6

Dědictví po babičce změnilo Lidmile a Jiřímu Hančovým život. Začali pravidelně jezdit na chalupu, během rekonstrukce se naučili práce z mnoha řemesel a dnes by na chalupě nejraději zůstali natrvalo.

Chalupa leží u Nové Paky, blízko hlav-ního silničního tahu z Jičína do Krkonoš. Možná si řeknete, že je stejná jako ostatní roubenky, ale dívejte se pozorně. Tahle má krásný štít. Na něj by se měli chodit dívat ostatní chalupáři jako na příkladný. Tříetá-žová lomenice je poskládána ze širokých prken, spáry mezi nimi jsou překryty úzkými latičkami. Rozměry okének v prostředním díle jsou malé, takže tato okna do podkrov-ního pokojíku moc světla nevpustí, ale prá-vě takový detail vytváří malebnost stavení.

návštěva

Jsou spolu 24 let, za rok oslaví stříbr-nou svatbu. Stačí je chvíli poslouchat a je jasné, jak ti dva k sobě patří. Lída a Jirka spolu mají tři děti. Jiří a Ža-

neta už jsou dospělí a benjamínkovi Honzí-kovi je 8 let. A dalo by se říct, že mají ještě

čtvrté dítě – chalupu, kterou dostala coby dědictví jako nejstarší dcera Lídina mamin-ka Lidmila od své maminky, taktéž Lidmily. Tradice stejným způsobem pokračovala. Lidmila a Jiří však museli zděděnou cha-loupku postavit na pevné nohy.

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ

FOTO: JAROSLAV HEJZLAR

CHALUPA naučí řadě řemeselCHALUPA naučí řadě řemesel

7

A úplně nahoře, pod polovalbou, jsou ještě dva kulaté větrací otvory. Prostě paráda!

Další krásný stavební prvek, který je vidět na roubence Hančových, se už tak snadno kopírovat nedá. Spíše musíte mít štěstí jako oni a získat ho spolu s chalu-pou. Dveře na severní straně rámuje portál z místního načervenalého pískovce. Je bo-hatě zdoben plastickými prvky. Kouzelný je zejména tvarovaný nástavec s festony se střapci. Poté, co Jiří kámen očistil, se por-tál včetně renovovaných dveří stal doslova šperkem na celé chalupě. Bylo by však ne-spravedlivé chválit jen stavení. Uznání zaslu-hují především majitelé.

1 3

421 Podkrkonošská chalupa Lidmily a Jiřího

Hančových dostala tuto podobu v průběhu posledních šesti let. Tipnuli byste si ale, že je stará více než dvě stě let?

2 Zápraží je částečně původní, na levé straně od vchodových dveří bylo vybudováno nově

3 Na severní straně upoutávají stavební prvky z místního načervenalého pískovce – podezdívka, okenní parapety a především ostění dveří

4 Tady každého zaujme něco jiného: způsob upevnění žebříku pod střechou, dřevěné kolíčky v trámech, které prozrazují notné stáří chalupy, tesařské parádičky, kterými jsou zdobena zhlaví trámů, nebo kovaný zvonek připevněný ke stěně

Tmavá chalupa trpěla vlhkemJak to tu kdysi vypadalo, vzpomíná Lída, která sem, do babiččiny chaloupky, jezdila jako malá. Žilo se hlavně v sednici, za ní byla dílna, kde kdysi pradědeček provozoval truhlářství. Po něm zbyla na půdě spousta nářadí. Nejchladnější místností byl vpravo vzadu takzvaný kvelbík neboli špajz. Babič-ka do něj ukládala kompoty. V pokojíku před ním kdysi bydlela teta Maruška, později se tento pokoj nevyužíval. K chalupě patřily dva chlévy a stodola. Ještě když byla Lidmila malá, chovali se tu králíci a koza, dříve tu byli i koně a dobytek. Ke stavení patřilo 10 hekta- rů polí, šlo o poměrně velké hospodářství.

5

6

7

5 Nejenom nábytek v této ložničce, o kterou se perou děti, protože v ní je tepleji než v bývalém kvelbíku, ale i skleník a další skříňky ve světnici vyráběl truhlář Jezbera z Chomutic

6 Pod nánosem nátěrů objevil Jiří na dubo-vých futrech dataci – r. 1790. Stejné číslo bylo i na štítu, ale babička tvrdila, že jde o datum rekonstrukce, chalupa prý je mno-hem starší. V rohu u dveří je stůl, který je využíván jako pracovní, rodina jí u druhého stolu stojícího ve středu místnosti

7 Ve světnici je původní povalový strop, pr-kenná podlaha je nová. Z této strany je dob-ře vidět napojení nových trámů na staré v čelní roubené stěně. Většina stěn se podřezávala, aby se zabránilo vzlínání zem-ní vlhkosti. Jiří dodnes vzpomíná na pana Štučka se synem, kteří se těchto prací uja-li. Prý jsou velmi šikovní a pracovití!

9

Na záchod se chodilo ven z chalupy, v zimě to nebylo nic příjemného. Severní strana, kde suchý záchod stál, bývala zavátá sněhem.

K Lídiným vzpomínkám patří i obrázek packé babičky, jak se jí v té době říkalo, jak běhala kolem roubení s injekční stříkačkou a snažila se vypudit z trámů červotoče, nej-hlavnějšího nepřítele.

„V té době chalupa vypadala jinak,“ při-pomíná Jiří. „Byla natřená černou barvou. To se změnilo, až když jsme se dva roky po babiččině smrti, tedy v roce 2008, dali do oprav my.“

Zbourat, nebo opravit?Hlavním problémem zděděné stavby byla nadměrná vlhkost. Chalupa byla uvnitř neje-nom cítit zatuchlinou, ale trámy roubených stěn zespodu hnily a mnohá místa byla na-padena červotočem. Na druhou stranu sta-vení mělo poměrně novou střechu, kterou

nechal udělat ještě za života babičky Lídin tatínek.

Co s tím? „Názor návštěv se různil. Jed-ni nám radili – udělejte z toho skanzen, dru-zí – zbourejte to,“ vzpomíná Jiří. Hančovi se rozhodli jinak. Obrátili se na odborníka. Statik jim řekl, že stavba je v pořádku, ale doporučil svázat vazbu krovu a způsob ře-šení nakreslil. Pozvaní tesaři dali statikovi za pravdu. Chalupa tedy zůstala stát.

„Když se do něčeho takového pustíte, musíte být obklopeni slušnými řemeslníky,“ připomíná Jiří. Sám měl štěstí nejen na ře-meslníky, ale i na kamaráda Luboše Dostála, který mu hodně pomohl. „Díky tomu jsme hodně práce zvládli sami – rozsáhlé úpravy terénu, drenáže, omítky, kamenické práce a další. Jsem elektroinstalatér a při opravách chalupy jsem se naučil mnohému dalšímu. Dokonce si myslím, že bychom se s Lubošem uživili i při opravách jiných chalup. A tahle by mohla sloužit jako referenční stavba.“

O výměně trámů Když statik rozhodl, že stavba je života-schopná, Hančovi nechali udělat projekt u Vlastimila Roznětínského z Hradce Králo-vé. „Projekt se tvořil za pochodu. Bylo jej nutné upravovat podle skutečného stavu, který jsme při opravách zjišťovali. Stále se jím řídíme,“ upozorňuje chalupář. „Pozval jsem i soudního znalce inženýra Žáka, aby prošel roubení a řekl, které trámy se musí vyměnit.“

O tom, že nešlo o maličkost, svědčí sku-tečnost, že po zásahu zůstal ve štítové stěně původní jen vrchní trám nad okny a trámy mezi nimi. Osmdesát procent této stěny je kompletně nových.

„Nejprve jsme měnili trámy v obvo-dových stěnách, pak se dělaly izolace,“ upřesňuje náš hostitel. „Trámy stály na ka-menné podezdívce. Ta se musela vybourat, abychom mohli položit hydroizolaci na-pojenou na podlahu. Nový sokl jsme vy-

10

8

11

zdili z ytongu. Jen severní strana zůstala z původního červeného pískovce.“

Na výměnu trámů si Hančovi najali te-sařskou firmu z Jičína. „Byli šikovní,“ stručně hodnotí odvedené dílo chalupář a připomí-ná, že se na stavbu použilo smrkové dřevo s rozměry 20 x 15 cm. Mezi trámy se vkláda- la ovčí vlna, která absorbuje vlhkost. Na vy-mazávky byla použita směs hlíny se slámou.

„Nátěry jsme nešidili,“ míní Jiří. „Dřevo jsme pečlivě obrousili, natřeli proti červo-točům, pak speciálním olejem Kreidezeit a nakonec přišly ještě dvě vrstvy olejové lazury Kreidezeit medového odstínu.“ Aby roubenka měla jednotnou barvu, Jiří všech-no dřevo v chalupě zbavil starých nátěrů. „Chtěli jsme, aby dřevo dýchalo a vypadalo přirozeně. Dnes chodím stejně jako Lídina babička s injekční stříkačkou a napouštím trámy proti červotočům,“ směje se.

Došlo i na kompromisyOpravami venkovních stěn práce neskon-čily. Podřezávaly se i vnitřní stěny, ale ne všechny. „Věděl jsem, že nás čeká obrovské množství práce a že to bude stát spoustu peněz,“ připouští chalupář. „Udělal jsem si rozpočet, který mám uložený v počítači. K dnešnímu dni jsme ho už třikrát překročili a chalupa není hotová. Během rekonstruk-ce nás čekala řada překvapení. Jak jsme po-stupně odkrývali zdi a šli dál a dál, rozpočet se navyšoval. Přesto si uvědomuji, že jsme měli být důslednější a podřezat všechny místnosti,“ lituje. „Měli jsme však obavu, aby nespadla pec.“

Pec patřila k prvkům, které se chalupáři rozhodli zachovat. „Všechno je věc kom-promisů. Lze opravovat a dodržovat původ-ní styl, ale v určité fázi musíte zničené věci nahradit moderními materiály,“ uvažuje nahlas Jiří. „Ukázalo se, že původní kamna, která byla stejně bílá jako pec, je potřeba vyměnit. U nových kamen s výměníkem, které vystavěl Jan Tvrzník z Trutnova, se však dá nastavit letní a zimní provoz a jsou na ně napojeny radiátory.“ Hlavním tepel-ným zdrojem je ale plynový kotel Geminox, kterým se v chalupě temperuje i v zimě.

Kompromisem chalupáři řešili i pod-lahové krytiny. Poté, co podlahy dostaly novou skladbu, kterou tvoří podkladový beton, lepenka, polystyren, kari síť a vrchní beton, se Hančovi rozhodli položit prkna jen v hlavní světnici. Vzhledem k finanční náročnosti dřevěné podlahy se do ostatních

8 Bílá pec tu stála, kachlová kamna jsou po-řízena nedávno. Stáří chalupy prozrazují i nebývale mohutná futra dveří do světnice

12

9

10

11

12

prostor rozhodli pro jiné krytiny. V podkro-ví jsou koberce, v ložnicích v přízemí lino s dekorem dřeva a v ostatních místnostech praktická dlažba.

Procházka podkrovímZ předchozích řádek je jasné, že se byd-lí i v podkroví. To za babičky samozřejmě nebylo. Na půdě bylo uskladněno seno a odkládal se sem nepoužívaný nábytek. Aby se tu daly dělat stavební úpravy, bylo nutné prostor pod střechou vyčistit.

„Vyvezli jsme deset valníků sena,“ po-znamenává Lída. „S touto méně příjemnou prací nám pomohl kamarád Jaroslav Burda.

9 Lidmila přiznává, že tady tráví hodně času, zvláště pokud na chalupu přije-dou i starší děti s jejich partnery

10 Z nejchladnější místnosti, tzv. kvelbí-ku, je dnes ložnice pro mladé. Další je přes síň naproti

11 V síni byla černá kuchyně a také se od-tud přikládalo do pece. Dveře v podlaze prozrazují vstup do sklepa

12 Všechny dřevěné prvky prošly dů-kladnou očistou včetně ošetření proti červotoči

13

INZERCE

Je štěstí mít takové přátele! A pak se musely vyčistit poválky...“ Lidmila v době nejnároč- nějších prací vozila kočárek s Honzíkem. „Starší děti byly v pubertě a naše nadšení jim už nic neříkalo. Moc s námi nejezdi- ly,“ vzpomíná. „Zato Honzík na chalupě vy- rostl. Starala jsem se o něj a pomáhala

s opravami. Dokud byla chalupa neobyva- telná, jezdili jsme na noc domů, do Vyso- kého Veselí. Jednou jsme měli věčného cestování dost a přespali jsme na zahradě ve stanu. Odnesl to Jiří a jeho záda...“

„Když bylo podkroví čisté, mohli jsme na základě nákresu statika zpevnit vazbu,“

vrací nás hlava rodiny k rekonstrukci. „Pod-kroví jsme zobytnili až po zateplení. Pod podlahou je foukaná izolace, stěny jsou za-tepleny minerální vatou. Příčky jsme stavěli ze sádrokartonu.“

Nezbytné bylo vyřešit i prosvětlení. „Uvažoval jsem o vikýřích, ale tady byl kdy-

14

si jen jeden, podávací, tak jsem raději zvolil střešní okna, která nejsou tak nápadná.“

Zatím se jim podařilo zobytnit prostor vlevo od schodiště, v němž je malá pracov-na, šatna, úklidová místnost a jejich ložnice s koupelnou a záchodem. Za dveřmi vpravo by jednou měl být další pokoj s koupelnou, ale dosud zůstává jen nakreslený v plánech.

Chalupa sloužíDůležité je, že už v této fázi se do chalupy vejdou všechny děti včetně jejich partnerů. V přízemí vznikla jedna ložnička z pradě-dečkovy dílny, druhá z kvelbíku. Pokoj po tetě se proměnil v moderně zařízenou ku-chyň a ještě zbylo místo na koupelnu.

„Byl bych rád, kdybychom tu všichni trávili Vánoce, ale zatím k tomu nedošlo,“ vysloví své přání Jiří. Lída si neodpustí: „Ty bys stejně byl radši v práci!“ A dodá, že její muž je workoholik. „Je rychlejší než vítr, ale zatím mu stačím. U nás to tak je – relaxuje-me prací.“

„Pořád jsem všechno honil, aby prá-ce odsýpala,“ uznává chalupář. „Přesto to nejde tak rychle, jak bych si představoval. A ještě k něčemu se musím přiznat. Na ná-vraty domů se už ani netěším. Radši bych byl tady. Tolik věcí jsem na chalupě dělal sám. Naučil jsem se čistit kameny. To je hodně pracné a náročné na trpělivost. Brousil jsem a voskoval nábytek, s Lubošem jsme dělali nový plot, mořil jsem trámy... Chalupa člověka naučí hodně řemesel a mě to navíc baví.“

Svá slova potvrzuje dalšími plány. Na zahradě vzniká jezírko, je potřeba dokončit plot předzahrádky, zatímco jeden chlívek se změnil na hezké posezení se skleničkou vína, o druhém má chalupář zatím mlhavé představy. Na dokončení čeká i podkroví.

Po pěti letech intenzivní práce chalupa zkrásněla. Na druhou stranu na sportování, výlety nebo návštěvy známých Hančovým moc času o víkendech nezbývalo. Oba však doufají, že teď už to snad bude lepší. ◗

13

14

15

13 Chlívky za chalupou dnes slouží zcela jiné-mu účelu

14 O definitivním využití chlívků zatím chalu-páři jasno nemají. Možná tu bude vinoté-ka, možná sauna...

15 Lidmila a Jiří Hančovi