p .asw?.'

J- ARBES:

SEBRANE SPISY

DlL XXXIX.

THEATRALIA.

II.

VYDAVA J. OTTO V PRAZE.

THEATRALIA STUDIE A CRTY DIVADELNl.

II.

NAPSAL

J. ARBES.

VYDAL J. OTTO V PRAZE.

VESKERA PRAVA VYHRAZENA.

Tiskem „UN1E" v Praze.

Pfiteli

fosefu Dubovskemu,

KUFR NEBOZTIKA BRATRA.

Z DfijIN LITERARNfi-DIVADELNICH POLEMIK.

(Psano a po prve tisteno 1892; pozdeji doplneno.)

Ze vsech odrud pisemnictvi neni u nas v Ce- chach snad zadna tak profanovana jako polemika.

Mnohym zprotivila, ba zhnusila se jiz ton me- rou, ze nevenuji ji zadne pozornosti a pfechazeji pfes vsechny polemiky k dennfmu pofadku.

A pfece, jak znamo, prave — piolemikami tfibi a krystalisuji se nahledy. Kazda nova myslenka, kazdy novy nahled, vubec kazdy subjektivni pro- jev, jenz neobstal v kfizovem ohni vsemozneho od- poru, nemuze ciniti naroku na plainest, tfeba jen pomerne vseobecnou a zustava projevem indivi- duelnim. Teprve vymenou nahledu, vyvracenim na- mitek, vubec kritickym rozborem se vsech moz- nych stanovisek povznasi se nova pravda z ovzdusi individuelniho do ovzdusi objektivniho a stava se v ohledu kulturnim, abychom tak fekli, nezdolnym zakladnim pilifem, na nemz Ize s uspechem dale budovati.

Na nestesti vznikaji polemiky zfidka kdy z tou- hy po dopideni se a zjisteni ryzi p-ravdy. Obycejne byvaji ve hfe nektere z nescetnych a nehrube ka- lych lidskych slabosti a nectnosti, jako jesitnost, uminenost, zavist, zlomyslnost atd.

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. •)

10

Mimo to zfidka kdy se vedou vecne a tfeba jen pomerne objektivne. Zpravidla zvrhavaji se v neustupny, ba zufivy boj dvou nebo nekolika in- teressovanych odpurcu nebo nesmifitelnych nepfa- tel, usilujicich vsemi moznymi zbranemi o vzajem- ne mravni pokofeni.

A jako se ruzni nejen pfedmet, pohnutka a ucel polemik, ba sami polemisujici, byva rovnsz tak ruzny i vysledek.

Obycejne nebyva vsak vitezem strana, na ktere jest pravda, nybrz strana, ktera je v boji obrat- nejsi, nebo ktere vypomohou tfeba nahodile okol- nosti. Nekdy se take stane, ze nezvitezi zfejme stra¬ na zadna. A ponevadz nad polemisujicimi neni ob¬ jektivniho soudce, jenz by duvody pro i proti uve- dene kriticky prozkoumal a na zaklade torn pronesl nestranny soud, byva vseobecnost v omyl uvade- na, pfichyluje se k nahodilosti a vlece pak po ce- lou fadu let nebo navzdy pfitez nespravneho a Izi- veho nahledu jako zjistenou a nczvratnou pravdu.

Sirsimu a nejsirsimu obecenstvu pranic nebo pramalo na torn zalezi, kdo' a proc asi ma pravdu, tak ze jest, jak vime, u nas mozno zcela pohodlne pronaseti a s drzym celem hajiti mnohdy i nejoci- vidnejsi Izi.

Z te pficiny jest jen zcleti, ze nemame a snad nikdy nebudeme miti objektivnich dejin literarnich polemik. Pouceni z nich bylo by po nasem nahle¬ du i pro nejsirsi vrstvy v ohledu kulturnim nad- miru dulezite; nebot mnoha z tech hlav, jez byla glorifikujici nebo kramafska rcklama ovcncila glo- riolou, zaleskla by se ve zcela jinem svetle, kdyby na mi padlo tfeba jen nekolik paprsku z davno za- pomenutych polemik.

11

Pouze tedy jen jaksi na ukazku, jak asi bylo by zahodno vykofistiti literarnich polemik ku pfi- bliznemu zjisteni pravdy, pokousime se zde o ana- lysi jedne z onech starsich polemik, ktera po mno¬ ha letech zustavila v jistem vzhlede tu a tarn sto- py pfimo nevyhladitelne.

R. 1892 dala si sprava Narodniho divadla ujiti zajimave jubileum. Nepokladamc sice divadelni ju- bilea za zadny akt obzvlastni nejake piety, nybrz za to, cim v pravde jsou: za jisty druh, at: jiz vhod- ne ci nevhodne, reklamy a zelime opomenuti le- tosniho jubilea jedine z te pficiny, ze naskytala se pfilezitost upozorniti ,,jubilejne" nejsirsi vrstvy divadelniho obecenstva na v pravde umelecke dilo a na autora, kteryz sice jeste pfed nekolika malo lety zil, ale nyni jiz — aspoh na zemskem divadle — skoro je zapomenut. . .

Vime sice, ze tak zvana ,,slava" dramatickych basniku nikde tak rychle neprchava jako u nas, kde se kazde, byt' sebe dumyslnejsi a divadelne se- be pusobivejsi dilo dfive nebo pozdeji tak ,,obe- hraje", ze vice ,,netahne". Nicmene ze by mohla slava muze, jenz ze vsech dramatickych autoru ce- skych jediny byl tak casto nazyvan genialnim, ze oznaceni to skoro se ustalilo — ze by slava dra- matickeho basnika, jehoz vsechny kusy, jez dal za sveho zivobyti provozovati, docilily vzdycky uspe- chu nejrozhodnejsiho, zacaste i pfimo sensacniho a mimo to vesmes na repertoiru se udrzely, slovem, ze by slava Emanuele Bozdecha v kruzich spravy

12

divadelni .byla jiz tak pouvadla, ze mohlo se opo- menouti ctvrt'stolete jubileum prvniho provedeni ve- selohry ,,Z doby kotillonu" — zda se nam byti pfece jen cosi, co stoji aspoh za — pfipomenuti. . .

Pronesti za nasich dob o vyznamu Bozdechove v dramaticke literatufe ceske soudu, jenz by do- sel vseobecneho uznani, jest nadmiru nesnadne. Dramaticka literatura — jako literatura vubec -— naleza se v stadiu pfechodnim. Zdanlive i v pravde nova hesla vifi vzduchem. Se vsech stran bije se na poplach: Pfesnejsi, objektivnejsi nazirani vsvet vyzaduje take zcela jine znazorneni atd. — a po¬ nevadz byvala pry druhdy fantasie hlavnim zdro- jem umeleckeho tvofeni, nutno pry oproti vytvorum jejim postaviti ryzi, nezkalenou pravdu... A po- dobne...

Kratce nove i domnele nove nazory a zasady tlaci se elemeintarni silou do popfedi. Se vsech stran snasi se material k novym zakonum tvofeni a abychom tak fekli — k nove esthetice.

Ovsem jest doposud skoro ve vsem jeste zcela pfirozeny chaos. Snaha po vystizeni pravdy zvrha- va se mnohdy jako se zvrhavala druhdy snaha po vystizeni tak zvaneho ,,krasna" atd. Pfivrzenci i odpurci ,,noveho smcru" sefaduji se v siky a pra- vem Ize se naditi houzevnatych boju literarnich, nezli se nazory aspoh jakz takz ustali.

Slovem: zijeme na poprazi literarni revoluce a v takovych dobach jest ocehovani vytvoru starsi generace vzdycky vice mene choulostive. Co by- valo druhdy prohlasovano za prednost, poklada se nyni za vadu a naopak. Druhdy pdatne zasady kfi- zuji se se zasadami platnosti se domahajicimi neb i takovymi, jez se jiz platnosti domohly, nebo-li ji-

13

nymi slovy: jedine mozny podklad kriticke analyse, ustalene zasady, die kterychz ma byti autor posuzo- van, jsou tozviklany.

Kdyby byl 'autor techto fadku sam neprozil jiz nekolikero literarnich revoluci, v kterychz bojovano pro i proti starsim nazorum o tvofeni s bezpriklad- nou houzevnatosti, nerozpakoval by se snad ani dost malo pfidruziti se zcela klidne k te neb one z velkych stran a pronesl by usudek die zasad, jez uznava za vhodnejsi a opravnenejsi.

Nicmene zkusenost jej poucila byti opatrnym: nepfidavati se zasadne k zadne strane a to z te proste pficiny, ponevadz jest tvofeni r y z e i n- d i v i d u a 1 n i, a kazdy, kdozkoli v pravde tvofil, sel a musil jiti vzdycky, cestou vlastni. Kazdy sku- tecny talent vazil zasady tvofeni z vlastni sve by- tosti a nikdy se neohlizel a nemohl ohlizeti po za- sadach cizich, byt' i v sebe renomovanejsich spi- sech esthetickych za jedine prave a neomylne pro- hlasovanych.

Z te pficiny nelze nam pronesti o Bozdechovi soudu tak objektivniho, aby dosel uznani vsestran- neho.

Necht' vsak se postavime na to nebo na ono stanovisko, vzdy hiusime pfiznati, ze nalezi Boz- dech k onem 'st'astnym, ba pfestastnym autorum, kteri se nedozili za sveho zivota zadneho fiaska, ktefi pracovali v duchu sve doby a byvse od svych vrstevnikii pochopeni, byli od nich take — aspoh co do uznani talentu — pochvalou takmcf zasypa- vani.

Kazda premiera Bozdechova podobala se ume- leckemu svatku 'divadelnimu a byt' i kritika cokoli-

14

vek namitala, 'pfizcn \ybraneho divadelniho obe¬ censtva byla lia strane Bozdechove.

Pfedstihl-li take v necem svou dobu, jest ovsem otazka, na kterou bude moci odpovedeti jen bu- doucnost.

V dobe vlastniho Bozdechova dramatickeho tvo¬ feni, t. j. od r. 1867 az do r. 1875, byl repertoir ceskeho divadla valnou pfevahou opianovan drama- tiky francouzskymi, jejichz tak zvana ,,technika" a duchaplny 'dialog byly alfou a omegou dramatur- gickych zasad a zaliby obecenstva, kdezto — aby¬ chom upozornili aspoh na jediny charakteristicky moment opacny — i nejproslavenejsi ruske kusy nejen nedochazely uznani, nybrz pfimo odpuzovaly a to 'nejen velke obecenstvo, nybrz i vyskolene kri- tiky vybrouseneho vkusu.

Za takovych pomeru ovsem nemohlo byti ji- nak, nezli ze Bozdech mefen die kriteria her fran- couzskych a obstal-li, ze musily hry jeho vynikati prave tim, co pokladano u vynikajicich her fran- couzskych za vec hlavni: technikou a dialogem.

Trvame, ze k doliceni mineni naseho nebude nezajimavo, pfipojime-li zde uryvek z recense, kte¬ rou jsme napsali pfed ctvrt stoletim o Bozdechove prvotine, veselohfe ,,Z doby kotillonu".

,,Druh a cenu dramaticke prace teto," pravili jsme, ,,lze naznaciti jedinou vetou: Kdyby byl Boz¬ dech sve veselohfe pfipsal sluvka ,,z francouzskeho" nebo ,,z rukopisu Scribeho", nebyl by nikdo lite¬ rarni mystifikaci ani tusil, tim m6nc aby ji chtel dokazovat. Rozvinujet' Bozdech pfed divakem obraz salonniho zivota francouzskeho z dob Pompadour- cinych s takovou zivosti barev a podrobnou zna- losti pomeru, mravii a zvyku, zfe nelze jinym zpiuso-

bem se vysloviti, nezli ze podal mejvernejsi fotografii frivolniho, vtipneho, svymi sarkasmy, sofismaty a intrikami povestneho Versaillesu za ^panovani" bez- charakterniho despotickeho Ludvika XV.

Nejchvalnejsiho uznani zasluhuje pfedevsim spisovatelovo stanovisko vuci interessantni dobe en- cyklopedistuv pro svou objektivnost. Povsechne po- jmuti Bozdechovo je tak zdrave a specialni vyliceni vybezkuv doby te hlavne v pfesycenych a pfece za pozitkem se pachticich frivolnich clenuv znemravne- leho dvora, v tech voltairisujicich theistech, athei- stech, materialistech a bigotnich tartufujicich kaba- listech et consortes je tak obratne, ze jasnou, urci- tou kresbou, lokalni i historickou barvitosti, zvla- ste ale souladem v kazdem ohledu uspokoji.

Vitajice s nelicenou radosti z nenadani se ob- jevivsi, talent uchylujeme se od obvykleho zpusobu referovani tim, ze chceme nan klasti mefitko nej- pfisnejsi. S obycejneho hlediste esthetickeho je Bo¬ zdechova prace ovsem nejen dobra, nybrz i sku- tecne obohaceni repertoiru; avsak opravnenost po- suzovati prvotinu mladeho spisovatele timto zpu- sobem spociva ve dvou pfednostech Bozdechovy veselohry: v exposici a dialogu.

Duchaplna exposice obsahuje vse, co k objas- neni deje, k rozvinuti charakteru, k zauzleni a roz- uzleni nevyhnutelne potfebi, avsak prave tento vy- stup jest pfes nedostatek praveho deje tak siroce a pfimo feceno tak mistrne zalozen, ze vskutku srdecne litujeme, ze spisovatel nezbudoval na hlu- bokych techto zakladech vice nezli salonni, ve for¬ me i intend ryze Scribeovskou veselohru intrik. V exposici pfedcil Bozdech hloubkou zakladnich

16

rysuv, ale vice jeste brillantnim dialogem sameho Scribea. V prubehu druheho a tfetiho jednani vy- rovna se mu jeste co do intriky a dialogu, ale si- tuace nerozvinuji se vice, hlavne ku konci druheho jednani, puvodne, a intrika i situace objevi se v jednani tfetim jako* reminiscence.

Dialog Bozdechuv jest duchaplnejsi dialogu Scribeova, v intrice stavime Bozdecha skoro na roveh Scribemu, v situacich vsak musi obratnemu svemu mistru ustoupiti. Paralelu tuto naznacili jsme proto, ponevadz mame za to, ze Bozdech proniknuv bystrym duchem svym historii francouzskou a pfi- uciv se s uznanihodnou vytrvalosti a pilnosti vsem obratum technickym, bude pozdeji v stavu sepsati veselohru, ktera by i co do puvodni intriky a si- tuaci smele mohla byti po bok postavena pracim Scribeovym. Avsak dialog Bozdechuv, svedcicio hlu- bokem myslenkovem fondu a zminena jiz vytecna exposice jsou nam zarukou, ze talent Bozdechuv muze se rozvinouti jeste sifeji a bohateji... Boz¬ dech podal praci svou v prvnim spracovani; pro- zatim pfejeme si ve prospiech kusu nektere zkra- ceniny dialogu a pfemeneni zaverecneho monologu v pouhou bluettu nebo sentenci. Pozdeji, bude-li Bozdechova vule a sila utuzenejsi, muze ovsem za- vrhnouti oba posledni akty a kbudovati na pevnych, sirokych zakladech sve exposice veselohru ceny mnohem vetsi, nezli je pouha salonni veselohra ce- lici celym svym zapletenym aparatem intrik k ne- patrnosti privatniho zivota — k shatku dvou mla- dych lidi..."

Pokud se tento nas soud, proneseny pfed ctvrt stoletim, srovnava s objektivni pravdou, nechceme zkoumati. Opakujeme jen, ze polozili jsme jej sem

17

jen k doliceni toho, co jsme o Bozdechovi pfede- slali, a pfipojujeme jen jeste nasledujici:

Charakteristicke jest, ze vsechny dramaticke prace Bozdechovy jevi podobny raz jako tato jeho prvotina. V 2adne nejsou ulozeny vysledky Bozde¬ chova vlastniho nazoru v svet, jeho zkusenosti a pozorovani. Ve vsech jest ovzdusi cizi, charaktery cizokrajne — nikde nic, o cem by se tnohlo pravem fici, ze to autor na vlastni oci nekde videl, slysel nebo docela sam zazil.

Vse to mozno se stanoviska novych nazoru o tvofeni odsouditi jako mepfirozene neb aspoh exo- ticke, tedy jaksi za praci pouhe, ovsem pilnym stu- diem knihovym zurodnene fantasie a prohlasiti, ze nalezal se Bozdech jako tisice jinych, ktefi po- dobne tvofili, na scesti atd.

Nicmene necht' se soudi nyni nebo pozdeji o Bozdechovi jakkolivek, jednu a to nikoli malou zasluhu nebude mu mozno nikdy upfiti (at; jiz se posuzuje se stanoviska jakehokoli) a sice ze byl z literatu ceskych prvnim, jenz podal nezvratny du- kaz, ze jest i v ceskem jazyku mozny dialog, jenz snese porovnani s tak zvanym ,,espritovym" dialo¬ gem francouzskym. Az do Bozdecha pokladan ce- sky jazyk za naprosto neschopny lehkych a ducha- plne pointovanych obratu, jakymiz bavila, ba osl- hovala mnohdy elita francouzskych dramatiku. Boz- dechem byla konecne i tato pfedsudkova kletba s ceskeho jazyka shata, takze za nasich dnu nelze jiz v tomto vzhlede brati utociste ke tradicionelni druhdy omluve, ze hlavni vinou nudneho dialogu je sam nedosti obratny jazyk cesky.

Avsak prave toto osvojeni si tak zvane fran- couzske ,,techniky" a vubec vsech jinych vlastnosti,

J. Arbes: Sebranfe spisy XXXIX. <>

jimiz vynikajici hry francouzske docilovaly uspe- chu, melo pro Bozdecha take sve pfirozene „pfi- jemnosti".

Hned kdyz byl rukopis ,,Z doby kotillonu" za- dan divadlu a prozkouman — zacaly o neznamem autorovi a jeho kuse kolovati ruzne povesti. Po- chybovanot', ze by mohl Cech po cesku napsati hru ve vsem vsudy dobrym, ba vybornym kusum francouzskym podobnou — domnivano se, ze to li¬ terarni mystifikace t. j., ze Bozdech vydava dobry pfeklad nebo vhodne zpracovani nejake nezname hry francouzske za praci puvodni. ..

Nicmene — jelikoz nebylo pro domnenky ty zadne opory, Bozdechuv kus dne 9. kvetna 1867 sehran.

Uspech jeho byl rozhodny . . . Ale pochybnosti tim neutlumeny, naopak jeste vice rozdmychany. V kruzich, jez se o divadlo nejvice zajimaly, ne- vefeno, ze by Cech mohl byti tak duchaplnym a ze by mohl tak dukladne ovladati francouzskou dramatickou techniku. Z te pficiny diskutovana domnela z'ahada s horecnou vasnivosti. Slideno i po ,,pramenech" — a vyslidena i lira francouzska, v ktere ten neb onen moment zdal se byti nektere- mu momentu veselohry Bozdechovy podoben.

Ale nic vice... Neni tudiz divu, ze zahada zustala nerozfesenou a ze spokojeno se politikou vyckavaci t. j. co asi bude z pera Bozdechova na- sledovati.

Dlouho necekano. Po osmi mesicich — dne 20. ledna 1868 — provedena po prve druha prace Boz¬ dechova: truchlohra ,,Baron Goertz", ktera pfes vsechny vady, jez ji kritika vytkla, neobycejny dra- maturgicky talent autoruv znovu potvrdila.

19

Po roce jmenovan Bozdech dramaturgem. Jmenovani to melo v zapeti polemiku, o kter6

se zde pouze v strucnosti zmihujeme. Celilat' proti Bozdechovu jmenovani z te pficiny, ze se strany tehdejsiho feditelstva pokladan ufad dramaturga vubec za zbytecny. Polemika ta vsak byla prospes- nou. Reditelstvi se svymi nahledy neprorazilo a Bozdech zustal dramaturgem.

Po roce a dvou mesicich — v dubnu 1870 — otisteny v ,,Ceske Thalii", kterou tehda redigoval a vydaval Josef Mikulas Boleslavsky, v divadelnim referatu nasledujici fadky:

,,Repertoir poslednich dnu svedci o dobr6 sna- ze a cilosti, a mam za to, ze kdyby s temito pomer- na schopnost byla spojena, divadlo ceske roz- tomile by musilo zkvetati. Neni tomu vsak, bohuzel, tak. Nas pan dramaturg zda se byti pocestenym Francouzem a jako druhdy ze skfine Pandofiny ves- kere zlo na lidske pokoleni se vyfitilo, tak zda se tez (alespoh to fama vypravuje), ze vypustenim jeho veselohry ,,Z doby kotillonu v" z ku- fru neboztika jeho bratra veskere zlo fran¬ couzskeho repertoiru divadlo ceske hledi zatopiti. — ,,Jak zapocal, tak zda se pokracovat" —■ a nej- novejsim skutkem dramaturgicke dovednosti je uve- deni ve scenu Mallefilovych ,,Skeptiku" — pokra- covani to vsech letosniho roku davanych francouz¬ skych ,,duchaplnych" — kousku. Upfimne a zkrat- ka feceno, uz mame podobnych komedii dost a vznasime proto k slavnemu feditelstvu prosbu, aby p.i dramaturgovi, nevidi-li sam samo cestu jine- ho smeru ukazalo."

Byl-li ci nebyl-li Bozdech vinen tehdejsim re- pertoirem, nechceme zkoumati a pfipominame jen.

20

ze pokud vime, nikdy nebyl zadny dramaturg ce¬ skeho divadla suverennim panem repertoiru. A tak jim take sotva byl i Bozdech.

Avsak krome neschopnosti v tomto vzhle¬ de vytknuto Bozdechovi take jeste neco, co mu ja¬ ko autorovi nemohlo byti Ihostejnym. Dobra fama totiz i nyni jeste nelenila a nemohsi jinak, nafkla Bozdecha z literarni m ystifikacenejhrub- s i h o zr n a.

Z nafknuti toho vznikla polemika.

V pruvodu dvou svedku, Josefa Baraka a ta- jemnika zemskeho div. ceskeho Josefa Sklenafe, odebral se Bozdech do bytu redaktora ,,Ceske Tha- lie", Jos. Mikulase Boleslavskeho, a optal se jej na jmeno divadelniho referenta ,,Thalie".

Redaktor ,,Thalie" vsak u pfitomnosti uvede- nych svedku zadosti Bozdechove nevyhovel fka, ze befe odpovednost za vyrok referen- tuv na sebe.

Na to otiskl Bozdech v ,,Narodnich Listech" ze dne 7. srpna dve ,,Zaslana", plnym svym jmenem podepsana.

Prvni na adresu Jos. Mikulase Boleslavskeho, redaktora ,,Ceske Thalie", znelo:

Pane redaktore!

„V poslednim cisle sveho casopisu ze dne 1. dubna uvefejnil jstc vyrok anonymniho sveho di¬ vadelniho referenta —, ze ma puvodni veselohra ,Z doby kotillomiv' pochazi, Jak fama vypravuje,' z kufru neboztika meho bratra.

21

Drzou tuto lez a nestydatou pomluvu zakukle- ny Vas tovarys bud sam si vymyslil, bud spolecne s Vami, pane redaktore, z pelechu soukromeho do vefejnosti uvedl a protoz jmenuji tez vefejne Vas oba tim, cim jste se, uvefejnivse tak mrzky klep. byti osvedcili: drzymi lhafi a bidnymi na cti utrhac i."

Druhe ,,Zaslano" adresovano ,,Panu J.J. Stah- kovskemu, spisovateli v Praze" a znelo' usecne takto:

,,Vase blahorodi! Upozorhuji vas, ze ooecen- stvo vidi v osobe Vasi^ anonymniho divadelniho re¬ ferenta '-J- 'casopisu ,Ceska Thalie'."

Tim ^octl se nejen redaktor ,,C. Thalie", kte¬ ryz nechtel jmena anonymne pisiciho referenta uda- ti, nybrz i sam J. J. Stahkovsky v uzkych.

Onen bral sice veskeru odpovednost za vyrok referentuv na sebe, ale byl Bozdechem pfimo a bez obalu nazvan drzym lhafem a bidnym na cti utr- hacem. Nezbylo mu tedy, nezli se vefejne ospra- vedlniti neb aspoh ohraditi.

Stahkovsky pak, jenz byl podobne jako redak¬ tor v,,C. Thalie" nazvan lhafem a na cti utrhacem nepfimo, byl taktez donucen ozvati se.

Oba tak ucinili v cisle ,,Narodnich Listii" ze due 8. dubna na adresu Bozdechovu.

Charakteristicka odpoved J. Mikulase Boleslav¬ skeho znela:

„Slavny spisovateli!... Pfisel jste do meho bytu s celou asistenci jako nejaky effendi, chteje, abych Vam jmenoval divadelniho referenta caso¬ pisu ,Ceska Thalie'. Vite pfece sam, slavny spiso¬ vateli a nyni vytecniku, dokud jste ,tovarysir v pe¬ lechu' ,Prazskeho Dennika' co divadelni referent.

ze zadny redaktor poctiveho ceskeho listu toho ne- cini, aby kazdemu, komu se zlibi, jmenoval sve spolupracovniky; protoz neuznavaje toho potfebu, nefekl jsem Vam imeno referenta, a tu namiste fadneho \Tyvraceni ^Tefejne v divadel- nich kruzich povesti o pochybne pu- vodnosti sve komedie, utikate se k nadav- kam na mou osobu jako redaktora, z nicMto kazdy nestranny clovek dovede sobe uciniti pojem o Vasi slusnosti a litovati musi jenom ustav, jemuz nyni nalezite, pakli tamto sifite takovou svou vzdelanost. Rezave nadavky Vase rozhodne od sebe odmitam. Tolik na srozumenou; ostatni se dozvite z pfistiho cisla ,Ceske Thalie' od pana referenta sameho."

Nejmenovati referenta byl redaktor ,,C. Tha¬ lie" rozhodne v pravu. Zadna v pravde honetni re- dakce tak necini a nikdy tak ciniti nema. Ale kaz¬ da redakcc, vlastne jeji redaktor, jest a zustane od- povednym za obsah listu. Neuda-li jmena spisova- telova, befe jiz sam odpovednost za vec, o kterou jde, vyhradne na sebe a jeho povinnosti jest ve¬ st! pak spor nebo feseni sporne zalezitosti na vlast¬ ni vrub.

J. Mikulas Boleslavsky mimo to i vyslovne od¬ povednost tu pfed svedky na sebe vzal — on byl tudiz povinen stati aspoh ve svem slovu.

Avsak byv i se svym ncjmenovanym referen- tem pfimo a bez obalu nazvan lhafem a na cti utr¬ hacem, snazil se vymknouti ze sve ,,zodpovednosti" tim zpusobem, ze povinnost dukazu, ktera pfece nalezela redakci „C. Thalie", svrhaval na bedra Bozdechova, a chtel na nem, aby on, kteryz pfece pranicim se neprovinil, dokazoval opak toho, co ,,C. Thalie" o nem podle pry vefejne famy otiskla.

23

Bozdech byl nafknut z literarni kradeze. Na¬ fknuti to, ovsem s jakousi reservou, jako pry po- vest otiskla ,,C. Thalie" — a nyni redaktor jeji, kteremuz vmetnuta ve tvaf slova ,,lhaf a na cti utr¬ hac" volala na Bozdecha: „Ja ze mam podati neja- kych dukazu? I to, 'to!... Ja zadam od Vas, pane Bozdechu, abyste to, co byl muj referent v ^..Tha¬ lii' o Vas napsal — vyvratil a to fadne sam!"

Nemene charakteristickou byla odpoved Stahkov- skeho. Znelat':

,,Vase Blahorodi! Upozorhuji Vas, ze obecen¬ stvo vidi ve Vasi puvodni veselohfe ,,Z doby ko- tillonuv", ac ne snad prave praci Vaseho neboz¬ tika bratra, pfece ,,neco jineho" a jakoz Vy obe¬ censtvu nemuzete zabraniti, hy o Vasi veselohfe soudilo, jak se mu libi, taktez nemohu ja mu za- povedeti, by nevidelo V me osobe anonymniho re¬ ferenta casopisu „Ceska Thalia"; coz by mne ostat- ne prazadnou necest hedelalo. Vraceje Vam bid- neho lhafe a 'drzeho na cti utrhace, jimiz jste se mne co domneleho referenta ,,Ceske Thalie" do- tknouti opovazil, zpet, 'podotykam, ze jste mohl sve zaslano odlozit na dobu, az sam budete zfej- mych dukazu o mem referentstvi miti po nice."

Stahkovsky tedy zcela rozhodne popfel, ze je divadelnim referentem „Ceske Thalie", ze tedy spor- neho vyroku nepsal a nema na nem zadneho uca- stenstvi. Ale uvedl redaktora „Ceske Thalie" do dalsich rozpaku upozornenim, ze pry obecenstvo nevidi v Bozdechove veselohfe prave praci jeho bra- tra — (odpiral tedy vyroku v ^,Ceske Thalii" oti- stenemu) — nybrz pry ,,neco jineho".

Co y ni obecenstvo videlo, ovsem ani sluvkem nenaznacil.

24

Nebyl-li J. J. Stankovsky skutecne divadelnim referentem ,,Ceske Thalie" a nepsal-li dotycny re- ferat, mel ovsem 'take pine pravo odmitnouti roz¬ hodne i nepfimo proneseny Vyrok Bozdechuv.

V bezprostfedne nasledujicim cisle „Nar. Li¬ stu" odpovedel Bozdech obema.

Odpoved J. Mikulasi Boleslavskemu znela: ,,Pane redaktore! U 'pfitomnosti dvou svedku

pana J. Sklenafe, jednatele kral. ceskeho zemskeho divadla, a pana jos. Baraka, spisovatele, tazal jsem se Vas na jmeno Vaseho referenta, abych mohl tvafi v tvaf proti nemu hajiti sve cti spisovatelske, na kterou byl surovy najezd ucinil.

Vy, pane redaktore, jste ho zapfel, vy jste odpovednost za jeho vyrok vyslovne na sebe vzal, vy jste ve vcerejsi sve odpovedi ni jedinym slovem pravdivost onoho vyroku nedoka- zal a protoz, dokud nepodate dukazuv, ze jest ma puvodni veselohra ,,Z doby ko- tillonuv" praci neboztika meho bratra, musite jiz i se svym anonymnim tovarysem podr- zeti nazev, jakeho jste si zaslouzili: ,,drzych lhafu a na cti utrhacu."

Odpoved Stankovskemu znela: „Vase Blahorodi!... Vymyslil jste si^ aneb

aspoh uvefejnil pomluvu, ze jest puvodni ma vese¬ lohra ,Z doby kotillonuv', ac ne snad praci meho bratra, pfece ,neco jineho', t. j. plagiat. Nuze, pa¬ ne, je-li prace ma plagiat, jak se zove original?

Dokudtento neudate a soudu znalcu nepfedlozite, prohlasuji Vas, pane Jo- sefe Jifi Stankovsky, vefejne za to, cim se anonymni referent -1- casopisu ,Ccska Thalie' byti osvedcil, z a drzeho lhafe a n a cti utrhac e."

Vzhledem k J. Mikulasi Boleslavskemu setrval tedy Bozdech proste na svem puvodnim stanovisku. Nepokladal za svou povinnost ocist'ovati se z na¬ fknuti literarni kradeze, nybrz prohlasoval redak¬ tora ,,C. Thalie" na tak dlouho za lhafe a na cti utrhace, dokud tvrzeni ,,C. Thalie" nedokaze.

Stankovsky, jenz mohl jinak (nebyl-li totiz re¬ ferentem ,,C. Thalie") domnenku i podezfeni Boz¬ dechovo proste a s durazem odmitnouti, nadbeh- nul mu usklebnou poznamkou, ze poklada obecen¬ stvo veselohru Bozdechovu za ,,neco jineho" a Boz¬ dech sam temny vyznam slov tech vysvetlil: ze mini se tim plagiat.

Odpoved tohoto smyslu ovsem poskytla nyni Bozdechovi novou zbrah i proti Stankovskemu a Bozdech take momentu toho vyuzitkoval.

Na Mikulasi Boleslavskem nyni bylo podati dukaz, ze Bozdechova veselohra je praci Bozde¬ chova bratra — na Stankovskem pak, ze jest pla- giatem.

Ale ani ten, ani onen se ne jakeho dukazu vu¬ bec ani neodvazil. Oba si vypomohli nasledujiho dne pouhymi vytackami.

Tak odpovedel J. Mikulas Boleslavsky: „Ve vcerejsim svem ohrazeni zfejme jsem se

vyslovil, ze pan referent sam v pfistim cisle ,,Ceske Thalie" proti Vasim utokum se ohradi; mohl jste tedy se svym dnesnim ,,Zaslano" poseckati, az se tak stane. — Ohanejte se po svem zpusobu klac- kem dale, pfes Vase nadavky pfesel jsem k den- nimu pofadku. To je moje posledni slovo. — Jdi do klastera, Ofelie!"

V tomto ,,poslednim" slove M. Boleslavsky jiz ani slovem se nezmihuje, ze befe jakoukoli zodpo-

J. Arbes: Sebnme spisy XXXIX. [

26

vednost za vyrok referentuv na sebe, nechce jiz s Bozdechem a s celou zalezitosti pranic miti a poznovu jen slibuje, ze v pfistim cisle ,,C. Thalie" referent jeji sam (nepoda snad nejakych dukazu, nybrz) ,,proti utokiim" Bozdechovym ,,se ohradi".

Odpoved Stankovskeho a sice taktez ,,posledni slovo" znelo:

,,Vase blahorodi! — Ponevadz jsem se dosud nenaucil psati tak hranatym tonem, jako Vy, (mi- mochodem feceno, u jiste strany tim pravym) a ponevadz bych, chte stejnou minci Vam splatiti, musil se dfive stati dramaturgem Vaseho druhu, anebo dfevostepem, podotykam zkratka, ze rozepfe mezi Vami a mnou byla zbytecne vyvolana. V cele zalezitosti, do niz jsem se dostal jako Pilat do Creda, jde vlastne o to^ co obecenstvo vidi ve Vasi komedii a co ve mne; obe je tudiz fama — neni na te, ani na one strane dukazu a protoz, tvrde na novo, ze A^ase sproste nadavky mne nijak tykati se nemohou, vracim Vam je bez dalsich poznamek na dobro zpet. Dukazuv Vam nijakych nebudu po- davati, anto mne nikdy nenapadlo, abych se o Vas a dohasinajici Vasi slavu staral. S tim, pane Emanueli Bozdechu, jsme spolu hotovi."

Stankovsky tedy take zadnych dukazuv podati nechtel nebo nemohl.

V celku i podrobnostech jest ,,posledni slovo" jeho ovsem plno sofismatickych, vlastne jen slov- nich a dosti naivnich vytacek. Pravi-li, ze dostal se do zalezitosti te jako Pilat do Creda, bylo za- jiste jen jeho vinou, ze jej Bozdech v druhei sve odpovedi vzal i pfimo do rozpoctu. Kdyby byl Stan¬ kovsky proste konstatoval, ze neni, cim jej fama vidi: referentem ,,C. Thalie" a tfeba sebe rozhod-

neji kazde podezfeni toho druhu od sebe odmitl, nebyl by poskytl Bozdechovi zadne zbrane vice, nejmene pak zbrane k vyzvani pfimemu. On sice podezfeni v ,,C. Thalii" vyslovene seslabil vyrokem, ze obecenstvo nepoklada Bozdechovu veselohru za praci bratra Bozdechova, ale pfidal k tomu ze sve strany nove podezfeni: ze totiz obecenstvo poklada praci tu ,,za neco jineho" t. j. za plagiat.

Bozdech byl tedy uplne v pravu zadati od Stan¬ kovskeho dukazuv a nepoda-li jich, prohlasiti jej podobne jako redaktora ,,C. Thalie" M. Boleslav¬ skeho, jenz vyslovne a pfed svedky vzal odpoved¬ nost na sebe, za lhafe a na cti ntrhace.

Stankovsky misto dukazu uchylil se za nedo- bytny val ,,famy" a ,,obecenstva" a prave tim po¬ dal nezvratny dukaz, ze mu neslo o pravdu, nybrz o konstatovani pouheho klepu nebo neoduvodne- neho podezfeni.

Kryti se usudkem nebo minenim obecenstva nebo docela tak zvane ,,famy" jest rovnez tak po¬ hodlne jako nebezpecne pro toho, kdo tak cini, ne¬ bo aspoh oprotiv lidem nepfedpojatym.

Stankovsky s ,,obecenstvem" nemluvil a z ,^obe¬ censtva" toho take nikdo ani slovem se neozval, nefku-li aby by val ochoten podati nejakych dukazu. A dovedel-li se Stankovsky, ze jest Bozdechova veselohra plagiatem, od nektereho jednotlivce neb od cele skupiny lidi, mohl jednotlivce toho neb aspoh jednoho z cele skupiny vyzvati, aby podal toho dukaz.

Ale on proste fekl: Ja zadneho dukazu nepo- dam, ponevadz zadneho dukazu neni a opepfil to jeste usklebkem o domnele dohasinajici slave Boz¬ dechove.

28

Bozdech neuznal jiz za nutne odpovedeti. Charakteristicka polemika ta sledovana, jak

pfirozeno, s nemalym interessem. Na kterou stranu klonila se pfizeh obecenstva nebo literatu, nevime; ale Neruda na pf. naklonil se rozhodne k Bozde¬ chovi. V jednom ze svych feuilletonu, v nemz v dia- logove forme styska si na pomery dusici cinnost li¬ terarni i jinou pravi, ze nevi, co se ma psati.,.. Roman ze nikdo necte atd. a na otazku: ,,No, te¬ dy dramata?" odpovida:

,,S cinohrou na pf. historickou je jako s histo- rickym romanem a s veselohrou — snad by mohl nekdo vyvstat a fici, kdyby byla. dobra, ze jste ji vzal nekteremu neboztiku z kufru. Neboztici nemlu- vi a take netlucou."

„Ale jak vy znate pfec Bozdecha?" ,,Znam gencsi jeho ,,Kotillonuv", znam i pra¬

ce, ktere psal pfed tim. Znal jsem take neboztika zurnalistu Bozdecha. Rozkosna, muzne krasna po- vaha, ale co do poesie zrovna tak by se mohlo vytykat Palackemu, ze vzal sve nesmrtelne dilo z kufru Jakuba Maleho. Cely svet by se smal, snad i Jakub Maly..."

Vizme nyni jen jeste, jak vyvlekl se z afery te anonymni referent ,,Ceske Thalie".

V nejblizsim cisle ze dne 15. dubna zacina re¬ ferent divadelni slovy, jako by byla pro ukol ten ziskana nova sila, 'ac'koli je na konci oznacen tak¬ tez kfizkem ,,-L", jako druhdy, toliko se zmenou, ze pfed nim i za nim byla pomlcka, tedy: ! . Hned po uvodnich slovech pravi referent do slova: „Budu hledet, abych se veskere zle nakaze vyhnul, a doufam, ze to dokazi tim, necham-li veskere kufry neboztikuv na pokoji; a procez k uvarovani

29

vseho nedorozumeni stuj dale zas jako az posud na divadelnich cedulich :,,Baron Gortz", tragedie v 5 jednanich od Emanuela Bozdecha, a „!Z do- by kotillonu", veselohra ve 3 jednanich od Boz¬ decha". V torn lezi pravda a pravda nezna ustou¬ piti zlobe — ku ozdobe —!"

I novy nebo snad jen domnele a na oko novy referent divadelni nedal si ujiti pfilezitosti, aby poznovu nepoukazal k tomu, ze aspoh on pfece jen nevefi, ze jsou „Kotillony" od autora „Barona Gortze" — Emanuela Bozdecha. Ze slov jeho vsak take vysvita, z jakeho pramene podezfeni to asi vzniklo. Prvni Bozdechova hra „Z doby kotil¬ lonuv" oznacovana totiz z neznamych nam pficin na divadelnich cedulich pouze autorovym pfijme- nim „od Bozdecha", kdezto pfi ,,Baronu Gortzi" piidavano jeste jmeno kfestni „od Emanuela Bozdecha..."

A o to opiral novy nebo na oko novy referent ,,C. Thalie" sve — ,,nevefim" ...

Odstoupivsi divadelni referent -f- odpovedel Bozdechovi zvlastni stati takto:

„Prvni a posledni slovo p. Em. Bozdechovi. Ackoji jsem jiz v pfedeslem cisle ,,C. Th."

oznamil, ze pro naval jinych praci pfestavam byti referentem div. tohoto listu, jsem pfece nucen jeste jedenkrate pera se chopdti. Pfiznam se upfimne, ze mne casu, jejz psanim techto fadku ztracim, sr¬ decne lito, tim vice pak, an se to, pane, deje k vuli Vam. Odpovim vsak zcela kratce, nebot' vim, s kym mam co delat a s jakym tonem da se s Vami nejlip mjuvit. Pfedevsim pfijmete me ujisteni, ze jsem vasimi nadavkami, jimiz jste mne obsypati se osmelil, ani za mak nebyl pfekvapen; nebot' jest

30

mi znamo, "ze redakce ,,Prazskeho dennicka" byla skolou, kdez jste se pocatkum spisovatelstvi a slo- hu pfiucoval; dale jest mi tez znamo, jake pro svou nadutost a domyslivost, ano aroganci pozivate ucty v nejblizsim svem okoli, u celeho totiz personalu ceskeho divadla, a proto budiz po kfest'ansku za- pomenuto.

Nez pfistupme k veci! V cele nasi rozepfi jde vlastne o to, zda povest,

kterou jsem v poslednim cisle C. Th. uvefejnil, existuje, ci nic, a ne o to, zda povest ta je prav- diva ci nepravdiva. Na to odpovidam, ze skutecne existuje.

Kdybyste nebyl, pane, tak pfllis kratkozrakym, mohl jste to jiz davno sam spozorovati. a nikdy byste se byli neosmelil tvrditi, ze jsem si ji vy¬ myslil. Ze vubec povest ta mohla vzniknouti, at' jiz pravdiva, ci neni, lezi na biledni; a chci vam take povedeti, jak vznikla. Vy jste napsal pfed ctyf- mi roky dobrou veselohru ,,Z doby kotillonuv"; rok na to napsal jstc tragedii „Baron Goerz", ktera u porovnani s prvni je hotove nic; od te doby minulo jiz skoro pul tfetiho roku, a kde nic, tu nic, aniz by se proslychalo, ze neco noveho piisete. To by konecne nevadilo dobra vec vyzaduje casu a pile; nez Vase posavadni dramaturgicka cinnost nadobro zvratila mineni, !ze Yy by Jste k tomu by] povokin, aby jste dramaticke nasi literatufe a ccs- kemu divadlu pomohl na nohy; co jstc dosud na jeviste uvedl, svedci ls malymi jen vyminkami o vclmi chatrnem vkusu; co skutecne dobreho bylo v repertoire vfadeno, neni Vasi zasluhou, nybrz za- sluhou tech kterych spisovatelii a pfekladatelu, a nebo pana Kolara starsiho, ktery mimo to sam o-

31

jediny kusy upravuje, eoz by jste vlastne Vy mel delati. Jsem o torn pfesvedcen, ze kdyby pan Kolar nebyl nahodou vrchnim reziserem ceskeho divadla, Vy by jste nikdy nebyl jeho veselohry ,,Mravenci" a ,,Dejte mi camaru" na divadlo pfi- pustil, prave jako jste to ucinil s dobrou veselo¬ hrou jisteho mladeho nadaneho spisovatele; a to vse jen proto, aby snad Vase domnela slava ne- byla zastinena. Vase cela dramaturgicka cinnost vrcholi v torn, aby jste z obecenstva ceskeho na- delal blaseovanych, vsem slechetnym dojmum ne- pfistupnych lidi, a to vse opravhuje k povesti: ,,Dramaturg, ktery u sestavovani repertoiru tak ma¬ lo osvedcuje aesthetickeho vzdelani, sotva asi do¬ vede sam neco kloudneho napsati."

,,Neznam Vas, 'bohudiky, jinak nez od videni, nebyl jsem tez porodu Vasi komedie pfitomen; ve- fim tedy ve vefejne mineni; podate-li mi vsak uve- fejnenim sve veselohry tiskem pfilezitost, abych dukladne ji mohl prostudovat, posoudim ji z vlast¬ niho hlediste a bud'te ujisten, ze opravdu-li Vam povesti onou bylo ukfivdeno, ja prvni opustim stra¬ nu Vasich protivniku."

,,Do te doby Vsak musite mi jiz ponechati me mineni, ze totiz tarn, kde arrogance (ja tomu fikam hloupost), a spatny vkus v jedno se poji, nelze ve- fiti v talent Bhakespearovsky. Ostatne budoucnost dosvedci, jak mohutny duch ve Vas dfima; pfeji Vam jen, aby jste z m i s t r a, nimz se byti do- myslite, nebyl degradovan zase na tovaryse, jakym jste uz jednou skutecne by val a posud ho nemu¬ zete zapfiti."

Po pouhem pfecteni chronologicky sefadenych polemickych dokumentu mozno nyni ovsem snaze

32

posouditi, na ci strane asi byla neb aspoh mohla byti pravda; aspfoh nepomerne snadneji, nezli to bylo mozno onem, kdoz tehda nebo pozdeji cetli pouze polemiky v ,,C. Thalii" nebo v ,,Nar. Li¬ stech".

Rovnez tak neb aspoh podobne mohl zalezitost tu posouditi kazdy, kdo zajimaje se o ni sledoval ji v obou listech od pocatku sporu az po jeho ukonceni. Nicmene prodlenim casu stav veci zcela pfirozene a bez cihokoli pficineni pozmenil se — v neprospech Bozdechuv.

Zpravy velkych dennich listu maji, jak znamo, nepomerne vetsi o k a m z i t y ucinek na pf ecetne sve ctenafe, nezli zpravy kterehokoli jineho caso¬ pisu. Avsak velke denni listy byvaji po pfecteni proste odkladany a z pravidla niceny. Ctenafove jejich aspoh velmi zfidka vraceji se k starsim roc- nikum — kratce obsah jejich upada pro vseobec¬ nost dfive nebo pozdeji v zapomenuti. Za to listy mensi neb odborne, jez interessenti ukladaji a do knihoven zafaduji, byvaji cteny a pusobivaji i po mnoha letech.

A jedine tim, ze ,,Nar. Listy" z roku 1870 ne¬ jsou velkemu obecenstvu tak pfistupiny jako — tre- iDa jen nekolik malo set zachovanych exemplafu „Ceske Thalie" z tehoz roku, vysvetlujeme si, ze prodlenim let slyseli jsme v soukromi nescetnekrate jako zcela nebo skoro zjistene faktum opakovati re¬ ferentem „C. Thalie" zaznamenanou podczfivajici povest, ze Em. Bozdech rukopis veselohry ,,Z do- by kotillonu" nalezi v kufru neboztika bratra, ne¬ bo ze je to plagiat.

Nuze - kdo byl tento bratr?

33

Litujeme, ze nelze nim o muzi torn, ackoli jsme jej znali osobne, povedeti nic podrobn^ho. Vimet', ze nazyval se Frantisek, ze byl starsi Emanuela a ze zemfel dne 5. unora 1865, tedy dva roky pfed provedenim veselohry „Z doby kotillonuv" — v sta¬ ff 27 roku jako clen redakce casopisu ,,Politik" po kratke chorobe akutnimi tuberkulemi.

V nekrologu jeho se pfipomina, ze absolvovav juridicko-politicka studia na prazske universite, za- hajil advokatni praxi; ale po zalozeni ,,Politiky", ze stal se roku 1863 jejim spolupracovnikem — jed- nim z nejzdatnejsich a zaroveh ,,bezpfikladne" pil¬ nym.

Byl tedy zurnalistou a sice nemecky pisicim, a neusel osudu, jakemuz propadali v letech sedesa- tych a sedmdesatych skoro vsichni zurnaliste cesti. Bylte pro clanek o banketu oposicnich zurnalistu vysetfovan a take odsouzen. Kratce pfed jeho smrti byla mu dodana jina obzaloba; nez liceni pfe pfe- kazila jeho smrt.

Zemfel v jatecni ulici c. 766-1., kde se stafic- kymi rodici, jez podporoval a nejspise i s bratrem svym Emanuelem a sestrou, obyval skromny byt.

Pfipomenuti v nekrologu, ze byl take nekoli- krdt volen pfedsedou akad. ctenafskeho spolku, zaklada se die vseho na omylu.

Od roku 1857—60 byl totiz pfedsedou Robert Nittinger.

Roku 1860—61, die vseho v poslednim roce svych universitnich studii, byl Frantisek Bozdech za pfedsednictvi V. Neumanna pouze ve vyboru. Ro¬ ku 1861—62 byl pfedsedou Robert Napravnik a Bozdech nebyl ,ani £lenem vyboru. Roku 1862—63

J. Arbps: Sebran£ spisy XXXTX. r:

34

v§ak za pfedsednictvi Jiljiho Jahna byl Bozdech jednatele m.

Tolik v strucnosti o jeho prvnejsich pomerech. O jeho talentu zumalistickem neni zadne pochyb¬ nosti a bylo by zajiste i nyni po mnoha letech moz¬ no opatfiti toho doklady. Nicmene talent jeho spi- sovatelsky, najme belletristicky, vlastne dramatur- gicky a to takovy, by odpovidal dilu jako je ve¬ selohra ,,Z doby kotillonuv", neni naprosto mozno nizadnym verohodnym dokumentem nebo tfeba jen nejakou pokusovitou ukazkou doloziti. Naprosto pfesny a pfesvedcivy dukaz v torn neb onom sme¬ ru jest nemozny.

Z t6 pficiny uchylujeme se k dukazu nepfim&nu, vysvetlujicimu aspoh pravdepodqbnost. St'astnou nahodou dostalo se nam totiz do rukou nekolik soukromych, listu, jez Frantisek Bozdech po ukon¬ ceni svych studii a o zahajeni prakticke cinnosti pravnicke napsal z Prahy do Sedlcan jednomu ze svych nejduvernejsich pfatel, nyni take jiz zemfe- lemu, o jehoz sestficku — taktez nyni jiz mrtvou — v svrchovane mife a to zpusobem nejneznejSim se zajimal.

Z dopisu ze dne 10. fijna 1861 citujeme nasle¬ dujici povsechne zajimave misto:

,,Co se naSeho politickeho zivota ty^e, to vite, lezi nyni trochu ladem1, a panuje v nem jakdsi stras- na miserie.

35

Z dopisu ze dne 22. fijna tehoz roku vyjimame: ,,Tak tehdy jsme v bazni bozi a ve vsi tiche,

uctiv6 lojalnosti a lojalni tichosti slavili veliky den

Nebudu Vam vse ob- sirne popisovati, an se vse z novin dozvite, a nad to bych byl hruza spatnym referentem. Dopuldne jsem sedel v torn roztomilem kancelafi, kam ani hromove „Slava", jimz Nasinci pfivitani byli, ani klassicke: ,,Habtak", ,,Rechtssvenk aich" nasich mest'anskych sboru,

neproniklo. Odpuldne pak jsem chystal svicky k slavne luminaci, nudil se trochu, hral chvili v kar- ty, a kdyz sesta hodina uhodila, spechal jsem na rynek, bych ty divy divouci spatfil. A kdyz me zacaly boleti nohy od ,,dlazdo slapani" — ,,neni-li to klasicke slovo" — a oci od divani na carov- nou zaf, jez vydaval mesicek, sel jsem z despe- race na Zofin do „Besedy". Krasne se tarn zpi- yalo, deklamovalo, hralo, tleskalo, provolavalo, a ja unaven tim strasnym namahanim po celicky den, vykradl se pfed tancem ven a ubiral se pomalu domu. Nu byla to kapitalni slavnost!!!"

V dalsim dopise ze dne 28. listopadu 1861 Frantisek Bozdech mimo jine pise:

„Velice mne potesila ve Vasem poslednim li¬ stu zprdva, ze se u Vis utvofil konecne zp^vackf

3G

spolek. Jen toho bych si pfal by pani ucastnici to¬ hoto spolku zaroveh zarazili spolek ctenaf'sky, ku kteremu by dozajista i mnozi nezpevaci, nahlize- jice jeho nutnost a prospesnost, pfistoupili. Obtiz- nosti v torn ohledu nebude die meho mineni skoro zadnych; jen drobet dobre vule a obetavosti jednot- livcu, a pujde to jmenem Pane vyborne. Jaky sve- zi ruch panovati bude po meste i v okoli, spolecen- ska zabava ryze ceska jak u Vas, tak skoro vsude pokulhavajici, obzivne zase, a smysleni uvedome- le stane se mocnou zastitou nasi svobody a narod- nosti, o jejiz zahubeni se zvlaste v nejnovejsi do¬ be zase vsechny brany pekelne zasazovati zdaji. Vy pak bud'te jako apostol pravdy mezi ostatnimi, pbucujte, rad'te, utuzujte jinych, a pakli-by jste mi- nil, ze bych ja radou neb necim jinym dobre veci pfispeti mohl, neotalejte na me se obratiti, jsa pfe¬ svedcen, ze, sec budu, milerad ucinim." —

Z posledniho dopisu ze dne 1. dubna 1862 ci¬ tujeme jeste toto:

,,Tesim se upfimne z uteSeneho pokroku, ja- kyz posvatna vec nase ve Vasem okoli cini, a o nemz se jak z casopisu tak i ustnS dozviddm, a pilne

37

sleduji znamky, jimiz se cilejsi zivot a pfibyvajici uvedomelost jevi. Vsak nastavaji nam, jak se zda, vazne doby, kde nam bude muzne, odhodlane ha¬ jiti prav svych proti tisicihlave hydfe reakce a skut¬ kem dokazati, ze v pravde j s m e, a ze zadame so¬ be ziti

V techto listech jevi se nam Frantisek Bozdech jako bystfe pozorujici a jasne myslici hlava, Sloh jeho jest na jeho mladi (bylte asi dvaadvacet ro¬ ku star) a po uvazeni, ze studoval po nemecku a vubec na prvni leta sedesata, kdy nevyznal se v nem v te mife jako Bozdech ani mnohy renomovany publicista, ba [ani mnohy tak zvany „chvalne zna- my" spisovatel a basnik — velice spravny, jasny a pfesny, yubec sloh, jaky si osvojuji vzdelanci, ktefi se nezabyvaji licenim citu, vyjadfovanim no¬ vych myslenek a problemy dusevnimi atd., nybrz zalezitostmi skoro naprosto jen reelnimi a vice me¬ ne praktickymi.

Pfes vsechnu snahu vypomoci si tu a tarn vhodnym nebo kaustickym epithetem-ornance, pfes vsechno usili psati v duchu vlasteneckem vzletne, ohnive neb laspoh vfele povzbuzujic, zda se nam byti sloh ten pfece jeln stfizlivy, skoro bychom fekli: individuekie jiz jaksi akademicky ustaleny, ba skostnately, jakym mozno' psati snad vyborne stati historicke, politicke, socialni atd., vubec stu- die, uvahy, rozpravy atd., ale nikoli onen zvlastni, ohebny a pruz'ny sloh, jakym — byt' i byl jinak sebe nesprdvnejgi — jedine mozno psati umelecka

38

dila literarni, jakym jest veselohra ,,Z doby kotil¬ lonu".

Pravda sice, ze je to sloh asi o pet roku mlad- si slohu pfipomenute veselohry. Mozno tudiz na- mitnouti, ze snad se sloh Frantiska Bozdecha pro¬ dlenim doby zmenil a stal se k ucelum umeleckym pfihodnejsim. Nicmene sloh tohoto druhu, t. j. sloh jiz ustaleny, nazorum, snaham a konecnym cilum autorovym skoro uplne odpovidajici po nasem na¬ hledu bud nikdy nebo jen zfidka kdy se meniva ve sloh vhodny k ucelum literarne umeleckym. Nam aspoh neni pfipad takovy znam ani z dejin umeni, ani z vlastni zkusenosti.

Nepomerne pfesvedciveji nezli sam sloh pu- sobi vsak na nas ona fakta listu, z kterych vysvita, cim asi se Frantisek Bozdech v dobe te dusevne nejvice zabyval, cemu venoval hlavni pozornost, vubec k cemu duch jeho tihnul.

Fakt, z nicM by bylo Ize souditi, ze aspoh v te- ze mife jako povsechnymi udalostmi narodnimi, politickymi a socialnimi zabyval se take umenim vubec a belletrii nebo divadlem zvlast', nepostfehli jsme nikde. Ze vseho vysvita, ze mluvi k nam mla- dy, intelligentni a vlastenecky skoro nadseny mla- dy muz praktickeho smyslu, kteryz jest po zralem uvazeni odhodlan snaziti se a pracovati ze vsech sil na prospech vlasti, slovem jeden z onech, zkte- rycM se v one dobe rekrutovali cesti zurna¬ liste.

Nam, ktefi zname onu dobu z vlastni zkuse¬ nosti, zdalo se pfi cteni techto listu, jako bychom cetli dopisy onech svych nekdejsich pfatel a zna- mych, z kterychz ani jediny nestal se literatem umelccm, nybrz bud zurnalistou bud vedatorem,

39

politikem nebo clovekem praktickym, ale o zale¬ zitosti n£rodn£-politicke ^a vlasteneck^ podnes je¬ ste se (zajimajici.

(Z techto & jinych jeste pficin, jez netfeba snad vubec ani uvadeti, pfidavame se k nahledu, jejz byl Neruda pronesl, jak vime, jiz pfed dvaadvaceti lety, t. j., ze Frantisek Bozdech nebyl zadnym li¬ teratem umelcem, nybrz vylucne zurnalistou v pra- V6n slova toho smyslu.

Neruda vlastne i po mnoha letech jeste pfi- spSl aspoh ponekud k vysvetleni.

Po zahadnem zmizeni Emanuela Bozdecha na- lezeno totiz v pozustalosti jeho mimo zname a po¬ zdeji provozovane dve hry ,,General bez vojska" a ,,Naramek" take jeste jine, posud neprovedene dra¬ ma „Omyly srdce". Neruda vyslovil se o nem tak¬ to: Kus ten je asi nejstarsi praci Bozdechovou, pochazejici z poloviny let sedesatych a nejspise ten- tyz, s kterym Bozdech tenkrate pfisel ke mne. Na- vstivil mne v bytu mem v Ostruhov6 ulici, pfed- stavil se co bratr znameho, tenkrate jiz zesnuleho zurnalisty Frantiska Bozdecha, a zadal, abych si pfecetl ,,prvni jeho' divadelni kus". Cetl jsem a pfekvapila mne jak duchaplnost dialogu, tak pu- sobivost nekterych seen; avsak vice novellisticky raz cel6 prace pfimel mne, abych mlademu auto¬ rovi radii, by kus svuj pfepracoval nebo na poprve vystoupil az s "kusem jinym. Nedlouho na to pfi- nesl mne Bozdech vskutku jiz zase kus jiny a si¬ ce: „Z doby kotillonu". Tento kus jsem pak po pfecteni ihned sam u ceskeho divadla zadal."

- Die toho byl by tedy. Emanuel Bozdech v kufru neboztika bratra sv6ho nalezi vlastnS dva hotovi kusy, s kter^miS' pak pirovedl zajimavy experiment,

40

ze se aspoh jeden provozoval a libil — a ze na¬ psal nebo snad take v zazracnem kufru bratrove nalezi i dal§i jeste hry jako ,,Barona Goertze", ,,Zkousku statnikovu" a ,,Sveta pana v zupanu", z nichz aspoh posledni dve maji tak specificky in- dividuelni raz, ze nemohl je napsati nez autor ve¬ selohry ,,Z doby kotillonu".

Nejpadnejsi duvod proti podezfivajicimu re- censentovi ,,Ceske Thalie" vsak jest vlastni jeho slib ke konci ,,prvniho a posledniho slova," ze — poda-li mu Bozdech uvefejnenim sve veselohry tis¬ kem pfilezitost, aby ji mohl dukladne prostudovat — posoudi ji z vlastniho hlediste, a bylo-li Boz¬ dechovi £astokrate jiz pfipomenutou povesti oprav- du ukfivdeno, opusti stranu Bozdechovych protiv¬ niku.

Sporna veselohra ,,Z doby kotillonu" vysla pak skutecne roku 1872 tiskem; ale referent ,,Ceske Thalie" vice se neozval ani tehda, ani pozdeji, tim m6ne aby byl nekde prohlasil, ze bud opustil ne¬ bo nabyv uplneho pfesvedceni o inkriminacich, stranu Bozdechovych protivnikuv z pfesvedceni opu¬ sti ti nemohl. ..

Byl-li ci nebyl-li Jos. Jifi Stahkovsky referen¬ tem ,,Ceske Thalie" a napsal-li ci nenapsal-li E. Bozdecha inkriminujici vetu o kufru nebozti¬ ka bratra, nebylo ndm mozno zjistiti. Tak6 to nyni uz nebude tak snadn6, kdyz jsou oba, jak Stahkovsky, tak redaktor C. Thalie J. Mikuld3-Bo- leslavsky, mrtvi, leda ze by o torn mohl vydati

41

hodnoverne svedectvi nektery z duvernych pfatel Stankovskeho nebo Boleslavskeho.

Nicmene za dnech dob bylo vseobecne rozsi- fenojnineni, ze Stahkovsky referentem C. Thalie byl, ze proskribovanou vetu take napfeal a pozdeji to proste popfel.

Bozdech aspoh domnival se byti o torn pfe¬ svedcen a dal to take pozdeji neklamnym dokla- dem na jevo.

Prodlenim nekolika roku vydal totiz J. J. Stah¬ kovsky fadu publikaci, zejmena delsi clanek „0 dramatickem basnictvi Spaneluv" ve „Kvetech" 1870, historicky nastin z doby panovani krale Lud¬ vika XL, jenz pod titulem Kral-bidak vydan r. 1871 v „Matici lidu" a konecne nasledujiciho roku v teze sbirce vydany ,,Odboj Nizozemska pro¬ ti Filipu II.".

Jako casern svym Bozdechuv „Baron Goertz", mel ^ i Stankovskeho „K r a 1-b i d a k" nasledkem zvlastniho sbehu politickych udalosti v nejsirsich vrstvach lidu ceskeho neobycejnou sensaci v za¬ peti.

(Nasledujicich sest odstavcu bylo puvodne kon- fiskovdno, po provedeni namitek vsak zase propu- steno.)

,,Baron Goertz" objevil se totiz na jevisti pra¬ ve v dobe, kdy nalezal se narod cesky v nejtuzsi oposici proti vlade videhske, zejmena proti mini- stru BeusJ:ovi, jemuz se pfipisoval a pripisuje hlav¬ ni vliv pfi provedeni a uzakoneni dualisticke for- my Rakouska. A ponevadz Bozdechuv ,,Baron Goertz" v jistem vzhlede titulnim rekem pfiponii- nal nektere vlastnosti a statnickou cinnost Beusto-

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. r

42

vu, mel take, ovsem jen efemerne jistou dulezitost politickou.

Podobneho neco nutno konstatovati o vydani Stankovskeho ,,Krale-bidaka". Spis ten vysel to¬ tiz po odstoupeni ministerstva Hohenwartova (tvur- ce fundamentalek), tudiz v dobe, kdy narod cesky poznovu vstoupil do oposice proti nove vlade vi¬ dehske za pfedsednictvi Adolfa Auersperka, a to s takovou raznosti, a odhodlanosti, ze na nejake smirne urovnani noveho stavu politickeho nebylo Ize ani pomyslit.

Na vsech stranach zahajen poznovu politicko- narodni boj proti vlade videhske a v zapeti vlekla obnovena persekuce sve kriminalisticke stiny.

Nespokojenost, rozhofcenost a roztrpcenost ovladaly vsechny ceske kruhy vlastenecke a obno- veny boj veden s odvahou zacaste az nejobeta- vejsi.

Stankovskeho spis zapadl v bitevni vfavu po¬ litickou, jako granat a zvlaste v kruzich prosteho lidu pusobil podobne jako casern svym ,,Baron Goertz": politicky-tendencne.

Ohlasovan velkymi plakaty na narozich, in- serty a politicky pfiostfenymi noticemi atd., vubec pusobil v rozzhavenem ovzdusi politickem, jako kdyz se do ohne oleje pfileva.

Po case ovsem zajem vzbuzeny nahodnou po¬ litickou konstelaci, napadne rychle mizel, az skoro uplne vychladl.

Na sklonku roku 1872 sbehlo se cosi, co po- skytlo Emanuelu Bozdechovi pfilezitost k o d v e t e J. J. Stankovskemu.

V ,,Nar. Listech" objevil se totiz ostry feuille- ton o Jakubu Malem a jako v nepfimou odpoved

43

na tento clanek otisten dne 3. listopadu v ,,Pokro¬ ku" na deviti sloupeckdch feuilleton, podepsany plnym jmenem Emanuela Bozdecha — proti J. J. Stankovskemu.

Nadepsan jest „J. J. Kahkovsky, chvalne znamy spisovatel cesky" a zacina mottem Th. Storma:

,,Blute edelster Gemuther — ist die Riicksicht; doch zu Zeiten -— sind erfrischend wie Gewitter — goldne Rlicksichtlosigkeiten."

Hned prvni dve pismena J. J. jsou ,,vyloze- na" ohvezdickovanou poznamkou: ,,Komu nepfipo- minaji zacatecni pismena J. J. nesmrtelneho J. J. Rousseaua?" nacez Bozdech zacina ironickou dy- thirambou:

Spisovatel. Genie me matefstiny! Pfed tvou tvurci silou hlavu pokorne sklanim. Jini jazykove maji autores, autheurs, authors t j. tvurce, byt' i panove, jimz tak fikaji, ani za mak netvofili, ty's vsak utvofil slovo, ktere hlasiteji znovu hlasa cin¬ nost i zasluhu podobnych vytecniku a utvofil jsi je jedinou pismenou: s!

Kdo sepisuje, jest spisovatelem. O samem tvo¬ feni, puvodnosti, vlastnich myslenkach pfi torn ne- musi byt ani feci. Nac pak take? Hledme jen, jak to provadi vlasti ku slave a sobe nikoliv ku skode p. J. J. Kahkovsky, jeden z nasich nejplodnejsich, nejpilnejsich a nejobratnejsich spisovateli! Vseho dobreho tedy do tfetice.

Vybereme si tedy tfi momenty z poslednich tfi roku Cinnosti opravdu bajecne naseho spiso¬ vatele velikdna.

Bylo to r. 1870, kdyz se jednoho dne v redakci

44

jisteho beletristickeho a obrazkoveho casopisu ob¬ jevil p. J. J. Kahkovsky.

,,Zanedbavate literarni historii," napadl re¬ daktora.

,,Napiste nam neco," odsekl redaktor. ,,Napisu vam neco," dorazil spisovatel. Sel, sepsal, napsal. Co? A ty se jeste tazes?

Coz nepfelozil p. J. J. Kahkovsky jiz valne spanel- skych her — z nemciny a neni proto i v nejsirsich kruzich, ano dokonce i na Smichove znam co du- kladny znalec literatury zapyrenejske! Op'sal tedy (z konceptu na cisto, to se rozumi) spis: ,,0 dra¬ matickem basnictvi Spaneluv" a pfipsal ,,Podava J. J. Kahkovsky".

A jak dovedne podal vazenemu ctenafstvu ty- to spanelske vesnicky atd.

Po te snazi se Bozdech dokazati, ze je Stan¬ kovskeho prace povrchni kompilace z pfedmluv, se- znamu a zivotopisnych nastinu nemeckeho dila: ,,Spanisches Theater", jez vydal v Hildsburgshau- senu Moric Rapp, ba misty plagiat, coz take citaty z obou spisu opodstathuje.

Rovnez tak provadi Bozdech kriticky ,,poklep a proklep" na druhem dile — ,,Krali-bidaku".

,,Odkud se robatko Vzalo?" pta se Bozdech a snazi se i zde citovanim parallelnich mist doka¬ zati, ze ,,otcem" spisu ,,Krale-bidaka" jest ob- sahle dilo: ,,Das Damenregiment an den verschie- denen Hofen Europas in den zwei letzt vergange- nen Jahrhunderten"' od Theodora Oiesingera.

Podobne ,,proklepiava" Bozdech i tfeti dilo ,,Odboj Nizozemska proti Filipu II." fka: ,,Tento- krdte si mimo obecenstvo podal Schillerovu ,,Ge- schichte des Abfalles der vereinigten Niederlande

45

von der spanischen Regierung"; dluzno v§ak vyzna- ti, ze nabyv znacne routiny v podavani, po£inal si jiz volneji."

Jak jiz z pouhe ukazky videti, byly to padne, ba smrtelne rany kritickym kyjem, jez tu Bozdech Jos. Jifimu Stankovskemu zasazoval v odvetu to¬ ho, co bylo pfed tfemi lety napsano v ,,C. Thalii".

Kdezto v ,,Thalii" bylo proneseno pouhe ob- vineni a nepokuseno se podati nejakeho dukazu, obratil Bozdech methodu a snazil se aspoh dukaz provesti. Provedl-li jej cili nic, nechceme zkoumati; ale zakonceni utocneho a zaroveh drticiho jeho feuilletonu vyznelo v tak poctivy a ryzi ton, v tak hlubokou zasadni pravdu o literamim tvofeni vnej- vlastnejsim slova toho smyslu, ze nerozpakujeme se vyznati, ze by bylo zahodno, by slova Bozde¬ chova uvadena byla lapidarnim pismem na prvni strance kazde esthetiky a kazde literarni historic, aby nejen spisovatele vsech odstinuv, nybrz i sirsi. ba nejsirsi obecenstvo habylo co mozna nejjasnej- siho pfesvedceni, cim asi lisi se poctive tvofici autor od autora bfidila.

»Tak se urobily," pravi Bozdech se zfetelem k ubijenym tfem pracim J. J. Stankovskeho, „jed- na prace literarne-historicka a dve dila dejepisna a tfikrat po vlastech ceskoslovanskych zaznel li- chotivy hlahol: ,,Hled'te! Opet neco sepsal nas J. J. Kahkovsky" a konci:

„Ty bloudku vsak, v jehoz hlave po mesice, po l£ta v svatem zatisi osamelosti klici myslenka, az ve chvili pozehnan6 jednim razem jako bajecna kvetina vypu^i v netusen£ krase a mocne kofeny vSene do pfekypujiciho srdce, tak ze hadrami za- tfese jako boufka jarni kyprou zemi a oko zvlhci

4G

rosou nadsenosti jako dest' dubnovy rozvitou prd- ve fialku; ty, jehoz se pak v trudnych hodindch zmocni neduvera v sebe sameho, pochybnost o vlast¬ ni sile a zoufalost nad jeji nedostatecnosti, tak ze jako Kristus na hofe Olivetske zapasis s uzkosti, az studeny pot dusevni zmalatnelosti se ti fine s bledeho cela po vpadlych licich; ty, jenz vy- prazdniv tento kalich nejtrpici, opet se vzpruzis a usilujes, bys v tesnou vnutil formu, co tQ po leta blazilo i trapilo: opojujici rozkos, rozezirajici ho¬ fe, sileny hnev — ty blazinku! zazeh nadseni, za- pud myslenku a zahod pero; chop se nuzek a sidla a sesivej z cizich obnosenych hadru puvodni nova arcidila, bud spisovatelem chvalne znamym, bud — — Kahkovskym!"

Koncime. Kdyby tolikrat pfipomenuty ,,kufr neboztika

bratra" nebyl mel zadneho jineho ucelu, nezli ze stal se impulsem k temto zaverecnym slovum Boz¬ dechovym, nebo ze zavdal nam pfilezitost, abychom mohli slova ta po letech aspoh opakovati — veru, zazracny kufr ten by zaslouzil, aby byl zachovan v pamcti jako jedna z nejvzacnejsich literarnich re- likvii.

Z DIVADELNICH SILHUET

(Psano a po prve tisteno 1867- igio.)

Figarova svatba. (1886.)

Roku 1781 — zavital do Vidne petadvaceti- lety virtues a komponista, by tam po bludnych ce- stdch po svete, ktere mu krome slavy nepfinesly zadneho uzitku, vyhledal nejake zakouti, v kteremz by mohl ziti vyhradne jen svemu umeni.

Avsak veskere jeho usili opatfiti sobe nejak6 jen ponekud vynosnejsi misto bud pfi nejak6m chrame nebo jinde, zustalo bez hspechu — a ne- kdejsimu „zazracnemu diteti" nezbylo, nezli ziviti se nuzne davanim hodin a nepatrnym vytezkem, jaky mu vynasely ruzne skladby hudebni.

Co mu bylo platno veskere, v pravde fenome- nalni nadani a genialnost, kdyz nemel pfatel a pf iznivcu ?!

Co mu bylo platno, ze jiz jako ctyflety hosik hraval s obdivuhodnou virtuosnosti nejnesnazsi komposice na klaviru, ze jiz v patem roce zacal komponovati — v sestem ze vydal se s otcem na umeleckou cestu do Mnichova a Vidne a v sed- m£m roce veku sveho koncertoval i v Pafizi —

J. Arbes: Sebranfe spisy XXXTX. 7

50

v osmdm pak v Londyn£ a ze v dob£ t6 hrdval s pfimo bajecnou virtuosnosti nejtezsi skladby Ba- chovy, Haendlovy a jinych komponistu a ze sest svych sonat mohl dedikovati kralovne anglicke?!

Co mu bylo platno, ze procestoval jako zazrac- ne dite hudebni" Nizozemsko, Nemecko a Svycary — ze zavitav roku 1768 do Vidne koncertoval a dirigoval tu pfed cisafskym dvorem — ze byl ta¬ lent jeho pozdeji uznan i v Italii, kde v Milane v ctrnactem roce veku sveho slozil operu ,,Mithri- dates", ktera s nemalym uspechem provedena?...

Co mu bylo platno, ze v dvacatem roce veku sveho nalezel jako virtues a komponista mezi hvez- dy prvni jasnosti, tak ze nejznamenitejsi tehdejsi kapacity hudebni jako Haydn, Gluck, Bittersdorf a jini uznavajice jeho nadani vyslovovali se o je¬ ho vykonech a pfedevsim o jeho komposicich co nejchvalneji, ba zacaste i nadsene?

Co bylo vse to a mnohe jine, zejmena obdivu- hodna pracovitost a pfepinani sil platno, kdyz byl zustaven sama sobe, bez pfiznivcu, od kterychz tehda jedine zaviselo vse —- existence i moznost zabyvati se umenim?

Ba vice — co mu bylo platno, ze byval druhdy jako dite a hosik panovniky hyckan, ba i cisafov- nami liban; kdyz ha nej, jak se zdalo, viichni zapomneli,

Nepfdtel£ a zavistnici jeho dovedli az dosud pfekaziti kazdy jeho pokus, £elici k vyman&ni z trudnych pomeru, kter£ mu pfekdzely v tvofeni,

51

tak ze nemel doposud je§te ani jednou pfilezitost vytvofiti nejake dilo, v kteremz by byl mohl na¬ dani sv& v cele jeho sile a hloubce osvedciti.

Krome nekolika pfatel nemel nikoho, komu by si byl mohl jen postezovati — a jednim z pfatel tech byl jisty Lorenzo da Ponte, z jehoz pameti k teto crte vazeno.

Kdysi navstivil da Ponte pfitele sveho, jenz nebyl nikdo jiny, nezli Volfgang Mozart, a optal se jej, zda-li by byl ochoten sloziti hudbu ku zpevo- hfe, ktera by byla pro nej zvlast' sepsana.

Mozart s radosti dal ochotu svou na jevo< a da Ponte jal se pfemitati o latce.

Avsak dfive jeste, nezli se pro nekterou roz- hodnul, nasel si Mozart 5ujet sam a navrhl pfiteli, aby napsal libretto podle Beaumarchaisovy ,,Fi- garovy svatby".

Pfiteli se navrh ten zalibil, ale provedeni jeho nebylo prave snadne; nebot' provozovani Beaumar- chaisova kusu bylo pfed nedavnem cisafem z ,,du- vodu mravopocestnosti" zakazano.

Nadeje na provedeni opery, sepsane die latky te, byla tedy jen tenkrate, kdyz bude z libretta vymyteno vse, co by mohlo panujici prave nazory o mravnosti uraziti a zasadou tou fidil se libret- tista.

Pustil se s chuti do prace a dodaval Mozar- tovi scenu za scenou — a Mozart take tak, jak libretto vznikalo, komponoval.

V sesti tydnech byli librettista i skladatel s praci svou hotovi.

Nahoda prave dokoncenemu dilu pfala. Libret- tistovi naskytla se pfilezitost, ze mohl rukopis Svuj pfedloziti pfimo cisafi.

,,Jakze? Opera od Mozarta?" pravil cisaf udi- vcn. ,,Vzdyt' pak vite, ze Mozart pfes to vSe, ze jest v instrumentalni hudbe vytecny, pfece jeste praniceho nesepsal pro zpev, vyjimaje jediny kus, ktery vsak nema zadne dulezitosti!"

,,Bez milosti Vaseho Majestatu," odpovedel da Ponte, ,,byl bych i ja pro Videh nenapsal nezli jedine drama."

,,Pravda; ale ja jsem provozovani Figarovy svatby zakazal," namital cisaf.

Librettista upozornil, ze o zakazu vi a proto ze cele sceny vypustil, jine zkratil a pfedevsim to¬ ho dbal, aby se do libretta nevloudilo nic, co by mohlo slusnost a dobry vkus uraziti.

,,Kratce," pravil do slova, „ja ucinil z kusu libretto, ktere jest hodno divadla, jez Vas Majestat racil nejvyssi ochranou svou poctiti. Co pak se ty- ce hudby, musim, pokud ji totiz dovedu posou¬ diti, vyznati, ze nezada niceho dilum mistrovskym."

,,Budiz tedy," odpovedel cisaf. ,,Spoleham na vas vkus a vasi obezfelost. Dejte partituru ops^ti."

Tim byla hlavni pfekazka st'astne odstranena. Da Ponte pospisil k Mozartovi; ale nezminil

se mu «o rozmluve s cisafem, az kdyz dosla de- pese s cisafskym rozkazem, aby se Mozart odebral s partiturou do cisafskeho palace.

Mozart uposlechl a pfednesl pfed cisafem ne¬ ktere uryvky sve opery, ktere se cisafi, o nemz da Ponte ujist'uje, ze mel vybrouseny hudebni vkus, velice libily.

Pfes to vse nedosla hudba Mozartova pochva- ly vsech, kdoz byli k pfedbezne zkousce pozvani.

Videhsti skladatele asi tusili, ba byli pfesved¬ ceni, ze jsou timto dilem Mozartovym pfekonani a

53

proto snazili se ze v^ech sil, aby na dile n£co na- lezli, co by je snizilo.

Hlavnimi odpurci a snizovately byli intendant Rosenberg, jenz byl takofka zapfisahlym nepfite- lem Mozartovym, a abbe Costi, spisovatel tehda oblibenych nemravnych ,,Novelli galanti". K tem¬ to dvema hlavnim odpurcum pfidruzil se jeste in- spektor garderob, jakysi Bussini, o nemz da Pon¬ te pravi, ze to byl clovek, ktery krome poctivosti vseho jineho byl schopen.

Neni tudi2 divu, ze zil Mozart v ustavicne baz¬ ni pfed intrikami techto svych nepfatel.

Jakmile Bussini zaslechl, ze librettista vsunul do zpevohry take ballet, pospisil k intendantovi hra- beti Rosenbergovi a s d'abelskou radosti to pro- zradil.

Intendant dal bez odkladu librettistu pfedvo- lati.

,,Vite, pane," oslovil jej drsne, ,,ze Jeho Ma¬ jestat na svem divadle zadnych balletu netrpi? Z te pficiny vam, pane poeto, rozkazuju, abyste §krtnul, co jste byl v librettu svem pfipsal! Kde je ta scena?"

Poeta zavadne misto v rukopise ukazal. Intendant vzav rukopis do ruky, vytrhnul z nc-

ho dva listy, jez hodil do ohne. Po te libretto vratil fka: ,,Z toho jste nabyl, pane, pfesvedceni, jakou

mam moc. Mejte se dobfe!" S jakymi pocity opoustel basnik intendanta,

mozno se snadno domysliti. Bez odkladu pospisil k Mozartovi a vypravo-

val, co se bylo zbehlo. Mozart rozpalil se tou m6rou, ze chtel ihned

pospi^iti k intendantovi, Bussinimu napraskati a do-

54

jiti pak k cisafi a zadati, aby mu byla partitura vracena.

Jen s nejvetsim inamahanim podafilo se libret- tistovi komponistu ukonejsiti. Vyzadal si na nem dvoudenni Ihutu a nabidnul se, ze bude zah jed- nati sam.

Zatim ustanovena jiz take generalni zkouska. Da Ponte odebral se pfed zkouskou k cisafi,

kteryz slibil, ze se ku zkousce dostavi. Krome cisafe dostavila se take veskera slech-

ta, ktera prave ve Vidni meskala. Prvni akt dohran za bouflive pochvaly tak¬

mcf vsech pfitomnych, a koncil pantomimou, kte¬ rou mel orkestr doprovazeti baletni hudbou. Po¬ nevadz byl balet zakazan, musil orkestr umlknouti.

,,Co znamena ta pfestavka?" obratil se cisaf k abbemu Costimu, jenz sedel prave za nim.

,,Pficinu bude snad moci Vasemu Majestatu nejlepe udati sam autor," odtusil abbe se skodo- libym usmevem.

Da Ponte byl bez odkladu pfedvolan k cisafi. Ale misto ospravedlhovani se pfedlozil panovni- kovi dpis rukopisu, v kterem se nalezala i scena, kterou byl intendant -vytrhnul a spalil.

Cisaf scenu tu rychle pfelitl a pfal si vedeti, proc byl balet vypusten.

Librettista vsak mlcel a proto obratil se cisaf k intendantovi a zadal za vysvetleni, ktere mu li¬ brettista nechtel podati.

Intendant hrabe Rosenberg byl v nejv£t§ich rozpacich. Konecne zajikavc odpovedel:

,,Balet byl vypusten jedine proto — ponevadz nemame - balctniho sboru ...

55

,,Ale v jinych divadlech pfece baletni sbory maji," odpovSd^l cisaf, ,,a jA si pfeju, by byli li- brettistovi ddni k disposici tane£nici a tane^nice, jichz jest po jeho mineni potfebi."

Slovy temi byla i tato pfekazka st'astne pfe- konana. —

V pul hodine mel da Ponte 24 tanecnic, ta- ne£niku i figurantu k disposici — a balet byl pro- veden.

„Krasne, pfekrasne!" zvolal cisaf. Novy tento dukaz panovnikovy spokojenosti

rozpalil pomstylacnost mocneho odpurce Mozarto¬ va jeste vice; ale proti vuli panovnikove nedalo se niceho podniknouti.

Konecne nadesel den prvniho provedeni Mo- zartovy ,,Figarovy svatby", konci da Ponte ve svych pametech. ,,Byla provedena k hanbe videhskych mistru a k nemale zlosti intendanta Rosenberga a Costiho. Uspech byl pfimo skvely. Pfedevsim li- bila se. cisafi a vsem pravym pfatelum hudby, ktefi operu tu velebili jako dilo zazracne, ba sko¬ ro bozsk6."

Autor a obecenstvo. iSSfO

Muz, z jehoz zivota chceme na zaklade vero- hodn^ho pramene vypravovati prostou, ale charak¬ teristickou episodu, nalezel bez odporu mezi nej- originelnejsi bodre podiviny vsech veku. Bylte to bezstarostny, lehkomyslny, ale genialni bonvivant, kteryz nestaraje se o budoucnost zil jen pfitomno¬ sti, jejiz kazdy okamzik dovedl, slo-li o zabavu, ja¬ ko malo kdo na svuj prospech vykofistiti.

Vlastni jeho net', ktera jej znala od utleho mla¬ di, zaznamenala o nem, ze pfed porci pastiky a lahvi champahskeho na vse jine zapominal, ale ze prozil nepomerne vice st'astnych okamziku, nezli kterykoli knize, ackoliv umel s penezi tak ,,vzorhe" zachazeti, ze byl mesec jeho ustavicne — prazdny.

Pfes to nepozbyl nikdy humoru a byval fa¬ sten a vesel, i kdyz v prazdne spizirne hladovel. Net' jeho jest pfesvedcena, ze nemel nejmen^iho nadani stdti se bohatym neb aspoh zdmoznSj^im nezli byl — ,,i kdyby byl mival duchody tak ne- vyvdziteln£ jako byla jeho genialnost".

57

Ozeniv se s mladou, slicnou divkou, ktera mu pfinesla venem 15.000 liber st. (asi 150 tisic zlatych), a zdediv zaroveh statek, jenz vynasel rocne, pfes 200 liber (asi 2000 zlatych), odstehoval se z Lon- dyna na tento svuj statek; ale vzal s sebou-take vsechny sve mravy i nemravy, zvyky i zlozvyky.

Pofidil si ekypaz a oblekl sluzebnictvo v nad- herne svetle zlute livreje. Psi, kone, bajecna poho- stinnost a pfedevsim 21ute livrejovane komonstvo pficinily se k vycerpani hmotnych prostfedku mar- notratneho pana. Ve tfech letech byl opet bez statku, bez penez, bez duchodu, ba i bez bytu.

Vratil se do Londyna a stal se — studentem ... Vzal opet utociste k peru, jez mu bylo dfive

opatfovalo vyzivu. Nemaje jine volby nezli stati se bud nadenni-

kem vubec nebo nadennikem literarnim, nadenicil jako dfive pro divadlo, coz bylo za jeho dob ob- vyklym literarnim zamestnanim v Anglii.

Psal opet jako psaval druhdy — snadne, bra¬ ve, skorn mozno fici s bezpfjkladnou lehkomysl- nosti. Zacaste napsal cely akt, mnohdy i dva za jedine dopoledne, a cele sceny vepsal na papir, do ktereho si zaobalovaval zamilovany svuj tabak — dukaz to, jak bajecne bezstarosten byl o svou po¬ vest literarni i slavu "posmrtnou ...

Nebyl v praci dramaticke zadnym novackem. Melte „za sebou" jiz slusnou fadu kusu patnact nebo sestnact, kdyz obvyklym zpusobem svym do- koncil kus novy, jejz nadepsal: ,,Sva.tebni den".

Kus pfijat v divadle Goldmans - Jasnfield a zkousky zahajeny. Autor jim byl pfitomen netoliko proto, ze zkousen jeho kus, nybrz take k vuli pfi- teli-herci, jenz hraje jednu z hlavnich uloh, po zkous-

J. Arbes: Sebrane syisy XXXIX. o

58

ce vzdy byl ochoten zasednouti s autorem v ne- kter6 krone k pojedeni nejake lahudky a k za- piti vinem nejlepsim a nejdrazsim.

Mlady herec ten vystupuje teprve od nejakeho casu a jiz jest milackem obecenstva.

Jet' sice jen prostfedni, skoro mozno fici male postavy; ale soumernost tela jest vzorna, vyraz- nost tvafe a cernych jiskrnych oci bezvadna a hlas jeho -— piny, ohebny bariton kovoveho timbru, jako stfibrny zvon, jenz dovede i zahfmiti —■ ko- nava mnohdy prave divy.

Ovsem jest posud jeste bezstarostny, vesely kumpan jako skoro vsickni genialni vrstevnici je¬ ho a proto take duvernym pfitelem autorovym, ktery jest zapfisahnutym nepfitelem vsech skaro- hlidu, mudraku a vubec i tak zvanych ,,solidnich lidi" vsech odrud.

Jaky div, ze i po hlavpi zkousce, kdyz uz byly vsechny pfipravy vykonany, zasedli duverni tito dva pfatele v nedaleke kreme, aby se pobavili.

Autor jest vtelena vtipnost. Ruce a zrucne vy- tahuje zatky z lahvi a naleva pfiteli — vypravuje sprymy a tesi se, ze kus jeho pronikne a vynesc aspoh na nekolik dni bezstarostneho hyfeni.

,,Ano, ano — vzdyt' jste hlava genialni!" pfi¬ pomina herec.

,,Ah, o torn jindy, pfiteli! Vim, co a jak jsem napsal," vyklada autor. ,,V bidne kreme — v koufi a pekclnem hluku napsany kus autora nepfecka. Ale budiz! Jen kdyz neco vynese. Napsalt' jsem jej jako vsechny ostatni sve kusy: bez planu, bez roz- myslu, bez pilovani."

Tak a podobne vyklada autor.

Herec klidne, pozorne nasloucha a tvdf jeho jevi jakousi zachmufenost. Zda se, ze chce pfiteli n£co nemil^ho svefiti, ale ze nevi, jakym zpusobem by to ucinil, aby mu dobry rozmar jeho nepo- kazil.

Konecne se k tomu pfece odhodlal. ^Mistfe — pfiteli," pravil mekce a pfivetive.

,,Pamatujete se jeste, ze jsme jiz po prvni zkousce mluvili spolu o jednom miste vaseho kusu — —"

„Jakz bych se nepamatoval!" zni odpoved. ,,Pfal jste si, bych je vyp\istil neb aspoh zmenil; a ja — odfekl."

,,Znam nase obecenstvo," replikuje herec, ,,a obavam se, ze ono misto, ba snad cela scena, uci- ni nan nepfiznivy dojem. Radim vam, zmehte ji!"

,,Ah, co vas napada! Jsemt' pfilis pohodlny, vlastne liny."

,,Tedy ji aspoh skrtnete! To vas pfece nestoji zadneho namahani." -

,,Pfece, pfece! Musil bych vzit knihu — vy- hledat misto — —■"

,,Tedy svolte, bych ji skrtnul sam!" vpadl herec.

„Ale proc?" namita autor. ,,Z jake pficiny? K vuli obecenstvu?"

„Ovsem! A zaroveh take k vuli mne. Pfed- stavte si mne, prosim, ve scene, ktera se obecen¬ stvu nebude libiti. Nemyslite, ze vypiska obecen¬ stvo scenu i mne!"

,,A co na torn? Necht' si piska! Vsak se za chvili vypiska a bude vam v dobre, vlastne tfeba ve spatnejsi scene, ktera se mu zalibi, tim vice tleskati."

„Nezmenite — neskrtnete tedy?"

60

,,Nezm£nfm a nc§krtnu ani slova!" zni konec- na, rozhodna odpoved. ,,Necht' si obecenstvo samo vyb£fe, co se mu libi a odmitne, co se mu nelfbi. Ostatne vefte, obecenstvo jest hloupe, naramne hloupe. A ja bych se ochotne zalozil o nevim co, ze spatnou scenu a spiatne misto, jez chcete miti skrtnuty nebo zmeneny, z celeho kusu vubec ani nevycenicha. Na to se spoleham. Uvidite, ze se bude cely kus aspoh tak libit, jako se libil ktery¬ koli jiny dobry muj kus dfive."

Vuci teto bezpfikladne lehkomyslne umineno- sti autorove nezbylo herci-pfiteli, nezli ponechati autora i kus jeho zaslouzenemu jejich osudu...

* *

Nadesel vecer prvniho pfedstaveni. Divadlo jest v pravem slova smyslu pfeplne-

no; loze i sedadla jsou do jednoho obsazeny, na galeriich hlava vedle hlavy.

Rozumi se, ze dava se kus beze zmeny. Bezstarostny autor sedi v pfedsini muzske gar-

deroby za stolkem, na nemz stoji nekolik lahvi champahskeho — a koufi z kratke dymky tak klid¬ ne a zaroveh vytrvale, ze jest zahalen hustymi ko- touci koufe.

Prvni akt zahajen i skoncen a pfijat pfiznive. Boufe pochvaly zazniva az k uSim autorovym,

ale nevyrusuje ho z olympickeho poklidu labuzni- kuv. Popijit', jakoby sedel v zamilovan£ krcm£ a mo2n&, ze ani nemysli, ze provozuje se pravg jeho kus... Tak bezstarostnou jest jeho tvaf...

61

Kratce po zahajeni druheho aktu, jeho2 prvni sceny pfijaty taktez s po(>hvalou, zavlddlo v divadle nahle tajemnd ticho.

Autor toho nepozoruje; koufi a popiji. .. Akt dohrdn; v divadle ani ruka se nehnula.

Zahdjen akt tfeti — za hroboveho ticha. Nahle zaznel projev nevole: pronikave pisknuti — a v ne¬ kolika okamzicich duni cel£ dum boufi odporu.

Olympicky klid a bezstarostnost autorova vzru- seny teprve, kdyz nastal v divadle hluk a fev pfi¬ mo pekelny. Avsak tvaf jeho jevi tut£z bezstarost¬ nost jako kdy jindy — spokojeny usmev pohrava kolem smyslnych rtu, oci jsou snive upfeny na polovyprazdnenou sklenku ...

V torn s vytfestenym zrakem vrazil do pfed- sine pfitel-herec.

„Ke vsem vsudy, co se stalo?" pta se autor, jemuz zde^eny vyraz pfitelovy tvafe vesti zpravu nemilou.

„Nic, nic zvlastniho," odpovida zajikave he¬ rec; ,,ale obecenstvo jest nevrlo, nespokojeno —■ boufi..."

,,A proc?" taze se s nezmenenym klidem au¬ tor, jakoby nechapal, oc jde.

„Misto, ktere jste nechtel zmeniti ani skrt- nouti, obecenstvo urazilo a rozjitfilo."

„Tedy je obecenstvo .pfece vycenichalo?!" od¬ tusil chladne autor.

„Ovsem a to hned po prvnich slovech. Sly- Site pekelny hluk a lomoz, piskani a hvizdani?"

„Sly§im." „Co po^it — co pocit?" hofekuje akter. „Nic!" odpovida autor. „Nechte obecenstvo

vyboufit. V§ak ono se konecne pfece uti§i.

62

Pfimo neuvefitelny stoicky klid autoruv ani dost mdlo nevzru§en. Dolil si vina do sklenky, na- pil se a koufil klidne a bezstarostne dale — — —

Ve hfe pokracovano. Pfitel-herec napjal, veskere sve sily, by pfiteli-

autorovi dopomohl aspoh v dalsich aktech k uzna¬ ni, coz se mu take podafilo.

Kus dohran k uspokojeni obecenstva, ktere po¬ sledni sc6nu provdzelo bouflivym projevem po¬ chvaly.

Od te doby — bylot! to roku 1741 — autor ku¬ su toho, Henry Fielding, zmenil aspoh ponekud zpusob sveho tvofeni.

V navalu horecne pile pfepracoval i zavadnou scenu a pojistil tak kusu svemu nekolikero repris; avsak zaroveh take nabyl pfesvedceni, ze talent jeho, byt' i fenomenalni vubec, k dramatickym pra¬ cim nestaci.

Pfitel-herec v pfizni obecenstva stoupal, az sta] se zbozhovanym jeho milackem; bylte to David Garrik... Fielding pak opustiv pole dramaticke vrhl se na drahu satyricko-humoristickeho romanu a v nekolika letech vytvofil dila nepfekonatelna.

Ucitel fecniku. (1886.)

Zfidka kdy byla anglicka snemovna poslancu tak cetne navstivena, jako v den, kdy pfed sto a asi dvaceti lety udala se v ni prosta a pfece v de- jindch umeni osamocena nepoliticka scena vrha- jici nadmiru intensivni svetlo na tajuplnou vza- jemnost umeni hereckeho a fecnickeho vubec.

V tu dobu na sklonku XVIII. stoleti arci mely feci snemovny ponekud jiny raz i vyznam nezli za nasich dob, kdy fccnici statnik nemiva v snemov- ne zacaste ani nekolik set posluchacu, kdezto fee jeho, otistena v nescetnych casopisech, miva tisi¬ ce, ba statisice ctenafuv.

Tehda, kdy nebylo casopisu, mluvival fecnik ve snemovne vyhradne pro snemovniky a poslu- chace nahodou pfitomne; ,,ostatni svet" nezvedcl o snemovni feci obycejne nezli z ustniho podani posluchacuv.

Proto byly tehda jako ve starych republikach onyno vlastnosti fecnicke, kterymiz docilen dojem bezprostfedni, nepomerne dulezitej§i nezli za na-

64

sich dob; nebot' dojem, jakeho docilil fecnik na posluchacstvu, kter6 prave feci jeho naslouchalo, bylo vse, ceho vubec ve snemovne i mimo ni do- ciliti mohl.

Z te pficiny neni divu, ze byvala tehda sne¬ movna pilne navstevovana obecenstvem, obzvlaste, kdyz projednavana dulezita nejaka zalezitost, o kte¬ rou se zajimaly i kruhy sirsi neb i nejsirsi.

A tak tomu bylo i tentokrate. Z poslancu neschazeli nezli dva nebo tfi, ktefi

byli prave churavi. Misto pro obecenstvo vyhrazene bylo do po¬

sledniho koutku v pravem slova smyslu pfeplne- no — telo tesne vedle tela, hlava vedle hlavy...

Rokovani zahajeno — zpocatku klidne a chlad¬ ne jako obycejne, zvlaste v Anglii, kde jest chladno- krevnost vlastnosti dominujici.

Avsak za nedlouho debata se pfiostfila; fec- nici se rozohhovali a mezi dvema fecniky, hajicimi dve divergentnich stanovisek, rozvinul se onen du¬ chaplny slovni boj, jenz nekonciva jinak, nezli upl- nou porazkou jednoho z bojujicich.

Poslanci a zvlaste obecenstvo sledovalo boj fecnickych gladiatoru zpocatku dosti klidne; za ne¬ dlouho vsak zacalo brati ucastenstvi vzdy vfelejsi a ddvalo take ruznymi vykfiky na jevo sve mi¬ neni bud pro nebo contra prave pronesene nebo hajene zasady.

Parlamentarni zapas ten trval jiz po dve ho- diny a staval se vzdy prudsim a vasnivSjsim.

Cela snemovna rozdelila se ve dva velke ta- bory; fecnici obou stran dotirali na sebe zbranemi vzdy ostfejsimi, padncjsimi, bczohlednejsimi, az pak

65

zacaly se ozyvati take vyrazy neparlamentami, pfi- kre, ba urazlive.

Pfedseda napomina fecniky, by se mirnili a setfili jednaciho fadu; obecenstvo jevi nepokoj, sum a ruch se mnozi, az pak posleze pfedseda, neveda si jine rady, befe slovo hlavnimu zastupci strany jedne a po chvili i zastupci strany druhe.

Jako v podobnych pfipadech skoro vzdy na¬ stal ve snemovne hluk pfimo nevylicitelny. Po¬ slanci vstavaji, opousteji sva mista a kupi se pfed stolem pfedsedovym. Pfudce, vasnive gestikulujice pronaseji jedni vyhruzna slova, jini napominaji k tichu a jeste jini drazdi a rozpaluji spor i vzpla- nute vdsne ironickymi usklebky a nejjizlivejsimi sarkasmy.

Ucast befe i obecenstvo, mruci a hluci jako rozboufene mofe brzo na prospech te neb one strany, brzo proti tomu neb onomu poslanci a hned zase proti pfedsedovi, ktery neustale zvone marne napomina k mfrnosti a setfeni snemovniho fadu.

Hlas jeho zanika v hluku a hlomozu pfimo pe- kelnem. Videti jen, kterak stoje vzpfimen mava jednou rukou zvoncem. Ale zvuku zvonce nikdo neslysi; obzvldste ne galerie, ktera si pocina jiz jako zbesila.

K utiseni rozpoutanych vasni nezna pfedseda jiz zadneho prostfedku.

Nahle zaznel z ohlusujiciho lomozu hromovy hlas jisteho poslance, aby byla galerie vyklizena.

Na okamzik nastalo ticho aspoh pomerne a pfedseda za souhlasu takm£f cele snemovny dava povy§enym hlasem rozkaz, aby se obecenstvo od- stranilo ze snemovny.

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. o

66

V odpoved zadunela s galerie boufe nevole a hnevu.

Zraky vsech poslancu jsou po nekolik minut obraceny ku galerii, ktera se prave podoba obrov- skemu mravenisti, spouste lidskych hlav a tel, ka- lejdoskopicky se mihajicich. Hluk a lomoz jest vzdy ohlusujici.

Nahle divoka vfava ta pfehlusena zvucnym muznym hlasem:

,,Zadam za slovo!" vola z davu poslancu sku- penych pfed stolem pfedsednictva asi ctyfiacty- ficetilety muz vyrazne, obrejlene tvafe a ohnivych oci.

,,Udeluju slovo poslanci Burkemu!" vola s na- petim veskerych svych sil pfedseda.

A div divu — posledni slovo takmef zazracne konejsi boufi.

V nekolika minutach jest ve snemovne i na galerii ticho skoro hrobove.

Slova ujima se jeden z nejohnivejsich a zaro¬ veh nejoblibenejsich fecniku snemovni oposice, ro- dily Ircan, jenz byl za nekolikaleteho snemovani obratil k sobe vseobecnou pozornost.

Stoje hrde a sebevedome vzpfimen a upiraje zrak svuj na jediny bod na galerii, kam divaji se take ostatni poslanci, pocina fee svou klidne a mluvi v tento smysl:

,,Ujal jsem se slova, bych oduvodnil svuj na¬ vrh celici castecne proti rozkazu pfedsedy snemov¬ ny, by byla galerie vyklizena. Ujimam se slova v pevnem pfesvedceni, ze navrh muj dojde sou¬ hlasu cele snemovny, jakmile bude \ yslechnut.

67

Nemohu sice odciniti, co se bylo stalo — ne¬ mohu napraviti, aniz omluviti poklesek, jehoz se byla galerie dopustila tim, ze hlucic a lomozujic rusila jednani snemovni. Pfedseda jest tudiz uplne v pravu, kdyz rozkazuje, aby byla galerie vykli¬ zena.

Avsak tentokrate jest, slavna snemovno, na nas, abychom ucinili vyjimku z vseobecneho usta- noveni zakona; tentokrate nalezame se v pfipadu mimofadnem.

Pozoruju totiz na galerii muze, kteremu na¬ lezi v narode nasem hlavni zasluha, ze fecnictvi neslavilo doposud jeste nikdy takovych triumfu, jako v nasi dobe — muze, ktery neni dnes na ga¬ lerii po prve, ktery jednani a triumfy nasich fec¬ niku sledoval vzdycky s touze neb aspoh podob¬ nou pozornosti jako jsme druhdy sledovali takmef my vsickni jeho slova a gesta, kdyz mluve jednal a jednaje jnhivil, slovem, kdyz jsme se od neho ucili prvnim pravidlum vymluvnosti, kratce pozo- ruji na .galerii muze, kteremu — ponevadz byl a doposud jest jnistrem v umeni fecnickem — jsme skoro vsickni, jak tu jsme, nejvfelejsimi diky za- vazani.

Pfiznavam se zde vefejne a upfimne, ze vse- mu, cim jsem v fecnictvi dosahl kdy nejakeho ucin- ku, pfiucil jsem se od velikeho, proslaveneho to¬ hoto mistra .mistru, kteryz byl netoliko mne a nas vsechny, nybrz cely narod anglicky tak casto unesl a elektrisoval, ze vypukali jsme v nejbouflivejsi, nejnadsenejsi pochvalu ,— kteryz byl vymluvnosti vratil pfirozenost, silu a cistotu myslenky a citu, slovem, ktery prvni v narode nasem zalozil skolu

68

pfirozendho, tudi2 jedine opravneneho vyjadfovani se v fecneni a tak take polozil zaklad ku sl&ve, ktere si ,byl parlament anglicky nejlepsimi fecniky svymi v prave minulem desitileti vydobyl.

Z te pficiny obracim se ku slavne snemovni s navrhem, aby rozhodla, srovnava-li se se cti a vdecnosti, ba jen s pouhou slusnosti snemovny, aby — kdyz dava pfedseda rozkaz k vyklizeni ga¬ lerie, ktera se byla proti jednacimu fadu provinila — odstranil se take s galerie muz, jehoz pusobeni jsem byl prave nesmelym slovem oznacil a pro ktere nemam ,dostatek skvelych, ba nejskv£lej§ich vyrazu pochvaly a obdivu."

Po techto slovech, pronesenych s ohnem pfi¬ mo neodolatelnym, Burke za hroboveho ticha na chvili se odmlcel, nacez zvucnym hlasem dolozil:

,,Minim totiz herce Davida Garrika, jenz jest prave take ,na galerii pfitomen."

Snemovna vypukla y jasot souhlasu. Na vse, co bylo pfedchazelo, zapomenuto. Nikdo nemyslil nezli na proslaveneho herce,

kteremuz byla prave pfipravena tak neocekavand, ovsem zaslouzena ovace.

Kdyz se boufe jasotu ponekud utisila, ujal se slova i poslanec James Fox, pozdeji proslaveny mi- nistr, v tu dobu jeste mladik asi ctyrmecitmalety. ale jiz jeden z nejohnivejsich, nejodvaznejsich fec¬ niku, by navrh Burkeho podporoval. I on a po nem jest£ tfeti poslanec, Fownshed, mluvili ve smyslu Burkeho vychvalujice zasluhy Garrikovy o fecnictvi a skoncili navrhem, aby jediny David Gar¬ rik smel zustati.

Navrh pfijat jednohlasne a galerie vyklizena.

69

V rokovdni pokracovano pak pfed galerii, na kter£ se .nalezal samojediny — Garrik. — — —

V analech parlamentu upln-S osamoceny pfi¬ pad, jejz jsme vylicili die historickeho zaznamu, po- dava nejzf erne jsi .dukaz, v jake souvislosti jest pra¬ ve umeni .herecke netoliko s fecnictvim vubec, ny¬ brz i se .statnictvim zvldst'.

Jak mocneho vlivu mel genialni Garrik ja- kozto interpret pfirozenosti i na jin6 vynikajici stdt- niky anglicke, p torn svedci take poznamka Ma- caulayova v studii o proslavenem Williamu Pit- tovi.

Pfednes Pittuv vyrovnal se, jak pravi jisty po- zorovatel, pfednesu Garrikovu. Vyraz jeho tvafe byl dustojny; jzacaste pomatl odpnrce sveho jedi¬ nym pohledem nevole nebo vysmechu. Melte k dis¬ posici kazdy ton, od vasniveho vykfiku az po sar- kastickou poznamku pronasenou zdanlive jen pro sebe.

Na prknech .byval by nejslicnejsim Brutem ne¬ bo Koriolanem, jake kdy divadelni obecenstvo vi¬ delo. Bylte hercem v kabinete, hercem v rade, her- cem v parlamente, .ba i v soukromem zivote.

David Garrik. (1867.)

Trvame, ze po pfedchazejicich dvou statich nebude neucelno, vsuneme-li sem strucnou biogra- fickou skizzu, kterouz jsme skoro pfed pul stoletim die A. W. Grubea zcestili a v prvnim divadelnim liste ceskem (Ceska Thalie) po prve otiskli.

David Garrik, nejslavnejsi herec anglicky, ja- kymz snad ,zadna doba a zadny narod vice hono- siti se nebude, narodil se dne 20. unora 1716 v jed¬ ne hospudce Heresfordske, kde otec jeho jako ka- pitan za pficinou verbovani prave dlel. Rodina je¬ ho pochazejic z Normandie psala se puvodne la Garrique. Dec! jeho byl se totiz po zruseni ediktu nantesskeho uchylil ,do Anglie hledaje utulku na pude svobodne, a otec, byv povysen u vojste za kapitana, zdrzoval se vetsim dilem v Lichfieldu. Garrikova matka, dcera kazatele z okoli Lichfield-

71

skeho, nevynikala tak krasou, jako spise jemnym, pfijemnym mravem a veselym rozmarem, zavodic se svym muzem v lidumilnem chovani v takove mi¬ fe, ze manzele tito v nejlepsich kruzich Lichfield- skych vzdy yitani hoste byvali.

Mlady Garrik jsa cily, sprymovny hoch, za¬ jimal kazdeho, (kdo blize jej seznal. Zejmena obco- val jisty pan Walmsley, prvni sekretaf duchovniho soudu Lichfieldskeho, ,velmi rad s malym David- kem, a ,byl by mu cast sveho jmeni odkazal, kdyby se byl nebyl v pokrocilem jiz stafi ozenil. K uceni nemival vsak .cily hoch nikdy valne chuti. Jako desitilety byl poslan do obecne skoly Lichfieldske; avsak nad (cteni kneh byla mu milejsi spolecnost netoliko deti, nybrz i dorostlych; citilt' jiz tenkrate, ze jenom tam svuj talent pfivede k platnosti. Vtip- ne jeho odpovedi, vesele napady, zvlaste pak zpu¬ sob,^ jakym vyslechnute povidky opet vypravoval, dodavaly mu jakesi pfednosti pfed ostatnimi det- mi, a jiz tenkrate jevila se u neho patrna naklon- nost k divadlu. Jiz v jedenactem roce veku sveho uspofadal za pfispeni hochu a devcat prvni pfed¬ staveni jakesi komedie.

Prozkoumav sve i svych soudruhu schopnosti a vyprosiv si od rodicuv dovoleni, zvolil k provo¬ zovani, za onech dob oblibeny kus, pod jmenem ,,Dustojnik verbifsky"; jedna z jeho sester musila hrati komornou, on sam zvolil pro sebe ulohu „sergeanta Kite-ho" karakter divokeho rozmaru. Pozdeji proslaveny Samuel Johnson, tehda jeste ji- noch, byv pozadan o prolog, zamitl prosbu pfes to, ze byl malemu Garrikovi od srdce naklonen. Garrik vsak si dovedl vypomoci, a kus ten byl sehran zpusobem, jenz dalcko pfcvysil ocekavani

72

divaku, ktefi pak po dlouhy cas cilosti a rozmaru Kite-ho se divivali.

Brzy po teto, pro Garrika pfevyznamne uda¬ losti obdrzel hosik od sveho stryce, kteryz v Li- sabone vedl obchod vinem, pozvani, by jej na¬ vstivil; mozna, ze stryc ten zanasel se plinem vy- chovati hocha v ten zpusob, by po nem mohl ob¬ chod pfevziti; zahy vsak se pfesvedcil, ze veselost a duchaplna cilost hosikova neni ve shode s pfis- nou a suchoparnou praci kupeckou, a proto zdrzel se Garrik v Lisabone pouze jeden rok. Seznamiv se s mnohymi rodinami, stal se oblibenym a byval zvlast^ od kupcu anglickych casto ku stolu zvan. Nezfidka stalo se, ze jej postavili na stul, aby jim verse a sceny ze znamych divadelnich kusu odfi- kaval. Tez s mladymi Portugalcany a sice z nej- slavnejsich rodin mlady Garrik casto obcoval.

Sotva ze se byl navratil do Anglie, poslal jej otec opet do skoly Lichfieldske, kde vsak pro svou vrtkavou povahu a nestalou mysl v uceni skolskem pfili§ valne neprospival.

Na stesti zdrzoval se v Lichfieldu jeste Sa¬ muel Johnson, s nimz Garrik casto se schazival, a kteryz jej pozdeji i pfijal mezi sve zaky v umyslu, seznamiti ho s feckymi a fimskymi klasiky. John¬ son pfekypuje ucenosti, namahal se ze vsech sil, by duchaplnymi poznamkami ucne sveho obezna- mil s duchem a zvlastnostmi; davno vsak roztrzity a vrtkavy pfitel jeho pramalo ziskal obiraje se v myslenkdch pouze jevistem a vypracovanim di¬ vadelnich kusu. Po uplynuti sesti mSsicu naba^il se i Johnson vykladu starych spisovatelu, nebot' poslucha^stvo jeho skladalo se z tfi az c^tyf osob,

73

a on i uceh jeho Garrik uminili si hledati Stesti v hlavnim meste.

Pfiznivec Garrikuv Walmsley odporucil ho pro- fesoru Kolsonovi nasledujicim dopisem:

,,Panu Kolsonovi Lichfield, 1737.

Stary, drahy pfiteli!

Jelikoz jsem jiz od roku 31. v meste nebyl, nepodivite se, kdyz obdrzite ode mne dopis; avsak citaje o Vas casto v casopisech, raduju se, ze ne- ustavate obohacovati vedy vzacnymi pfispevky.

Pfilezitosti teto vsak se chapu hlavne z te pfi¬ ciny, abych Vas pozadal o jakousi laskavost. Muj soused, kapitan Garrik, hodny a dustojny muz, ma syna, rozumneho to mladika a dobreho zaka, jejz kapitan prodlenim dvou neb tfi roku hodla poslati na universitu, aby studoval prava; avsak pomery kapitanovy nedovoluji, aby ho tam poslal jiz nyni. A proto ponavrhl jsem, budete-li s tim totiz sou- hlasiti, aby byl svefen Vam, aby jste jej v mathe- matice, filosofii a jinych vedach vyucoval. Dobry a mravny hoch ten bude nyni devatenact roku star, a jest tak cily a nadejny, jakeho jsem uz dav¬ no nepoznal.

S vasi strany dostaci denne jen nekolik oka¬ mziku trvajici vyucovani; v ostatnich hodinach prace bude Vam mladik ten pfijemnym spolecni- kem. Otec jeho zaplati Vam ochotne, sec sily je¬ ho dovoli, vse, co budete zadati. Ja sam budu Vam za to velmi povdecen.

G. Walmsley." ,J. Arbes: Sebran6 spisy XXXIX. JQ

Postradaje hmotnych prostfedku odstehoval se Garrik k profesoru Kolsonovi teprve asi po roce (1738), kdyz mu byl stryc jeho, vrativ se z Lisa- bonu do Londyna, kde zemfel, odkazal 1000 liber sterlinku. Vyucovani tak bystreho myslitele, jakym byl profesor Kolson, nezustalo na mladeho Garrika bez uteseneho vlivu. Avsak cil, k nemuz veskera snaha Garrikova smefovala, bylo pfece jen jeviste. Kdyz pak za nedlouho i rodice jeho zemfeli, ne- otalel dele s provedenim davneho sveho planu.

Nezli se tak stalo, pokusil se pfece jeste za- vesti si spolecne s bratrem obchod vinem, nez po¬ kus ten se nezdafil.

Garrik oddal se tudiz s veskerou energii sve¬ ho ducha k zamestnani, po nemz i tak vfele prahl a k nemuz jevil od utleho mladi neobycejne schop¬ nosti.

Pfedevsim vyhledaval spolecnost nejlepsiich hercu a opatfil si take pfistup do divadel; vedle toho pokousel se s usilim ve spravnem recitovani zavaznych mist z ruznych divadelnich her, cvicil se v mimice a psaval take divadelni recense o her- cich a jejich vykonech do ruznych casopisu. Re¬ cense ty byly piny spravnych usudku a pfipadnych poznamek a vynikaly take tim, ze byly prosty vsech osobnich najezdu, jake pozdeji staly se v recensich divadelnich skoro pravidlem.

Nemaje vsak doposud dostatecne duvery ve svuj talent, neodvazil se jeste pokusiti se jako he¬ rec v nekterem divadle londynskem. Pfistoupil tedy k herecke spolecnosti, ktera r. 1741 v Spswichu pfedstaveni pofadala. Hraval zde pod pfijatym jmenem Lyddal. S rozhodnym uspechem vystupo- val v rozlicnych kusech, snazil se riizne karaktery

75

pokud vubec mozno, nejpravdiveji znazorniti, po¬ kousel se i v uloze saska za neustaleho projevo- vani spokojenosti.

Asi po roce, a to 19. fijna 1741 vystoupil konecne po prve v londynskem divadle Goodmans- fieldskem v Shakespearove tragedii Richard III. Kus ten i ulohu tu zvolil si Garrik ke svemu de- butu po zralem uvazeni, ponevadz tragedie ta vy- nika dojemnymi a uchvatnymi scenami z historic anglicke a obecenstvu anglickemu vzdy se libivala. Uloha Richarda byla talentu Garrikovu uplne pfi- mefena. Nejruznejsi naruzivosti zvysene zajimavosti deje poskytly herci vhodnou pfilezitost uplatniti vse- stranne svuj neobycejny talent herecky. Pfirozena interpretace ulohy pfivedla kritiku, ktere bylo neco podobneho na jevisti naprostou novinkou, do ne- malych rozpaku.

. Kritika byla v tu dobu uvykla na nepfirozenou deklamaci, hlavne na zpivavy zpusob mluvy, kte- rymz mela byti pochvala skoro nasilne vynucena. Proste, pfirozene pronaseni slov, provazene pfime- fenou mimikou, nebyvalo v tu dobu na jevistich v obyceji. Teprve Garrik pfivedl tento zpusob inter¬ pretace k uplne platnosti.

Podiveni i obdiv rostly kazdym vystupem, zvlaste duraznym byl okamzik, kdy herec shodiv skrabosku pokrytce a statnika objevil se jako rek a vojin. Kus ten musil byt desetkrat po sobe opa- kovan. Pochvala, jake se mlademu herci dostalo, byla tak vseobecna, do Goodmansfieldu hrnulo se obecenstvo nejvybranejsi spolecnosti, kdezto velka divadla Drurylane a Coventgarden byla prazdna. I ti, kdoz byli zaujati pro nejlepsi starsi herce, musili se pfiznati, ze rozmanitost a pravdivost Garri-

76

kovy hry pfevysuje v ohledu umeleckem vse, co az^ dosud byli videli. Garrik, vymytiv veskerou vfiskavost a veskere pfepinani ze sve mluvy a hry, dosadil pfirozenost, lehkost, slusnou prostotu a ryzi rozmar opet V jich prava.

Ty denni plat jeho nepf evy so val s pocatku sest az sedm liber sterlinku. Avsak, kdyz feditel divadla se pfesvedcil, ^e rozmnozene pfijmy nutno pfipsati skoro vyhradne ha ucel Garrikuv, dohodl se s nim v ten smysl, ze mu jako honoraf vyplacena polo- vice cisteho-vytezku. Zanedlouho nabidl mu enga¬ gement feditel divadla Drurylane a zajistil mu rocni pfijem peti set liber sterlinku a polovinu z cisteho vytezku z her, o kterychz by Garrik hral hlavni ulohu. Sotvaze byl Garrik tuto novou smlou- vu podepsal, doslo ho nabidnuti nove, a to, aby v mesicich cervnu, cervenci a srpnu hral v hlav¬ nim meste irskem. Garrik i tuto nabidku pfijal a odejel take v cervnu roku 1742 do Dublina.

Pochvala, jakou byl v hlavnim meste irskem zasypavan, pfevysovala veskere ocekavani. Byl ob- divovan a cten jako umelec pfimo zazracny. Kdy- koli hral, bylo divadlo, i za nejparnejsich dnu, do posledniho mista naplneno. Mnohy z nadsenych je¬ ho obdivovatelu riskoval navstevou i sve zdravi, nebot' v Dubline a okoli panovala prave epidemic. Pfes to vse hrnuly se do divadla zastupy zdra- vych i polozdravych osob, jen aby mohly byti ucast- ny pozitku, jejz poskytovala Garrikova hra. Za ta¬ kovych pomeru neni divu, ze epidemic, ktera mno- heho pfipravila do hrobu, nazvana byla posmes*n£ ,,zimnici Garrikovou".

Slavny rek jeviste byl vsak rovnez tak pot£- sen nejen hmotnym ziskem svych pohostinskych

77

her, ale i pfizni, jakou mu pfedevsim irska slechta prokazovala. Navrativ se do Londyna, zahajil opet cinnost svou v divadle Drury Lane.

Aby se od namahave interpretace tragickych uloh ponekud zotavil a osvedcil take nadani sve ke komice, zvolil si Garrik nektere ulohy z oboru gro- teskni komiky; zejmena vystoupil jako Abel Drug- gar v Johnsonovych ,,Alchymistech". Uloha sosa- ka toho byvala az dosud pojimana a provadena jako karikatura. Kdyz Garrik vystoupil ze zakulisi, jevil v tvafi takovou prostotu a zaroveh karakteri- sticke znamky bezdecne , neuvedomeleho egoistic- keho kramafe, ze zadunela divadlem nejen salva fehtaveho smichu, ale i bouflive pochvaly zaroveh. Mimo to snazil se Garrik beze vseho pfepinani podati vykon naprosto pfirozeny a dokazal tim, ze vyzna se v nesnadnem umeni zachovati i ka¬ rakter pevny a jednolity.

Zatim se pomery vlastnika divadla valne zme- nily. Pozoruje, ze pfes pine domy jmeni jeho se nemnozi, odprodal privilej svuj dvema bankefum. Garrik nezucastniv se obchodni teto akce, odebral se do Dublina, aby tam uspofadal fadu her. Ob- sypan lichocenim a znamenite obohacen vratil se opet v kvetnu 1746 do Londyna.

Kdyz byl po nejaky cas hral v divadle co- vent-gardenskem, nabidl mu spravce divadla Drury- Lane, jmenem Lacy, polovici sveho privileje a Garrik zaplativ mu nepatrnou sumu osmi tisicu liber, stal se (na pocatku dubna 1747) spolufedite- lem zminen6ho divadla. Umluva jejich znela v ten smysl, ze se nemel jeden michati do zalezitosti dru¬ heho. Lacy pfevzal zaopatfovani obleku, dekoraci a spravu zalezitosti ekonomickych, kdezto Garrik

78

staral se o veci dulezitejsi, maje hlavne na starosti vyjednavani se spisovateli, ziskani novych herec- kych sil, rozdavani uloh a fizeni zkousek.

Krome toho, ze se o cisty pfijem delil s Lacym, vyplacen mu jeste rocni honoraf peti set liber.

Napsani novych kusu a opravovani starych bylo mu honorovano zvlast'.

Duvera, kterou herci londynsti ku Garrikovi chovali, byla tak znacna, ze nejlepsi a nejnadanejsi z nich pfestoupili k divadlu Drury-Lanskemu. Ja¬ ko spolufeditel divadla zahajil Garrik hry 20. za- fi 1747 a sice prologem z pera Johnsonova. Z pfed¬ staveni toho bylo zfejmo, ze Garrik obratil hlavni zfetel svuj k tomu, aby zavedl ve vsem vsudy po- fadek a aby vsickni herci vynasnazili se pfivesti vykony sve k nalezite platnosti.

Zkousky odbyvany vzdy y ustanoveny cas a hfe o zkouskach musila byt venovana tataz pece, jako o samem pfedstaveni. Kazdy herec, ktery po tehdejsim zvyku snazil se ruznym extemporovanim a nonchalanci nedbalost v uceni uloh tusovati, byl Garrikem pfisne karan. Pilnost a talent herecky dovedl vsak Garrik jako malo kdo jiny povzbuzo- vati. Zvlaste pak byl neobycejne obezfely pfi roz- delovani uloh, maje vzdy jen schopnosti hercu na zfeteli.

Aby divadlo jeho vybfedlo z nepfirozenosti a patheticke chvastavosti jakymi tehdejsi oblibene di- \adelni hry oplyvaly, uznal za vhodne hrati opet hry Shakespearovy, ktere byly po delsi cas na je¬ vistich anglickych zanedbavany, cimz vratil se zas ku stare jadrne mluve, ktera byla modni kudrdlin- kovou mluvou z jevist anglickych vytlacena. Tra¬ gedie „Romeo a Julie" nebyla uz pfes osmdesdt

79

roku provozovana, misto klasicke teto truchlohry hravan Otwayuv Kajus a Marius, v kteremzto ku¬ se byly nejdojemnejsi sceny ze Shakespeara jedno- duse pfevzaty.

Garrik provedl Shakespearovu tragedii v pu¬ vodnim jejim zneni, totez stalo se i s Makbethem, jenz byl vselikymi pfidavky a ozdubkami zohyzden.

Garrik napsal tez valny pocet vlastnich kusu, z nichz mnohy neni bez pfednosti. Hry ty vysly tiskem ve tfech svazcich v Londyne v letech 1798 az 1812. Mimo to napsal take mnoho zdafilych pro- slovu. Basnikem Garrik nebyl, ale byl dokonalym umelcem v zivem zobrazeni basnickych vytvoru. Velka znalost sveta a lidi, kterou si byl Garrik osvojil obcovanim s nejznamenitejsimi osobami vsech stavu. Pfirozene spravny nazor sveta a obrat- nost v feseni ruznych konfliktu byly u neho slou- ceny v universalnost ducha v takove mife, jako snad jen u Shakespeara.

Pfes veskerou dusevni pfevahu a elasticnost ducha nemohl se, jak to u feditele divadla ani jinak byti nemuze, vyhnouti vselikym nepfijemno- stem a pohorslivym vystupum, nasledkem toho a zaroveh aby si po dosavadni namahave cinnosti popfal na cas oddechu, odhodlal se k rade lekafu navstiviti lazne Paduanske, doufaje, ze tam nalezne ulevy pro svou chot', slavnou druhdy tanecnici Vio- lettiovu, kterou byl roku 1746 za manzelku pojal a ktera uz delsi cas churavela.

Pro tak cinneho a bystrozrakeho muze, jako byl Garrik, nemohla byti cesta po pevnine evrop- ske bez prospesneho ucinku, mimo to mohlo mar- nivosti jeho lichotiti, ze po svem navratu do Lon-

80

dfna po delsi nepfitomnosti dojde jeste vStsfho oceneni nez dosud.

Na ceste po Francii a Italii byl proslaveny mim ten vsady pfijat s otevfenou naruci, zejmena od svych rodaku, ktefi v zemich tech prave zili a byli na krajana hrdi. Neobycejna pochvala, jake se mu dostalo v Pafizi v ruznych spolecnostech, a to netoliko v spolecnostech britske slechty, nybrz i Francouzu, a zaroveh neobycejne ucastenstvi, s ja¬ kym Francouzi kazdemu slovu britskeho Roseia naslouchali, byly snad zfejmejsim dukazem jeho ne- obycejneho umeleckeho nadani nezli pochvala, jake se mu dostalo od obyvatelstva londynskeho. Mnozi zpevaci nejsou s to zazpivati sebe prostsi pisen bez pruvodu plana nebo orkestru. Garrik obklopen tisnicim davem zvedavcu improvisoval jednotlive sceny hlavnich svych uloh s takovou umeleckou pfesnosti, ze celou spolecnost v pravem slova smy¬ slu uchvacoval.

Po navratu z ciziny do Londyna musili vsi¬ chni znalci doznat, ze navstevou ruznych divadel v cizine Garrik ve svem umeni jeste vice se zdo- konalil, tak ze mu nebylo vubec jiz ani tfeba byti starostlivym o pochvalu. Maje nekdy volnou chvili, navstevoval Garrik dosti casto snemovnu jako po- sluchac. Jednu scenu, ktera se za jeho pfitomnosti ve snemovne udala, vylicili jsme podrobne v pfed- chazejici stati.

Po smrti Lacy-ho, jenz se byl s Garrikem o ci¬ sty vytezek divadla Drury-Laneskeho delil, stal se Garrik sam majitelem divadla, veskery pfijem olynul nyni do jeho pokladny, avsak na jeho be- drach spocivala nyni veskera tize divadelni spravy. Dosdhnuv sedesateho roku veku sveho pocal Gar-

81

rik vazne churaveti. Jiz dfive churavel dnou, ale nyni dostavily se prudke bolesti, zejmena kdyz se k puvodni chorobe pfidruzila choroba nova. Bo¬ lesti, jez jej mucily — trpelt' kamenem — neopu- stily jej vice az do konce jeho zivota a byvaly ne¬ kdy az nesnesitelny. Aby bolesti zmirnil, uposlechl rady nemoudrych pfatel uzivaje louhu a jinych ziravych leku, cimz vsak sobe jeste vice uskodil. Ackoli byli pfatele Garrikovi nemoci jeho velice znepokojeni, pfece se nikdo z nich neodvazil ra- diti mu, aby se vzdal cinnosti sve na jevisti a pfe- stal hrati. Konecne rozhodnul se k tomu Garrik sam. Dne 10. srpna 1776 vystoupil naposled jako don Felix ve veselohfe ,,Zazrak". Kdyz kus skon¬ cen, Garrik citem takfka pfemozen, promluvil ne¬ kolik srdecnych slov na rozloucenou a obecenstvo, jez se bylo v pfehojnem poctu seslo, projevilo ne¬ obycejne dlouho trvajicim potleskem naposfedy za- slouzenou pochvalu svemu milackovi.

Vzdav se za nedlouho i fizeni divadla, sledo¬ val s nejvetsim ucastenstvim dalsi jeho osudy. Na- valy nemoce opakovaly se vsak vzdy casteji a dne 20. ledna 1779 zemfel Garrik v rozkosne sve vile nedaleko Londyna. Pohfeb jeho byl velkolepy. Mrtvola jeho pohfbena ve WTestminster-Abtei vedle pomniku Shakespearova.

Garrik zustavil znacne jmeni, ale zadnych po- tomku. Zil sice nadmiru skvele, ale nikdo nemohl mu vytykati marnotratnost. Miloval hostiny a byl rad,^ mohl-li pfatele sve uctiti. Vydrzoval si tez kocar a kone a mnoho slouzicich, vydani sva pod- fizoval vsak pfisne kontrole. Neprave bylo mu vy- tykano skrblictvi; nebot' netoliko ze vefejne mnoho rozdal ku podpofe nuznych, out' take vydaval mno-

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. J-J

82

ho penez tajne lidem podpory potfebnych, a to jiz v dobe, kdy financni pomery jeho nebyly pra¬ ve skvele. Srdce jeho bylo tak utrpne, ze nedovedl zadne prosby oslyseti. Jemna, pfivetiva mysl jeho zavodila s duchem genialnim. Byl prave tak lasky hoden jako clovek i jako umelec.

Kralovna mody. (1886.)

Chladny den listopadovy chyli se ku konci. Ulicemi paf izskymi bloudi cernook6 devcatko v pro- st6m obleku venkovanky a s malym uzlickem vruce.

Chovani jeho nasvedcuje, ze octlo se ve vel- kem meste po prve a ze nekoho nebo neco hleda. Kazdou chvili se zastavi pfed nekterym chramem. palacem, domem nebo kramem — a dlouho se di¬ va, aniz by vedelo, kam a proc.

Tak bloudi z ulice do ulice, az nadesel vecer — az octlo se pfed palacovitou budovou, ku ktere se sjizdeji se vsech stran kocary a schazeji se lide 1 pesky.

Mimodek poposlo devce az ku vchodu a opfevsi se o zed, diva se na hemzici se dav.

Po chvili kmitnul podle devcete jakysi muz, jenz byl pfed nekolika okamziky vyskocil z nad- herne ekypaze a chvatnym krokem ubiral se ku vchodu budovy.

Upfela nan zhavy svuj zrak, jako na jine, ktefi byli ve§li, aniz by ji byli venovali pozornost.

84 .

Zrak jeji setkal se se zrakem muzovym. Muz mimodek se zastavil. V kmitave zafi svitilen zdala se mu byti tvaf

devcete^ carokrasnou. I kyvnul na lokaje, jenz jej v uctive vzdalenosti provazel a neco mu zaseptal.

Na to vesel do budovy a lokaj pfiblizil se k dev- catku.

,,Aj!" oslovil je vlidne. ,,Odkud pak, panenko?" ,vZ daleka — z venkova," odtusila divka za-

pyfivsi se. ,,A co zde — ve meste?" ,,Jdu do sluzby." ,,Aj, aj! A kam?" ,,Nevim jeste — neznam tu nikoho." ,,A coz kdybych ti zaopatfil sluzbu sam?" ,,Byla bych vam zavazana diky nejvfelejsimi." IJvodni tento dialog stacil, aby byla v devceti

zbuzena duvera k neznamemu muzi. — O cem dale mluvili, zajiste jest Ihostejno. ..

V nekolika minutach odvazel lokaj devcatko v nad- herne ekypazi — ,,do sluzby" . ..

S cernookym devcatkem stala se v brzku zme- na pfimo neuvefitelna. Bylot' ve sluzbe jen nekolik dni. U koho — nevedelo, ba netusilo . . . Zilo v pa- laci. .. Kazdy choval se k nemu zdvofile a usluzne.

Asi po tydnu setkalo se s panem .. . Oslo\il je vlidne a zeptal se, jak dlouho je

ve sluzbe, kdo je pfivedl atd. Zodpovidalo vsechny otazky proste, ale zive.

Zhava ocka ji jen hrala, vyraz tvafe menivy, po- hyby volne, elasticke.

85

,,Skoro se mi zda, ze mas nadani hereckd," pfipomenul posleze pan zertem. ,,Nechtela bys se pokusit na divadle!"

,,S radosti!" bylo vse, co devce odpovedelo — Dopomoci devcatku k divadlu nebylo panu je-

jimu nesnadno. Ministr krale francouzskeho, Fleu- ry, byl vsemocnym a svefenka jeho stala se he- re^kou na pouhy jeho pokyn.

V nekolika mesicich osvedcila nadani sve v te mife, ze byla jednou z nejlepsich sil, ze svefovany ji ulohy hlavni, v nichz okouzlovala — a okouzlila i sveho ,,pana", ze stala se jeho — milenkou. . .

Po roce byla slicna Theodora Mericourtova hvezdou prvni jasnosti. Milenec jeji umoznil ji zi¬ vot knizeci. Oplyvala vsim, co si jen pfala. V brzku uvykla nadhefe a pfepychu a stala se zbozhovanou modlou mladych i starych velmozu, na mnoze zhy- ralych zaletniku, kterym svym divuplnym okem a sladkym hlasem hlavy matla a mnoheho jedinym svym pfanim — pfivedla na pokraj zahuby. . .

Nadherou a bizzarnosti svych toilet budila i zavist kralovy maitressy Pompadourky. Cela Pa- fiz opicila se v toiletach po ni, nenazyvajic ji ji¬ nak nezli ,,kralovnou mody".

Miliony padly za obet' pouhym jejim choutkam a libustkam rozhazovala penize plnymi hrstemi.

Z proste, druhdy jen cile a ciperne divky ven- kovske stala se vznesena dama — ale uminena, svehlava, popudliva a vasniva.

Pikantni libustky nejnesmyslnejsiho druhu byly ji pravym sportem. Kazdy se pfed ni chvel. .. Bicik jeji byval den co den v praci. Sesvihala sve komorne az upely bolesti, ba sam milenec jeji, vse- mocny ministr Fleury, niceho nenamital, kdyz mu

86

zbozhovana knczka Thalie kdysi vefejne do tvafe naplila...

Tak demonickym bylo divuplne kouzlo teto zeny, ktera, nikoho nemilujic, neznala zadnych ji¬ nych zakonu krome svych vrtochu ...

O minulosti jeji kolovaly nejpodivnejsi povesti; ale krome toho, ze pfisla odkudsi z venkova do Paf ize a ze ji Fleury dopomohl k divadlu, nikdo vice nezvedel.

Rok mijel po roce —_,„kralovna mody" pano¬ vala nad srdcemi kavaliru a toaletou vznesenych pafizskych dam stale neobmezene.

Srdce jeji zustalo ledovym, az pak posleze pfe¬ ce roztalo a stalo se ji — zahubnym.

Veselohry, v kterychz slavi\ ala nejvetsi sve tri¬ umfy, byly z pera Louise de Boissy, jenz nalezel v tu dobu mezi nejnadanejsi a nejoblibenejsi dra¬ maticke autory pafizske a byl milackem dvora i dam pafizskych.

Slicna a svudna Mericourtova setkala se s mla- dym, elegantnim muzem tim nekolikrate v zakulisi a mezi nim i ji rozpfedl se za zady ministra Fleu- ryho milostny romanek, jehoz konec byl, ze Theo¬ dora, zamilovavsi se s veskerou horoucnosti srdce, ktere bylo az dosud lasky nepoznalo, pojala ko¬ necne Louise de Boissy za manzela.

Nepfedvidana udalost ta pusobila pravou boufi u dvora. Boissy kacefovan proto, ze pojal za chot' nekdejSi milenku ministra Fleuryho, Theodora za¬ se proto, ze manzela sveho upfimne milovala a ze

87

pfes vsechny nastrahy a nejskvelejsi nabidky zhy- ralych dvofanu zustala mu vernou.

Prvni odmenou ctnosti a poctivosti, vypravuje divadelni kronika, bylo, ze vymozen zakaz komedii Boissyho.

Rozhofcen napsal Boissy nekolik pamfletu; byl za to jat a do vezeni vsazen.

Propusten na svobodu zacal opet psati kome¬ die; ale kazda byla vypiskana.

Co pociti? Pracoval dnem i noci — do vysileni; ale ne¬

bylo pomoci. Za dob Ludvika XV., pravi dejepisec, vedly

k hodnostem a ufadum toliko dve cesty: bud si je musil clovek zakoupiti — a k tomu nemel Boissy penez, nebo se musil plaziti u nohou nektereho dvofana, ktery mel vliv, nebo docela pfed panu¬ jici maitressou — a k tomu byli Boissy a chot' jeho pfilis hrdi.

Nezbylo tudiz nezli pracovat a hladovet; ne¬ bot' Theodora nebyla manzeli svemu pfinesla ve¬ nem nezli verne, vasnive milujici sve srdce. ..

Mesic mijel po mesici, rok po roce, nouze a bida byla vzdy trpei a nesnesitelnejsi. Zoufalost obchazela jiz nesfastne manzele radic bud k tomu neb onomu skutku, kterymz by bylo mozno uciniti desnym utrapam a mukam razem konec.

Avsak pfed zrakoma nest'astnych mihala se nezna nevinna tvafinka petileteho rusovlaseho ho- sika, zaruky jejich lasky a jedine nadeje jejich.

Dlouho byli nebozi manzele na vahach — dlou¬ ho otaleli, az pak konecne, kdyz bida dostoupila nejvyssiho vrchole, rozhod]i se ku skutku nejsnaz- simu a zaroveh nejlacinejsimu.

88

Zavfeli proste dvefe bidne podkrovni komur- ky, kterou obyvali. Zaklepal-li nekdo, neozvali se...

Hosik plakal hlady; ale vysilena matka do- vedla jej pfece ukonejsiti, az i on seslabl a pouze tise mf el. . .

Tfi dny a tfi noci ztravili s nadlidskym pfe- mahanim sebe samych v desnem tomto dobrovol- nem umirani. Kdyz pak sousede, kterymz bylo na- padno, ze se v bytu nikdo neozyva, vypacili po¬ sleze dvefe, nalezli druhdy zbozhovanou ,,kralovnu mod" i chote a ditko jeji mrtve.

Pomsta umelkyh. (1886.)

Dejiny, zvlaste pak kroniky umeni nejsou, jak znamo, vzdy a ku kazdemu stejne spravedlivy. Za¬ caste jmeno nejzavaznejsi registrujou — ,,jen aby se nefeklo", kdezto jmenum, ktera sice v umeni pramalo neb pranic neznamenala, venujou pozor¬ nost prave jen proto, ze Ipi na nich zvlastni, ori- ginelni nejaka pikantnost.

Mezi poslednejsi nalezi take tfi osubky, z je- jich2 zivota chceme vypravovati prostou, ale pfece nev§edni udalost, bez kterez by jmena jejich na- jisto byla upadla v upln^ zapomenuti.

Asi pfed pul druhym stoletim vysla v Pafizi mala, ale vtipna, ironii a sarkasmem pfekypujici brozurka, v kterez s neuprosnosti pfimo juvenalskou mrskany nefesti a hfichy soucasniku a pfedevsim bicovana tehdejsi bezuzdnost, v prvni fade pak takmef Sileny pfepych herecek a zp£va£ek, ktere

J. Arbes: Sebranfc spisy XXXIX. 12

90

bezpfikladnou svou marnotratnosti ctitele, milacky a galany sve pfivadely na pokraj zahuby.

Neni vsak nizadne pochybnosti, ze by byla brozurka ta, jako cela spousta mravokarnych spisu, celicich proti souvekym zlofadum vubec, zustala nepovsimnutou, kdyby nebyvala psana na zcela ur- citou adresu.

Autor brozurky, jakysi Busson, vylicil v ni to¬ tiz bezuzdny a prostopasny zivot dvou znamych tehda herecek s tolika charakteristickymi znamka- mi a s tak frapantni vernosti, ze kazdy, kdo se vu¬ bec jen o divadlo zajimal, poznal portraity sester Gansinovych - Magdaleny a Marie — nemanzel- skych to ditek kuchafky Gansinovy a kociho herce Barona.

Kousava impertinentnost pamfletu toho zvyse- na jeste tim, ze nebyl psan snad jen v umyslu ryze mravokarnem, nybrz z pomsty urazeneho srdce.

Autor jeho byl se totiz dfive uchazel o pfizeh a lasku Magdaleny Gansinovy, ktera v tu dobu zvlaste v kusech Voltairovych vynikala, ale byv ne- setrne odmitnut, vzal utociste ku zbrani, kterou mel prave po ruce, a pomstil se — kriticko-literar- nim skandalkem.

Po nekolik dni bavila se takmef cela Pafiz jizlivym pamfletem a phvodce jeho jiz jiz se do¬ mnival, ze jest pomsten dostatecne.

Zatim zabyvaly se odvetou i urazene a poha- nene herecky. Kdysi, vypravuje jisty divadelni pa- berkaf die biografie sester Gansinovych, dodano domnele pomstenemu autorovi pamfletu zdvofile, ba lichotive pozvani, aby se kamsi v ur£itou ho- dinu laskave dostavil.

91

Pozvani to bylo tak obratne stylisovano, ze ctizadosti a egoismu jeho nadmiru lichotilo; nic¬ mene kdyby byla mela pfedvidavost pfevahu nad opojenou marnivosti, zajiste by byl po,zvani proste odlozil a zustal doma.

Duvefivy Busson dostavil se v ustanovenou ho- dinu na misto, kam byl pozvan; lee jakmile pfe- krocil prah,* byl chopen tfemi muzi, ktefi jej mi¬ sto clo skvele osvetlene dvorany bez milosrdenstvi zavlekli do pfiserne, cernymi calouny ovesene si¬ ne, nejinak nezli jako by jej vlekli pfed nejaky tajny tribunal.

Ubozak kficel a branil se, jak mohl; ale nic naplat. Uchvatitele jeho nedbajice jeho dotazu, na¬ mitek a vyhruzek, svazali mu ruce, obnazili na¬ silne zada a nechavse jej stati uprostfed sine, vy- stoupili na pfipravenou tribunu a tfikrat zazvonili.

Na znameni to otevfely se postranni dvefe, kterymiz volnym krokem veslo sest zakuklcnych zenstin, z nichz kazda mela v ruce dlouhou metlu, kterouz vyhruzne posvihavala.

Metlami ozbrojene zeny obesly delikventa do kola, nacez se v pfimefene vzdalenosti od neho zastavily, jako by cekaly na znameni, by mohly ubozaka ztrestati.

Po chvili zvedl se na tribune jeden z tfi ta- jemnych nasilniku a vaznym tonem jal se mluviti:

,,Jsme cestnymi svedky spravedliveho soudu, ktery se jen za tou pficinou odbyva tajne mezi ctyfmi stenami, ponevadz urazena strana velkomysl- ne setfiti chce cti urazecovy. Necht' obvineny a spravedlive odsouzeny za nezaslouzenou setrnost tu se podekuje a pfijme skrousene a mlcky pfisouzeny mu trest za to, ze nestoudne prohfesil se na sle-

92

chetnych techto panich, ktere byl drze zhanobil a pamfletem svym vydal na posmech svetu."

Ubohy inkvisit snazil se nyni vymluvnosti co mozna nejskvelejsi dokazati svou nevinu; zapiral a hajil se a pfedevsim hledel odzbrojiti pomstylac¬ nost urazenych a" k vykonani trestu pfipravenych dam.

Ku cti jeho budiz pfipomenuto, ze hajil se obratne a vymluvne; ale vymluvnost jeho, jak se zdalo, nemela zadneho ucinku.

Bazeh a uzkost vnukly mu vsak v tisni jeho st'astny napad. Pozoruje, ze mu omluvy a vymluvy nejsou nic platny, pronesl se posleze v tento smysl:

,,Budiz tedy! Podvolim se mlcky a skrousene pfisouzenemu mi spravedlivemu trestu, jestlize mi bude milostive spravedlivymi soudci mymi povolc- na jedina jen podminka: abych totiz smel sam naznaciti damn, ktera mi ma dati prvni ranu."

Pfani delikventovo zdalo se byti i samym soudcum zcela spravedlivym; i vyzvali po pomste prahnouci damy, ktere take svolily.

,,Nuze tedy," ozval se na to delikvent pcvnym a povysenym hlasem. ,,Prvni ranu necht' vede da¬ ma, ktera sebe poklada za - nejlehkomyslnejsi."

Duvtipne toto vvzvani pusobilo na damy jako blesk.

K ranam jiz pfipravene ruce vsech sesti dam nahle klesly — nebot zadna z nich liechtela byti pokladana za nejlehkomyslnejsi.

Delikvent pozoruje rozpaky po pomste prah- nuvsich dam obratil se nyni k tribunalu muzuv a pravil:

,,Podmince, ktera mi byla jednomyslne povo- lena, nebylo dostano. Soud jest tudiz u konce a

93

zajist^ jen na prospiech aspoh jedin£ z ctenych dam. Nebot' kdyby se byla jedna z nich pfihlasila jako nejlehkomyslnejsi, byla by mi tim poskytla latku ku kousave satyfe, ktera zustane nyni nenapsa- nou, ponevadz pro hi nemam ,,rekyne".

Po te obratil se k damam a pravil: ,,Ja sice pera sveho odloziti nemohu; avsak

misto satyry, kterou bych byl musil napsati, na- pisu nyni chvalofec, jejiz obsah bude, ze jest jern- nost nejkrassi ozdobou dam."

Slovy temi byly po pomste prahnuvsi damy odzbrojeny a delikventa — propustily. ..

Podobnou historku vypravuje take francouzsky spisovatel Brantome ve svem spise ,,Femmes ga- lantes" o spisovateli, ktereho Francouzi doposud nazyvaji ,,ctihodnym otceni vymluvnosti" — o Jea- nu de Meun.

Udala-li se tato neb onano dfive, jest zajiste Ihostejno; ale jisto jest, ze v pafizskem Louvru na¬ lezal se velky vysivany koberec, na nemz bylo vi¬ deti sest zenstin s metlami v rukou a pfed nimi muze s obnazenymi zady.

Interpret umirani. (1877-)

Roku 1877 zavital do Prahy vzacny host: nej¬ proslavenejsi v tu dobu z zijicich hercu charakter- nich, druhdy spoluuceh a pfitel, pozdeji nebezpec- ny a konecne st'astny soupef podobne proslaveneho italskeho trageda Rossiho — Tommaso Salvini.

Jako tfi leta pfed tim Rossi, zavital do Prahy i Salvini ha umelecke pouti po svete.

Oba hrali pohostinsku zejmena v Pafizi, v Lon¬ dyne i v jinych celnejsich mestech evropskych; ale mimo vlast' svou nevystoupili, vyjimaje jen jediny pfipad, nikde soucasne.

Rossi vystoupil vsude vzdy o nekolik rokii dfive Salviniho, tak ze pfi porovnani obou techto genialnich hercu mel Salvini pozdeji pfed Rossini v umeni hereckem nanejvys dulezitou vyhodu bez- prostfedniho dojmu, kdezto vykony Rossiho vy- stupujou pfed soudnym obecenstvem vzdy v mlze pouhy ch vzpominek.

Porovnani obou bylo tudiz nesnadne a bylo je mozno provesti jen v rysech nejhlavnejsich.

95

Kdo videl pfed lety Rossiho a sp'atfil pozdeji Salviniho, musil vyznati, ze vysli oba z jedne skoly, ale ze pozdejsi vliv skoly francouzske, ktera ostatne s italskou velice byla spfiznena, jevil se u obou, ovsem ze zpusobem ruznym, ba divergujicim. By- lit' oba Italove a v temze roce (1829) zrozeni; oba byli odchovanci a milackove slavneho italskeho herce-revolucionafe Modeny, jenz u obou objevil neobycejne nadani jiz v utlem mladi. Oba, vydav^e se z vlasti sve do sveta, vystoupili (ale nikoli sou¬ casne) po prve v Pafizi po boku slavne ctizadostive tragedky^ italske Ristorky; ale oba — zvlaste Sal¬ vini, jenz byl tehdaz mladistve slicny zjev a na obecenstvo pafizske hluboky dojem ucinil — zbu- dili zarlivost Ristorcinu a byli propnsteni.

^ Od te doby bral se kazdy z nich svym vlastnim smerem - Rossi jako skvely, leskly, oslhujici me¬ teor, Salvini jako vzacny drahokam, jenz v pravem svetle neoslhuje, nybrz uchvacuje.

Mnozi staveli Salviniho vysoko nad Rossiho, ba kritikove nemecti takmef bez rozdilu tvrdili, ze Ro^ssi^kteryz kazdou cast pojimal a provadel stejne peclive j'ako samostatny celek, byl pouhy, ovsem pry oslhujici a duchaplny manyrista, kdezto Salvi- nimu,jenz nikdy nespoustel celek se zfetele a kaz¬ dou cast podfizoval celku, pfipisoval pravy sloh herecky.

U herce tak neobycejnych schopnosti, jako byl Rossi, zda se nam byti vyraz ,,manyra" pfece jen pfilis pfikry, neopravneny. Vyznaceni ruznosti zpu¬ sobu hry bylo arci spravne; ale po nasem nahledu nutno u obou nazvati je stylem, a mozno-li k po- rovndni uziti charakterisujicich vyrazu z jineho

96

umeni, fekli bychom, ze byl Rossi rovnez tak skve¬ le nadany genreista jako Salvini epik.

Vyse vytknuta ruznost obou techto genialnich individualit umeleckych byla ostatne podminena ruz¬ nosti nejhlavnejsiho prostfedku hereckeho, ruznosti hlasu. Bylot' zcela nutno a pfirozeno, ze Rossi svym zvucnym, jasnym, elastickym tenorem mohl se od- vaziti ve sfery, k nimz Salvini svym muznym, zdra- vym a vyborne vycvicenym, ale pfece jen ponekud hlubokym, skoro basovym baritonem nikdy nepro- nikl.

Hlas Rossiho pusobil v nejskvelejsich partiich jako blesk, oslhoval, a hlas Salviniho pusobil na¬ opak jako hrom, zdrcoval. Pruznosti jasneho tenoru bylo Rossimu umozneno, znazorniti i nejsubtilnejsi podrobnosti mnohdy az kfiklave zfetelne a s bezpfi¬ kladnou barvitosti a zivosti, kdezto Salvini zcela pfirozene byl odkazan k vytknuti rysu hlavnich a k propracovani jen onech podrobnosti, k nimz mu organ jeho vystacil.

Tim arci nechceme fici, ze hlas Salviniho ne- stacil snad ku vsem svym uloham, anebo ze nebyl snad schopen nejjemnejsich tonu sepotu; avsak li- chotne sladkosti a lahodnosti organu Rossiho pfece se nevyrovnal, kdezto zase hlas Rossiho nikdy ne¬ byl schopen onoho duniciho nebo hfimajiciho tonu muzne naruzivosti, jakym organ Salviniho i nejvetSi hluk celych sboru pfehlusoval.

Pfed lety pestoval Salvini klasicky repertoire francouzsky; pozdeji venoval vzacny talent svuj sko¬ ro vyhradne charakternim uloham Shakespearovym, pfibrav do sv6ho repertoiru z kusu jinych, mnohdy prostfednich dramatikuv, jen ony, v jichz hlavnich

97

ulohach mohl zvlastni hereckou individualitu svou pfivesti k platnosti nejuplnejsl

V Praze vystoupil Salvini hlavne ve dvou ulo¬ hach Shakespearovych (Othello a Hamlet), a v sen- sacnim, die francouzskych vzoru pracovanem, u nas uplne neznamem dramatu italskem ,,La morte civile" (Obcanska smrt) od Giacomettiho.

Herecke umeni jeho nebylo tudiz mozno oce- niti uplne a vsestratnne; ale z vytecnych vlastnosti hereckych, jez byl v techto tfech hrach osvedcil, mozno souditi i o jeho ostatnich vykonech a do- plniti si tak pokud mozna obraz genialniho herce.

Zevnejsi zjev Salviniho, ac imposantni, nebyl sice se zfetelem k umeni hereckemu uplne bez- vadnym, ale odpovidal uplne aspoh vetsi casti onech charakteru, jez Salvini se zalibou pfedva- del. Bylt' Salviny postavy atleticke, vysSi Rossiho; svalovity a ponekud tlusty, coz vsak dovedl zvlast- nim umenim garderobiera vzdy, kdy toho tfeba bylo, dosti pfimefene maskovati. Atletickou posta- vou svou vynikal tudiz i v nejvetsim poctu hercu a komparsu.

V pouvadle tvafi jeho jevily se neuprosne sto- py bezmala pul veku; tmavy vlas, takovetez kniry a zvlaste energicky zahnuty nos, a temne, jiskrne oci dodavaly ryze italske tvafi muzne razovitosti a vyrazne zivosti, kdezto v nejvyssi mife pruzne, mistra sveho otrocky poslusne svaly licni napo- mahaly podle potfeby k vyraznosti celeho obliceje.

Hlavni raz hry Salviniho byla umelecka umir- nenost, diktovana v prvni fade zvlastnim, hlubo¬ kym organem jeho.

Rossi, jsa podporovan jasnejSim hlasem, mohl hlavni vdhu kldsti na skvelou bravurni deklamaci,

J. Arbes: Sebran* spisy XXXIX. ] 3

98

cimz pak i v mimice svaden v podobny smer, takze divoke vybuchy vasne sotva kdo dovedl tak skvele znazorniti jako on; Salvini naopak kladl hlavni yahu na mimiku, kterez vse ostatni podfizoval. Hlas jeho^byl tudiz teprve druhym prostfedkem k zna¬ zorneni myslenek, cimz slovo i hra uvedeny v rovno- vahu umeleckou.

Salvini pfedevsim hral a pak teprve mluvil, takze i tenkrate, kdyz mlcel, byla hra jeho rovnez tak vymluvnou, jako kdyz ji slovy provazel.

Pfirozenost a^ pravdivost byly hlavnimi zivly umeni Salviniho. Zivy temperament Itala musil byti tudiz obycejne tlumen a mirnen, coz jest zajiste umeni rovnez tak nesnadne, ba nesnadnejsi, nezli kdyz ma byti chladna, vahava povaha herce seve- fana k zivosti a vasnivosti roznecovana. A v tomto umeni byl Salvini mistrem nedostihlym. Bylt' ideali- stou mezi realisty a zastupcem protiv, ktere divu- plnou, nevylicitelnou mimikou a modulaci hlasu dovedl sprostfedkovati.

Efekt a uspech sel mu nade vsechno; ale do- cileni jich nebylo mu ulohou snadnou, nybrz vy- sledkem mnoholetych studii genialni hlavy, pod- porovane eminentnim nadanim mimickym.

Chuze, pohyby i fee jeho mely vzdycky raz pfirozeny. V kazdem pohledu, v kazdem posunku, v kazdem kroku jevila se mira umelecka; mnohdy pouhe vztyceni tela nebo jen hlavy, mnohdy pouhe zalusknuti prsty, svrasteni oboci, zamlasknuti nebo zdanlive ledabyly pohyb ruky nebo jen jedineho prstu stacil uplne k interpretaci myslenky tfeba nevyslovene, ponevadz byl s myslenkou tou v or- ganicke souvislosti.

99

A prdve v torn jevil se jeho talent nejskveleji. Vedle pfirozenosti a pravdivosti vyznacovala

se hra Salviniho bezpfikladnou • jednoduchosti. Mnohdy po cele sceny nepronesl hlasiteho slo¬

va a nebudil pozornosti nap^dnou gestikulaci ani dost malo; ale divak s neho pfece oka nespoustel.

Se zvlastni zalibou pestoval Salvini monolog a dialog pfitlumeny, v nichz jevil mistrovstvi nepfe- konatelne. Pfitlumovalt' vybuchy radosti a vasne obycejne tam, kde tradicionelne svadeji k oslhu¬ jici bravurnosti.

Rossi znazorhoval se zalibou vybuch a pslho- val, Salvini pak znazorhoval hlavne pfipravy vy- buchu a vybuchem samym zdrcoval. Myslenka po¬ sud nevznikla nebo se v dusi teprve rodici, kazdy jeji odstin od vzniknuti az po uplnou jasnost jevil se v tvafi, v mimice a v ruznych, virtuosne pravdi- vych odstinech mluvy jeho od pouheho, sotva sly- siteln^ho sevelu az po divoky vzkfek nahle vypukle vasne. Avsak nikde nejevil se pfechod nahly; vzdy byl motivovan. Jemnost a dojimava vymluvnost techto odstinu byly zvlastnostmi vyhradne Salvini- mu vlastnimi. Dusevni proces, vznik a prubeh za- myslu nebo citu nemohly byti na prknech doko- naleji znazortieny nezli zpusobem, jak to cinil Salvini.

V strucnosti ovsem neni mozno umeni Salvi¬ niho oceniti vsestranne. Ozvlaste jest naprosto ne- mozno, abychom probrali vykony jeho scenu za scenou a dolozili tak pfipady praktickeho prove¬ deni, co jsme byli o nem svrchu vseobecne pro- nesli. Zbyva nam promluviti jeste o jedine zvlast- nosti Salviniho, v kterez byl genialni herec ten po nasem nahledu nepfekonatelnym: o jeho zpusobu umirani.

100

Ve vsech tfech kusech, v nichz byl v Praze vystoupil, umird Salvini pfi otevfene sc£ne; ume¬ ni jeho v tomto smeru mozno tudiz oceniti duklad¬ ne ji, nez kterykoli jiny moment genialni jeho hry.

Salvini znal posledni zapas cloveka jako ana- tom lidske telo. Studovalt' tajemny, v neuprosne du- slednosti desny rozklad ten, at' nahly nebo po- vlovny, ve vsech jeho stupnich. Vedelt', ze umi¬ rani nefidi se zakony estetickymi, nybrz nezme- nitelnymi, byt' sebe krutejsimi zakony pfirody, a prostudoval vsechny odrudy smrti ve vsech jejich obdobach. Vedelf, ze umirani bez hruznych pfi- znaku svych, umirani, abychom tak fekli esteticky zmirnene, neni vlastne ani umiranim, ze jest ne- pravdive, nepfirozen£, a ze umeni, byt' sebe ideal- nejsi, nema a nesmi ani nejnepatrnejsi, ba ani zdanlive nepfirozenosti trpeti.

Proto ponechaval Salvini umirani opravnSnou jeho desnost ve vsech jeho obdobach. On neolu- poval smrt o zadny jeji pfiznak, nestiral s ni ta« jemne desneho pelu opravdoveho rozkladu. Sal¬ vini umiral na prknech pfirozene a vzdycky du- sledne ve smyslu povahy, kterou byl tlumocil, necht' uz jako Othello, jenz podfizne si krk (u Shake¬ speara se Othello probodne) a umiri v nekolika okamzicich ztratou krve, nebo jako Hamlet, jenz ranen jsa jedem napustenym rap'irem, umira mene nahle, ale pfece rychle rozmisenim krve, nebo v dramatu ,,Obcanska smrt" jako Konrad, jenz telesne i dusevne churav a zdrcen, umira zvolna smrti pfirozenou.

A ve vsech techto ruznych pfipadech bylo umi¬ rani Salviniho pravym mistrovstvim uin£ni herec¬ keho.

101

Salvini obecenstva nikdy neklamal. Zdravim kypici tSlo rozvasneneho polodivocha Othella s na¬ hle a nasilne pfetnutymi arteriemi nemohlo pfeoe padnouti k zemi nfczli prudce, bez obrany, az pu- da zadunela, nemohl pfece vychladati nezli za kon- vulsivniho skubani, jez rychle sice, ale pfece zne- nahla mijelo, az ud po udu ochromen ztrnul a cel6 telo, pozbyvsi uplne vlady, bez hnuti poci- nalo tuhnouti. Smrt Othellova arci byla nejdes- nej§i; ale povahou Othellovou diktovana zdrcujici duslednost jeji usmifovala i s hruznymi, jen ne¬ kolik okamziku trvajicimi pfiznaky.

Mene desne, ac nemene pravdive a dusledne bylo umirani Hamletovo. Od prvniho zavravorani, kdy pocitil, ze jest ranen smrtelne, az po posledni vzdech v naruci Horatiove, vse bylo pravdivym v nejjemnejsich odstinech mluvy i mimiky. Umi- ralt' zde muz myslenky nekolik minut; umiral s re- signaci, ale se vsemi pfiznaky smrti opravdove.

Nejskvelejsim vykonem Salviniho v tomto ohle¬ du bylo bez odporu umirani galejniho otroka v dra¬ matu ,,Obcanska smrt".

Nest'astny, dusevne i telesne zdrceny muz umi¬ ral takmef pul hodiny, po cely posledni akt.

V poslednich okamzicich sedel v lenosce po¬ nekud je§te vzpfimen, ale jiz napolo ztuhly, skoro bez vlady, nemoha jiz ani slova pronesti.

V torn poklekla pfed nim dceruska jeho a po¬ prve nazvala jej otcem. V zsinale tvafi jeho kmitl pablesk zivota; svaly se rozchvely a belmo kalnych, strhanych jiz oci pfiserne se zalesklo. Zracilt' se v nem posledni zapas nahle radosti a volne postu- pujici smrti. Ale bolestna, neuprosna smrt byla mocnejsi: usmSv na tvafi jevil se na okamzik jiz

102

jen v podobe kfecoviteho usklibnuti, prsa se dmu- la, prsty se chvely a usta kfecovite svirala.

Ruce, nohy a telo byly takmef jiz bez vlady; ale pfece jeste s poslednim napetim veskerych zby- vajicich sil nahnulo se telo pomalu kupfedu, tfe- souci se hlava naklonila se blize k tvafi dcefine, avsak zivotni sila byla prave uplne vymizela: na- hnute tuhnouci telo bez vlady kleslo stfemhlav tes¬ ne podle klecici dcery na zem. Celo a kolena dotkly se zeme nej dfive ...

Velka cast kritiku nemeckych vytykala Salvi- nimu tento zpusob umirani, nazyvajic jej grotesk- ne realistickym. Nemelat' uzkoprsa esthetika nemec- ka prave zadneho systemu, do nehoz by mistrovsky tento vykon herecky vhodne vmestnati mohla.

Ale proc medle neobraci se v prvni fade proti Shakespearovi, jenz nechava Othella a Hamleta umirat pfi otevfene scene? Je-li umirani pfi ote¬ vfene scene estheticky opravneno, nemuze byti ta¬ ke nikdy neopravnenym dusledne, pravdive, pfiro¬ zene a ryze umelecke provedeni jeho.

Jsmet' zvykli vidati na prknech obycejne smrt zdanlivou, nepravdivou a nepfirozenou. Neni tu¬ diz divu, ze nas prava, desna jeji tvaf pfekvapi; ale dokud bude umirani pfi otevfene scene esthe¬ ticky opravneno, dotud nema esthetika prava za¬ dati, by byla tvaf smrti pro svou desnou opravdo- vost zahalovana.

V umirani jevil se herecky talent Salviniho bez odporu ve svetle nejskvelejsim, a trvame, ze ne¬ pf epiname, dime-li, ze genialn£jsiho interpreta umi¬ rani nad Salviniho posud nebylo.

Rachelka v Praze. (1888.)

Pfed nami lezi peclive provedena ocelorytina pfedstayujici stihlou, asi petmecitmaletou damu v prostem cernem sate, ozdobenem toliko kolem sije bohatym krajkovim.

^ Podlouhla tvaf s pekne vyklenutym celem ne- jevi pranic napadneho. Rysy jsou sice pravidelny, ale nikoli ^krasny, vlas hladce pficisnut, rty skoro kypre a oci pod napadne sklenutym obocim divaji se na nas spise detinsky unyle nezli vasnive nebo koketne.

Vyraz cele tvafe jevi spise mirne neuspokojen; a tajene, sladce trpke roztouzeni nezli klid...

A pfece jest to jedna z nej verne j sich podobi- zen genialni Rachelky — herecky, ktera na scene nejen majestatnosti zjevu, nybrz i demonickou vas¬ ni neodolatelne uchvacovala.

Rachelka v obycejnem zivote a na scene byly die vseho dve diametralne se lisici bytosti. Obraz- nost nase marne se namaha vykouzliti die obrazu, jenz pfed nami lezi, postavu, ktera by slovy, po-

104

hledy, mimikou a posunky dovedla zbuditi hruzu a ucinila dojem zdrcujici!

A pfece vse to podivuhodna tato zena dovedla v mife jako zadna druha naseho veku.

Tajemstvi neodolatelneho umeni jejiho spoci- valo tudiz v necem zcela jinem, nezli v pouhem zjevu jejim, jak se nam jevi die obrazu pfed nami leziciho, a jak si jej obraznost doplhuje.

Mimicke prostfedky jeji byly die souhlasnych zprav nejbystfejsich kritiku zavidenihodne, ba uzas- ne a pfece jednoduche: oko, hlas a vzorne vysko¬ lene svalstvo tvafe. Vse ostatni bylo podfizeno tem¬ to tfem talismanum, kterymiz zena ta provadela takove divy, ze mozno ji pravem nazvati nejkrassi, nejuslechtilejsi vtelenou vasni, jaka se kdy na prknech objevila.

Prvni zvest o genialnosti Rachelcine stihla do Cech teprve v polovici let ctyficatych, tudiz jiz ne¬ kolik roku po te, kdyz byla herecka ta na vrcholu sve slavy.

Avsak byti ocitymi svedky triumfu jejich po- pfano Prazanum teprve v srpnu 1851 — v dobe nejtuzsiho absolutismu a vseobecne apathie; nebot' jen tim Ize vysvetliti, ze jiz tfeti a zaroveh nejzna¬ menitejsi pfedstaveni netesilo se ani navsteve ob- stojne.

Rachelka vystoupila v Praze jen tfikrat, a si¬ ce jako Camilla v Corneillove tragedii ,,Horaciove", jako Adrienna Lecouvreur v dramate tehoz jmena a v titulni uloze Racineovy ,,Phaedry".

Uspech, jakeho dosahla, byl tak grandiosni, ze i Josef Jifi Kolar, jenz napsal do ,,Lumira" o prvnich dvou pfedstavenich a zaroveh o dramatu francouzskem vubec strucnou, ale charakteristickou

105

studii, nazva;! Rachelku prvni tragickou hereckou nejen Francie, nybrz cele Evropy.

,,Rachelcin affekt," pravi Kolar o vykonu prv¬ nim, „kraci od prvopocatecne zadumcivosti v po- chybnostech zmitajiciho se ducha napofad v nepo- ruSene forme durazne vazinosti az k samemu vybu- chu zoufalstvim rozkvasene vasne...

: Ve vsech techto momentech pocinala si Rachel s podivuhodnou genialnosti. Mimika jeji byla ve- skrz ziva, kazdemu obratu deje, osudu jeji lasky se tykajiciho, pfimefena a napnuta — jako by vskutku jiz jeji duse pruzracnym telem vysylala paprsky sveho pohnuti a svych vasni. Jeji tak zva¬ na nema hra byla toho vecera pravym mistrovskym kusem hereckeho umeni. Zvlaste v torn okamzeni, kdyz u pfitomnosti stareho otce naslouchala po- slovu vypravovani o boji posledniho bratra, slysi o zahube a smrti sveho milence — zachv6je se jak osyka — nohy ji poklesavaji — rty bolestne potrhuji — mrakota zmocni se jejiho zraku — klesa — hy- ne — mf e ...

Vnasledujicim monologu jevi se divoka, ba- chanticka vzteklost zahrnouti pfichazejiciho bratra, kteryi ji zahubil milence, kletbou zahubene sester- ske lasky."

O vykonu druhem pravi Kolar mimo jine, ze slavila Rachelka jako Adrienna Lecouvreur na di¬ vadle prazskem posud nevidaneho triumfu.

Upozorniv na to, ze uloha ta lisi se od prvni lehkosti a uhlazenosti konversacniho tonu; ale pfes to vse, ze jest ku konci vysoce tragicka, pfece se nesmi nikde minouti s vyrazem salonniho zivota, pravi o Rachelce do slova:

„Ve scenach s-Mauriccm Saskym plna laskov- J. Arbes: Sebran6 spisy XXXIX. |4

106

nosti a vrouci lasky — naproti ustepacne princezce z Bouillonu hrda na svou vnitfni zasluhu a nevin- nost, v momentech zarlivosti vsechna uvnitf vrouci sopka — na konec v zouialosti zhrdane lasky nej- zivejsi obrazy iaju a bidy — umirajic, plna desive pravdivosti."

O tfetim vykonu — Pfeaefife — Kolar nepo- jednal, ackoli byvala uloha ta vrcheteq^mneni Ra- chelcina.

Die souhlasnych zprav nejzmamenitejSich fe^ tiku nebyla Rachelka v uloze te pouze vd^nivou zenou, nybrz vtelenym demonem vasne.

Cely zjev, kazdy pohled, vubec kazdy mimicky odstin byl toho nezvratnym dukazem.

Blesky srsici z pfiserneho temna jejiho oka, mracn£ stiny rozklddajici a rozptylujici se po svra- stenem cele, kolem oci a hustych fas, kfecovite chveni a poskubavani kolem rtu — vse to puso¬ bilo pry za strnulosti zoufaleho vyrazu tak neodo¬ latelne, ze — jak v jedne recensi cteme — zdalo se, „jako by byly vsechny temne mocnosti pod- sveti v teto postave ozivly, jako by se byl cely orkus nejpfisernejsich citu prodral z hader posta¬ vy te az ku tvafi a nalezi pruchodu v divoke vy¬ mluvnosti, jejiz mythicke vlny rozcefily se zacaste v prudke vlnobiti a davaly stfidave vyraz nejzbe- silejsimu silenstvi lasky, hnevu, nenavisti, zarlivo¬ sti a rozlicene zoufalosti, jakych jsou schopny jen nejpfisemejsi bytosti baji."

Die souhlasnych zprav recensentskych pusobila Rachelka pfedevsim jiz svym zjev em. Hned o prv¬ nim vykroceni ze zakulisi pfekvapovala vzornou plastikou celeho zjevu. V ulohach antickych podo¬ bala se bezvadne anticke so&e. Lee jak/nile pronesla

107

prvni slova, bylo zfejmo, ze jest tato socha odu- sevnela; ze v jejich hadrech vfe a kypi neodola- telny plamen pfiserne vasne, jenz vyraziv schva- cuje vse, co se mu v cestu stavi.

Vsak nejen svym zjevem a nepostizitelnou mi¬ mikou, Rachelka pusobila hlavne individualni zvlast- nosti sveho pfednesu a to spiise svym hlasem vubec nezli slovem samym.

Razovity jeji hlas kovoveho timbru byl scho¬ pen vsech moznych odstinu od nejjemnejsiho, nej- sladsiho sevelu az po nejdunivejsi zdrcujici akcenty nejzbesilejsiho rozvasneni, kdy zacaste zahfimal, a^ krev stydla v zilach.

Pfednes Rachelcin nebyl vzdy jasny. Pohlco- valat' jednotliva slova nebo slabiky; mnohdy i nej- napjateji naslouchajici pfeslechl cele vety — a pfe¬ ce rozumel vsemu, kazdemu zvuku, jenz zdal se byti v nerozlucne souvislosti s pronesenym slovem a akcent jeho dulezitejsi, vyraznejsi, vymluvnejsi sameho vyznamu slova.

Deklamace jeji mela die souhlasnych zprav cosi tajemne mythickeho do sebe, pusobila elemen- tarni bezprostfednosti zacaste az pfiserne a v ne- rozlucnem slou^eni s bezvadnym zjevem, nedostih- lou mimikou a nejpfirozenejsimi gesty pusobila grandiosne.

Bez divuplneho hlasu sveho a mistrovskeho ovladani jeho nebyla by genialni zena ta se vsemi svymi ostatnimi zavideni hodnymi prostfedky mi- mickymi nikdy vytvofila tak dokonale plasticke obrazy pfi§ern6 krasy umelecke, jez vryvaly se ne¬ vyhladitelne do pameti v§ech, kdoz byli tfeba jen jednou ocitymi svedky nedostizitelneho umeni je¬ jiho.

Adelaida Ristori v Praze. (1888.)

Jako Rachelka zavitala i soupefka jeji — Ade¬ laida Ristori — do Prahy jiz jako umelkyne sveto- veho jmena.

Vystoupilat' zde v Novomestskem divadle po¬ hostinsku teprve sedm roku po smrti Rachelcine —7 v listopadu 1865, a to taktez jen ve tfech ulohach: jako Medea v dramatu od Legouvea, jako Marie Stuartka a Deb or a.

Celkovy dojem pohostinskych her obou genial¬ nich rivalek napadne se lisil. Kdezto uspech Ra¬ chelcin pfed ctrnacti lety od ulohy k uloze se stuphoval a dosahl Phaedrou sveho vrcholu, zahar jila Ristori pohostinske hry ulohou svou nejskve¬ lejsi — Medeou, takze dalsi vykony jeji u po¬ rovnani s vykonem prvnim ucinily pomerne dojem slabsi.

Repertoir Ristorcin byl v podstate skoro tyz jako Rachelcin.

A pfece neni v dejinach umeni hereckeho snad pfikladu, by se vykony dvou genialnich rivalek

109

tak liSily. Phaedru na pfiklad, v kterez byla Ra¬ chelka nedostizitelnou, protoze jedina sv6ho dru¬ hu, pfivadela Ristori k platnosti jen obstojne, kdez¬ to nejbrilantnejsi uloha Ristorcina: Medea — byla puvodnS psana pro — Rachelku, ktera ji nikdy nehrala.

Skvelym uspechem v uloze Adrienny Lecouvreu- rovy povzbuzena, pokusila se Rachelka i v jinem dramate Scribeova spolupracovnika jako Louise de Liguerolles a dosahnuvsi skveleho uspechu dole- hala na Legouvea, by napsal nejaky kus vyhradne jen pro ni se zfetelem k individualnim vlastnostem jejim.

Legouve pfani tomu vyhovel a asi v roce na¬ psal drama ,,Medea".

Rachelka kus pfectla; ale k nemale zalosti autorove zpecovala se Medeu hrati. Zacalat' na- mitati, ze doposud jeste nikdy nehrala ulohu mat- ky, ze uloham toho druhu nerozumi, ze nedovedc se vpraviti v matefsky cit, tim mene aby jej v prav¬ de umelecky znazornila a vubec ze nechce jiz nikdy vice vystoupiti v nove nejake uloze z doby anticke. Pfirozenot', ze nalezla v kuse mnohe, co ji nevy- hovovalo, a pfala si nektere podstatne zmeny.

Autor zmeny ty provedl a genialni herecka dala se posleze obmekciti. Zacala s obvyklou pili ulohu studovati, zanedlouho zahajeny jiz i zkous¬ ky :— vsak nahle se Rachelka jinak rozmyslila a odejela do Ruska.

S pfedstaveni ,,Medey" seslo. Navrativsi se z Ruska prohlasila Rachelka roz¬

hodne, ze Medeu vubec hrati nebude. Zklamany autor, jenz pokladal hru svou za

objednanou, obratil se k soudu a vylinil. Rachelka

110

byla nucena zaplatiti nahradu, ale vsim tim pfece ji nepfimel, aby jako Medea vystoupila.

Zanedlouho pote — roku 1856 — zavitala do Pafize Ristori se svou italskou spolecnosti, aby v ,,Theatre Italien" uspofadala nekolik pohostin¬ skych pfedstaveni. Legouve ji videl hrati v dojem- nem dramatu ,,Mirra" od Alfieriho. Uchvacen skvelym jejim nadanim dal se ji pfedstaviti a nabidl ji pozdeji svou ,,Medeu", kterouz se Rachelka zpe¬ covala hrati.

Ristori nabidnutou knihu sice pfijala, ale — odlozila... Nahodou vzala ji vsak pozdeji zase do ruky, otevfela — a zrak jeji zase jen nahodou utkvel na miste, jez se ji zalibilo . .. Zacala cisti, a dfive nezli doctla, byla pfesvedcena, ze neni ulohy, ktera by hereckemu temperamentu jejimu lepe odpovi- dala nezli Medea.

Kus byl narychlo pfelozen do italstiny, peclive nastudovan a hned o prvnim pfedstaveni slavila Ristori jako Medea — nejskvelejsi triumf svuj.

Grandiosnosti vykonu pfekonala samu sebe. Ve vsech ostatnich ulohach snesla s ni Rachelka porovnani na svuj prospech — Medea vsak byla jedinou sveho druhu a mela interpretku — jedi¬ nou na svete.

Vsickni, kdoz videli Ristorku jako Medeu v Praze, dlouho pamatovali na velkolepy tento vy¬ kon, vzdorujici pro elementarni zar v interpretaci divoke nezf izene vasne vsem pokusum uciniti o nem aspoh pfiblizne pojem perem.

Uloha sama nema na pf. s Phaedrou a ji- nymi ulohami klasickeho repertoiru, v kterychz by¬ vala Rachelka nepfekonatelnou, temef pranic spo- lecneho.

Ill

Nenit' to vasniva zena, tan mene demon vasne, nybrz — tygfice, kteraz by asi sotva mohla byti pfivedena k platnosti jinou hereckou nezli Ristor- kou.

Vaseh tygfice te jest neukrotitelna a nelid- ska — odpuzuje, ba urazi. Spocivat' v ni cosi sko¬ ro az bestialniho.

Bestialnost ta nema ani nejmensiho pfidechu lidskosti; nemanifestuje se ucelne, nybrz jen jako pouhy, svou nezkrotitelnou divokosti postrach bu- dici pud.

K pfipadnemu interpretovani takoveto furie v lidske podobe ovsem jest take potfebi jednak ponekud jinych prostfedku, jednak pak jineho jich uzfvani, nezli jakymi vladla a jak jich uzivala Ra¬ chelka.

A prostfedky ty mela Ristori uplne k dispo¬ sici a take jich vhodne uzivala.

Bylat' uslechtile statne postavy, mela vyraznou markantni tvaf, zame oko a pfedevsim mocny libo- zvucny hlas, znejici rovnez tak jasne v septu jako v hfimavem pathosu.

Nepostizitelna zivost pohybu byla snad jen ji vlastni. Krok jeji byl elasticky, posunky, provaze- jici temef kazde slovo, vymluvny a pfednes i vnej- prudsim afektu vzdy tak jasny, zfetelny a sroz- umitelny, ze bylo Ize kazde slovo postfehnouti.

Nejvlastnejsi znamkou grandiosniho vykonu je¬ jiho jako Medea byla realnost plna ohne a zaru jako nepfehledna fada vulkanickych vybuchu citu.

Tajemstvi vzacneho umeni Ristorcina, zda se nam, spocivalo hlavne v zfetelnosti a urcitosti mi¬ miky, gest a deklamace, jez se vzajemne doplho- valy, ba kryly; ale nikoli k plastickemu obrazu

112

soumernc jednolitemu, nybrz k obrazu, jenz do- konalosti svou pfekvapoval a uchvacoval v jednot- livych momentech.

Akcenty v pravde zenske mekkosti a neznosti nemela Ristori v te moci jako akcenty divoke ne- zfizene vasne a naruzivosti. OdusevnSni tvafe po- citem jemnym a sladkym, sniva zadumcivost a po¬ dobne byly ji skoro cizi.

Zato medusovity vyraz tvafe v okamzicich roz- liceni,- srdceryvny vykfik pomstylacnosti, zufive zou¬ falosti a vubec v§echny akcenty k interpretaci ne- zfizene vasne a naruzivosti ve vsech stadiich a odstinech mela tak uplne v moci, ze jimi uchva¬ covala jako nocni boufe v nejzbesilejsim rozpoutani.

V zilach podivuhodne zeny te kolovala vul- kanicka krev jihu.

Pro nas v mirnejsim pasmu zijici a uvykle na vasne .aspoh pomerne umirnenejsi — pusobily, jak prirozeno, vybuchy naruzivosti Ristorciny jaksi cize neb aspoh neobvykle a zaroveh skoro az desive.

Elementarni sila vybuchu tech byla vsak svou bezprostfednosti, nestrojenosti (a pfirozenosti neodo- latelna. Strhovalat: v okruh svuj bezdecne i nej- chladnokrevnejsi, ktefi musili vyznati, ze jako ideal romanske tragedky a zejmena v uloze Medey jest Ristori jedinou sveho druhu, nepfekonatelnou.

V ulohach Marie Stuartky a Debory nedoci- lila Ristori u nas, jak jsme jiz byli pfipomenuli, uspechu tak rozhodneho jako v uloze Medey.

Po nasem nahledu byl zde mimo jine hlavne na zavadu u nas rozsifeny tradicionelni nazor o pojeti a provadeni uloh tech, kteremuz Ristori ne-

113

ucinila a po sve povaze umelecke take uciniti ne¬ mohla, nejmensi koncese.

Mimo to mela jiz tehda u nas take svou du- stojnou soupefku — Sklenafovou, ktera prave tyto dye postavy zacinala jiz propracovavati die vlast¬ niho a nam pfistupnejsiho pojeti, takze pozdeji v obou vykony Ristorciny pfekonala.

V uloze Medey ovsem se s ni nikdy neme- fila. Legouveova tragedie nebyla totiz u nas ni¬ kdy provedena.

J. Arbes: Sebran* spisy^XXXIX. 15

Helena Modrzejewska v Americe. (1891.)

Obvykly ruch a. sum, provazejici vypluti kaz¬ deho transatlantickeho parniku z pfistavu — na pobfezi i na parniku samem — vucihlede tichne. Zde i tam mavaji mnozi jeste na rozloucenou klo- bouky a satky, ale jiz jen jaksi na piano a v inter- valech vzdy delsich. Kolos parni klidne vody oce- anu majestatne .brazdici byl se jiz tak vzdalil od po¬ bfezi, ze tam sotva Ize prostym okem dohlednouti. Pfistav hambursky .aspoh podoba se jiz z parniku titerne zdrobnele .skupine fantastickych pfedmetu, pozbyvajicich vzdy vice puvodniho tyaru...

I paluba parniku, do nedavna napadne ozi- vena, znenahla .se prazdni. Za nedlouho zbyva tam jiz jen nekolikero skupin pasazcru.

Nejmensi skupeni fvofi opodal od ostatnich asi ctyfiatficetileta dama po boku o neco starsiho pana. Oba stoji ruku v ruce bez pohnuti a upiraji zraky sve mlcky smerem ku pobfezi. Odusevnela tvaf damy jevi prave onen druh jemne resignace, s jakouz se oddavaji v nezbytny osud svuj povahy, ktere dovedou hluboky cit svuj opanovati.

115

Pfed dusevnim zrakem jejim mihaji se prave kaleidoskopicky nejluznejsi obrazy z doby bezpro¬ stfedne pfedchazejici. JPfipominat' si posledni sve louceni s krajany, ktefi si ji nad jine vazili... Chao- ticky mihaji se ji pfed ocima sceny pfed nadrazim mesta, v nemz byla prozila poslednich deset roku sveho zivota.

Nepfehledne davy lidu zatarasuji cestu, tlaci se pfed nadrazim a naplhuji perron. Na vsech stra¬ nach mavaji klobouky a satky, ze vsech stran za¬ zniva volani: ,,Niech zyje pani Helena! Wracaj sie do kraju, pani Helena!" — nejinak, nezli jako by se obyvatelstvo loucilo s nejvetsi svou dobroditel- kou.

Nebylo vsak vice pomoci. Kostky osudu byly vrzeny — pani Helena byla

nucena s chotem svym opustiti vlast i pfatele, i nadsene ctitele.

A jak tak stoji pohfizena v zpominky ty, vlhne ji oko a po chvili skanula i slza po zrumenene, zachmufene lici.

Vsak v bezprostfedne nasledujicim okamziku kmitnul pfed dusevnim zrakem jejim obraz — klid- neho zatisi venkovskeho, ktery ji ma byti nahra- dou za zivot posavadni, idylla farmafska, po ktere ji2 dlouho iprahla — — —

Zachmufeny zrak jeji se vyjasnil, tvaf pfeletl i usmev blahe (nadeje ...

Co nasledovalo, jest znamy prubeh plavby pfes Ocean do Noveho sveta.

Po dvou tydnech pfibyl parnik, do Filadelfie, kde v dob£ te byla uspofadana vystava. Pani He¬ lena i jeji chot' prohledli si vystavu a po neko-

116

lika dnech vydali se na dalsi cestu smerem k Pa- name a dale k San Franciscu v Kalifornii.

A tak se stalo, ze kdysi z rana pfibylo do jizni Kalifornie dve novych vystehovalcu: polsky hrabe Karel Bozenta Chlapowski a jeho chot' He¬ lena, aby se tam v zatisi usadili.

Co je pfimelo opustiti vlast, jest Ihostejno. Je¬ den z prastrycu hrabete Chlapowskeho byl poboc- nikem Napoleona I. a velel jednomu oddeleni fran¬ couzske armady na pochodu k Moskve. Jiny stryc sucastnil se povstani polskeho roku 1830. Vyste- hovalec nas byl ve vlasti sve puvodne vydavatelem knih; lee kdyz nan padlo podezfeni, ze vyddva spi¬ sy vlade nebezpecne, byl nucen vzdati se vydava- telstvi a pfevziti ufad fiditele pojist'ovny.

Posleze opustil i toto zamestnani a vystSho- val se ...

V brzku bylo v nove vlasti vse, ceho bylo tfe¬ ba, uspofadano. Novi dva vystehovalci zacali vesti obvykly zivot farmafsky: Manzel dchlizel k hospo- dafstvi a pani Helena...

Vsak vime, jak snadno dovedou se damy vpra¬ viti v idyllicke zamestnani hospodyh i za okolnosti mene pfiznivych.

Pfes to vse, ze v myslenkach svych casto za- letala pfes Ocean, a ze v nove vlasti pfece jen nebylo vse, jak doufala, byla pfec jen — aspoh v prvni dobe — svrchovane st'astnou.

Klidny, spise jednotvarne konejsivy nezli roz- cilujici zivot farmafsky mel tolik puvabu do sebe, ze nepfala si jineho. Nove okoli, cizi mravy i zvy¬ ky, neobvykle zamestnani v§e ji bavilo a sva- delo myslenky v jiny sm£r...

117

J^n v okamzicich prazne bavivala se take vzpo- minkami z dob minulych. Bylat' si pfivezla z Evro¬ py mnohou vzacnou pamatku: casopisy, v nichz byla stavivdna jinym za vzor — i soukrome listy, pine vfelych i nejvfelejsich sympatii, a to namnoze i od osob, zaujimajicich ve spolecnosti a umeni pfedni mista a pozivajicich i evropske, ba svetove slavy.

Zena s takovymi upominkami v daleke cizine, takofka v ustrani civilisace, zajiste.prozila zvlastni okamziky nevylicitelne touhy po cemsi, ceho si ne¬ byla snad ani dosti jasne vedoma.

Jaky div, ze se ji po nekolika mesicich pfece jen pozastesklo, ze zatouzila po zmene jednotvar- nych pomeru, po lidech podobnych on£m, s nimiz se druhdy tak casto stykavala, po zamestnani: roz- cilujicim a pfece zase nevyslovne uspokojujicim, jez ji druhdy b^valo vsim.

Now San Francisco nebylo a neni sice podnes mestem, jakym jest mesto, jez byla opustila; nic¬ mene jest stfediskem inteligence nejblizsiho i vzda- len^jsiho okoli a ma take ruzne instituce, v kterychz mozno se pobaviti, mat' i divadlo.

A do tohoto pani Helena take jednou zavitala. Vsak ceho se v tu dobu snad sama nenadala,

stalo se. ^Divuplne kouzlo, jakym pusobi tajemna prkna, jez se „svetem" nazyvaji — zachvatilo ji ne- odolatelnou moci jako mladistvou, nezkusenou en- thusiastku, jakouz uz davno, davno nebyla a vubec ani byti nemohla. Dramaticke umeni, byt' i skoro az primitivni, osvedcilo zase jednou svou nescetne krate osvedcenou pfitazlivost, jakou pusobiva skoro na kazdeho, kdo se mu byl v zivote svem n£kdy oddal.

18

V Pani Helena byla zase jednou ve svem zivlu

v ovzdusi tajemne sireny Thalie, ktera svych obeti zfidka kdy trvale propoustiva ze sveho objeti.

Nebylo take divu. Zena v pine sile, ktera byla jiz roku 1861

v Bochne, v malem meste rakouskeho Polska, ja¬ ko sedmnactileta divka po prve v divadle se poku¬ sila, —- zena,^ ktera byla s bratrem svym engazo- vana u mnohych divadel, zejmena v Cernovicich a y Krakove a konecne v carskem divadle ve Var- save po cele skoro decennium slavivala nejskvelejsi triumfy jako tragedka v nejslavnejsich ulohach her Shakespearovych, Molierovych, Corneillovych, Hu- govych, Schillerovych, Goethovych, Morettovych atd. — slovem tragedka v nejvlastnejsim slova to¬ ho smyslu, znama v Evrope po jmene prvniho sve¬ ho manzela — Helena Modrzejewska — za¬ jiste mela po dlouhem odlouceni od divadla pravo pczasteskriouti si po umeni.

A pozastesknuti to bylo tak mocne, ba frio- hutne, ze vyzralo i v rozhodnuti pevne a nezvratne.

V unoru zacala se Helena Chlapowska-Modrze- jewska uciti jazyku anglickemu a venovala uceni tomu takovou pili, ze jiz v cervnu mohla pfevziti nabidnutou ji ulohu a zahrati si v San Franciscu po anglicku.

Vyslovnosti ovsem nedostala; nicmene hrou svou — vystoupilat v titulni uloze „Adrienny Le- couvreurovy" — uchvatila a vzbudila vseobecny obdiv. Teprve po tomto pfedstaveni zvedela Ame- rika o novem hereckem talentu s ciziim jmenem a dovedla si ho nejen po cas udrzeti, nybrz i vdziti.

Modrzejewska hrala pak casteji a v kazde ulo-

119

ze, byt' i nebyla sehrana tradicionalne po vkusu amerikanskem, docilila uspechuv neobycejnych.

Nadmiru sympatickou studii o vzacnem jejim umeni otiskl jiz r. 1879 newyorsky mesicnik ,,Scrib- ner's Mouthly", z nehoz take k teto crte vazeno. Essayista stavi Modrzejewskou jako umelkyni v stej¬ nou fadu s nejeminentnejsimi talenty umeleckymi vubec.

Jmena „umelec", pravi, bylo casto zneuziva- no, zvlaste v Evrope. Helena Modrzejewska vsak jest umelkyni v nejuslechtilejsim slova toho 3my- slu; prave tak jako jest umelcem krajan jeji Cho¬ pin jako skladatel, Musset jako basnik, Millet jako malif a Rachelka jako herecka.

Netoliko, ze jiz v dobe, kdy byla jeste v umeni svem zackou, oddala se zamestnani svemu zcela a na jevisti tvafi v tvaf popudlivemu a k demonstra- cim nachylnemu obecenstvu v brzku uplne zdo- macnela, Modrzejewska v kratkem case vysinula se v umeni svem v obor mistrovstvi.

V ulo^e ,Julie" v Shakespearove tragedii las¬ ky staci pry slyseti jen ton jejiho hlasu a videti gesta, jimiz provazi svuj dotaz ku kojne, kym asi jest maskovany Romeo. Nahle pak pfekvapi ne¬ odolatelnym vyrazem vasne a tragicnosti, jez vzdy mohutneji se rozvinujice, dostupuji v divokem tri¬ umfu smrti v zaverecnc scene kulminacniho bodu.

Nezavisle na kuse samem vrcholi die americ- keho essayisty hra Modrzejewske ve scene, ve kterez se Julie odhodla vypiti uspavajici napoj a pronasi znama strasna slova.

V teto scene dostupuje Modrzejewska vrcholu sveho umeni. Cele vzezfeni jeji jevi obet' halucina- ce; hra jeji uchvacuje a zpusob, jakym se vrha na

120

zidli, nazyva essayista divuplnym (marvelous). Vy¬ kf ik, jenz uklouzne pfi torn zmirajicim jejim rtum, neni hlasity, ale prave proto tim strasnejsi. Neni to ani sepot, aniz dute zaupeni; ale pfece pusobi, div ze divakum krev nestydne v tele.

V „Romeu a Julii" rozvinuje Modrzejewska veskeru svou silu. Hra jeji v uloze , Julie" po- skytuje celou fadu odstinuv nejneznejsich pocitu a nejuzkostliveji pronasenych myslenek. V uloze te nepodleha pry vsak ani dost malo bezprostfed- nimu ucinku hry v te mife, aby snad kterykoli moment ulohy nebo hry spustila se zfetele. Vse jest soumerne vyhlazeno, pusobi neodolatelnym kouzlem pravdy.

Kdozkoli ji v uloze te videl, mohl pry se do- mnivati, ze podava v ni vlastni svou individualitu a vyjadfuje city a myslenky, jak se prave bezpro¬ stfedne v dusi jeji vlni. Pronasenym myslenkam a znazornenym pocitum uplne odpovidajici posy, ton hlasu a gesta zdaji pry se byti vnukany bezpro¬ stfedne vficim citem a podobne se rojicimi mys- lenkami.

A pfece pry jest vse to od nejjemnejsiho za- chvevu az po nejmohutnejsi efekt — nastudoyano, ovsem jen v jistem smyslu, t. j. po pfedchazejicich studiich odusevneno. Prupravne studium pozorovaci pfedchazelo a vstipilo se v mysl herecky tou merou, ze pfichazi na scene k platnosti vzdy, kdykoli je tragedce libo.

Essaysta upozorhuje pfi pfilezitosti te na vzor¬ ne peclive pfipravovany zpusob hry proslaven£ fran¬ couzske tragedky Rachelky, ktera mivala, jak zna¬ mo, temef kazdy krok na scene vypocitany. Po¬ dobne pry £ini Modrzejewska.

121

Srovnava je pak raz umeni tragedky polske s umenim tragedky francouzske, cituje pfedevsim pf ipadnou charakteristiku ze spisu Lewesova, v nemz se pravi:

„Rachelka byla divadelnim pardalem. Necht' se pohybovala nebo stala, necht' se tfeba jen kamsi do prazdna pronikave zadivala nebo se tfeba pouze objevila na scene —• ve vsem jevila strasnou krasu a elastickou, skoro mozno fici vlnivou gracii par- dala. Posmech, opovrzeni, triumf, vztek, rozkos i ne- uprosnou zlomyslnost dovedla Rachelka znazorniti neodolatelnou silou; ale nemela v moci dostatecne vyjadfeni neznosti, aniz v pravde zenske laskajici jemnosti, ani skotacivosti 'a srdecnosti. Byla tedy rozkosna a zaroveh mohutne uchvatna, ze nesnesla zadneho pfirovnani. Nicmene v jistem vzhlede scha- zel ji pfece jen dar, vyjadfiti nevyslovitelny pocit v pravde zenske bodrosti a veselosti."

U pfirovnani s naznacenymi prave vlastnostmi Rachelcinymi soudi essayista, ze Modrzejewska v jumeni hereckem Rachelce nezada a to hlavne proto, ponevadz francouzske tragedce schazely pra¬ ve vlastnosti, jimiz tragedka polska vynika. Jet' pry temperamentu ziveho, ackoli nikoli prudkeho, tim mene divokeho, nybrz ve vsem umelecky umirne- neho a y pravde ryzou zenskosti ziskala pry si pfi¬ zeh i obdiv svych ctitelu v mife rovnez tak znacne v Americe jako ve sve vlasti.

Nepodoba pry se ani dost malo onem herec- kam, ktere prave v te mife, v jake byly v umeni svem vynikly, pozbyly na sve zenskosti. Modrze¬ jewska zenskosti nepozbyla. Muzsky svet vidi v ni zenu v nejvlastnejsim slova toho smyslu, zensky

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 16

122

svet pak nepostihuje v celem zjevu a chovani jejim nejnepatrnejsiho rysu muzskosti. Obzvlaste pak pry nejevi charakter polske tragedky ani nejslabsiho zasvitu zlomyslnosti. Charakter Modrzejewske je pry teto razovitosti vzdalen, tak ze i ulohy, v nichz se raz ten zfejme jevi, ona svym pojmutim i prove¬ denim razovitosti te bezdeky zbavuje.

V theorii i praxi je Modrzejewska spise las- kava nezli usklebna. Snaha jeji nese se vyse; sme- fujic k ryze esthetickemu pozitku. V tomto vzhlede vynika pry i nad Saru Bernardtovou, s kterouz Ize p nejpfizniveji porovnati. Jet' si v svrchovane mi¬ fe vedoma sveho ukolu jako umelkyne — prave jako slavna italska tragedka Ristori; ale v mnohem ohledu i tuto pfedci.

Rachelka v poslednich dvou letech sveho pu¬ sobeni hravala a Sara Bernardtova hrava i nyni casern nestejne — skoro lehkomyslne, ba ledabylo vyckavajic, az nadejde ve hfe moment, kdy jest mozno neodolatelnou silou talentu uchvatiti nebo zdrtiti.

Modrzejewska naproti tomu, nespoustejic ni¬ kdy celku se zfetele, venuje vzornou pozornost a peci vsem podrobnostem sve ulohy, ba celeho ku¬ su, podfizuje vsechny podrobnosti v takove mife celku, ze dociluje vykonem svym dojmu umelecky uplne vyrovnaneho a harmonickeho.

Po nahledu americkeho essayisty muze miti Modrzejewska umelkyh sobe rovnych, ba i tako¬ vych, jez ji v mnohem vzhlede pfedci; ale pochyb- no pry jest, muze-li se Evropa pochlubiti hereckym talent em, jenz by vynikal tak umelecky zaokrouh- lenymi vykony jako ona.

123

Berlinska herecka Walterova nema pry sou- pefky v tragedii kothurnu pathetickeho; Janousko- va (nase krajanka) podala i v Americe dukazy vy- nikajiciho genia tragickeho; Bernardtova ma sve ulohy, v nichz jest nepfekonatelnou; ale zadna z nich nemuze pry se vykazati takovou stupnici tonuv k oznaceni nejruznejsiho hnuti mysli jako Helena Modrzejewska ...

Kouzlo usmevu. (1895-)

Nevim, je-li tomu jiz ctyficet roku — neb o rok, o dve leta dele ...

Nepohnute jako socha a s napjetim, jakeho jest schopen jen dospivajici hoch, jenz byl na vse kolem sebe uplne zapomnel a oddal se zcela ne¬ jake illusi — sedim vedle nejstarsi sve sestry v prv¬ ni lavici posledni galerie nekdejsiho stavovskeho divadla a divam se upfene na jeviste. .

Pro mne doposud jeste ,,ohromna" vzdalenost mezi posledni galerii a pfitmelym ponekud jevistem jest pficinou, ze vidim vse jen jaksi v mlze, ze sly- sim sice take slova, ale nerozumim, o cem se mlu¬ vi...

Pfirozenot, ze vkrada se do duse me skoro az tajemna uzkostlivost jako v pfedtuse nejake neho- dy...

Z nenadani a zdanlive bez pficiny zustalo je¬ viste na chvili uplne prazdne, a pocit lizkostlivosti me meni se v svrchovane napjeti...

125

V torn objevila se v pozadi jeviste divci po- stavicka v blede ruzovych sateckach s kosickem na ruce.

Se sklopenou hlavou, v myslenkach pohfize¬ na blizi se drobnymi krucky do popfedi.

Ona sama a vubec vse kolkolem zda se byti obestfeno zadumcivosti, menici se skoro az v bo lestnou truchlivost.

Nahle divka stanula a vztycivsi hlavu, upfela zrak svuj do hlediste.

Vidim oblou, hezouckou tvafinku s ruzovymi licky; ctveraciva ocka zdaji se byti upfena pfimo na mne ...

V torn — se pousmala... A jako zazrakem meni se vse kolkolem v pfi-

vetivy jas, a do duse me vkrada se nevylicitelny pocit blazeneho uspokojeni a nadejne rozkose.

Nechapu, co se deje; ale zda se mi, ze vidim slunne jasny ideal mlhavych detskych snu — ky¬ pici svezesti a rozmarem naivni nevinnosti — bla- zici ctveracivym pohledem a nevyslovne vabnym kouzlem usmevu ..,

A podobne jako v dusi me vlastni, zda se, deje se v dusich skoro vsech pfitomnych.

Posavadni hrobove ticho vzrusil mirny sevel, menici se znenahla v ruch a sum, jako kdyz ne¬ kdo zvestuje davu lidu radostnou zpravu.

A dfive jeste, nez-li pronesla usmivajici se divka na jevisti jen jedine sluvko, zahfmel divad¬ lem ohlusujici potlesk, z nehoz zaznivaly i ruzne vykfiky pochvaly, z nichz postfehl jsem jen slova: Eliska Peskova.

126

V jake hfe a v jake uloze tehda Eliska Pes¬ kova vystoupila, nevim, a sotva bych si asi pfipo¬ menul, i kdybych co nejsvedomiteji prozkoumal vse¬ chny divadelni recense z let padesatych.

Nepamatujit' se, nezli na prostinky a pfece charakteristicky vyjev, o nemz jsem se byl nekolika slovy zminil — na vzacne a pfimo fenomenalni kouzlo usmevu, jakymz Peskova pusobivala, aniz by si toho byla snad uplne vedoma, aniz by ji to bylo kdy v nektere recensi zvlast s pfimefenym du¬ razem pfipomenuto .

Vynikalat' jako herecka, jak znamo, cetnymi pfednostmi: pfijemnym zevnejskem, lahodnymsym- patickym hlasem, pfimefenou mimikou, pfesnym pojimanim a svedomitym provadenim ruznych uloh, pfedevsim ovsem naivnich; ale neodolatelnym kouz¬ lem usmevu podmahovala si pfitele i nepfitele — a to nejen v divadle, nybrz i mimo divadlo.

I po letech jeste, kdy shinny divci ideal muj detskych dob zmenil se znenahla v ideal opacny: v bledou zadumcivou tvaf skoro bolestneho vyra¬ zu — pusobival na mne usmev Elisky Peskove vzdy¬ cky osvezuje a usmifuje se vsim, cozkoli Ize na¬ zvati utrapami zivota . ..

Pfes vsechny vzacne a fekneme pfimo: nedo- cenene sluzby, jez byla dramatickemu umeni ces- kemu prokazala, neubranila se Eliska Peskova, jak znamo, nejtrpcimu osudu, jaky muze umelce stih- nouti.

127

Bylat' ze svazku divadla ceskeho propustena v pine jeste sile, a skoro mozno fici, v dobe, kdy nalezala se na vrcholu sve slavy herecke. ..

Avsak i po brutalnim pokofeni a ponizeni, ja- kemu by z tisice umelcu na jisto devet set devade- sat devet podlehlo — lahodny usmev s mile jeji tvafe nezmizel.

Okouzlovala jim obecenstvo jako kocujici he¬ recka i nyni, kdy duse jeji zvifena byla nejtrpci bolesti zklamani, kdy vkradaly se do ni snad i za¬ vist a chorobne horecna obava existencni, kdy pracovala a pusobila v nejruznejsich oborech — od ryze umeleckeho az po vsedne a skoro az od- porne obchodni, s napjetim, ba pfepinanim sil — skoro az do vysileni. ..

Ano i po mnoha letech jeste, kdy byla ume¬ ni svemu jiz davno uplne odcizena a stizena jsouc bolestnou chorobou, byla si jiz uplne vedoma, ze beznadejnost zatina neuprosne vzdy hloubeji sve spary v jeji dusi — nezmizel okouzlujici usmev s tvafe matrony vice nezli sedesatilete nikdy trvale.

Usmev, kterymz sobe druhdy podmahovala ti¬ sice divaku, pusobil nyni ovsem jiz jen ve krouzku nejuzsim.

Ale i ti, kdoz pfichazeli k bolestnemu lozi tez- ce zkousene zeny-umelkyne s trpkosti a snad i hne- vem nebo vycitkami, zfidka kdy se ubranili neodo- latelnemu jeho kouzlu a odchazeli vice mene usmi- f eni...

Usmev Elisky Peskove byl a zustal az do po¬ slednich skoro okamziku jejiho zivota tajemnou je¬ ji zbrani, kterouz odzbrojovala a zaroveh vitezila

CESKE HISTORICKE BAJE NA CESKEM JEVISTI.

J. Arbes: SebranS spisy XXXIX. -^7

(Ps'mo a po prve tisteno i<

Od r. 1771., kdy uspofadano bylo v prvnim stalem divadle prazskem v Kotcich prvni ceske pfedstaveni, up'lynulo do roku, kdy tato stat' psa¬ na, bezmala 120 let.

Trvame, ze nebude nezajimavo poohlednouti se take jednou — ovsem jen pfeh'ledne — kdy, kym a s jakym asi uspechem vazeno bylo k dra¬ matickym dilum z bohateho a nad jine zajimaveho zfidla ceskych baji pfedhistorickych.

Divadelni hra, vazena z nejdavnejsi doby — z casuBojuv, ktefi jak znamo, osadili zemi ces- kou, Moravu a okolni krajiny asi pul tisicileti pfed Kristem a poby'li v nich nekolik set let^ exi¬ stuje toliko jedina, ktera byla take na ceskem je¬ visti prazskem provozovana, a sice tfiaktove melo¬ drama ,,Camma, die Heidi n Bojariens", jez bylo na sklonku XVIII. a na pocatku XIX. stoleti repertoirnim Jaisem prazskeho divadla sta¬ vovskeho.

Na sklonku XVIII. stoleti zpracoval latku tu Filip Heimbacher, uciniv z melodramatu vel- kou vlasteneckou hru v peti jednanich, kterd byla pod titulem ,,Kamma, rekynS Bojarska" provozovana; ale nevime; kdy a kde.

132

Po vice nezli padesati letech pfelozil puvodni melodrama Jan Nep. Stepanek a uvedl je dne 20. zafi 1840 na prkna divadla stavovskeho, ale bez valneho uspechu.

Stepankuv pfeklad vysel tehoz roku tez tiskem u Spinky a zavdal, jak A. Rybicka v poznamkach k zivotopisu Hyblove pfipomina, odpurcum Stepan- kovym pficinu k obvihovani Stepanka z p'lagiatu, ponevadz pry byl tento^ kus jiz za casu Thamovych znam i provozovan a Stepanek jej jako mnohy ji¬ ny pouze znovu upravil.

Stepankovo zpracovani vsak bylo r. 1840 pro- vozovano s vyslovnym podotknutim na divadelni cedtili, ze to pfeklad a pfipomeneme-li si, ze Heim- bacherovo vzdelani teze latky melo pet aktuv a bylo cinohrou, kdezto Stepankuv pfeklad jest me- lodramatem, byla vytka plagiatu aspoh v tomto vzhlede bezpodstatnou. .

Puvodni hra nemecka byla jak vime jeste na pocatku XIX. stoleti oblibenym repertoirnim ku¬ sem stavovskeho divadla.

Titulni ulohu hravala chot' tehdejsiho feditele Liebicha.

Pfed nami lezi kolorovany obrazek z r. 1808., na nemz jest Liebichova jako Kanhna vyobrazena. Pfedstavuje ve'lkou statnou zenu imposantniho vze¬ zfeni a nikoli neslicnou.

Oblecena jest v tesne pfilehajici, hnede skfi- zovany kabatec blede zlute barvy, vybihajici dole v nekolik prostych okras v podobe tupych jazyku. Suknice je dlouha, cerna, temef bez zahybu a dole kolkolem vyzoubkovana.

Na hlave ma pfilbu s cernym chocholem,

133

v prave ruce ostep. Ruce jsou skoro po ramena nahy, na nohou sandaly.

V jak6m kostymu hrala ulohu tu herecka ces¬ ka, nevime.

Z doby pozdejsi: z casu Markomanuv az do pfichodu a osazeni Cechuv neexistuje zadny kus, jenz by byval na ceskem jevisti provozovan.

Z doby praotce Cecha a Kroka vazeny jsou latky toliko ku dvema hram.

Prvni, velkou narodni hru v peti jednanich „C e c h a Lech" aneb ,,Vyvoleni Kroka za ve- vodu ceskeho" ,,pfedelal" jiz Vaclav Tham v po¬ slednim ctvrtstoleti pfedminuleho veku.

Pramene, z nehoz Tham vazil, nezname. Zpra¬ covani Thamovo bylo sice provozovano, ale nevi¬ me, kdy a kde. Zustalo v rukopise a die vseho ztraceno.

Jinou hru tehoz nazvu a sice melodrama na¬ psal hudebni skladatel, herec a spisovatel nemec¬ ky, Matous Stegmayer. Melodrama to bylo po prve provozovano r. 1812.

Stepanek je zpracoval ve vlasteneckou cinohru ve ctyfech jednanich, ktera byla na divadle sta- vovskem provozovana; ale nevime, kdy. Tiskem vysla r. 1823. v VII. dile Stepankovych spisu dra¬ matickych.

Z doby Libusiny vazeny latky pomerne nejcasteji a jak pfirozeno, byla Libuse nebo Pfe- mysl hlavni osobou.

O prvnich zpracovanich latky te cizimi auto¬ ry (o hfe nemecke a dvou operach italskych) zmi- nili jsme se obsirneji jiz v prvnim dile theatralii.

Prvni (petiaktovou) cinohru ,,L i b u s s e, H e r- zogin von Boehmen, sepsal rytif Guolfinger

134

Steinsberg, jeden z nejosvicenejsich a zaroveh nej- zajimavejsich muzu sve doby. Prace ta sepsana v dvacatem roce autorova veku, dockala se v brzku dvojiho vydani; po prve vysla v Praze r. 1779 u J. J. Groebla, po druhe roku 1781 u Mangolda.

Po prve provozovana v divadle v Kotcich s ne- qbycejnym uspechem a byla casto opakovana. Uspech svuj dekovala hlavne interpretce hlavni ulo¬ hy, Edmonde Scholzove, rozene Tilly-ove, ktera byla v tu dobu tragedkou par excellence.

Pozdeji byla cinohra ta J. Tandlerem pfelozena do cestiny a provozovana po prve r. 1787. v Bou- de pod titulem ,,Libuse, k nezna ceska" a ca¬ sto opakovana. Pfeklad zustal v rukopise a die vse¬ ho ztracen.

Autor jeji, rytif Steinsberg, jenz sepsal jeste celou fadu jinych her, stal se r. 1798 feditelem vlasteneckeho divadla u Hybernu a pozdeji take feditelem divadla Nosticova. '

Rozumi se, ze dal i potom svou ,,Libusi" ca¬ steji provozovati.

Teprv asi pul stoleti po sepsani Libuse Steins- bergovy pokusili se o latku tu dva cesti autofi: Klicpera a Chmelensky. '

Klicpera napsal totiz jednoaktovou smutno- hru „L i b u s i n sou d", ktera byla r. 1832 po prve vytistena v patem svazku ,,Dobroslava", po druhe r. 1832 v arcibiskupske knihtiskarne a po tfeti v Sebranych spisech Klicperovych, ale nebyla az dosud nikdy provozovana —

Ch m e 1 e n s k y napsal text k tfiaktove zpevo- hfe „Libusin shatek", ku kterez Frant. Skroup slozil hudbu. Text vysel tiskem r. 1832 u J. Hosti- vita Pospisila. Prvni dve jednani provedena byla

135

dne 6. listopadu 1835 v divadle stavovskem, cela opera pak teprve dne 11. dubna 1850.

Kritik „C. Vcely" z r. 1850., pfedeslav recen¬ si sve kostru textu, pravi, ze ma text sice „ve'lmi malo divadelni routiny do sebe" a ze „jest misty na latku takovou titerny; pfes to ze skladateli Skrou- povi poskytnuto dosti pfilezitosti, aby ,,nadani sve k liceni podanych charakteru hudbou a umelecke pouzivani dramatickych vyjevu k vydatnym gislum v nalezitem svetle okazal."

Na repertoiru, jak znamo, zpevohra ta se ne- udrzela.

Pfed rokem 1848 pokusil se o dramaticke zpra¬ covani latky te nemecky spisovatel dr. Ferdinand Stamm napsav pStiaktovou dramatickou baseh „Libuse, knezna ceska" aneb „Zalozeni Pra- hy".

Stamm byl jednim z onech malo Nemcu, ktefi pohlizeli na rozvoj narodnosti ceske s nepfedpo- jateho stanoviska a take mu pfa'li. Jiz pfed sepsa- nim „Libuse" byl chvalne znam jako plodny spi¬ sovatel pOucnych a zabavnych spisu, z nichz dva sepsan6 slohem prostonarodnim, vydal zaroveh s nemeckym originalem hned take v ceskem pfe- kladu.

Sepsani ,,Libuse" vsak jej poucilo, ze doba, kdy Nemci v Cechach i jinde pohlizeli na deji¬ ny ceske se stanoviska aspoh pomerne nepfedpo- jat6ho, byla jiz minula. Stammova „Libuse" mela byti roku 1848 provozovana na nemeckem divadle v Praze ve prospech oblibene tehda herecky Pol- lertov6; ale „nahly obrat pomeru divadelnich" to P'fekazil.

136

Stamm zadal tudiz praci svou dvornimu di¬ vadlu ve Vidni.

Z feditelstva divadla toho bylo mu o kuse sa¬ mem ,,mnoho chvalneho" odepsano, nicmene list koncil frasovitou a nepodstatnou omluvou, ze pry na prvni pokus dramaticky nemuze byti vynalo- zeno na vypravu tolik, co by ,,Libuse" vyzadovala a proto ze provozovana byti nemuze.

Nez i na ceskem divadle s pfekladem a pro- yozovanim tehda zajiste zajimave prace te nikterak nechvatali. Teprve sedm roku po roce 1848 pfelo¬ zil dramatickou baseh tu J. SI. Hastalsky a Eliska Peskova zvolila si ji dne 8. pros. 1855 ku svemu pfijmu v divadle stavovskem.

Jaka dulezitost byla praci te pfikladana, toho dukazem jest, ze Mikovec podal obsah deje na peti sloupcich ,,Lumira" hlavne z te pficiny, ze dej i nektere povahy Stammova dramatu lisi se valne od dejepisneho podani a starych povesti.

„Smys'lenka Stammova", pravi Mikovec mimo jine, ,,jest dumyslna, nadchnuta duchem basnic- kym a dusledna; jen to nemuzeme basnikovi od- pustiti, ze zvsednil velkolepou povahu Libuse.

Musimet' se ovsem vyznati, ze by sice original- nost byla trochu utrpela, za to ale raznost, barvi- tost a ucinek celku byly by platne ziskaly, kdyby se Stamm alespoh v hlavne j sich rysech vice byl pfidrzoval povesti.

V cinohfe Stammove nejevi se nam Libuse co velemoudra, silna panovnice a nadsena vestkyne, nybrz toliko jako zena polomuzska, zajimav£ sice, ale pfece dosti obycejne a novomodni povahy."

Mimo Libusi vystupuji, jak pfirozeno, v kuse torn: Pfemysl, z nehoz autor ucinil vnuka velikeho

137

Sama a jako povahu ;,dustojne" jej vylicil, pak Vlasta, kterou provedl Stamm ,,zvlaste razne, bar- vami zivymi a starym povestem pfimefenymi."

V celku zda pry se, ze kus dejem oplyva; v pravde vsak jest chudy a nepostupuje se zadouci rychlosti. Vetsina cinu a pfibehu se toliko v dlou- hych dialogach vypravuje a nekdy i zbytecne opia- kuje.

O latce same Mikovec soudi, ze hodi se vy¬ borne k vypravovani epickemu, ale dramaticke for¬ me ze se pfici, coz zda se nam byti proneseno spi¬ se vzhledem k pokusum, ktere byly v ohledu torn jiz ucineny, nezli pro budoucnost vubec, ponevadz vzdy jeste muze pfijiti autor, jemuz se podafi vice, nezli s ceho byli vsickni dosavadni zpracovatele latky te. .

Prvni pfedstaveni bylo svedomite. Libusi hrala Kolarova a ,,povznesla ji na

skutecnou idea'lni vysku". Simanovskeho' „na- skrze zdafily" Pfemysl pfesvedcil recensenta ,,o zvlastni schopnosti" herce toho pro ulohy hrdinske. Peskova hrala Vlastu, ktera vsak demonickou silou svou naprosto se pficila oboru, v nemz bene- ficiantka s uspechem se pohybovala; pfes to Pes¬ kova sehrala ulohu tu uspokojive.

Ostatni mensi ulohy byly v rukou obou Ko- laru, Lapila, Pokorneho a sic. Lipsovy.

Roku 1868 provedena dne 16. kvetna pfi pfi¬ lezitosti kladeni zakladniho kamene k velikemu Na- rodnimu divadlu v divadle novomestskem slavnost- ni pfedehra „V e s t b a L i b u s i n a" z pera Josefa Jifiho Kolara.

Jako nfilezitostna tato prace vymyka se tomu- [j i J. Arbes: SeT>ran6 spisy XXXIX. JS

138

to seznamu a proto jen pfipominame, ze otistena byla v 83. svazku Pospisilovy Divadelni biblioteky.

Dve leta pozdeji pokusil se o zdramatisovani historickeho podani toho hrabe Zdenek Kolovrat Krakovsky napsav petiaktovou cinohru ,,L i b u s e", ktera byla dne 5. fijna 1870 v prozatimnim divadle po prve provedena a ve 114. svazku Divadelni bi¬ blioteky otistena. .

Prace ta, pravil Neruda v ,,Nar. Listech", „je psana vice rozumem, obezfetnou a svedomitou vuli nez nadsenim. Myslenky, neklesajice nikde na vse- dnost, take se nepovznaseji na poesii.

Tim je jiz feceno, ze hlavni raz je raz pathe- ticky; pathos ovlada vse, a tam, kde mizi zajem psychologicky, kde kus se stava rytifsky, ovsem pfi nynejsi jiz chuti divadelniho obecenstva una- vuje...

K pathu poji se zvlastni raz jazyka; mluva je tu ryza, spravna a dustojna, avsak chladna, pfilis rozmyslna."

Sehran byl kus ten vyborne. Titulni ulohu hrala S kl en a f o v a-M al a, Pfemysla Simanov- sky, Chrudose Samberk. Mimo jine hrali v ku¬ se torn take Frt. Kolar a Polak.

Pfijata byla cinohra ta velmi vlidne; ale ne- provozovana v celku nezli tfikrat a sice dvakrat r. 1870 a jednou r. 1871.

A opet minulo nemene nezli deset roku, nezli se objevila na repertoiru nova puvodni hra toho druhu a sice zpevohra ve tfech odde'lenich ,,Li- b u s e", ku kterez text napsal Jos. Wenzig a hud¬ bu slozil Bedfich Smetana.

Praci tou zahajeny byly dne 11. cervna 1881

139

hry v Narodnim divadle pfed jeho vyhofenim a uspech jeji jest doposud v zive pameti.

Do doby, kdy tato stat' psana, byla provedena: r. 1881 osmkrat, r. 1882 a 1883 vzdy tfikrat, r. 84 devetkrat, r. 85 ctyfikrat, r. 86 desetkrat, r. 87 jed¬ nou, r. 88 vsak ani jednou — uhrnem tedy 38krat v sedmi letech.

Po sesti letech provozovana v Narodnim di¬ vadle nova puvodni prace a sice tfiaktova boha- tyrska' komedie ,,L i b u s i n hnev" z pera Julia Zeyera.

Byla po prve provedena dne 28. ledna 1887 a pak jeste dvakrat opakovana. Tiskem vysla na- kladem F. Simacka v 21. svazku Kabinetni kni- hovny.

Krome uvedenych praci bylo sepsano a tis¬ kem vydano, ale na jevisti prazskem neprovozova- no jeste nekolik her, vazenych z bajne doby Li¬ businy.

Tak jiz Emil Brentano r. 1815 napsal a, tiskem vydal historicko-romanticke drama ,,D i e Grundung Prags" (Zalozeni Prahy), jez vsak nebylo ku provozovani urceno a take vubec nikde neprovedeno, aniz pfelozeno.

Mikovec pfipomina, ze jest to ,,bujny vykvet do mysticismu pfechazejici romantiky", a ,,pro pfe¬ vahu pravdive basnickych vnad" prace ,,znamenita". Roku 1855 pokladal Mikovec praci tu za nejlepsi ze vsech do te doby sepsanych dramatickych del z doby Libusiny.

Jine dve nemecke prace a sice zpevohra „L i- b u s e" od Konradina Kreuzera a cinohra ,,L i- bussa's Wahl" od Arense byly provozovany

140

pouze v divadlech nemeckych; poslednejsi v Mni- chove.

Take Grill parzer sepsal drama ,,L i b u s e", ktere rovnez na ceskem divadle provozovano ne¬ bylo.

Grillparzer zacal drama to psati uz roku 1819 a dokoncil je teprve prodlenim nekolika roku a si¬ ce v dobe, kdyz rozmrzen nad propadnutim sve ve¬ selohry: ,,Beda lhafi" roku 1840, v padesatem ro¬ ce veku sveho, obratil se k divadlu zady. Ukazka prace te byla otistena v jakemsi videhskem alma- nachu, ale celek vysel tiskem teprve roku 1872.

Dve leta po smrti autorove 1874 stal se pokus zafaditi ji do repertoiru dvorniho divadla videhske- ho. V radikalnich kruzich nemeckych narazil tento pokus na houzevnaty odpor a bylo pry potfebi vy- slovneho rozkazu sameho cisafe, aby hra ta byla provedena a to hlavne proto, ze byl jiz na dvor- nim divadle sehran jiny kus Grillparzeruv Pfemysl Otakar II. 'Na repertoiru videhskeho divadla vsak se ,,Libuse" neudrzela.

Jiny pokus uvesti hru tu na nemecke divadlo stal se teprve roku 1900 v Berline, kdyz nekdejsi intendant meiningenskeho divadla znamy spisova¬ tel Pavel Lindau stal se feditelem divadla v Char- lotten-Strasse zvaneho Berliner Theater.

Z puvodniho dopisu otisteneho v „Radikalnich Listech" o prvnim pfedstaveni vyjimame:

Ve zvlastnich odpolednich pfedstavenich po¬ cina Lindau pestovat malo provozovana, ac vyznam- na dila literarni, a zahajil svuj pokus dramatem „Libuse", kterou herec Levinsky chtel kdysi reci- tovat v Praze, ale prazsti Nemci se tomu vzepfeli. U nas registrovala se jeji existence, aniz by si dilo

141

to nekdo pfecetl, v plachych zminkach o nepfatel- sky smyslejicim Grillparzerovi, a mnozi ji dokonce pokladali, neznajice ji, za pamflet proti nam.

Jel jsem s jakousi skepsi na pfedstaveni „Li- buse" do berlinskeho divadla.

Drama samo osvedcilo mimo nadani znacnou divadelni ucinnost, a shromazdene publikum tle¬ skalo ji mnohdy i za hry, a po aktech stuphoval se uspech merou velmi znacnou. Byl to skutecny divadelni uspech tim pozoruhodnejsi, cim neoceka- vanejsi.

Co do vypravy osvedcila rezie znacnou peci. Tot' se vi, misty si popletla starodavne nase kostu- my s ruznymi kabatci a meci vzhledu spise madar- skeho, ale lidove skupiny tvofily obraz aspoh re- lativne spravny — jiste o nic nespravnejsi, nez jak se u nas kostumuji ruzne hry z naseho davnoveku.

Nekolik anachronismu, jez jsou ostatne i v sa¬ mem dile Grillparzerove, nebylo ani tak pfilis na- padno — zajimavo je, ze se jeviste hemzilo ruz¬ nymi znaky s nasim ceskym Ivem, a ze k tanci pra- cujiciho lidu v druhem dejstvi hralo se ,,Sil jsem proso na souvrati..." — a spise pf ekazelo, ze se interpret! ceskych vladyk Bivoje, Lapaka a Domo- slava (zvlaste tento!) dali svesti svymi rolemi ne snad ke karrikatufe, (ale ke pfilisnemu sarzovani svych postav, coz feice znacne zdurazhovalo jejich sceny, ale zbytecne porusovalo cistotu linii tragedie. Libuse slecny Frauendorferovy byla pfilis prud- kou a raznou na ukor vesteckeho zjevu kneznina, ale za to Pfemysl pane Wehrlinuv byl pin sily, vy¬ raznosti a radostneho Zivota. Trochu nemeckeho pathosu bylo sice ve vsem vsudy, ale neni divu,

142

ze v teto interpretaci musilo byt vice nemeckeho basnika nez ceske baje.

Z puvodnich praci ceskych nalezi ku genru tomu take jednoaktova cinohra „Kasa a Bivoj" od Silorada Patrcky, ktera byla otistena v 9. svazku „Dobroslava", a dramaticka baseh v peti dejstvich ,,L i b u s i n soud" od J. V. F r i c e, kte¬ ra vysla r. 1861 tiskem v Geneve a posud nepro- vozovana.

Fricova prace mela zvlastni a zajimave osudy, o nichz se autor zmihuje v pfedmluve. Fric chtel puvodne napsati trilogii. >,,Libusin soud" jest prvni jeji cast.

Pfed vytistenim konkuroval s ni r. 1860 o ce¬ nu Fingerhutovu, ,ale ,,propadl uplne".

Neruda napsal o ni do ,,Hlasu" uvahu, v kte¬ rez mimo jine pravi, ze mel Fric vyckati, az bu¬ de miti celou trilogii hotovou a byt' bychom pak nemeli od neho drama, nybrz dialogisovanou baseh, ze byla by to pfece jen prace pozoruhodna.

,,Pfedni zasluhou Fricovou," pokracuje pak do slova, Jest, ^e nalozil veskerou pili na vykresleni a vyhloubenipovah; jim obetoval dramaticky effekt, jim konce svych jednani, ktere tak, jak jsou, zaji- maji vice ctenafe, na divaka vsak bez vlivu zu¬ stati musi."

Nejnoveji, dne 8. srpna 1888 provedena byla v Svandove divadle na Smichove sestiaktova pu¬ vodni cinohra „P re my si" aneb ,,Divci boj v Cechach" od Frant. Duchka, ktera vsak tiskem nevysla.

Mimo uvedene nalezi sem take ,,N ova kome¬ die o Libusi" dne 12. bfezna 1816 dokonand a ve spisech .Vocedp'lkovych zachovana, jakozto pia-

143

matka po selskych ci sousedskych hrach, jez byly v Cechach zpravidla pod sirym nebem provozovany.

Ve hfe te vystupuji krome Libuse, Pfemysl, Ctirad, Vlasta a cela fada vedlejsich osob. Kdy a kde byla hra provozovana, nevime udati.

I z doby bezprostfedne nasledujici — z c a- suv divciho boje v Cechach mame nekolik her, z nichz yetsina take provedena byla.

Prvni pokus: ylastenecka hra v peti jednanich se zpevy a balety ,,V 1 a s t a a S a r k a" aneb „Divci boj u Prahy" od Vaclava Tham a, jest ze sklon¬ ku XVIII. stoleti. Kdy a na kterem z tehdejsich divadel byla po prve provozovana, nevime. Zustala v rukopise a bezpochyby ztracena.

Jiny pokus, dvouaktova veselohra ,,Z e n s k y boj" od V. Kl. Klicpery, vysel r. 1827 v Hradci Kralove tiskem v almanachu dramatickych her Klicperovych, ale posud jeste nikdy neproveden.

S pouzitim teto hry Klicperovy a jine od ne¬ meckeho spisovatele Toldyho sepsal pozdeji Jos. Kaj. Tyl 2ertovnou hru ve 3 jednanich ,,Ceske Amazonky" aneb ,,Zenska vojna", ktera vysla tiskem teprve nekolik roku po smrti Tylove v 29. svazku Divadelniho ochotnika. Kus ten provozovan byl po prve v divadle v Ruzove ulici a nekolikrat opakovan.

Pozdeji zpracoval hru.tu poznovu J. Hanus a byla pak dne 2. fijna 1868 pod titulem ,,Ceske Amazonky" po prve v divadle prozatimnem pro¬ vedena. Na repertoiru vsak se ani v tomto zpraco¬ vani neudrzela.

Vlasteneckou cinohru v peti aktech ,,V 1 a s t a a Sarka" vzdelal die starsi latky tez J. Bydzov- sky. Prace ta byla po prve a zaroveh naposledy

144

provozovana dne 20. unora 1853 v divadle stavov¬ skem ve prospech rezisera Chaura.

Mikovec o ni napsal, ze ma ,,asi takovou ce¬ nu, jako kabat ze stare latky dvou rozedranych poc- tivic urobeny".

Dej byl nejasny a nesrozumitelny, vubec opus naprosto nest'astny. Nemela zadne vnitfni souvis¬ losti a hlavni charaktery misto aby imponovati me¬ ly, divaka vice k smichu nutily.

Titulni ulohu hrala Kolarova. Sarku mela hrati sic. Fastrova, misto ktere ji hrala schopna zacatecnice sic. Maskova. Mimo jmenovane hrali v kuse torn Jos. Jifi Kolar, Chauer a Hynkova.

Vypravena byla chatrne a nespravne. Sin, v kte¬ re hodova.ly Vlastiny druzky v VIII. veku, byla po zpusobu sini z druhe polovice veku XV., tudiz myl- ka o celych 700 let.

Roku 1868 vydal nemecky spisovatel Leo' Meiss- ner vlastnim nakladem v Opave drama pod titu¬ lem: ,,Wlasta". Dramatisches Gedicht mit einem Vorspiel und 5 Acten — kus politicko-tendencni. Spisovatel ten byl v Praze znam a vydal rok pfed tim brozurku „Der Entscheidungskampf in Mittel- europa (Rozhodny boj v Stfedni Evrope), ktera byla zabavena. Bezpochyby byl tez clenem spolku pro delani dejepisu Nemcu v Cechach a udelal po pfikladu pfitele sveho Schlesingra (die jehoz povestnych dejin ceskych jiz Libuse a Pfemysl byli rodu nemeckeho) z Vlasty — Nemkyni a sice dceru krale Markomanu Walhalthora. Nemecka re- kyne ta bojuje pro ideu nemectva v Cechach; zahofi sice laskou k vojvodovi Pfemyslu, v 1 a s t e- nectvi vsak jeji zvitezi nad srdcem, postavic se v celo nespokojenych Cechu, ktefi v spojeni s Nem-

145

ci proti Pfemyslovi povstanou; podlehne v boji i s rodaky svymi od Cechu opustena.

Jinou, rovnez vaznou praci, petiaktovou tra¬ gedii: ,,Vlasta" napsal po osmnacti letech Vac¬ lav Vlcek. Po prve provedena byla v prozatim¬ nem divadle dne 19. dubna 1871.

V recensi ,,Nar. L." cteme o ni mimo jine: ,,Vlasta je obohacenim historickeho naseho reper¬ toiru; neni tfeba nejvynikavejsim jeho cislem, ale nalezi rozhodne mezi hry, jichz obcasne provedeni vzdy bude vitano.

Spisovatel vyprostil titulni rekyni svou z baji romantiky narodni a odel ji zase romantikou svou. Ucinil z Vlasty druhou Libusi, zasazujici se za udr- zeni posvatnych prav narodnich a ucinil z ni za¬ roveh jakehosi zenskeho Fieska, aby vedle smeru idealniho nalezi take pudu lidske naruzivosti, z niz jedine vzrusta tragicka vina . ..

Charakteristika je vsude jasna jako vzdy ve hrach Vlckovych. Mnohe ovsem povahy jsou nam jiz znamejsi, avsak povaha Vlastina, hlavni, je ve- skrz nova a st'astne myslena. Zevnejsi uspech byl tim nepochybnejsi, ze souhra i hra jednotlivcu byla pecliva."

Titulni ulohu provedla Sklenafov a-M a 1 a tak vyborne, ze ji obecenstvo pfi kazde scene vy- znamenavalo. Pfemysla hral Frt. Kolar, Lutose, Nezamysla a Radima Simanovsky, Bittner a Sei- fert. Vlastina otce zupana Slavnika Jos. Jifi Kolar. Mimo uvedene hrali v kuse torn jeste Polak, Sam- berk, Pulda, Chramosta, Hynkova, Chvalovsky, Mu¬ sil a Nemec.

Provozovana byla vsak Vlckova tragedie dva¬ krat.

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 19

146

Poslednim z autoru ceskych, jenz se o. zpraco¬ vani latky te, vsak rozmarne pokusil, jest Josef Stolba, jenz napsal tfiaktovy ,,ruzovy zert ze sede- ho davnoveku" se zpevy a tanci pod titulem „0 torn velkem boji se zena mi".

Prace ta provedena byla po prve dne 9. srp¬ na 1877 v Novem ceskem divadle ve prospech Chvalovskeho a tiskem doposud nevysla.

,,Stolba," pravi se v recensi ,,Nar. Listu" o prvnim pfedstaveni, ,,nemel patrne nic jineho na zfeteli nezli kontrastem mezi amazonkami i reky davnovekymi a ,,amazonkami" i ,,reky" novoveky- mi divadelni obecenstvo kratkou dobu pobaviti a sosnoval si tudiz dej kusu sveho lehce a dosti obratne.

Avsak travestie, ktera kfiklavym, fraskovite pfiostfenym kontrastem vznikla, zustala na obecen¬ stvo bez ucinku. Pficinu toho ovsem mozno z casti hledati take v nynejsi dobe, travestiim ceskych la- tek nehrube pfiznive, ale pfes to nutno take kon¬ statovati, ze bezucinnost hry jevila se jiz po prv¬ nich scenach prvniho aktu a ze potrvala a jenom pozdeji nekolikrat na nekolik okamziku ustoupila zivejsimu interesu.

Zda se tudiz, ze nezdar, s jakym se kus potkal, mozno hledati jednak v nepfiznivem rozpolozeni mysli obecenstva, jednak vsak take ve zpusobu, ja¬ kym bylo travestovano."

Sehran byl zertik ten velmi zive a hrali v nem mimo jine Hynkova, Seifertova a de Pauli, Fran- kovsky, Mosna, Pulda, Seifert, Smaha a Chvalov¬ sky.

Tim vyvazili jsme sice vsechny hry o divcim boji v CecMch, jez byly na prazskem divadle zem-

147

skem provozovany, ale nikoli vsechny, jez byly na¬ jme nemecky sepsany a jinde provedeny.

Vlasta a ceske amazonky k dramatickemu zpra¬ covani pfimo vyzyvaji.

Neni tudiz divu, ze jiz v polovici XIX. veku vyskytlo se v nekolika jen letech asi dvacet her toho druhu, ale vesmes tak slabych a chatrnych. ze pomijime je mlcenim a to hlavne i proto, ze zadna z nich nebyla u nas provedena.

TJhrnna bilance cele bajne doby ceske jest tudiz velice smutna.

Z doby Bojuv nemame zadneho- puvodniho kusu. Jediny pfeklad vsak se na repertoiru ne- udrzel.

O latky z doby Kroka, Libuse a Pfe¬ mysla pokusili se z ceskych autoru: Klicpera, Chmelensky, Patrcka, Kolovrat Krakovsky, Wenzig, J. V. Fric a J. Zeyer.

Provozovany byly pouze prace Chmelenskeho (libretto), Kolovratova (cinohra), Wenzigova (libret¬ to) a Zeyerova.

Na repertoiru neudrzela se nezli opera Smeta- nova (libretto Wenzigovo), Zeyerova prace prove¬ dena pouze tfikrat, Kolovratova jen dvakrat.

Nemame tudi2 z cele doby te ani jedine re- pertoirni cinohry, tim mene nejake veselohry.

Z pfekladu vynikalo casern svym toliko drama Steinsbergovo, a knihove drama Brentanovo; na repertoiru vsak se z pfekladu neudrzel ani jediny.

148

0 dramaticke zpracovani latek zdoby bezprostfedne nasledujici pokusilo se sedm autoruv ceskych: Vaclav Tham,, Klicpera, Tyl, Bydzovsky, Hanus, Vlcek a Stolba. Krome prace Klicperovy a Tylovy, byly provozovany vse¬ chny, ale zadna nestala se hrou repertoirni.

1 tragedie Vlckova, o jejimz prvnim provede¬ ni znely recense nejpfizniveji, neprovedena, jak jsme jiz pfipomenuli, nezli dvakrat.

Z her cizich neprovozovana v pfekladu ani jedina.

Nemame tudiz z cele bajne doby nezli jedinou Smetanovu zpevohru, ktera vsak byla, jak znamo, tak casto provozovana (a udrzela se do dnes na re¬ pertoiru) vyhradne jen pro cast hudebni a nikoli pro chatrne libretto.

Roku 1898 po pokusu uvesti videhskemu obe¬ censtvu v znamost Smetanovu ,,Prodanou nevestu" a ,,Dalibora" prohlasil tehdejsi feditel dvorniho di¬ vadla videhskeho Mahler, ze ma v umyslu provesti vsechny opery Smetanovy a tudiz i Libusi, ale ne- stalo se tak. V teze dobe vysel v Lipsku pfeklad textu Smetanovy Libuse od Ludvika Hartmanna, ale opera sama na zadnem nemeckem jevisti pro¬ vedena nebyla.

DRAMATA O MARII STUARTOVE.

(Psano a po prve tisteno 1892.)

Mohou-li dejinne udalosti vubec slouziti za pod¬ klad v pravde umeleckeho dila, t. j. dostaci-li uda¬ losti, jichz umelec nebyl ani ocitym svedkem, ne¬ fku-li aby byl sam prozil a procitil aspoh nejhlav- nejsi momenty, nelze sobe zajiste tak snadno vy- brati vhodnejsi latky, nezli jakou poskytuji dejinne udalosti, kupici se kolem kralovny skotske, Marie Stuartovny.

Poskytujit' umelci nejen vhodnou, t. j. namno¬ ze pfekvapujicimi obraty zajimavou kostru deje, nybrz i zakladni rysy ruznych povah, rozmanitost vzajemne se kfizujicich styku a z toho plynoucich kontrastu v snahach i cilech atd., kratce udalosti ty poskytuji umelci takofka vse, co umelecka tvo- fivost (ovsem jen v nejvlastnejsim smyslu slova po¬ jimana), pfede vsim jinym z vlastniho zfidla vy- vaziti musi.

Neni nizadne pochybnosti, ze i neumelci a vu¬ bec i cloveku s nehrube vznetlivou nebo docela malomocnou obraznosti mtisi i po zbeznem pfecte¬ ni sebe strucnejsiho zivotopisu Marie Stuartky ta- nouti na mysli zajimavy, vice mene barvity a vzru- sujici obraz, ktery tak brzo z pameti nevymizi.

152

Nejen doba — bez odporu nejproslavenejsi de¬ jin anglickych za osvicene, smele a bystrozrake kra¬ lovny Alzbety, kdy Shakespeare, Bacon, Drake a cela fada jinych vynikajicich muzu pusobila — i sam charakter Marie Stuartky a vubec cely jeji zi¬ vot az po tragickou jeji smrt jsou pravym kaleido- skopem zajimavych, pfekvapujicich a vzrusujicich momentu.

Z celku vane zhavy dech nabozenskych svaru a stfedoveke brutalnosti a pfece zase cosi, jako osvezujici dech nepfedpojateho nazoru v svet, kle- sticiho si namahave drahu z tradicionelni zaslepe- nosti ducha.

A uprostfed nejprudsiho vlnobiti dejinnych udalosti a kfizujicich se blesku ducha stoji — aspoh pro ty, kdoz znaji Marii Stuartku spise z tragedie Schillerovy, jedine u nas v Cechach provozovane — krasna kralovna skotska jako daleko viditelny majak nabozenskeho pfesvedceni a zaroveh jako jedna z onech pravzacnych osobnosti historickych, jejichz zivot a smrt samy o sobe nemohou jinak pu- sobiti nezli tragicky.

Z kraloven vsech veku a narodu zajiste jen malo ktera muze ciniti narok na zivot tak bouflivy, na osud tak vrtkavy, na utrpeni tak bezmerne a na smrt tak dojemne tragickou, jako Marie Stuart¬ ka, tato ,,bujna, marniva, koketni ruze jizniho a lahodneho podnebi", jak ji historik jed_en charak- terisuje.

Jiz jako postava historicka jest a zustane stfe- dem velkolepe tragedie skutecnosti. A k rekyni tra- gicke ve smyslu umeleckem nechybi ji skoro nic — ani zjev a osobni vlastnosti, ani zamysly, sna-

153

hy a skutky, aniz vina a trest — vesmes historicky zjistene.

Neni tudiz divu, ze byla Marie Stuartka jako malo ktera jina osobnost historicka tak casto pfed- metem umeleckeho znazorneni a ze obzvlaste dra- matikove volivali ji casteji nez kteroukoli jinou osobnost historickou za stfed svych pokusu a del umeleckych.

* * *

Nebude zajiste od mista, pfipomeneme-li so¬ be, ovsem jen co mozna nejstrucneji, historicke faktum.

Marie Stuartka narodila se po smrti sveho otce; byla tudiz od roku 1542 skutecnou kralov- nou Skotska. V patem roce veku sveho poslana ke dvoru francouzskemu, kde ztravila sve mladi. Pojavsi r. 1558 daufina za chote stala se po smrti tchana sveho nasledujiciho roku francouzskou kra- lovnou, kdezto v kralovstvi skotskem panovala za¬ tim matka jeji.

Tu i onde ve Skotsku bylo se jiz ujalo uceni VViklefovo. Matka-regentka a pozdeji i sama Ma¬ rie Stuartka, ktera byla vychovana v zasadach vi- ry fimsko-katolicke, opiraly se novemu, vzdy mo¬ hutneji se vzmahajicimu proudu nabozenskemu. • Anglie, kde panovala kralovna Alzbeta, byla naproti tomu pfevahou protestantska. Tfenice n£- bozenske zde i onde se mnozily a z Francie poslano jiz pfed zasnoubenim daufinovym vojsko do Skot¬ ska a posilano tam i pozdeji jednak k pobofeni vzpour hlavne nabozenskych, jednak k tomu ucelu,

J. Arbes: Sebran6 spisy XXXIX., 20

154

aby zamerum Francie na Anglii mohlo byti doda¬ no pfimefeneho durazu.

Po smrti manzela sveho pfestala byti Marie Stuartka panovnici francouzskou a uchylila se do Remese. Pozdeji pozvali ji stavove skotsti do vlasti. Marie vyzvani vyhovela a to z te pficiny, aby — ana byla zatim i matka-regentka zemfela — ujala se vlady.

Z pocatku pocinala si dosti opatrne; snazilat' se stati nad stranami. V brzku vsak byla okolnostmi donucena pfiznati barvu. Provdalat' se za Damleye, muze sice slicneho, ale nevzdelaneho a jinak ne- sympatickeho. Byl pfivrzencem stare cirkve, kdezto dfivejsi regent, hrabe Murray, nevlastni bratr kra¬ lovny Marie, a jini nadrzovali cirkvi nove a byli v torn kralovnou Alzbetou podporovani.

Marie sebravsi valne vojsko zbavila se odboje bratrova a povysila Darnleye za krale.

V brzku vsak pfichylnost jeji k druhemu choti vychladla. Pficinou pry byl novy milacek, Ital Riz- zio, puvodne hudebnik, pozdeji tajny piisaf a du- vernik kralovnin. Duvernosti mezi kralovnou a Riz- ziem popuzeny Darnley vrazil dne 9. bfezna 1566 s nekolika spiklenci do komnaty, kde kralovna s Rizziem a jednou hrabenkou prodlevala. Spiklen¬ ci Rizzia nasilne z komnaty vyvlekli a zavrazdili, nacez palac obklopili strazemi.

Den na to vratil se Mariin bratr se svymi pfateli. Marie se s nim smifila, vrahum Rizzio- vym prominula a Darnleye opet usmifila. Jakmile vsak straze zamek hlidajici odvolany, uprchla Ma¬ rie s Darnleyem na pevnost Dunbarskou a sebravsi vojsko jala se vrahy Rizziovy stihati.

155

Darnley ovsem se omlouval, ze nebyl zavraz- deni Rizzia ucasten, nybrz pouhym svedkem; nic¬ mene nikdo mu nevefil. Lid jim opovrhoval a v las- ce vrtkava Marie zvolila si — noveho milacka, hrabete Bothwella, muze smeleho, ctizadostiveho a zajmum kralovninym uplne oddaneho.

Darnley tuse, ze jest svoboda jeho v nebez- peci, uchylil se do Glasgova. Jelikoz byl churav, odebrala se tam i Marie, aby jej osetfovala, a dala jej dopraviti do Edinburku, kde mu za mestem vy- kazan zvlastni dum k obyvani.

Dne 9. unora 1567 o jedenacte hodine v noci meskala kralovna v dome torn a odebrala se pak do zamku na maskarni pies. Tfi hodiny pozdeji vy- hozen dum ten i s Darnleyem prachem do po- vetfi.

Udalost ta rozjitfila a poboufila celou zemi Nektefi obvihovali hlavne Bothwella, jini Marii a jeste jini Alzbetu a Mariina bratra. Ze vsech stran nalehano na vypatrani a potrestani vinniku; ale po puvodcich vrazdy hrube ani nepatrano.

Darnleyuv otec vinil pfimo Bothwella. Nic¬ mene Bothwell zustal v hodnostech svych a kdyz doslo k soudu a zalobnik z bazne se nedostavil, prohlasen obvineny nevinnym.

Bothwell pfimel Marii, aby vyznavacum nove viry pojistila zakonni svobodu; ale brzo po te, kdyz se vypravila na cestu k svemu synkovi, pfe- padl ji, zajal a dal odvezti do tvrze Dunbarske.

Nektefi z pfivrzencu kralovninych chteli ji vy- svoboditi; ale kralovna k tomu nesvolila, ba vice — povysila Bothwella na vevodu a pojala jej za manzela. Vypukla obcanska valka. Povstalci blizili se k hlavnimu mestu. Marie v pfestrojeni uprchla

156

s Bothwellem do Dunbaru a v cervnu 1567 vy- tahla s cetnym vojskem proti povstalcum.

K boji vsak nedoslo; vojsko kralovnino ode- pfelo poslusnost. Bothwell uprchl a po nekolika letech zemfel v danskem vezeni jako silenec ... Ma¬ rie za jasotu luzy zajata a dopravena na pevnost pfi jezefe Lochlevenskem.

Anglicka kralovna Alzbeta usilovala spor kra¬ lovny Marie se zboufenci vyrovnati, ovsem hlavne k tomu cili, aby vliv svuj rozsifila i na Skotsko. Nepodafilo se ji to vsak, jak si pfala. Spor vy- rovnan konecne v ten rozum, ze se kralovna Ma¬ rie podekovala, nezletily synek jeji zvolen kralem a schopny jinak bratr kralovnin hrabe Murray usta- noven vladafem.

Marie za pfispeni svych pfatel vsak se po¬ znovu vzmuzila. Podafilo se ji uprchnouti z vezeni a v nekolika dnech stala opet v cele dosti cetneho vojska. Regent Murray meska'l prave v Glasgowe; pfatele jeho pfispeli mu s vojskem ku pomoci. Dne 13. kvetna 1568 doslo ke srazce. Vojsko Mariino bylo porazeno a ona sama uprchla do Gallowaye, dvacet mil od bojiste.

Duvefujic v licene pfivetivosti sve sokyne kra¬ lovny Alzbety oslysela Marie vsechny vystrahy a dne 16. kvetna vkrocila na anglicke uzemi.

Krokem tim byl osud jeji rozhodnut. Dopsala Alzbete, zadajic ji za ochranu a zaroveh za osobni sejiti. Alzbeta pfedlozila list statni rade, ktera se vetsinou hlasu usnesla, ze nutno Marii Stuartku po- kladati za zajatou. Alzbeta odpovedela Marii chlad¬ ne v ten smysl, ze nemuze se s ni dfive sejiti, do¬ kud se neospravedlni z hrozneho zlocinu, z nehoz jest obvinena. Radcove Alzbetini rozdmychovali je-

157

ji zarlivost, a kdyz pak Marie prohlasila, ze se pfed Alzbetou ze vseho, z ceho jest obvinena, ospravedl- ni, byla kralovna anglicka u cile.

Regent Skotska, Murray, pozvan do Anglie, aby se ze sveho chovani k Marii ospravedlnil. Upo¬ slechl. Sestaven smirci soud, jenz zahajil jednani sve v Yorku. Nektefi clenove byli vsak Marii pfiz¬ nive nakloneni. Z te pficiny povolala Alzbeta sbor soudcu do Londyna, cimz stav veci valne se zme¬ nil.

Murray vinil svou sestru z ucastenstvi vrazdy na jejim manzelu a pfedlozil i obvihujici listy. Otec Darnleyuv dotvrzuje zalobu zadal za pomstu. Ale soud definitivne nerozhodnul a neospravedlnena kralovna Marie poslana na pevnost Tutbury v Staf- fordsku, odkud podnecovala pfatele sve k odboji.

V Skotsku vypukla opet vzpoura; rovnez na severu Anglie pfivrzenci Mariini se boufili, pone¬ vadz jim vevoda Alba z Nizozemska z rozkazu spa- nelskeho krale Filipa II. slibil pfispeti brannou po¬ moci. Alzbeta vsak zamery ty zmafila. Pozvalat' nacelniky vzpoury do Londyna. Uposlechli v cele maleho vojska; ale branna moc jejich byla pfilis slaba a mimo to byli nesjednoceni, coz vse plany jejich zmafilo. I opetne spiknuti, kdy vevoda Alba opet pfislibil pfispeti desiti tisici muzi, zmafeno, a Alzbeta jala se vyjednavati s regentem Murrayem o podminkach vydani Marie.

Murray vsak r. 1570 zavrazden a vyjednavani pferuseno. Marie zustala ve vezeni anglickem a v Skotsku vypukla poznovu obcanska valka.

Prodlenim nekolika let osnovany ruzne ukla- dy o zivot kralovny Alzbety. Nektefi z obvihova- nych a usvedcenych byli popraveni a pfi vsech

158

techto piklech uvadena uveznena Marie Stuartka jako ucastnice neb hlavni podnecovatelka.

Roku 1576 zosnovano nove. spiknuti pfivrzencu Mariinych. Marii zaslana o torn vsem zprava a po- vedeno ji, ze cizi vojsko vpadne do Anglie, nacez ze vypukne zboufeni a ona ze bude vysvobozena.

Marie Stuartka plan ten schvalila a v liste svem dodala, ze musi pfi torn zahynouti i kralovna Alzbeta.

Spiknuti to vsak bylo zase vyzrazeno; hlavni spiklenci odsouzeni a odpraveni a Marie Stuartka dopravena do zamku Fotheringhay v Northampton- sku. Dne 11. listopadu dostavili se k ni kralovsti plnomocnici s listem Alzbetinym, aby se podrobila vyslechu.

Marie vsak odporovala, uvadejic, ze jako sa- mostatne panujici kralovna, neznajici zakonuv an¬ glickych, nemuze se tomu podrobiti a to tim spise, ponevadz nema nikoho, kdo by ji byl radcem.

Pfes to vse Alzbetini plnomocnici provedli soud. Kralovna Marie ubezpecovala, ze ji neni o spiknuti niceho znamo, a listy, jimiz vina jeji dokazovana, ze jsou podvrzeny. Nicmene soudcove omluvy nedbali ,a po nekolika dnech pronesli ve Westminsteru rozsudek, kterymz kralovna Marie odsouzena k trestu smrti.

Rozsudek ten byl parlamentem potvrzen a kra¬ lovna Alzbeta zvlastnim pfipisem zadana, by byl rozsudek rychle vykonan. Alzbeta vahala; nicmene zpravy o novych ukladech o jeji zivot ji pfimely, ze zadosti parlamentu vyhovela a dala rozkaz k po- prave.

O poprave same klademe zde obsirnejsi cha¬ rakteristickou zpravu ufedni, jejiz original chova

159

se v Britickem museu v Londyne, a vypoustime z ni jen nektera, mene zavazna mista.

Poprava vykonana dne 8. unora 1586 ve veli- kem sale zamku Fortheringhayskeho. Dva dny pfed tim byla kralovna ctyfmi slechtici (Kentem, Shews- burym, Pawletem a Druriem) uvedomena, aby se pfipravila k smrti. Nejevila pfi torn zadne bazne a vyslovila jen sve podiveni nad tim, ze bylo prave jen tak rozhodnuto. Jinak ani posunky, aniz cho- vanim svym nejevila bazne pfed neocekavanou po- pravou.

,,Smrt mi bude vitana," pravila; ,,duse ma je st'astna, ze ,bude si moci nebesky mir za cenu oka- mziteho utrpeni zakoupiti."

Jinych slov nepronesla. Den 8. unora nadesel. Doba i misto popravy

byly napfed ustanoveny. Kralovna byla ,vysoke statne postavy a mela

obla ramena. Siroka, plna tvaf jeji koncila v dvo- jitou bradu. Oci mela tmavohnede, vlas popelave plavy.

Na hlave mela klobouk z jemne zavojove latky (linon neboli linomple zvane), krajkami obroubeny, kolem krku fetez vonnych kulicek, na nemz visel beranek bozi. V ruce drzela krucifix. Dva ruzence se zlatymi kfizky visely ji od pasu. Vzadu na hla¬ ve mela na sit'ce vlasove upevneny zavoj z teze latky jako klobouk. I zavoj byl ozdoben krajko¬ vim.

Vrchni sat byl z cerneho atlasu; mel dlouhou vlecku a otevfene, az k zemi dosahujici rukavy. Bykposazen knofliky gagatovymi (z cerneho jan- taru totiz) a prosivan perlami. Pod atlasovymi ru¬ kavy mela kralovna jeste jedny kratke rukavy z cer-

160

veneho sametu. Plast' byl z cerneho atlasu. Jupka a snerovacka pod ni byly rovnez tak jako kratke rukavy z cerveneho sametu.

Na nohou mela stfevice ze spanelske kuze; blede modre puncochy se stfibrnymi klinky a pod- vazky ze zeleneho hedvabi.

Tak oblecena opustila kralovna svou komnatu a odebrala se do salu, v nemz mela byti poprave- na. Komisafi a nektefi soudcove vysli ji v ustrety a jeden ze sluzebniku jejich, jmenem Melwin, vrhl se s placem k jejim noham.

,,Madame!" zvolal. ,,Jak nest'asten jsem! A ktery clovek pfede mnou byl zvestovatelem tak bez- merneho zalu jako ja, kdyz jsem byl nucen zvesto- vati osudnou zpravu, ze dobra a milostiva kralovna a velitelka ma jest pro Anglii ztracena!"

Pro plac nemohl dale mluviti. Kralovna s jemnym pohledem odpovedela: ,,Ustah nafikati, dobry muj sluzebnice; budes

spise pficinou radosti nezli zalu. Uvidis ve skutec¬ nosti konec muk Marie Stuartky, na nejz tak dlou¬ ho cekala. A pamatuj si dobfe, verny muj sluzeb¬ nice, ze vsechno na tomto svete jest marnost a ze podlehame tolika zalum, ze by cele mofe slz ne- stacilo jich oplakati. Bud svedkem, ze umru jako prava zena, verna sve vife, a jako skutecna kra¬ lovna skotska a francouzska. Buh odpustiz onem, kdoz si me smrti pfali a po me krvi prahli jako umdleny jelen prahne po vode. Buh objeviz se ja¬ ko puvodce pravdy a on, jenz zna hlubiny me duse, dosvedciz, ze jsem nikdy neusilovala p slou- ceni Anglie se Skotskem ... Pfipomeh mne memu synovi! Povez mu, ze jsem niceho nespachala v ne¬ prospech statu a kralovstvi skotskeho a" —

161

Namahajic se zdrzeti se place, dodala: ^Ver¬ ny Mehvine, bud s bohem!"

Pfes to vstoupily ji slzy do oci, kdyz sluhu ob- jala a jeste jednou opakovala:

„Bud s Bohem, hodny Mehvine, a modli se za svou kralovnu a velitelku!"

Po te obratila se k pfitomnym lordum fkouc, ze pfala by si pfednesti nektere prosby.

Pfedevsim zadala, by byla sluzebniku jejimu Curleovi vyplacena jista castka penez.

Jeden z obou gouvernerh zamku Forthering¬ hayskeho, Pawlet, odpovedel, ze se tak stane.

Po te zadala kralovna, aby bylo nestastnemu sluzebnictvu jejimu ponechano. co jim byla v po¬ sledni sve vuli odkazala, aby nebylo tyrano a bez pohromy do sve vlasti poslano.

,,Posleze vas zapfisaham," pravila lady Marie, „abyste racili svoliti, aby nesfastne sluzebnictvo moje smelo byti pf itomno me poprave, aby na vlast¬ ni oci videlo a pfesvedcilo se, jak zmuzile divala se kralovna a velitelka jeho smrti v tvaf, aby vra- tivsi.se do sve vlasti vydalo svedectvi, ze velitelka jeho zemfela ve vife katolicke."

Hrabe Kent odpovedel: ,,Co si, madame, pfejete, nemuze vam byti po-

voleno. Lzet se obavati, ze by aspoh nektefi z va¬ seho sluzebnictva bud svymi fecmi nebo chova- nim svym utrpeni vasi milosti rozmnozili a nam i nasi spolecnosti pfedmetem nepokoje a nepfijem- nosti se stali. Mimo to vime ze zkusenosti, ze by neopomenuli dopustiti se jistych poverecnych skut¬ ku jako omociti sve kapesni satky v krvi vasi mi¬ losti — a k tomu svoliti nemuzeme."

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 21

162

,,Mylordove," pravila kralovna, „zarucuji se vam svym slovem, ackoli je to slovo umirajici ze¬ ny, ze sluzebnictvo me nedopusti se zadneho skut¬ ku, o nemz mluvite. Ale milym tern dusim bylo by pfijemno, kdyby mohly sve velitelce ,,s bohem" dati. Myslim, ze by i vase velitelka (minila kralov¬ nu Alzbetu) jako zena a kralovna svolila, abych v okamziku sve smrti mela nektere ze svych ko¬ lem sebe. Vim, ze Jeji milost kralovska nedala zad¬ neho rozkazu, aniz nejakeho pokynuti, jez by vam branily vyhoveti zadosti, ktera by mi jiz z pouhe zdvofilosti byla povolena, kdybych nebyla kralov¬ nou skotskou."

Pozorujic nesnaze, jez zadost jeji pusobila, vy¬ pukla v plac a dodala: ,,Jsem sestfenici vasi kra¬ lovny, pochazim z kralovske krve Jindficha VII.; shatkem svym stala jsem se kralovnou francouz¬ skou a byla jsem korunovanou kralovnou Skotska."

Po delsi porade obou jiz jmenovanych slech- ticu a jinych clenu komise usneseno pfani jejimu vyhoveti s podminkou, aby si ze sveho sluzebnic¬ tva zvolila pouze sest osob.

Kralovna naznacila Melvina, pak sveho lekar- nika a lekafe a jeste jednoho starce; z zenstin pak dve, jez s ni sdilely vezeni.

Po te jevila opet klid a odebravsi se do salu vystoupila na popravni leseni, jez bylo dve stopy nad podlahou zvyseno a v sifi i delce mefilo dva- nact stop. Kolkolem bylo vysoke zabradli. Leseni samo bylo cernou latkou potazeno, a nalezal se na nem velky polstaf z cerneho sametu, pak nizka stolicka a spalek, obe cernou latkou potazeno.

Kralovne nabidnuta stolicka. Usedla na ni. Hrabe Kent stanul po jeji pravici, hrabe Shrews-

163

bury po jeji levici na leseni. V popfedi stali dva kati. Ostatni zustali mimo leseni. Za hlubokeho ticha cetl tajemnik soudni rady rozkaz popravni.

Kralovna sedela mlcky a s klidnym vyrazem, jako by se ji rozkaz ten vubec ani netykal; vubec chovala se tak klidne, jako by naslouchala pfed- citani rozkazu, ze ji byla smrt prominuta. Zustala chladnou a Ihostejnou, jako by z pfitomnych ni¬ koho neznala a anglickemu jazyku nerozumela.

Kdyz rozkaz popravni docten, ozvali se pfi- tomni pfitlumenym hlasem: ,,Buh zachovej kra¬ lovnu!"

Po te postavil se doktor Fletcher, dekan Pe- terboroughsky, pfimo pfed kralovnu a hluboce se ukloniv takto ji napomenul:

„Madame! Jeji milost kralovska, kterouz necht' buh dlouho zachova jako nasi panovnici, ma — pfes spravedlivost rozsudku, ktery pro vasi vinu spachanou na jeji posvatne osobnosti, na statu a jeji vlade na vas vykonan bude — pfece jen nez- nou peci o vasi dusi, ktera co nejdfive telo vase opusti. Vratite-li se k prave vife, vrati vam Jezis Kristus nebeske stesti. V posledni teto hodine pro¬ sim vas, abyste tfi veci uvazila: Pfedne: Vas mi- nuly stav a budouci vasi slavu; — za druhe: stav vas nynejsi a za tfeti: stav svuj budouci, at' jiz vecne stesti nebo vecne nestesti... Za prve dovolte, abych k vasi milosti smel s kralem Davidem mlu¬ viti: Zapomehte, madame, na sebe; zapomehte na svuj narod, na dum sveho otce, na svuj rod, na sve knizeci a kralovske dustojnosti — a kral kraluv bude sfasten nad dusevni krasou vasi atd. ... Ma¬ dame! Buh vam muze jeste otevfiti fisi nebeskou.

164

Nezarmucujte ho pochybnostmi sveho srdce ^ ne- odpuzujte od sebe nadeji v spaseni."

Dvakrat nebo tfikrat pferusila kralovna deka- na slovy:

,,Neznepokujte se pro mne! Vezte, ze z mi¬ losti bozi zrodila jsem se ve vife fimskokatolicke a abych viru tu hajila, milerada proleji krev svou."

,,Zmehte sve mineni," pocal opet dekan. ,,Li- cujte svych starych bludu, madame, nebot' jedine Jezis Kristus muze vas zachraniti."

A opet odvetila kralovna: ,,Nenamahejte se, pane dekane! Ja se ve vi¬

fe te zrodila, ja v ni zila a take v ni umru." Mylordove, pozorujice, jak trapne toto napomi-

nani na kralovnu pusobi, ujali se sami slova, fkouce: „Madame! Budeme se s panem dekanem za

vasi milost modliti, aby byl duch vas pravym svet- lem osvicen."

,,Mylordove!" odvetila kralovna. ,,Chcete-li se modliti se mnou, dekuji vam a prokazete mi tim nemalou pfizeh, ale ja se k vasim modlitbam pfi- pojiti nemohu, ponevadz se nepfiznavate k me vife."

Lordove vyzvali na to dekana, aby modlitby obnovil, coz tento klece ucinil. Vyjimaje kralovnu a jeji sluzebnictvo, opakovali vsichni pfitomni mod- litbu po dekanovi. Kralovna zustala na stolicce se- deti a neodlozila ani beranka boziho, ani ruzence, ani krucifix a latinskou modlitebni knizku. Ne- poslouchajic modlitby dekanovy dala se do place a tichym hlasem zacala se modliti po latinsku. Uprostfed modlitby sve svezla se se stolicky a poklekla; po te vstala, ale hned zase poklekla a zacala se modliti za roztruchlenou cirkev bozi, za

165

ukonceni sveho utrpeni, za sveho' syna a za jeji milost kralovnu a za hfichy pfitomnych. Z plna srdce promijela svym nepfatelum. Prosila jeste vsechny svate, aby se u Jezise Krista za ne pfi- mluvili. Polibivsi pak krucifix, pozehnala se sva- tym kfizem a zvolala:

,,0, Jezisi, pfijmi mne do sve naruce — smi- luj se nade mnou!"

V torn okamziku poklekli oba kati pfed kra¬ lovnou a prosili ji za prominuti toho, co na ni vy- konaji.

„Odpoustim vam z celeho srdce," pravilaknim: „doufamt', ze smrt ucini konec i memu utrpeni."

Za pfispeni svych sluzebnych zen pocala se kralovna svlekati a polozila krucifix na stolicku. Jeden z katu shal ji s krku beranka boziho; ale kralovna div mu jej z rukou nevyrvala, pfipome- nouc, ze jej chce darovati jedne ze svych zen, kte- ramu za nej da penize. Na to shali ji kati fetez. Vubec upravovala se kralovna sama skoro s usme¬ vem. Kdyz ji svlekli spodni rukavy, zvedla je a poznovu oblekla, jako by mela jeste dlouho ziti.

Zatim co svlekala sukni, nejevila zadne zmeny ve sve^tyafi. Jemne se usmivajic pravila, ze dopo¬ sud jeste nikdy nebylo tolik osob pf itomno jeji toilete a ze se jeste nikdy nesvlekala pfed tak cet- nou spolecnosti jako tentokrat. Kdyz byla vsechny sve saty az na svrchni sukni a jupku svlekla, obra¬ tila se kralovna ke svym dvema sluzebnym, ktere Ikajice a nafikajice modlitbu svou po latinsku od- fikavaly a pravila k nim po francouzsku: „Ne pleu- rez, pas je prierai pour vous." (Neplacte, pomod- lim se za vds.)

166

Po te je poznamenala kfizem, objala je a do- porucila jim, aby se za ni modlili.

Jedna ze sluzebnych zen, majic s sebou skapu- lif, na tfikrat jej pfelozila, nacez jej kralovne za- vazala pfes tvaf a vzadu na hlave upevnila. Po te se vsichni vzdalili.

Odhodlane a bez bazne pfed smrti poklekla kralovna na polstaf a pocala se hlasite modliti zalm: ,,In te domine confiteor", hmatala po spalku a polozila nan hlavu, ale drzela se za ni obema rukama, tak ze by ji je byl kat ut'al, kdyby ji na to nebyli upozornili.

Na to byla hlava kralovnina poznovu na spa¬ lek polozena, ruce a nohy natazeny. Zatim kra¬ lovna tfikrat po sobe hlasite opakovala: ,,In ma- nus tuas, domine, commendo spiritum meum."

Konecne — zatim co jeden z katanu jednou rukou kralovnu pevne drzel, seknul ji druhy dva¬ krat sekerou, nezli ji mohl hlavu od trupu oddeliti.

Kralovne neuklouzlo ani sluvka nafku a telo jeji vubec se ani nepohnulo.

Katane zvedli hlavu jeji do vyse a zvolali: ,,Buh zachovej kralovnu!" Pfi torn spadl klobouk z jemne latky zavojove s hlavy a teprve nyni spo- zorovano, ze byly vlasy kralovniny uplne sesedi- vely. Oblicej byl napadne svrasteny a dele nezli ctvrt hodiny po poprave rty jeste pocukavaly.

,,Takovym zpusobem necht' zahynou vsichni ne¬ pf atele kralovniny!" pfipomenul dekan.

Hrabe Kent, pfibliziv se k mrtvole, opakoval pfitlumenym hlasem:

,,Necht' skonci tak vsichni ncpfatele kralov- niny!"

167

Zatim co jeden z katanu snimal mrtvole hed- vabne podvazky, zpozorovan maly psik, kteryz se byl pod sukne nepozorovane pfikradl a jenom na- silim mohl byti odstranen. Nechtel mrtvolu opu- stit a vratil se nekolikrate zpet a polozil se mezi hlavu a^ trup. Psik ten, jenz byl cely pokrvacen, musil byti odnesen a umyt. Rovnez tak umyty vse¬ chny ostatni pokrvacene pfedmety, vyjimaje ony, jez byly spaleny.

Kati, obdrzevse svuj zold, vzdalili se a nevzali niceho, co bylo kralovnino. Z rozkazu serifova opu- stili pak vsichni velky sal. V sale zustal jen serif se svymi lidmi, ktefi pfenesli telo kralovnino do nejblizsi prostorne komnaty, kde bylo ranhojici bal- samovano.

Za nasich dob, vlastne jiz davno pfed tim, ne¬ bylo zadne pochybnosti, ze pfes vsechna zavazna provineni Marie Stuartky spachano na ni pfece jen cosi, co Ize snad nejpfipadneji nazvati justicni ne¬ bo politickou vrazdou.

Zprava o jeji smrti rukou katovou za onech dob ovsem jen znendhla vchazela ve znamost sveta. Nejrychleji arci se rozsifila, jak pfirozeno, v Anglii a ve Skotsku a vubec v zemich, jez byly tehda v nejblizsich stycich se zememi nynejsi Velke Bri- tanie a mely, jako na pfiklad Francie, vice mene zajem na osudu nesfastne kralovny.

Pfirozenot', ze zprava ta ucinila vsady dojem hluboky a rozjitfujici. Ale nad jine jest charakte¬ risticke, ze prvni dramaticke zpracovani zivota a

168

smrti Marie Stuartky nestalo se ani ve Skotsku, ani v Anglii, nybrz v cizine.

Dramatikove za dob kralovny Alzbety, jako Shakespeare, jenz jiz od r. 1589, tedy dve leta po smrti Stuartcine zil v Londyne, jakoz i jeho pfed- chudcove a jemu sou veci i po nem zijici — jako Ben Jonson, Middleton, Heywood, Fletcher, Beau¬ mont, Webster, Mas'singer, Lilly, Kyd, Peele, Gree¬ ne, Marlowe, Lodge a cela plejada jinych az po rok 1789, tedy po dve ste a dva roky od smrti Ma¬ rie Stuartky — neodvazili se, at' jiz z pficin ja- kychkoli, zvoliti sobe nest'astnou kraloVnu skotskou za pfedmet dramatickeho zpracovani.

I. Prvni pokus stal se mimo Anglii jiz ro¬ ku 1592, tedy pet roku po dejinne katastrofe — pod titulem ,,M a r i a S t u a r d a" v jazyku latin- skem. Tragedie ta vysla pfipomenuteho roku v Do- nay tiskem; ale o nejmenovanem autorovi i o spi¬ se samem nebylo nam Ize niceho vice zjistiti.

II. Druhy pokus jest z roku 1598, tedy jede- nact roku po smrti Marie Stuartovny, v jazyku italskem. Autorem byl proslaveny dominikansky mnich a filosof Tommaso C a m p a n e 11 a, souve- ky proslaveneho Galileie a Giordana Bruna, kte- fizto oba podobne jako Campanella za sve pfesved¬ ceni trpeli. Poslednejsi byl, jak znamo, roku 1600 v Rime upalen.

Campanella narodil se roku 1568 v meste Stilo v Neapolsku. Dospev v muze nalezel mezi nejoba- vanejsi odpurce orthodoxnich vyznavacu viry, vy¬ nika je nad ne pfevahou ducha a theologickymi i fi- losofickymi vedomostmi. K nalehani svych odpurcu byl konecne jat a uvrzen do vezeni, v nemz stra- vil nemene nezli sestmecitma roku a byl sedmkrdt

169

ukrutne mucen. Byval na provazich tak zavesen, ze se mu provazy na rukou a nohou do masa az po kosti zaryly. Jindy byl spoutany umisten nad spicaty kul tak, ze — kdykoli si chtel unavou used- nouti, zarazel si kul do tela.

Po ctvrtstolete vazbe propusten konecne na svobodu a zemfel r. 1639 v Pafizi ve vyhnanstvi.

Bezmerne utrapy dlouholete vazby a casteho muceni ducha jeho vsak pfece nezahubily. Napsalt' ve vazbe dlouhou fadu spisu spekulativniho a po- liticko-socialniho nebo metafysicko-logickeho obsa- hu v duchu Platonove, mezi kterymiz nad jine vy¬ nika proslaveny dialog „La citta del sole" (Slu- necni mesto), o nemz pravem ujist'ovano, ze pfedci nejen proslaveny Platonuv ,,Stat", nybrz i kazdy jiny spis toho druhu.

Mezi spisy Campanellovymi uvadi se tez tra¬ gedie o Marii Stuartce. Autor zmihuje se o ni ve vlastni zprave o svych spisech v tento smysl: ^Ko¬ necne dokoncil jsem roku 1598 v Neapoli ,,Epilog k Physiologii" a ,,Ethiku"; na to vrativ se do sve¬ ho rodiste Stilo v Calabrii, skomponoval jsem die nasi poetiky tragedii nikoli necennou (non dispre- gevole) o Marii Stuartce, kralovne Skotske" — (una tragedia...su Miaria Stuarda, regi- na di Scozia).

Take ve spise ,,Memorial al Papa", v nemz jest obsazen seznam spisu Campianellovych k jeho ospravedlneni, zanesen jest spisek ten takto: ,,L a tragediadella Regina di Scozia per spag- na contra Inghilterra."

O dile samem nepfeslo vsak na potomstvo zad¬ nych jinych zprav. Nevi se ani, bylo-li vydano tiskem, o cem2 vsak Ize pravem pochybovati, aniz

J. Arbes: SebranS spisy XXXIX. 22

170

— kam se asi podel rukopis; ba mnozi, ac bez- pravne, se domnivaji, ze dilo to nebylo dramatem, nybrz pouhym historicko-filosofickym nebo histo- ricko-nabozenskym pojednanim, v nemz byla smut¬ na udalost o kralovne skotske ,,v zajmu katolicke viry" licena.

I nove jsi badatel nemecky, C. Sigwart, zmi¬ huje se ve svem pojednani ,,Thomas Campanella und seine politischen Ideen" (Preussische Jahrbii- cher 1866) o> Campanellove ,,Marii Stuartce" jen nekolika slovy. Pravit', ze mezi cetnymi spisy au¬ tora toho naleza se tez Poetika a Metrika v jazyku italskem a ,,dle techto zasad basnena tragedie, je¬ jiz rekyni je Marie Stuartka jako mucennice kato¬ licke viry.

O dalsich nekolika pokusech zdramatisovati zi¬ vot a smrt Marie Stuartky nepodafilo se nam kro¬ me pouhych titulu zjistiti vice nezli nekterou po- drobnost.

III. Tak vyslo r. 1604 v Neapoli tiskem ital¬ ske drama ,,La regina di Scozia" — v peti aktech a ve versich.

Drama to, jehoz kazdy akt konci chorem, se¬ psal Carlo Rugger i a venoval je kardinalu Spi- nellimu.

IV. Prvni pokus v jazyku francouzskem da- tuje se z roku 1605, kdy byla v Pafizi po prve pro¬ vedena tragedie ,,L'E c o s s ai s e". Spisovatelem jest Antoine de Montchretien, kteryz trage¬ dii tu,. ktera byla pozdeji casteji provozovana, ve¬ noval synu Marie Stuartky, Jakubu I.

V. Asi po dvaceti letech vznikla tfeti tragedie italska: ,,L a Reina di Scozia" — v peti ak¬ tech a v prose. Spisovatelem byl svobodny pan

171

della V a 11 e. Tiskem vyslo dilo to v Milane ro¬ ku 1628.

VI. Po dalsich asi dvaceti letech ucinen prvni pokus toho druhu v jazyku holandskem: ,,Maria Stuartka of Majesteit. Treurspel. — Tis¬ kem v Keulen 1646.

Nasledovaly opet dva pokusy v jazyku ital¬ skem:

VII. Maria Stuarda, Regina di Sco¬ zia ed' Inghilterra. Tragedie v 5 aktech a v prose. Napsal Orazio Celli. Tiskem v Rime 1665.

VIII. Maria Stuarda. Opera scenica in prosa. Puvodcem byl Giov. Franc. Savaro del Piz- zo. V Bologni 1665.

IX. Dalsi pokus byl v jazyku francouzskem: ,,Maria Stuart reine d'E c c o s s e" — trage¬ die v peti aktech v prose, sepsana okolo roku 1670. Autorem byl Edmond Boursault. Autor ten sepsal krome nekolika veseloher pouze dve tragedie: ,,Ger- manicus" (1670) a pfipomenutou prave ,,Marii Stu¬ artku". Francouzsky literarni historik Beauchamps pfipomina, ze Corneille (nejspise vsak mladsi, s kte¬ rym byl Boursault spfatelen) velice si cenil tra¬ gedie ,,Germanicus"; o cene nebo razu druhe tra¬ gedie vsak se nezmihuje.

Boursault (take Edme misto Edmond) narodil SP. roku 1638 a zemfel 1701. Pochazel z jedne znej- prvnejsich rodin burgundskych. Pfes to bylo vy- chovani jeho zanedbano.. Jako spisovatel debutoval r. 1661 drobnou hrou „Le medecin volant"; v brz¬ ku po te sucastnil se boje ,,kralovskych hercu" proti Molierovi a byl za to slavnym Boileauem pfikfe odbyt. ,,Boursault", pravi Povels ve svych ,,Dejinach novejsiho dramatu", „byl muz du-

172

cha, ale bez vynalezavosti a tvofivosti. Za vzor bra val si onen druh her, jez vynalezavosti a tvofi¬ vosti nejmene vyzaduji. K uspechum jeho, jichz docilil ^hlavne svym kusem ,,Esop a la ville", ne- malo pfispelo, ze v titulni uloze kusu toho vytvo¬ fil nadmiru vdecny ukol herecky, o kteryz se pro¬ dlenim casu nejznamenitejsi herci s uspechem po- kouseli. Pfedevsim vynikl v uloze te herec Raisin, pozdeji Quinault, Montmenil, Lenoue a Monval. Pfes to vse, ze nejlepsi hry Boursaultovy na jevisti znameniteho uspechu docilovaly, pusobi pfi cteni jako prace prostfedni. Nebof prave to nejlepsi, charakteristickou zvlastnost, musi jim herec teprve vdechnouti."

Spisy Boursaultovy vysly tiskem roku 1725 ve dvou dilech. Tragedie o Marii Stuartce vsak, jak se zda, nepronikla ani na jevisti, aniz si zjednala cetnejsiho kruhu ctenafstva. Tiskem vysla v Pafizi r. 1683 a jest venovana vevodovi ze Saint-Rignan, kteryz poslal basnikovi 500 louisdoru darem. — V pfekladu italskem vysla v Bologni teprve r. 1734.

X. Sesty pokus v jazyku italskem vysel tis¬ kem r. 1672 v Palermu pod titulem: „Maria Stu¬ arda, dramma tragico in 5 atti ed in verse." Au¬ torem byl Ans. Sansone.

XL Prvni pokus nemecky jest teprve z druhe polovice XVII. veku. Luzican August Ad. z Haug- witzu (narozen r. 1645) napsal totiz tragedii ,,M a- r i a Stuarda" v alexandrinech. Vzorem k praci te byla mu tragedie ,,Carolus Stuardus" od Ondfe- je Gryphiusa neboli Grypha, okolo roku 1650 se¬ psana. Tragedie Haugwitzova pfipomina tragedii Gryphovu netoliko objevenim se duchu (Darnley- ova a v6vody z Norfolku), nybrz i pouzitim choru

173

siren, jejz byl Gryphius k docileni efektu do sve tragedie vlozil.

XII. Z konce XVII. nebo z prvni polovice XVIII. stoleti jest take jeste jina, pouze titulem znama hra nemecka, kterou nemecti literarni hi- storikove zafaduji mezi tak zvane ,,Haupt- und Staatsactionen", jak tomu take titu'l nasvedcuje. Znit' takto: Die hohe Vermahlung Maria Stuart und Heinrich Darnley, mit unvergleichlicher Har- lekinslustbarkeit." — (Vzneseny shatek Marie Stu- artove s Jindfichem Darnleyem, s nevyrovnatelnou veselosti harlekyna.)

XIII. Sedmy pokus v jazyku italskem jest zpe¬ ra proslaveneho dramatika Vittoria Alfieriho a vy¬ sel pod titulem ,,M aria Stuard a", trag. in 5 atti po prve r. 1781 ve Florenci tiskem.

Zajimavo jest, 'ze basnik dramatu toho pfisel nahodou take v nejuzsi osobni styk s poslednimi cleny z rodu titulni rekyne sve tragedie. Kdyz se byl totiz roku 1777 jako osmadvacetilety muz usid- lil ve Florenci, seznamil se s duchaplnou hraben¬ kou Louisou Albanyovou, rozenou hrabenkou ze Stolbergu, provdanou za anglickeho pretendenta, Karla Eduarda Stuarta, posledniho z rodu Stuar- tovcu. Z puvodne pouze pfatelskeho pomeru vzkli- cila v brzku vzajemna laska, ktera potrvala az do smrti basnikovy. Kdyz asi po desiti letech po se- znameni se, v lednu 1787, Karel Eduard Stuart zemfel, stala se vdova jeho nerozlucnou druzkou Alfieriho. Odebrala se s nim do Pafize, kde zustali az do r. 1792. Vrativse se do Italic usidlili se ve Florencii, kde pobliz krasneho mostu Nejsvetejsi trojice na bfehu Arna v odloucenosti od sveta po deset roku obyvali rozkosny letohradek, v nemz

174

Alfieri dne 8. fijna 1803 zemfel. Vdova posledniho Stuartovce dala na hrobe milacka sveho postaviti pomnik od slavneho sochafe Canova, kteryz za model k nahrobni sose, pfedstavujici allegorickou postavu Italic, pouzil basnikovu nerozlucnou druzku.

O pomeru svem k milence te zmihuje se Al¬ fieri ve sve autobiografii velmi vfele a nezne. Nic¬ mene Eduard Lopping ve svem spise „Alfieri and Goldoni, their lives and adventures" (Londyn 1857) lici pomer ten nepomerne prosaicteji. Pravit' mimo jine, ze bylo v povaze proslaveneho toho paru ,,to¬ lik ordinarne lidskeho, ze zrzavy poeta a vznesena jeho donna nekdy jako zcela sprosti lide se ha- davali".

Impuls k sepsani tragedie ,,Maria Stuarda" dala Alfierimu znamost jeho s choti posledniho Stu¬ artovce. Tragedie ta vysla, jak vime, r. 1781 tiskem, tedy ctyfi roky po seznameni se Alfieriho s hra¬ benkou Albany-Stuartovou.

Po druhe vysla prace ta v sebranych spisech Alfieriho, jez v letech 1809—1811 milenka jeho vy- dala svym nakladem.

Nemecti esthetikove pokladaji Alfieriho ,,Stu¬ artku" co do jadra i provedeni za slabsi Schille¬ rovy tragedie tehoz jmena. Goethe pokousel se uvesti dramata Alfieriho na nemecke jeviste; ale nepodafilo se mu to. Teprve kdyz slavna tragedka italska Ristori roku 1856 se svou spolecnosti hrala v celnejsich mestech v stfedni Evrope, pfivedena mnoha tragedie Alfieriho i na jevisti k platnosti. Za zivobyti basnikova provozovany z dvaceti je¬ ho dramat pouze — tfi.

Alfieriho tragedie ,, Maria Stuarda" vznikla, jak vime, k popudu a zdroveh k uspokojeni bas-

175

nikovy milenky, hrabenky Albanyove (,,a suggeri- mento e saddisfazione dell' amata, ideal la Maria Stuarda," pravi Alfieri ve sve autobiografii do- slova).

Alfieri rozvrhl drama to v srpnu 1779 a to v dobe, kdy citil se v zivote svem snad nejst'astnej- sim. ,,Dnove moji," pravi ve sve autobiografii, ,,ply- nuli tehda skoro v uplnem klidu; a klid ten by byval uplnym, kdybych nebyl byval casto znepo- kojovan pohledem na neustale domaci nepfijem- nosti, jimiz byla dama meho srdce svym hastefi- vym, nerozumnym a neustale opilym obstaroznym manzelem tryznena. Utrapy jeji byly i mymi utra¬ pami a casern pfestal jsem muka pfimo smrtelna. Milenku svou vidal jsem jen pod vecer a nekdy i v poledne u obeda; ale vzdy byl manzel jeji pfito¬ men nebo meskal, coz delo se nejcasteji, ve ved- lejsim pokoji. Nikoli vsak proto, ze bych se mu snad byl zdal podezfelejsim, nezli kdokoli jiny, ny¬ brz proste proto, ze bylo to jeho zvykem; nebot' po devet roku a dele, co zili manzele ti spolu, ani jednou neopustil jeden bez druheho domu — vy- trvalost to, ktera by se mohla na konec i milen- cum stejneho stafi stati nepfijemnou. Ja travil ce¬ ly den doma, kde jsem studoval, a jenom dopo¬ ledne vyjizdel jsem na nekolik hodin na najatem koni z ohledu zdravotnich. Pod vecer tesival jsem se jejim pohledem; ale osvezeni to byvalo mi pfi¬ lis zhusta ztrpcovano tim, ze vidal jsem ji, jak u2 pfipomenuto, skoro vzdy utrapenou a starost- livou. Kdyby mne nebyla studia ma tak mocne zaneprazdhovala, veru, ja bych byl nevydrzel vidati ji tak zfidka kdy a k tomu v takovem stavu. Kdez¬ to zase naopak: kdybych nebyl mel aspoh toto je-

176

dine osvezeni sladkeho jejiho pohledu jako proti- jedu oprotiv trudum sve osamelosti, veru, ja bych nebyl tak napjatemu a skoro mozno fici pfimo zu- fivemu studiu odolal."

Za takovych pomeru vznikl prvni rozvrh Al- fierovy tragedie. Nasledujiciho roku (1780) byl pro- pracovan a zversovan. Rok ten jest pro milostny pomer Alfieriho pamatnym take tim, ze podafilo se Alfierimu vysvoboditi milenku svou z jafma man- zelskeho tim, ze ji zajistil nejprve utociste v jed¬ nom klastefe ve Florencii a pozdeji neruseny po- byt v Rime.

Tragedie, ktera za takovych pomeru vysla z pe¬ ra jednoho z nejproslavenejsich dramatickych bas¬ niku italskych, mohla by — aspoh v jistem ohle¬ du — byti jednou z nejsvezejsich neb aspoh nejza- jimavejsi. Ale neni tomu tak.

Nemecti esthetikove kladou ji, jak vime, hlu- boko pod tragedii Schillerovu, a Alfieri sam ji od- soudil jako praci v celku nepodafenou.

Zakladnim sujetem dramatu jest totiz zavrazde- ni Darnleye, a Alfieri pise ve sve pfisne a poctive autokritice svych del o tomto dramatu v tento smysl:

,Jelikoz jsou obe kralovske osoby (Marie Stu¬ arda a Arrigo Darnley) samy o sobe v svrchova¬ ne mife slabe a bezvyznamne, musi byti cela tra¬ gedie provedena tfemi vedlejsimi osobami, coz jest zakladni vadou pfi kralich v tragedii, kdezto jsme naopak u kralu palacovych, tudiz u kralu skutec- nych na neco podobneho uvykli."

,,Arrigo (Jindfich Darnley) jest osobnost je§te bezvyznamne jsi nez sama kralovna — slabomyslny co do svych planu, nevdScny ke sve manzelce, ne-

177

schopny ke vlade — vubec charakter at' o sobe neb oprotiv jinym takoveho druhu, jaky by — po mem nahledu — sotva mohl byti na jevisti trpen."

„V celku se mi tragedie ta nepodafila — jet' slaba a chladna. Pokladam ji tudiz za nejspatnejsi vseho, co byl autor jeji basnil nebo by jeste ba- sniti mohl a zaroveh za jedinou, kterou vubec ani napsati nemel."

Tak zdrcujiciho usudku nenapsal a nepronesl snad zadny basnik o svem vlastnim dile jako Al¬ fieri. K doliceni klademe zde tudiz jen jeste ury¬ vek ciziho usudku z kompetentniho pera z doby nejnovejsi. „V zadne z truchloher Alfieriho," pravi J. L. Klein, „nevlece se dej v prvnich ctyrech ak¬ tech tak houzevnate, tak matne a mrzacky kfivola- ko jako zde. Motivy, vasne, intriku musi clovek v pravem slova smyslu hledati s lupou v ruce jako nej jemne jsi prasinkove mechy."

Scenami proplitaji se Inanzelska kazanicka, jez kralovsky manzel polohlasite pronasi a kolem skot¬ ske kralovny, jejiho manzela Arriga (Darnleye) a anglickeho vyslance, jmenem Ormondo, osnuje Bo- tuello (Bothwell) malomocnou palacovou intriku. Darnleyuv pathos obmezuje se na durdeni se na kralovnu, o kterez se .domniva, ze jim opovrhuje: a chce ji donutiti, by opustila Skotsko. Pathos kralovnin naproti tomu zabyva se hlavne starost- mi o tento zamysl manzeluv... Botuello (Bothwell) zapfada svou intriku dale — oklame vsechny a pfedevsim anglickeho vyslance Ormonda, jenz uve- fi, ze jde o to, by byl skotsky naslednik trunu (na- potomni Jakub I., Darnleyuv a Marie Stuartove syn) unesen a pod ochranou kralovny Alzbety ukryt. Arrigo (Darnley) zvedev o torn, domniva se byti

J- Arbes: Sebran6 spisy XXXIX. 23

178

anglickym vyslancem obelsten a zada na kralov¬ ne nejen Botuellovu (Bothwellovu) hlavu, nybrz i vypovezeni anglickeho vyslance. Druhemu pfani Marie vyhovi a vyslance zapudi. Nicmene Botuello (Bothwell) pfimeje posleze (na konci IV. aktu) kralovnu Marii k tomu, ze svoli, aby byl Arriguv (Darnleyuv) palac brannou moci obklopen a man¬ zel jeji (kterehoz pfes to vse, ze nhlostnika jejiho, Rizzia, zavrazdil, doposud jeste nezne miluje) stfe- zen — k vlastni jeho obrane.

Katastrofa nadejde v aktu patem, poslednim. Arrigo (Darnley) zahyne zpusobem historickym a Marie Stuartova vychazi ze vseho bez poskvrny a cista jak andel.

Kratce — jeden z nejvetsich dramatickych ba¬ sniku, obrav si k dramatu uryvek zivota Marie Stu¬ artky, napsal tragedii, ktera nesnese ani nejbene- volentnejsiho mefitka kritickeho.

XIV. Dalsi pokus zpracovati dejinnou latku o Marii Stuartce v drama stal se v jazyku nemec¬ kem v Cechach. Roku 1784 vysla totiz ve Vidni tiskem kniha ,,Maria Stuart und Graf Nor¬ folk, Trauerspiel in Prosa von Christian Heinrich Spies s", ktera byla v Cechach napsana a po prve v cizine vytistena. Druhe vydani vyslo r. 1793 v Praze. Pfes to nebylo nam Ize knihy te se do- piditi. Neni nam tudiz mozno o dramatu torn za- znamenati nezli nektere paberkOve podrobnosti.

V dobe, kdy drama to vzniklo, byl autor jeho hercem u spolecnosti Wahrovy, z ceho pravem Ize souditi, ze bylo drama to napsano v Praze. Mi¬ kovec v „Boheinii" na r. 1850 pfipomina, ze bylo take v letech osmdcsatych minuleho stoleti v Pra-

179

ze provozovano. S jakym uspechem, nebylo nam Ize zjistiti.

Osoby dramatu toho byly tyto: Al z b e t a, kralovna anglicka — Marie, kra¬

lovna skotska — lord Bukhorst, Mariin kanclef — hrabe Douglas — vevoda z Norfolku, ad¬ miral anglickeho lod'stva — lord H a n i g t o n, kan¬ clef Alzbetin a mluvci horni snemovny — lord Rathwen a lord L i n s e i, poslanci snemu skot¬ skeho — Jenui a Betti, komornice kralovny Ma¬ rie — zamecky hejtman — nekolik mluvicich du- stojniku — velmozove rise — sluhove kralovny Ma¬ rie — straz — hrabe Westmoreland, hrabe Northumberland, hrabe Rochester, cleno¬ ve parlamentu — lord Sandwich, mluvci dolni sne¬ movny — sir Bellham, dustojnik straze.

Spiessovo drama jest pro nas Cechy zajimavo take tim, ze autor jeho v Praze delsi cas zil a ne¬ jen jako herec a dramaticky spisovatel, nybrz po¬ zdeji take jako novellista a romanopisec az do sve smrti v Cechach pusobil, a v Cechach take pohfben jest.

Spiess narodil se roku 1755 v Sasku. Odbyv v rodisti svem normalni skoly, nemohl odolati sve naklonnosti k divadlu a stal se kocujicim hercem. Putoval z mesta do mesta, z osady do osady, az se dostal ke spolecnosti feditele Wahra, kde byl ne¬ jen jako herec, nybrz i jako ,,divadelni basnik", tedy v jistem smyslu jako dramaturg trvale az do roku 1788 zamestnavan.

Herecky obor jeho byl dosti rozmanity. Ackoli jeste mlad, hraval se stejnou zalibou a pomerne skoro se stejnym uspechem ulohy stare i mladsi — ,,bodre starce" a ,,chvejici se kmety" jako na

180

pf. stareho Moora — „pfihloupla mlada pahatka", „duyerniky" a podobne; kratce dovedl se vpraviti do uloh skoro kazdeho stafi.

Vedle cinnosti herecke byl Spiess take jako dramaticky autor velmi pilen. Krome pfipomenute tragedie . o Marii Stuartce napsal celou fadu do¬ sti pusobivych her, jako truchlohru „Ugolino", dra¬ mata „Graf Schlenzheim", „Der Supplikant", ve¬ selohry „An Prag will ich ewig denken" (Na Pra- hu budu vecne vzpominat), „Der Falke", „Roxe- lane als Braut", „Point d'honneur" a jine, dale i frasky jako ,,Der a'lte Uiberall und Nirgends", kte¬ ra byla i v ceskem pfekladu pod titulem „Vsudy- byl a nikam nedosel" hrana, jez byly vesmes s vet¬ sim nebo mensim' uspechem casto provozovany.

Nabaziv se herectvi a seznamiv se s hrabetem Kuniglem, vlastnikem panstvi Bezdekova u Klatov, jenz si Spiesse nad jine oblibil, odebral se se svym mecenasem do Bezdekova, kde v pomernem po- hodli travil dalsi zivot svuj jako Kunigluv spolec- nik a duvernik. Bydlil v hrabecim zamku, jedl u stolu hrabete, podnikal s Kuniglem cesty; obcas pak, zvlaste v dobe jarni a podzimni, v cas zni, dohlizel i ku pracim hospodafskym, tak ze zasta- val i ufad hospodafskeho ufednika.

Vedle toho zabyval se i v Bezdekove nadmiru pilne ,,musami", ovsem jen ,,svymi": vystfedne hruznymi. Spiess jest totiz zakladatelem sveho ca¬ su nadmiru oblibenych rytifskych a strasidelnych romanu, ktere po delsi cas bavily a rozchvivaly mysli onech vrstev ctenafstva, ktere necini na lek- turu pfisne esthetickych pozadavku a uspokoji se napinavym, rozcilujicim dejem, byt' i byl pravde sebe nepodobnejsi.

181

Pfes vsechny vady sve vynikaly prace Spies- sovy fidkou priginalitou a byly pozdeji vytlaceny zvrhlymi plody Spiessovych napodobitelu, ktefi je nahrazovaly divokymi romany a povidkami ze zi¬ vota loupezniku a podobne sympathickych nestvur, kterymz pfipisovany bud vystfedni ctnosti nebo ta¬ kovetez nectnosti.

V Bezdekove napsal Spiess nektere ze svych nejpopularhejsich spisu jako ,,Die Lowenritter", drama „Clara von Hoheneichen", jez bylo v pfe¬ kladu ceskeho herce Merunky na sklonku XVIII. stoleti i pozdeji pod titulem ,,Klara z Vysokeho Du- bu" casto provozovano, pak tfiaktovou bajku ,,Zwolf "schlafende Jungfrauen", ktera byla v ceskem pfe¬ kladu J. Douchy pod titulem „Dvanact spejicich(!) pannen" teprve dne 14. ledna 1827 v Stavovskem divadle prazskem po prve a pozdeji nekolikrat pro¬ vozovana.

Z pocatku zabyval se Spiess rytifskymi roma¬ ny, pozdeji romany strasidelnymi a jeste pozdeji, kdyz byl timze strasidelnym zpusobem napsal i ne¬ kolik narodnich povesti, pracemi pfimo pfisernymi, mezi kterymiz zaujimaji misto biografie samovrahu a silencu.

Souveke i pozdejsi zpravy vrstevniku neb osob, ktere Spiesse znaly osobne (viz ,,Bohemii" z ro¬ ku 1847), lici jej jako stihleho, elegantniho muze zadumcive tvafe — mravu a zpusobu uslechtilych ba kavalirskych — a srdce pfimo' zlateho. Popu- larnimi spisy svymi .vyziskal znacny peniz, ale pfes to ze zil v zamku hrabete Kunigla zdarma, neuspo- fil si zadneho jmeni, ponevadz vse, co mel, rozdal chudym. Z te pficiny neni divu, ze byl v celem okoli vazen, cten i milovan.

182

Jinak vsak byl pfece, zvlaste na sklonku sve¬ ho zivota svrchovane nest'asten. Domnivaje se, ze jest mu chot' jeho nevernou, stal se zadumcivy a veskere usili hrabete Kunigla zbaviti jej demona toho bylo marne. Spiess zacal vzdy vice vyhledavati samotu. Na osamele skaline nedaleko Bezdekova, odkud je volna vyhlidka do okoli, travival cele dny a vecery a tam take napsal nektere z celnejsich svych praci. Pozdeji, kdyz se melancholie jeho zma- hala a hofe i roztrpcenosti pfibyvalo, dal si na za- milovane skaline zbudovati chaloupku z netesaneho dfeva, kterou az do sve smrti obyval. Pobliz cha- loupky dal si zfiditi hfbituvek s umelymi hroby a kfizi. Zil tudiz neustale v nejchmurnejsi nalade az do sve smrti, ktera jej stihla dne 17. srpna 1799 v 44. roce jeho veku.

Biograficky slovnik Wurzbachuv uvadi, ze ze-. mfel Spiess souchotemi. Alfred Meissner ve svem spise ,,Rococobilder" zmihuje se o poslednich dnech Spiessovych ponekud jinak. Vypravujet', ze od ro¬ ku 1794 zil Spiess take obcas v Lokti a ze odtam- tud zasylal Meissnerovu dedovi, jenz v tu dobu redigoval v Praze zabavny casopis ,,Apollo", ruz¬ ne pfispevky. Civni soustava Spiessova pry zne¬ nahla tak vzrusena, ze vyschnul na kostlivce.

Zprava o smrti Spiessovy matky a hrabenky Kuniglovy pry smutny konec jeho urychlila. Kni¬ ze Metternich pry roku 1799 ve Vidni pozval k soj be hrabete Kunigla, tehoz dceru a Spiesse. Kdyz pak Spiess pozvani cetl, pfipomenul pry: ,,Podiv- no, proc pak se asi Metternich podepsal dvakrat?" — ,,I co vas napada," odpovedel hrabe Kunigl, ,,vzdyt' je zde jen jednou podepsan." — „Nu, mne nevym'luvite," namitnul Spiess, ,,ze je jednou zde

183

a" — (ukazav prstem na jine misto) ,,take jeste tu- hle podepsan ..."

Dvoji toto videni bylo prvnim symptomem du¬ se vniho rozruseni, jez propuklo pozdeji v zuf eni. Teprve hodinu pfed svou smrti Spiess opet pfisel k sobe.

Spiess pohfben na hfbituvku v Bezdekove, kde prosty napis vesti, kdo v mistech tech nalezi od- pocinek.

Drama jeho o Marii Stuartce udrzelo se ce¬ lou fadu let na repertoiru mnohych divadel nemec¬ kych a bylo teprve dramatem Schillerovym, jez vyslo po prve tiskem r. 1801 v Tubinkach, vytla- ceno.

Do^ cestiny drama Spiessovo nepf elozeno a tu¬ diz take na ceskych jevistich neprovozovano.

Teprve po dramatu Spiessove staly se v A n- glii pokusy zdramatisovati zivot Marie Stuartove; lee o pokusech tech nebylo nam Ize zjistiti nezli udaje bibliograficke.

Prvni z pokusu tech, tudiz prvni anglicke dra¬ ma toho druhu:

XV. „Mary Queen of Scots, tragedie in prose" — jest z pera Johna Saint Johna a vysla tiskem v Londyne r. 1789, tedy nemene nezli — 203 roky po smrti titulni rekyne.

Druhy anglicky pokus jest z p'era damy a si¬ ce pod tymz titulem jako prvni:

XVI. „Mary Queen of Scots" — histo¬ ricka tragedie, kterouz napsala Mistress Mary Du- verellova. Tiskem vysla prace ta v Londyne r. 1792.

Sedmnact roku po prvnim vydani Spiessova dramatu vyslo jin6 a to nejpopularnejsi drama to¬ ho druhu:

184

XVII. ,,Maria Stuart", truchlohra v 5 jed¬ nanich ve versich od Bedficha Schillera — v Tu¬ binkach r. 1801.

Po dokonceni ,,Wallensteina" byl Schiller po nejaky cas na vahach, jaky pfedmet by si mel zvo¬ liti k nejblizsi praci dramaticke. V tu dobu nale¬ zal se v zenithu basnicke cinnosti. Pro neho i pro obecenstvo nebylo vice zadne pochybnosti, ze vlast¬ nim povolanim jeho jest drama. Cela fada dra¬ matickych praci, jez byl jiz napsal, nasvedcovala, ze muze byti jako dramatik i nadale vzdy jist roz¬ hodnym uspechem. Z te pficiny neni divu, ze po dokonceni Wallensteina ihned zase pomyslel na nejake drama.

Po nejaky cas myslil na „Maltezske" a na „Juliana Apostatu", ale po provedeni „Wallenstei- na" — 20. dubna 1799 — rozhodnul se pro Marii Stuartku, na kterouzto latku byl jiz pfed lety, hned po sepsani ,,Loupezniku", pomyslel.

Vrativ se z Vymaru, kde byl „Wallenstein<<

provozovan, do Jeny, psal dne 26. dubna Goethe- mu, ze zacal studovati dejiny za vlady anglicke kralovny Alzbety a proces Marie Stuartky. „Ne- kolik hlavnich momentu tragickych namanulo se mi hned," psal mimo jine, „a vnuklo mi nemalou viru v tuto latku. Obzvlaste zda se mi, ze hodi se k methode Euripidove, ktera se zaklada v nejupl- nejsim vyliceni stavu veci. Vidimt' moznost svesti cely prubeh soudu zaroveh s veskerou politikou stranou a zahajiti tragedii odsouzenim."

Kratce po te — dne 8. kvetna —^ psal Korne- rovi, ze zabyva se novou tragedii, kdyz byl po sest tydnu na vahach, jake sujet si zvoliti, ale ze lat¬ ku neprozradi, dokud nebude prace uplne hotova.

185

Vyslovil tez nadeji, ze bude nejpozdeji do konce zimy hotov, ponevadz pfedmet neni tak houzevna¬ ty jako „Wallenstein" a ponevadz se pfi psani ,,Wallensteina" mnohemu pfiucil.

Mezi prvnimi pfipravnymi pracemi k Marii Stuartce cetl Schiller nektera dila Corneillova a Racinova a zaroveh take Lessingovu „Dramatur- gii" a psal o torn obsirneji Goethemu, kteremuz v liste ze dne 4. cervna take zvestoval, ze ma sche¬ ma k prvnim aktum „Marie" hotove, o dalsich ze vsak jeste o jedne veci nutno mu rozhodnouti se. Lee pfes to, aby pry neplytval casern, ze pustil se tehoz dne „s chuti a radosti" do provadeni a ze doufa v cervnu provesti hlavni cast exposice.

O postupu prace psal pak Goethemu jeste ne¬ kolikrate. Tak dne 11. cervna: „Prace ma postu- puje velice pomalu, ponevadz musim klasti celku zaklady a z pocatku zalezi vse na torn, abych si nic nepokazil. Ale kojim se nadeji, ze jsem na prave ceste."

Dne 14. cervna: ,,Jiz nyni pocinam se vzdy vice pfesvedcovati vlastni tragickou hodnotou sve latky. Obzvlaste nalezi k tomu okolnost, ze jest katastrofa jiz v prvnich scenach viditelna a dej, ackoli se zda nesti pfes katastrofu, pfece vzdy vi¬ ce se k ni blizi. Aristotelovska bazeh tedy nechybi a utrpnost jiz se dostavi... Moje Marie pevzbudi zadne mekke nalady; nenif to mym umyslem. Chci ji neustale liciti jako typickou bytost, a pathetic- nost musi byti spise vseobecne hluboke dojmuti nezli osobni a individuelni soucit. Ona neciti a ne- budi^pocity neznosti; osudem jejim jest jen prudke vasne procitit a rozplamenit. Pouze kojna rozpily- va se k ni v citech neznosti."

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 24

186

Asi po mesici dne 12. cervence psal Goethe¬ mu,^ ze prace sice pfilis rychle nepokracuje, ale ze take nestoji. „Nutna exposice procesu a soudniho fizeni — nehlede ani k tomu, ze mi takove veci nejsou bezny — svadi take k suchoparnosti, kte¬ rou jsem sice, jak doufam, pfemohl, ale s nemalou ztratou casu, ponevadz ji nebylo mozno obejiti. De- jmy Anglie od Rapina Thoyrasa, jez od nejakeho casu ctu, maji na mne dobry vliv, takze anglicka mistnost a bytost vzdy zive pfed dusevnim zrakem mym stoji."

„Marie," psal dne 19. cervence, „shledal by¬ ste pouze jeden akt hotovy. Akt ten stal mne to¬ lik casu a bude mne stati jeste osm dni z te pfi¬ ciny, ponevadz jsem musil podniknouti poeticky boj s historickou latkou a mel co delati, abych zjednal obraznosti volnost nad historii v ten zpu¬ sob, ze jsem si vse, co historic potfebneho posky- tuje, osvojil. Nasledujici akty pujdou, jak doufam rychleji; jsou take znacne kratsi."

V liste ze dne 30. cervence zvestoval Goethe¬ mu, ze zacal jiz druhy akt ,kdezto v liste ze dne 9. srpna Kornerovi oznamuje, ze dokoncil jiz tfe- tinu sve nove tragedie a to cast nejtezsi. „Jsem nyni jist," psal mimo jine, ,,ze jsem1 se na latce neprohfesil, ackoli by se mohlo souditi, ze tak vse¬ obecne znama a tragicka latka, prave proto, ze ne¬ byla doposud zadnym dobrym poetou pouzita, musi miti nejakou tajnou vadu."

,,Nevyrusi-li mne nic," psal dne 16. srpna Goe¬ themu, ,,budu pfed koncem srpna s druhym ak- tem hotov. V zarodku lezi jiz pfede mnou. Dou¬ fam, ze bude v tragedii te vsechno teatralni, ackoli ji k ucelu provedeni v mnohem srazim. Jelikoz jest

187

to historicky bohata latka, uznal jsem za dobre obmysliti ji bohateji i v ohledu historickem a pfe- jal take motivy, jez mohou myslicimu a s pfedme¬ tem obeznalemu ctenafi poteseni pusobit; ale mo¬ tivy, kterychz pfi pfedstaveni, kdy stoji pfedmet smyslne pfed divactvem, neni tfeba a ktere pro znamou neznalost historic velikeho davu jsou take bez zajimavosti. Ostatne jest jiz pfi same praci se vsim pocitano, co ma byti pfi provedeni na je¬ visti vynechano."

Nekolik dni po te, dne 20. srpna, zvestoval Goethemu, ze pfipadl na novou dramatickou latku (Warbecka) ■— po^ sedmi dnech piak, ze dokoncil druhy akt ,,Marie" a dne 3. zafi, ze bude musit praci tu pro jine prace literarni na nejaky cas pfe- rusiti.

Pferuseni to trvalo vsak dele, nezli se Schil¬ ler nadal. Tezka choroba manzelky, ktera mu dne 11. fijna porodila devcatko, zdrzela jej od dalsi vazne prace po nekolik tydnu. Teprve na sklonku listopadu pomery Schillerovy opet urovnany, takze mohl provesti i plan svuj: pf esidliti do Vymaru, coz take dne 3. prosince provedeno.

Od te doby zase pilne pracoval, ale zaroveh se take zabyval novymi literarnimi plany. Dne 16. cervna 1800 psal Kornerovi: ,,Tentokrate nemu- sim) se za sve dlouhe mlceni stydeti; prace ma mne uplne zaujala, takze jsem nemohl na jineho ani .mysliti, a teprve ted, kdyz' je ukoncena, mohu si pfipamatovati stare sve dluhy. Pfed nejakym casern uchydil jsem se na nekolik tydnu do Etters- burgu, kde jsem zil v odloucenosti pouze se svym sluhou a ,Marii' dokoncil. Minuleho tydne jsem se vratil (do Vymaru) a fidil zkousky na divadle;

pfedevcirem byla tragedie ma provedena a to s uspechem, jakeho si jen pfati mohu. Konecne pocinam se zmochovati dramatickeho organu a roz- umeti svemu femeslu."

Schiller pracoval tedy o „Marii Stuartce" pfes rok a prvni pfedstaveni bylo dne 14. cervna. Schil¬ ler byl s uspechem spokojen; ale uspech ten pfe¬ ce nebyl uplny. Mnozi z divaku nebyli uspokojeni. Pfedstaveni trvalo za neobycejne dusneho vecera a pfi uplne vyprodanem dome po ctyry hodiny — do 10. hodiny. Titulni ulohu hrala herecka Vosso- va, ale pojala ji pouze jako trpitelku. Jako Alzbeta vyznamenala se herecka Jagemannova; ale obema kralovnam chybela imposantnost zjevu. Znama sporna scena mezi obema kralovnami neuspokojila ani Schillera. Provedenaf proti smyslu textu; ne¬ bot' Marie jevila se pokofenou, Alzbeta pak trium- fujici.

Prvni usudky divaku o kuse samem nebyly pfes pfilis pfiznivy. Co do formy a dramatickeho ucinku pokladan za zdafilejsi „Wallensteina"; ale mnozi pohfesili v nem idealni postavy, jako je^ Max a Tekla, a pozdeji.proslavena bravurni sporna sce¬ na mezi obema kralovnami a scena vecefova pry mnohe urazily.

Rozhodnejsiho uspechu domohla se tragedie ta dne 3. cervence v Lauchstadtu, kde ji vymarsti herci opakovali .Dum byl v pravem slova smyslu pfeplnen a vstupenky neobvykle zdra^eny.

Avsak i o pozdejsi reprise ve Vymaru dne 25. srpna, kdy hrala Marii herecka Unzelmannova, pfedstaveni zase neuspokojilo vsestranne. ,,Kus jest pfilis dlouhy," pravi ocita svedkyne jedna, „vedro bylo nesnesiteine a pani Unzelmannova jako Ma-

189

rie nas naprosto neodskodnila. .. ,Marie' jest pro divadlo pfilis dlouha a unavujici, a ja souhlasim v torn s nasim Wielandem, jenz poklada v kuse torn mnohe za dobre, a kteryz mi mimo jine znam¬ ky zoufalosti take pravil: Vejde-li hezky muz, me- fici pet stop a tfi palce, do meho pokoje, muze se asi zalibiti, ale mefi-li deset stop a sest palcu — uteku. .. Jet' videti, ze jest Schiller pro divadlo stvofen, ponevadz dovede lidi tak mucit a k nepo- chopeni jest, ze si pfi torn nic z'leho nemysli a domniva se, ze muze clovek pfi torn zcela dobfe az do jedenacti hodin v divadle vysedeti. Ja aspoh mu nemohu nikdy prominouti, ze mne jiz tolikrat tak much. Pani Unzelmannova, ktera se mi mimo divadlo velice libi, jest tehoz nahledu."

Tak souzeno o Schillerove ,,Marii Stuartce" po prvnich pfedstavenich. Pozdeji se usudky ovsem menily a take vzdy vice ustalovaly. Tak pravi o ni A. W. Schlegel, kteryz nebyl prave zadnym pfite¬ lem Schillerovym, ze jest tragedie ta ,,s velkou du- kladnosti a umelosti konstruovana" a ze jest v ni ,,vsechno tak moudfe uvazeno", ze by se stezi da- lo neco pfesunouti, aniz by tim celek neutrpel. Tyz kritik take dodava, ze jest ucinek tragedie te ,,neomylny".

Johannes Scherr ve svem dile ,,Schiller und seine Zeit" shrnuje usudek svuj v tento smysl :„Sko- ro jest jisto, ze jest ,Marie Stuartova' jednou znej- pusobivejsich tragedii moderni literatury; nicmene jako drama historicke podleha baseh ta opravne- nym vytkam. Dokonciv ,Wallensteina', zatouzil Schiller po latce ,pouze vasnive a lidske' a pochy- bil tim, ze zvolil dejiny proslavene a povestne kra¬ lovny skotske. ,Pouze lidske a vasnive' ma v tra-

190

gedii jeho skutecne pfevalnou pfevahu nad ,histo¬ rickym'. Z toho plyne — ovsem genialne zalozena ■— glorifikace Marie; z toho plyne zaliba, s jakou jest licen Mortimer, figura to, pfipominajici mla¬ distvou , Sturm und Drangperiodu' ,Loupezniku\ z toho plyne i falesne osvetleni, v nemz se obje- vuje Alzbeta. Historicka situace jest zamenena lid- skou, t. j. misto tragickych motivu, ktere mely vzniknouti z boje dvou principu, jez jsou v obou kralovnach ztelesneny, z katolicismu a protestan- tismu, zaujalo jako tragicky popud sokovstvi dvou vasnivych zen. Proto take Carlyle, a to nikoli bez duvodu, nazval zakladni ideu Marie Stuartove u po¬ rovnani s ,Wallensteinem' uzkoprsou a obmezenou. Pomineme-li vsak vytknuty nedostatek historicky, sotva budeme moci neco podstatneho namitnouti proti usudku pani de Stael, ktera nazvala ,Marii Stuartovou' ,,nejpromyslenejsim a nejtklivejsim dramatem nemeckym."

Prodlenim casu ovsem usudky o tragedii te za¬ se se ruznily; ale ucinek na jevisti, zvlaste za pfi- padneho obsazeni hlavnich osob dobrymi neb do¬ cela vytecnymi silami, byl zpravidla mocny, takze tragedie ta stala se ze vsech dramat z dejin ne¬ sfastne kralovny skotske nejpopularnejsi.

V brzku byla take pfekladana do cizich ja¬ zyku a vysla:

a) v jazyku anglickem v Londyne r. 1801, pak v Heidlbergu 1841, kteryzto posledni pfeklad obstaral V. Peter;

b) v holandskem v Amstcrodame 1807 od J. Kinkera;

c) v danskem v Kodani 1812 od K. L. Rah- bccka a podruhe r. 1836;

191

d) v italskem v Milane r. 1816 od P. Fer- raria 1829 a 1835 taktez v Milane od A. Maffeie;

e)ve francouzskem v Zeneve a Pafizi 1816 od J. G. Hessa, pak v Pafizi 1820 od H. De- latouchea (vydani obstaral svob. pan z Riedern), dale taktez v Pafizi 1820 od Merlea a Rougemon- ta, a tamze tehoz roku od P. A. Lebruna a tamze 1836 od M. de Barantea;

f) v ceskem pod titulem „Maria Stuard- ka" od Pavla Josefa Safafika a 1891 tamze u Jar. Pospisila od Ladislava Q u i s e pod titulem „Marie Stuartovna";

g) skoro ve vsech ostatnich jazycich slovan- skych.

Prvni pfeklad cesky z pera Pavla Jos.. Safa¬ fika jest z let 1815—1816, kdy meskal Safafik ja¬ ko dvacetilety student v Jene, kde krome Schille- rova dramatu pfelozil take Aristofanova „Oblaka".

Kdy byl prvni tento cesky pfeklad po prve provozovan, nebylo nam mozno zjistiti; — ale pro¬ vozovan byl, jak znamo, velmi casto, obzvlaste kdyz Anna Kolarova a pozdeji Sklenafova-Mala v titulni uloze prave triumfy slavivaly.

Druhy (Quisuv) pfeklad provozovan po prve teprve dne 6. dubna 1891 v Narodnim divadle. Ulo¬ hu titulni hrala pohostinsku proslavena tragedka polska, Helena Modrzejevska.

Po dramatu Schillerove napsana v XIX. sto¬ leti jeste cela fada dramat ze zivota Marie Stu- ar.tov^ v

0 mnohych nebylo nam vsak Ize vice zji¬ stiti nezli data bibliograficka a sice v jazyku ne¬ meckem :

XVIII. Maria Stuarts Jugendjahre

192

(Mladi Marie Stuartove), truchlohra v peti jedna¬ nich ve versich, napsal Karel von Widder.

Dale kus anglicky: XIX. Mary Stewart, Queen of Scots

(Marie Stewartova, kralovna skotska), historicke drama, napsal James Graham. Tiskem v Edinbur- gu 1801.

Po te vyslo volne zpracovani dramatu Schil- lerova v jazyku francouzskem:

XX. Maria Stuart, reine d'Eccosse, tragedie v peti aktech a ve versich. Napsal Pierre Lebrun. Tiskem v Pafizi 1820.

Dalsi kus byl anglicky a sice: XXI. Mary Stuart. Dramatic Representa¬

tion. V Londyne 1823. Z basniku slovanskych pokusil se o samostat-

ne zpracovani latky te Julius S 1 o w a c k i (narozen 1809) jako mladik neco pfes dvacet roku stary. Tragedie jeho

XXII. ,,Marja Stuart" (v peti aktech a ver- sem), vysla po prve tiskem r. 1833 v Pafizi, kam se byl Slowacki nekolik mesicu po vypuknuti po¬ vstani polskeho r. 1830 uchylil.

O dramatu torn po jednal obsirneji Antal Sta- sek ve sve studii o Slowackem (,,Osveta" 1872). Podav obsah dila, pravi: ,,Pocatek jest lepsi kon¬ ce. Zauzleni intriky a kresba charakteru jsou zna¬ menite; mista uchvacujici silou a krasou; jazyk ten nejkrasnejsi, jakym se kdy po polsku psalo — avsak celku schazi idea... Co chtel Slowacki v Marii? Historicky obraz to neni, ponevadz ani nemel umyslu jako Schiller moment dejepisny pfi- vest k platnosti. Pouhe, byf sebe mistrnejsi drama- tisovani udalosti a pfedvadeni osudnych kollisi jed-

\m

notlivych neni jeste dramatem: vnitfni teplo, idea musi tam byti, ktera s rekem vitezi neb pada. Po¬ stava dramaticka inter esuje nas mnohem vice, kdyz zastupuje princip; to v Marii naprosto schazi.

Schiller dramatisoval druhou, Slowacki prvni polovici nesfastne kralovny. Onen zobrazil ji co postavu, nalezejici dosahem svym dejinam a uvedl ji na jeviste s celym historickym aparatem. Pouze tato okolnost cini ji velikou. Zcela jinak Slowacki: cele svetlo vrhl pouze na ni co na jednotlivce, co na zenu; politicko-dejepisna stranka ustupuje vpo¬ zadi, kdezto Schillerove drama nezfidka cini do¬ jem pouhe statni akce, Slowackeho Marie jest proto take povahou mnohem dramatictejsi; ten obraz piny zenskeho puvabu, piny hrdosti, vasne s vedomim sily a moci, konecny jeji pad — to vse ma pfevahu nad jejimi zevnejsimi pomery; vse, co kona, kona z vlastniho popudu. Schillero- va Marie jest passivni. Zadny od ni vychazejici skutek, ani dobry, ani zly, nepada do vahy pfi ne- sfastnem konci jejim. Strasti jeji a utrpeni neply- nou z jeji viny, vynikajice z okolnosti od ni ne- zavislych. Trpi jako slaba obet' cizi pfesily — pa- da nevinne. Co umelecky ladny a skladny celek ma ovsem Schillerovo drama pfednost."

V podobnem smysle zmihuji se o dramatu torn i Pypin a Spasovic ve sve ,,Historii literatur slo¬ vanskych". Pokladajif Slowackeho ,,Stuartku" za dramatictejsi prace Schillerovy ,,kralovske vezen- ky", ktera jest pouhou trpitelkou hynouci bez vi¬ ny za to, ze jest zosobnenim dvou nenavidenych smeru: neobliben'e dynasticke politiky a odporne- ho nabozenstvi." I oni pravi, ze drama Stowackeho neni obraz historicky, nybrz ze fesi jen psycholo-

J. Aibes: Sebran6 spisy XXXIX. 05

194

gickou zahadu. ,,Jest tu v jasnem svetle zobraze- na mlada, carovna zena, narodem nenavidena, roz- zehujici vsak oheh lasky v kazdem, kdo se ji pfi- blizuje a kochajici se lehkomyslne v ucincich teto sve moci. Osudna laska ta stoji zivot vypinaveho hejska Rizzia, jejz pfed tvafi kralove ubiji hrdi slechtici za ucastenstvi chote jejiho Darnleye. Na smrf urazena vrhne se Marie v naruc Bothwelovi. Darnley vyhozen jest prachem do povetfi, nacez Bothwel spolecnymi zlociny k sobe upoutanou obet' vyvlece neslavnym utekem z vlasti a rozvztekleny lid s pokfikem je stiha. V drama vetkana jest zna- menita postava, Darnleyuv sasek — Nick. Kus by nesmirne ziskal, kdyby byl basnik tolik pece venoval oduvodneni cinuv jednajicich osob, vzhle¬ dem ke charakteristice povah, jako na mocne effekty scenicke."

V Polsku na ruznych divadlech drama Slo- wackeho se libilo a udrzuje se posud jeste tu a tam na repertoiru. Na ceskem jevisti provozovano nebylo a vubec ani nepfelozeno. Toliko nepatrny uryvek (aktu VI. scena 4.) — umirajici sasek Nick a Darnley — pfelozen a otisten v ,,Divadelnim Liste" r. 1886 a pozdeji ve spise ,,Ze zakulisi".

Po kuse slovanskem nasledoval kus nemecky: XXIII. Maria von Schottland (1838)

z pera veleplodneho autora zname hry ,,Mlynaf a jeho dite", Salomouna Raupacha.

Rok na to vydan kus francouzsky: XXIV. Maria Stuart, reine d'Eccosse

— tragedie v peti dejstvich a ve versich — na¬ psal M. Regnault. Tiskem v Pafizi 1839.

A opet po roce kus anglicky:

195

XXV. Maria Stuart, truchlohra, jiz napsal Haynes. Kus ten provozovan v lednu 1840 v lon¬ dynskem divadle Drurylane. V ,,Bohemii" vysli- dili jsme o nem nepatrnou notici. Nelibil pry se valne. Byl pry vodnaty a melodramaticky a zaslu- hoval spise titul „Rizziova smrt."

Asi ctvrt stoleti po te vzniklo bez odporu nej- zajimavejsi a die vseho co do ceny estheticke i dramaticke nejdokonalejsi drama toho druhu:

XXVI. Maria Stuart, truchlohra v peti jednanich od Bjornsona Bjornstjerna.

Autor kusu toho narodil se dne 8. listopadu 1832 v osamele krajine Devrefjaldu v Norsku, kde byl otec jeho farafem v Gvikne. Byl nejstarsim dite- tem a nemel z mladi zadnych soudruhu. Neni tudiz divu, ze stal se z neho snilek a samotaf. Jiz jako student v Christianii, ackoli byl teprve dvakrat v divadle a snad jeste zadneho kusu necetl, pokusil se o dramatickou praci, ktera byla k provozovani pfijata. Ale autor poznav jeji slabosti, vyzadal si ji zpet a spalil ji. Navstevuje nyni pilne divadlo, poznal jeho pfednosti i vady a zabyvaje se pilne studiemi dramaturgickymi a literarnimi, rozhodl se stati se reformatorem divadla a pocal take cin¬ nost svou v tomto smeru jako kritik — ovsem ve smyslu a s cili zcela jinymi, nezli bylo az dosud zvykem. Poctivymi a upfimne minenymi kritikami svymi obecenstva, hercu, divadelnich sprav atd. ovsem^ nezmenil a nenapravil; naopak uvalil na se¬ be hnev a rozhofcenost skoro vsech kruhu divadel¬ nich a^ byl by nejspise take pod vlivem pomluv atajneho pronasledovani uzkoprsych svych odpur¬ cu a nepfatel zakrnel, kdyby se nebyl zavcas vzpa- matoval a zanechav nevdecne prace kriticko-refor-

196

matorske, uchylil se do Upsaly, kde v odlouce¬ nosti od ruchu velkomestskeho a divadelniho ve¬ noval se vyhradne basnickemu tvofeni.

V prostinke podkrovni komurce napsal fadu povidek z kraje, jez pod titulem ,,Selske novelly" zjednaly mu jmeno nejchvalnejsi a ucinily po vy- jiti takovou sensaci, ze pfekladany do ruznych ja¬ zyku. Soucasne obratil take zfetel svuj k pracim dramatickym a i temi za nedlouho na cele cafe prorazil.

Nemaje na torn dosti, zacal redigovati caso¬ pis; ale nedodelal se zadnych uspechu, takze byl poznovu nucen venovati se tvofeni. V tu dobu navrhla vlada norskemu snemu, aby mlademu bas¬ niku prifknul znacne stipendium cestovni. Snem navrh schvalil a Bjornstjerne Bjornson odebral se do Rima, kde pilne studoval a psal.

V Rime napsal trilogii ,,Sigurd", ktera uci¬ nila v Norsku ohromnou sensaci, a brzy po te mi¬ mo jine take drama ,,Marie Stuart". Vrativ se z Rima jako slavny basnik, dostal od snemu „basnicky plat" rocne 1000 dolaru a pracoval s ne- umornym usilim dale a jest, jak znamo, vedle Hen- rika Ibsena nejpopularnejsim a nejproslavenejsim z zijicich basniku norskych.

Do literatury ceske uveden byl pfekladem ma¬ le, ale v pravde genialni povidky ,,Thrond", oti- stene roku 1866 ve ,,Kvetech". Pozdeji doslo i na vybor ,,Selskych novel" a jeste pozdeji na nektere dramaticke prace, jako ,,Bankrot", cinohra ve 4 jednanich, ktera byla v pfekladu J. Bittnera dne 4. kvetna 1876 po prve v Prozatimnem divadle s uspechem provedena a pozdeji jeste nekolikrat opakovana, a ,,Redaktor", taktez cinohra ve 4

97

jednanich, ktera byla po prve v Prozatimnem di¬ vadle provedena dne 11. prosince 1879 a — ovsem z pficin nikoli esthetickych — v pravem slova smys¬ lu propadla, neobstavsi ani pfed obecenstvem a jeste mene pfed kritikou.

Drama ,,Marie Stuart" z prvnich let se¬ desatych, jehoz prvni naklad byl v same Kodani v nekolika dnech rozebran, na ceskem jevisti pro¬ vozovano nebylo, ackoli pfedci vsechna dramata toho druhu. Na doklad citujeme zde uryvek nej- novejsiho usudku z roku 1892 (E. Meusch: Neu- land, Menschen und Bucher der modernen Welt), kde se pravi, ze jest Bjornsonovo drama jiz proto v nemale mife poutave, ponevadz odpovida vy- sledku nejnovejsiho historickeho badani o Marii Stuartce. Autor mini Oncken-Beckerovy ,,Giesse- ner Studien" a pokracuje v tento smysl:

,,S podivuhodnou zrucnosti dovedl Bjornson zpracovati tezkopadny a slozity aparat, jaky slou- zival druhdy za podklad nemeckym hram, tak zva¬ nym „Haupt- und Staatsactionen" a poskytl tak moznost nahlednouti v hybne paky vnitfni i zahra- nicne politiky, kterez byla skotska Marie, ovsem nikoli bez sve viny, za obef padla. U Schillera jsou povahy spise idealnimi typy, odloucene od histo¬ rickych podminek sve existence; u Bjornsona na¬ proti tomu ma vsechno kolorit doby i mista, a uda¬ losti vyvijeji se s pfesvedcujici nutnosti. -

V jasnem, dramaticky jednotnem obraze pfed- vadi se nam bouflive udalosti doby za panovani skotske kralovny. Umoznenof nam nahlednouti do cel6ho tajemneho pakoveho pfistroje politiky, kte¬ ra se nestiti uzivati tak dlouho zadnich dvifek a

198

podloudnych cest, az konecne take jednou k ob- mene brutalnim nasilim stane se nemoznou.

Bjornsonovo drama jest nejvernej si obraz svetoveho stavu veci za doby panovani Marie Stu¬ artove. Vsechny osobnosti, ktere se tehda s vice nebo mene sobeckymi zamysly tlacily ke kralovske pani, aby z ni ucinily luk, jejz by mohly die li- bosti napinati, jsou s velikou zrucnosti vpleteny do deje. Pfedevsim kolisavy, nespolehlivy Darnley, ta¬ to kralovska loutka, ktera posleze se svymi vlast¬ nimi a kralovninymi nepfateli ve spojeni vejde, v poslednim okamziku vsak spojence sve opusti a nasledkem toho jako neslavna obef skotske strany slechticke padne.

Tak aspoh jevi se pravy stav veci die histo¬ rickeho badani Onckena a Beckera. Druhdy da¬ leko pozdeji se vyskytnuvsi tvrzeni, jako by byl Bothwell vrazdu tu spachal z navodu kralovny, ob¬ jevi se die toho jako naprosto protismyslne. Za- vrazdeni krale nebyla zadna zalezitost soukroma, nybrz skutek naprosto politicky. Bothwell byl jen jednim z onech cetnych muzu, jehoz pfipojeni se k velkemu spiknuti slechty mimo to jen za vel¬ kou cenu zakoupeno byti mohlo; nebof hrabe ten byl vzdy nejvernejsim pfivrzencem a obrancem kra- lovskeho domu, kdyz jej kalvinska slechta zahu- bou dhrozovala.

V tomto svetle objevuje se nam take Bothwell u Bjornsona. Dale shledavame se u norskeho bas¬ nika s velice charakteristickymi rysy znazornenou postavou verolomneho, potmesileho Murraye, ne- vlastniho bratra Marie Stuartove, kteryz sestru svou haji jen tenkrat, kdyz na ni nemuze utociti, dale zaryteho kalvinistu Johna Knoxe, kteryz jest

199

nesnasenlivejsi nezli deset papezu dohromady a zjevnou vzpouru proti katolicke kralovne kaze, a konecne kralovnu samu v cele jeji milostnosti a okouzlujici spanilosti, ktera vzdy jen ke smifeni pracuje, ale v boji stran nemuze oddolati."

Nekolik malo let po dramate Bjornsonove vznikla jeste dve dramata a sice jedno nemecke a jedno anglicke.

XXVII. Maria, kralovna skotska — tragedie od Ludvika Schneeganse, ktera byla ro¬ ku 1870 v Mnichove se skvelym pry uspiechem pro¬ vozovana. ,,Jak dalece se vyroyna toto drama Schil¬ lerove ,Stuartce', cteme v ,,C. Thalii" z tehoz ro¬ ku, ,,kritika nepise; ale nac take? Z nedostatku Schillera vezmou Nemci radi za vdek Schnee- gansy".

Drama anglicke vyslo roku 1870 pod titulem: XXVIII. „BothweH" a jest z pera Char-

lesa Algernona Swinburnea, bez odporu jednoho z nejnadanejsich zijicich basniku anglickych.

Swineburne jest nejstarsim synem anglickeho admirala. Narodil se dne 5. dubna 1837 a vystoupil po* prve r. 1860 s dvema rymovanymi dramaty, jez vsak nevzbudily zadne pozornosti. Dobrou povest pojistil si dramatem ,,Atalanta v Calydonu", zalo- zenym die starofeckych vzoru a r. 1865 vydanym. O tragedii ,,Bothwell" nepodafilo se nam vypatrati podrobnych zprav.

Posledni kus jest francouzsky a sice: XXIX. Marie Stuart — drama v peti ak¬

tech a osmi obrazech ud Cressonoisea a Samsona. Po prve provedeno bylo v Pafizi v divadle Chateau d'Eau 1891. ,,Ceska Thalie" v c. 11. pfinesla o dra¬ mate torn nasledujici zpravu:

>00

Co se nepovedlo Schillerovi utvofiti z historic o nesfastne kralovne skotske silnou dramatickou hrou, nepovedlo se ani obema francouzskym au- torum. Naopak utvofili praci daleko rozdrobenejsi a jeste mene dramatickou, nezli basnik nemecky, nebof pojali do sveho dramatu dobu celych dvaceti let, z nichz vybrali vynikajici momenty ze zivota Marie Stuartky a vykreslili tak fadu obrazu spo¬ lu dosti volne a ledabyle souvislych, ktere nemohou ani dovolavati se titule dramatu.

Prvni obraz: Holy Rood. Manzel Stuarto¬ ve Darnelay, ujednava smrt zpevaka Rizzia, kte¬ reho si kralovna zamilovala s nekterymi skotskymi pany, ktefi jim byli urazeni.

Druhy obraz: ,,Le Meurtre de Rizzio (9. bfezna 1566). Spiknuti vykonano, Rizzio zavrazden u pfitomnosti kralove a jeji dvornich dam. Pfichazi Bothwell, sklani se nad omdlelou kralovnou, opona pada.

Tfeti obraz: Bothwell (4. ledna 1567). Both- well stal se milencem kralovny jenom se svymi nekalymi umysly. Pfimeje kralovnu, aby podepsala listinu, v niz mu dava plnou moc nad zivotem svych poddanych. Tim podepsala Marie rozsudek smrti svemu manzelu Darnelayovi.

Ctvrty obraz: Le Prebendaire (9. unora 1567) Darnelay zavrazden. Marie vycita Bothwel- lovi ukrutny ten cin. (Zde se spisovatele neobvykle odchflili od historic, ktera urcite vi, ze Marie byla s Bothwellem srozumena.)

Paty obraz: La Spectre (V kvetnu 1567.) Bothwell vnikl do komnaty kralovny, objevi se Darnelayuv duch, Bothwell uprchne a kralovna omdli.

201

Sesty obraz: L'Abdication (1567). Vysla- nec vzboufenych lordu donuti kralovnu podepsati listinu zfeknuti se trunu. Douglas pfipravuje jeji osvobozeni, ale to se nezdafi.

Sedmy obraz: Fortheringay (7. unora 1587). Den pfed popravou Marie Stuartovy, Douglas, kte¬ ry ji tajne miluje, dostal se k ni v pfestrojeni re- formovaneho kneze a chce ji zachranit, Marie vsak odmita. Nejlepsi to scena hry.

Osmy obraz: L'Echafaud (8. unora 1587). Posledni okamziky kralovniny.

Ackoli prace valne hevyhovuje pfisnejsim po- zadavkum, mozno se pfece na ni divati vazne.

Neni zadne pochybnosti, ze seznamem timto nevycerpali jsme vsech dramat o Marii Stuartove, ale pfece snad aspoh nejcelnejsi. Opery tehoz the- matu, jako jest na pf. Donizettiho ,,Maria Stuar¬ da", Pucciniho ,,Maria, Regina d'Inghliterra" a ji¬ ne, pominuli jsme mlcenim.

V celku tedy napsano prodlenim tfi set roku 29 dramat a sice jedno latinske, osm italskych, jedno hollandske, pet francouzskych, sedm nemec¬ kych, jedno polske, sest anglickych a jedno nor- ske. Nejpopularnejsi jest tragedie Schillerova, nej¬ dokonalejsi pak Bjornsonova, ktera by snad take zasluhovala, by byla ceskemu obecenstvu pfedve- dena.

J. Arbos: SebranS spisy XXXIX. 2()

EMIL AUGIER NA CESKEM JEVISTI.

DRAMATURGICKA STUDIE.

(Psano a po prve tisteno 1893; pozdeji doplneno.)

2adna odruda pisemhictvi ceskeho nebyla a neni, jak znamo, tak horlive, ba skoro mozno fici vasnive pestovana, po pfipade i ruznym spusobem podporovana, jako literatura dramaticka.

Dokladu neni snad ani potfebi. Stacif pouka- zati na slusnou fadu puvodnich praci a na pfi¬ mo uzasne im'nozstvi pfekladu z ruznych cizich ja¬ zyku, jez prodlenim stoleti u nas vznikly a bud ve velkych divadlech prazskych nebo' na prknech kocujicich spolecnosti a ochotnickych jednot by¬ ly provedeny, nebo byly pouze vytisteny a nepro- vozovany anebo zustaly pouze v rukopise.

Pocet praci tech nebyl sice az dosud nikym ani pfiblizne stainoven, ponevadz nejsou nikde sou- hrnne registrovany, ale pouhe titule bibliograficke naplnily by objednnou knihu.

Snad v zadhem narode sveta neni spotfeba tohoto odvetvi literatury — ovsem jen u pomeru k poctu obyvatelstva — tak velka jako u nas. V poslednich letech, od dostaveni Narodniho di¬ vadla, kdy nejen pocet kocujicich spolecnosti, nybrz i jednot ochotnickych n&padne vzrostl, absorbovala

20()

divadla vubec a dramaticka literatura zvlasf — vedle politiky — takofka veskeren zajem velkeho obecenstva, takze za nasich dnu pravem zasluho- vali bychotm nazev „naroda divadelniho".

A pfeCe rozhledneme-li se pfisne kritickymj okem po puvodni dramaticke literatufe, "nemu¬ zeme jinak, nez-li konstatovati, ze — vyjimaje ne¬ kolik malo jmeln zasluhujicich chvalne, ba nejchval¬ nejsi 'zhiinky — v zadnem odvetvi literarnim nezu- stali jsme pozadu v te mife jako v literatufe dra¬ maticke.

Trvame, ze soudny ctenaf s vybrousenym vku- sem sotva by si dovedl v tomto okamziku pfipo- menouti deset nebo patnact puvodnich dramatic¬ kych praci, jez by jej u pfirovnani s dlouhou fa- dou vynikajicich her cizich literatur v ohledu kul- turne-aesthetickem, dramatickem atd. aspoh pomer¬ ne usjDokojily.

Uhrnna billance puvodni dramaticke literatury ceske jest v celku nadmiru smutna, jako ji byla skoro po cele stoleti. Nemamef dnes skoro ani tolik talentovanych nebo tfeba jen nadejnych dra¬ matiku jako pfed sto a nekolika lety, kdyz bylo hrano v primitivni „Boude", pozdeji v divadle v Rosenthale za nekdejsi Ppficskou branou a jest£ pozdeji V divadld u Hybe'mu, kde „Prazan6 t<S do- by", jak cteme v Klicperove zivotopise ve spise ,,Nasi muzove", ,,nejkrasnejsi hry provozovati vi¬ deli" ...

Pficiny smutneho, ba skoro politovani hodn^boi stavu puvodni dramaticke literatury v ruznych do¬ bach naseho stoleti byly take ruzne udavany. Oiby- cejne 'kladen hlavni duraz na to, ze divadlo £esk6 v Praze jest V podruzi divadla n^meck6hoi a tudiz

207

ve svem pfirozen&n rotzvoji ochromeno atd., a Ves¬ kera nadeje skladana v dobu, az bude samostatne.

Klonecne po pulstoletem usili domohli jsme se naproste samoistatnosti divadla ceskeho, a nyni jiz po nekolik desitileti slouzi velke Narodni divadlo vyhradne jen kulturne-aesthetickym ucelum ce¬ skym. A^ pfece neni jinak mozno, nez-li konsta¬ tovati tyz neb aspoh podobne smutny stav veci jako pfed zahajenim her v nove vystavenem Na¬ rodnim divadle.

„Nemame dostatek dramatickych talentu, ja¬ ko jsme jich nemeli dfive — a talenty nedaji se ze zeme vydupati!" slyseli jsme v poslednich le¬ tech opakovati jako jediny vyklad tak ciasto, ze bychom tomu skoro mohli uvefiti, kdybychom chteli souditi die skultdcndho stavu veci, t. j. kdy¬ bychom hebrali v uvahu take jeste jine pficiny.

Dramatickeho spisovatele v nejvlastnejsim slo¬ va toho smyslu, t. j. spisovatele, ktery by byl, jako na pf. Sardou, Augier a jini cizi dramaticti autofi novejsi i starsi doby (jako Shakespeare, Moliere, Lope de Vega, Goldoni atd.), bud cely nebo skoro cely ^ svuj zivot venoval dramaticka literatufe — nemame iani jedineho. Mnozi pracovali sice v oboru torn pfevahou, jako J. K. Tyl, J. J. Kolar a E. Bozdech^ a take byl uspech cinnosti jejich nepo- merne vetsi nez-li jinych autoru; ale i cinnosf tech- to TPv

rvVd^ talentovanych spisovatelu byla pfilis roztfistena, aby mohli byti nazyvani dramatickymi basniky v mej vlast nej sftn slova toho smyslu.

Za hasich dob nebyl jim ani sam feditel Nar divadla Frant. A. Subert, aniz Dr. J. Stolba, Vrchhcky, Samberk a nektefi jini, ktefi napsali divadelnich kusu nejvice. Zadny z nich nevenoval

208

se, po pfipad^ nemohl se venovati dramatick6 Muse vylucne.

A pfece vyzaduje drama, jako kazda jina od¬ ruda pisemnictvi, c e 1 € h o, talentovaneho', po pfi¬ pade i genialniho muze — cely jeho zivot, celou hlavu, cele srdce a veskere zivotni zkusenosti i nej- pfisnejsi studie — ma-li obstafi v 'kbnkurenci s pra¬ cemi talentovanych a genialnich dramatiku (v nej¬ vlastnejsim slova toho* smyslu) cizich naroduv.

My tak'ovych dramatiku nemeli a nemame. A mozna, ze snad vubec nikdy ani miti nebudeme. Vse, co bylo u nas vykonano, bylo vice mene praci dilletantuv, horlivych, po pfipade i vasnivych, ktefi kazdy okamzik, jejz mohli cinnosti sve jine odziskati, venovali Muse dramaticke. I ti, kdoz byli v nejuzsim spojeni s divadlem1 samym, nebyli z pra¬ vidla pfece nicim jinypi, nez-li vice mene dille- tanty, ktefi z vytezku dramatickych svych plodu vubec ani pouhy, a to nejskromnejsi zivot uhajiti nemohli.

Je to sice abnormalita nejnepfirozenejSiho dru¬ hu, ze talentovany, po pfipade i genialni a k to- mh sebe plodnejsi dramaticky spisovatel cesky ne- uzivi se vytezkem sve cinnosti, kdezto cela arma¬ da hercu a jinych osob pfi divadlech zamestna- nych jednak slusne ziji neb aspoh zivota uhdji; ale jest to jednim z onech cetnych smutnych fakt, na ktera jest kulturni historic ceska tak pfebohata.

Vsechny dosavadni poklisy, odpomoci aspoh z casti trudnemu stavu veci v te pficine, zustaly bez uspechu. Veskere vypisovani dramatickych cen — prhnitivni a naivni toto drazdeni kazdeho, kdo se diomniva udrzeti pero v ruce, ke konku- renci a plytvani casern, jehoz by mohl jako fadny

209

obcan jinym uslechtilym a nutnym ucelum veno¬ vati — ba i obcasne opatfovani talentovanym dra- matikum tak zvanych ,,sinekur", t. j. mist a miste- cek ufadnickych a jinych, pfi kterych ufadni cin¬ nosf absorbuje takofka veskeren cas i sily uboheho „sinekuristy"; — vse to a podobne nemelo v za¬ peti nez-li docasnou nebo'nahodnou vypomoc.

Nikomu u nas jeste nenapadlo postaviti dra¬ maticky talent cesky na vlastni nohy, neodciziti ho ovzdusi, v nemz vznikl a se rozvijel, a umoz- niti mu dalsi rozvoj a praci aspoh pomerne pfi¬ rozene, jako to jest mozno* sledovati skoro u vsech vynikajicich dramatiku jinych naroduv.

Odveka rakovina — zustaviti kazdy nas, byf sebe ocividnejsi a madejnejsi dramaticky talent, trud¬ nemu jeho osudu nebo jej vsemoznym spusobem jeste podlambivati — zustala v perm'anenci a roze- zira kulturni organismus cesky jiz v jeho zarod- cich s neuprosnosti pfimo bestialni.

Neustale tocime hlayy a oci po sirosiremi svete a^ ukajime kulturne-aestheticke potfeby sve z ci- zich bohatych a st'astnych zfidel, aniz nas napada, ze i v pfipadu, kdyby se nam podafilo veskera ta zridla k ukojeni svych potfeb dusevnich vycerpati az dodna, pfece nebudeme v koncertu kulturnich narodu, ba ani u sebe samych pranic znamenati, dokud se nebudeme moci vykazati puvodnimi pra¬ cemi rovnez Jak neb aspoh podobne dokonalymi, jake jest mozno vybrati z obrovske literatury sve¬ tove.

A pfece i za techto v^lucnych pomeru, za kte¬ rych na kbnkurenci s cizinou nelze skoro ani po- mysliti, vznikly u nas nektere hry, ktere v jistem vzhlede snesou mefitko nejpfisnejsi a mohly by

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 97

210

byti chloubou kterehokoli jineho z nejvzdelanejsich narodu, ba byly by (kdyby nebyly ceske) uz dav¬ no vykonaly triumfalni cestu svetem.

Nemohouce zde sifiti o torn slov, upozorhujeme pouze na Kolarovu ,,M age 1 o nu", ktera pfes vsechny vytky, jez byly o ni hlavne se stanoviska absolutni puvodnosti, i z jinych duvodu proneseny, jest a zustane aspoh v ohledu formalnim a diva¬ delnim jednim z onech mistrovsky ch del, jakych ani nejvzdelanejsi narodove, jako anglicky, fran¬ couzsky, nemecky i jini, nemaji prave pfebytek, a ktere snese porovnani i s nejznamenitejsimi prace¬ mi nejrenomovanejsich dramatiku vsech veku, ne- vyjimaje ani Shakespeara, jehoz dramatickym pra¬ cim Ize pfece s hlediste absolutni originality ne¬ pomerne vazne jsi vytky ciniti nez-li Kolarovi.

O jinych autorech a nekterych jejich hrach pomlcimle z te proste pficiny, ze uvaha vedla by k thematu zcela jinemu.

Dilletantismus, byf sebe nadanejsi, sebe hor- livejsi a sebe pficinlivejsi, naprosto nestaci, leda k uspechu nahodilemu nebo pomijejicimu. Na¬ opak — dilletantismus prave pro svuj reklamni raz a jine nehrube cenne vlastnosti zpravidla spise pfekazi, nez by napomahal k pfirozenemu rozvoji.

Namitka tedy, jako bychom nebyli meli a ne¬ meli talentu, zda se nam byti prave tak bezpoclstat- na jako chtiti talentu ceskemu vytykati, ze oproti talentu cizimu teze nebo podobne sily nedomohl se povesti svetove a uznani vseobecneho. Nebot' talent nelze posuzovati die reklamniho hluku, die uspechu atd., nybrz zcela jen a jen die toho, jake vyse v torn onom dile dosahl — a tu pak za¬ caste jediny moment nektereho dila uplne dostaci

k posouzeni sily talentu. Tak na pf., abychom uvedli aspoh doklad jediny, zda se nam byti v Bozdechove ,,Baronu Goertzi" (jejz pfece, jak znamo, Ma¬ de kritika ceska jako celek nepomerne nize nez-li „Sveta pana v zupanu", ,,Zkousku statnikovu" a „Z doby kottillonu") jedina figura — Olaf — ta- kovymto mefitkem Bozdechova talentu.

Olaf, 'zasahujici pfes veskeren episodni raz svuj v cele drama s elementarni silou nejmocnejsi pa¬ ky, jest po nasem nahledu jednou z nejoriginel- nejsich povah, jake se kdy v umeleckych dilech literarnich vubec a v dramatickych zvlasf objevily. Nerozpakujeme se ani dosf malo vfaditi ji pfes jeji dosavadni obskurnosf mezi nesmrtelne figury jakojest svetoznamy Don Quixotte, Sancho Pansa, mene znamy Styx v „Orfeu v podsveti" a cela fada jinych, jez vytvofeny byly jen jednou a he- mely zadnych pfedchudcu a zadnych pfirozenych potomku a zaujimaji v literatufe stanovisko oje- dinele, bez konjkurence a ve vsem moznem vzhlede.

Takove a podobne povahy, mezi ktere zafa- dujeme take kata Mydlafe v Kolarove „Praz- skem zidu", mohou vytvofiti jen autofi ge¬ nialni, a zadna sveta moc, zadny neuspech, zadne podcehovani a ignorovani jich z dejin literatury nevymaze. Jsou a zustanou nevyhladitelnym zna- kem one v'zacne a fidke vlastnosti dusevni, kterou jsme uvykli jmenovati ,,genialnost'", kterymzto slo¬ vem byva u nas i jinde casto az plytvano. ..

Vsak vrafme se k vlastnimu thematu a po- lozme si prostou otazku: ,)Dejme tomu, ze by¬ chom byli v prave uplynulych sechndesati a vice letech skutecne meli takovy dramaticky talent, ja¬ ko na pf. v pficine te nepomerne st'astne jsi Fran-

212

couzi v Dumasovi synu, v Sardouovi nebo Emilu Augierovi, — jaky osud byl by jej asi u nas stihl, v jakych pomerech a s jakym uspechem by byl pracoval a jake slavy atd. byl by se dopracoval?"

Odpoved na otazku tu jest rovne nesnadna, jako spletita. Po nasem nazoru nelze ji skoro ani zodpovedeti pfimo, nybrz jen pfiblizne nepfimo, t. j. tim ppusobem, kdyz zvolime k demonstrovani v tom¬ to smeru nekterou z nejpopularnejsich modernich kapacit cizozemskych, o jejimi talentu a o jejichz, mnohdy fenomenalnich uspesich neni zadneho1 spo- rti, a vylnasnazime se sledovati objektivne dila jeji po kf izove ceste ceskou vlasti: cim byla dila ta souvekym a cim jsou epigonum a pfitomnosti, jak byla posuzovana '(a jakeho uspechu se domohla.

Volime k nesnadnemu experimentu tomu z pfi¬ pomenute trojice francouzskych korifeu dramatika, jemuz pfisuzuje se vseobecne palma nejstkvelejsi, Emila Augiera.

Augier narodil se dne 17. zafi 1820 a zemfel kratce po dovrseni 69. roku veku sveho v noci ze dne 24. na 25. fijna 1889 ve svem rozkosnem zatisi ve visce Croissy u Pafize, kde ztravil posledni leta zivota sveho v klidu a mini cloveka, kteryz byl vykbnal ve svrlchovane mife svou povinnost' a v poslednich jedenacti letech jiz niceho netvofil.

Sledovati zivot Augieruv podrobne, neni uce- lem techto fadku. Pfes to uznavame tu a tam za nutne poohlednouti se jednak po osobnosti same, po jejich ^nekterych vlastnostech a nekterych moh mentech zivota a cinnosti, jimiz se ucel ukolu (na¬ seho povysvetluje.

Uvadime tudiz ctenafe na zaklade liceni z ro¬ ku 1878., tedy z doby, kdy nebyl jeste Augier pera sveho odlozil, do jeho pracovny.

^ Vmyslemle ise na chvili, ze nalezame se v pro¬ ste, ale prostranne komnate s tmavfm nabytkem. Podle jedne steny jest vysoky regal s nevelkou, lee vybranou khihovnon ruznych del — vyhradne v jazyku francouzskem. Naproti regain jest umi^ st£n yelty psaci stul, za kterymz — ale zfidka

2H

kdy — sedaval pisici muz, vlastne muz z pravidla snici a perem spise si pohravajici nez-li pracujici.

Essayista, jehoz nacrtku dekujeme rysy tohoto livodu, setkal se s muzem tim roku 1876. a po- psal jej tak'to: Mysleme si vysokou statnou posta¬ vu. Dosti slusny enbonpoint a jemne zaruzovela lice nasvedcuji zalibe v klidnem zivote a dobfe obstaravane kuchyni.

Vicka malych, sivych jeho' oci jsou ponekud zanicena; napadne velke zornice nasvedcuji kratko- zrakosti — pfes to brava muz ten utociste ku brejlim, jenom kdyz pise. I usta ma mala; za to jest nos jeho mocne zahnuty.

Celo jest nad miru krasne, napadne vypukle, a jen malo vrasky rozryte. Ridky vlas nad celem, pies na temeni hlavy, zejmena pak na brade pro- sedively, kratce pfistfizeny vous pfipominaji, ze muz ten jest skoro jiz sedesatnik.

Vseobecne se pravi, ze tvaf jeho jevi napad- nou podobnosf s tvafi Jindficha IV. Pfipomeneme-li si Gerarduv znamy obraz slavnostniho vjezdu Jin¬ dficha IV., nelze podobnosti te popfiti.

Obycejne sati se muz ten proste. Z pravidla miva hnedou sametovou kazajku, napadne vystfi- ztenou vestu a pohodlne, siroke kalhoty; vubec sati se jako pravy zamoiziny venkovan.

Sedi-li za vysokym psacim stolem, potfcbuje jen hlavu nadzvednouti, by se pokochal pfekrasnou vyhlidkou po okoli. Dvefe balkonu pfimo naproti psacimu stolku jsou neustale otevfeny a jest jimi daleko videti

Tesne pfed domem — prostym a pfece vkus- nym dvoupatrovym letohradkem — rozklada se za- hrada skoro az k Sekvane. ktera zde ve dvou mo-

!15

hutnych proudech plyne a tvofi velky, podlouhly ostrov, za kterym jest ne velka, ale pfi jemna a ti¬ cha viska Bougival.

Visky te vsak neni z pracovny videti. Zakry- vaji ji vysoke a kosate stromy ostrova, jejz dve zeleznych mostu spojuje s ohema bfehy.

Za to videti zcela dobfe do> krajiny po obou stranach ostrova. Na levo videti svetoznamy za¬ mek Malmaison, v nemz zapuzena cisafovna Jose- fina po pet roku v odloucenosti od sveta zila a zemfela, a kam se byl rok poizdeji i Napoleon I. po nesfastne bitve u Waterloo' uchylil a odkud, kdyz (se vojska spojencuv pfiblizila k Pafizi, v pfe¬ strojeni uprchl, aby se jiz nevratil. Na pravo pak videti na nejvyslsim vrchohi jedne z cetnych vrsin pobliz losady Louocienne, nekdejsi sidlo vevodkyne Dubarryove, ktera zde byla zatcena a odvlecenaj na popraviste, kde zahynula pod guillotinou ...

^ V rozkosnem zatisi torn prodleval Augier dele celeho ctvrtstoleti skoro v uplne odloucenosti od velkeho sveta rok co rok bez mala po osm me- sicuv a zde take napsal bez pochyby nejprosla¬ venejsi sva dila ...

Jaky vyznam ma Augier v literatufe svetove, a to vylucne dramaticke, k tomu bylo hlavne po jeho smrti nejen v cizine, nybrz i u nas namnoze pfipadne poukazano. Nam nejde vsak tentokrate o karakteristiku a oceneni jeho del, nybrz prOste o to, jaky vyznam a jaky osud mela dila ta u nas v Cechach a pfedevsim v kral. zemskem divadle.

Chceme tudiz zkoumati, kdy a kym bylo toi neb ono dilo Augierovo pfelozeno, kdy a jak se- hrano, jak pfijato obecenstvem, jak kritikou po- jato a vylozeno atd., vubec chceme se poohled-

216

nouti po dejinach Augierovych del u nas a po kusiti se tak aspoh o pfiblizne vystihnuti kulturne- ethickeho a aesthetickeho vyznamu jejich pro nas.

Pfes to pokladame za nutne pfedeslati aspoh uryvky pfipadnych nekterych usudk,u ceskych z do- by, kdyz uz byl Augier literarni cinnosf svou ukoncil.

Ottuv Naucny slovnik karakterisoval r. 1889., tedy kratce pfed smrti Augierovou, autora toho do slova taktO'i „Hlavni tezisko vyznamu Augiero- va jest v socialnim dramate, kde vytecnym lice¬ nim karakteru, neoslhujici, ale vzdy solidni tech¬ nikou, zivotnosti celeho deje a ethickou hloubkou beze vseho kazatelskeho tonu kresli soucasnou spo- lecnosf lepsich tfid pafizskych a vysinuje se Ine- jednou na vysi idealniho mravokarce a ryziho hu- manisty... V trojici slavny ch mistru moderniho dramatu: Augier, Dumas a Sardou, bude Augier drzeti vzdy prve mistoi, nebof jeho postavy jsou nej spis pravi, skhttecni lide, nejsou jen zdanlive ozivene theorie a problemy (Dumas), ani loutky, ktere vodi autor vice mene na dratkach sveho roz¬ maru a sve obraznosti (Sardou); vedle toho pfi mensi dosi effektu a lesku zevnejsiho hry Augie- rovy prave svou zdanlivou stfizlivosti a prostotou hloub se vryvaji v dusi a dele pusobi nez ucene pfednasky Dumasovy a ohhostroje Sardouovy."

Po smrti Augierove karakterisovaly jej „Na- rodni listy" jako „n e j op r a vd o v e j s i h o, nej- sympatictejsiho dramatickeho basnika Fran¬ cie, jehoz dila... pfedstihuji i dramata obou stkvelych'jeho soudruhu, Dum as a i Sardou a..." „Ze stkvele trojice (Augier, Dumas, Sardou) byl Augier nejsympatictejsim prave svou pfirozenosti

217

a pravdivosti. Kdezto Dumas svoje osoby mathe- maticky takfka sestrojuje tak, jak toho* prave ma zapotfebi k rozlusteni te ktere these nebo pro- blemu, Sardou pak vetsinou pomiji karakteristiky osob pro same umele sestrojovani deje, uvadel Augier na jeviste osoby skutecne, zivouci, karakte- risticke typy. K fotmu jeste pfes rn'oralni tendenci svych ktisu neni suchoparnym moralistou, nybrz moralka plyne samfa seboti z kusu, ponevadz cela prace spociva na zdravem mravnim zaklade a jest prodchnuta tnravni lopravdovosti. Tot' pficinou moc¬ neho jich ucinkti na obecenstvo, tim take stoji vy£e nez nejskvelejsi vytvory Dumasovy nebo' Sar¬ douovy."

Nemene pfiznive a zaroveh pfipadne karakteri¬ soval J. Vrchlicky Augiera v"delsi zivotopisne stati, kde mimo jine pravi: ,,N a prvnim miste jest u Augiera vzdy ovsem povah o pis. Z povah s e u n kh o'teprve vyviji deja nikoliv obra- cene; Proto jeho e'ffe'kty,; jsou ■ nejrn&ie thea- tralni, ale n e j p r a v d i v e j s i. • Hlavni osob a hry jest u neho jadrem, kolem ktereho se kladou jak slupky vsecky povahy osob podfizenejsich, af juz v smeru zcela protivnem, af pouze v ovzdusi se- slabenem ci jinak zbarvenem; snaha jejich vzdy celi jen k osvetleni hlavni postavy, ktera nese ideu hry. Tento tvurci pochod, vyvijeti vse z povahy osob a podfizovati neustale vse zakladni myslence, jest neobycejne spolehlivy, byf i se zdal na oko pedanticky a suchoparny. Ovsem bez jasne myslici hlavy mozny neni.

Ackoliv Augier nakreslil v dilech svych celou gallerii pravdivych rozkosnych divcich hlavicek, svudnych a koketnich zen, slechetnych, ustaranych

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. o^

218

matek, jest pfece celkem1 v karakteristice typu muz¬ sky ch silnejsi a vymluvnejsi. Je to> autor muzu, probirajici otazky vazne, a o< vecech vaznych se nezertuje ani u pfitomnosti dam. TatO' seriosnosf je zvlasf u Augiera karakteristickou."

Jan Ladecky ve sve stati o dramatech Augiero¬ vych („Ceska Thalia" r. 1890.) pravi: „Ve zname trojici francouzskych dramatiku: Augier, Dumas, Sardou, vynikl Augier znamenite nad oba soupe- fe ... A pfece nebyl... mimo Francii tak znam, nejen jako Dumas a Sardou, ale daleko mene, nezli cela fada podfizenych duchu. U jeho stolku se nikdy nedrali agenti vsech divadel na pevni¬ ne a za oceanem o prace dosud nenapsane, jeho komedie nemely stesti, aby je v nekolika mesi¬ cich provedly sceny vsech civilisovanych naro¬ duv ..."

A konci stat' svou takto: ,,Od velikolep6ho sve¬ ho uspechu z r. 1878. (kdy poprve provedeno dra¬ ma „Fourchambaultove") utichl tento znamenity duch, tento muz poctive prace, hlasatel idealu, apo¬ stol karakteru. Zulova literarni postava Augiero- va vynika obrovsky nad soucasne dramatiky fran¬ couzske, jichz prvnim snazenim je zabava, pikant¬ nost', pfekvapujici obraty techniky a poslednim — myslenka. Nyni, v dobe baletu a vypravnych her, kdy obratny strojmistr a elektrotechnik je dulezi¬ tejsi osobou v divadle, nez-li dobry dramaturg, maji tito druzi ovsem snadne vitezstvi. Ale budouci ge¬ nerace pfejde kolem jejich jmen bez pohnuti s otaz- kou Narcisovou na rtech: ,,Kdo to byli ti lide?"

Rovnez co nejchvalneji karakterisoval Augiera J. Hradek ve sve zasluzne a pilne studii o Augiero-

219

vych dramatech ve vyro£ni zprave vy§si realne skoly v Prostejove r. 1892. Nazyva jej „druhym Molierem" a pise pak mimo jine: ,Jest malo spi¬ sovatelu, ktefi by tak jako Augier byli pfesved¬ ceni, ze literatura ma nejen pobaviti, ale i po- uciti a yychovavati, a ktefi by vychazejice z tohoto pfesvedceni oddavali se svemu povolani s takovou yaznosti, a fekneme to beznym slovem solidnosti jako Augier... Jet' zajiste poetou vysoke hodnoty, ale pfedevsim neohro£enym bojovinikem za pravdu, povinnost' a poctivosf, on je moralistou a filoso- fem, u nehoz vitezi vzdy dobry mrav, ctnosf a slechetnosf. Toto povznesene stanovisko, tato uslech- tila tendence jest mu voditkeml pfi jeho umelec¬ kem tvofeni nejen ve hlavni myslence, ale i v deji samem a jeho jednotlivostech. Mnoha latka sama sebou byla by mu poskytla dosti pikantnosti a seen effektnich, ale on se jim vyhnul, ponevadz jich pro svuj ucel nepotfeboval.

Tato stfizlivosf, tato basnicka mira, jakou Augier zachovava ve volbe motivu a v kresbe po¬ stav, jevi se take ve mluve jeho osob. Je jadrna, pfipadna, strucna; dialog neni rozvlekly k vuli ne¬ kteremu vtipu nebo nejakemu sloVnemu, pusobi- yemu effektu, nebof basniku nebezi o malicherny ucinek, nybrz o moralni a umelecky ucinek cel¬ ku. Jemu plati prave, ryzi umeni nade vse. V je¬ ho kusech pfichazeji dosti odvazne sceny, ale neni v nich slova kluzkeho bebo trivialnosti nehodici se do slusne spolecnosti.

Augier osvedcuje svuj dramaticky talent mi¬ mo tyto veci take zvlaste ve scenach, kde osoby vystupujici debatuji o nektere otazce nebo kde vy- pravuji o udalosti, ktera se odbyla za kulisami.

Tu Augier znamenite dovede dramatisovati; kazda osoba ucastni se rozmluvy die sve povahy a na¬ lady, tak ze i jeji vlastni karakter a smysleni vy¬ chazi na jevo. Dialog tim spusobem je velmi zivy a nenuceny ...

Augier byl bystrym pozorovatelem mravu svych vrstevniku a zvlaste nektere otazky dovedl mnoho- stranne prozkoumati <a osvetliti... S velikou peci vypestoval sve karaktery. Dala by se sestaviti slus- na galerie tech postav, ktere ctenafi tisknou se v pamef; ba nektere stavaji se pravymi typy svou razovitosti...

Augier ova dramata zanechavaji dojem ryzi, trvaly, povzneseny. Nedosla-li u obecenstva mimo- francouzskeho naleziteho oceneni a pfijeti, jake¬ ho zasluhuji, dluzno to- pficisti te veci, ze obiraji se otazkami, ktere jinde nebyly dosud anebo jeste nejsou aktualnimi, zkratka, ze jsou pfilis francouz¬ skymi a pro sirsi vrstvy obecenstva, ktere se chce v divadle pfede vsim fbaviti, pfilis pfisnymi. Snad se take Augier malo staral nebo nic o reklamu ..."

Z nekolika techto uryvku jest zfejmo, ze Augier po sve smrti a jiz take dfive pokladan i u nas za dramatika par excellence, za jednoho z nejprosla¬ venejsich, ne-li za nejgenialnejsiho dramatika XIX. stoleti. Z te pficiny nebude tudiz nezajimavo sle¬ dovati, jak pomalu a pracne dobyval sobe i tako- vyto umelec u nas pudy, a jakeho* uspechu, po pfipade i neuspechu domohla se u nas jeho dila ...

Augier zahajil dramatickou cinnosf jako dva¬ cetilety mladik. Napsal tragedii ,,Les Higlanders", ktera vsak nebyla nikdy provozovana. Po ctyrech letech, dne 13. bfezna 1844, provedena v „Odeonu" druha jeho. prace, dvouaktova veselohra „L e C i- gie"* ( v ceskem pfeklade ,,C i s e bolehlavu"). Nasledovaly „U n Homme de bien" (1845), „L' A venturiere" (1848 a 1860 pfepracovana), „Gabrielle" (1849), „L' Habit vert" (tehoz roku spolecne s Alfredem Mussetem), „Le Jouer de Flut" (1850), „D i a n e" (1852), „Philib cr¬ te" (1853, v ceskem pfeklade „Skareda s e s- tra"), ,,La Pierre de Tou die" (v ceskem pfeklade „Zkouska bohatstvim", tehoz roku spolecne s J. Sandeau-em), „L e G end re de M. Poirier" (v ceskem pfekladu „T c h a n a zef", r. 1854 opet spolecne se Sandeau-em), „L e M a- riage d'Olymp" (1855 s Ed. Foussierem), ,,Ceinture doree" (1856), „La Jeunesse" (1858), „L e s L i o n n e s p a u v r e s" (v ceskem pfe¬ kladu „Chude Ivice", (1859 spolecne s tymze „Un beau Mariage" (1859 spolecne s tymze autorem), „Les Effroutes" (v ceskem pfekla¬ du „Vefejne mineni", r. 186l), „L e Fils de Gib oyer" (v ceskem pfeklade nejdfive „Sva- tous^kove", pozdeji „Pelikan'\ roku 1862), „Maitre Guerin" (v ceskem pfeklade „Otec Gu^rin", roku 1864), „La Contagion" (1866), „Paul Fores tier" (v ceskem pfeklade „Pavel Forestier", r. 1868), „L e P o s t - S c r i p t urn" (v ceskem pfeklade „Douska", r. 1869), „Lions et Renards" (taktez 1869), Jean de Thom- meray" (1873, opet se Sandeau-em), „Madame Caverlet" („Pani C ave r 1 e t o va", 1876), „Le

222

Prix Martin" (tehoz roku) a ,,Les Fourcham- b a u 11 s" (v ceskem pfeklade ,,0 t e c a syn" ro¬ ku 1878).

Na ceskem jevisti, v nekdejsim Novomestskem divadle provedena prvni prace Augierova teprve dne 1. kvetna 1862, a to tfiaktova veselohra MPhiliberte" v pfekladu Fr. L. Riegra.

V tu dobu byl jiz Augier 42 roku star a po- zival ve Francii i jinde nejchvalnejsi povesti. Bylo tudiz potfebi nemene nez asi dvaceti roku, nezli byl uznan za hodna, by z dosti cetnych jiz kusu jeho aspoh jeden, jenz byl v Pafizi jiz ro¬ ku 1854 poprve provozovan, uveden byl na ceske jeviste.

Prvni zminka o Augierovi v ceske literatufe jest, pokud jsme zjistiti mohli, ovsem starsiho data, a sice z r. 1853. V ,,Lumiru" z tehoz roku cteme totiz pouhou poznamku, ze v ,Theatre frangais" pfipravuje se Augierova hra ,,Sestra Sigismundo- va" patrne — ,,Philiberte".

Asi po roce, v cervenci r. 1854. ucinena v ,,Lu- miru" o Augierovi opetna zminka. Pfipominaf se tam, ze — ,,jak znamo", napsal Augier v loni ve¬ selohru „Philiberta", ktera byla v Pafizi s velkou pochvalou mnohokrat provozovana, ,,a tak nejen u obecenstva divadelniho, nybrz i u francouzske kri- tiky dosla usudku velmi pfizniveho. Dale se pravi, ze jest veselohra ta jiz delsi cas do cestiny pfe¬ lozena (tiskem vysla v 27. svazku Pospisilovy „Di- vadelni biblioteky"), a ze snad pfece jednou, zlibi-li se osudu a panu regisseurovi, na ceskem jevisti ji spatfime."

Po te podan obsah hry, patrne die nektereho ciziho referatu nebo snad z pera pfekladatele Dra

223

Riegra, a proto, ponevadz to byla vubec prvni ob¬ sirnejsi zminka o Augierovi, klademe sem i tento obsah.

Filiberta jest bohata, nehezka, ba oskliva div¬ ka, ktera v zadnou lasku nevefi a take v zadnou nedoufa. Matka jeji ma jeste jednu a to velmi hezkou dcerusku, Julii, ktera jiz od detinstvi vzdy pfednosf mivala pfed Filibertou, tak ze tato vidouc se aspoh polovicni Popelkou, jeste za osklivejsi se povazovala, nez-li skutecne byla.

Raimund, mlady slechtic, zahofel upfimnou las¬ kou k Filiberte; stydi se vsak k lasce te se pfi¬ znati,^ a to proto, ze ona jest bohata a on chu- dobny. Pro nej byla jeji skaredosf jiz davno zmi- zela a mista postoupila vnitfni krase. Take Julie, slicna, dobrosrdecna sestra jeji, naleza, ze jeji ze- vnejsek hojnymi vytecnostmi ducha a srdce jejiho az ku^ podiyu milostne ozafen jest, a zasnouci Fi¬ liberte take i vyjeyi, ze vlastne jest puvabna, ac¬ koliv nehezka, coz rovnez tak vernymi jako tref- nymi slovy pronese, fkouc: „Du§e te nyni zmi- losthuje, zvuk slov tvych jest jemnejsi nez-li hlas tvuj, usmev tvuj puvabnejsi nez-li usta tva, pohled tvuj krasnejsi nez-li oci tve. Tys jako nocni violka, ktera^ jen^za ticha vecerniho puvaby sve rozvinuje. Velky svet cini te ostychavou. Nedostatek duvery v seb

/e. s^mu ^ini ^ nemotornou a pusobi, ze zdas

se byti skaredou."

vTakto sestrou povzbuzena, vystupuje Filiberta s vetsim^ sebevedomim, v cemz ji obzvlaste po- silhuje vedomi, ze pfes svou dosavadni nehezkosf ziskala si Raimundovu lasku. Toto sladke poteseni vsak dlouho netrya. Jisty stary vevoda, svetak a

224

prostopasnik, nesmel se die zakazu ctnostneho krale Ludvika XVI. dfive opet u dvora objeviti, dokud shatkem se slecnou vzneseneho rodu nedokaze, ze se svych lehkomyslnosti vzdal a polepsil. Ten spa- tfiv Filibertu mysli, ze by se pro jeho zamery dobfe hodila, a proto se odhodla nabidnouti ji svou ruku. Pfi torn ovsem take hned uznava, jak nebezpecneho soka v Raimundovi ma, a ze tedy bude muset hledeti, nejakym chytrym spusobem jej odstraniti. Hledi jej tedy u Filiberty v pode¬ zfeni uvesti, ze Raimundova laska neni nez pouha pfetvafka, ze chudy slechtic nemiluje vlastne ji, ale jeji bohatstvi a ze by tedy jen pro penize byl hotov ruku ji podati.

Zatim vevoduv bratrovec, roztomily, vsak lehko¬ myslny mladik, slysel Raimunda s nadsenim o Fi¬ liberte mluviti, a tu, maje na venkove dlouhou chvili, naleza velikou zabavu V torn do Filiberty se zamilovati. Mladik ten jest vzorem prostopa§- nika onech dob. Filiberta vsak nan tak pusobi, ze by se byl bez mala na dobrou cestu obratil.

A podivno — Filiberta, ktere si dfive skoro nikdo* ani nevsimal, vzdor sve vubec zname ne- hezkosti, ba skaredosti, slysi nyni se vsech stran same zdvofilosti, same lichoceni, ba i laska se ji vyznava. Ona vsak bohate zenichy, o ruku jeji se uchazejici, odmrsti a poda ruku Raimundovi, jemuz bohati sokove jeho, aniz tomti chteli, na- pomocni byli, ze Filiberta o< jeho prave, nezistne lasce se pfesvedcila.

Ku kbnci jest jeste velmi zabavny vyjev, v nem£ stary vevoda stare markyzce ruku podava. Nenif pomoci; musi si zaopatfit pocestnou manzelku, aby mel opet ke dvoru pfistup.

225

Potud obsah, kterymz sprava divadla i obe¬ censtvo jako zfidka kdy upozorneny byly na novy sensacni kus francouzsky.

Po sesti letech (r. I860) objevila se take v lite¬ ratufe ceske, pokud jsme zjistiti mohli, prvni po- vsechna karakteristika Augierova. V Kobrove „Na- ucnem slovniku", tehda teprve vychazejicim, ve- novano totiz Augierovi — 17 f a d e k. Po pfipo¬ menuti, kdy a kde se narodil atd., pravi se tam, ze r. 1844. provozovan prvni jeho kus „s velkym prospechem". Dale, ze napsal ,,vice dram", z nichz nejvetsi obliby dosly L'Avanturiere, Gabrielle, Phi- liberte a Diana, jez psal bud sam aneb ve spolku s Mussetem! a >Sandeauem. Na to se pravi: ,,Augier vynika mezi novejsimi dramatiky francouzskymi pu¬ vodnosti a uslechtilosti idei i lehkym a spolu ja- drnym versem; na zapletani deje hledi malo, aniz se snazi o ostre vytknuti karakteru. Jemu jde zvla- site o pfedstaveni zivota dusevniho a barvite i prav¬ dive zobrazeni citu lidskych. Na vzdor mladi a castecnym prohfeskum proti pravidlum akademie, jmenovala jej tato r. 1859. svym clenem."

V prvnich dodatcich k slovniku tomu r. 1873., ani v druhych r. 1874., kdy bylo zatim na ceskem jevisti provedeno nemene nez-li sest her Augie¬ rovych, neni o nem ani slova vice.

Nadeje spisovatele noticky v ,,Lumiru" z ro¬ ku 1854., ze bude snad Augierova ,,Philiberte" ca¬ sern svym provozovana, sice se vyplnila, ale ni¬ koli tak brzo. ,,Osudu" a tehdejsimu reziseru ces¬ keho divadla ,,zli.bilo se" provesti prvni „experi¬ ment" s Augierovym kusem teprve po — osmi letech...

J. Arbes: Sebrane spisy XXXTX. 29

I.

Skareda sestra. (Philiberte).

Veselohra ve 3 jed. Pfelozil Fr. Lad. Rieger. (Po¬ prve v Novomestskem divadle 1. kvetna 1862.)

Obsazeni: Vevoda de Chamaraule: Kolar ml. — Chevalier de Talmay, jeho bratrovec: S am- b e r k. — Hrabe d'OHivOn: Pokorny. — Ray¬ mond de Taulignan: Simanovsky. — Markyza de Grandchamp: pi. K o 1 a r o v a. — Agata a Ju¬ lie, jeji dcery: pi. Peskova a si. Bollardova. —- Komornik: Sladky. Lokaj: Musil. — Notaf: Miesler. — Dej na zamku Grandchampu okolo r. 1775.

Uspech ,,sensacni" novinky francouzska nebyl vsak valny. Obecenstva seslo se po skrovnu a take hra nevynikla.

„Lumir" neuznal ani za vhodne o premiefe te jenom se zminiti. V cisle ze dne 1. kvetna cte¬ me sice, ze v ten den buide v Novomestskem di¬ vadle ceske* pfedstaveni, totiz ,,Skareda sestra",

cinohra — a co pfidavek ,,Husicka z Podhaje"; ale v nasledujicich cislech neni o pfedstaveni ani sluv¬ ka vice.

Referent „Obrazu zivota" (Fr.) — vychazeji- cich tehdy redakci Jiljiho V. Jahna a nakladem A. Augusty v Litomysli — meskaje na venkove, nebyl pfedstaveni tomu pfitomen. Vyslovil nadeji, ze mu snad bude popfano promluviti o kuse torn „co nejdfive"; ale nemohl tak uciniti, ponevadz list ten jiz 20. cervnem pro nedostatek odberatelu pfestal vychazeti. A nebyl by tak mohl vubec uci¬ niti, ponevadz prvni kus Augieruv na ceskem je¬ visti proveden byl pouze — jednou.

Obsirnejsi, ackoli dosti povrchni a zadnou chiffrou neoznacenou recensi otiskly ,,Narodni li¬ sty", do kterych psaval tehda kritiky z pravidla V. Halek. Psal-li i tuto, nelze nam fici.

Referent pfedeslav obsah kusu referoval pak nasledovne:

,Jednotlive situace jsou velmi pikantni; roz- mluva v plynnem slohu francouzskem. Litujeme, ze o hfe vubec nemuzeme se vyjadfiti pochvalne; nezdalo se nam, ze by se pp. herci pfilis byli namahali. Nekterym panum ponekud tez vadila pa¬ mef, ostatne pohybovani v Isalonech ncvzdy se dafi na nasem divadle. Pi. Kolarova (markhrabenka) vyborne dostala uloze sve; tez pani Peskova (Aga¬ ta) v nekterych tvystupech zcela vyhovela; z panu nejvice pan Kolar ml. (vevoda) pfispel k obve- seleni obecenstva, dosti po fidku shromazdeneho."

^ Referent „Prazskych novin" (A. 5.) odbyl pre¬ mier^ Augierovu nekolika slovy. Pfedeslav, ze dne 1. kvetna zahajeny v Novomestskem divadle opet hry vecerni, pravil: „Skareda sestra" jest myslen-

228

kou svou jisty druh ,,Popelky" a jeji dej rozvine se v behu kusu v ten smysl, ze Agata, kterazto ji zde zastupuje, po mnohaletem opovrzeni se stra¬ ny sve matky, markyzky Grandchampove, dojde nejen uplne jeji lasky, nybrz dostane i statecneho slechtice Raymonda z Taulignanu za manzela. Nej- zajimavejsi jest jednani tfeti a v nem zvlaste vy- stup, kde vevoda Chamaraulsky a jeho bratrovec de Talmay, oba zaletnici Agatini, ve milostne zar¬ livosti sobe rozlicne pekne veci vycitaji. Co se tyce provedeni francouzske teto veselohry, nedo- stavalo se hercum, jako obycejne v podobnych ku¬ sech, dost elegantnosti a pruznosti, pani Kolarova (markyzka) a pi. Peskova (Agata) pocinaly si vsak vyborne."

Nepomerne zavaznejsi recensi z pera Nerudova otisknul ,,Hlas", v nemz se pravi:

,Augierova veselohra jest druhu toho dosti fid- keho, ktery se snazi lehci psychologicke konflikty rozvinouti a skonciti spusobem plynnejsim, veselo- hernim ci spise cinohernim, pfece vsak v psychic- ky proces hloubeji nuz pitevni zasazujici. Naleza¬ me jich nekolik u Nemcu a Polaku, mnohem vice pak u Francouzu. Snaha po psychologicke prohlou- benosti, po podrobnem vypracovani pfivadi spiso¬ vatele obycejne k tomu, ze rozvede pfedmet svuj v sirokem dialogu, ze vice se snazi podati my§- lenek a take tfeba jen frasi nez deje, nez cinu hmotnejsiho, a prave proto utika se spisovatel mno¬ hem radeji za nazvovy stit ,,veselohry" nez ,,cino¬ hry". Druh techto veseloher dojde teprve rozvoje, uzrani a vrchole, vyzaduje ale obecenstvo* jiz ab- strahujici, a protoz jest take posavadni kruh jeho obecenstva dosti uzky. Mnoho take zavihuje titul

099

„veselohra", budici v obecenstvu ocekavani takove, jake se kusem samtym nevyhnutelne pak zklamati musi. — Augierova ,,Skareda sestra" jevi zmine- nou psychologujici snahu."

Pfipomenuv, ze ,,pfedmet jeji jest st'astne zvo¬ len", nacrtnul Neruda V /nejvetsi strucnosti dej, na¬ cez pokracuje:

,,Je to sice variace na stare thema: ,,Dfiv on chce a ona nechce, pak zase ona chce a on ne¬ chce;" proces ten vsak, jimz dochazi Agata ve¬ domi vlastni ceny, dava dosti pfilezitosti k pikant- nimu liceni, mimo to jsou take dobfe a skutecne veseloherne zvoleny osoby vedlejsi, ettikete se ko- fici matka, stary dvofanin, ktery proste Agatu za zenu pojmouti chce, aby zenat ke dvoru navratiti se mohl; jeho* synovec, hejsek, jenz s pocatku s Agatou jen zahravati si chce, pozdeji ale oprav¬ dove do ni se zamiluje. Pfece vsak dovedl Augier celym tim peknym aparatem jen neco dosti pro- stfedniho, a jeho „Skareda sestra" nevynika, lee dobrym pfedmetem.

Uvodne jsme podotkli, proc pfi kusech podob¬ neho druhu ustupuje dej dialogu, nedivili bychom se tedy ani pfi veselohfe teto dlouhemu dialogu, aniz snad tomu, ze prvni dva akty ubihaji zcela bez deje, ze dej vubec objevi se teprve lecjak v jednani tfetim. Dialog dlouhy unavuje zde ale tim, ze Augier nedovedl jej proplesti novymi mys- lenkarrii a hapady. Spisovatel nepokusil se ani o to, aby pfedmet svuj vsestranneji vycerpal, coz by bylo dodalo plodu jeho vice myslenkove barvitosti a na- dech zivejsiho, bohatsiho deje."

Usudek Neruduv o vykonech hereckych lisi se ponekud od usudku ,,Narodnich listu". ,,Uvykli

230

jsme," pravi, ,,zcela jinak a vsim pravem pfisneji posuzovati herce sve nez cleny nejake kocujici spo¬ lecnosti neb divadla ochotnickeho. Tentokrate mu- sime ale od pfisnosti te ustoupiti a fici, ze pfed¬ staveni, patrne s peclivosti fizene, bylo pomerne dosti dobre, tfeba by bylo pozadavkum nasim' na veselohru francouzskou malo zadost ucinilo. Ne¬ muzeme hercum nasim vytykati, ze nemaji dosti elegantni lehkosti, jakouz Augier pozaduje i pfed- poklada, ze nedovedou hravy dialog dosti pikantne pointovati. Z donucovani fee v ton ten lehky vy- plyva nucenosf, nepfirozenosf, monotonie. Pozoro- vali jsme to neomylne i na pani Peskove, ve ve- selohernim sboru nejspise vynikajici, ktera teprve v afektu nejzivejsim, kuru odmefenosti prolomiv- sim, pfirozeneho tonu zcela se domohla a pak jim i obecenstvo rozehfala; dfive vadil ji pfede vsim ton zpevavy. Pan Kolar ml. pfenesl ulohu svou na pole jeho osobnosti blizsi. Detinsky stafec, drze- ny v sablone nam jiz zname, stal zde pfed nami misto uhlazeneho dvofenina, ktery nicim jinym pu- sobiti nema, nez komicnosti nahledu svych. Vzdor mnohe neplynnosti tnusime pfece snahu po dobre souhfe uznati; podobne take, jak jiz praveno, sna¬ hu ostatnich spoluucinkujicich jednotlivcu jako pani Kolarove, si. Bolardovy, pp. Simanovskeho, 5am- berka a Pokorneho."

O dojmu novinky pfipomina se v recensi, ze ,,obecenstvo roztalo teprve v tfetim jednani". I Ne¬ ruda konstatuje slabou navstevu a vybizi obecen¬ stvo prazske k navsteve cetnejsi za nove ery, ,,aby dokazalo skutkem, ze je mu divadlo potfebou".

Cesky pfeklad prohlasuje Neruda za ,,pfesny a plynny" a konci recensi pfipomenutim, 2e nova

231

dekorace lod Kautskeho patfi k nejlepsim vytvorum dekoracniho umeni, jake byl na prazskem jevisti kdy videl.

Z frecensentu ceskych tedy jediny Neruda roz- poznal v jnovince hned na poprve jistou sveraznosf, odlisujici ji od ,,zbozi" tuctovehos kdezto referent! ,,Narodnich listu" a ,,Prazskych novin" odbyli ji ja¬ ko kterykoli praobycejny pokus nezasluhujici hlub- siho nebo tfeba jen obsirnejsiho rozboru. Skoro se divime, ze prvni uznal aspoh zajimavosf deje, pi¬ kantnost' jednotlivych situaci a espritovy dialog francouzsky, druhy pak ze si vsimnul aspoh vy- nikajiciho jednani a napadne sceny v nem.

Neruda ucinil po nasem nahledu uplne zadost sve referentske povinnosti a osvedcil se — jako tak casto pozdeji — jednim z onech vzacny ch kri¬ tiku, ktefi vynikajice znalosti veci nevtesnavaji usudku svych v tradicionelni frase. On jediny o ku¬ se v pravde pfemyslel, pokusil se o jeho karakte¬ ristiku, a vytknul take objektivne v hlavnich ry¬ sech jeho pfednosti i nedostatky.

Druheho pokusu vnesti na jeviste novou hru Augierovu odvazilo se divadlo ceske teprve po — tfech letech.

Svatouskove. (Le Fils de Giboyer).

Cinohra v 5 jednanich. Pfelozil J. Pocatecky. (Po¬ prve v Prozatimnem divadle 4. fijna 1865.)

Osoby: Markyz d'Aubervive: Polak, — hrabe d'Outreville : G r u n d, — Marechal: Chra¬ mosta, — Giboyer: Kolar ml., — Maxmilian Gerard: Samberk, — baronka Pf effers-ova: pi. Peskova, — pani Marechalova: si. L i p s o v a, — Fernanda: si. Mala, — Dubois, markyzuv ko¬ mornik : Nikolai, — Couturier z Horithe-Sarth: K y s e 1 a, — vicomte de Vrilliere : Seifert, — pani de la Vieuxtour: si. K o 1 a f i k o v a. — Dej v Pafizi za nasich dob.

Original byl poprve proveden v Pafizi v Theatre fran^ais v prosinci 1862 — tedy jiz nekolik me- sicu po prvnim provedeni ,,Skarede sestry" v Pra¬ ze— s rozhodnym uspechem. Pfes to pochybujeme, ze by si byla sprava ceskeho divadla genialni no¬ vinky te tak brzy povsimla, kdyby ji v torn ne-

233

byla dala, jako tak nescetnekrate, direktivu — Vi¬ deh. Novy kus Augieruv totiz nevzbudil s pocatku v cizine, zejmena v Nemecku dokonce zadneho ohlasu, az kdyz jej Jindfich Laube pod titulem „Pelikan" upravil pro videhske dvorni divadlo, kde domohl se uspechu pfimo1 sensacniho.

Laube pokladal kus ten za nejlepsi dramaticky vytvor francouzsky v poslednich tficeti letech a pravil o nem ve svem, pozdeji vydanem spise „Das Wiener Stadttheater" v tento smysl: ,,Kus ten je cenny co do hlavnich povah, jez pevne a pfece nikoli pfikfe provadi; jest zajimavy v rozvinuti do vyse se derouciho' a v odvijeni klesajiciho poli- tika; duchaplny a ozivujici v zastupcich stran muz- skeho i zenskeho pohlavi, osvezujici v zamilovanem parku, jenz se nam pfedstavi, a zaroveh i velice komicky buffovon figurou mesfana Marechala, kte¬ ry chce cizim pefim politiku provadet a posleze se pfizna, ze byl domacim saskem. Kez bychom meli vice takovychto nicemnych francouzskych nemrav- nosti, jak je vlastenecky nerozum veskrze nazval a pfi torn — otruby a miouku do jednoho testa smichal."

Trvame, ze sprava divadla ceskeho nebyla by sobe ani takoveho< upozorneni povsimla (kdyby bylo vyslo dfive) a ze by nebyla ani tento kus tak brzy provozovala, kdyby ji nebyl dohanel ohlas Baby- lonu na Videhce. Dukazem, ze nemela; o posavadni cinnosti Augierove dostatccnou povedomosf, je, ze provozovala kus ten bez pfedchazejiciho provedeni o neco starsi hry Augierovy ,,Les Effrontes", v ktere Giboyer otec vystupuje jako figura epi¬ sodni, kdezto v ,,Le Fils de Giboyer" jest osobou

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 30

234

hlavni, cimz by se bylo pochopeni celku i jednot- livosti usnadnilo.

Kratce pfed prvnim provedenim druhe hry Augierovy pokusil se i cesky spisovatel o povsech- nou karakteristiku Augierovu. Gustav Salek ve svych pfednaskach v „Umelecke Besede" prohlasil Augiera za ,,nejrozsahlejsi", (patrne nejuniversal- nejsi), ,,n e j p u v o d n e j s i, n e j s v e z e j s i talent nove doby". ,,On ploval," pravil pak do slova, ,,56 vsemi proudy, nikdy v jednotlivem z nich ne- zanikaje. Za casu reakce proti klassicismu pfipojil se ktomuto smeru... Henri Murgerem a Dumasem odkryty svet Bohemy a Demi-mondu dal mu pod- net ke komediim stejneho druhu, z nichz ,,Les Lionnes amoureuses" (omylem misto „pauvres") a „Le Mariage d'Olympe" jsou nejlepsi kusy cele¬ ho druhu, nevyjimaje ani kusy otce tohoto druhu — Dumasa syna.

Jak odhaluje mravni cili spise nemravni za¬ klad duse klesle, s jakym sarkasmem mluvi o pa¬ fizskych pomerech nynejska, jak karakterisuje sna¬ ky vsech rekyh podobneho razu v epigramaticke vete: Cest la nostalgic de la boue (touha po blate).

La jeunesse (mladez) jest nova mutace v smeru Augierove, vysledky cudne musy Feuilletovy vy¬ volana. S timto kusem, jehoz zakladni myslenka jest idealistickeho razu, obratil se k mladezi fran¬ couzske, divadlo Odeon nejcetneji navstevujici. I tentokrat se skveleho uspechu neminul.

,,Le Gendre de Mr. Poirier" jest mohutna sa- tyra na zahalcivou, zdemoralisovanou slechtu a na vypinavosf^ zbohatlych mestaku.

„Les Effrontes" (Nestydati) a pokracovani jich „Le Fils de Giboyer" hraji v pfitomnosti a zna-

235

zorhuji politicky boj mezi hovovekymi ideami fran¬ couzske revoluce a zastaralymi nazory francouzske¬ ho feudalismu, ultramontanismu a autokratismu. V posledni komedii pfedstavil Augier na scene po¬ stavy zijici, literarni, jez velmi snadno poznati: pro- testant, jenz tak naramne horuje pro svetskou moc papezovu, hemuze byti nez Guizot. ,,Le hussard de Torthodoxie" — kdo jiny byl by hoden timto jme¬ nem se honositi nez Louis Veuillot ?

I nejnovejsi myslenka komedie, letos na Theatre Fran^ais provozovane, z niz neznam nez hlavni rysy, zda se mi byti neobycejne st'astna. Maitre Guerin jest advokat bez citu a bez srdce, jenz znaje nazpamef vsechny paragrafy trestniho zakona, pfed soudem jest neuhonny muz, v zivote vsak mrzky, podly intrigant, ctnosf znajici jen po¬ tud, dokud ji iziakon zada. Kdyz medohlednutim pfece v oklikach nejakeho paragrafu uvazne, musi to byti, pfedstavujeme-li si zive Augierovu sikovnosf a dra¬ matickou routinu, rozlusteni plno pravdy a effektu.

Vubec, kdy Augier stoji na pevne pude, jest aspoh za nasich casu nedostizitelny, jak se vsak v lehke fisi fantasie pohybuje, sklesnou mu perute. On soustfeduje v sobe vsechny pfednosti francouz¬ skeho pisemnictvi a malo z jeho vad. Dramaticka zivost', dukladne provedena tendence, vtipny dialog, urodna zila sarkasticka jsou pfednimi vlastnostmi jeho, a nemyli-li vsecko, muze velka literatura sve- tova od jeho Musy ocekavati mnohe dilo mistrov- ske."

Pokud tato karakteristika Augierova z r. 1865. vystihuje pravdy, vysvitne jasneji z dalsiho. V za- verecnem pfedpokladani svem se Gustav Salek ne- mylil. Uvaha jeho byla psana — pfed mistrov-

236

skymi dramaty Augierovymi: ,,Pani Caverletovou" a ,,Rodinou Fourchamboultu", kterymiz Augier pfe- konal kterekoli ze svych dfivejsich del.

V mnohem Salkova karakteristika ovsem take pfestfeluje a obsahuje i protismysly. Ploval-li totiz Augier se vsemi proudy — byl-li jednou klassi- kem, jindy romantikem nebo realistou, neni po na¬ sem nahledu zavadou. Ale zavdal-li jednou k pra¬ cim jeho podnet Murgerem a Dumasem odkryty svet Bohemuv a Demi-mondu, po druhe cudna Muza Feuilletova, neni logickym nazyvati jej ta- lentem nejoriginelnejsim, nebof takovy autor ,,za- vdava si" impulsy sam, af jiz pak maji dila jeho uspech nebo ne. V torn prave zaklada se podstata originality, ze vazi jen ze sebe, ze sveho> vlastniho zdroje. Kdozkoli vazil ke svym dilum tfeba jen impulsy z umeleckych nebo neumeleckych del ci¬ zich, nemuze byti nikdy jmin originalem absolut- nim a talentem nejpuvodnejsim.

Dobfe minena uvaha ta (v kterez mylne a bez- pravne dve slabsi hry Augierovy kladou se vyse veskere tvorby Dumasa syna) nemela vsak, jak uvidime, na spravu divadla ceskeho zadneho vlivu. Sprava ta jako zpravidla ignorovala i tyto pokyny a provozovala ten neb onen kus Augieruv, az se zlibilo — ji. . .

Pfedbezne ohlasen ,,Le Fils de Giboyer" ces¬ kemu obecenstvu s titulem ,,Pokrytci". Na diva¬ delni ceduli objevil se vsak titul „Svatousko<- v e", o nemz nevime udati, kdo byl jeho' puvod¬ cem, zda pfekladatel sam, nebo sprava divadla. Titul ten zavdal take podnet ke zbytecnym namit- kam referentuv.

237

V ,,Narodnich listech" referoval o prvnim pfed¬ staveni Halek. ,,Co nas nejprve zmylilo v teto cinohfe," pravil, Jest cesky nazev ,,Svatouskove". Nazev ten jest jednostranny, ponevadz represen- tuje jenom tu casf v kusu, ktere hlavni hrdina vypovida polemiku. Po ukonceni prvniho jednani a die nazvu povsechneho domnivali jsme se, ze nam Augier chce rozvinouti jakysi druh moderni tar- tufferie. Ale brzy shledame, ze touto intenci ne- smefuje se k jednot6 v provedeni, a hlavni interes rychle se soustfedi kolem hlavni osoby, kolem Gi- boyera, pfi nemz take az do konce setrva. Pan Giboyer vnese nekolika rysy pochodeh polemiky do dosavadniho deje. Polemika ta jest druhu zvlast¬ niho. Nepolemisuje pan Giboyer slovy, ale polemi- suje svym synem, ktereho hledi vychovati tak, aby nahnilym zasadam nynejska usel, aby represento- val v cistern idealu to, co Giboyer sam dostih- nouti nemohl."

Po te Halek, aniz reprodukuje dej, karakte¬ risuje v strucnosti celnejsi osoby a vraci se pak ku Giboyerovi otci.

Vkladame sem tudiz aspoh pouhou trest' obsa- hu. Zurnalista Giboyer seznamil se, kdyz byl re- daktorem casopisu ,,La conscience publique", s chu- dobnou delnici z tiskarny, ktera porodivsi hocha zemfela. Giboyer pecoval o vychovani syna sveho Maxmiliana jako vzorny otec, aniz hoch zvedel, kdo jest jeho otcem. Staral se o nej i v dobe, kdy zaniknutim casopisu pfisel o pravidelnou vy¬ zivu, kdy zapase sam krute o svou existenci chy- tal se vseho moznehos aby nezahynul hlady. Za- prodaval i sve pfesvedceni, aby synovi umoznil cest- nou a vyhodnejsi existenci, nez jaka pfipadla je-

238

mu v udel. Avsak ani kdyz syn dorostl, nemel se dovedeti, kdo jest jeho otec. Maxmilian stal se tajemnikem poslance Marechala, kterezto misto za- opatfeno mu prostfednictvim klerikala d'Auberive, a Giboyer otec pak jest prave zase ochoten za¬ pfiti pro sveho syna sve pfesvedceni a zaprodati se klerikalismu. Marechal ma dceru Fernandu, pro kterou vy hledi jiz take zenicha, hloupeho) (a poboz- nustkafskeho hrabete d'Autrevilla, kteryz se ma take stati dedicem Marechalova jmeni. Avsak Fer¬ nanda zamiluje se do Otcova tajemnika, ktery lasku jeji opetuje. Miluji se beznadejne; ale st'astnym pro ne sbehem okolnosti dostanou se pfece za sebe. Marechal dozije se totiz u strany klerikalni nevde- ku a izklamani. Pfidruzi se ku strane demokraticke, a ponevadz jest tajemnik v pravem slova smyslu druhou jeho rukou, svoli posleze ke shatku.

,,A v teto spolecnosti," pokracuje Halek ve sve recensi, ,,v techto hlavnich representantech nynejska podkopal Giboyer svou existenci, teto spolecnosti se zaprodaval, aby pfece zase proti ni valcil. Ale nevalci pfimo, alebrz vychovanim sveho syna, je¬ hoz jim hledi urvat a dobrou stranku jeho pfi vest k platnosti.

Syn Giboyeruv jest dite nemanzelske a otce sveho nezna. Giboyer boji se dati mU sve jmeno, aby jmti neuskodilo, anoz jest znecteno hanou. Stoji mu po strane jen co pfitel; nazyvaji se mezi se¬ bou take jen ,,pfiteli" ; Giboyer fidi jeho vychovani, podporuje ho ve vsem, a snaha jeho jde k tomu, aby ho urval tomu, v cem sam casern zabfedl. Tento pomer otce k synu jest tO' nejjemnejsi, co v kuse nam se pfedstavuje, a sceny z toho se vyvijejici

239

nalezi mezi nejdelikatnejsi v dramatickych scene- riich.

Giboyer sam se hodi za vrstvu, aby lepsi ge¬ nerace vzrostla na nem, die vlastnich slov ,,stava se hnojistem, aby na nem vyrostla lilie, lize blato, aby syn jeho mohl choditi po ceste upravene." Ze marna jeho prace nebyla, dokaze mu syn sam, volaje: ,,Utfi si blato s ust, stary brachu, af je polibim." '

A tento Giboyer jest prave representantem te casti demokracie, ktera v nynejsich pomerech po- zbavena^ vsechnech prostfedku, ktera u vedomi, ze sama jiz k nove uloze nedojde, vsecko svoje usi- lovani k^tomu napina, aby pfisti generace volne mohla uzivati ovocc z roku 1789. „V starem ve¬ ku nebyla rovliosf nikde, stfeidovek ji prohlasil na nebi a rok 1789 na nebi i na zemi." A toto ovo¬ cc ma pozivati jeho syn.

O autorovi vubec a cene kusu Halek se ncro- zepisuje, nybrz zmihuje se o jednotlivych vykonech hereckych, konstatuje, ze byla souhra dobra a na- vsteva^cetna, a vyslovuje pfani, ze muze rezie ne¬ ktere casti kusu skrtnout, a tim pfes pfilis dlouhe pfedstaveni zkratit.

Pfi Kolarovi, jenz hral Giboyera otce, chvalil si Halek hru i masku. „Jmenovite maska," pravi, „byla tak trefna, ze jiz pfi prvnim vystoupeni s ce¬ lou perspektivou nas seznamil." Dale pfipomina: „Velmi dobry byl take Samberk, jakoz i si. Mala, ktera hrala Fernandu, dceru Marechalovu." O Po- lakovi pfipomenul, „ze nedovedl uhoditi na pra¬ vy ton", o Grundovi, ze dal uloze „pfimefeneho vyrazu", o Chramostovi, ze z ulohy sve „udelal tajtrlika, jenz spadal do oboru frasky", o si. Lip-

240

sove, ze ulohu ,,dobfe provedla" a o pi. Peskove, ze ,,pocinala si velmi obratne".

Referent ,,Naroda" (G.) napsal: ,,Obiraly-li se kusy v poslednim case z Pafize k nam pfenesene z vetsi casti pouze s jednou strankou spolecenskych pomeru, uvadi nas Augier v tomto dramatu upro¬ stfed rozlicnych stran politickych a v piny proud pafizskeho zivota spolecenskeho za nasich dob s dukladnosti technickou, v kazdem ohledu vytec- nou a zvlaste karakteristikou mistrnou. Nazvali by¬ chom prave proto take kus ten spise obrazem ka- rakternim, an vlastni dej kusu na drama v bez- nem slova smyslu pfilis malo skoncentrovan a hlavni osoby deje naproti jinym pfilis malo do popfedi postaveny jsou. Original opet se nazyva: comedie. Co se titulu dotyce, nesouhlasime s nim, ackoli Augier sam puvodne v umyslu mel nazvati svuj ikus ,,Les clericaux". SVatousstvi jest zcela pod- fizenym pfedmetem celeho kusu, a tfeba die Lessin- ga titul kusu nema byt „jidelnim listkem, ktery nej¬ lepsi cast obsahu prozrazuje", pfece jest titul ori- ginalu a i v pfenesenem smyslu titul nemeckeho zpracovani pfimefenejsi.

Drama to dosahlo u nas cestneho vysledku, ale pfece ne tak skveleho, jako by kus vskutku zasluhoval. Pficiny jsou pochopitelny. Pfedevsim jest kus ten specif icky francouzsky, on vnika do hloubi pafizskeho zivota socialniho a politickeho, pfedpokladaje u posluchace take zevrubnou jejicli znalost; nitc celeho deje pfilis rozbihajici stezuj] pfi prvnim provozovani orientaci, vyzadujice stalou napnutost a pozornost posluchace po dlouhych pel jednani. Konecne vyzaduje prave v tomto kuse ka raktcristika osob, nanejvys urcita a konsekventni

241

take pfisnou die toho representaci, jake se kusu tomu u nas nedostavalo.

Vykon zasluzny a dobfe kresleny jest pane Ko- laruv Giboyer, ktery jako pelikan, jenz prsa sva rozevfe(!), aby sve mlade v nich uschoval, kdyz zahuba ^mu hrozi, zapfe synovi otcovstvi, zapfe sve jmeno, zapfe sve pfesvedceni a svuj karakter, aby synu svemu ziskal lepsi postaveni a jej zachranil pfed zahubami, do nichz on uvrzen byl. Az pa¬ nu Kolarovi jeste pfi nekterych affektech slova lepsi sluzbu prokazou, bude jeho vykon bezuhon- ny. Max Gerard p. Samberka jest take podafeny, jest to mladik statecny, povahy pevne a ve skole protivenstvi odporu vytfibene.

SI. Mala trefila ton Fernandy, teto prave mu- zatky s pevnymi zasadami, zcela dobfe, v posled¬ nim jednani jej vsak nepochopitelnym spusobem uplne opustila. Pana Grunda svatouskujici Tartuffe a si. Lipsove podporujici a milujici moderni Puti- farova byli velmi karakteristicky podani. Penezni aristokrat Marechal byl v rukou p. Chramosty pra¬ vou karikaturou, p. Polakuv markyz byl fadni a affektovany jako obycejne, beze vsi ponekud urcite karakteristiky. Individualite pi. Peskove nesvedci uloha baronky, i nemuzeme ji tedy za zlou stran¬ ku vykladati, ze uloha tato, pozbyvsi v jejich ru¬ kou vsi ostrosti v naznaceni obmyslne a Istive teto povahy, vsi urcitosti postradala.

Souhra nebyla spatna, uprava kusu byla slus- na a navsteva kusu dosti hojna. Pfeklad vynika zvlaste vernosti a nektere nespravnosti v dikci maji za puvodce die toho spise vykonne cleny na je¬ visti. Pfes delku kusu (prvni pfedstaveni trvalo do 1/2ll. hod.), nepfali bychom si pfece znacnejsich

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 31

242

zkracenin, i jsme pfesvedceni, ze pfi dnesnim (dne 7. fijna, kdy kus opakovan) a vubec pfi dalsich pfedstavenich ivzdy vetsiho uspechu u obecenstva nalezne."

,,Lumir" obmezil se na pouhou noticku. ,,Ta¬ kovych novinek si pfejeme!" libuje si referent listu toho1. ,,Jsme vdecni p. J. Pocateckemu, ze nam zase pfinesl jeden pekny pfeklad z nejlepsich zjevu no¬ vejsi francouzske literatury, o kteremz v jednom z nejblizsich cisel sifeji promluvime. Nepfejeme sobe, aby rezie v kusu torn cos skrtla." Po te nasleduje nekolik slov o provedeni, zejmena proti Chramostovi. Referent opakuje totiz oba odmitave vyroky referentu ,,Naroda" i ,,Narodnich listu". Sli- bu, ze pozdeji o knse obsirneji pojedna, ,,Lumir" nedostal. V celem rocnikti, a ani v rocniku bez¬ prostfedne nasledujicim neni ,,o< Svatouscich" ani zminky vice. ,,Sliby" tohoto druhu vsak ma snad kazdy list cesky na svedomi, a protO' nedivime se ani ,,Lumiru".

Nepomerne vetsi pili karakterisovati novinku v celku i podrobnostech vzal si referent ,,Politiky" (—uh.). ,,Giboyer," pravi mimo jine, ,,neni reelni, z hloubi vzrusujici a uchvatny obraz zivota; jsout' v nem pouze v lidskych postavach se pohybujici problemy, jez samy o sobe jiz mocny dej vylu- cuji a vtesnavaji divaka do sveta valcicich mys¬ lenek, jez si musi pfedstaviti, aby v nej vefil. Je to velke vlneni mlhave si vykracujicich postav, kte¬ re pusobi na divaka, sklicujic, aniz by mu za to poskytly pfilezitosti, by jimi byl tfeba jen jednou rozechven, otfesen. Skoro bychom kus ten nazvali skvelou fantasmagorii s politicko-socialnimi ideemi, ktera sice ve skutecnosti existuje, ale nejevi se

243

uchvatnou a dramaticky prohloubenou. A tak jest take dialog hlavni veci kusu; nedba-li se toho ve vsem vsudy pfi pfedstaveni, a jestlize v torn herci sami sebe pfekonavaji, musi kus pusobiti bez od¬ poru — deprimujic.

Dej je velmi slabe obmyslen. Po prvnim, nad miru dlouhem jednani, v nemz seznamujeme se s nehrube pfijemtnymi osobnostmi a v kteremz v dlouhodechych vykladech vedou se k boji pfi¬ pravene ideje doi pole, octneme se uprostfed kusu, aniz bychom si mohli spravne sloziti ucty o torn, co pfedchazelo. Skoro se bojime, ze by mohl kus hrati do nekonecna, aniz by musil dospeti ke kata¬ strofe. Giboyer ma vadu vsech nove j sich dramat francouzskych; mat' dosti motivu ke tragickemu vysledku skoro stvofenych; ale usmifeni vezme na se zdrcujici a jako nahly blesk objashujici nadech; konflikty, v dostatecne mife zalozene, neslouci se k vybuchu uchvacujicimu, naruzivemu, tak ze di¬ lo jako po'eticky celek skonci spuso¬ bem vsednim, neumeleckym(!)

Shledavame se s tim u Montjoye a u jeho blizence ,,Giboyera".

Po te referent podav nacrtek deje, pokraco- val: ,,LT kazdeho dramatu pf edpokladame vzdy ne¬ jakou ideu,^ ktera nema zustati bez ziveho ucinku na divaka. Co vsak Augier timto svym Giboye- rem chce, nemuzeme jiz ze sympatic k basnikovi a nechceme take nalezite chapati. Nebof na ce¬ lem sirem svete neni vetsiho paskvilu na demo- kracii nad Giboyera. Kdo je ten Giboyer? Spatny clovek, byf se i se vsi frasovitosti namahal na- mluviti nam, ze je nejslechetnejsi bytosti na svete. Kdo je jeho syn? Tftina, bez zasad, slaboch, pfi-

244

mo opak toho, co z neho pocestny otec jeho za- myslel uciniti. A Marechal, proto ze mu nedovoli miti fee, pfebehne z jednoho tabora do druheho! A coz markyz? Chysta se hrati nejakou ulohu, ale uvizne ve vlastni lecce a je pfelsten. Ostatne jest jedinou, se stanoviska dramatickeho opravnenou fi¬ gurou. Take hrabe je spatny chlapik, ale jest aspoh svou hlouposti dramaticky opravnen. Take zensti- ny nejsou druhu nejlepsiho. Baronka Pfeffersova je prohnana dobrodruzka, Marechalova zase bytost hystericka, kdezto jeji dcera rozhodne se provdati za hrabete, aby se vubec z domu dostala.

Nenalezame zde ani jedineho mravneho bodu k odpocinku, ani jedineho charakteru, kteryz by tento svet, piny sporu a odporu, smiflive drzel pohromade. A to jest smrtelny hfich(!) Augierova kusu. Zustavi divaka rozmrzeleho, clo¬ vek by si veru nad ideami v nem znazornenymi zoufal(!) Augierovo drama neni zadnym dramatickym dilem umeleckym(!!) Je to spise dramatisovane pojednani (!) o socialismu a politice, jehoz dokonceni teprve v daleke budouc¬ nost! bude nasledovati; nema zadneho pevneho pro- gramu, a basnik sam je kvalifikuje, kdyz pravi: ,,Elle (cette piege) n'attaque et ne defoud que des idees, abstraction faite de tute forme de gouverment."

Kus ten je pafenistem nicem'nosti; osoby jsou sice pravdivy a podle pfirody kresleny, ale zumysl- ne shledany a seskupeny, aby byla .zoufalost fran¬ couzskych pomeru odhalena. V torn jest Augier mistrem. Ale kde zustaly podminky umeni? dra¬ matickeho tvofeni? Giboyer jest nejtragictejsi fi¬ gura sveta; zakoncenim stane se vsak nezazivnym.

245

Poklesky, ba zlociny Giboyerovy vyzaduji radikal- niho usmifeni, ktere naprosto schazi. Francouzi umiraji na bojistich za svou slavu, na barikadach za sve pfesvedceni; ale na divadle nemohou videti, aby byly velke moderni idey smrti speceteny.

Jako dramaticky vytvor jest Giboyer co do stavby i deje bez poutavosti.(!) Jelikoz ani zakladni myslenka celek jednotne neozivuje, cini kus ten dojem mosaiky, nevazanosti; nitky deje bezi podle sebe a sotva se vzajemne dotykaji; konflikty idei vznaseji se, jak jiz pfipomenuto, ve vzduchu, a nezdrcuji osobami z masa a krve."(!)

Z uvahy te jest zfejmo, ze referent ,,Politiky" vzal si skutecne vsechnu praci, aby Augieruv kus karakterisoval co mozna pfesne. Zatim nechceme vsak z uvahy te vyvozovati zadnych duslednosti.

Tehdejsi „Literarni listy", tydennik venovany literatufe, umeni atd., nepodaly o kuse torn zadne recense.

Neruda o novince te nereferoval. ,,Hlas" byl totiz kratce pfed tim splynul s ,,Narodnimi listy" a do tech psal v tu dobu divadelni referaty jeste Halek.

Hloubku a vseliky vyznam kusu toho karakte¬ risoval Neruda r. 1866 ve „Kvetech" jednou ze svych „Skrovnych myslenek".

,,Augier," pravi, ,,napsal stareho demokrata Gi¬ boyera, ktery mravnim blatem se pospihuje, du¬ sevni sily sve inrzce zaprodava, jen aby strzenym penizem odchoval syna 'sveho, nadejnou podporu demokracie budoucnosti. Blativa myslenka ta ma neco uzasne velikolepeho do sebe. Za vitezstvi pfistiho pokoleni! Zdaz u nas nezahynul mnohy ta¬ lent spisovatelsky, rozdrobujici silu svou v praci

246

nadennicke, pusobici jen malickostmi sterymi, aby udrzel se v lidu proud zivy, jehoz pomoci mohly by se rozvinout talenty pfisti leskle a pine!"

Jinak byli ,,Svatouskove" nepomerne pfizniveji pfijati, nez-li ,,Skareda teestra". Provedenif jeste dne 7. fijna, pak az roku 1866 dvakrat, a sice '20. bfezna a 7. prosince, tedy uhrnem ctyfikrat! Na to pu- tovali jako tak mnohy jiny kus do divadelniho archivu, z kterehoz byli az r. 1884 — tedy po dvanacti letech, ovsem jen zase na kratky cas — pro ctyry pfedstaveni pod titulem ,,Pelikan" vysvobozeni.

Tfetiho pokusu pfedvesti ceskemu obecenstvu nejakou hru z pera Augierova odvazila se sprava divadla ceskeho az po tfech letech, r. 1868, a pro¬ vedla tentokrat neobycejny eskamotersky kousek, jenz byl vsestranne uznan chvalyhodnym. Pospi- silaf si s provedenim novinky (ovsem jen proto, ponevadz novinka spusobila v Pafizi nemaly hluk, ba sensaci), ze vyminecne pfedstihla vsechna ne¬ mecka divadla.

Pfirozenot', ze za takovych pomeru pracovala take zlopovestna u nas pfedbezna reklama, kterouz zvedavosf divadelniho obecenstva 'skoro az pfedraz- dena, takze kus sam pfijat chladne, ba odmitave, a nadeje v nej kladene sklamal.

III.

Pavel Forestier. (Paul Forestier).

Cinohra ve 4 jed. Pfelozil Robert Napravnik. (Po¬ prve v Prozatimnim divadle 17. bfezna 1868.

Osoby a obsazeni: Michal Forestier: Ko¬ lar st. — Pavel Forestier, jeho syn: Simanov¬ sky. — Adolf de Beaubourg: Samberk. ■— Lea de Clers: pi. Samberk ova. — Kamilla, pfibuz- na Ley, porucenka Forestierova: pi. Sklenafo¬ va-Mala, — Firmin a Martin, sluhove: Musil a Pulda.

Dej v Pafizi za nasich dnu.

Original proveden byl poprve dne £5. ledna 1868 v Theatre fran(;ais, a o necelych dvou me¬ sicich provozovan jiz cesky pfeklad.

V den provedeni otiskly ,,Narodni listy" notici, v kterez praveno: ,,Dnes provozuje se ... atd. po¬ prve a sice v pfedplaceni, coz dokazuje vel¬ ky ohled feditelstva na abonenty divadelni. Zkous¬ ky byly peel ivy, (a nelze pochybovat o vysledku zdarnem, znacnem."

241)

Avsak jiz nekolik dni pfed tim otistena byla ve feuilletonu ,,Nar. listu" bezpochyby pficinenim pfekladatele, jenz byl v tu dobu clenem redakce, a die vseho die inejake cizi nejspise nemecke nebo francouzske recense sepsana (obsirnejsi stat', nacrtek deje, z nehoz vyjimame aspoh nasledujici:

,,Jsme u malife syna sochafova. Mlady malif je v stafi, kdy „talent rozplyne se v kvetu nejsa v uzel spjat". Ale svazek bez nadeje a bez poklidu vysiluje jeho ruku a rozptyluje jeho mysl. Otec jeho to tusi.

Vida Samsona ostfihaneho, nac jeste by si tazati se chtel? Dalila tu blizko.

Syn vyznava se na polo ze sveho tajemstvi a slibuje otci, ze jiz nikdy nezachyti se v podobne pletce. — Po te vystoupi sesly dandy, prosty do- brodruh, nest'astny, ponevadz Ise zna. Odchazi, dou¬ faje, zepfislovi „Nikdo neni prorokem doma", ma take syui rub, a ze v cizine objevi se mnohem vzne- senejsi sobe samemu a ze dojde vetsiho stesti nezli zasluhuje. Tato scena jest velmi ziva a zabavna.

Vystoupi schovanka otce Forestiera. Otec Fo¬ restier jsa s ni o samote, mluvi k ni o shatku s Pavlem. Cele srdce Kamilino jde vstfic tomuto spojeni. Otec Forestier ma tim vetsi pravo, aby zadal za tuto (obet na nepravidelne vasni sveho syna, ponevadz sam byl zfekl se shatku s Kami- linou matkou, aby losobou cizi nevytiskl pamatku matky Pavlovy.

Kamila jest krasa okouzlujici. Odejde. Otec Forestier zustane o samote a opravuje malbu sve¬ ho syna. Te chvile Lea, milenka Pavlova a pfi-

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 30

250

buzna Forestieruv, vstoupi do atelieru: za platnem je muz; to nemhze byt leda Pavel. — Lea mu tyka bez rozpakuv. Forestier se zachveje, a Lea spatfi ■—■ jeho sediny. Vzejde scena mistrovska; otec velmi upravnou a velebnou feci pohne Leu tak, ze prchne beze vsi explikace a ze mezi sebe a Pavla postavi hadanku. Neodola-li laska.Pavlo¬ va teto zkousce, pani de Clers srozumi, ze ji ne¬ smi zrazovati sve povinnosti k svemu manzelu.

Dejstvi druhe nam ukazuje stesti Pavlovo, kte¬ ry ze zlosti pojal za zenu schovanku sveho otce. Pavel jest vasnive zamilovan, jeho libanky maji zimnici; mlada zena jej zbozhuje a tesi se velmi, slysic, ze vratila se Lea, ktera ovdovela a kte¬ rou sem vola jakysi proces. Vsak stesti mlade 2e- ny nebylo uplne. Nemela nikoho, komu by je vy- pravovala. Vstoupi Adolf Beaubourg. Tento svefi Pavlovi veci velmi podivne. Jednoho vecera ve Vidni jakasi dama, ktera v Pafizi byla se k ne¬ mu chovala velmi pohrdlive... zdrtila jej nahlou svou laskavosti. Chtel by se ozeniti s tou damou, aby mel uplnou jistotu, ze to nebyl zadny sen; ale ponevadz ona jej byla vyhodila ze dvefi a jiz ho ani videti nechce, proto zada Beaubourg Pavla, aby ji zaloval. Ta dama je Lea. Pavel jest hluboce do jat. Kvapne odbyva Adolfa a osopuje se na svou zenu. Dojem teto sceny, ktera sama vyplhuje druhe dejstvi, jest velmi trapny.

V dejstvi tfetim jsme u Ley. Kamila vypra¬ vuje ji o svem dusevnim zivote. Lea by velmi rada znala utrapy Kamiliiny, a kdyz1 tato rozhodne pra¬ vi, ze je st'astna, ze je milovana svym muzem, tu byvala milenka Pavlova pronasi nad ni strasne klat- by. Kamila odejde — vstoupi novy host: Adolf,

ktery se ohlasil jako notafuv pisaf. Lea ho ne¬ chce slyseti; on sotva ji muze povedit, ze ji na- bizi svou ruku. Lea jest dojata touto upfimnou laskou sveho kdysi dobrodruzneho pana a dava inu nadeji. — Adolf odejde; vstoupi Pavel. Kaz¬ dy tusi, jaka to bude scena; zluc rozleje se po rtech Pavlovych, zufi a cini ji vycitky. Lea jiz niceho nezatajuje. — Bylo dne 3. zafi o pul noci, prave v tu dobu, kdyz Pavel zrazoval Leu zako- nite; v tu dobu take Lea ve Vidni atd.

Pavel opet miluje Leu. Chce opustit vsechno* a jiti za ni.

V poslednim jednani jest velkolepa scena Fo¬ restieruv — otce a syna. Po velike boufi s Leon vidime pak tez hialicke cukrove zoufalstvi Kami- liino'. Kamila chce skocit do vody, ponevadz neni milovana; avsak psanicko jeji jest pfekvapeno. — Pavel jest dojat. Vsichni se objimaji a konec.

Co se stalo s Leou? Nikdo nevi! Zmizela.— Pomysleme si M a r s e 11 a i s u, ze posledni ku¬

pi et jeji zni: „Tatinku, dnes je tvuj svatek" atd. Potud

crta deje. Pfikladu „Nar. listu" nasledovala ,,Politika" az

v den pfedstaveni, kdy taktez otiskla feuilleton ve¬ novany nejnovejsimu dilu Augierovu.

Die toho ucineno bylo vsechno mozne, by k prvnimu pfedstaveni dostavilo se hojne obecen¬ stva, ktere vsak opoustclo' divadlo — zklamano, ba rozhofceno.

Pamatujeme se na veoer ten a dny bezpro¬ stfedne nasledujici, kdy V kruzich o divadlo ceske se zajimajicich skoro o nicem jinem nemluvcno

252

nezli o nejnovejsim ,,divadelnim skandalu" a vina svalovana na vsechny knozne osobnosti a okolnosti. Veskera pfedpokladani reklamy: ze byly zkousky peclive a ze bude vysledek zdarny a znacny, ne- osvedcila se. Augier — propadl. . .

,,Pavel Forestier" proveden jen jednou a k re- prisi nedopomohla mu pozdejsi notice ,,Svetozoru", ze prvnich tficet pfedstaveni v Pafizi vyneslo 183.000 franku, a fze v Londyne nebyl censurou na jeviste pfipusten.

Referentu ,,Nar. listu" 'zavdala novinka pfede¬ vsim pfilezitost vysloviti 'se o- moderni dramaticke literatufe francouzske vubec. Kdo referat ten psal, nevime:. nebylte podepsan, aniz nejakou chiffrou oznacen. Soudime tudiz, ze nebyl ani z pera Nerudova ani zHalkova.

,,Je to dramaticka p o e z i e ?" taze se referent, „co nam podavaji nejoblibenejsi spisovatele fran- couzsti? Zajiste ze neni; prave tak ne, jako f o t o- grafovany obraz neni dilem umelec¬ kym. Mame odvrhnouti fotografii proto, ze ne¬ ni tim umeleckym dilem? Zajiste ze ne; ona zpro- stfedkuje nam obrazne seznani veci, jichz bychom velikymi obetmi takto seznavati mohli.

Francouzsti nynejsi spisovatele dramaticti po¬ davaji nam fotografie modernich spolecenskych pomeru (do slova ,,pomery" zabirame take nazo¬ ry, ovladajici modernihoi cloveka, jez jsou nyni jiz v danem okamziku po celem vzdelanem svete stejny); seznavame ty fotografie radi pro poucnost jich zivot nas vlastni zrcadlici, musime je uvadet na divadlo nase ceske, ponevadz jsou ukazkami dulezite vzdy a 'velke cinnosti dramatiky francouz¬ ske a ponevadz ma prave divadlo ceske ukel vy-

253

hradni, aby nas Iseznamovalo se vsemi ukazy du- lezitymi v oboru jemu pfislusejicim. Pouhy nebo hlavni zfetel k liceni pomeru nevedl ale k p o e z i i dramaticke; k te je potfebi p o v a h, ktere tfe¬ ba pomerum podlehaji, avsak jim podlehaji prave ciny svymi, vubec tim, cim vlastne jsou...

Francouzske divadlo nynejsi je jen pokraco- vanim doby Scribeovy, doby situacnich her; Scribe a skola jeho pusobili situacemi libovolne vytvofe- nymi, novejsi skola befe situace ze spolecenskych pomeru, pfi obou 'skolach byly a jsou osoby a povahy faktorem podfizenym, jemuz se ovsem hledi dodat neco novosti a pestrosti; avsak jen proto, aby cely obraz byl pestfejsi.

Dumyslne licena povaha biocnejsi pfervala by snad pomery ty, jako je pferyva v zivote, toho vsak nemuze francouzsky dramaturg nynejsi po- tfebovat, ergo nemuze potfebovat take po¬ vah velkych. V jeho kusech vidime same lidi obycejne, same povahy prostfedni, ktere sebou daji hazet sem a tam, kam jich prave dramaturg pro effekt potfebuje. V tak zvane stfedni tfide spo- lecenske nejvic se takovych osob naleza, proto ta¬ ke ty osoby a povahy skoro vyhradne cerpany z kruhu tech. Nejson to osoby a povahy ani dobre ani zle, pokud moderni vzdelanost fermez humia- nity klade na Vsechno>, pokud utvofila jine zako¬ ny spolecenske mravnosti (ve smyslu vseobecnem), maji take osoby tyto ,,zasady" sve a jsou dobry¬ mi; pokud spolecenske pomery a zasady mohou se pfekrucovat bez velkeho namahani a nebezpeci, jsou jine zlymi, jeden ovsem vie, druhy mih ja¬ ko v zivote. Jen ta ,,sestnactileta divci nevinnost", na niz se prave nic menit nemuze, aby zustala,

254

cim je, jest zde vyminkou, jen pomoci te vloudi se do modernich francouzskych kusu povaha, ktera je povahou celou a tedy nekdy i poetickym, ac henovym vytvorem, k nemuz pro pfirozenou laci jeho francouzsti dramatikove skoro vzdy sahaji. Ale nemas tu zadne velke srdce Learovo, ktere musi a musi dusledne puknout, nemas Richarda velke¬ ho a dusledneho ve zlem, Hamleta velkeho a du- sledneho v neurcitosti, iShyloka velkeho a dusled¬ neho v nenavisti, Falstaffa velkeho a dusledneho v smesne samolibosti, mas samou svafeninu, pro- stfednost. Vezmi nejurcitejsi povahu z plodu no¬ vych, zelezneho Montjoye; ke konci hry je ti ja¬ ko pfi cteni mravne, vse vyrovnavajici povidky Kristofa Schmieda.

Tim ale vsim1 neni snad feceno, ze by nemely ty nejnovejsi plody francouzske, tyto fotografie pine pravdy, Zivosti a uchvatu, cenu svou, ba vel¬ kou cenu. Nemohou byt v malbe Veronesove a v poesii sami Stratf ord'ane; na umeleckem plodu muzeme se vzdelavat, zrcadlo nam ale take slouzi k mnohemu djobremu: nevylucujeme-li toto ze svych bytu, hemuzeme ,,komedie" francouzskych spisova¬ telu vyloucit z jeviste, ba vdecni musime byt i za ne; hlavne ale musime uznat, ze jsou dobry, mistrne Ibrouseary. Jednu takovou novou hru uvideli jsme nyni zase na jevisti svem ..."

Potud recense. Pfiznavam se, ze zfidka kdy ctli jsmC u nas —

'abychom tak fekli, tak rafinovaneho odmitnuti vesr kere dramaticke tvorby celeho naroda jako zde. Autor uvahy te patrne byl odkojen dramatickymi plody, jez se pfipisuji Shakespearovi a na nichz, jak znamo, participuje dlouha fada jinych autoru

255

ruznych narodu. Spisovatel uvahy te jevi se nam jako jich nadseny ctitel a obdivovatel ve vsem vsudy — podobne jako germansti kritikove a cssayiste, ktefi i lebku Shakespearovu prohlasuji za lebku — germanskou ... Slovem: z uvahy te va¬ ne duch — Shakespearomanie.

Autor uvahy te nechce videti skoro zadnych umeleckych pfednosti v moderni dramatice fran¬ couzske. On nepostfehl v ni ani jedineho velkeho srdce, jez by musilo dusledne puknout, zadne po¬ vahy dusledne ve zlem, v neurcitosti, nenavisti a smesne 'samolibosti atd., slovem: duslednosti vubec.

Duslednost existuje pro nej toliko v dilech Shakespearovi pfipisovanych.

Mnohe, co pfipomina, jako ze dramaticke poesii jest potfebi pfedevsim povah, odpira sice zasadam Aristotelovym, die nichz jest k tomu po¬ tfebi pfedevsim deje, ale jest pfes to pfece jed¬ nim z zulovych podkladu dramaticke tvorby, proti kteremu nelze niceho namitati, ba ktery jest rov¬ nez tak mrtvy jako zasada Aristotelova.

Ale ze by cela moderni dramaticka literatura francouzska nemohla se vykazati ani jedinou, du¬ sledne provedenou povahou (byf i nemela u" nas te popularnosti jako nejcelnejsi povahy Shakes¬ pearovych nekterych del, z nichz na pf. Shylok, jak znamo, interpretovan byl rovnez tak jako po>- vaha tragicka i jako komicka), zda se nam byti pfece pfestfeleno.

Avsak budiz! Nemaji-li francouzsti dramatiko¬ ve dusledne provedenych povah, shledavame se s takovymi v mnohych dramatickych plodcch rus- kych, ke kterymz vazeno jest namnoze taktez slo¬ vo vyhradne z kruhu tak zvane stfedni tfidy. A

250

pfece pfes tuto pfednost netesily se ruske kusy u nas tehda a netesi se ani dnes podobne popula- rite jako dramaticke plody francouzske, ba byly pfed nedavnem kymsi rovnez tak smahem — od¬ souzeny jako dila neumelecka.

Podobne posuzovani, po pfipade odsuzovani smahem nemuze vyzniti nezli v mlhavou frasovi- tost. A tak stalo se take spisovateli uvahy v ,,Nar. listech", kdyz pravi, ze novejsi francouzske ,,foto¬ grafie pine pravdy, zivosti a uchvatu", maji tak¬ tez ,,svou, ba velkou cenu", ze ,,na umeleckem dile muzeme se v'zdelavat", a zrcadlo ze ,,take slouzi k mnohemu dobremu ...".

Autor sice vyslovne nepodotyka, ze pfeje si navratu k staremu, abychom tak fekli k shakes- pearovskemu spusobu tvofiti; ale zapomina, ze pra¬ ve tento Shakespeare klade Hamletovi do ust nej¬ zavaznejsi 'zasady dramatickeho umeni: ze — uce- lem divadelni hry bylo a jest „pfirode takmef drzeti zrcadlo, ctnosti ukazati vlastni jeji tvaf, zlobe vlastni jeji obraz" atd.

A nyni pa nekolika stech letech pfichazi cesky enthusiast Shakespearovych del a jeho spusobu tvofiti s pravsedni frasi, ze zrcadlo take pry slouzi k mnohemu dobremu, a£e fotograficky obraz neni dilem umeleckym.

Pravda: fotograficky obraz neni dilem umelec¬ kym, jako jim neni ten ci onen zjev pfirody. Rov¬ nez neni umeleckym dilem jakakoli kopie pfirody. Ale autor smehuje zde mechanickou cinnost fotografickeho aparatu s dusevni cinnosti pro- dukujiciho dramatika, ktery — podle Shakespea¬ ra — ma ,,pfirode takmef zrcadlo drzeti". A kdyz ten dramatik to ucini, kdyz poda verny — jak

257

autor uvahy pravi, ,,fotograficky" — obraz mo¬ dernich spolecenskych pomeru i s nazory moder¬ niho cloveka ovladajicimi, prohlasuje referent ,,Na¬ rodnich listu", ze to dramaticka poesie —'- neni.

Protismysl jest tak ocividny, ze netfeba ho ni¬ cim dokladati. Za nasich dnu jiz omsena frase, jako¬ by 'umelecke dilo literarni, odpovidajici reelni prav¬ de, plasticke, barvite, vubec abychom tak fekli „fotograficky" verne nejen v ohledu zevnim, nybrz i v ukonech dusevnich, tedy v povahach, deji, moti- vaci, zauzleni a rozuzleni atd., nemelo vlastne jine ceny, nez-li vytvor fotografickeho aparatu — bez- ducha, plana a pusta tato frase, ktera unas vedla jiz k tolika tuhym srutkam literarnim, jest skoro na¬ prosto jiz odkazana tam, kam patfi, mezi zvetsele haraburdi kritikafskych zbrojnic onech dob, kdy •kritik domnival se miti pravo i moc diktovati pro- duktivnim autorum i zasady individuelniho pojima- ni a takoveho tez tvofeni.

Dnes (je proste smesnou. Ale nebyla takovou roku 1865, kdy, jak se pamatujeme, nalezla mno¬ ho prozelituv a horlivych stoupencu, ktefi si ji obrali za zasady kardinalni a vyrabeli dramaticka i jina umelecka literarni dila — co mozna ,,nefoto- graficky" — die starych, osvedcenych sablon, t. j. imitovali existujici jiz dila umelecka a dochazeli uznani i vdeku svych vrstevniku, ktefi byli tychze pseudozasad.

Vrafme se vsak k recensi! ,Augieruv ,,Pavel Forestier"," pravi kritik ,,N.

listu" dale, ,,v Pafizi na divadlech slaveny a z ka- zatelen proklinany, na ceskem jevisti proveden nej¬ dfive ize vsech jevisf mimo francouzskych, coz by

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 33

258

o sobe bylo dosti znacnou zasluhou divadelni nasi spravy. ,,Pavel Forestier zbudil stran mravni stran- ky sve vydatne hadky. Konecne kus ten neni o nic lepsi a o nic horsi nez jine kusy nove z teze sko¬ ly, ba muze se fici, ze nejpikantnejsi sceny jeho krotsi jsou nez odpovidajici jim sceny ,,Starych mladencu", „Pokuty £eny" atd.

Solidni pfeklad cesky vyrovnal take mnohe, a ceska uzkostlivost dramaturgicka pokracovala u vy- rovnani torn jeste dale nez prave tfeba.

^Pavel Forestier" je ciste plodem novejsi sko¬ ly poscribovske, jizto Augier je spolutvurcem; co jsme fekli o skole te vubec, o kresleni povah atd., musili nebo mohli bychom opakovat. Mohlo by se tu zvolat: Sto zlatych za jednoho ce¬ leho cloveka, vyjimaje ovsem1 povahu Kamily, jez spada do oboru vyse zminenych cistych du- sicek.

Otec Forestier dovoli sobe pfes vyslovenou pfi- most a ,,mramorovou pevnoist" svou take tak lec- jakou partyku; Lea je zenou, konecne dost hod- nou, dost dobrou, dost velkomyslnou, ale vseho jen tak prave dost, aby doistacilo na potfebne efekty; Beaubourg je dost skromny, aby ani ne- cinil naroku na osobni zvlastnost. A hlavni hrdina Pavel, jenz je na konec ctvrteho jednani napra- ven, je as velmi rad, ze neni akt paty, v nemz by utekl nejspise pfec od zeny a za Leou."

Po te podal referent strucny obsah, nacez po- kracoval: ,,Otec Foreistier chce, aby syn Pavel vzal sobe Kamilu za zenu. Pavel je zamilovan do Ley, rozvedene s muSem nehodnym. Otec pfemluvi Leu, aby na zkouzkti lasky Pavlovy odebrala se

259

na nejaky cas z Pafize. Za jeji vzdalenosti vezme sobe Pavel Kamilu. Lea zvedevsi o torn v svatebni noc PavloVti klesne do naruci Beaubourgova, ktery na to se do ni opravdu zamiluje, za chof ji po- jmout chce a opet az do Pafize nazpet pronasle- duje. Zde zvi Pavel o upadku (!) Ley, zvi ale take od ni, ze ucinila tak zklamana a ze zoufalstvi. Laska davna znovu v nem vzplane, chce uteci ze- ne a jit za Leou. Kamila mla v zivote svem jedi¬ nou pfekazku, ze Pavel i pfibuzna ji Lea nemo¬ hou byti spolu sfastni, chce sobe i jim pomoci samovrazdou, ,a hrdinna odvaha ta pfekona Pavla tak, ze — zustane, ubezpecuje Kamilu znovu svou laskou. Je tlo tedy historic muzske slabosti.

PatrnO', ze pfi tak mimofadnych pomerech, do jakych Augier nejnoveji duchaplne sve m a r i o- n c t y postavil, nechaji se vyvest sceny a situace zcela zvlastni, napinave, rozechvivave pro jeviste, ac by v Inovelle s psychologickymi hfickami zacha- zejici jeste mlnohem uspesneji byly na miste svem. A ze Augier zbytecne sobe ty pomery neupravil, ze jich vycerpal vsestranne, rozumi se samo sebou. Jsou tu situace velmi pusobive: Lea pf ivolujici ke zkouzce lasky Pavlovy, Lea pfichazejici do pfibyt- ku st'astnych novomanzelu, Lea velkodusne s Beau- bourgovou laskou zapasici a konecne zcela Ka- mile ustupujici, Ramila sobe zoufajici, otec a syn y zapasu, Pavel odhodlany k roztrhnuti svazku man- zelskeho, pak vahajici, pak zas pfekonany: — to vse muze na jevisti velice pusobit. K tomu se poji dialog ostfe pointovany, duchaplny, ktery po¬ sluchace misty unest muze.

Avsak co se stati mohlo, nestalo se. Pravime kratce: takovou hrou pohfbi se kus kazdy; za cenu

260

hry te nechceme sobe koupit provedeni kusu no¬ vych. Kdyz jiz nemame herecky karakterni, a kdyz jiz nesmi a nesmi pani Peskova dostat ulohu v ne- jakem liovem kuse, nezbyvalo, nezli aby pani Mala hrala Leu. Pak ovsem by byla si. Cermakova mu- ^ila hrat Kamilu, nebof marne se dovolavame ne¬ jake druhe milovnice tragicke. Zajiste, ze sobe s ulohou tou dala pani Samberkova velkou praci, avsak pi. Samberkove talent je prozatim pouka- zan na povahy pfikfe chladne, a Lea je samy naruzivy zar. Za to arci Kamila v rukou pi. Male prozrazoyala se v dulezitosti nad Leu. Z muzskych uloh dosla jen uloha Beaubourga (p. Samberk) zevnejsiho vysledku. Tfeba bychom fici musili, ze to nebyl Beaubourg Augieruv, ba ze byl nekde v^pfimem odporu se slovy, jimiz sama sebe kresli, pfec to bylo podani celistve v smeru svem vy- tecne.

Pan Kolar st. zapasil se vsim vsudy, ceho k platnemu provedeni zapotfebi. Pan Simanovsky patrne merozunfel bujne a naruzive povaze Pavlove. Zevnejsi uprava byla tekvostna."

Take v „Politice" venovana novince zvlastni, neobvykla pozornost. Tak jiz v den prvniho pro¬ vedeni (17. bfezna) otisten feuilleton, v nemz kon- -tatovano, ze si sprava divadla ceskeho pospisila o uvedenim na scenu, a ze nekteri francouzsti kri¬ tikove prohlasuji nektere casti dramaticke basne le pfimo za nejkrasnejsi perly, jez se na jevisti francouzskem objevily. Pak vypravovan po¬ drobne obsah kusu.

Y den po provedeni otiskla ,,Politik" notici lohoto smyslu: ,,Augieruv ,,Pavel Forestier" pfi¬ jat chladne. Jednak nechtelo se obecenstvo dosti

201

spravne vpraviti v odvazne pfedpokladani kusu a smele zamysly basnikovy, coz'Ize jen a specificky u pafizskeho obecenstva pfedpokladati, jednak po- stradalo ponekud ukvapene pfedstaveni precisnosti a pfezadouciho pikantniho' pointovani dialogu. Pfiz¬ nive vynikla pouze pani Sklenafova a v druhe fa de manzele Samberkovi."

Obsirnejsi recense otistena dne 19. bfezna. Re- censent hazyVa ,,Pavla Forestiera" dramatem sen- sacnim a pravi, ze vstupuje pry v slepeje, jez Dumas ve sve ,,Dame s kameliemi" nastoupil (ein- getreten) a Sardou ve svych komediich dukladne proslapal (ausgetreten hat). V postave Ley de Clers shledavame se v tomto kuse se zastupkyni povest¬ neho magdalenstvi, k jehoz glorifikaci pouzil Augier vsech vubec myslitelnych pak nejomamnejsi dialektiky. A pfece jest postava ta v podstate n e- mravna, opovrzeni hodna a domyslivost bas¬ nikova tim vice pobufujici (emporend), s cim vet- simi pretensemi se snazi, aby na divakovi nej- uplnejsi zajem a nejvetsi sym'pathii k postave te vynutil. Ma-li drama dosahnouti praveho sveho uce- le, tiesmi byti basnikovi braneno, by smelym vzma- chem spolecenske choroby bez milosrdenstvi vy- lovil a dukladne roztfidil; avsak on tak musi uci¬ niti s pfimefenou opravdovosti, nesmi se v nich s frivolni zalibou prohrabavati, by smysly svych divaku posimraval, aniz by mel schopnost a vuli rami, kterou sondou otevfel, zase zahojiti.

Mravni tato opravdovost, jak se zda, Augie¬ rovi v „Pavlu Forestierovi" se ztratila. V postave Pavla Forestiera jsou stelesneny protivy kontrastu. Na jedne strane stoji naruziva jeho laska k Lee, nestici se zadnych socialnich pout. Co- je mu po

262

cizolozstvi^s Leou za zivobyti jejiho manzela, on s ni cizolozi dale i potom, i kdyz jest laskyplna, ba znovu milovana jeho chof Kamila po jeho boku; ba elementarni jeho naruzivost dosahne sveho Vrcho¬ le, prave kdyz dozvi se o pfivolenem zneucteni Ley hejskem Beaubourgem v povedome svatebni noci pamatneho dne 3. zafi.

Na Idruhe strane stoji jeho laska k pravoplatne manzelce, detska ucta pfed otoovskou vuli a mravni zasady spolecnosti. Tyto ovsem ku konci zvitezi; ale basnik sam1, jak se zda, nevefi v jich opravne¬ nost. ,,Stal se zazrak!" zvola stary Forestier ku konci 'kusu, kdyz vidi, jak zdrceny Pavel klesa do naruci sve Kamily. Skutecne, pravy zazrak! A zazrak ten musi slouziti k tomu, by byla pruzrac- ne moralce konecne ucinena nezamyslena koncese a ctnost aby se mlohla posaditi za stul.

Zalozeni, plan i tendence kusu nasvedcuji roz- hodnemu opaku rozfeseni.

Po te zmihuje se recensent o provedeni kusu, jez bylo jednim z nezdafilejsich. Bylo pry ukva¬ pene a z cetnych pochybeni v obsazeni bylo pry Ize jiz napfed souditi, ze musi se novinka dozit ne¬ uspechu. Kritik nechce vsak o torn sifiti slov. Po- ukazuje 'k tomu, ze hlavni pfednost kusu zalezi v nadherne versovane dikci originalu, o ktere pfi¬ mo tvrzeno, ze pfipomina dobu Corneillovu. „Ces- ky pfeklad v prose", konci, ,,setfel pak, jak se samo sebou rozumi, v jiste mife poeticky pel ori¬ ginalu, a provedeni, za ktereho casto* sotva pouhe slovo v pravy cas a- na pravem1 miste bylo* pfive- deno k platnosti, zasadilo celku ranu smrtelnou."

Po pfikladu referenta ,,Nar. listu" uznal i re¬ censent ,,Ceske Thalie" —ch— za dobre pronesti

263

svuj nahled v pficine novinek z literatury francouz¬ ske. —

„Probiramie-li se," pravi, ,,repertoirem nasich her, 'nelze upfiti, ze plody dramaticke musy fran couzske, doby starsi i novejsi, zaujimaji v nem ci do poctu mista dosti znacneho. Nemame nic proti tomu, pfesazuje-li se v (nasi pudu kviti vypucele na nivach cizich, pod cizim sluncem, zvlaste jevi-li se na nem, ze bylo' pestovano> rukou umelou. Muzef nasi kvetnici byti nejen ozdobou, ale i vzo¬ rem, za nim2 kraceti jest silam domacim. Nastava vsak otazka, radno-li jest sahati do ciziny po vsem, co na zaklade vyvinuvsich se pomeru a proto spe- cifickeho razu panujici doby vlece za sebou pou¬ hou povest dokonalosti a krasy. Nezname-li po¬ meru cizich, zadame od toho, kdo je lici, aby je pfi 'nejmensim odel rouchem pravdepodobnosti, cine je takto pfistupnejsi nazorum jinym. Opomenuti toto tresce se pak samo< a nejpfisneji.

Vytka itato stiha namnoze francouzske „novin- ky", jichz casto az bajecny uspech fedrovany — arcif 'ze zhusta proti vuli tech, od nichz vychazi — odporem prave tak 'zivym jako pfehnanym vyna- senim tech, kdoz jim stelou cestu kvitim a venci, rozechvel 'jiz casto mysli i na bfezich nasi Vltavy. Dovedlo-li Vsak co (toto rozechveni blahodarne ochla- dit, bylo t|o zajiste zasluhou nejnovejsi takove ,,no¬ vinky", ctyfaktove cinohry Em. Augiera ,,Pavel Fo¬ restier", ktere po prvnim, provozovani jejim v Pa¬ fizi v mesici lednu mezi nejprvnejsimi otevfel se chramek hasi Thalie."

O hodnote cinohry 'te vyslovuje se referent velmi strucne : „Latkou kusu," pravi, ,,sahnul Augier opetne do socialniho zivota sveta pafizskeho —

264

zdali i verne, o torn v same Pafizi panovaly sveho casu ruzne nahledy, a o ethicke strance nebudem se hadat s moralisty. Se stanoviska esthetickeho vsak myslime, ze nam spisovatel snad i proti vuli sve chtel ukazat, ze i duslednost v nestal o- sti a vrtkavosti karakteru take s e hodi v r a- mec divadelnich effektu; nebof tak alespoh moznc by bylo vysvetliti si to mnozstvi nakupe- nych zasad a protiv, jez v stalem svem zapasu, pferyvajice pofad beztoho tenounkou nit souvislosti v deji, dospeji na konec k tomu, ze lacinou mo- ralkou podaji si ruku ku smifeni. Snadno pocho- piti, ze nasledkem toho zustal vysledek teto cino¬ hry pod normal em."

Naivhoucky, pfimo detinsky nazor referentuv, ze pfeklady vynikajicich del cizich literatur mo¬ hou byti ,,nasi kvetnici nejen ozdobou, ale i v z o- r e m, za nimz kraceti jest silam doma¬ cim — mozno snad prominouti. Nahled ten neni ani za nasich dob osamelym, ackoli vse, co bylo u nas az dosud podle receptu toho podnikano, mluvi v jeho neprospech.

Skutecnou ozdobou nasi kvetnice, tedy litera¬ tury ceske, mohou byti jen rozhodne dobra a vy¬ tecna dila puvodni a nikoli dila pfenasena k nam z cizich stepnic, ktera jsou a zustanou na vzdy ozdobou cizich literatur a lite- raturu ceskou ,,okrasluji" jedine novejsi formou svou, pokud je totiz pfekladatel dovedl oditi ve vhodny hav cesky. Kdybychom pfenesli do* nasi literatury cele cizozemske mofe genialnich del, do¬ kud (nebudeme miti vynikajicich del puvodnich, — nebudeme se moci pochlubiti ani jedinou ozdobou

265

vlastni, nybrz — pseudoozdobami ciziho ducha v ceskem rouse — a nicim vice.

Jeste naivnejsi vsak jest nazor, ze vynikajici dila cizozemska v ceskem havu maji byti ceskym literatum vzorem!

V torn prave spociva osudna mylka. Ukol pfe- kladuv jest zcela jiny. Prospech nema z nich ani literatura, ani produkujici literal, leda — literat po¬ sledniho fadu: napodobujici, jehoz uspech ovsem jest jen problematicky a efemerni.

Skutecnemu talentu produktivnimu, neznajici- mu se v cizich jazycich, mohou takovato dila po- slouziti jen negativne: aby totiz poznal — co a jak jiz bylo znameniteho napsano, by se mohl sna¬ ze v z o r u m tern s uctivou reverenci vyvarovati.

Osudna zasada ta natropila u nas jiz dosti zla a svedla mnohdy i skutecne talenty na scesti. Viz¬ me ha pf. pfeklady del Shakespearovych!

Myslime, ze neni Veci znaleho cloveka, ktery by se odvazil tvrditi, ze pfeklady ty jsou vubec ne¬ jakou okrasou ceske literatury a ze by byly, jak u 'nas druhdy tak nescetnekrate doufano, mely bla- hodarny inejaky vliv ma dramatickou literaturu pu¬ vodni.

Cesky hav del tech uz davno nevyhovuje a od nejakeho casu odivaji se domnele tyto ,,ozdoby" ceske literatury (ovsem jen jako pfeklady) v novy cesky hav, aby na nejaky cas zase poslouzily ja¬ ko ,,ozdoby" a byly pozdeji snad opet uznany za ,,ozdoby" — nedostatecne . . .

Tof osud pfekladu vubec. A kdozkoli z ceskych produktivnich autoru

dramatickych vzal si tato dila za svuj v z o r, kaz¬ dy — p oh of el. Kazdemu zcela proste a lapidarne

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 34

266

povedeno, ze Shakespeara — napodobil, a byl — hotov . . . Zachoval-li se vsak prave jen tak jako sam Shakespeare, t. j. pokusil-li se zpracovati starsi, divadelne nepusobive hry a nebo docela pou¬ he novelly v dramata pusobiva, jako na pf. Josef Jifi Kolar ,,Moniku" a ,,Magelonu", byl zcela bez milosrdenstvi pfibit na pranyf plagiatoruv .. .

A po takovych zkusenostech jeste se vola: C i z i n a — cizi dila, cizi autofi, cizi spusob tvofeni budiz ceskemu literatu vzorem!

Naopak! Ma-li literatura zkvesti a v kulturne esthetickem ohledu pro narod i svet vubec neco znamenati, nesmeji miti falentovani jeji zastupci — zadnych vzoru a take jich n e p o t f e b u j i.

Bud vytvofi originelni dila skutecne, nepopira- telne a trvale ceny, ktera jedine mohou byti ozdo¬ bou literatury a kultury ceske nebo jich — af jiz z pficin jakychkoli — nevytvofi.

Jineho vychodiste logika nezna; nebof cela ar¬ mada pfekladatelu, napodobitelu, transfiguratoru, a jak se vsem tern pseudoliteratum pfezdiva, nevy¬ tvofi ani jedine prave ceske literarni okrasy, po¬ nevadz vubec ani netvofi, nybrz i vytvofene pouze obleka ve vice mene vhodny cesky hav.

Veskera literarni prace hepuvodni, byt' i mnoh¬ dy zasluzna, ba dulezita a snad i nutna, ma pro literaturu samu a skutecne talenty jeji vzdy jen vyznam vice mene podfizeny. Neni a nesmi byti podstatnou jeho casti. Kulturni ukol vztahuje se skoro vylucne na obecenstvo, jez jako pouhy kon- sument hlavne a skoro jedine muze z ni miti pro¬ spech nejaky. Kultura a literarni umeni ceske v nejvlastnejsim slova toho smyslu valneho pro-

267

spechu z ni nemelo, nema a nikdy miti nebude, a to hlavne proto, ze prace tohoto druhu byva u nas z pouhe spekulace pokladana zacaste skoro az za hlavni, ba za jediny ukol literatury a pfiro¬ zeny rozvoj talentu v pravde originalnich dusi, ba mnohdy poctivou produkci puvodni naprosto ne¬ moznou cini.

Dokladuv; k tomu je dosti. Nejoriginalnejsi dila ceska, dila, ktera jsou nejen skutecnou ozdobou ceske literatury a byla by ozdobou takovou kaz¬ de jine literatury svetoveho vyznamu, zustala u nas casto skoro nepovsimnuta, kdezto mnohe cizozem¬ ske zbozi prostfedni hodnoty v ceskem havu v pra¬ vem slova smyslu slavilo triumfy.

Ale tof proste kletba literarnich hesel a sibo- letu, kterych se snad ani u nas tak brzy nezho- stime.

IV.

Verejne mineni. (Les Efirontes).

Veselohra v 5 jed., pfel. J. Pocatecky. (Poprve v Prozatimnem divadle 11./2. 70 ve prospech Karla

Polaka.)

Osoby: Charrier, banker: Pulda. — Henri, jeho syn: Bittner. — Klementina, jeho dcera: sic. Cermakova. — Markyz d'Aubrive: Po¬ lak. — Markyzka d'Aubrive: pi. Samberko¬ va. — Vicomte d'Isigny: Chvalovsky. — Vi- comtessa d'Isigny: si. Slavinska. — De Ser- giny, zurnalista: Seifert. — Vernouillet, speku- lant: Samberk. — Giboyer: Kolar ml. — Ba¬ ron: Frankovsky. — General: Chramosta. — Komorna: si. SI an ska. — Slouzici u Char- riera : K f t i n. — Slouzici u markyzky : S p a c e k.— Slouzici u Vernouilleta: Kulang. — Hoste. — Dej se kona v Pafizi r. 1845.

Zvlastni a zaroveh truchlivy osud stihl na na¬ sem jevisti tuto ctvrtou hru Augierovu.

269

Bylaf pfijata chladne, ba ledove; po cele pfed¬ staveni neozval se potlesk nez-li — jedinkrat a platil vykonu Frant. Kolara v episodni uloze Gi¬ boyera.

Osud ten stihl hru jednak pro zakladni novel¬ listicky jeji raz, jednak pak a to hlavne pro ne- pfimefene obsazeni.

V ,,Nar. Listech" charakterisovana hra ta slo¬ vy: ,,Takovychto, socialni zahady pouhym pikant- nim vtipem rozlusfujicich her francouzskych — tech „modernich novel", pfevedenych na „moderni di¬ vadelni dialog", mame uz — prozatim, na nejaky cas aspoh, dost. Take se minou s ucinkem svym a nemaji ani zevnejsiho' vysledku, neprovedou-li se v psychicky nejdulezitejsich castech mistrne."

„Nenapadne nas," pravi se v „Nar. L." dale, „abychom cinili na pf. pani Samberkove vycitky z toho, ze 'jeji ,,markfzka d'Aubrive" byla pathe- ticka, jemneji neodstihovana, a ze vse to, co zde musi psychickeho slojifem prosvitat, naprosto za- stfeno zustalo. Pani Samberkova nemuze za to, ze uloha ta naprosto* pro ni se nehodi; jeji talent ma ostfe oznaceny smer, jejz jen schvalnost by ne- uznat mohla, a my jsme pfesvedceni, ze pomoci talentu toho muze se repertoir nas rozvinout take smerem posud u has nepestovanym."

I druha hlavni hloha kusu, spekulant ,Ver¬ nouillet", kterouz hral Samberk, byla nehrube st'astne provedena. ,,Uloha ta," pravi tyz recen¬ sent, „vyzaduje sterych, pfimo ze zivota vzatych podrobnosti a neda se ,,charakterisovat" pouhym vykrcenim ramen a pfimhoufenim oci."

Vykony ostatnich hercu, zejmena Frt. Kolara

270

(Giboyer), jemuz jednou zatleskano, Bittnera (Hen¬ ri, syn Charrieruv), Polaka (markyz d'Aubrive), Puldy (bankef Charrier) a Seiferta (zurnalista De Serginy) nazyva referent sice taktuplne, ale pfi¬ pomina, ze nemely zevnejsiho uspechu.

Anonymnimu referentu ,,Svetozora" zavdalo provedeni Augierovych ,,Les Effrontes" pficinu k vysloveni nadeje, ze ,,veselohrou" tou ,,opet na kratky cas 'zastaven naval praci francouzskych, ktere nenalezaji ohlasu u obecenstva naseho, pfed- vadejice jemu stale pomery pfed oci, kterych ne¬ zna." Obecenstvo, pravi dale, ma byti vychova-' vano a pfipravovano — netfeba vsak upozorho- vati a vnucovati mu takofka neco, pro co bohudik dosud mu schazi chapavost. Neplati pry to sice specielne o praci Augierove, nybrz o celem sme¬ ru, v jakem se na jeviste nase uvadi dramaticka literatura francouzska. Obecenstvo pry pomalu zvy- ka na pikantni, az i frivolni lahudky a ztraci tim vice smyslu pro veci jine, samorostlejsi, blizsi. Zda-li se tim moralnost jeho zvysuje a uslecht'uje, zustava pry pochybno. Ze mnohe veci u nas do- sahly rozhodneho' uspechu, pochazi pry odtud, ze v jistych ohledech pry se snadneji chape a po- rozumi, kdezto jine pomery, take cizi, ale nedoty- kajici se tak blizko kazdeho cloveka, nam pfed- vadene nechavaji obecenstvo chladno> a mizi bez ucinku.

Jinak nevenuje recensent rozboru Augierovy hry mnoho mista. Poukazav k tomu, ze by kui ten nejpfipadneji mohl byti nazvan „dramatickou satyrou", pise: Hlavnim zastupcem „Nestydatych" jest spekulant Vernouillet, ktery podvodnym pod-

271

nikem o vaznost a cest se pfipraviv zakoupi caso¬ pis ,,Vefejne svedomi", by tisku pouzil k dosazeni bohatstvi a tim 'opet moci a vahy. Vefejny tisk, jehoz svatym ucelem jest chraniti a vesti spolec¬ nost, stava se v rukou jeho nastrojem bidne spe¬ kulace, ktera nevaha chvaliti neb haneti kohokoli, vynasi-li to jen. Vernouilletu podoben jest bankef Charrier, ktery take podvodem nabyl jmeni, kdezto deti jeho Henri a Klementina cisty a nevedomy jsou hfichu otcovych. Markyz d'Aubrive, zastup ce pudu tratici slechty rodove, podporuje snahy Vernouilletovy, drazde ,,penezniky" proti sobe, by se vzajemne nicili. Msti se tim za slechtu na ari- stokracii penezni. Markyzka d'Aubrive nezije s man¬ zelem svym, nybrz v pomeru s zurnalistou, pocti- vym de Serginy, kteryz vsak miluje Klementinu.

Zapletky z toho vyvozene nejsou velke a jen obratnost dialogu, ve ktere Francouzove jsou vzo¬ rem, spojena se zajimavosti otazky spolecenske, do¬ vedou udrzovati interes. Nam vsak jsou pomery ty na mnoze pfece jen cizi. Proto zustalo obecen stvo chladno. Mimo to jsou osoby Augierova k'usu malo charaktery. To, co mluvi, nevychazi z vnitra duse jejich, nybrz jest jim to takfka autorem vlozeno do ust, ktery vyslovuje jim sve myslenky, aniz by toho dovedl, bychom vefili, ze loni sami tak mysli a zijou. Skutecna, ze zivota vzata a pravdiva povaha jest Giboyer, ktery vyborne sehran p. Kolarem ml. jediny vzbudil u obecen¬ stva potlesk. Pi. Samberkova markyzka d'Aubri¬ ve byla sice zevne skvela, ale schazelo ji vnitfni pravdivosti; v zivot dusevni, v jeho snahy a boje nebylo Ize nahlednouti; pfechody psychicke neby¬ ly dosti ostfe a pravdive vyznaceny, Vina ovsem

272

zde je autorova — tim vice ale musi herec neb he¬ recka pak se snaziti, aby hrou doplnili, ceho se nedostava ve slovech. Pan Seifert a p. Bittner pro¬ vedli^ sve ulohy peclive, p. Samberk povrchne. SI. Cermakova ucinila z Klementiny tolik, co mozna."

Recensent ,,Svetozora" poukazuje k tomu, ze „Nestydati" jsou pfedchudcem ,,Syna Giboyerova".

Take Halek ve ,,Kvetech" konstatoval, ze ,,Vefejne mineni" ,,doslo jen slabeho ohlasu" a pficital to castecne „patrne jiz pfesycenosti obe¬ censtva kusy francouzskymi", castecne ,,nepoda- fenemu obsazeni" a ,,ovsem take kusu samemu". „Augier," pravi pak, ,,vubec nehledi ve svych ku¬ sech k zapletani deje, a i v tomto kuse jest mu hlavni veci socialni filosofovani, rozpustene v dra¬ maticky dialog. Nelze upfiti, ze pfedmety, jichz se dotyka, jsou velice zajimavy a vzaty z moder¬ niho zivota, a Augierovi se rozprsknou casto v mys¬ lenky zavazne a duchaplne. Augier tu pojednava o aristokracii penezne a rodove, o mravnim po¬ staveni zeny a muze, o zvracenosti a podkupnosti tisku co vyrazu vefejneho mineni atd. Ale osoby, ktere nam tyto pfedmety znazorhuji dramaticky, jsou pfece jen vice schemata nez osoby skutecne a zapas jich takovf, ze nas do sveho proudu jen velice mirne uchvacuji. Pouhe filosofovani vyza¬ duje ovsem hlavne tevoje obecenstvo, ale na di¬ vadle jest pfece mdle jako limonada a unavuje. To bylo take pozorovati na obecenstvu nasem, kte¬ re, kdyz v tfetim jednani vystoupil Giboyer, je¬ dina figura z masa a kosti, skutecne sobe oddychlo, jako by inbrerstvene a osvezene. 7ake teto po-

273

stave jedine ma kus dekovati svuj aspoh castec- ny uspech."

O jednotlivych vykonech hereckych Halek se nerozpisuje a konstatoval pozdeji jen jeste, ze o druhem pfedstaveni pfijat byl kus ten ,,jeste chladneji nez poprve, ackoliv souhra byla dobra celkem i v castech".

Referent ,,Politiky" ( uh) pfede vsim pfipo- pomina, ze v posledni dobe absorbovala Sardouova „Vlast" hlavni zajem obecenstva a ze nahle ochu- raveni pani Bittnerove melo v zapeti zmenu reper¬ toiru. ,,Rozkosna causerie Feuilletova, ,,Le Pour et le Contra" (Pro a proti)," pravi pak, ,,musila byti zatim ad akta polozena. Tyz osud stihl ta¬ ke petiaktovou komedii „Les Effrontes" od E. Augiera,... aniz by vsak tato v mnoheml ohledu zajimava dramaticka polemika, zejmena proti bursovnimu svindlu, byla dosla u naseho obe¬ censtva zvlastniho ohlasu."

Zminiv se pak o souvislosti kusu toho s jinym kusem Augierovym (Le Fils de Giboyer), zejmena o identicnosti v obou hrach vystupujicich osob: zurnalisty Giboyera, markyze d'Aubrive a jeho man¬ zelky pfipomina, ze kus ten provozovan byl jiz pfed deviti lety v nemeckem divadle v Praze pod titulem ,,Die Unverschamten" a ze jest do te do- by oblibenou repertoirni hrou videhskeho divadla v Leopoldove, kde provozuje se pod titulem ,,Die offentliche Meinung", kteryzto titul pfesel take v pfekladu ,,Vefejne mineni" do divadla ceskeho.

Na to recensi konci: ,,Korupce jistych kruhu francouzske spolecnosti (ktera se nas bohudik bez¬ prostfedne netyka a jest nas dosti daleka), proti kterez

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 35

274

jest krome tohoto kusu take jeste cela armada souvekych dramat (Augierova „La ceinture doree" a „La pierre de touches", Pousardovo „L,honneur et I'argent" a „La Bourse", Serretovo „Bonheur passe richesse" atd.) s touze tendenci namif ena, mu¬ ze vysvetliti, ze byla novinka nasim obecenstvem pfijata chladneji. Pfi mozne reprisi naskytne se snad pfijemna pfilezitost, abychom mohli, jak dou- fame, o zdafilejsim provedeni kusu toho referovati."

Vsak pfilezitosti, ktera se pfi reprise dne 26. unora naskytla, — referent nepouzil.

^ Nejpfikfeji vyslovil se proti novince referent „Ceske Thalie" (-J-), bezpochyby J. J. Stahkovsky. Pfedeslav, v jakem pomeru jest kus ten k pozdejsi praci Augierove „Le Fils de Giboyer", napsal do slova: „Ze by byl (Augier) snad v pozdejsim svem kuse, jak se na mnoze tvrdi, prvnejsi sve dilo chtel jaksi glorifikovati, tomu nemuzeme dati viry, pfed- pokladajice, ze tak duchaplny spisovatel jako Augier ^nebyl by tak spatnym autokritikem. Jef skutecne mezi obema temito kusy tak ohromny rozdil, jako mezi Sardouovou nadobro propadlou fraskou „La Taberne" a jeho posledni naskrze zda- filou cinohrou „La Patrie". Pomijejice tedy okol¬ nost, ze „Vefejne mineni" k vuli „Svatouskum" bylo studovano, nenalezame skutecne omluvy, proc touto n o v i n k o u (?) nas divadelni personal po cely mesic a trpelive nase obecenstvo dne 11. t. m. od sedmi do tfi ctvrti na jedenact byli maltre- tovani. Jestlize se i o tomto kuse, jako vubec o vsech, v letosni saisone provozovanych, mnoho psalo a povidalo, vysvetlujeme si to jen tim, ze jej vybral dumyslny nas pan dramaturg, jak zna¬ mo veliky ctitel a pfitel francouzskych „ducha-

275

plnosti" — (jine literatury proh neexistuji) — a ze jeho nim(!) samym uznana ,,neo.mylnost" ne- nasla posud zadnych Strossmayeruv, ktefi by vedli antifrancouzskou :oposici. Nez k veci! Prvni a hlavni vada kusu zalezi v torn, ze cela tfi prvni jednani nemaji prazadneho deje; zakoncenim tfetiho aktu as ve ctvrt na deset, v dobe tedy, kdy obycejne jiz z divadla odchazime, konci se exposice; nasled¬ kem cehoz jest, ze obecenstvo* dlouhou chvili ani rukou nepohne a s trpelivosti ci vlastne s mrzutosti ocekava, co asi pfijde ted; — neco pfijde, je to¬ ho ale tak malo, ze obecenstvo nadobro jiz roz- mrzele, nepohne opet rukou, myslic si, ze to neco uz za potlesk ani nestoji. Requiescat!"

Charakteristika osob je vsedni, sablonovita; je¬ diny Giboyer je ... ,,neco"; ostatne ale i ten by snad nebyl tim, cim je, kdyby ho nehral tak do¬ bry herec jako p. Kolar ml. Dialog je misty arci duchaplny, nez misty opet tak rozvlacny a nudny, ze se chce cloveku mimovolne spat, zvlaste cloveku Cechovi, ktery se tak rad zabyva politikou a ktery veskere ty politicke a narodohospodafske otazky, jez Augier, zvlaste ale v redakcni pisarne speku- lanta Vernouilleta, bere na pfetfes, zna jiz z ces¬ kych casopisu nazpamet, ,a sice jiz od r. 1860, kdy zacal politisovat. Dodame-li, ze i obsazeni teto* no¬ vinky svedci o velike ,,dumyslnosti" —: dostali jsme sve povinnosti. — Cemu se ale pfi vsem torn nej¬ vic divime, je to, ze cely ucinkujici personal vzal si s „Vefejnym minenim" takovou pili, jakou pfi zadnem dobrem klasickem ci puvodnim kuse ne- shledavame. Nepochybne k vuli rovnopravnosti. Az bude neco puvodniho, vymeni se karty, aby vse zu- T.alo v patficne rovnovaze."

276

Pfeklad prohlasil referent za ,,plynny a sprav¬ ny" a dodal, ze byla „skoda prace"! I tato hra byla jen jeste jednou 26. unora opakovdna, na¬ cez zmizela z repertoiru.

V.

Douska. (Postscriptnm).

Veselohra v 1 jedn. Pfelozil A. Horsky. (Poprve v Prozatimnim divadle dne 30. prosince 1870 ve

prospech Magdaleny Hynkove.)

Obsazeni: De Lancy: Bittner. — Pani de Verliere : pi. Sklenafova-Mala. — Slouzici: S pacek.

„Nar. Listy" teprve dne 10. ledna 1871 zmi- nily se o hfe te v „Theatraliich" do slova takto: „Diyime se, ze Augierova salonni hra „Douska" jeste jnebyla opakovana. Zaklad jeji jednoduchy ja¬ ko pfi francouzskych proverbech vubec. Proveden tu dlikaz, ze smyslny dojem v lasce pfec jen roz- hoduje nejpfedneji. Avsak jak jemne kresleno zde na postupu dusevnim, jaky obratny, elegantni dia¬ log. K tomu souhra pani Male a pana Bittnera; nelze sobe delikatnejsiho provedeni ani pfati."

Svetozor referoval: „A. Horsky prokazal di¬ vadlu nasemu pfekladem Augierovy veselohry „Le

278

postscriptum" malou sluzbu. Latka kusu toho je velmi chuda. Pan de Lancy zamiloval se do' mlade vdovy de Verliere, sve najemnice, a vyznava ji svou lasku. Tu se dovida od ni, ze ma sfastnejsiho soka. Jest to davny zbozhovatel pani de Verliere, jenz se prave po dlouhem pobytu v cizine vraci, aby se o ruku jeji uchazel. Pani de Verliere hodla vsak lasku jeho podrobiti tezke zkousce. V delsi rozmluve s Lancym horli proti muzum onem, ktefi zeny jedine pro krasu telesnou miluji, a sdeluje mu, ze napudrovala sobe vlasy za tim1 ucelem, aby zvedela, zda neodpudi napadnika sveho sdelenim, ze pfes noc sesedivela. Neobstoji-li v zkousce te, slibuje ruku svou podati panu de Lancymu. Na- padnik obstal ve zkousce skvele, a pfece oslysi mlada vdova zadost jeho a stane se choti Lan- cyho. Proc ? Ponevadz se onen navratil z ciziny s hlavou holou jako dlah. Anekdota je dosti do¬ bra, avsak rozvlecena byvsi v dlouhy, unavujici dialog, pozbyva vseho ucinku."

Ostatni listy o hfe te, ktera se dockala jen jeste dvou repris, a sice dne 25. ledna a 27. dub¬ na 1871, nereferovaly.

VI.

Otec Guerin. (Maitre Guerin).

Cinohra v 5 jed. Pfelozil J. Pocatecky. Poprve v Prozatimnim divadle 19. ledna 1871.

Osoby: Des Roncerets: p. Pulda. — Franci- na: pi. Sklenafova-Mala. — Guerin, notaf: K o 1 a r m 1. — Louis, jeho syn : Simanovsky. — Pani Guerinova: pi. Hynkova. — Pani Cecilie Lecoutellierova: pi. Samberkova. — Artur Le- coutellier: Bittner. — Jean, sluha Guerina. — Slouzici pani Lecoutellierove. — Dupre.

Svetozor referoval: „V ,,Otci Guerinovi" pfedstavil Emil Augier

zrcadlo moderni spolecnosti, jiz dve toliko hybou paky: bohatstvi a vef ejna cest'. Obral sobe typy obecne, vsedni, s jakymi se setkavas pfi kazdem kroku: kolik takovych pani Lecoutellierovych, citu- prazdnych to koket, jez povazuji lasku za lek proti dlouhe chvili a ruku svou za prostfedek k dosa¬ zeni bohatstvi a skveleho jmena, kolik takovych

280

hejsku bez vselike zasady, jako Artur Lecoutellier. spatfujeme denne kolem sebe! Oni jiz tak zevsed- neli, ze se pfi nich ani nepozastavujeme. Zaklad povahy jejich neni spatny, ale pfevracene vycho¬ vani a okoli ndusilo v nich vsechny slechetnejsi city. Take notaf Guerin jest osoba kazdemu dobfe povedoma. Dobyvani penez jest mu zivotnim uce¬ lem ; nestiti se pfi torn zadneho prostfedku, po¬ kud se da zastfiti onim talarem zevni pocestnosti, do nehoz se tak uzkostlive hali. Svedomi jeho svrklo se na pravlii titul. Osnujef plan, jakby jme¬ ni sve znacne rozsifil a spolu zvucneho jmena zi¬ skal; k tomu cili chce syna sveho zasnoubiti s pa¬ ni Lecoutellierovou a zaroveh dostati ve svou moc starobyly zamek, patfici panu des Roncerets, na¬ skrze nepraktickemu snilkovi, kteryz se zabyva pla- nymi vynalezy a k tomn nesmirne mnoho penez potfebuje. Pani Lecoutellierova zdedila po svem muzi ohromne jmeni, ku kteremuz se vsak tez Artur tahne, az konecne prostfednictvim Gnerinovym smir uzaviraji a o dedictvi rovnou merou se deli. Ona pfijima navrh otce Guerina, aby synu jeho ruku podala, vabena jsouc k nemu hlavne vlast- nictvim onoho zamku, po nemz byla sama bazila. Stary de Roncerets chyta se v pasti, kterou nan Guerin nalicil. Nemaje potfebnych penez k pro¬ vedeni nejakeho noveho vynalezu, ponevadz dcefi sve, kteraz mu byla z uplneho upadku spofivosti a obezfetnosti svou pomohla, vyhradnou spravu jmeni pfenechal, pfijima od Guerina bez vedomi je¬ jiho ve forme zapujcky kupni cenu za svuj z:amek, kteryz po roce, kdyby suma ona splacena nebyla, veiiteli pfipadnouti ma. Vse se dafi podle vule; nez jedna okolnost trha ku konci celou tu pfastvu,

281

jiz otec Guerin tak peclive utkal. Maf na nestesti syna poctivce. Ten fniloval dceru Ronceretsovu, ale odvratil ,se od ni, kdyz spravu jmeni otcova pfe- vzala, pokladaje ji za chladnou peneznici. Kdyz vsak pozdeji vychazi ha jevo, ze jmeni, z ktereho otce zivila, nebylo tohoto, nybrz vlastni jeji ve- no — tu Vzplane v nem stara laska na novo. Do- vedev se o uskocnem jednani stareho1 Guerina, mafi jeho zamysl, zaplativ dluznou sumu za Ronceretsa a pojav dceru jeho za manzelku. Notaf jej v hne¬ vu vydedi, nacez jej syn s matkou opousti. V torn Guerinuv trest. (Milujef syna sveho po penezich hned v prvni fade. Povahy v kuse torn kresleny jsou mistrne. Dej jest piny efektu, napinavy, avsak trpi mnoz'stvim episodovych dialogu, ktere k jeho rozvoji nikterak nepfispivaji. Souhra byla celkem dobra. Zvlaste vynikal Guerin pana Kolara ml. svou umeleckou zaokrouhlenosti a propracovanosti az do nejjemnejsi crty. Slabsi byly vykony p. Puldy, je¬ hoz Ronceretsovi se nedostavalo zivosti, a p. Si- mianovskeho, jenz co Louis opet sobe v patheticke deklamaci liboval."

Narodni Listy napsaly: „Hezky dlouho potfeboval ,,Otec Guerin", nez

se opovazil v cele sve spatnosti — rozumej mrav¬ ni — ven pfed ceske obecenstvo. As tak rok po- tloukal se mezi ,,nejblize pfistimi hrami" naseho repertoiru. Je to ale za to pekny chlapik, ten otec Guerin! Vypravujme kratce o jeho snahach! Mr. des Roncereto je hlava genialni, z tech ale hlav, jichz nikdo neuznava: je otcem mnoha vynalezu,. vesmes nezvedenych, a Franciny, dcery zvedene vzorne. Pfipravil se ha mizinu, Francina obetuje cele jmeni sve, aby mu pojistila dozivotni duchod.

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 3Q

os-

Ucinila tak ovsem tajne, u vefejnosti plati za pe¬ nezni spekulantku chladnou. To ji odvrati srdce Guerina syna, dustojnika. Mlady Guerin a stary Guerin jsou diametralne rozdilne povahy. Kdezto povaha prvejsiho vrcholi V muzne poctivych slo¬ vech: ,,Vite, ze Vas miluji, ale jste mlada a bo¬ hata a musila byste Vy vyznat lasku mne, ne ja Vam," charakterisuji zase otce slova, zakoncujici kus: ,,Co to stoji cloveka prace, nez si vydela neco penez," pravi a zastrkuje co zastavu i gazovni arch — vlastniho syna, do kapsy. Chytfe^ uklada o zamek, jenz zbyl Ronceretsum; zaopatfi starci penize na provedeni jakehos vynalezu, doda mu tech penez co ,,licenou" kupni sumu za zamek; stafec ma pravo na zpetnou koupi do roku a dne, ale otec Guerin Vi, ze najisto na celou zalezitost zapomene. Otec Guerin vi take, ze krasna vdova Cecilie Lecoutellierova jiz casto o koupi zamku se uchazela a jeho syn ze zas do Cecilie jiz za zivota manzela se zamiloval: zamek ma byt pod¬ statnou casti synova vena. Avsak Cecilie je o po- zustalost po manzelovi v tuhem procesu s bratran- kem Arthurem, prohnanym svetakem. U otce Gue¬ rina maji se co u notafe sejit ku narovnani, ale zde ucini Arthur Cecilii poprve navrh na shatek. A odtud nastava sama drobna zmena, skoro hra¬ na vzajemna intrika, stale splitani a rozplitani bez posinuti deje, zkratka proud ciste novellisticky, a i pak jen vsedni. Jemne pointujici spusob proverbu rozpfeden tu na vice aktu, na nez nevystaci. Ne- skodilo by, ze otec Guerin v nekterych aktech vy¬ stupuje jen co jednotliva zivejsi barva v celem obraze a ze 'se deli s Cecilii, druhou osobou hlavni; ale skodi rozhodne, !ze Cecilie ie povaha tak chu-

283

da, ze v prubehu seen neukazuje ani sebe mensi zmeny. Cecilie je loretta vyssich kruhu, obycejne chytra, obycejne povrchni i obycejne spatna. Jeji zapasnik Arthur je povaha rovnez celkem povrchni. Cecilie je uz dosti stara, aby byla zcela chladnou, a Artur dosti mlad, aby se jeste zamiloval — jen ze chytfel Bylo by mnoho duchaplneho aparatu tfeba, by se zde vyvedlo neco veskrz zajimaveho — a Augier se nam pfedvedl uz lepsimi kusy! Konec v'seho je, ze Cecilie s Arthurem rozdeluji se^o jme¬ ni, aniz by se vzali, syn Guerin ze befe sobe Fran- cinu, vyprostiv zamek Ronceretsuv penezitou obeti, a stary Guerin ze opusten zenou i synem. Tolik ale je jisto, ze jiz povahy otce Guerina a "matky Guerinove stoji za to, aby se nam po vydatnem zkracovani udrzela plynna opet prace Pocateckeho. Jsou to kabinetni kousky a Guerin p. Kolara pfi¬ mo klasicky. Panove Simanovsky a Bittner, pak pani Mala podali sve chablonovite ulohy dosti sa¬ mostatne. Panu Puldovi arci schazi jeste pravy ton staroby a sila naruzivosti pro jedinou jeho vetsi scenu s Francinou, jakoz zas pani Samberkove scha¬ zi jeste lecktery detail. Pani Samberkova je nyni velmi namahana; ma dostat nejen oboru prvotne hned ji pfidelenemu, 'nybrz i ve mnohem nahradit — pani Peskovou! To nejde pfi nejlepsi vuli ovsem vzdy."

Halek ve ,,Kvetech" pfede vsim pfipomina, ze „Otec Guerin" jakoz i jine kusy Augierovy ,,bude vzdy zajimavym kusem, 'ano castecne i pochoutkou pro' psychologa", ale Velke obecenstvo ze nena- jde v tomto dile dosti hlucnosti, dosti effektu a dosti raffinovanosti, cim vsim nova francouzska skola nad Augiera vynika. ,,Augier," pravi pak,

284

„pocita pfi svych kusech na posluchacstvo jemnej- siho druhu, vytfibenejsi i uslechtilejsi, ktere by bylo vnimavo pro ty mnohe psychologicke detaily, pro ty kresby vice 'vnitfnim, nez hlucnym pochodem zevnejsim pfed nami Se rozvinujici.

Tolik pravda, ze i pfedmet ,,Otce Guerina" vice spada do liceni novellistickeho, a to do oboru zenru. Avsak Augierovy kusy jsou z vetsi casti teto podoby, jsou uvedomele takymi; musime tudiz i se sve strany ponekud tomu pfivykati. Otec Guerin sam o sobe 'jest nejzajimavejsi figurou z celeho kusu, kreslenou v mnohych castech mistrne; jest to notaf, notaf 'pletichaf, ktery vse ale kona z las¬ ky k svemu synu, aby mh ziskal jmeni, jmeno, sla¬ vu, a proto ma nase sympatie. Ale ty jeho starosti a ta jeho laska k synu nemaji moralni podklad, a proto s uspokojenim Vidime, ze se mu stavba jeho bofi. Ale hioralni podklad ma laska matky, pouhe to vesnicanky, praveho to opaku prohnane- ho manzela. Ta laska dovede pro syna podstoupiti vse, i odfici se ho, a proto vfelejsi nase sympatie strhne k sobe matka. Otci pletichafi nedafi se na konec jeho plany, 'sfiti se nad nim, prave kdyz se byl die sveho vypoctu dodelal jich vitezstvi. Syn ho opousti, befe matku s sebou, a otec, ktery tolik se nastaral o syna, zustava sam, osamotnely, zdrcen, toliko se svou tvrdosijnosti ve spolku, ac i tato podvracena ha dobro, ponevadz pod ni zmi¬ zela puda. A 'tak ma otec Guerin zase nase sym¬ patie."

Dale zmihuje se Halek, ze pfelozen byl kus ten opet Pocateckym, ,,jemuz nas repertoir jiz za mnohy kus francouzsky jest diky zavazan", a v nejvetsi strucnosti take o jednotlivych vykonech

285

hereckych. O Kolarovi pravi, ze provedl Guerina „s rozkosnou charakteristikou". Kolem neho kupi- ly se zdafile vykony pi. Male, Hynkove a Sam¬ berkove, pak Bittnera, Simanovskeho a Puldy. „Ac kus ten," konci recense, ,,neobjevil se prave co repertoirni, myslime, ze pfece jeste nekolikrat se bude opakovat na poteseni tech, ktefi mu roz- umeji. A ta dobra souhra toho zasluhuje."

Avsak i tento kus dockal se jen jeste dvou repris, a sice dne 24. ledna a 3. unora tehoz roku.

VII.

Pani Caverletova. (Madame Caverlet).

Komedie ve 4 jed. Pfelozil Antonin Pulda. (Po¬ prve v Prozatimnem divadle 6. ledna 1878.)

Osoby: Rudolf Caverlet: Simanovsky. — Merson : Kolar. —Jindfich Merson: Slukov. — Barge: Pulda. — Remold, jeho syn: Seifert. Henrietta Caverletova: pani Sklenafova. — Frantiska Mersonova : si. R o 11 o v a. Sluha : Strop n icky.

Reziser: Frant. Kolar.

Referent „Politiky" (—uh) pfede vsim pfipo¬ mina, ze jmeno Augierovo neni vice nasemu diva- delnimu obecenstvu neznamo; z 24 komedii, jez duchaplny basnik napsal, ze ,,bylo az dosud p e t zafadeno do repertoiru ceskeho jeviste", coz vsak jest, jak vime, udani nespravne. Recensent uvadi kusy ty zejmena; ale nedopatfenim vynechal ,,Ska¬ redou sestru". Na to pokracuje:

287

,,Po s e d m i 1 e t e pfestavce seznamili jjme se opet s jednim Augierovym kusem, a sice s nejno¬ vejsi jeho komedii ,,,,Madame Caverlot", ktera pfed necelymi dvema lety (l. unora 1876) v pafizskem divadle Vaudeville poprve provedena byla. Jako ve vsech svych kusech obral si Augier i zde so¬ cialni thema, jez se momentanne stalo pfedmetem modniho hovoru, a snazil se je dramaticky vteliti. Ve svych prvnich dramatech polemisuje Augier proti burse a vsemu, cozkoli je s ni ve spojeni; v pozdejsich svych kusech nezapomina jako ostatni jeho kolegovc na demimonde a jeji postaveni ve spolecnosti, drama manzelske nevery nalezlo v nem pilneho stoupence; v ,,Madame Caverlot" konecne ma ctyfaktove plaidoyer pro rozvod man- zelsky neboli jinymi slovy pro reformu dotycneho zakona francouzskeho."

Poukazav pak k feuilletonu ,,Politiky" ze dne 11. unora 1876 c. 41, pokracoval:

„Co do sveho vychodiste pfipomina kus ten zive italske drama ,,La morte civile", jez Salvini minuleho roku v Praze provedl. Se svym muzem rozvedena Pafizanka pani Mersonova zije se svy¬ mi dvema detmi 'Henrym a Fannou na statku ve Svycarsku v uplne odloucenosti od sveta po bo¬ ku poctiveho muze pana Caverleta, jehoz jmeno pfed svetem pfijala, ponevadz ji zakon francouzsky brani, aby se za zivobyti prvniho manzela za ji¬ neho muze provdala. Po patnactilete nepfitomnosti objevi se v tomto dome stesti pan Merson, kte¬ ryz se byl dozvedel, ze manzelka jeho po zemfele prave tete z Avenches zdedila million franku, a reklamu je zakonem vytknute pravo sve: aby se

288

zena a ditky vratily zase k jeho domacimu krbu. Nikoli tak tragicky jako italsky dramatik, ale proto take mene poeticky dociluje Augier vzrusene mrav¬ ni harmonie konecne opet tim, ze muze polovinou dedictvi jako odbytneho uspokoji za podminky, ze se na svycarskem uzemi jako statkaf usadi a dav se po tamnejsich zakonech bez zavady se svou ze¬ nou rozvesti, umo'zni tim, aby zena jeho mohla se dati oddati s panem Caverletem a pfijala tak i jmeno tohoto cestne i po' zakonu.

Popudem k tomuto rozfeseni byla Augierovi casto pfipomenuta affaira Beaufremontove. Se svym manzelem soudne rozvedena francouzska plu- kovnice de Beaufremont dala se totiz v Drazd'anech jako pfislusnice nemecke rise naturalisovati, aby umoznila svuj shatek s hrabetem Georgesem Bi- berscoem. ,,Aby mohl byti tak nedustojny svazek pferusen, musis byti Anglicanem nebo Nemcem nebo Svycarem a jenom ne Francouzem!"

Tof vlastni polemicke pfiostfeni kusu, jez Augier jako reformator francouzskeho prava man- zelskeho z celku vybrousil. Milostna affaira mezi Regnoldem, synem smirciho soudce Bargea, a Fan¬ nou konecne timto rozlustenim take dojde ukon¬ ceni shatkem obou, jejz otec Barge vzhledem k pfedsudkum k pomeru pana Caverleta a pani Mersonove zpocatku taktez se snazil zmafiti. Vel¬ kou jemnost basnicke vynalezavosti prozrazuji take dotycne sceny, v kterychz deti pani Mersonove, byvse o nelegitimnim pomeru mezi panem Caver¬ letem a svou matkou pouceni, bezdecne jej za- tracuji a instinktivne hiluvi na prospech legitimniho manzelstvi. Jef zamilovanym rysem Francouzu

289

lustiti konflikty mezi otcem1 a matkou — citem ditete a rovnez tak jako ve ,,Vine zeny", „Mont- joye" a podob. rozhodne Fanny na prospech sve matky. Nutneho veseleho osvetleni dostalo se otazce te otcem Bargeem' a jeho synem, jejichz vzajemny kamaradsky pomer v nejvyssi mife rozmarne stfida se se zakladni naladou. Dikce vynika jako ve vsech Augierovych kusech eleganci a duchaplnou dialektikou.

Sehran byl kus ten s velkou svedomitosti. V prvni fade jmenujeme p. Kolara, kteryz tezkou ulohu: bezcharakterniho svetaka Mersona uciniti pfimichanim jovialnich rysu lehkomyslne bytosti sympatickym — rozlustil mistrovsky; pak pani Sklenafovou, ktera s jistym sebezapfenim hrala ulo¬ hu starnouci titulni rekyne, a p. Slukova, kteryz nas jako Henry iMerson mladistvym ohnem a uslech¬ tilym chovanim pf ijemne pfekvapil. 'Rozkosne duetto poskytli pp. Pulda a Seifert jako otec Barge a syn. Take p. Simanovsky a si. Rottova zasluhuji zminky. Pfijata byla novinka svrchovane pfiznive. Nejvetsi pochvaly dostalo se interpretum na prvnim miste uvedenym."

Neruda v Narodnich Listech pfedevsim pfi¬ pomina, ze bylo o pani Caverletove jiz lohskeho roku v casopisectvu mnoho psano a ze i Narodni Listy pfinesly pfislusnou fpfedbeznou zpravu. Na¬ cez pise:

,,Je to ,,komedie" nejcistsiho' francouzskeho genru a jedna z nejlepsich her moderni produkce francouzske. Nam pak je tim vitanejsi, ze jsme jiz delsi dobu na jevisti svem nespatfili novinky podobne, coz ovsem ma svuj pfedni puvod v torn,

J. Arbes: Sebran6 spisy XXXIX. 37

290

ze take na jevistich pafizskych je tech novinek od nejake doby poruznu. ,,Pani Caverletova" je hra veskrz obratne sestrojena, s kupicimi se efekty, s luznym stfidanim dojmu hluboce vzrusujicich a napadu zas humorem pfekypujicich, pfedevsim ale hra, ktera po francouzskem spusobe poskytuje vsem spoluucinkujicim silam hereckym plnou pfi¬ lezitost, aby vynikly jednotlive i souhrnne. Roz¬ umi se samo sebou^ ze take zde je spolecensky problem zakladem. Ctenafum, ktefi se nepamatuji vice na obsah hry, jak jsme jej byli sveho casu sdelili, pfipominame, ze se tu jedna o pouta, jaka se v manzelstvi katolickem a die zakonu nekterych zemi ukladaji manzelum, i v torn pfipadu nerozlu- citelnym, kdyz k sobe se naprostO' nehodi. Pani ,,Caverletova" je vlastne pani Mersonova, jen ze od chote Mersona, ktery ji byl veskere jmeni pro- hyfil a ji samu souloznicemi svymi zhanobil, roz¬ vedena. Teprv po rozvedeni doznala prvni lasky k panu Caverletovi, muzi slechetnemu. Zije s nim v svycarskem ukrytu; oba ziji lasce k vyrostlym detem Mersonovym, synovi a dcefi, a byli je od- chovali vzorne. Za sebe se vziti nemohou, nebot' die francouzskych zakonu je s chotem svym roz¬ vedena jen od stolu a loze. Merson se o chot' a o deti nestara po patnacte let, nahle se objevi. Byl zvedel, ze dedictvim se stala chof jeho milio- nafkou, ac ona do toho dne sama, o torn nevi. Razem je stesti celeho kruhu rozruseno, pfechod od klidne bezstarostnosti az k samovrazednemu zoufalstvi je mzikem vykonan. Hlavni pomuckou jsou Mersonovi jeho deti, k nimz jevi strojenou Idsku. A kdyz byla Caverletova s detmi svymi i s Caver¬ letem procitili celou fadu dusevnich utrap, je zase

291

mzikem pomoc nalezena — prave v te ziskuchti- vosti Mersonove, jenz ^za odstoupeni pul milionu hotov je stat se obcanem svycarskym, cimz umoz- nen dokonaly rozvod a novy shatek ,,pani Caver¬ letove". V te kratkosti a nahlosti jevi se hlavne dobry takt spisovateluv. Pfednim ukolem stanovil sobe: bavit hrou svou; uziva sice k tomu pomu- cek co nejnapinavejsich, ale nepfepina jich, na- znaci mnohe jen kratkym, jasnym bleskem, a spe- cha pak, aby vyvolane disharmonie zakoncil pfi¬ jemnym souzvukem. Mistrna je proto prvni scena aktu posledniho, jejiz vitezny humor jiz naznacuje konecne vyrovnani a klid konecne se dostavujici. — Provedeni bylo skoro veskrz dobre. Pani Mala co mistryne v pfedvadeni hlubsich povah dodala ,,pa¬ ni Caverletove" razu co nejvice sympatickeho'; pan Kolar, Merson, dodal zas extremne opacne uloze sve vyrazu do detailu dokonaleho — oba byli boufne volani. Pan Pulda jevi vzdy rozhodnejsi pokroky v oboru charakternim a jeho ,,Barge" byl typicky. Naivni a pfec zas sebevedomy hu¬ mor ^Reinolda", syna Bargeova, byl panem Sei- fertem velmi pusobive a az po konec dusledne drzen. Ponekud pasivni uloha ,,Caverletova" zis¬ kala delikatni hrou pana Simanovskeho' tak, ze se fadila k prvnim uloham kusu. Pan Slukov a si. Rot¬ tova meli ulohy oboru jim mene zvyklych, ale pro¬ vedli je s vysledkem dobrym. — Pfeklad je plyn ny,( a hojne, pfi pfedstaveni se vyskytnuvsi jazykove vady musime jako vzdy pficist — samym hercum. Obecenstvo bylo animovano a uspech hry roz¬ hodny."

Nahodou byly recense o teto praci Augierove v celku souhlasny. Hra tato sehrana byla v lednu

292

roku 1878 jeste ctyfikrat (8., 13., 23. a ,30.); pak jednou dne 27. bfezna r. 1879. V Narodnim di¬ vadle provozovana ,,Pani Caverletova" ctyfikrate, a sice v lednu r. 1895 (8., 11., 14. a 21.).

VIII.

Rodina Fourchambaultu. (Les Fonrchambault.)

Komedie v 5 jedn. Pfelozil A. Pulda. (Poprve v Pro¬ zatimnem divadle 22. bfezna 1879.)

Osoby a obsazeni:

Fonrchambault: Kolar. — Leopold, jeho syn: Seifert. — Bernard: Slukov. — Baron Rasti- boulois, pref ekt departementu sekvanskeho: Pul¬ da. — Pani Fourchambaultova: si. Slavinska. — Pani Bernardova: si. Bekovska. — Blanche: si. de Pauli. — Marie Letelierova: pi. Skle¬ nafova. — Germain, komornik: Holoubek. — Marcel: Kubik. — Dej prvniho a ctvrteho jed¬ nani odehrava se u Ingouvillu, druhe a tfeti v Havru.

Neruda v Narodnich listech referoval: ,, ,,Ro- dina Fourchambaultu" — „rodina delici se na dve, na Fourchambaulty legitimni a. na Fourchambaulty nelegitimni. Opet tedy komedie o nevefe manzel¬ ske? Nikoli, ale zavazuje nesmirne blizkp o nL

294

Vzdor tomu je to komedie ciste mravniho smeru; nevyhyba se sice s nepravou pruderii vecem, jez vidame a slychame V zivote den co den a pfes to jim pfedce upirame pravo byti substratem po¬ videk a dramat, lici veci ty pfime a mnohdy naze, smer jeji je ale v skutku a bez vsi lkoketnosti mravni. Z novejsich komedii francouzskych nema ani jedna tolik ethickych momentu jako tato Augierova. Vedle toho je pracovana se vzornou obratnosti, v dialogu neni jedine slovo marne, cha¬ rakteristika vsech osob hledi si samostatnosti, sce¬ ny jsou jakoby fotografii zivota skutecneho, hned vesele, hned opravdove, a obsah, dej, byl by i v klidne psane povidce velice zajimavy.

V dome Fourchambaultove je veselo. Bylaf do kruhu jejich pfibyla mlada kreolka Marie Le¬ telierova, kterou pfes okean byl do Francie pfe- plavil Berna.td, aby sobe zde vyhlcdala vychovatel- skehO' mista.. Prozatim je hostinne pfijata u Four¬ chambaultu a zivym, Inenucenym chovanim a vti¬ pem svym zavedla v rodinny zivot novy, cily proud. Dcera Blanche ji nazyva svou sestrou, syn Leo¬ pold je ,,dle sveho" do ni zamilovan. Patrne chtel Augier synem a dcerou tou podat ukazku, jake jsou nynejsi deti francouzskych rodin obycejne. Blanche, hodne, srdecne devce, pfes to ze je naklo- nena jakemus fadnemu, milujicimu ji mladiku, pfedce se hodla provdat za prefektova syna, mla¬ deho barona Rastiboulois, ac je ji zcela Ihostejny. ,,Muzsti jsou vesmes jako vino v restauracich; jen etiketa je vzdycky jina, vino' v lahvich je pofad totez," tvrdi v pfezralosti sve. A Leopold zas ma pramalo duvery v zenskou ctnost vubec. Ze Marie travila na lodi Bernardove, staci mu jiz, aby ji

295

v duchu svem podezfival. Proc by se nepokusil pak take o ni sam? Dvofi se ji zcela bezohledne, ne- zalezi mu valne na torn, pozoruje-li nekdo dvor- nost jeho, vzdyf ,,je to* jiz osud vsech vychovate- lek, ucitelek na piane, spolecnic, atd., je-li mlady muz v dome, ze nikdo nevefi v jejich cnost". Pani Fourchambaultova pozoruje synovu naklonnost, po¬ zoruje i, ze syn pise Marii jiz tajne dopisy, ale mlci, ,,pfeje mu to", jak se fika. Pan Fourcham- bault pozoruje take vse, nehodla ale byt necinnym divakem. V rozprave se synem upozorhuje tohoto, ze jiz cele mesto o veci mluvi, a Leopold ze se nenavstevovanim klubu, divadelnich kulis atp. jiz stava napadnym. Marie £e je ale devcetem fad- nym, ze nezasluhuje toho, aby slibovanim manzel- skeho shatku — „s pocatku opravdove minenym" — byla svedena. „Vzdyf ja ji ale manzelstvi neslibuju!" brani se Leopold. — „Ale dojdes k tomu," mini otec a vypravuje tnu co pfiklad zivotni pfihodu „sveho pfitele, jehoz hejmenuje", ktery take po¬ dobne milencem ia otcem nemanzelskeho ditete se stal. — ,,Vidis, papinku, Ize poznat, ze nechodis do divadla. Sic bys vedel, ze kdykoliv nekdo vy¬ pravuje o svem pfiteli, jehoz ,,nechce jmenovat", mini tim vzdycky sama sebe. Ale ta svedena tvym pfitelem divka neni pfedce mou matkou?" — „Ne, nebof jsem se pfesvedcil, ze mne nebyla hodna."

Je tu ale jeste nekdo, kdo pozoruje nebez¬ peci Mariino: Bernard, jenz k Fourchambaultum dochazi v 'zalezitostech obchodnich. Upozorhuje ni¬ ceho netusici, jen vesele si s Leopoldem zahravajici Marii a tato pfijima rada nabidnuti jeho, ze ji opatfi vychovatelske misto v Anglii. Bernard mi¬ luje Marii, aniz by sobe toho doznaval. Mat' se

296

vubec za pfilis stareho vuci ni. Bernard dosel uz hranic stareho mladenectvi, nehodlaf se ani zenit, a to k vuli matce sve. Bernard je ditetem neman- zelskym. Zna vzornou, slechetnou matku svou, a nenavidi sveho otce, ktery ji uvrhl v nestesti. Pro¬ to mu slechetna matka Bernardova nezradila do¬ posud jmena otcova. Jen to mu vstepuje, ze otec jeho byl pfec jen muzem dobrym, ji ze se odcizil nasledkem pomluv v nepfitomnosti jeji, a ona ze pokladala za sebe nehodno>, aby se branila. Rada by, aby Bernard, jemuz v obchodu pomahala a millionafe z neho ucinila, se ozenil. Bernard ne¬ chce, musilaf by se nevesta jeho dovedit o po- klesku jeho matky, a ten ma zustat vecnym tajem- stvim. Ctenaf ostatne jiz uhodnul, ze Bernard je onim ditetem Fourchambaultovym, o nemz tento s Leopoldem byl mluvil. Fonrchambault to nevi sam, nebylf od onech dob o matce a diteti ani sluvka slysel.

Pani Fourchambaultova rada vydava mnoho penez; pan Fonrchambault naproti ni i naproti ji¬ nym lidem je slab. I stane se, ze nasledkem upadku jakes firmy hrozi upadek nahle take jemu. Nikde neni pomoci. Jedina Marie nabizi mu cele jmeni sve — „kapka do okeanu". Pani Bernardova za¬ da od sveho syna, aby pomohl. Nyni zvi teprv Bernard, ze Fonrchambault je otcem jeho. Vzdor vifici v nem nechuti podrobuje se Bernard matce, pfinasi pomoc, nabizeje se ku pfani matcinu za obchodniho spolecnika.

Bernard zavadi v dome novy pofadek — ne- sympaticky pani Fourchambaultove i Leopoldovi. Tento byl mezi tim ucinil Marii navrh, ktery ji

297

nuti, aby co nejrychleji sahla po nabizenem ji mi¬ ste v Anglii. Avsak i zde zapadne ted zavora. Pre- fekt Rastiboulois, jemuz shatek syna s Blanchi ne- zda se byti vice vyhodnym, vyzvida na Fourcham¬ baultove o pomeru Leopolda k Marii. Fourcham¬ baultova netaji se s vlastnim podezfenim svym a prefekt toho uziva, aby svazky ,,s rodinou tako¬ vou" zrusil. Tim je ale Marie vefejnemu skandalu dana v sane.

Bernard chce ji stuj co stuj pomoci zase k do¬ bremu jmenu. Jeho pfesvedcenim je, ze Leopold nemuze jinak nez nabidnout Marii shatek. Marie souhlasi. ^Leopold pfichazi k rozmluve s Bernar- dem, a sice pfimo od souboje, jejz mel se synem prefektovym. Pocina rozmluva. Leopold mini, ze tim soubojem je vec vyrovnana. Pak podotyka, ze by byl ochoten k penezitemu odskodneni, „nejak delikatne". Bernard dokazuje nutnost shatku, ac tedy sam Marii miluje. Nabizi, ze ji da 'znacne ve- no. Leopold odmita, davaje na srozumenou, ze vi, „zac as vlastne 'Bernard penize ty chce dat". V Bernardu vzkypi zlost: ,,Je videt, ze ve vas ko- luje bidna krev Fourchambaultu!" Leopold odpo¬ vida polickem.

Bernard se vrhne na Leopolda — v torn vsak se lekne — bratrovrazdy. Zacne Leopoldovi ty- kat — nyni zvi Leopold, ze je Bernardovym bra¬ trem. Ze matka Bernardova to byla, pm kterou pomozeno rodine Fourchambaultu. Ze Bernard je slechetny a cisty jako demant. Leopold je znicen. „Odcih ted toto," vola zajikave Bernard, ukazuje na spolickovanou tvaf. A Leopold mu sklesne ko¬ lem krku a liba tvaf pohanenou. Scena to uchvat- ne sily a krasy!

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 3§

298

Je to isceha pfedposledni. Ostatek je vyrov- navlajicim, zakoncujicim (akordem. Nyni by Leo¬ pold podal (Marii ruku svou, ale Marie odmita. Bylaf prve jen proto svolila k jednani Bernardovu, aby odmitnutim Leopolda mohla dokazat, ze ne¬ ma tento na ni prav prazadnych. Sama pfistu- puje ted k Bernardovi — led je prolomen, dej doznel.

Hranice celeho kusu jsou dosti skrovny, a pfece v te uzke prostofe, v zivote jedne rodiny bije tu cele mofe naruzivosti a citu. Take se ne¬ minul dej s ucinkem na obecenstvo, bylo v pfi¬ padnych mornentech dosti zajikani se mezi diva- vaky, dosti praruzneho rozechveni, od bujne vese¬ losti do nejmekciho' soucitu. 2e pfece nedosahl kus ten Augieruv zcela toho dojmu, jaky je pfi nem mozny, ma pficiny ruzne, o nichz se zmi- nime.

Referent ,,Politiky" (—uh) pojednal o kuse torn dvakrat. V cisle ze dne 23. bfezna podal obsirneji obsah; a konstatoval uplny uspech hry a sympaticke pfijeti se strany obecenstva. ,,Druhym aktem po- cinaje," pravil pak, ,,po kterem si. Bekovska a p. Slukov po zasluze dvakrat bouflive vyvolani, stuphoval se zajem obecenstva pm duchaplne dilo, jez svym solidnim jadrem divaka sice utokem ne- zarazi, ale za to tim intensivneji povzbuzuje, od sceny k scene ..."

Recensent slibil sice, ze po nejblizsi reprisi o kuse pojedna podrobneji; ale neucinil tak nez-li povsechne. Psalf v druhe sve uvaze ze dne 28. bfezna) v tento smysl: ,,Sensacniho uspechu, jakeho se kus ten domohl v Pafizi, u nas ovsem v teze

299

mife nedocilil. Jiz pfesna a hojne pointovana dikce originalu zbavuje se pfekladem pfesneho sveho charakteru, na mnoze sve razovite urcitosti, a ca¬ ste duchaplne slovni hficky, jimiz Augieruv dia¬ log oplyva, museji v kazdem pfeklade odpadnouti. Pro jednotlive narazky a sentence kusu toho vznikl v Pafizi zvlastni kult, jenz se postaral, ze dotycne slovo spopularnilo. Pfipominame zde jen na pfi¬ klad zavazna slova rsl. Bernardovy: „Musi tak byti! Je to ma vule a tvoje povinnost!" ktera mlademu Bernardovi nahle prozradi fajemstvi jeho' zivota; jak duchaplne pojata 'a hrdemu charakteru Marie Letellierove odpovidajici jsou jeji slova, jimiz konci ctvrty akt: „On se trompera! c'est mod qui vous chasse, en sortant!" („V torn se klameme! Ja to jsem, ktera vas vyhaniml tim, ze jdu"), jimiz od¬ povida pani Fourchambaultove, kdyz snazi se tato zabraniti jejimu odchodu pfipomenutim, ze by se feklo, ze ji 'vyhnala. A Bernardovo zavazne slovo „Efface!" jez pan Pulda pfetlumocil slovem „setfi" a pro kterez nemecti pfekladatele po dnes nena- lezli pfipadneho vyrazu, nalezi nyni jiz mezi okfid- lena slova Pafizanuv. 'Pfes to cini kus ten svou mravni opravdovosti, s jakouz zde basnik v svrcho¬ vane mife zajimavy problem podava a dramaticky provadi, i na nase 'obecenstvo hluboky dojem.

Pani Bernardova jest si. Bekovskou vyborne zastoupena; s uznani hodnym 'opovrhovanim zen¬ skou jesitnosti klade umelkyne duraz na dustojnost poctive matrony netoliko pfizvukem a chovanim, nybrz i vytecne volenou maskou. Uloha ta, kterouz si. Bekovska i o druhem pfedstaveni rozhodneho uspechu docilila, jest ovsem tak vdecne kreslena, ze ji, jak znamo, i pani Claarova-Delia v Ber-

300

line do sveho repertoiru pfijala. Bernarda hraje p. Slukov s pfimefenym durazem na drsnou muz- nost a poctivost charakteru toho. Pan Kolar po¬ dal jako otec Fonrchambault nalezite originelne pojatou sarzi a lehkomyslne deti rodiny Fourcham- baultovy hraji p. Seifert a si. de Pauli velice sveze a s pfimefenym temperamentem. Take pan Pulda dovedl tajemneho poctivce Rastibouloise velice za¬ jimave Icharakterisovati. Kreolku Letellierovou hraje pi. Sklenafova s nutnou poetickou vroucnosti a s durazem na velkodusnost slechetneho toho div¬ ciho charakteru."

Ku konci zmihuje se referent take jeste o jed¬ ne z nepodafenych uloh, o< interpretce pani Four¬ chambaultove, a pravi, ze melo zustati pfi puvod¬ nim obsazeni, t. j. aby ulohu pani Fourchambaul¬ tove hrala pi. Sklenafova a ulohu Marie Letelliero¬ ve si. Rottova.

Z obsirneho referatu v ,,Pokroku" vyjimame:

,,Neposledni sila nove hry spociva v jejich cha- rakterech a v umelecky krasnem, duchaplnem, jas¬ ne odstihovanem dialogu. Povahy ty vyzaduji, aby byly dokonale promysleny, az do posledni zilky oduvodneny, jemne ai do podrobnosti vymodelo- vany, a aby kazda svoji merou vykazanou v celkovy obraz se pojila, nikde rusive nevystupujic, nikde take pod uroveh nepadajic. Druhym vzhledem pak potfeba souhry naskrze plynne, ve vsem vybrou- sene."

Referent vyslovuje nadeji, ze obecenstvo ceske nebude hledati v kuse torn to, „co snad pfed po- znanim jeho ocekavak>, snad pikantnost, snad efekt-

301

nost, snad sceny mohutne az zimnicne rozchviva- jici a napinajici" 'atd. atd., kterezto ,,atd." i s pfed- chazejicimi vlastnostmi v moderni mluve divadelni kratce ,,sensacnosti" se liazyva. ,,Kdo cehosi po¬ dobneho cekal," pokracuje, ^byl ovsem nemalo zkla- man. Jako proslaveni Augierovi kolegove pafizsti Sardou a Dumas, tak i Augier plove sice v mo- dernim proudu dramaturgic francouzske a vzda- va do jiste miry povinny hold mocnemu duchu casu, avsak ryze basnicky duch jeho nestal se otro- kem mody te. Kdezto jini bud oslhujici dialekti¬ kou a mocne vzrusujicimi konflikty hledi zakryti nezdrave jadro plodu svych, anebo skvele technice dramaturgicke vse ostatni podfizuji, tak ze osoby dramat jejich pfecasto nejednaji podle sve pova¬ hy a podle pfirozenych pomeru, nybrz jen podle dumyslne, na efekt vypoctene kombinace spisova- telovy, basnik Emil 'Augier, byf i ne pro okamzik modou pfedpojaty, tedy dojista pro soudnejsi bu¬ doucnost vysoko nad he se povznasi tim, ze pfede vsim dba estheticke i ethicke ceny dramat svych. Jadro jeho her ha velkem dile je zdrave, nepo- rusene, jakys cisty, mravny duch se jimi nese a vse ozafeno leskem poesie i zlahodneno jemnym pelem jejim.

Tyto vlastnosti basnicke i moralni take ,,Ro¬ dine Fourchambaultuv" velike ceny dodavaji. Krome nekolika skvostnych seen stavba kusu ne¬ vynika nijakou technickou vytecnosti, aniz efekt- nosti, ba zda se, ze Augier schvalne vyhybal se jak moderni francouzske rafinovanosti v napina- vych zapletkach a fpfekvapujicim jich rozfeseni, tak i oblibenym efektnim zaverkum aktu. Jakoz latka noveho kusu vzata z prosteho, opravdoveho zivota

302

kruhu obcanskych, jakoz osoby komedie jsou pro¬ ste, mozne, skutecni lide a ne umele vysoustru- hovane a vysperkovane dramaticke figury, tak i ce¬ ly dej befe se proudem proste pfirozenym, tu rych- lejsim, tu nekdy zas az zdlouhavym, die toho, jak z povahy osob jednajicich vyplyva situace. Nic v nove hfe te neni naskrze noveho, nic zvlaste pfe- kvapujiciho neb uchvacujiciho, ale vsude pozoru- jeme stopy krasneho ducha, vsude slysime zivy tlukot slechetneho ^rdce — h^ n£s zajima i do- jima a zustavuje i v srdci nasem pocit uspoko¬ jeni."

Podav pak strucny obsah, chrakterisuje refe¬ rent jednotlivosti novinky jeste takto: ,Jednani prvni, licici zivot v bohate, rozmafile rodine Four¬ chambaultove, je rozkosnym, do podrobnosti jemne vypracovanym genrovym obrazkem; v jednani dru¬ hem mocne dojimd vystup zaverecny, kdy Ber¬ nard poznava, kdjo otcem jeho. Ponekud nemile dotyka se utlocitne mysle rozhovor matky se sy¬ nem, ve kteremz matka dosti obsirne vypravuje o svem poklesku, jehoz nasledkem je Bernard. Sam spisovatel to asi citil, vkladaje Bernardovi do ust slova: „Nemluvme dal o veci te; jef to trapne." Podobna nemila scena v prvnim jednani mezi Four- chambaultem a Leopoldem st'astne zmirnena pek¬ nym humorem, s jakymz provedena. Ve tfetim a ctvrtem jednani je interes divakuv ponekud roz- tfisten a nema kde se soustfediti, tak ze jednani ta cini trochu dojem rozvlacnosti; vsak jednani pate velikou scenou obou bratfi vse zase v do¬ brou miru uvadi. Na konec jenom jedina zahada zbyva nerozfesena — jak zameziti, aby Fourcham- bault nepoznal stare pani Bernardove, aby o ta-

303

jemstvi nezvedela tez pani Fourchambaultova a aby z toho novy konflikt nepovstal?"

Pfes veskerou pochvalu, ktere se se strany kritiky ceske dostalo teto hfe Augierove, stihl ji podobny osud jako vsechny ostatni. Bylaf provo¬ zovana jen jeste tfikrate, a sice 26., 29. a 30. bfezna.

IX.

Chude Ivice. (Les lionnes pauvres.)

Cinohra v 5 jedn. Sepsali E. Augier a Ed. Foussier. (Poprve v Prozatimnim divadle 17. ledna 1880.)

Reziser Kolar.

Osoby a obsazeni:

Pommeau, feditel notaf ske kancelaf e: Pulda. — Serafina, jeho* chof: si. Bekovska. — Leon Lecarnier: Slukov. — Tereza, jeho chof: pani Sklenafova. — Julian Bordognon: Seifert. — Jindfiska Hulinova roz. Bordognonova, jeho sestra: si. Slavinska. — Madame Charlotova: pi. Sei¬ fertova. — Viktorina, komorna : si. V o 1 f o v a. — Josef, sluha Lecarnieruv: Musil. — Prvni, dru¬ hy, tfeti, ctvrty host: Chmelensky, B i 1 y, R i t- tich, Zapotocky. — Hoste. Slouzici. — Mi¬ sto deje: Pafiz.

„Chude Ivice", devata hra Augierova, prove¬ dena byla v Pafizi roku 1858. Na ceske jeviste

305

dostala se teprve po dvaadvaceti letech. Ufedni reklama bud nedopatfenim nebo nahodou tento¬ krate valne se nenamahala. V jednom denniku na pfiklad pfipomenuto, ze to prace duchaplneho autora „Rodiny Fourchambaultu" atd., vyjmenova- no pet zastupcu a zastupkyh hlavnich uloh a rekla¬ ma byla se svou praci hotova.

Jinak pocinali si referenti, ktefi vesmes veno¬ vali novince referaty obsirne, ba i dej reproduko- van na mnoze dosti podrobne.

Narodni Listy referovaly: „Je to podivna hra, kterouz jsme tyto dni na

ceskem jevisti poprve uvideli: odpuzuje a pouta zaroveh, pobufuje a pfece do jiste miry usmifuje, urazi mravni cit, ackoliv temef demonstrativne na odiv stavi svou mravni tendenci. Jejim pfedmetem je manzelska nevera v nejhnusnejsi podobe, prosta vselike, byf i nezakonne lasky, ba prosta i vselike smyslne vasne, ordinarni zenska prodejnost ze za¬ sady, k vuli zevnejsimu lesku a nepfimefenemu pfepychu. Rekyni kusu jest lehkomyslna, citu prazdna, ale nadhery chtiva zena, ktera za hrst bankovek, za skvostnou toaletu, beze vsech roz¬ paku zadava cest svou i cest sveho slechetneho ale pfilis duvefiveho< manzela. Tedy hetera u ro- dinneho krbu! A tato mrzka prodejnost pf edvadi se na jevisti zrovna v nedbalkach, ze divaka az hnus projima... a pfece nedeje se , to nikterak za ucelem, aby vzbuzena byla snad nejaka zaliba k nefesti, nybrz naopak, aby divak procitil vse¬ chna stadia osklivoisti a hnusu k podlosti zvrhle zenstiny, ktera lasku a dobrodini spldci nejvetsi potupou. Autorove omlouvaji se proto az pfilis ca-

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 39

306

sto usty jednajicich osob, hlasajice, ze se neduh nehoji zastiranim a licenim, nybr£ ze je potfebi ranu obnazit a vypalit. Ovsem!, ale nikoliv na je¬ visti, pfed ocima obecenstva, kterez se shromaz- dilo, aby bylo ucastno umeleckeho pozitku! Uzna¬ vame, ze je tendence kusu mravokarna a pfisna, ale divadlo neni pfede zadnym korrektivnim usta- vem nebo mravni kaznici pro neverne zeny! Uva¬ deti na jeviste nefest v cele jeji nahote, aby oskli- vost vzbudila a k utuzeni mravniho citu pfispela, jest kazdym zpusobem) attentat na krasochuf a svrchovany estheticky zakon. Takoveto bezohledne demonstrovani zla pusobi odpor, kteryz jen stezi pfekonati dovede mravni tendence a skvela diva¬ delni technika. — Dej kusu, pokud se tyce osob neverou „Chude Ivice" trpce postizenych, jest krat¬ ce tento: V Pafizi zije slechetny a jiz pfistarly muz jmenem Pommeau. Je feditelem jiste notaf- ske kancelafe. Zachoval si pilnosti a spofivosti male jmeni, ktereho vsak jen nerad se dotyka. 'Mel take svefenku, kterouz co pestoun vzorne vycho- val a jejiz jmeni tak vzorne spravoval, ze ji pfi zasnoubeni znacne veno odevzdati mohl. Schovan¬ ka ta se jmenuje Tereza a provdala se za mla¬ deho advokata Lecarniera. — Po odchodu Terezy citil se Pommeau jako osifelym a ponevadz nebyl jeste pfilis star, pojal za zenu mladou, chudou div- ku Serafinu, jejiz jedinou snahou a touhou byly nadhera v odevu a radovanky. Stfizlivy Pommeau veda, ze pfi trvajicim rozdilu stafi od Serafiny prave lasky ani ocekavati ani zadati nemuze, snazi se poutati ji k sobe vabnym pfatelstvim, obeta¬ vosti a iisluznosti. Pracuje ve dne v noci a pod¬ poruje vsechny choutky a libustky sve rozmafil^

307

zeny. Serafina miluje ve vsem nadheru a rozkos, chce v obcanske spolecnosti nade vsechny damy vynikat toalettou ia eleganci zjevu... Pommeau uznava tyto choutky za zcela pfirozene a divi se ve sve prostote jen tomu, ze jeho zena s tak ma¬ lymi prostfedky tak nadherne vesti si umi. Vefi naivne a dobracky, ze ma Serafina obzvlastni ta¬ lent vyhledavati pfilezitostne prodeje a kupovati takto za maly peniz veci nad miru skvostne.

Opacny pomer panuje v domacnosti jeho by- vale schovanky. Tereza ma znacne jmeni, jeji muz ma velke duchody, ona hospodafi vzorne a ne¬ muze pfes to vsechno vychazet. Tu vznika v ni podezfeni, ze jeji muz, advokat Lecarnier, nejakou tajnou vaseh ma, ktera ho' velke sumy penez stoji. Podezfeni toto sdeluje svemu nekdejsimu pestounu p. Pommeau-ovi, ktery prave u ni navstevou mes- ka. V torn pfichazi sluha a odevzdava jakysi ucet pro jejiho muze, dokladaje, ze modistka na oka- mzite zaplaceni naleha. Ucet tyka se moderniho damskebo klobouku, kteryz se dopodrobna popi- suje a uzasnou sumu penez stoji. Tereza nabyva z toho pfesvedceni, ze jeji podezfeni bylo pravdi¬ ve, vyplaci ucet a propuka pak v bolestny nafek. Umihuje si, ze sveho neverneho muze opusti. V tu chvili ozyva se v pfedsini sramot a do komtiaty vchazi Serafina, majic na hlave skvostny novy klo¬ bouk, zcela takovy, jaky se v zaplacenem. prave uctu popisuje. Tereza poznava klobouk a podle klobouku svou sokyni a svudkyni sveho muze. Ale pfemaha vsechen svuj hnev a mocne vzplanuvsi nenavist k Serafine, nebof muz Serafiny je pfi¬ tomen, a Tereza nechce svemu slechetnemu pestou¬ nu spusobiti bolest odhalenim, ze je hanebne pod-

308

vaden a (zneuctivan. Chova se tudiz k Serafine s nu- cenou vlidnosti a propuka v novy nafek, kdyz byli manzele odesli. Jiz vi Tereza, kam' penize z jeji domacnosti plynou ... podvaden a zneucten je jeji otcovsky pfitel Pommeau a bidnik, ktery jeho krb znesvafil, jest jeji vlastni neverny manzel! Tereza chce za kazdou cenu zabranit, aby jeji pestoun o torn zvedel, obavajic se, ze by ho tak desne od- haleni zdrtilo. Avsak okolnosti jsou mocnejsi nez jeji sebezapfeni a dobra vule. Pommeau dovida se od modistky, ktera na zaplaceni smenky nale¬ ha, jak veci se maji, a nabyva desneho pfesved¬ ceni, ze si jeho zena za cenu sve cti opatfuje prostfedky ku sve nadhefe a ze vubec do jeho domacnosti plynou penize z hanby. Zdrcen tihou sveho potupeni zoufa nad svym zivotem a umihuje si, ze se usmrti. Ale dfive jeste chce vyhledati muze, kteryz jeho domacnosti mrzky peniz han¬ by dodaval, aby mu zaplatil a bankovky o tvaf otloukl. Pozde vecer pfichazi k Tereze. Behal cely den, je utrmacen, a nemoha se do sve zneuctene domacnosti vratit, zada svou schovanku o pfistfesi. Ale Terezu desi myslenka, ze by mel ten bez- uhonny poctivec pod jednou stfechou, v jednom byte spati is vrahem sve cti a sveho stesti, s je¬ jim mnzem — ona hleda vselike zaminky, aby to zamezila. Tu obraci se Pommeau na Lecarniera, kteryz v strasnych rozpacich opodal stoji.

„Domluvte pfec sve pani, mhj pfiteli!" vola Pommeau, kraceje k nemu s rozevfenou naruci, ja¬ koby ho chtel obejmout. Avsak tomu nemuze do- pustit Tereza: nepronasi sice ani slova, ale stavi se v mravnim rozhorleni mezi nej a sveho (muze. Zarazen hledi Pommeau s jednoho na druheho a

309

seznava z vydesenych tvafi obou manzelu strasnou pravdu. Chce se na lupice sve cti vrhnouti, ale sily mu nestaci... pfitel obou rodin podava mu rame a odvadi ho do sveho bytu. Lecarnier klesa na kolena pfed svou zenou a opona pada. Taze se ctenaf, co se stalo s nevernou Serafinou? Nez opona spadla, dovedel se divak z ust nesfastneho Pommeaua, ze po jeho odchodu z domu do divadla odjela, aby ji neusk> prvni pfedstaveni jakesi cino¬ hry o manzelske nevefe. Vypustili jsme z vypra¬ vovani cele jednani te mrzke rekyne, ponevadz se nam hnusi opakovati pro j evy takove zenske pod¬ losti. — Stavba kusu je lehka a dovedna, dej po- stupuje rychle a ucinne a dialog oplyva hojnosti duchaplnych obratu. Nemylime se asi, tvrdice, ze jen temto technickym pfednostem a peknemu pro¬ vedeni dluzno pficisti, ze obecenstvo „Chudou Ivi- ci" neodmitlo. Nejvetsi zasluhu o pomerny uspech kusu ziskali si pani Sklenafova-Mala (Tereza) a slecna Bekovska, pak panove Pulda, Seifert a Slu¬ kov (Pommeau, Bordognon a Lecarnier)."

Ihned v den po prvnim provedeni, tedy dne 17. ledna otiskla „Politik" ve feuilletonu uvahu od Pavla Lindaua, kteryz pravi, ze kus ten jest po jeho mineni jednim z nejpametihodnejsich del novejsiho dramatickeho basnictvi francouzskeho, ze byl napsan jiz r. 1858 a ze Augier se svym spolu¬ pracovnikem lici v nem neveru manzelskou v nej- opovrzlivejsi podobe: ,,nikoli laska, vubec ani ne vaseh, nybrz bidna strojivost dohani tentokrate man¬ zelku k zapomenuti svych povinnosti."

Kdyz byl podal obsah hry a pfipomenul, ze ma podivuhodne drama to na jevisti nevylicitelny ucinek, pokracoval v tento smysl: ,,Pfipoustim, ze

310

kus ten pusobi pfiserne, ale nepfipoustim, ze by dojem ten mel tfeba sebe nepatrnejsi nadech ne- mravnosti. Naopak. Vinnice ovsem pfi provedeni kusu sedely jako* na zhavem uhli. Uzkostlive roz- hlizely se kolem sebe, jsouce neustale v smrtelnem strachu, ze je ten neb onen pozna. Nucenym usme¬ vem a umelou bezstarostnosti snazily se zakryti nejtrapnejsi muka dusevni. Ale spatnejsim se ku¬ sem tim nestal nikdo; zaliby ve zlu kus ten ne- zbudil; ba ja jsem pfesvedcen, ze ucinil na kaz¬ dou, doposud ne uplne zatvrzelou mysl dojem zuslechfujici a polepsujici, tak ze mnohemu lehko- myslnemu cloveku, kdyz mu strasne nasledky mnoh¬ dy jen nepfedlozeneho okamziku v cele sve hruz- ne pravdivosti pfedvedeny byly, spadly supiny s oci.

Augier, jak vidime, sdili nahled St. Justuv: ,,Velke choroby nehoji se ruzovym olejem a mo- susem ..." Drz'e v katanske ruce zhave zelezo, vtiska znameni hanby hluboko v sycici maso' k vecnemu opovrzeni..."

Puvodne nazval Augier kus ten „Les Femmes du Monde entretenues". Titul ten vsak nebyl cen¬ surou pfipusten, z kterezto pficiny nazvali spiso¬ vatele kus svuj: ,,Les Lionnes pauvres", coz zna¬ mena asi tolik jako ,,modni damy bez penez".

Kus ten stal se opet pfedmetem1 nejvasnivej- sich utoku; ale u obecenstva (francouzskeho) pro¬ razil, dosahnuv hlucneho a trvaleho uspechu.

Po dvou dnech (18. ledna) ucinena v „Poli- tice" opet zminka o novince. Pravenof, ze Augie¬ rovo ,,mravokarne drama" . .. doslo pfed vhodne naladenym obecenstvem nejpfiznivejsiho pfijed, tak ze Ize kus ten jiz nyni prohlasiti za trvale obohaceni repertoiru. Dale upozorhuje referent,

311

ze co do latky pfedstizen byl kus ten (ovsem jen na ceskem jevisti) kusem „Fromont jun. a Riesler sen."; nicmene ze netoliko svou zevnejsi technic¬ kou formou, nybrz take svou vnitfni basnickou hod¬ notou stoji jako umelecke dilo neporovnatelne vyse nez-li pfipomenuta romanova cinohra.

Provedeni bylo pry vytecne; herecky personal dovedl pry se s fidkym porozumenim vpraviti v du¬ cha moderniho dramatu. Po' te zmihuje se recensent v strucnosti o hercich a zejmena o Seifertovi pfi¬ pomina, ze byl v druhem' aktu pfi otevfene scene vyvolan.

Po tfeti zminil se referent „Politiky" (—uh) o novince dne 20. ledna. ,,Nepfedpojatou vnimavo- sti naseho jemnocitneho obecenstva pro exoticka basnicka dila bez rozdilu jich narodnosti a stafi," pravi, „dostalo se take zajimavemu mravokarnemu dramatu ,,Chude Ivice" onoho spontanniho uplne¬ ho uznani, o nemz jsme se byli jiz zminili." Po te upozorhuje na feuilleton z pera Pavla Lindaua a obmezuje se pouze na referat o vykonech herec¬ kych.

„Titulni rekyni hrala si. Bekovskd, ktera „chu- dou Ivici" Serafinu, fintivou tuto modni damu bez srdce i citu, dovedla zajimave a pfece ne pfes pfilis kfiklave interpretovati. Nadhera jejich vkus- nych toilett patfi take vubec k veci; pfes to zbu- dila vseobecny obdiv znalcu i laiku. Pusobivou pro- tivu k tomuto charakteru vytvofila pi. Sklenafova, ktera jako Tereza neuhonnou zenskost prostymi a jednoduchymi rysy znazornila a ve scene, kdy se poznaji, luchvacujicim pathosem sve hry do- vrSila. Pan Pulda, jeden z nasich nejnadanejsich mladsich hercu, ma pro starsi ulohy v kusech kom

312

versacnich pfislusnou vfelost citu uplne ve sve mo¬ ci a znazornil jako Pommeau netoliko pfechod bo¬ dre a blazene duvernosti starce az po opodstat- nene obvineni neverne sve zeny, nybrz i bolest¬ nou resignaci oklamaneho manzela s dojimavou jed¬ noduchosti a pravdou. Pan Seifert pocinal si jako Bordognon v oboru bonvivantuv, ktery mu vybor¬ ne svedci, s rozmarem svrchovane lasky hodnym. Velice slusne drzel se p. Slukov v nesympaticke a nevdecne uloze cizoloznika Lecarniera. Take da¬ my Slavinska, Seifertova a Wolfova pfispely svrcho¬ vane zasluzne k precisnimu celku, jejz mistr Kolar s obvyklou inteligenci dirigoval. Zevni vyprava je¬ viste, byf i pomerne jednoducha a skromna, byla v celku dosti vkusna."

„Co znaci slovo ,,Ivice" v jargonu, jakymz se mluvi v salonech pafizskych?" pise referent ,,Po¬ kroku". „Je to dama podle mody, zensky hejsek, la naleznes ji vsude, kdez nalezi k dobremu tonu, aby se ukazala — na dostizich, v bulohskem le- siku, pfi prvnich provozovanich kusu, zkratka vsu¬ de, kdez by rada zevlounum a zavistnikum', ktefi nemaji dosti penez, vstipila pfesvedceni, ze ona jich ma az moc; pf idruzi-li se k tomu jeste jista vy- stfednost, mame „lvici", a nedostava-li se k torhu penez, mame „chudou Ivici". Kasirem „lvice" je manzel, kasirem ,,chude Ivice" pak — nekdo ji¬ ny!" Tak charakterisuje svihak Bordognon druh zenstin pafizskych, z nichz jednu ucinil Augier hrdinkou svoji cinohry.

Jak z deje tohoto patrno, je pfedmet, jejz si Augier ve hfe sve obral, nad miru choulostivy. Uvesti na jeviste kurtyzanstvi v nejhnusnejsi jeho podobe, je kazdym zpusobem povazlivo a jen bas-

313

nik tak duchaplny a fekneme take cudny jako Augier dovede se tu vyhnouti nebezpeci, aby hra takova nestala se divakovi odpornou. Augier ne¬ bezpeci to dojista sam citil a proto na dvou mi¬ stech, jednou usty sameho Pommeaua stava se sam sobe obhajcem a prohlasuje, ze ulohou divadla ne¬ ni dodavati nefesti odvahy ukryvanim a tajenim, nybrz strhnouti nefesti skrabosku a odhaliti celou jeji hanebnosf. Nemily dojem, jakyz by cinil dej, zastira spisovatel velmi obratne provedenim v prav¬ de vybornym; stavba kusu — az na konec, proti ne¬ muz by se dalo leccos namitati — je po frati- couzskem zpusobu lehka, elegantni a pfi torn pfec solidne dokonala, charaktery zajimave provadeny, mnohe sceny zcela efektni a dialog bohaty pek- nymi myslenkami.

Obecenstvo chovalo se z pocatku zdrzenlive, brzo vsak se rozehfalo a vzdavalo hlavnim spolu¬ ucinkujicim a s nimi tez novince hojne pochvaly.

V pravde vsak ji obecenstvo ceske pfece od- mitlo. Nebof kus ten proveden jen jeste tfikrate — 19. a 21. ledna, pak 26. unora, nacez zmizel z re¬ pertoiru.

J. Arbes: Sebran6 spisy XXXIX. 40

X.

Tchan a zef. (Le gendre de Mr. Poirier.)

Hra ve 4 jednanich. Sepsali Augier a Sandeau. (Poprve v Prozatimnem divadle 30. bfezna 1880.)

Osoby a obsazeni: Poirier Kolar. Gaston, Marquis de Prelles Seifert. Hector, vevoda de Montmeyran Slukov. Verdelet Pulda. Antoi¬ nette pi. Sklenafova-Mala. Salamon Chva¬ lovsky. Chavassus M i k o 1 a s. Cagne D o u b r a v- sky. Vatel, kuchaf Samberk. Domovnik Chra¬ mosta. Sluha Brozek. Komorna sic. Pavlic- k o v a.

Referent ,,Politiky" pfede vsim pfipomina, ze prazske obecenstvo (ovsem jen nemciny znale) se- znalo kus ten minuleho roku v lete, kdy spolecnost videhskeho mestskeho divadla hrala v Praze po¬ hostinsku a kus ten pod'titulem „Der vornehme Schwiegersohn" s nejrozhodnejsim uspe¬ chem provedla. Vsim pravem, pravi pak dale, poklada se hra ta za ne j vy t ecne j s i k on ver¬ sa eni kus novejsi dramaticke literatury francouz-

115

ske, v nemz protivy mezi slechtou a mesfanstvem se svymi jednotlivymi prerogativy znazorneny jsou objektivne se sympatickym klidem pozorovatele latku svou ovladajiciho' a usmifeni stavu, po pfi¬ pade vnitfni ocista charakteru stavy ty represen- tujicich provedena jest zpusobem nejduchaplnejsim.

Dale poukazuje referent k tomu, ze thema: kterak zbankrotely slechtic snazi se shatkem s bo- hatou mesfankou restaurovati — jest stare, ale pfe¬ ce pry vecne nove a ze bylo az do nejnovejsi doby zas a zase zpracovano. Upozorhuje, ze v dobe nej¬ novejsi podal i Moser svym ,,Doktorem Klausem" st'astnou variaci thematu toho, a ze Laube jiz ro¬ ku 1854 Augierovu hru v lokalisovane forme pod titulem „Birnbaum und Sohn" v dvornim divadle provozoval a — nepochodil. Cetni divaci divadla toho zaujali stanovisko slechtickemu svetu tohoto druhu pfizniv6, citili se urazenymi a dali smysleni svemu vyraz — mlcenim. Po ctvrt stoleti odvazil se Laube provozovati kus ten poznovu v mestskem divadle a — pochodil. Kus nejen ze se udrzel, ale byl v tu dobu trvale hlavni ozdobou repertoiru.

Ku konci vyslovuje recensent nadeji, ze i u nas osvedci se kus ten jako trvale obohaceni re¬ pertoiru, ponevadz i provedeni, o nez se zaslouzily nejlepsi sily, uplne uspokojilo a probira pak jed¬ notlive vykony herecke.

Kolar jako bodry ,,Spiesburger" Poirier podal nadhernou charakterni studii plnou zivotni pravdy. kdezto Seifert jako vzneseny jeho zef vytvofil k to¬ mu v jiste mife doplnek tim, ze polozil duraz na lasky hodnou lehkomyslnost aristokrata sveho sta¬ vu sobe vedomeho'. Antoinetta, usmifujici toto me¬ dium mezi obema svaficimi se stranami, nalezla

316

v pani Sklenafove svrchovane jemne citici poetic¬ kou interpretku. Panove Slukov a Pulda doplhovali dustojne celek.

Pochvaly a vyvolani po ukonceni kazdeho aktu dostalo se vsem ucinkujicim pfehojne.

Recensent ,,Ceske Vcely" (—k—) referoval: Pomijejice ostatni repertoir mlcenim, zmihuje¬

me se dnes jen o francouzske ctyfaktove ducha¬ plne hfe, sepsane Augierem a Sandeauem, ,,Tchan a zef". Ackoliv hra tato po cele desitileti jest jiz ozdobou francouzskeho jeviste, dostala se teprve nyni u nas na repertoir. Obsah jeji jest nasledujici. Bohaty velkoobchodnik Poirier svou ctizadostivosti puzen, provda krasnou dceru svou Antoinettu mla¬ demu markyzovi Gastonu de Prelles, jenz jest pin lasky k ni, jeste vice vsak pin dluhu a peneznich zavazku onomu ,,narodu, jejz zveme pijavicemi lid¬ ske krve". Markyz je si vedom, ze ctizadosti tcha- nove prokazal znamenitou sluzbu svym — jmenem, proto zije uplne bezstarostne, beze vseho pomys- leni na vdecnost za zaplaceni vsech dluhu, ano kdyz pan tchan, nejsa spokojen s jeho lehkomysl¬ nosti a posud nepfestavajici marnotratnosti, poci¬ na mu vycitky delati, odbyva pan markyz v slech¬ ticke nonchalanci tchana ustepkem. Vevoda de Montmeyran, kmotr Antoinetty, miluje tuto jako otec, ona pak detinnou laskou mu splaci tak, ze sam Poirier zarli na sveho soka v lasce — otcov- ske. Originalni to zjev psychologicky na jevisti. Pan vevoda je vytecnym domacim pfitelem; jsa bezdetek, ma pfipraveno jmeni pro Antoinettu, az tato svym zakoupenym manzelem (podobny motiv v LArrongeove ,,Doktoru Kalousu") pfijde o vlast¬ ni majetek. Snazi se jako otec mir trpici dusi An-

317

toinetty zabezpeciti, avsak s uspechem nejlepsim pracuje o to — mlada zena sama. Nove objevivsi se dluhy manzelovy ze sveho zapravuje, cimz jest Gaston pfekonan moraine, stydi se sam pfed sebou, ze nevernym je zene tak slechetne, a umihuje si, ze ukonci na vzdy pomer svuj k bohate jedne hra- bence, az srovna vsak dfive cestnou zalezitost, jez jej k minulosti posud vize — souboj totiz. Zatim vsak uboha Antoinetta dozvi se z listu, jejz stary Poirier za nepfitomnosti markyzovy otevfe, o po¬ meru manzelove k one hrabence. Kdyz Gaston se vrati domu a taze se po onom listu, nastupuje ve- lika scena. Poirier chce listem tim kompromictovati hrabenku, Gaston rozhodne stavi se na odpor, kla- da Poirierovi na vedomost, ze ruseni postovniho tajemstvi jest trestuhodne — v torn Antoinetta zno¬ vu se obetuje — vrha osudny list onen do plame- nu. Gaston jest uchvacen velikomyslnosti tou, kle¬ sa na kolena, zapfisaha chof svou, by mu odpu- stila, slibuje ze sfastnon ji ucini. Antoinetta ysak chladnosti, ktera mrazi sluch posluchace, odmita jej, fkouc, ze od chvile te je — vdovou. Ve ctvrtem jednani pfichazi Gaston rozlouciti se s Antoinettou. Tato jej propousti. Kdyz vsak pfitel Gastonuv Hector, vevoda z Montmeyranu oznamuje Antoi¬ nette, ze manzel jeji odchazi k souboji, vypukne marne utajovana laska zeny v srdcelomny vykfik: „Gastone!" Tento vrhne se v roztouzenou naruc sve zeny. Na to velkodusna Antoinetta, zcela jiz usmifena s nim, sama posila jej k vykonani cest¬ ne zalezitosti, k souboji — v torn vsak posel pfi¬ nasi list, jenz oznamuje prosbu Gastonova soka o smifeni. A tak duchaplne provedeny, do nejmen- sich podrobnosti psychologicky prohloubeny dej

318

konci nejkrasnejsimi akkordy smiru domaciho. — Provedeni novinky teto bylo veru skvele. Pan Ko¬ lar podal mistrne postavu ctizadostiveho, po slech- tictvi baziciho Poiriera, toliko nekolik drsnych po¬ klesku grammatickych rusilo krasny ten vykon. Je¬ mu po boku statne se zachoval pan Seifert, jenz uhlazenost i sebevedomou domyslivost slechtickou dumyslne spojiti dovedl. Antoinetta pi. Sklenafo- v6-Male jest pfimo vzorem provedeni teze partie. Pan Pulda tez plnou zasluhu o skvele provedeni hry te si ziskal. Zvlaste v scenach s Poirierem do¬ vedl trefne vyjadfiti radost svou z lasky, kterou k nemu Antoinetta projevuje, jakoz i lehky sarka- sticky ton, kdyz na konci prvniho jednani Poirie¬ rovi tvrdi, ze pan zef si z neho sasky tropi. Pan Samberk episodku kuchafe rozkosne podal. Pan Slukov mel v uloze vevody velmi nevdecnou partii, kterou pfece k platnosti pfivedl.

Neruda v „Narodnich Listech" vyslovil se takto:

„Tchan a zef", starsi jiz hra Augierova, ale hra dobra. Zase to prava ^comedie", smisenina seen veselych a zas opravdovych, jako obycejne u Francouzu, ktefi neskatulkuji, nekladou vesela zivota zebra zvlasf a opravdova zase zvlasf, nybrz berou celou kostru zivota, aby z ni ucinili zase ne¬ co ziveho, pravdiveho. Myslenka teto hry Augie¬ rovy ovsem neni nova. Opaku jet' se v povidkach i dramatech jmenovite od doby velke revoluce francouzska, — od casu tedy, kdy nicemnost jmena jen zdedeneho a vysoka cena uslechtile povahy osobni pfisla v obecne vedomi, — jiz zajiste na stotisickrat. Augier pfedvadi mladeho slechtice, ktery pfes to, ze nic na svete nedela kloudneho,

319

pfedce je pin pychy — zname shnile dfevo, chlu- bici se, ze je dfevem broskve. A pfedvadi stareho mesfana, zbohatleho v poctivosti, hlediciho si pak ale pomoci penez ziskat urozeneho zete, vie k vuli sobe, nez k vuli dcefi. Stejne zkostnatele a do ji¬ ste miry co do spolecenskych pfedsudku zcela pa- ralelni dve postavy ty, representujici spolecnost lid- kou starsi, prave dokonavajici, dostanou se do kon¬ fliktu, a konflikt vzbuzeny je pak usmifen zenou lasky a duchaplnou, uslechtilou, tedy representaci doby nove, kyzene. Z cehoz mravni nauceni: zve- trale zaklady nasi spolecnosti Ize napravit jen vzde¬ lanost! ducha i srdce„ vzajemnou laskou a nejvyssi spravedlnosti. — Poirier dal dceru svou mlademu markyzi de Prelles. Markyz rozhazuje penize tcha- novy pfespfilis, a tim dojde k tuhemu boji s tcha- nem. Markyz ale take povazuje cely shatek jen za vec spekulativni a shatek nema mu vadit v navy- cich nijakych. Hned v prvnich dnech manzelstvi je cti sve never en a tim zahy pfipravuje se i o ze¬ nu. Avsak velikost a slicnost ducha jejiho ted teprv na neho pusobi, on ted ji miluje, a opravdovost lasky korunuje celek smir em. Tof vsechen dej. Augierovou zasluhou pfi te nenove latce je ale, ze se ji chopil zive a zivost ta ze pronika sceny a postavy, tak ze tyto, byf ne zcela nove, pusobi alespoh sveze. — Provedeni hry te bylo vyborne. Hlavni zasluhu ma p. Kolar. Jeho ,,Poirier" drzen zcela pravdive. Snad bychom byli aspoh ve sce¬ nach se zetem, jim£ je vevoda pfitel markyzuv na¬ hodou pfitomen, sobe pfali tonu mene boufliveho, av&ak cholericnost postavy te byla takto do vsech odstinu vykreslena co nejsvedomiteji. Pan Seifert st'astne zas sprostfedkoval v povaze markyzove

320

mladickou sankvinicnost s vtipnou uhlazenosti. Jen na pocatku pocinal si ponekud nejiste, jako by slova mu byla vadila. Pro uslechtilost ,,Antoinetty" ma jedine pani Mala pravy, pusobivy a ducha¬ plne pointovany ton, vydatny i tenkrate, kdyz po¬ stava je licena jen kratkymi rysy jako zde. Mensi- mi ulohami zaslouzili se panove Pulda a Slukov. Novinka pfijata velmi pfiznive.

Referent ,,Pokroku" upozornil pfedevsim, ze hra tato, ,,kteraz ve Francii po cele ctvrt stoleti uz povazuje se za jednu z nejlepsich konversacnich cinoher, uvedena konecne take na ceske jevi¬ ste", a konstatoval, ze dosahla tu vysledku upl¬ neho. ,,Spisovatele liceji v duchaplne hfe svoji srazky a boje, jakez povstavaji ze spojeni aristo- kracie se zivotem mesfanskym, paklize spojeni to nestalo se na zaklade obapolneho oceneni, upfim¬ ne lasky, nybrz na zaklade spekulace s obou stran."

Po tc vypravuje obsirne dej. O razu hry sa¬ me nesifi vsak slov. Pravi, ze ,,tvorba kusu je pfi veskere lehkosti umelecky dokonala a ucinna, cha¬ raktery vyborne a vyrazne kresleny a dialog pfi- padny, piny duchaplnych a vtipnych obratu, tak ze cinohra ta v provedeni jen trochu dobrem vzdy a vsude muze miti uspech rozhodny.

Provedeni bylo celkem zdafile, ac v jednotli¬ vostech byli bychom si pfali hry trochu plynnejsi a hladsi, tu a tam i vyraznejsi.

Hlavni pozornost zaujimal ,,tchan" pane K o 1 a- ruv, figura to znamenita, k jejiz uplne ucinnosti v nekterych scenach schazel jen ponekud lehci ton. Take marquis pane Seifertuv, ac jest velmi pekny, ziskal by snad, kdyby v nem slechtic

321

dosel jeste vetsiho vyrazu. Velmi krasne, srdecne hrala pani Sklenafova ,,Antoinettu"; skoda, ze ve zminenem pfekvapujicim obratu ve 4. dej. (,,A ted pospes na bojiste"), chtejic se jako prava umel¬ kyne vyhnouti Charybde komediantstvi, upadla ve Scyllu zbeznosti a pustila cely ten moment temef mimo sebe, tak ze mnohemu z divaku znamenity coup autoruv usel.

Dobfe zahrali pp. Pulda a Slukov ,,pro- stfedniky": vevodu de Montmeyran, obchodnika Verdeleta, a p. Samberk podal jako kuchaf, jenz dba sve ,,umelecke cti", figuru zcela zabavnou.

Cetne obecenstvo bylo po celou hru nevsed- ne animovano a odmenilo hlavni spoluucinkujici hojnou pochvalou.

Pfes to vse stihl tyz osud i tuto praci Augie¬ rovu jako vetsinu jeho her, ktere byly provo¬ zovany na nasem jevisti. Bylaf hrana jen tfikrate, 30. bfezna, 1. a 7. dubna, nacez vice hrana nebyla.

J. Arbes: Sebrane spisy XXXIX. 41

XL

Zkouska bohatstvim. (La pierre de touches.)

Komedie v 5 jed. Napsali Emil Augier a Jul. San¬ deau. Pfel. Vladimir Kazda. (Poprve v Novem ces¬

kem divadle 6. cervence 1882.)

Vilem Wagner, hudebni skladatel, Bittner, Spiegel, malif, Seifert, Baron z Berghausenu Samberk, Sturm, spravce zamku, Chramosta, Gottlieb, notaf, Pulda, Klara Wagnerova, sestfen- ka Vilemova, pi. Bittner ova, Hrabenka z Ro- senfeldu si. Bekovska, Rosa, jeji dcera, si. T u r- kova, Sluha baronuv Pule, Sluha hrabencin H a- j e k, Sluha v zamku Brozek, Listonos Pokorny.

Referent ,,Politiky" (—uh) zminil se nekolika slovy o novince hned prvniho dne po prvnim pro¬ vedeni. Pfede vsim vyslovil politovani, ze jiz 30 roku stara komedie ta provedena byla v pfekladu dosti primitivnim a pokracoval pak: ,,Duchaplna novinka udrzela zajem obecenstva az ku zdanlive zarazejicimu, ale estheticky uplne oduvodnenemu za-

323

konceni a mozna take, ze nasledkem vytecneho pro¬ vedeni v celku tesiti se bude trvalejsimu uspechu, nezli v zdejsim nemeckem divadle, kde byl kus ten pfed'tfemi ctvrti roku pod titulem ,,Geldprobe" do repertoiru zafaden. Hlavni ulohy nalezaly se v rukou pp.: Seiferta, Bittnera a Samberka, pak dam Bekovske a Bittnerove, kterymz prodlenim vecera dostalo se hojne a zaslouzene pochvaly."

Po dvou dnech doplnil recensent referat svuj nasledujicim: ,,Nejnovejsi nase repertoirni hra „Zkouska bohatstvim", spolecne dilo Augiera a Sandeaua, ktefi byli oba pozdeji jmenovani cle¬ ny Akademie francouzske, mela svymi jemnymi psychologickymi podrobnostmi rovnez tak pou- tavy, jako vabivy ucinek i na nase obecenstvo, ackoliv novinka ta podoba se spise duchaplne sa¬ tyfe na panujiciho prave ducha casu nezli dramatu, v nemz by byly oznacene zakladni myslenky do¬ statecne vycerpany. Rovnez tak die ceskeho, ja¬ ko nemeckeho titulu, kterymz, oprotiv originalu, smenen ucel s prostfedkem, jde tu o domnelou ,,zkousku bohatstvim nebo penezi," kterou pfestoji charakter nadaneho mladeho hudebniho umelce, jen2 octne se nahle v nepfijemnem vlastnictvi ohromneho bohatstvi. Mamonafstvi osvedcuje se i v tomto pfipadu, nebof nas nekdejsi skalopevny ,,rek cnosti" nedovede pod vlivem zkusebniho ka¬ mene toho nadale zapfiti nekaly raz sve bytosti. Zpfetrhav znenahla vsechny sve dosavadni svazky pfatelstvi a lasky, klesa s bezcitnou nadutosti a bezohlednym opovrhovanim cele sve minulosti se stupne k stupni vzdy hloubeji do kruhu ^vznese¬ neho sveta", nemajiciho zadnych idealu. Jemnocitni basnici zde patrne zumyslne opovrhli beznou di-

324

vadelni tradici, aby pouzitim theorie polepsovaci docilili konecne tak zvany „dobry vysledek". Oni nechavaji dalsi perspektivu zcela volnou a pfene- chavaji divakovi, aby dale o torn pfemyslel, zda-li z matefske pudy vyrvana bezzasadni bytost, jako nas titulni rek, v cizim ovzdusi, v nemz se byl octnul, musi nutne zajiti nebo nic. V naznacenem pfipadu musil by kus nutne skonciti tragickou ka- tastrofou jako v pozdejsim dramatu ,,Delila" od Oktava Feuilleta, jez jest s kusem Augierovym ve¬ lice spfiznen. Ovsem zda se byti zaverecne jako hlavni trumf proti rekovi vyneseny motiv — ze dal tento psa sveho pfitele zastfeliti — pfece jen pfilis podivinskym, nez aby jim mohla byti pfive¬ dena vazna katastrofa.

Jednotlive typy spolecnosti jsou zde nejrozkos- nejsim zpusobem liceny a skytaji hercum take z vetsiho dilu svrchovane vdecne ulohy. Nadherna figura zamozneho ale charakterniho malife Spiegla nalezla v panu Seifertovi interpreta, ktery kladl na laskyhodneho, dusevni pfevahou nezistneho pfitele ucinny duraz, kdezto p. Bittner musil se spokojiti s nesympatickou postavou kolisaveho titulniho re- ka Vilema (vlastne Frantiska) Wagnera. Hrabenka z Rosenfeldu mela v si. Bekovske vytecnou repre- ^entantku, ktera tento typus plnokrevne aristokrat- ky slovem, chovanim i zjevem skvele znazorniti do¬ vedla. Jemnomyslnou Klaru (jinak Frideriku) Wag- nerovu provedla pani Bittnerova uplne uspoko¬ jive a panu Samberkovi jako svobodnemu panu z Berghausenu naskytla se pfilezitost podati zda- filou sarzi hmotne na mizine se octnuvsiho slech¬ tice s veskerou jeho domyslivosti. V uloze naivni divky, mlade hrabenky Rosy (jinak Doroty), v kte-

325

rez slucuji se aristokraticke pretense, vystoupila si. Turkova na miste si. de Pauli, pro kterou byla uloha ta puvodne urcena, a zbavila se ukolu sveho s hereckou zrucnosti.

Referent ,,Pokroku" J. L. T. vyslovuje pfede vsim domnenku, ze dej vzat je z nektereho roma¬ nu, nacez pokracuje doslova: ,,jef vubec romanovy, avsak obratnou rukou v ucinne drama zpracovany".

,,Hra tato ma ovsem take sve vady a zakladni chybou je k vife nepodobne charakterisovani hlav- niho reka. Neni temef mozno, aby genialni ume¬ lec, muz vubec velice nadany, choval se pfi nena- dalem zbohatnuti tak vsedne, jako scela obycejny dusevni obmezenec, jenz patrne nevi, k cemu by jmeni sveho uzil, v nemz probudi se nekale, ne¬ zf izene choutky po titulech slechtickych, jimz na pouhe radeni sesleho, zadluzeneho barona pbetuje dosavadni svazky pfatelske, milenku, vsechno bla- ho sve.

Toho vseho dopousti se ve ,JZkousce bohat¬ stvim" genialni skladatel hudebni Vilem (v origi¬ nalu Frantisek) Wagner. Tohoto Wagnera slysel kdysi jeden hrabeci pfitel hudby v Mnichove hrati pfekrasnou symfonii, vlastni jeho skladbu. Hudeb¬ ni enthusiast jest pnzen poznati skladatele, i ve¬ jde do jeho skrovnickeho obydli, ktere s nim sdili pfitel Spiegel, umeni sveho malif. Tento Spiegel jest vlastne silnym straznym andelem hudebniko- vym, stara se o jeho potfeby, k vuli nemu zane- dbava sve umeni a zhotovuje prace vydelecne, jen aby pfitel nepocitil krutost nedostatku. Ano velko- myslnost malifova nepfestava na opiatfovani pfi¬ tele, ale i jeho sestfenku Klaru vezme do domu, kdyz byla osifela. A tato Klara jest druhym utlym

326

straznym andelem hudebnikovym. V domacnosti techto lidicek stravil stary hrabe blahou chvili po- slouchanim symfonie, a kdyz brzy po torn k smrti se stroji, odkaze komponistovi cele sve znamenite jmeni mnoha milionu, kdezto pro pfitele jeho ma¬ life za peci hudebnikovi venovanou vyhradi osm- desat tisic a svym pfibuznym, ktefi se na velke dedictvi tesili, rocni duchod po sesti tisicich. Tito pfibuzni jsou: schatraly diplomat baron Berghau- sen, ,,bratranec ze sedmnacteho kolena" a hraben¬ ka z Rosenfeldu, ,,sestfenice z osmnacteho ko¬ lena."

Zemfely hrabe, jak vidime, nalezi v fad boha¬ tych strycku z Ameriky, jehozto dedic vsak zahy po nabyti jmeni dostane roupy, ze s nim jeho nej¬ lepsi pfatele vydrzeti nemohou. Zfekne se pfedne drahy umelecke a sice navodem zklamanych dedi- cuv hrabete, ktefi se umluvili, kterak by sfastneho dedice ku svemu prospechu o majetek pfipravili. A Wagner sedne jim snadno na vejicku, -ackoliv vi a take jim zfejme vytyka, ze jednaji zistne. Ale ponevadz pozvani slechticove mnichovsti odmitli pozvani neslechtickeho bohace Wagnera k slavne¬ mu zasnoubeni, dava se jesitny hudebnik od ba¬ rona adoptovati, ,,aby se jakozto baron vyrovnal tern, kdoz ho odkopli", a dalsi krok jeho na sraz- ne ceste jest ten, ze pozada o ruku hrabenciny dcery Rosy.

Oskliva ctizadost ta spusobila, ze zapfel umeni, pfatelstvi, lasku — vsecko, co ho k dfivejsimu sve¬ tu poutalo, jen aby si zjednal zevnejsi lesk. Bodry malif s opovrzenim se od neho odvraci, milenka ho tim snaze opousti, cim vetsiho nabyva pfesved¬ ceni, ze vlastne ji uz od pocatku miloval Spiegel,

327

ktery jen z pfatelstvi k Wagnerovi vrouci lasky cit potlacoval, ano vsechna dobra vnuknuti Wagnerovi daval. A jakkoliv na konec Wagner vseho dosahl, co bylo jeho touhou, pfece citi se nenadale nesfast- nym, opustenym, bidnym. A k dovrseni teto bedy pfichazi jeste domaci sluha, aby oznamil, ze pfi¬ chazi jjpan Konrad". Co takovy ,,pan Konrad" zna¬ mena, vi sirsi obecenstvo davno z kupletu zpevac- kych spolecnosti pivovarnich, nad to pak komtesa Rosa po cely kus o svem Konradu fantasiruje a neustale se maticky taze, kdy konecne toho hez- keho lajtnanta ve svetlomodre uniforme dostane. Stary baron na oznameni sluhovo dolozi, ze pan Konrad je nejlepsi pfitel rodiny a zaslepeny Wag¬ ner veli sluhovi, aby ho jen pustil do salonu. Hra tedy konci perspektivou na peknou, spokojenou domacnost Wagnerovu; vzdyt; nevesta Rosa ne¬ muze ani svou radost zatajiti, kdyz sluha pfichod pane Konraduv oznamuje — kruty to trest clove¬ ka, falesnou ctizadosti otraveneho.

Nemecky pfekladatel teto hry — ktera se pfed nekolika mesici take na zdejsim nemeckem divadle davala — nemel dosti na perspektive, v originalu zobrazene a ,,pfibasnir' Spieglovi, s Klarou odcM- zejicimu, ze na prahu jeste se obrati a fekne ,,usmes- ne: ,,Gratuluji," aby pochopilo obecenstvo, jemuz by se konec hry pfilis nahlym byti zdal, jake ra¬ dosti Wagnera ocekavaji. Timto skutkem, vlastne slovem, zmenil pfekladatel bodreho, slechetneho, pro ,,vyssi kruhy ovsem ponekud drsneho malife v zlomyslneho posmevacka, zvrhl jeho charakter v mineni, ze lepe obecenstvu vyhovi, nez Augier a Sandeau. A ejhle — i v ceskem pfekladu ta ko- necna gratulace zustala, abychom vedeli, z jake to

328

francouzske knihy pseudonym Vladimir Kazda pfe- kladal.

Jak praveno, autofi zpracovali romantickou lat¬ ku ,,Zkousky bohatstvim" velmi pusobive, ackoli nelze popfiti, ze divak si musi mnohe domysliti, mnohe si jen vypravovat nechati, co by se vlastne na jevisti diti melo. Pfevraty v povaze Wagnero- ve musely pfedchazeti stuphovite mnohe nuance; basnici zustali dluzni motivovani tech nahlych je¬ ho skoku, nebof jim s'lo o to, aby se dej po cele exposici rychle bral ku p-fedu. Mezi kazdym aktem musi uplynouti delsi doba, abychom si mohli do¬ mysliti psychologicke pfemeny naseho reka, ktery na konec sklesne az na sketu, kdezto skutecnym rekem zustava malif Spiegel, ktery ma od pocatku sympatie obecenstva. Co vsak zvlaste v kuse chvaly zasluhuje, jest uslechtila, ale vseho moralisovani prosta tendence a duchaplny dialog. Takoveho druhu Ijry zasluhuji, aby na repertoiru se zacho- valy. Spisovatele udrzuji divaka v napnutosti po celou hru, v niz pfedvadeji fadu peknych situaci, z nichz nektere snad postradaji povahu pfirozeno¬ sti, jedna pak dokonce na miste povznasejiciho te¬ mef komicky dojem cini. Jest to scena ctvrteho aktu, kdy Spiegel a Klara davaji si za kulisami zahrat pfitelovu symfonii od celeho orkestru a na jevisti hudbu poslouchajici u vytrzeni ruce spinaji a ob- divuji se zvukum fletny a housli. Ano, kdyby tak skutecne hrala se nejaka velkolepa, mistrovska skladba — ale tim, co jsme slyseli, nelze nadchnou- ti se. Ta ,,genialni symfonie" Wagnerova plati arci jen usim Spieglovym a Klafinym a ne obe¬ censtvu a nasi interpret! techto uloh, pan Seifert a pani Bittnerova, brali to skutecne do opravdy.

320

Take druzi ve hfe zamestnani herci a herecky zaslouzili si pravem pochvaly, ktera se jim po kaz¬ dem aktu vzdavala. Nejobtiznejsi postaveni mel p. Bittner, chtel-li svou umeleckou individualitu uvesti v soulad s promenlivou, y druhe polovici hry od¬ pornou povahou Wagnerovou, ale pf ekonal s taktem vsechny obtize. SI. Bekovska dostala hrde hra¬ bence tim vice, cim mene uloha ta citlivych a vas¬ nivych projevu zada. Ulohy toho druhu neminou se u slecny nikdy ucinkem a rezie mela by toho pametliva byti. Elegance toilety slecniny zvysila ucinek hry nalezite. Slechtickou husicku Rosu po¬ dala slecna Turkova s patficnou mirou naivnosti a prostofekosti. Pan Samberk hral sveho zadluzeneho barona s pfirozenou mirou noblesy, panove Pulda (notaf Gottlieb) a Chramosta (spravce zamku Sturm) pfislusne doplhovali celek.

Scena byla velmi slusne upravena. K doci¬ leni illuse pfali bychom, aby pfiste oba umelci v prvnim aktu svym satem naznacova'li svuj nuzny stav, zejmena p. Bittner nemel by s pocatku tak po svihacku oden byti, aby pozdeji kontrast patr- nejsi byl.

Navsteva opet nebyla takova, jak by zajimava a poutava novinka byla zasluhovala. Timto nedba- nim naseho obecenstva k nasemu ustavu ume- leckemu to s divadlem ku pfedu jiti nemuze."

Referent ,,Div. Listu" J. V. Fric mimo jine pravi: ,,Dej teto mravokarne hry jest jednoduchy. Vytecny talent, pfijda nahle k nesmirnemu bohat¬ stvi, zatouzi stati se aristokratem a zfekne se k vuli dosti nicemne spolecnosti pfedsudku plnych a bez- charakternich slechticu svych pfatel, ano sveho umeni. Konec, ponekud usecne a nejasne znazor-

J. Arbes: Sebran6 spisy XXXIX. 42

330

neny otevira tomuto sobikovi neutesenou budouc¬ nost, pfedne po boku budouci jeho slechticke man¬ zelky, ktera blouzni o jakemsi dustojnikovi v svetle- modre uniforme. Thema to ponekud zastarale a vsedni. Hra vsak jest plna velmi ucinnych seen, bavi od pocatku do konce a dava nasim hercum i umelkynim dobrou pfilezitost, aby pfivedli nevsed- ni sve ulohy k platnosti. Die naseho nahledu snesla by nekolikere opakovani.

Nekterym taktuplnym damam zdal se ten pfe- vrat. Klafin, jakym pfenese nahle svou lasku s Wagnera skladatele na slechetnejsiho ovsem ma¬ life Siegla, trochu nahlym, nesvedcicim prave o hlu- bokem, opravdovem citu. To vsak pada na vrub francouzskych autoru, s nimiz zbytecno po tolika letech znova se souditi."

I tuto hru stihl tyz osud jako vetsinu ostat¬ nich her Augierovych, bylaf jen jeste dvakrate opakovana a sice dne 9. cervence a 19. srpna.

XII.

Cise bolehlavu. (La Cigue).

Veselohra o dvou aktech. Pfelozil Jar. Vrchhcky. Poprve v Narodnim divadle 5. prosince 1884.

Osoby a obsazeni: Klinias, bohaty Athehan: Seifert. — Paris

a Kleon, jeho soudruzi: Smaha a Samberk. — Hippolita, otrokyne: pani Bittnerova. — Slu¬ ha: Rada. — Dej v Recku za dob Periklovych.

Charakteristicke a vzhledem ke kulturnim po¬ merum nasim vubec a divadelnim zvlasf jest, ze Augierova prvotina dvouaktove versovane drama „La Cigue", kterymz si byl ctyfmecitmalety autor dobyl roku 1844 na prknech svet znamenajicich sve ostruhy jako dramatik, provedeno bylo na ces¬ kem jevisti teprve dne 5. prosince 1884, tudiz po 40ti letech.

Nemene zajimavo jest, ze drama to vzniklo v dobe, kdy znamy houzevnaty boj francouzskych

332

romantiku proti pseudoklasicismu skoro jiz byl do- bojovan. Augierova dramaticka prvotina znamenala tudiz ve Francii spise reakci nezli pokrok; ale pra¬ ve proto, ze mela uspech jako Pousardova tragedie z fimskych dejin Lukrecia, dopomohla vedle teto nejvice k docasnemu vitezstvi pseudoklasicismu nad romantismem.

Na ceskem jevisti objevila se ovsem v pome¬ rech zcela jinych. Boj mezi pseudoklasicismem a romantismem jest totiz dobojovan. Od mnoha let jiz ozyvaji se i u nas nova hesla: realismus a nej¬ noveji naturalismus, jez si dobyvaji vzdy vice pu¬ dy. Realisticke hry ruske i jine, jez jeste asi pfed desiti lety na ceskem jevisti zpravidla bud odmi- tany nebo — byly-li obzvlaste peclive provedeny, — pfijimany s chladnou reservou, dobyvaji si vzdy cestnejsiho, nekdy i nadseneho uznani.

Za takovych pomeru ovsem neni divu, ze Au¬ gierova prvotina, ktera byla u nas provedena pod titulem ,,Cise bolehlavu" v pfekladu Jaroslava Vrch- lickeho, nepronikla uplne. ,,Uspech jeji," pravi se v jedne recensi ,,nebyl na poprve nadseny, ale vlidny a zvlaste ve druhem aktu. .. nikoli bez vf e- losti".

Vlidnost, s jakou byla hra pfijata, pfipisuje- me jednak pa ucet okolnosti, ze prvotina ta byla jiz dvanactou hrou z pera Augierova, kterou obe¬ censtvo nase videlo, ze sehrana byla po cele fade Augierovych genialnich her socialnich a konecne ze i s uspechem hrane nektere hry VrchlickehO', tehoz genru jako ,,Cise bolehlavu" upravily teto jaksi pudu.

Bez techto podminek, obzvlaste pod vetsim vli¬ vem realistickych her vubec, byvala by „Cise bo-

333

lehlavu" najisto> pfijata snad i s mrazivou chlad¬ nosti, ne-li docela odmitnuta, jako se pfed lety delo' zpravidla hram realistickym.

Mezi dramatiky francouzskymi vynika Emil Augier jak uslechtilosti idei, tak lehkou a pfi torn pfece jadrnou dikci. Ani po strance technicke ne¬ da se proti oblibenemu dramatikovi nic podstat¬ neho namitati. Pfednosti tyto jevil Augier jiz pfi pocatku sve skvele drahy spisovatelske r. 1844, kdy v Odeonu provozovati dal svou dramatickou prvo¬ tinu. Byla to versovana komedie ,,La Cigue", ktera nejen ve Francii, ale v pfekladech take jinde s plnym vysledkem davana, pfedevcirem konecne v hladkem ac nerymovanem pfeklade Vrchlickeho s titulem ,,Cise bolehlavu" na jeviste Nar. divadla se dostala. Rymu v teto vyborne veselohfe lehce postradame; nejdouf ony, jak znamo, zvlaste ve veselohfe nasemu herectvu valne k duhu.

Puvabna dvouaktovka Augierova ma dej jed¬ noduchy, pruhledny, pfece vsak velmi vabny, pou- tavy. Bohaty Athehan Klinias (p. Seifert) zhrdaje zivotem, jehoz rozkosemi se pfesytil, oznamuje svym rozmafilym a vyzilosti zchatralym soudruhum Pa- risovi a Kleonovi (pp. Smaha a Samberk), ze se otravi a jmeni sve tomu z nich zustavi, jemuz se podafi ziskati pfizeh spanile otrokyne Hypolity (pi. Bittnerove). Nastane zajimavy zapas obou neuslech- tilych zhyralcu o Hypolitu, ktera mezi tim zami¬ luje si Klinia, jenz si s pfately zistnymi stropi ten zertik, ze ustanoveni sve o dedictvi zmeni a tomu je slibuje, koho Hypolita zamitne. Oba zhyralci sna¬ zi se pak velmi zbytecne vzbuditi proti sobe u Hy¬ polity osklivost. Na konec ovsem Klinias, pfekonan telesnymi i dusevnimi puvaby Hypolity, zfika se

334

jedu a s Hypolitou k novemu zivotu se vraci. Pra¬ va laska zahnala jeho omrzelost.

Recensent ,,Svetozora" M. A. Simacek pfipo¬ menuv, ze kus ten provozovan poprve r. 1844 v Ode¬ onu, a ze jej po tficeti letech pfijalo ku provozo¬ vani i Theatre frangais, jez jej bylo puvodne od- mitlo, napsal:

,,Obsahem kusu jest provedeni dukazu, ze pra¬ va laska i v srdci zhyralce, stizenem nudou nero- novskou, dovede vzbuditi novou touhu po zivote, nove vznety pro krasu a dobro. Dej pfelozen do Recka za dob Periklovych, ac nazory vyslovovane usty mladeho Klinia a jeho prostopasnych, z je¬ ho tuku zijicich pfatel Parise a Kleona jsou uplne prosyceny moderni blaseovanosti.

Vsak ani Cise bolehlavu neusla smutnemu osu¬ du Augierovych her na ceskem jevisti. Dockala se jeste jen dvou repris dne 8. a 11. prosince 1884.

Slovo zaverecne.

Neni nizadne pochybnosti, ze po pfecteni ci- tovanych recensi musi se kazdeho — a to i intere- senta zmocniti zvlastni pocit tesknoty. Hlavni pfi¬ cinou toho jest, chaoticka michanice chvaly a vy- tek a casto i nedostatek zasad dramaturgickych, jez vetsina recensentu dava na jevo. Pravda — jsou to jen pouhe uryvky recensi; ale v nasem se- skupeni jsou to vzacne dokumenty, pomoci kte¬ rychz mozno jako na zlatych vazkach ddhadnouti kulturni vysi vetsiny divadelniho obecenstva praz¬ skeho.

Oc vlastne jde? O nic vice a nic mene nez o umelecka dila, jednoho z nej znamenite j sich dra¬ matiku, ne-li dokonce o nejznamenitejsiho drama¬ tika devatenacteho stoleti, jez byla spravami di- vadelnimi prazskemu obecenstvu prodlenim skoro celeho ctvrtstoleti, pfekladana.

A tu jest nejnapadnejsi pfimo bezpfikladna vy- trvalost, s jakou vetsina divadelniho obecenstva Au¬ gierovy kusy jeden po druhem odmitala.

336

I. ,,Skareda sestra" provedena roku 1862 a 2. ,,Pavel Forestier" 1868 — kazda jednou.

3. ,,Vefejne mineni" 1870 — dvakrat. 4. ,,Douska" 1870, — 5. „Otec Querin" 1871,

6. ,,Tchan a zef" 1880, —■ 7. ,,Zkouska bohatstvim" 1882, a 8. „Cise bolehlavu" 1884 — kazdy tfikrat.

9. ,,Rodina Fourchamboultu" 1879 — a 10. ,,Chude Ivice" 1880 kazda ctyfikrat.

II. ,,Svatouskove" 1865 — ctyfikrat, po dva¬ nacti letech 1884 pod jmenem ,,Pelikan" taktez ctyfikrat.

12. ,,Pani Caverletova" 1878 — petkrat, na to 1895 ctyfikrat.

Nejkarakteristictejsi jest, ze krome ,,Pani Ca¬ verletove" a ,,Pelikana" nebyl v Narodnim divadle do roku 1914 ani jediny kus Augieruv proveden.

Vizme jen nyni jeste, jaky osud asi by byl stihl genialniho Emila Augiera, kdyby se byl na¬ rodil v Cechach a umelecka dila sva psal vyhrad¬ ne pro velke publikum ceskeho divadla. Pocitame-li, ze od roku 1862 platilo se za premieru puvodni hry celovecerni asi padesat zlatych, die toho byl by nas cesky Augier prodlenim dvaadvaceti roku vy- ziskal 12 X 50 = 600 zlatych. Za reprisi se v letech sedesatych az sedmdesatych neplatilo niceho. Te¬ prve zavedenim tantiem byl by mohl vyziskati ctyfi az pet set zlatych. Je takovato existence cloveka vubec, a genialniho zvlasf, mozna?

CESKA DIVADELNI SFINGA.

J. Aibes: Sebrane spisy XXXIX. 43

(Psano a po prve tisteno 1888; po druhe tisteno 1904).

Od samych prvopocatku moderniho divadla ces¬ keho, tedy jiz dele celeho stoleti objevuje se na divadelnim obzoru, vlastne v nejvlastnejsim ovzdu¬ si jeho, cas po case cosi, co bylo, jest a zustane — kulturnim ukolem divadla naseho.

Zvlastni bezpfedmetne toto cosi objevuje se v ruznych podobach. Nejcasteji jako jitfni zora vestici blizky den v podobe nadejnych pf^ni — brzo jako chary oblacek v podobe trpkych, zaca¬ ste i usklebnych stesku, obcas pak take jako cerny, hrozivy mrak, z nehoz za blesku a hromu sype se krupobiti nejtrpcich, mnohdy i nejjizlivejsich vyci- tek na hlavy spravcu divadla.

Vimef, ze divadelni spravy, nechf fidi divadlo tak nebo onak, maji s tak zvanou ,,kritikou" vzdy¬ cky nemale potize. Kdyby mela kterakoli divadelni zprava dbati vsech pfani, stesku a dobfe i falesne t. j. tendencne minenych pokynu a rad, kterymiz je znalecka pera zacaste den co den soukrome a prostfednictvim vefejneho tisku bombarduji, mu- sela by se (budiz nam prominut vyraz nejosume-

340

lejsi) v nekolika tydnech v pravem slova smyslu zblazniti. ..

Jako kazda vec podlehajici vseobecne vefejne kritice kazdeho, kdo vubec ma chuf kritisovati — podleha i divadlo tak zvane kritice jevici se za¬ caste v pozadavcich rovnez tak opravnenych jako jindy smesnych, obycejne pak v chaotickem dora- zeni na spravu divadla se stanovisek, duvodu a pficin nejruznejsich. Brzo vymrsti ostep ,,dobra vu¬ le a poctiva snaha", ale nemotorne; brzo vede ranu jesitnost, urazena pycha, zlomyslnost, vubec impulsy naprosto osobni, ktere nekdy — kdyz to¬ tiz panuje mezi kritisujicim a posuzovanymi sho- da nebo docela pomer vzajemneho podporovani — zvrhaji se v ucelnost opacnou a vyznivaji v dythi- rambickych chvalofecich a odporne zacaste kra- mafske reklame, ktera s drzym celem vzdoruje roz- umu i posmechu a stokrat vypraskana zase se vra¬ ci, aby sve nekale femeslo znovu provozovala.

Utoky vseho mozneho druhu musila trpeti kaz¬ da divadelni sprava prave tak, jako musilo obecen¬ stvo zacaste trpeti pfivaly bohopuste reklamy. Lee jako se ona nikdy neuchrani pfed utoky, neubrani se obecenstvo reklame, dokud nebude vkus vetsi¬ ny tak vytfiben, aby mohlo souditi samostatne.

Nam nejde vsak tentokrate o vzajemny pomer divadelni spravy, kritiky, po pfipade reklamy a obecenstva, nybrz o pfimo tajemne cosi, co — jak se zda — nelezi v moci feditelstva a dramaturgie a za co nebyla az dosud nikdy uvalovana vina na bedra divadelnich sprav: minime totiz jiz po ,cele stoleti cas po case se vracejici pfani, stesky a vy¬ citky v pficine puvodni dramaticke produk¬ ce ceske.

341

Mimodek naskytaji se otazky: Jsou pfani, stesky a vycitky ty opravneny ci¬

li nic? Mame ci nemame puvodni produkci dra¬

matickou, jakou vzhledem k talentum svym literar¬ nim miti muzeme?

Mame-li ji, nemuze-li byti jinou nezli jakou pra¬ ve jest — po jakem pravu pfejeme si jine, vydat- nejsi; po jakem pravu styskame si a pronasime vycitky na ruzne adresy?

A nemame-li takove, jake miti muzeme, kdez asi toho pficina — co a kdo tim vinen?

Vse tO' jsou otazky, na ktere mozno odpove¬ deti celymi knihami. Jedinou a nejspravnejsi od¬ povedi byly by podrobne nepfedpojate dejiny ces¬ keho divadla, kterych nemame a sotva tak brzy miti budeme.

Nezbyva tudiz, nezli vziti za vdek uryvkovi- tym poukazanim aspoh k momentum nekterym, nejmarkantnej sim.

Uvedeme-li si na pamef puvodni dramatickou produkci ceskou az do otevfeni Narodniho di¬ vadla, musime — nechf pohlizime na vec sebe benevolentneji ■— vyznati, ze byla a zustala po cele stoleti dilletantskou. Slovem fim ovsem nechceme naznaciti vice nezli co v pravde znamena. Nechce- mef tim fici, ze ve spouste slabych a prostfednich praci nebyly take plody odpovidajici vetsine esthe¬ tickych poizadavku. Chcemef slovem tim oznaciti jen tolik, ze kazdy divadelni plod, af spatny, pro¬ stfedni, dobry nebo vytecny, byl z pouhopouhe ochoty, nereflektujici na odmenu hmotnou v te mi¬ fe, jakou kazda prace vubec jiz co do vynaloze- neho na ni pravem casu zasluhuje.

342

V prvni dobe — za casu Thamuv, Majobera, Tandlera, Sediveho, Stvana atd., kdy nebylo di¬ vadla ni divadelniho obecenstva, byla, jak pfiro¬ zeno, puvodni produkce v plenkach a bujil jen pfe¬ klad, nanejvys reprodukce.

Pozdeji — za dob Stepankovych zahajila pu¬ vodni produkce prvni sve nesmele pokusy a po¬ kracovala v nich za ostatnich sprav divadla ces¬ keho s vetsim nebo mensim uspechem az do za¬ hajeni her v divadle prozatimnim, kdy zlep- sily se pomery tou merou, ze kojeno se nejruzo- vejsimi nadejemi do nejblizsi neb aspoh vzdalenejsi budoucnosti.

Avsak po dvacet asi roku, po kterouz dobu konany jak nescetnekrat "ujist'ovano, v prozatimnim divadle ,,pfipravy" k zahajeni her v ,,dustojnem di¬ vadle narodnim", pronaseny tytez neb aspoh po¬ dobne stesky a vycitky v pficine puvodni produk¬ ce dramaticke jako za Stogra, Hoffmanna a Ste¬ panka — puvodni produkce dramaticka z d i 11 e- t a n t i s m u vybf edla.

Na torn vsak nebylo dosti. Puvodni kus cesky byl a zustal temef vsem divadelnim spravam trpe- nym jen pastorkem, ba vice — on byl a zustal po- strachem vsech divadelnich kancelafi. Zpravidla vitano zadani puvodniho kusu v feditelstvu s ne- mym neb usklebnym opovrzenim a jenom v pfi¬ padech mimofadnych pfizniveji, ale vzdy s reser¬ vou a jako nezbytne zlo, jehoz jedinym ucelem jest pfipraviti divadelni kasu o nekolik set zlatych a disgustovati herectvo i obecenstvo.

Zpravidla pfijiman puvodni kus bud z milosti nebo z protekce. Kusy bez tohoto certifikatu (byf i dramaturgii doporuceny), prachnively v divadel-

343

nim archivu, az je milost nebo protekce vystvala na prkna.

A sehran-li nekdy nejaky puvodni kus cesky, pfece — (vsak jsou doposud jeste cetni toho pa- metnici) — nesehran zpravidla jinak nezli z mi¬ losti.

Provedeni budilo skoro vzdy utrpnost. Bez ne- vyhnutelnych zkousek, bez pfimefene vypravy a zacaste beze vsi pece ze strany rezie i herectva, a osud kusu byl na vzdy, osud autoruv pak na delsi cas zpeceten. Co opomenula nedbalost feditelstva a rezie, osobni zasf a zavisf dokonala — autor kusu odchazival obycejne z premiery sve s poci- tem nejtrpciho zklamani.

Obecenstvo bylo rozhofceno, kritika roztrpce- na a sprava divadla mela novou zaminku — od- soupnouti puvodni produkci ,,po zasluze" zase do pozadi a nevenovati ji ani tolik pece, jako nejbid- hejsim videhskym a berlinskym pfedtnestskym fras- kam.

Na cas mivala pak divadelni sprava pokoj. ,,Dobra vule a ochota" vsak jest neumorna,

dilletantismus neudupatelny. Fiasko sice na cas dis- gustuje, ale neodstrasuje na vzdy. Za nedlouho do¬ stavi se zimnicna ochota poznovu a touha pp no¬ vem fiasku neda pokoje, az je novy kus napsan, zadan a provozovan — s opetnym fiaskem.

Kdo tim vinen? Zajiste autor. Proc nenapsal kus, ktery by

snesl mefitko nejpfisnejsi, vyhovoval prave panu- jicimu vkusu divadelniho obecenstva a pronikl ne¬ jen pfes nedostatecnost interpretuv, nybrz i pfes nedbalost rezie i nevnimatelnost obecenstva.

344

Napsal-li autor kus slaby, nemel ho zadavat k ^provozovani. Nemel-li vsak dosti autokritiky, mela ukol pfedbezne kritiky pfevziti divadelni spra¬ va a kus — neprovozovati. Avsak dfivejsi diva¬ delni spravy kritiky toho druhu hrube ani neznaly, ba skoro ani znati nesmely.

Pfed protekci jest i nejpoctivejsi kritika malo¬ mocnou. A pfijat-li byl a provozovan kus z milosti — jakz medle mohla se opfiti pfedbezna kritika v lune divadelni spravy.

Trvame, ze neodchylime se pfilis od pravdy, dime-li, ze dobre dve tfetiny prostfednich a sla¬ bych puvodnich kusu provozovany byly za dfivej¬ sich divadelnich sprav z milosti nebo z protekce.

Nescetna fiaska, jez mela ,,protekcne-milo- srdna" tato manipulace v zapeti, ochotu a dobrou vuli snazivcu nikterak neodstrasovala.

Snad v zadnem oboru pisemnictvi ceskeho ne¬ mame tolik a takovych nezdafenych pokusuv, jako prave v literatufe dramaticke. Zacaste lidi beze vsi prupravy zivotni, bez fantasie a vubec bez kardi- nalnich podminek tvofeni, lide, ktefi byli jiz ve vsech moznych jinych oborech literarnich osvedcili se naprosto netalentovanymi, chapali se pera, by oblazili divadelni spravu nejakym opusem, jejz stihl ovsem tyz osud, jako vsechny dfivejsi-plody dobro- dusneho, ale netalentovaneho vlasteneckeho sna- zivce.

K neuvefeni jak skolackymi pensy, jak bez- duchymi slataninami byvaly divadelni spravy za- plavovany!

Zacaste se zdalo, jako by kazdy, kdo dovedl udrzeti pero v ruce, psal dramata,' veselohry a fras-

345

ky — ovsem bez myslenky, bez charakteristiky, ba i bez nejprimitivnejsi prupravy stylisticke.

Horecka dramatickeho tvofeni byvala mnohdy tak prudka, ze zachvacovala i muze vedy, peda¬ gogy tak seriosni a zaslouzile, jakym byl na pf. Josef Wenzig, jenz na sklonku zivota sveho jal se zimnicne pracovati ,,na naroda roli dramaticke" s bezpfikladnym neuspechem.

Nam modernim autorum, ktefi jsme po mno- halete cinnosti nabyli pfesvedceni, ze pusobeni li¬ terarni neni a nemuze byt zadnou hfickou z ochoty a dobre vule — ktefi vime, ze kazdy jednotlivy obor literarni, v kteremz kdokoli z nas pracuje, vy¬ zaduje celych muzu a nestrpi roztfisteni sil, nam pfipada nekdejsi dilletantismus v oboru dramatic¬ kem, mozno-li tak fici — jako morova rana du¬ sevni. U koho vyskytla se jen nejnepatrnejsi inkli- nace, skoro kazdy byl zachvacen a jenom v nej- fidsich pfipadech dovedl nektery jednotlivce odo¬ lati. Ze starsich autoru na pfiklad i Karel Jaro- mir Erben ma na svedomi puvodni divadelni kus ,,Sladci".

Po cele stoleti pracovano u nas v oboru torn mnohdy s napjetim veskerych sil z pouhe ochoty.

A vysledek? Odpovedi jsou puvodni kusy repertoirni, jichz

pocet je tak nepiatrny, ze do tficeti, ba snad do dvaceti jeste nekolik — schazi...

Mimodek zastavujeme se u truchliveho, ba bo¬ lestneho vysledku zimnicne dusevni prace, ktera zacala pfed vice nezli sto lety a po dnesni den ne- ustala.

Kdo tim vinen? J. Arte*: Sebrane spisy XXXIX. 44

346

Autofi ci divadelni spravy — obecenstvo nebo tak zvane pomery, na ktere tak radi vsechnu vinu svalujeme?

Vina pada bez odporu na vsechny faktory,, ktere byly ve hfe, ovsem v nestejne mife.

Netalentovanost autoruv jest a zustane jen vi¬ nou jejich — o te jsou ucty v mziknuti vypofadany.

Jde tedy o autory, ktefi k dramatickemu tvo¬ feni jevili nepopiratelny talent. Pfi tech vsak skoro pfi vsech, ktefi nepfivedli talent svuj k platnosti uplne, pada v prvni fade vina na divadelni spravy, na obecenstvo a chceme-li i na tak zvane pomery.

Vyskytnul-li se takovy talent bylo povinnosti kazde divadelni spravy, vykofistiti jej — poskyt- nouti mu moznost ku klidne, poctive, vytrvale praci.

Lee ktera z dfivejsich sprav muze se tim po¬ chlubiti? Vyjimaje engagevani Tyla jako drama¬ turga, pozdeji pak Bozdecha v teze funkci pfi di¬ vadle prozatimnim a jeste pozdeji Stroupeznickeho pfi Narodnim divadle — nevime o zadnem pfipa¬ du,podobneho druhu.

Ale Tyla pretizili praci a donutili k hyperpro- dukci — Bozdech pak zastaval vedle ufadu drama¬ turga po mnoho roku i ufad ufadnika „klubu ces¬ keho".

Nicmene u obou a jeste vice u tfetiho proce- dura ta se osvedcila; dekujeme ji kusy, s ktery- mi nescetne jine plody pouhe ochoty nesnesou ani porovnani.

Josef Jifi Kolar a pozdeji Samberk vymykaji se jako herci z pravidla. Zilif ve svem zivlu; ta¬ lent jejich nedusilo zadne jine zamestn&ni, ktere by se s nim nesrovnavalo, a jedine tim, zda se

347

nam Ize vysvetliti, proc mely prace jejich, ktere byly take jen pracemi vice mene z ochoty, ne¬ pomerne vetsi uspech nezli prace mnohych jinych autoruv.

Pfes vsecken politovani hodny neuspech ob¬ jevuje se vsak tajemna sfinga puvodni produkce di¬ vadelni od nepametnych dob temef rok co rok a nekdy i nekolikrat do roka, domahajic se pfiro¬ zenych svych prav.

S jakym zdarem, jiz jsme naznacili. Zpravidla byva odpuzovana — ale po case zas a zase se vra¬ ci, by ji stihl tyz osud.

Vytrvalost jeji zasluhuje vsak po nasem na¬ hledu pozornost, co mozna nejbedlivejsi.

Potfeba, ba nutnost puvodni produkce drama¬ ticke uznavana aspoh v jiste mife jiz pfed pul sto¬ letim, kdy k osvezeni jejimu cineny prvni nesmele pokusy vypisovanim cen.

Jiz tehda tedy (Stogrovo vypsani cen jest z r. 1842), jakoz i pozdeji, kdy vypisovani cen stalo se v pravem slova smyslu manii, uznavano, ze hmotna odmena za rozhodne dobry kus, jakou za vlady Stogrovy i pozdeji bylo mozno ustedfovati, byla vice nezli zebrackou. Jinak by nebyl zadny feditel, ba zadny mecenas za ,,bidnych pomeru" tehdejsich nabizel za dobry kus nekolik set zla- ,tych, kdyz mohl dostati puvodni kusy po tficeti, dvaceti, ba i desiti zlatych nebo dokonce zadarmo.

Zaroveh tim jiz tehda davano jaksi nepfimo na jevo, ze kulturni vyznam divadla ceskeho, byf i v primitivnim stavu tehdejsim, nespociva v pro¬ vozovani cizich, ze vsech koncu sveta sehnanych her, v kterychz se neobrazi zivot nas vlastni a kte¬ re i kdyz patfi mezi plody nejdokonalejsi, pfece

348

nikdy nemohou miti pro kultury ceskou te dulezi¬ tosti jako kusy puvodni, byf i relativne slabsi.

Pfes to vse, ze odmena za dobry kus puvodni uznavana za pouhou almuznu, nehonorovany ani nejlepsi kusy (nebyla-li jim pfifknuta cena, jako na pf. „Magelona", s kterou Kolar nekonkuroval) lip nezli kterykoli jiny skvar, jenz se vubec provo¬ zoval. V takovych pfipadech mely divadelni spra¬ vy sve kasy na sedm zamku zamceny.

Vypisovani cen, jednou do obecenstva a mezi spisovatelstvo vhozeno, nalezlo, jak znamo po le¬ tech horlivych, ba vasnivych nasledovniku.

Pouho-pouha provolani toho druhu, v jeden celek snesena, tvofila by cele folianty — tak hor¬ live ba vasnive bylo spisovatelstvo nadeji na lepsi odmenu hmotnou za dobry divadelni opus lakano a vabeno ,,k nejuslechtilejsimu zapasu dusevnimu".

Dejiny vypisovani cen cekaji vsak dosud sve¬ ho dejepisce a zaroveh odsuzovatele. TJhrnny vy¬ sledek, tudiz i cena jejich jsou vseobecne znamy: neprospielif ani divadlu, tim mene spisovatelstvu. Byly a zustaly jednim z onech podivnych klamu, kterymiz se zacaste cele narody po cela decenia, ba i stoleti udrzuji v liche vife o cosi, co pozdeji objevi se jako pouhy pfelud.

Za nasich dnu zajiste neni v Cechach nepfed¬ pojateho cloveka, ktery by od vypisovani cen vu¬ bec jeste neco ocekaval. Dusevni felcarstvi a fla- stromazalstvi tohoto druhu jest jiz davno zdravym rozumem odsouzeno a sotva jiz bude provadeti sve nekdejsi smesne rejdy a kejkle.

Vypisovanim cen skoro po pul stoleti draz- dena i podnecovana dramaticka produktivnost ne¬ jevi ani za mak vetsi pruznosti, nezli jakou by byla

349

mela i bez tohoto polehtavani dusevnich prosfac- kuv, ktefi pod ochranou anonimity nescetne po- roty divadelni bez milosrdenstvi pfimo na skfi- pec natahovali. Talentovani autofi, kterymz ceny pfifknuty, byli by kusy ty napsali bez rohoto po¬ pudu.

Po tak eklatantnim neuspechu vypisovanim cen mohlo by se zdati, ze sfinga puvodni produkce ko¬ necne uznala bezuspesnost sveho zapasu a zustala v ustrani.

Ale nikoli! Cim vice se blizila doba otevfeni velkeho Narodniho divadla, tim nadejneji pohli- zeno v nejblizsi budoucnost.

Kalkulovdnof zcela spravne. Pomery v nejsirsim slova smyslu ji2 kratce

pfed otevfenim Narodniho divadla nepfedvidane se zlepsily. Odmena hmotna vystoupila z nuly ne¬ bo ctyficeti az padesdti zlatych na — tfi sta a zavedenim principu tantiemniho v pfipadech mimo¬ fadnych na mnohem vice. Nechuf a odpor herec¬ tva i obecenstva k puvodnim kusum vubec vuci¬ hlede mizel; nadeje na pfimefenou vypravu, pfi¬ padne obsazeni a pfiblizne umelecke provedeni byla nepomerne vetsi nez kdy jindy — slovem po¬ vsechne pomery zmenily se na prospiech puvodni produkce tou merou, ze pravem kojeno se pozno¬ vu kdyz prave ne nadejemi nejruzovejsimi, tedy aspoh nadejemi, ku kterymz opravhovala vytknu¬ ta pfizniva zmena pomeru.

Po mnoho a mnoho roku, hlavne po celou eru divadla prozatimniho poukazovano totiz vzhle¬ dem k puvodni produkci hlavne k neprostornosti a tudiz nedostatecne vynosnosti divadelka jakozto k hlavni pficine, pro kterou nemohla pry byti od-.

350

mena za rozhodne dobre puvodni kusy zvysena a tim puvodni produkce pokud vubec mozno, hmot¬ ne podporovana. Veskere dalsi nadeje odkazovany na dobu, az zahajeny budou pry hry v prostornem a vsemi prostfedky v pravde moderniho divadla vladnoucim Narodnim divadle.

Konecne doba ta nadesla — za feditelstvi mu¬ ze, o nemz nikdo ani dost malo nepochyboval, ze by nemel smyslu pro puvodni dramatickou pro¬ dukci. Dramaturgem pak jmenovan muz, o nemz byl kazdy pomeru znaly clovek pfesvedcen, ze vzhle¬ dem k puvodni produkci sdili uplne nahledy fe- ditelovy.

Nadeje v nove feditelstvo nezklamany. Prova¬ deni puvodnich kusu nezanedbavano, naopak veno¬ vana jim vsemozna pece. Rok co rok provozovano nepomerne vice puvodnich kusu nezli za kterekoli dfivejsi spravy divadelni.

Pfes to vse objevila se tajemna sfinga pu¬ vodni produkce ceske nekolikrate vice mene hro- zive na obzoru divadelnim, na sklonku ctvrteho roku pak jiz s vyrazem pfimo medusovitym, busic na vrata „Zlateho domu" a volajic „Effetta!"

Co toho pficinou? Bylo ji ukfivdeno — a kym? Bylo volani jeji opravneno, ci bylo bezpod- statne?

Reditelstvo v souhlasu s dramaturgii pravilo, — a my jim vef ili na slovo, — ze sprava divadla hrozive vystoupeni ceske divadelni sfingy na sve¬ domi nema, ze konala poctive a svedomite svoji povinnost.

Venujme tudiz pfedevsim pozornost pravemu stavu veci! Zkoumejme ctyfletou billanci puvodni produkce v Narodnim divadle chladne a nepfed-

351

pojate, t. j. zodpovezme si prostou, ale zavaznou otazku: Rozmohla se tvofivost dramaticka za prvni ctyry leta, nebo zustala podobnou, jakou byla pfed tim, nebo-li jinymi slovy: Pfibylo nam v dobe te tvofiyych talentu dramatickych cili nic?

Odpoved je prosta: Od zahajeni her v Narod¬ nim divadle zadano bylo prodlenim as ctyf roku k provozovani nemene nezli 350, opakujeme slo¬ vy: tfi sta a padesat puvodnich kusu.

Cinnost dramaticka byla tudiz pfimo zimnic¬ na; ale zaroveh tak bezpfikladne bezuspesna, ze z cele te spousty neprovozovano (krome Adamkovy ,,Salomeny", ktera vysla z konkursu) nezli sest kusu: Kuklovy „Anatomove", Ruth ova „Se- stfenka", t^hoz „Boufe v zatisi" a ^Slechetnici", Souckovo „Kterak sla^a omrzi" a Adamkuv ,,Heralt". Vsechny ostatni puvodni novinky byly z per spisovatelu, ktefi se zabyvali pracemi dra¬ matickymi jiz pfed zahajenim her v Narodnim di¬ vadle.

Ve ctyrech letech tedy pfes veskeru pfiznivou zmenu pomeru, pfes vsechno slibovani nepomer¬ ne vetsi odmeny hmotne pfibyli nam vseho vsu¬ dy ctyfi, po pfipade jen tfi novi pracovnici.

Veskera, zacaste oslhujici nadhera, s jakou ten onen kus vypraven, veskere nadseni, s jakym cely narod sledoval cinnost v Narodnim divadle — vse to a mnohe jine, co netfeba zajiste ani pfipomi- nati, nepfivabilo ve ctyrech letech ze vsech spi¬ sovatelu ceskych, ktefi se az do te doby v dramatu nepokusili, ani jediny talent, ktery by byl napsal dramatickou praci te estheticke hod¬ noty, jako na pf. „Anatomove" nebo „Kterak sla-

352

va omrzi", t. j. aby mohla byti v Narodnim di¬ vadle vubec jen provedena.

Muze-liz byti smutnejsi, ba politovani hodne jsi billance nad tuto prostinkou zaverku z pouhych, nade vsi pochybnost zjistgnych fakt!

Co a kdo toho pficinou? Nam zda se, ze politovani hodne faktum, jez

jsme byli prave konstatovali, zasluhuje nejbedli- vejsiho, ale zaroveh take nejsvedomitejsiho a na¬ prosto nepfedpojateho uvazeni — a jedine z te pfi¬ ciny snazime se temito fadkami zavesti vecnou dis- kusi o zalezitosti, ktera ma po nasem nahledu pro kulturni rozvoj na§ bezmernou dulezitost.

Nechceme vuci nynejsi divadelni sprave sle¬ dovati zadne tendence; naopak — pfali bychom si pokusiti se o feseni zahadne teto zalezitosti v upl¬ nem souhlasu se spravou Narodniho divadla, kdyz nyni, po dalsich dvaceti a nekolika letech tajemna divadelni zahada ceska objevila se poznovu.

Z te pficiny zatim koncime a dovolujeine si jen nekolik prostych otazek:

,,Souhlasi nynejsi sprava Narodniho divadla s nahledy, jez jsme byli v teto stati naznacili? Ci rozchazi se s nami v celku nebo v te ci on6 po¬ drobnosti — v £em a proc?"

A souhlasi-li s tim, co jsme byli v strucnosti pfedeslali, vyprosujeme si odpoved jen jeste na otazku jedinou:

,,Kde nebo v cem hledati pravou pficinu poli¬ tovani hodneho stavu veci, kulturne tak dulezitych?"

353

Staf tato byla po prve otistena roku 1888, ale tehdejsi sprava 'Narodniho divadla naprosto ji ig¬ norovala. Autor tedy vyckal az nastoupi sprava nova a 'otisknul clanek ten jeste jednou roku 1904, ale i tato druha sprava ignorovala staf tu jako sprava prvni.

A rozhledneme-li se dnes po letech bedlive po pomerech ceskeho divadla vubec, shledame, ze ces¬ ka divadelni sfinga stoji v utesenem ruchu diva¬ delnim neochvejne v cele sve nekdejsi diletantske nadhefe.

J. Arbes: Sebran'- spisy XXXIX. 45

OBSAH.

Strana

Kufr neboztika bratra 7

Z divadelnich silhuet 47

Ceske historicke baje na jevisti 129

Dramata o Marii Stuartce .149

Emil Augier na ceskem jevisti 203

Ceska divadelni sfinga 337

West Side Bindery J. Belohldvek, majitel

Cesko-Slovenske Knihafstvi 1445 West 18th Street

CHICAGO, ILL., U. S. A.

UNIVERSITY OF CHICAGO

108 504 821