8. Obratlovci

Obratlovce řadíme do kmene strunatců. Obratlovci jsou skupinou živočichů, kteří mají vnitřní kostru,

ve srovnání s bezobratlými mají zpravidla tělo větších rozměrů, což umožňuje právě vnitřní kostra. Tělo

obratlovců je zřetelně tvořeno hlavou, trupem a (často i ) ocasem a je kryto pokožkou, která má více

vrstev (mnoho vrstev buněk – pokožka je proto odolnější, silnější než u bezobratlých). Z kůže mohou

vyrůstat různé ochranné útvary (šupiny, peří, srst). Vodní obratlovci mají místo končetin ploutve,

suchozemští dva páry končetin (buď dva páry nohou, nebo nohy a křídla). Vnitřní kostra se skládá

z páteře a z ní vycházejících žeber, lebky chránící hlavu a kostry končetin. Pohyb zajišťuje svalová

soustava, látky jsou rozváděny po těle pomocí krve v uzavřené cévní soustavě. Nervová soustava (ve

tvaru trubice) je uložena v hřbetní části, základním orgánem nervové soustavy je mozek a mícha

(uložená v páteři). Obratlovci mají zpravidla také dobře vyvinuty smyslové orgány. Všichni mají

vyvinutý čich, hmat a sluch. Dýchání obratlovců je zajištěno buď žábrami, plícemi nebo kůží (tou

částečně dýchají všichni obratlovci). Obratlovci mohou být studenokrevní (teplota těla závisí na teplotě

okolního prostředí – nestálá) nebo teplokrevní (stálá teplota těla). Teplokrevní živočichové spotřebují

poměrně velkou část energie na to, aby uchovali svou tělesnou teplotu, na rozdíl od studenokrevných

(proto třeba hadům stačí jíst jednou za několik dní). Mezi teplokrevné patří ptáci a savci, mezi

studenokrevné pak zejména ryby, obojživelníci a plazi.

V následujícím textu stručně připomeneme charakteristiku nejvýznamnějších skupin obratlovců,

řazeno od nejjednodušších po nejsložitější.

Ryby jsou obratlovci žijící ve vodě, jejich tělo je kryto šupinami. Pokožka vylučuje sliz, který rybám

umožňuje pohyb ve vodě – zmenšuje tření (a také chrání tělo ryby před parazity). Místo končetin mají

ploutve, které jsou buď nepárové (hřbetní, ocasní a řitní) nebo párové (břišní a prsní). Dýchají žábrami,

které si lze představit jako sítko, kde se z vody zachytává kyslík. ¨Zábra jsou kryty skřelemi, jejich pohyb

je pro ryby charakteristický a lze dobře vidět. Podle toho, kolik kyslíku ryby potřebují, můžeme také

ryby dělit do třech pásem (dle okysličenosti vody). Prvním pásmem s největším obsahem kyslíku ve

vodě, ale s méně živinami je pstruhové pásmo (lipani, pstruzi) – typicky horský potok, druhé lipanové

pásmo (např. lipan) – rychle tekoucí řeka, třetí parmové pásmo (plotice, štika, karas) – typicky středně

rychle tekoucí řeka a třetí cejnové pásmo (kapr, cejn, lín) – typicky rybník. Ryby dále můžeme rozdělit

dle způsobu obživy na ryby dravé (např. candát obecný, štika obecná) – požírají jiné ryby a vodní

živočichy, všežravé/nedravé (např. kapr obecný, karas obecný) – ty se kromě rostlinné stravy živí

hmyzem a drobnými korýši, býložravé (např. tolstolobik bílý) i parazitické. Dále je vhodné dělení ryb

dle ekosystému, ve kterém žijí – ryby sladkovodní (viz výše), mořské (např. sardinka, sardel, šprot,

tuňák, treska, losos, makrela, sleď) a tažné. Tažné se dělí na dvě skupiny. Tzv. anadronmní, ryby žijící

ve slané vodě, ale rozmnožují se ve sladké vodě (např. losos obecný) nebo katadromní – žijí naopak ve

sladké vodě, ale rozmnožují se ve slané vodě (např. úhoř říční). Konečně pak ryby polotažné – během

života mění místa svého pobytu. Ryby mají proměnlivou teplotu těla (rozlišujeme teplomilné – např.

kapr obecný a studenomilné - např. lososovité). U ryb můžeme rozlišovat tři hlavní typy úst – koncová

ústa, svrchní ústa (sbírání hmyzu z vodní hladiny) a spodní ústa (sbírání potravy u dna). Ryby mají také

různý tvar těla dle prostředí, v němž žijí – válcovité tělo mají ryby žijící v rychle tekoucích vodách (menší

odpor), u dna žijící ryby mají shora zploštělé tělo, ve stojatých vodách tělo sploštělé zboku. Velmi

důležité je také zbarvení těla ryby – odpovídá prostředí, ve kterém žije (maskování). Ryby vidí dobře

jen na krátkou vzdálenost, jejich oči nemají víčka. Pro orientaci ve vodě slouží rybám (kromě zraku,

sluchu a hmatových vousů) tzv. postranní čára, která je důležitým smyslovým orgánem. Je tvořena

řadou malých otvorů v šupinách na boku těla. Tyto otvory ústí do kanálků s citlivými smyslovými

buňkami. Ryba tak dobře vnímá otřesy vody. Ryby mají oddělené pohlaví, tzn., existuje samec a samice.

K oplození dochází mimo tělo ryb (jedná se o vnější oplození). Rozmnožování ryb se nazývá tření

(samice a samec se otírají o sebe navzájem). Tělo ryb je ve vodě nadlehčováno plynovým měchýřem.

Ryby jsou důležitou součástí i v životě člověka. Člověk ryby loví (hlavně mořské ryby), nebo chová

(zpravidla v rybníce) - hospodářský užitek. Ryby slouží jako potrava pro člověka (i některé živočichy).

Význam ryb dále spočívá v tzv. biologické melioraci, tj. omezování nadměrného růstu vodní vegetace.

Exkrementy ryb přispívají k soustavnému prohnojování rybníků (výkaly těchto ryb podléhají snadno

mineralizaci). Další význam je rekreační (rybolov, sportovní rybolov a samozřejmě akvaristika, jež

umožňuje chovat ryby přímo doma).

Obojživelníci se již řadí mezi suchozemské obratlovce, ale jejich život je vázán také na vodní prostředí

(a obecně vlhké prostředí). Lze u nich dobře rozlišit hlavu a trup, u některých i ocas (tzv. ocasatí, např.

čolci nebo mloci). Mezi bezocasé bychom mohli zařadit žáby. Obojživelníci se přímo ve vodě rozmnožují

(samci u toho vydávají hlasité zvuky – ono pověstné „kuňkání žab“) a mladí jedinci (larvy) dýchají

žábrami. Dospělí jedinci již dýchají plícemi a také kůží, která je vlhká (proto nutnost života ve vlhkém

prostředí). Kůže obojživelníků také vylučuje jed, což slouží jako ochrana proti nepřáteli. Ze smyslových

orgánů jsou dobře vyvinuty oči (žáby díky očím na temeni hlavy dobře vidí i nad vodou). Podobně jako

ryby mají i obojživelníci proměnlivou teplotu těla. V zimě upadají do stavu strnulosti (mohou

přezimovat pod zemí, v bahně). Většina obojživelníků žije na březích vod či ve vlhkých lesích nebo na

vlhkých loukách. Ideálním životním prostorem pro obojživelníky jsou mokřady. Živí se hlavně hmyzem

(potravu chytá na dlouhý lepkavý jazyk) a měkkýši – tím se také podílejí na udržování biologické

rovnováhy. Vysoušením mokřadů, betonováním koryt vodních toků či znečišťováním vod chemikáliemi

tuto rovnováhu člověk značně narušuje. Obojživelníci jsou často potravou jiných živočichů, ale funguje

zde i kanibalismus (obojživelníci se požírají mezi sebou). Požírání hmyzu obojživelníky má význam i pro

člověka a jeho zemědělskou činnost, ale třeba i pomáhají v boji proti přemnoženým komárům. Někteří

obojživelníci slouží přímo jako potrava pro člověka (např. americký skokan volský). Regenerační

schopnost obojživelníků je inspirující pro medicínu. Jejich význam je rovněž rekreační (teraristika). Mezi

bezocasé obojživelníky řadíme žáby (např. skokan zelený, skokan hnědý, ropucha obecná), mezi

ocasaté pak čolky (např. čolek obecný, čolek horský) a mloky (mlok skvrnitý). Zajímavý web o

obojživelnících, kde se můžete dočíst další informace jejich životě i vybraných zástupcích naleznete

ZDE1.

Plazi se již obejdou bez vody i během rozmnožování. Jejich zárodky se totiž nacházejí ve vejcích se

skořápkou, která zabraňují jejich vysoušení. Oplození je již vnitřní (v těle samice). Plazi mají různé tvary

těla (s končetinami i bez končetin). Kůže plazů je suchá a na rozdíl od obojživelníků plazi kůží nedýchají.

Díky zrohovatělé kůži dokáží snášet i vysoké teploty (na přímém slunci). Potravu zpravidla pozřou celou

najednou (i s pokožkou) a uvnitř těla rozloží trávením. Většina plazů klade vajíčka (na souši), z nichž se

vylíhnou mláďata. Někteří ale rodí i živá mláďata (např. u nás ještěrka živorodá). Plazi jsou

studenokrevní živočichové, uvidíme je tedy pouze, když je teplo (viz také lidová pranostika „Na sv. Jiří

– 24. 4. – vylézají hadi a štíři2). Potřebují ke svému životu teplo a vzhledem k tomu, že u nás máme

mrazivé zimy, vyskytuje se u nás jen málo druhů. Studenokrevnost má naopak tu výhodu, že

nepotřebují tolik potravy (např. had může jíst třeba jen 1 za 14 dní) – nejvíce energie z potravy jde

právě na udržení stálé teploty těla. Dělí se na tři hlavní podskupiny – krokodýli, šupinatí a želvy. Ze

šupinatých pak mezi plazy řadíme ještěrky, hady a želvy. V ČR krokodýli jako přirozený druh nežijí

(pouze exotické chovy). Ve volné přírodě se lze setkat (na rozdíl např. od hmyzu) jen s poměrně málo

druhy plazů. Co se týče želv, tak původní druh je pouze velmi ohrožená želva bahenní3. Želvy mají

kryté tělo kostěným krunýřem. Žijí v blízkosti vod nebo ve vodě, kam také unikají v případě nebezpečí.

Vajíčka zahrabávají na suchém, slunném místě. Zimu přečkají ve stavu hibernace4 zahrabané v bahně.

1 http://www.obojzivelnici.wbs.cz/ 2 Štír není obojživelník, ale korýš 3 https://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=1286 4 Také „zimní spánek“ – dochází k útlumu fyziologických procesů (projevující se především snížení tělesné teploty), živočich přečkává ve vhodném úkrytu nepříznivé zimní období.

Pokožka plazů je suchá a během života se kůže několikrát svlékne (kvůli malé pružnosti), někteří

svléknou kůži vcelku (hadi) – i několikrát za rok, jiní po částech (ještěrky a želvy). Rozdíl mezi ještěrkami

a hady není pouze v tom, že ještěrky mají a hadi nemají končetiny (viz např. slepýš křehký – nemá

končetiny a není had). Je třeba vzít v úvahu další rozdílné znaky. Ještěrky mají na rozdíl od hadů

pohyblivá víčka, nespolkne tak velkou potravu (jiný typ úst), ještěrky mají delší ocas. Slepýš se pohybuje

jinak než had – má totiž na celém těle stejný typ šupin – had může lézt rovně vpřed, slepýš je však

charakteristický „mrskáním“, ještěrky také mají ušní otvor (vnější ucho).5 Plazi se živí převážně hmyzem

i drobnými obratlovci. Zástupci ještěrek jsou ještěrka obecná, zelená, živorodá, zední a slepýš křehký.

Hadi mají skvělý zrak a s pomocí jazýčku také velmi dobře rozeznávají pachy (jazyk tak je především

čichový orgán – proto neustále „vyplazují jazyk“, zjišťují tím okolní prostředí a případnou kořist). Oko

hadů nemá víčka (hadi nemrkají), od vysychání oko chrání průhledná šupinka. Hadi jsou masožravci,

žádný se neživí rostlinnou stravou. Páteř hadů je tvořena mnoha kůstkami (obratli), které se počítají i

do stovek. Hadi usmrcují svou potravu jedem, vypouštějícím z jedových žláz (spolu s kousnutím),

někteří pak svou oběť udusí uškrcením. V ČR se lze setkat (ale jen velmi zřídka, neboť jde o velmi

ohrožené druhy) jen se dvěma rody hadů – užovkami (hladká, obojková, podplamatá, stromová) a zmijí

obecnou. Význam plazů v potravním řetězci je jako predátoři hlodavců, krokodýli jsou chováni pro svou

kůži, některé želvy pro maso či vejce. Z hadího jedu se vyrábí také protilátky při hadím uštknutí.

Ptáci jsou dvounozí obratlovci, kteří již mají stálou teplotu těla (teplota je vyšší než u člověka, tj. asi 40-

43°C). Jsou nejdokonalejšími letci v živočišné říši. Tvar těla ptáků je aerodynamický (zmenšuje odpor

vzduchu při letu). Všichni ptáci snášejí vejce (vejcorodí), ale ne všichni si staví hnízda (někteří kladou

vejce na skalní výčnělky, jiní snáší vejce do děr v zemi, jiní kladou vejce do cizích hnízd). Jejich

charakteristickými znaky jsou peří (pomáhá udržovat stálou teplotu těla), křídla6 (přední končetiny),

redukovaný ocas a různé srůsty kostí. Ne všichni ptáci však používají křídla k letu. Ptáci se živí jak

rostlinami (zvláště semeny, rostlinnými šťávami a plody), tak živočichy (převážně drobnými).

Rozmnožují se pohlavně, oplození je vnitřní (dochází k němu uvnitř těla samice). Ptáci kladou vejce

s tvrdou skořápkou. Na rozdíl od hadů se zpravidla o vejce starají (sezení na vejcích, zajišťování stále

teploty pro vejce). Vylíhlá mláďata jsou buď holá a slepá, závislá na rodičích, kteří jim nosí potravu -

tzv. skupina ptáků krmivých. Ptáci, jejichž mláďata se rodí opeřená a schopná přijímat potravu se řadí

do skupiny nekrmivých. Mládě roste již uvnitř vajíčka, kde se živí žloutkem. Již ve vajíčku se utvoří celý

jedinec (podobný dospělému ptáku). Pro většinu ptáků je charakteristický život v páru (minimálně po

dobu výchovy mláďat), ale přesuny (tah) ptáků je zpravidla ve velkých hejnech. Ptáci se orientují hlavně

zrakem a sluchem. Peří ptáků je možno rozdělit na prachové (slouží hlavně jako izolace k uchování stále

tělesné teploty, nemají je všichni ptáci), krycí (obrysové) – kryje tělo na povrchu a kromě izolace u

některých slouží k létání (mají ho všichni ptáci). Krycí pera se dále dle speciální funkce dělí na krycí (v

užším slova smyslu – slouží ke krytí těla a určují jeho tvar), letky (na křídlech, zpravidla dlouhá pera) a

rýdovací (vějířovité na ocasu). Pero se skládá z brka, které přechází v osten, z nějž vybíhají větve

s prapory. Ptáci mají také kostrční žlázu, která vylučuje mastnou látku, kterou si natírají křídla (pro lepší

izolace). Let ptákům mimo křídla umožňuje také lehká kostra (kosti jsou duté), např. taková labuť, i

když je podobně velká jako pes váží 4x méně, a také silné prsní svaly Místo zubů mají ptáci zobák, který

se liší svým tvarem. Zobák je dobře pozorovatelným znakem, proto uvádíme i graficky na následujícím

obrázku.

5 https://zoomagazin.cz/slepys-had-nebo-jesterka/ 6 Existuje několik málo druhů ptáků, kteří nemají křídla, např. kivi jižní (řád kiviové)

Obrázek: Různé druhy ptačích zobáků7

Dalším pozorovatelným znakem co se týká těla ptáků, jsou nohy ptáků, které jsou přizpůsobeny

prostředí, ve kterém pták žije, resp. také k získávání potravy. Jinou nohu mají draví ptáci letci

(nohama uchopují kořist), jinou vodní ptáci, kterým nohy slouží k pohybu ve vodě. Nejběžnější typy

ptačích nohou jsou vyobrazeny na následujícím obrázku.

B – kráčivá noha

C – částečný srůst tří prstů

A – spár (např. krahujec obecný)

B – kráčivá noha (např. kur domácí)

C – částečný srůst tří prstů (např. ledňáček říční)

D – plovací noha (např. rybák obecný)

E – lemovaná noha (např. potápka roháč)

F – veslovací noha (např. kormorán)

G – šplhavá noha (např. žluna zelená)

H – závěsná noha (např. rorýs obecný)

U ptáků lze velmi dobře pozorovat výrazné rozdíly mezi samičkou a samečkem (zpravidla samička

menší, méně barevná, sameček větší, pestrobarevnější) – odborně se tento jev nazývá pohlavní

diformismus.

Ptáky rozlišujeme také dle toho, zda migrují, či nikoliv. Existují tři skupiny. Stálí ptáci – po celý rok se

zdržují v oblasti hnízdiště (např. vrabec, brhlík, straka, koroptev), přelétaví ptáci – mimo dobu hnízdění

7 Zdroj obrázku: www.opava-city.cz/sites/default/files/soubory/broukoviste-ptaci.pdf

se pohybují po větším území (100-500 km), tyto přelety nejsou přesně směrovány (např. zvonek,

stehlík, sýkorka) a tažní ptáci – konají dvakrát za rok dlouhé a přesně směrované přelety (např. špaček,

skřivan, vlaštovky, čáp, kukačka). Důvodem migrace ptáků je zejména nedostatek potravy přes zimní

období. Za potravou tak musí letět zejména masožraví ptáci, kteří konzumují hmyz či obojživelníky.

Migrace ptáků je vskutku fascinující, někteří ptáci (např. břehouš rudý – z Nového Zélandu na sever

Ruska) dokáží letět bez zastávky i více než 10 000 km!

Klasifikace třídy ptáků je dle způsobu jejich života, resp. prostředí, ve kterém žijí (tzv. nadřády) –

rozlišujeme nadřád běžců (např. pštros), plavců (např. tučňák) a letců – zdaleka nejpočetnější skupina.

Naši ptáci, žijící ve volné přírodě patří všichni do nadřádu letců, který má více než dvě desítky řádů,

mezi ty nejznámější patří pěvci, sovy, dravci, veslonozí, brodiví, hrabaví, kukačky, šplhavci aj.). Další

informace nejen o těchto jednotlivých skupinách naleznete např. na pěkné webové stránce NAŠI

PTÁCI8.

Význam ptáků v přírodě je v rámci udržování přírodní rovnováhy (živi se hmyzem). Sami slouží také

některým dravým živočichům jako potrava. Pro člověka jsou ptáci důležití i jako zdroj potravy (zejména

hospodářsky chovaní, např. kur domácí, husa domácí aj.). Ptáci mohou být buď loveni ve volné přírodě,

ale častěji jde o chov (vůbec nejčastěji chovaným ptákem je kur domácí), kromě masa chováme ptáky

také pro vejce nebo peří. Též je možno vidět význam rekreační - hobby (např. chov poštovních holubů,

chov okrasných ptáků). Také jsou užiteční tím, že se živí velkým množstvím hmyzu a jinými „škůdci“.

Některé druhy, jako např. pěvci nebo papoušci, jsou často chováni jako domácí mazlíčci. Ptáci hrají také

důležitou roli v lidské kulturní činnosti (v náboženství, literatuře, ale i vědecké činnosti – inspirace při

výrobě letadel).

Savci patří také mezi obratlovce a spolu s ptáky mají rovněž stálou teplotu těla (jsou teplokrevní),

vnitřní teplota jejich těla je o něco nižší než u ptáků. Někteří savci mohou teplotu těla snížit vlivem tzv.

zimního spánku. Hlavním společným znakem savců je výživa mláďat pomocí kojení (sání mateřského

mléka, odtud i název savci). Mateřské mléko je natolik kvalitní, že dodává mláděti veškeré potřebné

živiny do doby, než je schopno si obstarat potravu samo. Naprostá většina savců rodí živá mláďata,

plod v těle matky je vyživován pomocí placenty. I vejcorodí savci však kojí svá mláďata. Savci jsou

odděleného pohlaví s různou mírou pohlavní dvojtvárnosti. Mozek savců je vyvinut nejvíce ze všech

živočichů, což se projevuje v jejich poměrně složitém chování (např. pes dovede plnit lidské pokyny).

Savci, podobně jako všichni obratlovci mají vnitřní kostru. Pokožka savců obsahuje mnoho žláz (hlavně

potní a mazové, ale i pachové). Jejich čelisti obsahují zuby, které dělíme na třenové, stoličky, špičáky a

řezáky. U savců ze smyslů vyniká především čich a sluch.

Jinak je skupina savců velmi rozmanitá (od malých myší po velké kytovce) jak svou velikostí, tak tvarem

těla i způsobem života, resp. prostředím, ve kterém žijí). Tělo většiny savců (vyjma několika málo řádů)

je pokryto srstí či chlupy. Někteří savci dorůstají obrovských rozměrů (i desítky metrů), ale většina jich

je drobných (hlodavci). Savci jsou charakterističtí velkou adaptabilitou (přizpůsobení se) prostředí, ve

kterém žijí. Je proto obtížné popsat nějaký společný tvar těla (jak je tomu např. u ptáků). O to více jsou

savci vhodní k tomu, abychom na nich ukázali rozmanitost živočišné říše. Savci žijí jak v moři (např.

delfín), tak někteří dokáží létat (např. netopýři). Naprostá většina savců však žije na souši a pohybuje

se po zemi (běhá, skáče).

Jediná skupina savců, která nerodí živá mláďata (vejcorodí) jsou ptakořitní (ptakopysk, ježury), ale ti u

nás nežijí. Zbytek savců je živorodých. Tuto velkou skupinu dělíme na dvě podskupiny – vačnatci a

placentálové. Pro vačnatce je typické to, že mládě je „donošeno“ ve vaku – rodí se jako nedonošené a

je vyživováno po porodu také mateřských mlékem, než je schopno opustit vak. U nás vačnatci ve volné

přírodě nežijí, patří zde např. klokani. Placentálové jsou nejrozšířenější skupinou savců – jejich mláďata

zůstávají celou dobu březosti (těhotenství) v těle matky a jsou vyživovány skrze placentu. Placentálové

8 http://www.nasiptaci.info/

obývají různá prostředí. Někteří umějí létat, jiní žijí v podzemních norách, další na stromech. Jediná

skupina savců, kteří umí skutečně létat, jsou letouni. Ostatní "létající" savci nejsou aktivního letu

schopni. Vzduchem se pohybují klouzavým letem pomocí kožního lemu. Padají či plachtí požadovaným

směrem poté, co vyšplhají do korun stromů a skočí. Mezi takové savce patří letuchy a několik málo

dalších druhů. Mezi letouny žijící u nás patří pouze netopýři. Vzhledem k tomu, že Česká republika

nemá moře, nežijí zde ve volné přírodě žádní mořští savci (např. velryby, delfíni, lachtani, ale i medvěd

bílý). Naopak suchozemští savci (nelétaví) jsou u nás zastoupeni v několika řádech. Ty nejvíce rozšířené

(známe) shrnuje následující tabulka:

Skupina savců charakteristické znaky (vybrané) Příklady zástupců

Hmyzožravci živí se většinou hmyzem, případně drobnými obratlovci, tělo menších rozměrů (do cca 20 cm)

ježek západní, krtek obecný, rejsek malý

Hlodavci nejpočetnější řád, většina všežrava, mají hlodavé zuby, které si pořád obrušují, rychle se rozmnožují

hraboš polní, myš domácí, veverka obecná, křeček polní

Šelmy převážně masožravci, charakteristický je chrup s řezáky a špičáky, zejména kočkovité, psovité, kunovité a medvědovité

pes domácí, kočka domácí, kuna skalní, liška obecná, medvěd hnědý, vydra říční

Zajícovci (zajíci) chrup upravený k býložravé výživě a k hlodání

zajíc polní, králík divoký

Lichokopytníci velcí býložravci, na každé končetině jen třetí (prostřední) prst chráněný kopytem

kůň domácí (domestifikován)

Sudokopytníci mají třetí a čtvrtý prst, dělí se na nepřežvýkavce (rozmělňují potravu jen v ústech) a přežvýkavce (potrava je zpracovávána také v žaludku složeném ze 4 částí)

prase divoké (nepřežvýkaci) přežvýkavci: srnec obecný, jelen evropský, koza domácí, ovce domácí, tur domácí

Do skupiny savců patří většina hospodářských a domácích zvířat. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že

hospodářská zvířata jsou chována v umělých podmínkách za účelem užitku (na maso, na mléko aj.) a

domácí zvířata žijí v blízkosti člověka (nebo přímo doma) hlavně z důvodu záliby (typicky kočka domácí,

pes domácí). Hranice mezi hospodářským a domácím zvířetem však není zcela jasná, což plyne např. i

z názvu hospodářských zvířat (např. husa domácí).

Cíle tematického celku ve vazbě na RVP ZV

výstup (4. – 5. ročník) Námět k dosahování9

ČJS-5-4-01a objevuje a zjišťuje

propojenost prvků živé a neživé přírody

Zkoumání obratlovců ve vztahu k podnebným pásům (vliv množství dopadajícího slunečního záření, teploty, srážek), např. plazi a jejich proměnlivá teplota těla.

ČJS-5-4-01b objevuje a zjišťuje princip

rovnováhy přírody

Výstup může být naplňován skrze poznávání obratlovců jako článku potravního řetězce. Sledování přemnožení zvěře a vliv na vegetaci.

9 Zde spíše obecněji, konkrétní náměty budou rozpracovány později

ČJS-5-4-01c nachází souvislosti mezi

konečným vzhledem přírody a činností

člověka

Zde se nabízí zkoumat otázku zejména hospodářských zvířat a jejich chov – v návaznosti na to, co se na polích pro tato zvířata pěstuje. Problematika křížení (např. různá plemena psů aj.).

ČJS-5-4-03a zkoumá základní

společenstva ve vybraných lokalitách

regionů

Všímáme si zde se žáky vztahů obratlovců jednak mezi sebou, ale i mezi ostatními skupinami živočichů a rostlin. Všímání si, jak obratlovci prospívají či naopak škodí (symbiotický x parazitický x predátorský vztah). Dále sledujeme vztahy mezi obratlovci a bezobratlými i rostlinami (jednak jako životní prostředí – zvěř v lese, na poli apod.).

ČJS-5-4-03b zdůvodní podstatné

vzájemné vztahy mezi organismy

Navazuje na předchozí výstup, když se zaměříme ne na pouze „jak to je“, ale přemýšlíme „proč to tak je“, jaké důsledky z toho plynou. Sledujeme např. jaký vztah je mezi volavkou a hrochem (symbiotický), nebo mezi kunou a slepicí (predátorský) apod.

ČJS-5-4-03c nachází shody a rozdíly v

přizpůsobení organismů prostředí

Prostor pro zkoumání vybraných jednotlivých obratlovců žijících v různých přírodních prostředích – např. rozdíly mezi ptáky a savci, podobnosti/rozdíly mezi kočkou a psem, přizpůsobení netopýra pro život ve tmě, užovky apod.

ČJS-5-4-04a porovnává na základě

pozorování základní projevy života na

konkrétních organismech

Pozorování běžných obratlovců a jejich způsob života (kde žije, jak se pohybuje, co žere aj.), např. koza, kráva, slepice aj.

ČJS-5-4-04b prakticky třídí organismy do

známých skupin, využívá k tomu i

jednoduché klíče a atlasy

Učební činnosti s atlasy a určovacími klíči, možno použít jak tištěné, tak elektronické, zařazování vybraných, nejběžnějších zástupců do příslušných skupin – hlavně do tříd: ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci.

ČJS-5-4-05a zhodnotí některé konkrétní

činnosti člověka v přírodě

Nabízí se zhodnotit důsledky např. kácení deštných lesů + výsadba palmy olejné (ničení domova např. orangutanům), rušení remízků a eliminace polní zvěře (koroptví, bažantů aj.), výstavba ptačích budek, podchodů pro žáby aj.

ČJS-5-4-05b rozlišuje aktivity, které

mohou prostředí i zdraví člověka

podporovat nebo poškozovat

Úzká návaznost na předchozí výstup s tím, že zde je prostor více k přemýšlení o činnostech, které jsou i potencionální. Přemýšlení o důsledcích – co se stane, když vysušíme vlhké louky, když vykácíme les.

ČJS-5-4-07 založí jednoduchý pokus,

naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí

a vysvětlí výsledky pokusu

Zde nepůjde o pokusy na zvířatech ve smyslu jejich zabíjení a pitvání či pro lékařské účely, ale spíše zde budeme sledovat různé projevy zvířecího chování v lehce změněných podmínkách, např. jak reaguje pes na různé zvuky, jak dlouhý je žabí skok apod.

Didaktické poznámky

Obratlovci jsou zvířata, o která mají děti zpravidla větší zájem a setkávají se s nimi vědomě častěji. Jsou

to „zvířata“ v užším slova smyslu. Na rozdíl od bezobratlých však již nejdou (většinou) tak jednoduše

chytit a až na několik výjimek je problematické jejich pozorování (zejména ve třídě). Pozornost bychom

měli zaměřit na hlavní skupiny obratlovců – tzn., ryby, obojživelníci, plazi, ptáci a savci. V rámci těchto

hlavních skupin obratlovců případně ještě vybrat některé významnější podskupiny, zejména co se

výrazněji liší svým vzhledem, případně způsobem života – např. z plazů ještěrky a hadi, z obojživelníků

ocasatí a bezocasí apod. Tím podporujeme výuku směřující k rozmanitosti. Z každé skupiny potom

vybereme jednoho či dva konkrétní zástupce – mohou to být např. následující – viz tabulka:

Ryby kapr obecný

Bezocasí obojživelníci ropucha obecná, skokan hnědý

Ocasatí obojživelníci mlok skvrnitý

Ještěrky ještěrka živorodá, slepýš křehký

Hadi zmije obecná, užovka obojková

Želvy želva bahenní10

Ptáci kur domácí, vrabec domácí

Savci - hymzožravci ježek západní

Savci - letouni netopýr velký

Savci - hlodavci myš domácí

Savci - zajícovití zajíc polní

Savci - šelmy kočka domácí

Savci - lichokopytníci prase divoké

Savci - sudokopytníci srnec obecný

Tyto vybrané druhy budou tvořit tzv. didaktický typ, který podrobněji studujeme. Je samozřejmě

možné si vybrat i jiné konkrétní druhy, nejlépe ty, které jsou dobře dostupné ve vašem regionu. Nejprve

se zaměříme na životní kontext daného živočicha – kde žije, v jakém prostředí, v jakém ročním období

jde spatřit, dále na to, jak vypadá (tvar těla, barva, velikost), jak se chová (pohyb, zajišťování potravy).

Ideální je pozorovat daného živočicha přímo, často to však není možné. Lze proto vyhledat o daném

živočichovi videozáznam (např. na youtube). Po prvním seznámení se s živočichem skrze pozorování

lze rozdat žákům texty (odkazy na webové stránky, encyklopedie apod.), z nichž se žáci snaží zjistit další

informace – např. čím se živí, jak dlouho žije, čím se liší od ostatních živočichů, co ho ohrožuje, nějakou

zajímavost aj.).

Doporučujeme postupovat od těch obratlovců, které děti znají, tzn., domácí mazlíčci (pes, kočka,

křeček, andulky aj.), přes zvířata hospodářská (kráva, ovce, kůň, koza, slepice), přes ty, které se

vyskytují běžně ve volné přírodě v okolí člověka, nebo i přímo v lidských sídlištích (např. ptáci –

vlaštovka, rorýs, vrabec domácí, rehek domácí aj.), srnec obecný, koroptev polní, zajíc polní, krtek

domácí, kapr obecný (souvislost s vánocemi), skokan hnědý, ropucha obecná. Neměli bychom

opomenout ani ty živočichy, které děti zpravidla rády nemají (nelíbí se jim) jako hadi, žáby apod.

Poměrně motivační pro děti je i tématika exotických zvířat (v souvislosti např. s rekordy zvířecí říše),

také vzhledem k tomu, že někteří žáci mohou chovat exotická zvířata (papoušky, želvy, hady aj.).

Z hlediska nauky o exotických zvířatech asi nejlépe poslouží návštěva zoologické zahrady. Ale i většina

encyklopedií jsou překlady z cizojazyčné literatury a zpravidla se věnují zvířatům na planetě zemi jako

celku, tedy hlavně zvířatům pro nás exotických.

10 Jediná želva volně se vyskytující v ČR.

Přirozenější je nepostupovat dle vědeckého systému, ale jednak dle dětské zkušenosti (naznačeno

výše) a dále buď dle biotopů (např. zvířata v lese – zabýváme se různými druhy zvířat v lese) nebo

fenologicky (dle ročních období) – přemýšlíme, kdy je nejpřirozenější a nejsnazší se s vybranými

skupinami zvířat setkat (např. s ptáky v zimě u krmítka nebo s v období páření zkoumat hlasy ptáků,

s obojživelníky na jaře v období páření a cestě za pářením, s rybami na vánoce, kdy ve většině

domácnosti je kapr apod.).

Dobré je, když si děti postupně tvoří vlastní velkou tabulku, kde v řádcích jsou jednotlivé skupiny

živočichů (zastoupené konkrétním zástupcem) a ve sloupcích různé charakteristiky (např. končetiny,

způsob pohybu, životní prostředí, přežití zimy, druh pokožky aj.). Žáci si postupně doplňují a komparují.

Stejně jako u bezobratlých se i zde zaměřujeme převážně na vnější znaky (nezabíjíme zvířata a

nepitváme je – ekologické i zdravotní důvody). Výjimkou může být kuchání kapra doma s rodiči nebo

zkoumání kostry kuřete, které jsme měli na oběd. Motivační a poučné jsou také specializované televizní

kanály (Např. National Geographic, Spectrum, Discovery, Animal Planet – pouze zvířata!!!, Viasat

Nature a další). Učitel podporuje u dětí hlavně samostatné objevování a vyvozování podstatných znaků

– nabízí se tak např. komparace dvou různých druhů (slepýš x užovka aj.). Nemělo by jít o

„vyčerpávající“ taxonomie, ale spíše o zaměření na méně konkrétních druhů. Významným zdrojem pro

výuku je také chov (zpravidla) drobnějších obratlovců (akvaristika, chov křečka, kočky, psa), ale i

hospodářských zvířat. Některé druhy obratlovců lze chovat i ve školních podmínkách. V souvislosti

s chovem zvířat se totiž žáci učí o daném živočichovi komplexně a vidí i smysl (aby mi zvířátko přežilo,

musí vědět, čím se živí, jaké životní podmínky musí mít apod.).

Učitel by měl také využít potenciálu zoologické zahrady. Návštěva ZOO by však měla být dobře

připravená – učitel by si měl promyslet, na co se se žáky zaměří (časově není možné vše stihnout), co

konkrétně budou žáci pozorovat, vhodné je mít připravený např. pracovní list, do něhož žáci pouze

doplňují informace. Dobré je také, aby si žáci zkoušeli načrtnout siluetu daného tvora.

Občas se vyskytují silné miskoncepce mezi žáky – např. že ježek nosí na bodlinách jablko, nebo

pohádkové motivy typu, že žába je zakletá princezna nebo že prsty vodníka vypadají jak nohy žáby. Je

dobré se tomuto věnovat a v kontextu přírodovědného poznání uvádět věci na pravou míru.

Co se týče koncepce nauky o obratlovcích, tak je několik možností, jak jsme již naznačili výše, důležité

je, aby výuka nebyla atomizována a vedena pouze po jednotlivých skupinách živočichů. Spíše

přemýšlíme nad živočichy v kontextu života žáka. Nabízí se tak začít s tématem domácích zvířat, resp.

zvířat hospodářských a na nich ukázat základní znaky. Děti mohou (pokud nějaké zvířátko samy chovají)

vytvářet vlastní referáty o tom, jak jej chovají, co je pro chov důležité apod. Dále je možno se věnovat

nejběžnějších obratlovcům u nás – asi ve vztahu k biotopu (nebo ročnímu období). Neměli bychom

zapomenout vždy na zkoumání vazeb, jak dané (konkrétní) zvíře má k ostatním zvířatům vztah (součást

potravního řetězce aj.), všímat si zvířat ve vtahu k prostředí. Neměli bychom opomenout reflexi vlivu

člověka na přírodu a jeho dopad na obratlovce. V souvislosti s chovem zvířat se nabízí i otázka

velkochovu zvířat (např. klecový chov slepic, velkochov krav apod.) – zde je prostor rozšířit i na etické

otázky a diskuzi o právech zvířat.

Nabízí se také otázka poměru zvířat, co žijí u nás a zvířat cizích, žijících v jiných zemí. Vzhledem k důrazu

RVP ZV na regionální zakotvení bychom se měli věnovat spíše těm domácím, ale to neznamená, že by

exotická zvířata měla zůstat úplně stranou. Jejich místo může vyniknout zejména při probírání tématu

„rozmanitost přírodních podmínek na Zemi“, kdy právě na zvířatech (v celosvětovém kontextu) lze

dobře poukázat na jejich variabilitu. Největší rozdíly (co do vzhledu) v rámci skupin obratlovců

nalezneme v podskupině savců – je proto vodné na této skupině (mimo jiné) ilustrovat rozmanitost

živočišné říše.

Očima dítěte

Pokud dítě zmiňuje zvířata, převážně to jsou ta ze skupiny obratlovců. Obratlovci jsou dítěti velmi blízcí,

i když vzhledem k poměrně vysoké míře urbanizace a digitalizace se již děti nesetkávají se zvířaty tak

často, jako dříve. Většina dětí byla v ZOO, takže učitel na toto může navázat. Řada dětí také doma

chová nějakého živočicha (nejčastěji psa, křečka, kočku, papouška, rybičky) – je proto vhodné toho

využít i ve výuce a nechat děti popisovat, jak se o jejich zvířátko starají, co vše je k tomu potřeba. Jak

jsme již naznačili výše, tak děti se setkávají se zvířaty v pohádkách (případně pověstech, filmech) ale

i obrázkových knihách. Zde vzniká prostor pro kritickou reflexi zobrazovaných zvířat a jejich vlastností

– co je pravda a co je fikce. Kromě toho, zvláště zvídavější děti mají doma mnohé encyklopedie o životě

zvířat – jak už jsme naznačili výše, zpravidla jde o zvířata exotická. Jistě bude pro dítě motivační, když

mu bude dán prostor proto, aby spolužákům z encyklopedie vybral něco, co ho zaujalo. Dalším

prostorem, kde se dítě s těmito zvířaty setkává, je v jejich zpracované formě, tzn. v obchodě

s potravinami (různé druhy masa), výrobky ze zvířat (jak masné, tak nemasité), na to je také možno

navázat. Jak se do regálu obchodu tato zvířata dostala? Plynule lze navázat na otázku firem zabývající

se živočišnou výrobou. Nesmíme zapomenout na to, že dětem se nejen (některá) zvířata líbí, ale také

je mají rády (otázka postoje ke zvířatům). Na druhou stranu je třeba poukázat i na to, jak to v přírodě

mezi zvířaty chodí (predátorství) – někdy drsné obrázky či videa (např. jak had dusí myš) zřejmě v dítěti

mohou vyvolat odpor, ale je třeba si uvědomit, že to dělají ne pro zábavu, ale pro přežití (potravu).

Ostatně, je to jenom člověk, kdo krutě zabíjí zvířata jen pro potěšení nebo pro peněžitý zisk. Tuto

přirozenou lásku ke zvířatům je potřeba v dětech pěstovat, aby z nich vyrůstali citliví lidé, nikoli ti,

kterým jde hlavně o peníze.

Proč některé ještěrky ztrácejí ocas? Snaží se uniknout dravcům, kteří je za ocas chytají. Tím, že se jí

ocas ulomí (nebo jeho kousek), získá tak čas na útěk. Ulomený ocas po čase začne opět dorůstat.

Jak rychle se pohybuje suchozemská želava? Asi 0,5km/h.

Kontextualizace

Místo, kde žijeme Zvířata z různých koutů světa – spojení s výukou o světadílech; orientace na plánku ZOO; lokalizace např. chovných stanic, zoologických zahrad v ČR na mapě, mapy chovu zvěře v atlase (chov skotu, prasat, ovcí) – typická místa

Lidé a čas Historie domestifikace zvířat, historie chovu zvířat (středověk, po průmyslové revoluci, ve 20. století – změny), státní statky v období komunismu, zvířata na erbech rodů, panovníků, rytířů aj.; rybníkářství v českých zemích a jeho rozvoj od středověku po dnešek.

Lidé kolem nás Chování ke zvířatům, otázka týrání zvířat, problematika velkochovů, etické zacházení se zvířaty (překupnictví zvířat, zvířata v cirkuse); mapovaní toho, kolik stojí chov domácího mazlíčka (finanční gramotnost); problematika lidské činnosti na stav zvěře (např. rušení remízků, kácení lesů – např. úbytek hnízdišť ptáků apod.); vyjádření rodiny v podobě zvířat; zákony na ochranu zvířat; zobrazování zvířat

v kultuře (písně o zvířatech, obrazy se zvířaty) apod.

Člověk a jeho zdraví Čas pro zábavu/odpočinek – zvíře jako domácí mazlíček (vliv na duševní zdraví); zásady chování při styku s nebezpečnými zvířaty (co dělat, co nedělat); ošetřování drobných poranění od zvířete (např. škrábnutí, kousnutí aj.); chování v mimořádné situaci (např. útěk nebezpečného zvířete chovateli nebo ze ZOO).

Náměty do výuky

O1) Domácí nebo zahraniční? – úkolem dítěte je rozlišovat, zda živočich na obrázku (či jen jeho

název) je náš původní druh (žije běžně v ČR, nebo nikoli). Žák třídí do dvou skupin.

O2) V Zoologické zahradě – návštěva zoo za účelem poznávání obratlovců. Doporučujeme zaměřit se

vždy jen na určitou skupinu živočichů (např. hady, primáty apod.) a mít pro děti připravenou

záznamovou kartu, vzor karty. V ZOO je možno využít i speciální programy pro školy či komentované

prohlídky.

Nákres zvířete (foto) Název (jméno)

Země původu

Popis zvířete (jak vypadá – velikost, hmotnost, tvar těla, barva apod.)

Chování zvířete (jak loví, jak se rozmnožuje)

Zajímavost

Vlastní hodnocení (jak na mě působí)

Moje otázky (co mě zajímá)

O3) Založení jednoduchého akvária – akvárium bude sloužit jako prostor pro pozorování života ryb a

chov živočichů. Žák se učí starat se o svěřené zvíře, může průběžně sledovat životní projevy živočicha,

vede si záznamy z pozorování. Videonávod, jak si založit akvárium naleznete např. ZDE11, nebo

v textové podobě (ZDE12), kde lze čerpat i další informace o akvaristice. Akvárium může také fungovat

jako praktická ukázka malého ekosystému (neživé + neživé, výrobci, spotřebitelé, rozkladači), poměr

rostlin a živočichů aj.

O4) Zkoumáme kapra nebo makrelu – v období Vánoc a kuchání kapra se můžeme seznámit blíže

s tělem ryby, zkoumat šupiny pod lupou (čáry na šupinách podobně jako letokruhy), ukázat kostru

11 Zdroj videa: https://www.youtube.com/watch?v=t1bKX3QaOCY 12 http://www.akvarijni.cz/zacatky.htm

složenou také z obratlů, plynový měchýř pod. Během roku lze podobně zkoumat i makrelu (poukázání

na rybí tuk).

O5) Ryby v obchodě – mapování ryb v obchodech. Jaké druhy tam jsou? Jak vypadá jejich maso? Kolik

stojí? Co maso obsahuje? Jsou mořské nebo sladkovodní? Odkud pocházejí? V čem jsou prospěšné pro

zdraví člověka?

O6) Maskování ryb – kreslení ochranných zbarvení ryb, přiřazování do pásem, kde žijí (propojení

s životními podmínkami). Jednotlivé ryby na kartičkách a jejich zařazování do příslušného pásma

(srovnávání vzoru na těle ryby).

O7) Beseda s rybářem – pokud rodič nějakého dítěte je rybář, je dobré ho pozvat, dát žákům prostor

pro otázky (lépe připravit předem). Beseda je vhodná až v závěru výuky o rybách, když už žáci něco

vědí.

O8) Zkoumáme skokana zeleného – textový zdroj (např. ZDE13, text + zvuk např. ZDE14, video např.

ZDE15). Úkolem dítěte je napsat krátký text o skokanovi. Podobně lze postupovat i u jiných živočichů.

V přírodě můžeme měřit délku skoku skokana.

O9) Barvy obojživelníků – na obrázcích (nebo v přírodě) sledujeme barvy obojživelníků a pak

převažující barvy zakreslujeme do tabulky (v jednom sloupci název živočicha, ve druhém pak jednotlivé

barvy, ve třetím název prostředí, ve kterém žije). Diskuze o zbarvení těla.

O10) Vývoj žáby – úkolem žáka je na papír zakreslit vývoj žáby od vajíčka po dospělého jedince a popsat

jednotlivé fáze. To vše na konkrétním druhu (např. ropuchy obecné). Žáci pak mohou navzájem

diskutovat a srovnávat rozdíly mezi tvarem těla a životními podmínkami (např. stadium pulce a život

ve vodě).

O11) Ptačí hlasy – úkolem žáků je poslouchat hlasy ptáků, poznamenat si, co to je za ptáka. Pak je

možno mít sadu kartiček s obrázky ptáků a učitel pouští již známé zvuky, žáci zvedají příslušnou

kartičku. V literatuře lze pátrat po tom, ve kterou denní dobu začínají jací ptáci „zpívat“ (seřadit od

půlnoci do půlnoci). Hlasy ptáků i s možností použití filtru dle prostředí, velikosti, barvy a dalších znaků

ZDE16.

O12) Krmítko pro ptáky – úkolem je sestavit jednoduché krmítko (návod např. ZDE17.) Přes zimu pak

pozorování ptáků zblízka (sýkorky, vrabci aj.)

O13) Jsou stejní? – zvolíme dva podobné živočichy (např. králík x zajíc, jiřička x vlaštovka, slepýš x

užovka aj.) a úkolem žáka je najít a popsat co nejvíce rozdílů. Nejjednodušší je použít obrázek živočicha,

ale možné je též pustit video.

O14) Ptačí péra – vytvoření sbírky ptačích per a jejich studium (nákres, popis), porovnávání druhů peří,

barvy, zkoumání vlastností (hebké, drsné) apod. S ptačím brkem lze pak zkusit i psát (namáčet do

inkoustu) a provést krátký zápis do sešitu. Nákres pera ptačím brkem může být motivační.

13 http://obojzivelnici.wbs.cz/skokan-zeleny.html 14 http://www.rozhlas.cz/hlas/zaby/_zprava/skokan-zeleny--84784 15 https://www.youtube.com/watch?v=A36Xpba5lMM 16 http://www.rozhlas.cz/hlas/portal/ 17 https://www.ecofuture.cz/clanek/krmitko-pro-ptacky-z-pet-lahve

O15) Had a ještěrka – srovnávání vlastností různých skupin plazů (užovka obojková x ještěrka obecná)

na dvou konkrétních druzích. Papír rozdělíme na dvě poloviny, do jedné píšeme informace o užovce,

do druhé o ještěrce, pak barevně (např. červeně) označíme odlišnosti a zeleně shody.

O16) Chov želvy – pokud máme možnost, lze chovat v teráriu želvu, zaznamenávat si její projevy života

(kdy žere, jak dlouho spí, jak se pohybuje aj.). Rady pro chov např. ZDE18 (abeceda začínajícího

chovatele).

O17) Nácvik první pomoci při uštknutí hada – návod pro první pomoc při uštknutí zmijí obecnou ZDE19,

dle návodu simulujeme s dětmi situaci, jak postupovat.

O18) Siluety ptáků – úkolem žáka je pozorovat ptáky v letu, nebo na obrázku, kreslit jejich siluety.

Video Ptáci v letu a Ptáci v letu 2. Zajímavá poznávačka20 ptáků v letu umožňuje žákům rozvíjet kritické

myšlení (z fotky neletícího ptáka) přiřadit siluetu letícího ptáka – procvičujeme srovnávání, všímání si

detailů. Dobrý klíč k určování letících ptáků je ZDE21. Určování ptáků podle typické polohy jejich těla

např. ZDE22. Lze vytvořit pexeso (silueta – název nebo silueta – obrázek) či kvarteto (silueta – název –

obrázek – nějaký typický znak).

O19) Rozmanitost ptačího těla – úkolem je porovnávat ptáky z hlediska jejich zobáku a nohou (viz také

část odborná). Žákům dáme obrázky různých ptáků a klasifikační tabulku se zobáky, resp. nohama a

jejich úkolem je přiřadit obrázek ke správnému typu zobáku a nohy. Zaměřujeme se zde na zkoumání

vazeb vzhled živočicha a jeho způsob života.

O20) Zvířecí rodinka – úkolem žáka je do tabulky o třech sloupcích napsat vždy název samce, samice a

mláděte hospodářských zvířat (např. kohout – slepice – kuře).

O21) Jak se zvíře dostane do ochodu – sledování cesty zvířete od narození až na prodejnu. Např. video

o cestě kuřete ZDE. Zde vzniká prostor na diskuzi o problematice velkochovů a zacházení se zvířaty.

Třídu lze rozdělit na dvě skupiny, jedna velkochovy hájí (a obecně konzumaci masa), jedna je proti

velkochovům (a třeba i obecně proti pojídání masa) – hledání argumentů v literatuře.

O22) Zvířata v obchodě – úkolem žáka při návštěvě obchodu (s potravinami) najít a zapsat co nejvíce

druhů živočichů a zaznamenat také jak se prodávají (v jakém balení). Ve zjednodušené verzi bez

návštěvy obchodu lze použít i letáky. Hledání souvislostí mezi tím, proč je některé zvíře zmražené, jiné

v plechovce, jiné se prodává „volně“ apod.

O23) Představení domácího mazlíčka – úkolem žáka je připravit a přednést před třídou referát o chovu

vybraného domácího mazlíčka. Vhodné je pro žáky stanovit dopředu osnovu referátu (např. jak vypadá,

čím se živí, jak se pohybuje, zajímavost aj.)

O24) Kuřecí kosti – morfologické cvičení s umytými kuřecími kostmi. Žáci sledují napojení kostí na sebe,

zkoušejí tuhost a pevnost kostí, sledují, zda jsou duté apod. Výsledky zapisujeme na „kartu

výzkumníka“.

O25) Savci dle velikosti – žákům dáme k dispozici řadu obrázků savců (rozmanité druhy), např.

z časopisů, internetu a jejich úkolem je seřadit od nejmenšího po největšího. Zároveň hledají informace

18 https://euzelva.cz/abeceda-zacinajiciho-chovatele-zelv 19 https://www.vitalia.cz/specialy/zasady-prvni-pomoci/ustknuti-zmiji-obecnou/ 20 https://www.priroda.cz/poznavacka.php?detail=6 21 http://www.kolmanl.info/index.php?show=ptaci 22 http://www.birdwatcher.cz/urcovani-ptaku-chovani/

o přesných mírách a o tom, kde (jak) daný živočich žije a na základě toho se pokoušejí vyvodit, proč je

(může být) tak velký/malý.

O26) Savčí rekordy – úkolem žáků je hledat rekordy ze skupiny savců (nejlehčí, nejtěžší, ten, kdo vydrží

nejdéle bez potravy, kdo žije nejdéle apod.) a vytvořit si vlastní „Guinessovu knihu savců!