reportážerozhovoryz oddílůz historieosobnostiaktualityvýsledky

obsah

du

klas

po

rtčtvrtletníkArmádního sportovního centra DUKLA,Tělovýchovné jednoty Dukla Prahaa Unie armádních sportovních klubů České republiky

sportduklaobsah

Naděje pro VancouverNaděje pro Vancouver

2/09

2222

22

Jan Železný. Co dodat?Jan Železný. Co dodat?

4 Inženýrky a maturanti 5 Na stříbrné vlně 8 Odvaha oceněná bronzem 9 Zlaté jízdy hlídek10 Prostříleli se na stupně vítězů11 Primátorky neztrácejí kouzlo12 Dravý talent a ostřílený mazák14 Editorial14 Táhneme za jeden provaz20 Profesor cyklistiky24 Světová atletika na Julisce26 Mládež láká atletika28 Patnáctiletá29 Jubilanti armádního sportu30 Kalendář akcí31 Sportovní výsledky31 Tucet otázek pro Jaroslava Brabce32 Líbal pohár mistrů světa

Do boje s novými pravidlyDo boje s novými pravidly

ročník 4 / číslo 2 / 2009

VydavatelArmádní sportovní centrum DUKLAPod Juliskou 1, 160 44 Praha 6IČ: 60162694www.army.cz/sportwww.duklasport.cz

Adresa redakcePod Juliskou 1, 160 44 Praha 6Telefon: 973 203 811Fax: 224 310 910E-mail: redakceduklasport@seznam.cz

Šéfredaktorplk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph.D.(telefon: 973 203 801)E-mail: priscakj@seznam.cz

Redakční radaPhDr. Karel Felt Ing. Pavel NekolaMgr. Ivana RoháčkováIng. Cyril SchejbalJitka SuchopárkováPaedDr. Arnošt Šulc

Grafická úprava a zlomAndrea Bělohlávková (PIC MO)

Korekce fotografiíAndrea Bělohlávková (PIC MO)

Jazyková úpravaMgr. Vlasta Kohoutová (PIC MO)

Tisková příprava a tiskMO ČR – PIC MO(Prezentační a informační centrum MO)Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6

Evidenční číslo: MK ČR E 18249

Číslo 2 / 2009 vyšlo: 9. 7. 2009

V jednotkách ozbrojených silrozšiřuje ASC DUKLA a PIC MOPublikované materiály nelze rozšiřovatbez souhlasu vydavateleRedakcí nevyžádané materiály se nevracejíNEPRODEJNÉ

Foto na obálce: Ivana Roháčková

Evropské juniorské Evropské juniorské zlatozlato

66

Střelnice v ohroženíStřelnice v ohrožení

1616 1818

Názov Dukla má visačku Názov Dukla má visačku svetovej kvalitysvetovej kvality

2 sportdukla 3sportdukla

J

rozhovorrozhovor

Jan Železný se narodil 16. června 1966 v Mladé Boleslavi. Je mistrem světa, olympijským vítězem a držitelem světového rekordu hodnoty 98,48 m z roku 1996 z Jeny a rekordu 92,80 m z mistrovství světa z Edmontonu 2001 v hodu oštěpem. Jako prv-ní český oštěpař překonal hranici 90 m a tuto metu se mu do konce kariéry podařilo přehodit více jak padesátkrát, překonal pět světových rekordů, tři-krát za sebou dokázal vyhrát olympijské hry. V roce 2000 byl jako první Čech v historii vyhlášen nejlep-ším atletem světa a Evropy, u nás se stal sedmkrát atletem roku.

Jan Železný byl také zvolen do nově ustavené komise sportovců v rámci Mezinárodního olym-pijského výboru. Koncem roku 2001 se vzdal funkce v MOV a věnoval se jen sportovní přípravě. Od olympiády v Aténách 2004 opět pracuje v komi-si sportovců MOV.

V roce 2006 Jan Železný oznámil ukončení své dlouhé a bohaté kariéry. Na ME v Göteborgu vybo-joval ve svých 40 letech bronzovou medaili, nej-delší pokus z první série měřil 85,92 m.

S obdivuhodně úspěšnou kariérou se rozloučil 19. září 2006 výkonem 82,19 m, v místě, kde s atle-tikou začínal, na dráze v Mladé Boleslavi. Rozloučil se s kariérou aktivního atleta, nikoli však s atletikou. Pracuje v MOV, kde mu funkční období končí v roce 2012, a působí jako trenér u ASC DUKLA.

Lidé tě vnímají jako velkou osobnost. Již dříve

jsi říkal, že se věnuješ sportu, protože tě baví,

a děláš to pro diváky a fandy. Teď jsi v situaci,

že trénuješ další oštěpaře, baví tě to?

Samozřejmě mě to baví, mám tři kluky a jednu holku. Trenéřina je ale náročnější, než když je člo-věk sportovec a dělá si tu přípravu tak, jak jsem si ji dělal já.

Dá se sladit funkce člena MOV s činností trenéra?

To není takový problém, zasedání MOV je maxi-málně čtyřikrát pětkrát za rok a je to otázka dvou tří dnů, kdy opravdu vyjedu.

Doposud úspěšnou výslednost české reprezenta-

ce zabezpečují hlavně sportovci z resortů armá-

dy, vnitra a školství. V minulosti a možná někdy

i dnes vnímají lidé logo Dukly nebo minulé Rudé

Hvězdy (dnes Sportovní klub policie) negativně.

Jaký je tvůj názor na zabezpečení sportu v minu-

losti, jak jsi to vnímal ty jako závodník a jak to

vidíš dnes?

Já jsem závodil jako mladý ještě za komunistické éry a zabezpečení bylo velké, podpora státu byla

Jan Železný.

Tuto výstižnou větu trenéra Jaroslava Brabce si může přečíst každý, kdo vstoupí do vestibulu budovy na Julisce, pod fotkou skutečné sportovní osobnosti, Jana Železného. Je to samozřejmě reakce na skutečnost, jak vnímá slavného oštěpaře jeho bývalý trenér a nynější kolega Jaroslav Brabec.

znát na množství středisek vrcholového sportu, počtu sportovců, sportovalo hodně dětí. To dáva-lo možnost většímu počtu lidí dostat se na vrchol. Dnes se potýkáme s problémy, že máme vytypo-vané dobré závodníky, ale nemůžeme je dostat k nám, protože jsou stanoveny počty míst a těch je málo už i v nižších kategoriích. Druhý problém je, že sice stát dává určité finanční prostředky, ale jde o to dát je správným směrem. Systém zabezpečení sportu nebyl špatný, stále se zlepšuje a je to znát na výsledcích mládeže. Vzniká ale zase jiný pro-blém. Hodně mladých od sportu utíká jinam a tím se ztrácejí ti, kteří by se mohli stát vynikajícími sportovci. Proto je nutné popřemýšlet, jak to udě-lat, abychom dostali k mládeži vynikající trenéry. Ty je potřeba zaplatit, aby mohli vytypovávat zá-vodníky, podchytit je, dát jim zabezpečení a vzbu-dit u nich zájem o vrcholový sport. Když děláte profesionálně sport, tak se musí začínat kvalitně, a když budete mít dobrého trenéra, tak vás naučí správnou techniku. Co se týká Dukly jako takové, tak si myslím, že ze všech resortních center toho

udělala jasně nejvíc, stačí se podívat do statistik s výsledky. Dukla od začátku vyhledávala spor-tovní talenty, v době vojenské základní služby jim nabídla trenéra, tréninkové podmínky a dokázala je vychovat, nasměrovat a dostat na absolutní vr-chol. Podle mě měla a má Dukla nejlepší systém sportovní přípravy a zabezpečení ze všech a měla by v tom určitě pokračovat.

Zažil jsi slávu, vítězství na vrcholných soutěžích.

Radost z úspěchu jsi prožíval ve spojení s poci-

tem hrdosti na příslušnost k České republice.

Dá se popsat, jakou roli hrají emoce a národní

hrdost?

Emoce ke sportu určitě patří a sportovat bez diváků taky nemá smysl. Pro mě to byla vždycky enormně psychická zátěž, ale na druhou stranu povzbuzení, protože v kariéře mi nejvíc pomáhali vždycky lidé – diváci, že mi drželi palce a přáli mi, abych vyhrával. Sice nebylo vždy jednoduché jet na závody s pocitem super favorita a až moc vel-kou důvěrou, že vyhraju, ale na druhou stranu je

Text: Jaroslav PriščákFoto: Ivana Roháčková

to fajn, že důvěru máte, a když přijde včas, tak to strašně pomůže. Nejsilnější emoce jsem prožíval, když jsem stál na stupních vítězů a naše vlajka kvůli mně stoupala nahoru. V ten okamžik jsem měl po-cit, že to dělám pro tohle, pro sebe i pro lidi, a tím, že jsem se stal olympijským vítězem, tak jsem mož-ná na chvíli přinesl pozitivní zážitek pro všechny v České republice. To je to spojení, ta symbióza, kte-rá by měla fungovat a vytvářet pozitivní myšlení.

V prvním letošním čísle DuklaSportu se zmínil

profesor Pirk, že důležitou činností armády je

i podpora vrcholového sportu. Dokonce v něja-

kém vystoupení to charakterizoval slovem nej-

smysluplnější. Samozřejmě jde o lechtivé hodno-

cení, ale jak bys reagoval na toto vyjádření.

Myslím, že to je dobré spojení jak pro armádu, tak pro sportovce. Protože i armáda potřebuje pozitiv-ní signály a ty od armádních sportovců přicházejí. Hodně začínajících sportovců si zařadí třeba jméno Roman Šebrle či Bára Špotáková do určité prestižní škatulky a samozřejmě pak chtějí být také v Dukle,

protože být duklákem už něco znamená. Toho by se mělo správně využít. Na druhou stranu sportov-ci dukláci vědí, že v armádním resortu mají kvalitní zabezpečení. Takové propojení je prostě ideální.

Honzo, děkuju.|

Co dodat?1

2

1/ Medaili „Tibi Gratias“, tedy „Tobě díky“, převzala na slavnostním plénu k 110. výročí ČOV řada olympijských vítězů. Zleva Roman Šebrle, Vladimír Růžička, Jan Železný, Martin Doktor, Jiří Raška a Dana Zátopková.

2/ Honza s dcerou Aničkou

rozh

ovor

4 sportdukla

KS

Text a foto: Ivana Roháčková

&&

5sportdukla

VLNĚ

SP kanoistů v Račicíchsport a studium

S novými tituly inženýrka se mohou pochlubit dvě nejlepší atletky Dukly Praha – Ing. Baďurová a Ing. Špotáková.

Tyčkařka Kateřina Baďurová se stala inženýr-kou 27. dubna 2009, když absolvovala úspěšně státnice na Vysoké škole ekonomiky a manage-mentu v Praze. Přijela na pár dní ze soustředění z Kanárských ostrovů, aby z ekonomie dostala jedničku a z podnikové strategie dvojku. O tři dny později obhájila diplomovou práci „Produktivita jako cesta ke zvýšení konkurenceschopnosti“. Bakalářské i inženýrské studium absolvovala vždy za tři a půl roku, protože ji bavilo a zvládala ho bez rozkládání.

V polovině dubna odevzdala svou diplomovou práci na České zemědělské univerzitě na téma „Projekt přechodu farmy na ekologické hospo-dářství“ i olympijská vítězka a mistryně světa v oštěpu Barbora Špotáková. Třemi jednička-mi a jednou dvojkou ukončila studium ekologie 25. května 2009. „Byla jsem pořádně nervózní. Nebylo to úplně lehké, trochu mě ke správné odpovědi museli navést. Poctivě jsem se týden učila, vědomosti mám, ale neperlila jsem,“ hod-notila své vystoupení před komisí. Těšila se, jak druhý den absolvuje první závodní start sezony. „Zítra na Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově může zaznít: Ke třetímu pokusu se připravuje inženýrka Špotáková,“ žertovala oštěpařka.

Absolventskou práci na Světovém poháru ve spor-tovní střelbě v polovině měsíce dubna sepisovala pistolářka Lenka Marušková, aby letos mohla do-končit studia oboru prevence kriminality na vyšší odborné škole. Téma práce: „Drogová prevence v České republice“. „Přišlo mi nejzajímavější,“ říká čtyřiadvacetiletá střelkyně. „Věřím, že v oboru pre-vence kriminality budu jednou moct pracovat.“

Na maturitních potítkách„Vzdělání patří k osobnosti. A způsob, jakým

se dostáváte k cíli, vypovídá o vás hodně při sportu stejně jako při studiu,“ říká trenér Martiny Sáblíkové.

Vícenásobná mistryně světa a mistryně Evropy v rychlobruslení Martina Sáblíková se po sedmi letech studia sportovního gymnázia rozhod-la „udělat“ maturitu. S ostatními maturanty

Kanoisté Dukly se v Račicích probojovali sedmkrát do finále a získali dvě stříbrné medaile. První vy-bojovala posádka čtyřkajaku na 1000 m ve slože-ní Ondřej Horský, Jan Souček, Jan Andrlík a Jan Štěrba, která dojela těsně za vítěznými Francouzi, před polskými kajakáři a olympijskými šampiony z Pekingu Bělorusy. Za celou posádku zhodno-til závod Jan Štěrba: „Naše taktika byla stejná jako v rozjížďce. Dobře odstartovat, jet rychle a na konci ještě přidat. Celou trať jsme vedli, ale naneštěstí na posledních dvou stech metrech jsme si to nechali ujet. Díky silnému protivětru byl závod o osm až deset vteřin delší. Do poslední třetiny jsme se snažili zvýšit frekvenci, ale bylo to kontraproduktivní. Podali jsme výborný výkon, výsledek nás potěšil a byl pro nás zúročením ná-ročné zimní přípravy. V této sestavě jsme jeli po-prvé a musím pochválit nováčka v sestavě Ondru Horského, který loď výborně hákoval.“

V ostatních finálových jízdách na kilometru si nejlépe vedli deblkanoisté Jaroslav Radoň s Fili-pem Dvořákem a deblkajakáři Lukáš Trefil s Pavlem Davídkem, kteří se ve své kategorii shodně umístili na pátém místě. Anna Adamová na singlkajaku obsadila místo osmé.

Vítězstvím ve finále B potěšili Jakub Adam s Michaelem Odvárkem na deblkajaku a Braňo Šrámek na singlkajaku a rovněž druhým místem Jiří Heller na singlkánoi, když jim těsně utekl po-stup do finále A v semifinálových jízdách.

Druhou medaili na račickém kanále se podaři-lo vybojovat Ondřeji Horskému a Janu Štěrbovi na deblkajaku na trati 500 metrů, čímž potvrdi-li dobře načasovanou přípravu a po strhujícím závěru si tak přidali druhou stříbrnou medaili do sbírky z tohoto Světového poháru. Oba zá-vodníci byli výsledkem velmi příjemně překva-peni, protože ke startu na K2 500 m se rozhodli až těsně před závodem. „Debl jezdíme na zkoušku, původně jsme v Račicích nechtěli startovat a tohle je naprostá fantazie,“ zářil Ondřej Horský. Štěrba ale upozornil na první poolympijskou sezonu, která nebývá tak silná: „Sice tady byla slušná konkurence, ale nedělal bych z toho velkolepé závěry, i když bych si přál, abychom se na úspěšné vlně vezli dál.“

Na trati 500 metrů ještě startovala Jana Šebestová jako členka posádky ženského čtyř-kajaku, který obsadil pěkné šesté místo.

sportovních tříd novoměstského Gymnázia Vincen-ce Makovského absolvovala 7. dubna písemnou část z češtiny, vybrala si téma: „Člověk nemůže odejít ze světa beze stopy“. Sepsala zamyšlení na téměř čtyři stránky, výsledná známka dobrá. O speciální maturitní termín musela žádat zřizovatele školy, a tak ústní část absolvovala až v druhé polovině června. Martina maturovala kromě českého jazy-ka z němčiny, základů společenských věd a teorie sportovní přípravy. Teď se plně soustředí na olym-pijskou sezonu, a jestli bude ve studiu pokračovat, to se teprve uvidí. Kromě Sáblíkové odmaturovala i její spolužačka a spolujezdkyně ve vítězném triu na SP v rychlobruslení Andrea Jirků. Téma písemné práce si vybrala stejné, výsledná známka za dvě. Ve studiu chce pokračovat, podala si přihlášku na FTVS UK. Maturitu už v květnovém termínu slo-žil další člen týmu trenéra Petra Nováka rychlo-bruslař Zdeněk Haselberger.

Zkoušky mezi závody Světového poháru v mo-derním pětiboji zvládla juniorská mistryně Evropy v mixu dvacetiletá Natálie Dianová. Na Gymnáziu Nad Štolou v Praze si jako písemnou práci z češtiny vybrala téma vhodné pro sportovce „Co by napsal Ota Pavel, kdyby žil“. Napsala povídku z prostředí armádního sportu, a to jak o Zátopkovi, tak dal-ších sportovcích Dukly a samozřejmě o moderním pětiboji. Z ústních zkoušek dělala povinné němči-nu a češtinu, k tomu volitelnou psychologii a ze-měpis. „Psychologii jsem plánovala dál, že třeba na FTVS otevřou obor tělovýchova a psychologie, jak to bylo v předchozích letech, ale zrovna letos ho neotevřeli, takže jsem si dala přihlášku na ma-nagement. Pak ještě zkusím ekonomii na zeměděl-ské,“ zamýšlí dvacetiletá Natálie Dianová.

Na závodech Světového poháru v Račicích měly s sebou učebnice i kajakářky Lucie Matoušková a Martina Víchová, které spolu závodí na deblkajaku. Lucie maturovala na gymnáziu v Hradci Králové, písemnou práci psala na téma „Překvapení nemusí být vždy příjemné“, a od října by ráda studovala na FTVS UK. Martina dokončila studium na gymnáziu v Děčíně, na maturitní písemné části napsala úvahu „Televize je sice hloupá, ale občas musí zabít čas“. Podala si přihlášku na lékařskou fakultu a na FTVS – obor fyzioterapie. Další od vody, veslař Petr Buzrla, složil zkoušku z dospělosti na obchodní akademii.

Novinkou letošního Světového poháru byl zá-vod na trati 5000 m, který Mezinárodní kano-istická federace zařadila do pořadu SP poprvé v Račicích. Vytrvalostní disciplíny na hlavních závodech sezony byly v historii české kanoisti-ky vždy úspěšné, i proto se závod těšil velkému zájmu. ICF upravila pravidla tak, aby byla soutěž co nejvíce atraktivní pro diváky, proto po hro-madném startu a úvodním 1500 metrů dlouhém kole následovaly čtyři 700metrové okruhy přímo před tribunami. V tomto závodě je povolena jíz-da na vlně, a tak nebyla nouze o pěkné souboje o co nejlepší pozice, které občas končily i sráž-kou. V závodu singlkanoistů si dojel pro skvělé čtvrté místo loňský juniorský mistr světa v mara-tonu Jan Luňáček. Singlkajakářka Anna Adamová obsadila deváté místo a Jan Souček osmé.|

Potí

se

při s

port

u i v

e šk

ole

maturantimaturantiČas mezi letní a zimní olympiádou využili někteří sportovní reprezentanti Dukly k uzavření svého studia. Kromě tréninku a závodění proto honili školu, leželi v učebnicích, absolvovali zkoušky dospělosti, psali diplomové práce a promovali.

Nejrychlejší světoví kajakáři a kanoisté se sešli ve dnech 8. až 10. května 2009 na kanále v Račicích při úvodním závodu Světového poháru. Startovalo přes 293 závodníků z 28 zemí světa, z toho 21 kajakářů a kanoistů z Dukly Praha. Návštěvníci měli možnost na vlastní oči sledovat držitele světových a evropských titulů i olympijské vítěze.

5sportdukla

Text: Vratislav Odvárko a Petr NáprstekFoto: Ivana Roháčková

Na stříbrnéNa stříbrnéVLNĚVLNĚ

1

2

Dva úspěšné maturanty má i sportovní družstvo juniorů parašutismu Prostějov. Významný skok z gymnázia na vysokou školu učinili Bonifác Hájek a Jiří Chovan.

Všem maturantům i promovaným sportovcům Dukly gratulujeme a po dnech a nocích strávených studiem přejeme klid a plné soustředění k do-sahování nových medailí a titulů na světových šampionátech.|

1

2

3

4

5

InženýrkyInženýrky 1/ Barbora Špotáková2/ Lenka Marušková3/ Martina Sáblíková4/ Kateřina Baďurová5/ Andrea Jirků

1/ Stříbrná posádka čtyřkajaku na 1000 m2/ Cíl závodu K4 na 1000 m

7sportdukla

D

6 sportdukla

předolympijská sezona lyžařůpředolympijská sezona lyžařů

Dvojná helikoptéra zůstává jako trumf pro olympij-ský závod. I bez něj však jezdkyně v boulích Nikola Sudová nastoupila v sezoně před Vancouverem na úspěšnou cestu. Na mistrovství světa v japon-ském Inavaširu vybojovala bronzovou medaili a na-vázala tak na stříbro ze šampionátu v roce 2005 ve finské Ruce.

„Tehdy to byla trošičku náhoda, zatímco teď se ode mě už něco očekávalo. Mohlo to být ještě lepší, ale soupeřky nechybovaly,“ řekla Sudová, kte-ré až v posledním závodě uniklo celkové třetí místo ve Světovém poháru. „To třetí místo by bylo třešnič-kou na dortu. Ale celkově můžu být spokojená.“

Sedmadvacetiletá reprezentantka upevnila svou pozici mezi absolutní světovou špičkou a má dobré vyhlídky vynahradit si poslední olympijské zklamá-ní. V roce 2006 na Hrách v Turíně ji o medaili zřejmě připravilo jen skandální rozhodnutí sudích. Příští olympijský svah v Cypress si Sudová vyzkoušela už letos v únoru během závodu Světového poháru.

„Je to složitější místo. Budou velké problémy s počasím,“ líčila Sudová. „Světový pohár se tam jel letos poprvé, protože rok předtím se počasí rozhodlo, že tam pět dní bude sedět mlha. To tam hrozí pořád, je tam hodně vlhko.“

Liberec bez vrcholuMedaile se od armádních sportovců očekávala

také na domácím mistrovství světa v klasickém ly-žování v Liberci. Silný tým běžců na lyžích se však celou sezonu potýkal se zdravotními problémy. Mužstvo trenéra Miroslava Petráska se dalo do-hromady a na šampionátu se prezentovalo šestým místem Aleše Razýma v bruslařském sprintu nebo sedmou příčkou Martina Koukala na bruslařské padesátce.

Zklamala však štafeta, která po katastrofickém průběhu závodu dojela na dvanáctém místě. Trenéra Miroslava Petráska neúspěch zasáhl do té míry, že zvažoval odchod od národního týmu. Nakonec však zůstal a připravil přesný plán olympijské sezony.

Její klíčovou částí bude soustředění v Kanadě, které bude těsně předcházet olympijským hrám. Reprezentace odjede 20. ledna do střediska Silver Start v nadmořské výšce 1800 metrů k vysoko-horskému tréninku. O čtrnáct dní později se tým přesune buď přímo do olympijského městečka Whistler nebo k posledním závodům před startem Her do Canmore, kde se na olympiádě bojovalo o medaile v roce 1988.

NADĚJE

Medailový útok se od armádních sportovců očekává v příštím roce na olympijských hrách ve Vancouveru. Do důležité sezony vstoupí nejvíc povzbuzena boulařka Nikola Sudová, která přivezla bronz z mistrovství světa. Běžci se však přes solidní výsledky na mistrovství světa spíš trápili a dva národní týmy vyměnily v citlivém předolympijském období trenéra.

Text: Rudolf VojtěchFoto: David Jiroutek, archiv Nikoly Sudové

a ASO lyžování

Kvůli přípravě na šampionát v Liberci si mužstvo olympijské tratě v minulé sezoně nevyzkoušelo, díky grantu od Českého olympijského výboru ale na přelomu dubna a května vyrazil do Whistleru Martin Koukal.

„Martin nám řekl své poznatky. Podle nich zvažu-jeme, že už v době, kdy budeme v Silver Star, budou ve Whistleru dva servismani, aby si mohli vyzkou-šet mazání,“ říká Petrásek. „Ve Whistleru se totiž významně mění počasí.“

Velkou změnou prošel ženský tým v běžeckém lyžování. Už v lednu byl z disciplinárních důvodů vyřazen asistent Vladimír Pavlata. Po sezoně s ne-uspokojivými výsledky úsek ukončil spolupráci s hlavním trenérem Vladimírem Šlofarem, který se snažil změnit přípravu závodnic v dlouhodobém výhledu. Kromě Kamily Rajdlové, která se vráti-la po mateřské pauze pod vedením kouče Václava Korunky, se ale týmu nedařilo.

„Výslednost holek nebyla dobrá. Když jsem ale družstvo přebíral, měl jsem úkol dát dohromady tým s výhledem do budoucnosti. Zas tak velký prostor jsem neměl,“ povzdechl si Šlofar, jehož nástupcem se stal bývalý reprezentační trenér Jiří Šimůnek.

Česká cestaSkokani na lyžích na mistrovství světa v Liberci

zazářili pátým místem v soutěži družstev, ale mís-to klidu před olympijskou sezonou je čekalo bouř-livé jaro.

Jako první se podle předpokladů poroučel ra-kouský trenér hlavního týmu Richard Schallert. Muž, který je v zahraničí považován za špičkového odborníka, v Česku se svými metodami stoprocent-ně neuspěl.

Na hledání jeho nástupce měla vliv také situace ve vedení skokanského úseku. Jeho šéfové Leoš Škoda a Rostislav Jozífek jsou sice uvnitř hnutí dlouhodobě kritizováni za neprůhledné hospoda-ření, ovšem úseková konference je znovu zvolila do čela. Rozpočet úseku je napnutý na hodnotě de-seti milionů korun, což je méně než polovina oproti nejlepším letům úspěchů Jakuba Jandy.

Staronové vedení úseku neuspělo při vyjedná-vání se zahraničním trenérem, a tak se do funkce hlavního kouče po sedmi letech vrátil Čech. David Jiroutek opouštěl místo kouče v roce 2002, od té doby získal zkušenosti při angažmá ve Slovinsku i při spolupráci se zahraničními odborníky v Česku

pro Vancouver

a koordinace skokanské reprezentace pro olympij-skou sezonu bude jeho úkolem.

Bývalý vítěz Světového poháru a Turné čtyř můstků Jakub Janda se však už v minulé sezoně vrátil k osvědčené spolupráci se Slovincem Vasjou Bajcem a už koncem dubna spolu zahájili přípravu na Vancouver.

Nejklidnější situace tak v předolympijském roce panovala v týmu severské kombinace. Trenér Luděk Šablatura se soustředil na posílení realizačního týmu a lepší zázemí se projevilo i na výkonnosti závodníků.

Lídr mužstva Pavel Churavý skončil dvakrát v sezoně Světového poháru na třetím místě. Mistrovství světa mu sice nevyšlo podle představ, jeho výkonnostní zlepšení je ale jednou z nadějí pro olympijské hry. Vedle něho se zvedli i další čle-nové týmu, o čemž svědčí solidní šestá příčka v zá-vodě družstev na mistrovství světa v Liberci.|

1

3 4

2

lyžo

vání

1/ Soustředění lyžařů běžců ve vysokohorském prostředí Itálie

2 a 3/ Skokani na lyžích v posilovně a na U rampě na bruslích

4/ Nikola Sudová trénuje akrobacii na trampolíně

lyžování

8 sportdukla

C

Text a foto: Jan Kopač

Č

ZLATÉ JÍZDYZLATÉ JÍZDYhlídekhlídek

9sportdukla

ME ve vodním slalomu

ODVAHAODVAHAMS v dráhové cyklistice

Celkem dvě ženy a pět mužů, cyklistů Dukly Praha bylo nominováno – mladíci, aby získali zkušenos-ti, a ti ostřílení s medailovými ambicemi. Hned v úvodní den pětidenního klání se na startu stíha-cího závodu jednotlivců představil teprve devate-náctiletý Jiří Bareš, aktuální domácí mistr, a ča-sem 4:39,614 se zařadil na konec druhé desítky. Ve stejný den se postavila na start ženské stíhačky i Lada Kozlíková, které se bohužel nepodařilo zo-pakovat výkonností standard a časem 3:43,880 obsadila až 14. místo a po závodě z její tváře roz-hodně spokojenost nevyzařovala. Ve večerním programu prvního dne do závodu vstoupil Milan Kadlec, nejzkušenější muž české bodovačky. Velmi bojovným výkonem, po několika neúspěšných po-kusech o rozhodující únik a po zisku šesti bodů v bodovacích spurtech, se nakonec vešel do elitní desítky a určitě nezklamal.

Čtvrteční scratch na 15 km v podání evropského bronzového medailisty do 23 let Jiřího Hochmanna nedopadl úplně podle představ. Ač si počínal velmi

aktivně, nedokázal zachytit rozhodující únik šes-tičlenné skupiny a v hromadném spurtu skončil až třináctý.

Smolným dnem byl pátek pro Jarmilu Machačovou, která byla ve scratchi žen postiže-na hromadným pádem a přestože prakticky ihned se do závodu vrátila, nedokázala si již vytvořit potřebnou pozici pro závěrečný spurt, který je její silnou zbraní. Před startem pomýšlela určitě výš než na konečné 10. místo.

Celkem 18 zemí se prezentovalo v madisonu, který bezpochyby přitáhl diváky svou atrakti-vitou. Závodníky čekalo 50 kilometrů, čítají-cích 200 okruhů a k tomu 10 bodovacích spurtů. Za Českou republiku byli nominováni zkušený Martin Bláha s mladíkem Jiřím Hochmannem, kte-rým dal kouč Josef Kratina přednost před bron-zovou dvojicí z MS 2007 Lazarem s Kaňkovským. „Bláha s Hochmannem jednoznačně splnili nomi-nační kritéria a tím prokázali oprávněnost startu. Hochmann navíc v závěrečné přípravě na Mallorce doladil výbornou formu a dokázal vyhrát dva dobře obsazené silniční závody s hromadným startem”, dodal kouč. V první polovině závodu se vše dra-matické odehrávalo především v bodovacích spur-tech, tam jsme se nedokázali prosadit. Přibližně v polovině závodu však Jiří Hochmann předvedl něco, co jej nyní právem řadí mezi světovou špič-ku. Na jeho učebnicový nástup v pravý okamžik ni-kdo nedokázal reagovat a během třech vystřídání se česká dvojice ocitla zpět v hlavním poli s okru-hem náskoku. To znamenalo naše vedení v prů-běžném pořadí. Tempo se však výrazně zvýšilo a zhruba po čtyřiceti okruzích následoval atak vy-nikající dánské dvojice Rasmussen – Morkov, který se nikomu nepodařil zachytit, a tak i dánská dvoji-ce získala okruh náskoku. Jel se „doraz” a nástup střídal nástup. Naše dvojice si prožila chvilkovou krizi. Stejný atak v podání Argentinců naštěstí nebyl úspěšný, přestože hlavní pole měli nadosah. Pole se opět sjelo, tempo nepolevovalo, některé dvojice nestačily, nechyběly pády. V dramatickém závěru sólovou akcí zaútočili Australané a také získali okruh náskoku. V celkovém součtu jsme tak

vzhledem k počtu bodů získaných v bodovacích spurtech brali „jen” bronz.

Deváté místo obsadila ve stejný den Lada Kozlíková v omniu žen při premiéře této disciplíny v programu šampionátu.

V nedělním omniu mužů, lidově řečeno cyklistic-kém víceboji, se postavil na start místo našeho ex-mistra světa Aloise Kaňkovského, který stále ještě doléčoval zranění kolena, debutant na MS, mladík Jan Dostál, domácí mistr republiky. Po sérii výbor-ných výkonů a předvedené bojovnosti obsadil vý-bornou desátou příčku.|

ODVAHAPo pěti měsících od „openingu” v podobě evropského šampionátu dráhařů zbrusu nový velodrom BGZ Bank Aréna v polském Pruzskowě opět přivítal vrcholnou akci, tentokrát šampionát světový. Podívejme se, jak si na něm vedli čeští reprezentanti v dráhové cyklistice a současně závodníci pražské Dukly.

oceněná bronzemoceněná bronzem

České vodáky ale nepřekvapilo, protože stejné po-časí vládlo i čtrnáct dní před ME, kdy si byli kanál „osahat“. Z ASO Dukla Brandýs nad Labem sem přijeli kajakářka Štěpánka Hilgertová, kanoista Tomáš Indruch, deblkanoisté Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek a David Mrůzek, který sedí ve složené dvojici USK-Dukla s Jaroslavem Pospíšilem. Tato dvojice mile překvapila, protože se nakonec stala nejúspěšnější lodí naší reprezentace na ME!

Celé mistrovství se neslo v očekávání, jak si zá-vodníci poradí s pravidly, která platí nově na toto olympijské období. První změna se týká kvalifika-ce, kdy oproti minulosti se obě kvalifikační jízdy nesčítají a tedy do výsledného pořadí se započítá-vá jen ta lepší. Tím se zamezí vyřazení favoritů již v kvalifikaci, ke kterému dříve docházelo, protože padesát trestných bodů (za neprojetí branky) se již nedalo v součtu dvou jízd napravit. Další změna se týká semifinále a finále, kdy z jedné semifiná-lové jízdy se kvalifikuje prvních deset závodníků do finále, a tam se jede od nuly opět jen jedna jíz-da, ale v obráceném pořadí. To znamená od desá-tého místa po první. Nyní tedy, kdo je nejrychlejší a pokud možno i bez dotyků na brankách, tak ví-tězí! Jednoduché, ale tvrdé! Dříve se prakticky ne-stalo, aby desátý závodník nakonec vyhrál, protože odstup od prvního byl většinou již velký a v součtu

jízd už nebyla šance na vítězství. Dnes je to možná i výhoda startovat jako první ve finále z desátého místa a jet bez bázně a hany v relativním klidu.

Při samotných závodech se jako kouzelným proutkem obloha vyjasnila a během všech čtyř dnů soutěží bylo nádherné slunné počasí.

První kategorií prokousávající se kvalifikací byly kajakářky. Štěpánka Hilgertová bez zavá-hání prošla v klidu dál a stejně tak „debl“, Volf se Štěpánkem a Pospíšil s Mrůzkem. Odpoledne ještě proběhly kvalifikace v hlídkách obou kate-gorií s úspěšným postupem do sobotního finále. Další den byly na programu kvalifikace „singl“ ka-noistů a kajakářů. Zde nastoupil zkušený matador Tomáš Indruch. Ten však po zranění, způsobeném při tréninku, nebyl schopen jet svoje optimum a s trestným dotykem v každé kvalifikační jízdě skončil na nepostupovém 23. místě. Veledůležité bylo, že Tomášovo zranění nebylo vážné a „singlí-ři“ se probojovali do sobotního finále hlídek.

Ve třetím soutěžním dni se v kategorii K1 ženy a C2 muži rozehrála bitva o medaile. Štěpánka za-jela bezchybně svou semifinálovou jízdu druhým místem. Čas 105,52 by jí ve finále vynesl též druhé místo. Pospíšil s Mrůzkem jeli rovněž bezchybně a pátým místem si hrdě řekli o start v odpoledním finále. „Volfíci“ předvedli opět technicky vyzrálou jízdu a usadili se na prvním místě, což se později ukázalo jako nevýhoda.

V odpoledním finále Štěpánka Hilgertová nako-nec nesedla na nejrychlejší vlnu a skončila sedmá. Pospíšil s Mrůzkem opět předvedli jízdu na hrani-ci svých možností a obsadili nádherné 5. místo. „Volfíci“ už na startu věděli, že musejí zajet ješ-tě lépe než v semifinále a to jim ubralo na klidu. Padesát trestných bodů je odsunulo na desátou, poslední finálovou příčku. Leč šampionát ještě ne-končil. Byly tu finálové soutěže tříčlenných hlídek. V kategorii K1 ženy Česko hájilo trio Hilgertová,

Pavelková, Řihošková. Na Štěpánce přece jen byla vidět únava z předchozích jízd, a tak děvčata skon-čila bez medaile. Vše si vynahradili kanoisté, kde na C1 zvítězili Indruch, Mašek, Ježek a na C2 Volf- -Štěpánek, Pospíšil-Mrůzek a Jiras-Mader.

Závěrečné soutěže, semifinále a finále v katego-riích K1 a C1 muži, se dukláckých lodí již netýkaly. V K1 jsme neměli nanominovanou loď a v C1 Tomáš Indruch neprošel sítem kvalifikace.

Mistrovství Evropy 2009 ve vodním slalomu uká-zalo, že Dukla má stále závodníky evropské a svě-tové úrovně, ale musí se velmi rychle přizpůsobit novým pravidlům a naučit se ze sebe vydolovat to nejlepší až ve finále!|

ZLATÉ JÍZDYZLATÉ JÍZDYhlídekhlídekLetošní mistrovství Evropy ve slalomu bylo uspořádáno na umělém slalomovém kanálu v Nottinghamu, který je součástí velkého areálu vodních sportů. Kromě slalomu je zde i veslařský kanál a centrum vodních lyžařů. Nottingham přivítal účastníky svým typicky anglickým počasím, větrem a deštěm.

Text: Ondřej MohoutFoto: Tomáš Dvořák

1/ Štěpánka Hilgertová v peřejích2/ Zlatá hlídka kanoistů C23/ Zlatá hlídka kanoistů C1

1

2

3

2

1

1/ Martin Bláha a Jiří Hochmann s bronzem na krku

2/ Nástup české dvojice

cykl

isti

kavodní slalom

11sportdukla

Prostříleli se

O

10 sportdukla

Text: Karel FeltFoto: Pavel Bittner, Ivana Roháčková a Petr Schejbal

veslování

na stupně vítězů

Velmi úspěšně vstoupili střelci Dukly do letní sezony v průběhu dubna a května na závodech Světového poháru, ale také na Velké ceně osvobození Plzně.

energie. Střílely se neuvěřitelně vysoké výsledky, takže to vypadá hrozivě. Mým vrcholem bude letos světový šampionát v Mariboru,“ přiznal.

Lenka Marušková skončila ve sportovní pisto-li jedenáctá za 581 b. a 25. ve vzduchové pisto-li za 380 b. Mladý Jindřich Dubový skončil 70. ve vzduchové pistoli za 563 b., Josef Fiala byl v rychlopalbě 31. za 568 b. Pavel Světlík skončil 28. v libovolné pistoli nástřelem 555 bodů.

Čtyři zlaté z PlzněČtyři cenná vítězství si připsali střelci

Dukly na květnové 40. Velké ceně osvobození Plzně. V běžícím terči potvrdil Miroslav Januš, že je v Lobzích doma a závod ve vzduchovce na 30+30 ran byl nejlepší v základní části výko-nem 579 bodů, v semifinále pak porazil Švéda Bergströma a ve finále jeho krajana Anderssona. V malorážkovém běžícím terči na 50 m 30+30 ran deklasoval soupeře famózním výkonem 593 bodů.

Juniorka Michaela Musilová triumfovala ve vzdu-chové pistoli i mezi ženami výkonem 480,6 (383+97,6) bodů. Na největším závodě v Česku startovalo přes 500 závodníků z 35 zemí, včetně olympijských vítězů. Její starší kolegyně z plzeň-ské Dukly Lenka Marušková pak vyhrála sportovní pistoli výkonem 797,5 (591+206,5) bodů.

V Brně se v květnu střílel brokový Bednaříkův memoriál. Ve skeetu vybojoval královéhradec-ký Jan Sychra bronz za výkon 147 (123+24), když do rozstřelu šli čtyři nejlepší. Jako první z kvarte-ta vypadl jeho týmový kolega Leoš Hlaváček, který měl stejný výsledek – 147 (124+23).

Na CISM bez medaileNa přelomu dubna a května se sjeli reprezentanti

čtrnácti armád do Plzně na tradiční závody CISM. Ve velkorážním revolveru nastřílel Pavel Šafránek 580 bodů v týmové soutěži, ale za Česko bojoval sám, v individuálním závodě mu stejný výkon stačil na čtvrté místo. V armádní pistoli s 581 b. vybojo-val šestou příčku.

Ve standardní pušce 3×20 ran na 300 m skon-čil Milan Mach s 575 body třináctý. V rychlopalbě velkorážní puškou na 3×20 ran obsadil s 543 body dvaadvacáté místo.|

Bronz Maruškové z PekinguLoni na olympiádě v Pekingu pistolářka Lenka

Marušková neobhájila stříbro z Atén. Olympijské závody se jí nepovedly. Po necelém roce, v první půlce dubna, se „na místo činu“ vrátila v rám-ci druhého závodu seriálu Světového poháru. Po bronzu z únorového ME v Praze ve vzduchové pistoli i Peking potvrdil její návrat do světové špič-ky. Reprezentantka plzeňské Dukly trefila ve vzdu-chové pistoli opět bronz.

„Základní závod jsem začala velmi dobře, tři sé-rie po 97 bodech byly solidní. Až ta poslední mi nevyšla, 94 bodů bylo málo, takže do finále jsem šla až jako šestá. Střílely se tu opravdu vysoké výsledky. Ve finále jsem dala tři hodně nízké de-vítky. Nemohla jsem se do závodu dostat. Už jsem se bála, že to bude špatné finále. Série pěti de-sítek v řadě mě ale zvedla a vytáhla až na stupně

vítězů,“ říkala spokojeně po nástřelu 485,9 (385+100,9).

Finále z káhirského pískuOlympijský vítěz v trapu David Kostelecký se mu-

sel potýkat na startu sezony s velkým problé-mem. „Firma Perazzi, s jejíž brokovnicí střílím, nesměla vyvážet zbraně do zahraničí. Mám od ní novou flintu, ale musel jsem zůstat u staré dobré olympijské vítězky. Navíc příprava nebyla ideál-ní, měl jsem hodně akcí. Zahraniční kolegové mi říkali, že po zlaté olympiádě přichází horší sezo-na, v brokách to tak platí. Trochu jsem se obával startu na úvodním závodě Světového poháru za-čátkem května na nové střelnici v Káhiře,“ přiznal Kostelecký.

Prognózy postavil poněkud na hlavu. V základ-ním závodě měl solidní sérii – 23, 23, 23, 25, 22. Do finále postoupil jako pátý, jenže z prvních čtyř terčů tři minul. „Málem jsem neodletěl kvůli zdra-votním problémům. Srovnaly se na poslední chví-li. Navíc v Káhiře byly příšerné podmínky. Písečná bouře, v níž nebyly terče skoro vidět. Ve finále jsem měl oči plné písku. O to je čtvrté místo po rozstřelu cennější,“ vyprávěl střelec královéhradecké Dukly.

Světový rekord SychryFantastický výkon předvedl na květnovém zá-

vodě Světového poháru v Mnichově skeetař Jan Sychra. Nejprve vyhrál základní závod ve vyrovna-ném světovém rekordu, tedy absolutním nástřelu 125 bodů. Ve finále chybil jen jednou a zvítězil vý-konem 149 bodů.

„Zázraky se někdy dějí, stopětadvacítku jsem trefil před třemi týdny na nominačním závodě v Plzni. Ve finále mi ulétl jen terč z nízké věže hned v prvním dvojstřelu na čtvrtém stanovišti, ale jsem spokojený,“ liboval si po závodě královéhradecký duklák. Leoš Hlaváček starší skončil osmatřicátý se 118 body a Luboš Rychlík 42. nástřelem o bod nižším.

Zklamání přinesl Mnichov Davidu Kosteleckému – až 32. místo za 120 bodů při položkách 23 – 25 – 25 – 25 – 22. „Po nepovedené první rundě jsem se zvedl, ale při poslední mi najednou došla

1/

Jan

Syc

hra

2/

Dav

id K

oste

leck

ý3/

Len

ka

Mar

ušk

ová

(up

rost

řed

) a

Mic

hae

la M

usi

lová

(vp

ravo

)

Prostříleli seProstříleli se

1

2

3

spor

tovn

í stř

elba

O loď světla, tudíž s jistotou pětivteřinového ná-skoku před posádkou tvořenou reprezentanty lehkých vah, proklouzla osma vítězů cílem mezi Železničním a Palackého mostem. Za kormidlem ji do klidných vod bezpečně dovedl nestárnoucí Oldřich Hejdušek, jedna z legend veslařského spor-tu, navzdory jedenapadesáti křížkům. „Loni jsem nejel, zastoupil mě Jirka Pták, letos mě přemluvili. Já to těm klukům vlastně dlužil,“ povídal Hejdušek. „Letos to byl závod z těch jednodušších, i když jsme měli před a za zatáčkou pod Vyšehradem trochu problémy, protože tam byly velké vlny. Ale kdo jiný by si s tím měl poradit než já, že?“ dodal s úsměvem rekordman Primátorek s jedenadvaceti vítězstvími.

Ojedinělý rodinný primát

Osma Dukly ovládla závod potřicáté v řadě. „Kdybychom ale nevyhráli, bylo by to špatné. Vždyť v Dukle jsou nejlepší veslaři v republice,“ pokýval hlavou další doyen, jedenačtyřicetiletý Václav Chalupa. Navršil svůj patnáctý triumf při Primátorkách, z toho jich deset slavil v závodě skifařů. Nyní však jezdí s Jakubem Makovičkou na dvojce, zvykl si tudíž tahat za jedno veslo. O ko-lik vítězství se chce ještě pokusit?

„Těžko říct, sportovní život si prodlužuji vždy po roce. Zeptejte se mě na podzim, jestli budu jezdit ještě příští rok. Už mě však začíná zastu-povat syn, ve finále dorosteneckých osmiveslic dojel čtvrtý. Budu mít zdatného nástupce,“ těší se Chalupa. A jelikož Primátorky vyhrál v roce 1964 také jeho otec, může Chalupům zanedlouho patřit ojedinělý rodinný primát.

Sen o osmě se rozplynul

Primátorkami vzal za své sen veslařských činovníků o účasti vítězné osmiveslice v závodě Světového poháru v Mnichově, který se jel dva týdny poté. „Laik to nepozná, ale kluci ze čtyřky veslují přece jen trochu jinak než Chalupa s Makovičkou a hlavně Jirka s Dolečkem z párové skupiny. Cítí to sami. Na Primátorkách jeli skvěle, zatáčku zvládli bezchybně, ale není to na to, aby v Mnichově zlomili světové posádky,“ sdělil trenér Petr Blecha šéfovi svazu Jiřímu Kejvalovi.

Podobně přemítal veslovod vítězné posádky Karel Neffe. „Natrénovat osmu opravdu dobře by chtělo společnou práci od začátku sezony, kterou máme rozjetou v malých disciplínách,“ dodal.

Zmíněný sen žije v duších činovníků také kvůli vzpomínce na předloňské Primátorky, kdy posádka Dukly slavně porazila německé mistry světa. „To bylo krásné, ale tehdy s námi vesloval Ondra Synek – jeho nadšení se přeneslo na nás. Teď by nám chyběl,“ upozornil Chalupa.

Právě skifař Ondřej Synek, stříbrný olympijský medailista z Pekingu, nyní suverénně ovládl Jarní skulérský závod Rösslera-Ořovského. Teprve potřetí, kvůli častému hostování na osmiveslici. „Měl jsem to těžší než dřív, soupeři jeli dobře. Ale od Vyšehradu už jsem měl klid, vyrušila mě jen letící labuť. A spravil jsem si chuť,“ připomněl týden starou příhodu z úvodního závodu Světového poháru ve Španělsku, kde mu kvůli rákosu zachycenému na kormidle poprvé po dlouhé době uniklo finále.

Sázka na Kana�anyCo tedy s Primátorkami? Pořádají se každoroč-

ně už jen z úcty k tradici? „Nemyslím, na tradici mladí veslaři do jisté míry kašlou, přesto pro ně Primátorky znamenají strašně moc. Sportovně to sice není to pravé – dráha není vybójkovaná jako při klasických závodech, pod Vyšehradem je zatáč-ka, ale kde na světě tohle mají? Možná na regatě v Henley, a tady se navíc závodí v krásném prostře-dí Prahy,“ zamyslel se předseda veslařského svazu Jiří Kejval.

I veslaři říkají, že s kvalitním zahraničním soupe-řem by závod byl zajímavější. „Když tady předloni jeli Němci, atmosféra byla mnohem lepší,“ připo-mněl kormidelník Hejdušek již zmíněné slavné ví-tězství, na němž měl svůj podíl.

„Letos se to nepovedlo, protože Němci ještě neměli jasno o sestavě osmy a zámořské posádky přiletí do Evropy později, ale příští rok by to mohlo vyjít,“ pravil Kejval, který míří vysoko – rád by pod pražské mosty pozval Američany, Australany, ale nejraději Kanaďany, olympijské vítěze. „Je to sice o penězích, ale proč to nezkusit?“ položil otázku do lehkého větru u cíle Primátorek na pravém bře-hu Vltavy.|

PRIMÁTORKYPRIMÁTORKY neztrácejíneztrácejíkouzlokouzlo

Bašta hrdého vlastenectví, anebo neschopnost sehnat zahraniční soupeře? Ani jedno, ani druhé. Slavné Primátorky, veslařský svátek pod pražskými mosty, opět ovládla osmiveslice Dukly, členové její posádky se znovu fotili se štítem, na němž jsou od nepaměti vytepána slova „Zdatné mládeži, opoře vlasti“. Nicméně ani při 96. ročníku neutichaly diskuse o zpestření v podobě kvalitních posádek odjinud.

Text: Jiří JakoubekFoto: Ivana Roháčková

1

2

1/ Václav Chalupa před tradiční koupelí ve Vltavě2/ Vítězná osma Dukly Praha se štítem Primátorek

veslování

12 sportdukla 13sportdukla

A

ptali jsme se Jiřího Hochmanna a Martina BláhyM ti BláhM ti Bláh

učedníci a mistřiučedníci a mistři

Abychom se dozvěděli co nejvíce jak o Martinu Bláhovi, který v jednatřiceti letech ukončil čeká-ní na vytouženou medaili z mistrovství světa, tak o devět let mladším Jirkovi Hochmannovi, který se cenného kovu dočkal prakticky na začátku své kariéry, odpovídali na naše otázky oba.

Kdy a kde jste začali jezdit na kole?

Bláha: Na kole jsem začal jezdit brzy, protože můj tatík se cyklistice věnoval, a viděl jsem, jak lítá po závodech, pořád jezdí na kole, a tak jsem to chtěl taky zkusit. Nejdříve jsem absolvoval nějaké dětské závody, moc mě to bavilo, a tak asi od de-seti let jsem začal trénovat cyklistiku ve Favoritu Brno. Byla tam skvělá parta kluků, při tréninku sranda, zábava, takže si mě cyklistika získala.

Hochmann: Já jsem začínal asi ve dvanácti, také ve Favoritu v Brně. Můj otec rovněž jezdil na kole, ale mě do toho nechtěl moc nutit, protože říkal, že jsem na cyklistiku moc „měkkej“ a nehodím se na ni. Tak jsem se prostě musel jít přihlásit sám, ale v té době jsem byl takový neprůbojný a byl to pro mě nadlidský úkol, ale zvládl jsem to. Kolo mě začalo hrozně bavit, i když jsem byl proti vrstevní-kům postavou malý a na úspěchy musel čekat straš-ně dlouho. Vypadalo to, že možná ani žádný nepři-jdou, ale nakonec jsem se k tomu propracoval.

Kdo byl váš první trenér?

Bláha: Prvním byl Pavel Krejčí. Byl takový svůj, svérázný, ale byl jsem s ním spokojený. Teď v Dukle Praha mě i Jirku trénuje Josef Kratina.

Na jakém kole jste začínali a na kterém jezdíte

teď?

Bláha: Začínal jsem na skládacím, úplně malin-katém kole, měl myslím rám favorit, kola byla udě-laná speciálně z malých předních koleček od kol, která jezdila za vodičem. Momentálně jezdíme oba na kolech Author.

Hochmann: Na první kolo mám velmi dobré vzpo-mínky. Protože jsem byl malý postavou, tak byl do-cela problém sehnat pro mě kolo. Až jednou se nám podařilo získat závodní rám po jednom cyklistovi, který dříve jezdíval Závod míru. Kolo se mu ztra-tilo a náhodou se objevilo u našeho souseda, ten s ním narazil do sloupu a tím kolo zničil. Protože mám ale šikovného otce, který z velkého rámu od-řízl deseticentimetrové trubky, tím kolo zmenšil,

a tak mi vyrobil kolo ze šrotu na míru. Pak mi slí-bil, že když mě to bude bavit, tak mi koupí pořádné kolo. Dodnes jsem se ho nedočkal.

Máte stejnou barvu kola?

Bláha: Ano, máme i stejnou barvu triček.

Kdy se dostavily první úspěchy, jaké byly a jak

vás dál motivovaly?

Bláha: První úspěchy přišly hned, jak jsem začal závodit a to mě ke kolu přitáhlo ještě víc. Vyhrál jsem dva závody a pak dlouho, dlouho, dlouho nic, až někdy ve starším dorostu mi to začalo jít trošku lépe, což mě motivovalo. Od té doby se cyklistikou spíš bavím.

Hochmann: Já jsem vyhrál první náborový závod, což se mi zalíbilo. Pak až v šestnácti letech jsem získal první titul mistra republiky, hned v sedm-nácti medaili z mistrovství Evropy, a teď je mi dva-advacet a mám medaili z mistrovství světa v elitě. Takže momentálně jsem spokojený.

Jak se soustředíte před závody? Máte nějaký ri-

tuál, vozíte s sebou talisman?

Bláha: Dá se říct, že trému před nějakými většími závody jsem měl vždycky a mám ji stále, ale není to nic výrazného, že by mě to nějak limitovalo, pro-tože když se odstartuje závod, vše ze mě spadne. Předstartovní rituály nemám, spíš se jen stejně rozcvičuji, strečink a různé protahování. Jeden talisman s sebou vozím, je od přítelkyně, dřevěné prase.

Hochmann: U mě to bylo s trémou obráceně. Jako mladší jsem byl hodně nervózní, později to nějak s vyšší zodpovědností ze mě opadávalo a určitým způsobem jsem se s tím naučil prát. Pak přišlo letošní MS a tam to na mě zase padlo. Říkal jsem si, do čeho jsem se to namočil, i myšlenky na útěk se objevily. Co se týká rituálů, ty já mám a důsledně je dodržuji. Například dost věřím, že si musím obout nejdříve levou ponožku a botu, pak teprve pravou. Na tom si zakládám, jinak nedokážu jet, a když se mi občas stane, že se zapomenu, tak se prostě musím vyzout a udělat to obráceně, pro-stě vždycky levá.

A ponožky máš stejné?

Hochmann: Ponožky nosím stejné od roku 2003 na všech závodech, jako je mistrovství světa a Evropy. Tehdy jsem si oblékl ponožky odlišné

barvy, levá byla červená a pravá modrá, a hned v nich získal medaili. Dodnes jsem v těch ponož-kách jel šestkrát a z těch šesti startů jsem získal pět medailí. Takže na ně nedám dopustit, mám je pořád schované a vždycky je vytáhnu jen na tu vrcholnou akci. Talisman nemám, ty ponožky jsou dostačující.

Když jste jeli dvojice na MS, šli jste do závodu

s předem připravenou taktikou, vzájemně jste si

pomáhali?

Bláha: Taktiku před závodem jsme si určili tak, jak jsme v podstatě jeli, že zkusíme na soupeře najet kolo náskoku a dá se říct, že od toho se závod vy-víjel. Ze začátku jsme vyčkávali a pak Jirka nastou-pil, povedlo se nám to a potom jsme už jen doufali, jestli nějakou tu medaili utrhnem, nebo ne.

Stačíte si při závodě něco říct?

Bláha: Za tenhle závod jsme si řekli jen jednu jedinou věc. Těsně předtím než jsme nastoupili, když jsme se házeli, tak jsem Jirkovi řekl: „Jeď do-předu.“ To byl možná impulz, že začneme něco dě-lat a v podstatě, když ke mně přijížděl další kolo, tak už jel před pelotonem a předával mi pozici před balíkem soupeřů. To byla jediná věc, co jsme si za celý závod řekli, ale jinak se dá komunikovat i říct nějaká taktika, co kdo potřebuje, co zlepšit, ale tentokrát jsme si řekli jen tohle.

Hochmann: Běžně spolu v závodech normálně komunikujeme, to není problém, ale tenhle závod byl strašně zvláštní, v podstatě za tu hodinu jsme

si opravdu řekli jedinou tuhle větu, musíme jet do-předu. To se moc často nestává, že bychom nekomu-nikovali, ale prostě na to nebyl čas. My jsme si vlast-ně ani nic víc říct nepotřebovali, každý věděl, co má dělat a průběh závodu byla taková divočina, že jsme z toho byli sami vyvalení, o co tady vlastně hrajeme.

Takže jste to nečekali, že byste se dostali

až na medailovou pozici?

Hochmann: Před odjezdem jsem říkal, že chce-me medaili a že doufáme i v titul, ale ve chvíli, kdy jsme to měli ve svých rukách a nohách, tak myšlen-ky šly stranou a my jen šlapali.

A radost pak samozřejmě byla veliká, co?

Bláha: Radost byla veliká, především se radoval Jirka, který i přeskočil bariéry za rodiči. Bylo to su-per, krásný pocit, když se vám to podaří po nějaké době, kdy se na to připravujete, tak je to paráda.

Z kola se při závodech i padá, potkalo vás nějaké

vážné zranění nebo naopak „srandapád“?

Bláha: Nejvíc se padá v juniorských a doroste-neckých kategoriích, z toho si pamatuji asi takové největší zranění – otřes mozku, naštípnuté zápěs-tí, ale zlomeného naštěstí nic.

Hochmann: Z kola jsem nikdy naštěstí žádné vět-ší zranění neměl, ale „srandapád“ jsem měl v Praze jako junior. Závod jsem tenkrát vyhrál, aniž bych přijel na kole do cíle, tam jsem se dokutálel po zad-ku a bez kola, ale počítalo se to, protože jsem měl číslo na zádech, ale v té situaci málokdo na tom kole zůstal, to bylo pěkné.

Bláha: Vítěz závodu se určuje podle toho, kdo protne cílovou pásku, takže když všichni popadají z kola, záleží, kdo se první zvedne a dojde do cíle.

A na závěr jedna otázka učedníka na mistra:

Hochmann: Martine, už nejsi nejmladší, kdy plá-

nuješ skončit?

Bláha: Jirko, to ti takhle neřeknu. Skončím, až mě to přestane bavit, nebudu mít žádnou mo-tivaci a budu vědět, že už se nemůžu zlepšit. Za tři roky je olympiáda v Londýně. Když by se podařila v předolympijské sezoně nominace, rád bych si tam s tebou zazávodil.|

ptali jsme se Jiřího Hochmanna a Martina Bláhyptali jsme se Jiřího Hochmanna a Martina Bláhy

Po dvou letech má česká dráhová cyklistika opět bronz

z mistrovství světa na dráze a opět z disciplíny zvané

madison, tedy bodovacího závodu na 50 km. Tentokráte,

jak se můžete podrobně dočíst na straně osm, se o něj

zasloužili Jiří Hochmann a Martin Bláha. Dva dráhové

cyklisty, dravý talent a ostříleného mazáka, které

dělí devět let věku, tedy jedna cyklistická generace, dala

dohromady náhodná situace v oddílu cyklistiky Dukly

Praha. Závody dvojic spolu jeli poprvé na Světovém poháru

v roce 2007, na evropském šampionátu v Alkmaaru 2008

obsadili šesté místo a letos v březnu vyjeli neskutečný

bronzový závod, když se v závěru soutěže překvapivě

dostali do jeho čela.

Jiří HochmannNarozen: 1. 10. 1986Disciplína: dráhová cyklistikaV Dukle: od roku 2003trenér: Josef KratinaNejvětší úspěchy: 5. místo MSJ 2003 (OH sprint) 3. místo MEJ 2003 (OH sprint) 3. místo MEJ 2003 (bodovací závod) 5. místo ME U23 2006 (bodovací závod) 6. místo ME U23 2006 (scratch) 3. místo ME U23 2008 (scratch) 3. místo ME U23 2008 (bodovací závod) 6. místo ME 2008 (dvojice s Bláhou) 3. místo MS 2009 (dvojice s Bláhou)

Martin BláhaNarozen: 12. 9. 1977Disciplína: dráhová cyklistikaV Dukle: od roku 2001trenér: Josef KratinaNejvětší úspěchy: 3. místo MSJ 1995 (družstvo) 3. místo ME 1999 (dvojice) 4. místo ME 2004 (dvojice s Lazarem) 6. místo MS 2005 (dvojice s Lazarem) 2. místo ME 2005 (dvojice s Lazarem) 4. místo MS 2007 (scratch) 6. místo ME 2008 (dvojice s Hochmannem) 3. místo MS 2009 (dvojice s Hochmannem)

Text a foto: Ivana Roháčkováa ostřílený mazáka ostřílený mazák

Dravý talentDravý talenta ostřílený mazáka ostřílený mazák

Dravý talentDravý talent

dráh

ová

cykl

isti

kadráhová cyklistika

14 sportdukla

edit

oria

l

14 sportdukla 15sportdukla

T

představujeme

Časopis, který držíte v rukou, vznikl hlavně proto, milí čtenáři, aby se vědělo víc o armádní Dukle a aby se k vám všem doneslo, že na Dukle sportu rozumíme. Propagace nevyhnutelně patří k manažerské a řídící práci každé úspěšné firmy. Je to stejné jak u nás v Česku, tak i na Slovensku.Se zaujetím jsem si přečetl články v posledním čísle slovenského časopisu Svet športu. Jeho šéfredaktorem je Jozef Mazár, který je uznávaná osobnost mezi sportovními novináři na Slovensku. A navíc je to srdíčkem velký duklák. Psal už i pro náš DuklaSport. Domluvili jsme se na spolupráci. Jedna dvoustrana slovenská v našem čtvrtletníku a jedna dvoustrana česká v časopisu Svet športu. Obě periodika velmi důrazně a dle mého soudu doufám i objektivně vypovídají o armádním sportu na Slovensku i v České republice, protože si o to výsledky armádních sportovců říkají samy. Tak ať nám tato spolupráce vydrží co nejdéle, ku prospěchu nám všem.

Jaroslav Priščák,šéfredaktor

To však v žádném případě neznamená, že se ar-mádní vrcholový sport vzdal jedné z nejdůležitěj-ších součástí svého zabezpečení. Právě naopak, Oddělení zdravotnického zabezpečení AVS bylo začleněno přímo do struktury ASC DUKLA a vedle stávajících dvou odborů (sportu a logistiky) byl nově vytvořen Odbor zdravotnického zabezpečení ASC DUKLA. Je to návrat „pod jedno velení“, který v praxi znamená daleko užší sepětí zdravotnické služby s potřebami zabezpečení sportovní přípra-vy příslušníků ASC DUKLA.

Podíváme-li se do historie armádního vrcholo-vého sportu, není to žádná nevyzkoušená novin-ka. Oddělení zdravotnického zabezpečení bylo v minulosti součástí ASC DUKLA, ať už se názvy obou součástí jakkoliv měnily, a teprve při re-organizaci zdravotnické služby Armády České republiky počátkem devadesátých let minulého století byla všechna zdravotnická zařízení AČR podřízena Odboru zdravotnického zabezpeče-ní MO. Vytvoření struktury OZZ AVS mimo ASC DUKLA znamenalo nutnost personálního zajiště-ní některých činností (finančních, personálních a logistických), které byly paralelně zabezpečo-vány i ve struktuře ASC DUKLA, a přitom se nedo-stávalo míst masérů a fyzioterapeutů. Struktura OZZ AVS byla budována jako zdravotnické zařízení ambulantního typu, a ne jako servisní pracoviš-tě vrcholového sportu, a činnost OZZ AVS nebyla žádným způsobem svázána s motivačním systé-mem ASC DUKLA závislým na dosahování výsledků v nejvyšších evropských a světových soutěžích.

TáhnemeTáhneme

za jeden za jeden

Praha 6, Pod Juliskou 1. To je adresa sídla Armádního sportovního centra DUKLA. A donedávna také Oddělení zdravotnického zabezpečení armádního vrcholového sportu (OZZ AVS). Od 1. ledna 2009 je to jinak. Oddělení zdravotnického zabezpečení bylo k 31. prosinci 2008 zrušeno.

Spolu s personálními změnami ve vedení obou součástí docházelo postupně k stále rozdílněj-šímu názoru na činnost OZZ AVS. Všechny tyto okolnosti přiměly vedení ASC DUKLA k rozhodnutí pokusit se o návrat k osvědčenému uspořádání, jaké bylo v minulosti.

Po složitých jednáních se podařilo změnu k 1. lednu 2009 prosadit. Ale to nejtěžší, zajištění lékařského personálu a zabezpečení činnosti od-boru v nových podmínkách, bylo teprve před námi. Bylo to období intenzivních jednání se zdravotní-mi pojišťovnami a s lékaři potřebných specializací, kterých je, jak se nám potvrdilo, opravdu nedosta-tek. Nakonec se podařilo dotáhnout až k uzavření smlouvy jednání s VoZP a zajistit z podstatné části lékařský personál. Dnes, v polovině května, je čin-nost OZZ ASC DUKLA obnovena a nutno říci, že je to především díky dvěma okolnostem.

Tou první je, že mimo lékařů všichni ostatní za-městnanci, ať už pražské či liberecké části býva-lého OZZ AVS, pro které se našlo v nové struktuře ASC DUKLA uplatnění, zůstali na svých místech a zabezpečili kontinuitu péče o sportovce v oblasti regenerace a rehabilitace. Všem jim chci touto ces-tou poděkovat.

Tou druhou byl příchod nového vedoucího lé-kaře a od 1. května již zástupce ředitele–ředitele Odboru zdravotnického zabezpečení ASC DUKLA majora Bořivoje Gronycha, který po počátečním „ohledání terénu“ pevně uchopil do rukou řízení svého odboru. Bližší seznámení s ním vám nabízí následující rozhovor.

Text: Petr LakomýFoto: Ivana Roháčková

Pane majore, můžete se představit čtenářům

DuklaSportu?

Je mi 48 let, odbornou specializaci mám v obo-rech vnitřní lékařství, pneumologie, praktické lé-kařství a urgentní medicína, v těchto oborech jsem pracoval v nemocnicích a na záchranné službě v lé-kařských i manažerských funkcích. V armádě jsem tři roky, působil jsem v 6. polní nemocnici a na pra-porním obvazišti v Přáslavicích, sedm měsíců jsem strávil v misi v Afghánistánu.

Co vás přivedlo do řad ASC DUKLA?

O možnosti pracovat v ASC Dukla jsem se dozvě-děl spíše náhodou z inzerátu v armádním tisku, zaujala mě především možnost propojení praktic-ké medicíny s medicínou preventivní, rehabilitací a regenerací.

Jaký je váš vztah ke sportu, váš sportovní

životopis?

V mládí jsem hrál volejbal na krajské úrovni, prakticky od dětského věku se věnuji sportovní střelbě. Rekreačně hraji tenis, jezdím na kole, pla-vu, ze zimních sportů mám nejraději sjezdové lyžo-vání a snowboarding.

Jak vidíte současnou situaci v oblasti zdravotnic-

kého zabezpečení armádních sportovců?

Podle mých dosavadních poznatků je zdravot-nické zabezpečení na velmi dobré úrovni, snad až na určitou roztříštěnost. Samozřejmě se mu ne-vyhýbají obecné problémy resortu zdravotnictví, to je nedostatek finančních prostředků, problémy s pojišťovnami a podobně.

Jak dál v této oblasti, co považujete za prioritu

v nejbližší budoucnosti?

Prioritou je nyní bezesporu personální stabili-zace oddělení, zejména získání kvalitních lékařů, ochotných k dalšímu vzdělávání v oborech rehabi-litace a tělovýchovného lékařství. Cílem je mimo základní léčebně-preventivní péče komplexní zabezpečení armádních sportovců po stránce pre-vence infekčních onemocnění, úrazů, zajištění od-povídající výživy a regenerace.|

1/ Mjr. MUDr. Bořivoj Gronych2/ Tyčkařka Kateřina Baďurová v péči

fyzioterapeutky Silvie Němcové

1 2

PROVAZPROVAZ

odbor zdravotnického zabezpečení

17sportdukla

P

sportovní střelbasportovní střelba

StřelniceStřelnice

Položme si na začátku otázku. Co je veřejný zájem? Státní reprezentace, výcvik složek armády a poli-cie, celní správy. To lze bezpochyby za veřejný zá-jem považovat. A proti tomu – je veřejným zájmem i bydlení pro pět tisíc lidí? Úzká skupina develope-rů, jejichž jediným zájmem je zisk z prodeje země-dělských pozemků, je za veřejný zájem bude chtít označit rovněž.

Za pět minut dvanáct

Loni v květnu byl pořizovatelem územního plá-nu projednáván návrh Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně na změnu č. 674 územního plánu měs-ta Plzně v lokalitě Švabiny, což je část Plzně nad střelnicí. Nyní jsou tam již od nepaměti ještě pole, ale protože to je poměrně blízko centra města a dálnice, byly kýmsi určeny, aby se z nich staly lu-krativní pozemky. Jejich majitelé je chtějí výhod-ně prodat na stavební parcely. Stávající cena za ze-mědělský pozemek je asi sto tisíc korun za hektar, tedy deset korun za metr čtvereční. Pokud by šlo o stavební parcely, cena by vzrostla na tisíc pět set korun za metr, tedy na patnáct milionů za hek-tar! A to se jedná o pozemky bez inženýrských sítí. Celkem jde asi o osmdesát hektarů.

„A to se bavíme o oficiálních cenách. Ve sku-tečnosti budou vyšší. Zejména, když tam budou vybudovány inženýrské sítě. Majitelům pozem-ků právníci developerů nabídli zprostředkování prodeje. Někteří už část pozemků velmi levně vykoupili. Jeden z nich dokonce získal strategic-kou cestu, která protíná celou lokalitu. Proto by střelnici nejraději zrušili úplně. Poté, co armáda z prostředků MŠMT po pravé straně střelnice in-vestovala do vybudování protipovodňové hráze

„Až do návrhu změny č. 674 územního plánu byl klid. Nyní skupina developerů vyvíjí maximální úsilí, aby vlastníci pozemků tlačili na město, aby neakceptovalo nesouhlas armády a omezilo výraz-ně provoz střelnice,“ pokračuje Pokorný. Netýká se to všech, protože někteří odmítli dát právníkům vysokou provizi z prodejní ceny pozemku. Jenže jejich právníci znají cesty, jak dosáhnout svého.

V návrhu zástavby se objevují neuvěřitelné ná-hody. Zrovna na pozemcích majitelů, kteří odmítli s developery spolupracovat, se objevil například biokoridor, spojující lesní komplex za obcí Božkov s malým lesoparkem za zmíněnými pozemky.

Naskýtá se tedy otázka, má-li se stávající stav přizpůsobovat změně, nebo se má změna přizpů-sobit stávajícímu stavu? Platí přeci zásada, že má navrch ten, kdo tady byl dřív.

„Územní plán je jedna věc, ale ještě důležitější je další krok, územní řízení, při němž se už konkrétně řeší, co kde bude, nebo nebude postaveno. V něm je ale složité něco zablokovat, protože se to řeší s konkrétními vlastníky a těch mohou být desít-ky,“ připomněl Pokorný. Odpovídá zájem develo-perů obtížím, které mohou budoucí vlastníci bytů a domů očekávat v souvislosti s hygienickými limi-ty? Skupina developerů se prodejem pozemků jako stavebních parcel problémů s hygienickými limity zbaví a v okamžiku prodeje je přesune na budoucí vlastníky domů a bytů!

„Proto chceme, aby město vzalo zpět změnu územního plánu, která odporuje zákonu, už nyní a vyhnuli jsme se pozdějším komplikacím. Je jasné, že se tam něco stavět bude, ale jde o to, za jakých podmínek a co. Druhým extrémem by bylo zablo-kování plánů z naší strany, takže by se tam kromě průmyslové zóny nedalo postavit nic. Do toho jít nechceme,“ zdůraznil.

Bezpečnost především

„Měření už bylo uděláno několik a v různých ča-sech. Hladina hluku se mění i podle větru a dalších faktorů. Norma na čisté bydlení je 38 db a tuto hra-nici překračuje například jen šum větru v korunách stromů, zpěv ptáků a hluk z nedaleké silnice. Nad

17sportdukla

Text: Karel FeltFoto: Ivana Roháčková a Pavel Bittner

tuto hranici vyskočí mnohem výš než hluk výstřelu i průlet letadla či průjezd autobusu nebo trakto-ru,“ konstatuje velitel střelnice.

„Dál by se muselo zvažovat, co bezprostředně za střelnicí stavět. Nebyly by vhodné čistě obyt-né domy, ale například kanceláře a vyšší budovy, které by také tvořily před čistým bydlením jakousi ochrannou bariéru a nevztahují se na ně hygienic-ké limity jako pro bydlení čisté. O víkendech, kdy se nejvíc střílí, v nich nikdo nebude. Až za nimi by mohlo být podle námi předložených návrhů ono čisté bydlení. Lze předpokládat, že protihlukové normy budou stále přísnější, zejména o víkendech. To by mohlo znamenat i zákaz závodů ve velkoráž-ních zbraních a brokových disciplínách o víken-dech,“ nastiňuje různé varianty pplk. Pokorný.

Dalším problémem jsou balistické normy. Na střelnici nejsou žádné clony, kromě přiroze-né akátové stráně, s výškou převyšující asi 50 m. „Zatím se nikdy nestalo, že by kulka nebo brok někoho zranil nebo vůbec zasáhl,“ uvádí Pokorný. „Střelnice je dostatečně velká, takže na jejím konci už velké nebezpečí nehrozí. Ale… Je třeba vyloučit sebemenší riziko. Třeba i takové, že by zatoulaný brok cinkl někomu o parapet či okno nebo dopadl na cestu. Žádná střela zkrátka nesmí opustit pro-stor střelnice. V Plzni tak musejí vybudovat systém omezovačů náměru, což jsou různé typy clon, kte-ré zabrání, aby jakákoliv střela opustila střelnici. Kouzelný výhled, který vytvářel image plzeňské střelnice, tak bude omezen. Budeme ho asi muset oželet. Clony by měly být hotové ještě letos nebo by se alespoň mělo započít s jejich výstavbou.“ Jednou z variant, která by řešila jak balistický, tak akustický problém, by bylo v případě ,relativ-ně hlučné´ 25m střelnice její celkové zastřešení,“ konstatoval Bohumír Pokorný s vírou, že legen-dární střelnici se podaří zachovat v plném rozsahu a provozu.|

Armádní střelnicev Plzni-Lobzích je Mekkou české sportovní střelby, vyrostli tu olympijští vítězové, mistři světa i Evropy. Hostila světové a evropské šampionáty, velké mezinárodní závody. Probíhá tu také výcvik vojáků, policistů a celní správy. Proslavila Plzeň podobně jako pivo. A teď jí hrozí možná zánik nebo velké omezení provozu…

na břehu řeky Úslavy, navýšila se nejenom užit-ná hodnota střelnice, ale i její cena,“ popisuje situaci podplukovník Bohumír Pokorný, velitel střelnice.

„Byli jsme přizváni k ústnímu projednávání jako zástupci armády, konkrétně se jednalo o Vojenskou ubytovací a stavební správu Praha (VUSS), jejímž detašovaným pracovištěm je Úsek správy nemovité infrastruktury Plzeň (ÚSNI), který řeší záležitosti majetku, pozemků atd. Bylo to za pět minut dva-náct, protože to byla poslední možnost, jak změnu projednat, možná i zablokovat. I když jsme v soula-du se zákonem jako dotčený orgán a současně jako majitelé sousedního pozemku nesouhlasili, přesto byl projekt Švabiny zájmovou skupinou na radnici jako změna územního plánu pod číslem 674 protla-čen zastupitelstvu města Plzně k odsouhlasení,“ dodal Pokorný.

„Naším nesouhlasem, v budoucnu zřejmě pod-pořeným rozhodnutím soudu, se snad podaří ale-spoň pozdržet projekt, který se ukazuje být veskr-ze soukromým zájmem. Jak jinak je tedy možné, že změna č. 674 byla zastupitelstvu předložena k odsouhlasení jinak, než prokazatelně navrho-val pořizovatel územního plánu? Především nás zajímalo hlukové zatížení zmíněné lokality,“ zdů-raznil Pokorný. Jednu ze studií nechal zpracovat pořizovatel územního plánu města Plzně. Měření ukázala, že v bezprostřední blízkosti stráně nad střelnicí se stavět nemůže. Alespoň ne tzv. byd-lení čisté.

Rozpolcená radniceNávrh pořizovatele na zrušení či pozastavení

projednávání změny č. 674 byl předložen k pro-jednání zastupitelstvu, které ho však ignorovalo. Najednou pro město nebyl adekvátním partnerem

za armádu ani jeden ze zmíněných útvarů VUSS nebo ÚSNI. Vůbec nebralo ohled na postavení ar-mády jako dotčeného orgánu. Do boje o střelnici se zapojily i nejvyšší armádní špičky. Projevilo se také několik politických a názorových proudů na radnici. Jedni jsou pro změnu a jdou za její rea-lizací hlava nehlava, druzí jsou proti a trvají na do-držení zákona. Zatím mají navrch ti první.

„Staří i noví majitelé pozemků tlačí na město, aby změny územního plánu schválilo. Najednou si začali na hluk stěžovat i lidé, kterým čtyřicet let nevadil,“ krčí rameny Pokorný. Několik hlukových expertiz ukázalo, že malorážkové zbraně jsou v normě, pro-blém může nastat s velkorážnými zbraněmi a broko-vou střelbou. Ještě budou následovat další měření a příslušné propočty z naměřených hodnot.

Ze strany města došlo, jak se ukazuje, k porušení zákona, proto armáda připravila žalobu. Nyní měs-to dělá všechno pro to, aby ji nepodala, ale návrh změny územního plánu zastavit nechce. „Armáda měla vůli se dohodnout, ale za podmínek odpoví-dajících zákonu,“ zdůraznil pplk. Pokorný. Do této doby byly vztahy mezi armádou a městem na velmi dobré úrovni, protože si město uvědomovalo, jaké armádní majetky v rámci redislokace armády získa-lo a profitovalo na nich. Jako příklad uvedl Pokorný vojenské byty, které město obratem poté, co je ar-máda na město bezúplatně převedla, prodalo je-jich nájemcům. Posledním objektem, který má být městu předán, je objekt kasáren v areálu bývalého pivovaru Světovar, jehož převod je nyní v řešení a město očekává ze strany MO vstřícný krok. Avšak samo armádě nevychází ani o píď vstříc. Přitom má k dispozici několik dalších rozvojových ploch pro bydlení na stejně zajímavých místech.

Neuvěřitelné náhody

Navrhovaná zástavba je totiž ve zmíněném plánu namalována velice blízko stráně, jež tvoří hranici pozemku střelnice. Kousek odtud už stojí několik atriových domů, které tu byly postaveny za podivných podmínek a povolení na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, a proto si jejich obyvatelé nestěžují.

V OHROŽENÍV OHROŽENÍ

16 sportdukla

543

2

1

sportovní střelba1/ Před hlavní budovou ASO Dukla Plzeň se konají slavnostní zahájení

střeleckých soutěží.2/ Třistametrová střelnice 3 a 5/ Pětadvacetimetrová střelnice4/ Šéftrenér ASO Dukla Plzeň Bohumír Pokorný s hejtmankou

Plzeňského kraje Miladou Emmerovou na CISM Regional 2009

18 sportdukla 19sportdukla

Š

slovenská Duklaslovenská Dukla

Šport v dresoch Dukly Banská Bystrica prešiel a stále prechádza na Slovensku zložitým vývojom. Keďže športoví chodci patria k tým, ktorí sa môžu pochváliť zlatou olympijskou medailou i ďalšími cennými úspechmi z významných svetových a eu-rópskych šampionátov, pritom prakticky stále do-kumentujú svoje prepojenie, úzku spoluprácu so svojimi učiteľmi z Dukly Praha, nebude od veci za-chytiť ich vstup do poolympijského roku, tak ako ho vidí bývalý zverenec významnej svetovej chodeckej osobnosti Ladislava Moca, „duklák telom i dušou“, tréner prvého slovenského olympijského víťaza v atletike, chodca Jozefa Pribilinca, dlhoročný reprezentačný tréner chodcov Československa – Juraj Benčík. Zvlášť preto, lebo slovenská chôdza vstúpila do poolympijského roku poznačená nena-plnenými očakávaniami z vystúpenia slovenských reprezentantov na OH v Pekingu.

Aj keď chodci mali vo výprave slovenských atlé-tov najpočetnejšie zastúpenie (čo je jav dlhodobý už od OH 1980 v Moskve ), až päť chodeckých re-prezentantov, aj keď Matej Tóth si polepšil svoje

umiestnenie z predchádzajúcich olympijských hier o šesť miest, celkovo slovenskí chodci sklamali. Sklamala teda aj Dukla, lebo tá až na jednu prete-kárku tvorí prakticky súčasnú seniorsku slovenskú reprezentáciu v športovej chôdzi.

Hodnotenia účinkovania boli právom kritické, aj keď v niektorých prípadoch skĺzli do trápnych osobných, nič neriešiacich invektív. Čo však malo byť a súčasný stav naznačuje, že aj bolo, sú kon-štruktívne vykonané analýzy, výstupy z nich a kon-krétne činy na zlepšenie výkonnosti a úspešnosti slovenských chodeckých reprezentantov, hlavne tých, ktorí obliekajú klubové farby Dukly Banská Bystrica.

Rozborov bolo urobených viacero a na rôznych úrovňach. V kluboch, Slovenskom atletickom zväze – jeho výkonnom výbore, komisii trénerov i odbor-nej sekcii chôdze, v tréningových skupinách, hod-notili masmédiá, fanúšikovia, odborníci i laici.

Samotný tréner Benčík pokladá za najdôležitej-šie tie analýzy, ktoré si spravili tréneri so svojimi zverencami.

„Niektoré rozborové výsledky z oponentúr boli prezentované aj na stránkach Spravodaja chôdze. Reprezentačný tréner Roman Benčík načrtol i spô-soby na využitie rezerv, odstránenie nedostatkov či chýb, na zlepšenie práce.

Nech sú výstupy z analýz, diskusií, doporučení, projektov, koncepcií na akejkoľvek vysokej odbor-nej úrovni, kým sú na papieri, sú iba prianim. Je predovšetkým na tréneroch, pretekároch, reali-začných týmoch dať im reálnu hodnotu. Až dosia-hnuté konkrétne výsledky potvrdzujú úspešnosť celého snaženia.

Slovenská športová obec je charakteristická tzv. „fanúšikovským mantinelizmom“, ktorý sa vyzna-čuje tým, že keď sa našim športovcom darí, tak ich všetci nosia na rukách, chvália do neba, robia z nich hviezdy a naopak, ak sú neúspešní, mno-hí ich zatracujú, rušia reprezentáciu, odvolávajú trénerov. Príkladom je vystúpenie slovenských hokejových reprezentantov na MS. Podobné „man-tinelové“ názory sa objavili aj po vystúpení na-šich chodcov na OH v Pekingu. Som presvedčený,

že rešpektovať uletené, krajne bezhlavé názory „tiežodborníkov“, by znamenalo pochovávať slo-venský šport.

Osvedčeným postupom ako pomáhať športu je dlhodobá, systematická, koncepčná činnosť, v ktorej je čo najužšia a najefektívnejšia spolu-práca všetkých odborníkov, kde sa rešpektuje nezastupiteľná dominancia pretekára a trénera. Že slovenská chôdza je práve na takejto ceste, potvrdzujú aj niektoré skutočnosti v poolym-pijskom roku. Ukazuje sa, že analýzy z vlaňajška a závery z nich sú produktivne. Dôkazom je spl-nenie A limitov na MS (Gáliková, Tóth, Bátovský), B limitu (Malíková), limitov na MS do 17 rokov (Strmeňová, Fáber) i na ME do 23 rokov (Czáková). Ďalej prekonanie 22 rokov starého slovenského rekordu Pavla Szikoru v chôdzi na 50 km Matejom Tóthom, ale aj víťazstvo našich mužov v med-zištátnom stretnutí, druhé miesto žien a prven-stvo Mateja Tótha na dvadsiatke v osobnom re-korde s výsačkou vysokej medzinárodnej úrovne v Podebradoch.

Vznikli nové chodecké preteky v Košiciach záslu-hou manželov Rusnákovcov. Nová súťaž „Chodecká liga mladých“, ktorú založil Roman Benčík. Svoju životaschopnosť potvrdila „Žiacka chodecká liga“. Športoví nadšenci na Horehroní založili športo-vo-společenské podujatie „Chôdza na Bacúchu, cena Jozefa Pribilinca“, nad ktorým záštitu má olympijský víťaz. Európska atletická asociácia pri-delila Dudinciam poriadanie Európskeho pohára v chôdzi pre rok 2011. To je ocenenie slovenským organizátorom medzinárodných pretekov na čele s primátorom mesta Štefanom Pokľudom a riadi-teľom pretekov Júliusom Nyariášom. V Borskom Mikuláši oslavia jubilejný 40. ročník „Záhoráckej dvadsiatky“, čo je výsledok obetavej práce mno-hých na Záhorí, zvlášť trénera a organizátora Jána Dobiáša“ – povedal Juraj Benčík, otec vi-acerých ním spomenutých chodeckých poduja-tí na Slovensku, ktoré už dnes majú cenu zlata. Z viacerých dôvodov. Medzi najhlavnejšie treba počítať i praktickú propagáciu loga Dukly, ktoré

medzi športovými odborníkmi práve dnes nabe-rá na váženosti a vážnosti, viac ako inokedy si ho začína ctiť aj široká laická verejnosť. Prečo, ne-treba hádam zdôrazňovať. Povšimnutiahodné je, že bývalého úspešného reprezentanta Dukly a slo-venskej reprezentácie Petra Korčoka po skončení jeho aktívnej pretekárskej činnosti ministerstvo obrany menovalo do funkcie zástupcu riaditeľa vo VŠC Dukla Banská Bystrica. Romana Benčíka zvolili na valnom zhromaždení SAZu do výkonného vý-boru. Juraj Benčík sa stal čestným občanom obce Matúškovo, kde prežil svoje detstvo. Ďalšie oce-nenie od renomovanej humanitnej spoločnosti, medailu Ferdinanda Martinenga, dostal spoločne s Jozefom Pribilincom, Danou Zátopkovou a tré-nermi Filcom a Hochnoschnerom.

Popri v minulosti vzniknutých tréningových chodeckých centrách či skupinách začali praco-vať nové v Borskom svätom Jure (Ján Dobiáš), na Základnej škole Okružná v Banskej Bystrici (Jana Jergová), na ZŠ v Krupine (Miloš Bátovský), v Handlovej (Eduard Straka), v Krpeľanoch (Martin Pobuda), na Bacúchu, kde pre chôdzu založili nový atletický klub (Juraj a Roman Benčíkovci).

NÁZOV DUKLA NÁZOV DUKLA má visačku má visačku svetovej svetovej kvalitykvality

19sportdukla

Text: Jozef MazárFoto: archiv Dukla Banská Bystrica

K propagácii športovej chôdze, hlavne tej s logom Dukly, prispievajú aj besedy (Korčok, Bátovský, Tóth, Blažek, Pribilinec, Juraj a Roman Benčíkovci), ukážky, demonštrácie atletickej chôdze i náborové preteky, ktoré organizujú hlav-ne dukláci v školách.

V slovenskej televízii si pozorný divák všimol medailóny o reprezentantoch – chodcoch v drese Dukly, osobitný priestor v regionálnych televízi-ách dostáva aj krátky filmový dokument s chodec-kou tématikou. Ostatný, ktorý bol publikovaný vo viacerých regionálnych televíziách, niesol názov „Benčíkovci v akcii“. Viacero publikovaných člán-kov o chodcoch Dukly a o slovenskej chôdzi v novi-nách i časopisoch (napr. v časopise „Svet športu“) tiež prispieva k šíreniu kvality tohto športu a úzkej spolupráci s Duklou Praha. Keďže mnohí aktívne pôsobiaci v športe Slovenskej republiky poznajú kvalitu časopisu DuklaSport a vnímajú ho ako vy-soko profesionálne médium armádneho športu, iste ocenia spoluprácu, na ktorú sa aj týmto prí-spevkom snažíme vydať. Názov Dukla má podľa vý-sledkov a názorov mnohých čitateľov a odborníkov visačku svetovej kvality.|

1/ Súboj o prvenstvo u chlapcov na 500 m2/ Ani staršie žiacky sa nenechali

zahanbiť nasadením, navyše s ukážkovou technikou.

3/ Štart najmladších žiačok, nasadenie už od začiatku

4/ Na 1000 m trati tiež nebola núdza o zaujímavé súboje.

1

2

3 4

Dukla Banská Bystrica

20 sportdukla 21sportdukla

J

osobnostosobnost

Jaroslav spatřil světlo světa po návratu rodiny z Ruska, kde jeho otec, umělecký čalouník, pů-sobil již před první světovou válkou. Tady také uzavřel manželství a v roce 1917 se mu v Oděse narodil syn Evžen. Pohnutá doba, vznik mladého Československa, to byly důvody rodinného návratu do vlasti, kde se 7. dubna 1924 narodil mladší syn Jaroslav.

I toto období Cihlářova života bylo v minulosti několika autory ozřejmováno s podtržením ma-teřské síly paní Cihlářové, zejména po předčasném úmrtí manžela. Pro Jaroslava se stává doslovným vzorem starší bratr Evžen – cyklista, ale především motorista, který se stal továrním jezdcem slavné firmy JAWA.

Mladík Jaroslav, člen Sokola, s hořkostí v srdci sleduje začátek okupace – Hitlerův zákaz organi-zace a tím vlastně přerušení jeho sportování. Byl tady však spolehlivý průvodce jeho životem, starší bratr Evžen. Ten po okupačním útlumu motorismu posadí bratra do sedla kola. Aby se mu prý „zvětšil svět“! Následovaly společné toulky periferií a po-tom i kilometry, kdy jim Praha zůstávala daleko za zády. Nikdo v té době nemohl tušit, že Evžen v květnu 1945 podlehne kulce okupanta.

Po tréninkových kilometrech přichází v lite-ratuře publikované datum 21. dubna 1941, kdy Evžen čerstvě sedmnáctiletého Jaroslava hlásí k jeho první soutěži do vrchu Barrandov. Tady v závodu s hromadným startem získává své první

vítězství a setkává se tu i se svým životním příte-lem Miroslavem Jungem, který mu nabízí členství v Národním sportovním klubu.

Společně se svým kamarádem Karlem Cibulou (později výraznou osobností naší silniční cyklisti-ky a projektantem cyklistických drah) stojí o něko-lik dnů později s lopatou v ruce při začátku stavby strašnické cyklistické dráhy. Ta byla, za přispění exšampiona Šídla (úspěšného továrníka) otevře-na v neuvěřitelném termínu již 7. září 1941, tedy ve třetím roce světové války, před 10 000 nadše-ných diváků.

Od roku 1941 začíná Jaroslav Cihlář pravidelně trénovat a závodit. Již v roce 1942 v rozpětí několi-ka dnů získává mezi dorostenci titul sprinterského

šampiona České ústřední jednoty velocipedistů na dráze v Pardubicích a úspěch opakuje i na silnici v Praze.

Hned v následující sezoně 1943, už mezi muži, získává ve sprintu stříbro za obhájcem titulu Vladimírem Vojtěchovským. Ten však o rok později k obhajobě titulu již nenastupuje, za schvalování atentátu na nenáviděného Heydricha byl popraven okupanty na Pankráci.

S hořkostí v srdci tak Jaroslav Cihlář v roce 1944 získává svůj první titul sprinterského mistra ČÚJV. Od tohoto roku jeho sportovní kariéra strmě stou-pá. Jeho sportovní výsledky se začínají stávat en-cyklopedicky sledovanými základy nové éry česko-slovenské dráhové cyklistiky.

V sedle závodního stroje se objevuje ještě po čty-řicítce svého sportovního věku! A stále je radostí dívat se na jeho soupeřům dávané „rundy“ ztrát. Jeho cyklistika, to bylo opravdu „vyučování“ v praxi.

Reprezentační trikot oblékal především na drá-ze, i když jeden z největších mezinárodních úspě-chů získal na silnici v roce 1951 v Berlíně ziskem titulu akademického mistra světa. Navíc se jako dnes poslední žijící reprezentant stal v roce 1956 účastníkem našeho prvního vystoupení na MS v cyklokrosu.

Uděláme-li si dnes tečku za jeho medailovými zis-ky z domácích šampionátů, je to přehlídka doslova famózní: celkově získal v šesti disciplinách 34 me-dailí (20× 1. místo, 12× 2. místo a 2× 3. místo) Byl

ProfesorProfesorcyklistikycyklistiky

85 letJaroslavaCihláře

Ne každý z vrcholových sportovců dokáže přeměnit získané zkušenosti z aktivní činnosti v metodicko--trenérské závěry. Jedním z nemnoha těch, kteří to dokázali v míře vrchovaté i na půdě armádního sportu, je letos pětaosmdesátiletý mnohonásobný šampion a cyklistický profesor Jaroslav Cihlář.Tak významné životní jubileum je bezpochyby dobrým důvodem k ohlédnutí se za životní cestou tohoto sportovního velikána.

Text: Cyril Schejbal z podkladů Jindřicha PulmanaFoto: Cyril Schejbal

prototypy klik, dvoupřevodníkem a měničem Huret, literaturou, filmy a dalšími cyklistický-mi věcmi. Materiál předal tehdejšímu sportovně nadšenému náměstku ministra průmyslu Skálovi a společně s dalšími domácími odborníky cyklis-tiky tak dávají v Rokycanech vzniknout výrobě legendárních kol Favorit, která měla zásadní vliv na rozvoj československé cyklistiky.

Druhou nepřehlédnutelnou kapitolou Cihlářova života je jeho trenérská činnost, ať s mládeží či státní reprezentací. Ve všech případech dosa-hoval vysoké úrovně. V ATK (ÚDA) tak působil v roli úspěšného závodníka i trenéra v letech 1952–56 (mimo jiné i jako účastník OH 1956). Když ÚDA v roce 1956 ukončila činnost, začal systematicky působit v „civilní sféře“.

Dlouhá léta pracoval jako pedagog na půdě FTVS UK. Jeho rukama procházela plejáda trené-rů nedávné minulosti i současnosti. Systematicky však vzdělával i sebe. Vědeckou prací v cyklistic-kém oboru dokázal získat doktorát. Všeobecně byl pak cyklistickým hnutím titulován profesorem. Jeho odborné statě se objevovaly na stránkách na-šeho i zahraničního tisku.

V oblasti pedagogické činnosti je hodně hrdý na svého svěřence, odchovance a později i studen-ta Pavla Vršeckého, dalšího z významných osob-ností armádního sportu. Před deseti lety při pří-ležitosti 75. narozenin Jaroslava Cihláře populární „Vrda" řekl: „Pan profesor Cihlář uměl člověku vždy poradit i ve chvíli, kdy jsem já sám nevěděl kudy kam. V jeho radách vždy zaznívaly bohaté zkuše-nosti – prostá lidská moudrost.“

Jaroslav Cihlář ve svém životě nemyslel jen na zá-vodníky, ale i na všechny ty, kteří dnes bezpečně brázdí kilometry cyklostezek v okolí hlavního měs-ta Prahy. Stovky „hobíků“ ani netuší, že jejich spo-luautorem byl muž, který 7. dubna 2009 v kolekti-vu svých přátel oslavil 85. narozeniny! A kde jinde než na strašnické cyklistické dráze.

Díky Vám, pane profesore, díky za to, že jste to-lik lidí dokázal posadit do sedla toho báječného Dreisova vynálezu!|

mnohonásobným čs. rekordmanem mj. i dvakrát v hodinovce na dráze.

V poválečných letech nelze přehlédnout Cihlá-řovo opakované působení ve Francii. V roce 1946 (společně s Karlem Cibulou a Vladimírem Čapkem) prakticky celou sezonu závodil v elitní konkurenci a získal řadu významných sportovních úspěchů. Pro další léta byla důležitá první studijní etapa v trenérské škole Daniela Clementa, jejíž další dvě části absolvoval při pobytech v letech 1947 a 1949. Po úspěšném ukončení získal mezinárodně uznávané osvědčení z oblasti trenérství, metodiky a materiálu.

V roce 1949 se domů vrací s 80 kg cyklistické-ho materiálu – se dvěma nejmodernějšími rámy,

1

21/ Jaroslav Cihlář, Karel Cibula a Jiří Opavský

2/ „Učebnice” cyklistiky

osobnost

22 sportdukla 23sportdukla

M

Text: Ivana RoháčkováFoto: Ivana Roháčková

a archiv Natálie Dianové

moderní pětiboj

Evropské juniorské zlato v mixu a vítězství v SP

Moderní pětibojaři armádního oddílu Dukla Praha Ondřej Polívka a Natálie Dianová se 1. května 2009 stali v bulharské Albeně juniorskými mistry Evropy ve smíšené štafetě. Do historie moderního pětiboje budou čeští reprezentanti zapsáni jako vůbec první vítězové této nové soutěže, tzv. „mixu“, určeného pro jednoho muže a jednu ženu na vrcholné akci. Smíšené páry by v budoucnu měly soutěžit i na olympiádě.

s novými pravidlys novými pravidlyDO BOJEDO BOJE

moderní pětiboj

Moderní pětiboj se letos představil dvěma novin-kami. V obou dominoval Ondřej Polívka. Jako první moderní pětibojař zvítězil v závodu Světového po-háru ve starém i novém soutěžním systému. V po-lovině dubna zvítězil v závodu Světového poháru v Káhiře v novém systému, který spojuje závěrečný běh se střelbou, tzv. combined event. Závodníci po startu běží nejméně 20 metrů. Poté musí vzdu-chovou pistolí sestřelit pět terčů ve vzdálenosti deseti metrů, každý o průměru necelých 60 mm, v časovém limitu 70 sekund. Po každé ráně nabí-její. Na střelbu mají neomezený počet nábojů, ale po uplynutí času pokračují v soutěži. Ať sestřelili vše, nebo ne. Střelba se opakuje dvakrát, vždy po dalších 1000 metrech.

Na výhody a problémy kolem nového soutěžní-ho systému jsme se zeptali trenéra reprezentace a Armádního sportovního oddílu moderního pěti-boje DUKLA Praha Jakuba Kučery.

Museli jste něco změnit v tréninku běhu a střelby?

Trénink obou disciplín bylo nezbytné změnit zce-la zásadně a příprava nové metodiky trvala mno-ho týdnů. Současná podoba střelecké části nemá s minulostí mnoho podobného a tomu odpovídají také změny v tréninkovém programu. Obsah tré-ninkových jednotek je naprosto odlišný, museli jsme změnit jejich četnost v rámci jednotlivých cyklů, řazení během dne atd. Prostě prakticky všechno. Také struktura soutěžního běžeckého výkonu se změnila ze souvislého zatížení (3000 m) na intervalové (3 × 1000 m), a na to jsme museli re-agovat i při stavbě tréninkového programu. Pokud byl pětibojařský trénink v minulosti složitý, tak v současnosti přibyly k samostatným běžeckým a střeleckým tréninkům ještě ty „kombinované“. Program je proto ještě složitější než dřív.

Jak se vyrovnávají se změnou v soutěži naši mo-

derní pětibojaři, zatím proběhly závody SP a MEJ?

Základní faktory, které ovlivňují úspěšnost ve střelbě podle současných pravidel, jsou v mnohém

odlišné, než tomu bylo v minulosti. Přesto se ukazu-je, že pětibojaři, kteří patřili v předchozích letech mezi elitní střelce, se většinou prosazují i podle nových pravidel. A to platí beze zbytku i o českém týmu. Obecně se dá říci, že ti „mladší“, kteří neměli ještě stereotyp statické klidové střelby tolik zažitý, mají s přechodem minimální problém. Podle nových pravidel se závodí teprve pět měsíců a na hodnocení je ještě brzy, i když jsme asi jediným týmem, který má zpracovanou detailní analýzu rychlosti střelby na dosud absolvovaných soutěžích. Ondřej Polívka vyhrál hned úvodní závod letošního SP a byl i nej-lepší v rychlosti střelby, s Natálií Dianovou vyhráli premiérový titul na MEJ v mix štafetě, v posledním závodě SP skončili David Svoboda, Natálie Dianová, Lucie Grolichová i Sylvie Marčevová ve střelbě mezi nejlepšími šesti. Celkem šest českých pětibojařů si vybojovalo účast ve finále letošního seriálu SP. Chci věřit, že ve střelbě nebudou čeští pětibojaři ztrácet ani podle současných pravidel.

Ovlivnila čtvrtá kombinovaná disciplína výsledky

závodů, nebo je stále rozhodující jízda na koni?

Kombinovaná část složená ze dvou disciplín (střelby a běhu) ovlivňuje výsledky samozřejmě významně. Pokud ale sečtete střelecké a běžecké výsledky, bylo tomu tak i v minulosti. Liší se to jen

v tom, že dnes jsou rozdíly ve střelecké výkonnosti nejlepších přece jen o něco větší. Pětiboj má stále pět disciplín, i když v současnosti rozdělených jen do čtyř částí. A v moderním pětiboji vždy rozhodo-vala výkonnost ve všech pěti disciplínách. Jízda je „atypická“ jen tím, že rozdíl ve výsledcích jed-notlivých pětibojařů může být za určitých situací větší, než je rozdíl jejich reálné výkonnosti. Jízda na koni ale nedokáže a nikdy nedokázala „vyhrát“ sama o sobě žádný pětibojařský závod. Může výsle-dek jen znehodnotit.

Použili jste nějaké „vylepšováky“, aby pětibojaři

lépe zvládli střelbu při běhu?

Nový formát trénujeme plnohodnotně teprve od 6. ledna. „Vylepšení“ proto nacházíme prak-ticky stále, na každém tréninku – jsou jich stovky, jejich popis by byl velmi složitý a jen věřím, že jsme dál než naše konkurence. Na rozdíl od většiny předních zemí jsme se rozhodli k některým zásad-ním změnám, např. k „přezbrojení“ podstatné čás-ti týmu a úpravám jednotlivých zbraní, aby odpo-vídaly více současným „biatlonovým“ potřebám. Na pětibojařský typ střelby totiž žádná světová firma speciální zbraň zatím nevyrábí. Teprve čas ukáže, zda je naše cesta správná.

Setkáváte se při závodech s problémy uspořádání

kombinované disciplíny?

Jako představitel jedné z nejsilnějších světových pětibojařských federací bych měl být asi loajální a „držet basu“ s těmi z mezinárodní federace, kteří odpovídají za úroveň organizace jednotlivých sou-těží. Na druhou stranu jsem byl vždy velmi kritický k jakékoli neprofesionální a nekompetentní práci a nedostatky, které se na soutěžích dosud objevi-ly, byly natolik závažné, že raději zůstanu u „bez

komentáře“. Je ale třeba připomenout, že nejen pro český tým, ale také pro organizátory soutěží a me-zinárodní federaci je letošní sezona do jisté míry „testovací“. Opravdu důležité budou jen tři vrcholné akce letošního roku – MS v Londýně, ME v Lipsku a fi-nále SP v Rio de Janeiru. A ty jsou teprve před námi.

Kdy a za jakých podmínek bude možné uspořádat

závody v moderním pětiboji?

Zajištění technologií, které jsou nezbytné pro uspořádání kvalitních mezinárodních soutěží, se ukazuje být daleko složitější, než bylo prezen-továno na loňském klíčovém kongresu mezinárod-ní federace. Jediná firma, která má zatím „homo-logizaci“ elektronického terčového zařízení pro závody nejvyšší úrovně, není vůbec schopná uspo-kojovat „požadavky trhu“. Mimoto cena jednoho terče se v současnosti pohybuje okolo 1200 eur a pro soutěže „A“ kategorie je nezbytné mít tako-vých terčů minimálně 38 a ještě vhodnou střelnici. Jedna z našich domácích firem je schopná vyrábět odpovídající zařízení nepoměrně levněji a je při-pravena už i na zvažovaný přechod na laserovou technologii. Ve vedení mezinárodní federace ale zatím příliš vstřícnosti k případné spolupráci ne-vidím. V rámci závěrečné přípravy na nejdůleži-tější akce letošního roku se v současnosti snažíme zajistit odpovídající střelnici alespoň pro trénink. Organizace mezinárodních soutěží není zatím „na pořadu dne“, reálné je v současnosti jen pořá-dání domácích mládežnických soutěží v „provizor-ních“ podmínkách.|

s novými pravidlys novými pravidly

1/ Juniorští mistři Evropy v mixu2/ Ondřej a Natálie se zbraní3/ Parkur Natálie Dianové

4/ Šermířský trénink5/ Výměna v bazénu

2 3

4

5

DO BOJEDO BOJE

1

Světová atletikana Julisce

Text: Radomil Skoumal a Ivana RoháčkováFoto: Ivana Roháčková a Petr Schejbal

25sportdukla24 sportdukla

atletikaatletika

i mladí atletičtí reprezentanti. Ti možnosti využi-li, a tak ještě před zahájením hlavního programu padly dva české juniorské rekordy. Závod na me-moriálových 1500 m vyhrál na cílové čáře Etiopan Dawit Wolde a limit pro ME do 22 let pokořil Jakub Holuša z Dukly Praha, jenž doběhl na osmém místě v osobním rekordu 3:42,15 min, jako nejlepší z čes-kých závodníků. Všichni diváci se nejvíce těšili na olympijskou vítězku a světovou rekordmanku, oštěpařku Barboru Špotákovou. Ta splnila na do-movském stadionu roli největší hvězdy Odložilova memoriálu, když se blýskla v šestém pokusu ho-dem dlouhým 68,23 m a přiblížila se tak vedoucí ženě světových tabulek Obergföllové na pouhých sedmnáct centimetrů. Cenu vítězce předala legen-da světového ženského oštěpu Dana Zátopková. Barbora vzala kytici za vítězství a lehce ji hodila do hlediště. Druhá zástupkyně Dukly Praha Jarmila Klimešová si na pátém místě zlepšila letošní výkon na 57,78 m. Na třetím místě ve skoku do dálky s vý-konem 7,75 m skončil Štěpán Wagner. Ve třech dis-ciplínách se představil také olympijský vítěz a svě-tový rekordman v desetiboji Roman Šebrle. V dálce předvedl skok dlouhý 7,26 m, na 110 m překážek

doběhl na šestém místě v čase 14,81 s a v kou-li obsadil výkonem 14,21 metru desátou příčku. Tyčkařské armádní trio se neprosadilo, Michal Balner, Jan Kudlička a Štěpán Janáček zdolali shodně 520 cm.

Skvělé výkony podávali zahraniční závodníci. V běhu na 110 m překážek zvítězil v čase 13,21 s Američan Dexter Faulk, který tak vylepšil rekord mítinku. Jeho největším soupeřem byl český zá-vodník Petr Svoboda, kterého nakonec o přední umístění připravilo zranění stehna. Při posled-ních, šestých pokusech ve skoku do dálky se vy-hecoval Stephan Louw z Namibie a svým skokem dlouhým 7,95 m zvítězil. Kvalitně obsazenou sou-těž kladivářů vyhrál vedoucí muž letošních tabulek Maďar Krisztián Pars, který ve třetí sérii přehodil o čtyřicet centimetrů osmdesátimetrovou hranici. Mezi tyčkaři kraloval francouzský závodník Romain Mesnil, který jako jediný přeskočil 570 cm.

Z původně malého závodu – Memoriálu Josefa Odložila – se tedy postupně stal významný, me-zinárodně uznávaný atletický mítink, jenž má v Evropě i ve světě svůj zvuk a pevné místo v mezi-národním atletickém kalendáři.|

Světová atletikaSvětová atletikana Juliscena Julisce

Na stadionu pražské Dukly na Julisce se 8. června 2009 uskutečnil 16. ročník atletického Memoriálu Josefa Odložila EAA Premium Meeting za účasti evropských a světových atletů a atletek. Tento mezinárodní mítink se stal tradiční prestižní atletickou událostí a byl uspořádán na počest památce vynikajícího atleta, člena Dukly Praha, stříbrného medailisty z OH v Tokiu 1964, Josefa Odložila. V roce 1965 překonal světový rekord v běhu na 2000 metrů časem 5:01,2 min, což je dodnes národní rekord. V letech 1961–1969, kdy působil v pražské Dukle, vytvořil deset československých rekordů.

1

2

3 4 5

6 7

8 9

mem

oriá

l Jos

em

emoriál Josefa O

dložilaPPrvní ročník memoriálu se konal v roce 1994 v Praze na Strahově, za skromných podmínek pouze v jed-né disciplíně, běhu na 2000 metrů. V dalším roč-níku se stala Dukla Praha spolupořadatelem a zá-vod se přesunul na armádní stadion Juliska, muži soutěžili ve dvanácti a ženy v pěti disciplínách. Na Julisce se memoriál pořádal až do roku 1996, kdy se přesunul opět na Strahov, aby se v roce 2002 vrátil zpět na Julisku. Za šestnáct let postupně zís-kal mítink statut EAA a IAAF a byl zařazen do sku-piny EURO mítinků. Ve své kategorii patří mezi nej-lepší na světě.

Memoriál Josefa Odložila pořádá společnost Me-moriál Josefa Odložila, s. r. o., společně s ASC DUKLA a atletickým oddílem TJ Dukla Praha. Pořadatelé le-tos připravili 17 disciplín, z toho šest ženských a je-denáct mužských včetně štafety mužů na 4 × 100 m.

V předprogramu soupeřili talentovaní žáci a nad je-jich soutěží štafet „O pohár primátora hlavního města Prahy“ převzal vedle primátora Pavla Béma záštitu i předseda ČOV Milan Jirásek. Proběhl také již tradiční závod vozíčkářů na 1500 m a nově hod diskem.

V závodech Dukla mítinku měli možnost prokázat svoje kvality v krásné atmosféře osmi tisíc diváků

1/ Dana Zátopková gratulovala vítězce oštěpu Barboře Špotákové

2/ Slavnostní zahájení MJO 20093/ Roman Šebrle s náměstkem MO

Jaroslavem Kopřivou4/ Josef Štiak v hodu diskem5/ Finále běhu na 100 metrů6/ Roman Novotný ve třetím pokusu skoku

do dálky7/ Roman Šebrle v souboji s Američanem

Porterem8/ Memoriálový závod na 1500 metrů9/ Vodní příkop závodu na 3000 m

překážek mužů

26 sportdukla 27sportdukla

Text: Pavel NekolaFoto: Ivana RoháčkováJ

ze života TJ Duklaze života TJ Dukla

dorostence a dorostenky (16 a 17 let), starší žactvo (14 a 15 let), mladší žactvo (12 a 13 let) a příprav-ku (11 let a mladší). Podíl žen a dívek byl v Dukle v minulosti zanedbatelný, ale teď se jejich počet zvyšuje.

Má mládež o atletiku zájem? Kde získáváte ta-

lentované děti?

Zájem je v poslední době značný, počet členů pří-pravky a mladšího žactva se zvyšuje. Děti se často hlásí samy, buď na doporučení nebo po zhlédnutí našich webových stránek. Snažíme se oslovovat zájemce o atletiku, na které trenéři dostanou tip, nebo šikovné děti na školních závodech. Účastníme se společných náborových akcí, které pořádá TJ a které jsou organizovány vždy pro víc sportů najed-nou. Podílíme se na projektu Sport bez předsudků, který představuje sport jako dobrou alternativu trávení volného času. Největší reklamu nám dělají úspěchy našich nejlepších sportovců.

Jak probíhá výchova mladých sportovců?

Každý u nás začíná jako řadový člen oddílu atle-tiky TJ. Ukáže-li se, že má talent a výkonnost, bývá na základě spolupráce s ASC DUKLA zařazen do spor-tovního družstva juniorů. Když jde nahoru i v dalším období, může v osmnácti letech postoupit na pozi-ci instruktora sportu. Nejvíc, co může ASC DUKLA sportovcům nabídnout, je místo vojáka z povolání.

O jaké disciplíny mají mladí atleti největší zájem?

Určitě existují módní trendy, za poslední dva roky třeba výrazně stoupl zájem o hod oštěpem, který je díky Báře Špotákové velkým hitem. Nejvíce za-stoupené disciplíny v mládežnických kategoriích, které máme i nejlépe pokryté našimi trenéry, jsou sprinty, skoky a víceboje. Naopak mezi nepopulár-ní patří tradičně především chůze.

Kdy se začíná mládež specializovat na jednotlivé

disciplíny?

Nejmenší děti v přípravce se věnují pohybovým hrám. Mladší žactvo začíná se základy techniky, starší už jednotlivé disciplíny trénuje, ale s důrazem na všestrannost. Teprve od dorosteneckého věku se závodník zaměří na určité skupiny disciplín, třeba

vrhačské nebo sprinterské, a až v juniorském věku si vybere konkrétní disciplínu a soustředí se na ni.

Jak často a jak dlouho mladí atleti trénují?

Přípravka trénuje dvakrát týdně hodinu, mladší a starší žactvo třikrát týdně hodinu a půl, doros-tenci a junioři jsou na dráze v podstatě denně, čili pětkrát až šestkrát týdně, a to dvě hodiny.

Máte asi velkou výhodu v tom, že trénujete

na Julisce, že?

Jsme samozřejmě velmi rádi, že můžeme vyu-žívat výborných podmínek, které Juliska nabízí. Máme zde spoustu možností, přípravka třeba chodí jednou týdně plavat a trenéři dokonce brali děti i na horolezeckou stěnu, což zvyšuje jejich obrat-nost a sebevědomí. V zimě pak využíváme k trénin-ku tělocvičnu a atletický tunel na Julisce. Mimo Julisku chodíme běhat do Stromovky, na Babu nebo do Hvězdy.

Jsou děti soustředěné ve sportovních třídách?

Ne, většina jich sice je z okolí Julisky, ale jezdí k nám děti i z jiných koutů Prahy.

Můžete popsat systém mládežnických atletic-

kých soutěží?

V soutěžích družstev, které nejvíce vypovídají o kvalitě práce oddílu s mládeží, pořádají jednot-livé kraje své přebory, které většinou mívají čtyři kola. První dva nebo tři oddíly postoupí do semi-finálových skupin a nejlepší tři pak do finále mis-trovství republiky, což je vždy jediný závod.

Jak si v těchto soutěžích vede Dukla?

Účastníme se soutěží ve všech věkových katego-riích a v Přeboru Prahy se umísťujeme na předních příčkách. V mladších kategoriích jsou nejsilnější ty oddíly, které jsou napojeny na sportovní školy a mají tak dostatečně velikou zásobárnu atletů, takže vyhrávají v podstatě počtem. Ve starších ka-tegoriích je už důležitá kvalita a tam jsme loni za-znamenali velké úspěchy, když junioři skončili šestí na mistrovství republiky a nově sestavené družstvo dorostenek bylo osmé v semifinále mistrovství re-publiky, což je opravdu historický úspěch.

Máte v soutěžích družstev obsazeny všechny

disciplíny?

U mládeže jsou problémy s obsazením vrhů, pro-tože pro ni nemáme příslušného trenéra. S dětmi děláme hlavně sprinty a skoky, ale vrhy jsou jenom doplněk, takže v nich trochu zaostáváme.

Kde závodí dospělí výkonnostní sportovci?

V extralize družstev startují za Duklu jen vrcho-loví atleti. Ti výkonnostní většinou hostují v pr-voligových nebo druholigových klubech, protože by se do extraligového družstva nedostali. Jsou však kluby, které mají třeba A-družstvo v extralize, B-družstvo v 1. lize a C-družstvo v Přeboru Prahy. I my teď zvažujeme, jestli pro příští sezonu nepo-stavit ještě „béčko“, když se nám členská základna tak rychle rozrůstá. Je to ale složité, protože by-chom museli začít od nejnižší úrovně a projít sou-těžemi do 1. ligy, aby to mělo nějaký smysl.

Jsou pořádány i závody jednotlivců?

Jedná se opět o přebory ve všech věkových ka-tegoriích od krajů až po mistrovství republiky, kromě toho se konají i jednotlivé mítinky nebo veřejné závody. Náš oddíl pořádá několik závodů: nejvýznamnější je Dukla mítink, který je součástí Memoriálu Josefa Odložila, dále Přebory Prahy, veřejné závody žactva (v tunelu), přespolní běh v okolí vodní nádrže Džbán a kolo soutěže družstev každé věkové kategorie.

Organizujete pro mládež nějaká soustředění?

S mladšími dětmi plánujeme prázdninové sou-středění v Liberci. Ti starší, tedy dorost a juni-oři, se po tréninkových skupinách účastní sou-středění v zařízeních liberecké Dukly v Liberci a v Harrachově. Do zahraničí se dostanou hlavně členové sportovního družstva juniorů (SDJ), třeba letos byli v Itálii v San Benedettu.

Kolik je v SDJ atletů? Jsou tam nějaké výrazné

talenty?

SDJ má asi 25 členů, nicméně jejich počet se může měnit. Pokud bych měl jmenovat ty nejtalentova-nější, tak to jsou Miroslav Burian a Václav Sedlák nebo třeba Lukáš Šťastný, který zaběhl český re-kord na 200 m, byl členem SDJ a teď je od 1. května zařazený v tabulkách instruktorů sportu.

Co byste potřebovali do budoucna ještě vylepšit?

Chtěli bychom rozšířit naši základnu hlavně v nižších věkových kategoriích. Rádi bychom po-kračovali v nastaveném trendu, protože od září loňského roku nám počet dětí rychle roste. Plánujeme samozřejmě propagaci, chtěli bychom v období od června do srpna využít inzerce v novi-nách i na internetu a nabídnout rodičům naše služ-by. Hlavní náborové období je pro nás totiž září, kdy děti začnou chodit do školy a rodiče hledají aktivity pro jejich volný čas.

Máte doma malého sportovce, který rád běhá,

skáče, nebo hází čímkoliv, co mu přijde pod

ruku? Zajděte s ním někdy odpoledne na Julisku

na trénink atletické mládeže Dukly. Nikdy totiž

nemůžete vědět, zda z vašeho potomka nevyros-

te druhý Železný, Šebrle nebo třeba Špotáková!|

Jedním z trenérů atletického oddílu TJ je Jo-sef Jičínský. V dětství ho bavily téměř všechny sporty, ale nejvíc ho zaujala atletika. Začal s ní ve svém rodišti v Roudnici nad Labem, v době studií na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy závodil za USK Praha. Jako voják základní služby nastoupil do pražské Dukly, kde začal v roce 1999 trénovat přípravku a od roku 2000 pak pokračoval s dorostenci a juniory. Jeho specializací jsou víceboje a skoky. V současné době působí ve funkci tajemníka jak v ASO DUKLA atletiky Praha, tak i v oddíle atletiky TJ Dukla Praha a zároveň vypomáhá jako asistent tyčkařské skupiny trenéra Boleslava Patery. Činnost oddílu atletiky se zaměřením na oblast mládeže byla hlavním tématem našeho rozhovoru.

V jakém složení působí výbor oddílu atletiky

TJ Dukla Praha?

Výbor má devět členů. Předsedou je Radomil Skoumal (zároveň vedoucí starší trenér ASO DUKLA atletiky Praha), 1. místopředsedou Václav Fišer (jinak šéftrenér Českého atletického sva-zu), 2. místopředsedou a hospodářem Jiří Šimice (současně předseda TJ Dukla Praha), dalšími členy jsou Milan Kovář, Jiří Kmínek, Josef Vedra, Tomáš Dvořák, Rudolf Černý a já ve funkci tajemníka od-dílu. Scházíme se podle potřeby několikrát roč-ně, běžné problémy řešíme operativně. Činnost oddílu je prezentována na webových stránkách www.duklaprahaatletika.cz.

Využíváte služeb TJ, především jejího sekre ta riátu?

Většinu záležitostí si řešíme sami, se sekreta-riátem komunikujeme pouze v oblasti účetnictví.

Prostředníkem mezi naším oddílem a vedením TJ je z pozice své funkce Jiří Šimice.

Jak je zabezpečen chod oddílu po finanční stránce?

Největší část našich příjmů tvoří oddílové pří-spěvky, vybíráme od 3000 Kč (od rekreačních sportovců) po 200 Kč (od důchodců) ročně. Zdá se to hodně, ale naše příspěvky patří ve srovná-ní s ostatními pražskými oddíly k těm nižším. Spolupracujeme též s Městskou částí Praha 6 a ur-čité prostředky dostáváme z grantů. Oddíl má však i své sponzory, které nám pomáhá získávat marke-tingová agentura SMA.

Kolik má oddíl členů?

Něco přes 150, takže jsme jedním z největších od-dílů TJ. Máme zastoupeny všechny věkové katego-rie – muže a ženy, juniory a juniorky (18 a 19 let),

7

2

6

5

3

atletikaatletikaMládež lákáMládež láká

O tom, že atletika je výkladní skříní armádního sportu, není pochyb. Vždyť stačí vzpomenout na řadu

olympijských vítězů, mistrů světa a Evropy a světových

rekordmanů posledních let, kteří oblékali či oblékají dres Dukly Praha. Jenže

atletika nejsou jen sledovaná vrcholová klání nejlepších

závodníků. Je to i málo viditelná, ale o to více

náročná, odpovědná a důležitá práce s mládeží. Odhadnout

talent dítěte, vychovat je a udělat z něj sportovce

té nejvyšší třídy, za tím je opravdu velké úsilí. Armádní

sportovní oddíl DUKLA atletiky Praha má tu výhodu,

že se může opřít o práci oddílu atletiky TJ Dukla

Praha, který disponuje řadou kvalifikovaných

trenérů vychovávajících mladé sportovce s cílem

dovést je až na úplný vrchol, k olympijské medaili.

4

1

Atleti přípravky, žactva a dorostu:1/ Šimon Fridrich, Jakub Faltus2/ zleva Natálie Pavlisová,

Alžběta Ottová, Lucie Lefnerová, Karolína Singerová

3/ Jakub Faltus4/ Alžběta Kratochvílová5/ Václav Sedlák6/ Jan Kubálek7/ Tajemník, trenér mládeže a asistent

Josef Jičínský

y

í

í

í

28 sportdukla

parašutismus

29sportdukla

armádního sportu

JPatnáctiletá

UNIASK ČR

I ve druhém čtvrtletí tohoto roku si připomínáme životní jubilea řady skvělých ar-mádních sportovců, trenérů a funkcionářů. Dříve než tak učiníme, omlouváme se těm, na které se nedostalo v prvním čísle časopisu DuklaSport. Bohužel přes veškerou snahu redakce nelze v řadě případů získat relevantní informace o datech narození těch, kteří si zaslouží, aby jejich životní jubileum bylo připomenuto.

V prvním čtvrtletí 2009 oslavili své životní jubileum:

PaedDr. Jaroslav ŠLAMBOR, nar. 1. února 1949, parašutismusV letech 1977 až 1988 a 1991 až 1993 vedoucí starší trenér ASO Dukla parašutis-mu. Pod jeho vedením získali prostějovští parašutisté řadu světových a evropských prvenství.

PaedDr. Jaroslav HONCŮ, nar. 23. března 1939, lyžováníReprezentant v běhu na lyžích, který po ukončení závodní kariéry slavil úspěchy jako vedoucí starší trenér ASO Dukla lyžování, v letech 2008 až 2009 vykonával funkci ge-nerálního sekretáře MS 2009 v klasickém lyžování v Liberci.

Ve druhém čtvrtletí 2009 se dožívají životního jubilea:

Jaroslav ŠKARVAN, nar. 3. dubna 1944, házenáBrankář stříbrných olympijských medailistů Her XX. olympiády 1972 v Mnichově, mi-str světa 1967. S pražskou Duklou získal řadu titulů mistra republiky, v letech 1967 a 1968 chytal ve finále PMEZ.

PhDr. Jaroslav CIHLÁŘ, 7. dubna 1924, cyklistika Stál u zrodu armádní cyklistiky jako závodník a trenér. Startoval ve stíhacím závodě družstev při Hrách XVI. olympiády 1956 v Melbourne. Později pracoval jako peda-gog Fakulty tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Významný a uznávaný cyklistický odborník.

Ludvík LIŠKA, nar. 8. dubna 1929, atletikaÚčastník Her XV. olympiády 1952 v Helsinkách (800 m), spoludržitel světového re-kordu ve štafetě 4× 800 m (1953). V ATK, ÚDA a Dukle v letech 1951 až 1957, 6× mistr republiky, spoludržitel 11 čs. rekordů a patnáctinásobný reprezentant.

Josef KUTHEIL, nar. 17. dubna 1939, lyžováníÚčastník ZOH 1964 v Innsbrucku, kde v závodě jednotlivců v severské kombinaci skončil na 21. místě. Po ukončení závodní kariéry trenér v Dukle Liberec.

Mgr. Jaroslav KOVÁŘ, nar. 12. května 1934, atletika V dresu ÚDA Praha získal bronzovou medaili na ME 1954 ve skoku vysokém a v témže roce se stal akademickým mistrem světa. V armádním dresu v letech 1954 až 1957 vy-tvořil tři čs. rekordy, získal tři tituly mistra republiky a 15× reprezentoval. Významný trenér a atletický odborník.

Přejeme všem jmenovaným pevné zdraví a děkujeme jim touto cestou za významný podíl na úspěšnosti armádní sportovní reprezentace.

d

Text: Arnošt ŠulcFoto: Cyril Schejbal a archiv oddílu boxu

Dukla Olomouc

PatnáctiletáPatnáctiletáJiž pošestnácté se 8. dubna 2009 sešli delegáti členských klubů na valné hromadě Unie armádních sportovních klubů České republiky. Jejich jednání bylo z několika důvodů velmi významné. Konalo se v jubilejním patnáctém roce od vzniku Unie, který jak se ukazuje, bude poznamenán bojem o přežití. Probíhající hospodářská krize se promítá i do ekonomického zabezpečení spolkového spor-tu a tělovýchovy. Není bez zajímavosti, že prvním,

a udělali velkou radost svému trenérovi Alexandru Bögimu. Připomeňme si, že Alexander Bögi se po-hybuje v českém a armádním boxu neuvěřitelných padesát let. Od roku 1959, kdy nastoupil základní službu v Dukle Kroměříž, je rudožlutému dresu věrný dodnes. Své zkušenosti dnes předává nej-mladším boxerům v Dukle Olomouc. K jednotlivým váhovým kategoriím nastoupilo pět olomouckých boxerů a všichni sebevědomě s medailovými am-bicemi. Škoda jen, že se jim nepodařilo získat kov nejcennější. Nejblíže ke zlaté medaili měl Mário Wiederman ve váze 42 kg, který přesvědčivě v se-mifinále porazil plzeňského Křivance 11:0. Ve fi-nále proti ústeckému Agateljanovi ještě těsně před koncem utkání vedl o jeden bod. V závěru „za-pracovali“ rozhodčí, kteří přiřkli těsné vítězství ústeckému boxerovi. Mário podle názoru trenéra prohrál nezaslouženě, to se však v boxu stává.

Neméně úspěšní byli i další boxeři olomoucké Dukly – Martin Šolc a Štefan Gábor, kteří získali rovněž stříbrné medaile, a Pavol Polakovič s Janem Grehem doplnili sbírku o medaile bronzové. Jistě jste zpozorněli u jména Pavola Polakoviče. Ano, jeho otec stejného jména získal na ME 1969 bron-zovou medaili a v olomouckém dresu patřil mezi nejlepší čs. reprezentanty. Zdá se, že jablko ne-padlo daleko od stromu. Zajímavé je, že oba se stali svěřenci stejného trenéra – Alexandra Bögiho.

V podmínkách amatérského sportu s minimální státní podporou dokazují mladí olomoučtí boxeři, že chtějí pokračovat v kvalitních výkonech svých předchůdců, jako byli Rostislav Osička, Tibor Puha, Michal Franek, Pavol Polakovič a další. Přejme jim a jejich trenérovi další úspěchy a medaile.|

kdo omezí svoji finanční pomoc sportu a tělový-chově, je stát, byť zatím omezením finančních pro-středků na vyhlášené programy dotační politiky.

Unie armádních sportovních klubů ČR s dotacemi na sportovní akce pro vojenské profesionály, občan-ské zaměstnance, jejich rodinné příslušníky, mládež a ostatní občany nemůže v tomto roce počítat.

Dnešních 4839 členů v 32 členských klubech je postaveno před úkol pomoci si jinak a tento rok

doslova přežít. Delegáti valné hromady schválili změnu stanov, když rozhodli o snížení členů výkon-ného výboru a členů kontrolní komise. Předsedou UNIASK ČR na následující tři roky byl jednomyslně zvolen Miroslav Málek, výkonným místopředse-dou Arnošt Šulc a místopředsedou pro sport Cyril Schejbal, členy výboru Václav Patrman a Antonín Mařík. Předsedou kontrolní komise byl zvolen Martin Gajanec, jejím členem František Dvořák.

V přijatém usnesení vyjádřili delegáti valné hro-mady vůli prosazovat „Programové zaměření čin-nosti UNIASK ČR na léta 2007–2011 a východiska pro její dlouhodobou strategii“ a projekt „Armádní klub“. Mají zájem na posílení pozice v Asociaci Vojáci společně, kde hodlají prosadit zvolení před-sedy Miroslava Málka do pozice 1. místopředsedy této organizace a na prohloubení úzké součinnosti s odbornými orgány sekce majetkové MO a odbor-nými tělovýchovnými orgány. Do jaké míry se to podaří, záleží na jejich úsilí, které je ostatně zdo-bilo i v uplynulých patnácti letech činnosti.

Medaile olomouckých boxerů

Boxeři Dukly Olomouc získali při mistrovství České republiky kadetů největší počet medai-lí ze všech zúčastněných oddílů. Po celou dobu soutěže, kterou hostila sokolovna v Těmicích, obci nedaleko Bzence, podávali vynikající výkon 1

2 3

1/ Valná hromada UNIASK ČR2/ Wiedermann st., Šolc, Wiedermann, Gábor,

Polakovič, Greho, vedoucí trenér Bögi3/ Vedoucí trenér Bögi, Gábor, Šolc,

Polakovič, Wiedermann, Greho, trenér Musil

UN

IASK

ČR

31sportdukla

pře

hle

d s

por

tovn

ích

výs

led

ků /

bře

zen

– k

věte

n 2

009

30 sportdukla

kaleidoskop očekávané sportovní akceve III. čtvrtletí 2009

Text: Pavel NekolaFoto: Ivana Roháčková

Tucetotázek pro

BRABCEBRABCE1. Datum a místo narození:

27. července 1949 v Litoměřicích2. Dosažené vzdělání:

Vystudoval jsem Střední zemědělsko-technickou školu v Litoměřicích a trenérskou školu při Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.3. Co a kdy vás přivedlo k atletice?

V Třebenicích, kde jsem vyrůstal, jsem odmala sportoval. Atletika mě zaujala při sledování televizích sportovních přenosů. Začal jsem s ní ve čtrnácti letech, od roku 1967 jsem startoval za Sechezu Lovosice. Nejvíc se mi zalíbil vrh koulí, i když jsem zkoušel všechny vrhačské disciplíny.4. Vaše kariéra v Dukle:

Dne 1. 7. 1969 (hned po maturitě) jsem nastoupil základní vojenskou službu do Dukly Praha k trenérovi Jiřímu Skoblovi. Po vojně jsem v Dukle už zůstal a závodil jsem za ni až do roku 1982. Když jsem zanechal ak-tivní činnosti, dostal jsem nabídku, abych pokračoval jako trenér vr-hačských disciplín, a od té doby tedy trénuji koulaře, diskaře, kladiváře a oštěpaře Dukly.5. Jaký je váš vztah k Dukle?

Samozřejmě velmi kladný, vždyť jsem v ní prožil už bezmála čtyřicet let. Duklákem jsem byl ale odjakživa, jako kluk jsem fandil třeba fotbalistům v jejich nezapomenutelných pohárových zápasech.6. Vaše sportovní úspěchy:

V roce 1973 jsem vyhrál HME, v letech 1972 a 1974 jsem byl na HME třetí, na OH v Mnichově 1972 jsem skončil desátý a v Montrealu 1976 jedenác-tý. Reprezentoval jsem ve 35 mezistátních utkáních, mnohokrát jsem se stal mistrem republiky v hale i na dráze, v letech 1971 až 1981 jsem byl československým rekordmanem.7. Vaši nejúspěšnější svěřenci:

Z koulařů to byl Remigius Machura, z kladivářů František Vrbka, úzce jsem spolupracoval i s olympijskými vítězi desetibojařem Robertem Změlíkem a oštěpařem Janem Železným.8. Jakou jste používal techniku k vrhu koulí?

Praktikoval jsem zádovou techniku (sun), rotační techniku (otočku) jsem sice zkoušel, ale dosahoval jsem nižší výkonnosti. V současné době je ale 90 % koulařů „otočkářů“, protože celková dráha působení koulaře na kouli je u otočky víc jak o metr delší než u sunu, tím se dosáhne vyšší počáteční rychlosti a koule tudíž lítá dál.9. Další sporty, které provozujete mimo atletiku:

V mládí jsem chodil cvičit do Sokola a hrával jsem fotbal a hokej. Když jsem ale začal pořádně s atletikou, nezbýval už na nic jiného čas. Zajímají mě však všechny druhy sportu, sport miluji jako celek a obdivuji všechny sportovce, kteří jdou za svým cílem a kterým se podaří dosáh-nout úspěchu.10. Vaše rodina je vyloženě sportovní, že?

S mojí paní jsme se seznámili na atletických závodech, protože také házela koulí. Naši dva synové se sice trochu odrodili a atletice se ne-věnují, ale též sportují, dali se na házenou a oba nyní hrají extraligu za Duklu Praha.11. Vaše mimosportovní zájmy a koníčky:

V současné době je mým největším „koníčkem“ vnuk, jinak třeba četba.12. Vaše přání do budoucna, vaše životní motto:

Především bych chtěl zůstat zdravý. A motto mého života by mohlo znít třeba takto: „Žij tak, aby ses mohl každému podívat do očí.“|

JaroslavaJaroslava

Atletika

30. – 31. 5. Mítink IAAF ve vícebojích –

Götzis – Rakousko

muži / desetiboj – 4. Roman Šebrle – 8348 – splněný limit na MSCyklistika

25. – 28. 3. MS dráha – Pruzsków – Polsko

muži / dvojice – 3. Martin Bláha, Jiří Hochmannženy / omnium – 9. Lada Kozlíkováženy / bodovací – 8. Jarmila Machačová12. – 14. 5. MZ dráha „500+1 kolo“ – Brno

muži / celkově – 1. Milan KadlecKanoistika

2. – 3. 5. MČR dlouhé tratě – Sedlčany

muži / deblkajak 5 km – 1. Karel Leština – podíl 1/2muži / kánoe 5 km – 1. Jan Luňáčekmuži / deblkanoe 5 km – 1. Václav Dubský, Jan Luňáčekženy / kajak 5 km – 1. Marcela Krauzováženy / deblkajak 5 km – 1. Marcela Krauzová – podíl 1/28. – 10. 5. SP – Račice

muži / čtyřkajak 1000 m – 2. Ondřej Horský, Jan Souček, Jan Andrlík, Jan Štěrbamuži / deblkajak 500 m – 2. Ondřej Horský, Jan Šterbamuži / kánoe 5 km – 4. Jan Luňáček22. – 24. 5. SP – Poznaň – Polskomuži / čtyřkajak 1000 m – 4. Ondřej Horský, Jan Souček, Jan Andrlík, Jan ŠtěrbaLyžování – běh

13. – 14. 3. MČR U23 – Jablonec nad Nisoumuži / 20 km stíhací – 1. Jan Rykrmuži / sprint dvojic – 1. Jan Rykr, Jan Hamr20. – 22. 3. SP finále – Falun – Švédsko

muži / 3,3 km volně – 3. Martin Koukal26. – 29. 3. MČR – Horní Mísečky

muži / sprint klasicky – 1. Aleš Razýmmuži / štaf. 3 × 5 km volně – 1. Aleš Razým, Martin Koukal, Dušan Kožíšekženy / 10 km volně – 1. Kamila Rajdlováženy / 5 km klasicky – 1. Kamila Rajdlováženy / štaf. 3 × 3,3 km volně – 1. Kamila Rajdlová – podíl 1/3Lyžování – alpské dicsiplíny

24. – 27. 3. MČR – Špindlerův Mýn

muži / super G – 1. Kryštof Krýzlmuži / seperkombinace – 1. Kryštof Krýzlmuži / slalom – 1. Kryštof Krýzlženy / obří slalom – 1. Lucie Hrstkováženy / superkombinace – 1. Lucie Hrstkováženy / slalom – 1. Lucie HrstkováLyžování – akrobatické

18. – 20. 3. SP – La Plagne – Francie

ženy / boule – 2. Nikola SudováSP 2009 – CELKOVÉ POŘADÍ

ženy / boule – 4. Nikola SudováLyžování – snowboarding

7. – 8. 3. MČR – Herlíkovice

ženy / paralelní slalom – 1. Zuzana Vojtěchováženy / paralelní OS – 1. Zuzana Vojtěchová20. – 22. 3. SP – Valmalenco – Itálie

muži / snowboardkros – 1. Michal NovotnýSP 2009 – CELKOVÉ POŘADÍ

muži / snowboardkros – 4. Michal Novotný

28. 3. MČR – Rejdice

muži / snowboardkros – 1. David BakešModerní pětiboj

18. – 19. 4. SP – Káhira – Egypt

muži – 1. Ondřej Polívka27. 4. – 3. 5. MEJ – Albena

– Bulharsko

juniorky / družstvo – 2. Natálie Dianová – podíl 1/3smíšené / štafeta – 1. Ondřej Polívka, Natálie DianováParašutismus

1. – 3. 5. MZ – Strasbourg – Francie

muži / přesnost přistání – 1. Hynek Tábor – +3 – nejlepší světový výkonMotorismus

25. – 26. 4. Seriál MS – Assen

– Nizozemsko

muži / superbiky – 2. závod – 3. Jakub SmržKarate

4. – 5. 3. SP – Italia Open – Golden league

– Monza – Itálie

muži / kata – družstva – 2. Jakub Tesárek8. – 10. 5. ME – Záhřeb – Chorvatsko

muži / kata – 5. Jakub Tesárekmuži / kata – družstva – 3. Jakub Tesárek – podíl 1/3Sportovní střelba broková

24. – 26. 4. 1. kolo ČP – Plzeň

muži / skeet – 1. Jan Sychra – 125+24 – 125 – vyrovnaný svět. rekord3. – 4. 5. SP – Káhira – Egypt

muži / trap – 4. David Kostelecký – 116+1814. – 19. 5. SP – Mnichov – Německo

muži / skeet – 1. Jan Sychra – 125+24 – 12 – vyrovnaný svět. rekordSportovní střelba kulová

14. – 15. 3. HMČR – Plzeň

muži / VzBT 30+30 – 1. Josef Niklmuži / VzBT mix – 1. Bedřich Jonášženy / VzPi 40 – 1. Lenka Maruškovájunioři / VzPi 60 – 1. Jindřich Dubovýjuniorky / VzPi 40 – 1. Michaela Musilová19. – 21. 4. SP – Peking – Čína

ženy / VzPi 40 – 3. Lenka Marušková – 385+100,9Veslování

11. 4. MČR dlouhá trať – Hořín

muži / skif – 1. Tomáš Karasmuži / dvojka bez korm. – 1. Václav Chalupa, Jakub Makovičkamuži / skif LV – 1. Ondřej Vetešníkmuži / dvojka bez korm. LV – 1. Jiří Kopáč, Miroslav Vraštil28. – 31. 5. SP – Banyolas – Španělsko

muži / čtyřka bez korm. – 2. Milan Bruncvík, Karel Neffe, Michal Horváth, Jan GruberVodní slalom

28. – 31. 5. ME – Nottingham – Velká

Británie

muži / deblkánoe – 5. David Mrůzek – podíl 1/2 (Pospíšil)muži / hlídky kánoe – 1. Tomáš Indruch – podíl 1/3muži / hlídky deblkánoe – 1. Jaroslav Volf – Ondřej Štěpánek, David Mrůzek – podíl 1/2ženy / hlídky kajak – 4. Štěpánka Hilgertová – podíl 1/3

Atletika

MS 17 8. – 12. 7. Brixen – ItálieME U23 16. – 19. 7. Kaunas – LitvaMEJ 23. – 26. 7. Novi Sad

– SrbskoMS 15. – 23. 8. Berlín

– NěmeckoMČR družstev 29. 8. neurčenoMČR 22 5. – 6. 9. PlzeňSvětové finále 12. – 13. 9. Soluň – ŘeckoCyklistika

ME 23 a MEJ silnice 1. – 5. 7. Hooglede-Gits – Belgie

ME a MEJ dráha 15. – 19. 7. Minsk – Bělorusko

MSJ dráha a silnice 1. – 9. 8. Moskva – RuskoMČR dráha – dvojice 26. 9. BrnoMČR silnice 28. 9. Březnice– čas. dvojicKanoistika

ME maraton 24. – 26. 7. Ostroda – Polsko

ME 23 a MEJ 16. – 19. 7. Poznaň – PolskoMSJ 31. 7. – 2. 8. Moskva – RuskoMČR 7. – 9. 8. RačiceMS 13. – 16. 8. Dartmouth

– KanadaMČR maraton 29. – 30. 8. Týn nad VltavouMS maraton 19. – 20. 9. Crestuma

– Portugalsko Karate

SP 12. – 13. 9. Aschaffenburg – Německo

Moderní pětiboj

MEJ neurčeno Albena – Bulharsko

MSJ 6. – 12. 7. Kaoshiung, Tai-pei – Tchaj-wan

MS 8. – 23. 8. Londýn – Velká Británie

SP – finále 11. – 13. 9. Rio de Janeiro – Brazílie

Přehledy na této dvoustraně připravil: Petr Eliáš

Parašutismus

SP 16. – 19. 7. Altenstadt – Německo

Světové hry 16. – 26. 7. Kaoshiung, Tai-pei – Tchaj-wan

CISM regional PP 5. – 9. 8. Rapperswil – Švýcarsko

SP 6. – 9. 8. Belluno – ItálieMS CISM 14. – 23. 8. Lučenec

– SlovenskoSP 27. – 30. 8. Zell am See

– RakouskoSP 24. – 27. 9. Locarno

– ŠvýcarskoSportovní střelba broková

ME a MEJ 13. – 26. 7. Osiek – Chorvatsko

MS 6. – 17. 8. Maribor – Slovinsko

MČR 28. – 30. 8. BrnoVC AČR 14. – 16. 8. Hradec KrálovéSportovní střelba kulová

ME a MEJ 12. – 26. 7. Osijek – Chorvatsko

MS CISM 10. – 17. 8. Záhřeb – Chorvatsko

MČR BT 14. – 16. 8. PlzeňMS BT 22. – 30. 8. FinskoMČR Pu 300m 1. – 2. 9. PlzeňFinále EP Pi 11. – 13. 9. Thun

– ŠvýcarskoMČR a MČRJ 11. – 13. 9. neurčenoFinále EP 300m 27. – 29. 9. PlzeňVeslování

MČR 3. – 5. 7. RačiceSP 10. – 12. 7. Lucern

– ŠvýcarskoMS U 23 23. – 26. 7. RačiceMS 23. – 30. 8. Poznaň – PolskoME 18. – 20. 9. Brest – ItálieVodní slalom

SP slalom 4. – 5. 7. Bratislava – Slovensko

SP slalom 11. – 12. 7. Augsburg – Německo

ME 23 a MEJ slalom 11. – 12. 7. Liptovský Mikuláš – Slovensko

MS slalom 8. – 13. 9. Seo d’Urgel – Španělsko

MČR slalom 19. – 20. 9. Špindlerův MlýnSportovní lezení

MS 1. – 5. 7. Quinghai – ČínaSvětové hry 18. – 19. 7. Kaoshiung, Tai-

pei – Tchaj-wanSP 8. – 9. 8. Barcelona

– ŠpanělskoSP 21. – 22. 8. Imst

– RakouskoSP 25. – 26. 9. Puurs – Belgie Jachting

MS 3. – 11. 7. Kodaň – DánskoMSJ 1. – 6. 8. Balaton

– MaďarskoME 21. – 29. 8. Varna

– Bulharsko

V pátek 8. května 2009 byl MUDr. Martin Barták uveden do funkce mís-topředsedy vlády a mi-nistra obrany ČR. Ještě za funkce náměstka ministryně obrany mu udělil ředitel ASC DUKLA plk. Jaroslav Priščák Pamětní odznak ASC DUKLA. Odznak, s evi-denčním číslem 007 a diplom za osobní podíl a významnou spolupráci spojenou s rozvojem ar-mádního vrcholového sportu mu osobně předal 17. dubna 2009 na Ministerstvu obrany ČR.

„Po olympijských hrách v Pekingu jsem měla hodně nabídek na napsá-ní knihy. Zpočátku jsem si říkala, že je to brzy. Vždyť pře-ci ještě nekončím. Pak jsem si ale

uvědomila, že zlatá olympijská medaile byla jakýmsi za-vršením jedné cesty. Obzvlášť když to byl takový příběh," vysvětlovala Barbora Špotáková, proč biografie vznikla. Kniha vypráví o rodině, o dětství, o atletických začátcích, o osudovém setkání s Janem Železným, o titulu mistryně světa a hlavně o olympijském příběhu. Příběhu o 21. srpnu 2008, kdy sebrala zlato Rusce a stala se olympijskou vítěz-kou v oštěpu. Knihu jménem „Bára“ pokřtila spolu s au-torem knihy Petrem Čermákem a kmotry Janem Železným a Monikou Absolonovou 19. května 2009.

Text a foto: Ivana Roháčková

Pamětní odznakMartinu Bartákovi

„Bára“ – biografi eolympijské vítězky v oštěpu

DUKLASPORTEM / kresby Milan Kounovský

sm

ěje

me s

e s

32 sportdukla

v armádním dresu

Z fotbalisty házenkář

V dorosteneckých letech byla jeho domovem fot-balová branka ve Starém Plzenci. Jednou za ním přišli házenkáři, zda by jim neodchytal aspoň jeden zápas. Souhlasil, ale vzápětí zjistil, že fotbalová a házenkářská branka je úplně něco jiného. „Když jsem se snažil míč vyrazit robinzonádou, tak se mi všichni smáli. Po čase mě však házenkáři k sobě znovu pozvali a začali mě učit, jak se mezi tyčemi

správně pohybovat. A v 16 letech mě házená uča-rovala. Mými velkými vzory byli Jiří Vícha a Ruda Havlík, s nimiž jsem se pak sešel v Dukle i v národ-ním mužstvu,“ vzpomíná na své začátky.

Dodnes mu zůstal v paměti jeho první velký zápas v roce 1962 proti Dukle, která přijela do Starého Plzence ověnčena gloriolou vítěze Poháru mistrů. Jenže na nadšeně bojující Západočechy v tom-to utkání nestačila. V té době už Škarvan dostal pozvánku do reprezentačního družstva juniorů a o rok později povolávací rozkaz do Dukly Praha. „Když se pak naskytla možnost stát se vojákem z povolání, tak po poradě s rodiči jsem tuto nabíd-ku přijal. Dukla měla tehdy skvělý tým, který patřil k evropské špičce.“

Zlato a stříbroPřed pražským mistrovstvím světa v roce 1964

se Škarvan z širšího výběru do sestavy ještě ne-protlačil, ale po třech letech ho na další šampionát trenér Bedřich König už nominoval. „Brankářskou jedničkou byl František Arnošt, který mně v jed-nom utkání umožnil poznat atmosféru šampio-nátu přímo na hřišti. Řekl tehdy, že je jedno, kdo z nás chytá, hlavně musí pomoci týmu. Moc jsem si toho vážil a to jsem ještě netušil, co se stane ve finále s Dánskem. Arnošt tehdy chytal s čočka-mi, ale během zápasu v nich začal špatně vidět, a tak po čtvrthodině hry jsem ho vystřídal. Bylo to něco neopakovatelného, doslova úžasného, ale snad jsem nezklamal. Vyhráli jsme 14:11 a pohár pro mistry světa jsem tehdy políbil a potom vezl

do Prahy,“ září štěstím ještě dnes, ale hned dodá-vá: „O tři roky později jsem na něj dával pozor při cestě na šampionát do Paříže a při předávání ho naposledy políbil. Už před začátkem mistrovství jsem věděl, že titul neobhájíme, velká éra české házené končila.“

Na začátku 70. let se tvořilo nové mužstvo, kte-ré v roce 1972 přivezlo z olympiády v Mnichově stříbrné medaile. Byl to samozřejmě opět velký úspěch, ale Škarvan, který nastoupil jen v utkáních základní skupiny, nemá na tento svátek sportov-ců moc hezké vzpomínky. „Tehdejší konflikt mezi Palestinou a Izraelem ohrožoval i uspořádání olympijských her, které touto napjatou situací byly dost poznamenané. Po návratu domů jsem se s re-prezentací rozloučil,“ vrací se k závěru svého pů-sobení v národním mužstvu.

Dukla je jeho životDres Dukly oblékal Škarvan do roku 1978, po-

tom ještě dva roky působil v Bohemians a tři se-zony v Tatře Smíchov. Už v Dukle se však studiem připravoval na příští zaměstnání vojáka z povolá-ní. V 57 letech, na začátku starobního důchodu, se jako ostraha objektu na Julisce do Dukly vrátil. „Jsem moc rád, že zase mohu být mezi sportovci. Navíc Dukla je můj život a nechápu nedávnou sna-hu tento slavný klub zrušit. Vždyť dlouhá léta je dodavatelem mnoha vynikajících sportovců do re-prezentace a také se o ně po všech stránkách sta-rá,“ zdůrazňuje jubilant.

Při otázce co mu házená dala a co vzala, se s po-usmáním zamýšlí: „Nikdy nezapomenu na báječné zážitky ve skvělé, kamarádské partě. Díky házené jsem navštívil řadu zemí, kam bych se jinak ni-kdy nedostal. Horší už byla moje častá absence u rodinného krbu. Dcery rostly a všechny starosti s jejich výchovou zůstaly na manželce. Vrcholový sport se zřejmě podepsal i na mém zdravotním sta-vu. Jednu operaci kyčle mám za sebou a na druhou se připravuji. Ale nenaříkám. Navíc Nadace spor-tovní reprezentace se snaží členům Klubu olympio-niků finančně pomáhat, aby tak dodatečně ocenila jejich zásluhy na zisku medailí z velkých meziná-rodních soutěží. A mnozí z nás, hlavně ze zdravot-ních důvodů, tuto pomoc opravdu potřebují,“ při-pomíná Jaroslav Škarvan.|

LÍBAL POHÁRLÍBAL POHÁRJaroslav Škarvan, házenkářský brankář Dukly oslavil 65. narozeniny

Cítil se dobře mezi třemi tyčemi na fotbalovém hřišti a stal se výborným házenkářským brankářem. Ze Starého Plzence našel cestu až k titulu mistra světa. Plnou nůši úspěchů nasbíral v Dukle a před osmi lety se do ní vrátil. A jako ostraha objektu na Julisce oslavil Jaroslav Škarvan 3. dubna ve svém milovaném klubu 65. narozeniny.

Text: Jaroslav PeštaFoto: Ivana Roháčková a archiv ASC DUKLA

mistrů světa