacji tematycznych, w których sufiks -lelo- przy­stępował do pwk. zakończonego na -H, por. np. */dhehi-ie-/, łot. deju 'ssać (pierś matki) '. Gdy z jakichś powodów formacje takie były reinterpretowane na wzór częstszych formacji z suf. -e/o-, pojawiały się pierwiastki sekundarne na -Hi-. Ich realność potwierdzają spotykane w materiale oboczności w rodzaju słow. i w i (ziję w zinc, siję w sito) czy lit. e w ie (seju w sietas). Oboczności te są sporadyczne, nie seryjne, na pewno więc nie należy się tu doszukiwać opozycji o charakterze apofonicznym. Chodzi raczej o sięgające zamierzchłych czasów zjawiska różnicowania derywatów drogą per integracji. Mimo drobnych różnic formalnych w poczuciu mówiących (bądź językoznawców) uchodzą one za należące do jednego gniazda etymologicznego. Wyjaśnienia wymaga jednak sposób, w jaki dochodzi do zróżnicowań w poszczególnych wypadkach.

Warto przypomnieć, że wyniki osiągnięte przez laryngalistów znalazły ostatnio imponujący wyraz w Leksykonie czasowników indoeuropejskich opracowanym pod kierunkiem Helmuta Rixa we Fryburgu Bryzgowijskim (L1V). W tym samym ośrodku trwają obecnie prace nad Leksykonem prymamego nomen indoeuropejskiego. Te nowe syntezy indoeuropeistyczne zapowiadają wyraźnie, że w nieodległej już przyszłości trzeba się będzie definitywnie rozstać ze starym Pokornym, dziełem swego czasu świetnym, ale już wysłużonym i w wielu miejscach sprzecznym z wiedzą dzisiejszą.

149

Dla lit. sietas, łot. sięts :: sch. sito, ros. sito 'Sieb' tradycyjna rekonstrukcja jest *sei-to- ze wskazaniem na lit. seti, seju, scs. seti, sejc (pwk. *se-) jako czasownik motywujący, zob. Vasmer II 629. W tym ujęciu pozostaje niejasne, jak mają się do siebie formy pierwiastkowe *sei- (dyftong) i *se- (monoftong), ponieważ w zwykłych szeregach apofonicznych nie spotyka się altemacji tego rodzaju. Wyjściem z tej trudności jest założenie, że mamy tu dwa pwki: jeden prymarny */sehi-/ 'siać' (Inf. seti, seti), drugi sekundarny (młodszy), */seh]i-/, który pojawił się w wyniku reanalizy praes. na -ie/o- */seh rie-/jako */sehij-e-/; wzorem dla tej interpretacji mogły być izofunkcyjne praesentia z suf. -e/o-. Coś podobnego obserwuje się w koniugacji litewskiej typu seja, gdzie przejście do praet. sej-o wymaga uznania, że tematem fleksyjnym jest sej-, czyli morfem pochodzący z resegmentacji se-ja i dlatego odmienny od se infinitiwu seti. Przyjmijmy dalej, że */sehii-e-/ jako derywat perintegracyjny ma znaczenie pochodne 'przesiewać, oczyszczać przez przesiewanie', polegające na specjalizacji (zwężeniu) znaczenia 'siać' . Otóż derywat tego rodzaju jest odzwierciedlony w sposób pośredni w lit.-łot. formacji *sij-a< lit. sijóti 'durchsieben, sichten'2, łot. sijat 'sieben, beuteln; priifen; fein regnen'. Jest to iteratyw na -a- typu kilóti(s)^ od zanikłej osnowy *si-C/*sii-V. Aby tę osnowę uzgodnić z */seh|i-/, trzeba przyjąć, że chodzi o stopień zanikowy, jednakże nie w formie */sh]i-/, lecz */sih r / , która tłumaczy się metatezą hji w ih/4: *siH-aH- > *sii-a-5.

Neopierwiastek */sehai-/ postuluje również LIV 470, mianowicie celem wyjaśnienia bsł. nazwy 'sita': lit. sietas, łot. siets :: sch. sito, ros. sito < pie. */sehii-to-/. Rekonstrukcja ta wzbudza zastrzeżenie, ponieważ zanik lrg. w danej konstelacji musiałby prowadzić do dyftongu krótkiego ei6. Tymczasem refleks tak lit.-łot. jak i sch. jest akutowany, z czego pośrednio wynika, że mamy tu do czynienia z przedhistorycznym dyftongiem długim, < *sei-ta-. Potwierdzają to takie refleksy jak np. lit. lieti 'lać, wylewać' < *lei-C < pie. • / le iH-C/ 7 i lit. mielas 'delikatny, miły', sch. mio < *mei-C < pie. */meiH-lo-/ 8. Wynika z tego, że sietaslsito trzeba wywodzić z *sei.ta- jako refleksu

2 Zwraca uwagę, że lit. apsijóti pojawia się w gwarach ze znaczeniem 'zasiać, opsiać pole, das Feld besaen', por. LKŻ XII 539.

3 Zob. Kuryłowicz 1968: 322, Otrębski 1965, 339 n. 4 Por. scs. piti 'pić', gr. att. plthi 'pij[', pfnó 'piję', których pi wywodzi się z */pih3-/ <

*/ph3i-/jako st. zanikowego neopierwiastka */peh3i-/ <= */peh3-ie-/. 5 Nie zaś *{sia-, bo pojawia się tu gląjd i wypełniający hiat po zanikłej lrg. 6 Por. nieakutowane lit. dien[ 'ciężarna, cielna' (NS dieni) < *deyrii (suf. / analogiczny

do marti, patni) <= *deyna < */dhehii-neh2-/. 7 Krótkość samogłoski w formie praes. leju tłumaczy się zanikiem lrg. przed

samogłoską (sufiks tematyczny), < */leyH-6/. 8 Sch. niw można równie dobrze wywodzić od stopnia zanikowego pwk.: */miH-lo-/ >

*mTla-, i identyfikować je z wariantem litewskim mylas.

150

dwuzgłoskowej struktury ie. */seihi.to-/. To z kolei nasuwa hipotezę, że traktowanie nomen pie. */sehiito-/ w bałto-słowiańskim nie mogło być bezpośrednie (brak ^sietaś), lecz musiało zostać zakłócone innowacją, która polegała na metatezie spółgłoski lrg. w sąsiedztwie /': *eHi > *eiH. Późniejszy zanik lrg. w pozycji przed spółgłoską pociągnął za s o b ą - j a k przy lieti, mielas - kompensacyjne wzdłużenie poprzedzającego dyftongu, eiHC > eiC, czego odzwierciedleniem w czasach historycznych jest właśnie intonacja akutowa pierwiastka. Są jeszcze co najmniej trzy wyrazy odziedziczone, które potwierdzają istnienie w bałto-słowiańskim tendencji do metatezy lrg. w kontekście *VHi, skutkiem czego powstaje bsł. dyftong długi kontrastujący z krótkim dyftongiem języków pokrewnych. Por.

lit. diever[ AS „szwagier", lett. dieveris, skr. djever zakłada *day.uer- < */daih2.uer-/ < (metateza) */dah2i.uer-/. Refleksy takie jak wed. devar-, gr. daer, daera zakładają tymczasem *dau.uer- jako bezpośredni refleks pie. */da.h2i.uer-/.

lit. piemeni AS 'pastuch' wymaga wyjścia od *pai.men- < */paih3.men-/ jako metatetycznego przekształcenia pie. */po.h3i.men-/. Gdyby ta metateza nie zaszła, to greckiemu poimena odpowiadałoby w litewskim ^piemeni LIV 417 nie dostrzega jakoś sprzeczności między formą gr. i lit.

lit. spdine 'piana' 9, sch. pjena, dial. spjena, ros. pena pochodzi ze *spai.na < *spaiH.naH-, to zaś z metatezy *spa.Hi.naH < pie. */spo.Hi.neh2-/. Por. wed.phena (nie *phaina), łac. spuma, stwn.yfe/zw10

Aby sensownie połączyć scs. zejc 'zionąć otworem' (inf. zijati, starsze zijati11, por. sch. zjim, zjeti) z scs. zinc 'otworzyć usta, rozdziawić się' trzeba się uciec do hipotezy neopierwiastka */g' hehii-/, który powstał na podstawie praes. */g' h eh r ie/o-/ 1 2 . Słowiański allomorfizm zi-C :: zij-V daje się wytłumaczyć jedynie w oparciu o st. zanikowy */g' hihi-/, który pojawił się - jako produkt metatezy - na miejscu */g' hhij-/. Słow. zi- w zinc jest innowacją tego samego rodzaju, co łac. hi- w hiscó 'rozdziawić się'. Gdy chodzi o formę antewokaliczną zTj(ati), to wywodzi się ona z *źii-a- < */g' h ih reh 2-/ przy założeniu, że lrg. zanikająca w pozycji po i jest zastępowana glajdem / (por. wyżej lit. sijóti, nie zaś fsjóti). — Litewski nie pokazuje st. pełnego *źeie-(tźę/w), ma natomiast zaskakujące swą formą praes. źióju (bumą) 'rozdziawiam

Zamiast *spaina, por. prus. spoayno 'Gest, Schaum des garenden Bieres'. W komentarzach etymologicznych do trzech wymienionych wyrazów nie znajduję wzmianek na temat warunków pojawiania się pbsł. dyftongu długiego. Cytują to ze scs. Sadnik i Aitzetmtlller 1955: 166. Brak jeszcze scs. zbjati uTrautmanna 1923: 368, który powoływał się tylko na nowsze formy ze stopniem wzdłużonym zija-: cs. zijaję, ros. zijaju. Z tego punktu widzenia wypada zśjc przyporządkować pierwotnemu infinitiwowi *ziti.

151

(usta)', inf. źióti. Fraenkel 1312 zauważa ogólnikowo, że źióti jest prapokrewne ze scs. zejati, sch. zejati, czes. zati, nie tłumaczy jednakże, jak można by powiązać lit. źió- < *źia- z sch. zeja° itp. Moim zdaniem jest źióti formą całkiem młodą, zmienioną z *źijóju przez synkopę i w sylabie pretonicznej. Paralelną synkopę zaświadczają następujące wyrazy: 1. lit. niókoti, -oju 'niszczyć, pustoszyć' (też niókioti, -ioju ts.) < *nijók-oti, denominativum od nijóks 'żaden, ni jeden', 2. lit. niaugi 'czyż nie? ' < nijaugi < ne-jau-gin, 3. łot. ądka f. 'etwas Nichtiges, Kleines' < *nijaka. Uwzględnienie synkopy litewskiej prowadzi zatem do odtworzenia pralit. *źijśjó i otwiera drogę zrównaniu tego tematu ze słow. zbja-. Chodzi tu o oparte na st. zanikowym iterativum z suf. -a-, typ rzadki w słowiańskim na skutek wtórnego wzdłużania lia w iia, natomiast w języku litewskim reprezentowany przez całą klasę kilóti(s) <= kilti (*klH-)14. Wszystko to zmusza do odrzucenia rekonstruktu *źyayó Trautmanna (1923: 368) ufundowanego na źle rozpoznanej formie litewskiej. Ciekawe, że mimo braku jakiegokolwiek oparcia porównawczego, rekonstrukt ten bywał akceptowany, por. Yaillant 1966: 291, ostatnio Schrijver 1991: 243.

II

Ciekawa jest różnica między lit. siuvu 'szyję' (inf. siuti) i scs. sijęts. (inf. śiti). Trautmann 1923: 261 bierze za punkt wyjścia refleks wedycki sfyyati 'szyje' i mówi: „vorslav. *siuió ist aus idg. *sfuió nach Formen wie *siuta-, *siudla-umgebildet; von diesem *siu- vor Konsonanten ging das neue Prasens *siuuó [ru. Sbju] aus". Dzisiaj postuluje się pwk. 'szyć' w postaci */sieuH-/, st. zanikowy */siuH-/. Co więcej, refleksowi wedyckiemu, na którym budował Trautmann, odmawia się metryki prajęzykowej i kwalifikuje go jako innowację polegającą na metatezie iuH> *iHu w allomorfie słabym: sfvya° < */siHu-ie-/ zamiast fsyiłya0 < */siuH-ie-/, zob. LIV 493. W tej sytuacji powiemy, że ani lit. ani słow. nie przechowały st. pełnego ('fsiauti, 'fśuti). Refleksy historyczne odzwierciedlają jedynie st. zanikowy */siuH-/, z tym, że litewski przechowuje różnicę między allomorfem antewokal. */siuH-e-/, siuvu15 i antekonson. */siuH-t-/, sióti, gdy tymczasem słowiański pokazuje uogólnienie allomorfu antekonson. < *siu- < */siuH-C/ z inf. na praes. Pamiątką po starej

1 3 Por. ros. ne-uźe-li jako możliwy wzór dla kalki litewskiej. 1 4 Zob. Kuryłowicz 1968: 322, Otrębski 1965, 339 n. Por. wyżej lit. sijóti, łot. sijat. 1 5 Segment v kontynuuje glajd u, który w pozycji po u wypełnił hiat pO zanikłej

spółgłosce laryngalnej. Paralele: lit. buvo 'był' < */bhuh2-eh2-/, scs. zabuvenu 'zapomniany' < */bhuh2-eno-/; scs. zuvati 'wołać, wzywać' < */g,huH-eh2-/. W podobnej do u roli występuje /, zob. wyżej lit. sijóti. Znaczy to, że bsł. reguła fonotakryczna u-C, ale uy-V (Jbyti :: °buvemi) oraz J-C, ale ii-V (biti :: bijenti) powstała dopiero w konsekwencji zaniku antewokalicznych laryngalnych.

152

alternacji Si-C :: Siv-V jest jednak z jednej strony ptc.prs.pass. śivenu 'szyty', z drugiej - derywaty, jak np. rcs. STvTci 'krawiec, szewc' (stlit. siuvikis 'krawiec') 1 6. To wskazuje, że śiję weszło na miejsce starszego *śivc = lit. siuvu.

Strukturę paralelnądo */sieuH-/ ma pwk. */g'ieuH-/ 'żuć'. LIV 148 n. odtwarza pie. lrg. na podstawie akutu w lit. zidunos pl.f. 'szczęki, skrze la; paszcza, pysk' [łot. źaunas] i analizy form tocharskich B suwam, A śwas 'je'. Nomen łit.-łot. da się ująć jako derywat prymarny */g'ieuH-nehr/ od praes. *źidu-ju 'żuję' (inf. *źiauti lub *źiuti) < *źiau-ió. Por. lit. briauna 'kant, krawędź' (zam. *briauna) briautis 'cisnąć się, wpychać się' < pie. */bhreuH-/ 'aufbrechen' (LIV 81). Powstaje pytanie, czy do *źiauju nie mogłoby należeć lit. źiaukćioti 'czkać przed wymiotami, zaczynać rzygać', ponieważ po odrzuceniu wtórnego k11 otrzymuje się *źiaućioti, tj. typ iteratywny na -ćioti, który według Otrębskiego (1965, § 597) oznacza „czynność drobną a ponawianą". To, że znaczenie znacznie od 'żuć ' odbiega, można by przypisać zbliżeniu się (ginącego) czasownika *źiau- do rodziny źagti 'zanieczyszczać (zwłaszcza jedzenie), plugawić', żagćióti 'czkać z przerwami'. — Gdy spojrzymy teraz na słowiański, to widać tu znowu refleks allomorfu słabego w postaci scs. avali 'żuć, zwać' (praes. źijc[lu] <= *źTj°). Jest to iteratyw *źiuu-a-xi < */g'iuH-eh 2-/, należący do wyżej już wspominanego typu kilóti(s). (Litewski nie zna ^źiwóti ani innych form od osnowy słabej.) Z powodu oksytonezy ros. źuju, żevatb trudno dlań przyjąć *źiau-ió jako punkt wyjścia; chodzi raczej o formację dotworzonądo infinitiwu, zob. LIV 149, przyp. 4 1 9 . Bg. źuna 'warga' jest tylko bułgarskie, więc z podobieństwa do lit. żiaunos lepiej nie wyprowadzać żadnych wniosków.

III

Trautmann 1923: 250 umieścił s.v. *satu- «satt» zarówno lit. sotus, łot. sSts jak scs. sytu, i po tym ostatnim dodał taką uwagę: „wenn hierher gehórig, umgebildet aus *sato- und *sati F. unter EinfluB einer andern Wortsippe s. Brandt, R F V . 24, 189." Tej innej rodziny wyrazowej Trautmann nie

Stpol. szwaczka 'kobieta zajmująca się szyciem i haftowaniem' zdaje się zakładać *szwać jako refleks iteratiwu ps. *Siv-ati, co do struktury porównywalnego z źivati 'żuć' (zob. niżej). W grę wchodzi albo insercja k przed ć jak w pirkćia 'chata' < pirćia, albo analogia do ridugćioti 'wymiotować, rzygać'. Co do y zob. przypis 15. Trautmann 1923: 372 odtwarza pbsł. *tiay-id, z krótkim dyftongiem w pierwiastku, czyli kieruje się świadectwem raczej ros. źuju niż lit. żiaunos. Czy słusznie?

153

sprecyzował, więc nic dziwnego, że następcom to połączenie wydawało się wątpliwe, por. referat u Vasmera III 59 2 0 . Fraenkel 857 z powodu sprzeczności w wokal izmie od razu odrzucił to zbliżenie. I słusznie. Z dwu tych przymiotników tylko litewski uchodził za jasny dzięki takim nawiązaniom zewnętrznym, jak gr. aetai 'syci się' < *saie- i stir. saith 'sytość' (= lit. sótis, -ies ts.) 2 1. Natomiast dla sytu nie udawało się znaleźć dobrego nawiązania, nawet pierwiastkowego, zob. Vasmer, l .c , Fraenkel, l.c. Obecnie może do tego dopomóc uwzględnienie czasownika het. sunnai 'napełnia' < */sunh3-/, który wraz z pałajskim sunat 'goB aus' < */sunóh3t/ stanowi podstawę rekonstrukcji pwk. pie. */seuh3-/ 'voll sein, voll werden', zob. LIV 488. Gdy się przyjmie, że 'syty, najedzony' to tyleż, co 'pełny' (o napełnionym żołądku) 2 2 , to będzie można sytu określić jako pierwotne adi. verbale *su-ta- < */suh 3-tó-/ od */seuh3-/. O paralele nietrudno, por. scs. zabytu 'zapomniany' (zob. ESJS 89) < *buta- < */b huh 2-tó-/ od */bhueh2-/2 3; "bytu 'kryty' < *kruta- < */kruH-tó-/ od */kreuH-/; umytu 'umyty' < *muta- < */muH-tó-/ od */meuH-/.

Nietypowe skróty: C - dowolna spółgłoska, H - nieokreślona laryngalna, Irg. -spółgłoska laryngalna, pwk. - pierwiastek, st. - stopień apofoniczny, V - dowolna samogłoska.

BIBLIOGRAFIA

ESJS = Etymologicky slovnik jazyka staroslovenskćho, red. Eva Havlova, (od zeszytu 7) Adolf Erhart. Praha: Academia, 1989-.

Fraenkel = Emst Fraenkel, Litauisches etymologisches WOrterbuch. Bde. I-II. Heidelberg: Carl Winter Universitótsverlag, 1955-1965.

Kuryłowicz, Jerzy. 1968. Indogermanische Grammatik. Bd. II: Akzent, Ablaut. Heidelberg: Carl Winter Universitatsverlag.

Lexer = Lexer, Matthias. Mittelhochdeutsches Taschenwórterbuch. DreiBigste Auflage, mitNachtrag. Leipzig: S. Hirtzel, 1986.

LIV = Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre PTimarstammbildungen. Unter Leitung von Helmut Rix, unter der Mitarbeit vieler anderer bearbeitet von Martin Kiimmel, Thomas Zehnder, Reiner Lipp, Brigitte Schirmer. Wiesbaden: Dr. Ludwig Reichert Yerlag, 1998.

Sławski 1976: 37 powraca jednak do sugestii Trautmanna: „niejasne przekształcenie ie. s9-tó- 'syty, nasycony' : sa-, ja-." Dzisiaj LIV 472 ujmuje sótis 'Sattigung' jako r/-abstractum */sah2ti-/ od pwk. */seh2(i)/ 'satt werden'. Por. np. śrwn. sat 'satt, gesattigt, voIl; genugend, hinreichend' (Lexer 177), z drugiej strony śrwn. vol 'voll, angefuhllt', które występuje też w znaczeniu 'gesattigt1 (Lexer 293). A nie od *bheup, jak wcześniej przyjmowano, bo taka postać pierwiastka jest właściwa tylko dla praesens indo-irańskiego, zob. LIV 83.

154

LKŹ = Lietiwui kalbos źodynas. Vilnius 1941—. Otrebski, Jan. 1965. Gramatyka języka litewskiego. T. II: Nauka o budowie wyrazów.

Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. Sadnik, L[inda] & R[udolf] Aitzetmtlller. 1955. Handworterbuch zu den

altkirchenslavischen Texten. Mouton & Co. 'Gravenhage. (Slavistic Printings and Reprintings, 6.)

Schrijver, Peter. 1991. The reflexes of Proto-Indo-European laryngeals in Latin. Rodopi, Amsterdam - Atlanta.

Sławski, Franciszek. 1976. Zarys słowotwórstwa prasłowiańskiego, w: Słownik prasłowiański, tom 2, s. 13-60. Wrocław itd.: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.

Trautmann, Reinhold. 1923. Baltisch-Slavisches Worterbuch: GOttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Vaillant, Andre. 1966. Grammaire comparee des langues slaves. Tome III: Le verbe. Paris: Klincksieck.

Vasmer = Max Vasmer, Russisches etymologisches Worterbuch. Drei Bde. Heidelberg: C. Winter Universitatsverlag, 1953-1958.

Wojciech Smoczyński Katedra Językoznawstwa Ogólnego i Indoeuropejskiego al. Mickiewicza 9/11 PL-31-120 Kraków (wsmocz@vela.filg.uj.edu.pl)

155

ONDftEJ SEF£iK

WORD BORDERS IN OLD INDO-ARYAN1

According to Erhart (1990: § 3.11), word borders are realised by three (phono­logical) ways: a/ by the diereme (and as Erhart supposes by delimitation word accent too), b/ by realisation of phonemes and prosodemes and c/ unrealised (by the lack of delimitation).

To these three phonological means we must of course add one morphological mean d/ syntagmatical word pattern, which is constructed (maximally) by the roots, derivational endings and inflectional endings2, so they logically are one word and every other root, derivational and inflectional endings are another word 3.

We can also separate another morphonological mean e/ syntagmatical word-syllabic pattern. In OIA 4 the word's initial consonantal cluster can be only 57^-, word's final coda can be only monoconsonantal -C (if we consider consonantal segment of diphthongs e, o, ai, au a vocal, at least syntagmatical)5.

A l l these means can obviously combine during the process of creation of word border.

The term word border belongs therefore to both phonology and morphology.

Word border (as morphological unit constituted by syllabic and morphological pattern) can be realised in languages really differently and for OIA is typically this lack of delimitation in so called sandhi, which is individual terminus technicus of old Indian grammarians (samdhi-), which is used among modern linguists of the whole world 6.

While working with vedic text we must therefore distinguish single words from each other.

The number of words we can preliminary postulate by mechanical counting of word accents in a concrete verse. The number of accents which are carefully marked must be at least equal to the number of words.

1 I would like to thanks my friend M . FiSmeister for his help on English version of this article.

2 So characterised is syntagmatical word pattern by Hjelmslev (1953: 27). 3 Compounds are marked case of unmarked (non-compound) words. 4 In this article we speak only about Vedic language of Rgved. 5 SefCfk2000: § 1.2-1.4 6 Old grammars of Vedic Sanskrit (i. e. MacDonell 1910, MacDonell 1916 etc.)

distinguish between external (word to word) and internal (within one word) sandhi. We'll use the first meaning only (as usually understood among modern linguists).

156

I. e. the vedic verse mitro dadhara prthivlm utd dydm 'Mitra holds Earth and Heaven' (RV III, 59, 1) we can clearly see four word accents and therefore it's likely that this verse wil l include at least four words, three of which are inflected (i.e. with inflectional endings). Than we wil l find five roots and therefore we can presume the existence of another unaccented word. Morphological analyse tells us that this unaccented word is a verb (finite verb) a inside the verse (the main sentence) the verb is always unaccented if it doesn't stand at the beginning of the verse, which is a rule (MacDonell 1910: § 85b2f3).

From the rule form construction of OIA word we know, that everything after the inflectional ending must already be a part of another word. Because there are clear rules for the construction of composites, it's obvious that the conjunctive particle utd is a separate word with zero paradigm.

OIA accent (unlike Czech, French, Polish etc.) can't help us in telling word borders, because it's free and movable within the word. It doesn't have delimitation function; we can only suppose that at least one word to word border will necessarily be between two word accents.

The sandhi principle means that the last word phonological variant is linked up in sandhi variation with the variants of the first following word i f these words are part of one sentence (verse). The sandhi variation is clearly and regularly postulated.

The last phoneme of the last sentence's word is always neutralised to its archiphoneme7 before sentence's pause.

For example the morphologically justified t {marut- 'Marut'), d (bhid- f. 'destroyer'), kdprth- m. 'penis'), dh (ksudh- f. 'hunger') share the archiphoneme -7*(marut, bhit, kdprt, ksut). Sentence border is a special example of the word border because there is no assimilation of archiphoneme realisation. Within the sentence the unvoiced regularly become voiced before pause i f followed by voiced occlusive, nasal, semivowel or vocal (cf. our scheme).

morphological analysed phoneme archiphoneme sandhi realisation of archiphoneme

By an archiphoneme we understand the product of syntagmatical neutralisation of phonological feature. Resulted neutralised archiphoneme is formally or functionally agreeing with the least marked member of the phonological opposition (cf. Trubetzkoy 1939: 71, Lass 1990: § 3.1-3.4). We use these symbols: Vfor vocal, Tfor occlusive (K for unaspirated unvoiced T, Kh for aspirated unvoiced T, G for unaspirated voiced T, Gh for aspirated voiced 7), S for sibilant, N for nasal and R for semivowel, ie. se Sentence pause..

K G

Gh Kh

•K(_*#9,_ #K/Kh/S)

G(JG/Gh/N/R/V)

157

Similarly final -s/s (final - i has final archiphoneme -k, so as an velar occlusive!) which in the sandhi before V, R, N, G, Gh (see the following table) has an individual alternation replacing voiced sibilant, in particular zero (0) after a or diphthongs o, or after high vowels.

Let us compare the sandhi realisations of final phoneme of one word. As an example we'll use the number eka- 'one' (neutralised form of Nom. sg. is ekah) in the famous 'frogs hymn':

gomayur eko ajamdyur ekahpfsnir eko hdrita eka esam (RV VII, 103, 6) 'One (frog) is sounding like a cow, one is sounding like a goat; one is speckled,

one of them is yellow.'

But the phonemes engage themselves also within the word on the morph borders, following the allophonic rules and necessities of syllabic pattern.

But are there some differences in the juncture of sandhi (word to word) and word-internal junction that would enable to find word borders in syntagmatical chain of allophones?

Sandhi processes were searched by Allen (1962) but he curiously doesn't solve the question of different engagement of phonemes within a word and on its borders.

Let us compare schematic patterns of the junction of phonemes within a word and on its borders. We emphasise again that all occlusives are at the end of the word neutralised on its least marked form of unaspirated unvoiced consonant. Each prove of internal junction is followed by an example from verbal flexion (engagement on borders of morphs10) without reference to the R V verse; word to word sandhi is introduced by the word's morphological forms (without sandhi changes) and concrete sandhi realisation with reference to the R V verse (transliterated from devandgan including writings of pause).

internal junction of ph onemes11 word to word sandhi junction T + T 1 2 K + K(h) •» KKfli)*' K + K(h) -» K K ( h ) w

vi-vac- + ti vivaldi (vrsa) +ajanayat + vfsajanayattasu13

tap + thas tapthas tosu K + G(h) • GGGi) 0 0 K + G(h) -» GG(h)

vac- + dham vagdham rsvat + brhatah rsvidbrhatdh14

cit- + dhi ciddhi G + K(h) -> KK(h)

1 0 A root is represented in following table by its dictionary form. 1 1 Evidences are taken from MacDonell 1916: Appendix I. 1 2 Unvoiced aspirate (Kh) never takes a part with the consonant features in opposition of

the voice and the aspiration (*KhTor *KhS). 1 3 RV II, 35, 13 1 4 RV VII, 61, 3

158

internal junction of phonemes11 word to word sandhi junction ad- + tu dttu G + G(h) -> GG(h) ad- + dhi addhi Gh + K(h) -> GG(h)

dambh- + turn ddbdhum Gh + G(h) -> GGh

budh- + dhi bodhi T + S G + S -> K S 0 0

mrc-+ sis mrksistd G + S -»KS

chand- + si chants i Gh + S -» KS

di-dhd- + so dhitsati

K + S -> KS an«5/ + sapta arinitsapta15

T + N K + N ( b ) -> K N op- + no dpndti ac- + na- aknd- (B.) Kh + N -> KhN

matfi- + na mathndntu G + N -> G N 0 0

ad- + mi ddmi ad-+ na dnna-Gh + N -»GhN

rdh- + no rdhnoti

K +N - » G N " ( + d )

havanasrut + nah havanasrunno16

T + R K + R —¥ KR Art- + _ya krtydte Kh + R —»KhR

manth- + mathyate G + R —> GR

da-drd- + ur dadrur Gh + R -> GhR

da-dhr- + wr dadhrur

K + R —¥ GR" srdndt + yavavantu srinddyavavantu17

T +V K + V -» K V paf- + a para// Kh + V - 4 KhV

pruth- + a prothati G + V -» GV

*/»'</- + a /WHoaf; Gh + V - 4 GhV

jambh- + w jambhisat

K + V —» GV * Arnavaf + a/ratfrt krnavaddrdthih18

1 5 RV II, 12, 3 1 6 RVII.33, 15 1 7 RV VIII, 48, 5 1 8 RV VIII, 48, 3

159

internal junction of phonemes11 word to word sandhi junction s + s S + S -> KS/(S)S

sis- + sya seksyati s'ds- + si s'dssi

S + S -> SS anta/i + samudre antdh samudre™

S + T S + K(h) -> SK(h) sds- +te saste S + G(h) -> (G)G(h)1

vas- +dham saddham si-sad- sfdate

S + K(h) SK(h) b

vasubhih cardmi vdsubhiscardmy20

S + G(h) ->0G(h)/rG(h)" taptdh + gharmdh tapti gharmi21

jugupuh + jueupuntvadasasya22

dvadasasya S + N S + N -»SN

vas- + ffj/' v<ii/w/ S + N -»ON/rN'

narah + na w ^ r o wa23 S + R S + R -»SR

as- + ya asydte S + R —» OR/rR *

enah + varwna e n o varw«a24

adhvasmabhih + adhvasmdbhirvis-visvahd vdhd25

S +V S + V -> SV as- + a dsati

S + V -» OV/rV a

jaA + it sd it2& ddityaih + uta ddityiirutd21

N + N N + N —• NN ja-gam- + ma jagdnma

N + N - H > N N manyum + martyesu manyum mdr-

tyesv2* N + T N + K(h) -> NK(h) b

/an- + tha tatdntha N + G(h) -> NG(h) b

;yH/- + na yunjdte

N + K(h) -»NK(h) ( b )

mahdntam + fewaro mahintam kosam29

N + G(h) -> NG(h) ( b )

anam + dadhdmi a n a m dadhami30

N + S N + S - » N S b

ram- + J dramsta N + S - » N S b

drtim+su dftimsiP1

avindan + sisiydnam ^ndanchisiyd-nam32

1 9 RV X, 125, 7 2 0 RV X, 125, 1 2 1 RV VIII, 103, 9 2 2 RV VIII, 103, 9 2 3 RV VIII, 103, 9 2 4 RV VII, 86, 3 2 5 RV II, 35, 14 2 6 RV IV, 50, 8 2 7 RV X, 125, 1 2 8 RVVII.61, 1 2 9 RV V, 83, 8 3 0 RV X, 125 2 3 1 RV V, 83,7

160

internal junction of phonemes11 word to word sandhi junction N + R N + R —»NR N + R ->NR b

am- + ya a/wya/e if/am + vaddmi iaam vaddmi** N + V N + V -»NV N + V ->(N)NV

an- + a drtati posam + eva /jdsameva34

jujusan + j'ffiani jujusann imin i 3 5

R + R R + R ->RR R+R ->RR cay- + ya cdyydte visve + rathdsah viyve rathdsah*6

R + T R + K(h) —> RK(h) R + K(h) —» RK(h) ju-hu- + ti juhoti aymai + rtsraA asmdi tord37

R + G(h) —» RG(h) R + G(h) —» RG(h) ja-bhr- + tas jabhrtds aj/wai + dhatta ajmai dhatta**

R + S R+S -»RS R + S -»RS bhr- + s dbharsam v&nave + susam visnave susdm*9

R + N R + N ->RN R + N -> RN ju-hu- + mi juhomi sardhate + na sardhate na- 4 0

R +V R +V - » R V ( c ) R + V - » R V C

jinv- + a jinva krnomi + a/iam ArwomyaAa/H41

i + anti ydnti V + T V + K(h) -»VK(h) V + K(h) -»VK(h)

y'i- + ta jitd- drsfydya + Idtavam drstviya Idtavam42

V + G(h) -» VG(h) V + G(h) -> VG(h) gaccha + dhvam gdcchadhvam /rf + dhanva frf dhanva4*

v + s V + S -> VS V + S -> VS a + jaa1- dsldat vi + suparnah visuparno44

V + N V + N -> V N C V + N -» V N C

da-da- + maAe ddddmahe />ari + /ia/j pari wo4 5

V + R V + R ->VR C V + R -> V R C

pra + yaf

3 2 RV V, 11,6 3 3 RV X, 125, 5 3 4 R V I , 1,3 3 5 RV VII, 61, 6 3 6 RV II„ 12, 7 3 7 RV II, 55, 5 3 8 RV II, 12, 6 3 9 R V I , 154,3 4 0 RV II, 12, 9 4 1 RV X, 125, 6 4 2 RV X, 9, 11 4 3 RV I, 35, 8 4 4 RV I, 35, 8 4 5 RV II, 33, 13

161

internal junction of phonemes11 word to word sandhi junction hu- + ya huydte prd ydd*6

V +V V + V -»V/VR/RV sthd- + a sthiti

ju-hu- + ana juhvdna (pat-+)a + i + t p d ( e t

V + V -»V/VR/RV yatha+abhavat ydthMbhavad*7

manmdni + rcase , _ 4 S

uta+im manmanyrcase** utem"

Table explanation: high indexes mean: " = regressive assimilation of the voice, b = assimilation of location,c = creation of 'diphtongs' e, o, ai, au, ar, or, an, an, am, dm, rf

= articulation assimilation, round brackets mean limitation of the given syntagmatical changes on some (unmentionted) examples.

From the table is clear that linked up phonemes within word are engaged in other ways than cross word border phonemes. For example within one word neither semivowels nor nasals nor vocals cause a change of the voice of occlusives and sibilants.

The differences of engagements within one word (for example between root and endings) and sandhi can be evidently be put down to the existence of segmental unit that influences phonological realisation of juncted phonemes -diereme (#). Erhart (1990: § 3.2) states that diereme is segmental prosodeme realised by pause or glottal stop5 0.

Word to word diereme has an influence to allophonic realisation of phonemes (F). Its existence is marked. We can express this markedness by the following pattern:

F + F * F+#+F

It is obvious that word to word diereme has its language function. Its existence is marked to its non-existence.

The existence of diereme in OIA doesn't necessarily have to be indicated just by the diereme's pause but also by a special allophonisation of engaged phonemes. Only when syntagmatical connected with remarkable zero of diereme the semivowels, vocals and nasals have the ability to influence the assimilation of voice. The ability to cause an assimilation change of voice of

4 6 RV I, 85, 5 4 7 R V X , 135,6 4 8 RV VII, 61,6444 4 9 RV II, 12, 6 5 0 The whole Erhart's system of segmental and suprasegmental units of phonological

plan looks as follows (Erhart 1990: § 3.4.2):

segmental phonemes segmental prosodeme supragmental phonemes suprasegmental prosodeme

162

final occlusive or sibilant is a result of an obviously existing phoneme (i.e. D, Dh, R, N, V).

Diereme that stands on its own at the end of a sentence (absolute pause) works only as an element of neutralisation, which means that here is realised in the least marked form, while its realisation in the sentence is potentially more marked. Unmarked realisation of diereme at the end of the sentence is realised by a pause, inside the sentence either by the pause or an allophonic realisation of surrounding phonemes, or by combination of both.

If we wanted to characterised phonological features of diereme, we must keep in mind that at the end of the sentence the occlusives and sibilants are influenced by the neutralisation of voice and aspiration, although it can get the feature of voice within the sentence (together with the following phoneme D, Dh, R, N, V) secondarily and than the aforementioned phoneme from those groups of consonant's sonority that can go through this assimilation (T+ S) can assimilate by the voice too. Another phonological characters which we can consider certain for diereme is functional proximity to all consonants based on a fact that at the end of sentence of the group a, d + y,v create diphthongs e, o, ai, au similarly as within the word before consonant (while within the word before vowel they create allophonic sequences of diphthongs ay, av, ay, av).

It is obvious that when diereme is equal to zero it is something completely different than non-existence of this prosodeme. The zero of diereme is zero which is important both syntagmatically and paradigmatically.

The value variantly equal to zero is not the exception in OIA phonological system. It is also a possible variant of realisation of segmental phonemes, concretely of morphologically analysable s before voiced occlusive (see the table), which is realised either by gemination of occlusive (yas- 2. "wear": vaddham) or by prolongation or diphthongisation of the previous vocal: sidati = si + zd+a+ti < sad-„sit" (like vivakti < vac- "say"); vodhum = vaz + dhum < vah- "carry" + turn.

We could add that because the existence of diereme is demonstrable and its function is to separate words, this may be vice versa considered a prove that a word exists as a separate unit of langue.

R E F E R E N C E S

A L L E N , W . S. 1962: Sandhi. The Theoretical, Phonetic and Historical Bases of Word-Junction in Sanskrit. 'S-Gravenhage: Mouton & Co.

A U F R E C H T , T. 1877 2: Die Hymnen des Rigveda I-1II. Bonn: Adolph Marcus E R H A R T , A. 1980: Struktura indoiranskych jazyku. Brno, Univerzita J . E . Purkyne (The

Structure of the Old Indoiranian Languages) E R H A R T , A. 1990: Zdklady jazykovidy. Praha: SPN (Basics of Linguistics) HJELMSLEV, L . 1953: Prolegomena to a Theory of Language. Baltimore: Indiana

University

163

L A S S , R. 19988: Phonology. An Introduction To Basic Concepts. Cambridge: Cambridge University Press

M A C D O N E L L , A . A . 1910: Vedic Grammar. Strassburg: K. J. Trubner M A C D O N E L L , A . A . 1916: A Vedic Grammar for Students. Oxford: Clarendon Press SEFCIK, O. 2000a: Pfiznakovost konsonantu ve staroindickych trsech a jejich reflexe ve

stfedoindickych jazycich. SPFFBU, A 48, 19-30 {Markedness of consonants in OlA clusters and their reflexes in Middle Indo-aryan languages)

SEFCIK, O. 2000b: Povaha korene ve staroindidtini coby znaku. JazykovSdne" aktuality (zvlaStni Cislo) XXXVII, 81-86 {OlA verbal-root as a sing of language)

T R U B E T Z K O Y , N . S. 1939: Grunziige der Phonologic Prag: TCLP 7 W A C K E R N A G E L , J. 1896: Altindische Grammatik I. (Lautlehre). G6ttingen:

Vandenhoeck und Ruprecht W H I T N E Y , W . D. 1879: Indische Grammatik, umfassend die klassische Sprache und die

alteren Dialecte. Leipzig: Breitkopf und Hartel W H I T N E Y , W . D. 1885: Die Wurzeln, Verbalformen undprimaren Stamme der Sanskrit-

Sprache. Leipzig: Breitkopf und Hartel

Ondfej Sefcik Ustav jazykovSdy FF M U Arna Novaka 1 CZ-60200 Brno (sefcik@phil.muni.cz)

164

В Л А Д И М И Р Н . Т О П О Р О В

ДР.-ИНД. РКАТНАМЛ- : К РЕКОНСТРУКЦИИ ОДНОГО ИЗ ВАРИАНТОВ ИНДОЕВРОПЕЙСКОЙ КОНЦЕПЦИИ «ПЕРВОГО»

Как и з в е с т н о , др.-инд. ргаОпата-, засвидетельствованное уже в древнейших ведийских текстах, представляет собою п о р я д к о в о е числительное со значением 'первый', склоняющееся как прилагательное и семантически связанное, соотносимое с количественным числительным ёка- 'один'. Так же и з в е с т н о и то, что «один», строго говоря и уж во всяком случае по происхождению, вообще не является числительным а если говорить о древнеиндийском и других индоевропейских (и не только индоевропейских) языках, только оно из всех количественных числительных ф о р м а л ь н о н и к а к не связано с обозначением «первого», ср. др.-инд. ёка- : рШката-, др.-греч. еХа : пр&хос,, лат. ипш : рптш, ст.-слав. ЕДНЫЪ: м р ь в ъ и т. п. Более того, ни «один», ни «первый» по сути дела не требуют счетной операции— их достаточно указать-выделить («этот», «именно этот»). Все же другие элементы числового ряда сохраняют формальное единство соответствующих количественных и порядковых числительных (исключения редки и, как правило, объяснимы, ср. два: второй), ср. др.-инд. а\а-: а\МГуа-; 1п-: 1гвуа-\ са(иг-: ШгТуа- (из индо-иран. *(к)Шгф1а-, ср. мл.-авест. а-хШтт 'четырежды' - к и.-евр.*А^иг-) [МаугЬоГег 1991, 657]; рапса- : рапсата- (рапса1ка-)\ заз- : заявка-; зар1а- : зар1ата- (зарШка); аз(а-: азШта-; пача-: пачата-; Лаза-: Лазата-.

Обе вышеназванные «известности» дают основания (сильнее — являются своего рода императивами) считать, что рга1ката-, с одной стороны, продолжает оставаться не до конца решенной проблемой, и, с другой стороны, что варианты нового и более адекватного объяснения происхождения этого слова все еще не исчерпаны. Надежды на объяснение лежат в сфере происхождения слова, т. е. отсылают к так называемому н а ч а л у (а%га-), первому разу («в первый раз»), прецеденту, из которого все возникло и к которому возвращаются в ритуале и в языковой памяти.

Естественно, что, выдвигая новую точку зрения, приходится обращаться к уже имеющимся попыткам объяснить этимологию исследуемого слова, особенно последним по времени. Дважды за последние 40 лет к этимологии рга1ката- обращался М. Майрхофер. В первой версии форма слова определяется как 8ирег1а11У к рга, слову, обозначающему направленность вперед, изнутри вовне, наружу. При этом указывается, что неясным остается элемент -(к-, который, однако, по мнению автора, получает поддержку в реконструируемой праиранской форме, содержащей (к, а именно *раграта- (как бы параллельная паре

165

иран. *рга-1ата- [ср. авест. /гаОта: др.-инд. рга(атёт]), которая и рассматривается как первичная (к тому же указывается и Сотрагайу от того жерга-рга-1агат), см. [КЕ^А1. II, Ыет". 13, 1959, 363-364]. Конечно, несмотря на все усилия Майрхофера именно элемент -1к- остается самым слабым местом в объяснении, тем более что его функция в данной ситуации совсем не выяснена 2 . Не случайно, что в последней по времени версии объяснения этого слова II, ЫеГ. 13, 1993, 179] тот же исследователь вовсе не касается самого элемента -(к- и говорит об индо-иранском составном суффиксе *-1ката-, предлагая видеть в нем суперлативное -(На- и -та-, возможно, как результата контаминации из -Хата и -(На- со ссылкой на [А\. Ог. III, 1930,404-405] и др.

Основная идея, лежащая в основе предлагаемого здесь объяснения слова рга1ката- и опирающаяся прежде всего на семантические аргументы как в узком смысле, так и в широком, исходящем из того, как могли представлять себе древние арии контекст, мотивирующий обозначение некоего важного явления словом рга1ката-, покоится на совершенно иных принципах. Прежде всего значение «первый» (как и «ранний», «главный» и т. п.) не является мотивацией внутренней формы слова ргаХката-, во всяком случае в истории развития смыслов, связываемых с этим словом. Если уж исходить из наиболее авторитетного источника, каковым является текст «Ригведы», и из набора значений слова рга1ката- в нем, то представляется почти очевидным, что мотивирующим слово смыслом оказывается не «первость», а «начальность», некая исходная ситуация. Кстати, слово ргаХката-, когда оно выступает как наречие (А<1У.), оно нередко как раз и актуализирует этот смысл «начальности», ср.: /)/УОУрап ргаХкатат ]а]пе а%п1г азтай д.\ИТуат рап }аХауейак \ 1г1Туат арзй пгтапа щазгат {пикапа епат }ага1е зчайЫк [К.у X , 45, 1] «В н а ч а л е с неба родился Агни, во в т о р о й р а з — от нас, знаток (всех) существ, | В т р е т и й р а з — в водах. Его неослабевающего, воспевает, зажигая, тот, чья мысль мужественна, чьи намерения прекрасны». Разумеется, и рга(катат здесь можно было бы перевести как «в первый раз», но это было бы предпочтением экстенсивному способу перевода перед интенсивно-сущностным. Когда это слово выступает в функции наречия (ргаХкатат, рга1ката1аз), то в ключевых контекстах именно начало— 'сначала', 'прежде всего', т. е. по сути дела ' д о всего', и, строго говоря, этот корень ргахк- обозначает ту грань, которая отделяет состояние « д о » от состояния «после», которая одновременно является и последним моментом « д о всего» и первым моментом, когда н а ч а л о с ь само это н а ч а л о . Более того, можно настаивать на том, что корень рга(к- точно указывает и на с о д е р ж а н и е этого начала, на то, с чего оно началось, в чем оно состояло и какова была мотивация идеи «первости» и импульс к выстраиванию главной формы организации-порядка— ч и с л о в о й , ставшей одной из самых ранних версий я з ы к а к о с м о л о г и и , когда б о л ь ш о й мир-вселенная еще был строго соотнесен, поэлементно, с м а л ы м миром-человеком 3 , а следовательно, и я з ы к а а н т р о п о л о г и и .

166

Вот этот двуединый «космо-антропный» контекст и подводит непосредственно к предлагаемой здесь гипотезе о семантической мотивировке понятия «первости», иначе говоря, к этимологии слова ргаХката-, выступающего в текстах «Ригведы» уже в грамматикализованном виде как обозначение порядкового числительного «первый», сохраняя, правда, при этом и те смыслы, употребления и контексты, которые позволяют отчасти судить и о том этапе в развитии смыслов этого слова, когда оно еще не вошло в стадию грамматикализации.

Представляется, что ближайшим и обладающим наибольшей экспликативной силой в отношении др.-инд. ргсйката- является глагол ргшк-, обозначающий рас-ширение, рас-тягивание и встречающийся в «Ригведе» шесть десятков раз. Этимология этого слова, несмотря на частности в реальной реконструкции формы слова, не вызывает сомнения. Др.-инд. рга(к- возводится к и.-евр. *р1ё(-1 *р1о1-1 рШ- [Рокоту I, 833— 834] и л и - в более дифференцированной з а п и с и - к и.-евр. *р1е1к2-[Е>^А1 II, ЫеГ. 13, 1993, 178-179]. Слова этого корня обнаруживаются в подавляющем большинстве групп индоевропейской языковой семьи; правда, как правило, в качестве первичной формы выступают существительные и прилагательные, образованные от этого корня, в отличие от древнеиндийского в том отношении, что в нем представлен и первообразный глагол рга(И- (рга{ка(е), и именные образования рга(каз 'рас-тяжение', за-ргаМш, $и-рга(ка5, ргаШтап- 'широкое растяжение', 'широта', ргШкШка- 'вытянутый', 'растянутый' (в 8ирег1.) 4 и др., о чем см. дальше. Разумеется, и глагол рга(к- разнообразится наличием разных префиксов (в «Ригведе» - аЪЫ, а-, га-, рап-, VI-). Ближайшие параллели крга(к- отмечены в мл.-авест. /гава. заииак- '<Ие Кгай уегЬгепепё' фаваШ-, см. [Вагию1отае 1904, 983]), а также в дардских языках, не говоря уж о продолжениях рга(к- в средне- и новоиндийских языках [Тигпег 1966, №488а; Тигпег 1985, 14707; Е\УА1. II, 1леГ. 13, 1993, 178-179] 5 .

Вместе с тем нужно напомнить, что с др.-инд. рга1к- (полная ступень корневого гласного), как и с соответствующим корнем в индоевропейских языках, связаны и слова с н у л е в о й ступенью корневого гласного (рефлексы и.-евр. *р1э(-, см. [Рокоту 1959, 833-834]). Ср. др.-инд. рпкй-'широкий', 'далекий', 'большой', 'растянутый' и т. п.; рг1к(1)уТ 'земля' (в функции Матери-Земли, обожествленной Земли), рпка- 'ладонь', название меры длины: рНкак 'отдельно', 'обособленно' (т. е. на большом расстоянии от исходной точки, от центра); рПкиХа 'величина', 'объем' и т. п. 6 , ближайшие параллели к которым - в мл.-авест. рэгэви- (иран. *ргви-), входящем в ряд фразеологизмов, общих с ведийскими и безусловно относимых (по меньшей мере) к индо-иранскому наследию 1 .

Особое внимание привлекает обозначение земли как ш и р о к о й , рас-ширенной - рг1к(1)уТ : рпкй-. Несомненно, в ведийскую эпоху да и позже языковое сознание прочно связывало эти слова и потенциально ориентировалось на модель рпкй & рг(к(0уТ, своего рода эксплицированную Гщита егуто1о§1са. Но земля понималась как широкая и

167

тогда, когда ее языковое обозначение не отсылало к идее широты-расширения, ср. сочетания ЬНйтг- (ЬкитТ) и кзат-, обозначающих землю, с игй- 'широкий', 'пространный', 'необъятный' — зигёШза рИага Ъ к йт а сакгаШг иг и ргщ&уа атНат хагТтаЪЫН [КУ I, 159, 2] «Двое родителей с прекрасным семенем создали для потомства з е м л ю , ш и р о к у ю , бессмертную, с ш и р о к и м и п р о с т о р а м и»; раргй1ка кзат таЫ йапзо йг V Гт [К.У VI, 17, 7] «Он расширил з е м л ю - великое чудо! - ш и р о к у ю » (об Индре) и т. п . 8

Но более существенно, конечно, то, что в ведийских текстах и г л а г о л, связываемый с з е м л е й как субъектом или объектом (в этом последнем случае субъектом оказываются боги, прежде всего Индра, но также Митра-Варуна и др.), несет в себе значение рас-ширения-рас-пространения-рас-тягивания. И здесь снова неизбежная встреча с глаголом рга(Н-, чаще всего входящим в узкий контекст с землей обозначаемой именно как рг(км Ср.: за аЪагауа1 рг1к1\Тт рарга1кас са мщгепа ка&ё тг арак зазаг]а \ акапп а к / т... [КУ I, 103, 2] «Он укрепил з е м л ю и р а с ш и р и л (ее). Убив ваджрой (Вритру), он выпустил течь в б о д ы . | Он убил з м е я . . . » (характерно, что этот подвиг Индры, собственно, и образует н а ч а л о космологии);- за йкагауаа1 рг(к1УТт рарга(кас са... [КУ П, 15, 2] «Он удержал з е м л ю и расширил (ее) и...» (об Индре); - рга1к1з1а уётапрг(кгуТ сШ езагп [К.У V , 58, 7] «Сама з е м л я р а с ш и р и л а с ь во время их похода»; - Ыдгазота <...> арга1ка1ат рг1кглт тйШгат... [ЯУ VI, 72, 2] «О Индра-Сома, < . . .>вы ш и р о к о п р о с т е р л и землю-мать» (к Индре-Соме); - 1аХ рггкгАт ар г а I к ау а з, 1ай азШЬкпа Ша а'уат [КУ VIII, 89, 5] «То р а с п р о с т е р ты з е м л ю , то укрепил даже землю»; -уа Пёпа зйгуат Йгокауап Луу ар г а (к а у ап рг1кшт т а I а г а т

V /<...> [КУ X , 62, 3] «(Вы), которые праведным трудом подняли солнце на небо, р а с п р о с т р а н и л и з е м л ю - м а т ь <...>»; ср. также аЧгфат рггкй зайта рарга1ке рёгХкгуат [КУ V , 87, 7]: с обыгрыванием и отсылкой к мотивам шири, расширения и земли, ср. звуковой комплекс р-г/Ык-).

Уместно обратить внимание на то, ч т о может выступать субъектом и/или объектом при глаголе рга1к- 'распространять(ся)', 'расширять(ся)'. Несомненно, что основную массу примеров в этом контексте составляют понятия, имеющие непосредственное отношение к космологии и, более того, обозначающие существенные части Космоса (в ходе оплотнения космической ткани рга(к- начинает сочетаться и с «бытовыми» понятиями, освященными, однако, причастностью к космическому)— Небо-Земля {ду&харг1Ы\1, см. [КУ X , 82, 1; 149, 2] и др.), оба мира, т. е. те же Небо и Земля {г6йаз1. [VIII, 3, 6]), весь мир одушевленного и неодушевленного {Ькшапат. [VI, 7, 7; IX, 94, 2] и др.), небо (Лу. [III, 61,4, VIII, 51, 8] и др.), воздушное пространство, темное пространство (га/аз. [VI, 69, 5]), ширь, широкое пространство {игй. [IV, 53, 2; X , 170, 3] и др.; уаптап. [I, 55, 1]), солнце (зйгуа. [III, 14, 4]), свет, световое пространство {госапа. [VIII, 94, 9] и др.), утренняя заря и ее персонификация Ушас (изаз, 1/заз. [I, 124, 5; IV,

168

51, 8] и др.), земля (см. выше), потоки (агпаШ. [VII, 18, 5]), небесная влага, дождь (угз1и [VIII, 12, 6]), море (затиЛга. [VIII, 3, 4]), река (зтаЪи. [I, 92, 12]), небесные звуки, свист Марутов (йЪатапг. [II, 11, 8]), мировой закон, истина, «рита» (собственно, рог риты — Пазуа згп§а. [VIII, 86, 5]), желание как космическая сила {ккта. [Ш, 30, 19-20]), молитва, благоволение (зитаН. [X, 31, 6]), богатство, благо (гау1. [II, 25, 2; VII, 42, 6]), жертвенная солома, бархис, образ мирового центра (ЬгаЫз. [X, 70, 4; X , ПО, 4] и др.), колесница, в частности, средство передвижения богов (га(Иа. [VII, 69, 2]), жилье, семья, род (у!з. [VII, 33, 6]), скот (рази-. [I, 92, 12] — косвенно). С глаголом рга(И- связаны и божественные персонификации- боги, конкретно- Индра, Варуна, Агни, Вишну, Брахманаспати, Маруты, Ушас, родительница коров ([I, 124, 5]: она же Ушас, здесь по имени не обозначенная), божественные певцы Адитьи [III, 54, 10], певцы-у/рйу, мужи (иг).

Эта связь глагола ргсик- со сферой космического, возникшей непосредственно в результате расширения, процесса появления «широкого пространства», обоснована самой умозрительной концепцией возникновения--происхождения мира, Космоса, сформированной ведийскими риши (ш)-Это учение возникло не ради удовлетворения потребности в интеллектуальных упражнениях, в рефлексии, но для того, чтобы обеспечить безопасность этого новосозданного космического мироустройства и ради избавления людей от страха- ЬНауа (от ЬЫ-'бояться', 'страшиться') перед тайными деструктивными силами, противостоящими Космосу. Этот «древний страх» (своего рода ведийский {еггог аппяииз) носил тотальный характер и чтобы избежать его нужно было воздвигнуть тотальную же защиту, обеспечивающую безопасность со всех сторон 9 , в которой бы участвовали все главные космические силы.

В контексте архаичной ведийской картины мироустройства действие, обозначаемое глаголом рга1И- должно быть признано ключевым, основоположным. Он как раз и фиксирует начало начал творения. Д о того как совершился п е р в ы й акт творения, по мнению ведийских мудрецов, которое могло бы быть подкреплено данными и ряда древних индоевропейских традиций и, следовательно, реконструировано (и отчасти даже в языковой форме), не говоря уж о других, в мире н и ч е г о не б ы л о, а значит и не было самого мира даже в самом первом наброске его творческого плана. Знаменитый космогонический мир [КУ X , 129] представляет собой по сути дела т. наз. «не..., ни...«-текст. Несколько фрагментов из н е г о — « Н е б ы л о н е - с у щ е г о , и не б ы л о с у щ е г о тогда {И&заА азТп по заЛ азК ШдяпЬп). Н е было ни воздуха, ни небосвода за его пределами <...> Н е было ни смерти, ни бессмертия тогда. Н е было ни признака дня (или) ночи. Дышало, не колебля воздуха, по своему закону Н е ч т о О д н о (ХМ ёкатп), и не было ничего другого кроме него <.. .> В начале на него (Одно. — В. Т.) нашло желание (кйтпаз), что было п е р в ы м (рга(Иатат) семенем мысли. Происхождение сущего в не-сущем открыли (за(6 Ъапдкит азаИ тг ю1пс1ап) мудрецы размышлением, ища в сердце (кгсН) (своем) <...>» 1 0 .

169

Это «ничего не было» верно во всем кроме одного: все-таки было Нечто Одно, порожденное силой жара {1аразаз... таМпй), и у него было желание {кктаз). Это «некое» Одно вовсе не означало, что оно б ы л о : если о нем на языке людей и можно говорить так, то только как о некоей в и р т у а л ь н о с т и , о потенции, которая в некиих иных условиях могла и осуществиться, стать реальным присутствием. В этом смысле «Нечто Одно» не более, чем точка, не имеющая никакого измерения и, следовательно, лишенная способности м е с т о о б р а з о в а н и я — нет места, значит, нет и ничего нуждающегося в нем, т. е. полное отсутствие, небытие. Но потенциально это небытие (а-ха() могло стать бытием, если только что-то иное устремится к нему как к чему-то имеющему стать некогда центром. И это иное нашлось в виде особого д в и ж е н и я , как раз и кодируемого корнем рга(к-. Это расширяюще-распространяющее движение привело к появлению пространства, собирающегося вокруг виртуальной точки как центра и все далее и во все стороны отступающего от него, порождая тем самым «места», готовые принять в себя сущее. Рга/А-действие есть переступание предела и выход в беспредельность, в ширь, в простор; оно, собственно, и есть простирание простора, первое (рга(ката-) космогоническое со-бытие, открывающее двери бытию и приглашающего его быть как реальность. Но, будучи первым космогоническим актом, />га/Л-действие продолжает пребывать высоким образцом для всего, что рождается, развивается, распространяется, одним словом, живет, преодолевает-превосходит само себя. Собственно говоря, рга(Н- и обозначает п е р в и ч н ы й космогонический акт, усвоенный в дальнейшем как принцип движения с э к - т р о п и ч е с к о й направленностью. Во всяком случае рга(к-действие в составе и последовательности космогонических актов предшествует и удерживанию пространства, и сохранению соотношения неизменности между космическими зонами, и заполнению пространства, и охватыванию всего сущего в едином (Ека), и превосхождению вселенной и — по крайней мере в ряде вариантов — установлению опоры [Огибенин 1968; О^Ьешп 1973].

Как первое и главное действие в цепи космогонических актов (в ведийской мифологии, относящейся к творению, борьба с Хаосом и его стихиями и персонификациями уже предполагает и бытие, и мир, и животных и т. п.) /77-а/й-действие имеет своими объектами прежде всего з е м л ю , основным свойством которой выступает ее широкость, рас-пространенность {рг1кт : раг1к-), небо, Небо-Землю, чем вводится идея порождения жизни через связь оплодотворяющего Неба и оплодотворяемой Земли, родительницы всего живого на созданном />га/А-действием пространстве. В этом контексте сочетание столь часто обыгрываемой идеи подобия рга1к- 'расширять', 'распространять' и рПкЫ 'земля' (как «широкая») никак нельзя считать случайным, особенно в связи с контекстом «первого» рождения (см. вед. рга1ката-]а, о перворожденном, или выше — рап рга1катат ]щпе. [КУ X , 45, 1] и т. п.). Есть много оснований считать, что к этой игре «звуков и смыслов» подключается и обозначение «первости» в ведийском (и позже) ргШката-.

170

И еще о д н о — весьма немаловажное— основание. Речь идет о космологической семантической мотивировке и других (следующих по порядку) обозначений числительных, о чем можно здесь напомнить лишь вкратце. Как показывает семантическая типология, мотивировка числительных, начиная с двух и до четырех, может носить именно «космологический» характер, с ориентацией как на количество элементов ряда, так и на порядок возникновения этих элементов.

В другом месте писалось, что названные только что числа (2-3-4) играют исключительную роль в мифопоэтической космологии, а их языковая форма глубочайшим образом связана с реалиями космологической картины мира. Между прочим, существует и особый класс текстов «числовых» загадок на космологические темы типа ведийских ЪгаНтодуа. Их схема достаточно диагностична: Что есть д в а ? — Н е б о и З е м л я & Что есть т р и ? — В е р х н и й , С р е д н и й и Н и ж н и й миры & Что есть ч е т ы р е ? — Четыре с т о р о н ы с в е т а . В таких примерах главное — концепция, лежащая в основе соответствующей картины мира. Но еще более удивителен и глубок языковой аспект связи обозначений этих числительных с космологическими представлениями и образами. Уже давно было обращено внимание на то, что армянское обозначение неба и земли {егкт и егкгг) соотносятся с обозначением числительного «два» егки, восходящего к и.-евр. *а'ииб. А это как раз и означает, что арм. егкт и егкгг, небо и земля, мотивированы как члены космологической двоицы— (Отец-)Небо и (Мать-)Земля. В исследованиях, посвященных семантике троичности, было показано, что мифопоэтические представления о т р е х пблнее всего реализуются в архаичных схемах, приуроченных к в е р т и к а л ь н о й оси мироздания—трем космическим зонам и вертикальному движению между ними (в отличие от горизонтального движения, обозначаемого вед. рга(Н-). Один из распространенных типов мифологического героя, прошедшего все три царства и обозначаемого нередко как «Третий», уже своим именем отсылает к и.-евр. *(ег-, кодирующему мотивы проникания-проницания, преодоления, победы и родственному и.-евр. *1ге\- 'три' (:*1ег-). Обозначение ч е т ы р е х в и.-евр. *№еШг- первоначально, конечно, обозначало нечто и н о е — четырехугольное и/или четырехстороннее, например, дощечку соответствующей формы или тип поселения {Кота циас1га1а), или мыслимую форму плоскости земли и т. п., или что-либо еще. В этом отношении несомненное родство лат. циаНиог 'четыре' и циа<1га1ш 'четырехугольный', 'четырехгранный' дает собственно лингвистическое основание связывать числительное «четыре» с соответствующей космологической четырехэлементной рамкой (см. [Топоров 1979, 3-20; 1980, 3-58; 1982, 629-631; 1983, 108-130; 1987, 111] и др.). Представляется весьма вероятным, что этот контекст обозначений числительных «два», «три», «четыре» дает основание выдвинуть предположение о связи др.-инд. ргатата- 'первый' с перводеянием в акте творения- рга(Н- 'расширяться', 'распространяться', 'растягиваться'

171

и о мифопоэтической диалектике семантических мотивировок (своего рода «игры») обозначений числительных и в более общем плане и . А сам комплекс ргШката- 'первый' и ргшЪ- 'расширять' & рпкт 'земля' выступает как эстетически отмеченный художественный образ концепции начала творения, ее первого шага в долгой истории мироустройства.

Примечания

1 Во всяком случае и.-евр. *о/-ло-: *е1-по-, в целом ряде индоевропейских языков давшие слова, обозначающие «один», отсылают к местоименным (указательно-выделительным) образованиям.

2 Стбоит отметить присутствие элемента -/А- в некоторых других порядковых числительных, ср. рапсШка- 'пятый' при рапсата-, харШка- 'седьмой' при варШта-, а также захМ- 'шестой'. Само сочетание двух суффиксов с элементами -(к- и -т- вызывает определенные сомнения.

3 Ср. оба варианта схемы — п е р в ы й , когда из элементов большого мира, вселенского пространства и состава синтезируется телесный и духовный состав «первочеловека», и в т о р о й , когда исходный состав «первочеловека», его тела отчуждается для сотворения большого мира-вселенной, его полноты. В обоих случаях речь идет об агрегатности как форме цельноединства возникающего из многообразия и разнообразия, об установке на синтезирование п о л н о т ы состава. В этом смысле др.-инд. рйгиза- (рйгиза-) как обозначение «первочеловека» (но и человеческого рода в целом), конечно, связано и с риги- 'многочисленный', 'обильный', АЙУ-'много', 'часто', но, вероятно, и с рйп>а- 'начальный', 'первый', 'предшествующий', рйгуат. АаЧ\ 'до ' , 'прежде', 'раньше', рипгуа-'древний', 'первый' и т .п . (: ст.-слав. прьвъ, пръвъ), в конечном счете из и.-евр. *ргН-ио- (*ргН3-ио-), см. [Е>^А1 II, 1леГ. 12, 1992, 157; Рокоту I, 1959, 815, ср. 800]. - Проблема соотношения и.-евр. *рэ1-(*ре1-) и *рэг-(и-) здесь не рассматривается.

4 Ср. раргагкапа. Раг*. РегГ. (семикратно). ^ Разумеется, соответствующий корень представлен (в частности,

и в глаголах) и в других индоевропейских языках, ср. др.-ирл. 1е(кшт, лит. р1ёхИ (р1ёсга, р1ё(ё), лтш. р1ёх( и т. п., все со значением «расширять», «распространять», «вытягивать»; нельзя исключать и того, что и праслав. *плести 'плести' (ст.-слав. П Л Е С Т И , русск. плести и т. п.) должно быть причислено к этому ряду — плести как расширять, распространять пространство ткани (ср. русск. волокно и др. от волочить, влечь < *Vе^к-I*Vо^к- как определенного вида движения в расширяющемся пространстве).

172

Характерно использование элемента рНки- для обозначения растущего-созревающего детеныша, плода, в частности и рисового. Ср.рг1ки-}гауаз-\ мл.-авест. рэгэви. ггапак-; арак... рг1к\пк: мл.-авест. арб... рэгэЯз; рНкй-згдт: мл.-авест. рэгэви.згаот; рг1кйт удтт... зазМа: мл.-авест. рэгэви. уаопа и др., см. [Е^А1 II, Ыег" 13, 1993, 162]. Эпитет игй- часто соединяется и с другими обозначениями пространства - от космического до почти «бытового», ср.: ап1апкзат игй [КУ III, 22, 2] 'широкое воздушное пространство' (около десятка примеров); дуауарПкгп ... ип>1 [КУ I, 61, 8] 'широкое небо-земное (единство)'; игй га/о аШапкзат [КУ VI, 61, 11] 'широкое небесное пространство' и т. п. - вплоть до игикзауа- как обозначение обширного жилища, ср. [КУ I, 2, 9; X , 118, 8, 9]. — Ср. также [КУ IV, 56, 1], где ду&уарпкш через сравнение соотносится с чагШке ЬгкаЯ 'широчайшими, высокими (глыбами)'. Существенно, что вед. уаптап- 'широта', 'широкая растянутость', уаптап-'беспредельность' и др., уаптап неоднократно отсылают именно к земле -ргЫкЬп, Ькйтг-. Ср. заговор «На отсутствие страха» из «Атхарваведы»: 1. аЪкауат а'уауарг/кгуТ гкёзШ пд'Ъкауат <...>| аЪкауат по'зШп> аШаггкзат <...>; 2. азтш ^гйтауа ргаа'гзаз са(азга бг/ат <...>; Ъ.апатИгат по айкагйй апатИгат по и11аг&1\ та'гапатНгат пак разсай апатИгат ригазкгйЫ [АУ VI, 40]. «1. Отсутствие страха да будет нам здесь, о Н е б о - З е м л я ! Отсутствие страха <.. .> Отсутствием страха да будет нам ш и р о к о е в о з д у ш н о е п р о с т р а н с т в о ! <...>; 2. Для этой деревни ч е т ы р е с т о р о н ы с в е т а (да будут отсутствием страха)! <...>; 3. Отсутствие враждебности нам с н и з у , отсутствие враждебности нам с в е р х у . О Индра, отсутствие враждебности нам с з а д и , отсутствие враждебности с п е р е д и создай». Ср. в связи с космологическими координатами в [АУ VI, 40] подобное же в космогоническом гимне [КУ X , 129, 5 ] - ИгазсТпо уИа1о газтгг езат а а"к а к ЗУИазТа* ираг1 ЗУШазН <...> зуаа'кё ауаз1а( ргауайк рагаз1а1 «Поперек был протянут их шнур. Был ли н и з ? Был ли в е р х ? <...> Порыв в н и з у . Удовлетворение н а в е р х у » . В известной степени и другие обозначения «первого» предполагают идею движения вперед, через-сквозь, ср. др.-греч. лротеро^ 'первый', 'предыдущий', но и 'прежний', 'прошлый', т. е. давний (Сотраг. к яро : яро- 'вперед', 'впереди', но и 'прежде', 'раньше'), ярашх; 'первый'; 'передний', ' н а ч а л ь н ы й ' ; 'старший', 'главный', 'основной' (8ирег1. к яро : яро-), из и.-евр. *рг-ю-, параллели к которому образуют и.-евр. *рг-ио-, откуда лит. рхгтаз, лтш. р\гта1з 'первый' (рггтз 'сначала', 'раньше', 'сперва'; 'до ' , 'перед', рггтак 'прежде') при лат. рптиз 'первый', а также и.-евр. *рг-ио- (*регэ-ио-, с идеей переступания, перехода через предел, в конечном счете —

173

расширения, как и в др.-инд. рга(к-), откуда ст.-слав. лръвъ, прьвъ и др. См. [Виск 1949, 939; Рокоту 1959, 814-815].

Л И Т Е Р А Т У Р А

АШг. 1930-У. \Уаскегпа%е1, А. ПеЬгиппег. АкшИзспе С-гаттапк. Сбплп§еп, 1930. Вагшо1отае 1904 -Скг. ВапШотае. АкгашзсЬез АУбпегЪисН. 81гаВЪиг{>, 1904. Виск 1949- С. Д. Виск. А Бюйопагу оГ 8е1ес1е(1 Зупопутз т 1Ье Ргтара1

1пс1о-Еигореап Ьап§иа§ез. СЫса§с—Ьопа,оп, 1949. ЕУ/А1 1993 - М. Маугко/ег. Егуто1о§18сЬез У/бПегЪисп с!ез Акопа'оапзспеп. Вс1. II,

ЫеГ. 13. НеЫе1ЬегЕ, 1993. КЕУ/А1 1959- М. Маугко/ег. Киг2§еГаВгез йуток^зсЬез >УОЛегЪисп. Вй. II,

ЫеГ. 13. НеУеШегЕ, 1959. Огибенин 1968- Б. Л. Огибенин. Структура мифологических текстов «Ригведы».

М, 1968. 0§1Ьетп 1973 - В. Ь. О&Ьепт. ЗпчкЛиге а"ип ту&е уёсНцие. Ье ту1Ье

созто§отяие ёапз 1е КЕУео'а. ТЬе Наёие-Рапз, 1973. Рокоту 1959- X Рокоту. 1пс1о§егтат5Спе5 е1уто1о{»15спез \\^0ПегЬисЬ. Вет,

МипсНеп, 1959. Титег 1966- К. Ь. Тигпег. А Сотрагапуе ЭюНопагу оГ 1Ье 1п(к>-Агуап Ьап§иа§ез.

Ьопс1оп-Ые\у Уогк-ТогопЮ, 1966. Тигпег 1985 - К. I. Тигпег. А Сотрагапуе О1сйопагу оГ 1Ье 1пйо-Агуап Ьап§иа§е5.

АсИепёа апс! СогпЕепйа, е<1. Ьу I. С. \Уп(»п1. Ьопа"оп, 1985. Топоров 1979 - В. Н. Топоров. К семантике троичности (слав. *1г1гпа и др.) //

Этимология 1977. М, 1979. Топоров 1980- В.Н.Топоров. О числовых моделях в архаичных текстах//

Структура текста. М., 1980. Топоров 1982- В. Н. Топоров. Числа// Мифы народов мира. Энциклопедия. Том

второй К-Я. М., 1982. Топоров 1983- В. Н. Топоров. К семантике четверичности (анатолийское *тпет-

и др.)//Этимология 1981. М., 1983. Топоров 1987 - В. Н. Топоров. Число как элемент языка описания и как парадигма

в связи с его ролью в тексте // Исследования по структуре текста. М, 1987.

Владимир Николаевич Топоров Ул. Самеда Вургуна 5-49

125315 Москва

174

J A R O S L A V V A C E K

DRAVIDIAN AND ALTAIC 'HOT - FIRE - HEAT'

(DEDR 1458 AND T H E RELATED ETYMA WITH INITIAL k-/g-)1

0.1 In a recent paper on Tamil etymology (Vacek 2000) I have linked OTa. akai- 3. to burn (e.g. Akananuru 295,2; 339,8; not in DEDR) with DEDR 18 (Kur. axrna to warm oneself; etc.) and with Mo. ege 2. to warm, to dry in the sun or by fire (plus further Altaic references). In the following I want to present a series of further examples, which are particularly based on DEDR 1458 and the related DEDR etyma representing the indicated lexical meanings. The paper is oriented more on the collection of lexical material. Questions of interpretation of the phonetic and semantic range of correspondences were discussed by me in greater detail in my earlier papers. For a discussion of the problems concerning the formal analysis of similar parallels, the reader is invited to refer to the respective papers, which discuss the problem at length (esp. e.g. Vacek 2000 and 2001 with further references).

I should like to underline that the following etyma are of importance for the Dravidian and Altaic comparison, as they confirm some of the findings of formal variations established in my previous research, particularly concerning the broad range of forms including the alternations of vowels and intervocalic consonants in the root. Here are especially to be noted the series with labial vs. velar occlusives (or nasals), and the whole range of vowels, front and back, which were also found elsewhere (for a more detailed discussion cf. Vacek 2001). It may also be of importance that "fire" belongs to the very principle "elements" of nature and that the vocabulary linked with it should therefore reach into rather archaic layers of the cultural lexicon of each language family. That in our case this lexical field is so well represented and internally structured, may be significant for the conclusions to be drawn on that basis in future.

The principal comparison is made between Dravidian on the one hand and Mongolian, Manchu-Tungus (MT) and Turkic (mainly Old Turkic, but also

It should be remembered that Prof. Adolf Erhart has devoted some of his professional activities to etymology (e.g. Uvod do etymologie [Introduction to Etymology], Prague 1981, jointly with Radoslav VeCerka). Therefore I should like to contribute to this Festschrift by a probe into the Dravidian and Altaic etymology.

175

some of the modern languages) on the other. As a matter of interest, some references are also made to the Finno-Ugric (FU) and Samoyedic languages.2

As for the semantic variation of the lexical groups, the etyma discussed below have the basic meanings as indicated in the title of this paper, but besides that, there is a variety of extended meanings, which appear to be typical of Dravidian, but also of Altaic. This may be demonstrated by the broad range of meanings as found in DEDR 1458: "to grow hot, burn, be warm (as body), wither, parch, be dried up, begin to heal (sore, wound, boil), shine, be indignant, angry, be prejudiced, hate; burn (tr.), consume, k i l l . " It should be added that occasionally the semantic extension includes also "light, to lighten", "kiln, kettle" or "ashes, cinder" and the like.

0.2. The series of etyma presented in DEDR 1458, Ta. kdy- to grow hot etc. appear to be formally a rather heterogenous group, which should better be subdivided according to the medial root consonants into several related subgroups; each of them can be linked with other DEDR etyma having initial k-or g-. 3 The liquid in the medial position, which is found in a single case in

2 The Dravidian material is quoted from T. Burrow and M. B. Emeneau, 1984(2) (abbreviated as DEDR). The DEDR is occasionally completed by additions from the Tamil Lexicon (quoted as TL) or Johann Philip Fabricius's A Dictionary of Tamil and English, Tranquebar 1933 (quoted as TQ), or from the grammars of other Dravidian languages mentioned in the bibliography. The material for Turkic was mainly drawn from Clauson 1972 (abbreviated as CI.), the Drevnetjurkskij slovar', 1969 (abbreviated as OTD; OT. stands for Old Turkic), and Rasanen (quoted as Ras.). Some more attention was devoted to individual Dravidin and Turkic languages, which are quoted by the names of the authors. The material for Manchu-Tungus was taken from Sravnitel'nyj slovar' tunguso-man'ciurskih jazykov 1975-77 (abbreviated as MTD; MT. stands for Manchu-Tungus). This material is occasionally very rich and therefore some languages were quoted only selectively, because this paper cannot be exhaustive. The meaning of the Turkic and Manchu-Tungus etyma originally given in Russian in the quoted dictionaries is translated into English. Mongolian is quoted according to F. D. Lessing, 1960. The abbreviations of languages are those used in the quoted dictionaries. The several Finno-Ugric (FU.) references are taken from K. Redei, 1988-91 (fruther abbreviations may be FP: Finnish-Permic; FW: Finnish-Wolgaic). A few references to the Samoyedic languages are made on the basis of Janhunen's etymological study (1977).

3 This is not an isolated case. In fact quite a number of the DEDR etyma need rethinking, as it was done here and on several occasions in my earlier papers. Besides that we can discover a number of words both in the TL and in the descriptions of individual Dravidian languages, which were not included into the DEDR. If they are included, it is often possible to establish a new etymological item around a "solitary" word, which is either mentioned in the margin of a DEDR etymon or is not found in the DEDR at all.

176

D E D R 1458 and which has some etymological relation to the medial "sibilants" (No. 1), may be extended by further liquids (No. 5.).

According to the medial consonants the etymon DEDR 1458 may then be divided into the following groups: a) -y-, -c-, -s- (No. 1.) b) -kr, -g-, -nk- (No. 2.) c) -t-, -d-, -tt-, -nt-, -T-, -nr-, -n- (No. 3.) d) -p-, -pp-, -b-, -v-, -mp-, -m-, -mm- (No. 4.) e) -/-, -/-, -r-, -r-, (-d-J (No. 5)

Concerning this division, it could be questioned, whether -r- belongs to No. 3 or rather to No. 5; there are reasons to accommodate it in No. 3 (cf. Zvelebil 1970, p. 94ff., Subrahmanyam, 1983, p. 343ff.), but since there is occasional variation between -r- and -r- in a number of roots, this matter has to be left for some more detailed consideration. For the time being, I have decided to accommodate -r- in No. 3, but the presence of -d- in No. 5 may constitute an analogy which would permit us to place -r- into No. 5 as well. In this respect there is certainly some correspondence between No. 3 and No. 5 below. There is one more point to be made. Liquids may also alternate with sibilants, so we may consider another link between No. 1 and No. 5.

Each of the formal groups are completed by a number of words from the individual languages (including Tamil), which are not found in the DEDR. The M T . languages are quoted only occasionally in full, the respective etyma are mostly represented by the heading of the respective paragraph with some information on the number of languages which are attested. A l l of the five etymological groups appear to have parallels in Altaic, only for No. 4 no parallels were found in Mongolian.

1. -y-/-c-/-s-

It would seem that, at least in Dravidian, there are reasons to believe that intervocalically -y- and -c- are etymologically related (Zvelebil 1970, p. 11 Iff., Subrahmanyam, 1983, p. 33Iff.), while in many cases -c- appears to be the original phoneme. This may also be the case in this etymon, though some of the forms in Mongolian, Turkic and Finno-Ugric may suggest parallel developments.

Ta. kdy- to grow hot, burn, be warm (as body), wither, parch, be dried up, begin to heal (sore, wound, boil), shine, be indignant, angry, be prejudiced, hate; burn (tr.), consume, kill

177

kdyccal heating, drying, fever, hatred kayccu- to boil, cook, heat by fire, dry or warm as in the sun or near

the fire, reprove; n. heating (as metal or a stone), boiling (as a liquid)

kdyttu- to ignite, cause to burn, boil, cook, heat by fire kayppu dislike, aversion kaymai envy, jealousy

Ma. kayuka to be hot, heated, feverish, shine, grow dry, warm oneself kayal, kdypu what is warm, heat, dryness kaykka, kaccuka to warm, boil, distill kaccal heat, a still kaccil heat, bodily heat

Ko. ka.y- to become hot, warm oneself, bask in sun ka.c- to make hot, boil, dry before fire

To. ko.y- (ko:s-) to be hot, (sun, moon) shines, boil, bask in sun ko.c- (ko.c-) to heat (tr.), boil ko:s fdty(k) lamp lit in funeral hut

Ka. kay to grow hot, grow red-hot, bum with passion, be angry kdyisu, kasu to make hot, etc. kdypu [kdvu, kdhu] heat, wrath, anger

Kod. ka.y- to be hot, boil, bask in sun ka.c- to boil (tr.), melt (ghee) ka.ca heat ka.yela illness

Tu. kdyuni to be hot, bum, be feverish, be angry kdyipuni to make hot, warm (as water), fry, boil kdydvuni to have anything warmed, burned, boiled kdyile sickness

Te. kdmcu to heat, warm, boil kacu, kdyu to shine

Nk. kay- to be hot kdyta hot

Ga.(OH.) kdyp- to boil (tr.; water etc.) kdykir fever

(S.) kaykil fever Go. (Tr.W.Ph.) kdsana to become hot, be heated

(M.) kdsta hot (Tr.) kasuhtana, (W.) kasahtand, (SR.) kdsnsdnd, (Mu.) kdsih-, (S.) kdcah-

to heat Konda kay- to warm oneself at fireplace Pe. kay- to warm oneself (in the sun or by the fire) Mand. kay- to warm oneself (in the sun or by the fire) Kui kdspa to make hot, heat; n. act of making hot

178

Kuwi(F.) kaiyali to become hot (water, etc.) kaiyi hot kaiyi kiali to heat

(Isr.) kay- to become hot Kur. xayna to lose moisture, dry up, evaporate, lose flesh, waste away

xaixairna to become quite dry, parched xaidna, xaida 'ana to make dry, desiccate (by exposing to the sun, fire,

or the air) (Hahn) xaikd dry, dried up, withered

Malt, qdye to become dry, wither, become lean, fade qeyre to be boiled, be hot qeytre to boil , make hot [ D E D R 1458a]

Ta. kacakaca-v-enal 2. perspiring and being hot (cf. Kur. kaskasrna) kacakaca- 1. to feel uneasy from clamminess due to perspiration on

account of heat or sultriness [TL, s.w.]

Konda kas- to be lit (as fire), burn kasis- to light (lamp, fire)

Pe. kacay ki- to light (lamp) K u w i hiccu kahinomi we kindle fire [ D E D R 1090]

Go. ka.s- to be boiled ka.sus- to boil Subrahmanyam 1968, p. 194

Ta. kocci3 fire (Aka. Ni.) [TL s.v. refers to Ka. kuccu (none of the words in DEDR)]

To. ko:c- to heat, boil (tr.) Saktivel 1976, p. 291 kwic- to bubble, boil ibid. p. 299

Kur. xossna to bum without flame, catch fire, (fire) catches xossta 'ana. to ignite, cause (fire) to catch

Malt, qose to be burnt, burn qostre to burn (tr.), inflame [ D E D R 2042]

Ta. kiccu fire Kurub. kic, kid fire (in songs) Ka. kiccu, [kircu] fire Tu. [kittu lightning]

kiccu, kicci, kicce fire, envy, indigestion Kor. kicci jealousy Te. ciccu fire, flame; ciccara, ciccura fiery [kittu fire]

179

K o l . kis fire; Nk. kicc, kic, id. ; Pa. kic id . Ga. kis, kiccu id.; kismul fireplace Go. kis fire; Konda sisu id. ?Kui siso vadi a flint (vadi stone) Kuwi hicu, hiccu fire Kur. dec id.; Malt, cicu id. [DEDR 1514]4

To. kid fire (in songs) Saktivel, 1976, p. 285

Mo. gei- to beam, shine, emit light; to become clear; to dawn, grow light; to rejoice

geigiil- to lighten; to enlighten, illuminate; to give joy xaira- 1. (xayari-) to fry, grill, roast; to singe with a hot iron, cauterize,

scorch xail- to thaw; to fuse, melt; to dissolve xuixala- to singe, burn (hair, feathers, grass, etc.) xuix-a animal skin from which the hair has been singed; scalp xuixur in: xuixur degdeku - for passion to flare up ges- 1. to melt, thaw kos fire (possibly a Turkic loanword used in the semantic pair yal kos

fire)

M T . XO- to singe, to get burnt Neg. id.

KES-KES onom. fully dried up

(Neg., Ul 'c . , Orok, Nan.)

IKOZOQNI- be angry Evenk. id.

KEJREN kettle (Neg., Oroc., Ul'£., Nan.)

XA£UA(N)- kettle (Oroc., Ul '5 , Orok., Nan., Ma.)

XtALA- to glitter Ma. id.

M T D 1,467

M T D 1,389

M T D 1,403

M T D 1,444

M T D 1,464

M T D 1,458

Some of the Tu. and Te. words here may either belong to, or are a contamination with DEDR 1951: Konda ked- (water) to be heated etc., cf. No. 3 further below.

180

I'Nan.koah-koah getting hard, getting dry Onenko 1980, p. 222

OT. KOJ- burn KOJDA melting furnace KOJUK singed

KOJURMAK burning up OTD 312, s.w.

QAJ1N- to boil QAJNA- 1. to boil, be boiled; 2. to seethe; 3. transf. to boil, to seethe, to

appear violent (about feelings) hoy-, kiiy- etc. to catch fire, burn; to burn (with anger and the like),

CI. 726 s.v. kun- (cf. also No. 3 below). kd:z 2 burning embers var. kos, koz, gd.z, kdz CI. 756-757 kdze- 2 to poke a fire, stur up the burning embers var. kd.ze CI. 757

uig. etc. kdj, [kon] brennen (other language variants: kddj,gdj, ktij, kuj, gbj)

oir. tel. kiijiik Brandgeruch kaz. kbjok, soj. xujuk bum, or smell of burning mtii kbjda Schmelzofen Ras. 309

A H . kosd Feuer umriihren, schiiren Ras. 293 osm. kdz (?) gluhende Kohle, Kohlenglut, Funke; ?cag. koz gluhende Kohlen; etc. Ras. 294—5

Dolg. kas- II Teekochen ?k£s- III Brennholz holen

kyj-, kyjn- (intr.) kochen, sieden kyjqcm cf. kyjQdku kyjijdku cf. kyjijaku tlkyjijaky wiitend, erbost, bose

F U

FW

F U

Stochowski 1998, p. 151

ibid., p. 181

ibid., p. 182 ibid., p. 177

2 kac3 Warme; warm werden keje-2 (intr.) kochen, gekocht, gar, reif werden kesd Sommer Ikica heftig, hitzig

?koje2 Morgenrote (other languages: Sonne, Tag, Hitze)

Redei 1,114 Redei 1,143 Redei 11,660-1 ibid. 661

Redei 1,167

181

Ikujwa trocken (Trockenheit, Diirre) R6dei 1,196

U kuska (koska) trocken, trocken werden (var. e.g. Lapp, kii'hke trocken [Boden, Kleider, Heu etc.] sam. jur. xasuj, kisuj trocken, etc.) Redei 1,223

Samojed. *k2s$ - trocken sein, trocknen (intr.) Janhunen 1977, p. 60

2. -g-, -ak-

Ta. kahku, kahkai earthen pot-boiler kahgalu (SATD) sultriness

Ko. ka.rjg heat of fire or sin Ka. kdku, kahke state of being overheated, irritated Te. kaka warmth, heat, anger; war, hot

kagu to be heated, grow hot, boil, simmer, be angry; large pot, kettle,

kagudu state of being heated Kol . ka:i)g- to become hot; ka.ygip to heat Nk. karjg- to become hot Pa.(S.) kaka heat of boiling water Konda kdijka (Sova dial.) anger Kui * kaga to warm oneself by the fire or in the sun; act of warming oneself Kuwi kaka hot; Br. xaxar fire, anger, jealousy [DEDR 1458b]

Ta. kahkul 7. cinder, glowing coal (TL, not in DEDR)

Te. kangu to be scorched, be burnt, fade [ D E D R 1278a] 5

Mo. kengsi- 2. to burn slightly, brown (as food) kengsigun smell of frying food, smell of burning xayur- 2. to fry xayury-a roasted meat dish; fried, roasted xayari- (xaira-1.) to fry, grill, roast, to singe with a hot iron, cauterize,

scorch xayurai 1. dry, dried up; dry land; dryness, drought

This Te. word may be preferably accommodated in this group, though Te. can drop liquids after elision of vowels. Since it was included into DEDR 1278, Burrow and Emeneau must have had this suspicion. It could belong to No. 5, should this prove to be the case, which I do not expect in the context of the preceding Ta. word and of the words in DEDR 1458b above.

boiler

182

xaysa- to dry out, parch, shrive] in drying; to have heartburn; to be deprived of something agreeable

xayda 1. dry grass of the preceding year xaki- to dry up (of a sore); to hold something against somebody; to

despise xakir- 2. to dry up xakir 2. dry and hard; arid; place where the subsoil has no water xokila- to (cause to) dry, hang up to dry xoxir dry dung of sheep accumulated on camping grounds; filth,

rubbish

yang 2. draught; lack of fodder (?cf. Lessing: Chinese harif

M T . KATJURA- to dry up, (Evenk., Neg.) M T D 1.375

KETJKA kettle (great one) Even.id.

M T D 1,450

Nan. xerjgi- to singe in the fire 7

s.v. ETJGURE- to get burnt M T D 11,457

IVIJQA- to burn, to scorch M T D 1,173 Ma. id. to be hot (sultriness); to fry, grill

KAKTI- to singe (widely represented)

QOKIRA- to dry up (Evenk., Oroc., Orok., Nan.)

M T D 1,364

M T D 1,404

6 In the light of these series of words we may doubt that the Mo. word is of Chinese origin, especially if there are two other "cultural" words of the same phonetic shape, i.e. yang 1. steel; and 3. vat (from Chinese). Do we have to presume that the Mongols did not know the "drought", which they learned to designate from a neighbouring nation? I wonder. Phonetic coincidences of this type are not uncommon.

7 In her paper, Cincius (1984, p. 110, No. 51) quotes these MT. words with medial -Qg-and with the meaning "to bum". She adds similar Mongolian and Turkic examples, among them Mo. kugkuni- to have the smell of s. th. singed, burnt. Among the Turkic words she also includes those finishing in -y and -n. She reconstructs them as *k"6g-to be singed.

183

OT.

kmk.

?FU ?FP

IKEN'ECEN coal (fallen out from fire) Evenk. id.

KEKCI- to fry, grill, to singe (Neg., Nan.)

KAKI II angry Evenk. kaki angry, ferocious etc.

QATVR- to fry, grill, to glow QOWR- id.

QAQLAN- I to be dried up, dried in the sun QAQLAT- to cause to dry, to dry in the sun QAQRAS- to dry

M T D 1,449

M T D 1,445

M T D 1,363

OTD, p. 406, s.v. OTD, p. 452, s.v. (cf.

Ras. 220)

OTD, p. 411,s.vv.

kagur- to parch (grain and the like) (variants kavur-, kawur- are mentioned in N o . 4) CI. 612

kok-\. give out smell of burning CI. 609 kaki: to be angry

(var. kagi-, kaki-) CI. 609

KEKNA- to lose one's temper, become enraged O T D , p. 295, s.v.

kayar zornig etc. Ras. 219

kaqka trockener, sandiger Ort koks3 trocken, diirr

R6dei 1,126 Redei 11,670

3. -</-, -tt-, -nt-, -ar-, -u-

Ta. kantu- to burn, smart as a sore, be scorched, charred, shine, be hot with indignation, burn with envy, be angry with, heat

Ma. kdntuka to be hot; kdntal heat Mand. kand- sun to be hot; to warm oneself in the sun Kui kanda to be hot Kuwi kath 'nai (S.) to heat; kdndri (Mah.) anger; kand- to become hot; kat-

to heat [DEDR 1458c]

184

Ma. kattuka to kindle, burn; kattal burning, heat, appetite; kattikka to set on fire, burn

Ko . kat- to burn; light (lamp); katc- to set fire to To. kot- (fire) burns with flame, glitter, flash; light (lamp) Ka. kattu to begin to burn with flame; cause to burn with intensity, inflame,

kindle kattisu to inflame, kindle

Kod. katt- to bum with a blaze; Kor. kanti to kindle [DEDR 1207]

Ta. katir to shine, glow, become manifest; ray of light, beam, light katirpu radiance; katiravan sun

Ma. katir ray katiram beauty katirkka to shoot rays or looks, be radiant katirmma shining, beaming

Ka. kadir ray of light, splendour; kadaru, kaduru luster [DEDR 1193a]

Ta. koti to boil, bubble up from heat, be heated, enraged, bum with desire; bubbling up boiling water or oil), heat (as of fire, weather, etc.), fever, rage, grief, desire

koti-koti- to bubble up (as boiling rice) kotippu boiling, bubbling up, heat, fever, rage, grief kutampu- to boil up, bubble up (as boiling water), get angry kutukutu- to desire eagerly

Ma. koti eagerness, greediness kotikka to be greedy, envious, covet

Ko. kodc- to quiver (of water about to boil, flesh of animal just killed, eyelid)

To. kwl'Oy- (water) approaches boiling-point, etc. Ka . kudi to boil, bubble up, boil up, suffer pain or vexation in the mind;

boiling, grief etc. kudisu- etc. to boil (tr.), etc. kodi to boil; desire to eat; boiling, etc.

Tu. kodipimi, kodiyuni to boil (intr.), seethe, etc. Te. goda hunger

goda-konu to be excited, be in haste, be hungry kutakuta bubbling, simmering, the sound produced in boiling, etc.

Kur. xodoxna to be reduced to pulp by unskillful cooking; to get discouraged, despair; to reduce (by excessive cooking) to a soft uniform mass, cook until they fall to pieces; to worry, deprive of self-confidence, dishearten;

xodxna to bum (tr.) by overheating

185

Malt. qothge to excite, [incline] [DEDR2084]

Kur. xodxnd to overcook, cook to a pulp xudxka mandi rice cooked to a pulp Bleses 1956, p. 114

Kuwi kudru top of fire place guduva, gudva flame (fire)

Israel 1979, p. 349 ibid., p. 357

Ta. kottu cooked rice [s.v.DEDR2171]

Ta. kontu-2 1. to burn, be in flames 2. to be enraged, furious; to be inflamed with anger

kontu4 n. anger, wrath [TL. s.w.]

Tu. kitty ligtning Te. kittu fire [s.v. DEDR1514]

Konda ked- (water) to be heated, to boil ket- to heat (water)

Pe. ked- to become hot kedike- to heat (water) [DEDR 1951]

Ta. karal firewood, fuel Kod. kara kampa fencing with dried stalks, thorny bushes, etc.

karu [small piece of wood,] dried plants, twigs, etc.; used as fuel [DEDR 1289a]8

Ta. kanru- to be scorched, sunburnt, melt (as the heart), become sore, fade, become pale (as from exhaustion)

kanral contused wound; sign of anger kantu} charcoal

Ma. kannuka to be scorched Ka. kantu to be scorched by the sun or by fire, be charred, etc., wither,

Kod. kandi mark of a blow, bruise

This etymon is probably to be divided into a group of words designating "dry wood, fuel" and into a group designating "pegs, shafts" and the like, though they may have been contaminated in linguistic usage as well. It is interesting to note, that S. Ohno compares the Ta. word with Japanese kar-a > gara firewood, fuel (dialectal) in his Sound Correspondences between Tamil and Japanese. Tokyo 1980 (No. 54, p. 16).

Ta. karu to resent, get angry [DEDR 1395]

wane etc.

186

Tu. kanduni to fade, wither etc. Te. kandu blackness, discoloration, grief; to be scorched, grief; to be

scorched, be inflamed (as by a blow), be vexed (cf. Ta. kani to resent, get angry 1395) [ D E D R 1410]

Ta. kanal- to be hot, boil, be angry; to burn; n. fire kagami- to cause to burn, render warm, shine brightly kanal i sun, fire, etc. kani- to be redhot, glow, get angry kanal heat, sun's ray, light, mirage

Ma. kanal live coals, fire kanaluka to burn, be hot kanekka to burn as charcoal kaniyuka to glow kanal heat, glare, mirage

Ko. kan redhot kanc- to expose (dead person's jewelry) to fire to remove pollution

Ka. kanal to be angry; to glow like live coals; wrath, anger kani glow kansu to blacken (pot)

Tu. kani-muri the smell of smoke kanevuni the skin to be discoloured by a blow

Ta. kanalu to be angry, burn, give pain; anger kanakana the glow of fire or live coals ganagana glowing, glow, blazing kanaru to grow angry; anger

[Kui kamba- to be burned, injured by fire, consumed by fire; injury or destruction by fire

kappa to cause to burn, char, scorch] [DEDR 1406]

Mo. xata- to dry, dry up, [become hard] xataya- to dry (caus.)

kenteg quick temper, irascibility kentegle- to fly into a rage, become angry or very impatient xanda decoction, extract, infusion; sirup,; jelly, jam xandala- to decoct, concentrate by boiling, boil down, condense Ikeder testy, irascible, cross, quarrelsome; obstinate, disobedient kederle- to rage, be testy; to be obstinate; to contradict Ikete steel for striking fire, tinder box with fling and steel for striking

fire; lighter

187

MT. KA TA- to harden, to temper (metals) M T D 1,383 (Evenk., Neg., Oro£., U1'6., Nan., Ma.)

KETI-KETI onom. angrily M T D 1,455 Neg. ketpe- to be angry, to be upset

ketpete angry (UPC, Orok., Nan., Ma.)

XETE-W to cook (soup from vegetables) M T D 1,483 Nan. id.; M a . xetxe- to cook, to scald (greens, meat)

FANDA drought M T D 1,139 Evenk. id. (< Mo. yang 2. < Chinese?)9

Ma. x 'a, x 'an drought M T D 1,465 (s.v. X ' A II]

KANl oven, furnace; hearth M T D 1,373 (Neg., U1'5., Nan.)

OT. QAT- I 1. become hard, harden

2. to thicken (about liquids)

kim- to catch fire, burn; to burn (with anger and the l ike) 1 0 CI. 726

uig. etc. kon, [kdj] brennen mtii. kdn-iik ganz brennen Ras. 309

Dolg. kat-1 3. vetrocknen, verwelken katarj 1. ausgetrocknet, trocken; 2. hart(getrocknet) katary trocken, hart Stochowski 1998, p. 143 s.vv.

FP kon3 (kun3) Ashe, Lauge Lapp. N gudnd ash,

Should the Evenkis have known no drought? Cf. the following Ma. word and above note No. 6 on Mo. yang.

' Clauson has this form with a number of variants with root-final -y-, and the palatal nasal may also by taken as a variant belonging to No.l. But cf. the following Turkic examples.

188

L kudni- mit Asche beschmutzen, Asche streuen etc. Redei 11,672

Samojed. kit'i- Licht (?) Janhunen 1977, p. 62, s.v.

4. -p-, -pp-, -b-, -v-, -mp-, -m-, -mm-

Ka. kavu, kdhu heat kavara, ka.vv.ra mental heat, passion, anger, wrath

Tu. kavu heat, warmth Te. kdpadamu fomentation; kdpudu heating; kdpu (SAN) id.; kdpincu to

make hot kdvaramu pride of flesh, vigour of youth, pride, arrogance, infatuation

(= Ka. kavara) K o l . ka.p- to boil

N k . kdp- to fry, boi l ; Nk.(Ch.) kdp- to heat, boil

Pa. kdpip- to heat Go.(M.) kapana, (Ko.) kap- to heat or warm Koya Su. kdp- to boil Konda kdp- to boil, as water

kdmb- to be boiled as water, get warm Mand- kdpi ki- to heat, roast; Kuwi kdp- (P.) to heat [DEDR 1458d] Ka. kdvali, kdvale a plate or pan for frying or baking

kdvalige frying pan Tu. kdvali, kdvoli id . [ D E D R 1488] Pa. kovk- water boiled Burrow, Bhattacharya 1953, p. 162

Kui kamba- to be burned, injured by fire, consumed by fire; injury or destruction by fire;

kappa to cause tu burn, char, scorch [DEDR 1406]

Ka. kamaru to be singed, burnt, or scorched kamara, kamaru, kamarike, kamarige the state of being singed, burnt,

or scorched, the disagreeable smell arising from burnt oil, ghee, hair, etc.

Te. kamaru to be singed, burnt, charred; singeing, burning, smell of burnt hair, skin, or oil

kamar(u)cu- to singe, burn, char kamalu- to be scorched, singed, or parched, (be blackened) kamalincu- caus. from id.

189

Konda kavi pieces of half-burnt wood (which are heaped up and reburnt before starting poru cultivation) [DEDR 1230]

Ta. kamani-31. to be heated too much; 3. to be hot and dry [TQ s.v., not in DEDR]

Konda kam- to be boiled, as water etc. Krishnamurti 1969, p. 361

Note that there is also a verb with -u- and intervocalic -mp-, -m-, -p(p)-in Dravidian, which may have some parallels in the last two M T examples and in one FW example below.

Ta. kumai- to be overboiled, be boiled soft to mash; to overboil, reduce to a mash by boiling [s.v. D E D R 1746]

Ta. kumpu- to become charred (as food when boiled with insufficient water kumai- to be hot, sultry

Ma. kumpi, kumpiri mirage; kumpal inward heat; kutumu expr. descriptive of heat; kummal sultriness; kumuruka, kumiruka to be hot, close; kumural oppressive heat [Ikukkuka to be hot] Ikuppu heat

Ka. kome to begin to burn, as fire or anger Tu. kumbi mirage

gumulu fire burning in embers gumuluni to be hot, feel hot as in a fit of fever

Te. kummu smouldering ashes kumulu to smoulder, burn slowly underneath without flame, be

consumed inwardly, grieve, pine Go. kum smoke

gubrT fine ashes of burnt-out fire

kumpod smoke [ D E D R 1752]

?Pe. komay ki- to make to wither Burrow, Bhattacharya 1970, p. 202

As for the whole phonetic pattern of the words in this paragraph, there seems to be no Mongolian parallel, there are only parallels in M T . and Turkic, possibly Finno-Ugric.

M T . QAMULTAN- to seethe M T D 1,372 Orok. id. to seethe (about water), to form a blister (from

burning)

190

7KIBEV- to burn the hand (in frost?!)11 M T D 1,390

GEVAN dawn M T D 1,145 Evenk. id. dawn (Even., Neg., Oro£., Ud., U l ' d , Orok., Nan.)

TWAX'AN furnace, pit for the kettle M T D 1,165 Ma. id.

1XUMESIKE soot M T D 1,477 Orok. id.; Nan. xufekse soot, lampblack

OT. QA VIR- II to fry, to grill, to glow QA VRUL- (pass.) to be fried QA VRU§- (soc.) to fry OTD p. 437, s.vv. QOVUR- to fry, to grill, to glow OTD p. 462, s.v.

kavur-, kawur- [kagur-] to parch (grain and the like) (cf. No . 2 above) CI. 612

komur charcoal (var. gdmiir, kemiir, kd:mur) CI. 723 kebi: to become more or less dry, to dry partially CI. 687

trkm. kavyr- to fry, grill [kdr to scorch] Ras. 220

osm. k'dv, kar.L. kiw, kar.T. k'uv, cuv.kav ganz brennen Ras. 309 kaz. kypkyn Funke sag. kypkun Uberbleibsel von Feuer, Asche und Kohlen tel. kybyr id. hak. xybyn spark, ashes Ras. 265

Cuv. kSvajda Zundstoff, mittel zum anziinden (durre Aste u. dgl.) Paasonen, 1908,71

kSvar gluhende Kohle ibid. (kdvar, dial, koar id. Egorov, 97) kamrak charcoal Egorov, 99 xevel the Sun Egorov, 297 lkeve§ 1. to envy, 2. to be jealous Egorov, 104

Dolg. kappyt, kapput ausgetrockent, trocken; hart geworden, vertrocknet Stochowski 1998, p. 140, s.v.

Or should this word be rather connected with the etymological nest designating "cold, frost" etc.? Cf. Vacek 2001.

191

FP kipe(-ri3) Funke Redei 11,665

FW kuma heiss, gliihend; Fieber Redei 111,675

5. -/-, -/-, -r-, -r-, (-d-)

The relation of a sibilant to -y- as discussed above is one possibility, but on the other hand, there is also a group of etyma with an intervocalic liquid, which is a phonetic parallel rather common in Altaic, but it is not unknown in Dravidian either (cf. some examples in Vacek 2001 in print). Similarly, there is a Dravidian alternation of d and the liquids (cf. also Zvelebil 1970, p. 100; Subrahmanyam 1983, 335 f.).

K u i kara to be hot (sun), (spirit) is distressed [ D E D R 1458e]

Konda gam lightning Krishnamurti 1969, 366

Kuwi had- to be burnt Israel 1979, 346 kar- to be burnt; become black ibid. 347

Kuwi hot- to be hot, fierce (of sun) [s.v. DEDR 2055] 1 2

Ma. kdluka to burn, flame kalal high flame, love-fever

Te. kdlu to burn, be burnt, scalded, scorched, baked kalupu burning, setting on fire, baking, roasting kdlcu to burn (tr.), set fire to, scald, singe, scorch, char, bake

Pa. kal- to smart [ D E D R 1500]

Ta. kalai5 2. beauty, splendour, glow, lustre [TL s.v., not in (cf. kelu below) D E D R ]

Ta. kaldy- to get angry, quarrel [to be separated from D E D R 1303?]

Ta. karukku- to darken by heat, burn, scorch, toast, fry karuku- to be scorched, blackened by fire or sun kari- to be charred, scorched, [become black]; to char

Ma. karihkal, karukkal frying

1 2 This word may better be accommodated in this group of etyma, though there probably is some contamination with the semantic contents of DEDR 2055, cf. Ta. kotu cruel, severe; etc.

192

karikka to char, burn black, fire (a jungle), scorch karisal that which is singed, scorched

To. kary- to be singed, scorched, fried too much karc- to heat (new pot, etc., to purify it)

Ka. kari- to be scorched, singed, charred; fry, roast karahacu to be scorched

Kod. kari- to be singed; to singe Tu. kari soot, charcoal; karhka state of being burnt or singed; karhkdduni

to burn (tr.) karvdvuni to burn the down of a fowl by holding it over the fire

Te. [kangu to be scorched, be burnt, fade] kragu to be burned

Pa. ker-, kerv- to burn; kerip-, kervip- id.(tr.) Ga. karid- to burn away as rice; karv- to burn (intr.); karup- id. (tr.) Go. karw-, karv-, kar- etc. id.

karha field for burning cultivation Kui krumu scorched, tinderlike

gripa to cremate the dead; cremation [DEDR 1278a]13

Pe. kara heat of the sun Burrow, Bhattacharya, 1970, p. 199 Oil . karup heat of the sun Bhattacharya, 1956, p. 56 Kui kara heat of the sun

kara kalomi hot season kara vera summer Israel 1979, p. 345

Pa. kerj- to warm oneself by the fire kercip- to warm somebody else

Konda res- to warm by the fire (aphaeresis of k-) Kui grehpa to warm, warm by the fire, broil, foment; act of warming by the

fire, fomentation Kuwi kernjali to warm oneself in the sun

krenj- to warm oneself; kreh- to warm another [ D E D R 1967]

To. kiru a spark Ka. kidi, kedi id. Kod. kedi, cedi id.

DEDR 1278a is obviously to be divided into two. It appears to be a contamination with karu- black, which is put into one etymon, but both the South and the Central Dravidian languages seem to fit perfectly into the present group of etyma. On the other hand, Ta. karu black etc. (DEDR 1278a) has parallels in all of the Altaic languages: Mo. xar-a 1. black, dark, obscure; MT. KARA black (MTD I, 379); OT. QARA I. black (OTD. s.v.).

193

Tu. kiddi, kedi id. [ D E D R 1528]

K a . kircu, [kiccuj fire [s.v. D E D R 1514]

Ta. killar to shine, be conspicuous, be exalted, be roused; light M a . kilar splendour [s.v. D E D R 1583]

Ta. kelu 2. brightness, luminosity, brilliancy [TL s.v., not in D E D R ]

Ta. kolli firebrand, fire, quick-tongued person koluttu- to kindle, set on fire, ignite; burn (intr.) koluntu-, koluntu- to burn, be kindled koluvu- to kindle (as fire)

Ma. kolli firebrand, firewood kolluttuka to set on fire, light, kindle

Ko. koyl burning firewood, faggot To. kw'ily firebrand, glowing ember Ka. kolli, kolle firebrand Tu. kolli, kolli id. [ D E D R 2158]

Te. golincu to fry golis- id. [ D E D R 2246]

M o . yal fire, conflagration yalda- to burn; to set fire to, kindle; to cremate; to defrost the soil by

kindling a fire yalla- to kindle, burn; to heat; to open fire, shoot, bombard yalzayu rabid, insane; possessed by a demon; frenzied, enraged;

violent, tempestuous yolumta fireplace in a yourt, hearth in the center of the tent;

inheritance; focus (physics) xala- 2. to be(come) or feel warm or hot (not used of weather); to

be(come) warmed up or heated up (as through intoxication or over an argument)

xalaya- to warm; to heat; to burn, scald xalayuca- to feel hot; to suffer from heat xalayud- to suffer from heat

xalayun hot (also of taste); warm; intimate; heat, warmth; fever

kolcii- to warm; to become warm or flushed kolci- for two persons to sleep in opposite directions with the feet of

each in the armpits of the other for warmth

194

ger-e 1. lustre, brightness, light; complexion; dawn; torch gerel light, beam of light; illumination; splendor; shine, gloss, polish gerelde- to come to light, become visible or noticeable; to light(en),

illuminate gerelle- to shine, be bright; to illuminate gereltii- to shine, glow, glitter; to emit light; to clear up, become clear gilai- to shine, be(come) shiny, glitter; to beam with joy etc. gilaha- to twinkle, sparkle; to scintillate, glitter, gleam, shine; to be

glossy or shiny; to be dazzled; to be radiant, beaming giliii- to be smooth or glossy; to glisten, have a sheen; (be worn smooth,

slippery) gilayar radiant, beaming, shining; glossy gilung shiny; smooth; bald; dry (of trees) gilba- to flash, beam gilbay-a radiance, refulgence, sheen, reflection, glare; summer

lightning gilbai- to glitter, glimmer; to dazzle gilbe- to flash or shine in the distance; to shine in iridescent colors gilbel- to shine; to emit light; to sparkle giltayana- to glitter, shine, beam

xurud a variety of Mongolian cheese (which is dry; cf. the Turkic forms below)

M T . KALAN kettle (Evenk., Ud., Ul'fi , Nan.) M T D 1,364

KALTUTA- to glitter (Neg. id.) M T D 1,368

G'ALXUXA dry, dried up M T D 1,138 Ma. id. (about wood, firewood)

rALU-FALUBI bright, clear M T D 1,138 UF6. id.; Orok.ya/- become bright (weather) etc. Nan., Ma.

Nan. gal-gal clear, sunny (weather) gdlgo- to clear up (without clouds) Onenko, 1980, p. 97

XARI-/U- to bake (pancakes) M T D 1,463 UP5., Nan. id.; Ma. xara-, xari- to bake, to fry; to dry etc.

Ma. x 'aribu- to dry up, to die in drought M T D 1,456 (s.v. X'A II)

195

FAR-FAR BI bright, clear M T D 1,141 UPC. id.; Nan. id. yarbi bright, clear, dazzling

KILAQCl kettle (small one) (Ma. id.) M T D 1,392

KILARGA- to glitter (Evenk. id.) M T D 1,392

KILUMCA- (Evenk., Neg., Ul 'c . , Orok., Nan., Ma.) id. M T D 1,394

KILBELDI- to glitter (Evenk., Nan.) M T D 1,393

KILTIRE dry M T D I, 393 Evenk. id.; (Evenk. variant kigtire- id. should probably belong

to part 2 above kiltire- to dry up, to burn up

KOROVKAN- to bum up, to burn, to scorch (Evenk. id.)

M T D 1,416

KERCEME angry (Evenk. id.) M T D 1,454

?Nan. kirmu-kirmu onom. being bad, angry, inimical Onenko 1980, p. 219

GIL- II to boil M T D 1,149 Evenk. id.; gilut-/c- to boil

GILBE-1 to glitter M T D 1,149-5 (Evenk., Sol., Even., Ul 'c . , Orok., Nan., Ma.)

GEL- to clear up M T D 1,178 (Evenk., Nan.) Ma. gelmarde- to shine, to light up etc.

Nan. gilterek glittering, sparkling (about shiny objects) gilekpin flame gilekpin- to flare up, to blaze (about flame) gilekpidi- to blaze (flame) gilep-gilep flaring, blazing up, flashing (about flame)

Onenko, 1980, p. 105

GILFA- to burn up M T D 1,150 Ma. id., to turn into ashes

196

GILTANA- to glitter M T D 1,151-2 (Evenk., Sol., Ud., Ul 'c . , Orok., Nan., Ma.)

GOLORON aurora borealis, northern lights M T D 1,160 Evenk. id., falling star; lightning Neg. golojan id. Nan. yoloi fire-ball

GUL-l to glitter M T D 1,169 Evenk. id.

guidon lightning, summer-lightning guluvun fire, hearth

Even, gul- to strike a match, set fire gulalcKvun flint and steel; matches; fire-lighter

Neg. golovun fire (great one) etc. (Sol., OroC, Ul 'c . , Nan., Ma., cf. Mo. yolumta)u

1GULREL- to whiten, to fade (Even, id.; etc.) M T D 1,170

KURI7- to burn; flame etc. M T D 1,435 (Evenk., Sol., Neg., Oroc., Ul 'c . , Ma.)

rVRH- to flame M T D 1,173 M a . id., to flame, to blacken with smoke

yulgin flame; soot, lampblack1 5

OT. QURFA- to dry QURFAQ dry, dried up QURFAT- to dry, to dry up QURI7R- id. OTD, p. 467, s.w.

QURl- to dry, to dry up QURIN-1 (refl.) to get dried, to be dried QURlR- to dry up

In her paper, Cincius (1984, p. 107, No. 47) quotes only the words with medial -/-and with the meaning "fire, warm, to bum, to warm". The same applies to the Mongolian and Turkic examples. She reconstructs them as *k"6l "fire". The words with medial -r- are quoted by her later (s.v. *k"uru-, No. 62, p. 117), including the meanings of "ashes, etc.". It is here that she mentions the forms with intervocalic velars: Mo. xayurai- dry, and OT xayur- etc. to fty, etc. (cf. above No. 1) The last two MT forms could also be related to another Dravidian etymon (DEDR 2654), which has initial c- in most of the languages (Ta. cutu- to be hot, warm, etc.), only Kur. and Malto have initial k-: Kur. kurna to grow warm, become hot; cook etc. This possibility is not ruled out. Cf. also the respective Turkic forms below.

197

QURJT- (caus.) to cause to dry OTD, p. 468, s.w.

QURU- to dry, to dry up 1 6

QURUr dry, dried up QURUQ dry QURUTl dry curds

kuri:- to be or become dry

kiil ashes, cinders

Ikal wild, savage, mad

Sag. etc. kala entzilnden, anzilnden etc.

trkm. [kavyr- to fry, grill] kar to scorch

mtiir. kwr trocken etc.

OszmR. kor gliihende Kohle, Kohlenglut, Funke kor gliihende Kohle

Cuv. xar to dry up, to die (+ further Turkic languages)

xar- id. xart to dry, to dry up, etc.

(+ futher Turkic languages)

Ixelxem spark, flame {xolxsm funke

Dolg. guliibrd- brennen (intr.)

Dolg. kuran, kuranak diirr, trocken

OTD, p. 469, s.w.

OTD, p. 470, s.w.

CI. 646

CI. 715

CI. 614

Ras. 224

Ras. 220

Ras. 302

Paasonen 1908, p. 71

Egorov 1964, p. 293

Paasonen 1908, p. 42 Egorov 1964,p. 294

Egorov 1964, p. 298 Paasonen 1908, p. 35)

Stochowski 1998, p. 85

Stochowski 1998, p. 167

kwr-, kurt-, kurt- Leder trocken machen, Leder trocknen ibid. 178

In her paper, Cincius (1984, p. 118, No. 63) quotes MT. words with the same phonetic shape, but with a meaning not quite understandable to me in this context, viz. "hoof. On the Mongolian side she quotes Mo. xuruyun finger, which I would hesitate to connect with the above meaning.

198

F U korpe- brennen, verbrannt werden, versengt werden korta- sengen, brennen Redei 1,186

For the first presentation of the respective semantic field in a Dravidian and Altaic perspective this range of forms should be a sufficient example proving that the parallels are hardly a matter of coincidence. But the complex nature of the relationship requires that we should try to establish the rules operating in these etyma 1 7. At the moment we can see a great deal of regular correspondences, but also a number of irregularities which are difficult to account for, unless we accept the possibility of complex relations within various (possibly overlapping) linguistic areas functioning on extensive territories of Central Asia in the past. This, however, is a matter of further detailed research requiring a new generation of "Junggrammatiker", as G. Doerfer put i t . 1 8

REFERENCES

BHATTACHARYA, S., 1956, Ollari. A Dravidian Speech. Calcutta. BLESES, C , 1956, An English-Uraon Dictionary. Ranchi. BURROW, T., BHATTACHARYA, S., 1953, The Parji Language, A Dravidian

Language of Bastar. Max Milller Memorial Fund, Stephen Austin and Sons, Ltd., Herford.

BURROW, T., BHATTACHARYA, S., 1970, The Pengo Language. Oxford. BURROW, T. and EMENEAU, M . B, A Dravidian Etymological Dictionary.

Clarendon Press, Oxford 1984(2). [DEDR] CINCIUS, V. I., 1984, Etimologii altajskih leksem s anlautnymi pridyxatel'lnymi

smyinymi gubno-gubnym *p" i zadnejazydnym *k" [The etymologies of the Altaic lexemes with initial aspirated occlusives - labial *p" and velar *k"]. In: Altaiskie etimologii. Leningrad, 17-129.

CLAUSON, Sir Gerard, An Etymological Dictionary of Pre-Thirteenth-Century Turkish. Clarendon Press, Oxford 1972. [CI.]

DREVNETJURKSKIJ SLOVAR' [Old Turkic Dictionary]. Izdatel'stvo "Nauka", Leningrad 1969. [OTD]

EGOROV, V. G., 1964, Etimologideskij slovar' cuvaSskogo jazyka [Etymological Dictionary of the Chuvash Language]. Ceboksary.

ISRAEL, M. , A Grammar of The Kuvi Language. Dravidian Linguistics Association, Trivandrum 1979.

JANHUNEN, J., 1977, Samojedischer Wortschatz, Gemeinsamojedische Etymologien. Helsinki.

KRISHNAMURTI, Bh., 1969, Konda or Kubi. A Dravidian Language. Hyderabad. LESSING, F. D., Mongolian-English Dictionary. University of California Press,

Berkeley and Los Angeles 1960.

1 7 For one way of analysing an analogous formal and semantic variation as a part of a typological and etymological model, cf. Vacek 2001.

1 8 Lautgesetz und Zufall, Innsbruck 1973, p. 122.

199

ONENKO, S. N. , 1980, Nanajsko-russkij slovar' [Nanai Russian Dictionary]. Izdatel'stvo "Russkij jazyk", Moscow.

PAASONEN, H., 1908, Vocabularium linguae CuvaSicae (Csuvas Szojeguzdk). Budapest.

REDEI, K., 1988-91, Uralisches Etymologisches Worterbuch. Otto Harrassowitz, Wiesbaden, 3 vols. [UEW]

SAKTIVEL, S., 1976, Phonology ofToda with Vocabulary. Annamalainagar. SRAVNITEL'NYJ SLOVAR' TUNGUSO-MAN'CZURSKIH JAZYKOV [A

Comparative Dictionary of the Manchu-Tungus Languages]. Izdatel'stvo "Nauka", Leningrad 1975-1977. [MTD]

STACHOWSKI, M., 1998, Dolganischer Wortschatz. Krak6w. SUBRAHMANYAM, P. S., 1983, Dravidian Comparative Phonology. Annamalai

University, Annamalainagar. VACEK, JAROSLAV, 1995, Lexical Features of the Indian Linguistic Area. PILC

Journal of Dravidic Studies, 5:1, 17-28. VACEK, JAROSLAV, 1996a, Dravidian and Mongolian: Summary of Results. Archiv

Orientdlni 64, 31-46. VACEK, JAROSLAV, 1996b,To grow, to rise, to be great' in Dravidian and Altaic.

Archiv Orientdlni 64, 304-343. VACEK, JAROSLAV, 1998, Tamil Etymological Notes 1. PILC Journal of Dravidic

Studies, 8:2,133-145. [TEN 1] VACEK, JAROSLAV, 2000, Tamil Etymological Notes 2. PILC Journal of Dravidic

Studies, 10:1,19-42. [TEN 2] VACEK, JAROSLAV, 2001, Dravidian and Altaic "Water - viscosity - cold". Studia

Orientalia Pragensia 22, Charles University, Prague, in print. ZVELEBIL, KAMIL, 1970, Comparative Dravidian Phonology. Mouton, The Hague,

Paris.

Jaroslav Vacek Indologicky ustav FF U K Celetna 20 CZ-11000 Praha 1 (jvck@bohem-net.cz)

200

P A V L A V A L £ A K O V A

REGARDING PS *EDT>

The poison is a substance of herbal, animal or mineral origin able to cause serious disease or even extinction of an organism already in insubstantial quantity. This definition emphasises the origin and effect of poisonous substances. And it is exactly the original and effect that are often motivation for the names of the poison in IE languages1.

Some names of poisons emphasise the herbal origin of the poison. Poisonous herbs used to be used as a medicament as well. The treatment used to be often accompanied by various spells for increasing the effect. Semantic development of he rb —» m e d i c a m e n t —» p o i s o n is documented in IE languages, e. g. with Olr luib, Ir luibh 'herb', Olce lyf 'medicinal herb', OS lybb 'poison, spell', OHG luppi 'herbal juice, poison, spell' (everything from IE *leup-, *leub-, *leubh- 'peel, break, pick, damage, injure'2), or with Gr fdrmakon, Ngr farmdki, orig. 'medicament, magic product' —> 'poison', or Lat venerium (< IE *uen-, *uens- 'struggle for, endeavour for', 'wish, love, be friendly' and similar3), orig. 'medicament, drink' —> 'drink of love' (cf. Fr * wertes-no- > Venus 'Venus, goddess of love') —> 'poison'. By means of Norm languages, it was borrowed e. g. in Bret binim, Welsh gwenwyn 'poison' or in E venom 'snake, insect poison'.

Another time, the motivation for naming the poison was apportioning, giving (medicament, poison). Sem. development of g i ve (put and similar) —> p o i s o n is evident e. g. Olr nem, M i r neim 'poison' (< IE *nem- 'take, allocate and similar' 4). G Gift n. (to geben 'give'), originally 'gift' f, from'the 11th cent, 'poison' n. (maybe parallel to Gr dos f. 'gift; given, served medicament, poison') have similar motivation. With the mean, 'gift' remains only as relict word 5. Sem. development is interesting in O H G gift: 'gift' and similar —> '(given) magic drink, prepared of poisonous herbs' —> 'poisonous drink, poison' 6. — Lith nuodca 'poison' (-nuo- 'down, from' + -dm < deti 'put'

1 Buck, C. D., A dictionary of Selected Synonyms in the Principal Indo-European Languages. Chicago 1949, 31 In.

2 Pokomy, J., Indogermanisches etymologisches Worterbuch, Bern 1949-1969, 690n. Hereafter Pokorny.

3 Pokorny 1146. 4 Pokomy 763. 5 Kluge, F., Etymologisches Worterbuch der deutschen Sprache. 23. Auflage,

bearbeitet von E. Seebold. Berlin-New York 1999, 324. Comp. G. Mitgift 'dowry'. 6 Althochdeutsches Worterbuch 4, Berlin 1991,252-254.

201

< IE *dhe- id.) is partially connected with the mean, 'give, put', also Bret kontamm 'poison' (< Lat contaminare 'desecrate, dishonour' < contagid 'touch' < IE *tag- 'touch , reach'7) is semantic close.

V i r u l e n c e and l e t h a l e f f e c t s of the poison is the motivation of Skrt visa-, Av vis, visa, Ir ft, Lat virus, all 'poison' (from IE *ueis- 'flow, run', *uos-o- 'substance', 'poisonous substance'8) and Lett naveklis, naves zales 'lethal medicament, poison' (< IE *nau- 'death, corpse'; hence e. g. also ORuss navb id., OCz ndv 'the other world, hell' 9).

Another important motivation for naming the poison in IE languages is the w a y o f u s i n g the poison. "Poisons can get into the body in different ways: they are swallowed most often, embodied in digestive organs..., is mentioned e. g. in Ottuv slovnik nauSny10. The poison is served in drinks or food most often. Semantic shift of s o m e t h i n g ea t en —» p o i s o n is e.g. in Lat potio 'drink' > Fr poison 'poison', it is borrowed in M E , E poison (everything to IE stem *pd\iy, *pi- 'drink' 1 1 ) with the same meaning; in Skrt. gara- 'drink, volatile substance': garala- 'poison' (< IE *gver-, *g9er3- 'gulp, swallow up, bolt', to which belong e. g. also Lith gerti 'drink' and Slav zbrg zerti pozreti 'gulp, eat, swallow up' 1 2 ) .

Facts speak for the idea that also PS *edt, pan-Slavonic: Bulg Maced jad, SCr jad, jad, jed, jid, Sin jad, Slk Cz jed, OCz, Up So jed, Pomer jad, Pol Br, Ukr seldom, Russ jad, Ukr also jid, everything 'poison', metaph. 'anger, temper' (Bulg Maced Sin Pomer Pol Br), 'sorrow, woe' (Maced SCr Sin), 'penury, need' (SCr) belong among the names with the same motivation.

Above all older interpretation that regards PS *edb 'something eaten' as deverbative of PS *esti 'eat' (< IE *ed- id.) conforms from the point of view of speech-sounds and semantics. It was Miklo§i6 who has been already considering the connection *esti —> *edh 1 3 . Truba5ev14 has been connecting *edb with *isti more recently.

7 Pokomy 1054. 8 Pokomy 1134. 9 Pokomy 756. 1 0 Ottiiv slovnik naucny 13, Praha 1898, 177. 1 1 Pokomy 839. 1 2 Pokomy 474n. 1 3 Miklosich, F., Radices linguae slovenicae veteris dialecti. Leipzig 1845, 109 and the

same, Etymologisches Worterbuch der slavischen Sprachen. Wien 1886, 98. In more details Bruckner, Archiv fur slavische Philologie 21, Berlin 1899, 119 and Bruckner, A., Stownik etymologiczny jazyka polskiego, Warszawa 1957, 196; comp. also Holub, J. - KopeCny, F., Erymologicky slovnik jazyka Ceskeho. Praha 1957, 150 (hereafter H-K); Holub, J. - Lyer, S., StruCny erymologicky slovnik jazyka Cesk^ho se zvlaStnim zfetelem ke slovum kultumfm a cizlm, Praha 1967, 207 (hereafter H-L); Sanskij, N . M. , - Ivanov, V.V. - Sanskaja, T.V., Kratkij etimologifieskij slovar' russkogo jazyka, Moskva 1971, 523 (hereafter Sanskij).

202

Besides the mentioned Fr poison and Skrt garala-, the family of Slav truti with the mean, 'process food in the digestive organs, digest', but also 'take poison' (CS otraviti, Bulg dial, trdva sa, Maced true (se), truva (se), SCr otrdvati, Sin dial, trovdti, Slk dial, potruc, potrdvic, potrui, OCz traviti, Cz trdvit, dial, truf, truti, otrouti, Pol true, dial, otruc, otruwac, otravic, Br true', trucic', travic', Ukr travyty, otrujity, ORuss and Russ dial, otravif, otrutit ao.), with derivatives with the mean, 'poison' (Croat CS otrava, Bulg otrova, Maced otrov, SCr dtrov, Slk older otrova, dial, trova, truf, OCz Cz otrava, dial, truf, trutina, OCz trdvenie, travenina, OPol, Pol dial, trucina, dial, also otrawa, Br atruta, dial, vtruta, atrava, Ukr otrava, otrova, otruta, older truta, ORuss, Russ dial, otrava, Russ dial, also otruja, otruta).15 Everything belongs under the stem *teru-, *treu- (from *ter- 'rub, paint ao.' 1 6). The basic meaning for Slav truti is 'consume, wear (by rubbing, biting, nibbling, chewing)' , hence another mean, 'etch', 'chase', 'be naughty' ao. It is apparent the meaning of the 'poison' is connected with 'eat, digest ao.' also here.17

Another interpretation connects PS *(j)ech>, *jach> with O H G eiz 'ulcer, tumour', G Eiter 'pus', Gr oTdos 'swelling', Aram aitumn id. ao., from IE *oid-'swell up, inflate, fester'1 8. Phonetic development from diphtonic *oi-d- subject to secondary PS *jadh,*jedh19 conform less for PS *idh (< IE ed-) where PS e corresponds to IE e. Moreover, semantic development 'swell up, inflate, fester'

1 4 Etimologiceskij slovar' slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksiceskij fond. Red. O.N. Trubacev. Vypusk 6, Moskva 1979, 46. TrubaCev refuses Pisani , Paideia 13, Brescia 1958, 314n, by right. He assumes the meaning 'the one who eats, gluts' with* id-b.

1 5 Also Cz otruSik (Pol dial, seldom otrnsik 'arsenic', otrusiaki 'chem. compound of phosphor, arsenic and antimony') also belong here. It is a parallel of borrowed OCz utrajch, Cz utrejeh (from OHG hutterauch; G Hiittenrauch, literally 'smoke from iron works', i. e. 'arsenic depositing when melting metals'). Compare H-K 404, H-L 459(4. publ. from 1992).

1 6 Pokomy 1071, 1073. 1 7 Rozwadowski, Jezyk polski, Krak6w 1913, 1, 108-13; Rudnycki, ibid. 115. 1 8 Fick, Zeitschrift fur vergleichende Sprachforschung auf dem Gebiete der

indogermanischen Sprachen, begrundet von A. Kuhn. Berlin 1873, 21, 5n; so also Bezzenberger, Beitrage zur Kunde der indogermanischen Sprachen, herausgegeben von Adalbert Bezzenberger, Gottingen 1902, 27, 172, Pokomy 774, Shwski, F., Slownik etymologiczny jezyka polskiego, Krakdw 1952, 1, 484 (hereafter Slawski), Machek V., Etymologicky slovnfk jazyka Ceskeho, Praha 1968, 219; from more recent interpretations e. g. Schuster-Sewc, H., Historisch - etymologisches WOrterbuch der ober- und niedersorbischen Sprache, Bautzen 1978, 1, 450n; Etymologicky slovnfk jazyka staroslovenskeho, Praha 1995, 5, 267; Snoj, M. , Slovenski etimoloSki slovar, Ljubljana 1997, 193.

1 9 Mentioned already by Meillet, Memoires de la Societe de linguistique de Paris, Paris 1907, 14, 387n.

203

—> 'poison' causes troubles. Therefore, some people assume the original meaning 'anger, temper, flush' 2 0 with *edh and connect it with gnevb id. that is interpreted from *gniti 'rot, decay' 2 1 most often. Sch.- §ewc 450n assumes for *ed-b 'anger, temper' IE *aid- 'burn', parallel to IE *oid- 'swell up, inflate ao.'.

However, the meaning 'anger, temper ao.' is not original 2 2. Since it appears also - as metaphor - also in other names of the poison (comp. G Gift 'poison', dial, 'temper', Olce eitr 'poison' also 'temper'2 3, Cz dial, trutina, trutizna 'poison' also 'naughty child', Ukr otruta 'poison', 'temper, hate') and in other derivatives or related terms even oftener (Sin older ujedavec 'bad, bitter man', Sin strup 'poison' 2 4 , strupenost 'anger, temper', strupenec, strupenjdk 'angry man', OCz jedati se, jedovati se 'be angry, be furious', Cz di&\. jed'it se 'be angry', OPol jadogniewnik 'angry man', Pol dial, jadowisko 'great anger, temper', ozpajedzic si$ 'get angry', ORuss jadh 'anger, temper', Maced true (se), truva (se) 'get angry' ao.). Oruss jadh, Ocz jedati sS, Pol dial, jadowisko ao. deny the unjustified opinion at the same time that only So Slav languages25

know 'anger, temper', 'torture, concern', 'grief. Newer ethymologic dictionaries mention sometimes Kofinek's interpretation

of PS *edh as 'something added' 2 6. Kofinek 2 7 starts from Brugmann's interpretation of IE stem *ed- 'eat' from *e + d + o/u 'adding' 2 8. He mentions literally: "Je-li spravny vyklad Brugmannuv, ze ed- 'jisti' vzniklo z *e + d{5)-, pak tento vyklad slov. *edh splyva se starsim vykladem z ed- ' j i s t i ' . " 2 9

According to this remark, Korinek endorse the interpretation *edt 'poison'

2 0 So already Bezzenberger I.e. 2 1 Berneker, E., Slavisches etymologisches Worterbuch, Heidelberg 1908, 1, 313;

s. also Preobrazenskij, A. G., Etimologiceskij slovar' russkogo jazyka, overprint Moskva 1958, 1, 133, Mladenov, S., Etimologiceski i pravopisen recnik na balgarskija knizoven ezik, Sofija 1941, 103 ao.

2 2 So already TrubaCev I.e. 2 3 Stawski 1,484. 2 4 In this mean, not before 16th cent., comp. Bezlaj, F., EtimoloSki slovar slovenskega

jezika, Ljubljana 1976, 1, 216. 2 5 Fortunatov, Archiv fiir slavische Philologie, Berlin 1889, 12, 100, more recently e.g.

Cernych, P. Ja., Istoriko-etimologiCeskij slovar' sovremennogo russkogo jazyka, Moskva 1993,2, 466.

2 6 Comparison with G Gift is a bit out of place in this case if we take into account semantic development of the G word.

2 7 KoHnek, Listy filologicke 57, 1930, 14, note 1 and 3, Listy filologicke" 61, 1934, 53. 2 8 Brugmann, K., Lehre von den Wortformen und ihrem Gebrauch, StraPburg 1913,

II/3, 96. 2 9 „If Brugmann's interpretation is correct that ed- 'eat' originated from *e + d(p)-, so

this interpretation of words Slov *i(h> merges with the older interpretation from Sd-'eaf." Koffnek, Listy filologicke 57, 1930, 14, note 3.

204

from *esti 'eat' with the fact that he accepts Brugmann's above-mentioned interpretation *esti.

Trubacev o.c. connects also Russ jedkij 'etching, malicious, poisonous ao.' with *edt and words of similar meaning in Br Ukr SCr Sin Slk Cz Pol. However, also other words with these meanings exist in Slav, languages, e.g. Russ travit, Ukr travyty 'etch', Russ travlenije, trdvka 'etching' (< traviti < *truti), Cz ziravina 'etching substance' (< *zreti), Pol zgryzliwy 'malicious' (< *gryzti), kqsliwy, Cz kousavy (< *kgsati) ao. that refer more to semantic connection with food, digestion, eating (etching), biting, nibbling. Therefore, apparently also Russ jedkij and related Words belong more to *£sti 'eat'. 3 0

Pavla Valfiakova Ustav pro jazyk Cesky A V CR etymologicke oddSleni Veveri 97 CZ-60200 Brno (pavlav@iach.cz)

3 0 Comp. Sanskij 138 (1971), Cyganenko, G.P., EtimologiCeskij slovar' nisskogo jazyka. 2. publ., rewritten and completed, Kijev 1989, 122.

205

RADOSLAV VEČERKA

POZNÁMKY K DISJUNKTIVNÍMU/ALTERNATIV­NÍMU LI V STAROSLOVĚNŠTINĚ

1. K disjunktivním (nebo též alternativním) spojkám patří v staroslověnštině vedle zcela běžného ili a poměrně řídkého ljubo též dobře doložené //' (SJS II, 113-119). Toto //' ve funkci disjunktivní/alternativní spojky stojí na počátku věty, a je tedy buď ortotonické, nebo sice nepřízvučné, ale proklitické (např. Const 11 (MMFH II, 93-94) a iže otb vash na zapadb klaneet sq li židovbsky molitvy tvoritb. li sracirtbsku věru drbžitb. skoro sbttrbrtb priimetb otb nash, var. ili ... ///). Na rozdíl od něho stojí // ve funkci tázací partikule jako stálá příklonka (encliticon tantum) v kontaktní postpozici po rématu, které tvoří zpravidla ortotonický incipit (např. Euch 87a 6-7 vbpros. svoejo li volejo pripadaeši kb °chú) a jen řidčeji je umístěno v pozici neincipitní (např. Supr 133.2 sii ubo im lijestb) (Večerka 1989, 43^7). 2. Disjunktivně/alternativně spojené syntaktické komplexy (tj. věty nebo větné členy) mohou se jako celek od sebe lišit ilokutivní modalitou, tj. mohou být vyjádřeny jako typ deklarativní, např. Mt 5,17 ne mnite ěko pridb razoritb zákona li proroky Zogr, As (zde disjunktivní/alternativní spojení větných členů ve větě oznamovací), nebo jako typ imperativní/optativní, např. Nom 14 (MMFH IV, 281) // da ostanetb sq togo li da otvbržetb °s (zde spojení vět v parataktickém souvětí s opakováním disjunktivní/alternativní spojky před oběma složkami syntaktického komplexu, tedy „buď - (a)nebo"). Výrazovým prostředkem jejich ilokutivně modální charakteristiky, která se opakuje u obou, resp. v řetězově vícečlenném, několikanásobném syntaktickém komplexu ve všech jeho částech, je morfologický modus přísudkového slovesa: v typu deklarativním indikativ (typ nesefr>\ v typu imperativním (syntetický) imperativ (typ nesi) nebo analytický optativ (typ da nesetb).

Komplikovanější je však situace disjunktivně/alternativně spojeného syntaktického komplexu interrogativního, neboť v něm vstupuje do hry jako nositel tázací funkce specifickým způsobem partikule li (viz §§ 3 a 4). 3. V disjunktivně/alternativně spojených otázkách zjišťovacích je tázací funkce celého takového syntaktického komplexu vyjádřena explicitně enklitickou tázací částicí //' (řidčeji též partikulemi jinými jako eda, děješi, resp. též ašte) pouze v jeho první větě, kdežto druhá věta (event. i další věty v souvětí vícenásobném) je připojena (resp. jsou připojeny) už jen disjunktiv­ní/alternativní spojkou samou, tj. incipitním (a tedy buď ortotonickým, nebo sice nepřízvučným, ale protetickým) //' nebo ili nebo ljubo, aniž by byla explicitně označena jejich interrogativnost. Příklady: Supr 27.12-13 slyšaste li otb ňego glash. li daste jemu slovo (tedy nikoli *Slyšaste li otb ňego glast, li

206

daste li jemu slovo?); Ps 76,8-10 eda vb věh> otbrínetb °gb (...) //' do komca milostb SVOJQ otbsěčetb (...) eda zabqdeth pomilovati "bt. li udrbžitb vb gněvb svoi štědroty svojq Sin (tedy nikoli *(J)eda otbrínetb, li do konbca li milostb svojq otbsěčetbl *(J)eda zabgdeth, li udrbžitb li v* gněvb štědroty svoje?); Mt 11,3 ty li esi grqdqi. ili inogo čaemb Zogr, As, //' 1. ili Mař (tedy nikoli *Ty li jesi gredyjb, ili/li inogo li čajemh?).

Zcela ojedinělé doklady, v nichž ve druhé ze zjišťovacích otázek stojí jak disjunktivní/alternativní spojka, tak i enklitická tázací partikule //, jako např. Const 16 (MMFH II, 106) ne idet li doždb otb boga ravno na vsq. ili slhnce takožde ne sijajetb li na vse, jsou jevem strukturně periferním, pokud vůbec nestojí už vně staroslověnské jazykové normy.

Kromě toho nemusí být druhá věta v parataktickém souvětí vytvářejícím disjunktivní/alternativní spojení otázek zjišťovacích vždy uvozena (incipitním) //' (nebo /// nebo ljubo), ale může event. obsahovat pouze enklitické, neincipitní //jakožto partikuli tázací. Je to asyndetické spojení dvou po sobě následujících otázek zjišťovacích bez ohledu na to, zda přitom jde o sled dvou tázacích vět syntakticky zcela samostatných a oddělených koncovou pauzou (tedy o tzv. spojení adjunktivní nebo textové - viz o tomto typu obecně PMČ 556-557), nebo o spojení dvou vět oddělených nekoncovou pauzou a tvořících tak skutečné parataktické souvětí jako vyšší syntaktický celek. Disjunktivnost/alternativnost není ani v jednom z těchto dvou případů vyjádřena explicitně; je v nich přítomna jen implicitně, takže se jen více méně jasně vyrozumívá z obsahů vět v kontaktu, např. Supr 7,11-12 kumiri li ti sq mvnetb a ne bozi. ne vidiši li kaci sqtb (v řecké předloze staroslověnského znění je však disjunktivní/alternativní vztah obou otázek vyjádřen explicitně: druhá z nich je uvozena disjunktivní/alternativní spojkou fj). 4. Disjunktivní/alternativní spojení otázek doplňovacích je zčásti konstruováno očekávaným způsobem, tj. tak, že tázacímu slovu (zájmenu nebo adverbiu) uvozujícímu druhou (resp. ještě i další) z doplňovacích otázek je anteponováno (ortotonické nebo protetické) //' ve funkci disjunktivní/alternativní spojky (a tutéž pozici zaujímají ovšem i další spojky téhož významu/funkce: ili, ljubo). Příklady: Mt 6,31 čbto ěnrb li čbto piemb. li čimb odeždemb sq Zogr, Mař, As, i Vh čto odeždemb sq.S&v, čto jarm> ili čtopijemb. ili vb čto oblěčemb sq Supr 290.20-21; Ps 23,3 kbto vbzidetb na gorq "gnjo. li kbto stanetb na městě °stěrm> ego Sin.

Velmi dobře je však naproti tomu doložen i takový typ disjunktivně/alternativně spojených otázek doplňovacích, v němž je //' tázacímu slovu (zájmenu nebo adverbiu) uvozujícímu druhou (resp. ještě i další) z doplňovacích otázek v disjunktivním/alternativním vztahu enkliticky postponováno. Vedle typu *kbto - li kbto je tedy ve významu „kdo - nebo kdo" doložen též typ plně v staroslověnštině noremní *kbto - kbto li, např. Supr 515.24-25 otbkqdu přišla jesi sěmo. kogo li išteši (tedy nikoli *// kogo); Supr 435.21-22 k'to vy ubo vede po pustyni. k'to li kn>mi (tedy nikoli *//' kbto); Supr 447.16-18 kbgda bo jakože jestb podoba, pospěšito (sic!) na duchovbnoje dělo. kbgdaže li posmějetb sq jakože jestb lěpo (tedy nikoli *li kbgdaže). Jakožto

207

enklitikon má však //' jinak běžně význam/funkci nikoli disjunktivní/ alternativní, nýbrž interrogativní (viz § 1); to ovšem v právě uvedeném typu nemůže platit. Interrogativní zájmena nebo adverbia na počátku vět konstituují je totiž dostatečně a výlučně jako otázky doplňovací. Údajná tázací enklitická partikule //' by byla naproti tomu na místě jako výrazový prostředek otázky zjišťovací. Jakákoli otázka sama o sobě nemůže však být zároveň i otázkou doplňovací i otázkou zjišťovací. Proto zjevně nepřichází v úvahu domněnka, že užití enklitického //' po některém interrogativním zájmenu nebo adverbiu by mělo zesílit tázací charakter takových formací. Spíš tu jde o specifický gramatický přežitek stavu s dosud po výrazové stránce jednoznačně nerozlišenou funkcí interrogativní a disjunktivní, jak to naznačují úvahy o původu tohoto prostředku (viz § 5). Ta skutečnost, že enklitické // po zájmenech a příslovcích má funkci/význam disjunktivní/alternativní, potvrzuje se i jeho střídáním ve vícenásobném řetězci paralelně spojených otázek s nepochybně a pouze disjunktivní/alternativní spojkou ///'jako její ekvivalent, např. Supr 528.2—4 kako vbzwq k'tebě °bže. koje li načalo ispovédaniju obrqštq. kyimb li srbdbcem' ili kojq sbvěstijq. ili kyirm> upvaniinrb drbznq.

Předpoklad netázací, spojkové povahy //' v konstrukcích typu kbto - kbto li podporuje dále též překladová ekvivalence, neboť //' je tu překladem většinou řec. Sé řidčeji též fj nebo KCÚ (Dogramadžieva 1968, 53). Přitom 5é může mít mj. i kopulativní význam, stejně jako jej má primárně KOLÍ, a ten je zase sémanticky blízký významu „slabě" disjunktivnímu, zejm. ve výčtech (kde se někdy označuje jako „eventualitní"). Právě tento sémantický odstín „kopulativně eventualitní" se zjevně uplatňuje v typu kbto - kbto li vůbec. Po této stránce se enklitické // po tázacích zájmenech a příslovcích jeví nejinak než zčásti konkurující, tj. sémanticky i funkčně ekvivalentní výrazový prostředek kopulativního /', pro něž se postuluje mj. též disjunktivně eventualitní významový odstín v dokladech jako Euch 53b 10-25 zaklinajq tg (...) ideže ašte es i. i oťbnjoděže ašte ideši (s /'jako překladovým ekvivalentem řeckého TJ) nebo L 20,20 rbci namb koejq oblastijq se tvoriši. i kbto jestb davy oblastb sbjq Zogr, Mar (v řec. předlohách ve variantách TJ i Kai) (viz SJS I, 693-698).

S podobným sémantickým odstíněním, rozšířeným ještě o sémantickou nuanci adverzativní, se enklitického //' užívá (v netázací funkci) po spojkách vedlejších vět příslovečných v konstrukcích s několikanásobnou větu vedlejší nebo spojujících příslušná souvětí s druhým souvětím obsahujícím vedlejší větu v protasi, tj. typ (qšte-)ašte li nebo (jegda(že)-)jegda(že) li „(jestliže/kdyby-) jestliže však/kdyby však", „(když-)když však", např. Mt 6,23 ašte ubo bqdetb oko tvoe prosto, vse tělo tvoe bqdetb světblo. ašte li oko tvoe Iqkavo bqdetb. vse tělo tvoe tbmbno bqdetb Zogr, Mař, As, Sav; Cloz 5b 20-23 egda unyenth. ni učenbe namb polbzq tvoritb. ni kazanbe. egdaže lipombnimb sq. i sami o sebě. moženrb vbsprgnqti. 5. Klíč k interpretaci uvedených zvláštností při užívání //' v disjunktivní/alternativní, popřípadě též eventualitní funkci (významu), nabízí jeho etymologie. Byla to zprvu patrně náladová partikule lalického původu,

208

sotva pád (lok. *lefl) l-ového zájmena nebo optativní forma (*ulítl*uloii) od kořene *uel- „chtít". Z původní náladové sémantiky se odvíjela zcela organicky vývojová linie k zesilovací, dále k omezovači a konečně k alternativně eventualitní funkci, která se samozřejmě uplatňovala především ve větách tázacích (ESJS 419; Kopečný 1980, 409-413). Jakožto tázací partikule, která gramaticky konstituovala zjišťovací otázky, byla vhodná i k užití ve významu disjunktivním/alternativním. Zjišťovací otázky vyjadřující výzvu adresátovi projevu, aby rozhodl o platnosti nebo neplatnosti sdělovaného obsahu, jsou formálně Jednodílné", skrytě však „dvojdílné" (proto se také nazývají „ano-ne-otázky", něm. ,Ja-nein-Fragen"), tj. vlastně kryptodisjunktivní: Zjišťovací otázka *Prideši li? „ Přijdeš?" má totiž dvě možné odpovědi, jednu kladnou, jednu zápornou. Obě odpovědní možnosti lze však naznačit už při kladení otázky: *Prideši li? Ne prideši li? „Přijdeš? Nepřijdeš?". Těsnější spojení takových dvou otázek otevírá pak možnost jejich disjunktivního/alternativního pojetí: *Prideši li, li ne prideši? Jako skutečná tázací partikule zůstalo li enklitické, ale jako disjunktivní/alternativní spojka je naproti tomu již ortotonické nebo sice stále ještě nepřízvučné, ale už proklitické a zaujímá ve své větě incipitní pozici. Funkci tázací od disjunktivní/alternativní bylo zjevně nutno vzájemně odlišit s tím, jak disjunktivní/alternativní pojetí přesáhlo z vět tázacích i do vět netázacích, tj. oznamovacích a rozkazovacích/pracích. V souvětích jako *Petn> molitb sq li běsy izgonith „Petr se modlí nebo vymítá démony" nemohlo //, přestože to od původu byla tázací partikule, mít funkci/sémantiku tázací (vždyť šlo o souvětí oznamovací!), nýbrž už jen disjunktivní/alternativní. Proto tedy musela být funkce disjunktivní/alternativní od funkce interrogativní odlišena i výrazově. Sekundární incipitní pozice li v rovněž sekundárním (čistě) disjunktvním/alternativním významu byla nepochybně inspirována tím, že tento sekundární význam měl být vyjádřen i příslušným výrazovým prostředkem ve spojkové funkci a spojky vůbec se vyznačují právě svou incipitní pozicí ve větě. Přeměna původní partikule ve spojku způsobila změnu i její přízvukové povahy, tj. právě tato formální změna se stala výrazovým příznakem nové funkce/nového významu. Přesto nebylo ještě v staroslověnštině přísné rozlišení obou syntaktických funkcí, partikulové a spojkové, u //' provedeno důsledně. V otázkách doplňovacích mělo i stále ještě enklitické //* funkci již spojkovou (viz § 4). Složitější je interpretace toho, proč v disjunktivně/alternativně spojených otázkách zjišťovacích je tázací (enklitické) // jen v první větě, kdežto v druhé větě už zcela pravidelně chybí (viz § 3). Bylo by patrně možné pokládat // uvozující (incipitně) druhou větu za výrazový prostředek už nové funkce/sémantiky disjunktivní/alternativní, ale zachovávající do jisté míry ještě i původní funkci/sémantiku interrogativní; pak by ovšem bylo nutné pokládat právě tento syntaktický typ za vzor i pro disjunktivní/alternativní otázky s ili, resp. Tubo, které mají sémantiku už jen disjunktivní/alternativní a tázací význam nevyjadřují a nevyjadřovaly vůbec; to by však byl asi předpoklad příliš odvážný a jeho pravděpodobnost je jen slabá.

209

LITERATURA

Ďogramadžieva, E.: Struktura na starobálgarskoto složno sáčineno izrečenie. Sofia 1968.

ESJS = Etymologický slovník jazyka staroslověnského. Sešit 7. Praha 1997. Kopečný, F.: Etymologický slovník slovanských jazyků. Slova gramatická. 2. Spojky,

částice, zájmena a zájmenná adverbia. Praha 1980. MMFH = Magnae Moraviae fontes historici. I-IV. Bmo 1966-1971 PMČ = Příruční mluvnice češtiny. Praha 1995. SJS = Slovník jazyka staroslověnského. 1-IV. Praha 1966-1997. Večerka, R.: Altkirchenslavische (altbulgarische) Syntax. I. Freiburg i. Br. 1989.

Radoslav Večerka Ústav slavistiky Filosofická fakulta Masarykovy university Arna Nováka 1 CZ-66088 Brno (bohem@phil.muni .cz)

210

BOHUMIL VYKYPEL

ZWEI LETTONISTISCHE BEMERKUNGEN

Zum lettischen Komparativ

§1 E. Benveniste (1948: 115-143) hat - wie allgemein bekannt - zwei Typen von Formationen unterschieden, aus denen Komparative in indogermanischen Sprachen entstanden sind: a) Die Formationen mit dem Suffix *-tero- charakterisieren eine Position als distinktiv von einer anderen; das Suffix bringt eine „valeur differentielle". b) Die Formationen mit dem Suffix *-yes- machen eine Eigenschaft messbar -sie implizieren die Auffassung einer Qualität unter dem Aspekt des Maßes (mesure); das Suffix bildet Adjektive „de sens dimensionnel".

„Les adjectives en *-tero- se deTinissent donc par rapport ä un repere exterieur, ceux en *-yes- manifestem une qualit6 intriseque." (S. 121) Das Suffix *-yes- indiziert eine interne Modalität, es hat einen

dimensioneilen Sinn und definiert quantitativ, es ist «evaluativ»; *-tero- bezieht sich auf eine externe Qualifikation, es hat einen positionellen Sinn und lokalisiert räumlich, es ist «separativ» (S. 125).

Zum Adjektiv mit dem Suffix *-tero- gehört eine Konstruktion mit Partikel, zum Adjektiv mit *-yes- ein syntaktisches Substantiv in einem Kasus (S. 128ff.). §2 Wenn wir gesagt haben, dass die erwähnten Formanzien zum Komparativformans geworden sind, müssen wir auch wenigstens kurz andeuten, was man eigentlich mit Komparativ und Komparation ungefähr meint. Die Grundkomponenten einer komparativen Konstruktion sind die verglichenen Entitäten und die Eigenschaft (allerdings mit einem Adjektiv ausgedrückt!), hinsichtlich der sie verglichen werden. Mit Komparation meinen wir das Ergebnis (Resultat) eines Vergleichs, und zwar ein explizit ausgedrücktes Ergebnis. Grundlegend ist es, ob das Ergebnis eines Vergleichs die Gleichheit oder die Ungleichheit der verglichenen Entitäten ist: im ersten Falle kann die Konstruktion - traditionellerweise - equativ genannt werden, im zweiten komparativ.Weiter werden wir uns also nur mit dem zweiten Typ von vergleichenden Konstruktionen befassen.

Die Komponenten dieser komparativen Konstruktionen sind also die folgenden: X + Adj + Y . Um auszudrücken, dass es sich um eine komparative Konstruktion handelt, müssen sie (oder wenigstens einige von ihnen) irgendwie determiniert werden. Die determinierenden Formen können ein Kasus, ein Affix, eine Apposition oder eine Partikel sein. Wenn wir uns auf die geläufigeren Verfahren bei der Determinierung beschränken (vgl. Andersen

211

1983: 108-121, Benveniste 1948: 125-127), lassen sich etwa folgende Typen von morphologischen Realisierungen der komparativen Konstruktionen aufstellen (determiniert wird Y oder Adj und Y 1 ) :

I. 1 .a. X + ADJ + Y-Partikel 1 .b. X + ADJ + Y-Negation 2. X + ADJ + Y-Kasus und/oder Appositon

II. A . l.a. X +ADJ-Partikel + Y-Partikel 1 .b. X + ADJ-Partikel + Y-Negation 2. X + ADJ-Partikel + Y-Kasus und/oder Apposition

B. 1 .a. X + ADJ-Affix + Y-Partikel 1 .b. X + ADJ-^^o: + Y - Negation 2. X + ADJ-Affix + Y-Kasus und/oder Apposition

Wie man sehen kann, passen die Formanzien Benvenistes gut in dieses System: *-tero- als «separatives» Suffix verifiziert X und negiert Y (II.B.l.ab); *-yes-, indem es X messbar macht («evaluiert»), vergleicht X mit Y : die Eigenschaft in X ist variabel, in Y absolut (H.B.2.). §3 Es stellt sich nun die Frage, welche von diesen Typen im Lettischen (panchron gemeint) Anwendung finden. (Vgl. Mühlenbach/Endzelin 1923— 1932: n, 124, Endzellns 1951: 477^79, § 326, 1, Sokols 1959: 460-464, Ozols 1993: 83f., Gäters 1977: 88-90, 1993: 48-51, Fennell 1996-1997.) I. Lb. X + ADJ + neY dial. (selten) I. 2. X + ADJ + par Y - A k dial. (selten) U.A. 1 .a. X + jo I vel I vairäk ADJ + nekä Y dial., altlett. II. A. 1 .b. X + jo I vel I vairäk ADJ + neY dial., altlett. II.A.2. X+jo I vel I vairäk ADJ + par I uz dial., altlett.

/ aiz Y - A k H.B.l.a. X+ ADi-äks + nekä Y standardsprachlich; auch dial.

und altlett. H.B.l .b. X + ADJ-äks + neY dial. II.B.2. X + ADJ-äks + par Y - A k standardsprachlich; auch dial.

und altlett. X + ADJ-äks + uz/ aiz Y - A k dial.

§4 Wenn man die Mittel der angeführten lettischen komparativen Konstruktionen diachron erklären wil l , stellt sich die Frage nach dem Ursprung der Partikeln jo, vel und vairäk und des Suffixes -äks.

Vairäk funktioniert in der Standardssprache als Komparativ zu daudz 'mehr'. Wir haben hier also eine ähnliche Situation wie z. B . in den romanischen Sprachen: ein (ursprünglicher) Komparativ zu einem intensifizierenden Adverb übernimmt die Rolle des Determinanten von ADJ.

1 Wenn die Wortfolge keine grammatische Rolle spielt, muss entweder Y oder X immer markiert werden, damit sie auseinandergehalten werden können.

212

Vel hat sonst die Bedeutung 'noch'. Seine Funktion in der komparativen Konstruktionern bekam es vielleicht durch die Elipse von jo: vel jo labs 'noch besser' —> vel labs 'besser'.

Jo ist weniger klar. Außer zur Komparation dient jo (vgl. Mühlenbach/Endzelin 1923-1932: II, 124f., Gäters 1993: 49) noch zur Intensivierung (von Adjektiven, Adverbien, Substantiven und Verben); die korrelative Partikelkonstruktion jo - jo hat die Bedeutung 'je - desto', 'je mehr - desto mehr' (d.h. mit, aber auch ohne den synthetischen Komparativ); in dieser Konstruktion hat ihren Ursprung vielleicht die letzte Funktion von jo, nämlich die Intensivierung von Komparativen ('noch': noch besser etc.; konkurrierend mit vel). Beachtenswert im Zusammenhang mit lett. jo ist lit. dial.y'wo (s. L K Z 1957: 389): es dient zur Intensivierung bei Verben und auch zur Komparation von Adverbien (Belege aus Nordlitauen und aus Preußisch-Litauen); es gibt weiter Belege aus Preußisch-Litauen (aus der altlitauischen Zeit sowie aus dem 19. Jh.), in denen es die Bedeutung 'noch' hat, d.h. es zur Intensivierung der Komparation dient (vgl. auch Kurschat 1876: 410f.). Daneben gibt es die korrelative Konstruktion juo -juo 'je - desto'.

Wenn wir vorläufig den Schluss aussprechen, dass die Funktion von jo, das ADJ in der komparativen Konstruktion zu determinieren, aus seiner Intensivierungsfunktion entstanden ist, kommen wir damit auch zur Frage nach dem Ursprung des Suffixes -äks.

Der lettische Komparativsuffix -äks wird mit lit. -okas verbunden, das Deadjektiva bilden soll, welche die durch das Basisadjektiv ausgedrückte Eigenschaft intensivieren (steigern). Aus dieser Funktion wird auch die Komparativfunktion des lettischen Suffixes erklärt. (Vgl. Leskien 1891: 515, Brugmann 1906: 500f., Fraenkel 1921: 25f., Gäters 1955: 47^9.) Wenn ein Substantiv, das mit einem auf diese Weise abgeleiteten Adjektiv derminiert ist, neben einem anderen Substantiv steht, welches durch das Basisadjektiv des intensivierten Adjektivs implizit erweitert wird, kann das intensivierte Adjektiv als Teil einer Komparativkonstruktion aufgefasst (umgedeutet) werden (vgl. Friä 1953: 103): X (ist) sehr gut, Y (ist) gut - » X (ist) besser, Y (ist) gut.

X sehr (*-yes-, *-äk-as) gut im Vergleich mit (Ablativ, par + Akkusativ) Y -» X besser als Y

X sehr gut, Y nicht (ne I nekä) —» X besser als Y

X gut im Unterschied zu (*-tero-) Y —» X besser als Y

Mit dem Gesagten stimmt auch die ältere Ansicht von Benveniste (1935: 84f.) überein, Adjektiv *-yes- sei einst ebenso eine Art Intensiv gewesen; die Struktur sowie die semantisch-funktionale Entwicklung des Suffixes erklärt er folgendermaßen:

„De *newy- (n. acc. *newi) «nouveaute», on tire un adjectif banal *newyo-«nouveau», mais un d6riv6 plus expressif *niwyes- «pourvu (sp£cialement) de nouveaute\ particulierement nouveau». Tel est le sens qui paralt avoir acheminö au comparatif." (S. 84)

213

Auch die Struktur des baltischen Suffixes *-äk-as lässt sich auf diese Weise erklären (wie das Skardzius 1943: 135 tut): Abstraktum auf -ä + -ka—> *-äkas.

Die beschriebene Lösung scheint akzeptabel. Es lässt sich aber aufgrund der oben bereits zitierten späteren Ausführungen Benvenistes (1948) eine alternative Deutung vorschlagen.

Die Interpretation der Funktion des litauischen Suffixes -okas, die besser passt, ist eine andere als die obige. Dem mit -okas abgeleiteten Adjektiv würde eher ein deutsches Adjektiv entsprechen, das mit dem Adverb genug erweitert ist. Das Adjektiv auf -okas drückt ein solches Maß der mit dem Basisadjektiv bezeichneten Eigenschaft aus, das sich einer impliziten Norm nähert; ein solches Maß, das genügend ist: ilgokas (von ilgas Mang') heißt 'länglich' und länglich I ilgokas ist ein Objekt, das einem langen Objekt ähnelt; gerokas (von geras 'gut'): geroko kelio galas 'ein richtiges Stück Weg', gerokapinign suma 'genügende Summe Geld'. In den Dialekten von Tver bezeichnen Adjektive mit diesem Suffix dagegen eine Eigenschaft, deres Maß eine implizite Norm etwas überschreitet, also 'etwas zu ADJ' . (Vgl. Skardzius 1934/1998: 115f., 1943: 134, Otrebski 1934: 168f., 1958-1965: II, 278f.)

Immer bezieht sich also die Eigenschaft auf eine, wenn auch implizite Norm. Man sieht, dass -äk- eine ähnliche Funktion hat wie *-yes- in der Interpretation Benvenistes (s. oben §1): die Formationen mit -äk- machen eine Eigenschaft messbar - sie implizieren die Auffassung einer Qualität unter dem Aspekt des Maßes. 2 Das Objekt, das als Norm dient, kann implizit sein; es kann aber auch explizit ausgedrückt werden - auf der «altindogermanischen» Ebene geschieht das mit einem Kasus:

„Le terme en genitif designe toujours la norme d'evaluation, et cette norme est tantöt absolue par nature, tantöt posee comme absolue et incarnant la qualite* memc." (Benveniste 1948: 132)

In der lateinischen Konstruktion melle dulcior stellt melle die Norm dar, mit der der durch das Adjektiv determinierte Ausdruck gemessen wird.

„(...) la construction avec cas (...) sert ä evaluer la qualite variable d'un objetpar reference ä un autre objet pris comme norme immuable, d'abord norme naturelle, puis norme par position." (S. 135)

Hier ist bereits angedeutet, wie sich die Komparation über die Grenzen dieser von Benveniste als „«exemplaire»" (S. 136) benannten Komparation verbreitet hat:

„Le processus consiste dans la Substitution, ä la norme naturelle, d'une norme decrötee valable dans teile circonstance." (S. 136)

In nemo me miserior est wird miser ebenso ins Konzept von ego integriert wie dulcis ins Konzept von mel; das Konzeptuelle wird auf derselben Ebene wie das Okkasionelle (das Zirkumstante) vorgestellt.

„Les emplois tels que «assez (fort), plutöt (fort)» ne sont pas des affaiblissements du sens comparatif; nous y voyons au contraire la valeur premiere qui, comme nous le suggerons plus bas, a rendu possible l'emploi comparatif." (Benveniste 1948: 122)

214

Wir sehen, dass das Lettische - seinem indogermanischen Sprachtypus treu - das alte Bildungsverfahren des Komparativs wiederholt hat. §5 Wie oben angedeutet, kann die Existenz einer analytischen komparativen Konstruktion als Zeugnis des Untergangs einer ursprünglichen synthetischen Konstruktion dienen. Wie Fennell (1996-1997) gezeigt hat, kann man im Lettischen in historischer Zeit die Konkurrenz zwischen der analytischen Komparativkonstruktion mit jo und der synthetischen mit -äks beobachten. Dabei setzt sich die synthetische Konstruktion durch (das ist in Übereinstimmung mit dem flexiven Typ, der im Lettischen mehrheitlich zur Geltung kommt). Es lassen sich also drei Stadien voraussetzen: 1. das vorhistorische:

a) Existenz einer synthetischen Komparativkonstruktion, b) Verfall dieser Konstruktion und die Herausbildung einer analytischen Konstruktion;

2. das altlettische: Konkurrenz zwischen der analytischen und einer neu gebildeten synthetischen Konstruktion;

3. das neulettische: Paradigmatisierung der neuen synthetischen Komparativkonstruktion.

Z u r lettischen Konstrukt ion Dativ + ir + Nominativ 'haben'

§1 Die Possessivitätsbeziehung ist verschieden intensiv. Die Possidenz im wahren, engeren Sinne des Wortes findet sich in den Aussagen, in denen der Moment der Possidenz das Zentrum der Mitteilung bildet. Das ist auch durch die semantischen Merkmale des Patiens gegeben: die Possidenz ist höher je nachdem, ob der Patiens ein Konkretum ist oder nicht und ob das Konkretum eine Sache oder eine Person darstellt. Die Possessivitätsbeziehung kann in der Aussage enthalten sein, sich aber außerhalb des Zentrums der Mitteilung befinden; wichtiger sind die Umstände des Besitzens eines Objekts, oder aber das Besitzen folgt aus dem Denotat selbst: die Possessivitätsbeziehung kann objektiv sein (d.h. ihre Existenz hängt nicht vom Willen des Subjekts ab) - sie geht vom Subjekt aus (Dimensionen - räumliche wie Gestalt, Körperteile sowie zeitliche wie Alter; Name), oder sie ist von außen gegeben (Pflicht, Recht, Hoffnung, Glaube) - oder subjektiv (Gefühle wie Appetit, Lust, Hunger, Durst, Angst oder okkasionelle Zustände wie nasse Füße, kalte Hände u.ä). Die betreffende Erscheinung kann vom Specher auch sekundär in die Possessivitätsbeziehung gebracht werden. (Zur Problematik s. Mrazek 1973 mit Literatur.) §2 Der Verschiedenheit dieser mehr oder minder possessiven Beziehungen entspricht auch die Verschiedenheit ihres formalen Ausdrucks. Das gilt auch für das Lettische. Die engere Possidenz wird durch die Konstruktion Dativ + 3. Person des Verbs büt 'sein' + Nominativ ausgedrückt, wo in der Dativposition

215

der besitzende Agens und in der Nominativposition der Besitz (Patiens) ste­hen:3

Vinam ir grämata. 'Er hat ein Buch', Vinai ir divas mäsas. 'Sie hat zwei Schwestern',

Im Litauischen entspricht der lettischen dativisch-nominativischen Konstruktion eine Konstruktion mit transitivem Verb: Nominativ + tureti + Akkusativ, wo der Nominativ dem lettischen Dativ und der Akkusativ dem lettischen Nominativ entspricht: Jis turi knygq. 'Er hat ein Buch', Ji turi dvi seseris. 'Sie hat zwei Schwestern',

Dasselbe findet man im Altpreußischen: deutsch haben wird in den altpreußischen Sprachdenkmälern durch turit übersetzt (vgl. Maziulis 1997: 204n). §3 Es stellt sich die Frage, welcher Zustand älter und welcher jünger ist. In dieser Hinsicht gibt es im Grunde zwei Ansichten: a) Die litauische (litauisch-altpreußische) Konstruktion ist älter; die lettische ist jünger, mit einer Ergänzung, dass sie unter finno-ugrischem Einfluss4

entstanden ist (s. Veenker 1967: 119, Rüke-Dravina 1977: 18). b) Älter ist der lettische Zustand.

Unserer Meinung nach ist der Zustand jünger, in dem die engere Possidenz durch ein Verb mit akkusativischem Objekt ausgedrückt wird, d.h. der litauische Zustand. Es lassen sich einige Argumente dafür anfuhren. Zuerst sind das die synchronischen Besonderheiten des Verbs tureti. Dieses Verb hat zwar ein akkusativisches Objekt, es ist aber intransitiv (d.h. es kann kein Passiv bilden).5 Diese Inkohärenz (Unregelmäßigkeit) - als Mittel der internen Rekonstruktion, wie das bei synchronen Systeminkohärenzen / -Unregelmäßigkeiten üblich ist - deutet auf eine semantische Transformation eines älteren Transitivs hin, der keine formale Transformation folgte. Eine solche Annahme bekräftigt auch die Semantik von Derivaten von lit. tureti: vgl. nutureti '(er)halten', sutureti 'auf-, an-, zurückhalten', uztureti 'zurückhalten', atsitureti 'aushalten, ertragen', denen nulaikyti, sulakyti, uzlaikyti, atsilakyti

3 An dieser Stelle sei eine etymologische Bemerkung gemacht: Aufgrund seiner Akzentuierung, die nicht verbal ist (vgl. Schmidt 1881: 595), darf man lit. yrä, welches das litauische Gegenstück von lett. ir darstellt, als ursprünglichen deiktischen Ausdruck erklären, der das Subjekt und das Prädikat verband (zu solchen Konstruktionen vgl. Benveniste 1960/1966: 189f.); später wurde es zur 3. Person des verbum existentiae (zuerst in Konkurrenz mit esti, das von yra schrittweise in die durativ-iterative Bedeutung verdrängt wurde; zu esti undyra s. Stang 1966: 412-416 mit Literatur).

4 Vgl. die livische Konstruktion Dativ + 3. Person Sg./Pl. des Verbs sein + Nominativ 'haben' (s. Sjögren 1861: 75); in der entsprechenden estnischen und finnischen Konstruktion steht der Adessiv anstelle des Dativs.

5 S. zu diesem Problem Benveniste (1960/1966: 194f., 198f).

216

mit laikyti 'halten' entsprechen; tureklai 'Geländer'; oder auch die Wendungen wie tureti kq uz rankq 'jemanden an der Hand halten' (vgl. Kruopas 1972: 868). Diesem Schluss der internen Rekonstruktion entspricht auch der Schluss der externen Rekonstruktion: einerseits gibt es altlitauische und litauische dialektale Belege von tureti in der Bedeutung 'halten' (vgl. L K Z 1996: 83ff, Kudzinowski 1977: 3666), andererseits korrespondiert lit. tureti mit lett. turet, das 'halten' bedeutet. Es lässt sich daher annehmen, dass auch lit. tureti einst nur die Bedeutung 'halten' hatte, die sich in die Bedeutung 'haben' transformierte. Die Transformation kann als Verlust des Merkmals [+Aktualität] des Ergreifens-Kontakts/Berührung beschrieben werden.7

Im System, in dem tureti die Bedeutung 'halten' hat, kann es als resultatives Durativverb des Verbs mit der Bedeutung 'ergreifen' interpretiert werden: ein solches Basisverb kann man in lit. tverti '(er)greifen, fassen' erblicken. Die Alternation ve : u lässt sich in folgender Formel erklärend ausdrücken:

TR,VR 2 -END vs. TR1R2-V-END vs. TR,R 2-T-END /tuer/-END vs. /tur/-V-END vs. /tur/-T-END tver-ti vs. tur-e-ti vs. tvir-t-as 'hart'

/ketyr/-V-END vs. /ketur/-T-END ketur-io-s 'vier' (f.) vs. ketvir-t-as 'der vierte'

/guer/-END vs. /gur/-V-END gver-ti 'sich vs. gur-e-ti 'zerfallen' ausweiten'

)ie silbische Realisation von lyJ ist u und von Irl ir, die nichtsilbische ist v und r. (Vgl. zur Formel auch Otrebski 1958-1965:1, 197.) Die Unproduktivität der beschriebenen Wurzelalternation verhüllt die Beziehung der lettischen Verben tvert 'ergreifen, fassen' (das dem lit. tverti entspricht) und turet, bei denen die Voraussetzung für diese Beziehung auf der semantischen Ebene immer noch besteht.

Zum Wortbildungstyp 0-Infinitiv : za-Präsens vs. e-Infinitiv : /-Präsens vgl. lit. sesti, sedu, lett. sesties, sezos 'sich setzen' vs. lit. sedeti, sedziu, lett sedet,

sezu 'sitzen' lit. gulti, gul(i)u, lett. gulties, gu\os 'sich legen' vs. lit. guleti, guliu, lett. gulet,

gu\u 'liegen' lit. stoti, stoju, lett. stäties, stäjos 'sich stellen' vs. lit. stoveti, stoviu, lett. stävet,

stävu 'stehen' lit. tüpti, tupiu, lett. tupties, tupstos 'niederkauern, -hocken' vs. lit. tupeti, tupiu,

lett. tupet, tupu 'kauern, hocken'

6 Vgl. auch Szyrwid (1642:449): Trzymam/Teneo/Turiu. 7 Noch anschaulicher sieht man dies in einigen afrikanischen Sprachen, wo eine

Konstruktion es ist in meiner Hand die Funktion des Verbs haben hat (vgl. Benveniste 1960/1966: 195f.).

217

l i t trenkti, trenkiu 'krachen, erdröhen' vs. lit. trinket!, trinkt* 'donnern' lit zvelgti, zvelgiu 'einmal (irgendwohin) blicken' vs. lit. zvilgeti, zvilgu

'glänzen' (s. auch Kaukiene 1994: 243-246).

Was die Interpretation von lit. tureti I lett. turet als von Herkunft her resultativen Duratiwerben zu lit. tverti I lett. tvert betrifft, gibt es gute Parallelen im Slavischen: ursl. *j%ti, *jbmg (> aksl.jqti, skr. sin. jeti, alttsch. jieti, altpoln. jqc, altruss. Hittu '(er)greifen') vs. *jbmeti, (*jbmamb) (> bulg. UMOM, mk. UMÜ, skr. imati, sin. imeti, slk. rnat, alttsch. jmieti, tsch. mit, obersorb. m&c, niedersorb. mes, weißruss. Meifb, ukr. Mamu, russ. wuentb 'haben')8. Zum Derivationstyp 0-Infinitiv : e-Präsens vs. e-Infinitiv : /-Präsens (s. NSmec 1958: 36-56) vgl.: aksl. lesti, legg 'sich legen' vs. lezati, lezg 'liegen'; aksl. sisti, sedg 'sich setzen' vs. sedeti, sezdg 'sitzen'; aksl. (byti), bgdg 'werden, geschehen, sich ereignen' 'sein', lit. busti, bundu

'wach werden, aufwachen, erwachen' vs. aksl. bhdeti, bbzdg 'wachen'. Auch ahd. haben, got. haban 'haben'9 lässt sich als resultatives Duratiwerb

zu einem Ingressiv, und zwar zu ahd. heffen, got. haßan 'heben' <— ""ergreifen und aufheben' (vgl. lat. capiö) interpretieren. Andere germanische e-Verba, die zwar meistens ebenso Durativa sind, sind aber schwerlich als (auch nur ursprüngliche) Resultativa zu interpretieren, oder anders gesagt: es lässt sich kein semantisch klares ingressives Basisverb zu ihnen finden. Vgl . ahd. leben, got. liban 'leben' vs. ahd. biliban, got. bileiban 'bleiben'; ahd. hangen 'hängen' vs. ahd. hähan 'aufhängen'; ahd. wahhen 'wach sein' vs. ahd. wecchan 'wach machen' (s. Makajev 1966: 183-190, Krahe/Meid 1969: 249f.). 1 0

Gab es eine Zeit, in der tureti die Bedeutung 'halten' und nicht 'haben' hatte, so ist anzunehmen, dass die Beziehung der engeren Possidenz mit einem anderen Mittel ausgedrückt wurde. Man kann vermuten, dass dieses Mittel die Konstruktion Dativ + 3. Person des Verbs sein + Nominativ war. Die Gründe, die sich dafür anführen lassen, sind folgende: 1. intern-litauische:

Z. B. alttsch. jmieti hat noch die Bedeutung 'halten' (es alterniert bisweilen mit drz&ti 'halten' und es bildet auch noch das Passiv, vgl. Nömec 1979, Gebauer 1903: 664 und noch unten); auch zu altpoln. miec sind passive Formen belegt (s. Urbanczyk 1953: IV, 204). Auch ahd. haben hat reliktisch noch die Bedeutung fhalten', s. Karg-Gasterstädt/Frings (1968: IV, 540, 548). Die Transitiva-Kausativa kann man als Ergebnis einer Transformation deuten: 'zu hängen beginnen' / 'erwachen' (Intransitiv-Ingressiv) —> (mit der Verschiebung des nonagentivischen Subjekts in die Position des Objekts-Patiens) 'aufhängen' / 'wach machen' (Transitiv-Kausativ); vgl. auch alttsch. hresti, hfebu 'begraben' vs. hfbieti, hfb'u 'begraben liegen', pieti, pnu 'spannen, aufziehen' vs. pnieti, pnu 'gespannt hängen (am Kreuz)'

218

Es gibt dialektale litauische Belege, in denen die engere Possidenz mit dieser Konstruktion ausgedrückt worden ist (sie sind in L K Z 1941: 997, L K Z 1968: 1215 und Jablonskis 1928/1957: 600f. verzeichnet). Sukys (1998: 162) schreibt, dass diese Konstruktionen „büdingesni tik äiaures Lietuvos tarmems ir is ten kilusiems raäytojams". Jablonskis (a.a.O.) führt auch Belege an, die er als ostaukstaitische bezeichnet, ohne sie leider näher zu lokalisieren; deshalb lässt sich nicht entscheiden, ob sie den südlichen oder nördlichen ostaukstaitischen Dialekten angehören. Die sonstigen Belege stammen aus Nordlitauen. Als einziger sicherer Beleg aus dem Süden, wo man keinen (arealen) Zusammenhang mit dem Lettischen annehmen kann, bleibt in den ziterten Quellen daher der Beleg aus Armoniäkes in Weißrussland: iemes tai nebüvo mumim 'Wir hatten also kein Land'; dazu lassen sich noch zwei Belege aus dem Dialekt von Zietela (auch in Weißrussland) hinzufügen, die von Vidugiris (1960: 117) angeführt wurden: bit jäm dvi pirki 'er hatte zwei Hütten', pirmcäk tai bit ncekam zägres 'früher hatte jemand Hakenpflüge'. 1 1

Erwähnenswert ist der Kommentar von Jablonskis (1928/1957: 601): „Uzuot sak$, ,ner man tevelio, jam buvo dar reikalu. daugybe', rasomojoj kalboj pasakom dabar dazniausiai ,aS neturiu tevelio, jis turejo dar reikalu daugybe Sitas naudininkas, müsn plaöiai vartotas seniau, dabar ypaö plaöiai yra sakomas lätviu. ir müsu. dainu. (tautosakos) kalboj." (kursiv von mir - B.V.)

Der einzige uns bekannte altlitauische Beleg stammt aus der Biebelübersetzung von J. Bretkünas aus 1590(1 Moz 19,8): Sitai, man yra dvi dukteri. 2. externe Gründe: Dieser für das Litauische vorausgesetzte, aber unbelegte Übergang von Dativ + 3. Person des Verbs sein + Nominativ zu Nominativ + haben + Akkusativ lässt sich in anderen Sprachen beobachten:

a) Alttsch. jmieti befindet sich (in den ältesten Denkmälern) im zweierlei lexikalisch-strukturellen Opposition: erstens in der Systemopposition zu seinem ingressiven Gegenstück jieti 'ergreifen' und zweitens in der paradigmatischen Beziehung zu den synonymen Ausdrücken drzeti 'halten' auf der einen und byti komu (sein + Dativ) 'haben' auf der anderen Seite (vgl. Nemec 1979, Gebauer 1903: 130, 1929: 391). Man kann also zwei Prozesse verfolgen: einerseits entfernt sich jmieti von seinem ingressiven Basisverb, und es verliert zugleich die (konkret-aktuelle) Bedeutung 'halten' 1 2, anderseits konkurriert jmieti mit der Konstruktion Dativ + byti + Nominativ; diese Konkurrenz endet mit dem Sieg von jmieti > miti und dem Verlust der Dativkonstruktion in der

Dies wird allerdings durch die Annahme kompliziert, mumim sei von Herkunft her ein Adessiv (vgl. ZinkeviCius 1966: 295). Auch die Formen jam und kam aus Zietela interpretiert Vidugiris (a.a.O.) als ursprungliche Adessive. Wir glauben jedoch, dass beides nicht nötig ist. Dies wird auch durch die formale Entfernung von jieti, jmu > jitiljmout, jmu und jmieti, jmäm > miti, mäm begünstigt (s. Nemec 1979: 15f.; s. auch oben die Ausführungen zur Altemation ve : u in lit. tverti: tureti).

219

Bedeutung 'haben'. Ein Blick in Urbanczyk (1953: I, 201, IV, 207) zeigt, dass eine ähnliche Situation auch im Altpolnischen besteht.

b) Ein sehr gut dokumentiertes Musterbeispiel für die Entwicklung vom Zustand, in welchem die Konstruktion Dativ + ist + Nominativ für den Ausdruck der Possidenz und ein akkusativisches (transitives) Verb mit der Bedeutung 'halten' existieren, zum Zustand, in welchem anstelle der dativischen Konstruktion das akkustivische Verb eintritt, indem es zur Verschiebung in seiner Semantik kommt, bietet das Latein: mihi est + Nominativ existiert neben ego habeö + Akkusativ, wobei habere auch 'halten' bedeuten kann; im Spätlatein und in den romanischen Sprachen bleibt aber nur habere, resp. seine romanischen Kontinuanten (vgl. Ernout/Meillet 1959: 287, Löfstedt 1963, Hofmann/Szantyr 1965: 90).

§4 Rüke-Dravina (1977: 18) führt implizit zwei Argumente dafür an, dass die behandelte lettische Konstruktion sekundär ist: 1. Eine solche Konstruktion gebe es im Litauischen nicht. 2. Im Altlettischen gebe es das Wort turet 'haben'.

Das erste ist - wie oben gezeigt - nicht ganz richtig, weil es litauische dialektale Belege für diese Konstruktion gibt. Sie stammen zwar meistens aus Nordlitauen (wie Sukys a.a.O. bemerkt), drei von ihnen wurden allerdings in südaukstaitischen Dialekten in Weißrussland verzeichnet, und außerdem findet sich einer sogar in der altlitauischen Bibelübersetzung von Bretkünas.

Zum zweiten Argument müssen wir bemerken, dass uns keine altlettischen Belege von turet in der Bedeutung 'haben' bekannt sind. Endzelin/Hauzenberg (1946: 704) geben zwar eine Stelle aus dem lettischen Katechismus v. J. 1585 an (vgl. Günther 1929: I, 256): Teuw nebues wairak Dewes turret. Dies ist aber anders zu interpretieren: die agentivische Dativposition ist bereits einmal benützt worden, und zwar um die Modalität Befehl / Verordnung auszudrücken (die Dativkonstruktion mit Infinitiv findet sich auch in weiteren Geboten, vgl. Teuw nebues nokout. Teuw nebues loulibe paerloust. etc., s. Günther 1929: I, 257f); das Wort turet bekommt hier okkasionell die Funktion (Semantik) des Verbs habere. Dieselbe Konstruktion findet man auch im Katechismus v. J. 1586 (vgl. Bezzenberger 1875: 1) und in der neulettischen Bibelübersetzung (2 Moz 20, 3; vgl. Blbele 1991: 83).

Mühlenbach/Endzelin (1923-1932: IV, 270) führen zwei Belege aus Mancelius: ne turu es ich habe keines, es ce\u, ciek speku turedams soviel ich Macht habe. Dagegen findet man aber bei Mancelius: haben/deficit. ich wils haben/e/? to ghribbu. er haXs/winjam gir. ich hab/man gir. (1638a/1929: 82) Ich hab Brod, Fleisch etc. Mann gir Maise, Ghakka etc. (1638b/1929: 260).

Weiter muss man einen Einwand semantischen Charakters gegen das Postulat des finno-ugrischen Einflusses erheben: Die Inhalte von Adessiv und Dativ decken sich sowohl vom panchronischen als auch vom konkreten, durch

220

den Vergleich der baltischen und der ostseefinnischen Sprachen gegebenen Gesichtspunkt aus nicht. 1 3

Wenn es sich im Falle der lettischen Konstruktion Dativ + ir + Nominativ um einen finno-ugrischen Einfluss handeln würde, so würde man eher eine Konstruktion mit der Präposition bei erwarten (d.h. *pie manis ir grämata), wie man das im Russischen sieht (y MSHH KHUZQ 'ich habe ein Buch').

Es lässt sich allerdings auch eine Kompromisslösung aufstellen. Sie kann zwei Formen haben: Entweder hat der Einfluß des livischen (finno-ugrischen) Substrats den beginnenden Prozess der Herausbildung des Verbs habere gestoppt14, oder aber das livische (finno-ugrische) Substrat hat verursacht, dass der Prozess gar nicht begonnen hat.

Man muss allerdings auch bemerken, dass der lettische strukturelle Kontext nach dem Verlust der finalen Konstruktionen mit dem Dativ und dem Infinitiv und der Existenzkonstruktionen Dativ + Nominativ + Infinitiv bessere Bedingungen für den dativisch-nominativischen Ausdruck der Possessivität bietet, als das im Litauischen der Fall war (dies hat Hoskovec 1994: § 1.2.5 ausführlich erörtert).

Für diejenigen, die gerne Arealzusammenhänge suchen, lässt sich das baltische Sprachgebiet im Falle des verbales Ausdrucks der Possessivitätsbeziehung zu zwei Gruppen zuordnen: Das Lettische bildet zusammen mit dem Estnischen, Finnischen und Russischen ein nordosteuropäisches Kontinuum, wo die Possidenz durch eine Konstruktion ausgedrückt wird, in der der Ausdruck, welcher den Besitz bezeichnet, die Nominativform hat (oder in der Subjektposition steht); das Litauische und Altpreußische zusammen mit dem Polnischen, Deutschen, Lateinischen etc. gehören zu einem mittel- und westeuropäischen Kontinuum, wo die verbale Possidenz durch ein (quasi-)transitives Verb mit akkusativischem Objekt ausgedrückt wird.

Jedenfalls gibt es keine zwingenden Gründe anzunehmen, dass die lettische Konstruktion Dativ + ir + Nominativ 'haben' unter dem finno-ugrischen Einfluss entstanden ist.

Abkürzungen der Sprachen: ahd. = althochdeutsch, aksl. = altkirchenslavisch, bulg. = bulgarisch, dial. = dialektal, got. = gotisch, lett. = lettisch, lit. = litauisch, mk. = makedonisch, poln. = polnisch, russ. = russisch, skr. = serbokroatisch, sl. = slavisch, slk. = slovakisch, sin. = slovenisch, sorb. = sorbisch, tsch. = tschechisch, ukr. = ukrainisch.

1 3 Im Estnischen (und Finnischen) gibt es außerdem keinen Dativ; über den livischen Dativ wird angenommen, dass er unter dem lettischen Einfluss entstanden ist (Decsy 1965: 81).

1 4 Stellenweise ist er jedoch vielleicht zu einem Ende gekommen: in diesem Zusammenhang vgl. Belege aus einigen lettischen Dialekten sowie aus einigen Dainas für turet in der Bedeutung 'haben', die Mühlenbach/Endzelin (1923-1932: IV, 270) und Endzelin/Hauzenberg (1946: 704) anfuhren.

221

LITERATURVERZEICHNIS

Andersen, P. K. 1983. Word Order Typlogy and Comparative Constructions. Amsterdam - Philadelphia.

Benveniste, E. 1935. Origines de la formation des noms en indo-europien. Paris. Benveniste, E. 1948. Noms d'agent et noms d'action en indo-europeen. Paris Benveniste, E. 1960. «Etre» et «avoin> dans leur fonctions linguistiques. In: E.

Benveniste: Problemes de la linguistique generale. Paris 1966, 187-207. Bezzenberger, A. (Hrsg.) 1875. Litauische und Lettische Drucke des 16. Jahrhunderts.

II. Göttingen. Bibele 1991 = Bibele. Vecäs un jaunäs deribas svetie raksti. S. I. Brugmann, K. 21906. Vergleichende Laut-, Stammbildungs- und Flexionslehre der

indogermanischen Sprachen. II/1. Straßburg. Decsy, G. 1965. Einführung in die finnisch-ugrische Sprachwissenschaft. Wiesbaden. Endzelin, J. / Hauzenberg, E. 1946. Ergänzungen und Berichtigungen zu K.

Mühlenbachs Lettisch-deutschem Wörterbuch. II. Riga EndzelTns, J. 1951. LatvieSu valodas gramatika. Riga. Erhart, A. [1949.] K problemu tvofeni komparativü a superlativü v jazycich

indoevropskych a püvodu primärnich komparaönich suffixü. [Brno.] (Dissertation der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universitat Brno, Manuskript)

Erhart, A. 1951. Rezension von Benveniste 1948. Listy filologicke 75, 288-290. Erhart, A. 1956. Zum Ursprung der indogermanischen Komparative und der altindischen

/'«-Stämme. Archiv orientälni 24,432-443. Ernout, A. / Meillet, A. 41959. Dictionnaire etymologique de la langue latine. Paris. Fennell, T. G. 1996-1997. Comparatives and superlatives in early Latvian grammars.

Linguistica Baltica 5-6, 115-127. Fraenkel, E. 1921. Baltoslavica. Göttingen. FriS, O. 1953. The IE. Comparative Suffix -ios and the Neuter Suffix -os. Archiv

orentälni 21,101-113. Gäters, A. 1955. Indogermanische Suffixe der Komparation und Deminutivbildung.

Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung 72,47-63. Gäters, A.1977. Die lettische Sprache und ihre Dialekte. The Hague - Paris - New

York. Gäters, A. 1993. Lettische Syntax: die Dainas. Frankfurt a. M . etc. Gebauer, J. 1903. Slovnikstaroöesky. I. Praha. Gebauer, J. 1929. Historicka mluvnicejazyka öeskeho. IV. Praha. Günther, A. (Hrsg.) 1929. Altlettische Sprachdenkmäler in Faksimiledrucken. I-II.

Heidelberg. Hofmann, J.B. / Szantyr, A. 1965. Lateinische Syntax und Stilistik. München. Hoskovec, T. 1994. Exempla lituanica. Praha. (Dissertation der Philosophischen

Fakultät der Karlsuniversität Prag, Manuskript) Jablonskis, J. 1928. Linksniai ir prielinskniai. In: J. Jablonskis: Rinktiniai rastai. I.

Vilnius 1957, 549-672. Karg-Gasterstädt, E. / Frings, T. 1968ff. Althochdeutsches Wörterbuch. Berlin. Kaukiene, A. 1994. Lietuvin kalbos veiksmazodiio istorija. I. Klaipeda. Krähe, H. / Meid, W. 1969. Germanische Sprachwissenschaft. III. Berlin - New York. Kruopas, J. (Hrsg.)21972. Dabartines lietuvin kalbos zodynas. Vilnius. Kudzinowski, C. 1977. Indeks — slownik do "DaukSospostile ". II. Poznan. Kurschat, F. 1876. Grammatik der litauischen Sprache. Halle. Kurschat, F. 1883. Litauisch-deutsches Wörterbuch. Halle. Leskien, A. 1891. Die Bildung der Nomina im Litauischen. Leipzig. LKZ 1941. Lietuvin kalbos zodynas. I. Vilnius.

222

LKZ 1957. Lietuviti kalbos zodynas. IV. Vilnius. LKZ 21968. Lietuvin kalbos zodynas. I. Vilnius. LKZ 1996. Lietuvin kalbos zodynas. XVII. Vilnius. Löfstedt, B. 1963. Zum lateinischen possessiven Dativ. Zeitschrift für vergleichende

Sprachforschung 78, 64-86. Makajev, E. A. [MaicaeB, 3. A.] (Hrsg.) 1966. CpasHumejibHan zpaMMamma

zepMOHCKux ü3biKoe. IV. Mocraa. Mancelius, G. 1638a. Lettus. Das ist Wortbuch ... der Lettischen Sprache. Riga. In:

Günther 1929: II, 1-222. Mancelius, G. 1638b. Phraseologia Lettica. Riga. In: Günther 1929: II, 223-414. Maziulis, V. 1997. Prüsn kalbos etimologijos zodynas. IV. Vilnius. Mräzek, R. 1973. Funköni distribuce habere a esse ve slovanskö vetS. In:

Ceskoslovenske pfednäsky pro VII. mezinärodni sjezd slavistü ve VarSavi. Lingvistika. Praha, 175-182.

Mühlenbach, K. / Endzelin, J. 1923-1932. Lettisch-deutsches Wörterbuch. I-IV. Riga. Nömec, I. 1958. Genese slovanskeho systemu vidoveho. Praha. Nemec, I. 1979. Starocesk6y>wief/ a novoceske miti. Listyfilologicke 102, 12-17. Otrebski, J. 1934. Wschodniolitewskie narzecze twereckie. I. Krakow. Otrebski, J. 1958-1965. Gramatykajezyka litewskiego. I-II. Warszawa. Ozols, A. 21993. Latviesu tautasdziesmu valoda. Riga. Rüke-Dravina, V. 1977. The Standardization Process in Latvian. Stockholm. Schmidt, J. 1881. Die germanische Flexion des verbum substantivum und das

hiatusfilllende r im Hochdeutschen. Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung 25,592-600.

Sjögren, J. A. 1861. Livische Grammatik nebst Sprachproben. St. Petersburg. Skardzius, P. 1934. Kalbos taisymas, priesaga -okas ir kitkas. In: P. Skardzius:

Rinktiniai raStai. III. Vilnius 1998, 114-117. Skardzius, P. 1943. Lietuviti kalbos zodziii daryba. Vilnius, (reprint in: P. Skardzius:

Rinktiniai rastai. I. Vilnius 1996) Sokols, E. (Hrsg.) 1959. Müsdienu latvieSu literäräs valodas gramatika. I. Riga. Stang, C. S. 1966. Vergleichende Grammatik der baltischen Sprachen. Oslo - Bergen -

Tromsö. Sukys, J. 1998. Lietuvin kalbos linksniai ir prielinksniai: vartosena ir normos. Kaunas. Szemerönyi, O. 41990. Einführung in die vergleichende Sprachwissenschaft. Darmstadt. Szyrwid, C. 1642. Dictionarium trium linguarum. Vilnae. Veenker, W. 1967. Die Frage des finnougrischen Substrats in der russischen Sprache.

Bloomington - The Hague. Vidugiris, A. 1960. Zietelos tarmes [vardis. Lietuvin kalbotyros klausimai 3, 113-131. Zinkeviews, Z. 1966. Lietuvin dialektologija. Vilnius.

Bohumil Vykypel Üstav pro jazyk cesky A V ÖR etymologicke oddSleni Vevefi 97 CZ-60200 Brno (bvykypel@iach .cz)

223

ZIGMAS ZINKEVIČIUS

PASTABOS LIETUVIŲ KALBOS 1. SING. COND. FORMŲ ISTORIJAI

Lietuvių kalbos atlaso III tome (Atlasas 1991) yra duomenų, kurie reikšmingi 1. sing. cond. formų, ypač su baigmenimis -čia ir -čiau (pvz., rašyčia, rašyčiau), sudarančių vieną iš didžiųjų lietuvių kalbos istorinės gramatikos mįslių, raidai išaiškinti, jų tarpusavio santykiui nustatyti. Šių formų kilmės problema (paskutiniai darbai: Mathiassen 1993 ir Manczak 1995) šiame straipsnyje nebus liečiama, nors pateikti duomenys yra reikšmingi jai spręsti.

Kaip žinome, dėl formų su -čia ir -čiau raidos kalbos istorikai yra pateikę du prieštaringus kits kitam požiūrius: 1) forma su -čia esanti pirmykštė, o su -čiau - antrinė, atsiradusi derinantis prie asmenavimo sistemoje turimos fleksijos, ir 2) pirmykštė esanti forma su -čiau, o su -čia atsirado dėl -čiau "netaisyklingo" sutrumpėjimo (plačiau Zinkevičius 1981, 122-128 ir ten nurodyta literatūra).

Šio straipsnio autorius laikėsi ir tebesilaiko pirmojo požiūrio (Zinkevičius 1966, 262-264; 1981, 122-128). Ištyrus abiejų formų paplitimą senuosiuose raštuose, buvo konstatuota, kad -čiau šalia -čia turėjo atsirasti lietuvių kalbos ploto vakarinėje dalyje, Prūsijos kunigaikštijoje, o iš ten paplito Lietuvos valstybėje, kur ilgainiui įsivyravo šalia senesnės -čia (Zinkevičius 1981, 124). Tokią išvadą visiškai patvirtina Atlaso 103 žemėlapis ir jo komentarai (p. 107), rodantys, kad -čiau ir dabar šnekamojoje kalboje tebėra labiausiai įsigalėjusi buvusioje Paprūsėje (prie Kaliningrado srities) ir iš čia jos plotas dviem dideliais kyliais nusidriekė į šiaurę net iki Latvijos sienos ties Mažeikiais, Naująja Akmene bei į rytus bemaž iki Ukmergės. Visame tame plote daug kur tebevartojama kaip gretiminė ir senoji forma -čia (resp. -čio), o žemaičių tarmėje turima dar -čiu, pvz., rašyčiu, analogiškos kilmės kaip -čiau (plg. fleksiją raš-/o« ir myl-/«). Kad čia visur -čiau yra nauja forma, rodo Atlaso medžiagos rinkėjų atitinkamos pastabos, žr. komentarų p. 107. Dėl bendrinės kalbos įtakos ši forma toliau sparčiai plinta. Atlaso medžiagos rinkėjų duomenimis neretai j i pasakoma ir žemėlapyje nenurodytose vietovėse (ten pat).

Pažymėtina, kad atitinkama sangrąžinė forma -čiaus(i), pvz., rašyčiaus(i) yra dar labiau išplitusi negu paprastoji -čiau. Atlaso duomenimis j i turima beveik visoje Lietuvoje (ypač jeigu prie jos priskirsime dar variantą -tausi), žr. 104 žemėlapį ir atitinkamą komentarą p. 108. Be abejo, tai daugeliu atvejų bendrinės kalbos bei raštų įtakos padarinys.

Visa tai, kas pasakyta, prieštarauja antrajam 1. sing. cond. formos raidos aiškinimui, kurio pradininkas buvo Jonas Kazlauskas (Kazlauskas 1961, 73-89;

224

1968, 385-404), o dabar j į propaguoja Witoldas Manczakas (Manczak 1995, 113-117).

Atlaso duomenys taip pat patvirtina žemaičių tarmėje turimos formos -čiuo (pvz., rašyčiuo) kilmės aiškinimą, būtent, kad j i atsiradusi iš sangrąžinės -čiuo-si, savo ruožtu pasidarytos šalia žemaičiams būdingos -čiu pagal nešu : nešuosi pavyzdį (Zinkevičius 1966, 363). Iš atlaso duomenų matyti, kad -čiuo turima tik žemaičių tarmėje. Aukštaičiai jos neturi, kaip neturi ir -čiu. Bet svarbiausia, kad sangrąžinė -čiuo-s(i) žemaičių vartojama plačiau už nesangrąžinę -čiuo.

Atlaso duomenys taip pat neprieštarauja rytų Lietuvoje retai pasitaikančios (kaip gretiminės) 1. sing. cond. formos -čiai (pvz., rašyčiai 'rašyčiau') kildinimui iš -č-ai (čia -ai dalelytė!).

LITERATŪRA

Atlasas 1991 = Lietuvių kalbos atlasas. III. Morfologija. Vilnius. Kazlauskas, J. 1961. Iš optatyvo istorijos. Lietuvių kalbotyros klausimai 4, 73-89. Kazlauskas, J. 1968. Lietuvių kalbos istorinė gramatika. Vilnius. Manczak, W. 1995. Origine de la lrcpers. sing. du conditionnel lituanien. Linguistica

Baltica 4, 113-117. Mathiassen, T. 1993. An Unorthodox View of the 1. p. sg. Subjunctive (Optative) in

Lithuanian. Baltistica 28, 5-8. Zinkevičius, Z. 1966. Lietuvių dialektologija. Vilnius. Zinkevičius, Z. 1981. Lietuvių kalbos istorinė gramatika. II. Vilnius.

Zigmas Zinkevičius Justiniškių 41-24 LT-2056 Vilnius

225

STANISLAV ŽAŽA

K FUNKCI SLOVESA DÁT-flATb V ČEŠTINĚ A V RUŠTINĚ

l .

Pozornost lingvistů j iž nejednou z různých hledisek upoutalo sloveso jako centrální element výpovědi. Jubilantova fundamentální monografie o genezi slovesné flexe v indoevropských jazycích (Erhart 1989) byla svého druhu impulzem i k napsání těchto našich poznámek, i když se zde ovšem věnujeme nesrovnatelně nepatrnějšímu úseku slovesné problematiky a ze zcela odlišného hlediska.

Dosti častým předmětem badatelského zájmu jsou slovesa základního významu, vyjadřující existenci a posesívnost - totiž být a mít (esse a habere). Nejnověji o vzájemném vztahu a různých funkcích obou těchto sloves v ruštině a v češtině pojednal R. Zimek (1999). U sloves být a mít a jejich ruských protějšků 6bimb a tmemb nalézáme jak známo vedle shod v obou jazycích různé rozdíly: z nejvýraznějších připomeňme např. pravidelnost nulové prézentní formy ruského 6bimb a podstatně omezené, vcelku okrajové uplatnění slovesa imemb ve prospěch 6umb v konstrukci s pseudolokalizátorem y Menu (ecmb). Oba tyto jevy mají dosti dalekosáhlé důsledky pro syntaktickou stavbu ruštiny; sr. např. Žaža (1999, 73).

Nulovost prézentního tvaru ruského slovesa 6bimb je ve sponové funkci kompenzována existencí téměř synonymního nemmbCH a několika dalších významově blízkých polosponových sloves, např. cnyoKumb, cocmonmb, HucnumbCH, npuxodumbcn, doeodumbCH, npedcmaeJinmb coóoů, zatímco čeština zde namnoze vystačí se samotným být. Sr.: Ero pa6oTa cjiyoKum HaM o6pa3iioM. Jeho práce je nám vzorem; OHa cocmoum / nucjiumcH accHCTeHTOM. Je asistentkou; HpHHa MHe doeodumai ruieMHHHimeH. Irena je má neteř apod. V případě 6bintb plnovýznamového nelze sice mluvit o přímém impulzu ze strany nulového tvaru k nějaké kompenzaci, protože je tu pro prézens v řadě případů k dispozici neohebné ecmb, přesto však i toto plnovýznamové 6bimb alternuje s řadou sémanticky blízce příbuzných sloves jako cyvuecmeoeamb, uMembOt, ecmpenambcfi, HaxodumbCH, Hanmecmeo-

eamb, jejichž přímé české protějšky rovněž ustupují do pozadí před ekvivalentem být. Např.: SI ayMaio, cneflOBaTeJibHo cyujecmeyio. Myslím, tedy jsem; fijisi 3 T o r o UMewmcx Bce ycnoBHH. Pro to jsou všechny podmínky; BcmpenaiómcH H flpyrHe ocnoHCHeHHfl. Jsou i jiné komplikace apod.; sr. Bauer/Mrázek/Žaža (1979), Adamec (1960).

226

Zimkova (1999, 22-25) p o d r o b n á specializace v ý z n a m ů sloves esse ahabere je p l n ě v ý s t i ž n á , na d r u h é s t r a n ě v š a k je nutno konstatovat, ž e v p o r o v n á n í s č e š t i n o u r u š t i n a k v y j a d ř o v á n í existence a posesivity v š i r o k é m smyslu daleko b o h a t ě j i v y u ž í v á sloves ve vě t š í nebo m e n š í m í ř e se slovesy esse č i habere s y n o n y m i c k ý c h .

2.

P o n ě k u d stranou z á j m u l ingv i s tů z ů s t á v a l o dosud v tomto s m ě r u j i n é p o d o b n é

sloveso, j i s t ý m z p ů s o b e m p ř í b u z n é - s p ř e d c h á z e j í c í m i , a to dát / damb (dare)

s p r v o t n í m v ý z n a m e m ,odevzdat ( n ě k o m u n ě c o ) do v l a s t n i c t v í ' a jeho

n e d o k o n a v ý p r o t ě j š e k dávat / daeamb. I toto sloveso se v y z n a č u j e t ím , ž e je

jeho uži t í v obou j a z y c í c h p l n ě s h o d n é jen v u r č i t é m nepř í l i š r o z s á h l é m p á s m u

v ý z n a m ů . V d a l š í c h je jeho f u n g o v á n í č a s t o p ř í z n a č n é jen pro jeden z j a z y k ů ,

z a t í m c o d r u h ý je nahrazuje p r o s t ř e d k e m j i n ý m .

Oba jazyky se v p o d s t a t ě s h o d u j í ve v ý z n a m u z á k l a d n í m a jemu b l í z k é m , sr.

damb neubrn Ha flopory; damb aBaHC zálohu; damb cflaHH Ha TMCHHy

p y 6 j i e ň dát zpět na 1000 r.; damb Ha naň (KOMy) dát spropitné komu; daúme

MHe noJTKHJio » 6 J I O K ; CKOJI I>KO B H 3a 3TO danu?; damb ecrb, nHTb dát najíst, napít; damb JieicapcTBO (6oJibHOMy) dát /podat lék; nero 6bi a ne dan 3a T O ,

H T O 6 H . . . CO bych za to dal, kdyby... p o d o b n ě i damb K O M y ( C B O H ) a^pec,

TeJiedpoH, HHTepBbio; damb MaT dát mat ( a v š a k dát šach oóhneumb inax, dát

gól 3a6umb roji). Sloveso damb namnoze substituuje i v ý z n a m , p ů j č i ť ( j e h o ž

j e d n o t n ý ekvivalent r u š t i n a n e m á ) : daů, noHcajryHcra, Kapanaaui půjč mi

tužku, prosím tě; daúme (Ha BpeMfl) Bani K J I I O H půjčte mi váš klíč; 3flecb

damm HanpoKaT MauiHHbi zde půjčují auta (tj. p ů j č o v n a ) .

M o ž n é je s p o j e n í damb i s a b s t r a k t n í m objektem: damb B03MoacHocrb s inf.

dát možnost /příležitost; damb noBOfl (AJIH nero, K neMy) záminku k č e m u ap.,

damb noHHTb (KOMy), H T O . . . dát najevo/na srozuměnou komu, že; v ruš t ině se

zde v š a k č a s t o v y s k y t u j í p ř e d p o n o v é odvozeniny od damb: nodamb x o p o n i H ň

npHMep dát dobrý příklad; omáamb npeflnoHTeHHe (KOMy nepe^ K C M ) dát

přednost komu p ř e d k ý m , 3adamb Bonpoc (KOMy) dát otázku komu; npudamb

HOBbiň C M M C J I (neMy) dát nový smysl č e m u . Sr. v š a k t a k é oddí l 3.

Ve v ý r a z e c h s v ý z n a m o v ý m o d s t í n e m .poskytnout' č e s k é m u dát s i l n ě

konkuruje sloveso npedocmaeumb: dát komu možnost vybrat si

npedocmaeumb (KOMy) B03MO»CHOCTb Bbi6opa; dát k dispozici pracovnu

komu npedocmaeumb Ka6HHeT ( B Hbě pacnopaaceHHe); dát úplnou volnost

komu npedocmaeumb caMOMy ce6e (Koro).

P á s m o jen č á s t e č n ě s h o d n é h o uplatnění dát / damb p ř e d s t a v u j e i s é m a n t i c k ý

okruh b l í z k ý p ř e d c h á z e j í c í m u , to t i ž ,(ne)dovolit, ( n e ) p ř i p u s t i t , ( n e ) u m o ž n i ť :

dejte mu domluvit / nechte ho d.; daúme (eMy) floroBopHTb; (ne)dej pánbůh! (ne)daú 6or!; nebylo j í dáno zachránit se (eň) ne dano 6buio cnacracb; a v š a k : nedal na sobě nic znát O H ne nodan / noKa3an B í m y ; dá si všechno líbit O H Bce

227

cmepnum/m Hero M O H C H O BepěBKH B H T B ; dali jsme se ošidit Hac oČMaHynu; nedalo mu to a přece přišel O H ne evidepotcan /eumepnen H Bce »ce npmuěji; dejme tomu (nped)nonooKUM, donycmuM, CKaoiceM.

Podstatně odlišné jsou protějšky běžného českého dát ve významu ,položit', ,postaviť, ,umístiť, ,přemístiť apod. ve spojení s příslovečným určením místa. Toto dát nemá v ruštině totožný ekvivalent: odpovídají mu vždy slovesa konkrétnějšího významu. Sr.: dát knihu na poličku nonooKumb K H H r y Ha nojiicy; dej květiny na stůl nocmaeb UBeTbi Ha C T O J I ; dal jsem kabát do skříně s noeecwi najibTO B uiKacp; dát dopis do schránky onycmuntb nHCbMo B X I O H I C ;

dát co do novin onyójiuKoeantb ( H T O ) B r a3e re ; dát si (k jídlu) co 3aKa3amb / e3amb (ce6e) H T O ; dejte to pryč ze stolu yóepume S T O C O crojia; kam jsem to jen dal? Kyaa fl 3TO TOJibKo den / deeaji?; dal si ruce do kapes O H (3a)cynyn p y K H B KapMaHbi; dal si klobouk na hlavu O H mdeji mnfliry; dali mu nohu do sádry eMy HOJIOOKWIU ranč Ha H o r y / eMy nonooKwiu H o r y B ranč; hov. dali ho do Prahy ero nepeeenu B Ilpary. Podobná jsou i spojení s abstraktnějšími substantivy: dáme to na pořad jednání nocmaeuM S T O Ha noBecncy ffoa; dát do oběhu nové mince nycmumb B o6pameHHe / o6opOT HOBbie M O H C T W ; dát do provozu závod, stroj nycmumb B xofl, eeecmu B fleHCTBHe (3aBOfl,

M a u i H H y ) , dát co do pořádku npueecmu B nopa^OK ( H T O ) ; dát koho do důchodu /penze nocnamb /nepeeecmu (noro) Ha neHcino, dát koho na starost komu ocmaeumb (icoro) Ha n o n e n e H H e (KOMy); podobně dát výpověď komu yeonumb (c paGoTbi Koro) , o sobě omKa3ambCH ( O T cnyM(6bi, O T KBapTHpw), dát žákovi špatnou známku nocmaeumb yneHHicy ruioxyio OTMeTKy /oiíemcy.

Sem lze zařadit i některé formálně podobné frazeologizmy obsahující sloveso dát, které mají ovšem ekvivalenty odlišného rázu, např. kams dal oči? Kyna Tbi CMOTpeJi? / rfle y Te6a 6buiH rna3a? ; nedám si pro to nohu za krk pacuiH6aTbCfl B neněuiKy H pa^H 3Toro He craHy; tohleto si za rámeček nedáš S T O Te6e He ^ejiaeT necrH / XBacraTbCH TyT HeneM; dejte si to za klobouk nodaeumecb (OM) amuM.

Zcela odlišné jsou ruské protějšky spojení dát pozor na co (v němž cítíme imitaci německého Acht geben) např.: dát pozor na dítě npucMompemb 3a pe6eHKOM; dej pozor (na vlak)! ocmopooKHO, óepemcb noe3aa!; dej si pozor na jazyk! npudepotcu H 3 M K ! ; dej si na něho pozor! 6ydb c H H M ocmopooKen / depoKu c H H M yxo eocmpo\

Výraznou sémantickou skupinu představují v češtině konstrukce s dát (+ infinitiv) ve významu ,postarat se o vykonání něčeho v něčím (zpr. vlastním) zájmu'. Ani zde se v ruštině slovesa damb užít nedá: predikátorem je buď jiné sloveso zájmu (+ infinitiv), nebo jen samo sloveso vyjadřující, o vykonání čeho jde: dal(a) jsem si ušit šaty a 3aKa3an(a) /cuiwi(a) (ce6e) K O C T I O M /iuiaTbe; dal jsem se oholit, ostříhat a noópwicn / nocmpuzcn ( B napHKMaxepcKoň); O H onepupoeaJicH y cBoero 3HaKOMoro dal se operovat od známého; OHa Hawuiacb B flOMpa6oTHMUbi dala se najmout za služku; otec dal prostřít velký stůl OTeii eenen HaKpwTb Č O J I B I H O H C T O J I ; Petr dal vaši sestru pozdravovat

228

IleTp npocwi nepeflaTb B a i u e i í cecrpe npHBeT. Na hranici ustálených obratů j s o u výrazy dal se prosit O H 3acmaejuui c e 6 » y n p a u i H B a T b ; dejte si na tom

záležet očpamume (Ha S T O ) o c o 6 o e B H H M a H n e .

3.

Ruské sloveso damb / daeamb má silnou tendenci pojit se s objektem vyjádřeným deverbativem nebo substantivem významově blízkým. Některá taková spojení se vyskytují v obou jazycích, např. damb corjiacHe Ha H T O dát souhlas k čemu; damb B W X O , I I neivry dát průchod čemu; damb o6emaHHe dát slib; damb BbiroBop (KOMy) dát důtku komu; damb O T c p o H K y dát odklad; damb c e6e TpyA dát si práci apod. V ruštině je však rejstřík těchto výrazů mnohem bohatší a v řadě případů lze takové konstrukce interpretovat jako analytická spojení neplnovýznamového slovesa se substantivem jako sémantickým centrem, vytvářející významový celek. Ve většině případů mají tato spojení v češtině syntetický ekvivalent; např.: damb oueHicy zhodnotit; damb aHaj iH3 analyzovat / podat analýzu; damb 3 B O H O K zazvonit; damb C B H C T O K zapískat; MauiHHa dana r y f lOK auto zahoukalo / zatroubilo; MOTop daěm nepe6oH motor vynechává; creHa dana TpemHHy zeď popraskala; KopaGjib dan Tenb do lodi začalo téct; damb cpaaceHHe c K Ě M utkat se v bitvě s kým apod. Uvedená tendence vytvářet podobná verbonominální spojení je pro ruštinu příznačná obecně a zasahuje i jiná slovesa širokého významu, např. npuHUMamb ynacTHe (B H Č M ) účastnit se čeho, OKa3bieamb no,zwep)KKy (KOMy) podporovat koho a mn. j . Viz odd. 6.

Podobně se damb často spojuje i s různými substantivy nedeverbativními a v češtině zpravidla klademe místo dát slovesa konkrétnější: damb o 6 e f l , 6aji, cneKTaioib uspořádat oběd, ples, představení ap. Některá spojení jsou více či méně ustálená v přímém i přeneseném významu: damb r a3 přidat plyn, damb 3aHaBec spustit oponu; damb M a x y šlápnout vedle / udělat botu, damb CTpeicaHa prásknout do bot a mn. j . Deribas (1975, 41) uvádí podobných spojení s damb přes 50.

Sloveso damb se stalo i součástí frazeologizmů, v nichž ztrácí svůj význam, např. OHa nu damb H H B3$m> EBa je úplně jako Eva; hov. O H npHflěT KaK riHTb damb vsadím na to krk, že přijde.

Tvar nedokonavého imperativu daeaú(me) (+ /Gy^eW + inf. / + 1. os. pl. dok. préz.) poklesl na součást analytického inkluzivu: áaeaů(me) (6ydeM) nepenucbieambCH pojďte si dopisovat; daeaú(me) cnoěM pojďte si zazpívat. Dokonavé daú se uplatňuje jako částice ve spojení s 1. os. dokonavého prézentu vyjadřujícím vnitřní popud k vykonání něčeho: daú 3aňf ly Ty,na co kdybych tam zašel; daú. nonpoGyeM co kdybychom to zkusili apod.

229

4.

Reflexívní podoba dát se má ve většině případů významy zcela odlišné od ruského dambcn.

Plnovýznamové dát se (+ do + gen./na + ak.) má zaprvé inchoativní význam , z ač í t (se zaujetím) něco konat', ,pustit se do něčeho' a pojí se tu s deverbativem. V ruštině mu odpovídají různá synonyma typu npuHHmbCH (+ 3a n. inf.), 63fimbCH (+ 3a n. mi.), ópocumbcn (+ inf.) , nycmumbcn (+ inf.) apod., popř. se inchoativnost vyjadřuje jiným prostředkem: dát se do práce 83fimbCH / npunnmbcn 3a pa6oTy; dát se na útěk čpocumbcn / nycmumbcn GeacaTb; dát se do řeči s kým 3aeecmu p a 3 r o B o p c K e M / 3azoeopumb c K e M ;

dát se do hádky s kým, 3amenmb ccopy c K e M ; dát se do pohybu, npuúmu B

ABHMceHHe; dát se na ústup nanamb OTCTynaTb; dát se do pláče pacnnaKambcn; do smíchu paccMenmbcn; dalo se do deště nouiěji floacflb.

Deverbativní substantivum může v č. zůstat i nevyjádřeno (takto zpravidla při významu ,začít konzumovat něco' apod.): dát se do lívanců, do pečínky (= xio pojídání 1.) npuHHmbCH 3a 6 J I H H M , 3a * a p K o e ; moli se dali do šatů M O J I B

3aeenacb B of lOKfle ; dala se do mne zima MeHH cmano 3HO6HTI>; dali se do sebe O H H Buerou iHCb .npyr B flpyra apod.

Ve významu ,zamířit někam' odpovídají slovesu dát se (+ adverbiale) rovněž synonymní výrazy noůmu, nanpaeumbCH ap . : dát se napravo, nalevo noúmu / nanpaeumbCH / ceepnyrm H a n p a B O , Haj ieBo; touto cestou noúmu n o

3TOMy n y r a ; dát se nahoru noúmu / nodnumbcíi BBepx / HaBepx / B r o p y , dolů noůmu / cnycmumbCH BHHaAio,n ropy / C r o p w .

Konečně třetím významem slovesa dát se (k + dat., na + ak . ) je ,stát se členem nějakého sdružení, instituce apod.'. Ekvivalentem jsou zde slovesa noůmu, nocmynumb ( B , H a + ak.) : dát se k vojsku, na vojnu nocmynumb B

a p M H i o / H a BoeHHyio cjiyac6y; dát se k letcům nocmynumb / noůmu B

a B H a i j H i o , hov. B JiěTHHKH; dát se k divadlu noůmu B a i c r ě p b i / a K T p H C H ,

nocmynumb H a c u e H y ; dát se na učitelství nocmynumb B yHHTena .

Protějškem modálního dát se ( 3. os. + inf.), vyjadřujícího možnost uskutečnit nějaký děj, bývá nejčastěji modální predikativum MOOKHO ( S

transformací konstrukce), při záporu HeJib3x: ta řeka se dá přeplavat peKy M O * H O nepewiaeamb; rovnice se nedá řešit ypaemnue (akuz.) Henb3H peuiamb; to se dalo čekat 3Toro MODKHO 6btno / cjiedoeajio oacmjaTb; schovával se, kde se dalo OH npnmajicH, zde monbKO MOOKHO 6bino; nedá se nic dělat nuneeo ne nodenaeuib. Modální význam možnosti / nemožnosti lze však v ruštině vyjádřit i pouhým reflexivním tvarem nedokonavého slovesa vyjadřujícího příslušný děj: dveře se dají otevřít flBepb omKpbieaemcx; maso se nedá krájet M H C O ne pe^cemcn; prut se dá ohnout, a hůl ne(dá) npyT zněmen, a najiica ne zněmen.

230

5.

Ruské dambCH / daeambCR je hovorové; má jediný význam blízký českému ve spojeních dambcn K O M V ( B P V K H ) dát se / nechat se chytit; ne dambCH B oÓMaH

nedat se / nenechat se oklamat. Podobnou strukturu má i frazeologické duey dambcn být překvapen, nevyjít z údivu. Další významy jsou však odlišné: v konstrukci s personickým dativem lze slovesem áambcx / daeambCH vyjádřit něčí schopnost snadno si něco osvojit, něco splnit: MaTeMaTMKa eMy dajiacb matematika mu šla; J D M K H eň ne áa/omcM jazyky jí nejdou; Goflpwe cjioBa eMy daeajiucb HeJienco povzbudivá slova se mu neříkala lehce. Udiv, rozmrzelost apod. nad něčím vyjadřuje ojedinělá konstrukce typu damcb Te6e 3Ta KHHra co to máš pořád s tou knihou?/ co sis to zamanul /usmyslel s tou knihou?; He 3Haio, H T O BaM dancn 3 T O T BaHH nevím, co máte pořád s tím Váňou / na tom Váňovi.

6.

Hlavní diference ve fungování slovesa dát / damb mezi oběma jazyky je tedy poměrně snadné identifikovat. Daleko obtížnější je zodpovědně pátrat po jejich hlubších příčinách. To ovšem v rámci této stati není možné. Obecně lze alespoň naznačit, že převaha českého dát zejména ve vazbě s příslovečným určujícím členem (typu dát něco někam), která ruštině chybí, ukazuje na blízkost podobným konstrukcím německým (die Blumen in die Vaše geben, gib es unter das Dach aj.). Podobně ukazují na německý pramen ustálené výrazy dát pozor - Acht geben x r. sr. výše, dát komu pokoj - jemandem Ruhe geben x ocmaeumb Koro e noKoe, dát co k lepšímu - etwas zum Besten geben x pa36Jienb Koro *ieM, dát komu za pravdu - jemandem Recht geben x cozjiacumbCR c KeM, to si nedám Ubit - das lasse ich mir nicht gefallen x H 3mozo ne nomepnmo a n. j . Německou konstrukci zrcadlí i typ dát se ostříhat, oholit... sich Haare schneiden lassen, sich rasieren lassen x nocmpwbCH, noópumbcn; v němčině je tu ovšem sloveso lassen, j ehož doslovný ekvivalent nechat je v substandardním úzu chápán v tomto případě jako synonymum k dát; sr. lidové nechat se + inf. místo dát se. Sr. i v té věci se nenechá nic dělat - in der Sache láfit sich nichts machen apod.

Naproti tomu četné ruské výrazy s damb + substantivum tvořící významovou jednotku (damb ryzjoK _ zahoukat, damb ouemcy - zhodnotit) jsou (podobně jako spojení s j inými slovesy širokého významu, např. 6pamb, denamb, wuemb, necmu, cmaeumb aj.) příznačným výrazem sklonu k analytičnosti ruštiny, projevující se nejen při pojmenování procesů a dějů, ale i substancí a vlastností (Žaža 1999, 14-22).

231

LITERATURA

^ E P H B A C , B. M.: ycroiPiHBwe rjiaronbHO-HMeHHhie cnoBocoqeraHHJi pyccKoro H3HKa. MocKBa 1975.

OMCErOB, C. H.: GioBapi, pyccKoro souica. MocKBa 198921. CjioBapt C H H O H H M O B . Ilofl pcfl. A. II. EBreHteBoň. JleHHHrpafl 1975. emcKO-pyccKHfl cnoBapb. Ilofl pefl. JI. B. Konciucoro, Pí. OmiHima H O. JleniKH.

MocKBa-IIpara 1976. ADAMEC, P.: K ekvivalentům sloves býti a míti v ruštině. In: Rusko-české studie.

Sborník VŠP v Praze, Jazyk a literatura II, Praha 1960, 191-213. BAUER, J. - MRÁZEK, R. - ŽAŽA. S.: Příruční mluvnice ruštiny 2. Praha 19793. ERHART, A.: Das indoeuropaische Verbalsystem. Brno 1989. ERHART, A. / VEČERKA, R.: Úvod do etymologie. Praha 1981. CHVANY, C. V.: On the syntax of BE-sentences in Russian. Cambridge, Mass., 1975. KORENSKÝ, J.: Teorie tzv. statických významů české včty. Slovo a slovesnost 40,

1979, 271-285. Morfologie ruStiny. I-II. Red. V. Hrabe. Brno 1996-1997. MRÁZEK, R.: Funkční distribuce habere a esse v slovanské včtě. In: Československé

přednášky pro mezinárodní sjezd slavistů ve Varšavě. Praha 1973, 176-182. Rusko-český slovník. Red. L. V. Kopeckij a O. Leška. Praha-Moskva 1978. Slovník spisovné čeStiny. Red. J. Filipec a F. Daneš. Praha 1978. ZIMEK, R.: Několik poznámek k výpovědím s být a mít. In: Příspěvky k aktuálním

otázkám jazykovědné rusistiky. Ed. J. Gazda. Brno 1999, 19-27. ŽAŽA, S.: Ruština a čeština v porovnávacím pohledu. Brno 1999.

Stanislav Žaža Ústav slavistiky Filosofická fakulta Masarykovy university Arna Nováka 1 CZ-66088 Brno (zazas@phil.muni.cz)

232

OBSAH

(INHALT)

Předmluva 5

Vorwort 7

Prooemium ad Grammaticum 9

Prooemium ad Grammaticum (deutsch) 11

Bibliografie Adolfa Erharta (Bibliographie Adolf Erharts) 14

Václav Blažek: Indo-European Kinship Terms in *-ihter 24

Vit Bubeník. On the Remaking of the Middle Voice in Indo-Iranian... 34

Ludmila Buzássyová: Parisylabá v latinčine 45

Eva Havlová: Ie. kořen *al- a germánské názvy pro 'věk' 56

Tomáš Hoskovec: Přemýšlení (nejen) o litevském kondicionálu 64

Ilona Janyšková: Etymologie názvů tisu ve slovanských jazycích 91

Helena Karlíkova: K staroslověnskému substantivu spodh 99

Johann Knobloch: Nová Cizí slova ve slovanských řečech 105

Helena Kurzová: Zur Syntax und Semantik der indogermanischen Kasus 106

Eva Pallasova: H C K O H H e-fc M O K O - Počátky slovanské slovotvorby 120

William R. Schmalstieg: A Common Mistranslation of a Few Lines

in the Igor Tale 131

Karl Horst Schmidt: Etymologie und semantische Parallele 135

Boris Skalka: Stsl s$tb/sqti semper provocans 144

Wojciech Smoczyňski: Argument laryngalistyczny w etymologii baho-stowiaňskiej 149

233

Ondřej Šefčík: Word Borders in Old Indo-Aryan 156

BnaduMup H. Tonopoe: flp.-HHfl. prathamá-: K p e K O H c r p y í c q H H of lHoro

H3 BapHaHTOB H H n o e B p o n e ň c K o ň KOHuenuHH « n e p B o r o » 165

Jaroslav Vacek: Dravidian and Altaic 'Hot - Fire - Heat' 175

Pavla Valčáková: Regarding PS %ědb 201

Radoslav Večerka: Poznámky k d i s j u n k t i v n í m u / a l t e r n a t i v n í m u li

v s t a r o s l o v ě n š t i n ě 206

Bohumil Vykypel: Zwei lettonistische Bemerkungen 211

Zigmas Zinkevičius: Pastabos lietuviqkalbos 1. sing. c o n d . formu_ istorijai...224

Stanislav Žaža: K funkc i s lovesa dát - damb v č e š t i n ě a v r u š t i n ě 226

Obsah (Inhalt) 233

234

GRAMMATICVS

Studia linguistica Adolfo Erharto

quinque et septuagenario oblata

Editores: Ondřej ŠefCík

Bohumil Vykypěl

Vydala Masarykova univerzita v Brně roku 2001 Spisy Filozofické fakulty č. 336

Odpovědný redaktor: prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. Tajemník redakce: prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc.

A A - 15,73 V A - 15,92

Tisk: Vydavatelství Masarykovy univerzity Areál Kraví hora, Brno

Vydání 1., 2001 Náklad 250 výtisků

55-986A-2001 02/58 38/FF

ISBN 80-210-2649-9 ISSN 1211-3034