Dostál Bořivoj : K sídlištní keramice blatnicko - mikulčického horizontu / For settlement of Blatnica - Mikulčice Keramika - horizon / Zur Siedlungskeramik des Blatnica-Mikulčice-Horizontes

S B O R N Í K P R A C Í F I L O Z O F I C K É F A K U L T Y B R N Ě N S K É U N I V E R Z I T Y S T U D I A M I N O R A F A C U L T A T I S P H I L O S O P H I C A E U N I V E R S I T A T I S B R U N E N S I S

E 38, 1993

B O Ř I V O J D O S T Á L

K SÍDLIŠTNÍ KERAMICE BLATNICKO-MIKULČICKÉHO HORIZONTU

P ř i h l e d á n í d a t a v a c í c h opor r a n ě s t ř e d o v ě k é s lovanské ke ramiky na M o r a v ě nelze pominout s íd l iš tn í objekty, v je j ichž v ý p l n i se vedle n í na š ly i ozdoby b l a t n i c k o - m i k u l č i c k é h o s ty lu . Tento s y n k r e t i c k ý u m ě l e c k o -ř e m e s l n ý s ty l se v y t v o ř i l v p r o s t ř e d í s lovanské nobi l i ty s e v e r n ě od s t ř e d n í h o Dunaje, na dnešn í M o r a v ě a Slovensku, na p ř e l o m u 8./9. s tole t í . Up la tn i ly se v n ě m tradice z období a v a r s k é h o k a g a n á t u a v l i v y z mocenské s fé ry k a r o l i n s k é . V ý z d o b n é p r v k y z obou t ě c h t o oblas t í b y l y v d o m á c í m s l o v a n s k é m p r o s t ř e d í a p l i k o v á n y na b r o n z o v ý c h , mnohdy poz l acených k o v á n í c h souvisej íc ích s v o j e n s k ý m opaskem, se z á v ě s n ý m ř e m e n í m m e č ů a s ostruhami v č e t n ě je j ich u p í n a c í c h souprav. O z d o b n á kov á n í tohoto s tylu by la v y r á b ě n a v č a s o v é m horizontu od pos l edn ího desetilet í 8. s to le t í až do p o č á t k u 30 tých let 9. s tolet í , tedy od zán iku a v a r s k é h o k a g a n á t u do doby v z n i k u Ve lké M o r a v y . Pozdě j i se tyto věci mohly j e š t ě o jed ině le d o s t á v a t do h robů , ale b ě ž n ě už by ly v y r á b ě n y jen ž e lezné t a u z o v a n é napodobeniny, p a t r n ě až do p o č á t k u v l á d y Rostislavovy, tj. zhruba do poloviny 9. s tolet í ( B I A L E K O V A 1979, 1980). Jsou tedy k o v á n í b l a t n i c k o - m i k u l č i c k é h o s ty lu v ý z n a m n o u da tovac í oporou, z e j m é n a pokud jsou n a l é z á n y v s íd l i š tn ích objektech d í l en ského rázu , v n ichž mohly b ý t p ř í m o v y r á b ě n y nebo u p e v ň o v á n y na p ř í s l u š n á ř e m e n í . D v a t akové objekty by ly objeveny v ř e m e s l n i c k é m a r e á l u v e l k o m o r a v s k é h o hradiska B ř e c l a v i - P o h a n s k a . Jde o objekty 1 a 210, z n ichž v y c h á z í m v t é to s tudi i . Oba obsahu j í vedle k l a s i ckých p ř e d s t a v i t e l ů ozdob z m í n ě n é h o s ty lu i z n a č n é m n o ž s t v í keramiky, v č e t n ě ce lých n á d o b , t akže si lze na je j ich zák l adě uč in i t p ř e d s t a v u , j a k á keramika tento ná lezový horizont p rováze la . H r o b o v é keramiky vysky tu j í c í se v ná l ezových celcích s ozdobami b l a tn i cko -miku l č i ckého s ty lu je jen ve lmi má lo (DOSTÁL 1994).

60 BOftIVOJ D O S T Á L

Nálezová zpráva

O b j e k t 1 b y l objeven ve č tverc ích B 64/65—72 v roce 1968 ( D O S T Á L 1970, 42,

tab. 31 : 11, 15, 18) a zasahoval čá s t ečně do č tve rců B 64/65—73 (obr. 1), kde b y l jeho v ý z k u m d o k o n č e n v roce 1976 ( D O S T Á L - V I G N A T I O V Á - S I K 1978, 62, obr. 36). Tehdy b y l označen jeho zbytek za obj. 86, s r o v n á n í po ln í ch p l á n ů z roku 1976 s k a b i n e t n í d o k u m e n t a c í z roku 1968 však ukáza lo , že jde o p o k r a č o v á n í obj. 1. Číslo 86 bylo pozděj i použ i t o pro j i n ý objekt v ř e m e s l n i c k é m a r e á l u . Objekt 1 b y l ová lnou j á m o u , orientovanou delší osou od S Z k J V , o ce lkové délce 660 cm, š í řce 240—260 cm a hloubce 33—45 cm od ú r o v n ě ž l u t a v é h o j í lov i topísč i tého podloží , k t e r é se n a c h á z e l o v hloubce asi 50 c m od s o u č a s n é h o povrchu. S t ě n y objektu b y l y ze š ikmené , dno v p o d s t a t ě r o v n é . Bl íže k J V k r a t š í s t r a n ě byla k r u h o v á zahloubenina o p r ů m ě r u asi 100 cm a hloubce 15 cm. P o d é l J Z s t ě n y b y l y z j i š těny t ř i ků lové j a m k y o p r ů m ě r u asi 25—30 cm, snad p o z ů s t a t e k p ř e s t ř e š e n í . P ř i S Z k r a t š í s t ě n ě bylo nad dnem rozhozeno něko l ik k a m e n ů na ploše o p r ů m ě r u asi 60 c m ; mezi n i m i a v okolí byla t m a v š í h l í na s i lně p r o m í š e n á u h l í k y , d r o b n ý m i p ř e p á l e n ý m i kameny, kousky mazanice, z lomky zv í řec ích kost í a s t ř e p y . S lo z ř e j m ě o pozůstatky o t o p n é h o za ř í zen í (obr. 2 : 1 ) . V h u m u s o v i t é h l í ně nad objektem, k t e r á z ř e j m ě souvisela s jeho výp ln í , se vedle s t ř e p ů a zv í řec ích kost í naš lo n á k o n č í (1), dva že lezné nože (2—3), p a r o h o v ý r o u b í k (4) a brousek (5). V e v l a s t n í m z á s y p u objektu b y l dalš í n ů ž (6), zví řec í kosti (7), s t ř epy (8) a mazanice (9), je j ichž zbytek b y l v y b r á n spolu s že leznou skobkou (10) z v ý p l n ě J V část i objektu v roce 1976.

1. B r o n z o v é , na l íc i s i l n ě p o z l a c e n é , l i t é j a z y k o v i t é n á k o n č í , o p a t ř e n é otvorem v t e r m i n á l n í č á s t i a t ř e m i otvory v t ý l n í čás t i . V nich se uchovaly n ý t y s roztepa-n ý m i hlavicemi p ř i d r ž u j í c í m i na rubu l i c h o b ě ž n í k o v i t ý b r o n z o v ý p l í š e k . Na l ícní s t r a n ě je na obvodu z v ý š e n ý okraj a v n i t ř n í plocha je v y p l n ě n a p l a s t i c k ý m ornamentem p r o v e d e n ý m v r u b o ř e z o v o u technikou. T v o ř í ho dva nad sebou u m í s t ě n é m a s k o v i t é z v í ř e c í motivy s d v ě m a p l a s t i c k ý m i oky; nad h o r n í m jsou dva p a l m e t o v é listy (jakoby uš i ) , mezi n i m i ž je t r o j ú h e l n í k o v i t á v y v ý š e n i n a . Mezi s p o d n í a h o r n í maskou jsou po s t r a n á c h d v ě p tač í hlavy s oky a zobany o b r á c e n ý m i nahoru a u p r o s t ř e d p l a s t i c k ý p ů l e n ý k o s o č t v e r e c v y p l ň u j í c í z b y l ý prostor. Po s t r a n á c h je po dvou e s o v i t ý c h motivech a pod nimi je j e š t ě n e v ý r a z n á p l a s t i c k á k ř i v k a . Rub je na obvodu a v h o r n í t ř e t i n ě p l o c h ý , ve s t ř e d n í čás t i v y k l e n u t ý , v p o d s t a t ě h l a d k ý , jen s n e p a t r n ý m i nerovnostmi k o p í r u j í c í m i nepravidelnosti na s t ě n á c h formy. Upros t ř e d je vyryto z r c a d l o v i t ě p í s m e n o Z nebo N . D 43, š 26, v 9 1; inv. č. 79.704; obr. 3 : 5.

2. 2 e l e z n ý n ů ž s r o v n ý m h ř b e t e m , s l a b ě e s o v i t ě p r o h n u t ý m o s t ř í m a s oboustrann ě se z u ž u j í c í m rapem; hrot odlomen. D 150, max. š 18; inv. č. 80.731; obr. 3 :2.

3. P l o c h ý ž e l e z n ý p á s e k — snad č e p e l z n o ž e . D 136, max. š. 19; inv. č. 80.732; obr. 3 :3.

4. D u t ý n a š t í p n u t ý p a r o h o v ý r o u b í k s p o š k o z e n o u t ý l n í čás t í . D 78; inv. č. 80.733; obr. 3 :7.

1 R o z m ě r y n á l e z ů v textu i na o b r á z c í c h jsou u v á d ě n y v milimetrech. Zkratky r o z m ě r ů : d — d é l k a , š — š í ř k a , v — v ý š k a , zv — z a c h o v a n á v ý š k a (u n á d o b ) , po — p r ů m ě r okraje, pv — p r ů m ě r v ý d u t ě , pd — p r ů m ě r dna, o — obsah (v l i trech).

K E R A M I K A B L A T N I C K O - M I K U L C I C K É H O H O R I Z O N T U 61

5. H r a n o l o v i t ý k a m e n n ý brousek v y h l a z e n ý na v š e c h s t r a n á c h ; v d ů s l e d k u broušen í s t ě n y m í r n ě p r o h n u t é . D 162, max. š. 34; inv. č. 80.730; obr. 3 : 6.

6. Ž e l e z n ý n ů ž s o d l o m e n ý m hrotem a s č e p e l í plynule p ř e c h á z e j í c í v ř a p . D 79, max. š. 13; inv. č. 80.729; obr. 3 :4.

7. Z v í ř e c í c h k o s t í bylo celkem 176; mezi u r č i t e l n ý m i byly z j i š t ě n y kosti z hov ě z í h o dobytka (66), prasat d o m á c í c h (40), o v c í a koz (10), k o n í (18), kura d o m á c í h o (1), z divoce ž i j í c í c h z v í ř a t kosti d i v o č á k a (1), jelena (1) a srnce(l). Podle u r č e n í M V D r . Z d e ň k a K r a t o c h v í l a , DrSc, a doc. M V D r . O. Š t ě r b y , DrSc.

8. S t ř e p ů bylo celkem 345; z nich se p o d a ř i l o rekonstruovat jednu celou n á d o b u (obr. 2 :2), 10 h o r n í c h čás t í h r n k ů (obr. 2 :3—8, 10; 3 :1, 11, 16, 17); d a l š í c h o k r a j ů bylo 36, z n i c h ž je 7 vyobrazeno (obr. 2:-11; 3:8 , 10, 12, 14, 15, 18). S t ř e p ů ze z d o b e n ý c h v ý d u t í bylo 150, z n e z d o b e n ý c h čás t í v ý d u t í 102, od dna 43. Pouze na jednom d n ě byla t e c h n i c k á d ů l k o v á z n a č k a (obr. 3 :13). Z a j í m a v é jsou fragmenty m i n i a t u r n í c h n á d o b e k (obr. 2 :9; 3 :16).

9. Mazanice bylo z í s k á n o celkem 18 k u s ů (hmotnost 1,5 kg); byly t v r d ě v y p á l e n é , na v ě t š i n ě byly otisky p r u t ů , 3 kusy byly j e d n o s t r a n n ě v y h l a z e n é a 1 kus byl a m o r f n í . Slo p a t r n ě o v ý m a z p r o u t ě n é konstrukce s t ě n .

10. Ž e l e z n á skobka s p l o c h ý m , j e d n o s t r a n n ě v y k l e n u t ý m h ř b e t e m a s k r á t k ý m t r o j ú h e l n í k o v i t ý m ramenem; d r u h é rameno odlomeno. D 47, š. 11, d. ramene 8; inv. č. 147.514; obr. 3 :19.

O b j e k t 210 N a c h á z e l se ve č tve rc í ch B 64/65/66—83, v n ichž b y l z k o u m á n v roce

1987, a zasahoval čás tečně do č t v e r c ů B 64/65—84, kde b y l zachycen jeho j ižní okraj a v y b r á n zbytek z á s y p u v roce 1989 (obr. 1). V ú s e k u z k o u m a n é m v roce 1989 by l a n á l e z o v á situace n a r u š e n a k o r á n í m v e l k é h o bleskem s p á l e n é h o dubu (jeho zby tky b y l y o d s t r a n ě n y v z imě 1987/88), r e c e n t n í m ž l á b k e m a k o n e č n ě i p o š k o z e n í m okraje v ý k o p u p ř i s t r o j o v é m z a h r n o v á n í d ř í v e z k o u m a n é plochy. P l n o h o d n o t n é v ý s l e d k y poskyt l tedy v ý z k u m v roce 1987 ( D O S T Á L - V I G N A T I O V A 1990, 56, obr. 15, 17, 18).

P o o d s t r a n ě n í p o v r c h o v é h o humusu v síle asi 50 cm se obj. 210 v y r ý -soval na ž l u t a v é m h l i n i t é m podloží jako vě t š í čás t č tve rcov i t é t m a v é skvrny , o r i e n t o v a n é rohy k h l a v n í m s v ě t o v ý m s t r a n á m . S Z a S V strana b y l y d l o u h é ko lem 7 m e t r ů , n e ú p l n ě o d k r y t é J Z a J V strany b y l y zachyceny v délce 220 a 140 cm. P o d é l S V strany b y l y z j i š těny ve v z d á l e nosti do p ů l metru č ty ř i dvojice k ů l o v ý c h jamek; dalš í d v ě se n a c h á z e l y něco p ř e s 1 metr od S Z strany. J a m k y m ě l y v p r ů m ě r u kolem 25 cm a je j ich hloubka kol ísa la mezi 6—12 cm. Souvisely snad s k o n s t r u k c í s t ěn a z a s t ř e š e n í m objektu nebo jeho část í . V s e v e r n í m rohu se jedna /. k ů l o v ý c h jamek n a c h á z e l a ve d n ě m ě l k é čás t i objektu. N e n í vy loučeno , že i j á m a v z á p a d n í m rohu objektu souvisela se z a p o u š t ě n í m k ů l ů p ř i s t avbě , p ř í p a d n ě p ř i o p a k o v a n ý c h o p r a v á c h s t ěn . S v r c h n í čás t v ý p l n ě objektu by l a sy t ě t m a v á a s i lně p r o m í š e n á d r o b n ý m i kousky mazanice, k t e r é bylo m o ž n é pozorovat i v p o v r c h o v é m humusu č t v e r c ů v ý c h o d n ě a j i h o v ý c h o d n ě od obj. 210; šlo z ř e j m ě o zby tky v ý m a z u s t ěn obj. 210, p ř í p a d n ě da l š ích p o v r c h o v ý c h staveb ležících v jeho bl ízkost i .

P ř e d exp loa tac í b y l zá syp rozdě len d v ě m a na sebe k o l m ý m i k o n t r o l n í m i bloky, aby na n ich by lo m o ž n é sledovat z v r s t v e n í z á s y p u (obr. 4 : la ) . V z n i k l y tak č t y ř i kvadranty, z n ichž vě t š í čás t p ř e d p o k l á d a n é h o j i žn ího kvadrantu ležela na n e p r o z k o u m a n é p loše (v r. 1987). Z v r s t v e n í z á s y p u

62 B O f i l V O J D O S T A L

bylo zachyceno i na okraji v ý k o p u (řez D — D ' na obr. 4 : la) . P ř i v y b í r á n i z á s y p u by ly již v hloubce 20—25 cm zachyceny j á m y se že leznou struskou (p — př i S V s t r a n ě : d 100 cm, š 70—75 cm, h l 40 cm; q — pobl íž s t ř e d u s e v e r n í h o kvadrantu, na p loše 60 X 30 cm), k t e r é by ly do v ý p l n ě zahloubeny pozděj i a lze je synchronizovat s v ý h n ě m i nacháze j í c ími se v ý c h o d n ě a s e v e r n ě od obj. 210 (obj. 211—213). V e v ý c h o d n í m kvadrantu, poblíž s t ř e d u objektu, by la v hloubce 35 cm nakupenina z lomků p ražn i ce (r). P ř i S V , S Z a J Z okraj i by ly s t ě n y z e š i k m e n é a dno s t u p ň o v i t ě klesalo ke s t ř edu , z a h l o u b e n í bylo jen m ě l k é (15—20 cm); jen p ř i j i žn ím okraj i S V strany a na J V s t r a n ě s t ě n y objektu p o m ě r n ě prudce spadaly až do hloubky kolem 1 metru. Ve v ý c h o d n í m kvadrantu se n a c h á z e l asi 4 m d l o u h ý a 1 m š i roký p ruh d r o b n ý c h k a m e n ů (d asi 10 cm), k t e r ý klesal po J V s t ě n ě a pak se t á h l po d n ě s m ě r e m k S Z (obr. 4 : 2a, řez I—I'). Šlo z ř e j m ě o p o z ů s t a t e k t e p e l n é h o v ý r o b n í h o zař ízení , soudě podle nakupen í popele, u h l í k ů a ná lezů , v č e t n ě b r o u s k ů , že l ezných n á s t r o j ů a bronzové p r ů v l e č k y . P o k o n e č n é m začiš těn í s t ěn a dna a d o b r á n í zásypu v roce 1989 se objekt rozpadl na dvě obdé ln íkov i t á zah louben í , a to h lubš í v ý c h o d n í (7 X 4 m, h l 70—100 cm) a mělč í z á p a d n í (4,7 X 2,2—3,2 metru, h l 20—70 cm) se s t u p ň o v i t ě u p r a v e n ý m dnem, u m o ž ň u j í c í m vstup do h lubš í v ý c h o d n í část i .

Ná lezy se koncentrovaly ve v ý c h o d n í m a s e v e r n í m kvadrantu, p ř i č emž v h o r n í čás t i v ý p l n ě bylo m n o ž s t v í d r o b n ý c h k o u s k ů mazanice, s t ř í pků a kost í , z a t í m c o p ř i d n ě a z e j m é n a v prostoru k a m e n n é h o š t ě t u byly vě t š í kusy n á d o b a další ná lezy . Z á p a d n í kvadrant a též čás t v y b í r a n á až v roce 1989 obsahovala jen v e l m i m á l o s t ř e p o v é h o a os teo logického m a t e r i á l u .

Z v ý p l n ě objektu pocház í b r o n z o v á p r ů v l e č k a (1), d v ě kovadl inky (2,3), k l a d í v k o (4), že lezný hrot (5), 2 z lomky b r o u s k ů (6—7), chuchvalec železn ý c h k r o u ž k ů z b r n ě n í (8), š ipka (9), 1 celý a 5 z l o m k ů nožů (10—15), že lezný k r o u ž e k (16), d v ě p ř e z k y (17, 18), kos t ěná p l o t é n k a (19), 2 skobky (20—21), že lezné k o v á n í - s p o n a ? (22), z lomky ob rouček z v ě d r a (23), 6 k o s t ě n ý c h h r o t ů (24—29), zlomek p ř e s l e n u (30), h l i n ě n é závaž í (31). Dá le bylo z v ý p l n ě vyzvednuto asi 0,3 m : ! mazanice (32), na 1800 s t ř e p ů (33), p ř ib l i žně s t e j n ý poče t zv í řec ích kost í (34), 230 k u s ů že lezné strusky (35) a s k o ř á p k y z vajec.

1. B r o n z o v á p r ů v l e č k a s o b d é l n í k o v i t ý m r á m e č k e m s p o j e n ý m t y č i n k o u p ů l k r u h o v é h o p r ů ř e z u s j a z y k o v i t ý m u k o n č e n í m . H o r n í plocha r á m e č k u je skosena na v n ě j š í stranu. J a z y k o v i t á č á s t je na t ý l n í s t r a n ě h l a d k á ; r o v n ý konec u s p o j o v a c í t y č i n k y je p r o r a ž e n t ř e m i otvory pro n ý t y a da l š í otvor je na o b l o u k o v i t é m konci. V ý z d o b n é pole je z a r á m o v á n o plastickou l i š t o u v y b í h a j í c í v t ý l n í čás t i v o b d é l n í k o -vitou v y v ý š e n i n u , k t e r á se opakuje i ve s t ř e d u v ý z d o b n é h o pole, kde z ní v y b í h a j í j e d n o t l i v é ú p o n k y . S m ě r e m d o l ů — k z a o b l e n é t e r m i n á l n í č á s t i — s r d c o v i t á ú p o n k a se z a t o č e n ý m i l a l o k o v í tě r o z š í ř e n ý m i konci s v í r a j í c í m i ve s t ř e d u s l z o v i t ý list v y b í h a j í c í s m ě r e m nahoru. Do stran s m ě ř u j í m í r n ě e s o v i t ě p r o h n u t é listy a o d n o ž e s konci s v i n u t ý m i do k r o u ž k u . S m ě r e m nahoru v y r ů s t a j í dva n a z p ě t p r o h n u t é l a l o č n a t é listy a d v ě ú p o n k y s konci s v i n u t ý m i v o č k o . D 85, d t y č i n k y 25, r á m e č e k 32 x 21, j a z y k o v i t é u k o n č e n í 36 x 23; inv. č. 190.302; obr. 5 : 5.

2. Ž e l e z n á n a k l e p á v a c í kovadlinka s h l a v i c í v p o d o b ě č t y ř b o k é h o k o m o l é h o jehlanu se z k o s e n ý m i hranami a s m a s i v n í m trnem č t y ř b o k é h o p r ů ř e z u . D 75, d hlavice 36, d trnu 34, plocha hlavice 28 x 28, hmotnost 153 g; obr. 5 : 1.

K E R A M I K A B L A T N I C K O - M I K U L C I C K E H O H O R I Z O N T U 63

3. D r o b n á ž e l e z n á kovadlinka (?) s h l a v i c í v p o d o b ě č t y r b o k é h o hranolu p ř e c h á ze j í c í plynule v m a s i v n í č t y ř b o k ý ř a p , zčás t i o d l o m e n ý . D 59, d hlavice 46, plocha hlavice 10 x 12, d rapu 13; inv. č. 190.280; obr. 5 : 2.

4. Ž e l e z n é k l a d í v k o d e l t o i d n í h o tvaru s o v á l n ý m n á s a d n í m otvorem. Oba konce jsou zaobleny, de l š í rameno je př i pohledu zboku jen m í r n ě z k o s e n é a z ú ž e n é . D 116, max. š 36, v 12, otvor 17 x 21, hmotnost 113 g; obr. 5 :3.

5. M a s i v n í ž e l e z n ý h r a n ě n ý hrot. D 106, hlavice 6x8 ; inv. č. 190.278; obr. 5 :4. 6. D e s t i č k o v i t ý k a m e n n ý brousek t r o j ú h e l n í k o v i t é h o p r ů ř e z u . Oba konce a jeden

bok odlomeny. Vykazuje čtyř i b r u s n é plochy. D 51, š 39, s í l a 2—11; inv. č. 190.301; obr. 5 : 14.

7. P ř e r a ž e n ý d e s t i č k o v i t ý k a m e n n ý brousek s ž á r e m p o p r a s k a n ý m povrchem. M á č tyř i b r u s n é plochy na š i r š í c h i u ž š í c h s t r a n á c h . D 60, š 35, s í l a 11—15; inv. č. 190.292; obr. 5 : 15.

8. Z k o r o d o v a n ý chuchvalec ž e l e z n é h o k r o u ž k o v é h o b r n ě n í s e s t á v a j í c í z 8—9 k r o u ž k ů n a v z á j e m p r o v l e č e n ý c h . Jeden zlomek k r o u ž k u odlomen. K r o u ž k y jsou z p l o c h é h o d r á t u . P k r o u ž k ů 14—15, s í l a 2; inv. č. 190.282; obr. 5 : 22.

9. Ž e l e z n á š i p k a s r o m b i c k ý m o s t ř í m ve s t ř e d u z e s í l e n ý m a se č t y ř b o k ý m rapem. D 79, d rapu 38, š ostř í 21; inv. č. 190.277; obr. 5 : 21.

10. Ž e l e z n ý n ů ž s r o v n ý m , k hrotu z k o s e n ý m h ř b e t e m a s o b l o u k o v i t ý m p o š k o z e n ý m o s t ř í m ; č e p e l plynule p ř e c h á z í v řap . D 115, max. š 18; inv. č. 190.278; obr. 5 : 6.

11. Č e p e l ž e l e z n é h o n o ž e s r o v n ý m , k hrotu z k o s e n ý m h ř b e t e m a s o b l o u k o v i t ý m o s t ř í m . D 83, max. š 15; inv. č. 201.083; obr. 5 : 7.

12. —13. Dva zlomky č e p e l e ž e l e z n é h o n o ž e . D 46 + 45, max. š 13; inv. č. 190.284 + 190.279; obr. 5 : 8, 9.

14—15. Hrot a m a s i v n í trn ž e l e z n é h o n o ž e . D 23 + 37; inv. č. 190.281-1 + 190.290/5; obr. 5 : 9.

16. Ž e l e z n ý o v á l n ý prstenec ze s t ř í š k o v i t ě k l e n u t é t y č i n k y s p ř e s a h u j í c í m i se konci. F 26 X 20, š 12; inv. č. 190.286; obr. 5 :11.

17. Ž e l e z n á o v á l n á p ř e z k a s o b d é l n í k o v i t o u t ý l n í d e s t i č k o u p ř e v r á c e n o u d o v n i t ř r á m e č k u . D 25, š 29; inv. č. 190.291; obr. 5 : 12.

18. Zlomek p l o c h é h o k r u h o v é h o r á m e č k u ž e l e z n é p ř e z k y s p ř i l n u t ý m trnem k r u h o v é h o p r ů ř e z u . P 21, trn 14; inv. č. 190.290/1; obr. 5 :13.

19. K o s t ě n á o b d é l n í k o v i t á p l o t é n k a j e d n o s t r a n n ě v y k l e n u t á , s t ř e m i otvory po n ý t e c h . P a t r n ě b o č n i c e h ř e b e n e . D 123, š 16; inv. č. 190.299; obr. 5 : 10.

20. Zlomek ž e l e z n é skoby s p l o c h ý m h ř b e t e m a s j e d n í m h r o t i t ý m ramenem ( d r u h é odlomeno). D 62, š 9, s í l a 4; inv. č. 190.289; obr. 5 :17.

21. Ž e l e z n á d v o u r a m e n n á skoba se h ř b e t e m o b d é l n í k o v i t é h o p r ů ř e z u . D 50, d ramen 24; inv. č. 190.288; obr. 5 :18.

22. Ž e l e z n é k o v á n í s o v á l n ý m s t ř í š k o v i t ě p r o f i l o v a n ý m ramenem ( d r u h é odlomeno) a s v y k l e n u t ý m s t ř e d e m . Snad zlomek r o v n o r a m e n n é spony nebo ú c h y t k y pro rukojeť s k ř í ň k y . D 61, š 21; inv. č. 190.285; obr. 5 : 16.

23. Zlomky o b r o u č e k z v ě d é r k a . Dva kusy j e d n o s t r a n n ě v y k l e n u t é (d 45 + 55, š 6; inv. č. 190.283; obr. 5 : 20) a tři kusy o b d é l n í k o v i t é h o p r ů ř e z u (d 38 + 29 + 30, š 5—6); inv. č. 190.290; obr. 5 : 19.

24. S í d l o z p l o c h é d u t é kosti na t ý l n í s t r a n ě o d l o m e n é . D 143; inv. č. 190.294; obr. 5 : 23.

25. K o s t ě n ý p r o p l é t á č e k se zachovanou k l o u b n í h l a v i c í . D 96; inv. č. 190.295; obr. 5 : 24.

26. K o s t ě n ý p r o p l é t á č e k s d e l š í m hrotem a se zachovanou k l o u b n í h l a v i c í . D 81; inv. č. 190.293; obr. 5 : 25.

27. K o s t ě n ý p r o p l é t á č e k s odlomenou k l o u b n í h l a v i c í . D 89; inv. č. 190.297; obr. 5 : 26.

28. K o s t ě n ý p r o p l é t á č e k s p r o t á h l ý m hrotem a s odlomenou h l a v i c í . D 95; inv. č. 190.296; obr. 5 : 27.

29. K o s t ě n ý p r o p l é t á č e k s p o š k o z e n o u h l a v i c í a s o d l o m e n ý m hrotem. Jedna strana z b r o u š e n a do r o v n é plochy. D 67; inv. č. 190.298; obr. 5 :28.

64 B O Ř I V O J D O S T Á L

30. Polovina h l i n ě n é h o b o c h á n k o v i t é h o p ř e s l e n u h n ě d a v é barvy. P 32, v 17; inv. č. 190.300; obr. 5 :29.

31. D v a zlomky h l i n ě n é h o o v a l o i d n í h o z á v a ž í . V 65, p 95; inv. č. 190.303; obr. 10 :10.

32. V ě t š í kousky mazanice v y b r a n é ze z á s y p u o c e l k o v é m objemu asi 0,3 m3

a o hmotnosti 65 kg. P ř e s 60 % z l o m k ů neslo otisky p r u t ů , z č e h o ž asi polovina m ě l a druhou stranu vyhlazenou, asi 30 % bylo j e d n o s t r a n n ě vyhlazeno a asi 10 % bylo vyhlazeno na obou s t r a n á c h . Inv. č. 190.274.

33. C e l k o v ý p o č e t s t ř e p ů se pohyboval kolem 1.800 ( p ů v o d n í p o č e t byl v y š š í , ale ř a d a s t ř e p ů byla slepena ve v ě t š í č á s t i n á d o b ) , z toho o k r a j ů bylo asi 260 ( v č e t n ě o k r a j ů na c e l ý c h n á d o b á c h a jejich v ě t š í c h č á s t e c h , na d r u h é s t r a n ě v š a k nebylo d ů s l e d n ě s l e d o v á n o , zda n ě k t e r é zlomky n e p o c h á z e j í z j e d n é n á d o b y ) , zdob e n ý c h č á s t í v ý d u t í kolem 950, n e z d o b e n ý c h z l o m k ů z v ý d u t í kolem 430 a f r a g m e n t ů od dna na 160. C e l ý c h a k r e s e b n ě r e k o n s t r u o v a n ý c h n á d o b bylo 5 a h o r n í c h čás t í 17 (obr. 6—11).

34. Na 1.800 z v í ř e c í c h kost í , z a t í m n e u r č e n ý c h . 35. Ž e l e z n á struska (230 k u s ů o hmotnosti 15 kg) p o c h á z e l o nejen z v l a s t n í v ý p l n ě

objektu, ale i ze dvou p o z d ě j š í c h v ý h n í (p, q) z a p u š t ě n ý c h do jeho v ý p l n ě .

ROZBOR V Ý Z N A M N Ě J Š Í C H DROBNÝCH NÁLEZtJ

K chronologicky nej c i t l ivě jš ím n á l e z ů m z p o p i s o v a n ý c h o b j e k t ů p a t ř í b r o n z o v á kován í . Proto bude jej ich rozboru v ě n o v á n a pozornost na p r v é m mís tě .

N á k o n č í z o b j . l j e b ronzové , poz lacené , a m á c h a r a k t e r i s t i c k ý k a r o l i n s k ý tvar : je k r á t k é a š i roké , m á v t ý l u t ř i n ý t y a hladkou obvodovou l iš tu (obr. 2 :5). V ý z d o b a je polorel iefní , p r o v e d e n á n e p r a v ý m k l í n o v ý m ř e z e m . P o z o r u h o d n é jsou jeho v ý z d o b n é mot ivy. N a obvodu jsou č ty ř i esovi té voluty, j a k é b y l y na ramenech ostruh s očky z Barleben, Pfah lhe imu a Sursee ( S C H U L Z 1940, 268, A b b . 2; S T E I N 1967, Taf. 65 : 17—18; 87 : 2a, b ; 95 : 10) a t é ž na b r o n z o v ý c h n á r a m c í c h z Looven ( S T E I N 1967, Taf. 69 : 12, 13), je j ichž v ý z d o b a je s r o v n á v á n a se s tylem Tassilova ka l i chu a jsou d a t o v á n y do d r u h é poloviny 8. s to le t í ( S T E I N 1967, 53). Da l š ím v ý z d o b n ý m p rvkem na n á k o n č í z obj. 1 jsou d v ě p tač í h lavy se zobany a p l a s t i c k ý m okem, u m í s t ě n é ve s t ř e d u n á k o n č í mezi zv í řec ími maskami. Jsou p o d o b n é p t a č í m h l a v á m na lun icov i tých závěs -cích z hrobu 48 v Z i l l ing ta lu , k t e r ý je ř a z e n do s t ř e d n í doby a v a r s k é II, tedy mezi l é t a 670—710 ( D A I M 1990, 291, A b b . 18 : 5, 6; 19 : 12). Je to však v ý z d o b n ý prvek, k t e r ý se vyskytuje zcela b ě ž n ě na g e r m á n s k ý c h ozdobách z doby s t ě h o v á n í n á r o d ů i na p a p r s č i t ý c h s p o n á c h z doby slov a n s k é expanze ( W E R N E R 1950, 150). Ne jza j ímavě j š í jsou na r o z e b í r a n é m n á k o n č í dva m a s k o v i t é ú t v a r y v p o d o b ě š i r o k ý c h zv í řec ích hlav s ú z k o u t lamou a s v e l k ý m i p l a s t i c k ý m i o k y ; z h o r n í masky v y b í h a j í vě j í řov i t ě dva p a l m e t o v i t é l is ty p ř ipomína j í c í v e l k é uši a vyvo láva j í c í p ř e d s t a v u l išky(?) . Tento mot iv lze srovnat se zv í řec ími h lavami na konc ích ramen ostruh s očky z Welbsleben; t am jsou sice h lavy u m í s t ě n y r o v n ě ž nad sebou, ale t lamami k sobě ( S C H U L Z 1940, A b b . 1). Zví řec í mot iv v podobě dvou č t y ř n o h ý c h af r e n t o v a n ý c h še l em se š p i č a t ý m i uchy (rys? vlk?) na k a r o l i n s k é m b r o n z o v é m k o v á n í ze s ídl iš tě na os t rově Schouwen, d a t o v á -


n é m r á m c o v ě do 8./9. s to le t í a podle gros ná l ezů s t ř í b r n ý c h m i n c í z doby K a r l a V e l i k é h o a L u d v í k a P o b o ž n é h o do 1. poloviny 9. s to le t í ( C A P E L L E 1978, 18—19, Taf. 1 8 : 1 0 1 ; 25 :101) . K o v á n í samo datoval A . R O E S (1955, 83) do doby kolem roku 800. Nesnadno i n t e r p r e t o v a t e l n ý zv í řec í motiv je na t e p a n é b r o n z o v é poz lacené p l echové ozdobě 8. s to le t í z r a n ě k a r o l i n s k é h o o p e v n ě n í Christenbergu u M ú n c h h a u s e n u ( G E N S E N 1968, 25, A b b . 11). H l a v n í v ý z d o b n é mot ivy p o p i s o v a n é h o nákonč í souvise j í s r a n ě k a r o l i n s k ý m o b d o b í m a lze tedy jeho vzn ik datovat ne jpozdě j i na sklonek 8. s to le t í a u v á d ě t v souvislost s b l a t n i c k o - m i k u l č i c k ý m horizontem ( B I A L E K O V Á 1979, 100—101; 1980, 32; 1984, 36). V r á m c i hodnocen í u v e d e n é h o n á k o n č í nelze pominout ani z rcad lově v y r y t é p í s m e n o Z nebo N na jeho rubu. P í s m e n o m ě l o asi a p o t r o p a j n í v ý z n a m . Napodobovalo p a t r n ě ř e c k é p í s m e n o Z nebo N a mohlo tud íž b ý t zkra tkou slova Z O E (život) nebo N I K A (ví tězství) . U v e d e n á slova spolu se j m é n e m K r i s t a se vysky t l a na k ř í ž k u s ř e c k ý m n á p i s e m ze S a d ů u U h e r s k é h o H r a d i š t ě ( H O Š E K 1965, 10, 140). Vzhledem k tomu, že i n s p i r a č n í m zdrojem karol inského u m ě l e c k é h o ř e m e s l a by lo b y z a n t s k é u m ě n í ( P I J O A N 1988, 211, 221; W A C H O W S K I 1989, 211, 215), nelze vylouči t , že z á p a d n í k lenotn íc i se s e tkáva l i s ř e c k ý m i n á p i s y a napodobovali je ve snaze dodat s v ý m v ý r o b k ů m magickou symbol iku . Bez znalosti ř e č t i n y mohlo snadno doj í t ke zkomolen í tvaru p í s m e n e .

Vzh ledem k c e l k o v é m u tvaru n á k o n č í , technice p r o v e d e n í jeho v ý z d o b y i k v ý z d o b n ý m m o t i v ů m , k t e r é ma j í v ý r a z n é analogie na Z á p a d ě , soud ím, že n á k o n č í je k a r o l i n s k é h o p ů v o d u a bylo k n á m i m p o r t o v á n o . Jeho souvislost s obj. 1 n e n í b e z p e č n ě p r o k a z a t e l n á , p ro tože by lo nalezeno v h u m u s o v í t é v r s t v ě nad zahloubenou čás t í objektu (obr. 2 : la), n e n í v š a k zcela vy loučena . Obj . 1 se tot iž s v ý m tvarem a r o z m ě r y blíží d í l e n s k ý m s t a v b á m z tohoto a r e á l u P o h a n s k á ( D O S T Á L 1986, 134—135) a dok o n a l ý brousek n a l e z e n ý pobl íž n á k o n č í (obr. 2 :1b), k t e r ý svou ve l ikos t í a tvarem n á p a d n ě p ř i p o m í n á brousek z hrobu l a n g o b a r d s k é h o k l e n o t n í k a ze 6. s to le t í z Poysdorfu ( O H L H A V E R 1939, Taf. 13 : 1/10) by t é t o funkci též n a p o v í d a l . N a d í l enský r áz obj. 1 ukazuje i to, že v y t v á ř e l p lynu lou ř a d u s obj. 85 a 82, v n ě m ž by la h l i n ě n á pec a o lověné h ř i v n y ( D O S T Á L 1980), od něhož je vzdá l en nece lých 7 m e t r ů . Zdá se tedy, že pokud by n á k o n č í nepocháze lo p ř í m o z obj. 1, souviselo z ř e j m ě se skupinou ř e m e s ln i ckých dí len, k níž obj. 1 pa t ř i l . M o h l o tam s louži t jako vzor pro m í s t n í produkci , nebo b ý t p ř i p e v n ě n o na ř e m e n , p ř í p a d n ě bylo v t ěch to m í s t e c h ztraceno.

B r o n z o v á p r ů v l e č k a z o b j . 2 1 0 (obr. 5 : 5) je t v a r o v ě t é m ě ř s h o d n á s ná l ezy z Blatnice (kde jsou v š a k ukončen í obdé ln íkov i tá , za t ímco na Pohansku m á tvar j azykov i tý ) , kde b y l y p o k l á d á n y za součás t k o ň s k é o h l á v k y ( B E N D A 1963, 212). Ná lezové okolnosti tohoto p ř e d m ě t u v h r o b ě 23 v Z á v a d ě a s tudium ikonogra f i ckého m a t e r i á l u v š a k vedly k závě ru , že šlo o kován í p o u ž í v a n é na ř e m e n í s loužíc ím k zavěšen í m e č e ( B I A L E K O V Á 1982, 153; W A C H O V S K I 1989, 210). Z á v a ž n ý m momentem je, že p r ů v l e č k a z obj. 210 je již d r u h ý m n á l e z e m tohoto typu z P o h a n s k á , k t e r ý b y l e v i d e n t n ě odli t v j e d n é formě, jak o tom svědčí r o s t l i n n ý ornament na l ícní s t r a n ě . Podle časového p o ř a d í b y l p r v ý ná lez p r ů v l e č k y

66 B O Ř I V O J D O S T A L

u č i n ě n j iž v roce 1959, a to ve č tverc i A 8—58, ve v ý p l n i ž l ábku po m l a d š í pa l i s ádě dvorce ( D O S T Á L 1969, 202—205; 1975, 225, obr. 28 : 5). Tento e x e m p l á ř se k r o m ě o d l o m e n é h o r á m e č k u liší od n á l e z u z obj. 210 č t y ř m i otvory v tý ln í část i , v n i chž jsou zasazeny n ý t y p ř id ržu j í c í ob-dé ln íkov i t ý p l í šek pod jej ich p ů l k r u h o v ý m i hlavicemi . P l í š ek je kolem o tvo rů pro n ý t y p r s t e n c o v i t ě z d u ř e l ý a m í s t y r ý h o v a n ý , t a k ž e se zdá, jakoby n ý t y by ly pod loženy f i l i g r ánovými prstenci. P r ů v l e č k a by la tedy již použ ívána , p ro tože by la p ř i p e v n ě n a na ř e m e n i a v d ů s l e d k u použ íván í došlo k od lomen í r á m e č k u . Další rozd í ly spočívaj í v od l i šném d o d a t e č n é m o p r a c o v á n í : ve s t ř e d o v é m obdé ln í čku by la v y r y t a svis lá r ý h a a též p ř e chod mezi t y č i n k o u a j a z y k o v i t ý m u k o n č e n í m b y l m é n ě v y p i l o v á n než na kuse z obj. 210, v j ehož tý ln í čás t i by ly jen 3 otvory pro n ý t y . P r ů v l ečka z obj. 210 p a t r n ě nebyla praikticky použ i t a a zůs ta l a leže t v objektu n e d o k o n č e n á , p ř e sně j i n e p ř i p e v n ě n á na ř e m e n .

P r ů v l e č k u ze ž l ábku ve č tverc i A 8—58 zhodnoti l T. Capelle a konstatoval, že z ř e t e lný , ale nep ř í l i š m a s i v n í reliéf v ý z d o b y nelze z hlediska t e c h n i c k é h o p r o v e d e n í j akož i mo t ivu s jistotou p ř i p s a t ani k a r o l i n s k é d í lně , ani b l a t n i c k o - m i k u l č i o k é m u horizontu, a že p r ů v l e č k a mohla vzniknout jak v k a r o l i n s k é m u m ě l e c k é m okruhu, tak ve s lovanské oblasti ( C A P E L L E 1968, 233). Ná lez p r ů v l e č k y v obj. 210 po tvrd i l s p r á v n o s t d r u h é eventuali ty. O b ě p r ů v l e č k y b y l y z ř e j m ě vyrobeny na Pohansku, snad p ř í m o v obj. 210, k t e r ý obsahoval dalš í doklady k l e n o t n i c k é v ý r o b y — kovadl inky , k l ad ívko , že lezné ryd lo a z lomky b r o u s k ů (obr. 5 : 1—4, 14, 15). O tom, že objekt s louži l jako d í lna k ú p r a v ě v ý z b r o j e svědčí i ná l ez k r o u ž k ů z b r n ě n i (obr. 5 : 22) a p a t r n ě i š i pka (obr- 5 : 21).

P o k u d jde o r o s t l i n n ý mot iv na obou c i t o v a n ý c h p r ů v l e o k á c h z Pohanská, je z ř e j m ě bližší a v a r s k é m u p r o s t ř e d í v K a r p a t s k é ko t l i ně než pros t ř ed í k a r o l i n s k é m u . Jde o s i lně s t y l i zovaný mot iv stromu života , j a k ý s p a t ř u j e K . Wachowski v p o n ě k u d p o z m ě n ě n é m k r e s e b n é m p o d á n í na n á k o n č í z hrobu 190/50 ze S t a r é h o M ě s t a ( W A C H O W S K I 1989, 215—216, ryc . 4 : a), j ehož o r ig iná l s k ý t á v e l m i n e j a s n ý ornament ( H R U B Ý 1955, tab. 72 : 8; obr. 35 : 14). P r ů v l e č k y z P o h a n s k á p lně odpovída j í synkret i c k é m u r á z u b l a t n i c k o - m i k u l č i c k é h o s ty lu ( W A C H O W S K I 1989, 215, 216): tvar je ka ro l in ský , ornamentika „ a v a r s k á " a k r o m ě toho ná l ezové oko l nosti svědčí pro m í s t n í v ý r o b u . P ř e s t o se n e d o m n í v á m , že by m ě l b ý t z a v á d ě n n o v ý t e r m í n — s ty l Pohansko, jak to činí K . Wachowski zav á d ě n í m pojmu — styl S t a r é M ě s t o — aniž respektuje sku tečnos t , že j í m r o z u m í m e zcela j i n ý s ty l v ž e n s k é m š p e r k u . N e n í zcela j a sné , p roč K . Wachowski polemizuje s D . Bia lekovou, k d y ž nakonec r a d í blatnicko - m i k u l č i c k ý horizont s t e jně jako ona do pos l edn ího des í t i l e t í 8. s to le t í a do p r v n í c h dvou dese t i le t í 9. s to le t í ( W A C H O W S K I 1989, 217—218). Do tohoto období lze ř a d i t i v ý r o b u obou p r ů v l e č e k z P o h a n s k á . B y l - l i e x e m p l á ř z obj. 210 v n ě m p ř í m o vyroben, nebo mě l - l i tam b ý t adjustov á n na p ř í s l u š n é ř e m e n í , pak i o s t a tn í i n v e n t á ř tohoto objektu v č e t n ě keramiky , z e j m é n a z jeho spodn í část i , kde se naš la i p r ů v l e č k a , p a t ř í do tohoto období .

K o v a d l i n k a z o b j . 2 1 0 se ř a d í k tzv- b a b k á m , tj. n a k l e p á v a c í m k o v a d l i n k á m č t v e r c o v i t é h o p r ů ř e z u , v y s k y t u j í c í m se j iž v ga l lo ř ímském,


p r o v i n c i á l n ě ř í m s k é m a g e r m á n s k é m p r o s t ř e d í doby s t ě h o v á n í n á r o d ů i doby v i k i n g s k é ( O H L H A V E R 1939, 35—41). S v ý m z ř e t e l n ě o d s a z e n ý m t rnem se kovadl inka z P o h a n s k á ne jv íce blíží vedle g a l l o ř í m s k é h o exemp l á ř e z muzea v Sa in t -Germain ( O H L H A V E R 1939, A b b . 8 : 28998) ko -v a d l i n k á m ze s t ř e d o h r a d i š t n í h o období (9. stol.) v n a š e m p ros t ř ed í , a to kusu (d 110) z hradiska v N i t ř e pod Zoborem ( C H R O P O V S K Ý 1964, obr. 22), e x e m p l á ř ů m z Mikulč ic , z n ichž jeden (d 68) m á zkosené hrany tě la a p a t r n ě u l o m e n ý trn, a d r u h ý (d 79) m á zúžený t rn a t ř i ž l á b k y na p r acovn í d r á z e ( K L A N I C A 1974, 75, obr. 6 : 1 , 2). O b d o b n á kovadl inka z Pobedima (d 80) se v y z n a č u j e vá lcov i t ě zformovanou h lav ic í ( B I A L E -K O V Á 1981, obr. 7 vpravo). Z ú ž e n ý t rn m á i kovadl inka (d 200) ze souboru k o v á ř s k ý c h n á s t r o j ů pocháze j íc ích z k o v á r n y o b j e v e n é ve věži gó t ského opevněn í 6. s to le t í v Sadovci v Bu lha r sku ( V E L K O V 1935, 152; O H L H A V E R 1939. 125, A b b . 52 : 18; P L E I N E R 1962, obr. 18 : 18). N á z n a k z ú ž e n é h o t rnu je i na kovadlince (d 105) z hrobu l a n g o b a r d s k é h o k l e n o t n í k a 6. s to le t í z Poysdorfu ( B E N I N G E R 1934, 108—112; O H L H A V E R 1939, 123, Taf. 13 : 1/7) a na kovadlince (d 107) z mohy ly s ž á r o v ý m p o h ř b e m 9. s to le t í z V i l l a n d u v Nor sku ( O H L H A V E R 1939, 142, Taf. 21 : 1), k t e r é se i ve l ikos t í blíží n á l e z u z P o h a n s k á . K o v a d l i n k y p lynule p řecháze j í c í v h r o t i t ý t rn se v y s k y t l y v ř í m s k o p r o v i n c i á l n í m p r o s t ř e d í 3./4. s to le t í v K r e i m b a c h u v Bavorsku (d 230; O H L H A V E R 1939, 117, Taf. 10 : 789) a ve v i k i n g s k é m p r o s t ř e d í ve Sletten v Nor sku (d 110; O H L H A V E R 1939, 171, Taf. 36 : 2). J inak jsou b ě ž n é k l e n o t n i c k é kovad l inky v p o d o b ě k o m o l é h o jehlanu (bez trnu) o výšce 70—100 m m , v ý j i m e č n ě 150 m m ; t a k o v á by l a v h r o b ě ř e m e s l n í k a z doby a v a r s k é v Z á h o r s k é Bys t r i c i ( K R A S K O V S K Á 1972, 41, 83, obr. 43 : 3; 63 : 8) a v h r o b ě l a n g o b a r d s k é h o k l e n o t n í k a z 1. poloviny 6. s tolet í v B m ě , K o t l á ř s k é u l i c i ( B E N I N G E R -F R E I S I N G 1933, 45; O H L H A V E R 1939, 125, A b b . 51), ve v i k i n g s k é m k o v á ř s k é m depotu u l o ž e n é m v d ř e v ě n é b e d n ě v M á s t e r m y r u na Got landu ( T H A L I N - B E R G M A N 1983, 193—215, A b b . 3 : 11, 12), ve v i k i n g s k é mohyle z 9. s to le t í v Ruggesaeteru v N o r s k u ( O H L H A V E R 1939, 161—162, Taf. 37 : 1), v mohyle s p o h ř b e m zbro j í ř e 10. s to le t í v Ses tovic ích na R u s i ( R Y B A K O V 1948, 229) a v něko l ika da lš ích hrobech (Peresopnica, P o d -boloťjevo) a v s íd l i š tn ích v r s t v á c h hrad išť 9.—13. s tole t í (Děvič-gora , Kň jaž j a gora, Rajki) ve východoslovain&kém p r o s t ř e d í ( K O L C I N 1953, 57—58, obr. 16 :5). K o v a d l i n k a z obj. 210 na Pohansku tedy odpov ídá d í l e n s k é m u k l e n o t n i c k é m u p ros t ř ed í , v n ě m ž z ře jmě v z n i k l a i p o p s a n á p r ů v l e č k a .

Zda h r a n o l o v i t ý p ř e d m ě t se z lomkem t e n k é h o t rnu (obr. 5 : 2) b y l dalš í kovadl inkou či j i n ý m n á s t r o j e m , n e n í j a sné . N á p a d n ě p ř i p o m í n á zlomek p i ln íku z doby ř í m s k é ze Chatelet v Champagni ve F ranc i i ( O H L H A V E R 1939, Taf- 42 : 6), nejsou v š a k na n ě m p a t r n é r ý h y charakterist i cké pro p i ln íky . V k a ž d é m p ř í p a d ě jde o p o m ů c k u souvisej íc í s j e m n ý m i ř e m e s l n i c k ý m i pracemi, ne j sp íše k l e n o t n i c k ý m i . P o d o b n ě je tomu i se ž e l e z n ý m h r a n ě n ý m h r o t e m (obr. 5 : 4), j ehož p r a c o v n í část je n a r u š e n a korozí . P o d o b n é n á s t r o j e se v y s k y t u j í v ř e m e s l n i c k ý c h hrobech, d í lnách i skladech (např . Poysdorf — Rakousko, Mezoband — M a ďarsko , Skaugset, Sletten — Norsko : O H L H A V E R 1939, Ta f 13 : 1 ; 14 : 8;


29; 36 : 2) a jsou u v á d ě n y v souborech k l e n o t n i c k ý c h n á s t r o j ů na Rus i ( K O L C I N 1953, obr. 99 : 7, 8). M o h l o j í t o puncovadla, p rob i j áky , ryd la apod. N e n í vy loučeno , že k ř e m e s l n i c k ý m p o m ů c k á m p a t ř i l i m a s i v n í k r o u ž e k (obr. 5 :11 ) , b l í zký p o d o b n ý m k u s ů m z M á s t e r m y r u ( O H L -H A V E R 1939, Taf. 17: vpravo u p r o s t ř e d ) . K d í l enské v ý b a v ě p a t ř í z lomky dvou h r a n o l o v i t ý c h b r o u s k ů z obj. 210 (obr. 5 : 14, 15) a z m í n ě n ý již brousek z obj. 1 (obr. 3 : 6 ) .

K l a d í v k o (obr. 5 : 3) p a t ř í k v ý z n a m n ý m ř e m e s l n i c k ý m n á s t r o j ů m z obj. 210. R a d í se do kategorie m a l ý c h a l e h k ý c h k lad iv (hmotnost 113 g) p o u ž í v a n ý c h spíše v k l eno tn i c tv í a ve spec iá ln ích ř e m e s l e c h pracu j íc ích s kovem ( č e r n ý m i b a r e v n ý m ) n e ž ve v l a s t n í m ková ř s tv í . D v ě k l eno tn i cká k l ad ívečka z 11. s to le t í z Novgorodu by la sice j e š t ě m e n š í (d 61—70 mm, hmotnost 33—34 g; K O L C I N 1959, 20, obr. 7 : 2, 3); j i m se tvarem i hmotnos t í blíží k l a d í v k o (33,5 g) ze S t a r é h o Měs t a „U V í t a " ( G A L U S K A 1989, 431, obr. 13 : 7; 15 : 9). Naprot i tomu k l a d í v k a z h r o b ů k l e n o t n í k ů 6. století v B r n ě a P o y s d o r í u byla d l o u h á 100—150 m m ( O H L H A V E R 1939, 123—125, A b b . 51; Taf. 13 : 1/5, 6) a odpovída j í tud íž kusu z P o h a n s k á . Též k l a d í v k a z Miku lč ic (d 84 a 100 mm) jsou p o n ě k u d vě tš í než novgo-rodské a s t a r o m ě s t s k é ná l ezy . Sada pě t i k lad iv z k o v á ř s k é h o v i k i n g s k é h o depotu v M á s t e r m y r u m á ve všech p ř í p a d e c h vě tš í r o z m ě r y a hmotnost (d 145—240 m m , hmotnost 375—3.350 g; T H A L I N - B E R G M A N 1983, 197, Tab. 2). Kolč in ř a d í kusy o délce 80—200 m m a v á z e od 200 do 1100 g mez i r u č n í k o v á ř s k á k lad iva ( K O L C I N 1953, 59, ris. 18 : 4—15), n i c m é n ě u lehč ích k u s ů p ř e d p o k l á d á je j ich použ i t í ve spec iá ln ích k o v á ř s k ý c h odvě tv í ch .

K l e n o t n i c k á i k o v á ř s k á k l a d í v k a ze z á p a d o - a s e v e r o e v r o p s k é h o germ á n s k é h o a v ý c h o d o e v r o p s k é h o s l o v a n s k é h o p r o s t ř e d í a do j i s t é m í r y i c i t ované n á l e z y od n á s se do p o p s a n é h o kusu z P o h a n s k á t v a r o v ě v ý r a z n ě odl išuj í . Z a t í m c o z m i ň o v a n é cizí e x e m p l á ř e ma j í p ř i pohledu shora o b d é l n í -k o v i t ý tvar (jen v n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h jsou boky p ř i otvoru vypouk lé ) a p ř i b o č n í m pohledu je jeden konec p lochý (č tvercov i tý nebo k u l a t ý , mnohdy se z d u ř e n í m na obvodu) a d r u h ý o s t rý , p ř i č e m ž s t ř e d je zprav id la t r o j ú h e l n í k o v i t ě v y v ý š e n ý , k l a d í v k o z obj. 210 na Pohansku je v p ů dorysu de l to idn í , s boky u otvoru v y h r o c e n ý m i a ke k o n c ů m se v ý r a z n ě zužuj íc ími , v n á r y s u je t é m ě ř obdé ln íkov í té , pouze u otvoru p o n ě k u d o b o u s t r a n n ě zes í lené a ke k o n c ů m se n e p a t r n ě zužující , p ř i č e m ž konce jsou t u p ě zaob lené (obr. 5 : 3 ) . Zčás t i je to snad důs l edek koroze, spíše v š a k druhem práce , vyžaduj íc í n e p ř í l i š s i lné ú d e r y na m a l ý c h p loškách (hlavice n ý t ů , h ř eb í čků , v y k l e p á v á n í p lechů , ob rouček k v ě d é r k ů m , pun-cován í apod.)- M a l á a l ehká k l a d í v k a a d r o b n é kovadl inky n a š l y z ř e j m ě u p l a t n ě n í p ř i v ý r o b ě a n ý t o v á n í k r o u ž k ů d r á t ě n é o c h r a n n é zbroje, je j íž zlomek (obr. 5 : 22) se ve v ý p l n i obj. 210 naše l .

Z ch rono log ického hlediska je dů lež i tý ná l ez l i s tovi té až r o m b i c k é š i p k y s t r n e m (obr. 5 : 21). Ty to š ipky b y l y d ř í v e kladeny až na konec 9. a do 10. s tolet í a b y l y d á v á n y do souvislosti s M a ď a r y ( H R U B Ý 1955, 181; D O S T Á L 1966, 73). Ukáza lo se však, že r o m b i c k é š ipky s t rnem se naš ly i pod d e s t r u k c í va lu v Pobedimi s ozdobami o v l i v n ě n ý m i karo-l i n s k ý m u m ě n í m , tedy z 1. poloviny 9. s to le t í ( B I A L E K O V Á 1965, 531,


535). V y s k y t u j í se i na poh řeb i š t í ch z doby ava r sk é , n a p ř . jako o jed ině lý ná lez na poh řeb i š t i v A l a t t y á n u ( K O V R I G 1963, Taf. 44 : 45), v hr. 66 v Hol ia rech ( T O C l K 1968, 19, tab. 32 : 9), v hr. 46 spolu s t r o j b ř i t ý m i š ipkami v Leobersdorfu ( D A I M 1987, Taf. 38 : 6/2), v hr. 53 s p l e c h o v ý m i k o v á n í m i z d o b e n ý m i pletencem z r a n é a počínaj ící s t ř edn í doby a v a r s k é (kolem roku 650) ze Sommereinu ( D A I M - L I P P E R T 1984, 226, Taf. 45 :5) a v hr. 27 s t r o jb ř i t ou š ipkou, šavlí , h rnkem p o d u n a j s k é h o t ypu a s plec h o v ý m i p r o l a m o v a n ý m i k o v á n í m i z počínaj íc í pozdn í doby a v a r s k é (počátek 8. s tolet í ) v Zelovcích ( C l L I N S K Á 1973, 24, 38, Taf. I V : 23). V obj. 210 z P o h a n s k á n e n í tedy v ý s k y t l i s tovi té š ipky s t rnem v rozporu s v e d o u c í m d a t o v a c í m p ř e d m ě t e m z jeho zásypu , tj. s bronzovou p r ů -v lečkou .

Stejnou chronologickou pozici asi z au j ímá fragment že l ezného p ř e d m ě t u s o v á l n ý m ramenem a s vyklenutou s t ř e d n í část í (obr. 5 : 16), k t e r ý by mohl b ý t napodobeninou s t ř í b r n ý c h a b r o n z o v ý c h r o v n o r a m e n n ý c h k a -ro l i n skýc h spon, k t e r é tvoř í značné procento ná l ezů z h o l a n d s k é h o D o m -burgu ( C A P E L L E 1976, 10—15, Taf. 2—6) pa t ř í c í ch p ř e v á ž n ě do 8./9. stolet í .

ROZBOR K E R A M I K Y

P ř i hodnocen í keramiky postupuji v t é t o stati s h o d n ě se svou s ta r š í p r ac í ( D O S T Á L 1975, 126—128, p r i i . 6), tj. u p o u š t í m od pop i sů a d á v á m p ř e d n o s t p é r o v k o v ý m k r e s b á m d o p l n ě n ý m č í se lným k ó d e m , k t e r ý vyjad ř u j e ty znaky, k t e r é nejsou z kresby p a t r n é . V y s v ě t l e n í ke k ó d u je v textu k obr. 2 a též v c i t ované monografi i , kde jsem upozorni l i na jeho nedostatky. V mase k e r a m i c k é h o m a t e r i á l u si v š í m á m j e d n o t l i v ý c h skupin c h a r a k t e r i z o v a n ý c h h l i n i t ý m t ě s t e m a os t ř ivem, a j e d n o t l i v ý c h typů , k t e r é se p ro jevu j í v r á m c i skupin spec i f i ckým u s p o ř á d á n í m výzdoby , okrajovou profi lací , ú p r a v o u povrchu a v ý r o b n í technologi í ( D O S T Á L 1975, 159—167). V y c h á z í m z p ř e d p o k l a d u , že p r á v ě tyto typy jsou v ý r o b kem j e d n o t l i v ý c h d í len a m i s t r ů působ íc í ch v o m e z e n é m , k r a t š í m časovém ú s e k u ; mohlo j í t i o u r č i t é údob í je j ich ž ivota , kdy pracoval i j e d n í m stylem. V ý s k y t t ě ch to spec i f ických k e r a m i c k ý c h t y p ů v j edno t l i vých objektech a úsec ích hradiska a v jeho u ž š í m i vzdá l eně j š ím okolí ( daný ve l ikos t í odbyt išť h r n č í ř s k ý c h dí len, h o s p o d á ř s k ý m i kontakty, d a ň o v o u závis lost í apod.) by mohl pomoci k s t a n o v e n í ch rono log ických souvis los t í . T y by by ly o p ř e n y o s p o l u v ý s k y t j e d n o t l i v ý c h k e r a m i c k ý c h t y p ů v n á l e zových celcích s r e l a t i v n ě d o b ř e d a t o v a t e l n ý m i k o v o v ý m i ozdobami a j i n ý m i p ř e d m ě t y , k n i m ž p a t ř í i k o v á n í b l a t n i c k o - m i k u l č i c k é h o s ty lu .

K e r a m i k a z o b j . l m á p o m ě r n ě v y s p ě l ý ráz . J e d i n á cele rek o n s t r u o v a n á n á d o b a je t y p i c k ý m p ř e d s t a v i t e l e m 4. skupiny s v ý m pro-ž l a b e n ý m a ka l i chov i t ě p r o h n u t ý m okrajem, ž l á b k o v i t ý m hrdlem, soudk o v i t ý m tvarem, t v r d ý m v y p á l e n í m a v ý z d o b o u ses távaj íc í z h ř e b e n o v ý c h r ý h a v ln ic (obr. 2 :2). D v ě m a h o r n í m i čá s tmi je v n ě m zastoupena 5. k e r a m i c k á skupina : p r v n í je zdobena j e d n o d u c h ý m i (obr. 3 :1), d r u h á


d v ě m a h ř e b e n o v i t ý m i v ln icemi (obr. 3 : 17) a obě v y k a z u j í v ý r a z n é stopy vy táčen í . K v e l k ý m t v r d ě v y p á l e n ý m zásobn ioov i tým k u s ů m o p r ů m ě r u okraje mezi 250—270 m m p a t ř í č t y ř i fragmenty h r n c ů z d o b e n é r ý h a m i (typ l a ; obr. 2 : 8 ) , h ř e b e n o v ý m i v lnovkami (obr. 2 : 1 1 ; 3 : 8 ) a jej ich k o m b i n a c í s v o d o r o v n ý m i svazky r ý h (obr. 3 : 10). Pos l edn í z u v e d e n ý c h s t ř e p ů lze slepit se s t ř e p e m inv. č. 146.940 ze sousedn ího obj. 85. K v e l k ý m n á d o b á m p a t ř i l i fragment dna (zachovaný p r ů m ě r 130 mm) s d ů l k e m u p r o s t ř e d (obr. 3 : 13).

Rar i tou jsou d r o b n é n á d o b k y : miska s k l e n u t ý m dnem a s labě vypouk l ý m i s t ě n a m i se s labě z ř e t e l n o u v ý z d o b o u j e d n o d u c h é n e p r a v i d e l n é vlnice (obr. 2 : 9) a t e n k o s t ě n n ý h r n í č e k s v o d o r o v n ě v y h n u t ý m okrajem a s výzdobou dvou j e d n o d u c h ý c h vlnovek (obr. 3 : 16). J inou zv láš tnos t í je fragment h l i n ě n é h o s v ě t l e h n ě d é h o ucha (obr. 3 : 9), p a t r n ě a n t i c k é h o p ů v o d u . Jde o n á h o d n o u in t ruz i ř í m s k o p r o v i n c i á l n í h o m a t e r i á l u , k t e r ý b y l v k u l t u r n í v r s t v ě P o h a n s k á o jed ině le r eg i s t rován .

O s t a t n í zčást i r e k o n s t r u o v a t e l n é n á d o b y p a t ř í k s t ř e d n í m velikostem o p r ů m ě r u ok ra jů mezi 15—20—22 cm. Vedle j iž z m í n ě n é h o hrnce 5. skupiny (obr. 3 : 1) k n i m p a t ř í fragmenty s n á l e v k o v i t ě s e ř í z n u t ý m i okraji a s v ý z d o b o u z j e d n o d u c h ý c h v ln ic (obr. 2 : 6) d o p l n ě n ý c h v d r u h é m p ř í p a d ě h ř e b e n o v o u v lnovkou (obr. 2 : 3). J e d n o d u c h á v lnovka kombinov a n á s j e d n o t l i v ý m i r ý h a m i je i na p o m ě r n ě dokona lé t m a v o š e d é n á d o b ě (obr. 2 : 5). S e d ý s t ř e p s p ó r o v i t ý m povrchem a s jednoduchou povlovnou p a t ř í z ř e j m ě k typu l c (obr. 3 : 12). Vzácné jsou p r o ž l a b e n é okraje s d v ě ma h l u b o k ý m i r ý h a m i na v n i t ř n í s t r a n ě (obr. 3 : 18).

K e r a m i k a z o b j . 210 by l a ve lmi poče tná ; m n o ž s t v í m j i lze s r o v n á v a t jen s objektem 38 a 177 z ř e m e s l n i c k é h o a r e á l u P o h a n s k á . B y l y mezi n í jak kusy s t a roby le j š ího vzhledu, tak fragmenty z n a č n ě vyspě l é . Obojí se koncentrovaly v n e j h l u b š í v ý c h o d n í čás t i objektu p ř i d n ě a tvo ř i ly spolu s bronzovou p r ů v l e č k o u ná lezový celek. Pouze d r o b n é s t ř í p k y v h o r n í část i v ý p l n ě mohly b ý t p rok les lé z p o v r c h o v é h u m u s o v i t é vrs tvy a mohly tud íž souviset s m l a d š í m v e l k o m o r a v s k ý m os íd len ím.

Z l o m k y dvou t a l í řů (obr. 1 0 : 3 , 4) lze sice c h á p a t jako s ta rš í in t ruz i ve v ý p l n i objektu, nelze v š a k vylouči t , že jde o doklad toho, že obj. 210 pocház í z doby, kdy j e š t ě tento k e r a m i c k ý tvar dožíval , tj. z p ř e l o m u 8./9. s to le t í . V e v ý p l n i v e l k o m o r a v s k ý c h ob jek tů na Pohansku se tento tvar n ikdy nevysky t l .

2 l u t á keramika, s ložen ím h l í n y a technologi í odpovídaj íc í keramice a n t i c k ý c h t v a r ů ( H R U B Ý 1965) je zastoupena s t ř e p y z h r n c o v i t é misky se z t e n č e n ý m okrajem (obr. 6 : 4). Ž l u t á v e l k o m o r a v s k á keramika zná sice i m i skov i t é tvary, jsou v š a k v ý r a z n ě odl išné od e x e m p l á ř e z obj. 210, k t e r ý m á bl íže k ž l u t ý m h r n k ů m z doby a v a r s k é ( B I A L E K O V Á 1967)

M e z i h r n c o v i t ý m i n á d o b a m i je pouze jedna h o r n í čás t z j e m n ě p l a v e n é h l íny , řad íc í se ke zdejší 5. s k u p i n ě ; je zdobena n ízkou h ř e b e n o v o u vlnicí mezi d v ě m a v o d o r o v n ý m i r ý h a m i (obr. 10 : 1). T é m ě ř celá n á d o b a po všech s t r á n k á c h s h o d n á s v y o b r a z e n ý m fragmentem z obj. 210 byla z r e k o n s t r u o v á n a ze s t ř e p ů v obj. 251 (inv. č. 199.483). Další s t ř í pek s klas ickou jednoduchou v lnovkou (obr. 10 :8) pocháze l z h o r n í část i v ý p l n ě . Z j e m n é h o p í sč i t ého t ě s t a b l í zkého 5. s k u p i n ě by l a i h o r n í čás t


n á d o b y z d o b e n á troj icí h ř e b e n o v ý c h v l n i c a sp i r á lou v o d o r o v n ý c h r ý h , se s i lně p r o f i l o v a n ý m okrajem, na j ehož v o d o r o v n é plošce by la též h ř e b e n o v á vlnice (obr. 8 : 4). O s t a t n í h r n c o v i t é n á d o b í m á h l in i t é t ě s to o s t ř e n o p í skem, n ě k d y s p ř í m ě s í k a m é n k ů a s l ídy, v různém, a v š a k o b j e k t i v n ě t ěžko pos t i ž i t e lném p o m ě r u . V ý z n a m n o u skupinu tvo ř í mezi h rnc i ve lké zásobn ice : jedna by l a z r e k o n s t r u o v á n a l e p e n í m (obr. 6 : 1) a d r u h á kres e b n ě (obr. 11 : 1); ma j í v ý š k u p ř e s 30 cm a obsah 10,7 a 12—13 l i t rů . Čás t s t ř e p ů z p r v é z n i ch by l a nalezena v obj- 251, v z d á l e n é m asi 18 met r ů j i h o v ý c h o d n ě od obj. 210. O existenci da lš ích zásobn icov i tých h r n c ů svědčí okraje o p r ů m ě r u 260—320 m m (obr. 9 : 1—6) a t v r d ě v y p á l e n ý s t ř e p s l i š tou o p r ů m ě r u 360 m m (obr. 11 :10), k n ě m u ž snad p a t ř i l i další s t ř e p se zdvojenou l iš tou (obr. 11 : 11). Ve lká n á d o b a zdobená p l a s t i cký m i l i š t ami by la i v obj. 235/LŠ ( D O S T Á L - V I G N A T I O V Á 1991, obr. 14 : 1) a v obj. 6 /JP na Pohansku ( V I G N A T I O V Á 1992, 74, tab. 163 : 2). P o d robně j i se o t ázkou s t ř e d o h r a d i š t n í c h n á d o b z d o b e n ý c h l i š t ami z a b ý v a l L . G A L U S K A (1989). N a l í š eňském hradisku se keramika s l i š t ami objevuje až v pos ledn í t ř e t i n ě 10. a na p o č á t k u 11. s to le t í ( S T A N A 1991, 97, Abb- 3 : 10—12). Rovněž ve Vlas t i s lav i se p la s t i cké l iš ty ř a d í až k mlado-h r a d i š t n í m u stylu, i když j inde je do ložen jej ich v ý s k y t j iž v 9. s to le t í (VÁŇA 1968, 142). N ě k t e r é v e l k é hrnce ma j í h l i n i t é t ě s t o s i lně p r o m í š e n é k a m é n k y a jej ich povrch je h r b o l k o v i t ý (obr. 9 : 1 , 2, 4) jako keramika ze s íd l i š tn í vrs tvy u v o d á r n y v Miku lč ic ích ; tato keramika b ý v á spojov á n a s p ř e d v e l k o m o r a v s k ý m horizontem ( P O U L Í K 1963, 123—124; 1967, 694; K L A N I C A 1968, 628—636). J i n ý zvon ivě v y p á l e n ý s t ř e p ze s v ě t l e -šedé ve lké n á d o b y m á v ý r a z n ě p ro f i l ovaný okraj s d v ě m a r ý h a m i na v n i t ř n í s t r a n ě hrdla (obr. 9 : 5). N a o k r a j o v ý c h s t ř e p e c h z ve lké n á d o b y (po 220) byla h ř e b e n o v á vlnice na v n i t ř n í s t r a n ě okraje (obr. 6 : 6) a na kuže lov i t ě s e ř í z n u t é plošce okraje j i n é h o s t ř e p u jsou š i k m o ř a z e n é h ř e b e n o v é vp ichy (obr. 10 : 7). Naposled se t í m t o z p ů s o b e m v ý z d o b y h r a d i š t n í ke ramiky zabýva l L . G A L U S K A (1987). D v a ok ra jové s t ř e p y z h r n k ů s t ř edn í v e l i kosti vykazu j í dvoj ici r ý h na v n i t ř n í s t r a n ě hrdla (obr. 10 : 5, 6). Oba se ř ad í k p o m ě r n ě ho jně z a s t o u p e n ý m n á d o b á m s t ř e d n í vel ikost i o p r ů m ě r u okraje a v ý d u t ě kolem 150 a více m m . V y s k y t l se mez i n i m i i hrnec b l u -č in ského typu (typ l d ; obr. 7 : 7) a fragment da l š ího je mezi zásobn ico-v i tými n á d o b a m i (obr. 9 : 3). J e d n í m s t ř e p e m je zastoupen typ l b s d v ě m a j e d n o d u c h ý m i v ln icemi pod hrdlem (obr. 10 : 12) a p a t r n ě i typ l e zdob e n ý h u s t ě r y t ý m i z a d r h á v a n ý m i v ln i cemi (obr- 10 :4). K s t ř e d n í m velikostem p a t ř í i fragmenty s ka l i chov i t ě p r o h n u t ý m i okraj i s ostrou hranou na v n i t ř n í s t r a n ě hrdla bl ízké 4. s k u p i n ě (obr. 8 : 1 , 2), h rnky se z t e n č e n ý m i a s labě p r o ž l a b e n ý m i okraj i (obr. 7 : 3, 6), j akož i e x e m p l á ř e se s i lně p r o f i l o v a n ý m (obr. 7 : 1 ) nebo se š i r o k ý m nahoru v y t a ž e n ý m okrajem (obr. 7 : 4 ) .

M a l é h rnky o p r ů m ě r u okraje od 90 do 140 m m jsou zastoupeny d v ě m a ce lými kusy s v o d o r o v n ě a kuže lov i t ě s e ř í z n u t ý m okrajem a s dosti p r i m i t i v n í v ý z d o b o u z n e u m ě l ý c h v ln ic a svazků v o d o r o v n ý c h r ý h (obr. 6 : 2, 3). Mají p o m ě r n ě s t a r o b y l ý vzhled s t e jně jako v ruce l e p e n ý hrnek se s l abě znatelnou výzdobou s t e j n é h o d ruhu (obr. 8 : 6). M a l é n á d o b k y maj í p ř e v á ž n ě jednoduchou prof i lac i : k o l m é (obr. 8 : 8), kuže lov i t ě (obr.


7 : 5 , 8 : 5 , 6, 8) nebo n á l e v k o v i t é s e ř í znu t í (obr. 6 : 5 ; 7 : 4 ; 8 : 3 , 9) spo jené n ě k d y s m í r n ý m p r o h n u t í m s e ř í z n u t é p lošky nebo s v y t v o ř e n í m ř í m s y na s p o d n í m či h o r n í m okraj i s e ř í znu t í . O jed ině l é jsou zaob lené okraje spo jené v jednom p ř í p a d ě s v ý z d o b o u h ř e b e n o v ý c h v p i c h ů (obr. 8 :7). V ý j i m e č n ý je ova l ený okraj na h rnku z p ó r o v i t é h o m a t e r i á l u (obr. 7 : 8) v z á c n ě se vysky tu j í c í v h r a d i š t n í keramice (VÁŇA 1968, 138, obr. 84 : IX) , ale zcela běžný , p ř i r o z e n ě v j i n é m m a t e r i á l u , až na v r c h o l n ě s t ř e d o v ě k é keramice ( N E K U D A - R E I C H E R O V Á 1968, 66, obr- 13; N E K U -D A 1975, 95—96, obr. 75). S t e j n ě o jed ině lý je k r á t k ý zes í l ený okraj s v o d o r o v n ý m a š i k m ý m , s labě p r o ž l a b e n ý m s e ř í z n u t í m (obr. 8 : 10). P ř e v a ž u j e v ý z d o b a z h ř e b e n o v ý c h v ln ic a svazků v o d o r o v n ý c h r ý h r ů z n ě k o m b i n o v a n ý c h (na 75 % s t ř e p ů ) . Vzácná je v ý z d o b a o m e z e n á jen na v o d o r o v n é r ý h y (obr. 6 : 5; 9 : 6) tvoř íc í n ě k d y obvodovou sp i rá lu . Jednod u c h é r ý h y a v l n o v k y n a n á š e n é b u ď s a m o s t a t n ě nebo v kombinaci (obr. 9 : 3 , 4) jsou na 23 % z d o b e n ý c h s t ř e p ů , z a t í m c o vpichy jsou na nece lých 2 % z d o b e n ý c h s t ř e p ů . V p i c h y jsou p r o v á d ě n y vidlicí b u ď j e d n o s m ě r n ě (obr. 8 : 7 ; 10 :11) nebo vě tv i čkov i t ě , n ě k d y na p l a s t i ckých výva l c í ch (obr. 6 : 7); o jed ině lé jsou ř a d y j e d n o t l i v ý c h v p i c h ů (obr. 10 : 13).

M e z i s t ř e p y se objevilo 8 z l o m k ů den se z n a č k a m i . Z poloviny jde o t e c h n i c k é otisky osy k r u h u v podobě d ů l k ů (obr. 1 1 : 2 , 7, 9) nebo o p las t i cké stopy po podložce v y r o b e n é ze š t í p a n é h o d ř e v a (obr. 11 : 6), druhou polovinu p ř e d s t a v u j í p l a s t i cké z n a č k y : k r o u ž e k (obr. 11 : 8), k ř í ž ek (obr. 11 : 4), k ř í ž ek v k r u h u (obr. 11 : 5) a zbytek složi tější značky (obr 11 : 3). Dů lkov i t é z n a č k y jsou na h r a d i š t n í keramice p r ů b ě ž n ě od s ta rš í doby h r a d i š t n í . P l a s t i cké značky se ob jevuj í na keramice p o d u n a j s k é h o typu již v 8. s to le t í (TOCÍK 1962, 347—380), t akže jej ich v ý s k y t na keramice z p ř e l o m u 8./9. s tolet í , k a m p a t r n ě p a t ř í keramika z obj. 210, je n o r m á l n í .

J e s t l i že v mí šen í h l íny , v tvarech a v ý z d o b ě nejsou v keramice studov a n ý c h o b j e k t ů př í l i š ve lké rozd í ly (v obou je zastoupena 5. skupina bez k las i cké v ý z d o b y jednoduchou v lnovkou, hrnce 4. skupiny, n á d o b y typu l a s r ý h o v á n í m po ce lém povrchu), je t ř e b a j e š t ě zhodnotit zastoupen í j e d n o t l i v ý c h t y p ů ok ra jové profilace, k t e r á hraje v typologi i keram i k y z n a č n o u ro l i . T o je spojeno s j i s t ý m i po t ížemi , neboť typ okraje nelze v ž d y b e z p e č n ě stanovit: rozd í ly mezi vá l cov i tým, k u ž e l o v i t ý m a n á -l e v k o v i t ý m s e ř í z n u t í m jsou n ě k d y n e p a t r n é , sklon s e ř í znu t í se n ě k d y m ě n í i na j e d n é n á d o b ě , t a k ž e je mnohdy t ě ž k é rozhodnout, zda jde o ten či onen typ. S e ř í z n u t á p loška b ý v á n ě k d y s labě p r o h n u t á ( k o n k á v n ě nebo k o n v e x n ě ) , je j í okraje mohou b ý t v y t a ž e n y v jednostrannou nebo oboustranou ř í m s u , a pokud jsou tyto d o p l ň k o v é znaky v ý r a z n é , n e v í m e , zda j iž v l a s t n ě nejde o j iný , p rog res ivně j š í typ okraje. Čas to se z okraje j e d n é n á d o b y zachovalo v íce z l o m k ů a p ř i n e v e l k ý c h r o z m ě r e c h z lomků a p ř í p r o b l e m a t i c k é m ě ř i t e l n o s t i z a k ř i v e n í nelze stanovit, zda s k u t e č n ě z j e d n é n á d o b y pocháze j í , či n iko l iv a maj í - l i se do ce lkového poč tu započ í t áva t .

I k d y ž poče t ok ra jových s t ř e p ů v obj. 1 a 210 se značně lišil (47 a 243 kusů) , procento za s toupen í j e d n o t l i v ý c h t y p ů o k r a j ů by lo ve lmi bl ízké , z e j m é n a pokud se b l ízké var ianty s louči ly v jeden celek (obr. 12). Z uve-

K E R A M I K A B L A T N I C K O - M I K U L C l C K E H O H O R I Z O N T U 73

d ě n é h o p ř e h l e d u plyne, že zaob lené okraje jsou e v i d e n t n ě r e t a r d u j í c í a p ř e d s t a v u j í jen 2 — 3 % , za t ímco v o d o r o v n ě s e ř í z n u t é a p r o ž l a b e n é okraje jsou p r o g r e s i v n í a činí něco ko lem t ř e t i n y p ř í s l u š n ý c h ná lezů . Válcovi té , kuže lov i t é a n á l e v k o v i t é s e ř í znu t í , pravda, n ě k d y j iž k o m b i n o v a n é s v y t a ž e n í m a ř í m s a m i , tvoř í 54—63 % , tedy t é m ě ř d v ě t ř e t i n y — a odsč t eme- l i s i lně p rof i lované a k o m b i n o v a n é formy se ř í znu t í — p ř e ce jen více jak polovinu okra jů .

ZÁVĚR

Z á v ě r e m tedy lze konstatovat, že j iž v b l a t n i c k o - m i k u l č i c k é m horizontu by l a spec ia l i zovaná h r n č í ř s k á č innos t na Pohansku značně r o z v i n u t á a j iž v j e j ím r á m c i se zača ly v y r á b ě t k e r a m i c k é skupiny a typy, k t e r é ma j í p o k r a č o v á n í i v nás l edu j í c ím v e l k o m o r a v s k é m období , kdy se jej ich poče t dá le rozmnož i l . Bude ovšem t ř e b a statisticky v y j á d ř i t zastoupeni k e r a m i c k ý c h t y p ů jakož i t y p ů o k r a j ů v j e d n o t l i v ý c h keramicky bohat ý c h objektech s r á m c o v ě s t ř e d o h r a d i š t n í keramikou a vyhodnoti t rozpty l s t ř e p ů z j e d n o t l i v ý c h n á d o b v r ů z n ý c h objektech. Takto by mohly b ý t z j i š těny skupiny o b j e k t ů chronologicky současných a bylo by m o ž n é se pokusit o s t a n o v e n í v ý v o j o v ý c h t e n d e n c í v keramice 9. a poč ína j íc ího 10. s tolet í v a r e á l u P o h a n s k á .

L I T E R A T U R A

B E N D A , K . 1963: K a r o l i n s k á s l o ž k a b l a t n i c k é h o n á l e z u , S1A 11/1, 199—222. B E N I N G E R , E . - F R E I S I N G , H . 1933: Die germanischen Bodenfunde in M á h r e n ,

Reichenberg. B E N I N G E R , E . 1934: Die Germanenzeit in N i e d e r ó s t e r r e i c h von Marbod bis zu den

Babenbergern, Wien. B I A L E K O V Á , D. 1965: V ý s k ů m s l o v a n s k é h o hradiska v Pobedime roku 1964, A R 17,

530—538. B I A L E K O V Á , D. 1967: Z l t á keramika obdobia avarskej ř í š e v Karpatskej k o t l i n ě ,

S1A 15 1, 5—76. B I A L E K O V Á , D. 1979: Zur Datierungsfrage a r c h á o l o g i s c h e r Quellen aus der ersten

H á l f t e des 9. Jh. bei den Slawen nbrdlich der Donau. In: Rapports du III*- C l A S , T. 1, Bratislava, 93—103.

B I A L E K O V Á , D. 1980: Odraz f r a n s k ý c h vplyvov v k u l t u ř e Slovanov. (K o t á z k e datovania b l a t n i c k o - m i k u l č i c k é h o horizontu). In: IV. m e d z i n á r o d n ý kongres slo-vanskej archeologie — Sofia 15.—22. septembra 1980. Nitra, 28—35.

B I A L E K O V Á , D. 1981: D á v n é s l o v a n s k é k o v á č s t v o , Bratislava. B I A L E K O V Á , D. 1982: S l o v a n s k é pohrebisko v Z á v a d ě , S1A 30/1, 123—164. B I A L E K O V Á , D. 1984: Der Antei l anderer Ethnika an der Kulturbi ldung der

m á h r i s c h e n Slawen in der Zeit der Staatsbildung. In: Interaktionen der mittel-e u r o p á i s c h e n Slawen und anderen Ethnika im 6.—10. Jahrhundert, Nitra, 33—38.

C A P E L L E , T. 1968: Karolingischer Schmuck in der Tschechoslowakei, SI A 16/1, 229—244.


C A P E L L E , T. 1976: Die friihgeschichtlichen Metallfunde von Domburg auf Walche-ren, 1—2. In: R O B . Nederlandse Oudheden 5.

C A P E L L E , T. 1978: Die karolingischen Funde von Schouwen, 1—2. In: R O B . Nederlandse Oudheden 7.

Č I L I N S K Á , Z . 1973: Fruhmittelalterliches G r á b e r f e l d von 2elovce, Bratislava. D A I M , F . - L I P P E R T , A . 1984: Das awarische G r á b e r f e l d von Sommerein am Leit-

hagebirge, N O , Wien. D A I M , F . 1990: Der awarische Greif und die byzantinische Antike. In: Typen der

Ethnogenese unter besonderer Beriicksichtigung der Bayern, II (hrsg.: H . Fr ie -s i n g e r - F . Daim), Wien, 273—303.

D O S T Á L , B. 1966: S l o v a n s k á p o h ř e b i š t ě ze s t ř e d n í doby h r a d i š t n í na M o r a v ě , Praha. D O S T A L , B . 1969: O p e v n ě n í v e l m o ž s k é h o dvorce na Pohansku u B ř e c l a v i , S P F F B U

E 14, 181—218, tab. X V I I — X X V I . D O S T A L , B. 1970: B ř e c l a v - P o h a n s k o v roce 1968, P V A Ú B 1968, 40—43, tab. 25—31. D O S T Á L , B. 1975: B ř e c l a v - P o h a n s k o IV. V e l k o m o r a v s k ý v e l m o ž s k ý dvorec. Brno. D O S T Á L , B. 1980: O l o v ě n é h ř i v n y z P o h a n s k á , S P F F B U E 25, 143—159, tab. I X — X I V . D O S T Á L , B. 1986: V e l k é z a h l o u b e n é stavby z B ř e c l a v i - P o h a n s k a , S P F F B U E 31,

97—137, tab. V I I — X I V . D O S T Á L , B. 1994: Keramika z h r o b ů u kostela v B ř e c l a v i - P o h a n s k u , J i ž n í Morava

(v tisku). D O S T A L , B. - V I G N A T I O V Á , J . 1990: B ř e c l a v - P o h a n s k o 1987 (okr. B ř e c l a v ) , P V A Ú B

1987, 55—58, obr. 15—19. D O S T Á L , B. - V I G N A T I O V Á , J . 1991: B ř e c l a v - P o h a n s k o 1988 (okr. B ř e c l a v ) , P V A Ú B

1988, 46—48, obr. 12—15. D O S T Á L , B. - V I G N A T I O V Á , J . - S l K , A . 1978: B ř e c l a v - P o h a n s k o 1976 (okr. B ř e c l a v ) ,

P V A Ú B 1976, 62—66, obr. 36—41. G A L U S K A , L . 1987: K v ý z d o b ě v n i t ř n í c h stran o k r a j ů s l o v a n s k ý c h n á d o b , C M M 72,

75—87. G A L U S K A , L . 1989: P l a s t i c k á l i š t a na s t ř e d o h r a d i š t n í keramice ze S t a r é h o M ě s t a ,

C M M 74, 121—135. G A L U S K A , L . 1989a: V ý r o b n í a r e á l v e l k o m o r a v s k ý c h k l e n o t n í k ů ze S t a r é h o M ě s t a

- U h e r s k é h o H r a d i š t ě , P A 80/2, 405—454. G E N S E N , R. 1968: Der Christenberg bei M ů n c h h a u s e n und seine Bedeutung. In:

Hessisches Jahrbuch fůr Landesgeschichte 18, 14—26, 11 Abb. Marburg/Lahn. H O Š E K , R. 1965: P r v n í ř e c k ý n á p i s na M o r a v ě . In: Almanach V e l k á Morava, Brno,

140. H R U B Ý , V . 1955: S t a r é M ě s t o . V e l k o m o r a v s k é p o h ř e b i š t ě „ N a valach". Praha. H R U B Ý , V. 1965: Keramika a n t i c k ý c h t v a r ů v d o b ě v e l k o m o r a v s k é , C M M 50, 37—62. C H R O P O V S K Ý , B. 1964: The Situation of Nitra in the Light of Archaeological Finds,

Historica 8. K L A N I C A , Z. 1968: Z u ř Frage der A n f á n g e des Burgwalls „ V a l y " bei M i k u l č i c e ,

A R 20, 626—644. K L A N I C A . Z . 1974: P r á c e k l e n o t n í k ů na s l o v a n s k ý c h h r a d i š t í c h . S t A Ú Brno II'6.

Praha. K O L C l N , B. A . 1953: Cornaja metallurgija i metalloobrabotka v D r e v n ě j Rusi.

(Domongolskij period). M I A SSSR No. 32. Moskva. K O L C l N , B. A . 1959: Z e l e z o o b r a b a t y v a j u š č e j e ř e m e s l o Novgoroda Velikogo. (Pro-

dukcija, technologija). In: Trudy Novgorodskoj a r c h e o l o g i č e s k o j ekspediciji II. M I A SSSR No. 65, Moskva 7—120.

K O V R I G , I. 1963: Das awarenzeitliche G r á b e r f e l d von A l a t t y á n , Budapest. K R A S K O V S K Á , L . 1972: S l o v a n s k o - a v a r s k é pohrebisko pri Z á h o r s k e j Bystrici,

Martin. N E K U D A , V . - R E I C H E R T O V A , K . 1968: S t ř e d o v ě k á keramika v C e c h á c h a na

M o r a v ě , Brno. N E K U D A , V . 1975: Pfaffenschlag. Z a n i k l á s t ř e d o v ě k á ves u Slavonie, Brno. O H L H A V E R , H . 1939: Der germanische Schmied und sein Werkzeug, Leipzig. P I J O A N , J . 1978: D ě j i n y u m ě n í 3, Praha. P L E I N E R , R. 1962: S t a r é e v r o p s k é k o v á ř s t v í , Praha.


P O U L t K , J . 1963: D v ě v e l k o m o r a v s k é rotundy v M i k u l č i c í c h , Praha. P O U L Í K , J . 1967: P o s t a v e n í M i k u l č i c ve v ý v o j i z á p a d o s l o v a n s k ý c h hradišť , A R 19,

692—698. R O E S , A . 1955: Les trouvailles de Domburg ( Z é l a n d e ) II, Berichten van de Rijks-

dienst voor het Oudheidkundig Bodenmonderzoek 6, 79—85. R Y B A K O V , B. A . 1948: Ř e m e s l o d r e v n ě j Rusi, Moskva. S C H U L Z , W. 1940: Zeugnisse karolingischer Metallkunst in Mitteldeutschland, M a n -

nus — Zeitschrift fúr deutsche Vorgeschichte 32, 266—275. S T A N A , C. 1991: Einige Bemerkungen zum Fortleben g r o B m á h r i s c h e n B u r g w á l l e

im 10. Jahrhundert. In: Zalai Muzeum 3, 95—98, Abb . 1—3. S T E I N , F . 1967: A d e l s g r á b e r des achten Jahrhunderts in Deutschland, Berlin. T H A L I N - B E R G M A N , L . 1983: Der wikingerzeitliche Werkzeugkasten vom M á s t e r -

myr auf Gotland. In: Das Handwerk in vor- und friihgeschichtlicher Zeit, Te i l II, G ó t t i n g e n 193—215.

T O C Í K , A . 1962: Keramika so z n a č k a m i na dne zo s l o v a n s k o - a v a r s k ý c h p o h r e b í s k na j u h o z á p a d n o m Slovensku, P A 53/2, 347—380.

T O C Í K , A . 1968: Slawisch-awarisches G r á b e r f e l d in Holiare, Bratislava. V A N A , Z . 1968: Vlastislav, P A 59/1, 5—192. W A C H O W S K I , K . 1989: Problematyka blatnicka — p r ó b a systematyki p o j e č , Prze-

glad Archeologiczny 36, 209—220. W E L K O V , V . 1935: Eine Gotenfestung bei Sadowetz, Germania 19, 152. W E R N E R , J . 1950: Slawische Bugelfibeln des 7. Jahrhunderts. In: Reinecke-Fest-

schrift, Mainz, 150—172, Taf. 27—43.

ZUR SIEDLL N G S K E R A M I K DES BLATNICA-MIKULCICE-HORIZONTES

Im Mil ieu der slawischen N o b i l i t á t nordlich der mittleren Donau, im heutigen M á h r e n und der Slowakei, entstand an der Wende des 8./9. Jh. ein synkretischer kunsthandwerklicher Stil, der als B l a t n i c a - M i k u l č i c e - S t i l bezeichnet wurde. In ihm kamen die k ú n s t l e r i s c h e n Traditionen aus der Zeit des awarischen Khaganats und die Einfliisse aus der karolingischen M a c h t s p h á r e z u ř Geltung. Die Z i e r g e g e n s t á n d e , die mit M i l i t á r g u r t e l , mit Schwertriemengarnitur und mit S p o ř e n (einschlieftlich der B i n d e b e s c h l á g e ) z u s a m m e n h á n g e n , wurden in diesem Stil in einem Zeithorizont vom letzten Jahrzehnt des 8. Jh. an bis in das 2./3. Jahrzehnt des 9. Jh. hergestellt, also vom Untergang des awarischen Khaganats bis zur Entstehung des g r o G m á h r i -schen Staates. S p á t e r k ó n n e n diese Sachen noch in die G r á b e r gekommen sein, es wird aber vorausgesetzt, daft die Zeit ihrer Erzeugung und iiblicher Benutzung das dritte Jahrzehnt des 9. Jh. nicht uberschritten hatte. Nur die eisernen tauschier-ten Nachahmungen durfte man bis z u ř Mitte des 9. Jh . erzeugt haben. D a r ů m kon-nen die Funde bronzener gegossener B e s c h l á g e dieses Stils in den Siedlungsobjekten, besonders werkstattlichen Charakters, zu einer bedeutenden Stiitze der Keramik-datierung werden.

Die Z i e r s t ú c k e des B l a t n i c a - M i k u l č i c e - H o r i z o n t e s wurden in den Siedlungsver-b á n d e n a ú c h in B ř e c l a v - P o h a n s k o gefunden, und zwar im Objekt 1 und 210 des W e r k g e l á n d e s , das sich im n o r d ó s t l i c h e n Te i l des Burgwalles befand (Abb. 1). Im Objekt 1 (Abb. 2: 1) handelte es sich u m eine breite karolingische Riemenzunge mit drei Nieten (Abb. 3:5). Sie ist aus vergoldeter Bronze. Das Fiillornament ist im tiefen Keilschnitt gegossen und besteht aus Volutenmotiven am Rande, aus zwei R a u b v ó g e l k ó p f e n und zwei Tierkopfmasken (die obere mit breiten palmettenartigen Ohren, was einen Fuchskopf vermuten láBt ) , was Analogien i m Ornament der S p o ř e n aus Barleben, Welbsleben, Sursee und in der Verzierung der Armbander aus Looven hat, und die in die zweite H á l f t e des 8. Jh. datiert sind. Die Riemen-


zunge gelangte vielleicht in unsere L á n d e r mit dem westlichen Importstrom, der die f r á n k i s c h e Kolonisation i m mittleren Donauraum begleitet hatte. Der Zusammenhang der Riemenzunge mit der Fii l lung des Objekts 1 ist nicht sicher beweisbar (sie befand sich in der Humusschicht uber dem UmriB dieses Objektes im Liegenden), er ist aber sehr wahrscheinlich. Das Obj . 1 war n á m l i c h der Form und der Ausmafte nach ein w e r k s t á t t l i c h e s Objekt, welches mit anderen naheliegenden Werkstatten (besonders mit dem Obj. 82 mit Spuren der Buntmetallgiefierei) zusammenhing. Die Riemenzunge diente entweder als Muster fiir die hiesige Produktion, oder sie s o l í t e da zum Riemen befestigt werden, eventuell sie wurde hier verloren.

Als eine Werkstatt diente eindeutig das Obj. 210 (Abb. 4), aus dessen Fiil lung eine bronzene Riemenschlaufe mit Dorn, der mit einem breiten zungenfbrmigen Ende versehen und mit einem Pflanzenornament (Motiv des Lebensbaumes) verziert ist (Abb. 5 :5). Fi ir lokalen Ursprung, vielleicht gerade im Obj . 210, sprechen sowohl weitere Funde aus seiner Fii l lung, welche die Produktion von Ziergegenstanden, Reitzubehor und Ausrustungsbestandteilen bezeugen (es sind aufter des Eieen-schlackes ein Dengelambofl, ein Hammer, ein Stech- oder Punzeisen, Wetzsteine, Fragmente eines Ringpanzers, eine dornartige Pfeilspitze — Abb. 5), als auch die Tatsache, daR sich in Pohansko schon friiher eine Schlaufe desselben Typs fand, die in der gleichen F o r m abgegossen war. Die Keramik aus dem Obj . 210 ist durch diese Schlaufe v e r l á f i l i c h datiert.

Beide behandelten Objekte enthielten eine betrachtliche Menge von Keramik. Im Obj. 1 gab es 345 Scherben, davon 47 Randscherben; es wurden ein ganzes Gefáft und 10 Oberteile rekonstruiert (Abb. 2,3). A u s dem Obj . 210 wurden mehr als 1800 Keramikfragmente entdeckt, inklusive 260 Randscherben; es wurden 5 v o l l s t á n d i g e T ó p í e und 17 Oberteile rekonstruiert (Abb. 6—11). Die Keramikbe-schreibungen habe ich durch analytische Zeichnungen und durch einen numerischen Kode ersetzt; die E r k l á r u n g des K o d e š ist im Text bei Abb . 2 angefuhrt. Auf den Zeichnungen der G e f á B e sind weiter die Hauptausmafte und Inventarnummern angegeben. Den Erkenntnissen nach, die ich bei der Analyse der Keramik aus dem A r e á l des Fiirstenhofes in Pohansko erworben hatte, teile ich die hiesige Keramik in Gruppen, vorwiegend aufgrund der Tonmischung (Magerung mit fein- oder g r o b k ó r n i g e m Sand, Benutzung feingeschlammten Tons, gelben oder Graphittons, p o r ó s e Masse), vereinzelt auch O b e r f l á c h e b e h a n d l u n g (engobierte oder p o r ó s e Ober-f l á c h e , usw.), der Machart und Brennung gemáf i , sowie der Mundsaum- und Rand-formierung nach. Im Rahmen einzelner Gruppen (besonders der ersten Gruppe, die durch sandigen Ton gekennzeichnet wird, sind weitere Typen der Randprofilie-rung und Verzierung nach zu unterscheiden, die mit kleinen Buchstaben bezeichnet sind (z. B. la , lb , lc, etc.); zwischen ihnen haben auch friiher und anderswo unter-schiedene Typen ihren Platz ( B l u č i n e r - , M a r c h - und Unterwisternitzer Typus).

M i t dem B l a t n i c a - M i k u l č i c e - H o r i z o n t kann man sicher die Keramikfunde vom un-teren Te i l der Ausfiillung des Obj. 210 in Zusammenhang bringen. Es gab unter ihnen zwei Tellerfragmente (Abb. 10 : 3, 4), die fiir die fruhslawische Epoche typisch und s p á t e r in primitiver Form unbekannt sind. Der Topf aus gelbem Ton (Abb. 6 : 4) erinnert durch seine gedrungene Form eher an die gelbe awarenzeitliche Keramik als an die g r o f i m á h r i s c h e Keramik antiker Formen. Einige kleinere e i f ó r m i g e T ó p f e mit einfacher Randprofilierung sind durch b e t r á c h t l i c h primitive Ornamentierung gekennzeichnet (Abb. 6:2, 3; 7 :5 ; 8:6, 7). Es fehlen aber auch die Fragmente mit kelchartiger Mundung mit gerilltem Rand und mit ausgekehltem Hals nicht (Abb. 7 :2; 8:1 , 2), die der 4. Keramikgruppe nahestehen, und der B l u č i n e r - T y p u s mit reich profiliertem Rand (Typus l d ; Abb. 7 : 7), dessen Wurzeln vielleicht schon im 8. Jh . zu suchen sind. Eine bedeutende Gruppe bilden die groRen V o r r a t s g e f á f i e (Inhalt 10—12 und mehrere Liter), entweder voli rekonstruierte (Abb. 6 : 1 ; 11 : 1), oder durch R á n d e r mit grofien Diameter r e p r á s e n t i e r t e (Abb. 9). Einige von ihnen sind der Tonmischung, o b e r f l á c h l i c h e n Bearbeitung, der Verzierungsart und der Randdetails nach der sog. v o r g r o f i m á h r i s c h e n Keramik aus M i k u l č i c e á h n l i c h , deren chronologische Lage noch zu uberpriifen ist. Es kamen auch die G e f á f i e der 5. Gruppe aus fein g e s c h l á m m t e n Ton zum Vorschein, jedoch nicht mit der klassischen Verzierung (einfache Wellenlinie oder ein Linienband), sondern mit


Kammstrichwellen oder Kammstrichlinien (Abb. 8:4; 10 :1); nur eine kleine Scher-be t r á g t ein klassisches Ornament (Abb. 10 :8); sie k ó n n t e allerdings aus dem oberen Tei l der Schuttung stammen. Je mit einer Scherbe sind Typus l a (Abb. 6 :5) und lb (Abb. 10 :12) vertreten. Es erschienen auch Fragmente mit Ornamentierung an der Innenseite des Mundsaumes (Abb. 6 : 6 ; 8:4; 10:7) und Fragmente grofter G e f á f i e mit plastischen Leisten (Abb. 11 : 10, 11). Acht Bodenfragmente trugen Marken: eine H á l f t e von ihnen waren nur technische A c h s e n a b d r ú c k e der Topfer-scheibe, die anderen waren plastisch (Abb. 11 :2—9). In der Ornamentierung sind nur vereinzelt die Einstiche vertreten, sowohl mit K a m m als auch mit der Ahle durchgefiihrt (Abb. 6 :7 ; 8:3, 7; 10:11, 13); die Kammstrichwellen und K a m m strichlinien iiberwiegen, einfache Wellen und Linien (Spiralen) sind in Minderheit (Abb. 6 :1; 8 : 3; 9 :1, 3, 4; 10 : 9, 12).

Die Keramik aus Obj . 1 ist analog. Unter ihr findet man sowohl die entwickelte 4. Gruppe (Abb. 2 :2) und die 5. Gruppe mit nichtklassischer Ornamentierung (Abb. 3 :1, 17), als auch die Rander groBer G e f á f i e (Abb. 2 :8, 11; 3 :8, 10) von denen einer zum Typus l a (Abb. 2 : 8) angehort. Vereinzelt ist die Scherbe vom Typus lc (Abb. 3:12). Als Seltenheit zeigen sich M i n i a t u r g e f á f i e (Abb. 2 : 9 ; 3:16). Es kam nur ein einziges technisches Bodenzeichen vor — eine Bodendelle (Abb. 3 : 13).

W á h r e n d in der Vertretung einiger Keramikgruppen und Typen zwischen beiden Objekten gewisse Unterschiede sind, wobei das Obj. 210 mehr á l t e r e r Merkmale aufweist, ist das prozentuelle Auftreten einzelner Randprofiltypen sehr einheitlich (Abb. 12): die abgenrundeten, evident retardierenden Rander stellen nur 2—3 % dar, w á h r e n d die progressiven waagerecht abgeschnittenen und gerillten Rander u n g e f á h r ein Drittel der Funde darstellen, macht sich die walzen-, kegel- und t r i c h t e r f ó r m i g e Randprofilierung, die einen g e l á u f i g e n Usus in der mittelburgwall-zeitlichen Epoche bildet, fast in 2/3 der Rander geltencl.

M a n kann also sagen, das schon w á h r e n d des B l a t n í c a - M i k u l č i c e - H o r i z o n t e s die spezialisierte T ó p f e r t á t i g k e i t in Pohansko b e t r á c h t l i c h entfaltet war, und schon mit der Produktion der keramischen Gruppen und Typen begann, die ihre Fort-setzung in der folgenden g r o f t m á h r i s c h e n Zeit haben, als sich ihre Anzahl weiter vermehrte.

E r k l á r u n g d e r A u s m a f t e a b k i i r z u n g e n im Text und auf den A b b i l -dungen: d — L á n g e , š — Breite, v — H ó h e , zv — erhaltene H ó h e (bei den G e -Eáften), po — Randdiameter, pv — Schulterdiameter, pd — Bodendiameter, o — In-halt. L á n g e n m á f t e sind in Milimetern, H o h l m á f t e in Litera angefiihrt.

E r k l á r u n g d e s n u m e r i s c h e n K o d e š der Keramikbeschreibung. Der Kode besteht aus 5 arabischen Ziffern; sie charakterisieren 5 Eigenschaften, die nicht aus der Abbildung hervorgehen, in folgender Reihe: I. T o n m i s c h u n g : I. mit Sand, 2. mit Sand und Glimmer, 3. mit Sand und Steinchen, 4. mit Sand, Steinchen und Glimmer, 5. fein g e s c h l á m m t mit mikroskopischen Sandkornchen, 6. fein g e s c h l á m m t , ohne M a g e r u n g s z u s á t z e , 7. p o r ó s e s M a t e r i á l , 8. mit Graphit. I I . O b e r f l á c h e n b e a r b e i t u n g : 1. roh, 2. k ó r n i g , 3. glatt. I I I . F a r b e : 1. braun, 2. graubraun, 3. dunkelgrau bis schwarz, 4. hellgrau (stahlgrau), 5. rot, 6. gelb (orangengelb), 7. hellbraun. I V . H e r s t e l l u n g s t e c h n i k : 1. hand-gemacht (aus Wulsten), 2. im Oberteil auf einer H a n d t ó p f e r s c h e i b e nachgedreht, 3. auf einer H a n d t ó p f e r s c h e i b e ganz nachgedreht, 4. auf schnell rotierender Fuf i -topferscheibe voli gedreht. V . B r e n n u n g : 1. sehr hart, 2. gut, 3. schlecht.

Obr. 1.


Obr. 2.

80 B O Ř I V O J D O S T Á L

zv 3 2p po CO

N'r. 80.792 Kod 13332

zv 65 po 130 pv_ 138

,Nr. 80.993 Kod 33332

l(L zv 48 po 140

• pv 135 # N r . 80.802

#̂ 2 K 7 1 4 2 2

13 N r . SO.980

17

18

po 180

'• Nr . 80.988! Kod 11721 !

Obr. 3.


Obr. 4.

Obr. 5.

Obr. 6.


Obr. 7.

K E R A M I K A B L A T N I C K O - M I K U L C I C K E H O H O R I Z O N T U

Obr. 8

Obr. 9.


Obr. 10.

Obr. I I .

Obr. 1. B ř e c l a v - P o h a n s k o . A : Poloha ř e m e s l n i c k é h o a r e á l u (v l e s n í š k o l c e ) v r á m c i hradiska P o h a n s k á . B : Plochy z k o u m a n é v j e d n o t l i v ý c h letech (vymezeny č á r k o v a

ně) a poloha obj. 1 a 210 ( č e r n ě ) . Vpravo dole t e č k o v a n é v n i t ř n í okraj valu. Obr. 2. B ř e c l a v - P o h a n s k o . Ř e m e s l n i c k ý a r e á l . Obj . 1. 1: p ů d o r y s a řez objektem (a — m í s t o n á l e z u n á k o n č í ; b — m í s t o n á l e z u d a l š í c h d r o b n ý c h p ř e d m ě t ů ) . 2—11: v ý r a z

n ě j š í k e r a m i c k é n á l e z y . Nr. o z n a č u j e i n v e n t á r n í č í s lo . V y s v ě t l i v k y k č í s e l n é m u k ó d u . K ó d charakterizuje a r a b s k ý m i č í s l i c e m i znaky, k t e r é nejsou p a t r n é z kresby v tomto p o ř a d í : I. S l o ž e n í h l i n ě n é h o t ě s t a : 1. s p í s k e m , 2. s p í s k e m a s l í d o u , 3. s p í s k e m a k a m é n k y , 4. s p í s k e m , k a m é n k y a s l í d o u , 5. j e m n ě p l a v e n é s mikroskop i c k ý m p í s k e m , 6. j e m n ě p l a v e n é bez o s t ř i v a , 7. p ó r o v i t ý m a t e r i á l , 8. s tuhou. II . O p r a v a p o v r c h u : 1. j e m n ě d r s n ý , 2. k r u p i č k o v i t ý , 3. h l a d k ý . I I I . B a r v a : 1. h n ě d á , 2. h n ě d o š e d á , 3. t m a v o š e d á a ž č e r n á , 4. s v ě t l e š e d á , 5. č e r v e n á , 6. ž l u tá ( o r a n ž o v á ) , 7. s v ě t l e h n ě d á . I V . V ý r o b n í t e c h n i k a : 1. ve v o l n é ruce (lep e n á z v á l e č k ů ) , 2. o b t á č e n á v h o r n í čás t i , 3. o b t á č e n á v c e l é v ý š c e , 4. v y t á č e n á na

n o ž n í m kruhu. V . V y p á l e n í : 1. velmi t v r d é ( z v o n i v é ) , 2. d o b r é , 3. š p a t n é . Obr. 3. B ř e c l a v - P o h a n s k o . Ř e m e s l n i c k ý a r e á l . Obj . 1. B r o n z o v é p o z l a c e n é n á k o n č í — pohledy na l í c , rub, s b o č n í a t ý l n í strany a p o d é l n ý ř e z (5), ž e l e z n é n o ž e (2—4) a skobka (19), k a m e n n ý brousek (6), zlomek p a r o h o v é h o r o u b í k u (7), fragment ker a m i c k é h o ucha (9), k r u h o v á z n a č k a ze dna n á d o b y (13) a v ý r a z n ě j š í k e r a m i c k é

zlomky (8, 10—12, 14—18). Obr. 4. B ř e c l a v - P o h a n s k o . Ř e m e s l n i c k ý a r e á l . P ů d o r y s obj. 210 s rozvalenou kamennou pec í , s k o n t r o l n í m i bloky a s v y o b r a z e n í m jejich prof i lů ( A — A ' a ž D—D') z roku 1987 (la). K o n e č n ý tvar p ů d o r y s u obj. 210 z v ý z k u m u 1987 s o z n a č e n í m hloubek, s ř e z y jeho dnem a s t ě n a m i ( E — E ' až I—I'); obrys z k o u m a n ý v roce 1989 n a z n a č e n

č á r k o v a n ě (2a). V y s v ě t l i v k y z n a č e k (p lat í i pro obj. 1): 1 — p o v r c h o v ý humus; 2 — š e d á v ý p l ň ; 3 — t m a v o š e d á v ý p l ň ; 4 — t m a v o š e d á v ý p l ň s u h l í k y a m a z a n i c í ; 5 — s y t ě č e r n á v ý p l ň s u h l í k y ; 6 — kameny. V ý z n a m p í s m e n : a — ú r o v e ň s o u č a s n é h o povrchu; b — ú r o v e ň p o d l o ž í ; x — okraj v ý k o p u v r. 1987 a 1989; p, q — j a m k y / v ý h n ě s ž e l e z n o u struskou z a p u š t ě n é do v ý p l n ě obj. 210; r — n a k u p e n í z l o m k ů p r a ž n i c e ;

č á r k a s č í s l e m 155,00 o z n a č u j e n a d m o ř s k o u v ý š k u . Obr. 5. B ř e c l a v - P o h a n s k o . Ř e m e s l n i c k ý a r e á l . Obj . 210. Ž e l e z n é kovadlinky (1,2), k l a d í v k o (3) a hrot (4), b r o n z o v á p r ů v l e č k a — l í c a rub (5), ž e l e z n ý n ů ž a d a l š í fragmenty z n o ž ů ( 6 — 9 ) , k o s t ě n á p l o t é n k a z h ř e b e n e (10), ž e l e z n ý k r o u ž e k (11) a p ř e z k y (12, 13), k a m e n n é brousky (14, 15), ž e l e z n á ú c h y t k a (1(5), skobky (17, 18), zlomky obr o u č e k z v ě d r a (19, 20), š i p k a (21), fragment ž e l e z n é h o k r o u ž k o v é h o b r n ě n í (22), kos

t ě n é s í d l o (23) a p r o p l é t á č k y (24—28), h l i n ě n ý p ř e s l e n (29). Obr. 6. B ř e c l a v - P o h a n s k o . Ř e m e s l n i c k ý a r e á l . Obj . 210. R e k o n s t r u o v a n é n á d o b y a je

jich fragmenty v č e t n ě ž l u t é keramiky (4).


Obr. 7. B ř e c l a v - P o h a n s k o . Ř e m e s l n i c k ý a r e á l . Obj. 210. R e k o n s t r u o v a n é h o r n í čás t i n á d o b .

Obr. 8. B ř e c l a v - P o h a n s k o . Ř e m e s l n i c k ý areá l . Obj . 210. R e k o n s t r u o v a n é h o r n í čás t i n á d o b .

Obr. 9. B ř e c l a v - P o h a n s k o . Ř e m e s l n i c k ý areá l . Obj . 210. Okraje v e l k ý c h n á d o b . Obr. 10. B ř e c l a v - P o h a n s k o . Ř e m e s l n i c k ý a r e á l . Obj . 210. Zlomky t a l í ř ů (3,4), n á d o b 5. skupiny (1, 8), h l i n ě n é h o z á v a ž í (10), s t ř e p z hrnce typu l b (12), fragmenty zdo

b e n é vpichy (7, 11, 13) a r ý h a m i na v n i t ř n í s t r a n ě okraje (5, 6) aj. Obr. II. B ř e c l a v - P o h a n s k o . Ř e m e s l n i c k ý a r e á l . Obj . 210. Rekonstrukce v e l k é n á d o by (1), s t ř e p y s p l a s t i c k ý m i o b v o d o v ý m i l i š t a m i (10, 11) a r ů z n é druhy o t i s k ů na

dnech (2—9) Obr. 12. B ř e c l a v - P o h a n s k o . Ř e m e s l n i c k ý areá l . P ř e h l e d o k r a j o v é profilace keramiky

z obj. 1 a 210.

Documents

Dostál Bořivoj : K sídlištní keramice blatnicko - mikulčického horizontu / For settlement of Blatnica - Mikulčice Keramika - horizon / Zur Siedlungskeramik des Blatnica-Mikulčice-Horizontes