Embed Size (px)
Citation preview
3/2009 ROČNÍK 2. – ZDARMA, MĚSÍČNÍK
V tomto čísle najdete:
V tomto čísle najdete:Hry nás baví
O zlobivém semaforu
Na procházku nejen se psem
Angličtina - barvyOmalovánka
Pokud rádi malujete,
pošlete nám svůj
obrázek na naši adresu:
Vydavatelství Propolis,
Za Humny 537,
250 81 Nehvizdy.
Vybraná díla
uveřejníme!
Kristýna Mirgová, DD Mašťov Michal Mirga, DD Mašťov
Ondřej Medek, PrahaJiří Svoboda, Moravská Nová Ves
David Kahl, Jablonec nad Nisou
OBSAH:
VLAKY JAKO MALOVANÉ
Obrázky můžete posílat i e-mailem na: [email protected]
3
STRANA 5
PEJSKOPROCHÁZKA
Máš pejska? Poradíme ti, na co
nemáš zapomenout, když jste
spolu na procházce.
STRANA 8ELFÍKOVY ÚKOLYHraj si, doplňuj a vyhraj
STRANA 6–7POHÁDKA O zlobivém semaforu
Dobře víte, jak moc mám rád sníh,
koulovačky, sáňky, lyže a všechny zim-
ní radovánky. Když je ale už zimy moc,
začnu se těšit na jaro. A to je právě teď.
Můj dlouhý sloní chobot cítí víc než
vaše dětské nosíky, takže dobře vím, že
někde v dálce už posílá své vůně jaro.
Stejně jako v téhle krásné básničce,
kterou jsem pro vás vybral.
Krásné čekání na jaro přeje
Váš Elfík
OBSAH:OBSAH:
Tohle je poslední mrkev
pro posledního
sněhuláka zimy. Až
roztaje, bude tu už jaro.
Hurá!
STRANA 10–11ELFÍK SVĚTOŠLÁPKEMNěmecko
VLAKY JAKO MALOVANÉ AHOJAHOJ holkyholky aa kluci!kluci!
PřEDJAřÍZima ve své bílé krásechce dál vládnout krajiněa už jaro usmívá senesměle a nevinně.
Slunce ještě nezahřeje,trávu kryje led a sníh,ale jaro už se smějesněženkami v ulicích.
Ruka ještě stále zebea mráz štípe do tváří,jaro už se culí z nebe- tak ať se nám vydaří!
4
SOUTĚŽ o lvíčka LIBI z MS v klasickém lyžování Liberec 2009
Určitě jste slyšeli o tom, že v Liberci měli v únoru velký sportovní svátek. Sjeli se tu lyžaři a lyžařští skokani z celého světa a soutěžili, kdo je nejlepší. Byl jsem u toho. Viděl jsem závody, koukal jsem na to, jak se předávají medaile a pot-kal jsem tu i spoustu dětí! A představte si, že tu měli i svého maskota – lvíčka Libiho. To víte, že jsme se skamarádili a se všemi dětmi jsme se moc rádi vyfotili.
MISTRY SVĚTAMISTRY SVĚTA
Plyšový lvíček Plyšový lvíček
může být i tvůjmůže být i tvůj
Protože jsme se s Libim opravdu skamarádili, dal mi pro vás
plyšové dárky. Získat je ale nemůžete všichni. A tak mám pro
vás další soutěž. Namalujte obrázek, na kterém budu já a lev
Libi. My si je oba pečlivě prohlédneme a vybereme 15 nejhezčích
a jejich autory odměníme. Už se na vaše dílka těšíme!
Na vlastní oči
jsem viděl
závodníky na
mistrovství světa.
Páni, to byla
nádhera!
We Make Media, s. r. o.
Havlíčkovo náměstí 189/2
130 00 Praha 3
ELFÍK POTKALELFÍK POTKAL
Obrázky posílejte nejpozději do 25. března na adresu:
5
Se psem mne
procházka
daleko víc
baví!
Sláva, nastává čas přicházejícího jara a brzy se nám začne chtít více chodit ven, na procházky a na výlety. Někteří z vás vyrazí s kamarády, jiní s rodiči a další vezmou s sebou i psího kamaráda. Ti potřebují procházky v každém ročním období, ale na jaře je to přece jen veselejší.
Mějte pejska vždy pod dohledem; kde je více lidí, mějte ho na vodítku. Po delší procházce má pes žízeň, mějte po ruce láhev s vodou. Dejte pozor, ať neruší ostatní zvířata v přírodě. Uklízejte po svém psovi, když vykoná potřebu. Nechoďte společně tam, kde je značkou zakázán vstup se psem.
Poznáš, který z těchto tří psů je dalmatin? Správnou
odpověď napiš do kuponu na straně 14.
ÚKOL 1
Zapamatuj si!Pravidla pro venčení psa:
Pozor, spoustu tipů na procházku (nejen) se psem najdete na www.21nejprochazek.cz
6
O zlobivém semaforu
Elfíkovy pohádkyElfíkovy pohádky
daleko za horami stojí vesnička Lopotice a do ní jezdí vláček až z Prahy. Kdo do ní už někdy jel, ví
dobře, čím si víska vysloužila svůj název. Lopotice stojí vysoko na kopci a cesta do nich je klikatá jako čára na zádech zmije. Vláček tudy musí jezdit opatrně a řádně se nasupí, než si v lopotickém nádražíčku trochu vydechne.
Za třetí zatáčkou v kopci na cestě do Lopotic se tyčí veliká skála a v ní je pro-ražený tunel. Před tunelem stojí starý semafor, a že tudy vláček jezdí jen třikrát denně tam a třikrát zpátky, nemá toho zrovna mnoho na práci.
Když byl semafor na trati nový, nemohl si dlouho na svou službu zvyknout. Nudil se k ukousání. Když už jel do Lopotic vlak,
nebylo většinou třeba, aby před tunelem zastavoval. Ale semafor by tak rád občas nějaký vláček zastavil.
Když nemohl dávat znamení dooprav-dy, rozhodl se, že si na to bude alespoň hrát. Blikal si po nocích sám pro zábavu a představoval si, jak zastavuje dopravu. Několik dní se tím velmi dobře bavil. Jenže i to ho po čase omrzelo. „Takové krásné červené světlo mám a mašinkám nesmím ukázat, jak svítí,“ fňukal semafor. A tu ho napadly pěkné lumpárny.
Když jela toho dne do Lopotic první mašinka, nevěřila svým očím. Před tune-lem zářilo červené světlo. Mašinka s racho-tem zastavila a semafor se rozesmál na celé kolo. „To jsem tě nachytal!“ zavolal
na ni a zapnul zelenou. Mašinka se zlobila, protože rozjíždět se
do kopce se jí vůbec nelíbi-lo. Odjela a celou cestu si
bručela, co prý je to za způsoby.
Za čtyři hodiny tudy jela další mašinka. „Páni, to jsou mi věci. Semafor sví-tí červeně!“ divi-la se a zabrzdila poslušně koleč-ka. „Cha, chá,“ rozchechtal se semafor na celý les, „naletěla!“
7
A zase zapnul zelenou a přikázal mašin-ce jet. Mašinka se urazila, ale co měla dělat. Mašinky jsou naučené, že semafor se musí poslouchat. A tak se pomalu roz-jela a pokračovala v cestě.
I třetí mašinku semafor toho dne napá-lil. A že jsou koleje hladké, všechno se po nich rychle roznese. Napálené mašinky si svou příhodu nenechaly pro sebe a navzá-jem si vydatně postěžovaly.
Druhý den nato byl pořádný vítr. Stromy to houpalo ze strany na stranu a i sema-for měl co dělat, aby stál rovně. Chvilku před tím, než tudy měla jet první mašinka, zadul vichr tak mocně, že povalil za tune-lem několik smrků. Jeden kmen spadl i na trať. Sotva se o tom semafor dozvěděl, zapnul červené světlo. „To by bylo naděle-ní, kdyby ta mašinka do stromu narazila,“ říkal si a úplně zapomněl, že ještě nedáv-no se mašinkám smál.
Jenže mašinka na to nezapomněla. Když projela zatáčkou a uviděla na semaforu červené světlo, udělala na něj dlouhý nos a vjela do tunelu. „Stůj!“ volal za ní sema-for, ale nebylo ho slyšet, protože z druhé strany tunelu zazněla rána, jak vlak do kmene narazil.
Semafor nebyl zlý a moc ho mrzelo, co se stalo. Ještě že v kopci jezdí vláčky tak pomalu. Mašinka si trochu narazila nárazník, ale od toho už nárazníky jsou. Když přijeli lidé a strom z kolejí odstranili, mohla klidně pokračovat v cestě.
A semafor? Tolik se vyle-kal, že už si nikdy nedovolil ukazovat ne správné svět-lo. Mašinkám se omluvil, a když pak nebylo třeba dávat znamení, alespoň s nimi, když projížděly, promluvil pár slov.
8
Otázka pro nejlepší knižní
detektivy: Kdo si půjčí
v knihovně nějakou knížku,
objeví, že na jedné stránce je
otištěno kulaté razítko
knihovny. To razítko je
skutečně pokaždé na stejné
stránce. Až se ti podaří
vypátrat, která to je, napiš její
číslo do kuponu na straně 14.
ÚKOL 2
Jarní čtyřlístky vykvetly i na
balóncích v našem úkolu.
Poznáš, který balónek
patří do jednotlivých řad?
Určitě ano. Správnou
odpověď potom napiš do
kuponu na straně 14.
ÚKOL 4
Kterých zvířat je na obrázku více? a) koní b) prasat c) zajícůHledej, počítej a až budeš mít jasno, napiš odpověď do kuponu na straně 14.
ÚKOL 3
Pro detektivy
Daleko za horami stojí vesnička Lopotice a do ní jezdí vláček až z Prahy. Kdo do ní už někdy jel, ví dobře, čím si víska vysloužila svůj název. Lopotice stojí vysoko na kopci a cesta do nich je klikatá jako čára na zádech zmije. Vláček tudy musí jezdit opatrně a řádně se nasupí, než si v lopotickém nádražíčku trochu vydechne. Za třetí zatáčkou v kopci na cestě do Lopotic se tyčí veliká skála a v ní je proražený tunel. Před tunelem stojí starý semafor, a že tudy vláček jezdí jen třikrát denně tam a třikrát zpátky, nemá toho zrovna mnoho na práci.
Když byl semafor na trati nový, nemohl si dlouho na svou službu zvyknout. Nudil se k ukousání. Když už jel do Lopotic vlak, nebylo většinou třeba, aby před tunelem zastavoval. Ale semafor by tak rád občas nějaký vláček zastavil.Když nemohl dávat znamení doopravdy, rozhodl se, že si na to bude alespoň hrát. Blikal si po nocích sám pro zábavu a představoval si, jak zastavuje dopravu. Několik dní se tím velmi dobře bavil. Jenže i to ho po čase omrzelo. „Takové krásné červené světlo mám a mašinkám nesmím ukázat, jak svítí,“ fňukal semafor. A tu ho napadly pěkné lumpárny.
ELFÍKOVY ÚKOLYM
ěsts
ká knihovna v Pra
ze
Ev. č.1045B
10
SVĚTOŠŠLLÁÁPPKKEEMElfík Elfík Německo má ze
všech evropských zemí největší
počet obyvatel.
Ahoj děti!Vítejte na našem dalším putování po zemích Evropské
unie. Dnes se spolu podíváme do země, se kterou má
Česká republika nejdelší společnou hranici. Utíkejte se
podívat do mapy. Kdo už to našel anebo je chytrolín,
ten ví, že je to Německo, které se rozkládá od Baltského
moře na severu až k Alpám na jihu.
Po 2. světové válce bylo Německo na mnoho let rozděleno na východní a západní část. V hlavním městě Berlíně byla uprostřed postavená zeď. Lidé byli rozděleni a nesměli se navštěvovat. No představte si, že ve městě, kde bydlíte, najednou někdo postaví zeď, a vy nemůžete na druhý konec města za babičkou nebo za kamarády. Můžete si to vyzkoušet ve školce nebo ve škole. Postavte prostředkem třídy zeď z krabic nebo z lavic a židliček. Pak si rozlosujte, kdo bude na které straně, a celý den tak zůstaňte. Nezapomeňte, že si přes zeď nesmíte ani povídat. Nebude to vůbec jednoduché. Naštěstí se v roce 1990 Německo znovu sjednotilo a lidé zeď s velkou radostí rozebrali. Dnes se kousíčky zdi prodávají jako suvenýry.
Máte, děti, rády pohádky? Já moc. V Německu se narodili
dva bratři – Jakob a Wilhelm Grimmové. Když byli malí,
starala se o ně jejich teta, která jim vyprávěla spoustu
starých lidových příběhů. Bratry příběhy okouzlily. Později
v dobách studií příběhy sbírali a zapisovali. A tak dnes na
celém světě děti znají jejich pohádky.
I vy určitě znáte Perníkovou chaloupku,
Červenou Karkulku, Šípkovou Růženku,
Sněhurku nebo Popelku.
mapa Berlín
DVĚDVĚ NĚNĚMECKANDR
NSR
Deutschland ist ein Staat in Mitteleuropa. Als Bundesstaat
BRÁCHOVÉPOHÁDKOVÍ
11
Zámek na útesu
Elfík
NěmeckoPříště se podíváme
do boty! Že to zní
divně? Počkejte,
uvidíte.
A do
pasu
si n
alep
te
dalš
í zná
mku
.
A když už jsme u těch pohádek,
představím vám krásný německý
pohádkový zámek. Jmenuje se
Neuschwanstein (Nový labutí kámen).
Na konci 19. století si ho nechal postavit
král Ludvík II. na skalním útesu v podhůří
Alp. Miloval totiž staré příběhy a vysloužil si přezdívku
„pohádkový král“. No řekněte, není ten zámek nádherný? Ale
král moc pohádkově neskončil. Utopil se totiž
v jezeře, chudák. A zazvonil zvonec a našemu
skoro pohádkovému povídání je konec. Ale vy si
klidně ještě nějakou pěknou pohádku přečtěte.V Německu se narodila řada velkých vynálezců, spisovatelů a skladatelů. Třeba zrovna ten, jehož melodie z Deváté symfonie se stala hymnou Evropské unie. Vzpomínáte si, kdo to je? Ludwig Van Beethoven. Jeho tatínek si všiml, že malý Ludwig má výjimečné hudební nadání, a tak musel cvičit dlouhé hodiny, zamčený v místnosti se svým nástrojem. Ale jeho to neodradilo a v hudbě nalezl smysl života. V 8 letech měl svůj první klavírní koncert. Když vyrostl, působil na lidi jako podivín. Často si pobrukoval, a když měl koncert, nestrpěl, aby v sále někdo vyrušoval. To se zvedl od piana a odešel. Beethoven postupně ztrácel sluch, až úplně ohluchl. Přesto jako neslyšící napsal svá nejlepší díla. Jedním z nich je právě Devátá symfonie.
Víte, který pán může za to, že si teď můžeme všichni takhle báječně listovat v našem časopise? Je to pan Johann Gutenberg. Byl sice zlatník, ale v roce 1450 upravil vinařský lis na tiskařský. A převratný vynález s názvem knihtisk byl na světě. Do té doby se knihy přepisovaly ručně. A představte si, že takový vynález lidé napoprvé zničili, než přišli na to, jak je užitečný. To bylo tak: Gutenberg se vsadil, že napíše 50 stejných archů textu dřív, než dva mniši dokončí 20 archů. Když mniši dopsali 16. arch, Gutenberg vytiskl svůj první. A když mniši dopsali 18., Gutenberg už měl všech 50. To víte, že se jim to nelíbilo. Nařkli ho z podvodu a „ďábelské zařízení“, jak knihtisk nazvali, rozbili.
Neuschwanstein
Geniální skladatel
Pan »knihtiskař«
Johann Gutenberg
knihtisk
Johann Gutenberg Johann
Gutenberg Johann
Gutenberg Johann
Gutenberg
12
tropické ovoce
nástroj na sekání dřeva
svítí ve dne
jídlo z mletého masa
pletené pečivo
zvíře s kapsou
fotbal
povel
část hodiny
had škrtič
lupič
samec od slepice
kus chleba
část nohy
opak nákupu
nejkrásnější svátky v roce
umělé vlasy
hudrující domácí zvíře
nemoc s bolestí v krku
porážka
výrobce pavučin
píše pravou rukou
ovoce pro Sněhurku
hudební nástroj k táboráku
druh žáby
místnost na lodi
Když správně vyluštíš tajenku, dozvíš se důležité pravidlo chování na železnici. Jeho znění napiš do kuponu na straně 14.
ÚKOL 5
na železnic
i
POZOR! POZOR!Nádraží není hřiště!
Mohlo seti něco stát. Příště buď opatrný.
13
Hra byla patentována v roce 1896 ve Velké Británii, jde o napodobeninu staré indické hry Pačísí, která se tu hraje už od starověku. Místo kostky Indové používají mušličky zvané kauri, které dříve sloužily jako platidlo. Hrací plán je většinou plátěný. Jeden indický panovník nechal dokonce na svém dvoře postavit velký plán z různobarevných mramorových kvádrů.
I když nejste vojáci při
noční hlídce ani ke hře
nemáte mramorové
kvádry, můžete se
kamarádům pochlubit, co
zajímavého jste se
dozvěděli.
Když se podíváte z okna, určitě vás neláká ven ta
vlezlá zima, bláto, mokro a zbytky sněhu. Raději
asi zůstanete doma v teplíčku s hrnkem horké
čokolády. A až za vámi přijdou kamarádi na
návštěvu, můžete si zahrát nějakou oblíbenou
hru. Možná vás překvapí, že mnohými z nich se
děti bavily už hodně dávno.
Vzniklo ve staré Číně. Někdo tvrdí, že to bylo ve třetím století, jiný že v osmém. Ale to je vlastně jedno. Důležité je, že nás Domino baví dodnes. Nápad na Domino vznikl z obyčejné hrací kostky, která se do Číny dostala z Indie. Podle legendy Domino vymyslel rádce císařů pro jejich vojáky, aby neusnuli na noční hlídce.
Původní anglický název hry je Memory.
Ten daleko hezčí a jenom český
„PEXESO“ vznikl ze sousloví „PEKELNĚ
SE SOUSTŘEĎ“. Předchůdce Pexesa
bychom mohli najít v tradiční japonské
hře se škeblemi zvané Kai awase.
DOMINO PEXESO
Člověče, nezlob se
14
Paní učitelka se ptá malého žáčka: „Chlapče, kde máš žákovskou?“„Náš pes mi ji snědl“„Nelži, psi papír nejedí!“„Ale když musel, tak ji žral!“
Pepíček se jde koupat do rybníku a ptá se: „Pane starosto, nejsou v tom rybníku žáby nebo vodní hadi?“„Neboj, Pepíčku, žraloci už je sežrali!!“
„Markétko, proč tvoje mladší sestra brečí?“ ptá se paní.„Protože jsem jí pomáhala.“„A jak si jí pomáhala?“„Pomáhala jsem jí sníst její čokoládu.“
Malý chlapec stojí v poli a radostně pozoruje rudý obzor. Kolem jde pocestný a říká: „To je nádhera! Taky Tě tak těší ten západ slunce?“ „To není západ slunce. To hoří škola!“
České dráhy, a. s., Nábřeží L. Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, tel: +420 972 211 111, [email protected], www.cd.cz Vydavatel: We Make Media, s. r. o., Havlíčkovo náměstí 189/2, 130 00 Praha 3, tel: +420 284 019 291, fax: +420 284 019 292, [email protected] , www.wemakemedia.cz, generální ředitelka: MUDr. Ivana Kaderková Redakce a inzerce: [email protected] produkce: Bc. Zuzana Hostičková DTP, grafi ka, redakční texty: Petra Kruntorádová – vydavatelství Propolis, Za Humny 537, 250 81 Nehvizdy, [email protected], www.vypro.cz Ilustrace: Petr Palma, sazba: Daniel Barták, jazykové korektury: Mgr. Miluše Janotová, texty: Petra Kruntorádová, Helena Kebrtová, Soňa Novotná, Jitka Dolejšová, Robin Král, Nellie Albrecht Předseda redakční rady: Ing. Zbyněk Honys, redakční rada: Ing. Jiří Ješeta, MUDr. Ivana Kaderková, Bc. Petra Kruntorádová, Sandra Chvojková Objednávka předplatného za 320 Kč (poštovné za 12 čísel): [email protected] Evidenční číslo: MK ČR E 17868, ISSN 1802-937X Celostátní vydání vychází 5. 3. 2009 MŮJ VLÁČEK 4/2009 vychází 2. 4. 2009 Monitorovaný tištěný náklad ABC ČR: 50 000 ks www.cd.cz/juniorprogram Distribuce v síti Českých drah, ve vybraných veřejných knihovnách, základních školách, dětských centrech, nemocnicích a domovech. Vydavatel ani redakce nezodpovídá za obsah zveřejněné inzerce a reklamy.
Smějeme seSmějeme se
Výherci z minulého čísla: Jiří Pokorný – Bochov, Vendula Odvářková – Jaroměřice nad Rokytnou, Vojta Kantor – Cheb, ZŠ a MŠ Okříšky, Martina Jesenská – Opava, Lucka Štěpánová – Chrást, Daniel Nosák – Těšín, Lukáš Hlaváč – Přerov, Radek Máša – Sokolnice, Jan Pražák – Teplice
Angličtina nejen do
vlaku„Hallo“,
tak se zdraví ti, kdo
mluví anglicky, nebo ti,
kdo se anglicky učí.
A to jsme třeba my,
takže se tak klidně
můžeme taky zdravit.
Která barva vznikne smícháním dvou barviček, které si malíř připravil na této paletě? Do kuponu na straně 14 napiš správnou odpověď v angličtině!
ÚKOL 6
Procvič si barvy
v angličtině a spoj
příslušné předměty
s barvou, kterou
mají. Až si budeš jistý,
můžeš se vrhnout
i na soutěžní úkol,
který je trochu
složitější.
Dnešní díl angličtiny je barevný jako duha na obloze, jako pastelky, které máte v penálu, nebo jako rybky v exotickém korálovém moři. Barvy jsou krásné každá zvlášť i všechny dohromady. Rádi si s nimi hrajeme a malujeme, a tak bude určitě snadné naučit se je i v angličtině.
Nová příměstská a městská doprava pro Vás
Rychlejší, výhodnější a jistější
Rychleji vlakemPříměstskou a městskou dopravou ČD
Poznáš, který z Elfíků se
dostane do cíle
nejdříve? Poradím ti, že
je to ten, kterého čeká
nejkratší cesta.
