Archivum Amicus historici est

Sborník příspěvků k životnímu jubileu Hany Jordánkové

K vydání připravila Radana Červená

Statutární město Brno / Archiv města Brna / 2015

© Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2015

Redakční rada: PhDr. Libor Blažek (odpovědný redaktor); Mgr. Jana Čermáková; Mgr. Radana Červená, Ph.D.; Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D.; PhDr. Aleš Filip, Ph.D.; Mgr. Milena Flodrová; Mgr. Jindřich Chatrný; PhDr. Hana Jordánková; Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D.; Mgr. Karel Mlateček, Ph.D.; Mgr. Aleš Vyskočil, Ph.D.

ISBN 978-80-86736-40-2

73

o klobouku na pečetích zábrdovických premonstrátů

martina bolom–kotari

Počátky premonstrátské kanonie v Zábrdovicích leží na počátku 13. století, úzce spojeny se jménem moravského šlechtice Lva z Klobouk. Vedle zakla-datelského počinu vděčil klášter panu Lvovi zřejmě také za štědré nadání statky a vesnicemi.1 Ctnostný Lev již nikdy z paměti zábrdovických kanov-níků nevymizel. Jeho jméno ztvárněné formou mluvícího znamení prová-zelo znaky a pečeti zdejších opatů a konventů prakticky po celou dobu exis-tence kanonie.

Pečeti zábrdovických premonstrátů máme doloženy teprve z druhé po-loviny 13. století. Za nejstarší dochovaný exemplář se považují pečeti opata Theodorika a konventu z roku 1262.2 Opatova pečeť nese portrétní motiv.

Pečeť konventu náleží k topografickému typu pečetního obrazu, zachy-cuje vyobrazení budovy konventu, motiv, který na konventní pečeti přetrvá až do 17. století. Vzhledem k tomu, že se první známá konventní pečeť docho-vala jen ve zlomku – horní polovina pečeti chybí –, není možné pečetní obraz bezpečně popsat v úplnosti. Ovšem již další doložená pečeť zábrdovického konventu mnohé napoví. Nachází se přivěšená k listině vydané roku 1287.3 Dochovala se v lepším fyzickém stavu. Na první pohled je patrné, že znázor-nění konventních budov doprovází ještě jiný, doplňkový motiv. Jedná se o vy-soký klobouk nahoře protažený do špičky se svázanými podbradníky. Cel-

1 Foltýn, Dušan: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 233.2 Moravský zemský archiv v Brně (dále jen MZA), fond E 25 – Jezuité Brno (dále jen E 25),

sign. 30 A, 29. září 1262. V elektronické podobě dostupné na webu projektu Mo nas te rium, dostupné z: http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E25/18/charter, cit. 30. 10. 2014. Popis pečetí Křivský, Petr Pavel: O pečetích a erbech v řádě premonstrátském a cisterciáckém. Praha 1946, s. 38, 39 a 47; Šebánek, Jindřich: Archivy zrušených klášterů moravských a slezských 1. In-ventář pergamenů z let 1078–1471. Brno 1932, s. 185, č. 32 a Hanáček, Jiří – Kos, Roman: Pre-monstráti v Brně-Zábrdovicích. Brno 2005, s. 18 a 20.

3 MZA, fond E 25, sign. 30 E, 29. května 1287. V elektronické podobě dostupné na webu pro-jektu Monasterium, dostupné z: http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E25/37/charter, cit. 30. 10. 2014. Popis viz pozn. 2.

74

ková kompozice – klášter, nad nímž se „vznáší“ klobouk –, nemůže nechat nikoho na pochy-bách. Jde o připomenutí osoby zakladatele Lva z Klobouk a projev úcty k němu. Stejný otisk

zaznamenáváme ještě v roce 1359.4 Konventy klášterů jsou známy jako velmi

konzervativní uživatelé pečetí, kteří jen neradi mění zavedené pořádky. Své peče-tidlo užívají desítky, ba stovky let. Pokud už musí z důvodu poškození či ztráty stá-

vajícího typáře dát vytvořit typář nový, zů-stávají věrni osvědčeným motivům.5 Proto

na dalších pečetích, které pocházejí až z let 14756 a 1487,7 nacházíme stejný motiv, dokonce i identickou kompozici, jen v mírně odlišném

provedení. Ani zde tedy klobouk nechy bí. Po celé následující století nacházíme u růz-ných písemností připojenu stále tutéž kon-ventní pečeť. V užívání zůstala nejméně do roku 1611, kdy máme k dispozici její do-sud poslední známý, byť velmi poškozený exemplář.8

4 Státní oblastní archiv v Třeboni, fond Cizí statky Třeboň, inv. č. 185, 6. dubna 1359. V elek-tronické podobě dostupné na webu projektu Monasterium, dostupné z: http://monasterium.net/mom/CZ-SOAT/CizyStatky/185/charter, cit. 30. 10. 2014.

5 Srov. Bolom-Kotari, Martina: Pečeti moravských premonstrátů v letech 1436–1784. Sfragistika představených a konventů v kontextu jejich diplomatického materiálu. Disertační práce. Brno 2013, s. 66.

6 Národní archiv (dále jen NA), fond Archivy českých klášterů zrušených za Josefa II. (1115–1760) – ŘP Litomyšl, inv. č. 2393, 10. listopadu 1475. V elektronické podobě dostupné na webu projektu Monasterium, dostupné z: http://monasterium.net/mom/CZ-NA/AZK|-Litomysl/2393/charter, cit. 30. 10. 2014. Špička pečeti chybí, klobouk proto není na tomto exempláři patrný. Avšak při srovnání s dalším dochovaným otiskem je zřejmé, že jde o otisk stejného typáře. Na něm je klobouk zcela zřetelný.

7 MZA, fond E 59 – Premonstráti Zábrdovice (dále jen E 59), inv. č. 30, 10. ledna 1487. V elek-tronické podobě dostupné na webu projektu Monasterium, dostupné z: http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E59/30/charter, cit. 30. 10. 2014.

8 MZA, fond E 59, inv. č. 38, 23. dubna 1611. V elektronické podobě dostupné na webu projektu Monasterium, dostupné z: http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E59/38/charter, cit.

Velká pečeť zábrdovického konventu užívaná nejpozději od druhé poloviny 15. století nejméně do roku 1611. Klobouk je vyobrazen v horní části pečetního pole. Moravský zemský archiv v Brně, fond A 1 – Stavovské listiny, inv. č. 1020, 17. prosince 1608 (foto autorka).

75

Nový typ konventní pečeti nechali zábrdo-vičtí zhotovit v době působení opata Bene-dikta Waltenbergera, nejpozději v roce 1636,9 pravděpodobně i o několik let dříve. Dosud obvyklý pečetní motiv ra-dikálně proměnili, když opustili vyob-razení konventu a přiklonili se k ha-giografickému námětu, ke ztvárnění Panny Marie s Ježíškem v náručí. Pře-vzali motiv dříve užívaný opaty, kteří jej opustili rozhodnutím opata Šimona Farkaše po roce 1600.10 Klobouk ovšem z konventní pečeti nevymizel. Z horní části pečetního obrazu se přesunul na opač-nou stranu, byl položen jako znamení na štít nacházející se pod nohama Panny Marie. Stal se tak zásluhou opata Waltenbergera, o němž ještě bude řeč, jedním z tradičních erbovních znamení kanonie v Zábrdovicích.

Z druhé poloviny 17. a celého 18. století již nemáme k dispozici žádný další typ velké konventní pečeti. Doložit však můžeme ně-kolik pečetí nižších pečetních druhů, zřejmě dvou různých typů menší kon-ventní pečeti a jednoho konventního sekretu, první z roku 1679,11 poslední z roku 1757.12 Ve všech případech se jedná o pečeti znakové, které v podstatě přebírají námět ze zmiňované velké konventní pečeti. Došlo však k tzv. he-raldizaci, kdy se dosavadní patroni kostela zobrazovaní samostatně v pečet-ním poli přesouvají na štít. Z hlavního pečetního motivu se stávají „pouhým“

30. 10. 2014. Poslední úplný otisk pochází z předchozího roku, uložen je tamtéž, inv. č. 37, 23. dubna 1610. V elektronické podobě dostupné na webu projektu Monasterium, dostupné z: http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E59/37/charter, cit. 30. 10. 2014.

9 První doložený exemplář tohoto typu z roku 1636 viz Zemský archiv v Opavě – pobočka Olo-mouc (dále jen ZAO-pobočka Olomouc), fond Metropolitní kapitula Olomouc, sign. B II d 9/1, 24. dubna 1636.

10 Bolom-Kotari, M.: Pečeti moravských premonstrátů, s. 51.11 MZA, fond E 59, inv. č. 53 (akta), 25. října 1679.12 ZAO-pobočka Olomouc, fond Arcibiskupství olomoucké, sign. D III a 24/2, 3. října 1757.

Velká pečeť zábrdovického konventu doložená v letech 1636– 1667. Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, fond Metropolitní kapitula Olomouc, sign. B II d 9/1, 24. dubna 1636 (foto autorka).

76

erbovním znamením.13 V pečetním poli vidíme dělenou barokní oválnou kar-

tuši. Horní pole náleží Panně Ma-rii s Ježíškem v náručí, v dolním poli spatřujeme klobouk prová-zený dvěma hvězdami. Jeho po-doba se od původního středově-kého ztvárnění výrazně odlišuje. Nyní máme před sebou široký, oblý klobouk s kytou pavích per,

svázané podbradníky zůstávají.Využití klobouku jako pečet-

ního znamení u opatů náleží k zá-sluhám opata Be ne dikta Wal ten ber-gera (1610–1645), kterého jsme již zmínili jako inovátora konventní pe-četi.14 Opat Wal ten ber ger byl velkým ctitelem Lva z Klobouk. Nechal jeho ostatky přenést do klášterního kos-tela. Plánoval pořádat každoroční slavnosti k poctě zakladatele kano-nie.15 Svůj vztah ke Lvovi prezento-val též prostřednictvím svých pečetí. V prvních letech působení v opatské hodnosti ještě vyobrazení klobouku

nevyužil. Své první pečeti komponoval po vzoru předchůdce, opata Farka- še. Využíval tehdy polcené oválné kartuše, kde v prvním poli byly tři pětilisté růže a nad nimi vyskakující jednorožec ve skoku a ve druhém poli kozel ve

13 Srov. Glejtek, Miroslav: Náčrt vývoja ikonografickej skladby pečatí nižších klerikov v Uhorsku. In: Čriepky z dejín Slovenska. Zborník referátov z konferencie pri príležitosti 70. narode-nín doc. PhDr. Idy Zubáckej, CSc. Ed. Veronika Slneková. Nitra 2011, s. 57 a Bolom-Kotari, M.: Pečeti moravských premonstrátů, s. 72.

14 Kompletní pojednání o pečetích Benedikta Waltenbergera viz Bolom-Kotari, M.: Pečeti a pí-semnosti zábrdovického opata Benedikta Waltenbergera (1610–1645). Brno v minulosti a dnes (dále jen BMD) 25, 2012, s. 91–115.

15 Kosík, Rudolf Marian – Mílek, Václav: Osm století. Zábrdovice, Křtiny, Nová Říše. Brno 2009, s. 23–24.

Menší pečeť zábrdovického konventu (fakticky se jedná o sdruženou pečeť převora a konventu), jejíž užití máme doloženo pouze v letech 1679–1680. Stejný motiv a kompozici však zachovávají také další konventní pečeti z druhé poloviny 17. a celého 18. století. Klobouk se zde stal součástí erbovního znamení. Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, fond Arcibiskupství olomoucké, kart. 441, sign. Bb 125, 9. února 1680 (foto autorka).

77

skoku vyskakující z trojvrší. Běžně používaný znak kanonie – jednorožce a růže – tedy doplnil o znak osobní či rodový. V polovině 20. let 17. století pe-četní znamení inovoval přidáním klobouku do kompozice pečetního obrazu.

Způsobů, jak klobouk do pečetního obrazu integrovat, měl Benedikt k dispozici několik. Na signetu z roku 1626,16 vůbec první pečeti, která již toto znamení nese, rozdělil oválnou kartuši špicí s prohnutými boky na tři pole. První dvě pole zůstávají neměnná, klobouk našel své místo ve třetím poli. Sig net z roku 163117 nebo menší pečeť z roku 163318 ukazují jiné řešení. Klo-bouk je v jejich případě položen na srdeční štít ve tvaru španělského štítu. Rozložení dalších motivů v rámci polcené oválné kartuše se nemění. Ještě jiný způsob využil opat Waltenberger v případě velké opatské pečeti dolo-

16 Archiv města Brna (dále jen AMB), fond A 1/1 Archiv města Brna – Sbírka listin, mandátů a listů, inv. č. 3106, 20. srpna 1626.

17 NA, fond Premonstráti – klášter Strahov (1192–1950), sign. N54A, kart. 313, 5. ledna 1631. 18 MZA, fond E 25, sign. 82 D, 17. února 1633. Na webu Monasteria, kde se ovšem nenachází

elektronická kopie dokumentu, je uveden nesprávný rok vydání písemnosti – 1635 – místo správného 1633.

Signet opata Benedikta Waltenbergera doložený zatím v jediném exempláři. Klobouk se nachází ve třetím poli. Archiv města Brna, fond A 1/1 Archiv města Brna – Sbírka listin, mandátů a listů, inv. č. 3106, 20. srpna 1626 (foto autorka).

Menší pečeť opata Benedikta Waltenbergera doložená taktéž zatím v jediném exempláři. Klobouk je vyobrazen na malém srdečním štítě. Moravský zemský archiv v Brně, fond E 25 – Jezuité Brno, sign. 82 D, 17. února 1633 (foto autorka).

78

žené poprvé v roce 163619 a signetu z roku 1641.20 Každé z pečetních znamení je vy-

obrazeno na samostatném štítě. Štíty jsou seskládány v obráceném troj-hranu (2, 1). Klobouku náleží třetí, spodní štít.

Klobouk zůstal součástí opat-ských pečetí i za Benediktových

nástupců. Uplatnil se v zásadě dvo-jím způsobem. Zábrdovičtí opati setrvali až do konce existence kano-nie u znakové pečeti. Hlavním ná-mětem tedy zůstala oválná kartuše členěná na více polí. Pokud byli zá-brdovičtí představení urozeného původu nebo chtěli poukázat na ur-čitou událost svého životního příbě- hu, pak kartuši členili na více polí a klobouk hrál spíše úlohu doplňko- vou. Příkladem může být Vavřinec Plocar (1646–1650), jenž se ujal opat-

ského úřadu po Benediktovi. Na jeho pečetích je kartuše členěna špicí s pro-hnutými boky na tři pole. Prvá dvě pole náležejí znakům kanonie v Zábr-dovicích a kanonie v Louce,21 teprve třetí pole patří klobouku. Vavřince Plo cara napodobil další ze zdejších opatů Gottfried Olenius (1650–1682), který některé své pečeti z pozdějších let22 koncipoval úplně stejným způ-sobem. Vzhledem k dosud neznámému vztahu Olenia k louckému klášteru neumíme užití pečeti s louckým znakem vysvětlit. Avšak opat Olenius, který zřejmě neměl vznešený původ, vytvořil vzorec pro užití vyobrazení klobouku

19 Pečeť se pojí ke stejné písemnosti jako první doložený otisk obměněného konventního ty-páře. Viz výše. Pečeť uložena v ZAO-pobočka Olomouc, fond Metropolitní kapitula Olomouc, sign. B II d 9/1, 24. duben 1636.

20 MZA, fond E 55 – Premonstráti Klášterní Hradisko, sign. IV T. 23/4, kart. 64, f. 3–4, 7. pro-since 1641.

21 Vavřinec Plocar byl původně louckým konventuálem, pak se stal také novoříšským pro boš-tem.

22 První z takto zpodobněných pečetí datujeme rokem 1665. ZAO-pobočka Olomouc, fond Ar-cibiskupství olomoucké, sign. Bb 125, kart. 441, 16. září 1665.

Velká pečeť opata Benedikta Waltenbergera doložená v letech 1636–1641. Klobouk je umístěn na samostatný štít. Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, fond Metropolitní kapitula Olomouc, sign. B II d 9/1, 24. dubna 1636 (foto autorka).

79

v pečetním obraze neurozených představených. V jejich případě se klobouk vkládal do druhého pole polcené kartuše na místo, jež u urozených náleželo rodovému nebo osobnímu znamení.23

Z řady uvedených obvyklých ře-šení vystupují ještě dva zábrdovičtí představení. Opat Maxmilián Pfend ler z Losbergu (1682–1695) a Kryštof Jiří Matuška (1738–1777). Opat Maxmilián také přišel se dvěma variantami zpo-dobnění pečetního obrazu. Na jeho sig-netu24 spatřujeme dokonce čtvrcenou kartuši, jež vedle znaku kanonie nese také znamení klobouku, opatovo osobní znamení a taktéž znamení rodové. Ne-tradiční je jejich řazení. Klobouku to-tiž náleží první, nejvýznamnější pole ! Druhé pole obsadil osobní opatův znak, teprve třetí pole vyplnil znak kanonie a čtvrté pole připadlo znamení rodo-vému. Zda to tak opat Pfendler zamýš-lel, nebo šlo jen o chybu rytce, který si neuvědomil převrácenou perspektivu razidla a výsledného otisku, nevíme. Od-pověď může být snad i kladná, protože na Max mi liá nově sekretu, poprvé dolo-ženém v roce 1686,25 je již vše v pořádku. „Úřední“ a „individuální“ znamení mají každé vyhrazenu svou samostatnou kartuši tvořící alianci. Pravá kartuše je polcena, v prvním poli (tedy na čestnějším místě) se nachází starší znak kanonie – jednorožec vyskakující ze tří pětilistých růží, až ve druhém poli je klobouk. Levá kartuše je čtvrcená a v prvním a čtvrtém poli je rodové zna-mení opatovo a ve druhém a třetím poli jeho znamení osobní.

23 Tuto podobu má většina známých opatových pečetí. První doložená pečeť je z roku 1651. NA, fond Premonstráti – klášter Strahov (1192–1950), sign. N54A, kart. 313, 26. července 1651.

24 Poprvé doložen v roce 1684. ZAO-pobočka Olomouc, fond Arcibiskupství olomoucké, sign. Bb 125, kart. 441, 21. dubna 1684.

25 MZA, fond E 58 – Premonstráti Nová Říše (dále jen E 58), kart. 1 – AKTA, f. 37, 30. srpna 1686.

Velká pečeť opata Engelberta Hájka. Klobouk je vložen do druhého pole v oválné polcené kartuši. Ukazuje obvyklé schéma integrace klobouku do pečetního obrazu u opatů, kteří nenechávali ztvárnit své osobní či rodové znamení. Moravský zemský archiv v Brně, fond E 6 – Benediktini Rajhrad, sign. A e 2, 8. září 1702 (foto autorka).

80

Předposlední ze zábrdovických opatů Kryštof Jiří Matuška rovněž po-třeboval do svého pečetního obrazu vtěsnat více motivů.26 Postupoval proto podobně jako opat Pfendler a nechal v pečetním poli zobrazit dvě kartuše tvořící alianci. Také v jeho případě první kartuše nese obě znamení ka no nie, na prvním místě jednorožce a na druhém klobouk. Na druhé kartuši se na-chází znak proboštství v uherské Janoshidě, které zábrdovičtí premonstráti vlastnili a spravovali od dob Pfendlerových.27 Na pečetích opata Matušky se objevuje ještě jeden klobouk. Jedná se o klobouk umístěný do horní části pečetního pole, převyšující celou kompozici pečetního obrazu. Má širokou střechu a šest střapců na každé straně. Tento klobouk nemá se zakladate-lem kláštera, šlechticem Lvem z Klobouk, nic společného. Symbolicky vyja-dřuje Matuškovu opatskou hodnost, náleží k oblíbeným prvkům barokních církevních hodnostářů, kteří tak mohli zřetelně vyjádřit svou společenskou příslušnost.28

Na tomto místě bychom mohli vyprávění o pečetích zábrdovických pre-monstrátů a klobouku uzavřít. Známe však ještě jednu pečeť, na níž je klo-bouk vyobrazen a která k Zábrdovicím patří. Jedná se o pečeť zdejších pře-vorů, kterou však máme zatím doloženu jen v jediném exempláři z roku 1650.29 Užil ji budoucí opat Olenius v mezidobí po smrti opata Plocara a svou volbou, kdy klášter z titulu převora řídil. Podobá se soudobé konventní pečeti, na místě je tedy otázka, zda nevznikla spolu s ní v časech opata Benedikta Waltenbergera. Odpověď zatím neznáme. Jedná se o pečeť hagiografickou, nese vyobrazení sv. Norberta, zakladatele premonstrátského řádu, který byl v té době už také českým zemským patronem. Také Norbert má pod nohama malý štít a na něm – klobouk.

26 Matuškových pečetí se dochovalo jen několik, první z nich datujeme rokem 1756. MZA, fond E 58, kart. 1 – AKTA, f. 161–162, 20. ledna 1756.

27 Viz Čermák, Dominik K.: Premonstráti v Čechách a na Moravě. Praha 1877, s. 455.28 Podobný klobouk bychom našli kupříkladu na pečetích jiného z moravských premon-

strátských opatů a Matuškova současníka, hradišťského Pavla Ferdinanda Václavíka. V moravském prostředí se jinak klobouk se šesti střapci, který naznačuje hodnost před-staveného kláštera opata nebo převora, běžně vyskytuje již od 60. let 17. století například na pečetích převorů (a později opatů) brněnských augustiniánů. Viz Kotlíková [Bolom-

-Kotari], M.: Pečeti brněnských augustiniánů na listinách od konce první třetiny 15. století do doby rušení klášterů Josefem II. BMD 21, 2008, s. 42–45. V jejich případě může užití klo-bouku označovat představeného kláštera jako preláta – zástupce duchovního stavu na zemském sněmu.

29 MZA, fond E 58, kart. 1 – AKTA, 24. května 1650.

81

Jakkoliv by se tedy mohlo zdát, že klobouk představoval jen doplňkové či výplňkové znamení k hlavnímu znaku kanonie – jednorožci vyskakují-címu ze tří pětilistých růží, který se na pečetích zábrdovických premon-strátů objevuje pravidelně od 30. let 16. století –, je to právě klobouk, který se na jejich pečetích pravidelně vyskytuje již od druhé poloviny 13. století. V Zábrdovicích tak trochu „předběhli dobu“, protože znaky fundátorů in-stitucí se v církevní heraldice objevují od 40. let 14. století a v některých pří-padech se později stávají také samostatným znakem kláštera.30 Tak tomu bylo i se zábrdovickými premonstráty. Ač utváření znaku kanonie prošlo delším vývojem, klobouk už ze zdejších pečetí nevymizel. Od časů opata Benedikta Waltenbergera se stává oblíbeným znamením, motivem, který nechybí na žádné ze zábrdovických pečetí. Stal se nakonec nedílnou sou-částí klášterního znaku.

doslovV premonstrátské kanonii v Nové Říši se nachází portrétní galerie s po-

dobiznami zábrdovických opatů. Část portrétů pochází zřejmě z druhé polo-viny 17. století, vyobrazení opatů Waltenbergera, Olenia, Pfendlera, Hájka,31 Bartlicia32 a Matušky až z průběhu 18. století.33 V pravém horním rohu jed-notlivých obrazů autor vymaloval znak portrétované osobnosti. Má podobu barokní kartuše, buď jednoduché, nebo členěné do více polí. Hlavní role ná-leží klobouku. Klobouk zjevně malíř považoval – či spíše takovéto instrukce získal od zadavatele – za hlavní znak zábrdovického kláštera. Každý z opatů má ve svém znaku klobouk vyobrazen. Samostatně, pokud nepocházel z uro-zeného rodu, případně v kombinaci s rodovým či osobním znamením, pokud takové měl. Naproti tomu jednorožec s pětilistými růžemi nikde ztvárněn není. Je otázkou, nakolik vyobrazení může – aspoň částečně – odpovídat skutečnosti a nakolik jde o čisté svědectví z doby svého vzniku ? Koneckonců klobouk má nám známou podobu širokého oblého artefaktu s kytou per a svázanými podbradníky…

30 Viz Pokorný, Pavel Rudolf: Vývoj znaku plaského kláštera. In: 850 let plaského kláštera (1145–1995), sborník příspěvků semináře „Vývoj a význam plaského kláštera pro české dě-jiny“. Mariánská Týnice 1995, s. 107; Týž: Barokní fixace klášterního znaku a tzv. provinciální kniha. In: Historická Olomouc 10, 1995, s. 114.

31 Opat Engelbert Hájek stál v čele kláštera v letech 1695–1712.32 Opat Hugo Bartlicius stál v čele kláštera v letech 1712–1738.33 Hanáček, J. – Kos, R.: Premonstráti, s. 69 a 76.

82

Napoví srovnání vymalovaných znaků se známými opatskými pečetěmi. Jelikož až do počátku 17. století, do dob Šimona Farkaše, užívali zábrdovičtí opati hagiografickou velkou pečeť, můžeme jejich znaky nalézt toliko na pe-četích nižších pečetních druhů – menších pečetích, sekretech a signetech. Těch v 16. století ještě není mnoho, navíc se objevují až od 30. let. Přesto však srovnání hovoří jasně ! Klobouk se na nich jako klášterní znamení nevysky-tuje. Nesou buď samotné vyobrazení jednorožce vyskakujícího z růží, nebo kombinaci jednorožce a osobního, rodového či jiného klášterního znamení.34 Jednorožci vždy náleží pravé – první pole. On je tedy bezpochyby známým a užívaným klášterním znakem. Můžeme snad tedy sumarizovat, že klobouk ve znaku portrétovaných opatů je zpětnou projekcí stavu charakteristického pro polovinu 17. století ovlivněného osobním vztahem opata Waltenbergera, který svou úctou doslova „nakazil“ své okolí i své nástupce.

34 Například na sekretu opata Kašpara II. Schönauera (1568–1589), jenž byl rovněž titulárním opatem želivským, nalézáme kombinaci dvou klášterních znaků. Pravé, čestnější pole ná-leží zábrdovické kanonii, v levém se nachází znak kláštera v Želivi – dva zkřížené klíče.

570

einem Trakt, der vom Beginn an in zwei Ebenen unterkellert wurde. Während der gotischen Epoche wurde das Haus um den Hofflügel erweitert. In der Ecke zwischen Hofflügel und Stützmauer wurde ein prismatischer Treppenturm aus Ziegeln gebaut. Der Turmkubus reicht bis die Höhe der Etage. Man kann also annehmen, dass bereits im Mittelalter das Haus vierstöckig war und aus der Seite von Petrov einstöckig. Im Verlauf des 15.–16. Jahrhunderts wurde auch der Hof bebaut. In der Zeit von Bischof Stanislav II. Pavlovský (1579–1598) wur-den die Keller auf der Ebene des Untergeschosses in der Richtung zum St. Pe-ter- und Paulsdom erweitert. Die erhaltene Disposition des Hauses entstand im Rahmen des manieristischen Umbaus in den Jahren 1612–1618. Zum Zwei-trakt ist das Haus durch den Anbau der Stützmauer zur gotischen Treppen-turm geworden. Im zugebauten Teil des Hoftraktes befanden sich zwei Arkaden. Die Treppe im Turm wurde um ein Portal mit Jahreszahl 1612 bereichert. Viele der erhaltenen Interieure entstanden in der Zeit des manieristischen Umbaus. Bestehende Bedachung in der Form des steilen Satteldaches entstand bei einem nächsten Umbau um das Jahr 1747. In der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts wurde der Hofflügel niedergerissen. Offen bleibt die Frage, ob ursprünglich die Stützmauer, die später zum Bestandteil des Hauses Petrov 275/1 wurde, eine Mauer der Befestigung nicht war, die zum Schutz des St. Peter-Berges diente. Den unteren Teil der Befestigung konnte man erst später als Stützmauer im Rahmen des Ausbaues der Landspitze benutzen.

über den hut auf den siegeln der obrowitzer prämonstratenser

martina bolom-kotari

Ein Hut – ein Symbol, das an den Gründer der Kannonie, den mährischen Adeligen Lev von Klobouk erinnert, erschien auf den Siegeln der Obrowitzer Prämonstratenser bereits seit der Zeit der ersten Verwendung der bekannten Siegel in der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts. Es erscheint zuerst auf den Konventsiegeln, seit dem 17. Jahrhundert kommt er dank dem Abt Benedikt Waltenberger (1610 – 1645) auch auf den Abteisiegeln vor. Der Hut wurde in das Feld des Siegels auf verschiedenste Weise eingegliedert. Er wurde entwe-der ein direkter Bestandteil des Siegelmotivs (bis zum 17. Jahrhundert), oder wurde als Wappenzeichen auf den Schild gelegt (seit dem 17. Jahrhundert). Eine Vorliebe in der Abbildung des Hutes hat in der Neuzeit verursacht, dass er außer dem Einhorn zum zweiten Klosterzeichen wurde.

Archivum Amicus historici est Sborník příspěvků k životnímu jubileu Hany Jordánkové

K vydání připravila Radana Červená

Vydalo statutární město Brno, Archiv města Brna (Přední 2, 618 00 Brno, amb@brno.cz), roku 2015.Odpovědný redaktor: PhDr. Libor BlažekRedakce: Mgr. Radana Červená, Ph.D.Jazykové korektury: Mgr. Ing. Klára Nosková, Ph.D.Obálka, grafická úprava a sazba: Jakub RejlekVytiskl Arch – polygrafické práce, spol. s r. o., Charbulova 3a, 618 00 BrnoNáklad 300 ksVydání první

ISBN 978-80-86736-40-2