900 Veřejně prospěšné stavby a veřejně prospěšná opatření

Plán a veřejný zájem / Definování skutečného veřejného zájmu jako obraz politické kultury společnosti

Skutečně není pravda, že by někdy existoval člověk, který by kladl zájem veřejnosti nad svůj vlastní.

John Adams 1735-1826, 2. Prezident USA

ÚVODNa úplném začátku pokládáme za důležité ujasnění základních pojmů:Zájem (věc, záležitost, cíl) jakožto individuální a pospolitý projev záměru, jehož hodlá jedinec nebo společenství dosáhnout soustředěnou pozorností nebo úsilím (spontánním, nespontánním; dočasným, trvalým); preference určitého druhu činnosti, její zaměřenost a motivace, vztahu k osobě, věci, aktivitě nebo situaci. Zájem je charakterizován jednak místem, jednak časem („trváním“, „perspektivou“). V nejširším pojetí lze zájem charakterizovat jako směřování člověka nebo skupiny lidí (pospolitosti, společenství) k určitým činnostem nebo zabývání se předměty či záležitostmi určitého druhu, resp. jako komplexní motivačně-postojové zaměření, soustředěnou pozornost k dosažení vytčeného cíle.

Praktického významu ovšem slovo „zájem“ nabývá, je-li blíže určen: a / subjekt zájmu, b / předmět (objekt) zájmu.

Subjektem zájmu může být buď:a / jednotlivec – v tomto případě se jedná o „zájem individuální“ nebob / skupina (ve smyslu sociologickém) – v tomto případě se jedná o „zájem skupinový“.

Za veřejný zájem lze považovat jen takový zájem, s jehož formováním a formulováním právní řád spojuje určité náležitosti a stanovuje po té pro jejich implementaci též určitou míru právní závaznosti, na níž se společenství shodlo a jejichž obsah na základě konkrétního hodnotového rámce sdílí. V tomto ohledu lze rozlišovat mezi veřejným zájmem: a / formovaným právními předpisy vydanými závazným procesními (legislativními, legislativně technickými) postupy;

b / formovanému správními akty (rozhodnutími, usneseními) jakožto aprobovanými právními formami vymezení veřejného zájmu;c /

politickými rozhodnutími s právními důsledky, jimiž se rozumí především rozhodnutí samospráv územních celků, popřípadě samospráv personálních (zájmových) sdružení, jejichž postavení je založeno zákonem (profesní samosprávy, akademické samosprávy).1

Při užívání města i při plánování jeho rozvoje se objevují různé zájmy jeho obyvatel i jiných subjektů na území působících. Jednotlivé zájmy se podporují nebo někdy i umocňují, ale také různě proplétají nebo kříží, případně zcela vylučují. Plán by měl být jedním z nástrojů, jak tyto různorodé zájmy sladit nebo alespoň zpřehlednit. Měl by na základní úrovni rozlišit, které zájmy jsou ve prospěch širší společnosti (veřejné) a měly by tudíž dostat přednost, a které jsou pouze dílčí, partikulární anebo zcela soukromé. Přestože si každý dokážeme nějaké příklady uvedených zájmů představit, není takové rozdělení vůbec jednoduché, protože řada soukromých záměrů může pozitivně ovlivnit i zájmy veřejného charakteru (např. zvýšení zaměstnanosti, zajištění bydlení, zlepšení dopravní obslužnosti) a zájmy deklarované jako veřejné (např. v technické infrastruktuře) jsou ve skutečnosti realizovány jako podnikatelské záměry soukromých společností.2 …………….1

JIŘÍ PLOS : z pracovního podkladu zpracovaného v rámci výzkumu „Inovace metodiky a metodologie zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem k formulování fenoménu obrazu města“.Úvodem je tedy nutné říci, že není jasné, co přesně to ten veřejný zájem je a nikdy to zřejmě, alespoň předem (do příslušného správního rozhodnutí), zcela jasné nebude. Dovolme si zde proto uvést všechny možné pohledy a argumenty, klást si různé i provokativní otázky a nebát se nepopulárních odpovědí. První klíčovou otázkou, která se nabízí, je, zda opravdový veřejný zájem vůbec existuje. Zda se vždy nejedná o partikulární zájem, v lepším případě o množinu partikulárních zájmů. A dále tedy, skládá-li se výsledný zájem z dostatečného počtu soukromých zájmů, stává se automaticky zájmem veřejným? A od jakého počtu dílčích zájmů v množině obsažených, případně od jakého procentuálního poměru? A je vyšší počet jedinců automatickou zárukou vyšší legitimity zájmu? Obecně tomu tak je, existují však občanské iniciativy, které nemají v území přímý zájem, ale účelově využívají všech legislativních možností k obstrukci nových návrhů a plánů, čímž dochází ke zneužití článku 27 Listiny základních práv a svobod člověka (právo se svobodně sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů).3 Takové skupiny mohou paralyzovat celý proces územního plánování a vrhají stín i na občanské iniciativy tvořené konstruktivní částí -angažované veřejnosti, která je v procesu tvorby územních plánů nezastupitelná.

…………….2

Příkladem konfliktu různých zájmů je případ, kdy na základě veřejného zájmu (stavba bytů) byla udělena výjimka k výstavbě v oblasti přírodní památky Milíčovské rybníky a les (lokalita obývaná kriticky nebo silně ohroženými druhy: skokanem skřehotavým, kuňkou ohnivou, skokanem zeleným, čolkem obecným, čolkem velkým, ještěrkou obecnou, slepýšem křehkým a ledňáčkem říčním). Případ byl řešen Nejvyšším správním soudem, dle jehož rozhodnutí musí být veřejný zájem výslovně formulován ve vztahu ke konkrétní posuzované záležitosti a musí být přesvědčivě odlišen od zájmu soukromého: „V posuzovaném případě je nesporným veřejným zájmem ochrana zvláště chráněných živočichů, protože napadené správní rozhodnutí je rozhodnutím o udělení výjimky z obecného zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje těchto živočichů, přičemž předmětná výjimka byla udělena soukromé společnosti, která hodlá realizovat svůj investiční záměr, jehož cílem je s největší pravděpodobností její zisk. Skutečnost, že vedlejším důsledkem podnikatelské činnosti osoby zúčastněné na řízení je uspokojení bytové potřeby jejích zákazníků, ještě nemusí vytvářet odpovídající sociální veřejný zájem“ (http://www.pravniradce.ihned.cz/c1-59909370-nejvyssi-spravni-soud-definoval-verejny-zajem).…………….3

Jak uvádí např. JAN ŠLEMR v článku „Elity a veřejnost – etický rozměr územního plánování v České republice“ (Architektúra a urbanizmus, č. 1–2/2014, Bratislava).Do prosazování veřejných zájmů promlouvají i momentální preference, kdy např. i „zcela neoddiskutovatelný veřejný zájem“ na čistotu ovzduší může být za určitých podmínek pro významnou skupinu lidí převážen třeba zájmem o udržení zaměstnanosti, tedy zájmem na vlastní obživě.Některý zájem, vypadající rovněž zcela nesporně, zůstává zájmem do chvíle, než začne být důsledně uplatňován, čímž se může naopak stát komplikací, až přítěží. Jedná se například o zájem na ochranu obyvatel před hlukem. Důsledným uplatňováním tohoto „zájmu“, dochází až ke znemožnění obytné výstavby uvnitř města, zejména např. tam, kde jezdí tramvaj. Podobně by důsledné uplatňování zájmu obyvatel na čistotu ovzduší mohlo vést až k úplnému vyloučení individuální dopravy ve městě a tím k potlačení celé škály individuálních zájmů tvořících život města a ke konečnému kolapsu.Další provokativní otázka vychází z dříve uvedeného konkrétního příkladu. Je nesporným veřejným zájmem zachování ohrožených živočišných druhů? Zachování živočišných druhů a bohaté biodiverzity je jistě jedním z předpokladů pro zachování dobrých životních podmínek i pro člověka. Týká se to však za všech okolností všech živočišných druhů? Nebo je v evoluci běžné, že druhy, které se nestihnou přizpůsobovat měnícím se podmínkám, mohou i zaniknout? Jak bychom se asi z hlediska veřejného zájmu stavěli před 65 miliony let k vymírání dinosaurů? Bylo tehdy jejich zachování „nesporným veřejným zájmem“? Není náhodou z hlediska delšího evolučního příběhu i homo sapiens kriticky ohroženým živočišným druhem, byť se dnes může zdát, že je spíše přemnožen?

Při argumentaci týkající se veřejného zájmu hraje často významnou roli emoční zabarvení jednotlivých kategorií vstupujících do diskuse. Se slovy „partikulární“ nebo „soukromý“ je pracováno, jako by se jednalo o synonyma slov egoistický, sobecký, asociální, nespravedlivý – jinými slovy špatný, naproti tomu slovo veřejný evokuje synonyma jako sociální, bohulibý, prospěšný, spravedlivý a tedy správný.

Hledáme-li však poučení v   nedávné historii, nelze si nevšimnout toho, že paušální nadřazování veřejného nad soukromým vede k   totálnímu rozpadu hodnot s   katastrofálními důsledky na celou společnost. Právě důsledná ochrana osobního a   soukromého před jinými osobními a   soukromými, ale i   rádoby veřejnými zájmy je podstatou nalezení veřejného zájmu. Zájmu spočívajícího v   takovém souladu osobních a   soukromých zájmů, aby dosažením jednoho nebyl významně omezen nebo znemožněn druhý. To ovšem nepůjde bez širšího vnímání jednotlivých zájmů v   kontextu delšího příběhu s   uvědoměním si příčin, následků a   cílů, jichž má být dosaženo.

Chceme-li v plánu účinněji pracovat s veřejným zájmem, nezbývá, než se pokusit pro potřeby plánu veřejný zájem přesněji popsat, nesklouznout ke schematickému přístupu, nevyhýbat se tabuizovaným tématům a pokusit se přístup k určení veřejného zájmu vyjasnit. Z povahy veřejného zájmu není možné jej definovat vyčerpávajícím způsobem a vždy bude záviset na příslušném správním rozhodnutí. Je však možné popsat východiska, z nichž je na veřejný zájem z hlediska koncipování Metropolitního plánu pohlíženo.

Co je to veřejný zájem (dostupné definice a výklady)

„Veřejný zájem (angl. public interest) je celoskupinový zájem, tj. takový zájem, který přesahuje zájem jednotlivce či pouhé frakce. Ačkoli veřejný zájem patří mezi důležité právní instituty a operuje s ním celá řada právních norem, platné právo neobsahuje jeho definici; veřejný zájem se proto řadí mezi tzv. neurčité pojmy. Veřejný zájem se chápe jako protiklad zájmů soukromých, od nichž se liší tím, že okruh osob, jimž tento zájem svědčí, je vždy neurčitý: může přitom jít o zájem celospolečenský (zájem na čistotě ovzduší), lokální (zájem na vybudování železniční trati do místa, které dosud bylo bez železničního spojení) nebo skupinový (zájmy amatérských rybářů, sportovců, seniorů apod.). V demokratickém právním státě je však nepřípustné hovořit o státním zájmu, jemuž se občané musí podřídit: taková představa je vlastní totalitním diktaturám. Skutečnost, že platné právo veřejný zájem nevymezuje, představuje problém zejména v případech, kdy veřejná moc s odvoláním na existenci tvrzeného veřejného zájmu zasahuje do sféry soukromých práv fyzických a právnických osob, v prvé řadě v případě vyvlastnění. Zejména levicové vlády mají tendenci vykládat veřejný zájem extenzivně a podřazovat

veřejnému zájmu takové projekty jako vybudování nákupních center, industriálních parků apod., s odůvodněním, že je dán veřejný zájem na snížení nezaměstnanosti v daném místě. Takový výklad však naráží na meze ústavnosti, neboť zde nejde o nic jiného než o konflikt zájmů soukromých, z nichž jeden je upřednostňován před druhým a je porušován ústavní princip nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Podobný postup bývá pravidelně indikátorem korupce. Četné snahy definovat veřejný zájem zákonem nedošly v České republice zatím naplnění.“ 4 Ústavní soud k této otázce uvádí (PI. ÚS 24/04), že „Veřejný zájem v konkrétní věci by měl být zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění správního rozhodnutí pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad řadou jiných partikulárních zájmů. Veřejný zájem je třeba nalézt v procesu rozhodování o určité otázce (typicky např. o vyvlastňování) a nelze jej v konkrétní věci a priori stanovit. Z těchto důvodů je zjišťování veřejného zájmu v konkrétním případě typicky pravomocí moci výkonné a nikoliv zákonodárné“.5

Legislativní rámec veřejného zájmu v územním plánování

Hodnota a způsob vyjádření veřejného zájmuPodstatou zájmu, ať už veřejného nebo individuálního je hodnota.

„Hodnotou“ se rozumí specifická vlastnost sociálních a přírodních jevů pro člověka a pospolitost, projevující se svým kladným nebo záporným významem. Hodnota jako sociální jev je skutečností „subjektivní“ v tom smyslu, že se formuje – obdobně jako zájem – v procesu pospolitých dohod/rozprav. Hodnota jevu nevyplývá pouze z jeho vnitřní struktury a vnějšího projevu, ale především z toho, že byl zahrnut do sociální sféry a stal se nositelem určitých sociálních vztahů a významů. Hodnoty jsou historicky v různé míře proměnlivé, různorodé a vrstevnaté (hodnoty přírodní, krajinné, kulturní, resp. kulturně civilizační: urbanistické, architektonické, ale také sociální, ekonomické).

Hodnotou se tudíž rozumí společenstvím sdílený kladný (nebo záporný) význam, přičemž hodnoty mohou být po té, kdy o nich bylo dosaženo základní shody a dostalo se jim aprobované právní formy, dokonce mocensky vynucovány. Soubory sdílených hodnot pak tvoří určitý rozhodovací rámec, v němž se prosazují jednotlivé zájmy prostřednictvím aprobovaných nástrojů.Podle důsledků a způsobu vyjádření (veřejného) zájmu na činnostech lze odlišit: — negativně vyjádřený zájem, který má prohibiční charakter (zakazuje se provozovat určitou činnost a tudíž i šířit a spotřebovávat její výsledky);

— pozitivně vyjádřený zájem, který má iniciační charakter (podporuje se provozování určité činnosti, šíření a spotřebovávání jejích výsledků).

Zájmy a řešení jejich střetů v územním plánování

V územním plánování nastává střet obvykle mezi záměry rozvojovými a požadavky na ochranu, nejčastěji reprezentované právem a zájmem vlastníků nakládat vlastním majetkem, to jest věc držet, nakládat jí a užívat ji a brát z ní plody, a na druhé straně právy a zájmy chráněné instituty péče o kulturní a přírodní a krajinné bohatství nebo péče o zdravé životní podmínky. Obé je ovšem součástí komplexnější péče o prostředí. Právní základ pro pořizovatelské a správní činnosti v procesu územního plánování a stavění je v ústavním pořádku České republiky zakotven hned několika ustanoveními – čl. 7 Ústavy České republiky a navazujícím čl. 4 (obecný rámec pro ukládání povinností), čl. 11 (vlastnictví a jeho ochrana) a čl. 6, 34 a 35 (péče o přírodní a kulturní bohatství) Listiny základních práv a svobod, která výše zmíněné napětí mezi vlastněním (vlastnictvím) a možností a touhou žít v kvalitním (a pokud možno trvale se zlepšujícím) životním prostředí rámcově vymezují. Jedná-li se o stanovení podmínek pro utváření (to jest uspořádání a využívání) území, je takovým historicky se vyvinuvším a mezinárodně obecně uznávaným nástrojem územní (či prostorový) plán, územní řízení, stavební řízení a řada správních řízení souvisících – tedy ta část práva, která bývá obvykle zařazována do sféry práva veřejného. Mají-li však být při utváření (to jest uspořádání a využívání) území chráněna dostatečně účinně výše popsaná práva, musí být územní plánování především dialogem, rozpravou vedenou mezi všemi subjekty, které obývají, popřípadě i spravují určité správní území, to jest jednotlivými občany a jejich sdruženími, podnikatelskými subjekty, politickou reprezentací, pořizovateli i zhotoviteli územního plánu. Základním posláním této rozpravy je totiž dosáhnout shody o správě obývaného území a stanovení podmínek pro kvalifikované rozhodování o vývoji a správě území, o způsobech jeho utváření - tedy jeho uspořádání a využívání. O tento dialog Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy a Kancelář metropolitního plánu při přípravě nového Metropolitního plánu hl. m. Prahy usiluje a prakticky jej naplňuje pořádáním workshopů pro městské části a spoluprací s občanskými iniciativami. V tomto pojetí pak musí územní plánování především:— vytvářet otevřený systém skýtající všem, kdo o to projeví zájem, maximum informací o území a jeho vývoji a umožňující vytvářet věcný rámec k tvorbě programů a politik obce, kraje a státu a zároveň systém jen minimálně omezující;— skýtat podmínky pro účinné a účelné uplatňování osobní odpovědnosti – a to na té úrovni, která je pro osobní,

skupinové i institucionální rozhodování nejvhodnější - zásada subsidiarity;— spoluvytvářet místní pravidla pro správu území správním rozhodováním (v řízení územním, stavebním a řízeních souvisících) a tím poskytovat právní jistotu občanům a všem, kteří v území působí, a určitost vztahům, do nichž vstupují;— skýtat podmínky pro pružné a zpětnou vazbou kontrolované a kontrolovatelné uplatňování dokumentů územního plánování a vytvářet v tomto směru účinný tlak systémem aplikačních a kontrolních mechanismů.Z popsaného je zřejmé, že nutným předpokladem dosahování této shody o správě a utváření (uspořádání a využívání) území je především funkční demokratická společnost a vskutku činná spoluúčast jednotlivých osob a celé občanské veřejnosti na procesu vzniku územně plánovací dokumentace i politik a programů.6…………….4

http://iuridictum.pecina.cz/w/Veřejný_zájem …………….5

http://www.elaw.cz/clanek/verejny-zajem-a-zasady-v-s-2-odst-4-spravniho-radu…………….6

viz pozn. 1Veřejného zájmu v souvislosti s územním plánem se týkají následující paragrafy zák. č. 183/2006 (stavební zákon) v platném znění:§101 (1) K pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu nebo veřejné prostranství a ke stavbě na tomto pozemku má obec nebo kraj anebo stát (dále jen „oprávněná osoba“) v rozsahu vymezeném touto územně plánovací dokumentací předkupní právo; to neplatí, pokud pro veřejně prospěšnou stavbu postačí zřízení věcného břemene. Předkupní právo se v územním plánu nebo regulačním plánu vymezuje označením nemovitosti podle zvláštního právního předpisu37 a stanovením oprávněné osoby, v případě státu též stanovením příslušné organizační složky nebo příspěvkové organizace nebo státního podniku. Textovou část územního plánu nebo regulačního plánu obsahující vymezení nebo změnu vymezení předkupního práva zašle obec nebo kraj neprodleně osobě oprávněné z předkupního práva a osobám, jejichž nemovitosti předkupní právo zatěžuje. Osoba oprávněná z předkupního práva podá neprodleně návrh na zápis předkupního práva do katastru nemovitostí. Předkupní právo podle tohoto zákona vzniká nabytím účinnosti územního plánu nebo regulačního plánu a má účinky věcného práva. Vlastník pozemku nebo stavby, u kterých vzniklo předkupní právo podle tohoto zákona (dále jen „povinný vlastník“), má povinnost v případě zamýšleného úplatného převodu nabídnout oprávněné osobě tyto k odkoupení postupem a za podmínek podle tohoto zákona.

(2) S předkupním právem státu—a/ je příslušná hospodařit organizační složka státu nebo příslušná státní příspěvková organizace v souladu se zvláštním právním předpisem38, nebo—b/ má právo hospodařit státní podnik v souladu se zvláštním právním předpisem61, která je vymezena v územním plánu nebo regulačním plánu. (3) Je-li předkupní právo vymezeno podle odstavce 1 k části pozemku, je předmětem nabídky příslušná část pozemku. Geometrický plán a sdělení stavebního úřadu, že nemá výhrady k předloženému návrhu dělení pozemku, nebo vydání rozhodnutí o dělení pozemku zabezpečí a náklady s tím spojené uhradí oprávněná osoba. V tomto případě se lhůta uvedená v odstavci 6 po dobu územního řízení přerušuje. O této skutečnosti oprávněná osoba povinného vlastníka vyrozumí.(4) Kupní cena pozemku, popřípadě stavby, se určí znaleckým posudkem ve výši obvyklé ceny podle zvláštního právního předpisu62 opatřeným oprávněnou osobou; je-li oprávněnou osobou stát, neplatí pro určení výše ceny omezení podle zvláštního právního předpisu63

Při ocenění obvyklou cenou se za stejný nebo obdobný majetek v případě nezastavěných pozemků považují pozemky určené pro shodný účel užívání jako veřejně prospěšné stavby nebo veřejná prostranství uvedená v odstavci 1. Je-li cena obvyklá nižší než cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu, stanoví se kupní cena ve výši ceny zjištěné.(5) Povinný vlastník je v případě zamýšleného úplatného převodu povinen tento záměr písemně oznámit oprávněné osobě s dotazem, zda oprávněná osoba využije předkupního práva podle tohoto zákona, a umožnit prohlídku nemovitosti za účelem zpracování znaleckého posudku. Je-li oprávněnou osobou stát, zašle povinný vlastník oznámení organizační složce státu či státní organizaci podle odstavce 2 nebo Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který neprodleně zajistí zaslání oznámení příslušné organizační složce státu nebo státní organizaci.(6) Odpověď je oprávněná osoba povinna zaslat písemně ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy jí bylo oznámení doručeno. Má-li oprávněná osoba zájem využít předkupní právo, je povinna v odpovědi povinnému vlastníkovi vymezit předmět koupě údaji podle zvláštního právního předpisu37, uvést kupní cenu a stanovit lhůtu pro uzavření kupní smlouvy, která nesmí být kratší než 30 dnů; zároveň zašle povinnému vlastníkovi návrh kupní smlouvy a znalecký posudek vypracovaný podle odstavce 4. Je-li předmětem předkupního práva část pozemku, je součástí návrhu kupní smlouvy také geometrický plán vypracovaný podle odstavce 3.(7) Pokud povinný vlastník nesouhlasí s uzavřením kupní smlouvy z důvodu nesouhlasu s kupní cenou, kterou uvedla oprávněná osoba ve své odpovědi a v návrhu kupní smlouvy

podle odstavce 6, zašle oprávněné osobě ve lhůtě stanovené podle odstavce 6 svůj návrh na uzavření kupní smlouvy s jím navrženou kupní cenou, která musí být určena znaleckým posudkem zpracovaným v souladu s podmínkami uvedenými v odstavci 4; znalecký posudek povinný vlastník zašle oprávněné osobě spolu s návrhem na uzavření kupní smlouvy. Pokud se povinný vlastník a oprávněná osoba na kupní ceně nedohodnou, oprávněná osoba bez zbytečného odkladu podá návrh na určení kupní ceny soudu nebo zašle povinnému vlastníkovi potvrzení o zániku předkupního práva; do rozhodnutí soudu se běh lhůty podle odstavce 8 přerušuje. O této skutečnosti oprávněná osoba povinného vlastníka vyrozumí. Po rozhodnutí soudu o určení ceny pozemku, popřípadě stavby, se postupuje přiměřeně podle odstavce 6.(8) Pokud ze zaslané odpovědi podle odstavce 6 vyplývá, že oprávněná osoba nemá zájem využít předkupní právo, nebo pokud oprávněná osoba nezašle odpověď ve stanovené lhůtě podle odstavce 6 anebo pokud nedojde k uzavření kupní smlouvy nejdéle do 6 měsíců od doručení návrhu kupní smlouvy povinného vlastníka podle odstavce 7, předkupní právo zaniká.(9) Oprávněná osoba je povinna současně s negativní odpovědí nebo po marném uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 6 a 7 bez zbytečného odkladu vydat povinnému vlastníkovi potvrzení o zániku předkupního práva; pokud oprávněnou osobou není obec nebo kraj, který vydal územně plánovací dokumentaci zakládající předkupní právo, sdělí oprávněná osoba zánik předkupního práva současně této obci nebo kraji.(10) Oprávněná osoba je povinna uhradit kupní cenu do 2 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva oprávněné osoby na základě kupní smlouvy do katastru nemovitostí; v opačném případě je povinný vlastník oprávněn od smlouvy odstoupit.(11) Nesplní-li povinný vlastník povinnost podle odstavců 5 a 7, jsou právní úkony spojené s převodem pozemku nebo stavby podle odstavce 1 na jinou osobu neplatné.(12) Ustanovení občanského zákoníku o předkupním právu se použijí, nestanoví-li tento zákon jinak.§ 170 Účely vyvlastnění(1) Práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle tohoto zákona, lze odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci a jde-li o —a/ veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel,—b/ veřejně prospěšné opatření, a to snižování ohrožení v území povodněmi a jinými přírodními katastrofami,

zvyšování retenčních schopností území, založení prvků územního systému ekologické stability a ochranu archeologického dědictví,—c/ stavby a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu,—d/ asanaci (ozdravění) území.(2) Právo k pozemku nebo stavbě lze odejmout nebo omezit též k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě.(3) Řízení o vyvlastnění práv k pozemkům a stavbám, příslušnost k jeho vedení a podmínky vyvlastnění upravuje zvláštní právní předpis51.Dle uvedených citací z legislativy lze na základě vymezení v územním plánu uplatnit následující omezení vlastnických práv:— Odejmutí vlastnického práva (vyvlastnění) podle § 170 pro veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury, pro veřejně prospěšná opatření (ochrany před povodněmi a jinými přírodními katastrofami), zvyšování retenční schopnosti území, založení prvků ÚSES, ochranu archeologického dědictví), pro stavby a opatření k zajišťování bezpečnosti státu, asanaci (ozdravění území). — Omezení vlastnického práva (věcné břemeno) podle § 170 pro veřejně prospěšné stavby technické infrastruktury liniového charakteru, neznemožňují-li původní využití pozemku.— Předkupní právo podle § 101 pro veřejně prospěšné stavby občanského vybavení, pro veřejná prostranství. Dále je možné předkupního práva využít pro veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury (nedoporučuje se uplatňovat, protože případným nevyužitím předkupního práva by se zkomplikovalo právo vyvlastnění).

Veřejný zájem a plánování Prahy

Jak již bylo řečeno v úvodu, není jasně definováno a tudíž předem zřejmé, co přesně veřejný zájem je. Na druhou stranu, je nutné si uvědomit, že právě územní plán je jedním z dokumentů, který veřejný zájem konkrétně vymezuje. Z tohoto hlediska zjednodušeně řečeno platí, že o tom co bude, nebo nebude ve městě veřejným zájmem, rozhoduje zastupitelstvo města vydáním územního plánu.V platných územně plánovacích dokumentacích na území hl. m. Prahy stejně jako v ostatních územně plánovacích dokumentacích v celé ČR je veřejný zájem redukován na záležitosti technického charakteru (stavby dopravní a technické infrastruktury) a jedná-li se o jiné záměry (občanské vybavení, přírodní prvky) jsou i tyto zájmy sledovány a popisovány z technického (infrastrukturního) hlediska.

Veřejný zájem v územním plánuÚzemní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy vymezuje v souladu se stavebním zákonem plochy pro veřejně prospěšné stavby. Veřejně prospěšnou stavbou je stavba pro veřejnou

infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu. Mezi veřejně prospěšné stavby jsou zařazeny např. stavby pro školství, zdravotnictví, sociální péči, sport a rekreaci, bezpečnost, zeleň, či liniové a plošné stavby dopravní a technické infrastruktury. V platném územním plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy bylo vymezeno (k 29. 6. 2012) celkem 948 položek veřejně prospěšných staveb, z toho 385 pro stavby dopravní infrastruktury 349 pro stavby technické infrastruktury. Územní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy neurčuje žádná veřejně prospěšná opatření.K pozemku určenému územním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel, lze práva odejmout nebo omezit. Řízení o vyvlastnění práv k pozemkům a stavbám, příslušnost k jeho vedení a podmínky vyvlastnění upravuje zákon o vyvlastnění č. 184/2006 Sb.

Veřejný zájem v nadřazené ÚPD (ZÚR hl. m. Prahy)Pro území hl. m. Prahy jsou zpracovávány Zásady územního rozvoje (ZÚR) v totožné hranici řešeného území jako územní plán. Přesto, že ZÚR jsou pro územní plán nadřazenou dokumentací, z hlediska veřejného zájmu se podrobností blíží územnímu plánu, nebo jej v některých ohledech dokonce přesahují.Veřejně prospěšné stavby ZÚR hl. m. Prahy obsahují u staveb dopravní infrastruktury 29 položek, u staveb technické infrastruktury 18 položek.Dále jsou v ZÚR vymezena veřejně prospěšná opatření, která zahrnují 47 prvků skladebných částí ÚSES a dále 28 prvků k zajištění ochrany archeologického dědictví a dva prvky k zajištění ochrany a bezpečnosti státu (zóny havarijního plánování).

Územní systém ekologické stability (ÚSES)Stavební zákon č. 183/2006 Sb. umožňoval ve znění platném do 31. 12. 2012 vymezit celý ÚSES jako veřejně prospěšné opatření (VPO) - buď jako VPO, pro jehož uskutečnění je možno práva k pozemkům a stavbám odejmout či omezit (VPO k vyvlastnění - § 170 stavebního zákona), nebo jako VPO, pro něž má obec, kraj či stát předkupní právo, které se zaznamenává do evidence katastru nemovitostí (VPO s předkupním právem). Vymezování ÚSES v územních plánech formou VPO s předkupním právem přinášelo obrovské praktické problémy. To vedlo MMR k neformálním návodům pro pořizovatele a zpracovatele územních plánů – vymezujte ÚSES jako VPO k vyvlastnění. Absurdní situace, kdy klatba možnosti vyvlastnění byla formálně (ve skutečnosti je možnost vyvlastňování pro účely ÚSES hodně teoretická) uvalena na plochy v území, kde k žádnému vyvlastňování nemohlo dojít ani teoreticky, byla po šesti letech platnosti stavebního zákona částečně vyřešena jeho novelou č. 350/2012 Sb. - možnost vymezovat ÚSES formou VPO s předkupním právem byla zrušena.V roce 2014 tedy platí právní stav: ÚSES je možno v územně plánovací dokumentaci krajů a obcí vymezit jako VPO

k vyvlastnění. Ovšem – pouze v případech, kdy se jedná o „založení prvků územního systému ekologické stability“ (§ 170, odst. (1), písm. b) stavebního zákona). Co je oním „prvkem“ české legislativní předpisy nestanovují. V teorii ÚSES se označení „prvek ÚSES“ někdy objevuje jako synonymum pro „skladebnou část ÚSES“. V kontextech s teorií ÚSES a legislativními ustanoveními prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je za prvek ÚSES možno považovat biocentrum či biokoridor ÚSES, pravděpodobně buď v rozsahu celém, nebo též částečném (úsek biokoridoru, část biocentra).Protože podrobnost zpracování krajské ÚPD, tj. Zásad územního rozvoje, neumožňuje detailně odlišit, která část ÚSES je existující (funkční) a která je chybějící (nefunkční – tedy „k založení“), je omylné vymezovat ÚSES v ZÚR formou VPO k vyvlastnění. Řešení formou vymezení celého ÚSES jako VPO k vyvlastnění, byť jeho podstatná část není určena k založení (kdyby byla, žádný ÚSES by nebylo možno vymezovat, protože by nesplňoval zákonnou definici), je typickým příkladem hledání co možná nejjednodušších způsobů, jak situaci řešit a přitom neřešit. Jediným východiskem, právně čistým a přitom logickým, je ÚSES jako VPO v ÚPD krajů nevymezovat. V ÚPD obcí je větší možnost zodpovědně rozhodnout, která část (prvek) ÚSES je existující a která chybějící - k založení. A obec se může samostatně, bez nátlaku nadřazené ÚPD kraje, rozhodnout, zda pro prvky ÚSES vymezené k založení využije formálně silného právního institutu VPO k vyvlastnění. Obec se dokonce může samostatně rozhodnout, zda ze všech chybějících – k založení vymezených prvků ÚSES označení za VPO využije pouze pro některé. Nejspíše pro ty, pro něž existuje vysoká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že jsou vymezeny správně, v minimálních prostorových parametrech stanovených teorií ÚSES (veřejný zájem je dle metodického pokynu MMR z roku 1998 možno vztahovat pouze na ÚSES v minimálních parametrech) a přitom je v právním státě důvodné krajní možnost vyvlastnění na tyto pozemky vázat. Třeba proto, že pravděpodobnost získání financí z dotačního titulu je vysoká a přitom místní znalosti napovídají, že vlastník pozemku (vlastníci pozemků) nejsou s ideou ÚSES náležitě ztotožněni.Protože na území Prahy byl ÚSES vymezen jednorázově před téměř 20 lety a od té doby se ad hoc řešily pouze jednotlivé případy z titulu pořizování změn územního plánu, je situace taková, že Metropolitní plán nebude vymezovat jakýkoli prvek ÚSES formou VPO k vyvlastnění.

Metropolitní plán – veřejně prospěšné stavby Následující mapy jsou věnovány předpokládaným veřejně prospěšným stavbám veřejné dopravní a technické infrastruktury a veřejného vybavení, které jsou koncipovány v souladu se stávajícím postupem a vycházejí z návrhů obsažených v sešitech věnovaných dopravní a technické infrastruktuře.

Dopravní infrastrukturaVPS dopravní infrastruktury jsou zpracovány na základě návrhů podrobně popsaných v sešitu [ ▶ Cesty lidí a zboží ]. VPS dopravní infrastruktury jsou přehledně zakresleny ve schématu. Podrobný seznam jednotlivých staveb bude obsažen v návrhové části Metropolitního plánu v členění: veřejná doprava – metro, veřejná doprava – tramvaj, veřejná doprava – autobus, železniční doprava, automobilová doprava (komunikace), doprava v klidu (parkování), letecká doprava, vodní doprava.

viz odbr.s.908……………. dopravní infrastruktura

Schéma zobrazuje grafické vyjádření předpokládaných veřejně prospěšných staveb dopravní infrastruktury vycházející z návrhů obsažených v sešitu [ ▶ Cesty lidí a zboží ]

Technická infrastrukturaNa základě návrhů zpracovaných v sešitu [ ▶ Cesty médií a informací ] jsou vymezeny veřejně prospěšné stavby technické infrastruktury. VPS technické infrastruktury jsou přehledně zakresleny ve schématu. Podrobný seznam jednotlivých staveb bude obsažen v návrhové části Metropolitního plánu v členění: vodní toky (hydrologie), zásobování vodou, kanalizace, centrální zásobování teplem, zásobování plynem, zásobování elektrickou energií, ropovody, kolektory, odpadové hospodářství.

viz odbr.s.910……………. ……………. technická infrastruktura

Schéma zobrazuje grafické vyjádření předpokládaných veřejně prospěšných staveb technické infrastruktury vycházející z návrhů obsažených v sešitu [ ▶ Cesty médií a informací ] vyjma hydrologických prvků, jež jsou součástí schématu ochrany před povodněmi.

Občanská infrastrukturaPrvky VPS občanské infrastruktury jsou v přiloženém schématu převzaty z Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy. V rámci zpracování Metropolitního plánu dochází k jejich prověřování a zpřesňování. Tato část plánu bude pojímána jako celek „vybavení města“. Podrobně je tato část infrastruktury vysvětlena v sešitu [ ▶ Kvalita života a vybavení města ]. Je zásadní otázkou, zda vůbec vymezovat vybavení města jako VPS (tedy na cizích pozemcích určených k vyvlastnění!). Podrobně viz následující schéma.

viz odbr.s.912………… občanská infrastruktura

Schéma zobrazuje prvky VPS občanské infrastruktury z platného územního plánu. V rámci zpracování Metropolitního plánu dochází k jejich prověřování a zpřesňování.

Účinnost vyhlášení VPS a výstavba ve skutečnostiSchéma zobrazuje síť mateřských škol v Praze. Je zcela patrné, že převážná většina míst VPS definovaných v ÚPNSÚ 1999 nebyla naplněna a to i přes to, že nárůst počtu školek je zřejmý. Je tedy otázkou, zda je nástroj VPS tou nejlepší cestou jak vybavenost iniciovat. Zdá se, že překážkou vzniku jakékoli vybavenosti jsou spíše přebujelé, většinou diskutabilní předpisy a celková komplikovanost legislativy, než nedostatek pozemků.

viz odbr.s.914………… Mateřské školy a VPS

Opatření k zajištění ochrany a bezpečnosti státuOpatření k zajištění ochrany a bezpečnosti státu uvedená v ZÚR se týkají ochrany zásobníků a skladů hořlavých plynů. Vymezené zóny havarijního plánování nemají charakter opatření souvisejících s ochranou a bezpečností státu. Jedná se o limity vymezené u stávajících zařízení, které budou zakresleny ve výkresu limitů a jejich respektování je zakotveno v jiných právních předpisech, proto by neměly být jako VPO v ZÚR ani v Metropolitním plánu vymezovány.

Opatření k zajištění ochrany archeologického dědictvíOpatření k zajištění ochrany archeologického dědictví zahrnují seznam archeologických lokalit a území s památkovou ochranou. Seznam uvedený v ZÚR zahrnující všechny prvky památkové ochrany jako VPO s možností vyvlastnění, je příliš rozsáhlý a svým rozsahem vede k devalvaci principu institutu veřejně prospěšných staveb. V rámci aktualizace ZÚR by měl být uvedený seznam VPO přehodnocen a jak vyplývá z výše uvedeného ustanovení § 170 odst. 1 stavebního zákona, institut VPO pro tento účel by měl být uplatněn pouze pro uskutečnění konkrétních navrhovaných opatření pro ochranu archeologického dědictví, nikoliv pro archeologické lokality existující, kde žádná opaření k jejich ochraně navrhována nejsou (jsou limitem využití území a jsou chráněny podle zvláštního právního předpisu - zákona o památkové péči). V Metropolitním plánu bude rozsah VPO k zajištění ochrany archeologického dědictví zvážen.

viz odbr.s.916…………. Ochrana archeologického dědictví, ochrana obyvatel

Schéma zobrazuje prvky a plochy určené k ochraně archeologického dědictví a památkové ochraně a k ochraně obyvatel.

Jedná se o veřejně prospěšná opatření ze ZÚR.

Metropolitní plán- veřejně prospěšná opatření

Ochrana před povodněmi a zvyšování retenční schopnosti územíZásadní stavby protipovodňové ochrany na území hlavního města byly dokončeny. V rámci plánu nejsou navrhovány žádné nové liniové stavby protipovodňových opatření. Dílčí stavby, které budou součástí širšího systému ochrany před povodněmi (malé vodní nádrže a suché poldry) jsou součástí VPS

v kapitole vodní toky (hydrologie). Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v Metropolitním plánu nebudou vymezena žádná veřejně prospěšná opatření.

viz odbr.s.912………… ochrana před povodněmiSchéma zobrazuje prvky VPS, které jsou součástí ochrany před povodněmi

Stavební uzávěra a veřejný zájemJako jeden z nástrojů pro zajištění veřejného zájmu je vnímána a využívána stavební uzávěra. Stavební uzávěra dle § 97, odst. 1, zák. č. 183/2006 (stavební zákon) v platném znění omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo schváleno její zadání, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území. Jedná se tedy o opatření dočasného charakteru, které by nemělo být využíváno k dlouhodobé nebo dokonce trvalé regulaci výstavby. Na území hl. m. Prahy se nachází velký počet stavebních uzávěr, často značného plošného rozsahu. Na základě zkušeností vede dlouhodobé znemožňování stavební činnosti formou stavebních uzávěr k zastavení vývoje nejen v samotných plochách omezených uzávěrou, ale i v jejich okolí. Tím v konečném důsledku dochází k umrtvování celých částí města, což ve veřejném zájmu rozhodně není.Typickým příkladem diskutabilních stavebních uzávěr velkého

plošného rozsahu jsou „Velká rozvojová území“ vymezená

v platném územním plánu. Jedná se rozsáhlá území s velkým

potenciálem, která byla na dlouhé období de facto vyloučena z městského života.7…………….7

Jedná se o typickou ukázku zmatení jazyka územního plánování minulého století: Velké rozvojové území = stavební uzávěra!

viz odbr.s.920………… ……………. STAVEBNÍ UZÁVĚRYSchéma ukazuje plošný rozsah stavebních uzávěr na území hlavního města Prahy.

Stavební uzávěra a požadavky na podrobnější dokumentaciNa území města se nachází řada problematických území. Patří sem území, kde není ujasněná koncepce, kde se kříží řada protichůdných zájmů, dále území, jež jsou z nějakého důvodu zranitelná a v nichž i zdánlivě drobný zásah může způsobit významné dopady (např. území MPR, nebo vyvýšené pohledově exponované plochy). Taková území jsou zakreslena v přiloženém schématu. Schéma zahrnuje tzv. křehká území vymezená v rámci ÚAP hl. m. Prahy, plochy „městské džungle“ popsané v rámci sešitu [ ▶ Topografie, krajina a parky ] a území MPR včetně ochranných pásem. Mezi odbornou i laickou veřejností zaznívají požadavky na zpracovávání regulačních plánů a územních studií. Pokud by

podmínka na zpracování regulačního plánu nebo územní studie byla stanovena v Metropolitním plánu, znamenalo by to pro vymezená území de facto stavební uzávěru až do jejich pořízení. Vzhledem k velkému rozsahu problematických ploch by toto řešení blokovalo veškeré aktivity na významné části města. To je situace, které má zpracovávaný Metropolitní plán předcházet, proto bude této formy využíváno pouze výjimečně.V Metropolitním plánu bude pro problematická území stanoven požadavek na zpracování Územních plánů částí Prahy, které umožní podrobnější řešení dle specifických problémů daného území, a to bez stavební uzávěry. Skutečnost, že v MPP nebude požadavek na zpracování regulačních plánů nebo územních studií stanoven neznamená, že nemohou být následně pořízeny. Pouze se na dané území nevztahuje stavební uzávěra.

viz odbr.s.922…………problematická území

Metropolitní plán a veřejná prostranstvíPopisu a vymezení veřejných prostranství se podrobně věnuje sešit [ ▶ Ulice a náměstí ]. Z textu popsaného v předchozích kapitolách vyplývá, že pro veřejná prostranství je možné využít institutu předkupního práva podle § 101 zák. č. 183/2006 (stavební zákon) v platném znění. Abychom získali představu o smysluplnosti a reálnosti takového opatření, provedli jsme majetkovou analýzu veřejných prostranství. Veřejná prostranství (VP) vymezená v rámci sešitu [ ▶ Ulice a náměstí ] byla v členění na náměstí, zpevněná VP, nezpevněná VP a parky, promítnuta do katastrální mapy a následně byl proveden výčet vlastníků jednotlivých pozemků spadajících do veřejných prostranství.

Analýza vlastnických vztahů veřejných prostranství z hlediska plošné výměryAnalýza z hlediska plošné výměry ukazuje poměr ploch veřejných prostranství ve vlastnictví veřejných a neveřejných subjektů. Z tabulek a grafů je zřejmé, že více než 25 % ploch parků vymezených Metropolitním plánem je ve vlastnictví neveřejných subjektů, u ostatních veřejných prostranství je to cca 16 % ploch.

Analýza vlastnických vztahů veřejných prostranství z hlediska počtu pozemkůAnalýza majetkové struktury dle počtu pozemků, byla provedena z důvodů možného využití institutu předkupního práva pro plochy veřejných prostranství. Vymezená veřejná prostranství se týkají 32.848 pozemků. Z toho se nachází 2.825 pozemků v rámci vymezených parků. Z počtu pozemků v parcích je cca 56 % pozemků ve vlastnictví neveřejných subjektů, u ostatních veřejných prostranství je ve vlastnictví neveřejných subjektů dokonce 71 % z celkového počtu pozemků.Z popsaného vyplývá, že město a jiné veřejné subjekty

majetkově nedisponují významnou částí vymezených veřejných

prostranství, nejvyšší podíl ploch ve vlastnictví neveřejných

subjektů je u parků, proto je hodnocení prováděno se zahrnutím

parků a bez parků. Z analýzy počtu pozemků navíc vyplývá, že

plošně menší podíl pozemků ve vlastnictví neveřejných

subjektů je pozemkově mnohem více rozdroben. Využití

předkupního práva pro veřejná prostranství je tedy z hlediska

plánování města potřebné a žádoucí, zároveň však bude

administrativně i finančně náročné.8

Poměr vlastnických vztahů veřejných prostranství zachycují grafy na následujících stranách.…………….8

Při velmi hrubé úvaze (průměrná hodnota pozemku 1.000 Kč/m2) by k případnému vykoupení všech vymezených veřejných prostranství v současné době vlastněných neveřejnými subjekty bylo potřeba bez započítání parků 10,38 mld. Kč, pro všechna prostranství včetně parků pak 35,54 mld. Kč. Pokud bychom počítali pouze s vykoupením nejdůležitějších veřejných prostor tvořících ulice a náměstí, vychází potřebná částka na 4,4 mld. Kč.

Vlastnictví veřejných prostranstvíviz obr.s.927…………graf 1zobrazuje analýzu vlastnických vztahů veřejných prostranství z hlediska plošné výměryviz obr.s.927………… graf 2analyzuje vlastnické vztahy veřejných prostranství z hlediska počtu pozemků

viz obr.s.926…………veřejná prostranství dle vlastníkůSchéma přehledně ukazuje síť veřejných prostranství vymezených v Metropolitním plánu a její majetkovou analýzu dle základních skupin vlastníků. Červenou barvou jsou vyznačeny pozemky vlastněné neveřejnými subjekty.

Vlastnictví parkůviz obr.s.929……………. graf 3zobrazuje analýzu vlastnických vztahů veřejných prostranství z hlediska počtu pozemkůviz obr.s.929……………. graf 4analyzuje vlastnické vztahy parků z hlediska počtu pozemků

viz obr.s.928……………. parky dle vlastníkůSchéma přehledně ukazuje síť parků vymezených v Metropolitním plánu a její majetkovou analýzu včetně parků dle základních skupin vlastníků. Červenou barvou jsou vyznačeny pozemky vlastněné neveřejnými subjekty.

Úvaha nad podstatou veřejného zájmuPoslední sešit nás provází po cestě od hodnot k zájmům. Vysvětluje pojem veřejný zájem, který není žádným zákonem

definován, přestože s ním stavební zákon a územní plánování pracuje již dlouho. Hledá jeho naplnění a zamýšlí se nad některými zavedenými postupy. Popisuje legislativní rámec, ale snaží se obsáhnout i širší důsledky a významy. Klade si otázku, zda lze nadřadit veřejný zájem nad zájem soukromý a za jakých podmínek. Rozebírá vymezení veřejného zájmu v platných územně plánovacích dokumentacích a nastiňuje přístup k veřejnému zájmu v připravovaném Metropolitním plánu. Věnuje se problematice veřejných prostranství jako jednomu z nejdůležitějších prvků veřejného zájmu. A v závěru poukazuje na opomíjený charakter veřejného zájmu architektury samotné.

Co je podstata veřejného zájmu? Něco totiž, a možná to nejpodstatnější, dosud řečeno nebylo. Jedná se o veřejný rozměr architektury samotné. Na uvedený aspekt poukazuje Karsten Harries v knize Etická funkce architektury.9

„Architektura vždy vyjadřovala a   chce vyjadřovat kulturní hodnoty a   cíle. Nejen že sděluje, ale je zamýšlena jako nositel sdělení.“

Dle autora „tvořila teorie architektury elipsu, jejíž jedno ohnisko tvoří obytný dům spjatý především s rodinou a druhé ohnisko kostel, či chrám (s původním předpokladem svaté stavby božského původu). V průběhu 18. století začal první pól postupně vytlačovat druhý. Svatá a veřejná architektura pospolitosti poskytuje určité centrum, k němuž jedinci vztáhnou své obydlí a své bydlení a získávají povědomí o svém místě v dějinách a ve společnosti“. V citované knize je uvedena zásadní otázka, zda má ještě smysl stavět jedno stavební zadání výše, než jiné. Zda tu stále ještě je (a je dobré, aby tu byl?) jeden architektonický typ schopný ustavit svět pospolitosti, jako to činil chrám?

…………….9

KARSTEN HARRIES : The Ethical Function of Architecture, The MIT Press, 1998 (česky: Etická funkce architektury, Arbor vitae, 2012).

Mohli bychom také vzpomenout myšlenky Dalibora Veselého, který hovoří o horizontalitě a vertikalitě města, tedy o horizontální kontinuitě městského života na úrovni ulice a o vertikální kontinuitě míst, budov a činností, ke kterým se vztahujeme, protože nás přesahují.10

Karsten Harries o tom píše: „Kostel se prezentuje jako zřetelný tvar na pozadí běžných staveb, a právě tak se čas náboženských svátků prezentuje jako zřetelný tvar na pozadí všedního času. Oslavy nás povolávají k promýšlení významu mezních zkušeností lidského života (tajemství smrti, zrození, sňatku a znovuzrození). Svátky tak vrhají jisté světlo na každodenní zkušenost. Osvětlují ji, činí ji zřetelnou. Totéž platí o architektonických dílech: vrhají na běžnější stavby určité světlo a ozřejmují je… Kostely dnes slouží jen dílčím komunitám, nemají už schopnost ustavit étos celého společenství, do něhož patříme… Chrámová architektura se ve

20. století stala en bloc periferní.“ Otázka tedy zní: „Má ještě smysl od architektury požadovat, aby vytvářela díla, jež napomáhají ustavovat svět a interpretovat jej tak, že se lidé znovu sdruží do společenství, s nímž se mohou identifikovat?“ Nebo jinak: „Dovoluje některý typ architektuře promlouvat o lidech způsobem, který se dotýká života jakožto celku a pomáhá vybudovat společenství?“

Karsten Harries dochází k závěru, že „vzhledem k veškeré -decentralizaci, která formovala moderní život, by možná bylo daleko lepší oprostit se od představy vůdčích uměleckých a zvláště architektonických úloh, neboť to je představa -obtížená nadějemi spjatými s tradičním chápáním kostela jakožto vůdčího architektonického typu.“ …………….10

Viz připravovaný Management plán památky UNESCO, prozatím nevydaný rukopis (JAN SEDLÁK a MIROSLAV CIKÁN, Praha, 2013/14)

„Smyslem architektury je dovolit nám odpoutat se od každodennosti, avšak jen proto, abychom se k   ní znovu vrátili s   očima otevřenýma a   větším povědomím o   tom, co je a   co není podstatné.“

Podívejme se na tuto myšlenku z pohledu plánu města na počátku jedenadvacátého století. V dnešní společnosti již nemůže roli (chrámu) popsanou v předchozím textu sehrát jakýkoliv architektonický typ, stavba, dům. Může ji však sehrát struktura a kompozice města. Město se stává fenoménem identifikace a to v širším slova smyslu, jak jsme popsali v sešitu [ ▶ Metropole a region ]. Město už má dnes takovou velikost, že identifikace s ním probíhá mnohdy jen na úrovni celku, ikonických panoramat a ikonických staveb, které ovšem nikdy nenavštívíme a „nepoznáme“. Přesto jsou „naše“. To čemu se říká „skyline“ utváří náš obraz města a mnohdy je dnes závislý na několika stavbách, nebo dokonce na stavbě jediné, která se stává symbolem a pomáhá orientaci. A pro Prahu už to dávno -nejsou jen „historické veduty“. Praha musí pracovat s celým svým územím, nikoli jen s nejstarším středem. Dvacáté století je dne s již historií a jeho projevy nedílnou součástí celku. Proto je nutné hledat především ucelenou a reprezentativní síť veřejných prostranství, dominanty, jejich vztahy a širší panoramata – „Nové pražské veduty“. Proto v kontextu zpracovávaného Metropolitního plánu Prahy, vidíme jako prvořadý veřejný zájem jasně vymezenou, hierarchizovanou a fungující síť veřejných prostranství, ale také strukturu a celkovou kompozici města. Zdá se, že dnes je důležitější shluk hmot, než jednotlivá budova, byť jednotlivosti jsou důležité, protože teprve ony vytvářejí nezaměnitelný celek.

Chápejme proto, při vší pokoře, architekturu jako výsostný veřejný zájem. Nahlížejme na ni jako na umělecké a   autorské dílo. Přes širší, a   dnes velmi složité, aspekty vzniku architektonických děl nezaměňujme informovanost a   vzdělanost společnosti za kolektivní a   kolektivistické plánování.

Plánujme tak, aby cílem bylo naplnění slov prof. Martina Rajniše, prvního předsedy Gremiální rady Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy:

„Architektura má být všemocnou přítelkyní, všemocnou

objímající základnou

lidského života. Architektura má být vlídná, obyvatelná, harmonická,srozumitelná, čitelná, blízko lidem. Má podporovat lidi v dobrém životě, plném veselosti a dobrých vztahů. Architektura je hnízdo našeho života. A v okamžiku, kdy jsme se na architekturu začali koukat jako na technicistní systém, jako na fungující stroj, začali jsme lidi pojímat jako opakující se součásti jakéhosi gigantického soukolí… Moderní doba ujela architektuře pod nohama… Na to, aby se nějaký dům skutečně ve společnosti ujal, potřebuje být podobný aspoň po deset generací. Aby se poznalo, jak se tam rodí a umírá, jak se tam člověk zamilovává a odmilovává, jak tam má tvrdý i krásný život, jak vypadá v mlze, v zimě, jak se vyrovnává s krajinou, se společností… Já si myslím, že je bláznovství říkat, že se něčeho budeme vzdávat. Nebudeme se vzdávat věcí, které nám slouží, ale zároveň je nenecháme, aby se z nich staly panovačné věci, které nás nějakým způsobem utiskují, deformují, zesmutňují. Jsme přece homo sapiens. Jak jsme přemohli ty kromaňonce? Naší láskou k umění, naší schopností komunikace.Architektura nefunguje, architektura je magická struktura, ve které se dá žít… Cesta zpátky není pro mě cestou k historické architektuře. Takové návraty by k ničemu nepomohly. Já chápu cestu zpátky jako cestu ke kvalitě, porozumění, procítění věcí.“ 11

…………….11

MARTIN RAJNIŠ, z rohovoru publikovaného v rámci programu výstavy Martin Rajniš v Centru současného umění DOX, Praha, při příležitosti udělení ceny Global Award for Suistainable architecture Martinu Rajnišovi, 2014.

Při stavbě města je největším veřejným zájmem architektura. Architektura, která může zásadním způsobem přispět ke kvalitě života ve městě. Architektura, která vytváří vystavěné prostředí a tím životní prostředí člověka. Architektura, která člověka přesahuje.Roman Koucký, 2014