φ δ β φ φ ι κ ιp r o

KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.

W y d á w á n

p ř i s p j w á n j m

mnoha iluchow njch a u čených m užů

o d

K n jžec j A r c ib is k u p s k é P r a ž s k é l í o n s i s t o ř e ,

D ruhý ročnj běh.

S w a z e k t ř e t j .

W P r a z e , 1829.

W K njžecj A rcibiskupské kuililiskávně.

Π άντα δοκιμ άζετε' το καλάν κ α τέχετε .IJ qos Θ εσααλ. A . V. 21.

Veritas est dulcis et a m a ra ; quando dulcis, p a s c i t ; quando

amara·, cu ra t.S . Augustinus.

Q uid fortius desiderat anim a, quam v erita tem ?Leo X II.

I . P O G E D N Á N J.

O p r im á t u , n e b o l i p a p e ž s k é p ř e d n o s t i w Cjrkwi.

O dD ra, W á c law a W . W áclaw jcka , hlaw ujho chrám uPáuě

sw. W jta na hradě Pražském kauownjka.

A čkoli nám časopisem našjm pogednánj o p řed ­nosti s\v. apoštola Petra m ezi ostatujmi apoštoly, a gelio cjrkewnj wrchnj spráwě, kterau od K rista Pána obdržel, giž podáno *): nebudet nicméně zbytečno, ucenj o Rjmském papeži, — gelikož hod­nost Petr o wu na sobe máge, wšem wěřjcjm, pastý­řům a owcjm, gakožto K řísla Ježjše w iditedlný wcelé cjrkw i w iditedlné neywyššj náměstek, p ře d - stawen gest, — znow u w yprawowati, zewrubněgi wywesti, a dotčené zde onde poopraw iti; ney - wjce wšalc z té p řjč iny , poněwadž to to učenj, gikože giž samo w sobě gedno z neypředněg- šjcli gest, takt i m ezi ona zwláště ná lež j, o něž duch nyněgšjho wěku ostrost swé newěry neustále brausj, ge dokoná podry ti a z článků w jry wymeytiti prahna. W D arm stadtských nowinách

' ) ΐ . roruj běh, sw , 2 . str. 163 —* 192,

cjrkewnjch od roku 1825 Nro. 82. ponttwrhuge superintendent D r. F iedler gisté wýmjnky, pod k terým iby p rý Irštj katoljci nalehčenj swého twrdého osudu se naditi, i potracených práw ob­čanských zase nabýti m ohli; a m ezi nim i i tu, aby přednost papežské stolice m ocnosti swětské podrobili. I kdož pak tak tupý, aby zám ěr bez­děčného prostrednjka neprohlédl, anot k ničemu menšjmu neradj, nežli aby Irow é přestali kato- Ijky bý ti, gsa ostatně lhostegný k tomu, čjmžeby se pak stali, třeba tby Sociniány, Naturalistami, Mc- thodistam i, M ystikáři? etc. Sprawedliwěgšj bylo samo Anglicko, slušně položiw ši konec dlauhému Iriiw potlačowánj d n e 6. b ř e z n a b . r., kte­rýžto den děgiuy swěta a člowěčenstwa zlatými čtenami w listech swých zaznam enagj!

W ygmauce hlawnj půw ody neštastného oddě­len] se Heků od Ujma, Phocia a Michala Ceerularia, potom oxfordského D oktora W iklefa a českého m istra Jana Ilusa, řjc i můžeme, že až do oné bauřliw é změny w sto letj šestnáctém, k ter au refor- macj pok řtili se obljbilo, nikdo nepochybowalo přednosti apoštola Petra a geho řádných ná­městků, řjm ských biskupů, třeba o způsobu užj- wánj této moci, o gegjm okresu a gegjch mezech w gednotliwých přjpadnostech sporow áno gest bylo. Sami ti reform atorow é 16. stoletj nepo­myslili z počátku na to, aby se od wšeobecué cjrkwe a hlaw y gegj neywyššj na zemi od dělo- wali. Ze konečně nicméně odpadli, a pow inné-

ho poslušenstw j stolici apoštolské wypowěděli, nestalo se přeswťdčenjm, nýbrž náružiwostm i neb dokonce zaufalým nutkánjm, ani oni cjrkwi nechtě­li, a předstaw enj cjrkewnj gim nemohli pow oliti a se podnožili. L uther w yznal zgewně, že pouč— wadž B ůh wšeobecnau, po Wšech zemjch rozšj- řonau cjrlcew založili chtěl, také kdesi otec a neywyššj gegj pastý ř b ý ti musj, a proukázal wždy uc-sLo uctiw ost neyw ětšj Řjmské cjrkwi a papeži Lwu X . , dokawad se tento p ro ti němu nepro - Itlásil *). T ep rw klatbau stjžen a z cjrkwe wylaučen gsa, p ro ti papežstwj se w ztíka li zapo­čal, až pak zaufalau rauhaw osl swau úplnS w yplil w přehanebné p lácan ině: „Papežstwj od dabla založeno!u

K terak mjrnegšj M elanchton sm eyšlel; k te ­rak on lcpodrobenj se stolici papežské také po stalém giž se oddčlenj radil, widno z geho „Yotum separatumu, kteréž we swém podpisu artikulů Šmalkaldskýeh dal, i z geho w ygádřenj w L ip­ském Interim u, a z geho listu ku K arlow ieow i a k Bellajowi, w kterém žto poslednjm pj.še : „Con­cedunt nostri politiam ecclesia; rem esse lici­tam, quod videlice t sint aliqui episcopi, qui p r * -

*) W yznánj w jry, kteréžto Lutlier dne 9 . rjgua 1518 w ruce Kardinála Knjetana před gednjm notárem a čtyřmi radami ( jsarskými složil, zuj : „Ego frater M. Lutlierus Augustinus protestor, me colere et sequi sanctam Romanam Ecclesiam in omnibus meis dictis et factis pr«esentiT>us, p rs teritis et futuris. Quodsi contra yel aliter dictum lu it vel fuerit, pro non dicto liaberi ct habere volo .“ T o m .I . Jen . fo l. 186.

silit pluribus ecclesiis ; item quod Romanus pon­tifex praesit omnibus episcopis . . . . quare, quod ad hunc articulum attinet de superio ri- tate pontificis, et de episcoporum auctoritate non est dissensio, et facile retinere possunt aucto­rita tem Romanus pontifex et ceeteri ep isco p i. . . . p rodest etiam meo judicio monarchia illa romani Pontificis ad hoc, u t doctrinas consensus reline­re tu r iu m ultis nationibus.4*

A Avšak pam ětihodno, co z protestantů ney- uČeněg.šj, Bohumil W ilém Leibnic ( t 1704) o p řed n o sti papežské \ve swé bohoslownj saustawě str. 295 — 97 pjse. T ento w eliký a nepředpogatý muž přigjm á papežstwj za božské zřjzenj a u- stanow enj, wyznáwage, že ge celá starobylost byla uznala, a tw rdj a zastáwá gakožto mudřec gelio new yhnutedlné (absolutnj) potřebnosti k za- chowánj gednoty a sw ornosti w cjrkwi. *) Ná­podobně smeyšlel ctihodný pan K arel Ludwjk z Hallerů, spoluaud wladarské rady w Bernu, a p řed njm mnozj ginj prawdom ilownj a učenj pro­testanti ; gako u p ř. slow útný G erhard Blolan (iu cogitationibus p rivatis super reunione), Hollaz a T eller (in examine theologico - acromatico str. 1351 a 52.), Locke, k terý potřebnost křestanské neywyššj hlawy we swém s rozumem srownalém křesíanstwj přesw ídčitelně dowodj e tc ., a z no-

*) Nach dem Mauuscripte vou Hannover ins Deutsche iiberselzt von Ríiss nud W eis. INTainz J8 2 0 .

wěgšjch mimo slawného H erdera i mnoho giných německý Tacitus, pan Jan z Miillerit *). Ne tak ale nadřečený superintendent, Dr. F ied le r; aniž [jak těžko aumysl gcho w ypátrati. T ušjt nepo­chybně, že gak mile onen wšeobecný hljdač a .strážce (Custos et Y iudex canonum ), onen Con­firm a to r F r a tr u m (Luk. X X, 32.) o hodnost a mocnost swau přigde, konec také wezme wšecka con firm a tio F ra tru m a t i F ra tre s a F ili i gsauce gcdnau wšeho dozorstw j zbaw eni a samým sobě poziistaweni —- bez středku gednoty a sw orno- sti — giž snáze w dálšj se smlauwu spustj, i le - <laco sobě zwyposm jwati a nam udračiti dag i. Wěru, hrubě chytře ! Odewzdeyme hlawnj pew - nost gakožto kljc celistwé řjše, a nepřjtel gesli pánem w zem i. Usmrtme wcel m atku, a w če l- nice wymře. Ubigme pastýře, a stádo zblaudj jio cestách neskončených, připadnauc čjhagjcjm wlkinn za lup. I totě patrně náwrh onoho sta­rého třjb ite le (cribratoris), o němž Spasitel m lu- \vj u sw . Luk. X X II, 31. — Než ten, k terý swra - t;m cjrkew swau zalozil na skále Petrow i, mocen »<:st gi chránili p ro ti w.selikým ni ok um lidských náružiwost]; chrániltě gi za 1800 let, a chránili

*) Gesti sp isow alel w ý h orného pogecljiáuj : ,,T)!c R eisen de r Pabsie.u T ento muž weliký, co tak slawně dle sweho pre~ swědčenj o papeži a katolickém duch o^ven stwu psal, b y lIr.

w Bcrljnské wšeobecuc německé B ibliotbece y.e spikmitj s Jesui­ty k rozijren j kalolicUvj hauebuc obwiňowán·

gi bude na w zdor peklu a náhonějm geho až do skonánj sw ě ta !!

„Pro přednost Petrow u a řádných geho ná­silí pcú w cjrkw i řjm ské katolické — pjše schwá- lený pan z lla lle rů , byw geště staupenec kalwjn- s tw a — stogj tré důw odů neodolatedlných: «) giž zdraw ý rozum požaduge neywyššj widitecllné hlaw y p ro společnost náboženskau; β) tato pak lilaw a pozůstáw ala za osmnácte set let wždy w cjrkw i k řestanské; y) a giž od časůw Ewange- listů až na naše dny byli apoštol Petr a dědicowé geho sto lice , Kjmštj biskupow é za tu to hlawu neywyššj uznáni a držáni *).“

Když wšalc nicméně i poctiw j protestanti, ti totižto, lcteřjž se positiwnjho neboli zgewencho křestanstw j geště neodřekli, auobrž ho sobě wážj a geho se držj, k slušněgšjmu o cjrkewnjm pri­mátu smeyšlenj nigakž přiw edeni bý ti nemohau, děget se přjčinau gegich hned z mládi do se wza- tých hrubých předsudků a záštj neukogitedlného proti Rjmským papežům, kterým ž gc reformato- row é byli podělili, a gich nyněgšj kazatelé a pa­stoři, nic se na slušnost, spraw edlnost a prawcli- wost neohlédagjce, w něm ge wjc a wjc stwrzo- w ati neopomjgegj. W lijme pohanském, wšeho druhu nepraw ostm i a pow ěram i poškwruěnúm

Uestaurazion der Staatswisseuschaft, oder Thooríe des ualíiř" lich-geselligeu Zustaudes der Clúmare des kiiusilich-burger- liclieu eulgegen gesetzt. W iutertli. 1816 — 1 8 2 1 . IV. Rand, 3 Absch. str. 142 .

nechtěli Babylon w idŽ ti· co apoštolé, co otcow é neystaršj widuli, oni newiděli *). Ale Řjm k re- stansky od tc zwlašte d o b y , co se po zapuzenj modloslužby a hanebnost] neslýchaných poctě neywyššjho Boha w šecek poswětil, Babylonem, nazjwati nepřestáw agj. T o t gest, což gim ostře a dogjmawě spolu předestjrá a namjtá zpěvvec w naučné b á sn i: „Das Pabstthum zuR om , yon Chri­stus gestiftet

Allein m it G riinden w iss t ih r n ic h t z u s tre iten ,D a ih r n u r eures Ile ro s W affen #*) schw ing t !

ObsdiOD die W a h rh e it der d u rch a lle Z e i le n E rb a lť n e r Lolire luaclxlig sicli au fd rin g tj — '

W ir siiul u n d b le iben sieben falťge Iíe ideu ,W ie ih r i 11 en ren S pottged ich ten s in g l ! —

Ja zehnm al w ir f t m an euch durch G riinde n ieder,Und zehnm al h eb t ih r euch z u r L asť ru n g w ied er ! ##*)

Gako nižádná společnost měštanská bez zá­konů, bez strážců a hágitelů zákonů trw ati nemůže ; rownčž tak neobstogj žádná společnost nábožen­ská bez učenj a služeb božjch, bez liljdačů u če- ii) a opatrownjlců služeb božjch,· — a neyméně oua wseobecná společnost křesíanská, k te ra u w tě - lcny Syn božj 11a zemi založili ráčil, gelikož dle

) Spauheiin mladšj (F ried rich ): cle ficta profectione P e tři A po sloli iu urbem Romaat etc. T om . II. p . 3 3 1 . ** ) Luther lu nijněn a zbraň g eh o , spis giž uwedeuý : das Pabstlhum vom Teufel gestiltet. Bohoslownj časopis : Der Ka-iliolik, 1823 . i . Heft, S. 19 .

μ cl ιο swrchowaného uložený po weškerém swStě ni:» rozhlášena a rozšjřena bý ti (Mat. XXVIII, 29. Mar. XVI, 16.), gsauc spolu společnost ge- diná, gednoho Boha, gcdnu wjru, geden lďest wy- znáwagjcj (Efes. IV, 5.), a tudy wšecky wě- řjcj, buďte kde buďte, gednjm swazlcem, swaz- kem wjry, gegjžto wyznánj (Jan X V III, 20 . Efes. IV, 13. Blat. X, 32.) u wšech gedno a to samé gest, a swazkem lásky (Jan X II I , 33. XY, 12. 13. 47.) w gedno tělo spogngjcj; — a i společ­nost ustawičná, ne na čas gako ona starozákonnj, anobržw ždy až do skonánj swěta trw ati magjcj *). Aneb kterakby mnedle w cjrkwi po weškerém swětě porozsálilé gednoty, spogenj a audů v e ­spolek sgednocenj docjliti lze bylo, kdyby ne­bylo zákonů pořádek a gednotu zdřžugjcjcli? a nebylo předstaw ených nad tjm bděgjcjcli, aby gednota w učenj w jry a m raw ů panowala, a wznildé rozepře w yrownaly se ? a nebylo me­zi těm i samými předstaw eným i gistého mvaz- ku, ge w gednom středku (in cen tro im ita ­tis') dohrom ady spogugjcjho ? — Každé zřjze- nj politické uslanowuge w rchnost nad wrchnostj; neb to tě , co gemu stálosti a pew nosli dodáwá.

*) Mat. XXV.UI, 2 0 . 2 K or. 111, 1 1 ., kde A poštol nábo- •ienstwj Jezjšowo „TO /ιενον,“ coz zůsláwá a neaj pomj- gegjcj, gako zákon s ta rý , a k Žid. X II, 27 . 28 ., kde^krá- low stwj Mesiášowo „τα μη ααλενομενα, βα σ ιλεία ν a βα- λεν ΐο ν , perennem constitutionem , non amplius abrogandam gmenuge, aneb dle Vulgáty : ut remaneant, quae sunt ini' m obilia, telidv regnum immobile.

Nižšjch wrchnostj gest mnoho, méněgi wyššjch, a n c y wyššjch skrowiio ; nazwjce ale stogj w čele a z předku getlen gediný, genž nade wšemi bdj a nimi wládne. T ak t gest to také s w rchnostm i ’duchownjmi. W šickni tém ěř národowé měli a magj gednu w rchnj hlawu swého knězstw a, ona sc giž gmenug w ysoký kněz, neýwyššj kněz, Pontifex m a x im u s , Αρχιερενς, a η c 1 > gakkoli. Pro Israelity zřjd il Bůh syny gednoho z dwanáctera pokolenj k ostřjhánj S w atyně ; ku knězstwj w y - wolil toliko syny gedné čeledi téhož pokolenj, to ­tiž potomky Aaronowy, k wysokému ale knězstw j toliko gednoho z téhož kněžského rodu . Pro křestany ustanow il Syn Božj 70te učed ln jků ; wyššj důstognost dalt gest swým dwanácti A p o -

i' stolům, gednomu ale z dwanácti swěřiltě zcela o b - zwláštně swau draze w ykaupenau cjrkew. —· Tuhle máme mimo lcněžj biskupy, a máme p a ­peže, a sice dle určitého řádu a spořádánj sa - mého Syna b o ž jh o !

„Když byl den (t. když se rozednjw alo, b y ­lo se dněni, 11a uswitě)“ — čteme u sw. Luk. V I,13. — „pow olal (Ježjš) učedlnjků swých, a w y - volil z nich dwanácte, kteréž i Apoštoly (sw y- mi wyslauci) nazwal,u a potřebným plnom ocen- stwjm nadal, řka gim : „Kdo wás slyšj, mne sly - sj, a kdož wámi pohrdá, mnau pohrdá. (Luk. X, 16.)“ Těm to také apostolum odewzdalt gest k lj- če králowstwj nebeského : „Amen praw jm wam, cožkoli swjžete na zemi, budet swázáno i na

nebi a cožkoli rozw jžete na zemi, budet roz­kázáno i na nebi (Mat. X Y III, 18).“ A opět: „Pokog wám! Gakož mne poslal otec, tak i gú posjlám wás (k témuž cjli a konci, a stauž mocj, abyste mogi náměstkowé byli)» T o powě- děw wdeclil na ně (swé gim moci udělil) a řekl gim ; Přigm ěte Duclia swatého , k terým odpu- stjte hřjchy, odpauštegjt se gim, a k terým zadr- žjte, zadržáni gsau (Jan X X, 21 — 23).“ Ubj- rage se pak giž od nich k Otci do nebe, od kte­réhož na zem i, byl sstaup il, m luwil k nim takto: „Dána gest mi wseliká moc na nebi i na zemi, Protož gdauce učte wšecky národy, křtjce ge \ve gménu Otce i Syna, i Ducha swatého, ucjce ge zachowáw ati wšecko, cožgsem koli přikázal wám, A ay ! gá sw ám i gsem po wšecky dny až do sko­nán) swěta.“ Mat. X X Y III, 1 8 — 20, — Tot bylo dwanácte geho A pošto lů ; wšickni knjžata w králowstwj b o ž jm , wšickni netoliko učitelé, ale i wrchnj spráw cowé cjrkwe K ris to w y , wšickni wywoleni a ustanoweni pásti a ř jd iti geho wzacné stádo. W šicknil ledy obdrželi důstognost welmi wznešenau, nicméně geden z nich přednost, a ten byl P etr. Že wjce wrchnjch pastýřů zwoleno, nečiuj neywyššjho pastýře zbytečného, nýbrž pro zachowánj gednoty tjm potřebněgsjlio ; a ten byl— djme opět — Šimon Petr.

P e t r h 1 a w a a p o š t o l ů.Dwě gsau zwláštč mjsta w sw. Ewangeliuffl,

z nichžto přednost daná Petrow i p řed ostatnjnii

apoštoly dle přirozeného předstaw enj událostj a řeč] při nich držených zřegm ě w ysw itá. Gedna se přihodila p řed smrtj Páně, druhá po geho z m r t- •yvých ■wstán]. P ři prw nj zasljbil Spasitel tom uto apoštolu přednost, p ř i druhé pak mu gi skutečně udělil. P ři prwn] zasljbiltě mu přednost za od­platu geho obzwláštnj w jry, p ř i druhé pak m u gi skutečně udělil za odplatu geho obzwláštnj lásky.0 prwnjm se dočjtáme u sw. Matauše XVI, 13 —19., o druhém u sw . Jana X X I, 15 — 17.

Mat. XVI, 13 — 19.Pamětihodno gest, že gako druhdy Bůh

Ahramowi (Gen. X VII, 5.) gméno geho změnil, a Abrahamem geg nazwal ,· „nebo (wece) otcem mnohých národů ustanow il (učinil) gsem tebe nápodobně také K ristus, když k němu syn Joná­šů, Simon poneyprw p řiw edenbyl, giné gemu dal

: gméno. „Pohleděw naň Ježjš ře k l: ty gsi Simon syn Jonášů (aneb Jonachnů, stažené slowee z Jo - lianuach aneb Johannes), ty slauti budeš K e f a ,

j genž se wykládá P etr“ . Jan I, 43 . Úmysl, k terý přitom Pán m ěl, wyswětluge sw .M atauš loco cil. Tamž se táže swých učedlnjků Je ž jš :

„Kým praw j lidé b ý ti Syna člow ěka?íť — Odpowěděli: „N ěkteřj Janem křtitelem , ginj Eli­ášem, gin] Jeremiášem, aneb gednjm z (starých, z mrtwých wzkřjšených) p roroků .“ Dj gim Je -

; žjš: „W y pak kým mne bý ti praw jte (saudjte)! Tu wzaw slowo P e tr , gehožto w jra, gakž sw.i Jeroným in Ma lli. L . II . c. 14 . poznamenal, wždy

olmiwěgi nežli u ostatnjch apoštolů sc w yznam e-

náwala, odw ece: „T y gsi K ristus (Mesiáš), Syn Boha žiwého.“ — Načež Jež jš : „Blahoslawený gsi Šimone, synu Jo n ášů ! nebo (cos o mně tak wznešeně a srdnatě wyznal) tělo a krew nezge- wilo tobě toho (nenauČils se od lid] až posawad tak rozličně a njzce o mně sm eyšlegjcjch); ale Otec můg (od Otce m ého), kterýž gest w nebesjch on tě praw dě té wyučil, daw tobě smysl schop- nau a gemnau, abys z řeč] a čiuůw m ych rozumu li m oh l, kdož gá gsem. — „I gát praw jm tobě (κάγω δε σοι λεγω)“ také gá tobě swé spokogenj u zaljbenj známo činjm. T o tě druhá přjčinn, proč Ježjš Petra b lah o slaw j; — gakoby řekl: ty máš zaljbenj mého Otce pro sebe, a i gá tobě moge tudy na gewo dáw ám : „ty gsi (slugeš) Petr,“ tys gméno K e f a , s k á l a odemne obdržel; P etr slowe w syrochaldeyské řeči, k terau Ježjš m luw il, K e f a , a sice w mužském i ženském pohlawj stegně — „a na té t skále (na tom samém K e f a , k terý g s i ) n e b o t το K e f a zde, po- něwadž ge Ježjš zcela bez prom ěny užjwá, musjt opět to samé značití, což prw znam enalo , tedy Petra, a to , εηο ταυτί] τΐ] w ztahuge sena τ ο pnvnj K e f a , kteréž, gak zmjněno, w mužském a žen­ském pohlawj gednostegné ; — led y : „ ty gsi Petr (skála) a na té samé skále wzdělám (neb založjm pewně gako něgaké stawenj na základu skalnjm) cjrkew man/* t. g, celé shromážděn] wěřjcjch, a- neb obec křestanslcau , tak že wšickni a geden- každý z nich rowně gako w něgakém staweuj

wšickni a gedenkaždý djl k tobě, gako ke gruntu swému se připogj, a tebe se přidrž], — „a brány pekelné (mocnosti, zlosti a nepraw osti, gakkoli silné a hrozné *), nepřem ohau gi,u neswjtěžj nad nj, aniž gi p řes il] ; cjrkew má na zemi bezpečně trwati bude. — „A tobě dám (obzw láště );“ ne- 1)0 také ostatnjm apoštolům dána byla moc, které zde Petrow i udjlj Pán m ) ; — tehdy tobě dám obzwláště „kljče lcrálowstwj nebeského (t. plnau moc a neywyššj spráw u nad cjrkwj sw au).“ N a- rážjno zde na ono biblické mjsto u IsaiX X H ',22 ., kdežto čtem e: W l o ž j m k l j č d o m u D a w i - (low a n a r a m e n a g e h o ; a o t e w ř e, a n e ­b u d e k d o b y z a w ř e l , a z a w ř e , a n e b u ­lí e k d o b y o t e w ř e 1, aneb on když otew re, žádnýnezaw ře, a když zaw ře, žádný ueotew ře, totiž geho rozkazům a zákazům žádný nebude smjli odpjrati. T ěm ihleslow y zasljbil někdy H o­spodin Eliakym u hodnost neywyššjho knězstw j, a nápodobně zde Jež]š Petrow i — „a cožkoli swážeš na zemi (w mé cjrkwi), budet swázáno i na nebi; a cožkoli rozwážeš na zemi, b u d e tro z - wázáno i na nebi/* totiž cožkoli dle moci ode- mne dané řádně ustanowjš, nařjdjš aneb zakážeš, lot i gá schwáljm a za platné mjti budu w nebi ***).

'') Brána a fovtua znamená u .Asiatů moc panowánj , odtud : die lioJie P forte der Osmaneu etc. ^* ) M at. X V III, 18 .'..-»*) Vfázaii J ' / řj) a rozwázaii λ ν έ ι ν n i t i ; zna­mená wedlé židowského každodenujho mlnweuj způsobu, zakazowati a dow oloivati. Tak prawj w Thalm udu Jeru - salémském R ab b i: Což gá w az i, rozwazuge giuý, a což rozwazugi, on swazuge. Giný pak Rabbi mluwj : Což gsem vvždy tobě zavázal, nynj ti rozw azngi.

Ptám e se každého nestranného, wšech p řed - suclků prázdného čtenáře, zdaliž se K ristus swět- legi w ygádřiti mohl, že Petra zwláště m ezi ostat- njmi apoštoly za základnj kám en c jrk w e, a za prw njho kljČnjka w králow stw j božjm wywolil a ustanow il? — Podotkli g sm e, že Pán mluwy syrochaldeyské užjwal, w kteréžto žádného tako- wého rozdjlu pohlawj w slowci I i e f a nenj, gaký se w řeckém gazyku m ezi πετρος a πέτρα či- nj, a w šakse činili nemusj, an πετρος přede geu také skála slow e, galco πέτρα, práw e gako w la­tini· Petrus a petra, aneb gestu wjce w němčině, P etr und Fels, aneb také w češtině, P etr a skála w lastně gednozněgjcj slowa gsau &c. Náléžitegi se w ygadřuge F rancauz: T u es P ierre, et sur cel­te P ierre &c. — Λ pročež to pauze neznámo­st] řeči syrochaldeyské p o š lo , že sw. Augustin swůg I. L. Retract. c. 21. pronesený rozpak ne­rozhodnutý zanechal, a k terýž nám Ileidelbersky exeget Dr. Paulus we sw ých: „Beleuchtungeudes hallerischen Briefes an seine Familie (Stutgard 1821) z Considerations sur la doctrine et 1’esprit de 1’eglise orthodoxe rusko-řeckého státského ra­dy A lexandra ze Stourdzy znow u předest jrá, ode- sjlage spolu na téhož sw. otce Serm. 13. de ver­bis Domini. Ale m nedle, což čteme na tomto mjstě ? Idem ergo Petrus a petra cognominatus beatus, ecclesiae figuram p o r ta n s , apoštola tus principatum tenens etc. R etract. L . dj sice svr, Augustin, co S tourdza a z něho Paulus uwodj,

a wšak dokládá: D ixi quodam loco, quod in illo (Petro) tanquam petra fundata s it ecclesia, qui sensus etiam cantatur in ore m ultorum ; — ay Ide, sensus cantatus in ore m ultorum ! - Do státnjka nenj se arci nadati, aby w šecky spisy sw. Augustina' prohlédl, a tudjž se o praw ém gehosm eyšlenj a u č e - nj přeswědčil, gesto na m nohých giných mjstech, n př. L . II. de bap t. cont. Donat, c. 1., in Psal.69., Serm. 15. de Sanctis, T ract. 124 in Joan. a g. wjce hlásá a pronášj. T o wšak ale příslušelo prawdy skaum ateli Paulusowi, prw é nežli tak ná- božnowěrně tw rd iti mohl, že m ezi pozděgšjm a nowěgšjm pjsem wykládánj řjm ské tradicj ro z - djl náram ný zabjhá !

Spolu pak gest Paulusem doljčený wýklad hnětl gramm áticky chybný. Aneb čtěme : t y g s i Ke f a , a n a t o m t o w y z n á n j, aneb : n a mne (tu měl p rý dle giných Ježjš rukau na se ukázati ?) etc., i k terak pak se to srownáwá ? N e- Jjyl-liby Pán m jsto : T y g s i K e f a , řjci m u sil: ty g s i d o b ř e o d p o w ě d ě l , aneb : t y g s i p r a w d u w y z n a l , pakbychom čjsti m o h li: a na t o m t o w y z n á n j , aneb n a m n e , k t e ­r ého g s i w y z n a l , etc. Giž slow dtný M i- cliaelis (protestant) w ytýká takow ým wýkladům pi jlepky hrubé newědomosti a dokládá : „Gaké spogenj mezi p rupow ěd j: t y g s i s k a l n j k , a m ezinásledugjcj: a n a t é t o s k á l e w z d ě l á m c j r k e w s w a u etc., pakli skála ta nenj skalnjk,

Časopis p , K atol. Duoh. II . 3 . 2

(Felsenmann) Petr, alebrž K ristus? A gaká lood­plata pro P e tra , kterém už p řede něco odměn- ného a wděčného řečeno b ý ti m á? Gesti skoro tak, gako kdyby cjsař k některém u wladykowi byl ř e k l : „Praw jm ttobě, ty gsi w ladyka ; a toho (tuby spolu prstem na giného ukázal) wladykau uČinjm, a patřjcj k tom u statky dam , kterýchž mu žádný odnjti n e sm j!“ *) —

Aniž pak nám naw rhugte, že i sami cjrkwe otcowé 011a s lo w a : N a t é t s k á l e etc. wšeli- gak a rozličně buď o K ristu , buď o wyznánj wj- ry Petrow y, buď o wšech w ůbec apoštolech \vy- kládali. T ato rozličnost nezlehČuge nikoliwěk našeho důwodu, ant oni w šickni dokonale sro­zum ěni g sa u , že K ristus slowně a literně pod tauto skálau osobu apoštola Petra m jnil a wy- značil, tak sice že ani gednoho z nich nenalezne­me, genžby toho zapjral **). To gediné gsau

* ) E inleitung in die gottlichen Schriften des N. B. $. 14. str. 81 —■ 83 . no t. 1 . ** ) Zde připsáni buďte Origenesin c.. 6 ad Rom . a u Eusebia L . VI· cap. 19. Sw. Basilig ad cap. 2 Isai., též hom . de poenit. a L . I I . adver. Euno- m i um. Sw. Chrysost. hom . 11. de pcenit., in Psal. 50. Sw. Cyrill z 'A lexandrie L. ΙΓ. in Joan. cap. 12 . Sw. Epi- fau híer. L1X. Nazianzen orat. de m oderat. T ertu llian . L. de prsEseript . ad v. ha-r. c. 2 . Sw. Cyprian epist. LV11. ad Jubaj. a epist . ad Corn. Sw. Jeroným L. 1 . adv. Pelag. c. 4. Sw. A m brož Serm . X LV il. de fide Petři, a Serm. fi8. de natali Petri et Pau li. Sw. Hilarius L . VI. de Trinit., tama pr áwě, kde také dj, že Kristus na Petrow o wynna- ii) založil Cjrkew svvait : „E t post Sacramenti confes­sionem beatus Sim on aedificationi ecclesia? subjacens, et cla­ves regni coelestis accipiens11 &.»c. ; a ten samy in Comme»'

činili, že dle swého ginotagitelného (allegorické- ho) wykladanj způsobu na tom to slowíijm smyslu gine geště wýldady staw ěli. Takto w ychw alo- wali u p ř. oni o tco w é, kteřjžto p ro ti Arianům, nepřátelům božstwj Ježjšowa psali, rowněž proto wyzuánj Petrow o : „ty gsi K ristus, Syn Boha ž i- wého,“ gakožto hlawnj základ w jry ; ginj naproti tomu , kterým ž s D onatisty činili bylo, učili, že Kristus hlawnj skála gest, na kteréžto cjrkew wzdělána. T o t pak slaužilo bez ugmy liternjho smyslu k tomu, aby se okázalo, že to nikoli sw a- lost wěřjcjch aneb sluh cjrkewnjch, nébrž m ilost Jcžj.se K rista gest, kterážto swátostem gegich au - činkugjcj moc a sjlu propůgčuge. Nebot známo, že Donatisté každau sw átost za neúčinliwau po­kládali, k teraužto neposluhowal geden z gich do­mněle swatých prjdrželfců. T udy giž také dobře wyrownám e, co 1 K or. I I I , 11. psáno s lo g j: „Základu giného žádný položití nemůž, mimo ten, kterýž giž položen gest, genž gest K ristus Ježjš.“

tariis in psal. 1 3 1 . „T anta, dj, ei religio fuit pro humani generis salute patiendi, u t Petrum prim um Dei confessorem ecclesia? fundam entum , coelestis regni janitorem , et in terre­no judicio judicem coeli satan* convicio nuncuparet'‘ ; a.Can. 26 in M atth. : „O in nuncupatione novi nom inis felix ec­clesia; fundam entum , dignaque aedificatione illius petra, c[ux infernas leges et tartari portas, et omnia m ortis clau­stra, dissolveret!“ S w .j4 u g u s t .S e rm .X L lX .d e verb. D om . secundum Joan : „D icit (prawj) Petro , in quo form at eccle­siam, Petre amas me 7“ &c, Sw. Prosper L. de vocatione gentium. Sw. Lew Serm. 11. in anniv. assumptionis sus.· ad pontific. a §-.

* *

Totiž Spasitel gest a zůstane neypředněgšj grun- townj kam en, na ním ž to „w šecko stawenj spo- geně wzdělané roste ’w chrám sw atý w Pánu.“ kEfes. II, 20, 21. P.aněwadž ale wěřjcj w eške- rého swěta žiwj kamenowé gsau, z nichžto ten chrám měl wystawen b ý ti , pro to w ywolil K r i­stus apoštoly za staw itele (I. K or. III, 3 0 ), ge spolu hlawnjm i základy /téhož stawenj učiniw : „W zdělanj gste na základ apoštolů a p ro ro k ů ,“ kterýžto ale základ newyhnutedlně na onom ney- hlubšjm kam eni uhelném (Ježjši) spočjwá. T a - kowý pak základný kám en druhé zwýšenosti gest také Petr, a wšak tjm rozd jlem , že geg K ristus neyprw é takowým ustanowil, a k tom u před dru­hým i wywolil, aby on s njm, gakožto hlawnj ska- Jau, a skrze geho moc také spoluskalau, a m ezi apoštoly přwnjm služebným základem k wzdělanj cjrlcwe byl. Petr de Marea de discrimine Cleric. C. III. nro. 34.

Jan X X I, 1 — 17.Než, co gsme potud slyšeli, by l pauhý slib.

Čas, kde K ristus k Otci se naw rátiti měl, nebyl geště přišel, a za geho w iditedlné přjtom nostina zemi nebylo žádného m jstodržjcjho po třeb j. Ale po geho z m rtw ých w stán j, a když se den geho na nebe wstaupenj giž giž přib ljžil, splniltě také swé přisljbenj. Stalo se to w Galilei u moře T iberiadského, kdež byli spolu Šimon Petr, T o - máš, Natanael, oba synowé Zebedeow i (Jakub a Jan), a ginj učedlnjci dwa , genž negsau gmeno-

wáni. Syn Božj by l také ostatn jm , giž dáwno wywoleným apoštolům '(Mař, III, 3.) lcljče k rá - lowstwj swého netoliko přisljb il (Mat. X V III, 18), ale i skutečně dal (Jan X X , 22, 23). Gakože ale Petra skalnjkem swé cjrkwe giž gecliiau ustáno- wil, a gemu p řed druhým i moc w ázati a rozw a- zowati s l jb i l ; taktě se také nynj k němu osobně obracj, tázage se’|ho :

„Simone (synu) Janůw! milugeš m ne?“Zdet negen to, co sw. Augustin T rac t. 122

in Joan. pjše, připom enauti p řjh o d n o , že to tiž Spasitel Petrow i přjležitost dáwá, geho trogj za­přen] trognásobným wyznánjm lásky napraw iti *); nébrž také, žet od něho olmiwěgšj požaduge lá ­sky, nežli od ostatnjch apoštolů. ,,Αγαηας με ηΐεων τβτων, diligis me plus h is?“ — Ode sw é- lio pádu opatrný a nesmělý , odwoláwá se Petr ne Lez korm autliw é starostliw osti na w šewědauc- nost Mistra swého. „Συ ηαντα όιόας, ον γινωοκεις, ότι φολω σε. T u omnia nosti, tu scis quia amo te !ie Tento pak wece gemu u přjtom nosti druhých apo­štolů — gemu samému — w gednotném počtu — gemu p o tře tj—gemu beze wšj obm ezenosti: „Pasíž

’ beránky mé, pasiž owce mé !“ — Beránky a owce gak wůbec zn ám o , činj celé stádo ; násl.edownS swěřuge a odporaučj Pán Petrow i celé stádo, u - stauowuge geg swým mjstodržjcjm, odewzdáw age gemu přednost před ostatnjmi apoštoly , to tižto

Redditur negationi trina; trina confessio.

neywyššj spráw u a péci o w eškeré m nožstw j, o cel au cjrlcew božj. Sw. Eucherius, b iskup z Ly­onu, aneb kdožkoli ten starý spisow atel řeči de Natali SS. apostolorum P etri et Pauli, gelikož se Eusebiowi Em issenskéinu křiw ě p řip isu g e , d j : „Prius agnos, deinde oves ei com m isit, quia non solum pastorem , sed pastorum pastorem eum con­stitu it. Pascit ig itur Petrus agnos, pascit et o- v e s ; pascit filios, pascit et m atres: regit et sub­ditos et praelatos. Omnium ig itu r 'pasto r est, quia prřeter agnos et oves in ecc lesian ih il e s t.“ Asw. Bernard, pjse de consider. L . II. c. 8. o slow jch : Si me amas Petre, pasce oves meas. — ,,K teré? toho neb onoho národu, města, k rag iny , té neb oné řjše ? Oves meas iu q u it? I kdož newidj, že Pán Petrow i netoliko gistý počet, nýbrž w.šecky wykázal. Také tu by li práw ě ostatuj učedlnjci přjtom ni, když on Gednoho splnomocniw, Wšem gednotu w zhledem toho Gednoho stáda a tolio Gednoho pastýře odporučil a sw ěřil.“

A pročež se nad tjm pozůstaw ow ati netřeba, že Petr hned po onom slibu (Mat. XVI, 22, 23.) zulcwapilé, ačkoli dobrom yslné horlivvosti Ježjsi do Jerusalém a gjti zbraňowal, byw proto pro- tiwnjkem (σατανά) od něho liazwán, an geho n- Ioženj a powolánj překazili chce ; aneb že on při skutečném zagetj a utrpenj Páně tak hluboce klesl, že mistra swého tř ik rá te — s přjsahau zapřel. Byl- tě sice tehdáž za skalnjka a základ cjrkwe wy- vrolen, ale ne geště ustanowen. Důstognost ná-

městka K ristow a byla mu přisljhena, ale ne ge­stu skutkem udělena. O n tě k n jp rw é musel p ř i- prawen býti. I geho poklésky měly k tom u slau - žiti, gako geg, tak i geho moci aučastnjky p ři tak weliké hodnosti pokornými, powolným i a lito— sliwými uciniti, au toliko Ježjš K ristus sám onen neywyššj kněz gest, kterýž, nepotřebuge za swé wlastnj hřjchy oběti obětow ati (k Žid. VII, 26). Než ten samý Spasitel předpow ědéw apoštolům gim nastáwagjcj wšeobecné pokušenj, řka : „Ay satan požádal wás, aby wás třjb il gako pšenici (Luk. X X II, 31),“ ubezpečuge Petra giž napřed, pnvé než mu geště geho pád swětle by l w ygádřil, netoliko že se zase o b rá tj : „Gát gsem prosil za tebe, aby nezhynula w jra tw á“ ; nébrž geg také na budaucnost zawazuge — „a ty někdy obrátě se, potw rzug b ra třj swých (w. 32).£í — I k te ­rýchž pak bratřj P — apoštolu, — kteřjžto sami slaupy a základy cjrkw e ustanow eni b y l i ! —

Než mnedle, zdaliž také Pelr té to sobě p ro - půgcené přednosti a mocnosti skutečně užjwal, a apoštolé přednost Petrow u gsau uznali? — Z a- gisté ! Petr gest w šndy p rw n j; prw nj, genž w jru w yznáw á; p rw n j, genž pow innost lásky koná; prwnj z apoštolů, genž z m rtw ých wstalého Spa­sitele widj, l .K o r . XY, 5., takgakž také prwnjm téhož welikého děge swědkem před celým náro­dem musel býti, Skut. ap. TI, 2 .; prw nj, genž péčio to wedl, aby doplněn byl počet apoštolů, 1 ,15.; prwnj, genž w jru zázrakem potw rdil, Til, 6. e tc . ;

prwnj, genž židy na w jru obrátil, II, 37 — 41 ; prwnj, genž pohany w společnost křestanů přigal, X . ; — w ewangelických spisjch Petra wždy na přednjm mjstě, wždy před ginými apoštoly gme- nowaného nalezáme, a Matauš gmenuge ho wey- slowně p rw njho , Mat. X, 2. M ar, 111,6. Luk. YI,14. Skut. ap. I, 13. — Pawel, w eliký Pawel, k te rý s tře tjho nebe se nawrátil, 2 K or. X II, 2. putuge w tře tjm roce swého obrácenj do Jerusa­lema, ne aby Jakuba, biskupa téhož města, sestřen­ce Páně, toho od křestanů rowně gako od židu welewáženého, spraw edliw ého a naslow o wzatého apoštola, nýbrž aby Petra w iděl, Gal. 1,18., aneb mnohem wjce (neb lo t znamená podlé pozoro- wánj sw. Clirysostoma in ep. ad Gal. c. I . n. 11· půwodnj sloweso ίστρησαι^ aby tohoto swého před- staw eného pouctil, gemu se podiw il a geg tako- řka w yzpytal; *) — a posléze g es tito p ráw e ten

*) Siceť pjše sw. Paw el w tém ž listu II, 11 — 1 4 ., ž e I te - f a 3 o w i (t. apoštolu Petrow i, ac.koli z nowěgsjch H a r d u- i n , J o r d á n S i m o n , i sám giž sw. A m b r o ž zde gen geduobo z 72 ucedlnjků téhož gména nalezagj) z g e l í ­ně a w o c i o d e p ř e l , pouěwadž křesťanů z pohanstwa, s nimiž prwé swobodně gjdal, nynj se wzdalowal, an přišli do A ntiochie někteřj od Jakuba (z Jerusaléma) , t . křesťane ze židů pošlj. Než tento poklések aniž u w jře, nýbrž toliko w zewnitřnjm obcowánj nemůže w rchuom ocnosti Petrow ě w cjrkwi křesťanské, kde wedlé Luk. X X II , 26 . w ýsost ho­dnosti tjm hlubsj se wyznamenati má pokorau, na ugmu bý" ti. Anobrž gest to knjžeti apoštolském u k wětšj cti a geho nástupcům k spasitedlnému přjkladu, žeť on důwodné napo­menut] od nižsjho přigal , i ochotně následowal. Tak sSowodj sw. Cypr. epis. 7 1 . ad Q uint. Sw. A ugust. L . II tie hapt. c* 1. a epis. 82 . od H ieron.

Petr, kteréhož wyřčenj we sněmu prw njm ap o ­štolském, z přjčiuy nesnáze o obřjzlcu drženém s welikau uctiw ostj a patrnau přew ahau slyšáno a přigato bylo. Skut. ap . XY. — — K tolika rozhodnaucjm swědectwjm Pjsma sw. připoíjuge se pak také celá řada neystaršjch otců latinskýchi řeckých. W šechněm gest Petr ten od K rista ■vvywolený knjže, - hlawa, - předstaw ený apoštolů,- ona od Spasitele založená skála a gruntownj zá-> klad geho cjrkwe ,· - ont ten neywyššj dozorce, k te ­rému plnomocenstwj a nařjzenj dáno, bd jti a p e - Čowati ocelau božj cjrkew na zem i.

Než zdet se nám opět potkati se státnjkem Stourdzau a P rofessorem Paulusem. „Ambrož, C-lirysostom (ginak Jan Zlatoústý) , Epifan a C y- rill smeyšleli p rý ginák (str. 121. der B eleuchtun- gen).“ Ale medle, kde a w k terém spisu? 1 proč pak těch m íst wyznam enati opominuli ? My tedy gich pam ěti přispěgjce, praw é smeyšlenj těchtoi giných starých cjrkwe otců gegich wlastnjmi slovry zde w znám ost uwedem e.

a) Origenes : „Petrus summus apostolorum vcrtex:“ Hom. 11. de diversis. „Summa rerum ile pascendis ovibus Petro tradita, et super ipsum velut super petram fundata ecclesia.“ In cap. 6. ad Rom. a ginde.

β) Sw. Cyrill Jerusalém ský: „Petrus apo­stolorum summus et P rin cep s /4 Catech. II. a X I.

y) — E pifan: „Petrum discipulorum su­orum principem elegit. Ilvpr. Ll. „Item que p r in -

ceps apostolorum Petrus, qui Dominum aliquan­do negavit, qui quidem solidae petras instar nobis extitit, cui velnt fundamento Domini fides inni­titu r .'“ User. LIX, c. 7.

fj) — Efraem: „Princeps ac vertex aposto ­lorum P etrus.“ Serm. de componet.

a) — Basilig: „Beatus ille Petrus omnibus discipulis praelatus, cui soli majora data quam aliis sunt testim onia, qui praedicatus est beatus, cui claves regni coelorum concreditae sunt.“ Inproem. de jud. Dei.

ζ — Ř ehořN ysský : „Tile, quem Dominus apo- stolici chori principem et coryphaeum designavit/'· Serm. 11. de s. Steph.

η — Ř ehoř N azianský: „Yides, quemadmo­dum ex Christi discipulis, magnis u tique omnibus et excelsis atque electione dignis hic (Petrus) pe­tra vocetur, atque ecclesiae fundam entum in fidem suam accipiat.“ Orat. XXVI.

9 — Chrysostom : „Ecclesiae pastor et caput est homo piscator et ignobilis.“ H om .LV . inMath. ,,Petrus adeo abluit illam negationem, u t primus apostolorum fuerit factus.“ Orat. Vlll. adv. Judaeos. „Gravem post illum casum, nam nullum negationi par malum ; sed tamen post tantum malum, en ! iterum eum ad priorem honorem revehit, eccle­siae praefecturam ipsi per universum mundum tradi­dit/* Hom. Y. de pnenit. „Chori apostolici prin­ceps, qui ubique prim us omnium incipit loqui/'

Horu. 111. in acta apost. „Petrus os, princeps e t vertex aposto lo rum /4 Hom. 87. in Joan.

t) — Cyrill A lexandrinský : „Prae caeteris em i­cat ille (Petrus), casterorum caput et princeps, et ait: Tu es Christus filius Dei v iv i /4 L. XII. in Joan.

N ápodobně:·/) — Sw. A m brož: „Dominus non dubitat,

qui interrogabat, non u t disceret, sed u t doceret, quem elevandus in coelum am oris sui velut vica­rium re linquebat, quia solus p rofite tu r (Pe­trus divinitatem C hristi), e omnibus antefer­tur . . . T ertio D om inus, non jam diligis m e? sed amas m e? in terrogav it; et jam non agnos, ut primo, quodam lacte pascendos, nec oviculas, ut secundo; sed oves pascere jubetur, perfectiores ut perfectior gubernaret.“ L. X. in cap. ult. L u ­cie. „Prim atum non accepit Andreas sed P e tru s /4 In cap. 12. Epist; IL ad Cor.

λ) — Jeroným : „Q uid Platoni et P e tro? TIt ille enim princeps philosophorum , ita hic Apo­stolorum fuit.íť L. 1. adv. Pelag.

μ) — A ugustin: ,,Τη quo (Petro) principatus apostolorum tam excellenti gratia praeem inet/4 b. 11. de bapt. n. 2., a in Psal. CV111. p ra w j, že Petr cjrkew před sta wowal skrze přednost, kterau mčl nad učeniujky.

Než, m ybychom pogednánj nad počet archů 'vyměřený šjřiti museli, kdybychom wšecka sw ě- <Iect\vj sw. cjrkwe otců zde p řipsali chtěli. G e-

(1 uoho gen gešté swedka, a sice řeckého biskupa Eusebia, slawného cjrkewnjho historika uwedé­me, kterýžto L. 11. hist. eccl. c. 14. swatého Pe­t r a „fortissim um et maximum in ter aposto los, et v irtu tis m erito reliquorum omnium principem ac patrouum “ nazjwá a gmenuge. Eusebius psal na začátku stoletj čtw rtého, zem řel pak okolo léta Pá­ně 340; a ostrow tipný praw dy zpytatel Dr. Paulus necht nynj posaudj a n á m p o w j , zdaliž se Rek Eusebius lc starsjm u neb pozděgšjmu Rjm skétra- dicj znal a přihlásil wykládánj způsobu ? !

P a p e ž h 1 a w a b i s k u p ů .W iděli gsine, že sw. Petr netoliko od samé-

ho Ježjše za hlawu geho cjrkwe ustanow en byl, nébrž že geg také celá starožitnost za tako- wého byla uznala. Podotkli gsme též, že geg Pán hlaw au cjrkwe pro to ustanow il, aby gednola w cjrkw i zachowána byla . „Propterea in ter duo­decim unus eligitur, u t capite constituto schis­matis to llatur occasio,“ pjse sw. Jeroným. L. 1. adv. Jorin . c. 14. Nápodobně učj sw. O ptat Mi- lev itánský : „Bono unitatis B. Petrus praeferri apostolis m eruit,“ L . Ylll. contra P anerm .; a sw. A ugustin : „Ideo unus pro omnibus, q u i a unitas in om nibus.“ T ract. CY111. — „Ante passionem suam — dokládá sw. Pacián z Barcellony — di­xerat Dominus aposto lis : Quaecunque ligaveri­tis . . . ad Petrum locutus est Dominus : ad unum ideo, u t unitatem fundaret ex un o .“ Epis. 111. Ge- duota gest podstatná a newyhnutedlná w král o w-

stwj božím. „Geden Bul·, gedna wjra, geden křest.1“ Pokudž sice apoštolé sw. žili, nebylo se žádného roztrženj, b ludu a rozdw ogenj co báti, pouěwadž od samého K rista Ježjše wyučeni, a od Ducha sw. zw láštnjm způsobem oswjceni, nad­chnuti, - njm w edeni a sprawowáni by li. Než Spasitel založil cjrkew swau netoliko pro časy apoštolské, nýbrž pro celau budaucnost; onat má w gednotě trw ati až do s.konáuj swěta. P o - něwadž ale božský zakladatel za dobré neuznal

; také nástupnjky apoštolů oněmi nadpřirozeným i dary, oným zw láštnjm a wždy trwagjcjm osw j- cenjm Ducha s w ., a onau neom ylnostj w uČ<?nj vejry ozbrogiti; a poněwadž se gemu také nez lj- bilo, okoličnosti časůw tak uspořádati, aby se w.šeobecná cjrkew p ři w zniklých nesnázech a rozepřjch k rychlém u rozhodnutj w ždy shrom áž-

: (liti, aneb tak daleko od sebe po wšech djlech Iswěta rozlehlj wrchnj pastýřow é sobě w espolek j svá smeyšlenj tak spěšně, gakž často potřeba a

nebezpečenstwj káže a žádá, p ropůgčiti mohli ,· bylot gest giného, a sice od samého Syna B ožj- ho uslanoweného prostředku potřebj, onu gedno- tu na wšecky časy zachow ati. T o t byla tedy ta přjcina, proč Spasitel duchownj moc swé cjrkwe

' v osobě knjžéte apoštolského byl spogil. „Super mnnn gedificat ecclesiam suam,a pjše sw. Cyprian, doklad age : „et quamvis apostolis omnibus párem auctoritatem tribuat etc. — tam en u t unitatem manifestaret, unam cathedram constituit, et un i­

ta tis ejusdem originem ali uno incipientem sua auctoritate d isposuit.“ L. de unit..cap. 20.

W P etrow i meltě tedy středek gednoty bytí, a wšak netoliko pro apoštoly, aby geg gakožto hlaw u swau ctili, a w gelio společensťvvj stále trw ali, gakože pak také skutkem u č in ili; anoKrž aby k témuž také založené odsebe cjrkwe a obce m ěli a ge w yučili, Petra za předstaw eného we- škerého křestanstw a, a za náměstka Iíristow a na zem i pozorow ati a uznáwati. Gakož tedy tato pow innost od apoštolů na gich poslaupnj ná- stupnjky (biskupy) a w šecky wěřjcj p řešla; ro- wněž tak musela ona K ristem Petrow i k dobru wždy trwagjcj cjrkwe udělená wrchnj moc pozu- stati, ne pak s Petrem w ym řjti. T o gest, Petr musj wždy geště také we swých nástupcjch střed­kem gednoty w duchow njm králow stw j Kristowé b ý ti ; musj skrze ně neywyššj dozorstw j nad ge­ho celým owčincem držeti ; musjt w gegicli osobě weškeré stádo pásti, a gakož mocj swého práwa, taktéž neustálau bedliw ostj zabraňow ati, aby Čisto­ta a gednoswornost w uČ enjw jry a mrawůw nikdy škodu netrpěla ; musjt blaudjcjch a uchylugjcjcli se owcj se wšj tichostj a show jw ánjm , ale ta­ké — kdež ta to nestačj — násilným i od Krista ustanow eným i prostředky napraw ow ati, anel) aspoň překazili a uw arow ati, aby rak rozgjdawy nenakazil g iných ; - — tedy netoliko prosbami, napomenutjm a pohrůžkam i, ale i duchownjnu aneb cjrkewnjmi tresty k cjli schopným i na za-

P

chowánj podstatného učenj K ristow a a gednoty cjrkwe doháněli.

Zdet ale powstáwá otázka, kdož tito ná­stupu jci sw. Petra gsau? — I kdož ginj, nežli poslaupnj dědicowé sw alopetrské stolice, totiž oni biskupowé, kteřj Petra na geho biskupské stolici následowali, na kteréž on seděl i swět opustil, a — kteréžto celá tehdegšj katolická cjrkew takowými býti uznala. Nynj w šak málo k terý přjběh staré děginy, gakž giž sami p ro testan ti doswědčugj, '*) nalezneme, k terýby tak gednohlasným i sw ě- dectwjmi starých křeslanských učitelů ode wšj pochybnosti ochráněn byl, gako práwě ten, že totiž Petr w Rjm ě, a prw njm řjm ským biskupem byl, i tamž za panowánj Nerona úřad swůg m u - čedlnickau smrtj zapečetil. Kjmštj biskupow é

■ gsau tedy nástupnjci Petrow i a nám ěstkowé I ír i - | stowi, gsau neywyššj pastýřow é křestanstw a, za -

čež ge také celá cjrkew katolická wždy byla uznala. Gich poslaupnost za prw njch dwau βίο­

ι letj w ypisnge starý Irenseus, žák apoštolů, n á - sledowně :

„Založiwše a zdělawše cjrkew swatau apo­štolé, odewzdalit gsau úřad biskupský Linow i,“

) Easnage Samuel a Jakut), onen in A nnal. eccl. p o lit, ad ounum 64. ; tento w histoire de Jn if pag. 250 . ikc. Caveus in hist. l i tt . P a n . II . voce Petrus. Pearsonius dissert. I. de success. primorum epise. R om * cap. 6 . Cfr. Schrockh’s Kirchengeschiehte II djl, druhé wydánj str. 155.·

o němž auctor carminum adv. M arcion., spolu- w ěký Tertulianůw pěge :

Hac ca th ed ra , P e t r u s , q u a s e d e r a t i p s e , locatum

Maxima Roma Linum prim um considere jus­sit. —

,.geho nástupce by l Anenglet (aneb Anaklel), a po něm od apoštolů počjnagjc třetj, Ivljmenl, genž b iskupstw j držel, apoštoly byl w idel, s nimi žil, gescích kázanj a austnj podánj wěrně w paměti měl. Na Kljm enta následowal E v a ris t; na toho A lexander; pak šestý po apoštolech — Xystus (neb Sixtus), a po něm Telesfor, chwalitebnými mukami koruno w aný. Potom Ilig y n , pak Pius, a po témž A nicet; téhož pak následowal Soter;

.— po apoštoljch — 12tý, obdržel stolici E leutherius (L. 111. adv. haeres, cap. 3.)“ — a 13. po Petrow i biskup w fljmě — by l Viktor," doložil kněz řjm ský Cajus, genž žil ku konci 2. stoletj. Eus. L. V, cap. 28. — T o t gest tedy, - mluwjme s welikým Bossuetem — ,,ona lijmsku „stolice, kteraužto w spisech swých otcowé tak „welice wychwalugj, knjžetstwj apoštolské stolice „gakožto neypředněgšj knjžetstwj, gakožto pra- „men gednoty, a na stolici sw atopetrské wznešený „stupeň kněžské stolice, gakožto m atku cjrkew, ,gelikož spráw u wšech giných cjrkwj w moci ma, „gakožto hlawu b isk u p stw j, odkudž papršlek „wlády pocházj, gakožto neypředněgšj stolici, tu „gediuau sto lic i, w kteréž wšecky giné gednotu

„obdržugj, takořka o záwod wynášcgjce etc. — „YVy slyšjte w slowech těchhle sw. Optata, *) sw. „Augustina, **) sw. Cypriána, *#% sw. Iren k a „m m ), sw. Prospera } SWi Awita„sw. Theodoreta « # « « ) , sngni cjrkewnj Chalce- „donský a o s ta tn j; — w y slyšjte Afriku a Francko, „Kecko a Asii, W ýchod a Západ w espolek spo -

-Av /·A takt gest opraw dowe. Irenaeus ( f 202)

pjše (1. c.) z neywyššj starow ěkosti: „Ad ecclesiam Romanam p rop ter potentiorem (dle giných, p o tio - rem, což wšak gedno) principalitatem (pro gegj o b - zwlástnegšj m ocnost, aneb mocnegšj přednost) necesse e s t, convenire omnem ecclesiam,“ t. g. gakž dokládá: „eos, q u is u n t undique fideles“ &:c., tedy netoliko wářjcj \v Gallii, kde sw. Irenaeus na ten čas biskupem b y l, a w celé E w ropě, i také w Africe ; ale i na w ýchodu ,· — slow em w e weške­rém křestanstw u (quacunque orbis parte m o­rentur). T ito zde wšickni gsau t i undique fide­les. A že pak slow a: omnem ecclesiam conve­nire debere, tolikoznam enagj, gako: cum eccle-' sia Romana omnes alice ecclesise concordes esse

*) L. V II. u . 3. m ) epist. 4 3 . n . f . ***) epist. 5 5 . ** * “ ) L. III, c. 3. adv. h n e s . * ·* * * ) Carm. de ingratis c. 2. ·* * * # » ) ep. ad Faustum. ep. ad Renat. cap. 1 1 6 . **####**)B o s s u e t w ouó slawné reci, kterau·/. r. 1 6 8 1 . před shro­mážděným duehoweustwem Fraucaužským držel. Serm ou sttr 1’ unitě de 1’eglise, Ť om . V II. sir. 477 — 7 b .

Časopis p . K atol. Hlich. J í. 3 . 3

tenentur, samo sebau patrno gest a pow rchu le- žj, — S tarý T ertu llian dj L . de prsescript. cap. 36 .: „Si Italife adjaces, habes Romam, inideno- his quoque a u c to r ita s praesto est. Ista quam felix ecclesia? Cui totam doctrinam apostoli cum suo sanguine p ro fu d eru n t; ub i Petrus passioni dominicae adaequatur.“ A w lcnize de pudicitia p jš e t : „Slyšjm , že rozkaz (edictum) a sice půtce konec činjcj (perem ptoricum ) oznámen gest: P a­p e ž , to gest, b i s k u p b i s k u p ů d j , hřjchy“ etc. Papežowé nepřigjm ali teh d áž , gak Fleury dokládá hist. ecc. tom. II. str. 142., tohoto ná- zw u *), nýbrž T ertu llian geg z posm ěchu Zefe- rinow i papeži p ř ik lá d á , poněw adž kagjcj ci- zoložnjky na m ilost přigjm al, což bylo proti bludům M ontanistů, gichž se na stará kolena byl

*) Zde přjhoduo um jstiti námjtku, že prý sám sw. Ř e h o ř w e 1 i k ý názew wšeobecného biskupa (Episcopus Episco­porum ) co nerozw ážliwý, pošetilý i rauhawý byl zawrhl. Odp. A no zamjtal geg, a trestal dutkliwě patriarchu Konslan- tinopolského J a n a , k terý při wšem swém tělesném mrtwě- nj tak w elikau pýchu a píedc.iwost chowal w srdci, že se wSe- ohecným biskupem (επίσκοπον οί'/.Βμενί'/.ον) gmenowati osmělil, aniž sám sebe takto ílenazjw age; a wšak w tom smyslu, gakoby gen geden byl 1 1a světě biskup, a wšickui ostamj nebyli nic, než toho gednoho střjdnjci neb wikarii n iko li ale w onom potahu, kde se gméuem ijm znařj hlawa cjrkwe , prwnj wrchnj představený we wšeobecné cjrkwi, který nad giué hodnostj předej i mocnost). Sic kterakby byl g is titim oh l, že wšickni wesměs biskupowé i sám také K o 11- s t a n t i n o p o l s k ý stolici Řjmské podrobeni gsau , gako u př. Epist. X II. ad Joan. episc. Svracus., Epist. ad Manrit. Im perat, a na mnoha giných mjstech ? Cfv. také L . X I. ep. 59·

přichytil Tertullian. A w šakby tento posměch ge­ho hrubě nedůwodný byl, kdyby giž tehdáž p a ­pež za hlawu a předstaw eného cjrkwe by l gmjn a držán nebyl. Tento Tertullian narodil se 150., a umřel leta Pane 220. — Sw. C yprian , w y— znawač a mučedlnjlc pjše Epist. X I. ad A ntonian.: „Factus est Cornelius episcopus . . . cum Fabiani locus, id est, cum locus Petri, et gradus cathedras sacerdotalis vacaret.“ Tentýž Epist. L'V. ad Cor­nei. : „Navigare audent ad Petri cathedram atque ecclesiam principalem , unde unitas sacerdotalis exorta est.££ — Sw. Athanas in Epist. ad Felicem, kdežto p ra w j: „Romanos praesules in summitatis arce a Deo constitutos fuisse, atque Ecclesiarum omnium curam habere jussisse.“ — Sw. Jeroným Epist. adD am asum : „Ego beatitudini Tuee, id est, cathedrae Petri communione consocior.“ — Sw. Augustin Epist. X L II I . : „In Ecclesia Romana sem ­per npostolicce cathedrae v iguit principatus.“ Ten samy a šedesatero snšmugjcjch naM ilew e otcůw pjšj na papeže Innocencia: „A rbitram ur . . . . au­ctoritati Sanctitatis Tuas ex sacrarum scripturarum auctoritate deprom te facilius eos, qui tam perver­sa et perniciosa sentiunt, esse cessuros.“ Epist. CLXXYI. — Sw. Prosper (1. c .) :

Sedes Roma Petri, quae pastoralis honoris Facta caput mundo, quidquid non possidet armis, Heligione tenet.

Témuž pak také učj swatj wšeobecnj eněmowé cjrkewnj. *)

Olcowé we sněmu Efesském (r. 431.) shro­mážděn]' přinuceny se wyznáwagj per canones et epistolam Coelestini R. sedis episcopi k ssazenj twrdošigného N estoria: „Per sacros canones, san- ctissimique Romange ecclesitc episcopi Coelestini, Patris nostri, literas, lacrymis suffusi, et pene in­v iti ad luiíubrem hanc sententiam urgemur.“ Cap. X.

Synod wseobecný YI. (od ř. 681) gmenuge we swém prowolauj k cjsaři K onstantinow i čtwr- térnu papeže A gathona: „Apostolicse summitatis

* ) A uznali sami i swětštj panow njci. V a l e n t l n i a n cjsaí pjše w listu k spolucjsnfi T h e o d o s i o w ,i: „Beatissimus ro. man<e civitatis episcopus , cui principálům Sacerdotii supět omnes antiquitas contulit11 &c. a ginde : „T u n c demum ec­clesiarum pax ubique servabitur, si rectorem suum agnoscat universitas.11 Taktéž mlmvj cjsař M a r c i a n in ep. ad L eonem ; ,,Tuam sanctitatem principatum in episcopatu divi- n x fidei possidentem sacris litteris in principio justum cre­dimus alloquendam11 &c. Ne ginák se wygádřily cjsařowia P u l c h e r i a , a ejsuřowua matka G a l l a P 1 a c i d i a ; ta­to dj w listu k Pulcherii : ,,A d apostoliea? sedis pontificemi iff qua primus apostolorum beatus Petrus, qui etiam claves regni coelorum suscipiens, sacerdotii principatum tenuit, epis­copatus causa m itta tur.11 — A sami i pohanštj spisovatele swědectwj vydáw agj o přednosti fijmské siolice ; lak pjše U př. A m m i n u t i s M a r c e 1 1 i n u s, spoluwčký a přjtel Ju­lia na poběhlého, o L i b e r i o w i biskupu Kjmském, Isterak statně on K onstantinowi odpjral, geg nutjcjm u, pro ti AtHa- nasowi ortel wyřjci, dokladage o něm, že gest Antistes le­gis Christiana; (předstawený křesťanského náboženstv/jX Eus. XV, 7 ,

pontificalem antistitem, sanctissimum patrem su ­um, et summum Papam , principis apostolorum immitatorem et seclis successorem /4 A ten samý cjsař dj we gménu téhož cjrkewnjho shromážděn) we swé spráwě na A gathona: „Romana sedes est ca petra , super quarn Dominus ecclesiam fun- <lavit.“

Synod hlawnj YJL, — Nicaeiský druhý, přigjmá a schwaluge list papeže Hadriána k Tharasiow i patriarchowi w Konstantinowě, \y kterém žto spoluo sw. Petru čteme : „Cujus sedes in omnem te r­rarum orbem prim atum tenens refulget, et caput omnium ecclesiarum Dei consistit.” Actione II. — Nápodobně bylo na snemě cekumenickém V III, čteno a schwáleno psanj sw. Ignácia patriarchy Konstantinopolslcého na papeže Mikuláše I . , w kterémžto wece, že biskup Řjmský gestit „unus, singularis, praecellens, catholicissimus omnis sub ccelo ecclesiae m edicus.“

Sněm pak swatý Chalcedonský, IY tý oeku- menický, na kterém ž 630. biskupů shromážděno bylo, slawený o 3361etdřjw e, nežli onenno dru­hý Nicaeiský, totiž r. 451., prohlašuge se in Re­latione ad. Leonem P ap am : „Et post haec omnia (Eutiches) insuper contra ipsum , cui v in ea e custodia a S a lva to re com m issa est, ex tend it insaniam, id est, contra Te, Tuam que quoque apo - stolicam sanctitatem &c., qui corpus ecclesiae u - nire festinas.‘c A dáleg i: „Haec sunt, quae Tecum, riui spiritu praesens eras, et complacere tanquam

írairibus deliberasti, et qui pene per tuorum V i, cariorum sapientiam videbaris n o b is , effecimus, Indicavimus vero, quia et alia quaedam pro rerum ipsarum ordinata quiete, et p ropter ecclesiastico­rum statutorum definimus firm itatem , scientes, quia et V estra sanctitas addiscens et probatura e t confirm atura est eadem. Rogamus igitur, et T u is decretis honora nostrum jud ic ium ; et sicut nos Capiti in bonis adjecimus consonantiam , sic e t sum m itas T ua filiis, quod d e e s t, adimpleat.

Tato pak ,,alia quaedam pro rerum ipsarum ordinata quiete“ obsahngeCanon X X V III*), njmžto otcowé ony čestné přednosty obnow ili a polwr- d ili, k teréžto b iskupow i nowého Rjma (nov® Romse) natam njm , totiž I. Sněmu Konstantinopol- ském Can. III. p rop iigčenybyly ; p řes to pak gemu práw a patriarchálnjho nad třem i dioceziemi, Pon­tem, Blenšj Asij aT h rac ij udělili, dle kteréhož ge­mu swěcenj m etropolitu těchto biskupských okresů přináleželo. Než hylolě to práwo, k teréž on giž sice z dopřánj cjsařůw a z přiw olenj mlčkem biskupůw by l prow ozow al, k teréž mu ale dosa- wáde žádným positiw njm aneb synodálnjm usne- šenjm p řiřknu to nebylo. — ,,Ale snad mi na- wrhne někdo — gsau slowa nepodezřelého galli- káuskcho Febronia, Van E sp ’na : „tento Kanón zdá se dokazow ati, že přednost Řjmské cjrkwe odtud powstala, poněwadž Rjm druhdy panowal,

*) W ialiuských edicjcVi řiti wydáujoh Canon, X X V If,

aneb sjdlo caesarůw byl, a že ona gediué z toho ohledu přednost obdržela p řed ostatnjmi cjrkw e- mi; a tak se p rý také zdagj Chalcedoůštj otcowé primát řjmského biskupa wjce slow autnosti a hod­nosti m ěsta , nežli ustanowenj K ristow u p řip iso - wati.“ — Odp. „Budiž daleko talcowého něco do oněch otců se dom njw ati; nebol Kanón dotčený nemluwj o suprem átu řjm ského b iskupa, nýbrž toliko o některých od prim átu rozdjlných, a s njm spogenu bý ti nemusegjcjch w ýsadách , kteréžto rjinskému Papeži gakožto spolubiskupow i, m e­tropoli towi a patriarchow i w některých prow in- cijch na Z áp ad ě , djlem od cjrkw e, djlem od mocnářů pro hodnost města, byly gsau uděljny. A že tento Kanón gen o těchto wýsadách p a tři- archálnjch mluwj, dolcazugj patrně s lo w a : E t­enim antiquae Romae throno, quod urbs illa im pe­raret, jure Patres privilegia tribuerun t. — T o t gsau tedy ty weysadnosti, ne pak onen božským práwem Řjmskému b iskupu náležegjcj prim át, — kteréž otcowé chalcedonstj biskupu z K onstan- tinowa, gakožto nowého Rjma spoluuděliti za dobré uznali. Sektáři se tedy bezpráw ně pro ti přednosti Řjmského biskupa 11a tento Kanón o d - woláwagj“ *).

Nápodobně gedná Kanou VI. prwnjho w se- ohecného sněmu Nicaeiského toliko o weysadách melropolitských. Melecius biskup Sykopohtan-

^ Can. cont. L . V. p. 107 .

ský w Egyptě byw na synodu oil Petra Alexan­drinského shromážděném s sw. úřadu shozen, po- něwadž w čas pronasledowánj w jry byl zapřel a modlám obětowal (Socrat. h. ecc. L . I. c. 6.), pozdw ihl se p ro ti němu, způsobiw rozdwogenj, kteréžto po něm nazwáno (schisma Meletiapum), a w yswětil mimo to mnohé biskupy a sice bez přiw olenj biskupa A lexandrinského. Poněwadž ale tento zastáwal, že gemu dle mnoholetého oby- čege netoliko w gedné kragině , ale i po celém Egyptě, i w L y b ii a Pětim ěstj (Pentapolis) práwo m etropolitské přináležj, a že tedy bez gehoswo- lenj žádnj tam biskupow é nemohli swěceni býti; dánat gest byla wěc p řed sněm cjrkewnj. Kte­rýžto pak wše dobře w yšetřiw , nadřečeným Ka­nónem ro zsau d il: „U t antiqui mores serventur, qui sunt in Aegypto, Lybia et Pentapoli, u t Ale­

xandrinus episcopus horum omnium habeat po­testatem ,“ t. g. by měl nad nimi práwo metropolit­ské : „quando quidem et episcopo Piomano hoc est consuetum ,“ aneb gakž Dionysius a Tsidorus překládagj, p a r ilis mos est, totiž an biskup řjru­ský to sainé činj, aneb podobný obyčeg koná, t. g. m etropolitské práw o w podřízených kragmách, genž okolo Ujma ležj a pod řjmským prsetorem stogj, prowozuge a wykonáwá. Že wšak biskup lljmský tehdáž skutečně w oněch kraginách prá­wo m etropolitské prowozowal, gako Alexandrin­sky o Egyptě zastáwal a tw rdil, to tiž že sy­nody shromáždowati mohl, a že nedowoleno bylo,

bez geho swolenj biskupy sw ětiti, patrno z listu XVI. cap. 1. a ?'. Lw a welikého k biskupům S i­cílie, gedné z oněchno podřjzených kragin. T o ­to wyswětlenj nadřečeného Kanónu doličugj s lo - wa, gež w něm dále čtem e: „Sim iliter autem et apud Antiochiam, cseterasque provincias suis privilegia serventur ecclesiis. Illud autem gene­raliter clarum est, quodsi quis praeter sententiam Metropolitani fuerit factus episcopus, hunc magna Synodus definivit, episcopum esse non oporte­r e t I což tedy zřegměg.šjho, gako že zde ged i- né o metropolitech, a zwláště o priw ilegowaných řeč gest? Za tau také přjčinau předložil Dionys témuž Kanónu n ázew : O w e y s a d n o s t e c h , k t e r ý c h ž n ě k t e r á m ě s t a u ž j w a g j. F leu - ry pak pjše : „Rufinus, concilio Nicaeno c o í g v u s ,

jiotestatem explicat in isto canone PapíB tributam , dum dicitur sub ejus cura fuisse ecclesias su b u r- Licanas, quo certus tractus provinciarum , Piompe specialiter subjectarum, sign ificatu r; quidquid ve -io sub hoc obscuro vocabulo intellectum fuerit, non aliter Romanum episcopum resp ic it, quam ut Patriarcham in occidente, salvo jure, quo ec- clesiae universalis caput e s t , superioribus sajculis irrefragiliter stabilito.^ Ilist. eccl. T . IIT. p. 177.

Déle se w zodraž.owánj nedůw odných, s to - tisjckráte dosti podstatně zodpow jdaných nám j- telc proti cjrkewnj přednosti papežské zdržowati, ■wěcbv w ěru zbytečná byla. A wšak přjhodno se nám by li w id j, zde geště přjk lady o skutečném

wykonáwánj cjrkewnjho prim átu z prwnj ch pěti s to l e t j , o nichžto sami protestanti swědčj, že teh- dáž zřjzenj cjrkwe gesto čisté a neporušené bylo, uw ésti. T o gen přednapom enauti dlužno, že za prw otnjch cjrkwe Časůw stolici Papežské nelze bylo práw swých tak zew rubně a dokonale užjwa- ti, gako pozděgi, gednak poněwadž skrze proná- sledowánj cjrkwe spogenj a dopisowánj strany wěcj náboženstwj se týkagjcjch welm i přitjženo, gednak poněwadž tehdáž ge.ště méně kacjřstwj, rozdwogenj a nepořádků, tehdy méně přjčin a po třeb lc plněnj neywyššjíio dozorstwj bylo.

( P o k r a c o w á a j . )

2 . P o g e d n á n j w ý k la d o s u d e b n é n a z a tm ě lé

čtenj Apoštola Páně sw. Pawla w psanj k Židům, kap. XI, 3. „A by z new iditedlných wěcj učiněny

byly w idited lné.“Od Jana Z im m erm an n a .

( j a k o ž snešenj Tridentského sněm u, #) w cjr- kw i swaté snadposled tijho , — na znamenj, kte­rak řjzenj cjrkewnj nikoli p řjhodným druhdy zb o rň m , alebrž poslaupným po wše wěky náměst­kům K ristow ým , papežům Rjmským, prozřetedl- nost božská sw ěřiti ráč ila , w so b ě nezawjrá, kte- rakby pjsma swatá wykládána býti m ěla; než kterakby w ykládána b ý ti n em ěla : tjm to tedy

*) Sess. IV .

aumyslem hlubokosti tohož čtenj se šetrně d o - meyšlege, tu práci p řed se b e ru , tak aby w ši­ckni w katolické cjrkwi mraucj mé domeyšlenj λυ tento smysl sobě w yložili, a kdybychkoli se o co takowého i budaucně pokusil neginák w yk lá- dali.

W gazyku Řeckém a Latinském toto čtenj slowně z n j : „A by z new iditedlných w iditedlné se staly.“ W H ebregském : „A by z new id ited l- ného učiněno bylo wše, gež w idjm e.“ W Chal- degském: „Aby w iditedlné b y ly , genž byly newiditedlné.“ *) W Českém (Rkp. 1425). „Aby zjiew idom ých wěcj widomé byly.“ Taktéž w nowém zákoně tištěném 1475, i w Biblj Pražské 1488: „Aby z newidědlných wěcj by ly w idědlné.“ Taktéž w Biblj K utnohorské a Benátské. W B i- bl jch Pawla Sewerina : „Aby z new iditedlných w ě­cj byly w iditedlné ,u Dle tohož wydánj řjd ila se Biblj Nornberská, řjd il se M elautrych , Netolický a Melantrych Rožďalowský, též Adam z W elesla- vrjna. W B ib lech dědic. sw. W áclaw a: „A by z newiditedlných wěcj učiněny by ly w iditedlné.44 Totéž čtenj následowalo wydánj Biblj arcib iskup­ské a Faustin Procházka. W Bibljch K ráli­ckých: „Takže z ničehož ^est to, což widjme u - čiuěuo.“ Taktéž Biblj Halslcá a Berljnská.

Swatj Qtcowé pjsma Litinského sw. .Tarolj-

) Půwodnj texty těchto řeřj nekladu, au každý um ělý ge Hahljdnauti může.

ma se přidržugjce, w ykladu na to ctěn), na nemž-1 jy Se bezpečně p řestá tí mohlo, nam nepoukaza- l i ; ani pak wykladatelé b liž š j, g a k o : Erazim R oterodam ský, Hugo G rocius, K a lm et, K orne- lius, kteřj rozdjlná wyloženj poziistawiw.se, swě- tlo toho Čtenj spjše zam račili, nežli rozptýlili. W ýklady pak neynowěgšjch spisow atelů strany odporné mlČenjm pomjgjm.

Apoštol Páně sw. Pawel napomjnage Židů, to gest, křestanů zžidow stw a, kteřj to tiž služeb­nosti starého zákona poněkud opustiwše k cjrkwi K ristow ě se u te k li, aby u p rostřed pronasledo- wá n j , žalařowánj a protiw enstw j wšelikerých u w jře křestanské stále setrw ali a do wěčného po- koge w g]tim ohli, horliw ě dokládá: „W ěrau ro- zumjnie, že swět stw ořen gest slowem božjm , aby z new iditedlných wěcj učiněny byly w iditedlné“> to g e s t : w ěrau rozunijme, že swět stw ořen gest s lo w em b o žjm , tak aby patrno bylo, že gest po­řádek wěcj new id ited lných , kteréž widitedlně zgeweny gsau. Půwodnj te <1 y smysl 1olio čtenj

widj se bý ti tento : „Sw čt slowem božjm stvo­řený «Jest pořádek wěcj new idited lných, kteréž w iditedlně zgeweny gsau.“

Nenj pod nebem nic Iehčjho nežli toho do- w oditi, a to bez m nohých řečj strogenj, gestliže mjsto swrchowané prawdě, ačkoliw ginak učinit' nelze, dáli hodláme, k terak totiž okršlekneum f- nj a newěd našjch daleko prostranněgšj gest, než tento uměnj a wěd našjch , kteréž mnohokráte

negisty, dokonalosti zbaw eny a w šelikterýnii ne­dostatky postjženy gsau. T ak u p. hw ězdářna nesnijrné obloze n e b e s , genž w ypraw uge sláwu božj, nástrogem i w tipným během učiněnými, ne- scjslný třpytjcjch hw ězd počet w ida šetřj a z p y - tnge gegich cesty, a že geště wětšj počet nedo­hledných gest, nám wyprawuge. O táže-li se ho ale k d o , k teraká gest těchto hw ězd by to st a powaha, k teraký cjl a konec, a t. d. — kalj se mu nástrogně zbystřený z r a k , strne nad odpo - wSdj s užasnutjm, a odmlce se patrně dow ozuge: že gsau to wěci new id ited lné, w iditedlně z g e - wené. Pakli ale kdo naw rlm e, že toliko obloha nebeská obzor našich wěd přew yšuge, pozep tey - me se w tipného hospodáře neb snad germ inalisty, kterak ze zrna w zemi klásek ro s te , a co gest medle zrno, co klásek a t. d. —1 znrazj s e n a d o d - powědj gako hw ězdář a wyzná : že se těch w ě- fj domyslili n e lze , an gsau new iditedlné toliko widitedlně zgeweny. Rowně odpowj in ey b y střeg - šjlio w tipu m udřec na otázku důtkliw ěgšj z geho předmětu, a ne ginák lékař, lučebnjk , p řiro ze ­ných wěcj zpytatel a t. d. W šickni wesměs sh le- dag], že w eškerý uměnj lidského okršlek tagem - stwj w sobě zawjrá, a krátce w ym ěřené meze swé má, z kterýchžto leč skácenjm se do tm awých b lu ­dů w yběhnauti nelze. Patrně sh led ag j, že swět widitedlný a wezdegšj se w ztahuge na sw ět n e - widitedlný aw ěčný, a že každý přirozený a z řeg - my zákon za sebau má new iditedlný a dušewnj.

ZwláštS ale bohoslowj čili theologie, matka we- škerého uměnj lidského zgewenjm božjm se objra- gjc tagemstwj w se zaw jrá a u č j , že netoliko w obecném smyslu wezdegšj a patrný swět na wé- čný a nepatrný se w ztahuge; ale že i wšickni skut- kowé dobřj tam zwláštnj odměny, zlj pak ho­dného trestu dogdau.

Protož také theologie cjrkwj sw atau řjzeuá, neb lép e-li djme, cjrkew, swatá prostředkem the­ologie, blaženosti Časné i wěčného spasenj lidské­ho p ilná, člow ěka, gak gen božjho swetla spa- t ř j , m aterský se ugjmagjc do swého lůna béře, ugatého na wšech cestách w ezdegšjho slzawého audolj, welm i pracných , d o p ro w áz j, a dopro- wozeného až do hrobu neopaustj ; než dle ob- cowáaj swatých se řjdjc, za geho duši se modlj a m odlili w elj. P ři té wšj tak wraucj starosti neužjwá ničehož nežli ře č i, a to řeč i plné ne- w innosti, srdečné w raucnosti, a rowně anděl­ské , tak že žwatlawém u nepřátel tupenj a íui-

směšné bezbožnosti, nikoli hřm otně ani slowy urážliw ým i, ale toliko autrpným usmjwánjm se b rá n j, a s s w ý m i p ro tiw njky , k teřj swá lučiště na n i ustawičně nap jnag j, w m odlitbách zápasj!

Čehož gsem tedy dow edl, mohu geštá do- w oditi z psanj téhož Apoštola k obci Korintské kap. X III, 12. kdež pjše dokládá: „Nynj widjme skrze zrcadlo w podobenstw j, tehdáž pak twářj w tw ář. Nynj poznáwám z částky , tehdáž pak poznám , gakož i poznán gsem.“

3 . P ř jp a d y z c jrk ev v n jh o p r á w a .

(P o k r a č o -w á 11 j j .

Od Josefa H e lfe r ta , Doktora w práwjch, c . k . professora cjr-

kewujho a řjmského p ráw a , arcib. kousiatornjho raddy &c.

Zemský obránce táh l roku 1813. se swým oddělenjm do pole, zanechaw po sobě manželku a djtky. Po Lipské bitw ě byl pohřešen, wšak geho společnjci nem ohli ani toho neymenšjho o geho žiwobytj neb bezžiwotj w yřknauti. Pozůstalá man­želka wzala k sobě wbrzce pro dobré obstarán] ho— spodárstwj gednoho člowěka, genž dle weyslowně pronešeného domnenj osady nedlauho potom i g e - gj náklonnosti došel. Roku 1816. obtěžkala, a až do roku 1820. porodila tř i djtky. Gest otázka, gak magj do křticj knihy zapsány bý ti ?

Práwnjcky wěc powážená, nemá ani té ney- men.šj obtjže. Dle zřegm ého nařjzenj knihy zá­konů gsau tyto djtky manželské. Neb w § 138. prawj s e : Djtky, w 7mém měsjci uzaw řeného m an- želstwa, nebo w desátém buď po sm rti mužowě neb po auplném rozw odu manželského swazku od manželky splozené zastáwá domnenj manžel­ského lože. W šak manželstwj s pohřešeným o - hrancem trw á dosawáde , protože geho sm rt p ra ­cně dokázána n en j, cožby se d ř jw e , než lze manželstwj za rozdílené bráti, státi muselo, p ro ­tože 5e o sm rti, gakožlo opřjbéhu , dom něnjčini-

t i nemůže. Gsau tehdy ony d jtky práwnickau gistotau w manželstwj narozeny. I í tom u přichá- zj, že se w dwornjm nařjzenj od 24. čerwna 1801. p ra w j: Poněwadž to w p ráw u založená průpowěď g e s t: „pater est, quem nuptiae dem onstrant" ne­může se duchownjmu pastý ři dokawáde „justře nupti<e“ pozůstáwagj, což pauze délsj nepřjtomno- stj mužowau nepřestáwagj býti, opráwněnj při­řkni aut i , aby dj t ky, w čas manželstwa sploze- né , sám od sebe , bez předcházegjcjho saudnjho uznán] w nešenjm do křticj knihy nemanželské dě­lal. Přináležj též gen mužowi práw o poctiwého lože djtkám odpjrati. On sám gest gen oprá- wněn, nikoliw zawázán manželské narozenj djtěte w pochybnost bráti. M nj-li, že gest lépe mlčeli, nemůže se žádný pro ti němu zpauzeti.

Gest wsak dáLsj o tázka, zdaliduchow nj pa* stý ř, máge gxstau w ědom ost o sauložném djtek narozenj bez ubljženj swému swědomj a mocj swélio au řadu , patrnau nepraw du za praw du, a skutek nemožný za skutečně zběhlý auředně po- tw rd iti m ůže? Otázka gest ge.ště negistěg.sj, když se na ginau okol jčnost ohled wezme, to tiž na tu, že g iné , s nepřjtom ným mužem splozené djtky p řed rukam a gsau, gimž se, wpočtenjm djtek ci-

p ,zoložných sn im i do ro w n o s ti, galc za žiwobyt], an se z hospodárstw j žiwj , tak p ři děděnj ot- cowské pozůstalosti zkrácenj činj, a tudy welká křiw da děge?

Nedá se z a p ř j t i , že ta a těm podobná p ře - injtánj každého šlechetného duchownjho, genž ta - kowau trestuhodnau znám ost na swé osadě p o - zděgi w y p á tra l, neb p ř i ugetj swé prebendy na­lezl, tlačili musegj. W šak k tomu, aby gináče, než zákon w e lj , gednal, neinohau geg přiw esti. Má—li we společenstvu pořádek pozůstáw ati,m usj ono určitým i zákony řjzeno býti, což o obci, ga­kožto neyw ětšjm tOwařistwu tjm wjce p latiti musj. T ito zákonowé musegj, pom inutjm roz­ličných zwláštnjch poměrů, gen podlé obyčegných úkazů dáwáni býti. Neobyčeguj přjběhow é, m i­mořádné přjpadnosti činj sice w ým jnku; wšak prawidlo nemoliau stanow iti. W ým jnku w zá­konu učiniti náležj gen zákonadárci, od něhož sám zákon pocházj. Zákonu podrobenj gsau p o ­vinni geg zachowati, nepečugjce, zdali to , co nařjzuge spraw edliw é gest neb ne. (?) Neywjce doléhá pow innost na ty , genž nad wykonánjm zá­konů b d ě g j, k nimžto i duchownj náležegj. K gegich auřadu náležj, zachowati zew rub, co w yš- šj wědaucnost n a ř jd ila , a mohau se we swém swědomj z ohledu práw a upokogiti, an k nim sw. Pawel wolá : ,,0m nis anima potestatibus subli­mioribus subdita s it“ *), a sw. P e tr: „Subjecti estote omni humana? creatura!? p rop ter Deum, si­ve regi quasi p rrecelenli, sive ducibus tanquam

*) Kom. 1 3 , { .

Časopis p. K atol. Duch. II. 3«

a Deo missis, quia est voluntas Dei“ *). Die tolio jrsau dokonce we swědomj zawázáni, zákon za- ch o w ati, a prohřešiliby se spjše, i wýčitkyhy sobě \ve swědomj činiti museli tak negednag jce. (?) Pročež nemoha u mjti nepokog we swědomj, když λυ přjtom ném pádu djtky dle gicli wědomj w ci- zoložstwj splozené ne ta k , aniž w ůbec za ne­manželské , nýbrž za manželské do křtic j knihy napjšj; (?) aniž ge může zkrácenj p ráw w man- želstwj dřjw e zplozených djtek w tom zdržo- w ati. T o t může odwráceno b ý t i , a zákon sám k tom u prostředek na ruku d á w á ; nebol když wým jnky, w 24. zák. měst. po lo žen é , mjsta masjj, p ři nichž se o sm rli nepřjtom ného práwiij domněnj Činj ; mohau, pakli toho zůstawená man­želka k opětném u se prowdánj sama nepodnikne, ďjtky z nj, p řed wogenským otcowým wytrže- njm, aneb až do desátého niěsjce po něm sploze- né o únirtnj swého otce prohlášenj samy žádali, ano musegj o ně žádali, ginák geho pozůstalost nikdý ugmauti nemohauce. Pakli se únirtnj pro­hlášen] stalo, béře se den, w k te rý swé práwnj moci dosáhlo, za práw nj límrlnj den otce, *) a teď mohau samy to učiniti, čeho otec nemohl, mo­hau totiž od matky, w geho uepřjtom nosti splo- zené djtky za cizoložné dáli w yh lásiti, an dle patrného w zákonu slowa dedicowé, gimžby se

*) 1. Petr 2, 13 — 15. #* ) j . 2 7 8 . zák. mást.

wloženjm cizjho porodu zkrácenj stalo, we třech měsjcjch po sm rti mužowě poctiw ost lože tako - Avým djtkám odpjrati práw o magj. — T ato d ů - wodná m audrost (?) zákona, na prwnj pohled nesprawedliwého, může každého poučili, gak sw a- íá to pow innost gest, i tam, kde se na prw nj 0 - kauiženj přjčina a swědom itost zákona w ysw itati nezdá, p ři geho pjsmeně bez ohledu pozůstati, a že poslušenstwj k nařjzenjm náležitého w rchnjho gest poplatek w přirozeném i w stanowném božském zákoně založený.

4* P r o č n á b o ž e n s k é w z d č lá n j m lá d e ž e n a ­

šij we školách národnjch i gymnasiálnjch nemá wždy žádaného zn iku? —

Od F ran tiška A loysia W aclca , biskupského Králowéhradec-

kého N o taria , wikariátujho tagemnjka a děkana na K opidlně.

Στέφανος σ οφ ία ς φ όβος χνρ ΐβ , άνα& άλλω ν είρηνην ν.αι υγείαν ίασεω ς — καί δόξαν κοατόντων αυτής άνυψ οι- αε. —·

Σ Ο Φ ΙΑ ΙΗ Σ Ο Υ Υ ΙΟ Υ Σ Ε ΙΡ Α Χ .1, 18. 20.

Gednjm hlasem za w ěku našeho pronášj se nářek, že náboženské wzdčlánj mládeže našj we školách národnjch i gymnasiálnjch w eždy tak o - Aveho účinku nem á, gakéhož dobřj am aud řjlid é požadugj, a gakéhož též t ř e b a , aby zemstwo a

# *

39-4 P o g e d n á n j

li<l weškeren w blažšj staw gedenkráte přisel, dle wyřčenj Sirachow a 1, 1 8 .2 0 : „ K o r u n a m a u - d r o s t i, — wece tento duchem božjm oswjce- íiv" m udřec — £j e s t b á z e ň P á n ě , k t e r á žJ oz p l o z u g e p o k o g a n e p o r u š e n é z d r a- \v j, — a r o z š i ř u g e s l á w u t ě c h , g e n ž t o g j ú č a s t n i g s a u . “ — Ke školám obracj te­dy každý swé túžebné zřenj s gakausi tesknostj, kdož lépegi wychowané lidstwo žádá a ocekáwá. Že tesknost tato zcela nedůwodná n e n j, zapřjti se nem ůž: důkladného w šak w yšetřenj gest po- tře b j, p roč takého náboženského wzdělánj školy neinohau wždy zp ů so b iti, aneb z w iny swé ne- způsobugj, gakéhož se w ůbec od nich ocekáwá.

Č á s t k a I.

národu jch šk o l se týkagjc.

Mnohot m ohau sice ško ly , uižšjho iwyš.šj- ho d ru h u , w dů ležitosti té, o njž tu to se mluwj, což nade w ši pochybnost wywýšeno g e s t; pakli wšak z e w n i t ř u z e m s t w a i w r o d i n a c li náležité podpory nalezagj. G sau-liw šak tadyo - puštčné , zdaž se může skrze ně toho docjliti, če­hož od nich se ocekáwá? — Naše weleslawné řjzenj zemské pěstuge a podporuge wšemožně a na neyweyš chwalně školy naše ; ze strany této žádné tm y nenj překážky, proč by i k nábožen­skému mládeže wzdělánj nem ěly mnoho přisp]- w a ti ; ale tjm wětšj překážky kladnu r o d i n y

s a m y, kde wzhledem toho mládež hned w prw - njch počátcjch se přew racj a kazj. —

1) Dům otcůw gestpůw od a pramen nábož­nosti d jtek , škola wšak pokračow ánj w n j a zdo ­konalen] gegj. Když ale w zdálenost dom uotco- wa od «koly na.šj tak w eliká g es t, že gj společ­ně nepomáhá k dosaženj w elikých účelů gegich, nýbrž opauštj g i , a co se we .škole dobrého wzdělalo, b o ř j , — gakož, nastogte ! za wt-ku našeho w ůbec se děge — : m uže-li pak škola, negsauc zagisté wšemohancj, wše to, co wně na mládeži se kazj, napraw iti? M ůže-li pak potok w behusw ém k zřjd lu swému se naw rátiti? *) T ot nemůže owšem, částky wšak wody, kteréž u p ra ­mene swého do sebe pogal, pořád préč pow ede s se b a u ; odkudž se také giž stalo, že to lik národ- njch škol w nenábožnosti a nekázni zhynulo g e s t ; proto že se dle domownjho řá d u , — čili rad č - gi neřádu — spraw owaly. —

O gak náramné tw árnost weku našeho wc wiíci té to p ro ti minulým wekům nábožným zm ě­něna g e s t! — Geště za našj pam ěti , — wece λ vysoce důstogný arcibiskup F rý b u rsk ý , k. D. Bernard B o ll , we swém pastýřském listu **) — wychowánj mládeže wjce skrze přjk lady než p ř i—

Tak irefaě gislý w ýbornv spisowatel w boVoslowiiem časo­pisu „K a t o 1 i k“ nazwauém , w ln jm swazku 1 8 2 S .se tá­ze· —· * * ) W iz prw aj svvazek djlu II . Athanasie , od D . Tienkerta wydáwané.

mlauwánjm zřjzeno bylo *). K de děti od rodi­čů swých toliko co dobrého a počestného gest, w iděly g sa u , zůstaly štastně new ědom y zlého ,' činiwše ta k , gakož gich rodicowé. Čjra řidšj se wšak stali dobřj domácj přjk ladow é , tjm wjee wychowánj u m ě n j n x se s ta lo , aby mládež od- wykla onomu zlému, kterém už w okolj swém se byla naučila, a aby se gj pro dobré w stjpilaw áž- uost, kčem už se ž i w ý c h w z o r ů neb o b r a ­z ů nedostáwalo. Ustawičně množjcj se spisowé w ychow atelštj za w ěku našeho dosti zřegmým toho důkazem g sau , že máme proč ž ád a li, aby děti naše lepšj b y ly , nežli gsme m y , a předčet spjše ke wšem naw rženjm přiw o lugem e, než k tom u neylepšjm u: abychom gicli c t n o s t m i s w ý m i u č i l i a k dobrém u wedli. —

Mnohé djtě ne toliko ž á d n é h o z á k 1 a d u k p o k r a č o w á n j w m r a w n é w z d ě 1 a n o- s t i do školy nepřinášj, alebrž w k o ř e n ě n au g i ž p ř e w r á c e n o s t , kteréž w ykořenili učite­lům mnohdy nemožno gest. O domácjm wychowá­nj domnjwáme se , že by se giž bylo kdo wj co učinilo, když mládež zew nitřnjm společenským na- w ykla způsobilostem, a ono- li gj k gakés w r c h 11 j2 w e d e u o s t i dopomohlo. Co se tedy i w do­mácnosti za ueyhlawněgšj wěc p ři wychowíSnj pokládá, gestit baženj a sháněnj se po mnoho-

r ) M ementote , parentes, —· dj sw. H ieronymus w listu k Lani» — m a g i s e x e m p l i s doceri posse quam v o c e . —·

wSděnj, dřjwe než k tom u čas gest. W šeckadu- chownj sjla gednostrannS toliko na uměnj se w y - nakláclá; ošlechtěnj srdce zanechávyá se náhodě, aneb lidské Ijbosti. Co pak tak naprosto nic na lom nezáležj, ctnostným člowěkem h ý li , a před Bohem a zákonem geho w srdci swém hlubokau nctiwost mj t i ? Což pak nicw yššjho nenj, čjmži sama wěda se zpraw ow ati m u sj, aby w lasti a lidskému společenstwj prospěšnau se stala ? #) —

Tom ut ani rozum ani pjsmo nás neucj. W lomto se praw j kE fesským 6, 4 : „ W y o l c o - wé w y c h o w á w e y t e d ě t i s w é w k á z n i a w t r e s t á n j P á n ě.“ T akto smýšlegjce p o ­čali předkowé naši wychowánj se wzdělánjm a ošlechtěnjm ciitů w m raw ném ohledu, wložíce pak onu hlubokau m nohowážnost pro neywyššj B y- tost, kterauž sami naplněni b y li, w gich m ládi- stwá srdce. Bůh a K ris tu s , láska k Bohu a k bližnjmu, wjra a m raw nost prwnj zřetelow é p ři cwičenj mládeže b y lí, gichžto gsme my zcela spustili s oč j , snažjce se nepráwě s wěkem tjnVlO’ šliístj žiwota swého wzdálené od sebe hledati w

W. m nohocenný pedagogický spis A . P . Grevera, ředitele Lemgonského gynmasium , pod uázvvem : ,,Gedanken iiber die Sittenzucht auf uusern Gymnasien und die Mittel , sie zu verbessern.“ Lemgo 1 8 2 5 . „K om m t denn die M o r a- 1 i t a t, — wolá dům yslný muž ten to — gar m cht gegen die L i t e r a t u r in Anschlag ? W iegt E infachheit , Sitte, Miissigkeit gar uichts gegen Ballen bsschriebeneu L u n p enpa- piers? Ist es dem Staate vortheilhafter , geniale Schrift- Vellcr, ais tiichtige und sLttliph gute D iener und Reamte zn babeu ? ť£ u , s. Λν.

zewnitrajch azdánliwých wecech; w lesku ilomá- cjlio nářadj a slcwostného raucha; w blesku ne- základné mnohowědy; #) w zwuČných weselo- stecli a wábuých roztržitostech, kterýmž mládež tak záhy nawykáme. Tak ale od Krista učeni negsme, pakli gsme kdy pozorliwě rozgjmali, co dle učenj geho toneypředněg.šj gest: a b y c h o m t o t i ž s l o ž i l i c l o w e k a b l u d e m a t ě l e ­s n o s t ] p o r u š e n é h o , a o b l é k l i č 1 o- w ž k a n o w é h o, p o d l é B o h a s t w o ř e n β­ία o w s p r a w e d 1 n o s t i a s w a t o s t i p r a w -d y . “ KEfesským 4, 20. 22. 2 4 . --------- KrásnStedy napsal k. D. Glanzow: „Prawá wzdělanost lidu učeného i obecného nezálež] wmnohowědě- nj, alebrž w kar aktéru, a ten nezniká z morali- sowánj, nýbrž z wjry ; gakáž twá w jra, takowýi twůg žiw ot; — toteprawda ta neyprawdiwěg-

— Λ slowútný D. Windischmann wece: „YVéda negsauc proniklá nábožným duchem, žra- wým stane se gedem, a zemstwo k swé toliko zkázo gi w sobě kogiti niúže.í£ —-

'h) Gistý w yborn y Pajdagog \v S lezjch prawdíwě praxvj we spi­su sw en i: ,,Betrachtuugeu iiber tlas Votksschulwesen insbe- soudere uater den Katholiken iu Schlesieu. — “ Brestau 1 8 2 7 . - ,,M au beeifert sich zu uusrer Z eít den Iíiuderu Keuutnisse einzustopfeu , nud macht Lektionsplane ftir sie uud Verzeicbuisse dor W issenschaften, die iu der Volksscha- le gelehrt uud getriebeu werdeu solleu , dass die líebeu Klel·· ueu selbst davor erschreckeu m ussteu» wiireii diese Pl<iu0

uud Verzeichuisso fiir sie n ichtb loss beschriebenes oder be" drucues Papier.“ — W iz spis g e h o : „W iederherslel-lung des iichteu Protestantismus. 1 8 2 7 .“

Od domácjho w ycliow ánj musjme ted y w e -

směs w jce ocekáw ati, m á-lit s lidským pokolenj ni

lépe b ýti, a p ráw š na to w ycliow ánj cjrkew opět

co neyspasitedlněgi účinkuge. Rodina musj w la - stně b ýti ohništěm , na kterém ž se láska djtěte ke

vyšemu dobrém u rozněcuge. K r jž , kterým ž ná­

božná máti celo djtka sw ého zaznam enáwá, w jce

platj, než t is jo k ř jž ů , kteréž w e škole dělá. Pak­

li žiw ot w rodině «kole zcela naodpor g e s t ; zn a-

menagj-li děti, že se lidské chowánj w e swětě se

skolnjm učenjm naprosto nesrow náw á, nic pak

nenj p řirozen ěgšjh o , než že učenj to w lehkost

wzawše na ně zapom en au, a onot pak w duchu

gegich tak málo se ustanow j, gakož rannj ladný

sen, ano p ři procjtnutj slunce opět na sw ětskau

matenici sw jtj. —

W m inulých Časech b ylat to c jr k e w , kteráž

ustanowenjmi sw ým i žiw o t saukrom ný w rod i­

nách i w eřegn ý w obecenstw u pronikala ; — ano

i ten sw ětský žiw o t musil gistau křestanskau tw á r -

n o stn aseb ew zjti. Co se to w jce nestáw á,přetrže­

ni gsau mnozj sw azkow é, gim iž žiw ot lid sk ý w še -

stranně spogen a upewněn b y l ; — co w šak n e y -

žalostněgšjho gest — ; co se to w jce nestáwá, —

hyne w rodinách naprosto náboženské w y ch o -

wáni. —)Ale namjtne tu m nohý otec: „C o pak dětj

swých do školy neodesjlám, kdež se w e w jře

Kristowě cw icj a nábožensky w ychow áw agj —

Prawdat g e s t : tam se gim přednášj učenj n ábo -

ženstw j K rístow a ; kd yž ale Ppedagogika — w p ra -

w éin loho slow a sm yslu — gest w ychow atelstw j,

a nikoli pauhé toliko w yučow ánj, — gakož na-

stogte ! m nohdy za to se má : lze z toho giž se­

znali , že w e školách úplného náboženského

člow ěka w ychow ánj se dosjci němuž. Uměnj ná­

boženského možná tu sice d o g jti; to wšalc umě­

nj gešte nenj č i n ě n j , anot práw e hlawnj wěc

gest, a obzw láště w rodinách , kde djtě cela»

mladost swau tráw j, státi se má. — Šlechetný,

nedáwno zem řelý S w eycar Pestalozzi hlubokého

powáženj hodných slo w o tomtě n ap sal: „P ř i w y­

učowánj w e w jře křesTanslcé — w ece — nepri-

gde to tak na m n o h o s l o w , gakož n a č i n ě -

u j. Má geden clow ěk druhého ne tak slow y a

obrazným i předstaw am i , gakož g e d n á n j m

s w ý m k w jře w Boha přiw esti. W izte ž pak,

probůh ! w e w šech w ašjch d ů ležito stech , kdež

se o cos hlawnjho gedná, a w y toho dogjti chce­

te , gestit p o w žd y ob yčeg w á š : n e m n o h o

s l o w , a l e h n e d k t o m u p ř i č i n i t i r u k u .

A učenj o Bohu — tot má člow ěku, p ro ti geho

přirozenosti, pauze m nohým i toliko s lo w y w h la -

w u a srdce w praw eno b ý ti *) ?“Protož gsau mnozj slow útnj sp iso w atelé , a

m ezi nimi obzw láště w ý b o rn ý učitel Schw arz >

T ('ik p jše ten slm vntH v imvX vr kn ize sw e : ,,LIenlinrrl iiu'1 Gertrud.“ —- W iz geho ,,Erzíehiingsle!iret4 djl III. od­dělen j 2hé. —

neuž šk o ly nepoldádagj za přjm ěrné náboženské- '

um w yclio w á n j; gelikož p rý náboženstwj srdce

w nich autlého, přjslušného pěstowánj a šetřenj

nenalézá. ,,Λ'λ β školách, — dj řečený Schw arz : —

děli přemnoho ohledu na sebe w espolek beran ;

tnt gen p la t j , kdo neylépe odpow jdati u m j ; tut

slza pohnutého srdce m nohdy w posm ěchu b ý -

wá ; tu z sw obodného progew enj dětinské m ysli

zacasté se aušklebek t r o p j , a tu tedy w j r a gen

m r z k á u w ě d a u se činj. Odtud giž u mlá­

deže zniká p řeškodný chtjč k m udrowánj, při

čemž obyčegně new ěřjcj gest srdce ; s 1 o w

w š a d y a ž n a z b y t , — n i k d e ž w š a k

n á b o ž n é h o d u c h a . “ B y lo t b y , w ě ru ! čeho

želeli, au b y to w zhledem náboženského w y c h o -

wánj tak smutně w e wšech národujch školách w y -

liljželo. K d y ž tento w ysoce učený Paedagog

učitelům duchow njm i sw ětským na ruku dáwá,

čeho se w e školách u c h rá n ili, aby náboženské

wycliowánj nižádné netrpělo škod y : musjmt

předce praw dě na sw ědectw j ř jc i: že co swrchu

od něho ponawrženo, to liko gest přiw ětšo wánj té

wěci, čili neyhoršj stránka, a m ysl jme, že m audrý,

nábožný učitel w každém ohledu gest s to, aby

dornácj náboženské w ycliow ánj d jtek w e škole sw é

zdokonalil. Na něgž owšem w to m neyw jce p ř i—

lide; deyž Bůh, aby w e w ěci této neydůležitěg-

■j, t. we w j ř e a w 11 á b o ž 11 o s t i, blahým b y l

sluncem, swětla a tepla hogně z sebe w y lé w a g j-

cjm, genž ducha žáků sw ých dohro činně oswě-

cuge, a srdce gich k w šem u dohrém u roznícu-

g e ! *) —

2) Z toho, co až potud řečeno, w iděti gest,

že školám p ři zanedbáni dom ácjho náboženského

w ychow ánj nemožno žá k y sw é w dobré a doko­

nal é křestany w zd ě la ti; w a d y w šak a chyby, ge-

što se w e w ě ci této w n ě stáwagj, školám chtj-

ti p řič jta ti, w eliká b y nesprawedlnost byla. —

Nynj ale bljže přistupm e k předm ětu tom u to , a

šetřuie, co se w n itř w e školách našich děge, atut

ow šem s nemalau shledám e žalostj, že mnohdy i

na duchow njch i sw ětských učiteljch ležj wina,

proč náboženské w zdělánj m ládeže našj we ško­

lách národiijcli w žd y žádaného aučinku nemá.—

A . Gestit to sw até pow olánj kněze, silážně

p ečow ati o náboženské djtek w zdělánj w e ško­

lách našjch. T ak t giž u proroka M alachyáše 2, 7.

napsáno : „ R t o w é k n ě z e o s t ř j h a t i b u- d a u u m ě n j, a z á k o n h 1 e d a t i b u d a u z

u s t g e h o : n e b o a n d ě l (posel) I lo s p o d í ­

lí a z á s t u p ů g e s t .“ — N egedná-li ale kněz

dle toho sw ého sw atého pow olánj, n e w z d ě l á w á -

li nábožensky we škole m ladistw ých s r d c j: gehot

pak ow šem gest w ina gich potomnj zpustlost a

O b šjrného té w ěci ro x w o d u a w ý kla du uedopaustj toto mé pogednánj ; gen tedy w ů b e c o nj m lu w it i , a hlawnjch lo- l iko jionawrženj o nj dáti moliu. —

zkáza, a na něho w esti se musj nářek, k terý ž též

řečeným prorokem zaznam enán 2, 8 . 9 . : „ W y

(kněžj) s e š l i g s t e s c e s t y a p o h o r š i l i

σs t e m n o h ý c h w z á k o n e ; p r o t o ž i g á

__ dj Hospodin — u č i n i l g s e m w á s p o -

1 u p n é a p o n j ž e n é w š e m 1 i d e m , g a k o

j rste n e z a c h o w a l i c e s t m ý c h . “ T a k o -

wých ale kněžj , genžby na prosto této sw a to -

swaté pow inuosti za n ed b ali, snad málo giž za

wčku našeho nalezli g e s t ; w jcet wšak takow ých ,

kteřjž mládež sice w náboženstwj c w ič j , ale ne-

zuagjce praw ého způsobu k geho přednešenj, ne-

hrubě to s prospěchem činj. Z d e gen m nohých

nyněgšjch duchow njch Sokratilců podotýkám . D o -

Jjrýt sice ano w ýb o rn ý gest způsob sokratický k

přednešenj učenj náboženského, k d yž se ho p ři něm

diiwodně užjw á, a geslli že kdo ted y m y geg u

vysoké w ážnosti m ám e ; musj t se w šak nicméně

řjci, že u m nohých učitelů w náboženstw j to so-

kralisowánj nic giného nenj, než p r á z d n é , g β­

ίο w é, z d a l e k a b r a n é ž w á n j a bleptánj,

čjmž se w e školách drahý čas mařj, a pow rchnj

toliko rozum u w ycw ičenost se dosahuge. O ná­

ležitém w zdělánj srdce , gakéhož lc šlechetnému

Sednánj p o tře b j, nebudiž zde ani zm jnky. D o -

Ijřet sice Sailer , m istr slow útný w e w ěci této,

pjse : „že b y Sokrates, k d yb y opět obžiw nul, n e y -

hpsjíu b y l křestanským katechetau.“ Sokrates

owšem, — třeba zde doložiti, — ne ale w šickni

naši Sokratikow é, gakž se obyčegně okaziigj. —

Předstawm ež Sokratesa s o b í co katechetu w

křesťanských šk o lách ; m y bychom geho předná-

šenj zcela gináče -uspořádané sliled;Ji , když Ly

w znešená tagem stwj w jry na.šj a h istorii božské­

ho zakladatele gegjho přednášel, aneb žáky swé

m raw nosti učil. — S gakau pokorau a skrowno-

stj b y l b y se ten k tomu N eysw ětěgšjm u přibij-

žil, a w slow jch to náležitě p ronesli se snažil,

genž tak srdečně a žalostně si žádal, aby dobro··

t iw ý B ůh nám wše to zg ew iti rá čil? B y li by u

swatém užasnutj časlěgi zam lčel s e , a djtkám

sw ým ře k l: „A y , w izte , zdetě prst b o žj! Slyš-

tež Idas p raw dy w ěčné, — w ěřte a následugte

g j ! Gesto naši s t ř j z l i w j lcatechisté s přemno­

há s lo w y i tu poslednj žjlku každé w ěci dětem

okázati chtěgj, zá liy gich naw ykagjce ničemu ne-

w ěřili, než co gegich w še rozbjragjcj rozum gim

spatřitelné č in j; a tudyt zrušugjce celau gich dě-

tinskau přirozenost, a n a n a l á s k y p l n é z á ­

l e ž j w j ř e *). —

Mistrně o tom pronesl m ysl swáu slowútný

Eschenm ayer w swém d u še slo w j: „Náboženský

pom ěr w pacholjku, w e c e , gestit tak něžné

kw jtko, ze se před m razem lidského rozumu a

před chladnost] m elhody dosti uchrániti nenniž.

Gestliže djtě sw ůg staw k w y š š j b yto sti do sebe

Geduá se o lom vr Athaiiasii Dra. Benkerta w djlu I. swazku I. str. 102 — 117 u wýborném spjsku : „W irds mít áer religifisen Bildung der Jugend nud des Volkes vorwarts ge- heu ?“ ----------

au pocituge, střežm ež w paoholetstwj geho t e n

s w a t ý s t u d p ř e d B o h e m , a ne tip lejm e s v

náboženskými w ěcm i, abychom gich rozum u co

neypochopitedlněgšj učinili. Nebot t o , co se

předmětem pogem u stáwá, gestit m ěřited ln é, a nemůže w jce předm ětem úcty b ý ti .*). — — C o

pak tedy má katecheta činiti, aby žáky sw é w n á -

boženstwj s prospěchem w zdělal, a nábožnau mysl

pro gich budaucj žiw o t g im w štjp il? — O táz­

ka wzhledem náboženského w yučow ánj w uměnj

wychowatelském ow šem ta neytěžšj gest. N e y -

lepšj se tu geště w y w o lj stránka, kd yž mládeži

wzor předstawjm e, kterýž co w iditedlná, ale též

samočistá forma k b ytosti Boha new iditedlného

se připoguge. W z o r tento gestit sám Ježjš.

Gelio mrawně čistý a sw atý žiw ot, geho utrpenj

a smrt, geho w zkřjšenj musj co žiw ý , spatřitedlný

obraz w duši pacholjka w tisknut b ýti, a to sice

vv jednoduchých w ypraw ow ánjch, ale až k tomu

poslednjmu, neymenšjmu děgi. G ak djtě obraz

tento z takow ého pow jdánj w sobě poznenáhla

podobiinge a uspořádá, o to nestarey se u č ite li!

gistát wšalc w ěc, že pro něg obraz ten, an mu

gednak dosti žiw ým učiněn, pro celý ž iw o t geho

neztratj se w jce. G eli duše učencow a obrazem tjm

podjata, práw ě pak čas, učenj K risto w o m u w y - kládati a w ésti geg k slawném u w yznánj w jry,

gjmžto se učenj šk o ly dokonáwá. —

') W. Eschenmayers P sychologie §. 1 03 .

G a k ý ín z p ů s o b e m má sobě p ři tom uči­tel náboženstw j p o čjn a ti, poznát b r z c e , pomnj-

li na slow a K risto w a : (Mat. 18, 3 .) „ N e b u ­

d e t e -1 i , g a k o ž m a 1 i č t j t i t o , n e w e-

g d e t e d o k r á 1 o w s t w j n e b e s k é li o.“ \V

těchto slow jch našeho Spasitele gestil duchownjm

Psedagogům kljČ k w ešk eré gich účinliw osti dán;

s laskaw ým toliko, s djtěcjm , čistým a newinným

srdcem lze na d jtky působili, — takt wesmésse

gen w ych o w áw ati mohau. U nás přem noho pra-

w id e l gest,přjliš mnoho kraucenj, w yljčenj **) : a co

gest na neyw eyš geduoduché, a přirozen é, gakož

praw da w žd y takow á gest, na to se nedbá ; n ě h o t

k r á l o w s t w j b o ž j n e z á l e ž j w m no ha

s l o w j c h , a 1 e b r ž w c t n o s t i . 1. k Korint. 4,

20 . A každodennj se to stw rzuge zkušenost):že

u m ě n j n a d ý m á , a l e l á s k a w z d ě l á w á ,

1. k Iío r. 8 , 1. T am b y ted y w šecka naše snaž­

nost čelili m ě la , abychom od škol našich wzdá-

li l i w šecku p ř e m u d ř e l o s t , a n e w č a s n a u

u č e n o s t , nepodáw agjce m aličkým nižádných

Stvrchu řečený Slezský Píedagog w ínnoliocennéin spisu stvcm str. 7 9 . praw j: ,,Unsere guten Volksschullehrer miissten ja in dem Labyrintli der Regeln nnd Airweisujigen, die sicli zahllos v o n allen Seiten emporlhiirfri&n nnd imnier vervi- ckelter nud verworrener ihueii entgpgenstarren, den leitenden und rettenden Fa den verlieren, nnd mitten jiti šcheiiibaren Ueberflusse um kom m eíi. D ie herrliclie siarkende Geísies- nahrung, díe ihnen Niemeieř, Schwarz, M ilde, Sailer, Víer- thaler, Gbertliicr, W ilm sen und rnehr áiidere treíTlicbe, i*1 der Erziehungs - nnd UnterrichlsknnSt ganz fcetvanderieMafl- ner darLieten, scheint Manchem zu einfach und natiirllch·

krmj, gichžto nemoliati zažjli, a chránjce se g a -

lowým rozum u w ycw ičenjm nábožného ducha

newinnosti od nich zap u d ili. — W e starých

iíkolách gináče b y lo ; tam náboženské w zdělánj

prwnj opanowalo mjsto, a učenosti mládeže sk ro-

wně, neb w t é mjře p o d á n o , gak gj zapotřebj

mela. — Nechat se potupně posuzuge m inulých

Avélců; nechat se o starých duchow njch i sw ět-

ských učiteljch , a gich wadné methodě úsměšně

mluwj: proč pak nicméně w jce učedlnjků z jsk a -

li Ježjši K r is tu , než m y ? M ělit w jru a lásku,

a tjnito pokladem gsauce opatřeni , tre fili g istěgi

ksnlcjm. — W y S o k ra tik o w é ! h le ! práwě

Wáé Sokrates b y l ten neyctnostněgšj muž, a p ro ­

tož tak w e lik ý mládeže w y c h o w a te l: ze sw ého

šlechetného srdce w zaltě ta s lo w a , gim iž srdce

posluchačůw sw ých h luboce zagjm al a pronikal. —

DoLygmež sobě, w y w ychow atelé křestan štj! p r­

vé pokladu b o h a b o g n o sti; nalezněmež prw é Ge^

dnorozeného Boha O lc e , plného m ilosti a p raw -

dy; poswětm ež Blit srdce s w á , celý sw ůg žiw ot,

a stjm to zrcadlem w ruce počněm ež mládeže w y -

Wrchnj kousístornj Rada Pán Nebe pjše o tom We spisu svvém : : ,d e r S c h u 11 e h r e r b er u f “ íia str. 4 . : „ Iu mancher, leider venvilderten Gemeinde hort ínan eiuzelue Hausvater riihmen, die sich die W euigen nnter den V ieleu , hervorthun durch richtige E insicht, durch W iťthlichkelt, durch OřdnUug uud Tugend. D i e s i n d, heisst es da o ft , n o c h v o n d e r g u l e b Z e i t d e s a l t e u S c h u l m e i s t e r s , d e r l a u g e i m G r á l e r u h t . “

časopis p. Katol. Duch. II. 3» 5

ch o w án j: n e p l a t n á , m a r n á s i c w š e c k a n a š e p se d a g o g i c k á m a u d r o s t . —

β . Z a w ěku našeho počal se rozšiřowati

ten p řešk o d n ý , z 11 e w ě r y pocházegjcj před­

sudek, gakoby swětštj učitelow é we školách swých

naprosto nic neměli co čin ili s cjrkw j a učenjm

náboženstwj, a tudy se také m nozj z nich w ney-

důležitěgšj w ěci této w elice neaučinliw ým i pro­

kázali , gsauce pak ow šem spolu tjm w in n i, že

náboženské w zdělánj mládeže našj w národnjch

školách žádného zniku nemá. *)

H istorie národnj šk o ly zgew ně toho doswěd-

čuge, že ona sw ůg půw od, sw au trw ánliw ost, swé

zd o k o n a len j, sw au účinliw ost i obžiw u gedině

cjrkw i co děkow ati má, a mnohonásobná zkuše­

nost w ěku našeho toho zřegm ým důkazem gest,

že neyw ětšj přjspěw ek lc zw elebenj škol národ-

njch od duchow enstw a , a následowně od cjrkwe

se s ta l, gešto řečj a spisy, h orliw ým gich zastá-

njm a obhagowánjm pro ně a gich učitelstw o 11a

neyw eyš účinliw ým se prokázalo. Gak mnoho

w y b o r n y c h , w ysoce učených a zaslau žilých mu­

žů z duchow enstw a katolického i protestantského

m ohli b ych om zde u w é s t i , k te í jžto a y prawém

sm yslu zw elebow atelé škol národnjch slugj, kdy­

b y giž b e z toho každém u, k d o ž sobě na a a č c í

teto zaležeti d aw á, p ředobře n eb yli znám i! —

* ) AAriz m oge ]ia’dagogirké pogečliumj \v i . svazku časopis" to b o lo : , ,XJcitolowé starého i ucm ého w eku.CÍ —

Gakož ted y c jrk w i, a gj to liko prw nj p rá -

vyo zp ráw y a ředitelstw j šk o ly národnj p řiu á le ž j; gakož ona gegj zak lad atelkyn j, a dokudž cjrkw e

zde na swětě stane , gegj prwnj a obzw láštnj u c i-

telkyuj a podporau g e s l : takt i na učitelé připa­

dá opět prw nj a neyobzw láštněgšj pow innost, k

dosaženj wznešeného účele g e g jh o , a b y p r a -

w a u k ř c s t a n s k a u š k o l a u b y l a , z e w š js j-

ly a m oci swé p řisp jw ati aú čin liw ým i b ýti.

Gest se, w ě r u ! čemu diw iti, — p ra w jg istý

slowútný školnjch důležitostj znatel * ) , — že

wyššj učené ú sta w y, gym nasia a u n iversity , ni­

kdy c jrkw i nedaly tak w ýhost, gakož se to, nastog -

te ! w mnohé zeini od národnj školy, aneb ra d é-

gi od gegjch h rd ých poručnjků a nepow olaných

zastupitelů stalo. M ůžemet w šak směle tuto u -

gistiti, že tisjc a opět tisjc m audrých a šlechet­

ných učitelů n ik d ý nesklánělo před tjmto B e liá -

lem kolena s w á , alebrž to d iw oké záštj a tu k y ­

selost proti cjrkw i co tu neyw ětšj střeštěnost a

ohawnost w oskliw ost pogali.

Gakáž pak ale toho p řjč in a , že gistj lidé na

oddělenj šk o ly od cjrkw e tak snážně pracugj, aneb

na to tak násilně tlačj ? Gakáž to gen otázka, —

mnohý zde zw olá. „ A b y páni uČitelowé z p r o ­

štěni b y li w šj m oci aw šeh o auČinkowánj d ucha-

wenstwa w zhledem gich osob i pow olánj. Oni

sami —- ti páni učitelow é — i osmnáctiletého

*) Gest iť to giž podotčený ^výborný P edagog Slezsky'·

p o m o cn jk aw to pogjm agjce — gsau p rý duchow-

nj otcowé národnj šk o ly , — gin ých duchownjch

škola potřebj nemá. “

W ysoká to , w éru ! odw ážliw á a drzá ř e č !

Dostalo se nám ale také giž té zk u še n o sti, gak

to s onau školau w y h ljž j, o niž duchownj žádné

nemá p é č e , a která toliko ljb o sti a samowládé

učitele sw ětského gest zanechaná. P a stá , ne-

w zdělaná zůstáw á tu půda náboženského w ycw i-

č e n j, a běda gak lé m lád eži, která mnohému si­

ce w e škole se nauČiw ši, nenaučila se tom u , na

čemž gediné záležj spasenj g e g j ! Přeběda škol­

uj m lád eži, p akli národnj u č ite l, přew rácen gsa

čtenjm knih sw odných a nekřestanských žáky

sw é tjm nekřestanským duchem n akw ašu ge, a

tudyt ge w časnau i wěčnau záhubu uw rhuge ! —

B laze zagisté zem stw u Ralcauskému, — tak

zde s srdečnau radostj w olám — že se do geho

škol geště nesm ěly w lauditi k n ih y k č te n j, w

n ich žby se prwnj a neydůležitěgšj p raw d y naše­

ho zgew eného sw . náboženstwj podkopá w aly a

w y w ra č e ly , — gakož se to Bohu že l! w ř jš ifra n -

cauzské a německé giž na přem nohá m jstech stalo,

a až potud stáwá, — a že naši národnj učitelowé

geště takow ých pokynutj nedostali, aby ginému

učili křestanstw j, než mu duchow enstw o kate­

chismus m agjc w ruce učj ! B laze Rakauským

zem jm , že se w nich netrpěgj takow j učitelé,

gim ž «lozorstwj duchownjch nad školam i národnj-

mi g iž proto w h od n en j, poněw adž tito statné

hágj nezměnitedlné články swaté \yjry k a to li­

cké, a t a k nazwaném u nowokřestanstwj přjstu­

pu do s v ý c h šk o lb rá n j! — A t ti cizokragnj n o -

AYokiestané a now ow zdělanci k řičj a do čtyř w ě -

trů rozh lašu gj, ž e , an u nich v e vše m a v š u d y

pauuge s w ě t l o , země naše t m y přikrýw agj,

gakáž řeč z g ich časopisu, z v lá š tě z w šeo b ec-

ných cjrkew njch n o v in Dra. Zimmermanna a z

Ilesperusa od času geho v Štutgardu vych ázen ),

Často dorážj lcušjm našjm. Co oni n a š j t m a u

w náboženském sm yslu n a z jv a g j, gestit s w ě t -

1 o z n e b e s , g e n ž o s v ě c u g e k a ž d é h o

č l o v ě k a p ř i c h á z e g j c j h o n a t e n t o

s w ě t (Jan 1, 9 .) ; gegich s v ě t l o ale, t. w j -

ru b e z K r i s t a , S v ě t l o n o š (L ucifer neb

Antikrist) z propast j podzem ských k nim přinesl,

kteréž gendenkráte v pekelné m rákoty se proměnj.

A b y tedy i ze strany sv ě tsk ý c h učitelů n e ­

kladly se p řek ážk y k docjlenj p ra v é h o nábožen­

ského vzdělán) u mládeže našj, buďtež u č ite lo v é ,

co počátečně p o v o lá n i gsauce od cjrkw e b y l i ; t.

pomocnjci duchow njch k náboženském u křestan-

skému w ycliow ánj gim sw ěřených d ě tj; nebot pro -

to až potud obžiw u swau, gakož giž sw rchu ř e č e -

'10, geště djlem z zádušj berau. M agjt s w ěřjcj

myslj duchow njm pastýřům napom áhali, n ikd ý

wšak zgeweném u n áb o žen stvj nic na odpor n e -

čuiiti. Duchow nj i učitelow é magj spogeni gsau­

ce ruku w ruce a u čin k o w ati, ab y kw ět a ow oce

křcstanské nábožnosti gich šk o ly ozdobow al.

Nechal duchownjm u dle dřadugeho prwnj a ne y-

důležitígšj pow innost p řin á le ž j, w srdce m ali­

čk ých semeno uČeuj w jry rozsjw ati, a učence swé

pro cjrkew sobě w zd ěláw ati: takt předce i učitel

pow innow án g est, to co z náboženstw j předne­

seno b ylo , m ládeži opětow ati, školuj čtenj, bibli—

ckau i sw ětskau h is to r ii, přjrodopis ig in ý liter-

nj předm ět co neyzpůsobněgi k učenj z nábožen­

stwj p řip ogiti, a toto s oným no p o d p o ro w ati.—

D okud duchownj pastýřow é w élm i prostranné a

obtjžné o sa d y , a w těchto i w jce filiáln jeh škol

m a g j, negsauce s to w každé sami osobně mládež

w jře K risto w ě w y u č o w a ti: musjt se tu d y učite­

lům znamenitá část takow ého wyuČowánj zane­

c h a li, a následowně hlaw njtě w ě c , g ich wzdě-

lati w statné, w ěřjcj učitele náboženstw j.

K d y ž duchownj a učitel w e školách gedua

gsau m y sl, magjce wěrná srdce Bohu i cjrkwi, a

znagjce methodu p raw au : tut gistotně škola w

okresu sw ém mnoho dobrého způsobuge ; aby ale

náboženské mládeže a národu w ycliow ánj téney- w ětsj dokonalosti d o šlo , gestit zap otřeb j, al)y

s e š lc o 1 a u i r o d i n a i s w ě t w g e d n o-

s w o r n o s t i b y l y , *) gako žsw rch u šjřegido-

*') Tak ow yohow áw ánj starých na s low o wzatý Montesqnieu dobře poznamenal , že welikau m ělo před -našjin přednost, gelikož w ž d y b y lo s t e g n é . Epaminondas m luwil, sly­šel , w iděl a gednal w poslednjm roku wěku swého totéž, co we wěku mladistwém, ano se počalo geho w yucow ánj. 3?řj- tom ně ale trogjho docházjme w ycliow án j, buď rozdjlného,

kázáno. P raw diw ě ted y slow útný Dr. K n im m a-

cher napsal * ): „M á -li s lid e m , s c jr k w j, s k ř e -

stanstwem lépe b ý t i , mnsj to též gináče b ý t i s

mládežj w domácjm w ychow ánj a se školam i n á -

rodnjmi. Z de se musj p očjti lepšj člow ěkastaw .

Λ k tomu gedna to liko w ede cesta , gsauc spolu

prawda a ž iw o t, krásné magjc gméno a slugjc Kristus a ewangelium geho.“

Č á s t k a II.

týkagjc se gymnasij.

Gest tom u w jce ' než čtw rtstoletj, co u m no-

ln ch rodičíi náramnau gest w id eti chtiw ost, ze

synů sw ých co neyčasněgi učené muže způsobili,

a protož ge w 9tém g iž neb w 10 tém roce na g y ­

mnasia odesjlagj. Naši sprostnj předkow é m ěli

\v paměti slovra sw . pjsma : ,,Ž e k o r u n a m a u -

d r o s t i g e s t b á z e ň P á n ě , k t e r á ž z p l o -

z u g e p o k o g a n e p o r u š e n é z d r a w j , a

r o z š i ř u g e s 1 á w u t ě c li, g e 11 ž t o g j μ Č a-

s t n i g s a u . “ Sirach 1, 18. 20. — a tudy se

(lomujwali, že neyprw é w dětinském srd ci pew n ý

základ knáboženstw j musj položen b ý t i , — že

buď sobe od p orn éh o : w ychow ánj nasjch r o d i č ů , nasjch u č i t e l ů a w ychow ánj s w ě t a. Co při tom to poslednjni slysjme, wywracj to z \Ýetšjho djlu ducha předešlých o b a u . ‘

'n') W iz gfcho krásný sp is : „D ie christliche Volksschule im Bunde m ít der K irch e.“ —

prw é giskra umSnj božjho v člow ěku musj roz-

ujcena, prw é sjmě Icřestauské ctnosti a nábožno­

sti λ υ srdce musj w seto b ýti, než se w zdělánj pa-

choljka w muže učeného p očjti m ůže. T ako-

w éžto w jry b y l i , dle nj gednali otcow é naši, a

w čru ! mnoho statných mužů, mnoho udatných

bogow n jků pro praw du a praw ost, mnoho slaw-

n ých podporow atelů w šeho krásného uměnj onen

zb ožn ý v ě k v y zn a m en á v á . *)Ginau to ale v z a lo tv á r n o s t , když střás­

li wé franské zbauřenj na zbožnost a w eškeré ge»j

věd o m o sti tak přeskodně aučinkow ati počalo;

že w ystau p ilitéž sp iso v a te lé , genžto, aby prý lid

od p o včrečn o sti o d v r á t i l i , v j r u n a p r o s t o

o p o v r h l i , u v ed še g i v p o tu p u , a snažiwše

se z každého srdce vše ck e n náboženský cit za­

p u d ili **). — T i now ow zdělanci gen v š a d y hle-

■"') W , protestantský časopis: „A llgem eine Kirchenzeitim g“ o í Ernesta Zimmermanna 5tý swazek (1 8 2 8 ) , kdež m ezi toli­kerým odpornictw jm proti nám Katoljkům , m ezi tak častým snižowáujm w jry a cjrkwe našj předce též m nohé prawdyso dočteš. Tak prawj spisowatel \v pogednánj: ,,Gedankeu liber die Q uelle des Mystioismus“ — ■ desjtiletj chlapoi táhnau giž na gymnasia, dřjwe než práwě poznali, a láskán w seba pogali T o h o , genž lásku kázal a w jry našj uhelnjm kamrr. nem gest, —> T akow ýtagný spolek hohasjmstlých spfj-sežnjků i nyněgšjho wěku w Pařjži žige, kteřjž nernraw- ným i, wšecku ctnost zlehcugjcjm i, k zpanre proti trůnu a cjrkwi w zhuzngjcjm i spisy swým i wjru Kristowu wyhladiti, a tudyť lid wšecken prewrátití chtágj. K do na neyweyš pa­mátná psauj Μ . IV. Natalisa k národu íránskému r. 1 827 o skutečnem spiknutj cle, — zwláště psanj otwrté o s w o b d ě t i s k u —- kteráž slow útný Šweycar a b o h o s lo w F r a n t i- $ e k G e i g e r pro djl druhý welecenného spisu, A th an asia

dali swětla, nepom ysljce, že wše obžiw ugjcj slun­

ce tenkráte toliko zem i oblažuge, ano se swětlem

též lahodné rozšiřuge teplo. T jm se w šak ta k o -

■\vá nenábožnost, talcowá drzost a rozw ázanost

w smýšlenj a gednánj ro zš jř ila , že h rozila wše,

co prawého gest, ze stežegj a základů w yw rátiti.

W ěknáš uznáwage a cjtěten strastný staw , w n ě g ž

tolik lidj skrze takau bohaprázdnau m ysl a n e-

wčru sebe uw rhlo g e s t, počjná nastupow ati 11a

lepšj cestu; w idj nynj z ře g m ě , galc w elice toho

třeba, aby té zhaubné, z new ěry w ynikagjcj leh ko­

vážnosti skrze nábožné mládeže w ycliow ánj, skr­

ze roznjcenj srdej gegich k w ra u cj lásce k Bohu

ak spanilé ctnosti učinila se p ř jlr ž , a blahém u

smýšlenj opět se napomohlo : „ž e k o r u 11 a m a u -

d r o s t i g e s t b á z e ň P á n ě , k t e r á ž s l a d ­

ký z p l o z u g e p o k o g .£í Pro lož praw diw ě

napsal g istý dům yslný m u ž : „Náš w ěktě po p ře­

stálém sem tam lcolotánj giž u z n a l, že praw á

vzdělanostčlow ěčenstw a n á b o ž e n s t w j , a t o-

nazwaného, přeložil gest, — tenť trnauti bude wida, kam lidé bez Boha, bez w jry, bez citu ctuosti přigjti mohau : ,,Man Λν i r d eingesiehen miisseu, — dj řečený Natalis, gsa laik a práwujk, — · w ie von der Schopfuug an noch niemals ein soleher Strom der Ausgelassenheit die W elt iiberstromte, wie díe goiivergessenen Menschen noch niemals ei ne solclie líc- fc Schlechtlgkeit an den T ag gelegt, w ie noch niemals eíne solche W m h miter mis gesehen ward. A lle Abgefeim tbeit und Bosheit der H olle ergreifen sie und sctzen dieselbe in die Bewcgung, um die Ictzten Bandě, w elche die m enschli- che Gesellschaft noch zusammenhalteiij vollends zu zerirtím- meru.u — ·

to tak nazw aný t j ž n ý s t ř e d gest, k nemužto

w šecko snaženj uměnj w ych ow acjh o se musj chýliti, m á -li w e lik ý aučel dosažen b ý ti.“ *) Mát

každý dobrom yslný člow ěk w cjsarstw j našem

p ři swém učinkow ánj zám ěr tento ; progewuge

se g iž na w šech téměř m jstech lepšj duch, o ge-

hož rozšjřenj tak sta tn ě , tak w eleslaw ně snažj

se neygasněgšj cjsař a král náš František I., za

čež mu Bůh žehney časným i w ěčným blahosla-

w enstw jm ! — ■ Gak těžce se w šak naprawuge, co

bohospustlá minulá léta zk azila a p řew rá lila , to

též k ažd ý p ozorow atel w ěku našeho zřegm ě se­

zn ali musj.

A b y m ládež opět zbožněgšjho, práw ě kře-

slánského w ychow ánj, co gediného základu bla­

ženosti sw é d o šla , gestit na u eyw eyš potřel)j,

ab y netoliko učitelow é duchow nj, alebrž i swět-

štj professoři gednak wlastnj přjkladnau nábožno­

st], gednak p ři sw ém přednášenj i předm ětů swět-

ských častěgšjm poukázánjm na gedin ý prawý

aučel č lo w ě k a ,— totiž Wěčnau blaženost geho —

k to m u upřjmně p řisp jw ali. Z e mnoho k to m u p řj-

ležitosti bohom yslný sw ětský professor p ři swém

w yučow ánj nalezáwá, gestit každém u známo, kdož

tak štastným byl, takow ého bohom yslného pro-

fessora m jti. — W ysokow ážnost a čest buďtež

wám wšem , w y w ysoce zaslaužilj wzdělaw atelo-

’ ’) Tak napsáno w 8 m ém swazku 1 8 2 8 . ICatoljka wpogednáuj ,,U iber die E rziehuug.“

•wé mládeže studugjcj na ústawech gym nasiálnjch,

ouiizlo p ři předm ětech sw ých liternjch též rádi

uáboženskau w yhledáw áte stránku, a g i žákům

swým km raw ném u a zbožném u gich m ysli w zd ě­

lánj chwalnau ochotnost] předkládáte ! Z u s tw a -

šjch zaugjmá lilauběgi m lad istvá srdce akade-

mjků wašjch, než z n s t kněze, o němžto mnoluLC

domnjwagj se , ž e t a k m l u w i t i m u s j . — A t

se mi to ale new ykládá za m ysl nepřátelskau pro­

ti vysoce wáženém u zboru professorů gynm asiál-

njch, gicliž ze srdce ctjm, an t u to , gsa k tom u

nucen m nohóletau zkušeuostj, p ra w jm , že se ta

cliwála w šem z nich dáli nemůže. Cjm w jce ná­

boženstwj w e školách elem entárnjch w předu

stogj, a gako stežege gest, w ůkol njž w šecko se

tocj, a gako gediný zám ěr, k němuž w šecko se

klonj a snažj, a* w še ostatnj učenj toliko pom oc­

ným geho uměnjm g e s t : tjm w jce na 'm n oh ých

gymnasijch w zhledem sw ětských professorů u -

stanpá na zad a zanedbáno b ýw á. T u t pacholjk

odcizen gsa takm ěř w šem náboženským citům

vzrůstá s gakým s gemu w štěpeným pronedbánjm

a opowrženjm w jry křestanské, neslyše a new ida

na swětském učiteli, že b y mu drahá a w zácná

byla, anobrž znam enage naopak častěgi na něm,

gak lhostegně, studeně, m álowážně o nj sm ýšlj a

mluwj. W jce sobě zalibuge w bágkách Heků a

Ujmami a w mrawouČenj pohanském, o kterém ž

to gediné dobré řjc i se může, že k pogediným to ­

liko šlechetným skutkům člow ěka zde onde r o z -

něcuge, gsauc ginák bludné a marné. — Gak ale

gymnasiálnj žák celé srdce toliko přikládá k spi­

sům Řeků a Hjmanů, málo ostatně dbage o

zbožnau w zdSlanost swau ; tak také nápotomgen

duchem gich bludného náboženstw j dýše. Mu-

sjnx zde připom enauti, co slow útný Píedagog W il-

lem er w e čtw rtém sw azku liternjch now in, genž-

to w Ilm enow ě pro národnj učitele německé řjše

w ycházegj, o w ěci té napsal: „Zkušenost — we-

ce — tomu nás ucj, že, gakáž wjra něgakého ii;h

rodu gest, gaká ponětj sobě o b o zjch sw ých dělá,

takow ét gsau též geho m raw y, náklonnosti a celý

žiw ota způsob. N á b o ž e n s t w j a w y c h o -

w á n j, w j r a a l á s k a s t o g j t e d y w n e -

r o z d j 1 n é s p o g e n o s t i ; a gakož lidu obec­

ném u žiw ota z p ů s o b , m raw y a obycege gelio

sw ětských panow njků býw agj praw idlem pro ge­

h o ch o w á n j: tak následuge též náklonnosti a smey-

■slenj sw ých new id ited ln ých panownjků, chowage

se k giným , gakož geho bohow á chow agj se. —

Protož ukrutenstw j a nelaskaw ost základnj po-

w ahauŘ jm ana b y ly , a neznaltě slitow ánj, lásky

a útrpnosti, proto že gich neznali bohow é geho.

G akož tito nade wšeclco w ážili si panowitosti,

smyslné rozkošnosti, a upewněnj swé m oci a wlá-

d y ; takž to i u něho b y lo . G akož geho bůžkům

m ilostnost a úcastenstwj blaženosti lidské nezná­

ni] citow é b y li ; gakož každ ý z gich smýšlených

nebes w ládců n asebe to liko m yslil, gen sebe mi-

lo w a l, neznage giného štěstj, než p a n o w a ti: prá-

wěž tak i Řjm anowi dobrota, p o w oln o st, lítrp -

nost neznámj citow é b y l i ; i 011 neznal wet.šj b la ­

ženosti nad panowánj, m ilow al toliko sebe , gen

na swé bytnosti a gegj trw án liw osti sobě z a - kládage.“

T otě ted y ta p ů d a, z njž ginochow é tito

wyríistagj, tot gsau ti paprskow é, gim iž oswjcenj

a zanjcenj dospjw agj pak co m uži w aučinko-

vánj žiw ota. Duchem pohanským a ne k ř e -

stanským nadšeni g sa u ce , a m ilngjce w jce než

slusno m y th o lo g ii, kteráž křestanstw j na od­

por gest, gakož wěkem , tak maudrostj pohanskau

toliko prospjw agj. O vid io w y Bletainorfosj a b i-

blj stegnau u nich magj cenu. O břadow é p ři

oLčtech pohanských a slaw énj w ečeře Páně w

gich očjch gednostegné gsau w ěci. Pozortigm ež

toliko studugjcj mládež u oltáře, a shledáme g i-

stě, že, co zd e řečeno, přepiaté nenj. G-egj u -

mSnj gest gegjm bohem , a gegj chytrost ona gest

modla, gjžto se klanj. Protož m nohý studugjcj

mladjk, an se w kostele neysw ětěgšj S w átosti

oltářnj klaněti a k Bohu w raucně m odliti má,

nedliage na tyto, gak se d o m n jw á, zbytečnosti,

pensum školuj tam d ě lá : poněw adž i professor

gelio mjsto mešnjho rozgjmánj tam něgakého k la s-

sika čte. G akýž pak diw , že ctnosti křestanské.

pokora, m jrnost, tichá poddatelnost zákonům

cjrkewnjm a zem ským srdcjm gegich pak zcela

neznám y g sa u ! *) W y g in o c h o v é akadem ičtj chce­

te ted y učeným i byl i a dobře v y ch o v an ým islau -

l i , mněgjce v š a k , že k to m u w jry K r is to v y ne-

p otřeb j? O t é neslýchané p o še tilo sti! „ W y chce­

te krásnau, spanilau tv á řn o st lidského těla, —

v o lá geden geště žigjcj v ý b o r n ý mládeže přjtel —

ale odgjmáte mu zá k la d , na němž gedině muž

spatrjna b ý t i ; v y clicete k v ě t a o v o ce , -a pře-

tjnáte stromu v še lik ý ch žil geho, kteréž m jzy mu

d o d áw agj; v y zasyp áváte toky, a chcete předce,

aby čistá w oda w nich tekla. P r á v ě w jra naše

v š j m ravn osti gest z á k la d ; — odegméte onu, a

tato hned klesne. Můžete w y rý ti sochu došli

pěknau a ladnau, — ale co neyhlavněgšjho gest,

gj scházj, t. d u c h b o ž j , genž b y gi obživo·-·

v a l . T o lik é ž gest lid sk ý m r a v b ez náhožcn-

stw j.“Nechat tom u tak gest, — řekne snad mnohý —

gym nasij se to v š a k netýče, gelikož tam učitel ná-

božeilstw j proto ustauowen, ab y studugjcj mládež

v z d ě lá valí w e w jře K risto wě, a v uniěnj mrawnosli

v oné založeném . — P raw d at! geho t gest tato v ý ­

tečná povin n ost,· tot sv á tá v ů le cjrkw e našj, tot

w ůle neym ilostiw ěgšjho m ocnáře našeho, gehožto

v e lik á bohom yslnost a v ra u c j k v jř e katolické

láska tak maudře, tak dobročinně to ráčila zřj-

* ) M luwjm zde dle hesla sw. Augustina , kteréž časopisu to- mulo w r.ele stogj : , ,Veritas est dulcis c l amara ; qúando du lcis, pascit; quando amara, curat.46 —·

diti, aby w každé gymnasiálnj škole w jra K r i-

slowa k lom u u stáno weným knězem se předná­

šela. A le gak duchownjm u u čiteli možná, úplně

dosjci swatého gemu w ysazeného aučele , au na

mnohých m jstechsebe přitom od sw ětských p ro ­fessorii zcela opuštěným w idj ? — - Uměnj sw ě t-

ské wjce lahodj sm yslnosti ž á k ů ; panugjcj duch

nyněgšjho w ěku ne tak zbožnau učenost g a k o li-

ternj uměnj chw álj a w eleslaw j ; náboženstwj

Křis to w o , gesto žádá zapřenj šebe a k pokoře

r wede, nenj tak wnadné a m ilé gin och ow i s w o -

body a swětské cti m ilow ném u, gakož půw abná

maudrost klassiků, gichžto m nohdy gym nasista,

vida to na sw ém professorow i w jce zbožňuge,

než swatýcli apoštolů; mnohem délšj gestit též

čas, kterýž akadem ický učenec p ři liternjm než

náboženském uměnj s trá w j, což w šecko nehrubě

prospěšně na geho zbožn é w ychow ánj aučinku-

I gc. N egsau-li ted y u čitelow é swětštj w edenj d u-

i cliem b o ž jm , n en j-li w jra Iíristow a gich srdcjm

tak drahá, gakož má b ý t i , a g e slli tudyt učitele

náboženstwj ze strany sw é wěrně nepodporugj w

nábožném a mrawném mládeže w y ch o w á n j, n e -

i lze! gest, w ěru ! aby 011 sám toho d ow esti m o h l;

! zvláště když to, co pracně gest w zd ělal, o d g e -

ho spoluučitelů zde onde opět se w y w ra c j akácj .

O w y w š ic k n i, gim žto w zdělánj m ládeže w e

■školách národnjch i gym nasiálnjch swěřeno gest,

pomněte, — pomněte , ž e k o r u n a v š e h o u -

r 0 )> j , a n e y p ř e d 11 ě g š j z e w š e c h w ě d ,

g e s t n a b o ž e n s t w j ! K d y ž p ak ginoch wy-

staupil ze šk o l, bljžj se p řjsn ý , trudný čas ži-

w ota gelio ; přicházegj duow é o nichž se řjkú:

n e g s a u m i 111 i 1é. Běda tom u , kdož clřjwe

nepom yslil na Stw ořitele sw ého, a w duchu wjry

K rist o wě n e w y ro stl! Geho bezstarostná mladost

gižtě u p lyn u la , lodička žiw ota geho tak libě, tak

tichauuce nepoplyne wjce ; bauře se zd w jh aq a

w ztěkagj okolo muže , sm u tn é, trpké zkušeno­

sti naň d o rážegj, hrozjce w strašnau propast ge

uwrlm auti. Zbožná toliko m ysl a praw á Kristo-

w a w jra může gediné klesagjcjho u d r ž e ti, aneb

giž kleslého opět pozdw jhnauti. P akli ta scházj,

tut cjtj člow ěk do sebe prázdnost a nedostatek,

kteréhož mu w šecka řecká a latinská učenost,

w šecko wzdělánj rozum u geho nemůž nahradili a

d opln ili. O pomněte w šickni učitelow é , pomně­

te často na slow a S ira ch o w a , genžto pogednánj

tomut o základem g sa u : „ K o r u n a m a u d r o-

s t i g e s t b á z e ň P á n ě , k t e r á ž z p 1 o z n-

g e p o k o g a n e p o r u š e n é z d r a w j , a r o z -

š i ř u g e s l á w u t ě c h , g e n ž t o g j ú č a s t n i g s a u . “ —

5. $lowro o zpéwu obecném při službách božjcb.

Od Jos. W o lýpky.

(rak w o lcb aý -to w ýgew , chrám — lidem na­

plněný ti w raucjm pozdw ižen j hlasů ! — lépe sed á

cjlili, nežli slow y pronésti. Pohled do chrámu

toho podobat se pohledu w n eb e, kdež Pán,

obkljčen služebnjky sw ým i, od nich čest p ř ig j-

má. T u , kdež w sauhlasné sw ornosti, m alý i

wclký, — w zácněgsj i sprostšj, m ladjk i kmet,

pčge čest, prosbu, djk Pánu sw é m u ; kom už n e-

přigde na m ysl ono přew zácné spogenj w šech

; mís s Bohem N eyslaw n ěgšjm ,— zg a k éh o ž sp o -

| genj pocit blahosti andělské n á m ? — ano, komu

f spogenj w šech nás w gedno tělo — tělo K r is to -

| wo, před Otcem ow zácněné, se gako před oči

! nestawj ? — Progew u takow ého, a plynaucjho

z něho potěšenj, žádné tak řečené mše p astoral-

ivj — aniž potrubow ánjm předstaw ený w gezd

mudrců ; nawenku pak dokonce nižádná, g aká-

koíi missa solennis zp ů so b ili nenj w staw u. —

W šak nenj tu gediná toliko přednost zp S -

wu obecnéh o; ont p ři službách Páně w m nohém

ohledu i hudbu, dle obyčege našeho p ro w o zo -

wanau, předej. Obét gednostegné djlo má u lo ­

žené, t. w zdělánj, pow zbuzenj k w rau cn osti. H ud­

ba wšak i dobře zřjzená, z této stránky zp ěw uČasopis p . K alot. D uch. II . 3 . 6

náležité spořádaném u nikd y se new yrow ná. Ey-

lořby sice přjlišné, hudbu zcela zawrhowati,

zw lášt gestli se na slaw nosti toliko neyw ětšj po-

odkládá : gsaut i gegj aučinky, gež u wzbuzowánj

k w raucnosti zp lo d iti m ů ž e , užitečné, a nikoli

lc zaw ržen j. Než, předčet b y lo b y snad i w clen

neyslaw něgšj duchu sprostěgšjho člow ěka (a tu

snad počet silněgšj) mnohem snáze, dobře zřjzenau

pjsnj lcBolm se w zn ášeti: nežli p ři hudbě, gak-

k o li z d a ř ilé , na k terau ž, p o zo rn o st-li obrá­

cena býw á, hlawnj w ěc často se p o m jg j, anebo

skrze prodlauženěgšj gednotwárnost gegj ospalost

na m ysli se u w o d j, což zw láště na wenku se

stáwá , kde hudba zřjd k a w znešeněgšjho stupně

dosahuge.

I anižt pak třeba nenj w elm i dům yslně toho do-

w od iti, že hudba s ohledem na služby božj wesměs

zpěw u obecném u, k terýž b y řaděgi třeba gen při

w ětšjch slawnostech d oprow ázeti měla, ustaupiti

m u sj: zwlá.ště g e lik o žtu to chuti a ob lib y pastýře

aneb některých giných osob šetřili se nesmj, ale-

brž w jce toho, což stádu w ůbec gest ku prospěchu.

Patrnét gest po kratičkém rozw áženj, že hudba,

gakéž se obyčegně w chrám ech nalézá, w žd y pro

w ětšj djl shrom ážděných nesrozum itedlná, tudy

neaučinná, a d élšjh o -li trw ánj, i také trapnau

dlauhau chw jli u m nohých z p lo z u g e : kdežto zpěw,

a geště lépe s hudbau dokonalau spogený , du­cha gakoby mocně w jže a s sebau zd w ih á až k

roznjcenj. Hudba w chrám ech nasjch, zw lášt 11a

wenku, od těch , genž gj nerozum ěgj, gakausi-

prázdnost plodj, kteráž aučinky gegj h u b j, ha i

dále se w zta h u g e : (důkaz w iz každ ý sám, w den

letnj,) zp ěw w šak srdci i neysprostěgšjho — tjm

pak w jce w zdělaněgšjho gako b ližšj a tudy g j-

mawěgšj gsa, ducha přim ěřeně zaměstuáwá. A

dokoňce , nedáw á-li slawněgšj a neobyčegněgšj

hudba, také někdy přjležitost, že se ku zle h če -

íij walnému služby N eyw znešeněgsjho gen pro

poslechnutj gegj do chrámu gde, — n ezaw ád j-li

takto od s lu žb y božj, gsauc k služba a polechta­

li] ucha smyslného a zw ědaw osti ? O tom suď,

kdo chceš, a gak c h c e š : zp ěw u obecnému b ez

wšeho odporu před ek p řiřknauti se m u s j, anot

rownau cestau negen na srdce, gakož hudba g e -

diné — ale i na m ysl w zdělance i newzdělance

ančinkúge; a tu d y giž k hudbě u w elm i ne­

rovné m jře stogj. — O w še m ! p ěg e -li se gen

toliko aby b y lo : -— ó ! tut práw e co hudba ma­

lého aučinku w y w o d j. W šak dát se také zřjd iti,

aby co neym ožněgi prospěchu se nabylo. A

w tomto zřjzenj užitkow é geho gsau tjm znám e-

nitěgšj, že g ich hudba gakákoli m jli do sebe ne­

může. Z p ě w dá se zřjd iti, aby ponětj nábožen­

ská, nepráwě pogatá njm oprawowána, prawá, o b -

gasiiowána a obžiw ow ána b ý ti m o h la : aby totéž,

čemuž kázanj a giné cwičenj poučiti, k čem u p o -

w zbuditi a prospěli m á, w srdci i paměti se o b ­

razilo , gako bez wědom j (což neylépe aučin-

kuge) se zase uwádělo a i dále p ě s lo w a lo : aby

w čas určitý, lehce a přim ěřené částky nábožen­

ského cwiČenj w celost se p o g ily : a aby tudy

zp ěw stegnau mjrau, a snad i s w ětšj než hudba,

srdce k w raucnosti rozněcow al. A tudy co ne-

wšednj prostředek k duchownjm u w zdělánj w ů-

bec — λυ službě pak Páně co podstatná pomoc

k tomu slaužj, o čemž se w ygád řil P á n : „ W du­

chu a w p ra w d é ;“ T ento pak aukol hlaw njm ěl-

b y b ý ti mu wšude w ytknutý,

G a k m n o h o zp ěw dobře zřjzen ý netoli­

ko k pauhému pow zbuzenj w ra u cn o sti, ale i k

poučenj přim ěřeném u, a k w zdělánj gak sm ey-

šlenj tak m raw ů p řisp ěli může, djlem po kratič­

kém uwáženj samo se předestjrá, djlem p a k také

pozd ěgi k tomu řeč se nachýlj w jce. Prospěchy

w šak lakow éto zagisté zp ěw hodna činj, aby 11a

něg zřetel se w jce obrátil. A gestliže pastýři

duchownjm u na wšem ; cožkoliw ěk buď i w mále

p rospěli může, mnoho z á le ž j: mát zp ěw obecný

takto dosti důležitosti do seb e , pro kterauž by

na to h leděli se slušelo, kterak b y s e z ř jd il , aby

užitek co možná neyw ětšj w yd áw al. Neb že ne

každý zpěw , aniž pak w žd yck y žádaucj aučinky

tyto w yw od j — aneb alespoň ne w takow é m j-

ře, gakožby m ohl gsa zpráw ně z ř jz e n : i mjsto

swé, i gistotu má. A p ro to ž , co b y se zřjzenj

takow ého týkalo, gak po délšjm rozm yslu a u -

wáženj za whodné se b ý ti z d á , k pozkaumánj

buď předloženo. —

Gestliže n é k a ž d ý zp ěw , i n e w ž d y -

c k y k aučelu, k němuž ustanowen gest, sm ěřu -

g e : budet třeba o to d b áti; b y odhodlal se gen

tak o w ý, k t e r ý b y — pak i toho se musj Se-

třiti, k d y b y se h od il? — Z tohot síde, žeo 'při zřjzenj zpěw u obecného na d w č w ěci třeba

h le d u li : a) n a w ý b o r odhodlaných mu p js n j_

a b) na rozm anitost gich maudře rozpolůženau.I. W ý b o r p j s n j .

Ne každá w kancionálech obsažená — tjm w šak

méně od ledakohos složená — nepotw rzená —

gen pjsmem toliko roz.šjřená pjseň hodj se k w e -

řegným službám božjm . K tomu gen ged in ý w

přjkladu uw edený důkaz : „Chtjc, aby spal, tak

zpjwala“ š ly š j- li se weřegně p ři službách b o ­

žjch: new jm , zdali každ ý nemusj p ř is v ě d č i­

li, že w eyrazem gen hraw é pobožnosti slauti

může. Rpw něž tak é: „\T eselé wánočnj hody,

zpjweyte d ě tik o le d y “ — w rauchu tom lo p r o d j-

tky spj.se budiž · od hod lán a— w eřegně pak rau -

chó sw é dětinské tjm lépe progew uge. A leh -

čj-li tudy wážnau w znešenostslužeb Páně: k le -

rakž ostatně, k čemus w yššjm u prospěge ? I w

prawdě, kdež takow é pjsně před mnoha giným i

w skutku dobrým i přednost m agj, nenj Je o d -

puštěnj. T u d y p a k , ohled berauce na w ýb o r

pjsnj, za prw nj praw idlo m ělibychom sobě usta-

now iti: ab y se libow oln ézp jw án j, ředitelům hud­

by, aneb tak řečeným literákům n ikd ý nepone-

cháwalo. Nebot an tito obyčegně chut sw é w o l-

nau mjwagj, an se od nich posauzenj dogm ati­

ckého , m audrého w e w ěcech těch ro zm yslu , a

krasoeitné přim ěřenosti šetřenj málo k d y dá oče-

lcáw ati: podiw nó že tu w ěci m nohdykráte na

gew o w ycházegj, nebudiž zapřeno. Giž gedno,

p o n ech á-li se g im na w ůli, kterak možná sro-

w nati zpěw , aby k gediném u wesm ěs určitému

aučelu sm ěřow al? M izj ted y aukol pjsnjm, pod

zám yslem prostředku ku w zdělánj prospěšného

w y ř č e n ý : neb, negedná-li se dokoná p roti němu,

po něm ztěžka se pokračuge, kde, co kom u libo,

se zp jw ati počne. A toho pak rozum ný, wěrný

p astýř, gemuž 11a wšem, což k prospěchu stáda

náležj, nesnadno může oželeti. — - A dále, gakž?

s ly š j- li se w pjsni o rodičce Páně dosti krásné, w e-

řegně w chrám u neb w průw odu, p ři takowém

ředitelstw u zpěw u, i také w erš ta k o w ý to : „S kr­

ze pět ran Pána K rista, — prosjm e tě Panno

čistá — zb a w nás a t . d. ?“ Mnjm zagisté, že ne­

třeba k tomu ani došli málo protestantského u-

cha, ab y se nad tjm nepozarazil člow ěk ; a bylby

se to i na d obrý sm ysl w ykrautiti dalo, neméně

w lauzenj se nepraw ých ponětj náboženských u

mnohého rukup od áw á, zw láště, w ezm e-li se ohled

11a ponětj lidu w e w ěcech těch to: kdežto na 0-

pak k w zdělánj gich slaužiti může a tudy i má.

Ϊ nestogjt to w praw dě přem noho práce,

aby se z mnoha některé, čistým katolickým du­

chem — totiž ne pow ěrečné, ale praw au nábož-

nostj nadšené w yb ra ly p jsně, k teréžb y negen k

wzdělánj a lc pow zbttzenj, ale i k poučenj n e y -

lúpe slušné se w iděly : a ty pak, ab y se k w e ře g -

aému užjwánj předepsaly, na tak dlauho, d oka-

wádžby geště w hodněgšjch k tomu Časem syrým

se nenabylo. — Z e b y pak se tak lehko žádný

neopowážil, u w eřegné pobožnosti ginau sobě

pjseň začjti, gako žby se zw ědělo, že zpráw ce

duchownj opraw du zřetel sw ůg zegm ena na ty ­

lo, giných oporaina, ob rátil: že b y zponenáhla i

mezi lidem w yw olen é ty se ob libow aly, a tudy

žeby zcela dle aukolu w ýše poukázaného gich

aučinkowánjm zpráw ce duchow nj i mimo swau

prjtomnost u w zdělánj sm eyšlenj praw ého a

nábožnosti praw é sw ým práčem ostatnjm na­

pomáhal: — o tom malé toliko poch ybnosti gest

— mocnau w šak to pohnutku podáw á, aby se w tom práce nelitow alo.

Než, o b rá tj- li ted y se zřetel na předm ět ten

nikoli n ed ů ležitý : gakéž magj s e w o lit i? — W o -

lenj to obm ezuge cena p jsn ě , kteráž se udáwá,

z gegj schopnosti k hlawnjm u aučelu, totiž w z iK -

lánj gakkoli m ožném u; a za druhé částky slu ž­

by božj, p ři k terých se gj užjw á.

A . G a k é d l e c e n y ?

Iv aučelu hlawnjm u w ýše ponaw rženém u ne­

bude pjseň schopná, neb u d e-li pow ahy a w zn e -

scuosti w ě c i , w ážnosti pak předm ětů p ři slu ž­

bách božjch hodna, a schopnostem pěgjcjch p ř i­

měřena. I w olm ež ted y a) W á ž n é, w šech h ra-

w ých titěrek, a nuceným slohem wnutkaných sladkost), w šech nestwůr \y ře či i sm yslu prá­

zdných. h) S r o z u m í t e d l n é c o n e y m o ž -

n ě g i , předm ět sw ůg 11a prosto gádrně, slohem

bib lickým raděgi pronášegjcj, i raděgi w jce na

obecnostgdaucj. c) Zw láště t a g e m s t w j P á n ě

w z n e š e n ě a p r o s t ě p ř e d n á š e g j c j, kte­

ráž Častěg.šjho obžiw enj a obgasněnj w mysli

lid u potřebugj, cl) D u c h e m n á b o ž n o s t i

g j m a w é n a p l n ě n é, zw lášt pak, kteréž neto­

lik o přjběh neb předm ět přednášegj, a i 11a mra­

w y o b r a c j: p ři čemž n em ělo -lib y gich dostatek

být i , dwě spogugme, b y co chybj gedné, do­

sadila druhá. Obšjrněgi geště o w ěci té mlu-

w it i , b y lo b y zb y te čn é , au zagisté k a žd ý , ko­

muž 11a zw elebenj gegjm záležj, giž cilem swým

rozezná, která z obecně k užjwámj předložených

se. hodj, čili nic, a bez těžkosti rozhodne, hned

po rozw ážliw ém čtenj, w čem, gakau mjrau, a kte­

rak k nadřečeném u aukolu přispěge. Zde dosti

na tom, gen k d y pastýř duchownj sám pjseň z

obyčegn ych w yb cre , 11 stáno w j, a o užjwánj gegj s w ylaučenjm čehos giného dbá. A b y 011 sám

p roti aučelu tomu gednal, au se w tom lépe

znali musj, než kd okoli giný, skoro nemožné gest,

a očekaw ati se nedá. T o gediné geště budiž

podolknuto za přjležitostj, že zw lášt m ezi český­

mi nalezagj se pjsuě, gichž se i w hodinkách ka­

nonických užjwá, a ty žetby ow šem p řed ginými

přednosti zaslnhow aly. T a k b y na Božj tělo:

Pange lingua česky Luď od lidu gen, neb i od

zpěwáků mjsto dosti směšného marše s latinským

předepsaným střjdawě zpjwáno, w ýborně sla tí­

žilo **) — takt i : T ě Bože chwáljm e, na dny ty,

kdy T e Deum se držj a t. d. —

Což pak se dále týče nápěwů sem též slu šj-

cjcli: kdožkoli znám gest s v lastn ostm i gich,

zwlást pak n árod u jch , n ik o li n e o d ep ře , že čjnx

staršj, tjm w jce předej. Prosebná melodie pjsně:

„Otče 7iáš m ilý P ane" nad njž slawnegsj a w ý -

borněgšj sotw a k d e , radostnu wážné d jky w z d á -

λνπ” jcj : „Pochw álen budiž Pán Bůh 7iáS,a rozkošný a gako w e y tr ž n ý c itg e w jc j: „Narodil se Kristus P. diw jcj se radost pronášegjcj :„VFstalt gest této chw jle" důwěrně p ro s je j: „ Blah osla- wená P a n n o :, štastně zw edená, zw lášt po p o -

zdw ihow ánj: „ T i Bože sektorjmeu dosti giž p o -

nawrhugj, g a k é -to nápěw y do chrám u patřj.

Těm s e , w ygm a což k w y g m u tj, new yrow ná tak

snadno žádná, tjm méně w šak o n y , gichž s i lá k

mnohý učitel oblibuge. A lak m ělib ych om rad ě-

jíi snad z pokladů, gež m ám e, a kteřjž snad pro

samé now otiw é šlupinky z obýČege a k za p o m e -

nulj p řigd au , ***) na sw ětlo w y n á še ti, a z w lá -

šlě tu sw ých wlastně přitw ořených nápěwů si uše-

*) Obé se nalézá vr kancionálu , ač nepotřel) owané snad posud Pauge liii"na , zceštěuó také nedáwno od P . K inského.) Kterakby tu alespoň geduau w roce, lépe než \v kázanj lid se d o w tjp il, co při požehnáuj kněz i on latinsky pege, o tom mlejm . Kde gsie m nohé z rannjch , kteréž ísrdcem djtěte tak pohybow ati nmjte ? !

tí id , kdež se o službu Páně gedná a kam ž to li­

ko co neyw ýborněgšjho gest, slušj. Co nápěw

národujho ducha Českého k rozsrdečněnj může

p řisp ě li, nikde tak gako zde se n e g e w j: a cit,

lcterý w jce než sm yslu lo možno u m nohých se

sro w n áw á,— o tom dosti poučj. Na těžkost ne-

b y lo b y snad u zpěw ného národu českého a slo-

w anského w ůbec tak třeba ohledu m jti. Z e wšak

k a žd ý chrám ownj n á p ěw , geli i ostatně smyslu

a duchu pjsně přim ěřen , w ážný, ne obyčegný,

a zcela gen k té to p otřebě gako zasw ěcen býti

m á, kom už třeba loho teprw ponaw rhnauti?

fí) G a k é z o h l e d u 11 a č á s t k y s l u ž b y

P á n ě ?

T o lik ted y o w ýboru p jsn jdle ceny gich w nilř-

nj. O odhodlánj gich ku w šelikým djlům služ­b y Páně w jce zb ý w á řjci. A hned pak nemožno

tu zatagiti stjžnosl nade t jm , že newjm , zdaž

neprozřetelně čili lhostegně t o l ik o , buď kte­

rá buď užjwá se pjseň p ři službě božj náramně

newhoduě. N eyp rw co ž neyhoršjho g e st:za w zn j-

li p ři požehnánj s N eysw ětěgšj: O Prokope otce s w a tý , giž· se s tebaulaučjm : — ó m ráz i ny­

nj po mně gde , an si to gen 11a m ysli rozpaku-

gi. Negsem g á , k terýžb y snad swaté a swětice

božj w menšj u cliw o sli m ě l, než praw ow ěřjcj-

mu dowoleno : tu ale odwoláw ám se na každého,

kdož dle sw atosw alého učenj nám daného důstog-

nosl a nesmjrnau cenu sw átosli té z dogm atiky

w sál, a také srdcem p o c jt i l: m ožná-li, aby u teto

přjležitosti, kdež hluboko cjtiti mám, kterak S lo ­

vo k O tc i se opět ub jragjcj, žehnawšj učedlnjky

_ i mě žehná, — nemusel z blaženého p oci­

tu toho naprosto w ytržen být i zpěw em lak o ­

vým ? — O gak zhola proti Vznešeném u au če-

lu w ě c i, gak na škodu pa trn au wsátého učení,

kterak dokonce p ro li aum yslu cjrkw e neČelj pjseň

druhu toho u té to p ř jle ž ito s liz p jw a n á ? — W žd yt

i lid sám pro limy slnost tuto c jtj, an w okam že-

nj žehnán) u m l k á , literáků zp jw ati necháw age,

a potom teprw hlasu s nimi opět spoguge. —

Zpostnjch aadyentnjch některá, u př. „P o d ěk u g -

mež Otci nebeském u” snadby w c a s ten, an alespoň,

o tagemstwj Páně g ed n á, o něco b ližšj a tudy

vhodněgšj byla, — w šak předce po uwáženj za

lepšj se uznati m u sj, a b y slawné okamženj „ ž e -

hnánj Spasitelow a“ — · slawně tichým klaněnjm

raděgi se s la w ilo , než aby newhodnau takto p j-

suj lid o blaž jej okam ženj, objránj se s Spasite­

lem srdce tak zagjm agjcjho připraw en b y l. ] což

íienj dosti k ra tičk ý ch , gádrných pjsnj k tomu

přiměřených, gim žby pak b ez hrozného p rodlau-

ženj i giná přjpadná přidána b ý ti m ohla l’ —

Z w lášt pak několik slow o mši sw . čjm w j­

ce v o b y č e g i g est, že na swátlcy Sw atýcli pjsně

o n ic h — neyw jce pak w a d ve n t, gen toliko „S nebe posel w ycházj,“ — w postě p a k : „G iž gsem dost pracowcil, aneb: Tisjckrát hucT pozdra- wený‘( p ři mši sw . se u ž jw á : tjm w jce mnjm,

mčloby se p ř á t i , abychom se w w ěci té zp ů so -

Lu starožitném u p řib ljž ili. G akýž způsob ten byl,

zgew no gest. B yltě obětugjcj s přjtom ným i ge-

dna m y sl, gedno srd ce , gedno tě lo : co mhi-

w il on , — m yslili i w šickni, zač p rosil on — do-

tw rzow ali gednohlasně w šick n i; a tak co prawý

w sk u te k uWedený obraz celého obcowánj sw. t.

g. gedno tělo w K ristu spogeni přednášeli obět

Pánu a O tci swém u w uír. J., genž za nás se obě-

tow al. — T o to samé pak b y zagisté stáwalo se

tjm , a nářek new časný na řeč latinskau tjm wj­

ce m ohlby p ře sta li, k d y b y se o to d b alo , aby

p ři mši sw . w ž d y a g e d i n é pjseň ke mši sw.

a částkám gegjm se p ěla: tak aby w stegném

sauměru gak kněz tak lid k oběti p řistu p o w a li; u

zaw zněnj radostného G loria lid hned: Sláw a Bo­

hu ; — p ři w ážném pak Credo spolu s duchow-

njm i lid w yznán j w jry Bohu ljbé počal ,· — při

obětow ánj pak, tu co dar za w in y — tu co djk — tu

opět co p ro sb u — tu co čest zárow eň s knězem Pá­

ně aumysl, na kterýž obět se w zdáw á, gew il; a

tak i dále w žd y w společném myšlenj a citu, až-

b y se nedostatek onen, k terýž se řeči latinské

přičjtá, w elm i lehko doplnil. Gak potřebné gest

spogenj to to, a d a lek o -li i k podstatě služby Pá­

nu našj patřj, o tom pom lčjm . — *)

M ohli bych. sc w šak i 11a zgew nau w tom

* ) Zduť se , že pjseň giuěho obsahu při mši sw. rowuě tak slusj : gako kdyby by l ucedlujk sw. Jan pod krjzem začal si cjsaře , aueb gakéhos g i né ho znamenitého muže wychwalo- waii a 1. d.

vríili důstogně w elebné konsistoře na.šj o d w ola-

li, kteráž nařjzenjm nedáwno w ydaným od mše

sw. w šelikau pjseň w zd a lu g e , w n jžby o oběti

zmjuky n e b y lo .— Než, učjt tomu giž i zkušenost

sama, ch cem e-li gen g i náležitě, negsauce gakým s

obljbeným a lahodjcjm sobě předsudkem o p o -

geui, p o zo ro w a ti, že new hodná — ba i pře -

škodná to w ě c , giného . zcela eizjho obsa­

hu pjsnj p ři m ši sw . užjw ati. — K d o ž , p ra -

vfjrn obljbeným si předsudkem podgat nenj, na­

lezne zagisté w osadě swé, — negen m ezi n e y -

sprostěgšjmi, ale i w m ěstech , kdež w zdělánj

snadněgšj, negednoh o, ba i p o lo w ic i, kteřjž

o mši swaté buď gen tm a w á , neb i nep raw á, a

uazwjce nedokonalá ponětj chowagj : kteráž pak

nepusobj, než že gda dle naw yklosti sw é gen

do chrámu ,· dle té samé naw yklosti nic n ep o-

wažuge cenu zw lášt oběti té, p ři tom, což se tu

p ři čemž i srdce geho m ěloby co činiti,

newšjmawě toliko stogj — aneb i w šjm á-li sobě,

zjwánjm gen city swé progew uge, — na neyw eyš

pak několik, třebat ani sem nepatřjcjch m odli­

teb w yřjká. Cjm w šak to ? odkud takow á chlad­

nost při w ěci , p ři kteréž row ně gakož na hoře

Kalvárii srdce naše w řjti m á, w ř jt i im u s j? —

Negen odtud , že new ycw ičen g e s t , ale u w ě t -

>íjin djle snad odtud, že i w ycw ičeném u m ladj-

ku těžko g e s t , ze sebe samého náležitě w šecko

sobě předstaw iti, a s duchównjm m ysl sw au sp o -

gowati: nem á-li čehos, coby geg k tom u a) w zb u -

zow alo mocně a 6) napom áhalo mu přiměřeně,

(Prawjm tu schwálně m lad jk u , gelikož w slowu

tom giž poukryto, gak těžká tu pom oc d á lš j; co

w pěstowaném pečliw ě mládj těžko, b r z o - li as bude

lehčegšj p) — Ponaw rzených dw au w ěcj těchto

p otřeb u káže giž m ysl lidská, w ahaw á ke wšem

w ěcem , kteréž nadsmyslné gsau ; káže důležitost

w ěci samé, gegjž podstata w nadpřirozených wě-

cecli, w tagem stwj záležj, káže ap řjsn ě požadu-

ge zw láště tu okolnost ta, že p ři oběti, hlawnjm

djlu s lu žb y Pánu od nás w zd áw an é, řeč latin­

ská pro známé důstatečné o wšem p řjčin y obstá­

li m usj: což an rozum ěnj nemožné činj — do-

prow ázenj obětugjcjho w alně obtěžuge. A me-

dle ! což bude mu w tom napom áhati, aby sobě

podstatu, a z n j plynaucj cenu, gakž k powzbu-

zenj náležité nábožnosti tu slušj, iipřjtom nil? —

M odlicj snad knjžka, kteráž w rulcau wětšjhodj-

lu n eb ýw á w ýborná, ale raděgi laciná? čili snad

hudba, o njž giž řečeno ? — aneb dokonce pjseií,

kteráž zW učjc mu w ušjch od oběti ueyswětěgšj,

geg docela odw racuge a na giné předm ěty uwádj.

Gakž potom m o žn o, aby sobě w ěc zcela nadsmy-

sln au , předce w šak nad mjru (lůležitau náležitě

předstaw il a g i pochopow al ? Gak možno, aby, ga­

kož má, m y s l j a s r d c e m s h lubokým uwá-

ženjm ceny a u gasném předstaw enj , na hoře

K alw arii se octl ? — N eřjkey tu nikdo , žet

má se i podstata i obřady mše sw. lidu časté-

g i přednášeli , aby o ceně gegj poučen , a k

nábožnému spoluobětow ánj uweden b y l. T u -

tot okamžité poučenj nedostačuge ; ano i desate­

ré kázanj neb katechese žádaucjho au činku n e-

dowedau ; gelikož nim i gen což cw ičenj th eo re-

iickému možno, se dosáh ne: — tuto w šak mimo

toto, gakož u wedenj djtek, mnohem w jce a mno­

hem dídežitěgi i praktické pom oci třeba, kteráž,

au lid se n ikd y nedouČj, stálá b ýti musj. Zde

prawjm, m á -li w e w ěcech těch žádaného aučelu

se dogjti, třeba gestv abypon etj lidu o oběti p ře­

vzácné , o ceně gegj nesm jrné, kterauž až tam

někdy slušněgi uw ážjm e, neustále se o b žiw o w a -

lo, tak aby gasné a čjm dále sw ětlegšj b y lo , a ž -

by w yw od ilo ony blažené city praw é upřjmné wděčnosti a auplné oddanosti k Spasiteli. Ne­

bol to k d y se stane, tep rw očekáw ati se d á , že

cena ta sama z s e b e , gen práw ě pozn án a, a w

žiwéin předstaw enj zachow ána lid w á b it i , m o­

cně p ow zb uzow ati, a tu d y nenáležitostem w š e li-

kým sama sebau zbraňow ati bude. T om u w šak

zwykati musj lid , aby m ohl sobě celau wáhu a

důležitost w ěci náležitě p řed sta w iti, a p řed sta-

wowánjm tjm city ony žádaucj w zb u zo w ati w

sobě w žd yck y . Což m á -li se w s k u tk u , obecně, a dokonale s tá t i , m usjt něco m jti, cožby g e g k

nawyku tom u ne gednau neb desetkrát do roka,

ale po každau dobu w á b ilo , a gako za ruku u -

wedlo.

C ili gináČe, proč sobě as p ř i w šem cw iČ e-

n j, při w šj p ráci předce gen stěžow ati musj tne

na chladnost, a m alau v á žn o st v ě c i té, na njž

kdož cenu gegj ž iv ě zná, b y t ostatek i lehej by],

nemůže než s obdiw ow ánjm pom n jti? P roč při

v š j práci, na septy a gine uenáležitosti nářek v e ­

deme , kdež každ ý sw ětleg i v id je j sám o soLě

nemálo na to se m r z j, že n evh od ným pokušite­

lem v y tr h o v á n b ý v á z citů tak blažjcjch ? — Ano,

p roč v id jš v ě tš j djl křestanů v chrámu shromáž­

děných, kteřjž o v še m na kolenau, i v nábožných

p o cjtčn jch , ale bohužel přrdce gen nedošlých,

n a v y k lé ono: Bože buď m ilo s tiv mně hřjšnénui

řjkagj, — tu kdež i sp rostičký o statn ě, gehož

v š a k ponětj s v ě t lé , v neyhlubšj vrau cn osti při

s la v n é m p o z d v ih o v á n j plným srdcem v o lá , w

citu nehodnosti s v é smjšeném, v š a k s blahotuau

d ů věrn au naděgj v zásluhách S p a site lo vý ch slo-

žen au , as tak to : O tče! gaks pohledl na obět Sy­

na neym ilegšjho tam na lcřjži a b y l m ilo stiv lid­

s t v u : ach! tak pohledni opět tuto na obět tu

samu těla a k r v e geho — a bud1 nám m ilostiw!

T a k o v ý c h to v ě c j snadli leh k o st, negapnost se

zm áhagjcj p řjc in a u ? — L eh k ost a negapnost tam

se n e v id j, kdež důležitá p o v in n o st ctěnj Boha

předce geště v a ln ě se u zn á vá . N en j-li lehko­

sti i v e v ě c e c h g in ých spatřiti — i ztěžka mě-

lab y mjsta v e v ě c i , nad njž srdce č lo vě k a v j -

ce gjmagjcj a djla S p a site lo va srdečněgi a pa~

trněgi pi ed sta v u g M j, n ábožen stvj naše svaté

nem á; v e v ě c i té , kteráž — i to se osmělugi

ř jc i ·— b y b ylo ponětj o n j , gež drahá mát

naše dle odew zdánj A poštolského ch ow á, w žd y

žiwé a čisté b y lo se h led ělo zachow ati i u lidu

giž pro blahoplodnost swau n ik d y b y b y la od

cljlu křestanstw a bludně nemohla zaw ržena b ýti.

0 ! i sami sebe pak skaum agjce uzneym e , že i u

nás ne tak pouČenjm , ale w jce častěgšjm ro z g j-

niiiujnx ceau oběti sw até srdce naše teprw p o -

cjlilo; anenj-Ii lid w ůb ec schopen , aby po do­

saženém cw ičenj k rozgjm ánjm takow ým dosti

často se m ěl: alespoň hleďme mu n ěg a k ý m p ro ­

středkem , slaužjcjm k naprawowánj, k o b g a s iío -

w;uij a k obžiw ow ánj ponětj toho, na němž tak

mnoho w službě Páně našj záícžj , n ap om o ci; au -

činky pak žádaucj dále čekeym e, k teřjž b y t pak

1 znamenitěgšj nem ěly b ý ti w ůbec, u některých z a -

gisté b u d a u : u ostatnjch pak dosti na to m , že

což mělo sp om oci, wěrně sneslo a zřjd ilo se.

I nepozůstáwá tedy leč gediné na tom, m ožná-Ii

skutečně, aby pjseii o mši sw . od lidu zpjw ána,

tak gakž nawrženo k obm ezenj chladnosti, a 1>

wzdělánj w ohledu oběti neydražšj přisp ěla? —

Možná ow šem . N ebot taxi ponětj w mládi neb z

giuého w yučow ánj w s a té , in epráw ě, nedokona­

le pogaté se op raw u ge, praw é w šak tau teprw w

swětlost postupuge — tau takořka nucení* w jže

sc mysl k w šjm aw osti toho což činj kněz — tau

zwlášt b y la—li w yučow ánj připogena, patrně teprw

se w ykládá a s w ě t lj, což před očim a se děge,

5 >ii w elebnost a cena i podstata toho což sc stá-

w;í, mocně se předestjrá , tau gediné w saté

Časopis p , K atol. DucTi. II. 3 .

poučenj dosti často se obnow uge, uchow áw á te­

d y a žiw ěgšj einj, nebráuj-li gediná ztupělost lho-

stegnosti giž wkořeněné — a an zp ě w obecný gest,

i p osléze njm, — p řech á zj-li cit s gednoho i na

druhého — i na neysprostěgšjho wraucnost se

ro zp ro stjrá : — slow em , p ě g e -li se p ři mši sw.

w žd y pjseň o m ši sw. gest cw ičenj to prakti­

cké po ťheoretickém následugjcj a wznešeno-

sti a nestjhlé ceny p ocit w srdce přjtomných

w štěpugjcj. — Á protož giž o nucenosti, kterauž

každ ý pocjtj, p ěg e -li se pjseň p ři mši sw . giná, ni

s lo w a w jce . D ostit na tom, že pjseň takow á má lid

sobětugjcjm spogili, a že má lid p ři tomto hlaw-

njm djlu slu žb y Páně k poznánj ceny a wzbu-

zow ánj w raucnosti gako za ruku w ésti a dokona­

l i , což ostatnj práci nemožno w m jře row né. Což

w š e , b y tb y snad posud gen m ožnostj se zdálo —

i m o ž n o s t ta tolik do sebe má , že o předno­

sti w ěci sw ěd čj, pokudž z giné sírany nedosta­

tek zgew nge s e ; zw lášt an se o w ě c i , kteréž ne-

šk o d j-li g in á če , geslli toliko w ged in ém , a gedi-

nému w jce p rospěli může, u ch o p ili se, gsm eza- w ázáni.

„P ěgm ež ted y p ři m ši sw . w žd y pjseň gen

ke mši sw .“ řekne sn ad, kdo potřebu w ěci té

uznávvá , ale gak so sta tn jm i? gakž adventuj d o ­

konce, postnj, kteréž tagem stwj Páně rozgjm agj?

a kteréž tau samau m jra u , gakž o mši sw. platj,

k tomu se zřjd ili d a g j , ab y k doplňowánj — k

obgasňowánj — a obžiw ow ánj cw ičenj prospjwaly

nemálo:’ — B ylatb y ow šem škoda p řenáram -

ná, a aukolu toho zp ěw u obecném u uloženého

by se n ikoli na wše strany nedosáhlo , p ald ib y s

pjsněmi těm i zanedbati měla se tagem stwj ta ; —

stalotby se práw ě tu , což s ponětjm o m ši sw .

se stáwá. W šak nem én ě, w ým jnku takow au

učinili nemůže z nich žádná, ab y se snad p ři mši

sw. pěla. O dw racelt b y se lid od mše sw. na

předmět zcela g in y na ugmu w ážnosti a w šjm a-

wosti oběti předrahé dlužné. Druhé což w ý -

mjnce takow é na odpor sto g j, gest: p rá w ě, že

se po čas adventnj a postůj lid častěgi a hogněgi

scliázj: tot přežádaucj p řjle ž ito st, b y se ponětj

to oběti předrahé gakž třeb a p ečliw ěgi, častěgi,

obecněgi a sw ětšjm aučinkem pěstow alo. — A

třetj, buď pak s i , žeb y iro w n é h o docela p ěsto -

wánj tagem stwj ta potřebow ala, možná gest w ěc

tu tak z ř jd it i , ab y se i bez ugm y mše sw . stalo,

což stáli se má. Geštět se h orliw ost z domů k ř e -

sUmských n ew ystěh ó w ala , žeb y se zw lášté po

čas sw atý neslyšely w jce pjsně přjpadné : — w z b u -

zowánjm pak geště wjce domácj zp ěw ten se ku

prospěchu ponawrženého aučelu rozm áhá. Dále

wšak, sch á zj-li se lid, gakož w e sw átky znáiuěg-

« j. av advent, w postnj střed y a p á lk y h o g -

fiěgi, a gakž w obyčegi, zw lášt w advent, také ča-

suěgi: nebudet mu zagisté protiw no, a le b ržp v j-

genmo, k d yž před mšj sw . doslechne, že pjseň

pi jpadná se pěge ; pozdw ihnet s radostj i hlasu

swého — a alespoň snad s wětšj pozornostj —

než kd y n. p . w Advent, (kd yž snad wŠude před

mši sw . roráte řečenau i déle se z p jw á ,) n ic g i-

ného na m ysli nemá m jti, než samé a w žd y to

samé zw ěstow ánj Angela P áně, buď si před, neb

w e , neb po m ši sw . ; čjmž práw ě, zw lášt útěch,

k teřjž i doma rádi pěgjce rozgjm agj, weřegná

služba božj tato ow šeduěti a ugmu w e wážnosti

w zjti může, tjm že m ezi domácj a w eřegnau tak­

to n ew eliký rozd jl nalezagj. K onečně pak, i po

o b ěti mše sw . kdož nábožněgšj (len iw ci, b y t i při

m ši sw . se zp jw a la , stegně prospčgc) s radostj

cliw jlk y šetřili n eb ud e, ažb y patrona sw . po-

zdraw il, aneb wtěleném u, now ě zrozeném u a t. d.

S p a s ite li, gehož obět spasenj teď se slawila, po-

děkow al. A tjm způsobem b y i ostatnj mjsto swé,

před službam i b o žjm i, aneb po nich krásně za­

p ln ily . Zdaliž to možné a užitečné kážj mjsta,

kdež zp ěw i před — i po službě božj w o b yčegi.

O p niw odech a ostatnjch přjležitostech nic

tu netřeba řjc i. K om už nenj služba božj gen to­

liko předm ětem , kterýž buď krásně a nxaudře

srownaný, č ili n ic , gednostegně: k om u ž, tak

gakož má , negen na kázímj, ale i na zpěw u a kaž­

dé giné w ě c i, co pom oc k dosaženj wyřceného

au če lu , t. w zdělánj praw élio sw ěřený slaužiti

moliaucj z á le ž j: b ez těžkostj zp ěw i p ři těchto

přjležitostech šetrně podlé aučelu toho hlaw nj-

Jio zřjdj.

II. R o z m a n i l o s t p j s n j.Buď si w šak pjseii gakkoli dobře spořádá­

na w obsahu i w nápěwu — bu ď si každém u djlu a předm ětu slu žby Páně přim ěřena: před­

čet i tu geště — alespoň ne tak gistě služby

požadowané neprokáže : n eb u d e-li rozm anitost

dobře rozm ěřená tuto m jstam jti. Nebt, což w šu -

de platj , i zde platnosti sw é n etratj: w ěc, ča­

sto užjwauá owšednj. fih tě l-Iib y kdo tom u od -

p jrati, p ro silb y ch , b y na zk a u šk u , kde k o b y -

čegnému zp ěw u zaw ed en á toliko gediná pjseň gest,

ptal se několika — i w raucně, gak se z d á , z p j-

wagjcjch — : aby p o w ě d ě li, co se práw ě zp jw á ?

Bez pozaraženj a rozpaků sotw a w y p o w j: což ne­pozornosti a m atky gegj ( u neyw ětšjho djlu) o -

wšednělosti, důkaz patrný. T o též shledá se i p ři

adventnjch, an se každodenně pěgj. — - Aniž pak

wjm, k d ob y w s ta w u b y l , znage a šetře po.wa-

liu lidu w ů b e c , toto tw rd iti, že b y p ři gediné

wždy m o d litb ě , tak i pjsni m ohla se pozornost

udrželi bez zaum yslného namáhán). S tjmtó w šak

namáhánjm zaum yslným gest w ěc to tě ž k á ; nenj-li

přjliš mnoho od lidu žádali, b y sám se k w rau c-

nosti w zb u d il a n u til, budiž si to giž pow iunost

gednohokaždého gak chceš. Zdát s e , že sama

praxis ecclesia , genž se spatřuge w obřadech při

službách Páně zaw edených a zřjzených, zgew ně

poukazuge, k terak b y prospěšné ano i potřebné

b y lo , aby w š e , což možná se sn e slo , čjm žby

powzbuzenj se k w raucnosti lidu usnadnilo se ;

a b y , p ra w jm , v š e tak se u r o v n a lo , aby lid no

lak sám ze s e b e , gakož raděgi odginud, t. vně-

šným i pohnutkam i semto čeljcjm i v z b u z o v á n bý­

v a l . T o t b y prospělo i tom u , kdož gest \vsta­

v u sám ze sebe k vra u cn o sti ducha pohnauti se,

i onom u, gehož dosud nenj s t o. K d o b y t u za

p ra v d u dáti n e v o li l , m useltby lid za tuze zbo­

žný m jti: aneb pauhau toliko přjtom nost neb řj-

kánj gen m odliteb na mjsto m od litby p o w ý šiti;

kdežto méně , ba méně tě c h , kdož blahotu pra­

v é m odlitby znagj ; v ě tš j w šak cl ji v t o m méně

opatřen.

A m edleL což prospěge, a sice gediné onde

i tu to , než rozm anitost? — Gedna o wše duj :

w jce, ne tak snadno — gedna ow sed n éla-li, vjce

n e vzb u zu g e : u ž jv á - l i se gich v š a k v jc e , nenj dé­

le obyčegná tak žádná; a m a g jt ted y v jc e n ovo­

ty do sebe a tudyž i p ů v a b u v j c e ; dokonce,

gestliže se, (což i tu, gakož v ů b e c , platj) wylo-

ž j , aby dokonale sro zu m ělé ,— a na srd c e -liv lo -

ž j , aby bližšj b y ly .

Než, m ožná- li a kterak ? rozm anitosti tako­

v é dosjci, kteráž nedjm aniž přjsně, žeb y všude

a p ři w šech n e w y li n u t e d 1 n ě potřebná, před­

čet v š a k v e s m ě s prospěšná b y b y la ?

Co se tkne p řjp ad n ých , na čas adventnj —

poslnj (gindy o v šed n ělo sti nebude se stegnau·

nijrau co b á li); prohledněm e gen kancionaly. N.

př. advenlnjeh nalezneme, žeb y p o d v a u na kaž­

d ý den v témdni z p jv á n y b ý ti m o h ly: a sice

w přeužitečném srownáuj tom, a b y prw nj w tě -

Ienj Páně přjběh — druhá pníc krátké rozgjm ánj

0 něm t. na poděkow ánj a gináče obsahoWala ;

a geště i po mši sw . krátkýcli, krásně přim ěře­

ných zbude několik, u. p ř. H le , -při.gde Fán, cle. Poděkugmez otci nebeskému e tc. Gediná těž­kost w tom byla by, že práw ě snad, lcteréžby se

neylépe hodily, lidu neznám y gsau: což w.šak

tjm platněgšjho p od aloby důwodu, ab y se m ezi

lidem w znám ost uw edly. PiOzeznámiti ge w šak,

a dowesli, ab y negen od několika zp ě w á k ů , ale

1 od lidu pěn y b y ly , w dobrém horljcjm u, buď i

ttížsj, nemožné nebude. Λ nenjt pak třeba na

vlas na den každ ý w tém dni giné odhodlati :

dostit snad i na trogjch, ponaw rženým způsobem

dle aukolu hlaw njho sro w n a u ých ; ačby i n e -

obyčegněgšjch uwozenj n ešk o d ilo , zw lášt anby

lid znamenage takto w jce rozd jl m ezi domácj

a weřegnau službau P. — si této w jce učil se

vážili.

Než, tomu buď gakkoli, důležitěgšj gest ro z­

manitost, o niž se, m luw j, w pjsni p ři požehná-

nj s N eyswětěgšj, zw lášt, gestliže každodennj mši

sw. připogené gest w o b y č e g i. N ebot tudy práw ě,

že každodennj gest, nebezpečenstw j ow šednělo-

sli roste, a pow zbuzen j aučinliw ěgšjho třeba gest.

A zagisté, zde w šech krásných pjsnj, gež p o h o -

towě máme, pom inauti, a p ři gediném toliko

weršjku z ů s la ti: p ři ueym enšjm newšjm awostj

we wěcech stůg, lcteréžby mnoho dobrého zp ů ­

sobily. Na kolena padeym e — Hospodine pomi-

lng ny — SSvatý, sw atý, sw atý — Z w ěstug těla

wznešeného (na čtw rte k g a k whodnS !) — Zdráw

bud’S p a s ite li— a snad i takto :

0 Ježjši neymocnčgšj,S Otcem , s Duchem w bytosti,Geden Bože ! Neydiwněgšj,Skrytý w této swátosti!

Gaks žehnal swým učedlnjkůiri,Aus od nich se w nebe bral :

1 nám tak swým služebnjkům,Prosjme , bys požehnal! ·—

Gakž mnohem přim ěřeněgi, ano i slawnSgi

b y slaužily, po duj cli a ěasech rozd ělen é, k stu­

po wánj ponětj o neysw ětěgšj sw átosti oltáfnj ?

G cslii pak p ři ostatnjch předm ětech služby

božj rozm anitost w ěci a aučelu tak w elice přimě­

řena a prospěšná gest: w p jsn jch při. mši sw. ge­

stit přežádaucj. Pjseň tatot může, (gakž řečeno —

a což m ů že, zagisté tuto i m á), k naprawenj,

oswětlowánj, a neym ožněgšjm u obžiw ow ánj po-

nětj o přew zácné oběti sw . přispěti. Owšedněla-

l i , tratj aučinnost swau, bu ď i že ne u každého, i

w žd y row nau m jrau: předosti na třech (caiteris

p a r ib u s , omnes pro un o!) m ohlbych ř j c i : — i

tu pom oci t ř e b a ! W šak zde o now é půwaby, o

pow zbuzow ánj, — k čemuž rozm anitost geden z

ncy whodněgsjeh prostředků gest, — tjm w jce po­

starali se d lužno: proto, že mše sw. prolidgsauc

w žd yslegn á, atak áž před očima denně, wážnosti

mjru Iehčegi přjslušnau p o zb yti může u m nohých:

nenj-li alespoň pjseů k to m u zřjzena, aby m ysl «a

rozmanité stráiiy gegj uwáděla. A g iž t pak i λυ a u -

celu pjsně samém, lc němuž ted y m ěřiti má, zna­

menitý ležj důw od sem slušjcj. Obět totiž mše

sw. w jce má stran, z nichž g i p ozo row ati lze i

slušj: citow é, kteřjž se p ři nj budj u rozgjm a—

gjcjho, ó lcolikeřjž negsau ? — Gel třeba, aby

Avál p ři nj gednau s přew ahau duch úcty, klaně—

nj ; tu opět duch d j k ů ; tu p ro sb y : p řich á zj-

met obětugjce gednau coh řjšn jci k S m ilo w a teli —

po druhé co tw orow é, co služebnjci ku T w ů rci,

ku Pánu swém u, gin d y co potřebuj, a opět co

obradowanj k D árci a zase co děti k O tci a t. d.

W šecky strany tyto gedinau pjsnj obegm auti

kdež možno ? — a předčet třeba to h o , co n e y -

vjce, m á -li se s ohledem na pow ahu ducha našeho,

prospěchu sw rchu poukázaného d o g jt i: m á-li, djm,

obět neywznešeněgšj, neysw ětěgšj, ne chladně, ne

aby gen b y lo , ale h odn ě, s roznjcenjm , sw^atě

podáwati se ; m á-li, prawjm , ginýrni slow y, ž i­

vého předstawenj u lidu, i s aučinky geho, se

dosjci,

A m e d le ! nem ožná-Iiž lo w vc , rozm anitosti

i tuto um jstiti? — Z a dnů těchto nenj starosti

o pjsně, k teréžb y duchem w raucnosti nadšené, i

wýborné gsauce, též pro rozličnost sw au k tomu

se krásně h o d ily ; a sch á zj-li které c o s : lehkau

proměnnu lze gi k tomu p řip ra w iti; tak sice, žc

kdež nábožnost geště nedohořjw á, že b y w ygm a

kněze a přjslužnjky n i dušičky oběti sw . si ne-

w šjm alo , na celý týden gich dostačj. Na přj-

k la d , ne w šak gako na zákon ný w zo r některé, ne

práw ě dle ceny, alebrž w jce dle předm ětu w y -

] vrané tul o položeny b u ď te ; kteréž, an každá o

mši sw. gako z giného obzoru gedná, m ohly by

se k tomu hoditi. a) Pjseň od P. P rocházky, za-

g isté newšednj , pTi njž prom ěna w nápěw u po

p ozd w ih ow án j okazuge, kterakby slušelo, b y w

každé prom ěna takow á se stala, pro nápomoc k

obnowenj pozornosti, a zw lášt k w yznačenj p ij—

tom nosti Páně giž 11a oltáři, b) Pjseň počjnagj-

c j : „P řed T eb a u se klanjm e,“ (něm ecky tušjm :

W ir w erfeu uns darnieder) w n jžby v . 2 . ku K y ­

rie m ohl se lépe snad p ře lo ž ili, aby poslednj

řádky 4·. na prw nj mjsto se daly. c) „P o že před

T w au w elebnostj,u w ubec známá a m ilá pjseň, ;ú na ueauhledné raucho swé, w n jžby snad pro lep-

šj celost — · a zw lášt pro rozm anitost w e w šech w cj

spolek, dalo se spo giti a přim ěřené zkrátiti takto :

Lásky pl»i Sevafjni, dolů s nebe slupnete!Boha s námi tato nynj W swátosti zw elebugte!

Matko božj, wšickni swatj, spolu s námi pleseyte!Že se ráčil smilowati, společně s námi pSgte :

„D jky Ti, žes na smjřenj, lidj wšech', ó Ježjši!Dal sebe sám w nm učenj, byw gjt mohli w T w auřjsi ■ Djlcy Tobě neywraucněgšj, žes pro naše spasenj, Oběti te' neywzácněgšj zřjdll nám obnowenj.

Gak mne k lásce swé w zb . etc.

o zpěw a při službách božjch. 449

Proto wěřjin w Tebe, daufám, Tebe neyweyšmilugí : Že gsera zhřešil opi. etc.

Milowat T ě nepřestanu, neb wšj etc.

d) Pjseíi od P. Pr. K lára i k tiché m ši dala b y

sc zkrátili — zw lášt pak na pátek, gakožto den

mnučenj Páně hodila by se. e) Pjseix od P . K in -

skóho: „Z d e w skraušenosli padáme“ (Hier w irft ^or dir in Staub sich hin). Konečné pak f) T i

15ože se koř jm e, kteráž snad i w následugjcj

proměně (zw lášt i ke dni přigjm ánj) slaužilaby

dobře. Iv w erši prwnjm u, k terýž, zw lášt an se

Gloria pom jgj, nestačj, přidán b y b ý ti m oh l:

„ A c h ! neračíž hleděli Na našich win tjži;

Na wzácnost hleď oběti,Get ta, co na křjži.K dy tak tě ctjt žádáme,

Gak w nebi gsi ctěný,

Z p ě w náš buď Ti, woláme,Skrz nj obljbený.“

T a k t é ž i p ř i o f f e r t o r i u ra k p r w n j xix u :

„ Z a žiwe' i zemřele',Piac Pane ! gi wzjti,Rač na křestanstwo cek',Milostně w zezřjti:Odpust pro nj zawilost,Cele' swe rodině:A podey gj swau milost,

Zádauej gedine.

P o g e d n á n j

P a k p o p o z d w i h o w á n j :

.Težjši k nám pohleď,Smrt twau připomjnáme,

T w é tělo, krew dáwáme jNynj w prawau o b ě t !Co twůg Syn gediný,Z a nás dal, co Njm máme,To O lče ! li wzdáwáme,Ach ! odpust nám w iny !

T y , genžs nám spasenj Zgcdnal na ki jže Stánku,Popřeg, božj Beránku!Milost, utěšenj.Zliaw nás, prosjme tě,

Skrz swatých pnmlauwánj,

Zlých činil i žádánj,

Z b a w hřjchů íia swětě.

K dyž k nám ráčjs Wegjt:

Tebau Otci milegšjm,O d poškwrn wšech Cistěgsjm, Musj owšem člowěk být.

A.ch! wšak wyznáwáme,Ze k tomu w swých slabostech, W swých přecastých mrzkostech, Hodnosti nemáme.

Nehodní gsme tebe,Tak se setnjkem rceme A w p rsy se tepeme,T y nebeský chlebe!

O kážeš-li nám brát,A gjsti z těla twého :

Mocj rač slowa swého Dusem prw zdrawj dát.

Pak silni tw ým chlebem,Před Otcem obljbeni,Nad nrjru owzúcněni,Těšit se chcem nebem.Pak i ty, Otče náš,Pro obět tu důstognau Nám swau milost přehognau, Nenehodným podáš.

O ■wztáhniž ruku swau,Rač dát nám požehnánj K dobrému obcowánj,VYlj wůli ochotnau:At ustanowenj,Gežs ráčil nám zřjditi,Nás chtěge oblažiti,Negsau w nás k zmařenj.

T ak to ted y by lo b y snad lze sc nad j li, že

se zpěw obecný zřjd j, aby k dueliownjm u p ro ­

spěchu nemalému lépe p oslau žilim oh l. T jm to ­

tiž předně: žeb y gako nádoba zachow áw agjcj,

což k wzdělánj přednášj sc dle řádu k azatelské-

*j Giných prom ěn a snad opraw sera nepatrj, aniž mně ne- přislušj ; m oh lyťby se wšak stáli , kdyby se wydánj gich zwlúštně k anr.elu ponawrženéimi wygednali, za w hodné se­znalo. Proměna wšak tato předložena gest gediné pro zádauej rozmanitost' a wětšj auplnost w e wšech.

ho, a opět gako praw jdko z theoretického k prak­

tickém u při službě božj poukazugjcj a wedau- cj, a zase co zw láštnj pěstaun, opatrow njk wše-

lio, což p ři službě Páně máme neydražšjho —

wěrně slaužil. Z a drulié pak, žeb y i sprostšjnm

i wzdělaněgšjm u, w ubec ted y dle pow ahy du­

chownj, přim ěřeně k pow zbuzenj a rozhoguínj

srdečnosti w jce napom áhal a mocně přjspjwal.

M n o h o -lib y skutečně takto prospěl, tomut o-

w šem následek tep rw poučj, an wšude okolno­

st}, zřjzen j geho obm ezugjcjch, rozličn ých gest.

T a w šak gistá zůstáw á naděge, žeb y takto u

mnohého chladnost poohřjla se w jce, a horliwost,

gestli ne rozněcow ala, předce pow zbuzow ala wj­

ce, než se státi může, a než se stáwá , kdež na

různo toliko, a ne dle sw rchu podotknutého au~

čelu zp ěw zřjzen gest. A h le ! tot každému

pečliw ém u p astýři poh nutky dosti mocné, aby

na předložené tuto w ě c i, poněkud alespoň se

ohledná, — sk au m al, a dle uznánj i dle lep-

šjho nahlédnutj, lépe také zp ěw lidu sw ého obec­

ný zřjd il. Z á zra k y že i tjm to se nestanan,

g iž , m luwě k d ys o tom, rád p řisw ěd čil gsem:

leniw ec i tjm se nedonutj zagisté, w šak alespoň

m ožnost tjm zroste k procjtnutj i gem u: a wů-

bec, že se zřjzenjm zp ěw u způsobu takowého

hrstka lc dobrému, a snad i w jce p řjložj — to­

mu mne učj powaha srdce lidského, a ne kratič­

ké toliko rozw ažow ánj — následky w šak poučj

každého, kd ožby dle dobré w ůle zřetel sw ůg na

wěci tyto upřjmně obrátili sobě obljbil. — Zet některé těžkosti p ři takovém to zřjzenj zpěvu při službě Páně v cestu vkročili mohau, ovšem pravda gest. Žetby v ěc ta n lidu hned tak ry ­chle nešla, neodpjrám ; z v lá š t , anby vjce pj­snj se užjvalo, a při- v ýboru dokonce některé- by propaduauli musely, lidu neypovědoměgšj. Naproti tomu však namjtám, že což dobrého u - přjmně, silážně chceme, byt i těžšj bylo , svým Časem předce se poddá : — a by gen proto mě­lo se cos dobrého opominauti, že těžšj, že p ra - cněgšj g e s t: m uoho-li as by se stalo ? Tuto pak dokonce, bytby i u dospělých na čas nemožno bylo, nade čjm žvalnau pochybu mjti lze ; gsaut djiky školuj — u nichž a skrze něž základ věci

i léto dobré položili se může i s dosti skrovným wynasnaženjm. Právě pak při těch, zdá se, ga-

! koby zřjzenj zpěvu gich takové mnohem většj prospěch slibovalo : gelikož i gediná známost v

| pjsnjch podotknutých výborně slaužj při cv ice- r nj v náboženstwj a v nawedenj gich k nábož­

nosti i mimo chrám a školu ; zv lášt gestli p. katecheta obljbj sobě, gim ge náležitě v y lo ž ili;

ř kteraužto v ěc snad giným Časem poukázali ob- E šjrněgi se udá. — Mělo-liby dále, snad podni- | knulj zřjzenj takového na odpor stáli, že se tak r lebko nestane, aby to přišlo s njm λυ stav , kdež-

by žádané ovoce neslo : připomjnám, že necht ϊ ; w několika letech v obecnosti vzegde cos do-i brého — i pozděgi dozrávšj, ančinky své dobré

wydá. M il-li by wšak kdo bez dokonalého roz- wážeuj mnjti, že snad celé to ponawrženj přepia- tá , neb dokonce now otiw á, nedozralá myšlén­ka gest; aneb ge snad pod gediným zámyslem zawrhuauti, že dle Ang. Intentio facit opus bo­num , každá pjseií i každý zpěw pro službu bo­žj pěný, služba božj gest: bogjm se nemálo, žeby sotwa se mohl osprawedlniti z toho, že pro lio- wěnj sobě a swým toliko úmyslům nedbá, zda­liž pomáhá wše možně swěřeným sobě k blažjcj wraucnosti — čili n ic ; že nedbá, zdaliž chladno­sti p ři tom, což swatého mátne, ruku nadržuge, aneb n ic ; a zdaliž tedy, takto nedbage i ostatní neklade sám nechtě hrstky swé polehku lc tomu, což Spasitel tak přjsně uw ád j: „Lid tento umectj toliko elc.“ ------- což pak wše iw sw é dostiskrowné Částce, ba neskrowně neukazuge-li — zagisté připrawuge cestu onomu strašnému zwj-

— genž slow e: Lhostegnost we wěcech spasenj se týkagjcjch. —

fi. Pohřebnj řeč nad rakvvj Josefa Hály, Důstoguého Děkana w Turuow ě, dne 23, ledna

1828. držána.

Od Antonjna Marka.

Lépe gjti do domu zámutku, nežli do domu ho- dowánj, nebot lam spatřugeme dokonánj kaž­dého člowěka, a kdo žiw gest, složj lo \v srd­ci swém. Kazatel. 7, 2.

W kročili gsme, kam nás srdce w cdlo; ono wždycky newodjwá dobře, ·— tehdáž wedlo bez poblauzenj; nebol gsme se octli w domě zámutku! (’ili na gine sobě wyložjme tyto sm rti, lirobu smutné obrazy, len černý oděw oltářů, ten tem ­ný hlahol zwonů, to žalostiwé pěnj pobožných žiilimi, tato zkormaucená Ijce, tento ctihodný sbor důstogného kněžstwa! Zdali na giué nežli na zámutek.— O truchliwá úpraw o! která skrey- wáš mrakem a tmati kořist neúprosné smrti, z do­brých, z drahých litij gednoho! Žiwot lidský p o - tloben slunci k západu se chýljcjmu. Zacháze- gjc zahoru, horu geště zlatj, geště papršlekswůg poslednj na oblohu upjrá, ale i tento konečně mizj, a černá noc rozprostjrápokragináchpaw u- cinu temnoty! Tak i ty, černý k row e, se lesk­neš poslednjmi paprsky býwalého žiwota! Le­skneš se gako hora na západě rauchem ducho- wnjm, ornátem kněžským. — Na gaký to důkaz?

Časopis p . K a to l, Ducti. I I . 3 . 8

Na důkaz te u : že se tu kryge Bohu zasvěcený služebnjk. — Leskneš se gako hora na západě svrchu postaveným kalichem — Na gakýto dů­kaz. Na důkaz ten : že ty ruce klesly, kteréž gindy ho obětovaly, a v jce obětovat nemohau. Gako hora na západě leskneš se "uzavřenau kni- hau — Na gaký to důkaz? Na důkaz ten: že zavřela se a oněměla u sta , genž slovo pravdy lačným- srdcjm ohlašovala. Leskneš se gako ho­ra na západě ohněm r.ozžatés v jce. Na gaký to důkaz. Na ten důkaz, že mezi námi opět gedno světlo vyhaslo. Gako hora na západě leskneš se křjžem usmrceného spasitele. Na gaký to důkaz? Na důkaz, ten: že zesnulec v Kristu ž iv gest, gelikož v Kristu umřel byl :— snad na ten důkaz: že křjž svůg vy trpěl a donesl k uloženému cjli, gako ukřižovaný předchůd­ce geho. —íD

O! v y podobizny z trá ty ! podobizny nadě- ge ! T y černý krove, obgev nám, koho ukrýváš? A ch! koho tu spatřugem e! Zesnulého — mezi bdjcjmi! Necitelného mezi čitelnými! Upoko- geného m ezihořekugjcim i! Gakým gménemmára gá z v á ti tebe? Nazjwey ho synem mým, neutě­šeně p rav j ta , genž tebe porodila matka twá! Nazjwey ho bratrem našjm, dj tv á sestra, asn j ginj li j hlasové. Nazjvey ho přjtelem, poraučj si srdce mé! Nazjvey lio našjm dobrodincem, domlauvá se osiřalost a chudoba ! Nazjvey ho

Γ o b ř c b u j ř e č . 457

iiasjm pastýřem, prokřikuge tisjceré wolánj! —· Tolikerý w gednom — syn matky, bratr čtwerý, dobrodinec mnohých, pastýř několika tis jcň! ge­den a týž unawený pautnjk naswém odpočiwadle !

Pautnjk z pozemského žiwota na smrtelné lože, z lože — na máry, z mar do h ro b u ! — Zdali z hrobu geště kam ? geště! geště gednapaut ku wěčnému w zkřjšenj! Ty dwě prwnj cesty b y ­ly tobě kunaw enj, ty ostatnj lctwému oddechu! Při obém spatřowati můžeme dokonán] každého clowěka, a nalézali swému srdci po traw u , ga­kož z předu zněla naše průpow ěd, a naše bo­lest nezdráhá se toho. Tak gako tys stáwal gin- (ly nad ginými, tak mi tuto stogjme nad tebau počjnagjce sobě hlučně we swém hoři p ři twé ti­chosti! Naše bolest hledj práwa swého k tobě, a blaze nám , že ho náboženstwj swaté neupjrá, aniž zbranuge — a dle toho práwa, gsi náš, náš ! milý unawený pautnjkií,. w žiwotě i smrti, na twé pracné pauti, i p ři twém sladkém oddechu!

Wšewědaucj, sprawedliwý saudce náš, netá-· že se dlauho-li gsi pracowal, ale dobře-li ! netáže se daleko- li gsi putowal, ale p řjm o -li! Genom po­čtář člowěk uzawjrá podlé let wěku cenu zásluhy ! Genom lidem , a tudy i nám wlehá ta otázka na gazyk : dlauho-li gsi putowal ? Dlauho-li gsi puto­wal, unawený pautnjku náš? Ach nedlaulio ! ne- dlauho trwala twá paut od porodu k sm rti, ani 40 roků n e , ani polowici toho wěku, gjmž w y- měřuge maudrý Judstwa král žiwobytj clowěka.

* *

Zde žádá prom luvili srdce nase, ařjcichce: Aeli pobuď apoputug geste s námi, ty v ě rn ý to­varyši z cesty živola. Lety negsi přemožen, ginému nedey se přemoci! Proč překocugešpo­řádek přirozenosti, proč na swau máteř tu těž­kán službu vzkládáš, aby tobě oči zatlačovala, gesto by spjše synovi příslušelo odslxihovati se v podobné přjpadnosti roditelům svým ! Zdaliž nás staršjch a letněgšjch voljš neebati za seban, zdaliž nám chceš p ro p rav o v a ti cestu svým od­chodem k věčnosti ? — Než marná slova ! Ty spjš smrtedlným usnutjm , a žádným nářkem ne­lze probuditi te b e ! Takto v lna mořská vichrem hnaná p řiv a lj se ke skalině břehu a dále nemů­že ! tak volánj lidské nemůže překřičeli povo- láxxj božského ! Došed 38 let ležjš íxa márách.

Ach, povězgaké cesty unavily tebe? Mlu- vjce o nich nesmjme kxiimpřipdčjsti tvého mlá- dj růžová lé ta , dokud člověk na loktech matky sv é se konegšj, o lopotách nevěda, gen libý xí- směch v id j , gen sladká slova nasleychá, a w blahém zdánj krátkau ruku swau natahuge po kwjtku i po m ěsjci, obé daufage dosálmaxili! Když pjsmo svaté ž ivo t náš přirovnáw á ptáku z hrsti se derauejm u, tedy zvláště o svéxn dě- tinstvj můžeme ř jc i , že to byl neostražný pták, který se záhy v ydra l z ruky našj, a zrnky tvé, unavený pautnjku! — Odrostlého této blahé clivjle školy tebe z v a ly , školy tebe podávaly sobě, a trudně namáhaly prwnj sjlu tv au . Nebol

P o h ř e b n j ΐ e £. 459

bohatstwj a urozenost dá se zděliti rodem , ale maudrost a duclia wzdělánj gest klenot w hlu­boké zakopaný zemi, k němuž nelze dogjti, lec potem a přičinliwostj. Tys snažně a wěrne podstaupil wšecky nesnáze, dobýwage tak w á- ženého klenotu, až w 24tém roku mohls p ři— kleknauti před swého biskupa, abys p řjsahuno- wélio poslušeustwj a zapřenj složil, a wydal se za rozkazem mistra nazaretského : Gděte, učte národy.

To byla ta paut k twému unawenj, to by l ten břemenný aukol, pod kterým gsi klesl na toto odpočiwadlo ! — O kterak pak byl weden tebau duchowenstwj auřad ? kterak gsi nesl skrze 15 let, powinnosti kaplaua w osadě Libunské, kterak powinnosti duchownjho zpráwce na osadě Ilruboskalské, kterak powinnosti faráře w osadě Teynské, kterak w powýšenj za Děkana we mě­stě slowútného Turnowa? Smjm-li se zprawiti přikladeni Šalomauna krále, genž dj : Chwálil gsem zemřelé wjce, nežli ty, genž po dnes žiwi gsau. Smjm-li gá tobě zemí elému slowo dá ti k pochw a- le, zásluhám twým swého swědectwj ? Nebudu-li se gá přjtel a známý twůg, zdáli, an pochlebugi. Nebot wjm, že chwálj-li přjtel přjtele, podobá se gakoby chwálil sebe samého, a geho řeč nemjwá wáhy, gelikož se domnjwáme, že starodáwnj láskau a přjznj uplacena gest. Nebylo-liby pro mau praw du, kdybych řjci m oh l: nepřjtel gsem býwal toho tu zesnulého kněze, nynj slyš

swěte z nsl népřjtele chwálu o n ěm ! Než po Lo­ku zemřelých nemá znjti s 1 o w o nepřjtel! Protož ginam se obrátiti musjm w té přjčině. Obracjtu se k wám ctihodnj mužowé, W y společnjcisteg- ného au řadu , suďte W y nad geho cenau, a mým swědectwjm, nebo časem genom rovvný rowné- ho sauditi může. — Obracjm se k Wám, W y do­b ij obywatelé tohoto města, u rakwe zemřelé­ho swého pastýře řeknete: zdaliž gste w krátké lhůte geho přebýwánj sW ámi, kněm u nižádnau nebyli zawázáni wdéčnostj? Obracjm se k Wám Wy obywatelé z nadgmenowaných cizjch osad, stane-li tu w této tisni koho z W ás; wyzneyte: mnoho-li dobrých památek máte po něm? kterak wyhljžj geho osenj w srdcjch wasjch? Kterak gste si oblibowali duchownj snažnost geho ? — Odkazugi se konečně kW ám , Wy žáčkowé tur- nowské školy, abych dle pjsma z ust dětinských dokonal chwálu geho, také—li Wám nedal skusiti otcowskau swau peČliwost ? Prawda z ust ne- winných djtelc býwala přjgemná po wšecky wě- ky , prawda z ust wašjch bude přjgemná i za našjch dnů.

Bylí gsem swědkem důwěrnosti W ašjk tomu­to zesnulému, ona nemohla giným jti půwod, leč z lásky geho k Wám. Tehdáž , když sjla se ge- Iio lámati počala, a neduh rozzůřil se w geho wnitřnosti, draly gste se wy dobré djtky k loži obtjženého wůdce swého. Gindy nawštěwowal on Wás, nynj wy geho. Gindy on Wás weselil,

nynj chodily gste Wy obweselowat a wygasiiowat skormaucenau twářnosl geho, u k ládat, ukáget gel) o bolesti. Možno-li gine šlechetnegšj gnieno- %vnLi lásky, nad lásku mezi njm a W ám i! Než ačkoli dosti šlechetná, nebyla gednak dosti moc­ná, aby poraženého pozdwilda, neduhem opa- nowaného uléčila. Wy dobré '■— ale slabé d jt- ky odstupte, nepřicházegte w jce! Geho nemoc ueclopauštj aby se z pohledu Wašeho déle rado- wal. Nastáwát mu krutý bog s geho bolestmi, a dnem i nocj trwagjcj zápas s mnohotwárnau auzkostj ! To srdce, které Wás mil owalo smrtel­ně ho u b ig j, ústa prahnau, gindy s Wámi roz- mlauwagjcj. Giž mu audowé wypowedeli oby- čegnau službu. · Nohy nechtj ho nosili, bystrost zraku hasne, oči se neuměgj ke snu lahodnému za- wřjti. Giž gest gedno den a noc, noc a den! auzkost neustupuge, práce nepi estáw á! Stálé zmjlánj ze strany na stranu, ale idewy nikde! W té slrastué době po kom se ohlédnauti, ke komu utéci? Giž ne klidem , giž ne kW ám ! nýbrž k lomu gedinému, gehož zasljbenj z n j: „Ze šesti auzkostj wyswobodilgsem tebe, a w sedmé neo- pustjm tebe 1“ Gižgediné k tomu, genž skrze syna swého w swátostech udjlj posilněnj zemdleným, možno autoČiště! Ano ozbrojen a zo taw m tau - to duchownj posilau hotowj se a podniká ten p o - slednj bog, aby wybogowal, Čehož my posud do- hýwáme ; wěčný pokog sw ůg! Tak druhdy le - lnjm časem nebe se k a lj, černé mraky w hroma*

du hluknau, wjchr a Lauře se strhuge, acogin- de w nepohnutém pokogi leželo a stálo, prach a lupen, woclu a zem, střechy a stromy uchwacu- ge, mete a wjruge před sebau, asršjc j‘krupohi- tj ubigj lc zemi, což křehkého bylo — ! Než znenáhla uldidi se w z tek , sluněčnj papršlek o- pět protrhne m raky, aby ohradowaL ustrašenau zem i, osychá lupen a stéblo se zdw ihá, ale on­de! onde ležj s owocem wywrácený strom!

I ty, ty ležjš owocný strome ! blahý wjtězi! Giž gsi přemohl swau b a u ři! Giž gsi pánem swých bo lestj! To ldopotné srdce přišlo k dokonalé­mu sm jřenj! Krew newře , žjžeň nepálj! ani tma ani swětlo neobrážj oka twého. Co slaulo otra- pau a sauženjm, zanechal gsi těm, genž se geště nebyli probrali skrze poslednj bogowné taženj! At nynj kwjlj u twé rakwe, twé oko ge nehle-; dá , tw á slowa ge neutěšugj, twůg zámutek se zámutkem gegich nem jsj! O blahý w jtězi! u twé rakwe se nám wygasňuge powěst pjsnia swatého, že totiž Icpsj ge den smrti, nežli den narozenj! Cjm hogněgi nás obohatil žiwot tento , tjm wět- šj lichwu ze swé piigčky postihuge na smrti! Cjm statečněgšj tělo, tjm bolestnSg.šj geho klesánj, čjm upřjmněgšj gsau přátelé a přjbuznj, tjm ža- lostněgsj od nich býwá laučenj! čjm přjgenměg- sj obydlj, tjm protiwněgsj z něho wýhost nám!

rl y blahy wjtězi poslednjm wzdechnutjm wyplatil gsi se z té daně, kterauž podruzi zemé slzami, hořem , sauženjm, neduhy, n e p řjz n j u

liti j , nepolcogem \v srdci, spláceli musj. — Swa- tý Pawel ldadl smrt sobě ziskem — zdaliž tobě mohla býti se škodau ? — Učiw giaé — sám-lis neuměl nmjrati ? O n ik o li! Škoda , byla-li gaká, zústáw á při t i c h , které gsi opustil, moha a chtě podlé statečnosti swé gim déle prospjwati. Tys výnos swého zisku pogal za sebau! Zdá se sice, žc leže na márách wyzut gsi ze wseho. Zm oci a z ruky wypadl twůg nábytek, twé gmenj, twůg auřad, twá důstognost! Tak gest. Giný zase­dne, kdes ty sedáwal, giný zagme, čjm gsi wládl. .Ale prawé bohatstwj twé zůstalo w twé moci a vládnut). Nebot kdo sobe ustlal zásluhami, a s dobrým nerozwedl se swedomjm, teut i 11a má­rách má zásobu swé útěchy, i za hrobem poboku svého přjtele ! A u twé rakwe nemělibychom my toho křestanského pogištěnj, že gsi s sebauwzal poklad, kteréhož mol a rez nežere a zlodégowé ne- podkopáwagj, že gsi svým i zásluhami na wáze sprawedlnosti a milosti božské přewážil nedostat­ky swé, tu od Adama spadlau pozůstalost 11a nás člowěky ? Ay! když sobě rozwážjme, že w.šecko stebaugest, čehož k druhé blaženěgsj pauti tobě potřebno; ta zástawa wečného žiwota, to ruko- gemstwj wyzjskané milosti, ta dobrá požehnaná památka u w.šech bližnjch twých ,· zdaliž slušné meze newykážeme swému hoři a swé Ijtosti nad tebau? zdaliž nepowzdechneme w sobě: Blaže- uěg gest tomuto, geuž umřel, nežli nám , kteřj 2Íwi gsme.

, · . ': \

4C4 P o h ř e b n j řeč.

Tudy wšecka žalost naše upjrati nemůže, že gsi tuto na lahodné dolehl ustlán], a k sladkému přišel oddechu ! W tomto chrámu zde odpočj- wáš tjmto způsobem po prw é, ale i poslednj- krát! Poslednjkrát gsi se sešel s námi twými přátely! Poslednjkrát nawštjwils shromážděni swého stáda wěrného. Tuto konečné gest roz- lauoenj naše ! Ty do hrobu, my — na dálšj swěta skušenost! Nestegaými stranami se rozegdeme na wždy, a w těchto ' končinách se neuzřjme wjce ! —O když kterýsi pautnjk tak gako ly na daleký odchod se uchystal, tedy dřjwe nežli nohu pře­nese přes prah swého přjby tku , ohljdne se po swých domácjch, geště gednau po těch, genž mu přináleželi; gde od gednoho k druhém u, tiskne ho k srdci swému, w krátkau ale srdečnau roz- mluwu se s njín dáwage, — prwnjho nabjzj k po­slušnosti , druhého k důwěře w B oha, třetjlio prosj aby naň nezapomjnal, čtwrtého těšj naděgj brzkého shledán). Pak teprw wytrhue se z ná- ručj gegich, umlklý s utageným citem nastupuge cestu swau, za sebau gsa žehnán a poraučen lásce Neywyššjho. — A ty k dálšj cestě uchy­staný pautujku náš, mohl bys odegjti bezrozlau- čenj ? ? — Tehdáž když gsi w neděli posleduj mluwil odtudhle lcswému lid u , newiděl gsi,gak bljzek gsi swého odchodu! Nynj leže na márách nemůžeš mluwiti. Kdo pak bude tlumočnjkem twým w této době? Mohu-li gá njm bý ti? Mohu- lí gá býti twého srdce ohlas posleduj ? — Bu"

diž. — Tedy wegménu tolio tu zesnulého pa­stýře, přjtele a wůdce obgjmám Wás neyprw žá- čkowé ško ln j, s Wámi se giž lauče, buďte dobřj, gakož. gste býwali, a poslušní i biidaucjm w ůd- cům swým ! Bůh Wás tuopatrng! — Obgjmám Wás, takto srdce zesnulého pastýře ř]ci chce, Wás! drahé duše z mé pastýřské ochrany! Z po- meňte na mne, kdykoli we spolku swém přjm lu- wu za mrtwé ucinjte ! Nechat i po mně Bůh Wám dá znati lásku a dobrcftiwost swau! — Obgjmám ΛΛ ás, milj přátelé, Wás milé a wěrné spomocnjky na winici Kristowě ; W ás, genž slzami oblewu- gete hoři sw ém u! Obratte na Boha swau důwě- m a spolehánj — On Wás tu potěšug! — Obgj­mám tebe sestro ! Wás milé b ra try ! tebe matko iipřjmná! Geště gednau opakugi swé djkučiněnj za lásku waši ! — Giž se wytrhugi z náručj W a- šeho — a gdu k swému domowu! — Ach kam ! ach kam c jlj odchod twůg! — Teď do hrobu — pak k druhé wlasti na nebi. Amen.

7. O t č e n á š .

Od J. W . K am arýta.

Geden paprslek tw é welebnosti Mne by sclxwátil gako w jtr p ra c h ;

W staup it před trů n božské osobnosti —< T o t i Serafjnu sw atý strach.W šak tw ůg Syn se k zemi njžj,

B ožstw j tělem zakrýw á :S njm se k nebi země bljžj,

Cerw a prach se ozjwá :Otče n á š !

F řiw iň te se lidstw a miliony,Genž se gako listj třesete,

S lyšjte-li třeskné hrom u hony,W geho blesku na sm rt blednete.Nynj zhůru , zhůru z ra k y !

W izte ru k u ochrannau !Necht i bauřj w černé m raky,

Djtek hlasy pow anau :O tče náš !

T w é když oko k w ety gara čjtá,K dyž se srdce zpěw em sladkým pogjwá,

Nebo m ysl po hw ězdách si Jjlá,S čistými se duchy k o g jw á :W zdechni fialkow au w ůn j,

K nebi, odkud blasů slast,On kde nad hw ězdam i trůn j,

Z w oley w gasnau duchů w la s t : Otče náš I

O lče náš. 407

Nám-Ii z la té klasy sutky ztlnk.au, O heň, w álka slá tky rozbořj —

Nezhyneme pod wšemocnau rukau, T a t i z panště ráge w ytw ořj, Z iw jš tw orů na lisjce,

K w jtj skw ostnS o d j wás,Nás milugeš geště w jce ·—·

Sw ým iy djtkám chleba dáš, Otče náš!

fvdyž m y horké' s lzy w ylew ám e, Synowe' swým bludem ztracen) j

Lože, chleba pláčem sm áčjw ám e, Lásky, nebe gsauce zb aw en i: W izm e, hwSzdy m i l o s t pjšj

Na nebesko' m o d ro sti!K. nčm u , genž nás neoslyšj,

Ilceme slow em 1 j los t i :O tče náš !

Nezni nářku wjce w ůkol h ro b u : „K am se djtč chudé' podSge !íť

Gernut i w tu neysm utnčgšj dobu S w itá polěšcnj, naděge.Ne giž rakw e, s iro tkow e'!

Nebes w y se chápeyte !Do w ýsosti blankytowe'

S důw ěrnostj w oleyte :OlČe náš !

Mistra držjce se neheske'ho Genž nás takto učil modlili,

Nebogme se sw íta , ďábla, z lé h o : lin k a božj nás chce w oditi.

A kdybychom klesnaut m čli,Podáme m u ruky s w é ;

B yt nás wšickni opauštííli,Láska T y — m y djtky tw é,

O tče n á š !

S ložjš-li m ne na bolestné lože,A t i sm rt mne bledá odnese

Iv m ém u hrobu , k tw ém u saudu, Bože T am -li duše w h růze octne se ? ! Nelekám se hrobu sw ého,

T y mne z něho w yw edeš} NedSsjm se saudu twéko,

T jm S w é k sobě přiw edeš,Otče náš !

ϊ. Ο Ζ N A Μ Ο W A T E L.

a) L i I e r a ť n r a.

1 . Bibliothek der katholischenK anzelberedsam keit. I le r- ausgegeben von D r. A. Uass und Dr. P . W eis. E rster Band, init den Bildnissen des heil. Joannes C hrysosto- raus und Bossuets. F rankfurt am M ain. 1820. 8. W ien, lici Franz W im m er. W Praze, u K ašp . \Y idtm anna. i Ά. na střjb .

Bibliothéka katolické' kazatelske' w ým luw nosti — s ta r­ci a now S gšj,— ze wšecli stoletj a w šech národů. K až ­dého č tw rt le'La wygde swazek geden ·—1 asi 10 - archů silný, a každý s dw ěraa obrazci slow útných kazateM . Swazek p rw n j, gegž před rukam a máme, obsahuge řeči od sw . Chrysos toma , sw . E fra in a , sw . M axima z T u ­rína, Sailera etc. a sice :

A e 1 1 e r e R a n z e l b e r e d s a m k e i t ,

i· Predigt d e s ,heil. Johannes Chrysostom us uber die W orte : „D ie Aernte ist gross“ etc.

2. Von der Erscheinung des ÍVreuzes am H im m el. Voní heil. Epliriim.

í!. I.obrede des heil. Chrysostom us auf don heil. Mar- tyrer Ignatius.l iber die Auferstehung Christi. Von heil. M aximus von T urín .

5 . Von <]em Pieiche der Finsterniss oder der Siinde. Vom heil. M akarius cleni A eltern.

6 . Uiber die G eburt des H errn . Von dem eh rw . Πίΐ- debert von T ours.

7 . Von der dreifaclien W irkung des heil. G eistesin uns. Vou heil. B ernardus.

8. U iber die christliche Vorsiclit und drei Ilauptfeinde der Seele. Am Feste der heil. drei ÍVijuige. Von Johann T au ler.

K e u e r e K a n z e l b e r e d s a m k e i t .

1 . Uiber die Bruderliebe. Von B ossuet, Bischof von M eaux.

2. Vom G ebete. Von P. K laudius d e la Colombiere.3 . Die Messe fůr die Verstorbenen. Vom Jeanjeau,

D om prediger zu S trassburg ,4. Uiber die Gottesliebe. Von Abbe' cle Boulogne, Bi­

schof von Troyes.5. Freundlichkeit unsers Ile rrn . Von J. M. Sailer.C. D ie christliche Pieligion, das festeste Band der biir-

gerlichen Gesellschaft. Von J . A. Schneider, Bi­schof von Argia.

7 . Uiber d ieFolgen der Siinde. Von D r. Ilortig .Tví nám tedy opetnčco podařilého, anobrž wýbomélio,

wzácne'ho posky tn u to , což hom iletickým zbjrkám prote­stantským a s mnohým zpupným obrazcem spisow atelů — s m nohau chlaubau a cliwálau, a w šak bez w nitřnjho ga- d ra a ceny křestanske', naproti postaw iti můžeme. Po­ručena činjme teuto w ýbor kázanj weškere'mu duclio- w enstw n katolickém u, zw láštS duchow njm našim mlad­ším , k terým se zachtělo do new lastenské ciziny zabíha­li, a w odu žiw ota tam w ážiti z p ram enů nečistých. I pročež nehledáte, chleba doma, ·— w e w lastnj Cjrkwi — W křestanske' starobylosti, kde chle'b zdraw ý, gakýmž se

wám samým krm iti a sjliti a lid sobě sw ěřený podSlowati uloženo a d lužno? — Concio sine Augustino etc. , est prandium sine v ino , řjkáw ali giž naši stařjci. — Na- slogte! tak daleko to přišlo, že w o n é recensj a zp ráw ěo antikristskein s p is u : „Die Stunden der Andacbt zur Beítirderung des w ahren Cliristentlmms und háuslicher Góttesverehrung.Cí Arau bei Sauerlader , 7m é w ydánj, 1822., —· k terau nám berljnské ewangelicke' cjrkewnj nowiny Kro. 19. od 7. března 1829 podaly, čjsti musjme :

„W ir empfehlen diese D arstellung allen jenen ka- lliolisclien P riestern , w elche dieses W erk iliren Glau- bensgenossen empfahlen, J a li r e 1 a n g d a r n a c l i g e- p r e d i g t , es sogar Sterbenden in die Hánde gegeben und ais Lelir-und Erbauungsbuch selbst gebrauchthaben . '4 Atak se tedy pěkně w stegný řád s Illuininaty a Racio­nalisty posiaw eny w idjm e ; nebo následuge dále : „W ir empfehlen sie jenen EmmissÉiren der Illum inaten - und Urlionalisten - S c h u le , welche m ít sUirmischen Trotze dieses Bueh v erb re ite ten , und da und dort sogar auf- zwangen11 a d. N ež , i my nápodobně a práw ein patrně wčtšjm to co zde čtem e, na p ro testan ty , mezi nim iž daleko w jc e , nýbrž žel, cele'heyno nowokrogných theo­logů. a přidrženou co now ého poh an stw j, obracjme, a tau gim to upřjm nau žádoslj p ra w jm e , by se od ber- ljnskcho geště křestanského protestanta lepšjm u pouči­li dali, k čemuž w yzu tý od nich z důstognosti sw é bož­sko w tělený Syn božj, Α ογος , V erbum , quod erat in principio, — erat apud Deum — erat Deus , et —· ca­ro factum e s t, σαρξ έγένετο ( J a n i . ) m ilost swau dáti račiž , a m y radostné Amen přikládám e.

Gake'ho ostatně hom iletika naše katolická zisku w e- likclio w ydáw ánjm dotčené bibliotheky nabude , ne tře­ba teprw Ijčiti a dow oditi. Na přjk lad gen některé sem Myšlénky klademe z cliw alořeči sw . C hrysostoma n a m u -

Casopis p. Katol, Duch. II. 3. 9

Čedlnjka božjho sw . Iguacia (str. 23 — 3 4 .) , a sice hned gegj začátek : . . . „E ine Jungfrau in der Bliilhe ih rer J a b re , die selige Martyriu Pelagia, hatuns gestem das Mahl bereitet ; lieute t r i t t au ih re Stelle Ignatius, der selige, der heldenm uthige Blutzeuge. Ver- schieden sind die P ersonen , cl o cl i das Mahl, welchessie uns b e re iten , ist dasselbe; verschieden ihr K am pf, ihre K rone aber d ieselbe; ih r Piingen verscbieden — aber E in Siegespreis.ť£ Což krásně w ypodobniw sw . otec, pokračuge: „Die herrlichen Thaten des li. Ignatius soli ich. nun e rzah len , aber e sb e b t und z itte rt mein Geist, uud da cin so reicbbaltiger StolT zuin Lobe ůberall sicli darbietet, w eiss er n ic h t , w as er z u e r s t , noch zuletzt sagen soli. Mir ist es gerade zu Mu tli e, w ie jenem, der auf eine blumige W iese kom m t; d a s ie h te r viele Rosen, Veilchen und Lilien, alle Bluinen, die der Friihling bringt, er w eiss dann nicht, welche er zuerst, oder zu letz t gese- hen, weil jede die Augen auf sicli zieht. Aehnliches begeg- net m ir bei dem E in tritte in die geistliclie W iese der Tugenden des heil. Ignatiu s; zw ar sehen w ir hiernicht Blum en des Friihlings, sondern Frůchte des Geistes, deren Anblick unser Staunen e rreg t, und so w issen w ir nicht, wo ani an gen 5 denn das Eine zieht uns ab von Andern und ladet die Augen des Geistes und die Scharfe des Ver- standes ein durch eigenthiimlichen R eiz.£í Na to podo­týká stručně řečn jk swatý, kdolgnacius byl, a kterak on láskau kB o h u plápolaw ž iw ot swůg p roň ocliotnowoluS obě tow al, a táže se giž předm ětně :

,,Nun wovou soli icli denn zuerst reden ? Soli icli sprechen von der Lehre der Apostel, welche er nner- miidet predigte ? —· O der von der Yerachtung des he­bens ? — Oder von dem preiswiirdigen Eifer, m it welchera er die K irche v e rw a lte te? Wren soli ich z u e r s t loben · den Mártyrer, den Biscliof oder den Apostel i* —1 Eineu dreifachen K ranz , oder einen noch vieliaehern , hat iluu

dic Gnade Gottes gewuiidcn, und damit sein Ilaup t ge- schmucket. Betrachten w ir aber aufmerksam die einzel- nen IVránze, so finden w i r , dass in denselben w ieder nndere hervorsprossen.‘£ —i Kynj pak rozwinuge ty ge- dnotliwé wěiice, rozbjrage welebne' skulky a ctnosti sw . Ignacia.

Předně, m luw j o geho biskupské' hodností. „Nun wollen w ir einmal an der Bischofswiirde anfangeu.“ O, gaký m už m usil ten býti, k terý s apoštoly obcow al, a čerpal tudy slowa žiw ota z duchownjho p ram ene? — gaký m už, k terý s apoštoly w ychow án byl, s nimi ž il důwěrně, swědkem byl gegich učenj a Činů, ktereho a- jioštole' Páně takowe' přednosti hodna saudili ?

Druhé', w ypraw uge geho mučedlnictwj. „F íinf K rán - ze liabe ich nun geflochten: aus der holien W urde des Episkopats —· aus der W urde derjen igen , die ihn ge- wiiblt — aus der Schw ierigkeit der Z e it — aus dem Stuhle, auf dem Petrus gesessen u n d —-acts dem Yorrange desjcnigen, der ibm die O beraufsicht ubergeben. Alle diese Kriinze habe ich geflochten, ihnen konnte ibh nun noch einen sechsten und siebenten K ranz beifiigen. D a- juit w ir aber nicht die ganze Z e it in Betrachtung sei- ncs bischoflichen Ámtes hinbringen, und w ir dann Sein Marterthum nicht erzáhlen konnten, so lasst uns eilen zu seinen K am pfen.4í

S neysrdečněgšjrn pohnuljm a w zdělánjm nábožným čcll posuditel sám kazatel toto i ostatnj kázanj, a přege kazatelům podobne'ho z nich duchownjho užitku , a o ně se s lidem w ěřjcjm zdělenj.

2. Geistliche Pieden zuř B elelnung des Volkes uber verschiedene Gebráuche und Gereinonien der katholi- schen K irc h e ; in 5 B ánden , herausgegeben m it Geneh- jnigung der k. k . Gensur, von Philipp D ittrich , Pfarrer zu Thom asdorf in k . k . Antheil Sehlesiens. Prag, bei Josepb K raus. 1825. — 28. 8.

Apoštolowé Slow anštj sw . Crha aS lrac lio ta zwč- stugjce sw . Ew angelium předkům našim , netoliko w posluhow ánj sw á lo stm i; ale i také p ř i obuti uiše swa- té , w edlé powolenj papeže Jana \Π Ι . národnjho užj- w ali gazyka. *) Dowozuge ow šem pow olenj toto pře- hlubokau rozšafnost w řjzenj sw . C jrkw e; ale wzbuzu- ge take' gakési p o d lw en j, když totiž 195té psanj téhož papeže m u skoro ji a odpor stogj. lleb o ř V il., geliožto new ypraw itedlne zásluhy i rnnozj kaloljci k řiw é wáž’, důw odne asw čtle přem ožen g sa , k terak tjm gednota sw até katolické Cjrkwe hy n e , powolenj Janow o w nic n w e d l, a latinské opět řeči při službách božjch se dr­želi w elel. Neb rozmyšleuj pro nebezpečenstw j máge, w ýbornS zkusil , k terak řeč latinská w eškerý wzdělaný sw čt tak opatiow ala, že nad gegjm panstw jm slunce nikdý nezacházelo. Ani pak ho tagno bylo, že ušlech­tilo s ti, lahodnosti a w m luw enj ozdobau řeč latinská nad w šecky gine gest m nohem hognčgšj i štastnSgš), a že národow e w šick n i, w kterýchž se nSgaká giskřiČ- ka w zdS lanosti, umSnj a w čd slkw ela , gich tauto řeS| nab y li, ginak W diwoké tem nosti a syrow é brubosti w č z e li, zw lášt6 p a k , když giž i neklidni R ekow é, ϋ přjčin w elm i neádárnvch z gednoty katolické se wyiu|- s ili, anapotom w o tro c tw j T urecké klesli. W ýbornS te-

# ) Až podnes tri listy Slowanského missálu, co drahý zůsta­tek , w cjs. král. weregué knitiowuě se spatřugj.

ily w ěděl 'ílehoř VIJ. že kato lické, Čili obecné .nábo­ženstw j, genž práw o do ,se m á w eškeré w zděláw ati ná­rody, i katolické, to gest obecnj ř eč i , pro zachowánj gednoly a uw arow ánj nesw ornosti, newyhnutedlně za- polřebj m á. ílow ně gako někdy stařj Kjmané garau udatnost) wšecky tém ěř národy sobě podm aniw še a za podnožj u w ed še , se tázati m o h li: „U bi nobis defnit orbis ?“ tak také sw . C jrkew katolická gegich řeči se přidržela, aby n ap raw ila , co oni po k az ili; z otroetwj w ysw obodila, co oni w ně w m e ta li; b laž ila , kde oni ukrutnost prow ozow ali. Tak a neginák se stalo . Pro­lož také člow ěk od západu až lc w ýcbodu putugjcj, kde­koli do katolického wegde kostela , w šudy doma se hýli zdá. Přigde-li ale, kde p rw é latinská řeč buďto nepa- nowala, neb opět w yhoštěna gest, m ezi cizinci se spa- inige. —

3Ncž, naše daleko , široko i hluboko rozptý lená o- swjcenost s w ě ta , k terauž se zw láště náš w ěk přenára- )iině li on os j , diw né čine rozpaky, a spisy sw ým i w še- imi sw ětu široce a důw odně předk ládaje , h lasitě w o- l.i: Pryč s řečj latinskau w službách božjch! To gesl : ivliďlě se od nás p raw é w zdělanosti pram enow é í siChn» to se pryč předrazj zůstatkow é sw até C jrkwe ! JuG te se z našj řjše uměnj a wědy J berte se pryč ušlech­tili m raw ow é ! —· jNeb až dosawáde žádného práw ě o- swjceného muže na svvětě nebylo, k terýby latinsky byl nerozum ěl, n em ln w il, nepsal. —

Může se tedy C jrkew sw alá z toho dobře w ym ěři- li , a důw ody i průw ody u k á z a ti, když latinského ga- zv ka se w žd y držela a držj ; w šak přitom také w ždy i o to pečowati nep řesta la , aby co se p ř i služebnosti lnižj latinsky čte neb k o n á , lidu obecnému w m aterském sazyku powěděno a w ysw ětleno b y lo , o čemž sw ěde- <'lwj w ydáw a sw . zboř T ridentský, g e n ž w e lj: „Intcr

Missarum celebrationem vel per s e , vel pel* alios ex iis, cjuee in Missa leg u n tu r, aliquid exponant;.“ *)

Na ten rozum w elebný m u ž , p . Filip D ittrich, fa­rá ř w Thom asdorfu w .e. k r . w éw odstw j Slezském (di- ocezj W ratislaw ské) w k á z a n jc h , kteréž se zde literně ohlašugj , gak se m u událo , o cerimonijch neboli obřa­dech cjrkew njch geduá , a smysl latinsky p ři služebno­sti b o ž j, lidu w gazyku národnjm w yk lád á , totiž :

\y d j iu i.i , K ázanj p ř i dosazen) now ého 'pastýře neb p ři in-

stallacj, o cerimonijch toho gednánj. 2. K ázanj o po­božnosti p ř i w eřegném djkučiněnj za uzaw řenj obecné­ho pokoge. 3. K ázanj p ř i prw otinách neb prim icj, o cerimonijch při sw átosti swěcenj kněžstw a. 4. Káza- nj na den sw átecnj na nebe wzetj Panny Marie, osw ž- ceuj kw ]ij neb kořen j. 5. K ázanj p ři dosazen) nowé- ho pastýře , o obláčenj 'kněze k oběti mše sw até. 6. Kázanj o m ši sw até w oktaw Božjho T ěla. 7 . Káza­nj na sm rt papeže Pia VII, o cerimonijch pohřebnjch.8 . K á z a n j, když nekatoljk do Cjrkwe katolické wstu- puge. Z áw ěrek činj kázanj nad rakw j Jana Rothera.

W D j 1 u I I .

1 . K ázanj na den sw átecnj sw . třj k rá lů , o swěcenj w ody. 2. K ázanj na den sw áteč. očištowánj Panny M arie , o auw odu šestinedělky. 3. K ázanj na tentýž sw á tek , o swěcenj hrom nic. 4. K ázanj na božj hod welkonočnj, o cerimonijch , k teréž se děgj na bjlau so­botu. 5 . K ázanj swátecnj na den w staupenj P án ě , o cerimonijch téhož sw átku . C. K ázanj na hod Božj sw a to d u šn j, o sw ěcenj křticj w ody. 7. K ázanj w pon-

*) Sess. X X II . Cap. V III.

dtílj swatodušuj , ob iřm ow án j. 8 . K ázanj n a d e n sw á - teč. neyswětěgšj T ro g ice , o k řtu sw atém .

w Djiu m.1 . Kázanj na den sw átečnj Božjho Těla, o cerimonijch

pvi processj. 2. K ázanj na den sw áteč. sw . Apošt. Pe­tra a Paw la , o zpow ědi. 3. K ázanj na den posw ěce- jij chrámu Páně, o cerimonijch swěcenj kostela. 4. K á ­záni na den sw áteč. wšecli S w atých , o w zjw ánj Sw a- tých a Swětic božjcb. 5. K ázanj na tentýž sw átek, o poctě, k te rá se děge sw . ostatkům a obrazům . 6. K á ­zanj před pam átkau w šech w ěrných zem ře lých , o ce-

' runonijch p ři pohřbu. 7. K ázanj na Dušičky , o sw ě­cenj hřbitow a. 8. K ázanj na Božj hod w ánočn j, o ce- rimonijch p ři gilřnj.

W I) j i n TV.

1. K ázanj w oktáw u narozenj Páně , o obřadech cjr- kewnjch w ůbec. 2. K ázanj na neděli druhau po zge- v>enj Páně , o sw átosti m anželstw a. 3 . K ázanj na ne­děli třetj po zg ew en j, o tém ž (pokračow ánj). 4. K á ­zanj na neděli č tw rtau po zg ew en j, o témž (záw ěrek.)5. Kázanj na neděli d ew jtn jk (Septuagesima) , o maso- pustnjm Času. 6 . K ázanj na neděli pátau po w eliko- nnci, o prowodecb. (processjch). 7. K ázanj na neděli druhau po sw . D u ch u , o swěcenj o ltá řů . 8 . K ázanj na neděli dew átau po sw . Duchu , o službách božjch odpoledujch. 9. K ázanj na neděli 20 tau p o sw . Duchuo sw átosti poslednjho pom azánj. 40. K ázanj na neděli třetj w A dw en lě , o času adw entnjm .

W D j l u V.

1. K ázanj na neděli druhau w dew jtnjk (Q uinquage­sima) o postnjm času w esm ěs. 2 . K ázanj w neděli p rw - nj po stů j, připom enut) obřadů w středu popelecnj.3. Kázanj w neděli druhau p o s tn j, o postě ka to ljků .

4. K izan j w neděli t ř e t j ,— o hoře O livetské, δ . — w ne­děli čtw rtau , —■ něco o štacjch cesty křjžow é. 6 . — w neděli pátau, ·—· p řjp raw a k pašigowe' neděli. 7. —■ w neděli kw ětnau, o swěcenj kočiček (palm) 8. na zelený č lw rtek ,— o cerimonijeh zeleneho čtw rtka. 9 . — na wel- ký pátek , — použit) sw alých obřadů téhož dne. 10 . — na hod Božj welikonočuj, -— o otew řenj swatelio hrobu.

Cena těchto kázanj , k teráby w žádne'm farnjm a w ikaria tn jm archiw u chyběli nem ěla, gest patrná, a my w děčně podpisugeme, co p . spisow atel, duchownj slez­ský, —· genž nás tauto pracj sw auw elra i potěšil, kdež­to kněz giný slezský (fcrálowstwj pruského), spisatel: ,,D ie katholisclie Ivirche Sehlesiens,“ nad m jru nás za- rm a u lil ,— o prospěšenstw j těchto kázanj w předinluwS pow jdá : ,,M ich m einerseits h a t eine m ehrjahrige Seel- sorgers - Erfahrung belehrt, dass —· Predigten uber die Gebraucbe der heil. K irche zu rech te r Zcit, axn rechten O rle angebracht, die herrlichste W irkung thun . . . ich kann versicliern, dass sie jedesmal m ít sichlbaren Yer- gnugen voní Volke aufgcnonnneii w nrden .a

3 . Die KaroJinisehe Z eit, oder der aussereZ usland und die Sitten und Gebriiuche Prags und Bijhmens uberbaupt, vor und insbesondere walirend der Regiernng Kaiser Karl des IV ., nebst vorausgehenden geschichtlichen Abhand- lungen uber den heiligen Johannes vonNepom uk, dessen allgemeine Yerehrnng, die Z eit und das I’est seiner Ilei- ligsprccliung elc. elc., von Julius M ax Schottky, Profes­sor elc. Mil drei Kupferlafeln. Prag 1830, bei Kaje- tan v. Mayeregg.

Zashihuget děgopis tento gakož wzhledem milého ■vv ypvawowanj, tak i wzhledem pilného užjw ánj prame- luij některých dokonce potud geště nepoužitých wšeo-

becného schwálen], a nemálo sobe slušné' nestrannosti pa­na professora Scliottky w ážjm e, an negsa oddán katolické' materské cjrkwi, praw dě nicméně clo w zdáw á, a gakož se o rozslaw eném Sw atém našem wesm ěs uctiw ě w y - gádřuge, takž i onu daleko rozšjřenau líctu (s tr . 2 7 — 64) pěkně dowodj, která se sw . Janu od dúwných časů, kde gešlě nelze bylo pom yslili na gebo sw atořečenj, a w Če­chách hned po geho sm rti (1383) stáw ala , a kterážto owšem úcta každého , předpogatého doinněnj prázdného ilowěka lc dálšjm u zralém u pow áženj pow zbuditi m usj. Nebo ·—· w ygm em e-li p rw otn j časy Cjrkwe — zgew to gest neobycegný, aby kdo za S w atého ctěn a wzjw án. byl, p rw é nežli od stolice apoštolské po přjsném geho ctnostj a zázraků w yšetřow ánj za takowého w yhlášen byl. A w šak při sw . Janu Nepomuckém nechtěl národ náš, i národow é okolnj na cjrkew nj tep rw úsudek ček a li; welebné ctnosti gebo stkw ěly se přjliš, a zázraky , g i- míž samo nebe geg oslawowalo, byly dostatečný k geho uctčnj. Ivde sám B ůh přjkladem předcházel, tu t sw ě tu bezpečno bylo následowati.

Gakož na tom to djle wšecko gest dok o n alé , takt i pripogené ry tiny , "wyobraziisjce cjsaře K arla IV,, m an ­želku cjsaře W áclaw a IV. Johanu, a tw rze Žebrák a Točnjk ; djlo !o m istrow ského štětce našeho slawného (žel giž -[-) akademického direktora pana Berglera.

Klademe na w ydaw atele, Ivajetana Mayeregga žá­dost wlastenskau, by sobě nesLjžil cenu léto knihy dle možnosti u lew iti a tudy w lastencům možno učinil, nj se opatřili.

m

b) S m j š e n i n y.

1. Z R j m a 30. Čerwence#

W drženém 27. t . m . tagném konsistorium na Otii- rinalu, w kterém žto kardínálow é Nem brini, Pironi, Gon- zaga a Gresciui z řádu benediktinůw zw oleni a wylilá- šeni byli, předložil otec sw . gešlě íiásledugjcj pro rozličné kos tely ; a sice pro hlaw nj kostel w Aix což w Braban- tě M. de R ich e ry ; pro biskupský kostel w Au tuně P, z Troussetu ď H éricourt; pro kostel Frejuský P. Miclie- la, pro Neverský P . D edobuet D anzera, p ro krakowský P . Skorkowského, Doktora obogjch práw , a pro Wildes- lieimský P. Hostausa, děkana p ř i tam něgšjm kathedrál- njm kostele.

2. Z í í j m a 31. Čcrwence.

Po učiněném zw olenj P . Rootliaana za generala řádu jesuitského by ligsau též čtyři gebo pomocnjci pro čtwero zem j tohoto řádu , to tiž Francausko, Hispánsko, Německo a W lachy w yw oleni. W e francauských zem jch zůstal po- m ocnjkem tohož řádu P. Piosaven, máge dosti naděge za generala zw olenu b ý ti , pro ř jš i pak německau P. Landez ustanowen gest.

O statně pak wolenj toto w řádu jesuitském welike' w áhy a důležitosti gest. Po několik let giž nedostáwalo se řádu tom uto pro w ysoký w ěk P. Fortis gednoty a mocného působen) ; i gest tedy zw láštn j štěstj pro spo­lečnost tu , gakož i pro náboženstw j, že té to wysoké dů- stognosti P . P ioothaanow i, m uži new šednjch schopnost) a negedněeh zásluh, se dostalo. Nenjt zagisté nad něho zpftsobilegšjho to m u to na slowo w zatém u spolku wtako- w é sjle a aučinliw osti se p ropůgčiti, gakož in o w ý sny- něgšjm i potřebam i cjrkwe srownáwagjcj se pořádek w něm u tw ořiti. P . R oothaan narodil se w Amsterodamů a

icprw 411. poejtá, gsa tedy neym ladšj mezí generály W tomlo řádu wygm auce gediné P . Aqua viva.

3. Z í l j m a dne 18. Března.

Beč wyslanoe francauske'lio Vicomte de C hateaubri - and při odewzdánj w ěřjcjho lis tu w Koukl ave.

W aše E in inenc j!

Odpowčď Geho w šekřestanské král. Gasnosti na list od tohoto sw atého shromážděn) m u zaslaný gewj s uc ti- wostj, gakáž neystaršjm u synu cjrkw e přislušj , bolest, kterauž K arel X . nad zpráw au o sm rti Otce w ěřjcjch gest p o c jtil, spolu pak i důw ěru w e w olenj, ktere' k ř e - síanstwo od W ás očekáw á. K rá l m i prokázal tu zn a- menitau čest splnomocněnj u tohoto w Konklave sh ro ­mážděného sw atého zboru m ně propůgčiw . Po d ruhé přicházjm, bych W ašjm Eminencjm w ygew il žel nad ztrátau Papeže , genž co smjrce náboženstw j p raw é w poslušenstwj k zákonům a w gednotě ewangelické spatřil, a co pastýř a w ladař pokorné stádce K ris to w o z w ý- sosti mnohonásobnj sláw y zp raw o w al, kteráž od w ele- hioho Itá lie gm ena, nerozdjlná gest. Nastáwagjcj n á - sledownjku L w a X I I , kdokoli g si, T y mne nepochy­bně slyšjš w tom to okam ženj. P řjtom ný a předce ne­známý, brzy se posadjš na stolici sw . P e tra , neda­leko K apitolium nad hroby K jm anů za obce sw obodné iw lády cjsarské ž iw aucjch ; gesto od zbožněnj ctnosti k neprawosti p řešli p řes ony m ohyly, kdež kosti gi- neho pokolenj lljm anů práchniw ěgj. K te rá w ým lu - wnost byla by s to k důstognosti onoho předm ětu se w znesti a cestu si p ro třjti k drahnosti oněch w ěků, Wnichž tak m nohé h lasy , mocněgšj než m ůg utichly. W ám , oswjcená Piado křestanstw a, nenj potřebj ty ne- sčjslné děge na pam ět uw oditi, byste w šecka ta stoletj

ρ ϊ-eliledli, k teráž na zřjccuinách lljm ských vvukol Wás se shrom ážďugj.

W zdáleno budiž o tle Tnne, bych o něgaké zwlášt- n j záležitosti zde roztnlauw ati m jn i l , anebo w pro­spěch něgaké m alodušné politiky řečili obmeyšlet. Tyto tak sw até důležitosti žádagj za našich dnů z obecuěgšjbo i důstogněgšjho zřetele byli uwažo- w ány. N áboženstw j křestanske, genž hned z počátku Lwářnost sw ěta obnowilo, spatřilo pozděgi i proměnu oněch společnost), gimž počátek dalo. W tomto pak okamženj , w něm ž rn lu w jm , dospělo pokolenj lidské' k gedne' z neyznamenitěgšjch epoch bytnosti sw é, a náboženstw j křestanske gj použige, gelikož w šc - c k o w lůně swc'iu chow á, čehokoli osw jcený duch a ušlechtile' srdce žádá ; wšecko, čehož swě tu potřebj, genž gelio b lahotw ornostj od zpuštěnj pohanského i od zhau- by barbarské' w yproštěn by l. Nadarmo prohlašowala bezbožnost, žeby křestanstw j w potlačow ánj si libowalo a pokrok w ěk ů slaw ili usilowalo.

Z w ěstow ánjin now é úm luw y, genž k rw j Sprawe- dliw ého stw rzena byla, přestalo olroctwj měštanským práw em národnjm b ý ti; ze zákonnj knihy řjmslce' wylilu- 2 ;na gest ta slrašliw á definicj o troků : 11011 tam viles (jixam nulli sunt. W ědy, k teréž w starobylosti giž té­m ěř stáli zůstáw aly, now ým pozdwihly se letem oným apoštolským obžiw ugjcjra duchem , genž pád starého swě­ta zrychlil ; w šudy , kdekoli sw ětlo w jry křestanske' u- liaslo, o lroctw j a barbarstw j opět panowalo. \ \ jrakře- stanská, duchu sw ětlo a srdci citedlnost wléwagjcj po- kračuge se w zděláujm raěštanským a w ěkem . Ge- stil to charaktericke' znamenj neskonalého trw ánj gegj- ho, že každém u stolelj přináležj a w idancge zacházeli, ona sama nezacházj. Ew angelické m raw oslow j, maudrost božská napom áhalaroztunulidském u w snaženj geho k cjli,

knSm užgešlě nedospěl. K řestanslw j, prošedši w ě ly , w nichž tma a násilj w ládly , nynj u národů now ěgšjch'[to- vvaryšstw a w zděláw á.

Eminenc) ! K. z práw ě kljčů zw oljte m uže božjho, kterýž sw atostj w znešeného pow olánj sw ého nadšen gest. Powahau w ešken sw ět obsahugjcj, an w děgopisech jiic podobne'ho se nenachazj, gestit Konklave rada ne n ě - gaké gednotliwé obce, nýbrž národstw a z rozličných po celém okrsku země rozptýlených pokolenj, záležjcjho. Eminenc) ! W y gste ti oswjcenj plnomocnjci té nesm jr- II·; křestanske' Čeledi w tuto dobu osiřele'. Lide', k tc - řj Wá s , dňstognj otcow é', nikdý new iděli, ani kdy uvidět i bndau, klérj gm enw ašjch neznagj, gazyku w aše- inu nerozumj, k teřj wzcláleni od w ás w neyposledněgšjch končinách zem ě bydlj, podrobj se usnešenj W ašem u ge- šlo gich dle zdánj žádná pow innost nenutj 5 oni upo- slechnan z á k o n u , k terýž se gim žádnau hm otnau neb inateriahij mocj neuk ládá; oni od Wás s w děčnostj a u c ti- WiiSlj duchownjho Otce přigm au. Tak gest w eliký zá ­zrak přesw ědčenj náboženske'ho. K njžata cjrkwe ! W ám Rcn potřebj gednoho ze shrom ážděnj swe'ho wy w oliti a obec w ěřjcjch obdržj h law u, genž mocná gsauc učenjm a starowěkau w ážnostj potřeby nowe' w ěku p řjtom néhoi luidaucjho zná · obdržj Papeže obcowánj sw atého, genž smjrnostj křestanskau w jry také npřjm nost sgednocuge. W.šecky koruny gewj tytéž žádosti, mag) ty též potřeby středmosti a pokoge. Co se nedá, oswjcené Eminenc), od této blahé swornosti očekáwati, co daufali od m au- drosli a ctnosti W ašj ? Mně pak nynj geště pozůstáw á, bych nábožného a w elkodušného Mocnáře mého u p řj- imian šetrnost a náklonnost na gewo dal, a řečnjkem gelio býti, za čest sobě pokládám “ . —

jleč cjs. král. Rakauského wyslance hraběte Liitzowa k shrom ážděnj kard inálů W paláci Quirinalském držená.

W aše Eminenc] !Z neyw yššj náklonnosti wznešene'ho Cjsaře Rakau­

ského a Apoštolského krále za m im ořádného wyslance k tom uto w rchnjm u senátu w ašem u zw olen , za prwnj pow innost sw au pokládám , tyto listy odew zdati, z nichž prw nj hlubokau pronášj bolest, k terauž z truchliwe' zprá- w y o sm rti w'eleslawne' pam ěti Lw a X ll, wznešený Mo­cnář gest pocj lil ; druhé pak obsahuge poselstw j gakož i uložený mi rozkaz , dle něhož rady a aum ysly Geho cjsarské Gasnosti oznám ili mám týkagjcj se tak wážnc důležitosti, k teráž k sláw ě a gasnosti neysw ětěgšjho nábo­ženstw j našeho pečliwé prozřetelnosti W ašj sw ěřena gest, W znešený Mocnář a apoštolský K rá l, genž sobě titule, gjmž zw láště m ilow aným Synem a ustaw ičným hagite- lem sw a té , katolické cjrkw e se naz jw á, m nohem wýšc w ážj , než w šech ostatnjch z milosti božj od weleslaw- ných p ře d k a n a něho přenesených , gine se té to přjle- ž ito s ti , by m im ořádným w yslanstw jm nábožnau horli- w ost a šetrnost sw au k cjrkw i katolické a apoštolské stolici slaw ně a w eřegně oswědčil. Čin tento z tak ušlechtilého smýšlenj w yplýwagjcj přesw ědčj W ás, Wrysoce Welebuj O tcow é, že Gjsař R-akauský, háge wolnosli h lasů Wa- šjch a w eškerého Konklave , nižádným způsobem ani časem neopomine cjrkw i nápomocným býti, gakož synu té to neymilegšj m atky p řisiušj.

W tém ž aum yslu žádá Geho cjsarská Gasnost, aby na to to sw rchow ané důstogenstwj Papežské , o kterež pod ochranau božj W ašem u w elem audrém u sh ro m ážd S -

nj péče sw ě ře n a , onen kardinál pow ýšen b y l , kterýz- by geho auplně byl hoden. W ám , W ysoce důstogna kuj- žata cjrkwe katolické, nenj gistě neznám o, gakými ctnost­m i nám ěstek sw . Petra ozdoben býti má. Cjsar a s njui

weškere katolictw o takow ého žádá od W ás cjrkw e ře ­ditele, k te rý žb y swau m audrostj a m jrn o s tj, dw ognáso- buj m oci, gjž zastáw á , tak u ž jw a l, gakby to negen k užitku a s la w e sw ate c jrk w i, nýbrž i k blaženosti celé Kuropy prospěsno bylo. Mezi w znešeným i s ta ro stm i, kteréž prozřetelným duchem now ěw oleném u Papeži ne­ustále uw ažow ati slušj , gest ona gistě gedna z n e y tě ž - šjch a neydůležitěgšjch , by co neym ožněgi hogných zá­sluh si zjskal, a gmena sobě dobyl, k teréžby od w eške- reho potom stw a wděčným srdcem slaweuo bý ti mohlo ; a protož snažnosti w eliké m u třeba, by od prw njho o - kamženj geho pow ýšenj takow é blahé činy od něho vvycházely, gakéž dedictw jm sw até pam ěti L w a X II. n a- zjwati se opowažugi.

Z n am en á te , W ysoce důslognj O tcow é že m i o onom blahoděgstwj ř e č , k teréž si cjrkew katolická w neiuiawených péčech a prácech L w a X II. wděčným polěšenjm připom jná, widaue, an w některých neyosw j- ceněgšjch zemjch rozšiřow ánjm gegjho učenj a kázně úcta božj a gasnost sw . náboženstw j přepodiw ně z á řiti počjná. Tak weliká byla geho m audrost, w ážnost a p raw á otcowská pečliw ost o sw é d jtk y ! Z a tohoto w ěku na- šelio w idjm e, kterak i w těch neyw zdáleněgšjch konči­nách k n jž a ta , co p raw j otcowé národů sw ých, sp ra- wedliwým žádostem gegich laskawě a štědře pow olugj. Lew X II. wznešenau m audrostj a w ljdnostj sw au negen že wážnost a náklonnost knjžal Europegských sobě zjskal, nebrž on i gegich srdce ncljčenau npřjm nostj a spra- Wedliwostj sw au překonal. W následowánj šlepěgj ge- lio při slušj důstogném u nám ěstku geho ten tak w eliký skutek dokonali, by tudy aum yslům a žádostem m ocná­řů zadost učinil, k te řjž tak krásné pam átky spraw edli- vosli, pokoge a lásky otcow ské u w šech w ládě gegich podřjzených sobě gsau w zdělali.

O smeyšlenj a žádosti Gelio Gasnosti Cjsarské a Apoštolské Milosti w zhledem lěcli tak w ážných záležíto- stj zpraw j W aši oswjcenau radu w clebný a wysoce dů- stogný K ard inál Albani, genž mimo mne wyslancem a wy- k ladatelem aum yslu Geho cjs. k r. Gasnosti uslanowen ges t, gakož z podaného Gelio Eminenc) c. k r . listu wy- rozum ěti lze.

w pew né důw ěrc w e w znešené ctnosti a oprawdo- w é křestanske smýšlen) , gimž toto osw jcené shromáž­děni slow útné g e s t , gemuž pomocj ducha sw atého cjr­k w i katolické w iditelnau neyw yššj h la w u , důstogne'lio, nám ěstka božského W ykupitele našeho w oliti přinále- žj , w děčně přigm e w znešený Mocnář wolenj , kteréž šetřenjm sw rchu zm jněných ohledů předsew zato bude,

Předložiw W ám W ysoce důstognj O tcow é sprawe- d liw é a nábožné mjněnj W znešeného Mocnáře swélio, náklonnosti a wzácné dobrotiwosti W ašj poručena se či- njm , ubezpečnge W aše Eininencj, že w ždy pilně o to sna­žili se b u d u , bych negen sw atém u shrom ážděn) tomu­to, nýbrž i každém u pogedinemu členu geho důkazy zwlá- štuj mé šetrnosti a w ěrnosti na gewo dal.“

O d p o w ě ď K a r d i n á l a Č a s t i g l i o n i we g m e n u s w. s h r o m á ž d ě n ) .

Mezi giným pronesla se Geho Eminenc) ta k to :

„ Z n á t sw até shrom ážděn) welm i dobře obtjžnosli w ě k u , ku kterém už ge B ůh uchowal. Ale plné důwS- ry w wšemocnau prawici božského w jry zakladatele daufa, že O n prostopášném u počjnánj těch , genž wš) mocnosti zhostili se usilugj , hráze položj , a paprskem m audrosti sw é o sw jtj , gešto sobě tau naděgj lahodj, gakoby poslušenstw j zákonům lidským bez zákona bo- žjho dosjci se mohlo. Poněw adž w šeliké zřjzenj lidské­ho to w aryšslw a , a každá zákonodárná moc od Boba

pocliázj, tedy nem ůže nic posw ětiti poslušenstw j, leč ge- iliná w jra k řesťanská , gelikož ona gediná w srdcjcli lid­ských zákonům trů n s ta w j: základ nepohnutý, mjsto něhož nadarmo sepokaušj m audrost lidská podkládati zá­konů siných, gesto bud’ na krátce trw agj , buď zcela odporné působ). Swate' shrom ážděnj přesw ědčeno o veliké důležitosti wolenj toho, genž onu w elikau ce­loci’ ze w šech národů zanjm á, k teřjžkoli gednotau. w j- ry a nerozlučným sw azkem spogeni gsau se středem gednoty, sgednocuge m odlitby sw e s tak m nohým i ná­božnými a horliw ým i K ato ljky , žádagje Boha, by udě­lili ráčil cjrkwi neyw yššj hlaw u, genžby w plnosti sw é moci slastně řjdila lodičku cjrkwe. ~W pew né důw ěr- iiosli w slow a K ris to w a , genž negen dnes neb zjtra , nýbrž až do skonánj sw ěta cjrkw i sw é přjtom en býti sljbil, naděgeme se , že sw atého a oswjceného obdržj ředitele, k terýž opatrný co had a sprostý co holubice lid liozj zpraw ow ati bude, a p ln ducha sw atého nastaupiw w šlepěge zem řelého Papeže darů těchto cíle politiky záko­na božjho bude u ž jw a t i , to tiž po litiky w ážené z p ra­menů pjsm a sw atého a učenj dědičného, k teráž gakožto gediná p raw á škola rozum ného rjzenj o to stogj w ýše nad w šelikau lid skau , oč nebesa nad zemj pow ýšena gsau. Tento Bohem nám daný Papež bude gistě wŠe- obecným Otcem w ěřjc jch , an bez přigjm ánj osob w p l ­nosti lásky křestanske' každém u synu srdce swého naklo­ní a w ostřjhánj sw ěřeného sobě dobra s slawnými předky sw ým i horliti bude. On s w ýsosti stolice sw é ukáže pohostinným zde diw itelům sta ré a now é sláw y ÍÍjmské mimo m nohé giné p a m á tk y , Valikan a w ele- bný ústaw P ropagandy, by ze lži p o tresta l, kdožbyko- )i w initi sm ěl Kj m, gakohy učenosti a oswjcenj nená- wislnjkem byl. T u uw idj, na gak w ysoký dokonalosti

Časopis p , K a to l.aDuch. II . 3 . 10

Stupeň zbratřená uměn) gsau wystaupila, a odkud ta po­moc w ycliázj, kterauž se wědeekým wynalezenjm, po­kroku w uměnjch. a městskému wzdělánj syrowých ná­rodů napomáhá.

4. Zpráwa o společnosti k rozšjřenj kře­sťanské katolické wjry.

G a k w ě d o m o , giž w ro ce 1822. zaražena gest w řj- ši Francauzske' nábožná společnost, u ložiw ši sobě za au- če lw jru katolickau mezi národy pohanským i rozšiřowati, a wyslance apoštolské gak m odlitbam i tak i laskawými přjspěw ky podporow ati. N azjw á se pak společnost ta­to : G e d n o t a k r o z š i ř o w á n j w j r y.

Aby se w šak tyto dobročinné oběti pořádně wybjrati a prospěšně w ynakládati m ohly, děl j se tatogednota W desetiny, w se tn in y (centurio) a w t ř jd y neb oddělenj. Z desatera členů záležj d e s e t i n a , z desjti pak desetin s e t n i li a, a deset selnin činj t ř j d u. W rchnj zpráw u nad celau společnosti wede neyw yššj r a d a , genž sjdlo swo W Pařjži m á. Tom uto neybljže podřjzeni gsau dwa cen­tráln í neb střednj ra d o w é , geden kraginy gižné, dru­hý krage sew ernj na sw é péči m agjcj. — W každcm m ěstě , w něm ž arcibiskup sjdlj , ustanow ena gest h la- w n ) r a d a , w sjdle pak biskupském r a d a č á s t n j. Iv aždá dese tina , setnina a třjda m á sw ého ředitele,kte­rý ale giž w onom počtu obsažen gest:, tak že každá třjd a i s předstaw eným i z tisjce toliko andů záležj. lied ite lé nižšjch oddělenj w olj se od řed ite lů třjd wyš" š jch , totiž desátnjci o d se tn jk ů , gešto w šickni neyužšjm sňátkem wespolelc gsau sgednoceni. Předstaw enj dese­tin gsau pow inni uprázdněná m jsta doplniti a now é au -

dy gednati. K aždý ředitel w ede řádné p o z n a m e n á n i

wšech gemu podřjzených osob a na požádán) wyššj ra­dě ge předkládá.

Ivazdy aud plalj týdenně geden Sou (asi kregcar) al­mužny na wyslanstvvj, Milostiny tyto w ybjragj ředitelo- vve desetin , odewzdáwagjce ge každau p rw nj měsjčnau n eděli sw ém u setujku , tito pak odwáděgj obdržené sbjrky ředitelům třjd .

Třjdnjci powinni gsau swe' radě, gjž audow é gsau, aučty klásti. W rchnj pak rada , u ktere'ž p řjspěw ky tyto se stýkagj, zasjlá ge dle uznánj potřeb na rozličná wyslanstwj. Z p ráw y z cizozemských w yslanstw j došlé oziiamuge společnost tiskem , z nichž každém u desátnjku geden w ýtisk zdarm a se d á w á , kterýž ge take' ostatnjm audům ke Čtenj propůgčuge, napotoni si ge ale podrže­li může. Toto o zřjzenj te'to společnosti.

Abychom ale posauditi m ohli, gak liogne' gsau tyto oběti, a k terak se rozdělugj, položjm e w ýtah z aučtů od 1825 — 1826 , tak gak w desátem sw azku L e' t o- p i s ů g e d n o t y k r o z š j ř e n j w j r y s e nalézá. Počjná se prw njin dnem m ěsjce K w ětna 1825 a zaw jrá so íjrnž dnem 1826.Neywyššj rada zadržela minule'ho F ranků Gentim.

roku w pokladnici . . . . 3,521 — 30Střednj rada sew ernj odwedla do

pokladnice neyw yššj rady 23,437 — 1Střednj gižná (polednj) rada . 99,161 — 30

S au čet 126,119 — 61Tuto summu rozdala neyw yššj rada m ezi rozličná w y­

slanstwj následugjcjm rozm ěrem :1. W yslanstw jm asiackým . . 55,090 Franků

Z toho obdrželo sem inarium cizozemských missj w P ařjž i pro missj Sutchuen’ské w cjsarstw j Čín­ském , pro západnj Tong-king w Kochinčině pro w yslanstw j Siam ské aBIalabarskc' n a p o m o řjK o - romandel nazwaném . „ 46,200 fr.

* *

P, Coupperie, biskup Babilonský a Admini­strator biskupstw j Ispahanského . . 88,000

2. W yslanstw jm am erikanským . . . 55,000 Z toho obdržel P . Fenw iek biskup Cineinati-

ský w obci O h i o .............................. . 17,600M issionáři naostrow jch Sand-w iclvských . 3,300 P . JMornchal arcibiskup B altim orský . . . 5,500 P.Flaget, biskup Bardstow nský w obciK entucky 13,200 W yslanstw j Louisianske' . . . . . . 15,400Na zapraw enj tisku Letopisů léto společnosti

a ostatnj potřebné w y]ohy w ydáno . 1 2 . 4 8 2 — 70 W pokladnici neyw yššj raddy pozňstáw á geště 3,636 — 91

' 126,119 — 61

,,G ednota k ro zš jřen j w jry , pjše sbjratel těchto ná- w ě š tj , dosáhla k w e lik é radosti sw é přjzeii. a pochwalu w šech biskupů našjch. Nedáwno w ydal biskup Bayou- ský nařjzenj k prospěchů této společnosti a biskup Tou- louský pozbudil podobné dwogjm pastýřským listem sw ěřené owčičky sw é k nábožné dobročinnosti této.

w listu sw ém posledním praw j tak to :,,N ařjzenjm našjm ·—■ od 1 2 . zářj 1825 —-zbuzowali

gsme W ás, rozm ilj B ra třj, byste modlitbami a almužna­m i sw ým i zaučastniti se snažili zásluh oněch horliwých w yslancu , gesto na rozšiřow ánj w jry m ezi newěřjcjmi národy tak neohroženě a laskaw ě pracugj. Předložili gsme W ám způsob po lilow án j hodný oněch druhdy tak utěšeně w ykw étagjcjch w y slan s tw j, an ú staw tento ná­božnost] k rá lů našjch zo ložen , a šlěd ro tau králowskau nadán w staw u byl w elm i četné dělnjky tam odesjlati, a wšecky k náboženstw j po třebné w ěci hogně opatřili. Iv w ětšjm u pow zbuzenj w ašem u podali g s m e nábožnosti w ašj dary duchownj od neyw yššjho zpráw ce sw . cjrkwe z pokladu odpustků w prospěch audů gednoty té propůg- čené , připomjnagjce W ám spolu i p řjk lad nábožného

mocnáře w a še h o , k terýž k titulu sw ém u K rále wšech iicykřcstanšlěgšjho také titu l O c h r a n c e g e d n o t y k r o z š i ř o w á n j w j r y připogiti r^čil.

Gestliže W ás p rw n j pobjdnutj naše k takow é au- činnosti nepohnulo, k g a k é ž b y pohnauti Wrás bylo mělo toto tak dů ležité podniknut) , gemuž žádný giný zám ěr nenj, než rozšiřow ati k rá low stw j K rista J e ž jš e , a ná­rody we tm ách b ludů a new ědom osti pohřjžené sw ět- lem sw . Ew angelium osw jtiti, tedy přičjtám e to ge- dině způsobu, k te rý ž gsme tehdáž k w y b jrá n j darů w a- šich n a řjd ili; neb znám e lásku w aši a tudy nepochybu­jeme, že za těm i m ilostm i, k teréž gste w m ilostiw ém lete přigali, ustaw ičné djky w zdáw ali m ůžem e s apošto-

I lem, že w jra w aše se rozhojnila, a láska now ého zrůstu nabyla. Gen z toho aumyslu, abychom dary dobročin-

[ nosti w ašj tjm bezpečněgi shrom ážděti m ohli, za dobré gsme uznali tu to w praw idlech, společnosti ponaw rženau

I cesiu zw oliti.O sobné zásluhy m užů, k podporow ánj snažnosti na-

| šj při hlaw nj radě pozw aných, dostatečně, Rozrnilj B ratřj, wás přesw ědčj, gak za hodné wšj aučastnosti a přičinli- wosti w ašj pokládám e býti toto předsew zetj, k teréž , zda- i'|-li se w biskupstw j našem , hogné požehnánj nebes m u wygedná a zásluhy autlé pečliw osti w ašj o spasenj dušj swým w ám rozm nožj.

Pam ěti hodné gest, že hlaw nj rada společnosti T o u - loňské z neyznam enitěgšjch osob m ěsta toho sestáw á, což gistě patrným gest sw ědectw jm ow šeobecné náchyl­nosti k této , w jře i cjrkw i prospěšné důležitosti. W če­le této gednoty stogj co Prcesideut K ardinál arcibiskup, po něm následugj Prsefekt a Maire m ěstský, General P ro­kurátor, Yiceprsesident tribunálu, Podprafekt, Professor w Jirawnictvvj a t. d. K aždý farář w Toulouse gest řed i­

telem iřjd y w geho faře se nacházegjcj. Mimo m ěsta má býíi w kaž d ('m K an tonu tr j cla založena.

Toto nařjzenj K ardinála A rcibiskupa bylo w c wšech kosteljch po kázanj čteno a po w šech obyčegných mj- stech w yw ěšeno. B iskupstw j Besansonske' přispjw alo od počátku w elm i štědře cizozemským m issionárstw jm , neb giž od m noha let založen gest zde spolek k rozšiřowánj w jry . K zdařilém u prospěchu gelio napom ohl nemálo pastýřský list od tam něgšjho arcibiskupa w y d an ý , w něm ž mezi giným takto se pronášj :

,,Po tw rzugem e tjm to listem našjm zřjzenj společ­nosti k rozšiřow ánj w jry k nwedenj gegjmu w bi­skupstw j našem pow olenj udělugjce. Dle toho usta- w ena gest s našjm potw rzenjm hlaw nj rada w arcibi­sk u p sk é ^ m ěstě n a šem , a částnj rada w kragi našeho cjrkew njho okršleku. K aždém u tedy w ěřjcjm u gest snad­no k rozšjřen j katolické w jry podlé m ožnosti sw é při- sp jw ati.

K aždý pak z nás si připom eň , že za časů , když P án Ježjš apošto lů sw ých kázat w y s la l , otcowé našiw tem nostech pohanstw a am odloslužebnosti pohřjženi me­zi neyprw něgšjm i gsau byli , genž k sw ětlu spasitedlné w jry prohlédli. A od té doby sw ětlo to neshaslo giž wjce m ezi n ám i, ano začasté oblažugjcjini paprsky swý- mi giné národy w s íjn u sm rti geště sedjcj, oswěcowalo. Na národech těchto ne nadarm o apostolštj wyslancowe' naši pot a k rew sw au w ynalož ili; nic m éně znamenitý gich počet klesl pod břem enem p rá c j , nam áhánj a stá- ř j , a sem inář ustanow ený k w ychow ánj a cwičenj mužů; gimiž se onino bohom yslnj m užow é dosaditi m ěli, za­šel konečně také w neštastných bauřjch obce. Prostřed­ky k w ý ž iw ě byly tom uto domu odňaty a w šeliké s ci- zjmi kraginam i dopisowánj zapowědjno. O d toho času slyšeli g est, že w jra těchto na w jru obrácených za ne-

dostatkem učitelů a w ůdců slabnauli a m dljti počjná. Fředce pak také potěšitedlué docházegj z p rá w y , že lá ­ska k sw . náboženstw j zcela geště n eu tu ch la , že cjtj gak welice gim gest potřebné učenj K rista Ježjše 5 a posawáde se mezi nimi w ýtečné přjk lady w šelikých ctno- stj křestanských spatřngj , a počet djtelc , genž po chle­ba slowa božjho tau ž j, negen se nem enšj, nýbrž geště každým duem rozm áhá.

W těchto přjpadnosteeh založena gest w středu fran- cniiziké řjše asi p řed 5 le'ty společnost k rozšjřenj wjry. Giž w kole'bce odpočjwalo na nj požehnánj nebes a w krátkém čase po w eškeré ř jsi se rozšjřila . Oboha­cená duchownjmi- m ilo stm i, sw atým Otcem Piem V il. a 'Lwem X II. gj p ropůgčeným i, počjtá m ezi wznešeným i ochránci sw ým i krále L udw jka X V III, a K arla X . k te - řjž giž mnohé' důkazy králow ské a nábožné štědroty gj vydali a t. d.

Tyto srdce gjmagjcj přjk lady horliw osti o rozšjřenj a zwclebenj cjrkw e K risiow y, nalezli Bohu djky i w na­šem rakauském m ocnárstw j šlechetné následow njky, ge­sto spogiwše se w n áb o žn au gednotu sobě uložili učenj Kristowo w dalekých končinách Am erikáuských ro zš iřo ­v a li. T ato gednota gest giž i od neym ilostiw ěgšjho Moc­náře našeho pod gménein ústaw u, neb založenj Leopol- clinského , co saukroum á společnost sohw álena a p o tw r- aena. Podnět k tomuto nábožném u podniknulj podal obzwlášlě w eledůstogný Pan Friedrich Ilese , generálu) vikář biskupstw j C incinaliského , wyehowanec w eliké ť ro p a g a n ly , k terýž se několik m ěsjců w e W jdn i zd r- žowal. Tento apoštolský m už předložil w sp rosté w šak srdečné ře č i , w gakém způsobu now ě založené b isk u p ­stwj Amerikánské se nacházj'. W elmi pohuutedlno by-*10 , dj P . Prof. Jos. P letz (w sw é řeči w p rw n jm sede-11 j této společnosti w a rc ib . paláci držené) welm i pohnu-

tedlno bylo s ly še li, gak i tuto (w A m erice) ž iw á tužba po lepšjm způsobu panuge , a gaké rychle' pokroky by i z de cjrkew katolická učin ili m ohla, gesto přiskrow ných prostředcjchod roku 1823 poče t katoljků tém ěř na 40,000 zrosil. Bolestné w šak bylo nám slyšeti, že těchto 40,000 křestanů w k rag in ě w elm i daleké b y d lj , gegjžto rozleh­lost francauzskau ř jš znamenitě přesáhá , a gen 16 kněžj počjtá, kteřj w to m to obšjrném biskupstw j služby koua- g j , a časem na 89 mil cesty pu tow ati m u se g j, by ne­m ocné w poslednjm bogi posilnili a s Bohem smjrili, M ladistwá štěpnice tato potřebuge opatrow ných rukau, w šak těch negen že se ned o stáw á , ale geště ita to sk ro - Wnická hrs tka dělnjků na w šech wěcech náram ný nedo­statek t r p j , nemagjc w praw dě po práci gsauce unawe. n i , kdeby hlaw y sw é m ohli položití. Gen tohoto pro­stého nastjněnj bjdy am erikanskýoh w yslanstw j bylo potřebj i a B ůh m ocný srdcj lidských w ládce seslal pa- p rslek sw é m ilosti w m y sl nábožných obyw atelů wjden- sk ý ch , a i lnied znikla společnost uw oliw ši se důležitým po třebám těchto apoštolských wyslanců w Americe na- pom áhati. Ráš neym ilostiwěgšj Mocnář potw rdil gegj základnj praw idla dne 14. dubna b. r . , a neyw yššj ře­ditel cjrkw e L e w X II . schw áliw krátce před sw au smr- tj tu to nábožnau společnost w e gménu Ježjše gj od- pustky udělil, a tak .slogj tato gednota cjrkw j poswč- cena a neyw yššj w ládau opa tro w an á , očekáwagjc po­žehnaného prospěchu aučastenstw jm obyw atelů toho­to m ocnárstw j, čehož se tjm důw ěrněgi nadjti může, an wědom o , že w ětš j počet gich před m odlau přewráce- ne osw ěty až potud se nesk lán ě l, nýbrž K rista a učenj gelio w ěrně w swém srdci nosj. Gediná ap au h á toliko Jaška k Bohu a člow ěčenstw u založila společnost tuto, luska gi w ž iw o t w z b u d j, a láska bude gi pěslowali, by zrosila a žehnané aurody wydala. ( K důwodněgšj

znám osti, a kpozbuzenj p. p . w lastenců: k dobročinné­mu uapomahánj klademe tuto základnj praw idla te'to gednoty, papežské brew e a gnbeniiálnj.)

L e o P a p a X II .

AD PERPETUAM R E I MEMORIAM. Q uam quam plura sint, quee in gravissimo Kostro apostolatus m ini­sterio animum Nostrum non leviter pertu rben t, atque sol­licitent, siquidem accipimus, nonnullos non catholicam modo religionem aversari, sed et alios , si possent, in errorem inducere s tu d e re , ille tam en to tius consolationis Deus h aud patitu r angoris Nostri solatia deesse, u t labo­res, curse, atque sollicitudines, quas continenter ferim us, aliquando leniantur. Q uod accidit profecto n u p e r , in - gentique sumus gaudio perfusi, ubi audiverim us, in reg ­no carissimi l i l Christo F ilii N ostri Francisci I . Austriee Im peratoris, et Ilungariee Regis illu stris societatem esse institutam , quee dicitur „L eopold inen-S tiflung '5 cjuseque Presbyteris Evangelii causa m ittendis pro viribus consu­lendum curat. Q uid enim Christianee reipublicee u tiliu s, quid prcestabilius, quam verbi Dei praeconio justos m a­gis magisque confirmare , et devios a vitiorum in salutis semitam perducere ? E t sane, u t inquit Apostolus, quo­modo credent ei , quem non audierunt ? quomodo au­dient sine preedicante , quomodo vero preedicabunt , n isi m ittan tu r? Nos itaque hujusm odi societati, quantum Deo propitio possum us, favere cupientes, preces ejus nomine Nobis allatas alacri libentique animo excipere statu im us, dum a Nobis petitum est, u t sacris aliquibus indulgentiis eaindem ipsam ditare velimus. Q uapropter de Om nipotentis Dei m isericordia, ac Beatorum P etri et Pauli A postolorum ejus auctoritate confisi, singulis qui­busque in eam societatem cooptatis vere poenitentibus, suaque peccata confessis , et Dominici Corporis dape re -

fec lis , quo clie iu eamdem recepti societatem fuerint, Plenariam orauium peccatorum suorum indulgentiam et l-emissioneui m isericorditer in Domino concedimus. Ple­nariam illis eeque indulgentiam post detersas sacra con­fessione vitee sordes , acceptam que Eucharistiam die oc­tava mensis D ecem bris, nec non die , quo festum agitur Sti Leopoldi, ac semel quolibet m ense , si per mensem superiorem in singulos dies orationem Dominicam, Sa­lu tationem Angelicam ac v e rb a : ,,S . Leopolde ora pro nobis“ d ix e r in t, ac dummodo publico aliquo in teitiplo p ro C hristianorum Principnm concordia, lueresum extir- patioue , gloriaque Sanctie Matris Ecclesias pias ad Deum preces effundant, im pertim ur. Has autem Literas per- petua volum us efficacia p o lle re ; earum que exemplis eti­am im p ress is , m anuque publici Notarii subscrip tis, et p er constitutum in Ecclesiastica dignitate v irum sigillo m unitis eamdem fidem tribuendam s ta tu im u s, quse con­cessioni Nostree, hoc ipso diplom ate ostenso, haberetur, D atum lloulcc apud Sanc tum Petrum sub Annuio Pis­catoris die X X X . Jauuarii M D CCCX X IX , Pontificatus N ostri Anno sexto.

T . Card. Bernetti.

Z á k l a d n j p r a w i d l a g e d n o t y

pod gmenem L e o p o 1 d i n s k e' h o ú s t a w u k podporow ánj kato lických w yslanstw j (w Americe), w cjs. králow ských rakauských zem jch založené.

i . Aučel, te'to pod gménem Leopoldinske'ho ústa- w ii založené gednoty gest. a) Napom áhali k w ětšj au- činnosti katolickým w yslanstw jm w Americe, l·) Zau- častniti a w zděláw ati w ěřjc j rozšiřow ánjm cjrkw e Kri­sto w y w e w zdálených končinách sw ěta. c) Zachowati pam átku Gegj Gasnosti w Americe w Pánu usnulé slaWiic

paměti cjsařow ny Brasilianské Leopoldiny, rozené A rci- kněžny Rakauské.

2 . P rostředky k dosaženj tohoto aucele gsau : Mo­dlitba a almužna.

2. K aždý aud tohoto nastáw ag jc jho , saukrom - ného náboženského lístaw u zawazuge s e , každodenně modlitbu Páně a pozdraw euj angelské s doloženjm ; „Sw atý Leopolde orodug z a n á s ! tc se pomodli ti, a téh o - dně geden kregcar střjb ra složili, a tudy taulo inalau obětj m odlitby a alm užny k w elikém u skutku ro z š iřo ­wánj praw é w jry přisp jw ati.

Gakož p řjs tu p k společnosti této zcela dobrowolný gest, tak též i každém u členu swobodno, podlé Ijbosti z něho w ystaupili.

4 . W ždy po desjli audech obogjho pohlaw j sge- dnolj se k odw áděnj sw ých týliodnjch almužen gednomu w tém ž čjsle giž počjtaném u w ýběrčjm u.

K aždý wýběrčj m á o to péči, by p ři sw é m alé společnosti z trá tu některého z audů swých, b u ď w y k ro - čenjm neb sm rtj, dop ln il, a w ybranau alm užnu iněsjčně duchownjm u pastý ři osady sw é, s poznam enánjm peněž- né sum m y a sw ého gm éna na w ýplatném archu —· gehož formulář zde přiložen ·—1 oclwedl.

5. K aždý duchownj pastýř odwedfe ty to tak w y - brané alm užny patřjcjm u vikariátu , tento pak s udalau se přjležitostj w šak neydéle každého čtw rtleta, wysoce důstogném u ordinariatu.

6. Chce-li kdo w ětšj sum m u na gednau k tomuto nábožnému skutku obětow ati, m ůže gi zapsánjm sw ého gmena w náležegjej rubriku sw rchu dotčeného archu buď u sw ého duchow njho pastýře, neb u vikariátu , a nebo u Wysoce důstogného ordinariátu složiti.

7. W ysoce důstognj Páni B iskupow é w šech c. k. Zemj slušně se žádagj, by w šeliké gim zaslané missio-

m rsk é almužny čas od času W jdenské centrální Direkcj té to nábožné společnosti s přiloženým w §. 4. přede­psaným w ýplatnýin archem laskaw ě odw áděti ráčili.

8 . Centrálnj Direkcj w jd en sk á , uložiw ši sobě za sw atau pow innost, ten to nábožný skutek pod ocbrauau Geho Gásnosli císařské a w spogenj s weledůstognýiu Γ . F riedrichem ílese nynSgšjm generálním vikářem bisku­pa Cincinatského (Cincinati) w sewernj Americe, w ži­w o t zbuditii a liotow a gsauc sw ěřený sobě auřad k sláw ě božj a k rozšjřen j p raw é w jry K rista Ježj- še co neyprospěšněgi w é s t i , w ynasnažj se, by ty, buď skrze ordinariáty neb neprostředně gj odewzdané m issionárské alm užny na důležité amerikanských wy- slanstw i po třeby , tak gak gj z pňw odnjch zp ráw a be- rlliwého w yšetřen j w ědom y budau, po společném usneše- nj sw ědoinitě rozdáw ány , a p ři neymožněgšjm autrát u še třen j zasjlány byly. —

9. K duchow njm u potěšenj w eškerých audů ged­no ty této a na odm ěnu nábožné horliw osti gegich bude centrálnj direkcj pečow ati, by gečas od časa o zdárnosti a prospěchu gegich štědro ty , gakož i o pokaždém stawu katolické w jry w Americe dle dopisných z p rá w w wě- dom ost uw edla.

ίθ . Na upam atow ánj, že tento Leopoldinský ústaw saukrom né náboženské založen} gest, slawiti bude cen- iválnj w jdenská direkcj den nepoškw rněného početj Bía- rie Panny , této obecné opatrow nice w šech společnostj cjrkew njch gakožto pam átnj den sw ého založenj, a sw á- tek sw . Leopolda gakožto gm enow njho patrona w Pánu usnu lé cjsařow ny Leopoldiny, a za zw láštn jho tomuto nábožném u ústaw u zw oleného ochránce ; gedenáctého pak Prosince, gakožto na den úm rtj slaw né pam ěti cjsařowny B rasilianské, Leopoldiny, budau za blahoslaw ené odpo­činut) této kněžny gakož i wšech zem řelých dobrodinců

tohoto po gegjm gmenu nazw anébo ústaw u slaw né ex e - qnie w ykonáw ány, a w šickni aučastnjci pozw áni, by ná­božné m odlitby s řediteli sw ým i sgednolili.

11. Geho Sw atost Papežská Lew ^X II. ráčil gedená- ete dnj p řed blahoslaw eným z tohoto žiw ota w ykročenjm w tom to apoštolske'm podniknul) sw é w šem dobrom ysl­ným k řestam im w elrai pozbuzugjcj a polešitedlne za lj- benj na gewo dáli, a audům této, pod gme'nem L eopol- dinského ústaw u sehw álené společnosti w zw láštn jm brewe odpustky u d ě li t i , gieliž ohlášenj po obdrže­ném od Geho cjsarské Gasnosti (14 dubna b. r .) moc- nárském zaljbenj (placitum regium ) od wysoce d ů ­stojných p . p . biskupů se nařjdj ; to liž : na den w slau - peuj W tu to gednotu, te'ž 8. Prosince, a na den sw . L e­opolda, p ak i take' w každém m ěsjci gednau, když před tjm za celý měsjc každodenně m odlitbu P áně a pozdra- wenj angelské s přjdaw kem : „S w . Leopolde orodug za nás !“ se pom odlj, plnomocnc' odpustky w šem těm se u - dělj, k teřj po skraušené zpow ědi neysw ětěgšj sw átost ollářnj přigali, a w některém w eřegném chrám u za ged~ notu a sw ornost křesťanských knjžat, za w ykořeněnj kacjrstwj, pak za zw elebenj sw até katolické cjrkw e n á - božnau m odlitbu w ykonagj.

12. Geho cjsarská W znešenost a Eminencj, A rci- knjže Rudolf K ardinál Arcibiskup Olomaucký ráčil ney­wyššj opatrow nictw j toho Leopoldinského ústaw u m i- lostiwě přigm auti, a Geho knjžecj m ilost, w ysoce dustog- ného Pana K njžete Arcibiskupa W jdenského za nám ěst­ka sw ého ustanow iti.

W e W jdni 13. Máge 1829.

Z P r a h y . Dne 24·. Srpna r . b. dočekal se náš Neydůstogněgšj K njže- Arcibiskup ( p l . t. ) p a d e s á t i -1 c t é ' p a m á t k y s w c h o w y w o l e n j z a k a n o- w n j k a u h law njho chrám u Páně na hradě Pražskem . Don před tjm progew ila W ysoce D ůslogná a w ždy W ě r- ná K apito la p ř i tém ž chrám u Páně osw jceném u Jub ilan - 1n radostné přán j k této pam átce tak w ž á c n é , a Jedwa Kdy slýchané. — Se skraušenau nábožnosti skládal pak w onen den Neydústogíiěgšj náš w rchn j p a s tý ř , obslau- žcn předštaw eným i sw ého Sem ináře a obstanpen alum ny téhož ú s ta w ii, p ř i liché oběti m ši sw até u h robu S w . Jana Nepomuckého sw á djku činěnj Hospodinu,

,,B ůh w yslyšel G e h o p rosby w raucj,P řechow aw G e g přes tu slaw r.ost skw aucj,

Gakož s Sim eonem žádal sám ;B iíh též slyšj naše prosby w ře lé ,A ponechá G e li o w K něžslw a čele

Gešlě dlaúhá, dlauhá lé ta nám ! ££ —·Dne 7 Z á ř j , o sw atw ečer pam átky Narozen] N eybla-

Jioslaweněgšj Panny w ydal se náš Neydůstogněgšj Arci­biskup na cesiu do staré B o leslaw i, kamž p řed w eče- veni š tas ín ě přigeda srdečným plesánjm w eškerého oby- ■walelstwa u w jtá n , do D ěkanstw j uw eden b y l, kdež, u swého W . D. p . B iskupa-Suffragana , a spolu děkana starožitné kap itu ly Staroboleslaw ské p řenocow ati ráč il. Ke cti w znešeného pautnjka bylo nám ěstj p řed děkan- stwjm slaw uě oswjceno ; s tře lb a , ozářená p jsm a, h u d ­ba a zpěw y gewilv úctu a utěšenj nade w zácným p ř j- rliodem W rchnjbo P astý ře . ■— D ruhý den z rá n a p ři— býwalo zewšacl liclu,prospěwuí>jcjho pjsně nábožné. Po- slez před desátau hodinaVi s l a w n ý m průw odem dow eden byl 1\ ey d ú s t o g n ě « šj K njže-A rcibiskup do chrámu Páně, kilež přjtom en byl kázanj , ge?. měl D. G. p . \inc-. P ra­šivý, prceses w arcib isk . Sem ináři Pražském , a p a k s la w - ue oběti mše sw até, W . D. p. Biskupem a Suďraganem ■wykonáwané. Na konci sám knjže Arcibiskup požehna­li) s w elebnau Sw átostj lidu n d ě liw , z chrám u Páně, předešlým způsobem doprow ázen na D ěkanstw j zpět se odebral. Patrně se gewilo w nitřn j utěšenj na tw ářjch ne­sčíslných zástupů lidu, w idaucjch sw ého tém ěř osm desá­tiletého w rchnjbo pastýře pobožnost w ykonáw ali na m í­stech, kdež p řed dew jti sty lé ty S w atá kněžna L i d- m i l a a nábožný syn gegj W á c l a w klaněli se Bohu praw ém u, a ctili b lahoslaw enau p a n n u , neyswělěgšj Doborodičku.— Při potom njm stolowánj opětow áno bylo vvjtánj Geho knjžecj Milosti zpěw em nasledugjcjm :

W jtey nám zde prostřed ceslcé uHasl i, O s iv j c e n ý -A r c i p a s t y f i !

O galc srdce přeplněno iv slasti Pleše , a w radosti zahýřj !

W jťey w slánek Neyswětěgšj Panny,TVzdáwna milostmi s/owulný chrám,

K něm už zbožnost clavata sTcazdé strany, Z něhož mnohá pomoc p řišla nám.

G iž Ludm ila , tato kněžna sívala,Sem -přinesla drahau modlu swau :

Obraz náš ge slit z tohoto zlata,IVpalřlět zm ěny náboženstwj dwali:

Sem chodjwal TVuc/aw xv lásce wraucjChrám náš krášlil: gako bratr tnu host,

Zde mu dána s nebes palma skwaucj TV u trpěn j, za přegasnau cnost.

Sem M ilada, ivogeivodslcá dcera,Sem i Wogtěch p ruský .Apoštol,

Prokop , -Arnošt, Jan, a g iny cli stera TV pokoře oběti kladli wspol.

u4ž podnes se chowá mezi námiTento nábožný a sw atý mraw -

Hle náš w r c h n j P a s t ý ř mezi námi Přišel složit obět w Boleslaw.

TVjtey w slánek Neyswětěgšj Panny,TV slowutný milostmi zdáwna chrám,

K němuž zbožnost c/rwátá s každé strany, Z něhož mnohá pomoc přišla nám.

O gak srdce přeplněno w slasti Pleše, a w radosti zahýřj !

W jtey nám zde prostřed české ivlasti,O s w j ce n ý J Í r c i p a s t ý ř i !

* ) T o tiž z téhož samého skwostného žlatohlaw n Kasuli , chvě Dalmatiky a Pluvial s osuatujmi p řiuáležitostm i, kterýž k kostelnj pam átce sw. Jaua N ep. z L yo n a obgednáu b yl.

L