Jan Amos Komenský

edi ce EURO PA

_ q

_ q

ACADEMIAPraha 2007

Jan Amos KomenskýInformatorium školy

mateřské

_ q

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Komenský, Jan Amos, 1592--1670Informatorium školy mateřské / Jan Amos Komenský ;

[předmluvu napsal Martin Steiner]. -- Vyd. v nakl. Academia 2. --Praha : Academia, 2007. -- 132 s. -- (Europa ; sv. 5)ISBN 978-80-200-1451-1

373.2-- předškolní výchova-- pojednání

373.2/.3 -- Předškolní a primární výchova a vzdělávání [22]

Editor © Tomáš Havelka, 2007Preface © Martin Steiner, 2007Epilogue © Tomáš Havelka, 2007

ISBN 978-80-200-1451-1

_ q

OB SAH

Náprava věcí lidských a svět dítěte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Z literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Informatorium školy mateřské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

Věcné vysvětlivky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

Kritický aparát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

_ q

_ q

Náprava věcí lidských a svět dítěte

Celá naděje na všeobecnou nápravu věcí závisí na první výchově.

J. A. Komenský, Pampaedia, kap. IX

Jan Amos Komenský (1592–1670) se zapsal do české vzdě-lanosti a kultury nepominutelnou stopou. Významnou osob-ností byl už ve své době, už za svého života si získal res-pekt řady významných vzdělanců tehdejší Evropy; k nej-známějším patří René Descartes a Gottfried Wilhelm Leib-niz. Byl zjevně jedním z těch, kteří nenechávají své okolílhostejným, dovedl si získat oddané přátele a následovníky,nevyhnul se však na druhé straně polemikám a ostrým spo-rům s odpůrci a nepřáteli. Povoláním byl duchovním Jed-noty bratrské, vše ostatní, čím byl, a čím byl mnohdy velmidůsledně i obětavě, považoval sám za vedlejší, méně důle-žité, třebaže mnohé z jeho ostatní činnosti – např. právě otáz-ky výchovy a vzdělávání člověka – s duchovním poslánímsouznělo. A právě to „vedlejší, méně důležité“ jej učinilo,z vlastního pohledu Komenského snad i poněkud paradoxně,známým a slavným. Srdcem, cítěním byl humanista, formo-vaný humanistickou vzdělaností a prodchnutý humanistic-kými ideály, a samozřejmě křesťan, vědomý si ceny každé-ho Božího stvoření, zejména pak každé jednotlivé lidskéosobnosti.

7

_ q

Na počátku Komenského zájmu o otázky výchovy a vzdě-lávání člověka stál záměr usnadnit školám, tj. žákům i učite-lům v nich, cestu ke vzdělání a k duchovnímu rozvoji budou-cích osobností, budoucích vzdělanců, tedy lidí, kteří budoujednou ve společnosti hrát vůdčí roli. Usnadnit znamenalopro Komenského najít takové nástroje vzdělávání, aby pro-bíhalo příjemně, rychleji a s co nejmenší námahou, vyna-loženou jak učiteli, tak žáky. Komenský však od počátkusvých didaktických úvah počítá pro každého lidského jedin-ce s celoživotním programem vzdělávání a sebezdokonalo-vání, dnes bychom mohli říci s celoživotní cestou za ideálemharmonicky rozvinuté lidské osobnosti. To zahrnuje aktivnía harmonicky vyrovnaný vztah k věcem (ke světu), k lidema k Bohu.

To už se ocitáme u pansofie a pomalu se dostáváme ke všenápravným koncepcím Komenského. Pansofie, spíše vše-obecná moudrost než vševěda, je v jeho pojetí takový racio-nální výběr vědění, který má člověku umožnit žít v oněch prá-vě zmíněných ideálních vztazích k věcem, k sobě navzájema k Bohu. Komenský jako bytostný pedagogický optimistavěřil, že dokonalé vzdělání, správná výchova a dobře zvole-ný soubor toho, co člověk potřebuje znát a vědět, povedouk odstranění všech nedostatků, jimiž trpí lidští jedinci i celálidská společnost, že za pomoci takového vědění lze napravitvše, co se v průběhu lidských dějin pokřivilo a pokazilo.Nechme teď stranou, nakolik je to utopie a nakolik se utopic-ké rysy Komenského všenápravných záměrů liší od „klasic-kých“ utopií starších myslitelů, jako jsou zejména Th. Morusnebo T. Campanella. Důležité teď pro nás je, že nápravu člově-ka a společnosti vidí Komenský jako nápravu lidských věcí.

Co jsou pro Komenského lidské věci? Už jsme to nazna-čili onou trojicí vztahů člověka k věcem, k lidem a k Bohu:

8

_ q

vzdělání, správa věcí veřejných a náboženství. Podaří-li selidstvu dovést tyto tři určující složky života do ideální -ho – pů vodního neporušeného – stavu, nastane všeobecnýmír, neboť již více nebudou příčiny k rozporům, a tudíž anik válkám a k žádnému jinému násilí. Vždyť vzdělání zname-ná poznání pravdy, a osvojí-li si všichni lidé pravdu, ztratídůvody k jakýmkoliv sporům. K tomu je ovšem třeba umětvšem všechno vysvětlit tak, aby se každý dobral skutečnépravdy, a s takovou přesvědčivostí, že proti takto získanépravdě nikdo nebude mít co namítat; splnění tohoto úkoluočekával Komenský od své pansofie. I z tohoto zjednodu-šeného výkladu je zřejmé, že si Komenský nevytyčoval cíleprávě snadné. Právě tak by vůbec nebylo snadné pokusit sevysvětlovat, z čeho pramenily jeho optimistické představyo tom, že je možno takovou věc s úspěchem podniknout,třebaže je zřejmé, že jej k tomu vedlo zejména jeho hlubo-ce prožívané křesťanství. Snad je ale patrno, že při nápravěvěcí lidských měla v Komenského pojetí sehrát zásadní rolipansofie, tudíž vzdělání, vedoucí všechny lidi ke kompe-tentní představě o světě, o správě veřejných věcí a o Bohu.Tím se vracíme zpět k úloze vzdělanosti v životě člověka.Komenský, jak už bylo řečeno, jednoznačně požaduje, abyse člověk vzdělával po celý život. Nijak proto nepřekvapí,že součástí klíčového díla o všenápravě – Obecné poradyo nápravě věcí lidských – je také samostatná (čtvrtá) částvěnovaná výchově a vzdělávání, Pampaedia (Univerzálnívýchova). Ta předkládá Komenského představu lidskéhoživota rozděleného podle věku na osm na sebe navazujícíchškol: škola zrození, útlého dětství (zvaná též klín mateřský),dětství, dospívání, mladosti, dospělosti, stáří a smrti. Prokaždý stupeň pak určuje vhodný výchovný a vzdělávacíobsah.

9

_ q

Informatorium školy mateřské, v latinské verzi Schola infan-tiae (tedy doslova „Škola nemluvněcího věku“) a v němec-ké Informatorium maternum, der Mutterschul (kde je protiprvotní české verzi opakováním – maternum, Mutterschul –mateřská role ještě zdůrazněna), patří mezi velmi oblíbenéa poměrně často vydávané spisy svého autora. Sám Ko-menský mu také zjevně přisuzoval velký význam; kromědůvodů pedagogických – zásadní role předškolního věkupři formování člověka – nasvědčuje tomu i jinak neobvykláskutečnost, totiž že Komenský sám zpracoval Informato-rium ve všech třech jazycích, jimiž psal, tedy česky, němec-ky a latinsky.

Prvními Komenského pedagogickými, či didaktickými,pracemi jsou učebnice, nejstarší, o níž máme zprávu, je dnesztracená příručka patrně latinské gramatiky, vydaná údajněv Praze r. 1616. Spolu s českou verzí Didaktiky tak patříInformatorium (rovněž ve své české verzi) k prvním teore-tickým pedagogickým spisům Komenského. Shodou okol-ností mají obdobný osud. Jejich vznik spadá do doby odcho-du Komenského z vlasti a do počátků exilu, to znamená dopřelomu 20. a 30. let 17. stol. Až do poloviny 19. stoletíexistovala obě tato díla pouze v rukopise, od té doby všakjsou obě vydávána a překládána do řady jazyků (nejenomevropských).

Z výše uvedeného nástinu Komenského představ o nápravěvěcí lidských je již patrno, že výchova a formování člově-ka jsou celoživotními Komenského tématy. Tématy, kteráčasem krystalizují, procházejí vývojem a především jejichpojednávání postupně nabývá na hloubce autorova pohle-du a získává dokonalejší strukturu. Od původního záměruusnadnit školní vzdělávání, učinit je příjemnějším, možno

10

_ q

říci i zábavnějším, dostává se Komenský zákonitě i k problé-mům výchovy a hledání cest k vývoji harmonické lidskéosobnosti. K tomu ovšem nestačí „klasická“ školní léta spo-jená s dětstvím a raným mládím člověka, k takovému cíli jetřeba směřovat po celý život; Komenský tedy prohlásil celýživot za školu, hledal pro toto celoživotní vzdělávání vhod-nou strukturu a pro jednotlivé etapy odpovídající náplň. Před-školní stupeň, a to včetně prenatálního stadia, představujev této stavbě základ, od nějž se odvíjí úspěch všech vyššíchstupňů.

Obecná porada o nápravě věcí lidských svědčí (mimojiné) o Komenského směřování k větším literárním celkům,k stále propracovanějším systémům a o snaze sdělit čtenářico nejvíce na stránkách jednoho díla (pokud jde o Obecnouporadu, těžko lze už mluvit o jedné knize). Tomu přestalvyhovovat záměr sepsat řadu „informatorií“ o jednotlivýchstupních škol. „Mateřskou školu“ Informatoria dělí Komen-ský v Pampaedii na školu zrození a školu útlého dětství.Avšak i v Pampaedii zůstává silný důraz na raný lidský věk.Stále platí, že první věk hraje rozhodující roli v rozvoji člo-věka, že vjemy a návyky z tohoto období jsou základem proto, v jakou osobnost člověk vyroste.

Mezi Informatoriem a příslušnými pasážemi Pampaediejsou určité rozdíly, ten nejpatrnější záleží v tom, že v Infor-matoriu vychází Komenský od obsahu výchovy a vzdělá-vání předškolních dětí a každé téma pak dělí do vhodnýchpododdílů pro jednotlivé roky; v Pampaedii naopak dělí pře -dem školu útlého dětství na šest tříd (novorozenecká, ko je-nec ká, žvatlání a prvních krůčků, mluvení a vnímání, mravůa zbožnosti a konečně třída společného zaměstnávání) a kaž -dé z nich stanovuje, čím by se v ní měly děti zabývat a coby si v ní měly osvojit. Co ale stále zůstává, je autorovo

11

_ q

pochopení pro svět dítěte, důsledný postup od jednoduššíhoke složitějšímu, a nakolik je to možné, od známého k méněznámému a neznámému. Komenský klade na dítě požadav-ky přiměřené jeho věku, jeho schopnostem vnímání a reak-ce na podněty okolí. I nejmenší děti jsou zvány k aktivnímupřístupu ke všemu, co si mají osvojit, nezastupitelná rolepřitom náleží hře. Dítě je Komenskému rozumným tvorem,tudíž se s ním má tak jako s rozumným tvorem zacházet.Což ovšem vedle přiměřeného respektu k osobnosti dítětetaké znamená, že je třeba dítěti bránit v konání věcí nero-zumných, a to i tvrdšími výchovnými prostředky tam, kdedobrý příklad nebo domluva nepostačí. Neboť tak jako jeprvní věk člověka rozhodující pro získávání poznatků, proučení, tak je rozhodující i pro odnaučování nežádoucíchnávyků.

Leccos z Komenského požadavků na výchovu předškol-ních dětí bude dnes řada čtenářů považovat za přemrštěné,příliš náročné na kázeň při některých výchovných činnos-tech, někde i za zbytečné strašení dětí. Na druhé straně ovšemargumenty, o něž Komenský opírá např. své požadavky naukázněnost, rozhodně nepostrádají působivost a stojí za too nich uvažovat. Jeho koncepci celoživotního vzdělávánívšak nelze upřít promyšlené základy a solidně vybudovanoustavbu. Předškolní etapa formování člověka má v ní své pev-né místo a svět dětských možností a schopností Komenskýplně zapojuje i do procesu toužené nápravy lidských věcí,jež má člověku umožnit, aby žil v harmonické shodě s příro-dou (se světem), se sebou i s ostatními lidmi a s Bohem.

Martin Steiner

12

_ q

Z literatury

Čapková, D.: Předškolní výchova v díle J. A. Komenského, jehopředchůdců a pokračovatelů, Praha 1968

Čapková, D.: Pojetí vzdělání jako celoživotního procesu v díleKomenského, Pedagogika 20, 1970, s. 703nn.

Čapková, D.: Některé základní principy pedagogického myšlení J. A. Komenského, Praha 1977

Čapková, D.: Myslitelsko-vychovatelský odkaz Jana AmoseKomenského, Praha 1987

Havránek, B.: Příspěvek k stylové diferenciaci českých spisů Jana Amose Komenského, Slovo a slovesnost 31, 1970, č. 4, s. 306nn.

Nováková, J.: The Idea of School of Infancy, Acta Comeniana 4(XXVIII), 1979, s. 407nn.

Uhlířová, J.: Role hry v Komenského pedagogické koncepci,Praha 2003

13

_ q

_ q

INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉto jest

Pořádná a zřetedlná zpráva, kterak rodičové pobožní, i sami, i skrze chůvy,pěstouny a jiné pomocníky své, nejdrážší svůj klénot, dítky své milé, v prvním jejich a počátečním věku rozumně a počestně k slávě Bohu, sobě ku potěšení, dítkám pak svým na spasení vésti a cvičiti mají

Mar. 10, 14

Nechte dítek, ať jdou ke mně (dí Pán), a nebraňte jim: nebo takovýchť jest království Boží. |

15

2

_ q

_ q

5

10

15

‹2a›

17

POŘÁDEK KAPITOL

I. Že dítky nejbedlivějšího opatrování potřebují. p. 3

II. K čemu dítky vedeny býti mají? p. 11III. Že bez cvičení mládež naprosto býti

nemůž. p. 15IV. V čem mládež cvičena a do šesti let

vycvičena býti má? p. 17V. Kterak mládež v zdraví šetřena

a cvičena býti má? p. 66VI. Jak v rozumnosti cvičeny býti mají? p. 47

VII. Jak v činech a pracech všelijakých? p. 55VIII. Jak v výmluvnosti? p. 61IX. Jak v mravích a ctnostech? p. 35X. Jak v pobožnosti? p. 24

XI. Jak dlouho mládež v škole mateřské zdržovati? p. 76

XII. Jak je k škole obecní preceptorsképřipravovati? p. 79

_ q

5

10

18

Moudré povědění

Nejpřednější stráž lidského pokolení v kolíbce jest.Protože na začátku záleží všecko, k dobrému i zlému:Kam jak co jíti začne, tam tak jde: za hlavou tělo, zaojem vůz. A nejsnáze jest začíti na počátku, jindetěžko.

Potvrzuje Bůh, u Iz. 28, v. 9: kdež naříkaje na veli-ké všech, starých i mladých, porušení, dí: „Kohož byvyučoval umění? Komu by posloužil, aby vyrozumělnaučení? Leč ostaveným od mléka, odtrženým odprsů.“

Potvrzuje i Kristus, pravě u Mar. 10, 14: „Nechtedítek jíti ke mně, a nebrante jim: nebo takových jestkrálovství Boží.“ |

_ q

5

10

3

19

Pobožným a křesťanským rodičům, poručníkům,pěstounům a všechněm s nemluvňaty zacházejícímpozdravení

Povinnostem vašim a šťastnému jich konání poučitivás chtěje, ó nejmilejší, za nevyhnutedlně potřebnésoudím napřed ukázati:

I. Jak veliké a drahé vám klénoty Bůh svěřil,kterýmkoli dítky k opatrování svěřil.

II. Nač je svěřil? k čemu je vésti máte?III. Jak naprosto bez vedení a cvičení mládež býti

nemůž.To tré předlože k věci samé přistoupím; v čem a jakby to vedení a cvičení pobožně a svatě, avšak líbez-ně a potěšeně konáno býti mohlo, vypíši.

Pomáhejž nám Bůh!

_ q

_ q

4

‹5›

Dítky že nejdražšíklenot, důvodem jest:1. SvědectvíPísem.

2. Boží námdaný titul.

3. HorleníBoží o mrhá-ní dítek.

4. Dítkysemeno Boží.

5. Kristuss dítkaminejradějizacházel.

6. Ušetřitijich přísněporučil.

5

10

15

20

25

30

21

KAPITOLA I

Že dítky nejdražší Boží dar a klénot nejpilnějšíhoopatrování hodný jsou

1. Zvláštní, drahý a slavný klénot že jsou dítky,po|učuje Duch Boží skrze Davida tak mluvě: „Dě-dictví od Hospodina jsou synové, a plod života jestmzda. Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdár-né. Blahoslavený, kdož takovými střelami naplněnýmá toul svůj“ (Žalm 127). Aj hle blahoslavený, kdodítky má!

2. Vidí se to i odtud, že Bůh, když nejmilostnějik nám lidem mluviti chce, dítkami nás nazývá; jakoby o žádném milejším a vzáctnějším tituli nevěděl.

3. A naproti, když na neřády lidské horlí, o to ná-ramně horlí, že dítky Molochovi obětují, a ne jemu(Lev. 20, 2 etc.; Jer. 32, 35). Nýbrž toto zvláštní jest,že Bůh i těch bezbožných modlářů dítky svými dítka-mi, sobě zplozenými nazývá (Ezech. 23, 37), tím žesobě jich ne jako svých, než jako Božích, Bohu zplo-zených dítek vážiti máme, namítaje.

4. Protož u Malachiáše (kap. 2, v. 15) nazývají sedítky semenem Božím: z něhož totiž rodina Božípovstává (Skut. 17, 29).

5. Aza tou příčinou věčný a velebný Boží Syn v lid-ském těle se zjeviv, k dítkám nejen přiučastněn býtichtěl, ale s nimi obzvláštní a potěšené své kocháníjakožto s bratříčky a sestřičkami | svými míti, s ni-mi se pěstovati, je na lokty brávati a líbati ráčil (Mar.10, 16).

6. Nýbrž i napomínával pilně k vystříhání se, aby-

_ q

6

5

10

15

20

25

30

7. Proč Bůhdítky tak ctí?

1. Že na něpodlé uloženírady svéhledí.

(Vysvětlenítoho příkladem)

22

chom malých dítek neuráželi a nepohoršovali, alejako jeho samého šetřili: i bídu vydávaje na ty, kdožmaličké takové zarmucují (Mat. 18, 5.6).

7. Chtěl-li by se kdo zastaviti a posouditi, proč Bůhtak dítky velebí a proč bychom my za tak důstojnéhoněco je držeti měli, ten dosti příčin najde. Předně za-jisté, zdají-liť se dítky špatného něco, nehleď na to, cojsou nyní, než co býti mají, a uhlédáš důstojnost jejich.Jsou jmenovitě zrozeni k tomu, aby nejen po nás oby-vatelé světa, páni a vládaří okršlku zemského, uřední-ci a regenti Boží mezi jinými tvory; ale také spolus námi učastníci Kristovi, královské kněžstvo, lid svatýa dobytý, tovaryší anjelů, soudcové ďáblů, potěšenínebes, hrůza pekla, dědicové výsosti a všech neskona-lých věků byli. Co slavnějšího jmenováno býti může?

8. Filip Melanchton svaté paměti obyčej měl, doškoly mezi mládež někdy vstoupě, klobouk sníti a ří-kati: „Salvete, reverendi domini pastores, doctores,licentiati, superintendentes; salvete, amplissimi, con-sultissimi, ce|leberrimi, doctissimi domini consules,praetores, judices, praefecti, cancellarii, secretarii,magistri, professores“ etc. (totiž „Zdař vám Bůh,dvojictihodní pani kněží, doktoři, děkanové; slovout-ní, moudří a opatrní pání purgmistrové, rychtářové,soudcové, uředníci, kanclíří, sekretáři, mistři, profe-soři“ etc.). Což když od přítomných za žert přijatobylo, on „Nežertuji“, řekl, „opravdu mluvím. Nebona ně, ne jakž a čímž nyní jsou, ale k čemu oddánijsouce se nesou, patřím: jist jsa, že z tohoto houfu ta-koví muží vyjdou, ačkoli také plev a třísek něco ode-jde.“ Mluvil-liť to směle muž ten, a mluvil moudře:čím více my o dítkách tak slavně a velebně, jakž na-

_ q

7

2. Že jsoujeho obraz,ještě jakonezašpiněný.

3. Že jsoudrahá a ještěnezmrhanáKristovakoupě.

4. Že jsoupřednínástroj chvály jeho.

Rodičůmsvým dítkyproč nejmilej-ší klénot býtimají, ukazujese to přirov-náním darudítek k jinýmBožím darůma bohatství.

5

10

15

20

25

30

23

vrženo, mysliti a mluviti máme? Poněvadž Kristus,tajností Božích vyjevovatel, zjevně vyhlásil, že tako-vých jest království Boží (Mar. 10, 14).

9. Avšak nejen na to, co býti mají, ale i na to, cojiž jsou dítky, hledě, najde se, že předrahý klénot jsouBohu a býti mají rodičům svým. Bohu pro tři příči-ny: Jedno, že jsou obraz Boží ještě jako nezašpině-ný, protože nevinňata jsou (Jonáš 4, 11). Kromě zaji-sté přirozeného rodičů svých hříchu samy se ničímještě nepoškvrnily: načež že Bůh hledí a to při | nichvysoce váží, z onoho připomenutého k Jonášovi pro-mluvení i odjinud z Písem svatých patrné jest.

10. Druhé, jsou ony nejjistší a nejčistší Kristovakoupě a vedlé toho nejmilejší jemu. Nebo poněvadžpro všecky zahynulé Kristus přišel a všech Spasi-telem jest, kromě kteříž by nevěrou a neposlušen-stvím učastenství jeho od sebe odvrátili: dítky tedynevěrou a neposlušenstvím jeho se ještě nezhošťují-ce, Kristovy jsou neproměnitedlně, jakž sám dí, že takových jest království Boží. Toť jsou ty prvoti-ny země Bohu a Beránkovi: kteříž se s ženami (ješ-tě totiž líbostmi a žádostmi nezřízenými) nepoškvr-ňují: ale následují Beránka, kamž by koli šel (Zjev.14, 4).

11.Třetí, váží sobě vysoce Bůh dítek proto, že jsouzvláštní a přední nástroj chvály jeho. O čemž Žalm8. svědčí: že z ust nemluvňat a těch, jenž prsí poží-vají, mocně dokazuje síly k přesvědčování a zahan-bování nepřátel svých. Jak se to děje, aby ony takplatným Bohu byly nástrojem proti odpůrcům, mynerozumíme, Bůh, zpytatel všeho, ví a rozumí.

12. Rodičům pak svým že nad stříbro, zlato, perly

_ q

‹9›

5

10

15

20

25

30

1.

2.

3.

4.

5.

8

24

a kamení drahé dražší | býti mají dítky, poznají to,když jedno k druhému přirovnají.

Předně, zajisté stříbro a zlato a jiné ty věci jsou věcimrtvé a nic než hlina čistotněji drobet nad jinou pře-pálená: dítky pak jsou živí obrázkové živého Boha.

13. Mimoto, stříbro a zlato jsou věci hned od svéhostvoření běžné, slovem toliko učiněné: ale dítky tvorten, o kterýž velebná Trojíce sv. zvláštní radu drželaa kterýž prsty Boha samého mistrovsky zformován jest.

14. Třetí, stříbro, zlato a ty věci mizejí a hynou:dítky jsou dědicství nesmrtedlné. Neb ač mrou, všaknehynou, než dostávají se z těla smrtedlného v nesmr-tedlnost. Protož Pán Bůh, když Jobovi všeho, co mubyl odjal, dvojnásobně navracel, dítek mu nedal nežtolik, kolik prvé měl. A i to již dvojnásobně bylo:protože první nebyli zhynuli (jako jiné ty odjaté věci),než toliko přenešeni k Bohu: tam se mu chovali, aži druzí za nimi přišli, a má jich v nebi i na věky mítibude dvojnásobně.

15. Čtvrté, jiné ty věci berou se z země: dítky ply-nou z podstaty naší a jsou jako titíž my: a protož tu-touž lásku a vážnost jim, kterouž sobě sami, povinnijsme. Jakož i v přirození všech životčichů | Bůh tako-vou k vlastnímu plodu náklonnost vštípil, aby jej za-roveň s životem svým milovali: ješto zlato, stříbroa věci ty bezdušné tak milovati za modloslužbu sepočítá.

16. Páté, zlato a stříbro a klénotové chodí od jedno-ho k druhému, žádného nejsou vlastní, než obecnívšech: dítě pak každé dává se rodičům za vlastní odBoha dar: a to za dar tak vlastní, že ho žádný v světějeho odčísti a odsouditi nemůže, nýbrž ani on sebe

_ q

10

6.

7.

8.

5

10

15

20

25

30

25

sám: protože to z nebe jeho podíl jest, jeho nepro-měnné dědictví.

17. Šesté, k stříbru a zlatu a zboží jakémukoli (ač-koli i to darové Boží jsou) neslíbil Pán Bůh strážnýchz nebe přidati anjelů: nýbrž obyčejně se tu ďábel to-varyší a vine, aby těch věcí za osídlo proti člověkuužívaje, skrze ně k lakomství, pýše, marnotratnostietc. jako provazy nějakými potahoval. Ale dítkámvždycky za strážné přidáváni bývají anjelé svatí, jakžsvědčí Kristus (Mat. 18, 10): takže kdo dítky v doměmá, jist tím býti může, že anjely v domě má: kdo dítěpěstuje, jist býti může, že anjely pěstuje, kteříž pří-tomní tu jsouc na službu mu hledí, aby nešetrnostík urazu nepřišlo: | kdo s dítětem svým nočními tem-nostmi obklíčen jsa odpočívá, jist býti může, že anjely vůkol stráž držící, aby duch temnosti přístu-pu neměl, má. Jak to potěšené věci, jak to předrahýklénot, věci takové s sebou nesoucí!

18. Sedmé, stříbro, zlato a jiná zevnitřní zboží mi-losti Boží nedávají a před hněvem jeho nám žádnouhradbou nejsou, jako jsou dítky. Nebo Bůh pro nevin-nost jejich na ně laskav jsa, pro ně a při nich i rodi-čům často odpouští: jakž příklad ninivitských dítekukazuje, jichž že mnoho bylo, napomohlo k tomu,aby Bůh bezbožného města nepodvrátil (Jon. 4, 11).

19. Osmé, v rozhojnění statku život člověka nezá-leží, jakž Kristus svědčí (Luk. 12, 15), protože pokrmnesytí, flastr nehojí, roucho nezahřívá, když Bůh od-jímá požehnání (Deut. 8, 3; Moudr. 16, 12. 26). Alepři dítkách a pro dítky vždycky jest jisté požehnání,aby je odkud živiti bylo. Nebo pečuje-liť Bůh o mladékrkavce volající k němu, jakž by o dítky, obraz svůj

_ q

115

10

9.

26

vlastní, nepečoval? Protož směle Doktor Luther řekl:„Ne my živíme dítky své, ale ony živí nás. Nebo proně, nevinňata, dává Bůh opatření, a my staří hříšníciživíme se při nich.“ |

20. Naposledy, stříbro, zlato, perly nemají nás če-mu sebou učiti, kromě čemu jiní tvorové, známostimoci, moudrosti a dobroty Boží: ale dítky za mustrctnosti nám vystaveny jsou, abychom se od nich po-koře, tichosti, dobrotě a smířlivosti učili. O tom za-jisté Kristus dí: „Neobrátíte-li se a nebudete-li jakopacholátka, nikoli nevejdete do království nebeské-ho“ (Mat. 18, 3). Poněvadž tedy nám je za precepto-říčky vystavuje a dává Bůh, jich sobě, jak precepto-rů obyčej jest, s ostýcháním vážiti máme.

_ q

12

5

10

15

20

25

30

27

KAPITOLA II

Nač Bůh rodičům dítky svěřil, k čemu je vésti mají?

K čemu pak to patří, že Bůh nebeské ty perličky ne takvšecky pospolu stvořil jako anjely, jak mnoho jich mítichtěl, než porůznu je mezi lidí rozděluje? Ctí tím lidí,aby jako pomocníci byli Stvořitele svého v rozmno-žování tvorů jeho. Avšak nejen aby rozkoš a kocháníz nich měli; ale také práci při nich. Práci pravím v vede-ní jich k tomu, aby čím býti mají, byli. Volka orati, konějezditi, psa zvěř honiti učívají lidé: protože tvorové tik tomu dáni jsou, k jinému obracíni býti nemo|hou.Člověk pak, poněvadž k vyšším věcem stvořen, k vyš-ším věcem obracen býti má: totiž aby co nejpodobněj-ší byl ctnostmi Bohu, jehož obraz nese. Tělo zajistéponěvadž z země jest, zustává země, při zemi, a zasebude v zemi: ale duše od Boha jsuc vdechnutá, z Bohajest, v Bohu byt svůj míti a k Bohu se nésti má.

Povinnosti tedy své při dítěti rodičové tím neod-budou, že je jísti, píti, choditi, mluviti, do šatů se stro-jiti naučí: protože ty věci k tělu toliko patří, kteréžnení člověk, než příbytek člověka: hospodář (totižduše rozumná) vnitř bydlí, o něhož větší péče nežlio zevnitřní tu chalupu, obydlí jeho, potřebí. Tou příči-nou Plutarchus o rodičích, kteříž dítkám svým krásytěla, zdraví, bohatství, slávy, zdvořilosti žádají a k nívedou, o ozdoby pak mysli a duše se nestarají, případ-ně pověděl, že sobě víc třevíce než nohy šetří. Cratespak Thebanus, mudřec, o takové rodičů nesmyslnos-ti veliká naříkání strojil, což v oněch veršících obsa-ženo jest:

_ q

‹13›

5

10

15

20

25

28

Si mihi (dicebat) passim clamare liceret,vos omnes fatuos vellem appellare probrosos,quos agitat nimio funesta pecunia ludo.Divitias legitis natis et dogmate nullopectora lactatis, nec dexteritate fovetis! |

To jest:

„Kéž mohu někam vstoupiti, odkudž bych mohl všudy býti

v světě slyšán, volal bych tak: Proč ó činítenaopak,

nesmyslní rodičové, dítek svých sami zhoub-cové,

statek časný jim shánějíc, zboží mysli nedbátenic!“

Duše tedy a mysl poněvadž přední jest člověka část-ka, přední o ní péče býti má, aby zdárně a ušlechtilezvedena byla: druhá za tím péče, nižší a běžnější,o tělo jest, jak by slušným a hodným nesmrtedlnéduše příbytkem býti mohlo. Mysl pak dobře zvede-ná ta jest, kteráž moudrostí nebeskou právě jest osví-cena; aby člověk i důstojnost obrazu Božího v soběznal, i důstojnosti té sobě ostříhal a hájil. To jest:Moudrosti pravé nebeské (o níž člověk státi a k níveden býti má) jsou dvě částky: předně, aby jasněa zřetedlně znal Boha a všecky předivné skutky jeho;druhé, aby moudře a rozumně sebe a všecky vnitřníi zevnitřní činy své říditi uměl k přítomnému i budou-címu životu. K budoucímu sic životu předně, proto-že ten právě životem jest, v němž ani smrt ani smrte-

_ q

14

15

5

10

15

20

25

29

dlnost žádného dílu nemá: ješto přítomný život cestouraději a projitím neb proskočením k životu jest nežliživotem. (Pročež také kdo v tomto životě tak mnohozpraví, aby se věrou a pobožností k budoucímu ži-votu připravil, | dosti zpravil.) Nic však méně, poně-vadž Pán Bůh některým i zde prodloužených letpropůjčuje, uřady a povinnosti svěřuje a do rozlič-ných příčin uvodí, potřebí rodičům, aby nejen u vířea pobožnosti dítky své, ale již také v obyčejích a mra-vích chvalitebných i umění literním všelijakém cvi-čili a cvičiti dali, tak aby dítky jejich dospějíc, umělyi samy mezi lidmi rozumně sobě počínati, i k čemuby koho Bůh v církvi nebo politii užiti chtěl, aby užitbýti a skrze to i zdejší život pěkně, rozumně a užiteč-ně projíti, i do věčného tím potěšeněji vkročiti mohl.Suma tedy toho, k čemuž nevyhnutedlně mládež ve-dena býti má, jest troje toto: víra a pobožnost; mra-vové a ctnosti; jazyků a všelijakých lidských uměnípovědomost. A to pořádkem tím, jakž tu připome-nuto, ne naopak: napřed jmenovitě pobožnost, potommravy, naposledy umění literní: avšak i tu, co se nej-víc získati můž, to nejlép. V tom trém kdo prospíva-jící mládež má, ten v domě svém ráj má, v němž senebeští strůmkové štěpují, zalévají, rostou, kvetou.Amá Ducha sv. dílnu, v kteréž on sobě nádoby milos-ti a nástroje slávy vydělává, puleruje, hotoví, abyv nich jako živých obrazích Božích věčné a ne|sko-nalé moci, moudrosti a dobroty jeho paprslkové denpo dni jasněji se vyskýtali. Blaze takovým rodičům!

_ q

16

5

10

15

20

25

30

30

KAPITOLA III

Jak bez vedení a cvičení mládež naprosto býti nemůže

Avšak aby to samo jíti a bez bedlivé, snažné, ustavič-né práce při nich býti mohlo, na to nech žádný nemys-lí. Musí-liť strůmek, aby rostl, štípen, zavlažován,podpírán, ohražován, oklešťován a jinak ošetřována posilován býti: musí-liť obraz z dřeva otesáván, rý-pán, strouhán, řezán, hlazen a pulerován, líčen a bar-ven býti rozličně: musí-liť kůň, vůl, osel, mezek to-mu, čím člověku sloužiti má, učen býti; nýbrž musí-ličlověk sám pracem tělesným, jenž jsou jísti, píti, cho-diti, mluviti, bráti něco do rukou a dělati, cvičen býti(jakož musí): jakž by tedy vyšší tyto a od smyslů tělavzdálenější věci, víra, ctnosti a umění moudrosti, sa-my od sebe přicházeti měly? Nemožné jest to, ne-možné (jakž v Didaktice veřejné šířeji ukázáno a ještěse částečněji po místech ukazovati bude). A za touťpříčinou Bůh rodičům poroučel všecko to, což k zná-mosti a bázni Boží přináleží, pilně v mysl vkládatia zaostřovati dítkám svým, buď že s nimi v doměsedí, neb cestou jdou, sumou léhajíce i vstávajíce:jakž mluví Bůh, 5 Mojž. 6, 7 i jinde.

Šalomoun také a Jezus Sirách všudy v kniháchsvých | k tomu vedou, aby mladí moudrosti učeni bylia kázně od nich odjímáno nebylo. David téhož potře-bu znaje, ač králem byl, neostýchal se však za precep-tora se dítkám vystavovati: „Poďte, dítky“ (dí), „po-slouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vásbudu“ (Žalm 34, 12). A Apoštol rodičů napomíná, aby dítky své vychovávali v cvičení a v napomínání

_ q

17

5

10

15

20

25

30

31

Páně (Efez. 6, 4). Že pak rodičové ne vždycky buďzpůsobní jsou, aby dítky své vyučovali; aneb prouřady a povinnosti, živnosti a obchody dostačiti k to-mu nemohou; aneb také dbají: rozšafně to a potřeb-ně od starodávna nařízeno bylo, aby v každé obci jistérozumné, pobožné, vážné osoby za učitele mládeživystaveny byly, jimž by rodičové dítky své a právokázně odvedouc, skrze ně dítek svých v dobrém vzdě-lání očekávati mohli. Jacíž lidé paedagogi, doctores,magistri, praeceptores etc., totiž mládeže vůdcové,učitelé, mistři, přikazatelé etc., místa pak, do nichžse k cvičení mládež scházela, auditoria, gymnasia,scholae a ludi literarii, to jest poslouchárny, cvičír-ny, líbezníce a literní hry sloula. Kterýmiž poslední-mi jmény namítalo se, že cvičení mládeže jak učí cím,tak učícím se samo v sobě milé, libé a jen jako hraneb kratochvíl nějaká jest. Ale toť v potomních časíchnejedním způsobem z pravdy bylo vyšlo, že ško lynebyly to, což slouly, hry a kratochvíle, než mučírnya trapírny mládeže: zvláště v papežstvu, kdež | lidénehodní, sami v moudrosti a bázni Boží nevycvi -čení, zahalečí, ožralci, nečistí a jinak nepříkladní nažákovství a preceptorství se dávali, a mládež se jim svě řovala, kterouž oni ne víře, pobožnosti a mravům,ale pověrám, prostopášnosti a zlým povykům učili:v umě ní pak literním metodu a pořádku pravého ne -majíce a neznajíce, mocí do nich vpravovati a vtlou-kati chtěli, hmoždíce se s nimi mizerně, nýbrž rasu-jíce nemilostivě. Čehož památka v některých našichstarých přípovídkách zustává: „dal se mrskati, vybi-tý jest“ etc., protože se o žádném tehdáž cvičení bezmrskání a bití nevědělo. Což ač za věků otců našich

_ q

5

10

32

(když vedlé církve i školy obnoveny) z nemalé část-ky napraveno bylo: ještě však i našemu věku něcoBůh dochoval, abychom nad předešlé časy snadněj-ší, hbitší a plnější mládeže cvičení, k slávě Božía potěšení svému mluvíc, míti mohli. Což že tak jest,důvodové zřetedlní a základové mocní toho v Di -daktice již ukázáni; a skutek, Bůh dá, před očimasvěta toho potvrdí. Nyní na tom jest, aby se formatakového ušlechtilého mládeže vedení po částkáchukázala: a nejprvé v škole první, totiž mateřské, prv-ního šesti let věku. Což se stane ve jménu Páně.

_ q

‹18›

19

5

10

15

20

25

30

33

KAPITOLA IV

V čem mládež hned od narození svého pomaličku cvičena a | do šesti let věku svého vycvičena býti má?

Kdo nezná, že které a jak rozložené ratolesti stromv starosti své má, ty se hned v mladistvosti jeho z něhovypučiti a tak, jakž jsou, rozrůsti musely? Protože tojinak býti nemohlo. Aže životčich, nedostane-li všechsvých oudů založení hned při prvním formovánísvém, potom jich nedojde? Protože co slepé, chromé,kusé, křivé na svět vyjde, kdo to napraví? I člověktedy, jaký v životě svém celý věk býti má, takový sehned, jakž se tělo a duše jeho v něm začne, formova-ti musí, jestliže ušlechtile, jako nádoba milosti Boží,nýbrž jako obraz Boha živého zformován býti má.

Protož rodičové nemusejí s cvičením dítek svýchna preceptory a kněží teprv odkládati (nebo křivězrostlý strom spřimovati a z zarostlé houště štěpnicidělati těžko), ale musejí s těmi sobě danými klénotyBožími pěstovati se sami uměti, tak aby hned podpěstováním jejich za pomocí Boží jak věkem, takmoudrostí a milostí před Bohem i lidmi zdárný pro-spěch bráti mohly. Oznámeno pak již nejednou, že kdo se Bohu i lidem ho|diti má, v trojím tomto, po-božnosti, mravích a literním umění všelijakém, vy-cvičen býti musí. A protož všeho toho trého základymocné v dítkách svých klásti povinni jsou rodičovév první hned této škole pěstování svého. A protož jakdaleko s nimi v které té věci do šesti svých let směřo-vati a jakými cestami jíti mají, již ukázáno býti má.

Pobožnost (pravá a spasitedlná) záleží v tom trém:

_ q

‹20›

5

10

15

20

25

30

34

Jedno, aby srdce náše po Bohu vždycky a všudyse ohlédalo a jeho ve všech jeho skutcích hledalo.

Druhé, aby nalézajíc a poznávajíc Boží šlepěje,vždycky a všudy bázní, milováním a poslušenstvímBoha ctilo.

Třetí, aby ustavičným takovým na Boha pamato-váním a s nim se obíráním ustavičně se s Bohem pojic,v něm pokoje, radosti a potěšení požívalo.

To jest pobožnost pravá, ráj rozkoší božských člo-věku s sebou nesoucí: jejíž základové při dítěti takdaleko v šesti letech přivedeni býti mohou, aby vědě-lo: že Bůh jest; a že všudy přítomen jsa, na všeckose dívá; a že kdo jeho poslouchá, tomu on pokrm,nápoj, oděv a všecko dává; kdo ne|poslouchá, že hozabije; protož že se ho náleží báti a jemu se vždyckymodliti a milovati ho jako nejvyššího Otce a činiti,co on v přikázaních svých poroučí etc. Tak daleko,pravím, v začátcích pobožnosti šestileté dítě pěkněpřivedeno býti můž.

V mravích pak a ctnostech učeny býti mají malédítky:

1. Středmosti, aby zvykaly podlé potřeby přiroze-ní jísti a píti; nad potřebu pak nepřecpávati a nepře-lévati se.

2. Švárnosti, aby v jídle, pití, šátkách a všelikýmošetřováním těla mravů dobrých užívati zvykaly.

3. Šetrnosti k starším a pozoru na jejich činy, řečii každé pohledění.

4. Jdoucí odtud skutečné poslušenství u předlože-ných, tak aby k každému hlasnutí na poskoku býtiuměly.

5. Náramně potřebné jest učiti je pravdomluvnos-

_ q

21

‹22›

5

10

15

20

25

30

35

ti, aby všecky jejich řeči bývaly, jakž Kristus porou-čí, co jest, jest, co není, není, klamům pak a mluve-ní jinak, než jest, aby ani opravdu, ani žertem nezvy-kaly.

6. Spravedlnosti ať se učí, na cizí věci nesáhati, ne-bráti, nekrásti, nepřekrývati, na vzdoru nic nečiniti.

7. Dobré jest také zvykati pracovitosti; zahálky pakutíkati.

8. Učeni býti mají ne jen mluviti, ale i mlčeti, kde |potřeba: jako v čas modlení, a když starší mluví etc.

9. Trpělivosti a ustupování své vůle mohou taképřiučováni býti, tak aby hned z maličkosti, než sevášně vkoření, vládnouti sebou zvykali.

10. Ochotnost k službě starším pěkná jest mláde-že ozdoba: protož k té také hned z dětinství cvičenibýti mají.

11. Půjde za tím zdvořilost obyčejů, aby uměli vlid-ně se míti, pozdravovati, děkovati, ruky podávati, po-kloniti se, dá-li se jim co, poděkovati etc.

12. Avšak to aby nebylo drze, s nějakými plachý-mi a divokými trhy, vážnosti také v gestích a pova-hách zevnitřních učeni býti mají, aby sobě rozvážli-vě, stydlivě a šetrně ve všem počínati hleděli.

V těch ctnostech povycvičené dítě snadně bude(jakž se o Kristu dítěti praví) milost míti před Bohemi lidmi.

Co se umění tkne, to se na tré dělí: Učíme se zaji-sté na světě některých věcí znáti, některých činiti,o některých mluviti: aneb raději všeho (krom zlého)znáti, všeho činiti, všeho mluviti.

1. V známosti věcí předně přirozených (fyzice) mů-že do šesti let dítě tak daleko přivedeno býti, | aby

_ q

23

5

10

15

20

25

30

36

vědělo jména živlů, země, vody, větrů, ohně; též deš-tě, sněhu, ledu, olova, železa etc.; až i některých zrost-lin, zvláště stromů; též žívotčichů hlavní rozdíly, coryba, co pták, co hovado etc.; naposledy zevnitřníchsvých oudů jména a práce.

2. V optice prospěje, bude-li znáti, co světlo, cotma; též barev některých jména etc.

3. Astronomie bude míti začátek známostí slunce,měsíce a hvězd; veřejně totiž, co to jest hvězda, znaje.

4. Geografie mu základem bude, jestliže v šestiletech jsa, věděti bude, že to, kde se narodil a bydlí,ves jest, neb městečko, neb město, neb zámek; téžrozuměje, co pole, vrch, hora, řeka etc. slove.

5. Chronologie začátek bude věděti, co jest hodi-na, co den, co noc, co týden, co zima, co léto etc.

6. Historie, pamatovati něco ode dvou, tří neb čtyrlet, byť pak domácí dětinské věci byly a jakkoli mdlejako skrze mhlu se pamatovaly.

7. Ekonomiky, věděti, kdo do čelednosti domu tohopřináleží neb nepřináleží.

8. Politiky, rozuměti, že někdo v městě purgmist-rem, rádním pánem, rychtářem slove; měšťané že seněkdy do obce scházejí etc.

Činění některé se zpravuje myslí a jazykem | jakodialektika, aritmetika, geometria, muzika; jiné myslía rukama, jako práce tělesné jakékoli.

1. Dialektiky do šesti let začátek musí býti takový,aby dítě v tom čase dobře rozumělo, co jest otázkaa co odpověd; a že se vždycky co nejvlastněji k věciodpovídati má; ne aby jeden o hruškách, druhý o sli-vách mluvil.

2. Aritmetiky základ bude, když věděti bude, co jest

_ q

24

5

10

15

20

25

30

37

mnoho a co málo; a uměti asi do dvadcíti neb kopynapočítati; a rozuměti, co sud, lich; a souditi, že vícejest tři než dvě; a přidaje ke třem jedno, že bude čty-ry etc.

3. Geometrie fundament bude neškodný, naučí-lise rozuměti, co jest veliké, malé; dlouhé, krátké; širo-ké, ouzké; tlusté, tenké; item co píď, co loket, co sáh.

4. Muzika bude uměti některý veršíček zpamětizpívati.

5. Řemeslného díla začátek, uměti něco krájeti, ře-zati, strouhati, skládati, rozkládati, svínati, rozvínatietc., jakž dětí obyčej.

Jazyk se formuje a brousí gramatikou, retorikoua poetikou.

1. Gramatika v šesti letech býti má, aby jak mnohočemu dítě rozumí, tak mnoho mateřským svým jazy-kem vypovědíti umělo; byť i s nedostatky bylo, jenvšak aby jadrně a srozumitedlně vyslovovati nauče-no bylo.

2. Retorika jejich v tom věku jest trochu gestů, jak | přirození dá, užívati, a co sic od tropů a figurslyší, to imitovati.

3. Poetiky bude jakýž takýž začátek, veršíček ně-který a rytm zpaměti uměti.

Již tedy jak sobě při které té věci s dítkami postu-povati sluší, oznámí se: ne tak subtýlně na léta a mě-síce to rozměřujíc (jakž se potom v jiných školáchstane), než uhrnkem toliko. A to proto:

1. Že ne všickní rodičové v domích svých k tako-vému rozměření tak plně státi mohou, jako potomv společné škole, kdež se jiného nic nedělá a prácepostranní žádné nepřekážejí.

_ q

5

38

2. Že nerovnost vtipů v tomto počátečním věkuhrubě panuje; an některé dítě dříve roku rozumětii mluviti začíná, jiné v druhém neb třetím teprv. Protožse veřejně toliko poukáže, jak v prvních šesti letechdítky cvičiti 1. v rozumnosti, 2. v pracech a uměních,3. v řeči, 4. v mravích a ctnostech, 5. v pobožnosti.6. Avšak poněvadž všeho toho základem jest života zdraví dobré, ukáže se nejprvé, jak toho rodičovédítkám svým dobývati a v něm utvrzovati mohou.|

_ q

66

67

25

26

5

10

15

20

25

39

KAPITOLA V

Kterak mládež v zdraví svém šetřena a cvičena býti má?

Orandum est, ut sit mens sana in corpore sano, řeklonen: že totiž modliti se každému potřebí, aby myslzdravou v zdravém těle měl. A nejen modliti se, alei o to pracovati; protože Bůh pracujícím žehná. Dítkypak poněvadž ani pracovati ještě o sebe nemohou, aniza sebe se (zvláště z počátku) modliti: rodičům nále-ží zastupovati je, a aby co na svět zplodili, to i odcho-vati zdravé hleděli, i vycvičili k chvále Boží, velikýna oboje pozor míti. Předně pak, poněvadž cvičiti dí -tek nemohou, leč živy budou; nýbrž leč zdrávy a čer -stvy budou (nebo s stonavými a nebylými zákrskyjak jest pracovati?), o to buď rodičům první péče, abydítky své při dobrém zdraví a čerstvosti zachovali.Což poněvadž předně na matkách záleží, těm se tutopoučení a napomenutí stane.

1. Kdykoli matróna pobožná křesťanská porozu-mí, že Pán Bůh, všech jediný Stvořitel, v životě je -jím plod formovati začíná, má ihned nad jiné časypobožněji sobě počínati a Pánu Bohu za pomoca požehnání, aby plod pod srdcem jejim zdárný zfor-mován jsa, zdárně také donošen a na svět vyvedenbýti mohl, každodenně se modlívati. A k té potřeběnech slouží matrónám | těhotným modlitba tato: |

Všemohoucí Bože, jemuž samému ta čest nále-ží, že Pánem a Stvořitelem jsi všech věcí, viditedl-ných i neviditedlných, od něhož všeliká rodina nanebi i na | zemi jmenuje se; k toběť obzvláštně jako

_ q

27

5

10

15

20

25

30

40

k Otci nejmilejšímu my, lidský tvor, patření své má-me, protože zvláštní radou a uvážením náše pokole-ní od tebe stvořeno a divnou moudrostí zformovánojest, tělo z truple zemského, duše pak od tebe samé-ho z podstaty tvé vdechnutá proto, abychom obraztvůj byli. A ač si mohl všecky nás v plném počtu hnedstvořiti, jaks mnoho nás míti chtěl, tak jaks anjelypojednou stvořil: avšak líbilo se moudrosti tvé jinakto opatřiti, aby totiž skrze muže a ženu v stavu svaté-ho, tebou nařízeného manželství rozplozovalo se po-kolení lidské: protožs na ně i požehnání své vyřkl,aby se plodili a množili a naplnili nejen zemi, ale ča-sem svým i kůry anjelské. Ach věčný Bože a Otče,budiž tobě chvála ze všech divných skutků tvých přinás! Budiž tobě i ode mne dík činění, žes nejen mněz téhož slavného pokolení naroditi se dal (abych se-bou sama doplňovala počet vyvolených tvých), aletaké žes mne v ten od tebe nařízený manželský stavuveda, mně teď požehnati v něm a plodem životaobdařiti ráčil. Tvůjť jest to dar, tvá péče a láska otcov-ská, ó Hospodine, Otče všelikého ducha i těla!

Protož já k tobě samému pokorně a důvěrně se utí-kám o radu a pomoc, jak by to, cožs u vnitřnostechmých složil, zachováno a | k šťastnému porodu docho -váno býti mohlo. Vím, Hospodine, že nejsou v mo cičlověka krokové jeho, ani aby zpravoval cestu svou:protože my mdlí a špatní jsme k vyhýbání buď osíd-lům, kteráž nám lící (za dopuštěním tvým) našeho po kolení nepřítel, aneb příhodám, k nimž nás neopa-trnost náše přivodí. Ale u tebe jest moudrost a pro-zřetedlnost neskonalá, ty, koho chceš, stráží anjelůsvých před příhodami zlými ohražuješ a zachováváš.

_ q

28

67

5

10

15

20

25

30

41

Protož i já v této potřebě své k tobě, lásky plnémuOtci, se utíkajic, prosím, ohledniž se na mne a žalost-né nějaké příhody mne zachovej. Potěš i v té částcemne s manželem mým milým, ó Bože všelikého potě-šení, abychom vidouce požehnání tvé, mohli potěše-ným srdcem velebiti tvé otcovství a sloužiti toběs radostí. Nevynímám se z té pokuty, kteroužs na násvzložiti ráčil, aby počínání náše a rození s bolestíbylo: než toliko aby mi kázně své nésti pomáhal a po-těšený tomu cíl dal, za to prosím poníženě. V čemžuslyšíš-li nás a zdravým a zdárným plodem života násobraduješ, slibujeme tobě jej zase odevzdati a oběto-vati, aby ty sám našim i semene našeho milostivýmBohem a Otcem byl; my pak i s potomky našimi po-slušnými tvými dítkami zustávati umysl máme. Usly-šiž, nejmilejší Otče, pokornou modlitbu služebnicesvé a naplň žádost srdce mého, pro | Ježíše Krista,našeho Spasitele, kterýž i sám pro nás maličkým uči-něn byl a v životě matky tělo náše přijal, již pak s te-bou a Duchem svatým u věčné věčnosti kraluje, Bůhpožehnaný na věky, amen. Otče náš. |

2. Za tím potřebí matkám samým šetrnosti, aby ně-čím plodu svému neškodily: předně středmosti a dietydobré; aby obžerstvím a opilstvím aneb zase postynevčasnými, ovšem purgacími, pouštěním krve nebnastuzením nějakým etc. buď nezalily, neb neusuši-ly, aneb aspoň nezemdlily plodu svého. Protož tako-vé ty věci v čas těhotnosti vzdáleny býti mají.

Vystříhati se také velmi potřeba pádu a škodlivé-ho klesání neb našinování se a jakéhokoli ustrčení,nýbrž i stoupení neopatrného: poněvadž vším tím

_ q

68

5

10

15

20

25

30

42

plodu (jakožto outlému tvoru) uškozeno býti může.Třetí, potřebí matce těhotné hnutí mysli své na

pozoru míti, aby se prudce něčeho nelekala, prudcehněvem nerozpalovala, těžce nestarala a nekormou-tila etc. Sic bude-li to, dítě také lekavé, hněvivé,kormutlivé a melancholicské bude: jakž to jistýmzkušením stvrzeno jest. Nýbrž z prudkého leknutía rozhněvání někdy umrtvení plodu a potracení, anebpřinejmenším na zdraví zemdlení pochází.

Čtvrté, strany povah zevnitřních matka také na sepozor dá, aby nebyla příliš ospalá, lenivá, zahálivá:ale čistě, živě, ochotně, čerstvě okolo prací se zatá-čející. Nebo jaká sama v ten čas jest, takových po-tom povah dítě bude etc. Jiným při tom šetřiti potřeb-ným věcem nech sobě vespolek samy matky a bábypoučují.

3. Když se dítě na svět narodí, vedlé náležitéhoošetření outlého tělíčka teplem a měkkým leženímmají hned rodičo|vé příhodnou potravou dítě své opat-řiti.

Předně pak mysliti na to sluší, aby každá matkasama matkou byla a těla svého od sebe nestrkala: tojest koho v životě svém krví svou krmila, tomu taképokrmu z života svého, kterýž Stvořitel zřídil (mlékasvého), nezáviděla. Proti čemuž poněvadž zvykempodešel nechvalitebný, škodlivý a ošklivý obyčej, žematky některé (urozené na větším díle) dítek svýchsamy odchovávati nechtíce, cizím ženám v péči jeumítají, proti tomu z nevyhnutedlné potřeby pože-hrati a rodičů, aby sobě při věci této rozvážlivěji počínali, poosvítiti sluší. Čím více se neřád ten roz -mohl, tím méně k němu sluší mlčeti: zvláště na místě

_ q

69

5

10

15

20

25

30

43

tomto, kdež se obnovení z gruntu řádů dobrých ob-mýšlí. Pravím tedy, že to takové dítek od matky odsa-zování a cizím mlékem vychovávání jest:

1. čelící proti Bohu a přirození,2. škodlivé dítkám,3. škodlivé matkám samým,4. počestnost vyvracující.Proti přirození že jest, odtud patrné, že podobné-

ho příkladu mezi jinými životčichy není. Vlčice, ned-vědice, lvice, rysice a jiná lítá zvěř mladé své vlast-ními prsy krmí: a pokolení lidského rodičky nad tyšelmy nelítostivější býti mají? (Ne to-liž medle míníBůh v Pláči Jerem. 4, 3: „An draci vynímajíce prsykrmí mladé své; dcera pak lidu mého pro ukrutnostpodobná jest sově na poušti?“) Proti přirození | jakbýti nemá vlastní svou krev, vlastní tělo od sebe strka-ti? vlastnímu svému plodu, kterýž pod srdcem svýmtolik měsíců nosila a vlastní krví krmila, potom mlékasvého nepříti, a to mléka toho, kteréž ne jim, ale dít-kám ku potřebě Bůh dává? Nebo ne jindy se, než kdyžnový tvor na svět vychází, vyskýtá: pro koho než proněj? Bohu tedy řád jeho převracejí, kteří toho, k čemuon co nařídil, neužívají.

Druhé, dítkám by mateřininých prsů zdravěji bylonež cizích užívati, poněvadž mateřininou krví v živo-tě se krmiti již přivykly. A nad to byly by rodičůmsvým v povahách a ctnostech podobnější, než sicbývají. Nebo vznešený filozof Favorinus svědčí, žejakož símě skrytou v sobě moc má tělo i mysl nazpůsob původu svého formovati, tak neméně i mléko:což příkladem jehňat a kozlat ukazuje. Nebo pryjehňata, která od koz bývají vychována, mnohem

_ q

‹70›

5

10

15

20

25

30

44

mívají hrubší vlnu, nežli která mlékem vlastních ma -tek vykrmena jsou: a zase kozlata k ovcím přisazo-vaná drobnější a měkčejší srst, ovčí vlně nápodob-nou mají. Kdo odtud nevidí, že dítky cizím mlé kemchované cizích, a ne rodičů svých povah nabývají?Jestližeť manželé cizím semenem zahrádky své obsí-vati nedopouštějí, proč sobě zrostlinky své cizím deš -těm zavlažovati dají? Kdyžtě otec svého přirození dí -těti udělil, proč matka svého také udělovati nemá?Aneb aspoň proč třetího v to plésti? Však Pán Bůhdvě toliko osoby jakožto k zplození | dostatečnév man želství spojil. Aneb aspoň mělo-li by se to vždy ně kdy a někomu dopouštěti, tedy by se ve dvojípříčině dopouštěti mělo: jmenovitě, když by pravámat ka nebezpečnou, nakazitedlnou nemocí stonala,tu pro zachování dítěte před podobnou nemocí jinéby se chůvě odvésti mohlo. Aneb když by matka zlých ně jakých obyčejů byla, chůva pak ctná, šlechet-ná oso ba se nacházela, mohlo by také to místo svémíti, aby dítě k nabytí lepších, než mateřininy sou,povah ji svě řeno bylo. Ale že pak, jakž se nyní děje,i nejzdárnější, nejctnostnější, nejšlechetnější matro-ny ledajakýms lehkým, zběhlým, neřádným, bezbož-ným a ně kdy méně, než samy sou, zdravým ženkámvnově na rozené milé dítečky své oddávají, to nesne-sitedlné jest. Nebo zdaž jim tu nákaze duše i těla ne -obmýšlejí? A jistě se takoví rodičové nemají čemudiviti, jestliže se dítky jejich po nich nedaří a venz ctnostných jejích šlepějí kráčejí: poněvadž (jakžlatinské vzní přísloví a již ukázáno), cum lacte imbi-bitur nequitia, s mlékem mládež ctnost i zlost do sebe pije.

_ q

71

5

10

15

20

25

30

45

Třetí, pohodlí a krásu sobě rozmazané matky ob-mýšlejíce, krásy a zdraví sobě ujímají, nýbrž i živo-ta: poněvadž nemluvňata prsy požívající matek svýchlékaří sou a jim od mnohých v těle skrytých neduhůaneb aspoň vlhkostí zlých, z nichž by neduh povsta-ti mohl, pomáhají (jakž to ten autor obšírně ukazu-je). Z těch příčin znamenitý muž Plutarchus obzvlášt-ní knihu sepsati a ma|tek k konání té, k níž od Bohaa přirození zavolány jsou, povinnosti napomínati při-nucen byl: Aulus pak Gellius těm, které k té povin-nosti státi nechtí, matkami slouti brání a jim všelija-kým neštěstím hrozí etc.

Naposledy, Didacus Apolephtes dokládá, že nejsoumatky, než macechy, kterékoli to činí: kteréž pry čas-tokrát s hubatým lecjakým psem raději se pěstují a no-sí nežli s plodem života svého. An pry žádný divokýtvor toho nečiní, aby svůj plod jinám dávali: nýbržv některém pokolení samec s samicí o to se štípajía hryzou, kdo mladé chovati má. Ptáci tolikéž, ačko-li po šesteru i víc mladých mívají a Bůh jich prsamipro ně nezaopatřil, neopouštějí jich však, nýbrž jakmohou, krmí je a živí předce. A jaký toho cizího cho-vání užitek, třemi příklady ukazuje. Titus pry císař(jakž Lampridius píše), že nezdravou chůvu měl, povšecken život svůj nezdravý byl: Caligula pak, římskýcísař, byl ukrutný tyran a v lidské postavě lítá šelma:čehož příčina rodičům jeho se nedávala, než chůvě,kteráž že nejen sama v sobě bezbožná, hněvivá, ukrut-ná byla, ale i bradavic sobě krví pomazujíc, mu ssátidávala, on tak vsteklý a vražedlný učiněn, že kdyžkoho zamordoval, krev na meči zustalou jazykemchutně oblizoval, aniž se krve lidské nasytiti mohl,

_ q

‹72›

73

5

10

15

20

25

30

46

až i vinšovával, aby všickní lidé jednu hlavu měli,aby ji jednou ranou skrojiti mohl. Tiberius císař bylhanebný ožralec: | čehož opět historici příčinu kla-dou, že velikou ožralkyni za chůvu měl, a kteráž jejtaké hned v maličkosti k vinným polívkám navedla.Tak hle pravé jest, že se dítky po chůvách šlechtí natěle i mysli: jest-li chůva nemocí nějakou zjevnou nebtajnou naprzněná, k témuž se i dítě skloní: jest-li vše-tečná, lživá, zlodějská, ožralkyně, vsteklice, semenavšeho toho dítě do sebe jistotně vpije, o tom žádnépochybnosti netřeba. Apoleph. p. 3, pag. 72 etc.

Ale dosti o tom: rozumní, pobožní a plod svůj nále-žitě milující rodičové nech hledí, k čemu toho užíva-ti chtějí.

Vedlé mléka potom mohou pomaličku dítky k ji-ným také pokrmům učeny býti; však prozřetedlně, odpokrmů k tomu jejich přirozenému pokrmu nejpo-dobnějších (to jest měkkých, sladkých, záživných)začínajíce. Lékům děti učiti (jakž někteří obyčej mají)věc náramně škodná. Nebo tím:

Předně, přirozenému, povlovnému zažívání pře-kážka se děje a vedlé toho i zrostu (poněvadž pokrma lékařství odporné sobě věci jsou: jedno krve a život-ných vlhkostí tělu dodává a je množí, druhé na něsahá a je stahuje a ven pudí). Mimo to, lékařství dřívepotřeby užívané obrací se přirození našemu v zvyka tratí svou moc, aby když potřeba přijde, neopero-valo: protože přirození zažívati ho zvykne.

Nýbrž jde odtud (a to již nejhorší jest), že lidé ta-ko|ví, z mládí hned na lécích zavěšení, k dokonalésíle zdraví nikdy nepřicházejí, neduživí, stonaví, chr-kaví, slintaví, bledí, outlí vždycky bývají: naposledy

_ q

74

5

10

15

20

25

30

47

dříve času mrou. Protož rodičové, máte-li rozum, lékůdítkám svým, dokud jich třeba není, jako jedu braň-te, a vedlé toho i pokrmů a nápojů horkých a perných:jako jsou jídla kořeněná a slaná příliš, víno, pálenéetc. Kdo takovými věcmi krmí a napájí děti, totéždělá, co zahradník nerozšafný, kterýž chtěje, aby mustrůmek spěšně rostl a brzy kvetl, k zahřívání jemukořene vápna přisýpá. Takť jest, že spěšněji porostea pokvete: ale také spěšněji vadnouti a schnouti zač-ne, až i dřív polovice dnů svých uschne. Nevěří-likdo, nech zkusí, a příklad toho, jak zdravé jsou dítkámvěci takové, spatří.

Mléko dětem a jiným mladým tvorům nařídil Bůh,učinitel jejich: při tom jich nechati. Poodrostou-li odmléka, zůstávati však sluší při věcech podobných,mírně ztemperovaných, chlebu, máslu, kaši a vařinějaké, vodě a pivu: tím porostou jako byliny při teku-tých vodách, jen jim při tom mírného snu a častéhohrání a sebou hýbání propůjčujic a Pánu Bohu života zdraví jejich modlitbami poroučejic. Protož moud-ří na onen čas Špartanští, na rozumné mládeže ve -dení ze všech lidí největší pozor dávající, zřízenímzemským ohra|dili, aby se mladým lidem až do létavěku dvatcátého (totiž do plného zrostu) žádného vína nedávalo. Bránili-liť hle tak pilně vína mládeži,co by medle o vsteklém, nynějším bláznivým věkemvymyšleném nápoji, páleném (kterýmž se nyní na-pořád mladí i staří udí a prudí), říkali. Čas jest začí-ti rozumněji sobě počínati a dítek aspoň, nevinňattěch malých, nehubiti.

4. Jiným také všelijakým způsobem zdraví dítekšetřiti se má pilně: protože tělíčko outlé, kostky měk-

_ q

75

5

10

15

20

25

30

48

ké, žilky slabé, všecko ještě nedospělé. V brání tedydo rukou, v zdvíhání, pěstování, kladení, vití, kolí-bání šetrnosti se má užívati, aby nějakým neopatr-ným nachýlením, šinutím, zavazením, upuštěnímk vy vinutí neb zlámání oudu některého a skrze tok ochromení, ohlušení, oslepení etc. nepřišlo. Nadzlato dražší klenot jest dítě, ale nad sklo křehčejší,rozraziti se neb naraziti snadně můž: a škoda odtudnenabytá. Když sedati, státi, běhati počínají, tu abypřed urazem chráněni byli, stoličky, sedadla, vodidla,vozíčkové etc. platné k tomu pomoci jsou, vše odmála začínajíc: před zimou pak kožíšek a šátky sluš-né, ovšem teplá světnice. Sumou, aby ani urazem, anihorkem, ani zimou, ani zbytečností pokrmu a nápo-je, ani zase hladem a žízní outlému životu se neuško-dilo, nýbrž všecko bylo v míru a vhod, mysliti sluší.Dobré bude i dietě zvykati, kolikrát za den lehnouti,vstáti, pojísti, | pohráti mají: protože i zdraví napo-máhá, i řádu dalšího základem jest. Což jak by seněkomu směšné zdálo, tak jisté jest, že děti k dostislušnému řádu milostně navedeni býti mohou: čehožpříkladové jistí jsou.

5. A poněvadž život jest oheň, oheň pak nemá-livolného průduchu a ustavičného mektání a plápolá-ní, hasne ihned: takéť dítkám nevyhnutedlně potřebí,aby každodenní svá hýbání a cvičení měli; protož i torodičové opatrovati mají. A k téť potřebě vymyšlenojest dětí (dokud se samy běháním hýbati nemohou)kolíbání, konoušení, pěstování, sem tam nošení, navozíčkách vození. Když pak dítě poodroste a nanožičky se zsilí, běhání a zpravování něčeho vždyc-ky se mu dovolovati můž. Čím víc dítě dělá, běhá,

_ q

76

5

10

15

20

25

49

pracuje, tím lépe na to spí, tím lépe zažívá, tím léperoste, tím lépe jadrnosti a čerstvosti těla i mysli nabý-vá: toliko jen vždycky šetříc, aby bez urazu bylo. A zatouť příčinou jim i místa k běhání a cvičení se bezpeč-ná obmýšleti, i způsob toho cvičení, jakýž by bezeškody byl, jim ukazovati, i ustavičné strážné (chůvy,pěstounky etc.) jim přidávati náleží.

6. Naposledy, poněvadž (dle obecného přísloví)dobrá mysl půl zdraví jest, nýbrž dlé Sirachova vy-svědčení veselé srdce sám život člověka jest (kap. 30,23), mají také rodičové obmýšleti, aby dítky jejichv veselosti a potěšení | nedostatku nesnášely. Ku pří-kladu v prvním roku slouží se jim k veselosti kolí-báním neb konoušením, zpíváním aneb halekáním;hrkáním nebo pleskáním; pěstováním neb procháze-ním: sumou milkováním se s nimi jakýmkoli, jen mír-ným a rozšafným způsobem. V druhém, třetím, čtvr-tém roku a dále jakýmkoli s nimi neb jich samýchvespolek žertováním, hráním, běháním, honěním se,muziky posloucháním, na něco libého se díváním etc.A ať se krátce dí, cokoli se znamená, že dítěti miléjest, nebrániti mu toho, nýbrž všelikou takovou liboupastvu očím, uším a jiným smyslům jejich obmýšleti,těla i mysli jejich zdraví bude. Kromě toliko, co byproti pobožnosti a mravům dobrým čelícího bylo, tohosamého jim nedopouštěti: o čemž na svém místě. |

_ q

47

48

5

10

15

20

25

30

50

KAPITOLA VI

Jakým způsobem dítky v rozumnosti cvičeny býti mají?

„Když sem byl syn u otce svého mladičký“ (dí Šalo-moun) „a jediný při matce své, on vyučoval mne a ří-kal mi: Nabuď moudrosti, synu můj, a za všeckojmění zjednej sobě rozumnost“ etc. (Přísl. 4, 4 etc.).A takť rozumní rodičové činiti mají, ne na to jen, abydítky jejich živy byly; ani na to, aby hojnost jměnínashromážděného měly, myslíce; ale o to, jak bymoudrost v srdce jejich | uvedena býti mohla, usilu-jíce. „Nebo moudrost dražší jest než kamení drahé,a všecky nejžádostivější věci nevyrovnají se ji: proto-že dlouhost dnů jest v pravici její, a v levici její bohat-ství a sláva. Cesty její cesty utěšené, a všecky stez-ky její pokojné. Stromem života jest těm, kteříž jidosahují; a kteříž ji mají, blahoslavení jsou“: tak svěd-čí Duch sv. v knize Přísl. 3, 15 etc. Znamenejte také,rodičové, kdy s dítkami svými cvičení začínati máte.Šalamoun praví, že od otce svého, hned maličký byv,vyučován byl: a že ač matka jediného měla, cvičitivšak ho nebránila. Cvičeny tedy i náše dítky býti mají k vyrozumívání všechněm věcem, přirozenými jiným.

Ale jak to dělati? I tak, jak se to při mladičkýchdělati dá; to jest podlé pochopitedlnosti jejich. Kupříkladu:

I. Fyzika vnově narozených dítek jest jísti, píti,spáti, zažívati, růsti. Ale ony tomu nerozumějí. V dru-hém teprv a třetím roce začínají porozumívati, co papa jest, co bumba, co chléb, co maso etc., též co

_ q

49

50

5

10

15

20

25

30

51

voda slove, co oheň, co země, co vítr, co zima, coteplo, co člověk, co kravička, co psíček: a některé ve-řejnější přirozených věcí rozdíly. Čemuž je chůvy,s nimi se pěstujíce a procházejíce, učiti mají: hlekravička! hle ptáček! hle kočička! hle dítě! etc. V čtvr-tém, pátém, šestém roku postupovati | mohou v týchžpřirozených věcí známosti vždy dál a dál; aby co ká-men, co písek, co hlina, co strom, co ratolest, co pupe-nec, co kvítek etc. slove, věděly: též znáti některáovoce, hrušku, jablko, třešeň, hrozen etc. Item jmeno-vati uměti zevnitřní své oudy a povinnosti jich jakžtakž etc. V čemž s nimi vždy předce chůva, mátě, otectytýž se pozanésti, a to neb jiné ukazujíc, jmenovatimohou, vyslovovati také poroučejíc a examinujíc: Coje toto? Jak tomu říkají? K čemu je to? etc.

II. Optiky začátek bude do světla hleděti, což přiro-zené dětem: protože lux primum visibile. Avšak šetři-ti potřeba, aby se jim do příliš jasného světla a bles-ku hleděti nedopouštělo, zvláště zpočátku, aby nový,teprv se rozvínající zrak neslnul a nezemdlel. Mír-né světlo a blýskavého něco můž se jim pomaličkupouštěti, ovšem pak barva zelená.

V druhém a třetím roce optiky cvičení jest, kdyžse jim něco malovaného a barveného ukazuje, též krá-sa oblohy, stromů, kvítí, vody tekuté. Item dávati jimna růčičky a na krk páteře, korály, sukničky pěkné:nebo sobě i na to všecko hledí rádi: ovšem pak dozrcadel; a to i zrak ostří, i mysl k jadrnosti zavodí.

V čtvrtém roku a dále optiky jim přibývati vyvá-děním a vynášením jich časem do dvoru, do zahra-dy, neb na pole, neb k řece, aby spatřováním život-čichů | stromů, bylin, kvítí, tekoucí vody, točících se

_ q

51

5

10

15

20

25

30

52

mlýnů a čehokoli podobného očí popásli, nýbrži malování v knihách, po stěnách etc. jim milá jsou;přáti se jim jich má, i naschvál někdy do toho majízavozováni býti.

III. Astronomie začátek v druhém roce vzíti mo-hou, aneb nejdél v třetím, hleděním na oblohu a ro-zeznáváním, co slunce, co měsíc, co hvězda slove:v třetím a čtvrtém mohou souditi, že slunce a měsicvycházejí a zapadají: item že měsíc někdy celý svítí,někdy nesvítí etc. Což se jim také ukazovati můž a má.V šestém roce nech se souditi učí, že v zimě bývákrátký den, dlouhá noc; v létě naproti tomu dlouhýden a krátká noc etc.

IV. Geografie při konci roku prvního a dále potomzačátek při nich bude, když kout svůj, kolíbku svou,klín mateřský rozeznávati počínají. V druhém a třetímroku geografia jejich bude pokoje, v němž se cho-vají, známost etc., kam se o léhání, kam o jídlo, kam,když na procházku chtějí, ohlédati, kde světla a kdetepla hledati. V třetím roce přibude jim geografie,jestliže se již nejen v světnici, ale i v síni, i v kuchy-ni, i v komoře, i na dvoře, i v maštali, i v zahradě, su-mou v domě a okolo domu znáti budou. | V čtvrtémmohou se již na ulici, na rynk, k sousedovům, k strý-covi, k dědovi, bábě, tetě etc. známiti. V pátém paka šestém všecko to sobě utvrzovati a rozuměti, coslove město, ves, pole, hora, řeka etc.

V. Učeni také mají býti znáti rozdíl časů, že jinéjest noc, jiné den: též co ráno slove, co večer, co poled-ne, co nešpory, co půlnoci: item kolikrát za den jísti,spáti a modliti se mají; to jejich první chronologia.Za tím potom vyrozumějí, že týden má sedm dnů,

_ q

52

5

10

15

20

25

30

53

a jak který za kterým jde; šest že jich všedních slove,sedmý sváteční. A že se v svátek prací zevnitřníchnedělá, než do chrámu chodí a Pánu Bohu slouží:a třikrát v roce že bývají výroční svátky, Vánoce, Veli-kanoc a Svatého Ducha slavnost, Letnice nazvaná.Vánoce že bývají v zímě, Velikanoc z jara, Letnicev létě: na podzim že bývá vinobrání etc. Což vše ačzvykem samým i chápati, i pamatovati se naučí, před-ce však s nimi o tom dětinským způsobem někdyrozprávěti a je tomu poučovati dobré jest, jak kdyčemu čas.

VI. V historii a pamatování věcí zběhlých cvičenibýti mají hned, jak se jazyk rozvínati počíná: a tonejprv maličkými, právě dětinskými otázkami: Kdoťto dal? Kdes byl včera? Předvčírem? (u dědička, |u báby, u téty etc.). Co ti dali? Co ti pan kmotr dátipřipověděl, když budeš do školy choditi? etc. Jinévěci spamatovati samo přichází a přirozené jest, codítě uzří neb uslyší, to mu uvázne, zvláště kde jemněj-ší vtip. Jen šetřiti potřebí, poněvadž pamět jejich soběpoklad shromažďovati již začíná, aby neměla co shro-mažďovati, leč věci dobré a k nabývání i rozumnos-ti, i ctnosti, i bázně Boží užitečné. Odporných tomuvěcí ani na oči, ani na uši jim nepouštěti.

VII. Ekonomiky aneb rozumnosti při věcech do-movních začátek jest hned v prvním a druhém roku,když znáti počínají, kdo máma, táta, chůva slove: po-tom rozeznávati a jmenovati i jiné v domě. V třetímporozumějí, že otec a matka rozkazují, jiní pak po-slouchají. V čtvrtém a pátém mohou začíti schrán -livosti se učiti, aby šátky své znali, které k sváteč -nímu, které k všednímu užívání (mají-li je), jim

_ q

‹53›5

10

15

20

25

30

54

rozu měli, trhání, kálení, šoustání a vození škodlivé-ho nechávali. Dále potom nenesnadně porozumějí,k čemu jsou truhly, almary, komory, sklepy, zámkya klíče: že aby ne každý ke všemu mohl. A co vícpodobných v domě zpráv, buď samy na ně se dí|vajíc,dovtipovati se, aneb jim od rodičů, chův, bratříčkůa sestřiček jejich starších o nich vypravováno býtimá. K čemuž napomáhá, když se všelijaké hospo-dářské věci pod způsobem hry dětem podávají, koně,krávy, ovečky, vozíčky, lopaty, vidly, stůlky, stoličky,dčbánky, misky etc. maličké jim dávaje. Protož tako-vé titěrky nejen pro hru a kratochvíl (poněvadž semusejí něčím zaměstnávati), ale i pro potřebu rozum-nosti dětem dávány býti mají. To zajisté jest mladič-kého vyučovati, na maličké takové věci pomalu muoči odvírati, aby k větším potom ne nezpůsobný byl.

VIII. Politika jejich v prvním tomto věku špatnáještě býti může. Nebo byť slyšely jmenovati pána,uředníka, purgmistra, rychtáře etc., nebývajíc všakpři tom, co kdy a při kom ty osoby zpravují; a byťbývaly, když věci od vtipu jejich ještě povzdálenéjsou, nechápá se to jich: aniž potřeba k tomu je míti.Než toto můž na to místo býti, aby se začátkům poli-ticské konversací přiučili, porozumívajíce (o čemži při mravích navrženo), komu sami poddáni býti, nakoho pozor míti, koho šetřiti mají: tak aby jejichv domě s otcem, matkou a mezi čeládkou rozumnéobývání bylo. Jmenovitě, když kdo zavolá, že povin-ni jsou ohlédnouti se, zastaviti, co chce, poslechnou-ti: též nač by tázáni byli, odpovídati pěkně, byť žertembylo: jakož s tím věkem rádi pohráváme, to i jinéšprymovně s nimi dle rozumu jich broušení rozmlou-

_ q

5

10

15

20

25

30

54

55

vajíce. Mají tedy učeni a naučeni býti, aby kdy sežertem, kdy opravdu míní, rozuměli | a podlé tohověděli, kdy žertu žertem odbývati, kdy co se porou-čí bez žertu činiti mají. Což z tváře a gestů toho, kdojim co žertem neb opravdu povídá neb poroučí, ne-nesnadně poznávati se naučí, bude-li jen při těch,kdož je vedou, prozřetedlnost: aby s dětmi ne leckdys,nevčas třeba a při věcech važných (jako jest v modle-ní, aneb když se k něčemu napomínají a z něčehotrescí), žertovali: a ne leckdys zase (třeba v žertua z žertu) zůřivost ukazovali, hněvali se, foukali naně, bili. Tak zajisté dítě zmateno bývá, že neví, jakčemu rozuměti. Ale kdo rozumné dítě míti chce, ro-zumně s nim postupovati musí: a ne aby sobě z něhonejprv šaška a tetřeva, nevědoucího, co se kdy dělá,učinil.

Veřejně také vtip a rozum dětem brousí fabule nebbásně o živočiších aneb čemkoli vtipně složené. Po-slouchají zajisté takových rozprávek místo historiírádi a spamatují je sobě snadně. A poněvadž v tako-vých rozumně složených parabolách nějaké mravnénaučení obyčejně se zavírá, můž se jich dítkám prodvojí potřebu přáti: i aby na ten čas mysl jich něčímlibým zanášína byla, i pomaličku to, což se potomhoditi bude, v nich vázlo. O čemž v přídavku knihytéto, kap. 2, šířeji se poví.

To o rozumném dítek v rozumnosti cvičení: toho-to doložím, že ve všem tom ač chůvy a rodičové ne-málo dětem prospěti mohou, více však jejich vrstev-níci, spoluděti: buď že sobě co povídají, aneb spo-lu hrají. Nebo mezi dětmi podobnost věku působípodobnost povah a myšlení: invencí jednoho není

_ q

555

10

15

56

druhému nic příliš vysoká; není mezi nimi žádnéhopanování, nucení, bázně, lekání, ale rovnost, láska,odevřenost, svobodné na všecko, co přijde, dotazo-vání i odpovídání: čehož všeho nám starým, kdyžs dětmi zacházeti chceme, | nedostává se, a nedosta-tek ten na překážku jest. Protož nepochybůj žádný,že dítě dítěti více vtip zaostřiti a nabrousiti můž nežkdo jiný. A za tou příčinou dětem s dětmi se shledá-vání i po ulicích spolu hrání a běhání, byť každodenníbylo, nercili dovolováno, ale i obmýšlíno býti má:toliko šetříc, aby se zlé tovaryšstvo nepřiměšovalo:nebo tu by větší škoda než užitek byla. Čemuž ro-zumní rodičové, cítili-li by u sousedů jakou takovounekázanou chásku, snadně vstříc jíti a smole té do-týkati se zbrániti mohou.

_ q

‹56›

5

10

15

20

25

30

57

KAPITOLA VII

Jak v činech a pracech cvičeny mají býti dítky?

Děti vždycky rádi dělají něco: protože krev mladátiše státi nemůž. A to jest hrubě dobře: nercili jimtoho brániti nesluší, alebrž i zamýšleti jim, aby vždyc-ky co dělati měli. Nechť jsou mravenečkové vždyc-ky se okolo něčeho čmýrající, nosící, vláčící, sklá-dající, překládající: toliko aby rozumně dělali, coždělají, pomáhati jim a ukazovati všeho mustr, by paktitěrky byly (jakož v jiném jich cvičiti nejprv nelze),neliknovati se pohráti s nimi. O Themistoklesovi,atenském knížeti, zapsáno máme, že | když k němumládenec jeden přijda, s synem jej v pokoji na hůlcejezdícího nalezl a tomu se podivil, že tak slavný mužtak dětinsky sobě počínaje s dítětem hrá; on prosilho, aby toho žádnému nepravil, až sám také dítky mítibude: namítaje, že když sám bude otcem, lépe, jakájest otcovská k dětem náklonnost, vyrozumí a na tom,což nyní za dětinství má, horšiti se přestane.

Kdykoli tedy děti, od jiných něco vidouc, téhoždělati se pokoušejí, přáti jim toho: avšak poněvadžněkteré věci nebezpečné by byly (jako nožem kráje-ti, sekerou sekati etc.), v něčem pak, dětem to do ru-kou dada, škoda by se státi mohla (jako s hrnci, skle-nicemi, knihami etc. zacházení), příhodné bude místopravého nádobí přistrojené pro ně titěrky míti: nožeolověné neb sic tupé, sekery a kordy dřevěné, kniž-ky staré, nepotřebné, bubny, truby, koně etc. dřevě-né, pluhy, vozíčky, sáně, mlýny, domy etc. maléa cokoli podobného: s těmi věcmi nech třeba vždyc-

_ q

575

10

15

20

25

30

58

ky hrají, a tím sobě tělo k zdraví, mysl k jemnosti,oudy těla k hbitosti a potočitosti cvičí. Rády také dětidomy stavějí a lípají, buď z bláta, neb z třísek, holí,kamení: což znamením jest a začátkem architektoni-ky, totiž stavitelství. Sumou, s čímkoli neškodnýmděti hráti chtějí, pomáhati | jim raději nežli překáže-ti náleží. Nebo čím jiným zanášeti se nemají, a zahá-leti tělu i mysli škodná věc jest.

Po stupních pak let jda, v prvním roku řemesleníjejich jest, když se naučí ustečka odvírati ku pokrmu,hlavičku na sobě držeti, oči obraceti, do rukou něcobráti, sedati, státi etc., čehož všeho více přirozenímnežli cvičením dosahují.

V druhém a třetím roce mechanica platněji se jichchytati bude. Tu zajisté porozumívají, co jest běhati,skákati, vrtěti se, hráti s něčím, zapalovati něco, hasi-ti zase, točiti neb přelívati vodu, fochrovati něčím,přenášeti něco z místa na místo, zdvíhati, klásti, káce-ti, stavěti, obraceti, svíjeti, rozvíjeti, ohybati, přími-ti, lámati, krájeti etc., čehož se jim dovolovati i něcoukazovati má, jak čeho příčiny.

Rok čtvrtý, pátý, šestý práce a řemeslení plný bu-de, jakož býti má. Nebo není dobré znamení, kdyždítě příliš tiše sedí a chodí: vždycky běhati a vždyc-ky něco dělati zdravého těla a čerstvé mysli jistýmdůvodem jest. Protož, jakž navrženo, očkoli se pokou-šejí, přáti jim toho a napomáhati, aby co dělají, vždys nějakým rozumem bylo a k dalším opravdovýmvěcem se hodilo.

Mají také do malířství a písařství zavozovány býtihned u této mateřské školy dítky: a to třeba hned v tře-tím neb čtvrtém roku, jak se při kom k tomu mysl

_ q

‹58›

5

10

15

20

25

30

59

znamená aneb vzbuditi můž. Jmenovitě dáváním jimdo rukou křídy (neb uhle, u chudších), a tím aby soběpuňkty, čáry, háky, kliky, kříže, kolečka dělaly, jakchtí: čehož se jim i mustr pomaličku ukazovati můž,vše ze hry a kratochvíle. Tím zajisté způsobem ručič-ku sobě k držení potom křídy a k dělání tahů nave-dou: a co jest puňkt, co čára neb čárka etc., vyrozu-mějí. Což bude preceptoru čistý fortel.

Ku pracem mysli přistoupíc, dialektika tu jiná bý-ti nemůž než přirozená a zvykem nabytá: jak | přičem rozumu ti, s nimiž bydlí, užívají, dobře neb zle, tak děti tomu po nich se učí. O čemž není tuto coporoučeti.

Aritmetiky začátek sotvá v třetím létě býti můž,když začínají nejprv asi do pěti, potom asi do desítipočítati, aneb aspoň to jadrně vyslovovati, by paknejprv, co to jest, nerozuměli. Potom začnou sami odsebe, nač se to počítání děje, vyrozumívati. V čtvr-tém, pátém, šestém létě, naučí-li se asi do dvátcítipořádně počítati, a že sedm jest víc než pět, patnáctvíc než třináct etc. hbitě rozhodnouti, dosti bude: cov počtu sud a co lich jest, ze hry, kteráž sud lich slove,snadně vyrozumějí. Dále jich do aritmetiky vésti(addováním, subtrahováním etc. obtěžovati chtěje)daremné jest i škodné: poněvadž nic naprosto v myslinaší tížeji se nepořádá jako počet.

Geometrie chápati začnou asi v druhém roce, poro-zumíváním totiž, co veliké a co malé slove; a za tímpotom, čemu se krátké neb dlouhé, široké neb uzkéříká. V čtvrtém roku prospějí, budou-li některých fi-gůr rozdíly znáti, co totiž kolo slove, co lína nebočára, co kříž etc. Naposledy jména měr vůbec zná -

_ q

59

‹60›

5

10

15

20

25

30

60

mějších; dlaň, píď, loket, sáha, váha, pinta, žejdlíketc., a jestliže co víc samo jim v známost vejde, a onisami měřiti, vážiti, přirovnávati jednoho k druhémupokoušeti se začnou.

Muzika nejpřirozenější nám jest; jak se na svět |dostáváme, hned písničku pád rajský připomínajícízpíváme: a, á, é. Kvílení pravím a pláč nejprvnějšínáše muzika jest, jíž dítkám zbrániti nelze: aniž (byi bylo možné) sluší, protože k zdraví napomáhá. Nebodokud jiných těla exercicí a hýbání není, tímto se prsaa vnitřnosti čistí a propravují. V druhém roce muzikazevnitřní již také dětem libá býti začíná, zpívání, hude-ní, helekání, břiňkání, zvonění, hodin bití, hrání nanástroje muzické. Protož jim toho mírně dodávati, abyk melodii a harmonii uši i mysl jejich zvykaly. V třetímroce dětinská muzika ještě se také na poslouchánístavovati musí. Protož zpívá-li se před a po stole nebpři modlení, to ať se v přítomnosti dítek děje a jimk tomu, aby jakž takž pozorovaly, pomoc činí: též má-li kdo příčinu na některý nástroj před dítkami hráti,též je do chrámu, kdež celé shromáždění zpívá, s seboubráti etc., dosti bude. V čtvrtém roku zpívání někte-rým již nebývá nemožné: při zpozdilejších se ještěodložiti můž, toho jen, což o minulém roku řečeno,šetře. A přidati se v tomto roku můž (zvlášť pachola-tům) pišťala, buben, husličky dětinské etc., aby soběpískati, břiňkati, drndati, a tím i sluch k rozličnýmhlaholům oblomovati, i v něčem následovati zvykali.

V roce pátém (jestliže toho v čtvrtém nezačato) časbude, aby usta svá v písničkách a chvalách duchov-ních odvírati a hlasu svého k chvále Bohu Stvořiteliužívati začínali. | Mohou tedy po modlitbě učeni býti

_ q

61

5

10

15

20

25

30

61

zpívati veršíček ten kratičký: „Ej žádámeť, uslyš nása smilůj se nad námi.“ A když ten uměti budou (byťv měsíci neb dvou), vzíti druhý: „Uslyš modlitbu naši,kterouž srdcem i hlasy před tebou prostíráme, projméno tvé žádáme.“ Opět asi v měsíci můž přivzatbýti po ranním modlení: „Dejž to z milosti Otcovyetc.“ a brzo potom večerní veršík: „Myť se toběporoučíme s tělem i také s duší etc.“

V šestém roce mohou při Vánocích naučeni býtiveršíčkům těm dvěma: „Ó naplňujž nás svým du-chem, pane Jezu Kriste etc.“, aby (vedlé oněch prvněj-ších: neboť se to vždycky obnovovati musí) i ráno,i večer po modlení zpívány byly. Při začátku postu:„Dejž, ať můžem za tebou s svým křížem stačiti etc.“,C. 7. V půlpostu: „Ó budiž tobě chvála, Králi, Kněževěčný“, C. 19 (oba verše). Při Velikonoci: „Milý Ježí-ši vzkříšený etc.“, D. 18 (tři veršičky); a bylo-li bykteré na to dítě hbitší, mohou potom ještě připojenibýti: „Děkůjme Bohu našemu, že nás přitrhl k Synusvému etc.“, tři verše, E. 3. Při Vstoupení ať po mo -dlení zpívají: „Pro své vstoupení etc.“, E. 12. O sv.Duše: „Buď chvála věčná Otci i Synu etc.“, E. 20.O sv. Trojici přivzíti k tomu verši „Uslyš modlitbunaši etc.“ verš předcházející: „Bože, Otče i Synu.“Potom dále někdy: „Bože, děkujemeť vždy bez pře -stání etc.“, F. 18. Za tím: „Chvalmež, dítky, Pána,David | napomíná etc.“ To vše i víc nadto rodičovéa pěstounové, s dítkami večer po pracech neb poobědě se pomeškajíc a s nimi pozpívajíc, snadničcev mysl uvésti mohou. Nebo tu již pamět jejich pro -strannější a ohbitší jest než před tím, i víc chápá,i příčinou rytmů a melodie snáze a liběji. Čím víc

_ q

62

toho uměti budou, tím se jim to víc líbiti bude, a Božíchvála z ust nemluvňat se rozhojní. Blahoslavenýdům, kde se tato davidovská muzika hlučně drží!

_ q

‹62›

5

10

15

20

25

30

63

KAPITOLA VIII

Jak v výmluvnosti cvičeny býti mají dítky?

To, čím se člověk od hovad dělí, jest rozum a řeč (první to pro vlastní svou potřebu, druhé pro bližnímaje): protož o oboje to jednostejná péče býti má,aby člověk jak mysl a z mysli jdoucí všech oudů hnu-tí, tak i jazyk co nejvybroušenější měl. Ponavrhšetedy, kterak mysl mládeže jakož v známosti věci, taki chápání se díla všelikého podpírána a štemflová-na býti má, již také něco o formovaní jazyka připojí-me: jaké totiž začátky kdy a jak v gramatice, retoricea poetice bráti mohou.

Gramatika při dítkách některých zjevuje se dřívepůl roku, obyčejně pak při dobíhání roku: jmenovi-tě, když | se jim litery a sylaby některé na jazýčkuformovati začínají, jako á, é, í, ha, ba etc. Ale v druhémroku plnější bývá, když již celá slova vynášeti sepokoušejí. Kdež obyčej jest slovíček nejprv k vypo-vídaní snadných jim poskýtati, tata, mama, papa,bumba etc.; a to své místo má. Nebo od snadnějšíchvěcí vždycky začínati přirození velí: říkati pak tak,jakž my odrostlí říkáme, otec, matka, jísti, píti etc.,teprv se ohybati začínajícimu jazyčku pracno přichá-zí, nýbrž nemožné jest: protož jim snadnějších oněchpřiti sluší. Avšak jakž by sobě trošičku jazyk poob-lomili, škoda jest s nimi se rozmázeti a učiti je třebabez r, bez ř, bez k etc. mluviti: jakž někteří činí a dokolika let dítkám svým tak mluviti dopouštějí, blána,bzitký, toláč; místo brána, břitký, koláč etc. A tak ma -jíc se potom většímu něčemu učiti, mluviti se teprv

_ q

63

5

10

15

20

25

30

64

učí a napravovati toho, čeho se prv kaziti naučili: ještoproč nemá matka, sestra, chůva s dítětem volně jižusta odvírajícím ze hry a kratochvíle pracovati, abylitery a sylaby dobře, vlastně, jadrně, ostře vypoví-dati se učilo, buď v slovích (však napřed kratších,jako rada, hora, pár; páří, záře, řeč etc.), aneb třebasamotné litery a sylaby nejprv, er, ka, žet, eč, eř etc.?To jejich ten rok gramatické cvičeni: kteréž se i dotřetího léta vztáhnouti můž a někdy vztáhnouti musí,když některým zpozdilost překáží. |

V čtvrtém roce šetřiti se také můž, aby akcentovédobře vypovídaní byli. Ale toť sic samým zvykempřijde; jakou pronunciací slyší, takové zvyknou.

V pátém a šestém roku řeči tak silně přibývati budejak rozumu: jen je vždy cvičíc, aby co na sobě mají,co v domě vidí, s čím se obírají, to vlastně jmenova-ti se učili. Protož otázky často býti mají: Co to jest?Co to máš? Co děláš? Jak tomu říkají? etc. etc. Přitomvšak vždy šetřiti, aby k jadrnému a ostrému vypoví-daní přidrženi byli: více tu není co přikazovati.

K tomu pak ostrému a hbitému vypovídání můž se jim nejspíš žertem pomoc činiti. Ku příkladu: Nukdo lépeji (neb spěšněji) vypoví: „Petře, nepřepepřujpepřem pepřeného vepře. Item práv: Železo zažele-zilo-li je se, či nezaželezilo? Též rci: Nabuchodono-zorova socha.“ A cokoli podobného.

Retorika také v prvním hned roku začátek béře;a to od druhého, poslednějšího dílu, to jest od gestů.Nebo dokud tomu věku rozum a řeč v kořenu ještěhluboko vězí, gesty a posuňky zevnitřními je s seboua věcmi známiti obyčej máme; bráním jich, klade-ním, zase zdvíháním, něčeho ukazováním, smáním

_ q

64

5

10

15

20

25

30

65

se na ně etc., vším tím obmýšlejíce, aby zase na náshleděli, zasmáli se, ručiček nám podávali, k nám setlačili. A tak dříve sobě skrze gesty nežli skrze řečrozuměti se učíme, jakž i s lidmi němými a hluchý-mi činiti se musí. Může pravím dítě i v prvním hnedroce, i ovšem v druhém naučeno býti, aby rozumělo,co jest tvář veselá, co zůřivá; co hrožení prstem, covábení rukama; co kývání hlavou, co strkání od seberukou etc., všemu tomu pravím snadničce dítě poro-zumí: což základem jest actionis rhetoricae.

V třetím někdy roce začnou mimo gesty figůrámpo|rozumívati a jich následovati: někdy s dotázkou,někdy s podivením, někdy s zamlčením etc. něco po-vídajic.

Tropů (totiž slov a vyznamenání jich, jednohov druhé tak směňování) nemnoho chápati mohou,dokud se vlastnímu slov vyznamenání vyrozumívatiteprv učí: avšak uslyší-li v pátém a šestém létě cotoho od vrstevníků svých neb od chův a jiných do-mácích, uchytí také. O čež starosti žádné netřeba, aniaby tomu rozuměli, ani aby něco toho uměli. Nebočasu vyšším těmto věcem (ozdobám řeči) hojně jest:k tomu jen připomínáním tohoto směřuji, abych uká-zal, jak se všech umění kořenové při všech dítkáchhned z maličkosti (ačkoli toho ne každý soudí) za-kládají, a že na ten základ dále potom stavěti nenínemožné ani nesnadné, když se jen rozumně s rozum-ným tvorem postupuje.

Podobné jest, což se o poezí (jenž jest umění řečdo veršů vážící a jako faldující) říci můž: že počátekji hned za počátkem řeči jde: protože dítě jak slovůmrozuměti začíná, hned se v harmonii a rytmích kocha-

_ q

65

66

ti začíná. Protož moravské chůvy, když dítě, upadnucneb zavadic někde a urazic se, pláče, těmito rytmy jekojívají: „Panca, lanca, kus mazanca; kdyby to roběsedělo, toho by nemělo.“ A české: „Kůta lysá, kdesběhala? Do kuchynky. Cos tam měla? Tři buchynky.I hle, kdyby děťátko sedělo, toho by nemělo.“ A líbi-vá se to dětem tak dobře, že nejen umlknou snadně,ale i rozesmějí se. V Čechách také, pleskajíc dětemručičkami, zpívávají: „Cundy, cundy, cun|dičky, dalnám Pán Bůh ručičky, aby nožičky běhaly a ručičkydělaly“ etc., a vidí se patrně, že se to dětem líbí: protožse jim toho přáti má: to zajisté jest skloňovati sek mdlobě přirození. V třetím a čtvrtém roku dobré bybylo, aby takových rytmů přiděláno bylo, kterýchžby dětem chůvy jako ze hry přednášely, nejen k chlá-cholení jich, ale také aby jim v paměti uváznouc, na-potom se hoditi mohly. Ku příkladu, kolíbajíc dítěroční neb dvouleté, zpívati mohou:

Spi, mé mi - lé pou - pě, spi, ma - lé ho - lou - bě,

An-jel Bo - ží z ne - be o - pa - trujž mi te - be,

spi mi do-brou chví-li, ho-di-nu, tři, čty - ry, dě - tá - tko.

a - by či-stě spa - lo, ve zdra-ví zas vsta - lo, dě - tá - tko.

V čtvrtém, pátém, šestém létě v poezi prospěch brátibudou skrze učení se na pamět veršíčků pobožných,o nichž při cvičení pobožnosti v kap. … oznámenobude. Můž přidán býti i verš metrický tento:

5

10

15

20

25

_ q

5

10

67

„Kriste, Beránku Boží, jenž snímáš hříchy kajících,tvá viny náše shlaď, shlaď zásluha, Kriste Beránku.“

Ačkoli zajisté, co to jest, když rytm není, rozumětinebudou, potom však když v škole metrum vyrozu-mívati přijde, milé jim bude, že již prvé něco toho přisobě najdou, čemuž prvé nerozuměli. Na tom tedy sepoësis dětinská stavovati musí, aby rytmů a veršůněco umějíc, že mezi takovým slov vázáním a obec-ným, prostým mluvením rozdíl jest, rozuměti začí-nali.

A potud o výmluvnosti, jak daleko v ní šestiletédítě přivedeno a jakými stupni vedeno býti má etc. |

_ q

35

‹36›

5

10

15

20

25

68

KAPITOLA IX

Jak v mravích a ctnostech mládež cvičiti?

O ctnostech zevnitřních, které by nejpředněji v mlá-dež štěpovány býti měly, v kap. IV ukázáno: nynípoukázati se má, jak to opatrně a s jistým prospěchemmá činěno býti. Jak mdlý tento a nerozumný ještě věktakovým věcem učiti. Odpovídám: Jak mnohém sná-ze strůmek, aby tak neb tak rostl, ohnut a nastrojenbýti může nežli strom odrostlý; tak mnohem snázev tomto prvním věku mládež ke všemu navedena býtimůže nežli potom: jen toliko pravých k tomu pro-středků užívaje, jenž jsou:

I. Příklad ctností a mravů ustavičný.II. Poučování včasná a rozšafná.

III. Kázeň mírná.

Příkladů dobrých a ustavičných potřeba jest mláde-ži, protože (jakž v Didaktice veřejné plněji ukázáno)dětem Pán Bůh povahy opičí dal, to jest chtivost ja-kousi k dělání všeho, co jiné dělati vidí: takže byť sečlověku mladému nikdy nic neporoučelo a neozna-movalo, jen když on vidí a slyší, co jiní | dělají, děla-ti tetéhož tytýmiž způsoby zvykne, to neproměnnýmzkušením stvrzeno jest. Protož v domě, kde dítkyjsou, převelikého pozoru potřebí, aby se nic proti vy -čteným tu ctnostem nedalo, nýbrž středmosti, švár-nosti, šetrnosti jedni k druhým, poslušenství, prav-domluvnosti etc. všickní aby ostříhali. A to kdyby šloplně, jisté jest, že by nemnoho buď slov k vyučová-

_ q

37

5

10

15

20

25

30

69

ní, neb kázně k donucování bylo potřebí. Ale poně-vadž sami odrostlí často a mnoho z glejchu vystupu-jí, ne div, že mladí, jak vidí, tak činí, zvláště poně-vadž bez toho vlastní jest každému učedlníku od kazuzačínati, a přirození náše k horším věcem samo z sebejest klopotnější.

Poučování tedy přitom také býti musí, a to včasnéa rozšafné. Čas pak jest poučiti něčemu dítěte slovytehdáž, když se vidí, že se ho příklad nechytá, anebdělati něco vedlé příkladu jiných chtěje, že v to trefi-ti neumí: tu čas jest říci: „Takto a takto hle. Hleď,hleď, jak já dělám; neb jak táta, máma etc. dělá. Ne -dělej toho, hanba! Nebudeš tak pěkný. Žebráci nebsedláci tak dělají“ etc., a podobně. Obšírněji chtíti vy-učovati a nějaké kázání o tom neb jiném dělati neníještě čas, nic se nezpraví.

Kázeň pak někdy má připojena býti, proto aby sepříkladové a napomínání pozorněji chytali. A ta mádva stupně. První jest okřiknutí, když se čeho nená-ležitého dítě dopouští: avšak rozumně, ne aby ho zdě -sil, než předěsil toliko a k šetrnosti probudil. Při čemžmůže ta|ké býti slovy potrestání a zahanbení: a za tímpoučení a napomenutí, aby toho nečinil, i s pohrůž-kou. A jestliže se náprava vidí, dobré jest buď hnedtu, neb po chvílce pochváliti zase. Haněním zajistéa chválením rozšafným velmi mnoho se může přidítkách, ba i při jiných lidech zpraviti.

Neplatí-li to, druhý stupeň kázně jest přemrštitimetličkou neb rukou pleštiti; pro ten cíl, aby se dítěupamatovalo, zahanbilo a napotom pozornější bylo.Kdež nelze mi než požehrati na některých rodičů opičí a oslovskou lásku, kteříž dítkám všeho folkují-

_ q

‹38›

5

10

15

20

25

30

70

ce, bez kázně jich růsti nechávají. Dělejte jim, děti,co dělejte, běhejte, těkejte, plačte, šklebte se, křikej-te, broukejte, hněvejte se, zpouzejte, sumou, rozmá-zejte se, jak chcete, vše dobře, dítě jest vždycky milédítě, škoda ho drážditi, jest dítě, nerozumí. Ale ó sámty nerozumné dítě! Vidíš-li při dítěti nerozum, pročmu k rozumu nesloužíš, poněvadž ne k tomu, aby teleneb osle z něho bylo, než rozumný tvor, narozenojest? Nevíš-liž, co Písmo dí, že bláznovství sicek srdci člověka přivázáno jest od mladosti, ale metlakázně že je vyhání (Přísl. 22, 15)? Proč ho v přiro-zeném bláznovství raději zdržuješ, než by mu toumilou, svatou, zdravou, časnou kázničkou od něhopomáhal? Aniž tomu věř, aby dítě nerozumělo. Neborozumí-liť, co to jest lotrovati, bouřiti, hněvati a sápa-ti se, hubu nadýmati, pysky zmítati, na vzdoru děla-ti etc., ó porozumí jistě také velmi | snadně, co metlajest a k čemu, a nad čím stráž drží. Ne v dítěti, nežv tobě, neopatrný člověče, nedostatek rozumu jest,kterýž co by i tobě, i dítěti tvému ku potěšení bylo,nerozumíš a rozuměti nechceš. Nebo odkud jest, žemnohé potom dítky i rodičům zpurné jsou a je mno-hým způsobem zarmucují, jedině že se báti jich ne-zvykly? Pravdivě zajisté povědíno jest, že kdo zros-te neboje se, ten se sstará nestydě se. Nebo se Písmoplniti musí: že metla a káráni dávají moudrost; dítěpak sobě volné že k hanbě přivodí rodičku svou (Přísl.29, 15). Protož tamtéž radí moudrost Boží: „Trescísyna svého, a přineseť odpočinutí a způsobí rozkošduši tvé“ (v. 17). Kteréž rady když neposlouchají rodičové, nemívají odpočinutí a rozkoše při dítkáchsvých, ale hanbu, stud, trápení a nepokoj. Jakož se

_ q

39

5

10

15

20

25

30

71

naříkání nejednou slýchají: „Mám zlé, neposlušné,zpurné děti“ etc. Ješto co div, že co kdo sel, to žne?Nasíls jim v mysl svévolnosti, a chceš ovoce káznězbírati? Nemůž to býti. Nebo strom neštěpovaný štěp-ného ovoce nésti nemůž: protožť se prv o to staratibylo, dokud strůmek byl mladý, dokud bylo štěpo-vati, ohybati, rovnati, přímiti, a nebylť by tak křivězrostl etc. Ale poněvadž tak mnozí kázně zanedbá-vají, co div, že svévolná, divoká, bezbožná všudychasa roste, Bůh se dráždí a pobožní rmoutí.

Sem přináleží choulostiví rodičové, kteříž na dítkykysele | pohleděti nesmějí, jich se více než děti jichbojíce. Takoví někdy sami pobožní jsouc, pěknými jennapomínáními všecko zpraviti chtějí; kázně pak nikdánepřičiní: ješto bez té býti nemůže. Rozumně zajistéjeden z moudrých řekl, že dítě, by anjelem bylo, metlyvšak potřebuje. Elí zdali sám pobožný nebyl? Zdalipobožně synů svých nenapomínal (1 Sam. 2, 24)?Avšak že skutečné kázně nepřičinil, zle se mu poda-řili, a on svou měkkostí na sebe i zámutků mnoho,i hněv Boží a vyhlazení na všecken dům svůj uvedl(ib. v. 29 etc. a 2, 13. 14). Ne zle takovým Geilerusfigůru postavil: děti rvoucí se a nože do sebe pichají-cí, otce pak stojícího před nimi s zavázanýma očima.

Již po částkách o položených napřed ctnostech, jakby v nich rozumně, pěkně, povlovně cvičeny býtiměly dítky, ponavrci se má.

Přední jest středmost, protože základ zdraví a živo-ta a matka všech jiných ctností. To sobě zvyknou, bu-de-li se jim toliko podlé potřeby přirození pokrmu,nápoje, snu dodávati. Tak zajisté životčichové jiní zasamým toliko přirozením jdouce, nad nás lidi více

_ q

‹40›

41

5

10

15

20

25

30

72

středmosti ostříhají. Protož dítkám tehdáž toliko jísti,píti, spáti dávati se má, když přirození pobízí, to jestkdyž na nich lačnost, žízeň, dřímotu znamenati: dřívenež se to znamená, míti je k jídlu, pití, snu, nerozumjest veliký: ovšem pak mimo a přes vůli a chut | jejichdo nich cpáti a líti a k spání je nutiti. Dosti jest dáva-ti jim, jak a pokud přirození žádá. Ale potřebí zasešetřiti, aby přirození oklamáváno nebylo; jakž se děje,když se ustům mlsu a lahůdek dodává. To zajisté jsoulihy, po nichž se více, než potřeba káže, do člověkavluzuje pravá nestředmosti vnada. Ač tedy neškodíněkdy něco lahůdky dětem podati, potravu však z la-hůdek dělati náramně škodí: jakož zdraví (o čemž níž v kap. IX), tak i mravům.

II. V švárnosti a plechotě prvního hned roku za-čátek může býti kladen čistotným, jak nejvýš možné,dítek chováním. Čemuž chůvy, jak to býti má, rozu-mějí, jestliže rozumné jsou. V druhém, třetím a dáleroku učiti je sluší jísti pěkně bez piplání, mláskání,jazyku vyplazování etc.; píti pak bez prznění, prská-ní, hltáni neslušného. V šatech plechoty jakéž takéžpomaličku také se vyhledávati můž, aby se nevozily,nekálely, nešpinily z umysla, jakž někdy z nerozumuděti činí a rodičové z nerozumu také všecko jimpřehlédají.

III. Pozorlivosti na starší snadně zvyknou, jestližeopravdový od nich na sebe pozor cítiti budou. Protožbude-li dítě tytýž napomenuto, tytýž okřiknuto, tytýžpřemrštěno, nestarej se, dá na tě pozor. Čemuž na od-por čelí všeho dětem přehlédání: jakž činí příliš ne-zdrželivě dítky milující. Milovati dítky přirozené jest:ale nezjevovati jim celé lásky opatrnost jest. | Ne bez

_ q

‹42›

5

10

15

20

25

30

73

zdravého zajisté uvážení Sirách napsal: „Kůň ne-okrocený tvrdoustý bude, a syn sobě volný doskoč-ný. Chovej rozmazaně syna svého, a předěsí tě; po-hrávej s nim, a zarmoutí tě“ (Sir. 30, 8. 9). Protož lépejest v bázni a ostýchání dítě zdržeti, nežli všecka střeva svá jemu vyjevovati a k zhýralosti, otrlosti,zoufalosti příčinu dávati.

Dobré i jiným pouštěti k nim právo, zvláště lidemstarým, aby kdekoli jsou (nejen rodičům na očích),na se pozor míti zvykaly, a tudy se i k jiným lidemstud a uctivost v srdcích jejich zakládala. Protož ne-smyslně činí, kteří na děti své žádnému ani pohledě-ti škaredě nedají, a řekne-li kdo co neb napomene,o to se třeba dětem v oči ujímají. A tuť mladá krev,jako by ji na kůň vsadil, popne hned a na kel vezme.Vyhybati tedy tomu se vší pilností.

IV. V skutečném také poslušenství pilně je cvičititřeba: protože to základem potom velikých ctností bu-de, jestliže se vůle své lomiti a vůle cizí šetřiti naučí.An mladistvých révů a outlých štípků nenecháváme,aby kam chtí rostli: než přivazujeme je k kolí, abyk nim připati jsouce, snáze se vyzdvihovali až dozmocnění. A zdaž nevíme, že pravdivě řekl Terenti-us: „Omnes licentiâ fieri deteriores“ (že soběvolnosthorší lidi činí)? Kdykoli tedy otec neb matka dí „Nechtoho! Poď sem! Seď! Dej sem nuž! Podej mi toho!etc.“, přidržeti je, aby jak se poroučí, tak činili. Chtě-la-li by se svá mysl a zpoura zjevova|ti, okřiknutíma potrestáním rozumným snadně se vyhnati můž.

V. Nacházíme, že Peršané při cvičení dítek vedléstředmosti nejpilněji toho hleděli, aby pravdu mluvi-ti zvykaly: a ne bez příčiny, poněvadž přemrzutá jest

_ q

43

5

10

15

20

25

30

74

při člověku ohava jazyka, ošemetnost a faleš. „Men-dacium servile est vitium et à cunctis mortalibusinsectandum,“ dí Plutarchus: chlapská prý věc jestlháti a hodná, aby ji všickní lidé v ošklivosti měli:jakož o Bohuť Písmo praví: že jemu v ohavnosti jsourtové lživí (Přísl. 12, 22). Přídržeti tedy k tomu dítky,aby udělají-li co zlého, nezapíraly, ale se pokorněpřiznaly: a zase, čeho není, toho nemluvily. ProtožPlato nedá před dětmi básní a historií smyšlenýchvypravovati, než z místa je k věcem opravdovýmvésti. Nevím tedy, jak to ostojí, což někteří obyčejmají, děti navozovati, když co udělají, sčítati na jiné,a když to umějí, z toho sobě žert a smích strojiti. Alekomu hůře jako dítěti, kteréž zvykne-li lež za žertsobě pokládati, zvykne lháti.

VI. Proti spravedlnosti čelící cizích věcí žádost netak se ještě v tomto prvním věku zjevuje, kdyby jiněkdy samy chůvy, aneb kdo s dětmi zacházejí, v něnevtrušovali. Ale bývá to, že před dětmi jeden druhé-mu jeho věci bere a přechovává, aneb od potrav něcoustraňuje, neb vždy na to, což jeho není, sahá. Cožbuď že se žertem děje neb opravdu, děti vidouc, témužse učí: protože (jakž | nejednou již řečeno) naprostoopíčata jsou, co uhlédají, to jim vázne, to dělají také.Protož i v té částce chůvám a jiným, kdo okolo dítekjsou, rozumně postupovati sluší.

VII. Zahálka že jest polštář satanů, svatí Otco-vé říkali: a pravdivě. Koho zajisté satan nezaměs-tknaného najde, toho jistotně sám zaměstkná, nejprv myšleními scestnými, potom i skutky zlými. Nedo-pouštěti tedy člověku hned z mládi zaháleti, alebrž v práce ustavičné ho zavozovati opatrnost jest: pro-

_ q

‹44›

5

10

15

20

25

30

75

tože se tím zlému pokušiteli cesty zasekávají. Avšakpráce míním, s jaké býti mohou, byť nic nebyly ji-ného (jakož býti nemohou) než hřičky toliko. Lépejest hráti než zaháleti: nebo ve hře vždy se něčím mysl zanáší a často i brousí. A takť zavozovati dítekv práci nebude nesnadné, když samo přirození k to-mu je vede, aby vždycky něco dělaly. O čemž nížev kap. VIII.

VIII. Dokud se mluviti učí děti, dotud jim žvatla-ti volno buď, co nejvíc chtějí a mohou: ale když semluviti naučí, velice také potřebná věc jest učiti jemlčeti. Ne abychom sobě z nich němé maňasy děla-li, než rozumné obrázky. Kdo za malou věc pokládáuměti mlčeti (dí Plutarchus), ten málo rozumí: poně-vadž veliké moudrosti začátkem jest rozumná mlče-livost. Nebo pry mlčením žádný se nikdy nezavedl;mluvením přemnozí vždycky zavozují. Ješto sic, byťi bez toho bylo, pro to samo, | že oboje to (mluvitia mlčeti) všeho našeho ve všem životě a obcováníi zakladem jest, i ozdobou, spojeno hned v kořenusvém tak býti má, abychom jednomu při druhémučeni byli. Učiti tedy rodičové mají dítky mlčelivos-ti: předně, aby v modlení a při náboženství (doma nebv shromáždění) tiše sobě počínali: povyků, běhání,vrtění se, štěbetání, křiků v ten čas nedovolovati jim.Tolikéž, když otec a matě co poroučí, ať se učí mlčícpozorovati a tomu, co se mluví, porozuměti. Druhámlčelivosti částka bude řeči rozvážlivost, aby než copropovědí aneb na dotázku odpovědí, uvážiti nej-prv zvykali, co a jak rozumně promluviti mají. Nebotlampati, co slina k ustům přinese, bláznům náleží,ne těm, z nichž rozumný tvor míti chceme. Avšak

_ q

45

5

10

15

20

25

30

76

vždy pravím, jak věk ten chápati a stačovati můž: jenať předce na to rozumní rodičové pozor mají.

IX. Trpělivosti obvykne dítě jakéž takéž, jestližese milkování a rozmázení s nim přílišného na stranězanechá. Začínají se při některých hned v druhéma třetím létě věku vášničky zjevovati, kteréž jako mezikvítím bodláčí za mladi vyplívati nejlépe. Ku příkla-du při některém jest svávůle a zpoura, co sobě upře,to míti chce, křikem i jinak: při jiném hněvivost a zlo -bení a mstivost, hází, bije. Ale to poněvadž nejsoupřirozené povahy, než podrostající koukol, musejírodičové a pěstounové více rozumu | míti a takovýmzlým věcem hned v kořenu brániti. Přijde to v prvnímtomto věku snázeji a bude platněji nežli potom, vko -řeniti se týmž nectnostem dada. Daremné jest říkati,což říkají někteří: „Dítě jest, nerozumí.“ Nebo ženerozumný sám jest, kdo tak mluví, již prvé ukázá-no. Nemůžemeť na zahradě neužitečných bylin, hnedjakž z země lezou, plíti, protože jich ani dobře odosení rozeznávati, ani rukou ujímati nelze: pravda tojest; avšak pravda také, že s nimi až do zrostu čeka-ti netřeba: protože potom kopřiva víc pálí, bodlák vícbode, a mezitím se pravé byliny zemdlívají a dusí,nýbrž když neřest ta zsilené kořeny již majíc, násil-ně se vytrhává, přitom se často i přístojícímu ose -níčku kořen podtrhuje a na mizinu přivodí. Protož jak nejdřív koukol, kopřivu, bodlák znamenáš, hnedvytrhni, a porostou pravé byliny tím lépe. Vidíš-li, žedítě chce přes potřebu do se cpáti neb líti, přes potře-bu med, cukr, ovoce mlsati: buď rozumnější než ono,a nedávej mu. Odejdi s nim, zamysli mu jiného něco,ani na pláč nedbej, poplačíc nechá tak a odvykne,

_ q

46

47

5

10

15

20

25

30

77

a bude toho znamenitý užitek. Tak chce-li zpouru provoditi, nefolkůj mu, okřikni, přemršť, to, po čemkřičí, dej v stranu, vyrozumí jistě, že na tebe pozormíti má, a ne, co se jemu zamane, než co se tobě líbí,to činiti. Není k navedení na to dvouleté dítě nicmladé. Však šetřiti zase, aby se s dítě|tem nedráždila jeho nepopouzel: to by zajisté více k zvášněníposloužiti mohlo.

X. V služebnosti děti cvičiti žádná práce není, pro-tože ony samy od sebe rády se všeho chytají: jen jimtoho nebrániti, a jak to rozumně dělati mají, je pou-čovati. Můž tedy otec a matě, i co by sami neb skrzečeledína zpraviti mohli, tytýž dětem poručiti: „Méděťátko, podej mi toho! Zdvihni to! Na, polož to nalavici! Dones to na stůl! Jdi, zavolej Pavla! Řekni, aťAnna jde domu! Na, dej tomu žebráku halířek! Běžk stařeně, prav dobrý den, a že se ptám, jak se mají,a vrať se hned zase etc.“, vše, jak k čemu čí věk a způ-sobnost. A cvičiti je také potřeba k hbitosti, aby kdyžse co poručí, i hry neb jiného zanechajíc, skočili: tako-vá ochotnost k službě starším, když sobě v ní z mládizvyknou, znamenitou potom jejich bude ozdobou.

XI. Zdvořilosti jak mnoho rodičové sami umějí, tak mnoho k ní dítkám svým sloužiti obyčej mají:protož tu zvláštního poučování nepotřeba. Milostnéjest dítě, které se i k rodičům, i k jiným ochalebně,přívětivě, líbezně stavěti umí: což některým jakopřirozené jest, jiným cvičení třeba. Protož i toho zane-dbávati nesluší.

XII. Naposledy však, aby ta ochalebnost a přívě-tivost nebyla opičí a bez rozumu, stýdlivostí, vážnos-tí a umě|ním temperována býti má. I onenť osel vida,

_ q

5

10

78

jak se psíček ku pánu lísá, na klín skáče, oblizuje,lahodí, totéž dělati se pokusil: ale že pak mu to jakooslu slušelo, kyjem za své pochlebování dostal. Pro-tož i mezi dětmi, co komu sluší, toho se šetřiti musí.Aby pak slušelo všecko, co se dělá a dělati má, učitije potřeba zevnitřním posuňkům: jak slušně seděti,rovně choditi, přímo státi (vše bez hrbení se, viklání,vrtkání, klácení, šmatlání); když čeho potřebují,prositi; když se jim dá, poděkovati; když koho potka-jí, pozdraviti; když vítají, ruky podati; když s starší-mi mluví, ruce tiše držeti, klobouk sňatý míti etc.,a cokoli víc k dobrým a počestným mravům přiná-leží. O čemž plnější poučování jinde jsou: tuto při-pomenutí toliko potřebí bylo. |

_ q

24

25

5

10

15

20

25

30

79

KAPITOLA X

Jak v pobožnost mládež zavoditi?

„Netěš se z dítek, není-li bázně Boží při nich: lépejest bez dětí umříti nežli nepobožné míti“, dí moud-rý Sirách (kap. 16, 1). Nade všecko tedy nejvýš ať sestarají rodičové o navedení dítek svých k neošemet-né, pravé vnitřní pobožnosti, bez níž by sic i umění,i mravové jacíkoli více ke škodě nežli užitku byli: takjako nůž, meč, sekera v ruce pošetilého čím ostřejší,tím škodnější.

Ačkoli pak prvního i druhého roku při dítkách prooutlost | věku a rozumu ještě v hlubokém kořenu vě-zícího nedospělost málo co dělati lze mimo to, cožBůh skrze přirození a vnitřní svou milost činí: začá-tek však všeho nám při nich povinného díla, a taki po božnosti v ně uvozování naprosto býti musí,abychom tak Bohu a přirození, což na nás jest, po -máhali.

Pobožnosti tedy dítek vnově narozených ačkoliuči ti nemůžeme, ale však můžeme na místě jejich sa-mi se pobožnosti přiučiti a v nich pobožnosti základpoložiti, modlitbami a křtem Kristu Ježíši je odevz-dajíc a Ducha svatého za vnitřního, věčného vůdcea učitele jim vyžádajíc.

Mají tedy rodičové, hned jakž ucítí, že je Bůhplodem života obdařiti míní, Bohu se za požehnánía posvěcení vroucně modliti, poněvadž Písmo učí, žekdo svatým býti má, hned od života matky oddělena posvěcen bývá (Jer. 1, 5; Žal. 22, 11; Iz. 49, 1).Takové modlitby těhotná matka s otcem každoden-

_ q

‹28›

29

5

10

15

20

25

30

80

ně bez přestání konati i jinak v pobožnosti ten častěhotnosti své tráviti má, aby dítě její hned pod srd-cem jejím v bázni Boží začátky bralo. K té potřebětedy nechť slouží matkám těhotným modlitba v ka-pitole V položená. |

Když pak Bůh dar svůj viditedlný učiní a jej z tem -nosti na světlo vyvede, povinni jsou rodičové kupoctivosti ruce Boží, kteráž tu při čerstvém skutku(jakž pobožný jeden teolog píše) zastižena jest, nové-ho toho světu hostě políbiti. Neboť na tom stojí nepo-hnutě, což ona moudrá matka vyznala, že my neví-me, jak se v životech našich dítky počínají, aniž myjim ducha a života dáváme, ani počátečné jich slože-ní pořádáme, ale ten světa Stvořitel formuje rodinulidskou etc. (3 Machab. 7, 28). A spatří-li plod živýa zdravý, celých a neporušených oudů, mají hnedštědrému darci pokorně poděkovati, i aby dále strážíanjelskou před ourazy hájiti a k šťastnému vychová-ní a zvedení nebeského svého požehnání uděliti ráčil,vroucně se modliti.

Starati se zatím, aby což jim Bůh dal, zase Bohuodevzdali, a to skrze křest svatý, co nejdříve; žádají-ce horlivě, aby milosrdný Bůh, což stvořiti ráčil, ráčiltaké v Kristu spasiti, a Ducha sv. za vůdce k spasenídada, tím milosti své při něm ihned zapečetiti: slibu-jíce také srdcem celým a upřímným, že dá-li děťát-ku jejich život, od všelikých světa | a těla marnostíje odvoditi a s nim k jedinké slávě Boží směřovatichtějí a míní. Tak činila Anna, že syna svého Samu-ele před početím, po početí i po porodu vroucími mod -litbami Bohu odevzdávala, a Bůh vyslyšav požehnalmu. Nebo nesnadno jest Božímu milosrdenství tím

_ q

‹30›

5

10

15

20

25

30

81

od sebe strkati, což se mu s takovou vroucností oddá-vá; naproti tomu, když sobě nedbale někdy v té věcii pobožní počínají, dává jim zlé a nepodařilé dítky,aby vědíno bylo, že to pouzí darové jeho jsou.

Skutečně v pobožnost jich zavozování můž se začí-ti tam někdy v druhém roku, když se rozoumek zjevo-vati a jako z pupence kvítek rozvínati začíná, takžerozdíl mezi věcí a věcí znamenati počínají: za čímžhned také rozvazuje se jim i jazyk a slova srozumi-tedlná formovati se pokouší, tolikéž nohy se tužía k chodu strojí. Protož tu již hojnější jest čas cviče-ní s dítkami začíti, však povlovně a tiše, jako ze hry.

Předně tedy, když se starší modlí aneb k stolu nebpo stole říkají neb zpívají, aby zvykaly tiše seděti neb státi, ručičky také spíti a pokojně držeti: čemužsnadničce přivyknou, jen jim toho pěkný na soběpříklad ukazovati a poněkud jim ručičky tak spaté nachvílečku držívati.

Druhé, aby z ust jejich hned se začínala chválaBoží, učiti je klekati na kolénka, skládati ručičky,hleděti zhůru a říkati modlitbu: nejprv kratší tuto:„Be|ránku Boží, Kriste Ježíši, smilůj se nad námi,amen.“ A když se té za měsíc neb dva naučí, potomModlitbě Páně: však ne pojednou celé, než nejprves přístupem prosbě první, asi za týden, ráno a večeri mezi tím jednou neb dvakrát (nebo co chůva činitimá? Nýbrž mohlo by dítě již trošku rozumně učenobýti, aby kolikrátkoli jísti chce a dáno mu býti má,nejprv modlitbičku svou zříkalo). Když by sobě takna první prosbě jazýček i pamět ve dvou asi nedělíchoblomilo, připojiti druhou prosbu, a všecko to opěts ním říkati asi dvě neděle: pak přidati teprv prosbu

_ q

31

5

10

15

20

25

30

82

třetí: a tak až do konce. Přijde to snáze, než jakž vůbecdělají, celý Otčenáš pojednou dávajíce, i musí se naněm dítě dvě neb tři léta učiti; a ještě třebas pořádněuměti nebude.

Třetí, můž mu také již někdy ukázáno býti do nebe, že tam Pán Bůh jest, aby porozumívalo, pročse v modlitbě zhůru hledí.

V třetím roku může se přivzíti modlitbička tato:„Milý Pane Bože, račiž mi to dáti, abych se tebe bál(neb bála), tatíčka a matičky poslouchal (poslou-chala) a tobě se líbil (líbila). Dejž mi Ducha svéhosvatého, kterýž by mne učil a osvěcoval, pro JežíšeKrista, Syna svého milého, amen.“ A za tím hnedpřistoupiti k Víře obecné křesťanské, tak aby ji dříveroku toho dokonále naučeni byli. Což snadně býtimůž, každý den ráno a večer (i sic | před jídlem) pomodlitbě říkajíc, prvního opět měsíce první članekVíry, druhého druhý přivezma, třetího třetí: a tak dokonce. Toliko, že pokaždé ten vnově přivzatý članeki kromě modlení tytýž opětován býti má, dokudž byslova jeho jakž takž neuvázla.

Může se pak jim dovoliti po zříkání klečíc modlit-by vstáti a stoje Víru říkati: proto, aby se rozdílu mezimodlitbou a nemodlitbou znamenati učili. Item, tu jižčas bude při všelijaké příčině o Pánu Bohu jim mluvi-ti, aby vždycky o něm zmínky slyšíce, vždycky honejvíc na pozoru míti a vedlé toho jeho se báti i milo-vati zvykaly. K čemuž jim způsobem jim pochopite-dlným všelijak služba činěna býti má. Ku příkladu,ukazujic jim do nebe, že tam Pán Bůh bydlí: na slun-ce, že to Pán Bůh svítí: na hřímání, že to Pán Bůhhrozí etc. Slibováním jim, budou-li se rádi modliti,

_ q

32

5

10

15

20

25

30

83

tatíčka a matičky poslouchati, že jim Pán Bůh dá suk-ničku pěknou; nebudou-li, že zabije. Může se také,kdykoli se jim nová šátka dá, aneb i snídání, neb coko-li jim libého, říkati, že to Pán Bůh dává. Též jde-li ses nimi k mrtvému neb na pohřeb, ukazujíc jim zahra-bávání, neb i hovado zabité, říci, že Pán Bůh zabila podobně etc. Vše k tomu cíli, aby Bůh a pamět naněj v mysl uvozována byla. Zdalo-li by se komu dětin-ské to, což se tu předpisuje: arci že dětinské. Nebos dětmi zacházíme a jinak | než dětinsky nemůžeme.An Bůh s námi odrostlými v slovu svém i sic v živo-tě tomto jako s dětmi zachází, protože sme vpravděděti, božským a nebeským věcem, ne jakž samyv sobě jsou, než dlé hlouposti naší rozumějíce (viz 1 Kor. 13, 11), a Bůh se k naší mdlobě kloní: proč nei my k dítkám svým?

Když se Víře naučí, zavésti je do Desatera přiká-zání a užívati téhož pořádku, o kterémž při modlitběa Víře navrženo: aby totiž ne všecko spolu přikázá-ní s nimi říkáno bylo (nebo to i vtip ještě uzký zatem-ňuje, i pamět mdlou zemdlívá), než po částkách: kupříkladu, první přikázání asi za týden pořád (ráno, pojídle, večer) s nimi říkaje: potom přivezma druhépřikázaní (poněvadž jest delší) asi dvě neb tři nedě-le: třetí opět asi dvě neděle: čtvrté dvě neb tři: pátédvě: šesté, sedmé, osmé, deváté spolu vzato býti můž,opět asi za dvě neděle: naposledy desáté přivezma,říkati již celé přikázaní každý den při každém modle-ní vždycky: a to hlasítě, a samy již děti (neb dítě) aťříkají, u přítomnosti však otce, neb matky, neb chůvy,neb kdo k tomu nařízen, kdož by pozor dával, abynechybovaly; a chybovaly-li by v čem, aby napravo-

_ q

335

10

15

20

25

30

84

val. Ale nemenšíhoť pozoru dávati třeba na gesty, abyjim v modlení dopouštíno nebylo ohlédati se neb vrtěti, ovšem rukama něco dělati: proto, aby nábož-nosti zvykaly naprosto. A k tomuť již i poučovánía napo|mínání potřebí, i kázně, jakož okřiknutímněkdy, tak i přemrštěním neb udeřením, neb snídáníodepřením. Napomenutí můž byti před modlením:neb v samém modlení. Přemrštění v modlení neb pomodlení vše za čerstva a za paměti, aby dítě rozu-mělo, nač se to vztahuje: však prozřetedlně, ne abyzvášněno, než aby vycvičeno bylo.

V pátém roku k cvičení pobožnosti ať se přivezmemodlitba nejprv večerní, „Díky činím tobě, můj ne-beský Otče etc.“ Potom, když by tu odpolu umělodítě, ranní připojiti: totiž při večerním a ranním mo-dlení s nimi ji říkajíc. (Požehnání stolu a dík činěníbezpochyby z každodenního říkání již uměti budou.)Též veršíčky některé (v pátém a šestém letě) po mod-lení ať se s nimi zpívají. Ku příkladu: „Tě žádáme,uslyš nás, a smilůj se nad námi.“ Item: „Uslyš mod-litbu naši etc.“ a jiné, jakž v kap. VII při muzice uká-záno jest.

Aby pak pobožnost v srdci se zakládající překážkyneměla, dobré jest a nevyhnutedlně potřebné v tom -to věku příčinám zlým brániti: totiž šetřiti pilně, abynic bezbožného a mrzkého, mysl nakažujícího dít-kám ani na oči, ani na uši nepřicházelo. Nebo jakož(dle Šalomounova vysvědčení, Přísl. 18, 17) kdo sek soudci uspíší, toho pře spravedlivější se zdá: taktoto na věky pravé jest, že primae impressiones hae-rent, co se lidem mladým nejprvé do mysli uvede,buď dobré nebo zlé, to jim nejhlouběji vězí, dokud

_ q

34

35

5

10

15

20

25

30

85

živi jsou: aniž následující jiné věci ony po|dešlé a vko -řeněné tak snadně vyprázdniti mohou, jako bývá,když k soudci druhá strana přijduc, při svou lepšíukáže a prvního přednešení vyvrátí. Soudce zajistéutvrzeného jsa věku a soudu, která se koli věc patr-něji provede, buď první, neb poslední, té místo dává,a druhá ustoupiti musí: ale lidí mladých teprv seformující mysl vosku jest podobná, na kterýž jaká sepečet za měkka vtiskne a on s ní zatvrdne, tu drží,aniž jiné chytí, leč s velikou prací a násilně, a i to ne -hladce. Ač daleká i tu jest jednomu k druhému nerov-nost: protože vosk, aby prvnější ráz pustil, rozehřeta změkčen býti můž: mozek pak náš aby co jednouchopil, zase to pustiti měl, na to na světě prostředkunení žádného. Žádného pravím není ani umění anizpůsobu, kterým by člověk, co se jemu jednou v mysla pamět vrýpí, pozbyti toho mohl, by i nejraději sámchtěl, nercili jiní poroučeli. Protož ne zle Themisto-kles raději artem oblivionis než memoriae vinšoval:poněvadž přirozená jest paměti naší moc, cokoliujme, to snadně držeti, nesnadně pustiti. Ničeho tedyrodičům víceji šetřiti nesluší (jak jim spasení dítekjejich milé), jako aby ve vše dobré je zavozujíce, niče-mu zlému k nim nedali: a to i sami sobě pobožněa svatě počínajíc, i čeládku a všecky v domě k tomupřídržejíc: Sic Kristus volá „Běda, kdo pohorší jedno-ho z maličkých těchto“ | (Mat. 18). A Juvenalispoëta, sic pohan, napsal:

Maxima debetur puero reverentia: si quidturpe paras, ne tu pueri contempseris annos,sed peccaturo obsistat tibi filius infans.

_ q

5

86

To jest:

„Uctivost zvláštní k dítěti povinen jest každý míti,pácháš-li co neslušného, styď se věku nevinného.Nemluvně tvé, otče, tobě uzdou ať jest v každé

době.“ |

_ q

76

77

5

10

15

20

25

30

87

KAPITOLA XI

Jak dlouho mládež v mateřské škole zdržovati sluší?

Jakož bylinka neb strůmček z seménka svého vzros-tuc, aby zdárněji růsti a lepší ovoce nésti mohla,přenášejí se a do jiné země vsazují, zvláště do zahrada štěpnic k tomu oddaných: tak dítky v klíně mateř-ském poodchované a na těle i mysli posilené v péčizahradníků (preceptorů) odvozovati sluší, a porostoutím zdárněji. Nebo přeštěpovaný strůmček vždyckyspanileji roste, a sadové ovoce vždycky lepší jest než plané. Než kdy pak to a jak?

Před šestým letem z mateřského klína vypouštětia preceptorům k cvičení oddávati neradím: pro pří-činy tyto:

1. Příliš dětinský věk více pěstování a šetření po-třebuje, nežli aby preceptor, celý zástup jich na péčia práci maje, stačiti k nim mohl. Protož v mateřini-ném klíně ještě jim lépe. |

2. Bezpečněji jest, aby se mozek prvé dobře usadil,nežli zaměstknáván býti začne. V dítěti pak do pětii šesti let sotvá se teménko právě zavírá a mozk utvr-zení svého dochází. Protož tu jen, co pod pěstovánímdomácím samy chopiti mohou, lehoučce, nepatrněa jako ze hry, na tom přestávati se můž.

3. Aniž, děje-li se jinak, jaký užitek jest. Nebo plaňmdlá k štěpování vzatá mdle a znenáhla roste, silněj-ší spěšně a mocně. Koníček také příliš časně zapře-žený zemdlen bývá: ale dáš-li mu čas k vymrštění se,potáhne tím silněji a nahradí všecko.

4. Aniž dlouho jest do šestého (neb i začátku sed-

_ q

78

5

10

15

20

25

30

88

mého) roku čekati, když se zatím potřebných věcíneobmeškává, jakž již ukázáno, že i doma v prvnímhned a počátečním svém věku mají v čem cvičenibýti. A bude-li se tak díti, aby dítě podlé předepsa-né zprávy doma již v pobožnosti, mravích čistých(zvláště uctivosti k starším, poslušenství a pozorli-vosti), též v rozumnosti, v dělání hbitém toho i jiné-ho a v mluvení neb vyslovování řeči své jadrnémpovycvičeno bylo, nebude nic pozdě v šestém rokuk liternímu v škole učení přistoupiti.

Zase pak přes šest lét déle doma dítě chovati takéneradím: protože čemu se doma (podlé již ukázanézprávy) učiti má, volně v šesti letech vynaučiti semůž. A nezanese-li se hned předce dalším dobrýmcvičením, zanese se neužitečnou zahálkou a | zplanízase. Ovšem pak nebezpečenství jest, aby se z za-hálky a rozmařilosti ty i jiné vady nepřichytily, jichžby potom jako zahuštěného koukole vyplévati ne tak snadno přišlo. Protož nejlép předce pořád, co sezačne, vésti.

Naposledy však, ne tak se to míní, jako by nemoh-lo jinak býti než v šesti letech zuplna: můž býti o půlroku neb o celý dříve neb posléze, jak se při kom spat-ří. Nebo strom některý hned zjara ovoce nese, jinýv létě, jiný ku podzimku; než vidá se, že ranní květspíše opadá, pozdní spíše dochází: podobně ovoceranní k tomu toliko tu času jest, dále netrvá, pozdnípak dlouho leží. A protož ač některé ranní hlavy časnělétati chtějí (před šestým, pátým i čtvrtým třebarokem), však dobré jest raději je pozdržeti nežlipouštěti, ovšem hnáti. Sic kdo před časem chce dokto-ra míti, sotvá bakaláře mívá: protože rev příliš bůjně

_ q

79

5

10

89

z mládi rostoucí a nesoucí vyroste a vynese se, ze -mdlí sobě kořen, a nebude nic stálého. Jsou zasenaproti tomu hlavy pozdnější, s nimiž v sedmém nebosmém létě sotvá se co platně začíti můž. Protož cose tu mluví a radí, o prostředního vtipu mladeži (jakéžnejvíc bývá) rozuměti se má. Bude-li kdo hbitější nebzase hloupější dítě míti, s preceptory aneb efory o něradu vzíti můž.

Znamení pak, hodí-li se již do obecné školy dítě,tato budou: |

1. Jestliže umí, což v mateřské škole uměti mělo.2. Jestliže se při něm pozornost k dotázkám i jakáž

takáž k odpovědem důmyslnost spatřuje.

_ q

80

5

10

15

20

25

30

90

KAPITOLA XII

Jak rodičové a pěstounové mládež k obecní škole připravovati mají?

Každá v světě věc, má-li užitečně před se vzata bý-ti, rady a přípravy dobré potřebuje. O čemž Sirách (v kap. 18, 20 etc.) mluvě, i před modlitbou, i předsoudem, i před každým promluvením (byť jakkoli svět-lá otázka byla, kap. 33, v. 4) řeč sobě připraviti velí.A slušné jest, aby člověk rozumný jsa tvor nic nečinilmaní, všecko s soudem a rozumem, věda, proč co činía co z čeho pojíti můž, jestliže tak neb onak učiní. Ani rodičové tedy dítek svých od sebe do školy, takjako když se něco z lopaty zhodí, dávati nemají; nýbrž i sami na to, co se to tu dělati má, mysliti, i ovšemdítkám svým na to též oči odvírati povinni jsou.

Hloupě tedy dělají, kteříž dítěte nijakž nenastrojíc,k školmistru jako k řezníku tele aneb hovádko dostáda vedou, škrab on se pak s nim, jak chceš. Alenad to bláznivě dělají, kteříž nejprv z preceptorů stra-šidel a z škol mučíren nadělajíc, teprv je pak vedou.Což bývá, když se nerozšafně od rodičů neb čelád-ky dětem o pardusích | v škole, o zůřivosti mistrů,o nehráni napotom a co víc podobného vypravuje:„Dám tě do školy, dám,“ říkají někteří, „skrotneš tytam: budou tě šlahati, počkej jen“ etc. Ješto to nek tomu, aby pachole skrotlo, než aby se splašilo, sobězoufalo, otrockou proti rodičům i preceptorům myslvzalo, slouží.

Protož rozumní a pobožní rodičové neb poručnícia pěstounové takto činiti mají:

_ q

81

5

10

15

20

25

30

91

1. Když se čas do školy jich obrácení přibližuje,těšiti je tím jako jarmarkem neb vinobraním, že hlejiž brzy do školy mezi jiná pacholátka (děvčátka meziděvčátka) choditi, spolu se učiti, spolu také hrávatibudou. A může otec neb mátě slibovati pěkné šátky,pěkný klobouček, pěknou tabulku, pěkné knižečkyetc., aneb to již pohotově maje, ukazovati někdy, ne-dávati však (aby žádost a toužení více rozněcovánobylo), než jen, že dá, zamlouvati se: s doložením třebatěchto (neb podobných) slov: „Nu, milé dítě, modl sePánu Bohu pilně, aby ten čas brzo přišel, a buď po-božný a poslušný,“ etc.

2. Dobré jest také schvalovati jim, jak jest to zname-nitá věc do školy choditi a učiti se. Nebo z takovýchlidí že bývají páni, uředníci, doktoři, kněží, purgmistřietc., vše vzáctní, slavní, bohatí, moudří lidé, jimž jinípoctivost činiti musejí. Protož hle že lépe jest do školynež za husemi, za sviněmi, za pluhem choditi: anebsedlákem, pastuchou neb sic nevypitvaným nějakýmknotem býti. Nadto že učiti se není práce, než hras knihami a pérem, sladší než cukr etc. | A aby té hryjakéž takéž zakušení měli, dávati jim neškodí křídudo rukou, aby sobě po lavicích, po stole (neb tabuliobzvláštní jim k tomu dada) malovali a škrtali, jakchtí a co chtí a mohou, čáry, kříže, kolečka, škřítko-vy nohy, hvězdy, suky nějaké, stromy, koně etc. Jižpak nech to k tomu podobné jest neb není, na tom nic nezáleží, jen ať oni delektací a kratochvil svous tím mají. Aniž však možné jest, aby to i bez oprav -dového užitku bylo: poněvadž tím jistotně sobě ruku k trhům jakž takž oblomí a k liter potom snad-nějšímu psáni a znání očí ponabrousí. A cokoli by sic

_ q

82

5

10

15

20

25

30

92

k zachutnání jim školy a učení vymysliti se mohlo, tomísto své tu má.

3. Nad to ještě musejí v nich k těm, kdož precep-toři jejich býti mají, milost a dověrnost vzdělávati.Což rozličným způsobem býti může. Někdy, že jestpan strýc, ujec, kmotr, soused; veřejně pak vychva-lováním umění a moudrosti a hned přitom také dobro-ty a přívětivosti jeho: že je znamenitý člověk, žemnoho umí, a že však jest na děti tak dobrý a laska-vý. Pravda sic, že některým dává pardusy, ale to kteřínechtějí poslouchati, jsou lotrovští, zpurní (jacíž hod-ni jsou, aby je všickní bili): poslušných a pilných ženikdý nemrská: a nad to ještě že vždycky všecko ukáže, jak se co má psáti neb říkati etc. To a cokolitomu podobného má se tak po dětinsku dětem roz-právěti a tím všeliká bázeň a strach od nich odjíma-ti: až i otázkami „Ty, viď, poslou|chati budeš?“ Řek-ne-li, že bude, rci: „Nu jisté jest, že on na tebe laskavbude“ etc. A aby se i poseznámil s svým budoucímmistrem, a že vpravdě takový jest, porozuměl a utvr-dil se, může otec neb mátě někdy něco po dítěti (samoneb s někým vypravíc) poslati: kdež preceptor (ro-zuměje tu povinnosti své) s nim pěkně porozpráví,něco nevídaného jemu od knih, malování, nástrojůnějakých muzicských neb matematicských, a čím bykoli pachole jato býti mohlo, ukáže; někdy také třebáněco dá, knížečku, kalamaříček, peníz, cukru, ovocea cokoli. Na čemž aby neškodoval, rodičové to (jimža plodu jejich k dobrému se to děje) nahraditi anebsic napřed poslati mohou a mají. Tím způsobem na-budou snadně i k škole, i k učení, i k učiteli srdceochotného, a kde zdárné bude přirození, i vroucího:

_ q

83

5

10

15

20

25

30

93

a tu již odpolu vyhraná bude. Škola zajisté nebudejim než hra a prospívati budou až milo.

4. Avšak poněvadž všeliká moudrost jest ode Pána,jakožto kteráž s nim zůstává od věků (Sir. 1, 1), a oni moudrosti jest vůdce, i moudrých zprávce: a v ru-kou jeho i my sme, i řeči náše, též všecka opatrnosta umění etc. (Moudr. 7, 15): slušné jest i potřebné,aby rodičové v ten čas nábožnými modlitbami dítkysvé znovu opět Bohu poroučeli a odevzdávali, pro-síce, aby školnímu jejich cvi|čení požehnal a z nichsobě nádobky milosti své, nýbrž pokudž se mu líbí,i nástroje slávy své učinil. Tak Anna Samuele svéhoknězi Elí s modlitbami odevzdávala: tak David Ša-lomouna proroku Nátanu: tak Mistra Jana Husa mat-ka jeho do školy veduci na cestě s nim v poli něko-likrát klekla a modlitby konala: a Bůh jak vyslyšela požehnal, ví o tom všecka církev. Nebo jakž by Bůhmohl to, což se jemu tak s pláčem a slzami, tak srdcemcelým a vroucím odevzdává (i prvé v životě matky,i potom na křtu, i tuto opět), od sebe strkati? jak tako-vé svaté oběti nepřijíti? Možné to není. A protož otecneb matka k té potřebě tuto modlitbičku míti mohou:

Bože všemohoucí, Stvořiteli všelikého ducha i těla;Otče neskonalý, od něhož se všeliká rodina na nebii na zemi jmenuje; Panovníče nejvyšší, všech anjelůi lidí Monarcho předůstojný: ty sám ke všechněmsvým tvorům věčné právo maje, nařídils v Zákoněsvém, aby všecky prvotiny všech ourod země, i ho-vad, i lidí, tobě, Bohu a Stvořiteli, v obět zase dává-ny anebo podlé vůle tvé obětmi jinými vyplacoványbyly. Aj já nehodná služebnice tvá (nehodný slouhatvůj) z tvého požehnání plod života (N. bylo-li by

_ q

84

5

10

15

20

25

94

prvorozené dítě, můž se říci: prvotiny života) majíc,tobě, Stvořiteli, Otci a Pánu nejmilostivějšímu, s nej-hlubší pokorou zase odevzdá|vám, aby mým a seme-ne mého milostivým Bohem byl na věky. Ach mi-lost, milost, milost stala se nám věřícím všechněm,že sme koupeni ze všech lidí prvotiny Bohu a Berán-kovi! (Zjev. 14, 4). Potvrdiž toho tedy, ó Slitovníčemůj, Bože, i při tomto mého života plodu, ať jestv počtu zaznamenaných tvých a los přijme s posvě-cenými tvými. A poněvadž ho nyní k nabývání plněj-šímu moudrosti a umění mládeže mistru oddávám,prosím, přidejž ty k tomu své požehnání, aby vnitř-ního vůdce Ducha tvého svatého maje, porozumíva-ti vždy více mohl, co jest líbezného tobě, a choditiv přikázaních tvých se učil. Bázeň tvá, Hospodine,jest počátkem moudrosti! A protož naplniž srdce jeho bázní svou, ó svatý Bože, a světlem rozumnos-ti podlé vůle své osvěcůj jej, aby další život jeho (dáš--li mu jej) tobě mohl býti k slávě, bližním k užitku,jemu pak na spasení.

Uslyš mne, nejmilejší Otče, a naplň tuto žádostslužebníka svého (služebnice své) pro přímluvu oro-dovníka našeho Krista Ježíše, kterýž dítky k němupřinešené rád přijímal, na své lokty bral i za ně semodlil: Otče náš, kterýž jsi etc. |

_ q

5

10

15

20

25

85

95

PŘÍDAVEK

O rozumném mládeže cvičení v pobožnosti

Místo katechizmu (v čtvrtém asi věku začnouc) mo-hou se dítkám některé kratičké otázky s kratičkýmina ně odpovědmi předkládati. Nebo byť ne každé ještě, co ta věc sama v sobě nese, chápalo, vždy však,aby se jim to v mysli otíralo a v paměti vázlo, slušnéjest: protože i květ nežli se rozvine, v pupenci nejprvzavinutý se formuje, a tak zformovaný ven leze.

Ku příkladu takové by otázečky býti mohly:1. Kdo tebe stvořil? Pán Bůh.2. Kdo tě vykoupil? Kristus Pán.3. Kdo tě posvětil? Duch svatý.4. Kde jest Pán Bůh? V nebi.5. Co tam dělá? Hledí na nás, co činíme a jak ho

posloucháme.6. Co Pán Bůh říká, když ho kdo neposlouchá?

aneb neposlouchá táty a mámy? Zabije ho.7. Co jest to Pána Boha poslouchati? Jest každý

den se modliti a dobrým býti.8. Jak ty se každý den modlíš? Tak: Milý Pane

Bože, budiž mi milostiv a dej mi pomoc, abych dob-rým byl.

9. Co jest to dobrým býti? Jest činiti podlé Bo-žích přikázaní, nehněvati se, neběhati po své vůli, corodiči káží, to dělati.

_ q

_ q

Ediční poznámka

Informatorium školy mateřské vzniklo v Lešně roku 1632jako část zamýšleného monumentálního vzdělávacího celku,který měl sloužit k předpokládané reformě českého školstvípo návratu z exilu do vlasti. České Informatorium se v němmělo ocitnout po boku s dalšími informatorii jako metodic-ká příručka pro vychovatele. Komenský tuto koncepci osvět-lil v pojednání Paradisus ecclesiae renascentis, ráj církveznovu se rozzelenající (vzniklo na začátku 30. let 17. stole-tí). Zde vyložil, na jakém místě budou informatoria stát: celákoncepce měla spočívat na části teoretické, reprezentovanéobecnou didaktikou (Didactica generalis); ta měla obsaho-vat pojednání o smyslu výuky a jejím spásu zajišťujícímsmyslu. V druhé části měly být obsaženy partikulární práce,napřed „knihy, všelijakou moudrost a umění obsahující“,tedy, řečeno moderním jazykem, učebnice, a za tím infor-matoria, „to jest knihy instrukcí a zprávu rodičům a precep-torům o pravém a užitečném oněch knih užívání dávající“,ty nazval „stezkami a průchodišti“. Měly to být příručky provýchovu dětí, jejichž věk rozděloval po šesti letech na „dě -tinství, pácholetství, mládenecství, jinošství“, přičemž měl

97

_ q

„prvních šest let člověk v klíně mateřském strávit; druhýchšest let v škole obecní preceptorské; třetích šest let v školelatinské, jazykům cizím a svobodným uměním se uče; čtvr-tých šest let v akademii a peregrinacích“. (viz Didactica,DJAK 11, str. 177). V české Didaktice dále výslovně zmiňu-je úmysl sepsat informatorium školy české a latinské, dálmluví o „libellis informatoriis jedné každé školy“ a „dalšíchinformativních školách“. Když ale selhal jeden z nejvýznam-nějších pokusů protestantského tábora o návrat do vlasti,totiž saský vpád do Čech v letech 1631–32, ochladly i mož-nosti uplatnění reformní koncepce školství. A tak zůstalo jen u zmiňované předmluvy, dále Didaktiky české jako zá-kladní koncepční práce, Informatoria školy mateřské a snadtaké české verze Dvéří jazyků, které zřejmě měly sloužit jakoelementární učebnice.

Význam Informatoria není jen v tom, že tvořilo článekzmíněné velkolepé koncepce reformy školského systému, jetaké v tom, že se jedná v raném novověku o evropsky zcelaojedinělé systematické pojednání o výchově dětí v nejmlad-ším věku; obecně lze říci, že takové téma bylo v době Ko-menského zatlačeno do pozadí. I Komenský se v tomto směruměl sice o co opřít (zejména o Erasma Rotterdamského,Juana Luise Vivese aj.; cituje i antické autory, jmenovitěPlutarcha, Themistokla, sekundárně Krata z Théb), nicmé-ně právě toto krátké Komenského dílko je skutečně význam-ným krokem na cestě k pedocentrickému pojetí výchovy ve20. století.

Komenský vytěžil mnoho i ze svých vlastních zkušenos-tí; v době, kdy Informatorium psal, měl otcovskou zkuše-nost s výchovou svých vlastních dvou synů z prvého man-želství s Magdalénou Vizovskou (všichni bohužel zemřelina počátku roku 1622 v Přerově na mor) a dvou dcer z dru-

98

_ q

hého manželství s Dorotou Cyrilovou: Dorotou Kristinou (* 1626) a Alžbětou (* snad 1628). Bezesporu i díky těmtozkušenostem je text Informatoria živý a půvabný, zejménav pasážích, ve kterých Komenský píše o dětských schop-nostech a nedostatcích a kdy dokládá péči matek či chův napořekadlech, písničkách a hrách.

Text českého Informatoria se zachoval jen v jediném rukopi-su, uloženém v Knihovně Národního muzea pod signaturouII E 6. Do Národního muzea (tehdy Českého muzea) se dostalz rukou nálezce, Antonína Gindelyho, který rukopis objevilv Lešně roku 1856. Jde o útlý svazek kvartového formátuo celkem 48 listech, částečně paginovaný, psaný dvěma písa-ři: neznámým písařem a Komenským. Prvý písař psal velmidobře čitelnou novogotickou polokurzivou, která je doplňo-vána Komenského snadno rozpoznatelným písmem. Existujív zásadě dvě možnosti, jak rukopis vznikl: buď jako Komen-ského diktát, nebo jako přepis konceptu do čistopisu. Komen-ského zásahy jsou mnohé a zásadní. Jednak poznamenávajísamu koncepci dílka tím, že vytvářejí zcela nové pořadí kapi-tol, jednak jsou přítomny v celém textu v podobě nejrůzněj-ších korekcí, vpisků, marginálií, doplňků, škrtů apod.

Původní podoba Informatoria měla postupovat takto:

Že dítky nejdražší Boží dar… (I. kap.)Nač Bůh rodičům dítky svěřil… (II. kap.)Jak bez vedení … mládež … býti nemůže (III. kap.)V čem mládež … cvičena … býti má? (IV. kap.)Jak v pobožnost mládež zavoditi (číslice označující kap.

opravena z pův. V; po změně kap. X.)Jak v mravích a ctnostech mládež cvičiti (číslice označují-

cí kap. VI přeškrtána; po změně kap. XI.)

99

_ q

Jakým způsobem dítky v rozumnosti cvičeny býti mají(stejně jako předchozí kapitola je v rukopise značenačíslem VI)

Jak v činech a pracech cvičeny býti mají (značena číslem VII)

Jak v výmluvnosti cvičeny býti mají dítky (značena číslem VIII)

Kterak mládež v zdraví svém šetřína a cvičena býti má (značena číslem V, po změně přesunuta na místo kap. V)

Jak dlouho mládež v mateřské škole zdržovati sluší? (XI. kap.)

Jak rodičové a pěstounové mládež k obecní školepřipravovati mají? (XII. kap.)

Je zajímavé, že přesun do značné míry odporuje tvrzení sa-mého Komenského, že má jít za sebou postupně „pobožnost,potom mravy, naposledy umění literní“. Podle nového členě-ní jde nejprv teologický úvod, pak ale následují kapitolytýkající se tělesného zdraví, rozumnosti, pracovitosti a vý-mluvnosti (tedy to, co Komenský nazýval „literním umě -ním“); v IX. kapitole pojednává o mravnosti a teprve v X. ka pitole o pobožnosti. Je přitom zřetelné, že původníčlenění textu tomuto principu odpovídalo: napřed bylo po-jednání o teologických otázkách a pobožnosti, potom o otáz-kách etických a nakonec o rozumových otázkách včetně po -jednání o umění literním, tj. o mluvě, psaní, kreslení. Vzniklánesourodost je vysvělitelná asi nejlépe příklonem k princi-pům, na kterých vystavěl Didaktiku a která doporučuje po -stupovat tak, jak vzrůstají duchovní schopnosti dětí. Je takézajímavé, že „modlitbu k těhotným matrónám“ z V. kapi -toly zdánlivě nechal na původním místě: přestože celou pá -tou kapitolu přesunul až na místo kapitoly desáté, modlitbu

100

_ q

ponechal v kapitole páté, popisující zdravý tělesný vývojdítěte už od prenatálního věku.

Další významné druhy zásahů směřují k prvé kapitole,kterou vlastnoručně vybavil odstavcovými margináliemi a za pomoci čísel rozdělil na odstavce, zřejmě také na zá-kladě principu důsledně uplatněném v Didaktice. Komen-ský pojal prvou kapitolu jako teologický a v mnoha smě-rech přímo kazatelský úvod celého pojednání. Vychází v níze „svědectví Písem“, což znamená, že dokumentuje vztahBoha k dětem na základě několika teologických postřehů,svědčících o lásce Boha k dětem a hněvu vůči těm, kdo dět-mi pohrdají či jim ubližují. Uvedené úpravy dál v textu ne-pokračují.

Velký a logický zásah je na straně 24 rukopisu, kde Ko-menský dopsal na konec stránky biblickou pasáž z deutero-kanonické knihy Jesúse Siracha (Sirachovce) s výkladem,uvozujícím přesunutou V. kapitolu a odstraňujícím tak kolapsv logice textu. Jeho další větší vpis lze nalézt na straně 53rukopisu, kde dopsal praktické návrhy na užití hraček napo-dobujících hospodářské nástroje, a na následující straně do-poručuje dávat důraz na užívání narativních fabulí, jejichžpříkladů lze ve výchově vhodně využít. Na straně 57 ruko-pisu dopsal instrukce k výchově k malířství a písařství;naopak na straně 58 svůj rozsáhlý přípisek o týchž oblastechs ukázkami škrtl (viz kritický aparát). Jazykolamy na straně63 rukopisu jsou také přípiskem Komenského. Před kapito-lou XI. zase, velmi pravděpodobně také jako snahu o odstra-nění nelogičnosti textu, doplnil úvodní odstavec.

K větším zásahům Komenského je nutno připočítat takécelou rubovou stranu titulního listu, kde sepsal nový „Po-řádek kapitol“ a „Moudré povědění“ s mnohými vlastno-ručními korekcemi, vepsání ukolébavky včetně notace

101

_ q

v VIII. kapitole a závěrečnou stranu rukopisu, kde sepsal„Přídavek o rozumném mládeže cvičení v pobožnosti“.

Kromě těchto zaznamenání hodných zásahů provedl Ko-menský korekturu celého spisu, jejímž výsledkem je velkémnožství oprav, drobnějších vpisků apod. Celý rukopis jeprůběžně proznačen podtrháváním pasáží a výrazů černýminkoustem a červenou rudkou; je pravděpodobné, že i v tomtopřípadě jde o zásahy Komenského.

České Informatorium zůstalo v rukopise až do roku 1858,kdy je vydal jeho objevitel Antonín Gindely. Důvod, pročnebyl rukopis za života Komenského vytištěn, je shledávánve zmiňované ztrátě naděje na návrat do vlasti, a tedy i usku-tečnění školských reforem. Komenský ale sám připravilk vydání krátce po sepsání text německý (Lešno 1633), podlesvých slov i polský (Toruň 1636) a také podle vlastních po-známek (v Opera didactica omnia I, str. 197) v roce 1653během pobytu v Uhrách i text latinský. Do prvého svazkusouborného vydání pedagogických spisů zařadil latinskouverzi pod názvem Schola infantiae (Opera didactica omnia I,Amsterdam 1657, str. 198–249). V obou známých verzích(tedy německé a latinské) jsou kapitoly uvedeny v tom pořád-ku, jaký naznačují korektury českého rukopisu. Verze se odsebe příliš neliší, oproti českému textu je v latinském něko-lik změn, vesměs dodatků: například v VI. kapitole je pasážo poznávání hmotných věcí uvedena formou jednoduchéhorozhovoru matky či chůvy s dítětem, v kapitole IX. doplnilKomenský odstavec vztahující se k laskavosti atd. Zásad-nější rozdíly v našem vydání komentujeme.

Za Komenského života vyšla ještě dvě vydání německá(1634 v Lipsku a 1636 v Norimberku) a údajně jedno anglic-ké (1641 Londýn). Od 19. století pak existuje vydání celá dlou-

102

_ q

há řada, a to jak českých, tak i cizojazyčných – Informatori-um bylo přeloženo do švédštiny (1868), slovenštiny (1875),chorvatštiny (1886), ruštiny (1893), rumunštiny (1937), albán-štiny (1964), norštiny (1966) a japonštiny (1986).

Česká vydání existují v různých kvalitách. Po vydání An-tonína Gindelyho následovala dvě vydání Josefa Kořínka(1873 a 1884); u těchto edic nenajdeme komentáře, zato jimpředchází životopis Komenského podle F. J. Zoubka. Dalšímvydavatelem byl Antonín L. Berger (1893). Jak Kořínek, taki Berger vycházeli z textu připraveného A. Gindelym a snaži-li se o snadno čitelnou podobu, kvůli níž upravovali nezná-má a zastaralá slova a nahrazovali je srozumitelnými. Zaprvou moderní edici lze považovat až vydání J. V. Novákapro Sebrané spisy Jana Amose Komenského 2 (1908) v krás-né secesní typografické úpravě podle Vojtěcha Preissigaa pak zejména paralelní vydání česko-německo-latinské veVeškerých spisech J. A. Komenského 4 (1913). Cenná jsoutaké vydání Josefa Hendricha z let 1925, 1937 a 1947, zejmé-na pro fundovaný poznámkový věcný komentář, objasňují-cí zdroje Informatoria zahraniční i české. V roce 1930 vydalInformatorium v čtenářské podobě pod názvem RodičůmStanislav Souček. Jde podobně jako u edic z 19. století o upra-vené vydání se znatelnými zásahy do textu (Souček zejmé-na vynechává latinské pasáže a nahrazuje či vynechávámnohé výrazy – vyhnul se tak mimochodem například Ko-menského doporučení dávat dětem pivo).

F. R. Tichý vydával od 50. do 80. let edice poznamenanéjednak snahou o čtenářskou srozumitelnost, jednak snahouvyhovět režimním požadavkům na šíření díla Komenského,očištěného o náboženské aspekty. Jde o velmi nespolehlivá,zkrácená vydání, určená pro běžnou školskou praxi. Na ediceHendrichovy a Novákovy navázala až Dagmar Čapková vy-

103

_ q

dáním ve Vybraných spisech Komenského 1 (1958) a v DíleJana Amose Komenského 11 (1973), tato edice je výjimeč-ná svým komentářem, na němž se kromě Dagmar Čapkovépodílel i Antonín Škarka a z ně hož také s laskavým svole-ním D. Čapkové vycházíme. Po sledním vydáním, založe-ným na edici z roku 1973, je Informatorium připravenéNoemi Rejchrtovou v roce 1992 se za jímavou, vůči Komen-skému místy polemickou předmluvou.

Za zmínku stojí i pozoruhodný pokus spisovatelky a bás-nířky Leontiny Mašínové o překlad Informatoria do mo-derní češtiny (pod názvem Komenský maminkám vyšelv YMCA v letech 1940 a 1947). Jde rozhodně o sympatič-tější pokus o popularizaci Komenského dílka než pozděj-ší zkreslená školská vydání Tichého. Mašínová s jistýmsmyslem pro poetiku jazyka celkem úspěšně a obhajitelněpřevyprávěla text tehdejší češtinou, sympatické je její uvě -domění si napadnutelnosti takového postupu a ochota néstriziko.

Toto vydání je založeno na edici připravené Dagmar Čap-kovou pro Dílo Jana Amose Komenského 11, Praha 1973.Text byl digitálně zpracován v rámci grantového projektuDigitalizace Díla Jana Amose Komenského – Opera omniaJ. A. Comenii, pak znovu revidován a opraven podle mu zej-ního rukopisu. Přihlédli jsme i ke starším vydáním Nová-kovým a Hendrichovým. Byli jsme při práci vedeni snahoupřipravit vydání co nejvíce těžící z jazykově velmi kvalit- ního bratrského rukopisu, a proto jsme zvolili způsob tran-skripce, který by maximálně respektoval původní podobu.

Text je transkribován do současné grafické podoby po-dle zásad vytvořených J. Vintrem (Listy filologické, CXXI,1998, 3–4, str. 341–346) a s přihlédnutím k edičním pravid-

104

_ q

lům užitých v nejnovějších edicích (zejména ve vydáníStarých pamětí kutnohorských Jana Kořínka, ed. A. Sticha R. Lunga, Praha 2000). Od těchto pravidel jsme se ale naněkterých místech vědomě odchýlili.

Zejména vycházíme z toho, že rukopis je vybaven jakkvalitním interpunkčním systémem, tak i jinak v rukopisechběžně absentující kvantitou samohlásek, kterou sám Komen-ský dokonce na mnoha místech korigoval. Proto se snažímeupravovat kvantitu jen tam, kde je opora buď v jiném užitív rukopisu, nebo tam, kde jde o zcela obhajitelné zásahy(např. některé koncovky, jejichž ponechání by způsobova-lo posunutí gramatického významu: mládeží → mládeži; prostředku → prostředků; interjekce O → Ó). Interpunkciopravujeme pouze tam, kde by došlo ke znejasnění syntak-tických principů (výčty), dále tam, kde je původní užití vy-křičníku či otazníku v rozporu se současným chápáním.Všechny zásahy tohoto typu do textu jsou vyznačeny v kri-tickém aparátu.

Souhláskové vazby -dl-, -stkv-, -cs-, -tč- apod. ponechá-váme podle rukopisu, psaní zdvojených souhlásek (summa)zjednodušujeme. Respektujeme pravidelné značení g (grafé-mem ġ) proti j (g) například ve slově purgmistr. Upravilijsme distribuci souhlásek podle asimilace znělosti (břidký→ břitký), ale psaní předpon s- a z- zachováváme podle ori-ginálu, aby se zachovala jejich zajímavá distribuce, stejnězachováváme i tvary předpon (směru vzhůru) vz- či z-. Pone-cháváme kolísání prézentního tvaru být: sem × jsem, sme ×jsme apod.

Přejatá slova upravujeme podle současných zvyklostí (Oe-konomika → Ekonomika; author → autor; fizyka → fyzika,theolog → teolog, Themistocles → Themistokles, Geylerus→ Geilerus) nebo podle způsobu psaní v původním jazyce.

105

_ q

Nejkontroverznější okolností ediční práce byla užitá sho-da podmětu s přísudkem, která je i vzhledem k převládají-címu neutru velmi rozkolísaná. Substantiva děti a dítky bylatotiž chápána jak jako feminina, tak i maskulina (viz Jung-mann, Slovník česko-německý, 1835, sv. 1, heslo djtě; zdei příklady). Protože jak neznámý písař, tak i Komenský napl-ňovali toto kolísání a užívali (ovšem nedůsledně) odlišnévazby u substantiv dítky (zpravidla s feminní vazbou) a děti(zpravidla s maskulinní vazbou) a navíc často používalinejednoznačných nevyjádřených podmětů děti / dítky / mladí/ mladičcí / mládež, považujeme za zcela adekvátní přihlí-žet k možnosti interpretovat tyto pasáže dvojím způsobem,a úpravy proto omezujeme na minimum. Zvláště nezasahu-jeme do textu tam, kde je i jiným způsobem signalizovántvar mužského rodu životného (životná koncovka -ové,změkčená souhláska -ni, -di apod.), a zásah by tak měl mimojiné i důsledek na fonetickou stránku (Děti vždycky rádi něcodělají). I v případech, kde je podmět nevyjádřený, nechá-váme původní podobu. Odlišujeme se v tom vědomě odněkterých míst recentních edic (Čapková 1973, Rejchrtová1992), které tuto otázku řešily, nicméně značně nedůsledně.

Velká písmena upravujeme podle moderního úzu, vy-užíváme ale možnosti zdůraznit náboženské entity a upra-vujeme psaní Bůh / Boží (ale božský), s velkým písmenemuvádíme jména církevních svátků Vánoce, Velikanoc, Letni-ce, a modliteb Modlitba Páně, Víra (tj. Vyznání, Credo), De-satero. Hranici slov upravujeme podle moderních zvyklos-tí. Uvozovky u přímé řeči doplňujeme, a to i tam, kdy sejedná biblický citát, užitý ve formě přímé řeči.

Biblické odkazy doplňujeme v komentáři, v edici upra-vujeme psaní podle moderního úzu (např. Sir 38. 8,9 → Sir38, 8. 9). Zkratky vesměs rozepisujeme: J. K. → Ježíš Kris-

106

_ q

tus; t. → totiž. Zkratku s. (svatý) upravujeme na obvyklejšípodobu sv. Podtrhávání respektujeme tam, kde má koncep-ční význam, jako jsou výčty, zvýraznění jmen apod., aleodstraňujeme tam, kde takové opodstatnění nemá a působi-lo by nedůsledně; upozorňujeme na ně ovšem v kritickémaparátu.

V kritickém aparátu značíme kromě uvedených edičníchzásahů také všechny zvláštnosti rukopisu včetně přesunůčásti textů a slov, škrtů, přepisů a oprav; značíme i Komen-ským užitý zkratkový systém.

Za umožnění vytvoření digitální kopie k práci s rukopi-sem děkuji pracovníkům Národního muzea v Praze, jme-novitě dr. Martě Vaculínové, za cenné rady dr. Martinu Steinerovi, dr. Miloši Sládkovi a M. Pospíšilovi. Paníprof. Dagmar Čapkové děkuji za svolení vycházet z jejíchkomentářů.

Tomáš Havelka

107

Použité zkratky

DJAK – Dílo Jana Amose Komenského / J. A. Comenii Opera

Omnia, Praha 1969 ad.

VSK – Vybrané spisy Jana Amose Komenského, Praha 1958 ad.

VSJAK – Veškeré spisy Jana Amose Komenského, Praha 1910 ad.

Biblické zkratky citujeme podle ekumenického překladu.

_ q

Věcné vysvětlivky

15, titul Mar. 10, 14 – podle formulace správně L 18, 16; srov. alei Mk 10, 14 i Mt 19, 14. Komenský zřejmě citoval po paměti.

21, 6 plod života jest mzda – děti jsou odměnou; v ekumenickémpřekladu „mzdou od něho (je) plod lůna“.

21, 9 (Žalm 127) – přesně: Ž 127, 3–521, 12 dítkami nás nazývá – srov. Mt 5, 45; 2 K 6, 18; l J 3, 1 aj.21, 15 Molochovi – Moloch (Molek); semitské mýtické božstvo

slunce, války a ohně; byly mu v Tofetu (místě Ošklivosti či Vypli-vnutí) přinášeny dětské oběti, upalované vložením na rozpále-nou figuru božstva. Obřad přijali i Izraelité.

21, 16 Lev. 20, 2 – za lidské oběti Molochovi je tu stanoven trestsmrti

22, 3 (Mat. 18, 5. 6) – přesně Mt 18, 622, 9 obyvatelé světa… všech neskonalých věků – Komenský pro

tento odstavec excerpuje biblická místa (Genesis, Exodus, Žal-my, Izajáše, evangelia, epištoly sv. Pavla, Zjevení). Je to postup,který hojně využíval v homiletice i traktátové tvorbě (Truchlivý).

22, 16 Filip Melanchton – Philipp Melanchthon (1497–1560), jedenz nejvýznamnějších představitelů německé reformace, spolupra-covník Luthera, profesor na univerzitě ve Wittenbergu. Uvede-ný (nebo podobný) výrok se však obvykle připisuje ValentinuTrotzendorfovi (1490–1556), rektoru školy v Goldbergu, či Jo-hannesi Treboniovi, rektoru školy sv. Jiří v Eisenachu a učiteliLutherovu.

22, 18 Salvete … superintendentes – Komenský nahradil v překla-

108

_ q

du slovo superintendentes (v evangelické církvi hodnost podob-ná hodnosti biskupa v církvi katolické) za české „děkanové“.

22, 19 licentiati – absolventi univerzity bez promoce na mistry. Připřekladu do češtiny Komenský toto slovo vynechal.

22, 19 salvete, amplissimi … professores – překlad latinského citá-tu je velmi volný, přesný překlad by měl znít: „Buďte zdrávi,vznešení, prozíraví, slavní a učení páni konšelé, rychtářové, soud-cové, úředníci, kancléřové, tajemníci, mistři, profesoři.“

22, 21 praetores, judices – rychtáři (císařští rychtáři, členové radkrálovských měst), soudcové (v menších městech)

22, 29 z tohoto houfu – oddělení (locus) žáků v tehdejších školníchučebnách (třída jako organický celek tehdy neexistovala); v jednémístnosti bylo více oddělení s více učiteli (srov. naproti tomuprůkopnický návrh v XIX. kapitole Didaktiky Komenského).

23, 7 obraz Boží – srov. Gn 1, 26. 27; 5, 3; 9, 6; Ko 3, 1023, 12 i odjinud z Písem svatých – Hospodin ve Starém zákoně

vystupuje jako ochránce dětí (Ex 22, 21 a dál, Ž 68, 6), Samue-lovi je zjevena Boží vůle, když byl ještě dítětem (1 Sam 1–3) aj.Vrcholem úcty k dítěti spojující SZ a NZ jsou mesiánská pro-roctví předpovídající příchod dítěte, které spasí svět, Emanuela– Ježíše Krista (Iz 7 a 9, 1–6).

23, 15 pro všecky zahynulé Kristus přišel – srov. Mt 18, 11, míně-no zahynulé duchovně

23, 23 Zjev. 14, 4 – v lat. verzi Informatoria text pokračuje „et utsequantur constanter, educatione sancta manuducendi sunt“,tedy: „a aby (děti) následovaly vytrvale, je třeba je vést svatouvýchovou.“ (překlad M. Steiner)

23, 26 Žalm 8. svědčí – přesně: Ž 8, 324, 4 hlina … přepálená – ohlas alchymistických snah o výrobu

cenných kovů z podřadných materiálů24, 9 mistrovsky zformován jest – srov. Gn 1, 26. 27; 2, 7; Jb 10,

18; Ž 119, 73; Iz 29, 23; 44, 2. 24; 45, 1124, 13 Jobovi – srov. Jb 42, 10. 1324, 14 dvojnásobně navracel – srov. Jb 42, 12. 1324, 21 titíž my – jako my sami24, 26 za modloslužbu se počítá – srov. Oz 8, 4.24, 30 za vlastní od Boha dar – srov. Gn 33, 5; 1 Kr 1, 1124, 32 odčísti a odsouditi nemůže – nikomu nemůže být upřen a ni -

kdo ho nemůže být soudně zbaven

109

_ q

25, 1 neproměnné dědictví – srov. Ž 127, 325, 8 Ale dítkám … v domě má – srov. také Mt 6, 25; L 12, 22. 23 25, 14 kdo s dítětem svým nočními temnostmi – viz např. též

J. Neustupovský, Historie aneb zrcadlo v hříších, Praha 1609,exemplum č. 5; přenositelnost ochrany dětí strážným andělemna doprovod byla tradiční

25, 27 Kristus svědčí – srov. také L 12, 22. 23; Mt 6, 2525, 28 flastr – léčebná hmota (těsto), připravovaná z hojivých látek

k přikládání na rány; z něm. 25, 31 mladé krkavce – srov. Jb 38, 41; Ž 147, 9; Mt 6, 26; L 12,

2426, 1 Doktor Luther řekl – N. Rejchrtová (Informatorium, Praha

1992) nachází podobný výrok např. ve spisu Vom ehelichen leben(1522), doslovný citát ale určen není.

26, 6 učiti… známosti moci – učit … znalostem o moci26, 7 mustr – vzor, příklad (z něm.)26, 12 preceptoříčky – tj. malé učitele, učitelíky (z lat.)27, 8 práci při nich – srov. Gn 1, 28; 3, 17 n.27, 15 zustává země – srov. Gn 3, 19; Eccl. 3, 20; 12, 727, 16 duše … k Bohu se nésti má – srov. Gn 2, 727, 24 Plutarchus – řecký spisovatel (asi 46–125 n. l.), bývá mu

připisován spis De liberis educandis (O výchově dítek), v jehožsedmé kapitole je uvedený výrok.

27, 27 Crates – Cratés z Théb (4. stol. př. n. 1.), kynický filosof,žák Diogena ze Sinope. Komenský přejal citát patrně z knihyJohanna Geilera z Kaisersberku Navicula sive speculum fatuo-rum…, odd. Turba VI (pueris parcentium) III, Q (Thebani Cra-tes…), Štrasburk 1511; Pozoruhodná je ale i souvislost s knihouNathanaéla Vodňanského z Uračova, Theatrum mundi minoris,Široký plac neb zrcadlo světa (1605), kde je jiný výrok Cratauveden v předmluvě také s odkazem na Plutarcha. Viz vydáníBrno, 2001, str. 30.

28, 15 Duše … a mysl – v lat. verzi anima; nejde tedy o dva pojmy,ale spíše o synonymické označení.

28, 21 obrazu Božího … hájil – srov. Ž 17, 1528, 26 vnitřní i zevnitřní činy – myšlenky i skutky29, 10 i umění literním – tj. v základním školském vzdělání29, 13 v … politii – v … obci, zde: ve veřejném životě (z řeč.)29, 19 pořádkem tím … ne naopak – pořadí oborů při rozpracová-

110

_ q

ní do kapitol Informatoria Komenský změnil, vyšel tak vstříckoncepci použité v Didaktice, původní pořadí kapitol bylo odliš-né (od pobožnosti přes mravy po literní umění), podrobněji vizediční poznámku.

29, 26 puleruje – uhlazuje a leští (jako drahé kameny) a tím zušlech-ťuje a tříbí

30, 16 v Didaktice veřejné – tj. zvláště v kap. VI české Didaktiky;slovo „veřejný“ znamenalo „obecný“.

30, 23 Šalomoun – srov. Př 2, 2; 3, 11; 4, 5; 22, 15. 17; 29, 15. 17;Jezus Sirách, též Ekleziasticus, srov. Sír 6, 18. 24. 34; 16, 26;17, 14. 15

30, 29 Apoštol – tradiční označení apoštola Pavla z Tarsu31, 7 právo kázně – právo trestat31, 9 paedagogi, doctores, magistri, praeceptores – v původním

významu značil termín „paedagogi“ otroky, kteří vodili mládeždo školy a ze školy, měli ji po celou tu dobu na starosti a domas ní opakovali učení. Později nabyl významu „vychovatelé, uči-telé“. V českém překladu tohoto termínu užívá Komenský ozna-čení „mládeže vůdcové, učitelé“. V humanistických školách bylnázev „paedagog“ dáván také učitelským pomocníkům. – Docto-res: Původní význam byl vlastně „učitelé“, později se jej začaloužívat jako univerzitního titulu – magistri: Mistři, učitelé na vy -sokých školách – praeceptores (preceptoři): byl společný názevpro učitele nižších škol. Jména „praeceptor“ se užívalo v huma-nismu též jako označení pro pomocníka rektora (správce latinskéškoly). Někdy byl slovem „praeceptor“ označován učitel vůbec.

31, 12 auditoria, gymnasia, scholae a ludi literarii – auditoria: ozna-čení pro posluchárny (na univerzitách, akademiích); byla tak takéoznačována největší učebna v latinských školách partikulárních –gymnasia: původně tělocvičny pro mládež v Řecku, od doby huma-nismu název pro latinské školy, zejména vyšší – scholae: volnýčas, který svobodní občané řečtí mohli a měli věnovat studiu, vzdě-lání apod. Později to znamená školu vůbec. V humanismu bylyškolami (scholae) nazývány školy partikulární na rozdíl od uni-verzit, které byly jmenovány „studium generale“ nebo jen „stu-dium“. – ludi literarii: z lat. ludus, značícího hru, zábavu, rozptý-lení (zejména sportovní); vedle her jako veřejných podívanýchsloužily ludi literarii základnímu vzdělání; metonymicky zname-nal tento název nižší školu (srov. Didaktika, kap. VIII).

111

_ q

31, 18 z pravdy bylo vyšlo – přestalo být pravdou31, 20 v papežstvu – u katolíků31, 22 na žákovství – „žáci“ byli učitelovi pomocníci vybíraní ze star-

ších žáků. Říkalo se jim též „tovaryši“, „socii“ aj., podle funkce.31, 25 povykům – návykům, mravům31, 26 pořádku pravého – tj. školního řádu; školní řády vznikaly

v 16. stol. 31, 32 za věků otců našich – míněno reformační, resp. bratrské škol-

ství32, 6 v Didaktice – viz Didaktika, kap. XII, „Že školy napraveny

býti mohou a mají“32, 7 skutek, Bůh dá, … potvrdí – ohlas naděje na uskutečnění plánu

reformy po návratu do vlasti32, 9 po částkách – Informatorium školy mateřské bylo první z řady

informatorií, které chtěl Komenský napsat.32, 11 – v latinském vydání následuje odstavec: „Bohu je sice snad-

no z tvrdošíjného větroplacha učiniti zase člověka poctivéhoa zcela jej přeměniti; ale v přírodě nebývá tomu jinak, nežli žese nic obyčejně vyvine a zůstane tak, jak se zprvu začala tvoři-ti; a tak člověk v stáří požívati bude ovoce toho, co zasil v mládí,podle průpovědi, že studia mládí jsou potěšením stáří.“ (překladJ. Hendricha)

33, 16 na preceptory a kněží – v Jednotě bratrské, kde byly školypři sborech, vychovávali často kněží a učili nejen katechismua zpěvu chrámovému, ale také čtení, psaní a počtům.

33, 20 jak věkem … prospěch bráti mohly – srov. L 2, 5233, 22 Oznámeno pak již nejednou – zde v kap. II či v Didaktice

v kap. IV a V.33, 23 v trojím tomto, pobožnosti, mravích a literním umění – obsah

vzdělávacího procesu, rozvržený do těchto tří skupin, odpovídalreformačně humanistickému pojetí člověka. Smyslem vzdělá-vání mělo být poznávat všechny věci a jevy přírody, zbožnosta mravnost přitom hodnotila Jednota bratrská výše než učenost.

34, 25 Švárnosti – tj. dobrým způsobům, slušnosti, úpravnosti34, 25 v … šátkách – v … šatech34, 27 Šetrnosti k starším – uctivosti, pozornosti, poslušnosti k star-

ším34, 29 u předložených – u představených, nadřízených35, 2 co jest … není – srov. Mt 5, 37

112

_ q

35, 6 nepřekrývati – neskrývati35, 21 a povahách zevnitřních – a chování (projevujícím charakter) 35, 25 (jakž se o Kristu dítěti praví) – srov. L 2, 5235, 27 umění – zde: obor poznání, činnosti, řeči. Umění (v latin.

spisech ars) znamenalo u Komenského vědu teoretickou i prak-tickou.

35, 30 všeho – Vzdělání mělo být pansofické, na každém stupnivěkového vývoje mělo zahrnovat všechny podstatné části v roz -sahu dětského chápání.

35, 31 V … (fyzice) – v … (poznání přírody, přírodovědě). Slovo„fyzika“ mělo širší význam než dnes.

36, 1 jména živlů – v latinské verzi je téma rozšířeno. Pořadí použilKomenský později v Dvéřích jazyků.

36, 9 veřejně – všeobecně 36, 19 do čelednosti – k čeledi 36, 23 do obce scházejí – na poradu obce scházejí37, 5 fundament – základ (z lat.)37, 7 item – rovněž, taktéž (lat.)37, 21 od tropů a figur – tj. od užívání rétorických ozdob: tro-

py a figury jsou slovní a větné prostředky výzdoby promluvy;věnuje se jim třetí kategorie ciceronské výstavby textu, zvaná elocutio.

37, 22 imitovati – napodobovat (z lat.)37, 26 subtýlně – zde: jemně, zevrubně (z lat.)37, 26 O plánování školní vyučovací práce – viz Navržení krátké

o obnovení škol v Království českém, DJAK 11, Praha 1973, str.349–358.

38, 1 nerovnost vtipů – nerovnost nadání39, 3 Orandum est … sano, řekl onen – „Měli byste se modlit, aby

ve zdravém těle zůstával zdravý duch“, známé heslo, v parafrá-zované podobě (v zdravém těle zdravý duch) často používanév souvislosti s tělesným zdravím, pochází od Decima Junia Juve-nalia, Satirarum libri quinque, carmen 10, versus 356.

39, 6 Bůh pracujícím žehná – srov. Gn 1, 28; 2, 15; 1 K 15, 5839, 13 nebylými – nedorostlými, neduživými39, 25 modlitba tato – modlitbu těhotným matronám přebásnil poz -

ději Komenský jako duchovní píseň „Ó ve všech svých divnýnám skutcích, Bože“ a otiskl ji ve svém amsterodamském Kan -cionálu z r. 1659, str. 639 n., s notací. Upozornil na to Stan.

113

_ q

Souček (Komenský a bible Kralická, sborník Bible a český národ,ročenka Chudým dětem 47, Brno 1935, str. 100). Píseň kritickyvydal Ant. Škarka (J. A. Komenský, Duchovní písně, Praha 1952,str. 253 nn). S notací ji vydala Olga Settari, Jan Amos Komen-ský – Kancionál, Praha 1992, str. 162 nn, která se také vyjádři-la k původu nápěvu písně (tamtéž str. 19).

40, 4 z truple – z kusu hmoty40, 5 abychom obraz tvůj byli – srov. Gn 1, 27; 2, 7 40, 11 požehnání své vyřkl – srov. Gn 1, 28 40, 25 Vím, Hospodine… – srov. Jr 10, 23 40, 28 lící – nastražuje41, 8 rození s bolestí bylo – srov. Gn 3, 1641, 25 purgacími – pročišťováním (z lat.)41, 26 nezalily, neb neusušily – neškodily přílišnou vlhkostí nebo

nedostatkem vláhy. Tradiční medicína založená mj. na nauce o le-torách hledala mnohé příčiny v nadbytku či nedostatku tělesnýchšťáv.

41, 30 našinování se – naklánění se41, 30 ustrčení – klopýtnutí, úraz42, 10 strany povah zevnitřních – pokud jde o vnější chování42, 25 nezáviděla – zde: neupírala42, 29 umítají – uvádějí, dávají42, 29 požehrati – postěžovat si43, 12 medle – tedy, pak; hle43, 28 Favorinus – Favorinus Arelatský, Arles (asi 80–150 n. 1.),

řecký sofista a rétor, usazený v Římě, žák Diona Chrysostomaa Epikteta, učitel římského spisovatele Aula Gellia (130–170),který zaznamenal mnohé z Favorinových spisů. Citát je z nedo-chovaných Favorinových Noctium Atticarum libri XX zapsanýchprávě Gelliem. Jde o sbírku zpráv a informací z různých vědníchoblastí, citát je uveden v kap. XII, 1, 15: Nam si ovium lactehaedi aut caprarum agni alantur, constat ferme in his lanam duri-orem, in illis capillum gigni teneriorem.

44, 25 dítečky své oddávají – obdobné názory a argumenty uvádíNathanaél Vodňanský z Uračova, Theatrum mundi minoris, Širo-ký plac neb zrcadlo světa (1605), v kapitole druhé, věnované ne-dostatečnosti člověka po narození a v dětství; v cit. vydání (Brno2001) na str. 85–87.

44, 30 cum lacte imbibitur nequitia – vhodněji přeloženo „s mlé-

114

_ q

kem vstupuje ničemnost“, přísloví použité mj. Tomášem Kem-penským v podobě diabolum cum lacte imbibisset (Sermones adnovicios regulares, vol. 6, pars 3, sermo 20).

45, 7 obzvláštní knihu – míněna zřejmě kniha De liberis educan-dis, zvlášť v kapitole V

45, 10 Aulus … Gellius – ve zmiňovaných Noctes Atticae…, kap. XII,1, 21

45, 13 Didacus Apolephtes – Didacticus Apolephtes, vlastním jmé-nem Jakub Zanach, evangelický spisovatel z počátku 17. stol.Jde zde o jeho Regenten- oder Kaiser-Chronica (1613), z nížKomenský mohl čerpat asi také zprávy o císařích, které v textujmenuje. Je ale možné, že uvedené příklady převzal z Theatramundi minoris Nathanaéla Vodňanského z Uračova, kde je celápasáž uvedena v 2. kapitole; viz cit. vydání (Brno 2001), str. 86až 87. Vodňanský ovšem Didaca Apolephta nezmiňuje, Komen-ský tedy asi použil více pramenů.

45, 23 Titus – Titus Flavius Sabinus Vespasianus (39–81), římskýcísař 79–81

45, 24 Lampridius – Aelius Lampridius, jeden z tzv. scriptores histo-riae Augustae ze 4. stol. n. l. Titův životopis však nenapsal. Stej-ný pramen zprávy o Titovi uvádí Vodňanský, cit. vydání (Brno2001), str. 86.

45, 25 Caligula – Gaius Iulius Caesar Germanicus Caligula (12–41),římský císař 37–41

46, 2 Tiberius – Tiberius Claudius Nero (42 př. n. l.–37 n. l.), římskýcísař 16–37

46, 11 Apoleph. p. 3, pag. 72 – odkaz na zmiňované dílo JakubaZanacha, viz výše

46, 23 lékařství – lék46, 27 neoperovalo – nepůsobilo46, 31 chrkaví – tj. chrčivě kašlající47, 3 horkých a perných – pálivých (tj. i alkoholických) a kořeně-

ných47, 10 dřív polovice dnů svých – v polovině života47, 17 pivu – názor na tuto poznámku se u vydavatelů Informato-

ria značně lišil, od naprostého odmítnutí z hlediska moderní živo-tosprávy (např. Hendrich, 1925, pozn. str. 86; Čapková, 1958,pozn. 67, str. 343; Tichý v různých vydáních) po snahu vyhnoutse komentování alkoholického nápoje (Souček, 1930, výraz zce-

115

_ q

la vynechal; Rejchrtová 1992, str. 133). Faktem je, že pivo býva-lo hodnoceno jako kvalitní výživný nápoj pro všechny, na roz-díl třeba od často hygienicky nebezpečné vody. Nešlo v tomtopřípadě o moderní pivo, šlo o pivo „vrchní“, méně alkoholickéa jemnější, a dávat je pít dětem doporučovali i jiní autoři (např.Kopp z Raumenthalu či Tadeáš Hájek z Hájku aj.).

47, 21 Špartanští – nešlo zřejmě o zákon, nýbrž o obecný přístupk alkoholu. Sparťané odstrašovali děti tak, že jim ukazovali opiléotroky.

47, 22 zřízením zemským – nařízením zemským; šlo však spíšeo zvyklost

47, 28 udí a prudí – pálí a ožehují48, 9 nenabytá – tj. nenahraditelná48, 10 vodidla – vodítko pro batolata, která začínají chodit 48, 17 dietě – životosprávě48, 24 mektání – míhání, pohybování48, 29 konoušení – konejšení49, 8 (dle obecného přísloví) – jde o velmi oblíbenou parafrázi

výše zmíněné Juvenálovy sentence. Viz Flajšhans, Česká příslo-ví, Praha 1909, heslo „mysl“, Komenský je také použil v Mou-drosti starých Čechů, přísloví č. 604 a 732., viz DJAK 1, str 294a 299.

49, 26 na svém místě – v kapitolách IX a X50, 6 (Přísloví 4, 4 etc.) – přesně: (Př 4, 3–5)50, 17 Přísl. 3, 15 etc. – přesně: Př 3, 15–1850, 27 Fyzika – zde: zacházení s vlastním tělem51, 13 tytýž se pozanésti – občas se zabývat51, 15 K čemu je to? – v latinském Informatoriu mají tyto příkla-

dy formu rozhovoru matky či chůvy s dítětem: „Co je toto? Ucho.Co jím činíš? Slyším. A co toto? Oko. K čemu slouží? Abychviděl. Jak se tomuhle říká? Noha. K čemu je? Abych chodil.“(překlad J. Hendricha)

51, 17 lux primum visibile – světlo je první, co vidíme; fyzikálnístředověká zásada

51, 26 páteře – původně růženec, výraz páteř se ale užíval i na coko-liv podobného růženci, tedy i na korále, perly apod. (z lat.)

51, 28 k jadrnosti zavodí – k přesnosti přivádí 52, 25 známiti – obeznamovat53, 23 Odporných tomu věcí – věcí tomu odporujících

116

_ q

54, 1 kálení, šoustání a vození – špinění (zamazávání), otírání seo něco (nohama, tělem, rukama apod.) a klouzání se (např. pozadku)

54, 17 Politika… špatná – politika… nicotná54, 21 od vtipu… povzdálené – chápavosti … nepřístupné54, 25 při mravích – tj. v kap. IX55, 11 foukali na ně – byli na ně hrubí55, 15 tetřeva – obrazně: hlupáka55, 17 Veřejně – všeobecně55, 19 historií – narativních příběhů (reálných i smyšlených)55, 21 parabolách – podobenstvích55, 25 v přídavku knihy této, kap. 2 – Komenský asi zamýšlel připsat

– podobně jako Přídavek o rozumném mládeže cvičení v po-božnosti – také Přídavek o cvičení v mravech (a snad i v „uměníliterním“).

55, 32 invencí – vynalézavost (z lat.)56, 14 smole té – Odkaz na přísloví „kdo se smolou zachází, také

se umaže“.57, 11 O Themistoklesovi – Themistokles (asi 527 až 459 př. n. l.),

athénský státník a vojevůdce, kníže nebyl57, 12 zapsáno máme – u Claudia Aeliana (sofisty z 2. pol. 2. stol.

n. l.), Variae historiae XII, 15 (Frankfurt 1548, str. 309–310), sehistorka vypráví o spartském králi Agesilaovi (okolo 444–okolo360 př. n. 1.). Také Erasmus, Apophthegmata I, 68, píše o Agesi-laovi.

58, 17 fochrovati – mávat58, 25 jistým důvodem – jistým důkazem59, 8 bude preceptoru čistý fortel – pro učitele bude jistě výhoda59, 9 dialektika – tj. zásady správného usuzování a vyjadřování59, 22 sud lich – oblíbená dětská hra, při které hráč zvolal sud nebo

lich a zároveň se snažil skulit fazole do důlku. Cílem bylo dostatdo důlku správný počet fazolí.

59, 24 addováním, subtrahováním – sčítáním, odčítáním60, 1 dlaň – délková míra, podle měr na poč. 16. stol. 4 prsty =

0,0788 m60, 1 píď – délková míra, podle měr na poč. 16. stol. 10 prstů =

0,1971 m60, 1 loket – délková míra, podle měr na poč. 16. stol. 3 pídě =

0,5914 m

117

_ q

60, 1 sáha – sáh, délková míra, podle měr na poč. 16. stol. 3 lokty= 1,7742 m

60, 1 váha – určitá míra; váha železa byla např. 20 liber (= 9 kg)60, 1 pinta – přibližně 1 ⅓ l60, 1 žejdlík – čtvrtina mázu, ⅓–½ l 60, 10 exercicí – cvičení (z lat.)60, 11 propravují – zbavují (hlenu)60, 17 stavovati – přestávat60, 27 drndati – hráti na brnkačku60, 32 Mohou tedy – následující příklady jsou v latinské verzi nahra-

zeny obecnou poznámkou, že v každém jazyku (národu) mohoupoužít své obvyklé písně.

61, 1 veršíček – sloka, strofa; pod. i dále61, 1 „Ej žádámeť, uslyš nás a smilůj se nad námi“ – verše posled-

ní sloky („Ó my tě žádáme, smilůj se nad námi“) z písně „Hospo-dine všemohoucí, nepřemožené moci“ (např. v kancionálu „Písněduchovní evanjelistské, 1615, str. 337).

61, 3 „Uslyš modlitbu naši, kterouž srdcem i hlasy před tebou prostí-ráme, pro jméno tvé žádáme“ – začátek poslední sloky písně„Hospodin Pán Bůh svatý“ (v témž kancionálu na str. 212)

61, 6 „Dejž to z milosti Otcovy“ – začátek poslední sloky písně„Zavítej k nám, Duše svatý“ (srov. tamtéž str. 199), kterou složilMatěj Červenka.

61, 7 „Myť se tobě poroučíme s tělem i také s duší“ – začátek posled-ní sloky („Ej, toběť se poroučíme…“) písně „Děkujemeť, obrán-ce náš“ (srov. tamtéž str. 529), kterou složil Havel Dřevínek.

61, 10 „Ó naplňujž nás svým duchem, pane Jezu Kriste“ – začátekpředposlední sloky písně „Zpívejmež na čest našeho SpasiteleKrista“ (srov. tamtéž str. 85), kterou složil Adam Šturm.

61, 14 „Dejž, ať můžem za tebou s svým křížem stačiti“ – začátekposlední sloky písně „Kristus, příklad pokory“ od Lukáše Praž-ského (srov. tamtéž str. 93).

61, 15 C 7 a jiné značky dále v textu znamenají skupinu a číslopísně, z níž jsou vzaty uvedené verše v témž kancionálu.

61, 15 „Ó budiž tobě chvála, Králi, Kněže věčný“ – začátek před-poslední sloky písně „Lásku Syna Božího“ od Jana Augusty (srov.tamtéž str. 117).

61, 16 „Milý Ježíši vzkříšený“ – začátek 14. strofy písně „Raduj-me se všichni nyní“ (srov. tamtéž str. 155).

118

_ q

61, 19 „Děkůjme Bohu našemu“ – začátek 17. sloky písně „Kris-tus Ježíš Nazaretský“ (srov. tamtéž str. 165), kterou složil MartinMichalec.

61, 20 Při Vstoupení – tj. při svátku Nanebevstoupení, čtyřicátý denpo Velikonocích.

61, 21 „Pro své vstoupení“ – začátek poslední sloky („Ó Kriste prosvé vstoupení“) písně „Kristus Spasitel vstoupil na nebe“ (srov.tamtéž str. 183).

61, 22 „Buď chvála věčná“ – začátek poslední sloky písně „Přijdiž,těšiteli, Duše svatý“ (srov. tamtéž str. 200).

61, 23 „Uslyš modlitbu naši“ – začátek poslední sloky písně „Hos-podin Pán Bůh svatý“ (srov. tamtéž str. 212).

61, 24 „Bože, Otče i Synu“ – začátek předposlední sloky písně„Hospodin Pán Bůh svatý“ (srov. tamtéž str. 212).

61, 25 „Bože, děkujemeť vždy bez přestání“ – začátek poslední slokypísně „Tobě, předobrý Bože náš“ (srov. tamtéž str. 237), kterousložil Adam Šturm.

61, 26 „Chvalmež, dítky, Pána, David napomíná“ – začátek 19.sloky písně „Ó, Pane Ježíši nejmilostivější“ (srov. tamtéž str.337), kterou složil Lukáš Pražský.

63, 9 štemflována – utvrzována, podpírána (z něm.)64, 6 rada, hora – příklady jsou uvedeny jen v českém textu, v latin-

ském jsou obecně nahrazeny 64, 13 pronunciací – výslovnost (z lat.)64, 22 Ku příkladu – v latinské verzi následují příklady Taratanta-

ra, Nabuchodonosor, Constantinopoli. V německé verzi příkla-dy nejsou vůbec.

64, 23 Petře, nepřepepřuj … socha – srov. K. J. Erben, Prostoná-rodní české písně a říkadla I, Věk dětský, Písně a říkadla výroč-ní, vyd. Z. Mišurec, Praha 1984, „Cvičení výřečnosti“, str. 37.

65, 10 actionis rhetoricae – přednesu řečnického (poučení o němtvořila poslední část nauky o řečnictví, pronunciatio; zahrnova-la i pokyny o držení těla a o posuncích); Komenský se pravidlůmrétoriky věnoval v rukopise pojednání Zpráva a naučení o kaza-telství, DJAK 4, tam zejm. str. 93.

65, 11 figůrám – tj. rétorickým prostředkům básnického stylu, zá-ležejícím v umělém seskupování slov nebo vět, přičemž se ne-mění slovní význam (u vět např. zmíněná aposiopesis, zamlče-ní; addubitatio, pochybování; exclamatio, zvolání; interrogatio,

119

_ q

otázka aj.), viz Komenského pojednání v Zprávě a naučenío kazatelství, DJAK 4, str. 89–92.

65, 15 Tropů – tj. rétorických či básnických ozdob, založených narůzném způsobu přenášení významu (např. metafory, metony-mie, ironie), viz Komenského pojednání v Zprávě a naučení o ka-zatelství, DJAK 4, str. 86–89.

65, 22 času… těmto věcem… hojně jest – na ty věci je dost času 65, 30 faldující – v záhyby skládající65, 32 v harmonii a rytmích – v rytmickém souzvuku, který způso-

bují rýmy 66, 3 Panca, lanca…; Kůta lysá… – srov. K. J. Erben, Prostoná-

rodní české písně a říkadla I, Věk dětský, Písně a říkadla výroč-ní, vyd. Z. Mišurec, Praha 1984, str. 30.

66, 4 Kůta lysá – Kočka lysá (Kota lysá u Erbena)66, 9 Cundy, cundy… – srov. K. J. Erben, Prostonárodní české písně

a říkadla I, Věk dětský, Písně a říkadla výroční, vyd. Z. Mišu-rec, Praha 1984, str. 28 („Třepatí ručkama“ s incipitem „Čundy,čundy, čundičky …). V latinském textu jsou verše nahrazenytěmito latinskými: „Mi puelle, o pulchelle, ubinam discursasti?quid inde reportasti? si infans quiete sedisset, non hoc tuber re-tulisset.“ – pleskajíc dětem ručičkami – v latinském textu „O mipulle, mi puelle, dormi belle! Claude bellos tu ocellos, curaspelle!“ V německém textu zde: „Schlaf mein Kindlein feste, dass dir das beste.“ Za tím následuje ukolébavka Jana Mathesia(1504–1565), luterského kazatele v Jáchymově: „Nu, schlaffmein liebes Kindlein.“

66, 13 k mdlobě přirození – (brát ohled) na přirozenou slabost, nevyspělost, útlost dětského věku

66, 19 Spi, mé milé poupě – ukolébavka lidového rázu, nazývanáčasto ukolébavkou Komenského. Je vepsána do textu dodateč-ně, patrně při revizi textu. Autorství Komenského je předmětemsporů, pravděpodobná je i domněnka, že ukolébavku Komenskýupravil z podobné lidové písně.

66, 22 čistě spalo – pěkně spalo66, 26 verš metrický – tj. časoměrný vůbec, zde hexametr67, 1 Kriste, Beránku Boží – tyto dva časoměrné hexametry zbás-

nil podle údaje Komenského v rozpravě O poezi české (z po-čátku dvacátých let 17. stol.) bratrský kněz Zachariáš Ariston († 8. 2. 1606), snad ale spíš Zachariáš Aristus, rovněž člen

120

_ q

Jednoty, který studoval v letech 1609–1610 na akademiíchv Herbornu a Brémách a latinsky veršoval. Komenský tentoepigram zařadil do přídavku v Dionysii Catonis Disticha mora-lia… Moudrého Katona Mravná poučování, vydané v Amstero-damě r. 1662, ale známé zatím jenom z reedice Václava JanaRosy v Praze z r. 1670.

67, 7 poësis – pův. slovo řecké68, 17 v Didaktice veřejné – v Didaktice obecné: v kapitole XXIII69, 2 z glejchu – z rovnováhy69, 17 Kázeň – trest69, 32 folkujíce – tj. přehlížeje chyby; povoluje; tváře se, že nevi-

dí chyby (z něm.)70, 24 kdo zroste neboje se, ten se sstará nestydě se – České příslo-

ví (Moudrost starých Čechů, DJAK l, 1969, 738; je i ve sbírkáchpřísloví Červenkově a Blahoslavově).

71, 16 metly však potřebuje – srov. Př 13, 24; 22, 15; 23, 13. 14; 29, 15

71, 22 ib. – zkr. ibidem, tamtéž (lat.)71, 22 (Sam) 2, 13. 14 – správně: 1 Kr 3, 13. 14; srov. též 1 Kr 2,

29; 4, 11–20. Kněz Héli (Eli) měl syny, které špatně vychoval,když přehlížel jejich chyby; byl za to potrestán smrtí obou synůve válce. Téma bylo často zpracováváno v kázáních, traktátechi dramatu (Jan Záhrobský z Těšína, Historia o knězi Hélim, 1582).

71, 22 Geilerus – Johannes Geiler von Kaisersberg (1445–1510),profesor teologie v Basileji, později známý kazatel ve Štrasbur-ku. Komenský tu upozorňuje na rytinu v jeho sbírce kázání Navi-cula sive speculum fatuorum, oddíl Pueris parcentium, Turba VI,kterou po Geilerově smrti v r. 1511 vydal Jakub Otther.

72, 10 lihy – žlaby72, 13 (o čemž níž v kap. IX) – omylem místo (o čemž výš v kap. V);

Komenský zapomněl opravit tento odkaz, když přemístil kapi-toly.

72, 15 V švárnosti – v čistotě72, 15 v … plechotě – v … spořádanosti, v úpravnosti 72, 20 bez prznění – bez bryndání 73, 15 na kel vezme – zachová se svéhlavě, postaví si hlavu; viz

Moudrost starých Čechů, DJAK 1, str. 312, č. 1143.73, 23 pravdivě řekl Terentius: Omnes … deteriores … – všichni se

121

_ q

svévolí stávají horšími; Terentius v komedii Heautontimorume-nos (Sebe sama trestající), III, l, 74, 483: nam deteriores omnessumus licentia.

73, 30 Nacházíme, že Peršané – Podle Xenophona ve výchovnémrománu „Výchování Kýrovo“ – Kýropaedie I, 2, 7. 8.

74, 1 Mendacium servile … insectandum, dí Plutarchus – lež jeotrocká neřest a má být všemi smrtelníky opovrhována…; Plu-tarchus, De liberis educandis 14 (11 C).

74, 3 chlapská – nízká, sedlácká, ostudná74, 9 Plato – v pojednání De re publica II, 17, 377 BC, 378 D; srov.

též Plutarchus, De liberis educandis 5 (3 F) 7. V německéma v latinském Informatoriu je před tímto odstavcem navíc odsta-vec o laskavosti.

74, 26 sluší – V latinské verzi následuje odstavec, jehož překladzní: „Dobrou vůli a dobrotivost vůči jiným zachovávat naučí sehoši ponenáhlu v těchto prvních letech, jestliže budou vídat, jakjejich rodiče rozdílejí mezi chudé almužnu, anebo jestliže se jimuloží, aby ji sami odevzdávali; rovněž připomene-li se jim někdy,že z toho, co mají, také jiným udíleti sluší; když tak učiní, majíbýt pochváleni.“ (překlad J. Hendrich)

74, 27 Zahálka že jest polštář satanů – přísloví, které použil Komen-ský i v tzv. Historii Lasitského, kap. 9, v Moudrosti starých Čechůje ale nezmiňuje. V latinské verzi Informatoria zní Otium pulvi-nar satanae esse. Flajšhans (Česká přísloví, Praha 1913, díl. 1,sl. 842) je považuje za překlad německého Müsspang ist des Teuf-fels Polster (tak zní táž pasáž v německé verzi Informatoria), jdeale o staré latinské široce známé přísloví.

74, 27 svatí Otcové – problematika svatých Otců je složitá, hlavní-mi čtyřmi západními Otci jsou sv. Augustin, Jeroným, Řehořa Ambrož. Uvedený výrok u nich ale nebyl nalezen.

75, 7 O čemž níže v kap. VIII – omylem místo: O čemž výše v kap. VII. Chybná revize po přesunu kapitol.

75, 14 (dí Plutarchus) – srov. De liberis educandis 14 (10 E–F) 75, 31 tlampati – tlachat, zbytečně mluvit76, 17 již prvé ukázáno – na začátku kapitoly IX77, 17 stařeně – babičce 77, 26 ochalebně – úlisně, přítulně77, 32 temperována býti má – má být mírněna77, 32 onenť osel – odkaz na známou Ezopovu bajku, viz např.

122

_ q

Ezopovy bajky, Rada otce synovi, ed. E. Petrů, Brno 1999, kap. XVII, str. 43–44.

78, 13 poučování jinde jsou – patrně odkaz na Erasmův spis Decivilitate morum puerilium

79, 5 Sirách (kap. 16, 1) – Přesně: Sír 16, 1. 4 80, 9 pobožný jeden teolog – jméno nezjištěno80, 29 Tak činila Anna – srov. 1 Kr 1 81, 24 Modlitbě Páně – tj. Otčenáši82, 14 k Víře obecné – k (apoštolskému) Vyznání víry82, 15 Což snadně býti můž – myslí se tím rozdělení Vyznání víry

do dvanácti článků, jak to bylo v Jednotě bratrské obvyklé.83, 14 (viz 1 Kor. 13, 11) – srov. též J 16, 12; 1 K 3, 1. 283, 15 proč ne i my k dítkám svým – biblicky dogmatická myšlen-

ka o sklánění se Boha k lidem; srov. 2 K 8, 9; Fp 2, 7. 8; Žd 2,17

84, 13 „Díky činím tobě, můj nebeský Otče“ – modlitba složenáMartinem Lutherem; srov. M. Lutheri Opera V, Wittembergae1554, p. 651b; též latinské Informatorium (§ 15), kde je citová-na modlitba celá, stejně jako modlitba ranní (tamtéž § 16).

84, 19 „Tě žádáme, uslyš nás, a smilůj se nad námi“, „Uslyš modlit-bu naši“ – srov. str. 118 zde v komentářích.

84, 30 primae impressiones haerent – první dojmy pevně utkví;Komenský použil toto gnóma i v sedmé kapitole Didaktiky (pasážV mladosti se vycvičiti nejstálejší věc jest), viz DJAK 11, str. 65,a v Nejnovější metodě jazyků (Novissima lingvarum methodus,Caput X, § 80, viz DJAK 15, II, str. 197).

85, 18 Themistokles – Komenský cituje asi podle ErasmovýchApophthegmat V, Themistocles 21 (Coloniae Agrippinae 1564,p. 386); srov. též Cicero, De finibus II, 32, 104; Academia II, 1,2; De oratore II, 74, 299; 86, 351.

85, 19 artem oblivionis než memoriae – umění zapomínat než pama-tovat

85, 27 (Mat. 18) – přesně: (Mt 18, 6)85, 27 Juvenalis – Satirarum libri quinque, XIV, 47–4989, 7 s … efory – tj. se … školními dozorci; efoři byli státní úřed-

níci ve Spartě89, 13 spatřuje – V latinské verzi následuje ještě příklad: „Ukazu-

je-li dítě jakousi žádostivost po vyšším učení.“ 90, 6 (v kap. 18, 20 etc.) – přesně: Sír 18, 19–24

123

_ q

90, 8 kap. 33, v. 4 – přesně: Sír 33, 3–4 90, 22 o pardusích – o výprascích 91, 18 aneb sedlákem … – přezírání vesnického obyvatelstva bylo

obecné, zahrnovalo jak městské obyvatelstvo, tak i vyšší sociál-ní vrstvy a bylo, jak vidět, nadkonfesijní. Stalo se mj. hlavnímnámětem satirické a humoristické tvorby.

91, 19 nevypitvaným nějakým knotem – knotem do svíčky bez loje,též troupem; tedy někým, kdo nemá uhlazený a čistý povrch,hrubcem, člověkem bez vychování; metaforická nadávka

91, 25 škřítkovy nohy – muří nohy91, 28 delektací – zábavu (z lat.)91, 31 k trhům – k pohybům ruky při psaní, tahům93, 7 (Moudr. 7, 15) – přesně: (Mdr 7, 15. 16)93, 12 Anna Samuele – srov. 1 Kr 1, 26–2893, 13 David Šalomouna – srov. 2 Kr 12, 2593, 14 Mistra Jana Husa – zpráva se opírá o pozdější porušenou

tradici, zachycenou v literatuře pohusovské. Tak ji uvádějí např.„Život, to jest šlechetné obcování ctného svatého kněze M. J.Husi, kazatele českého“, od nejstaršího životopisce Husova Jiří-ka Heremity († 1521), a některé soudobé duchovní písně.

93, 23 Stvořiteli všelikého ducha i těla – srov. Nu 16, 22; 27, 16 93, 24 od něhož se všeliká rodina na nebi i na zemi jmenuje – srov.

Ef 3, 15 93, 25 všech anjelů i lidí – srov. Ž 8, 293, 29 v obět… dávány – srov. Ex 13, 2.12.13.15; 22, 29; 34, 19.20;

Lv 27, 26–29; Nu 8, 17.18; 18, 15–19; L 2, 23.2493, 32 N. – zkratka latinského Nota, resp. Nota bene (všimni si

dobře), upozornění na význačné místo v textu94, 3 aby mým a semene mého milostivým Bohem byl na věky – srov.

Gn 17, 794, 9 v počtu zaznamenaných tvých – srov. Zj 7, 4; 14, 194, 9 los… s posvěcenými tvými – srov. Sk 20, 32; 26, 1894, 14 choditi v přikázaních tvých – srov. Ez 36, 2794, 15 Bázeň tvá … počátkem moudrosti – srov. Ž 111, 10; Př 9, 1094, 16 naplniž srdce jeho bázní svou – srov. Jr 32, 40; Bár 3, 7 94, 24 na své lokty bral – srov. Mk 10, 13. 16

124

_ q

Kritický aparát

17, 1 Obsah „pořádek kapitol“ je Komenského vpisek, vyjasňujícízměněné pořadí kapitol, předchozí vydavatelé jej zpravidla vyne-chávají (Novák, VJAK), DJAK uvádí aktuální stránky edice. Komen-ského rukou je psán text až pod „království Boží“ (18, 14) – 18, 3Protože … těžko připsáno Komenským na konec strany s označe-ním vložky za předcházející větou – 18, 4 Kam nadepsáno nad jak– 18, 4 tam nadepsáno nad tak – 18, 4 za hlavou tělo, za ojem vůz ]za ojem vůz, za hlavou tělo, přemístění naznačeno číslicemi – 18,7 Bůh ] před tím přeškrtnuto zajisté toho – 18, 7 kdež ] za tím neči-telný škrt dvou liter – 18, 10 Leč nadepsáno nad nečitelným škrtem– 19, 7 svěřil. … svěřil? … máte?… nemůž. ] svěřil?… svěřil? …máte? … nemůž? ] svěřil. … svěřil, … máte?… nemůž. DJAK; VSKcelý oddíl „Pobožným … Bůh!“ vynechává – 21, 4 marg. že …nejdražší nadepsáno nad nezřetelným škrtem (čitelné jen kon cové…pší) – 21, 5 „Dědictví … svůj“ v rkp. podtrženo – 21, 11 Vidí seto ] před tím vyznačen nový odstavec (2.), na okraji strany pakopakováno označení nového odstavce a připsáno 2 (nový §.) – 21, 14 3. ] vyznačuje v rkp. 3. odstavec; podobně označeny i ostat-ní odstavce této kapitoly; počínajíc odstavcem 7 (až do odstavce17) jsou původní číslice opraveny – 21, 14 neřády oprav. K z původ.nepořádky – 21, 15 marg. o mrhání dítek ] nad tím přeškrtnutoo zanedbávání – 21, 15 dítky Molochovi obětují, a ne jemu v rkp.podtrženo – 21, 17 Bůh i těch bezbožných modlářů dítky svýmidítkami, sobě zplozenými nazývá v rkp. podtrženo – 21, 22 seme-nem Božím v rkp. podtrženo – 21, 22 rodina oprav. K z rodiče (?)

125

_ q

– 22, 6 Předně ] před tím přeškrtnuto označení odstavce – 22, 6marg. podlé oprav. K z nečitelného slova – 22, 6 marg. uloženírady své hledí ] hledí uložení rady své, přemístění naznačeno čísli-cemi – 22, 11 jinými ] DJAK jiným – 22, 12 učastníci Kristovi…věků byli. v rkp. podtrženo – 22, 16 Melanchton ] MelanchthonDJAK – 22, 16 marg. toho ] too – 22, 22 totiž ] t. – 23, 5 marg.ještě jako ] jako ještě, přemístění naznačeno číslicemi – 23, 6 Bohu] za ním přeškrtl K i a na okraji doplnil a býti mají – 23, 6 Bohupro tři příčiny nadepsal K nad přeškrtnutými týmiž slovy – 23, 7Jedno, že jsou ] nadepsáno nad přeškrtnutými týmiž slovy; mimotopřeškrtnuto nadepsané zajisté – 23, 7 ještě ] za ním přeškrtnutonadepsané nečitelné slovo a počátek slova nezašpi(něný) – 23, 7jako nezaspi- ] doplněno na okraji strany, nad tím přeškrtnuto nade-psané vlastní nemá- (?) – 23, 8 nevinňata ] neviňata DJAK – 23, 8Jonáš ] Jon. DJAK – 23, 11 z… připomenutého ] původně přeškrt-nuto a nadepsáno z onoho, ale nadepsaná slova a škrt zrušeny –23, 12 svatých připsáno zkratkou Sch za Písem – 23, 13 Druhé, …nejjistší … jemu v rukopise podtrženo – 23, 17 tedy nadepsáno nadpřeškrtnutým pak – 23, 18 ještě vsunuto nad řádek – 23, 18 nezhoš-ťujíce oprav. K z nezhošťují – 23, 19 Kristovy ] za tím přeškrtnutoudy (?) – 23, 22 totiž psáno t. – 23, 26 nástroj chvály jeho v ruko-pise podtrženo – 23, 31 marg. daru dítek ] dítek daru, přemístěnínaznačeno číslicemi – 24, 3 Předně nadepsáno nad přeškrtnutýmpr stříbro – 24, 3 stříbro vsunuto – 24, 6 Mimoto připsal K na okra-ji strany – 24, 6 stříbro ] za tím přeškrtnuta čárka a připsáno a –24, 10 Třetí připsal K na okraji strany – 24, 21 protož ] za tímpřeškrtnuto tu a připsáno k následujícímu touž – 24, 30 dává serodičům za vlastní ] nadepsáno nad přeškrtnutým… bývá zaobzvláštní – 24, 31 dar ] za tím přeškrtnuto dáno – 24, 31 za dar ]za tím přeškrtnuto a klenot – 24, 31 v světě ] v nadepsáno nadpřeškrtnutým na – 25, 1 podíl jest ] jest podíl, přemístění naznače-no číslicemi – 25, 17 věci, ] v rkp. věci? – 25, 18 nesoucí! ] v rkp.nesoucí? – 25, 19 18 ] 21 – 25, 19 jiná oprav. K z jiné – 25, 21 jsoudítky ] dítky jsou, přemístění naznačeno číslicemi – 25, 26 19 ] 22– 25, 27 Kristus ] K. – 26, 1 nepečoval? ] DJAK nepečoval! – 26, 1 Doktor ] D: – 26, 5 20 ] 23 – 26, 9 smířlivosti ] smírlivosti –27, 5 chtěl ] chtěl? – 27, 21 totiž ] t. – 27, 27 šetří ] před tím škrt-nuto váží (?) – 28, 4 natis ] natis? – 28, 9 slyšán, ] slyšán! – 28, 11zhoubcové, ] zhoubcové? – 28, 13 mysli ] na okraji strany připsal

126

_ q

K duše – 28, 14 nic! ] nic? – 28, 20 ta nadepsáno – 28, 22 hájil ]za tím přeškrtnuto a (?) – 29, 6 i zde spojka i nadepsána – 29, 25Ducha sv. dílnu ] dílnu Ducha s., přemístění naznačeno číslicemi –29, 29 dni ] dní – 30, 2 nemůže ] nemůže? – 30, 5 a 7 musí-liť ]musí-lit – 30, 12 cvičen býti ] býti cvičen, přemístění naznačenočíslicemi – 30, 16 ukázáno ] ukázáno; – 30, 25 odjímáno nebylo ]nebylo odjímáno, přemístění naznačeno číslicemi – 31, 4 nemohou,ne- nadepsáno – 31, 6 rozumné, pobožné ] pobožné, rozumné,přemístění naznačeno číslicemi – 31, 6 mládeži ] mládeží – 31, 10totiž ] t. – 31, 13 poslouchárny ] posloucháme (?), za tím nečitelnýkrátký škrt – 31, 25 prostopášnosti ] prosto-pášnosti – 31, 26 meto-du ] psáno methodu – 31, 28 hmoždíce ] hmoždíce a rasujíce; rasu-jíce přeškrtnuto, a ponecháno – 31, 28 nýbrž rasujíce nemilostivěpřipsal na okraji strany K – 31, 31 se nadepsáno – 32, 10 totiž ]t. – 33, 6 musely? Protože ] musely? protože – 33, 11 celý věk ]nadepsal K nad přeškrtnutým a na věčnost – 33, 30 trém: ] text v rkp.není oddělen odstavcem – 34, 1 vždycky a všudy ] napsáno dvakrát,druhé přeškrtnuto – 34, 8 požívalo. ] text v rkp. není oddělen odstav-cem – 34, 17 etc. Tak ] text v rkp. oddělen odstavcem – 34, 18 pěkně ]pekně – 35, 2 není, není, ] není, není: – 35, 27 umění tkne, to se natré dělí: … znáti … činiti … mluviti … všeho … znáti, všeho čini-ti, všeho mluviti. V známosti ] výrazy v orig. podtrženy červenourudkou – 35, 31 1. ] v rkp. chybí – 36, 6 optice … Astronomie …Geografie … Historie … Ekonomiky … Politiky … Dialektiky …Aritmetiky … Geometrie … Muzika … Řemeslného díla … Grama-tika … Retorika … Poetiky ] výrazy v orig. psány vyznačovacímpísmem – 36, 10 Geografie ] v rkp. všude důsledně psáno Yeograf-fie – 36, 19 Ekonomiky ] Oekonomiky – 36, 24 Činění některé ]v rkp. podtrženo rudkou – 37, 13 Jazyk ] v rkp. podtrženo rudkou– 37, 25 té nadepsáno – 37, 30 rozměření ] omylem rozméření – 38,5 1. v rozumnosti, 2. v pracech a uměních, 3. v řeči, 4. v mravícha ctnostech, 5. v pobožnosti ] v pobožnosti, v mravích a ctnostech,v rozumnosti, v pracech a uměních, v řečí, přemístění naznačenočíslicemi – 38, 7 Avšak poněvadž ] napsáno pod částečně přeškrt-nutým A naposledy – 38, 8 nejprvé nadepsáno – 38, 8 jak ] za tímpřeškrtnuto i – 38, 9 Pod textem kapitoly připsal K odkaz: Kap. V.Viz dole na str. 66. – 39, 25 modlitba tato ] za tím přeškrtnuto o níž viz výš; nad tímto škrtem nadepsal K: (N. Z stránky 25 dolesem náleží modlitba: tu ať se postaví.) – 39, 26 na vnějším okraji

127

_ q

strany připsal K (N. do kap. V.) – 40, 15 mně chápáno jako dativ– 40, 18 nařízený ] nařížený – 41, 17 Ježíše Krista ] J. K. rkp. – 41,20 svatým ] Sm rkp. – 41, 25 krve ] krvé rkp. – 41, 28 těhotnosti ]tehotnosti rkp. – 42, 23 tomu nadepsal K nad přeškrtnutým toho –42, 24 pokrmu z života svého ] z života svého pokrmu, přemístěnínaznačeno číslicemi – 42, 26 podešel oprav. K z poodešel – 43, 41. čelící … 2. škodlivé … 3. škodlivé … 4. počestnost ] DJAK neod-děluje odstavce – 43, 16 strkati? ] strkati, DJAK – 44, 3 drobnější] drobnéjší – 44, 11 dvě ] dvé – 44, 27 jistě ] jisté – 45, 1 Třetí ]nadepsáno místo přeškrtnutého Naposledy – 44, 6 autor ] authorrkp. – 45, 13 Naposledy připsal na okraji strany K – 46, 19 začí-najíce přepsáno z začínaje – 46, 25 dříve ] za ním přeškrtnuto nade-psané na – 47, 1 dříve ] dřivě – 47, 24 dvatcátého ] …t… nezře-telný přepis – 47, 24 totiž ] t. – 48, 14 pokrmu ] škrtnut kroužeknad u – 48, 21 milostně ] milostné – 48, 31 se zsilí ] zsilí DJAK –48, 31 něčeho ] za tím přeškrtnuto třeba – 48, 32 se mu ] jemu se;je přeškrtnuto a přemístěni naznačeno číslicemi – 49, 16 sumou ]summou – 49, 26 místě ] za tím pod textem kapitoly připsal K Kap.VI viz na s. 47 – 50, 10 jejich ] za tím přeškrtnuto zlá – 50, 12 nevy-rovnají ] omylem nevrovnají – 50, 18 máte. ] máte? – 50, 24 I tak,jak se to ] nadepsáno nad pův. přeškrtnutým Jak se – 50, 27 Fyzi-ka ] Fizyka – 51, 9 některá ] nékterá – 51, 26 růčičky ] ručičkyDJAK – 52, 11 V šestém ] v šestem – 52, 24 strýcovi ] omylemstýcovi – 52, 31 spáti připsáno na okraji strany – 53, 13 rozvínatiopraveno z rozvínají – 53, 16 dali oprav. K z dáli – 53, 23 tomu ]za tím přeškrtnuto trému – 53, 25 Ekonomiky ] Oekonomiky – 53, 32 jim rozuměli ] jim nadepsal, rozuměli oprav. K z rozuměti– 54, 2 nechávali oprav. K z nechávati – 54, 8 K čemuž … býti majípřipsal K na okraji strany – 54, 9 způsobem ] psáno zkr. způsobē– 54, 9 dětem ] psáno zkr. dětē – 54, 10 vidly ] za tím krátký neči-telný škrt – 54, 10 stůlky ] za tím přeškrtnuto misky – 54, 11 etc. ]psáno zkratkou ēc – 54, 11 jim ] psáno jī – 54, 11 Protož ] psánoPtož (P s obloučkem na nožce) – 54, 12 nejen ] psáno nejñ – 54, 12pro ] psáno po (p s obloučkem na nožce) – 54, 12 poněvadž ] psánopž (p s obloučkem na nožce) – 54, 13 něčím ] psáno nečĵ – 54, 14dětem ] psáno dětē – 54, 16 větším oprav. K z většímu – 54, 28obývání připsal K na okraji strany místo následujícího přeškrtnu-tého zvykání (?) – 54, 30 pěkně ] za tím nečitelný škrt – 55, 8 važnýchoprav. K z vážných – 55, 9 z něčeho ] z něčého – 55, 17 Veřejně

128

_ q

…. poví připsal K na okraji strany – 55, 17 rozum ] psáno rozū –55, 17 dětem ] psáno dětē – 55, 18 básně ] za tím přeškrtnuto kdyžse jim – 55, 18 složené ] za tím přeškrtnuto Protož i jim toho přáti– 55, 19 zajisté ] psáno z. – 55, 21 rozumně ] za tím přeškrtnutonějak – 55, 31 působí podobnost povah a myšlení ] podobnost povaha myšlení působí, přemístění naznačeno číslicemi – 57, 14 tomu ]před tím přeškrtnuto tento – 57, 27 olověné ] olovené – 57, 27 dřevě-né ] dřevené – 58, 1 tělo ] telo – 58, 2 Rády ] nezřetelná opravaRády/Rádi – 58, 5 totiž ] t. – 58, 5 Sumou ] Summou – 58, 18 zdví-hati, klásti připsal K na okraji strany – 58, 18 káceti, stavěti, obra-ceti ] stavěti, káceti, obraceti, přemístění naznačeno číslicemi – 58,30 Mají také… fortel připsal K na dolním okraji strany – 58, 30zavozovány ] omylem zavozovozány – 58, 31 třeba hned ] hnedtřeba, přemístění naznačeno číslicemi – 58, 31 třetím ] třetī – 58,32 čtvrtém ] čtvrtē – 58, 32 k tomu ] k tov – 59, 1 dáváním jim ]dávánī jī – 59, 2 tím ] tī – 59, 3 puňkty nadepsáno – 59, 4 jim ] jī– 59, 5 Tím ] Tī – 59, 6 sobě ] za tím přeškrtnuto hlavou – 59, 6potom ] potō – 59, 6 křídy ] za tím přeškrtnuto ručičkou – 59, 7 a cojest … Což připsáno pod řádkou – 59, 7 etc. ] ēc. psáno zkratkou– 59, 18 čtvrtém ] omylem čtvrtěm – 59, 19 pátém ] pátem – 60, 2samo nadepsáno – 60, 2 jim v známost ] v známost jim, přemístě-ní naznačeno číslicemi – 60, 3 sami opraveno ze se – 60, 4 se nade-psáno – 60, 5 svět ] na dol. okraji strany přeškrtnut sedmiřádkovýpřípisek K.: Ku písařství a malířství chut také dětem přirozená teměřjest, jíž k cvičení jich v tom, čehož jim potom potřebí bude, užíva-ti sluší. Můž se jim ‹se jim vepsáno zdola do řádky› tedy v třetímneb čtvrtém neb pátém roku (jak čí jadrnost a příčiny) ‹za příčinypřeškrtnuto asi kři-› dovolovati, aby křídou (neb i uhlem ‹za uhlemnečitelný škrt› chudší) něco škrtali a tím sobě ‹za sobě nečitelnýškrt› ku písařství pomaličku ruku oblamovali a ohebnou činili.Nejprv škrtání nechť jest jakékoli. Potom dělání křížů a mřeží,potom koleček. Pak lín přímých, a to dvou, tří, čtyř vedle sebe, abyse nesbíhaly, ovšem nepřesahovaly. Tož tříhraníků Δ a hned ‹tříhra-níků Δ a hned vepsáno zdola› kvadrátů □; pak šestihraníků � etc.,až i skřítkovy nohy prosté ‹prosté vepsáno zdola› �; naposledyi dvojité � etc. To často dětem dělati dopustíc a s nimi dělajíc (do -pustíc a s nimi dělajíc vepsáno zdola) (kdykoli jim chut napadne),bude pěkně, libě, povolně ke škole mysl a způsobilost v ně uvo -zovati. ‹Nad poslední řádkou, asi do její poloviny, je delší škrt;

129

_ q

lze přečíst jen a jisté jest, že i z té přípravy; pod přeškrtnutým jistéjiný nečitelný škrt› – 60, 7 zpíváme: ] zpjwáme, – 60, 15 melodiiopraveno z melodyí – 61, 24 naši ] naší – 61, 30 prostrannější a ohbit-ší připsal K na okraji strany, pro- zapsáno zkratkou – 61, 31 předtím ] za tím přeškrtnuto mnohém – 61, 32 liběji oprav. K z líběji –62, 2 se vepsáno zdola – 62, 3 hlučně připsáno na okraji stranymísto přeškrtnutého hřmotně se – 63, 3 řeč ] řeč: – 63, 8 věci ] věci,– 63, 12 poetice ] poëtice – 64, 15 jen je oprav. K z jen se – 64, 21K tomu … podobného připsal K částečně do textu, částečně naokraji strany – 64, 21 tomu ] psáno tomv – 64, 21 ostrému ] psánoostrév – 64, 21 hbitému ] psáno hbitév – 64, 21 můž se oprav. K –64, 22 jim ] psáno gī, nadepsal K – 64, 22 žertem ] psáno žertē –64, 22 Ku příkladu ] zatím přeškrtnuto kdo – 64, 24 vepře ] za tímpřeškrtnuto Neb: chytrý chytil kapra v prudkém proudě maně (?) –64, 24 Item práv: Železo ] Item: Železo práv, přemístění naznače-no číslicemi – 64, 28 gestů ] psáno Yestů – 64, 31 jich oprav. K –65, 3 gesty psáno bez tečky nad g – 65, 15 totiž ] t. – 65, 32 harmo-nii ] harmonií, oprav. K z pův. harmonii – 66, 4 A české … nemě-lo připsal K na dolním okraji strany – 66, 4 Kůta lysá ] Kůta, lisa– 66, 6 I hle ] před tím přeškrtnuto Pakli – 66, 17 kolíbajíc … mohoupřipsal K – 66, 25 v kap. ] za tím vynecháno volné místo pro číslov-ku – 67, 2 tvá ] omylem tvé – 67, 12 býti má etc. ] pod tím připsalK Kap. IX. Viz na str. 35. – 68, 1 Kapitola IX ] Kap. VI K pak škrtla na okraji připsal IX – 68, 4 kap. IV ] kap. IV: – 68, 6 činěno býti ]činěno býti? – 68, 7 učiti. ] učiti? – 68, 11 prostředků ] prostředku– 68, 18 povahy nadepsal K nad přeškrtnutým přirození – 69, 15jiném ] jinem – 69, 26 chválením oprav. K z chvátáním – 69, 31Kdež oprav. K z když – 70, 6 ty nadepsáno – 70, 17 jistě ] za tímpřeškrtnuto dobře – 70, 23 jedině ] jedine – 71, 2 Ješto ] opravenoz Ještě – 71, 32 lidi více ] více lidi, přemístění naznačeno číslice-mi – 72, 28 tytýž přemrštěno ] tytyž přemrštěno – 73, 14 v oči ]v očí oprav. K z v oči – 73, 21 kam oprav. K z k nám – 73, 21 rost-li oprav. K z rostlí – 73, 25 lidi oprav. K z didi – 73, 25 „Nech toho!Poď sem! Dej sem nuž! Podej mi toho! etc.“ ] Nech toho, Poď sem,Dej sem nuž, Podej mi toho, etc. – 74, 1 Mendacium ] Mentium –74, 14 dítěti ] dítěti? – 75, 7 dělaly oprav. K z dělati – 75, 25 štěbe-tání, křiků připsal K na okraji strany – 76, 15 dada ] dadá – 76, 16někteří: ] někteří; – 76, 24 nýbrž ] nýbřž – 76, 24 majíc ] majic –78, 6 posuňkům: ] posuňkům; – 78, 8 šmatlání); ] šmatláni) – 78,

130

_ q

9 prositi; … poděkovati; ] prositi: … poděkovati: – 78, 14 bylo ]Pod tím připsal K Kap. X. Viz na stránce 24. – 79, 1 Kapitola X ]přepsáno z Kap. V; na okraji strany připsal K (kap. desátá) – 79, 3Netěš se … škodnější připsal K na dolním okraji strany – 79, 4 dímoudrý Sirách ] naznačeno přesunutí z první řádky přípisku dodruhé řádky – 79, 5 se ] za tím nečitelný škrt – 79, 6 rodičové ] zatím přeškrtnuto aby – 79, 11 pak vepsáno zdola – 79, 11 při dítkách] při dítkach – 79, 12 vězícího ] vězícío – 79, 21 a ] přepsáno zřej-mě ze z – 79, 23 svatého ] svatéo – 80, 4 v kapitole V položená ]nadepsal K nad přeškrtnutým taková níž; na okraji strany připsalKdyž pak Bůh etc. viz str. 28. – 80, 8 čerstvém ] čerstvem – 80, 27marností oprav. K z marnosti – 81, 8 věcí znamenati ] věci zname-nati – 81, 10 tolikéž ] tolikež – 81, 22 Beránku ] Beranku – 82, 28pochopitedlným ] pochopitedlnym – 82, 32 budou-li opravenoz budete-li – 83, 27 přivezma ] přivezmá – 84, 15 totiž ] t. – 84, 19Tě oprav. K z Ty – 84, 21 ukázáno jest ] opraveno z ukázáno budepodtržením bude a připsáním jest (psaným gt) – 85, 1 ony podešléoprav. K z oné padešlé – 86, 5 době ] pod touto řádkou připsalK Kap. XI. Viz na str. 76. – 87, 3 Jakož bylinka… a jak? připsalK na dolním okraji strany – 87, 3 svého ] svéo – 87, 4 mohla ] zatím přeškrtnuto daj (?) – 87, 6 tomu ] psáno tomv – 87, 7 pood-chované ] za tím přeškrtnuto prv jak á místo toho nadepsáno a –87, 7 na těle ] za tím přeškrtnuto tak – 87, 7 i mysli, i oprav. K z na– 87, 9 přeštěpovaný ] přeštěpováný, oprav. K z přestěpaný – 87, 10 spanileji ] před tím nečitelný škrt – 87, 12 vypouštěti ] vypou-šteti – 87, 17 v mateřininém ] v mateřininem – 89, 1 rostoucí ]rostouci – 89, 4 můž ] muž – 90, 4 v světě věc ] věc v světě, pře -místění naznačeno číslicemi – 90, 8 velí ] vělí – 91, 3 (děvčátkakonec slova nezřetelně opravován – 91, 22 křídu do rukou připsá-no na okraji strany – 91, 24 malovali a škrtali oprav. K z malovatia škrtati – 91, 32 očí oprav. K z oči – 92, 3 preceptoři ] přeceptoři– 92, 12 všickní oprav. K z všickni – 92, 12 bili oprav. K z byli –92, 13 nikdý oprav. K z nikdá – 92, 16 odjímati oprav. K z odnímati– 92, 17 viď ] vid – 92, 24 nevídaného oprav. K z nevídaného – 93, 11 nýbrž ] za tím přeškrtnuto a – 93, 31 nehodná služebnice tvá(nehodný slouha tvůj) ] psáno pod sebou nehodn ‹ –94, 2 Stvořiteli ] konec slova přepsán z nečitelného škrtu – 94, 6koupeni ] psáno koupëni (e s kroužkem) – 94, 7 (Zjev. 14, 4) připsá-no na okraji strany – 94, 11 mistru nadepsal K nad přeškrtnutým

131

á služebnice tváý slouha tvůj

_ q

formovati – 94, 12 ty ] za tím přeškrtnuto své – 94, 13 Ducha tvéhosvatého maje ] maje Ducha tvého svatého, přemístění naznačenočíslicemi – 94, 15 přikázaních ] omylem přikázuních – 94, 17 ó svatýBože ] ó Bože svatý, přemístěni naznačeno číslicemi – 94, 18 osvě-cůj ] osvědcuj DJAK – 94, 24 lokty ] přepsáno z nečitelného tvaru– 95, 1 Přídavek … to dělati připsal K – 95, 2 rozumném ] psánorozumnē – 95, 2 cvičení v pobožnosti ] cvičení 1. v pobožnosti –95, 3 čtvrtém ] psáno čtwrtē – 95, 4 s přepsáno z a – 95, 5 Nebo ]nadepsal K nad přeškrtnutým Ku příkladu – 95, 5 byť ] za tímpřeškrtnuto i (psa -né y) – 95, 7 aby ] nadepsal K nad přeškrtnutýmna mysli – 95, 8 protože ] psáno ptože, p se smyčkou na nožce –95, 8 nejprv zavinutý ] zavinutý nejprv, přemístění naznačeno čísli-cemi – 95, 9 se formuje, a tak zformovaný připsal K na okraji stra-ny – 95, 15 co činíme a nadepsal K – 95, 18 Zabije ho nadepsalK – 95, 24 býti ] pod touto řádkou přeškrtnuto Jak ty posloucháštáty svého? (Mámy své). Tak, že činím, co mi káží. – 95, 26 rodičioprav. K z pův. rodičové – Na nepaginované straně (nesla by ozna-čení 88) rkp. je zapsáno zřejmě V. Hankou s textem Informatorianesouvisící úsloví: Desetkrát po sobě zčerstva říkati: Drozd sobězáhubu kaká, protože co ponešvaří, mejlí ze sebe pučí, z čehož lep.

132

_ q

edi ce EURO PAsv. 5ří dí prof. RNDr. Sta ni slav Ko má rek, Dr.

Edici připravil Tomáš HavelkaPřed mlu vu na psal Martin SteinerVy da lo Na kla da tel ství Aca de miaStře dis ko spo leč ných čin nos tí AV ČR, v. v. i.Vodičkova 40, 110 00 Praha 1

Obál ku na vr hl Pa vel RůtOdpovědná redaktorka Eva LeinerováVy dá ní v Nakladatelství Academia druhé, Pra ha 2007Edič ní čís lo 10356Gra fic ká úpra va Pavel RůtSaz ba a zlom Vladimír FáraTisk Tě šín ská tis kár na, a. s., Šte fá ni ko va 2, Čes ký Tě šín

ISBN 978-80-200-1451-1

Kni hy Na kla da tel ství Aca de mia za kou pí te nawww.aca de miak ni hy.czwww.aca de mia books.cz

Jan Amos KomenskýInformatorium školy mateřské

_ q

Sebastian BrantLoď bláznů

Čtenářům se znovu dostává do rukou světoznámá satirickábásnická skladba z konce patnáctého století. Ve snaze o mrav -ní naučení a dobovou kritiku autor převedl všechny lidskéchyby, slabosti, neřesti, nedostatky a poklesky na společné-ho jmenovatele bláznovství a blázna postavil do středu mo -rálně satirického obrazu světa. Cílem bláznovské pravdy jesebepoznání bláznivosti, která je podstatou člověka a jíž nikdoneunikne.

edice Europa, cca 200 s., ilustrováno

V Nakladatelství Academia v edici Europa vyjde:

_ q

Dante AlighieriPeklo

Přeložil, poznámkami opatřil a doslov napsal Vladimír Mikeš

Vstupní, nejproslulejší ze tří dílů proslulé Božské komedie,jednoho ze základních literárních děl, které už osm stoletíupoutává pozornost čtenářů na celém světě. Dante Alighieri(1265–1321), básník a učenec, který mimo jiné stojí u zákla-dů spisovného italského jazyka, shrnul ve svém nejvýznam-něj ším, neobyčejně důmyslně komponovaném díle veškerévědění své doby. Na pouti záhrobní říší, která je symbolic-kým obrazem lidského života, od prvotního hříchu až po spa-sení a probuzení k věčnému životu, autora provází římskýbásník Vergilius. Báseň, napsaná v sugestivních terciích (od-povídajících základnímu principu čísla 3, podle něhož je eposse staven), je od 19. století výzvou pro nejlepší české překla-datele (J. Vrchlického, O. F. Bablera a další). Do této řadypatří i nejnovější překlad Vladimíra Mikeše.

edice Europa, cca 240 stran, váz.

_ q

_ q