Katarina Petrovičová: Martianus Capella – ukázka

[]

STUDIUM [32]

petrovicova_blok_new_hyper_CS5.indd 3 21.1.2011 15:09:58

[]

BRNO 2010

Katarina Petroviov

MARTIANUS CAPELLANauky na cest

mezi antikou a stedovkem


[]

Katarina Petroviov, 2010Cover photo RMN / Daniel Arnaudet Host vydavatelstv, s. r. o., 2010

Odborn recenzenti:Prof. PhDr. Jana Nechutov, CSc.PhDr. Jan Janouek, Ph.D.

Publikace byla vydna na zklad een grantovho projektu GP405/07/P202, realizovanho Filozo ckou fakultou Masarykovy univerzity za nann podpory Grantov agentury esk republiky.

ISBN 978-80-7294-384-5

Chtla bych podkovat vem, kte se na vzniku tto publikace podleli radou, pipomnkou i povzbuzenm, zejmna potom obma odbornm recenzentm.Zvltn podkovn pat dr. Roman Kopekov za jej nenahraditelnou pomoc pi tvorb anglickho abstraktu.


[]

OBSAH

vod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

PRELIMINARIA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Martianv ivot. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Autobiogra ck vpov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Svdectv rukopis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Svdectv antickch text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Nepm svdectv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pbh o hledn nevsty a jej cest na nebesa, pbh

svatebnho daru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Kniha prvn: vbr nevsty pro Merkura () . . . . . . . . . . . . . .. Kniha druh: Filologiiny ppravy ke satku

a cesta do nebe () . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Kniha tet: Gramatika () . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Kniha tvrt: Dialektika () . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Kniha pt: Rtorika () . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Kniha est: Geometrie () . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Kniha sedm: Aritmetika () . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Kniha osm: Astronomie () . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Kniha devt: Harmonie () . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

NESCIOQUID INOPINUM INTACTUMQUE CANO... (KOMPOZIN PLN DE NUPTIIS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. Pm kompozin sdlen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Rozhovor prvn (Martianus syn): vymezen nr . . . . . . . . . .. Rozhovor druh (Martianus ten):

konec pohdky, potek encyklopedie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Rozhovor tet: reakce na Martianv pln

(Martianus Camena) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .


[]

.. Rozhovor tvrt (Martianus Athna Satira): vha teorie a Satiry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

.. Rozhovor pt (Martianus Satira): spor o vhodn nr i rovnovhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

.. Finle: rozhovor v rozhovoru (Martianus syn Satira) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

.. Nepm kompozin vyjden: djov metatexty . . . . . . . . .

MSTO DE NUPTIIS V LITERRN TRADICI(NROV CHARAKTERISTIKA: LITERRN MOTIVY A POSTUPY). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. De nuptiis jako menippsk satira . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Prozimetrum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Typick situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Parodie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . De nuptiis jako alegorick romn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Pohdka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Alegorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . De nuptiis jako naukov encyklopedie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Disciplinae a zrozen encyklopedie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Zkladn charakteristika Nauk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Sedm panen sedm sester. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Shrnut . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zvren syntza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam pouitch bibliogra ckch zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam zkratek citovanch antickch dl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bibliogra e . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Edin poznmka k prav textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Abstract . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jmenn rejstk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .


[]

VOD

Systm sedmi tzv. svobodnch nauk (septem artes liberales) je soust toho nejvznamnjho, co antika pedala dalm staletm. Zatmco mnoho jinch duchovnch plod svch pohanskch pedchdc pijmali kesant uenci jen pozvolna a s vhradami, cyklus pvodn ppravnch pedmt pro dal loso ck studium se zhy stal akceptovanou soust novho obrazu svta. K tomu, aby mohly bt svobodn nauky zapojeny do irho vzdlvacho sy-stmu, bylo nutn, aby se z elitn loso ck ppravky uren pro hrstku vyvolench promnily v pevn zklad, jeho pnos by byl srozumiteln pro vechny. Tato promna nebyla nhl a podlela se na n cel ada osobnost, nap. Augustinus tm, e obhjil prav-divost poznn svobodnch nauk a odstranil tak rozpor s kesan-skm uenm, i Cassiodorus, kdy je doporuil svm mnichm jako dobr zklad pro porozumn Psmu. Mezi tvrci systmu je vak tak mu, jemu na tomto poli pat zvlt vznamn msto, a to proto, e dal naukm dosud nevdanou nezvislost a zrove pitalivost, kter jejich soubor pozvedla na novou, skuten ve-obecnou rove. Jedn se o Martiana Capellu a jeho dlo De nuptiis Philologiae et Mercurii (O satku Filologie a Merkura).

Toto tvrzen se zd bt provokativn odvn, protoe ped pmoae jednoduchmi naukovmi kompendii septem artes li-berales, jak teni nabz Cassiodorus i Isidor, upednostuje text s pomrn sloitou formln vstavbou. De nuptiis Philologiae et Mercurii (dle uvdno jako De nuptiis) v sob toti spojuje n-kolik antickch nr. Jdro textu tvo naun kompendium sedmi svobodnch nauk, zejm inspirovan ztracenm spisem


[]

Disciplinae (Vdn obory)1) M. Terentia Varrona a erpan z nejrz-njch parcilnch naukovch spisk, naun vklad je nicmn zabalen do pohdkovho vyprvn o hledn vhodn nevsty pro boha Merkura, jej pouti do nebe a poslze o probhajc sva-tebn hostin. V dle vak nejsou patrn jen literrn postupy aris-totelovskch systematickch vukovch podklad a apuleiov-skho pohdkovho romnu (Apuleiem bezesporu a piznan ovlivnn), ale tak motivy platnskho symposilnho dialogu (indikovan rmcovm vstupem zprostedkovanho vyprvn i nslednm symposilnm agnem panen), okoenn navc alegori i komikou vlastn lkinovsk menippsk satie, formln potvrzen stdnm przy a vere, prozimetrem.

Tvrzen tm odvnj, m vce interpretac Martianv text vyvolv, od typick antick vehochuti pokouejc se sucho-prnost poznatk ozvltnit nepli vydaenm, stylisticky kom-plikovanm pbhem,2) pes kryptopohansk mystagogick kompendium3) a po ironickou encyklopedii, literrn a kol-skou hru.4) Navzdory vem jmenovanm odstnm a podtnm textu, i lpe eeno s jejich podporou vak spov hlavn pnos De nuptiis prv v konkrtn podob naukovho vkladu.

Martianv text ovem nen jen patrn prvnm ucelenm pe-hledem svobodnch nauk, ale vykazuje tak etn znaky, je ho pibliuj k starm vzdlvacm prukm pokouejcm se te-nm zprostedkovat veobecn poznn: ke Gelliovm Attickm

1) V plnm znn Disciplinarum libri IX (Devt knih o vdnch oborech). 2) V tomto duchu vyznv Martianovo hodnocen u mnoha odbornk: nap. Dick, A.,

1889. Commentationis philologicae de Martiano Capella emendando, pars II. St. Gallen: Kaelin, 3 (pokraovn jeho disertace z roku 1885. De Martiano Capella emendando. Diss., Univ. Bern); Lewis, C. S., 19382. The Allegory of Love. A Study in Medieval Tradition. Oxford: Oxford University Press, 81: a palace without design; Willis, J., 1952. Martianus Capella and his early commentators. Diss., University of London (nepubl.), 12n., a zejmna 180: one of the least attractive classical authors during a period of remarkable literary decadence; i Id., 1973. Martianus Capella und die mittelalterliche Schulbildung. Das Altertum, 19, 166 (in allem, was Form und Stil betrifft, ist seine Arbeit grotesk) i 171; Stahl, W. H., 1965. To a better under-standing of Martianus Capella. Speculum, 40, 103 (an extravagant fantasy); Stahl, W. H. Johnson, R. Burge, E. L., 1971. Martianus Capella and the Seven Liberal Arts. Volume I. New York: Columbia University Press, 9n. i 21; aj.

3) Shanzerov, D., 1986a. A Philosophical and Literary Commentary on Martianus Ca pellas De nuptiis Philologiae et Mercurii. Book 1. Berkeley Los Angeles London: University of California Press, 43.

4) Relihan, J. C., 1987. Martianus Capella, the good teacher. PCPh, 22, 61.


[]

nocm (Noctes Atticae) a Macrobiovm Saturnlim (Saturnalia). Ob jmenovan dla mohli teni do hloubky poznat prostednic-tvm srovnvac studie Docere ac delectare.5) Dkladn charak-teristika Martianovy pvabn a souasn podivn pohdky na pedchoz publikaci navazuje a spolu s n nabz tenm celistv obraz vech t pozoruhodnch doklad latinskch ve-obecn vzdlvacch snah.6)

Martianovo dlo se sice stalo jednm z klovch text stedo-vk vzdlanosti a tak jednm ze zklad stedovkho rozt-dn vd, v dal e modernch vd vak jeho vznam, a tm i zna-lost ustupovaly, proto je vhodn jeho zkoumn uvst zkladnmi informacemi o Martianov ivot a strunm nastinem dje. Takov uspodn se sice odliuje od uspodn pedchoz pu-blikace,7) je vak pimen tomu, e De nuptiis nebylo na rozdl od Attickch noc a Saturnli dosud ani sten peloeno do e-tiny nebo sloventiny,8) m je jeho recepce v eskm prosted velmi limitovan. Dj De nuptiis m navc zsadn vznam pro pochopen jeho smyslu. Ve vlastn analze je pro vt pehled-nost zachovn stejn sled argumentace jako v ppad rozboru text Gellia a Macrobia, tj. nejprve je zkoumn zpsob, kterm Martianus navazuje reln i obrazn dialog se tenem a ko-mentuje svj postup pi vyprvn, ili jeho kompozin zmry, a pot se tenm ji pedstavuj jednotliv nrov aspekty jeho dla. Naopak vlastn obsah nauk zstv stranou pozornosti, protoe De nuptiis pli vzdaluje pedchozm textm (jednotliv nauky mly generacemi ustlenou podobu, ji Martianus vti-nou respektuje).

nrov rozbor se s ohledem na zvltn mnohovrstevnatost Martianova textu len do t podkapitol, v nich je postupn

5) Petroviov, K., 2008. Docere ac delectare. Promny msk naukov literatury. Brno: Host.

6) Srov. Petroviov 2008, 247, pozn. 786. 7) Souhrny ivotopisnch informac byly v tto publikaci soust vodn kapitoly (ibid.,

1624). Nrt dje byl smyslupln pouze u Macrobia (ibid., 144148), protoe Attick noci jednotn djov schma postrdaj.

8) Pro oba texty jsou k dispozici vbrov peklady, pro Saturnalia esk (Hlavek, J. [transl.], 2002. Macrobius: Saturnlie. Praha: Herrmann & synov), pro Attick noci slovensk (Vallov, E. [transl.], 1987. Aulus Gellius: Atick noci. Bratislava: Tatran), kter umouj eskmu teni zskat alespo zkladn pedstavu o obou tchto dlech.


[]

podrobena posouzen mra vlivu nr, k nim je De nuptiis tra-din potno: menippsk satiry, romnu a konen naukov encyklopedie. Analza zpsobu, jakm Martianus s jednotlivmi nrovmi pedlohami pracuje, by mla dt odpov na otzky, v jakch ohledech vychz jeho text ze stejn tradice jako texty obou ve uvedench autor a v em je naopak jeho jedinenost. Posouzen shod a rozdl by tak mlo umonit uchopit veobec-nou naukovou literaturu, kdy ne jako zvltn nr, tak jako n-rov okruh se srovnatelnmi metodami a postupy.


[]

1 PRELIMINARIA

1.1 MARTIANV IVOT

Zaazen ivota a dla Martiana Capelly do souvislost provz ne-jasnost a nejistota, pznan pro mnoho autor pozdn antiky. Martianus podle dosud zjitnch informac, z nich velkou st prozrazuje sm na rznch mstech svho dla, nezastval dn vysok ad v msk administrativ, take se jeho jmno neob-jevuje v o cilnch soupisech ednk ani v edn korespon-denci. O to obtnji lze zmapovat jeho historickou stopu, prob-hajc v nkolika rovinch.

1.1.1 Autobiogra ck vpov

Zkladn biogra ck daje poskytuje sm autor ve sv prci, zejmna v vodn prze a zvrench verch, tzv. peeti ().9) Hned po vodnm hymnu s e Martianus pedstavuje teni jakoby z pohledu svho syna coby proedivl mu v po-kroilm vku (Mart. Cap. 2,6n.: [] respersum capillis albicantibus verticem incrementisque lustralibus decuriatum []: se skrnmi skrope-nmi blavmi vlasy, vyslouenmi prstkem luster10)), tj. poukazuje

9) K jej dkladn analze (obsahujc edici, peklad i koment) viz Cristante, L., 1978. La di Marziano Capella (: autobiogra a e autoironia). Latomus, 37, 679704; a znovu v revidovan podob Id., 1987. Martiani Capellae De nuptiis Philologiae et Mercurii liber IX. Introduzione, traduzione e commento. Padova: editrice Antenore, 170173 a 380390.

10) Adjektivum decuriatus pekldm obecnji bez pesnho odkazu na poet let (sic in-terpretuje u Jan Scotus Eriugena: viz Ramelliov, I., 2006. Scoto Eriugena, Remigio di Auxerre, Bernardo Silvestre e Anonimi. Tutti i commenti a Marziano Capella. Testo latino a fronte. Milano: Bompiani, 97; i Remigius z Auxerre: Ramelliov 2006, 874).


[]

na skutenost, e knihu sepsal a v pozdnm vku, a tento dojem umocuje zmnkou o nejapnm vann (2,7: nugulas ineptas aga-rrire). V zvren verov pasi dvaceti sedmi iambickch se-nr (9971000), jej jednoznan vklad vyluuje pokozen textu a neitelnost rukopis, autor ob uveden charakteristiky v urit symetrii opakuje pro patin efekt synonymnmi (ani-lis fabula: 997,19,11) canescens: 999,16, veter nus: 1000,4), i dokonce stejnmi vrazy (garrire: 998,6, nugae: 1000,4).12) Nadto uvd i nkolik dalch autobiogra ckch i nformac, konkrtn o svm karthaginskm pvodu (999,17: beata alumnum urbs Elissae quem vi-det: kterho vd jako svho odchovance blaen Didonino msto) i monm profesnm psoben, kter vak je pedmtem petrvvajcch do-had (999,1214: [] indocta rabidum quem videre saecula / iurgis cani-nos blateratus pendere / proconsulari verba dantem culmini []:13) kterho

Jako vyjden indikujc zrove oputn profesionlnho psoben (living in re-tirement) chpe vraz Stahl Johnson Burge 1971, 11, pozn. 10; Iid., 1977. Martianus Capella and the Seven Liberal Arts. Volume II. The Marriage of Philolo-gy and Mercury. New York: Columbia University Press, 4, pozn. 7. Pas je ovem pekldna i pesnji jako vk znsoben deseti lustry, tj. 50 let, viz nap. Cristante 1978, 684 (ormai cinquantenne); Zekl, H. G. [transl.], 2005. Martianus Capella, Die Hochzeit der Philologia mit Merkur (De nuptiis Philologiae et Mercurii). Wrzburg: Verlag Knigshausen & Neumann, 45 (an Lustren unterdes ins zehnte angewach-sen). Odkazy na Martianv text budou uvdny podle Willisovy edice (Bibliotheca Teubneriana, 1983; toto vydn bylo pipravovno s velkou pelivost mnoho let: viz zejmna Willis, J., 1971. De Martiano Capella emendando. Leiden: E. J. Brill, a adu lnk v seznamu literatury na konci tto studie: s. 186), tedy bez udn jednotlivch knih pouze s paragrafy, pro jednoznanou orientaci nicmn dopluji paragrafy o s-la dk (tento zus sice nen bezproblmov, zvlt v ppad na sebe navazujcho textu, kter je soust jednoho odstavce, avak na rznch stranch, ale bez nho by na citovan msta bylo odkazovno pli nepesn).

11) Jet Stahl te jako senilis fabula (Stahl Johnson Burge 1971, 11; Iid. 1977, 381), tj. jako A. Dick v edici De nuptiis z roku 1925 (ten zstalo i v edici korigovan J. Prauxem v roce 1969). Vznamov nepovauji rozdl mezi adjektivy staeck a babsk za podstatn. Z hlediska textov kritiky je ovem opodstatnn Willisovo ten (Willis [ed.] 1983, 384), a to s ohledem na Martianovu nvaznost na Apuleia (viz pozn. 127 tto studie).

12) Peklady viz pozn. 180 a 191 tto studie. Opakovn je pro Martiana charakteristickm jevem, na kter upozoruje vtina martianovskch studi (srov. Grebeov, S., 1999. Martianus Capella De nuptiis Philologiae et Mercurii. Darstellung der Sieben Frei-en Knste und ihrer Beziehungen zueinander. Stuttgart Lepzig: B. G. Teubner, 849, pozn. 615).

13) Citovan pas je jednou z nejporuenjch a edice obsahuje adu rznoten a do-plnn, viz Willis [ed.] 1983, 385. Podrobn souhrn monch interpretac nabz Cristante 1978, 698nn.: zde bez jednoznanho een, a znovu Id. 1987, 387nn.: zde ji formuluje jasn vlastn nzor. Je teba upozornit hlavn na rzn konjektury


[]

vidly nevzdlan vky, jak ve sporech zuiv oplcel poetil vsty a vy-chvaloval viny prokonsulsk; jin peklad: kterho vidly nevzdlan vky, jak ve sporech zuiv vil tkot ps, kter enil i ped samotnm pro-konsulem). Pvodn byla zmnka o prokonsulovi interpretovna jako odkaz na Martianovo psoben v tomto adu.14) Tto mo-nosti ovem protie sm autor upozornnm na svj skromn majetek (999,18n.: [] iugariorum murcidam viciniam / parvo obsiden-tem vixque respersum lucro []: v ospalm sousedstv pask krav, a sotva mu kdy kanul i jen mal zisk).15) I kdy tuto interpretaci odmtneme, stle zstv monost dvojho vkladu citovanch ver 1214. Nkte povauj pas za oznaen profese prvnka na soudech (s oporou v odstavci 577 tvrt knihy, dku 9, kde Martianus mluv o kiklounstv na soud i trhu: forensis rabulatio),16) v jinch

14. vere: zejmna vero dantem (sic Dick [ed.] 1925) / perorantem (Kopp [ed.] 1983) /iura dantem (Scaliger: citovno dle Sundermeyera, A., 1910. De re metrica et rhytmi-ca. Diss., Univ. Marburg: Robert Noske, 25; zejm odkaz na Grotiovu edici z roku1599, na n Scaliger participoval) / verba dantem (Sundermeyer 1910, 30, i Willis [ed.] 1983, 385), vetn nejednoznanho souslov proconsulare culmen (Parker, H., 1890. The Seven Liberal Arts. HR, 5, 442; i LeMoineov, F., 1972. Martianus Capella. A Literary Re-evaluation. Mnchen: Arbeo-Gesellschaft, 213: interpretuj topogra cky jako karthaginsk sdlo prokonsula; interpretaci bez zdvodnn odmt Stahl: Stahl Johnson Burge 1971, 15, pozn. 32; jako zmrnou hru Martia-na s topogra ckm a institucionlnm vznamem ji pijm a podrobn vysvtluje Schievenin, R., 1986. Marziano Capella e il proconsulare culmen. Latomus, 45, 803807).

14) Sic ji Remigius (Ramelliov 2006, 1716); z novovkch odbornk nap. Cap-puyns, M., 1949. Sub voce Capella (Martianus). In Baudrillart, A. [ed.]. Dictionnaire dhistorie et de Gographie ecclsiastique. Sv. 11. Paris, col. 836n.

15) Tato pas spolu s Martianovmi poznmkami o vlastn rusticitas pinesla i ponkud absurdn interpretaci, e Martianus byl chud venkovsk samouk (a poor farmer: sic Parker 1890, 443; a self-taught peasant: ibid., 444; Parkerova analza je svbyt-n i v mnoha jinch ohledech). Martianv nzk spoleensk status byl odvozovn i na zklad jinch kritri, nap. jeho domnlho debased style (viz Stahl John-son Burge 1971, 9).

16) adu zastnc jmenuje Stahl (Stahl Johnson Burge 1971, 17), kter souhlas s interpretac v mezch prvn terminologie, nicmn zrove upozoruje, e je im-possible to determine from Martianus statements whether he was a lawyer, advocate, pleader, or merely a practicioner of the rhetoricians art. Zrove upozoruje na stej-nou dvojznanost i u zmnn argumentan opory ze 4. knihy (tj. na nejen prvn, ale i rtorick vklad ve smyslu enick disputace, kter shodn zastvaj oba nejvt stedovc komenttoi: Eriugena i Remigius: ibid., 19; dvojznanost nelze vylouit ani s pomoc Quint. Inst. 5,10,27, tj. kontextu tm identickho spojen forenses rabu-lae). Sm Stahl se pitom k prvnmu psoben Martiana spe pikln (ibid., 11, pozn. 10 a 19n.). Z pozdjch interpret profesi advokta pijmaj nap. Willis 1952, 9n. a Id. 1973, 165 (Winkeladvokat, tj. pokoutn advokt); LeMoineov 1972, 212n.;


[]

interpretacch je odvozovno, e byl Martianus profesionln uitel enictv.17) Sm autor dn vodtko k rozuzlen tto otzky v textu nedv.

1.1.2 Svdectv rukopis

Nejen pmo z autorovch slov, ale i ze superskripc a sub-skripc v mnoha rukopisech lze vyst nkter relevantn bio-gra ck daje, jak pravdpodobn pln znn jmna Martianus Min(n)e(i)us Felix Capella,18) tak potvrzen africkho pvodu (Afer Carthaginiensis).19) Asi nejdleitj je vak subskripce mskho enka Secura Meliora Felika, kter obsahuje datovateln in-formace: konkrtn konsult jistho Paulina (bu v r. 498, nebo 534 po Kr.) a vztah uitele a ka mezi Securem a Deuteriem.20)

Schievenin 1986, 807; Guillaumin, J.-Y. [ed., transl., com.], 2003. Martianus Capella. Les noces de Philologie et de Mercure. Tome VII, Livre VII, La Arithmtique. Paris: Les Belles Lettres, X; i v etin dostupn Conte, G. B., 20082. Djiny msk literatury. Praha: KLP Koniasch Latin Press, 617.

17) Tuto monost pipout Stahl (Stahl Johnson Burge 1971, 18) i Grebeov 1999, 15 / Ead., 2003a. Scienti c and narrative arguments in Martianus Capella. In Solin, Heikki [ed.]. Latin vulgaire latin tardif VI: actes du VIe Colloque International sur le Latin Vulgaire et Tardif, Helsinki, 29 aot 2 septembre 2000. Hildesheim Zrich New York: Olms-Weidmann, 140. K zalenn Martiana do rtorsk tra-dice srov. tak Praux, J., 1978. Martianus Capella, orator emeritus. In Collart, Jean [ed.]. Varron grammaire antique et stylistique latine. Paris: Les Belles Lettres, 171179.

18) daj dopluje podobu jmna, kterou zmiuje sm autor (Mart. Cap. 576,2: Felix meus: mj Feliku; 806,5: Felix, vel Capella, vel quisquis es: Feliku, Capello, nebo kdo vlastn jsi; 999,11: Felicis, inquit, sed Capellae amine: na msto toho jsem vmyslem Felika Capelly). Jako Martiana potom oslovuje autor svho syna (2,8 a 997,19).

19) Willis [ed.] 1983, 1 a 386. K nepodloen informaci o roditi v Madaue viz Stahl Johnson Burge 1971, 12.

20) Securus Melior Felix, vir spectabilis, comes consistorianus, rhetor urbis Romae, ex mendosissimis exemplaribus emendabam contra legente Deuterio scholastico, discipulo meo, Romae ad portam Capenam, consulatu Paulini viri clarissimi, sub V nonarum Martiarum, Christo adiuvante. (J, Securus Melior Felix, vir spectabilis, comes krlovskho konsistoria, uitel enictv msta ma, jsem opravil text peja-t z rukopis plnch chyb, a to oproti ten advokta Deuteria, svho ka. V m, u Kapensk brny, za konsultu Paulina, mue sentorskho stavu, 5. dne ped bez-novmi Nonami [tj. 2. bezna], s pomoc Bo.) Latinsk text subskripce cituji v ne-zkrcen podob dle Shanzerov 1986a, 8 (s vjimkou tvaru mendosissimis, kter opravuji dle TLL, sv. 4, 765), kter tak podrobn rozebr intepretace tto subskripce (ibid., 811). Viz tak Cameron, A., 1986. Martianus and his rst editor. CPh, 81, 320; i Vssing, K., 2008. Augustinus und Martianus Capella ein Diskurs im


[]

Na zklad identi kace a nslednho asovho prniku vech jmenovanch osob lze dvj datum vylouit,21) co znamen, e nejpozdji r. 534 mli uenci Martianv text k dispozici v m.22)

1.1.3 Svdectv antickch text

Krom textovch a rukopisnch informac lze adu daj odvodit nepmo z rznch popis i vzjemnch odkaz a ter-minologickch podobnost v textech Martiana a jeho souasnk i nsledovnk. Martianus sm zcela zejm pracuje s texty Aquily Romana a Aristeida Quintilina z 2. poloviny 3. stolet po Kr.23) Aquilv spis De guris sententiarum et elocutionis (O slovnch a mylenkovch gurch) byl zkladn inspirac pro st pt knihy vnovanou enickm ozdobm (52353724)), Aristeidovo dlo (O muzice) ze stejnho obdob zase pro knihu devtou obsahujc uen Harmonie (936995).25) Martianus

sptantiken Karthago? In Fuhrerov, T. [ed.]. Die christlich-philosophischen Dis-kurse der Sptantike: Texte, Personen, Institutionen. Stuttgart: Franz Steiner Verlag, 389n. Za peklad a interpretaci pozdn antickch ednch hodnost vdm doc. Jar-mile Bednakov.

21) Srov. ovem i nzor preferujc dvj datum: Cameron 1986, 321; Vssing 2008, 390.

22) Stahl 1965, 104; Praux, J., 1975. Securus Melior Felix, lultime Orator Urbis Ro-mae. In De Smedt, E. J. [ed.]. Corona Gratiarum. Miscellanea patristica, historica et liturgica Eligio Dekkers, XII lustra complenti oblata. Brugge Gravenhage: Sint Pietersabdij aj., 112; i Shanzerov 1986a, 10n.

23) Jako nejmlad z Martianovch pramen je oznauje nap. Cappuyns 1949, 842 (na obecnou znmost ukazuje Willis 1952, 6).

24) Tzv. gurae sententiarum (523525) a gurae elocutionis (526537; v Quintilia-nov terminologii f. verborum: Quint. Inst. 1,8,16 i 9,1,16); na zdroj upozoroval v edici mench rtor ji Karl Halm (roku 1863). Vztahu Aquilova a Martianova textu se ve zvltnm pspvku vnuje Grebeov, S., 2000b. Change and continuity in rhetorical writings. Aquila Romanus and Martianus Capellas treatises on the gu-rae sententiarum et elocutionis. AClass, 43, 4569, kter uvd adu doslovn peja-tch mst a vysvtluje zmny, kter Martianus v Aquilov textu provedl. Srov. i nov kritick a komentovan vydn Aquily Romana: Eliceov, M., 2007. Romani Aquilae De guris. Hildesheim: Olms. K de nici gur viz Lausberg, H., 19903. Handbuch der literarischen Rhetorik. Stuttgart: Franz Steiner Verlag, 308n. (nkter z gur z dne-nho hlediska pat mezi tropy).

25) Aristeida jako Martianv zdroj identi koval ji Marcus Meibom (roku 1652). Ke srovnn obou text viz Grebeov 1999, zejmna 618621 (a tak Hermann Deiters, 1881. Studien zu den griechischen Musikern: ueber das Verhltnis des Martianus Capella zu Aristides Quintilianus. Programm Posen 1881, 131, 328: non vidi). Aristeids Quintilinos je k dispozici v kritick teubnersk edici (1963) i v pekladech.


[]

tak mohl spis sepsat nejdve na konci tetho stolet. Pokud jde o autory, kte naopak na Martiana v njakm ohledu navazuj, explicitn se o nm jako literrnm autorovi zmiuj Fulgentius, Cassiodorus a eho Toursk, ovem bez asovho upesnn.26) Fabius Planciades Fulgentius ( pelom 5. a 6. stolet po Kr.) i Cassiodorus (asi 485580) uvdj shodn Martianovo jmno (Felix Capella), v nzvu dla se ale rozchzej, jist i s ohledem na roz dln dvody svho zjmu o Martianovo dlo.27) U ehoe (538?594) je Martianus pojmenovn poprv dnes uvanm jm-nem, doplnnm familirnm pdomkem noster. Boethius (asi 480524/5) sice Martiana ve svm dle nejmenuje, ada paralel vak ukazuje na monou inspiraci, a tedy i na vznik Martianova dla ped Boethiovou smrt.28)

1.1.4 Nepm svdectv

Do vah o vzniku vstupuj ale i dal nepm odvozen. Datace se v zvislosti na interpretaci rznch Martianovch zmnek odrejcch zejmna zmny v charakteristice vznamnch

26) Fulg. Serm. ant. 45 [ed. Helm 1970]: Felix Capella in libro De nuptiis Mercurii et Philologiae ait placuit Minervae pellere celibatum. (Felix Capella v knize O satku Merkura a Filologie pe: Minerv se lbilo zahnt celibt.) Cassiod. Inst. 2,2,17 [ed. Mynors 1961; Cassiodorus rozliuje mezi naukou: disciplina, a umnm: ars; na-uka je pravdiv, umn jen pravdpodobn: k rozdlu dle viz pozn. 483 tto studie]: [] et pater Augustinus, hac credo ratione commonitus, grammaticam atque rethori-cam disciplinae nomine vocitavit, Varronem secutus; Felix etiam Capella operi suo De septem disciplinis titulum dedit. ([] tak otec Augustinus myslm ze stejnho dvodu oznail ve stopch Varrona gramatiku a rtoriku jako nauky. Tak Felix Capella dal sv prci nzev O sedmi naukch.), a 2,3,20. Greg. Tur. Franc. 10,31,19 [Patrologia Latina (dle PL) 71, 572]: Quod, si te, sacerdos Dei, quicumque es, Martianus noster septem disciplinis erudiit. (To, pokud t, sluebnku Bo, kdokoli jsi, n Martianus vzdlal v sedmi naukch.)

27) Fulgentius uvd dnen titul De nuptiis Mercurii et Philologiae (vzhledem k jeho snaze o kesansk vklad mtu je pochopiteln, e ho pbh oslovil pednostn, ostatn i v rukopisech titul uvozuje pouze prvn dv knihy), Cassiodorus s du sy-stematickho encyklopedisty titul De septem disciplinis (O sedmi naukch), co zase odpovd i rukopisnm nzvm dalch knih podle nauk (srov. pozn. 143 tto studie; celkov nzev encyklopedick sti ovem doloen nen, Cassiodorus text nevidl). Viz tak Cappuyns 1949, 838n., kter zmiuje mon nzev Disciplinae (Nauky) i dnes ji neuvan nzev Satyricon (Satyrikon), kterm dlo pojmenoval ve sv edici Hugo Grotius.

28) Viz Shanzerov 1986a, 1113. Boethiovu prci De consolatione Philosophiae (O te z loso e) povauje ve vztahu k Martianovi za pozdj.


[]

tak mohl spis sepsat nejdve na konci tetho stolet. Pokud jde o autory, kte naopak na Martiana v njakm ohledu navazuj, explicitn se o nm jako literrnm autorovi zmiuj Fulgentius, Cassiodorus a eho Toursk, ovem bez asovho upesnn.26) Fabius Planciades Fulgentius ( pelom 5. a 6. stolet po Kr.) i Cassiodorus (asi 485580) uvdj shodn Martianovo jmno (Felix Capella), v nzvu dla se ale rozchzej, jist i s ohledem na roz dln dvody svho zjmu o Martianovo dlo.27) U ehoe (538?594) je Martianus pojmenovn poprv dnes uvanm jm-nem, doplnnm familirnm pdomkem noster. Boethius (asi 480524/5) sice Martiana ve svm dle nejmenuje, ada paralel vak ukazuje na monou inspiraci, a tedy i na vznik Martianova dla ped Boethiovou smrt.28)

1.1.4 Nepm svdectv

Do vah o vzniku vstupuj ale i dal nepm odvozen. Datace se v zvislosti na interpretaci rznch Martianovch zmnek odrejcch zejmna zmny v charakteristice vznamnch

26) Fulg. Serm. ant. 45 [ed. Helm 1970]: Felix Capella in libro De nuptiis Mercurii et Philologiae ait placuit Minervae pellere celibatum. (Felix Capella v knize O satku Merkura a Filologie pe: Minerv se lbilo zahnt celibt.) Cassiod. Inst. 2,2,17 [ed. Mynors 1961; Cassiodorus rozliuje mezi naukou: disciplina, a umnm: ars; na-uka je pravdiv, umn jen pravdpodobn: k rozdlu dle viz pozn. 483 tto studie]: [] et pater Augustinus, hac credo ratione commonitus, grammaticam atque rethori-cam disciplinae nomine vocitavit, Varronem secutus; Felix etiam Capella operi suo De septem disciplinis titulum dedit. ([] tak otec Augustinus myslm ze stejnho dvodu oznail ve stopch Varrona gramatiku a rtoriku jako nauky. Tak Felix Capella dal sv prci nzev O sedmi naukch.), a 2,3,20. Greg. Tur. Franc. 10,31,19 [Patrologia Latina (dle PL) 71, 572]: Quod, si te, sacerdos Dei, quicumque es, Martianus noster septem disciplinis erudiit. (To, pokud t, sluebnku Bo, kdokoli jsi, n Martianus vzdlal v sedmi naukch.)

27) Fulgentius uvd dnen titul De nuptiis Mercurii et Philologiae (vzhledem k jeho snaze o kesansk vklad mtu je pochopiteln, e ho pbh oslovil pednostn, ostatn i v rukopisech titul uvozuje pouze prvn dv knihy), Cassiodorus s du sy-stematickho encyklopedisty titul De septem disciplinis (O sedmi naukch), co zase odpovd i rukopisnm nzvm dalch knih podle nauk (srov. pozn. 143 tto studie; celkov nzev encyklopedick sti ovem doloen nen, Cassiodorus text nevidl). Viz tak Cappuyns 1949, 838n., kter zmiuje mon nzev Disciplinae (Nauky) i dnes ji neuvan nzev Satyricon (Satyrikon), kterm dlo pojmenoval ve sv edici Hugo Grotius.

28) Viz Shanzerov 1986a, 1113. Boethiovu prci De consolatione Philosophiae (O te z loso e) povauje ve vztahu k Martianovi za pozdj.


Documents

Katarina Petrovičová: Martianus Capella – ukázka