Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy

Ing. Ivana Juráňová

Hudba na velkobystřickém chrámovém kůru

Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. MgA. Petr Planý

Olomouc 2013

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem při tom jen uvedené prameny a literaturu.

Ve Velké Bystřici 4.4.2013

Tuto práci věnuji členům velkobystřického chrámového sboru, kteří se mnou obětavě

snášeli útrapy mého studia a měli se mnou trpělivost při přípravě absolventského

koncertu.

Zároveň děkuji všem, kteří mi s jejím zpracováním pomohli. Jsou to především

pamětníci, kteří mi poskytli rozhovory, jež byly významným zdrojem informací o

chrámové hudbě v našem městě. Mé poděkování patří panu Antonínu Nakládalovi,

paní Bohunce Mádrové, paní Marii Šimkové a paní Majce Pleskové. Děkuji také

panu Zdeňkovi Lakomému, který mi pomáhal s vyhledáváním archivních informací a

P. Josefu Opluštilovi, který mi umožnil přístup k historickým materiálům. Dále

děkuji všem, kteří mi napsali své vzpomínky na bývalé varhaníky mailovou poštou.

Zvláště pak děkuji svému manželovi, který nejenže mě v době psaní práce zastupoval

v domácnosti, ale o práci se velmi zajímal, témata se mnou konzultoval a na závěr

provedl korekturu textu.

Děkuji také prof. MgA. Petrovi Planému za vedení a cenné připomínky k obsahu

bakalářské práce.

Obsah

1 Úvod..................................................................................................................................5

2 Pár slov k historii kostela..................................................................................................8

3 Církevní hudba od počátků.............................................................................................11

3.1 Nejstarší zprávy o církevním zpěvu a gregoriánský chorál....................................11

3.2 Počátky vícehlasu....................................................................................................12

3.3 Lidový duchovní zpěv a kancionály.......................................................................13

3.4 Figurální hudba.......................................................................................................14

3.5 Obecná jednota cyrilská..........................................................................................16

3.5.1 Cecilianismus a cyrilismus..............................................................................18

3.5.2 Vývoj a praktická činnost OJC.......................................................................19

3.6 Chrámový sbor ve Velké Bystřici na počátku 20. století........................................20

3.6.1 Farní jednota cyrilská ve Velké Bystřici.........................................................21

3.7 Činnost chrámového sboru po druhé světové válce................................................24

3.7.1 Vzpomínky a fakta..........................................................................................26

3.8 Banda.......................................................................................................................28

3.9 Chrámový sbor pod vedením P. Josefa Olejníka....................................................29

4 Varhany...........................................................................................................................33

4.1 Historické varhany na Moravě................................................................................33

4.2 Varhany ve Velké Bystřici......................................................................................36

4.2.1 Varhany Jana Haase........................................................................................37

4.2.2 Varhany Jana Tučka........................................................................................39

5 Varhaníci.........................................................................................................................41

5.1 Varhaník čili kantor.................................................................................................41

5.2 Velkobystřičtí varhaníci ve dvacátém století..........................................................42

6 Závěr...............................................................................................................................47

Shrnutí……………………………………………………………………………………….49

Použitá literatura……………………………………………………………………………. 50

Fotografická příloha ……………………………………………………………………….. 53

1 Úvod

Na podzim roku 1984 jsem se stala členkou chrámového sboru při kostele Stětí

sv. Jana Křtitele ve Velké Bystřici. Sbormistrem byl tehdy už jedenáctým rokem

P. Josef Olejník. Jeho osobnost i samotné sborové zpívání mne tak uchvátilo, že jsem

během následujících let nevynechala téměř žádnou zkoušku, snad kromě těch, kdy

jsem byla v porodnici. Už po několika letech si mě P. J. Olejník vybral za svého

budoucího nástupce. Tehdy se mi zdálo nemožným, že by kdy něco takového mohlo

nastat. Vždyť tento charismatický muž, vždy plný elánu a tvořivé síly, byl (a zůstal)

nenahraditelným.

Přesto však k tomu došlo: Na podzim roku 2008, když se vracel

ze zkoušky sboru do svého bytu ve druhém patře starého domu v Univerzitní ulici

v Olomouci (poblíž chrámu sv. Michala), vypl schodišťový spínač předčasně světlo

na starobylém betonovém schodišti. Otec Olejník, jak se mu nejčastěji říkávalo,

ztratil ve tmě orientaci, zakopl a skutálel se po celém schodišťovém rameni. Delší

dobu se pak ze svých modřin a pohmožděnin kurýroval (bylo mu 94 roků). Blížily se

však vánoce a sbor musel zkoušet a zpívat. Tehdy jsme se vedení sboru ujali

ve třech. Spolupráce tehdejšího varhaníka pana Václava Bohačíka, uměleckého

vedoucího sboru pana Vladimíra Procházky a moje byla sice poněkud těžkopádná,

ale měli se mnou všichni dost trpělivosti a dobrou vůli, a tak sbor pokračoval ve své

činnosti. Věřili jsme, že se náš milovaný sbormistr uzdraví a vrátí se mezi nás. Přišel

pak po vánocích ještě asi na dvakrát, ale, přestože měl svůj sbor velmi rád, nechtěl už

v jeho řízení pokračovat. Byla jsem pak u něj na několika konzultacích ohledně

výběru repertoáru a přesvědčovala jsem jej, aby s námi jel na naše pravidelné

soustředění, ale na moje prosby odpovídal záhadným: “Ne, že bych nechtěl, ale

nemůžu“. Do nynějška přesně nevím, co tím myslel. Vždyť zdraví se mu vrátilo,

duševně byl ve skvělé formě… Snad tehdy už cítil, že konec jeho pozemských dnů se

blíží – a on měl před sebou ještě tolik práce. Od olomouckého arcibiskupa měl

pověření složit propria (nebo alespoň vstupní antifony) na všechny neděle během

liturgického roku. Mnohé z nich už napsal v dřívějších letech, ale ještě některé

chyběly a, jak si otec Olejník postěžoval, času měl tak málo. (Poté, co se obě jeho

praneteře provdaly a odstěhovaly, si vedl domácnost sám. Také každodenní ranní

5

mše a všechny modlitby – tzv. liturgie hodin – a četné návštěvy ho stály hodně času.)

Po návratu sboru ze soustředění (Sv. Hostýn, 8.-11.6.2009) jej zašel navštívit jeden

z našich sboristů. Tehdy se stalo, že P. Josef uklouzl na koberečku ve svém bytě,

upadl a zranil se. Bylo to krátce před jeho 95. narozeninami. Přijali jej do nemocnice,

ale zakrátko se objevily komplikace. Celý sbor jej v den jeho narozenin navštívil

v nemocnici na JIP. Chtěl k nám promluvit, ale nebylo to možné. Úplně přišel o hlas.

Tehdy jsme se s ním rozloučili zazpíváním několika skladeb a dostali jsme od něj

požehnání. Tušili jsme, že se už neuvidíme a bylo to velmi smutné.

Další „setkání“ proběhlo až v den pohřbu, kdy jsme spolu se spojenými

olomouckými sbory zpívali při zádušní mši svaté v katedrále sv. Václava pod

vedením pana Oldřicha Heyla, věrného přítele P. J. Olejníka a sbormistra

Svatocecilské hudební jednoty v Ústí nad Orlicí. Pak už se přesunul pouze samotný

náš sbor do Strání, rodiště P. J. Olejníka, kde jsme zpívali na pohřební mši

i na hřbitově při ukládání ostatků do hrobu. Po obřadech jsme byli pozváni

na pohoštění, při němž jsme pak na prosby zúčastněných kněží zpívali ještě další

skladby z našeho repertoáru a mnozí z přítomných plakali dojetím. Vždyť otec

Olejník byl většině z nich učitelem hudby a zpěvu při jejich studiích na teologických

fakultách v Olomouci a v Litoměřicích. S láskou na něj vzpomínali jako

na náročného, ale nesmírně trpělivého a obětavého učitele, který byl ochoten

obětovat mnoho času individuálním lekcím, jen aby své žáky naučil zpívat liturgii

čistě a krásně.

Naneštěstí krátce potom zemřel i náš varhaník, pan Václav Bohačík, velmi zkušený

chrámový hudebník, a vážně onemocněl také třetí člen našeho týmu, pan Vladimír

Procházka, který vedl sbor ještě před příchodem P. J. Olejníka do Velké Bystřice (viz

dále). Zůstala jsem na tento velký úkol sama. S nedostatečným hudebním vzděláním

(10 let klavíru a 4 roky varhan v ZUŠ), minimálními zkušenostmi, ale s podporou

sboru a svého manžela.

Tak se stalo, že jsem se přihlásila ke studiu sbormistrovství na pedagogické fakultě

Palackého univerzity v Olomouci a podle svého zájmu jsem si zvolila tuto

bakalářskou práci, při jejímž zpracování bych se chtěla dopátrat co nejpodrobnějších

informací o provozování hudby na našem kůru s přihlédnutím k širšímu historickému

kontextu. Poté, co jsem se již zabývala studiem různých historických pramenů,

6

si uvědomuji, že nejlépe zdokumentované je 20. století. Pokud jde o starší období,

opírá se moje práce především o vydané publikace zabývající se historií Velké

Bystřice a o farní kroniku. Ve 20. století je navíc k dispozici korespondence

s varhanářskými firmami, které přestavovaly a opravovaly bystřické varhany,

rozhovory s pamětníky, kronika sboru (tzv. Bandy), korespondence s bývalým

varhaníkem Františkem Utíkalem, notový materiál nacházející se na kůru kostela

i historická čísla časopisu Cyril. Další informace ke zpracovávaným tématům jsem

čerpala také z dokumentů zveřejněných na webových stránkách.

O P. J. Olejníkovi již bylo napsáno mnoho prací (upřesněno v seznamu použité

literatury), proto bych o něm ráda pojednala pouze z hlediska jeho působení v našem

sboru. Zde se budu opírat především o rozhovory s pamětníky a v neposlední řadě

o vzpomínky vlastní.

Za cíl této bakalářské práce jsem si vytkla shromáždit a sepsat pokud možno

poutavou formou všechny dohledatelné informace, které se nějakým způsobem

dotýkají hudby na kůru našeho kostela, aby si zájemci, obzvláště pak členové sboru

a chrámoví hudebníci mohli vytvořit představu o svých předchůdcích a svých

kořenech a uvědomit si, jak významné místo měla a má hudba a obzvláště zpěv

v liturgii, která je pro nás křesťany centrem samotného bytí, a jak nás hudba také

obohacuje.

František Kunetka píše: „Zpěv je skutečným liturgickým úkonem: neslouží

k vyzdobení, podmalování kultovního dění, není prostředkem k okouzlení posluchačů,

ale je zcela ve službě hlásání, kerygmatu.“1 A svatý Augustin dosvědčuje: „Svatá

slova, pokud jsou zpívána, mocněji a vroucněji rozpalují zbožností mé srdce, než

když se nezpívají.“2

1 KUNETKA, František. Stručné dějiny hudby a zpěvu v liturgii. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, s.12. ISBN 80-726-6027-6.2 KUNETKA, František. Stručné dějiny hudby a zpěvu v liturgii. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, s.12. ISBN 80-726-6027-6.

7

2 Pár slov k historii kostela

V této kapitole se budu stručně věnovat historii velkobystřického kostela, aby byl

čtenář uveden do širšího kontextu a znalec současné podoby kostela si uvědomil

zajímavé a výrazné odlišnosti od současného stavu.

První písemné zmínky o Velké Bystřici pocházejí z roku 1275, ač je jisté, že osídlení

místa je daleko starší (paleolit, slovanské osídlení od 9. století). Roku 1283 je také

dokladována existence farního kostela, který byl pravděpodobně už od svého vzniku

zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Původně šlo o malou románskou stavbu (dnešní

presbytář). Další údaj hovoří na sklonku 15. století o gotickém kamenném kostelíku.3

V 16.stol, kdy byla celá Morava převážně nekatolickou, je ve Velké Bystřici

prokázána existence Jednoty bratrské, vystřídalo se tu i několik reformačních

kazatelů. Ještě v letech 1600 – 1602 zde působil i luterský pastor Jakub Přibylka,

přestože fara už byla obsazena katolickým knězem. V roce 1619 mělo městečko

zásluhou velitele olomoucké posádky Hartmana Buchheima opět protestantského

faráře. Porážka stavovského povstání v bitvě na Bílé Hoře však zvrátila situaci v celé

zemi a také Bystřice se stala definitivně katolickou. Poddaným bylo odpuštěno, podle

bystřické kroniky prý především proto, že jakékoliv tresty by znamenaly zhoršení

situace poddaných a tím také menší prosperitu panství.4

V roce 1629 přišel do Bystřice absolvent olomouckého kněžského učiliště, katolický

farář Václav Šrám, jehož zpráva o stavu bystřické farnosti nemohla jeho nadřízené

nijak potěšit. Desátky se neplatily, kostel potřeboval nutné opravy, z tří set třiceti

osob v obci jich přijímalo jen dvě stě devadesát devět, v zámku žilo dokonce devět

nekatolíků.5

Velmi krušné časy nastaly, když byla Olomouc dobyta a obsazena Švédy, kteří

královské hlavní město zcela vydrancovali (počet obyvatel Olomouce klesl z třiceti

tisíc na necelých sedmnáct set). Nepřátelé podnikali četné výpady do okolí, neboť

ve městě již nebylo z čeho brát. Švédské vojsko odtáhlo teprve v roce 1650

3 DOHNAL, Vít a kol. Velká Bystřice. Minulost a současnost. Ostrava: Profil, 1977. s. 384 DOHNAL, Vít a kol. Velká Bystřice. Minulost a současnost. Ostrava: Profil, 1977. s. 555 DOHNAL, Vít a kol. Velká Bystřice. Minulost a současnost. Ostrava: Profil, 1977. s. 55

8

a obyvatelstvo i celé hospodářství se ještě po několik desetiletí z této rány

vzpamatovávalo.

K výstavbě nové farní budovy pak došlo až v roce 1671 (nákladem 250 zlatých),

téhož roku byl také cihlami vydlážděn kostelní kůr. O pět let později se začalo

se stavbou kamenné kostelní věže, která byla dokončena v roce 1680. Nad

presbytářem byla také přistavěna malá věžička a do ní zavěšen nový zvonek

(sanktusový). Kostel dostal nová okna a šindelovou střechu. V roce 1694 byla

pořízena prkenná podlaha. Pět let poté byl přelit starý zvon, který praskl, v nový,

jenž vážil přes 12 centýřů. V roce 1715 dal Ferdinand Bartodějský z Bartoděj

obnovit v kostele kryptu6 (zřízenou majitelem bystřického panství Herbortem

z Fulštejna a jeho ženou už roku 1558, oba v ní byli pochováni7). Jádro kostela

po všech opravách zůstalo i nadále gotické.

V roce 1771 se děkanská kronika zmiňuje o třech bystřických zvonech. Největší,

zmíněný už výše, střední z roku 1480 a malý, pěticentýřový z roku 1499. Kostel

i fara v té době prodělaly řadu změn. Už v letech 1730 – 1733 byla postavena nová

farní budova, rozsáhlé úpravy kostela pak následovaly za faráře Seidla v letech 1768

a 1769 a zahrnovaly novou kopuli (předchozí věž byla hanáckého typu, tedy bez

kopule) s mechanickými hodinami, původní sluneční hodiny však ještě byly

ponechány. Opraven byl kostelní krov, vydlážděn celý vnitřek, okna byla rozšířena

a znovu zasklena, zřízeny dva boční oltáře, opraveny varhany. Zásadní změny se

týkaly také kůru, který byl doposud postaven na dřevěných sloupech po obou

stranách kostela, sahal po druhé okno a byl přístupný z lodi z obou stran po

schodech. Nyní byl zmenšen8 a nový vchod na něj proražen ze schodů na věž.9

Chrámová loď krytá původně deskovým stropem byla zaklenuta klenbou. Roku 1753

namaloval významný moravský barokní malíř Jan Kryštof Handke nový oltářní

obraz Stětí sv. Jana Křtitele.10

Už v roce 1781 bystřický farář Ondřej Marschoffer konstatoval opět neudržitelně

špatný stav zařízení a budov, především kostela. Nejdříve byl přelit umíráček, jehož

6 DOHNAL, Vít a kol. Velká Bystřice. Minulost a současnost. Ostrava: Profil, 1977. s. 717 Farní kronika, uložená v kanceláři fary ve Velké Bystřici. s. 208 Tvar kůru do písmene „U“ zůstal zachován.9 Farní kronika, uložená v kanceláři fary ve Velké Bystřici, s. 2210 DOHNAL, Vít a kol. Velká Bystřice. Minulost a současnost. Ostrava: Profil, 1977. s. 72

9

hmotnost byla přitom zvětšena ze 7 kg na 16 kg,11 a byl zavěšen na věžku hřbitovní

kaple Sv. Mikuláše12 (neznámo kdy zrušené). Roku 1784 praskl a byl přelit

i prostřední, 3 q těžký zvon. Z vnitřního zařízení byly nejvíce poškozeny varhany

(viz dále). V září roku 1792 byl lijáky a bouří natolik poškozen hrot kostelní věže, že

se nahnul a hrozil zřícením.

Podrobný inventář z roku 1804 dává poměrně dobrou představu o tom, jak kostel

vypadal na počátku 19. století. Byl z větší části postaven z kamene, jeho zdi byly

do poloviny natřeny bíle, stejně i věž. Střecha krytá šindelem, báň věže byla

plechová ukončená železným křížem. Klenutá kostelní loď byla vymalována bíle,

podlaha vydlážděná černými a bílými břidlicovými plotnami. Po obou stranách lodi

bylo po čtyřech oknech, zasklených tabulovým sklem. Klenutá zákristie byla

vydlážděna cihlovou dlažbou.

Roku 1857 bylo k jižní stěně kostela přistavěno oratorium (tzv. Přáslavská kaple

s Přáslavským kůrem), které značně poškodilo vzhled kostela. Roku 1908 byly

na věž umístěny nové hodiny se třemi ciferníky.13

Rozsáhlé opravy byly provedeny ještě v letech 1902 – 1903, v roce 1935 i 1940

a také za působení P. Antonína Huvara (1969 - 1971), během nichž byla zhotovena

také jeskyňka Panny Marie Lurdské. Další úpravy byly provedeny také za P. Eduarda

Staríčka (1986 -87).

11 Farní kronika uvádí 27 kg12 Až do roku 1806 se pochovávalo na hřbitov u kostela – v místech dnešního parkoviště. Pak byl založen nový hřbitov (v levé dolní čáti dnešního hřbitova), ten však už v roce 1813 nestačil a tak se znovu pochovávalo na starý a to až do roku 1835, kdy byl nový hřbitov rozšířen. Další rozšíření následovalo r. 1882. Ke zrušení kaple sv. Mikuláše došlo tedy pravděpodobně v souvislosti s likvidací starého hřbitova. 13 Farní kronika, uložená v kanceláři fary ve Velké Bystřici, s. 25

10

3 Církevní hudba od počátků

Nevíme toho mnoho o provozování hudby na našem kůru v minulých staletích,

proto, stejně jako i v dalších kapitolách při pátrání po historii varhan, musíme

vycházet z obecných historických poznatků a předpokládat, že i u nás tomu bylo

podobně.

3.1 Nejstarší zprávy o církevním zpěvu a gregoriánský chorál

Vůbec nejstarší písemný doklad o křesťanském zpěvu (asi z roku 270) je tzv.

Papyrus Oxyrhynchos, nalezený poblíž Káhiry. Obsahuje fragment hymnu v řečtině

s abecední notací. Je to však dokument ojedinělý, neboť zpěvy se tradovaly ústně.14

V bazilikách postavených ve 4. století už nacházíme prostor pro zpěváky. V pátém

století se ze schola lectorum vyvinula schola cantorum – sólisté pro přednes

mezizpěvů mezi čteními. Papež Řehoř Veliký (590 – 604), z jehož jména

odvozujeme označení gregoriánský chorál, upravil a sjednotil zpěvy pro potřebu

liturgie dal římské schole pevný řád a organizaci. Schola měla sedm zpěváků, z toho

byli tři sólisté, a sbor chlapců. Tento vzor se brzy rozšířil do celé západní církve.15

Morava se podle Jiřího Sehnala seznamovala s chorálem možná již od 8. století

prostřednictvím západních misionářů.16

Nejstarší hudební zápis gregoriánských zpěvů pochází z 9. století. Jde ještě o zápis

bezlinkový, neumový, jehož úkolem bylo fixovat přednes už známé melodie. Neuma

je vlastně zakreslený pohyb dirigentových rukou, který znázorňuje směr melodie

a současně i způsob přednesu.

14 KUNETKA, František. Stručné dějiny hudby a zpěvu v liturgii. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, s.13. ISBN 80-726-6027-6.15 KUNETKA, František. Stručné dějiny hudby a zpěvu v liturgii. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, s.15. ISBN 80-726-6027-6. 16 SEHNAL, Jiří a Jiří VYSLOUZIL. Dějiny hudby na Moravě. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2001, s.12. ISBN 978-807-2750-214.

11

Nejstarší moravskou notovanou památkou používající ještě bezlinkové neumy je

breviář z poloviny 12. století, pocházející z rajhradského kláštera.17

Během 11. století se neumy dostávají na linkovou osnovu, ve 12. stol. se už

používala čtyřlinková notová osnova s klíči.18 Na počátku druhého tisíciletí se zpěv

chorálu rozšířil i mezi ostatní křesťanské národy, od 12. století i do českých zemí.

Začaly vznikat nové formy (tropy19, sekvence, liturgická dramata, komponována byla

nová propria a ordinaria), od čtrnáctého století se v neliturgické duchovní tvorbě

začíná prosazovat vedle latiny i text v lidové řeči.20

3.2 Počátky vícehlasu

Vícehlas ze začal objevovat od druhé poloviny 9. století. Melodie se většinou

zdvojovala ve spodní kvartě nebo kvintě, tento způsob vedení druhého hlasu

nazýváme organum.

Z moravských památek je dochováno dvousvazkové matutinale, které odkázal roku

1268 kapitulní děkan Bartoloměj olomoucké katedrále. Matutinale má již vypsaný

druhý hlas v paralelních kvintách.21

Strnulé paralelní vedení hlasů se však postupně uvolňovalo a ve 12. stol. se objevují

i jiné formy vícehlasého zpěvu (conductus22, motetus23), které už nevycházejí

z chorálu. V období nazývané ars nova (1320 – 1430) jsou již komponována

polyfonní ordinária a jiné skladby (moteta24, balady). Vícehlasá tvorba vyvrcholila

v 15. a 16. století nizozemskou vokální polyfonií, která se brzy rozšířila do Itálie

a odtud do celé Evropy. Doklady o pěstování vícehlasu na Moravě v 15. století jsou

většinou nepřímé, původ dochovaných památek je nejasný. Více informací máme

17 SEHNAL, Jiří a Jiří VYSLOUZIL. Dějiny hudby na Moravě. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2001, s.12. ISBN 978-807-2750-214.18 KUNETKA, František. Stručné dějiny hudby a zpěvu v liturgii. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, s.16. ISBN 80-726-6027-6.19 Tropus = textová nebo melodická vsuvka do jiného textu nebo skladby20 KUNETKA, František. Stručné dějiny hudby a zpěvu v liturgii. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, s.17. ISBN 80-726-6027-6.21 SEHNAL, Jiří a Jiří VYSLOUZIL. Dějiny hudby na Moravě. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2001, s.12. ISBN 978-807-2750-214.22 Conductus = zpěv, který doprovázel příchod kněze k ambonu23 V motetu je část gregoriánské melodie tropována jiným textem v polyfonním zpracování.24 Motet je vícehlasá skladba z období renesance na biblický nebo liturgický text.

12

až z poslední čtvrtiny 16. století. Nejvýznamnějším představitelem polyfonie

na Moravě je Jacobus Gallus.

V důsledku přesycení touto hudbou došlo na počátku baroka ke zvratu

a zjednodušení. Hudba se obrátila k textu a k prosté melodii, která však už byla

doprovázena nástroji.

3.3 Lidový duchovní zpěv a kancionály

Je zapotřebí si uvědomit, že paralelně s hudbou uměleckou se rozvíjel i zpěv lidový.

Zpočátku se lid do liturgie zapojoval pouze krátkými aklamacemi do latinského

zpěvu, který zpíval klérus. Později se tyto aklamace rozšiřovaly, lid zpíval delší

odpověď na knězem předezpívané zvolání (podobně jako dnešní Kyrie eleison).25

Následně se objevuje duchovní píseň v lidové řeči (u nás od 11. stol.), církevní

hierarchií je však tolerována pouze mimo liturgii. Od 16. století nastala etapa

bouřlivého rozvoje lidového duchovního zpěvu v reformačních církvích. Husité,

utrakvisté, ale zvláště Jednota bratrská a luteráni z něho učinili základní složku své

bohoslužby a rychlé masové rozšíření písní umožnil vynález knihtisku. Jednota

bratrská byla první reformační církví v Evropě, která začala (od roku 1505) vydávat

své zpěvníky tiskem. Celkově se v předbělohorských zpěvnících vyskytuje asi 900 až

1000 nápěvů, mnohé byly společné více nebo i všem církvím. Melodie často

vycházely z gregoriánského chorálu a z latinských duchovních písní 15. století.

Kancionály obsahovaly i mnoho překladů německých písní a běžně se přebíraly

i světské melodie, které byly nově podloženy duchovním textem (tzv. kontrafaktura).

Protože také zpěv žalmů byl pro všechny refofmační církve významný, byly žalmy

přebásněny ve verších do národních jazyků, aby je mohlo společně zpívat velké

množství věřících. Jednotou vydaný český žaltář s názvem Žalmové aneb Zpěvové sv.

Davida, který poprvé vyšel v roce 1587, se dočkal takové obliby, že do roku 1620

vyšel celkem čtrnáctkrát. 45 takto parafrázovaných žalmů dokonce roku 1683

převzal do katolického kancionálu i jezuita Václav Matěj Šteyer.

25 KUNETKA, František. Stručné dějiny hudby a zpěvu v liturgii. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, s.27 - 28. ISBN 80-726-6027-6.

13

Katolíci mohli zpívat písně ve svém jazyce jen mimo liturgii, zvláště před kázáním,

které tehdy bývalo před mší. Zádali tedy u svých biskupů, aby také směli zpívat

vlastním jazykem při bohoslužbách, ale neuspěli. Nevíme, co katoličtí věřící

na Moravě tehdy zpívali, neboť první katolický zpěvník vyšel až roku 1601, tedy

téměř o století později než první zpěvník Jednoty bratrské.26

Na Moravě v důsledku rekatolizace už na počátku 17. století natrvalo prakticky

vymizela hudba nekatolíků, v kostelích se zaváděla hudba figurální, podle místních

podmínek zpočátku obsazovaná jen sólisty. Díla starší než padesát let se považovala

za zastaralá a byla z archivů vyřazována. Hudba se stala svým způsobem spotřebním

zbožím, které se měnilo podle současné módy. Proto se také dochovalo tak málo

notového materiálu ze staršího období.

3.4 Figurální hudba

Kůry zvláště na venkově byly tak malé, že se tam stěží vešlo 10 – 15 hudebníků,

bylo však i mnoho kůrů, kde ani nebyly varhany, jen tří- až čtyřrejstříkový regál,

a učitel byl tak špatně placen a měl tolik povinností, že figurální hudbu nebylo

možné provozovat. V takových místech zpíval lid české duchovní písně. Protože

zpěvníky byly drahé, vlastnil kostel většinou jen jeden nebo dva výtisky, z nichž

předzpívávali předzpěváci, obvykle literáti, a lid se postupně těmto písním učil

zpaměti.27

Obecně však platí, že tam, kde byly varhany, se figurální hudba prováděla.

Katolická církev rozvoj hudby a hudebního vzdělání, jemuž se věnovaly především

řeholní řády, podporovala. V našich zemích to byli ponejvíce piaristé, kteří přišli

z Itálie roku 1631. V jejich školách měli možnost bezplatně studovat i zcela

nemajetní chlapci, a protože výuka hudby byla důležitou součástí osnov, záhy nabyla

masové podoby i tvorba domácích skladatelů. (Z dobových zpráv máme doloženou

skladatelskou činnost přibližně čtyřiceti členů piaristického řádu.)28

26. SEHNAL, Jiří a Jiří VYSLOUZIL. Dějiny hudby na Moravě. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2001, s.32 - 40. ISBN 978-807-2750-21427 SEHNAL, Jiří a Jiří VYSLOUZIL. Dějiny hudby na Moravě. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2001, s.42 – 67. ISBN 978-807-2750-21428 Baroko 2012, průvodní text ke koncertu Ensemble Damian ze dne 16.11.2012

14

Kolem roku 1700 už pražské i mimopražské kostelní kůry napodobovaly italskou

hudbu. Provozovali ji kromě piaristů také jezuité, františkáni, benediktýni,

premonstráti, cisterciáci, křižovníci a minorité. Figurálnímu zpěvu a hře na hudební

nástroje se učily i pražské klarisky u sv. Anežky29. Tyto tradice přerušil císař Josef

II., když zrušil mnohé řády, a způsobil tak značnou destrukci církevního školství

a následně i úpadek hudby všeobecně. Figurální hudbu měl nahradit normalizovaný

lidový zpěv. V klášterech byla figurální hudba zakázána úplně, ve farních kostelech,

kde byli nejméně tři kněží, byla povolena jedna figurální mše o nedělích a ve svátky.

Zivotní podmínky hudebníků se velmi zhoršily. Výchova dorostu téměř ustala a byl

problémem zajistit pro kostel dobré zpěváky, což se brzy projevilo hlavně

v sopránech a altech, které doposud zpívali vycvičení chlapci ve věku 9 – 12 let.

Přestože byl světskými úřady zakázán zpěv žen na kůru (s výjimkou manželek a dcer

ředitelů kůru), bylo toto pravidlo stále častěji porušováno.

Po smrti Josefa II. docházelo k samovolnému obnovování figurální hudby

a to i na venkově. Repertoár venkovských kostelů z první poloviny 19. století není

příliš znám, dochovalo se ho málo. Byly to však skladby spíš jednodušší, menšího

rozsahu, melodicky líbivé, náročností přizpůsobené místním podmínkám.

Pro tuto dobu je také charakteristická záliba v žesťových intrádách na začátku

a na konci slavnostní bohoslužby (také v bystřickém kostele byly v roce 1828

nakoupeny tři nové dechové nástroje). Bývalo běžné, že venkovský kantor ovládal

nejen hru na varhany, ale i na většinu smyčcových a dechových nástrojů.

Muzikantů byl dostatek, ale zpěváků jako by ubylo, instrumentální složka hudby

začala silně převládat nad vokální, mnohdy bývaly sbory nahrazovány pouze sólisty

nebo jen komorním obsazením, v nichž však i přes zákaz přibylo žen. Je patrné, že

josefinské reformy poměrně rychle vyprchaly. Jejich trvalým odkazem však zůstal

zpěv lidu. Chrámová hudba, která byla dříve podporována různými fundacemi, byla

stále víc závislá na činnosti dobrovolníků.30

29 Tre Boemi in Italia - I. Úvod, . [online]. cit. 27.2.2013. Přístupné z: http://www.hudebnirozhledy.cz/www/index.php?page=clanek&cislo_id=138&id_clanku=55430 SEHNAL, Jiří. Norma a praxe v chrámové hudbě na Moravě v první třetině 19. Století in Hudba v Olomouci a na střední Moravě I.: in memoriam Vladimír Hudec. 1. vyd. Editor Eva Vičarová. V Olomouci: Univerzita Palackého, 2007, s.75 – 82. ISBN 978-802-4417-639.

15

3.5 Obecná jednota cyrilská

OCJ vznikla při příležitosti devítistého výročí založení pražského biskupství (r. 973)

a jejím cílem bylo pozvednutí chrámové hudby v českých zemích. Chceme-li

pochopit hlubší souvislosti jejího vzniku, musíme se vrátit ještě o století zpět, kdy

Josef II. v rámci svých reforem (rušení klášterů a kolejí) zlikvidoval bezplatné

hudební školství. Také literátská bratrstva, mužská katolická i nekatolická sdružení

kostelních zpěváků, převážně z řad měšťanů a řemeslníků, která v českých zemích

vznikala už od poloviny 15. století a provozovala svou činnost hudební, charitativní

a náboženskou při farních kostelích, byla usnesením Josefa II. z roku 1784 zrušena.31

Dobře fungující mechanismy byly rozvráceny, vazby s tradicemi zpřetrhány. Víme

například, že i tak mimořádně nadaný a nadšený student, jakým byl J. J. Ryba, byl

přinucen ukončit svá studia hudby a vrátit se domů, neboť už dále nebyl schopen se

v Praze uživit. Absolvoval učitelský kurz a po zbytek života se za často bídných

podmínek protloukal coby podučitel, později učitel a kantor, který jen s obtížemi

uživil svou rodinu.32

O všeobecném úpadku hudby svědčí i zakládací listina pražské konzervatoře z roku

1808: „Jelikož umění hudební v Čechách jindy kvetoucí nyní tak bylo pokleslo,

že i v Praze jen s tíží lze jest sestaviti dobrý úplný orchestr a mimo to mnoho nástrojů

buď jen nedostatečně anebo vůbec ani obsaditi se nedá […]“ 33

Na začátku 19. století se prakticky setřel rozdíl mezi vokální hudbou chrámovou

a italskou operou. To začalo vadit zastáncům čisté církevní hudby. Vznikla proto

snaha o její reformu, která by hudbě provozované v chrámech navrátila její duchovní

poslání.

V roce 1826 byla ustavena Jednota k zvelebení kostelní hudby v Čechách a jejím

přičiněním vznikla roku 1830 pražská varhanická škola pod názvem Ústav

ku vzdělání varhaníků a ředitelů kůru.34 Studium trvalo zpočátku jeden rok, ale již 31 Literátská bratrstva. [online]. Cit. 1.3.2013. Edit. 22.6.2012. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Literátská_bratrstva32 SMOLOVÁ,Věra. Co předcházelo sebevraždě Jakuba Jana Ryby . [online]. Cit.18.2.2013. Dostupné z http://zpravy.idnes.cz/co-predchazelo-sebevrazde-jakuba-jana-ryby-fjb-/kavarna.aspx?c=A081216_164824_kavarna_bos33 Prohlášení "Společnosti pro zvelebení hudby v Čechách" dne 25. 4. 1808, které je dnes považované za zakládací listinu Pražské konzervatoře. [online]. Dostupné také z http://www.prgcons.cz/historie34 SMITHOVÁ, Erika. Systém výuky a výchovy na varhanických školách. s.5. Webová konference.[online]. Cit. 12.2.2013, konference.osu.cz/khv/file.php?fid=18

16

v roce 1835 bylo prodlouženo na dva a později na tři roky. Kromě varhan se

v ní vyučovala i skladba a dirigování a prošly jí celé generace českých varhaníků

a skladatelů.

V roce 1860 vyšel v Rakousku dlouho očekávaný spolčovací zákon a brzy na to byla

svolána pražská diecézní synoda, která doporučila obnovit někdejší literátská

bratrstva. Záhy však sami organizátoři zjistili, že podobné historizující akce už

nemají naději na úspěch vedle moderních občanských spolků.

V té době už se z bavorského Řezna šířila cecilská reforma liturgické hudby a k její

podpoře vznikl nový typ občanského spolku35, který spolupracoval s katolickou

církví a zakládal pobočky ve farnostech.

Jakýmsi patronem snah po zvelebení kostelní hudby se stal renesanční skladatel

Giovani Pierluigi da Palestrina (asi 1525–1594), který byl už v polovině 16. století,

během trvání tridentského koncilu, pověřen provedením obdobné očisty církevních

vokálních skladeb.

29. září 1873 byla v rámci olav založení pražského biskupství provedena

Palestrinova mše Christus natus est a den po provedení se konala schůzka českých

zastánců ceciliánské reformy, kterou svolal kaplan kostela sv. Cyrila a Metoděje

v Praze-Karlíně Ferdinand Josef Lehner. Účastníci se dohodli založit po vzoru

německé Allgemeiner Caecilienverein obdobnou společnost působící v českých

zemích – Ceciliánskou jednotu. Nicméně rakouským úřadům se takový spolek zdál

podezřelý a byl už v prosinci téhož roku zakázán. V této situaci vzal veškeré riziko

na sebe P. Ferdinand Lehner, který využil rakousko-uherského tiskového zákona

a z vlastních úspor začal vydávat hudební časopis Cecílie (pozdější Cyril). Teprve

v roce 1879 (po výměně vlády) mohl být konečně zaregistrován občanský spolek,

nazvaný Obecná Jednota Cyrilská. Jejím patronem se stal sv. Cyril, apoštol Slovanů

a zprostředkovatel křesťanské vzdělanosti, liturgie i bohoslužebného zpěvu36.

35 Allgemeiner Cäcilienverein für Deutschland, Österreich und Schweiz, jenž vznikl v Bambergu roku 1868.36 SLAVICKÝ, Tomáš. 50. výročí zrušení Obecné Jednoty Cyrilské. [online]. Citováno dne 17.2.2013.http://www.sdh.cz/sdh_htm/odjinud/cyril_jed.htm

17

3.5.1 Cecilianismus a cyrilismus

Cecilianismus v první řadě usiloval o podřízení kostelní hudby liturgii a o návrat

k vokální polyfonii a k chorálu. Snažil se o vymezení jasné hranice mezi světským

a církevním stylem. Zdůvodnění bylo na svou dobu nebývale jednoznačné: šlo pouze

o doslovné trvání na směrnicích liturgické obnovy tehdy aktuálního koncilu (tj.

tridentského, 1545 – 1563). V našich zemích došlo k vytříbení české varianty zvané

cyrilismus, který byl proti cecilianismu tolerantnější vůči moderním výrazovým

prostředkům; cyrilismus ovlivnil několik generací našich skladatelů, např.

P. Křížkovského, L. Janáčka, J. B. Foerstera a mnoho dalších.37

Obecná Jednota Cyrilská (dále OJC) zastřešovala celostátní síť amatérských

kostelních sborů (Cyrilských Jednot) a poskytovala jim všestranné zázemí odborné,

informační a organizační. Vydávala také spolkový hudební časopis Cyril, který

časem získal velmi slušnou úroveň.38

37 SLAVICKÝ, Tomáš: Cecilianismus a cyrilismus. Webové stránky časopisu Cyril. online. [cit. 17.2.2013], dostupné z http://cyril.psalterium.cz/?a=14ř 38 I dnešní badatelé, především díky tomu, že všech jeho 74 ročníků je v úplnosti k dispozici online, v něm hledají a nacházejí vydatný zdroj informací o liturgickém zpěvu a církevní hudbě od samotných počátků křesťanství až po rok 1948.

18

3.5.2 Vývoj a praktická činnost OJC

Na Moravě byla první Cyrilská Jednota povolena v Hodoníně v roce 1880, do roku

1887 vzniklo na Moravě 25 jednot s 1540 členy a v roce 1898 bylo v českých zemích

již 110 farních cyrilských jednot39.

Tyto spolky měly velký význam pro zvýšení úrovně chrámové hudby i pro šíření

hudebního vzdělání do nejmenších obcí. OJC podporovala zakládání Farních

Cyrilských Jednot a Farních Cyrilských škol, vzdělávání varhaníků a sbormistrů

(kurzy, exercicie), usilovala o spolupráci církve, ředitelů kůru a varhaníků, skladatelů

i vydavatelů (vydávání notového materiálu). Také se snažila o zlepšení péče

o varhany a zvony a ochranu hudebních archivů. Práce OJC sahala od zakládání

a podpory venkovských sborů až po přípravu hudebního doprovodu velkých

církevních slavností. Podílela se např. na oslavách svatováclavského milénia (1929)

nebo na I. celostátním sjezdu katolíků ČSR (1935), do jehož přípravy byly zapojeny

všechny technické novinky své doby. Připomeňme, že k nácviku zpěvu byly využity

gramofonové nahrávky a rozhlasové vysílání a mše na Strahovském stadionu vešla

do dějin ozvučovací techniky, neboť se zde poprvé v historii podařilo zkoordinovat

zpěv kněze, spojených sborů a nejméně 25.000 aktivně zpívajících účastníků.40

OJC se ctí přečkala obtížná období protináboženských tažení po první světové válce

i období nacistické okupace, kdy řada Cyrilských Jednot dala raději přednost svému

rozpuštění před změnou stanov podle protektorátních zákonů. První poválečná léta

přinesla řadu velkorysých projektů. Připravovalo se vydání nového

Svatováclavského kancionálu, oživilo se vydávání hudebnin. V roce 1947

vypracovala OJC Memorandum k biskupským konferencím s podrobnými návrhy

a žádostmi, týkajícími se např. existenčních otázek varhaníků a ředitelů kůru nebo

péče o hudební archivy na farách a v klášterech. Jenomže zanedlouho

už neexistovaly ani biskupské konference, ani OJC. Komunistické úřady postupně

likvidovaly všechny občanské spolky, které se jim nepodařilo dostat alespoň částečně

pod kontrolu, a s nimi tehdy zmizela také Obecná Jednota Cyrilská.

39 Cyrilská Jednota [online]. http://spolky.profitux.cz/obecne/cj.html40 SLAVICKÝ, Tomáš. 50. výročí zrušení Obecné Jednoty Cyrilské.. [online]. Citováno dne 17.2.2013. Dostupné z: http://www.sdh.cz/sdh_htm/odjinud/cyril_jed.htm

19

Oficiálně byla tato organizace rozpuštěna dne 9. dubna 1953. Její poslední předseda,

františkán P. Jan Nepomuk Štikar, však byl zatčen již v březnu 1950 a spolu

ostatními kněžími a řeholníky prošel několika internačními tábory. Spolkový časopis

Cyril přestal vycházet okamžitě po převzetí moci komunisty během roku 1948.

Tisíce kněží a řeholníků zmizely ve věznicích a pracovních táborech a pak přišli

na řadu aktivní laici. Kdo hrál na varhany nebo zpíval v kostelním sboru, mohl

od této doby počítat se zvýšeným zájmem o svou osobu, přinejmenším se ztrátou

zaměstnání nebo vyloučením ze školy.41

3.6 Chrámový sbor ve Velké Bystřici na počátku 20. století

Na venkovských kůrech bývalo obvyklé, že osoba varhaníka a sbormistra byla jedna

a táž. Podrobně se jednotlivými kantory a varhaníky budou zabývat následující

kapitoly. Pokud jde o existenci sboru ve Velké Bystřici, můžeme na ni nepřímo

usuzovat podle toho, že v roce 1828 byly nakoupeny nové nástroje pro orchestr42,

z čehož můžeme vyvozovat, že byla prováděna tehdy velmi oblíbená figurální hudba.

V archivu na kůru se nacházejí např. ručně psané zpěvníčky označené jako „Majetek

Katolického tovaryšského spolku, sbormistr František Labort, 15. 8. 1901“, na jiných

je razítko „Křesťansko-sociální spolek ,Budoucnost‘ v Brušperku“, což by ale

svědčilo spíš o tom, že tyto noty byly přivezeny varhaníkem Rudolfem Janáčkem,

který z Brušperku pocházel. Zde je ještě velký prostor ke studiu naší hudební

minulosti.

Přímo máme existenci sboru potvrzenou až v prvních desetiletích 20. století. I tady se

však bádání opírá především o rozhovory s pamětníky. Pan Antonín Nakládal

ve svých vzpomínkách uvádí, že sbor v Bystřici existoval, kam až sahá jeho paměť,

tedy do třicátých let. Jeho rodiče, živnostníci, kteří měli obchod ve svém domku

na ulici Loučná, byli katolíci a oba ve sboru zpívali od svého mládí. „Ředitelem kůru

byl tehdy pan Rudolf Janáček, varhaník a učitel hudby, který pocházel z Brušperku.

Za jeho působení získal sbor mnohé zkušenosti a dosáhl velmi dobré úrovně

a následně i uznání a obdiv věřících. Zpěváci byli různého věku a sboru to dodávalo

41 SLAVICKÝ, Tomáš. 50. výročí zrušení Obecné Jednoty Cyrilské. [online]. Citováno dne 17.2.2013. Dostupné z: http://www.sdh.cz/sdh_htm/odjinud/cyril_jed.htm42 DOHNAL, Vít a kol. Velká Bystřice. Minulost a současnost. Ostrava: Profil, 1977. s. 91

20

hlasovou plnost a krásu. Bylo jich několik, které si později orelská jednota vybrala i

do svého souboru ke spoluúčinkování na četných divadelních kusech, některé

nacvičili rovněž pod vedením R. Janáčka.“43

3.6.1 Farní jednota cyrilská ve Velké Bystřici

V naší obci byla Cyrilská Jednota založena až v roce 1941 P. Emilem Pluhařem.44

V časopise Cyril vyšel o tomto aktu následující článek:

„Farní Cyrilská jednota ve Velké Bystřici. Jsme asi nejmladší odbočkou Obecné

Cyrilské jednoty v naší olomoucké arcidiecési. Ustavení naší Farní jednoty Cyrilské

bylo povoleno Zemským úřadem v Brně dne 12, června 1941. Na ustavující valné

hromadě dne 7. VIII. 1941 zvolili jsme si tento první výbor: Předseda Emil Pluhař,

kooperátor ve Velké Bystřici; místopředseda František Klimeš, cukrář; jednatel

Jaroslav Feit, učitel; pokladní Albína Barvířová, manželka Roberta Barvíře,

nástrojaře; sbormistr Rudolf Janáček, řídící kůru; archivář Jan Borek, tovární

dělník. Revisoři účtu: Eduard Kobliha, manipulant v cukrovaře, Josef Matuška,

nadtopič cukrovaru. Náhradní členové: Marie Čepeláková, při domácnosti, Marie

Vítová, při domácnosti. Nynější stav členů: 31 činných a 5 přispívajících, celkem 36

členů. Marie Vítová vede nyní pro zaneprázdnění jednatele jednatelskou agendu.

Po prvé jsme vystoupili o hodech dne 31. srpna 1941. Při velké mši svaté jsme

zpívali: Josef Gruber, Missa in honoren s. Caeciliae. Na svátek sv. Václava, kdy

slavil náš pan farář Václav Jakubík své jmeniny, zazpívali jsme Halíkovu mši „Spěj,

duše, zbožně k výšině.” V dalším období až do Vánoc jsme nacvičovali vánoční

zpěvy. Maxmilián Kobližek, Vánoční mše „Vykupitel s nebe trůnu”, Antonín Hradil,

vánoční mše „Vzhůru, vzhůru”. K sv. požehnání skladbu našeho řídícího kůru

R. Janáčka „Vítej, milé jezulátko”. Nyní se připravujeme zase na Velikonoce.

Nacvičujeme zase zpěvy Max. Koblížka, profesora konservafoře, který žije u nás

ve V. Bystřici na odpočinku. Po Velikonocích chceme uskutečniti hudební koncert,

který jsme musili před Vánocemi z technických důvodů odložiti. Vůli máme dobrou.

Kéž Bůh žehná naší práci.“45

43 Rozhovor s Antonínem Nakládalem uskutečněný autorkou práce 12. 1. 2013 ve Velké Bystřici.44 Zajímavé informace o E. Pluhařovi lze najít na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Emil_Pluhař45 Farní Cyrilská jednota ve Velké Bystřici. Cyril, časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě. 1942, č. 1-4, s.45. Přístupné také z http://cyril.psalterium.cz/

21

Na valné hromadě v roce 1943 byl P. Pluhař potvrzen ve funkci předsedy. Jednota

čítala 40 činných členů46.

Záznam o další valné hromadě v Cyrilu:

„Farní Cyrilská Jednota ve Velké Bystřici. Na valné hromadě jednoty, která

se konala dne 25. února 1844 ve Velké Bystřici, byli zvoleni tito noví funkcionáři:

Předseda: P. Emil Pluhař, kooperátor, místopředseda: Eduard Kobliha, stroj.

zámeč., sbormistr: Rudolf Janáček, řed. kůru, jednatel: Marie Krejčiříková,

úřednice, pokladní: Marie Vítová v domácnosti, archivář: Marie Králičková, obch.

příručí, revisoři účtů: Josef Matuška, vrchní topič, Jan Andreáš, pekař, členové

výboru: Jaroslav Feit, učitel, Josef Vybíral, stroj. zámeč., Jaroslav Pazdera, na pile,

Frant. Brzokoupil, rolník.“47

V témže čísle Cyrila následuje podrobnější stať, která nás podrobně informuje

o činnosti sboru:

„FJC ve Velké Bystřici r. 1943. Do správního roku 1943 jsme vstoupili s určitým

pocitem sebevědomí. Zdařilý hudební koncert, který jsme uspořádali na konci

r. 1942, upevnil v nás vědomí, že katoličtí zpěváci něco dovedou. Rozhodli jsme

se tedy rozšířiti krásu církevního zpěvu a účelnost Farní Cyrilské Jednoty i mimo

hranice naší farnosti. — Zkoušky zpěvu zase se konaly pravidelně 2krát týdně. —

Hned po valné hromadě nacvičovaly se k velikonocům tyto zpěvy: pro Květnou neděli

České pašije; pro Velký pátek dopoledne »České pašije« a sbor »Kříži svatý«; pro

večerní pobožnost u Božího hrobu Výčitky Spasitelovy »Lide můj, co jsem ti učinil«

a sbor z Pickova Umučení »Nastaly tmy« (mužský sbor). Na Vkříšení (sic!):

Koblížek: »Raduj se, nebes Královno«, Mikulka: »Vstalť jest,« Na Hod Boží

velikonoční Koblížkova mše »Shlédni, Bože«. — Na oslavu P. Marie pro květen

nacvičili jsme některé nové sbory a sóla mariánská. V květnu jsme si také zajeli

na pozvání našeho předsedy dp. P. E. P. do jeho rodiště Bochoře u Přerova na hody,

abychom svým zpěvem přispěli k oslavě jejich patrona sv. Fíoriána. Nacvičili jsme

k tomu účelu sbor »Svatý reku Floriáne«, který upravil náš sbormistr R. Janáček.

Mimo to jsme zazpívali »Veliký Bože náš« a odpoledne při májové pobožnosti »Bud'

46 Farní Cyrilská jednota ve Velké Bystřici. Cyril, časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě. 1943, č. 3-4, s.44. Přístupné také z http://cyril.psalterium.cz/47 Farní Cyrilská jednota ve Velké Bystřici. Cyril, časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě. 1944, č. 1-4, s.45. Přístupné také z http://cyril.psalterium.cz/

22

matkou mou«, »Ó Maria lásky plná«, — Také jsme nezapomněli na farní pouti na Sv.

Hostýn i na Sv. Kopeček. Na Sv. Kopečku jsme zpívali: »Zdrávas«, »Ó Maria

láskyplná«, »Buď matkou mou« a na Sv. Hostýně známé již vložky mariánské a sbor

Matějů »Sv. Václave«. — V květnu jsme také zpívali na oslavě svěcení nového kříže

v sousední obci Přáslavice: »Kříži svatý«, »Veliký Bože náš« a »Sv. Václave«. —

Dne 12. července 1943 sloužil v našem kostele mši sv. novokněz P. Josef Nater

z Březiny u Litovle; při ní jsme zpívali Říhovského mši »Přistupujem« a vložku

»Veliky Bože náš«. — Pro naše hody Stětí sv. Jana dne 29. srpna jsme nacvičili

Drahlovského »Hospodine«. — Svátek sv. Václava, jmeniny našeho p. faráře, jsme

oslavili zpěvem Novotnýho »Sv. Václave« a chorální mší »De Angelis«. Na svátek

Všech sv. jsme zpívali jako minulý rok při hodinkách v kostele a na hřbitově

od Koblížky »Otče náš «—Narození Spasitele jsme přivítali novou mší J. J. Ryby

»Česká vánoční mše I.« Mimo to jsme zpívali již dříve nacvičené: Koblížek:

»Vykupitel«, Mikulka: »Vzhůru«, Hradil: »Vzhůru« a nějaké vánoční koledy. —

K upevnění rodinného poměru všech členů k sobě navzájem přispěly oslavy

radostných chvil života členů naší Jednoty. — K vzdělávacím počinům naší Jednoty

patří světelné obrazy (Pronásledování křestanů; P. Damian, apoštol malomocných

a pod.), které nám promítal dp. předseda. Zajímavá byla též jeho informativní

přednáška o kremaci, kterou sám viděl v krematoriu v Olomouci a v Brně,

a o poměru církve katolické ke kremaci. — Stav členstva koncem roku: 17 činných,

8 přispívajícíčh. — Vytrvali jsme na dráze vytčené Cyrilským jednotám. V mnohém

ohledu se naše činnost rozšířila. Končíme tento správní rok vroucími díky Bohu,

že nám dal možnost žít, ale také vroucí prosbou do budoucnosti: Jen zevšednět nám

nedej, Bože“.48

Pokus o obnovení cyrilské jednoty ve Velké Bystřici následoval v roce 1947, kdy

proběhla valná hromada, kterou inicioval tehdejší ředitel kůru Antonín Skácel, tehdy

měla místní jednota 45 činných členů a 5 přispívajících.49

Také se bystřický sbor zúčastnil sjezdu Cyrilských jednot na Svatém Kopečku

v r. 1948, kde spolu s dalšími 13 sbory (celkem 200 zpěváků) zpíval při příležitosti

oslav 100. výročí návratu premonstrátů a ukončení obnovy poutní svatyně

48 Farní Cyrilská jednota ve Velké Bystřici. Cyril, časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě. 1944, č. 1-4, s.45-46. Přístupné také z http://cyril.psalterium.cz/49 FJC Velká Bystřice. Cyril, časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Československé republice. 1948, č. 1-2, s. 17. Přístupné také z http://cyril.psalterium.cz/

23

po válečném zpustošení. Při té příležitosti sbory společně provedly chrámové zpěvy

při pontifikální mši sv. J. E. arcibiskupa olomouckého dr. Josefa Karla Matochy50.

3.7 Činnost chrámového sboru po druhé světové válce

Z rozhovoru s A. Nakládalem se dovídáme, že sbor v době válečné úzce

spolupracoval s prof. Maxmiliánem Koblížkem, hudebním skladatelem,

pedagogem51, sbormistrem a redaktorem, který v Bystřici trávil poslední léta svého

života.

Krátce po skončení války Janáčka nahradil Antonín Skácel, absolvent olomoucké

varhanní školy, a také on pokračoval v řízení sboru.

Z Bystřice odešel v roce 1947 na vojnu a vystřídal ho mladičký Radoslav Runták,

syn řídícího z Přáslavic. Podle Antonína Nakládala to byl muž rychlý, praktický

a zpočátku ne příliš důsledný. Na mši bez okolků zahrál třeba i melodie z operet, ale

tenkrát to prý tak nevadilo, předpisy byly sice přísné, ale asi ne moc známé. Když

po R. Runtákovi, který odešel v roce 1949 na vojnu (k vojenské hudbě), nastoupil

František Utíkal z Droždína, převzal chrámový sbor ve špatném stavu. Rozhodl se

obnovit Farní jednotu Cyrilskou a rozšířit sbor. Na radu paní Krejčiříkové obešel

a pozval všechny bývalé zpěvačky a zpěváky, dal dohromady 30 lidí a zavedl opět

pravidelné zkoušky sboru. Za pomoci slečny Marie Krejčiříkové uspořádal

a přehledně sepsal notový archiv. Ve svém dopise z ledna 200652 Fr. Utíkal mj. píše:

„To se nacvičovaly písně, které měly krásné melodie i slova a proto do zkoušek

všechny přímo přitahovaly“

Z téhož dopisu se také dovídáme: „Vedle vánoč. Mše I. Marhulovy ,Vzhůru

pastuškové…‘ se zpívala koledová ,Narodil se nám…‘ od A. Hradila a na Nový rok

mše Kolaříkova: ,Nad Betlémem‘ (František Kolařík: Pastýřská mše). Soudím, že tato

skladba byla provedena nesčetněkrát, neboť původní party zpěváků jsou velmi

ochytané a dost potrhané. Je možné, že se prováděla až do začátku 70. let, protože 50 Sjezd cyrilských jednot na Svatém Kopečku. Cyril, časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Československé republice. 1948, č. 7-10. S. 112. . Přístupné také z http://cyril.psalterium.cz/51 M. Koblížek byl profesorem na Janáčkově varhanické škole v Brně a později na brněnské konzervatoři, napsal několik učebnic a metodických příruček výuky zpěvu a intonace.52 Dopis Františka Utíkala Antonínu Nakládalovi z ledna 2006, uložený v osobním archivu adresáta.

24

z roku 1970 pochází opis partitury, pořízený tehdejším varhaníkem Augustinem

Nekoksou.

Ve stejném dopise František Utíkal ještě vzpomíná na bývalého ředitele školy

Františka Mikulku53, který vždy ochotně přišel o vánočních i velikonočních svátcích

hrát na varhany. Mikulka také panu Utíkalovi věnoval jednu svou skladbičku pro

sbor „K požehnání“

V roce 1951 se z vojny vrátil Radek Runták a na řadu let se ujal varhan i sboru. „Byl

to muzikant tělem i duší, dobrý organizátor, kopa veselá, člověk sršící energií

a jistotou. S přehledem dokázal připravit sbory pro liturgické příležitosti a vážil si

snahy a chuti zpěváků po kvalitní přípravě.“54

Nadešla však krutá léta padesátá, veškeré spolkové aktivity utichaly, církev

se stahovala do ústraní a také vzpomínky pamětníků na toto období jaksi blednou

a vytrácejí se. Dokumenty se ztratily nebo raději ani nevznikly. Mladí zpěváci se už

od roku 1952 začali scházet na půdě ochotnického divadla, kde se uplatnili skvělým

způsobem při provádění tehdy populárních operet i činoher, o činnosti sboru však

až do konce šedesátých let nevíme zatím téměř nic. Tehdejší farář Jakubík nezapsal

do kroniky žádný záznam. Lze to pochopit, protože doba byla pro církev nesmírně

obtížná, uvádět jména bylo nebezpečné, jakákoliv aktivita byla udušena neustálým

dozorem a zásahy státních orgánů. Až v roce 1960 se v kronice objevuje povzdech,

který si zapsal nově příchozí P. Antonín Olšovský: „Je tu kostelník, varhaník

(Nekoksa), uklízečka Smékalová, je tu sbor zpěvaček, (kápo: Marie Kimmelová,

Bergerová, Navrátilová, Čepeláková, Kahánková, Podmolíková, všecky vdané

a ne mladé, pak zpěváci Kasal a Andreáš, ale je to sbor samostatný, vlastně

zaměstnanci pohřební služby (….)“55

3.7.1 Vzpomínky a fakta

53 A. Nakládal se domnívá, že byl Mikulka bez vyznání, ale podle toho, že byl později dlouhá léta v Bystřici varhaníkem spíš soudím, že v době svého působení ve škole byla jeho víra vlažná nebo skrytá. Většina učitelů byla už od přelomu století takzvaně pokroková, což znamenalo především rozchod s církví, který během dvacátých let vyústil až v náboženskou nesnášenlivost. 54 NAKLÁDAL, Antonín: Pojďme, jásejme Hospodinu… . Děníček - Měsíčník Farnosti Velká Bystřice. 2006/1. str. 255 Farní kronika, uložená v kanceláři fary ve Velké Bystřici, rok 1960

25

Ze vzpomínek pamětníků ani z jiných pramenů se již nepodařilo bližší časové určení

dalších událostí a zvyklostí, proto jsou v následujících odstavcích shrnuty bez

bližšího datování.

Zkoušky sboru probíhaly v přízemí orlovny v místnosti vpravo od vchodových dveří,

tam, kde je teď šatna a sklad. Místnost byla vybavena kamny, v nichž se v zimním

období během zkoušek topilo a ve zkušebně bylo příjemně. Občas se po zkoušce

slavily něčí narozeniny.

Členy sboru byli po dlouhá léta: Vojtěška Bergerová, její sestra Čepeláková

(původně sestry Gregorovy) – obě skvělé sopranistky, Bohunka Mádrová, Marie

Kimmelová, Anna Nakládalová, Jan Andreáš, mladíci Leoš Muhlparzer a Mirek

Čihalík.

Na zkoušky se během roku scházelo kolem 18 zpěváků, na vánoce se jejich počet

vyšplhal asi k pětadvaceti. To se nacvičovaly vánoční mše, jejichž party se až

do nynějška nacházejí v notovém archivu na kůru kostela. Z nich nejoblíbenější byly

Česká mše vánoční (koledová) Eduarda Marhuly a Česká vánoční mše koledová

Antonína Hradila. Podle poznámek v partituře byla tato mše provedena o vánocích

1946, kdy na varhany hrál pan ředitel Mikulka a provedení řídil Antonín Skácel,

a znovu opět na jitřní v roce 1950, tehdy hrál na varhany R. Runták, řídil František

Utíkal. Obě tyto mše jsou napsány pro smíšený sbor a varhany nebo malý orchestr.

V Bystřici se prý hrávaly s orchestrem pana Doležela z Přáslavic nebo s místními

muzikanty, kterých bylo asi dvanáct: 2 trumpety, 2 – 3 klarinety, 4 housle, čelo, lesní

roh, 1 - 2 pozouny. Mezi legendární muzikanty patřili např. Miroš Procházka

z Bukovan (housle), Šiška (klarinet), Luděk Palička (housle).

Zkouška s kapelou bývala jen jedna, aby to nebylo drahé. Doba nebyla tak náročná

jako dnes, zpívání byla především radost.

Půlnoční bývala až o půlnoci, byla dost dlouhá, pak následovaly další dvě krátké

tiché mše u bočních oltářů, na které rovněž všichni zůstávali. A ráno přicházeli

do kostela na další mši. V neděli a o svátcích a slavnostech bývaly ráno mše svaté tři.

V 7:30, kam chodily převážně ženy, školní mše byla v 8:45 a o půl jedenácté pak

ještě hrubá, kterou navštěvovali především muži. Ti se pak cestou domů stavili

na skleničku vína v hospodě u Klimešů nebo na pivo u Kunů.

26

Velikonoční pašije, to bývaly party pro basistu Mirka Číhalíka nebo pro Lea

Muhlparzera, pro zkušeného tenoristu Jeníka Andreáše i pro řadu sopranistek

a altistek.

Po vánocích i velikonocích pozval vždy pan farář Jakubík (působil v Bystřici

od r. 1934) sboristy i hudebníky k sobě na faru, kde měl již pro ně nachystané

pohoštění, a pro muže koňak, pro ženy nějaký ten sladký likér. Poděkoval jim

a povzbudil je do další práce.

O vánocích se šlo po mši přát na faru a zazpívalo se ,Aby nás Pán Bůh miloval‘.

Silně se do vzpomínek pamětníků vryly večerní májové pobožnosti. To bylo

počátkem padesátých let, v době těžce poznamenané likvidací soukromých živností

a násilné kolektivizace. Tehdy jako vždy v těžkých časech bylo třeba obracet se

v modlitbách k Panně Marii. „Při večerních pobožnostech jsme naslouchali poutavé

četbě o mariánských zázracích v Lurdech a Fatimě a především zpívali krásné

mariánské písně, prokládané modlitbami, litanií, ale často i sólovými výstupy pana

Klimeše na housle, nebo pěveckou mariánskou vložkou. Závěrečná pravidelná píseň

„Tichounce se večer sklání…“ završila obřad zklidněním duše i těla přítomných.56

Sbor pravidelně působil při Slavnosti Božího Těla, kdy šel tradiční průvod od kostela

(první oltář býval u farních vrat) dolů směrem do středu obce a zastavoval ještě

u dalších tří oltářů. Podle A. Nakládala přitom sbor zpíval a bývalo výsadou sedláků

nést faráři baldachýn.

Většina pohřbů se ještě odehrávala v katolickém kostele, při obřadech a potom

i na hřbitově vždy účinkoval soubor, který dlouhá léta sestával z pěti pěvkyní.

Bývaly to: Anna Nakládalová, Vojtěška Bergerová a její sestra Marie, vynikající

altistka, Marie Kimmelová a Marie, dcera pana Krejčiříka, bývalého varhaníka.

Zádná z nich už dnes nežije.

Každý rok se chodilo na pouť na Svatý Kopeček. Účastnil se vždy i sbor a cestou

spolu s lidem zpíval nábožné písně. Chodilo se také modlit za úrodu ke kapličkám

v poli.

56 NAKLÁDAL, Antonín: Pojďme, jásejme Hospodinu… . Děníček, měsíčník Farnosti Velká Bystřice. 2006/1, str. 2.

27

Hody se slavily na zahradě vedle orlovny (u Klimešů). Čepovalo se pivo a limonády,

posedělo se s přáteli. To však trvalo jen do roku 1949.

Marie Plesková vzpomíná, že koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let, kdy

se na kůru začala uplatňovat tzv. Banda (viz dále), současně ještě existoval starší

sbor pod vedením tehdejšího varhaníka A. Nekoksy z Přáslavic, kterým říkali

„dospělí“ nebo také s určitou dávkou humoru „blonďáci“ (podle bílé barvy vlasů

jejich vedoucího). Tito i nadále zpívali při slavnostech, zvláště o vánocích, a také

pašije ve Svatém týdnu. „Dospělí“ zpívali o nedělích na ranní, mládež pak na hrubé

mši.57

3.8 Banda

V roce 1969 se stal farářem P. Antonín Huvar, který uměl vynikajícím způsobem

motivovat lidi. Ve farnosti se vytvořila skupina mládeže, která s ním opravovala

kostely a „pomáhali všude, kde jich bylo třeba“.58 P. Huvar však také velmi dbal

na to, aby všechno mělo svůj řád. Práci bylo potřeba vždy zavčas skončit, aby zbylo

místo i na modlitbu a mši svatou. Pak se také společně hrály hry, povídalo

se, zpívalo. Vzniklo úžasné společenství, na které mají všichni jeho účastníci krásné

vzpomínky.

V té době se na mnohých místech začaly utvářet rytmické skupiny mládeže, které

za doprovodu kytar i jiných nástrojů zpívaly v kostelích. Jedna z nich působila také

při kostele na Nové Ulici v Olomouci a tam se dva z našich budoucích zpěváků

vypravili na průzkum. Novoulická družina je okamžitě zaujala a oni tam začali

dojíždět a také postupně přenášet své zkušenosti do Bystřice.59 Přibrali své

sourozence a kamarády, začali nacvičovat repertoár a brzy s ním vyjížděli do okolí.

Bylo však potřeba zkvalitnit hudební stránku a mít repertoár vlastní, protože cítili, že

v přehrávání zpěvníkových písniček (např. z Hlaholíku) jsou ostatní skupiny nějak

lepší. Rozhodli se oslovit Vladimíra Procházku, který aktivně působil v ochotnickém

divadelním souboru jako zpěvák, hudebník a herec, a pod jeho vedením pak začali

nacvičovat tehdy populární skladby, které Vl. Procházka zapisoval do not 57 Rozhovor s Marií Pleskovou, uskutečněný autorkou 2. 3. 201358 Oblíbené rčení P. Huvara 59 P. Huvar nechal v roce 1969 zvětšit kůr kostela o 2,6 m, aby se skupina pohodlně vešla.

28

a podkládal je českým textem vhodným pro liturgické účely. Tak vzniklo mnoho

originálních písní. Mezi nejoblíbenější patřil např. Mešní půvab na nápěv gospelu

Amazing Grace. Pod novým vedením se hudební projev skupiny značně zkvalitnil.

Záhy přešli na zpívání vícehlasých skladeb, v repertoáru se objevila první polyfonie.

Také nacvičili Brixiho vánoční mši, kterou provedli s doprovodem malého orchestru.

Jejich písně i temperamentní projev se posluchačům líbil a byli stále častěji zváni

i do jiných farností.60

Tato skupina, která si zpočátku říkala Banda se pak stala základem nového

chrámového sboru.

3.9 Chrámový sbor pod vedením P. Josefa Olejníka

V pátek 27. září 1974 navštívil večerní zkoušku Bandy na pozvání několika jejích

členů P. Josef Olejník. Vedoucí souboru Vladimír Procházka zaznamenal k této

události do kroniky: „Po hlasové rozcvičce převzal zkoušku on sám. Nejprve

vyzkoušel všechny hlasy v intervalech a vysvětlil, jak se vůbec zpívat má. Pak

ve skladbě ‚Ráčil paměť zůstaviti‘ rozdělil kluky na dva hlasy (tenor a bas) a celou

skladbu procvičil znovu řádně a s dynamikou. Znělo to překrásně a byl jsem

překvapen, čeho všeho byl schopen náš pěvecký soubor, jak čistě a citově dovede

zpívat.“61

Tak byla zahájena pravidelná spolupráce a těleso se brzy vypracovalo na velmi

dobrou úroveň, takže již 28. června 1975 mohlo zpívat při kněžském svěcení

v katedrále svatého Václava v Olomouci.

Sám P. J. Olejník na vznik sboru vzpomínal takto: „Když jsem se vrátil zpět

do semináře (olomouckého, r. 1975, pozn. aut.), tak jsem učil bohoslovce nejdříve

jako asistent a nakonec jako docent. Tehda se ještě učilo na dómě. Každou neděli

jsme tam měli mši svatou. Dovolili jen tři ročníky, a protože pro ten třetí neměl kdo

60 Rozhovor s Marií Pleskovou uskutečněný autorkou 2. 3. 201361 Kronika Bandy, uchovávaná u Marie a Vladimíra Procházkových ve Velké Bystřici

29

zpívat na svěcení, tak jsem zapojil scholu v Bystřici. Vidíte, a už s nima 33 let

pracuju.“62

Pokračovalo se nácvikem chorálu, kratších polyfonií i české sborové liturgické

tvorby a ordinarií, postupně do repertoáru přibyly i lidové a umělé písně, především

však žalmy, propria a další skladby z pera P. J. Olejníka.

Otec Olejník se sboru věnoval také po stránce duchovní a vzdělávací, aby zpěváci

také rozuměli tomu, co zpívají, a chápali skladby nejen rozumem, ale i srdcem.

V osmdesátých a devadesátých letech sbor často účinkoval při slavnostech v mnoha

dalších farnostech od Brna až po Ostravu, protože kvalitní chrámové sbory byly

v té době výjimkou. Byly to desítky výjezdů ročně.

Také se zavedla praxe týdenních (později alespoň čtyř- nebo pětidenních)

soustředění, při nichž byla samozřejmostí každodenní ranní mše sv. a večerní

modlitba růžence, ale i přátelská posezení a podle zájmu třeba i výlety za koupáním

nebo za různými zajímavostmi v okolí místa pobytu.

Vzpomínáme rádi např. na soustředění na Velehradě v červnu r. 1994, kdy jsme se

v polední přestávce denně chodili koupat do rybníku v Modré. Také během

soustředění na Hoře Matky Boží v Králíkách byla možnost krásných výletů do okolí.

A poněkud hořce komickou vzpomínku z první poloviny 90. let máme na situaci, kdy

bylo několik mladičkých zpěvaček zajato pohraniční stráží, když z nevědomosti

překročily v Bílé Vodě hraniční čáru s Polskem. Propuštěny byly asi po třech

hodinách vyjednávání a my jsme měli příležitost si uvědomit, že ještě nejsme

součástí západní Evropy.

22. dubna 1990 sbor doprovázel zpěvem liturgii slavenou papežem Janem Pavlem II.

na Velehradě a o pět let později i v Olomouci – Neředíně.63 Po mši na Velehradě se

papežský ceremoniář mons. Marini vyjádřil o hudebním doprovodu bohoslužby

velmi pochvalně a nazval jej „liturgia suprema“.64

62 KOTRBA, Jiří Marek: Rozhovor s P. J. Olejníkem. In: Seminární průvan, 2006, č. 5, s. 5-7

63 V Olomouci doprovázel liturgii na varhany nynější prof. MgA. Petr Planý64 MUSIL, Jiří Václav: K osmdesátinám olomouckého hudebního pedagoga a skladatele Mons. JosefaOlejníka.In: Acta academica Universitatis Palackianae Olomucensis, facultas pedagogica,Hudební věda a výchova 7, Musica V, Olomouc 1996, s. 133.

30

Pod vedením P. J. Olejníka pracoval sbor nepřetržitě až do roku 2008. Pravidelně

zpíval při bohoslužbách, po převratu sbormistr občas i svolil k nějakému koncertu,

ale vždy to bylo s evangelizačním úmyslem. Nikdy si nepřál, abychom se

„předváděli“. Pravidelnými se ale staly koncerty v místní orlovně a tato tradice trvá

doposud.

Jedním z nezapomenutelných vystoupení byl koncert u příležitosti 90. narozenin P. J.

Olejníka: 20. 6. 2004 celebroval arcibiskup Graubner spolu s biskupem Hrdličkou

v Olomoucké katedrále slavnostní nešpory zhudebněné P. J. Olejníkem a pak

následoval téměř dvouhodinový koncert z díla jubilanta, na kterém účinkoval sbor

z Velké Bystřice a schola Cecilské hudební jednoty z Ústí nad Orlicí vedená

Oldřichem Heylem.

Velký ohlas měla staroslověnská liturgie, kterou jsme nesčetněkrát zpívali při mnoha

slavnostech, a to i řeckokatolických (např. v Brně na podzim roku 1992, kdy byla

bohoslužba přenášena českou televizí). V roce 1989 byly pořízeny také dva

audiozáznamy staroslověnských zpěvů a to ze slavností na dómě v Olomouci a druhý

ve Velké Bystřici. Celou východní liturgii jsme natočili koncem 80. let pro český

rozhlas Olomouc. Každý člen sboru tehdy dostal honorář 200 Kčs, což byla pro nás

obrovská suma a také zvláštní zkušenost, neboť jsme do té doby nikdy peníze

za zpívání nedostali. Při výjezdech bývalo obvyklé, že sbor dostal příspěvek

na benzín a byl výborně pohoštěn. Až legendární se stala mnohachodová hodová

hostina ve Štípě. Největší odměnou však byl a zůstává i nadále zájem a nadšení

posluchačů.

V roce 1991 jsme společně uskutečnili dvoutýdenní pouť do Říma, kde jsme

navštívili místa Olejníkových studií, vyslechli si mnoho jeho vzpomínek, zpívali mši

ve staroslověnském jazyce u oltáře sv. Václava v bazilice sv. Petra a mimo

bohoslužby jsme zpívali i v mnoha dalších římských chrámech. Cestou jsme se

zastavili v La Salette, v Assisi, v Turíně, Benátkách, v San Marinu a na mnoha

dalších místech. V roce 1997 jsme podnikli pouť do Medžugorje, která pro nás byla

velkou duchovní obnovou.

Pater Olejník vedl náš chrámový sbor 34 roků. Koncertem v bystřické orlovně dne

5. července 2008 oslavil své jubileum 70 let kněžství a zároveň 94. narozeniny. Ještě

krátce před tím s námi strávil intenzivní soustředění na Sv. Hostýně, na kterém jsme

31

docvičili a nahráli na CD Pět velikonočních motet Antonína Tučapského. Tenkrát

však už P. Olejník dbal na to, abych při ranních mších, které on sloužil, dirigovala

sbor já, protože si mě vybral (už mnoho let předtím) za svou nástupkyni: „Vy budete

dirigovat a Jeník65 bude hrát na varhany“

Své poslední narozeniny strávil náš sbormistr na nemocničním lůžku, kde se

zotavoval po úraze. Zemřel krátce po svých 95. narozeninách, v sobotu 11. července

2009 ve Šternberku. Slavnostní rozloučení proběhlo 18. července 2009 v katedrále

sv. Václava v Olomouci za účasti mnoha kněží i věřících. Rekviem doprovodily

spojené sbory z Olomouce, Velké Bystřice, Cecilská hudební jednota z Ústí nad

Orlicí a další. Zpěvy řídil Oldřich Heyl, obřad živě přenášela televizní stanice Noe.

5. září 2010 požehnal arcibiskup Josef Graubner pamětní desku Mons. Josefa

Olejníka na kostele v Andělské Hoře. Pamětní desku zbudovali vděční farníci při

příležitosti 60. výročí příchodu P. Olejníka do jejich farnosti, v níž pak strávil 18 let.

Bystřický chrámový sbor zpíval při slavnostní mši a odpoledne po požehnání měl

ještě koncert z jeho díla.66

4 Varhany

O prvních varhanách ve velkobystřickém kostele nevíme prakticky nic. Netušíme,

kdo je postavil, kdy, ani jak byly velké, zmiňuje se o nich však Jiří Sehnal ve své

monografii o barokním varhanářství (viz dále). Můžeme si však o nich vytvořit aspoň

představu na základě obecně známých zkušeností a výzkumu odborníků v této

oblasti.

4.1 Historické varhany na Moravě

Je možné, že první varhany na Moravě stály už v roce 1258 v Olomouci v katedrále

Sv. Václava. Na tento nástroj se nejspíš ještě hrálo pěstmi a neměly pedál ani

65 Jan Juráň66 Vzpomínky na dění za P. J. Olejníka jsou mé vlastní, konzultované s dalšími členy sboru.

32

rejstříky, hrály stále pléno. Až během 15. století se začaly objevovat varhany

i v dalších významných kostelích, zvláště ve velkých městech a při největších

klášterech (Olomouc, Brno, Kroměříž, Opava, Ostrava, Jihlava, Znojmo, Šumperk,

Uničov, Vyškov)67. Z těchto nástrojů se do dnešní doby nedochovaly žádné, ale

z archivních záznamů lze přece jen leccos vyčíst. Tak např. víme, že v Opavě už před

rokem 1620 stály třímanuálové varhany, které v tomto roce měly být přestavěny

varhanářem Stanislavem Bartodějským za 450 opavských zlatých.68 Z toho lze

usoudit, že šlo pravděpodobně o varhany renesanční ze 16. století.

Varhany se stavěly na boku v blízkosti pesbytáře, kůr nad vchodem na západní straně

tehdy ještě kostely neměly. Zpěváci stáli v presbytáři a spolu s varhanami

a kněžími byli centrem liturgického dění.69

Bystřice od přelomu 16. A 17. století patřila olomoucké kapitule,70 a protože to byl

majetek výnosný, lze předpokládat, že nějaký hudební nástroj v kostele počátkem

sedmnáctého století už byl. Ve venkovských kostelích byl do konce 16., často ještě

v první polovině 17. století, obvyklý regál, který sloužil k doprovodu sboru.

Vzhledem k tomu, že lidový zpěv se ještě při liturgii nedoprovázel, tak tento malý

nástroj s jediným rejstříkem (dřevěným nebo kovovým jazýčkovým) dostačoval.

Jeho velkou nevýhodou byla nutnost ladit jej před každým použitím71.

Nejstarší zmínka o regálu na Moravě je z roku 1562, tento nástroj byl

v benediktinském klášteře v Rajhradě. Do současnosti se však žádný moravský regál

nedochoval72.

Během třicetileté války (1618 – 1648) varhanářství na Moravě téměř zaniklo a teprve

po jejím skončení se velmi pomalu začalo znovu rozvíjet. Nouze o varhanáře

přetrvala až do konce 17. století.73 Je také třeba si uvědomit, že po této válce byl

67 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.76. ISBN 80-244-0887-268 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.269. ISBN 80-244-0887-269 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.76. ISBN 80-244-0887-270 DOHNAL, Vít a kol. Velká Bystřice. Minulost a současnost. Ostrava: Profil 1977. S. 52-5571 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.146. ISBN 80-244-0887-272 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.144. ISBN 80-244-0887-273 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.7. ISBN 80-244-0887-2

33

v celé Evropě velký úbytek obyvatel a tím také značný úpadek hospodářství.

V Olomouci a okolí nastala velká nouze po roce 1643, kdy bylo toto území

vydrancováno a zničeno švédskými vojsky. (Obsazení Olomouce Švédy r. 1643,

odešli až 1650.) Konkrétně ve Velké Bystřici bylo v roce 1654 pouze čtyřicet tři

obydlených usedlostí, jedenapadesát zůstalo pustých a ještě po pětadvaceti letech

bylo pustých domů třiadvacet. Chyběly pracovní síly a rozvrácené hospodářství

nebylo možno postavit rychle na nohy74. Proto lze předpokládat, že i církev byla

v tuto dobu chudá a do kostela se pořizovalo jen to nejnutnější.

Změna hudebního vkusu, vývoj ve varhanářství i postupné zlepšování hospodářské

situace vedly k tomu, že regály z kostelů během 17. století vymizely a byly postupně

nahrazeny pozitivy a portativy75. Nejstarší zdokumentovaný pozitiv na Moravě stál

v roce 1596 ve Fryčovicích. Tyto nástroje se stavěly ve venkovských kostelech

a také často v zámeckých kaplích. Ke sloužení mší v těchto kaplích však muselo být

zvláštní povolení, neboť šlechta byla církví nabádána k tomu, aby se účastnila

veřejných bohoslužeb spolu s prostým lidem, aby šla dobrým příkladem76.

Zajímavostí je, že nejstarší dochovaná skříň moravského pozitivu se nachází

v Olomouci v kapli sv. Anny na Václavském náměstí. Tento nástroj byl postaven

v r. 1655 pro kroměřížský kostel sv. Mořice a na současné stanoviště byl přenesen

roku 1844, kdy byl zřejmě ještě stále v dobrém stavu. Bohužel v osmdesátých letech

19. století vestavěla do jeho skříně varhanářská firma Rieger nástroj nový77.

Některé pozitivy dostaly koncem 18. století pedál, protože nastala potřeba

doprovázet zpěv lidu a bylo nutné posílit zvuk a přidat basový rejstřík. Po roce 1800

však už zájem o pozitivy upadá a místo nich začalo přibývat jednomanuálových

varhan s pedálem78. „Mít varhany“ bylo pro farnost prestižní záležitostí. Vždy byla

také tendence, aby nový nástroj byl větší než předchozí.

74 DOHNAL, Vít a kol. Velká Bystřice. Minulost a současnost. Ostrava: Profil 1977. S. 6075 Pozitiv jsou jakési malé varhany bez pedálu mající obvykle 4 až 6 rejstříků. Portativ je přenosná varianta pozitivu mající max. 4 rejstříky. Portativy se používaly především při procesích. 76 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.148-149. ISBN 80-244-0887-277 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.150. ISBN 80-244-0887-2 78 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.149. ISBN 80-244-0887-2.

34

Současně s pozitivy vymizely i portativy, které byly při procesích nahrazeny

dechovými nástroji79. Poslední portativ z roku 1848 je dochován na faře

v Moravském Berouně.

Je třeba si uvědomit, že přibližně do konce 18. století bylo hlavním úkolem varhan

doprovázet figurální soubor, který sestával z šesti až osmi instrumentalistů a deseti až

patnácti zpěváků. Pro tento účel nebyla potřeba silných rejstříků, naopak byly

vhodné výraznější zvukové barvy při menší síle, které se dobře hodily pro vyplnění

volného prostoru během liturgie80.

Během 19. století došlo ke změně zvukového ideálu. Varhany zvláště ve větších

kostelích nabývaly na rozměrech, přicházely o jasný průrazný tón a preferovala se

spíš temnější barva a zvuková mohutnost. Po varhanách se kolem poloviny

devatenáctého století začalo požadovat, aby napodobily symfonický orchestr.

Zvuková barevnost se hledala především u osmistopových hlasů, kterým se říkalo

„charakterní“ a jichž se barokním varhanám nedostávalo. Na konci 19. stol našly

snahy o zromantizování varhan podporu také u zastánců reformy církevní hudby.

V Motu proprio z roku 1903 dokonce papež Pius X. prohlásil varhany za jediný

nástroj důstojný domu Božího. Poněvadž tím byly z kostela prakticky vyloučeny

všechny ostatní nástroje, bylo třeba, aby je varhany nahradily81.

Ve Velké Bystřici byla z těchto důvodů roku 1900 mixtura nahrazena gambou 8´82.

Památková ochrana se soustřeďovala víceméně jen na záchranu varhanní skříně,

za dostatečné se považovalo její zachování, tolerovaly se různé přístavby, které měly

umožnit vestavění většího stroje. Původní mechanické nástroje byly často

zlikvidovány, do skříně byl vestavěn modernější pneumatický stroj, píšťaly byly

přetaveny na nové83.

Toto byl osud také pozdně barokních varhan bystřických:

79 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.149. ISBN 80-244-0887-280 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.115. ISBN 80-244-0887-2 81 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.129. ISBN 80-244-0887-282 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. s.130. ISBN 80-244-0887-283 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 1 Varhanáři . 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003. S. 129-137. ISBN 80-7275-042-9

35

4.2 Varhany ve Velké Bystřici

První zmínka o existenci varhan v našem kostele pochází z roku 1770, kdy skončila

jeho velká barokní přestavba. Tehdejší farář a děkan Matouš Karel Seidl nechal

provést úpravy interiéru a přitom byl opraven i nástroj84 (provedl Jan Haas za 7 zl.)

a celý chrámový kůr. Jak tyto varhany vypadaly, nevíme. Jisté je, že již o pár let

později, 20. ledna 1782, povolal farář Ondřej Marschoffer varhanáře z Olomouce,

Kroměříže a Města Libavé, aby posoudili jejich stav. Tito se shodli, že varhany už

nestojí za opravu a že bude lépe postavit nové85. Nevíme také, jestli nebyli ovlivněni

vlastním přáním dostat dobrou zakázku, neboť lze očekávat, že varhanář bude raději

stavět varhany nové, než opravovat staré. Měnily se však i požadavky na zvuk

varhan, které v té době už doprovázely nejen sbor, ale i zpěv lidu, a musely mít také

a vhodnou dispozici k doplnění orchestru.

Zakázku na stavbu nových varhan získal olomoucký varhanář Jan (Johann) Haas.

4.2.1 Varhany Jana Haase

Jan Haas byl synem Georga Haase86 a narodil se roku 1722 v obci Polska Cerekiew

(Neukirchen). Do Olomouce přišel začátkem šedesátých let, v roce 1767 se stal

olomouckým měšťanem a 27. 5. 1782 se oženil s Annou Prchalovou z Plumlova.

V r. 1793 se usadil ve Velké Bystřici č. 69, zde se mu během dalších sedmi let

narodily čtyři děti. Zemřel roku 1806 na souchotiny ve věku 84 roků87. Kromě

četných oprav a přestaveb vyšly z jeho dílny také varhany na Sv. Hostýně (1769),

v Hněvotíne (1782) a Slatinicích (1774-1784)88.

84 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 1 Varhanáři . 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003. s. 55. ISBN 80-7275-042-985 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 1 Varhanáři . 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003. S. 25. ISBN 80-7275-042-986 Pravděpodobně jde o varhanáře Georga Hasse (!), který dal v roce 1710 pokřtít v Jelení Hoře syna.87 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 1 Varhanáři . 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003. s. 54. ISBN 80-7275-042-988 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 1 Varhanáři . 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003. s. 55. ISBN 80-7275-042-9

36

Bývalo zvykem, že varhanář dodal své dílo, nebylo-li smlouvou stanoveno jinak,

do roka a do dne. S Janem Haasem však byly potíže. Roku 1782 započal se stavbou

nového nástroje za 450 zl., ještě však v dubnu 1784 varhany nestály, přestože

varhanář už převzal zálohy ve výši 414 zl. 16 kr. a k tomu jako protihodnotu i staré

varhany, jejichž cena byla odhadnuta na 20 zlatých. Farář si s ním nevěděl rady.

Nakonec přestěhoval celou varhanářskou dílnu k sobě na faru a Haas, který byl nyní

pod kontrolou, musel na zakázce pracovat. Předtím si totiž přibíral další vedlejší

práce, aby si přivydělal bokem89. (Např. oprava varhan na Sv. Kopečku, dokončování

varhan ve Slatinicích.)

Výsledná cena za varhany byla pak 673 zl. 50 kr. 3d., v ceně byla zahrnuta mj.

i strava za 14 měsíců (kdy Haas bydlel na faře), která činila více než 106 zl.

(tj. 15 kr./den) a sám Haas uznával, že měla hodnotu vyšší (30 kr./den), rozdíl

uhradil ze svého farář.

Stavba varhan se tedy protáhla na dva a půl roku, protože však prý nebyl rozpočet

přesný a varhany měly o dva rejstříky víc, než bylo stanoveno ve smlouvě (celkem

12, z toho tři v pedálu), byla vyšší cena uznána90 za oprávněnou91.

Haasovy Varhany sloužily celkem 154 roků. Vlivem klimatických podmínek

v kostele a patrně i působením červotoče, což byla dříve nejobvyklejší pohroma pro

varhany, a možná i ne příliš dobrou předchozí údržbou, byly varhany počátkem

třicátých let 20. století už značně zdevastovány92. Nakonec byly staré varhany opět

uznány za neopravitelné a bylo rozhodnuto o stavbě nástroje nového. Poté, co byly

ještě staré varhany v roce 1935 natřeny bílou barvou, napsal P. Václav Jakubík

do farní kroniky: „Varhany dostaly nový háv, dlouho se však z něho asi těšit

nebudou, neboť mají býti pořízeny, dá-li P. Bůh, již v roce 1936 nové varhany. Neboť

jsou již úplně sešlé a v tom novém hávu vypadají jako obílený hrob.“93

89 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 1 Varhanáři . 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003. s. 23. ISBN 80-7275-042-990 Komisi tvořili kapelník katedrály Josef Puschmann a varhaník od Sv. Mořice Václav Ewald.91 SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 1 Varhanáři . 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003. s. 23. ISBN 80-7275-042-992 V letech 1880, 1900, 1901 a 1908 jsou zaznamenány opravy varhan – viz DOHNAL, Vít a kol. Velká Bystřice. Minulost a současnost. Ostrava: Profil 1977. s. 13493 Kronika farnosti Velká Bystřice od roku 1900, uloženo ve farní kanceláři, s. 116-117

37

4.2.2 Varhany Jana Tučka

Byla vyhlášena soutěž, z níž vzešlo několik návrhů. Rozhodovalo se mj. o tom, jakou

mají mít nové varhany podobu94. Zvítězil Jan Tuček z Kutné Hory, jehož návrh

schválil památkový úřad. Rozpočet na celou přestavbu činil padesát osm tisíc korun.

Čtyřicet tisíc bylo uhrazeno ze zvláštního varhanního fondu založeného

konkurenčním výborem, část byla pokryta sbírkami v kostele a část poskytla

kapitula.

Stávající skříň varhan nebyla odstraněna, ale na požadavek památkářů upravena

a po stranách rozšířena ve stylu skříně původní, takže nezkušený pozorovatel

dostavbu neodhalí. Varhany mají bílou barvu a jsou zlatě zdobeny, na vrcholu

„se vznáší“ anděl hrající na klarinu. Proti původní skříni je tato posunuta více k zadní

zdi kostela, což bylo provedeno pravděpodobně kvůli dosažení většího prostoru pro

sbor. Proto musel být zazděn stávající vchod do místnosti ve věži, v níž je umístěn

elektromotor a měchy, a probourán nový ze schodiště vedoucího na věž.

Při rušení starých varhan v nich byl nalezen lístek s nápisem: „ANNO R. S.

MDCCLXXXIII. ANNO REPARATE SALUTIS“. Další část textu pro jeho

poškození již nebylo možné přečíst. Tento doklad býval vložen ve farní kronice, ale

během času se ztratil.

Po dokončení nástroje byla provedena jeho kontrola arcidiecézním organologem

a katechetou Karlem Vlkem a přistoupeno k jejich požehnání na patrocinium kostela

29. srpna 1937. Zehnání provedl P. František Spurný, dómský prelát u sv. Václava

v Olomouci95.

Dnešní nástroj má 2 manuály a pedál. Manuály mají po 56 klávesách, v I. manuálu je

6 rejstříků, ve II. je 7 rejstříků, osmý je kombinací dvou, v pedálu (30 kláves) jsou tři

rejstříky a jedna transmise z I. manuálu. Další pomocná zařízení jsou: 8 spojek, jedna

volná kombinace a 5 pevných, crescendo válec, žaluzie druhého manuálu, generální

spojka a tremolo. Traktura varhan je pneumatická, vzdušnice výpustkové. Pohon je

elektrický, funkční jsou i klínové šlapací měchy. Pedálnice je paralelní96.94 Tehdejší návrhy jsou uloženy ve farním archivu.95 Kronika farnosti Velká Bystřice od roku 1900, uloženo ve farní kanceláři, s. 116-117 96 Organologický nález varhan v kostele Stětí sv. Jana Křtitele ve Velké Bystřici pořízený arcidiecézním organologem Janem Gottwaldem 12. 7. 2010 a vlastní prohlídka varhan.

38

V roce 1948 byly varhany firmou Tuček naladěny a bylo doporučeno provést

vyčištění nástroje a drobnou a opravu, což bylo zrealizováno toutéž firmou o rok

později.

V listopadu a prosinci r. 1963 byla provedena oprava za 18 500 Kčs97 a v roce 1988

byla provedena další větší oprava98, taktéž i v 90. letech99.

Protože se závady na varhanách stále více množily, bylo na podzim roku 2013

vypsáno a následně provedeno výběrové řízení na rekonstrukci varhan, zakázku

získala firma Robert Ponča - Organs z Krnova.

Původně bylo kromě generální opravy nefunkčních částí varhan (nehrající nebo

naopak přeznívající tóny, závady na přídavných zařízeních) zamýšleno také jejich

rozšíření alespoň o jeden pedálový rejstřík a o další volné kombinace, avšak

od tohoto úmyslu bylo z finančních důvodů upuštěno. Varhany budou pouze

vyčištěny a opravy provedeny tak, aby byl nástroj uveden do původního stavu.

Protože však sbírky na varhany nedokážou pokrýt všechny náklady, farnost požádala

a následně získala dotaci, která bude poskytnuta z „Programu rozvoje venkova“ Osy

IV Leader.

97 Vyměněny by vadné taštičky pod píšťalami, ventilátor a motor. Provedly Varhany Krnov.98 Opravu provedl varhanář Jiří Vaculín ze Vsetína.99 Kronika farnosti Velká Bystřice od roku 1900, uloženo ve farní kanceláři, zápisy z let 1948, 1963, 1969, 1988. Poslední uvedenou opravu provedl varhanář Ivo Roháč z Olomouce.

39

5 Varhaníci

5.1 Varhaník čili kantor

Bývalo obvyklé, že varhaníkem a současně ředitelem kůru byl místní učitel. Stejná

praxe byla i ve Velké Bystřici. V místní kronice v kapitole věnované školství

se dočteme, že „Hlavním příjmem učitele byl školní plat, který například roku 1787

činil ve Velké Bystřici 365 zlatých ročně. Kromě toho měl učitel vedlejší příjmy za

obilí, které pěstoval, za kostelní službu, od pohřbů a křtů, za učení v hudbě aj.“100 Ze

jmen učitelů je znám roku 1791 Filip Reimer, který byl též kostelníkem a roku 1841

Jan Frieb.

Zatím neznáme jména dalších bystřických varhaníků. Během 19. století už ne vždy

platilo, že učitel je zároveň varhaník čili kantor. Po školské reformě odstartované

Marií Terezií v roce 1774 začalo vznikat velké množství škol i v menších obcích, kde

nebyla fara ani kostel, nanejvýš kaple bez varhan. Učitelé na těchto místech zdánlivě

ztratili možnost se hudebně uplatnit. Přesto však učitelští adepti v žádostech o místo

podrobně rozepisovali své hudební schopnosti, ať již proto, že se očekával jejich

postup na exponovanější místo, kde tyto znalosti využijí, nebo i proto, že se mohli

uplatnit coby instrumentalisté nebo zpěváci při provádění figurální hudby, která se

po smrti Josefa II začala opět vracet na kůry kostelů, a to i na místech, kde varhany

nebyly.101

100 BALATKOVÁ J., TRAPL M. Velká Bystřice. Pohledy do dějin. Vydavatel: Město Velká Bystřice 2002. 1. Vydání. s. 68. ISBN 80-238-9054-9 101 HLAVÁČEK, Petr.Kantor a hudba – vždy a všude. In: Hudba v Olomouci a na střední Moravě I.: in memoriam Vladimír Hudec. 1. vyd. Editor Eva Vičarová. V Olomouci: Univerzita Palackého, 2007. s.282 – 286ISBN 978-802-4417-639.

40

5.2 Velkobystřičtí varhaníci ve dvacátém století

Na počátku 20. století vedl chrámovou hudbu ve Velké Bystřici jistý pan Krejčiřík

a to po více než 30 let (od roku 1902 do roku 1934).102 Kromě varhaničení měl

v Bystřici i hudební školu.

Hudbě se vyučovalo soukromě. Většina místních muzikantů - varhaník, vedoucí

orchestru i někteří jeho hráči - měli své žáky a příjem z učení byl pro ně

nepostradatelný. Např. kapelník pan Doležel učil klavír, housle i akordeon a několik

žáků měl i pan Doleček. Také pozdější varhaník Rudolf Janáček jich podle

A. Nakládala měl asi dvacet.103

Po Krejčiříkovi přišel do Bystřice varhaník a učitel hudby Rudolf Janáček, absolvent

hudební školy v Ostravě – Mariánských Horách. Ten měl 1. 10. 1938 narukovat jako

nováček na vojnu, v důsledku okupace a mobilizace však byl jeho nástup odložen

na neurčito. Protože na jeho místo byl už smluven Josef Osladil z Charvát

v Čechách, který byl zároveň i laickým katechetou a vyučoval náboženství na obecné

škole, stalo se, že jsme měli až do 1. 7. 1939, kdy Josef Osladil odešel do Vřesovic

u Prostějova, varhaníky dva.104

V době druhé světové války vznikla pro sbor významná spolupráce s profesorem

Maxmiliánem Koblížkem (1866-1947), varhaníkem, skladatelem, hudebním

kritikem. M. Koblížek studoval na pražské varhanické škole, z níž byl nejprve

vyloučen, po opětovném přijetí ze školy sám odešel. V roce 1889 studoval

a absolvoval Janáčkovu varhanickou školu v Brně, od roku 1898 na této škole

vyučoval zpěv a od roku 1932 vyučoval i na brněnské konzervatoři. Koblížek působil

také jako ředitel kůru chrámu Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, kde před

ním zastával tuto funkci Leoš Janáček. Poslední léta života strávil ve Velké Bystřici,

kde je i pochován. Zde složil i jednu ze svých mší, Vánoční.105

V srpnu 1945 odešel Rudolf Janáček s rodinou zpět na Ostravsko. Působil dále jako

varhaník v Ostravě – Zábřehu a nakonec ve Vítkovicích, psal příležitostně skladby

102 Zprávy o stavu farnosti z let 1929 a 1939.103 Rozhovor s Antonínem Nakládalem, uskutečněný dne 12.1.2013104 Farní kronika od roku 1900, uložená v kanceláři velkobystřické fary, zápis z roku 1939105 BALATKOVÁ J., TRAPL M. Velká Bystřice. Pohledy do dějin. Vydavatel: Město Velká Bystřice 2002. 1. Vydání. s. 208. ISBN 80-238-9054-9

41

pro liturgické potřeby své farnosti. (Např. „Země třásla se“, nebo „Požehnání a

offertorium“).106 Janáčkovy skladby se až do současnosti hrají. Také jeho vnuk Jan

Strakoš je varhaníkem. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a na Univerzitě

v Hradci Králové hru na varhany a hudební výchovu a sbormistrovství chrámové

hudby. Nyní působí v Místku.107

Janáčka ve vedení kůru vystřídal Antonín Skácel a působil zde do roku 1947, kdy byl

odveden na vojnu.

Promovaný historik Mgr. Antonín Skácel se narodil 1. 11. 1925 Olomouci, kde také

získal základy hry na housle, klavír, varhany a další hudební nástroje. Varhanní hru

potom studoval na Vyšší hudebně pedagogické škole u J. Kubenky a L. Waloszka.

Kromě toho na brněnské konzervatoři vykonal státní zkoušky ze hry na varhany,

klavíru a sborového řízení. Později získal čtvrtou státnici a diplom za studium

na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně – obor hudební věda

a výchova.

Po základní vojenské službě působil Antonín Skácel od 1. 10. 1949 v Krnově. Učil

v Městské hudební škole hru na klavír. Zde se také seznámil se svou pozdější ženou

Dagmar Kubátovou, rovněž učitelkou klavíru. Zároveň působil jako varhaník

u sv. Martina a také jako korepetitor a občas i dirigent Chrámového a Dětského

sboru. Byl zde aktivní také skladatelsky, hlavně na popud zdejšího faráře P. Aloise

Kupky, který psal texty. Vznikly tak např.: Česká mše, Kantátová mše, Dětská mše,

Květy na oltář, Vánoční mše (psaná pod pseudonymem Karel Pospíšil), latinská

Missa in Es, Koledy pro dětský sbor, varhanní skladby Toccatina, Toccata a fuga

Carnoviensis (původně Krnoviensis), Nocturno. Složil zde také hudbu k několika

divadelním představením a řadu dalších skladeb. Z Krnova Skácel odešel 1. 7. 1952.

Později působil učitelsky v Opavě, Hlučíně a naposledy v Ostravě - Petřkovicích.

Pavel Novosad, učitel na LŠU v Petřkovicích, o A. Skácelovi píše: Na škole vyučoval

klavír, kytaru a hudební nauku. Dále hrál také na housle, violu a varhany […], byl

výborným varhanním hráčem, bravurním improvizátorem, korepetitorem, a rovněž

výborně hrál z listu. Harmonii ovládal mistrovsky. Na varhany uskutečňoval své

106 Nadání jsem zdědil nejspíš po svém dědovi. online [cit. 24.2.2013]. Dostupné z http://fm.denik.cz/kultura_region/nadani-jsem-zdedil-nejspis-po-svem-dedovi20120212.html107 Farní mozaika, občasník farnosti sv. Jana a Pavla v Místku. Listopad 2007, s. 8 . [online]cit. 24.2.2013. Dostupné také z http://www.farnost-mistek.wz.cz/mozaika/listopad_07.pdf /

42

podvečerní varhanní recitály v mnoha kostelech doma i v zahraničí, dokonce po něm

zůstala rozsáhlá práce o varhanách nejrůznějších míst a chrámů. Tato práce se mně

taky dostala do rukou, a vskutku musím říci, že jí věnoval snad veškerý svůj volný

čas. Celá léta hrával na varhany na Obecním úřadě v Hlučíně při svatebních

obřadech. Na sklonku svého života hrával při mších v různých kostelech, zastupoval

dokonce i v ostravském krematoriu. V měsíci červenec před 4 nebo 5 lety zemřel.108

Po Antonínu Skácelovi přišel další mladý hudebník, Radoslav Runták z Přáslavic,

který zde působil s dvouletou přestávkou, kdy byl na vojně u vojenské hudby,

až do konce padesátých let.

Po dobu Runtákovy vojenské služby zde ještě působil v letech 1949-1951 František

Utíkal z Droždína. Všichni tři posledně jmenovaní varhaníci byli spolužáci z různých

ročníků olomoucké varhanické školy.109

Z dalších záznamů lze vyčíst, že hlavním varhaníkem po Runtákovi byl

pravděpodobně František Mikulka, bývalý ředitel školy, zmíněný již v dřívějších

letech v souvislosti se sborem. Když Mikulka v roce 1963 onemocněl na průdušky,

vypomáhal Augustin Nekoksa, který však jezdil se sanitkou v Olomouci, takže

vznikaly problémy, zvláště se zajišťováním pohřbů.

František Mikulka, mj. také autor Vánoční mše (Vzhůru, vzhůru, pastýřové) pro

smíšený sbor s průvodem varhan a orchestru, která byla provedena nejméně

jedenkrát a to v roce 1943, a velikonočního zpěvu „Vstalť jest“,110 zemřel na infarkt o

vánocích roku 1965.

Po jeho smrti se ujal varhan Augustin Nekoksa z Přáslavic. Protože tato doba byla

pro církev a duchovní hudbu skutečnou dobou temna, nejsou o jeho působení

prakticky žádné záznamy. Jen podle toho, že jsem na kůru objevila jeho rukou

přepsanou partituru Kolaříkovy Pastýřské mše (opis datován 1970), soudím, že se

snad tehdy tato mše pod jeho vedením i provedla. V sešitku v lavici varhan je také

záznam, že byla o vánocích 1971 provedena „Mše od Marhuly“.)

108 NOVOSAD. Pavel. Antonín Skácel – vzpomínka. 16. 2. 2013, 15:34, email109 dopis Františka Utíkala Antonínu Nakládalovi z 11. 1. 2006110 Farní Cyrilská jednota ve Velké Bystřici. Cyril, časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě. 1944, č. 1-4, s.45-46. Přístupné také z http://cyril.psalterium.cz/

43

Augustin Nekoksa náhle zemřel v roce 1976 a jeho funkci převzal Václav Bohačík,

varhaník z Hluboček. Václav Bohačík začal na varhany hrát ve svých 16 letech

v roce 1955 pod vedením tehdejšího hlubockého duchovního správce P. Karla

Pospíšila. Do té doby o hudbě prakticky nic nevěděl, ale denně minimálně hodinu

cvičil a po roce už začal hrát snadnější úpravy písní při liturgii. Od začátku roku

1957, kdy tehdejší místní varhaník pan Seidler ze zdravotních důvodů s hraním

skončil, se stal V. Bohačík jediným varhaníkem v Hlubočkách a po smrti

A. Nekoksy byl i hlavním varhaníkem ve Velké Bystřici, pouze za občasné

výpomoci Josefa Ochmana a později Jana Juráně.111

Václav Bohačík byl také vynikající sólový zpěvák, tenorista, a až do své smrti v roce

2009 byl také členem bystřického chrámového sboru. Neopomenutelné jsou jeho

organizační schopnosti a obrovské nasazení pro obě farnosti.

Václav Bohačík zemřel náhle ve věku 67 let na zástavu srdce. Stačil ještě

organizačně a finančně zajistit rekonstrukci hlubočského kostela, dokončení opravy

se však již nedočkal.

Také P. Josef Olejník v letech svého působení ve Velké Bystřici na varhany hrával

a to při slavnostních mších, na nichž účinkoval sbor. Do naší paměti se zapsaly

především jeho vynikající improvizace a také doprovody písní z Kancionálu, které

tvořil na místě a které se v jeho podání vyznačovaly průzračností a přesností,

postupnou gradací i úžasnými mezihrami. Každá i ta nejobyčejnější píseň se pod jeho

rukama stala zajímavou skladbou, aniž by byla nějak pompézní či na sebe zbytečně

upoutávala pozornost.

Současným varhaníkem je od srpna 2009 Lubomír Vlk. Hru na varhany studoval

v 80. letech 20. století u Melánie Pustějovské na LŠU Zerotín v Olomouci v rámci

kurzů pro pracující. Civilním povoláním je regionálním zástupcem společnosti

REXNORD pro státy střední Evropy. Podle potřeby mu vypomáhá Jan Juráň, který

varhany studoval u P. J. Olejníka a rovněž u M. Pustějovské.

L. Vlk inicioval současnou generální opravu našich varhan a zajišťuje její průběh.

111 Rozhovor s varhaníkem panem Václavem Bohačíkem. Děníček, měsíčník Farnosti Velká Bystřice, 2005, č. 10, s. 1

44

Pro úplnost bych ráda ve výčtu významných bystřických varhaníků zmínila ještě

osobnost P. PhDr. Josefa Dosoudila (1874-1920), ač nemáme žádné důkazy,

žena na šem kůru hrával. Narodil se a dětství prožil ve Velké Bystřici, potom

vystudoval teologii v Olomouci a pokračoval na filosofické fakultě univerzity

v Innsbrucku, kde získal doktorát filosofie. Od roku 1904 působil jako ředitel kůru

u sv. Mořice v Kroměříži. Byl významný jako sbormistr, varhaník, pedagog i jako

hudební skladatel.112 (Náš sbor má v repertoáru jeho skladbu Plange quasi Virgo).

112 ANDRES, Jan a kol.: Velká Bystřice: Pohledy do dějin.1. vyd. Velká Bystřice: Město Velká Bystřice 2002, s. 207. ISBN 80-238-9054-9

45

6 Závěr

Při výběru tématu pro svou bakalářskou práci jsem doufala, že se mi podaří zjistit

jaksi ucelený soubor informací o chrámové hudbě ve Velké Bystřici. Poté, co jsem

prostudovala farní kroniku, obě vydání kroniky našeho města i další snadněji

dostupné zdroje (články v místním tisku, korespondence a rozhovory s pamětníky),

uvědomila jsem si, že k hlubšímu proniknutí do tématu budu potřebovat důkladnější

teoretické znalosti o fungování kůrů v minulých staletích, neboť malé útržky naší

historie je potřeba propojit pomocí obecných poznatků.

Pustila jsem se tedy do studia různých publikací zabývajících se vývojem

varhanářství a osobnostmi varhanářů, vývojem církevní hudby a provozní praxí

na kůrech kostelů, obzvláště venkovských. Každé z těchto témat mě natolik zaujalo,

že jsem se mu v rámci svých časových možností oddala naplno a snažila se přitom

postihnout ve svých zápiscích v co největší šíři, tak, aby případný čtenář získal

představu o celém vývoji duchovní hudby v našich podmínkách. Uvědomuji si,

že téma ještě zdaleka není uzavřené. Ve Státním okresním archivu Olomouc

a v pobočce Zemského archivu Opava v Olomouci by jistě bylo možné najít další

údaje, jako například účty za opravy varhan a nákupy hudebních nástrojů nebo

doklady o vyplácení hudebníků, které by nám provozní praxi více přiblížily. Také by

snad bylo možné najít historické inventáře kostela, které by nám poodhalily zatím

neznámé informace o vybavenosti kůru hudebními nástroji, možná i soupis notového

archivu. V tomto směru zůstávají možnosti pro další badatele otevřené.

Přesto doufám, že si tato práce své čtenáře najde, zvláště mezi zpěváky a hudebníky

našeho chrámového kůru, a že je potěší vědomí takto hlubokých kořenů a staletých

tradic sborového zpěvu a duchovní hudby.

Můžeme si uvědomit, že obzvláště na venkovských kůrech nebylo povolání kantora

nebo role zpěváka nikdy „zlatým dolem“, že tyto osoby v mnoha historických

obdobích spíše jen živořily, přesto jejich vnitřní touha po kráse a umění převážila

nad všemi strázněmi a oni dál sloužili svému poslání. Nejpatrnější je to od počátku

devatenáctého století, kdy se hudba v kostelích stále více stávala závislou

na aktivitách dobrovolníků, a tento stav trvá vlastně až doposud. Proto si velmi

46

vážím práce všech, kteří ještě v dobách nedávno minulých často riskovali svou

svobodu nebo aspoň své zaměstnání či možnost studovat. Dnešní zpěváci již

nemusejí obětovat tyto hodnoty, ale zato se často setkávají s nepochopením ze strany

zaměstnavatelů, zvláště zaměstnanci supermarketů a dalších firem se směnným

provozem. Všichni však věnují svůj volný čas a mnohdy i své peníze ve prospěch

krásné hudby na kůrech kostelů.

47

Shrnutí

Tato práce se zabývá působením sborů a varhaníků v kostele Stětí sv. Jana Křtitele

ve Velké Bystřici v průběhu 20. století, nastiňuje však i historii chrámové hudby

v širších souvislostech od počátku křesťanství. Akcentuje přitom dění a podmínky na

moravském venkově.

Summary

This thesis deals with the activity of choirs and organists in the church of Beheading

of St John the Baptist during the 20th century. The work also covers the history of a

church music since the beginning of Christianity in a broader context. The situation

and events in the Moravian country are emphasized.

48

Použitá literatura

BALATKOVÁ J., TRAPL M. Velká Bystřice. Pohledy do dějin. Vydavatel: Město Velká Bystřice 2002. 1. Vydání. ISBN 80-238-9054-9

DOHNAL, Vít a kol. Velká Bystřice. Minulost a současnost. Ostrava: Profil, 1977.

HLAVÁČEK, Petr.Kantor a hudba – vždy a všude. In: Hudba v Olomouci a na střední Moravě I.: in memoriam Vladimír Hudec. 1. vyd. Editor Eva Vičarová. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007. ISBN 978-802-4417-639.

KUNETKA, František. Stručné dějiny hudby a zpěvu v liturgii. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, ISBN 80-726-6027-6.

MUSIL, Jiří Václav: K osmdesátinám olomouckého hudebního pedagoga a skladatele Mons. Josefa Olejníka. In: Acta academica Universitatis Palackianae Olomucensis, facultas pedagogica, Hudební věda a výchova 7, Musica V, Olomouc 1996, s. 133.

SEHNAL, Jiří a Jiří KUNETKA, František. Stručné dějiny hudby a zpěvu v liturgii. 1. vyd. Olomouc: VYSLOUZIL. Dějiny hudby na Moravě. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2001, ISBN 978-807-2750-214.

SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 1 Varhanáři . 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003. ISBN 80-7275-042-9

SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. ISBN 80-244-0887-2

SEHNAL, Jiří. Norma a praxe v chrámové hudbě na Moravě v první třetině 19. Století in Hudba v Olomouci a na střední Moravě I.: in memoriam Vladimír Hudec. 1. vyd. Editor Eva Vičarová. V Olomouci: Univerzita Palackého, 2007. ISBN 978-802-4417-639.

Další zdroje

Kronika Bandy, uchovávaná u Marie a Vladimíra Procházkových ve Velké Bystřici

Farní kronika, uložená v kanceláři fary ve Velké Bystřici

Zprávy o stavu farnosti z let 1929 a 1939

49

Organologický nález varhan v kostele Stětí sv. Jana Křtitele ve Velké Bystřici pořízený arcidiecézním organologem Janem Gottwaldem 12. 7. 2010

Rozhovor s varhaníkem panem Václavem Bohačíkem. Děníček, měsíčník Farnosti Velká Bystřice, 2005, č. 10, s. 1

NAKLÁDAL, Antonín: Pojďme, jásejme Hospodinu… Děníček Měsíčník Farnosti Velká Bystřice. 2006, č.1, str.2

Dopis Františka Utíkala Antonínu Nakládalovi z 11. 1. 2006, uložený v osobním archivu adresáta.

Baroko 2012, průvodní text ke koncertu Ensemble Damian ze dne 16.11.2012

KOTRBA, Jiří Marek: Rozhovor s P. J. Olejníkem. In: Seminární průvan, 2006, č. 5, s. 5-7

NOVOSAD, Pavel: Antonín Skácel – vzpomínka. 16. 2. 2013, 15:34, email

Internetové zdroje

Cyrilská Jednota. [online] citováno dne 2013-02-10. Dostupné z: http://spolky.profitux.cz/obecne/cj.html

Emil Pluhař. [online] citováno dne 2013-03-30. Edit. 1.3.2013. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Emil_Pluhař

Farní Cyrilská jednota ve Velké Bystřici. Cyril, časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě. 1942, č. 1-4, s.45. Dostupné také z: http://cyril.psalterium.cz/

Farní cyrilská jednota ve Velké Bystřici. Cyril, časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě. 1943, č. 3-4, s.44. Dostupné také z: http://cyril.psalterium.cz/

Farní Cyrilská jednota ve Velké Bystřici. Cyril, časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě. 1944, č. 1-4, s.45. Dostupné také z: http://cyril.psalterium.cz/

Farní mozaika, občasník farnosti sv. Jana a Pavla v Místku. Listopad 2007, s. 8. [online] citováno dne 2013-02-24. Dostupné také z http://www.farnost-mistek.wz.cz/mozaika/listopad_07.pdf /

Literátská bratrstva. [online] citováno dne 2013-03-01. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Literátská_bratrstva

50

Prohlášení "Společnosti pro zvelebení hudby v Čechách" dne 25. 4. 1808, které je dnes považované za zakládací listinu Pražské konzervatoře. [online] citováno dne 2013-02-03. Dostupné také z http://www.prgcons.cz/historie Sjezd cyrilských jednot na Svatém Kopečku. Cyril, časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Československé republice. 1948, č. 7-10, s. 112. Dostupné také z: http://cyril.psalterium.cz/

SLAVICKÝ, Tomáš. 50. výročí zrušení Obecné Jednoty Cyrilské. [online] citováno dne 2013-02-17. Dostupné z: http://www.sdh.cz/sdh_htm/odjinud/cyril_jed.htm

SLAVICKÝ, Tomáš: Cecilianismus a cyrilismus. Webové stránky časopisu Cyril. [online] citováno dne 2013-02-17. Dostupné z: http://cyril.psalterium.cz/?a=14ř

SMITHOVÁ, Erika. Systém výuky a výchovy na varhanických školách. Webová konference.[online] citováno dne 2013-02-12. Dostupné z: http://konference.osu.cz/khv/file.php?fid=18

SMOLOVÁ,Věra. Co předcházelo sebevraždě Jakuba Jana Ryby . [online] citováno dne 2013-02-19. Dostupné z http://zpravy.idnes.cz/co-predchazelo-sebevrazde-jakuba-jana-ryby-fjb-/kavarna.aspx?c=A081216_164824_kavarna_bos

Tre Boemi in Italia - I. Úvod. [online] citováno dne 2013-02-27. Dostupné z: http://www.hudebnirozhledy.cz/www/index.php?page=clanek&cislo_id=138&id_clanku=554

VAVROŠOVÁ, Ladislava: Nadání jsem zdědil nejspíš po svém dědovi. [online] citováno dne 2013-02-24. Dostupné z: http://fm.denik.cz/kultura_region/nadani-jsem-zdedil-nejspis-po-svem-dedovi20120212.html

Diplomové práce zabývající se P. J. Olejníkem

PECHÁČKOVÁ, Cecilie. Pater Josef Olejník a liturgická hudba po II. vatikánském koncilu [online]. 2011 [cit. 2013-04-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vladimír Maňas. Dostupné z: <http:/is.muni.cz/th/263836/ff_b/>.

KAMARÁDOVÁ, Eva. Osobnost a život P. Josefa Olejníka [online]. 2012 [cit. 2013-04-12]. Diplomová práce. PALACKÝ UNIVERSITY IN OLOMOUC, Sts Cyril and Methodius Faculty of Theology. Vedoucí práce Jitka Jonová. Dostupné z: <http:/theses.cz/id/4tdkm8/>.

51

Fotografická příloha

Příloha č. 1: Cyrilská jednota v roce 1941

Příloha č. 2: Titulní stránka kroniky Bandy

52

Příloha č. 3: Členové Bandy na bystřickém kůru počátkem 70. let 20. století

53

Příloha č. 4: Banda na Posluchově v roce 1973

Příloha č. 5: Sbor v Kelči

54

Příloha č. 6: Řím 1992

Příloha č. 7: Soustředění sboru na Hoře Matky Boží v Králíkách 1999

55

56

Příloha č. 8: Fotografie Haasových varhan ve Velké Bystřici

Příloha č. 9: Tučkovy varhany před rekonstrukcí

57