CENTRUM CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ JEZERKA · PDF fileEvropská unie a evropské projektování pro lektory L E K E U P R O Prezentační a komunikační dovednosti CENTRUM CELOŽIVOTNÍHO

CENTRUM CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ JEZERKA O.P.S.

Prezentační a komunikační dovednosti

Studijní text

Komplexní vzdělávací program pro lektory zaměřený na Evropskou unii a

zpracování evropských projektů

Evropská unie a evropské projektování pro lektory

L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


CENTRUM CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ JEZERKA O.P.S.


Studijní text byl zpracován v rámci projektu „Komplexní vzdělávací program pro lektory zaměřený na Evropskou unii a zpracování evropských projektů“, který je spolufinancován Evropskou unií.

Autoři: PaedDr. Bc. Jiří Knoll PhDr. Roman Miletín

Pardubice 2007

Tento text neprošel redakční ani jazykovou korekturou.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Obsah

1. Zamyšleni nad současnou situací mezilidské komunikace – studijní část… 4

1.1. Proces komunikace……………………………………………………………… 5

1.2. Lidská komunikace a motivace……………………………………………… 6

1.3. Způsoby, formy a podmínky komunikace………………………………. 7

2. Účel komunikace……………………………………………………………………………… 8

2.1. Verbální a neverbální komunikace………………………………………… 9

3. Lidská komunikace z pohledu sociálního prostředí..…………………………….. 16

3.1. Lidská komunikace z pohledu transakční analýzy…………………… 16

3.2. Komunikace v malých skupinách………………………………………….. 17

3.3. Vlastnosti zdravě komunikujícího jedince………………………………. 18

4. Komunikační techniky………………………………………………………………………. 19

4.1. Umění efektivní komunikace…………………………………….…………… 20

4.2. Deset principů podpůrné komunikace……….…………………………… 21

5. Prezentační dovednosti……………………………………………………………………… 23

5.1. Základní body přípravy prezentace………………………………………… 24

5.2. Účel prezentace…………………………………………………………………… 25

5.3. Sbírání podkladů…………………………………………………………………. 26

6. Psychologická stránka prezentace, posouzení posluchačů……………………. 27

6.1. Vlastní prezentace, analýza posluchačů…………………………………. 28

6.2. Sestavení pracovních listů, podkladů……………………………………… 29

6.3. Sestavení vizuálních pomůcek………………………………………………… 29

6.4. Návod sestavování grafů……..……………………………………………..… 31

6.5. Umístění přístrojů……………..………………………………………………..… 35

7. Zapojení posluchačů………………………………………………………………………….. 37

7.1. Kladení otázek……………………………………………………………………… 37

7.2. Nácvik prezentace………………………………………………………………… 38

7.3. Struktura prezentace……………………………………………………………. 42


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


7.4. Vlastní provedení projevu – metodická část…………………………….. 43

8. Poruchy v interpersonální komunikaci………………………………………………….. 50

8.1. Chování při stresu………………………………………………………………… 50

8.2. Syndrom vyhoření………………………………………………………………… 52

8.3. Konflikt………………………………………………………………………………… 68

9. Seznam literatury……………………………………………………………………………..… 73


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O

Prezentační a komunikační dovednosti Strana 4

1. Zamyšlení nad současnou situací v mezilidské

komunikaci – studijní část

Základní pravidlo zní: nelze nekomunikovat. Při jakémkoli kontaktu dvou a více lidí -

třeba i prostřednictvím techniky - dochází k výměně informací, kterou lze hodnotit z

hlediska přímých účastníků i z hlediska vnějšího pozorovatele.

V současnosti existují stovky - snad tisíce teorií lidské komunikace – od obecných

teorií popisujících podstatu, principy a zákonitosti komunikace až po aplikace těchto

teorií v různých oblastech lidské činnosti.

Svá specifika mají činnosti či profese, kde mezilidská komunikace hraje stěžejní roli a

je alfou a omegou profesionálního výkonu. Jsou to zejména tyto profese:

• zdravotníci,

• sociální pracovníci,

• učitelé na všech stupních škol,

• policisté,

• psychologové a psychiatři,

• právníci,

• pracovníci a úředníci v bankách, úřadech, státní správě,

• příslušníci ozbrojených sil,

• duchovní a řádové sestry.

Podstatou náročnosti těchto profesí - a s tím také spojená náročnost

profesionálního zvládnutí komunikace - je každodenní, opakující se a nevyhnutelná

pracovní činnost, často ve vypjatých a stresových situacích. Výše uvedené profese

jsou také charakterizovány požadavkem na trvalý a nekolísající vysoký pracovní

výkon, který je považován za standard.

Náročné je nejen nutnost komunikovat se stále jinými lidmi, ale také malá možnost

úlevy či odchylek a trvale velké riziko spojené s chybami v komunikaci.

Přitom výsledný efekt pracovních činností v těchto profesích je často neadekvátní

vynaloženému úsilí a způsobuje dotyčným jedincům chronický stres a vyčerpání.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


1.1. Proces komunikace

Zhodnoťte sami sebe. S kterým typem řečníka, komunikujícího se můžete nejsnáze

identifikovat.

Kategorie: Charakteristika:

„Vyhýbající se typ“ „Vyhýbající se typ“ se všemožně vyhýbá tomu, aby

nemusel stát před auditoriem. V některých

případech volí typy povolání, ve kterých není třeba

vystupovat._____ _________________________

„Bránící se typ“ „Bránící se typ“ se bojí pronést řeč. Jeho strach

může být i značně velký. Tyto typy se v rámci své

práce nemohou vyhnout tomu, aby někdy pronesli

řeč, nebudou však takovou příležitost nikdy

vyhledávat. Když hovoří, činí to s velkou nechutí a

mají proto i pocit značné stísněnosti.____ ______

„Akceptující typ“ Pro „akceptující typy“ jsou vystoupení součástí

jejich zaměstnání, ale nevyhledávají k nim

příležitost. Někdy mají při vystoupeních pocit, že

odvedli dobrou práci. Občas si dokonce myslí, že

jejich vystoupení bylo docel přesvědčivé, a líbí se

jim hovořit před skupinou.___ ________________

„Vyhledávající typ“ Tento typ hledá příležitosti k vystoupení. Ví, že

strach může působit stimulačně a že během

vystoupení stupňuje schopnost mluvit s nadšením.

„Vyhledávající typy“ pracují na zlepšení svých

komunikačních schopností a sebedůvěry častým

mluvením._____ ____________________________


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


1.2. Lidská komunikace a motivace

Slovo komunikace, respektive lidská komunikace, je obsažný pojem, který může

definovat široké filozofické téma, přes sociální oblast lidského společenství až po

specifický pohled fyziologie a psychologie či ryze technických věd.

Oblastmi mezilidské komunikace se v současné době zabývají disciplíny nejen věd

humanitních, ale také politologové, mediální analytici, marketingové společnosti,

zástupci studií zaměřených na masovou kulturu, životní styl, cestovní průmysl až po

odborníky zabývajícími se technikou komunikací v celosvětovém měřítku – díky

současnému rychlému rozvoji komunikačních technologií – zejména internetu.

Přes rychlé a dynamické změny v oblastech technologií, které během posledních

několika let zažíváme, jsou podstata a způsoby lidské komunikace zákonité.

V oblasti sociálních věd a v prostředí, neustálého kontaktu skupin lidí je třeba mít

tato pravidla stále na paměti a umět s nimi zacházet. Ani sebedokonalejší technické

vymoženosti nemohou nahradit dokonalost ( či nedokonalost) lidského mozku a

všech procesů, které během kontaktu mezi lidmi navzájem probíhají.

V pozici vrcholového manažera, platí vše výše uvedené. Mezi základní dovednosti

vedoucího pracovníka tedy musí patřit vědomosti o pravidlech komunikace, vědomí o

jevech, které se mohou vyskytnout – včetně kritických situací – a v neposlední řadě

dovednosti tyto situace zvládat a zejména jim předcházet. K dalším povinnostem

patří plán péče o spolupracovníky a zaměstnance, zejména ve smyslu definice

náročných situací, umění je zvládat systematicky a předcházet následkům.

Motivem komunikace je celá škála faktorů – počínaje cílenou a rozumovou podstatou

až po spontánní, na individuálních potřebách závislá komunikace včetně vlivů

sociokulturních a historických.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


1.3. Způsoby, formy a podmínky komunikace




Konkrétní komunikace dvou či více jedinců je ovlivněna také prostředím, pozicí a

rolemi účastněných, vlastnostmi osob – zejména emoční a sociální inteligence,

sebepojetí, momentální zdravotní stav a předchozí zkušenost.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


2. Účel komunikace

Předávání informací

Těchto situací není mnoho. Jsou většinou skryté, nebo krátkodobě účelné. Pro

úspěch této komunikace je třeba používat věcný a konkrétní jazyk s ohledem na

partnera – tedy takovým způsobem, aby takto předávané informace “měly smysl”.

Instrukce a přesvědčování

U pedagogů a i vedoucích pracovníků relativně častá situace. Úspěch aktéra závisí na

určité strategii a taktice vůči partnerovi či posluchačům. Podstatou instrukce je

předání informace plus interpretace faktu případně návod na další použití. Příkazy

jsou krajní případy instrukcí.

Řešení problému, kooperace

Jedná se o kontakt s ostatními za účelem pobavit se, tudíž kontaktu s druhým. Je to

důležitá funkce komunikace, zajišťuje jednu ze specifických lidských potřeb.

Uspokojení potřeby pobavit, rozptýlit, prezentovat se, zaujmout atd.

V tomto případě je komunikace zaměřena více na formu než obsah. Uplatňují se

zejména neverbální stránky. Účelem může být také prezentace vlastní osoby -

nezřídka výrazná až extrémní sebeprezentace a exhibice např. u politiků a

populárních osobností.

Způsoby, formy a podmínky komunikace




Konkrétní komunikace dvou či více jedinců je ovlivněna také prostředím, pozicí a

rolemi účastněných, vlastnostmi osob – zejména emoční a sociální inteligence,

sebepojetí, momentální zdravotní stav a předchozí zkušenost.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Proces komunikace

Zprostředkování, příjem, zpracování a reprodukce informace, jakož i kritická reflexe a

hodnocení jsou přitom řízeny:

• vystupujícím, který informaci dává,

• posluchačem, který prověřuje, hodnotí a reaguje,

• komunikačními kanály pro předávání a zpětnou vazbu jak ve věcné, tak i

vztahové rovině.

Rozlišujeme neverbální (nevyjádřené slovy) a verbální (slovní) informace.

2.1. Verbální a neverbální komunikace

Dělení lidské komunikace na verbální a neverbální vychází z definice základních

systémů:

věcná rovina

vztahová rovina

informace

akce

zpětná vazba

reakce

před

náše

jící posluchač


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


• Verbální sdělení je považováno za lidský způsob dorozumívání, který je historicky

mladý a stále probíhá jeho vývoj. Lidská řeč se řídí určitými pravidly, má

denotační nebo konotační charakter, obsahuje různou míru abstrakce a má formu

vnitřní a vnější.

Řeč vyjadřuje fakta a myšlenky, je v ní však riziko deformace pojmu a stírání rozdílu

mezi lidmi. Řeč v širším obsahu zahrnuje řadu forem jazyka a jazykových systémů.

• Neverbální komunikace je vše to, co je signalizováno beze slov. V mezilidské

komunikaci má větší význam než komunikace verbální. Řadu neverbálních signálů

vnímáme spontánně a intuitivně. Teorie neverbální komunikace, základní znalosti

této oblasti včetně vzájemného vztahu či rozporu slovního a mimoslovního

sdělení patří k základním profesionálním dovednostem pracovníků výše

uvedených profesí.

Nejdůležitější slyšíme očima

(antropolog – A. Mehrabian)

7 % informací ----------------------- slova

38% informací ---------------------- tón, barva hlasu

55 % informací --------------------- řeč lidského těla

chyby:

• opírat se o izolovaná gesta

• každé gesto – hodnota slovo

(slovo vytržené z kontextu – jiný význam)

Jsou to neverbální dimenze řeči. Posluchači dokáží poměrně rychle a snadno posoudit

z hlasitosti, rychlosti a rytmu řeči postavení mluvčího, jeho společenskou roli a také

emoce. Neverbální stránka řeči je rozdílně vnímána samotným mluvčím a u

profesionálních řečníků tak je předmětem cíleného a systematického cvičení.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Postoj těla. Celkový vzhled těla je významným signálem. Některé statistiky

dokonce prokazují, že osoby s větší výškou postavy jsou úspěšnější a lépe

zaměstnavatelní. Signály, které tělo vysílá jsou přitažlivost, atraktivita, dominance.

Gesta a pohyby hlavou. Jsou jednak typické pro daného jedince, do značné míry

jsou ovlivněny kulturou a sociálním prostředím. Tempo gestikulace se mění v

závislosti na emocích.

Obličej, mimika a pohled očí. Zobrazují emoce v celé škále. Dobré pozorovací

schopnosti, rozvoj rozlišovacích schopností je velice důležité a jedinec s těmito

schopnostmi dokáže dobře odhadnout ostatní a má i větší míru empatie. To mu

zpětně usnadňuje další kontakt a bývá citlivější a více oblíbený. Psychologové

rozlišují obličejové zóny a v nich uplatňující se základní emoce. Zejména pro

diagnostiku zastírání či předstírání emocí je znalost a zkušenost potřebná. V rámci

běžné komunikace je třeba si uvědomit, že zejména úsměv je záležitostí konvence.

Vzdálenost, tělesný kontakt a dotyky (proxemika) Vzájemné souvislosti jsou

opět široce popsané. Přitom zjištěné skutečnosti a jejich interpretace jsou různé. V

běžné komunikaci opět platí, že řada faktorů je závislá na prostředí, zvyklostech,

kultuře. Také je podstatné, zda se jedná o ženu nebo o muže, v jakém vzájemném

postavení osoby jsou a jakou společenskou roli zastávají. Přestože signály v této

oblasti vnímáme intuitivně, je třeba znát obecně platná pravidla a v komunikaci –

zejména profesionálním kontaktu se jimi řídit.

Celkový zjev a oblečení (image) Napodobování oblékáním je v současné době

studována a aplikována velmi intenzivně. Má na tom podíl nejen móda masmédia ale

také marketing a snaha ovlivnit lidi třeba v politice. Faktem zůstává, že lidé

předpokládají určitou úroveň vzhledu u reprezentantů výše zmíněných profesí. U

manažerů to platí dvojnásob. U lidí, kteří jsou ve svém vzhledu nějak hendikepováni,

může tato situace vést k problémům a postihuje jejich sebevědomí a schopnost

prosadit se.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Sebepojetí.

Je to vlastní představa člověka o sobě. Skládá se z pohledu na sebe sama, hodnocení

druhých, vlastní zkušenosti z porovnání s druhými osobami. V souvislosti s tím

jedinec hodnotí i vlastní chování a projevy. Interpretace je ovlivněna zejména

působením prostředí – rodiny – v raném dětství, dále je to role mužského a ženského

principu, vzory jednání, obecně uznávané hodnoty. Adekvátní sebehodnocení

ovlivňuje morální stránku osobnosti.

Prostředí a role, situační rámce.

Každý jedinec se projevuje odlišně v různých prostředích. Záleží na tom, zda se

jedná o komunikaci v soukromí nebo v zaměstnání, zda je komunikace formální či

neformální, zda se jedná o dvojici či více lidí, zda je rozhovor řízený či nikoli, nebo

zda se jedná o projev či přednášku včetně technických prostředků komunikace a

médií. Každá z těchto situací nabízí aktérovi jinou roli a přisuzuje mu jinou pozici.

Obecně sdílené očekávání ostatních v rámci této role nutí člověka více či méně se

přizpůsobit – konfrontovat. Sebejistý jedinec (v kladném slova smyslu), tak jak je

uvedeno v předchozím bodě, je předpokladem úspěšného zvládnutí náročných

situací.

Pokud se jedinec dostane do konfliktu rolí, je to zátěž a “zkouška charakteru”. V

některých prostředích je dokonce nutné stanovit určitá pravidla či kodexy. Některé

společnosti tyto kroky definují podrobně a striktně. Dodržování jasně formulovaných

preskripcí dodává člověku jistotu a do určité míry ho chrání před chybou a vlastním

selháním. Příkladem může být řízený rozhovor zdravotníka s pacientem při získávání

informací, psychoterapeutický rozhovor psychologa a klienta či pohovor ředitele se

zaměstnancem nebo uchazečem o zaměstnání. V souvislostí s těmito okolnostmi se

mění vyjadřování dané osoby. Bylo definováno několik řečových registrů. Je

zajímavé, že zejména u pedagogů pod vlivem profesionální deformace dochází někdy

k prolínání či nesouladu pozic a rolí a objevují se tak někdy svízelné či komické

situace.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Vnímání.

Je to natolik důležitý prvek v komunikaci, že je vhodné věnovat mu zvláštní

pozornost. Dle psychologie je to složitý proces, který je ovlivněn množstvím faktorů.

Z hlediska medicíny je vnímání považováno za stav ovlivňují základní životní funkce.

Vnímání v daném okamžiku je ovlivněno psychickými procesy v rámci vlastností

osobnosti. Teorie typologií osobnosti je několik. V naší kultuře se nejčastěji klasifikují

vlastnosti osobnosti podle způsobu prožívání a tím souvisejících reakcí. V oblasti

mezilidské komunikace a vztazích je důležité to, jakým způsobem je zaměřena

pozornost, a jaká je kvalita dalších souvisejících funkcí, sociální zkušenost, vyzrálost

osobnosti, motivace atd.

Naslouchání.

Vedle vnímání je naslouchání hlavní způsob příjmu informace. Proces přijímání

signálů má několik fází a pojem naslouchání je širší než slyšení – tedy příjem

sluchových podnětů.

Pro další efektivní komunikaci je pro přijímacího velice důležité umět vytřídit

informace, uložit je do paměti a náležitě vyhodnotit. Vzhledem k tomu, že v běžné

situaci působí na naše vnímání celá řada podnětů (včetně šumů či hluku z okolí),

musí se posluchač dobře soustředit a v případě nejasností parafrázovat sdělení a

žádat vysvětlení. Protože při komunikaci většinou není vhodné dělat jakékoli

záznamy, je důležité zafixovat sdělené informace v paměti – formou asociací

rekonstrukce daného problému. Vyhodnocení a reakce by měly přijít až po

důkladném porozumění a rozlišení fakt od názorů mluvčího.

To je v mnohdy vypjaté situaci rozhovoru velice náročné. Proto je nácvik efektivního,

aktivního naslouchání velice důležitý a bez toho nelze dospět k empatii a

nestrannému řešení.

V této souvislosti je třeba se zmínit o obecně známému jevu – tzv. “haló” efekt. Je to

tendence zobecňovat vlastnosti lidí, přisuzovat člověku znalosti a dovednosti na

všechny oblasti jeho činnosti a na základě tohoto “klišé” k němu přistupovat.

Profesionál musí toto riziko znát a umět se mu ubránit.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Vztah

Interpersonální vztahy je faktor, který permanentně ovlivňuje komunikaci a jejich

složitost je prakticky nemožné jednoznačně popsat a definovat. Obecně platí, že

každý vztah prochází určitými fázemi vývoje a velmi záleží v dané situaci, v jaké fázi

se právě nacházíme.

První kontakt je většinou vjemový. Pokud komunikace pokračuje, vyvíjí se

konverzace. Na počátku se strany testují a zkoumají. Komunikace se může dále

vyvíjet v rovině emocí od napětí přes neutrální vztah až po důvěrnost. Udržení

vztahu je věcí volby a je dán okolnostmi. Tak jako ostatní podmínky komunikace je i

vztahová stránka ovlivněna kulturou, pohlavím, tzv. společenským průnikem tématu,

motivací, emocemi, celkovou efektivitou vztahu. Realita vztahů na pracovišti je další z

oblastí kterou by se měl dobrý manažer zabývat.

Na co musím jako vystupující, komunikující dbát

Neverbální přístupy

1. kontaktování posluchačů očima ____________________________________

2. působit přátelsky (usmívat se atd.)__________________________________

3. výpovědi cílevědomě podporovat rukama ____________________________

4. neschovávat ruce _______________________________________________

5. působit uvolněně (ne hekticky nebo křečovitě) ________________________

6. být otevřený ___________________________________________________

7. působit angažovaně _____________________________________________

8. mít správný přízvuk ______________________________________________

9. mluvit modulovaně ______________________________________________

10. sílu hlasu přizpůsobit místnosti _____________________________________

11. mluvit hlavně ve stření hlasové poloze _______________________________

12. nemluvit příliš rychle _____________________________________________

13. vkládat přestávky _______________________________________________


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Verbální přístupy

1. mluvit volně____________________________________________________

2. jasně a zřetelně vyslovovat _______________________________________

3. krátké věty (maximálně 14 až 17 slov) ______________________________

4. pregnantní výpovědi _____________________________________________

5. správně dýchat _________________________________________________

6. vystříhat se výplňkových slov ______________________________________

7. zvolit úroveň řeči adekvátní účastníkům _____________________________

8. názorný a srozumitelný výklad _____________________________________

9. formulovat z pozice účastníků (vystříhat se „Já“) ______________________

10. zdůrazňovat užitek pro účastníky ___________________________________

11. logická stavba __________________________________________________

12. důležité pasáže (vstup/závěr) si připravit doslovně _____________________


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


3. Lidská komunikace z pohledu sociálního prostředí

3.1. Lidská komunikace z pohledu transakční analýzy.

V posledních letech se složitostí lidské komunikace zabývá řada teorií ve snaze

pochopit její zákonitosti a umět vyvodit závěry a možnosti řešení problémů. Jednou z

teorií je tzv. transakční analýza. V oblasti sociální psychologie se tak vysvětluje

reakce člověka na ostatní lidi na základě jeho sebepojetí – tzv. ego-stavy a v

přesvědčení, že každý jedinec potřebuje pozitivní zpětnou vazbu a také ji vyhledává a

vysílá.

Základním principem transakční analýzy je definice aktuálního ego-stavu –

rodičovském, dospělém nebo dětském. Tyto stavy se často mění. Úroveň komunikace

určuje to, v jakém stavu se právě nacházíme. Každý stav lze charakterizovat

vzhledem a vystupováním a zejména způsobem řeči a reakcí. U druhého lze stav

odhadnout také z gest, mimiky, způsobu řeči. Není to však jednoduché, protože lidé

často používají určité naučené scénáře, které mají charakter hry – hraní si s jinými.

Podle roviny vztahu lze komunikaci v takto definovat jako u souběžnou, nebo

zkříženou, dvojvazebnou nebo tzv. vazbu v trojúhelníku. Velice často se vyskytuje

skrytý záměr a jedinec si ji nemusí uvědomovat.

Systémové přístupy

Při posuzování komunikace hrají velkou roli prostředí – systém – ve kterém je

jedinec zařazen. Zřejmě nejvýraznější vliv má rodina a nejbližší okolí, pracovní

skupina. Systémové přístupy mapují vztahy mezi těmito skupinami.

Ve stálých systémech existují pravidla, která jsou vcelku automaticky přijímána.

Jedinec se systému přizpůsobuje a podřizuje. Vytvářejí se tak vzorce chování a

dokonce i vzorce myšlení. Jedinec si tak podvědomě fixuje tyto vzorce a zvnitřňuje

je. Míra preference těchto schémat jedince závisí na intenzitě očekávání a kvalitě

sebepojetí.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


V rámci tohoto přístupu se definuje typ řízení tzv. zpětnou vazbou. Ta může být

pozitivní a negativní. Reguluje se tak lidské myšlení, další změna sebepojetí, utváření

vnitřních norem

Kulturní vlivy, pohlaví

Zajímavé studie na toto téma uvádějí rozdíl v navazování přátelských i milostných

vztahů dle věku a pohlaví. Jiný charakter mají přátelství mezi muži navzájem, mezi

ženami i mezi opačným pohlavím. Zatímco mezi muži převažuje důvod pragmatický

– například záliby, zaměření nebo společné činnosti, u žen je to sdílení pocitů,

tajemství a potřeba podpory a důvěrnosti. Je zajímavé, že muži středního věku mají

více přátel než ženy středního věku. Ženy naopak v přátelských vztazích přikládají

těmto vztahům větší význam. Navazování kontaktů a udržení vztahů v kolektivech s

převahou jednoho pohlaví je tak složité a ne v vždy dobře vysvětlitelné.

Vliv kultury je patrný a rozdílný spíše v globální rovině a ve středoevropském

prostředí jsou skupiny (pracovní kolektivy) víceméně obdobné. Významnější úlohu

hraje cílená a dlouhodobě rozpracovaná kultura organizace, její význam pro

jednotlivé členy a tradice ověřené v delším časovém období.

3.2. Komunikace v malých skupinách

Malá skupina je relativní menší počet – udává se 12 – 15 lidí. Skupina funguje podle

psaných a nepsaných pravidel. Tato pravidla – zejména u neformálních skupin – se

vyvíjejí dlouhodobě, platí pro jednotlivé členy i pro celou skupinu. Nový člen přijímá

tato pravidla proto, že chce být jejím členem i v budoucnu. Skupina se může

vyznačovat jednoznačně definovanými názory a cílem, způsobem komunikace, ale

také oblečením, rituály apod.

Je tedy logické, že ve větších pracovních kolektivech se těchto skupin vytvoří

několik. Protože se skupiny někdy značně odlišují, vznikají problémy v komunikaci

mezi skupinami navzájem a s jedinci, kteří nepatří do žádné z nich. Pozice

vedoucího pracovníka je zde nasnadě a míra jeho vztahů s jednotlivci může být


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


zdrojem konfliktů a častých svízelných situací. Neutralita je v tomto případě

nezbytná, přestože – vzhledem k vztahům – velice náročná a obtížně udržitelná.

3.3. Vlastnosti zdravě komunikujícího jedince

Pro jedince zdatného a úspěšného v rámci komunikace jsou důležité vlastnosti a

předpoklady z roviny osobnosti (jejích vlastností) a v rovině sociálních vztahů a

dovedností. Předpokládá se, že takto zdatný jedinec je vyzrálá osobnost se zdravým

sebepojetím, pozitivním laděním, přiměřenou mírou otevřenosti a značnou dávkou

sociální inteligence. Dovednost v oblasti sociálních vztahů je zejména schopnost

zvládání celé škály situací, často protichůdných.

Z. Vybíral uvádí tyto:

• pozitivně vidí sám sebe, věří si,

• je empatický i neústupný, vstřícný i odměřený,

• je schopen kompromisu,

• umí pozorně naslouchat, nezamlouvá, nemlží,

• nediskvalifikuje,

• umí komunikaci řídit, umí se i podřídit,

• dokáže neutralizovat konflikty,

• sám se dokáže uměřeně odhalit.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


4. Komunikační techniky

Manévrování

Má v češtině v souvislosti s komunikací pejorativní nádech. Tuto schopnost lze však

definovat také jako dovednost při vyjednávání. Jedinec s touto schopností má v

komunikaci převahu, získává výhody v průběhu komunikace. Některé způsoby

manévrování však mohou komunikaci narušit nebo zkomplikovat. V partnerských

vztazích může manévrování vyústit až ke podceňování partnera, jeho devalvaci a

znevažování vztahu. Převládající prvky manévrování v komunikaci jsou neférové až

nebezpečné.

Diskvalifikování

Je to vyhrocené znevažování, které má za cíl zastrašování, zpochybnění, znejistění

partnera (protivníka). V partnerských vztazích je to situace, která vyžaduje

psychoterapeutické řešení. Často se s touto “dovedností” setkáme při soupeření o

přízeň publika v politických debatách. Pokud se vyskytne v rámci pracovní debaty či

řešení úkolu, je vážným signálem vyhrocené situace a hlubšího problému.

Mystifikace

Je druhem manipulace. Může být velice obratně maskovaná a nezkušený partner či

protihráč se tak stává snadnou kořistí.

Sugerování

Je to nepřímé prosazování autority, rovněž se jedná o manipulaci. V pozitivním

smyslu se používá při psychoterapii. Míra působení na druhé souvisí s vnitřním

přesvědčením a zaujetím. V medicíně je známý terapeutický účinek placeba.

Schopnost sugesce a působení na druhé je také ovlivněna osobou, která sugesci

přijímá, a na okolnostech, za jakých probíhá. Proces vsugerování úspěšně využívají

masmédia, zejména reklama. Citlivá a přiměřená sugesce je vhodná u přednášejících,

výše zmíněných psychoterapiích ale také u učitelů a pracovníků v pomáhajících

profesích.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Metakomunikace

Tzv. dvojná vazba – paradoxní komunikace - je sdělování protichůdných zpráv

jednou cestou či nesoulad verbální komunikace a doprovodných neverbálních signálů.

Tato komunikace je matoucí, nejistá, nelogická. Nebezpečí je v tom, že pokud tak

probíhá opakovaně u osob blízkých, může podnítit vznik duševní choroby, poruchy

osobnosti či nelogickým myšlenkovým závěrům.

4.1. Umění efektivní komunikace

Metody aktivního naslouchání

Formulace, které druhé osobě pomáhají se rozhovořit

Formulace Účel Proto Příklad

Povzbudivá 1. Vyjádřit zájem … nevyslovovat souhlas 1. „Můžete mi

2. Podnítit druhou či nesouhlas o tom říci něco

osobu k dalšímu … užívat neutrální slova víc?“

hovoru … měnit tón hlasu 2. …

Objasňující 1. Pomoci objasnit, … klást otázky 1. „Kdy se to

o čem je řeč … korigovat chybný stalo?“

2. Získat více informací výklad problému a mít 2. …

3. Pomoci mluvčímu mluvčího k tomu, aby

podívat se na vás dále vysvětloval

i z jiných hledisek

Rekapitulující 1. Dokázat mluvčímu, … svými slovy znovu 1. „Takže vy (ty)

že nasloucháme a vyjádřit základní myš- bys(te) chtěl, aby

rozumíme lenky a fakta vám(ti) rodiče

2. Ověřit si, zda jeho více důvěřovali,

slova správně chápeme je to tak?“

a interpretujeme 2. …


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Reflektivní 1. Projevit, že chápeme, … reflektovat základní 1. „Zdá se, že jste

jak se mluvčí cítí pocity mluvčího velmi rozčilen.“

2. Pomoci mu své pocity 2. …

vyhodnotit poté, co je

vyjádřil někdo jiný

Shrnující 1. Zhodnotit dosažený … znovu zformulovat 1. „Takže to

hlavní, pokrok hlavní vyjádřené myš- co jste mi řekl, je

2. Dát dohromady lenky a pocity asi tak toto…

důležité myšlenky 2. …

a fakta

3. Položit základ k další

diskusi

Zhodnocující 1. Dát najevo, že vám … potvrdit, že přikládá- 1. „Oceňuji vaši

druhá strana „stojí za me váhu jejím ochotu tu věc

to“* problémům a pocitům řešit.

* v tom smyslu, že má v našich očích svou hodnotu a lidskou důstojnost, že jí věříme

atd.

4.2. Deset principů podpůrné komunikace (Rogers, Dayer)

1. Podpůrná komunikace je založena na shodě (neshoda v komunikaci, něco jiného

prožívám a něco jiného říkám).

2. Podpůrná komunikace je popisná, nikoliv hodnotící (nepoužívá nálepek – „děláte

to špatně“, „nejste kompetentní“).

• jedinec je motivován, aby popsal událost co nejobjektivněji,

• oddělení jedince od jeho chování.

3. Podpůrná komunikace je orientována na problém, nikoliv na osoby (komunikace

zaměřená na osobu a vlastnosti jednotlivých osob většinou vyvolává dojem, že

jedinec nestačí na řešení problému).


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


4. Podpůrná komunikace je založena na rovnosti komunikujících, nikoliv na jejich

nadřazenost a podřazenost (nikdo není v roli experta, obě komunikující strany se

pokládají za stejně hodnotné, způsobilé a schopné smysluplně přispět k řešení

problému).

5. 5 znaků podpůrné komunikace:

• uznává existenci druhé osoby,

• uznává jedinečnost druhé osoby,

• potvrzuje hodnotu druhé osoby,

• akceptuje platnost představ a hodnot druhé osoby,

• vyjadřuje ochotu naslouchat druhé osobě během komunikace.

6. Podpůrná komunikace je maximálně flexibilní (komunikující osoba je ochotna

přijímat nové údaje a připustit, že existují další alternativy).

7. Podpůrná komunikace je specifická, nikoliv obecná (čím je komunikace

specifičtější, tím je smysluplnější – např. výrok „podváděl mne“ – je příliš obecný,

jinou hodnotu pro nás má výrok „třikrát mi neřekl pravdu, co dělá se svými

penězi“)

8. Podpůrná komunikace je spojitá (druhou stranu nepřerušujeme, pracujeme

s mlčením, necháme klienta propojit své myšlenky).

9. Podpůrná komunikace je osobní (nepoužívá výroků – „Říká se“, „My říkáme“, ale

„Já říkám“, „Já si myslím“).

10. Podpůrná komunikace není nátlaková.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


5. Prezentační dovednosti

Plánování Vašeho vystoupení

Nejdříve musíte při plánování svého vystoupení odpovědět na otázku „Proč“, nikoliv

„Co“. Na otázku „Co“ odpovíte, až začnete své myšlenky systematicky třídit a skládat.

Na začátku byste se měli zabývat otázkou, proč vystoupíte před určitým auditoriem.

Odpověď na tuto otázku Vám přípravu Vašeho vystoupení usnadní.

Byli jste například vyzváni, abyste před vedením firmy vystoupili s příspěvkem

k rozpočtu oddělení na příští rok. Nezačínejte tím, že napíšete, co chcete říkat, ale

zeptejte se sami sebe, čeho byste chtěli svým vystoupením dosáhnout. Budete žádat

zvýšení rozpočtu nebo předkládat plán, jak byste mohl vyjít s méně penězi? Dříve než

začnete vystoupení připravovat, pomyslete na specifické cíle v souvislosti se svými

posluchači.

Umíte si představit stavbu domu bez stavebních plánů? Dříve než někdo začne

stavět dům, potřebuje plány, aby zjistil, jaké materiály je nutno koupit a jak budou

použity. Právě tak i plán Vašeho vystoupení učiní vlastní práci s jeho sestavením

mnohem účinnější. Pomůže Vám přitom postup ve dvou krocích: vypracování cílů a

analýza posluchačů.

Vypracování cílů

Jako první krok si napište svůj, resp. své cíle. Například: „Mým cílem je informovat

posluchače o pokroku v mém výzkumu“ nebo „Mým cílem je přemluvit vyšší rovinu

vedení, aby mému oddělení povolila zvýšení rozpočtu o 20 procent.“ Obchodní nebo

odborná vystoupení mají zpravidla buď informovat nebo přesvědčit. Rozdíl mezi

oběma těmito obecnými cíli je dále vysvětlen.

Při informativním vystoupení se obvykle nepokoušíte ovlivnit něčí chování,

postoj nebo názor. Přednášíte prostě o faktech. Příkladem pro tento druh vystoupení

by byla zpráva, v níž prostě informujete o pokroku u určitého projektu.

Při vystoupení, jež má přesvědčit, se pokoušíte pozměnit některé aspekty chování,

postoje nebo názoru posluchačů. Například byste chtěl, aby se na Vašich plánech

finančně zúčastnili, poskytli peníze, změnili vedení u určitého projektu atd. Většina


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


vystoupení pronášených na profesních zasedáních je zaměřena na přesvědčování

druhých.

Ať jde o vystoupení informativní či přesvědčovací, vždy je důležitý cíl. „Čeho

chci svým vystoupením, svou přednáškou dosáhnout? Dokud si na tuto otázku

jednoznačně neodpovíte, nezačínejte s přípravou svého vystoupení. Rozlišujte mezi

pouhým zadáním úkolů a cíli zaměřenými na úspěch.

Nikoliv: „Chtěl bych své posluchače informovat o (téma).“

Nýbrž: „Každý účastník musí umět vyjmenovat pět

nejdůležitějších

výsledků mých studií.“

Nikoliv: „Chtěl bych vedoucí síly přesvědčit o nezbytnosti vyšších

finančních prostředků.“

Nýbrž: „Vedoucí síly by měly souhlasit s dvacetiprocentním

zvýšením rozpočtu!“

Při formulaci cíle je rozhodující, aby jeho dosažení mohlo být prověřeno.

5.1. Základní body přípravy prezentace

Jaký mám záměr, cíl? Co chci prezentací dosáhnout?

Ke komu budu mluvit?

Kdy a kde? Kolik mám času k dispozici?

Co řeknu?

Jak to řeknu, aby druzí přijali cíl tak, jak chci? Toto je jádro prezentačních

dovedností.

S kým a čím? Jaké pomůcky budu užívat?


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


5.2. Účel prezentace

• Čeho chceme dosáhnout,

• co očekáváme od posluchačů.

„Kdo neví kam chce dojít, ten tam také nikdy nedojde“

Jen ten, kdo zná svůj cíl, může s ním sladit své argumenty a strukturu své

prezentace.

Klademe si za cíl „bouřlivý potlesk“ nebo zprostředkování poznatků, přesvědčení

druhých o svém názoru, probuzení zájmu apod.?

Cíl projevu se snadno ztratí z očí. Při formulaci prezentace je třeba neustále

prověřovat, zda struktura a argumenty podporují cílovou formulaci. Co se k tomu

nehodí – pryč s tím!

Je vhodné zohlednit zařazení přednášky do celku – samostatná, součást cyklu, výuky.

Zohledňujeme množství posluchačů – široké auditorium, komornější prostředí a dle

toho volíme styl projevu.

Zvládnutí materiálu k přípravě prezentace

Smyslem není zahltit druhé množstvím informací, materiál je nutno protřídit, ale ani

příliš stručná prezentace není dobrá, je třeba vědět mnohem víc, než řekneme v

projevu

Časové rozvržení vlastního tématu

Dle celkového času pro prezentaci

Komu je téma určeno

Čím pro ně bude užitečné, s jakými zkušenostmi, problémy a zájmy posluchači

přicházejí.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


5.3. Sbírání podkladů

Vybíráme ty informace, které jsou důležité pro dosažení našeho cíle.

Je vhodné se ptát: Jaké obsahy mohu v zadaném čase prezentovat cílové skupině

abych dosáhl svého cíle?

Zdroje podkladů

Vlastní zkušeností a pozorováním

člověk se zkušenostmi i malými působí kompetentněji, důvěryhodněji, vlastní

zkušenost se promítá do projevu v podobě dokladování a konkretizování, čím více

zkušeností, tím více alternativních možností. To, co říkám, působí přesvědčivěji,

hovořím-li nejen jako specialista, ale současně i jako člověk.

Rozhovory

získávání informací, zkušeností druhých, názorů a postojů

Knihy, časopisy, noviny

nejbohatší zdroj, velké až frustrující množství pramenů

Internet


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


6. Psychologická stránka prezentace, posouzení

posluchačů

CO?

Správný a přiměřený jazyk - slova, kterým druzí rozumí

JAK?

paralingvistické aspekty – tempo řeči, hlasitost, intonace, výslovnost,

Sledování neverbálních signálů posluchačů a práce s nimi

práce na vytváření dobré a vzájemné atmosféry

udržování pozornosti poslouchačů – JAK – humor, otázka, atd.

udržování kontaktu s posluchači – JAK - oční kontakt, zatahování do dění otázkami,

komentováním toho, co se děje

Zvyšování pravděpodobnosti zapamatování (a udržení pozornosti)

využití psychologických zákonitostí – vizualizace, zatahování druhých a jejich aktivní

účast na dění, atd.

Srovnání – ujasnění řady informací, kontrasty v různých aspektech

Příklady – ilustrování faktů, zobecnění doložíme konkrétním příkladem

Vyprávění – příklad podaný se zaujetím, emocemi

Statistiky – fakta v číselné podobě, s nimi lze skutečnost zobecňovat a dokládat

(využíváme spolehlivé zdroje a ty uvádíme)

Citace – nemusí být doslovná

Věci, s kterými se mohou posluchači ztotožnit, mají vliv na jejich život

Srovnání mezi dvěma jevy

Spojování známého s neznámým

Opakování a posilování myšlenek


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


6.1. Vlastní prezentace, analýza posluchačů

Zaujměte místo lidí, kteří Vám budou naslouchat!

Budete-li své posluchače analyzovat, musíte přihlížet k těmto bodům:

Jaké hodnoty uznávají moji posluchači, jaké mají potřeby a zábrany?

U menších skupin můžete provádět hlubší analýzu, neboť o lidech ve skupině toho

obvykle více víte. U větších skupin se musíte spolehnout na obecnější postupy.

Jaká je úroveň vědomostí posluchačů?

Byl jste někdy v situaci, že přednášející používal zkratek, zkratkových slov a

odborných pojmů, jež posluchači neznali? Máte-li pochyby, bude nejlepší vycházet

z toho, že odborným pojmům, jež možná použijete, posluchači nebudou rozumět.

Musíte-li některé z nich použít, vysvětlete tyto pojmy ve srozumitelné řeči hned po

úvodu.

Co bude přijato pozitivně a co nikoliv

Musíte si položit otázku, které argumenty a závěry vyvolají u posluchačů příznivou

reakci – a naopak, které argumenty a závěry vyvolají nepříznivou reakci. Podle toho

naplánujte svůj výklad a přednes.

Systematická stavba myšlenek

Brainstorming hlavních myšlenek

Je vždycky dobré začít se systematickou stavbou hlavní části řeči a o úvodu

přemýšlet teprve později. Úvody vznikají často z toho, co obsahuje hlavní část.

Efektivní řečníci se naučili začínat se stavbou své řeči od jejího středu. Dále je

uvedeno několik návrhů, jež Vám mohou pomoci.

Použijte kartotéční nebo jiné lístky o rozměru A 5 a napište si pro své

vystoupení některé podstatné body, jež Vám spontánně napadnou. Pište na každý

lístek jednu myšlenku. Nechte myšlenky zatím jen plynout, nezpracovávejte je ještě


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


(to přijde později). Strategie spočívá v tom, shromáždit co nejvíce myšlenek a

nápadů.

Máte-li pohromadě větší počet těchto myšlenek a nápadů, začněte tím, že

některé z nich vyřadíte. Pokuste se mít na konci jen dva až pět podstatných bodů. To

je typický počet pro vystoupení. Máte-li více než pět takových myšlenek, měl/a byste

se pokusit snížit jejich počet tím, že z některých učiníte opěrné body (podbody).

6.2. Sestavení pracovních listů (podkladů)

Nyní se můžete rozhodnout, které pracovní podklady (a zda vůbec) chcete ve svém

vystoupení použít. Dále jsou uvedeny tři nejdůležitější možnosti použití pracovních

podkladů při vystoupení:

• Aby určitá důležitá informace byla ještě jednou připomenuta, resp.

zdůrazněna,

• aby se posluchačům dostalo shrnutí projednávaných bodů a tím mohli

vystoupení lépe sledovat,

• aby byla poskytnuta podpůrná data, jimiž nechcete přetížit své vizuální

pomůcky.

6.3. Sestavení vizuálních pomůcek

Máte-li již konstrukci stavby vystoupení, musíte se rozhodnout, zda a jak do ní chcete

zakomponovat vizuální pomůcky.

Obrázky schémata, grafy, folie – využití audiovizuálních pomůcek

(audiovizuální pomůcky):

• video,

• power point,

• flipchart,

• tabule apod.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Pomocí vizuálních pomůcek můžeme dělit přednášku na hlavní části a v jejich rámci

na dílčí body.

Je vhodné aby hlavní body měli posluchači během celé přednášky na očích, zatímco

seznam dílčích bodů postupně obměňujeme. Posluchači tak budou vždy vědět, na

jakém místě přednášky právě jsme.

• Říkejte, co je vidět na znázornění,

• zajistěte, aby se mluvilo o tom, co posluchači právě vidí,

• vyměňujete znázornění v okamžiku, kdy o něm začínáte mluvit.

(přečtěte nahlas celé znázornění, dejte čas posluchačům na přečtení, „odhalujte“ svá

znázornění postupně)

Vaše přednáška získá na efektivitě, bude-li se optická a akustická rovina vzájemně

doplňovat.

Kdy potřebujete vizuální pomůcky?

Sestavte si vizuální pomůcky, když musíte:

• Soustředit na něco pozornost posluchačů,

• zesílit slovní projev (ale neopakovat slovo za slovem),

• vyvolat zájem,

• ilustrovat fakta, jež se těžko názorně vyjadřují.

Při sestavování vizuálních pomůcek se řiďte principem KJPN (krátce, jednoduše,

přesně, názorně). Nepřetěžujte diagramy příliš mnoha daty. Učiníte-li to, zájem

posluchačů rychle ochabne nebo nebudou schopni se v datech a faktech orientovat.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Návod k rozsahu informací na textových fóliích

• Pro textové folie použijte maximálně 36 slov (bez nadpisu). Pokuste se podat

informaci na nejvýše šesti řádkách s ne více než šesti slovy v každé řádce.

Potřebujete-li více místa (jako v příkladu dole), použijte více řádek, ale s méně

slovy. Není třeba opakovat každé slovo Vašeho vystoupení. Chcete prostě

posluchačům ještě jednou výraznou formou připomenout své nejdůležitější

body.

6.4. Návod sestavování grafů

Čísla musíme prezentovat většinou v porovnání. Již pro jednoduché porovnání

je bez grafu zapotřebí mnoha slov. Jednoduchým zobrazením se stane vystoupení

názorné, srozumitelné a tím si je lze lehko i zapamatovat.

Čtyřmi nejužívanějšími způsoby znázornění čísel jsou:

• sloupce a bloky,

• křivky a přímky,

• kruhy,

• vodorovné pruhy.

Sloupce a bloky

jednoduché sloupcové nebo blokové diagramy jsou nejvíce používány k porovnání

uvnitř určitého časového úseku nebo k určitému časovému bodu.

Tvorba nadpisů k Vašim vizuálním pomůckám

Jsou tři základní typy nadpisů k vizuálním pomůckám. Můžete použít následující tři

druhy – rozhodněte se, který z nich nejlépe odpovídá Vašim potřebám:

Téma

použije se, není-li třeba sdělit něco specifického, nýbrž jen poskytnout určitá data,

jako: Výsledky prodeje


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Obsah

použije se, má-li být posluchačům řečeno, jakou informaci jim poskytnutá data

dávají. Příkladem by mohlo být:

V roce 1991 prodeje o 20 % vyšší než v roce 1990

Výzva

použije se, chcete-li posluchačům říci svůj názor, jaké závěry mají z poskytnutých dat

vyvodit. Tento nadpis se většinou používá při vystoupeních, jež mají přesvědčit, jak

je tomu u tohoto příkladu:

Měli bychom své prodejní úsilí soustředit

na obchodní partnery z Evropských společenství

Návod k sestavení číselných diagramů

V číselných diagramech použitých jako vizuální pomůcky se použije maximálně 30

čísel. Jednotlivá čísla mohou být až pětimístná – např. 18 922 se ještě považuje za

použitelné číslo. Je-li číslo více než pětimístné, stává se vizuální pomůcky přetížené a

soustředění posluchačů se ztrácí.

Upozornění

Postavte do centra svého vystoupení člověka a nikoli pomůcky. Příliš mnoho

vystupujících se spoléhá na pomůcky jak ona hlavní nositele poselství. Pomůcky jsou

jistě významnou podporu, avšak rozdíl mezi efektivním a neefektivním vystoupením

je dán hlavně Vaším vztahem k posluchačům a vzájemnou interakcí s nimi.

Tipy k sestavování velkých folií (Overheadfolien)

1. tak málo informací, jak možno, ale tolik, kolik je zapotřebí

2. heslovité informace

3. velikost písma u malých písmem nejméně 5 mm

4. použít tiskacích písmen

5. na folii jen 1 téma

6. na téma ne více než 6 až 8 řádků


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


7. na řádce ne více než 3 až 5 slov

8. folie správně výtvarně zpracovat

9. použít správné výtvarné prvky

10. použít barev (maximálně 3 barvy na folii)

11. k barevnosti použít adhezních folií

12. mít odvahu k mezerám, vzdát se detailů

13. okopírované předlohy z knih, skript, novin zvýraznit

14. použít nejen písma, nýbrž i grafik a kreslených předloh

15. použít fixních tužek

16. písmo korigovat zmizíkovou tužkou

Usměrňujte pozornost posluchačů

Naučte se usměrňovat pozornost posluchačů tam, kde ji chcete mít. Používáte-li

vizuální pomůcky, je pozornost posluchačů rozdělena. Máte-li ji „znovu získat“,

musíte ji obrátit na sebe. Toho lze obvykle dosáhnout tím, že vizuální pomůcky

vypnete, resp. přikryjete a přistoupíte o dva kroky k posluchačům.

nadpis

podstatná výpověď

závěr

věcné emocionální


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Co učiním…

… vypnu projektor, když určitý bod na folii vyžaduje delšího vysvětlení a není třeba,

aby se posluchači dívali na projekční stěnu. Nebudu přístroj zapínat a vypínat tak,

aby to odpoutalo pozornost, ale nenechám jej ani tak dlouho běžet, aby posluchači

sledovali folii a nikoliv mne___________________________________

… otočím arch s informací, když už se k ní nebudu vracet. Mezi popsané archy vložím

volné archy, abych další arch s informací mohl odkrýt teprve tehdy, až ji ve svém

vystoupení budu potřebovat _________________________________________

… vše, co jsem napsal na tabuli, z výše uvedených důvodů smaži. Každá informace,

kterou posluchači vzali na vědomí a k níž se později nepotřebuji vracet, může být

smazána _________________________________________________________

… přeruším předvádění diapositivů vložením černého diapositivu, jestliže je nutné

něco vysvětlit nebo chci-li přejít k jinému úseku. To zvýší bdělost posluchačů a

pomůže mi získat znovu jejich pozornost. Místo, kde stojím, ponechám trochu

osvětlené, takže se na mne soustředí pozornost, jakmile na plátně světlo

zmizí____________________________________________________________

… určitý předmět ukáži nebo předvedu tak, že jej odkryji, když se budu ve svém

vystoupení na něj odvolávat, a opět skryji, nebude-li ho už zapotřebí. Kdyby předmět

zůstal nezakrytý, většina lidí by jej dále zvědavě pozorovala a nevěnovala by

pozornost mému vystoupení_________________________________________

… vystříhám se toho, dávat posluchačům předměty ke kolování, neboť to velmi

rozptyluje. Půjdu k posluchačům, každému předmět krátce ukáži a teprve na konci

přednášky dám všem možnost, aby si jej podrobně

prohlédli__________________________________________________________


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Rozhodněte předem, na co se posluchači mají soustředit. Chtěl byste, aby se

jejich pozornost rozdělila mezi Vás a vizuální pomůcky, nebo potřebujete, aby

sledovali především Váš výklad?

6.5. Umístění přístrojů

Použijete-li projektor na velké folie nebo soubor archů (Flip-Charts) mělo by to být

obohacením Vašeho vystoupení, a ne jeho ochuzení. Toho můžete dosáhnout tím, že

projekční stěnu na velké folie nebo soubor archů umístíte ve 45° úhlu a lehce stranou

od středu prostoru. Tak může vystupující zaujmout centrální postavení a pozornost

posluchačů snáze soustředit na vysvětlování ukazovaných dat.

Kde a jak máte stát

Větším problémem při použití vizuálních pomůcek bývá to, že vystupující často

pronášejí svou řeč k vizuálním pomůckám a nikoliv k posluchačům.

Tuto chybu lze snadno napravit, dbá-li řečník na to, aby během celého vystoupení

stál rameny směrem k posluchačům.

Myslete na toto: Mluvte teprve tehdy, když navážete se svými posluchači kontakt

očima! Musíte-li něco napsat na vystavený arch papíru, velkou folii nebo tabuli,

přerušte během psaní svou řeč.

Tipy pro používání ukazovátek

Ukazovátka by měla být používána k tomu, aby umožnila sledovat obrazový diagram

nebo označila vztah mezi daty a grafickým znázorněním. U slovních diagramů

ukazovátek není zapotřebí, neboť každý bod můžete přiblížit slovem nebo číslem.

Použijete-li ukazovátko, zůstaňte horní částí těla dále otočen k posluchačům.

Nepřekládejte paži přes tělo, chcete-li na plátně něco ukázat, ale držte ukazovátko

v té ruce, která je projekčnímu plánu blíže.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Nehrajte si s ukazovátkem, když je nepoužíváte. Sklapněte je nebo odložte.

Necháte-li ukazovátko ležet na projektoru, může to soustředit mnoho pozornosti na

projekční plátno a odpoutat ji od řečníka.

Tipy k práci s projektorem velkých folií (Overheadprojektor)

1. informovat se před vystoupením o způsobu fungování projektoru

(zapínání/vypínání, náhradní lampa, ostrost atd.)

2. před vystoupením projektor zaostřit

3. použít vhodné projekční plátno

4. stát nebo sedět stranou od projektoru, nepřekážet tělem v promítání

5. pracovat se svitkovou folií (Rollfotie), pokud se téma teprve rozvíjí

6. k připraveným foliím nemluvit déle než 10 minut

7. nepředvádět příliš mnoho folií za sebou

8. ukazovat na folii, nikoliv na projekční stěně

9. při písemných foliích použít zakrývají techniku

10. mluvit k publiku, ne k projektoru nebo k projekční stěně

11. u komplexních obsahů použít překrývají folie (Overlay-Folien)

12. pro pracovní a doplňkové folie použít rozpustné tužky

13. pro připravené nebo svitkové folie použít fixní tužky


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


7. Zapojení posluchačů

7.1. Kladení otázek

Pomocí kladení otázek, pomocí aktivní účasti na řešení dílčích problémů a jejich

prezentaci, apod.

Klademe otevírací otázky

Tj. otázky na něž se nedá odpovědět jedním slovem

Klademe vždy jednu otázku

A pak ponecháme posluchačům čas na odpověď, nejméně pět vteřin

Nejpodstatnější výpovědi na začátku a na konci vystoupení

Slyšel/a jste již tuto průpovídku?

Řekni jim, co jim řekneš –

řekni jim to –

řekni jim, co jsi jim řekl!

Jinými slovy, podejte přehled nejdůležitějších bodů svého vystoupení předem i

zpětně. Můžete toho snadno dosáhnout tím, že shrnete nejdůležitější myšlenky do

jedné věty, jež pronesete před vystoupením a po jeho skončení. Tyto věty jsou od

úvodu i závěru odděleny, nesplývají s nimi.

Všichni efektivní řečníci vytvářejí osnovu svého vystoupení tak, aby byla

posluchačům jasná a srozumitelná.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


7.2. Nácvik prezentace

Sdělení musí dávat smysl nám i posluchačům.

Překonání strachu

Strach je přirozený stav, který nastává vždy, když se dostaneme do stresu.

Vystoupení před publikem normálně už nějaký stres způsobí. Když takový stres

nastane, objeví se fyziologické změny, jež mohou vyvolat symptomy jako nervózní

žaludek, pocení, třesení rukou a nohou, zrychlený dech anebo bušení srdce.

Nedělejte si žádné starosti: Máte-li některý z těchto symptomů před nebo

během vystoupení, je to normální. Když nenastane žádná z těchto věcí, jste jedním

z miliónů. Téměř každý pociťuje určitý stres před nebo během vystoupení, dokonce

je-li úkol tak jednoduchý jako: „Vyprávějte skupině něco o sobě!“ Trik je v tom, že za

sebe necháte pracovat přebytečnou energii.

Jestliže se naučíte stresu využívat pro sebe, může se stát hnací silou

umožňující zaujatější a dynamičtější vystoupení.

Jednou někdo řekl: „Trik je v tom, že ty motýly ve svém žaludku přimějete

k tomu, aby všichni letěli jedním směrem.“

Systematicky skládat a stavět

Absence systematické stavby je jedním z hlavních důvodů strachu. Později se v této

knize naučíte jednoduché technice pro stavbu Vašeho vystoupení. Jistota, že Vaše

myšlenky jsou dobře uspořádány, Vám dodá více důvěry, čímž budete moci

soustředit svou energii na vlastní vystoupení.

Zviditelňovat

Představte si, jak jdete do místnosti, jste představován, zaujatě vystupujete,

sebejistě odpovídáte na otázky a opouštíte místnost s vědomím, že jste odvedl

velkolepý výkon. Cvičte si v duchu tuto část se všemi jednotlivostmi Vaší zvláštní

situace – to Vám pomůže soustředit se na sebe, co musíte udělat, abyste měl

úspěch.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Cvičit

Mnoho řečníků si v duchu přesně prochází své vystoupení. Vy byste ale měl zkoušet

vstoje, jakoby byli Vaši posluchači před Vámi, a používat své vizuální pomůcky

(máte-li nějaké). Je-li to možné, poproste někoho, aby se na první zkoušku kriticky

podíval, a/ nebo si ji nahrajte na video. Poté se na video kriticky podívejte, nechte si

dát zpětnou vazbu a pozměňujte své vystoupení tak dlouho, až budete mít pocit, že

je v pořádku. Lepší příprava než tato neexistuje.

Dýchat

Když se Vám svaly sevřou a jste rodile/a, může to být tím, že nedýcháte dost

hluboce. První, co musíte udělat, je toto: posaďte se rovně – vzpřímeně, ale

uvolněně – a několikrát se hluboce nadýchněte.

Soustředit se na uvolnění

Nemyslete na napětí, ale soustřeďte se na uvolnění. A když dýcháte, říkejte si při

vdechu: „Jsem“ a při výdechu: „Uvolněný“. Pokuste se oprostit své myšlenky od

všeho, kromě opakování věty „Jsem uvolněný“ a pokračujte v cvičení několik minut.

Redukovat napětí

Když napětí roste a svaly Vám tuhnou, může se nervová energie nahromadit

v končetinách. Tato neuvolněná energie může způsobit, že se Vám ruce a nohy

třesou. Pokuste se před vystoupením část této energie uvolnit tím, že budete

provádět jednoduché, nenápadné izometrické cvičení.

Počínaje prsty u nohou a lýtky napněte svaly postupně po celém těle (tedy i

stehna, břicho, hruď, ramena, paže a prsty). Pak napětí ihned uvolněte a hluboce

vydýchněte. Opakujte toto cvičení tak dlouho, až ucítíte, že napětí mizí. Myslete na

to, že toto cvičení je třeba provádět klidně, aby si nikdo nevšiml, že se uvolňujete.

Dále uvedené techniky Vám mohou pomoci v situacích, kdy znervózníte při mluvení.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Pohybovat se

Řečníci, kteří se nehnout z místa a nikdy negestikulují, pociťují napětí. Aby se

uvolnili, musí se napětí zbavit. Toho se dosáhne pohybem. Všimnete-li si, že své paže

při mluvení udržujete v určité poloze, pak si nacvičujte nechávat je uvolněné, aby se

mohly pohybovat, jako by šlo o rozhovor ve dvou. Aby však gesta byla přirozená,

nesmí jich být příliš mnoho.

Pohyb paží je důležitý, ale k odbourání napětí přispívá i pohyb nohou. Měl/a

byste mít možnost udělat několik kroků, buď do strany nebo k auditoriu. Mluvíte-li od

řečnického stolku, můžete se – má-li být něco zdůrazněno a máte-li pohyblivý

mikrofon – postavit stranou. Tento pohyb Vám pomůže snížit napětí a u posluchačů

zvýší zájem o vystoupení. Nemůžete-li se postavit stranou vedle stolku, může svalové

napětí někdy odstranit i jen půl kroku do strany.

Být s posluchači v kontaktu očima

Pokuste se přizpůsobit své vystoupení rozhovoru ve dvou. Dívejte se lidem při

mluvení do očí. Navažte s nimi kontakt. Učiňte své vystoupení osobním a příjemným.

Kontakt očima by Vám měl pomoci při uvolnění, neboť při něm jste od posluchačů

méně izolován. Kromě toho Vám pomůže správně reagovat na zájem vyvolaný u

auditoria Vaším vystoupením.

Kontrolní seznam k překonávání strachu

Zakroužkujte si body, které nacvičujete a chcete je zahrnou do přípravy a realizace

svých budoucích vystoupení.

Chce…

… svůj materiál připravovat systematicky_________________________________

…udělat si videokamerou záznam, jak úspěšně vystupuji____________________

… zkoušet vstoje a používat všechny své vizuální pomůcky___________________


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


… krátce před začátkem vystoupení hluboce dýchat_______________________

… soustředit se na uvolnění jednoduchými, nenápadnými isometrickými technikami

… uvolnit napětí pozitivně tím, že je zaměřím na své posluchače_______________

… při mluvení se pohybovat, abych zůstal uvolněný a přirozený________________

… neustále udržovat s posluchači kontakt očima___________________________

Nikdo od nás neočekává že budeme perfektní (pouze my sami), tedy:

1. učme se novým metodám

2. vystavujme se zkušenosti – tím získáváme jistotu

3. soustřeďme se na přítomnost „tady a teď“ – ne na to jak by to mohlo

dopadnout

4. dávejme si čas, nadechněme se, vydechneme – učíme se pracovat s „tichem“

5. držme se struktury – hlavních bodů

Profesionalismus je vnímán lépe než perfekcionismus.

Můžeme se dopouštět chyb, ale při dostatku sebedůvěry a snaze chyby opravit a

pokračovat ve své práci jsme přijímáni lépe než při „perfektním“ale neosobním

výkonu.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


7.3. Struktura prezentace

Je pro nás obtížní vybrat z mnoha věcí, které máme na srdci. V tom nám může

pomoci vytvoření si struktury prezentace na základě OSNOVY. Osnova je vodítkem,

které nám naznačí , co říci nejdříve, kam směřovat a co dále.

Strukturovanost, cílesměrnost

Důležití je stanovení cíle z hlediska výsledku, kterého chceme dosáhnout:

• ústřední myšlenka,

• hlavní myšlenky – vytvářejí osnovu (vhodných 4-5 bodů osnovy),

• rozvíjející myšlenky.

Formy uspořádání osnovy

Časové uspořádání – časové návaznosti daných jevů a faktů

Od obecného ke konkrétnímu – pokud chceme seznámit s tím, že jednotlivé části

tvoří celek, vysvětlujeme zleva doprava, shora dolů atd.

Minulost, současnost, budoucnost – nejjednodušší osnova,, kde ukážeme jak

minulé události vedly k současné situaci, popíšeme současnou situaci, její výhody a

nevýhody z našeho pohledu a zamslíme se nad žádoucím stavem a kroky k jeho

dosažení.

Příčina, proces, účinek – začínáme příčinou daného procesu, pak jak proces

probíhá a nakonec důsledky celého procesu nebo naopak.

Problém a řešení – nastíníme problém, posléze „hledáme“ jeho řešení.

Uspořádání dle tématických celků


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


7.4. Vlastní provedení projevu – metodická část

Představení se

Hlasitě a zřetelně je potřeba vyslovit své jméno, pracovní zařazení či oblast za kterou

jsme zodpovědni. Publikum chce vědět, jakým „právem“ hovoříme o daném tématu,

předmětu prezentace.

Úvod

• Cíl projevu (o čem se bude hovořit),

• hlavní body projevu.

Rozvíjení úvodu

Nyní už můžete přistoupit ke zpracování úvodu svého vystoupení. Úvody mohou

sloužit mnoha různým cílům. Některými z nich jsou:

• upoutat pozornost posluchačů a přimět je k tomu, aby se soustředili na

řečníka,

• podat posluchačům dodatečné informace související s tématem,

• představit se posluchačům. Řekněte jim, kdo jste a proč právě Vy hovoříte o

tomto tématu.

Ať už je účel jakýkoliv, na dobrém úvodu velmi záleží. Existují různé triky, jichž

můžetepři uvádění svého vystoupení použít, abyste podal/a dodatečnou informaci a

upoutal/a pozornost posluchačů. Zde jsou některé z nejlepších triků:

Anekdota

Anekdota je krátká historka, jejímž vyprávěním se názorně vysvětlí určitý důležitý

bod. Bývá někdy veselá, ale nemusí taková být. Například by mohla znít třeba takto:

„Včera ke mně přišel můj malý syn a řekl mi: „Tati, když mi zvýšíš kapesné o 20,-,

budu sekat trávník každý týden dvakrát tak často. A za dalších 5,- budeš mít nejhezčí


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


trávník v sousedství.“ Právě tak, zvýšíme-li mzdy našich pracovníků ve výrobě o 10

procent, můžeme očekávat i zvýšení výroby.“

Humor

Humor je báječný způsob, jak prolomit led. Ale – opatrně! Humor musí souviset

s řečníkem, tématem, posluchači nebo danou situací.

Není nic horšího, než přijít v úvodu s vtipem, který k vystoupení nemá žádný vztah

např. „Slyšeli jste už o kachně, která přišla do obchodu, objednala si různé věci a pak

řekla: Připište to všechno na můj účet? Tak, a teď bych chtěl pohovořit o zpracování

dat u naší firmy.“ Není nic trapnějšího než vtip, který nesedí.

Řečnické otázky

Řečnickou otázkou je otázka, na kterou se nečeká odpověď. Příkladem takové otázky

je: „Kolik lidí by si zde chtělo vydělat více peněz?“ Tento trik se velmi dobře hodí,

chceme-li upoutat pozornost posluchačů.

Šokující prohlášení

Jde např. o poznámku jako: „V minulém roce zemřelo při autonehodách dost lidí, aby

zaplnili všechna sedadla zdejšího fotbalového stadionu. Proto Vás chci přesvědčit, jak

je nutné připínat si bezpečností pásy.“ Tento druh prohlášení Vám pomůže upoutat

pozornost posluchačů.

Poutače

Správné poutače rychle zaujmou posluchače buď svým obsahem nebo emocionálně.

Obsahovými poutači jsou např. aktuální zprávy, překvapivá data a fakta, nové

výrobky, něco co je dáno situací nebo co se dotýká posluchačů.

Emocionální poutače přítomné ohromí a zaujmou. Není k tomu zapotřebí žádná

dlouhá a působivá řeč. Stačí prostý obrázek „Hladovějící děti v Africe“, „Umírání

lesa“, „Následky války“ aby Vaši posluchači se zájmem naslouchali.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Rozvíjení závěru

Dobrý závěr se vždy vrací k látce z Vašeho úvodu. V normálním případě byste se

měl/a odvolat na řečnické otázky, anekdoty nebo data, kterých jste použil/a v úvodu.

Při vystoupeních, jež mají přesvědčit, potřebujete mít někdy v závěru výzvu

k jednání. Řekněte svým posluchačům, co mají dělat, např.: Mají svolat mítink, aby

se realizovalo nové řešení? Mají Vám poskytnout žádané zvýšení rozpočtu? Váš závěr

by jim měl říci, jaké specifické činy se od nich očekávají a proč.

Teprve úvod a závěr vytvářejí z hlavní části správnou řeč. Bez úvodu a závěru,

nebo nejsou-li plně rozvinuty, není žádané vystoupení úplné a posluchači si toho

všimnou.

První a poslední dojem je nejdůležitější. Posluchači jsou nejpozornější během úvodu

a závěrečných slov. Proto je vhodné do uvedení a závěrů vkládat to nejzajímavější a

nejinformativnější.

Důležití je upoutání pozornosti, naladění publika –

JAK - humor, průpovídka, citace, osobní zkušenost, vyzvednutí významu tématiky

pro posluchače, použití překvapivých informací, využití otázek směrem

k posluchačům

(oproti sebevražedným frázím)

Jednou z věcí je, jaký užitek vaše vystoupení, přednáška pro ně může mít. Jak

dalece vyslechnutí přednášky pro ně bude ziskem.

Samotný projev

Povědět, co chci říci

Ohlášení těžiště tématu, daného bodu.

Říci to

Uvedení příkladů a fakt


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Říci, co jsem řekl

Shrnutí a přechod k dalšímu bodu.

Jasně vymezíme, o čem chceme publikum informovat – stěžejní myšlenka, od které

se odvíjí další části projevu. Nemluvíme jen o základních faktech, ale zvažujeme

důsledky každého faktu, upozorňujeme na problémovost, alternativnost řešení, rizika.

Snažíme se posluchače stimulovat aby o věcech přemýšleli, vyzvat je ku pomoci,

aktivně zatahovat do dění, ovlivňovat je k přijetí našich postojů.

Ověřování, jak prezentaci kdo rozumí a potvrzování provádím během prezentace.

Taktéž ji provedu samostatně po té, co sdělím vše podstatné (jádro sdělení).

Někdy v tomto bodě může následovat diskuse, která taktéž představuje ověření,

popř. korekci, jak posluchači rozuměli prezentaci.

Závěr projevu

- Vyzvednutí podstaty, shrnutí, propojení bodů do celku, rekapitulace, zhodnocení

- Lze použít: Citace ke shrnutí hlavní myšlenky

- Inspirace posluchačů k činnosti

Závěr by měl být jasný a jednoznačný.

Kontrolní seznam: Jak můžete své vystoupení nacvičovat

Dále najdete kontrolní seznam pro své zkoušky. Budete-li mít tyto kroky stále před

očima, pomůže Vám to přednést svou řeč uvolněněji a s větší sebedůvěrou a

zaujetím.

Ujistěte se, že Vaše poznámky sestávají jen z „hesel“ napsaných velkými písmeny na

kartotéčních lístcích. To Vám připomene myšlenky, aniž budete muset posluchačům

něco předčítat________________________________________________________


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Projděte si v duchu své vystoupení a shrňte si po řadě každou myšlenku_________

Opakujte shora uvedený postup tak dlouho, až si tok svých myšlenek vtisknete do

paměti a budete též vědět, kde máte využít jako podpory svých vizuálních

pomůcek____________________________________________________________

Začněte se zkouškami svého vystoupení vstoje. Pokuste se získat pro svá cvičení

prostor podobný tomu, v němž se Vaše vystoupení uskuteční__________________

Proveďte simulované vystoupení myšlenku za myšlenkou (nikoliv slovo za slovem).

Soustřeďujte se co nejméně na své záznamy a co nejvíce na posluchače_________

Nacvičujte si odpovědi na otázky, jež od posluchačů očekáváte_________________

Převeďte ještě jednou úplné vystoupení. Je-li to možné, zaznamenejte si je na video

nebo požádejte o zpětnou vazbu některého ze svých přátel____________________

Projděte i záznam na videu a/ nebo zpětnou vazbu svého přítele a vkomponujte do

svého vystoupení všechny nezbytné změny_________________________________

Proveďte si jednu nebo dvě generální zkoušky svého vystoupení v konečné

podobě_____________________________________________________________

Nejdříve myslet …

Držte se konstrukce stavby

Každé téma může být rozčleněno na části. Než budete mluvit, hledejte vhodnou

kostru pro své téma, například:

• minulost, přítomnost, budoucnost (nebo jakákoliv jiná na čase založená

kombinace),


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


• téma 1, 2 a 3 (např. výroba, reklama a marketing),

• pro a proti daného tématu (užitečné při rozhovorech, jež mají přesvědčit).

… potom mluvit

Udělejte několik úvodních poznámek

Dříve než přistoupíte k tématu, dejte si trochu času, abyste se sebral/a. Řekněte

několik úvodních slov, jako: Děkuji, pane vedoucí, jsem ráda, že jsem byla pozvána a

mohu tak poskytnou další informace. Formální vystoupení jsem neplánovala, ale ráda

podám zprávu o projektu, na němž jsme pracovali.

Napřed uveďte jasné shrnutí svých základních bodů

Sobě i svým posluchačům budete chtít říci, co jsou Vaše klíčové body. V našem

příkladu by mohla paní Schererová říci: „Chtěla bych Vás seznámit s tím, jak jsme

s tímto projektem začali, v jakém je stavu nyní a jak jej chceme dále rozvíjet.“ To je

časová posloupnost.

Držte se hlavní části svého vystoupení

Mluvte o každém jednotlivém bodu, o němž jste se zmínil/a v úvodu (v našem

příkladě: minulost, přítomnost, budoucnost). Jakmile jste si sestavil/a kostru pro

systematickou stavbu myšlenek a víte, kam se chcete dostat, zbavíte se částečně

stresu, jenž ze situace vznikl.

Jestliže to, co říkáte, narazí na nesouhlas, vezměte jiné mínění nejdříve na vědomí,

ale dokončete vystoupení se svým stanoviskem, tak, že přednes ukončíte shrnutím

své pozice.

Vraťte se přehledně k nejdůležitějším myšlenkám

Podstatné body, kterých jste se dotkl/a zdůrazněte tím, že je krátce zopakujete.

V našem příkladu by taková věta mohl znít takto: „V uplynulých minutách jsem se

pokusila podat Vám přehled o začátku, současném stavu a dalším vývoji projektu.“


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Závěr vystoupení

Nenechte své vystoupení viset ve vzduchu. Uzavřete je silným, pozitivním

prohlášením. Zůstaňme u našeho příkladu: „Doufám, že příští týden budu moci na

schůzi podat zprávu o dokončení našeho projektu. Potom také ráda odpovím na

otevřené otázky.“

Kontrolní seznam: Příprava na Vaše vystoupení

1. Zkoušejte své vystoupení vstoje a použijte přitom všechny vizuální pomůcky

2. Prověřte si prostory a přístroje tak, že zkontrolujete:

• zasedací pořádek_______________________________________________

• osvětlení_____________________________________________________

• mikrofony_____________________________________________________

• informační lístek_______________________________________________

• ukazovátko___________________________________________________

• projekční vybavení (funkčnost přístrojů a přítomnost všech nezbytných

náhradních

dílů)__________________________________________________________

3. Musíte-li své vystoupení provést spatra:

• držte se určité kostry pro stavbu myšlenek___________________________

• udělejte několik úvodních poznámek________________________________

• poskytněte posluchačům předběžný i zpětný pohled na podstatné body____

• ukončete vystoupení výrazným závěrem_____________________________

Zabijáci prezentace

1. Mluvím, jak dlouho chci

2. Nejlíp ze všeho je ignorovat posluchače

3. Improvizace je všechno!


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


8. Poruchy v interpersonální komunikaci

8.1. Chování při stresu

Stres - slovo často používané, využívané, zneužívané. Stresory jsou fyzické,

psychické, volní, sociální. Psychické stresory – např. komplex méněcennosti či

aspirační tendence jsou dlouhodobé. V poslední době u nás nabývají na významu

sociální vlivy, jako je hrozba ztráty zaměstnání, obava ze sankcí, civilizační stres.

Krátkodobě působící stres může mít pozitivní účinek. Jsou jedinci, kteří stressové

situace vyhledávají a navozují. Je známý termín adrenalinové situace, adrenalinové

sporty. Jedná se o formu návyku, protože vyplavované endorfiny mají stejný účinek

jako známé drogy. Dlouhodobá zátěž však vede k vyčerpání u každého. Fyziologické

souvislosti dlouhodobého stressu jsou známé a dříve či později se zátěž projeví na

fyzickém zdraví a psychické kondici.

Ke stresu může vést také narušená komunikace. Zřejmě nejčastější je pocit přesycení

informacemi, neschopnost tyto informace třídit a zacházet s nimi. Současná situace

vedoucích pracovníků ve školství ve vztahu k legislativě je toho zářným příkladem.

Komunikace ve stressové situaci je chaotická, neefektivní, narušená vedlejšími vlivy,

silně emocionálně podbarvená. Tato situace může vést k dalšímu napětí a kruh se tak

uzavírá. Pokud aktéři nezaregistrují varovné signály a včas nevypnou, situace se

dramaticky zhoršuje a dochází buď ke konfliktu nebo fázi rezistence či rezignace.

Fyziologická reakce na stresor: stresová situace aktivuje hypotalamus, který řídí dva

neurokrinní systémy: sympatický systém a adrenokortikální systém. Sympatický

nervový systém zvyšuje např. srdeční frekvenci, rozšiřuje zornice, signalizuje dřeni

nadledvinek, aby uvolnila adrenalin a noradrenalin. Dochází k aktivaci hypofyzárních

hormonů a následně dalších žláz s vnitřní sekrecí - celkem asi 30 hormonů.

Kombinovaný účinek různých stresových hormonů roznášených krví a činnost

autonomního sympatického nervového systému tvoří reakci - útěk nebo boj.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


8.2. Syndrom vyhoření

Pojem syndrom vyhoření - burnout byl uveden do literatury H. Freudenbergem

v jeho stati publikované v časopise „Journal of Social Issues“ v roce 1974, a to více

méně v rozměrech současného pojetí. Hlavní vlna zájmu o tuto problematiku se

začala zvedat vzápětí, tj. na přelomu 70. a 80. let, a to ve vztahu k převážné většině

profesí, u nichž lze výskyt syndromu vyhoření předpokládat.

Přes skutečnost, že počet ročně publikovaných prací již nyní nedosahuje

úrovní z „nejproduktivnějších“ let, se nelze domnívat, že by syndrom vyhoření přestal

být aktuálním tématem. Tato tendence je ve vědě obecně platná a vyjadřuje

především aktuálnost tématu v prvních letech. Burnout syndrom se nyní jako

relativně nový fenomén objevuje především v zemích procházejících na přelomu 80.

a 90. let rozsáhlými transformačními kroky. Současně je však zkoumán v souvislosti

s výskytem finančních a ekonomických krizí, jako významný prvek začíná být

dosazován do širších společenských souvislostí a zároveň se v tomto kontextu hledají

nové vztahy ovlivňující jeho vznik a rozvoj a nové diagnostické a intervenční

možnosti.

V průběhu téměř 25 let výzkumu tohoto problému se objevila ve světové

literatuře řada pojetí a vymezení syndromu vyhoření, jež se často v různých

aspektech vzájemně liší.

Lze však konstatovat, že většina pojetí se shoduje v následujících bodech:

1. Jde především o psychický stav, prožitek vyčerpání.

2. Vyskytuje se zvláště u profesí obsahující jako podstatnou složku pracovní

náplně „práci s lidmi“ či alespoň pravidelný kontakt s lidmi a závislost na jejich

hodnocení.

3. Tvoří jej řada symptomů především v oblasti psychické, částečně však též

v oblasti fyzické a sociální.

4. Klíčovou složkou syndromu je zřejmě emoční a kognitivní vyčerpání,

„opotřebení“ a často i celková únava.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


5. Všechny hlavní složky tohoto syndromu vycházejí z chronického stresu.

Vyčerpání ve smyslu burnout se dostavuje jako reakce na převážné pracovní

stres. Jako burnout („vyhoření“ či „vyhasnutí“) bývá popisován stav emocionálního

vyčerpání zapřičiněný nadměrnými psychickými a emocionálními nároky, popsaný

ponejprve u některých zaměstnaneckých kategorií pracujících s jinými lidmi (zvláště u

lékařů, zdravotních sester, učitelů, policistů).

Později se ukázalo, že burnout se vyskytuje též v dalších zaměstnaneckých

kategoriích (např. u advokátů, pojišťovacích agentů, poštovních úředníků, sociálních

pracovnic atd.), stejně jako v kategoriích nezaměstnaneckých. Na základě dosud

známých výsledků studií, publikovaných k problematice burnoutu, lze sestavit

následující přehled hlavních profesních skupin, u nichž lze za určitých okolností

předpokládat vznik a rozvoj syndromu vyhoření.

Riziko vzniku burnout syndromu je zvláště výrazné u těchto profesí:

• lékaři (zvláště klinici, z nich především lékaři v oborech onkologie,

chirurgie, JIP, LDN, psychiatrie, gynekologie, v rizikových oborech pediatrie

atd.),

• zdravotní sestry,

• další zdravotničtí pracovníci (ošetřovatelky, laborantky, technici apod.),

• psychologové a psychoterapeuti,

• sociální pracovníci a pracovnice ve všech oborech,

• učitelé na všech stupních škol,

• pracovníci pošt všeho druhu, zvláště pracovníci u přepážek a poštovní

doručovatelé,

• dispečeři a dispečerky (záchranné služby, dopravy atd.),

• policisté, především v přímém výkonu služby, kriminalisté a členové

posádek motorizovaných hlídek,

• právníci, zvláště pak advokáti,

• pracovníci věznic (dozorci, ale i další zaměstnanci),


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


• profesionální funkcionáři (v oblasti státní správy, ale i v oblasti sportu či

umění), politici, manažeři,

• poradci a informátoři,

• úředníci v bankách a úřadech, orgánech státní správy,

• za určitých okolností (především podle celkové prestiže státu a jeho

postavení z hlediska mezinárodního srovnání, prosperity a stavu

ekonomiky) příslušníci ozbrojených sil (armáda, letectvo),

• duchovní a řadové sestry,

• někdy se burnout projevuje i u nezaměstnaneckých kategorií, vždy však u

osob, jež jsou v jakémkoli kontaktu s druhými lidmi, jsou závislí na jejich

hodnocení a mohou být vystaveni působení chronického stresu – např. u

výkonných (špičkových) umělců, sportovců, ale také u osob samostatně

výdělečně činných (dealeři, prodejci, pojišťovací a reklamní agenti atd.).

(Kebza V., Šolcová I.Syndrom vyhoření. SZÚ Praha 1998).

Proč se musejí zvlášť učitelé chránit před dlouhodobými následky

nadměrného zatěžování?

Vedle individuálních příčin, tj. příčin daných charakterem osobnosti jednotlivého

učitele, existují i některé institucionální a společenské příčiny tohoto jevu:

• konfrontace s novou generací žáků, jejíž vzdělávání a výchova je stále

náročnější a obtížnější a představuje pro učitele neustálou výzvu,

• kritičtí a vůči škole většinou negativně naladění rodiče, kteří se však současně

stále více snaží zbavit se svých pedagogických povinností a přesunují

odpovědnost za výchovu svých dětí na učitele,

• napětí a konflikty v učitelském sboru (popř. problémy s vedením školy), které

vyplývají mimo jiné z toho, že většina učitelů tento kolektiv chápe jako

náhodně shromážděný houf osamělých bojovníků, a ne jako živou sociální

skupinu s odpovídající strukturou,


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


• stoupající věkový průměr členů učitelského kolektivu, který s sebou přináší

snižující se flexibilitu i odolnost vůči zátěži (nemluvě o vlivu nedostatku nových

pedagogických podnětů, způsobeném nepřítomností mladých kolegů),

• negativní obraz učitelského povolání v očích veřejnosti nutí mnoho učitelů

k nepřetržité obraně a ospravedlňování svého společenského statusu,

• škola jako instituce je zatěžována nesplnitelnými požadavky společnosti. Podle

nich by měla podchytit pokud možno všechny negativní společenské jevy a

zabezpečovat jejich prevenci, například sociálně pedagogickou péči o žáky,

prevenci proti drogám, zdravotní a mediální výchovu, výchovu k rasové

snášenlivosti atd. škola by se s těmito úkoly samozřejmě měla vyrovnávat, ale

ne izolovaně, nýbrž jako součást sítě mimoškolních společenských struktur a

institucí,

• přibývající úsporná opatření v oblasti financování školství a vzdělávání vedou

ke zvyšování počtu žáků ve třídách, k odbourávání různých podpůrných

opatření a programů, snižování počtu odborníků v pracovních kolektivech,

omezování vzdělávacích projektů atd.

Projevy stresu a syndromu vyhoření

Obecné projevy

Pociťujeme napětí, cítíme se nesvobodní, cítíme vnitřní tlak. Úzkostlivé myšlenky na

minulou nebo budoucí zátěž tvoří pozadí našich prožitků. Snižuje se schopnost

zvládat každodenní život. Mnoho starostí nás nutí začínat den s menšími nadějemi a

odvahou. Dopřáváme si méně odpočinku a přestávek. Na konci se cítíme vyčerpáni

duševně i tělesně.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Stres

slovo často používané, využívané, zneužívané. Stressory jsou fyzické, psychické,

volní, sociální. Psychické stressory – např. komplex méněcennosti či aspirační

tendence jsou dlouhodobé. V poslední době u nás nabývají na významu sociální

vlivy, jako je hrozba ztráty zaměstnání, obava ze sankcí, civilizační stress. Krátkodobě

působící stress může mít pozitivní účinek. Jsou jedinci, kteří stressové situace

vyhledávají a navozují. Je známý termín adrenalinové situace, adrenalinové sporty.

Jedná se o formu návyku, protože vyplavované endorfiny mají stejný účinek jako

známé drogy. Dlouhodobá zátěž však vede k vyčerpání u každého.

Fyziologické souvislosti dlouhodobého stresu jsou známé a dříve či později se zátěž

projeví na fyzickém zdraví a psychické kondici.

Ke stresu může vést také narušená komunikace. Zřejmě nejčastější je pocit přesycení

informacemi, neschopnost tyto informace třídit a zacházet s nimi. Komunikace ve

stressové situaci je chaotická, neefektivní, narušená vedlejšími vlivy, silně

emocionálně podbarvená. Tato situace může vést k dalšímu napětí a kruh se tak

uzavírá. Pokud aktéři nezaregistrují varovné signály a včas nevypnou, situace se

dramaticky zhoršuje a dochází buď ke konfliktu nebo fázi rezistence či rezignace.

Poznejte svůj vlastní energetický zdroj

Chcete-li umět dobře vycházet s problémovým dítětem, potřebujete také dobře znát

sami sebe. Odkud vy sami čerpáte energii? Jaká je vaše preference?

Přečtěte si je a zatrhněte si v každé skupině věty, s nimiž se ztotožňujete. Možná

budete souhlasit s výroky v obou skupinách, introvertní i extrovertní. To je proto, že

jsme schopni využívat obě preference.

Čtěte a přemýšlejte: Co vám nejvíc vyhovuje? Pro co byste se rozhodli

bezprostředně, ne co jste se naučili, ale co vám přirozeně sedí nejvíc. Mnozí introverti


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


si neuvědomují, že dávají přednost introverzi před extroverzí, protože jim vštěpovali,

že chovat se jako introvert je nespolečenské. Někteří, aby udělali radost druhým,

v sobě tuto preferenci potlačili natolik, že si ji už téměř ani neuvědomují.

Pokud jste extravert, pravděpodobně

• si budete chtít na konci rušného dne s někým popovídat,

• máte na každou otázku okamžitě odpověď,

• si budete chtít pozvat v pátek večer na návštěvu přátele,

• vám nevadí, když budete opakovat, co už někdo řekl,

• potřebujete slyšet a rádi slyšíte, že vás druzí mají rádi a oceňují vaši práci,

• chcete pozvat na večeři pár přátel a uvědomíte si, že jste pozvali celou ulici,

• říkáte svému introvertnímu dítěti, aby nezůstávalo samo ve svém pokoji a

pozvalo si domů kamarády,

• nacházíte řešení problému tím, že si o tom s někým povídáte,

• vám nedělá potíže zašít se s někým bavit,

• si klidně zavoláte někoho na hlídání dětí,

• klidně s druhými mluvíte o svých osobních věcech,

• si často při odchodu z večírku vyčítáte, že jste příliš mnoho mluvili a málo

poslouchali,

• potřebujete být a rádi jste ve společnosti druhých a cítíte se vyčerpáni, když

jste museli strávit příliš mnoho času sami nebo jenom s malými dětmi,

• se okamžitě o každou myšlenku nebo zkušenost musíte s někým podělit a

čerpáte radost a energii z toho, že to někomu řeknete.

Pokud jste introvert, pravděpodobně

• po těžkém dnu usednete doma k novinám nebo k televizi,

• uděláte cokoli, třeba umyjete záchod, když někoho na hlídání dětí zavolá

někdo jiný,

• by vás nikdy nenapadlo pozvat si návštěvu na páteční večer,

• se ve větší společnosti po delší době cítíte vyčerpaní,


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


• se o osobních věcech bavíte jen se svými nejbližšími, i dlouholetý přítel občas

zvolá: „To jsem o tobě nevěděl!“,

• přemýšlíte, než odpovíte na otázku, často si nadáváte, že jste neřekli něco, co

víte,

• vám často musí extroverti položit stejnou otázku dvakrát, protože si vysvětlují

vaše zamyšlení tím, že jste se přeslechl,

• raději večeříte s rodinou nebo jedním dobrým přítelem než s celou ulicí,

• se na velkých rodinných setkáních schováváte v koupelně nebo v ložnici,

• řešíte problém tím, že o něm sami přemýšlíte, dřív než o tom někomu řeknete,

• vás unavuje opakovat extrovertům, jak pěkně něco udělali, jak si jich vážíte a

jak je máte rádi.

Spočítejte si, s kolik tvrzeními z každé skupiny se ztotožníte. Pokud jste zatrhli víc

extrovertních tvrzení, získáváte energii z vnějších zdrojů. Pokud jste zatrhli víc

introvertních tvrzení, čerpáte energii z vnitřních zdrojů.

Celkem

_______ extrovertních tvrzení

_______ introvertních tvrzení

Stres je druhem psychofyzické reakce na vnější a vnitřní zátěž (stresory). Dostane-li

se člověk do stresu, zvýšená hladina hormonu nadledvinek burcuje mozek

k pohotovosti. Ten vyvolá produkci stresových hormonů adrenalinu a nonadrenalinu

a v důsledku toho začne tělo ovládat sympatický nervový systém. Projevuje se to

zvýšenou látkovou výměnou a nedostatečným prokrvením kůže a trávicích orgánů.

Plíce pracují intenzivněji, srdce bije rychleji, stoupá krevní tlak, játra vyplavují cukr do

krve. Vše se mobilizuje, aby bylo tělo připravena na útok nebo útěk. Zároveň

nastupují psychické reakce jako strach, hněv, agrese. Pokud se člověk se stresující

událostí nevypořádá ve fázích poplachu a odporu, dojde ke zhroucení

přizpůsobovacího systému a organismus se dostane do stavu vyčerpání.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Podle Seyla (1988) není stres jako celek škodlivý. H. Seyle rozlišuje mezi aktivizací

organismu, která je draví prospěšná (eustres), a trvalou, zdraví škodlivou zátěží

(distres). Distres způsobuje, že se organismu daří stále řidčeji a s větším úsilím

obnovovat rovnováhu mezi napětím a uvolněním. Jako důsledek se pak objevují

somatické i psychické problémy.

Chronickým stresem trpí především lidé vystavení trvalé zátěži v sociálně-emocionální

oblasti. Lékařská klasifikace nemocí z povolání a psychologie práce počítá učitele

ke skupinám osob zvláště zatížených stresem.

Jejich problémy mohou stres vystupňovat do té míry, že se objeví syndrom vyhoření.

Stavy vyčerpání a nervozity u učitelů byly lékařům dobře známy již na začátku 20.

století. Koncem šedesátých a na počátku sedmdesátých let se američtí psychologové

začali syndromem vyhoření intenzivně zabývat.

Nejznámější definice syndromu vyhoření pochází od Pinese (1985):

„Syndrom vyhoření lze popsat jako duševní stav objevující se často u lidí, kteří

pracují s jinými lidmi. Tento stav ohlašuje celá řada symptomů: člověk se cítí celkově

špatně, je emocionálně, duševně a tělesně unavený. Má pocity bezmoci a beznaděje,

nemá chuť do práce ani radost ze života. Vyhoření většinou není důsledkem

izolovaných traumatických zážitků, nýbrž se objevuje jako plíživé psychické

vyčerpání.“

Jak už bylo uvedeno, je syndrom vyhoření důsledkem dlouhodobě působícího stresu

a nevhodného vypořádávání se s psychickou i tělesnou zátěží. Proces, jehož

vyvrcholením je vyhoření, většinou trvá mnoho let.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Stadia vývoje syndromu vyhoření

Burnout syndrom je třeba chápat jednak jako stav vznikající v důsledku řady

okolností, zvláště pak chronického stresu, jednak jako permanentně se vyvíjející

proces. Většinou se hovoří na obecné úrovni o iniciační fázi původního zapálení

pro věc, po níž dojde k prozření, „vystřízlivění“ či náhledu, že ideály nejsou

plně realizovatelné.

Následuje období první frustrace, zklamání tématem, řešeným problémem či

celou profesí; klient nebo osoby, s nimiž je člověk v kontaktu a na jejichž hodnocení

je závislý, začínají být vnímány negativně. V další fázi burnoutu nastupuje apatie,

v niž propuká už nejen plná lhostejnost vůči klientovi, ale i vůči všemu, co souvisí

s profesí či vykonávanou činností. Poslední stadium je pak fází úplného vyhoření,

vyčerpání, provázené cynismem, odosobněním a „ztrátou lidskosti“.

Jedním z přístupů ke stanovení fází burnoutu je koncepce čtyř základních fází

burnoutu. Podstatou první fáze je prvotní nadšení a zaujetí pro věc, spojené

s déletrvajícím přetěžováním. Ve druhé fázi se postupně objevuje psychické a

částečně i fyzické vyčerpání, ve třetí nastupují počátky dehumanizované

percepce okolí jako obranného mechanismu před dalším vyčerpáním a konečně ve

čtvrté převažuje totální vyčerpání, negativismus, nezájem a lhostejnost.

V koncepci R. Schwaba vzniká burnout v procesu vzájemného působení mezi

jedincem a situačními podmínkami a jeho vývoj má tři fáze:

1. Nerovnováha mezi požadavky zaměstnavatele na práci a schopnostmi jedince

těmto nárokům dostát (stress).

2. Bezprostřední krátkodobá emocionální odpověď na tuto nerovnováhu – pocity

úzkosti, tenze, únavy a vyčerpání.

3. Změny v postojích a chování – tendence jednat s lidmi neosobně a

mechanicky (jedná se o defenzivní chování, psychologický únik ze situace,

která se nedá zvládnout aktivním řešením problémů).


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Syndrom vyhoření probíhá i u učitelů v několika fázích:

1. Nadšení.Učitel má vysoké ideály a velmi se angažuje pro školu a žáky.

2. Stagnace. Ideály se nedaří realizovat, mění se jejich zaměření; požadavky

žáků, rodičů a vedení školy začínají učitele pomalu obtěžovat.

3. Frustrace.Učitel vnímá žáky negativně, na kázeňské problémy častěji reaguje

donucovacími prostředky. Škola pro něj představuje velké zklamání.

4. Apatie.Mezi učitelem a žáky vládne nepřátelství. Učitel dělá jen to

nejnutnější, vyhýbá se odborným rozhovorům a jakýmkoli aktivitám.

5. Syndrom vyhoření.Je dosaženo stadia úplného vyčerpání.

U většiny jedinců postižených syndromem vyhoření jsou zasaženy centrální

psychofyzické funkce, avšak často v různém stupni. Vezmeme-li za základ výsledky

prováděných výzkumů syndromu vyhoření, vypadá obecný obraz jeho symptomů ve

své mnohotvárnosti zhruba takto:

Psychická, duševní rovina

- dominuje pocit, že dlouhé a namáhavé úsilí o něco již trvá nadměrně dlouho a

efektivita tohoto snažení je v porovnání s vynaloženou námahou nepatrná;

- výrazný je pocit celkového, především pak duševního vyčerpání, v dušení

oblasti je prožíváno vyčerpání emocionální, dále vyčerpání v oblasti kognitivní

spolu s výrazným poklesem až ztrátou motivace;

- únava je popisována dosti expresivně („mám toho po krk“, „jsem už úplně na

dně“, „jsem k smrti unaven“, „cítím se jako vyždímaný“), což je v rozporu

s celkovým utlumením a oploštěním emocionality;


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


- dochází k utlumení celkové aktivity, ale zvlášť k redukci spontaneity,

kreativity, iniciativy a invence;

- převážně depresivní ladění, pocity smutku, frustrace, bezvýchodnosti a

beznaděje, tíživě je prožívána marnost vynaloženého úsilí a jeho

bezesmyslnost;

- objevuje se přesvědčení o vlastní postradatelnosti až bezcennosti, jež někdy

hraničí až s mikromanickými bludy;

- projevy negativismu, cynismu a hostility (lhostejnosti) ve vztahu k osobám, jež

jsou součástí profesionální práce s lidmi (pacientům, klientům, zákazníkům,

žákům, rodičům);

- pokles až naprostá ztráta zájmu o témata související s profesí, často též

negativní hodnocení instituce, v níž byla profese až dosud vykonávána;

- sebelítost, intenzivní prožitek nedostatku uznání;

- iritabilita, někdy též (selektivní) interpersonální senzitivita;

- redukce činnosti na rutinní postupy, užívání stereotypních frází a klišé

Specifika pro profesi učitele

• negativní obraz vlastních schopností,

• negativní postoj k žákům a rodičům,

• negativní hodnocení působení školy,

• ztráta zájmu o profesní témata,

• únik do fantazie,

• potíže se soustředěním pozornosti.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Fyzická, tělesná rovina

• stav celkové únavy organismu, apatie, ochablost,

• rychlá unavitelnost dostavující se po krátkých etapách relativního zotavení,

• vegetativní obtíže: bolesti u srdce, změny srdeční frekvence, zažívací

obtíže, dýchací obtíže a poruchy (nemožnost se dostatečně nadechnout,

„lapání po dechu“ atd.),

• bolesti hlavy, často nespecifikované,

• poruchy krevního tlaku,

• poruchy spánku,

• přetrvávající celková tenze,

• zvýšené riziko vzniku závislosti všeho druhu,

• zásahy do rytmu, frekvence a intenzity tělesné aktivity.


• rychlá unavitelnost,

• zvýšená náchylnost k nemocem,

• vegetativní obtíže (srdce, dýchání, zažívání),

• bolesti hlavy,

• svalové napětí,

• poruchy spánku,

• vysoký krevní tlak.

Sociální rovina

• celkový útlum sociability, nezájem o hodnocení ze strany druhých osob,

• výrazná tendence redukovat kontakt s klienty, často i kolegy a všemi

osobami, které mají vztah k profesi,

• zjevná nechuť k vykonávané profesi a všemu, co s ní souvisí,

• nízká empatie (projevuje se často či téměř vždy u osob s původně vysokou

empatií),

• konkrétně-operační styl myšlení,


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


• postupné narůstání konfliktů (většinou však nikoli v důsledku jejich

aktivního vyvolávání, ale spíše nezájmu, lhostejnosti a „sociální apatie“ ve

vztahu k okolí.


• úbytek výchovné angažovanosti,

• úbytek snahy pomáhat problémovým žákům,

• omezení kontaktů s rodiči a žáky,

• omezení kontaktů s kolegy,

• přibývání konfliktů v oblasti soukromí,

• nedostatečná příprava na vyučování.

(Hennig C.,Keller G.: Antistresový program pro učitele.Portál, Praha 1996).


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Test míry vyčerpání

Škála: 1 – nikdy 2 – jednou či dvakrát 3 – zřídka 4 – někdy 5 - často

6 – převážně 7 – stále

1. jsem unavený/á…………………………………………………………………..

2. cítím se sklíčeně………………………………………………………………….

3. mám „dobrý den“……………………………………………………............

4. jsem tělesně vyčerpaný/á……………………………………………………

5. jsem emocionálně vyčerpaný/á……………………………………………

6. jsem šťastný/á…………………………………………………………………..

7. jsem „vyřízený/á“………………………………………………………………

8. jsem vyhořelý/á…………………………………………………………………

9. jsem nešťastný/á……………………………………………………………….

10. cítím se přepracovaný/á……………………………………………………..

11. cítím se jako v pasti…………………………………………………………..

12. cítím se bezcenný/á…………………………………………………………..

13. cítím vyčerpání………………………………………………………...........

14. trápím se…………………………………………………………………………

15. jsem rozzlobený/á…………………………………………………………….

16. nebo zklamaný/á z ostatních……………………………………………...

17. cítím beznaděj………………………………………………………………….

18. cítím se odmítaný/á…………………………………………………………..

19. jsem optimistický/á…………………………………………………..........

20. jsem činorodý – resp. výkonný/á……………………………………….

21. mám strach…………………………………………………………………….


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Sečtěte hodnoty, které jste uvedli u následujících otázek:

1,2,4,5,7,8,9,10,11,12,13,14,15,16,17,18,21 A…………….

Sečtěte hodnoty těchto otázek:

3,6,19,20 B…………….

Odečtěte B od 32 (32 – B) = C C…………….

Sečtěte A + C = D. D vydělte číslem 21 – vyjde vám míra vašeho vyčerpání či

vyhoření.

Vyhodnocení:

Hodnota: 2 – 3, vede se vám dobře

3 – 4, prožíváte vyčerpání či vyhoření (bezodkladně řešit)

5 a více akutní krize

Podíl učitelů postižených vysokým stupněm vyhoření se podle diagnostických statistik

pohybuje mezi 15 – 20 %. Barth (1992) v první rozsáhlé německé studii o syndromu

vyhoření uvádí 16 %. Problémy postihují zvláště učitele ze škol s vysokým počtem

problémových žáků a služebně i věkově starší pedagogy. Podobné výsledky naznačují

mnohá další šetření. Jestliže vycházíme z reálných faktů, že problémů ve školách

přibývá a věkový průměr členů pedagogických sborů neustále stoupá, je třeba počítat

s tím, že v budoucnu bude počet učitelů postižených syndromem vyhoření významně

narůstat.

Malý „test“ k této problematice:

• Myslím pořád na „zpola plnou“, nebo „zpola prázdnou“ sklenici vína?


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


• Připomínám si často promeškané šance v minulosti, nebo aktivně plánuji

přítomnost a budoucnost?

• Vzpomínám neustále jen na vše negativní, co mě ten den potkalo nebo co mě

může potkat zítra, nebo si před svým vnitřním zrakem přehrávám pozitivní

situace?

• Vidím na lidech kolem sebe především jejich zápory, nebo zaměřuji svoji

pozornost na jejich kladné stránky?

• Vstávám ráno s myšlenkou „co to zase dnes bude za strašný den“, nebo si

představuji úspěchy, kterých mohu dosáhnout, případně mám příjemný pocit,

že den dobře zvládnu?

• Dokážu se již od nedělního oběda s myšlenkami na pondělní stres ve škole

dostat do tak destruktivní nálady, že mám pokažený zbytek dne?

• Myslím na poloprázdnou, nebo zpola plnou sklenici vína?

Již popsané individuální stresory můžeme zahrnout do kategorie „vytvořený stres“.

Stres vyvolaný zátěžovými životními situacemi a událostmi nemůžeme nijak ovlivnit,

ovšem způsob, jak s těmito stresory zacházet a jak je zpracovat, ovlivnit můžeme.

Souvisí to s typem osobnosti člověka, mírou zátěže, kterou snese, a s jeho základním

postojem k životu.

Výsledky výzkumu (Doress, Siegal, 1991) ukázaly, že jako silné stresory jsou vnímány

především následující životní události (seřazené podle intenzity účinku, který

vyvolávají):

• smrt partnera,

• rozvod,

• smrt blízkého člena rodiny,

• zranění nebo těžká choroba,

• svatba (pozitivní stres),

• odchod do důchodu,

• změna finanční situace.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Základními stavebními kameny vedoucí k pomoci jsou:

• změna myšlenkových a pocitových vzorců vyvolávajících stres,

• zvládnutí negativních citových stavů,

• sebejisté vyrovnávání se s nároky druhých,

• zvyšování profesní kvalifikace,

• zlepšení profesního podpůrného systému i zázemí v soukromí,

• osvojení si pozitivních životních postojů a strategií,

• podpora zdraví.

(Hennig C.,Keller G., Antistresový program pro učitele.Portál, Praha 1996).

Míra stresu

(dotazník podle stupnice společenského přizpůsobení Holmese a Raheho)

Smrt manžela, nebo manželky………………………………………….. 100

Rozvod…………………………………………………………………………… 73

Vězení…………………………………………………………………………….. 63

Smrt v rodině…………………………………………………………………… 63

Zranění nebo nemoc………………………………………………………... 53

Sňatek……………………………………………………………………………. 50

Ztráta zaměstnání……………………………………………………………. 47

Manželské problémy………………………………………………………… 45

Odchod do důchodu………………………………………………………… 45

Změna zdravotního stavu člena rodiny………………………………. 44

Těhotenství……………………………………………………………………. 40

Sexuální problémy………………………………………………………….. 39

Přírůstek do rodiny…………………………………………………………. 39

Přizpůsobení se nové práci……………………………………………….. 39

Změna finanční situace……………………………………………………. 38

Smrt blízkého přítele……………………………………………………….. 37


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Změna v povolání…………………………………………………………… 36

Manželské hádky…………………………………………………………….. 35

Velká půjčka…………………………………………………………………… 31

Potíže s tchyní, tchánem………………………………………………….. 29

Osobní úspěch………………………………………………………………… 28

Manžel, manželka začne, přestane pracovat………………………… 26

Změna v životních podmínkách…………………………………………. 25

Změna v osobních zvycích………………………………………………… 24

Potíže se šéfem……………………………………………………………….. 23

Změna bydliště………………………………………………………………… 20

Změna pracovní doby nebo podmínek………………………………… 20

Změny ve společenském životě, sociálních aktivitách……………… 18

Malá půjčka…………………………………………………………………… 17

Změna režimu spánku……………………………………………………. 16

Změna v rodinných vztazích……………………………………………… 15

Změna stravy………………………………………………………………….. 15

Dovolená, prázdniny………………………………………………………… 13

Vánoce…………………………………………………………………………… 12

Malé porušení zákona……………………………………………………… 11

Při součtu 150 bodů je padesátiprocentní možnost vzniku onemocnění pocházejícího

ze stresu.

8.3. Konflikt

Interpersonální konflikty na pracovišti jsou takřka denní a běžnou situací. Konflikt

může mít pozitivní efekt. Protože se mu prakticky nelze vyhnout, je třeba umět tyto

situace popsat, zvládnout a pokud je to možné jí předcházet. Existuje celá řada

strategií při řešení konfliktu. Záleží samozřejmě na prostředí, vzájemném vztahu

osob, jejich pozici a roli. Také je významné, nakolik konflikt ohrožuje společenství a

organizaci jako takovou.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Jsme-li svědky konfliktu, celkem snadno rozeznáme problémové chování.

Nejvýraznější jsou ti, kteří podněcují spory, hádají se a rozšiřují pomluvy. Přitom vše

vědí a šíří kolem sebe neklid a napětí. Náročné je také to, že s takovým jedincem se

nedá vyjít, jeho chování se při sebelepší vůli nedaří změnit. Bezmocnost tak stupňuje

další agresivitu problémového jedince.

Jedinců s problémovým chováním je řada: od těch, kteří se nevhodně chovají ale

jsou částečně přístupní komunikaci, až po typy, které zásadně odmítají komunikaci,

jsou nepřístupní jakékoli argumentaci a zásadně nespolupracují.

Při řešení konfliktu je třeba začít od sebe. Problém může být v nepochopení druhých,

nesouladu, malé empatii. Pokud správně zhodnotíme situaci, lze najít řešení ve

vlastní změně názoru a pohledu na věc. Chování daného jedince se sice nezmění,

přestane nám však méně vadit a můžeme spolu lépe vycházet.

Řešení konfliktu však není tak jednoduché a přímočaré. Je třeba zvolit strategii,

vyvarovat se zavedených klišé, celou situace podrobně naplánovat a časově

rozfázovat.

Přestože konflikty vznikají spontánně a v nevhodnou dobu, je možné další řešení

naplánovat tak, aby rozhovor proběhl v soukromí a beze svědků. Předem je nutné

ujasnit si, jaká strategie je vhodná. Ne vždy je dobré vyjít jako vítěz či útočník, který

posiluje vlastní image. Čestný boj a nevyhýbání se problému je to, co nám bytostně

nemusí být vlastní, je však nezbytné.

Nástin strategie a řešení:

• naplánování rozhovoru, včetně vhodného místa, času,

• důsledná příprava na průběh rozhovoru,

• zaměření se na problém a ne na negativní stránky osobnosti daného člověka,

• oproštění se od vlivu vlastních emocí, sebekontrola po celou dobu jednání,

• zaměření na neverbální projevy druhé strany,

• obrana proti agresi – je třeba s ní počítat, jednat však asertivně, ale

neprovokovat,

• nechat si výhodu a možnost ukončit rozhovor při nezvládnutí situace,

• nabízet pomoc.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Dodržování etických norem

V poslední době stále více konstatujeme, že mravnost upadá, že se mezilidské vztahy

zhoršují. Tento povzdech zaznamenali někteří autoři již před tisíci lety, přesto se

nám současníkům zdá, že naše situace je již neúnosná a také to, že by se s tím mělo

něco dělat. Etické problémy v komunikaci – nebo ty, které za etické považujeme –

odrážejí rozpor mezi naší představou o mravnosti a tom, jak kvalifikujeme takzvané

nemravné – nevhodné - chování či jednání. Zásadní problém je v tom, jaké normy v

této oblasti jsou dané a respektované a jaké jsou jen v rovině přání či pocitů. V

každé společnosti či společenství existuje řada pravidel (většinou nepsaných), která

tvoří morální rovinu a jakési mantinely pro odchylky a normy. Pokud dojde k

odchylkám, dochází k neshodám a problémovým situacím. Specifika prostředí školy

je dána tím že se kříží vlivy v rámci organizace, nadřízených a kontrolních orgánů,

působení dětského či žákovského kolektivu a v neposlední řadě veřejnosti a

sociálních partnerů. Zejména zvyšující se hyperkritičnost ze strany veřejnosti je

realitou a je třeba s ní počítat. Řada služebně starších učitelů pociťuje tyto změny a

nedokáže se s nimi vyrovnat ve smyslu emocionální neutrality. Častým pocitem je

pocit nespravedlnosti – proč zrovna já musím být ten mravný, když všude kolem je

tolik nespravedlnosti a jsme takřka denně svědky mizivé vymahatelnosti práva.

Je to mimořádně náročná situace, kdy klesá obecně úcta k autoritám, je u nás

stále problematicky hodnocena kvalita vzdělání a vzdělávání a snad každý pedagog

pocítil rozpor mezi deklarovanou a skutečnou společenskou prestiží povolání.

Recept na vstřícné a tedy mravní chování je zdánlivě jednoduchý a známe jej všichni

ze svého raného dětství - spolehlivost, vstřícnost, takt, přímočarost, nezáludnost,

férovost atd. Každý ve společenství malých skupin by měl poměřovat své jednání z

těchto tří hledisek:

• jak se chová,

• jak si myslím že se chovám,

• jak by se chovat měl.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


To, že to takto často nefunguje, je dokladem o náročnosti situace, ve které se

pedagog nachází a kterou musí denně vnímat. Řada studí zabývajících se

interpersonálními vztahy na pracovišti poukazuje na některé situace a jevy, které

jsou chápány jako neetické a značně zatěžují vztahy a každodenní komunikaci. Jako

nejzávažnější jsou definovány tyto:

• shazování nebo dobírání si spoluzaměstnanců,

• pomluvy,

• nezájem zapojit se do práce,

• svádění viny na někoho jiného,

• vnucování vlastních názorů,

• neustálé pomlouvání vedení,

• vychloubání se vlastním úspěchem,

• půjčování si věcí od jiných bez jejich vědomí,

• nevracení pomůcek na určené místo,

• nevkusné, nevhodné nebo hrubé vtipy,

• ponižování spoluzaměstnanců,

• nepoužívání slůvek “prosím” a “děkuji”.

K poslednímu bodu malou poznámku: prof. H. Haškovcová uvádí v jedné své

publikaci 4 kouzelná slůvka komunikace: “dobrý den”, “prosím”, “děkuji” a

“nashledanou”. Protože jsou tak jednoduchá a každému známá, nepřikládá se jim

takový význam a bývají často opomíjena. Neexistují však jiná, která by tak snadno

otevírala a navozovala pozitivní komunikaci. Jsou univerzální jak pro důvěrný

rozhovor tak pro oficiální komunikaci v kterékoli situaci.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


Deset falešných představ o komunikaci

1. Představa, že je možné nekomunikovat vůbec

Jakýkoliv kontakt s jiným člověkem obsahuje i komunikaci. Komunikujeme stále

2. Představa, že komunikujeme hlavně, nebo pouze slovy

Výsledný účinek komunikace tvoří: 50 % vzezření, držení těla, vystupování,

gestikulace, mimika, pohledy apod. 43 % síla, intenzita, zabarvení, intonace

hlasu, rychlost a plynulost řeči 7 % slova

3. Představa, že nejsilnější je slovní a mimoslovní komunikace

Nejsilnější, nepřesvědčivější je komunikace činy, skutky prací

4. Představa, že nejdůležitější je to CO říkám a ne to, JAK to říkám

To, jak mluvíme, je zpravidla účinnější, než-li to, co říkáme. Způsob komunikace

zasahuje totiž pocity a prožívání partnera.

5. Představa, že umění mluvit je všemocné

Kdo nemá co říci, tomu nepomůže ani nejdokonalejší rétorika.

6. Představa, že hovoříme-li společným jazykem, musíme si vzájemně

porozumět

Partneři si rozumějí jen tehdy, chtějí-li si porozumět.

7. Představa, že hovořím-li, partner mě poslouchá a slyší

Zpravidla máme tendenci slyšet jen to, co chceme slyšet, a ne to, co nám chce

Partner říci. Ostatní podléhá zkreslení a dotváření, domýšlení.

8. Představa, že slova a věty přesně vyjadřují myšlenky

Věty a slova jsou jen obrazem myšlenek.

9. Představa, že „slova jsou jen slova“

Slova mají někdy velkou moc. Dokáží ubližovat, ale i podpořit.

10. Představa, že umění mluvit je v komunikaci nejdůležitější

Nejdůležitější v komunikace je umění naslouchat.


L E KE

U

P R O


L E KE

U

P R O


9. Doporučená literatura

1. BRADBURY, A. Jak úspěšně prezentovat a přesvědčit. Praha: Computer

Press, 2001.

2. BOZEK, F. Padesát jednominutových tipů úspěšné komunikace. Praha: New

business line, Linde, 1992

3. ČÁP, J. MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001.

4. HENNIG, C., Keller, G. Antistresový program pro učitele.Praha: Portál,1996.

5. HURST, B. Encyklopedie komunikačních technik. Praha: Grada, 1991.

6. CHARVÁT, J. Život, adaptace a stres. Praha: Avicenum, 1968.

7. KHANN-PANNI, P. Mluvte k věci. Brno: Era group, 2002

8. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ I. Syndrom vyhoření. Praha: Portál, 1998.

9. KHELEROVÁ,V. Komunikační dovednosti manažera. Praha: Grada, 1995

10. KNOLL, J. Prevence stresu a pracovního vyhoření pro učitele. Praha:

Institut evropské demokracie, o.s., 2006

11. KYRIACOU, CH. Klíčové dovednosti učitele. Praha: Portál, 1996.

12. LAMBERT, T.E. Jak účinně ovlivňovat druhé. Praha: Management Press,

1999.

13. MANDEL, S. Jak úspěšně vystupovat. Praha: New business line, Linde, 1993

14. MÍČEK, L. Duševní hygiena. Praha: SPN, 1986.

15 MIKULÁŠTÍK, M. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada, 2003

16. NOLLKE, C. Umění prezentace. Praha: Grada, 2004

17. PETT, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 1996.

18. THIEL, E. Řeč lidského těla.Bratislava: Plasma service, 1993.

19. ULRICHOVÁ, J. Náročné situace v interpersonální komunikaci z pohledu

ředitele školy. Praha: CŠM UK, 2006.

Psychologie Dnes, Praha: Portál, 2002

Documents

CENTRUM CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ JEZERKA · PDF fileEvropská unie a evropské projektování pro lektory L E K E U P R O Prezentační a komunikační dovednosti CENTRUM CELOŽIVOTNÍHO