KNIHA PRVNÍ. Proměnlivost zkušenosti smyslové, protiklad a rozpor v datech zkušenosti rozumové, jednotnost a celistvost hlu- bokých, avšak iracionálních duchovních zážitků. 1. Každému, kdo upře své poznávací schopnosti na prvky, z nichž so skládá smysly daný svět, bude po nejnutnější filosofické prů- pravě patrné, že se skládá z řady počitků a vjemů, jež zachycují jeho dějství. Uvedeným prostým smyslovým zachycením toku vněj- šího světa nelze však naprosto vystihnouti našeho ducha v jeho nejhlubší podobí' 1 . Hlubší rozbor poznávacích schopností našeho ducha poučí nás, že náš duch není toliko nádrž, jíž by proudil bystrý tok počitků a vjemů, nýbrž že jest též aktivní mohutnost, jež onen bystře proudící materiál zpracovává za pomoci forem a funkcí, jež naprosto nepocházejí z uvedené smyslové zkušenosti. Konečně ještě další rozbor upozorní nás na existenci zcela zvláštních, nedaných pravidel neb norem, hodnot, jež naprosto nelze postřeh- nouti smyslovou zkušeností, jež tedy vlastně neexistují a jež — jak usuzují někteří myslitelé — toliko platí ve zvláštním, smysly nevnímatelném světě pomyslném. Jak patrné, stýká se v našem rozboru svět fysický, daný empirickými našimi počitky a vjemy, s transcendentálním světem metafysickým, jenž usoustavňuje a třídí proudící a prchavý mate- riál, obsažený v našich vjemech a počitcích. Náš duch není tedy naprosto cele vystižen povrchovým omezením na vnímání prostřed- nictvím zkušenostních dat: naopak, jeho vlastní úloha se počíná, až svým předzkušenostním zasažením roztřídí, co jest prchavého a co jest trvalého na skladbě světa. Smyslová zkušenost nevyčerpává tedy veškeré naší duševní zkušenosti; zvláště však není s to, aby nám dala předlohu k jed- nání. Z toho důvodu jest nevyhnutelné, aby měl člověk, vyzbrojený
bokých, avšak iracionálních duchovních záitk.
1.
Kadému, kdo upe své poznávací schopnosti na prvky, z nich so skládá
smysly daný svt, bude po nejnutnjší filosofické pr prav patrné, e
se skládá z ady poitk a vjem, je zachycují jeho djství. Uvedeným
prostým smyslovým zachycením toku vnj šího svta nelze však
naprosto vystihnouti našeho ducha v jeho nejhlubší podobí'1. Hlubší
rozbor poznávacích schopností našeho ducha pouí nás, e náš duch
není toliko nádr, jí by proudil bystrý tok poitk a vjem, nýbr e
jest té aktivní mohutnost, je onen byste proudící materiál
zpracovává za pomoci forem a funkcí, je naprosto nepocházejí z
uvedené smyslové zkušenosti. Konen ješt další rozbor upozorní nás
na existenci zcela zvláštních, nedaných pravidel neb norem, hodnot,
je naprosto nelze posteh- nouti smyslovou zkušeností, je tedy
vlastn neexistují a je — jak usuzují nkteí myslitelé — toliko platí
ve zvláštním, smysly nevnímatelném svt pomyslném.
Jak patrné, stýká se v našem rozboru svt fysický, daný empirickými
našimi poitky a vjemy, s transcendentálním svtem metafysickým, jen
usoustavuje a tídí proudící a prchavý mate riál, obsaený v našich
vjemech a poitcích. Náš duch není tedy naprosto cele vystien
povrchovým omezením na vnímání prosted nictvím zkušenostních dat:
naopak, jeho vlastní úloha se poíná, a svým pedzkušenostním
zasaením roztídí, co jest prchavého a co jest trvalého na skladb
svta.
Smyslová zkušenost nevyerpává tedy veškeré naší duševní zkušenosti;
zvlášt však není s to, aby nám dala pedlohu k jed nání. Z toho
dvodu jest nevyhnutelné, aby ml lovk, vyzbrojený
6
promn tohoto svta, v jednotném nepromnném principu, který by ídil
labilní a promnlivou zkušenost smyslovou. Naše pozná vací
schopnosti poukazují moností se rozhodnouti ajednati podle pevných
a zmnám nepodléhajících zásad na zasahování nadindivi- duálního,
transcendentálního subjektu, jen jest však — jak ji Kant ukázal —
skryt našim poznávacím schopnostem.
Takto jest zachycován prchavý tok duševních kvalit, jak jest dán
našimi poznávacími schopnostmi, do pedzkušenostních forem, kadlub,
je zpsobují, e se nám za jejich pomoci stává svt po- znatelným a
obrábitelným. A nejen to, mravní normy a hodnoty umoují nám
vystupovati pevn a bezpeno na základ pedzku- áenostní jistoty pi
spoleenských stycích.
Avšak podobné roztídní dat poznání v prchavé a nestálé kvality a ve
stálé formy chová v sob nco nebezpeného. Podob ným roztídním jsme
toti vedeni k svdné, avšak násilné a tedy nesprávné domnnce, jako
by materiál, zpracovaný transcendentální oblastí našeho ducha, tedy
pedzkušenostními jeho formami a funk cemi, byl nutn toliko
rozumového, racionálního pvodu a jako by citové a volní prvky byly
pi podobném pojetí naprosto nezúast nny. Podobná domnnka, je
vyznauje písný r a c i o n a l i s m , zakládá se na zásadním
omylu. Jak jsme ji dostaten dokázali ve svém spise „ P í r o d a a
v d a " , vda sice abstrahuje od prcha vých dojm pozorovatelových,
aby získala pevná objektivní data, je by byla pokud mono nezávislá
na smyslové zkušenosti, avšak i ve vdeckém výkladu zstalo nco
kvalitativního hodnocení. Energie jest výše cenna ne pouhá pasivní
hmota, vykonaná práce výše ne energie, je má onu práci vykonati.
Takto ani ve vd není úpln abstrahováno od kvalitativních rozdílu,
je poukazují na zasaení našeho kvalitativního citového poznání.
Zvlášt však hierarchie vd svdí o tom, e kvalitativní prvky nebyly z
vdy úpln vyloueny. Obory badání fysikálního, chemického a biologic
kého se odvolávají ásten té k našim kvalitám a citm, i kdyby
posledním a nejvyšším cílem vlastního vdeckého badání byla snaha
pevésti djství svta na zákony pohybu.
Ob poslední vdy v hierarchii vd, jak p s y c h o l o g i e , tak i
s o c i o l o g i e , jako i normativní nauky, e s t e t i k a a m
r a v o-
I
u k a , nemohou se vzdáti zasaení i r a c i o n á l n í c h , k v a
l i t a t i v n í c h initel, jeto by se práv podobným vylouením
zbavily pedmtu svého badání, take by na konec nezb3-la ne strohá a
ztrnulá forma bez vlastního proudícího obsahu. Estetika bez
estetických dojm jest práv tak nemyslitelná jako mravouka bez
mravních in. Pes to, e platí na zkušenosti nevybudovaná nad-
individuální pravidla mravní a estetická, pece jest nutno pipustit
i existenci individuí, je/ prakticky proívají jednotlivé pípady jak
estetického vkusu, tak i mravního konání. Jak patrné, ím výše
stoupáme v hierarchii vd, tím jest nám patrnjší zasáhnutí iracio
nálních kvalitativních initel, je nám nelze dobe vylouiti, ne-
chceme-li z onch vd vylouiti, co jest na nich zvláštního a speci
fického: toti jejich iracionální, nepodmínný obsah.
Filosofie odpovdla na poadavek s m y s l o v d a n é h o s v t a e
m p i r i c k é h o a n e d a n é h o , avšak p l a t í c í h o s v
t a p o m y s l n é h o vybudováním dvou soustav svt, je nazvala
ústy P l a t o n o v ý m i : xóafiog aio&r\tos a xóa/j,og
vorjróg. K a n t se pi klání k Platonovu odlišení dvou svt v podob
m u n d u s s e n s i - b i l i s a m u n d u s i n t e l l i g i b
i l i s . Avšak ji u Kanta je patrné, e svým pojmem „ S o l l e n "
zavádí vlastn tet í druh oblasti. Filosofie však nese trvala u
soustavy dvou svt, nýbr objevila myslitelem L o t z e m t e t í í š
i h o d n o t , je platí v dosud ne uskutenném duševním kosmu.
Hodnoty platí, ani je teba, aby existovaly, prohlašuje jedna ást
uenc; druhá se však naprosto nespokojuje uvedeným agnostickým
krédem, jsouc pesvdena, e hodnoty náleejí k oblasti pímých
záitk
1 K túmto úvahám srovnej: H. Rickert: Der Gegenstand der Er-
kenntnis. i>. vyd. 1915 a E m i l Lask: Die Logik der
Philosophie und die Kategorienlehre. Tbingen 1911. — Max Scheler
kritisuje úsudek, e hod noty platí, ani existuji, takto: „Geltung"
kommt Satzen zu, die in sich selbst wa.hr sind, sofern diese
Siitze, diese Bedeutungsinhalte auf ein mogliches Be- haupten
bezogen werden. Naturlich ist dies aneb. richtig von Satzen, die
einen Wert einer Sache zusprechen. Aber darm sind nicht die Werte
selbst bloBe „Geltungen", als gingen sie in diesem „gelten" auf.
Werte sind Tatsachen, ge- hiirig zu einer bestimmten Erfahrungsart,
und es gehórt zum Wesen der Wahrheit eines solchen gultigen Satzes,
daB er mit diesen Tatsachen iiber- einstimmt." Der Formalismus in
der Ethik und die materiále Wertethik, Halle. 2. vyd. 1021, str.
189.
Vybudovala-li filosofie s jedné strany t r o j í oblast pedmt
poznání, je postupují od smyslov vnimatelného svta k racionál nímu
svtu pomyslnému, aby pak konen oblastí nedaných, tedy iracionálních
hodnot postoupila k svtu, jen má býti teprve vytvoen: nezstává
filosofie s druhé strany stati u pouhého empi rického subjektu,
jen vnímá svt, daný našimi smysly. Jak jsme ji podotkli, nutno pi
poznání pihlíeti k zasahování transcen- dentální oblasti ducha, je
formuje materiál, dodávaný mu našimi smysly. Pes to tedy, e kadý z
nás získává smyslový materiál, jen jest vdy subjektivn zabarven,
pece jsme jen nuceni pijmouti hypothesu „ v š e o b e c n é s u b j
e k t i v i t y " v podob t r a n s c e n - d e n t á l n í h o , n
a d i n d i v i d u á l n í h o v d o m í , je uruje pravidla
vkusu, uruje normy mravního konání a vytyuje kriterium pravdy neb
klamu.
Sahají-li pedpoklady svta, jen jest smysly vnimatelný do
transcendentálního iracionálna, nelze-li omeziti oblast subjektu na
empirický, smyslovou zkušeností ohraniený subjekt, nýbT pouka zuj
e-li tento empirický subjekt na úzký styk se subjektem transcen-
dentálním, jest patrné, e se nelze zastaviti pi # poznání u
omezeného stanoviska pouhého racionalismu, nýbr e j e s t n u t n o
p i e d - p o k l á d a t i e x i s t e n c i e m p i r i c k y n e
e x i s t u j í c í h o , neda n é h o s v t a i s u b j e k t u .
Co díve existovalo v duši našich pedk jakoto pání neb denní sen,
spatujeme dnes uskutenno. Není pochyby, e i naše tuby, sny a ideály
splní jednou naši potomci. Takto poukazuje racionalismus na zasaení
nejen iracio nálních prvk v podob vytvoení t u b y , d e n n í h o
s n u neb i d e á l u , nýbr i n a m o n o s t i n t u i t i v n í
neb k o n t e m p l a - t i v n í m e t o d y , jí se ona
neskutená, zázraná vidina stává po- strehnutelnou. ivot lze
povaovati teprve tehdy za dokonale vyitý, a dosáhneme kadodenního
styku s transcendentální po myslnou oblastí, je jest jakoby
kolébkou budoucnosti. Takto duševní ivot, itý ve své pravé tvoivé
podob, obsahuje mnohem více ne pouhá data vdomí, jeto me býti
pedvdomým myšle ním — je spíše nazírá v obrazech ne myslí v
abstraktních pojmech — ve styku se skuteností, která dosud není,
nýbr je se teprve tvoí.
Kdeto objektivní pojmové poznání ukládá své poznatky do
9
hrob abstraktních ztrnulých pojm, je mají nkdy spolený toliko jeden
nepatrný znak s ivou proudící skuteností, ím ne pedstavuje ne její
prázdné slupky a pouzdra, p o z n á n í i r a c i o n á l n í , v
nm neskládáme útu z pouhých dat našeho vdomí, pipouští monost
pímého záitku skutenosti na základ sympatie, na základ vcítní. Ú k
o l e m t c h t o s t a t í j e s t p r á v v y š e t i t ] , co
a k o l i k d k u j e m e z a p o z n á n í ve z t r n u l ý c h p
o j m e c h s v é h o r o z u m u a k o l i k z n a š e h o p o z n
á n í p o c h á z í z o n é z v l á š t n í o b l a s t i ne ú p l
n v d o m é h o i r a c i o n á l n a , je nepracuje toliko
strohými vdomými pojmy, nýbr spíše umouje vcítním pekroiti hranice
a demarkaní áru racionálna; plastické obrazy a vidiny budoucí
skutenosti kráejí v patách aktu sympatického vcítní. Monost pouiti
našich iracionálních schopností pedvádí nám takto v tubách, snech a
obrazech iracionální skutenost, po ní bychom marn pátrali svým
ztrnulým, abstraktním pojmovým poznáním. O podobném po znání lze
nám prohlásiti, e jsme jím u vlastního koene reality; zde tedy jest
myšlení zárove tvoením svta. Jest však nutno ustavin zdrazovati, e
podobné myšlení není myšlení v abstrakt ních pojmech, nýbr myšlení
afektivní o pedstavivé a dynamické form.
Ve svém spise „ P i r o z e n é a d u c h o v n í z á k l a d y s v
t a a i v o t a " vytýkám K a n t o v i , e definuje filosofii,
jako by byla rozumovým poznáním na základ pojm. Pojmové poznání nás
však nejen odvádí od byste proudící reality, jí nelze zachytiti
všeobecnými schématy, nýbr ona skutenost, zdánliv do nich
zachycená, jest tím okamikem dokonale umrtvena; a nejen to, jest
zárove naprosto anulována. Tam toti, kde se rozhostí ztrnulé relace
mezi jevy, nastoupí vláda nejen smrti, nýbr i nieho. F i lo sofie,
je by se snaila vybudovati svtový názor na základ pesných, pojm,
byla by nejen akosmismem, nýbr i soustavným nihilismem, je/to by se
neodvolávala k pvodním záitkm skutenosti a k ped stavám o nich,
nýbr toliko k pouhým ztrnulým schématm, je nemají s vlastní, byste
proudící skuteností tém nic spoleného. Takto nám není filosofie
rozumovým poznáním na základ abstrakt ních a ztrnulých pojm, nýbr
musickým umním vyslechnouti vnitní popudy neb zíti vzory a pedlohy,
vyvolané citovým za-
10
sazením v dosud neuvdomlé oblasti osobnosti 1. Filosofie není a
neme býti pesnou a písnou vdou na základ abstraktních pojm: jinak
by degradovala pedmt poznání na pouhé empirické konstato vání
toho, co ji jest, a nemohla by se t é v ý š i n o u t i k p o j e t
í toho , co by m o h l o neb m l o b ý t i , kteráto nepodmínná
oblast hodnot a cíl jest vlastním pedmtem filosofie; podobná
filosofie by znehodnotila i tvoivé schopnosti našeho ducha na pouhé
úkony logického stroje, v nm by byla moná zámna jednotlivých pojm,
o nich by se pedpokládalo, e jsou u veškerých lidí tée rozumové
hodnoty bez jakéhokoliv citového a tedy iracionálního
zabarvení.
S c h o p e n h a u e r kárá H e g 1 a na etných místech svých spis
za to, e pouívá pojmového, tedy ztrnulého abstraktního myšlení tam,
kde jde o iracionální obsah skutenosti, je pro svou plynulost a
vývoj onomu statickému pojmovému znázornní uniká. Dnešní pes njší
badání rehabilitovalo Heglv zpsob filosofování v tom smyslu, e
nachází, e Heglv pojem není toliko racionální, nýbr pedevším
iracionální veliina. Pojem není Heglovi „ n i c j i n é h o n e j á
neb s e b e v d o m í " 2 . Z toho dvodu navrhují anglití badatelé,
aby Heglv výraz „pojem" byl pekládán slovem „Self-activity" : l
.
Takto se stává jeden z nejvtších racionalist, 11 e g e l , "v oích
moderních badatel iracionalistou. Velmi správn podotýká k Heglovu
zpsobu filosofování nmecký myslitel R i c h a r d K r o n e r :
„Heglovo myšlení jest práv tak racionální, jako jest iracionální,
nadracionální a protiracionální; jest práv tak myšlením jako jeho
opakem. Jediná, a to nejvelejší snaha veškerého jeho myšlení zálesí
v tom, aby nastolil negativitu myšlení (tedy vlastn jeho opak). Kdo
vrhl toliko jeden jediný pohled do „ F e n o m e n o l o g i e d u
c h a " , kdo proetl v tu : „Pravda jest takto bakchantické vy
trení, v nm není ádná souást stízlivá; a je/to kadá souást t ím, e
se odluuje, zárove se pímo rozkládá — jest ono vytrení práv tak
prhledný a prostý k l id" — ml by se pesvditi, e není nic eeno tím,
je-li nazván pvodce podobných vt „raciona-
1 Vlad. Hoppe: Pirozené a duchovní základy svutu a ivota. Praha
192o, str. 98—103, 101.
1 Hegel: Logik, str. 14. 3 W. Wallace: Prolegomena to the study of
Hegel's Philosophy.
2. vyd., str. 305.
11
lištou". — „Jest pravda, e ped Heglem vbec neexistoval iraci
onalista, jen by byl iracionalistou na filosofický, myšlenkový a
vdecký zpsob, jako j ím byl práv Hegel; e nebylo nikoho, jen by byl
povaoval za nutné a moné vyzvednouti motiv veškerého iracionalismu
jakoto vládnoucí a rozkazující. Hegel jest beze vší pochyby nejvtší
iracionalista, jeho znají djiny filosofie. ádný myslitel ped ním
nebyl s to, aby jako Hegel iracionalisoval pojem, a aby to
nejiracionálštjší prozáil pojmem, jako to on u i n i l . . . Hegel
jest iracionalista, jeto práv uplatuje iracionálno v myšlení, jeto
iracionalisuje m y š l e n í . . . Jest iracionalistou, jeto uí, e
se pojem pohybuje a e samohyb pojmu uzavírá ji v sob zárove své
sebezniení. Jest iracionalista, jeto jest dialektik; jeto dialek
tika jest vlastn metoda, iracionalismem upravená na racionalistický
zpsob — jeto dialektické myšlení jest racionáln-iracionální
myšlení. Heglova filosofie byla nazvána , r a c i o n á l n i m y s
t i k o u ' 1 , ím jest vskutku pípadn vystiena její dvojitá
povaha. Není pi tom zapotebí se dovolávati Heglových vlastních
výrok; kadá strana jeho spisu podává o tom dostatená svdectv í" s
.
Heglova sláva, jak dokazuje správn italský myslitel B e n e - 1 L.
Feuerbach: Zu Kritik der Hegelschen Philosophie Sámtliche
Werke vyd. Bolinem a Jodlem, II. sv., str. 195. - Richard Kroner:
Von Kant bis Hegel. Tubingen 1924, II. sv. str.
271—2. Srv. str. 3l2—!il3. V duchu Heglovy filosofie dodává pak R.
Kroner (str. 266) tato slova, jimi zdrazuje iracionalitu myšleni:
„Denn das Denken ist immer mehr als bloBes Denken, es ist mchr als
bloC „es selbst", und es ist gerade in diesem „Mehr" nur „es
selbst", denn es ist Denken von etwas, das nicht „es selbst" ist,
das ihm seinen Inhalt gibt, das es erst zum Denken macht. und das
daher doch es selbst oder ein Teil von ihm — mit dem zu- sanimen es
crst „es selbst" ist. Indem das Denken denkt, geht es uber sich
hinaus und eben dadurch mit sich zusammen, es transzendiert sich
selbst und bleibt gerade nur dadurch bei sich, sich immanent; es
entzweit sich in sich selbst und aktaalisicrt sich, indem es sich
wieder vereinigt, es transzendiert seine eigene Transzendenz und
kehrt dadurch zu sich zurck; es reflektiert sich in sich selbst.
Indem das Denken spricht, muB es sich daher im selben Augenblicke,
im selben Momente widersprechen, es muC sich selbst entgegnen und
kann nur durch dieses Sich-Widersprechen, durch dieses
Sich-Entgegncn sich betatigen und sich vollenden." — Uvedenými
slovy Kronerovými jest vy jádena nejen iracionalita myšlení, nýbr
i jeho dialektický pochod k celistvosti a nadrozporovosti.
Delikátní otázkou ovšem zstává, zda lze dosáhnouti nadrozporovosti
dialektickým pohybem pojmu.
12
d e t t o C r o c e , záleí práv v tom, e zniil nesprávný pojem
loginosti, který jest stotonn s úmyslnou abstraktností, a e pro
pjil logickému pojmu povahu, ji lze oznaiti názvem „ i n t u i t i
v n í " , aby tím naznail, e se filosofie nutn rodí v lun boské
poesie, matre pulchra, filia pulchrior 1 .
Za podobných okolností filosofie, spíznna s poesií, vstupuje do
stadia, je lze oznaiti v Nietzschov terminologii jakoto dio-
nysovské nadšení. Tam však, kde lze postehnouti iracionální prvky,
jest domovem m y s t i k a .
Nejpádnjším dokladem uvedených slov jest nejvtší raciona lista H e
g e l . V p r v n í m svazku své velké E n c y k l o p e d i e
(str. 160) dochází k pesvdení, e „vše rozumné jest nutno oznaiti
jakoto mys t i cké" s .
H e g l o v a „ F e n o m e n o l o g i e d u c h a " , je jest
jakoby programem a nástinem jeho filosofie, jest srozumitelná
toliko tomu, kdo neuzavírá svých poznávacích schopností mystickým
záitkm, na jejich základ splývají naše poznávací schopnosti s
pedmtem poznání v nedílnou jednotu. Zvlášt charakteristické místo
„feno m e n o l o g i e d u c h a " (str. 605), jím vyznauje Hegel
absolutní poznání, nese zejmé stopy silných mystických záitk, jimi
do spl Hegel k svému panteistickému mysticismu, jím vyvrcholil
svou filosofii3.
1 B. Croce: Lebendiges und Totes in Heges Philosophie. Heidelberg
1909, str. 23.
- Alles V e r n n f t i g e ist somit zugleich auch als Mystisch zu
bezeichnen, womit jedoch nui soviel gesagt ist, tlafi dasselbe
liber den Verstand hinausgeht, aber keineswegs, daB es berhaupt als
dem Denken un- zuganglich und unbegreiflich zu betrachten sei."
Srv. Herrmann Glockner: Der Begriff in Hegels Philosophie.
Tiibingen 1924. — Iracionalitu poznání na základ pojm
charakterisuje moderní myslitel Nik. Hartmann takto: „Der Begriff
als solcher deckt sich inhaltlich zwar niemals mit dem, was er
begreift; sein Begreifen bleibt immer ein Hinansgreifen; aber um so
mehr gilt von ihm, daB er immer schon auf ein Seiendes bezogen ist,
daB er begreifen will, und von dem er immer wirklich mehr oder
weniger begreift. Er entsteht berhaupt nur in dieser Bezogenheit
des BewuBtseins uber sich selbst hinaus." — Grund- zge einer
Metaphysik der Erkenntnis. Berlín 192., str. 280—1.
:) „Es muB aus diesem Grund gesagt werden, daB nichts gewuBt wird,
was nicht in der Erfahrung ist, oder wie dasselbe auch ausgedrckt
wird, was nicht als g e f h l t e Wahrheit, als innerl ich
geoffenbartes Ewiges,
13
Takto podle výstiného rení E . B o u t r o u x a „Heglova lo gika
chce, aby iracionálno i s antinomiemi, jim dává vzniknouti, bylo
podmínkou, otcem pojmu".
Avšak iracionálno s nemoností býti determinováno, není a ne me
býti podmínkou véd}', nýbr jest, jak se vyjaduje J . B u r n e t ,
jakýsi druh „ s e b e v r a d y " r o z u m u 1 . Pes veškeru však
snahu racionalisovati skutenost, pokud to jen lze, budou védy
ustavin rozšiovati oblast iracionálna-.
als geglaubtes Ileiligei oder welche Ausdrcke sonst gebraucht
werden — vorhanden ist. Denn die Erfahrung ist eben dies, da der
Inhalt — und er ist der Geist — an si cli, Substanz und also
Gegenstand des BewuBtseins ist. Diese Substanz aber, die der Geist
ist, ist das Werden seiner zu dem. was er an sich ist, und erst als
dies sich in sich reflektierende Werden ist er an sich in Wahrheit
der Geist. Er ist an sich Bewegung, die das Erkennen ist. — die
Verwandlung jenes Ansichs in das F r s i c h , der Substanz in das
Subjektdes Gegenstandes, des BewuBtseinsin Gegenstand des S e 1 b s
t- bewuBtseins d. h. in ebenso sehr aufgehobenen Gegenstand oder in
den Begriff. Sie ist der in sich zuriickgehende Ereis, der seinen
Anfang voraus- setzt und ihn nur im Ende erreicht."
1 Burnet: Early Greek Philosophy. Londýn 1892, str. 191. '- K
ustavinému pibírání iracionálních prvk, jich nelze zdolati
a zpracovati pouhou rozumovou metodou, k budov vdy, poznamenává pi
padnu Emile Meyerson: „La science dans son effort patient et
incessant vers la racionalisation du réol, se heurte
continuellement a de 1'irrationnel; mais ce n'est pas toujours de
l'irrationnel de la mCme espoce ou, si l'on veut Ie mOme
irrationnel. L'irrationel tel que le concoit Hegel ne suffirait,
stricte- ment parlant, qu'á édifier les mathématiques." — „Cest
précisément parce que. par une operation préalable, il avait
dcpouillé rirrationel de toute compléxité que comporte reéllement
ce concept, que Hegel a concu 1'idée de le soumettre emblée a cette
raison. Or, c'était lá tenter impossible. Sans doute la raison
doít-elle tendre a se soumettre tout ce qui ne vient pas elle;
c'est sa fonction propre, puisquo c'est la ce que nous appelons
raisonner. Nous avons vu ailleurs, que la science explicative n'est
tout entire qu'une operation pour- suivie selon ce schéma. Mais la
pénétration tentée par la science est lete et graduelle. Que si, au
contraire, on essaie de brusquer les choses, comme doivent le faire
évidemment tous ceux qui construisent des systómes de déduction
globále, on est sftr aboutir á un echec. Cet échec constitue
justement une démonstration qu'il n'y a pas la issue possible. que
1'irrationnel ne se laisse pas régenter, deviner oonstruire
totalement par déduction. Si l'on essaie de le contraindre, il se
venge, en faisant dévier la déduction sur des routes qui n'ont rien
de commun avec celles que suit la nátue: et jamais, certes, il
ne
14
Naprostá racionalisace, úplné pohlcení petváející se sku tenosti
našimi rozumovými pojmy a úsudky jest nemoné; kde však tkví ona
iracionalita stále se petváející skutenosti? Od kryti její zdroj
nedovedeme, jeto se práv na zpsob Prótea ob jevuje tu i onde.
Velmi správn podotýká E m i l e M e y e r s o n k' nemonosti
ohraniiti jen ponkud oblast iracionálna:
„Víme, kde jest nemoná naprostá racionalisace, t. j . , kde pestává
soulad mezi naším rozumem a vnjší skuteností: tam sídlí ji odkrytí
iracionální initelé. My však nevíme — a nikdy nezvíme —, kde
existuje onen soulad, jeto nikdy nezjistíme, zda se nevyskytnou v
budoucnosti njací noví iríícionální initelé, je bude nutno pivtliti
k pedchozím. Na tom se práv zakládá fakt, e nám nebude nikdy mono
odvoditi pírodu v její reální podstat, i kdybychom pihlíeli ke všem
daným, avšak ncpevoditelným prvkm, ke všem iracionálním initelm, je
známe v daném oka miku; vdy nám bude zapotebí nových zkušeností a
vdy nám tyto zkušenosti budou klásti nové problémy; ty dají podnt
podle pípadného rení Duhemova k novým rozporíim mezi našimi teori
emi a našimi pozorováními 1 . "
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, e jest skutenost ve velmi sloitém
djství, plném nepedvídaných moností a anomálií, take j i není mono
vystihnouti prostým a jednoduchým poznáním pojmovým. I kdybychom
obdaili své pojmy iracionální hodnotou, jak to iní Hegel, pece jen
bychom nemohli doufati v naprostý soulad svých myšlenek se
skuteností, v a d u e q u a t i o r e i et i n t e l l e c t u s .
Velmi vhodn charakterisuje aproximativní hodnotu našeho poznání C o
m t e , praví-li, e není radno postupovati ve vystihování pírodního
djství a k nejmenším detailm jevu, ím nám zmizejí známé; zákony,
ani jsme schopni stanovití pro ony individuální detaily zákony
nové". H e n r i P o i n c a r é dokazuje dokonce, e kdybychom mli
smysly mikroskopicky pesné a detaily zachycující, nedospli bychom k
odkrytí vtšiny pírodních zákon.
c'est vengé plus crnellement qne dans le cas de Jlegel." (De
1'expjication dans les sciences. Pai 1921. II. sv., str. 59,
69—70.)
1 E. Meyerson: De 1'explication dans les sciences. Paí 1921. I.
sv., str. 225.
2 Comte: Conrs de philosophie positive, VI. sv., str. 690—
692.
Po této stránce mono charakterisovati m e t o d u v d y ja koto
snahu racionalisovati iracionální skutenost. F i l o s o f i e na
rozdíl od vdy postehuje iracionálno, nepodmínné a jeho ne zbytnost
pro ivot: snaí se tedy zavsti vhodnou metodu, jí bychom mohli
vejiti s iracionálnem, s nepodmínným do úzkého styku. Iracionálno a
nepodmínné zstává neuritelnou neznámou, ji sice nedovedeme pesn
vymeziti, je však má zvlášt v mravní a estetické oblasti
nepopiratelný vliv na naše smyslové a rozumové poznání, jako i
rozhodování.
2.
Jakého druhu jest tedy i r a c i o n á l n o , je není podmínno
racionálními dvody? Vztahuje se pojem iracionálna toliko k ped mtu
poznání i se vztahuje zárove k poznávajícímu subjektu?
Je-li nám poznávaný pedmt záhadnou veliinou, k jeho petváejícím
detailm náš duch nepronikne, jeto bude zachyco- vati toliko stálé a
nepromnné znaky na petváejících se jevech, je pak spojí ve vdecké
zákony, n e n í n á š v n í m a j í c í a po z n á v a j í c í s
u b j e k t o n i c m é n n e z n á m á v e l i i n a . Jak jsem
dostaten dokázal ve svém spise „ P i r o z e n é a d u c h o v n í
z á k l a d y s v t a a i v o t a " (str. 7.Ó—82), p o z n á v a j
í c í sub j e k t j e s t a z s t a n e n á m v d y n e z n á m o
u v e l i i n o u . Antická devisa , , P o z n e j s a m a s e b e
u ukáe se vdy nesplni telným poadavkem, jeto nelze vypátrati
pvodce pochodu poznání. Naše duševní realita není toti celá schopna
dospti k stavu na prostého uvdomní. Velká ást jest ponoena do
podvdomého stavu, kdeto vtšina jest ve stavu naprostého nevdomí.
Takto zstane nepodmínné, je jest jakoby zdrojem a podkladem naší
mravní bytosti a našich mravních rozhodnutí, skryto rozumovým
poznávacím schopnostem.
Z toho dvodu jest patrné, e n a š e d u š e v n í r e a l i t a ,
je jest nevyhnutelnou podmínkou poznání, j e s t v á z á n a n a i
r a c i o n á l n í p r v k y , je naprosto nejsou vdomého a
racionál ního pvodu. Podle psychologa R i b o t a naše vdomí, kdy
se utváí, kdy vzniká, jest hlavn afektivního rázu a neme té býti
jiným. — „Vdomí vyjaduje — dokazuje tento psycholog — s j e d n é s
t r a n y stav tkání a organické práce, dojmy, pocházející z ú t
rob
16
jakoto z vyivující dutiny, s orgány k ní píslušejícími: orgány
dýchacími, pohlavními a jinými vnitními souástkami; se s t r a n y
d r u h é zase dojmy, je pocházejí ze svalových vazeb, z pohybu 1
."
Podle psychologa R i b o t a 1 ' jest cítní staršího pvodu ne roz
umové poznání. Vdomí jest viscerálního, vnitního pvodu. R i b o t
ukazuje na názorných píkladech, jak afektivní vdomí bylo pvodním
vdomím pírody, ijící v pírodním stavu, a jak rozumové schopnosti
zvolna pistupovaly a se vyvíjely v celkovém rozvoji
ivoišstva.
„Avšak poznávací schopnost (vdomí nepocházející z útrob j . s
poátku ádná aneb velmi slabá, roste a smuje k tomu, aby pedila
svého soka. Zárove jej petváí, rozšiuje své psobišt, podncuje nové
formy vdomí na citovém podkladu, druící se nikoliv k poitkm, nýbr k
pedstavám a pojmm. Tyto vyšší formy citové se objevují ji u
nejvyšších ivoišných druh. — U lovka pevládá vdomí na citovém
podkladu bhem dtství, pozdji u lidí popudlivých, citov rozpoloených
a u tch, jim schází duševní Tovnováha. Ve svém vývoji vyvrcholujc v
nejvyšší výkvt u nkterých mystik, pedevším však s nkterými svými
básníky a umlci, kteí svou vytíbenou citlivostí, svou nestálostí a
svými rozmary poskytli oporu proslulému uení o geniu, zaloe ném na
nervovém rozpoloení, a o nich se mohlo íci, e „jsou nadlidmi v
citové oblasti".
Není zapotebí opravovati ponkud biologicky zabarvené pojetí R i b
ot o v o, pokud jde o znázornní pvodu našeho rozumového vdomí, je
má koeny v afektivním ivot. Nezvratným faktem zstává, e r o z u m o
v ý i v o t r e k u r u j e k c i t o v ý m p r v k m a e j e s t n
a n i c h z a l o e n , by se pak pozdji naprosto od nich odvrátil,
aby na konec zakotvil jenom v abstraktním pojmovém myšlení.
Avšak lovk nepestává toliko na abstraktním poznání v ztrnu- lých
pojmech. Jemu zstává jeho pvodní pirozená schopnost v c í t i t i
se v i n d i v i d u á l n í d e t a i l y p e d m t u : jeho tuby
a sklony prozrazují nevdomé instinktivní pohnutky, je se
n<j-
i Th. Ribot: Problmes de psychologie affective. Paí 1910, str. 7, 8
3(>. 4 Th. Kibot: Op. cit., str. 36—37.
17
odnášejí k abstraktnímu všeobecnu, jak jest dáno pojmovým po
znáním, nýbr k individuálním a speciálním detailm buto ped mt neb
k záitkm duševního ivota. T u t o p v o d n í s c h o p n o s t p r
o n i k n o u t ] " v c í t n í m i n d i v i d u á l n í a i r a c
i o n á l n í d e t a i l y p e d m t v j e j i c h n e d e f i n o
v a t e l n é p o d o b z v e m e i n t u i c í . Jak zvíme ješt v
dalším svém rozboru, pojí se vdy k afektivnímu pedvdomému myšlení
monost plastického pedstavování v denním snu; i n t u i t i v n í p
o c h o d se s k l á d á t e d y ze d v o u á s t í : v proniknutí
individuálních detail pedmt procítním a v doplnní scházejících
partií tvoivou obrazivostí neb denním snem.
Takto tedy nejsou pojmy a k nim se pojící rozumové úsudky ne pvodní
zeslabené, uhaslé city, je se odvolávají k subjektu, jen je proil.
Z toho dvodu nepovauji za šastné, vybudovati po vzoru W i n d e l b
a n d o v , R i c k e r t o v nebo novokriticist absolutní, na niem
nezávislý svt hodnot1. Hodnoty se nutn od volávají k subjektu, jen
je vytvoil, a k subjektm, pro n platí. I kdy se stal onen subjekt,
jen hodnoty vytvoil a k nmu se hodnoty odvolávají, subjektem
transcendentálním, pece jen neme býti ignorován a vylouen z našich
úvah, je by se tím staly ne osobním postulováním neho, k emu
nemáme zcela ádného vztahu.
Z á k l a d e m v e š k e r é d u š e v n í i n n o s t i j s o u a
z s t a n o u a f e k t i v n í p r v k y , zvlášt kdy bylo R i b
o t e m a jeho pokraovateli dokázáno, e neexistují, jak se pvodn
myslilo, city
' K Windelbandovu pokusu, vybudovati na niem nezávislý svt hodnot,
poznamenává pípadn E. Oesterreich: „Windelband hat den emi- nent
geistreichen Versuch gemacht, durch Einfhrung des Begriffs des
Sollens und der „Regel" auch dann noch den Wahrheitswert dieser
Satze zu retten, ja er hat es berhaupt als das cigentliche
Verdienst Kanta angeaehen, jedeš Abbildverhaltnis des Erkennens zur
Wirklichkeit geleugnet zu haben." „Windel band macht hier auf
logischem Gobiete denselben Feliler, den der Nenkritizismus oft
auch auf dem Gebiete der Werte macht. Er postuliert ein absolutes,
frei schwebendes auf sich selbst ruhendes Sollen." „Ein solches
schlechthin sinn- loses Sollen gibt es nicht. Auch auf dem Gebiete
des Denkens nicht." —• „So geistreich diese neukritizistische
Theorie des reinen Sollens auch ist, so . . . logisch- widersinnig
ist das Sprechen ron einem absoluten Sollen. Auch das Sollen hat
seine logischen Grunde." (Die Phanomenologie des leh, str.
163.)
2
a emoce, radost, bolest, láska a nenávist, nýbr e existují i city
poitk, tedy poitk zrakových, sluchových, ichových, hmatových,
chuových, pohybových; city vjem, pamti , asociací, soud, úsudk;
city reflex, instinktivních pohyb, ádostí, chtní, mravních úvah i
skutk. Veškerý náš ivot jest tedy vybudován na citovém pod kladu,
jen jest pvodní a spontánní, kdeto ivot rozumový se vyvíjí zvolna
na citovém podkladu teprve na vyšším stupni kultur ního vývoje.
Vývojem moderní, pedevším však francouzské psy chologie jest
pedpoklad, e není duševních stav neb pochod, je by nemly citového
neb afektivního zabarvení. 1
Úkolem pedchozího díla „ P i r o z e n é a d u c h o v n í zá k l
a d y s v t a a i v o t a " (str. 244—24G) bylo dokázati, e jsme
jakoby protknuti dvojím vdomím: t r a n s c e n d e n t á l n í m
v d o m í m , zakládajícím se na citovém a afektivním podklad, je
nám poskytuje monost vcítním pekroiti demarkaní áru, ji vytyilo
našim poznávacím schopnostem poznání, omezené na vztahy mezi jevy a
r o z u m o v ý m v d o m í m transcendentálním, je se sice
odvolává ped vdomými formami a funkcemi, jako i pedzkušenostními
podmínkami mravnosti a estetického vkusu k pedzkušenostní oblasti,
je však erpá pedevším látku k poznání z dat smyslové zkušenosti.
Kdeto v d o m í t r a n s c e n d e n t á l n í na citovém podklad
dovoluje nám moností vcítiti se v pedmt neb v bytost postoupiti k
jejich vlastní podstat tím, e nám j i ontologicky pedvede v
plastické podob, v d o m í r o z u m o v é zstává omezeno na úzká
data smyslové zkušenosti a na vdomá data naší pojmotvornosti.
Odlišení v transcendentální vdomí na afektivním podklad od
rozumového vdomí transcendentálního mohlo by vésti k ne správné
pedstav, jako by se tato vdomí vyskytovala odlouen v lidské duši
bez jakéhokoliv moného styku. To by byl ovšem zásadní omyl. Jeden z
pedních moderních fysiolog nahrazuje bývalé topografické hledisko,
pokud jde o lokalisaci duševních funkcí, hlediskem dynamickým". Jak
jde najevo z prací pedních fysiolog, nelze rozeznati centra
rozumových faktu od center fakt
' Viktor Basch: Hlavní problém estetiky. Praha 1924, str. 4(i. -
Monak o w: Die Lokaliaation im GToBhirn 1914. — Srov. W. II.
Thom-
aon: Daa Gehirn und der Menach, Lipsko Langewiesche. Rok
neudán.
19
citových. Proto jest nutno pikloniti se k hypothese o koordinaci a
vikariátu duševních funkcí, z nich mají pednost ony podle toho, jak
jich jest pouíváno. Dnešní racionalistická, na pojmovém poznání
vybudovaná vzdlanost zatlauje ustavin afektivní a intuitivní ráz
poznání do pozadí, a má práv pi mravních roz hodnutích dleitou
úlohu.
Ze veškerá naše rozumová innost jest prostoupena citovými prvky, o
tom svdí K a n t o v o zdraznní citového usuzování proti usuzování
vo form pouhého íibstraktního a diskursivního myšlení v „ K r i t i
c e s o u d n o s t i " . Zde dokazuje Kant, e se ono usuzo vání
nedje v jasných, nýbr v temných principech, je nelze roz- vinouti v
návstí, nýbr je lze toliko vycítiti. Podobné temné principy úsudk z
istého citu nazývá té „nevyvinuté pojmy"
Na otázku: K a m n u t n o u m í s t i t i p v o d c i t , nutno
odpovdti: do p e d v d o m é a n a d v d o m é p e d z k u š e - n
o s t n í p o d s t a t y n a š e h o d u c h a , ji blíe
nedovedeme ana- lysovati, jeto práv zstává skryta našim pesným a
vdomým logickým úsudkm.
Jedna z nejzávanjších výtek, je postihovala jakékoliv teorie
poznání, je se snaily odkryti v poznání i citové prvky, záleela v
tom, e poznání na základ citovém jest peván s u b j e k t i v n í
povahy. Vyplývá-li z našich pedchozích vývod, e nelze odlouiti
centra rozumových fakt od center fakt citových, vyplývá z toho té,
e n e l z e o d l o u i t i p e s n m y š l e n k y od c i t u ,
nýbr
1 Kant: Kritik der Urteilskraft, § 39. — Srov. té Rudolf Otto: Daa
Heilige, 8. vyd., líWíí, str. 181. — Kant nebyl pívrencem
psychologie jasného vdomí, je nám zjevuje náš duševní ivot jako
jasn osvtlené jevišt. Ve svých pednáškách o psychologii, je byly
vydány r. 1889, pikládá Kant velký význam t e m n ý m p e d s t a v
á m (dunkle Vorstellungen): „Leibniz sagte: Der gróBte Schatz der
Seele besteht in dunklen Vorstellungen, welche nur durch das
BewuBtsein der Seele deutlich werden. Wenn wir uns aller unserer
dunkeln Vorstellungen und des ganzes Umfanges der Seele mochten auf
einmal unmittelbar durch ein bernatrliches Verhaltnis bewuBt
werden; so mochten wir uber uns selbst, und uber den Schatz in
unserer Seele erstaunen, welchen Reichtum sie von Erkenntnissen an
sich en thá l t . . . . Es liegt also im Felde der dunkeln
Vorstellungen ein Schatz, der den tiefen Abgrund der menschlichen
Erkennt- nisse ausmacht, den wir nicht erreichen kónnen" (str.
10—11). — Srov. té Kantovy „ A n t h r o p o l o g i e u § 5.
2*
20
e k a d á m y š l e n k a j e s t j i v y b u d o v á n a na c i t
o v é m p o d k l a d u , by tento podklad byl skryt aneb nemohl
dospti k uvdomení. Odvolává-li se kadá myšlenka k svému citovému
pozadí, je z ní postupn vyprchalo, vyplývá z toho, e nelze oznaiti
citové poznání za subjektivní a rozumové za objektivní a e nelze
také odluovati prost citový ivot od ivota rozumového. Výbojem
francouzské psychologie 1 (Eibot, Godfernaux) jest práv to, e
povauje ob tyto základní funkce za konsubstanciální. I prostý
kadodenní ivot pouuje nás o faktu, e nelze postupovati ivotem, v nm
nás eká toliko strádání, strast a bída, nýbr e rozumová innost
najde nový smr, co bylo ped tím temným cito vým pízvukem oznaeno
za bolest a strast.
Objektivnji zabarvený rozum a subjektivnji zabarvený cit jsou tedy
v tom pomru, e rozum dostihuje všeobecného uplatnní jen potud,
pokud ztrácí na znalosti individuálních detail pedmt v jejich
ustaviné promn. Kdybychom nemli schopnosti, pronik- nouti s d r u h
é s t r a n y vcítním za kulisy djství, zstali bychom se svými zt
rnulými pojmy v naprosté bezradnosti proti sloitosti petváejících
se individuálních detail pedmt. Obého jest za potebí : jak
ztrnulých všeobecných pojmových schémat, je bez zetele na promnlivý
citový pízvuk nás vedou vyteným smrem ivota, tak i monosti vcítním
odkryti petváející se individuální detaily vlastních pedmt. Takto
jest subjektivita citového, intuitiv ního postehu úeln doplnna
objektivními rozumovými pochody.
Není pochyby, e rzné lidské typy budou rzn zabarveny: u jednch
pevládnou znan prvky rozumové, u druhých zase prvky c i tové ;
nkteí lidé jednají na podkladu rozumovém, jednání
1 K. Oesterreich konstatuje, e francouzská psychologie stojí výše
ne nmecká, jeto práv neabstrahuje od emocionálního prostedí a
teleologického podkladu, jako to iní asto psychologie nmecká: „Da
steht die franzósische Philosophie weit hóher. wenn sie, statt nach
bewuflten Zwecken zu fragen, nach einer immanenten teleologischen
Struktur auch im psychologischen Leben sucht, wie es Bergson in
geistreicher Weise tut. — Die volle Einsicht auch in die
intellektuellen Vorgange wird nur erreicht werden, wenn man ihre
emotionale Mitbedingtheit in Rechnung zieht." (Die Phánomenologie
des leh. Lipsko 1910.) K. Oesterreich chválí H. Maiera za to, e ve
své „ P s y c h o l o g i i emo c i o n á l n í h o m y š l e n í
(1908) dokazuje, e veškeré prvky myšlení nelze pe- vésti toliko na
motivy pouhého poznání.
21
jiných bude naproti tornu zabarveno více citov a subjektivn. Jedno
jest však jisté, e nebude nikdy rozumového jednání bez citových
popud. I zdánliv nejrozumovjší jednání má mocné citové pozadí, je
však bývá obyejn skryto. A e i jednotlivci bývá jeho jednání
skryto, pokud jde o citové zabarvení, o tom svdí hluboká slova P a
s c a l o v a : „Le coeur a ses raisons que la raison ne connaít
pas." —
Kantovo rení: „Myšlení jest poznání prostednictvím pojm," nutno
tudí doplniti názorovým dodatkem: Kadý pojem se však odvolává k
svému citovému podkladu, jen nezstává bez úinu na naše jednání.
Myšlení v praktickém ivot se neskládá toliko z racionálních, písn
vymezených prvk, nýbr i z etných iraci onálních citových initel,
je v n zasahují a k nim nutno pihlíeti, nemáme-li podati toliko
mrtvé schéma svého myšlení. Nábhem k uvedenému programu pipojiti k
racionálnu iracionálno jest K a n t o v a „ K r i t i k a s o u d n
o s t i " .
Jak a pokud zasahují iracionální citové a volní prvky do poznání,
aby pak souvisely ve svém definitivním stadiu s aktem víry, o tom
svdí hluboké úvahy amerického psychologa W i l - l i a m a J a m e
s e , jen dokazuje pádným zpsobem, jak a pokud pekrauje vle, viti
stupni víry, pouhé rozumové ú v a h y : „Do kázal jsem," tak
dokazuje americký psycholog, „e jest zde nco, co se naprosto rzní
od sorit logické rukovti, pes to, e se formy obou pochod zdají
analogické. Popíši vám duševní pochod, jemu dávám toto jméno ; jsem
pesvden, e vaše osobní zkušenost umoní vám poznati jej pímo v sob
samých."
„Jakési pojetí svta povstane ve vás njakým zpsobem; nezáleí na tom,
jakým. Vy se otáete : Jest pravdivé i n ikol i?"
„ M o h 1 o by býti pravdivé nkde, podotknete, nebo si ne
odporuje."
„ M e býti pravdivé, pokraujete, dokonce zde a od nynjška." „Jest
vybaveno vším, co umouje, aby b y l o p r a v d i v é ;
bylo by dobré, kdyby bylo pravdivé; mlo by býti pravdivé; to jest
konen váš pocit."
„Jest teba, aby bylo pravdivé, brzo šeptá ve vás nco pe
svdujícího."
22
„Mlo by býti povaováno za pravdivé, rozhodnete se, pro sebe. Toto
pojetí bude pro vás míti hodnotu, jako by bylo pravdivé."
„A tento zpsob usuzování bude moci býti v uritých zvlášt ních
pípadech prostedkem k dosaení konené jistoty."
„V uvedeném pochodu není ani jediného stupn, který by ml jakoukoliv
logickou hodnotu, ale pes to všichni, a ji monisté neb pluralisté,
postupují takto, pokud jde o vdní; to dosáhne od nich opravdového
pitakání. Zde lze postehnouti, jak a pokud ivot postupuje za
logiku; zde mono zí t i , jak se teoretický rozum snaí nalézti
dvody pro rozum praktický a kterak ospravedluje úsudek, s ním se
pozdji setkáme jakoto s definitivním. 1"
Uvedené vty amerického psychologa dokazují výmluvným zpsobem, e
rozumové dvody nejsou s to, aby nás pesvdily o pravdivosti njaké
zásady, nýbr, e k tmto dvodm nutn pi stupuje nco, co sahá z a n a
n a d n . Tímto posledním stupnm evidence jest afektivní jistota
víry, je není toliko rozumového druhu, nýbr je poukazuje na citový
podklad.
Pokud jde o e v i d e n c i pi nacházení kriteria pravdy, dv školy
se stejným úspchem hájí svého pesvdení: p r v n í vyznává, e jest
evidence nutn doprovázena c i t e m (Sigwart, Volkelt, R. Richter)
3 , kdeto d r u h á jest naprosto neuspokojena t ímto
1 William James: A Pluralistic Universe. Londýn 1909, str. 328—329.
* Sigwart: Logik 1873, I. sv., str. 15. — Velmi správn
rozeznává
J. Volkelt mezi i n t u i t i v n í j istotou a jistotou citu.
Jestlie j istota citu (= Gefíihlsgewiflheit) záleí v taktu, vkusu,
pohledu, v cítní a ve fantasii, i n t u i t i v n í j is tota (=
intuitive GewiBheit) naproti tomu shrnuje v sob zá rodky, zkratky,
zhuštní, pipodobnní myšlení citm (=--Gefhlsveráhnlichungen des
Denkens); je to druh nevyvinutého myšlení. Jistota citu se spíše
vzta huje k osobnímu initeli, i n t u i t i v n í j istota jest
synthesa osobního a vc ného initele. Ob jistoty pihlíejí však k
citu jako k rozhodujícímu faktoru. Volkel t praví pípadn: „Die
intuitive GewiBheit ist ein sich in Deckung mit der Sache fhlender
Glaube. Um dieses sachlichen Verbíirgtseins- willen darf die
intuitive GewiBheit mit einer gewissen Ebenbiirtigkeit neben die
Denknotwendigkeit gesetzt werden. Zugleich liegt hierin der letzte
Grund dafúr, daB sich gewisse Wissenschaften, besonders die
Wertwissenschafton, zu Rechtfertigung ihres Aufbaues der intuitiven
GewiBheit bedienen drfen. Ich halte es fr eine Ubersteigerung der
Forderung des Begrifflichon, wenn von radikalen Logizisten und von
naturwissenschaftlich gerichtcten Philosophen (Schlick) alle
intuitive GewiBheit aus der Wissenschaft ausgeschlossen
wird."
23
kriteriem pravdy, vzatým domnle z empirické oblasti (W. Wundt, H .
Rickert, J . Geyser) l. Druhá škola se odvolává k
pedzkušenost-
(Die Gefhlsgewiflheit. Mnichov 1922, str. 106.) Srov. Gewiflheit
und Wahrheit 1918, str. 558 a 540 a n. — K námitce, e jest cit
pedstavitelem dosud ne ujasnného a temného obsahu duše, odpovídá
Volkelt takto: „Das Unbe- stimmte in sich Ununterschiedene und
Dunkle des Gefuhls bildet.... kein Hindernis fiir die Eignung des
Gefuhls zur GewiBheitBgrundlage. Im Gegenteil: gerade im
Gefuhlsdunkel scheint so recht zum Aasdruck zu kommen, daB ge-
drangte Flle, ungeteilte Ganzheit, in sich flutende Lebendigkeit
das Wesen des Gefuhls ausmacht. Und so scheint gerade in dem
dichten Gefhlsdunkel die Gewáhr dafiir zu liegen, daB das Gefhl so
recht dazu bestimmt sei, die lebens- volle Wirklichkeit zu
erfassen." (Die GefiihlsgewiBheit, str. 3.)— R.Richter dokonce
dovozuje: pDie Anzeichen der Wahrheit bestehcn im letzten Grande
darin, in einem jeden geistig gesunden Menschen ein vóllig
eigenartiges unaus- rottbares G e f h l zu erregen. Dieses Gefhl
von der Wahrheit oder das Uber- zeugungsgeftihl tritt berall
notwendig und unausrottbar a auf, wo wir uns bewuBt sind, daB eine
bestimmte Aussage im Einklang mit unsern eignen Denkgesetzen und
allen uns gegebenen Erfahrungstatsacben sich befindet. Das Gefhl
von der Unwahrhcit oder das Falschheitsgefhl tritt berall notwendig
und unausrottbar da auf, wo wir nnbewuBt sind, daB eine bestimmte
Aussage im Widersprucli mit nur einem unserer Denkgesetze oder nur
mit einer uns gegebenen Erfahrungstatsache sich befindet." — „Da
das letzte Kriterium der Wahrheit, das unmittelbare, nicht weiter
zu beschreibende, sondern nur auf- weisbare Uberzeugungsgefhl,
notwendig und unausrottbar allein bei der voll- endeten Erfllung
der genannten Bedinguogen und bei vollem Bewufitsein von dieser
Erfllung auf tritt, so ist damit schon gesagt, daB es
móglicherweise und berwindbar auch des ófteren sich dort einstellen
wird, wo nur ein kleiner, vielleicht nur ein sehr kleiner Teil
dieser Bedingungen erfllt und man sich des Grades dieser Erfllung
nicht klar bewuBt ist. Hier ist das psychologische Kriterium ebunso
unvollstandig wie das logische. Zwar braucht die Intensitat des
Uberzeugungsgefhls keine geringere zu sein; aber die
Úberwindbarkeit desselben bei klarer Selbstbesinnung und die
Moglichkeit, sich eines besseren belehron zu lassen, ist ein
unverkennbarer und jederzeit nachprfbarer Tren- nungspunkt von
jenem u n b e r w i n d l i c h e n Gefhl, an dem wir letzten Endes
eine wahre Einsicht allein erkennen konnen." (Der Skeptizismus in
der Philosophie. Lipsko 1904, I. sv., str. 153 a 156.)
1 W. Wundt: Logik, 4. vyd. 1919, 1. sv., str. 84—85. — Wundt
definuje takto evidenci: „Die Evidenz ist die durch das
vergleichende Denken ver- mittelte Beziehung der in auBerer wie
innerer Wahrnehmung gegebenen Er- fahrungsinhalte zu einander." —
II. Rickert ponechává stranou úsudek, zda jest i cit zúastnn pi
zjištní evidence: „Wir brauchen irgend ein faktisch vorhandenes Kri
ter ium fr die Wahrheit, um sinnvoll bejahen zu konnen, und dies
Kriterium muB beim Urteilen in irgend einem psychischen
Zustand
24
ním rozumovým podntm v podob pedzkušenostních forem a funkcí. —
Otázka evidence není prostý logický problém, jak by se mohlo zdáti
na první pohled.
Pi diskusi o problému evidence jest nutno si uvdomiti pede vším,
kterou teorii duše zastáváme. Teprve po vyjasnní tohoto tkého
problému lze nám pejiti k ešení problému evidence a kriteria
pravdivosti.
Pokud jde o teorii duše — kterou nám zde nelze rozvinovati v celém
rozsahu — , pikláníme se k pesvdení, e poslední její radikál, z nho
vyplývá pesvdení pravdy neb omylu, není
uns unmittelbar ao gegeben sein, daB an ihm der Wert zu finden ist,
dem wir bejahend zustimmen." (Gegenstand der Erkenntnis, 3. vyd..
1915, str. 202.) — Joaef Geyser vychází od názoru, e lze v lidsko
duši postehnouti d v o j í druh vnímání: smyslové a duševní.
Smyslové vnímáni jest voltni nespolehlivé a asto nás uvádí do klamu
a omylu, duševní vnímání však núm poskytuje evidentních úsudk na
základ duševního, nesmyslového vidní. Geyser odvoduje svj pojem
nesmyslového názoru tmito slovy: „Wir besitzen auch eine
unsinnliche Anschaunng, ein geistiges SchaueD. Scbon das
Bewufltsein, das wir z. B. von der Veisohiedenheit zweier von uns
walugenommener Farben haben, ist kein „sinnliches"; denn die von
uns im Vergleichungsakt der einen Farbe mit der andern
wahrgenommene Verschiedenheit ist nichts Farbiges oder sonstwie
sinn- liches." — „Bei dem geistigen Schauen kommen die Augen nicht
in Frage. Das geistige Schauen ist vielmehr ein Erkennen und
Wissen: es ist geistiges Schauen, weil die Sinnesorgane an diesem
Erkennen keinen Anteil haben, und wir nennen es ein ,Schauen', weil
es seinen Gegenstand unmittelbar er- kennt." — „Das unsinnliche
Schauen ist die eigentliche Heimat der evidenten Erkenntnisse."
(Auf dem Kampffelde der Logik 192G, str. 241—243.) Geyser odmítá
energicky význam evidence na základu cit: „Gefhle sind nnn aber,
das mBte auch der Skeptiker wissen, ein wetterwendisches und
ziemlich unberechenbares Ding. Darm folgt ans der Sachlage, daB
jomand sich nicht gezwungen f ú h l t , einen gewissen Satz zu
glauben, niclits fr die logische Gewiflheit oder DngewiCheit dieses
Satzes; denn ein Gefhlszwang ist kein logischer Grund fr die
Wahrheit eines Satzes, weder pro noch centra." (Str. 247.) — K
vývodm J. Geysera lze citovati slova N. Hartmanna, který hájí
iracionality našeho poznáni: „Man muB sich nun darber klar sein. da
objek tive Evidenz niemals als solche gegeben, niemals sicher
feststellbar ist. Denn „gegeben" kann sie immer nnr in der Form der
Úberzeugtheit, d. h. der subjektiven Evidenz sein. In dieser aber
liegt ja die Gewiihi- der Objekti- vitát gerade nicht.... So viel
ist klar, daB objektive Evidenz selbst jedenfalls kein Kriterium
ist." ( G r u n d z g e einer Metaphysik der Er kenntnis, 2. vyd.,
1925, str. 487.)
naprosto rozumový, nýbr c i tový 1 . Dále jest nutno íci, e u duše
musíme rozeznávati citovost e m p i r i c k o u a t r a n s c e n d
e n t á l n í , chceme-li obhájiti nedotknutelnost a istotu
pohnutek svého jed nání, nezávislou na pouhých empirických
prvcích. Transcendentální oblast osobnosti v podob podvdomých a
nevdomých duševních pochod patí ji k definitivním poznatkm
psychologie.
Jde nyní o to, vydobyti transcendentální citovosti místa pevného a
ukázati o ní, e je to naprosto bezpené kriterion pravdy a
zvláštního logického taktu, j ím bývá doprovázeno naše poznání 2
.
Zvlášt v prostém ivot nesetrváme v oblasti pojmové logiky:
kdybychom se snaili v prostém ivot spokojiti jednoduchými logickými
úsudky, setrvávali bychom takto na pouhých statických rozumových
operacích, je by nás nedovedly pohnouti k inu; k inu jest pece
zapotebí iracionálních prvk dynamických, a to jsou
1 Srov. té 2. oddíl tohoto díla a XXIV. oddíl spisu: „ P i r o z e
n é a d u c h o v n í z á k l a d y s v t a a i v o t a " (str.
237).
- Velmi pípadné uvauje myslitel Volkelt o zvláštním citu pro sou
vislost faktu, kterou nazývá logickou jistotou citu: „Das logische
kommt sonach in zwei Formen vor: erstens in der Weise des
begrifflichen Denkens, das sich in Erwágen, Eiórtern, Begrnden,
Beweisen bewegt; und zweitens in einer gleichsam verdichteten,
verdunkelten, abgekrzten, unbegrifilichen Form, eben in der Weise
eines logischen Gefiihls, eines logischen Taktes. Was ich vorhin
als Anpassen, Abtasten, Einschmiegen bezeichnet habe, das ist ein
Sichsetzen in logische Fllung mit dem Zusammenhang der
Sachverhalte." — „Was es von Denken in strengern Sinne trennt, das
ist sonach die Unent- faltetheit. Das Denken ist klares
Sichauseinanderfalten nach Grund und Folge: und ebendamit ein
Sichentfalten in der Form des Begriffs. Auch die Gefuhls-
gewifiheit bewegt sich im Element des Logischen. aber sie Iegt sich
nicht nach Grund und Folge auseinander und spitzt sich nicht zu
Begriffen zu. So hat also die logische GefhlsgewiGheit einen
irrationalen Einschlag: dieser besteht in dem Unbegrifflichen und
in dem Fehlen der Einstellung auf Be- grúnden; positiv gesprochen:
in dem Dunkel-Einheitlichen, in dem verdichteten Zusammen. Auch der
Zusammenhang nimmt die Farbung des Ungeteilten, des Individuellen,
des Zusammengeschmolzenen an." — „Der logische Takt tritt als
Vorbereiter, Anreger wissenschaftlicher Úberlegungen in viel
weiterem Dmfange auf denn als Mitbestimmer, M i t b e g r n d e r
wissenschaftlicher Ergebnisso." — „Was vorliegt, ist eine logische
Leistung; genauer: eine Leistung, die gegehenes logisch
zarechtlegt, logisch verarbeitet. Nur ist es nicht eine Leistung
des bewuflt-verknpfenden, diskursiven, begrifflichen Denkens,
sondern eines gefíililsgeahnelten Denkens. Und dieses darf
logischer Takt heifien." (Die Gefhlsgewifiheit, str. 24, 28,
,r)2.)
26
city. Toliko city, které psobí pímo, dovedou nás uvésti do blízkého
styku se skutenými pedmty. Pokud však dlíme u všeobecných pojm a
abstraktního myšlení, nedovedeme se Tozhodnouti k inu. H e g e l
správn vytušil, e, má-li míti jeho „ l o g i k a " dynamické
rozptí, jest nutno obdaiti pojem iracionálními prvky, je by umonily
vývoj od these a antithese k synthesi.
Znamenitým zpsobem vystihuje W i l l i a m J a m e s aktivis tické
a praktické jádro naší osobnosti, je jest zárove jádrem svta:
„Nejvniternjší jádro vcí odpovídá silám, je má lovk k své disposici
1 ." — N e n í pochyby, e odvoláváním se k našemu praktickému
zasahování rekurujeme zárove k citovým a intuitiv ním schopnostem
zdravého rozumu, je umoují naše jednání. Naše rozumové schopnosti a
logické usuzování jsou nám v praktic kém ivot málo platný.
Skutenost jest svým vývojem iracionální veliina, a toliko naše
iracionální schopnosti dovedou j i ásten zachytiti.
Americký psycholog W i l l i a m J a m e s uí, e njaký pedmt
rozeznáváme podle toho, jaké hledisko k nmu zaujímáme aneb jakým
zpsobem odpovídáme na reakce njakého pedmtu. A práv úkolem J a m e
s o v a díla „ V l e v i t i " jest plasticky znázorniti, e
rozumové dvody stojí vlastn teprve na posledním míst, aby v daném
pípad rozhodly o našem j e d n á n í 2 .
V zdrazování toho, e pouhé rozumové schopnosti zasahují do našeho
rozhodování a jednání, záleí práv jeden ze zásadních omyl lidského
ducha. Podstata našeho ducha není, jak jsme ji dostaten zdraznili,
rozumová, zaloená na ztrnulých pojmech, nýbr citová a instinktivní,
schopná vcítním nejen pizpsobiti se kadé situaci, nýbr vytvoením
plastických obraz j i t i za pouhou danou skutenost. Skladba svta
jest toti spíše zaloena na ira cionálních datech ne na
racionálních. Racionálními úvahami není mono se orientovati v
iracionálnu. Tím, co jest, ili daty svého vdomí, nememe se
orientovati o tom, co býti má. Zde jest tedy nevyhnuteln nutné, aby
zasáhly naše iracionální schopnosti.
Hledisko, k nmu smujeme, vybudoval klasicky francouzský 1 William
James: Der Wille zum Glauben. Stuttgart 1899, str. 94. 2 Srov. W.
James: Der Wille zum Glauben, Stuttgart 1899, str. 92—93,
24, 12.
27
myslitel P a s c a l , a to v tom smyslu, e zdraznil význam
citového ádu — ordre du coeur — pi lidském rozhodování a jednání .
P a s c a l jest pevn pesvden, e pouhá abstraktní myšlenka se svým
pojmovým aparátem odvádí nás od vlastního iracionálního citového
zdroje poznání, který nám umouje procítní prvních a vlastních
základ skutenosti. Hluboké pesvdení P a s c a l o v o , e „ p r v n
í p r i n c i p y p r o c i u j eme" a e „ s r d c e m á s v é d v
o d y , j i c h r o z u m n e z n á " , svdí o tom, e tento
myslitel sestupuje k pedzkušenostním lidským schopnostem, ale e j
ich nehodnotí toliko po jejich rozumové stránce, nýbr e dovede
odkryti jejich iracionální citové jádro.
První principy, jimi vykládáme pírodu neb lidskou spolenost, nejsou
nám dány jako hotové rozumové pravdy, nýbr jako záro dená tušení,
k nim se pojí bezdn obrazy naší pedstavivosti. Pravda, ji nám lze
získati o svt, jest v nás uloena ped mo ností zkušenosti. Jde jen
o to, najiti metodu, jí bychom onu pravdu mohli odhaliti.
Pouhým rozumovým poznáním, je není s to, aby sestoupilo všeobecnými
úvahami k individuálním, petváejícím se detailm jev, nepronikneme k
vlastní, iracionální vazb skutenosti. Zde bude zapotebí ješt jiného
poznání a tím jest i n t u i c e a k o n t e m p l a c e . Oba tyto
druhy poznání neignorují hlubokých citových podnt, je nám dovolují
vstoupiti jakoby za kulisy njakého djství a odhaliti jeho vlastní
motivy.
I n t u i c e a k o n t e m p l a c e poskytují vnitní, duševní
zení pedpoklad, je v nás dímaly ped moností smyslové zkušenost i ;
jejich zení bylo umonno navodním transcendentálního citu, tím, e v
empirické vdomí proniklo vdomí trauscendentální. Bez této mocné
páky, bez tohoto mocného hybadla, jím se ne vdomé a neujasnné
ideje stanou pozvolna vdomými a jasnými, není intuitivního poznání
neb kontemplativního vdomí. Abychom odlišili i n t u i t i v n í
zpsob poznání od zpsobu k o n t e m p l a t i v n í h o ,
pipomínáme, e k intuitivnímu pochodu n e n í t eba zvláštního
oistného pochodu, který by nás uinil píslušníky duchovního ádu, jak
toho vyaduje kontemplativní postup. Intui tivním poznáním se
vymaujeme z objetí smyslového poznání v asov - prostorových
vztazích, abychom pak vcítním zachytili
28
na pedmtech to, co mají jedineného, co nelze definovati, krátce, co
mají iracionálního. Jak intuice, tak i kontemplace jsou iracio
nální poznávací pochody; neváí se k strohé a ztrnulé logice
rozumové, nýbr pedevším k iracionální logice ci tové 1 .
Mono-li oba iracionální pochody intuice a kontemplace po- kládat i
za pochody tvoivé, neme býti o tom pochyby, e jsou vázány na zdroj
a nádr veškerého iracionálna; t ímto zdrojem jsou podvdomé a
nevdomé duševní pochody.
Podobná afektivní, iracionální innost podvdomí o dyna mické form
me se zdáti ním démonickým, jeto zde pracu jeme s mohutnostmi a
silami, jejich pvodu a dosahu dobe ne známe. S druhé strany zase
se nesmíme lekati zasahování afektivní logiky, je se váe k vlastní
podstat našeho ivota: bez afektivní, iracionální logiky nebylo by
tvoivosti a innosti, jeto práv toliko afektivní logika vyznamenává
se disposicemi o dynamické form. Idea, je by pestávala toliko na
pouhých rozumových prvcích, nedovedla by nás pohnouti k inu: idea
me psobiti, jestlie jest procítna, jestlie jest provázena zárove
afektivním stavem a jestlie vzbuzuje v nás obraz cíle, t. j .
pohnutky k inm. Správn podotýká R i b o t , e veškerý cit ztrácí na
své síle v té míe, jak se „intelektualisuje". Ideje nemají v sob
psobivých podnt, jestlie nejsou provázeny afektivními prvky 3
.
Význam afektivní logiky pro ivot a její nadvládu nad lo gikou
rozumovou líí psycholog R i b o t výmluvnými slovy: „Afek tivní
logika jest ve slubách naší afektivní a inorodé pirozenosti a
nemohla by vymizeti jinak, ne kdybychom sáhli k chimérické
hypothese, e se stane lovk bytostí, toliko na roznmovém pod klad
zaloenou. Ostatn lze tvrditi bez jakýchkoliv obav, e v oby ejném
prbhu individuálního nebo sociálního ivota jest afektivní usuzování
daleko astjší ne usuzování na rozumovém podklad" 3 .
V ivot se však nesetkáváme ani s usuzováním ist roz umovým, ani
citovým, nýbr s usuzováním s m í š e n ý m neb s l o e n ý m .
Význam obou logik, pokud se uplatují ve smíšeném
1 Srov. Vlad. Hoppe: Pirozené a duchovní základy svota a ivota,
str. 354-56.
'- Ribot: Psychologie des sentiments, Paí, Alcan, str. 19. 9 Ribot:
La logique des sentiments, 5. vyd., Paí. str. IX.
29
usuzování, charakterisujc R i b o t tmito slovy: „Pokud se týe zá
kladu, rozumová logika dodává pravidla. Rád a uspoádání dvod, a je
hromadíme nebo zeslabujeme, jsou zaloeny na dvodech pesn uváených".
— „Pokud však jde o formu, tu jsou pochody tém vdy vypjeny ze zdroj
logiky c i tové 1 . " Za píklad uvádí zde Ribot psychologii eníka,
jen psobí na své posluchastvo spíše citovými ne rozumovými dvody.
Citové dvody jsou toti mocní buditelé plastických obraz, je psobí
pádn na obrazo tvornost poslucha.
Pesné logické usuzování by mohlo existovati zcela nezávisle na všem
ostatním, kdyby v ivot nezasahovaly do nho afektivní prvky, je jsou
nejen tvoivým a podncujícím principem, nýbr i prvkem, který
rozšiuje a zjemuje náš duševní ivot. Asociace, sdruování ideí se
nedje tedy podle písných logických pravidel, nýbr, jak dokázal G o
d f e r n a u x a , jsou dsledkem afektivního stavu: „Afektivní,
citový stav jest tvrce asociace ideí. Myšlenka nepsobí na cit, nýbr
cit, který povstává v hlubinách organismu, zvedá myšlenku v její
šíi, rozpíná j i a dává jí vyprchati."
C l a u d e B e r n a r d vyslovuje dokonce pesvdení, e pi
empirickém badání pináleí „iniciativa vdy ci tu; cit jest pvodcem a
p r i o r n í ideje aneb intuice"; rozum rozvine uvedenou ideu,
zkušenost však povuje úsudky a vývody rozumu uvedenou ideu.
Pipomenutá ji apriorní idea jest zvláštní „intuitivní anticipace
rozumu, je vede k šastnému nálezu". Vynouje se „jako nová a
neoekávaná relace mezi pedmty, je jsou postehnuty roz umem".
Genialitu charakterisuje C l a u d e B e r n a r d na základ
uvedeného zjemnlého citu (sentiment délicat), „qui presse u n e
manire juste les lois des phénomnes de la n á t u e " ; tento cit
však podléhá kontrole metodických pozorování a exper iment 3
.
1 Ribot: La logique dea sentiments, 5. vyd., Pai 1920, str. 121. 2
Godfernaux: Le sentiment et la pensée, 3. vyd., Pai 1907, str.
104,
128 a n. 193 a n. -1 tená nech si pete klasický II. § Bernardovy
knihy: „Intro-
duction a. 1'ótudc de la m é d e c i n e e x p é r i m e n t a l e
" , který má název: „I/intuition ou le sentiment engendre 1'idée
expérimentale". Experimentální idea vzniká z citového tušení, e vci
probíhají uritým zpsobem: „L'idée expérimentale résulte une sort de
pressentiment de 1'esprit qui juge que les choaes doivent se passer
une certaine manire. On peut dire aous ce rapport
30
Pesná, rozumová logika, je v sebe nepojímá afektivních prvk, jest
tedy velmi vzdálena od ivota; jest jakýmsi mrtvým schématem neho,
co ji bylo. Kde však zstává to, co by m o h l o neb m l o b ý t i ,
ili kde zstává iracionálno a nepodmínné, je formální logika neme
pojmouti do svých prostých soud a ú sudk? — Výstin charakterisuje H
. V a i h i n g e r formální logiku jako systém fikcí, tedy
oprávnných a úelných pekroucenin skutenost i 1 . — Velmi vhodn
charakterisuje N i e t z s c h e dvody, které vedou ke vzniku
pesného logického usuzování. Podle N i e t z- s c h e h o odpovídá
prbh logických myšlenek a úsudk v našem nynjším mozku pochodu a
boji pud, je jsou všechny, pojaty jednotliv, velmi nelogické a
nesprávné; my zvíme obyejn toliko výsledek onoho boje: tak rychle a
tak skryt se odehrává v nás tento prastarý mechanismus 2.
•> #•>.
Kdyby lovk zstal toliko malou a úzkou empirickou osob ností,
nebylo by vyváznutí z tohoto dilemmatu; lovk by podléhal j e d n a
k nestálosti citové oblasti, j e d n a k by byl v podruí pes-
que nous avons dans esprit 1'infuition ou le sentiment des lois de
le nátue, mais nous n'en connaissons pas la form. L'expórienoe peut
seule nous l'ap- prendre." (Op. cit., str. 5G.) — Nik. Losskij
správnú podotýká, e u Cl. Ber narda nejde o intuici ve smyslu
moderního intuitivismu, nýbr spíše o intuici pedkantovského
racionalismu, který pedpokládal existenci vrozených idel. (Nik.
Losski j : Handbuch der Logik, str. 225.) U nás hluboce zdraznil
vý znam citu pro kriterium pravdy Frant. M a r e š ve spise:
Pravda v citu.
1 H. Vaihinger: Die Philosophie des Als Ob, 2. vyd., 1!>13, str.
411 2 F. Nietzsche: Die fróhliche Wissenschaft, § 111. — Srov. Der
Wille
zur Macht, I. sv., Af. 512.
31
ného logického usuzování, take by se pohyboval v jeho tauto-
logickém okruhu, maje jenom zájem na tom, co ji nastalo. Uve dený
ztrnulý logický pochod neusmrcuje toliko petváející se sku tenost,
nýbr jest vázán svou statickou formou na ztrnulou logiku hmoty,
take se mu vývoj tvoivé skutenosti stává neznámou veliinou. lovk
však není toliko v podruí svého malého a úz kého já, nýbr jest
schopen pozvednouti se k vtším a širším obzorm, ne jsou ony, jich
mu poskytuje jeho osobnost empirická.
Kadá, i sebemenší filosofická erudice pouuje nás zde, e se veškeré
naše poznání odvolává, rekuruje k formám a funkcím, je zde jsou ped
moností smyslové zkušenosti. Z ponkud hlub ších filosofických úvah
vyplývá, e naše e m p i r i c k á o s o b n o s t jest toliko ást,
nepatrný fragment velké a nedostiné o s o b n o s t i t r a n s e
en d e n t á l n í , k ní se odvolává svými myšlenkovými a
rozumovými formami, svými ideálními tubami a cíli. A nejen tento
druh abstraktních filosofických úvah potvrzuje nám existenci
transcendentální osobnosti. Transcendentální oblast osobnosti zjiš
ujeme daleko plastitji pi estetických záitcích, pi nich se,
splyneme-li s krásnou krajinou, nebo s umleckým dílem, zbavu jeme
zatujících pout v podob asov-prostorových vz tah ; po dobné
splynutí s obdivovaným neb milovaným pedmtem umo uje nám pak
zírati objektivním, odcizeným, neinteresovaným po hledem na dje a
události svta, vnímaného smysly. Kadé hlubší poznání jak rozumových
a estetických, tak i mravních forem a funkcí uvede n&