UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Katedra primární a preprimární pedagogiky

Mgr. Lenka Adamcová

3. ročník UMŠ

kombinované studium

Ida Jarníková

Její život, dílo a odkaz dnešní MŠ

Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Eva Šmelová, Ph.D.

Olomouc 2014

1

2

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené

prameny a literaturu.

V Olomouci 25. června 2014 …………………………………….

3

Poděkování:

Děkuji doc. PhDr. Evě Šmelové, Ph.D., za odborné vedení, připomínky, cenné rady a

trpělivost při tvorbě této práce.

4

NÁZEV PRÁCE

Ida Jarníková, její život, dílo a odkaz dnešní MŠ

TITLE OF THE THESIS

Ida Jarníková, her life, work and massage to nowadays kindergarten

ANOTACE

Bakalářská práce je zaměřena na sestavení životopisu Idy Jarníkové, přehledu jejího díla a

formulaci odkazu současným učitelkám mateřských škol. V práci je soupis tvorby Idy

Jarníkové, a dále jsou provedeny analýzy knih Výchovný program mateřských škol a

Školy mateřské. Některé části knihy Školy mateřské byly použity pro výzkumné účely této

práce.

ANOTATION

The bachelor thesis is focused on Ida Jadrníková biography compilation, her work and

bequest to present teachers in kindergartens. In the thesis there is a work inventory of Ida

Jadrníková. The content of the monography „Výchovný program mateřských škol“

(Kindergartens tutorial) and the content of „Školy mateřské“ (Day-care centres) are

analyzed in details in this work. Some parts of the book „Školy mateřské“ were used for

thesis research.

KLÍČOVÁ SLOVA

Učitelka, dítě, rodiče, mateřská škola, vzdělání učitelek, propagace mateřských škol

KEY WORDS

teacher, child, parents, kindergarten, pedagogical education, kindergarten publicity

5

OBSAH:

ANOTACE

ÚVOD………………………………………………………………………………………8

I. TEORETICKÁ ČÁST

1. ŽIVOT IDY JARNÍKOVÉ…………………………………………………………….9

1.1 Nejbližší rodina Idy Jarníkové a její rod……………………………………………...9

1.2 Místa působení Idy Jarníkové…………………………………………………………9

1.3 Dovednosti, znalosti a další vzdělávání v oboru…………………………………….10

1.4 Vztah k ručním pracím………………………………………………………………11

1.5 Konec života Idy Jarníkové………………………………………………………....12

2. DÍLO IDY JARNÍKOVÉ…………………………………………………………….13

2.1 Ida Jarníková – reformátorka………………………………………………………..13

2.2 Ida Jarníková a její lidovýchovné působení…………………………………………13

2.3 Ida Jarníková - vydané publikace a náhled do rukopisů…………………………….14

2.4 Kniha Školy mateřské……………………………………………………………….16

2.4.1 I. kapitola ÚSTAVY………………………………………………………….17

2.4.1.1 Život ve škole mateřské……………………………………………..18

2.4.1.2 Začátek školního roku………………………………………………19

2.4.1.3 Zřizování a zařízení mateřských škol……………………………….20

2.4.2 II. kapitola PERSONÁL……………………………………………………..21

2.4.2.1 Vzdělání učitelek škol mateřských…………………………………21

2.4.2.2 Povinnosti a práva…………………………………………………..22

6

2.4.2.3 Propagační a lidovýchovná činnost…………………………………23

2.4.3 III. Kapitola NAŘÍZENÍ, ZÁKONY A PŘEDPISY………………………..26

2.5 Kniha Výchovný program…………………………………………………………...27

2.5.1 Péče o zdraví, Dětský tělocvik, Dítě a příroda………………………………..27

2.5.2 Dětská hra, Dětská zaměstnání, Zábavy………………………………………28

2.5.3 Výcvik smyslů………………………………………………………………...30

2.5.4 Cvičení výslovnosti a řeči, Říkadla a básně, Vyprávění v dětské světnici…...30

2.5.5 Hudební výchova……………………………………………………………..31

2.5.6 Poučování, Požadavek názornosti…………………………………………….31

2.5.7 Otázky, Hádanky……………………………………………………………..31

2.5.8 Výchovné programy a systémy……………………………………………….32

2.5.9 Mravní rozvoj…………………………………………………………………32

2.6 Závěr k teoretické části………………………………………………………………33

II. PRAKTICKÁ ČÁST

3. ODKAZ DNEŠNÍ MATEŘSKÉ ŠKOLE……………………………………………34

3.1 Úvod k praktické části……………………………………………………………….34

3.2 Tabulky, grafy a komentáře k jednotlivým položkám dotazníku……………………36

3.3 Diskuse k praktické části………………………………………………….…………69

ZÁVĚR.................................................................................................................................70

LITERATURA A POUŽITÉ PRAMENY………………………………………………..71

SEZNAM PŘÍLOH

7

ÚVOD

„Hleďme vniknouti do dětské duše a přemýšlejme o svých povinnostech! Tím

pokročíme na cestě ke zdokonalením výchovy československého dítěte. Tím vyplníme svůj

životní úkol a s uspokojením budeme moci pohlížeti na svůj život, i když víme, že

budoucnost přinese zas jiné ideály a jiné výchovné metody. Kam nás láska k dětem

postavila, tam stůjme pevně – jen láska nás vzpruží i v protivenstvích a strastech, jímiž nás

osud obdaří!“ (Jarníková 1931, s. 134)

Tato moudrá slova mimořádné ženy a učitelky reformátorky Idy Jarníkové jsou

odrazem její velké lásky k dětem a jejich snah o to, aby se děti v mateřské škole setkávaly

se vzdělanými učitelkami, které berou své povolání jako poslání.

Svou bakalářskou prací jsem chtěla všem současným učitelkám mateřských škol

nabídnout pohled do doby, kdy mateřské školy byly teprve v „plenkách“ a pokrokové

učitelky, s Idou Jarníkovou v čele, se pokoušely dokázat, že mateřské školy jsou důležitou

součástí života dítěte, zdůvodňovaly jejich význam a účel. Již tehdy mateřské školy měly

doplňovat rodinnou výchovu. K propagaci mateřských škol na počátku minulého století

neexistovalo tolik prostředků, jako máme dnes. Proto byla nutná osvěta v tisku, v rozhlase

či formou přednášek. Tyto osvědčené prostředky by mohly využívat i učitelky

v jednadvacátém století, jen je třeba se odhodlat a vyzkoušet je. Proto ve své práci

vyhledávám v knihách Idy Jarníkové takové myšlenky a názory, ze kterých by mohly

čerpat inspiraci i dnešní učitelky.

V první části bakalářské práce se věnuji životu osobnímu i profesnímu, dále tvorbě a

nakonec jsem podrobněji nahlédla do knih Školy mateřské a Výchovný program

mateřských škol.

Ve druhé části bakalářské práce jsem využila poznatků z publikace Školy mateřské

k sestavení dotazníku pro učitelky mateřských škol a následně k jeho vyhodnocení.

8

TEORETICKÁ ČÁST

1. ŽIVOT IDY JARNÍKOVÉ

1.1 Nejbližší rodina Idy Jarníkové a její rod

Ida Jarníková se narodila ve Vídni 14. března roku 1879 jako první dcera Jana

Urbana Jarníka, profesora Karlovy univerzity (nazývaného též „otcem studentstva“), jehož

oborem byly románské jazyky, především rumunština. Jan Urban měl celkem devět dětí.

Čtyři z nich zemřely po narození nebo v dětském věku, syn Jaroslav na tuberkulózu v době

svého studia na pražské technice. Zbývající čtyři děti se dožily dospělosti. Jeho starší syn

Hertvik (1877 – 1938) pokračoval v oboru svého otce, nejmladší z dětí Vojtěch (1897 -

1970) byl profesorem na Karlově univerzitě. Zajímal se o historii matematiky a náplní jeho

práce byly oblasti teorie čísel a matematické analýzy. Obě dcery, Ida (1879 – 1965) i

Jarmila (1884 – 1960) byly učitelky. Jarmila učila v prvních ročnících obecné školy, Ida se

věnovala především mateřským školám a učila na Učitelském ústavu, což byla střední

škola pro přípravu učitelek. V tehdejší době musely učitelky, podobně jako katoličtí

duchovní, zachovávat celibát, obě sestry, Ida i Jarmila, se proto neprovdaly a zůstaly

bezdětné.

Jarníkův rod pochází z východočeského městečka Potštejn nad Orlicí, Jméno Jarník se

v potštejnské matrice objevuje už okolo roku 1620, a to v ženském tvaru Jarníková,

dokonce s poznámkou, že se jí přezdívalo „stará Jarnice“. Idin dědeček František se narodil

v roce 1805, jeho žena roz. Durchánková byla z blízké vsi Vyhnánova. V Potštejně se

v roce 1848 narodil i jeho syn Jan Urban, Idin otec. Ačkoli všechny jeho děti vyrůstaly

v Praze, zůstaly Potštejnu věrné a především Ida s Jarmilou trávily každoročně celé léto ve

staré rodinné chalupě. Ve své knize Výchovný program mateřských škol vzpomíná Ida na

svou babičku, která ji naučila paličkovat: „Babička byla z kraje, kde se mnoho paličkovalo.

Ukázala mi, jak se paličky překládají, jak se dělá pavouk, dírka.“(Jarníková 1927, s. 50)

1.2 Místa působení Idy Jarníkové

Život Idy Jarníkové je naplněn zájmem o děti, v profesním životě i v soukromém.

Vystudovala učitelský ústav v Praze. Plné způsobilosti učitelské dosáhla dne 29. 6. 1898,

přesněji způsobilosti pro mateřské školy. Po vystudování učitelského ústavu dva roky

bezplatně hospitovala v mateřské škole, další čtyři roky působila jako polední dozorkyně a

teprve potom se stala pěstounkou v mateřské škole U Studánky v Praze.

9

Z přehledu služební doby Idy Jarníkové jsem zaznamenala tyto údaje:

- hospitace na školách mateřských v Dušní a Klímově ulici (1. 11. 1899 – 20. 1. 1902)

- polední dozor na mateřské škole v Dušní ulici (20. 1. 1902 – 14. 1. 1907)

- výpomocná službami mateřské škole U Studánky (1. 2. 1904 – 31. 3. 1908)

- zatímní pěstounka (1. 4. 1908 – 31. 1: 1910)

- definitivní pěstounka II. třídy (1. 2. 1910 – 1. 2. 1915)

- definitivní učitelka MŠ (1. 2. 1915 – 18. 9. 1922)

- suplování za cvičnou pěstounku na Státním ústavě učitelském v Praze I (18. 9. 1922 – 1.

9. 1928)

- definitivní cvičná učitelka Mšeno (1: 9. 1928 – 31. 1: 1939)

1.3 Dovednosti, znalosti a další vzdělávání v oboru

Za zmínku stojí rovněž oddíl Zvláštní vědomosti a dovednosti:

- jazyk francouzský, anglický, německý

- hra na klavír a nauka o harmonii

- ruční dovednosti

- hygiena, rekreace mládeže

- sociální péče

- pedopsychologie

- náprava řeči

- společenská výchova

- občanská výchova

- dvouletá vysoká škola pedagogická

- modelování

10

Postupně Ida Jarníková absolvovala řadu praktických kurzů: modelování, nových

směrů v kreslení a modelování, hračkářství, pro výuku dětí s narušenou mluvou, české

literatury. Tyto kurzy neprobíhaly pouze na území tehdejší monarchie, ale Ida se vydala na

kurz až do Jižního Walesu. Při této své cestě do Anglie v červnu roku 1911 navštívila

mnohé obecné i mateřské školy v Londýně, Oxfordu, Cheltenhamu, Penarthu, Barry,

Barry-Dock, Cadoxtonu. Zde všude vnímala moderní názory na výchovu a poznala příčiny,

proč se mateřské školy těší v Anglii a Francii větší přízni než v její vlasti. Znalá prostředí

v cizině se však nepokoušela přejímat všechno, co tam viděla. Chtěla založit reformu na

českých základech. Ověřování probíhalo v pokusném reformním oddělení mateřské školy

v Praze, Pštrosové ulici, knižně byl tento reformní návrh publikován pod názvem Index

pomůcek (Jarníková 1927).

Ida Jarníková byla již za svého života uznávanou pracovnicí v  oboru mateřského

školství, nakonec se stala profesorkou Ženského státního ústavu učitelského v Praze, po

léta pracovala ve „Svazu učitelek škol mateřských“, „Ustřední matice školské“, bývalé

„Pedagogické jednoty Komenského“ aj. Byla spoluredaktorkou „Časopisu pěstounek a

učitelek škol mateřských“, časopisu „Mateřská škola aj. Zastupovala českou pedagogiku

také na mezinárodních pedagogických kongresech.

1.4 Vztah k ručním pracím

Ida Jarníková připisuje velký význam ručním pracím. Ve své publikaci Dětský svět

obhajuje tuto svou hypotézu takto: „Hlavní věcí vedle cvičení oka, ruky, soudnosti,

čistotnosti a smyslu pro barvy a úpravnost, pro které výchovné ruční práce do škol

zavádíme, je, že práce ty s b l i ž u j í nás s dětmi, že podávají nám hojnost příležitostí

vniknouti v jejich povahu… Vhodné, p r o m y š l e n é ruční práce přinášejí tedy škole

užitek mnohonásobný: volný, důvěrný styk dítěte s učitelkou, resp. učitelem, cvičení smyslů,

radost dítěte z vlastní vykonané práce a probouzení jeho důvěry v sebe, ve svou vlastní sílu

a schopnost – dost důvodů, abychom všude ve školách zaváděli r u č n í p r á c e v  ý c h

o v n é .“(Drobná, Jarníková 1913, s. 10) Ruční práce byly pravděpodobně její druhou

největší láskou. K tématu „ruční práce“ se připojuje synovec Idy Jarníkové pan Jiří Jarník

ve svých osobních vzpomínkách: „Obě tetičky bydlely v Praze společně ve stejné ulici jako

naše rodina, jen o pár domů dál, takže jsme se stýkali poměrně často. Vzpomínám hlavně

na předvánoční období, kdy jsme pod jejich vedením se sestrou připravovali vlastnoručně

vyráběné vánoční dárky pro rodiče. Byly to drobnosti, věšáčky na klíče, stojánky na

11

fotografie a podobně, ale určitě to bylo pro nás prospěšnější než dnešní nakupování často

drahých věcí v obchodech.“

1.5 Konec života Idy Jarníkové

Ida Jarníková byla až do své smrti veselá, aktivní, znala nesmírné množství básniček a

říkanek, uměla vymýšlet nejrůznější zábavy, prostě to s dětmi uměla. Jiří Jarník ve svých

vzpomínkách píše: „O jejím vztahu k dětem a umění s nimi jednat svědčí jedna historka,

kterou nám vyprávěla, když jednou už v pokročilém věku přijela k nám tramvají na

návštěvu. Nastoupila do vozu, kde seděla maminka s malým chlapečkem. Ten, když ji

uviděl, začal plakat a křičet, že se té čarodějnice bojí a že chce pryč. (Tetička měla

deformaci páteře, byla, jak se lidově nepěkně říká, hrbatá.) Teta si ale k chlapci přisedla a

vyložila mu, že je sice čarodějnice, ale hodná, začala se s ním bavit a skončilo to tak, že

když měl chlapec vystupovat, začal pláč a křik znova, že bez té hodné čarodějnice

nepůjde.“

Ida Jarníková zemřela nešťastnou náhodou – vypadla z tramvaje, když se chystala

vystoupit. (V 60. letech minulého století jezdilo ještě mnoho otevřených tramvají.) Její

organizmus těžké zranění a náročnou operaci nezvládl a Ida Jarníková 5. října roku 1965

ve věku 86 let zemřela. Urna s jejími ostatky je uložena na hřbitově u sv. Markéty

v sousedství Břevnovského kláštera v Praze.

12

2. DÍLO IDY JARNÍKOVÉ

2.1 Ida Jarníková - reformátorka

Ida Jarníková je ve všech odborných pedagogických publikacích představována jako

reformátorka mateřských škol. Prostředí tehdejších mateřských škol, které vznikaly při

obecných školách, připomínalo spíše školu. Děti (bývalo jich mnohdy až 70) sedávaly

v lavicích a pod vedením učitelky provozovaly zaměstnání (zpěv, ruční zaměstnání, věcné

učení apod.) „V čele reformních snah stály I. Jarníková (1879-1965) a A.Sussová (1851-

1941). Obě představitelky usilovaly o odstranění školských přístupů z mateřské školy,

přiblížení mateřské školy rodině, svobodu pohybu a zaměstnání dětí, větší prostor pro

tvořivost dítěte, vyvážení činnosti bez preferencí zejména intelektuální oblasti,

respektování individuálních možností a potřeb dítěte.“ (Šmelová 2006, s. 38)

Program reformy mateřské školy byl vyhlášen na V. sjezdu pěstounek mateřských

škol. Mezi nejnutnější požadavky řadí Ida Jarníková vzdělávání učitelek. Proto byla

významná její publikační činnost a napsala a vydala velké množství knih věnovaných

problematice mateřských škol. Tyto publikace, jak sama uvádí, nemají být návodem, ale

pouze inspirací pro učitelky. Z Výchovného programu vybírám: „Znám dobře nebezpečí

napodobení v práci vychovatelské, ale byla jsem z tolika stran žádána o nástin práce

v mateřské škole, že jej podávám. Je to jen ukázka, jak se práce jednou vyvíjela, ne jak se

má všude rozvíjet. A prosím, aby se jen tak na ni hledělo… Nikdo nekopíruj, ale každý

přemýšlej o práci a hleď vyjíti od dítěte – tím se bude program rozvíjeti v každém roce

jinak a také jinak v různém prostředí. Uvedený zde program nemá a nesmí býti receptem,

jak jej uspořádati. Šablona jest nejhorší věcí při tak delikátní úloze, jakou jest výchova dětí

– jedinců. Šablona zabíjí zájem nejen u dítěte, o něž jde, ale umrtvuje také zájem toho, kdo

ji užívá.“ (Jarníková 1927, s. 119)

K potřebě vzdělaných učitelek mateřských škol se vyjádřila Ida Jarníková ve své

publikaci Jak zaměstnáme a pobavíme děti? takto: „Při velkém rozmachu výchovných

ústavů, k němuž asi dojde a dojíti musí, má-li býti zachován národ a lidstvo aspoň

kvalitativně rovnocenné – bude brzo pociťován nedostatek řádně připravených sil.“

(Jarníková 1918, s. 3)

2.2 Ida Jarníková a její lidovýchovné působení

13

Ida Jarníková, věrna myšlence lidovýchovného působení učitelek, přednášela

v rozhlase o tehdejších aktuálních otázkách ve výchově. S Českým rozhlasem

spolupracovala v letech 1927 – 1928. Poprvé rozmlouvala 16. 12. 1927 na téma: „Knihy a

obrázky pro naše maličké“. Další přednáška v rozhlase (28. 1. 1928) nesla název: „Dětské

radosti v zimě“. Další dvě po sobě následující přednášky pod názvem: „Jak učíme své

nejmenší děti řeči mateřské“ byly vysílány ve dnech 7. a 8. 5. 1928. Posledním tématem

pro přednášku vysílanou rozhlasem 1. 10. 1928 bylo: „Mateřské školy v Československé

republice“.

Na spolupráci s rozhlasem navázala Ida Jarníková ještě po dvaceti letech. Tentokrát

se jednalo o dvacetiminutové pohádky ve vysílání pro mateřské školy. Poprvé to byla

dramatizace pohádky „O červené slepičce“ (30. 4. 1946), následovala další „O slepičce a

myšce“ (21. 5. 1946) a týden na to (27. 5. 1946) „O hloupém medvědovi“. Na podzim toho

roku (26. 11. 1946) byla na pořadu pohádka „O mlsném myšourkovi“. Další plánovanou

pohádkou byla „O třech medvědech“, avšak není známo, zda byla odvysílána. Poslední

odvysílanou pohádkou byla „O černém čunčátku“. Podle záznamů Českého rozhlasu byla

poprvé vysílána 9. 5. 1947, poté však byla ještě několikrát opakována, úspěch prý měla

dokonce i ve Švédsku.

2.3 Ida Jarníková – vydané publikace a náhled do rukopisů

Základním kamenem tvorby Idy Jarníkové je Index pomůcek (1908). Je to abecedně

sestavený seznam pramenů, odkud lze vybírat písně, vyprávění, říkadla, hry a zábavky

k jednotlivým tématům (Ida Jarníková se zásadně vyhýbala pojmu zaměstnání a nahradila

je názvem zábavky). O tři roky později na Index navázala knihou nazvanou Příručka pro

školy mateřské a nejnižší třídy škol obecných s podtitulem Stručné povšechné poučení a

uspořádání výchovné práce, ukázka a výběr výchovného programu pro školní rok (1911).

V roce 1913 bylo vydáno 55 lidových tanců pro školu a dům. Jde o výběr tanců z díla

Český lid upravených pro malé děti. Ve spolupráci se Zdeňkou Drobnou sestavila návod

k zaměstnání dětí dle nových směrů pro školy mateřské a nejnižší třídy škol obecných pod

názvem Dětský svět. Je to vlastně takový „nápadník“ výtvarných činností pro učitelky,

který ani za sto let neztratil na aktuálnosti. Návody na činnost dětí mimo školu,

v prázdninových táborech nebo pro děti v dětských domovech (tehdejším jazykem

v prázdninových koloniích, školních a jiných útulcích, v sirotčincích a pod.) sepsala ve

článku pro časopis Péče o mládež a jako zvláštní otisk s názvem Jak zaměstnáme a

14

pobavíme děti vydala v roce 1918. V následujícím roce vydala Ida Jarníková vlastním

nákladem dvanáctistránkovou práci Demokratisace výchovy. V roce 1926 vydala vlastním

nákladem stručnou informační knížku pro učitelky, budoucí učitelky, zakladatele a

vydržovatele mateřských škol Školy mateřské, jejich význam, účel, organisace jakož i

zákonné předpisy. Tato kniha, rozsahem malá, avšak svým obsahem ohromná a významem

nadčasová, má i v dnešní době učitelkám mateřských škol co nabídnout. O rok později

vyšla další kniha Výchovný program mateřských škol (1927). Slůvku zaměstnání se Ida

Jarníková nevyhnula v publikaci Dětská zaměstnání pro účelné zaměstnání dětí ve škole i

v rodině z roku 1929. V této knize představuje jednotlivá zaměstnání, která jsou vhodná

pro děti v mateřské škole a plní výchovnou funkci. Další kniha, kterou vydala v roce 1931,

nese název Cvičení smyslových schopností, se zřetelem k metodám racionelní výchovy.

V této knize popisuje a radí, jakými způsoby lze tříbit jednotlivé smysly. Součástí knihy je

také dvacetistránková příloha s vyobrazením vhodných pomůcek i „pracovních listů“

vhodných pro cvičení jednotlivých smyslů. Tematicky zaměřená je publikace s názvem O

vodě, co v ní roste a žije. Byla vydána v roce 1933. Přímo pro děti a jejich rodiče je určena

rodinná a společenská hra – zábavka – Našim dětem. Mimo psaní a vydávání svých knih

Jda Jarníková vedla odborný časopis Časopis učitelek mateřských škol, ve kterém také

byla otištěna řada jejích odborných článků. Mimo to ještě svůj čas věnovala Spolku pro

zájmy škol mateřských. Její plodné období narušuje druhá světová válka. O to víc se potom

věnuje dětem v rodinách svých nejbližších příbuzných.

Tvorba Idy Jarníkové nebyla všechna vydána knižně. Některé její rukopisy byly

připravovány pro tisk a mnohé další by si to také zasloužily. Jako například dějiny

mateřských škol u nás (byly připravovány pro tisk pod názvem Z dějin mateřského

školství), Prvouka pro mateřské školy, která měla vyjít tiskem v prosinci 1932 a dále

příručky pro výchovu malých dětí (vyprávění, písně, říkadla, hry, hádanky a zábavky). To

byly podrobné metodické návody zaměřené na jednotlivá témata, jako například: Vánoční

období v mateřské škole, Naše tělo, Jméno, Hodiny, Dny v týdnu – týden, měsíc, rok, Co

se kdy dělá? Kalendář, Posvícení, pouť, jarmark, trhy, Slunce, měsíc a hvězdy, Luštěniny,

Zelenina a brambory, Stromy a keře, V zahradě, Velikonoce, Živly, Živočišstvo.

Jako ukázku z metodického návodu Kalendář vybírám básničku Kalendář (od P.

Křičkové)

Leden – na sáňkách jedem

15

Únor – lyžařský úbor

Březen – ještě se svezem

Duben – promoklí budem

Máj – půjdeme v háj

Červen – z města se ber ven!

Těšíme se na červenec – do vody kotrmelec

V srpnu – hrušku si slupnu

V září – hrozny se daří

Říjen – svobodně žijem (pozn. v rukopise je tento verš přeškrtnutý)

Listopad – mlha, déšť, vítr, chlad

V prosinci – všichni jsme malincí

Ještě bych chtěla vysvětlit, jak Ida Jarníková pracovala s tématem Luštěniny. Jako úvodní

motivaci použila I. Jarníková tento text: „Kdo jí čočku, bude hezký, ale musí snísti devět

talířů, a do každé čočky musí devětkrát kousnout.“ a „ Kdo jí čočku, bude mít kulaťoučká

ústa.“ Z aktivit mě zaujalo hádání –„ Kolik je v lusku hrášků?“ – děti nejprve hádaly a

potom spočítaly přesný počet kuliček v lusku. Další aktivitou byla hmatová hra „Na

macechu a Popelku“ – přebírání zrnek rozličných luštěnin poslepu.

Ida Jarníková, působící především v Praze, při svých reformátorských snahách

navštívila i Olomouc, kde 6. března 1938 přednášela o aktuálních tématech: Prvouka ve

školách mateřských, Rozvrh hodin, Osnovy.

2.4 Kniha Školy mateřské

Všechny publikace Idy Jarníkové byly kladně přijaty učitelskou veřejností a často

využívány v ústavech pro vzdělávání učitelek a byly pořizovány do školních knihoven i

knihoven školních úřadů. A proto i ve druhém vydání vyšly knihy Školy mateřské (1931) a

Výchovný program mateřských škol (1930). Posledně jmenovaná práce byla poctěna cenou

ministerstva školství a národní osvěty.

16

Kniha Školy mateřské je rozdělena do tří kapitol: I ÚSTAVY, II PERSONÁL, III

NAŘÍZENÍ, ZÁKONY A PŘEDPISY. V úvodu píše Jarníková o významu péče o děti

předškolního věku a o nutnosti hry v dětství. Zdůrazňuje, že dítě, aby mohlo být

v dospělosti platným členem lidské společnosti, musí být vyvinuto tělesně, musí být

rozvinuty jeho smysly a duševní schopnosti a musí dostat základy mravní výchovy

(Jarníková,1931).

2.4.1 1. kapitola ÚSTAVY

V první části kapitoly ÚSTAVY vypisuje autorka přehled všech výchovných

ústavů pro děti. Dále se podrobně zabývá účelem mateřských škol. Hlavním účel vidí

v tom, že mateřská škola doplňuje rodinnou výchovu a umožňuje dětem stýkat se

s vrstevníky, což je jednou z důležitých podmínek pro zdravý, všestranný rozvoj dítěte

(Jarníková 1931). „Bez něho (styku s dětmi) není ani pravého dětství, neboť každé

normální dítě po něm touží. V dětské společnosti prožívá dítě pravé dětské radosti, zvykne

si společenskému životu, zvyká podříditi svou vůli.“ (Jarníková 1931, s. 7) „Také vliv

jiného prostředí a okolí, než má dítě doma, silně působí. Dítě se tu cítí rovnocenným

členem společnosti, má stejná práva a povinnosti.“ (Jarníková 1931, s. 8) Již před více než

osmdesáti lety napsala Ida Jarníková věty, které patří k ožehavým otázkám současné

pedagogiky: „Všechny rodiny nevychovávají správně svých dětí, i když k tomu mají čas a

schopnosti. Ví se o tom, píše se o tom v denních listech, mluví se o tom v besedách s rodiči,

na přednáškách, vydávají se knížky o výchově. Ale často i ten, kdo je dobře poučen o

zásadách správné výchovy, u vlastních dětí na ni hřeší: zbožňuje své dítě, nevidí na něm

chyb, dítě je mu příliš dlouho roztomilou živou hračkou, všecko se kolem něho točí, nic se

mu neodepře. Tak se vychová tyran, tvor nespokojený. Často lidé prostí vychovají své dítě

mnohem lépe. Ale dnes práva dítěte se nesprávně chápou.“ (Jarníková 1931, s. 8)

Ida Jarníková se také zabývá sociálními podmínkami některých rodin. Považuje za

nutné, aby učitelka znala sociální poměry v rodině: „Pozná-li bídu zaviněnou nebo

nezaviněnou, může aspoň někdy poraditi.“ (Jarníková 1931, s. 10) Pokud učitelka zná

jednotlivé poměry v rodinách, může pomoci tam, kde je taková pomoc potřebná. Jarníková

podává příklad z vlastní praxe: „Dívka přicházela pravidelně do školy mateřské nečesána

a nemytá, jak z postýlky vylezla. Denně ji ve škole myly a česaly, k otázce, co dělá tatínek a

maminka, odpovídala: „Tatínek leží a maminka není doma“ (roznášela mléko a musila

v 5.hodinu z domu). Tatínek pak zemřel, matka přišla do školy a vroucně děkovala za péči

17

o své dítě. Jest dobře vymáhati pořádek a čistotu, někdy však nemůže matka vyhověti při

nejlepší vůli a tu jest povinností pomoci.“ (Jarníková 1931, s. 11)

2.4.1.1 Život ve škole mateřské

V další části knihy se I. Jarníková zamýšlí, jak by měl vypadat ŽIVOT VE ŠKOLE

MATEŘSKÉ. „Dobrá škola mateřská se pozná z ovzduší, které je tam domovem: ukázněné

veselí, pravé dětské radosti, atmosféra láskou dýšící jsou zárukou správné výchovy.

Výlučné užívání jednostranného výchovného systému se nedoporučuje: děti mají být

vedeny co nejpřirozeněji. Učitelka má znáti mnohé, ale užíti vždy jen vhodného.“

(Jarníková 1931, s. 12) Dělení času v mateřské škole nepřikládá Jarníková příliš velký

význam: „Zaměstnání se řídí podle ročních dob, podle nálady dětí (někdy je dlouho baví

volná hra, jindy se nemohou do ní dostat), podle jejich zájmů, jež byly vzbuzeny událostmi

časovými, místními a rodinnými.“ (Jarníková 1931, s. 13) Za důležité v této oblasti

považuje pouze dodržování pravidelné životosprávy. O potřebě činnosti uvažuje I.

Jarníková takto: „Poněvadž malé děti se vyvíjejí hlavně činností, musí býti dětská činnost

hlavní podmínkou a pákou života v mateřské škole, proto od vstupu do mateřské školy jsou

děti činny: podle libosti se pohybují, hrají si s hračkami i bez nich, baví se úplně volně –

jediné omezení jest opatrnost před úrazem a ohled na ně. Učitelka při tom děti pozoruje,

projeví zájem, poradí, pomůže.“ (Jarníková 1931, s. 13) Dále se autorka podrobně zabývá

denním programem v mateřské škole. Tady se projevuje její profesionalita a pokrokovost.

V jednom odstavci zachytila to nejdůležitější: „Když si děti pohrály a hračky uklidily,

následuje zábava učitelkou řízená, všem dětem společná. Jsou též školy mateřské, kde se

děti celý den zaměstnávají podle svých zálib – k tomu však jest třeba menšího počtu dětí.

(Pro vývoj mravní povahy jest nutno, aby byly děti nuceny aspoň někdy vyhověti, děti

rozmazluje, vyhovuje-li se jim stále.) Jinak se střídá zaměstnání volné se zaměstnáním

řízeným, buď všem dětem společným nebo skupinovým, děti cvičí tělesně, hrají hry hybné i

klidné, zpívají, pozorují obrázky, poslouchají vyprávění, samy vypravují a ptají se, řeší

hádanky, hovoří s učitelkou, dramatizují, baví se ručním zaměstnáním, kreslením apod.

Tento program se volí podle nálady a zájmu dětí, podle ročních dob a událostí, musí se

dbáti vývoje dětí, vhodnosti materiálu, samovolnosti dětské i napodobovacího pudu, musí

se pěstovat city sociální, cvičit smysly a řeč, schopnost pozornosti, podporovat duševní,

mravní a tělesný vývoj. (Jarníková 1931, s. 13) Při společném stravování se má dbát na

hygienu a dodržování slušných způsobů. Jarníková užívá termínu občanská výchova,

kterou má na mysli sebeobsluhu při oblékání, při úklidu oděvu a obuvi, přípravu i úklid 18

výtvarných potřeb, různého materiálu k práci, hraček, K občanské výchově také řadí

zdvořilost a snášenlivost (Jarníková, 1931). K dennímu programu ještě Jarníková dodává:

„Občas dopřejeme dětem zvláštních zábav, divadla loutkového nebo maňáskového, výletu,

plesu a pod., vánoce a jiné události dají příležitost k dětským radostem.“ (Jarníková, 1931,

s. 14)

Dále se Ida Jarníková zamýšlí nad kázní v mateřské škole a tady jsou její názory

opět nadčasové. „Nejlépe se děti ukázní vhodnou činností, dítě vhodně zaměstnané nezlobí.

Touha po činnosti vhodně uspokojená vede dítě k sebevýchově….Kázeň v dobré škole

mateřské musí býti rodinná, ale ne přecitlivělá, dítě musí šetřiti práv druhého, musí se

naučit poslouchat, vyhovovat: potlačování na jedné a libovůle na druhé straně jsou stejně

špatné.“ (Jarníková, 1931, s. 14)

2.4.1.2 Začátek školního roku

Zvláštní pozornost věnuje autorka ZAČÁTKU ROKU. Každá učitelka ví, že se

nevyhne adaptačním problémům nově nastupujících dětí. Ida Jarníková podotýká: „Škola

mateřská …má hračky a jiné pomůcky, jež upoutají děti, může děti jen bavit, neučí, a

konečně učitelky mateřských škol se učí bavit děti a podaří se jim brzy aspoň chvilkami tak

upoutat zájem, že děti zapomenou na vše kolem sebe. Čím jest učitelka vynalézavější a

živější, tím rychleji si děti zvyknou.) (Jarníková, 1931, s. 15) Dále učitelkám připomíná

něco z psychologie: „Učitelka si musí dobře uvědomit, že malé dítě, zvyklé jen volně

pobíhati, nemůže býti náhle usazeno, že nedovede a nemůže soustřediti pozornost déle než

5 minut, že zájem a pozornost musí býti upoutány především pohybem a činností, ne

upjatým trpným pozorováním a vnímáním, že musí míti dítě hojně příležitostí k volné hře,

že děti jsou rády činny, rády se zatočí v kroužku, učitelka musí vyhověti potřebám dětství a

tak učiniti školu mateřskou pravým dětským rájem, kam budou děti radostně spěchati jako

domů. Podaří se to i u dětí, které se ze začátku zdály nedobytnými….Každé dítě vyžaduje

jiného jednání: některé se uklidní u dětí, jiné jest rozčileno sousedem a tlačí se do koutka,

aby bylo samo, některé jest rádo, když se ho učitelka jemně dotkne, když je pohladí, jiné

rozčiluje každý dotek jiné osoby – a tak jest vždy třeba velké trpělivosti a opatrnosti,

v pravém ovzduší zvyknou však brzy všecky děti.“ (Jarníková 1931, s. 16) Následující

psychologické rady adresuje rodičům: „Jest chyba, leknou-li se rodiče křiklavého dítěte,

podlehnou-li prvnímu dojmu a dítě si odvedou nebo je více nepřivedou, dítě tím zvyká

19

nejen si vše vykřičet, ale jest ochuzeno o radosti, jichž nepoznalo, jež by však měly

blahodárný vliv na jeho povahu.“ (Jarníková 1931, s. 16)

2.4.1.3 Zřizování a zařízení mateřských škol

V následující části nazvané ZŘIZOVÁNÍ A ZAŘÍZENÍ MATEŘSKÝCH ŠKOL

Ida Jarníková rozepisuje, jaké požadavky je nutno splnit při snaze založit novou mateřskou

školu. Jedná se především o finanční zabezpečení, provozní dobu mateřské školy a

v neposlední řadě kvalifikovanost učitelek. Autorka se zabývá zařízením mateřských škol.

Již tehdy si posteskla: „Nedostatky zařízení pocházejí většinou z příčin finančních.“

(Jarníková 1931, s. 18) Autorka velmi podrobně popisuje, jak by podle jejího názoru mělo

vypadat zařízení třídy, uspořádání zahrady, postavení celé budovy mateřské školy. I.

Jarníková také předkládá návrh, jak by mohl vypadat domácí řád, který obsahuje hlavní

pravidla a ustanovení. Opět na první místo Jarníková řadí: „Účelem školy mateřské jest

podporovati a doplňovati domácí výchovu dítek školou ještě nepovinných, a to

cílevědomou péčí o všestranný jejich rozvoj.“ (Jarníková 1931, s. 20) Nad potřebou

doplňovat rodinnou výchovu se zamýšlel již Jan Ámos Komenský v Informatoriu školy

mateřské: „Že pak rodičové ne vždycky buď způsobilí jsou, aby dítky své vyučovali, aneb

pro úřady a povinnosti, živnosti a obchody dostačiti k tomu mohou, aneb také dbají:

rozšafně to a potřebně odstarodávna nařízeno bylo, aby v každé obci jisté rozumné,

pobožné, vážné osoby za učitele mládeži vystaveny byly, jimiž by rodičové dítky své a právo

kázně odvedou, skrze ně dítek svých v dobrém vzdělání očekávati mohli.“ (Komenský 1979,

s. 12)

Naprosto vyčerpávající je autorčin seznam potřeb k zaměstnání – uvádí, jaké potřeby

a pomůcky jsou nutné a dokonce navrhuje i množství. Na úvod zdůvodňuje, proč

doporučuje navržená množství pomůcek: „Některé věci musí být pro všecky děti, jiné jen

pro skupiny dětí. Zvláště hračky mohou býti vždy pro několik dětí, tak se dosáhne větší

rozmanitosti – děti si brzy zvyknou střídání a naučí se tak vyhovovati, což je mnohem

výchovnějším, než má-li malý despota vždy po svém.“ (Jarníková 1931, s.22) Na pomůcky

a obrazy se dívá autorka takto: „Nejlepším názorem jest skutečnost, příroda a život, vlastní

dětské zážitky a zkušenosti jsou nejúčinnější. Někdy však je nutno sáhnouti k doplňku nebo

náhradě skutečnosti a tomu poslouží obrazy, modely a jiné věci.“ (Jarníková 1931, s. 23)

Na konci první kapitoly Jarníková vypisuje seznam, jaké ÚŘEDNÍ KNIHY, SPISY

A VYHLÁŠKY mají mateřské školy přesně vést. Patří sem seznam dětí, osobní arch dítěte

20

s fisiologickými nebo psychologickými záznamy, výkaz docházky, deník nebo týdeník

(dnešní třídní kniha), kronika, jednací protokoly, inventář (Jarníková 1931).

2.4.2 II. kapitola PERSONÁL

2.4:2.1 Vzdělání učitelek škol mateřských

V kapitole II. PERSONÁL se hned po krátkém úvodu Jarníková zabývá

VZDĚLÁNÍM UČITELEK ŠKOL MATEŘSKÝCH. Nahlíží do historie, do roku 1832,

kdy vznikly první opatrovny v Čechách (v Praze a v Karlíně), avšak zatím neexistovaly

školy pro vzdělání opatrovnic. Prvními, v Paříži vystudovanými učitelkami, byly B.

Ledvinková a M. Mullerová. Ty pak od roku 1869 působily na první pražské škole

mateřské. Vzhledem k potřebě dalších vzdělaných učitelek bylo nutné zřídit ústav pro

vzdělávání vychovatelek v mateřských školách. V roce 1873 byl otevřen první speciální

státní ústav ku vzdělání pěstounek v Praze, později v Brně, v roce 1921 další ve Slezské

Ostravě. Do roku 1914 to byly ústavy jednoleté, po roce 1914 dvouleté, protože pěstounky

si po jednoletém studiu musely doplňovat vzdělání soukromým studiem tělovědy, hygieny,

psychologie a dalších předmětů. Jarníková ve své praxi viděla, že ani dvouleté kurzy

nestačí, a proto byla iniciátorkou dalších změn ve vzdělávání učitelek (Jarníková 1931).

Přehled všeho, co se musí učitelka naučit, než začne pracovat v mateřské škole, podává

v následujících větách: „Učitelka musí se naučiti zpívat, kreslit, musí míti přehled různých

ručních zaměstnání, musí znáti rostliny a zvířectvo, odbornou literaturu, přehled dějin

vychovatelství a mateřských škol, musí si uvědomiti první účel výchovy. Má znáti alespoň

základy psychologie a fysiologie. Středem vzdělání musí být styk s dětmi, cílem vzdělání

musí býti vychovávat dorost samostatně myslící, odvážný a trpělivý, svědomitý, dětem

oddaný a po dalším vzdělání toužící.“ (Jarníková 1931, s. 26) Myslím, že Ida Jarníková

zde podala zcela jasný přehled vlastností a schopností učitelky mateřské školy. Pro

srovnání náhledu na to, jaké předpoklady má mít učitelka MŠ vybírám z textu Sarah

Hammond Leeper Nursery School and Kindergarten z roku 1969 následující řádky:

„Učitelka je považována za nejvýznamnější faktor určující kvalitu práce s dětmi

v opatrovně a školce, avšak zajištění, aby všechny učitelky měly kvalifikaci, je jeden

z největších problémů. Láska k dětem je sice důležitou kvalifikací, ale sama nestačí. Je

důležité, aby učitelka byla trpělivá, milá, přívětivá, aby měla poměr k dětem, aby ji těšila

práce s dětmi. Aby mohla pomoci dětem získat životní jistotu, musí si být sama jista.

21

Navíc k žádoucím osobním vlastnostem potřebuje učitelka základ odborných znalostí

a dovedností. Podmínkou musí být dosažení způsobilosti na základě požadované průpravy

a zkušenosti.“ (Leeper in Hošek, Slezák 1971, s. 50)

2.4.2:2 Povinnosti a práva

V následující části POVINNOSTI A PRÁVA zdůrazňuje Jarníková, že „se musí

vyzbrojiti láskou a trpělivostí vychovatel z povolání a vychovatel malých dětí. Kdo necítí

lásky k dětem, učiní nejlépe, věnuje-li se včas jinému povolání, neboť jeho práce by

nepřinesla užitku dětem a společnosti lidské, ale sám by si způsobil život plný utrpení,

neboť povinnosti vychovatele nejsou malé, vyčerpávají tělesně i nervově, což je utrpením

pro toho, kdo koná svou práci z pouhé nutnosti. Úřad vychovatelky vyžaduje častého

sebezapření, obětavosti, veselé, spokojené mysli, a to je nemožné požadovati od lidí,

kterým je dětská pohyblivost utrpením. Všechno učitelstvo má sledovati odbornou

literaturu a pečovati o další své vzdělávání. I učitelka mateřské školy má býti dobrou

kolegyní, podporovati stavovskou organisaci a stavovský tisk.“ (Jarníková 1931, s. 27)

(Pravidlo, že učitelka má být dobrou kolegyní, potvrzuje I. Jarníková i ve své práci

Jak zaměstnáme a pobavíme děti? Tady píše: „Jest vůbec třeba vzájemných úmluv mezi

pomocníkem a učitelkou, jest třeba náležitě vzdělaných a obětavých učitelek ústavních, bez

ochoty učitelek ani nejlépe míněná pomoc nedodělala by se úspěchu, neboť brzo by

odpadla chuť k pomoci tam, kde by se názory křížily. Vím však, že učitelky se obětují dětem

svěřeným s celou duší, a proto jistě rády přijmou všecku pomoc, z čisté lásky a nadšení

nabízenou.“ (Jarníková 1918, s. 26))

Jaké vlastnosti by měl mít ten, kdo pracuje s  dětmi? Na tuto otázku obsáhle

odpovídá Ida Jarníková: „vedle lásky, trpělivosti, obětavosti, svědomitosti, pilnosti,

rozvahy, důslednosti a veselé mysli jest třeba vychovatelce smyslu pro čistotu a pořádek,

vkusu, obliby přírody, dobré výslovnosti, obratnosti a tvořivosti, správné řeči, zpěvného

hlasu a hudebního sluchu, tělesného i duševního zdraví, dobrých nervů, jemných způsobů,

společenského taktu, náležitého vychování.“ (Jarníková 1931, s. 27)

Nad vlastnostmi učitelky a způsoby jejího chování k dětem se již ve své Školce

zamýšlel i Jan Svoboda: „Nakládejte s nimi (dětmi) vlídně jako laskaví rodičové, a ony se

vlídnými stanou, buďte s nimi dětinně veselí, a ony nebudou po domovu plakati. Jako

veselý společník svými vtipnými nápady celou společnost obveseluje, tak také má učitel

22

svým libým a živým (ne ale křiklavým) přednášením, zpěvem a rozmanitými hrami celou

společnost dítek obveselovati. Pozorujte bedlivým okem slabosti dítek a poznavše je,

ponapravujte s trpělivostí a mírností, jako praví následovníci Kristovi.“ (Svoboda 1874, s.

XXI)

Jarníková také podtrhuje nutnost radosti a veselosti v mateřské škole: „Výchova daří

se nejlépe ve veselém ovzduší, jež zase působí na celou dětskou bytost, v něm dítě roste a

prospívá tělesně, v něm radostně vstřebává, aby je zpracovalo duševně, jím nejlépe se

podporuje vliv vychovatelův na citový a volní vývoj dítěte.“ (Jarníková in Chlup 1928, s.

272)

2.4:2.3 Propagační a lidovýchovná činnost

Poselstvím pro další generace učitelek by mohla být kapitola nazvaná

PROPAGAČNÍ A LIDOVÝCHOVNÁ ČINNOST. Je to vlastně návod, jak zviditelňovat

mateřskou školu a uvědomovat veřejnost o práci učitelek. Podrobně radí, které formy jsou

vhodné, a zároveň upozorňuje na některá nebezpečí. Většina toho, co napsala před

osmdesáti lety, platí dodnes. „K propagaci mateřských škol a lidovýchově slouží: výstavy

mateřských škol, musea, prohlídky mateřských škol, občasné slavnosti, společné výlety i

vycházky dětí, občasné noticky v novinách, přednášky se světelnými obrazy nebo filmy a

konečně i pouhé přednášky uvědomí často občanstvo o významu mateřských škol a první

výchovy.“ (Jarníková 1931, s. 29) Výstavy dělí Jarníková na výstavy ukazující historický

vývoj (tyto doporučuje do muzeí nebo na jubilejní výstavy) a výstavy ukazující současný

stav. Tady upozorňuje na to, aby „se ukazovaly skutečné práce dětské a aby se

nepracovaly tzv. výstavní kusy.“ (Jarníková 1931, s. 29) Učitelkám doporučuje uschovávat

dětské práce po celý rok, ze kterých lze podle potřeby uspořádat výstavu, „“jež bude vždy

zajímati místní občanstvo, neboť tam uvidí práce svých dětí. Přímá práce pro výstavu

nedopadne nikdy tak přirozeně.“ (Jarníková 1931, s. 29) Naopak Jarníková nedoporučuje

dávat dětem dohotovené práce během roku, „poněvadž se doma často pohodí. Výsledek

celoroční práce rodiče více ocení než jednotlivé výrobky mezi rokem a spíše je uschovají,

zvláště, byli-li na ně upozorněni výstavou nebo jiným způsobem (besedou apod.).“

(Jarníková 1931, s. 30) Na výstavách je možné řadit práce podle dětí (každé dítě má své

práce oddělené a nadepsané), avšak při tomto způsobu vystavování hrozí riziko, že „děti

méně obratné by tím byly poníženy.“ (Jarníková 1931, s. 30) Jarníková raději doporučuje

uspořádat výstavu „podle druhů zaměstnání a ke každé skupině dáti krátké vysvětlení.“

23

(Jarníková 1931, s. 30) Krátkým vysvětlením se rozumí, za jakých okolností práce vznikly

– zda děti dostaly návod nebo pracovaly podle předlohy nebo jim učitelka zadala pouze

společné téma nebo zda se jedná o spontánní dětské výrobky a jak se na výrobku

spolupodílela učitelka. Jarníková doporučuje vystavovat společné práce dětí. Při

příležitostí výstav Jarníková nabádá učitelky, aby také veřejnosti ukázaly, s čím a jak děti

v mateřské škole pracují a hrají si, zápisy dětských nápadů, otázek, vyprávění, dále

naznačit program dne a roku… „zkrátka hleděti, aby tu byl co nejúplnější obraz života

v mateřské škole, přičemž ovšem záleží na tom, aby život byl vskutku rodinný.“ (Jarníková

1931, s. 30) Ida Jarníková se při svých doporučeních chová zcela pragmaticky – v tehdejší

době býval často v mateřských školách vyřazený školní nábytek (málo vhodný pro potřeby

mateřské školy), a tak Jarníková doporučuje vyvěsit na stěnách návrhy nebo obrázky

vhodnějšího zařízení – „tím se někdy podnítí místní činitelé k opravám …Jest dobře užíti

každé příležitosti.“ (Jarníková 1931, s. 30) Tady je rada, jak by se měly chovat i dnešní

učitelky, nebát se ukázat na nedostatky, ale zároveň předložit návrhy na zlepšení, nejlépe,

pokud se spolupodílejí svými návrhy i samy děti.

Dalším způsobem propagace jsou prohlídky mateřských škol. Na začátku minulého

století měly tyto prohlídky za úkol ukazovat nutnost zakládání mateřských škol. V dnešní

době se pro tyto prohlídky častěji užívá pojmenování dny otevřených dveří a jsou spíše

nástrojem pro posouzení kvality té které mateřské školy a měřítkem pro srovnávání dvou a

více MŠ. Jestliže tyto prohlídky probíhají za běžného provozu MŠ, radí Ida Jarníková

tehdejším učitelkám, ale její rady by měly poslechnout i současné učitelky MŠ: „Ale vždy

ji (návštěvu) má učitelka vlídně přijmout, vše co nejlépe vysvětliti, nemá však před hosty

pořádati produkci, vybírati jen nejnadanější děti apod. Nejlépe jest všímati si hosta co

nejméně a pracovati jako vždy – tak si děti brzy zvyknou, na hosta zapomenou a budou

přirozené.“ (Jarníková 1931, s. 30)

Jako velmi potřebnou považuje I.Jarníková spolupráci MŠ se školou obecnou nebo

měšťanskou. Mají z ní prospěch všichni: „…větší děti mají příležitost prakticky se cvičiti

ve ctnostech občanských, jak je to předepsáno v osnově obč. nauky a výchovy, malé děti

mají mnoho radostných chvil z laskavé spoluúčasti a práce starších dětí. Učitelstvo se

vzájemně sbližuje, poznává práci druhého a naučí se ji oceňovati.“ (Jarníková 1931, s. 31)

Ida Jarníková často vycházela z názorů své o třicet let starší předchůdkyně a učitelky

Boženy Studničkové. Podobně i v otázce spolupráce mateřské školy se školou základní

(tehdy obecnou) nacházíme myšlenky, jen z mírně jiného úhlu pohledu, právě u B. 24

Studničkové: „Mateřská škola má ovšem pracovati se školou obecnou ve shodě tak právě

zajisté, jako má to činiti rodina se školou vůbec, a styly jednoho ústavu s druhým, když se

děje v dobré vůli a shodě upřímné, mohou zajisté jim zdar a prospěch přinést oběma

ústavům.“ (Studničková 1891, s. 24)

Podobně, jako v dnešní době probíhají na některých mateřských školách praxe

studentek středních nebo vysokých škol s pedagogickým zaměřením, na počátku minulého

století bývalo předepsané hospitování dívek měšťanských škol a jiných vyšších dívčích

učilišť, které připravovalo dívky pro úkol vychovatelky (Jarníková 1931)

Slavnosti mateřských škol nebo v mateřských školách nepovažuje Jarníková za příliš

vhodné. Především zdůrazňuje, že „nemají být spojovány s produkcemi dětí, jest to

nevhodné pro neblahý vliv na duševní vývoj (přetěžování, jakož i na vývoj mravní).

Přípustné jsou nejvýš ukázky tělesné výchovy, společné hry kruhové apod.“ (Jarníková

1931, s. 32) Myslím, že dnešní učitelky nejsou tak zásadně proti vystupování dětí na

slavnostech. Jarníková měla pro své odmítání vystupování dětí na slavnostech pádné

důvody. „Zásadně jest odmítnouti účast dětí na slavnostech v hostincích a jiných veřejných

místnostech, neboť vedle obvyklých závad stupňuje se tu nebezpečí nakažlivých nemocí,

uzavřený vzduch, zkažený výpary i kouřením, styk s dětmi, jejichž zdravotní stav nebyl

kontrolován, přestálé nakažlivé nemoci zatajené nesvědomitými lidmi bývají příčinou

zhoršeného zdravotního stavu u dětí mateřských škol, příčina se pak hledá v mateřské

škole, ač jest často mimo ni.“ (Jarníková 1931, s. 32)

Naopak velký význam, pro nás s podivem, přisuzuje Jarníková výletům a vycházkám

dětí. „Vedle velkého významu pro tělesné zdraví, obohacení duševní a citové přistupuje tu

příležitost k účinné propagaci výchovy v mateřské škole: společnost malých dětí vzbudí

vždy vlídnou pozornost a počet přívrženců a přátel se rozmnoží, může-li občanstvo

pozorovat ukázněné veselí drobných dětí. Ovšem zas neopatrné jednání učitelky, děti

nezvedené nebo zas příliš upjaté nezískají mateřské škole přátel.“ (Jarníková 1931, s. 32)

Za důležitou drobnost při propagaci MŠ považuje Jarníková „občas upozorniti

veřejnost v denních a učitelských listech zprávou nebo úryvkem ze života ve škole

mateřské.“ (Jarníková 1931, s.32)

Lidovýchovný úkol, který vykonává učitelka, dělí na přímý a nepřímý. „Nepřímými

prostředníky jsou děti: výchovné působení na děti odráží se často v domovech dětí

25

(správná řeč, osobní čistota, pořádek apod.) Přímé lidovýchově slouží …:vyhlášky na

chodbách školy mateřské, schůze a besídky pro rodiče, přednášky a kursy, rozhovory

s rodiči při nahodilém setkání, při návštěvách rodičů ve škole, úmyslné povolání jich

k dohovoru nebo konečně vyžádaní součinnosti rodičů při výchově dětí ve škole mateřské

nebo při péčí o ně (společné výlety s rodiči a dětmi, péče o čistotu a výzdobu místnosti,

společná práce k vánocům apod.)“ (Jarníková 1931, s. 32) Všechny tyto lidovýchovné

prostředky se mohou týkat „nejrůznějších oborů výchovy dětí, života v rodině i ve

společnosti. Hledí se podle možnosti využíti nějaké příležitosti, časového zájmu, události.“

(Jarníková 1931, s. 33). (Sama Ida Jarníková pořádala přednášky pro rodiče i v rozhlase.)

Dnes je možné považovat tyto prostředky za zastaralé a překonané, vzhledem k množství

zdrojů, ze kterých mohou rodiče čerpat požadované informace. Avšak autorčin dovětek

k pořádání besed a přednášek je třeba brát na zřetel i dnes: „Ovšem jen přednášky nestačí:

kdyby učitel mluvil sebekrásněji o své práci a jeho slova by se neshodovala se skutečností,

budila by pohoršení aspoň tam, kde se ví o jeho práci.“ (Jarníková 1931, s. 33)

Na dalších stranách se Ida Jarníková zabývá dalšími profesemi, které jsou úzce

spjaty s mateřskou školou. Patří mezi ně opatrovnice (nebo školnice). Jejím úkolem je, aby

pečovala o čistotu a pořádek a nutné práce pro mateřskou školu (Jarníková 1931). Na

stranách 36 – 38 předkládá Ida Jarníková návrh služebního řádu pro opatrovnici, který

obsahoval veškerá nutná ustanovení a byl sepsán formou formuláře, do kterého stačilo

doplnit pouze osobní údaje pečovatelky a některé zcela určité podrobnosti - datum, místo

apod.) Na dalších stranách se věnuje autorka nutnosti lékařského dozoru v mateřské škole,

dále doporučuje učitelkám – absolventkám, aby se, v případě, že nenajdou ihned umístění

v mateřské škole, snažily uplatnit též jako vychovatelky v rodině. Dává absolventkám

rady, že volná místa vychovatelek v rodinách bývají oznamována v novinách a také jim

radí, aby se předem, než přijmou místo v rodině, zajímaly o pracovní podmínky, přesné

vymezení práv a povinností své služby. Na tomto místě také Ida Jarníková vychází z knihy

Pěstounkám Boženy Studničkové. Ta na toto téma píše: „Nuže, milé dívky, jestliže

nepoštěstí se vám ihned nalézti žádoucího místa na škole mateřské, neb ústavu podobném,

tož hledejte po příkladu statečné Anežky působiště své zatím v rodinách a učiňte se takto

užitečnými. – Doufám, že naleznete i touto cestou cíle svého – svého uspokojení, ano, i

svého štěstí.“ (Studničková 1901, s. 73)

2.4.3 III. kapitola NAŘÍZENÍ, ZÁKONY A PŘEDPISY

26

Ve třetí kapitole NAŘÍZENÍ, ZÁKONY A PŘEDPISY autorka shromáždila veškeré

tehdy platné vyhlášky a zákony ke zřizování mateřských škol, o vychovatelských

prostředcích, o přípravě dívek a žen pro úkol vychovatelský, o sociální péči o mládež, o

jeslích, nadacích, ke statistikám mateřských škol, o zdraví a jak ho šetřiti, o správě a

dozoru, o požadovaném vzdělání, o ústavech pro vzdělávání učitelek, o právních a

hmotných poměrech vychovatelek. Na straně 53 se zmiňuje o zrušení celibátu učitelek

zákonem z 24. 7. 1919. Na konci své knihy seznamuje autorka čtenáře s výnosem ministra

záležitostí duchovních a vyučování ze dne 22. června 1872 č. 4711 o mateřských školách a

tento výnos doplňuje několika faktickými poznámkami.

2.5 Kniha Výchovný program mateřských škol

Kniha Výchovný program mateřských škol s podtitulem Přehled výchovných

prostředků a jak jich užívati ve výchově malých dětí vyšla v roce 1927 tiskem České

grafické unie a.s. v Praze. V předmluvě autorka rozebírá, co ji vedlo k napsání této knihy.

Byl to slib, že po vydání knihy Školy mateřské co nejdříve vydá přehled výchovných

prostředků pro malé děti. Tento svůj informační spis doplňuje svými vlastními

zkušenostmi. Ida Jarníková chtěla, aby její knížka přispěla k pochopení nových problémů

ve výchově, či alespoň ke vzbuzení zájmu o ně. Často v knize cituje významné české

pedagogické osobnosti (J. A. Komenského, J. J. Svobodu), zvláštní pozornost věnuje

novým metodám (např. M. Montessoriové). „Cílem výchovy dítěte předškolního věku jest

všestranný rozvoj tělesný a duševní. Chceme, aby dítě mělo: 1. zdravé tělo, 2. bystré a

vycvičené smysly, živou obrazivost, tvořivou a napodobivou činnost, probuzený zájem pro

okolí, správnou výslovnost, schopnost pozorovati (tj. soustřediti pozornost a přemýšleti), 3.

základy pro život ve společnosti, pro soběstačnost, pro pochopení krásy, přírody a umění.“

(Jarníková 1927, s. 5) Za důležitý předpoklad pro úspěšnou práci s dětmi považuje

Jarníková výzkum dítěte. K výzkumu patří především pozorování dítěte. Jarníková vybírá

vhodné metody a zdůrazňuje důležitost zápisů výsledků do osobních archů a dotazníků.

„Mezi povinnosti učitelky patří také psychologický zájem, nebaví-li budoucí učitelku

pozorovat děti, nehodí se k učitelskému povolání.“(Jarníková 1927, s. 6)

Knihu autorka rozděluje do kapitol, každá kapitola obsahuje přehledně teorii,

metodiku i didaktiku, citáty dokazuje oprávněnost svých pouček.

2.5:1 Péče o zdraví, Dětský tělocvik, Dítě a příroda

27

Z kapitoly PÉČE O ZDRAVÍ mě zaujala autorčina slova o důležitosti pohybu:

„Zdravé dítě, není-li spoutáno, neposedí, příroda sama ukazuje tu vychovateli správnou

cestu. Děti potřebují pohybu, co se nepohybuje, nevyvíjí se.“ (Jarníková 1927, s. 11)

„Nadto, nervové ústrojí malých dětí jest velmi brzo unaveno, a proto nesmíme vyžadovati

na dětech dlouhého klidu, ani dlouhé pozornosti, jest třeba hojně pohybů a časté změny.

Dítě se brzy unaví, ale zas se brzy zotaví.“(Jarníková 1927, s. 12)

V kapitole DĚTSKÝ TĚLOCVIK obsáhle autorka vypisuje pravidla a zásady pro

dětský tělocvik. Mimo to Jarníková považuje za dobré, „když i tělocvičná lekce bude částí

ostatního programu nebo bude vycházeti z dětských zážitků, získá tak zajímavosti. Zájem

dětí jest vždy rozhodující, a vzbuditi zájem nebo jej udržeti patří k vychovatelskému

umění.“ (Jarníková 1927, s. 16)

V následující kapitole DÍTĚ A PŘÍRODA naprosto souhlasím s autorkou, když píše:

„Příroda působí na děti, ať žijí v městě nebo na venkově. Již počasí má na ně velký vliv,

víme, že jasný slunný den naladí je vesele, před deštěm, na jaře nebo před bouří jsou děti

nepokojné, nevrlé či divoké, nevědí, co by chtěly.“ (Jarníková 1927, s. 20) A dále také:

„Šťastné děti, které prožívají dětství v přírodě a těší se z jejích darů. (Jarníková 1927, s.

20) Pro malé děti platilo v tehdejší době a platí podobně i dnes, že „hry u vody a ve vodě,

na louce, při senoseči, na pastvě, přeskakování příkopů, hry s kamením, hlínou, pískem,

rostlinstvem aj. jsou dětem tak milé, že si dovedou hrát, jak jest rok dlouhý, i zimní příroda

jim poskytuje příležitosti k hrám.“ (Jarníková 1927, s. 22)

2.5:2 Dětská hra, Dětská zaměstnání, Zábavy

V další kapitole se Ida Jarníková zamýšlí nad tématem DĚTSKÁ HRA a tvrdí, že

„hry jsou nutné pro štěstí.“ (Jarníková 1927, s. 29) Dále vypočítává vychovatelovy

povinnosti. Z nich vybírám tyto: „Vychovatel může a má se zúčastniti her dětí, přičemž

však se vystříhej všeho mentorování. Buďme dětmi mezi dětmi, to je první příkaz zdárné

působnosti u malých dětí.“ „Má býti postaráno o bezpečí. Nejlépe, když vychovatel předem

odstraní podle možnosti nebezpečí z dosahu dětí, ale zas nesmí příliš úzkostlivě zbavovat

děti příležitosti k opatrnosti, k přemáhání překážek.“ „Vychovatel má pozorovati při hrách

povahu a vrozené nedostatky, nadání, přednosti a má užíti těchto poznatků při výchově:

povzbuzuje bojácné děti, příliš sebevědomé a panovačné umírňuje apod.“ (Jarníková 1927,

s. 32) Z obsáhlosti této kapitoly je možné vydedukovat, jak velkou úlohu dětské hře

autorka přičítá. Uvádí zásady při výběru a provádění her, rozděluje hry podle různých

28

kritérií: volné a řízené, napodobivé a tvořivé, tělesné a duševní, hybné a klidné, se zpěvem

a bez něho, společné a o samotě, v přírodě a ve světnici, s pomůckami nebo hračkami a bez

nich, lidové a umělé. V této kapitole se dále hodně věnuje hračkám – vypisuje

nejoblíbenější, které poskytují co nejvíce příležitostí k činnosti, dále jaké požadavky mají

hračky splňovat (materiál, tvar, jednoduchost, údržba), dále podává výčet těch

nejvhodnějších hraček (mezi ně řadí např. míč, loutky, nádobí, lopatky, šátky…) „Dítě si

hraje se vším, co vidí, použije matčina válku, jejž nastrojí jako loutku a láskyplně chová,

krmí i pěkně jí zpívá. Pro dítě není nic nemožného, jeho obrazivost proměňuje mu vše

podle přání, jeho touha po činnosti a po hře překonává i překážky, dítě nahrazuje si

nedostatek hraček, dnes je pohlednice obrázkem, zítra knihou do školy, obratem pak

materiálem stavebním, nádobím, ba i panáčkem. I v nejubožších poměrech je dítě šťastno,

jen může-li si hrát. Dítěti spíše škodí přebytek hraček než jejich nedostatek. Dítěti není

třeba mnoho hraček, ale spíš více příležitosti ke hře.“ (Jarníková 1927, s. 42)

Další poměrně obsáhlou kapitolou jsou DĚTSKÁ ZAMĚSTNÁNÍ. Podle autorky

k nim patří „ruční práce výchovné, práce a zábavky o přírodě a v domácnosti, jež vedou

dítě k pracovitosti a soběstačnosti.“(Jarníková 1927, s. 44) Výchovný význam dětských

zaměstnání vysvětluje takto: „Ukojí-li vychovatel vrozenou touhu dítěte po zaměstnání,

získá mnoho výhod: 1. poznává rysy povahy a duševní vyspělost nejlépe při hrách a

zaměstnáních, 2. všechny děti jsou zaměstnány, 3. styk vychovatele s dětmi jest velmi častý,

neboť vychovatel si musí všímat každého dítěte a tento styk nejen dítě těší a povzbuzuje je

k snaživosti, ale sbližuje je s vychovatelkou.“ (Jarníková 1927, s. 46) Zásady a pravidla

rozepisuje autorka do dvanácti bodů: hygiena, účelnost, vhodný materiál, levný materiál,

jednoduché provedení, rozmanitost provedení i materiálu, schopnost stupňování a vývoje,

příležitosti k pokusům a objevování, opakování v jiné variantě, dětská radost, možnost

projevit své představy, pěstování tvořivosti i napodobivosti.

Na Dětská zaměstnání navazuje kapitola ZÁBAVY. Mezi vhodné zábavy autorka řadí

„loutkové a maňáskové divadlo, dětský školní výlet nebo ples, školní slavnosti a besídky,

světelné a stínové obrazy, cirkus, zvěřinec a zoologická zahrada, tzv. černá hodinka apod.“

(Jarníková 1927, s. 56) „Zábava má být jen zvláštním vzácným požitkem, ne týdenním nebo

ještě častějším. Přebytek zábav od mládí – tím spíše pak od dětství – vede k blaseovanosti,

požadavky stoupají pak s věkem a v době, kdy se má člověk těšiti na požitky, jest jimi

přesycen, mizí radost ze života a dostavuje se nespokojenost, omrzelost, končící někdy i

tragicky.“(Jarníková 1927, s. 57)29

2.5:3 Výcvik smyslů

Další kapitolou je VÝCVIK SMYSLŮ. V úvodu pojednává Jarníková o dělení

smyslů a o tom, že ačkoli dítě má správně vyvinuté smysly, neznamená to, že je umí také

užívat. O tom, jak rozvíjet jednotlivé smysly rozvádí autorka na dalších stranách své knihy.

„Necvičený orgán zakrňuje nebo alespoň jest nutno znova jej cvičiti (zastavený vývoj

v nemoci, po nemoci musíme se znova učit chodit apod.). Smysly, jejichž orgány byly

v době jejich vývoje otupeny buď tím, že nebyly cvičeny, nebo zas že jich nebylo náležitě

šetřeno, již nikdy tak přesně nevnímají jako smysly, na něž se v dětství uvědoměle působilo

nebo jež měly příležitost vnímati a pozorovati.“ (Jarníková 1927, s. 64)

2.5.4 Cvičení výslovnosti a řeči, Říkadla a básně, Vyprávění v dětské světnici

V kapitole CVIČENÍ VÝSLOVNOSTI A ŘEČI zdůrazňuje autorka význam řeči pro

člověka: „Řeč jest nejdokonalejší nástroj k vyjádření myšlenek, je klíčem jich vnímání,

umožňuje společenský styk. Proto jest třeba, aby dítě řeči rozumělo a aby se jí dovedlo

projeviti. Úlohou výchovy jest poskytnouti příležitosti k cvičení řeči a povzbudit k nim.“

(Jarníková 1927, s. 82) Jarníková také potvrzuje známou pravdu, že „náprava nesprávné

výslovnosti si vyžádá hodně času, vidíme z toho, že zvyky jednou zakotvené lze stěží

vykořeniti, od malička tedy, když se zvyky tvoří, musíme hleděti k tomu, aby se pěstovaly

dobré zvyky.“ (Jarníková 1927, s. 84)

Nejen k výcviku správné výslovnosti slouží ŘÍKADLA A BÁSNĚ. „Poesie vede

k obraznému myšlení, otvírá oči pro krásy, rozšiřuje duševní obzor. Nesmí býti při ní

účelem jen cvičení paměti a řeči, ovšem není pochybnosti, že se tím zdokonalují a cvičí

paměť i řeč, ale mají být jen prostředkem. Obveseluje, vychovává smysl pro rytmus,

zpestřuje výchovný program, jest východiskem zábavy, budí a podporuje vzájemnou

sympatii mezi dítětem a vychovatelem.“ (Jarníková 1927, s. 87)

VYPRÁVĚNÍ V DĚTSKÉ SVĚTNICI je další kapitolou Výchovného

programu mateřských škol. Za nejvhodnější bývá považována pohádka. Ida Jarníková

podává výčet vhodných pohádek a připomíná, že „vyprávěním nesmí být dítě přesyceno.

Malé dítě rádo slyší milou mu pohádku několikrát, lépe ji prožije. Rádo se v ní setkává

s opakovanou řečí a dějem („Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku“), jde-li

princ někam třikrát, nesmí se to vyprávět zkráceně, ale vždy se musí opakovat celý výjev, a

30

to pokud možno stejně, Dítě si při tomto opakování duševně odpočine, a to jest důležité

v době rychlého vývoje, kdy mozek vyžaduje šetření a kdy přílišná spousta nových dojmů

dítě nervově namáhá.“ (Jarníková 1927, s. 96) Nesmíme zapomenout na to, že vyprávět

nemá jen učitelka, ale také děti. „Poznají-li děti důkladně několik pohádek a ponechá-li se

jim volnost v slovních projevech, budou si samy vymýšleti pohádky a budou vyprávěti

pohádky dětem.“ (Jarníková 1927, s. 98)

2.5.5 Hudební výchova

Do HUDEBNÍ VÝCHOVY patří hudba, rytmická výchova a zpěv. Autorka považuje

píseň mimo jiné za vhodný výchovný prostředek. „Vychovatel si musí uvědomiti, jaké

písně je kdy třeba, a užít i vhodně, zneklidněným dětem podá píseň uklidňující, zaražené

děti obveselí písní veselou. Lidové písně hodí se prostotou textu i nápěvu, nevhodné písně

vymýtíme, ale neměníme jich.“ (Jarníková 1927, s. 104)

2.5.6 Poučování, Požadavek názornosti

Kapitolu POUČOVÁNÍ uvádí autorka slovy: „U dítěte úplně malého lze užíti jen

příležitostného poučení, nesoustavného, jak je přinese okamžitý zájem.“ (Jarníková 1927,

s. 109) Dále doplňuje: „Dobrý vychovatel dovede využíti příležitosti, vybere si z dětských

zážitků a dojmů, vždyť děti prožívají nejrůznější dojmy, hovoří a dotazují se, vychovatel

prohlubuje vzbuzený zájem.“ (Jarníková 1927, s. 113) „Malé děti nejsou schopny

pozorovati mnoho podrobnosti, všimnou si sice lecčeho, co ujde dospělému, ale to záleží

na zájmu – dospělý jako dítě si všímá toho, co jej zajímá.“ (Jarníková 1927, s. 115)

Autorka v této kapitole rozepisuje zásady a vhodná témata pro poučování malých dětí.

S předchozím tématem úzce souvisí další kapitola POŽADAVEK NÁZORNOSTI.

„Vzhledem k významu názoru ve výchově ukazujeme dětem podle možností vše, o čem

mluvíme, nebo mluvíme o tom, co dítě zná z vlastního názoru nebo vlastní zkušenosti.“

(Jarníková 1927, s. 130) Jaké druhy názoru je nejvhodnější používat pro malé děti? Ida

Jarníková tvrdí: „Děti mají míti především skutečnost, věci, hračky, živou přírodu, aby

měly jasné a správné představy. Ale vedle toho jsou též nutny modely a obrazy, neboť

nemohou míti děti skutečné a bez obrazů a modelů měly by děti někdy velmi málo představ

nebo představy velmi nedokonalé.“ (Jarníková 1927, s. 130)

2.5.7 Otázky, Hádanky

31

Kapitola OTÁZKY není tak obsáhlá, jako kapitoly předcházející, avšak vývoj a

význam otázek vystihla autorka přesně: „Děti jsou v určitém stupni vývoje samá otázka,

začnou se ptát kolem 3. a 4. roku. Zajímá je vztah věcí, původ, sestavení… Když dítě

povyroste (tak po 5. roce), přestává období otázek a nastává období přemýšlení, doba

dětských nápadů.“ (Jarníková 1927, s. 134) „Dětské otázky vzbuzují dobrovolnou

pozornost a dávají tak příležitost k poučování, vychovatel může odpověďmi podporovat

duševní i mravní vývoj.“ (Jarníková 1927, s. 134)

„HÁDANKY jsou kořením učení, jimi se bystří vtip, tříbí soudnost, živí

obrazotvornost. Děti si je tak zamilují, že jich žádají a radostně je řeší.“ (Jarníková 1927,

s. 136) „Před 4. rokem děti obyčejně nejsou schopny uhodnouti ani nejjednodušší

hádanku.“ (Jarníková 1927, s.137)

2.5.8 Výchovné programy a systémy

V kapitole VÝCHOVNÉ PROGRAMY A SYSTÉMY se Ida Jarníková zamýšlí nad

výchovnými systémy (Frobla, Herbarta,Svobody,Decrolyho, Montessoriové). Učitelkám,

mateřským školám a vědeckým institucím pak zadává úkol, aby tyto rozmanité systémy

prozkoumaly a našly ty nejvhodnější pro české děti.

2.5.9 Mravní rozvoj

V kapitole MRAVNÍ ROZVOJ se autorka táže: „K jakým ctnostem vést děti?“

„Základním pravidlem pro mravní rozvoj a uvědomění dítěte jest heslo: „Co nechceš, aby

ti jiní činili, nečiň ty jim.“ Tedy ohled na jiné. Ponenáhlu i skutečná náklonnost a láska.

V tom jest skryto veškeré mravní cítění, k němuž chceme děti přivést a k němuž je musíme

přivést, mají-li býti skutečně mravné. Proto jest také významná pro dítě dětská společnost,

která nejpřirozeněji vede dítě, aby se přizpůsobilo požadavkům života ve společnosti, aby

se zbavilo sobectví, žárlivosti a panovačnosti.“ (Jarníková 1927, s.147) Dále ještě autorka

vypočítává, které morální hodnoty (poslušnost, zvědavost, čistota a pořádek, slušné

způsoby, pilnost, trpělivost, pravda, poctivost, střídmost, opatrnost, mírnost, odvaha, láska,

vděčnost, věrnost a přátelství, soucit, štědrost a upřímnost) lze v mateřské škole rozvíjet a

které prostředky (pohádky, říkadla, písně, cvičení, hry) jsou pro jejich rozvoj vhodné.

32

2.6 Závěr k teoretické části

Slova Idy Jarníkové ze ZÁVĚRU knihy Výchovný program jsem si ponechala i já na

závěr teoretické části bakalářské práce: „Jak bylo několikrát řečeno, nesmíme nikdy při

výchově a vyučování zapomínati na vzbuzení a pěstování citů…. Učenosti a technický

pokrok konají mnoho pro lidstvo, ale působí také k jeho zkáze (válečné vynálezy apod.), jen

láska zušlechťuje a oblažuje jedince i lidstvo. Milujte se vespolek, milujte děti sobě

svěřené, milujte svou práci, milujte všecko tvorstvo a bude dobře na světě! Ale nemilujte

slepě! Pozorujte, přemýšlejte, studujte! Kdo přemýšlí, dospívá k nápravě. Kdo má jen

rutinu, zarazí vývoj svůj i svého oboru, zůstává pozadu a nepočítá se s ním.“ (Jarníková

1927, s. 156)

33

3. ODKAZ DNEŠNÍ MATEŘSKÉ ŠKOLE

3.1 Úvod k praktické části

Dotazníkem ve své bakalářské práci jsem chtěla zjistit, jaké prostředky k propagaci

své mateřské školy využívají učitelky dnes, a zda se podobají těm, které před osmdesáti

lety doporučovala Ida Jarníková. Ta ve své publikaci Školy mateřské věnovala jednu

kapitolu „Propagační a lidovýchovné činnosti“. Autorka zdůrazňuje: „Účelem této činnosti

jest: 1. Styk s rodinou, 2. propagace mateřských škol u občanstva a vlivných činitelů, 3.

poučení rodičů a občanstva o zásadách správné výchovy a péče o dítě.

Soustavné a příležitostné uvědomování o práci učitelky získává přátele a ocenění

mateřským školám. Proto patří k povinnostem učitelky, o ně se přičiniti. Jinak

sebeobětavější činnost často se pro celek ztrácí, působíc blahodárně jen v úzkém svém

okruhu.

Veškerou propagační činností se lid zároveň uvědomuje o zásadách správné

výchovy, jako zase lidovýchovná činnost vede k ocenění výchovy v mateřských školách.“

(Jarníková 1931, s. 29)

Podkladem pro sestavení dotazníku byly návrhy Idy Jarníkové k propagaci

mateřských škol a lidovýchově. Jednalo se o: „výstavy mateřských škol, musea, prohlídky

mateřských škol, občasné slavnosti, společné výlety i vycházky dětí, občasné noticky

v novinách, přednášky se světelnými obrazy nebo filmy a konečně i pouhé přednášky

uvědomí občanstvo o významu mateřských škol a první výchovy.“ (Jarníková 1931, s. 29)

Otázky 1 – 9 zjišťovaly fakta o jednotlivých mateřských školách: ve kterém kraji ČR

se nachází, jaká je velikost obce, dosažitelnost MHD, počet MŠ v obci, počet tříd v MŠ,

zda jsou třídy děleny podle věku, zda jsou učitelky místní nebo dojíždějící, zda je MŠ

samostatná nebo součástí ZŠ a zda je MŠ státní, soukromá nebo církevní.

V otázkách 10 – 12 jsem zjišťovala podrobnosti o shromažďování dětských prací a

jejich výstavách, otázkami 13 – 17 jsem se ptala, jakými formami se uskutečňují prohlídky

MŠ, jak spolupracuje MŠ se ZŠ a zda v MŠ probíhají praxe studentů. V otázkách 18 – 23

bylo mým cílem zjistit, jaká vystoupení během školního roku děti absolvují, jaká bývá

účast dětí a jak hodnotí tyto akce rodiče, v otázce 24 jsem se věnovala tomu, zda učitelky

berou děti na delší vycházky do okolí obce a v otázce 25, zda se spoluobčané z tisku

34

dovídají o činnosti místní MŠ, v otázkách 26 - 28 jsem chtěla znát způsoby, jak vedou

učitelky „lidovýchovnou činnost“, tj. zda nabízejí rodičům možnost získávat nové

poznatky z oblasti pedagogiky a psychologie, otázky 29 – 33 jsem zaměřila na spolupráci

MŠ s rodiči a posledními otázkami 34 - 36 jsem se dotazovala na spolupráci s ostatními

sdruženími v obci a jaký mají učitelky názor na vytváření image své mateřské školy a jaké

prostředky k tomuto účelu využívají.

Dotazníky jsem rozšiřovala dvojím způsobem – prostřednictvím elektronické pošty a

předáním v tištěné podobě. Elektronicky jsem rozeslala 50 dotazníků, z toho 30

s průvodním dopisem a adresáty byly náhodně vybrané mateřské školy. Tímto způsobem

byla návratnost pouze 10%, tj. 3 vyplněné a zpět zaslané dotazníky. Dalších 20 dotazníků

jsem rozeslala také e-mailem, avšak předem jsem se s těmito učitelkami domluvila na jeho

vyplnění. Takto jsem získala zpět 14 odpovědí, tj. 70 %. V tištěné podobě jsem

zprostředkovaně rozdala 20 dotazníků a vyplněných jsem nazpět získala 16, tj. 80 %.

Nejúspěšnější návratnost byla u těch dotazníků, které jsem předala dotazovaným učitelkám

osobně. Při tomto způsobu byla návratnost 90%, tj. 27 z 30 předaných dotazníků.

Pracovala jsem tedy s 60 vyplněnými dotazníky, ze kterých vyplynuly následující

skutečnosti, které jsem zaznamenala v tabulkách a grafech.

35

3.2 Tabulky, grafy a komentáře k jednotlivým položkám dotazníku

1. Vaše MŠ se nachází v kraji

Olomoucký 48Moravskoslezský 4Jihomoravský 5Zlínský 2Pardubický 1

Olomoucký Moravskoslezský Jihomoravský Zlínský Pardubický0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

50

48

4 5 2 1

Komentář

Největší množství vyplněných dotazníků pochází z Olomouckého kraje, ostatní moravské

kraje jsou zastoupeny v malém počtu, z českých krajů je zastoupen pouze jeden exemplář,

a to z Pardubického kraje.

Důvodem, proč je odpovědí z Olomouckého kraje nejvyšší počet, je ten, že v okolí

Olomouce se nacházejí mateřské školy, ve kterých učí mnohé kolegyně, které mi vyplnily

předaný nebo zaslaný dotazník. Dotazníky z jiných krajů, z MŠ, ve kterých nikoho

neznám, mi nebyly zaslány zpět.

36

2. Vaše MŠ je v obci s počtem obyvatel

do 2 tisíc 20 od 2 do 5 tisíc 6 od 5 do 10 tisíc 4 od 10 do 50 tisíc 12od 50 do 100 tisíc 7nad 100 tisíc 11

do 2 tisíc od 2 do 5 tisíc od 5 do 10 tisíc od 10 do 50 tisíc

od 50 do 100 tisíc

nad 100 tisíc0

246

81012

14161820

20

64

12

711

Komentář

Polovina odpovědí je z obcí do 10 tisíc obyvatel, druhá polovina je z obcí nad 10 tisíc

obyvatel.

Podle velikosti obce se dá předpokládat, zda je MŠ v obci jediná nebo zda má konkurenci

v jiných, také snadno dostupných MŠ. Ve větších obcích hraje významnou roli právě

image dané MŠ. V menších obcích se zase občané více znají a učitelky nezůstávají

v anonymitě.

3. Vaše MŠ se nachází v obci, která je

v dosahu MHD 48mimo dosah MHD 12

37

je v dosahu MHD mimo dosah MHD05

101520253035404550

48

12

Komentář

80 % dotázaných MŠ je v dosahu MHD, 20 % obcí je mimo dosah MHD.

Dosažitelnost MHD může být pro některou MŠ příležitostí a pro jinou naopak hrozbou, že

rodiče nepříhlásí své dítě do „spádové“ MŠ, ale rozhodnou se pro jinou MŠ v okolí, která

má lepší pověst. V obcích, které nejsou v dosahu MHD, by se dalo předpokládat, že

většina rodičů zvolí MŠ v místě bydliště.

4. Vaše MŠ je v obci

  do 2 tis. 2 - 5 tis. 5 - 10 tis.10 - 50

tis50 - 100

tis.nad 100

tis.jediná 19 6 2 0 0 0jedna z více MŠ 1 0 2 12 7 11

20 6 4 12 7 11

do 2tis. 2 - 5 tis. 5 - 10 tis. 10 - 50 tis 50 - 100 tis.

nad 100 tis.0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

19

6

20 0 0

1

0

2

12

7

11 jedna z více MŠ

jediná

38

Komentář

V 90 % obcí do 10 tisíc obyvatel je dotázaná MŠ jedinou v obci, pouze v 10 % těchto obcí

se nachází více mateřských škol. V obcích nad 10 tisíc obyvatel se nachází vždy více

mateřských škol než jedna.

Otázky 2 a 4 spolu úzce souvisí, počet mateřských škol v obci je závislý na počtu obyvatel

v obci.

Předpokládala jsem, že v některých odpovědích dotazníku bude fakt, že se jedná o jedinou

nebo jednu z více MŠ v obci hrát významnější roli, proto od otázky 10 sleduji v tabulkách

a grafech vzájemné poměry mezi odpověďmi. Výraznější rozdíly mezi odpověďmi jsou

vyznačeny v tabulkách barevně.

Faktu, že v obcích nad 10 tisíc obyvatel je počet MŠ vyšší než jedna, a v obcích do 10 tisíc

obyvatel je obvykle pouze jedna MŠ, využívám ve svých komentářích k jednotlivým

otázkám.

5. Počet tříd ve Vaší MŠ

1 třída 9 2 třídy 19 3 třídy 13 4 třídy 8 5 tříd a více 11

1 třída 2 třídy 3 třídy 4 třídy 5 tříd a více0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

9

19

13

811

39

Komentář

Nejčastěji zastoupenými jsou mateřské školy dvoutřídní (31,66 %), dále trojtřídní (21,66

%), následují mateřské školy s pěti a více třídami (18,33 %), jednotřídních MŠ je pouze 15

% a nejméně časté jsou MŠ se čtyřmi třídami 13,33 %).

Dá se předpokládat, že způsoby práce ve všech třídách téže mateřské školy budou

obdobné, tudíž i způsoby vytváření image v dobře fungující MŠ se budou shodovat. V MŠ

s více třídami je i více učitelek a tudíž i větší množství nápadů, jak zviditelňovat svou MŠ.

6. Třída/třídy ve Vaší MŠ jsou

homogenní 24heterogenní 38

homogenní heterogenní0

5

10

15

20

25

30

35

40

24

38

Komentář

Ve více než třech pětinách dotázaných mateřských škol (61,29 %) jsou třídy heterogenní,

ve zbývajících MŠ (38,70 %)jsou obvyklé homogenní třídy. Dvě MŠ s pěti a více třídami

uvedly, že některé jejich třídy jsou homogenní a některé jsou heterogenní.

Každé seskupení dětí má své výhody a nevýhody, v souvislosti s výstavami dětských prací

mohou heterogenní třídy vytvořit společnou práci stejně kvalitní, jako homogenní třída dětí

předškolního věku.

40

7. Učitelky Vaší MŠ jsou

jsou všechny místní 5místní i dojíždějící 49žádná není místní 6

jsou všechny místní místní i dojíždějící žádná není místní05

101520253035404550

5

49

6

Komentář

Nejčastěji pracují v mateřských školách učitelky jak místní, tak i dojíždějící (81,66 %),

v 10 % MŠ jsou zaměstnány jen učitelky z okolí (žádná není místní) a překvapivě jen 8,33

% mateřských škol zaměstnává pouze učitelky místní.

Kombinace učitelek místních i dojíždějících by měla zaručovat, že MŠ registruje

požadavky místních obyvatel prostřednictvím místních učitelek, učitelky dojíždějící snáze

přivezou nové nápady z MŠ z jiných obcí.

8. Vaše MŠ je

samostatná 33součástí ZŠ 27

41

samostatná soušástí ZŠ0

5

10

15

20

25

30

35

3327

Komentář

55 % oslovených MŠ jsou samostatné subjekty, ve zbývajících 45 % jsou MŠ součástí ZŠ.

Spolupráce MŠ a ZŠ v případě dvou jednotlivých subjektů nebude pravděpodobně

zajištěna tak dobře, jako když se jedná o jeden právní subjekt, pro který je jistě spolupráce

samozřejmostí.

9. Vaše MŠ je

Státní 58Soukromá 0Církevní 2

státní soukromá církevní0

10

20

30

40

50

60

58

0 2

42

Komentář

Většina dotázaných MŠ jsou státní (96,66 %), pouze dva dotazníky vyplnily učitelky z

církevní MŠ (3,33 %). Ani jedna MŠ nebyla soukromá.

Práce v soukromé MŠ by se mohla lišit od práce v MŠ státní nebo církevní, především

metodami a formami práce, ale také právě vytvářením povědomí v okolí.

10. Shromažďujete dětské práce po celý školní rok?

  ano některé nejediná MŠ v obci 18 7 3jedna z více MŠ 27 5 0

45 12 3

ano některé ne0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

18

73

27

5

0

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Tři čtvrtiny mateřských škol shromažďuje dětské práce po celý rok, jedna pětina

ponechává v MŠ jen některé práce, pouze v jedné dotázané MŠ dětské práce

neshromažďují vůbec.

Ida Jarníková doporučovala shromažďovat dětské práce po celý školní rok z důvodu

možnosti vystavovat tyto práce kdykoli v roce a také z důvodu uchování těchto dětských

prací v rodině. I. Jarníková měla zkušenost, že pokud dítě během roku donese domů

obrázek, většinou se pohodí nebo někam založí. Pokud dítě přinese obrázky pohromadě ve

složce, rodiče si rádi s dítětem sednou a zavzpomínají, v které době a za jakých okolností

jednotlivé práce vznikly.

43

11. Vystavujete dětské práce mimo budovu Vaší MŠ?

  několikrát ročněnejvýš jednou

ročně nejediná MŠ v obci 9 9 10jedna z více MŠ 19 5 8

28 14 18

několikrát ročně nejvýš jednou ročně

ne0

5

10

15

20

25

30

9 9 10

19

58 jedna z více MŠ

jediná MŠ v obci

Komentář

70 % MŠ vystavuje dětské práce mimo budovu, z toho dvě třetiny i několikrát ročně, 30 %

MŠ nevystavuje žádné dětské práce mimo budovu MŠ.

Vystavování dětských prací považovala Ida Jarníková za jednu z velmi důležitých forem

propagace mateřských škol.

12. Dětské práce vystavujete

 s přesnými popiskami

s označením třídy

s ozn. jak práce vznikla bez označení

jediná MŠ v obci 17 1 3 8jedna z více MŠ 23 4 1 3

40 5 4 11

44

s přesnými popiskami

s označením třídy

s ozn. jak práce vznikla

bez označení0

5

10

15

20

25

30

35

40

17

1 38

23

4 1

3

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Dvě třetiny dotázaných MŠ uvádí, že při vystavování označuje dětské práce přesnými

popiskami s uvedením jména a věku dítěte, ze zbývající třetiny odpovědí 55 % vystavuje

práce bez jakéhokoli označení.

Ida Jarníková doporučovala vystavovat dětské práce anonymně, označení jménem mohlo

způsobovat porovnávání kvality jednotlivých výrobků a děti méně obratné by mohly být

takto poníženy. K vystaveným pracím radila připisovat poznámky, za jakých okolností

práce vznikly, které téma se probíralo, jaký byl zvolen způsob práce a jak se na výrobku

podílela učitelka.

13. Pořádáte dny otevřených dveří spojené s prohlídkou Vaší MŠ?

  ano, každý rok ano, při oslavách obce nejediná MŠ v obci 14 6 9jedna z více MŠ 25 1 6

39 7 15

45

ano, každý rok ano, při oslavách obce ne0

5

10

15

20

25

30

35

40

14

69

25

1

6

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

75 % MŠ pořádá dny otevřených dveří, z toho více než čtyři pětiny každý rok, zbývající

pětina při obecních oslavách. Pouze 25 % dotázaných MŠ nepořádá dny otevřených dveří

vůbec.

V odpovědích na tuto otázku bylo zřejmé, že častěji jsou dny otevřených dveří pořádány ve

městech, v menších městech a obcích bývají především při obecních oslavách.

V přijímání návštěv v mateřské škole viděla Ida Jarníková jeden z významných způsobů,

jak propagovat mateřské školy na veřejnosti, v tehdejší době hlavně účelnost jejich

zakládání. V dnešní době slouží dny otevřených dveří především k tomu, aby veřejnost

mohla zjistit, jakým směrem se daná MŠ orientuje a jaké má výsledky.

14. Pokud pořádáte dny otevřených dveří, probíhají

  za provozu MŠ mimo provoz MŠjediná MŠ v obci 17 6jedna z více MŠ 23 5

40 11

46

za provozu MŠ mimo provoz MŠ0

5

10

15

20

25

30

35

40

17

6

23

5

jedna z více MŠ

jediná MŠ v obci

Komentář

Ze 78,43 % jsou dny otevřených dveří pořádány za běžného provozu MŠ, ve 21,56 %

odpovědí je uvedeno, že probíhají mimo provoz MŠ.

I. Jarníková připouštěla, že návštěvy v mateřských školách během práce s dětmi bývají

učitelkám nemilé, avšak radila návštěvy si co nejméně všímat a zkusit pracovat přirozeně.

Nesnášela „pořádat produkci“, radila chovat se co nejpřirozeněji. Odmítala však návštěvy

na začátku školního roku, kdy děti ještě nejsou zvyklé a návštěvy by je mohly příliš

rozrušit.

15. Pořádáte společné akce pro žáky Vaší MŠ a blízké ZŠ?

  ano, několikrát ročně nejvýš jednou ročně nejediná MŠ v obci 12 10 6jedna z více MŠ 16 13 3

28 23 9

47

ano, několikrát ročně nejvýš jednou ročně ne0

5

10

15

20

25

30

1210

6

16

13

3

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

85 % dotázaných MŠ pořádá ve spolupráci s blízkou ZŠ společné akce pro děti, více než

jedna polovina i několikrát ročně.

Velký důraz přikládala I. Jarníková spolupráci mateřské školy se školou obecnou (pro děti

i pro učitelky), viděla v ní důležitý výchovný prostředek a také věděla, jak ji důležité

poznat práci druhého a mít možnost ocenit ji.

16. Pokud ano, jakými formami probíhá tato spolupráce?

 děti ZŠ

dětem MŠděti MŠ

dětem ZŠ loučení s MŠ společné akce jinéjediná MŠ v obci 5 1 9 16 0jedna z více MŠ 22 5 10 12 2

27 6 19 28 2

48

děti ZŠ dětem MŠ

děti MŠ dětem ZŠ

loučení s MŠ společné akce pro děti

jiné0

5

10

15

20

25

30

51

9

16

0

22

5

10

12

2

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Z výsledků vyplývá, že spolupráce MŠ a ZŠ je častější ve městech formou, kdy děti

připravují program pro své kamarády. Nejčastější formou spolupráce mezi ZŠ a MŠ jsou

společné akce pro všechny děti. Jiné formy spolupráce jsou uvedeny ve dvou dotaznících.

Jedná se o společné akce, které pořádá více MŠ a ZŠ z okolí, další jinou akcí je vystoupení

dětí na farním odpoledni a zpívání „na stoličce“.

Společné akce se někdy týkají dětí těsně před nástupem a těsně po nástupu do ZŠ, ale akce

pro děti bez rozdílu věku, bývají častější.

17. Bývá Vaše MŠ místem pro praxi studentů/studentek škol s pedagogickým zaměřením?

  ano, každý rok ano, někdy nejediná MŠ v obci 5 18 5jedna z více MŠ 15 16 1

20 34 6

49

ano, každý rok ano, někdy ne0

5

10

15

20

25

30

35

5

18

5

15

16

1

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

V 90 % dotázaných MŠ je praxe studentů obvyklá, pouze v 10 % MŠ, a to téměř výhradně

v menších obcích, nepraktikují studenti škol s pedagogickým zaměřením vůbec. Pravidelné

praxe studentů jsou třikrát častější ve městech než v menších obcích.

V době Idy Jarníkové byly tyto praxe pojaty trochu jinak – starší dívky navštěvovaly

mateřskou školu z toho důvodu, aby poznaly, zda se „hodí“ pro práci s malými dětmi, zda

se jim zalíbí práce s dětmi a zvolí si povolání učitelky nebo vychovatelky.

18. Pořádáte ve Vaší MŠ vystoupení dětí pro rodiče?

  ano, několikrát ročněnejvýš jedenkrát

ročně nejediná MŠ v obci 23 5 0jedna z více MŠ 28 4 0

51 9 0

50

ano, několikrát ročně nejvýš jedenkrát ročně ne0

10

20

30

40

50

60

23

50

28

4

0

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Všechny mateřské školy připravují minimálně jedno vystoupení pro rodiče, 85 % MŠ více

než jedno vystoupení za rok.

Vystupování dětí Ida Jarníková nepovažovala za příliš vhodnou formu propagační činnosti

vzhledem k přetěžování dětí. Připouštěla jen ukázky cvičení, společné hry nebo kruhové

tance. V dnešní době je vystupování dětí před rodiči obecně považováno za samozřejmost,

téměř nutnost.

19. Pokud ano, při jakých příležitostech pořádáte tato vystoupení v MŠ?

  Mikuláš Vánoce vítání jaraVelikonoc

e Den matek loučení se šk. rokem jiné

jediná MŠ v obci 5 18 4 6 25 14 7jedna z více MŠ 7 25 1 5 32 13 1

12 43 5 11 57 27 8

51

Mik

uláš

Vánoce

vítá

ní jar

a

Velik

onoce

Den m

atek

louče

ní se

šk. r

okem

jiné

0

10

20

30

40

50

60

5

18

4 6

2514

77

25

15

32

13

1

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Nejčastější příležitostí k vystoupení pro rodiče patří: Den matek (95 %), Vánoce (71,66

%), loučení se školním rokem (45 %), Mikuláš (20 %), Velikonoce (18,33 %), vítání jara

(8,33 %), 13,33 % dotázaných MŠ uvedlo jiné příležitosti k vystoupení pro rodiče.

Mezi jinými uvedly dotázané učitelky tyto příležitosti: pasování na školáky, loučení

s předškoláky, poslední spaní ve školce s předškoláky, rozloučení s rodiči, Den dětí,

karneval, drakiáda, dýňování, vynášení Morany, sv. Martin, rozsvěcování stromečku,

posvícení, školní akademie.

Ida Jarníková dělila slavnosti na sezónní nebo oslavující nějaké jubileum. Mezi sezónními

uváděla (podobně jako dnešní učitelky) vítání jara, zimy, Den matek apod. Jubilejních za I.

Jarníkové zcela jistě také nebylo více než je v současnosti.

20. Máte zpětnou vazbu, jak vystoupení hodnotí rodiče?

  řeknou osobně sdělí písemněpouze z doslechu ne

jediná MŠ v obci 24 4 8 1jedna z více MŠ 29 3 7 0

53 7 15 1

52

řeknou osobně sdělí písemně pouze z doslechu

ne0

10

20

30

40

50

60

24

4 81

29

3

7

0

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Nejčastěji se učitelky dovídají, jak rodiče hodnotí vystoupení, přímo osobně od rodičů

(88,33 %), rodiče sdělují své hodnocení písemně (11,66 %), pouze z doslechu (25 %), jen

jedenkrát zazněla odpověď, že vůbec ne (1, 88 %).

Hodnocení rodičů považuji za důležitou součást vystoupení, protože bez ocenění snahy,

práce i výsledků se snižuje chuť učitelek tvořit něco „navíc“. V případě kladného

hodnocení učitelky znovu rády projeví svou kreativitu a chuť vymýšlet něco nového.

21. Jak nejčastěji rodiče hodnotí přípravu a provedení vystoupení?

  projevují obdiv hodnotí kladněhledají chyby

nevyjadřují se

jediná MŠ v obci 9 23 2 1jedna z více MŠ 16 22 0 3

25 45 2 4

53

projevují obdiv hodnotí kladně hledají chyby nevyjadřují se0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

9

23

2 1

16

22

0 3

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Nejčastější hodnocení bývá kladné (75 %), často rodiče projevují obdiv (41,66 %),

vyjímečně hledají chyby (3,33 %). 6.66 % učitelek má zkušenost, že se rodiče k vystoupení

nevyjadřují.

Téměř všichni rodiče oceňují snahu učitelek, určitě i mezi těmi, kteří se nevyjadřují, je

většina těch, kteří jsou spokojeni, ale nepovažují za nutné to sdělovat učitelce. (Kdyby tito

rodiče tušili, jaká motivace by to pro učitelky byla, jistě by se mnozí o svých pocitech

zmínili.)

22. Podílí se děti Vaší MŠ na příležitostných oslavách Vaší obce veřejným vystoupením

mimo MŠ?

  ano, vždy ano, jen někdy nejediná MŠ v obci 15 13 0jedna z více MŠ 22 15 14

37 28 14

54

ano, vždy ano, jen někdy ne0

5

10

15

20

25

30

35

40

15 13

0

22

15

14

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Děti z MŠ v obcích do 10 tisíc obyvatel vždy vystupují při obecních oslavách, 53,57 %

uvádí, že pravidelně, 46,42 % píše, že jen někdy. Děti MŠ z měst nad 10 tisíc obyvatel

vystupují na oslavách jen v 72,54 %, z toho tři pětiny pokaždé a dvě pětiny jen někdy.

27,45 % uvádí, že na obecních slavnostech nevystupují vůbec.

V tomto bodě by se Ida Jarníková radovala více z odpovědí záporných. Ve své době I.

Jarníková radila učitelkám, aby se, pokud je to možné, vyhnuly vystupování dětí

v hostincích, a to ze zdravotních důvodů – nákazy infekčními nemocemi a z důvodu

znečištěného vzduchu.

23. Účastní se děti těchto vystoupení?

  všechny vystupují

oznámí jiný program

omluví těsně před

bez omluvy nepřijdou

jediná MŠ v obci 7 9 6 3jedna z více MŠ 11 3 1 2

18 12 7 5

55

všechny vystupují oznámí jiný program omluví těsně před bez omluvy nepřijdou0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

79

63

11

3

1

2

jedna z více MŠ

jediná MŠ v obci

Komentář

Účast na veřejných vystoupeních se ve městech nad 10 tisíc obyvatel zdá být spolehlivější

než v menších obcích. 64,7 % dětí z měst se vystoupení účastní, omluvených předem je 17,

64 %, pouze 11,76 % se neomluví a vystoupení se nezúčastní. V menších obcích je tato

situace zcela jiná. Vystoupení se účastní pouze 28 % dětí, předem je omluveno 36 % dětí.

Těsně před vystoupením omluví své dítě 24 % rodičů. Bez omluvy na vystoupení nedorazí

12 % dětí.

Ve výsledcích se projevuje morálka rodičů, učitelky jistě samy poznají, zda omluvy jsou

smyšlené nebo pravdivé. A nepřekvapují je rodiče, kteří bez omluvy nedovedou dítě. Je

však dobře, že rodičů, kteří nepodrážejí snažení učitelek a svých dětí, je více než těch

nespolehlivých.

24. Pořádáte větší pěší vycházky do okolí Vaší obce?

 ano, více než 4x

ročněano, několikrát

ročněano, jedenkrát

ročně nejediná MŠ v obci 7 14 7 4jedna z více MŠ 3 12 9 6

10 26 16 10

56

ano, více než 4x ročně

ano, několikrát ročně

ano, jedenkrát ročně

ne0

5

10

15

20

25

30

7

14

74

3

12

9

6

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Z dotazníků vyplývá, že na delší vycházky do okolí vícekrát ročně vyrážejí častěji učitelky

z menších obcí než z větších měst, a to v poměru 3 : 2. Na delší vycházky do okolí nechodí

16,12 % učitelek.

Mnohým učitelkám se tento dotaz zdál nerozumný – všechny přece tráví doporučenou

dobu na vzduchu. Ida Jarníková připisovala vycházkám ještě jiný důvod, než jen ten

zdravotní. Viděla v něm setkávání starších obyvatel obce s těmi nejmladšími a také mohly

tyto vycházky naznačit, jak se učitelka k dětem chová a jak jsou děti vychovávány. Takto

mohla učitelka získat přívržence, ale naopak i odpůrce, zakládání mateřských škol.

25. Píšete do novin (místních, regionálních) zprávy o dění ve Vaší MŠ?

  ano,do každého vydání ano, občas nejediná MŠ v obci 3 6 16jedna z více MŠ 4 10 15

7 16 31

57

ano,do každého vydání

ano, občas ne0

5

10

15

20

25

30

35

36

164

10

15

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Články do místního tisku píše 42,59 % dotázaných učitelek, z toho jedna třetina do

každého vydání, zbývající dvě třetiny pouze občas, 57,4 % učitelek uvádí, že žádné články

do novin nepíšou.

Ida Jarníková viděla v psaní do novin velkou moc představit veřejnosti dění v mateřské

škole a plnit tak další propagační úkol.

26. Vyvěšujete na nástěnkách nebo na webových stránkách Vaší MŠ odborné články

z oboru pedagogiky nebo psychologie?

  ano, pravidelně ano, občas nejediná MŠ v obci 9 7 10jedna z více MŠ 7 9 18

16 16 28

58

ano, pravidelně ano, občas ne0

5

10

15

20

25

30

97

10

79

18

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

53,33 % MŠ vyvěšuje na nástěnkách nebo webových stránkách odborné články z oblasti

pedagogiky nebo psychologie. Z toho jedna polovina pravidelně, druhá polovina jen občas.

46,66 % nevyvěšuje žádné odborné články.

V době Idy Jarníkové byly tyto nástěnky jednou z mála možností, jak poučovat rodiče

v oblasti pedagogiky nebo psychologie.

27. Pořádáte pro rodiče besedy s odborníky z oblasti pedagogiky, psychologie…?

  několikrát ročněnejvýš jedenkrát

ročně nejediná MŠ v obci 2 6 20jedna z více MŠ 3 6 23

5 12 43

59

několikrát ročně nejvýš jedenkrát ročně ne0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

26

20

3

6

23

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Většina MŠ (71,66 %) nepořádá žádné přednášky pro rodiče, přednášky nejvýš jedenkrát

ročně pořádá 20 % dotázaných MŠ, pouze 8,33 % pořádá tyto přednášky několikrát do

roka.

Další z mála možností seznamování rodičů s aktuálními tématy z oblasti výchovy byla

v době Idy Jarníkové přednáška nebo beseda. Tehdy byly největšími odborníky právě

učitelky, a proto bylo třeba, aby právě ony rodiče zasvěcovaly do tajů správné výchovy.

Podmínkou bylo, aby všechny svoje rady nejen předávaly ústně, ale především, aby bylo

věrohodné jejich chování.

28. Pokud přednášky pořádáte, kolikaprocentní bývá obvykle účast rodičů?

  více než 50% asi 25 -50 % asi 10 - 25% méně než 10%jediná MŠ v obci 1 4 3 0jedna z více MŠ 1 4 4 0

2 8 7 0

60

více než 50% asi 25 -50 % asi 10 - 25% méně než 10%0

1

2

3

4

5

6

7

8

1

43

0

1

4

4

0

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Nadpoloviční účast na přednáškách uvádí 11,76 % MŠ, účast 25 – 50 % uvádí necelá

polovina dotázaných MŠ (47,05 %), účast 10 – 25 % přiznává 41,17 % učitelek. Pokud

přednášky MŠ pořádá, nestává se, že by účast na nich byla nižší než 10 %.

Ida Jarníková si již ve své době posteskla, že rodiče, kteří by nejvíce potřebovali odbornou

pomoc ve výchově, se přednášek a besed neúčastní. Ale i tak vidí I. Jarníková v těchto

lidovýchovných činnostech učitelek velký význam.

29. Pořádáte ve Vaší MŠ tvořivé dílny pro rodiče a děti?

 ano, několikrát

ročně nejvýš jednou ročně nejediná MŠ v obci 16 8 4jedna z více MŠ 18 7 7

34 15 11

61

ano, několikrát ročně nejvýš jednou ročně ne0

5

10

15

20

25

30

35

16

84

18

7

7

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Tvořivé dílny pro rodiče a děti pořádá 81,66 % oslovených MŠ, přibližně jedna třetina

z nich jedenkrát ročně, další dvě třetiny několikrát za rok. Tvořivé dílny nepřipravuje 18,33

% MŠ.

Tvořivé dílny jsou plodem moderní doby, za Idy Jarníkové se jistě také rodiče s dětmi

společně zabývali společnou výrobou jednoduchých výrobků, ale výrobek byl spíše určen

pro mateřskou školu, nejvýš na okamžitou spotřebu, mám na mysli dobrotu na snězení.

30. Pokud ano, jakou formou se rodiče těchto akcí zúčastňují?

  jako doprovod dítěti pomáhajípomáhají a tvoří

svůj zajišťují stanovištěorganizují jako

celek

jediná MŠ v obci 1 18 6 1 2jedna z více MŠ 1 13 15 2 0

2 31 21 3 2

62

pouze jako doprovod

dítěti pomáhají pomáhají a tvoří i svůj

zajišťují stanoviště

organizují jako celek

0

5

10

15

20

25

30

35

1

18

61 21

13

15

2 0

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Rodiče, kteří své dítě doprovázejí na tvořivých dílnách, nejčastěji svému dítěti pomáhají

s výrobou (63,26 %), případně dítěti pomáhají a zároveň tvoří svůj vlastní výrobek (42,85

%), jako pasivní doprovod se chovají jen 4 % rodičů. Naopak existují rodiče, kteří sami

zajišťují některé ze stanovišť (6,12 %), 4 % rodičů zajišťují tvořivé dílny jako celek.

Děti mají ze společného tvoření s rodiči radost, a proto je jen málo takových rodičů, kteří

děti nepřivedou. Již tady začíná spolupráce rodičů s MŠ.

31. V jaké oblasti jsou rodiče ochotni nabídnout pomoc Vaší MŠ?

 finančn

ímateriáln

íúdržba okolí

odb. opravy

jed. výrobky

sezn s povol.

exkurze

akce pro děti jiné

jediná MŠ v obci 16 27 9 7 4 2 4 17 0jedna z více MŠ 16 31 18 10 12 11 9 11 0

32 58 27 17 16 13 13 28 0

63

finančn

í

materiá

lní

údržba o

kolí M

Š

odborné o

pravy

v M

Š

jednoduch

é výr

obky

sezn

ámen

í s povo

láním

zajiš

tění e

xkurze

akce

pro děti

jiné

0

10

20

30

40

50

60

1627

9 7 4 2 417

0

16

31

1810 12 11 9

11

0

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Rodiče jsou ochotni nabízet pomoc MŠ nejčastěji materiální (96,66 %), dále finanční

(53,33 %), pomáhají při organizaci akcí pro děti (46,66 %), při údržbě okolí MŠ (45 %),

při odborných opravách v MŠ (28,33 %), zhotovují jednoduché výrobky (26,66 %),

seznamují děti se svým povoláním (21,66 %) nebo zajišťují exkurze pro děti (21,66 %).

Rodiče v menších obcích častěji pomáhají při akcích pro děti, rodiče z větších měst častěji

nabízejí pomoc při zhotovování jednoduchých výrobků pro MŠ, také častěji

zprostředkovávají seznamování dětí se svou prací, ať ukázkou v MŠ nebo při exkurzi.

Celkem s podivem, raději také pomáhají s údržbou okolí MŠ.

Ekonomická situace rodin je zcela určitě v současnosti lepší, než byla na počátku

dvacátého století. Proto mohou nabízet kromě pomoci praktické i materiální a dokonce i

finanční.

32. Jak spolupracujete s rodiči při přípravě akcí pro děti?

 rod. dávají

podnětypodílí se na

přípravě podílí se na průběhu pasivně se účastní rod. nespolupracují

jediná MŠ v obci 2 10 11 9 2jedna z více MŠ 4 15 13 8 0

6 25 24 17 2

64

rodiče

dáv

ají .

..

podílí se

na

p...

podílí se

na

...

pasiv

ně se

úča

s...

rodiče

nes

polu...0

5

10

15

20

25

2

10 119

2

4

15 13

8

0

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Při akcích pro děti se nejčastěji rodiče podílí na přípravě akce (41,66 %), také spolupracují

při vlastní akci (40 %), někteří rodiče dávají podněty (10 %). Naopak pasivně se těchto

akcí účastní 28,33 % rodičů a vůbec nespolupracují 3,33 % rodičů.

Spolupráce rodičů s mateřskou školou je jistě závislá na spokojenosti rodičů s mateřskou

školou. Kde se rodiče dokážou s učitelkou shodnout na společné akci pro děti, tam jistě

vládne dobrá atmosféra.

33. Jak hodnotíte spolupráci s rodiči?

  velmi dobrá dobrá uspokojivá nedostačujícíjediná MŠ v obci 4 19 5 0jedna z více MŠ 8 20 3 1

12 39 8 1

65

velmi dobrá dobrá uspokojivá nedostačující0

5

10

15

20

25

30

35

40

4

19

50

8

20

3

1

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Učitelky hodnotí spolupráci s rodiči nejčastěji jako dobrou (65 %), dokonce jako velmi

dobrou (20 %), uspokojivě hodnotí spolupráci s rodiči 13,33 % učitelek, jako nedostačující

pouze jedna učitelka ze šedesáti, tj. 1,66 %.

Hodnocení spolupráce s rodiči je vesměs kladné, což svědčí o tom, že rodiče umisťují své

dítě do mateřské školy, se kterou mají dobré zkušenosti a její výchovné smýšlení je

podobné.

34. Uskutečňuje Vaše MŠ jiné akce, ve kterých spolupracujete s jinými zájmovými

organizacemi v obci?

  ano nejediná MŠ v obci 16 12jedna z více MŠ 9 23

25 35

66

ano ne0

5

10

15

20

25

30

35

1612

9

23

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Poměr odpovědí ano:ne na tuto otázku je 5:7, avšak tyto poměry platí při celkovém shrnutí.

Při pohledu z hlediska jediná MŠ nebo více MŠ v obci a zároveň menší obce do 10 tisíc

obyvatel a města nad 10 tisíc obyvatel se tento poměr zcela mění. Pro menší obce platí, že

s jinými organizacemi spolupracuje 57,14 % MŠ, zato ve městech s jinými organizacemi

spolupracuje pouze 28,12 % MŠ.

Spolupráci s jinými „korporacemi“ zmiňuje Jarníková pouze u vystoupení dětí MŠ na

veřejnosti. Určitě bylo stejně obvyklé tehdy jako nyní, že se děti rády podívaly do hasičské

zbrojnice, s radostí pozorovaly práci kováře nebo zahradníka. Předpokládám, že nejlepší

spolupráci mívaly mateřské školy se sportovními organizacemi, protože dětem, tehdy i

dnes, je pohyb velmi blízký.

35. Myslíte si, že je třeba zviditelňovat vlastní MŠ na veřejnosti?

  ano ne nevímjediná MŠ v obci 21 3 4jedna z více MŠ 20 5 7

41 8 11

67

ano ne nevím0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

21

3 4

20

57

jedna z více MŠ jediná MŠ v obci

Komentář

Jednoznačné ano na tuto otázku potvrdilo 68,33 % učitelek, ne odpovědělo 13,33 % a

18,33 % dotázaných učitelek se nedokázalo rozhodnout a odpovědělo nevím.

Ida Jarníková by na tuto otázku jednoznačně odpověděla ano, je třeba zviditelňovat MŠ

všemi dostupnými prostředky. Zdůraznila by, že propagovat mateřskou školu je nutné při

jakékoli příležitosti, všemi přiměřenými způsoby a co nejčastěji.

36. Pokud ano, označte, jakými prostředky vytváříte image Vaší MŠ?

  jen některé i jiné zkoušíme nové užíváme tradiční uvítáme nové

jediná MŠ v obci 10 4 5 6 7jedna z více MŠ 11 6 3 1 5

21 10 8 7 12

jen některé uvedené

i jiné zkoušíme nové

užíváme tradiční

přívítáme nové nápady

0

5

10

15

20

25

10

4 5 6 7

11

6 3 1

5jedna z více MŠ

jediná MŠ v obci

68

Komentář

Pro vytváření image nejčastěji MŠ využívají některé z prostředků uvedených v dotazníku

(36,20 %), jiné vyzkoušené prostředky uvádí 17,24 % učitelek, 13,79 % zkouší nové

prostředky, 12,06 % odpovědělo, že využívají pouze tradiční, osvědčené prostředky a

20,68 % MŠ by rádo inovovalo a vyzkoušelo novinky.

Ida Jarníková podala dostatečně obsáhlý přehled možností, jak propagovat mateřskou

školu na veřejnosti, stačí si jen z nich vybrat, případně vyzkoušet nové nebo převzít od

jiných mateřských škol ty, které se osvědčily.

3.3 Diskuse k praktické části

Z dotazníkového šetření vyplynulo, že velká část dotazovaných mateřských škol

využívá k propagaci své mateřské školy způsoby, které navrhovala ve své práci Ida

Jarníková. Nejčastěji používanými prostředky jsou dětská vystoupení pro rodiče, dále

výstavy dětských prací, dny otevřených dveří, delší vycházky do okolí obce, tvořivé dílny

pro děti a jejich rodiče a všechny mateřské školy spolupracují s rodiči, odlišují se pouze

formami této spolupráce. Méně častými prostředky propagační a především lidovýchovné

činnosti jsou: zasílání článků o dění v mateřské škole do novin, vyvěšování odborných

článků z oblasti pedagogiky nebo psychologie a besedy s odborníky. Méně častá je rovněž

spolupráce mateřských škol s jinými zájmovými organizacemi v obci.

Zviditelňování vlastní mateřské školy považují za nutnost téměř tři čtvrtiny učitelek,

Velká část učitelek se přiklání k názoru Idy Jarníkové, že uvědomování veřejnosti o

činnosti mateřské školy a práci učitelek je potřebná a mají se využívat všechny vhodné

dostupné prostředky.

Praktická část bakalářské práce o odkazu Idy Jarníkové dnešním mateřským školám

a jejím učitelkám by mohla být ukončena slovy doc. PhDr. Evy Opravilové, která vzkazuje

současným učitelkám: „Vzkázala bych jim, ať si zachovají svou neutuchající energii i lásku

k dětem a obětavost, ale ať se také naučí to, co dokážou, prezentovat.“ (Informatorium

1/2014, s. 10)

69

ZÁVĚR

Základním cílem mé bakalářské práce bylo zjistit co nejpodrobnější informace o Idě

Jarníkové, a to o jejím životě – osobním i profesním, o její tvorbě – publikované i

nepublikované a dokázat, že její názory byly nadčasové.

Životopis Idy Jarníkové jsem sestavila především díky vzpomínkám jejího synovce

Jiřího Jarníka, o tvorbě jsem se dovídala z knih samotné autorky, z jejich rukopisů a

dalších dokumentů uložených v archivu Národního pedagogického muzea a knihovny J. A.

Komenského v Praze a jak se její názory shodují s názory současných učitelek mateřských

škol jsem zjišťovala prostřednictvím dotazníku pro učitelky mateřských škol. Otázky

v dotazníku byly inspirovány návrhy propagační a lidovýchovné činnosti, které popsala Ida

Jarníková ve své publikaci Školy mateřské.

V díle Idy Jarníkové především zaznívá nutnost dostatečného vzdělání učitelek,

které je úzce spjato s povahovými rysy osoby, pro kterou je práce s dětmi potěšení. Sama

Ida Jarníková je příkladem inteligentní, vzdělané učitelky, která svůj život zasvětila dětem.

Doporučuje všem zájemkyním o učitelské povolání dobře zvážit, zda se tomuto povolání

chtějí doopravdy věnovat a v případě pochybností jim doporučuje hledat si jiné povolání.

„Kam nás láska k dětem postavila, tam stůjme pevně – jen láska nás vzpruží i

v protivenstvích a strastech, jímiž nás osud obdaří!“ (Jarníková 1931, s. 134)

Dotazníkovým šetřením jsem zjistila, že velká většina mateřských škol vykonává

propagátorskou a lidovýchovnou činnost tak, jak navrhovala Ida Jarníková. Mateřské

školy vystavují dětské práce na veřejnosti, pořádají vystoupení pro rodiče, spolupracují

s rodiči při akcích pro děti, spolupracují také s blízkou základní školou. Méně často se

starají o to, aby rodiče získávali nové poznatky z oblasti pedagogiky a psychologie a také

méně často píší články do místních novin o děni v mateřské škole. Podstatné je, že

mateřské školy většinou cítí potřebu vytvářet povědomí o vlastní mateřské škole na

veřejnosti.

Na úplný závěr bych chtěla napsat, že v dnešní uspěchané době jsem poznala

ochotné lidi, kteří nebyli lhostejní a věnovali svůj čas zcela neznámému člověku. Proto

bych chtěla poděkovat za pomoc a vstřícné jednání nejbližší rodině Idy Jarníkové,

obzvláště pak jejímu synovci, panu Jiřímu Jarníkovi, za jeho osobní vzpomínky.

70

LITERATURA A POUŽITÉ PRAMENY:

BĚLINOVÁ, Ludmila. Z dějin předškolní výchovy: Učeb. pro stud. ped. předšk. věku na

stř. ped. šk. 1. vyd. Praha, 1980.

DROBNÁ, Zdeňka a Ida JARNÍKOVÁ. Dětský svět: Návod k zaměstnání dětí dle nových

směrů pro školy a nejnižší třídy škol obecných. Praha, 1913.

HOŠEK, Jaroslav a Karel SLEZÁK. Výběr statí o předškolní výchově ve světě I. Olomouc,

1971.

JARNÍKOVÁ, Ida. Výchova ve škole mateřské. In: CHLUP, Otokar. Mateřská škola:

Sborník statí o škole mateřské. Praha, 1928, s. 271 – 287

CHLUP, Otokar. Výchova dítěte v době předškolní. Brno: Komenium, 1948.

JARNÍK, Jiří. První dopis Jiřího Jarníka. 22.5.2012. Praha, 2012. (viz příloha)

JARNÍK, Jiří. Druhý dopis Jiřího Jarníka. 14.11.2012. Praha, 2012. (viz příloha)

JARNÍKOVÁ, Ida. Cvičení smyslových schopností.: Se zřetelem k metodám racionelní

výchovy. Praha, 1931

JARNÍKOVÁ, Ida. Školy mateřské, jejich význam, účel, organisace jakož i zákonné

předpisy. 2. vyd. Praha, 1931.

JARNÍKOVÁ, Ida. Výchovný program mateřských škol: Přehled výchovných prostředků a

jak jich užívati ve výchově malých dětí. Praha, 1927

KOMENSKÝ, Jan Amos. Informatorium školy mateřské. 5. vyd. Praha: Státní

pedagogické nakladatelství, 1979.

MORKES, František. Zajímavosti z dějin školství u nás: Obdivuhodné nadšení. Školství.

2011, XIX., č. 29, s,9

STUDNIČKOVÁ, Božena. Úvahy a ukázky metodické z oboru škol mateřských. Praha

1891.

STUDNIČKOVÁ, Božena. Pěstounkám škol mateřských: Úvahy z oboru školy mateřské.

Články paedagogické a methodické. Praha, 1901.

71

SVOBODA, Jan. Školka: čili prvopočáteční, praktické, názorní, všestranné vyučování

malých dítek k věcnému vybroušení rozumu a ušlechtění srdce s navedením ke čtení,

počítání a kreslení pro učitele, pěstouny a rodiče. 2. vyd. Praha: Fr. A. Urbánek, 1874.

ŠIŠMA, Pavel. Významní matematici v českých zemích: H - K Vojtěch Jarník.

Http://inserv.math.muni.cz/biografie/ [online]. [cit. 2012-05-19].

ŠMELOVÁ, Eva. Mateřská škola a její učitelé v podmínkách společenských změn: Teorie

a praxe II. Olomouc, 2006. ISBN 80-244-1373-6.

TĚTHALOVÁ, Marie. Učitelka mateřské školy by měla být flexibilní a umět věci

domýšlet. Informatorium: časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let v MŠ a ŠD .

2014, XXI. ročník, číslo 1/2014, s. 8 - 10.

72

SEZNAM PŘÍLOH:

PŘÍLOHA 1: První dopis Jiřího Jarníka

PŘÍLOHA 2: Druhý dopis Jiřího Jarníka

PŘÍLOHA 3: Dotazník pro učitelky mateřských škol

73

PŘÍLOHA 1

Dopis Jiřího Jarníka I jiri.jarnik (jiri.jarnik@pedf.cuni.cz)Ida JarníkováDnes 22. 5. 2012, 14:01:20Komu: akneladamcova@seznam.cz Mila studentko, muj syn mi preposlal Vas dopis. V priloze jsem se pokusil napsat Vam neco pro Vasi diplomku. S pozdravemJiri Jarnik

Milá studentko,

Jmenuji se Jiří Jarník a jsem synovec paní Idy Jarníkové (byla to sestra mého otce). Váš zájem o její život mě samozřejmě těší a pokusím se Vám něco o tetičce napsat. Budou to jen drobné osobní vzpomínky – možná se Vám do odborné práce nebudou hodit. Jak už to s rodiči a vůbec se staršími příbuznými bývá, člověk si za jejich života málokdy najde čas s nimi pohovořit a zjistí to, až když už je pozdě.

Možná jste se obrátila také na Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity. Pokud vím, byla i tam před časem vypracována diplomová práce s obdobným tématem, ale nečetl jsem ji. Můžete se obrátit buď na knihovnu, kde by práce měla být archivována, nebo na katedru primární pedagogiky.

Ida Jarníková se narodila v roce 1879 jako první dcera Jana Urbana Jarníka, profesora Karlovy univerzity, jehož oborem byly románské jazyky, především rumunština. Měl čtyři děti, které se dožily dospělosti, dva syny a dvě dcery. Jeho starší syn, Hertvik, pokračoval v oboru svého otce, můj otec Vojtěch byl nejmladším dítětem (nar. 1897) a věnoval se matematice. Obě dcery, Ida a Jarmila, byly učitelky. Jarmila učila v prvních ročnících základní (tehdy obecné) školy, Ida se věnovala především mateřským školám a učila na Učitelském ústavu, což byla střední škola pro přípravu učitelek. V rakouské monarchii a zřejmě ještě částečně za první republiky musely učitelky – podobně jako katoličtí duchovní – zachovat celibát, obě sestry se proto neprovdaly a zůstaly bezdětné.

Naše rodina pochází z východočeského městečka (oficiálně „městysu“) Potštejna nad Orlicí, kde se narodil ještě můj dědeček J. U. Jarník. I když všechny jeho děti se narodily v Praze, zůstaly především dcery Potštejnu věrny a trávily tam každoročně celé léto ve staré rodinné chalupě ( v hodně primitivních poměrech – suchý záchod, kuchyňský sporák na dříví, voda ze studny na

74

zahradě s obyčejnou, často porouchanou ruční pumpou). Mimochodem, Potštejn – přesněji zřícenina místního hradu – je dějištěm románu Aloise Jiráska „Poklad“.

Obě tetičky bydlely v Praze společně ve stejné ulici jako naše rodina, jen o pár domů dál, takže jsme se stýkali poměrně často. Vzpomínám hlavně na předvánoční období, kdy jsme pod jejich vedením se sestrou připravovali vlastnoručně vyráběné vánoční dárky pro rodiče. Byly to drobnosti, věšáčky na klíče, stojánky na fotografie a podobně, ale určitě to bylo pro nás prospěšnější než dnešní nakupování často drahých věcí v obchodech. Někdy byly výrobky poněkud „holčičí“ – naučil jsem se například „štrikovat“ na prstech jakousi šňůrku, která se pak sešila do kruhové podložky pod hrnec nebo mísu.

Teta Ida byla úžasně čilá, uměla pro nás vymýšlet nejrůznější zábavy, znala nesmírné množství písniček a říkánek. Jednu z nich si dodneška pamatuji nejen já, ale i moji (dnes asi padesátiletí) synové i jejich děti:

Jedna – máme nůši bez dna

Dvě – bába pro ni jde

Tři – že dno opatří

Čtyry – že v něm spraví díry

Pět – že to bude hned

Šest – bába začla plést

Sedum – sedla si s tím před dům

Osum – máte bábo rozum?

Devět – že tu chcete sedět

Deset – já bych si tu nesed..

Dnes to zní možná trochu primitivně, ale ve své době to asi byla dobrá pomůcka k tomu, aby se dítě naučilo číslovky. Tetička měla zřejmě na svoji dobu hodně pokrokové názory. Vím například, že za Rakouska v době tuhého katolicismu prosazovala, aby v mateřských školách nebyl ve třídách umísťován kříž s trpícím Ježíšem, protože malé děti nechápaly jeho význam a často je spíš děsil, ale obraz Panny Marie s Jezulátkem jako symbol nejkrásnějšího mateřství. O jejím vztahu k dětem a umění s nimi jednat svědčí historka, kterou nám vyprávěla, když jednou už v pokročilém věku přijela k nám tramvají na návštěvu: Nastoupila do vozu, kde seděla maminka s malým chlapečkem. Ten, když ji uviděl, začal plakat a křičet, že se té čarodějnice bojí a že chce pryč.

75

(Tetička měla deformaci páteře, byla, jak se lidově nepěkně říká, hrbatá.) Teta si ale k chlapci přisedla a vyložila mu, že je sice čarodějnice, ale hodná, začala se s ním bavit a skončilo to tak, že když měl chlapec vystupovat, začal pláč a křik znova, že bez té hodné čarodějnice nepůjde.

Ida Jarníková byla až do své smrti veselá, aktivní, věnovala se ráda dětem mým i mé sestry. Zemřela nešťastnou náhodou – vypadla z tramvaje, když se chystala vystoupit (v 60. letech jezdilo ještě mnoho tramvají s otevřenými plošinami), Její organizmus těžké zranění a náročnou operaci nezvládl.

76

PŘÍLOHA 2

Dopis Jiřího Jarníka II

jiri.jarnik (jiri.jarnik@pedf.cuni.cz)Re: bakalářská práce o Idě JarníkovéDnes 14. 11. 2012, 18:07:19Komu: akneladamcova@seznam.czgDoručené ✖  Jarníková -------- Původní zpráva --------

Předmět:Re: bakalářská práce o Idě JarníkovéDatum:14.11.2012 09:58

Odesílatel:"jiri.jarnik" <jiri.jarnik@pedf.cuni.cz>

Adresát:Lenka Adamcova <akneladamcova@seznam.cz>  Milá studentko,Jsem rád, že Vaše ročníková práce měla úspěch a potěšilo mě Vaše rozhodnutí pokračovat ve studiu činnosti mé tety Idy. Předpokládám, že vedoucí Vaší práce bude paní doc. Šmelová a jistě budete mít také možnost spolupracovat s prof. Karlem Rýdlem. To už je tým, který může hodně dokázat!Pokusím se reagovat na Vaše dotazy, i když Vás možná trochu zklamu.. Možná se taky budu opakovat, ale to snad nevadí. Začnu trochou podrobností o našem rodu.Jméno Jarník se v potštejnské matrice objevuje už okolo roku 1620, a to v ženském tvaru Jarníková, dokonce s poznámkou, že se jí přezdívalo „stará Jarnice“. Náš rod zřejmě v Potštejně pokračoval, je ale obtížné sestavit zaručenou rodovou linii do moderní doby. Idin dědeček František se narodil v roce 1805, jeho žena roz. Durchánková byla z blízké vsi Vyhnánova. Jeho syn Jan Urban byl Idin otec, není mi známo, měl-li nějaké sourozence. Tady musím trochu poopravit Vaši fantazii týkající se rodného domu mého dědečka. Ten v době mého narození (1934) našemu rodu už dávno nepatřil. Už v době, kdy se Jan Urban narodil, je v matrikách uváděn Jan Jarník jako „tkadlec a domkář“ v čísle 59. Nejpravděpodobněji to mohl být Františkův bratr. A právě tento druhý domek zůstal v majetku našeho rodu, tam jezdil jak můj dědeček, tak tetičky Ida a Jarmila. Naše rodina, tj. rodiče Vojtěch a Blažena, moje sestra Eva (nar. 1931) a já (nar. 1934), protože do malého domku bychom se těžko vešli, si pronajímala „letní byt“, jak se říkalo, v domku naproti rodnému domku mého dědečka v části Potštejna, které se dodnes říká „Na městečku“ a je v horní části obce pod hradním kopcem. Naproti tomu čís. 59 je dole u řeky, Tam jsme opravdu s tetičkami trávili hodně času. Říkalo se tam (a pořád ještě říká) „Ve fabrice“ nebo „Na bělidle“. Žádná fabrika tam ovšem nebyla, možná kdysi dávno nějaká tkalcovská dílna. Naproti tomu na louku u řeky ještě za mého dětství vynášely hospodyně na sluníčko bílé, hlavně ložní prádlo. Z mých vzpomínek snad stojí za zmínku, že v létě téměř před každou chalupou seděla nějaká babička a paličkovala krajky. (Potštejn je jen 5 km od Vamberka, a vamberecká krajka je známá. Možná mnohá z nich vznikla v Potštejně.) Zpátky k naší rodové linii: Jan Urban měl celkem devět dětí. Z nich čtyři zemřely po narození nebo v dětském věku, syn Jaroslav na tuberkulozu v době svého studia na pražské technice. Zbývající čtyři jsou syn Hertvík (nar. 1877-1938), dcery Ida (1879-1966), Jarmila (1884-1960) a syn Vojtěch (1897-1970), můj otec. Jak už jsem psal, obě dcery zůstaly neprovdány a bezdětné, Hertvík měl dvě dcery Boženu (1910-1962) a Drahomiř (zvaná Dáda – určitá záliba v nezvyklých křestních jménech se projevila

77

už u Hertvíka a u jeho dcery znovu)(1920-1972). Obě se provdaly (Božena za ing. Ibla, Dáda za ing. Janského) a měly po dvou dětech, z nichž tři dosud žijí a mají další potomky i když ti jsou Jarníkovi jen „po přeslici“ , jak se kdysi říkalo, takže v této větvi se už příjmení Jarník neobjevuje. Právě dcera Dády a její rodina v současnosti užívá domek čp. 59 jako rekreační. Pokračování rodu „po meči“ jsem tak musel zajistit já se svoji ženou – celkem jsme se snažili, máme tři syny a ti už šest vnoučat, z toho opět tři kluci. (Omlouvám se za to vychloubání.)Ptala jste se na ženské příslušnice rodu. Tady Vás asi zklamu nejvíc. Manželka Jana Urbana byla Jindřiška roz. Eisseltová (1856-1935), někdy se psala „von Eisselt“, její otec byl Antonín Eisselt z Klimpely – nikdo z rodiny mi nikdy nebyl schopen říct, kde nebo co je Klimpela. To jen pro zajímavost. Babička byla zřejmě žena v domácnosti. Žádné osobní – a vlastně ani zprostředkované – vzpomínky na ni nemám, jak je jasné z data jejího úmrtí. Ida a Jarmila byly, jak už jsem psal, učitelky, Jarmila jako řadová učitelka asi nevzbudila zájem výzkumníků.Co se týče hrobu tetičky Idy, popřípadě dalších členů rodiny, všichni zde jmenovaní byli zpopelněni. Urny Jana Urbana, jeho ženy a syna Hertvíka byly dlouho uloženy právě v bytě tet Idy a Jarmily. Až někdy v 60. letech se moji rodiče dohodli s rodinou ing. Ibla a opatřili dvě urnová místa na hřbitově u sv. Markéty v sousedství břevnovského kláštera. Místo je upraveno jen velmi „přírodně“, společný náhrobek je velký neopracovaný balvan jen se jmény rodin „Jarníkovi“ a „Iblovi“. Bohužel, při letošní „dušičkové“ návštěvě jsem zjistil, že se nám nevyhnuli vandalové a poškodili tyto nápisy (byly z kovových písmen upevněných do kamene). Pokud se mi podaří zajistit opravu v dohledné době, fotografii Vám pošlu.V příloze posílám fotografii Idy Jarníkové a jejích rodičů Jana Urbana  a Jindřišky. První je asi ze 60. let, druhá zřejmě ještě z 19. století, nevím, při jaké příležitosti byla pořízena. Dejte mi vědět, jestli došly v nějakém pužitelném stavu.Doufám, že příprava Vaší bakalářské práce bude pro Vás nejen povinností, ale snad občas i radostí.Jiří JarníkP.S. Dopis se mi vrátil, protože přílohy (fotografie) přesáhly povolený rozsah. Pošlu tedy jeden obrazek zvlastnim dopisem.  Dne 28.10.2012 17:50, Lenka Adamcova napsal:Dobrý den. Velmi Vás zdravím a oznamuji Vám, že jsem se po úspěšné seminární práci o Idě Jarníkové rozhodla, že budu o Vaší úžasné tetě psát i bakalářskou práci. V pátek jsem navštívila Pedagogické muzeum J.A.Komenského v Praze. Tam jsem držela v roce její rukopisy, poznala jsem její osvětovou činnost v rozhlase apod. Nikde jsem však nenarazila na jedinou zmínku o její mamince, Vaší babičce. Pokud byste mi ještě chtěl věnovat nějaký Váš čas, byla bych Vám velmi vděčná za další vzpomínky na její rodinu. Je zajímavé, že i u Vašeho dědečka, pana Jana Urbana Jarníka, byli vzpomínáni jen jeho synové, avšak o jeho manželce ani dcerách nikde ani čárka. A mám ještě jednu troufalou prosbu: pokud budete Vy nebo někdo z Vašich nejbližších v příštích dnech navštěvovat při příležitosti Dušiček Vaše předky na hřbitově, prosila bych, pokud byste neměl nic proti,o zaslání fotografie náhrobku. (Fotografii rodného domu Vašeho dědečka jsem si prohlédla na stránkách obce Potštejn a při mé bujné fantazii jsem si představovala, jak jste tam společně s tetami trávili krásné chvíle). Srdečně Vás zdravím a budu s nadějí očekávat Váš email. Lenka Adamcová 

78

 

PŘÍLOHA 3

DOTAZNÍK PRO UČITELKY MATEŘSKÝCH ŠKOL

Prosím Vás o vyplnění následujícího dotazníku, zaměřeného na utváření povědomí o Vaší

mateřské škole mezi veřejností. Vyplněním tohoto dotazníku mi pomůžete shromáždit

informace, které budou využity pro bakalářskou práci, zabývající se srovnáním významu mateřské

školy před sto lety a dnes.

Otázky zařazené v dotazníku byly inspirovány návrhy propagační činností mateřských škol,

které popsala Ida Jarníková v publikaci Školy mateřské z roku 1931.

Odpovědi, prosím, vyznačte křížkem přímo v textu před odpovědí, dle potřeby je možné

označit i více odpovědí.

1. Vaše MŠ se nachází v kraji (prosím doplňte)

………………………………………………………………………………

2. Vaše Mš je v obci s počtem obyvatel

a) do 2 tisíc

b) od 2 do 5 tisíc

c) od 5 do 10 tisíc

d) od 10 do 50 tisíc

e) od 50 do 100 tisíc

f) nad 100 tisíc

3. Vaše MŠ se nachází v obci, která

a) je v dosahu MHD

b) mimo dosah MHD

4. Vaše MŠ je v obci

a) jediná

79

b) jedna z více MŠ

5. Počet tříd ve Vaší MŠ

a)1

b) 2

c) 3

d) 4

e) 5 a více

6. Třída/třídy ve Vaší MŠ jsou

a) homogenní (děti podobného věku v jedné třídě)

b) heterogenní (věkově smíšené třídy)

7. Učitelky Vaší MŠ

a) jsou všechny místní

b) některé jsou místní, některé dojíždějící z okolí

c) žádná není místní

8. Vaše MŠ je

a) samostatná

b) součástí ZŠ

9. Vaše MŠ je

a) státní

b) soukromá

c) církevní

10. Shromažďujete dětské práce po celý školní rok?

a) ano

b) jen některé

80

c) ne

11. Vystavujete dětské práce mimo budovu Vaší MŠ?

a) ano, několikrát do roka

b) ano, nejvýš jedenkrát ročně

c) ne

12. Dětské práce vystavujete

a) s přesnými popiskami – jméno, věk dítěte

b) pouze s označením, kterou třídu dítě navštěvuje

c) s označením, kdy, proč a jak práce vznikla

d) bez jakéhokoli označení

13. Pořádáte dny otevřených dveří spojené s prohlídkou Vaší MŠ?

a) ano, pravidelně každý rok

b) ano, pouze v rámci oslav v obci

c) ne

14. Pokud pořádáte dny otevřených dveří, probíhají

a) za běžného provozu MŠ

b) mimo dobu výchovně vzdělávacího procesu (o víkendech, v době prázdnin…)

15. Pořádáte společné akce pro žáky Vaší MŠ a blízké ZŠ?

a)ano, několikrát do roka

b) ano, nejvýš jedenkrát ročně

c) ne

16. Pokud ano, jakými formami probíhá tato spolupráce?

a) děti ZŠ dětem MŠ

b) děti MŠ dětem ZŠ

81

c) loučení s MŠ, pasování na školáky

d) společné kulturní, sportovní akce pro všechny děti

e) jiné (prosím doplňte)

……………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………….

………………………………………………………………………………………………………

17. Bývá Vaše MŠ místem pro praxi studentů/studentek škol s pedagogickým zaměřením?

a) ano, každý rok

b) ano, někdy

c) ne

18. Pořádáte ve Vaší MŠ vystoupení dětí pro rodiče?

a) ano, několikrát do roka

b) ano, nejvýš jedenkrát ročně

c) ne

19. Pokud ano, při jakých příležitostech pořádáte tato vystoupení v MŠ?

a) Mikuláš

b) Vánoce

c) vítání jara

d) Velikonoce

e) Den matek

f) loučení se školním rokem

g) jiné – jaké (prosím doplňte)

82

……………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………………

20. Máte zpětnou vazbu, jak vystoupení hodnotí rodiče?

a) osobně řeknou svůj názor ihned po vystoupení některé z učitelek

b) písemně (schránka důvěry, na nástěnce, v místním tisku…)

c) pouze z doslechu, zprostředkovaně

d) ne

21. Jak nejčastěji rodiče hodnotí přípravu a provedení vystoupení

a) projevují obdiv

b) hodnotí kladně

c) hledají chyby

d) nevyjadřují se, berou jako samozřejmost

22. Podílí se děti Vaší MŠ na příležitostných oslavách Vaší obce veřejným vystoupením mimo

MŠ?

a) ano, vždy

b) ano, jen někdy

c) ano, jen některé děti

d) ne

23. Účastní se děti těchto vystoupení?

a) téměř všechny děti vystupují

b) rodiče s předstihem oznámí, že v den vystoupení mají jiný program

c) rodiče před vystoupením omluví nepřítomnost dítěte

83

d) existují děti, které se bez zdůvodnění rodičů nezúčastní akce

24. Pořádáte větší pěší vycházky do okolí Vaší obce?

a) ano, vícekrát než 4X ročně

b) ano, několikrát do roka

c) ano, jedenkrát ročně

d) ne

25. Píšete do novin (místních, regionálních) zprávy o dění ve Vaší MŠ?

a) ano, pravidelně do každého vydání novin

b) ano, občas

c) ne

26. Vyvěšujete na nástěnkách nebo na webových stránkách Vaší MŠ odborné články z oboru

pedagogiky nebo psychologie?

a) ano, pravidelně

b) ano, občas

c) ne

27. Pořádáte pro rodiče besedy s odborníky z oblasti pedagogiky, psychologie…?

a) ano, několikrát ročně

b) ano, nejvýš jedenkrát ročně

c) ne

28. Pokud přednášky pořádáte, kolikaprocentní bývá obvykle účast rodičů?

a) více než 50%

b) asi 25 – 50 %

c) asi 10 – 25 %

d) méně než 10 %

29. Pořádáte ve Vaší MŠ tvořivé dílny pro děti a rodiče?84

a) ano, několikrát do roka

b)ano, nejvýš jednou ročně

c) ne

30. Pokud ano, jakou formou se rodiče těchto akcí zúčastňují?

a) přivedou dítě, sami se neúčastní

b) dítěti pomáhají s výrobou

c) pomáhají dítěti a sami tvoří svůj výrobek

d) zajišťují některé ze stanovišť

e) organizují tyto tvořivé dílny jako celek

31. V jaké oblasti jsou rodiče ochotni nabídnout pomoc Vaší MŠ?

a) finanční

b) materiální (papíry, různé materiály pro výtvarnou činnost, …)

c) výpomoc při údržbě okolí MŠ (vyhrabání trávníku, stříhání keřů…)

d) zajištění odborných oprav (využití odbornosti rodičů)

e) jednoduché výrobky pro MŠ (z textilu, ze dřeva…)

f) seznámení dětí s vlastním povoláním formou besedy a ukázkou typické činnosti pro toto

povolání

g) zprostředkování exkurze mimo MŠ

h) spolupráce při akcích pro děti

i) jiné (prosím doplňte jaké)

…………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………………

32. Jak spolupracujete s rodiči při přípravě akcí pro děti?

a) rodiče podávají podněty k různým akcím

85

b) rodiče se spolupodílí na přípravě akcí

c) rodiče se aktivně podílí na průběhu akce

d) rodiče se pouze pasivně účastní

e) rodiče nespolupracují

33. Jak hodnotíte spolupráci s rodiči?

a) velmi dobrá

b) dobrá

c) upokojivá

d) nedostačující

34. Uskutečňuje Vaše MŠ jiné akce, ve kterých spolupracuje s jinými zájmovými sdruženími

v obci?

a) ano – jaké?

………………………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………..

…………………………………………………………………………………………………..…

b) ne

35. Myslíte si, že je třeba zviditelňovat vlastní MŠ na veřejnosti?

a) ano

b) ne

c) nevím

36. Pokud ano, označte, jakými způsoby vytváříte image Vaší MŠ?

a) využíváme pouze některé z prostředků uvedené v dotazníku

b) využíváme i jiné prostředky – jaké

86

…………………………………………………………………………………………………...........

………………………………………………………………………………………………………

c) hledáme nové způsoby, realizujeme je a vyhodnocujeme jejich úspěšnost

d)využíváme pouze tradiční, osvědčené prostředky

e) přivítáme nové nápady

Děkuji Vám za spolupráci.

Lenka Adamcová, studující 3. ročník oboru Učitelství pro mateřské školy.

87