Archeologické výzkumy v jižních Čechách 28, České Budějovice 2015

81

ZPRÁVA O VÝSLEDCÍCH TERÉNNÍ PROSPEKCE V RÁMCI PROJEKTU LINECKÁ STEZKA

VÁCLAV VONDROVSKÝ – MARTIN PTÁK – DANIEL KOVÁŘ – JAN JOHN – HANA HOJEROVÁ

Abstract

The paper summarizes the results of the Linz trail project, whose preliminary phase was implemented during the years 2013 and 2014. The chosen landscape transect was studied by the methods of non-destructive archaeology, among which data from airborne laser scanning hold an important place. The newly identified archaeological monuments could be divided into four categories.

Klíčová slova: terénní prospekce – úvozové cesty – novověké fortifikace – laténský žárový pohřeb – Linecká stezka

Key words: field prospection – hollow ways – modern period fortifications – La Tène period cremation – Linz trail

1. Úvod

V letech 2013–2014 probíhal v rámci projektu Linecká stezka průzkum rozsáhlého krajinného transektu v oblasti jižních Čech, a to zejména prostřednictvím metod nedestruktivní archeologie. Primárním cílem projektu, na němž se podíleli zejména pracovníci Archeologického ústavu FF JU, bylo vytvoření naučné turistické trasy a prezentace archeologických památek veřejnosti formou naučných panelů, publikací a výstavy. Během prospekcí byl ověřován stav známých a vyhledává-ny byly nové archeologické památky. Na prospekci v opodstatněných případech v omezené míře navázal také archeologický odkryv malých rozsahů.

Nosným tématem projektu Linecká stezka byla středověká obchodní trasa spojující Linec a jižní Čechy, a proto byla pozornost upřena především na relikty úvozových cest (Kubů – Zavřel 2007a; tíž 2007b; tíž 2009). Mimo ně se podařilo objevit také několik dosud neznámých fortifikací, které byly v některých případech na úvozy prostorově vázány. Projekt však nebyl obsahově zaměřen pou-ze na středověký a raně novověký obchod, ale představuje minulost regionu průřezově od pravěku, tudíž byly sledovány i památky ze starších období (hradiště, mohylníky apod.).

Cílem tohoto příspěvku je seznámit badatelskou obec s nově získanými daty a identifikovanými lokalitami, které budou v budoucnu rozpracovány v rámci detailněji pojatých studií. Detailnější studie byla vypracována v případě laténského hrobu z lesa Doubrava (John a kol. v tisku), zpraco-vání a publikace dalších budou následovat.

82

2. Vymezení zájmového území a dějiny bádání

Zájmová oblast byla koncentrována podél turistické trasy, jež sledovala přibližně směr Netolice – Lhenice – Chvalšiny – Kájov – Malšín – Vyšší Brod – státní hranice. Kolem této osy byl vytyčen 10 kilometrů široký koridor jako zájmové území projektu o celkové rozloze více než 600 km2 (obr. 1). Krajinný transekt protíná území bývalých okresů Český Krumlov a Prachatice, v malé míře také Strakonice a České Budějovice. Z hlediska přírodních podmínek se jedná o nesourodou oblast. Na severu zasahuje do úrodné ovocnářské oblasti Netolicka a Lhenicka, které se nacházejí na samé hranici Českobudějovické pánve. Pokračuje dále Lhenickou brázdou, jež se od západu přimyká k masivu Blanského lesa. Počínaje Boletickem vede transekt pásmem Šumavy, kde převažuje mo-zaika lesů a pastvin.

Počátky zájmu o archeologii vymezeného území lze spojovat s činností Jana Nepomuka Wold-řicha (výzkumy mohyl na Netolicku, hradiště v Netolicích, čtyřúhelníkové valové opevnění Hradi-ště u Malovic). Na počátku 20. století shrnul tehdejší stav poznání Josef Ladislav Píč (1900; 1909). Na Netolicku působili také učitelé a amatérští archeologové Adolf Černý a Rudolf Hampl, jejichž nálezy tvoří podstatnou část archeologické sbírky Muzea JUDr. Otakara Kudrny v Netolicích (k je-jich činnosti nově Fröhlich 2015a; týž 2015b). Na sledovaném území prováděl výzkumy také známý

Obr. 1. Poloha prezentovaných lokalit a rozsah použitých dat leteckého laserového skenování (vyznačeno šrafováním). Fig. 1. The position of presented sites and the extent of used airborne laser scanning data (marked with hatching).

83

jihočeský učitel a archeolog Bedřich Dubský, který se zaměřil na drobnější výzkumy mohylníků. V díle Pravěk jižních Čech (Dubský 1949) shrnul dosavadní poznatky o pravěkém osídlení regionu. V předválečném období na Českokrumlovsku působili v rámci tzv. Kommission für Urgeschichte i Leonhard Franz a Camilla Streit. Jejich pozdější spolupracovník, kájovský učitel Karl Brdlik, zkou-mal mohylová pohřebiště v okolí Chvalšin, Boletic a Kájova. V 60. letech provedl výzkum na hradišti u Třebanic a u Jámy Josef Poláček. První systematické průzkumy a revize nemovitých archeologic-kých památek zde probíhaly až v 70. a 80. letech zásluhou Antonína Beneše, Jana Michálka, Jiřího Fröhlicha, Petra Zavřela a jejich spolupracovníků. Výstupem byly soupisy památek1 pro okres Pra-chatice (Michálek – Fröhlich 1987) a Český Krumlov (Michálek – Zavřel 1996). Zvláštní pozornost byla ve vymezené oblasti věnována hradům a především tvrzím (Kašička – Nechvátal 1990).

V 90. letech 20. století se v tehdejších okresních městech (Český Krumlov a Prachatice) stabi-lizovala síť archeologických pracovišť spolu s archeologickým oddělením Jihočeského muzea a NPÚ, jejichž pracovníci provedli řadu především záchranných výzkumů. Nově působí především na Ne-tolicku také pracovníci a studenti Archeologického ústavu FF JU (např. Beneš a kol. 2010).

3. Použité metody

Prvním krokem ještě před zahájením vlastní terénní prospekce byla rešerše dosud známých po-znatků o památkách v regionu a revize starších sbírkových fondů.

V poslední době se standardní prospekční metodou stává použití dat leteckého laserového skenování (LLS, LiDAR). Příkladem použití v případě obchodních stezek může být nedávný prů-zkum Zlaté stezky (Kerscher 2012; Kubů – Zavřel 2013). Vzhledem k nepoměru mezi územním a časovým rozsahem projektu Linecká stezka představovalo použití dat LLS vhodné řešení. Byla pořízena data leteckého laserového skenování od Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK), a to v celkovém rozsahu 83 mapových listů SMO5, což představuje plochu o rozloze 415 km2, pro níž byl následně vytvořen digitální model reliéfu terénu využívaný pro účely vyhledávání a dokumentace nemovitých archeologických památek, zejména úvozových cest. Jednalo se o ne zcela jednoduchý proces, neboť v této době ještě nebyla k dispozici finální data v podobě DMR5G, tudíž jsme byli nuceni využívat tzv. data po automatické klasifikaci, která v některých oblastech ještě obsahovala velké množství „šumu“, který je způsoben nekompletně odstraněnými zbytky vegetace (respektive laserovými impulsy od vegetace odraženými).

Všechny nově identifikované i ověřované lokality byly zaměřeny pomocí GPS stanice (Trimble Pathfinder Pro XT, Garmin GPSmap 60Cx), a to buď bodově, nebo samotný průběh v případě li-niových reliktů (např. úvozy, opevnění). Na vybraných lokalitách byl dále prováděn průzkum de-tektorem kovů, protože spolu se snahou o prezentaci archeologického dědictví veřejnosti zároveň stoupá nebezpečí, že lokalita bude navštívena amatérskými uživateli detektorů kovů. Detektorový průzkum prováděný archeology může tento únik informací zmírnit. Nálezy kovových artefaktů navíc pomáhají datovat nově objevené památky. Vzhledem k tomu, že pozornost byla věnová-na antropogenním reliktům patrným v terénu, které jsou laické veřejnosti dobře prezentovatelné, nebyla v rámci prospekcí užita metoda povrchových sběrů.

Kromě prospekčních metod byl na některých lokalitách proveden v omezené míře také archeolo-gický výzkum odkryvem. Jednalo se o menší zjišťovací sondáže či řezy, které měly přinést informace

1/ Tyto soupisy obsahují podrobné shrnutí dějin bádání v obou okresech s příslušnou literaturou. Vzhledem k povaze článku uvádíme podrobné dějiny bádání pouze u níže prezentovaných památek.

84

o nových lokalitách, či doplnit stav poznání již známých. To je případ čtyřúhelníkového ohrazení nedaleko obce Hradiště u Malovic, kde byl výzkum proveden s cílem ověřit výsledky předchozího geofyzikálního měření elektroodporovou metodou.

4. Výsledky

Následující odstavce jsou věnovány vlastním výsledkům prospekce rozděleným do tří skupin podle typu památek (úvozové cesty, fortifikace a mohylová pohřebiště). Částečně se ale toto dělení může prolínat, například pokud je fortifikace přímo vázána na průběh úvozových cest. Kovové nálezy z úvozových cest jsou uváděny výběrově, artefakty získané v okolí fortifikací a výsledky sondáží budou předmětem dalších publikací.

4.1. Úvozové cesty

Jedním z cílů projektu bylo ověřit, zda v terénu existují výraznější pozůstatky historických komu-nikací, které bychom mohli ztotožnit s trasami starých dálkových cest, směřujících z Podunají

Obr. 2. Úvozové cesty u Krtel na podkladu ZM 10 (mapový list 22-43-13).Fig. 2. Hollow ways near Krtely on ZM 10 (map sheet 22-43-13).

85

do Čech. Název „Linecká stezka“ přitom považujeme za pracovní, neboť rakousko-české obchodní trasy měly v minulosti celou řadu větví a spojovaly Čechy kromě Lince také s dalšími místy v Hor-ních Rakousích. V níže uvedeném soupisu uvádíme lokality s nejlépe v terénu dochovanými po-zůstatky starých komunikací.

4.1.1. Krtely (okr. Prachatice)

Na katastru obce přibližně 1200 m SSV od místní kaple se v trati Za Drážky nachází svazek úvo-zových cest, které se táhnou po úbočí mírného návrší Libějovického vrchu (607 m n. m.). Úvozy re-spektují přibližně osu S-J a jsou zachovány v délce cca 250 m (obr. 2). Směrem od jihu svazek začíná pouze jedním úvozem, který se dále vidlicovitě dělí na dva, a později je možné sledovat svazek tří cest. Při jižním okraji lesa se vine další úvozová cesta, ale vzhledem k tomu, že je na výše popsaný svazek kolmá, je její vztah k ostatním cestám nejasný. Cesta odtud pokračuje dále na sever. Z lesního úseku přecházejí svazky cest v jednu úvozovou cestu (dnes již nepoužívanou a zarostlou) vedoucí po louce a dále po hrázi rybníka Šebestián. Na komunikaci v těchto místech upozorňuje i pomístní název „V Cestě k Netolicům“, který dovoluje relikty interpretovat jako spojnici Netolic a Vodňan. Při průzkumu detektorem kovů byly nalezeny pouze artefakty recentního stáří.

4.1.2. Lužice (okr. Prachatice)

Jedná se o dva na sebe navazující svazky úvozových cest vzdálené od sebe přibližně 800 m. Severní svazek čítající 6 úvozů o maximální délce 180 m stoupá do mírného zalesněného návrší 1100 m JZ od středu obce Lužice. Jižní úsek čítající maximálně 9 úvozů je situovaný na úbočí vrcholu Dlouhý (511 m n. m.) přibližně 1700 m JV od obce Lužice (obr. 3). Oba svazky shodně probíhají ve směru S-J. V okolí úvozů byly zjištěny ještě pozůstatky povrchové těžby. S největší pravděpodobností se však jednalo o novověké lomy na kámen. Předměty vyzvednuté z prostoru úvozů při průzkumu detektorem kovů jsou recentního stáří.

Obr. 3. Severní svazek úvozových cest u Lužice na základě dat LLS, pohled od severozápadu. Vizualizace J. John, data ČÚZK.Fig. 3. Northern part of hollow ways near Lužice on the base of ALS, view from northwest. Visualisation J. John, data ČÚZK.

86

4.1.3. Lhenice – Brusná (okr. Prachatice)

Krátký svazek tří úvozů o maximální délce 50 m se zachoval na okraji lesa ve vzdálenosti 150 m JZ od samoty U Rolenců (obr. 4). Jeden z úvozů je stále užíván jako lesní cesta, zatímco průběh ostat-ních narušil lom. Směřování úvozů v ose SZ-JV směrem k Bezdrevskému potoku naznačuje, že se zde mohl nacházet brod. Přímo v prostoru úvozů byly nalezeny pouze recentní nálezy.

4.1.4. Skubice (okr. Český Krumlov)

Úvozy byly identifikovány během terénního průzkumu v okolí vesnic postupně zanikajících po vy-sídlení a neúspěšném dosídlení po roce 1946. S velkou pravděpodobností lze jejich vznik zasadit již do středověku. Jedná se o svazek tří až čtyř úvozových cest, které stoupají do svahu při kótě 921 ve vzdá-lenosti 2200 m JZ od osady Suš. Pás úvozů se táhne přibližně ve směru V-Z podél Svérázské cesty, a to jak pod jejím křížením se Sušskou cestou, tak i nad ním (obr. 5). Zvláště pod Sušskou cestou dosahuje jeden z úvozů značné hloubky. Ještě na snímcích leteckého snímkování z 50. let 20. století je možné vidět velkou část úvozů nezalesněnou; byly používány jako spojnice mezi vesnicemi, které ale právě během 50. let zanikají. Úvozové cesty zřejmě souvisejí s komunikací, která vedla do dnes zaniklé vsi Černíkov, kde se dále dělila na dvě větve. Význam tohoto místa z hlediska komunikace podtrhuje i do-sud nepublikovaný loňský hromadný nález kovových artefaktů, datovaných do mladší doby bronzové2.

2/ Uložen v Regionálním muzeu v Českém Krumlově pod inv. č. 1/14.

Obr. 4. Jeden ze tří úvozů u osady Brusná, pohled od jihu. Foto V. Vondrovský.Fig. 4. One of three hollow ways near Brusná, view from south. Photo V. Vondrovský.

87

4.1.5. Světlík – Trojaň (okr. Český Krumlov)

Pozůstatky zaniklých úvozových cest spjaté se zaniklou tvrzí a k ní přiléhající vsí Trojany (též Trojaň) byly již předmětem dřívějšího příspěvku (Hojerová a kol. 2014). Nejvýraznější je pás dvou až pěti úvozů, které se táhnou ve směru S-J přibližně 120 m východně od tvrziště. Směrem na sever roste spolu se sklonem terénu také počet a hloubka zářezů. Pás úvozů zde tvoří čtyři, místy dokonce pět souběžných úvozů, z nichž nejmohutnější tu dosahuje hloubky 3 m a šířky až 9 m o celkové šířce svazku 35 až 40 m. Úseky se dvěma souběžnými zářezy jsou široké zhruba 10 až 15 m. Situaci lze interpretovat jako pozůstatek nepochybně velmi frekventované obchodní trasy, vedoucí od rakous-kých hranic přes Frymburk, Světlík, Trojany, Šebanov a dále směrem ke Chvalšinám. Mimo hlavní komunikace sledující severojižní směr je možné pozorovat také komunikace místního charakteru směřující k tvrzi nebo k bývalým rybníkům.

4.1.6. Frymburk – Blatná (okr. Český Krumlov)

Zatím největší svazek úvozů byl znám již z předchozích průzkumů Daniela Kováře, v rámci projektu Linecká stezka byl blíže prozkoumán a zaměřen. Nachází se při silnici mezi Frym-burkem a obcí Blatnou a jedná se o pás čítající v místě své největší šíře až 7 úvozů, které se táhnou lesem při západním úbočí vrchu Tokaniště (856 m n. m.), a to v délce přibližně 800 m

Obr. 5. Svazky úvozů na katastru obce Skubice na podkladu ZM 10 (mapové listy 32-23-24 a 32-23-25).Fig. 5. The set of hollow ways on the cadaster of Skubice on ZM 10 (map sheets 32-23-24 and 32-23-25).

88

Obr. 6. Svazek úvozů mezi Frymburkem a Blatnou na podkladu ZM 10 (mapové listy 32-23-23 a 32-23-24).Fig. 6. A set of hollow ways between Frymburk and Blatná on ZM 10 (map sheets 32-23-23 and 32-23-24).

Obr. 7. Pohled na nejvíce zahloubený úsek úvozových cest mezi Frymburkem a Blatnou. Foto J. Kocina.Fig. 7. A view of the deepest part of hollow ways between Frymburk and Blatná. Photo J. Kocina.

89

(obr. 6). V  některých částech jsou úvozy za-hloubeny až 3 m pod úroveň okolního terénu (obr. 7). Pás úvozů je zachován ve dvou úse-cích oddělených silničním odpočívadlem. Bě-hem opakovaného detektorového průzkumu se podařilo získat soubor celkem 23 artefaktů, z nichž důležité jsou především nálezy 9 ce-lých kusů či fragmentů podkov datovatelných do horizontu 13. až 17. století (obr. 8:1–2, 5–6) a středověké ocílky (obr. 8:3). Směřování by od-povídalo frymburské větvi Linecké stezky, kte-rá vedla z Frymburku dále na Český Krumlov (viz předchozí).

4.2. Fortifikace

Na vymezeném území proběhla rekognoskace již známých opevnění z období pravěku až rané-ho novověku. Všechny tyto památky byly podle možností a v závislosti na předchozí dokumen-taci zaměřeny. Mimo to se při průzkumech či pomocí dat LLS podařilo identifikovat 4 nové památky tohoto typu.

4.2.1. Podeřiště – Hláska (okr. Prachatice)

Fortifikace sestávající z valu a předsunutého příkopu se nachází ve vzdálenosti 350 m ZSZ od kaple v osadě Hláska a 550 m SV od zaniklého hrádku Poděhúsy (Michálek – Fröhlich 1987, C:4). Opevnění bylo objeveno v červenci 2013, přičemž vodítkem při průzkumu bylo chybné zakreslení hrádku Poděhúsy na turistických mapách, kde bylo situované právě do těchto míst.

Jednoduchý val s příkopem chrání prostor rovné plošiny nad Bezdrevským potokem. Má délku cca 95 m a směřuje podél hranice lesa přibližně ve směru V-Z (obr. 9). V polovině délky celé forti-fikace se jednoduchá linie valu mění; lze pozorovat výběžek, jehož centrální část je zvlněná. Tuto situaci zatím nelze jednoznačně interpretovat. Na východní straně končí val s příkopem u příkrého srázu, který spadá k potoku. Zde je příkop částečně vytesán do rostlé skály. Na západní straně na-opak postupně vyznívá. V nejhlubším místě val s příkopem vytvářejí převýšení cca 2 m.

Umístění příkopu indikuje, že případný útok na opevnění byl očekáván z jihu či jihovýchodu. I přes opakovaný průzkum okolí nebyly nalezeny pozůstatky dalšího valu nebo příkopu, kte-rý by chránil plošinu nad Bezdrevským potokem od východu a severu, ovšem některé sporné terénní útvary se nacházejí severně a severovýchodně od identifikovaného příkopu. V prvním případě se jedná o nevýrazný příkop, který začíná na samé hraně srázu a pokračuje v délce asi 10 m směrem dolů k Bezdrevskému potoku. Nelze však vyloučit, že jde o erozní rýhu. Průzkum terénních reliktů severovýchodně od identifikovaného valu ztěžuje velmi hustý podrost a les-ní školka. V zimních měsících je ale možné sledovat alespoň jisté náznaky příkopu, který by

Obr. 8. Výběr z kovových artefaktů získaných během průzkumu detektorem kovů v prostoru úvozů mezi Frymburkem a Blatnou. Kresba H. Hojerová.Fig. 8. A selection of metal artefacts obtained during the metal detector survey in the area of hollow ways between Frymburk and Blatná. Drawing H. Hojerová.

90

teoreticky svíral ostrý úhel se zjištěným opevněním při jižním okraji lesa. Dobře je v této sou-vislosti patrná cca 4 m hluboká deprese nacházející se přibližně 30 m SSV směrem; nelze však vyloučit její recentní stáří.

Doba vzniku a účel opevnění je zatím nejasný a bude předmětem dalšího výzkumu. Prozatím je brána v úvahu pracovní hypotéza, že opevnění souviselo s nedalekým hrádkem Poděhúsy, který byl zničen roku 1421 (Kašička – Nechvátal 1990, 93). Nabízí se možnost předsunutého opevnění nebo naopak obléhacího tábora.

4.2.2. Malovice – Hradiště (okr. Prachatice)

Čtyřúhelníkovým valům situovaným severně od osady Hradiště u Malovic je zájem archeologů věnován již od konce 19. století (Woldřich 1883, 15; Hampl 1921–1922, 112; Černý nedat., 49). V odborné literatuře je tento relikt nejčastěji interpretován jako tzv. Viereckschanze z doby latén-ské (Dubský 1932, 86; Jansová 1968, 482–483; Michálek – Fröhlich 1987, 25), ačkoliv přesvědčivější archeologické doklady prozatím chybějí. S cílem získat další informace o konstrukci opevnění

Obr. 9. Podoba opevnění a sporných terénních reliktů u osady Hláska na základě dat LLS. Vizualizace J. John, data ČÚZK.Fig. 9. The form of the fortification and disputable field relics near Hláska on the basis of ALS data. Visualisa-tion J. John, data ČÚZK.

91

bylo A. Majerem provedeno geofyzikální měření elektroodporovou metodou3 v prostoru západní-ho (dnes již zničeného) valu (obr. 10). Na výsledném interpretačním plánu je patrný průběh valu s příkopem, ze kterého vystupuje obdélný výběžek o rozměrech přibližně 12 × 15 m s patrným vstupem (Majer 2013). Tato situace byla následně ověřována archeologickou sondáží. Úzká sonda o rozměrech 0,5 × 4 m byla vedena tak, aby proťala výběžek u jeho SZ nároží. Samotnou sondáží ani nápichy pedologickým vrtákem však nebyly zjištěny žádné antropogenní změny v půdním horizontu. Útvary analogické k výběžku zjištěnému geofyzikálním měřením nebyly zatím ve spo-jitosti s laténskými objekty tohoto typu zaznamenány (cf. Schwarz 1959; Bittel – Schiek – Müller 1990; Schwarz 2007), což přináší nové otázky týkající se doby vzniku opevnění. Nelze totiž vy-loučit vznik či druhotné využití šancí během středověku či novověku.

3/ Možnosti užití magnetometrického měření byly omezené kvůli vedení vysokého napětí, které čtyřúhelní-kové valy protíná.

Obr. 10. Výsledek elektroodporového měření v prostoru západního valu malovických šancí. Interpretace: 1 – pruh zeminy za valem uvnitř opevnění s dobrou vodivostí, 2 – západní ohrazení s předpokládaným vstupem v místě přerušení anomálie, 3 – předsunuté menší opevnění, 4 – blíže neurčitelná anomálie, např. skála. Měření A. Majer, podkladové ortofoto ČÚZK.Fig. 10. Results of electrical resistence survey in the area of western rampart of the Malovice enclosure. In-terpretation: 1 – band of soil behind the rampart inside the enclosured area with good conductivity, 2 – western enclosure part with supposed entrance in the place of anomaly interruption, 3 – advanced smaller fortification, 4 – unspecified anomaly, e.g. rock. Measurement A. Majer, ortophoto map ČÚZK.

92

4.2.3. Vadkov a Třešňový Újezdec (okr. Prachatice)

Opevnění na katastrech obcí Třešňový Újezdec a Vadkov budou popisována společně, protože s vel-kou pravděpodobností tvořila jeden funkční a chronologický celek (obr. 11). Vodítkem při archeo-logické prospekci byly pomístní názvy Na Šancích a Šance, které indikovaly přítomnost fortifikací4.

V červenci 2013 byly objeveny pozůstatky opevnění jižně od obce Vadkov na mírném zalesně-ném návrší zvaném Kučera. Jedná se o jednoduchý valový násep, místy jen slabě znatelný, doplně-ný příkopem o celkové délce 110 m. Zhruba v polovině délky se linie opevnění zalamuje a vytváří tak pravoúhlý bastion o šířce 11 a délce 7 m. Převýšení příkopu a valu je nejvýraznější právě v těchto místech. Příkop i bastion jsou obráceny směrem k severu (obr. 12). Ze strategické polohy na vrcholu návrší tak bylo možné kontrolovat velkou část Lhenické brázdy až k Netolicím.

Opevnění u Třešňového Újezdce bylo identifikováno až v červenci 2014, avšak již po prvotním ohledání byla shledána jasná souvislost s vadkovskými šancemi. Jedná se totiž o půdorysně shod-ný typ, pouze rozměrově větší. Příkop a místy téměř neznatelný liniový val, z něhož vybíhají dva

4/ Obě zmíněná toponyma jsou na ZM 10 zanesena přibližně 400 m od skutečné polohy opevnění, což v po-čátcích prospekci ztěžovalo.

Obr. 11. Zaměření průběhu opevnění a úvozových ces u obcí Vadkov a Třešňový Újezdec na podkladu ZM 10 (mapový list 32-21-08).Fig. 11. The location of fortification and hollow ways near Vadkov and Třešňový Újezdec on ZM 10 (map sheet 32-21-08).

93

bastiony, jsou umístěny na jižním svahu mírného návrší (kóta 618 m n. m.) 1000 m jižně od kaple v obci Třešňový Újezdec. Východní bastion o rozměrech 11 × 10 m vykazuje větší odchylku na SSZ, západní s rozměry 13 × 9 m naopak odchylku k SSV. Celková délka linie opevnění i s výběžky činí 220 m. V západní části je opevnění vedeno po vrstevnici mírného návrší, avšak zhruba po 100 m spadá dolů po příkrém úbočí směrem k Bezdrevskému potoku. V bodě zlomu byla zřejmě hlavní linie opevnění doplněna ještě o trojúhelníkovitý výběžek tvořený nízkým a místy nenápadným valem. Dalším sporným reliktem je slabě znatelný příkop, který kolmo protíná v délce 50 m úvo-zové cesty západně od bastionů (viz níže). Nabízí se také možnost, že k obraně byly využity i další antropogenní relikty či terénní útvary, například nízká mez, která dnes tvoří okraj lesa a probíhá souběžně s hlavní linií cca 15 m jižně. Strategickou výhodu také mohly nabídnout srázy oddělující nivu Bezdrevského potoka a návrší kóty 618.

O tom, že obě opevnění byla vytvořena ve stejnou dobu a ke stejnému účelu, svědčí výše popsané shodné znaky konstrukce, ale i jejich umístění v terénu. V jedné pomyslné linii přetínají průchod Lhenickou brázdou a brání postupu nepřítele od severu. Patrný je také vztah obou opevněných poloh ke komunikacím, který dokládají relikty úvozových cest v okolí. Ty k linii valu přiléhají v obou případech zleva a téměř v bezprostřední blízkosti. Zvláště u Třešňového Újezdce se dobře zachoval svazek cest podél dodnes používané polní cesty směrem na Smědeček, kde bylo v místě největšího rozvětvení zaměřeno 9 úvozů.

Otázka datace vadkovského a újezdeckého opevnění je složitá. Na základě tvaru opevnění mů-žeme předpokládat jeho raně novověké stáří (srov. Meduna 1990), nejvíce se ale nabízí možnost vzniku během třicetileté války. Hned na jejím počátku v letech 1618 až 1620 byly jižní Čechy dě-jištěm několika střetů mezi stavovskou a císařskou armádou. Zemské stezky, jež byly pro tažení vojsk stěžejní, proto byly zajišťovány jak v místech hraničních přechodů a zemských bran (Fröhlich 2000; Volarské šance: Beneš – Kubů – Törok 1995), tak i dále ve vnitrozemí (Těšovice: Beneš 1996). Současný stav výzkumu písemných pramenů bohužel nedovoluje zcela do detailu rekonstruovat pohyby vojsk v regionu. Na konci třicetileté války operovala v prostoru jižních Čech švédská vojska. Vyloučit zatím nelze ani vznik během střetnutí francouzsko-bavorské koalice a habsburské armády v průběhu válek o rakouské dědictví.

Obr. 12. Terénní model vadkovské šance. Vizualizace J. John.Fig. 12. The terrain model of Vadkov fortification. Visualisation J. John.

94

4.2.4. Hašlovice (okr. Český Krumlov)

Poslední z prezentovaných opevnění bylo detekováno pomocí dat LLS a nachází se na katastru obce Hašlovice při severním výběžku kóty 649 přibližně 1200 m jihovýchodně od kostela v obci Větřní (obr. 13). Opevnění tak využívá strategickou polohu, odkud je možné kontrolovat řeku Vltavu, jejíž kaňon se zde hluboce zařezává do okolního terénu. Na mapě stabilního katastru Hašlovic je les přibližně v místech fortifikace označen pomístním názvem Schlösl (Zámeček). Opevnění tvo-řené valem bez příkopu s převýšením přibližně 1,5 m oproti okolnímu terénu má podkovovitý tvar otevřený směrem na východ, kde přiléhá ke srázu vltavského kaňonu. Předběžně lze fortifikaci zatím jen velmi orientačně datovat do období středověk – novověk. Nedaleko vlastního opevnění byl dále zjištěn pravoúhlý konkávní relikt recentního stáří, zřejmě vojenské pozorovací stanoviště, související s kontrolou provozu podél Vltavy.

Z dalších antropogenních reliktů, které se nachází v okolí, je třeba zmínit pozůstatky úvozových cest, které se táhnou severojižním směrem přibližně 500 m na S a SZ od opevnění, kde sestupují z návrší dolů k obci Větřní.

Obr. 13. Poloha a průběh hašlovické fortifikace a úvozových cest v okolí na podkladu ZM 10 (mapový list 32-23-15).Fig. 13. The location and shape of Hašlovice fortification and hollow way in the surroundings on ZM 10 (map sheet 32-23-15).

95

4.3. Mohylová pohřebiště

Na sledovaném území bylo evidováno celkem 32 mohylových pohřebišť či samostatně stojících mohyl, z nichž 8 bylo v minulosti zničeno (nejčastěji těžební činností). I v případě dosud exis-tujících mohyl však nebylo výjimkou silné narušení nelegálními uživateli detektorů kovů, např. mohylník na k. ú. Horní Chrášťany (Michálek – Fröhlich 1987, 18, A:2). Větší pozornost byla vě-nována mohylníku Doubrava.

Obr. 14. Fotodokumentace odkryté situace při výzkumu v lese Doubrava s vyznačenými nálezy. Foto M. Pták.Fig. 14. The photodocumentation of detected situation during the excavation in the Doubrava Forest with marked finds. Photo M. Pták.

96

4.3.1. Netolice – Doubrava

Lokalita (pouze její jižní a severní okraj) byla známa již z prospekcí A. Beneše a jeho spolupra-covníků (shrnutí Michálek – Fröhlich 1987, 20, A:10, 11, zde datováno jako pravěk obecně). Bě-hem prospekce AÚ FF se podařilo mohylové pohřebiště nově zaměřit a doplnit původní počet tří mohylovitých útvarů o 6 nově zjištěných a několik dalších nejistých konvexních objektů.

V prostoru mezi útvary i na nich byla registrována narušení způsobená nelegálními uživateli detektorů kovů. V narušení na vrcholku výrazného útvaru (během průzkumu označen jako č. 7) byl zjištěn korodovaný železný předmět – část sekáče z mladší doby železné. V místě byl proto proveden podrobný průzkum detektorem kovů, který ukázal, že mělko pod povrchem se nachá-zejí další kovové předměty. Na vrcholu konvexního útvaru byla proto položena sonda o rozmě-rech 3 × 3 m (obr. 14). Během odkryvu byly odebírány a dokumentovány zlomky nádob, z nichž se podařilo následně rekonstruovat části nejméně sedmi nádob (dvě mísy se zataženým okrajem, dva hrnce, lahvovitý tvar a větší zásobní nádobu). Dále byl získán deformovaný bronzový nára-mek, kamenný brousek (rozlomen na dvě poloviny) a dodatečně provrtaná broušená kamenná sekerka (původně neolit – eneolit) použitá zřejmě jako amulet. Z předchozí fáze průzkumu po-chází železný sekáč a nůž.

Odkrytou situaci je na základě rozboru nálezů možné datovat do mladší doby železné, přesněji na přelom stupňů Lt B2/C1. Vzhledem k přítomnosti spálených kůstek se domníváme, že se jedná o žárový pohřeb, přičemž složení pohřební výbavy dokládá spíše pohřeb ženský. Nelze ale vyloučit, že zde bylo uloženo několik následných pohřbů.

Sondáží bylo dále zjištěno, že útvar, který se na první pohled jeví jako mohyla, je zřejmě pří-rodní skalní výchoz (rostlá skála je na obr. 14 patrná v okrajových partiích sondy). Není vyloučeno, že jeho tvar byl v souvislosti s pohřbem upraven. Nejedná se ale o pravěkou mohylu (starší/střední doba bronzová, starší doba železná) s dodatečným pohřbem z mladší doby železné. Do budoucna bude žádoucí provedení archeologického a geologického průzkumu ostatních útvarů na popisované lokalitě a památková ochrana lokality jako celku.

5. Problematika komunikačního systému Linecké stezky

Zatímco ostatní typy památek budou předmětem detailnějších studií, podáváme na tomto místě shrnutí týkající se prozkoumaných úseků úvozových cest. Konkrétní průběh „Saumstrasse“ z Lin-ce přes Vyšší Brod je doložen již koncem 12. století, ale většinu ostatních tras lze přesněji sledovat teprve od pozdního středověku. Zemskou hranici tyto cesty překračovaly poblíž Horní Plané, Dolní Vltavice, Vítkova Kamene, Vyššího Brodu a Dolního Dvořiště.

Systém komunikací se ve staletích průběžně měnil, ale podléhal také některým změnám se-zónním v rámci roku – např. jarní trasy v době tání se vyhýbaly brodům. Dálkové silnice byly na-pojeny na síť místních komunikací, a mohly se proto přizpůsobovat změnám ve struktuře osídlení. V důsledku vnějších vlivů někdy docházelo během poměrně krátké doby k zániku významných a frekventovaných úseků, vznikaly přeložky, existovaly zakázané i tolerované zkratky a podobně. Není proto možné rekonstruovat jedinou historickou trasu, spíše jakési hlavní směry k významným cílům v krajině: ve sledované oblasti mířily hlavní komunikace původně k Netolicím, od poslední třetiny 13. století k sobě hlavní komunikační tahy přitáhlo královské město České Budějovice.

Mnoho starých komunikací prokázalo dostatečnou životnost, aby byly pojaty do současné si-lniční sítě. Dlouhé úseky však přestaly být zcela využívány, a pokud došlo k jejich brzkému zalesně-

97

ní, dochovaly se ve formě velmi výrazných reliktů – úvozů a jejich svazků. Zaniklé komunikační systémy byly v rámci projektu zachyceny a zdokumentovány například na trase mezi Frymburkem a Hořicemi na Šumavě (Blatná, Světlík, Trojany) a na kdysi frekventovaném tahu, který se v Černí-kově u Světlíka odpojoval a směřoval k vltavskému brodu u Zátoně (Skubice). Další popsané po-zůstatky se nacházejí v oblasti Lhenicka a Netolicka. Jde zpravidla o velmi mohutné úvozy o hloubce místy až 3 m tvořící svazky, v nichž lze napočítat obvykle 2–4, ale někdy také 6 nebo dokonce 9 souběžných úvozů. Nabývají na dimenzích zejména při stoupání, respektive klesání, kde lze navíc počítat i s druhotným erozním působením vody. Je příznačné, že historické silnice neprobíhaly nejkratší možnou trasou, postupovaly od vesnice k vesnici, často za cenu odchylky od celkového směru. Zároveň se ale nevyhýbaly prudkým sklonům terénu, někdy například přecházely přes vr-chol kopce, který by bylo možno (alespoň zdánlivě) obejít po vrstevnici.

Zjištěné a v tomto příspěvku popsané pozůstatky starých komunikačních systémů leží v krajině, kudy probíhaly historicky doložené trasy hlavních obchodních komunikací z Rakous do Čech. Je proto vysoce pravděpodobné, že alespoň některé z reliktů bychom mohli s těmito trasami ztotožnit.

6. Závěr

Příklad projektu Linecká stezka ukazuje, že je možné efektivně spojit popularizační cíle i základní výzkum. Průzkumy prováděné v rámci projektu přinesly nové informace o již známých lokalitách v regionu, ale především bylo nově identifikováno několik dosud neznámých památek.

V rámci průzkumu Linecké stezky byla ve velkém rozsahu využita data leteckého laserového skenování, díky nimž byla např. objevena dosud neznámá opevněná výšinná lokalita na katastru Hašlovice. Zároveň se však v plné míře potvrdila nedostatečná kvalita těchto dat pro některé oblasti jižních Čech (cf. John 2013), k nimž bohužel patří i koridor Linecké stezky. Skenování krajiny zde probíhalo v květnu až červnu roku 2011, tedy v období rozvinuté vegetace, a tudíž je kvalita dat pro jednotlivé památky velmi závislá na typu vegetace, která v té době lokalitu za-krývala. Některé objekty tak bohužel nejsou ve výsledném digitálním modelu vůbec patrné a byly objeveny jen díky pečlivé pozemní prospekci (např. komplex opevnění na katastrech Vadkov a Třešňový Újezdec).

Úkolem pro další výzkum je rozšířit pramennou základnu vztahující se k nově objeveným památ-kám. Velký potenciál při průzkumech detektorem kovů nabízejí relikty úvozových cest. Především s nově identifikovanými fortifikacemi je spjata ještě řada nezodpovězených otázek, které by snad mohla pomoci rozřešit rešerše písemných pramenů.

Poděkování

Autoři článku děkují Ondřejovi Chvojkovi a Janu Michálkovi za odborné konzultace. Antonínu Majerovi děkujeme za provedení geofyzikální prospekce. Velký dík patří Janu Kocinovi, Jakubovi Tomaskovi, Marku Šitnerovi, Michaele Divišové, Michalovi Sedlákovi, Kamile Pokorné, Václavě Kalousové a Monice Hruškové za spolupráci při terénní prospekci a výzkumu. Projekt byl podpo-řen OP EÚS Rakousko – Česká republika 2007–2013, projekt ETZ-KPF/SB/12/009 Linecká stezka

– vyhledávací studie a projekt Linecká stezka M00284.

98

Literatura a prameny

Beneš, J. 1996: Dělostřelecká baterie z raného novověku u Těšovic na Prachaticku, Výběr 33, 53–54.Beneš, J. – Kubů, F. – Törok, J. 1995: Soubor militárií z počátku třicetileté války z Volarských šancí, Archeolo-

gické rozhledy 47, 461–480.Beneš, J. a kol. 2010: Beneš, J. – Parkman, M. – Pták, M. – Šálková, T.: Archeologický výzkum raně středověké-

ho hradiště Na Jánu v Netolicích a objev zaniklé církevní architektury, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 23, 191–204.

Bittel, K. – Schiek, S. – Müller, D. 1990: Die keltischen Viereckschanzen. Atlas archäologischer Geländedenk-mäler in Baden-Württemberg 1. Stuttgart.

Černý, A. nedat: Zápisky. Nepublikovaný rukopis. Městské muzeum Netolice, inv. č. A-N 188.Dubský, B. 1932: La Tène jižních Čech. Strakonice.

- 1949: Pravěk jižních Čech. Blatná.Fröhlich, J. 2000: Historická opevnění jižní zemské hranice, Výběr 37, 285–290.Fröhlich, J. 2015a: Archeologický sešit Adolfa Černého z Netolic, Zlatá stezka 21–22, 2014–2015, 195–204.

- 2015b: Rudolf Hampl – 90 let od úmrtí, Výběr 52, 71–72. Hampl, R. 1921–1922: Nálezy praehistorické u Netolic, Otavan VI (41), 112. Hojerová, H. a kol. 2014: Hojerová, H. – John, J. – Kocina, J. – Kovář, D. – Pták, M. – Vondrovský, V.: Nový

nález militárie a terénních reliktů souvisejících se zaniklou tvrzí Trojaň (okr. Český Krumlov), Archeolo-gické výzkumy v jižních Čechách 27, 281–293.

Jansová, L. 1968: Mšecké Žehrovice und die Frage der Viereckschanzen in Böhmen, Archeologické rozhledy 20, 470–489, 571–572.

John, J. 2013: K možnostem využití lidarových dat DMR5G pro dokumentaci a identifikaci mohylových po-hřebišť – případ dvou jihočeských lokalit. In: Chvojka, O. (ed.), Archeologické prospekce a nedestruktivní archeologie v Jihočeském kraji, kraji Vysočina, Jihomoravském kraji a v Dolním Rakousku. Archeologické výzkumy v jižních Čechách – Supplementum 9. České Budějovice, 155–158.

John, J. a kol. v tisku: John, J. – Pták, M. – Průchová, E. - Hojerová, H. – Vondrovský, V., Laténský žárový po-hřeb z „mohyly“ v lese Doubrava u Netolic. Živá archeologie 17.

Kašička, F. – Nechvátal, B. 1990: Tvrze a hrádky na Prachaticku. Prachatice.Kerscher, H. 2012: Die Erfassung und Vermessung des Goldenen Steiges mit Hilfe von Airborne Laser scan-

DGM-Daten. In: Vorträge des 30. Niederbayerischen Archäologentages. Deggendorf, 315–338.Kubů, F. – Zavřel, Z. 2007a: Zlatá stezka. Historický a archeologický výzkum významné středověké obchodní

cesty. 1. Úsek Prachatice – státní hranice. České Budějovice.- 2007b: Zlatá stezka. Historický a archeologický výzkum významné středověké obchodní cesty. 2. Úsek

Vimperk – státní hranice. České Budějovice. - 2009: Zlatá stezka. Historický a archeologický výzkum významné středověké obchodní cesty. 3. Úsek

Kašperské Hory – státní hranice. České Budějovice.- 2013: Der Goldene Steig: historische und archäologische Erforschung eines bedeutenden mittelalterlichen

Handelsweges. 4. Die Strecke Staatsgrenze – Passau. Passau.Majer, A. 2013: Hradiště u Malovic 2013. Zpráva o nedestruktivní prospekci. Nepublikovaný rukopis uložený

v Archeologickém ústavu FF JU. Meduna, P. 1990: Morphology of field fortifications of the 17th-19th centuries. A contribution to surface re-

search. In: Smetánka, Z. – Žeglitz, J. (eds.), Studies in Postmediaeval Archaeology 1. Praha, 75–86.Michálek, J. – Fröhlich, J. 1987: Archeologické nemovité památky v okrese Prachatice. Prachatice.Michálek, J. – Zavřel, P. 1996: Archeologické nemovité památky v okrese Český Krumlov. Český Krumlov.Píč, J. L. 1900: Starožitnosti země České. Pokolení kamenných mohyl, díl I, sv. 2. Praha.

99

- 1909: Starožitnosti země České. Čechy v době knížecí, díl III, sv. 1. Praha. Schwarz, K. 1959: Atlas der spätkeltischen Viereckschanzen Bayerns – Pläne und Karten. München.

- 2007: Atlas der spätkeltischen Viereckschanzen Bayerns – Textband. München.Woldřich, J. N. 1883: Beiträge zur Urgeschichte Böhmens, Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft

in Wien 13, 1–40.

Václav Vondrovský – Martin Pták – Daniel Kovář – Jan John – Hana Hojerová: Report on the results of field prospection within the Linz trail project.

During the Linz trail project field prospection a whole range of hollow ways was newly identified. In some parts assemblage of artefacts was obtained by using of metal detector. The second group of discovered archae-ological monuments were fortifications, which are in most cases possible to date to the early modern period. Apart from non-destructive methods, the excavation of La Téne period grave from Doubrava Forest near Neto-lice was conducted, so it could be ranked among known La Téne burial sites in the area of Southern Bohemia.

Bc. Hana Hojerová, Archeologický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Branišovská 31a, 370 05 České Budějovice; hojerovahana@gmail.com.

PhDr. Jan John, Ph.D., Archeologický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Branišovská 31a, 370 05 České Budějovice; jjohn@ff.jcu.cz.

PhDr. Daniel Kovář, Státní okresní archiv České Budějovice, Rudolfovská 40, 370 21 České Budějovice; daniel.kovar@cb.ceskearchivy.cz.

Mgr. Martin Pták, Archeologický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Branišovská 31a, 370 05 České Budějovice; MartinPtak@seznam.cz.

Mgr. Bc. Václav Vondrovský, Archeologický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Branišovská 31a, 370 05 České Budějovice; vaclav.vondrovsky@gmail.com.