© Nakladatelství Academia,SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

živa 5/2016 CXXIX

Byl a zůstává velkou postavou jak české,tak mezinárodní antropologie, opravdovýmrenesančním člověkem, snad jedním z po -sledních tohoto druhu, kterého česká antro -pologie měla. Jeho obsáhlý zájem o vědyo člověku naplňuje koncepčně širokou de -finici této disciplíny. Prof. RNDr. Jan Jelí-nek, DrSc., mluvil několika světovýmijazyky a v konverzaci plynule přecházelz jednoho jazyka do druhého. Byl vynika-jící vypravěč a jeho entuziasmus dokázalvždy nadchnout posluchače. To se pro-jevilo ve vysokoškolských přednáškáchstejně jako v popularizaci vědy. Šíře jehozájmů zahrnovala nejen paleoantropolo-gii, archeologii, ale rovněž muzeologiia etnografii.

Jan Jelínek se narodil v Brně v r. 1926.Na brněnské Přírodovědecké fakultě Ma -sarykovy univerzity dokončil studia antro-pologie a dovršil je r. 1949 doktorátempřírodních věd v oboru fyzické antropolo-gie. Z tohoto roku pochází i jeho prvnípublikace věnovaná dekorativnímu umě-ní Nové Guineje. Vzdělání si rozšířil post-graduálním studiem archeologie a etno-grafie. Jako významná průprava pro výzkumevoluce člověka mu pomohlo dvouletépostgraduální studium anatomie na Lékař-ské fakultě MU. Svou kandidátskou práci(CSc.), dnešní ekvivalent doktorandské di -zertace, obhájil v r. 1959 na téma Antropo -logie doby bronzové, posléze získal vědec-kou hodnost DrSc. za práci Antropologiemladší doby kamenné (1964). Po r. 1968byl falešně obviněn z nezákonného pro-deje brokovnic zakoupených pro expedi-ci v Austrálii, avšak obvinění z účasti naspiknutí proti režimu, jak píše ve vzpomín -kách na něj mladší americký kolega, paleo-antropolog David W. Fraye (nyní emeritníprofesor Kansaské univerzity), se ukázalavykonstruovaná. I přes tuto kafkovskousituaci Jan Jelínek musel opustit vedoucípozici v Moravském zemském muzeu. Na

další ohodnocení vědecko-pedagogickéčinnosti si počkal téměř čtvrtstoletí.

Navzdory poměrně intenzivní přednáš-kové činnosti, kdy vyučoval antropologii naFilozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně(nyní opět Masarykova univerzita) v Brně(v letech 1962–72) a paleoantropologii nakatedře antropologie PřF Univerzity Kar-lovy v Praze (do r. 1975), se k přednášenína vysokých školách mohl vrátit až por. 1990. V r. 1992 se habilitoval na PřF MUv Brně s prací nazvanou Význam uměnístarých Austrálců – studie evoluce a roleskalního umění ve společnosti australskýchlovců-sběračů. O rok později byl jmeno-ván profesorem – k této příležitosti mělpřednášku na téma Stopy prvních homini-dů v Laetoli.

Jan Jelínek žil a pracoval celý životv Brně, ale často pobýval v zahraničí, z dů -vodů, které vyplynuly z charakteru jehoodborných aktivit – expedice, administra-tiva vědy, kongresy a sympozia. Počátkyjeho pracovní činnosti se vážou na Morav-ské zemské muzeum v Brně. Zde v r. 1949nastoupil na oddělení pravěku, pozdějipřejmenované na Ústav Anthropos. Tentoústav mnoho let řídil a zasloužil se o jehorozvoj i výstavbu nového výstavního pa -vilonu Anthropos v brněnských Pisár-kách. Vytvořil zde moderní instituci, v nížspojil badatelskou i muzejní činnost v je -den celek v moderní koncepci, která sestala vzorem i pro jiná muzea. Na tomtomístě musím zmínit, že návštěva tohotomuzea v rámci studentské exkurze vede-né zoologem a paleoantropologem Vrati-slavem Mazákem byla zřejmě tím rozho-

dujícím momentem, který mne nasmě -roval ke studiu antropologie na Přírodo-vědecké fakultě UK. Jan Jelínek byl rovněžředitelem Moravského zemského muzeamezi lety 1958 a 1969. Již na počátku 60.let se zasloužil o zavedení vysokoškolskévýuky muzeologie, jako jedné z prvníchv Evropě.

Organizační schopnosti i široký rozhledv muzeologii ho vynesly v r. 1970 jakozástupce Československa v Mezinárodníradě muzeí UNESCO (ICOM), kde řadulet pracoval v různých výborech a v letech1971–77 působil jako její prezident. Bylčasto zvaným specialistou a zasloužil seo rozvoj muzeí v různých zemích. Organi -zoval expedice, především orientovanéna poslední svědky doby kamenné. Lovec-ko-sběračské společnosti druhé polovi-ny 20. stol. ho fascinovaly a byly pro nějlaboratoří pro pochopení způsobu životalidských populací minulosti. Účastnil sev letech 1969 a 1973 významné antropolo -gické expedice do Arnhemské země v Aus-trálii (Severní teritorium). Později navštívilvýchodní Sibiř a podnikl výpravu k se -verským Sámům (Laponcům). Opakovaněpodnikl pracovní cesty na Saharu, do Íránua příležitostně v rámci kongresů a konfe-rencí také do jiných oblastí prakticky všechkontinentů. Z cest přivezl nejen dokladymateriální kultury obyvatel, ale i poznatky,které postupně zúročil ve svých publika-cích. Během života napsal více než 200 od -borných sdělení a řadu knih. Z nich uveď-me alespoň jednu – Velký obrazový atlaspravěkého člověka (Artia, Praha 1977) vy -daný i v řadě jazykových mutací.

Zastavme se však u jeho přínosu biolo-gické antropologii. Jan Jelínek byl zaklá-dajícím členem Československé společ-nosti antropologické při ČSAV, pod tímtonázvem založené v r. 1964, a po dlouhoudobu i jejím předsedou. Významně se po -dílel na chodu Evropské asociace antro-pologů (EAA), které předsedal v letech1980–83. Z jeho iniciativy se konala v Čes-koslovensku řada mezinárodních kongre-sů a kontakty se zahraničními badateliměly vliv i na kolegy a studenty, kteří pra-covali v jisté odborné izolaci normalizač-ního Československa. Odborná činnost JanaJelínka v paleoantropologii byla zaměřenana morfologické rozdíly populací fosilní-ho člověka ve střední Evropě. Ve svýchpublikacích přiblížil nálezy fosilního člo-věka z našeho území mezinárodní vědec-ké komunitě, jak neandertálců z lokalitjako Kůlna, Ochoz nebo Šipka, tak anato-micky moderních lidí z Mladče a z obdo-bí moravského gravettienu z Dolních Věs-tonic a Pavlova. Jeho nadšení až vášeň propoznání evoluce lidské linie se odrazilataké v popularizaci vědy. Byl poradcemamerické autorky Jean Aulové, která sezasloužila ve svých knihách o přiblíženíživota ve svrchním paleolitu mladým čte-nářům. Jiná oblast paleoantropologie setýkala taxonomie a paleobiologie. Otázkuvztahů člověka vzpřímeného (Homo erec-tus) a č. moudrého (H. sapiens) a časnýchmigrací z Afriky řešil Jan Jelínek osobitě.Jako jeden z prvních předpokládal značnéstáří sapientního člověka a ve svých pub-likacích z počátku druhé poloviny 20. stol.navrhoval, aby se některé populace H. erec-tus již považovaly za H. sapiens.

Jaroslav Brůžek

Jan Jelínek (1926–2004)

1

1 Jan Jelínek při rozbalování kostí australských domorodců, zabalenýchv eukalyptové kůře (paperbarku). Expedice do Arnhemské země v r. 1969. Dnes již nemyslitelné. Foto z Archivu Ústavu Anthropos

© Nakladatelství Academia,SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

Předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Dra-hoš předal v pondělí 3. října 2016 vynika -jícím českým badatelům prestižní oceně-ní spojené s finanční odměnou, které jeohodnocením významných výsledků, odjejichž prvního zveřejnění nebo realizo-vání neuplynulo více než pět let. „CenyAkademie věd ČR se udělují za dosaženívýsledků světového významu v oblastechstrategicky orientovaných na současnéspolečenské priority a samozřejmě přispí-vají ke zvýšení prestiže AV ČR v meziná-rodním srovnání,“ uvedl při slavnostnímceremoniálu Jiří Drahoš.� Cenu Akademie věd ČR za vynikajícívýsledky velkého vědeckého významu do -sažené při řešení vědeckých úkolů, gran-tových, interních programových a mezi-národních projektů financovaných AV ČRzískaly dva autorské týmy.

Prof. RNDr. Josef Komenda, Ph.D., DSc.,Ing. Roman Sobotka, Ph.D., RNDr. JanaKnoppová, Ph.D., a Mgr. Vendula Krynic-ká, Ph.D. (Mikrobiologický ústav AV ČR,v. v. i., Centrum Algatech, Laboratoř fo to -syntézy, Třeboň), byli oceněni za výsledkyv oblasti Biogeneze a ochrany fotosysté-mu II. V letech 2012–16 publikovali řaduvýznamných prací. Objasňují molekulárníprincipy tvorby, ochrany a údržby fotosys -tému II (PSII), složitého komplexu bílko-vin, pigmentů a dalších faktorů. Jeho funkceje spojena s vývojem kyslíku, je tedy zcelazásadní pro udržení života na Zemi, a před-stavuje i zajímavý model pro syntetickoubiologii – jde o unikátní systém, v němžklastr anorganických iontů vázaných nabílkovinnou matrici dokáže uvolnit z vodymolekuly kyslíku, elektrony a protony. Kdy-by se systém podařilo napodobit v umě-

lých podmínkách, mohl by se stát základemjedinečného zdroje energie. Tým J. Komen-dy zkoumal, jak vzniká a jak je udržovánfunkční, a vytvořil model modulárníhoskládání PSII – komplex je postupně složenz menších jednotek-modulů, tvořených jed-nou větší membránovou bílkovinou s navá-zaným chlorofylem, několika malými sta-bilizujícími bílkovinami a pak perifernímipomocnými, které tým identifikoval, lokali -zoval a zjistil jejich funkci. Patří k nim uni-kátní bílkoviny vázající chlorofyl a karo -teny, jež se uplatňují při ochraně PSII předúčinky nadměrného ozáření. Objasněnýfyzikální mechanismus spočívá v přeměněexcitační energie chlorofylu na tepelnouenergii přenosem na molekulu karotenu.

Doc. Mgr. Petr Svoboda, Ph.D., Ing. Ma -tyáš Flemr, Ph.D., MUDr. Radek Malík,Ph.D., Mgr. Jana Nejepínská, Ph.D. a doc. Ra -dislav Sedláček, Ph.D. (Ústav molekulárnígenetiky AV ČR, v. v. i.), převzali cenu zavýsledky zaměřené na RNA interferenciu savců. RNA interference (RNAi) předsta-vuje evolučně velmi starou formu imunity,která chrání rostliny a bezobratlé živoči-chy před viry. Jinak je tomu u savců. TýmP. Svobody ukázal na myším modelu, žeRNAi je u savců plně funkční jen v myšímvajíčku, kde má dokonce dominantní po -stavení mezi příbuznými, nefunkčními me -chanismy miRNA a piRNA. Práce skupinyodkryla molekulární mechanismus vysvět-lující, proč je u savců RNAi přítomna prá-vě v myším vajíčku. Příčinou je speciálníforma enzymu Dicer, která vznikla v evolu -ci díky unikátní mutaci způsobené inzercímobilního elementu příbuzného retrovi-rům. Vysoce aktivní RNAi lze přitom do -sáhnout poměrně jednoduchou modifikacíenzymu Dicer, čímž se otevírá nový směr

CXXX živa 5/2016

Měl jsem možnost se poznat s prof. Je -línkem několikrát. Již jako student PřF UKjsem byl stejně jako mí kolegové fascinovánjeho přednáškami jak z pobytů v extrémníchpodmínkách zemí tří kontinentů a setká-ní s jejich obyvateli, tak z oblasti evolucečlověka, kdy neotřelé názory mimo sché-ma učebnic dokázal konfrontovat se zcelanovými objevy lidských fosilií. Vštěpovalnám lásku k vědě a poznání a na jeho do -poručení jsme četli knihu Hanse SeleyeK záhadám vědy (Orbis, Praha 1975). V nísi ostatně při vzpomínkách na Jana Jelínkačtu i dnes. Další setkání proběhlo v Paří-ži, kde jsme se vídali opakovaně a společ-ně navštěvovali některá pařížská antropo-logická pracoviště. Velmi přátelské bylynávštěvy u prof. Denise Ferembachové,velké příznivkyně české antropologie. Měljsem rovněž příležitost později (v 90. le -tech) se s J. Jelínkem potkávat na svémpracovišti na Univerzitě v Bordeaux. Zde

jsem zjistil, jak uznávaným odborníkema kolegou byl pro přední badatele v paleo-antropologii. Namátkou uvedu jména jakoBernard Vandermeersch, Milford Wolpoff,Alan Mann, Erik Trinkaus, Anne-Marie Til-lierová ad. Společně s kolegy z Bordeauxjsme na počest životního jubilea Jana Jelín-ka zorganizovali v r. 1997 mezinárodníkonferenci na téma Biologické a kulturníproměny v Evropě od konce středníhopaleolitu do neolitu. Sborník přednášekz této konference se podařilo vydat vlast-ním nákladem až v r. 2003. Díky Jelínko-vě velkorysosti a pozvání jsme společněs kolegou Ericem Crubézy mohli studovatkosterní pozůstatky z nejstarších neolitic-kých pohřebišť Vedrovice a Horné Krška-ny, uložené v Moravském zemském muzeu.Naše práce byla završena několika společ-nými publikacemi, které v bibliografii JanaJelínka chybějí. Popisují paleodemografiiobou pohřebišť a rovněž výsledky našeho

studia ukazující, že predispozice pro dege-nerativní a artrotické změny kostry exis -tovaly již v neolitu. Nalezli jsme důkazy,že v časném neolitu lidé na našem územíprováděli úspěšné trepanace i amputace.

Jan odešel v říjnu 2004. Až do posled-ních dnů svého života intenzivně pracovala jeho poslední velká kniha Střecha nadhlavou: kořeny nejstarší architektury a byd-lení vyšla v r. 2006 (Nakladatelství Vutium,Brno). Životním krédem prof. Jelínka bylolatinské Per aspera ad astra – Přes překážkyke hvězdám. To se mu podařilo naplnit.Překážek v jeho životě bylo hodně, ale do -kázal se s nimi vyrovnat. Zapsal se defi-nitivně do historie antropologie a jehoodkaz promlouvá i ke generacím mladším.Poslední setkání proběhlo již posmrtně –na konferenci Paleoanthropology Societyv dubnu 2006 v San Juanu na Portoriku,kde jsem se účastnil sympozia věnované-ho památce Jana Jelínka.

1

1 Předseda Akademie věd ČR Jiří Drahošspolu s oceněnými a řediteli jejich ústavů.Zleva: Roman Sobotka, Václav Hořejší,Josef Komenda, Martin Bilej, Vendula Krynická, Jana Nejepínská, Petr Svoboda, za Nadační fond Neuron Hana Křepelková Rezková, Radek Malík, manželka Martina Kopeckého a Michal Švanda. Foto S. Kyselová, Akademický Bulletin AV ČR

Ceny Akademie věd České republiky