Březová Kůra, č.246 // Birch Bark, č.246

8/18/2019 Březová Kůra, č.246 // Birch Bark, č.246

1/25

BŘEZOVÁ KŮRA

ČÍSLO 46

ŘEZEN

2 16


2/25

S LOVO ÚVODEM….

Seigo bojovníci a nováčci kmene Shawnee!

Na dveře nám konečně zaťukalo jaro a zima, která o sobě ani letos nedala nějakvýrazně vědět, je až na občasné ranní mrazíky definitivně pryč. Stromy nasazujína pupeny, na příhodných místech můžete narazit na kvetoucí sněženky abledule a nám už v zahradě bečí letošní várka malých jehňat. Probouzející se

přírodu už jste mohli zblízka prozkoumat i vy a to díky hned dvěma kmenovýmvýpravám. Obě byly řádnou prověrkou vašich sil – jak Gurchu s WYOMINGEMtak i MIČKINIKWA naplánovali výživné trasy, a tak si především starší rody mohlyužít první jarní kilometry v okolí Růžového údolí a Nemilky anebo podél tokuMoravy. Nezahálí ale ani naše vlčata a světlušky, i oni už na svých družinovkáchvyrazili ven – Medvědi na Korunu a Koníci s Manatem do okolí Zvole. Ostatně oněkterých akcích se můžete dočíst na následujících stránkách.

Tradičně na Vás čeká malá výpomoc s plněním Orlích per a také i v tomto číslešance přilepšit si v javorové nažce. Bodové hody v minulé BK už přivábily vícerozájemců, kteří se tu s větším, tu s menším úspěchem pustili do luštění šifer ahledání odpovědí na zapeklité otázky. Ukázalo se, že ne všichni mají přehled ošavanských rodech (ano, je jich skutečně 13), že někteří neumí napočítat dosedmi a že pro některé jsou kmenové rostliny dosud záhadou. Ale to nevadí,oceňuji snahu všech luštitelů a každý z nich nějaké zasloužené bodíky získal. Dálesi přijdou opět na své zájemci o indiánskou historii, a pokud se podíváte na užzveřejněné kapitoly, lehce si můžete domyslet, že vám BK kromě snad

zajímavého počtení postupně nabízí i materiál pro splnění orlího pera L-30.

Za tvůrce březnového čísla přeju dobrou zábavu při čtení a bystrou mysl přiluštění šifer a ani dnes si neodpustím připomenout kontaktní adresu na redakcipro ty, kteří by si zasláním článku chtěli přijít na 10 bodíků anebo rozšířit svousbírku OP a mistrovství za vlastní tvorbu nebo pravidelné přispívání dokmenového časopisu. Tak tedy: [email protected].

Sg. Ostříž


3/25

BAGATAWAYVětšina z vás správně tuší, že se za tímto podivným slovem neskrývá nic jiného,

než některými oblíbená, jinými zatracovaná hra lakros. Kde se vlastně vzala a co

její název znamená? Pojďme se blíže podívat na její historii. Lakros byl oblíben

hlavně mezi východními lesními a částečně také prérijními kmeny. Hráván byl

snad už od 12. století a to v poněkud masivnější podobě, často se jej

zúčastňovaly stovky mužů a hřištěm bývalo území i o délce několika kilometrů.

Jednalo se o ryze mužskou záležitost a hra to byla velice kontaktní. Například

v jazyce Mohawků byl nazýván

begadwe (malý bratr války),v odžibwejštině baaga’adowe (narážení

do boků), Čerokíjové užívali název da-

nah-wah’uwsdi (malá válka). Hra trvala

často několik dní, hrálo se od východu

do západu Slunce a prakticky jediným

pravidlem bylo zasáhnout “branku”

(většinou do země zatlučený kůl)

dřevěným míčkem, aniž by se jej hráčidotkli rukou. Přihrávky byly často

vnímány jako zbabělá snaha vyhnout se

kontaktu se soupeřem a při hře samotné často zemřelo vice hráčů než při

ozbrojeném konfliktu. Ostatně hrou mezi dvěma kmeny či vesnicemi se často

řešily územní spory, vnitrokmenové zápasy byly pak často vnímány jako příprava

mladých mužů k boji. Někdy hra mívala take náboženský podtext, indiáni ji často

hráli “pro potěchu stvořitele” a bývala take součástí rituálů a společných

modliteb.

Jméno lakros údajně poprvé použil v písemné zmínce roku 1634 francouzský

jezuitský misionář Jean de Brébeuf, kterému lakroska připomínala zahnutou

biskupskou berlu (la crosse).

Mezi bílými přistěhovalci se lakros začal šířit ve druhé polovině 19. století. Roku

1855 založil kanadský zubař William George Beers Montreal Lacrosse Club a o

několik let později vydal první ucelená pravidla hry, podstatně zkrátil délku

zápasu a stanovil velikost týmu na dvanáct hráčů. V letech 1904 a 1908 se stallakros součástí olympijských her a bojů o medaile se účastnily týmy Kanady, USA

George Catlin, Ball-play of the

Choctaw, cca 1846-1850


4/25

a Velké Británie. V letech 1928,1932 a 1948 se hrál na olympiádě coby ukázkový

sport.

V dnešní době se hra je lakros v několika variantách – field lakros (desetičlenné

týmy, rozměry hrací plochy se blíží fotbalovému hřišti), box lakros (šestičlennétýmy hrající na hokejovém hřišti s mantinely, samozřejmě bez ledové plochy),

interkros (bezkontaktní varianta pro pětičlenné týmy) nebo český lakros

(šestičlenné týmy, tato varianta v podstatě odpovídá lakrosu tak, jak jej hrajeme

v našem kmenu).

Na území České republiky se začal lakros šířit ve 30. letech minulého století

prostřednictvím tehdejších woodcrafterských kmenů. Silná lakrosová základna

se na zábřežsku vytvořila na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých, lakros se

hrával v tehdejších pionýrských oddílech a při přeshraniční družbě s polskými

harcery (polská obdoba skautingu) jej dokonce zábřežští Poutníci vyvezli za

hranice k našim severním sousedům. V druhé polovině 80. let hraje zábřežská

lakrosová liga, z jejíchž hráčů vznikl později tým Highlanders LT, který dodnes

hraje Národní boxlakrosovou ligu a Moravskou interkrosovou ligu. Podrobnější

informace o zábřežské lakrosové lize a fotografie můžete najít také na

internetových stránkách kmene, o osobní vzpomínky se s vámi jistě rád podělí

MIČKINIKWA.

I v našem kmenu má lakros velice dlouhou tradici, pamatuji doby, kdy se u nás

lakros hrával výhradně dřevěnými ručně vyráběnými lakroskami lesního i

prérijního typu. Dnešku z mnoha důvodů vládne dural, ale hra určitě neztratila

nic ze svého kouzla a právem patří mezi mnohými oblíbené (že jo, Vlci ).

V současnosti si můžete lakros zahrát nejen na kmenových akcích, ale utěšeně

se nám rozbíhají lakrosové čtvrtky

ve zvolské sokolovně. Na přiložené

fotografii můžete vidět, že zájem jevelký a zapojují se i rodiče. Na

podzim se chystá mezioddílový

lakrosový turnaj, věřme, že do té

doby své umění vypilujeme a

budeme usilovat o přední příčky

Sg. Ostříž


5/25

SIGI – DUŠAN KÖRNER Ve středu 16. března se u potravin u nemocnice sešlaskupinka starších skautů a skautek, aby společně

navštívili legendu zábřežského skautingu z let 1968-

1974, kdy stál v čele chlapeckého oddílu Severáků. Když

jsem v roce 1975 vstoupil do posledního skautského

oddílu v Zábřehu, který neukončil činnost, tak o

Severácích kolovaly legendy. Bylo to jistě i zásluhou těch

posledních členů, kteří se rozhodli po ukončení činnosti

Severáků přestoupit do Stopařů. Když jsem se pak zadeset let setkal osobně s Dušanem, bylo znát, že v něm

skauting stále žije. Důkazem toho bylo také to, že se všechny tři jeho dcery

postupně postavily do vedení dívčího oddílu Žab, který byl založen roku 1979.

Když jsem pak vnímal blížící se Dušanovu osmdesátku, věděl jsem, že se o tom

mezi jeho členy moc neví , a tak jsem kluky a děvčata oslovil. Bylo to hezké zjistit,

že o gratulaci mají zájem a

tak se nás sešlo docela dost /viz foto/.

Díky Mirce, Evě a Broučkovi

jsme byli vybaveni dárky a

mohli tak k Dušanovi

vyrazit společně. Myslím,

že tím největším dárkem

jsme byli ovšem MY a taky

naše krásně zazpívanépísničky Kytaru donesl

bratr Johny, který, jak víme,

umí nejen krásně zpívat, ale i zahrát kdejakou písničku.

Nakonec jsme všichni nečekaně skončili u Dušana v domě a tak jsme slavili ahodovali Poděkování si zaslouží všichni, kteří si našli čas pro tuto krásnouchvilku.

MIČKINIKWA


6/25

CESTA PO VELIKÉ ŘECE

19. BŘEZN A 2016

Uplynulo 14 dní od výpravy, kterou vedli WYOMING a Gurchu, a náš kmen vyrazil

na další putování. Vybral jsem tentokrát možnost si splnit orlí pero, které už

dlouho nikdo nesplnil, a to „Putuj 20 kilometrů podél řeky“. A protože většina

z vás ještě nedosáhla letos 15 let, byla tu možnost si toto OP splnit ještě v této

20 kilometrové délce. Sešlo se nás docela dost a překvapením byla předevšímneúčast Vanaty Drápala

a Hobita. Hlavně Drápal

si zkomplikoval svou

zatím těžce vydobytou

4. pozici v celoročním

bodování , a protože se

ani neomluvil, dostává

palec dolů Ale jinaknás bylo dost a zase

překvapil Čéška a

Skřítek, kteří jsou členy

rodů mladších a to Hadů

ze Zvole a Medvědic ze

Zábřehu, waste jim za odvahu a zvládnutí výpravy.

Po vysednutí z vlaku v Postřelmově jsme vyrazili na cestu a bylo rozhodnuto, že

si můžete po cestě splnit další OP „Poznej 25 přírodnin“, a tak jsme hned začali

u nádraží a poznávali jsme tam břízu, lípu, jírovec atd… Výsledky tohoto plnění

pak rozhodly o bodovém zisku za akci, tak jako dobré oblečení na výpravu a

lakroska, což bylo povinnou výbavou výpravy a ne všichni za toto bodíky získali.

Nedaleko Nových dvorů jsme se pokusili splnit OP „Hod míčkem lakroskou do

dálky“ a většina se o to pokusila, jen bude potřeba zjistit si své limity. Mezi

nejlépe házející patřil Medvěd a Matouš. U děvčat to byla Dela svým obouručním

stylem a Skřítek se také ukázal v dobrém světle. Taťka jí koupil lakrosku na


7/25

čtvrtečním tréninku a Adélka již trénuje Burák s Javorem pomáhali při měření

vzdáleností a tak se tohoto OP neúčastnili, neboť jej již mají splněné.

Po cestě se nám podařilo určit ptáky /sojku

obecnou, straku obecnou, vrabce domácího,sýkorku koňadru, kachnu divokou, káně lesní,

hrdličku zahradní, kosa černého/, ale viděli jsme i

krkavce, červenku, skorce, sluky, špačky nebo

drozda.

Z jarních květin jsme objevili jen jeden kvítek

podbělu, ale také třeba rozrazil. Mnozí si nakonec

toto OP dokázali splnit a připsali si tak za tuto

výpravu hned dvě orlí pera. Všichni jsme dokázali

dorazit až do Mohelnice na nádraží a tak byl

splněn i cíl cesty.

Po cestě jsme nalezli také stoh ze slámy a hned jej

využili k zábavě a pokusili jsme se natrénovat

HAKU, kterou budou naši bojovníci používat při zahájení turnaje v paintballu

koncem měsíce dubna ve Zvoli. Silva zachytila některé skokany v letu, na obrázku

Adam, Burák a Javor. Podařilo se námtaké díky Skřítkovi objevit pěknou

bobří hráz, kterou máme zachycenu v

naší fotogalerii – viz stránky

shawnee.unas.cz. Naše zastávka na

Háji nás zklamala a žádný čajík jsme

zde nedostali, a tak jsme vyrazili na

poslední část cesty, kterou jsme

zakončili v Mohelnici na nádraží.Poslední kilometry uzavíral naši

sestavu vzadu Čéška doprovázen

Medvědem, ale ani jim nevymizel

úsměv z tváří, a tak jsme společně

mohli výpravu zdárně ukončit.

Náčelník MIČKINIKWA


8/25

MEDVĚDI

Po minulé zprávě z hnízda Ledňáčků od rádkyně Eddie vítáme dnes report

z Medvědího brlohu od rádkyně Lenky. Medvědi (nebo možná spíš Medvědice)

zastupují šavanskou omladinu a je třeba říct, že si rozhodně nepotrpí na zimní

spánek jako jejich rodové zvíře. Naopak jsou pěkně aktivní – v bodování mladších

čile prohání zvolské Koníky i Hady a Skřítek dokonce zatápí v javorové nažce svým

starší m soukmenovcům. Redakce s radostí konstatuje, že k tomu jí pomáhají i

včasné odpovědi na šifrované otázky v rubrice

Bodové hody. Pomalu začínají kamarádit i

s lakrosem, tak se s nimi třeba setkáme i některý

čtvrtek ve zvolské sokolovně. A protože jsou

holky šikovné, těšíme se na ně na táboře

v nových indiánských šatech!

V sobotu 27.2. jsme měly družinovku. Jely jsme na Korunu. Od té doby máme

nového kamaráda pejska Arta, který bydlí na Koruně. Šel s námi a se svou

paničkou Áďou na celý výlet.

Po cestě jsme hrály oblíbený poplach. V lese jsme byly připravené na odlévání

stop, jenže jsme žádnou nenašly. Dokonce ani u krmelce, kde bylo spoustu

bobků, ale použitelná stopa nikde.

Tak jsme alespoň podle jehličí a

šišek poznávaly stromy.

Našly jsme plácek, kde si rozděláme

ohně. Lasička si splnila oheň na tři

zápalky do nováčkovské a Skřítek

oheň na Vanatu. Lišce se to

nepodařilo, ale nevadí, budeme

trénovat a příště se to podaří. Zem

byla tak zmrzlá, že ani pod

rozdělaným ohýnkem nepovolila,takže jsme se raději vrátily Úspěšné zažehnutí ohníčku


9/25

k Áďeným rodičům a u nich na zahradě jsme si rozdělaly oheň a v kotlíku chtěly

uvařit perkelt. Než se nám podařil rozdělat pořádný oheň, tak si všichni pro

jistotu opekly párky. Perkelt byl totiž hotový až za hodinu, toho jsme využily

a učily se zacházet s lakroskami.

Všechny jsme přijely domů pěkně vymrzlé, ale už se těšíme na další výlet.

Z činnosti družiny:

Chystáme se na nováčkovskou

zkoušku, a Skřítkovi, která už

nováčkovskou má, pomáháme,aby si splnila orlí pera. Trénujeme

morseovku, uzly. Naučily jsme se

dokonce dva nové, liščí smyčku a

liščí smyčku naruby. Hrajeme hry

a zkoušely jsme kouřový otisk

kapradiny. Ten se nám povedl jen

částečně, takže to zkusíme brzy znovu.

V lednu jsme vyráběly jednoduchá krmítka pro ptáky z loje a zrní. Chodíme jekontrolovat a dokonce už jsme i doplňovaly zrní.

Poslední naše „velká akce“ byla

nazdobení naší nástěnky na

klubovně. Udělaly jsme si tam

sekci MEDVĚDICE, aby i my

jsme měly kde vystavit svoje

výhry.

Tak to je od nás zatím vše.

Medvědice a Lenka Soutěžíme všechny bez rozdílu věku!

100% krojovanost na schůzce!


10/25

S TOUPÁNÍ NA HORU

V minulých číslech jste mohli načerpat inspiraci a znalosti pro plnění orlích perz plamenů ochranářství a lesní moudrosti. Tentokrát se podíváme na modrýplamen – tábornictví a OP T-14. Základy o možných druzích ohnišť jste určitěpochytili při plnění zasvěcovací zkoušky, přesto si myslím, že mnozí z vás ještěsplněné nemáte. Kromě znalosti teorie totiž vyžaduje i trochu zručnosti. Využijtek jeho plnění třeba rodové schůzky, s nadcházejícím jarem můžete vyrazit ven aohniště budovat „naživo“, v případě horšího počasí naopak zasednout a třebas pomocí zápalek, špejlí, drobných klacíků a kamínků vytvářet modely. Fantaziise meze nekladou, jen bych prosil o opatrnost, nutnou podmínkou pro splněnítohoto orlího pera není současná praktická ukázka T-67 (znalost prevence ahašení požáru), případně rovnou výjezd hasičského záchranného sboru

T-14 Znej 10 druhů ohnišť, dva druhy vybuduj skutečněa další jako modely

Pro různé příležitosti se hodí různé druhy ohňů. Základní členění je na ohně čistěúčelové (ohně na vaření, hlídkové, ohně ve ztížených podmínkách, např. nasněhu apod.) a slavnostní (ohně sněmovní, slibové apod.), hranice mezi těmitodvěma typy však není striktní . Například hned první typ – pyramida můžeposloužit jako oheň slavnostní a stejně tak dobře i na vaření.

Pyramida – jedná se asi o nejjednodušší slavnostní oheň, polena jsou naskládána

šikmo svisle do tvaru pyramidy, je možné uprostřed použít jako oporu do zemězaražené poleno. Jádro pyramidy tvoří suché klestí a drobnějšívětve, okolo kterých postupně skládáme širší polínka. Je-lisprávně připravena, pyramida dobře chytá a hoří a oheňdosahuje poměrně velké svítivosti. Jak už bylo řečeno, kroměestetické funkce je pyramida také účelná a dobře poslouží například na vaření anebo na rozehřátí kamenů pro přípravuindiánské sauny initi.


11/25

Hranice – tento druh ohně je pohledově estetičtější, jeho příprava je však taképracnější. Tvoří jej zhruba stejně silná a na stejnou délku nakrácená polena, která

se skládají vodorovně na sebe do čtvercového půdorysu.

Vnitřek pyramidy opět tvoří suché klestí a drobnější větve,které poskytnou dostatečný žár k vzplanutí silnějších polen.V souvislosti s hranicí je také nutné zmínit smutný účel, kterýplnila ve středověku. Často byla totiž využívána pro upalovánímučedníků, zločinců či obětí čarodějnických procesů.

Pagoda – tvarově je velmi podobná předešlému typu – hranici. Rozdíl je v tom,

že polena použitá v každém dalším patře jsou o něco kratší, pagoda se tudížsměrem nahoru zužuje a svým tvarem tak může připomínatstejnojmenné východoasijské chrámové věže. Stejně jakopředchozí dva typy vyznačuje se i pagoda dobrou svítivostí anení -li na ni použito mokrého dřeva, dobře hoří a nekouří.

Francouzský oheň – tento typ ohně patří už mezi čistě účelové. Dobře námposlouží v nepříznivém počasí, rozdělává se totiž v rozštípnutém (a ještě lépe

částečně vydlabaném) polenu, jehož horní polovina chrání oheň před deštěm čisněžením. Jeho podlouhlý tvar je příhodný také k ohřívánínocležníka za chladných nocí. Dolní poleno je vhodné kamenyči zapíchnutými klacíky zajistit proti otočení. Mezi obě polovinyse vodorovně vloží silnější polena nebo kameny, čímž vzniknemezera pro samotný oheň, přívod vzduchu a přikládání.

Polynéský oheň – příkladem dalšího z účelových ohňů rozdělávaných zanepříznivého počasí je polynéský. Poslouží dobře ve větru, kdy poskytne jistotu,

že naše snaha o zahřátí neskončí díky rozfoukání ohništělesním požárem. Jedná se totiž o jámu ve tvaruobráceného komolého kužele (tj. směrem nahoru serozšiřující), v níž rozděláme oheň a přikládáme klacky a polena svisle, tedy jedním koncem dolů a druhým nahoru.

Oheň na sněhu – v zimě se může stát, že potřebujeme rozdělat oheň na sněhovépokrývce. Pokud jej však rozděláme přímo na sněhu bez dostatečné přípravy,


12/25

sníh se rozpustí a ve vodě oheň samovolně uhasne. Je tedynutné nachystat podklad, který tomuto zamezí. Na sníhnaskládáme vedle sebe silnější polena či větve a na nichteprve oheň rozděláme. Podklad poslouží jako dostatečná

izolace, která zamezí rozpouštění sněhu a postupnému„utopení“ ohně.

Hlídkový oheň – při chladnějším počasí je příjemné se během noční hlídkyzahřát, přitom by ale oheň neměl poutat nežádoucí pozornost. V případě nouze

by také mohl nastat problém s rychlým uhašením např. jižpředstavené pyramidy. Proto dobře poslouží tzv. hlídkovýoheň. Jde o několik polen směřující ch k sobě, v jejichž

středu hoří malý oheň a my přikládáme posouváním polenke středu. Pokud je to nutné, oheň může být rychle uhašenzapíchnutím hořících konců do země.

Americký krb – jedná se v podstatě jen o nadstavbu jakéhokoli jiného ohniště,např. pyramidy. K takovému ohni je zbudována odrazová stěna, která jednakodráží teplo požadovaným směrem a jednak může sloužit jako ochrana před

větrem. Stěnu je možné pomazat vrstvou jílu či bláta,abychom zvýšili její účinek a zároveň zabránili jejímuvznícení. Někdy je též uváděna varianta kanadský krb čioheň lenochů, kdy volně ložená polena mají postupněsjíždět a odhořívat, ale nedokážu si představit, že by polenanechytla v podstatě najednou. Takové využití protilehléstěny by asi sloužilo spíše jen pro sušení vlhkého dřeva,které bychom mohli následně už suché přiložit.

Závěs kotlíku – ano, mezi druhy ohňů a ohnišť se většinou uvádí i závěs kotlíku.Nejedná se sice přímo o speciální druh ohně, pod kotlíkem je možné postavit jakpyramidu, tak třeba hranice či pagodu, ale hlavním účelem je zde příprava jídla

a tím se toto ohniště odlišuje od ostatních.Nejběžnější je závěs kotlíku ve vidlicích. Kvůlividlicím není nutné sekat zelené větve stromů,snadno je nahradíme kulatinami nebosilnějšími kůly s vyřezem, které křížem zarazítedo země a svážete provazem (viz obr.).

http://void%280%29/http://void%280%29/http://void%280%29/http://void%280%29/


13/25

Finská svíce – někdy se u tohoto druhu ohně můžeme setkat i s názvy ruská,švédská či indiánská svíce, ale vždy se jedná o totéž – oheň připravený „uvnitř“

polena. Silnější polenomůžeme buď rozštípnout

například na čtvrtiny (případně ještě sekerouodseknout středy) a potéopět svázat drátem,anebo do něj pouzeudělat pilou zářezy adolní část nechat vcelku,aby drželo pohromadě, opět viz obrázky. Oheň se

potom rozdělává ve skulinách za pomocí drobného klestí a nadrobené seschlésmůly (pryskyřice) sesbírané ze stromů. Jakmile chytne i vnitřek polena, mámevyhráno. Svíce může sloužit nejen coby úsporný, dlouhohořící a efektní oheň zaúčelem zahřátí, ale na hořící poleno můžeme také postavit ešus či kotlík a smělevařit.

Mezi další druhy ohnišť lze započítat různé polní sporáčky, vaření v kotlíku

postaveném na kameny, mezi nimiž jsme rozdělali oheň, anebo další variace natéma zavěšení kotlíku. Vždy už však nejspíš půjde o různé obměny výšeuvedeného, alespoň já jsem už tedy ani s pomocí internetu další speciální druhynenašel. Fantazii se však meze nekladou.

Při rozdělání jakéhokoli druhu ohně ale nezapomeňte na pár drobností, které vásodliší od tzv. mastňáků. Před založením ohniště odstraňte drn tak, abyste jejmohli po důkladném uhašení a prolití ohně opět vrátit na místo. K ohni sechovejte s úctou, jakou mu prokazovali např. indiáni. Oheň byl pro ně dar, který

jim umožňoval přežít. Při jeho založení a udržování používejte jen přírodnímateriály. Určitě už víte, že s pomocí březové kůry a drobného klestí založíte přitroše snahy oheň i ve vlhku, zapomeňte na papír a různé umělé podpalovače.Oheň taky neslouží ke spalování odpadků, v týpí už vůbec ne. Vy starší, nebojtese vyzkoušet si rozdělat oheň například s pomocí lupy, ještě lépe s využitím ocílkynebo třecích dřev. Ostatně i za toto máte možnost získat orlí pero a ač se to zdána první pohled složité, věřte mi, že s trochou vynaloženého úsilí a trpělivostisnadno rozfoukáte v suchém troudu z jiskry plamen a opojný pocit ze zvládnutítéto staré techniky za pár kapek potu určitě stojí!

Sg. Ostříž


14/25

ŠATAZPRAS VYČENICHAL….

Zvídavým očím a uším tajných agentů ŠATAZPRASu opět neuniklo několik

zajímavostí ze šavanského dění. Ti z vás, kteří se bez skrupulí kochali

pikantnostmi ze života svých spolubojovníků, poznají již dnes či v brzké

budoucnosti, že slastný spánek a sladká bezstarostnost už dávno patří minulosti!

Naše datové nosiče opět neúprosně vydávají něco ze svých tajemství, jež neměla

nikdy spatřit světlo světa. Výkupné na účet redakce nezaslal nikdo z vás, ani my

tedy nebudeme nikoho šetřit. Tak kohopak jsme odposlechli či vyfotili

v uplynulém měsíci?

Další aspiranti na pobyt v psychiatrické léčebně? Dočká se Ostříž ve šternberské

léčebně pro choromyslné (psali jsme v minulém čísle) dalších Šavanů?

Vyčerpávající výprava do okolí Zábřeha, kterou uchystal Gurchu, zanechala stopy

na psychice všech zúčastněných! Jak jinak si vysvětlit následující rozhovor?

Dela: “Ty, Medvěde, nejseš ňákej divnej?“

Medvěd: „A proč jako?“ Dela: “No že už od rána za sebou táhneš ten provázek….“

Medvěd: “Ty seš divná….jak ho mám asi tlačit před sebou????“

Kouzlo osobnosti? Již po staletí

je všeobecně známý příběh

krysaře, který z města Hameln

jen s použitím své píšťaly vyvedl

130 maličkých v odplatu zahanebné jednání tamních

konšelů. Co lze o něm říci dnes

při pohledu na foto vpravo? Byl

to žabař! Náš Wyoming dokáže

podobné kousky jen s využitím

svéhou kouzla osobnosti! Zlí jazykové tvrdí, že se nejednalo o žádné kouzlo

osobnosti, leč že své následovnice utáhnul na pověstné vařené nudli. Chybí však

předmět doličný…. Kde tedy skončila ona nudle? Došly snad Káje zásoby v jejímobvykle bezedném chlebníku? ŠATAZPRAS dále pátrá….


15/25

Hledá se trumf pro Rio! Agenti

Šavanské tajné zpravodajské služby

ulovili opravdovou bombu! Věděli

jste snad, že Skřítek usiluje o účast

na letní Olympiádě v Riu v hoduoštěpem? Realizační tým Báry

Špotákové hledal náhradu za do

sportovního důchodu pomalu

odcházející českou rekordmanku a

objevil vskutku nevšední talent v

naší malé Medvědici, respektive v její lakrosem vytrénované pravačce. Skřítek je

schopna hodit do nedozírné vzdálenosti prakticky cokoli, co jí řeknete. Následky

jsou však leckdy katastrofální pro všechny zúčastněné. Zmínění hledači talentůtak dodnes hledají onen oštěp („Skřítku, hoď ten oštěp co nejdál“), Lasička hledá

od výpravy na Korunu svoji čutoru („Skřítku, hoď mi to pití“) a nešťastný Burák

své milované sportovní náčiní („Skřítku, hoď mi tu lakrosku“). Bohužel, od

výpravy podél Moravy marně hledáme i samu talentovanou vrhačku. Naposledy

byla spatřena ve chvíli, kdy náčelník ve snaze urychlit závěrečný přesun na

mohelnické nádraží použil zdánlivě nevinnou větu „Skřítku, hoď sebou!“

Nedoceněný úspěch našichamatérských archeologů! Poté, co

odtály poslední zbytky letošního

sněhu (ano, skutečně se už rozpustily

všechy čtyři vločky, které letos na

české území dopadly), vydala příroda

cenný důkaz pravěkého osídlení

břehů životadárného toku Moravy.

Šťastní nálezci Medvěd s Matoušemtak narazili na prastaré pozůstatky

prasaní zhotovených neznámým pračlověkem z praklů dávného pramamuta.

Odborníci z olomouckého muzea již potvrdili pravost cenného nálezu. Naši borci

se tak právem těšili na tučné nálezné. A přišlo! Oba získali doživotní volnou

vstupenku do muzea do sekce historie! Gratulujeme, kluci! A příště

doporučujeme raději prodej na černém trhu

-

ŠATAZPRAS -


16/25

V YPRÁVĚNO NA PRÉRIÍCH

Svět duchů - Čipevajové

Už celou řadu dní se šaman trápil a chřadl: nedávno mu zemřela jeho jediná

dcera a život se mu proto stal nesnesitelným. Svolal všechny své přátele a sdělil

jim své přání jít za svým dítětem do světa Duchů. Pět mužů se mu nabídlo, že ho

doprovodí . Neznali však cestu, která do té vzdálené země vede. Museli tedy

nejprve vyhledat Vinaboja, protože jen ten jim mohl cestu ukázat.

Vinabojo byl Manitu, který měl nadpřirozenou moc. Kdysi dávno chodil po Zemi

a vykonal řadu hrdinských činů. Od té doby však již uplynulo hodně měsíců a jak

pociťoval, že stárne, stáhl se do

ústraní, daleko od lidí. Ale

kam? To byla otázka. Šaman se

odebral k hrobům svých

předků. Vyvolal jejich duchy a ti

mu bez meškání dali kýženou

odpověď: Vinabojo žije na

jednom ostrově, který leží ve

směru vycházejícího slunce a

zůstane tam tak dlouho, dokud

potečou řeky a tráva bude

zelená. Šaman byl s odpovědí spokojen, zavolal své druhy a všichni se společně

vydali na cestu.

Své čluny spustili na největší jezero a rázně pádlovali. Pluli dlouho, až nakonecdorazili k ostrovu, který hledali. Tam žil Vinabojo. Byl tak mohutný a rozložit, že

se jim při pohledu na něj až tajil dech. Seděl zcela nehybně, hlavu mu krášlil

nádherný cedr, jeho kořeny mu úplně zakrývaly ramena a vinuly se kolem celého

jeho těla. Šest mužů ho uctivě pozdravilo a předneslo mu svou prosbu. Vinabojo

jim ukázal cestu do země Duchů a upozornil je na nebezpečí, jež na ně číhají:“Zde

je šest náhrdelníků, které vás budou chránit proti hadům. Mějte je stále na krku

a za žádnou cenu je nesundávejte. Až budete u Duchů, nezůstávejte tam déle

než čtyři dny a čtyři noci. Ve dne Duchové nevycházejí, v noci se však shromáždív největším stanu a tančí. Běže tam a posaďte se mezi ně. Až se objeví dívka,


17/25

kterou hledáte, ať ji otec chytne, schová do pytle a nepustí ven, dokud se nevrátí

do světa lidí. Přeji vám hodně štěstí!“

Šaman a jeho přátelé Vinabojovi poděkovali a vydali se na cestu. Netrvalo dlouho

a přišli do světa Duchů. Našli v něm ten největší stan. Jakmile nastala noc, objevilise ve stanu Duchové a naši hrdinové si sedli mezi ně. Celou noc se dívali, jak

Duchové tančí, děvče se však neobjevilo. Další noc přišli tedy znovu. Jeden

z indiánů přestal dbát na důraznou radu Vinaboja a náhrdelník chránící ho proti

hadům si sundal. Na místě se proměnil v Ducha. Ostatní dále hledali v houfu

Duchů mladou dívku, avšak marně. Stejně tomu bylo i třetí noc. Teprve čtvrtou

noc, krátce před úsvitem, si otec všiml ženy se zahalenou tváří. Podle způsobu

chůze poznal, že je to jeho dcera. Vyčkal, až se k němu přiblíží, a když již byla

docela blízko, skočil k ní a chytil ji. Pokoušelase vymanit z jeho sevření, ale jemu se

podařilo za pomoci přátel dát ji do pytle, který

pevně svázal. Byl již nejvyšší čas k odchodu,

protože začínalo svítat a nemohli se tam již

déle zdržovat. Popadli své břemeno a kvapně

odešli.

Na zpáteční cestě se zastavili u Vinaboja. Ten

jim řekl:“Každou noc ukryjte pytel na dobře

chráněném místě a přesvědčte se, zda je

dobře zavázaný. Potom se utábořte na

doslech od tohoto místa. Učiňte tak vždy po

západu slunce, dokud se nevrátíte domů.“

Indiáni uposlechli jeho rady, a jen dík tomu se vrátili bez újmy do rodné vesnice.

Otec postavil nádherný příbytek a na lůžko pokryté cedrovými větvemi položil

pytel. Pak vyšel ven a čekal, co se bude dít. Zanedlouho uslyšel hlas své dcery,která ho volala:“Prosím tě, tatínku, pojď sem a osvoboď mě!“ Šílený nadějí

přiběhl otec do chýše a horčnatě rozvázal pytel. Stála před ním jeho dcera, živá

a překypující zdravím. S pomocí Vinaboja ji k životu vzkřísila otcovská láska.

Z knihy Mýty a legendy – Indiáni, nakl. GEMINI, 1993


18/25

B ODOVÉ HODY

A máme tu opět šifry. Zájemců o luštění a získané body je stále víc, ale ne všichni

minule byli zcela úspěšní. Jaké tedy byly správné odpovědi v minulém čísle? Plný

počet šavanských rodů je 13, sedum indiánských kmenů jste si mohli najít

s pomocí internetu, zakladatelem českého skautingu byl A.B.Svojsík, kmenových

rostlin je sedum a adresa kmenových stránek je shawnee.unas.cz. Úspěšným

luštitelům blahopřejeme a servírujeme další várku šifer:

1.

.--- / .- / -.- / . // .--- / -- / . / -. / --- // --.. / .. / ... / -.- / .- / .-.. // .-../ --- / -. / ... / -.- / -.--// - / .- / -… / --- / .-. // -.- / --- / -. / .- / -. / -.--

// …- / . // … / - / .. / - / . / ---- ?

2.

3. BmxZuvlixjrWxaxkopxéíRxhpxoŽxkátbxmlěxecPxnoxenéxpKxortx

chUžxáTnxzlšxeitřixlMáJxGpwxeéuxrpmxoZxnýMxilhchxmýxoJx?

4. JArKa zaSEla NA ZelenÝ čtVrtek hrÁch a MrkEv. ZelenINu mÁ na

ROzDíl od paNÍ SmETáKové rÁda. NejvÍc SKlidí kApUsTy a lilkŮ.

5.

2145 668 7224 9 6 424 79 45 31 4 8926 ?

Na správné odpovědi se těšíme na už známé adrese [email protected],

jako vždy vás za každou z nich můžete získat 3 body, za rozluštění šifry bez

správné odpovědi bod jeden. Závěrka soutěže je 15. 4. 2016. A nezapomeňte na

prémii 30 bodů za splnění úkolu z minulého čísla do konce dubna!

mailto:[email protected]:[email protected]:[email protected]:[email protected]


19/25

HRSTKA VTIPŮ

….tentokrát ze školy

Tři žáci stojí za trest na chodbě. Jde okolo ředitel a ptá se:“Tak copak jste

provedli, pánové?“

První neochotně odpoví:“Ale nic, tady s kamarádem jsme jenom chtěli něco

vyhodit z okna….“

Ředitel se tedy otočí na onoho kamaráda a zeptá se ho:“Tak copak jste to chtěliz toho okna vyhodit?“

Ten druhý utrousí:“Houbu….“

Ředitel se zeptá třetího:“A co ty?“

„Já jsem Josef Houba….“

Nechci vás strašit pane učiteli, říká student pedagogovi, ale tatínek říkal, že jestli

nezačnu nosit lepší známky, dostane někdo pěknej výprask.

Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů a když řekl,

že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou. Jednou takhle

jeden student v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě

minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře. Profesor na něj: "Mladíku,

ani se neobtěžujte. Máte to za pět.""Pane proferose, vy nevíte, kdo jsem!"

"Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle

testu máte za pět!" "Vy fakt nevíte, kdo jsem?" ptá se student s téměřhysterickým výrazem ve tváři. "Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste." "Tak to je

dobře!" řekl student, vrazil svoji písemku doprostřed hromádky s ostatními a

kvapně opustil učebnu."

Před písemkou: "Doufám, že nikoho neuvidím opisovat."

Z prostřední řady se ozve: "Taky doufáme."


20/25

INDIÁNSKÁ HISTORIE Tekumseh – šavanský následník Pontiaca

V minulém čísle jsem vám představil náčelníka Otawů Pontiaca. Válečníka, kterýsi uvědomoval sílu svých bílých protivníků a chápal, že jednotlivci či osamocenékmeny nemají v boji proti bílým žádnou šanci. Pokusil se tedy vytvořit dostatečněsilnou protiváhu britské armády – jedno z prvních kmenových společenství. Jeno několik let později se prakticky o totéž pokusil jiný Algonkin - Tekumseh,příslušník kmene Shawnee sídlícího na území dnešního amerického státu Ohio.

Tekumseh (v překladu Létavice či Horský levna obloze, někdy také Horský lev chystající seke skoku) se údajně narodil v březnu roku1768 poblíž dnešního města Chillicothe. (Nachvíli se zastavím u tohoto názvu města. Ano, je vám určitě povědomý, jmenuje se takzábřežská klubovna. A proč? Chillicothe bylsídelním městem stejnojmenného kmene

šavanského národa. Chillicothové plnili úlohupolitického vedení všech pěti šavanskýchdivizí nebo chcete-li podkmenů. Proto bylChillicothe vždy považován za centrumšavanského národa, jakési šavanské „hlavníměsto“. A pokud toto město bylo napříkladběhem bojů s bílými zničeno a Šavanipřinuceni k útěku, založili na jiném místěnové město a opět jej pojmenovali stejně.)

Tekumsehova matka se jmenovala Methotaske (Želva kladoucí vejce do písku),otec Puckshinwa (Dosedající z letu) byl nižším válečným náčelníkem šavanskéhokmene Kispoko, klanem Horský lev. V roce 1774, když bylo Tekumsehovi 6 let,padl jeho otec v bitvě s bílými hraničáři u Point Pleasant (známá též jako bitva uKanawhy). Tehdy se prý Tekumseh rozhodl stát válečníkem, stejně jako jehootec. V 15 letech se připojil ke skupině Šavanů, která se úspěšnými útoky naosadníky připlouvající po řece Ohio z Pensylvánie snažila o zastavení přílivu

bílých přistěhovalců. V těchto bojích se už vypracoval na vůdce jednohoz útočících oddílů. Na americkém kontinentu právě vrcholila Válka za nezávislost,

B.J.Lossing – Tekumseh (1905)

(Skutečná podoba neznámá)


21/25


22/25

k návratu ke starým indiánským hodnotám a tradicím. Vyzývá též k potíráníindiánů, kteří se vzdali víry svých otců a přijali křesťanství. V podstatě tak křísí myšlenky delawarského duchovního vůdce Neolina, který před časem inspirovali Pontiaca. Spolu s Tekumsehem zakládá okolo roku 1805 Prophetstown

(Prorokovo město) na soutoku řek Tippecanoe a Wabash a do povědomí svýchsoukmenovců vstupuje jako Prophet (Prorok). Rostoucího vlivu se obává iguvernér indiánských teritorií William Harrison, který jej u indiánských náčelníkůoznačuje za podvodníka a vyzývá jej, aby své schopnosti dokázal. Tenskwatawavyužije ojedinělého přírodního úkazu, o němž se zřejmě dověděl od bílých

osadníků, a na hodinu přesně „předpoví“ zatměníSlunce. Harrison tak nechtěně přispěje k velkémunárůstu Tenskwatawovy popularity a ten na svoustranu získává stovky váhajících indiánů.

V té době cestuje Tekumseh po východě Amerikya získává další kmeny pro svou myšlenku jednotnéindiánské unie. V září 1809 vyjedná s některýmináčelníky Harrison Smlouvu z Fort Wayne. Jednáníbyla sama o sobě diskutabilní – Harrison k nimnemá pověření od prezidenta ani vlády USA,mnohé náčelníky navíc v podstatě uplatí sliby

podpory a masivním přísunem alkoholu. Smlouvaznamená postoupení dalších 3 milionů akrů půdy.Tekumseh zuří a žádá Harrisona o její anulování,varuje také bílé před obsazením takto postoupenézemě a veřejně deklaruje, že žádný jednotlivýkmen nemá právo zemi prodávat. Jedinou cestou,která by vedla k zastavení tohoto zla, je v jehoočích vybudování indiánské unie coby protiváhySpojeným státům. Při vyjednávání s bílými by unie

vystupovala jednotně a žádný kmen by nebyl oprávněn uzavírat s nimi dohodybez vědomí ostatních. Tekumseh se dokonce setká s Harrisonem, nenajdou všakspolečnou řeč a z trvajících rozporů oba vycítí, že vojenský střet je nevyhnutelný.

Krátce nato odjíždí Tekumseh na další cestu na jih, aby získal další spojence protiAmeričanům. Tato mise se však stává Tekumsehovu záměru osudnou. Nejenževětšina jižních kmenů členství v unii odmítne, ale především Harrison využijeTekumsehovy nepřítomnosti ve stále sílícím Prophetstownu a 26. září 1811

zhruba s tisícem mužů vyráží z Vincennes k Tippecanoe. 6. listopadu se utáboříu Prophetstownu, jemuž během bratrovy cesty velí Tenskwatawa. Následujícího

William Henry Harrison

(9.2.1773 - 4.4.1841), vá-

lečný hrdina a senátor zastát Ohio, stal se 9.

prezidentem USA, po 30

dnech ve funkci umírá na

zápal plic. Dosud tak drží

prvenství coby americký

prezident s nejkratší do-

bou strávenou ve funkci.


23/25

rána i přes příslib vyjednávání zahájí indiáni útok. Po dvou hodinách ustupují doProphetstownu a po hádkách s Tenskwatawou, který jim před bitvou sliboval, žedíky jeho kouzlům nebude v bitvě nikdo z nich raněn, sídlo rozzlobeni opouštějí.Prázdný tábor poté vojáci vypálí. Tenskwatawa ztrácí svou prestiž i důvěru svého

bratra. Ten jej přece výslovně žádal, aby se do jeho návratu vyhnul vojenskémustřetu! Byla na vině přílišná Tenskwatawova ctižádost? Nebo by tak jako takHarrison zaútočil? Kdo ví, jisté je, že následky prohrané bitvy budou proTekumsehovo dílo zničující. Ten se přesto po svém návratu ještě snaží udržetnaději na vznik unie a spojí síly s britskou armádou, která v té době pronikla naamerické území z Kanady a vstoupila do války s USA. V srpnu 1812 se Tekumsehpřidal ke generálovi Isaacu Brockovi při oblehnutí Detroitu. S pomocí indiánskéléčky se podaří přinutit velitele Detroitu ke kapitulaci a Brock chce ocenitTekumseha za jeho pomoc předáním své šerpy a udělením hodnosti brigádního

generála, obě pocty Tekumseh odmítá. Brock jej však vidí jako velmi schopného a přitom galantní ho náčelníka (odmítá například mučení a zabíjení zajatců) anabývá přesvědčení, že by indiánská unie v oblasti Velkých jezer mohla opravduvzniknout. V říjnu 1812 však Brock umírá v bitvě na Quenston Heights. V létě 1813 Britové po několika neúspěšných útocích na americké pevnosti vydobytépozice ztrácí a jsou nuceni ustoupit. Jedním z důvodů neúspěchů je fakt, žegenerál Henry Procter, jež velel britským silám, zdaleka nedosahoval vojenskýchkvalit svého předchůdce Brocka. Na rozdíl od Tekumseha také před přímým

střetem s Američany upřednostňoval ústup do Kanady. U Moraviantown poblíž řeky Temže však přinutil Tekumseh Proctera pod pohrůžkou ukončení indiánsképomoci zastavit ústup a postavit se Harrisonovým jednotkám. Ke střetu došlo 5. října 1813. Po prvních útocích amerických vojáků demoralizovaní Britové bojv podstatě vzdali, začali ustupovat a nechali zhruba 500 indiánských válečníkůnapospas šestinásobné americké přesile. Bitva tak skončila vítězstvímAmeričanů. To se však už Tekumseh nedověděl. Bitva u Temže byla jehoposlední. Svoji smrt si údajně sám předpověděl, prý před samotnou bitvou svléklarmádní uniformu a oblékl prostý oděv šavanského válečníka.

Výsledek bitvy přinesl obnovení americké kontroly severozápadní hranice akonec nadějí na vznik Tekumsehovy unie. Mnoho jeho spolubojovníků vzápětípodepsalo příměří s Harrisonem. Generál Procter byl za špatné vedení bitvypostaven před vojenský soud, který ho degradoval a vyměřil mu ztrátupůlročního platu. Tenskwatawa se neúspěšně pokoušel získat zpět svůj ztracenývliv, spolu s ostatními Šavany byl přinucen k odsunu za Mississippi a bratra přežilo 23 let.

Sepsal Sg. Ostříž


24/25

JAVOROVÁ NAŽKA ÚNOR 2016Bodování bojovníků

1. místo Va. Eddie 230 bodů Ledňáčci

2. místo Sg. Javor 212 bodů Vlci

3. místo Va. Drápal 211 bodů Vlci

4. místo Va. Surikata 195 bodů Ledňáčci

5. místo Va. Čača 169 bodů Ledňáčci

6. místo boj. Dela 147 bodů Ledňáčci

7. místo nov. Kajda 131 bodů Ledňáčci

8. místo Va. Burák 128 bodů Vlci9. místo boj. Skřítek 127 bodů Medvědi

10. místo nov. Mája 122 bodů Ledňáčci

11. místo nov. Matouš 110 bodů Vlci

12. místo nov. Terka 85 bodů Ledňáčci

13. místo nov. Koloušek 76 bodů Ledňáčci

14. místo boj. Medvěd 47 bodů Hadi

15. místo nov. Adél 35 bodů Ledňáčci

Celoroční hodnocení aktivity našich bojovníků má dlouholetou tradici z roku

1988, kdy bylo první hodnocení bojovníků kmene. Momentálně vede Eddie,

která má jedinečnou možnost se vyrovnat nejúspěšnějšímu bojovníkovi

Sachemovi Číňanovi, který vyhrál 3x. Může překonat i legendární rádkyni SovSachema Mimi, ale konec hodnocení je ještě daleko.


25/25

Documents

Březová Kůra, č.246 // Birch Bark, č.246