AGRONOMICKÁ FAKULTA

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

AGRONOMICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2016 Bc. Vladislava Gregorová

Mendelova univerzita v Brně

Agronomická fakulta Ústav biologie rostlin (AF)

Studium biologických charakteristik kulturních a planých

populací vybraných druhů rostlin z čeledi miříkovitých Diplomová práce

Vedoucí práce: Vypracovala:

Ing. Jan Winkler, Ph.D. Bc. Vladislava Gregorová

Brno 2016

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci Studium biologických charakteristik kulturních a planých populací

vybraných druhů rostlin z čeledi miříkovitých vypracovala samostatně a veškeré použité

prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla

zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších

předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.

Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že

Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce

jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou

(subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva

není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek

na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne:………………………..

……………………………………………………..

podpis

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Janu Winklerovi, Ph.D., za cenné

připomínky a rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. V neposlední

řadě bych ráda poděkovala svým dcerám poskytnutou pomoc a podporu.

Abstrakt

Cílem této práce je zjistit klíčivost nažek planých i kulturních forem mrkve seté

(Daucus carota) a planých a kulturních forem pastináku setého (Pastinaca sativa). Sběr

nažek byl proveden na stanovišti Sedlec u Mikulova, sběr kultivarů byl proveden na

pokusných políčcích v Lednici v letech 2013 a 2015. Analytické zkoušky klíčivosti byly

povedeny v klíčících skříních v laboratoři semenářské firmy. Bylo zjištěno, že nažky

kulturních typů mrkve i pastináku mají vlivem pěstitelských podmínek průkazně vyšší

klíčivost. Dále byla porovnáním let 2013 a 2015 zjištěna vysoká pravděpodobnost

adaptability planých forem pastináku i mrkve na abiotický stres - na sucho a vysoké

teploty.

Klíčová slova: klíčivost nažek, Daucus carota, Pastinaca sativa,

Abstract

The objective of this work is to find the determination of achenes wild and cultivated

forms of carrot plant (Daucus carota) and cultural forms of wild parsnips (Pastinaca

sativa) out. Collection of achenes was performed at the habitat Sedlec near Mikulov,

collection of cultivars was carried out on experimental fields in Lednice in the years

2013 and 2015. Analytical germination tests were made in germinating cupboards in the

laboratory of a seed company. It has been found that achenes cultural types of carrots

and parsnips are due to growing conditions significantly higher germination.

Furthermore, the comparing the years 2013 and 2015 revealed a high probability of

adaptability landraces parsnips and carrots to abiotic stress – drought and high

temperatures.

Keywords: determination of achenes, Daucus carota, Pastinaca sativa

Obsah 1 ÚVOD .................................................................................................................. - 9 -

2 CÍL PRÁCE ....................................................................................................... - 11 -

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ................................................................................... - 12 -

3.1 Miříkovité .................................................................................................... - 12 -

3.1.1 Charakteristika čeledi miříkovitých ..................................................... - 12 -

3.1.2 Charakteristika mrkve obecné (Daucus carota) .................................. - 13 -

3.1.3 Charakteristika mrkve obecné (Daucus carota subs.sativus) .............. - 15 -

3.1.4 Charakteristika pastináku setého (Pastinaca sativa) ........................... - 16 -

3.1.5 Další miříkovité .................................................................................. - 17 -

3.2 Šlechtění ...................................................................................................... - 20 -

3.2.1 Historie šlechtění, jeho přínosy ......................................................... - 20 -

3.2.2 Genetická diverzita ............................................................................. - 21 -

3.3 Semeno ....................................................................................................... - 21 -

3.3.1 Základní skupiny semen ..................................................................... - 23 -

3.3.2 Šíření a déšť semen ............................................................................. - 24 -

3.3.3 Mechanizmy šíření plodů a semen ...................................................... - 25 -

3.4 Klíčivost ...................................................................................................... - 26 -

3.4.1 Klíční rostlina ..................................................................................... - 26 -

3.4.2 Důležité faktory pro klíčení ................................................................ - 27 -

3.4.3 Typy klíčících rostlin .......................................................................... - 28 -

3.4.4 Půdní banka ......................................................................................... - 29 -

3.4.5 Podmínky klíčení ................................................................................ - 29 -

3.4.6 Typy odpočinku semen ....................................................................... - 31 -

3.4.7 Faktory nevyhnutelně ovlivňující klíčení ........................................... - 33 -

3.4.8 Mobilizace látek v procesu nabobtnání a klíčení ................................ - 37 -

3.5 Metodika práce ........................................................................................... - 38 -

3.5.1 Charakteristika zájmového území ....................................................... - 38 -

3.5.2 Metoda sběru rostlin ........................................................................... - 39 -

3.5.3 Metodika přípravy vzorku .................................................................. - 41 -

3.5.4 Metodika statistického zpracování ...................................................... - 43 -

3.6 Prezentace výsledků ................................................................................... - 43 -

3.6.1 Mrkev planá ........................................................................................ - 43 -

3.6.2 Mrkev zahradní Olympus ................................................................... - 45 -

3.6.3 Mrkev Cidera ...................................................................................... - 46 -

3.6.4 Pastinák planý ..................................................................................... - 47 -

3.6.5 Pastinák dlouhý bílý ............................................................................. - 49 -

5.6.7 Výsledky a statistiky ............................................................................ - 50 -

3.7 Diskuze ........................................................................................................ - 54 -

7 ZÁVĚR .............................................................................................................. - 58 -

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................... - 59 -

9 SEZNAM TABULEK ............................................................................................ 65

10 SEZNAM GRAFŮ .............................................................................................. 66

11 SEZNAM OBRÁZKŮ ......................................................................................... 67

12 SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................. 68

- 9 -

1 ÚVOD

Rostliny jsou významnou a nenahraditelnou skupinou živých organismů, jenž tvoří

rostlinnou říši. Zahrnují asi 700 000 druhů, ale počet nižších taxonů a zvláště jedinců je

nečíselně větší. Vyskytují se téměř na celém zemském povrchu, vázány jsou převážně

na vodní a suchozemské prostředí. Pouze krajní ekologické podmínky jim zabraňují

v životě, přičemž limitující faktory jsou především světlo a teplota. Těmi se vyznačují

především krátery sopek, extrémně horké prameny, místa věčného sněhu, nadmořská

výška nad 6500 m, jeskyně, pouště a mořské hlubiny (Nováček, 1990).

Biologická rozmanitost neboli biodiverzita vyjadřuje pestrost, různorodost,

mnohotvárnost, živé hmoty na zemi. Mezi žijícími organismy jsou rozdíly ve struktuře,

složitosti, velikosti a projevech. Od drobných, pouhým okem neviditelných forem živé

hmoty (mikroorganismů), až po makroskopické formy (rostliny a živočichy) je

v přírodě ohromující rozmanitost v strukturální a funkční organizaci živé hmoty (Bežo,

Bežová, 2000). Centra původu plodin jsou zeměpisné oblasti, odkud pocházejí druhy,

kdežto centra diverzity jsou charakterizována rozsáhlou genetickou variabilitou mezi

genotypy pěstovaných plodin a příbuzných druhů. Centra původu a diverzity mohou i

nemusí být identická.

Genetická diverzita vznikla a stále vzniká mutacemi a rekombinacemi, zatímco

environmentální adaptace (přizpůsobení klimatickým podmínkám) a náhodný genetický

drift formují rozložení genetické diverzity v čase a prostoru (Chloupek, 1995).

Život člověka je nejúžeji spjat s rostlinami. Uhlí, dřevo, celulóza, kaučuk, bavlna i len,

různé pryskyřice, vosky atd. a jiné druhy látek, které jsou člověku nejpotřebnější, jsou

právě původu rostlinného. Nejtěsnější pouto ale spojuje člověka s rostlinou ve výživě

(Hofman, 1952). I podle Nováka a Skalického (2007) rostliny byly a jsou pro člověka

od začátku jeho bytí zdrojem potravy, kterou vyráběl a vyrábí nejrozmanitějšími

způsoby. Základním zdrojem je vždy rostlina. Od pradávných dob až do současnosti se

lidská i zvířecí potrava opírá o jedinečnou schopnost zelených rostlin, a to měnit látky

získané z půdy, ze vzduchu a za dodání sluneční energie v novou hmotu nezbytnou pro

existenci člověka a zvířat.

- 10 -

Na naší zemi dochází neustále k periodickým změnám klimatu. Jedná se o změny

krátkodobé i dlouhodobé. Tyto změny probíhají poměrně pomalu, přesto se projevují na

změnách ve vegetaci, a tedy i na druhovém zastoupení plevelných rostlin na

jednotlivých stanovištích. V posledních letech je často diskutován problém globálního

oteplování. V důsledku globálních změn teplot se postupně zvyšuje teplota na celé

planetě. To přináší mnohé změny v rostlinných i živočišných společenstvech.

Organizmy musí na tyto přeměny určitým způsobem reagovat. Buď zaniknou, nebo se

změnám přizpůsobí. Rostliny žijící původně v teplých krajích tak dostávají možnost

expandovat do dalších lokalit a postupují směrem na sever. Bez ohledu na relevantnost

globálního oteplování můžeme pozorovat v posledních dvaceti letech poměrně rychlé

šíření teplomilných plevelů z nížin do podhorských oblastí. Jsou to kupříkladu ježatka

kuří noha, béry, laskavec ohnutý (Mikulka, Kneifelová a kol, 2005). Ale Kubát a kol.

(1998) upozorňuje, že v současné době rychlého technického rozvoje je nutné si

uvědomit nezastupitelnost rostlinstva pro vytváření podmínek trvalé existence a rozvoje

lidské společnosti. Jedině včasné poznání složitých vztahů v přírodě a jejich

respektování může zabránit dalším nepříznivým změnám, jež mohou ve svých

důsledcích vážně ohrozit i možnosti života člověka na velkých územích (zasolování

zemědělské půdy, půdní eroze, šíření pouští, likvidace tropických deštných pralesů).

Ve své diplomové práci se zabývám studiem klíčivosti kulturních a plevelných variet

mrkve obecné (Daucus carota) a pastináku setého (Pasinaca sativa) pěstovaných a

volně rostoucích na území obcí Sedlec a Lednice v letech 2013 a 2015.

- 11 -

2 CÍL PRÁCE

Stanovit klíčivost nažek vybraných druhů z čeledi miříkovitých;

porovnat klíčivost nažek z volně rostoucích populací a pěstovaných populací

vybraných druhů z čeledi miříkovitých v letech 2013 a 2015;

zhodnotit možný význam abiotických podmínek v letech 2013 a 2015 na

klíčivost semen

vypracovat analýzu rozptylu počtu vyklíčených semen.

- 12 -

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Miříkovité

3.1.1 Charakteristika čeledi miříkovitých

Říše rostlin

Oddělení krytosemenných (Magnoliopytha)

Třída dvouděložných Magnoliales)

Řád miříkotvarých (Apiales) neboli okoličnatých (Umbellifereae).

Čeleď miříkovité (Apiceae) – mrkvovité (Daucaceae)

Podčeleď miříkovité vlastní (Apoideae)

3.1.1.1 Botanický popis

Miříkovité jsou byliny, zřídka keře jednotného habitu, s dutou, výrazně článkovanou

lodyhou (Novák, Skalický, 2007). Synonymum pro čeleď miříkovitých je Umbelliferae

(okoličnaté) a Daucaceae (mrkvovité). Jsou to jednoleté, dvouleté, nebo vytrvalé

byliny, méně často keře a polokeře. Čeleď miříkovitých je rozšířena v mírném a

subtropickém pásu severní polokoule. V čeledi je zařazeno asi 270 rodů, jejich členění

je neobyčejně obtížné. V současnosti je popsáno 2850 druhů na celém světě. Kořeny

rostlin mají obvykle vyvinuté zásobní pletivo v kořenech různého tvaru, nebo tvoří

oddenky pomáhající rostlině překonat mimovegetační dobu. (Růžičková a kol., 2013).

Byliny, velmi zřídka liány, jsou aromatické, s kanálky v lodyhách a v listech obsahující

éterické oleje, jsou to často dvouleté druhy s mohutným kořenem (Řepka, Koblížek,

2011). Kořeny jsou silné, vytváří oddenky, hlízy nebo bulvy. Stonek je představován

lodyhou, ta je většinou dutá a rýhovaná. Všechny rostliny, které jsou lysé nebo

s jednoduchými chlupy, mají ve vegetativní části i oplodí sekreční buňky a kanálky

(Tomšovic in Slavík, 1997).

- 13 -

Čepel je zřídka celistvá, většinou je členěná, nebo složená (Tomšovic in Slavík, 1997).

Podle Růžičkové (2013) jsou listy většinou složené, častokrát několikanásobně zpeřené.

Řapíky mají obvykle na bázi širokou pochvu, u miříkovitých je častá různolistost

(Řepka, Koblížek, 2011).

Květy jsou pětičetné - v okolíčcích, které jsou uspořádány do složených okolíků, zřídka

strboulů (Řepka, Koblížek, 2011). Podle Tomšovice in Slavík (1997) je terminální

okolík složený z oboupohlavných květů, velký, bohatý a plodný. Postranní okolíky na

koncích přeslenitě uspořádaných větví jsou menší a zpravidla sterilní. Obsahují pouze

samčí květy.

Květy druhů miříkovitých jsou převážně oboupohlavné, pouze jen malá část druhů má

květy jednopohlavné, většinou samičí, například fenykl a kopr. Rostliny jsou

cizosprašné a hmyzosnubné (Růžičková a kol., 2013).

Plodem je poltivá dvounažka, ta bývá žebernatá až křídlatá; u některých druhů má

háčky nebo ostny (Řepka, Koblížek, 2011). Dvounažka je opatřena třemi hřbetními a

dvěma postranními žebry. Mezi žebry jsou čtyři brázdy, pod nimiž se v pletivech

nacházejí siličnaté kanálky. Dvounažka je spojená karpoforem, ve zralosti se většinou

rozpadává ve dvě merikarpia neboli plůdky (Růžičková a kol., 2013).

V miříkovitých jsou kromě silic zastoupeny kumaríny, které mohou způsobovat alergie,

dále pak acetyleny, saponiny a flavonidy. Vzácně obsahují zástupci této čeledi

alkaloidy, například u bolehlavu plamatého (Růžičková a kol., 2013).

3.1.2 Charakteristika mrkve obecné (Daucus carota)


Mrkev obecná je dvouletý až vytrvalý druh. Rostlina je středně vysoká, štětinatě

chlupatá, významně páchnoucí (Hron, Kohout, 1988).

Lodyha je rýhovaná, přímá, nahoře větvená, až přes 90 cm vysoká. Vyrůstá druhým

rokem z přízemní růžice (Hron, Kohout, 1988). Podle Tomšovice in Slavík (1997) je

rozmezí výšky lodyhy, jež je chlupatá až štětinatá, (5-) 20-70 (-150) cm.

- 14 -

Stonky jsou s dutými internodii, listy s velkou pochvou na bázi řapíku jsou střídavé,

čepel je jednoduchá nebo několikrát zpeřená. (Řepka, Koblížek, 2011). Všechny listy

jsou měkké, na líci lysé a na rubu chlupaté (Tomšovic in Slavík, 1997). Listy jsou

dvakrát až třikrát zpeřené, úkrojky jsou peřenoklaté (Klika, 1964).

Květy jsou pětičetné, korunní lístky mají sekundárně volné a kališní redukované. Květy

jsou uspořádány do okolíků a ty do složených okolíčků vyššího řádu (Řepka, Koblížek,

2011). Podle Tomšovice (in Slavík, 1997) je terminální okolík složený

z oboupohlavních květů - velký, bohatý a plodný.

Postranní okolíky na koncích přeslenitě uspořádaných větví jsou zpravidla sterilní i

menší. Obsahují pouze samčí květy (Hron, Kohout, 1988).

Prostřední květ okolíku bývá zbarven až do fialova, ostatní květy jsou bílé, nažloutlé až

narůžovělé. Složené okolíky mají velké obaly s peřenosečnými až jednoduchými

obalíčky, květenství je ploché a za plodu nálevkovitě až kulovitě stažené (Hron,

Kohout, 1988).

Plodem jsou ostnité dvounažky, ty se rozpadají na dvě až čtyři centimetry dlouhé,

šedožluté až šedohnědé, v obrysu oválné, samostatné nažky. (Hron, Kohout, 1988).

Nažky jsou vykrojené na bázi i na vrcholu, kaprofor je rozdělený jen na vrcholu,

merikarpia jsou plochá a hřbet má tři kýlovitě vyniklá žebra a široké, ploché rýhy na

okraji (Tomšovic in Slavík, 1997).

3.1.2.2 Reprodukce a šíření

Mrkev obecná se rozmnožuje zpravidla pohlavně, nažkami, vegetativně se

nerozmnožuje, protože pupeny jsou pouze na hlavě kořene (Hron, Kohout, 1988).

Bylina po odkvětu zaniká, rozmnožuje se jen semeny, kterých má velké množství

zvláště na úrodných půdách. Průměrně má jedna rostlina asi 6000 semen (Deyl, 1964).

Podle Pekárkové (2004) se planě rostoucí mrkve ochotně kříží s kulturní mrkví.

- 15 -

3.1.2.3 Původ, rozšíření a výskyt

Roste na všech půdách, od nížin až do horských oblastí, na suchých mezích, stráních,

loukách, pastvinách, na travnatých místech (Hron, Kohout, 1988).

Jako dvouletá rostlina se nedokáže uchytit na každoročně oraných polích, a tak je

omezena hlavně na porosty vytrvalých pícnin, na úhory nebo meze. Jen jednotlivě může

být exemplář stržen při orbě na okraj pole a zde vykvést. (Deyl, 1964).

3.1.3 Charakteristika mrkve obecné (Daucus carota subs.sativus)


Mrkev obecná Daucus carota sups. sativa je běžně pěstovaná kořenová zelenina.

Rostliny jsou výhradně dvouleté, hlavní kořen je zesílený, úzce kuželovitý nebo

válcovitý, nevětvený, dužnatý, oranžový, ale i žlutý nebo červený, velmi zřídka bílý

(Tomšovic in Slavík, 1997).

Rostlina mrkve v prvním roce vytvoří růžici zpeřených listů (Pekárková, 2004).

Ve druhém roce vyrůstá z kořene rýhovaný a značně rozvětvený květní stonek s listy a

květy, který je vysoký až 1,8 metru (Růžičková a kol., 2013). První přízemní listy jsou

vzpřímené, rostlina má lodyžní listy v obrysu trojúhelníkovité (Tomšovic in Slavík,

1997).

Kvete složenými okolíky (Perkárková, 2004).


Mrkev je jedním z nerozšířenějších druhů zelenin u nás. Dnešní kulturní formy mrkve

se vyvinuly pravděpodobně z planých druhů pocházejících z oblasti střední Asie.

Evropské odrůdy měly kořeny žluté barvy, z Asie, konkrétně z Afganistanu, pocházely

fialové typy. Oranžová barva kořenů se objevuje až v 17. století a pochází ze šlechtění

v Nizozemsku (Růžičková a kol., 2013). Tomšovic (in Slavík, 1997) také zmiňuje teorie

- 16 -

předpokládající vznik kulturní mrkve v jižní Evropě již v antickém období a větší podíl

indigenních subspecií. Ne příliš známá je informace, podle Boyera (1996), že původně

měly mrkve v nezabarvených kořenech hořkou chuť a dřevnaté jádro, byly však

kultivovány pro své aromatické listy a semena.

Podle Roda a spol. (2005) vyžaduje půdy lehčí, záhřevné, propustné a hluboké, mrkev

nemá zvláštní nároky na polohu.

Ve většině evropských jazyků zní latinské pojmenování mrkve carota. Podle tohoto

pojmenování byl nazván i karoten, provitamín A, objevený právě v mrkvi v roce 1831

(Pekárková, 2004).

Zajímavostí je, že ne všechny chemické složky mrkve jsou pro naše zdraví. Zdá se, že

některé složky jsou užitečné pro zdraví samotné mrkve. Jedním z důvodů, proč může

být mrkev skladována po dlouhou dobu, třeba přes zimu ve sklepě je to, že mrkev má

mechanismus za účelem ochrany proti mikrobiálnímu rozkladu (Carlla Allen, 2014).

3.1.4 Charakteristika pastináku setého (Pastinaca sativa)


Více či méně chlupatá bylina, 30 až 100 cm vysoká, je dvouletá až vytrvalá (Hrouda in

Slavík, 1997). Kořen je vřetenovitý, dužnatý, bělavý až okrový, může být až 10 mm

tlustý (u pěstovaných forem až 40 mm tlustý) s málo postranními kořeny.

Podle Pekárkové (2004) je kořen kulturního pastináku dužnatý, hladký, kuželovitý, na

povrchu krémově zbarvený, uvnitř bílý. U variety sativa je kořen tlustý a mrkví vonící

(Dostál, 1989).

Lodyha je drsná až chlupatá, hranatě rýhovaná, (Holub a kol, 1965).

Podle Dostála (1989) je lodyha ostře hranatá s krátkými rovnými roztroušenými chlupy,

často vstřícně větvená od jedné poloviny.

Listy přízemní i lodyžní jsou obvykle jednoduše zpeřené se (2) 3-5 jařmy, lístky u

přízemních listů jsou vejčité, eliptické nebo podlouhlé, bývají postavené k ose vřetena

- 17 -

listů kolmo, koncový lístek je nepravidelně trojlaločný až trojklanný (Hrouda in Slavík,

1997).

Pastinák setý má jednoduše zpeřené listy, jejichž lístky jsou k vřetenu listu téměř kolmo

postavené, a květy jsou žluté (Řepka, Koblížek, 2011). Podle Hroudy (in Slavík 1997)

jsou korunní lístky žlutozelené až žluté, na vrcholku uťaté, v obrysu téměř okrouhlé,

s tupým dovnitř skloněným vrcholovým lalokem. Okolík je s 10 až 20 okolíčky, obaly i

obalíčky jsou nevyvinuté (Dostál, 1989).

Semena jsou výrazné křídlaté dvounažky, kulturní formy se ochotně kříží s planým

pastinákem (Pekárková, 2004). Hřbetní tři žebra jsou tenká, oddálená, postranní žebra

nažky jsou široká a tlustá (Dostál, 1989).


Rostlina roste na loukách, mezích a příkopech (Novák, Skalický 2007).

Pastinák pochází z východního Středomoří (Rod a kol., 2005). Je to vyšší dvouletá

bylina rostoucí často na lukách, na mezích, na pastvinách a v pobřežních houštinách

(Deyl, Hýsek, 1973). Podle George (1996) je pastinák v podstatě evropská zelenina, ale

je pěstován jako relativně menší plodina v Severní Americe a byl také zaveden do

jiných mírných částí světa.

Nemá zvláštní nároky na polohu a nejvhodnější jsou pro něj hluboké vlhčí půdy,

záhřevné a s dobrou propustností (Rod a kol., 2005).

Nálezy prokazují, že pastinák byl známý obyvatelstvu kolových staveb ve Švýcarsku a

v Itálii už před třemi tisíci lety. Z antické literatury také víme, že staří Řekové věřili, že

odvar z pastináku by je měl ochránit před následky uštknutí hadem (Pekárková, 2004).

3.1.5 Další miříkovité

Podle Nováka a Skalického (2007) patří mezi další miříkovité dále například:

Kmín (Caum carvi) používaný jako koření a k destilaci silice. Roste na loukách.

- 18 -

Kopr (Anethum graveolens), který poskytuje aromatické listy žluté barvy.

Fenykl (Foeniculum vulgare) pěstovaný pro plody a pocházející ze středomoří.

Koriandr (Coriandrum sativum), jehož aromatické plody páchnoucí po štěnicích se

používají jako koření i léčivo.

Libeček (Levisticum officinale), který je statnou, vytrvalou bylinou a je pěstovaný pro

listy používané jako koření.

Anýz (Pimpinella anisum) pěstovaný po celé Evropě a jehož plody, jsou významné

v likérnictví i v léčitelství.

Bedrník obecný (Pimpinell asaxifraga) rostoucí na suchých skalách a příkopech.

Bedrník větší (Pimpinella major), jehož oddenky jsou starým lidovým léčivem.

Petržel (Petroselium crispum), která byla dříve považován za léčivou rostlinu a dnes je

používán jako zelenina.

Celer (Apium graveolens) se pěstuje pro kulovitou bulvu i aromatické listy.

Andělika lékařská (Angelica archangelica), jejíž oddenky se používají v léčitelství i

v likérnictví.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum) je silně jedovatý, obsahuje mimo jiné i alkaloid

koniin, který vyvolává ochrnutí míchy s následkem zadušení. Býval používán

k popravám i v lékařství. Rostlina bolehlavu má fialově skvrnitou lodyhu a páchne

myšinou.

Rozpuk jízlivý (Cicuta virosa) je velmi jedovatý přítomností alkaloidu cikutotoxinu.

Roste na březích vod.

Halucha vodní (Oenathe aqatica) roste přímo v mělké vodě a jedovatá látka, kterou

obsahuje, se nazývá oenathin.

Krabilice mámivá (Chaerophyllum temulum) patří k méně jedovatým plevelům, stejně

jako:

Krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirstum).

- 19 -

Tetlucha kozí pysk (Aethusa cynapium).

Bršlice kozí noha (Aegopodium podograria).

Kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) - původně lesní rostlina, proniká na rumiště a do

příkopů.

Bolševník obecný (Heraclenum sphondylium).

Bolševník velkolepý (Heraclenum mantegazzianum), který je schopen invazivního

rozšíření. Je to alergenní rostlina dosahující až 2,5m výšky. Původně byl přivezený za

účelem dekorace.

Srpek obecný (Falcaria vulgaris) je běžným plevelem, zarůstajícím meze v polích a

bývá často napadán rzí.

Prorostlík okrouhlolistý (Bupleurum rotundofolium) roste v teplých krajích a je druhem

kriticky ohroženým.

Dejvojec velkoplodý (Caucalis platycarpos) patří také k ohroženým druhům, stejně

jako:

Paprska velkokvětá (Orlaya grandiflora).

Tořice rolní (Torilis arvensis).

Jarva žilnatá (Cnidium dubium).

Štěničník jedovatý (Bifora radians).

Sevlák potoční (Sium latiforum).

Sesel sivý (Seseli glaucum) je typickým představitelem skalní vegetace.

Olšník kmínolistý (Selinum carvifolia).

- 20 -

3.2 Šlechtění

Vzhledem k tomu, že ve své diplomové práci porovnávám klíčivost nažek kulturní a

plané formy rodu miříkovitých, považovala jsem za vhodné doplnit svou práci krátkým

odstavcem o šlechtění.

3.2.1 Historie šlechtění, jeho přínosy

Šlechtění rostlin je pravděpodobně stejně staré jako lidstvo samo, o čemž vypovídá

mnohotvárnost rostlinných forem ve starověku (Chloupek, 1995).

Již neolitický člověk pěstoval obilí a tím, že na výsev uchovával nejlepší semena,

prováděl později definovaný umělý výběr (Ondřej, Drobník, 2002). Domestikace rostlin

i zvířat nastala ve starší době kamenné, tj. asi před deseti tisíci lety, v údolí řeky

Tigridu, v Mexiku a jinde. Zpočátku byly pěstovány především obilniny, poté

následovaly luskoviny, zelenina, len a teprve později okopaniny, olejniny a ovoce.

Nejpozději pak drogy jako káva, čaj nebo tabák, v tomto období přibyly také květiny.

Pícniny, oves a žito se pěstují v posledních dvou, třech tisících letech (Chloupek, 1995).

Matthioli ve svém herbáři (1562) uvedl, že se v Čechách v té době pěstovalo dvanáct

druhů obilnin s třiceti pěti odrůdami, což svědčí o velké diverzitě záměrně pěstovaných

rostlin (Ehrenbergerová, 2014).

(Ondřej, Drobník, 2002) dále uvádí, že umělý výběr zůstal až dodnes základní

šlechtitelskou metodou, časem se k němu přidávaly mnohé další. Jinou základní

metodou je křížení, jehož podmínkou ovšem bylo poznání pohlavnosti rostlin. K němu

došlo překvapivě až na konci 17. století.

Jistě ne pouze podle Ehrenbergerové (2014) největší přínos k praktickému šlechtění

znamenaly výsledky Johana Gregora Mendela. Závěrem lze souhlasit s Ondřejem a

Drobníkem (2002), že odrůdy kulturních rostlin, které známe dnes, jsou díky nově

zaváděným přístupům šlechtění zcela jiné než ty, které existovaly před 1000 lety

(krajové odrůdy). Dnešní odrůdy jsou mnohem výkonnější i kvalitnější. Metody, které

při jejich šlechtění byly využity, se projevily zpětně jako bezpečné pro životní prostředí,

zdraví člověka i zvířat, i když jejich bezpečnost nebyla předem testována. Odrůdy, které

- 21 -

budou k dispozici za dalších dvacet let, budou odlišné od dnešních stejně jako dnešní od

těch před sto lety. Při jejich šlechtění budou používány jak klasické postupy, tak genové

inženýrství. Jejich bezpečnost pro přírodní prostředí, zdraví člověka a zvířat je a bude

neustále testovaná.

Šlechtění umožňuje prostřednictvím nových, výkonnějších, odolnějších i kvalitnějších

odrůd zvyšovat kvalitu i objem produkce rostlin (Ehrenbergerová, 2014). Autorka také

dále uvádí, že v současnosti je velkým úkolem šlechtitelů šlechtit odrůdy, které

odolávají abiotickým stresům (suchu, zamokření, teplotním extrémům aj.). Význam a

úkoly šlechtění z hlediska praktického souvisí s hlavním posláním zemědělské výroby,

ta spočívá v zajišťování potravin pro lidskou populaci.

Uvádí se, že v USA nepřinesla žádná jiná investice takový zisk, jako investice do

šlechtění rostlin (Chloupek, 2008).

3.2.2 Genetická diverzita

Denně mizí z naší planety asi jedno sto druhů (nejen rostlin), je to více než za poslední

doby ledové. Ztrácejí se tak i ty druhy – spojovací druhy, jež by umožnily pochopení

vývoje druhů a vytvoření přirozeného systému rostlin uvádí Chloupek (2008) a

pokračuje, odborníci, především šlechtitelé, proto požadují ochranu genetické diverzity.

Schopnost adaptace populace určitého druhu k environmentálním vlivům je totiž

umožněna akumulací genetické proměnlivosti. Ztráta genetické diverzity je považována

za největší problém ze současných nejzávažnějších ekologických problémů.

3.3 Semeno

Termín ,,semena“ zahrnuje v širším slova smyslu plody a semena (Roberts in Křen,

2015). Jak uvádějí Dvořák a Krejčíř in Křen (2015) jsou v technickém slova smyslu za

semena pokládány všechny orgány, kterými se rostlina pohlavně rozmnožuje a

rozšiřuje. Tento pojem zahrnuje vlastní semena, suché plody nepukavé (nažky, obilky,

- 22 -

tvrdky), suché plody poltivé (části struků, dvojnažek) nebo případně skupiny plodů

(klásky, klubíčka).

Semeno rostliny je úsporná, efektivní a obdivuhodná forma přenosu genetické

informace z generace na generaci, a tím i prostředek kontinuity rostlinného druhu a

odrůdy (Chloupek 2008). Podle Kubáta a spol. (1998) je semeno rozmnožovací částice

rostliny, která obsahuje zárodek rostliny, jenž vznikl z vaječné buňky. Je to

mnohobuněčný útvar, který vznikl na mateřské rostlině (Procházka a kol.,2006).

Podmínkou pro vznik semene u většiny krytosemenných rostlin je oplození vaječné

buňky a centrální buňky zárodečného vaku. Diploidní obal vajíčka je změněn v obal

semene, osemení (Kubát a spol., 1998).

Semeno je složeno ze zárodku neboli klíčku (embrya), tento se v průběhu klíčení mění

na klíční rostlinu, živných pletiv – endospermu nebo perispermu a obalu (osemení).

Všechny důležité části zárodku vznikají v průběhu embryonálního vývinu diferenciací

pletiv v semeni. Diferenciace je proces, jehož výsledkem jsou změny tvaru nebo funkce

buněk pletiv a orgánů. Semeno může obsahovat jiné části vajíčka. Na zralém semeni je

možno vidět stopu po plošce, kde se oddělilo poutko od semene – pupek (hilum).

Semena se vyznačují různými tvary i velikostmi, ale jejich podstatné morfologické

znaky jsou společné (Miko a kol.,2000).

Pro vývoj semene je charakteristická přestavba některých pletiv vajíčka na zásobní

pletiva. U původnějších typů se uchovává nucellus, který se rozrůstá jako zásobní

pletivo – perisperm, tento vytěsňuje endosperm nebo se vyvíjí současně s ním.

U merlíkovitých (Chenopodiaceae) a hvozdíkovitých (Caryohyllaceae) je perisperm i

endosperm. U jiných čeledí například miříkovitých (Apiaceae) nebo lilkovitých

(Solanaceae) převládá endosperm a vytěsňuje nucellus. Ve třetí skupině semen se

ukládají zásobní látky přímo do dělohy embrya, přičemž se zpravidla spotřebuje obsah

nucellu i endospermu, např. u bobovitých (Fabaceae), brukvovitých (Brassicaceae)

nebo tykvovitých (Cucurbitaceae) (Miko a kol., 2000).

Nahromaděné látky v pletivech zabezpečují počáteční klíčení rostliny a mnohdy jsou

využívány i pro výživu člověka (Procházka a kol., 2006).

- 23 -

3.3.1 Základní skupiny semen

(Miko a kol.,2000) rozlišuje pět základních skupin podle anatomické stavby semene.

1. semena s velkým endospermem a malým embryem (obilniny, mák)

2. semena s endospermem menším než embryo

3. semena bez endospermu – zde přebírají funkci zásobního pletiva děložní listy

4. semena s vnějším perispermem (silenkovité)

5. semena s perispermem i endospermem

Rozdělení ukazuje, že zásobní pletiva mají velký význam a charakter látek v nich

uložených určuje i způsob chování semene v období odpočinku, nabobtnávání i klíčení.

3.3.1.1 Tvar semen

Tvar semen je rozmanitý, je ovlivněný velikostí embrya a zásobních pletiv, počtem

semen v plodu. Největší semena má palma Ladoicea seychellarum, tato jsou dlouhá až

40 cm a mohou dosahovat hmotnosti i 15 kg. Velmi malá a lehká semena mají například

vstavačovité (Orchidaceae) (Miko a kol., 2000).

3.3.1.2 Obal semene

Obal semene (testa) s kutikulou slouží k ochraně zásobních pletiv i embrya před

kontaminací mikroorganizmy a může přispívat i k rozšiřování semen. Člení se na vnější

hrubou testu a na vnitřní jemnější, blanitou tegmen. Testa bývá hladká, lesklá, štětinatá,

rýhovaná nebo opatřená háčky (Miko a kol., 2000).

Některá semena mají na povrchu masité výrůstky různého původu, které přispívají

k zoochornímu rozšiřování semen (Procházka a kol., 2006)

- 24 -

3.3.1.3 Opylení a samoopylení

Při přirozeném opylení nebo samoopylení, v rámci druhu, dochází ke vzniku

normálního životaschopného semene. Stane se tak proto, že jsou splněny fyziologické a

genetické podmínky pro oplodnění. Naproti tomu se po opylení mezi různými druhy

nebo rody mnohokrát ve větším měřítku vytváří špatně vyzrálá nebo dokonce

neživotaschopná semena. Případně se květy vůbec neoplodní a zůstávají sterilní.

V odborné terminologii bývá tento stav označený jako seedincompability (Miko a kol.,

2000)

Muntzing in Miko a kol. (2000) vyslovil hypotézu, že k tvorbě semene může dojít

pouze tehdy, když je poměr tří částí semene – mateřského pletiva, zárodku, endospermu

1:1:1,5.

Další autoři upravili potom tuto hypotézu tak, že za rozhodující pro tvorbu semene

určili poměr jenom dvou základních částí: Watkinson – embrya a endospermu, a

Hakansson a Ellerstrom - mateřského pletiva a endospermu (Miko a kol.2000).

Podle jiných poznatků je však jisté, že rozhodující pro životaschopnost semene je

pletivo mateřského orgánu. Na oplodňování se může ale podílet i neredukovaná gameta,

proto je v některých případech velmi obtížné určit rozhodující část semene pro jeho

životaschopnost (Miko a kol.2000).

3.3.2 Šíření a déšť semen

Podle Hofmana (1952) můžeme u rostlin pozorovat snahu dosáhnout toho, aby se jejich

semena nebo plody dostaly do co největší vzdálenosti od mateřské rostliny. Je to

schopnost expanzivní, tato vede k tomu, že rostliny mohou již za velmi krátkou dobu

osadit rozlehlá území. Deyl (1964) uvádí, že plevele všeobecně vytváří velká množství

semen, poměrně mnohem větší než kulturní rostliny. Obrovská plodnost je příznivá

vlastnost plevelů, kterou se dokáží bránit proti vyhubení. Údaje o množství semen

jednotlivých druhů se u různých autorů značně liší, ale i ty nejnižší údaje svědčí o velké

plodnosti plevelů. Je však nutno zdůraznit, že úroda semen u plevelů není nikdy tak

objemná.

- 25 -

Růst populací plevelných druhů je podmíněn vstupem jejich semen do půdy, tento se

uskutečňuje vysemeňováním plevelů na daném stanovišti, semeny ze statkových hnojiv,

osivem a nekontrolovatelnými přísuny – větrem, divoce žijícími zvířaty aj. (Křen a kol.,

2015). Podle Kubáta a kol. (1998) dochází v průběhu všech fází životního cyklu

k větším či menším ztrátám (mortalitě). Rostliny jsou konzumovány živočichy,

vystaveny vnitro i mezidruhové konkurenci i výkyvům abiotických faktorů.

3.3.3 Mechanizmy šíření plodů a semen

Mechanizmy šíření plodů a semen jsou často zajímavou ukázkou evolučních adaptací.

V případě šíření semen živočichy jsou i ukázkou koevoluce, neboli dlouhodobého

společného vývoje, v tomto případě šířeného a šíření zprostředkujícího organismu uvádí

Miko a kol.(2000) a pokračuje.

Podle způsobu šíření rozlišujeme tyto druhy:

1. Anemochorní (šířené větrem), např. pampeliška, topoly, rákos

2. Hydrochorní (šířené vodou), např. kosatec žlutý

3. Autochorní šířené vlastními pohyby, příkladem jsou třeba netýkavky.

4. Zoochorní (šířené živočichy), na povrchu těla živočichů se rozšiřují například

lopuchy, některé svízele.

Zažívacím traktem se šíří většina rostlin mající dužnaté plody – šťavnatá dužina je

potrava drobných savců a ptáků a ti zároveň roznášejí semena. Tento vztah je pěkným

příkladem vzájemně prospěšného vztahu, mutualismu. Příkladem u nás je bez černý,

třešeň nebo hlohy. Jiným případem zoochorie se šíří druhy, jejichž plody si ptáci nebo

drobní savci hromadí jako potravní zásoby, například bukvice nebo žaludy.

Z nezkonzumovaných kusů mohou vyklíčit noví jedinci.

Zajímavým typem zoochorie je i šíření mravenci. Některé druhy rostlin mají semena na

povrchu vybavené výživnými tělísky – masíčky, a pro ta je mravenci sbírají. Po

konzumaci nechají například semena pryšce, vlaštovičníku nebo i violky svému osudu.

- 26 -

Množství semen, které se dostane různými způsoby na určitou plochu během roku, se

označuje jako vstup, spad nebo déšť semen. Ten je zásadní pro obnovu vegetace na

daném místě i při osídlování nově vytvořených stanovišť.

V průběhu všech fází životního cyklu dochází k menším nebo větším ztrátám. Rostliny

mohou být konzumovány živočichy, jsou vystaveny výkyvům abiotických faktorů,

vnitro i mezidruhové konkurenci (Miko a kol., 2000).

3.4 Klíčivost

3.4.1 Klíční rostlina

Klíčivost je brána jako jedna z nejvýznamnějších vlastností semene, dalo by se říci, že

je tou nejvýznamnější pro hodnotu osiva, rozhoduje totiž o jeho použitelnosti. Klíčivost

je počet klíčků schopných dalšího vývoje v laboratorních podmínkách vyjádřený

v procentech. Mimo samotné klíčení nás většinou zajímá i rychlost klíčení a to, zdali je

klíček schopen dalšího normálního vývoje (Miko a kol., 2000).

Podle Kubáta a kol. (1998) představuje klíčení růst zárodku a jeho přeměnu v autotrofní

rostlinu. Zárodek bývá vyživován z děloh nebo jiných zásobních pletiv semene. Nejprve

začíná růst kořínek a z něho obvykle vznikne hlavní kořen rostlin. Prorazí osemením a

semeno je naklíčené. Roste ve směru zemské tíže, tedy většinou směrem k vodě. Pírko

(základ prýtu) začíná intenzivně růst zpravidla tehdy, když se již kořínek upevnil

v půdě. Jakmile proroste osemením, stává se klíční rostlinou. Miko a kol. (2000) udává,

že tím, že semeno přijímá vodu, zvětšuje svůj objem. To, kolik vody je osivo schopno

přijmout, závisí na mnoha faktorech, například na chemickém složení, teplotě, době

přijímání vody a podobně. Kupříkladu semena bohatá na bílkoviny mohou přijmout až

150 % vody. Na druhou stranu proso či kukuřice jsou na přijímání vody méně náročné,

kolem 40 %. Pro některé druhy osiva je přínosné i střídaní vysoké a nízké vlhkosti.

Hruška a kol. (1958) upozorňuje, že nadbytek vody je při klíčení škodlivý, protože

může zamezit přístupu vzduchu.

- 27 -

3.4.2 Důležité faktory pro klíčení

Semena při klíčení intenzivně dýchají, a proto je kyslík velice důležitým faktorem při

klíčení (Miko a kol., 2000). Dalším neméně důležitým faktorem je teplo, nároky na

teplo se u druhů osiva velice různí a může se zdát že, minimální teploty, které jsou

potřebné pro klíčení, jsou poměrně nízké. Mezi osiva s nízkými teplotami patří

například obilniny, řepka, hrách nebo vojtěška. Požadovaná teplota je mezi 0 a 5 °C.

většiny zemědělských rostlin u nás pěstovaných je maximální teplota 35 až 40 °C.

Například okurky jsou schopné snést i teplotu o něco vyšší, ovšem při teplotách nad 50

°C přestává klíčit každý druh semen.

Klíčivost je složitý fyziologický proces, k jeho normálnímu průběhu semena potřebují

vodu, vzduch (kyslík) a teplo (Hruška a kol., 1958).

Při zkouškách klíčení nastavujeme optimální teplotu pro určitá semena, většinou se

nachází v mezích od 15 do 30 °C.

Miko a kol.(2000) rozeznává semena mají také podle různých nároků na světlo,

rozeznává tři skupiny:

a) Semena, která jsou ke světlu neutrální. Klíčí stejně dobře jak ve světle, tak ve

tmě. Sem například patří luskoviny, jeteloviny, len, konopí, řepy apod.

b) Semena, která jsou světlem příznivě ovlivněna. Do této skupiny patří většina

trav a mrkvovitých.

c) Semena, která jsou světlem negativně ovlivněna. Klíčení je světlem brzděno.

Jako u rajčat a svazenky.

Je možné, že se u některých druhů nároky na světlo mění v závislosti na ročníku,

původu a také na tom, zda jsou čerstvá nebo stará (Miko a kol., 2000). Světlo není

většinou podmínkou klíčení (Procházka, 2006). Rostlinné druhy se postupně

přizpůsobovaly tak, aby klíčení daného druhu bylo načasováno do co nejvhodnějších

podmínek (Kubát a kol., 1998).

- 28 -

3.4.3 Typy klíčících rostlin

Miko a kol. (2000) udává - životaschopná semena začínají klíčit, jestliže nabobtnaná

semena enzymatickou aktivitou podnítí přívod živin k zárodku a jsou zabezpečené

všechny ostatní nevyhnutelné podmínky. Obvykle je to při příznivé vlhkosti, teplotě,

dostatku kyslíku a světla. Tím, že pletivo příjme vodu, nabobtná, osemení měkne a

stává se elastickým. Kořínek proráží osemení a rychle roste do délky, na to navazuje

růst husté sítě kořenových vlásků. Pro dvouděložné rostliny jsou děložní listy prvotním

nevyhnutelným zdrojem látek, které jsou buď vynesené na povrch půdy (epigeické

klíčení – buk, okurky, tykve), nebo zůstávají pod zemí uzavřené v osemení (hypogeické

klíčení – hrách, ořech) a po vyčerpání zásob odpadnou.

Mnoho kulturních druhů i květiny a dřeviny klíčí epigeicky. Po vytvoření primárního

kořenu prodlužují hypokotyl, který vytváří oblouk a vynáší děložní listy a mladý

výhonek ze země. Klíční listy zezelenají, rozvinou se a tvoří první asimilační orgán

klíčení. Současně se vyvíjí epikotyl a terminální pupen. Kubát a kol. (1998) uvádí, že

scvrklé dělohy odpadávají, jen zřídka vytrvají na lodyze jako zelené listové útvary po

celý život jednoleté rostliny.

Naproti tomu podle Miko a kol. (2000) se hypogeické klíčení vyskytuje u většiny

jednoděložných rostlin (trav), některých velkosemenných luštěnin a některých dřevin. U

těchto semen se hypokotyl jen nepatrně prodlužuje a děložní listy zůstávají v osemení.

U dvouděložných rostlin i u některých jednoděložných druhů se epikotyl prodlužuje,

tvoří obvykle oblouk a vynáší výhonek z půdy.

Jednoděložné rostliny mají děložní listy změněné na štítek (scutelum), který v obilce

odčerpává zásobní látky z pletiv endospermu. Zárodek roste, endosperm se zvětšuje a

nakonec zasychá po vyčerpání zásob. Na povrch půdy proráží trubkovitá listová pochva

koleoptile a potom primární listy, které jsou prvním asimilačním orgánem klíční

rostliny.

- 29 -

3.4.4 Půdní banka

Zralá semena plevelů se po rozšíření od mateřské rostliny hromadí na povrchu půdy a

odtud se dostávají do její povrchové vrstvy, děje se tak různými způsoby – orbou,

činností živočichů, propadáváním do prasklin. Některá semena vyklíčí ihned, většina

semen však setrvává v půdě po různě dlouhou dobu bez vyklíčení a vytváří zásobu

neboli banku semen. Některá semena neklíčí kvůli nevhodným podmínkám místa

klíčení. Většina semen však neklíčí, nachází se ve stadiu dormance (Mikulka,

Kneifelová a kol., 2005). Podle Kubáta a kol. (1998) investují rostliny část energie

získané asimilací do tvorby plodů a semen. Evolučně se vyvinuly dvě základní strategie,

buď rostliny investují do produkce velkého množství drobných semen, což je výhodné

v nestabilním, proměnlivém prostředí. Nebo naopak, investují do malého počtu velkých

semen, která mají větší množství zásobních látek, což umožní klíčícímu jedinci přežít

v hustých, zapojených, uzavřených společenstvech.

3.4.5 Podmínky klíčení

Podle Miko a kol. (2000) když odstraníme mechanizmy zbrzďující klíčení, které můžou

být přítomné v samotném embryu nebo ve vrstvách, které ho obalují, potom je embryo

schopné klíčit. Semeno klíčí pouze tehdy, když jsou vytvořené určité venkovní

podmínky. Klíčení semen závisí na mnoha faktorech, některé z nich jsou nevyhnutelné

a jiné jsou zase specifické pro semena pouze některých druhů rostlin. K nevyhnutelným

faktorům klíčení můžeme počítat vodu, teplotu a kyslík. Ke specifickým potom můžeme

počítat světlo, chemické látky a ostatní faktory.

Ale Procházka (2006) připomíná, že některá semena neklíčí, přestože jsou živá a mají

splněny vnější podmínky klíčení. Potom mluvíme o vnitřních podmínkách klíčení, ke

kterým náleží především nepropustnost vnějších vrstev semen nebo i plodů pro vodu.

V tomto případě brání testa svou tvrdou vrstvou palisádového sklerenchymu zbobtnání

semen. Tyto případy jsou časté u bobovitých rostlin, zejména jetele, vojtěšky, komonice

a vlčího bobu. Nejčastější příčina neklíčení živých semen i při splnění vnějších

podmínek klíčení je vysoký obsah inhibičních látek v semenech. K jejich odstranění je

třeba stratifikace (Miko a kol.,2000). Švihra a kol. (1998) udává, že tvrdá semena se

- 30 -

nacházejí u bobovitých rostlin, jako u jetele, vojtěšky, lupiny, akátu nebo komonice.

V osivu jetele může být až 38 % tvrdých semen, tvrdá semena vojtěšky vyklíčí např.

z jedné třetiny během prvních dvou měsíců, další třetina během půl roku a zbytek může

klíčit teprve v dalších letech. Dokonce ještě po deseti letech může zůstávat na klíčidle 3

% živých, ale dosud nezbobtnalých semen.

Klíčení semen může být ovlivněno i podmínkami v nichž se vyvíjela semena na

mateřské rostlině. Například rychlost klíčení semen získaných z rostliny může pozitivně

ovlivnit dusíkatá výživa (Procházka, 2006). Někdy ale semena neklíčí po odloučení od

mateřské rostliny ani za příznivých podmínek, protože nemají ještě dobře vyvinutý

klíček (Švihra a kol., 1998).

3.4.5.1 Dormance

Rostlinné druhy, které se rozmnožují semenem, přečkávají nepříznivé období pro růst

v podobě semen. U většiny rostlin překonávají semena období odpočinku. Podle

Graman a kol. (1996) po oddělení semene od mateřské rostliny do doby klíčení probíhá

řada biochemických procesů, jež se nazývají posklizňové dozrávání, období klíčivého

klidu, dormance. Suchá semena takto mohou přečkat i teploty hluboko pod nulou (Miko

a kol., 2000).

Dormance je spojena s dočasným potlačením růstu (Procházka, 2006).

Mikulka, Kneifelová (2005) uvádí, že dormance je jedním z druhů přizpůsobení se

rostlin pro přežití v podmínkách, které se nepředvídatelně mění. Semena jsou však

schopná přečkat nepříznivé období i ve vlhké půdě, vzhledem k vysokému množství

přírodních inhibičních látek, které jim brání klíčit a které jsou v průběhu zimy postupně

enzymaticky odbourané (například rajčata). Období odpočinku je výsledkem

přizpůsobení se na rostliny těch podmínek nepříznivého období, kterému byly rostliny

vystavené v určité zeměpisné šířce, kde probíhal jejich fylogenetický vývoj (Miko a

kol., 2000). I Graman a kol. (1996) uvádí, že tyto procesy mají vztah ke klidové době po

sklizni, jejíž délka je závislá na stanovišti, ale i na druhu a odrůdě. Existují však i

výjimky, například jmelí nemá období odpočinku a je schopné klíčit po tom, co uzraje

do 24 hodin. V přírodě zima a sucho vnucuje semenům odpočinek obvykle po dobu 5 až

6 měsíců. Kdykoliv je však dáme do podmínek vhodných pro klíčení, jsou schopné

- 31 -

klíčit. Optimum klíčivosti je u některých semen ihned potom, co dozrají. Potom začne

klesat. Může nastat i druhé optimum klíčivosti, které klesá pomaleji podle druhu až do

úplného odpočinku (Miko a kol., 2000). Podle Procházky (2006) mohou být přirozené

inhibiční látky bránící klíčení obsaženy i v dužině plodů. Může jít o kyselinu abcisovou,

kávovou, ferulovou, kumarín, skopoletin a další.

3.4.6 Typy odpočinku semen

(Miko a kol., 2000) určuje dva typy odpočinku semen

a) vynucené – exogenní

b) organické – endogenní

3.4.6.1 Vynucený odpočinek semen

O odpočinek vynucený neboli exogenní jde, pokud souvisí s nepříznivými vnějšími

podmínkami (Procházka, 2006).

Je podmíněn venkovními podmínkami, především nedostatkem vláhy, tepla, vzduchu a

podobně. Příčin organického odpočinku semen může být několik. Především je to

nepřípustnost osemení pro vodu. Rychlost vnikání vody do semene je totiž závislá na

propustnosti buněčných stěn. Rozhodujícím činitelem je vrstva sklerenchymu

v osemení. Tato takzvaná tvrdá semena se vyskytují u mnohých čeledí vikvovitých,

merlíkovitých nebo například u slézovitých. Klíčení může urychlit namáčení v teplé

vodě, ve slabém roztoku kyseliny sírové, případně napichováním nebo obrušováním.

Narušením nepropustného osemení mechanickou nebo chemickou cestou v praxi

nazýváme skarifikace. Propustnost osemení může být také zvyšována působením

některých hub nebo bakterii (Miko a kol.,2000).

Chloupek (2008) uvádí, že mechanické poškození během sklizně a posklizňové úpravy

bývá jednou z hlavních příčin snížené klíčivosti.

Další příčinnou znemožňující klíčení semen je nedostatečná propustnost osemení pro

kyslík a oxid uhličitý. V tomto případě je potřebná různá manipulace. Někdy je potřeba

- 32 -

oloupat ze semena celé osemení, aby byla umožněná výměna plynů a tím nastal proces

klíčení (Miko a kol., 2000).

Příčinou neklíčivosti může být například i to, že osemení je sice dobře propustné pro

vodu, ale je velmi tuhé a znemožňuje prorůstání embrya. S takovýmto případem se

setkáváme u druhů laskavce, řeřichy a některých dalších. Tuto mechanickou odolnost

může ovlivnit střídavým vysušováním a zvlhčováním semen, nebo střídáním teplot.

V půdě mohou měknutí semen ovlivnit půdní mikroorganizmy (Miko a kol., 2000).

Podle Chloupka (2008) je ale důležité odlišit tvrdá semena, jenž se vyskytují například

u leguminóz. Tyto neklíčí a neplesniví stejně jako dormantní semena, ale na rozdíl od

nich ani nebobtnají. Klíčí až po delší době, mnohdy až za mnoho let.

3.4.6.2 Organický odpočinek semen

Endogenní dormance je výsledkem přirozených vlastností semen. Odpovídá druhovým i

odrůdovým vlastnostem. Označujeme ji jako fyziologickou, vyvolávají ji podmínky

během vývoje a zrání semen (Ehrenbergerová, 2014).

Příčinnou neklíčivosti i za příznivých podmínek po oddělení semen od mateřské rostliny

může být i to, že embryo není dostatečně vyvinuté. Neklíčivost semen může být

způsobená například i neukončením posklizňové dozrávání. Toto je známé u hlohu, kde

dochází k ukončení posklizňového dozrávání až tehdy, když se zvýší kyselost

buněčných šťáv. Posklizňové dozrávání může urychlit střídání teplot, nebo dlouhý

pobyt ve vlhčím a chladnějším prostředí, takzvaná stratifikace (Miko a kol., 2000).

Procházka (2006) potvrzuje, že nejčastější příčina neklíčení živých semen i při splnění

vnějších podmínek klíčení je však vysoký obsah inhibičních látek v semenech. Tyto

přirozené inhibiční látky jsou obsaženy i v dužině plodů, např. rajčat nebo šípků. Může

jít o kyselinu abcisovou, kávovou, ferulovou, kumarin, skopoletin a další.

Na základě různých parametrů můžeme organický odpočinek podle Miko a kol. (2000)

dále členit na:

Fyzikální odpočinek bývá spojen hlavně s nepropustností semena pro vodu.

K tomuto typu patří hlavně čeledi s tvrdými semeny. Semena ve stádiu

fyzikálního klidu mají v podstatě zárodky schopné normálního růstu.

- 33 -

Chemický odpočinek je obvykle vyvolán přítomností některých látek jak

v semenech, tak i v půdě. Tyto inhibitory jsou umístěné nejčastěji v oplodí.

Můžeme je odstranit sloupnutím obalu a přemístěním semínka.

Mechanický odpočinek se projevuje mechanickým omezením rozvoje zárodku.

Typickým příkladem je tuhý obal tuhého endospermu, ale hlavně u dřevin

pevnost endokarpu.

Morfologický odpočinek závisí na druhových zvláštnostech rostlin. Často se

vyskytuje u tropických rostlin, je však znám i u některých rostlin rostlinného

trhu mírného pásma.

Fyziologický odpočinek je podmíněn různými faktory, které jsou dané

druhovou příslušností tak i působením různých zásahů (střídání teplot, působení

chemikálii apod.)

K narušení endogenního odpočinku se používají různé fyziologické vlivy, jako

například dlouhá stratifikace, případně i přerušená, kombinace stratifikace chladem a

teplem (Miko a kol., 2000).

3.4.7 Faktory nevyhnutelně ovlivňující klíčení

3.4.7.1 Voda

Přítomnost vody je nevyhnutelnou podmínkou pro klíčení semen. Semena nejčastěji

obsahují 7 až 16 % vody. Jestliže je obsah vody vyšší, mluvíme o nezralých semenech.

V případě, že obsah vody klesne pod normu, zárodek uhyne. Čím hlubší je spánek

semen, tím lépe jejich základní cytoplazma snáší nepříznivé podmínky prostředí –

především nepříznivou teplotu. Příjem vody suchým semenem začíná nabobtnáním, což

je výlučně fyzikálním procesem. Hydrofilní skupiny přitahují dipóly vody a tvoří okolo

sebe hydratační obaly. Makromolekuly, které tyto hydrofilní skupiny přitahují,

například bílkoviny, nebo polymerizované sacharidy, napučí (semena zvětšují svůj

objem a hmotnost – rozpínají se). Na tlaku rozpínání rostlinných buněk se podílí

napučení hydrofilních gelů, ale i rozpínání vakuí. Na takovéto nabobtnání navazuje

proces příjmu vody spojený s klíčením. Objemový růst při klíčení je založený na

intenzivním příjmu vody (Miko a kol., 2000). I podle Švihry a kol. (1989) je voda

- 34 -

nezbytná pro zbobtnání semen, které předchází jejich klíčení. Testa je pro vodu nejvíce

prostupná kolem pupku semene. Směrem dovnitř je testa o 50 až 100 % prostupnější

než směrem ven. Takže i zbobtnalá semena udržují dlouho vodu i v suchu. Křen a kol.

(2015) udává, že nároky na vodu jsou různé u semen jednotlivých druhů, ale i u jedinců

v rámci jednoho druhu.

Je známo, že nabobtnání je vratným procesem, přičemž odebráním vody se zárodek

vážně nepoškozuje. To už při následujícím klíčení neplatí, protože je spojené

s buněčným dělením a objemovým růstem. Určit hranice mezi fyzikálním procesem

nabobtnání a biochemicko-fyziologickou aktivitou podmiňující proces klíčení není

vlastně možné. V mnohých embryích je už v průběhu napučení tvořená RNA (v

embryích pšenice začíná syntéza RNA už 30 minut po začátku nabobtnání). (Miko a

kol., 2000).

3.4.7.2 Kyslík

Pro klíčení je nutná energie. Ta je připravovaná ve formě ATP prostřednictvím

substrátové anebo oxidační fosforylace. Funkce dýchacího řetězu, a tím i fosforylace

spojená s dýcháním, vyžaduje kyslík. Přítomnost kyslíku je proto podmínkou klíčení.

Toto pravidlo potvrzuje výjimky, jako je rýže a další, nejvíce bažinné druhy, při kterých

klíčení může probíhat pod vodou, tedy za podmínek nízkého parciálního tlaku kyslíku.

Semínka právě těchto rostlinných druhů se vyznačuje schopností ve vyšší míře využívat

energii glykolýzy, při které není potřebný kyslík. Semena ostatních rostlin v mokré

půdě klíčí o dost hůře. Proto i hloubka zasetí může ovlivnit proces klíčení. Při určování

hloubky zasetí bereme do úvahy i velikost semen (obsah živin). Hloubka zasetí je

v přímé závislosti na velikosti semena (Miko a kol., 2000). Čím jsou semena drobnější,

čím těžší a vlhčí je půda a čím mělčí je uložení, tím semena snadněji klíčí. Při klíčení ve

větších hloubkách se klíční rostliny mnohdy nedostanou na povrch a uhynou (Křen a

kol., 2015). Ale podle Miko a kol. (2000) bylo zjištěno, že semena plevele zasypané do

velké hloubky můžou vydržet i několik desítek let. Jakmile se náhle dostanou do

vhodných podmínek, vyklíčí. Houba, Hosnedl (2002) upozorňují, že nedostatek kyslíku

při klíčení se u semen většiny botanických druhů projeví poklesem procenta klíčivosti.

- 35 -

3.4.7.3 Teplota

Klíčení je po biochemické stránce sledem chemických reakcí i metabolických pochodů,

které probíhají jen při určitých teplotách prostředí. (Houba, Hosnedl, 2002). Tepelné

nároky při klíčení semen potvrzují význam teplotního optima jako venkovní podmínky

klíčení pro jednotlivé typy rostlin, které vývoj daného druhu vyžaduje. Některá semena

mají specifické požadavky na výšku teploty. Divoce rostoucí druhy začínají obvykle

klíčit už po teplotě 1 °C, fazole při teplotě 8 až 9 °C, okurky například až při teplotě 12

až 14 °C. V mnohých případech na klíčení příznivě působí kolísání teplot, jako

například u srhy říznačky, u celeru a podobně. Obilniny klíčí při kolísajících teplotách

v průběhu 14 dní, zatímco ve stejné teplotě klíčí až za 2 až 3 měsíce.

Zvláštním případem je působení nízkých teplot na již naklíčený semenný materiál. Celá

řada semen vyžaduje chladnou stratifikaci (například hořec žlutý, lípa srdcovitá), to je

uložení ve vlhkém substrátu při teplotě něco málo nad 0 °C, aby mohli vyklíčit a potom

bez zpoždění se dále rozvíjet (Miko a kol., 2000).

Teplota se uplatňuje při klíčení jako při růstu vůbec. Minimum, maximum a optimum

teplotní závisí na fylogenetickém přizpůsobení příslušných druhů (Procházka, 2006).

Podle Švihry a kol. (1989) je obvyklý požadavek rostlin na nižší teplotu v počátečních

růstových etapách proti pozdějším etapám.

3.4.7.4. Světlo

Světlo není většinou podmínkou klíčení. U některých semen ale umožňuje, nebo aspoň

stimuluje, klíčení, například u tabáku, salátu, náprstníku i kypreje (Procházka, 2006).

Podle Miko a kol.(2000) se citlivost na světlo nebo tmu začíná projevovat po vyklíčení

semen. Těm, kteří pracují v praxi, je již dávno známé, že semena některých druhů klíčí

dříve na světle a u jiných je zase klíčení světlem inhibované. Na klíčení tzv.

fotosenzibilních semen má podle individuálních vlastností rostlin vliv jak intenzita, tak i

kvalita světla. U některých druhů rostlin semena klíčí jen na světle, tyto označujeme

fotoblastické (například jmelí bílé, tučnice). Lipnici, tabák viržinský a jiné, světlo

v klíčení jen urychluje. Záleží ale na vyzrálosti a věku semen. Čerstvá semena bývají

někdy velmi fotosenzibilní, ale jestliže jsou delší dobu uložené, potom klíčí i ve tmě. U

- 36 -

laskavce ocasnatého, durmanu a jiných světlo naopak inhibuje klíčení, těmto druhům

říkáme negativně fotoblastické. Semena klíčící pouze ve tmě jsou při klíčení na světle

inhibované inhibitory, které se světlem aktivují. Vliv světla na klíčení semen je obvykle

vysvětleno hypotézou o působení fytochromového systému. U některých rostlin může

více či méně souviset s giberelinem, to na kolik je světelný efekt schopný nahradit

kyselinu giberelovou.

Další mechanizmy účinku světla na klíčení zatím nejsou známé, i když mimo

fytochromových systémů působí i jiné pigmentové systémy. Klíčení semena může být

závislé i na spektrálním složení světla. Příkladem jsou nažky salátu, kde je klíčení

podporované světlem světle červeným a brzděné tmavě červeným. Citlivost semen na

světlo se může měnit v závislosti na teplotě. Některé druhy z čeledi Poaceae klíčí při

nižší teplotě lépe na světle, ale při vyšší teplotě lépe ve tmě. Délka osvětlení ovlivňuje

klíčivost semen některých jehličnatých druhů – borovice lesní a smrk obecný klíčí

nejlépe při 8hodinovém osvětlením, ale modřín opadavý a zerav východní při

16hodinovém osvětlení (Miko a kol.,2000).

3.4.7.4 Specifické faktory klíčení

Chemické látky

Klíčení semen můžou také ovlivnit různé druhy chemických látek. Semena orchidejí

klíčí, když jsou infikované houbou, které alespoň nějakou dobu žije symbioticky s jejich

kořeny. Semena vodních a bažinných rostlin klíčí jen ve vodě znečištěné bakteriemi,

jenž produkují látky působí na semena rostlin stimulačně. Nejčastěji jde o podráždění

semen různými chemickými látkami, jako například louhem nebo minerálními

kyselinami ve vodě. Stimulačně můžou působit na suchozemské rostliny mimo kyselin i

fungycidní látky, případně i jiné povahy, kterých se účinek většinou omezuje na

počáteční fázi růstu. Opačným případem je nepříznivé působení vysokých koncentrací

solí v půdě, které snižují klíčivost s energií klíčení semen s následnou inhibicí rozvoje

kořenového systému. Rozdílná je i citlivost semen různých druhů rostlin na koncentraci

různých chemických prvků v půdě. Semena lnu, konopí, hrachu jsou například 10krát

citlivější na obsah dusíkatých solí v půdě než obilniny (Miko a kol., 2000).

- 37 -

Ostatní faktory

K ostatním faktorům ovlivňující klíčení zařazujeme reakci prostředí, ale i příčiny

ovlivňující neklíčivost semen ovlivněné anatomickou a morfologickou stavbou semen.

Příčinou neklíčivosti semen jitrocelu, penízku rolního, kokošky pastuší tobolky a jiných

druhů plevele může být nepropustnost osemení pro CO2, který se potom hromadí

v semeni a způsobuje anabiozu zárodku.

U některých druhů jako u laskavce ocasnatého je někdy zárodek neschopný protrhnout

tvrdé osemení, a proto semena neklíčí. Někdy klíčení brání nedostatečně vyvinutý

zárodek, který pro další diferenciaci vyžaduje vhodné podmínky prostředí (Miko a kol.,

2000).

3.4.8 Mobilizace látek v procesu nabobtnání a klíčení

Při klíčení musí být mobilizované rezervní látky uložené v příslušných rezervních

pletivech. Rezervy jsou totiž jedním ze zdrojů organických látek do období vybudování

vlastního fotosyntetického aparátu. Základními rezervními látkami jsou polysacharidy,

bílkoviny a tuky. Po ukončení odpočinku dochází v semenech k hlubokým přeměnám

látkového metabolizmu. Pozorujeme zesílenou činnost hydrolytických, oxidačních a

dalších procesů. Zvýšená enzymatická aktivita v odpočívajících pletivech zabezpečuje

přeměnu uvedených látek na sloučeniny osmoticky aktivní.

Po nalíčení semen sledujeme zvýšenou intenzitu dýchání spojenou s vysokou spotřebou

energie a silný pokles obsahu sušiny v semeni.

Přeměna zásobních látek vyžaduje aktivizaci jednotlivých enzymů, které jsou závislé na

rozdílnosti v chemickém složení semen. Přeměny zahrnují především rozpad

polymerních sloučenin – bílkovin, polysacharidů a tuků. Produkty rozpadu jsou potom

využívané v biosyntéze při tvorbě nových buněk a pletiv (Miko a kol., 2000).

- 38 -

3.4.8.1 Mobilizace sacharidů, bílkovin a tuků

Polysacharidy jsou odbourané na mono – nebo oligosacharidy pomocí zodpovídajících

hydroláz, případně také fosforyláz.

V roce 1960 zjistili nezávisle na sobě Yomo v Japonsku a Paleg v Austrálii, že signálem

k mobilizaci rezervních látek, které jsou uložené v zásobních pletivech, může být

kyselina giberelová. Vhodným objektem pro sledování účinku giberelinů se stal ječmen,

kde při klíčení musí být mobilizovány především škroby. K této mobilizaci dochází

hydrolytickým účinkem amyláz (Miko a kol., 2000).

Mobilizace bílkovin probíhá hydrolytickým odbouráváním na aminokyseliny

proteázami (Miko a kol., 2000).

Mobilizace tuků zahrnuje hydrolýzu tuků na matné kyseliny a glycerol lipázami –

oxidace mastných kyselin na acetyl CoA. Část acetyl CoA je převeden na glyoxalátový

cyklus na sacharidy. Podstata regulace tohoto systému není prozatím známá. (Miko a

kol., 2000).

3.5 Metodika práce

3.5.1 Charakteristika zájmového území

Území, na kterém byl prováděn sběr nažek miříkovitých pro zkoušky klíčivosti, leží v

okrese Břeclav, v obci Sedlec u Mikulova a v obci Lednice.

Z makroklimatického hlediska spadá zájmové území do nejteplejší klimatické oblasti

ČR, která je označována jako teplá. Je specifikovaná blíže jako klimatická jednotka T4,

tato je charakteristická velmi dlouhým, teplým a extrémně suchým létem Průměrná

roční teplota dosahuje 10° C a srážky 550 mm (Miklín, 2010). Křen a kol. (2015)

přiřazuje zájmovou oblast, z hlediska zemědělských výrobních oblastí do kukuřičné

výrobní oblasti, s velmi nízkou lesnatostí, s výskytem suchých vegetačních období (30

až 50%)

- 39 -

Toto území náleží geograficky k celku Dolnomoravského úvalu, který patří k systému

Alpsko-himalájskému, subsystému Panonské pánve, k provincii Západopanonské

pánve, k subprovincii Vídeňské pánve a oblasti Jihomoravské pánve (Culek, 1996). A

podle Jandáka a kol. (2010) je tady nevyšší podíl černozemí převážně na spraších a

sprašových překryvech. Černice jsou vytvořeny v největší míře v nivách Dyje a

Trkmanky, fluvizemě v uvedených nivách a také v nivách Svratky a Jihlavy. Na

písčitých terasách je 5% podíl regiozemí a další 5% zastoupení pararendzin je vázáno na

flyšové vápenité pískovce.

3.5.1.1 Srážky na Břeclavsku

V grafu č. 7 můžeme vidět rozdíly v počtu průměrných srážek na Břeclavsku, kde byla

semena sbírána, v roce 2013 a 2015. Zde můžeme pozorovat velký pokles srážek už od

začátku roku. Pokud se podíváme na měsíce květen, červen a červenec, pokles srážek je

zde markantní. Zejména pak v měsíci červnu a květnu.

Graf č. 1 Průměrný počet srážek na Břeclavsku v roce 2013 a 2015

Zdroj: www.in-pocasi.cz Vlastní zpracování

3.5.2 Metoda sběru rostlin

Rostliny byly sbírány v letech 2013 a 2015. Aby byl výzkum průkazný, probíhal sběr

plevelných druhů na stejných lokalitách. Každý druh na vybraném území vždy v jedné

lokalitě. Místo bylo zvoleno s ohledem na to, aby počet rostlin, který se na něm nachází,

- 40 -

byl dostatečný. Nažky volně rostoucích druhů byly sbírány v lokalitách, jež se nachází

na území obce Sedlec.

Volně rostoucí mrkev byla sbírána podél polní cesty. Na již neobhospodařovaných

terasách vinohradu proběhl sběr volně rostoucího pastináku. Je třeba zmínit, že v době

sběru část rostlin pastináku vlivem deštivého počasí obrašila a část nažek při sběru mělo

zelenou barvu. Podle mého názoru nebyly zcela dozrálé.

Mrkev, která byla na jaře zasazena na zahradě, pocházela z uskladněných kořenů.

V obou letech jsem pěstovala na zahradě odrůdu Olympus. Olympus je pozdní až velmi

pozdní typ odrůdy, typ Flakee, vyznačuje se mírně kónickým kořenem a u hlavy kořene

nezelená (Moravoseed, 2013). Zahrada není pravidelně zavlažovaná, takže vznikl rozdíl

v habitusu rostlin. Na rozdíl od roku 2013, kdy rostliny mrkve byly vzrostlé a měly

mohutné okolíky rostliny, v roce 2015 vzrůst rostlin mrkve byl slabší, rostliny měly

menší okolíky i okolíčky, mnohem dříve začaly zasychat.

Osivo mrkve Cidera pocházelo v roce 2013 z množitelského porostu firmy Moravoseed

ležící v katastru obce Sedlec. Mrkev na osivo podle (ÚKZÚZ, 2014) nelze pěstovat na

stejném místě, proto jsem provedla sběr rostlin kulturního druhu mrkve stejné odrůdy na

políčku, které bylo založeno jako pokusné, pro vegetační zkoušky. Plochy na vegetační

zkoušky má firma Moravoseed na území obce Lednice. Tento typ vegetačních zkoušek

je podle Gramana a kol (1996) typem tzv. následné zkoušky (Post – control), hodnotí se

osivo již uvedené na trh, je ověřována oprávněnost reklamací nebo stížnosti na kvalitu

osiva.

Místa sběru jsou od sebe vzdálená asi 5 km. V obou porostech bylo náhodně vybráno 20

rostlin. Cidera je mrkev nantéského typu, je to pozdní velmi výnosná odrůda s dlouhým

velmi dobře vybarveným válcovitým kořenem (Moravoseed, 2013).

V roce 2013 byl kulturní typ pastináku jako jediný ze zkoumaných druhů vypěstován

v Lednici, v množitelském porostu firmy Moravoseed. V roce 2015 jsem rostliny

pastináku setého sbírala ve stejné lokalitě, nejednalo se ale o množitelský porost ale o

pokusné políčko určené na kontrolní vegetační zkoušky. Odrůda pastináku setého má

název Dlouhý bílý. Habitus rostlin byl v obou letech podobný, rostliny byly mohutné,

hustě olistěné, bez známek chorob nebo poškození.

- 41 -

Při sběru rostlin po oba roky byl k správné identifikaci použit klíč s názvem Naše

rostliny (Martinovský a kol., 1959). Kontrola byla povedena podle Klíče k určování

rostlin (Klika, 1965).

Snažila jsem se při sběru nažek dodržovat stejnou časovou linii. Aby byl výsledek

výzkumu co neprůkaznější, byl v roce 2013 i v roce 2015 sběr nažek proveden ve dvou

stejných termínech. Mrkev obecná a pastinák setý, které byly pěstovány jako kulturní

druhy, byly sbírány v srpnu. V tomto měsíci byly provedeny i sběry kulturní mrkve ze

zahrádky a mrkve var. Daucus carota, volně rostoucí mrkve. Nažky volně rostoucího

pastináku setého dozrávaly až v průběhu září, proto byly sběry uskutečněny v obou

letech na začátku října. V obou letech, jak v roce 2013 i v roce 2015 bylo pozdní léto

slunečné a teplé, nažky nepřemrzly ani nebyly vystaveny nadměrné vlhkosti.

Podle Gramana a kol.(1996) je důležité dodržování zásady správného termínu sklizně

s ohledem na stupeň zralosti. Doporučuje se sklízet semenářský porost v tzv. plné

zralosti.

3.5.3 Metodika přípravy vzorku

Rostliny byly vybírány náhodně, po odtržení byly dosušeny při pokojové teplotě. Po

měsíci byly nažky odroleny z okolíčků, zbaveny nežádoucích příměsí a dosušeny

v papírových krabičkách. Na zkoušku klíčivosti jsem nevybírala semena podle velikosti.

Řídila jsem se metodikou, která určuje, která semena lze považovat za vhodná

k nasazení (ÚKZÚZ, 2014).

Test klíčivosti představuje s několika dalšími nejzákladnější test semenářské kontroly

(Ehrenbergerová 2014).

Zkouška klíčivosti má metodikou stanovená pravidla a její součástí jsou záznamy.

- datum, prvního nasazení, nebo popřípadě dalšího vybírání a ukončení.

- počet dnů do prvního, popř. dalších vybírání a ukončení (počítáno vždy od začátku

klíčení), celková doba klíčení

- značka laboranta, který zkoušku provedl

- 42 -

- zvolená metoda klíčení – typ lůžka pro klíčení (ve FP, na FP) teplota klíčení (dle

Metodiky) druh popř. doba opatření k ukončení dormance (PO 3, naškrábnutí) označení

zařízení, kde zkouška probíhala

- počet zkoušených semen

- počet jednotlivých kategorií klíčenců v rámci každého opakování

- procentická zastoupení jednotlivých kategorií (normální, vadní klíčenci, svěží, tvrdá a

mrtvá semena zaokrouhlena na celá čísla v tomto pořadí

- výsledná klíčivost vyjádřená v % (s ohledem na požadavky Vyhlášky na připočítávání

tvrdých semen), (ČŠSA, ÚKZÚZ, 2012)

V současné době pracují evropské laboratoře podle metodiky ISTA (International Seed

Testing Assotiation), v USA a v Kanadě je souběžně s metodikou ISTA používána

metodika AOSA (Assotiation of Official Seed Analysts).

Obě metodiky určují možnosti při analytickém rozboru klíčivosti. V metodice jsou

podrobně popsána vhodná prostředí, teploty, světlo, typ filtračního papíru, metody pro

odstranění dormance, pro každý rostlinný druh.

Vzhledem k vybavení laboratoře, ve které pracuji, a svým zkušenostem jsem zvolila

v obou letech prostředí 20-30°C a v případě mrkve nasazení semen na povrch

filtračního papíru. Semena pastináku byla nasazena do skládaného filtr. papíru, teplota

20-30°C. U všech zkoušek klíčivosti byl nasazen přesný počet 200 semen.

U mrkví bylo první počítání po pěti dnech. Další průběžná počítání byla vždy za další

dva dny. Podle metodiky ISTA končí zkouška klíčivosti za čtrnáct dní. S ohledem na to,

že jsem sadila i polní typy Daucus carota, jsem se rozhodla v obou letech prodloužit

zkoušku na 21 dní.

U pastináku je metodikou dané první počítání normálních klíčenců po deseti dnech.

Průběžná počítání byla stejně jako u mrkve prováděna vždy za další dva dny. I u

Pastinaca sativa. jsem prodloužila zkoušku klíčivosti o jeden týden. Celková doba

zkoušky byla tedy třicet pět dní.

- 43 -

3.5.4 Metodika statistického zpracování

Statistické zpracování a vyhodnocení počtu vyklíčených semen vybraných variant

mrkve obecné a pastináku setého, dozrálých v roce 2013 a 2015, bylo použito

počítačového programu Statistica.cz. Data byla zpracována analýzou rozptylu

(ANOVA) a následně byla použita metoda minimální průkazní diference (LSD test).

3.6 Prezentace výsledků

3.6.1 Mrkev planá

V tabulce pod textem je zapsáno, jak klíčila mrkev planá v roce 2015. Klíčivost vidíme

celkem v pěti provedených pokusech v uvedených datech. Klíčivost byla kontrolována

celkem devětkrát po určitých dnech od výsevu.

Tabulka č. 1 Klíčivost mrkve plané v roce 2015

Zdroj: Autor Vlastní zpracování

V následující tabulce vidíme také klíčivost mrkve plané v roce 2013. Test byl opět

proveden v pěti pokusech v uvedených datech. Poprvé bylo sčítáno pátý den od výsevu

a naposledy den dvacátý první od výsevu.

5. 7. 9. 11. 13. 15. 17. 19. 21.

21/11/2015 41 27 31 21 15 0 2 1 0

30/11/2015 36 29 19 8 21 1 0 0 1

5/1/2016 53 30 21 2 9 2 0 0 0

1/3/2016 52 12 19 1 1 11 0 2 0

10/3/2016 32 36 29 16 0 6 0 1 0

Datum

začátku

Počet dní od výsevu

- 44 -

Tabulka č. 2 Klíčivost mrkve plané v roce 2013


V následujícím grafu vidíme srovnání klíčivosti v roce 2013 a 2015. Zobrazenou

klíčivost máme ve sloupcích podle počtu dnů od výsevu. Celková průměrná klíčivost

v roce 2015 je 59 % a v roce 2013 51 %. Což znamená, že v roce 2015 klíčila mrkev

plevelná více a to o 8 %.

Graf č. 2 Porovnání klíčivosti mrkve plané - plevelné v roce 2013 a 2015


5. 7. 9. 11. 13. 15. 17. 19. 21.

18.11.2013 65 27 7 3 3 4 0 2 0

30.11.2013 46 18 9 0 2 2 0 13 0

3.1.2014 42 41 11 5 0 11 0 1 0

20.2.2014 52 31 9 5 0 14 0 0 1

20.3.2014 24 32 22 0 3 3 0 0 0

Datum

začátku


- 45 -

3.6.2 Mrkev zahradní Olympus

Tabulka č. 3 Klíčivost mrkve Olympus v roce 2015


V tabulce nad textem vidíme počty naklíčených semen mrkve Olympus v roce 2015.

Počty semen jsou zobrazeny v jednotlivých pokusech. Pokusů bylo provedeno celkem

pět. Na vrchní liště tabulky vidíme počet dní od výsevu.

V tabulce pod textem vidíme taky klíčivost semen mrkve Olympus v roce 2013. Pokusů

bylo opět provedeno celkem pět.

Tabulka č. 4 Klíčivost mrkve Olympus v roce 2013


V následujícím grafu vidíme srovnání klíčivosti u mrkve zahradní Olympus v roce 2013

a 2015. V roce 2013 byla celková průměrná klíčivost 74 % a v roce 2015 41 %. Celková

průměrná klíčivost byla tedy vyšší v roce 2013 a to o 33 %.

5. 7. 9. 11. 13. 15. 17. 19. 21.

21/11/2015 43 12 6 1 20 1 2 0 1

30/11/2015 39 21 0 12 6 0 1 1 0

5/1/2016 55 20 0 6 0 1 0 0 0

1/3/2016 51 17 6 0 10 1 0 1 0

10/3/2016 55 16 1 4 0 2 0 0 0

Datum

začátku


5. 7. 9. 11. 13. 15. 17. 19. 21.

18.11.2013 116 16 10 1 1 0 0 0 0

30.11.2013 152 18 4 0 0 3 0 0 0

3.1.2014 132 1 0 0 1 0 0 0 0

20.2.2014 142 7 0 0 0 1 0 0 0

20.3.2014 61 60 10 3 0 0 0 0 0

Počet dní od výsevuDatum

začátku

- 46 -

Graf č. 3 Porovnání klíčivost mrkve zahradní Olympus v roce 2013 a 2015


3.6.3 Mrkev Cidera

V následující tabulce je zobrazena klíčivost mrkve Cidera v jednotlivých pěti pokusech.

Opět byly počítány naklíčená semena ode dne výsevu. Celkem bylo počítáno devětkrát,

poprvé pět dní o výsevu a naposled dvacet jedna dní od výsevu.

Tabulka č. 5 Klíčivost mrkve Cidera v roce 2015


V tabulce pod textem je zobrazena klíčivost mrkve Cidera v roce 2013. Jako u

předchozích pokusů, bylo provedeno celkem pět pokusů.

0% 5%

10% 15% 20% 25% 30% 35% 40% 45% 50% 55% 60% 65%

5. 7. 9. 11. 13. 15. 17. 19. 21.

Vyk

líče

ná

sem

en

a v

%


Mrkev zahradní Olympus

2015

2013

5. 7. 9. 11. 13. 15. 17. 19. 21.

21/11/2015 141 10 3 0 14 0 0 0 1

30/11/2015 153 19 9 1 7 0 0 0 0

5/1/2016 155 16 19 2 5 0 0 0 0

1/3/2016 160 9 7 3 0 6 0 0 0

10/3/2016 154 19 3 6 1 0 1 0 0

Datum

začátku


- 47 -

Tabulka č. 6 Klíčivost mrkve Cidera v roce 2013


V následujícím grafu jde vidět, že nedocházelo k žádným výrazným odchylkám

v klíčivosti a průměrná celková klíčivost je 92 % a v roce 2013 byla 89 %. Rozdíl je

tedy pouze 3 %.

Graf č. 4 Porovnání klíčivostí mrkve Cidera v roce 2013 a 2015


3.6.4 Pastinák planý

V této tabulce je zobrazena klíčivost pastináku planého v roce 2015. Bylo provedeno

celkem pět testů a počítáno třináctkrát. Poprvé po deseti dnech a naposledy po třiceti

pěti dnech. V posledním sloupci vidíme, že už ani v jednom pokusu nenaklíčilo žádné

semeno.

5. 7. 9. 11. 13. 15. 17. 19. 21.

18/11/2013 166 11 5 0 3 2 0 0 0

30/11/2013 158 18 3 0 0 0 0 0 0

3/1/2014 142 22 11 0 1 0 0 0 0

20/2/2014 154 21 0 0 1 0 0 0 0

20/3/2014 143 20 6 0 0 2 0 0 0

Datum

začátku


0% 5%

10% 15% 20% 25% 30% 35% 40% 45% 50% 55% 60% 65% 70% 75% 80% 85%

5. 7. 9. 11. 13. 15. 17. 19. 21.

Vyk

líče

ná

sem

en

a v

%

Počet dní o výsevu

Mrkev Cidera

2015

2013

- 48 -

Tabulka č. 7 Klíčivost pastináku planého v roce 2015


Pod textem vidíme klíčivost pastináku planého v roce 2013. Opět bylo provedeno v pěti

pokusech. V porovnání s tabulkou nad textem, kde je znázorněna klíčivost v roce 2015,

vidíme výrazné rozdíly. Taky v posledních čtyřech součtech již vidíme nuly ve všech

pěti pokusech.

Tabulka č. 8 Klíčivost pastináku planého v roce 2013


V grafu číslo čtyři vidíme graficky znázorněnou klíčivost pastináku planého neboli

plevelného v roce 2013 a 2015. Již v tabulkách bylo vidět velké rozdíly v klíčivosti.

V roce 2013 klíčil tento pastinák pouze 2 % oproti roku 2015, kdy klíčil 26 %. Můžeme

tedy sledovat markantní nárůst klíčivých semen.

10. 12. 14. 16. 18. 20. 22. 24. 26. 28. 30. 32. 35.

21/11/2015 46 0 0 0 1 0 0 2 0 1 0 0 0

30/11/2015 29 0 1 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0

5/1/2016 32 1 15 15 0 4 0 0 0 0 0 1 0

15/1/2016 21 32 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0

25/2/2016 31 6 7 7 1 0 0 0 1 0 0 0 0

Datum

začátku


10. 12. 14. 16. 18. 20. 22. 24. 26. 28. 30. 32. 35.

18.11.2013 2 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0

16.12.2013 1 0 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0

14.1.2014 1 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0

21.1.2014 3 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0

25.2.2014 0 0 1 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0

Datum

začátku


- 49 -

Graf č. 5 Porovnání klíčivost pastináku planého - plevelného v roce 2013 a

2015


3.6.5 Pastinák dlouhý bílý

V tabulce pod textem vidíme klíčivost pastináku Dlouhého bílého v roce 2015. Bylo

testováno celkem v pěti pokusech a počítáno celkem třináctkrát, poprvé po deseti dnech

a naposledy po třiceti pěti dnech.

Tabulka č. 9 Klíčivost pastináku Dlouhého bílého v roce 2015


V následující tabulce vidíme klíčivost pastináku Dlouhého bílého v roce 2013. Opět

bylo provedeno pět testů a počítáno celkem třináctkrát.

10. 12. 14. 16. 18. 20. 22. 24. 26. 28. 30. 32. 35.

21/11/2015 142 10 1 0 10 0 1 0 4 0 0 0 0

30/11/2015 131 22 0 0 12 0 13 0 0 0 1 0 0

5/1/2016 144 10 2 1 9 0 6 0 0 0 2 0 0

15/1/2016 144 6 2 0 12 0 4 0 0 0 0 1 0

25/2/2016 153 0 13 0 0 9 0 3 0 0 0 1 0

Datum

začátku


- 50 -

Tabulka č. 10 Klíčivost pastináku Dlouhého bílého v roce 2013


V následujícím grafu můžeme porovnat klíčivost pastináku Dlouhého bílého v roce

2013 a 2015. Můžeme pozorovat, že rozdíly nejsou ani zdaleka tak obrovské jako u

předcházejících grafů. Klíčivost byla v roce 2013 87% a v roce 2015 také 87 %.

Graf č. 6 Porovnání klíčivost pastináku Dlouhého bílého v roce 2013 a 2015


5.6.7 Výsledky a statistiky

Výsledky analýzy rozptylu počtu vyklíčených semen mrkve obecné jsou uvedeny

v Tabulce č. 11. Z výsledků analýzy vyplývá, že rozdíly v počtu vyklíčených semene se

statisticky průkazně liší mezi jednotlivými faktory (odrůda, roky dozrání semen).

10. 12. 14. 16. 18. 20. 22. 24. 26. 28. 30. 32. 35.

18/11/2013 161 5 11 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0

16/12/2013 171 13 0 3 0 0 0 0 0 0 0 0 0

14/1/2014 166 10 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

21/1/2014 164 0 8 0 1 0 0 0 0 0 2 0 0

25/2/2014 126 9 11 0 8 0 0 0 0 0 1 0 0

Datum

začátku


- 51 -

Výsledky následné analýzy minimální průkazní diference jsou uvedeny v Tabulce č. 12.

Na základě testování metodou minimální průkazné diference (LSD) je možné zjistit,

kterými variantami je statisticky průkazný rozdíl. Statisticky vysoce průkazné rozdíly

v klíčivosti semen byly mezi variantami Mrkev Olympus dozrálá v roce 2015, Mrkev

planá dozrálá v roce 2013, Mrkev plané dozrálá v roce 2015 a Mrkev Olympus dozrálá

v roce 2013. Rozdíly v klíčivosti semen u variant Mrkev Cidera dozrálá v roce 2013,

Mrkev Cidera v roce 2015 nebyly statistický průkazné, ale byly vysoce statisticky

průkazně vyšší než ostatní varianty. Výsledky testování LSD jsou graficky znázorněny

na Obrázku č. 1 i s konfidenčními intervaly.

Tabulka č. 11 Výsledky analýzy rozptylu počtu vyklíčených semen mrkve obecné

Součet

čtverců

Stupně

volnosti

Průměrný

čtverec F P

Abs. člen 549453.3 1 549453.3 3876.214 0.000000

Odrůda 31845.3 2 15922.6 112.329 0.000000

Rok 1498.1 1 1498.1 10.569 0.003394

Odrůda*Rok 9957.3 2 4978.6 35.123 0.000000

Chyba 3402.0 24 141.8 Zdroj: Autor Vlastní zpracování

Tabulka č. 12 Výsledky testování LSD počtu vyklíčených semen mrkve

Odrůda Rok

dozrání

Průměrná

klíčivost

Statistická průkaznost

(p<0,05; p<0,01)

1 2 3 4 5

Mrkev Olympus 2015 82.4 ****

Mrkev planá 2013 101.6 ****

Mrkev planá 2015 117.6 ****

Mrkev Olympus 2013 147.8 ****

Mrkev Cidera 2013 177.8 ****

Mrkev Cidera 2015 184.8 **** Zdroj: Autor Vlastní zpracování

- 52 -

Odrůda*Rok; Průměry MNČ

Současný efekt: F(2, 24)=35.123, p=.00000

Dekompozice efektivní hypotézy

Vertikální sloupce označují 0.95 intervaly spolehlivosti

Mrkev planá

Mrkev Olympus

Mrkev Cidere

1 2

Rok

0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

Klíčiv

ost (k

s)


Obrázek 1 Průměrný počet vyklíčených semen mrkve (p<0,05; 1 – rok 2013, 2 –

rok 2015)

Výsledky analýzy rozptylu počtu vyklíčených semen pastináku setého jsou uvedeny

v Tabulce č. 13. Z výsledků analýzy vyplývá, že rozdíly v počtu vyklíčených semene se

statisticky průkazně liší mezi jednotlivými faktory (odrůda, roky dozrání semen).

Výsledky následné analýzy minimální průkazní diference jsou uvedeny v Tabulce č. 14.

Na základě testování metodou minimální průkazné diference (LSD) je možné zjistit,

mezi kterými variantami je statistický průkazný rozdíl. Statisticky vysoce průkazné

rozdíly v klíčivosti semen byly mezi variantami pastinák planý dozrálý v roce 2013 a

pastinák planý dozrálý v roce 2015. Rozdíly v klíčivosti semen u variant pastinák

Dlouhý bílý dozrálý v roce 2013 a pastinák Dlouhý bílý dozrálý v roce 2015 mezi sebou

nebyly statistický průkazné, ale byly vysoce statisticky průkazně vyšší než ostatní

varianty. Výsledky testování LSD jsou graficky znázorněny na Obrázku č. 2 i

s konfidenčními intervaly.

- 53 -

Tabulka č. 13 Výsledky analýzy rozptylu počtu vyklíčených semen pastináku

setého

Součet

čtverců

Stupně

volnosti

Průměrný

čtverec F P

Abs. člen 202809.8 1 202809.8 2436.886 0.000000

Odrůda 107457.8 1 107457.8 1291.172 0.000000

Rok 2880.0 1 2880.0 34.605 0.000023

Odrůda*Rok 2976.8 1 2976.8 35.768 0.000019

Chyba 1331.6 16 83.2 Zdroj: Autor Vlastní zpracování

Tabulka č. 14 Výsledky testování LSD počtu vyklíčených semen pastináku setého

Odrůda Rok

dozrání

Průměrná

klíčivost

Statistická průkaznost(p<0,05;

p<0,01)

1 2 3

Pastinák planý 2013 3.2 ****

Pastinák planý 2015 51.6 ****

Pastinák Dlouhý bílý 2015 173.8 ****

Pastinák Dlouhý bílý 2013 174.2 **** Zdroj:Autor Vlastní zpracování

- 54 -

Odrudy*Rok; Průměry MNČ

Současný efekt: F(1, 16)=35.768, p=.00002

Dekompozice efektivní hypotézy

Vertikální sloupce označují 0.95 intervaly spolehlivosti

Pastinák planý Pastinák Dlouhý bílý

1 2

Rok

0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

Klíčiv

ost


Obrázek 2 Průměrný počet vyklíčených semen pastináku setého (p<0,05; 1 – rok

2013, 2 – rok 2015)

3.7 Diskuze

Mrkev Cidera měla průměrnou klíčivost v roce 2013 - 89 %, v roce 2015 byla

průměrná klíčivost 92 %.

Mezi oběma výsledky není podstatný rozdíl. Je to pravděpodobně zapříčiněno tím, že

v obou případech byla pro pěstování mrkve použita intenzivní technologie pěstování na

semeno. Podle Růžičkové a kol. (2013) je nejvhodnější předseťová příprava následující:

Pozemek má být zorám do konce června, okamžitě musí následovat kvalitní příprava

půdy. Seje se do hloubky 10 – 20 mm, při setí je třeba myslet na možnost plečkování.

Po zasetí je třeba pozemek uválet, po výsevu se aplikuje preemergentní herbicid

s účinnou látkou pendimethalin nebo linuron. Po zaschnutí půdy na jaře je porost

oplečkován, okopán a v případě silného škraloupu převláčen lehkými branami. V dubnu

je aplikován podle stupně zaplevelení herbicid. V době před květem a v době květu je

- 55 -

nebezpečí výskytu mšic. K ochraně je možné použít vhodný povolený přípravek.

Důležitý termín ošetření proti mšicím je před rozkvětem. V době tvorby semen a při

dozrávání je velké nebezpečí výskytu klopušek. K ochraně je možno opět použít vhodný

povolený přípravek.

Největší rozdíl v podmínkách prostředí u ostatních sledovaných typů mrkve vytvořilo

dostatečné a pravidelné zavlažování.

Mrkev pěstovaná na zahradě, odrůda Olympus měla průměrnou klíčivost v roce 2013 –

74 %, v roce 2015 byla průměrná klíčivost 41 %.

Jak již jsem zmínila, zahrada nebyla zavlažována. Je pravděpodobné, že v důsledku

významného rozdílu v množství srážek v období tvorby semen v roce 2015 je výrazný

rozdíl v klíčivosti v obou sledovaných letech. Rozdíl klíčivostí v porovnání obou let je

statisticky průkazně vyšší. Lze souhlasit s Graman a spol. (1996) že, produkční

schopnost odrůd jednotlivých plodin se realizuje a projevuje v závislosti na podmínkách

pěstitelského prostředí, na půdních i klimatických podmínkách, včetně průběhu počasí a

agrotechnických podmínek vytvořených pěstitelem. Toto prostředí je tvořeno

komplexem vegetačních faktorů, které v konečné fázi ovlivňují množství i kvalitu osiva

nebo sadby. Tuto hypotézu potvrzuje i Shyam a kol., (2011)ve své práci uvádí, že sucho

je nejčastějším důvodem abiotického stresu, který snižuje výnosnost mnoha plodin,

zejména luskovin. Zlepšení tolerance plodin, které mají omezení přísunu vody, je

potřeba, aby zemědělská produkce udržela krok s očekávaným demografickým růstem.

Odolnost plodin proti nedostatku vody, kdy musí zvyšovat svoji produktivitu i ve velmi

drsných podmínkách, bude stále důležitější s předpokládanými, probíhajícími změnami

podnebí.

Mrkev plevelná měla průměrnou klíčivost v roce 2015 59 % a v roce 2013 51 %. Což

znamená, že v roce 2015 klíčila mrkev planá více o 8 %. Vzhledem k rozdílu množství

srážek je možné, že volně rostoucí mrkev nebyla v období tvorby semen zasažena

suchem významně. Lze tedy souhlasit s tvrzením Švihly a kol. (1989), že prostředí a

rostliny se vzájemně ovlivňují. Faktory prostředí mohou ovlivnit rostliny a porosty

příznivě nebo nepříznivě. Rostliny se snaží nepříznivým podmínkám přizpůsobit,

adaptovat se, a takto čelit jednomu nebo vícerým změněným faktorům. Suchovzdornost

je adaptativní proces ontogeneze následkům sucha cestou evoluce.

- 56 -

Podle mého mínění platí i názor, že plané druhy představují zdroj genů zejména pro

rezistenci ke škůdcům a chorobám i pro toleranci k nepříznivým růstovým podmínkám,

poněvadž byly ve svém vývoji jejich tlaku neustále vystaveny. Ve srovnání s

příbuznými plodinami mají však mnoho nepříznivých vlastností. Jako plevel se však

původně vyskytovalo i žito, oves, laskavec, fazol, dýně a dokonce kukuřice (Chloupek

1995). Byl zjištěn statisticky průkazný rozdíl v klíčivosti mrkve plevelné. A podle mého

mínění, je možné, že se plevelné variety dokáží částečně přizpůsobit suchu.

Potencionální význam planých druhů je patrný i z toho, že z asi 200 000 druhů

kvetoucích rostlin se asi jen 5 000 používá k různým účelům, jen asi 500 bylo

domestikováno a jen 150 je důležitých obchodně (Wilkes in Chloupek, 1995). Podle

Kropáče in Dvořák, Smutný (2008) bude docházet k dalšímu pohledu plevelných

společenstev, zůstanou jen druhy, které se nejlépe dokáží přizpůsobit vznikajícím

agroekologickým podmínkám.

Pastinák setý odrůda Dlouhý bílý měl ve sledovaných letech 2013 i 2015 stejnou

klíčivost 87 %. Lze usuzovat, že stejné podmínky pěstování i stejné stanoviště měly vliv

na výslednou klíčivost. I tady byly v obou letech porosty ošetřovány a pravidelně

zavlažovány.

Pastinák setý, planě rostoucí varieta, klíčil v roce 2013 pouze ve 2 %, v roce 2015 byla

zjištěna klíčivost 26 %. Je to statisticky průkazně vyšší rozdíl. Podle Baskina (1998)

mají semena pastináku setého morfologické období klidu v důsledku nedostatečně

vyvinutého embrya. Života- schopnost semen rychle klesá, trvá pouze tři až čtyři roky

(Kennay a Fell, 1990). Jak jsem už zmínila, rok 2015 byl srážkově velmi chudý.

V metodice sběru jsem popisovala nazelenalá semena pastináku. Je možné, že vlivem

abiotického stresu došlo k pozdnímu dozrání nažek. Na potvrzení této domněnky by

však bylo třeba vést výzkum více let. Domnívám se ale, že lze souhlasit s prognózou, že

suché a teplé počasí se bude v této lokalitě nadále projevovat.

Podle práce Gray et al. (1988) in George (2010), kdy byly zkoumány účinky denní a

noční teploty na výkyvy mateřské rostliny s ovlivněním následné kvality osiva během

období dvou let. Zjistili, že v kultivaru Red-jádrový Royal Chantennay představuje

nárůst denní / noční teploty od 20/10 do 30/20° C se snížila střední hmotnost o 20% v

roce 1984 o 13% v roce 1985. Nenalezli se žádné teplotní vlivy na endosperm, počtu

endospermů buněk nebo hmotnosti embrya. Nicméně zjistili, že hmotnost oplodí se

- 57 -

snižuje s nárůstem TEPLOTY. Je tedy možné, že vliv teploty může mít vliv na velikost

semen, a tím potencionálně ovlivňovat i klíčivost.

V České republice se bude kromě globálního trendu, kterým je narůst průměrných teplot

a úbytek srážek, pravděpodobně střídavě projevovat od jihu postupující sucho a horko.

Naopak chladno postupující od severozápadu jako důsledek slábnutí a zmenšování

dosahu Golfského proudu. V některých oblastech se budou projevovat výrazná sucha.

Nejvíce budou sucha postihovat jižní Moravu, zejména Břeclavsko a Znojemsko. Suchá

oblast se bude rozšiřovat až na celou jižní polovinu Brněnska (Kadrnožka, 2010).

Problémem může být hrozba expanzivního výskytu pastináku setého. Podle Mahelky

(2015) je možné pastinák setý řadit k expanzivním plevelům. O pastináku jako o

expanzivním plevelu píše ve své práci i Koukolíková (2015).

Velmi závažné se pak jeví zjištění, že pastinák je silný alergen. Jak uvádí Novák,

Nováková (2010) pastinák i mrkev mohou v kombinaci se slunečním zářením vyvolat

kožní vyrážky a jsou zaznamenány i potravinové alergie, jež se projevují kopřivkou,

svěděním pokožky, nosu a očních víček, rýmou, dušností a až otokem hrdla.

Různé internetové zdroje (2015) uvádějí, že pastinák setý může mít dopad na

biologickou rozmanitost. Může snížit přirozenou biodiverzitu některých stanovišť,

vegetativní a reprodukční fáze rostliny jsou v různých výškách a konkurují jiné vegetaci

jinými způsoby. Negativní dopady jsou spojené také se zdravotními problémy, jako je

fytofotodermantóza způsobená planě rostoucí rostlinou.

Závěrem lze říct, že podle mého průzkumu, je pravděpodobné, že kulturní variety neby-

ly výrazně zasaženy suchem a vysokými teplotami, protože pozemky, na kterých se

porosty nacházely, byly ošetřovány a zavlažovány. Pokud porost není ošetřován, jako

tomu bylo u mrkve Olympus, může klíčivost nažek klesat i v důsledku abiotického

stresu.

Přes nízkou výslednou klíčivost plevelných variet, lze pozorovat možnou adaptabilitu

na prostředí a případě pastináku planého lze hovořit o hrozbě expanzivního rozšíření.

- 58 -

7 ZÁVĚR

U vybraných druhů kulturních i plevelných variet čeledi miříkovitých byla stanovena

klíčivost nažek. Zkoušky klíčivosti byly provedeny v laboratorních podmínkách dle

metodiky ISTA.

Byly stanoveny průměrné klíčivosti mrkve obecné, mrkev volně rostoucí, v roce 2013,

51%, v roce 2015 byla zjištěna průměrná klíčivostí 59%. Mrkev zasazená na zahradě

Olympus v roce 2013 - 74%, v roce 2015 - 41% a mrkev z množitelského porostu

Cidera klíčila v letech 2013 - 87% a 2015 - 91%

V případě zkoumaných populací pastináku setého, konkrétně u pastináku volně

rostoucího, byla zjištěna průměrná klíčivost 2% v roce 2013, oproti tomu byla v roce

2015 zjištěna klíčivost 27%, u pastináku z množitelského porostu odrůda Dlouhý bílý

byla průměrná klíčivost shodně 87% v obou sledovaných letech 2013 a 2015.. Byla

provedena analýza rozptylu počtu vyklíčených semen.

Zjištěné klíčivosti byly porovnány a bylo vysloveno několik domněnek - jaké příčiny

mohou být důvodem rozdílných výsledků mezi kulturními a volně rostoucími

populacemi mrkve obecné i pastináku setého, bylo poukázáno i na možnost vlivu

abiotického stresu – sucha.

Byla zmíněna možnost expanzivního rozšíření planě rostoucího pastináku setého a jeho

potencionálního špatného vlivu na biodiverzitu a také na zdraví lidí.

- 59 -

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BEŽO, Milan. a Kristína. BEŽOVÁ. Genetika biologickej rozmanitosti rastlín. Vyd. 1.

Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita, 1998. 90 s. ISBN 80-7137-455-5.

DEYL, Miloš a Květoslav HÍSEK. Naše květiny. Vyd. 3. upr., v Academii vyd. 1.

Praha: Academia, 2001.960 s. ISBN 802000940X.

DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Vyd. 2. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Nakladatelství

Československé akademie věd, 1964. 392 s

DOSTÁL, Josef. Nová květena ČSSR. Praha: Academia, 1989.1183 s. ISBN 80-200-

0095-X.

DVOŘAK J., 1987, Zemědělské soustavy, vybrané kapitoly-polní plevele, Vysoká škola

zemědělská v Brně, Brno, 59 s.

DVOŘÁK, Jiří a Vladimír SMUTNÝ. Herbologie - Integrovaná ochrana proti polním

plevelům. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 184 s, 2003.

ISBN 80-7157-732-4.

EHRENBERGEROVÁ, Jaroslava. Odrůdy, osivo a sadba. Vyd. 1. Brno: Mendelova

univerzita v Brně, 2014. 105 s, ISBN 978-80-7509-003-4.

HOFMAN, Jaroslav. O životě rostlin. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1952. Universita

vojáka. 116 s.

- 60 -

HOUBA, Miroslav a Václav HOSNEDL. Osivo a sadba: praktické semenářství. 1. vyd.

Praha: Martin Sedláček, 2002. 186 s, ISBN 80-902413-6-0.

HROUDA, L., in Slavík, 1997: Pastinák (Pastinaca l.) In: Slavík B. ed., 1997, Květena

České republiky 5, Academia, Praha, 568 s., ISBN 80-200-0590-0

GRAMAN, Josef. Semenářství. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1996.

180 s, ISBN 80-7040-183-4.

GEORGE, Raymond A. T. Vegetable seed production. 3rd ed. Cambridge, MA: CABI,

c2009. 320 s, ISBN 1845935217.

CHLOUPEK, Oldřich. Genetická diverzita, šlechtění a semenářství. Vyd. 3., upr. 2.

Praha: Academia, 2008. Česká matice technická (Academia). 312 s, ISBN 978-80-200-

1566-2.

CHLOUPEK, Oldřich. Genetická diverzita, šlechtění a semenářství. Vyd. 1. Praha:

Academia, 1995. 186 s, ISBN 80-200-0207-3.

In Depth Guide to Carrot Cultivation [online]. [cit. 2016-04-26]. Dostupné z:

http://www.carrotmuseum.co.uk/cultivation2.html

JANDÁK, Jiří, Eduard POKORNÝ a Alois PRAX. Půdoznalství. Vyd. 3., přeprac.

Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. 143 s, ISBN 978-80-7375-445-7.

- 61 -

JURSÍK, Miroslav. Plevele: biologie a regulace. Vyd. 1. České Budějovice: Kurent,

2011.232 s, ISBN 978-80-87111-27-7.

KADRNOŽKA, Jaroslav. Země se ubrání. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství

CERM, 2010. 240 s, ISBN 978-80-7204-678-2.

KLIKA, Jaromír. Klíč k určování rostlin. 1. vyd. Ilustrace Otakar Zejbrlík. Praha: Státní

pedagogické nakladatelství, 1965. Pomocné knihy pro žáky (Státní pedagogické

nakladatelství).

KOHOUT, Václav. Kulturní rostliny jako plevel následných plodin: (studijní zpráva).

Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1996. Studijní informace. 29

s.

KOULÍKOVÁ, Blanka. Porovnání flóry a vegetace suburbanizačních zón v Plzní –

Borská Pole a Lhota, Diplomová práce, PedF ZČU, Plzeň

KUBÁT, Karel. Botanika: [učebnice pro gymnázia]. 1. vyd. Praha: Scientia, 1998.

ISBN 80-7183-053-4.

KŘEN, Jan, Lubomír NEUDERT, Blanka PROCHÁZKOVÁ, Vladimír SMUTNÝ a

Josef HŮLA. Obecná produkce rostlinná. Vydání první. Brno: Mendelova univerzita v

Brně, 2015.152 s, ISBN 978-80-7509-325-7.

MIKLÍN, J., 2010, Analýza změny krajinného krytu v CHKO Pálava a navrhované

CHKO Soutok, Diplomová práce PřF OU, Ostrava

- 62 -

MIKO, Marián, Anna VITÁRIUŠOVÁ a Marek ANGELOVIČ. Semenárstvo. 2. vyd. /.

Nitra: L.Cappelli, 2000. 111 s, ISBN 80-7137-776-7.

MIKULKA, Jan. Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. Vyd. 1. Praha: FARMÁŘ-

ZEMĚDĚLSKÉ LISTY, 1999.160 s, ISBN 80-902413-2-8.

MIKULKA, Jan a Marta KNEIFELOVÁ. Plevelné rostliny. 2., kompletně přeprac. vyd.

Praha: Profi Press, 2005.148 s, ISBN 80-86726-02-9

MARTINOVSKÝ, Jan. Naše rostliny: klíč k určování. Vyd. 1. Ilustrace Bohuslav Kutil,

Jaroslav Milovanský, Antonín Zezula. V Praze: Státní zemědělské nakladatelství, 1959.

Rostlinná výroba, publ. 930, 641 s.

MORAVEC, Jaroslav. 2000, Fytocenologie.. Praha: Academia ,403 s., ISBN 80-200-

0457-2.

NOVÁK, Jan. Alergenní rostliny. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2010. Průvodce přírodou

(Euromedia Group - Knižní klub). 364 s, ISBN 978-80-242-2591-3.

NOVÁČEK, František. Fytochemické základy botaniky. Vyd. 2., dopl. Olomouc:

Fontána, 2008 284 s, ISBN 978-80-7336-457-1.

Pastinaca sativa (parsnip) [online]. 2015 [cit. 2016-04-26]. Dostupné z:

http://www.cabi.org/isc/datasheet/39028

- 63 -

PROCHÁZKA, Stanislav. Fyziologie rostlin. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998.484

s,ISBN 80-200-0586-2.

PROCHÁZKA, Stanislav. Botanika: morfologie a fyziologie rostlin. 2., nezměn. vyd. V

Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. 424 s, ISBN 80-7157-870-3.

PEKÁRKOVÁ, Eva. Pěstujeme mrkev, ředkvičky, celer a další kořenové zeleniny. 1.

vyd. Praha: Grada, 2004. Česká zahrada. 95 s, ISBN 80-247-0744-6

QUITT, E., 1971, Klimatische Gebiete der Tschechoslowakei, Studia geopraphica 16,

GGÚ ČSAV, Brno

ROD, Jaroslav. Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy: ochrana

zeleniny v integrované produkci včetně prostředků biologické ochrany rostlin. Brno:

Biocont Laboratory, c2005.392 s, ISBN 80-901874-3-9.

RŮŽIČKOVÁ, Gabriela. Léčivé a kořeninové rostliny z čeledi miříkovité. 1. vyd.

ŘEPKA, Radomír a Jaroslav KOBLÍŽEK. Systematická botanika. Vyd. 1. V Brně:

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2007.123 s, ISBN 978-80-7375-024-4.

Sborník přednášek, Školení pracovníků firemních semenářských laboratoří, 2012,

Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace, Ústřední kontrolní a zkušební

ústav zemědělský.

SKALICKÝ, Milan a Jan NOVÁK. Botanika I.: anatomie a morfologie rostlin. Vyd. 1.

V Praze: Česká zemědělská univerzita, 2007. 141 s, ISBN 978-80-213-1724-6.

- 64 -

SLAVÍK, Bohumil (ed.). Květena České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 1997. 568

s, ISBN 80-200-0590-0.Tomšovic in Slavík, 1997: Čeled miříkovité

ŠVIHRA, Ján, Josef KUPKA a Jiří ŠEBÁNEK. Fyziológia rastlín. 2., přeprac. vyd.

Bratislava: Príroda, 1989.354 s., ISBN 80-07-00049-6.

S. BOYER, John. ADVANCES IN DROUGHT TOLERANCE IN PLANTS [online].

Delaware [cit. 2016-04-26]. Dostupné z:

http://libcatalog.cimmyt.org/download/reprints/96240.pdf

MAHELKA, V. 3. Vyšší rostliny [online]. , 197 [cit. 2016-04-26]. Dostupné z:

http://invaznidruhy.nature.cz/res/archive/154/020207.pdf?seek

Metodika zkoušení osiva a sadby 2014, Příručka NRLOOS, Ústřední kontrolní a

zkušební ústav zemědělský

Moravoseed, 2013, Katalog zelenin

YADAV, S. S. Crop adaptation to climate change. [1st ed.]. Ames, IA: Wiley-

Blackwell, 2011. 595 s.

[online]. [cit. 2016-04-26]. Dostupné z:

http://www.inpocasi.cz/meteostanice/stanice.php?stanice=breclav

65

9 SEZNAM TABULEK

Tabulka č. 1 Klíčivost mrkve plané v roce 2015 .................................................. - 43 -

Tabulka č. 2 Klíčivost mrkve plané v roce 2013 ................................................... - 44 -

Tabulka č. 3 Klíčivost mrkve Olympus v roce 2015 ............................................ - 45 -

Tabulka č. 4 Klíčivost mrkve Olympus v roce 2013 ............................................ - 45 -

Tabulka č. 5 Klíčivost mrkve Cidera v roce 2015 ................................................ - 46 -

Tabulka č. 6 Klíčivost mrkve Cidera v roce 2013 ............................................. - 47 -

Tabulka č. 7 Klíčivost pastináku planého v roce 2015 ...................................... - 48 -

Tabulka č. 8 Klíčivost pastináku planého v roce 2013 ...................................... - 48 -

Tabulka č. 9 Klíčivost pastináku Dlouhého bílého v roce 2015........................ - 49 -

Tabulka č. 10 Klíčivost pastináku Dlouhého bílého v roce 2013 .................... - 50 -

Tabulka č. 11 Výsledky analýzy rozptylu počtu vyklíčených semen mrkve obecné . -

51 -

Tabulka č. 12 Výsledky testování LSD počtu vyklíčených semen mrkve .......... - 51 -

Tabulka č. 13 Výsledky analýzy rozptylu počtu vyklíčených semen pastináku

setého ......................................................................................................................... - 53 -

Tabulka č. 14 Výsledky testování LSD počtu vyklíčených semen pastináku setého -

53 -

66

10 SEZNAM GRAFŮ

Graf č. 7 Průměrný počet srážek na Břeclavsku v roce 2013 a 2015 ................ - 39 -

Graf č. 1 Porovnání klíčivosti mrkve plané v roce 2013 a 2015........................... - 44 -

Graf č. 2 Porovnání klíčivost mrkve zahradní Olympus v roce 2013 a 2015 ... - 46 -

Graf č. 3 Porovnání klíčivostí mrkve Cidera v roce 2013 a 2015 ...................... - 47 -

Graf č. 4 Porovnání klíčivost pastináku planého v roce 2013 a 2015 ............... - 49 -

Graf č. 5 Porovnání klíčivost pastináku Dlouhého bílého v roce 2013 a 2015 . - 50 -

67

11 SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1 Průměrný počet vyklíčených semen mrkve (p<0,05; 1 – rok 2013, 2 –

rok 2015) ................................................................................................................... - 52 -

Obrázek 2 Průměrný počet vyklíčených semen pastináku setého (p<0,05; 1 – rok

2013, 2 – rok 2015) ................................................................................................... - 54 -

68

12 SEZNAM PŘÍLOH

Obr. č. 1 Porovnání klíčivosti všech mrkví ze sběru 2015 ........................................ 69

Obr. č. 2 Porovnání klíčivosti všech mrkví ze sběru 2013 ........................................ 69

Obr. č. 3 Porovnání klíčivosti všech pastináků ze sběru 2015 ................................. 70

Obr. č. 4 Porovnání klíčivosti všech pastináků ze sběru 2013 ................................. 70

Obr. č. 5 Klíčící s testovanými vzorky ....................................................................... 71

Obr. č. 6 Duben 2016, na rostlině mrkve plané jsou stále přichyceny nažky ......... 71

Obr. č. 7 Nová rostlina pastináku planého z přezimujícího kořene (druhý rok) ... 72

Obr. č. 8 Nová rostlina mrkve plané z přezimujícího kořene (druhý rok .............. 72

Obr. č. 9 Nažky mrkve Cidery .................................................................................... 73

Obr. č. 10 Nažky mrkve Olympus .............................................................................. 73

Obr. č. 11 Nažky mrkve plané mrkve ........................................................................ 74

Obr. č. 12 Nažky pastináku Dlouhého bílého ............................................................ 74

Obr. č. 13 Nažky mrkve pastináku planého .............................................................. 75

Obr. č. 14 Klíční rostliny mrkve ................................................................................. 75

Obr. č. 15 Klíční rostliny pastináku ........................................................................... 76

69

PŘÍLOHY


Obr. č. 1 Porovnání klíčivosti všech mrkví ze sběru 2015


Obr. č. 2 Porovnání klíčivosti všech mrkví ze sběru 2013

70


Obr. č. 3 Porovnání klíčivosti všech pastináků ze sběru 2015


Obr. č. 4 Porovnání klíčivosti všech pastináků ze sběru 2013

71

Zdroj: Autor

Obr. č. 5 Klíčící s testovanými vzorky

Zdroj: Autor

Obr. č. 6 Duben 2016, na rostlině mrkve plané jsou stále přichyceny nažky

72

Zdroj: Autor

Obr. č. 7 Nová rostlina pastináku planého z přezimujícího kořene (druhý rok)

Zdroj: Autor

Obr. č. 8 Nová rostlina mrkve plané z přezimujícího kořene (druhý rok

73

Zdroj: Autor

Obr. č. 9 Nažky mrkve Cidery

Zdroj: Autor

Obr. č. 10 Nažky mrkve Olympus

74

Zdroj: Autor

Obr. č. 11 Nažky mrkve plané

Zdroj: Autor

Obr. č. 12 Nažky pastináku Dlouhého bílého

75

Zdroj: Autor

Obr. č. 13 Nažky mrkve pastináku planého

Zdroj: Autor

Obr. č. 14 Klíční rostliny mrkve

76

Zdroj: Autor

Obr. č. 15 Klíční rostliny pastináku

Documents

AGRONOMICKÁ FAKULTA