OBSAH

ÚVOD ................................................................................................................. 7

1 TEORETICKÉ POZNATKY ..................................................................... 9

1.1 Historie poruch příjmu potravy ................................................................ 9

1.2 Tělové schéma, jeho utváření a sociální význam ................................... 11

1.3 Význam jídla, pyramida vyváţené stravy .............................................. 14

1.4 Výskyt poruch příjmu potravy ................................................................ 14

2 CHARAKTERISTIKA PORUCH PŘÍJMU POTRAVY......................... 16

2.1 Mentální anorexie ................................................................................... 17

2.2 Mentální bulimie .................................................................................... 19

2.3 Další typy PPP ........................................................................................ 21

2.4 Poruchy příjmu potravy v dětství a rané adolescenci ............................. 24

3 PŘÍČINY, PŘÍZNAKY A NÁSLEDKY PORUCH PŘÍJMU POTRAVY27

3.1 Příčiny vzniku poruch příjmu potravy .................................................... 27

3.1.1 Biologické faktory ............................................................................. 27

3.1.2 Osobnost a psychologické faktory ..................................................... 28

3.1.3 Rodinné okolnosti a genetické faktory............................................... 28

3.1.4 Emocionální faktory ........................................................................... 29

3.1.5 Sociokulturní faktory ......................................................................... 29

3.1.6 Ţivotní události .................................................................................. 30

3.2 Příznaky poruch příjmu potravy ............................................................. 31

3.2.1 Příznaky mentální anorexie ................................................................ 31

3.2.2 Příznaky mentální bulimie ................................................................. 32

3.3 Následky poruch příjmu potravy ............................................................ 34

3.3.1 Následky mentální anorexie ............................................................... 34

3.3.2 Následky mentální bulimie ................................................................ 36

4 TERAPIE PORUCH PŘÍJMU POTRAVY .............................................. 38

4.1 Ambulantní léčba .................................................................................... 39

4.2 Hospitalizace .......................................................................................... 41

5 MOŢNOSTI PREVENCE PORUCH PŘÍJMU POTRAVY .................... 43

6 METODIKA PRÁCE ............................................................................... 47

6

6.1 Cíle a hypotézy práce ............................................................................. 47

6.2 Metoda pouţitá ve výzkumu .................................................................. 48

6.3 Charakteristika vzorku ............................................................................ 49

6.4 Postup při výzkumu ................................................................................ 50

6.5 Interpretace výsledků dotazníku ............................................................. 51

6.5.1 Znalost pojmu PPP a názorové postoje respondentů na PPP ............. 52

6.5.2 Hodnocení tělesné hmotnosti a postavy ţáků .................................... 66

6.5.3 Stravovací návyky respondentů a jejich volnočasové aktivity .......... 72

6.6 Statistické ověření dat ............................................................................. 89

6.6.1 Teorie statistické metody ................................................................... 89

6.6.2 Test nezávislosti v kombinační tabulce u vybraných dat ................... 90

7 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ A DISKUZE ......................................................... 96

ZÁVĚR ........................................................................................................... 102

SEZNAM LITERATURY .............................................................................. 105

SEZNAM TABULEK .................................................................................... 108

SEZNAM GRAFŮ ......................................................................................... 109

SEZNAM ZKRATEK .................................................................................... 110

SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................ 111

7

ÚVOD

Problematika poruch příjmu potravy je stále ţivá, aktuální a je potřeba, abychom

na ni reagovali. Patří mezi témata primární prevence sociálně patologických jevů. Skupina

nemocných s poruchou příjmu potravy je velmi různorodá a podobně různorodý je i průběh

poruchy. Přestoţe se o poruchách příjmu potravy dnes ve společnosti více ví, značně

stoupá počet pacientů, kteří odmítají něco tak banálního, ač ţivotně důleţitého, jako je

příjem potravy. Lze jen těţko pochopit, ţe se jídlo či odmítání jídla – jako je tomu

v případě mentální anorexie – můţe stát opravdovým návykem, stejně jako je návykové

zneuţívání drog, léků nebo alkoholu. Postupně se vyvíjí stejně těţká fyzická poškození a

psychické a sociální následky. Myšlení a jednání pacientů je při výrazných projevech

nemoci koncentrováno uţ jen na závislost, na uspokojení chorobné touhy. Ostatní tělesné,

psychické a sociální potřeby jsou zcela zanedbávány.

Narušený postoj k jídlu nevzniká z jedné příčiny, ale působením několika činitelů.

Existují také individuální předpoklady k tomu, aby sociální faktory vedly nakonec ke

vzniku takového onemocnění.

Dospívání je kritickým obdobím k formování psychiky jedince. V tomto věku

jsou lidé ovlivněni svým okolím, médii, vrstevníky. Snaţí se podobat svému vzoru.

Aţ čtvrtina dětí s anorexií a bulimií je mladších 15let. V rizikové kategorii od 12

– 17 let trpí anorexií nebo bulimií šest procent populace, asi desetina z nich na nemoc

umírá. Zhruba třetina aţ polovina se vyléčí, u dalších nemocných v různých podobách

přetrvává.

Cílem diplomové práce je především snaha podat ucelený teoretický obraz o pro-

blematice poruch příjmu potravy, objasnit některé základní pojmy v této oblasti a doplnit je

o praktickou část věnovanou informovanosti ţáků středních zdravotnických škol o dané

problematice, včetně jejich subjektivního hodnocení. Teoretická část se věnuje poruchám

příjmu potravy obecně – jsou zde vysvětleny základní pojmy, moţné příčiny a následky,

terapie a prevence poruch příjmu potravy. V empirické části je proveden výzkum formou

nestandardizovaného dotazníku, jehoţ cílem bylo zjistit úroveň informovanosti mezi ţáky

středních zdravotnických škol o dané problematice. Zároveň se zajímáme také o hodnocení

tělesné hmotnosti ţáků, o jejich postavu a stravovací návyky a volnočasové aktivity.

Tuto skupinu ţáků jsme vybrali záměrně vzhledem k typu školy, kterou si ţáci

zvolili pro své studium. Jedná se o budoucí zdravotnické asistenty, kteří budou působit

v různých zdravotnických zařízeních, budou se potkávat s pacienty kaţdý den, budou

8

s nimi komunikovat a působit na ně celou svoji osobností. Měli by pro ně být vzorem a

vzbuzovat důvěru. To je moţné za předpokladů, ţe oni sami si uvědomí význam zdravého

ţivotního stylu.

9

1 TEORETICKÉ POZNATKY

1.1 Historie poruch příjmu potravy

Nejrůznější formy narušeného příjmu potravy jsou popisovány uţ celá staletí.

Názory na odmítání jídla se v minulosti značně měnily. Někteří povaţovali tyto jedince za

drţitele nadpřirozených sil nebo pod vlivy ďábla, jiní sdíleli názor, ţe se jedná o počáteční

stav duševní poruchy. Zejména ve středověku mělo cílené hladovění podstatnou roli

v ţivotě silně náboţensky zaloţených dívek a ţen. (Krch, 1999).

Důleţitá historická data v souvislosti s poruchami příjmu potravy (Staňková,

2005):

2. století - Galén poprvé popisuje příznaky mentální anorexie,

12. - 15. století - ţeny hladovějí, aby umlčely své hříšné tělo, a prohlašují se za světice;

sebetrýzněním odčiňují své hříchy a osvobozují duši,

16. století - tzv. anorektické světice jsou prohlašovány za „posedlé ďáblem" a jsou

pronásledované církví,

1694 - britský lékař Richard Morton poprvé definuje mentální anorexii,

1873 - Charles Lasague definuje symptomatickou triádu anorexie: nechutenství, absence

menstruačního cyklu, vyhublost,

1874 - lékař William Gull poprvé diagnosticky vymezil termín anorexie nervosa, avšak

první zmínka o této nemoci se datuje do roku 1694, kdy tento termín uţil vůbec poprvé

britský lékař Richard Morton

1883 - Gilles de La Tourette rozlišuje primární a sekundární (psychogenní) anorexii,

1884 - Janet diferencuje psychastenickou a hysterickou formu mentální anorexie

1890 - spisovatelka H. B. Stoarová kritizuje společnost, která povaţuje normálně urostlou

ţenu za „monstrum“

1908 - P.Poiret – paříţský módní návrhář poprvé představil novou štíhlou módní siluetu,

coţ v praxi znamená, ţe poprvé v historii je tělo vidět pod šaty

10

1917 – Dr. Lulu Hunt Peters zavádí do diet termín kalorie, vydává knihy o dietách a zdra-

ví, doporučuje nízkotučné, sacharidové diety

1930 - přibývá mentální anorexie v dobře situovaných vrstvách západní Evropy,

Hollywood přináší grapefruitové diety,

1950 – Dr. Keys zveřejnil práci o důsledcích polohladovění – neurózy

1962 - Hilde Bruch referuje o změnách myšlení a vnímání u mentální anorexie, častý

výskyt poruch příjmu potravy u modelek a baletek, v New Yorku je pozorován 7x vyšší

výskyt obezity u ţen s nejniţším socioekonomickým postavením,

1967 - Twiggy na titulní straně módního časopisu Vogue (41 kg/170 cm),

1970 – S. Theander, švédský psychiatr, varuje před hrozivým nárůstem poruch příjmu

potravy, 70% amerických rodin kupuje nízkokalorické potraviny

1979 - G. Russel a termín bulimia nervosa, vznik prvních speciálních zařízení pro léčbu

poruch příjmu potravy,

1980 – vymezení kritérií mentální anorexie a mentální bulimie

1983 - R. C. Casper poukazuje na rostoucí riziko obezity a poruch příjmu potravy,

1986 - aţ 80 % desetiletých a jedenáctiletých děvčat v San Franciscu drţí diety, Garnel a

Garfinkel předpokládají multifaktoriální etiologii poruch příjmu potravy,

1987 – WHO prohlašuje, ţe mentální bulimie je důleţitý problém světové populace, Pyle,

Katzman, Pope, Hsu popisují nápadný aţ epidemiologický růst incidence poruch příjmu

potravy,

1990 aţ dosud - preventivní a podpůrné programy pro poruchy příjmu potravy, veřejnost

nespokojena s nepřiměřenou idealizací vyhublosti a s nepřiměřenými dietními opatřeními;

konkrétní metody a důkladná znalost specifik poruch příjmu potravy.

Rozvojem masmédií, objevením fotografie v polovině 19. století zaţívá svět

nárůst mýtu krásy. Obrazy „krásných“ ţen se v této době začaly pouţívat v reklamě,

v módních časopisech. Po 2. světové válce nastává období preferování tzv. frapper stylu

(z angličtiny mladá, emancipovaná, nekonvenční ţena), který na ţenách prosazuje spíše

chlapeckou postavu s téměř plochou hrudí. Řady feministek zastávají názor, ţe získané

volební právo ve většině západních zemí ve 20. století bylo „vykoupeno“ novým

11

omezením a to štíhlostí. Z této doby jsou nám známé korzety, stahování pasů, drţení

hladovek…Jiţ v této době můţeme zaznamenat nabídku nejrůznějších projímadel, čajů na

hubnutí a jiných výrobků korigujících váhu. Období 30. – 50. let zaznamenalo opět určitý

posun. Mluvíme o trendu Marilyn Monroe, coby představitelky spíše mírně plnějších tvarů.

Preferována jsou plná ňadra, štíhlý pas. Opět však dochází k „tělesnému redukcionismu“,

jsou tu totiţ 60. léta a s nimi razená teze, ţe štíhlost je jednou z cest vedoucích k vyšší

společenské vrstvě. Ikonou se stává britská modelka TWIGY

(z angličtiny větévka, štíhlounký, hubený jako proutek), která plní titulní stránku časopisu

VOGUE v roce 1967, coby 41 kg váţící při výšce 170 cm. Tento trend setrvává i v 70.

letech, rovněţ 80. léta preferují štíhlý styl, ale fyzicky zdravý – vzpomeňme např. Cindy

Crawford. 90. léta však znamenají razantní nástup vychrtlých tvarů. Je prokázáno, ţe řada

modelek, splňujících představy vizáţistů a návrhářů má, co dočinění s problematikou

poruch příjmu potravy (dále jen PPP). (Brimová, 2006, Ulrichová 2007).

Trochu jiný pohled na problematiku PPP v 90. letech nabízí ve své publikaci Krch

(2003), který uvádí, ţe srovnáme-li výsledky zkoumání jídelního chování studentek

Harvardu v roce 1982 a 1992, tak právě v roce 1992 významně méně studentek drţelo

redukční diety. Bylo to dáno mimo jiné i tím, ţe častěji jedly tři jídla denně a méně tak

trpěly PPP, byly zároveň více spokojeny se svými tělesnými proporcemi, i kdyţ ve srovná-

ní s jejich staršími kolegyněmi měly v průměru o 2,5 kg více. Americký psycholog David

Garner tak popisuje nový společenský trend: „Je načase být v souladu se svým tělem, i když

naše tělo neodpovídá kulturnímu ideálu.“ (Krch, 2003, s. 36).

1.2 Tělové schéma, jeho utváření a sociální význam

Tělo, tedy zevnějšek člověka, je hlavním identifikačním činitelem osobnosti. Pro

sociálního partnera představuje první informaci, kterou o jedinci dostává, zároveň tedy

můţeme říci, ţe tělo je sociálním reprezentantem kaţdé identity. Představu o vlastním těle

nazýváme tělovým schématem, které prezentuje nejen mentální obraz, ale také hodnotící

sloţku. (Vágnerová, 1999)

Velmi důleţitý je proto celkový postoj člověka k dané situaci. Bývá naprosto

přirozené, ţe kaţdý člověk vnímá své tělo zcela odlišně, někteří lidé mají tendenci se pře-

ceňovat, coţ se ukázalo zejména u jedinců drobnějších postav, naopak jsou mezi námi lidé,

kteří své tělo vnímají mnohem mohutněji, neţ odpovídá reálně měřitelným normám.

12

Subjektivní zkreslení, které zahrnuje vztah k sobě samému tak můţe způsobit, ţe vlastní

tělo se člověku můţe jevit jinak, neţ jaké ve skutečnosti je.(Vágnerová, 1999)

Představu vlastního těla ovlivňuje a zkresluje také řada emocionálních faktorů.

Člověk se cítí tak, jak tomu odpovídá jeho aktuální psychický stav. V souvislosti s tělovým

schématem musíme ještě zdůraznit velmi důleţitou charakteristiku, a tou je rigidita.

„Jakákoli změna je subjektivně citlivě prožívána, a to i tehdy, když neznamená zhoršení,

ale jenom proměnu. Zásadní a zjevná proměna těla může v krajním případě stimulovat

pocit ohrožení vlastní integrity a vede ke ztrátě sebejistoty.“ (Vágnerová, 1999, s. 227)

Tělové schéma je výraznou součástí identity, neboť kultura, ve které ţijeme, klade

značný důraz na zevnějšek. Většina ţen je ovlivněna módními trendy, které jsou

prezentovány v řadě ţenských časopisů, ve filmu, v televizi, na internetu…. Současný

sociokulturní trend prezentuje štíhlost jako ideál, ke kterému se směřuje, kterého je třeba

dosáhnout. A jedině to, co se přibliţuje k ideálu, můţe být atraktivní, jakákoliv jiná změna

vzbuzuje pochybnost. Tělesná atraktivita ovlivňuje řadu ţenských vlastností, z těch

stěţejních uveďme sebehodnocení a sebedůvěru, na tu navazující úspěšnost či neúspěšnost

v profesi, osobním ţivotě. Porucha tělového schématu („body image“) a s tím související

zkreslená představa těla („body image distortion“) vede k chápání těchto pojmů za feno-

mén poslední doby, neboť pro většinu dívek a ţen je tato „ideální meta“ nedosaţitelná.

(Krch, 1999)

Řada dospívajících dívek je nespokojena se svým zevnějškem, vzhlíţí

k modelkám, herečkám. Představa o postavě úzce souvisí s výţivou, coţ ovlivňuje výrobu

a distribuci prostředků zaměřených na redukci váhy. Podstatnou roli sehrává rovněţ dietní

průmysl s nabídkou knih, dietních programů, nápojů a potravin.

Za důleţitý mezník utváření tělového schématu se uvádí období dospívání, kdy

nabývá tělo jiné formy, mění se. Pro dospívající dívku nebo chlapce toto období

představuje určitou zátěţ, kdy se snaţí orientovat v novém těle, přijmout novou

identitu.(Ulrichová, 2007)

V této souvislosti je třeba zmínit několik aspektů:

- v dospívání vzrůstá subjektivní význam zevnějšku, protoţe dospívající uţ ví, ţe mů-

ţe ovlivnit podobu svého zjevu, tedy ţe můţe vypadat lépe, nebere realitu svého těla

jako danost,

- patologický vztah k vlastnímu tělu můţe ovlivnit negativní zkušenost v tomto období

(ve většině případů se jedná o výsměch pro tloušťku, neúspěch, nízký sociální status

apod.),

13

- změna postavy představuje pro kaţdé pohlaví zcela jinou zátěţ - zatímco u chlapců

pozorujeme převáţně nárůst svalové hmoty, coţ je vnímáno spíše pozitivně, u dívek

dochází k nápadnějším kvalitativním proměnám, které mohou někdy přijít příliš rychle,

neočekávaně a tím atakovat psychiku dotyčné dívky (Vágnerová, 1999).

Faktory posilující strach z tloušťky, lze rozdělit na kulturní (vliv společnosti a ro-

diny) a individuální. (Krch, 2002)

Kulturní faktory:

- Tlak médií (zejména televize) na představy a ţivotní vzory současného člověka (kladní

a úspěšní hrdinové jsou obvykle štíhlí, krásní; příliš často se mluví o tom, jak kdo vy-

padá…)

- Hubnoucí „ ideál “ krásy, vyhublý „heroinový“ nebo „dětský“ módní typ

- Povrchní a jednostranné spojování vyhublosti se zdravím

- Skandalizace obezity (jednostranné spojování nadváhy s leností, ošklivostí a zdravotní-

mi problémy)

- Přílišný důraz na konformitu, malá tolerance k různorodosti, největší roli v průběhu do-

spívání hraje konformita s postoji vrstevníků

- Přílišný důraz na fyzický výkon, sebekontrolu (postoje typu „stačí chtít“, „je třeba umět

zatnout zuby“…) a soutěţivost

- Přílišná orientace na vnější vzhled a na to, jak kdo vypadá (ţeny, dospívající, některé

profese…)

- Příliš velký důraz na tělesný vzhled a výkon v rodině; příliš velký důraz na to, co se jí,

jestli to je či není zdravé; příliš velká soutěţivost v rodině; obezita, diety v rodině,

nevhodné jídelní návyky rodičů, sourozenců

Individuální faktory:

- Úzkostnost, pedanterie, přílišná ctiţádost

- Nejistota dospívání, zejména je-li posílena nějakým traumatem

- Tloušťka, nevhodná distribuce tělesného tuku

- Zdravotní problémy spojené s dietou

-

14

1.3 Význam jídla, pyramida vyváţené stravy

Téměř ve všech publikacích zabývajících se správnou výţivou a zásadami výţivy

se setkáváme s termínem pyramida vyvážené stravy. Jedná se v podstatě o hierarchii druhů

potravin, odstupňovaných právě tak, jak se všeobecně doporučuje. Stručný přehled

z publikace (Pamplona Roger, 1995):

- základnu pyramidy tvoří ovoce, obiloviny, zelenina – tyto potraviny se doporučují

konzumovat v hojném mnoţství

- střed pyramidy tvoří luštěniny, ořechy, vejce, mléko a mléčné výrobky – opět se do-

poručuje konzumace těchto druhů, ale uţ v omezené míře

- vrchol pyramidy tvoří tuky, cukry a sladkosti a tady je velmi nutné omezovat frekven-

ci konzumace potravin obsahujících právě tyto sloţky.

Důvody proč se zabývat správnou výţivou, stravovacími návyky:

- v závislosti na naší potravě, na tom co sníme, jsou tvořeny všechny buňky a tkáně

v našem těle

- jídlo je zdrojem energie pro tělesné funkce organismu člověka

- příjem potravy je podstatnou součástí našeho ţivota

- jídlo je poţitkem, který získáváme prostřednictvím stravy (Ulrichová, 2007)

„Jídlo slouţí k tomu, aby bylo nedílnou součástí naší radosti ze ţivota, a naše

smysly nám umoţňují hodnotit jeho kvalitu, chuť a sloţení. Jídlo by mělo být něčím více

neţ jen biologickou potřebou – měla by to být radost! Vnímání, paměť a všechny naše

sloţité tělesné funkce jsou moţné jen díky tomu, ţe naše tělo obsahuje enzymy, hormony,

geny, chemické posly, neurotransmitery a jiné zázraky, které se v těle vytvářejí z toho, co

sníme.“ (Foster, 1996, s. 163)

1.4 Výskyt poruch příjmu potravy

Rozšíření poruch příjmu potravy je srovnatelné se zeměmi západní Evropy, kde

postihuje přibliţně jednu dívku z dvou set (0,5 – 0,8%). Výskyt mentální anorexie se zvýšil

v posledních desetiletích 20. století, zejména v prepubertálním, pubertálním

15

a adolescentním věku dívek a téţ chlapců. U dívek a ţen dosahuje asi 1 % v celé populaci.

Mentální bulimie má prevalenci 1-3 % a vyskytuje se spíše u pozdně adolescentních dívek

a mladých ţen. Prognóza onemocnění není jednoznačná – u 30 aţ 40 % pacientů potíţe

přetrvávají i po absolvování léčby, asi 1 % případů skončí sebevraţdou, asi 6 % pacientů

na následky onemocnění umírá (Krch, 2002).

Dieta je stále větším počtem ţen zaměňována za normální jídelní reţim a jen

málokterá dívka má reálnou představu o tom, kolik by měla váţit. Narušené jídelní postoje

lze proto pozorovat aţ u 10% mladých ţen. 60% českých středoškolaček není spokojeno se

svým tělem a polovina z nich si přeje zhubnout (Krch, 2002).

16

2 CHARAKTERISTIKA PORUCH

PŘÍJMU POTRAVY

Jedná se o onemocnění spojené s konzumací potravy. Dle Mezinárodní

klasifikace nemocí (MKN-10) patří mezi nejčastěji vyskytované PPP mentální anorexie a

mentální bulimie. V rámci MKN-10 mají své místo rovněţ Poruchy příjmu potravy

v dětství a rané adolescenci, uváděné ve většině publikací jako samostatná podkapitola,

neboť zvláště diagnostická kritéria jsou tomuto věkovému vymezení zásadně

přizpůsobena.

O poruchách příjmu potravy se hovoří tehdy, jestliţe člověk pouţívá jídlo k řešení

svých emocionálních problémů. Je moţné konstatovat, ţe se jedná o závislost na jídle,

podobnou jako je závislost na alkoholu u alkoholiků nebo závislost na drogách u toxiko-

manů. Pro člověka trpícího poruchou příjmu potravy se stává jídlo hlavní náplní ţivota

(Kranzová, Maloney, 1997).

Jedná se o psychické poruchy, které mají komplexní charakter - mají dopad nejen

na psychickou a fyzickou stránku člověka, ale i na sociální okolí. Z tohoto důvodu se ho-

voří o poruchách příjmu potravy jako o psychosomatických poruchách. Tyto poruchy mají

biopsychosociální charakter (Málková, Krch, 2001).

Křehká hranice mezi normou a patologií je staví na pomezí více oborů, tzn.

psychiatrie, nutričního lékařství, psychologie, sociologie (Krch, 1999).

Podle Krcha (1999) si jsou mentální anorexie a mentální bulimie velmi podobné.

Jejich jednotlivé příznaky se liší zejména dle závaţnosti podvýţivy a metod pouţívaných

ke kontrole váhy. Obě poruchy spojuje strach z tloušťky a nadměrná pozornost věnovaná

vlastnímu vzhledu a tělesné hmotnosti. Nemocní se snaţí neustále hubnout a zabývají se

tím, jak vypadají, kolik váţí.

U mentální anorexie a mentální bulimie můţeme hovořit o propojení těchto dvou

poruch. Asi u jedné třetiny případů mentální anorexie se časem rozvine mentální bulimie

(Krch, 1999).

Podle některých autorů 50% bulimiček uvádí mentální anorexii v anamnéze a té-

měř polovina anorektiček pravidelně ztrácí kontrolu nad jídlem a přejídá se (Cooper,

Russel in Krch, 1997,1999).

17

Kranzová a Maloney (1997) zařazují mezi poruchy příjmu potravy i záchvatovité

přejídání. Ti, co trpí záchvatovitým přejídáním, konzumují velké mnoţství jídla, i kdyţ

právě nemají hlad. Jí dokonce i takové jídlo, které jim nechutná, zkrátka proto, ţe mají po-

cit, ţe musí jíst.

V poslední době se samostatné problematice záchvatovitého přejídání věnuje

velká pozornost (Fairburn a Wilson in Krch, 1999).

Počátek poruchy se často projevuje aţ v dospělosti. Na rozdíl od mentální

anorexie a mentální bulimie je u záchvatovitého přejídání zastoupeno i mnohem větší

procento muţů trpících touto poruchou.(Ulrichová, 2007)

2.1 Mentální anorexie

Mentální anorexie, anorexie nervosa (a = ne, bez, orexie = chuť k jídlu, snaha)

patří mezi závaţné PPP. „Mentální anorexie je porucha charakterizovaná zejména

úmyslným snižováním tělesné hmotnosti.” (Krch, 1999, s. 14)

Nemocný se snaţí redukovat příjem potravy na minimum. Zpočátku je chuť

k jídlu vědomě potlačována. Postupem času ztrácí chuť k jídlu, a tak u nich dochází

k oslabení pocitu hladu, teprve poté dochází k nechutenství. Projevem anorexie je narušený

postoj k tělesné hmotnosti a tloušťce (Málková, Krch, 2001).

Diagnostická kritéria mentální anorexie dle 10. revize Mezinárodní klasifikace ne-

mocí lze shrnout do tří základních znaků.(Krch, 2002):

1. snaha o aktivní udrţení abnormálně nízké tělesné hmotnosti, přičemţ index hmotnosti

(BMI – Body Mass Index) je niţší neţ 17,5

2. patologická obava z přibírání tělesné váhy, v případě, ţe jde o velmi nízkou tělesnou

hmotnost

3. absence minimálně tří za sebou následujících menstruačních cyklů, i přestoţe nejsou

indikovány ţádné hormonální přípravky

Rozeznáváme dva specifické typy:

nebulimistický (restriktivní) typ – nedochází k opakovaným záchvatům přejí-

dání v průběhu epizody mentální anorexie

18

bulimistický (purgativní) typ – dochází k opakovaným záchvatům přejídání

v průběhu epizody mentální anorexie (Krch, 2002)

Dívka, či mladá ţena, si často udrţuje tělesnou hmotnost pod hranici BMI 17,5

(kg/m) a niţší. BMI je index tělesné hmotnosti, který se vypočítá podílem váhy

v kilogramech a druhé mocniny výšky v metrech. Normální hodnota pro ţeny je mezi 20

aţ 24, pro muţe od 21 do 25.

Narušené vnímání vlastního těla je způsobeno strachem z tloušťky. Dívky sledují

některé své tělesné partie, které jim připadají tlusté, a nadhodnocují jejich proporce, a tím

strach z tloušťky ještě více sílí. Následkem toho je vnímání vlastního těla více zkreslené,

svoji postavu hodnotí jako tlustou, i kdyţ tento názor jejich sociální okolí nesdílí (Krch,

2002).

Anorektičky se snaţí zhubnout i přes nízkou tělesnou hmotnost, odmítají příjem

potravy a lţou, pokud je někdo z okolí nutí jíst, např. vymlouvají se, ţe uţ jedly

v restauraci, nebo ve škole. Často dochází mezi anorektičkami a rodinou, či jinou osobou,

k hádkám. Někdy se stává, ţe se nemocné dívky nadměrně zajímají o jídlo, tzn., ţe ostat-

ním členům rodiny jídlo chystají, rády vaří. Lze říci, ţe anorektičky tímto způsobem

získávají pocit, ţe jí prostřednictvím jiné osoby (Kranzová, Maloney, 1997).

Dívky trpící mentální anorexií si často představují, ţe jídlo, kontrola nad jídlem a

redukční diety jsou to jediné, co mohou ve svém ţivotě ovládat. Ve svém osobním ţivotě

si připadají často neúspěšné. Jedině hubnutí a hladovění jim dává pocit, ţe směřují

k dokonalosti (Krch, 2002).

Většina lidí ví, ţe prostřednictvím diet a hubnutí nevyřeší problémy v rodině,

v zaměstnání, ve škole či mezi přáteli. Nutno ale zdůraznit, ţe anorektička tento pocit má.

Přičemţ postupem času ona sama tyto problémy odsunuje, prioritou je pro ni jen redukce

tělesné hmotnosti.

Zpočátku onemocnění dívky a ţeny uvádí velký přísun energie, cítí se být svěţí.

Často se cítí nadřazeny ostatním lidem v okolí, ostatní lidi povaţují za slabé, protoţe musí

jíst, přičemţ ony se dokáţí ovládat v oblasti jídla (Kranzová, Maloney, 1997).

Postupem času se nemocné dívky či ţeny snaţí izolovat od svého sociálního

okolí. Mentální anorexii doprovází mnoho psychických obtíţí - anorektičky jsou často

podráţděné, vztahovačné, úzkostné a přecitlivělé, téţ se u nich zvyšuje únavnost

(Málková, Krch, 2001).

19

Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku od 13 do 20 let. Anorexie se však

objevila i u dvanáctiletého děvčete či čtyřicetileté ţeny (Krch, 1999).

Pokud začátek nemoci začne jiţ před počátkem puberty, mohou být pozastaveny

fyziologické pubertální projevy, a to můţe zpozdit, nebo zastavit růst dítěte. U dívek se za-

staví růst prsou, u chlapců zůstávají dětské genitálie. Po vrácení se k normě tělesné

hmotnosti pokračuje tělesný vývoj dál. Růst kostí se však můţe zcela zastavit. Podvýţiva

v dětství můţe mít trvalé následky (Krch, 2002).

2.2 Mentální bulimie

„Mentální bulimie je porucha charakterizovaná zejména opakujícími se záchvaty

přejídání, spojenými s přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti.”(Krch, 1999, s. 17)

Stejně jako u mentální anorexie, vymezuje 10. revize Mezinárodní klasifikace

nemocí určité diagnostické zásady, které uvádí ve své publikaci Krch (2002):

- epizody přejídání, které se opakují nejméně 2 x týdně po dobu 3 měsíců, pro které je

charakteristická konzumace velkého mnoţství jídla v krátkém časovém úseku

- patologická kontrola tělesné hmotnosti, kterou kromě uţívání léků, projímadel, vyvo-

laného zvracení také provází nadměrné cvičení a opakující se hladovky

- chorobný strach z tloušťky

- ţádostivost po jídle, neustálé zabývání se jídlem…

Rozeznáváme dva specifické typy:

- purgativní typ, pro který je typické zneuţívání laxativ a diuretik a provázené

zvracením

nepurgativní typ, který je typický dodrţováním přísných diet, úplných hladovek,

případně intenzivního fyzického cvičení, ale nepreferuje pravidelné purgativní metody

(Krch, 1999)

Mentální bulimie má některé znaky společné s mentální anorexií. (viz kapitola

číslo 2.1.). Anorektičky na rozdíl od bulimiček dokáţí nejíst nebo redukovat příjem

potravy více intenzivně a dlouhodobě. Bulimička však po určité době nezvládá tzv.

hladovku a nají se více neţ by chtěla - vnímá to jako velkou osobní prohru. Zpočátku se to

20

obvykle snaţí kompenzovat další dietou, přísnější neţ předtím. Později však přichází na

účinnější prostředky, jak jíst a nepřibrat: pročišťování (zvracení), nebo vyuţívá jiných

prostředků, např. nadměrný pohyb, projímadla, zneuţívá nebezpečné léky (diuretika,

anorektika). Přejedením ztrácí bulimička kontrolu nad jídlem, kdyţ se vyzvrací, nebo

vyuţije jiného prostředku, ztracenou kontrolu znovu nachází (Krch, 2000).

Bulimičky si ve srovnání s anorektičkami připadají neúspěšné, a proto trpí pocity

viny z přejedení, výčitkami svědomí a depresemi. (Málková, Krch 2001). U bulimiček

tělesná hmotnost a proporce ovlivňují sebehodnocení a sebevědomí (Cohn, Hall, 2003).

Nemocné mají často během záchvatu přejedení pocit, ţe ztrácí kontrolu nad

jídlem, ţe nemohou přestat nebo rozhodovat o tom, co a v jakém mnoţství jí (Krch, 1999).

Důvody bulimických záchvatů se opakují, rozlišují se vnější a vnitřní důvody

přejedení. Mezi vnější důvody zařazujeme snadný přístup k potravinám, nevhodné

stolování, jídelní a denní reţim, také hádky s rodiči, partnerem. Z vnitřních důvodů to jsou

na prvním místě hlad, poté myšlenky na jídlo, pocit tloušťky, změnu na váze. Důleţitým

spouštěčem přejedení mohou být i negativní nálady – např. úzkost, deprese, pocit

osamělosti a vzteku (Krch, 2000).

Záchvat můţe trvat několik hodin, ale i několik dní. Někteří pacienti jí svá

oblíbená jídla, jiní jí taková jídla, kterým se normálně vyhýbají. Většinou jde ale o jídla

sladká, vysoce kalorická, tučná. Často se stává, ţe nemocný se přejedení brání. Snaţí se

před sebou jídlo schovávat, znehodnocovat, ale jakmile cítí potřebu přejíst se, je schopen si

jídlo sehnat za jakékoliv situace.

Bulimičky, stejně jako anorektičky, své iracionální chování v souvislosti s jídlem

tají. U bulimičky je však mnohem těţší objevit tuto poruchu. Jejich tělesná hmotnost je

oproti hmotnosti anorektičky v normě. Často trpí tzv. jojo syndromem, tzn., ţe jejich

tělesná hmotnost se pohybuje v rozpětí 2, 4, 6 kilogramů.

Bulimičky jsou často úspěšné v zaměstnání i ve studiu, jsou i společensky

uznávané. V jejich zevnějšku, ani v jejich chování nemusí být patrné, ţe by trpěly nějakou

poruchou.

Jak uvádí Málková, Krch (2001), mentální anorexie má mnohem větší publicitu,

její průběh je drastičtější a porucha je viditelná. Mentální bulimie je naproti tomu mnohem

rozšířenější.

Nemocní bulimií se za své chování stydí. Často uvádějí, ţe se cítí jako dvě

osobnosti – jedna chce přejídání a zvracení zanechat a být zdravá, zatímco druhá chce

úplný opak. (Cohn, Hall, 2003).

21

Pacienti mohou mít v období, kdy se nepřejídají, také tzv. uvolněné jídelní

návyky, nebo se snaţí drţet přísné diety.

2.3 Další typy PPP

Záchvatovitá psychogenní přejídání

Psychogenní přejídání je charakterizováno záchvaty přejídání „binges“, které

udává v současnosti kaţdá pátá ţena, ale s lišícím se významem. Záchvaty přejídání se od

prostého přejídání liší následujícími rozdíly:

- konzumace většího mnoţství jídla obvykle do 2 hodin, neţ je pro většinu zdravé

populace normální

- pocit ztráty kontroly nad jídlem – v podstatě se jedná o situaci, kdy jsou chvíle

příjemné chuti střídány s pocitem znechucení, studu a dysforie. Je dokázáno, ţe ţeny

s bulimií jedí aţ 2 x rychleji neţ normální ţeny. Jsou známy i případy, kdy takto

nemocní lidé dojídají vyhozené zbytky a dělají tak to, co sami povaţují za poniţující a

ostudné. (Papeţová, 2003)

V podstatě se jedná o poruchu, psychické pohnutí, kterým trpí převáţně ţeny, kdy

se celý jejich den (stejně jako tomu je i u anorektiček či bulimiček) točí převáţně kolem

jídla, ale po pozření stravy nedochází k následné kompenzaci v podobě zvracení, aplikací

projímadel, diuretik apod. Jedna z publikovaných definic je, ţe v osobě se neustále zmítá

strach, pocity viny střídá očekávání a potěšení. Těší se na jídlo, ale po jeho konzumaci se

cítí provinile, protoţe snědla něco sladkého nebo kalorického, bojí se, ţe se přestane

ovládat a bude mít záchvat přejídání.(www.anorexie.czechian.net)

Problémem je většinou strach spojený s obavami, ţe nedokáţí přestat, jakmile

začnou jíst a následné výčitky svědomí. Tento stav je často doprovázen pocity

méněcennosti, frustrace a ztrátou sebekontroly.(Ulrichová,2007)

Symptom nočního přejídání

„V roce 1990 se noční pití a přejídání dostalo do klasifikace poruch spánku jako

samostatný problém, bez dalších psychických či zdravotních problémů. Popis obtíţí se

22

mění v různých kulturách, je třeba přihlédnout k časovým zvyklostem v čase jídel (např. ve

Středomoří většina lidí večeří po půl deváté).“ (Papeţová, 2003, s. 18)

Tento symptom je velmi častý u jedinců s normální váhou, vede však k obezitě,

neboť se jedná o opakované vyjídání ledničky v pozdních nočních hodinách. Tento stav se

podobá bulimistickým záchvatům. Jedná se o spánkovou poruchu, kterou trpí zejména

úzkostlivější a depresivnější typy lidí.

Nové typy poruch příjmu potravy

Ortorexie, bigorexie a drunkorexie jsou relativně novými typy poruch příjmu

potravy, které jsou ve své extrémní podobě stejně nebezpečné jako mentální anorexie,

bulimie či psychogenní přejídání.(www. pppifo.cz)

Ortorexie

Jedná se o patologickou posedlost zdravou výţivou, slovo se skládá ze dvou

řeckých slov „ortos“ - správný a „orexis“ - chuť. Tato porucha se projevuje tak, ţe se u

nemocného z počáteční orientace na zdravou stravu, na obchody se zdravými potravinami

a na hledání informací, jak se takové potraviny vyrábějí, stává posedlost a hlavní náplň

času. Roste strach z nezdravého jídla, zdravé jídlo je podrobováno stále většímu zkoumání

a i to postupně přestává být dost zdravé, tedy bezpečné. Jídelníček se tak zuţuje na

minimum, nemocný ztrácí na tělesné hmotnosti a trpí podvýţivou. Navíc musí na jídlo

podobně jako při mentální anorexii velmi často myslet, trápí ho úzkosti a deprese, které

vedou k pocitu osamění a skutečné izolaci. Častěji se tento problém vyskytuje u ţen, i kdyţ

v menší míře, neţ je tomu u mentální anorexie či bulimie.(www. pppifo.cz)

Nemocní ortorexií jsou radikálními odpůrci uměle hnojených, geneticky

upravovaných potravin bez pouţití chemických konzervantů a barviv, výhradně se

orientují na bio-potraviny ze specializovaných obchodů. Patologické je na tom extrémní

odmítání všeho ostatního, nikoliv samotná myšlenka, ţe by mělo být jídlo maximálně

přírodní a tedy zdravější. Seznam povolených potravin se však dále časem zuţuje, ani bio-

potraviny nemusejí být přeci bezpečné, záleţí na tom, kdo je vyrobil, jestli skutečně

dodrţel všechny bio-postupy, jestli potraviny nekontaminoval znečištěný vzduch. Zároveň

s tím se nezdravé potraviny mění v jedy, kterými by se nemocný po jejich poţití jistě

otrávil nebo by určitě váţně onemocněl.(www. pppifo.cz)

Označení ortorexie pouţil pro označení fanatického zaujetí zdravou výţivou

poprvé americký lékař Steven Bratman ve své knize Healthfood Junkies. Původně totiţ

23

sám zaloţil komunitu lidí, kteří se zabývali zdravou výţivou, ovšem časem zjistil, ţe

přehnané zabývání se zdravým jídlem vede k extrémním změnám ve stravovacích

návycích pod vlivem obsesivních omezení se značnými negativními důsledky na tělesné i

psychické zdraví a sám komunitu rozpustil. (www.pppinfo.cz )

Bigorexie

Zabývá se naopak převáţně tělesnými proporcemi ve smyslu posedlosti vlastním

vzhledem. Jde o poruchu vnímání vlastního těla, kdy nemocný usiluje o dosaţení často

nereálných hodnot ve své fyzické zdatnosti, svých tělesných proporcí. V odborné literatuře

se o této duševní poruše píše také jako o variantě dysmorfofóbie (nadměrné zaobírání se

domnělým defektem vzhledu u běţně vyhlíţející osoby) nebo ji lze nalézt pod označením

„Adonisův komplex“. (www.pppinfo.cz )

Bigorektici si připadají slabí. Nedostatečné svalové vyvinutí je trápí, a proto jsou

ochotni pro dosaţení vzhledu z kulturistických časopisů nebo akčních filmů udělat opravdu

hodně. Často jsou závislí na posilování, zneuţívají zejména bílkovinné potravinové

doplňky a látky, které podporují svalový růst a ovlivňují metabolismus. (www. pppifo.cz)

Mezi hlavní rizika této poruchy patří tzv.,,overuse syndrom“ - poškození

pohybového aparátu dlouhodobým přetěţováním. Naprosto nevyváţenou stravou a

naduţíváním ergogenických prostředků (doplňky, obsahující vysoké mnoţství bílkovin a

aminokyselin) bývá také přetěţovaný trávicí systém, ledviny a játra. Bigorektici trpívají

nadváhou, ke které se dopracují záměrně vysokým příjmem energie kvůli svalovému růstu.

Podstatné riziko hlavně pro duševní zdraví přináší sociální izolace, podobně jako u jiných

závislostí i zde ztrácejí nemocní společná témata s ostatními lidmi, před společenskými

kontakty dávají přednost fitcentru. Do psychických problémů se mohou bigorektici dostat

také kvůli nedostatku financí (fitcentra, strava i potravinové doplňky představují velké

výdaje a zároveň dochází k problémům či ztrátě zaměstnání). (www. pppinfo.cz )

Drunkorexie

Označuje opakované redukování příjmu potravy s cílem sníţit příjem kalorií a

dovolit si tak pít více alkoholu. Tato posedlost vychází z faktu, ţe alkohol, zejména tvrdý,

je poměrně kalorický. Opět tu hraje hlavní roli nespokojenost se svou postavou a úzkost z

přibírání na váze. Drunkorexie také zahrnuje cílené zvyšování výdeje energie na párty či

diskotéce kombinováním tvrdého alkoholu s energetickými nápoji.

24

Tato porucha se týká více ţen, i kdyţ ani muţi nejsou vyjímkou. Statistiky v

americké populaci říkají, ţe 30% dívek ve věku 18-24 let vynechává jídlo, aby mohly pít

více alkohol. Hlavní nebezpečí takového chování spočívá v tom, ţe bez jídla se alkohol v

ţaludku vstřebává mnohem rychleji, do jater se můţe dostat za méně neţ 15 minut. Účinek

alkoholu je silnější a také mnohem nebezpečnější. Tělo ho hůře vstřebává, navíc ho

dostane často ve vyšší dávce. Po fyzické stránce je také velmi nebezpečné míchat alkohol s

energy-drinkem. Po této kombinace dochází k razantnímu zvýšení krevního tlaku a srdeční

činnosti, zároveň ke sníţení schopnosti vnímat únavu, nejen lidé se srdeční vadou nebo

hypertenzí jsou ohroţeni kolapsem, existuje jiţ řada případů náhlého úmrtí.(www.

pppifo.cz)

Psychiku ohroţuje drunkorexie podobně jako jiná porucha příjmu potravy.

Nemocní zaţívají úzkost při snaze kontrolovat své proporce. Jsou nespokojeni, protoţe se

to nedaří podle jejich naprosto nereálných představ, trpí depresemi z mnoţství vypitého

alkoholu a často i snědeného jídla (v opilosti či v kocovině se nemocní prostě dojí).

Nemocný člověk postupně strádá také společensky. Opakovaná podráţděnost z hladu či

rychlé opilosti z pití nalačno výrazně sniţují společenskou atraktivitu a mohou vézt k

pocitům odcizení, osamělosti a izolace.(www.pppinfo.cz )

2.4 Poruchy příjmu potravy v dětství a rané adolescenci

Poruchy příjmu potravy jsou typickou poruchou období dospívání, i kdyţ počátek

vzniku mentální anorexie bývá často přítomen jiţ před 14 rokem ţivota. U časného

počátku poruchy je tedy třeba vţdy počítat s moţnými komplikacemi, co nejrychleji

vyhledat lékaře a snaţit se zabránit nejdramatičtějším následkům nedostatečné výţivy

(dehydratace, zástava tělesného růstu). Příznaky anorexie byly zaznamenány uţ u dětí

mladších 10 let. (Krch, 2002)

V dětském věku ovlivňuje vznik těchto poruch řada faktorů (individuální,

společenské, rodinné) a rovněţ tak vzájemná propojenost a potenciálnost psychických a tě-

lesných obtíţí. Z počátku si rodiče nejprve stěţují na špatné stravovací návyky svého

dítěte, na jeho vybíravost v jídle, případně úplnou nechuť cokoliv sníst. Přičemţ děti

25

nejčastěji argumentují tím, ţe nemají hlad, ţe kdyţ něco sní, bude jim určitě špatně, často

udávají po jídle bolesti břicha.(Ulrichová, 2007)

Ve chvíli, kdy samy začnou nepřiměřeně vnímat svojí váhu, postavu, můţeme

začít mluvit o mentální anorexii u dětí. (www.rodina.cz)

Rozdíly mezi časným (do 14let) a pozdějším začátkem anorexie (Krch, 2002):

- Menší tukové zásoby – rychlejší nástup zdravotních obtíţí, vyšší riziko dehydratace

- Omezení potravy vede k rychlejšímu a výraznějšímu vzniku vyhublosti

- Moţnost zastavení tělesného růstu, nástupu puberty a zpomalení sexuálního dozrávání

- Mentální bulimie začíná před 14. rokem ţivota jen velmi vzácně, mezi mladšími

pacienty jsou relativně více zastoupeni chlapci

- Větší důslednost v dodrţování osobních dietních pravidel. Děti se méně často

přejídají, zvrací či uţívají projímadla.

- Na domluvy a snahu vykrmit je reagují mladší pacienti často dramatičtějším odporem,

jsou útoční, agresivní anebo se naopak chovají jako, malé děti“

- U dětí je léčba velmi obtíţná, často nespolupracují (cíl léčby často nechápou),

vykrmování pociťují velmi úkorně

- Častý výskyt depresivních příznaků

- Konflikty v rodině mohou vést k obviňování rodičů mezi sebou, rodiče se často cítí

provinile, obvykle ustupují konfliktům s dítětem. Zájem rodiny se stále více

soustřeďuje na problematické dítě, ostatní sourozenci zůstávají stranou

- Do léčby vţdy zapojit rodiče, kteří by měli zajistit kontrolu nad tím, jak jejich dítě

přijímá stravu a tekutiny

- Vyšší riziko výrazného narušení psychosociálního zrání dítěte.

Nemocné dítě je ve věku, kdy se formuje jeho osobnost, utváří si představu o

okolním světě, vytváří si sociální návyky a pracovní zvyklosti. Velké riziko představuje

pro takovéto dítě jednostranná zkušenost s jeho postavením v rodině – stává se středem

pozornosti celé rodiny, nadměrně se soustřeďuje sám na sebe a svoje pocity, přestává

nacházet uspokojení v běţných aktivitách a postrádá normální kontakt s vrstevníky. (Krch,

2000)

26

U dětí se můţeme setkat ještě s celou řadou dalších jídelních problémů a poruch.

Ztráta chuti k jídlu v souvislosti s nějakým zdravotním problémem, s depresí, s úzko-

stí, ale také ve spojitosti s nevhodnými jídelními návyky dítěte a jeho rodiny.

Je důleţité, aby dítě mělo zajištěn pravidelný jídelní reţim. Není příliš vhodné

nechávat na dítěti, aby si jedlo pouze, kdyţ ono chce. Rodiče by měli dbát také na skladbu

jídelníčku a nenechávat výběr potravin pouze na dítěti. Některé takto vybíravé děti jedí pak

pouze to, co jim chutná (chipsy, sladkosti, sušenky…). Dříve či později začnou odmítat

některá běţná jídla a budou upřednostňovat svoje oblíbené pamlsky. Jejich problém

nebývá potom podvýţiva, protoţe preferovaná jídla jsou naopak energeticky velmi

vydatná. Mohou mít drobné zdravotní obtíţe, které rychle ustoupí, kdyţ rozšíří svůj

jídelníček.(Krch, 2002)

Závaţnější poruchou je emoční porucha spojená s vyhýbáním se jídlu. Dítě

udává různé důvody, proč nejí (strach, ţe mu bude špatně, strach z nákazy, udušení).

Výsledky této poruchy bývají při léčbě úspěšnější neţ v případech mentální anorexie.

Léčba mentální anorexie u dětí je ovlivněna větším rizikem zdravotního ohroţení

a je závislá na věku nemocného dítěte a jeho skutečných moţnostech spolupráce. Více se

klade důraz na spolupráci s rodiči, se školou, s vrstevníky. Důleţité je zbavit rodiče pocitu

provinění za problém dítěte a přimět je ke vzájemné spolupráci a spojenectví v boji

s anorexií.(Krch, 2002)

Hospitalizace je u dětí do 14 let doporučována v následujících případech:

- Váhový úbytek více neţ 25% optimální tělesné váhy

- Dehydratace

- Známky oběhového selhávání (pomalý tep, nízký krevní tlak)

- Přetrvávající zvracení nebo zvracení krve

- Těţká deprese a sebevraţedné chování (Krch, 2002)

27

3 PŘÍČINY, PŘÍZNAKY A NÁSLEDKY

PORUCH PŘÍJMU POTRAVY

3.1 Příčiny vzniku poruch příjmu potravy

Existuje mnoho hypotéz, teorií a dohadů příčin poruch příjmu potravy. Odborníci

se shodují, ţe na vzniku a rozvoji poruch příjmu potravy se podílí celá řada různých

faktorů (Krch, 2000).

Většina autorů dnes zdůrazňuje koexistenci různých faktorů a hovoří o bio-

psycho-sociální podmíněnosti poruch příjmu potravy (Krch, 1999).

Krch (1999) mezi tyto faktory řadí následující:

- biologické faktory

- osobnost a psychologické faktory

- rodinné okolnosti a genetické faktory

- emocionální faktory

- sociokulturní faktory

- ţivotní události

3.1.1 Biologické faktory

„Proč je mentální anorexie a bulimie typickým onemocněním dospívajících

dívek? Stačí být ţenou, a riziko poruchy příjmu potravy je nejméně desetkrát větší.”

(Málková, Krch, 2001, s. 77)

Pro ţenu hraje tělo a jeho proporce důleţitější roli neţ tělo pro muţe. K velice

dramatickým změnám dochází u ţeny v období puberty a adolescence. Dochází k růstu

tělesné hmotnosti a k přibývání tělesného tuku. Ţeny, ve srovnání s muţi, mají mnohem

větší tendenci tloustnout (Krch, 2000).

S rostoucí hmotností roste riziko, ţe dívka je nespokojena se svou postavou, a tím

hrozí nebezpečí redukčních diet, které úzce souvisí nejen s mentální anorexií, ale i s

mentální bulimií (Krch, 1999).

Jiţ u dvanáctiletých dívek lze pozorovat, ţe jsou úzkostnější v oblasti své postavy

a cítí se být ohroţeny nadváhou (Krch, 2002).

28

Vzhled má pro ţenu velice důleţitou roli. V souvislosti s ţenským pohlavím

souvisí i společenské a kulturní poţadavky na ţenskou roli, a to můţe být jeden z dalších

rizikových faktorů.

Typickým obdobím vzniku mentální anorexie je puberta, u mentální bulimie je to

období adolescence, významnou roli hraje i adaptace na dospívání. Puberta a adolescence

jsou pro některé jedince velice náročná období, v kterých se dívky často podceňují, mají

nízké sebevědomí. Riziko těchto období v souvislosti s poruchami příjmu potravy hrozí

podobou negativních emocí. Často se stává, ţe dívka je úzkostná, má labilní nálady, je

podráţděná. Její nespokojenost můţe vyústit ve snahu zlepšit svůj vzhled pomocí

redukčních diet (Krch, 1999).

„S dospíváním je spojen i problém přijetí sexuální role, prvních sexuálních

zkušeností a dosaţení autonomie (separace od rodiny).” (Krch, 1999, s. 64)

3.1.2 Osobnost a psychologické faktory

U pacientek, které trpí mentální anorexií či mentální bulimií bývají rozdíly

v osobnostní charakteristice.

Dívky s poruchou příjmu potravy se vyznačují tím, ţe na sebe a okolí kladou

příliš velké nároky, jsou nadměrně kritické k vlastní osobě, často se podceňují, mají vnitřní

neklid, nízké sebehodnocení a trpí nadměrnou sebekontrolou. (Cohn, Hall 2003)

Anorektičky jsou často úzkostné, jsou zaměřené na úspěch, perfekcionistické,

snaţí se o dokonalost, které nikdy nemohou dosáhnout. Ve společnosti se chovají

nenápadně, respektují společenské, etické, rodičovské hodnoty a normy. Naproti tomu

bulimičky jsou obvykle emocionálně labilnější, impulsivnější, depresivní. Často mají

tendenci k sebepoškozování (Kocourková, Koutek in Jana Sladká-Ševčíková, 2003).

3.1.3 Rodinné okolnosti a genetické faktory

Důleţitým problémem v rodině s anorektickým či bulimickým dítětem

představuje komunikace, a to jak její formální znaky, tak i její obsah (Kocourková, Koutek

in Jana Sladká-Ševčíková, 2003).

29

Byly detailně popsány rodiny s anorektickým dítětem, kde je dítě

charakterizováno jako rigidní, tzn. málo přizpůsobivé, obtíţně vyjadřující své emoce, vy-

hýbající se konfliktům a konfliktním rozhodnutím (Krch, 1999).

Většina lidí trpících bulimií pochází z rodin, kde nejsou dostatečně plněny

emoční, duchovní nebo fyzické potřeby. V těchto rodinách se můţeme setkat s alkoholiky,

depresí, zneuţíváním drog a s poruchou příjmu potravy (Cohn, Hall, 2003).

Ve většině klinických studií se pohybuje výskyt poruch příjmu potravy mezi

sourozenci pacientů v rozmezí 3-10%. V rodinách, kde matka trpí nebo trpěla, poruchou

příjmu potravy se vyskytují čtyřikrát aţ pětkrát častěji neţ v obvyklé populaci (Krch,

1999).

V rodinách pacientek s poruchou příjmu potravy se můţeme častěji setkat

s dietami, obezitou, posedlostí zdravou výţivou (Krch, 1999).

„Dosud nebylo potvrzeno, ţe by existovala nějaká typická anorektická nebo

bulimická rodina.” (Krch, 2000, s. 26).

3.1.4 Emocionální faktory

„U pacientek s mentální anorexií a bulimií se velmi často vyskytují depresivní a

úzkostné příznaky.” (Krch, 1999, s. 69)

Dívky mají často negativní nálady, a to můţe způsobit, ţe začnou drţet diety,

nebo můţe začít cyklus přejídání a pročišťování. Také často trpí nedůvěrou ve vlastní

pocity. Depresivní nálady mohou být jak skrytou příčinou poruchy příjmu potravy, ale

často i důsledkem (Krch, 1999).

3.1.5 Sociokulturní faktory

„Módní ideál nepřímo ovlivňuje zejména snadno zranitelné adolescenty. Ti pak ve

štíhlosti vidí cestu ke kráse a k úspěchu a sebekontrolu spojují s kontrolou tělesné

hmotnosti.” (Krch, 1999, s. 58)

Ideál krásy ţeny se v různých dobách měnil. Počátkem sedmdesátých let 20.

století se stala ideálem anorektická modelka Twiggy (míry 81-56-81), která váţila 41 kg

při 170 cm výšky. Ale bohuţel i v posledních desetiletích je tento ideál krásy štíhlé postavy

stále uznávaný, a to traumatizuje velký počet dívek. Vývoj tohoto ideálu se jiţ pozastavuje,

30

ale tato „štíhlost“ je i nadále ideálem spousty ţen. Většina z nich trpí pocity nadváhy, nebo

je jinak nespokojena se svým tělem. Následně poté drţí různé redukční diety (Málková,

Krch, 2002).

Krch (2000) mimo jiné uvádí, ţe v USA a Kanadě má ve 13 letech osobní

zkušenost s dietami 80% procent dívek a 10% chlapců. V ČR drţí diety asi 20%

šestnáctiletých dívek a kolem 60 % děvčat se o ni uţ někdy pokoušelo.

V západních zemích, ale i u nás, je přeceňováno nebezpečí obezity, obézní jsou

popisováni jako líní, hloupí a oškliví. Strach z tloušťky se tímto faktem mnohonásobně

zvyšuje.

Sociální a kulturní tlaky na dodrţování štíhlosti jsou nejen v rozporu

s přirozeností lidského těla, ale oslabují sebedůvěru mladých ţen a dívek, které mají

následně nerealistické cíle a nevhodné vzory vůči svým postavám (Krch, 1999).

Média mají v naší společnosti velký vliv. Jsme obklopeni různými časopisy,

reklamami, televizí. Většina masmédií tlumočí, ţe ţena má být štíhlá, hezká, svůdná a

smyslná. Je ironií, ţe některé herečky, zpěvačky, modelky, které jsou reprezentovány jako

štíhlé, šťastné a zdravé, samy trpí poruchou příjmu potravy, např. Naomi Campbell (Cohn,

Hall, 2003).

Poruchy příjmu potravy se neustále mění a vyvíjí. Jejich kulturní a sociální

podmíněnost je nesporná. (Krch, 1999).

3.1.6 Ţivotní události

U bulimických pacientů mohou být první epizody s přejedením a vyprazdňováním

(zvracením) spojovány s konkrétními událostmi, např. odchod z domova, uzavření sňatku,

úmrtí někoho blízkého, rozchod s partnerem (Cohn, Hall, 2003).

Některé výzkumy uvedly, ţe příčinou můţe být sexuální zneuţití. Přímý vztah

mezi pohlavním zneuţitím nebo jinými traumatickými záţitky a následným rozvojem

poruch příjmu potravy nebyl dosud prokázán (Krch, 1999).

„Ve srovnání s běţnou populací ţen bývá poměr pohlavního zneuţití u pacientek

s poruchami příjmu potravy vyšší.” (Krch, 1999, s. 108)

Těţká ţivotní zkušenost můţe, ale nemusí, být spouštěčem poruchy příjmu

potravy (Krch, 1999).

31

3.2 Příznaky poruch příjmu potravy

Nemocní s poruchami příjmu potravy tvoří velmi početnou a různorodou skupinu,

je stále obtíţnější je charakterizovat (Krch, 2002).

3.2.1 Příznaky mentální anorexie

Pacienti s touto poruchou mají nezvladatelnou touhu zhubnout. Hlavním znakem

nemoci je pokřivený obraz vnímání sebe samého. Anorektičky se nejsou schopny smířit se

svou váhou a zaměřují se na drastické diety a aţ hyperaktivně se věnují sportu. Pohybovou

aktivitou se snaţí krom spalování kalorií zahnat i pocity hladu, kterým trpí.

Anorexie má někdy tendenci přejít do bulimie. Nastane období, kdy pacient

neodolá a podlehne záchvatu přejedení, aby získal opět kontrolu nad svým tělem, vyvolává

zvracení, začne uţívat projímadla či léky pro potlačení chuti k jídlu. Rozdíl mezi anorexií a

bulimii je v jejich podstatě. Zatímco bulimička v zásadě ţije proto, aby se přejídala a

následně zvracela, anorektička má tyto stavy jen příleţitostně.(Krch, 2000)

Jak rozpoznat mentální anorexii:

- Mění se jídelníček (na začátku vynechávají pacienti sladkosti, tučná jídla, energeticky

příliš vydatná jídla, dále bílé pečivo, knedlíky, maso…aţ nakonec zbývají dietní

„light“ potraviny.

- Mění se jídelní reţim, jídelní změny jsou dodrţovány se stále větší důsledností

(přibývá výmluv a podvodů kolem jídla), anorektičky ráno uvádí, ţe nejsou zvyklé

jíst, nebo ţe nemají čas a večer jsou uţ většinou po večeři.

- Úzkostlivé srovnávání s ostatníma u jídla (často hodně ţvýkají, kouří a uţdibují)

- Změna jídelního tempa a chování (jedí velmi pomalu, v jídle se nimrají, dlouho si je

prohlíţejí, vybírají, co nesnědí, potraviny si dělí na miniaturní kousíčky, jídlo jim trvá

tak dlouho, ţe se pak opravdu nestihnou najíst, trvají na tom, ţe si musí jídlo

vychutnat nebo jíst v klidu).

- Mění se jejich chutě (někdy hodně solí, pijí kávu, snadno se jim udělá po něčem

špatně)

- Hodně pijí – zapíjejí tak hlad, jindy nepijí skoro vůbec, aţ jsou ohroţeny dehydratací.

32

- Vyhýbají se jídlu ve společnosti, kdyţ jedí, vypadají napjatě, strnule a vyděšeně,

snadno se cítí přejedené a mluví o tom, kolik toho snědly.

- Často vzrůstá jejich aktivita, neustále někde pobíhají, mají potřebu něco dělat, chtějí si

„dát do těla“ – dokáţou mnohdy chodit mnohakilometrové vzdálenosti pěšky,

posilovat několik hodin vkuse…s rostoucí podvýţivou můţe přijít únava, apatie a

vyčerpanost.

- Příliš se zabývají svojí postavou a tělesnou hmotností, postávají před zrcadlem a

neustále se váţí nebo naopak se váze ze strachu vyhýbají, nosí volné oblečení či

naopak upnuté, které umoţňuje předvádět jejich plochou vyhublou postavu.

- Objevují se první zdravotní obtíţe, jako jsou zácpa, poruchy menstruačního cyklu,

zimomřivost, vypadávání vlasů, kazí se jim pleť a po těle se objevují jemné chloupky.

- První zhubnutí je zpravidla spojeno se vzrůstem sebevědomí a zlepšení nálady. V této

době bývají nemocní velmi aktivní a společenští. Postupně se však soustřeďují stále

více na sebe, svoje tělo a jídlo.

- Začínají se vyhýbat přátelům i rodině, uzavírají se do sebe. Vzrůstá jejich

přecitlivělost a podráţděnost, zhoršuje se jim nálada

- Na tlak donutit je jíst reagují anorektičky většinou kategorickým odporem. Vyhroţují,

emočně vydírají a na kaţdý argument mají svoje protiargumenty. Dokáţou hodiny

mluvit o tom, jak se cítí nafouklé, probírat jídelníček a svoje pocity. Kdyţ jsou nuceny

jíst, snaţí se podvádět. Někdy podvádějí také proto, aby „uklidnili“ rodiče. (Krch,

2002)

3.2.2 Příznaky mentální bulimie

Mnoho bulimických pacientů uvádí počátky své nemoci v mentální anorexii. Je

tomu tak právě díky podobnosti těchto onemocnění. Neustálé kontrolování se v jídle je

otázkou velkého sebezapření. Pokud dojde k tomu, ţe je pacient trpící mentální anorexií

donucen k jídlu (nebo se sám neovládne a sní jídlo), po kterém ve svých očích musí nutně

přibrat, zpanikaří. Cítí zoufalou ztrátu kontroly nad jídlem a jeho přirozená reakce je tedy

vyzvrátit ho. Pokud k tomuto procesu „selhání“ dochází opakovaně, velice snadno se stane,

ţe pacient nalezne nový prostředek ke kontrole své hmotnosti – zvracení kombinované se

záchvaty přejídání. Z mentální anorexie se stává mentální bulimie (Krch, 2002).

33

Opakují se epizody záchvatovitého přejídání (alespoň dvakrát týdně), pro které

jsou typické následující znaky:

- Konzumace mnohem většího mnoţství jídla, neţ by většina lidí dokázala sníst za

stejnou dobu

- Pocit ztráty kontroly nad jídlem (například pocit, ţe nemohu přestat nebo rozhodovat o

tom, co a v jakém mnoţství jím)

- Opakující se nepřiměřená snaha zabránit zvýšení hmotnosti (například vyvolané

zvracení, zneuţívání projímadel, diuretik, hladovka a cvičení v nadměrné míře)

- Sebehodnocení nepřiměřeně závislé na tvaru postavy a tělesné hmotnosti (www.

anorexie.czechian.net).

Mentální bulimie významně narušuje psychickou pohodu postiţených, jejich

společenský a rodinný ţivot. To, co mělo slouţit k získání například vyššího

sebehodnocení (vyhublost), má ve svých dlouhodobých důsledcích zcela opačný efekt -

moţnosti seberealizace jsou stále omezenější a sebevědomí se prudce sniţuje. Po prvotním

uspokojení z poklesu tělesné hmotnosti se běţně objevují různé příznaky deprese a úzkosti,

které však většinou mizí, kdyţ se postiţeným podaří znovu získat kontrolu nad příjmem

potravy (normálně jíst, ne hubnout). Lidé s touto poruchou touţí po jídle, i kdyţ nemají

hlad. Typem nutkavého jídla jsou aţ orgie v přejídání, kdy člověk sní v krátké době

obrovské mnoţství jídla. Přitom nemá pocit sytosti a při jídle se nedokáţe ovládnout.

Takoví lidé stráví mnoho času plánováním jídelníčku, nakupováním potravin. Za svou

nenasytnost se ovšem stydí, mívají pocity viny, a proto jedí většinou tajně (www.

anorexie.czechien.net).

Nemocní trpící mentální bulimií mohou mít váhu normální. Opakované zvracení

vyvolává únavu, kazivost zubů, trvalé bolesti v krku, bolesti břicha, nadýmání, poruchy

trávení a poruchy látkové výměny. Zneuţití projímadel můţe porušit činnost svalů ve

stěnách střev a vést k chronické zácpě. Mohou nastat i poruchy z nedostatku tekutin,

elektrolytů a nutričních látek, především minerálů a vitamínů. Lidé s nutkavou touhou po

jídle dávají často přednost moučné stravě s vysokým obsahem cukru, po níţ hladina

krevního cukru rychle stoupá. Slinivka na to reaguje zvýšenou tvorbou inzulinu, který

můţe naopak vyvolat pokles hladiny cukru v krvi. To však jako v bludném kruhu opět

vzbuzuje touhu po dalším jídle. Většina bulimických pacientů se uchyluje k jídlu v

34

důsledku stresu, proto je vhodnější zvládat stres jinými způsoby, neţ jídlem např.

aromatická koupel, masáţ, ruční domácí práce.(www. anorexie.czechien.net)

3.3 Následky poruch příjmu potravy

3.3.1 Následky mentální anorexie

Následky mentální anorexie jsou individuální. Jejich závaţnost závisí především

na tom, v jaké míře a intenzitě nemoc u pacientky propukla a na stupni její podváhy.

Nemoc se můţe obejít bez dlouhodobých následků, můţe se však stát pro pacientku i

smrtelnou. Jako kritický bývá uváděn váhový úbytek vyšší neţ 25% původní hmotnosti.

V případě ztráty jedné třetiny tělesné hmotnosti dochází zpravidla u osob, které

nebyly před začátkem mentální anorexie obézní, k úmrtí. Obecně se uvádí, ţe třetina

anorektických pacientek zemře. Další třetina se zcela vyléčí a třetina bude celoţivotně

drţet diety a hlídat si svůj jídelníček (Krch, 2002).

Následky mentální anorexie lze rozdělit do dvou hlavních kategorií. Jedná se o

následky zdravotní a psychosociální.

Zdravotní následky mentální anorexie:

Nedostatečná výţiva a vyhublost jsou příčinou nejrůznějších zdravotních

problémů. Těmi jsou dle Krcha (1999, 2002) především:

- zvýšená citlivost na chlad, nebezpečí podchlazení

- suchá, zaţloutlá praskající pleť, zvýšený růst ochlupení po celém těle, vypadávání

vlasů, které jsou suché, řídké a lámou se. Mohou se vyskytovat různé vyráţky,

nemocným se snadno dělají modřiny, Tenkou, šupinatou a suchou kůţi se sníţeným

mnoţstvím kolagenu má asi čtvrtina lidí trpících podvýţivou.

- metabolické změny (zácpa v důsledku zpomalení činnosti střev), zpomalení

vyprazdňování ţaludku, záněty slinivky břišní, zpomalení bazálního metabolismu.

Sníţení hladiny draslíku způsobující nepravidelný srdeční tep. V jeho důsledku

dochází k závratím, ztrátě vědomí, křečím a dalším neurologickým komplikacím.

- zvýšená kazivost zubů

35

- změny v kardiovaskulárním systému (chudokrevnost, nízký krevní tlak, pomalý pulz,

hypoglykemie, zvýšená hladina cholesterolu v krvi). V důsledku nízkého krevního

tlaku anorektické pacientky často omdlévají. Změny krevního obrazu a kostní dřeně se

vyskytují u více neţ poloviny anorektiček. Jejich závaţnost stoupá se stupněm

vyhublosti. Velmi často (téměř u 90%) se vyskytují srdeční obtíţe jako bradykardie

(zpomalení srdeční frekvence) a arytmie. Ve váţnějších případech můţe dojít aţ

k srdečnímu selhání.

- nespavost, ale i různé poruchy spánku (děsivé sny, časné probuzení), přecitlivělost na

světlo a zvuky

- celková únavnost a svalová slabost. Výraznější křeče bývají spojeny s narušením

vnitřní rovnováhy v důsledku zvracení a naduţívání projímadel.

- nedostatek ţivin poškozuje játra nedostatečnou výrobou bílkovin, také se vyskytují

poruchy funkce ledvin

- pocity nevolnosti spojené se zmenšením ţaludku. V důsledku zvýšeného působení

ţaludečních šťáv dochází ke vzniku ţaludečních vředů. Pokud pacientka vyuţívá

zvracení k redukci své hmotnosti, hrozí vdechnutí zvratků, které mohou způsobit

záněty plic. Zvracení je také spojeno s otoky slinných ţláz a narušením rovnováhy

tělesných tekutin a solí, které zatěţují srdce a ledviny.

- nepravidelná menstruace (bylo zjištěno, ţe u ţen váţících jen o 10% méně, neţ je je-

jich optimální tělesná hmotnost, dochází ke změnám menstruačního cyklu, které

mohou zapříčinit neplodnost).

- u ţen i u muţů dochází v důsledku vyhublosti ke sníţení činnosti pohlavního systému

a výraznému oslabení zájmu o sex

- odvápnění kostí, ty jsou tenké a křehké, v důsledku mentální anorexie můţe být

zpomalen či zcela zastaven růst a opoţděna puberta.

- oslabení močového měchýře (častější nutnost močení)

- celkové oslabení obranyschopnosti organismu

- u některých pacientů se mohou objevit poruchy vědomí, závratě, mdloby, dvojité

vidění nebo bolesti hlavy

Nebezpečí podvýţivy a dehydratace výrazně vzrůstá s klesajícím věkem a

tělesnou hmotností nemocného. Dlouhodobé hladovění a podvýţiva jsou vţdy spojeny

s tělesným i psychickým utrpením a mohou skončit smrtí. Mentální anorexie vede ze všech

36

psychických poruch nejčastěji ke smrti. Nebezpečí úmrtí můţe být aţ 18x vyšší neţ u

zdravých vrstevníků (Krch, 2002).

Psychosociální následky mentální anorexie:

Mentální anorexie významným způsobem narušuje také psychickou pohodu,

osobní a společenský ţivot nemocného.

Podle Krcha (2002) se jedná především o tyto následky:

- změny nálad jsou závislé na tělesné hmotnosti a stupni sebekontroly. Zpočátku bývají

anorektičky velmi aktivní a ţivé, s postupující vyhublostí nebo naopak, kdyţ jsou

donuceny jíst, je jejich nálada pokleslá, depresivní a podráţděná

- nejistota, úzkostné proţitky (i malé problémy se zdají neřešitelné)

- vzrůstá potřeba úzkostné sebekontroly, která se přenáší z jídla i na jiné oblasti ţivota

(potřeba mít vše srovnané, nutkavé uklízení.), u anorektických pacientů se často

vyskytuje silná vnitřní tenze

- v myšlenkách se neustále zabývají jídlem, roste nutkání přejídat se a chuť na sladké

nebo naopak nechuť k jídlu, proţitky spojené s jídlem mohou být přehnaně dramatické

- koncentrace pozornosti, pracovní tempo, pohotovost chápat komplexní problémy,

intelektová výkonnost se zhoršuje

- posiluje se závislost nemocného na jeho okolí, které na jeho problémy reaguje

zvýšenou úzkostí a obavami. Některé anorektičky se adaptují na roli nemocného,

chronického pacienta nebo duševně nemocného

sniţuje se zájem o okolí (vzrůstá egocentrismus a vztahovačnost), ubývá

společenských kontaktů, přibývá konfliktů s okolím

3.3.2 Následky mentální bulimie

Bulimie a záchvatovité přejídání s sebou přináší také řadu fyzických a psy-

chických následků, komplikací. Jako u mentální anorexie bychom je mohli rozdělit na

následky zdravotní a psychosociální.

Zdravotní následky mentální bulimie:

- nepříjemný pocit plnosti, který vyvolává přejedení, někdy i akutní bolest v břišní

krajině. (ţaludek tlačí vzhůru na bránici, a tím překáţí dýchání, můţe dojít

37

k poškození stěny ţaludeční, ale i k jejímu protrţení, a to vyţaduje okamţitý zákrok

lékaře.

- celkové problémy zaţívání (zácpa, průjem). Těmito komplikacemi mohou trpět i ano-

rektičky, jak nebulimického, tak bulimického typu (Cooper, 1995).

- nadměrná konzumace sladkostí vedou k hypoglykémii

- závaţné následky způsobuje vyvolané zvracení (dávicí reflex, který je vyvolán prstem,

či různými předměty můţe mít za následek poranění krku a jícnu). Mezi další následky

zvracení patří otoky slinných ţláz, které se objevují asi u třetiny postiţených.

- narušená rovnováha tělesných tekutin a solí, vzrůstá zatíţení srdce a ledvin.

- hypokalémie (nízká hladina draslíku) je dalším velmi závaţným problémem.

- závratě, křeče, ztráta vědomí jsou následkem těchto váţných komplikací (Krch, 2000).

- zvýšená kazivost zubů je způsobena působením ţaludečních kyselin ve zvratcích

- diuretika a projímadla působí negativně na organismus, snadno na ně vzniká závislost.

Vyšší dávky projímadel způsobují komplikace v oblasti tlustého střeva, mohou narušit

vstřebávání bílkovin a poškodit střevní stěnu (Krch, 2000).

Psychosociální následky mentální bulimie:

- u dívek trpících bulimií lze pozorovat obdobné psychosociální následky, jako u ano-

rektických pacientů (viz kap. č. 3.3.1).

- v důsledku hladovění dochází často ke zhoršení nálad, bulimičky mají větší sklony

k plačtivosti, pesimismu,

- časté touhy po přejedení, neustálé myšlenky na jídlo a vše, co s jídlem souvisí,

- sníţený zájem o společnost, vytrácí se schopnost udrţovat vztahy,

- sníţení koncentrace a výkonnosti,

- i sebemenší problém se zdá neřešitelný, nezvladatelný,

- časté problémy s flexibilitou myšlení. (Papeţová, 2003)

38

4 TERAPIE PORUCH PŘÍJMU POTRAVY

Léčba mentální anorexie není jednoduchá a ukazuje se velmi zdlouhavou. Jedná

se o jednu z nejobtíţněji léčitelných poruch. Základním předpokladem léčby je odhalení

nemoci. To bývá mnohdy velice problematické. Sám nemocný si ve většině případů svou

nemoc nepřipouští. A pokud ano, zásadně odmítá jakékoliv způsoby léčby. V případě

smíření se s léčbou, však k prvním problémům dochází v situaci, kdy začne nemocný

přibírat. Zde většinou veškerá vůle pacientů a snaha o vyléčení mizí. Nyní je nejdůleţitější

správná reakce okolí, které je nedílnou součástí léčby.

Častokrát však pacient svoji nemoc úspěšně skrývá před okolím velice dlouho.

V mnohých rodinách si naopak rodiče nechtějí připustit, ţe je jejich dítě nemocné. Nebo si

kvůli chybějící komunikaci v rodině, změn chování své dcery ani nevšimnou. Mentální

anorexie potom bývá v těchto případech odhalena jiţ v pokročilém stádiu nemoci, coţ

vzhledem k silné podváze dívky výrazně zhoršuje její šance na uzdravení (Krch, 2002).

Neexistuje pouze jediný postup v léčbě, který zaručeně vede k uzdravení. Existují

různé druhy terapie. Ideální je mít moţnost si s pomocí odborníka vybrat. Protoţe to, co je

dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého.

Terapie poruch příjmu potravy by měla sledovat tři cíle (jejich následující

pořadí nic nevypovídá o tom, je-li některý z nich důleţitější neţ jiný):

1. léčba dlouhodobé podvýţivy a tělesných obtíţí, způsobených opakovaným zvracením,

zneuţíváním projímadel apod.,

2. psychoterapie, která by nemocnému přinesla pochopení příčin jeho onemocnění a ze-

jména pak úlohy, jakou v jeho současném ţivotě onemocnění plní,

3. psychoterapie, zaměřená na změnu "špatných" jídelních návyků případně "špatného"

ţivotního stylu nemocného.

Při léčbě tělesných obtíţí nejde pouze o záchranu tělesného zdraví, které je

samozřejmě velmi důleţité. Nemocné tělo má vliv také na psychický stav, asi nejvýraznější

jsou deprese a silné pocity únavy a vlastní neschopnosti, které přicházejí jako doprovod

dlouhodobé podvýţivy. Dalším doprovodným příznakem nemocného těla je zvýšená

labilita - náladovost, předráţděnost, neadekvátní reakce na situace, které byly dříve

39

zvládány v pohodě. Do třetice jsou tu poruchy spánku a soustředění. V těle dochází také k

hormonálním poruchám, jejichţ projevem je např. ztráta menstruace (www.ideální.cz).

Mentální anorexie i bulimie je v podstatě formou závislosti, v níţ drogou je

zvládání redukce hmotnosti či záchvaty přejídání. Jednou z věcí, která nemocného v jeho

závislosti udrţuje, je samotné „nemocné chování“. Psychoterapie “zevnitř“ je v léčbě

velmi důleţitá, ale nemocnému člověku je třeba pomoci také “zvenčí“ nácvikem změny

jídelního reţimu, zmapováním situací, v nichţ se obtíţe zhoršují (zvyšuje se nechutenství

případně strach z tloušťky nebo se spouští záchvat přejídání). K tomu existuje řada

úspěšných technik, s nimiţ umí odborníci pracovat.

Při terapii je důleţité:

- podporovat zodpovědnost nemocného za vlastní osobu, jeho aktivní přístup a motivaci

ke změně,

- dávat nemocnému informace, související s jeho onemocněním,

- vycházet z nynější situace nemocného,

- poskytovat nemocnému podporu při náročných změnách, kterými při uzdravování

prochází. (www. idealni.cz).

Léčbu poruch příjmu potravy, bychom mohli rozdělit na dva základní způsoby.

Jednak je to léčba ambulantní, která se doporučuje v lehčích případech. Těţší formy

onemocnění však vyţadují hospitalizaci v nemocnici, případně zajištění umělé výţivy.

4.1 Ambulantní léčba

Ambulantní léčba je vhodná především pro spolupracující pacientky, které nejsou

ohroţeny na ţivotě výraznou podváhou či selháváním orgánů. Doporučuje se také u

nezletilých pacientů, do jejichţ léčby se v rámci rodinné terapie zapojují i rodiče a

sourozenci. Pacienti díky tomu získávají pocit, ţe na svůj problém nejsou sami a jejich

návrat k „normálnímu“ ţivotu je tak snazší. Také metody ambulantní léčby nejsou tak

tvrdé jako v případě hospitalizace. Je tomu tak především díky faktu, ţe pacienti

navštěvující odborníka ambulantně, nebývají přímo ohroţeni na ţivotě. Léčba je tedy

zaloţena spíše na plnění dlouhodobějších reálných cílu .(www.pppinfo.cz).

40

Důleţitou součástí ambulantní léčby je, kromě poučení o správném jídelním

reţimu a skladbě jídelníčku, také psychoterapie. Ta je zaloţena na důvěře a pochopení.

Mezi hlavní psychoterapeutické metody patří:

- individuální psychoterapie

Individuální psychoterapie probíhá formou pravidelných na sebe navazujících

sezení s odborníkem.

- rodinná psychoterapie

Tato terapie je vhodná především pro děti a dospívající. Na léčbě se podílí celá

rodina společně s psychologem. Výhodou této terapie je, ţe rodina se naučí správně

přistupovat k nemocnému. Rodina zároveň funguje jako dozor nad jídlem pacienta a

pomáhá mu zvládnout i psychickou stránku léčby. Při sezeních s psychologem je moţné

odhalit případné problémy v rodině, které se mohly prvotně podílet na propuknutí nemoci.

- kognitivně-behaviorální terapie

Cílem této terapie je vytvořit změny v postojích k jídlu a k vnímání svého

tělesného schématu a sebe samé. Novější formy kognitivně behaviorální terapie pracují

s motivací, terapeutickými a interpersonálními vztahy, s emočními reakcemi na ohroţení

(Němečková, 2007)

- psychoedukace pacienta i rodičů

Psychoedukace je metoda léčby, která poskytuje pacientům informace o podstatě

nemoci a její léčbě, ale také o svých emočních stavech. Cílem léčby je naučit se „zacházet“

s nemocí.

- další psychoterapeutické přístupy

Mezi nejčastější z nich patří především tyto: interpersonální terapie (= vztahová

terapie), kognitivně analytická terapie, dialektická behaviorální terapie, psychoalnalytická

a psychodynamická terapie.

- skupinová terapie

Jedná se o sezení více pacientů, kteří pod vedením psychologa konzultují mezi

sebou své problémy a pocity. Vzájemně se při léčbě podporují. Přítomnost psychologa je

nutná, aby nedošlo k výměnám informací o hubnutí a dietách. Mezi skupinovou terapii lze

zařadit i tzv. svépomocné skupiny. Cílem těchto skupin je pomoc pacientům při výběru

vhodné terapie. Zároveň slouţí jako způsob vyměňování zkušeností a záţitků pro pacienty,

41

kteří jiţ léčbou prošli. Jedná se zde především o prevenci před recidivou. Narozdíl od

odborně vedené skupinové terapie, zde však není přítomen psycholog. (www.anabell.cz ).

- farmakoterapie

U poruch příjmu potravy není metodou první volby. Ve farmakoterapii jsou

uţívány antidepresiva, které ovlivňují depresivní a úzkostné proţitky, strach z jídla,

nutkavý charakter myšlenek na jídlo. Doporučuje se podávání fluoxetinu. Dávkování je u

těchto poruch vyšší neţ u depresivních poruch, doporučuje se postupná úprava dávky na 60

někdy aţ 80mg/den. Vyuţívají se i ostatní antidepresiva této skupiny, některá z nich jsou

preferovaná především pro svůj anxiolytický účinek. Pro moţnost ovlivnění poruch

vnímání vlastního tělesného schématu jsou podávány neuroleptika – jsou volena atypická

neuroleptika pro menší výskyt vedlejších účinků. Zejména na počátku léčby bývají

přechodně podávány prokinetika. Zároveň je moţno zahrnout do této oblasti i hormonální

léčbu, která slouţí jako prevence před vznikem osteoporózy.

(Němečková, 2007)

Další moţností léčby je tzv. svépomoc. Jedná se o léčbu vhodnou pro lehčí

případy a zároveň pro pacienty, kteří si svou nemoc jiţ plně uvědomili a opravdu se chtějí

uzdravit. Probíhá formou práce se svépomocnou knihou či příručkou, která obsahuje rady

jak překonat své problémy s jídlem. Pacienti zde naleznou také odborný výklad týkající se

problematiky mentální anorexie, doplněný o konkrétní příběhy. Cílem těchto publikací je

prostřednictvím nejrůznějších úloh a úkolu objasnit pacientovi problém mentální anorexie,

naučit je správně odhadovat mnoţství jídla a skladbu jídelníčku, naučit je mít rád své

vlastní tělo (www.anabell.cz).

Tato forma léčby však mnohdy nevede k úspěchu. Kritická je především

skutečnost, ţe pacient musí zvýšit svoji tělesnou hmotnost a to je pro ně, jak jiţ bylo

několikrát zmíněno, obrovský problém.

4.2 Hospitalizace

Závaţnější případy poruch příjmu potravy je nutné léčit prostřednictvím

hospitalizace v nemocnici nebo jiném středisku zaměřeném na léčbu poruch příjmu

potravy. Terapie probíhá na pracovištích, jako jsou anesteziologicko-resuscitační oddělení,

42

metabolické jednotky či psychiatrická oddělení. Doba trvání hospitalizace se většinou

pohybuje kolem dvou měsíců.

Tato metoda se uplatňuje především v případě těţké podvýţivy (BMI pod 15).

Vzhledem k psychice pacientek však není zdaleka tou nejlepší volbou. Zaměřuje se

především na zvýšení tělesné hmotnosti, a to pomocí zvýšených dávek jídla, jehoţ

konzumace je pečlivě hlídána. Pro pacienty, kteří byli aţ dosud zvyklí přijímat pouze

nepatrné mnoţství jídla denně, je přechod na nový stravovací reţim velice problematický.

Navíc je systém „nebudeš jíst – nepůjdeš na vycházku“ pro dívky, uţ tak psychicky velice

labilní a přecitlivělé, poměrně tvrdý. Nedá se však nic dělat. Hospitalizovaní pacienti jsou

většinou „kost a kůţe“ a balancují na hranici ţivota a smrti (www.anabell.cz,

www.pppinfo.cz).

Aby nemocný přibral, musí se jeho energetický příjem pohybovat kolem 3500

kcal denně. To je zhruba o 1000 – 1500 kcal více, neţ je doporučený denní příjem dospělé

ţeny (Krch, 2002).

V případě těţkého ohroţení ţivota, metabolického a minerálního rozvratu a

neschopnosti či neochotě pacienta přijímat potravu existuje moţnost umělého vyţivování

sondou. Tito pacienti však mnohdy naprosto odmítají i umělou výţivu. Často se navíc

velmi brzy naučí se sondou samostatně manipulovat. Výrazně tak znesnadňují svoji léčbu a

prodluţují dobu hospitalizace. Další moţností je zavedení parenterální výţivy. Jedná se o

výţivu podávanou přímo do cévního systému člověka (www.pppinfo.cz).

Součástí hospitalizace však není pouze přibrat a zabránit zdravotním rizikům

spojeným s mentální anorexií. Léčba je soustředěna i na psychiku jedince, a to především

formou psychoterapií, skupinových terapií, nejrůznějších relaxačních cvičení a pracovních

terapií. Na léčbě se kromě psychologů a specialistů v nutričním poradenství podílejí také

pediatři, gynekologové, internisté, endokrinologové a stomatologové. Během léčby je také

třeba zvládnout další jevy související s mentální anorexií. Jsou jimi především těţké

deprese, nebezpečí zneuţívání návykových látek a v neposlední řadě i sebevraţdy. Po

ukončení hospitalizace dále probíhá ambulantní léčba pod vedením psychologa.

Další moţnou formou léčby je tzv. denní stacionář. Jedná se vlastně o denní

docházku do specializovaného centra. Zde jsou pacienti pod dohledem zdravotních sester,

účastní se skupinových a jiných terapií a zapojují se do denního programu. Na rozdíl od

hospitalizace však pacienti neztrácí kontakt s rodinnou, coţ příznivě působí na jejich

psychiku (www.anabell.cz).

43

5 MOŢNOSTI PREVENCE PORUCH

PŘÍJMU POTRAVY

Problém mentální anorexie a bulimie je vţdy nějak spojen se strachem z jídla, se

strachem z nadváhy, se strachem ze společenského neúspěchu a někdy i se strachem z

dospělosti nebo z odpovídající sexuální role. Kaţdý strach má reálné kořeny a pomáhá,

kdyţ se mu dokáţeme postavit. Proto je i nejlepší prevencí PPP zbytečně v dětech

neposilovat strach z některých potravin a nadváhy (pozor na kategorická, snadno

jednostranně interpretovaná tvrzení), ale na druhé straně jim vytvářet prostor pro stabilizaci

přiměřených jídelních návyků.(Krch, 2005)

V tomto směru vţdy platí, ţe to co je únosné pro chlapce, nemusí být bezpečné

pro děvčata. Z hlediska PPP je nejbezpečnější předcházet moţnosti drţet redukční diety.

Z komplexnějšího hlediska je prevence PPP vţdy spojena s prevencí obezity.

Proto by na školách neměly být snadno dostupné automaty na lahůdky, ţvýkačky a slazené

nápoje. Děti by měly mít dostatek času na jídlo. Oběd by měly stihnout do dvou hodin

odpoledne.

Pohybová aktivita dětí je nezbytná, ale měla by mít více relaxační a méně

výkonový charakter. Na druhé straně je do ní třeba aktivně zapojit i zlenivělé, obratně

manipulující děti starších ročníků. Poznámky na tělesný vzhled dětí staršího školního věku,

skandalizace nadváhy a neobratnosti můţe mít stejně těţké následky jako šikana. Mnoho

pacientů dává vznik anorexie do souvislosti s komentářem spoluţáků a někdy i učitelů na

jejich tělesný vzhled. Z toho důvodu by se nikdy neměly ve škole zveřejňovat údaje o tě-

lesné váze dětí a příliš komentovat jejich tělesné proporce.(Krch, 2005)

Přímé varování před mentální anorexií a bulimií většinou nepomáhá a mnoho

pacientů začíná často zvracet nebo nadměrně hubnout po tom, co se seznámily s příběhem

nějaké bulimičky nebo si něco přečetly o anorexii.

To, co pomáhá, je varování, ţe diety, zvracení a projímadla jsou nejenom

nebezpečná, ale dlouhodobě i neúčinná. Navozené zvracení posiluje mylná představa, ţe

zvracením se tělo zbaví veškeré energetické hodnoty snědeného jídla. Zejména cukry,

které se začínají štěpit uţ v ústech, dokáţe lidské tělo zpracovat velmi rychle. To také vy-

světluje, proč pacienti, kteří zvracejí po kaţdém jídle, nemusí ještě hubnout. Zvracení

oslabuje strach z tloušťky a tak vede k častějšímu přejídání. S plným ţaludkem se také lépe

44

zvrací. Není proto pravda, ţe přejedení opravňuje zvracení, ale naopak, ţe zvracení

podporuje přejídání. Nemocný, který si „ulevuje“ zvracením se většinou začne častěji a ve

větší míře přejídat a můţe naopak tloustnout.

Podobně nebezpečná a především zcela neúčinná jsou i projímadla. Jen málo

pacientů, které uspokojí krátkodobé sníţení váhy po uţití projímadel, si uvědomuje, ţe se

jen rychleji vyprázdnily a dočasně zbavily tekutin. Uţití projímadla totiţ nemá ţádný vliv

na regulaci tělesné hmotnosti, protoţe způsobují především vyprázdnění tlustého střeva,

které nastane tehdy, kdy uţ byla energie vyuţita v tenkém střevě. Zácpa spojená s

uţíváním projímadel naopak posiluje pocit tloušťky. (Krch, 2005)

Jak jednat s dítětem, které má problémy s jídlem? (Krch, 2005)

Vzhledem k četnosti PPP je pravděpodobné, ţe se s nimi v různé formě rozvoje

budou učitelé stále častěji setkávat. Pokud má být jejich případná intervence účinná, je

vhodné, aby oni, děti, kterých se to týká, a především jejich rodiče věděli, ţe:

- z anorexie a bulimie není moţné někoho vyléčit bez jeho přičinění. Překonat návyk a

postavit se strachu znamená kaţdodenní práci, odhodlání a v případě nemotivovaných dětí

dlouhodobý, trpělivý a udrţitelný tlak, ze kterého nelze polevit. Učitelé mohou rodičům

(na poţádání) pomoci se supervizí nad jídlem dítěte (např. dohlédnout jestli svačí), ale

nemohou přejímat zodpovědnost za jídelní chování dítěte;

- u vyhublejších, mladších, nespolupracujících, navykle zvracejících a depre-sivních

nemocných je třeba se co nejrychleji obrátit na praktického lékaře, který by měl doporučit

specializovanou léčbu;

- zbavit se anorexie a bulimie znamená změnit sloţité chování a některé postoje. Nestačí

začít o tom mluvit a občas něco sníst. Některé z těchto změn mohou být příjemné, některé

se ale nemusí nemocnému líbit nebo mohou být bolestivé;

- "Za všechno je třeba platit" není v tomto případě přehnaným tvrzením, ale bolestivou

skutečností, která platí doslovně. V těchto případech se za zdraví a moţnost ţít normální

ţivot čtrnácti nebo šestnáctileté dívky platí nejistotou, pocitem přejedení a větším strachem

z tloušťky. Většina nemocných hledá nějaké snadné nebo méně bolestivé řešení, které však

neexistuje. Nejvíce bolestivé jsou nakonec odklady;

- nikdo není stoprocentní, kaţdý se můţe dopouštět chyb. Pokud k nim dojde, není třeba

propadnout panice. Na druhé straně je moţné některým chybám předcházet;

45

- je nevhodné začínat od sloţitých a vzdálených řešení, ale od konkrétních,

srozumitelných a aktuálních kroků. Důleţité je to, co lze dnes a zítra začít, vyzkoušet a na-

cvičit. Co naopak nepomáhá, je pátrat po sloţitých psychologických příčinách poruchy;

- nelze dítě chránit před následky poruchy a neřešit problém podvýţivy a nedosta-

tečného příjmu energie. Problémy ve škole, zdravotní a sociální obtíţe jsou právě často

důvody, které anorektické děvče přimějí k léčbě;

- anorexie nebo bulimie přišla s některými názory, které nemocný a jeho okolí pokládali

za správné, a se změnami jídelního chování, které mu v určitém směru musely vyhovovat.

Některé z těchto názorů a návyků je proto nezbytné změnit. Například zpravidla nelze

zvládnou anorexii a nerozšířit svůj jídelníček. Nestačí maso bez přílohy a nebezpečná

můţe být i vegetariánská dieta (je třeba začít jíst alespoň drůbeţ a ryby). Argumenty

„nikdy jsem to nejedla“ nebo „nestihnu se nasnídat“ u PPP vylučují řešení;

- vyléčit se z anorexie nebo bulimie znamená naučit se jíst. Jídlo je vhodné brát jako lék

a učit se jíst mechanicky. Na pocity chutě, sytosti a hladu, které jinak kontrolují příjem

jídla nelze spoléhat;

- učitel ani spoluţáci by neměli nahrazovat terapeuta. Jsou ale důleţitý vzor, mohou po

dohodě s rodiči vypomoci přiměřeným dohledem, podporou a přiměřenou zpětnou vazbou;

- bliţší informace o tom, jak konkrétně řešit problematiku anorexie a bulimie a jak

intervenovat v různých situacích kaţdodenního ţivota lze najít ve svépomocných

příručkách. Podle typu problému si nemocní, jejich rodiče a učitelé mohou opatřit příručku

"Mentální anorexie" (Portál, 2002) nebo "Mentální bulimie - jak bojovat s přejídáním"

(Grada, 2003);

- mentální anorexie a bulimie jsou problémy, které lze zvládnout. Většina nemocných se

nakonec vyléčí, nejde to ale bez jejich přičinění ani bezbolestně. Změna návyků a postojů

není moţná, kdyţ bude okolí nadměrně ustupovat chorobnému strachu z tloušťky, ztráty

kontroly nad jídlem a pocitu plnosti, který tyto poruchy doprovází. Překonat strach

z tloušťky nepomůţe ţádný argument, proto je lepší se některým argumentům raději

vyhnout, zbytečně nekomentovat současný a dřívější vzhled nemocného a to i v případě, ţe

máme radost z pozitivní změny. Na druhé straně nevadí autentické zděšení a konstatování

vyhublosti, pokud to překročí únosnou míru (stačí jednou a raději ne před větším

kolektivem).

46

- Nevhodné jsou i nekonečné diskuse o přiměřenosti porcí. Přiměřené je to, „co projde

okénkem“ v jídelně. Dlouhodobě přínosný můţe být menší důraz na vzhled a soutěţivost

dětí, ocenění různorodosti a vhodné dietní poradenství.

47

6 METODIKA PRÁCE

6.1 Cíle a hypotézy práce

Hlavní cíl diplomové práce bylo zjistit informovanost ţáků Středních

zdravotnických škol v oblasti poruch příjmu potravy. Pro upřesnění hlavního cíle výzkum-

ného šetření byly formulovány tyto dílčí cíle:

- zjistit úroveň znalostí pojmu poruch příjmu potravy

- zjistit subjektivní hodnocení oblasti poruch příjmu potravy

- zjistit tělesnou hmotnost, BMI a charakteristiku postavy.

- zjistit úroveň stravovacích návyků

- zjistit náplň volnočasové aktivity

Vzhledem k formulovaným dílčím cílům jsem stanovila hypotézy. Nulová

hypotéza vţdy předpokládá existenci nezávislosti vybraných jevů. Alternativní hypotéza

naopak předpokládá existenci závislosti vybraných jevů.

Znalost pojmu „PPP“

H0 předpokládáme, ţe existuje nezávislost v osobním kontaktu s osobou trpící PPP mezi

ţáky jednotlivých škol

HA předpokládáme, ţe existuje závislost v osobním kontaktu s osobou trpící PPP mezi

ţáky jednotlivých škol

Spokojenost s tělesnou hmotností a postavou

H0 předpokládáme, ţe existuje nezávislost ve vlivu při posuzování postavy mezi ţáky

jednotlivých škol

HA předpokládáme, ţe existuje závislost ve vlivu při posuzování postavy mezi ţáky

jednotlivých škol

Stravovací návyky a volnočasové aktivity

H0 předpokládáme, ţe existuje nezávislost v drţení diety mezi ţáky jednotlivých škol

HA předpokládáme, ţe existuje závislost v drţení diety mezi ţáky jednotlivých škol

48

6.2 Metoda pouţitá ve výzkumu

Pro získání údajů pro výzkumné šetření byla zvolena metoda anonymního

nestandardizovaného dotazníku. Jedná se v podstatě o explorační metodu, kterou se zjišťují

předloţeným souborem poloţek (otázek) hromadné údaje od respondentů. Umoţňuje

vyzkoumat, jak jednotlivci posuzují tentýţ jev.

V úvodu dotazníku byl vysvětlen účel prováděného výzkumu. Respondenti byli

informováni, jak dotazník vyplnit a bylo jim poděkováno za objektivní posouzení.

Druhá část dotazníku obsahovala vlastní poloţky. Celkem bylo pouţito 24

poloţek, které lze rozdělit do těchto oblastí:

Poloţky zaměřené přímo na PPP, kterými zjišťujeme úroveň informovanosti ţáků

o pojmu PPP, informovanost o zdravotních problémech osob s PPP, kontakt s osobami s

PPP a poloţky zaměřené na subjektivní hodnocení oblasti PPP ţáky (1, 2, 18-24), poloţky

zaměřené na oblast tělesné hmotnosti a postavu ţáků (3-7), poloţky zaměřené na oblast

stravování, jídelní návyky ţáků a jejich volnočasové aktivity (8-17).

Posledním údajem v dotazníku jsou informace o ţácích z hlediska pohlaví, zařa-

zení do Střední zdravotnické školy a zdali se jedná o ţáka 1. a 2. ročníku či 3. a 4. ročníku.

V dotazníkovém šetření byly pouţity různé typy poloţek. Jedním typem poloţek

v dotazníku byly tzv. uzavřené (strukturované) poloţky, z toho byly poloţky 3, 19 tzv.

dichotomické. Poloţky 5, 6, 7, 13, 24, jsou označeny za tzv. polytomické výběrové

poloţky a poloţky 12, 17, 18 za polytomické výčtové poloţky. Nevýhodou všech

uzavřených poloţek je, ţe nabízejí hotové alternativní odpovědi. Dotazovaného omezují,

vnucují mu volbu, neumoţňují proniknout hlouběji do zkoumaného jevu. Jejich výhodou je

jednoduché vyhodnocení. Většina poloţek v dotazníku byla označena za poloţky

polouzavřené (2, 4, 9, 10, 11, 14, 15, 16, 20, 21, 23). Tyto poloţky umoţňují respondentům

pouţít také nabídky „jiné odpovědi“, v případě, ţe jim nevyhovuje ţádná z nabízených

moţností. Dotazník obsahuje také tzv. otevřené poloţky (1, 8, 22), které poskytují prostor

pro vyjádření vlastních postojů, názorů, myšlenek respondentů, čímţ umoţňují získat více

informací z hlediska subjektivního posouzení problematiky. Nevýhodou těchto otázek je

jejich sloţitější zpracování, vyhodnocení.

Ţáci dostali k vyplnění dotazníku jasné instrukce v ústní formě. Během vyplňo-

vání dotazníku se mohli kdykoliv na případné nejasnosti zeptat, protoţe jsem byla celou

dobu s nimi ve třídě. Kompletní verze dotazníku je uvedena v příloze č. 1.

49

Způsob zpracování výsledků dotazníkového šetření byl proveden formou verbální,

tabulární a grafickou. Ověření hypotéz proběhlo pomocí statisticky významných testů.

6.3 Charakteristika vzorku

Pro výzkumné šetření byla zvolena Střední zdravotnická škola v Ústí nad Orlicí a

Střední zdravotnická škola v Hradci Králové. Tyto dvě školy byly zvoleny také záměrně,

zejména kvůli jejich lokalitě menšího a většího města. Ţáci byli dále rozděleni na skupinu

niţších ročníků (1. a 2. ročník) a skupinu vyšších ročníků (3. a 4. ročník). Tento systém

dělení umoţňuje jak srovnání informovanosti ţáků z niţších a vyšších ročníků, tak

srovnání výsledků výzkumného šetření obou zdravotnických škol.

Celkem odpovědělo 260 respondentů, z toho bylo 64 respondentů niţších ročníků

a 66 respondentů vyšších ročníků ze SZŠ v UO. Na SZŠ v HK to bylo 66 respondentů

z niţších ročníků a 70 respondentů z vyšších ročníků. Celkový počet vyplněných dotazníků

u ţáků z niţších ročníků z obou škol byl 130, u ţáků z vyšších ročníků 136.

Z hlediska zastoupení pohlaví respondentů, kteří vyplňovali dotazník, jsem

získala následující údaje. Celkem dotazník vyplňovalo 247 dívek a 19 chlapců. Z toho bylo

122 dívek a 8 chlapců ze SZŠ UO a 125 dívek a 11 chlapců ze SZŠ HK. Podrobnější dělení

vzorku respondentů z hlediska pohlaví a zastoupení na jednotlivých středních

zdravotnických školách je uvedeno v tabulce č. 1,2.

Bohuţel nelze soubor hodnotit dle pohlaví, vzhledem k velmi výrazné

nevyváţenosti počtu zastoupených dívek a chlapců.

Tabulka 1. Charakteristika vzorku

Charakteristika vzorku

SZŠ UO SZŠ HK CELKEM

1. a 2. roč. 64 66 130

3. a 4. roč. 66 70 136

CELKEM 130 136 266

50

Tabulka 2. Charakteristika vzorku pohlaví

Charakteristika vzorku

SZŠ UO SZŠ HK CELKEM

Dívky Chlapci Dívky Chlapci

1. a 2. roč. 60 4 61 5 130

3. a 4. roč. 62 4 64 6 136

CELKEM 122 8 125 11 266

6.4 Postup při výzkumu

Dotazníky byly rozdány na SZŠ v UO do jedné třídy prvního ročníku (31 ţáků) a

z části do druhé třídy prvního ročníku (11 ţáků). Do celé jedné třídy druhého ročníku na

SZŠ UO bylo rozdáno 28 dotazníků. Celkem bylo rozdáno 70 dotazníků, návratnost zcela

vyplněných dotazníků byla 64 dotazníků. Ve vyšších ročnících na SZŠ UO bylo rozdáno

28 dotazníků do jednoho třetího ročníku, 26 dotazníků do jednoho čtvrtého ročníku a 16

dotazníků do druhého čtvrtého ročníku. Ze 70 dotazníků bylo zcela vyplněno 66 dotazníků.

Na SZŠ v HK bylo rozdáno 30 dotazníků do jedné třídy prvního ročníku a z části

do druhé třídy prvního ročníku (14 ţáků). Do jedné třídy druhého ročníku na SZŠ HK bylo

rozdáno 26 dotazníků. Celkem bylo rozdáno 70 dotazníků, návratnost zcela vyplněných

dotazníků byla 66 dotazníků. Ve vyšších ročnících na SZŠ HK bylo rozdáno 26 dotazníků

do jednoho třetího ročníku, 26 dotazníků do jednoho čtvrtého ročníku a 18 dotazníků do

druhého čtvrtého ročníku. V tomto případě návratnost zcela vyplněných dotazníků činila

všech 70 dotazníků.

Kontakt na ţáky byl získán přes třídní učitele. Vyplňování dotazníků probíhalo

většinou v rámci třídnických hodin. Na vyplnění dotazníku měli ţáci dostatečný čas

(45minut). Během vyplňování dotazníků jsem byla pouze já a v některých třídách také

třídní učitel.

51

Tabulka 3. Návratnost dotazníku v 1. a 2. ročnících

Návratnost dotazníku

SZŠ UO SZŠ HK

Rozdané Vrácené % Rozdané Vrácené %

1. A 31 28 90% 30 28 93%

1. B 11 10 91% 14 14 100%

2. B 28 26 93% 26 24 92%

CELKEM 70 64 91% 70 66 94%

Tabulka 4. Návratnost dotazníku v 3. a 4. ročnících

Návratnost dotazníku

SZŠ UO SZŠ HK

Rozdané Vrácené % Rozdané Vrácené %

3. A 28 26 93% 26 26 100%

4. A 26 24 92% 26 26 100%

4. B 16 16 100% 18 18 100%

CELKEM 70 66 94% 70 70 100%

Tabulka 5. Celková návratnost dotazníku

Návratnost dotazníku

SZŠ UO SZŠ HK CELKEM UO + HK

Rozdané Vrácené % Rozdané Vrácené % Rozdané Vrácené %

1. a 2. roč. 70 64 91% 70 66 94% 140 130 93%

3. a 4. roč. 70 66 94% 70 70 100% 140 136 97%

CELKEM 140 130 93% 140 136 97% 280 266 95%

6.5 Interpretace výsledků dotazníku

Pro lepší přehlednost byly získané informace rozděleny do tří oddílů:

6.5.1. Znalost pojmu PPP a názorové postoje respondentů na PPP

6.5.2. Hodnocení tělesné hmotnosti a postavy respondentů

6.5.3. Stravovací návyky respondentů a jejich volnočasové aktivity

52

6.5.1 Znalost pojmu PPP a názorové postoje respondentů na

PPP

Z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe 96% respondentů 1. a 2. ročníků a 100%

respondentů 3. a 4. ročníků mělo správné znalosti a představy o pojmu PPP. Respondenti

1. a 2. ročníků charakterizovali většinou onemocnění jako je anorexie a bulimie (57%), u

respondentů vyšších ročníků to bylo (79%). Někteří popisovali problémy s příjmem

potravy, nechutenství, nepravidelné stravování, zvracení (39%) respondentů 1. a 2. ročníků

a (21%) respondentů 3. a 4. ročníků. Pouze 5 respondentů (4%) z 1. a 2. ročníků nevědělo,

čeho se pojem týká. Všichni respondenti 3. a 4. ročníků znají pojem PPP (tabulka č. 6).

Odpovědi respondentů z hlediska zastoupení na jednotlivých SZŠ jsou uvedeny v tabulce

č. 7.

Některé zajímavě formulované výroky respondentů zde cituji:

„psychické problémy s příjmem potravy – anorexie, bulimie“

„nechuť k jídlu, odmítání jídla, zvracení po jídle, rychlé hubnnutí“

„ poruchy štítné žlázy, motání hlavy, únava, padání vlasů, spavost“

„člověk je nadměrně hubený nebo zase obézní“

„jsou to mentální poruchy, kdy se osoba cítí tlustá a záměrně hubne, projevuje se nechutí

k jídlu“

„za každou cenu být štíhlá…nevidíte toho člověka jíst nebo hůř, slyšíte ho

zvracet…pořád!!“

„problém se zažíváním, špatné trávení, problémy se žaludkem – něco sní – vyzvrací to“

„je to nemoc a projevuje se tím, že osoba nejí, je velice vychrtlá a vidí se tlustá“

53

Tabulka 6. Charakteristika pojmu PPP – porovnání ročníků

Co si představujete pod pojmem PPP?

1. a 2. roč. 3. a 4. roč. CELKEM

UO HK Celkem UO HK Celkem n %

Neví 2 3 5 4% 0 0 0 0% 5 2%

Anorexie, bulimie, obezita 35 39 74 57% 49 58 107 79% 181 68%

Nepravidelné stravování,

poruchy s příjmem potravy,

nechutenství

27 24 51 39% 17 12 29 21% 80 30%

CELKEM 64 66 130 100% 66 70 136 100% 266 100%

Tabulka 7. Charakteristika pojmu PPP

Co si představujete pod pojmem PPP?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Neví 2 2% 3 2% 5 2%

Anorexie, bulimie,

obezita 84 65% 97 71% 181 68%

Nepravidelné

stravování, poruchy

s příjmem potravy,

nechutenství 44 34% 36 26% 80 30%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

Pojem PPP vysvětlili respondentům SZŠ UO učitelé v 41% a u respondentů SZŠ

HK v 38%. Dále to byla média, která informovala respondenty o pojmu PPP (31%

respondentů SZŠ UO a 36% respondentů SZŠ HK). Na třetím místě byli zastoupeni rodiče

u respondentů SZŠ UO v 19% a u respondentů SZŠ HK v 18 %. Respondenti mohli volit

více moţností odpovědí. U respondentů 1. a 2. ročníků byly ještě početně zastoupeni

kamarádi, na SZŠ UO to bylo 18 respondentů a na SZŠ HK to bylo 14 respondentů. Na

SZŠ v HK si v jednom případě respondentka zjišťovala informace sama a jednou ji podal

informace lékař. Pěti respondentům SZŠ UO a pěti respondentům SZŠ HK nevysvětlil

pojem PPP nikdo, na obou SZŠ tuto poloţku zvolili respondenti z niţších ročníků. (tabulka

č. 8).

54

Tabulka 8. Zdroj informací

Vysvětlil Vám někdo pojem PPP?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Rodiče 49 19% 46 18% 95 19%

Učitelé 103 41% 97 38% 200 39%

Kamarádi 18 7% 14 5% 32 6%

Média 79 31% 94 36% 173 34%

Jiné 0 0% 2 1% 2 0%

Nikdo 5 2% 5 2% 10 2%

CELKEM 254 100% 258 100% 512 100%

Povědomost respondentů o zdravotních následcích PPP na člověka je následující:

nejvíce respondentů SZŠ UO uvádělo jako nejčastější zdravotní problémy: únava (9%),

závratě (8%), strach z jídla, tloušťky (7%), zvracení (7%), deprese, podráţděnost (7%).

Nejmenší zastoupení u respondentů SZŠ UO měly zdravotní problémy jako: bolest v krku

(1%), nadýmání (2%), koţní vyráţky (2%), sníţená tělesná teplota (2%). 52 respondentů

ze SZŠ UO označilo všechny uvedené poloţky (tabulka č. 9, graf č. 1).

Nejvíce respondentů SZŠ HK uvádělo jako nejčastější zdravotní problémy: strach

z jídla, tloušťky (8%), únava (7%), ztrátu menstruace (7%), zvracení (6%), deprese,

podráţděnost (6%). Nejméně zastoupeny byly zdravotní problémy jako: poškození jater

(1%), bolest v krku (2%), nadýmání (2%), sníţená tělesná teplota (2%), zvýšená kazivost

zubů (3%). 58 respondentů označilo všechny uvedené poloţky (tabulka č. 9, graf č. 1).

55

Graf 1. Zdravotní problémy osob s PPP

56

Tabulka 9. Zdravotní problémy osob s PPP

Co myslíte, s jakými zdravotními problémy se potýkají

osoby trpící PPP?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Závratě 116 8% 105 6% 221 7%

Únava 130 9% 132 7% 262 8%

Dehydratace 78 5% 105 6% 183 6%

Sníţená tělesná teplota 38 2% 41 2% 79 2%

Zvýšená kazivost zubů 61 4% 53 3% 114 3%

Zácpa 46 3% 89 5% 135 4%

Deprese, podráţděnost 103 7% 110 6% 213 6%

Stach z jídla, tloušťky 113 7% 136 8% 249 8%

Ztráta menstruace 100 7% 118 7% 218 7%

Problémy se srdcem 52 3% 63 4% 115 3%

Třepící se, suché vlasy 67 4% 75 4% 142 4%

Selhání ledvin 46 3% 61 3% 107 3%

Ţaludeční vředy 77 5% 73 4% 150 5%

Nadýmání 35 2% 82 5% 117 4%

Koţní vyráţky 37 2% 75 4% 112 3%

Nespavost 73 5% 79 4% 152 5%

Bolest v krku 20 1% 40 2% 60 2%

Zvracení 110 7% 115 6% 225 7%

Neplodnost 76 5% 82 5% 158 5%

Poškození jater 51 3% 38 2% 89 3%

Smrt 92 6% 98 6% 190 6%

CELKEM 1521 100% 1770 100% 3291 100%

Z dotazníkového šetření vyplývá ţe, 100% respondentů SZŠ UO a 99% respon-

dentů SZŠ HK se domnívá, ţe PPP postihují častěji dívky. Jeden respondent ze SZŠ HK

(1.a 2.roč.) označil druhou moţnost, ţe PPP postihují častěji chlapce (tabulka č. 10).

Tabulka 10. Vazba PPP na pohlaví

Poruchy příjmu potravy postihují častěji

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Dívky 130 100% 135 99% 265 100%

Chlapce 0 0% 1 1% 1 0%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

57

S osobou trpící PPP se ještě nesetkalo 46% respondentů SZŠ UO a 38%

respondentů SZŠ HK.

S osobou trpící PPP se jiţ setkalo 55% respondentů SZŠ UO a 62% respondentů

SZŠ HK. Respondenti SZŠ UO, kteří se jiţ setkali s osobou trpící PPP, označili v tomto

případě jako onu osobu v 15% spoluţáka/spoluţačku, v 25% kamaráda/kamarádku, v 5%

někoho z rodiny. Respondenti SZŠ HK, kteří se jiţ setkali s osobou trpící PPP, označili

v tomto případě jako onu osobu v 14% spoluţáka/spoluţačku, v 29%

kamaráda/kamarádku, v 6% někoho z rodiny.

Celkový počet respondentů, kteří měli či mají sami problémy s PPP je u SZŠ UO

2% (3 respondenti) a u SZŠ HK 3% (4 respondenti), (tabulka č. 11, graf č. 2).

Alternativu „jiná moţnost“ označilo 8% respondentů SZŠ UO a 10% SZŠ HK.

Zde byly uvedeny tyto údaje: respondenti označili svou učitelku za osobu s PPP v 8

případech, 6 respondentů se setkalo s osobou s PPP na ulici a 4 respondenti označili za onu

osobu trpící PPP přítele své kamarádky. 6 respondentů 3. a 4. ročníků ze SZŠ v Hradci

Králové uvedla, ţe se s člověkem trpícím PPP setkalo během své ošetřovatelské praxe

v nemocnici (tabulka č. 12, graf č. 3).

Tabulka 11. Kontakt s osobou s PPP

Setkali jste se uţ s osobou trpící PPP?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Ne 60 45% 51 38% 111 42%

Ano, spoluţák,

spoluţačka 19 15% 19 14% 38 14%

Ano, kamarád,

kamarádka 32 25% 40 29% 72 27%

Ano, někdo v

rodině 6 5% 8 6% 14 5%

Ano, já sám 3 2% 4 3% 7 3%

Jiná moţnost 10 8% 14 10% 24 9%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

58

Graf 2. Kontakt s osobou s PPP

Tabulka 12. Kontakt s osobou s PPP – jiná možnost

Setkání s osobou trpící PPP

"JINÁ" moţnost z otázky č. 20

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Učitelka 8 80% 0 0% 8 33%

Přítel kamarádky 0 0% 4 29% 4 17%

Na ulici 2 20% 4 29% 6 25%

Na ošetřovatelské praxi 0 0% 6 43% 6 25%

CELKEM 10 100% 14 100% 24 100%

59

Graf 3. Kontakt s osobou s PPP – jiná možnost

Analýzou dat bylo zjištěno, ţe nejvíce respondentů, jak ze SZŠ UO (52%), tak ze

SZŠ HK (54%), by se při setkání s osobou s PPP svěřilo dotyčné osobě, jaké o ní má

podezření a čekalo na její vysvětlení. Doma rodičům by se svěřilo 34 % respondentů SZŠ

UO a 25% respondentů SZŠ HK. Učitele by informovalo pouhých 12 % respondentů SZŠ

UO a 8% respondentů SZŠ HK (tabulka č. 13, graf č. 4). Jiným způsobem by reagovalo

8% respondentů SZŠ UO a 8% respondentů SZŠ HK. Nejčastější reakce, které zde

respondenti uváděli, jsou uvedeny v tabulce č. 14.

Tabulka 13. První reakce při setkání s osobou s PPP

Reakce při setkání s osobou s PPP

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Kontaktovat učitele ve škole

a povědět mu o svém

podezření 15 12% 11 8% 26 10%

Svěřit se doma rodičům 44 34% 34 25% 78 29%

Svěřit se dotyčné osobě, jaké

máte o ní podezření, a čekat

na její vysvětlení 61 47% 80 59% 141 53%

Jiné reakce, stručně popište 10 8% 11 8% 21 8%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

60

Graf 4. První reakce při setkání s osobou s PPP

Tabulka 14. Jiné reakce na kontakt s osobou s PPP

Jiné reakce ţáků

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Domluvit se s kamarády a

pomoci jí 6 60% 4 36% 10 48%

Nevím, co bych dělala 2 20% 1 9% 3 14%

Nechám si to pro sebe a

zkusím jí pomoci 2 20% 1 9% 3 14%

Nevšímala bych si jí, je to její

věc 0 0% 3 27% 3 14%

Pokusím se vyhledat

psychiatra, odbornou pomoc 0 0% 2 18% 2 10%

CELKEM 10 100% 11 100% 21 100%

Dále respondenti subjektivně hodnotili „anorektickou ţenu“ na obrázku.

Respondenti odpovídali pouze dle svého uváţení. Ze všech odpovědí jak respondentů SZŠ

UO, tak SZŠ HK, jednoznačně vyplynulo odsouzení, odpor a nepochopení psychiky ţeny

61

na obrázku. Nikdo z respondentů by takto vypadat nechtěl. Ani jedna odpověď nebyla

pozitivní, přívětivá. Některé časté a zajímavé komentáře, zde cituji:

„je to hrůza a hnus“

„není to vůbec hezké, nechápu, že to ta žena nevidí“

„smutný pohled, každý by se měl na toto téma zamyslet“

„dívka je na hranici mezi životem a smrtí“

„utrpení – neuvěřitelné, kam až to může zajít“

„vychrtlá, přehnaně hubená, nešťastná“

„anorektička“

„křehká, nedotkla bych se jí“

„je blbka, kráva – bude mít zdravotní potíže celý život“

„myslím si, že pro kluka je tato holka odpuzující“

„šílený, navíc tak hubené holky nejsou už v módě“

„nechtěla bych takhle nikdy vypadat“

„nemám slov, je to odporné“

„nehezké, je to k pláči, jak takto může někdo dopadnout – a zřejmě žena na obrázku bude

už mrtvá“

11% respondentů SZŠ UO a 17% respondentů SZŠ HK si myslí, ţe pokud je

člověk štíhlí, je také úspěšnější. Jako důvod své odpovědi uváděli:

„lidé se na vás lépe koukají“

„je to nynější trend, většinou si lidé vybírají podle vzhledu“

„když se to nepřehání“

„je to postavení společnosti“

„dívka se cítí dobře, je více zajímavá pro ostatní“

62

„myslím, že se to týká i práce, kdo by chtěl obézní pracovnici např. v kanceláři“

„někdy to může znamenat být úspěšný ( modelky ), ale nemusí to tak být, dnešní společnost

vyžaduje od žen být štíhlá, ale myslím, že to není zdravé“

„je to určitě lepší pro zdraví“

„lepší vzhled některé práce vyžadují“

„větší zájem od okolí“

„všude každého hodnotí podle postavy, vzhledu“

Tuto variantu odpovědi zvolily také tři respondentky, které označily samy sebe za

osobu trpící PPP, jejich důvody byly:

„dívka se cítí dobře, je více zajímavá pro ostatní“

„je to hezké, a když se k tomu docílí vlastní snahou, proč ne“

„je to pravda, navíc je to krásné třeba v létě v plavkách“

89% respondentů SZŠ UO a 83% respondentů SZŠ HK volilo variantu „ne“ a jako

důvod své odpovědi uváděli:

„postava není všechno“

„úspěšný mohou být i obézní“

„záleží na tom, co má člověk v hlavě a ne jak vypadá“

„být úspěšný znamená bojovat za své cíle“

„každý je dobrý, takový jaký je“

„štíhlost není všechno a každému se to nelíbí“

„záleží na chování, šikovnosti, rozumu“

„kdo se moc zaobírá postavou, nemůže být úspěšný“

„silnější lidi mi jsou sympatičtější, vzbuzují důvěru“

„každý jsme jiný, každý má být sám sebou“

63

„každý nemůže být dokonalý“

„na váze nezáleží“

„je to blbost“

Grafické znázornění odpovědí je uvedeno v tabulce č. 15a grafu č. 5.

Tabulka 15. Posouzení štíhlosti a úspěšnosti

Myslíte si, ţe být štíhlý znamená být úspěšný?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Ano 14 11% 23 17% 37 14%

Ne 116 89% 113 83% 229 86%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

Graf 5. Posouzení štíhlosti a úspěšnosti

64

24 % respondentů 1. a 2. ročníků a 29% respondentů 3. a 4. ročníků by bylo

schopno informovat osoby s PPP o jejich onemocnění. Variantu „ spíše ano“ volilo 62%

respondentů 1. a 2. ročníků a 67% respondentů 3. a 4. ročníků. Variantu „spíše ne“ volilo

12% respondentů 1. a 2. ročníků a 4% respondentů 3. a 4. ročníků. Informace by nebyly

schopni podat 3 respondenti (2%) z 1. a 2. ročníků, v kaţdém případě se jednalo o chlapce.

Z respondentů vyšších ročníků tuto moţnost nikdo nezvolil (tabulka č. 16, graf č. 6).

Tabulka 16. Schopnost informovat osobu s PPP – porovnání ročníků

Myslíte si, ţe byste byli schopni informovat osobu s PPP jako

budoucí zdravotničtí asistenti o průběhu onemocnění

zdravotních komplikací a o způsobech léčby a pomoci?

1. a 2. roč. 3. a 4. roč. CELKEM

UO HK Celkem UO HK Celkem N %

Ano 17 14 31 24% 18 22 40 29% 71 27%

Spíše ano 38 42 80 62% 45 46 91 67% 171 64%

Spíše ne 7 9 16 12% 3 2 5 4% 21 8%

Ne 2 1 3 2% 0 0 0 0% 3 1%

CELKEM 64 66 130 100% 66 70 136 100% 266 100%

Graf 6. Schopnost informovat osobu s PPP - porovnání ročníků

65

Analýzou dat bylo zjištěno, ţe schopnost informovat osobu s PPP respondenty

v rámci porovnání škol je procentuelně velmi podobné.(tabulka č. 17, graf č.7)

Tabulka 17. Schopnost informovat osobu s PPP

Myslíte si, ţe byste byli schopni informovat

osobu s PPP jako budoucí zdravotničtí asistenti

o průběhu onemocnění zdravotních komplikací a

o způsobech léčby a pomoci?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Ano 35 27% 36 26% 71 27%

Spíše ano 83 64% 88 65% 171 64%

Spíše ne 10 8% 11 8% 21 8%

Ne 2 2% 1 1% 3 1%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

Graf 7. Schopnost informovat osobu s PPP

66

6.5.2 Hodnocení tělesné hmotnosti a postavy ţáků

Výzkumným šetřením bylo zjištěno, ţe 100% respondentů SZŠ UO a 99%

respondentů SZŠ HK vědělo, co vyjadřuje zkratka BMI. Jeden respondent (1%) z 1.

ročníku SZŠ HK zvolil špatnou alternativu (tabulka č. 18, graf č. 8).

Tabulka 18. Znalost pojmu BMI

Víte, co vyjadřuje zkratka BMI?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Ano 130 100% 135 99% 265 100%

Ne 0 0% 1 1% 1 0%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

Graf 8. Znalost pojmu BMI

67

81% respondentů obou SZŠ není spokojena se svou současnou váhou. 82%

respondentů ze SZŠ UO a 80% respondentů ze SZŠ HK by chtěli mít v průměru o 8 kg

méně. V průměru o 4 kg více by chtělo váţit 4% respondentů SZŠ UO a 5% respondentů

SZŠ HK Spokojeno se svou váhou je pouhých 15 % respondentů SZŠ UO a 15%

respondentů SZŠ HK (tabulka č. 20, graf č. 9).

Tabulka 19. Spokojenost s tělesnou hmotností

Spokojenost se svou tělesnou hmotností

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Zvýšit tělesnou

hmotnost v průměru

o 4 kg 5 4% 7 5% 12 5%

Sníţit tělesnou

hmotnost v průměru

o 8 kg 106 82% 109 80% 215 81%

Spokojeno s tělesnou

hmotností 19 15% 20 15% 39 15%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

Graf 9. Spokojenost s tělesnou hmotností

68

Kaţdému respondentovi byla počítána také hodnota jejich BMI. 66% respondentů

SZŠ UO a 65% respondentů SZŠ HK mají hodnoty BMI v rozmezí normy, podváhou trpí

15% respondentů SZŠ UO a 18% respondentů SZŠ HK. Nadváhu má 17% respondentů

SZŠ UO a 15% respondentů SZŠ HK. Obezitu mají 2 respondenti SZŠ UO a 3 respondenti

SZŠ HK (tabulka č. 21, graf č. 10).

Tabulka 20. BMI respondentů dle ročníků

BMI

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

BMI 16-18

Podváha 20 15% 24 18% 44 17%

BMI 19-24

Norma 86 66% 88 65% 174 65%

BMI 25-29

Nadváha 22 17% 21 15% 43 16%

BMI 30 a více

Obezita 2 2% 3 2% 5 2%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

Graf 10. BMI celkového počtu respondentů

69

52 % respondentů SZŠ UO a 54 % respondentů SZŠ HK označilo svoji postavu za

průměrnou. Štíhlou postavu zvolilo 27 % respondentů SZŠ UO a 29 % respondentů SZŠ

HK. Silnější postavu zvolilo 19 % respondentů SZŠ UO a 16 % respondentů SZŠ HK.

Velmi hubenou postavu označilo 2 % respondentů SZŠ UO a 1 % respondentů SZŠ HK.

Alternativu obézní postavy nezvolil nikdo (tabulka č. 22, graf č. 11).

Tabulka 21. Charakteristika postavy

Který z uvedených termínů nejlépe charakterizuje

Vaši postavu?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Velmi hubená 3 2% 2 1% 5 2%

Štíhlá 35 27% 39 29% 74 28%

Průměrná 67 52% 73 54% 140 53%

Silnější 25 19% 22 16% 47 18%

Obézní 0 0% 0 0% 0 0%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

Graf 11. Charakteristika postavy

70

Dle výzkumného šetření vyplynulo, ţe nejdůleţitější při posuzování postavy je

pro respondenty SZŠ UO jejich vlastní názor (48%) a u respondentů SZŠ HK je to (51%).

Na druhém místě to byl názor kamarádů, u respondentů SZŠ UO v 28% a u respondentů

SZŠ HK v 26%. Názor rodičů je důleţitý pro 18 % respondentů SZŠ UO a 14%

respondentů SZŠ HK, informace o ideální postavě z médií je důleţitá pro 5 % respondentů

SZŠ UO a 9% respondentů SZŠ HK. Je zajímavé, ţe poloţku - názor učitelů, nezvolil

nikdo (tabulka č. 23, graf č. 12).

Tabulka 22. Vliv při posuzování postavy

Vliv při posuzování postavy

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Rodiče 24 18% 19 14% 43 16%

Kamarádi 36 28% 36 26% 72 27%

Učitelé 0 0% 0 0% 0 0%

Média 7 5% 12 9% 19 7%

Vlastní názor 63 48% 69 51% 132 50%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

Graf 12. Vliv při posuzování postavy

71

22% respondentů SZŠ UO a 29% respondentů SZŠ HK odpovědělo, ţe svou

postavu s obrázky z médií nesrovnává, alternativu „spíše ne“ volilo 38% respondentů SZŠ

UO a 32% respondentů SZŠ HK. Svou postavu porovnává s obrázky z médií 18%

respondentů ze SZŠ UO a 20% respondentů ze SZŠ HK. Alternativu „spíše ano“ si vybralo

21% respondentů ze SZŠ UO a 19% respondentů ze SZŠ HK (tabulka č. 24, graf č. 13).

Tabulka 23. Porovnávání postavy s obrázky z médií

Srovnání postavy s obrázky z médií

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Ano 24 18% 27 20% 51 19%

Spíše ano 27 21% 26 19% 53 20%

Spíše ne 50 38% 43 32% 93 35%

Ne 29 22% 40 29% 69 26%

Graf 13. Porovnávání postavy s obrázky z médií

72

6.5.3 Stravovací návyky respondentů a jejich volnočasové

aktivity

Nejvíce je „dieta“ chápána respondenty jako určitá změna ţivotního stylu, vyšší

příjem zdravých potravin (ovoce, zelenina) a omezení jídel tučných a sladkostí. Současně

respondenti popisovali také příjem stravy po malých porcích, častěji během dne.

Vyjadřovali se také ke zvýšení tělesné aktivity jako doplňku diety. S tímto názorem se

ztotoţňovalo 76% respondentů. Jako hladovění, omezení stravy a úmyslné sniţování

hmotnosti charakterizovalo termín „dieta“ 17% respondentů. 5 % respondentů uvedlo, ţe

„dieta“ se týká zdravotního problému a 3 respondenti (1%) charakterizovalo dietu jiným

způsobem (tabulka č. 25).

Některé charakteristiky termínu „dieta“ respondenty zde cituji:

„jednoduchá, nekalorická jídla“

„úprava jídelníčku, úprava váhy “

„pravidelně jíst, po malých dávkách, ne po 18 hodině“

„člověk úmyslně hubne“

„hladovění“

„hloupost, kterou vymysleli muži, aby ženy trpěly“

„zdravý životní styl – více se hýbat, zdravě jíst“

„omezení sladkostí, hamburgerů, jíst ovoce, zeleninu, zvýšit tělesnou aktivitu“

„je na prd“

73

Tabulka 24. Charakteristika „diety“

Jak byste nejlépe charakterizovali svými slovy termín

"dieta"

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

"Stravování dle zdravého

ţivotního stylu,

nekalorická jídla v

pravidelných intervalech,

zvýšení tělesné aktivity" 98 75% 105 77% 203 76%

"Omezení stravy, nejí se,

úmyslné hladovění,

sniţování hmotnosti" 24 18% 22 16% 46 17%

"Ostatní charakteristiky" 3 2% 0 0% 3 1%

"Dietní omezení kvůli

onemocnění" 5 4% 9 7% 14 5%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

Z výzkumného šetření vyplynulo, ţe 56% respondentů ze SZŠ UO a 65%

respondentů ze SZŠ HK nemá zkušenosti s drţením diety. 44% respondentů ze SZŠ UO a

35% respondentů ze SZŠ HK má zkušenosti s drţením diety (tabulka č. 26, graf č. 14). Ti,

co zkušenost s dietou mají, volili obvykle celkem přijatelnou formu diety. Nejčastější

odpovědi byly: „držela jsem dietu při onemocnění, ze zdravotních důvodů“ nebo „upravila

jsem si jídelníček, jedla jsem častěji a méně, více jsem se hýbala“. Zazněly ovšem i takové

typy diet jako: „nejedla jsem vůbec nic, pouze jsem pila“; „ jedla jsem pouze zeleninu,

ovoce“ (tabulka č. 27).

Tabulka 25. Zkušenost respondentů s "dietou"

Drţeli jste vy sami někdy nějakou "dietu"?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Ano 57 44% 47 35% 104 39%

Ne 73 56% 89 65% 162 61%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

74

Graf 14. Zkušenost respondentů s „dietou“

Tabulka 26. Typy diet

Jaké typy diet jsou uváděny

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Redukční 1 2% 4 7% 5 5%

Pobyt v lázních 0 0% 1 2% 1 1%

Omezení celkové stravy, počítání

kalorií 15 35% 19 31% 34 33%

Omezení sladkostí, více se hýbe hýbat 12 28% 16 26% 28 27%

Při nemoci 9 21% 12 20% 21 20%

Zeleninová 1 2% 2 3% 3 3%

Ovocná 2 5% 4 7% 6 6%

Mléčná 1 2% 2 3% 3 3%

Bez pečiva 1 2% 0 0% 1 1%

Pouze příjem tekutin 1 2% 1 2% 2 2%

CELKEM 43 100% 61 100% 104 100%

75

Z odpovědí vyplynulo, ţe 3x denně se stravuje 10% respondentů ze SZŠ UO a 7

% respondentů ze SZŠ HK, 46% respondentů ze SZŠ UO a 46% respondentů ze SZŠ HK

se stravuje 4x denně a 31% respondentů ze SZŠ UO a 29 % respondentů ze SZŠ HK 5x

denně. 15% respondentů uvádělo jinou frekvenci příjmu stravy. Zde respondenti nejčastěji

uváděli, ţe „jedí tak jak oni chtějí, když mají hlad“ anebo uváděli vyšší počet, neţ jim byl

nabídnut např. „6x denně, 8x denně; jím stále“ (tabulka č. 28, graf č. 15).

Tabulka 27. Denní stravovací režim

Jaký je Váš denní stravovací reţim? Denně jím:

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Třikrát 13 10% 10 7% 23 9%

Čtyřikrát 60 46% 62 46% 122 46%

Pětkrát 40 31% 40 29% 80 30%

Jiná frekvence 17 13% 24 18% 41 15%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

Graf 15. Denní stravovací režim

76

Respondenti sice zvolili v předešlé poloţce, ţe jejich příjem stravy během dne je

většinou 4x a 5x denně, ale z analýzy dat vyplynulo, ţe 49% respondentů ze SZŠ UO a

54% respondentů ze SZŠ HK vynechává i přesto některé z hlavních jídel (tabulka č. 29,

graf č. 16). Nejčastěji respondenti vynechávají snídaně (79%) ze SZŠ UO a (76%)

respondentů ze SZŠ HK a jako důvod uvádějí „nestíhám, nemám čas, beru si větší svačinu

do školy, po ránu nemůžu nic jíst, je mi pak špatně“. Oběd vynechává celkem 14%

respondentů ze SZŠ UO a 19% respondentů ze SZŠ HK. Jako nejčastější důvody uváděli

respondenti „ nemám čas; nechodím do školní jídelny; nemám hlad“. Večeři vynechává

celkem 8% respondentů ze SZŠ UO a 6% respondentů ze SZŠ HK. Jako důvod uvedli „

mám dlouho školu – přijdu pozdě domů, vezmu si odpolední svačinu a večer pak už nemám

hlad“ a dalším důvodem byl také argument „nemám čas“ (tabulka č. 30, graf č. 17).

Tabulka 28. Vynechávání hlavního jídla

Vynecháváte některé z hlavních jídel?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Ano 64 49% 74 54% 138 52%

Ne 66 51% 62 46% 128 48%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

Graf 16. Vynechávání hlavního jídla

77

Tabulka 29. Četnost vynechaných hlavních jídel

Které z hlavních jídel vynecháváte?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Snídaně 52 79% 53 76% 105 77%

Oběd 9 14% 13 19% 22 16%

Večeře 5 8% 4 6% 9 7%

CELKEM 66 100% 70 100% 136 100%

Graf 17. Četnost vynechaných hlavních jídel

Z výzkumného šetření vyplynulo, ţe nejvíce potravin, které respondenti SZŠ UO

konzumují kaţdý den, to jsou: bílé pečivo (75%), mléčné výrobky, sýry (70%), ovoce a

zelenina (55%), těstoviny, brambory, rýţe (51%). Z potravin, které respondenti konzumují

alespoň 3xtýdně, uváděli nejčastěji cereálie (tmavé pečivo, müsli) (56%), bílé maso

(králík, kuře, krůta) (51%), těstoviny brambory, rýţe (45%), ovoce, zelenina (38%), slané

věci (brambůrky, křupky, oříšky) (36%), sladkosti (čokoláda, bonbóny, oplatky) (29%).

Nejvíce respondentů konzumuje 2x týdně luštěniny (62%), uzeniny (60%), červené maso

(hovězí, vepřové) (39%), další uváděné poloţky byly opět slané (32%) a sladké pochutiny

(30%). Ryby (37%) konzumuje většina respondentů 1x týdně. Nejvíce respondentů

uvádělo, ţe nikdy nekonzumují ryby (24%), červené maso (hovězí, vepřové) (12%) a

78

luštěniny (8%). V poloţce „jiné“ 8 respondentů uvádělo potraviny jako vejce, houby,

hranolky, hamburger, knedlík, přičemţ nejčastější frekvence konzumace byla 1x týdně

(tabulka č. 31).

Tabulka 30. Zastoupení potravin v jídelníčku respondentů SZŠ UO

SZŠ UO Kaţdý

den %

3 x

týdně %

2 x

týdně %

1 x

týdně % nikdy %

Jiná frekvence

%

Ovoce,

zelenina 72 55% 49 38% 9 7% 0 0% 0 0% 0 0%

Mléčné

výrobky,

sýry 91 70% 28 22% 8 6% 3 2% 0 0% 0 0%

Cereálie

(tmavé

pečivo,

müsli) 29 22% 73 56% 18 14% 8 6% 2 2% 0 0%

Uzeniny 5 4% 16 12% 78 60% 18 14% 10 8% 3 2%

Luštěniny 0 0% 13 10% 81 62% 23 18% 11 8% 2 2%

Ryby 0 0% 11 8% 24 18% 48 37% 31 24% 16 12%

Bílé pečivo,

chléb 97 75% 21 16% 5 4% 0 0% 7 5% 0 0%

Bílé maso

(kuře, krůta) 2 2% 66 51% 49 38% 10 8% 3 2% 0 0%

Červené

maso (hovězí,

vepřové) 0 0% 32 25% 51 39% 27 21% 15 12% 5 4%

Sladkosti 24 18% 38 29% 39 30% 23 18% 3 2% 3 2%

Slané věci 17 13% 47 36% 41 32% 29 22% 2 2% 4 3%

Těstoviny,

brambory,

rýţe 51 39% 58 45% 16 12% 4 3% 0 0% 1 1%

Jiné 0 0% 0 0% 1 1% 5 4% 0 0% 2 2%

U respondentů SZŠ HK byly zjištěny analýzou dat velmi podobné výsledky jako u

respondentů SZŠ UO. Nejvíce potravin, které respondenti konzumují kaţdý den, bylo: bílé

pečivo (75%), mléčné výrobky, sýry (67%), ovoce a zelenina (68%), těstoviny, brambory,

rýţe (40%). Z potravin, které respondenti konzumují alespoň 3x týdně, uváděli nejčastěji

cereálie (tmavé pečivo, müsli) (66%), bílé maso (králík, kuře, krůta) (61%), těstoviny

brambory, rýţe (47%), ovoce, zelenina (33%), slané věci (brambůrky, křupky, oříšky)

(32%), sladkosti (čokoláda, bonbóny, oplatky) (32%). Nejvíce respondentů konzumuje 2x

79

týdně luštěniny (60%), uzeniny (53%), červené maso (hovězí, vepřové) (47%), další

uváděné poloţky byly opět slané (31%) a sladké pochutiny (21%). Ryby (39%) konzumuje

většina respondentů 1x týdně. Nejvíce respondentů uvádělo, ţe nikdy nekonzumují ryby

(7%) a luštěniny (5%). V poloţce „jiné“ 4 respondenti uvedli potraviny jako vejce, houby,

hranolky, pizza, přičemţ nejčastější frekvence konzumace byla 1x týdně vejce, 1x za měsíc

houby, hranolky, pizza (tabulka č. 32).

Tabulka 31. Zastoupení potravin v jídelníčku respondentů SZŠ HK

SZŠ HK Kaţdý

den %

3 x

týdně %

2 x

týdně %

1 x

týdně % nikdy %

Jiná frekvence

%

Ovoce,

zelenina 85 65% 43 33% 8 6% 0 0% 0 0% 0 0%

Mléčné

výrobky,

sýry 87 67% 31 24% 18 14% 0 0% 0 0% 0 0%

Cereálie

(tmavé

pečivo

müsli 31 24% 86 66% 9 7% 7 5% 3 2% 0 0%

Uzeniny 7 5% 21 16% 69 53% 14 11% 5 4% 10 8%

Luštěniny 0 0% 28 22% 78 60% 21 16% 6 5% 0 0%

Ryby 0 0% 23 18% 38 29% 51 39% 9 7% 15 12%

Bílé

pečivo,

chléb 98 75% 23 18% 9 7% 3 2% 3 2% 0 0%

Bílé maso

(kuře,

krůta) 0 0% 79 61% 40 31% 12 9% 5 4% 0 0%

Červené

maso

(hovězí,

vepřové) 0 0% 19 15% 61 47% 27 21% 16 12% 13 10%

Sladkosti 32 25% 41 32% 27 21% 16 12% 7 5% 13 10%

Slané věci 18 14% 42 32% 40 31% 28 22% 4 3% 4 3%

Těstoviny,

brambory,

rýţe 52 40% 61 47% 15 12% 8 6% 0 0% 0 0%

Jiné 0 0% 0 0% 0 0% 6 5% 0 0% 0 0%

80

Nejvíce respondentů SZŠ UO zařazuje mezi své kaţdodenní nápoje: šťávu, dţus

(83%), vodu (72%), ochucenou minerální vodu (62%) a čaj (40%). Sladké nápoje (cola,

sprite, limo…) pije nejvíce respondentů 1x týdně (44%), 2x týdně je to (23%). Kávu

konzumuje stejný počet respondentů kaţdý den (22%) nebo 1xtýdně (22%). Alkohol

konzumuje respondentů 1xtýdně (35%). Jinou frekvenci konzumace alkoholu uváděli

respondenti jednou za měsíc, jednou za 14 dnů, příleţitostně. Respondenti nikdy nepijí

kávu (24%), alkohol (18%), sladké nápoje (11%), (tabulka č. 33).

Tabulka 32. Zastoupení tekutin v jídelníčku respondentů SZŠ UO

SZŠ UO Kaţdý

den %

3 x

týdně %

2 x

týdně %

1 x

týdně % nikdy %

Jiná

frekvence %

Voda 93 72% 27 21% 0 0% 0 0% 8 6% 2 2%

Ochucená

minerální

voda 81 62% 23 18% 0 0% 13 10% 12 9% 1 1%

Šťáva, dţus 108 83% 0 0% 9 7% 11 8% 2 2% 0 0%

Sladké nápoje

(cola, sprite,

limo..) 8 6% 0 0% 30 23% 57 44% 14 11% 21 16%

Čaj 52 40% 12 9% 38 29% 13 10% 5 4% 10 8%

Káva 28 22% 17 13% 23 18% 28 22% 31 24% 3 2%

Alkohol 0 0% 0 0% 10 8% 45 35% 24 18% 51 39%

81

Respondenti SZŠ HK zařazují mezi své kaţdodenní nápoje: šťávu, dţus (75%),

vodu (73%), ochucenou minerální vodu (68%) a čaj (39)%. Sladké nápoje (cola, sprite,

limo.) pije nejvíce respondentů 1x týdně (44%), 2x týdně je to (23%). Kávu konzumuje

nejvíce respondentů kaţdý den (52%). Alkohol konzumuje 35% respondentů 1xtýdně.

Jinou frekvenci konzumace alkoholu uváděli respondenti nejčastěji: jednou za měsíc,

jednou za 14 dní, příleţitostně. Nikdy nepije 24% respondentů kávu, alkohol (18%) a

sladké nápoje (11%), (tabulka č. 34).

Tabulka 33. Zastoupení tekutin v jídelníčku respondentů SZŠ HK

SZŠ HK Kaţdý

den %

3 x

týdně %

2 x

týdně %

1 x

týdně % nikdy %

Jiná

frekvence %

Voda 95 73% 31 24% 0 0% 0 0% 8 6% 2 2%

Ochucená

minerální

voda 88 68% 23 18% 0 0% 13 10% 12 9% 1 1%

Šťáva, dţus 97 75% 0 0% 9 7% 11 8% 2 2% 0 0%

Sladké nápoje

(cola, sprite,

limo…) 0 0% 0 0% 30 23% 57 44% 14 11% 21 16%

Čaj 51 39% 12 9% 38 29% 13 10% 5 4% 10 8%

Káva 67 52% 17 13% 23 18% 28 22% 31 24% 3 2%

Alkohol 0 0% 0 0% 10 8% 45 35% 24 18% 51 39%

Z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe celkový denní příjem tekutin je v průměru

u respondentů SZŠ UO 1,5 litru a u respondentů SZŠ HK 2 litry.

82

Pouze 6 % respondentů SZŠ UO a 8% respondentů SZŠ HK si myslí, ţe se

stravují zdravě. 45% respondentů SZŠ UO a 39% respondentů SZŠ HK si vybralo

alternativu spíše ano. Spíše ne zvolilo 45% respondentů SZŠ UO a 46% respondentů SZŠ

HK. 5% respondentů SZŠ UO a 7 % respondentů SZŠ HK se dle jejich úsudku zdravě

nestravuje (tabulka č. 35, graf č. 17).

Tabulka 34. Stravování u respondentů

Stravujete se zdravě?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Ano 8 6% 11 8% 19 7%

Spíše ano 58 45% 53 39% 111 42%

Spíše ne 58 45% 62 46% 120 45%

Ne 6 5% 10 7% 16 6%

CELKEM 130 100% 136 100% 266 100%

Graf 18. Stravování u respondentů

83

44% respondentů SZŠ UO a 41% respondentů SZŠ HK vedou ke zdravé stravě

jejich rodiče. Další uváděnou poloţkou byla „ touha po štíhlé postavě“, toto zvolilo 28%

respondentů SZŠ UO a 36% respondentů SZŠ HK. Učitelé vedou respondenty ke zdravé

stravě v 11% na SZŠ UO a v 6% na SZŠ HK. Spoluţáci a kamarádi ovlivňují zdravou

stravou respondenty SZŠ UO v 3% a respondenty SZŠ HK v 6%. Alternativu „někdo nebo

něco jiného “ zvolilo 14% respondentů SZŠ UO a 11% respondentů SZŠ HK. Nejčastější

odpovědi respondentů v rámci této zvolené moţnosti byly „ nikdo; já sama; přítel; vlastní

zdraví; dobrý pocit“ (tabulka č. 36).

Tabulka 35. Vliv na zdravé stravování respondentů

Kdo Vás vede ke zdravé stravě?

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Rodiče 71 44% 65 41% 136 43%

Učitelé 17 11% 10 6% 27 8%

Spoluţáci, kamarádi 5 3% 9 6% 14 4%

Touha po štíhlé

postavě 44 28% 58 36% 102 32%

Někdo nebo něco

jiného 23 14% 17 11% 40 13%

CELKEM 160 100% 159 100% 319 100%

84

Z výzkumného šetření vyplynulo, ţe 78% respondentů 1. a 2. ročníků ze SZŠ UO

a 61 % respondentů 3. a 4. ročníků ze SZŠ UO navštěvuje školní jídelnu během polední

pauzy na oběd. 6% respondentů 1. a 2. ročníků ze SZŠ UO a 16% respondentů 3. a 4.

ročníků ze SZŠ UO navštěvuje školní jídelnu občas a 16% respondentů 1. a 2. ročníků a

23% respondentů 3. a 4. ročníků ze SZŠ UO školní jídelnu vůbec nenavštěvuje. Na SZŠ

HK jsem zjistila tyto data: 45 % respondentů 1. a 2. ročníků a 33% respondentů 3. a 4.

ročníků ze SZŠ HK chodí do školní jídelny, 11% respondentů 1. a 2. ročníků a 15%

respondentů 3. a 4. ročníků školní jídelnu navštěvuje občas. A 44% respondentů 1. a 2.

ročníků a 51% respondentů 3. a 4. ročníků školní jídelnu nenavštěvuje (tabulka č. 37, 38 a

graf č. 19). Jako nejčastější důvody, proč respondenti nechodí do školní jídelny, uváděli:

„nechce se mi tam chodit“ (30%); „nechutná mi tam“ (26%); „obědvám doma“ (24%).

Další důvody jsou uvedeny v tabulce č. 37.

Tabulka 36. Návštěvnost školní jídelny v rámci ročníků

Navštěvujete v rámci polední pauzy školní jídelnu?

(porovnání ročníků)

1. a 2. roč. 3. a 4. roč. CELKEM

UO HK UO HK

n % n % n % n % n %

Ano 50 78% 30 45% 39 61% 24 33% 143 54%

Občas 4 6% 7 11% 10 16% 11 15% 32 12%

Ne 10 16% 29 44% 15 23% 37 51% 91 34%

CELKEM 64 100% 66 100% 64 100% 72 100% 266 100%

85

Tabulka 37. Návštěvnost školní jídelny v rámci škol

Navštěvujete v rámci polední pauzy školní jídelnu?

(porovnání škol)

SZŠ UO SZŠ HK

CELKEM 1. a 2.

roč

3. a 4.

roč celkem %

1. a 2.

roč

3. a 4.

roč celkem %

n %

Ano 50 39 89 68% 30 24 54 40% 143 54%

Občas 4 11 15 12% 7 11 18 13% 33 12%

Ne 10 16 26 20% 29 35 64 47% 90 34%

CELKEM 64 66 130 100% 66 70 136 100% 266 100%

Graf 19. Návštěvnost školní jídelny v rámci škol

86

Tabulka 38. Důvody, proč respondenti nenavštěvují školní jídelnu

Ţáci, kteří odpověděli "NE" jako důvod uvedli

SZŠ UO SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Obědvám doma 7 27% 15 23% 22 24%

Nechce se mi tam chodit 8 31% 19 30% 27 30%

Nechutná mi tam 6 23% 17 27% 23 26%

Nebaví mě stát frontu 2 8% 4 6% 6 7%

Vaříme si sami na internátu 2 8% 4 6% 6 7%

nedostatek financí 1 4% 3 5% 4 4%

Jídlo je z umělých přísad 0 0% 1 2% 1 1%

Nejím jídlo, které nevím, jak se vaří 0 0% 1 2% 1 1%

CELKEM 26 100% 64 100% 90 100%

Nejvíce dotázaných respondentů ze SZŠ UO si připravuje z domu větší svačinu

(31%) ze SZŠ HK je to 39% respondentů, většinou mají obloţený rohlík či housku. Na

SZŠ UO uváděli respondenti v 27%, ţe chodí na obědy domů na SZŠ HK to bylo23%

respondentů. Další důvody, které respondenti uvedli, jsou zaznamenány v tabulce č. 40.

Tabulka 39. Místo a druh stravy, kterou respondenti konzumují, mimo školní jídelnu

Pokud jste odpověděli NE,

uveďte kam nejčastěji chodíte na oběd a co obědváte.

SZŠ UO SZŠ HK CELKEM

n % n % n %

Obědvám doma 7 27% 15 23% 22 24%

Mám větší svačinu 8 31% 25 39% 33 37%

Restaurace, pizzerie 2 8% 4 6% 6 7%

Vaříme si sami na internátu (těstoviny,

instantní polévky) 2 8% 4 6% 6 7%

Rychlé občerstvení (párek v rohlíku, hranolky,

hamburger) 4 15% 11 17% 15 17%

Neobědvám 3 12% 5 8% 8 9%

CELKEM 26 100% 64 100% 90 100%

87

Analýzou dat bylo zjištěno, ţe většina respondentů SZŠ UO tráví svůj volný čas

kaţdý den s kamarády či partou 83% nebo u televizní obrazovky 78%. U počítače nebo na

internetu je kaţdý den 39 % respondentů. V 33% čtou kaţdý den respondenti knihy,

časopisy či noviny a v 25 % kaţdý den sportují. Zájmové krouţky navštěvuje 48%

respondentů 2x týdně, také sportu se věnuje nejvíce respondentů 32% 2x týdně. Do

přírody chodí 1xtýdně 32% respondentů. Kino či divadlo navštěvuje 33%respondentů

1xtýdně nebo uváděli „jinou frekvenci“ 61% – nejčastěji 1x za měsíc. Nakupováním tráví

svůj volný čas 1xtýdně 29%, většina ale uvedla poloţku „jiná frekvence“ 52% – 1x za

měsíc. Na diskotéky, do baru či kavárny chodí nejvíce respondentů 1xtýdně 64%, 6%

dokonce 2xtýdně, 22% uvádělo poloţku „jiná frekvence“ a nikdy na diskotéky, do baru a

kavárny nechodí 8% respondentů. Respondenti také uváděli, ţe v 12% nikdy nesportují,

nikdy nechodí do zájmových krouţků 8%, nikdy nečtou 3%, nikdy nechodí na procházky

do přírody 2%. Respondenti mohli také uvést jinou náplň volného času, neţ poloţky, které

jim byly nabídnuty. Uváděli nejčastěji tyto aktivity: pracuji na zahradě, chodím na brigádu,

pomáhám doma matce, starám se o mladší sourozence, starám se o dědu a babičku, učím

se.

Tabulka 40. Volnočasové aktivity respondentů SZŠ UO

SZŠ UO

Jak trávíte Váš volný čas

Kaţdý

den %

3 x

týdně %

2 x

týdně %

1 x

týdně % nikdy %

Jiná

frekvence %

Dívám se na TV 102 78% 15 12% 7 5% 2 2% 0 0% 4 3%

Internet, PC 51 39% 23 18% 17 13% 18 14% 0 0% 21 16%

Čtu knihy, časopisy,

noviny 43 33% 36 28% 23 18% 14 11% 4 3% 10 8%

Zájmové krouţky

(hudební, výtvarný, …) 11 8% 29 22% 63 48% 8 6% 11 8% 8 6%

Sportuji 32 25% 14 11% 41 32% 11 8% 15 12% 17 13%

Procházky do přírody 18 14% 20 15% 25 19% 41 32% 3 2% 23 18%

Kino, divadlo 0 0% 0 0% 8 6% 43 33% 0 0% 79 61%

Nakupuji (oblečení,

kosmetika, …) 0 0% 5 4% 19 15% 38 29% 0 0% 68 52%

Jsem s kamarády, parta 108 83% 0 0% 12 9% 0 0% 0 0% 10 8%

Chodím na disco, bar,

kavárna 0 0% 0 0% 8 6% 83 64% 10 8% 29 22%

88

Analýzou dat bylo zjištěno, ţe většina respondentů SZŠ HK tráví svůj volný čas

kaţdý den s kamarády či partou 82% nebo u televizní obrazovky 72%. U počítače nebo na

internetu je kaţdý den 51 % respondentů. V 46% čtou kaţdý den respondenti knihy,

časopisy či noviny a v 13% kaţdý den sportují. Sportu a procházkám do přírody se věnuje

nejvíce respondentů 2x týdně 38%. Zájmové krouţky navštěvuje nejvíce respondentů 1x

týdně 36% a 2x týdně 34%. Kino či divadlo navštěvují respondenti 1xtýdně 45% nebo

uváděli „jinou frekvenci“ 53% – nejčastěji 1x za měsíc. Nakupováním tráví svůj volný čas

1xtýdně 35%, většina uvedla poloţku „jiná frekvence“ 54% – 1x za měsíc. Na diskotéky,

do baru či kavárny chodí nejvíce respondentů 1xtýdně 76%, 18% dokonce 2xtýdně, 6%

uvádělo poloţku „jiná frekvence“ a nikdy na diskotéky, do baru a kavárny nechodí 1%

respondentů. Respondenti také uváděli, ţe v 4% nikdy nesportují, nikdy nechodí do

zájmových krouţků 22%, nikdy se nedívají na TV 2%, nikdy nechodí na procházky do

přírody 1%. Respondenti mohli také uvést jinou náplň volného času, neţ poloţky, které jim

byly nabídnuty. Uváděli nejčastěji tyto aktivity: chodím na brigádu, pomáhám doma

matce, starám se o mladší sourozence, učím se.

Tabulka 41. Volnočasové aktivity respondentů SZŠ HK

SZŠ HK

Jak trávíte Váš volný čas

Kaţdý

den %

3 x

týdně %

2 x

týdně %

1 x

týdně % nikdy %

Jiná

frekvence %

Dívám se na TV 98 72% 16 12% 16 12% 3 2% 3 2% 0 0%

Internet, PC 69 51% 30 22% 27 20% 10 7% 0 0% 0 0%

Čtu knihy, časopisy,

noviny 62 46% 50 37% 21 15% 0 0% 0 0% 3 2%

Zájmové krouţky

(hudební, výtvarný, …) 4 3% 7 5% 46 34% 49 36% 30 22% 0 0%

Sportuji 18 13% 47 35% 51 38% 14 10% 6 4% 0 0%

Procházky do přírody 17 13% 9 7% 51 38% 52 38% 1 1% 6 4%

Kino, divadlo 0 0% 0 0% 3 2% 61 45% 0 0% 72 53%

Nakupuji (oblečení,

kosmetika, …) 0 0% 9 7% 7 5% 47 35% 0 0% 73 54%

Jsem s kamarády, parta 112 82% 9 7% 10 7% 5 4% 0 0% 0 0%

Chodím na disco, bar,

kavárna 0 0% 0 0% 24 18% 103 76% 1 1% 8 6%

89

6.6 Statistické ověření dat

V této části práce bychom rádi otestovali námi stanované hypotézy. Konkrétně

se jedná o odpovědi na poloţky z dotazníkového šetření číslo: 6, 9 a 20. Těmito poloţkami

jsme zjišťovali, kdo má na ţáky při posuzování jejich postavy největší vliv, kolik ţáků má

jiţ zkušenost s drţením diety a osobní kontakt ţáků s osobami s PPP. Na ověření našich

předpokladů jsme pouţili test nezávislosti v kombinační tabulce

6.6.1 Teorie statistické metody

Při testování našich předpokladů jsme zvolili následující postup:

1. formulace nulové hypotézy, jejíţ platnost se bude ověřovat,

2. zvolení hladiny významnosti – stanovení hranice, pod níţ je platnost nulové hypotézy

málo pravděpodobná,

3. výpočet testového kritéria – pomocí něj lze jednoznačně rozhodnout o platnosti

či zamítnutí nulové hypotézy,

4. správná interpretace výsledků.

Test nezávislosti v kombinační tabulce testuje, zda existuje vztah (neboli

závislost) mezi dvěma veličinami v tabulce. Postupovali jsme podle těchto kroků:

1. sestavení nulové hypotézy – nulová hypotéza předpokládá nezávislost mezi oběma znaky,

2. sestavení tabulky absolutních četností (xij) mezi dvěma zkoumanými veličinami,

3. teoretické počty (yij) odpovědí za předpokladu nezávislosti veličin:

n

xp

ij

ij ;

s

j

iji pr1

;

r

i

ijj pr1

; s = počet sloupců, r = počet řádků

nrry jiij **

4. testové kritérium:

s

i

r

j ij

ijij

y

yx

1 1

2

2

5. kritická hodnota:

90

stupně volnosti: f = (r-1) * (s-1)

hladina významnosti: α = 0,05 (5%)

kritická hodnota 2

; fv tabulkách nebo v Excelu pomocí funkce chiinv(α; f)

6. nulová hypotéza se zamítá, pokud hodnota testového kritéria je větší neţ kritická

hodnota (Hindls, Hronová, Segel, Fischer, 2007, s. 415).

6.6.2 Test nezávislosti v kombinační tabulce u vybraných dat

Při testování budeme postupovat po jednotlivých otázkách v pořadí

uvedeném v dotazníku.

Otázka číslo 6:

V poloţce číslo 6 jsme zjišťovali, kdo má na ţáky největší vliv při posuzování

vlastní postavy. Ţáci mohli zvolit dle svého uváţení jednu z pěti variant moţných

odpovědí. Dle výzkumného šetření vyplynulo, ţe nejdůleţitější při posuzování postavy je

pro respondenty SZŠ UO jejich vlastní názor (48%) a u respondentů SZŠ HK je to (51%).

Na druhém místě to byl názor kamarádů, u respondentů SZŠ UO v 28% a u respondentů

SZŠ HK v 26%. Názor rodičů je důleţitý pro 18 % respondentů SZŠ UO a 14%

respondentů SZŠ HK, informace o ideální postavě z médií je důleţitá pro 5 % respondentů.

Tabulka 42. Absolutní četnost odpovědí na otázku č. 6

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

Rodiče 24 19 43

Kamarádi 36 36 72

Učitelé 0 0 0

Média 7 12 19

Vlastní názor 63 69 132

CELKEM 130 136 266

Stanovili jsme si následující statistickou hypotézu:

H0 předpokládáme, ţe existuje nezávislost ve vlivu při posuzování postavy mezi

ţáky jednotlivých škol

91

HA předpokládáme, ţe existuje závislost ve vlivu při posuzování postavy mezi

ţáky jednotlivých škol

Tabulka 43. Relativní četnost odpovědí na otázku č. 6

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

Rodiče 0,09 0,07 0,16

Kamarádi 0,14 0,14 0,27

Média 0,03 0,05 0,07

Vlastní názor 0,24 0,26 0,50

CELKEM 0,49 0,51 1

Tabulka 44. Očekávaná četnost odpovědí na otázku č. 6

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

Rodiče 21,02 21,98 43

Kamarádi 35,19 36,81 72

Média 9,29 9,71 19

Vlastní názor 64,51 67,49 132

CELKEM 130 136 266

Tabulka 45. Pomocné výpočty pro testové kritérium odpovědí na otázku č. 6

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

Rodiče 0,423982 0,405277 0,829259

Kamarádi 0,018739 0,017912 0,036652

Média 0,562637 0,537815 1,100452

Vlastní názor 0,035404 0,033842 0,069246

CELKEM 1,040763 0,994847 2,035609

7,814728

TESTOVÉ KRITÉRIUM = 2,035609

KRITICKÁ HODNOTA = 7,814728

Hodnota testového kritéria je menší neţ kritická hodnota, existuje tedy nezávislost

mezi jednotlivými zdravotnickými školami ve vlivu při posuzování postavy mezi ţáky. H0

se přijímá a HA se zamítá.

92

Otázka číslo 9:

V otázce číslo 9 jsme zjišťovali kolik ţáků, jiţ má zkušenosti s drţením diety.

Ţáci mohli volit dvě moţnosti odpovědi – variantu ne a variantu ano. Pokud zvolili

variantu ano, měli ještě specifikovat, s jakým druhem diety zkušenost mají. Z výzkumného

šetření vyplynulo, ţe 56% respondentů ze SZŠ UO a 65% respondentů ze SZŠ HK nemá

zkušenosti s drţením diety. 44% respondentů ze SZŠ UO a 35% respondentů ze SZŠ HK

má zkušenosti s drţením diety. Ti, co zkušenost s dietou mají, volili obvykle celkem

přijatelnou formu diety. Nejčastější odpovědi byly: „držela jsem dietu při onemocnění, ze

zdravotních důvodů“ nebo „upravila jsem si jídelníček, jedla jsem častěji a méně, více

jsem se hýbala“. Zazněly ovšem i takové typy diet jako: „nejedla jsem vůbec nic, pouze

jsem pila“; „ jedla jsem pouze zeleninu, ovoce“.

Tabulka 46. Absolutní četnost odpovědí na otázku č. 9

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

Ano 57 47 104

Ne 73 89 162

CELKEM 130 136 266

Stanovili jsme si následující statistickou hypotézu:

H0 předpokládáme, ţe existuje nezávislost v drţení diety mezi ţáky jednotlivých škol

HA předpokládáme, ţe existuje závislost v drţení diety mezi ţáky jednotlivých škol

Tabulka 47. Relativní četnost odpovědí na otázku č. 9

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

Ano 0,21 0,18 0,39

Ne 0,27 0,33 0,61

CELKEM 0,49 0,51 1

Tabulka 48. Očekávaná četnost odpovědí na otázku č. 9

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

Ano 50,83 53,17 104

Ne 79,17 82,83 162

CELKEM 130 136 266

93

Tabulka 49. Pomocné výpočty pro testové kritérium odpovědí na otázku č. 9

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

Ano 0,749701 0,716626 1,466327

Ne 0,481289 0,460056 0,941345

CELKEM 1,23099 1,176682 2,407672

3,841459

TESTOVÉ KRITÉRIUM = 2,407672

KRITICKÁ HODNOTA = 3,841459

Hodnota testového kritéria je menší neţ kritická hodnota, existuje tedy nezávislost

mezi jednotlivými zdravotnickými školami v drţení diety mezi ţáky. H0 se přijímá a HA

se zamítá.

Otázka číslo 20:

V otázce číslo 20 jsme zjišťovali, kolik ţáků se jiţ setkalo s osobou trpící PPP.

Ţáci mohli volit odpovědi z šesti moţných variant. S osobou trpící PPP se ještě nesetkalo

46% respondentů SZŠ UO a 38% respondentů SZŠ HK.

S osobou trpící PPP se jiţ setkalo 55% respondentů SZŠ UO a 62% respondentů

SZŠ HK. Respondenti SZŠ UO, kteří se jiţ setkali s osobou trpící PPP, označili v tomto

případě jako onu osobu v 15% spoluţáka/spoluţačku, v 25% kamaráda/kamarádku, v 5%

někoho z rodiny. Respondenti SZŠ HK, kteří se jiţ setkali s osobou trpící PPP, označili

v tomto případě jako onu osobu v 14% spoluţáka/spoluţačku, v 29%

kamaráda/kamarádku, v 6% někoho z rodiny.

Celkový počet respondentů, kteří měli či mají sami problémy s PPP je u SZŠ UO

2% (3 respondenti) a u SZŠ HK 3% (4 respondenti).

Alternativu „jiná moţnost“ označilo 8% respondentů SZŠ UO a 10% SZŠ HK.

Zde byly uvedeny tyto údaje: respondenti označili svou učitelku za osobu s PPP v 8

případech, 6 respondentů se setkalo s osobou s PPP na ulici a 4 respondenti označili za onu

osobu trpící PPP přítele své kamarádky. 6 respondentů 3. a 4. ročníků ze SZŠ v Hradci

Králové uvedla, ţe se s člověkem trpícím PPP setkalo během své ošetřovatelské praxe

v nemocnici.

94

Tabulka 50. Absolutní četnost odpovědí na otázku č. 20

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

Ne 60 51 111

Ano, spolužák, spolužačka 19 19 38

Ano, kamarád, kamarádka 32 40 72

Ano, někdo v rodině 6 8 14

Ano, já sám 3 4 7

Jiná možnost 10 14 24

CELKEM 130 136 266

Stanovili jsme si následující statistickou hypotézu:

H0 předpokládáme, ţe existuje nezávislost v osobním kontaktu s osobou trpící PPP mezi

ţáky jednotlivých škol

HA předpokládáme, ţe existuje závislost v osobním kontaktu s osobou trpící PPP mezi

ţáky jednotlivých škol

Tabulka 51. Relativní četnost odpovědí na otázku č. 20

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

Ne 0,23 0,19 0,42

Ano, spolužák, spolužačka 0,07 0,07 0,14

Ano, kamarád, kamarádka 0,12 0,15 0,27

Ano, někdo v rodině 0,02 0,03 0,05

Ano, já sám 0,01 0,02 0,03

Jiná možnost 0,04 0,05 0,09

CELKEM 0,49 0,51 1

Tabulka 52. Očekávaná četnost odpovědí na otázku č. 20

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

Ne 54,25 56,75 111

Ano, spolužák, spolužačka 18,57 19,43 38

Ano, kamarád, kamarádka 35,19 36,81 72

Ano, někdo v rodině 6,84 7,16 14

Ano, já sám 3,42 3,58 7

Jiná možnost 11,73 12,27 24

CELKEM 130 136 266

95

Tabulka 53. Pomocné výpočty pro testové kritérium odpovědí na otázku č. 20

SZŠ UO. SZŠ HK CELKEM

Ne 0,609867 0,582961 1,192827

Ano, spolužák, spolužačka 0,00989 0,009454 0,019344

Ano, kamarád, kamarádka 0,288825 0,276082 0,564907

Ano, někdo v rodině 0,103644 0,099071 0,202715

Ano, já sám 0,051822 0,049536 0,101357

Jiná možnost 0,254964 0,243716 0,49868

CELKEM 1,319011 1,26082 2,579831

11,0705

TESTOVÉ KRITÉRIUM = 2,579831

KRITICKÁ HODNOTA = 11,0705

Hodnota testového kritéria je menší neţ kritická hodnota, existuje tedy nezávislost

mezi jednotlivými zdravotnickými školami v osobním kontaktu s osobou trpící H0 se

přijímá a HA se zamítá.

96

7 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ A DISKUZE

V diskuzi bychom rádi zrekapitulovali zjištěná data a zamysleli se nad některými

otázkami. Zjištěným faktům se budeme věnovat v pořadí dle tří základních oddílů, kterými

jsou znalost pojmu PPP a názorové postoje respondentů na PPP; hodnocení tělesné

hmotnosti a postavy respondentů a stravovací návyky respondentů a jejich volnočasové

aktivity.

Znalost pojmu PPP a názorové postoje respondentů na PPP

První otázkou jsme zjišťovali představu ţáků o pojmu PPP. Analýzou dat jsme

zjistili, ţe znalosti a představy respondentů o pojmu PPP jsou velmi vysoké a to jak u res-

pondentů niţších, tak vyšších ročníků. 98% všech dotázaných respondentů má představu o

tom, co tento pojem znamená, pouhým 2% respondentů tento pojem nic neříká. Vţdy se

v tomto případě jednalo o respondenty niţších ročníků, respondenti vyšších ročníků znají

pojem PPP v 100%. Domníváme se, ţe tyto znalosti mohou pramenit také z učiva, které je

probíráno v rámci předmětu ošetřovatelství k tomuto tématu ve vyšších ročnících. Při

porovnání úrovně znalosti pojmu PPP mezi jednotlivými SZŠ jsme získali výsledky velmi

podobné. Pod pojmem PPP si 65% respondentů ze SZŠ UO a 71% respondentů ze SZŠ HK

představuje onemocnění jako anorexie, bulimie, ale vyjadřovali se také poměrně často

k obezitě. Jako nepravidelné stravování, nechutenství, poruchy s příjmem potravy

charakterizovalo pojem PPP 34% respondentů ze SZŠ UO a 26% respondentů ze SZŠ HK.

Pojem PPP neznal stejný počet respondentů z obou SZŠ (2%).

Dále jsme zjistili, ţe z celkového počtu respondentů nebylo nikým seznámeno

s pojmem PPP 2% respondentů, 6% seznámili s tímto pojmem kamarádi, 19% rodiče, 34%

média a 39% učitelé. U obou SZŠ byla nejpočetněji volena právě tato varianta, coţ

povaţujeme za pozitivní zjištění a zároveň nás tento výsledek vede k zamyšlení jak

důleţitá je funkce učitele pro ovlivnění a rozvoj vědomostí ţáka.

Dále jsme zjišťovali povědomost respondentů o zdravotních problémech osob

s PPP. Výsledky ukázali, ţe nejvíce respondentů z obou SZŠ volili nejčastěji varianty jako

únava 8%, strach z jídla a tloušťky 8%, zvracení 7%, ztráta menstruace 7%, závratě 7%,

podráţděnost, deprese 6%, coţ jsou velmi typické příznaky PPP. Proto předpokládáme

povědomost respondentů o pojmu PPP také z hlediska chápání nemoci. Respondenti si

uvědomují, ţe se nejedná pouze o somatický problém s příjmem potravy, ale ţe

významnou součástí onemocnění jsou právě také psychické obtíţe, které uvedli. Protoţe

97

většinu dotazníků vyplňovaly dívky, zajímalo nás, kolik z nich uvede vliv PPP na ztrátu

menstruace a neplodnost. Ztrátu menstruace uvedlo 7% respondentů ze SZŠ UO a zároveň

i ze SZŠ HK, neplodnost uvedlo 5% respondentů SZŠ UO a také ze SZŠ HK. Domníváme

se proto, ţe respondenti mají povědomost o vlivu PPP na plánování mateřství. Další

poloţkou, která nás také zajímala, byla alternativa „smrt“. Tu označil stejný počet

respondentů z obou SZŠ (6%). Z tohoto usuzujeme, ţe si respondenti zároveň také

uvědomují závaţnost onemocnění, kterým PPP beze sporu je a dále, ţe některé osudy osob

s onemocněním PPP mohou skončit aţ velmi tragicky. Dle statistických údajů končí smrtí

aţ 6% případů.

Výzkumným šetřením byly zjištěny velmi vyrovnané znalosti ţáků niţších a vyš-

ších ročníků o problematice PPP. Myslíme si, ţe hlavním důvodem těchto znalostí u

respondentů niţších ročníků by mohlo být, zařazení výchovně preventivního programu do

výuky jiţ na základních školách.

V další otázce jsme zjišťovali kontakt respondentů s osobami s PPP. 45%

respondentů ze SZŠ UO a 38% respondentů ze SZŠ HK se ještě s nikým s PPP nesetkalo.

55% respondentů ze SZŠ UO a 62% ze SZŠ HK se jiţ s osobou s PPP setkalo. Na základě

odpovědi na tuto otázku jsme statistickou metodou testovali, zda existuje nezávislost mezi

jednotlivými zdravotnickými školami v osobním kontaktu s osobou s PPP. Testováním

jsme zjistili, ţe tato nezávislost existuje. Zajímalo nás to také z důvodu lokalizace SZŠ

v malém a velkém městě. Mohli bychom předpokládat, ţe kontakt s osobou s PPP bude u

respondentů ze SZŠ HK vyšší neţ ze SZŠ UO, ale získaná fakta ukazují velmi vyrovnané

výsledky z obou SZŠ. Proto se domníváme, ţe faktor umístění SZŠ v malém či velkém

městě není v tomto případě významný.

Touto poloţkou jsme zjistili také údaje o počtu respondentů, kteří označili sami

sebe za osobu trpící PPP. Celkový počet je 7 respondentů z 266 dotázaných, rozdělení

v rámci jednotlivých SZŠ je podobné (SZŠ UO – 3 respondenti a SZŠ HK 4 respondenti).

Myslíme si, ţe toto zjištění není příliš příznivé, ale i tak odpovídá statistickým studiím..

Krch (2002) uvádí, ţe rozšíření poruch příjmu potravy je srovnatelné se zeměmi západní

Evropy, kde postihuje přibliţně jednu dívku z dvou set (0,5 – 0,8%). V našem případě jsou

to 3% z 266 respondentů. Bohuţel, ale nevíme, kolik respondentů z těchto 3% má PPP

v současné době a kolik respondentů mělo PPP jiţ v minulosti, a nevíme ani v jak závaţné

formě se nemoc u respondentů projevuje či projevila. Centrum pro poruchy příjmu potravy

podle ředitelky Hany Papeţové eviduje asi dvě stě aţ tři sta hospitalizovaných pacientů

ročně. Podle odborných odhadů poruchami příjmu potravy (PPP) celkově trpí asi 5 aţ 8%

98

procent mladých lidí. Dokonce kaţdoročně stoupá procento chlapců a muţů, jiţ mají potíţe

s přijímáním potravy. Dnes je poměr muţů a ţen s potíţemi 1:10.(www. novinky.cz)

Dále respondenti subjektivně hodnotili ţenu trpící anorexií na obrázku, který byl

v dotazníku a také souvislost úspěšnosti a štíhlosti. Postoje respondentů k obrázku byly

pouze negativní, ani jedna odpověď nebyla přívětivá. V názorech respondentů se objevo-

valo nepochopení, odpor a zděšení. Měli bychom si ale uvědomit, ţe odmítání a odpor

takto nemocného člověka není pro jeho léčbu optimální. Proto bychom se měli snaţit vést

respondenty zároveň také k pochopení problému, jedná se přeci o člověka, který je

nemocen a potřebuje naší pomoc. A jako budoucí zdravotničtí asistenti by si to měli uvě-

domovat dvojnásob.

„Štíhlost přisuzuje člověku úspěšnost“, toto si myslí 14% respondentů. Většina

respondentů (86%) se domnívá, ţe to jak člověk vypadá, nemusí znamenat zároveň úspěch.

V některých odpovědích je ovšem názorně vidět smýšlení dnešní společnosti, pro kterou je

aţ příliš důleţitá krása a štíhlost, a ve které se aţ příliš často mluví o tom, jak kdo vypadá.

Hodnocení tělesné hmotnosti a postavy respondentů

Analýzou dat bylo zjištěno, ţe většina respondentů (81%) obou SZŠ není

spokojeno se svou současnou tělesnou hmotností. 82% respondentů ze SZŠ UO a 80%

respondentů ze SZŠ HK by chtěli mít v průměru o 8 kg méně. V průměru o 4 kg více by

chtělo váţit 4% respondentů SZŠ UO a 5% respondentů SZŠ HK. Spokojeno se svou

váhou je pouhých 15 % respondentů SZŠ UO a 15% respondentů SZŠ HK. Zde se ukazuje,

ţe toto výzkumné šetření potvrzuje statistiky, které poukazují na nespokojenost

středoškoláků se svou tělesnou hmotností aţ v 60% a polovina z těchto středoškoláků si

přeje zhubnout (Krch, 2002).

Kaţdému respondentovi bylo počítáno BMI. Nejvíce respondentů se pohybuje

v rozmezí normy (65%). 17% má dokonce podváhu, přesto jsou nespokojeny se svou

tělesnou hmotností. 16% respondentů se pohybuje v rozmezí nadváhy a 2% mají obezitu.

Dle výsledků celostátního antropologického výzkumu u dospívajících dívek nedochází ke

zvyšování průměrné tělesné hmotnosti jiţ od roku 1951, s věkem klesá podíl jedinců s nad-

váhou a obezitou a stoupá podíl jedinců s nízkou hmotností.(www.szu.cz)

.

99

Z výzkumného šetření vyplynula 81% nespokojenost se svou tělesnou hmotností,

ale i přesto 53% respondentů hodnotí svou postavu za průměrnou a 28% dokonce za ští-

hlou.

V další otázce jsme zjišťovali, kdo nebo co má největší vliv na respondenty při

posuzování vlastní postavy. Na základě odpovědi na tuto otázku jsme statistickou metodou

testovali, zda existuje nezávislost mezi jednotlivými zdravotnickými školami ve vlivu při

posuzování postavy. Testováním jsme zjistili, ţe tato nezávislost existuje. Dle výzkumného

šetření vyplynulo, ţe nejdůleţitější při posuzování postavy je pro respondenty SZŠ UO

jejich vlastní názor (48%) a u respondentů SZŠ HK je to (51%). Na druhém místě to byl

názor kamarádů, u respondentů SZŠ UO v 28% a u respondentů SZŠ HK v 26%. Názor

rodičů je důleţitý pro 18 % respondentů SZŠ UO a 14% respondentů SZŠ HK, informace o

ideální postavě z médií je důleţitá pro 5 % respondentů SZŠ UO a 9% respondentů SZŠ

HK. Na jednu stranu je velmi zajímavé, ţe poloţku - názor učitelů, nikdo nezvolil.

Nemyslíme si, ţe by učitelé neměli ţádný vliv na ţáky při hodnocení jejich postavy, ale

otázka zněla, čí názor je pro ně nejdůležitější a z uvedených variant, jim byly zřejmě nabí-

dnuty takové varianty, které byly nadřazeny nad názor učitele.

Stravovací návyky respondentů a jejich volnočasové aktivity

Zde jsme zjišťovali, jak by nejlépe respondenti charakterizovali termín „dieta“.

Jednalo se o volnou otázku, na kterou respondenti odpovídali vlastními slovy. Na výsledek

této otázky jsme byli velmi zvědaví, zejména proto, ţe se jedná o ţáky Středních

zdravotnických škol, kde se učí v rámci odborného předmětu ošetřovatelství o dietním

systému. Většina z nich, ale i přesto popsala „dietu“ jako určitý proces či prostředek jak

sníţit svou tělesnou hmotnost a nikoliv jako stav, který je nutno dodrţovat v rámci např.

nějakého onemocnění či zdravotního problému.

Další otázkou jsme zjišťovali kolik respondentů má osobní zkušenost s „dietou“.

44 % respondentů ze SZŠ UO drţelo jiţ někdy nějakou dietu, ze SZŠ HK to bylo

překvapivě menší procento respondentů (35%). Na základě odpovědi na tuto otázku jsme

statistickou metodou testovali, zda existuje nezávislost mezi jednotlivými zdravotnickými

školami v drţení diety. Testováním jsme zjistili, ţe tato nezávislost existuje.

60% respondentů popisovalo svojí osobní zkušenost s dietou jako úprava

jídelníčku, zařazení více „zdravých potravin“, ovoce a zeleniny, sníţit příjem sladkostí a

100

tučných jídel, jíst malé porce a častěji, více se pohybovat. U 11% respondentů zazněly

ovšem i takové dietní opatření jako např. nejíst vůbec nic, dodrţovat pouze pitný reţim, jíst

pouze ovoce a zeleninu. Tento drastický přístup není určitě vhodný pro dospívajícího

člověka, který potřebuje dostatečně energetickou a pestrou stravu, vzhledem k jeho růstu a

upevňování si jídelních zvyklostí. Krch 2002 uvádí, ţe dieta je stále větším počtem ţen

zaměňována za normální jídelní reţim a jen málokterá dívka má reálnou představu o tom,

kolik by měla váţit. Narušené jídelní postoje lze proto pozorovat aţ u 10% mladých ţen.

Myslíme si, ţe hodně respondentů ví, ţe by se mělo jíst častěji a menší porce, coţ

vyplynulo i z odpovědí dotazníku. 46% respondentů se stravuje 4x denně a 30%

respondentů se stravuje 5x denně. Respondenti se také vyjadřovali, zdali vynechávají

některé z hlavních jídel. A i kdyţ většina z nich se stravuje 4x či 5x denně, i přesto

vynechává 52% respondentů některé z hlavních jídel. Nejčastěji (77%) to jsou snídaně u

respondentů obou SZŠ.

Myslíme si, ţe zde by stálo za zváţení, seznámit respondenty s výzkumem

prováděným za účelem zdůraznění prospěšnosti snídaně na organismus. V současné době

existují poznatky, ţe pravidelně snídající děti jsou většinou štíhlejší. Nedávné systematické

zhodnocení šestnácti studií, ve kterých bylo sledováno 59.000 evropských dětí a

dorostenců, prokázalo, ţe u dětí, které pravidelně snídají, byly zjištěny niţší hodnoty BMI.

Obdobné poznatky jsou uváděny i v dalších studiích. Pro zdůraznění významu snídaně pro

děti byla v roce 2008 zahájena kampaň s názvem „Snídaně je nejlepší“ (Breakfast is Best).

Kampaně se zúčastnila celá řada zdravotních a školních organizací, a je podporována

Evropskou komisí pro zdravé spotřebitele. Cílem je obecná podpora pravidelné snídaně ve

veřejných zdravotních kampaních i v rámci školních programů. Snídaně obecně zlepšuje

celkový příjem ţivin a podstatně ovlivňuje celkovou výkonnost a hmotnost, s moţností

ovlivnění energetického příjmu. Děti většinou snídají v rodině, proto rodiče musí být

dětem dobrým příkladem.(www.eufic.org)

Zajímalo nás také, kolik respondentů navštěvuje v rámci polední pauzy školní

jídelnu, v porovnání obou SZŠ jsme dospěli k těmto výsledkům. 68% respondentů SZŠ

UO a pouhých 40 % respondentů SZŠ HK navštěvují školní jídelnu. Důvody, proč

respondenti nechodí do školní jídelny, nejčastěji byly: obědvám doma, nosím velkou

svačinu, nechce se mi tam chodit, nechutná mi tam. U respondentů ze SZŠ v Hradci

Králové by mohlo mít poměrně velké procento respondentů (47%), kteří nechodí do školní

101

jídelny, opodstatnění také ve vzdálenosti školní jídelny od budovy školy, která je poněkud

větší (cca 400m).

Zjišťovali jsme také zastoupení jednotlivých potravin v jídelníčku respondentů.

Analýzou dat bylo zjištěno, ţe výsledky v porovnání obou SZŠ jsou velmi podobné.

Většina respondentů jí kaţdý den bílé pečivo (75% respondentů SZŠ UO a 75%

respondentů SZŠ HK), ovoce a zeleninu (55% respondentů SZŠ UO a 68% respondentů

SZŠ HK), mléčné výrobky (70% respondentů SZŠ UO a 67% respondentů SZŠ HK), ale

také sladké pochutiny (18% respondentů SZŠ UO a 25% respondentů SZŠ HK) konzumují

respondenti poměrně často. Bílé maso jedí obvykle 3x do týdne, červené maso 2x do týdne

a ryby 1x týdně. Zajímal nás také pitný reţim, který byl v průměru 1,5l u respondentů SZŠ

UO a 2litry tekutin u respondentů SZŠ HK. Nejčastěji respondenti pijí vodu, ochucenou

minerální vodu nebo šťávu. Zjistili jsme ale také poměrně velké procento respondentů,

kteří pijí alkohol alespoň 1x týdně (35%) a někteří dokonce 2x týdně (8%). Tento údaj je

znepokojivý také z toho hlediska, ţe se jedná ve většině případů o osoby nezletilé.

Dále nás zajímaly volnočasové aktivity respondentů, jaká je náplň jejich volného

času, z hlediska porovnání SZŠ byly výsledky opět velmi podobné. Nejvíce respondentů se

kaţdý den dívá na TV (78% respondentů SZŠ UO a 72%respondentů SZŠ HK), je u

počítače (39% respondentů SZŠ UO a 51%respondentů SZŠ HK), jsou s kamarády či

partou (83% respondentů SZŠ UO a 82%respondentů SZŠ HK), ale zjistili jsme,ţe 39%

respondentů ze SZŠ UO a 46% respondentů ze SZŠ HK čtou kaţdý den knihy, časopisy,

coţ je určitě příjemné zjištění. Aktivním činnostem jako je sport, procházky do přírody se

věnuje nejvíce respondentů 2x a 1x týdně. Myslíme si, ţe tato poloţka by mohla být

zastoupena výrazněji. Zejména také z toho důvodu, ţe zařazení pohybu do svého

kaţdodenního ţivota je velmi podstatné a do určité míry se můţe také povaţovat za určitou

prevenci před rizikovým chováním dospívajících. V období dospívání se vytvářejí a

upevňují návyky v oblasti stravovacích zvyklostí či obecně v postoji ke zdravému

ţivotnímu stylu, proto je důleţité, aby pedagogové nezapomínali působit na dospívající

také v tomto směru.

102

ZÁVĚR

Diplomová práce pojednává podrobně o PPP, o jejich charakteristice, příčinách,

následcích, terapii a také o prevenci. A právě znalost prevence z řad pedagogů je velmi

důleţitá, zejména proto, aby dospívající byli vystaveni rizikovému chování, které

doprovází období adolescence, v co nejmenší míře. Je proto nutné být informován o

problematice PPP, hovořit o ní s ţáky, zajímat se o jejich názory a postoje, které k této

oblasti zaujímají. V současné době se neustále zvyšuje počet jedinců s PPP, ne jenom

v řadách dívek a ţen, ale také v řadách chlapců a muţů. Za důleţitý mezník utváření

tělového schématu se uvádí období dospívání. Tělo nabývá jiné formy, mění se. Pro

dospívající dívku nebo chlapce toto období představuje určitou zátěţ, kdy se snaţí

orientovat v novém těle, přijmout novou identitu. U dospívajících vzrůstá subjektivní

význam zevnějšku, proto je velmi důleţité, aby si toto uvědomili právě učitelé, kteří

mohou nevhodným jednáním či slovem zasáhnout citlivou psychiku dospívajícího člověka

velmi hluboko. Následky tohoto prvotního momentu mohou být potom velmi bolestné.

Doufejme, ţe jiţ neprobíhá např. poniţující váţení před celou třídou, kdy se údaj o tělesné

hmotnosti, zejména těch silnějších jedinců, stal náhle z údaje soukromého údajem

veřejným. Také tělesná výchova by měla být méně zaměřena na fyzický výkon jednotlivce

a podporovat více u ţáků tzv. „týmového ducha“ a spolupráci při řešení problémů. Dobrý

pedagog by neměl odradit ţáka od pohybové aktivity, ale naopak o ní u něho zájem

vzbudit.

V empirické části jsme zjišťovali formou nestandardizovaného dotazníku

informovanost a postoje ţáků k problematice PPP, jejich spokojenost s tělesnou hmotností,

stravovací návyky včetně zastoupení jednotlivých potravin a nápojů v jejich jídelníčku a

také nás zajímala náplň jejich volného času. Na základě výzkumu jsme dospěli k závěru, ţe

povědomost ţáků středních zdravotnických škol o PPP je velmi dobrá, většina ţáků má

správné představy o onemocněních, které do této oblasti patří. Nejčastěji o nich byli

informováni od svých učitelů, u ţáků vyšších ročníků předpokládáme také znalosti této

problematiky z odborných předmětů, jako jsou ošetřovatelství a výchova ke zdraví. Postoje

ţáků k anorexii jsou negativní, anorexie v nich vzbuzuje nechuť a odpor. Tady bychom se

měli, ale zamyslet nad moţným dopadem tohoto postoje pro nemocné s anorexií. Je

důleţité, aby si ţáci uvědomili svůj odmítavý pocit, který je samotné můţe ochránit před

tímto onemocněním, ale zároveň, aby neodmítali pacienty s tímto onemocněním,

103

neignorovali je, ale snaţili se jim pomoci svým zájmem o ně a dovednostmi, které získali

či získají v rámci studia na SZŠ.

Další oblast, na kterou byla naše práce zaměřena, je oblast tělesné hmotnosti a

postavy ţáků. Poměrně vysoké procento ţáků není spokojeno se svou současnou tělesnou

hmotností, 81% ţáků by chtělo mít průměrně o 8 kg méně. Tento fakt je znepokojivý

zejména díky výsledkům, které jsme získali při vyhodnocení BMI ţáků. Kdyby totiţ

většina z nich opravdu váţila o 8kg méně, jejich BMI by se pohybovalo v rozmezí

podváhy. Proto se domníváme, ţe zde je také názorně vidět vliv dnešní kultury, která

propaguje především prostřednictvím médií nerealistické obrazy lidského těla. Za pozitivní

fakt ovšem můţeme alespoň z části povaţovat to, ţe i kdyţ většina ţáků by chtěla váţit

méně, zkušenost s dietou má 39% ţáků. Můţeme vycházet tedy z toho, ţe u většiny z nich

zůstává toto pouze přáním.

V oblasti stravovacích zvyklostí a zastoupení jednotlivých potravin v jídelníčku

jsme zjistili poměrně uspokojivé údaje. Ţáci mají částečnou povědomost o tom, jak se

stravovat, většinou vědí, ţe bychom měli jíst častěji a menší porce jídla během dne, ale

zároveň poměrně velké procento ţáků uvádí, ţe vynechává některé z hlavních jídel. Také

návštěvnost školní jídelny, zejména u ţáků ze SZŠ v HK je poměrně nízká. Stálo by za

úvahu, zabývat se tímto faktem podrobněji, zjistit přesné důvody, proč ţáci jídelnu

nenavštěvují a zdali by se něco změnilo, kdyby se vedení školní jídelny snaţilo je

odstranit. Skladba jídelníčku je podle potravin, které ţáci uváděli poměrně vyhovující

normám zdravého stravování, myslíme si ale, ţe kdybychom se opět ještě více a důkladněji

na tuto oblast zaměřili, nebyly by výsledky aţ tak uspokojivé. Po krátké diskuzi s ţáky,

bylo zjištěno, ţe mají rádi smaţené produkty, hranolky, párky v rohlíku, ale i sladké a

slané pochutiny, zejména chipsy. Příjem tekutin během dne byl poměrně dostačující.

Pohyboval se kolem 1,5 – 2l tekutin za den. Údaj, který se ale objevoval v příjmu tekutin u

ţáků, podle našeho mínění aţ příliš ve velkém procentu, byl příjem alkoholu. Většina ho

konzumuje pravidelně 1x týdně, coţ u nezletilých není nikterak uspokojivé. Tyto výsledky

ukazují, jak důleţité je působit na ţáky z hlediska prevence a výchovy ke zdravému

ţivotnímu stylu. Hodnotili jsme také oblast volnočasových aktivit u ţáků, a i zde jsme

získali výsledky, které jsou charakteristické pro dnešní mládeţ. Nejčastější náplní jejich

volného času je sledování televize, sezení u počítače, pobývání v partě. Těch, co se

pravidelně věnují sportu či pohybu v jakékoliv podobě je méně, neţ by bylo optimální.

Myslíme si, ţe také zde by se mohli pedagogové významně podílet na aktivizaci ţáků a

vzbudit u nich zájem o pohyb a sport jako takový.

104

V dnešní době existuje velké mnoţství různé literatury, článků či dalšího

informačního materiálu o pozitivním přístupu k ţivotnímu stylu člověka. Na straně

pedagogů potom je seznámit s těmito informacemi také své ţáky a snaţit se je k tomuto

postoji motivovat. Samozřejmě je důleţitý i přístup rodiny ţáka a také přístup ţáka

samotného. Období dospívání je citlivým obdobím kaţdého jedince. Dochází u něho

k formování jeho názorů a postojů, je ohroţen řadou rizikových faktorů, mezi které

můţeme zařadit nejen alkohol, kouření a uţívání návykových látek, ale také PPP. Zlepšené

znalosti o tělesných aktivitách, volbě a preferenci potravin jsou proto určitě vhodnou

součástí prevence před rizikovým chováním ţáků.

105

SEZNAM LITERATURY

Pouţitá literatura

1. COHN, L., HALL, L. Rozlučte se s bulimií. Šlapanice: ERA, 2003. ISBN 80-86517-

60-8

2. COOPER, P. J. Mentální bulimie a záchvatovité přejídání. Olomouc: Votobia,

1995. ISBN 80-7854-145-9

3. FOSTER, V. W. Nový začátek. Praha: Advent Orion, 1996. ISBN 80-7172-132-8

4. HRONKOVÁ, V. Mentální anorexie ve Ţďáře nad Sázavou. Absolventská práce

Gymnázium Ţďár nad Sázavou, 2010. Nepublikováno

5. KRANZOVÁ, R., MALONEY, M. O poruchách příjmu potravy. Praha: NLN, s. r.

o., 1997. ISBN 80-7172-632-5

6. KRCH, F., D. Bulimie. Jak bojovat s přejídáním. Praha: Grada Publishing, 2003.

ISBN 80-247-0527-3

7. KRCH, F., D. Mentální anorexie, Praha: Portál. 2002. ISBN 80-7178-598-9

8. KRCH, F., D. aj. Poruchy příjmu potravy. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-

7169-627-7

9. MÁLKOVÁ, I., KRCH, F. D. SOS nadváha: průvodce úskalím diet a životního stylu.

Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7169-627-7

10. PAMPLONA ROGER, J.D. Vychutnej život. Praha: Advent Orion, 1995. ISBN 80-

7172-628-1

11. PAPEŢOVÁ, H. Bulimia nervos. Praha: Psychiatrické centrum, 2003. ISBN 80-

85121-81-6

12. SLADKÁ-ŠEVČÍKOVÁ, J. Z deníku bulimičky. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-

795-7

13. STAŇKOVÁ, H. Poruchy příjmu potravy. Bakalářská práce PdF MU, 2005.

nepublikováno

14. ULRICHOVÁ, M. Informovanost o problematice poruch příjmu potravy u ţáků ZŠ a

SŠ. Diplomová práce. PdF MU, 2007. nepublikováno.

15. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese: Variabilita a patologie

lidské psychiky. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-678-0

106

16. HINDLS, R., HRONOVÁ, S., SEGEL, J.., FISCHER J. Statistika pro ekonomy.

Praha: Professional Publishing, 2007. ISBN 978-80-86946-43-6

Pouţité články

1. BRIMOVÁ, E. Mýtus krásy. In: Zpravodaj ANABELL, 4, 2006, str. 15-17

2. KRCH, F., D. Poruchy příjmu potravy. In: Prevence, 2, 2005, č. 3, str. 8 – 12, 15.

ISSN 1214-8717

3. NĚMEČKOVÁ, P. Poruchy příjmu potravy. In: Psychiatrie pro Praxi, 4, 2007, str.

155-157

Pouţité internetové zdroje

1. Hospitalizační léčba mentální anorexie /online/. /cit. 2006-12-12/.

Dostupné na WWW: < http.www.anabell.cz/clanky/cl215/.

2. Mentální anorexie /online/./ cit. 2006-05-11/.

Dostupné na WWW: <http/www.anorexie.czechian.net/MA.htm/.

3. Mentální bulimie /online/. /cit. 2006-05-17/.

Dostupné na WWW:<http/www.anorexie.czechian.net/MB.htm/.

4. Mentální bulimie /online/. /cit. 2006-04-22/.

Dostupné na WWW:<http/www.anorexie.czechian.net/ZP.htm/.

5. Životní styl a zdraví /online/. /cit. 2006-06-02/.

Dostupné na WWW:<http/www.rodina.cz/poradna/vyziva/.

6. Ortorexie, bigorexie, drunkorexie /online/. /cit. 2006-06-02/.

DostupnénaWWW:<http://www.pppinfo.cz/clanek_show.asp?id=2251#ixzz1LfC48V

dT

7. Poruchy příjmu potravy – léčba /online/. /cit. 2006-06-02/.

Dostupné na WWW:<http://www.pppinfo.cz/clanek_show.asp?id=22#ixzz1LfBTy4q8

8. Hospitalizace nemocných mentální anorexií a bulimií /online/./ cit.27.1.2010/.

Dostupné na WWW: http://www.idealni.cz/hospitalizace-nemocnychmentalni-

anorexii-a bulimii+terapie_show.asp?id=1629

9. Základní druhy terapie /online/./cit. 27.1.2010/.

107

Dostupné na WWW:<:http://www.pppinfo.cz/zakladni-druhy

terapie+terapie_show.asp?id=1624

10. Pravidelná snídaně – zdravý zvyk /online/./cit. 14.5.2010/

Dostupné na WWW: http://www.eufic.org/article/cs/health-lifestyle/healthy-

eating/artid/Regular-breakfast-healthy-habit-in-childhood/

11. Celostátní antropologický výzkum/online/./cit. 2008/

Dostupné na http://www.szu.cz/publikace/data/6-celostatni-antropologicky-vyzkum

12. Bulimií v Česku trpí každá dvacátá dívka, nemoc se nevyhýbá ani

chlapcům/online/./cit./

Dostupné na http://www. novinky.cz/zena/zdravi/226548-bulimii-v-cesku-trpi-kazda-

dvacata-divka-nemoc-se-nevyhyba-ani-chlapcum.html

Prostudovaná literatura

1. BOVEY, S. Zakázané tělo. Být tlustý není hřích. Olomouc: VOTOBIA, 1995. ISBN

80-85885-61-1

2. KOCOURKOVÁ, J.aj. Mentální anorexie a bulimie v dětství a dospívání. Praha:

Galén, 1997. ISBN 80-858424-51-5

3. KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha: Portál, s. r. o., 2006, ISBN 80-

7367-122-0

4. MALÁ, E., PAVLOVSKÝ, P. Psychiatrie. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-700-0

5. PAPEŢOVÁ, H. Anorexia nervosa. Praha: Psychiatrické centrum, 2000. ISBN 85121-

32-8

Prostudované internetové zdroje

1. Nové terapeutické přístupy na 3. mezinárodní a mezioborové konferenci o PPP

/online/. /cit. 2007-01-14/.

Dostupné na WWW: <http/www.anabell.cz/clanky/cl248/.

2. Mentální anorexie v kontextu rodinného systému /online/./cit. 27.1.2010/.

Dostupné na WWW: http://www.anabell.cz/index.php/odborne-prace/352-

mentalnianorexie-v-kontextu-rodinneho-systemu

3. Historie poruch přijmu potravy /online/. /cit. 27. 1. 2010/

108

Dostupné na WWW: http://www.anabell.cz/index.php/clanky-a-vase-pribehy/poruchy-

prijmu-potravy/10-obecn-o-poruchach-prijmu-potravy/95-historie-poruch-pijmu-

potravy

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1. Charakteristika vzorku ....................................................................................... 49

Tabulka 2. Charakteristika vzorku pohlaví .......................................................................... 50

Tabulka 3. Návratnost dotazníku v 1. a 2. ročnících ........................................................... 51

Tabulka 4. Návratnost dotazníku v 3. a 4. ročnících ........................................................... 51

Tabulka 5. Celková návratnost dotazníku ............................................................................ 51

Tabulka 6. Charakteristika pojmu PPP – porovnání ročníků ............................................... 53

Tabulka 7. Charakteristika pojmu PPP ................................................................................ 53

Tabulka 8. Zdroj informací .................................................................................................. 54

Tabulka 9. Zdravotní problémy osob s PPP ........................................................................ 56

Tabulka 10. Vazba PPP na pohlaví ...................................................................................... 56

Tabulka 11. Kontakt s osobou s PPP .................................................................................. 57

Tabulka 12. Kontakt s osobou s PPP – jiná moţnost........................................................... 58

Tabulka 13. První reakce při setkání s osobou s PPP .......................................................... 59

Tabulka 14. Jiné reakce na kontakt s osobou s PPP ............................................................ 60

Tabulka 15. Posouzení štíhlosti a úspěšnosti ....................................................................... 63

Tabulka 16. Schopnost informovat osobu s PPP – porovnání ročníků ................................ 64

Tabulka 17. Schopnost informovat osobu s PPP ................................................................. 65

Tabulka 18. Znalost pojmu BMI .......................................................................................... 66

Tabulka 19. Spokojenost s tělesnou hmotností .................................................................... 67

Tabulka 20. BMI respondentů dle ročníků .......................................................................... 68

Tabulka 21. Charakteristika postavy ................................................................................... 69

Tabulka 22. Vliv při posuzování postavy ............................................................................ 70

Tabulka 23. Porovnávání postavy s obrázky z médií .......................................................... 71

Tabulka 24. Charakteristika „diety“ .................................................................................... 73

Tabulka 25. Zkušenost respondentů s "dietou".................................................................... 73

Tabulka 26. Typy diet .......................................................................................................... 74

Tabulka 27. Denní stravovací reţim .................................................................................... 75

Tabulka 28. Vynechávání hlavního jídla ............................................................................. 76

109

Tabulka 29. Četnost vynechaných hlavních jídel ................................................................ 77

Tabulka 30. Zastoupení potravin v jídelníčku respondentů SZŠ UO .................................. 78

Tabulka 31. Zastoupení potravin v jídelníčku respondentů SZŠ HK .................................. 79

Tabulka 32. Zastoupení tekutin v jídelníčku respondentů SZŠ UO .................................... 80

Tabulka 33. Zastoupení tekutin v jídelníčku respondentů SZŠ HK .................................... 81

Tabulka 34. Stravování u respondentů ................................................................................ 82

Tabulka 35. Vliv na zdravé stravování respondentů ............................................................ 83

Tabulka 36. Návštěvnost školní jídelny v rámci ročníků .................................................... 84

Tabulka 37. Návštěvnost školní jídelny v rámci škol .......................................................... 85

Tabulka 38. Důvody, proč respondenti nenavštěvují školní jídelnu .................................... 86

Tabulka 39. Místo a druh stravy, kterou respondenti konzumují, mimo školní jídelnu ...... 86

Tabulka 40. Volnočasové aktivity respondentů SZŠ UO .................................................... 87

Tabulka 41. Volnočasové aktivity respondentů SZŠ HK .................................................... 88

Tabulka 42. Absolutní četnost odpovědí na otázku č. 6 ...................................................... 90

Tabulka 43. Relativní četnost odpovědí na otázku č. 6 ....................................................... 91

Tabulka 44. Očekávaná četnost odpovědí na otázku č. 6 .................................................... 91

Tabulka 45. Pomocné výpočty pro testové kritérium odpovědí na otázku č. 6 ................... 91

Tabulka 46. Absolutní četnost odpovědí na otázku č. 9 ...................................................... 92

Tabulka 47. Relativní četnost odpovědí na otázku č. 9 ....................................................... 92

Tabulka 48. Očekávaná četnost odpovědí na otázku č. 9 .................................................... 92

Tabulka 49. Pomocné výpočty pro testové kritérium odpovědí na otázku č. 9 ................... 93

Tabulka 50. Absolutní četnost odpovědí na otázku č. 20 .................................................... 94

Tabulka 51. Relativní četnost odpovědí na otázku č. 20 ..................................................... 94

Tabulka 52. Očekávaná četnost odpovědí na otázku č. 20 .................................................. 94

Tabulka 53. Pomocné výpočty pro testové kritérium odpovědí na otázku č. 20 ................. 95

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1. Zdravotní problémy osob s PPP .............................................................................. 55

Graf 2. Kontakt s osobou s PPP ........................................................................................... 58

Graf 3. Kontakt s osobou s PPP – jiná moţnost .................................................................. 59

Graf 4. První reakce při setkání s osobou s PPP .................................................................. 60

110

Graf 5. Posouzení štíhlosti a úspěšnosti............................................................................... 63

Graf 6. Schopnost informovat osobu s PPP - porovnání ročníků ........................................ 64

Graf 7. Schopnost informovat osobu s PPP ......................................................................... 65

Graf 8. Znalost pojmu BMI ................................................................................................. 66

Graf 9. Spokojenost s tělesnou hmotností ........................................................................... 67

Graf 10. BMI celkového počtu respondentů ........................................................................ 68

Graf 11. Charakteristika postavy ......................................................................................... 69

Graf 12. Vliv při posuzování postavy .................................................................................. 70

Graf 13. Porovnávání postavy s obrázky z médií ................................................................ 71

Graf 14. Zkušenost respondentů s „dietou“ ......................................................................... 74

Graf 15. Denní stravovací reţim .......................................................................................... 75

Graf 16. Vynechávání hlavního jídla ................................................................................... 76

Graf 17. Četnost vynechaných hlavních jídel ...................................................................... 77

Graf 18. Stravování u respondentů ...................................................................................... 82

Graf 19. Návštěvnost školní jídelny v rámci škol ................................................................ 85

SEZNAM ZKRATEK

PPP – poruchy příjmu potravy

Např. – například

Apod. – a podobně

Tzn. – to znamená

Tzv. – tak zvaně

MKN-10 – Mezinárodní desátá revize klasifikace nemocí

BMI – Body mass index

SZŠ – Střední zdravotnická škola

UO – Ústí nad Orlicí

HK – Hradec Králové

Roč. - ročník

ČR – Česká republika

111

SEZNAM PŘÍLOH

1. Dotazník

2. BMI

3. Tématické plány

4. Obrázky dívek s mentální anorexií