Nzev: Ti muketi Autor: Alexandre Dumas * * *

Otvrte knihu, kter se v poutavosti vyrovn mlokter jin v cel svtov literatue. Te ujiujeme vs, e stejn i dospl u vce ne sto let. Uvidte sami, e ji psal mistr vl dovedn a hbit jako jeho hrdynov kordem, kter se jim blskal v jist ruce. Ne se vak s za strnkou zahloubte do podivuhodnch dobrodrustv odvnho vtroplacha Dartaana, vzne slinho Aramise a chvstavho obra Portose, pijde vm snad vhod nkolik informac o dji hy, o tom, co a jak se v n splt a rozplt; a snad nebudete litovat, seznmteli se ped s autorem tohoto jedinenho romnu a objsnmeli vm alespo letmo historick okolnosti, z h vznikl. Nesledujeme tm jin zmr ne pesnji zamit vai pirozenou zvdavost k tomu va fantazii urit faktick podklady, kter by vm jet zvily poitek z etby. Pbh T muketr se zan rozvjet roku 1625 v jednom stedofrancouzskm msteku; pak ae, peskakuje do ady jinch mst a vesnic Francie a dvakrt i do soudob Anglie, rozlo i do t let. Hned na prvn strnce se dovme, e byla tehdy ve Francii lta run a neklid arvtek a nepokoj, kdy byly na dennm podku poplachy a vtrnosti veho druhu a lidsk nu velmi nejistou. Tehdy, v sedmnctm stolet, jinde v Evrop nebylo o nic lpe: tebas u ns v Cechch prv ech hoela nesetnmi plameny a plamnky ticetilet vlka, a nejlep esty lid odchzeli vypovdni z vlasti pro sv evangelick nboenstv

blohorskm vtzem, Habsburkem Ferdynandem II. Tak ve Francii v dobch, do nich spad d jet doznvaly bratrovraedn nboensk vlky mezi katolky a protestanty, jim se ve Fra enoti. Jindich IV., otec krle Ludvka XIII., vrchnho velitele muketr, se moude a spr iv snail ukonit vzjemn zabjen Francouz pro rozdlnou nboenskou vru. Byl vak rok snenlivmi katolky a v zemi se opt na adu let vechno rozrojilo jako v podrdnm vos uketi se napklad zastn, jak uvidme, oblhn tvrze La Roelle. Je to hlavn histor v romnu. La Roelle byla posledn silnj bata hugenot, a ponvad se s Roellany spojo tantsk Anglie, s n stle hrozil vypuknout vlen konflikt, bylo msto krlovskm vojske Dobrodrunost a pikle veho druhu byly zkrtka tenkrt, jak se k, ve vzduchu, a spisovat Alexandre Dymas neudlal vlastn nic jinho, ne e v tomto ovzdu rozehrl runou sple p . Aby se mu dj skloubil dohromady, poteboval jen njakho "hlavnho intrikna", kter by l jako na tajnch drtkch a sousteoval ve svch rukou sloit zpletky. K takov roli vy nejvt osobnosti t doby, kardynla Richlieua, prvnho ministra slabho a nerozhodnho k a XIII. Od roku 1624 byl chytr a energick Rielieu jakmsi dikttorem Francie. Avak dlu piznat, e mu pi tom nelo pouze o moc osobn; to, co podnikal a nettil se opravdu dn dk, mlo za cl pozvednout moc a pokleslou autoritu krlovskho rodu, poslit a upevnit fr ncouzsk stt.

V pedchzejcch dobch zem velmi trpla zvl vysok lechty, kter leckdy drela v ach roto srel vemi zpsoby lecht hebnek, troufal si as od asu popravovat i nejelnj boil lechtick hrady, zakzal souboje, aby se feudln panstvo uilo bojovat jen za krle . Za tchto pomr pak zrove rychle rostlo a bohatlo manstvo, a toho chtl Rielieu do li vc pi krli, byli pokojnj, pracovitj, a hlavn spolehlivji jej hospodsky podp l a nestl lechta. Kardynl Rielieu tedy byl ve sv dob lovk pokrokov, pomhal rozv ti. Jak to, e m pesto v romn tak nesympatickou roli, e zde tak asto vystupuje jako z uch, kter m ve vem sv temn a asto velmi neulechtil prsty? Vypad to tak proto, e s l vc podrobnost ne celku a e neml ped oima ani tak Rielieuovy cle, jako sp jeho ty byly vskutku nevybrav, bezohledn, krut. L tehdej svt tak, jak se asi opravdu it drobnm zchudlm lechticmvojkm, kte ili ze svho mee, byli osobn poctiv, jak t chu starch "rytskch" idel, potrpli si na svou "lechtickou est", byli vrn a oddan o mnoho vc se nestarali, jen kdy se pod dlo kolem nich nco zajmavho, do eho mohli vou pekypujc mladistvou slu, vtip a dychtivost po neohroench inech. Alexandre Dymas byl spisovatel romantick; nelo mu, stejn jako jeho hrdynm, tolik o t o, aby se napklad zahloubal do skutenho jednn krlovny Anny Rakousk, cizinky na fran km trn, kter si opravdu nkdy nebezpen zahrvala s osudy sv nov vlasti, tebas ve svch vztazch k anglickmu kancli lordu Buckinghamovi. Dymas

devm velkou romantickou lsku mezi tmito ,dvma lidmi, vidl "nejkrsnjho kavalra" a Vidl vechny udlosti pedevm ve vztahu s lidskmi city a vnmi vnmal je jako napna bo, jak kme, objektivn pesn se dret historie autor zkrtka vbec nechtl. "Co jsou t vyjdil se pr jednou. "Je to jen hebk, na kter zavuji sv romny." A vlivem svho po nto pohled na vci i na sv tene. V Tech muketrech opravdu nezle tolik na tom, co ako na tom, co v tom kterm okamiku mysl a ct hrdynov pbh, jak pohotov a iv, ch naj. V dji je napklad hojn bitek a zabjen, co chvli tu pad nkdo mrtev i rann. A o na divadle nebo v detektivce, nepsob to drsav smrt je tu jen cosi jako literrn moti , na jeho pozad tm vce vynik radostn, barvit a vtzn ivot. Nikoliv na mravn soud o z konkrtnho vyprvn je zameno cel toto mistrovsk dlo. Nakaliv semnko romantiky maj muketi rovnou od svho autora jsou opravdu jako rodn d vatele, jeho vlastn ivot byl tak romnem nad pomylen bohatm a pestrm. Jmenoval se; jak jsme si u povdli, Alexandre Dymas a k se mu tak v djinch literatu sotec, nebo ml i slavnho syna, tak Alexandra, kter po nm zddil spisovatelsk nadn. u stoj dokonce jet Dumasdd, za Napoleona Bona, parta generl mlad Francouzsk republik tenhle Dymas se toti vyznal v umn vlec

nm nemn ne jeho potomci v umn pera. Ti generace rodu, kter se tak vznamn zapsal d em. Nepokojn a ctidostiv krev Dumas vznikla menm. Pram naeho autora byla erno inga, jej dcko, malho kueravho mulata, si francouzsk lechtic Davy de la Pailleterie l roku 1770 do Evropy. Pod jmnem sv matky aby jeho ple nedlala ostudu "modr krvi" vst oupil potom mlad negersk obr, kdy vychzela Napoleonova hvzda, do armdy, vyslouil si endrn udatnost generlsk epolety, zaloil si rodinu s francouzskou mankou a roku 180 narodilo dal ertovo kvtko, Alexandre. Chlapec se zprvu nezdl k niemu. Nebylo mu mono vpravit do hlavy tm dn vzdln. Za a uchytil se jako prost notsk psa, vzdychal bez pestn po Pai a po velkm svt Zapoutl prvn konky v hlavnm mst stejn bez groe jako Dartaan, ale velmi brzy se o yzval bdu na souboj. Zhltal jaks taks literrn znalosti a zaal pst divadeln hry. M a dlani, byl kurn mluvka, dovedl se protlait k znmm lidem a zskat si je ivelnou pi t, a pomalu se mu zaalo dait. Ltaj prvn jiskry z jeho talentu, a mil Alexandre Dymas rozdychtil za slvou jako za samozejmost, kter ho neme minout. Devtadvacetilet je u po spchu dvou her, jimi dovedl vnst na scnu hork kvas souasn iterrn osobnost, milek obecenstva, a stav se mezi eln pedstavitele romantickho hnu rancie". Zastuje se revolunch nepokoj let 1830 a 1832, je vude, ije a pracuje k ne Vysype z rukvu dal srii dramat a znenhla se obrac k prze, v n se rozepsal, jak snad jet nikdy nebylo vdno. Probudil nm strhujc sla fantazie, pln prodn vulkn dovednosti zapltat a rozuzlovat na str k osudy. Noil se do prce, jako se vrh plavec, pekypujc svmi nevybitmi silami, do pele. Vydrel od asnho rna do noci sedt za psacm stolem, t jako asketa a pst a pst stail tden, aby se mu pod rukama vyloupla cel nov kniha. A nikterak se pi t din nen Vypravuje se, e k nmu piel na nvtvu jaksi Anglian a v pedsni ho zarazil hromov izinec projevil obavy, e pichz nevhod do spolenosti, ale bylo mu vysvtleno, e pan Dy je v psav ri a smje se pbhu, kter tvo. Veer pr si nkdy astn mnul ruce a sp , co asi zas jeho hrdynov zajmavho provedou. Nevdl to naped, dval se sm pekvapit s . Stailo mu povdt v hrubch rysech o njakm nmtu, a u byl jako elektrizovn; v hlav la scna za scnou a za chvli to bylo na pape. Takovho sldce po nmtech si vychoval rofesoru historie Maquetovi, kter mu vyhrabval z djepisn literatury a ze starch pamt jmav drobty, z nich mistr pak pipravoval avnat vyprvsk hostiny. Roku 1844 tak vznikli nesmrteln Ti muketi, Dumasovo vrcholn dlo, jeho obliby u ned i dal romnov pokraovn Ti muketi po dvaceti letech a Vikomt de Bragelonne, knihy, osudy naich hrdyn dovedeny a do jejich smrti. Ti muketry nepedstihl slvou ani pozd lmi znm nkolikasvazkov romn Hrab Monte Christo. Svou kouzelnou obraz

nost Dymas doslovn tvoil djiny, jeho smylen postavy psobily senzanji, ne kdyby by u ily. Umstylli nkam dj svch pbh, znamenalo to, e v kraji stoupne turistick ruch budou opravdu vidt pamtky po Dumasovch hrdyn0ch. Jenom v jedinm dvacetilet 187090 se prodalo toliko ve Francii na ti miliny vtisk Duma ovch knih. Vechno, co napsal, by pr obshlo alespo pt set svazk. Samozejm e vyzsk errn produkci nesetn sumy frank, ovem dovedl je tak rozhzet. Koupil si krsn zmek finann podporoval Garibaldiho povstn v Itlii, jeho se sm v malebnm kroji zastnil

se zpalem i do organizovn protitureckho odboje v Albnii. Kdy koncem roku 1870 zhasn na severorancouzskm venkov u svho syna, konil se jeden podivuhodn ivotn bh, ale ni eze stopy. Dkazem je, e se jet po tolika letech dvme uchvacovat plody Dumasova umlec nadn a teme s neochabujcm zjmem adu jeho knih. JAROSLAV JAN v n se zjituje, e na hrdynech dje, kter budeme mt est tenm vypravovat, nen nic mytologickho, tebae jejich jmna kon na os a is

"si ped rokem jsem hledal v krlovsk bibliotce prameny pro sv djiny Ludvika XIV. a tu sem nhodou piel na pamti pana Dartaana, vytitn v Amsterodame u Petra Rouge vyly ta vtina dl sv doby, v nich spisovatel chtli ci pravdu, ale nechtli si proto krat osedt v Bastyle. Nzev knihy m zlkal: donesl jsem si ji dom rozum se, e s dovolenm p nihovnka a dychtiv jsem se do n pustyl. Nen mm myslem rozbrat zde ono zajmav dlo a spokojm se tm, e ty z mch ten, kt azen doby, na n upozornm. Naleznou tam podobizny vykreslen mistrovskou rukou; a akoli v byl vtinou rtny nkde u dve kasren a na zdech hospod, pozn v nich zbhl ten dvka XIII., Anny Rakousk, Rielieua, Mazarina a vtiny dvoan t doby. A vechny jsou s jako v djinch pana Anquetila. Ale jak znmo, na vrtkavho ducha bsnka nepsob vdy tot, co shledvaj poutavm irok tak pi vem obdivu ke zmnnm podrobnostem tm jsem se podivoval jako vichni ostatn ps a mne nejvtm dojmem jedna vc, j si pede mnou urit nikdo ani neviml. Darttaan vypravuje, e se pi sv prvn nvtv u pana de Trville, kapitna krlovskch dsni s temi mladmi mui, kte slouili v tm slavnm sboru, kam i on se chtl dostat; e Atos, Portos a Aramis. . 13

Piznm se, e m ta ti podivn jmna zarazila a hned mne napadlo, nejsouli to jen pseudon , jimi Dartaan zakrv njak slavn jmna nebo kter si jejich nositel vypjili sami v d z rozmaru; snad z nespokojenosti nebo z nedostatku penz oblkli prost muketrsk kabt Od t doby mi nedalo spt, dokud jsem v soudob literatue nenael alespo njakou stopu on vltnch jmen, je tolik rozjitila mou zvdavost. Pouh vet knih, kter jsem proto peetl, by vyplnil jednu celou kapitolu; snad by to byl pro tene velmi poun, ale jist pramlo zbavn. A tak se spokojm tm, e teni pov e, unaven marnm hlednm, uu chtl veho vzdt, nael jsem konen, veden radami svho s Paulina Parise, fliov rukopis pod slem 4772 nebo 4773 na to slo se u dobe nepamatu eho nadpis byl: "Pamt pana hrabte de La Fre, tkajc se nkterch udlost, je se zb koncem vldy krle Ludvka XIII, a potkem panovn krle Ludvka XIV." Mete si myslit, jakou jsem ml radost, kdy jsem v tomto rukopise, posledn sv nadji, u dvact strnce nael jmno Atos, na dvact sedm jmno Portos a na tict prv jmno Ara Objev takovho naprosto neznmho rukopisu v dob vysokho rozkvtu historick vdy mi pip oro zzran. Pospil jsem si proto a vydal si dovolen vydat jej tiskem doufaje, e se dne pihlsm do Akademie aspo s cizm pem, jestlie se mi nepoda, co je velmi pravd t se do Francouzsk akademie se svou vlastn trokou do mlna. Musm uznat, e mi bylo povo en k tisku udleno velmi ochotn; uvdm to zde, abych vyvrtil liv tvrzen lomyslnk, vldou, kter je spisovatelm naklonna jen vlan. Dnes tedy tenm pedkldm pod vhodnm nzvem prvn st tohoto cennho rukopisu a zavaz mt tato prvn st, jak o tom nepochybuji, zaslouen spch, uveejnm ihned st

druhou. Kmotr je vlastn druhm otcem; a tak vykvaje vc ptch, vyzvm tene, aby, lbit nebo ho bude nudit, pipisoval ve na mj et, a nikoliv na vrub hrabte de La Fre Povdl jsem, co jsem ml na srdci, a nyn pistupme k vyprvn.

Thdary pana daArtaana

Fi pondl msce dubna r. 1625 vypadalo msteko Meung, kde se narodil autor Romnu o r os hnzdo; jako by byli pili hugenoti zaloit v nm novou tvrz La Roelle. Mnoz oban, utkat eny smrem k Velk ulici a slyeli povykovat dti na prahu dve, oblkali se spn upevujce svou trochu nejistou odvahu muketou i halapartnou, pospchali k hospod U svob dnho mlyne, kde se tsnil vihled rostouc dav, pln hluku a zvdavosti. V onch dobch bval podobn poplach astm jevem a nebylo snad dne, aby to i ono msto ne menalo do sv kroniky njakou takovou udlost. Tu bojovali proti sob pni, tu zas vlil k kardynlem nebo povstal proti krli panl. A vedle tchto skrytch i veejnch, tajnch nch tahanic tu byli jet zlodji, ebrci, hugenoti, pobertov a nedn ele, kte se d jde o many, ti se chpali zbran vdycky proti zlodjm, pobertm, eledi, asto proti tm, a nkdy i proti krli; proti kardynlovi a proti panlm vak nikdy. A tak bylo zcela i zvyklost, e man, slyce eenho prvnho pondl v msci dubnu r. 1625 povyk a ne ven prapor, ani livreje lid vvody Rielieua, sebhli se k hostinci U svobodnho mlyne. Kdy tam pili, byla pina rmusu celkem nabledni. Jaksi mlad mu . nartnme jednm pedstavte si Dona Quijota v osmncti letech, Dona Quijota vyloupnutho ze svho stedovk krune, Dona Quijota vzcho ve vlnn kazajce, jej modr barva se ji vylouhovala v n u sms blankytn modi a pinav vinn sedliny. Obliej podlouhl, snd; lcn kosti

vysedl, znak lstivosti; nadmrn vyvinut elistn svaly, neklamn znak, podle nho pozn , i kdy nem gaskoskou apku n jinoch apku ml, a byla ozdobena jakmsi perem; iroce hytr oi; nos zahnut, ale jemn modelovan. ekli byste, e je trochu velk na jinocha, t mal na dosplho mue. Mn cvien oko by chlapka, bylo mohlo pokldat za njakho stat estch. Ale ml dlouh me, kter visel na koenm opasku a tloukl ho do ltek, kdy el p na koni, bil do jeho rozjeen srsti. Ano, n mlad mu ml kon a tento k byl tak pozoruhodn, e si ho kad viml: byla to dvanct nebo trnct let star, lut barvy, s vypelichanm ocasem a s bolky na nohou. Ale y vela hlavu a mezi kolena, take nepotebovala nprsn emen, urazila jet svch osm t byly jej dobr vlastnosti tak dobe skryty pod jej podivnou srst a nepravidelnou chz dob, kdy se kdekdo vyznal v konch, musil pjezd tto herky do Meungu vela asi tak ped t hodinou Beaugencyskou brnou vyvolat velk rozruch. A patn dojem z kon padl i na jezd ce. Rozruch byl pro mladho Dartaana tak se jmenoval Don QuijoLe tto druh Rosinanty tm tra pnj, e sm, akoliv byl velmi dobr jezdec, dobe vdl, jak smnosti mu ten k dod kdy mu pan Dartaanotec tenhle dar odevzdval. Vdl dobe, e zve m cenu aspo dvacet utno dodat, e slova, jimi byl dar provzen, mla cenu nezmrnou. "Mil synu," pravil tenkrt gaskosk lechtic onm rzovitm barnskm nem, v nm si o, krl Jindich IV., "mil synu, tento k se narodil v dom tvho otce, u je tomu bezml et, a nikdy nepeel do jinch slueb, co mu dv prvo, abys ho ml rd. Nikdy ho neprode ho klidn a estn umt stm.

A pjdeli s nm nkdy do boje, eti ho, jako bys etil starho sluhu. Budeli pak mt e ke dvoru, k emu ti ostatn tvj starobyl rod dv prvo," pokraoval pan Dartaanotec, " dstojnost svho lechtickho jmna, je bez poskvrny nosili tv pedkov po vce ne pt s cti sv ani povsti svch pbuznch a ptel. Nestrp nic od nikoho ne od pana kardynla A mj stle na mysli, e drobn lechtic jako ty neproraz dnes nim jinm ne svou kur s jen na vteinu podlehne zachvn strachu, ztrc mon prv v t vtein vnadidlo, je m i mld a ze dvou dvod je na tob, abys byl srdnat: jednak, e jsi Gaskonc, a za druh, mj syn. Neboj se pleitosti a neuhbej dobrodrustvm Dal jsem t vyuit, jak se vldne leno je ze eleza a pst z ocele: bij se tedy, kde me. Bij se tm vce, e souboje jsou a je k tomu tedy teba dvojnsobn odvahy. J sm ti, mil synu, nemohu dt vc ne patnc vho kon a rady, kter jsi prv

slyel. Tv matka ti k tomu jet pid recept na balzm od jedn ciknky; m tu zzranou hoj kadou rnu, kter nezashne srdce. Vyuij toho veho, jak nle, a ij astn a dlo ch ti chtl ci. Je to pklad, ne z mho vlastnho ivota, nebo j sm jsem nikdy nebyl tnil jsem se jen jako dobrovolnk nboenskch vlek; chci se ti zmnit o panu de Trville, er byl kdysi mm sousedem a jako dt si hrval s nam krlem Ludvkem XIII., jeho Bh z y se z jejich her stvaly bitvy a tu krl neml vdycky vrch. Ale prv rny, je dostal, v budily d;u a ptelstv k panu de Trville. Pozdji se pan de Trville bil jet s jinmi, sv prvn cest do Pae hned ptkrt; od smrti nebotka krle a do zletilosti mladho s to vlky a oblhn; a od zletilosti Ludvika XIII. a dodneka snad stokrt! A pes vechn soudn vnosy a zapovd je dnes kapitnem muketr, to znamen hlavou legie samch csar opustit a jich se i pan kardynl obv a ten, jak znmo, m pro strach udlno. Nadto m p rville deset tisc tolar ron, a je tedy podn velkm pnem. A pece zaal stejn jako o dopis. Jdi k nmu a i se jeho pkladem, abys to jednou dothl tak daleko jako on." Pot opsal Dartaanotec syna svm vlastnm meem, objal ho, polbil na ob tve a dal mu y vychzel z otcovy komnaty, la jinochu v strety matka, je na ekala s onm slavnm re rady, kter jsme ped chvl slyeli, mohly zajist vst k tomu, e bude balzm asto pot y bylo louen del a nnj ne s otcem, ne snad proto, e by byl pan Dartaan nemilova edinho potomka, ale pan Dartaan byl mu a byl by pokldal za nedstojn mue povolit svm nuti, kdeto pan Dartaanov byla ena, a k tomu matka. Plakala, chudinka, hodn, a k chv mladho pana Dartaana budi

eeno, e akoliv se snail, se byl, aby zstal pevn, jak se sluelo na ptho muket mohl. Z o mu padaly slzy jako hrachy a st polovinu jich dokzal skrt. Tho dne se mlad mu vydal na cestu, vybaven temi otcovskmi dary, to jest, jak jsme u , patncti tolary, konm a listem pro pana de Trville; ndavkem tu byla, rozum se, jet ovsk nauen. Takto vybaven byl Dartaan vru pa strnce tlesn i duevn vrnou kopi Cervantesova hrdy u jsem ho astnm vnuknutm pirovnal, kdy jsem jako historik musil nakreslit jeho portr on Quijote pokldal vtrn mlny za obry a stda ovc za vojska, Dartaan bral kad smv ohled za vyzvn. Vyplynulo z toho, e jel s pst zaatou z Tarbes a do Meungu a e nejm rt sevel jilec svho mee; nicmn pst nedopadla na dnou elist a me z pochvy vbec n snad e by byl pohled na zbdaelou lutou herku nebyl vykouzlil mnoh smv na tvi kole , ale nad herkou pozvonval me ctyhodn dlky a nad meem blskaly oi spise divok ne h odci radji potlaovali svou veselost. A kdy u to nelo a veselost nabvala vrchu nad var vnm rozumu, snaili se alespo smt se jen jednou polovinou tve jako antick masky. Pi vost zstal tedy Dartaan vzneen a nedoten a do toho neastnho msta Meungu. Avak zde, kdy ped vraty hospody U svobodnho mlyne sestupoval s kon ani mu kdo, bus nsk, sklepnk nebo podomek, piel podret tmen, spatil Dartaan u pootevenho okna v p chtice. Byl vznosn postavy a ulechtilho vzezen, akoliv se dval ponkud zamraen, a vma osobami, kter mu zejm uctiv naslouchaly. Podle svho zvyku si Dartaan myslil, e hovoru je on sm, a nastavil ui. Tentokrt se Dartaan mlil jen zpola: nemluvili o nm, le o jeho koni. Jak se zdlo, lechtic vypotval svm poslucham vechny jeho vlastnosti vad, jak jsem prv ekl, tito posluchai mli mluvho ve velk vnosti, propukali kad . Jestlie u pouh pousmn stailo probudit prchlivost mladho mue, lze si pedstavit, j o psobilo tohle hlun vesel. Nicmn Dartaan se chtl naped tomu opovliv, kter si z nho tropil smch, podvat do ince svj hrd pohled a uvidl mue mezi tyiceti a ptatyiceti lety, pronikavch ern se siln vraznm nosem, s bezvadn pistienm ernm knrem; na sob ml kabtec a fialo rvy, bez jakchkoliv ozdob krom obvyklch otvor u kabtce, jimi prosvtala koile. Kalho kabtec byly nov, ale pomakan jako cestovn aty uzaven dlouho v tlumoku. Vechny tyto zaznamenal Dartaan s bystrost pelivho pozorovatele; bezpochyby mu jeho instinkt naep tval, e tento neznm bude mt velk vliv na jeho pt ivot. Ale prv v okamiku, kdy na nho Dartaan upel svj pohled, utrousil lechtic ve fialovm jednu ze svch nejvstinjch a nejjadrnjch poznmek na adresu barnsk herky, a jeho chli znovu ve smch. I on sm se dokonce zcela proti svmu zvyku nepatrn usml. Te u neb nejmen pochyby: Dartaan byl doopravdy uren. Pesvden o sv urce, narazil si apku il vyraz tve, jak vdal v Gaskosku u cestujcch velmo, a s jednou rukou na jilci me hou openou v bok vykroil kupedu. Nanetst m vc se blil, tm vc ho oslepval hnv jnch slov, jimi mnil dt vraz svmu rozhoen, mu piel na jazyk jen drsn podrdn unkem.

"Hej, pane," vykikl, "co se tam schovvte za okenici? Ano, vy, eknte mi, emu se smjet a budeme se smt spolu!" lechtic zdvihal pomalu oi z kon na jezdce, jako by byl poteboval jist as, aby pochopi , e ta po divn vtka pat skuten jemu. Pot, kdy u nemohl mt dn pochybnosti, svrastyl lehce louh pestvce odpovdl Dartaanovi s nevslovn ironickm a urlivm pzvukem: "Nemluvm s vmi, pane!" "Ale j s vmi mluvm, j!" vykikl mlad mu, rozhoen tou smsic nadutosti a vzneench pohrdni. Neznm se na nho jet okamik s lehkm smkem dval, nato odstoupil od okna a pomalm hostince. Dva kroky ped Dartaanem, zrovna proti jeho koni, se zastavil. Jeho klid a posmvan vraz zdvojnsobily veselost lid v okn, s nimi dve hovoil. Vida jej pichzet, Dartaan povythl me o stopu z pochvy. "Tento k dojista je nebo spe ve svm mld byl pryskynkem," pokraoval neznm ve sv obrcen ke svm poslucham v okn. Akoliv se Dartaan hroziv tyil mezi nm a jimi, zdl ec neberou na vdom. "Tahle barva je vborn znm v botanice, ale u kon byla jist a do lmi vzcn." "Koni se smje jen ten, kdo se neodvauje smt se pnu!" vykikl ueliv k pana de Trvil zzuen. "J se vru nesmji asto, pane," opil neznm, "jak mete sm vidt na mm oblieji; al prosto prvo smt se, kdykoli se mi zachce." "A j zas," vykikl Dartaan, "nestrpm, aby se kdokoliv sml, kdy se to nelb mn!" "Opravdu, pane?" pokraoval neznm s ledovm klidem. "To je od vs moc pkn." Otoil se n patku a chystal se vejt opt do hostince velkmi vraty, u nich Dartaan pi svm pjezdu osedlanho kon. Avak nebylo v Dartaanov povaze, aby takhle propustyl lovka, kter ml drzost se mu pos . Vythl me nadobro z pochvy a pustyl se za nm. "Hlete se obrtit, .pane posmvku," kiel, "abych vs nenapadl zezadu." "Mne napadnout!" opil lechtic, otoil se zase elem k jinochovi a zadval se na nho s a pohrdnm. "Ale, ale, chlapeku, vy jste se zblznil!" Potom pravil polohlasn a jakoby sm k sob: "lovka to a mrz! Jak by tohle byl lovek pro Jeho Velienstvo, kter hled na vech st en mue mezi sv muketry!" Ml vak sotva kdy dokonit, nebo Dartaan po nm al s takovou zuivou silou, e by to pr n bval byl jeho posledn ert, kdyby byl prun neuskoil nazad. Te neznm poznal, e j tasil me, pozdravil protivnka a postavil se vn do stehu. Ale. v tm okamiku se vy rtaana dva, co pihleli nejbl, a spolu s hostinskm ho zaali mltit klacky, lopatami Byl to nhl a tak naprost obrat, e se jinoch otoil, aby elil tomu krupobit ran, a Da nv sok, vida to, s bohorovnm klidem zase zastril me do pochvy. Obratem ruky stal se tak pouhm divkem boje, co se pln srovnvalo s jeho. obvyklou lhostejnost. Ale pece s drel, aby nezabruel: "K ertu s tmi Gaskoci! Hote ho zas na tu jeho oranovou herku a a si thne po svch!" "Ne dv, dokud t nezabiju, ty zbablce!" iel Dartaan a stle se snail elit, jak nejl svch t neptel. "Zas jeden gaskosk vytah," mruel lechtic. "Na mou dui, tihle Gaskoci jsou nenapravit Tak jeh si ho podejte, kdy to mermomoc chce. A toho bude mt dost, vak on si ekne." Ale neznm zejm jet stle nevdl, s jakm tvrdohlavcem se to pustyl do kku Dartaa prosil o milost. Souboj tedy jet trval nkolik vtein; vyerpn, upustyl konen Dartaan kter rna hol perazila vejpl. Jin rna, kter souasn zashla jeho elo, zpsobila, takka bez ducha skcel k zemi. Zrovna v tom okamiku sbhali se ji k mstu ar

vtky ze vech stran lid. Hostinsk, obvaje se skandlu, odnesl s pomoc svch podomk ra uchyn, kde ho trochu oetili. lechtic se zase vrtil na sv msto u okna a s jistou netrplivost hledl na zstup, kter ml k odchodu; zdlo se, e mu ten hluk lid vad. "Tak copak dl ten zuivec," ekl, kdy vrzly dvee a do jeho pokoje vstoupil hospodsk, a se zeptal, jak se hostu da. "Vae Excelence tedy vyvzla bez pohromy?" ptal se starostliv. "Jak vidte, mil pane, naprosto. Ale jakpak je s nam mladkem?"

"U je mu lip," odvtil hostinsk, "omdlel." "Opravdu?" ekl lechtic. "Ale jet ne omdlel, sebral vechnu svou slu, aby vs pivolal a vyzval vs znova na sou "Ten chlapk je vtlen bel!" neudrel se neznm. "I ne, Vae Excelence, kdepak bel," opil hospodsk s pohrdavm smkem, "kdy omdlel, jsme mu kapsy. V tlumoku m jen jednu koili a v kapse jedenct tolar. Ale to mu nevadi lo, aby u tm v bezvdom jet ze sebe nechrlil vyhrky, e kdyby se podobn vc stala to odpykal hned; takhle pr budete litovat a pozdji." "Naposled je to njak pestrojen princ," pravil chladn neznm. "km vm to proto, velmon pane," odvtil hostinsk, "abyste se ml ped nm na pozoru." "A nejmenoval nikoho v t zlosti?" "I to ano. Tloukl si na kapsu a kal: No uvidme, co tto urce svho chrnnce ekne pan "Pan de Trville?" opakoval neznm a zbystil pozornost. "Ze si poklepval na kapsu a jme noval pitom pana de Trville? Poslyte, ptelku, vzal bych na to jed, e kdy mladk om il jste mu naruby i druhou kapsu. Copak v n bylo?"

"Dopis adresovan panu de Trville, kapitnovi muketr." "Opravdu?" "Je to tak, jak km, Excelence." Hostinsk, kter nebyl nadn velkm dvtipem, si ani neviml, jakm dojmem jeho slova na ci ce zapsobila. Nhle odstoupil od okna, o n se do t chvle stle loktem opral, a svrast klidn obo. "U vech vudy," zamumlal mezi zuby, "e by mi byl Trville poslal na krk tohohle Gaskoce ? Vdy e to pln dt. Ale pravda, rna meem je rna meem, na vku toho, kdo ji d, zbl apce se j lovk nadje mn ne od kohokoliv jinho. asto sta mal pekka, aby zk A neznm se na nkolik minut zamyslil. "Poslyte, hostinsk," pravil konen, "copak mne nezbavte toho lence? Upmn eeno, z Ale," dodal s mrazivou vyhrkou, "pek mi siln. Kde je?" "Ve svtnici m eny, v prvnm pate. Obvazuj ho tam." "A svch pt vestek m u sebe? To jste mu ani nesvlkli kabt?" "Ale to se rozum. Vechno m dole v kuchyni. A jestli vm ten zelen vn pek." "Beze v pochyby. Zpsobil ve vaem podniku skandl, jemu se poestn lid nemohou vystav dte do svho pokoje, napite mi et a upozornte mho sluhu." "Jake? Pn u ns opout?" "Vak to vte, vdy jsem vm nadil osedlat kon. Neuposlechl jste snad?" "Jakpak bych si dovolil jak Vae Excelence mohla vidt, k stoj pipraven ve vratech." "Dobr, tak udlejte, co jsem vm te ekl." "Ajajaj," uklouzlo hostinskmu, "e by se pn toho .chlapeka bl?" Ale velitelsk pohled neznmho mu zatrhl tpek. Uctiv pozdravil a odeel.

"Toho ulpase tu rozhodn nesm mylejdy zahldnout," pokraoval cizinec. "Beztoho se u dos opozdila. Bude rozhodn lpe, kdy skom na kon a pojedu j naproti. kdybych aspo vdl om list pro pana de Trville!" A mumlaje jet cosi, odchzel neznm do kuchyn. Hostinsk, kter u nikterak nepochyboval, e ptomnost toho mladho chlapce vyvala cizi ospody, zatm vystoupil o patro v a veel do pokoje sv eny, kde nalezl Dartaana u pi ch. A tak nelenil a dal mu na srozumnou, e si zaal arvtku s velkm pnem nebo podle j byl cizinec jist njak velmo; mohl by pr z toho mt opletaky s polici. Nutil jinocha, vstal a pes svoji slabost pokraoval v cest. Darttaan, stle jet napl ommen, tedy v k, jak byl, bez Vm, e se vrazu mylejdy uv jen tehdy, nsledujeli za nim rodov jmno, ale nael jsem rukopise a nechci v nm nic mnit.

kabtce a hlavu celou v obvazech, sestupoval ze schod; hostinsk ho strkal ped sebou. Avak jakmile vkroil do kuchyn, prvn, co oknem zahldl, byl jeho sok, kter klidn s nk l u stuptka tkho koru, do nho byli zapraeni dva siln normandt kon. Hovoil s dmou, kter mla hlavu v oknku koru. Byla to ena asi dvacetilet nebo nejv star. Zmnili jsme se u o tom, jak bystedovedl Dartaan postihnout vraz tve; vidl prvn pohled, e dma je krsn a mlad. Jej krsa mu padla do oka tm spe, e byla v ji

ie, kde Dartaan doposud il, naprosto neobvyklho druhu. Byla to bledolc svtlovlska s kma modrma oima unylho vrazu, mla dlouh vlasy, kter j spadaly v hustch kadech a ty a alabastrov bl ruce. Hovoila velmi iv s neznmm muem. "Jeho Eminence mi tedy porou.," kala prv. "Abyste se okamit vrtila do Anglie a ihned po pmm poslu dala vdt, kdyby vvoda opus dn." "A co se te mch ostatnch instrukc?" otzala se. "Ty jsou v tto zamen skce. Otevete ji, prosm, a na druh stran kanlu La Manche." "Dobe. A co te budete dlat vy?" "J se vrtm do Pae." "A toho mladho drzouna ani nepotrestte?" ptala se dma. Cizinec j chtl odpovdt, ale v okamiku, kdy otvral sta, skoil Dartaan, kter vecko rh dve. "Ten drzoun potrest vs," vykikl, "a doufm, e tentokrt neuniknete jeho zaslouenmu tr pane!" "J e neuniknu?" opil neznm a svrastyl obo. "Domnvm se aspo, e ped enou se neodvte utci." "Probh," vykikla mylejdy vidouc, e lechtic sah po mei, "mjte na pamti, e nejmen zmait!"

"Mte pravdu," zvolal lechtic, "jete tedy a j vyrazm hned s vmi." Pozdravil dmu klonem hlavy a vyvihl se na kon, zatmco ko pobdl speen prsknutm rozjeli, kad jinm smrem. "Hej, v et," vyhrkl hostinsk, jeho cta k cizinci se mikem zmnila v hlubok pohrdn djd bez zaplacen. "Zplat, trulante," vykikl cestujc na svho sluhu u v jzd. Ten hodil hostinskmu k no o ti stbrn mince a rozjel se tryskem za pnem. "Ty zbablce! Bdnku! Falen lechtici!" val Dartaan a rozbhl se za lokajem. Ale byl rann a pli slab na to, aby snesl podobn vzruen. Sotva uinil deset krok, za mu hlava, udlalo se mu mdlo a padl jak irok tak dlouh uprosted silnice volaje: "Zbablce! Zbablce! Zbablce!" "Opravdu je to zbablec," mruel hostinsk, pistoupil k Dartaanovi a lichocenm se snail lit se s ubohm mladkem, jako v bajce volavka lichot hlemdi. "Ano, zpropaden zbablec," blbolil Dartaan. "Ale ona je krsn!" "Kdo ona?" ptal se hostinsk. "Mylejdy," hlesl jet Dartaan. A omdlel podruh. "U je to jedno," broukl si hostinsk, "dva ztrcm, ale tenhle mi zstv a na pr dn ho . To mm pod jet vdlek jedenct tolar." ten v, e jedenct tolar byla prv suma, kter zbvala Dartaanovi v kapse. Hostinsk potal s jedencti dny nemoci po tolaru denn, avak nepotal s tm, co udl j Nazt v pt hodin rno Dartaan vstal, sestoupil sm do kuchyn a podal krom nkolika ich seznam se nm nedochoval o vno, olej a rozmarnu. S matinm receptem ped sebou si r hal balzm a potel jm sv etn rny; piloil si sm nov obvazy a nezavolal ani dnho

ranhojie. A dky innosti tohoto ciknskho balzmu a nejspe tak proto, e se do toho yl Dartaan jet ten veer na nohou a nazt byl u skoro zdrv. Ale v okamiku, kdy chtl platit onu rozmarnu, olej a vno jedinou svou tratu, nebo cel n as nic nejedl zatmco lut k, aspo jak hostinsk tvrdil, toho seral tikrt tolik, dil podle jeho vzhledu nenael chudk Dartaan v kapse nic ne mal oden sametov vek s tolary. List adresovan panu de Trville zmizel. Mlad mu dopis nejdve velmi trpliv hledal, zobracel dvacetkrt naruby vechny kapsy a kap siky, zpehrabal cel tlumok, otvral a znovu zavral svj vek. Jakmile se pesvdil, e list nen k na lezen, dostal potet takov zchvat zuivosti, e by byl mlem poteboval novou dvku vna a vonnho oleje. Kdy hostinsk vidl, e u se zase dostv do Varu a e je schopen vechno rozmltit, nenajdeli se jeho list, chopil se ron, jeho ena se ozbrojila

kottem a podomci tmi klacky, kter jim poslou ily den pedtm. "Mj doporuujc st," rozlcen kiel Dartaan, "mj doporuujc list. Hromy a blesky! dm jako strnady." Nanetst vak tomu, aby mohl splnit svou hrozbu, vadila jedna okolnost: jak jsem se u z mnil, jeho me byl v prvn ptce zlomen na dva kusy, na co Dartaan docela zapomnl. V ok u, kdy chtl tasit, shledal, e m v ruce jen pahl mee zdli asi osmi i deseti palc, kt tinsk peliv zasunul do pochvy. Zbytek epele mu pitom ikovn uzmul a udlal si z nho Ale ani toto zklamn by bylo naeho prchlivho jinocha pravdpodobn nezadrelo, kdyby byl stinsk nenahldl, e dost jeho hosta je vlastn naprosto oprvnn. Sklonil rozen a pravil: "Vskutku, kde jenom je ten dopis?" ,

"Ano, kde je?" kiel Dartaan. "Pravm vm, e je to dopis pro pana de Trville a e se mu A jestli se nenajde, vlo se do toho sm pan de Trville a ten ho najde." Tato vyhrka vydsila hospodskho docela. Po krli a panu kardynlovi to byl pan de Trvil jeho jmno bylo snad nejastji opakovno jak lidmi od vojska, tak many. Byl tu, pravd Pter Josef, ale jmno tohoto mue bylo vdycky proneno jen hodn potichu; takov byla hr erou vnukala lidem "ed Eminence", jak nazvali kardynlova dvrnka. A tak mil hostinsk odhodil rozen, nakzal en, aby uinila tot s kottem, a pacholkm idili se svmi klacky; nato el pkladem naped a jal se prvn hledat ztracen dopis. "Bylo v tom list nco cennho?" ptal se, neustvaje v marnm ptrn. "A jak, pane!" vykikl Gaskonc, kter spolhal, e mu tento list oteve cestu ke dvoru. "C l m bohatstv tam bylo." "Poukzky na panlsko?" ptal se znepokojen hostinsk. "Poukzky na soukrom poklad Jeho Velienstva," odvtil Dartaan. Myslil si toti, e se d u doporuen dostane do krlovskch slueb, a domnval se, e touto trochu smlou odpovd ale. "Ouvej, tohle je lamastika," zvolal hostinsk cel zoufal. "Konen vzal to as," pokraoval Dartaan s pravou gaskoskou chvstavost, "na tom nezle o mne nejsou nic kdeto ten dopis byl vecko. Radi bych ztratil tisc pistol ne ten list " Bylo to u jedno: mohl ci tebas dvacet tisc, ale jaksi mladick ostych mu pece jen za . V hostinskm u byla mal duika, nebo pod nic nenalzal. Vtom vak mu svitlo v hlav. "Ten dopis se vbec neztratil," vykikl. "Ach," ulevil si Dartaan. "Ne, neztratil se; byl vm ukraden." "Ukraden? A km?" "Tm lechticem ze verejka. Seel do kuchyn, kde byl v kabtec. Byl tam chvli sm. Vs e, e to ukradl on." "Myslte?" ekl Dartaan ne dost pesvden; vdl toti nejlp sm, e ten dopis nem cenu o ne pro nj, a nedovedl si pedstavit, pro by kdo touil se ho zmocnit. dn podomek ne stujc by nic nezskal, kdyby ho ml. "Tak vy kte," ekl po chvli, "e mte podezen na toho drzho lechtice?" "J vm km, e jsem si tm jist," pokraoval hostinsk. "Jakmile jsem mu dal najevo, e pana de Trville a e pro tohoto slovutnho lechtice mte dokonce dopis, cel zneklidnl, al se mne, kde ten dopis je, a hned nato veel do kuchyn, kde jste ml, jak vdl, kabt." "Tak hleme, je to zlodj," ekl Dartaan. "Budu si na nho stovat panu de Trville a ten de stnost u dvora." Pot vyndal z kapsy vzneen dva

tolary, podal je hostinskmu, kter ho s kloboukem v ruce vyprovzel a ke dvem, a vyvih e na svho lutho kon, na nm se bez dalch nehod dostal a k brn SaintAntoine v Pa za ti tolary, co nebylo zle zaplaceno, uvmeli, e ho Dartaan v tomto poslednm seku notn uhnal. Koa, kter mu ty penze dval, se mladmu mui tak netajil tm, e tak velk en a jen pro tu zvltn barvu. Do Pae tedy vkroil Dartaan pky, nesa v podpad svj mal vak, a chodil tak dlouho, a nenajal si svtnici pimenou sv kapse. Byla to jaksi podkrovn svtnika v ulici ds rs blzko Lucemburskho palce.

Dal si hned zlohu, nasthoval se do svho bytu a strvil zbytek dne tm, e si naval na kalhoty prmky, kter matka odprala z tm novho kabtce pana Dartaanaotce a potaj sy . Potom el na nbe de la Ferraille a dal si pidlat k mei novou epel. Nato se vrtil a prvnho muketra, jeho potkal, se vyptal, kde je palc pana de Trville; nhodou vylo o, e je to v ulici du VieuxColombier, tedy docela nablzko bytu, kter si najal. Tato okolnost se mu zdla znamenm, e jeho putovn skon spn. A tak se po tom vem uloil do postele a usnul spnkem spravedlivch, spokojen s tm, jak se zachoval v Meungu, bez vitek pro minulost, s dvrou v ptomnost a pln nadj do budo ti. Spal zdravm spnkem venkovana a do rna do devti hodin. Nato vstal a el navtvit slavn a de Trville, podle ocenn jeho otce tet osobnost v krlovstv. Ian de Troisville, jak se jet nazval jeho rod v Gaskosku, i pan de Trville, jak se v ai konen pojmenoval on sm, zaal doopravdy jako Dartaan, toti bez hale, ale s vro ou, bystrost, a schopnost, kter zpsobuje, e i synek toho nejchudho gaskoskho lech dostane ve svch plnech a ctidosti vc, ne nejbohat lechtic v Prigordu a Berry zdd o nestydat odvaha a jet nestydatj tst v dobch, kdy rny kolem lid jen prely, po vrchol onoho krkolomnho ebku, jemu se k dvorsk pze a jeho pky bral rovnou Byl ptelem krlovm, nebo krl, jak kad v, si velmi vil pamtky svho otce Jindich de Trville mu kdysi tak oddan slouil proti Lize, e z nedostatku hotovch penz tch ne ran nikdy nazbyt a platval sv dluhy vesms jedinou vc, kterou si .nepoteboval nikdy v at, toti vtipem Jindich IV. udlil panu de Trville po dobyt Pae prvo, aby si vzal d zlatho lva v rudm poli s heslem Fidelis et forlis Vrn a staten. Pro est to bylo mno ale pro blahobyt tolik jako nic. Akdy znamenit spolenk velkho Jindicha zemel, nezanechal svmu panu synovi nic vc ne n heslo. Ovem dk tomu dvojmu daru a jmnu bez poskvrny byl pand .Trville pijat do do adho prince a tam uval svho mee tak dobe a byl tak vren svmu heslu, e Ludvla 1., s z nejstatenjch lid v krlovstv, s oblibou kval: Kdybych ml ptele, kter by se c h mu, aby si vzal za svdka nejprve mne a pak Trvilla, a mon e dokonce Trvilla pede m .

Proto Ludvla 1. byl tak Trvillovi skuten naklonn, naklonn krlovsky: byla to pze m le pece jen pze. V tch neastnch dobch se toti kad hledl obklopovat mui rzu T e si mohli vzt do ttu pvlastek staten, jak stlo v druh sti Trvillova hesla, b ter lechtic si zaslouil onoho pvlastku vrn, kter se tlo na zatku. Trville byl z to lovk vzcnho charakteru, bdl a poslun jako pes, slep odvahy, bystrho oka a poh Ml oi jen proto, aby si vmal, jeli krl s nkm nespokojen, a ruku jen proto, aby se v la s tm nkm, kdo upadl v nemilost: a to byl Bsme, Maurevers, Poltrot de Mr i Vitry. lovi doposud chybla jen pleitost. Ale hal na ni a svatosvat si slbil, e ji chytne , jakmile se mu pibl na dosah. Vak tak Ludvla 1. uinil de Trvilla kapitnem svch m u oddanost, i spe svm fanatismem byli pro nho tm, m byla tlesn str Jindichovi da Ludvkovi XI. Kardynl ovem nezstval pozadu za krlem. Kdy vidl, jakm obvanm a vybranm sborem se udvla 1., zachtlo se i tomuto druhmu, i spe prvnmu krli Francie mt svou gardu. Opat tedy tak sv muketry jako Ludvla 1. a bylo znmo, e si oba mocn soupei vybraj pro s nejproslulej bitce ze vech kraj Francie, a dokonce z ciziny. A kdy spolu hrli veer hdvali se Rieleu a Ludvla 1. asto, vojci jsou lep. Kad vynel chovn a odva veejn vyslovovali proti soubojm a rvakm, mezi tyma oima sv lidi podncovali proti jevovali opravdov zrmutek nebo nelenou radost nad porkou i vtzstvm nositel svch tom aspo vypravuj Pamti jednoho mue, kter sm proil nkolik takovch porek a mnoho v. Trville vystihl slabou strnku svho pna a dovedl j vyjt vstc; tomu dkoval za dlouho a lou pze krle, kter prv neslynul plinou vrnost ke svm ptelm. Rd pedvdl k sv muktry v pln pard a s tak potmilm smkem, a se ed vous Jeho Eminence je obe vlen sv doby, kdy vojska bu ila na traty svch krajan, nebo je vydroval nep tvoili legii vtlench bl, kterm nedovedl vnuknout kze nikdo krom nho. Neupraven, zpit vnem a oden roztahovali se krlovt muketi, vlastn sp muketi , promendch a pi veejnch hrch, pokikovali a kroutili si knry, ineli mei a s rozk y pana kardynla. Hlaholce tisci erty, tasvali pro nic za nic tebas na veejn ulici. yl nkter zabit, ale vichni si byli jisti, e budou oplakvni a pomstni. asto zabili s

ale tu si byli nemn jisti, e neshnij ve vzen, nebo pan de Trville u je odtud njak en. Vak si tak muketi nemohli pana de Trville vynachvlit, ba zboovali ho pmo, a sam ibeninci, tsli se ped nm jako kolci ped uitelem, poslouchali na mrknut ok i hotovi jt na smrt, aby smyli jeho nejmen vitku. Pan de Trville uval tto mocn pky v prv nade pro krle a krlovy ptele, a potom ve svch ptel. Ostatn v dnch pamtech t doby azachovalo se jich .hodn nen tento dst de obvinn z neho neestnho ani svmi nepteli, akoliv jich ml dost jak mezi spisovat mezi lechtici. Nikde se nenajde zmnka, opakujeme, kter by nakla toho ctnho lechtice, si za pomoc svch vrnch dal platit. Akoliv ml vzcn nadn pro to, kout pikle a intrik jvt pletichi k nmu mohli chodit do koly, zstal estnm muem. A jet nco nadto: p y, kter kdy utril, a tk, navn vojensk cvien zstal jednm z nejelegantnjch vi t elegantnm enm a oslo

vat je kvtnatmi emi. Trvillovo tst u en bylo tak psloven jako ped dvaceti let a to nebylo jen tak nco. Kapitn muketr byl tedy obdivovn, obvn i milovn, co je n lidskho tst. Ludyk XIV. zastnil svou irokou z vechny men hvzdy svho dvora; avak jeho otec, s n velk mezi mnohmi, nechval kadmu svmu oblbenci jeho osobn lesk, kadmu dvoanu j cenu. Vedle rann audience krlovy a kardynlovy bylo v Pai v t dob vce ne dv st r avenek a z tch bylo pobesedovn u pana de Trville jedno z nejvyhledvanjch. Dvr jeho palce v ulici du VieuxColombier se podobal tboru, a to v lt u od esti hodin , v zim tak od osmi. Vn se tam prochzelo padest a edest muketr v pln vlen z vch; vypadalo to, jako by se tam stdali, aby stavli na odiv svj ctyhodn poet. Po mo schodisty, na jeho mst by se dnes vystavl cel dm, pechzeli nahoru a dol prosebnci enkovt lechtici, dychtiv, aby byli pijati do ad muketr, a vyoen slouc ve v e Trville poselstv od svch pn. Na polokruhovch lavicch v pedsni vysedvali vyvolen ti, kte sem byli povolni. Zde bylo od rna do veera jako v le, zatmco pan de Trville ehlm kabinet pijmal nvtvy, vyslchal stnosti a udloval rozkazy; a jako se krl ub Louvr, chtlli vykonat pehldku svch mu a zbran, stailo panu de Trville k tmu e okna. Toho dne, kdy sem piel Dartaan, byla selost zvl etn, zejmna pro lovka pichzej vem pravda, e tenhle venkovan byl Gaskonc, a zvl v tto dob se jeho krajan tili p nedaj hned tak zastrait. Ale rozhodn to nebylo jen tak: kdy lovk proel tkmi vraty velkmi tyhrannmi heby, padl rovnou do stedu halasnho zstupu vojk, kte pechzeli sem a tam po dvoe, pokikovali na seb nebo byli zabrni do her. Prorazit si cestu tmto lidskm hemenm, k tomu bylo teba bt d nkem, velmoem nebo hezkou enou. Doprosted t vavy a nepodku zamil tedy n mlad mu s bucm srdcem. Svj dlouh ra rukou pidroval okraj svho irku a usmval se onm rozpaitm polosmvem venkovana, kt zbt mysli. Kdykoliv peel njakou skupinu, vydechl si volnji; ale vdl dobe, e se za poprv ve svm ivot si pipadal smn, on, kter ml a dosud znan sebevdom. Kdy si proklestyl cestu ke schodisty, bylo to jet hor. Na prvnch stupnch stli tyi vili se. Asi deset nebo dvanct jejich druh ekalo zatm ped schoditm, a na n dojde v Jeden tch ty stl nejv, s tasenm meem v ruce, a brnil, i aspo se snail brnit u. A ti ti s nm tedy ermovali, jen se jim kordy mhaly. Darttaan zpotku myslil, e to ma pry, na picch chrnn, ale podle notnch rm poznal brzy, e kad zbra je oste nab jen divci, ale i pm astnci ehtali jako blzni. Chlapk, kter stl nahoe, drel sv protivnky znamenit v achu. Kolem u se kupilo plno kou hry toti bylo, e ten, kdo bude zasaen, postoup vtzi sv poad v audienci. V pti i vichni ti po krbu: jeden v zpst, druh na brad a tet na uchu; obhjce schodit tkl. Tato obratnost mu vynesla, e se dostal k slyen o ti dve. Tenhle zpsob vyraen pekvapil, akoliv se jinak divil jen nerad a zdka. V rodnm kraji, kde jsou rozplen h y na dennm podku, vidl nejednou vc ne pouh nbhy k souboji, ale gaskosk kousek tchto ty hr se mu zdl nejsilnj ze vech bravur, o nich kdy do t doby slyel, a padalo mu, e se dostal do on slavn e obr, kam se kdysi vydal Gulliver a kde zail to trachu. A to jet dvno nebylo vemu konec: zbvala chodba a pedpokoj. Na chodb se u nebojovalo, tam se vykldaly historky o ench, a v pedpokoji zase histork ze dvora. Na chodb se Dartaan ervenal, v pedpokoji se tsl. Ale bylali na chodb dot eho lska k dobrm mravm, v pedpokoji byla zase nanejv uraena jeho cta ke kardynlovi

slyel Dartaan k svmu velikmu divu docela veejn kritizovat politiku, ped n se ts a stejn i soukrom ivot kardynlv, akoliv tyhle kritiky u zaplatilo tolik mocnch a v pn. Ten velik mu, hluboce uctvan panem Dartaanemotcem, byl muketrm pana de Trvi erem posmchu: smli se jakoby nic jeho kivm nohm a ohnutm zdm. Jin zase zpvali sa eho milence pan Aiguillon, zatmco opt jin kuli pikle a smlouvali se proti patm a ga kardynlavvody. To vechno byly vci, je se do t doby Dartaanovi zdly obludnou nemon Padloli nicmn uprosted tch pustch prm o kardynlovi namtkou i jmno krlovo, bylo ak neviditeln roubk na okamik ucpal posmvan sta. Ohleli se nejist kolem sebe, ja i ani uzavenm dvem kabinetu pana de Trville. Ale brzy pesunula opt njak narka e nci a zase vily vbuchy smchu a vesele se pralo jeho pinav prdlo. Tihle lid jist pjdou do Bastyly nebo neujdou ibenici, pomyslil si Dartaan s hrzou, a se beze v pochyby svezu s nimi, nebo od toho okamiku, kdy jsem jim naslouchal a vnmal jejich ei, budu povaovn za jejich spoluvinka. Co by asi ekl mj otec, kter se mi to akzal o ct ke kardi

nlovi, kdyby vdl, mezi jakmi pohany jsem se octl! ten jist tu a neteba ani kat, e se Dartaan slvkem neodvil vmsit se do hovoru tam, natahoval ui a napnal vech pt smysl, aby mu nic neulo, a pes svou dvru v otco ctil, jak je svm vlastnm vkusem a osobnmi sklony strhovn a lkn k tomu, aby chvlil, hanl, ty neslchan vci, je se tu daly. Jeto vak byl plnm cizincem v druin pana de Trville a bylo to poprv, co ho tu spati i se brzy zajmat, co si peje. Na tu otzku vyslovil Dartaan ostchav sv jmno, zdrazn e, e je Trvillv krajan, a prosil komornka, kter se ho piel vyptat, aby pro nho po de Trville o krtk slyen. Komornk protektorskm tnem pislbil, e dost na pslun taan trochu vzpamatoval ze svho pvodnho pekvapen a ml chvli as studovat kroje a tv ebe. Stedem nejivjho houfu byl muketr mohutn postavy a pyn tve, obleen tak vsted ou pozornost. Neml na sob ani kabtec stejnokroje, kter ostatn v tto dob men svobod vt nezvislosti nebyl nikterak psn zvazn. Byl obleen v dlouh pilhav kabt blan hu ji ouml a oden, a pes nj ml skvostn, zlatem vyvan ps, kter se leskl jako a v plnm slunci. Pes ramena ml elegantn pehozen pl z tmav ervenho sametu, take vidt jen zpedu; houpal se na nm dlouh tenk kord, rapr. Tento muketr se prv vrtil ze stre, stoval si, e je nachlazen, a as od asu afekt roto pr si tak vzal pl, jak kal tm, kdo stli kolem. Mluvil zvysoka a kroutil si op y. Vichni kolem zatm naden obdivovali jeho ps, a Dartaan vc ne kdo jin! ."Co se d dlat, te je to v md," kal muketr, ! to blznovstv, to vm, ale mda je njak ut penze ze svho zkonnho dlu." "I jdi, Portosi," zvolal jeden z ptomnch, "jen nm nepokouej namluvit, e ti ten ps vynesla tcovsk laskavost. Vzal bych na to jed, e ti jej dala 5 dma v zvoji, co jsem t s n potkal minulou ne qli u brny SaintHonor." i "Ne, na mou est a lechtick slovo, koupil jsem si sm a za vlastn penze," odpovdal , kterho v pojmenovali Portosem. "Ano, asi tak, jako j jsem si koupil tenhle nov Jtek na penze, kter mi m milenka dala do stao," ekl jin muketr. . "Koupil jsem ten ps," pravil Portos, "dkazem , e jsem za nj dal dvanct pistol." , O div se zdvojnsobil, akoliv pochybnosti nechly. "No, nemluvm pravdu, Aramisi?" prohodil Portos obrtil se na jinho muketra. Osloven byl pravm opakem toho, kter ho prav jmenoval Aramisem. Byl to jinoch asi mez i Vaadvaceti a tiadvaceti lety, ist a pvabn tve, , ernma sladkma oima a s tvem ako ojnn broskev. Na jeho hoenm rtu j rsoval dokonale pravidelnou rou jemn knr. h ko by se bly viset dol, aby mu v nich nabhly ly. Obas se tpal do ucha, aby zstalo tn. Obvykle mluvil mlo a pomaA asto se uklnl, nehlun se sml a ukazoval ?ntom krsn n, zdlo se, peoval stejn kostliv jako o celou svou osobu. Na vzvu svho ntele odpov souhlasnmklonemhlavy. To pikvnut zejm stailo, aby zahnalo vechny Jchybnosti o psu. Podivovali se mu dle, e nm nemluvilo. Hovor peel na jin pedmt, u "Co soudte o tom, co vypravuje Chalaisv po

al se jin muketr, ani koho pmo oslo1; nadhodil tu otzku zejm pro vechny. "A copak vypravuje?" otzal se Portos svm obvyklm tnem. "Vypravuje, e se v Bruselu setkal s Rochefortem, kardynlovm nhonm, pestrojenm za ka Dk tomu pestrojen se tam ten proklatec vydval za pana de Laigues. Je to ale hlupk." "Ba, je to hup," pravil Portos. "A je ta vc jist?" "Mm to od Aramise," opil muketr. "Opravdu?" "I vak to sm vte, Portosi," pravil Aramis, "vdy jsem vm to vera vyprvl; u o tom n "U o tom nemluvme, to se vm ekne," odpovdl mu Portos. "Nemluvit u o tom, hrome, vy js e brzo hotov. Jake? Kardynl d pehovat lechtice, d ukrst njakm zrdcem, ibeninke a na zklad takovch proradnost d tt Chalaise pod hloupou zminkou, e chtl zabt kr provdat za mladho krlova bratra! Nikdo o t zhad slovo nevdl, vy nm to vera k veo tiuinn eknete, a kdy jsme z t novinky jet cel zkoprnl, tak hned zas u o tom nem "Nu, tak o tom mluvme; prosm, kdy si pejete!" odvtil Aramis trpliv. "Kdybych j byl tm Chalasovm podkonm," vybuchl Portos, "nepejte si tu karedou chvilku o by se mnou ten .Rochefort zail!" "A vy byste zase zail trapnou chvilku s ervenm vvodou," odvtil Aramis. "erven vvoda," volal Portos, tleskaje do dlan a pochvaln pokyvuje hlavou. "Vborn, e oda, to se vm povedlo. Bute bez starosti, to jmno rozm. M ten Aramis vtip! Jak ko e jste opustyl zapoatou drhu; jak rozkon abb by z vs byl!" "Ach, vak je to jen doasn zdren," opil Aramis, "jednoho dne jm stejn budu. Vdy v e za tm clem stle pokrauji ve studiu bohoslov."

"A on spln, co k," pravil Portos. "Dve i pozdji tm abbm bude." "Dve," ekl Aramis. "Cek jen na jednu udlost, pak se rozhodne nadobro a oblkne zase sutanu, kter vis ve s kni za jeho uniformou," prohodil jeden z muketr. "A na copak to ek?" optal se jin. "Cek, a d krlovna francouzsk korun ddice." "O tomhle neertujte, pnov," pravil Portos. "Dky bohu, krlovna je jet dost mlad, aby ohla dt." "k se, e pan de Buckingham je ve Francii," prohodil Aramis s potmilm smvem, kter evinn vt dodal notn skandlnho zabarven. "Aramisi, pteli, tentokrt jste trefil vedle," peruil ho Portos. "Ztrcte v tom vtipka st asto mru; a kdyby vs slyel pan de Trville, patn byste pochodil s takovou e!". "Jenom dn kzn, Portosi!" rozkohouttl se Aramis a jeho mrnm okem peltl blesk. "Mj mil, bute si u muketrem nebo abbm, ale bute jednm, nebo druhm, a ne jednm i l Portos. "Vidte, Atos vm to onehdy tak ekl: jte z mnoha polvek najednou. Nic ve zlm rosm vs, to by bylo zbyten. Vte, na em jsme se vy, j a Atos shodli. Vy dochzte k p illon a dvote se j; chodte k pan de BoisTracy, sestenici pan de Chevreuse, a k se tto dmy v neobyejn milosti. Boe, vdy se k svmu tst nemuste piznvat, neptme v a znme va diskrtnost. Ale kdy u mte tuto ctnost, bute, k ertu, etrn i k Jejm e zabv kdo chce jak chce krlem a kardynlem, ale krlovna je posvtn, a kdy se o n ml je to jen v dobrm." "Portosi, jste domliv jako Narcis, upozoruji vs na to," odpovdl Aramis. "Vte, e ne ce, vyjma od Atose. Co se te vs, mj drah, mte pli skvl ps, ne abyste si mohl h A se mi zlb, budu abbm; do t doby jsem muketrem a jako muketr si km, co se mi chce ci, e mi jdete na nervy." "Aramisi!" "Portosi!" "Ale pnov, pnov," volalo se ze vech stran. "Pan de Trville oekv pana Dartaana," peruil lokaj scnu a otevel dvee do kabinetu. Pi tomto hlen zstaly dvee oteveny a vichni .umlkli. Za veobecnho mlen proel ml jem po cel jeho dlce a vstoupil ke kapitnovi muketr, blahopeje si z celho srdce, e s konci t podivn hdky.

pan de Trville byl zrovna ve velmi patn nlad; nicmn pozdravil zdvoile mladho mue, klonil a k zemi, a musil se usmt, kdy uslyel jeho pozdrav: barnsk pzvuk mu pipomn

aj i jeho vlastn mld dvoj vzpomnka, kter vykouzl smv na tvi lovka v kadm vk oil k pedpokoji a rukou dval Dartaanovi znamen jakoby na omluvu, e mus nejdve vy ne zane s nm. Pot tikrt zavolal, zesiluje pokad hlas, take probhl celou stupnic o k pohnvanmu tnu: "Atosi, Portosi, Aramisi!" Dva muketi, s nimi jsme se ji seznmili a,.jim patila dv posledn z tch t jmen, louky, v nich stli, a vykroili ke kabinetu. Jakmile pestoupili prh, dvee se za nimi ly. Jejich chovn, akoliv nebylo docela klidn, vzbudilo u Darttaana pece jen podiv svo nenucenost, plnou dstojnosti i oddanosti. Vidl v tchto much polobohy a v jejich ne lympskho boha Jupitera, ozbrojenho vemi jeho blesky. Sotva se za muketry zavely dvee, rozuml se v pedpokoji znovu hlun hovor, jemu zav Trville poskytlo nov nmt. Mlky a se svratnm obom peel nelnk muketr tikr , pokad tsn ped Portosem a Aramisem, kte stli v pozoru jako pi pehldce. Nhle se vil a pejel je od hlavy k pat podrdnm pohledem. "Vte, co mi vera veer ekl krl?" zvolal. "Vte to, pnov?" "Ne," odpovdli po chvilce mlen oba muketi. "Ne, pane, to nevme." "Ale doufm, e nm te prokete tu est a eknete nm to," dodal Aramis svm nejzdvoilej nejvybranj poklonou. "ekl mi, e si bude napt vybrat sv muketry jen mezi gardisty pana kardynla." "Mezi gardisty pana kardynla! A pro to?" zeptal se iv Portos, "Ponvad pr vid, e svoje patn vno potebuje zlepit pidnm vna dobrho." Oba muketi se zardli a po konky vlas. Darttaan nevdl, kam dt oi, a nejradji b sh pod zem. "I ano, ano," pokraoval pan de Trville rozehvaje se, "a Jeho Velienstvo m pravdu, neb na mou est, nelze popt, e muketi hraj u dvora smutnou lohu. Pan kardynl mi vera vyprvl a tvil se pitom tak soustrastn, e jsem byl jako na jehlch , e se pedevr muketi, ti vtlen blov a poloil na ta slova ironick draz, kter se mi lbil jet ci, dodal, dvaje se po mn tm svm koim pohledem, zdreli v ulici Frou v jedn putyce tr byla nucena ty ruitele podku zatknout. Cekal jsem kadm okamikem, e se mi vysmj o tom pece muste nco vdt, k ertu! Zatknout muketry! A vy jste byli pi tom, zrovna se nebrate, poznali vs a kardynl vs jmenoval. Je to m chyba, j vm, m chyba, vdy sv lidi. Poslyte, Aramisi, pro vy jste na mn mermomoc chtl muketrsk kabt, kdy b pkn vyjmal v sutan? A co vy, Portosi, vy asi mte ten svj krsn zlat ps jen proto na nj povsil slamn me, ne? A ten Atos! Nevidm Atose. Kde je?" "Pane," ekl smutn Aramis, "je nemocen, tce nemocen." "Nemocen, tce nemocen, pravte! A jakoupak m nemoc?" "Je obava, aby to nebyly netovice, pane!" odpovdl Portos, kter se chtl tak vmsit do oru. "Bylo by to velmi mrzut, zhyzdilo by mu to tv." "Netovice! Zd se, e mi vte pknho bulka na nos, Portosi! Netovice v jeho vku? To

dejte!. Ale asi bude rann, nebo mon zabit. Ach, kdybych byl tohle vdl! K asu, pni mu nestrpm, abyste chodili do vykiench putyk, abyste se rvali po ulicch a pohrvali si s ei po vech nroch. Konen nechci, abyste se vydvali v posmch gardistm pana kardynl taten mui, spodan a obratn; tm se nestane, aby je nkdo zatkl, a ostatn, ti by se tknout, kdepak, to jsem si jist. Radji by na mst zemeli, ne by o krok couvli. To jen krlovi muketi berou do zajech a radi plchnou!" Portos i Aramis se tsli vztekem. Byli by nejradji pana de Trville zardousili, kdyby byli na dn vech tch slov nevyciovali vlastn velikou lsku. Dupali po koberci, rozkousa i si rty a do krve a v silou tiskli jilce svch me. Venku tak slyeli padnout jmno A ortose a Aramise a podle pzvuku hlasu pana de Trville tuili, e se opravdu zlob. Deset zvdavch hlav se tisklo na dveea bledlo zuivost, nebo jedin slabika z toho, co se uvn luvilo, neula jejich sluchu. Postupn opakovali kapitnova urliv slova zstupu v peds ku byl cel palc ode dve audiennho pokoje a k domovnm vratm, jako by pchl do vos. "K ertu, krlovi muketi, a daj se zatknout od gardist pana kardynla," pokraoval pan lle a v nitru zuil stejn jako jeho vojci. Vyrel vztekle slovo za slovem a jeho posluc ham bylo, jako by jim s kadm slovem vrel do prsou dku. "Hrom a blesky, est gardist minence zatkne est muketr Jeho Velienstva! To u je pli! Ale u jsem se rozhodl. J do Louvr; slom svou hodnost kapitna muketr a podm kardynla, aby mne vzal za por A jestli m odmtne, a vism, kdy se nedm na knze!" Pi tchto slovech mruen venku narstalo v pustou vavu. Bylo slyet odevad jen nadvky

Od samch tch hrom, blesk a bl zrovna zhoustl vzduch. Darttaan hledal zclonu, za ni se skryl, a ml co dlat, aby nepodlehl neodolatelnmu nutkn vlzt pod stl. "Dobr, kapitne," vybuchl vtom Portos cel bez sebe zlost, "je pravda, e ns bylo est p i esti, ale napadli ns zrdn, a ne jsme mli as tasit mee, dva z ns padli mrtvi a At tce zrann, take jeho pomoc nestla za e. Vak znte Atose; a km vm, kapitne: dva dnout a dvakrt klesl k zemi. Pesto jsme se nevzdali, to ne. Odvlekli nsnsilm. Cestou jsme se zachrnili. Co se tk Atose, myslili, e je mrtev, a nechali ho leet na mst boj Domnvali se asi, e nestoj za nmahu vlci ho pry. Tak to je cel historie. U asa, kapi en pece mon vyhrt kadou bitvu. I velk Pompeius prohrl u Farsaly a krl Frantiek L, ud vm, si hned tak s nkm nezadal v statenosti, pece jen prohrl bitvu u Pavie." "A j mm est vs ujistit, e jsem jednoho zabil jeho vlastnm meem," pravil Aramis, "neb se zlomil pi prvnm utkn. Meem nebo dkou, pane, jak se vm zlb." "Tohle jsem nevdl," ekl pan de Trville trochu mrnjm tnem. "Pan kardynl ponkud p " "Ale o jedno prosme, pane," pokraoval Aramis, a kdy vidl, e se jeho kapitn ukliduje, vil se prosby: "Nekejte, e je Atos rann, byl by neastn, kdyby se to doneslo k sluc Jeho rna je velmi tk, zbra vnikla ramenem do plic a je tedy obava ." V tm okamiku se nadzdvihla zclona a pod tsnmi se objevila krsn a ulechtil hlava, "Atos!" vzkikli oba muketi. "Atos!" vyhrkl i sm pan de Trville. "Dal jste mne pedvolat, pane," pravil Atos hlasem sice zeslblm, ale dokonale klidnm, "dal jste si se mnou mluvit, jak mi ekli ptel, a j chvtm, abych vm byl k slubm jete, pane?" Pi tch slovech vstoupil muketr pevnm krokem do pokoje, bezvadn vzpmen a jako vdy o Pan de Trville, do hloubi srdce dojat tmto dkazem udtenstv, mu pospil vstc. "Prv jsem tm pnm zde kal," pravil, "e svm muketrm zakazuji vydvat se v nebezpe bo staten muov jsou krli vzcn a on dobe v, e jeho muketi jsou nejstatenj A neekaje, a nov pchoz sm odpov na tento dkaz ptelstv, pan de Trville uchopil stiskl ji ze vech sil. Neviml si, e se Atos pes sv dokonal sebeovldn zachvl boles eln zbledl. Dvee zstaly pooteveny; takov pozdvien zpsobil Atosv pchod, nebo jeh to mlo zstat tajemstvm, bylo veobecn znmo. Posledn slova kapitnova byla pijata s r halasem a mezi zclonami se objevily dv nebo ti hlavy tch, kter naden pli strhlo. ille by je byl beze v pochyby rzn pokral za tento proheek proti dobrm mravm, ale t dn poctil, jak se Atosova ruka v jeho dlani keovit svr. Pohldl mu do tve a zjist jdou mdloby. V tm okamiku byl Atos, kter ze vech sil pemhal bolest, konen pemoen bost a skcel se jako mrtv na podlahu. "Lkae," vykikl pan de Trville. "Mho nebo krlova, nejlepho! Honem lkae, nebo mj s me!" Na pokik pana de Trville se vichni nahrnuli do pijmacho pokoje. Nikoho ani nenapadlo avt dvee a vichni se tlaili kolem rannho. Ale vechen ten astn chvat by byl mlo byl hledan lka nebyl bval zrovna ptomen v palci. Protlail se zstupem, sklonil se k i, kter leel stle ve mdlobch, a protoe mu vechen ten hluk a rozruch siln pekely, o prvn a nejpotebnj vc, aby byl muketr penesen do vedlejho pokoje. Pan de Trvil evel dvee a ukazoval cestu Portosovi a Aramisovi, kte ptele nesli v nru. Za nimi krel lka a za lkaem se dvee opt zavely. Kabinet pana de Trvill, msto obvykle tak posvtn, stalo se na chvli jakmsidruhm ped . Vichni hovoili, kieli a rozkldali jeden pes druhho, klelo se a hromovalo, a kardyn jeho garda byli poslni do horoucch pekel. Za okamik nato se vrtili Portos a Aramis. U rannho zstal jen lka a pan de Trvill. Konen vyel pan de Trvill ven. Nemocn u opt nabyl vdom; lka tvrdil, e muketr bav, e jeho ptel mohou bt klidni a e jeho slabost byla zpsobena toliko ztrtou krve. Pot pan de Trvill pokynul rukou a vichni se vzdlili vyjma Dartaana, kter pes vecko mnal, e m slyen, a s gaskoskou vytrvalost zstval na mst. Nelnk muketr se o ladm muem sm. Pedchoz udlosti ho ponkud vytrhly z jeho mylenek, a zeptal se proto v lho prosebnka, co si peje. Darttaan vyslovil sv jmno a pan de Trvill se rzem upama a ve minul i ptomn a pochopil, o jde. "Promite, mil krajane," pravil s smvem, "docela jsem na vs zapomnl. Nen divu! Kapit vlastn otcem rodiny, jene toho m vc na starosti ne otec rodiny obyejn. Vojci jsou v . A ponvad j dbm na to, aby rozkazy krlovy, a zvl pn kardynlovy byly nleit vy Tu Dartaan nemohl potlait smv. Podle toho smvu pan de Trvill usoudil, e jist nem

akm hlupkem, zmnil pedmt rozhovoru a zamil rovnou k cli: "Ml jsem vaeho pana otce velmi rd. Co mohu udlat pro jeho syna? Ale pospte si, prosm ejsem pnem svho asu!" "Pane," pravil Dartaan, "kdy jsem odjdl z Tarbes a jet kdy jsem piel sem, ml jse

v myslu podat vs pro pamtku, na ni jste dosud nezapomnl, o muketrsk kabt. Avak jsem za posledn dv hodiny vidl, chpu, e by takov vyznamenn bylo pli velk, a ob ezasloum." "Vyznamenn to vskutku je, mlad mui," odvtil pan de Trvill, "ale zase tak nedostupn , jak si myslte, a doopravdy nebo naoko, pece jen nen. Ovem je pravda, e tu je jist zent Jeho Velienstva; .musm vm s politovnm oznmit, e se mezi muketry nepijme nikd ud se pedem neosvdil v njakm polnm taen i jinm hrdynskm skutkem, nebo aspo po d njakm mn slavnm pluku, ne je n." Darttaan se nm uklonil. Od okamiku, kdy vd zskat muketrskou uniformu, bail po n tm vce. Pan de Trvill nato upel na svho krajana pohled tak pronikav, jako by mu chtl st a dce, a pak pokraoval: "Ale kvli vaemu otci, svmu starmu druhu, chci pro vs pece nco udlat. Nai barnt byejn bohat, na tom se, tum, od mho odjezdu z domova nic nezmnilo. Myslm, e uhodnu li, e jste si s sebou nepinesl pli mnoho penz." Darttaan se hrd napmil, jako by chtl ci, e nechce od nikoho almunu. "Nu dobr, dobr, mlad mui," pokraoval Trvill, "vak to znm. Piel jsem do Pae se e, ale byl bych se bil s kadm, kdo by mi ekl, e nejsem s to koupit cel Louvre." Darttaan se napimoval stle vce; dky tomu, e prodal svho kon, ml na zatku sv dr ne kdysi pan de Trvill. "A u mte. kolik chcete, ty penze si ette pro sebe, jak jsem pravil. Ale muste se tak konalit ve vem, co potebuje znt prav lechtic. Jet dnes napu dopis editeli Krlovs ji ztra vs bezplatn pijme mezi sv ky. Neodmtejte tuto

malou slubu. Uchzej se o to nai nejbohat lechtici z nejlepch rod asto marn. Nau t na koni, ermovat a tanit. Navete tam dobr styky a obas m pijdete navtvit a ekn jste daleko a mohuli pro vs jet nco udlat." Akoli v mu byly dvorsk mravy docela ciz, poznal Dartaan hned, e byl vlastn pijat dos hladn. "Skoda, pane," povzdychl si, "teprve dnes vidm, jak mi chyb doporuujc st, kter mi da ro vs mj otec." "Vskutku se divm," odvtil pan de Trville, "e jste se vydal na tak dalekou cestu bez obvyklho doporuujcho listu na ns, Barany." "Vak jsem ten list ml, pane, a pkn, dky bohu," vzkikl Dartaan, "ale byl mi hanebn u n." A vyprvl celou phodu z Meungu a vykreslil neznmho lechtice do nejmench podrobnost s takovm zpalem, e mimodk okouzlil Trvilla. "To je opravdu podivn," pravil nato zamylen. "A to jste o mn hlasit mluvil?" "Ano, pane, provedl jsem tu hloupost. Ale co chcete, vae jmno mi mlo bt na cestu ttem Chpejte, e jsem se jm ohnl na kadm kroku!" Lichocen bylo tenkrt v nemal oblib a pan de Trville miloval kadidlo stejn jako krl n pan kardynl. I te mu pes tv letmo peltl smv patrnho zadostiuinn, ale vzpt se pan de Trvi tv v Meungu. "eknte mi jet," pokraoval, "neml ten lechtic na tvi malou jizvu?" "Ano, jako po krbnut kulkou." "Nebyl npadn hezk?" "Ano." "Vysok?" "Ano." "Bled pleti a hndch vlas a vous?" "Ano, ano. Jak je to jen mon, pane, e toho mue znte? Ach, jestli j ho nkdy najdu, a najdu, tak vm psahm, af si je to tebas v pekle ."

"Cekal na njakou enu?" pokraoval Trville. "Chvli hovoil s enou, na ni ekal, a tepr odjel."

"Neslyel jste, o em hovoili?" "Odevzdal j njakou krabiku a ekl, e v n jsou dal i aby ji neotvrala a v Londn." "Ta ena byla Anglianka?" "Jmenoval ji mylejdy." "Tak je to on," zaeptal Trville, "je to on! Myslil jsem, e je jet v Bruselu." "Pane, vteli, kdo byl ten mu," zvolal Dartaan, "eknte, kdo je a odkud, a j u netrvm na niem, ani na vaem slibu, e mi dopomete k vstupu mezi muketry; nebo pedevm se " "Stete se ho, mlad mui," zvolal Trville, "a uvidteli ho na jedn stran ulice, pej ruhou! Nechtjte narazit na takov tes, rozbil byste se o nj jako sklo!" "To mi nezabrn," vybuchl Dartaan, "abych, jestlie ho kdy najdu ." "Ale ne k tomu dojde," opil Trville, "nehledejte ho, mohuli vm radit." Nhle se Trville zarazil. Hlavou se mu mihlo podezen. Nen ta velk nenvist, kterou ten ad pocestn dv tak npadn najevo, maskovanou zradou? Nen cel ta phoda s lovkem, j otcv list, vlastn mlo pravdpodobn? Neposlala k nmu tohoto lovka Jeho Eminence s n u? Nen ten domnl Dartaan kardynlovm zvdem, kter se chce vett do jeho domu, aby si o dvru a pozdji ho zniil, jak u se o to tisckrt mnoz pokoueli? Podval se na Darta ikavji ne dve a tento pohled jej pomrn mlo uspokojil: fyziognomie toho mue jevila s ystrho ducha, ale i strojenou ponenost. Vm dobe, e je to Gaskonc, pomyslil si. Ale me bt stejn snadno pvrencem kardynlo robm ho zkouce. "Mil pteli," pravil pomalu, "vm t phod se ztracenm dopisem, a abych napravil chladn pijet, na n jste si postoval, chci vm ynu svho dvnho ptele prozradit nco z taj na politiky. Krl kardynl jsou nejlep ozmky jsou jen naoko a na klamn hlupk. Nechci, abyste vy, mj krajan, tak pkn a sta kter to jist me daleko pivst, stal se nkdy zbytenou obt t klamav hry a byl chy h ji tak mnoz zahynuli. Vte, e j jsem oddn obma tmto vemocnm pnm, a cokoliv v krom sluby krli a panu kardynlovi, kter je nejvt z gni, je zrodila Francie. Zai le toho, mlad mui, a chovteli vi kardynlovi a z rodinnch dvod i pro ptelsk sv lastnho nzoru njak zavil neptelstv, jak to nyn u lechty asto vidme, dejte mi sb e se. Budu vm k slubm, kdekoliv bude mono, ale nepipoutan si vs ke sv osob. Doufm ost zsk vae ptelstv; vte, e jste prvn lovk, jemu nco takovho km." Trville uvaoval sm pro sebe takto: Poslalli mi kardynl na krk toho mladho lika, neopomnl svho pina jist pouit, aby, mi zavdit, vedl o nm pede mnou co nejibeninj ei. Jist ned nic na m protesty tvrdit, e Jeho Eminenci zuiv nenvid. Ale stalo se docela jinak, ne Trville oekval. Darttaan odvtil prost a pirozen: "Pane, j pichzm do Pae s mysly pln stejnmi. I mj otec mi pikzal, abych nestrp od krle, pana kardynla a vs, kte jste temi nejvtmi mui Francie." Jak je vidt, pidal Dartaan pana de Trville k onm dvma na svj vrub; ale myslil si, e me nic zkazit. "Chovm tedy k panu kardynlovi tu nejvt vnost," pokraoval, "a svrchovanou ctu k jeh lpe pro mne, pane, mluvteli se mnou,

jak kte, upmn, nebo pak mi bude u vs tento pbuzn vkus jen ke cti. Jestli jste ov mn nedvru, co by bylo zcela pirozen, ctm, e si svou pmost kodm. Ale jen kdy e pro mne ze veho nejdleitj." Pan de Trville byl nanejv pekvapen. Mladkova inteligence a neobyejn upmnost vzbuzo ho obdiv, ale nezahnaly docela jeho pochybnosti: m vce vynikal nad jin mlad lidi, tm e se ho bylo obvat, jestlie se pan de Trville klame. Pesto vak stiskl Dartaanovi ruku a ekl: "Jste estn hoch. Ale v tto chvli pro vs nemohu udlat vc, ne co jsem vm prv nabd vdy oteven. Pozdji se mete na mne kdykoliv obrtit a vyut kad pleitosti, a dou dojdete k cli, po kterm toute." "To jest, pane," odvtil Dartaan, "e ekte, a se toho stanu hoden. Dobr, bute kliden, al s pravou gaskoskou dvrnost, "nebudete ekat dlouho." Nato pozdravil a ml se k odchodu, jako by napt ve ostatn zleelo jen na nm. "Pokejte pece," zadrel ho pan de Trville, "slbil jsem vm dopis pro editele Akademie. te tak hrd, e ho nechcete pijmout, mlad lechtici?" "Pijmu jej, pane," odpovdl Dartaan. "A ujiuji vs, e se s nm nestane to, co s prvn ej opatrovat tak dobe, e dojde, pismbh, na pravou adresu, a bda tomu, kdo by se pokus l mi jej uzmout!" Pan de Trville se pousml tomuto vychloubn. Nechal svho mladho krajana stt u okna, kd

polu hovoili, zasedl ke stolu a jal se pst slben doporuujc list. Darttaan, kter ne a prci, vyklepval zatm na okno jaksi pochod, dval se po muketrech, kte jeden po dr eli, a sledoval je oima, a zali za roh ulice. Pan de Trville dopsal, zapeetil dopis, vstal, pistoupil k,mladmu mui a chtl mu dopis devzdat. 61 60

Ale v tm okamiku, kdy po nm Dartaan vzthl ruku, prudce sebou kubl, zrudl hnvem a k u divu pana de Trville se vytil ven se slovy: "Ach, tentokrt mi neutee!" "Kdopak?" ptal se pan de Trville. "Mj zlodj!" stail odpovdt Dartaan. "Ten zrdn chlap!" A zmizel. "Je to ale kus blzna!" zabruel pan de Trville. "Nehodilli se mu ovem ten ikovn zpsob ak uplchnout, kdy vidl, e nepochodil." a Aramiv kapemik

ztek pohnl Dartaana tak, e temi skoky probhl pedpokojem a til se ke schodm, aby p ednou sebhl dol. Ale jak tak pdil se sklopenou hlavou, vrazil do ramene muketra, kter vychzel postrannmi dvemi od pana de Trville. Ten vykikl, i spe zaval. "Promite," ekl Dartaan a chystal se utkat dl, "promite mi, mm naspch." Ale neudlal jet krok z prvnho schodu, kdy ho uchopila elezn ruka a pinutila ho stan "Tak vy pospchte?" zvolal muketr, bled jako stna, "a pod tou zminkou do mne vrazte, e "promite" a myslte, e to sta? Ani npad, holenku! Myslte, kdy jste dnes zaslechl p e Trville mluvil s nmi trochu spatra, e se k nm me kdekdo podle toho chovat? To se ne nylte, kamardku, vy nejste pan de Trville!" "Neudlal jsem to schvln, na mou est," odpovdl Dartaan; poznal Atose, kter se po oe racel dom. "A protoe jsem to neudlal schvln, ekl jsem "promite". Zd se mi tedy, e opakuji vm znova: Spchm, stran, spchm. Puste mne, prosm, a necht mne jt z "

"Pane," pravil na to Atos a pustyl ho neiste moc zdvoil. Je vidt, e pichzte z eS " ?AagnT J S,ebhl ze t nebo ty schd ale pi Atosov poznmce se zastavil jako pikov 1SLL?: S Jch J d "Mon e ano," ekl Atos. " ybych jen neml tak naspch," vykikl Ari, "a kdybych nebel apem " upospchan pane, mne najdete bez honn, e, to vs "Kde to, prosm?" "U CarmesDeschaux." "V kolik hodin?" "K poledni." ve tvrt na "Dobr, k polednmu jsem tam. 62 63

A dal se zase do bhu, jako by za nm hoelo, doufaje, e jet stihne svho neznmho, kte pomalu, e nemohl bt pli daleko. Ale u domovnch vrat hovoil Portos se str. Mezi obma rozmlouvajcmi bylo msta zrovna o jednoho mue. Darttaan se domnval, e proklouzne, a chtl jako p probhnout mezerou. epotal s vtrem. Zrovna kdy prochzel, nadul vtr Portosv pl a Dartaan se do nho z s ml bezpochyby vn dvody, pro se nechtl vzdt tto podstatn sti svho odvu, a ta l cp, kter drel, pithl jej prudce k sob a Dartaan se zamotal do sametu jako amrda. Slyel, jak muketr kleje, a hledl se dostat zpod plt, tpaje v jeho zhybech. Obval

aby njak nepokodil skvostn ps, kter znme. Avak kdy bzliv otevel oi, shledal, Portosovmi lopatkami, to jest prv na psu. A ouvej jako vtina vc tohoto svta, krsnch jen na povrchu, i tento ps byl zlat pouz vzadu byl z obyejn teletiny. Vychloubav Portos nemohl mt cel ps zlat, a tak ho ml olovinu: te u rozumme, pro musil mt rmu a pl. "U sta hrom," kiel te a namhal zbavil Dartaana, kter mu ryl nosem do zad, "vy jste, love, pln blzen! Co se tak vr lidi?" "Odpuste," pravil Dartaan, vykukuje pod obrovskm ramenem, "ale velmi spchm, bm za k " "A kde nechvte oi, kdy bte, co?" ptal se Portos. "I nikde," odpovdl Dartaan pobouen, "a dky svm om vidm dokonce i to, co druz nev Portos porozuml nebo snad ani ne, ale jist je, e se podn rozhnval. "Pane," vyjel, "dostanete na hbet, budeteli se takto otrat o muketry, to vs upozoruji "

"Ze dostanu na hbet? To je trochu siln slovo!" vyhrkl Dartaan. "Ale je na mst u lovka, kter je zvykl dvat se nepteli tv v tv." "Vak j vm, pro se k lidem neobracte zdy!" A naden svm vtipem, Dartaan odbhl, smje se z plna hrdla. Portos soptil zuivost a u se chtl za Dartaanem pustit. "Pozdji, pozdji," zvolal na nj Dartaan, "a nebudete mt svj pl!" "Tedy v jednu hodinu za Lucemburskm palcem!" "Dobr, v jednu hodinu," houkl Dartaan a zahnul za roh ulice. Ale ani v ulici, kter ou prv probhl, ani v t, do n te nahlel, nevidl lovka. A krel neznm jakkol ad u vstoupil do nkterho domu. Darttaan se po nm ptal vech lid, kter potkal, seel vrtil se zase ulic Seinskou a CroixRouge, ale nikde nic. Pece mu vak tento bh byl na pro 65 64

spch: m vt krpje potu mu vyrely na tle, tm chladnj byla jeho hlava. Zamyslil se nad phodami, je se prv zbhly. Bylo jich hodn a byly neblah. A nebylo j denct hodin, stailo mu u dnen rno pinst nemilost pana de Trville, jemu se jist z zpsob, jak ho Dartaan opustyl. Mimoto ml na krku dva souboje s mui, z nich kad byl s to zabt ti Dartaany. A byli t ti, osoby, jich si tolik vil, e je v mylenkch i v srdci stavl nade vechny ostatn Souet vech tch udlost byl vru smutn. Darttaan si byl tak jist, e bude Atosem zabit Portosem nedlal vbec dn starosti. Ale nadje v lidskm srdci nikdy docela nevyhasrie, tak konen pece jen zadoufal, e snad peije oba souboje tebas se stralivmi ranami. A n ppad si pro budoucnost udlil sm tuto dtku: "Jak jsem to mezek a tupec! Ten neastn udatn Atos byl rann prv na ramen, do nho zil hlavou jako skopec. Jedin vc, j se divm, je, e m na mst nezabil ml k tomu pln bil jsem mu asi hroznou bolest. Co se te Portose, nu, s tm u je to veselej, na mou v " A cht necht se mlad mu dal do smchu, opatrn se ovem ohleje, aby snad tento zdnliv h neurazil nikoho z chodc. "S tm Portosem je to u vru veselej. Ale i to jsem pkn zpackal. Copak se takhle vr neekne se ani "promite"? A je to slun, dvat se lidem pod plst a objevovat, co tam nen Jist by mi byl odpustyl, kdyby mi byla neujela huba o tom prokletm psu. Mluvil jsem sice obalen, ale prostoek to bylo a dost. Ach, j nevymchan Gaskonc, j budu dlat rubi! Tak te si pamatuj, Dartanku," hovoil sm k sob s bodrou pvtivost, "jestli vymot, co nen zrovna pli pravdpodobn, mus to v budoucnosti nat jinak a bt do ti mus kad obdivovat a mt t za vzor. Bt slun a zdvo

il, to pece neznamen bt zbabl. Podvej se na Aramise: Aramis je mrnost a slunost s

da! Napadne nkdy nkoho pokldat Aramise za zbablce? Jist ne, a napt se jm chci d m. A hleme, tady zrovna je." Pi tto samomluv doel Dartaan skoro k palci Aiguillon a spatil tam stt Aramise, jak e rozprv s temi lechtici krlovsk stre. Aramis si Dartaaia tak poviml; ale nezap o mladkem se rno pan de Trville dal unst hnvem, a svdek vtek, je muketi shrbli, zvl pjemn. Dlal tedy, jako by ho nevidl. Darttaan vak ml plnou hlavu pln o sm i. Piblil se ke tyem mladkm a vysekl jim hlubokou poklonu, provzenou nejpvabnjm se lehceuklonil, ale neusml se. Vichni tyi narz ustal v hovbu. Artaan nebyl tak hloup, aby nezpozoroval, e pek. Ale nebyl jet zase tak zbhl ve nho svta, aby se dovedl hladce dostat z trapn situace lovka, kter se piel plst mez je ea 67

sotva zn, a do hovoru, po nm mu pranic nen. Hledal tedy njak zpsob, jak by co nejobr i kryl svj stup, kdy tu zpozoroval, e Aamis upustyl kapesnk a asi nedopatenm na nj se mu, e to je vhodn pleitost, aby napravil svou neslunost: shbl se a s nejzdvoile kapesnk zpod muketrovy nohy, akoliv ten se tomu brnil ze vech sil, podal mu jej a ek "Tu je, pane, kapesnk, kter byste asi nerad ztratil." Kapesnk byl vskutku bohat vyvan a v jednom rohu na nm byl znak s korunkou. Aamis zru jako krocan, a spe ne vzal, vyrval kapesnk Gaskoci z ruky. "Tak vida," zvolal jeden ze stre, "jet nm bude tvrdit, ty diskrtn Aramisi, e nejsi s pan de BoisTracy, kdy ti ta pvabn dma pjuje sv kapesnky?" V pohledu, kter na nj Aamis vrhl, mohl si Darttaan pest, e si prv zskal smrteln kl s nezmnnou vldnost: "Mlte se, pnov, ten kapesnk nen mj a nevm, pro si ten pn usmyslil podat ho prv z vs. Hlete, j mm svj v kapse." Pi tch slovech vyal svj kapesnk; byl tak elegantn, z jemnho batistu, akoliv to byl ltka velmi drah. Nebyl vak vyvan a neml na sob znak, nbr byl zdoben inicilou sv Te u Dartaan ani nehlesl, vidl, e provedl hloupost. Ale mui se nedali pesvdit Aram prnm a jeden z nich ekl mladmu muketru s pedstranou vnost: "Jeli tomu tak, jak prav, pak t musm, drah Aramisi, podat, abys mi ten kapesnk vyda BoisTracy pat k mm dvrnm ptelm, a nechci, aby si nkdo sbral trofeje z vc jeho "d o to nevhodnm zpsobem," odvtil Aamis, "a akoliv v zsad uznvm sprvnost tvh mu odmtm." ..Fakt je," odvil se nesmle ozvat Dartaan,

"e jsem nevidl ten kapesnk padat z kapsy pana Aramise. Ml prost na nm nohu, a tak jse myslil, e je kapesnk jeho." "A zmlil jste se, drah pane," odvtil chladn Aamis, neoceuje pli tento pokus o npr Pot se obrtil k mui ze stre, kter prohlsil, e je ptelem pana de BoisTracy, a prav "Ostatn prv m napadlo, mil dvrn pteli pana de BoisTracy, e jsem mu ptelem nem ato mohl ten kapesnk vypadnout z kapsy zrovna tak mn jako tob." "Ne, estn slovo, e ne!" zvolal gardista Jeho Velienstva. "Ty psah na svou est a j zase na sv slovo, a zejm jeden z ns dvou le. V co, Mo slm nejlpe, kdy si kad vezme plku." "Toho kapesnku?" "Ano." "Sprvn," vzkikli druz dva gardist, "to je alomounsk rozsudek. Opravdu, Aramisi, ty j moudrost sama!" Mlad lid vybuchli v smch a vc se tm odbyla. Za okamik hovor ustal a ti gardist si s yrem srden potsli rukama. Nato se rozeli kad jinm smrem. Te je vhodn okamik, abych se smil s tm zdvoilm muem, ekl si Dartaan, kter se ke drel zmrn stranou. Uposlechl svho vnuknut a zavolal za Aramisem, kter odchzel, ani dl vmal: "Pane, doufm, e mi prominete." "Ach co," peruil ho Aamis, "dovolte mi, pane, abych vs upozornil, e jste se v t zle

i neza choval tak, jak se slu na opravdu zdvoilho mue." "Jake, pane," vykikl Dartaan, "vy pedpokldte ." "Pedpokldm, pane, e nejste hlupk, a e akoliv jste a z Gaskoska, mete si pomyslit pesncch nelape jen tak bez piny. Pa pece nen dldna batistem!" 68 69

"Neprvem se mne snate ponit, pane pravil Dartaan, u nho pirozen hdavost zase u chu nad smlivmi pedsevzetmi. "Jsem z Gaskoska, to je pravda. Ale kdy to vte, nebudu st musit kat, e jsou Gaskoci tak mlo trpliv; to jest, kdy se jednou omluvili, te ou hloupost, jsou pesvdeni, e u udlali vlastn daleko vc, ne musili." "Mil pane," odvtil Aramis, "tm, co vm o tom km, nechci nikterak vyhledvat hdky. B ! Nejsem dn rv, a jeto jsem vbec muketrem jen prozatmn, biji se, jen kdy jsem k nucen, a stejn vdy s odporem. Ale tato zleitost je vn, nebo vy jste vlastn kompro dmu." "A po vs, pane, chcete ci!" vzkikl Dartaan. "Propak jste byl vlastn tak neikovn a vracel mi ten kapesnk?" "Propak jste vy byl tak neikovn a poutl ho na zem?" "U jsem ekl a znovu opakuji, e z m kapsy nevypadl." "Dobr! Tak to jste tedy dvakrt lhal, nebo j vidl, jak vm z t kapsy pad!" "Tak vy zante takhle, pane Gaskoe! Dobe, naum vs zpsobm!" "A j vs polu zptky na vai mi, pane abb! Taste, prosm, a to hned!" "Ne, ptelku, aspo tady ne. Nevidte, e jsme zrovna ped palcem Aiguillon, kde je pln nlovch stvr? Kdo mi zaru, e to nen Jeho Eminence, kter vs povila, abyste mu opat ? Vte, j smn lpm na sv hlav, nebo se mi zd, e je celkem dobe rostl k mm ramen bt, to se nebojte, ale pkn potichouku, hezky nkde za humny, kde byste se ped nikm ne l chlubit tm, e jsem vs zapchl." "Naprosto souhlasm. Ale nespolhejte na to tolik a nezapomete si pinst ten kapesnk, a pat nebo ne. Budete ho mon potebovat."

"Pn je Gaskonc?" optal se Aramis. ; "To jsem. A pn zas z opatrnosti odkld souboj?" "Opatrnost, drah pane, je vc trochu zbyten u muketr, to vm, ale u knzi naprosto nu otoe jsem muketrem jenom doasn, zle mi na tom, abych byl opatrn. Ve dv hodiny vs pana de Trville. Tam vm povm o phodnm mst." Oba mlad mui se pozdravili. Pot se Aramis vzdlil ulic, kter vedla nahoru k Lucembursk palci. Darttaan vida, e as u pokroil, dal se smrem ke CarmesDeschaux a mruel si po sy:

KrovSt "Z thle kae iv nevyjdu, to je jist. Ale buduli zabit, aspo to bude rukou muketrskou! Artaan neznal v Pai lovka. el tedy na schzku bez svdka, rozhodnut spokojit se s t vybral jeho sok. Pitom bylo jeho myslem pedem se slun, ne ovem slabosky statenmu omluvit. Obval se toti, aby mu tento souboj nevynesl nepjemnosti, k nim obyejn doch jeli se zdrav a statn mu se zeslblm a rannm soupeem: jeli pemoen, zdvojnsob jen , zstaneli vtzem, neujde osoen z neestnho jednn a lacin odvahy. Ostatn ten si u viml to bychom byli musili hodn patn vykreslit povahu naeho hleda tv!, e Dartaan nebyl jen tak njak vedn lovk. A tak a si stle opakoval, e jeho s uteln, jeho vle k ivotu proto nikterak neochabovala jak by se bylo asi stalo u lovka mn odvnho a umrnnjho. Pemlel o rznch povahch tch, s nimi se ml bt, a se la do jeho postaven. 71 70

Doufal, e si upmnou omluvou, kterou si pedem piprav, zsk Atose, jeho ulechtil vz upjat vraz se mu velmi lbily. Namlouval si dle, e Portose me zastrait phodou s p

nebyl zabit na mst, mohl by ji kdekomu vyprvt, a zbudeli mu jen petka vtipu, zesmn se navdycky. Konen co se tk pokryteckho Aramise, z toho neml zvl velk strach. V vyd, dojdeli iv a k nmu, nebo ho aspo mikne do tve, jak Caesar radil init Pompei ohyzd mu tak navdy krsu, na ni je tak hrd. V Dartaanovi pevn tkvly neotesiteln zsady, kter mu do srdce vtpily rady jeho otce; podstatou bylo: "Nestrpt nic od nikoho krom krle, krom kardynla a pana de Trville." etl tedy, spe ne bel, keklteru bosch karmelitn, nebo, jak se jim tehdy obvykle l to velk budova bez oken a kolem n byla vyprahl planina, nco podobnho jako v PrauxC cs. Tam se obyejn schzeli k soubojm lid, kte nemli asu nazbyt. Kdy piel Dartaan na dohled k zpustlmu prostranstv kltera, Atos tam u pt minut ek lo poledne. Byl opravdu dochviln a nejpsnj soubojov kasuista mu nemohl nic vytknout. Atos, kter stle trpl krutmi bolestmi, akoliv lka pana de Trville nov pevzal jeho patnku a ekal na svho soka s onm klidem a dstojnost, je ho nikdy neopoutly. Vida pichzet, povstal a zdvoile mu popoel nkolik krok vstc. Darttaan pozdravil svho p hluboce smeknutm kloboukem. "Pane," pravil Atos, "vyrozuml jsem dva sv ptele, ktemi poslou jako svdkov, ale j vm se, kde se omekali; nebv to jejich zvykem." "J, pane, vbec nemm svdk," pravil Artar gnan, "nebo jsem teprve vera pijel do Pa jet nikoho krom pana de Trville,

k nmu jsem byl doporuen svm otcem, kter ml est bt trochu jeho ptelem." Atos chvli pemlel. "Vy tu neznte nikoho ne pana de Trville?" "Ne, pane, jinch znmch tu nemm." "Zatrolen, to mne budou povaovat zrovna za lidojeda, kdy vs zabiju," pokraoval Atos, mluv napl pro sebe a napl k Dartaanovi. "Ne tak docela, pane," opil Dartaan a znovu se s dstojnm gestem uklonil. "Ne tak doce la, vak mi dlte est a chcete se se mnou bt, akoliv jste rann a rna vm jist velmi "Ano, to je pravda, a vy jste mi dodal. Ale budu ermovat levikou, jak to v takovm ppa d dlvm. Nemyslete si, e vm prokazuji njakou milost, ermuji obma rukama stejn dob dokonce pro vs nevhoda. Lidem, kte na to nejsou zvykl, me levk podn zatopit. Lit vm tuto okolnost nemohl sdlit dve." "Vy jste, pane, opravdu tak zdvoil, e vm za to nemohu bt ani dost vden," odpovdl D novou klonou. "Uvdte mne do rozpak," pravil na to Atos se svm urozenm vrazem, "mluvme u radji o n jestli proti tomu nic nenamtte. Ale dal jste mi, k asu, rameno mi jen ho." "Kdybyste laskav dovolil.," hlesl Dartaan bzliv. "Copak, pane?" "Mm zzran balzm na rny od sv matky, vte, a u jsem jej vyzkouel sm na sob." "Nu a?" "Hlete, pane, jsem jist, e by vs ten balzm dve ne ve tech dnech vyhojil. A za ti d dete zdrv, mi bude stle velkou ct bt vm k slubm." Darttaan to povdl tak prost, e to dlalo est jeho zdvoilosti, ani to bylo na jmu j osti. "Vru, pane," pravil Atos, "tenhle nvrh se mi 72 73

velmi lb; ne snad, e bych jej pijal, ale je ctit na mli cesty opravdovm lechticem. luvili a jednali rekov z dob Karla Velikho, a ty si m kad skuten lechtic brt za vz etst u nejsme v dob toho velikho panovnka. ijeme v dob pana kardynla, a ode dnek by u kdekdo vdl, a bychom to jakkoliv tajili, e se chceme bt, a zabrnili by nm v to trolen, co ti loudavci nejdou?" "Mteli naspch, pane," pravil Dartaan Atosovi s tou prostotou, s n mu ped okamikem n odloit souboj o ti dny, "mteli naspch a liboli vm vydit mne hned, nikterak se neost te, prosm vs." "I tahle e se mi lb," ekl Atos a vldn pokvl hlavou. "Nen nerozumn a je v n jist e, mm rd lidi vaeho rzu a u vidm, e jestli se navzjem nezabijeme, bude nii pozdji

vs za ptele. Ale vykejte tch pn, prosm vs, asu mme dost a bude , myslm, tu." A opravdu, na rohu ulice de Vaugirard se objevila postava Portosova. "Jake?" vzkikl Dartaan, "vam prvm svdkem je pan Portos?" "Ano, je vm to snad nemil?" "Ale kde, naprosto ne!" "A tady je druh." Darttaan se obrtil naznaenm smrem a poznal Aramise. "Coe?" zvolal jet o stupe udivenji ne prve, "a vam druhm svdkem "Zajist. Copak nevte, e my nepodnikme nic jeden bez druhho a e nm dvora i ve mst kaj Atos, Portos a Aramis ili ti nerozlun? Ovem, ." "Z Tarbes!" pravil Dartaan. "Je vm tedy dovoleno, abyste tu malikost nevdl," dodal Atos.

to tak sprvnj

je pan Aramis?" mezi muketry i vdy vy pichz

"Na mou vru," neudrel se Dartaan, "mte to krsn jmna, pnov. A jestli se tahle nae ne, bude alespo vidno, e vae ptelstv nen zaloeno na rozdlnch zlibch." Mezitm doel Portos k nim a pozdravil stiskem ruky Atose; pot se obrtil k Dartaanovi a zstal cel udiven. Musme mimochodem poznamenat, e si vzal jin ps a pl nechal vbec doma. "Aj, aj," vyhrkl, "copak je tohle?" "To je ten pn, s kterm se biju," pravil Atos a ukzal na Dartaana. "Vdy j se s nm taky biju," ekl Portos. "Ale a v jednu," odvtil Dartaan. "A j se s pnem rovn biju," vmsil se Aramis, dochzeje na planinku. "Ale a ve dv," pipomenul Dartaan stle stejn klidn. "A propak se ty bije, Atosi?" zeptal se Aramis. "Ale vlastn ani nevm, vrazil mi do ramene. A co ty, Portosi?" Tf imetpi 74 75

"Biju se, protoe se biju," odpovdl Portos a zaervenal se. Atos, jemu nic neulo, zahldl, jak pes Gaskocovy rty peltl lehk smv. "Ale pohdali jsme se o atech," pravil jinoch. "A ty, Aramisi?" ptal se Atos. "J se biju o teologick spor," odvtil Aramis, prose znamenm Dartaana, aby nevyzrazoval pinu souboje. Atos zahldl, jak pes Dartaanovy rty peltl druh smv. "Opravdu?" ptal se Atos. "Ano, pro jedno msto ze sv. Augustina; nejsme v nm zajedno," pravil Gaskonc. "Ten chlapk m rozhodn ducha," zamruel Atos pro sebe. "A nyn, kdy jste se vichni seli," pravil Darttaan, "dovolte, abych vm pednesl sv om " Pi slov "omluvy" se Atos podmrail, Portosovi se mihl na rtech poven smv a Aramis od amtavm posunkem. "Nerozumte mi, pnov," pravil Dartaaa a zdvihl hlavu, na ni prv dopadl hrav paprsek e a vytepal zlat jej jemn a odvn rysy, "dm vs za omluvu v ppad, e nebudu moci tem, nebo pan Atos m prvo zabit mne prvn, co vs, pane Portosi, zkracuje ve vaem n v in tm rovnm nule, pane Aramisi. A tak, pnov, opakuji, omluvte mne, ale jenom za n tasme!" Pi tch slovech Dartaan tasil me gestem tak kavalrskm, jak jen mono vidt. Krev mu stoupla do hlavy a v tomto okamiku by byl tasil svj me proti vem muketrm v k stv, tak jako inil prv tv v tv Atosovi, Portosovi a Aramisovi. Bylo tvrt nasednu. Slunce stlo pmo nad hlavami a msto, je bylo vybrno za jevit sou ylo vystaveno nejhavjm paprskm. "Je zatrolen horko," pravil Atos tase me, "a ani

si nemohu sundat kabt, jeto, jak prv ctm, rna mi krvc a bojm se, e by bylo pnov ev, kterou sm neprolil." "To je pravda, pane," odpovdl Dartaan, "ale a je prolita jinm nebo mnou, ujiuji vs, bude vdy bolet pohled na krev tak statenho lechtice. Budu se bt v kabtci jako vy." "Tak poslouchejte, u dost tch poklon," pravil Portos. "Myslete na to, e ekme taky na svj et." "Mluvte sm za sebe, Portosi, kdy vedete takov nevhodn ei," peruil ho Aramis. "J sh o, co si oba pnov kaj, je nadmru pkn a opravdu hodn dvou lechtic." "Tak prosm, pane," ekl Atos a postavil se do stehu. "Cekm na vae rozkazy," odpovdl Dartaan a zkil svou zbra. Ale jen o sebe oba rapry zazvonily, objevila se na rohu kltera hldka gardy Jeho Emin ence, veden panem de Jussac. "Kardynlovi vojci!" vzkikli jednm hlasem Portos a Aramis. "Mee d pochvy, pnov! Mee hvy!" Ale bylo ji pli pozd. Oba sokov byli spateni v pozici, kter nepipoutla pochybnos myslech. "Hol," vykikl Jussac a rozbhl se k nim, dvaje svm lidem znamen, aby ho nsledovali. " muketi, vy se zde bijete? A co zkazy, ty pro vs neplat?" "Jste hrozn lechetn, pni gardist," pravil Atos pln nenvisti, nebo Jussac byl jednm pedverejka. "Kdybychom my vs vidli, jak se chcete bt, ujiuji vs, e bychom se chr m peket. Necht ns tedy bt a pobavte se aspo bez valn nmahy." "Pnov," opil Jussac, "velmi lituji, ale to je nemon. Povinnost je nade ve. Zastrte rosm, a pojte s nmi." 77 76

79 "Pane," napodoboval Aramis posmn Jussaka, "s velkou radost bychom uposlechli vaeho mi lho pozvn, kdyby to zviselo jen na ns. Avak nanetst je to nemon: pan de Trville Udlte proto nejlpe, kdy pjdete po svch!" Tento posmek rozltil Jussaka. "Neuposlechneteli, pustme se do vs," pravil. "Je jich pt," dodal Atos polohlasn, "a my jsme ti. Budeme opt poraeni a musme zemt, prohlauji, e pemoen se u ped kapitnem neobjevm." Atos, Portos a Aramis postoupili k sob, zatmco Jussac adil sv vojky. Tento jedin okamik stail, aby se Dartaan rozhodl. Byla to vteina, kter rozhoduje o li skm ivot. Bylo nutno volit mezi krlem a kardynlem a rozhodnut jednou pojat podret. znamenalo neposlechnout zkon, to znamenalo riskovat hlavu, to znamenalo zskat rzem n eptele mocnjho ne sm krl. Hle, co vechno probhlo mladmu mui hlavou ve zlomku vt jeho chvle, e nevhal ani do jejho konce. Obrtiv se k Atosovi a jeho ptelm, pravil: "Pnov, opravm, doyolteli, nco na vaich slovech. ekli jste, e jste jen ti, ale zd sme tyi." "Vy k nm pece nepatte," pravil Portos. "To je pravda," odvtil Dartaan, "nenosm v kabt, ale srdcem jsem v. Moje srdce je mu ctm to dobe, pane, a to mne vede." "Odejdte, mladku," kikl Jussac, kter podle rtaanovch gest a vrazu patrn poznal, j "Mete odejt, dvme vm svj souhlas. Zachrate svou ki a plavte!" Darttaan se ani nepohnul. "Jste vskutku sprvn hoch," pravil Atos a stiskl mu ruku. , "Tak rychle, rozhodnte se," nalhal Jussac. "Udlejte tedy nco," pravili Portos i Aramis. "Pn je velmi lechetn," ekl Atos. 78

Avak vichni ti myslili na Dartaanovo mlad a obvali se jeho nezkuenosti. "Budeme stejn jen ti, z toho jeden rann, a pak tohle dt," pravil zase Atos, "a bude s tvrdit, e jsme byli tyi mui." "Nu ano, ale ustoupit!" hlesl Portos. "To je tk," odpovdl Atos. Darttaan porozuml jejich vhn. "Jen to se mnou zkuste, pnov," pravil, "a psahm na svou est, e odtud nechci odejt, eli .poraeni." "Jak se jmenujete, srdnat chlape?" ptal se Atos. "Darttaan, pane." "Dobr! Atosi, Portosi, Aramisi a Dartaane, kupedu!" "Tak co, pnov? U jste se rozhodli?" kikl potet Jussac. "Hotovo, pnov," pravil Atos. "A co zamlte dlat?" ptal se Jussac. "Budeme mt est se s vmi bt," odvtil Aramis, jednou rukou smekl klobouk a druhou tasil me. "Tak se stavte na odpor!" rozkikl se Jussac. "U vech vudy a vy se tomu divte?" A vech devt zpasnk se pustylo podle pravidel ermskho umn do zuivho zpasu. Ato jistho Cahusaka, kardynlova oblbence, Portos se utkal s Biscaratem a Aramis stl tv v vma sokm. Co se tk Dartaana, toho vrhl prudk spd boje proti samotnmu Jussakovi. Srdce mladmu Gaskoci tlouklo, div se mu hru nerozskoila. Ale ne strachem, bh uchovej, ani stn strachu nepoctil, nbr z horlivosti. Bil se jako rozlcen tygr, desetkrt se o kolem svho soka, dvacetkrt zmnil vpad a msto. Jussac byl, jak se tehdy kalo, erm a ml v ermu mnoho zkuenost. Ml vak co dlat, aby se ubrnil svmu mrtnmu a pohybli er se co chvli uchyloval od bnch pravidel, toil souasn ze vech stran a odrel p , kter si velmi cen sv ke. 80 81

l Konen