Ancient Sinopeby David Robinson

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Ancient Sinope by David RobinsonReview by: Vlad. ŠkorpilListy filologické / Folia philologica, Roč. 35, Čís. 2 (1908), pp. 142-147Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23444610 .

Accessed: 14/06/2014 08:45

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.127.52 on Sat, 14 Jun 2014 08:45:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23444610?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


142 Úvahy.

ž. Langra, Vinařický »Jungmanna«. Bude v každém svazku ně

kolik ze starší a z novější doby a rozmanitost všech stavů.

Nu, was sagen Sie dazu? —- Není to ale ještě na bubnu,

tedy pozor! Karlovu adressu Vám posílám a Hôllenfahrt (co má být

od Hartmanna), nestojí to za mnoho, člověk toho má dost na

jednou. —

Ty listy Poldovy zatím nech u sebe, nedávej je Jurovi, neboť on nic zpátky nepošle. Jen prosím Tě, hleď s těmi mými

listy ho vždy čas od času napomenout. Já mu také řekla, ale

on řekl, že se bojí poslat do Polska pravou svoji adressu, aby se to ta holka nedozvěděla, — Bůh ví tedy, jak to je

— vidíš,

jaký on je neopatrný člověk. To mu ale neříkej, že jsem Tobě

to zdělila — jen ho zase jednou připomeň. Také Ti posílám

pár listů toho papíru, co se Ti tak líbí, přijmi zatím zavděk, až

budu mít jenom několik zbytečných grošů, dostaneš, Vašku, zase

něco. Já na Tebe nezapomínám, to si nemysli, byť Ti i dlouho

nepsala, až přijdeš do Prahy, tak si to všecko povíme. Máš mít

čaj, »mit meiner hôchst eigenen Hand gekocht,« to měj mé slovo

a k tomu cigarko něco fein! Do té doby snad přece bude lépe.

Teď, milý hochu, nemohu už ani svačit, jakkoli mne žaludek

v pět hodin již upomíná. Nejde to, a přece při všem nedostatek

na všech stranách. Na masopustní pondělí měli jsme také půst —

a to se mi líbil Jarouš. Jak víš, má obědy, chtěl evzít tedy ssebou

hrneček a prosit, aby mu dali oběd do něj, že mi ho přinese. To dobré srdce těch dětí a upřímnost některých přátel je také

můj jediný statek. Dora je nyní celá hospodyně, měl bys jí psát, ona se stydí, že prý špatně píše, a Jarouš nemá opravdu času, ti chlapci mají učení až hrůza. Má ale dobré třídy. Menzl Tě

pozdravuje.

i

Úvahy. David Robinson: Ancient Sinope. An historical account

with a Prosopographia Sinopensis and an Appendix of inscrip tions. Baltimore 1906, Johns Hopkins Press. Za 1 dollar.1

Κ výtečným monografiím Β. Latyševa o miletských osadách

Olbii a Pantikapaiu (H3cafeflOBaHÍfl oôï. HCTopin η rocyaap CTBeHHOMt CTpoi Ojibbíu, v Petrohradě 1887, úvod k In

scriptiones regni Bosporani, tamtéž 1890) důstojně se nyní při

pojilo pojednání Robinsonovo o staré Sinopě. Výkopy, konané

petrohradskou kommissí archaeologickou na severním břehu Čer

ného moře, nabývají novou monografií vítaného osvětlení.

1 Srovn. Listy fil. XXXIV, 1907, str. 39£>.



Úvahy. 143

Vylíčiv polohu Sinopy a všeho jižního pobřeží Pontu

Euxina, ukazuje Robinson na důležitost místa, jež zaujala tato

osada, a seznamuje čtenáře s rozsáhlým obchodem, jejž vedla

Sinope s ostatním světem řeckým, a s bohatstvím, kterým oplý valo její požehnané území. Ačkoli nelze přesně naznačiti doby,

kdy Sinope byla založena od Řeků, nebo kdy se miletští osadníci

zmocnili dřívější kolonie assyrské, přece můžeme říci, že řecká

osada vznikla před založením sinopské kolonie Trapezuntu, osa

zeného r. 756 př. Kr. Za vpádu Kimmeriů byla zpustošena, ale

r. 630 obnovena. Byla-li Sinope v moci lydských králů a jak

byla závislou po pádě Kroisově na Persii, o tom nemáme ur

čitých zpráv. Část válečných korábů, jež r. 480 pluly proti

Řecku, byla vypravena řeckými osadami pontskými, tedy zajisté také Sinopou. V stol. V. Černé moře se svými kvetoucími osa

dami upoutalo k sobě zvláštní pozornost Atheňanů, kteří velmi

dobře pochopili důležitost jeho pro obchod Řecka s Asií a

Skythií. Ze tří mořských výprav, podniknutých ku břehům Pontu,

nejvíce vynikla výprava Perikleova asi r. 444. (K dílům, jež

vypočítává p. spisovatel, přidal bych svrchu zmíněný Latyševův

spis o městě Olbii, str. 45 nn. a monografii V. Buzeskula :

ITepHKJrb. V Charkově 1889, str. 266 nn.) Když Xenofon přitáhl se svými desetitisíci ku břehům pontským, řecké osady, ležící

na sev. pobřeží Malé Asie, tvořily samostatnou obec, jejímžto střediskem byla Sinope. Zničení námořské velmoci athénské

zhoubně působilo také v osudy kolonií černomořských. Ačkoli

r. 370 př. Kr. Datames z rozkazu Artaxerxa Mnemona upustil od obléhání Sinopy, která již nemohla očekávati pomoci athénské, nicméně rodiště Diogenovo brzo se octlo v moci tohoto satrapa,

jak lze souditi dle sinopských mincí s jeho jménem. Sinope zůstala v moci perské až do tažení Alexandrova a do vyvrá cení říše Achaimenovců. Nesvornost diadochů zavinila rychlý vzrůst moci králů pontských, jimž se konečně podařilo dobýti

Sinopy a vztýčili v ní mocný trůn, jehož nejskvělejším vládcem

byl Mithradates Eupator. Po dlouhých válkách s Římany a těž

kých porážkách uprchl Mithradates z Malé Asie do Pantikapaia.

Sinope byla obsazena Lucullem a za několik let se stala svěd

kyní, jak Pompejus pochovával Mithradata, zrazeného svým vlastním synem Farnakem. Po porážce Farnakově u Zely r. 47 př. Kr. stala se Sinope částí Bithynie a Pontu, tvořících od té doby novou provincii římskou.

V posledních dvou hlavách svého spisu (IX. a X.) seřadil Robinson veškeré starověké zprávy o tom, jaké účastenství měla

Sinope v duchovním rozvoji Řecka a která božstva byla tam

ctěna. Následují jména rodáků sinopských, pokud jsou známa

z literárních a epigrafických památek starověku, a pak 96 ná

pisů, jež byly nalezeny v Sinopě a okolí dílem p. spisovatelem



14A Úvahy.

samým, dílem jinými; do seznamu přijaty také nápisy 2; jiných

měst, mající jakýkoli vztah k dějinám sinopským. Kniha amerického uéonce vyniká poutavostí nejen histo

rických částí (Lucullovo obležení Sinopy, pohřeb Mithradatův), ale i zajímavostí zeměpisného líčení, jež takřka s fotografickou

přesností a názorností kreslí polohu Sinopy s jejími dvěma

přístavy a s nevýslovně krásným a úrodným okolím, jež je ověn

čeno pásmem hor, porostlých jižními nádhernými lesy. Polohu

města poznal p. spisovatel z názoru vlastního, když jako člen

americké školy archaeologické v Athénách podnikl r. 1903 vý zkumnou· cestu do Sinopy. Dějepisný nástin osady sestaven dle

zpráv starověkých, jež jsou s mravenčí pílí sebrány pod čarou

v nesčíslných poznámkách, zahrnujících v sobě jak staré zprávy samé (doklady ze spisovatelů klassických, mince, nápisy, papy rové svitky), tak i mínění nových učenců, jednajících o dějinách

sinopských. Spis Robinsonův vyniká také opatrností úsudku a

přesvědčivostí důkazů.

Nicméně pokládám za nutné vytknouti některá nedopatření,

jež jsem zpozoroval. Pokládám za velkou chybu, že spisovatel není obeznámen s ruskou archaeologickou literaturou, jež posky

tuje hojnost zpráv, týkajících se Sinopy a ostatních osad řeckých, ležících na se v. břehu Malé Asie. Mezi severním a jižním po břežím Pontu Euxinu nebylo totiž za starověku té odloučenosti,

jakou vidíme nyní mezi územím ruským a tureckým, nýbrž pro kvétal zde čilý obchod a udržovány stálé styky, jak uznává

spisovatel sám na str. 137 svého spisu. Dostačí poukázati

pouze na Mithradata Velikého, jenž vládl nad Pontem a zároveň

také nad královstvím bosporským, aby vysvitla oprávněnost tohoto

tvrzení. Z Výročních zpráv carské archaeologické kommisse v Pe

trohradě (OneTH 1891, 1895, 1898 a j.) byl by se spisovatel dověděl o množství sinopských mincí, nalezených v Chersonesu

Taurském, a ve Zprávách téže kommisse (íÍ3BhcTÍfl HninepaTopcKoft

Apxe0Ji0rHieCK0H Kommhccíh 1901—1907; vyšlo 24 svazků) našel by články B. Latyševa s několika nápisy rodáků sinopských. Doufám, že p. spisovatel přijme do slíbené nové prosopografie

sinopské osobní jména, vyskytující se v těchto nápisech, nale

zených r. 1903 a 1905 v Kerči:

1. Ποπλιος Ιγνά\τιος 'ΟνησιφόΙρος Σινωπεύς\ ετών με',\ χαΐρε.\Έν τώι ακν £τει (H3BÍcrifl, sv. 10, str. 67, čís. 71; 421. rok bosporského letopočtu rovná se 124 r. po Kr.);

2. Θεοφιλή 'Εκαταίου, χαίρε s velkým nápisem metrickým, v němž je Theofila nazvána Σινωπίς (H3B'bcTÍfl, sv. 14, str. 124

nn., čís. 47) a

3. Τι(βέριος) Κλαύδι\ος Με\ννλλίων\ Σινωπευς| ετών κε'\ εν&άδε κείται- χαίρετε (H3BtcTÍíi, sv. 18, str. 132, čís. 49).

Je velice zajímavo, srovnati zevnějšek tohoto posledního náhrobku a sloh nápisu s pomníkem, vydaným ve spise Robin



Úvahy. ■145

sonově na str. 317, čís. 50; ze srovnání vysvítá, že sinopským

rodákům, zesnulým v cizině, byly stavěny takové náhrobky, jaké se stavívaly v Sinopě, a že se také nápisy sestavovaly dle

zvyku sinopského; v bosporských nápisech se obyčejně stáří

nebožtíkovo neoznačuje, výraz έν&άδε (κατα)κεΐται vyskytuje se v Pantikapaiu pouze na náhrobcích křesťanských.1 Poněvadž

pomník Menyllionův je zhotoven z pískovce, jenž se v okolí

Kerče nevyskytuje, myslel bych, že tento náhrobek byl objednán ze Sinopy (o sinopském pískovci viz Robinsonův spis, str. 128

a 131 V

Na několika místech necituje Robinson nápisy z jižního Ruska podle sborníku Latýševova, nýbrž podle jiných, někdy

zastaralých spisů, na př. chersonesské psefisma o Diofantovi na

str. 252, pozn. 6 a na str. 331 (Latyšev, Inscriptiones Ponti I, čís. 185; na str. 252 p. spisovatel nesprávně udává, že nápis ten byl nalezen v Olbii, ačkoli také Dittenberger, jehož se Ro

binson dovolává, výslovně praví, že nápis nalezen v Chersonesuj.

Metrický nápis na pomníku Farnaka, syna Farnakova, byl sice

vydán r. 1878 Kaibelem ve spise Epigrammata Graeca ex lapidibtis

conlecta, ale mnohem správnější vydání nápisu možno najiti ve

sborníku Latyševově, vydaném r. 1890 (II, č. 299). Také vydání metrického epitafia na náhrobku Menodora, syna Apolloniova,

uveřejněné v témž sborníku (II, 298), je daleko správnější nežli

ve vydání Lud. Stephaniho (Compte-rendu de la Commission

Impériale Archéologique pour l'année 1877, str. 277), jehož se

dovolává p. spisovatel na str. 276 a 332.

Jiný nedostatek vidím v tom, že p. spisovatel vřadil do

seznamu občanů sinopských jména astynomů a hrnčířů, vysky

tující se na uchách hliněných amíor, ačkoli dosud není rozřešena

otázka o původu těch nádob; je to tím podivnější, že sám spiso vatel pochybuje o tom, pocházejí-li amfory ze Sinopy čili nic

(str. 298 n., pozn. k čís. 8. a 9.). Že tyto amfory nebyly vy

ráběny na březích Aegejského moře, jak se domníval A. Dumont

(Inscriptions céramiques de la Grèce, str. 141), vysvítá nejlépe z toho, že se ucha s těmito nápisy v fiecku a na západním břehu Malé Asie skoro vůbec nevyskytují. Keramické nápisy, v nichžto se setkáváme se slovy άστννόμου, άστυνόμος nebo

άστννομοϋντος objevují se téměř výhradně na pobřeží Černého

a Azovského moře: v Pantikapaiu, Fanagorii, Tanaidě, Nymfaiu, ve Feodosii, Chersonesu Taurském, Olbii, ve Varně (MaTepiajiti

ft-aa ôo.rcrapcKHX'B flpeBHOCTeíí A6oóa-IIji0CKa. Οοφϊα 1905, str. 307), v Sinopě (Robinson, str. 294—302) a jinde. Z toho

jze souditi, že amfory tohoto druhu pocházejí z některého z měst

1 Srvn. sborníky a články B. Latyševa: Inscriptiones orae septen trionalis Ponti Euxini II. a IV.; Ií3bíctíh Αρχ. Kommhccíh, s v. 2, 3, 10, 14, 18 a 23; Cóophhícb rpeqecKMx'L· HasnHceŘ xpHCTiaHCKHxt upeiieirt Hit toacHOft Poccíh. Petrohrad 1896, str. 85 nn.



146 Úvahy.

černomořských. Otázka rozřešena dosud pouze částečně. V Cher sonesu Taurském před několika lety nalezena veliká pec hrnčíř ská a kolem ní množství stejných amfor nebo pouze uch s dvoj

řádkovými nápisy dorskými, vytištěnými v podlouhlém žlábku. Tento výsledek arehaeologických výkopů dosvědčuje, že amfory s nápisy právě dotčenými pocházejí z Chersonesu skythského. Ale tím není ještě rozřešena otázka v celém svém rozsahu. Po něvadž se na velké řadě amfor vyskytují iónské nápisy s obrazem

orla, držícího ve spárech delfína, a poněvadž týmž znakem jsou ozdobeny mince miletských osad Olbie a Sinopy (také na mincích Istru vyskytuje se ten znak, srv. Head, Historia nummorum, str. 235), hledají učenci tovární místo amfor jednak v Olbii, jednak v Sinopě. Prvního mínění hájil P. Becker v článcích, uveřejněných v Mélanges gréco-romains I (Petrohrad 1854) a v Jahrbiicher filr klass. Philologie, Suppl. IV, V a X (Lipsko 1862, 1869 a 1878). Proti tomu mínění vystoupil r. 1895 bývalý místopřed seda Oděsského spolku pro pěstování dějepisu a archaeologie Vladislav Jurgevič, dokazuje v Zápiskách téhož spolku (sv. XVIII, str. 87 nn.) sinopský původ zmíněných amfor z těchto čtyř důvodů:

1. v okolí Olbie nebylo lesů, jako u Sinopy, a tedy ani dříví, nevyhnutelně potřebného k rozsáhlé výrobě nádobí hrnčíř

ského;

2. také na mincích sinopských velmi zhusta se vyskytuje obraz orla, držícího v drápech plískavici;

3. v nápisech toho druhu opakují se často táž osobní

jména, jež se čtou na mincích a kamenných památkách sinop ských (týž důvod uvádí také Robinson, na str. 300, pozn. k čís.

12, nemaje ani tušení o zajímavé stati ruského učence); ,

4. v týchž nápisech setkáváme se s množstvím cizích

jmen, obvyklých v Paflagonii, Frvgii a jiných končinách malo

asijských. Přiznávám se, že se mi mínění Jurgevičovo mnohem více

zamlouvá nežli názor Beckerův, ale myslím, že otázka nedospěla

ještě k žádoucí určitosti a úplnému rozřešení. Dle mého soudu

hliněné amfory a tašky, na nichž se vyskytují jména astynomů,

byly vyráběny v několika osadách pontských, zajisté v Cherso

nesu a snad také v Pantikapaiu, Sinopě a jinde.

Vytknu ještě několik omylů p. spisovatele. V líčení po sledních osudů Mithradata Eupatora na str. 254 n. pořádek událostí není správně udán. Před posledním příchodem Mithra

datovým do Krimu vládl v Pantikapaiu zrádný -syn jeho Ma

chares (Appian. Mithr. 67, 78, 83; Plut. Sulla, 11), Farnakes pak byl prohlášen za krále bosporského teprve tehdy, když se

vojsko vzbouřilo proti svému starému mocnáři, jenž nechtěje

upadnouti do římského zajetí, požádal náčelníka námezdných



Úvahy. 147

Keltů, aby ho sklál mečem.1 Na str. 274 na místo eΙκεσίας má státi Ίκέσιος. Na str. 279 a 297 v čís. 6 třeba čisti

Διογένης] Ααλίον (dle mého mínění nápis pochází z ostrova

Rhodu). Na str. 295 η. v poznámce k nápisu čís. 3 Robinson

praví, že nelze rozhodnouti, má-li se čisti επί 'Έλπου čili

'Έπιέλπου. Keramický nápis, vydaný referentem r. 1904 ve zmí

něných svrchu Zprávách arch. kom. (sv. 11, str. 82, čís. 343:

Πύ&ης. 'Αστυνόμου\ Έπιέλπου), dosvědčuje nade vši pochybnost, že do nových slovníků řeckých jmen. osobních třeba vřaditi nové

heslo Έπιέλπης. V nápise čís. 8 na str. 298 Τιμώριος není

nominativ, nýbrž genitiv jména Τίμωρις, jak podotkl již E. v. Stern, vydávaje v Zápiskách Oděsského spolku (XX, 1897, str.

182) graffito, nalezené ve Feodosii: Βοσπορίχο(υ) ειμί το(ϋ) Τιμώριος κνλιξ- Nasvědčuje tomu také to, že v keramických

nápisech s vyobrazením orla a delfína jme'no hrnčířovo je

vždy vyjádřeno genitivem, na př. Αάκωνος (Mél. gréco-rom.

II, str. 22, čís. 32; ΗβΒίοτίΗ Μμπ. Αρχ. Kommhccíh, sv. 3, str. 148, E, čís. 2), Μάνεω (H3b1jctíh, sv. 11, str. 73 n., čís.

297),Έπικράτεος (tamtéž, sv. 3, str. 140, čís. 43 a sv. 11, str.

61, čís. 232) a j. Proto také v nápise, vydaném od Robinsona

na str. 294, čís. 1, dlužno čisti Αώρο(ν). Na str. 301, v čís. 16

vytištěno podivné jméno ΕΙόάς místo Μίδας (Mé), gréco-rom. I, str. 489, č. 40; Jahrb. fur. klass. Philol., Suppl. IV, str. 468, č. 16, 20 a j.). Na str. 302, v čís. 22. není potřeba doplňovati

gen. Φιλοκράτου[ς]: z Meisterhansovy mluvnice nápisů attických 3. vyd., str. 135 je s dostatek známo, že již ve IV. stol. př. Kr.

tvary v -ου nebyly nic zvláštního; ve Zprávách svrchu zmíněné

petrohradské kommisse (sv. 3, str. 123, čís. 7) vydal jsem týž

nápis, v němž je zcela dobře vidět, že všecka tři jména mají koncovku -ου (Άστυνόμου\ Αττάλου] Φιλοκράτου).

Svou úvahu končím přáním, aby buďto p. spisovatel nebo

někdo jiný, na př. ruský archaeologický ústav v Cařihradě, podnikl

systematické výkopy v Sinopě, které dojista prohloubí a rozšíří

naše poznání skvělého rodiště Mithradatova a zároveň rozžehnou

jasnější světlo v dějinách ostatních osad pontských. V Kerči. V lad. Škorpil.

The Oxyrhynchus Papyri. Edited with translations and notes by Bernhard P. Grenfell and Arthur S. Hunt. Díl IV., v Londýně 1904. Str. XII a 306, s 8 tab. Díl V., v Londýně 1908, Egypt Exploration Fund. Str. VI a 342, se 7 tab. Po 25 sh.

Poukazuje k úvaze, jež v těchto Listech (r. XXXI, 1904, str. 38 n.) podána byla o třetím svazku významné publikace

1 Ed. Meyer, Geschichte des Kônigreichs Pontos, str. 107; La

tyšev, Inscr. regni Bosporani, str. XXXIII a Reinach-Goetz, Mithradates

Eupator, str. 396 nn.

Listy filologické XXXV, 1908 11



Documents

Ancient Sinopeby David Robinson