XVIIživa 2/2004

Laudatio k životnímu jubileuZdeny Neuhäuslové

Dne 4. dubna 2004 se dožila 70 let vý-znamná česká botanička RNDr. ZdenaNeuhäuslová–Novotná,CSc. Přírodovědec-kou fakultu studovala v letech 1952 až1957 a od té doby působí nepřetržitě v Bo-tanickém ústavu AV ČR (dříve ČAV) v Prů-honicích. Svůj osobní i vědecký život spo-jila s RNDr. Robertem Neuhäuslem, DrSc.,který předčasně zemřel již před 13 lety.Společně pracovali od počátku 60. let namnoha projektech, ale završení práce, dokteré se promítly zkušenosti jejich celéhoživota — vegetační mapu Evropy, dokon-čila jubilantka jako koordinátorka velkéhoredakčního kolektivu již sama. Avšak jetřeba začít od začátku.

V celoživotním díle Zdeny Neuhäuslovéje možné najít několik okruhů činnosti,které se vzájemně prolínají a k nimž se au-torka během celého života vracela.

Zprvu začala studovat listnaté lesy Čes-koslovenska, a to v polabských luzích svoudiplomovou prací a, postupně, již se svýmmanželem, rozšířila bádání na různé typydoubrav v Čechách, na Moravě a Sloven-sku. V soupisu jejích prací publikovanémv r. 1994 v časopise Preslia je vidět snaharozšířit studia této vegetace i do soused-ních zemí, což se kvůli železné oponě po-vedlo jen do Maďarska a Polska. Přesto nazákladě publikovaných materiálů manželéprovedli srovnání typů habrových doub-rav v Evropě severně od Alp, což byl po-čátkem 70. let ojedinělý počin. Systema-tické studium doubrav a lužních lesůzúročila jubilantka později v několika pře-hledných knižních publikacích, omeze-ných bohužel jen na ČR (v r. 1982 v řaděVegetace ČSSR, A 12, v r. 1997 v knizeo potenciální vegetaci Křivoklátska, v r.2000 v přehledu vegetace ČR, v r. 2001v mapě potenciální vegetace ČR). Studiumreálné vegetace neomezila Z. Neuhäuslovájen na listnaté lesy. Zabývala se i keřovouvegetací, bylinnými lemy, pasekami, mok-řady atd. V 90. letech se chopila velikéhoprojektu týkajícího se vegetace Národníhoparku Šumava, které dovršila jako vedoucícelého kolektivu zpracováním vegetač-ních jednotek současných smrkovýcha bukových lesů a vytvořením mapy po-tenciální vegetace Šumavy; toto dílo vyšlov r. 2001 v časopise Silva gabreta vydáva-ném Správou NP Šumava.

Druhým významným okruhem činnostijubilantky je práce na vegetačních ma-pách. Zpracovávají se buď mapy potenci-ální vegetace, tj. předpokládané vegetacev určitém území, kde by veškerá současnáčinnost člověka ustala, anebo rekonstruo-vané vegetace, tj. takové, která by existo-vala, pokud by se člověk do určitého úze-mí vůbec nenastěhoval. Tvorba takovýchmap se opírá o zkušenosti se současnoudochovanou vegetací a o znalosti ekolo-gických nároků, tj. požadavků na úživnostpůdy, nároků na klimatické podmínky,znalosti o rozšíření hlavních dřevin a je-jich vitalitě. Tyto předpoklady vyplynulyz podrobných studií o současné lesní ve-getaci a mohly se promítnout do mnoha

listů map různých měřítek a krajin, na kte-rých se Z. Neuhäuslová podílela. V 60. le-tech to byla R. Mikyškou redigovaná Geo-botanická mapa ČSSR, v 80. letechGeobotanická mapa Slovenska redigovanáJ. Michalkem, počátkem 90. let rekon-strukční mapa Prahy, koncem 90. let po-tenciální mapa Křivoklátska, v r. 2001 po-tenciální přirozená vegetace ČR a v témžeroce potenciální vegetace NP Šumava.Tento okruh činnosti završila mnohaletouprací na potenciální přirozené vegetaciEvropy. Na této práci se spojili nejvýznam-nější evropští botanici od Španělska přesNěmecko až po Ukrajinu a Rusko. Ideatéto mapy a její realizace se rozvíjely odkonce 70. let a úspěšné dokončení bylomožné díky moderní počítačové technicea podpoře z mnoha evropských zemí. Jakohlavní koordinátor se v celé akci význam-ně angažoval R. Neuhäusl, po jeho smrti(1991) vznikla tři centra, jedno v Botanic-kém ústavu v Průhonicích, další v Bonnua St. Peterburgu. Mapa byla vydána spolus popisem mapovacích jednotek v r. 2003a je příkladem spolupráce v integrující seEvropě. Jak známo, různost jazyků před-stavuje velkou bariéru ve vzájemném do-rozumění a v tomto ohledu měla Z. Neu-häuslová nezastupitelnou roli. Její znalostangličtiny, francouzštiny, španělštiny,němčiny, ruštiny a polštiny pomohla pře-konat všechny bariéry a obětavými odbor-nými překlady z jednoho jazyku do druhé-ho doslova přivedla publikaci na svět.

Další celoživotní činností jubilantky jeshromažďování, zpracování a publikacečeské botanické bibliografie. Starší bota-nickou bibliografii zpracovali Domin a Fu-ták do r. 1951, poté se tohoto pracnéhoúkolu ujala Z. Neuhäuslová a s různýmispolupracovníky připravovala po léta procelou botanickou obec neocenitelnou po-můcku. Poslední 21. svazek bibliografievyšel v r. 2003 (zpracováno období1997–1998).

Celoživotním zájmem jubilantky jei promítnutí vědeckých poznatků do prak-tické ochrany přírody. Nechyběla u žádné-ho velkého projektu na ochranu přírody.Účastní se na komplexním podrobnémzpracování přírody Chráněné krajinné ob-lasti Křivoklátsko, které koordinoval JiříKolbek. Je autorkou řady kapitol ve čty-řech knižních publikacích, které se věnujívegetaci a květeně Křivoklátska. Spolus manželem se od 60. let zabývali květe-nou a vegetací Železných hor, soubornoupráci pak vydala jubilantka spolu s J. Jirás-kem v r. 1997. Přispěla též do publikaceredigované V. Petříčkem a I. Míchalem —Péče o chráněná území (1999). S autorkoutéto stati spolupracovala v 80. letech napodrobném průzkumu přírodního parkuProkopské údolí v Praze, který měl sloužitpro projekt krajinářských úprav se zacho-váním a ochranou nejcennějších ploch.Tento projekt se rodí zvolna a s obtížemi,ale základ byl položen. A zejména z jejíhozájmu o ochranu přírody se zrodil velkýprojekt již zmíněného výzkumu Šumavy,která byla po desetiletí nepřístupná a prosoučasnou generaci přírodovědců téměřneznámá; problémy s prudkým nárůstemnávštěvnosti, s náhlým zájmem podnikate-lů všeho druhu a s kalamitou napadenísmrkových lesů kůrovcem vzbudily až ne-žádoucí mediální zájem. Vyžadovalo odva-hu pustit se do seriózní vědecké prácea vytvořit tak podklad pro rozhodování or-

gánů ochrany přírody o závažných problé-mech. Nezůstala pozadu ani při zpracová-ní Katalogu biotopů České republiky, kte-rý pod redakcí M. Chytrého a T. Kučeryvyšel v r. 2001 a sehrává klíčovou roliv mapování biotopů pro evropský projektNATURA 2000.

Na tuto tematiku navazuje i zájem o ve-getaci měst. Manželé Neuhäuslovi spolus kolektivem vytvořili pro město Prahumapu potenciální vegetace, která by mělabýt vodítkem pro projekty výsadeb stro-mů a parků. Inspirací v tomto směru bylanávštěva v Japonsku u prof. A. Miyawaki-ho (Živa 2000, 6: LXXIX), který energickyprosazoval výsadbu domácích dřevin dojaponských měst a se svými spolupracov-níky vypracoval desítky návrhů na takovévýsadby. Získal podporu vysokých stát-ních úředníků a mnoho jeho projektů bylorealizováno. V Praze byly výsledky skrom-nější, ale i tak se myšlenka nejvhodnějšíchvýsadeb domácími lípami, javory a dubyv pražských městských parcích a mnohapřírodních parcích ujímá.

Politické změny v r. 1989, stejně takjako mnoha jiným, otevřely i jubilantcecesty ke spolupráci v zahraničí. I když byse již mohla těšit ze zaslouženého odpo-činku, navazuje pracovní kontakty s kole-gy na Ukrajině na zpracování vegetace Ná-rodního parku Azov–Sivaš, kde se setkalas úplně jinými typy slanomilné a stepní ve-getace, než které znala celý život. Podílí sena výzkumu lesních společenstev Korej-ského poloostrova, který po léta koordi-nuje J. Kolbek.

Konečně bychom neměli zapomenoutani na její činnost ve vědeckých spolcích.Od svých studentských let je členkou Čes-ké botanické společnosti, po léta v jejímhlavním výboru. Pro členský časopis Pres-lia napsala desítky recenzí o nově vychá-zejících geobotanických knihách v ciziněa zprostředkovala tak komunikaci v mezi-národní botanické obci. Stará se o jubileačlenů ČBS a o vzpomínku při jejich úmrtí.Je členkou Mezinárodní společnosti provýzkum vegetace (Internationale Vereini-gung für Vegetationskunde), jejíchž konfe-rencí a exkurzí se pravidelně zúčastňuje.

Profil Z. Neuhäuslové by nebyl úplný,kdybychom nevzpomněli na její touhu popoznání přírodní i kulturní historie cizíchkrajin. Podařilo se jí poznat dost velký kusplanety Země, a to jak při služebních

XVIII živa 2/2004

cestách, tak i o dovolených s rodinounebo podobně naladěnými přáteli. Přeji jí,aby nově otevřený svět mohla ještě dlou-ho poznávat!

Zdena Neuhäuslová je příkladem ne-smírně pilné a cílevědomé vědecké pra-covnice, pro niž je poznání hlavní náplníživota. Dosavadní výsledek jejího snažení

je 398 publikací, z nichž velkou část tvo-ří mnohostránkové originální výsledky te-rénních a laboratorních výzkumů. Nenívšak nějakou nepřístupnou a suchopár-nou vědkyní, naopak si získává své kole-gy a studenty milou a otevřenou pova-hou. Nesmíme též zapomenout na jejíživotní poslání matky a babičky dvou

vnuček, kterým se s láskou ráda věnuje.Může být právem příkladem pro mladougeneraci přírodovědců, kteří mají dřívenetušené možnosti, ale kladou se na nětéž stále větší nároky, které budou musetzvládat intenzivní touhou po poznánía velkou pílí.

Jarmila Kubíková

Devadesáténarozeniny D. Dykyjové

Jsou mezi námi lidé, kteří duševně ne-stárnou. Mezi takové patří RNDr. DagmarDykyjová, CSc., která oslavila 12. dubnaobdivuhodných 90 let. Zainteresovaná ve-řejnost ví, že paní doktorka pokřtila svojiposlední úspěšnou knihu Ekologie středo-evropských orchidejí 22. října 2003 v tře-boňských lázních Aurora. Nyní připravujedo tisku další dílo, korespondenci malířeJana Zrzavého z doby, kdy tento slavnýčeský malíř žil a pracoval v Paříži, s malí-řem Vilémem Kafkou, strýcem paní dok-torky, a s Janem Sajfertem, jejím otcem.Podrobná data o vědecké dráze dr. Dyky-jové čtenář najde v článcích k předchozímjubileím (Preslia 1974 (46): 366–369a 1984 (56): 180–182), v obou případechz pera J. Květa. Proto uvádíme pouze zá-kladní životopisná data.

D. Dykyjová se narodila r. 1914 v ČeskéBělé (u Havlíčkova Brodu), v rodině Sajfer-tů. Univerzitu Karlovu absolvovala v r.1938. Jejím učitelem byl také prof. Bohu-mil Němec. Pracovala na UK v Praze, naVUT v Brně, v Ústí nad Labem, v Encyklo-pedickém institutu ČSAV. Od r. 1964 žije

v Třeboni, kde až do r. 1984 působila v Bo-tanickém ústavu ČSAV, v Hydrobotanic-kém oddělení. V tvůrčí vědecké činnostipokračovala i v důchodu a zůstala v čilémpracovním styku s ústavem. Připomeňmesi, proč nejen vědecká obec, ale i širokáveřejnost si paní doktorky tolik váží.

Po letech vědecké a pedagogické čin-nosti, nuceně přerušené několikaletýmúspěšným působením v Encyklopedickéminstitutu ČSAV, nastoupila dr. Dykyjováv r. 1964 do Botanického ústavu ČSAV.Z témat navržených ředitelem ústavu S.Hejným si vybrala výzkum mokřadů v již-ních Čechách. První základnu měla na No-vořecké baště, odkud se po dvou letechpřemístila do nově postavených chatičekv areálu Mikrobiologického ústavu ČSAVna Opatovickém mlýně. Odsud řídila eko-logický výzkum jihočeských a jihomorav-ských mokřadů, který tvořil významnoučást československého podílu na Meziná-rodním biologickém programu (IBP), jenžprobíhal v l. 1965–74 ve všech světadílechpod heslem Biologické základy produktivi-ty a lidského blahobytu. Mnoho úsilí věno-vala také koordinaci výzkumu mokřadův měřítku jak národním, tak mezinárod-ním. O metodickou výbavu našich ekolo-gů všech generací se neobyčejně zaslouži-la sestavením ojedinělé příručky Metodystudia ekosystémů, vydané v r. 1989v pražském nakladatelství Academia.

Výsledky výzkumu mokřadů na Třeboň-sku a osobní iniciativa paní doktorky se

staly důležitými podněty pro zpracová-ní návrhu na vyhlášení Třeboňska Chráně-nou krajinnou oblastí a biosférickou rezer-vací UNESCO. Tento návrh připravovalakomise pro životní prostředí města Třebo-ně, k jejímuž založení počátkem 70. letdala paní doktorka podnět, spolu se ze-snulými ing. Přemyslem Březinou a ing.Stanislavem Přibilem, a s letošním pětase-dmdesátníkem prof. Janem Jeníkem. Us-kutečnění se návrh dočkal v letech 1977(biosférická rezervace) a 1979 (Chráněnákrajinná oblast). Kdyby se jen tímto dr. Dy-kyjová zasloužila o přírodu, krajinu a vě-hlas Třeboňska, zcela by to postačilo. Ce-lým svým dílem D. Dykyjová ukazuje, jakse dá poctivý základní význam spojits jeho společenským uplatněním.

Naše oslavenkyně věnovala velkou po-zornost a mnoho dalšího času osvětovémupůsobení na veřejnost, a to v době, kdy tomocným předchozího režimu nebylov mnoha případech po chuti. Svými četný-mi články v Třeboňském kulturním zpra-vodaji pranýřovala nešvary v zacházenís přírodními zdroji a druhovým bohat-stvím Třeboňska a s veřejnými statky. Upo-zorňovala také na hodnotu méně známýchprvků třeboňské přírody a krajiny. Popu-lární články širokého dosahu uveřejňovalav celostátních časopisech (Živa, Vesmíraj.). Souběžně s tím intenzivně vědeckypracovala a své výsledky, většinou přispí-vající k plnění programu UNESCO Člověka biosféra (MAB), publikovala v našich i za-hraničních vědeckých časopisech a kniž-ních monografiích. Akademie věd ocenilavědeckou práci paní doktorky zlatou pla-ketou J. G. Mendela v r. 1984. Město Tře-boň jí udělilo v r. 1980 Čestné uznání zaaktivní podíl na vyhlášení CHKO Třeboň-sko. Mezinárodní společnost Society ofWetland Scientists (USA) zhodnotila v r.2001 její celoživotní přínos k poznání eko-logie mokřadů a jejich ochraně udělenímzvláštního uznání a čestného doživotníhočlenství. Kromě toho se dr. Dykyjové a je-jím spolupracovníkům dostalo dalšíchpoct ze strany ČSAV, Botanického ústavui odjinud (např. je dlouho čestnou členkouČeské botanické společnosti).Trvalým po-mníkem přírodě i lidem Třeboňska, naněmž paní doktorka pracovala po mnohoroků, je její krásná kniha — Třeboňsko.Příroda a člověk v krajině pětilisté růže,vydaná nakladatelstvím CARPIO proENKI, o. p. s., v r. 2000.

Přejme naší jubilantce ještě hodně za-sloužených let odpočinku, u ní samozřej-mě aktivního při dokončování knihy pa-mětí. Milá paní doktorko, děkujeme Vámza vše, co jste dosud udělala pro vědu, pří-rodu, Třeboňsko a jeho obyvatele i hosty,a těšíme se na další setkávání s Vámi.

Za spolupracovníky a přátele nejenz Třeboně

Štěpán Husák, Jan Květ

XIXživa 2/2004

Příroda a výtvarné uměníKrajina domova třetího tisíciletí

Ne vždy si přírodovědci uvědomují, žestejnou základní otázku jako oni řeší i mno-zí umělci výtvarní, to jest vztah člověkak přírodě a ke krajině. Už před 100 lety,v září a říjnu 1903, uspořádal Spolek vý-tvarných umělců Mánes v Praze výstavumalířů tzv. worpswedské školy. Příslušnícitéto německé kolonie výtvarníků chtěliv obrazech vyjádřit charakter severoně-mecké krajiny a života místních obyvatel.Výstava a styl malby jejích představitelů —od realismu až k expresionismu — ovlivni-ly mnohé české malíře, např. Antonína Sla-víčka. Po 100 letech uspořádal S. V. U. Má-nes v prosinci 2003 až lednu 2004 v dosudveřejnosti málo známé Galerii kritiků ve III.poschodí pražského paláce Adria výstavuvýtvarných děl svých členů, kteří se zabý-vají vztahem současné krajiny a člověka.Jednou až čtyřmi pracemi se na ní podílelo30 členů Mánesa a tři hosté. Zúčastněníumělci se narodili mezi roky 1924 až 1976,což se odrazilo nejen v jejich názoru naproblém, ale i v uměleckém vyjádření.

Krajině nejbližší bylo pochopitelně pětprojektů architektů, kteří řešili úpravu krá-lovské a knížecí akropole na Vyšehradě (O.Kuča), třemi návrhy rehabilitaci území státní-ho zámku Veltrusy (L. Lábus, kolektivní dílopředstavené T. Novotným, J. Pleskotem)a bohužel nerealizovaný park Česká krajinav pražském Jižním Městě (J. Lasovský).

Z malířských děl zaujaly přírodovědcenepochybně ty obrazy, na nichž byl vztahk přírodě a krajině nejsnáze odhalitelný. B.Eliáš se v obraze Kozákov těšil krásou čes-kých polodrahokamů. I. Exner na obrazeZahrada Eden, namalovaném kombinova-nou technikou s použitím zlaté fólie, před-stavil snovou krajinu pozemského ráje. Na-opak hrůznou představu země pokrytélebkami naznačilo dílo Rodná hrouda od J.Hnízdila. Obraz X. Hoffmeisterové Igelitovíandílci varovně ukázal les zaplavený umě-lohmotnými odpadky. Snový typ umělé kra-jiny představil dále obraz J. Kaloče Babíléto s virtuálními prvky. Nejmladší z vysta-vujících, P. Malina, namaloval na obrazeRackové tři tyto ptáky sedící na zábradlíu klidné mořské hladiny. Optimistická akry-lová šťavní zeleň převládala na obraze Zele-ná jezera od M. Nesázela. Digitální tisk P. Ne-šlehy Z cyklu Hazmburk byl nejen oblohou,ale i siluetou člověka poněkud výhrůžný.Téma opuštěného stromu v poli vyřešil za-jímavou barevnou kompozicí z cyklu Zprá-

va místa A. Ogoun. M. Rittstein přispěl ob-razem Vzdálené dunění, provedeným v ze-mitých barvách, k zajímavému pojetíbouřlivé přírody. Čtyři obrázky J. Stossez cyklu Bunkry promítly zapojení těchtoprvorepublikových obranných staveb dokdysi panenské přírody. M. Zálešák před-stavil v obraze Okurková nať spleť fantask-ních rostlinných struktur v zajímavém ba-revném provedení. A nelze opomenout anifotografie pískovcových plastik V. Preclíka,které zdobí park v Hořicích i některá síd-liště a vycházejí zřetelně z biologickýchstruktur.

Bohužel dvouměsíční periodicita vychá-zení Živy nedovoluje informovat o výsta-vách natolik včas, aby se čtenáři mohli navýstavu ještě podívat. I tato reminiscencevšak upozorňuje na to, že by přírodovědecneměl opomíjet alespoň ty výstavy, kteréjsou jeho filozofii blízké. V poslední doběto často bývají výstavy fotografické.

Katalog k popisované výstavě, který vy-šel jako zvláštní číslo Listů S. V. U. Mánes,obsahuje kromě černobílých reprodukcíděl a základních údajů o výtvarnících i je-jich vyjádření vztahu k přírodě. Dovolte mina závěr citovat L. Lábuse: „Můj vztah k pří-rodě zřejmě nelze označit za intimní, bás-nický, nábožný styk, jak vyplývá z průvodnízprávy ideové studie, jde spíše o úctu.“

Zdeněk Šesták

Dialog vědys uměním

Občanské sdružení Dialog vědy s umě-ním (www.sciart–cz.tk) a Netdays Národníkorespondent pro ČR programu Evropskékomise (www.netdayseurope.org) pořádají7.–17. července 2004 v Townshend mezi-národní škole v Hluboké nad Vltavou letníworkshop zaměřený na popularizaci vědya její spojení s uměním. Podtitulem letošní-ho setkání je „Zviditelníme vědu“.

Na programu jsou dopolední přednáškyrenomovaných vědců různých oborů, od-poledne budou účastníci vedeni profesio-nálními umělci k vizualizaci těch vědec-

kých poznatků, které si uchovali z přednáš-ky v paměti. Přednášet budou mj. prof. Ja-roslav Blahoš, předseda České lékařskéspolečnosti J. E. Purkyně, matematik prof.Petr Vopěnka, genetik doc. Vladimír Vond-rejs, Vladimír Kokolia z Akademie výtvar-ných umění v Praze ad. Přednášky jsou kon-cipované tak, aby u posluchačů aktivovalyverbální a vizuální pamět a poskytly celist-vý pohled na vztah vědy a umění.

V uměleckém ateliéru budou asistovatnapř. genetička a malířka Hunter O’Relleyz USA, která mimo jiné uvede přednášku natéma Vyučování biologie uměním, dále Su-zanne Anker, vedoucí katedry na New YorkSchool of Contemporary Art a další (i češ-tí) autoři, kteří vědu považují také za inspi-rační umělecký podnět.

Program workshopu poskytne učastní-

kům možnost setkání se zajímavými lidmia diskuse s nimi nejen z ČR, ale i z Tchaj-wanu (16 učitelů a studentů), Itálie, Slo-venska, Německa.

Poplatek pro studenty středních a vyso-kých škol činí 2 000 Kč. V ceně je započi-tané: stravování po dobu 10 dní, ubytování,plné zabezpečení materiálu pro uměleckoutvorbu (malování, kresba, keramika, šper-kářství), Internet ve večerných hodinách,exkurze do Laboratoře elektronové mikro-skopie a návštěva hvězdářské observatoře.

Odbor školství Jihočeského krajskéhoúřadu (hejtman Jihočeského kraje RNDr.Jan Zahradník je patronem celého setkání)využívá účast na workshopu jako formu od-měny pro vítěze odborných soutěží a olym-piád.

Michal Giboda

Časopispre školy

Časopis Biológia,ekológia, chémiavychádza v Bra-tislave štvrťročneod r. 1996, s fi-nančným príspev-kom Ministerstvaškolstva SR. Prís-pevky sa uverej-ňujú v slovenčinealebo v češtine.Určený je učite-ľom všetkých ty-pov škôl, najmävšak základnýcha stredných, ale

aj vysokoškolským študentom a všetkýmodborníkom a záujemcom o širokú paletudiania v biológii, ekológii a chémii.

Obsahovú náplň časopisu predstavujúnovinky a aktuálne problémy príslušnýchvedných odborov, ale aj články z oblasti me-todiky výučby a motivácie vo výučbovomprocese. Poskytuje priestor aj pre výmenuskúseností samotných učiteľov a pre kratšieinformácie o študentských projektoch, súťa-žiach a olympiádach. Nechýbajú v ňom anipozorovania či pokusy z terénu, alebo zaují-mavé úlohy z chemických a biologických la-boratórií, recenzie novších publikácií vyda-ných na Slovensku alebo v Čechách,charakteristiky významných osobnostía oznamy o aktivitách vedeckých ustanoviz-ní (napr. muzeí) alebo spoločností.

Redakčná rada, v ktorej sú zastupcoviavedy ako aj vysokých a stredných škôl sausiluje o to, aby časopis plnil okrem vzde-lávacej a informačnej úlohy aj úlohu usmer-ňovania a rozvíjania slovenskej vedeckejterminológie.

Časopis vydáva EXPOL pedagogika,s.r.o., Pribišova 7, Bratislava. Rozsah čísla je32 strán a cena jedného čísla je 44 Sk.

Veronika Zvončeková

VVáážžeenníí ččtteennáářřii

Pro přímé předpla-titele časopisu Živajsme začátkem dub-na 2004 připravilipřekvapení.5. dubna vyšlo mi-mořádné ukázkovéčíslo Živy, kteréjsme jako poděkování za přízeň věnova-nou našemu časopisu zdarma rozeslalivšem, kteří měli do konce března před-placenou Živu na jeden nebo dva roky.Pokud Vám dosud nedošlo, ozvěte se doredakce, rádi Vám ho dodáme zpětně.Čtenářům, kteří zaplatitli předplatné po1. 4. 2004 budeme toto číslo hromadnězasílat ke konci května.

Redakce

KK.. PPrraacchh,, DD.. PPiitt --hhaarrtt,, TT.. FFrraannccíírr --kkoovváá //EEddss..//::EE KK OO LL OO GG II CC KK ÉÉFFUUNNKKCCEE AA HHOOSS--PPOODDAAŘŘEENNÍÍ VV ŘŘÍÍČČ--NNÍÍCCHH NNIIVVÁÁCCHH..Vydal Botanickýústav AV ČR Tře-boň, 2003. 122 str.,cena a náklad ne-uvedeny.ISBN 80-86188-14-0.

„Tři luhy zadržely v r. 1997 třikrát většíobjem vody než všechny přehradní nádržev povodí Moravy a Odry“ — tento citátz publikace našich předních odborníků naekologii niv je ekologicky vzdělaným lidemjiž notoricky známý. V knize však najdemei jiné, a to dosti znepokojující informace.Např. se dozvíme, že dosud provedené revi-talizace vodních toků jsou tak vzácné, že nahydrologický režim celých povodí mohoumít jen minimální vliv. Samovolně revitali-zované toky jsou v naší krajině mnohemčastější a účinek takových revitalizací jei daleko větší, ale ouha, zákonem je dáno, ževodohospodáři musejí stavbu udržovat,a tak se po povodních narušené regulacevodních toků opět obnovovují s vysokýmifinančními náklady a bez ohledu na škodli-vost takových zásahů.

Nechci vyvolat dojem, že se kniha věnu-je pouze revitalizacím a obnově nivníchekosystémů, její záběr je daleko širší, přes-to je zřejmé, že autoři byli vedeni zejménastarostí o stav niv a o zachování jejich eko-systémů a že hodně přemýšleli nad tím, jakvčlenit lidskou činnost mezi ekologicky vy-vážené procesy v nivní krajině. Není divu,vždyť člověk vystupuje jako významný čini-tel i pokud se týká např. geologického utvá-ření nivy a z větší části (třebaže prostřed-nictvím přírodních procesů) dnešnípodobu nivy utváří, což je v knize patrnésnad z každé její kapitoly.

Podle tématických okruhů se kniha dělído tří hlavních kapitol, příloha obsahujekonkrétní příklady případových studií.Úvodní kapitola této jinak kvalitní publika-ci bohužel příliš čest nedělá a ačkoli jde jeno několik stránek, domnívám se, že je toškoda. Tato kapitola totiž trpí podstatnýmnedostatkem obvyklým u podobných pub-likací se širokým tematickým rozsahem: jenicneříkající. Průměrně vzdělaný čtenářsice po přečtení prvních 10 stran můžes uspokojením pokývat hlavou a říci si:„tohle už přece dávno vím“, potom ale kni-hu nejspíš zavře, protože úvodní kapitola(zejména její první část — Údolní niva jakospecifický ekosystém) neotevírá žádný zají-mavý problém a neslibuje žádné nové po-znatky. Ještě hůře na mne zapůsobily do-provodné diagramy, první dva znázorňujímateriální toky a toky znečišťujících látekv nivě, bez příslušných kvantifikací to všaknemá význam. Třetí diagram (str. 9) očivid-ně ilustruje abstraktní a poměrně složitýmyšlenkový model nebo teorii, bez dobré-ho popisu a specifikace os je však bezcen-nou spletí čar.

Kvalitní publikace si nezaslouží kritikuhned na počátku, v tomto případě si to však

editoři zavinili sami, neboť tu jedinou chy-bu zařadili právě na začátek. Nicméně, kdose nenechá hned odradit, jistě úvodní pro-hřešek promine a i já budu dále už pouzechválit. V druhém oddíle brožury (Údolnínivy v ČR) píše O. Rauch a T. Francírkováčtivou formou o geologii a zákonitostechvývoje nivy a jejích půd. K. Prach seznamu-je čtenáře s vegetací nivy a s její zonací odkoryta řeky k okrajům nivy. Zvláště zajímaváje kapitola o invazních druzích v nivách řek.O obratlovcích se dočtete od V. Bejčka a K.Šťastného a není to jen pouhý výčet druhů,dozvíte se spoustu podrobností, třeba sevztahem ke konkrétním oblastem. Stejnějako v jiných kapitolách, jsou i zde použitytzv. boxy, úseky textu s podrobným vysvět-lením nějakého problému nebo doplněníobecného textu konkrétním příkladem.Mám tyhle rámečky rád, umožňují jen taklistovat a přitom se dozvědět spoustu ucele-ných informací: čtenář, který se věnujehlavní části textu, není zatěžován něčím, couž třeba zná. Kapitoly Vodní ekosystémyv nivě a Fenomén přirozených rozlivů v ni-vách řek jsou lahůdkou pro všechny, kteřímají rádi skutečně ekosystémový přistup.D. Pithart, M. Rulík, R. Černý, P. Marvan, J.Heteša, L. Merta, P. Hartvich, J. Hrbáček, L.Pechar, O. Simon a K. Prach popisují spleti-té vazby ekosystému nivy velmi komplexněs důrazem na přirozené procesy v nivě, ze-jména záplavy.

Třetí část publikace je věnována zhodno-cení ekologického stavu niv a možnostemjeho zlepšení. Kapitolky o lesním hospoda-ření a zemědělském využití ploch (K. Prach)jsou bohužel zejména kritikou (oprávně-nou) současného vztahu člověka k nivnímekosystémům. Naopak z kapitoly o rybář-ském využití (P. Hartvich) vysvítá jakási na-děje, jak obhájit ochranu niv u části laickéveřejnosti, neboť alespoň částečně přiroze-ný stav nivy a povodňový režim je jedno-značně přínosný pro sportovní rybářství.Pouze málokdy mají zájem na obnověa udržení niv také zemědělci a lesníci (je-den z nadějných příkladů viz pokus o ob-novu přirozeného vodního režimu lužníchlesů na soutoku Moravy a Dyje), což ostat-ně vyplývá i z kapitol Zájmy ochrany příro-dy a Obnova nivních ekosystémů — obec-né poznámky z pohledu ekologa (obě K.Prach a D. Pithart). Možnosti nápravy sou-časného neuspokojivého stavu niv popisujíO. Simon a D. Pithart v kapitole Revitaliza-ce niv v České republice, v poslední kapi-tole S. Mlčoch seznamuje čtenáře s legisla-tivním rámcem ochrany a obnovy niv.

Domnívám se, že čtenáře velmi potěšípřílohy zejména geobotanických výzku-mů, které v poslední době proběhly v ni-vách našich větších i menších toků (nivaHorní Lužnice — K. Prach, niva Horní Vl-tavy — I. Bufková, srovnávací studii fytoce-nologického materiálu před a po plošnýchmelioracích v nivě Labe napsal P. Kovář, T.Černý a K. Šolcová). Velmi aktuálnímu té-matu změn vegetace po velkých povodníchse věnuje na příkladu aluviálních luk v nivěMoravy P. Koutecký.

Z výčtu autorů a témat je zřejmé, jak ši-roký záběr tato publikace má, a je obdivu-hodné, jak se takové množství informacípodařilo vměstnat do útlé knížečky o 122stranách; velmi čtivý text není zatíženmnožstvím nedostatečně komentovanýchfaktů. Knížku asi nelze zařadit jednoznačněmezi odbornou nebo popularizační litera-turu, svým mezioborovým pojetím může

přinést cenné informace odborníkovi, kte-rý se zabývá jen některou ze složek eko-systému vázaného na nivní prostředí, a zá-roveň je díky jasnému formulovánímyšlenek a bez zbytečného množství od-borných termínů přístupná širokému obe-censtvu. Lze si jen přát, aby se publikacedostala do rukou zejména těm, kdo o zása-zích v nivách rozhodují a kdo přímo prová-dějí revitalizace a tzv. „revitalizace“.

Jaroslav Vojta

NNAATTUURRAA PPRRAAGGEENNSSIISS čč.. 1155 (166 str.) a čč..1166 (186 str.), Základní organizace Českéhosvazu ochránců přírody Botič–Rokytka vespolupráci s Agenturou ochrany přírodya krajiny ČR, středisko Praha a s finančnípodporou Magistrátu hl. m. Prahy, 2004,cena neuvedena

Po určité odmlce vyšla další dvě čísla mo-nografických přírodovědných sborníků Na-tura Pragensis, které jsou tradičně věnoványpůvodním přírodovědným studiím o příro-dě Prahy. V čísle 15 jsou zařazeny čtyři přís-pěvky: Mechorosty severozápadní části Pra-hy (J. Váňa), Vegetace a květena chráněnýchúzemí v Dalejském údolí (J. Kubíková),Z historie státní ochrany přírody v Prazev letech 1960–1986 (J. Strejček) a Bibliogra-fický přehled rukopisů o přírodě Prahy ulo-žených na pražském středisku Agenturyochrany přírody a krajiny ČR (P. Špryňar).

Za cenné a záslužné považuji příspěvkyJ. Strejčka a P. Špryňara, neboť přinášejí uce-lené zpracování vývoje ochrany přírodyv Praze v letech 1960–1986, a dále přehled1 075 nepublikovaných rukopisů studií, kte-ré jsou součástí především rezervačníchknih uložených v depozitáři Agenturyochrany přírody a krajiny, středisko Praha.Díky pečlivosti výkonného redaktora sborní-ku J. Špryňara tak veřejnost získává cennoumožnost využít i velké množství nepubliko-vaných dat vázaných na přírodu středníchČech. Bibliografie je zpracována standard-ním způsobem, tzn. že v rejstříku lze hledatpodle témat, oborů, taxonomických skupinrostlin a živočichů a konečně i autorů. Větši-na studií je věnována cévnatým rostlinám(26 %), motýlům (16 %), broukům (13 %),ostatním bezobratlým (11 %) a obratlovcům(11 %). Zájemci o studium těchto pramenůse mohou obrátit na adresu: Agentura ochra-ny přírody a krajiny ČR, středisko Praha,U Šalamounky 41, 158 00 Praha 5.

Číslo 16 tvoří jediný příspěvek J. Vávry —Klasifikace zvláště chráněných území Prahyna základě rozboru jejich motýlí fauny. Jdeo jedinečnou monografii podloženou obrov-ským množstvím dat získaných v letech1963–2001 studiem 87 chráněných území.Celkem zde bylo zjištěno 2 017 druhů motý-lů, což je 67 % naší motýlí fauny. Všechnachráněná území jsou přehledně charakteri-zována z hlediska lepidopterofauny, text ob-sahuje i návrh na zákonnou ochranu nejvý-znamnějších motýlích druhů žijících vezvláště chráněných územích hlavního městaPrahy (celkem zde bylo nalezeno 38 druhův kategoriích silně ohrožený a ohrožený).V přílohách je uveden kompletní seznammotýlů zvláště chráněných území Prahy. Zamimořádně dobrý a následováníhodný ná-pad spatřuji přiložené CD s vyobrazenímivšech druhů motýlů zmiňovaných v textua dalšími detailními informacemi. V praxi setak jasně ukazuje, jak účelné a přínosnémůže být prezentování velkého množství

XX živa 2/2004

RECENZE

obrazových či tabulkových dat na CD jakopříloze k tištěnému textu.

Nutno připomenout, že obě publikacenejsou určeny k prodeji, zájemci je mohouzískat na AOPK, Kališnická 4–6, 130 23 Pra-ha 3, tel. 283 069 276.

Lubomír Hanel

BBOOHHEEMMIIAA CCEENNTTRRAALLIISS čč.. 2266,, Agenturaochrany přírody krajiny ČR, Středisko proStředočeský kraj a hlavní město Prahu,2003, 272 str., cena neuvedena

Po několikaleté přestávce vychází dalšíčíslo významného regionálního periodika vě-novaného všem aspektům přírody se zvlášt-ním důrazem na cenná chráněná územía vzácné druhy středních Čech. Sborník ten-tokrát obsahuje celkem 17 původních přís-pěvků. Úvodní tři články jsou věnoványproblematice povodní z různých pohledů(V. Ložek, V. Švihla, D. Blažková), vodní měk-kýše Berounky přibližuje příspěvek L. Bera-na. Dále následuje blok několika prací, je-jichž společným jmenovatelem je územíCHKO Český kras. Jde o studii věnovanouekologii makrozoobentosu (Š. Hřebík), otáz-ce stanovení celkové atmosférické depozicedusíku (O. Šimunek), vlivu stanovištníchpodmínek na růst buku (V. Švihla), fauněbrouků a motýlů (kolektivy autorů). Dalšípříspěvek se týká flóry a vegetace přírodnírezervace Jezírka v CHKO Křivoklátsko. Člá-nek T. Černého je zaměřen na přírodní spo-lečenstva labské nivy na Kolínsku, květeněNovobydžovska se věnuje článek J. Chrtkast. a kol. Samostatné příspěvky jsou věnová-ny ostružiníkům centrálních Brd (J. Holub,T. Kučera) a houbám přírodní památky Hos-tivické rybníky (F. Kotlaba, Z. Pouzar). M. Ře-záč představuje pavouky teplomilné doubra-vy na Kokořínsku. L. Hanel shrnul údajeo výskytu mihule potoční ve středních Če-chách. Zcela na závěr je zařazen kompletníseznam článků publikovaných v tomto sbor-níku v předchozích 25 svazcích (J. Špryňar).

Tuto tematicky poutavou publikaci, kte-rá zaujme nejen přírodovědce působící vestředních Čechách, mohou zájemci objed-nat nebo zakoupit na Agentuře ochrany pří-rody a krajiny, Kališnická 4–6, 130 23 Praha3, tel.: 283 069 276.

Lubomír Hanel

K. Hausmann ,N. Hü l smann ,R . Radek :PPRROOTTIISSTTOOLLOOGGYY..3. vyd., E. Schwei-zerbart’sche Ver-lagsbuchhandlung(Nägele Obermil-ler), Stuttgart. Váz.64 Euro, brož. 49Euro.

V Živě (2003, 4:LI) vyšla recenze

knihy Protozoologie autorů K. Hausman-na a N. Hülsmanna, do češtiny přeloženáJiřím Lomem. Obrazně řečeno, tiskařskáčerň této recenze téměř neměla čas za-schnout a uvedení autoři, doplnění Re-natou Radekovou uveřejnili na sklonku r.2003 třetí vydání tohoto velmi úspěšnéhotitulu nazvaného nyní Protistology.

Co nového přináší tato kniha, jaká jejejí informační hodnota, srovnáme–li ji

s českým překladem? Především je třebakonstatovat, že jde v podstatě o kvalitativ-ně novou knihu. Jejím předmětem nejsou(jako v minulém vydání) pouze prvoci(protozoa, tedy část množiny jednobuněč-ných organismů s eukaryontním typembuňky), ale všechna protista, tj. celá množi-na jednobuněčných eukaryontů, ať již patřído kterékoli ze současně uznávaných pětiříší organismů (Protozoa, Chromista,Plantae, Fungi, Animalia). Kniha tedy ob-ráží moderní názor, že protista, i když jdev podstatě o souhrn polyfyletických (vývo-jově nepříbuzných) organismů, přece je-nom jsou organickou skupinou organismůdíky velikosti a stavbě buňky.

Kniha je stejně uspořádaná jako české vy-dání protozoologie, tj. má tři hlavní oddíly:první věnovaný buněčné organizaci protista historii jejich výzkumu, druhý, „srdce“knihy, patří jednotlivým skupinám protista třetí oddíl věnovaný vybraným tématůmobecné protistologie, jako jsou např. srov-návací morfologie a fyziologie, jádra a sexu-ální reprodukce, morfogeneze, molekulárníbiologie, chování protist a jejich ekologie.K zásadnímu rozdílu oproti českému vydánídošlo v „srdci“ knihy, kde zákonitě se změ-nou názvu a obsahu přibyly další organismy,ale autoři také použili pro třídění organis-mů konsenzuální fylogenetický strom zalo-žený na sekvencích celé řady proteinů,strom se značnou vypovídací hodnotouo skutečných vývojových vztazích. Skupinyorganismů odvětvující se od společnéhopředka jsou popsány jako kmeny protist.Autoři se tak vyhnuli dělení protist mezi jed-notlivé říše organismů, které by nutně jed-notnou linii knihy narušovalo.

Pro čtenáře Živy bude asi zajímavé uvést,které jednobuněčné eukaryontní organismypovažuje kniha ve shodě s dnešní biologiíza blízce příbuzné. Pod kmenem Tetra-mastigota se skrývají bičíkovci se čtyřmibičíky či jejich násobkem, tedy diplomo-nády (sem patří např. giardie, běžní para-ziti působící průjmová onemocnění)a tzv. parabazala (např. bičenka poševní).Kmen Discicristata sdružuje organismys diskovitými mitochondriálními kristamia patří sem eugleny (krásnoočka), trypano-zomy (bičivky), leishmanie (ničivky) aj.Toto uskupení jen potvrzuje skutečnost, ževšem školákům a studentům známé krásno-očko, ač zelené, nepatří mezi řasy. Získalototiž své chloroplasty druhotně! KmenAlveolata sdružuje dinoflageláty (obrněn-ky — rovněž získaly své plastidy druhot-ně!), nálevníky a obrovskou skupinu parazi-tických prvoků známých jako apikomplexa(výtrusovci) (původci malárie, toxoplas-mózy apod.). Kmen Heterokonta zahrnujeorganismy, jako jsou hnědé řasy, rozsivkyapod., kmen Plantae obsahuje protistav podobě zelených řas (třebas Chlorella,Volvox apod.), kmen Amoebozoa sdružujeměňavky a hlenky. Kmen Opisthokonta ob-sahuje živočišná a houbová protista známájako mikrosporidie (hmyzomorky), myxo-zoa (rybomorky) a též jednobuněčné hou-by (např. kvasinky, ale také Pneumocystisjiroveci, původce jedné formy lidského zá-nětu plic pojmenovaný po českém parazi-tologovi Otto Jírovcovi). Pod těchto 7 vel-kých kmenů se tedy dnes dají zařaditvšechna jednobuněčná eukaryonta: inspi-race pro autory našich středoškolskýchučebnic biologie, kde je systém eukary-ontních organismů často vykládán skuteč-ně duchamorným způsobem.

Obrovským kladem publikace je její bo-hatá obrazová část (384 obrázků, 22 tabu-lí). To knihu staví na pomezí atlasu protista nesmírně zvyšuje její pedagogickou hod-notu. Mikrofotografie, snímky z elektrono-vého mikroskopu, schematické kresby peč-livě dokumentují prakticky všechnydůležité údaje.

A co by se dalo novému vydání vytknout?Snad jen to, že Vybrané kapitoly obecnéprotistologie by ve 3. části mohly být ještěobsáhlejší, hlavně v části Molekulární biolo-gie, a naopak bych mohl postrádat zbytečnědetailně popsané chování protist. Ovšemskutečností je, že při dnešním stavu poznáníby každá kapitola zasluhovala téměř samo-statnou knihu, kdyby měla být důkladná.

Protistologii autorů Hausmanna, Hüls-manna a Radekové lze vřele doporučit jakomoderní učebnici či informační médiumvhodně navazující na český překlad Proto-zoologie z r. 2003.

Jiří Vávra

Kolektiv autorů:HHOOUUBBYY —— ččeesskkááeennccyykkllooppeeddiiee..Vydal Reader’s Di-gest Výběr, spol.s r. o., 1. vydání,Praha 2003, 448str.

Nekončící lavi-na houbařských at-lasů (člověk žasne,kdo to pořád ku-puje) byla v r. 2003

přerušena publikací, která rozhodně stojí zapozornost. Je to výpravná kniha Houby —česká encyklopedie. Především na ní zau-jme formát ještě o něco větší než A4, tloušť-ka 2,9 cm a přitažlivý vzhled. První dojemz knihy je bezesporu vynikající — krásnépevné desky a kvalitní vazba, vkusná atrak-tivní grafická úprava, kolem 600 velkýchi malých barevných fotografií, několik desí-tek barevných ilustrací (celkem je v knize780 vyobrazení).

Omlouvám se z pozice recenzenta, žejsem v tiráži uveden mezi autory fotografií,poskytl jsem jich jen 9 a jinak se výroby kni-hy neúčastnil.

Název knihy je poměrně přesný a vysti-huje tu výbornou skutečnost, že jde o na-prosto původní dílo českých (a několikaslovenských) mykologů a fotografů hub(nejde tedy o často krkolomný a věci ne-znalý překlad). Na psaní textu se podílelinaši přední odborníci nebo znalci hub (cel-kem je jich osm). Své zdařilé fotografie do-dalo celkem 36 autorů (nikoli profesionálů— fotografů, ale profesionálních i amatér-ských mykologů fotografujících houby), au-torem kreseb a maleb je A. Bielich.

Kniha začíná krátkou předmluvou hlav-ních autorů: F. Kotlaby, V. Antonína a jejichodborného konzultanta Z. Pouzara. Vhodnéje zveřejnění jejich fotografií a krátkých ži-votopisů. Poté následuje 8 obecných kapi-tol od pěti dalších autorů. Názvy jsou: Vítej-te v říši hub, Houby ve světě, Léčivé houby,Otravy houbami, Halucinogenní houby,Plísně a mykotoxiny v potravinách, Chrá-něné houby, Pěstujeme houby. Text je vel-mi čtivý, proložený fotografiemi, tabulka-mi, různým grafickým zvýrazněníma ilustracemi. Mnohé informace u nás dosudnebyly publikovány (v populární literatuře)

XXIživa 2/2004

nebo uvádějí na pravou míru fámy a mýty.Potěší to např. v kapitole o halucinogen-ních houbách, která je psána vyváženě,s uvedením ověřených fakt i s upozorně-ním na skrytá nebezpečí těchto hub. Je jenškoda, že kapitoly Vítejte v říši hub a Otra-vy houbami jsou v některých částech po-někud zastaralé, protože čerpají nikoliz moderní, ale ze starší a často už překona-né odborné literatury. Pro tyto kapitoly mělbýt rozhodně vybrán jiný autor. Velmi sche-matické až zavádějící jsou také pérovky nastranách 11, 12 a 13.

Pak následuje nejrozsáhlejší část knihy— atlas (F. Kotlaba, V. Antonín, lektorovalZ. Pouzar), kde nalezneme popisy, foto-grafie a u některých důležitých druhůi malby celkem 449 druhů velkých hub.Autoři vybrali hlavně typické a nápadné zá-stupce jednotlivých skupin s důrazem nanejdůležitější jedlé a jedovaté houby. Popi-sy jsou výstižné, patrná je znalost projedná-vaných druhů. Autoři pečlivě zpracovaličeskou i latinskou nomenklaturu, takžekniha může být v tomto směru považovánaza určitý vzor. Mám jen tyto připomínky: nastr. 98 je chybně uvedeno, že hlenky patřímezi živočichy (patří mezi prvoky), také ženeplatí rovnítko plodnice = stroma (stromaje útvar obsahující plodnice) — chybněpoužito např. na str. 101, že se v modernímykologii upouští od používání termínůperfektní a imperfektní stadium a používáse termínů teleomorfa (ne telomorfa — viznapř. str. 102) a anamorfa.

Pastvou pro oči jsou fotografie. Každýdruh je zobrazen v pohlednicovém formátu(!), ty význačnější jsou zastoupeny i několi-krát. Záběry hub jsou velmi náročné na přes-né zachycení barev a různých detailů a pakna dokonalou reprodukci. V obojím je knihana špičkové úrovni; mnohé fotografie jsounavíc výborné i po estetické stránce. Zřetel-ně se tu projevilo, jak je důležitý přísný vý-běr fotografií. Popravdě je však třeba říci, žei v této knize se objevily i horší záběry —nejčastěji proto, že na snímcích jsou přílišmladé a netypické plodnice (namátkounapř. pstřeň dubový, chorošovec sírový, šu-pinovka slizká), vybledlé plodnice (např. pa-tyčka rosolovitá, ouško kornoutovité, slizáklepkavý, šťavnatka pomrazka) nebo že křik-lavě nesouhlasí text a fotografie (u baňkyvelkokališné se opěvuje krásná fialová barvaplodnic, po které na fotografii není ani pa-mátky). Někdy je obrázek krásný, ale záběrmá špatný úhel, takže některá důležitá částhouby není vidět — např. barva lupenů (tře-penitka svazčitá, t. maková, t. cihlová). Pod-le mého názoru jsou vyloženě špatné jendva snímky: polnička tuhá a ryzec ďubkova-ný (má být žlutý, na snímku je oranžovohně-dý). Celkově je procento horších záběrů nej-nižší, jaké kdy u nás v knize o houbáchvyšlo, a tak můžeme obrazovou část tétopublikace označit za nejkvalitnější v této ka-tegorii za posledních asi tak 10 let.

Ve dvou případech mám pochybnostio správnosti určení druhů na fotografiích.Domnělá Clavulina cinerea na str. 128bude spíše Clavulina coralloides a záběrypošvatky obecné (str. 220) a pošvatky žlu-toolivové (str. 221) podle mne představujív obou případech pošvatku žlutoolivovou.

Další částí knihy je kulinářská kapitola:Houby v kuchyni. Ta je jedním slovemskvostná, protože dokonalé záběry nejrůz-nějších jídel z hub a velké množství zajíma-vých receptů přímo provokují k experi-mentování.

Následuje kapitola Houbařův rok, vtipněglosovaný průvodce houbařskou sezónou.Potíž je v tom, že to je notoricky známýtext Z. Kluzáka (i když výborný), který užvyšel tiskem několikrát. Zde mohlo nakla-datelství požádat o spolupráci jiného my-kologa, který by téma pojal zase jiným, „ne-okoukaným“ způsobem.

Knihu uzavírá přehled některých lido-vých jmen hub, rejstřík a seznam autorů fo-tografií. Je tedy možné příslušného autorapožádat o mikroskopické ověření plodnic,které fotografoval (pokud je zachoval v ně-jakém herbáři). Co naopak knize citelněschází, je slovníček, který by čtenáři vy-světlil některé speciální termíny běžněpoužívané v textu.

Závěrečné hodnocení této encyklope-die vyznívá jednoznačně kladně. Je to kni-ha původní, dobře napsaná, opatřenákrásnými a výborně reprodukovanými foto-grafiemi; přestože je zaměřená na širokévrstvy čtenářů, není podbízivá ani nezís-kává popularitu lacinými senzacemi nebopřeháněním. Dobře se pozná, že knihy ur-čené pro nejširší veřejnost musí dělat nej-lepší znalci příslušného oboru — jedině timohou posoudit pravdivost, závažnosta vzájemné proporce údajů, které se před-kládají širokému publiku. Kniha Houby —česká encyklopedie je vhodná pro každé-ho, kdo cítí k houbám nějaký vztah. Pokudtento vztah máte, neváhejte a knihu sikupte —žádnou tak všestranně zaměře-nou knihu o houbách na českém trhu ne-najdete.

Jan Holec

J. Havel, J. Štursa: PPŘŘÍÍRROODDNNÍÍ RRÁÁJJEE SSVVĚĚTTAA..Ottovo nakladatelství, divize Cesty. Praha2003, 256 str., cena neuvedena

Vztah mezi přírodou a společností pro-dělává v současné době celosvětovou krizipodmíněnou stále se zvyšujícími nárokypřekotně vzrůstající lidské populace. Tyvedou až k plenivému využívání přírod-ních zdrojů spojenému s ničením přírod-ních hodnot za nebývalého poklesu zna-losti přírody a jejího významu v nejširšíveřejnosti. Není divu, že přírodovědcii prostí lidé, kteří neztratili vztah k příroděa krajině, bijí na poplach a že vznikají eko-logická hnutí pronikající i do politickéhoživota. Tento stav byl i jedním z popudů kevzniku výpravného díla o nejkrásnějšíchpřírodních zákoutích naší planety, kteránám představují nádherné snímky fotogra-fa Jiřího Havla a texty přírodovědce JanaŠtursy. Nejde totiž jen o běžnou obrazovoupublikaci, nýbrž, jak napsal autor předmlu-vy a náš přední ochranář Jan Čeřovský,o jakousi stručnou populární ekologii zem-ské souše.

Nejlépe to ilustrují názvy a náplň jedno-tlivých kapitol. Úvodní se zabývá diverzi-tou živého světa, jeho vývojem i součas-ným ohrožením, druhá ochranou okrskůdosud zachovalé přírody, především v nej-cennějších národních parcích, třetí neži-vou přírodou a jejími proměnami v čase,čtvrtá lesy a jejich rozložením na kontinen-tech, zatímco pátá — Vláda trav — líčí ste-pi, savany, pampy a prérie, hlavně tropic-kých formací, které se dodnes zachovalyna velkých plochách. Šestá kapitola se vě-nuje vodě ve všech skupenstvích jakožtozákladní podmínce života. Sedmá zachycu-

je spektrum organismů od průkopnickýchmechů a lišejníků, zástupců nejrůznějšíchtypů vegetace od našeho česneku hadíhoaž po kaktusy, i živočichů od žiraf a zeberaž po lachtany a rypouše, nezapomíná sevšak ani na motýly a houby. Obsahuje i je-dinečné fotografie podivuhodné flóry z ná-rodních parků v tropických velehorách Mt.Kenya ve východní Africe a Sagarmathav Himálaji. V osmé kapitole nazvané Kop-ce, hory, velehory najdeme nádherné sce-nérie z velkých pohoří celého světa od Al-jašky po Patagonii, od centrálních Alpa Kavkazu až po rudé pískovcové báně vevyprahlé severní Austrálii. V závěrečné de-váté kapitole — Příroda a člověk — se auto-ři vracejí k nejpalčivějšímu tématu dnešnídoby — k postupnému ničení přírodníchkrás a hodnot. A tak končí povzdechem tý-kajícím se dlouholetého sporu o využívánínaší nejvyšší hory Sněžky s poukazem na to,oč lépe na tom je třeba nejvyšší štít Slovin-ska — Triglav.

I když hlavní důraz se klade na živou pří-rodu, zachycenou opravdu v mimořádněbohatém výběru, přece v knize najdemei vynikající obrazy geologické stavby, jakotřeba vrásové struktury vystupující v Ná-rodním parku Durmitor v Černé Hoře nebove francouzském Národním parku Mercan-tour v Alpách.

Snad největší klad díla však představujeharmonické skloubení skvěle reproduko-vaných barevných snímků vysoce hodnot-ných z přírodovědeckého hlediska i este-tické působivosti a průvodního textu.V tom je dílo opravdu mimořádné a auto-rům lze jen gratulovat. Samozřejmě nechy-bí ani terminologický slovníček a podrob-ný rejstřík latinských i českých názvůrostlin a živočichů, zobrazených přírod-ních jevů i pomístních názvů. Dík anglic-kému souhrnu se s obsahem může sezná-mit i cizinec.

Nicméně úkolem recenzenta je hledati případné nedostatky, kterých je sice po-skrovnu, přece však zasluhují zmínky.Tak na str. 29 uvedená nereálná plochaKrügerova národního parku (2 milionykm2) je zřejmě přehlédnutím, na str. 222se v textu hovoří o hvozdících (Diant-hus), ač na snímku jde nepochybněo plodnou dryádku. Julské Alpy se sicevyvrásnily v třetihorách, jejich vápencejsou však starší. Některé nepřesnosti na-jdeme i v terminologickém slovníčku:mezi horniny vulkanické (výlevné, so-pečné) jsou zařazeny i hlubinné vyvřelinyjako gabro a žula, mezi metamorfovanéhorniny i dolomity a břidlice, kategoriepřírodní park v soustavě chráněných úze-mí ČR není totožná s CHKO. Jde však ves-měs jen o drobné nepřesnosti, které ne-mají vliv na vysokou hodnotu publikace.

Co říci na závěr? Každý, kdo má rád pří-rodu nebo vnímá estetiku krajiny, se budes potěšením probírat tímto dílem. Českýpřírodovědec a ochranář s obdivem po-hlédne na nádherné scenérie z bohaté pří-rody dalekých zemí, ale pak si uvědomí, ženaše malé území sice ještě oplývá rozma-nitostí — diverzitou živé i neživé přírody,ale že jde o jevy jak co do rozsahu, tak po-čtu malé a tudíž víceméně ohrožené a bo-hužel postupně ničené. Doufejme, že díkvynikajícímu zpracování knihy si čtenářiuvědomí, jakou hodnotu má příroda prozdraví a pohodu lidí, a více podpoří snahyo zachování toho, co nám dosud zbývá.

Vojen Ložek

XXII živa 2/2004

XXIIIživa 2/2004

Lesnická entomologieJ. Kř í s tek , J. Urban

Po téměř padesáti letech vychá-zí nová Lesnická entomologie.Autoři shrnují informace o morfo-logii a zejména ekologii z lesnické-ho hlediska významného hmyzu:škůdců lesních dřevin, ale i oponu-jících hmyzích škůdců a indiferent-ních skupin hmyzu. Pozornost jevěnována tzv. statutárním druhům,ale také nejmodernějším metodámochrany lesních porostů. Ve spe-ciální části jsou uvedeny důležitéúdaje z bionomie a ekologie kon-krétních druhů, případně vyššíchsystematických jednotek.530 str. – 217 obr. – 200 bar. a čb.

fotografií – váz. lamino – cena 295 Kč

Vratnost a nevratnostdynamických systémůJ i ř í Horák , Lad i s l av Kr l ín

Kniha pojednává o nerovnovážnéstatistické mechanice, o vybudová-ní matematické struktury teoriepřechodu dynamického systémuz libovolného stavu do stavu s maxi-mální entropií. Teorie vratnostia nevratnosti je spolu s Boltzmanno-vou teorií výchozím bodem mnohakoncepcí založených na aplikacíchteorie pravděpodobnosti. V knizeje doloženo, že dynamické systémys počátečními podmínkami, kteréby vyvolaly opačný průběh dyna-mických procesů, se stávají absolut-ně nepravděpodobnými; zde vznikánevratnost.

180 str. – obr. v textu – váz. lamino – cena 149 Kč

Brána jazykem otvíraná/aneb O češtině světové/J i ř í Mar van

Sbírka rozmluv, úvah a esejí o ja-zyce, které během autorova půso-bení na evropských, americkýcha australských univerzitách vychá-zely časopisecky v deseti jazycíchna třech kontinentech. Výlety dodalší stovky jazyků celého světa pakčtenáře přesvědčí, že netušená pro-pojení těchto jazyků s češtinou činíji jazykem světovým. Kromě názor-ných jazykových map a srovnáva-cích tabulek k atraktivnosti díla při-spějí i ilustrace Jiřího Slívy.350 str. – 16 ilustr. – váz. lamino –cena 225 Kč

Využití metod umělé inteligen-ce ve vodním hospodářstvíK. Nacháze l , M . S t a r ý,J.Zezu l ák a ko lek t i v

Publikace přibližuje vodohospo-dářům kvalitativně nové metodyumělé inteligence, objasňuje jejichprincipy a ukazuje na příkladechmožnosti aplikací ve vodním hos-podářství. Uvádí mezníky ve vývojiumělé inteligence a současný směrk řešení problémů neurčitosti. Za-bývá se i projektováním infor-mačních systémů (řízením týmua softwarovou profesí). Největšípozornost věnuje genetickým algo-ritmům, neuronovým sítím a meto-dám teorie fuzzy množin.

360 str. – obr. v textu – váz. lamino – cena 260 Kč

Tepelné bariéryJ. Kuneš , Z . Vese lý,M. Honner

Tepelné bariéry představují zdán-livě úzkou technickou záležitostomezující se na ochranu materiálupřed extrémními teplotami. Veskutečnosti však jde o oblast dotý-kající se celé přírody, včetně člově-ka a s ním spojeného technickéhopokroku. Příroda vybavila v dlou-hém historickém vývoji nejen živo-čichy, ale i rostliny systémem ter-moregulace, v němž významnouroli hrají tepelné bariéry. Knihauvádí výsledky dlouhodobého vý-zkumu především technických te-pelných bariér, jehož součástí

je snaha o jejich systemizaci a aplikace. Přirozené tepelné bariéryjsou přitom zdrojem inspirace a poučení.304 str. – 8 str. bar. křídové přílohy – váz. lamino – cena 295 Kč

Mistr Týnské kalvárie/Český sochař doby husitské/Mi lena Ba r t lová

Kniha je věnována jedné z nej-výraznějších osobností českéhostředověkého umění. Sochař, jehožskutečné jméno neznáme a které-ho nazýváme Mistr Týnské kalvá-rie, působil v neklidné době husit-ských válek. Autorka zasazujeMistra do středoevropských souvis-lostí a představuje ho jako zaklada-telskou osobnost českého pozdněgotického sochařství.180 str. – 32 str. čb. obrazové přílo-hy – německé resumé – váz. lami-no – cena 195 Kč

ACADEMIA, nakladatelství AV ČRLegerova 61, 120 00 Praha 2, tel. 224 941 976, fax 224 941 982e–mail: odbyt@academia.cz, http://www.academia.cz, objednávky: 296 780 510, e–mail: expedice@academia.cz

Objednávky přijímá poštou nebo e–mailem: Knihkupectví Academia:ACADEMIA, sklad — expedice Václavské nám. 34, Praha 1, tel. 224 223 51–3Rozvojová 135, 165 02 Praha 6–Suchdol Národní tř. 7, Praha 1, tel. 224 240 547tel./fax: 220 390 510(11), e–mail: expedice@academia.cz Na Florenci 3, Praha 1, tel. 224 814 621Čtenáři ze SR si mohou knihy zakoupit nebo objednat Nám. Svobody 13, Brno, tel. 542 217 954–6na adrese: Knihkupectvo AF, s.r.o., Kozia 120, 811 03 Bratislava Zámecká 2, Ostrava, tel.: 596 114 580

Možnost rozšíření aprobaceo biologii pro 6.–12. ročník

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovyv Praze, katedra biologie a ekologické vý-chovy, otevírá nový běh tříletého rozšiřují-cího studia Biologie a geologie se zřetelemk environmentální výchově.

Absolventi tohoto studia získávají osvěd-čení o způsobilosti vyučovat biologii a geo-logii na základní a střední škole. Jednoobo-rové studium je soustředěno do týdenníchbloků (leden, červenec, září). Výuka probí-há v řadě přírodovědně zajímavých územía na Pedagogické fakultě. Kromě inovaceobsahu učiva se důraz klade na terénní i la-boratorní práce a exkurze. V environmentál-ní výchově se soustředí na práci středisekekologické výchovy a na školy s ekologic-kou orientací. Studium probíhá v rámci pro-gramu Celoživotního vzdělávání a účastnícistudia si na výuku připlácejí. Pokud se poda-ří včas shromáždit dostatečný počet studen-tů, je plánován první vzdělávací blok doCHKO Blaník v červenci 2004. Studiumpředpokládá předchozí diplom uchazeče naúrovni magistra, osvědčení tento diplomrozšiřuje o novou aprobaci. Další informacea přihlášky získáte na adrese: PaedDr. PavelKocourek, Pedagogická fakulta UK, katedrabiologie a environmentální výchovy, M. D.Rettigové 4, 116 39 Praha1. E–mail: kocou-rek.pavel@post.cz, tel.: 221 900 144 nebomobil: 737 445 810.

Pavel. Kocourek

KKOOUUPPÍÍMM::ŽŽIIVVUU ročník 1953. Růžena Rubnerová, Le-chova 652, 686 01 Uherské Hradiště.

PPRROODDÁÁMMŽŽiivvuu ročníky 1953–2003, kompletní sváza-né v deskách. Tel.: 577 115 528KKnniihhyy::ŠTĚPÁNEK: Naše chráněné užitečné ptac-tvo, JIRSÍK: Na svobodě, za mřížemi,BECK: Pán džungle — tygr a lidé, HOL-MAN: Listnáče v létě, ŠTĚPÁNEK: Klíč na-šich obratlovců, oživené vody, SLÁMA: Ana-tomie a fyziologie hospodářských zvířat,DYK: Naše ryby; Naše rybářství, KOPEC-KY: Mineralogie a geologie, OBENBERGER:Život mravenců; Příroda a její divné děti,Zvířátka a lidé, Zvířata a zvířátka, POLÍV-KA: Botanický klíč, PILÁT: Atlas hub, JIR-SÍK: Jak žijí zvířata, SADIL: Naši mravenci,JELÍNEK: Velký obrazový atlas pravěkéhočlověka, MALÁ: Stopy vývoje člověka, KO-MÁREK: Všeobecná zoologie, STANĚK: Zeživota zvířat pražské zoo, SLAVÍK: Úvod dospec. mineralogie, BREHM: Ilustrovaný ži-vot zvířat 3. díly, ABSCHNER: Cesty zvířat,MORGAN: Pravěká společnost, DOSTÁL:Květena ČSR + il. klíč, HIEKE: Moravské zá-mecké parky a jejich dřeviny, BAUM: Jakpoznáme naše zvířata, KODYM: Ochranačs. přírody a krajiny, PILÁT: Alpinky, PO-LÍVKA: Rostliny cizích zemí, NAUMANN:Skalky a skalničky, KADLEČÁK: Český vče-lař, VOHNOUT: Včelařova čítanka, KAVI-NA: Botanika zemědělská, JENSEN: Dlouhácesta hist. člověka, ANDRESKA: Rybářstvía jeho tradice, VOLF: Rybářská zdravověda.Luděk Hucula, Chlum 20, 270 21 Pavlíkov,tel. 606 785 133, 313 533 383 (večer).

J. Svobodová , M . Koš ťák , P. Š těpá -nek , M . Mazuch : MMÁÁLLOO ZZNNÁÁMMÁÁ KKAAMM--ČČAATTKKAA.. Academia, Praha 2003, 198 stran,295 Kč

Psát recenze na takovou publikaci, jako jekniha Málo známá Kamčatka, skýtá opravdo-vé potěšení. Její autoři nejsou v cestování postátech bývalého Sovětského svazu žádnýmizačátečníky. Jsou odborníky v oboru geolo-gie, vulkanologie, paleontologie a dva z nichjsou dokonce aktivními horolezci, kteří zdo-lali i sedmitisícové vrcholy. Podávají nám takzasvěcený popis krajiny a přírodních dějůa přestože kniha obsahuje i exaktní fakta, ne-působí suchopárným dojmem a jsou čtenářipředkládána vtipnou a populární formou.

Publikace popisuje dvě zhruba dvoumě-síční cesty na Kamčatku, konané v letech1998 a 2000. Základ tvoří zápisky ze dvouna sobě nezávislých deníků, které se střída-jí s tematickými kapitolami zabývajícími segeografií, sopkami, rostlinstvem, živočichy,etnografií, historií objevování Kamčatkyatd. Celky jsou odlišeny různým typem pís-ma a toto přehledné členění umožňuje sle-dovat průběh expedice z různých pohledů.

Kniha nás postupně provede kolem jižvyhaslých, ale i aktivních vulkánů. Jejímprostřednictvím nahlédneme i do jejich nit-ra. Během expedice se ráz krajiny rychlemění a ze šťavnatých údolí plných rostlin-stva a zvěře putujeme kolem mrazivých a le-dem pokrytých vrcholů sopek až k horkýmkráterům, kde nenajdeme známky života.Místo tak pusté a extrémní, že v minulostiposloužilo k testování populárního Luno-chodu.

Cestování v této oblasti se pochopitelněneobešlo bez dramatických momentů, kte-ré jsou v knize líčeny místy syrově, jakobyse odehrávaly právě nyní, a jindy zase s pat-

řičným nadhledem. Líčí okamžiky setkánís medvědy, zdolávání divokých řek, bloudě-ní cestovatelů v nepřehledném terénu a po-hyb v území zamořeném sopečnými plyny.

Nejcennější část knihy popisuje pobytv Kronocké rezervaci, pravé přírodní perleKamčatky, kam je vstup umožněn jen nazvláštní povolení z důvodu vědeckého vý-zkumu. V nedalekém Údolí smrti autoři su-gestivně popsali naprosto nehostinnou ob-last, kde přímo před očima docházík fosilizaci rostlin a živočichů. Pro podobnépodmínky je v knize srovnávána s českoulokalitou Tuchořice, která je pravým pohře-bištěm třetihorní fauny. V údolí Uzonu lzezase spatřit přírodní vznik ropy nebo pod-mínky, které na Zemi panovaly před miliar-dami let, kdy se rozvíjel primitivní život.Zde se však snoubí s životem současným.

Jak zlomyslné a drsné může být počasí naKamčatce, popisuje část o neúspěšném vý-stupu na nejvyšší horu, sopku Ključevskaja,nebo vyprávění o řádění pravé kamčatsképurgy.

Kniha obsahuje praktické rady, jak v tétooblasti cestovat, a upozorňuje na nesnáze,které je třeba překonat. Kvalitní barevnésnímky mnohdy překračují rámec běžné re-portážní fotografie. Pro přehlednost jsou za-řazeny instruktivní mapky, schémata, strati-grafická tabulka a terminologický slovník.

Publikace se tak stává uceleným infor-mačním zdrojem o této oblasti. Díky svémuoriginálnímu multidisciplinárnímu pojetí jev češtině ojedinělým dílem a cena publika-ce je v tomto kontextu velmi příznivá. Pou-tavé vyprávění o putování touto oblastíčtenáře doslova nadchne a vyvolá neodo-latelnou touhu se na Kamčatku podívat.V tom případě jej však kniha přijde poměr-ně draho.

Boris Ekrt

XXIV živa 2/2004

KALENDÁŘ BIOLOGA

2266..––3300.. dduubbnnaa 22000044:: 3344.. JJíírroovvccoovvyy pprroottoo--zzoooollooggiicckkéé ddnnyy.. Josefův Dvůr, ČR. http://www.parazitologie.cz/protozoologie/

3300.. dduubbnnaa––22.. kkvvěěttnnaa 22000044:: XXIIXX.. kkoonnffeerreenn--ccee ČČeesskkéé hheerrppeettoollooggiicckkéé ssppoolleeččnnoossttii.. Dešt-né v Orl. horách. http://web.quick.cz/her-petologie

11..––44.. kkvvěěttnnaa 22000044:: 1144tthh EEuurrooppeeaann CCoonnggrreessssooff CClliinniiccaall MMiiccrroobbiioollooggyy aanndd IInnffeeccttiioouuss DDii--sseeaasseess.. Praha, ČR. Prof. J. Jelínková, Institutpro postgraduální vzdělávání lékařů a far-maceutů, Ruská 85, Praha 10, e–mail: jelin-kova@ipvz.cz, http://www.akm.ch

66..––77.. kkvvěěttnnaa 22000044:: VVIIII.. ČČeesskkáá iicchhttyyoollooggiicckkáákkoonnffeerreennccee.. Vodňany ČR. Jihočeská univer-zita v Českých Budějovicích a Výzkumný

ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňa-nech. Ing. B. Vykusová, e–mail: vykuso-va@vurh.jcu.cz, http://www.vurh.jcu.cz

1177..––2211.. kkvvěěttnnaa 22000044:: ČČeesskkéé aa sslloovveennsskkéé ppaa--rraazziittoollooggiicckkéé ddnnyy.. Ostravice, ČR. Česká para-zitologická společnost, Mgr. H. Franková,e–mail: hana.frankova@znova.cz, http://www.parazitologie.cz/akce

33..––55.. ččeerrvvnnaa 22000044:: 1133tthh IInntteerrnnaattiioonnaall SSyymm--ppoossiiuumm oonn HHIIVV aanndd EEmmeerrggiinngg IInnffeeccttiioouussDDiisseeaasseess.. Toulon, Francie. http://www.avps.org/2003/hiv.htm

1122..––2211.. ččeerrvvnnaa 22000044:: 55tthh IInntteerrnnaattiioonnaall CCaarr--nniivvoorroouuss PPllaanntt CCoonnffeerreennccee.. Lyon, Francie.http://www.carnivorousplants.org/latest-news/2004 conference

1133..––1177.. ččeerrvvnnaa 22000044:: 1100tthh IInntteerrnnaattiioonnaallCCoonnffeerreerreennccee oonn FFuunnccttiioonnaall MMaappppiinngg oofftthhee HHuummaann BBrraaiinn.. Budapest, Maďarsko.http://www.conferences.hu

OOPPRRAAVVAA::V článku Biologie, ekologie a rozšíření vstavače osmahlého (Živa 2003, 5: 207-209) došlonedopatřením v odstavci „Rozšíření v České republice“ u lokality „na Vimpersku u obceSvatá Máří“ k vynechání poznámky, že nejde o zjištění autorky článku, nýbrž o nový objev(z r. 2002) studenta Vysoké školy lesnické v Brně D. Půbala.V minulém čísle Živy (1/2004) nebyly omylem zaneseny do dále uvedených textů autorskékorektury. V recenzi J. Nedomové na knihu ZTRACENÁ MOŘE UPROSTŘED EVROPY (Aca-demia 2003) — kulér str. VI, byla narušena na několika místech plynulost textu a došlok faktickým nepřesnostem. Např. u termínu litologie byla uvedena starší definice pojmujako nauka o horninách. V současnosti je termín chápán především jako makroskopický po-pis usazených hornin. Recenzi na publikaci MÁLO ZNÁMÁ KAMČATKA (Živa 2004, 1: VI)z výše uvedených důvodů přetiskujeme znovu. Autorům i čtenářům se redakce omlouvá.

INZERTNÍ SLUŽBA ČTENÁŘŮMi BEZPLATNÁ i

XXVživa 2/2004

Jak dál při naplňování Úmluvyo biologické rozmanitosti

Úmluva o biologické rozmanitosti(CBD) si vytyčila tři základní cíle: ochra-nu biodiverzity na všech třech základníchúrovních (geny/jedinci, populace/druhy,ekosystémy/krajina), udržitelné využívá-ní jejích složek a spravedlivé rozdělovánízisků vyplývajících z využívání genetic-kých zdrojů včetně soudobých biotech-nologických postupů (viz Živa 2002, 4:146–149). O jejich konkrétním naplňová-ní jednají jednou za dva roky na zasedá-ních konference smluvních stran zástup-ci zemí, které na sebe převzaly závazkyúmluvy. Podrobně se diskutují doporuče-ní připravená Poradním orgánem pro vě-decké, technické a technologické záleži-tosti a přijímají se politická rozhodnutío dalším směrování CBD.

7. konference smluvních stran CBD seuskutečnila 9.–20. února 2004 v malajskémetropoli Kuala Lumpuru a zúčastnilo sejí více než 2 300 delegátů, zastupujících164 vlád a Evropské společenství (ES),mezivládní a mezinárodní či národní ne-vládní organizace, místní a domorodé ko-munity, vědeckovýzkumná pracoviště,univerzity a soukromý sektor. Ministerskáčást jednání hostila víc než 120 ministrůa dalších vysokých státních úředníkůz jednotlivých zemí.

Delegáti v průběhu dvoutýdenníhomaratónu přijali celkem 33 rozhodnutí,z nichž vybereme jen některá. Bezesporunejvětší pozornost byla věnována proble-matice chráněných území a ekologickýchsítí (viz Živa 2004, 1: X). Přestože se ná-zory jednotlivých zemí na to, jakými prio-ritami by se smluvní strany měly řídit přinavrhování a péči o chráněná územíznačně lišily, podařilo se nakonec přecejen přijmout ambiciózní program prochráněná území. Dokument předpoklá-dá, že vlády vytvoří a budou udržovatúčinně spravované, ekologicky reprezen-tativní soustavy chráněných území. Ty byměly do r. 2010 na souši a do r. 2012v mořském prostředí vytvořit ucelenouglobální soustavu, významně napomáha-jící zpomalit v celosvětovém měřítkurychlost a rozsah ubývání biodiverzity.Zvláštní pozornost by státní institucea další zainteresované strany měly věno-vat přeshraničním chráněným územím.Přestože zákonodárství, historický vývoja politická podpora národním parkům,přírodním rezervacím a dalším katego-riím chráněných území nebývají v jednot-livých zemích srovnatelné, neuspěl ná-vrh, aby byly v rámci CBD navrženya přijaty minimální standardy, které bykupř. určitý národní park měl splňovat,aby mohl být považován za skutečný ná-rodní park. Potvrzuje se, že pro objektiv-ní ohodnocení nejen přírodovědeckéhoa estetického, ale i hospodářského a spo-lečenského významu chráněných územíchybí objektivní vyčíslení ekosystémo-vých statků a služeb, které poskytují lidem.Ekonomie životního prostředí pojmemekosystémové statky rozumí produkty eko-systémů využívané lidmi (dřevo, rybynebo léčivé rostliny aj.). Naproti tomu

ekosystémové služby zahrnují procesya podmínky přírodních ekosystémů, kte-ré podporují činnost člověka a udržujíexistenci lidské civilizace na Zemi: patřímezi ně např. regulace složení plynův ovzduší, vytváření zásob vody nebotvorba půdy. Protože chráněná území bý-vají často chápána jako překážka hospo-dářského rozvoje, měl by být při jejichvyhlašování a správě uplatňován tzv.účastnický přístup. Při něm věnujemezvýšenou pozornost místním obyvate-lům, a to včetně toho, že se podílejí narozdělování zisku, který chráněná územívytvářejí. Zejména v rozvojových a post-komunistických zemích bývá tato skuteč-nost méně příznivá. K řádné správě vý-znamných kategorií vyhlášených územíjako jsou národní parky tady ve velkémchybějí nezbytné kapacity včetně finanč-ních prostředků.

Po tomto zasedání konference přibylmezi tématické programy činnosti CBD,zaměřené na biodiverzitu hlavních biomůnebo typů prostředí, další, věnovaný ten-tokrát horské biodiverzitě (viz Živa 2003,2: XXIV). Jednání se zabývalo i otázkou,jak zlepšit výměnu technologií a vědec-kotechnickou spolupráci mezi signatář-skými zeměmi CBD. Připomeňme, že po-jem technologie v této souvislosti zahrnujejak hmotné technologie, tak nejrůznějšímetody, dovednosti a postupy, sloužícík dosažení výše zmiňovaných tří strate-gických cílů úmluvy. Vůbec poprvé v de-setileté historii CBD máme k dispozicipraktické zásady a podrobnější návod naudržitelné využívání složek biodiverzity,připravené v květnu 2003 na pracovnímsemináři v Addis Abebě (viz Živa 2003, 3: LVII). Pokud chceme být objektivní,musíme přiznat, že mechanismus výmě-ny informací, souvisejících s péčí o biodi-verzitu, vytvářený v rámci CBD, zatím zů-stává pouhým propojením webovýchstránek než bezplatným tržištěm, kde zá-jemce snadno získá rozmanité požadova-né aktuální a věrohodné údaje. Po urči-tém přešlapování na místě se konečněsmluvní strany CBD shodly na několikamálo indikátorech stavu, změn a vývojo-vých trendů biodiverzity, použitelnýchv různých biogeografických, společen-ských a politických podmínkách.

Účastníci jednání se rovněž shodli natom, že vyhlašování nových chráněnýchúzemí v mořském prostředí by se nemělosoustředit jen na pobřežní vody dlouho-době negativně ovlivňované člověkem,ale stranou zájmu ochránců přírody byneměly zůstat ani zdánlivě nedotčenémezinárodní vody, což jsou podle Úmlu-vy OSN o mořském právu části světové-ho oceánu, obvykle se nacházející vevzdálenosti větší než 200 mezinárodníchnámořních mil (390,4 km) od pobřeží.Protože z velké části je to moře, kam jižnedosahuje kontinentální šelf, bývajíznačně hluboké. Vlečné sítě opatřené těž-kým závažím umožňují rybářům lovit moř-ské živočichy i z hloubky kolem 2 km. St-řízlivý odhad uvádí, že ročně se tímpoškodí 15 milionů km2 mořského dna,což je 150krát více než činí roční úbyteklesů následkem kácení.

A na závěr jednu poznámku. Rozsahčinností vyžadovaných po smluvních stra-nách a diskutovaných na vrcholných jed-náních CBD je již dnes takový, že obsáh-nout je začíná činit těžkosti i těm vládám,které na zasedání konference smluvníchstran vysílají početné delegace. A to už aninehovoříme o tom, že smluvní strany, byschválená doporučení měly podle svýchmožností také realizovat.

Podle mého názoru bude řešením ne-diskutovat na konferencích smluvníchstran všechny tematické programy, ale jennepochybné priority. Protože se úmluvauskutečňuje v rámci OSN, jsou její smluv-ní strany rozděleny geopoliticky do něko-lika regionálních skupin. Výraz regionv tomto smyslu neznamená vnitrostátníúzemní jednotku státní správy, jako jekraj, provincie nebo spolková země.V mezinárodních vztazích jím obvyklemáme na mysli určitý kontinent nebojeho část. Právě přenesení aktivit CBDvíce do regionálních skupin, do geopoli-tických či ještě lépe biogeografickýchskupin může napomoci usměrnit poně-kud rozbředlé naplňování záměrů.

Příští konference smluvních stran CBDse uskuteční v první polovině r. 2006v jedné ze zemí s mimořádnou druhovoubohatostí — v Brazílii.

Jan Plesník

Kreslil V. Jiránek

Role biokoridorů při šíření rostlin:příklad ohroženého pryskyřníku

Rozpad (fragmentace) původních bio-topů ovlivňuje organismy hned dvěmazpůsoby. Jednak rozloha nově vzniklýchfragmentů omezuje početnost v nich žijí-cích místních populací, jednak izolace ta-kové biotopové plošky významně ztěžujevýměnu jedinců mezi místními po-pulacemi. Migrace mezi jednotlivými po-pulacemi proto může podstatným způso-bem omezit negativní vliv rozpadubiotopů na organismy.

Otázkou, do jaké míry mohou napomo-ci překonat vzájemnou izolovanost plo-

šek vhodného biotopu biologické korido-ry, se ochranářští biologové intenzivně za-bývají nejméně dvě desetiletí. Ačkoli v po-slední době uveřejněné rešerše docházejíspíše k závěru, že biokoridory skutečněza určitých podmínek podporují šíření(rozptylování) jedinců v krajině, někteříautoři v této souvislosti upozorňují, že na-opak mohou usnadňovat pronikání invaz-ních vetřeleckých druhů, predátorůa konkurentů do nových stanovišť. I kdyžhovoříme o organismech, všechny studiepodporující užitečnost koridorů se až do-sud týkaly jen volně žijících živočichů.

Francouzští badatelé pod vedením F.Kirchnera z pařížského Národního příro-dovědeckého muzea zkoumali vliv bio-koridorů na šíření pryskyřníku Ranun-culus nodiflorus. Tato ohrožená rostlinaroste v občasných tůních, které ve zná-mém lese ve Fontainebleau spojovaly při-rozené koridory, konkrétně úzké pásypůdy bez vegetace. Jakmile je po dešti za-

plaví voda, mohou se jimi šířit semenapryskyřníku. Pro obdobnou skupinu míst-ních populací téhož druhu, navzájem pro-pojených právě migrujícími jedinci, se jižod konce 60. let 20. stol. vžilo označenímetapopulace čili populace populací.

Provedená genetická analýza se zaměři-la na 6 enzymů získaných z mladých listůve 44 tůních. Ukázalo se, že genetická di-ferenciace je výrazná mezi místními po-pulacemi zkoumané mokřadní rostliny,obývajícími jednotlivé tůně v rámci jednémetapopulace. Naproti tomu mezi studo-vanými vzájemně izolovanými metapopu-lacemi nebyla tak zřetelná. Statistický roz-bor získaných údajů odhalil, že propojenítůní periodicky zaplavenými biokoridorypodporujícími šíření semen vykazovaloznačný negativní vliv na genetickou roz-různěnost místních populací. Tůně pro-pojená koridorem s jinou, na níž sepryskyřník vyskytoval, měla větší pravdě-podobnost, že bude zmiňovanou rostlinou

XXVI živa 2/2004

ZAUJALO NÁS

Brněnské setkáníZoologické dny 2004

Ve dnech 12.–13. února 2004 se v pro-storách Přírodovědecké fakulty Masaryko-vy univerzity v Brně konalo další z pravi-delných setkání širokého okruhu zoologů.Pořadatelé konference — Ústav biologieobratlovců AV ČR, katedra zoologie a eko-logie PřF MU a Česká zoologická společ-nost připravili pro 324 účastníků (z toho168 studentů) vyčerpávající program. Ve23 sekcích odeznělo 124 přednášek a bě-hem obou dnů bylo prezentováno 106 po-sterů. Nejvíce přednášek bylo zařazenov sekci entomologie, ale zajímavé přís-pěvky zazněly ve všech dalších oborech:ornitologie, mammaliologie, ichtyologie,hydrobiologie, zoologie bezobratlých,herpetologie a chiropterologie. Kroměpřednášek zařazených do uvedených sek-cí byly prezentovány dvě popularizačnípřednášky a čtyři přednášky plenární.

Zoologické dny se v Brně pořádají již odr. 1969 a jejich úkolem je poukázat na aktu-ální témata, které v současnosti česká(a částečně i slovenská, neboť setkání sepravidelně zúčastňují hosté ze SR) zoologieřeší. Potěšitelný je především postupnývzrůstající zájem studentů jednak o prezen-taci vlastní práce formou přednášky neboposteru, ale i vysoký zájem posluchačský.Oproti loňskému roku stoupl počet poste-rů, na kterých představují výsledky svéhobádání především studenti. Jejich úroveňbyla většinou na velmi vysoké úrovni, ne-boť využívání moderních prezentačníchtechnologií přestává být problémem. Na le-tošním setkání se však projevil podle méhonázoru jiný trend: jakoby poněkud upadalzájem renomovaných zoologů o toto setká-ní (tento rozdíl je patrný především přisrovnání se zoologickými dny z před něko-lika roků). Při srovnávání s lety uplynulýmise zdál být jejich počet jak mezi přednášejí-cími, tak i mezi pozorně naslouchajícíma rady předávajícím publikem nižší. Odpo-vědí, proč tomu tak je, je samozřejmě více— přes nedostatek času, po konání velké-ho množství různých specializovaný konfe-

rencí. Domnívám se ovšem, že by mělo býtzájmem každého ve vědě již delší dobu pů-sobícího zoologa (a netýká se to samozřej-mě jen tohoto oboru), aby sledoval (a tími směroval), jakým směrem se ubírá zájemmladých adeptů zoologické vědy.

Úroveň prezentací byla většinou velmivysoká, hojně se využívala počítačová pre-zentace s dobrou obrazovou dokumentací.K dobré orientaci o uvedených tématechjistě poslouží kvalitně a přehledně zpraco-vaný sborník abstraktů z konference, kterýkaždý účastník při prezentaci obdržel.S největší pravděpodobností je ještě mož-né ho získat u hlavních organizátorů kon-ference J. Bryjy a J. Zukala (ÚBO AV ČR,Květná 8, 603 65 Brno), vyšel v nákladu400 výtisků.

Hodnotitelská komise určila nejkvalitněj-ší práce mezi přednáškami i postery. Aktiv-ní účast studentů se pořadatelé navíc snažípodpořit i finanční odměnou nejlepšíchprací. Mezi studentskými prezentacemibyly bez rozlišení pořadí vyhodnocenyvždy tři nejlepší práce. Ze všech posterůbyly nejvýše hodnoceny následující (fi-nanční odměna 1 000 Kč): P. Kovařík —Rozdíly v inkubačním chování dvou na

zemi hnízdících druhů pěvců v horskýchpodmínkách, B. Lebloch — Co rozhodujeo umístění snůšky modráska bahenního?a J. Šedivý — Vertikální migrace medúzkysladkovodní (Craspedacusta sowerbyi) vestratifikované nádrži. Mezi nejlepší před-nášky (finanční odměna 2 000 Kč) byly za-řazeny příspěvky V. Gvoždíka: Geografickávariabilita morfologických znaků rosničekHyla savignyi a Hyla arborea, T. Kumstá-tové — Variabilita zpěvu lindušek na lokali-tách se společným a odděleným výskytemaneb Větší agresivita nebo jen „tupost“ lin-dušky luční? a R.Sonneka: Svalová soustavadruhu Eudiplozoon nipponicum a konfo-kální mikroskopie.

S některými přednesenými pracemi sečtenáři budou moci seznámit i na strán-kách časopisu Živa, např. již v tomto číslese představují hned dvě z prací na Zoolo-gických dnech 2004 přednesených —o rozšíření raka kamenáče v Čechách(str. 79) a o ochraně hnědáska chrastavco-vého (str. 76).

Více informací o letošním setkání zoolo-gů se dozvíte na internetových stránkáchhttp://www.ivb.cz.

Ludmila Krupková

Kreslil V. Jiránek

osídlena, než vhodné, ale izolované stano-viště.

Autoři na základě těchto poznatků do-cházejí k závěru, že by koridory mohlyzvyšovat pravděpodobnost přežití rostlin-ných druhů ve fragmentované krajině tím,že napomáhají šíření semen mezi ploška-mi vhodných biotopů.[Conserv. Biol., 17(2003): 401–410]

Jan Plesník

Prodloužení růstové sezóny u olšea ztráta dusíku z opadaných listů

V listech a prýtech vytrvalých i jedno-letých bylin a v listech opadavých dřevindochází v průběhu jejich stárnutí před od-umřením k fyziologickým procesům, přinichž se v buňkách uvolňují mnohé orga-nické i minerální látky a následně se štěpído transportovatelné formy. Tyto tran-

sportovatelné látky (aminokyseliny, cuk-ry) se potom přesouvají buď do mladýchrostoucích orgánů rostliny, anebo na pod-zim před opadem listů do přezimujícíchzásobních orgánů — do kořenů, odden-ků, hlíz či listových pupenů. Tento procesdalšího využívání živin ze zestárlých částíse nazývá reutilizace (též recyklace). Růz-né ekologické skupiny rostlin se mohoui výrazně lišit účinností této reutilizacepro jednotlivé živiny a jednotlivé živiny sezase i u jednoho druhu rostliny liší výraz-ně mezi sebou.

M. Tateno z Tokijské univerzity v Ja-ponsku srovnával na podzim účinnost re-utilizace dusíku u dvou japonských druhůopadavých dřevin: u olše Alnus firma,která má prostřednictvím symbiotickébakterie schopnost fixovat vzdušný du-sík, a u moruše (Morus bombycis), kterátuto schopnost nemá. Listy obou druhůměly hranici mrazové odolnosti –2 °C.Mladé rostliny moruše ztratily schopnostfotosyntézy už v polovině října, ačkoli mi-

nimální teplota byla stále nad bodem mra-zu. Potom jejich listy zežloutly a postupněopadávaly. Naproti tomu mladé rostlinyolše udržovaly svou fotosyntetickou akti-vitu až do poloviny listopadu, kdy mini-mální teplota klesla až na hranici mrazovéodolnosti. Jejich listy potom rychle opad-ly, aniž by změnily zbarvení. Moruše reu-tilizovala 49 % listového dusíku, kdežtoolše vůbec nic. Výsledky tedy dovolujíuzavřít, že olše ve srovnání s moruší pro-dloužila svoji růstovou sezonu o jedenměsíc za cenu ztráty veškerého listovéhodusíku. Množství fotosyntetické energieasimilované olší v této prodloužené růsto-vé periodě bylo asi 6× vyšší, než jaké bybylo potřeba pro náhradu ztráty dusíkuz listů cestou vlastní fixace dusíku. Tato„přebytková“ energetická bilance zřejměumožnila fixátorům dusíku z řad opada-vých stromů vyvinout tuto strategii ztrátylistového dusíku. [Oecologia 2003, 137:338–343]

Připravil L. Adamec

XXVIIživa 2/2004

Vojen LožekNušlova 55/2295150 00 Praha 5

Magdalena ChumchalováŠafaříkova 11757 01 Valašské Meziříčíe–mail: magdala@email.cz

Jan BěťákÚstav geografie PřF MUKotlářská 2611 37 Brnoe–mail: betak@email.cz

Jan BlahovecMelantrichova 2000251 01 Blahovece–mail: jan.blahovec@atlas.cz

Oldřich FejfarKatedra paleontologie PřF UKAlbertov 6128 44 Praha 2e–mail: fejfar@mail.natur.cuni.cz

Jaroslav DrobníkBIOTRINViničná 5128 44 Praha 2e–mail: j.drobnik@atlas.cz

Lubomír HanelSpráva CHKO Blaník 257 06 Louňovice 8e–mail: blanik@schkocr.cz

Jozef MájskySCHKO Biele KarpatyTrenčianska 31914 41 Nemšová, Slovenská republikae–mail: majsky@sopsr.sk

Jaroslav VojtaKatedra botaniky PřF UKBenátská 2128 01 Praha 2e–mail: jarvojta@natur.cuni.cz

Miroslav KolaříkLaboratoř fyziologie a genetiky MBÚ AV ČRVídeňská 1083142 00 Praha 4e–mail: miroslavkolarik@seznam.cz

Josef SuchomelÚstav ekologie lesa MZLUZemědělská 3613 00 Brnoe–mail: suchomel@mendelu.cz

David FischerHornické muzeum PříbramBřezové hory 293261 01 Příbrame–mail: david_fischer@volny.cz

Tomáš Hájek Biologická fakulta JUBranišovská 31370 05 České Budějovicee–mail: tomas.hajek@tix.bf.jcu.cz

Štěpán HusákBotanický ústav AV ČRDukelská 145379 82 Třeboňe–mail:husak@butbn.cas.cz

Jiří HolecNárodní muzeumVáclavské nám. 68115 79 Praha 1e–mail: jan.holec@nm.cz

Martin KonvičkaKatedra zoologie JUBranišovská 31370 01 České Budějovicee–mail: konva@tix.bf.jcu.cz

Pavel KocourekPedagogická fakulta UKM. D. Rettigové 4116 39 Praha 1e–mail: kocourek.pavel@post.cz

Jarmila KubíkováKatedra botaniky PřF UKBenátská 2128 01 Praha 2

O. Sedláček (Š. Janeček, P. Janečková, J. Riegert)Katedra zoologie PřF UKViničná 7128 44 Praha 2e–mail: zbrd@email.cz

Jan SychraPřírodovědecká fakulta MUKotlářská 2611 37 Brnoe–mail: dubovec@seznam.cz

Lubomír AdamecBotanický ústav AV ČRDukelská 145379 82 Třeboňe–mail: adamec@butbn.cas.cz

Ivan HoráčekKatedra zoologie PřF UKViničná 7128 44 Praha 2e–mail: horacek@natur.cuni.cz

Ivan BabůrekÚstav experimentální botaniky AV ČRNa Karlovce 1a160 00 Praha 6e–mail: baburek@ueb.cas.cz

Jan PlesníkAgentura ochrany přírody a krajiny ČRKališnická 4130 01 Praha 3e–mail: plesnik@nature.cz

Zdeněk ŠestákÚstav experimentální botaniky AV ČRNa Karlovce 1a160 00 Praha 6e–mail: sestak@ueb.cas.cz

Zdeněk SoldánKatedra botaniky PřF UKBenátská 2128 01 Praha 2e–mail: sold@natur.cuni.cz

Jiří VávraKatedra parazitologie PřF UKViničná 7128 44 Praha 2e–mail: jvavra@cesnet.cz

Kontaktní adresyautorů

Pavel SekerkaPražská botanická zahradaNádvorní 134171 00 Praha 7e–mail: psekerka@hotmail.com

Vladimír Vinter (M. Sedlářová)Katedra botaniky PřF UPŠlechtitelů 11783 71 Olomouce–mail: sedlarova@prfholnt.upol.cz

SSuummmmaarryy

Ložek V., Horáček I.: TThhee IIccee AAggee tthhrroouugghhtthhee EEyyeess ooff tthhee ZZoooollooggiisstt IIII.. GGllaacciiaall EEnnvvii--rroonnmmeennttss iinn tthhee LLiigghhtt ooff AAnnaallyysseess ooff FFooss--ssiill ZZooooccooeennoosseess

Pleniglacial assemblages of mammalsand gastropods from both lowland andhighland sites are indicative of predomi-nantly open landscapes under severecontinental climate, however, with thecomparatively warm summers. In thisrespect the glacial environment conside-rably differ from that in the present–daysubpolar zone as well as from the condi-tions predicted by paleoenvironmentalreconstructions based on periglacialphenomena. The glacial climate becameincreasingly warmer towards the south-east as documentated by fossil records ofdemanding species in the southern foot-hills of the West Carpathians, particularlyin the Slovak Karst.

Drobník J.: RReehhaasshheedd bbiiooppeessttiicciiddee??Bacillus thuringiensis is an insecticide

with a selectivity that cannot be achievedby synthetic chemicals. The direct use ofthe culture even with exact timing doesnot provide complete protection ofcrops, and kills non–target organismsfeeding on weeds. Therefore the transferof toxin formation directly to the plantcell by gene engineering is an optimumsolution.

Soldán Z.: SSeeccrreett ooff BBrryyoopphhyytteess.. OOiill BBoo--ddiieess ((„„HHiicc ssuunntt lleeoonneess““))

The oil bodies of hepatics (Marchantio-phyta) are specific inner–cell organelles,which cannot be found in any othergroup of plants. They contain terpenoidoils and they differ from simple oil dropsthrough the presence of a phospholipidmembrane. Morphological variability ischaracteristic for them. The whole rangeof types have been described, but theirfunction in the hepatics body has remai-ned unknown up to now.

Vinter V., Sedlářová M.: SStteellee TThheeoorryyThe term „stele“ (in Greek „column“)

refers to the system of vascular knots (thecentral cylinder of primary conductivetissues). Stele theory deals with thedescription and phylogenic developmentof various types of stele, which have beendeveloped during the evolutionary pro-cess of tracheophytes in different organsof various systematic groups of plants.

Blahovec J., Husák Š.: FFiinnddiinngg ooff PPsseeuuddoo--ggnnaapphhaalliiuumm lluutteeooaallbbuumm

The Pseudognaphalium luteoalbum(syn. Gnaphalium l.) belongs to a very rareand critically endangered species ofCzech Republic flora. Thus its discoveryin the western border area of the Třeboň

Basin in 2003 is very encouraging, combi-ned with information on subsequentconservation cultivation from seed in theBotanical Institute of the Academy ofSciences of the Czech Republic at Třeboň.

Hájek T., Babůrek I.: MMeettaasseeqquuooiiaa ggllyyppttoo--ssttrroobbooiiddeess — MMyysstteerriioouuss LLaaddyy ooff DDeeccoorraa--ttiivvee GGaarrddeennss

Metasequoia glyptostroboides, belon-ging to the family Taxodiaceae, is a coni-fer deciduous tree originating in CentralChina, with separated male and female in-florescence. Since 1946, when it was de-scribed, it has become a dominant tree inparks and large gardens. Because of its pe-culiarities it deserves greater attention.

Sekerka P.: AAssaarruumm SSppeecciieess — KKnnoowwnnaanndd UUnnkknnoowwnn

Asarum plants are quite well–knownthanks to one representative of this genus— Asarum europaeum, growing in theCzech Republic. However, it is a relativelynumerous and variable group consistingof about 90 species, which attract profes-sional botanists and cultivators. Asarumplant pollination mechanisms are themost interesting chapters concerningtheir biology.

Májsky J.: HHeelliiccoonniiaa PPllaannttss FFuullllyy DDeesseerrvveetthhee NNaammee ooff tthhee HHeelliiccoonn

Representatives of the genus Heliconia,family Musaceae, are majestic herbs con-sisting of some 200 species distributed inthe tropical rain forests in Central andSouth America. The inflorescence ofsome species is as high as one meter andtheir peculiar tube flowers are adapted topollination by humming birds. Heliconiaplants are also hybridized and selected.

Běták J., Sychra J.: TTeemmppeerraattee FFoorreessttss iinnSSoouutthheerrnn CChhiillee aanndd tthheeiirr NNaattuurraall RRiicchhnneessss

Temperate forests in the southern partof Chile are some of the most luxuriantecosystems on our planet. Many endemicspecies of plants and animals grow inthese ecosystems. The article describessome of these forest types and their inha-bitants (mainly their avifauna) and sum-marizes the most important factors en-dangering this unique environment.

Kolařík M.: TThhee FFaasscciinnaattiinngg WWoorrlldd ooffSSuubb––bbaarrkk IInnsseeccttss

Sub–bark insects include numerousinsect groups, particularly beetles (Coleo-ptera) and hymenoptera, i.e. ants, bees,wasps and sawflies (Hymenoptera). Someof them host rich fungal communities intheir microhabitats. Researchers focus onthe interactions of the wood, sub–barkinsects and fungi. The most common fee-ding strategies in sub–bark beetles arexylomycetophagy, floemophagy and sa-prophagy.

Hula V., Fric Z., Pavlíčko A., Konvička M.:TThhee MMaarrsshh FFrriittiillllaarryy BBuutttteerrffllyy — aann EEnn--ddaannggeerreedd EEuurrooppeeaann BBuutttteerrffllyy

Recent achievements in conserva-tion–oriented research into the endange-red Marsh Fritillary Butterfly (Euphydryasaurinia) in the Czech Republic are sum-marised in this article. The species hasdeclined greatly due to the intensification

of agriculture. At present, it is restrictedto West Bohemia, where 28 occupiedcolonies are known. The majority of colo-nies are small, restricted to semi–naturalhumid meadows, and threatened eitherby abandonment or by ongoing intensiveagricultural activity in the vicinity. A briefoverview of the species life history andguidelines for site management are alsopresented.

Fischer D., Bádr V., Vlach P., Fischerová J.:NNeeww DDaattaa oonn tthhee SSttoonnee CCrraayyffiisshh

The Stone Crayfish (Austropotamobiustorrentium) is thought to be one of the ra-rest animal species in the Czech Repub-lic. However, its distribution across thecountry has not been known in any de-tail. In 1999, its occurrence was confir-med at one site only. Stone Crayfish distri-bution was mapped from 2000 to 2003.In addition to the previously known sites,new localities inhabited by the inverte-brate species have also been found. Habi-tat requirements, threats and risk to thespecies and effective protection measuresare discussed in this article.

Fejfar O.: NNeeww EEvviiddeennccee ooff tthhee OOrriiggiinn ooffBBiirrddss IIII.. AAnn EExxaammppllee ooff MMoossaaiicc EEvvoolluuttiioonn

Findings of the earliest birds and theirancestors from the Jurassic period havepreviously been missing. From the Creta-ceous period there is increasing new evi-dence of birds (e.g. Iberomesornis, Eoalu-lavis, Confuciusornis, Liaoningornis,Ichthyornis, etc.) as well as of related, butindependent lineages of theropod dino-saurs (e.g. Sinosauropteryx, Caudipte-ryx, Protoarchaeopteryx) with some so–called bird features (feathers, hind legs),which confirm their mosaic evolution(mixture of ancient and modern fea-tures).

Suchomel J.: TThhee TTaammaarraaww —— tthhee DDwwaarrffBBoovviidd ffrroomm MMiinnddoorroo

The Tamaraw (Bubalus mindorensis) isa dwarf buffalo species from the island ofMindoro in the Philippines. Since the un-gulate lives hidden in the restricted distri-bution range and is not kept in zoos, itsbionomics are not adequately known. Atpresent, the Tamaraw is critically endan-gered and its numbers are estimated atonly 20–30 individuals.

Janeček Š., Janečková P., Riegert J., Sedlá-ček O.: WWaattcchhiinngg NNaattuurree iinn CCaammeerroooonn IIII

Other significant mountain and sub-mountain ecosystems in Cameroon har-bouring numerous endemic wildlife spe-cies are those in the Bamenda Highlands.The mosaic of nature in Cameroon alsoincludes lowland savannas.

Chumchalová M.: EEnnttoommoollooggiiccaall DDrraa--wwiinngg IIII.. IInnsseeccttss iinn SScciieennccee aanndd AArrttss ffrroommtthhee BBeeggiinnnniinngg ooff tthhee BBaarrooqquuee ttoo tthhee eennddooff tthhee 1188tthh CCeennttuurryy

The Baroque raised further interest inthe drawing of insects. They appeared ina naturalistic way in the still–lifes andbouquets of Dutch and Flemish paintersof the 17th century. Discovery of the mic-roscope and other developments in scien-ce and technology were of extraordinarysignificance in this respect.

XXVIII živa 2/2004