Diablo 2 - Krlovstv stnu

Kentril rychle prokll jedno z kolem proltajcch tl a s vrazem uspokojen sledoval, jak sebou stvra na zemi kube. Bohuel na jejm mst se okamit objevilo est dalch, jet hladovjch. Vedle nj Gorst ve vzduchu peal dv najednou derem sv sekery, jen aby se mu tet zakousla co ramene. Obr zaval bolest i pekvapenm. Ani jeho hrub ke nemohla vzdorovat jako bitvy ostrm drpm dmon.

Richard A. Knaak

Scan + korektura: imi

Richard A. Knaak

Slovo pekladatele

Z pohledu pekladatele je druh kniha ze svta Diablo ponkud bohat na rzn kouzla objevujc se v jej hern pedloze. Richard Knaak opt prokzal sv spisovatelsk mistrovstv a neomezil se na jejich jednoduch pojmenovn, nbr vtinou nechv tene znalho hry pouze vytuit z mistrnho popisu, e se jedn o takov i takov kouzlo. Nkdy je vak i pesto pojmenuje, stejn jako monstra a stvoen znm pedevm ze tvrtho aktu Diabla II. Vzhledem k tomu, e se shodou nhod tentokrt jedn o velmi anglicky znjc slova (snad a na Hulka), zvolil jsem, i v rmci srozumitelnosti pro tene neznal bosk eby od Blizzardu, esk peklad.

Jednou z hlavnch postav je opt necromancer a tentokrt o dost zkuenj ne jeho kolegyn z Ddictv krve, take bez problm zvld vechna, zejmna ton kouzla, kter vy, kdo jste se dali na cestu stoupence Rathmy, velmi dobe znte. Aby snad vak nkdo netpal pi zjiovn, o jak kouzlo i monstrum zrovna jde (plat pedevm pro pleitostn hre) najdete ve vtin ppad originln nzev v poznmce pekladatele. Druh dvod pro toto je pesn opan. Prvn kniha inspirovala mnoho lid k tomu, aby si Diablo zahrli, a pokud tomu tak bude i tentokrt, jist vs pot, kdy v prbhu hry objevte relie znm z knihy. Reagoval jsem takto pedevm na podnty, kter jsem od ten dostal po vydn prvnho dlu. Doufm, e jsem originl pli neznsilnil. Nejvtm letem by ml bt chapadlovec (Tentacle beast).

Vm, e tenhle pstup bude pro vtinu z vs znamenat silnj atmosfru z velmi podaenho dobrodrustv, a to jak dky vt vazb na hern pedlohu, tak dky vt srozumitelnosti pro nehre, kte stejn jako v ppad prvnho dlu nemus mt strach, e pro n kniha nebude a takovm zitkem.

Stejn budu ovem samozejm nesmrn rd za jakkoli dal pipomnky tkajc se pekladu. Mj e-mail netolicka@yahoo.com je vm k dispozici.

Jan Netolika, autor eskho pekladu

JednaOd eky se ozval straliv vkik.

Kentril Dumon zaklel a zrove rychle vydval rozkazy svm mum. U dv je varoval, aby se pokud mono vyhbali vodnm plochm, ale v hust vlhk dungli Kehjistanu bylo nkdy obtn odhadnout nesetn zkruty ek a potok. Nkte oldci mli tak tendence zapomnat na rozkazy, kdy jen pr metr od nich ekalo osven v chladn vod.

Ten hlupk, jeho ev slyeli, se prv pouil o nebezpe, kter s sebou nesla plin sebejistota. Bohuel asi nebude t tak dlouho, aby sv erstv nabyt zkuenosti pozdji zroil.

thl oplen kapitn si klestil cestu hustm podrostem smrem, odkud se nyn ozvalo zoufal voln o pomoc. Ped sebou vidl Gorsta, svho zstupce. Obrovsk polonah bojovnk se dral pes lahouny a vtve tak lehce, jako by tam snad ani nebyly. Zatmco vtina ostatnch oldk, kte pochzeli z chladnjch zem v Zpadnch krlovstvch, trpla zdejm obrovskm horkem, do bronzova oplen Gorst byl k neutahn. S tenkm copnkem ernch vlas mhajcm se na hndch zdech vypadal v zelenm moi jako lev.

Kapitn Dumon mu spchal tsn v patch, take ml sten ulehenou prci. Nek neustval a vyvolval v nm dosud iv vzpomnky na jin ti mue z druiny, o kter u od chvle, kdy vstoupili do rozlehl dungle pokrvajc vtinu tto zem, piel. Zejmna druh z nich zemel velmi krutou smrt, chycen do st hejna obludnch pavouk a naputn jedem tak, e se mu tlo cel nafouklo a podivn zkroutilo. Kentril rozkzal, aby s louemi zaplili i s hladovmi obyvateli. Toho mue to nezachrnilo, ale alespo sten pomstili jeho smrt.

Tetho nikdy nenali. Prost zmizel, kdy prochzeli obtnm ternem plnm bahna, kter je pi kadm kroku drelo za boty. Kapitn tuil, jak asi uboh vojk skonil, protoe sm jednou zapadl a po kolena. Baina dokzala bt rychl a neprosn.

Kdy se ve vzpomnkch dostval k prvnmu mui, kterho ztratili v dsiv Kehjistansk dungli, vybhl z dungle pmo do scny, kter byla s tmto tragickm osudem tm identick.

Vysoko nad hladinou eky se zmtala obrovsk hadovit nestvra. Dlouh plaz oi se zamily na mal postavy pobhajc po behu, je se asi brzo pokus osvobodit svho druha, kterho pevn svrala v tlam. I kdy elistmi drela oldka - on to byl, kdo svm kikem pivolal Kentrila i ostatn - stle jet dokzala na vojky zuiv syet. Z boku j trelo kop, ale rna nemohla bt hlubok, protoe nestvru oividn nijak neznepokojovala.

Nkdo vystelil smrem na jej hlavu p, pravdpodobn men na straliv oi, ale stela letla pli vysoko a nekodn narazila na sklu za monstrem. Chapadlovec (v originle Tentcrcle Beast) - jak jej nazval jejich zamstnavatel, Quov Tsin - se neustle se svou obt vlnil a dal tak Kentrilovi anci zjistit, koho vlastn uchvtil.

Hargo. Jasn e Hargo. Ten idiot ho tval celou cestu. Jak jen mohl, vyhbal se povinnostem u od chvle, kdy pistli na tto stran Twin Seas. Ale pesto si ani on nezaslouil takov osud.

Pipravte lana! zavolal Kentril na sv mue. Tyhle zrdy mly na hlav dva rohy zahnut smrem dozadu, jedin msto, kter by mohli oldci na jinak slizkm hadovitm tle vyut. A se nevrt do vody!

Zatmco oldci vykonvali rozkazy, kapitn Dumon je potal. estnct vetn nho a neastnho Harga. To znamen vichni - krom Quova Tsina.

Kde se zase ten zatracen Vizjerei flkal? Ml neuviteln protivn zvyk toulat se ped druinou, kterou si najal, a nechat je hdat, co se asi od nich chce. Kentril u nkolikrt zalitoval, e tuhle prci vzal, ale ty ei o pokladu byly tak pesvdiv, tak svdn...

Rychle dostal podobn mylenky z hlavy. Hargo ml stle jet malou anci pet. Chapadlovec ho jednodue mohl pekousnout na dva kusy, ale asto se taky tyhle zrdy snaily zathnout ob pod hladinu a nechat za sebe pracovat vodu. Pak bylo jejich jdlo daleko mk a stravitelnj, jak jim arodj s vdeckou lhostejnost dve vysvtlil.

Mui pipravili lana. Kentril jim ukzal, kam se postavit. Ostatn se stle snaili obtovat obludnho hada, aby zapomnl, e by to ve mohl jednodue ukonit a sthnout se pod hladinu. Jen kdyby se oldci mohli jet chvli spolehnout na ten mal zvec mozeek...

Gorst ml v ruce pipravenu smyku. Neekal, a mu d Kentril rozkaz. U pesn vdl, co chce kapitn udlat.

Obr hodil lanem s neomylnou pesnost a smyka se sthla kolem jednoho z roh.

Oskale! Zkus hodit Hargovi lano! Benjine! Zkus chytit do lasa ten druh roh! Vy dva - pomozte Gorstovi, hned! Podsadit Oskal hodil lano smrem k slbnoucmu, krv pokrytmu mui ve zvec tlam. Hargo se jej pokusil zachytit, ale nedoshl. Chapadlovec znovu zasyel a pokusil se zmizet pod hladinou, ale nedostal se daleko. Lano v rukou Gorsta a druhch dvou mu jej drelo u behu. Benjine! Ten druh roh sakra!

Jo, tak mu eknte, a sebou tak nemele, a mn se to mon povede, kapitne!

Oskal znovu hodil lanem a tentokrt se ho Hargovi podailo zachytit. Z poslednch sil si navlkl smyku kolem tla.

Cel vjev pipomnal Kentrilovi njakou morbidn hru. Znovu vynadal sm sob, e vbec na tuto vpravu pistoupil, a v prv ad proklel Quova Tsina, e jim vbec nco takovho nabdl.

Ale kde byl ten viv arodj? Pro nepispchal s ostatnmi? Byl snad mrtv?

Kapitn pochyboval, e by ml takov tst. A ji byly okolnosti jeho zmizen jakkoli, v tuto chvli to nebylo podstatn. Stejn vechno leelo na Kentrilovch, u tak dost zatench bedrech.

Nkolik bojovnk se pokouelo jakmkoli monm zpsobem hadovitou zrdu zranit. Bohuel byl netvor vtinu asu pli daleko od behu, ne aby mu mohly mee nebo kop njak ublit, a luitnci se museli neustle obvat, e by mohli zashnout mue, kterho se pokoueli zachrnit.

Kolem levho rohu se sthla smyka. Kapitn Dumon potlail radostn vkik z pocitu nov nadje, kterou te ctil. Chytit toho netvora byla jedna vc, ale nyn jej museli jet vythnout na beh.

Vichni, kdo mete, chyte ty lana! Vythnte tu vc ven! Na zemi bude h pohybliv a zranitelnj!

Pidal se k ostatnm a v silou thl za Benjinovo lano. Chapadlovec hlasit zasyel, a pestoe zejm chpal nebezpe, ktermu elil, stle nehodlal svou ob pustit. Kentril obdivoval podobnou houevnatost u kadho ivho tvora, ale ne v ppad, kdy lo o ivot jednoho z jeho mu.

Thnte! val kapitn, zpocen silm tak, e se mu koile lepila na lachovit tlo. Koen boty - ty nov boty z jemn ke, kter si koupil za st odmny za tuto vpravu - se zaboily hluboko do bahna. Pestoe u kadho lana stli tyi mui, stl je kad centimetr, o kter netvora pithli ble, mnoho sil.

Ale dailo se jim. Vt st netvorova tla u byla na behu a oni zdvojnsobili sil. Jet kousek a budou moci svho druha zachrnit.

Cl byl nyn ble, take jeden z luitnk zamil. Nest... bylo ve, co stail Kentril vykiknout, ne p zajel do levho oka nestvry.

Netvor zaval a zaal se bolest len zmtat. Otevel tlamu, ale bohuel ne dost na to, aby z n zkrvaven Hargo vypadl, i kdy se ho dva mui snaili v silou thnout za lano ven. Pestoe neml chapadlovec dn konetiny, o kter by se mohl zapt, zaal se stahovat zpt do vody takovou silou, e s sebou do temn vody thl vechny mue, kte se ho snaili zadret.

Jeden z oldk za Gorstem uklouzl a pi pdu shodil jet druhho stojcho za nm. Zbytek mu ztratil rovnovhu. Benjin pustil lano a mlem zakopl o kapitna.

S jedinm planoucm okem chapadlovec pomalu mizel v hlubin.

Drte ho! Drte ho! val Kentril, ale zrove si uvdomoval, e ve je ztraceno. Dv lana, kter mohla zabrnit nestve zmizet pod hladinou, u drelo jen pt mu. Gorst se svaly napnutmi k prasknut se sice drel, pestoe tahal za lano jen s jednm dalm vojkem, ale i jeho tm nadlidsk sla byla nakonec mlo.

Zadn polovina gigantickho hada zmizela v ern vod. Prohrli. Kapitn to vdl. Nebylo mon dostaten rychle sebrat sly a zabrnit netvorovi v tku.

A stejn tak to vdl i Hargo, njakm zhadnm zpsobem stle iv a pi vdom. Bolest zkiven sta ve zkrvaven tvi chraptiv kiela stralivou prosbu.

Kentril nenech tohoto mue zemt stejn jako toho prvnho. Benjine! Chy to lano!

Je moc pozd, kapitne! Nemem... Chy to lano, jsem ek!

V okamiku, kdy ho vojk poslechl, pibhl Kentril k nejblimu lukostelci. Luitnk stl jako pikovan a s hrzou sledoval straliv osud svho nebohho druha, pusu dokon a smrteln bled.

Luk! Dej ho sem! Kapitne? Ten luk, sakra! Kentril ho nic nechpajcmu mui vyrval z rukou. Kapitn Dumon sm s lukem dlouho a tvrd trnoval a ve sv druin se stle pokldal za druhho nebo tetho nejlepho stelce.

Na to, co hodlal udlat te, byl, jak doufal, pln nejlep.

Bez vhn zvedl lachovit velitel luk a zrove se zadval na svj cl. Hargo mu hledl do o a nek nhle ustal. Ten pohled umrajcho mue kapitna prosil, aby stlel rychle a pesn.

Kentril neminul.

p zashl Harga do horn sti hrudnku a zaryl se hluboko.

Hargovo tlo se v netvorov tlam napjalo a pak vechny svaly okamit povolily. oldk byl na mst mrtev.

Cel udlost vechny vojky naprosto zaskoila. Gorst zden pustil lano a ostatn hned po nm, aby je netvor nhodou nesthl s sebou.

V hrozivm tichu ti, co peili, sledovali netvora, jak hbit zajd pod hladinu. Hroziv sykot pln bolesti a vzteku neustval ani potom, co jeho hlava zmizela pod vodou. Hargovy pae krtce plavaly na nyn zcela nevinn vypadajc vodn hladin a pak nhle tak zmizely v ern hlubin.

Kentril sklonil luk, otoil se a vyrazil z toho prokletho msta pry.

Ostatn oldci si nervzn sbrali vci a nsledovali ho v tsn skupin. Potom co zemel tet z nich, se nepochopiteln nechali ukolbat zdnlivm bezpem dungle a nyn na to jeden z nich krut doplatil. Kentril ze veho nejvce vinil sm sebe, nebo jako velitel cel druiny ml sv mue lpe hldat. Jenom jednou bhem vojensk kariry byl nucen zabt jednoho ze svch mu, aby zabrnil zbytenmu utrpen, a to bylo na dnm bitevnm poli, ne v njak blzniv dungli. Ten prvn leel na zemi s tak ohromnm zrannm bicha, e se kapitn divil, jak v nm jet mohl njak ivot zstat. Byla to celkem snadn vc poslat smrteln zrannho vojka na vn odpoinek.

Tohle... tohle mlo pli blzko k barbarsk krutosti. Kentrile, zaslechl tich Gorstv hlas. Na nkoho tak ohromnho dokzal oplen obr mluvit velice mkce; kdy chtl. Kentrile. Hargo...

Ticho, Gorste. Kentrile... Dost. Ze vech, kterm za poslednch deset let velel, mu jen Gorst tykal. Kapitn Dumon mu to nikdy nenabdl. Ten jednoduch obr se tak prost rozhodl. Snad to byl jeden z dvod, pro se z nich stali nejlep ptel. Jedin skuten ptel mezi vemi, kte jinak pod Kentrilem bojovali za penze.

Nyn jich zstalo jen patnct. Mn na konen rozdlovn pokladu, kter jim Vizjerei nabdl, ale tak mn na arodjovu obranu v ppad njakch pot. Kentril by s radost vzal s sebou vc mu, ale nebyl schopen najt vce lenc, kte by takovou nabdku pijali. Tch sedmnct drsnch bojovnk, kte ho spolen s Gorstem doprovzeli, byli jedin, kdo byli ochotni riskovat tuto vpravu. Mince, kter jim dal Quov Tsin jako zlohu, jen st staily na pokryt nklad.

Kdy u si vzpomnl na Tsina - kde je?

Sakra, Tsine! zaval zjizven kapitn do nekonen dungle. Pokud t nco neseralo, chci, aby ses ukzal! Te!

dn odpov.

Kentril upen hledl do hust dungle a hledal zakrslho arodje, ale pleatou hlavu Quova Tsina nikde nevidl.

Tsine! Uka se nebo nechm chlapy nahzet tv drahocenn vybaven do eky! Pak si me jt promluvit s netvory, jestli bude chtt dlat jet njak ty svoje propoty! Od zatku cesty vyadoval Vizjerei kadou chvli zastvku, aby si mohl pipravit nstroje, nakreslit njak obrazce a pout nkolik mench kouzel - vechno pravdpodobn dlal, aby zjistil cl cel cesty. Vypadalo to, e Tsin v, kam m, ale a dosud nikdo jin, ani Kentril, nemohl ci tot.

Z dlky se ozval vysok, trochu huhav hlas. Ani on, ani Gorst nerozumli, co volal, ale oba okamit poznali svho zamstnavatele.

Tudy, ekl obr a ukzal dopedu, trochu napravo od dosavadnho smru skupiny.

Skutenost, e arodj nejen peil, ale e navc naprosto ignoroval Hargv osud, Kentrila rozzuila. Jak se dl prodral podrostem, ruka mu sjela k jlci mee. Zaplatil si sice jejich sluby, ale to neznamenalo, e mu promine, e se nepodlel svmi pochybnmi magickmi schopnostmi na zoufal snaze o zchranu jednoho z nich.

Ano, Kentril si to s nm vyd i jinak ne jen slovy... Kdes byl? zaval.

Tady, pirozen! odsekl Tsin odnkud zpoza hustho listov. Pospte si! Ztratili jsme spoustu drahocennho asu!

Ztratili? Vztek kapitna Dumona rostl. Ztratili? Jako njemn bojovnk a hleda poklad vdl, e jeho obivou bylo kad den riskovat ivot svj i svch mu, ale vdy byl pyn na to, e si nehled na sv povoln uvdomoval jeho cenu. Vdy to byli ti, co mli zlato, kdo nabzeli bohatstv, a kdo si vili ivot tch, kter najali, ze veho nejmn.

Pomalu vythl me z pochvy. S kadm dnem se z thle vpravy stvala pouze nesmysln divok honika za peludem. Kentril toho ml dost. Bylo naase zruit smlouvu.

To nen dobr, zabruel Gorst. Ml bys ho zas zastrit, Kentrile.

Starej se sebe. Nikdo, ani Gorst mu nezabrn...

Kentrile... V tu chvli se pina kapitnovy zloby vynoila z hustho podrostu. Kentrilovi, kter mil dobr metr devadest, pipadal vdycky Gorst neuviteln obrovsk, ale stejn jako vypadal barbar v porovnn se svm velitelem, tyil se Dumon nad pleatm Vizjereiem.

Podle legend byli arodjov vdy nco vc ne obyejn lid. Vysok postavy s kapuc na hlav, odny do runami pokrytch rud oranovch pl zvanch Turinnash, nebo taky roucha due. Mal stbrn runy, ktermi byly tyhle voln plt vyzdobeny, pravdpodobn chrnily arodje od slabch magickch tok, a dokonce do urit mry od nich dmon. Vizjereiov nosili Turinnash hrd, tm jako njak odznak svho du a symbol nadazenosti. Pestoe vak Quov Tsin rovn nosil podobn pl, na metr padest vysok postav, ani on nedokzal vyvolat dojem njakch mystickch sil. Zakrsl vrsit muk s dlouhmi edivmi vousy pipomnal Kentrilovi ze veho nejvce jeho vlastnho ddeka, akort e arodj neml dnou z jeho asnch vlastnost.

Tsinova stbroed oka zrala na kapitna zpoza orlho nosu se zejmm opovrenm. Ten netrpliv prav arodj si asi neuvdomoval, e jeho vlastn ivot vis na vlsku. Samozejm jako Vizjerei ml neustle pipravena kouzla, ktermi by se mon ubrnil, a navc v holi, ji drel v prav ruce, byla rovn ukryta spousta ochrannch zaklet pipravench pro nenadl nepjemnosti.

Jeden rychl der, pomyslel si Kentril. Jeden rychl der a udlm s tm pokryteckm akem krtk proces... Bylo naase! vytkl arodj. Koncem hole zamval kapitnovi ped obliejem. Co vs tak zdrelo? Jestli vm to ulo, tak nemm as!

M ho jet m, ne si mysl, ty uvann skr...

Zatmco jste se toulal po dungli, miste Tsine, pokouel jsem se zachrnit svho mue z tlamy jednoho z tch vodnch had. Hodila by se nm vae pomoc.

No jo, dobe, u jste se vykecal? Quov Tsin netrpliv pelpl a pohled mu sklouzl do dungle za nm. Asi ani nevnmal, co mu kapitn prv ekl. Pojte! Pojte rychle! Tohle muste vidt!

Jakmile se Vizjerei otoil, ruka kapitna Dumona se zvedla, s meem pipravenm udeit.

Gorst poloil ruku na ptelovu pai. Dem se na to mrknout, Kentrile.

Obr klidn kapitna pedeel a zmrn se tak dostal mezi Kentrila a nechrnn arodjova zda. Prvn dva mui vykroili. Kentril je jen neochotn nsledoval.

Jet chvli mohl pokat.

Quov Tsin a Gorst zmizeli v zelenm moi. Kentril brzy zjistil, e si mus cestu prosekat, ale tentokrt v tom nachzel zvltn zalben. S kadou useknutou vtv nebo stonkem si pedstavoval, jak prv peal arodjv krk.

A pak se dungle bez varovn rozestoupila. Krajinu ped nm zalilo pozdn odpoledn slunce, kter u dva tdny podn nevidl. Kentril zjistil, e se dv na adu vysokch rozeklanch vrcholk hor, zatek poho, kter se thlo po cel dlce Kehjistanu a pokraovalo dle na vchod, kam a jen oko dohldlo.

A v dlce, pmo na pat obzvlt vysok a zlovstn vypadajc hory, stly rozpadl zvtral zbytky njakho kdysi jist mocnho msta. Jet stle bylo mono rozeznat sti ohromn kamenn zdi, kter je chrnila z vchodu. V samotnm mst stlo nkolik rozboench budov. Jedna z nich, dost mon domov nkdejho vldce njakho ztracenho krlovstv, stla nad ostatnmi na irok skalnat mse a bezpochyby poskytovala panovnkovi dokonal pehled nad celm mstem.

Pestoe skuten dungle na mst, kde stli, opravdu konila, celou plochu ped nimi a k mstu pokrvala velmi bujn vegetace, kter sten skryla i samotn ruiny. Co jet nestaila pekrt zele, zniily ivly. st severn stny se ztila v dsledku eroze spolu s nemalou st samotnho msta. O nco dle byla jin st zasypna ohromnm kusem hory, kter se pravdpodobn utrhla pi njakm zemtesen.

Kentril si nedokzal pedstavit, e by ve mst nali jet nco, co by zstalo alespo sten neporueno. Na tomto starobylm mst si as ji vybral svou da.

To by mohlo trochu zmrnit v hnv, kapitne Dumone, poznamenal najednou Quov Tsin, oi upen na vjev ped nimi. Mon vc ne trochu.

Co tm myslte? Kentrilova ruka s meem klesla a vojk si prohlel ruiny se zejmou nedvrou. Ml pocit, e prv vstoupil na msto, kde se i duchov pohybuj velmi obezetn. To je ono? Je tohle...

Svtlo mezi svtly? Nejist z , kter kdy na tomto svt existovaly, postaven na pat vysok hory zvan Nymyr? Ano, kapitne, tady stoj... a, pro nae poteby, v pravou chvli, pokud se m vpoty neml!

Za Kentrilem se ozvalo nkolik uaslch vzdech. Ostatn mui je konen dohonili, prv vas, aby zaslechli arodjova slova. Vichni znali legendy o krlovstv nazvanm Svtlo mezi svtly, mstu, o kterm se vyprvlo, e to bylo jedin krlovstv, kam se pekeln temnota nikdy neodvila vstoupit. Vichni znali jeho osud, dokonce i v tak vzdlench zemch jako v Zpadnch krlovstvch.

Zde leelo msto ctn tmi, kdo nsledovali svtlo. Zde stl skvost, ktermu vldli urozen a laskav vldci, kte vedli due vech svch poddanch pmo do Nebe.

Zde se rozkldalo krlovstv tak ist, e se vyprvlo, e bylo nakonec cel pozvednuto ze svta smrtelnk a jeho obyvatel pestali bt obyejnmi lidmi a pidali se k andlm.

Mte ped sebou pohled, kter stoj za ztrtu vaich mu, kapitne, zaeptal Vizjerei a kostnatou rukou ukzal smrem k ruinm. Od nynjka jste jednm z mla astnch, kterm se kdy podailo spatit jeden z div as dvno minulch - skvostn, ztracen Ureh!

DvaMla alabastrovou pokoku bez sebemenho kazu, dlouh katanov rud vlasy, kter j spadaly pod perfektn ramena, a oi barvy nejistch smaragd. Kdyby nebylo vchodnch rys ve tvi, mohl by ji povaovat za jednu ze svdnch divokch panen ze sv domoviny na vrchovin.

Byla pekrsn, ve, o em si vlkou unaven dobrodruh jako Kentril mohl nechat zdt od dn nevinnho mld a dodnes.

koda, e byla nkolik stalet mrtv.

Prsty se nn dotkal starobyl broe, o kterou doslova tm zakopl, a nenpadn se rozhlel po svch spolencch. Pokraovali v morn din zcela bez povimnut jeho nlezu a prohledvali rozpadl, vegetac zarostl ruiny, aby nali cokoli cennho. Zatm bylo hledn pokladu totlnm fiaskem, alespo co se tkalo Kentrila. Pracovalo tu patnct silnch mu, uprosted pozstatk jednoho z nejslavnjch mst ze vech, a vsledkem tdenn diny byl mal pytlk rezavch, pokivench nebo zlomench pedmt pochybn hodnoty. Ta bohat zdoben bro byla zatm jejich nejvtm nlezem a ani ona by nedokzala zaplatit ani zlomek vyerpvajc vpravy do tohoto hmyzem zamoenho msta.

Nikdo se jeho smrem nedval. Kentril se rozhodl, e si alespo tuhle odmnu zaslou, a rychle schoval nlez do vku u pasu. Jako velitel oldk by stejn ml prvo na vt podl z celho pokladu, take zkuen kapitn neml a takov vitky svdom.

Kentrile? Dumon skryl leknut. Otoil se za hlasem a uvidt toho, kdo se tak neslyn pikradl a do jeho bezprostedn blzkost. Gorstovi se njak vdy podailo pohybovat se velice tie, kdy zrovna chtl, pestoe jinak vypadal sp jako medvd.

Kentril si prohrbl vlasy a pokusil se pedstrat, e neudlal nic patnho. Gorste! Myslel jsem si, e pomh naemu vzcnmu zamstnavateli s nstroji a vpoty! Copak t sem pivd?

Kouzeln mu... chce t vidt, Kentrile. Gorstovi se na kulat tvi rozlil smv. Magie ho fascinovala stejn jako mal dti. A i kdy toho Vizjerei zatm ukzal jen velmi mlo, co se kouzel te, vypadalo to, e si gigantick oldk uv i samotnou ptomnost jemu nepochopitelnch a arovnch pedmt, kter s sebou Quov Tsin nos.

ekni mu, e tam za chvilku jsem.

Chce t vidt hned, odpovdl do bronzova oplen vojk tnem, jako by nechpal, jak to, e okamit neb zjistit, co arodj chce. Gorst evidentn vil, e se v nejblich chvlch dok njakho magickho pedstaven a jakkoli zdren jeho ptele znamenalo jen zbyten ekn na asnou podvanou.

Kapitn si byl vdom, e by bylo zbyten nvtvu arodje odkldat, a navc s nm chtl vlastn stejn mluvit, take se nakonec zamrail a ekl: Dobe. Pjdem se podvat za tm tvm kouzelnm muem.

Vstal a pidal se ke Gorstovi, kter se ho nhle zeptal: Mu se na to mrknout, Kentrile?

Na co?

No na to, cos nael.

Kentril u chtl zat tvrdit, e nic nenael, ale Gorst ho znal lpe ne kdokoli jin. S trapnm smvem opatrn vythl bro z vku a poloil ji na otevenou dla tak, aby ji krom Gorsta nikdo nezahldl.

Barbar se na nj zazubil. Pkn. Poslouchej... zaal Kentril.

Ale hromotluk u byl pr krok ped nm a nechal kapitna stt s trapnm pocitem, e se pokusil podvst i svho ptele. Nikdy vlastn pesn nevdl, co si Gorst zrovna mysl, ale vypadalo to, e prv te pro nj cel zleitost s bro skonila a mou jt klidn dl podvat se, co vlastn arodj chce. Gorstv kouzeln mu na n ekal s nm zejm daleko zajmavjm, ne byl obrzek njak stalet mrtv eny.

Nali Tsina, jak netrpliv pobh kolem pehldky kamen, alchymistickch pstroj a jinch vc, kter pouval ke svm tajemnm elm. Kadou chvli si holohlav arodj zapsal njakou poznmku na pergamen zaten kamenem na penosnm stole, kter mu vojci dopoledne sestavili. Dnes jej obzvlt zajmal dalekohled, jm pozoroval vrchol Nymyru, a vdy hned potom zase zkoumal njak potrhan svitek. Kdy pichzeli, slyel Kentril, jak se arodj zrovna spokojen potichu sml a pak se znovu sklonil nad svitkem.

Vizjerei shl po pstroji, kter oldkovi ze veho nejvce pipomnal sextant, a na to, e na nm arodj zjevn provedl njak zmny. Kdy se kostn prsty dotkly podivnho objektu, viml si konen arodj pichzejc dvojice.

! Dumone! Prv vas! Pinesla vm dnen dina nco vc ne minul dny?

Ne... pesn jak kte. Zatm jsme nali jenom pr starch krm. Kentril se rozhodl zamlet nlez broe. Se tstm, kter mli, by Tsin urit zjistil, e m njak vznam v jeho vzkumu, a zabavil by ji.

Nevad, nevad! Nechal jsem vs a tu vai bandu hledat hlavn proto, abyste m neruili a do poslednho ten. Samozejm, kdybyste nco nali, bylo by to navc, ale celkov si nemyslm, e mme mlo tst.

Snad si to nemyslel arodj, ale oldci u kadopdn zanali reptat. Kentril jim toho na zklad Vizjereiovch slov slbil hodn a ppadn nespch by odnesl vce on ne Tsin.

Poslouchejte, arodji, zamruel. Zaplatil jste nm dost, abychom vs dostali tm zelenm peklem a sem, ale tak jste nm slbil o dost vc. Co se m te, mohl bych se klidn otoit a jt dom, astn, e jsem se odsud vbec dostal, ale ostatn ekaj o hodn vc. kal jste, e najdeme poklad - spousty poklad - v tchhle starobylch ruinch, ale zatm jsme...

Ano, ano, ano! U jsem vm to vysvtloval! Zkrtka jet nen ten sprvn as! Ale u brzy, brzy!

Kentril pohldl na Gorsta, kter se zamrail. Otoil se zpt na zakrslho mga a oboil se na nj: Hele, Vizjereii, navykldal jste mi pr neuvitelnch historek, ale ony zanaj bt na mj vkus a pli mlo uviteln! Co takhle vysvtlit mn a Gorstovi jet jednou, co tady vlastn dlme, hm? Co kdybychom si to konen vyjasnili?

To by byla ztrta asu, odpovdl mal arodj nervzn. Kdy ale vidl Kentrilv m dl zlovstnj vraz, podrdn vytkl: Dobr, ale tohle je naposled, co vm to vysvtluji! U jste jist slyeli legendy o zbonosti tch, kdo ili v tomto mst, take se nebudu zdrovat tm, e vm je budu znovu pipomnat. Pejdu pmo do doby, kdy se vyskytly jist pote, bude vm to tak vyhovovat?

Kentril se opel o velkou hromadu sutin, kter kdysi bvala st siln zdi, zaloil si ruce na prsou a pikvl. Zante klidn odtud. Tady na mj vkus zanaj bt vae historky pli fantastick.

Pan oldk je kritik. Nicmn Quov Tsin na chvli ustal ve vykonvn vech tch podivnch innost a zaal s pbhem, kter by kapitn Dumon mohl pravdpodobn slyet stokrt a stejn by jej asi nikdy zcela nepochopil. Zaalo to v dob... v dob, kterou my, kdo se pohybujeme na poli vdy a vlek mezi svtlem a temnotou, dobe znme... v dob zvan Vlky hchu.

Pestoe byl Kentril za roky, kter proil jako oldk, dost otrl, kdykoli Vizjerei vyslovil tato dv slova, zatsl se. A do chvle, kdy potkal Tsina, dnou podobnou legendu neznal, ale ty mtick vlky, o kterch jeho souasn zamstnavatel mluvil, naplovaly oldkovu hlavu vizemi belskch dmon snacch se svst svt smrtelnk na cestu zkzy vedouc pmo do Pekla.

Vlky hchu nevypadaly jako jin vlky, nebo v nich bojovalo samotn Nebe a Peklo. Pravda, archandl a dmoni stli proti sob jako dv skuten armdy, ale bitvy se asto odehrvaly jakoby za oponou, skryty ped zraky smrtelnk. Tyhle vlky se rovn thly nkolik stalet, nebo m jsou roky pro nesmrteln? Krlovstv vznikala a padala, k moci se dostvali straliv vldci, jako napklad Bartuc, Pn Krve, jen aby byli znovu poraeni a nahrazeni jinmi - a vlky neustvaly.

A v potcch tchto vlek se Ureh stal hlavnm bojitm. Za tch dn znali vichni velikost Urehu, pokraoval holohlav arodj, pramen moudrost a svtla, slu, kter v pohnutch asech ukazovala smr dobrm lidem - co samozejm znamenalo, e msto pitahovalo pozornost jak archandl, tak samotnch vldc Pekla - Pekelnch Mocnost.

Pekeln Mocnosti. A u se lovk narodil ve kterkoli zemi, v dungli Kenhjistanu nebo v chladnjch a hornatjch Zpadnch krlovstvch, vichni znali Pekeln Mocnosti, ti bratry, kte vldli Peklu. Mefista, pna nenvisti, vldce nemrtvch. Baala, pna zkzy a nositele chaosu.

Diabla. Diablo, snad nejobvanj z nich, naprost ztlesnn hrzy, non mra nejen dt, ale stejn tak vetern, kte u zaili vechny hrzy, kterch je lovk schopen. Diablo byl ten, kter ze vech nejvce sledoval ze svho stralivho krlovstv zi Urehu. On byl ten, koho samotn asn existence tohoto boskho msta zraovala. Chaos vyvolan Baalem bylo mono nahradit podkem a nenvist Mefista mohli ti, kdo byli siln, ovldnout, ale nebt se samotnho ztlesnnho strachu - takov vc nebyla podle Diabla mon.

Zem kolem Urehu m dl vc zahalovala temnota, kapitne Dumone. Stvoen pohlcen zlem nebo narozen jinde ne na tomto svt suovala ty, kdo se odvili za mstsk hradby. Na mnoha mstech se objevovali temn mgov a arodjov andlskho krlovstv je jen st dreli za branami.

A s kadou dal porkou od lidu Urehu se Diablo stval vc a vc rozhodnut srovnat to msto pln zzrak se zem a uinit z jeho obyvatel otroky Pekla. Pak vichni uvid, e Pekelnm Mocnostem nen schopna vzdorovat dn moc na tomto svt.

Dolo a na to, e do msta nikdo nejezdil a jen nkolika astnm se podailo dostat se z nj nkam jinam. k se, e tehdy vldce krlovstv, spravedliv a laskav Juris Khan, sezval sv nejvy kn a arodje a nadil jim, aby uinili ve, co mohou a co je nutn k zchran lidu Urehu. Podle legendy byl Juris Khan osvcen a ml vidn, ve kterm se mu zjevil sm archandl, jen mu sdlil, e mocnosti z krlovstv na nebesch vid strasti, ktermi mus jejich nejist nsledovnci projt, a rozhodli se obdait je pzn nebes, pokud se jim poda do nebeskho krlovstv dostat. Quov Tsin vypadal, e je pbhem zcela unesen. Nabdl obyvatelm Urehu bezpe samotnho Nebe.

Gorst hlasit pothl nosem, zpsob jakm vyjadoval skutenou ctu, kterou ctil pi arodjovch slovech. Kentril zachovval chladnou tv, ale jen st si dokzal takovou nabdku pedstavit. Archandl otevel smrtelnkm Urehu brny Nebe, otevel jim cestu na msta, kde ani vechny ti Pekeln Mocnosti dohromady nemly sebemen moc. Jedin, co museli lid Urehu udlat, bylo najt ji.

Tak to bylo gesto, peruil arodje sarkasticky oldk. ekme na vs, ale cestu si muste najt sami.

Vy jste chtl ten pbh slyet, Dumone - mm pokraovat, nebo ne? Mm na prci daleko dleitj vci ne se vm starat o zbavu.

Jen do toho, arodji. Budu se snait dret svj respekt na uzd.

S pohrdavm odfrknutm Tsin pokraoval: Archandl piel do Juris Khanovch sn jet dvakrt a pokad mu dal stejn slib. Pokad mu tak dal njakou radu, jak toho zzraku doclit...

Veden svmi vizemi nadil lord Khan arodjm a knm, aby se vemon pokoueli o to, co se jet nikomu nepodailo. Archandl jim nechal tolik stop, kolik jen mohl, ale omezen, dky kterm existoval, mu zakazovala prozradit smrtelnkm vc. A tak Ureh s vrou v Nebe vrhl veker sil do pokus o dosaen zzranho cle. Pli dobe si uvdomovali, co jim bylo nabdnuto, a stejn tak vdli, co je ek, jestli zklamou.

To mlo, co o tomto obdob znme, pochz od Greguse Maziho, jedinho obyvatele Urehu, kterho pozdji objevili. Byl to jeden z mg, kte se podleli na vytvoen ohromnho kouzla. Vtina uenc pedpokld, e alespo na krtkou chvli musel polevit ve sv ve, protoe kdy arodjov a kn konen oteveli brny Nebes - nikdo bohuel nev jak - Gregus Mazi nesml s ostatnmi vstoupit.

To nezn fr.

Od nj, pokraoval Quov Tsin zcela ignorujc Kentrilovu poznmku, vme, e Ureh obklopila ohromn rud ze a zakryla ve, vetn mstskch hradeb. Jak Gregus, kter stle jet tce nesl, e nesml jt s ostatnmi, vidl, zvedlo se nad pvodnm mstem druh, dokonal kopie Urehu..."

Pmo ped dokon vytetnma oima neastnho arodje se obrovsk obraz zvedl do ve. I z msta, kde stl, rozeznval Gregus Mazi svtla lou, vidl dokonce postavy stojc na pzranch hradbch. Ml pocit, e due Urehu opustila svt smrtelnk, protoe kdy pohldl na oputn budovy na zemi, vidl u jen rozpadajc se zdi. Tm jako by z nich nco vyslo jejich podstatu a zanechalo jen rozkldajc se hmotu.

A kdy se najednou osamocen lovk podval opt vzhru, vidl, jak se mihotav zc msto pomalu rozplv. Karmnov aura stle zila, nyn byla jasn tm jako samo slunce, kter ped nkolika okamiky zapadlo. Gregus Mazi si na sekundu zakryl oi a pesn v t sekund se asn obraz vznejcho Urehu rozplynul.

Z Greguse zbyla jen lidsk troska, kapitne Dumone. Objevili ho stoupenci Rathmy, necromancei, hluboko v dungli. Ti se o nj starali, dokud se mu duevn zdrav alespo sten nevrtilo. Odeel od nich, nebo v jeho srdci ji rostla posedlost. Pid se ke sv rodin a ptelm. arodj cestoval po celm svt, aby nael, co poteboval. Pestoe toti byl soust kouzla, kter umonilo lidem Urehu vstoupit na nebesa, neznal celou jeho podstatu. Pejdi k vci, Tsine. Pro tady vbec se?

Kretne. arodj se zamrail, ale pesto pokraoval. Dvanct let po Urehu se Gregus Mazi vrtil do svho oputnho domova. Nechal zde svitky i knihy, ve, co bhem let hledn a vzkumu zjistil. Zanechal po sob spoustu poznmek a j jsem vtinu z nich nalezl. Dvanct let po Urehu se Gregus Mazi vrtil zpt do tchto ruin... a jednodue zmizel.

Kentril si prsty prohrbl knr. Napadala ho spousta velmi logickch a pravdpodobnch vysvtlen zmizen lenho arodje. Bu ho seralo njak zve, nebo ml njakou nehodu.

To bych si myslel tak, drah kapitne, kdybych u na potku svho hledn nezskal tohle.

Quov Tsin shl do objemnho vaku, kde schovval vtinu svch nejcennjch poznmek, a vylovil star svitek. Podal jej Kentrilovi, kter po nm otrven shl.

Kapitn Dumon svitek tak opatrn, jak jen dokzal, rozmotal. Pergamen se tm rozpadal a psmo na nm z vt sti zmizelo, ale peci jen jej dokzal s velkm silm pest. Tohle psal nkdo z Westmarche!

Ano... njak kapitn oddlu oldk, kter cestoval s Gregusem Mazim. Je to ironie a zrove asi osud, e jsem vs potkal, zrovna kdy jsem rozeslal nabdku na tuto vpravu. Mus to bt osud, e my dva jdeme po stopch mho pedchdce a tohoto mue.

Nakonec se ukzalo, e tenhle mu byl Humbart Wessel, ostlen bojovnk na svou dobu s velice pjemn jednoduchm slohem. Kentril chvli zkoumal sti textu, ale neobjevil nic podstatnho.

A ke konci, poradil mu Tsin.

oldk si peetl zvrenou st starho svitku, kter Humbart Wessel musel napsat roky po tom, co se odehrly udlosti v nm popsan.

Dne sedmho, krtce po rozbesku, vydali jsme se na cestu. Mistr Mazi opt vstoupil mezi ruin okraj. Dl jsem, e vprava tato dobe skoniti neme a e radji odejti bychom mli, ne on odvtil mi, e zcela jist si tentokrte je. Stn dotknouti se nyn mus ve sprvnm tom hlu. Mus.

Mistr Mazi mnoho nm kop zlata slbil a nabdku jet jednu uinil nvdavkem, jen odmtnouti nemohl den z ns. Vzltnouti a do nebes... star dnes jsem, ale podruh nepijal bych ji.

Stn podle slov jeho piel a Nymyrova pae znovu na star Ureh shla. Patili jsme, jsouce si opt jist, e na blznovu vpravu vydali jsme se.

Ach, jac to blzni sami jsme byli, e nevili jsme! Vzpomnm na stn. Pamatuji si ono chvn. Ruiny znovu jako iv se zdly. Jak ta svtla plla! Psahati mohl bych, e hlasy lidsk k uchu mmu dolhaly ne nikoho spatiti nebylo mon.

Pichzm... To byla pn Maziho posledn slova, nemluvil vak k nm. Stle si jich vzpomnm a pamatuji si rovn, e mysleli jsme, zlata z, kterou sliboval nm znovu a znovu, e vidme - ne nevstoupil mu dn. Nensledoval jej den z ns. Mistr Mazi vstoupil sm.

Rozbili jsme tbor na mst tomto bez ustn slyce hlasy. Nkter volaly ns, alespo se tak zdlo. Nikdo z ns vak neel. Nsledujcho jitra dl jsem druhm svm, druhho dne, a mistr Mazi navrt se a ve dobr zdti se bude, vstoupive odmnu svou si vybereme. Dal noc jedin neodrad ns.

Po noci piel rozbesk a my nevidli ne ruiny. dn svtla ni hlasy.

Ni mistra Maziho.

Lorde Hyrame, toto sepsal jsem, jak mluva znla, a do Zakarum...

Kapitn Dumon otoil svitek a hledal pokraovn. Nic nenajdete. V tom mlu, co jet zstalo, se pe o jinch udlostech, kter s mm vzkumem nesouvis. Jen tahle strana.

Pr dk nakrbanch njakm starm vojkem? Kvli tomuhle tu vichni jsme? Kentril by nejradji mrtil starm pergamenem do Tsinovy odporn tve.

Kretne, opakoval Quov Tsin. Vid slova, ale neum st mezi dky. Copak nev stejnmu lovku, jako jsi sm? Zuiv mval oldkovi kostnatou rukou ped oima. Vlastn je to jedno. Chtl jsem vm jenom dokzat, e Gregus Mazi nael cestu do starho Urehu. Do Urehu, kter se mu ztratil ped dvancti lety - a my to meme dokzat tak!

Kentril si vybavil dek, kde se psalo o zlatu, prv o tom zlatu, kter ho vehnalo do spr tohohle lence. Zrove si ale uvdomil, e podle slov ze svitku byl Humbart Wessel i jeho mui pli vydeni, ne aby si pro ken zlato doli, kdy se jim nakonec ta pleitost naskytla. J jet netoum po tom dostat se do Nebe, arodji.

Tsin odsekl: Ani j! Gregus Mazi byl na t cest vtn, ale j hledm daleko pozemtj odmnu za sv sil. Pot co byli pijati na nebesa, asi u nikdy nebudou potebovat ve, co za ivota na zemi nastdali. Vechny cennosti, magick knihy, talismany... to vechno tam muselo zstat. Tak pro jsme jet nic nenali?

Odpov na tuto otzku je naznaena v Humbartov rukopise. Aby dostali sebe i ostatn obyvatele Urehu do Nebe, museli Juris Khan a jeho arodjov seslat kouzlo do t doby zcela neznm. Museli pemostit prostor mezi svtem smrtelnk a Nebem. Proto vytvoili msto uprosted - ve form stnovho Urehu, kter Gregus nalezl o nkolik let pozdji!

Kapitn Dumon se zoufale snail sledovat arodjovy mylenkov pochody. Zlato, kter jim slbil, nebylo tedy v tchto ruinch, ale spe v njakm vznejcm se obraze, kter popisoval star oldk v tom rozpadlm svitku, v pzranm mst.

Rozhldl se po hromadch suti kolem, vem co zbylo z fyzick existence Urehu. Ale jak se vbec na takov msto mem dostat, i kdyby teba existovalo? kte, e nen soust naeho svta, ale mezi nm a... a...

A Nebem, ano, doplnil ho Vizjerei. Vrtil se ke svm pstrojm a nyn skrz jeden z nich hledl na druh. Gregusovi Mazimu to trvalo dle ne deset let, ale dky nmu jsem ml sv vlastn propoty hotovy ji za ti roky od chvle, kdy jsem zskal sprvn informace. Vm naprosto pesn, kdy se to vechno znovu stane!

Ono se to cel bude opakovat?

Tsinovy oi se vzruenm rozily a zrove na oldka nevcn pohldly. Samozejm! Copak jste neposlouchal nic z toho, co jsem vm prv kal?

Ale... U jsem vm toho povdl vc ne dost, kapitne Dumone, a opravdu se musm vrtit ke sv prci! Pokud to nebude nezbytn nutn, pokuste se mne ji nevyruovat, je to jasn?

Kentril zaskpal zuby a jeho svaly se napjaly. Vy jste mne dal zavolat, Vizjereii.

Skuten? Ach ano, samozejm. To jsem vm vlastn chtl ct. Bude to ztra veer.

thl kapitn si m dl vc kal, jestli on a Quov Tsin mluv stejnm jazykem. Co bude ztra veer, arodji? To, o em jsme prv mluvili, kretne! Stn se vrt ztra veer, hodinu ped setmnm! Tsin se znovu zadval do poznmek. Dejme tomu, e hodinu a tvrt, abych byl pesn.

Hodinu a tvrt... mumlal kapitn ohromen. Pesn tak! A te vypadnte! Holohlav arodj se znovu zabral do prce. Kentril jej pozoroval a uvdomil si, e ten lovk prv zcela zapomnl na to, e m oba oldky vedle sebe. Jedin vc, kter nyn Quova Tsina zajmala, jedin vc, kter pro nj skuten existovala, byl ztracen, legendrn Ureh.

Kentril se vzdlil z Vizjereiova dohledu a hlavou se mu honily len mylenky. Konen si byl jist, e celou tu dobu skuten putoval se lencem. Ze vech tch e o zlatu si njak kapitn vyvodil, e bohatstv ztracenho msta mus bt ukryto v njak skri, kterou je mono nalzt jen v urit, pesn stanoven as. Nikdy skuten nepochopil, e arodj hled njak pzran krlovstv, msto, kter nen z tohoto svta.

Pivedl jsem ns sem, abychom honili duchy...

Ale co kdy ml Tsin pravdu? Co kdy se cel ta legenda o svatm mst zakldala na pravd? V Nebi zlato nepotebovali. Snad, jak tvrdil arodj, nechali vechno leet a nyn to bohatstv ekalo, a si je nkdo odnese.

Ale pesto, Humbart Wessel tu monost ml, ale dn z jeho mu nechtl riskovat ivot vstupem do krlovstv Stnu.

Kentrilova prav ruka sklouzla k vku u pasu a oldk vythl bro, kterou ped chvl nael. Zcela jist by se vydal do Urehu kvli en, kter na n byla vyobrazena, ale kdyby ji nhodou nenael, stejn dobe by ho uspokojily i njak podobn perky z jej klenotnice nebo zlato jinho bohatho obyvatele mtickho msta.

Nevypadalo to, e by je nkdo z jejich bvalch majitel jet nkdy poteboval.

Zayl nervzn pozoroval skupinu oldk z msta na vrcholu polorozpadl strn ve. Mui pod nm prochzeli ruinami jako mal, ale odhodlan roj mravenc. Prohledvali kadou spru, nadzvedvali kameny, a pestoe evidentn nebyli spn, neustvali ve svm sil.

S tv smrteln bledou a zamylenm vrazem, kter by se sp hodil k njakmu ednkovi ne ke zkuenmu necromancerovi, sledoval Zayl nov pchoz ji od zatku. Pchod vetelc dn z text nepedpovdal, ale v tomto vypjatm ase jejich ptomnost nemohla bt nhoda.

Stoupenci Rathmy se vdy chovali k Urehu s velkmi obavami, protoe z nj ctili nesmrn nebezpe poruen kehk rovnovhy mezi svtem ivch a mrtvch. Zayl jako tm kad znal jen legendy a vdl mlo o skutench udlostech, kter stly za jejich vznikem. Ureh jej vdy pitahoval, ovem k velk nevoli jeho uitel. Vili, e je mmen pedstavou asnch kouzel, kter se zde odehrla, a silou, kterou by lovk mohl vldnout, kdyby se mu podailo je znovu objevit. Koneckonc, arodjov tto starobyl e smazali hranice mezi ivotem a smrt daleko vce, ne jak si mohl kad necromancer nechat jen zdt.

Vlastn, pokud byly legendy pravdiv, obeli vichni obyvatel Urehu spolen smrt, co bylo proti vemu, co Rathma uil.

Zayl vak netouil poznat tajemstv onch arodj ne e by se ovem obtoval o tom njak pesvdovat sv uitele. Ne, necromancer, kter nyn pozoroval ikmma edma oima oldky, touil po nem zcela jinm.

Zayl chtl navzat spojen se samotnmi archandly a silou, kterou vldli.

Jako krysy, kdy prohledvaj odpadky, posmval se vysok hlas po jeho boku.

Ani by na mluvho pohldl, necromancer odpovdl: Sp m napadli mravenci.

Ne, jsou to krysy a j to musm vdt, ne? Stejn potvory mi ohlodaly nohy a ruce a pak se prohryzaly mm bichem. Tahle banda vypad pln stejn jako ty mal mrchy!

Nemli by tu te bt. Mli radji zstat v dungli. To by bylo jedin moudr.

Zaylv spolenk se zasml a znlo to nesmrn przdn: J jsem moudr nebyl, i kdy jsem toho vdl daleko vc. Tys neml na vybranou. Ureh se ti ji jednou dostal pod ki, take ses musel vrtit. Necromancer z pod kapuce hledl na oldky a zkoumal msto, odkud prv piel jejich pravdpodobn kapitn. Maj s sebou arodje. Od chvle, kdy pili, se jet neukzal, ale ctm ho.

To mus bt smrad, co? Jo, kdybych tak ml jet nos. Ctm jeho slu... a vm, e on ct mou, pestoe si asi neuvdomuje, odkud pichz. Zayl se ponkud sthnul a potom vstal. Ti vykradai hrob ho z msta, kde jsou, nemohou vidt. Ani on, ani jeho najat poskoci to nesm peruit.

A co chce dlat?

Postava v ernm neodpovdla. Msto toho necromancer shl pro vci, kter si ji dve pipravil. Ve vku, kter nosil pkn pi ruce u pasu, zmizela postupn dka vyezan ze slonoviny, dv svky, ze kterch u zbvaly jen kole rozteklho vosku, mal lahvika s hustou krvav rudou tekutinou - a lidsk lebka bez doln elisti, kter leela uprosted toho veho.

Bacha, poznamenala lebka. Je to celkem vysoko! U bych znova nechtl spadnout!

Ticho, Humbarte. Zayl vloil morbidn pedmt do vku a ten pevn zavzal provzkem. Kdy skonil, jet naposledy pohldl na hledae poklad pod sebou a napadlo ho, jak je asi ek osud.

Tak nebo tak, nesm dovolit, aby zde byli jet ztra veer -pro jejich dobro stejn jako pro sv.TiKap'tpe Dumone...

Kentril se ve spnku petoil ve snaze nalzt na kamenit zemi pod dekou njakou pohodlnj polohu. Pouze Quov Tsin ml stan, oldci byli zvykl poradit si s drsnou prodou. Ale pesto na n psobilo okol urehskch ruin pli pochmurn a vhrun, ne aby mohli v klidu odpovat. Celm tborem se nesla destka podobnch odpovd na kapitnovo pevalovn a vzdychn. Jedin, kdo tvrd spal, byl Gorst, kter by pravdpodobn zaezval i na lku plnm ostrch trn.

Kap'tne Dumone...

Mmmm? Co...? Kentril se v polospnku ponkud zvedl a opel se o loket. Kdo je tam?

Msc tm v plku svtil tak jasn, e netrvalo dlouho, ne si jeho oi pivykly na noc kolem, a on se mohl rozhldnout. Viml si nkolika chrpajcch mu lecch v blzkost dohasnajcch oh. Z arodjova stanu se chrpn ozvalo obzvlt siln.

Zatracen msto... oldk znovu ulehl. A z tchhle ruin zmiz, bude ten nejastnj lovk na svt. Ani na bitevnm poli nectil takov napt.

Kap'tne Dumone...

Kentril ze sebe shodil deku, ruku ji poloenou na rukojeti dky, kterou nikdy neodkldal. Ctil, jak se mu vlasy na krku zjeily a polil ho studen pot, kdy jeho zrak spoinul na postav stojc jen pr metr napravo od nj. Ta postava tam jet ped vteinou nebyla.

Sama o sob by ho takov skutenost nijak nevyvedla z mry, protoe i on se dokzal pohybovat bleskurychle a velice potichu. To, co jej ale tolik vydsilo, dokonce tak, e mu dka mlem vypadla z tesoucch se prst, mlo co do inn s faktem, e lovk, ktermu nyn ji stl tv v tv, nemohl bt nikdo jin ne neastn Hargo.

Tv v tv by asi nebyl nejvhodnj vraz, nebo Hargovi z t jeho u moc nezbvalo. Prav strana hlavy byla utrena, take kapitn ml ped sebou jen zkrvavenou lebku a zbytky hnijcho masa. Jedno oko bylo zcela pry a na jeho mst zela jen ohromn ern dra. Krv a bahnem slepen vousy rmovaly sta stle zkiven ve smrteln kei a druh, zbvajc oko tm vytav zralo na Kentrila.

Ani zbytek Hargova tla nevypadal lpe. Prav pae byla utrena hned pod ramenem a z otevenho hrudnku i bicha trela zpelman ebra a zbytky stev. oldk ml sice stle na sob cry at, ale ty spe jen zdrazovaly celkov straliv zjev neastnho mue.

Kap'tne Dumone... zaspal hrzn nvtvnk. Tentokrt u dka spadla na zem, kdy Kentril zcela pestal ovldat prsty. Rozhldl se kolem sebe, ale nikdo jin se zatm neprobudil. Ostatn vce i mn hlasit pravideln oddechovali.

Har-Hargo? dostal ze sebe nakonec.

Kap'tpe Dumone... Tlo se pibelhalo o pr krok ble a z napl seranho oldka stle jet kapala voda. Nemli byste tu bejt...

Pokud by si Kentril mohl zrovna te vybrat, opravdu by radji byl zpt ve Westmarchi a pil v oblben hospdce a do bezvdom. Vlastn by nejradji ze veho byl kdekoli jinde na svt ne na mst, kde zrovna stl.

Muste vypadnout, kap'tpe, pokraoval Hargo bez ohledu na to, e ml v krku ohromnou rnu, kter by mu nemla dovolit vbec mluvit. Na tomdle mst je smrt. Dostala m a dostane vs vecky... vecky...

Bhem svho varovn zvedla rozkldajc se postava jedinou ruku a ukzala na kapitna. Msc jet zeslil smrteln bled lesk Hargova tla a hnilobu, kter se u zanala it i jinak nedotenou konetinou.

Co tm mysl? podailo se Dumonovi zeptat. Co tm mysl?

Ale Hargo jen opakoval varovn: Vecky vs to zabije, kap'tpe. Pesn jako m... vecky si vs to vezme, jako si to vzalo m...

A s tmito slovy zvedlo Hargovo tlo hlavu k mscem ozenmu nebi a vydalo vkik pln ltosti a strachu, pi kterm tuhla krev v ilch.

Jakkoli byl Kentril staten mu, zhroutil se. Klesl na kolena, rukama si zakryl ui v zoufalm pokusu zabrnit tomu srdcervoucmu zvuku dostat se do jeho hlavy. Oi se mu zalily slzami a on je sklopil k zemi, neschopen se dle dvat na pzrak stojc ped nm.

Vkik nhle ustal.

Stle jet s rukama na uch se kapitn odvil zvednout oi...

...a probudil se.

Aaach! Kentril se vysoukal ze zamotan pikrvky, odhodil ji bokem a vstal. A v tu chvli si uvdomil, e vichni mui dlaj tot, v och strach, vkiky hrzy na rtech. Dva oldci tasili mee a nyn jimi zuiv mchali kolem sebe tak, e mlem zranili sv druhy. Jin zase nehybn sedl s oima vytetnma a cel se tsl.

A z vce ne jednch st slyel Kentril eptem nebo naopak a pli nahlas jedin jmno... Hargo.

Vidl sem ho! st popadal dech Oskal. Stl pede mnou jako ivej!

Nebylo na nm ivho u vbec nic! zavrel jin. Samotn smrt by nevypadala h!

Bylo to varovn! tvrdil Benjin. Chtl, abychom vodsa hned vypadli! Bojovnk se ohnul pro svou deku. A j sem teda pro!

Pohled na sv mue v takovm rozpoloen vrtil Kentrila zpt do reality. A u jim Hargo doruil jakkoli hrznou zprvu, selsk rozum mu velel zstat opatrn.

Vichni toho nechte! zaval blonat velitel. Nikdo nikam nejde!

Ale kap'tpe, protestoval Oskal. Pece ste ho taky vidl! Vidm to na vs pln jasn!

Mon jo, ale to nen dvod, abychom se rozprchli do dungle. V nejlepm ppad bychom skonili stejn jako Hargo, co?

Tohle byla pravda a vichni si to uvdomovali. Oskal pustil deku zptky na zem a oima pejel krajinu na jihu. Benjin se zachvl.

Co ty na to, Gorste? Kentrilv zstupce vypadal ze vech nejklidnj, i kdy i on ml v jinak vesel tvi zmaten a znepokojen vraz. Ale stejn kapitna Dumona ponkud uklidnilo, kdy vidl, e Gorst nepodlehl panice jako ostatn.

Lep tady, zabruel obr. Ne tam.

Slyeli jste to? Ani Gorst by se hned nevydal zptky do dungle! Nebo si nkdo mysl, e by tam peil dl? Ml je zptky pod kontrolou. Nikomu se nechtlo zptky do toho zelenho pekla, aspo ne te v noci. Ani jasn zc msc nestail, aby jim odhalil vechna nebezpe skrvajc se v dungli.

Kentril pikvl: Rno moudej veera. A te schovejte ty zbran! A a je tady zase podek! A rozdlejte, sakra, nkdo ohn!

Vichni se jali plnit rozkazy, obzvlt ten posledn. Jakmile se ve vrtilo relativn do normlu, Kentril dal svolen, aby opt ulehli. Byl si jist, e straliv zitek z non mry za chvli ponkud odezn. Mui v takovm vypt asto trpli patnmi sny. Kentrilovi se dodnes zdlo o jeho prvn vprav, kde mu velitel a skoro vichni vojci zemeli pmo ped oima. On se jen se tstm zachrnil, ale vzpomnky na tu stralivou bitvu byly stle iv.

Pesto se tenhle straliv sen vymykal vem ostatnm, protoe se nezdl jen jemu. Zdl se vem zrove a ml pln stejn prbh. Nepochyboval, e kdyby se ptal kadho mue zvl, popsali by mu celou udlost vcemn stejn.

Ostr ezav zvuk mu okamit vrtil pocity, kter zaval ped chvl ve spnku. Kentril ml ruku na rukojeti dky dv, ne si uvdomil, e to, co sly, je ve skutenosti obyejn chrpn.

Chrpn Quova Tsina.

Vizjerei prospal nejen ten pern sen, ale i paniku, kter pak v tboe vypukla. Kapitn Dumon vykroil nevcn smrem ke stanu, jen aby se na posledn chvli zastavil. Na co mu bude, kdy si bude prohlet spcho arodje, a i kdyby ho vzbudil, asi te nic nevye. Tsin by ho jist jen zahrnul nadvkami a chtl by vdt, pro ho bud uprosted noci.

Kentril se vydal zpt. Dokzal si pedstavit arodjovu vrsitou tv, na kter se objevuje vraz hlubokho opovren v okamiku, kdy mu onen dvod ekne. Siln odvn oldci vydeni njakou non mrou? Nemu takovmu by se Quov Tsin jen zasml a tropil by si z nich aky jet nkolik dn pot.

Ne, Kentril nech arodje spt. Ztra vak svmu zamstnavateli oznm, e ani on, ani jeho mui nemaj zjem dl ekat, a vechno urehsk zlato spadne z nebe. Ztra rno Kentrilova druina odchz.

Koneckonc, kolik zlata me utratit mrtv mu?

Na kraji dungle, daleko z dohledu tbora, se Hargova promoen postava zastavila. Vtve a list se v nonm vnku tepetaly nad pzrakem, jako by se nettily hnijcho masa a odhalench kost. Jedin oko przdn zralo do temnoty ped sebou a sta stle zstvala oteven ve smrteln grimase, take odhalovala zernal jazyk a dsn.

Z vrcholku vysokho, podivn zkroucenho stromu se Zayl podval na ghoula stojcho pod nm. V ruce drel bled necromancer talisman ve tvaru draka, kolem kterho byl omotn kus neho ostnatho.

Tvj kol je splnn, oznmil tie duchovi. Odpovej v pokoji, pteli.

Hargo vzhldl smrem k necromancerovi a rozplynul se.

Teda, ne e by byl zrovna ukecan, poznamenala lebka z vtve, na kterou ji necromancer nabodl. J osobn si myslm, e smrt se obas mus okoenit trochou ivota, co?

Bu zticha, Humbarte. thl necromancer sthl z talismanu kousek ltky a vrtil ho do jedn z vnitnch kapes svho plt. Pak si jet chvli tkaninu prohlel. Mysl, e to ti chlapci pochop?

Doufm. Ml jsem kvli tomu spoustu starost. Zayl nelhal. Ctil smrt toho oldka a sem, ke sv pozorovateln v blzkost ruin. To mu pomohlo vystopovat mrtvho a na msto, kde zahynul. Pak musel Zayl njak as prohledvat okol eky, aby nael njak pozstatky ubohho Harga. Jeho sil bylo odmnno tmto proukem ltky, ale to jet jen tak - tak uhnul hladov tlam netvora, ktermu oldk padl za ob.

Kousek masa, pr kapek krve... to by Zaylovi pomohlo vc, ale ltka byla z tla mrtvho, kter ji nosil tak dlouho, e obsahovala dostaten spojen s majitelem na to, aby mohl bt vyvoln. Zayl se chtl jen dotknout spcch mysl ostatnch oldk, vyut jejich mrtvho druha, aby je vydsil a oni opustili Ureh, ne bude pli pozd. Hargv duch ten kol zvldl dokonale. Necromancer si byl jist, e vojci z ruin uprchnou s prvnmi paprsky slunce.

Dokonce se ani neobtoval zkouet to stejn s Vizjereiem. Nejen e by to byla ztrta asu, ale arodjova ochrann kouzla aktivn bhem spnku by ho mohla upozornit na Zaylovu ptomnost. To nemohl pipustit.

Bude muset odejt taky, jestli pjdou oni, mumlal si pro sebe ern odn necromancer. Bude muset. Vzhledem k tomu, e stoupenci Rathmy ili vtinou zcela o samot, nauili se mnoz z nich mluvit sami se sebou. Ani pot, co ped dvma lety nael ostatky Humbarta Wessela a oivil jeho lebku, nebyl Zayl schopen zbavit se tohoto zlozvyku.

Humbartovi bylo v podstat jedno, jestli jeho spolenk mluvil k nmu nebo sm se sebou. Odpovdal, kdy se mu zachtlo, co znamenalo asto. To teda byla fajnov prcika, fakt e jo, peruil Zayla. A mon se fakt bude ten arodj muset sbalit - ale jenom jestli pjdou taky ti vojci.

Samozejm e pjdou. Po takovm zlm znamen, kter navc vidli vichni, by byli blzni, kdyby neodeli.

Ale jak pijde rno, mj svta ne pli znal pteli, sladk vben zlata me lehce pehluit spav varovn nonch mr! Vdy i j vrtil se za poasm krsnm a hravmi haty z eky. Ha! Dej na m, Zayle! Jestli neodejdou do poledn pauzy, neodejdou vbec! Lebka se i bez doln elisti podivn zasmla.

Necromancer nechal cr ltky spadnout do zelenho moe pod sebou a vn pikvl: Doufejme, e se ml, Humbarte.

Mui se pipravili a seadili se tak, aby kapitn na vechny vidl. Mnohm z nich se stle ve tvch zrail neklid a rostouc nejistota. Vichni li daleko, riskovali ivoty kvli slbenmu zlatu a drahokamm. Vrtit se nyn by znamenalo vrtit se s przdnma rukama.

Ale alespo se vbec vrt. Nikdo netouil po tom sdlet Hargv osud.

Kentril stl ped nimi pevn rozhodnut vyvst je odtud. Nkte snad jet vhali, ale on dokzal rozeznat znamen nebezpe, kdy ho vidl. Jakmile zkontroloval sv mue, ruka mu sjela do vku, kde ml ukrytou nalezenou bro. Alespo si s sebou ponese njakou pamtku.

Quov Tsin vyel ze stanu, prv kdy se Kentril pipravoval na konfrontaci s nm. Mal arodj zamrkal, jak mu slunce zasvtilo do o, a pak si viml velitele, kter krel pmo k nmu.

Dnes je ten den, Dumone! Tajemstv a poklady Urehu se nm dnes odhal!

Tsine - odchzme.

arodjovy ediv oi se zily jet vce ne obvykle. Co jsi to kal?

Odchzme. U na tomhle prokletm mst nezstanem ani minutu. Kapitn se nakonec rozhodl nevysvtlovat svmu zamstnavateli pro.

Nebu smn! Jet jeden dva dny a vichni odtud odejdete bohat jako krlov!

Tahle slova vyvolala mezi mui, kte stli opodl, tich mruen. Kapitn Dumon zaklel. On se jim tady snail zachrnit krk a v srdcch nkterch z nich u zase pi zmnce o zlatu vzpll plamnek vn. Jak rychle dok lid zapomnat.

Odchzme. A to je m posledn slovo. Zaplatil jsem vm...

Jenom, abychom vs dostali sem. Nemme vi vm dn dal zvazky, Vizjereii. A vy nemte nic, m byste nm mohl dl platit.

arodj otevel sta, jako by chtl nco ct, ale pak je nhle zavel. Kentril, kter oekval obvykl tirdy, znejistl. Ale teba jen pesvdil arodje, e nem smysl je pemlouvat.

Paklie jste se tak rozhodli, ned se nic dlat. Mal stak se otoil zpt ke stanu. Pokud m nyn omluvte, mm spoustu prce.

Jak vidl Kentril mizet arodje ve stanu, zamrail se. spn se Vizjereiovi postavil. Jejich smlouva byla zruena. Kapitn i jeho mui mohou odejt, kdykoli se jim zachce.

Tak pro se nyn tak neochotn obracel?

My opravdu odchzme! Zakiel sm na sebe v duchu. Otoil se na ostatn a zavelel: Sbalte si vci! Chci, abychom byli na cest dom bhem minuty, jasn?

oldci okamit zaali balit tbor. Kapitn Dumon sbral vlastn vci, ale kadou chvli zvedl hlavu a dval se smrem ke stanu svho brzy bvalho zamstnavatele. Ale ani jednou nezahldl pleatou Vizjereiovu hlavu. Kentril pemlel, jestli se arodj prv ur vzteky nebo si prost dl vechno pipravuje na nadchzejc zzrak. sten neml z toho, e tu Tsina nechvaj, dobr pocit, ale jestli se tu rozhodne zstat, i kdy ostatn z Urehu odejdou, nebude s nm kapitn ztrcet as. Jeho mui byli na prvnm mst.

V pr okamicch byli oldci pipraveni vydat se na pochod. Gorst se na Kentrila zaklebil. Kapitn otevel sta, aby vydal rozkaz k odchodu.

Slova mu vak zmrzla na rtech, kdy se od jihu ozvalo zlovstn zahmn.

Podval se pes rameno a uvidl, jak se k nim smrem od dungle rychle val temn mrana. ern jako noc se k nim tk, zuiv a detm napit mraky hnaly obrovskou rychlost. U se dokonce zvedl vtr a bhem nkolika okamik se zmnil ve vichici. Na obloze se mhal jeden blesk za druhm. Vtr zvedl mrano prachu a cel tbor se zmnil v jeden velk chaos.

Schovejte se nkam! Kentril se rychle rozhldl kolem sebe a vidl, e krom rozboenho msta tu nebylo jin msto, kde by se mohl on i jeho mui ukrt ped tm, co se jist kadou chvli zmn v bsnn ivl. Nezbvalo mu nic jinho ne neochotn zamvat na ostatn, aby ho nsledovali.

oldci proli st hradeb, kter se kdysi dvno ztila, a vrtili se zpt do rozpadlho Urehu. Tentokrt u neasli nad asnou architekturou tak, jako kdy sem poprv vstoupili. Kentril si viml ovln, ti patra vysok budovy a v rychlosti ji vyhodnotil jako nejstabilnj a tm pdem nejlep mon kryt v okol. Zavedl tam ostatn a vichni se schovali uvnit v oekvn nejvtho nporu boue.

Tm pesn v tom okamiku, kdy i posledn oldk zmizel v relativnm bezpe prastar budovy, zalil prostor venku ocen vody promnn v obrovsk deov kapky. Klikat blesky si jeden za druhm hledaly msta, kter by mohly rozdrtit nebo split, vechna a nepjemn blzko ukryt druiny. Budova se otsala pi kadm zahmn, jako by byla pod palbou destek katapult. Ze stropu padal prach a kousky omtky.

Kentril se posadil blzko vchodu a nemohl se zbavit mylenek na stralivou boui. Hmn a blesky mu znovu pipomnly dve vybojovan bitvy a ztracen druhy. Nakonec s pocitem zoufalstv vythl bro, skryl ji v dlani, oi upeny na dokonalou enskou tv, a snil.

Pela hodina. Dv. Ti. A pern boue neustvala. oldci nemli z eho rozdlat ohe, a tak jen sedli v malch skupinkch, nkte se pokoueli dmat, jin si prost jen vykldali mezi sebou.

O njakou chvli pozdji mu najednou Gorst poloil otzku, u kter si Kentril uvdomil, e ho mla samotnho napadnout u dvno: Kde je kouzeln mu?

Ve vem tom spchu druinu ani nenapadlo vzpomenout si na Vizjereie. l kdy Kentrila arodj u nezajmal, peci jen ho nemohl nechat tam venku. Schoval bro zpt do vku, rozhldl se po ostatnch a zjistil, e to stejn asi bude na nm, aby zjistil, co ses Tsinem stalo.

Vstal a podval se na svho zstupce. Gorste. Pebr velen. Jsem zptky co nejdv.

Kentril vykoukl ven, ale nic nenaznaovalo, e by hust d hodlal ustat. Vynadal sm sob za ten protivn smysl pro odpovdnost, kter mu komplikoval ivot, a vyrazil do boue.

Vtr jm mlem mrtil o ze. Pesto se vak pomalu dral dl a snail se po cest vyhledvat alespo trochu kryt msta.

Zastavil se v mst, kde se st hradeb zhroutila. Blesk udeil do hromady kamen pmo ped nm a kapitna zasypala sprka lomk a prachu. Kentril se zhluboka nadechl a vykroil z relativnho bezpe urehskch ruin.

Rukama si neustle utral vodu z o a hledal arodjv stan.

Tmhle stl, jakoby nedoten bsncmi ivly kolem. Ten tenk lehk stan se v prudkm vtru ani nepohnul a vypadal, e na nj nespadla jedin kapka det. Navzdory tomu, e se sm st drel na nohou, se Kentril zastavil a nevcn zral.

Tsn vedle nj sjel z nebe dal blesk. Dumon se vzpamatoval a vyrazil smrem ke stanu. Bojoval s bou stejn zuiv jako s kadm jinm neptelem. Dvakrt uklouzl, ale pokad se znovu rychle postavil. Kdy konen dorazil k Tsinovu pbytku, zaval arodjovo jmno, ale nikdo neodpovdal.

Blesky biovaly okoln krajinu. S dalm poryvem vtru ho znovu zasypala sprka kamen smen s detm. Kentril Dumon se nakonec vrhl do stanu...

Jak si to, sakra, pedstavuje, takhle sem vpadnout? Vrsit Vizjerei zral na Kentrila, jako by oldkovi prv narostla druh hlava, ohnut nad hromadou svitk a evidentn nijak neznepokojen bou zuc venku.

Piel jsem... se podvat, jestli jste v podku, odpovdl vojk, tak zcela vyveden z mry. Tsin vypadal, e se prv probudil z dlouhho posilujcho spnku, zatmco Kentril ml pocit, e prv peplaval vechny eky v dungli.

Takov starost! A pro bych jako neml bt? No, ta boue...

arodjovo obo se mrn zvedlo. Jak boue?

Ta stran, co zu venku... oldk se zarazil. Ve stanu nebylo slyet dsiv hmn ani kvlen vtru. Dokonce ani hust d nezanechal na tenk ltce stanu dnou stopu.

Jestli je venku bouka, poznamenal Quov Tsin sue, neml bys bt mokr?

Kentril se na sebe podvala zjistil, e je naprosto such. Dokonce ani na botch neml blto. Prohlel si ruce, ale nevidl ani kapku, a kdy si shl na hlavu, jedin vlhkost, kterou ctil, byl jeho vlastn pot.

Byl jsem promoen na ki!

Vlhkost doke bt celkem nepjemn, obzvlt tady v dungli, ale ty mi pipad celkem v podku, Dumone. Ale venku... kapitn se otoil smrem ke vchodu a odhrnul zvs, aby oba vidli to stran poas venku. Kentrilovy vytetn oi pivtal krsn, sluncem zalit den.

To ses vrtil takov kus jenom kvli t vymylen bouce, Dumone? zeptal se zakrsl arodj s vnou tv. Jet jsme neodeli, Tsine... zaalo to hned, jak jsme se sbalili!

No a kde jsou teda ostatn?

Schovali se... v ruinch... S kadm slovem Kentril ctil, jak je vc a vc trapn. Vce ne tucet ostlench vojk se prv te ukrvalo u nkolik hodin v njak starobyl budov a pokouelo se chrnit se ped nebem bez jedinho mrku?

Ale ta boue pece byla...

Pesto, kdy se rozhldl kolem, aby nael njak stopy po t spoust vody, kter spadla, nevidl nic. Kamenit pda vypadala vyprahl a nikde ani mal kalu. Vtr byl celkem siln, ale to byl jen zlomek vichice, kterou si vybavoval z ped pti minut. Dokonce i jeho vlastn tlo jej zrazovalo, protoe jak si vysvtlit ty such aty i ki? Hmmm.

Kapitn Dumon se otoil a vidl, e Quov Tsin se ji postavil. arodj ml ruce zaloen na prsou a ve tvi vraz rostoucho vzteku.

Likvidovali jste ped odchodem zsoby rumu, Dumone? Ml jsem o vs lep mnn.

Nejsem opil.

arodj jen mvl rukou. To je vlastn pln jedno, kapitne. Mli bychom projednat daleko zvanj zleitosti. Vzhledem k tomu, e jste se nakonec rozhodli zstat, musme naplnovat dal kroky. Hodina H se rychle bl...

Hodina... Kentril si uvdomil, na co Tsin nar, a rychle si vechno spotal. S tm, kolik ztratili asu, se u dneska daleko nedostanou. I kdyby vyrazili tak, jak si to pvodn naplnoval, mli by co dlat, aby se dostali na msto, kter pedem vybral pro prvn tbor, ped setmnm.

A kdyby tu zstali dal noc, mohli by se nakonec vracet s ponkud vt odmnou za veker nesnze.

Ale chtlo se jim zstat jet jednu noc na mst, kde jim mrtv vstupovali do sn a straliv boue se objevovaly a znovu mizely mrknutm oka?

Ne Kentril mohl dojt k njakmu rozumnmu zvru, udlal to Tsin za nj. A te b a svolej sv mue, Dumone, rozkzal arodj. Musm jet udlat pr zvrench vpot. Pijte za pr hodin a j vm eknu, co se od vs chce. Mus se to vechno pesn naasovat...

S tmito slovy se Quov Tsin otoil k vysokmu oldkovi zdy a ponoil se zpt do svch zhadnch kalkulac. Stle jet vhajc Kentril zamrkal a pak zdrhav vyel ven. Jet jednou se pro jistotu rozhldl po njakch stopch po boui a pak se vydal zpt do Urehu. Doufal jen, e rozhodnut zstat jet jednu noc nen straliv chyba.

Teprve kdy dorazil k zhroucen zdi, ho napadlo, e byl Vizjerei peci jen snad a pli klidn, kdy mu ekl o zuc boui. A nyn ho napadlo, jestli o n arodj nevdl vc, ne dal znt. Jestli samotn naasovn toho lenho bsnn ivl, nemluv o jeho nhlm konci, nebylo vc ne nhoda.

Ale Tsin nikdy neukzal, e by vldl takovou silou... pokud tedy to, co oldci zaili, nebylo vc ne iluze. Ale i ta by vyadovala asn schopnosti, protoe ani kapitn, ani jeho mui nepochybovali o skutenosti hrozcho nebezpe.

Z budovy, kde se ukrvali Gorst a ostatn, zaslechl kik. Obrovsk polonah oldk na Kentrila zuiv mvala zubil se jako obvykle. Vypadalo to, e nen nijak znepokojen nhlm koncem prudk boue.

Kapitn se rozhodl, e nikomu o svch pochybnostech nebude kat... alespo zatm. Koneckonc on i ostatn mli jet anci vyjt z cel situace s njakm ziskem. Pak jist nebude pr dalch hodin strvench v tajemnm Urehu nikomu vadit.

Vdy peci mohou odejt ztra...

Pr Kentrilovch slov o monosti zskat z tto vpravy peci jen njakou tu minci rychle zahnalo vechny obavy vyvolan nenadlou zmnou poas. Vichni stejn jako on chpali, e vydat se na cestu do dungle takhle pozd by nebyla nejlep vc, ale jet vce je zaujala mylenka, e kdy zstanou jen o jednu noc dle, mohli by ztra odchzet s vaky plnmi poklad. Hrza z pedel noci se rychle mnila v obyejn zl sen, kter v myslch vech rychle nahradila pedstava zlata a drahch kamen.

A tak tsn ped oznaenou hodinou kapitn seadil sv mue, jak arodj pikzal, a otoil se k nmu. Tsin jet stle dokonoval posledn vpoty. Stn hory Nymyru u natahoval prsty pes velkou st znienho Urehu, ale arodj je znovu ujistil, e teprve a uritm zpsobem zakryje cel msto, budou vichni odmnni za dlouh ekn.

Nakonec Vizjerei zvedl hlavu od svitk a oznmil: Je as.

Stn se il rychleji a rychleji jako njak obrovsk roj ernch mravenc. Kentrila znovu pepadl nepjemn pocit, ale nedal na sob nic znt. Brzy, velmi brzy...

Basara Ty Komi... odkval Quov Tsin. Basara Yn Alli!

Kentril ctil, jak se jeho tlo chvje, jako by se jm ila njak velmi mocn sla. Otoil se na ostatn a vidl, e ct tot. S uspokojenm vak pozoroval, e se nikdo ani nepohnul.

Spolen pak druina vytvoila jaksi ptihran s arodjem uprosted. Tahle pozice i Tsinova slova byly pesn popsny v dle Greguse Maziho a s nimi by se mlo arodjovi podait znovu otevt cestu, po kter se nakonec dostanou k ostatnm poehnanm obyvatelm msta. Nikdo netouil po tom zstat mezi nimi navdy, ale jestli po cest bude tolik oputnch pozemskch statk, jak sliboval Vizjerei, kad z oldk by se opravdu ctil jako v nebi. Cazara! Wendo Ty Ureh! Magri! Magri!

Vzduch byl nabit nm, co se dalo popsat snad jen jako ist magick energie. Nad zastnnm krlovstvm se zaaly stahovat mraky. Temn mraky, kter Kentrilovi nepipomnaly ani tak Nebe, jako sp to druh krlovstv. Ale jestli ta slova fungovala jednou, mus to vyjt i te...

Quov Tsin s paemi napaenmi smrem k ruinm zakiel: Gucin Ahn! Gucin...

Ve jmnu Rovnovhy, peruil jej ciz hlas,

Zapsahm t, zadr ve svm sil, ne zpsob stralivou katastrofu!

Tsin zavhal. Vichni oldci se jako jeden otoili za hlasem, nkte dokonce tasili mee. Kentril spolkl nadvku, kterou u ml na rtech, a rovn pohldl na toho hlupka, kter arodje peruil v tak kritick moment.

thl postava cel odn v ernm si je prohlela s aroganc lovka, kter si o sob nejen mysl, e je nadazen ostatnm, ale kter je o tom pesvden. Vzhledem k tomu, e vetelec byl o dost mlad ne kapitn, ne pli siln a tm smrteln bled, nevidl by v nm Kentril vt nebezpe, nebt ovem dvou skutenost. Jedna mla co dlat s uhranivma oima tak nepirozen ed barvy, e okamit upoutaly pozornost kadho, kdo se do nich podval. Stejn rychle vak kad musel oi znovu sklonit, kdy v nich vyctil svou vlastn smrtelnost. A to nebyla vc, kterou by si lid rdi pipomnali.

Druh vc se tkala obleen, kter ml mu na sob. I kdy spousta lid si libuje v ern barv, temn ern pl a i aty pod nm byly pokryty spoustou jemnch obrazc a znak, se ktermi se kapitn Dumon ji dve setkal. Kad z nich reprezentoval jeden z aspekt posmrtnho ivota, vetn tch, jim se lid snaili i v mylenkch vyhbat.

Jak cizinec vykroil smrem k nim, Kentril si jet poviml dky u jeho pasu, zcela jin ne jakou nos oldci. Tahle dka byla vyezna, nikoli ukuta, a i z msta, kde stl, si Kentril troufal ct, e je z ist slonoviny.

Ten mu byl necromancer, nejobvanj ze vech arodj...

Vezmte rozum do hrsti a zmizte odtud! vykikla ern odn postava. V tchto prokletch ruinch vs neek nic ne smrt!

Oskal zaal couvat, ale jedin kapitnv pohled jej vrtil zpt na msto.

lues Ty Norgzr! odpovdl posmn Quov Tsin. Zcela ignoruje varovn necromancera, naposled vzthl ruku smrem ke kdysi velkolepmu mstu. Protasi! Ureh! Protast!

Obloha zaburcela. Zvedl se vtr a zakvlel v oputnch troskch, kadou sekundu mnc smr. Kentril vidl, jak necromancer padl na jedno koleno a rukou se dotkl slonovinov dky. Nehled na stahujc se mrana se zdl stn zahalujc nyn ji cel mtick msto silnj, jaksi lpe rozeznatelnj.

Zablsklo se... Blesk sjel z msta na nebi, kde jet nebyl dn mrak.

Ureh! vykikl vrsit Vizjerei. Ureh Aproxos!

Z oblohy sjely ti dal blesky a jeden za druhm udeily do ruin. oldci se pikrili, a jeden nebo dva dokonce vykikli.

A pak, kdy blskni ustalo a doznl posledn hrom, Kentril konen pohldl na to, co Quov Tsin vyvolal, zral na vsledek tdn prolvn potu a krve. S vytetnma oima stl ped Urehem, legendrnm mstem, Svtlem mezi svtly, a nakonec polknul a vylo z nj: Nue? Ruiny se nezmnily.tyi

Nerozumm tomu! Tsin tm jeel. Nerozumm tomu! Ureh zstval nedoten, stejn vyprahl kostra kdysi zcho msta v podob, v jak ji druina uvidla poprv. Mraky, blesky, vtr - ve najednou ustalo a zmizelo. Jen temn stn, kter vrhala hora Nymyr, stle zahaloval starobyl krlovstv a s kadou dal vteinou se Ureh vc a vc noil hloubji do temnoty.

To on! stril Vizjerei kostnatm prstem do necromancera. Byl to on! On to cel pohbil! Peruil mne v nejkrititj chvli!

M vyruen, odpovdla zachmuen postava, neznamenalo vbec nic, bohuel. Pes vechna rozilen varovn a zcela zejm pokus pinutit ostatn uprchnout, pipadal Kentrilovi necromancer rovn ponkud zklaman tm, e v Urehu nedolo k dn fantastick promn. Jsem stejn zmaten jako vy.

Protoe nebyl dn dvod, aby dl setrvvali v podivn formaci, vyrojili se nyn oldci kolem cizince. Dokonce i Gorst, ktermu pipadal arodj fascinujc, si druhho mga prohlel ne pli naden. Vichni vdli, jak necromancei zachzej s mrtvmi, smazvali hranice mezi svtem smrtelnk a posmrtnm ivotem.

Kapitn Dumon se s tasenm meem postavil ped opovlivho vetelce. Kdo jsi? A jak dlouho u ns pehuje?

Jmenuji se Zayl. Na chvli se zadval na dlouhou epel Kentrilova mee. Tohle je mj domov.

To nen odpov na mou druhou otzku... Velitel oldk zavhal, hlavu plnou zmatench mylenek. Necromancei si zahrvali se smrt. Mohlo to znamenat, e...

Nhle si jist, e konen poznal pravdu, namil hrotem mee tsn pod necromancerovu elist. Byls to ty! Tys poslal Hargova ducha do naich sn, e jo? Tys poslal to varovn, abychom odeli!

To rozzuilo i ostatn oldky. Tsin, kter stl ponkud stranou, pokval hlavou a prohlel si svho konkurenta na poli magie s jet vtm zjmem.

Udlal jsem, co jsem musel... alespo jsem si to v t chvli myslel.

Tk! prohlsil Tsin. Take vy jste si byl taky jist, e cesta oteven Gregusem Mazim by dnes mohla bt znovu otevena! Myslel jsem si to!

Kentril zaslechl tich smch, ale nezdlo se, e vychz ze smru, kde stli jeho mui. Zaylova ruka sklouzla k velkmu plnmu vaku u pasu, kter vypadal, jako by v nm byl njak meloun nebo jin pedmt podobnho tvaru. Kdy si necromancer viml kapitnova zjmu, ihned dal ruku nenucen pry.

Byl jsem si tm jist, souhlasil zdrhav Zayl. Zd se, e to vak bylo neopodstatnn, stejn jako cel v vzkum.

Take tu dn zlato nen? zeptal se zklaman Benjin. Kentril se na oldka oboil: Dr hubu! A co se tebe tk, zatlail trochu na me, take jeho hrot vytvoil v Zaylov krku mal dlek, myslm, e toho v trochu vc, ne nm tady k.

To je nepochybn pravda, kapitne, dodal Quov Tsin. Bude lep, kdy si tuhle zrdu pkn pohldte, snad dokonce svzanou. Ano, to bude, myslm, nejlep cesta.

Kentril zjistil, e se poprv se svm zamstnavatelem zcela shodne. Vichni vdli, e necromancerm se ned vit. Zayl mohl mt v rukvu pipraven njak jed nebo lektvar.

Bhem tohoto krtkho rozhovoru se stn hory dl zvtoval, take nyn u pokrval i celou skupinu. Znovu se zvedl vtr, tentokrt velmi chladn, take se nkte oldci dokonce roztsli. Zaylv pl se zaal divoce vzdouvat a Kentril si musel uthnout rku na koili u krku.

Dotyk Nymyru je studen, prohlsil necromancer. Pokud hodlte zstat v blzkost Urehu, radji byste se mli lpe oblct.

Vo co tady, sakra, de? zabruel Oskal. Njak utry a przdn hrobky! Cel ta treka byla na hovno. Budem potebovat vc ne plt, souhlasil jin vojk.

Jestli se takhle bude stmvat dl, tak asi i loue!

A skuten, hora zpsobila, e se cel okol pohrouilo do tmy ern tm jako noc. Kontrast byl o to silnj, e jen pr krok dl vidli mui zit slunce. Ureh leel v takov temnot, e vichni jen st rozeznvali matn obrysy msta a m dle druina stla tam, kde nyn, tm vc se stn, kter je pikryl, jakoby zesiloval.

Co kdybychom se sthli do tbora, navrhl Kentril. A to vetn tebe, miste Zayle.

Bled necromancer se mrn uklonil a pod dohledem ty kapitnovch mu vyrazil. Gorst rychle pomohl Quovi se svitky a talismany a spchal za arodjem jako poslun pejsek. Kentril sm stl na mst, dokud vichni ostatn neodeli. Pak se jet jednou rozhldl kolem, aby se ujistil, e na nic nezapomnli.

Kdy vak jeho pohled znovu padl na ruiny, ztuhl. V jedn ze vzdlenjch v se zablsklo svtlo. Zamrkal v domnn, e jde jen o njak momentln len smysl nebo vplod jeho pedstavivosti, ale kdy se podval pozorn podruh, uvidl u svtla dv. To druh celkem daleko napravo, ve zcela jin sti msta.

A jak se mu kadik nerv napnal a kad chlup na tle ml zjeen, kapitn Kentril Dumon sledoval, jak mrtv msto pomalu rozkvt zplavou svtel. Jedno za druhm se mal mihotav ze probouzely k ivotu a mnily Ureh pmo ped oima uaslho oldka.

Tsine!" volal, zrak stle upen na fantastickou podvanou. Tsine!

sten ozen svtly zpsobilo, e se nyn dve zcela znien msto ukzalo zmnn. Dra zejc v mstskch hradbch zmizela a co se dve zdlo bt jen hlskou, promnilo se nyn v pynou strnou v. Kentril by dokonce odpshl, e rozeznv vlajky na jejm vrcholu vzdouvajc se v slcm vtru.

Je to pravda... zaeptal znm hlas vedle nj. Kentril pohldl dol, aby uvidl malho Vizjereie s vrazem podobnm dtti, kter prv dostalo dlouho vysnnou hraku. Tsin s lesknoucma se oima hledl na zzrak odehrvajc se v mtickm mst. Je to pravda...

Zbytek druiny se rychle shromdil kolem kapitna Dumona a vtina z ostlench oldk civla na Ureh s otevenmi sty. Dokonce i necromancer Zayl hledl na msto tm uasle. To, e ho v tuto chvli zrovna nikdo nehldal, Kentrila v nejmenm neznepokojovalo, nebo

Zayl evidentn netouil po tku. Stejn jako ostatn, zzrak, kterho byl svdkem, jej nyn ji zcela uchvtil.

Take legendy mly pravdu, zaeptal Zayl. Ml jsi pravdu, Humbarte.

Na co ekme? vyhrkl Tsin netrpliv. Kvli tomuhle jsme tady! Proto jsme se plahoili a sem! Dumone! Slbil jsem tvm mum zlato a jet daleko vc! Nue? Tady je, sta si ho vzt!

Ta slova zapsobila na oldky jako iv voda. M pravdu! sml se Benjin. Zlato! Msto pln zlata! Dokonce i Kentrila pedstava vytouenho bohatstv vzruila natolik, e zapomnl na strach, kter jet ped chvl ctil. O Urehu se kalo, e to bylo jedno z nejbohatch krlovstv v djinch. Vyprvly se zkazky o hrdinech, kte se vydali hledat jeho poklady, ale dn z nich nekala, jestli jejich hledn bylo spn. To znamenalo, e by tam jet mlo bt dost na to, aby se ze vech stali bohi, kterm by mohl zvidt kdejak krl nebo sultn...

To nemete myslet vn, peruil je Zayl. Bohatstv Urehu pat jen jemu. Chcete okrdat mrtv?

Nejsou mrtv, pamatuje? nadhodil Kentril. Odeli... a pokud to tak bylo, ve, co si s sebou nevzali, asi u nechtli. To znamen, e m Tsin pravdu. Je to nae!

Necromancer vypadal, jako by chtl oponovat, ale evidentn ml velmi mlo argument, ktermi by mohl kapitna pesvdit, e se ml. Nakonec pikvl, i kdy jen s velkm sebezapenm

Kentril se otoil k Vizjereiovi a zeptal se: Ta svtla, nemohlo by to znamenat pote?

Nesmysl! Legenda jasn naznauje, e lid opustili tento svt bhem nkolika minut. Pokud uvidme Ureh tak, jak jej opustili, jist uvidme spousty lamp a lou. Mimo tento svt nen as nic vc ne slovo. Dokonce asi najdeme jdlo na talch jet tepl pro tebe i tvoje mue! Co na to k?

Ostatn oldci nad takovou pedstavou jsali. Nco vak na arodjov uvaovn kapitna znepokojovalo. Ale kdy nebyl schopen pijt na to, co to je, shodil ze sebe vechny pochybnosti. Ani on se nedokzal brnit rostoucmu naden.

Dobr! zakiel na ostatn. Vemte si, co potebujete! A nkdo pibere lano, moc tm svtlm nevm. A nezapomete na pytle! Rychle!

Kentrilovi mui se dali do prce s daleko vt horlivost ne kdy pedtm. Quov Tsin se rovn chystal. Vythl svou magickou hl a kolem krku si dal vechny ti amulety, kter dve nosil ve vku u pasu. Pes nesouhlas vtiny oldk hodlal Dumon prohledvat msto s arodjem po boku. Kentril si byl jist, e tam, kde se bude Vizjerei pdit po magickch artefaktech a knihch, bude i spousta jinho bohatstv.

K pekvapen vech, kdy se druina znovu seadila, necromancer u na n ekal. V horliv snaze pipravit se na cestu co nejrychleji na nj vcemn zapomnli. Ale vypadalo to, e rovn Zayla lkala pedstava ohromnho bohatstv magickho krlovstv. Znovu ml ruku poloenou na objemnm vaku, ale kdy se k nmu Kentril piblil, zakryl jej pltm.

Jdu s vmi, prohlsil pevn.

Kentrilovi se ta pedstava nelbila, ale Tsin pekvapiv ochotn souhlasil.

Samozejm e ano, prohlsil Vizjerei. Vae znalosti a zkuenosti s tmto mstem budou neoceniteln. Pirozen pjdete se mnou a kapitnem Dumonem.

Zayl se neznateln uklonil, ale jeho tv zstala kamenn. Jist.

I kdy nikdo z oldk proti necromancerov ptomnosti neprotestoval, snaili se dret od nj dl, kdy se druina konen se zaplenmi pochodnmi vydala na cestu k zcmu Urehu. Vzhledem k tomu, e dra ve zdi ji neexistovala, vedl je Kentril se Zaylovou pomoc k hlavn brn. Pestoe se trochu obvali, e v okamiku, kdy msto znovu oilo, bude i brna zaven, nali ji otevenou a padac most rovn sputn.

Tm jako bychom byli zvni dl, komentoval to Kentril.

Quov Tsin zavrel: Tak tady, sakra, nestjte, neumte a hnte sebou dovnit!

S tasenmi mei a louemi ped sebou druina vstoupila. Na prvn pohled to vypadalo, e si obyvatel msta prost jenom odskoili nebo se odebrali ke spnku. Budovy, kter pi pedchozch nvtvch byly zhroucen nebo alespo znien, znovu stly jako nov. ady olejovch lamp, kter si pamatovali jako rezav kusy eleza, nyn jasn ozaovaly irok ulice. Jin svtla oste svtila z v a jinch vysokch budov ble ke stedu msta. Dokonce i ulice, po kter druina nyn krela, vypadala jako nedvno zameten.

Neslyeli vak dn zvuk. dn slova ani smch, pl, dokonce ani zpv ptk nebo cvrkot hmyzu.

Ureh mon vypadal jako znovuzrozen, ale ve bylo tak nehybn, e si oldci okamit uvdomili fantastick osud vech obyvatel.

Za chvli se hlavn ulice dlila na ti. Kentril se bedliv zadval vemi smry, ne ekl: Gorste! Vem si tyi chlapy a bte tak sto metr doprava, ne dl. Alborde! Ty, Benjin a jet tyi zkuste levou. Ostatn jdou se mnou a Tsinem.

Nikdo nejde dl, ne jsem ekl, a vichni se setkme zptky tady co mon nejdv.

Zmrn nezahrnul Zayla do dn skupiny, obzvlt do sv, ale necromancer jej nehled na to nsledoval. Kentril el v ele, Oskal a jet jeden oldk krok za nm. Oi jim jezdily z jedn strany ulice na druhou a mal skupina pomalu pokraovala dl.

Mjeli budovu za budovou. V nkterch zahldli svtlo, ale pokad, kdy opatrn vstoupili, nalezli jen przdn mstnosti beze znmky ivota.

Zkus tamty dvee," ukzal Kentril Oskalovi na budovu po lev stran, kter ze veho nejvc pipomnala obchod. Svtlo uvnit bylo silnj ne v ostatnch domech, a to pitahovalo kapitnovu pozornost stejn, jako svtlo lampy vb mru.

Oskal zavolal na jednoho ze oldk, aby mu kryl zda, a zkusil kliku. Dvee se otevely dokon. Vojk opatrn nahldl dovnit a pak uvolnnm hlasem zavolal: Hrnskej krmek, kap'tne! Stny pln fajnovejch kousk. Jeden dokonce et dep na kruhu, vypad erstv. Na hrub tvi se mu objevil hrabiv vraz. e bysme zkusili, esli nenechal nco v pokladn?

Te na to kali. Bude to tam, i a se budem vracet zptky - jestli potom, co projdem cel tohle msto, jet o njak takov drobn bude stt!

oldci se t pedstav zasmli, a dokonce i na Tsinov jindy kamenn tvi se objevil smv. Jen Zayl se dl zdroval vech projev emoc. Kentril si viml, e se rukou znovu dotkl toho velkho pytlku u pasu.

Co to tam vlastn m, necromancere? Jen talisman, nic vc.

Myslm, e je to vc ne...

Vzduch se naplnil hroznm vkikem, kter se navc jet rozlhal v przdnch ulicch Urehu.

To znlo jako jeden z naich! vzdychl Oskal. Kapitn u byl ale napl otoen smrem, odkud se vkik ozval. Taky e jo! Utkejte, hlupci!

ev se neopakoval, ale nyn bylo slyet hlasy klejcch mu, inen zbran a nco, co pipomnalo hlubok zlovstn vren njakho zvete.

Gorst s ostatnmi se pidal ke Kentrilovm mum na dal kiovatce. Nikdo nemluvil, vichni si etili dech na mon nadchzejc souboj.

Jako prvnho uvidli vythlho Alborda, bojovnka s blmi vlasy ze zem, kter leela severn od Dumonovy, jak ve na zbyl tyi oldky, kte mli v och smrtelnou hrzu. U Albordovch nohou leelo nco straliv roztrhanho. Kentrilovi chvli trvalo, ne si uvdomil, e ta zm masa, kost a krve byla kdysi Benjinem.

Co se stalo? vyhrkl kapitn.

Nco vyskoilo, roztrhalo ho na kusy a zmizelo tak rychle, e to nikdo z ns vlastn ani nevidl!

Koka to byla! s jistotou prohlsil druh vojk s ohromenm vrazem stle ve tvi. Vobrovsk pekeln koka...

J vidl jenom tmavou mouhu! trval na svm Albord. mouhy lovka nerozspou tak, e mu vylezou steva!

Kentril pohldl na Tsina. No?

arodj zvedl hl a nakreslil ve vzduchu kruh. Chvli skrz nj upen hledl a ekl: A ji to bylo cokoli, u to tu nen, Dumone.

Jsi si jist? zeptal se Zayl. Zdaleka ne ve lze odhalit magi.

A ty nco ct, kretne?

Zayl tasil ebenovou dku, kterou u Kentril jednou vidl. Ped oima uaslch oldk se pikou zl do prstu. Jak pr kapek krve stkalo po ost, tie pronesl nkolik slov. Dka jasn zaplla a znovu zhasla.

Nectm nic, oznmil necromancer. Ale to neznamen, e tu nic nen.

Kentril zaklel a otoil se k Albordovi. Kterm smrem to zmizelo, kdy to zabilo Benjina?

Tam k t budov nalevo... myslm.

Kulov! peruil ho jin oldk. Votoilo se to a zmizelo tmhle ve tm!

Se pitomec! osopil se na nj ten, co netvora oznail za koku. Cel to tu vobhla a zmizela tam, vodka piltla. Tak sem to vidl, p to tak bylo!

Zbytek oldk se dval na Albordovu skupinu, jako by vichni zeleli. Jeden z Gorstovch mu si odplivl smrem k domu, u kterho stl, a zavrel: Tak si km, kapitne, jestli voni ho nezabili sami, co?

Nebylo by to poprv, co by oldci zabili jednoho z party kvli vtmu podlu z pokladu, ale kapitn Dumon to tak tentokrt nevidl. Kadopdn mu ale dvalo smysl ptt se dl. Kde jste stli, kdy to Benjina dostalo?

Kadej jinde, rozptlen jak jste ns to vdycky uil, kapitne, odpovdl Albord. Jodas tmhle, j vedle nho, Benjin pesn tam, kde Toko - ukzal na mue, kter je obvinil z vrady - te...

V tom okamiku ze dve vedle Toka vystelil ern blesk a sekl do oldkovy hrudi.

Bojovnk zaval podobn jako ped chvl chudk Benjin, kdy se mu do masa zaryly ostr zahnut drpy dlouh jako lidsk noha a odhalily jeho spolenkm krvav ebra a rozervan vnitnosti. Toko se jet stihl podvat na to straliv zrann, ne si ho smrt nakonec vzala, a zhroutil se na zem.

Netvor, kter by se skuten dal sten popsat jako obrovsk koka, se vynoil z temn budovy a divoce vrel na lidsk vetelce. dn koka vak neme mit dva metry a mt oi bez zorniek. Ve svtle lamp vypadala jej srst drsn, tm ostr, a ohniv ern. Pekeln koka zavala tak, e vem tuhla krev v ilch, a odhalila dv kompletn ady dlouhch zub.

Do vka! rozkzal Kentril. Postavte se do vka! Znm kapitnv hlas vydvajc rozkazy vrtil vojky okamit do reality. Rychle se peskupili, jak rozkzal, aby tak odzli pekelnmu stvoen vechny nikov cesty.

Koka udlala krok smrem k oldkm, hroziv vypadajc ocas neustle v pohybu. Oima bez panenek bedliv studovala kadho z nich.

Co to ta vc dl?

Teba pemejl, koho seere te!

Ticho! rozkzal Kentril. Zrda pestala zkoumat ostatn a zamila se na nj. Oi kapitna Dumona se stetly s nelidskm pohledem a, nehled na oldkv vnitn strach, neuhnuly.

Nakonec to byla koka, kter jako prvn stoila pohled jinam, a pomalu zaala couvat. Vypadalo to, jako by se chtla vrtit do temnoty budovy, ze kter vyla.

To se nesmlo stt. Kentril znal bezpenj zpsoby boje ne pronsledovat njakho netvora do jeho doupte. A co h, kdyby koka nyn unikla, pravdpodobn by si na n pohala pozdji, a nebudou tak ostrait. Alborde! Oskale! Ty a...

S dalm stralivm evem se koka najednou pikrila a skoila na nj.

Kentril neml as se toku brnit. Z ohromnch tlap vystelily stejn drpy, kter ped chvl udlaly z jeho mu dv zkrvaven mrtvoly. Vidl svou smrt blit se stralivou rychlost a vdl, e ani ty nejrychlej reakce nebudou stait, aby odvrtil nevyhnuteln.

Pak se koka najednou stetla se stnem stejn rychlm jako ona sama. Pestoe druh stn byl men, udeil s takovou silou, e oba s uchnutm spadli na ulici pmo ped Kentrilem.

Na konci konetiny toho druhho stvoen se objevil bl zblesk. Nebyl to vak drp, jak se Kentril zpotku domnval, ale spe dka - slonovinov dka.

Zayl se obtoval, aby kapitna zachrnil.

Kentril nikdy nevidl lovka pohybovat se tak rychle. Pestoe ml necromancer na sob stle irok pl, pmo tanil mezi sekajcmi smrtcmi paty pekeln koky. Stvra znovu sekla, ale drpy jen zasvitly vzduchem. Necromancer vyskoil na obludnho neptele a slonovinov dka se zabodla hluboko do ern koeiny.

Z msta, kde se dka vnoila do netvorova tla, vylehla smaragdov ze, a pestoe rna nemohla bt vn, koka zavyla, jako by j probodl srdce. Divoce prskala a zmtala sebou, take se j nakonec podailo necromancera setst.

Kentril piskoil, rozhodnut, e dn mu nezeme, protoe on jen pihlel. Jakmile zatoil, pidali se k nmu Oskal, Jodas a dva dal, zatmco jin bojovnk odthl Zayla do bezpe.

Koka sekla po necromancerovi drpem a zavyla, kdy pat jen zaskpal o kamenitou zem. Kentril sekl, ale doclil jen toho, e na sebe opt obrtil pozornost.

S rychlost blesku shla jedna tlapa po veliteli. V ten sam moment vak Oskal a Jodas zatoili z opanch stran. Netvor otoil hlavu smrem k druhmu z nich, kter couval, jak nerychleji dovedl. Na druh stran stle nezpozorovan Oskal al co mon nejsilnji do nechrnnho boku.

Me pronikl do obludnho tla tak na dv dlan. Koka zavskala a bleskurychle se otoila na novho tonka. Oskal vythl me a na posledn chvli couvnut z dosahu zahnutch drp i hrozivch elist.

To vak byla osudov chyba.

Silou palctu zashl neopatrnho bojovnka tk chlupat ocas.

Kostnat vrstek na jeho konci rozdrtil oldkovi lebku se zetelnm zaprasknm. Krev se rozstkla kolem, take ji mli v oblieji i dva vojci stojc nejbl cel katastrof. S vytetnma oima se na mst mrtv oldk zhroutil na zem jen krtce pot, co o kamennou dlabu zainel jeho me.

Rozzuen Kentril znovu zatoil. Tentokrt el koce po krku. Stvra se mu chtla postavit, ale vimla si tonka, kter se na ni til z druh strany. Obludn elma zavhala, chycena mezi dvma nepteli.

Jak nejsilnji dovedl, zabodl kapitn Dumon me celou dlkou do tlustho svalnatho krku.

Pekeln koka uskoila a vytrhla Kentrilovi me z ruky. ivot z n unikal ohromnou rnou, ale netvor stle prskal a sekal po vem kolem. Albord se pokusil o vpad. Jen tsn minul a v nsledujc chvli se jeho hlava mlem kutlela po kamenn dlab. oldci ustupovali a doufali, e smrt pijde ke stve dost rychle.

Ale ani te koka nezapomnla na Kentrila. Jet stle mrtn a nadpozemsky rychl hledala pvodce sv agnie. Oi se bez mrknut opt stetly s Kentrilovmi. Tentokrt v nich kapitn vidl svou nevyhnutelnou smrt.

Najednou vak udeil Gorst. Barbar zavyl snad stejn straliv jako koka a vyskoil j na hbet. Zrda se zuiv zmtala v zoufal snaze polonahho obra setst. Gorst ji vak uchopil kolem krku a Kentrilv me pouil jako dradlo. Nejen e tak na nj koka nemohla, ale stralivou silou se mu dailo jet zvtit u tak ohromnou rnu.

Konen zrda zavrvorala a zhroutila se. Pokusila se znovu vstt, ale u se j to nepodailo. I te se vak Gorst stle drel. Svaly napnut k prasknut, ale barbar se stle nehodlal pustit. Nebezpen ocas jej i tak jednou mlem zashl. Jet nebyl konec.

Skoneme to! rozkzal Kentril.

Zbytek oldk i se Zaylem se obezetn piblioval, vichni soustedni zejmna na smrtc ocas. Kentril zvedl Oskalv me a pidal se k nim. Znovu a znovu bodali do umrajcho tla. Pipadalo jim to jako hodina, ale ve skutenosti to trvalo jen minutu nebo dv.

A pak, kdy u i Kentril zanal vit, e tohle stvoen nedoke zabt snad nic, vydechla koka naposled... a zstala nehybn leet.

Vojci stle nedviv s mei pipravenmi sledovali obludn tlo a Gorst pomalu slzal koce ze hbetu. Kdy se ani pak pekeln netvor nepohnul, uvili, e je po nm.

Jste v podku? zeptal se snad a pli klidn hlas. Kentril se otoil na Zayla, kter vypadal celou stralivou udlost fyzicky i duevn nedoten. Za jinch okolnost by ho takov klid rozzuil, ale Zayl mu zachrnil ivot a Kentril mu to nikdy nezapomene.

Dkuji ti, miste Zayle. Nebt tv rychl reakce, byl bych urit mrtv.

To vyvolalo na necromancerov tvi tm neznateln smv. Jsem prost Zayl. Kdy se lovk narod v dungli, zjist, e je nutn nauit se reagovat rychleji ne zve, kapitne - nebo vs njak velmi rychle seere.

Kentril pikvl, neschopen rozeznat, zda se Zayl prv pokusil o ert, a otoil se na jedinho lena druiny, kter neudlal nic, aby zabrnil tragdii.

Tsine! K ertu s tebou, Tsine! Kde byla ta tvoje zatracen sla? Myslel jsem, e vy Vizjereiov umte spoustu bojovch kouzel! Ti mui jsou mrtv!

I nyn si vak drobn arodj udrel nad mnohem vtm a silnjm bojovnkem pevahu. Byl jsem pipraven, kdyby se objevila njak dal podobn zrda - nebo si mysl, e by ta vae armda byla schopna zvldnout jet jednu koku?

Kapitne, peruil je Albord. Kapitne, vypadnme odtud. Za tohle dn zlato nestoj.

Odejt? zavrel jin vojk. J se voca nehnu jenom tak, bez nieho!

A co takhle s hlavou na krku, co? Kentril sv mue okikl: Ticho, vichni! Asi by bylo moudr odejt, navrhnul Zayl.

Tsin smrem k necromancerovi zamval devnou hol. Nesmysl! V tomhle mst toho na ns tolik ek! S nejvt pravdpodobnost tu to zve ilo u ped zmnou a my jsme ho prost jen nepotkali. A protoe mu dn jin nepilo na pomoc, troufm si ct, e tu ilo samo. Nemlo by tu bt nic, eho byste se mli bt. Nic!

V tu chvli zaala hrt hudba. Odku to je? vykikl Jodas.

Zn to, jako by to vychzelo odevad! odpovdl jeden z jeho mu.

Ve skutenosti to vypadalo, e se k nim hudba ze vech stran pibliuje. Jednoduch, ale chytlav melodie, ne zcela nevesel, pravdpodobn vychzela z njak fltny. Kentril ctil nutkn tanit a zrove utkat pry, jak nejrychleji dovede.

K hudb se pidal tich lidsk smch.

Po Kentrilov prav stran se pohnula njak postava... lidsk postava.

Albord ukzal na druh konec ulice. Kapitne, u tamt hospody jsou njac lidi!

Mej k nm k a jezdec! volal jin z oldk. Ten starej chlap! Pedtm tam nebyl!

Vude kolem skupiny najednou prochzely, jely na koni nebo jen postvaly postavy, kter jet ped chvl nebyly vidt. Na sob mly voln obleen vech odstn barev a Kentril si uvdomil, e jsou mezi nimi sta, mlad, tlust i thl...