20 ―

21

Mouchira Moussa, 2009akryl na plátně /acrylic on canvas/, 150 × 100 cm

Štěpán Markovič, 2009akryl na plátně /acrylic on canvas/, 150 × 100 cm P

etr P

ísař

ík, 2

009

akry

l na

plát

ně /a

cryl

ic o

n ca

nvas

/, 15

0 ×

100

cm

Too Much LoveToo Much Love

24 ―

25

Too Much Love, 2007akryl na plátně /acrylic on canvas/, 150 × 120 cm

Too Much Love, 2005akryl na plátně /acrylic on canvas/, 150 × 120 cm

26 ―

27

Pop Icon, 2014akryl na plátně /acrylic on canvas/, 50 × 40 cm

Too Much Love, 2012akryl, plastový odpad na plátně /acrylic, plastic waste on canvas/, 30 × 30 cm

28 ―

29

Too

Muc

h lo

ve, 2

012

akry

l, pl

asto

vý o

dpad

na

plát

ně /a

cryl

ic, p

last

ic w

aste

on

canv

as/,

100

× 15

0 cm

30 ―

31

Nevím, jestli je ve velkých městech, ve světových centrech, zkrátka ve velkém světě, více, či méně lásky než kdekoliv jinde, ale jisté je, že ve velkoměstě i láska prochází energetic­kým silovým polem, plným vizuálních svodů a neutuchaujíacím klokotem vpřed. A to nejen láska mezi bytostmi, ale i láska k umění, a koneckonců i umění jako takové. Je možné jen nastavit tvář, oči, mysl, cit tomuto prudkému dění, nechat se jím prostoupit a pak s mírným nadhledem tvořit zprávu o tom, co to možná znamená, co si o tom myslím, jak to vnímám. Je dozajista možné to také nechat být, procházet vším jako duch a zmizet v nenávratnu, nekonečnu, nečase. Což se v City snadno stane. To však není případ Jiřího Votruby, ten se v City neztrácí, nechává v něm stopu, docela výraznou stopu, a to nejen v láskou prosycené Praze, ale i jinde, docela daleko. Má rád vzruch toho, co City nabízí, od kultury k popkultuře, od umění po reklamu, od hlubokého k povrchnímu, od známého k neznámému. Má rád změny, pohyb, sytí se světly, tvary a barvami, co syčí na každého, kdo se nechá City vtáhnout. Má také rád umění, to umění, co patří k ruchu velkoměsta. Je pak nasnadě, že umění, které sám Jiří tvoří, se dvoří tomu velkému City, zvláště když je v něm příliš mnoho lásky.

Too Much Love / Příliš mnoho lásky je série obrazů, průběžně vznikajících od poloviny prvního desetiletí až do nedávna, na kterých se v barvě a na barvě objevuje a skrumáží spousta drobných obrázků a fragmentů kulturní, popkulturní i sociální reality. Multiplikují a parafrázují se v nich vizuály pro použití zboží, loga, kulturní značky, tedy něco, co odkazuje k pop­artu, ale celé je to zalívané ještě drippingem, vyjevuje se tak ještě „to“ před pop­artem, abstraktní expresionismus. V další fázií této řady se dostávají ke slovu i skutečné předměty či spíše předmětíčky, smetí, trash konzumní civilizace, obrazy se tak stávají svého druhu asamblážemi, dovedenými až k readymadeovému využití panenky Barbie na způsob ukřižovaného Krista.Vnímáme pocit známého, které se převrací v nové, originální. Syntetizování kontextu je bezesporu silnou Votrubovou zbraní. Nejen v cyklu Příliš mnoho lásky, ale i v dalších obrazových sériích rozeznáváme Votrubův jeho obdiv k americkému poválečnému umění, které se mísí s nadšením pro kulturní i konzumní vizualitu západního světa, ale i Japonska. Cítíme ozvuky komiksového zobrazování, kterému se tak daří v americké i japonské kultuře, udivujeme se nad jistou fascinací značkového globálního universa, nad ikonami západního tržního zobrazení, které se staly přirozenou součástí sociální existence, chápeme prorůstání volného umění s jeho užitými performancemi. Je vlastně zvláštní, že v Jirkových dílech lze číst obdiv, ale i mírnější či kritičtější nadhled nad současnou civilizací. Obojí je neustále přítomno. Autor nám stále říká, je to dobrý, ale bacha.

Silným a mnohačetným obrazovým souborem jsou figurální obrazy, nazvané Global Portrait z let 2009 – 2012. Jsou na nich zachyceny postavy, které mají k Jirkovi nějaký vztah, osobnosti, které obdivuje, ale i obyčejní lidé, jak je autor potkal. Z Evropy i Japonska. Podstatná

Too Much Love in the City

Martin Dostál

Portrét M.D. /Portrait of M.D./, 2011, akryl na plátně /acrylic on canvas/, 40 × 40 cm

Revolucionář /Revolutionary/, 2014, akryl na PVC desce /acrylic on PVC board/, 144 × 37 cm

Too Much Love in the City, 2011–2014, kombinovaná technika /mixed media/, 85 × 104 cm

32 ―

33

je nejen figura modelu, ale také jeho atributy a zvolené pozadí. Malířova žena Laura s černými brýlemi a s taškou Art Today před zelenou stěnou, primabalerína pražského Národního divadla Nikola Márová civilně pózuje v džínách a žlutém nátělníku před pozadím s graficky rozkreslenými fázemi baletních kroků (grafické manuály, užitné komiksy svého druhu, Jirka obzvlášť rád využívá, liboval si v nich zejména v cyklu obrazů z let 2001 až 2005, nazvaných Uživatelské manuály, kde grafické návody kombinoval s barevnými květinovými plochami), před žlutou stěnou s komiskskovými bublinami se jmény germánsky píšících velikánů je zobrazen dr. Heinrich Blömeke, někdejší ředitel pražské pobočky Goethe Institutu, za Kero Kitagawou, prodavačkou z kanazawského butiku Rough, zase řádí na stěně japonská komiksová figurka Mocný Atom, na oranžové ploše zářící umělec Petr Písařík je opatřen popisem jak z časopisu pro módy chtivé, americký básník Lane Lams je zobrazen zezadu, jak hledí do venkovské krajiny, nechybí ani doktorské duo Vitáskových z Nemocnice Na Homolce, a další a další.

Nezůstalo jen u obrazů. Jirkovy postavy expandovaly i do prostoru, začaly vznikat, nelze zamlčet, že po vzoru Jirkou tak oblíbeného amerického malíře Alexe Katze, Cutouts, malované výřezy, se kterými lze ovšem zacházet jinak než s malovanými plátny. Lze je různě instalovat po galerijním prostoru, expanduje se tak popkulturní i malířská iluze. Cutouts lákaly Jirku nejen pro zobrazení portrétů a postav, které rozšiřují jeho rejstřík Globálních portrétů, ale došlo i na zkoumání takové vizuální ikony, jakou představuje někdejší revolucionář Che Guevara. Jeho portrét se za ta léta stal dík neustálému omílání a spotřebnímu rozšíření podobnou módní značkou, jako módní značky samotné. Cutouts s pečlivě vyřezanými rohy pokrývky hlavy věnoval Jirka i králi japonského komiksu, jehož jméno zní Osamu Tezuka. Cutouts se však vyvinuly i ve svébytné plastické komiksy, které pomocí jednoznačné „značky“ lásky, tedy červeného srdce, rozvíjejí láskový motiv, tento globální motiv, kterého se, jak se zdá, Jirka hned tak nevzdá. Srdce proniklo i na obrazy zasněžených Hor, nevím, zda spíš japonských nebo evropských, tedy do cyklu, ve kterém se potkávají horské scenérie se značkovými botami či popkulturními atributy, neb i to je jejich City ráj. Významový kontrast je znatelný.

Nejen zřetelná vizuální dikce, využívající přesnou kresbu, ale i práce s barvami a jejich malířské využití jsou jedním z Jirkových poznávacích znamení. Jasné barvy, dříve tak oblíbená žlutá, oranžová a červená, se rozrůstají ve své škále, a uvolňují Jirkovo malířské rozpětí. Příjemná popovost a hlazení po spotřební srsti, jemný vtip a cit pro pointu mají v barvách i v kresbě svou oporu. Stejně tak ukrývaná, ale neskrytá obava, kam to vše příjemné, vstřícné a konzumní může vést. K výšinám, či k propadům? Ať tak, či tak, nechme se teď na chvíli houpat příliš velkým množstvím lásky. Ke světu i k umění.

Too Much Love, 2010akryl na plátně /acrylic on canvas/, 50 × 70 cm

34 ―

35

Too Much Love in the City

Martin Dostál

I don’t know if there is more or less love in large cities, in international centers – in short, in the big world – than anywhere else, but one thing is certain: like everything else, in the big city love is exposed to an energetic field full of visual temptations and unceasing forward movement. And not just love among living beings, but also love for art and even art as such. All one has to do is expose one’s face, eyes, mind, and sensibilities to these boisterous events, to let oneself be permeated by them, and then, with a subtle sense of objectivity, to produce a report on what it perhaps means, what I think about it, how I see it. One can certainly also leave it be, pass through it all like a ghost, and disappear in a place of no return, in eternity, in timelessness. This is easy to do in the big city, but it is not the case with Jiří Votruba. He is not lost in the city, but leaves his trace in it, a quite distinctive trace, and not just in love­filled Prague, but elsewhere as well, quite far away. He likes the buzz of what the city has to offer: culture and popular culture, art and advertising, the profound and the superficial, the known and the unknown. He likes change and movement; he soaks in the roiling lights, shapes and colors that greet those who let themselves be pulled in by the city. And he likes art – the kind of art that belongs to the hustle and bustle of the big city. It is thus no surprise that Jiří’s art courts this big city, especially since there is too much love in it.

The paintings in the series Too Much Love, which has been growing since the middle of the first decade, are a colorful jumble of small­scale images and fragments of cultural, pop­cultural, and social reality. They are reproductions and paraphrases of imagery from products and logos, cultural symbols; they recall pop­art, except that they are covered in drip painting to reveal what came before pop­art – i.e., abstract expressionism. In the next stage of this series, real objects get their say: garbage, the trash of consumer civilization. The paintings thus become assemblages of sorts, including even the use of ready­made Barbie dolls in the manner of Christ on the cross. We get the sense of something known that has been made new and original. There is no arguing that the synthesizing of context is Votruba’s strong suit. Not only in Too Much Love, but also in his other series, we recognize his admiration for American postwar art, mixed with an enthusiasm for the cultural and consumer imagery of the Western world and Japan. We hear the echoes of the comic­book art that has been so successful in American and Japanese culture; we are amazed at the fascination with the global brand universe, with the icons of Western commercial imagery that have become a natural part of social existence; we understand the way fine art has become intertwined with its applied performances. Interestingly, though, Jirka’s works not only admire contemporary civilization, but also take a slightly critical view of it. Both are constantly present. He is always telling us: this is good, but be careful.

Another powerful and extensive series of paintings are the figural paintings from 2009–2012 entitled Global Portrait. They depict people to whom Jirka has some kind of Too Much Love, 2014,

akryl na plátně /acrylic on canvas/, 100 × 120 cm

36 ―

37

relationship: individuals whom he admires, but also ordinary people from Europe and Japan whom he has met. The important thing is not just the subject, but also the related attributes and the chosen background: His wife Laura with black glasses and an Art Today bag standing in front of a green wall, or Nikola Márová, the prima ballerina at Prague’s National Theatre, posing unostentatiously in jeans and a yellow tank top in front of a background showing a sequence of ballet steps. (Jirka likes to use visual manuals, which are like an applied form of comic­book art. He especially indulged in their use in his series of paintings from 2001–2005 known as User’s Manuals, in which he combined visual instructions with colorful flowers.) Another piece shows Dr. Heinrich Blömeke, the former director of Prague’s Goethe­Institute, in front of a yellow wall with comic­book speech bubbles containing the names of German­language literary greats. The Japanese comic­book figure Mighty Atom zooms across a wall behind Kero Kitagawa, a shop clerk from the Kanazawa boutique Rough; the artist Petr Písařík is placed against a bright orange background above text like from a magazine of must­have fashions; and American poet Lane Lams is shown from behind, looking out over the countryside. Additional portraits include the Vitáseks – husband­and­wife doctors at Prague’s Na Homolce Hospital – plus many others.

But Jirka didn’t stick just with paintings. His subjects expanded into three dimensions – here it is no secret that he was inspired by his favorite American painter, Alex Katz – as he began to create painted Cutouts that can be exhibited differently than canvases. They can be installed within the gallery space, thus expanding the pop­cultural and painterly illusion. Jirka was attracted to Cutouts not only for making portraits of people who would expand his Global Portraits, but also for exploring visual icons such as erstwhile revolutionary Che Guevara, whose portrait has been reused over and over on consumer products until it has become a fashion brand of its own. Jirka even created a cut out dedicated to the king of Japanese comics, Osamu Tezuka, with meticulously carved corners on the top of his head. These Cutouts nevertheless evolved into distinctive three­dimensional comics that, using that unambiguous symbol of love – a red heart – further developed the motif of love, i.e., that global motif that Jirka apparently is not ready to give up just yet. The red heart even found its way onto his paintings of snow­covered Mountains (I don’t know whether they are more Japanese or European), in which mountain sceneries encounter brand­name shoes and pop­cultural attributes – after all, these are what make the city a paradise. The semantic contrast is clear.

Jirka’s identifying marks include a distinct visual diction that works with a meticulous line and the specific use of colors when painting. His bright colors, including the previously very popular yellow, orange, and red, have continued to expand in their range to liberate Jirka’s painterly range. His pleasant pop style and way of going with the consumerist grain, his subtle humor and sharp wit all find support in his colors and his line, as does the hidden but unconcealed concern as to where all these pleasant, forthcoming, and consumerist things might lead. To new heights, or over a cliff? One way or another, we shall now let ourselves be gently rocked by too much love... for the world and for art.

38 ―

39

Too Much Love, 2011akryl na plátně /acrylic on canvas/, 30 × 30 cm

Too Much Love, 2009–2012akryl na plátně /acrylic on canvas/, 50 × 70 cm

Too Much love, 2012akryl na plátně /acrylic on canvas/,30 × 30 cm

Too Much Love, 2014akryl na plátně /acrylic on canvas/, 60 × 70 cm

40 ―

41

Too

Muc

h Lo

ve, 2

014

akry

l, fó

lie n

a pl

átně

/acr

ylic

, pla

stic

foil

on c

anva

s/, 5

0 ×

70 c

m

Cut OutsCutouts

Heart Comics, 2012akryl na PVC desce /acrylic on PVC board/, 50 × 280 cm

44 ―

45

Miz

uki K

awam

ata,

201

2ak

ryl n

a P

VC

des

ce /a

cryl

ic o

n P

VC

boa

rd/,

40 ×

31

cm

Mot

or C

ity B

aby,

201

2ak

ryl n

a P

VC

des

ce /a

cryl

ic o

n P

VC

boa

rd/,

40 ×

26

cm

46 ―

47

Heart Comics, 2012akryl na PVC desce /acrylic on PVC board/, 50 × 280 cm

Tezuka Osamu, Král manga /Tezuka Osamu, King of Manga/, 2012akryl na PVC desce /acrylic on PVC board/, 38 × 30 cm

Broken Heart Comics, 2012akryl na PVC desce /acrylic on PVC board/, 28 × 280 cm

48 ―

49