Masarykùvlid

roèníK Xviii . 2. èíslo . Červen 2012

ČTVRTLETNÍK NEZÁVIsLÉHO DIsKUsNÍHO KLUBU MILADY HORÁKOVÉ ČTVRTLETNÍK NEZÁVIsLÉHO DIsKUsNÍHO KLUBU MILADY HORÁKOVÉ

sTATĚ A POJEDNÁNÍ - AKTUALITY - ZE VZPOMÍNEK PAMĚTNÍKŮ - Z ARCHIVŮ - KNIHY, KTERÉ NÁssTATĚ A POJEDNÁNÍ - AKTUALITY - ZE VZPOMÍNEK PAMĚTNÍKŮ - Z ARCHIVŮ - KNIHY, KTERÉ NÁsZAJÍMAJÍ - JAZYKOVÝ sLOUPEK - VZPOMÍNÁME - ZE ŽIVOTA KLUBU MILADY HORÁKOVÉ - INFORMACEZAJÍMAJÍ - JAZYKOVÝ sLOUPEK - VZPOMÍNÁME - ZE ŽIVOTA KLUBU MILADY HORÁKOVÉ - INFORMACE

ZŠ Na Planinì, Praha 4 - Krè, tel. è.: 233 373 934e-mail: kmh@joura.cz

www.miladahorakova.czRedakèní rada: J. Adlt, E. Jourová

J. Titzlová, pod vedením Z. DvoøákovéProdukce a expedice: Nakladatelství Eva-Milan

Nevole, K Údolí 2, 143 00 Praha 12e-mail: nakladeva@seznam.czregistrováno MK èr e 11026

statì a pojednánístatì a pojednáníEsejista a historik umění Josef Kroutvor ve své knížce „Praha – město ostrých hran“ (1992) kreslí obraz Prahy z obdobípřed 1. světovou válkou, kdy tu pospolu žili Češi, Němci a Židé. Tyto skutečnosti je dobré si připomínat pro pochopenínásledujících událostí, ke kterým došlo v průběhu 20. století.

PRAHA, MĚSTO POLEMICKÉ

Max Brod, přítel Franze Kafky, na-zval Prahu, kde před první světovouválkou žili pospolu Češi, Němci a Židé,polemickým městem. Přítomnost tří ná-rodností, které se po dílely na specifickéatmosféře, má svou staletou tradici.Německy mluvili kupci, úředníci a takéčasto Židé. Výraz „polemika“ vystihujenejen motiv neustálé diskuse, ale při -pomíná i chvíle národnostních spojů a ne-příjemných tře nic. Od Národního museapokračuje dolů Václavské ná městí,svérázný urbanistický útvar, napůl ná-městí a napůl bulvár. K dolní části při-léhají dvě důležité třídy – Národ ní třída aPříkopy. Národní třída bývala vždyčeským kor sem, zatímco Příkopyovládali pražští Němci. Obě korsa mělasvé postavy a postavičky, diskusnískupiny a kroužky přátel. Jednou takovoupřipomínanou poněkud směšnou posta-vou byl mimochodem i otec budoucího velkého pražského ně-meckého básníka Rainera Maria Rilkeho. České korso končilou Národního divadla, kterou Češi často nazývali s pýchou aúctou zlatou kapličkou. Pro ně mecké korso byly typickéspíše světácké kavárny, přede vším první pražská secesníkavárna Corso. Na Příkopech býval i tzv. Německý dům,místo častých provokací a skandálů německých studentů.

Existence českého a německého korsa nám opět při-pomíná přítomnost dvou či tří národností neustále připrave -ných vésti mezi sebou polemiku. Město rozdělují viditelné ineviditelné hranice a jsou zde i konkrétní neuralgická místaa napětí. Navíc moderní město dovede i nadsazovat, vy-volávat psychózy, nacionalistické nálady, paniky a fámy.Do vzájemného soupeření vstupují nové prvky a síly spoje -

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 1

Masarykův lid

2

né spíše s ekonomickými, politickými a ideologickýminá roky než s láskou k jazyku a dobrými vlasteneckýmiúmys ly. České národní obrození a na něj navazující prvníkroky české politiky prožívají vztah Čechů a Němců jakozápas o jazyk, vlastní školství a úřední zastoupení v rodnéřeči. Tzv. punktace z konce osmdesátých let představujíposlední pokus o smír a vyrovnání v sousedském duchu,které zmaří mladočeši (české radikální politické křídlo).Pak už přichází čas konfrontací, kdy se prosazení národ-nosti stává celkem zbytečně vyhrocenou otázkou vlastníprestiže.

V devadesátých letech se už národnostní spor jasně pře-sunuje z oblasti jazyka do oblasti hospodářské; soupeření sestává naléhavější a projeví se v tisku, reklamě i pouličníchstřetech. Inseráty a plakáty se obracejí k národnosti zá-kazníků, apelují na jejich národní cítění. Česká reklamabrojí proti německé konkurenci a balí své zboží do ná-rodnostních sentencí, proklamací a hesel. 30. ledna 1897 do-šlo v Praze k vážným nepokojům, při nichž nechybělo aniplenění německých obchodů a domů. Dramatických událostísi povšimnul také Luděk Marold a zachytil je pro časopissvětozor. Celostránková ilustrace jasně straní napadenýmobčanům a líčí policii jako zuřivou smečku. Nová doba jevlastně mnohem méně tolerantní, každá záminka je dobrá.Národnostní nepokoje zesilují a mění se v celospolečenskébouře a otřesy. Zhruba od devadesátých let se i v Praze šířímoderní nákaza šovinismu, nacionalismu, antisemitismu apodobných davových nenávistí.

Johanes Urzidil v autobiografické povídce novoročnímumraj líčí typickou konfliktní scénu, které na přelomustoletí bývaly v Praze na denním pořádku. „Před hotelemU zlaté husy se odehrávala hlučná výměna názorů mezidvěma nachmelenými skupinami, z nichž jedna pozůstávalaz německých buršáckých studentů, druhá z českých civilistů,a ty dvě skupiny se všelijakými nabroušenými výkřiky ajednoznačnými výzvami snažily navzájem přesvědčit o svémprávu na existenci. Policista se zeleným kohoutem se po-koušel hádku skončit tím, že pořád znovu volal: „Pánové,

rozejděte se,“ ale nikdo ho nebral na vědomí, přestože tu atam připojoval slova „Ve jménu zákona“. Létala zápalnáhesla jako „Všeobecné volební právo“ a „Krajský soudv Mladé Boleslavi“; přitom zčistajasna někdo pronesl řeč,která vyvrcholila prohlášením: „Královédvorský rukopisdokazuje, že česká kultura je starší než německá.“ Načežstudenti křičí, že Královédvorský rukopis je podvod, avšakřečník důrazně hlásal: „Když Němci ještě spali na medvědíkůži a žrali žaludy, my Češi jsme už jedli vdolky s povidly.“Z tohoto zjištění konečně vzešla dávno kýžená všeobecnárvačka, z níž se znovu a znovu ozývalo bezmocné a za-přísahavé volání policajtovo, jehož však nikdo nedbal.“ Tak

se tedy polemika národností – vyhrocená až dohlučného skandálu – jeví bytostnému humanistoviUrzidilovi, česky cítícímu Němci.

Je třeba připomenout, že Němci a Židé tvořilive srovnání s českým obyvatelstvem jen několika-procentní menšinu. Přesto je německý vliv na pře-lomu století v Praze citelný a může se Čechůmjevit i jako nevhodné velikášství. Němci držív ruce kapitál a neustále se representují jakomajetná třída. Praha má tedy něco přes 400 000obyvatel z toho asi 30 000 je Němců, popřípaděŽidů mluvících německy.

Židé mají možnost přiklonit se k Čechům neboNěmcům a obě tyto varianty jsou také v historiizaznamenány. V devadesátých letech kulminujekřivka zaznamenávající přírůstek židovskéhoobyvatelstva v Čechách a na Moravě, což se pakpromítne i od rostoucího počtu těch, kteří od-cházejí z Prahy. Příkladem může být vzestup rodu

Franze Kafky, jehož dědeček byl ještě venkovský řezník, aleotec se po krušných začátcích už usadil v Praze. Ke koncistoletí se nadpoloviční většina Židů hlásila k češtině,nicméně ta nejslavnější díla pražské židovské literaturybudou nakonec napsána německy. Zároveň mezi Židy pro-bíhá proces sebeuvědomění, který usiluje o znovuobrozenítradic a vytvoření samostatné, moderně orientované kultury.Polemická struktura Prahy kolem roku 1900 se skládá z tezía antitezí, život města má mnoho faset, hladkých třecíchploch i ostrých, zraňujících hran.

Pražští Němci a Židé zaujímají sice významné společen-ské postavení, ale co do počtu představují jen ostrůvek,ztracený v českém moři. Být v Praze Němcem či německymluvícím Židem, to znamená pociťovat také jistou úzkost anebezpečí a strachovat se o osud střední Evropy. Potřebaúniku z uzavřené společnosti je zřejmá a to je koneckoncůi důvod, proč si německožidovská literatura tak libujeve fantastice, dusné erotice či okultismu. Češi nenahlížejítolik do svého nitra, jsou přesvědčeni o své síle a budouc-nosti, netrpí komplexy a neurózou. Oproti nim žijí a tvoří ně-mecky píšící literáti v nepřirozeném, uměle udržovanémskleníkovém ovzduší, v jakémsi bezčasí vlastních představpromítaných do neurčité minulosti. Pražské romány a po-vídky Gustava Meyrinka či Paula Leppina vtahují své čtenáředo postranních, špatně osvětlených uliček, starých domů apodivných lokálů, jako by nová Praha, vítající modernístoletí, ani neexistovala. Všechny touhy, vášně a potřeby,

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 2

Masarykův lid

3

Během své pražské návštěvy se Apollinaire seznámís podivným, starším, záhadným mužem v dlouhém plášti aširokém černém klobouku. Tímto mužem není nikdo jinýnež legendární Věčný Žid, Ahasver, mýtická postavaztělesňující věčný neklid a putování. Kdo ví, zda se na jehonenadálém zjevení nepodílí i doba, její problémy včetněhilsneriády, české varianty Dreyfusovy sféry. S židovskouproblematikou je spojena i tolik diskutovaná asanace staréhopražského ghetta, kde se podnikatelské zájmy mísí s tradicía kulturními city. Jako by Apollinairova básnická intuice vy-stihla, že židovské téma hýbe městem a ovlivňuje ráz po-lemiky. Věčný Žid se vynořuje v napjaté situaci, jen tehdy sevynořuje z nevědomí a vstupuje do ulic jako varovný posel.Nová orientace české kultury na Paříž je spojena se snahouco nejvíce se odlišit od německé kultury určující kulturnídění Střední Evropy. V roce 1902 neoslavuje Praha jen na-rozeniny Victora Huga, stejně velkoryse uvítá i sochařeAugusta Rodina. V roce 1907 vystavují v Praze francouzštíimpresionisté a o několik let později zde budou vystavovatpařížští kubisté – Picasso, Braque, Derain a další modernímalíři. Česká Praha přijme tak důsledně francouzskýkubismus, že z něj udělá životní styl. Praha si vymyslelakubistický nábytek, rohaté skříně a židle, v Praze bylypostaveny i kubistické domy, které nikde jinde nestojí. Dá seříci, že význam a hodnota českého kubismu jsou srovnatelnés jedinečným stylem pražské německé a židovské literaturyv době před první světovou válkou. Konstruktivní úsilímoderní sensibility bylo Čechům rozhodně bližší, zatímconěmecky píšící literáti tušili spíše zánik forem a konec jednéepochy.

Praha kolem roku 1900 se otevřela živé polemice tří ná-rodností, jejíž plody postupně dozrávají a některé z nich do-zrávají až po válce. Proti pražské německé literatuře a díluFranze Kafky může také česká literatura postavit svůjmonument, světový román Jaroslava Haška – osudydobrého vojáka Švejka. Dílo velkého humoristy roduRabelaisova je polemické přímo ve své podstatě. Románsložený z anekdotických historek nejlépe představuje duchastřední Evropy, jeho neutuchající diskuse a polemiky.Spontánní živel české řeči a Haškova vyprávění obtéká os-trůvky německých vět a výrazů, tak jak tomu bylo i veskutečnosti. Němčina s češtinou tvoří v románu zvláštníakord, často znějící i disharmonicky, nicméně obě řeči zdepatří k sobě.

I když předválečná léta nebyla v mnohých ohledech asiidylou, představuje polemika přece jen určitý modusvivendi. Křížení jazyků, myšlenek a zájmů povzbuzujek činu a staví Prahu na úroveň jiných evropských metropolí.Co přijde po roce 1918, se podobá spíše monologům,v lepším případě dialogu, ale stěží může připomínat po-lyfonii tří národností – Čechů, Němců a Židů. Nelze po-chybovat o potřebě vzniku samostatného československéhostátu, nicméně Praha tak ztrácí charakter otevřeného města,křižovatky a přirozeného těžiště střední Evropy.

Další politický vývoj bude rozmotávat husté předivotradičních vztahů, rozdělovat lidi a využívat jejich ná-rodnostní cítění k manipulaci. Němci, usedlí v Čechách,zfanatizovaní fašistickou ideologií, se promění v pátoukolonu s jasným úmyslem rozbít československý stát. Přes

které nemohou být ukojeny v běžném životě, přesouvají sedo iracionálních sfér a proměňují se v pražské démony.

Obzvláště naléhavě prožíval úzkost a odcizení FranzKafka, ačkoliv i on hledal způsob, jak se zařadit a splynouts českým prostředím. Navíc Kafka češtinu částečně ovládal,mohl se lépe orientovat, ale ani tato výhoda mu nepřineslaúlevu. Mnohem otevřenější k českému prostředí byl FranzWerfel, který se zajímal o českou historii a literaturu a pře-kládal i české básníky. Werfel považoval Čechy za vý-znamný evropský národ, spojený se západní civilizací ausilující o stabilitu střední Evropy. Bez přítomnosti Čechův Evropě byl by kontinent vystaven mnohem častějším kon-fliktům mezi Východem a Západem. Soužití Čechů s Němcipřikládal Werfel spíše význam positivní, polemika se mujevila jako katalysátor velkého tvořivého procesu. Proto seWerfel také rozhodl postavit se za věc Československav předvečer druhé světové války a upozornit na krátko-zrakou politiku západních mocností.

Ano, dějiny jsou neustálou projekcí do příštích událostí,jsou spíše neustálou výzvou k budoucnosti než poučenímz minulosti. Jsme bohužel nepoučitelní, ale nemůžeme býthluší k hlasu dějin, vždyť jinak by už evropská civilisace ademokracie dávno zanikly. V roce 1899 se také Češi setkajípoprvé s nebezpečným jevem moderního antisemitismu,který povede v další generaci až ke tragickým koncům. Předsoud je postaven nevinný člověk, Leopold Hilsner, chudýŽid z malého městečka Polná, obviněný z rituální vraždymladého křesťanského děvčete. Vykonstruované obviněnítěží z určité uzavřenosti, tajemnosti, popřípadě ne-srozumitelnosti židovských náboženských obřadů, při nichžse má údajně používat nevinná panenská krav. Důkazysamozřejmě chybí, ale hysterie se živí vlastní fantasií. Tiskrozvine proti Židům štvavou kampaň a nebýt vystoupeníprofesora Masaryka, došlo by možná k nenapravitelnémujustičnímu omylu. Antisemitismus se v Čechách neujal,bude vytlačen ze slušné společnosti a bude vegetovat najejích okrajích. Mnozí Židé za první republiky splynous českým prostředím a přijmou republiku za opravdový do-mov. I to je nakonec důvod, proč čeští Židé tak váhali s od-chodem, ačkoliv smrtící fašistický úder byl už na dosah.Čeští Židé uvázli v pasti, protože jim předválečná demo-kracie nabídla jistoty a vlast, na níž zoufale lpěli až do po-slední chvíle. V roce 1902 navštívil Prahu GuillaumeApollinaire, tehdy ještě málo známý básník a nevyslyšenýprorok moderní poesie. Stará Praha, historické město,Apollinaira okamžitě zaujme a nabídne mu námět k povídcePražský chodec. Apollinaire se snaží zpočátku dohovořit seněmecky, až mu jeden z Čechů doporučí, aby raději mluvilfrancouzsky. Praha v té době právě okázale slaví sté výročínarození Victora Huga. Oslavě cizího básníka je věnovánataková pozornost, že se z narozenin stává národní svátek,kulturní a hlavně politická manifestace. Praha se distancujeod Vídně i Mnichova a orientuje se raději na vzdálenouPaříž. Po návratu z velké procházky městem, při nížApollinaire vystoupí na Pražský hrad, zastaví se v hostinci,kde hraje hudba. Když přítomní zjistí, že neznámý muž jeFrancouz, zahrají mu na počest marseillaisu. I to svědčío zjitřené atmosféře města, sympatiích a také antipatiích avůbec o stavu veřejného mínění.

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 3

Masarykův lid

4

veškerou toleranci českých úřadů i mezinárodní di-plomatické úsilí dojde nakonec k tomu nejhoršímu. O nějaképolemice se už nedá mluvit. Národy stanou proti sobě a jakýtragický osud postihne Židy, víme dobře. Po válce následujemasový odsun Němců, nazývaný Němci právem i neprávemvyhnáním. Evropa se zakrátko rozdělí na dva velké mocen-ské bloky – Východ a Západ a bývalá střední Evropa vy-padne ze hry. Poslední zbytky polemické kultury, uměnípolemizovat a využívat protikladů a odlišnosti, vyhladí pakkomunistický režim. Za polemikou učiní totalita tečku, vy-gumuje historická fakta a zkrátí lidem paměť.

Zabývat se dnes polemickým duchem Prahy na přelomustoletí a střední Evropy vůbec, musí v nás nutně vyvolat po-city melancholie. Poměry se změnily natolik, že není s kým

polemizovat, snad jen se slovenskými nacionalisty, ale tonení polemika. Němci jsou vyhnáni, Židé vyvražděni,zkrátka chybí partneři. Praha je dnes českým městem,hlavním městem československého státu, jehož existence jeopět ohrožena národnostní nesnášenlivostí. Ani tentokrátjsme se z dějin nepoučili, ale výzva k polemice trvá.Polemika je cestou do integrované Evropy, snad lepší, ohle-duplnější a rozumnější. Do Prahy dnes opět vstupuje svět,srdce Evropy se zotavuje z těžkých otřesů. Polemické město,město polemických diskusí chce být opět evropskou me-tropolí, křižovatkou obchodu i kultury a místem šťastné in-spirace.

Josef Kroutvor

Počátkem dvacátého století působili na pražské Karlověuniverzitě čtyři významní profesoři – filozofie, pedagogikya psychologie, kteří usilovali o moderní zaměření školství acelé výchovy: Fr. Čada, Fr. Drtina, Fr. Krejčí a T. G.Masaryk. Všichni čtyři již v roce 1910 znali dva roky starouknihu Roberta Baden-Powella Scouting for Boys, i její ohlasmezi anglickými kluky i vychovateli. Všichni čtyři pak takéslíbili pomoc a podporu A. B. Svojsíkovi, když u nás za-kládal skautské hnutí, které mělo chlapce a děvčata zaměřittak, aby se snažili „pokládat sebe za součást celku lidstva,celku svého národa, jemuž je nutno sloužit...“

První tři profesoři mu také pomohli napsat knihuZákladové junáctví (prof. T. G. Masaryk příspěvek slíbil, alepro nedostatek času nedodal). A. B. Svojsík si sice Skautingpro chlapce přeložil, ale nikdy nevydal. Chtěl totiž novéhnutí zavést jako oživení a modernizaci pro sokolský dorosta byl si vědom, že hned první zásada (– plnit povinnostik Bohu a panovníkovi v tehdejší poviktoriánské Anglii zcelasamozřejmá) by v protihabsburském a ateistickém Sokole

nebyla možná. Nadto nové české hnutíobohatil o prvky amerického skautingu,jehož zakladatel přírodovědec ErnestTompson Seton čerpal z indiánských tradic aobyčejů a zdůrazňoval život v přírodě –v tom se ostatně od něho Baden-Powell ne-liší. Svojsík však v Sokole s „cizáckými“ ná-pady stejně neprorazil a nakonec muselzaložit samostatný spolek, v duchu tehdej-šího zdůrazněného vlastenectví nazvaný:Junák – český skaut.

Angličané za okamžik založení skautingupokládají zatroubení na roh antilopy kudu,jímž v roce 1907 na ostrově Brownsee Bí-Pízahájil první tábor. A. B. Svojsík začal sesvými žáky z žižkovské reálky podnikat vy-

cházky již na podzim 1911. Již tehdy podnikali daleké vý-pravy – dokonce třeba až do Prokopského údolí, vařili naohni, stavěli stany. Avšak za ten pravý začátek platíobdivuhodný podnik, kdy se první skautská družina vy-pravila pěšky do Orlovských lesů, táborové potřeby si při-tom vezli s sebou na dvoukolové káře, aby nedaleko hraduLipnice postavili svůj tábor – první skautský táborv Českých zemích. Na té káře tak přivezli nevídaný darčeským klukům i děvčatům: táboření.

O několik let později, již 23. prosince 1919 TGM jakoprezident Československé republiky přijal na Pražskémhradě zástupce právě založeného Svazu junáků skautů RČSa převzal nad ním záštitu. (Po vzoru britské organizace do-konce měl mít právo jmenovat jeho Hlavní stan.) Jakodemokrat takové oprávnění odmítl a doporučil, abyvrcholný orgán volil Valný sjezd – a tak je tomu dodnes.)Nato 9. května 1920 přijal ve Španělském sále 3 500 skautůa v přítomnosti ministra školství a národní osvěty GustavaHabrmanna, kancléře dr. Přemysla Šámala, náčelníka

U příležitosti letošního 100. výročí založení Junáka – českého skautingu otiskujeme text místostarosty této organizacedr. Jiřího Navrátila, jehož životní osudy jsou s ní pevně spjaty a který po léta je rovněž činný ve výboru Klubu MiladyHorákové.

100 LET ČESKÉHO SKAUTINGU

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 4

Masarykův lid

5

v životě. Dostane opravdovskou příležitost osvědčit se.Například dokázat snášet hlad a mít žízeň. Mít právo pro-mluvit i dokázat mlčet. A ovšem poznávat nejen svá práva,ale také povinnosti. Což vše je samozřejmě v tvrdémrozporu s dnešní obecně platnou směrnicí: „Nevaž se –odvaž se!“ a „Když musíš – tak musíš!“

Tábor, putování, klubovna by nadto měly být prostředím,kde platí jiné hodnoty než třeba dražší oblečení, efektnějšíúčes či nalíčení nebo lepší auto. (Proto skauti nosí i stejnékošile – kdysi nadšeně, dnes žel někteří trochu stydlivě). Avyvolat alespoň podezření, že lze a že každý má lidské právoa lidskou povinnost žít jako slušný člověk. Že rozhodujícíhranice nevede mezi tím, co je zákonné a co už je proti-zákonné, co je trestné a zač ještě „klepeta“ nehrozí, alev tom, co se sluší a nesluší. Co se dělá a co se nedělá.

Skautský oddíl ve skutečnosti potřebuje dost málo. ( – is tím málem je ovšem zpravidla potíž). Především potřebujestřechu nad hlavou – nikoli nějaký naleštěný palác mládeže,ale obyčejnou noru, která by ovšem byla jen jeho. A to užv době developerů není jednoduché. V létě potřebuje takéonu pověstnou louku v lese – ani to není samozřejmost, kdyžhrozí, že příroda bude pečlivě rozparcelována, ohrazena,přístup do ní bude mít jen pár vyvolených a ostatní budoumoci do ní vstoupit pouze pohledem. Proto se Junák snažila snaží zajistit si síť vlastních základen, jednoduchých,takových, aby k ním děvčata a chlapci mohli nabýt určitývztah.

Jan Pavel II. pokládal skauting za hnutí, které je s to po-moci miliónům mladých žen a mužů stvořit civilizaci životana rozdíl od civilizace majetku. Skautské oddíly svým jed-noduchým a skromným životem uprostřed přírody o to usilují.

Za třetí je potřeba odstraňovat nové a nové nesmyslnébyrokratické překážky a úřední alibi, tj. je třeba rozumnéúřednictvo a předpisy, jejichž jediným cílem nebudetáboření a život pod širým nebem znemožnit protože: „…civilizovaná společnost přece „děti“ musí chránit a chovatjako v bavlnce“.

A konečně skauti se potřebují setkávat: v rámci svézemě, světadílu i celého světa. Tady naštěstí většinou už ne-vadí překážky byrokratické, zde je v mnoha zemích na pře-kážku chudoba. Ale to už je jiná věc.

Jak napsal Baden-Powel v dopise na rozloučenou sevšemi skauty světa: „…Štěstí nepřichází spolu s bohatstvím,ani není závislé pouze na úspěchu v zaměstnání a ne-dosáhnete je pouze požitkářstvím… Ale pravou cestou, jakzískat štěstí, je dávat je jiným lidem. Pokuste se opustit tentosvět trochu lepší, než jaký jste jej našli…“

Jiří navrátil

Sokola dr. Jindřicha Vaníčka a dalších osobností jim věnovalsvazovou vlajku. Jménem skautů ho tehdy pozdravil šest-náctiletý Rostislav Kocourek – později známý a statečnýnovinář, za německé okupace zavražděný nacisty. Svou pří-zeň a záštitu prezident Osvoboditel skautům projevoval pocelou dobu trvání svého úřadu a zúčastnil se například islavných Táborů slovanských skautů v roce 1927.

A jak jinak – oba totalitní režimy, které zrodilo barbarskédvacáté století, se okamžitě vrhly na hnutí, které založilibritský důstojník R. Baden-Powel a americký přírodopisecE. T. Seton, a mělo tedy kořeny v půdě anglické a americkédemokracie. Skautská myšlenka světového bratrství asvobodného poctivého života byla a je solí v očích každéhodiktátora.

Na počátku 21. století má skautská myšlenka snad ještěvětší význam než před sto lety. Filosof Jan Patočka tvrdil, žepravá lidská společnost je společností výchovy, jejíž významv nadcházejícím století nepochybně poroste. Neporoste-li,hrozí nebezpečí, že brzy nebude koho vychovávat. Lákavánabídka: Pojďte s námi, budeme vás vychovávat!samozřejmě mladé lidi nenaláká. Chlapci i děvčata přede-vším mají sklon vytvářet tlupu, mužstvo, partu – aby se cítilisilnější. A takovou tlupou může být skautská družina, jdejen o to nastolit v ní správné poměry a hodnoty. Napříkladzajistit, aby hlavní slovo neměl ten nejsilnější nebo nej-hrubší. Pak už mladí lidé začnou vychovávat sami sebe jaksisamospádem.

Především tedy jde o to naučit je spolupracovat a vy-tvářet přátelské vztahy: nejprve ve zmíněném mi-krokolektivu, v oddíle, v zemi a nakonec v mezinárodnímhnutí. A je často pozoruhodné, s jakou ochotou mladí lidémezi sebe přijímají své postižené kamarády. Dávat pocitspolečenství je důležitější než kdy předtím, právě v doběroztříštěné společnosti a také roztříštěných rodin – či při-nejmenším v době rozvolnění pevných rodinných svazků.Skautští vůdci znají mnoho případů, kdy pro chlapce právěoni mohou být prvními mužskými vzory, s nimiž se v životěsetkají, a kdy děvčeti oddíl skutečně nahrazuje rodinu. Jetedy třeba umožnit obětavým ženám a mužům, aby se stalidobrými vůdkyněmi a vůdci, a vedení oddílů jim co nejvícumožnit a usnadnit. Tato služba společnosti má smysl a jimna oplátku umožňuje osobní růst.

Jinou přirozenou touhou je něco zažít. Už samaskutečnost, že se například jednou za rok podaří mladéhočlověka na tři týdny nebo dokonce na měsíc odtrhnout odjeho rodné obrazovky, představuje kladný zásah do jeho vý-voje. Zažije bezprostředně třeba večer a ráno v lese, či po-hled do dálky. Ocitne se v opravdovém prostředí. Najednounemá v ruce myš a nějaký virtuální nástroj, ale opravdov-skou sekeru. Zažije, že je mu v noci zima – možná poprvé

Mnoho lidí by raději umřelo, než myslilo.

Ve skutečnosti se to vlastně též děje.

B. Tussell

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 5

Masarykův lid

6

Osmadvacátého května si vlastenecky smýšlející Češipřipomněli 128. výročí narození Edvarda Beneše, jednohoz čelných tvůrců československé státní samostatnosti,oddaného žáka a spolubojovníka T. G. Masaryka, který oněm prohlásil: Bez Beneše by nevznikla republika. Jakodlouholetý ministr zahraničí nově zrozeného demo-kratického státu se promyšleně snažil zajišťovatspojeneckými smlouvami jeho vnější bezpečnost. Hrál vý-znamnou roli v celosvětové Společnosti národů iniciativnímprosazováním a obhajobou mezinárodní spolupráce demo-kratických zemí proti narůstající rozpínavosti fašistickýchmocností. Po abdikaci prezidenta Osvoboditele Masarykapřevzal na základě volby funkci hlavy státu ohrožovanéhočím dál nebezpečněji agresivitou hitlerovského Německa.Dodatečně se mu, zejména za minulého režimu, vytýkalo, žekapituloval před diktátem mnichovské konference čtyřvelmocí, místo aby přijal nabízenou pomoc Sovětskéhosvazu a dal k boji odhodlané armádě rozkaz k obraně repu-bliky po boku Rudé armády.

Teprve dnes, ve světle nově zjištěných fakt, je prokázánanespravedlnost tohoto obvinění. V případě odmítnutíusnesení mnichovské konference by Československo stálonejenom proti Německu a Itálii, ale i proti Francii a Anglii,jejichž představitelé ujistili Hitlera, že když Československoodmítne souhlasit, bude k tomu v zájmu záchrany evrop-ského míru donuceno. Beneš navzdory tomu 30. září, kdy seod něho v dopoledních hodinách ultimativně požadovalo zá-sadní stanovisko, od časných ranních hodin naléhavě žádalsovětského vyslance Alexandrovského o dotázání Moskvy,zda může při odmítnutí usnesení mnichovské konferencepočítat se slíbenou sovětskou pomocí.

Alexandrovskij (později na základě falešných obviněnípopravený), si poznamenal ve svém deníku, uveřejněném popádu SSSR, že úmyslně s depeší do Moskvy otálel, neboťvěděl, že Stalin, který se navenek tváří, jako by se chystal jítČeskoslovensku na pomoc, ve skutečnosti chce tímto po-stojem jenom podpořit neústupnost Československa a při-spět tak k rozpoutání války západních imperialistickýchvelmocí proti Německu kvůli Československu, aniž by se jíSSSR zúčastnil. Hodlal vyčkávat, až se imperialistickévelmoci válkou navzájem vyčerpají, aby Rudá armádavstoupila do Evropy jako osvoboditelka válkou ohroženýchevropských států. Osvobození ovšem v jeho pojetíznamenalo podrobení Sovětskému svazu, neboť pro žádnýburžoazní stát, Československo nevyjímaje, Sovětský svazpodle Leninovy poučky nemohl učinit nic, co by nepřinášeloprospěch revoluci. Dát se zavléci do války s Německem ne-bylo v zájmu socialistické revoluce. Proto Beneš 30. zářímarně čekal na potvrzení příslibu, že mu Moskva pošle po-moc, když se odmítne vzepřít nátlaku velmocí. A prezidentBeneš jako hlava státu, který stál ode všech opuštěný protisjednocené frontě čtyř velmocí, měl pouze dvojí možnost

volby: buď sebevražednou válku, která urychlí splněníHitlerových plánů na likvidaci českého národa v zájmovémprostoru Velkoněmecké říše, anebo souhlas s požadovanýmodtržením českého pohraničí, které sice znamená územnízmrzačení státu, ale uchová stát při životě pro obnovenípůvodního stavu za příhodných okolností v budoucnu.

Beneš jako moudrý a zodpovědný státník předalternativou heroického zániku národa v bezvýchodné válcezvolil jakkoli svízelnou, ale přece jen nikoli beznadějnoucestu zachování jeho života. Když poté došlo vinouzbabělosti západních mnichovanů k rozbití zmrzačenéhočeskoslovenského státu a k německé okupaci českých zemí,postavil se Edvard Beneš ve shodě s převládající vůlí národado čela národněosvobozeneckého hnutí, které zajistilo Če-chům i Slovákům důstojnou pozici ve spojenecké koalici,jež válečnou porážkou hitlerovského Německa rozhodovalao nápravě fašismem deformovaných poměrů v Evropě.

Demokratický řád v naší zemi dnes umožňuje, aby sevedle většiny národa, která prezidenta Edvarda Beneše sezřetelem k jeho nesporným zásluhám o československý státchová v úctě, dávali veřejně slyšet i jeho odpůrci. Již delšídobu se v zahraničí i u nás doma vyskytují publicistickéútoky na československou republiku a její zakladatele,zejména na Edvarda Beneše, navazující přímo naGoebbelsovu nacistickou propagandu z předválečných časů.Již loni 12. dubna v rámci protestní odezvy sudetskýchNěmců na odhalení Benešova pomníku v Brně uveřejnilpředseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení GerhardZeihsel prostřednictvím Sudetendeutscher Pressedienstsveřepé výpady označující prezidenta Beneše lživě za„hlavního původce masové vraždy na sudetských Němcích“a za „zločince proti lidskosti“. Československé legionáře,z jejichž řad vzešla iniciativa usilující o postavení této so-chy, nazývá „hrobaři demokracie“ a „dezertéry z 1. války“ aznevažuje je nestoudně lživým a pro nás zcela nepřijatelnýmtvrzením: „...táhli v Rusku po sibiřské dráze až doVladivostoku, plundrovali a svou kořist přivezli na lodích doEvropy. Spojili se s komunisty – jak to učinil Beneš se

Přinášíme stať historika a spisovatele PhDr. Karla Richtera, CSc., předsedy Klubu autorů literatury faktu, v níž reagujena některé současné publicisty, kteří svými texty záměrně dehonestují osobnost a dílo prezidenta Edvarda Beneše.

ZASLOUŽÍ SI NEHYNOUCÍ ÚCTU A VDĚK

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 6

Masarykův lid

7

v zasvěcené recenzi prof. Věra Olivová, že zamlčujeBenešův politický zápas o upevnění Československa v po-válečné Evropě, nezmiňuje se ani o jeho usilovné obraněrepubliky i evropské demokracie proti agresivitě HitlerovaNěmecka a Henleinově sudetoněmecké agilitě v jehoslužbách.

Vskutku bezuzdně surový, vylhanýa nevděčnicky nespravedlivý je článekVladimíra Bystrova Ze sebranýchzločinů Edvarda Beneše, uveřejněný 3.září 2010 v Lidových novinách.Vyvolal spravedlivé pobouření jed-notlivců i řady organizací (Českéhosvazu bojovníků za svobodu, Českéobce sokolské, Československé obcelegionářské, Klubu Milady Horákové,Konfederace politických vězňů, Masa-rykovy společnosti, Masarykova demo-kratického hnutí, Kruhu občanůvyhnaných v roce 1938 z pohraničí,Sdružení zahraničních letců, Společ-nosti bratří Čapků, Společnosti JanaMasaryka, Společnosti Edvarda Be-neše, Svazu osvobozených politickýchvězňů a pozůstalých aj.). Je totižvrchovatě naplněn nenávistí, neznalostí

a záměrnou mystifikací překonávající hanobivé pamflety ainsinuace nacistů i stalinistických komunistů. Požaduje totiž„kategorické zbourání celého jednoho světa vybudovanéhona jménu a údajném odkazu Edvarda Beneše“, jehož role jeprý „ostudná“. V naprostém a dokonalém rozporu s pravdoutvrdí, že Edvard Beneš „již ve 30. letech de facto celou vý-chodní Evropu tiše, bezbolestně včlenil do zájmu budoucíhosovětského impéria“. Pracoval prý nejen pro sovětský režim,ale uplatňoval jakési „vlastní zájmy“, a to „zájmy nízké,osobní, preferující vlastní zájmy, které se skrývaly napříkladza únosy lidí, tresty pro osobní nepřátele apod.“ S nehorá-znou zlovolností a neznalostí fakt mu klade za vinu „pre-zidentské dekrety, nekoordinované únosy německýchobčanů, takzvané divoké odsuny, později důsledkykolektivizace a další až po únor 1948“.

Autor si dokonce troufá ostouzet československého pre-zidenta náznaky, že se podílel na fyzické likvidaci řadypředních československých politiků, generála Prchaly,Františka Schwarze, ale i prezidenta Háchy, generálaSyrového, generálů Krejčího, Vojcechovského a dalších.Článek daleko přesahující hranice lidské slušnosti, nemluvěo zákonem zaručené ochraně osobnosti končí výrokem, že„trestných bylo i mnoho jiných činů“. Trestné by mělo býttakovéto špinavé a zcela bezectné a veskrze lživéznevažování lidí, zejména těch, kteří se svým životem a činyzasloužili o stát, jak je to konstatováno platným zákonemv případě Edvarda Beneše. Je politováníhodné a velicesmutné, že nactiutrhačné pamflety tohoto druhu jsou amohou být bez jakéhokoli komentáře otištěny v českýchnovinách, i když nejsou v rukou českých majitelů.

Navzdory odrodilectví a otupělému národnímu cítění ně-kterých v tisku se prosazujících jednotlivců, není naštěstídůvod domnívat se, že český národ ve svém většinovém

Stalinem, aby prosadili vyhnání. Národ za to po roce 1948zaplatil čtyřiceti lety komunistické vlády.“ Pomineme-lifakt, že pan Zeihsel a jeho stoupenci nemají co mluvit dotoho, jaké pomníky v českých zemích kde postavíme, čišíz jeho slov uvozhřená nenávist k Čechům a naprostáneznalost a nepochopení důvodů a historie jejich národněo-svobozeneckého hnutí.

Ale i v hlavách některých českýchžurnalistů a politologů, kteří neznajídost dobře životopis Edvarda Benešeani historii Československa a druhésvětové války, se líhnou snahy v rámcievropské integrace se vlichotit do ně-mecké nacionalistické přízně okáza-lým špiněním ideových základů českéa československé samostatnosti ajejich čelných představitelů. Napříkladjistý v dějinách československého státuzcela nezorientovaný pisatel Jan Kleinv Mladé frontě (13. 4. 2010) považovalza možné uveřejnit naprosto po-chybený výrok „Beneš byl nesprávnýmuž na nesprávném místě v nesprávnýčas“ a s otřesnou neznalostí histo-rických fakt dodal, že „pomník sidaleko více zaslouží jeho nástupceHácha“.

Martin Kubík v Respektu (č. 19/2010) tvrdě popírájakékoli české nároky na úhradu válečných škodzpůsobených v českých zemích Němci (aniž bere v úvahu,že Československo nebylo odškodněno reparacemi).Takzvané Benešovy dekrety pokládá „za zcela bezprávné agenocidní a z právního hlediska za neplatné od samého po-čátku“ a dovozuje v naprostém souzvuku s německou na-cistickou a neonacistickou propagandou, že „počátekbezpráví v Československu je třeba spatřovat ve vznikuČeskoslovenska v roce 1918“.

Také Petr Zídek se k útokům na Beneše přidalv Lidových novinách (10.12. 2010) nepravdivýmobviněním, že „je zodpovědný nejenom za nelidský odsunněmeckého obyvatelstva, ale i za tvrdé procesy proti Če-chům podle poválečných retribučních dekretů, které po-šlapávaly základní zásady právního státu“. Redaktor Zídekzřejmě neví nic o sudetoněmecké účasti na genocidníchplánech germanizace českého prostoru a vražednýchzločinech spáchaných na Češích před válkou, v doběrozbíjení Československa a okupace českých zemí, jakož ipoválečnými akcemi werwolfů, a také zřejmě neví, že Benešnení původcem odsunu, že k jeho akceptování byl donucentlakem domácí odbojové fronty, a že o něm koneckoncůrozhodla Postupimská konference vedoucích představitelůvítězných velmocí, a že nelidské činy v jeho průběhu bylyve válečné atmosféře přirozenou odpovědí na předchozí ne-lidské činy a záměry Němců včetně sudetských. Dokonce iPavel Kosatík, známý svým obvykle uvážlivým afundovaným přístupem k tématům, ve své životopisné knizeo Benešovi Budovatel pragmatik, i když se neuchylujek jeho vyslovené dehonestaci, zanedbává objektivituhodnocení významu jeho osobnosti tím, jak na to poukazuje

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 7

Masarykův lid

8

smýšlení a cítění ztrácí úctu k tomu, co je a vždycky budekaždému národu i v sjednocené Evropě svaté. Pokud jde oEdvarda Beneše, věřím, že se všeobecně přijímá za bernouminci, co na jeho obranu svěřil tisku předseda Čs. obcelegionářské: „...stál u zrodu československých legií veFrancii. Nebýt jeho osobního přispění a diplomatickéhoumu, nebylo by možné docílit uznání zahraničních vojen-ských jednotek neexistujícího státu s tím, že jde o jednotky,které budou bojovat na straně spojenců... V čele našeho za-

hraničního odboje stál v období 2. světové války, kdy svouprací přispěl k anulování Mnichovské dohody a obnoveníČeskoslovenské republiky.“ Předseda Svazu osvobozenýchpolitických vězňů Oldřich Stránský dodává: „Pokládámživot, který prezident Beneš prožíval, za čestný a odvážný...Přeji našemu státu stejnou odvahu, v dnešní době i dobudoucna, jakou měl tenkrát Edvard Beneš.“

Karel richter

A současně se ničily životymladých lidí!

Mnou popisovaný příběh za-čal jako tehdy mnoho jiných po-dobných případů v únoru 1948:

V Hradci Králové byla známá,do tohoto data renomovaná, Le-tecká vojenská aka demie, kteráškolila naše budoucí českosloven-ské vojenské letce.

Frekventovali ji mladícikolem dvaceti let, kteří, nadšenislibnou kariérou vojen ských let-ců, měli navázat na tradice svých slavných předchůdců zdoby první republiky – jak známo, mnozí z nich byli mistrysvěta v letecké akrobacii – a na tradice letců z doby druhésvětové války. Ti se proslavili zejména v řadách RAF.

Nadšení našich mladých mužů však netrvalo dlouho,pouze do února 1948. Byli svobodomyslní, netajili se svýminázory na politiku a to jejich nadřízeným nevyhovo valo.

A tak si přečtěme záznamy o jejich propuštění z aka-demie zapsané na formuláři Hlavního štábu Ministerstva ná-rodní obrany z 25. 1. 1949 pod číslem 10 482, označené jako„dův. let. 1949“. Zejména pak odůvodnění na str. 2 hovoří zavšechno. Záznam je připojen jako příloha k této kapitole.

Mezi vyloučenými z této akademie byl i budoucí manželmé krásné spolužákyně z oktávy nymburského gymnáziaVěry Smolíkové Jaroslav Valášek. Ta mě po roce 1990 po-věřila, abych se stal právním zástupcem jejího zesnuléhomanžela ve věci rehabili tačního řízení.

Kdo byl tedy Jaroslav Valášek? Narodil se v r. 1927 a užjako osmnáctiletý byl zraněn v boji na pražských barikádáchv květnu 1945, byl tedy bojovník od raného mládí. Zraněníutrpěl na hlavě, na krku a stehně a dů sledky těchto zraněnísi léčil prakticky celý život. To mu ovšem nezabránilo vtom, aby po válce nastoupil do již zmíněné LVA v HradciKrálové. Po únoru 1948 z ní byl vyloučen. Ovšem ještěpředtím, než k tomu došlo, obdržel otec Jaroslava Valáškadopis velitele LVA plk. letectva Františka Rypla. Dopis byldatován k 17. 3. 1948, tedy byl napsán tři týdny po Vítězném

únoru! Také jeho kopie je na konci této kapitoly. Znamenáto tedy, že chování studentů akademie bylo sledováno jiždelší dobu a vyhazov byl v důsledku jejich poli tických názo-rů připravován již dříve. Opět viz kopii přiloženého dopisu.

Po vyloučení z LVA odešel Jaroslav Valá šek, obdobnějako jeho stejně postižení druhové, do krátké vojenské pre-zenční služby, ale i z té byli už v lednu 1949 opět propuštěni.Dva z nich nastoupili ihned jako mechanici v národnímpodniku Let v Chocni, který provozoval, jak nasvědčuje ná-zev i lehká letadla jako byl Sokol a Čáp.

Mladíci nespokojení s vývojem politické situace u nás,ale i z touhy po cestování se vzájemně navštěvovali a vy-mysleli plán, že se zmocní dvou letadel a odletí směrem

O tragických okolnostech nezdařeného útěku do zahraničí s využitím dvou letadel, což se mělo uskutečnit 12. května 1949,bylo již napsáno několik textů. Nyní uveřejněná ukázka je však z pohledu advokáta, který v roce 1990 zastupoval perze-kvované aktéry této události. Převzato z publikace JUDr. Václava Krále: Ze života advokáta (Praha 2010).

KAUZY PRÁVA TRESTNÍHOJ. VALÁŠEK – TAK SE TAKÉ SOUDILO

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 8

Masarykův lid

9

hlavním líčení vstoupil do síně zezadu nějaký muž. Sešelpřímo k soudcům a mluvil dlouho s předsedou soudu. Muselto být nějaký politický činitel, protože ho soudce nedal vy-vést pro rušení líčení. A ten bývalý obžalovaný, kteréhojsem při rehabilitačním řízení rovněž zastupoval, byl pře -svědčen, že ten tajemný návštěvník přinesl soudu „do-poručení“ na výši trestu a že toto doporučení je zachránilood trestu smrti. Tedy roli zde nehrála do té doby jako poleh -čující okolnost používaná dosavadní zachovalost a skutkovédoznání, ale kabinetní jus tice.

Bylo podáno odvolání – na první pohled beznadějné.Rozsudek byl potvrzen s jedinou změnou – jednomuz obžalovaných byla do trestu započtena vyšetřovací vazba– 16 dní. Odůvodnění mluví samo za sebe: Obžalovaní jakopříslušníci armády museli vědět, že v případě útěku zejména,Jako vojáci budou zpravodajsky vyslýcháni a přímo za-pojováni do různých velezrádných skupin“. O tom byl po-dán důkaz – posudkem znalců z oboru politickéhozpravodajství. Zamítnuta byla i námitka J. Valáška, že jehoobhájci nebyla poskytnuta dostatečná doba k prostudováníspisu před hlavním přelíčením: byla shledána jako bezpod-statná, neboť lhůta se poskytuje jen obžalovanému, nikolijeho obhájci!

Přečtěme si jeden odstavec odůvodnění rozsudkuNejvyššího soudu:

„Nelze přisvědčiti námitce obžalovaného Horníčka,Valáška a Losenického, že kromě polehčujících okolnostíuvedených v rozsudku prvého soudu jim měly být při znányjako polehčující okolnosti mladická nerozvážnost,romantičnost a okolnost, že byli k trestnému činu svedeni.Naopak povaha a celý způsob činu ukazují, že u pacha telůpřepadení letiště šlo o čin dobře promyšlený, že šlo o bez-ohledný ozbrojený přepad provedený na příslušnících SNB,s využitím všech zkušeností získaných při vojenském vý-cviku v letecké škole, podnícený reakčním založením arepublice nepřátelským smýš lením směřujícím k prováděníčinnosti pro republiku a její demokratické zřízení zvlášť ne-bezpečné.“

Uplynulo 10 let a došlo k velké amnestii z 9. 5. 1960, po-dle které byli všichni od souzení podmíněně propuštěni z vý-konu trestu, tedy i J. Valášek. Protože amnestie měla určitévýjimky, ke kterým nebylo v jeho případě původně při-hlédnuto, po několikamě síčním pobytu na svobodě si proněho přišla vězeňská stráž a odvedla ho, aby si od sloužilještě jeden a půl roku vězení. Dovedeme se vůbec vžít dosituace a pocitů řádného muže, který si odseděl 10 lettěžkého žaláře, pár měsíců opět dýchal relativně svobodnývzduch a pak musel zpět do vězení?! Bylo by to spíše propopis z pera Dostojevského.

Jak už jsem naznačil, případ J. Valáška a jeho druhů seznovu dostal k soudu roku 1990, kdy nastala moje úlohaprávního zástupce mezitím zemřelého Jaroslava Valáška.Předsedou senátu Nejvyššího soudu Otakarem Motejlemjsem byl zároveň ustanoven obhájcem Zdenka Mikše azemřelého Jana Horníčka, kteří byli odsouzeni spolu s J. Va -láškem. Obhájce byl podle ustanovení soudu povinný.

Již předtím na návrh vdovy po Jaroslavu ValáškoviKrajský soud v Hradci Krá lové vydal v prosinci 1990usnesení, kterým potvrdil, že na J. Valáška se vztahuje zákon

na západ. Do akce zasvětili i J. Valáška. Součástí plánu bylopřepadení ostrahy podniku, kterou zajišťovali příslušníciSNB.

Dnem D se stal 12. květen 1949. Dva spiklenci přerušilitelefonické vedení pod niku, zbylí tři odzbrojili hlídajícíhopraporčíka SNB a spoutali jej. Při potyčce byl pra porčíkzraněn na prstu pravé ruky. Také druhého příslušníka SNBodzbrojili.

Ale teď se stalo něco, co přivodilo začátek celé tragédie.Jeden z utečenců si ne plánovitě s sebou přivedl svouosmnáctiletou dívku Hedu Prokopovou. Zatímco mlá dencipřipravovali letadla k odletu, dívka hlídala spoutanéhoesenbáka. Ten ji začal prosit, aby mu uvolnila pouta, že hoškrtí. Nezkušená a důvěřivá dívka mu vyhověla, což bylprávě ten casus neštěstí. Příslušník se z pout zcela vy-svobodil, skočil po své pušce, zastřelil dívku, jejího miléhoVlastimila Klenovského a postřelil i dalšího mladíka,Zdenka Mikše. Druhého příslušníka SNB ohrožovalstřelbou právě J. Valášek, ale jemu a ještě dvěma se podařiloodletět. Nedoletěli však daleko – u Sušice narazili do kopce.Jeden z nich měl zranění těžké, jeden byl nezraněn a J.Valášek utrpěl zranění lehké.

Byli chyceni, dáni do vazby a nastala moderní kalvárie vpodobě Státního soudu. A zde můžeme sledovat postupystátní justice, které ovšem v té době nebyly výjimkou. První„zvláštností“ bylo, že obhájci byli obžalovaným stanovenitěsně před hlavním lí čením. To se konalo 31. 8. 1949 a J.Valáškovi byl obhájce přidělen 27.8.1949, tedy čtyři dnypřed procesem. V případě J. Valáška to byl JUDr. Konrád,velice svědomitý obhájce, ale ten nemohl za čtyři dnydetailně prostudovat spis, ani ho pořádně projednat se svýmsvěřencem.

Další anomálií bylo, že rozsudek byl vynesen hned 31.8.1949, tedy v den přelíčení. Vynesl jej Státní soud v Prazepod č. j. O 874/49-43, podepsán jako předseda dr. Bartoš.Tento soudce, zřejmě po zrušení Státních soudů v letech še-desátých, byl v roce 1968 postaven mimo soudcovský vý-kon, ale hned na počátku normalizace se vrátil. Na soudě seříkalo, že trval nejen na funkci soudce, ale doslova i na židli,kterou dříve po užíval. Nevím, jestli byla nějak zvlášť cenná,v očích pana soudce však zřejmě symbo lizovala totálnírehabilitaci.

Rozsudek zněl takto: Čtyři obžalovaní byli odsouzenipro trestný čin velezrady, jeden jen pro nepřekažení tre-stného činu – to byl ten, co o akci věděl, ale nechtěl odle tětdo zahraničí. Dále byli ti čtyři obžalováni z trestného činuloupeže pro pokus o únos letadla. A tresty byly následující -J. Valášek – doživotí, další tři spo1uobžalovaní byliodsouzeni na 30 let – trest byl zostřen čtvrtletně jednímtvrdým ložem. Čtyři hlavní od souzení museli podstoupit itrest peněžitý ve výši 20 000 Kčs, jejich veškerý majetek bylzkonfiskován a ztratili čestná práva občanská. Bylo jimuloženo rovněž nahradit náklady trestního řízení a náhraduvýkonu trestu. Vlastimil Lásenický, který měl trestný činozná mit a neučinil tak, dostal 1 rok nepodmíněně.

Rozsudek svým způsobem překvapil, čekalo se několikrozsudků smrti neboli špa gátů, jak se lidově říkalo. Přirehabilitačním řízení v r. 1991 mi jeden z tehdy odsouze -ných vyprávěl jednu velmi zajímavou příhodu. Přímo při

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 9

Masarykův lid

10

o rehabilitaci č. 119/90 Sb., pokud jde o zločin velezrady,ale ponechal v platnosti spá chání trestného činu loupeže.Rozhodnutí bylo podle rehabilitačního zákona správné. Totopotvrdil i Nejvyšší soud, ke kterému jsem se nicméněodvolal. Ten mne současně poučil, jak mám dále po-kračovat, aby bylo dosaženo rehabilitace celkové.

Ve své stížnosti pro porušení zákona adresovanégenerální prokuratuře v Praze jsem vycházel z paragrafu 1zákona o soudních rehabilitacích, podle kterého je jeho úče -lem zrušit soudní rozhodnutí za činy, které směřovaly byť inepřímo k obnovení svo body a demokratických principův Československu. Uváděl jsem i některé vady řízenípůvodních soudů z r. 1949 a 1950 jako nevyslechnutí na-vrhovaných svědků a nedosta tečné zjištění rozsahu zraněníprstu, které při akci na letišti utrpěl jeden z příslušníkůSboru národní bezpečnosti.

Dne 14. října 1992 došlo k veřejnému zasedání (tak se tojmenovalo) Nejvyššího soudu tehdy ještě České a Slovenskéfederativní republiky v senátě hvězdného obsazení – v čeles předsedou JUDr. Otakarem Motejlem a za účasti soudcůiuris doctores Igora Burgera, Ladislava Červenky, PavlaKučery a Karla Jungwierta, pozdějšího soudce Soudu lid-ských práv ve Strasburgu.

V rozsudku je zestručněně napsáno, že došlo k porušenízákona rozsudkem Nej vyššího soudu v Praze z 27. dubna1950 a současně byl zrušen i rozsudek Státního soudu v Pra-ze z 31. srpna 1949, tedy rozsudek odsuzující.

Odůvodnění obsahuje devět stran, je velice podrobné aprávně přesné.

Veřejné zasedání se konalo ve velké porotní místnosti vPraze na Pankráci. Ve své řeči jsem si dovolil argumentovati tím, že žádanou totální rehabilitací bude rehabilito vána isoudní síň, ve které došlo kdysi k tolika odsouzením k trestusmrti.

Tak po dlouhých letech skončil případ několika mladíků,kteří nechtěli sloužit no vému režimu a naopak toužili poživotě v některé svobodné zemi.

Nadějné životy byly zmařené, nejvíce, troufám si říci,byl postižen právě Jaroslav Valášek: neléčená a obnovenázranění způsobená v roce 1945 na barikádě, těžké práce včeskoslovenských věznicích a navíc postižení, kterým sedříve říkalo kádrová. Ačkoliv byl absolventem střední školy,nemohl studovat a po návratu z vězení vykonával po mnoholet těžkou práci závozníka, teprve později se stal řidičem ujednoho podniku. Do vršením tragédie je i to, že se úplnérehabilitace nedožil, nedožil se však ani změn, které nastalypo r. 1989. Zemřel 8. 9. 1989 ve věku 62 let. Pouhé třiměsíce ho dělily od doby, pro jejíž příchod trpěl a za niž nasamém počátku i bojoval.

V podobných případech se psává nebo říká: „Čest jeho/její/ památce.“ Nelze přitom říct, jak velká má být ta čest ajak trvalá má být ta památka.

V případě mého klienta pak ta čest musí být nejvyšší apamátka nejdelší, neboť J. Valášek si i v nejtěžších životníchpodmínkách zachoval „štít svůj čistý“, jak by řekl Cyrano.

václav Král

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 10

Masarykův lid

11

organizování a usměrnění.Znovu, v jiných politic-kých, profesionálních a tech-nických dimenzích ožilapotřeba udržet spojení s do-movem, a to spojení kvalifi-kované, založené na znalostidomácích poměrů. Proto odsamého počátku vzniká po-třeba zpravodajského zjiš-tění tohoto úkolu: získatzpráv co nejvíce a co nej-hodnotnější o vývoji v ČSRv oblasti politické, vojenské,hospodářské, kulturní avšeobecné. V tomto smysluse RSČ dostávalo podpory a pomoci od výše uvedenýchzemí, která měla převážně skrytou podobu mezinárodníhosponzorství.

Zpravodajská válka se stala nedílnou, ba převládajícíformou a sou částí války studené. V ní se záhy po svém od-chodu do emigrace ocitl i gen. F. Moravec. Jeho místov systému zpravodajské služby RSČ bylo ovšem ve srovnánís počátkem druhé světové války zcela jiné, pokud bychom seo takové srovnání pokusili. Podstatným rysem jeho role bylaskutečnost, že ztratil monopol jediné zpravodajské instituce.

Nemůžeme na tomto místě postihnout zasvěceně akvalifikovaně pří činy této situace. Se značnou zdrženlivostílze vyslovit názor, že se tak stalo z důvodů vnitropolitickýchi vnějších. První spatřujeme ve zkušenosti z let zahraničníhoodboje ve druhé světové válce, která nevyzněla v jedno -značnou podporu kandidatury gen. Moravce a jeho pří-padných aspirací na vybudování centrální zpravodajskéorganizace RSČ pod jeho vedením. Měl z těchto let až přílišmnoho oponentů, jak mezi politiky, tak mezi vojáky, kteří senetajili výhradami a obavami z opakování možných chyb,plynou cích z povahových vlastností generála. Druhýmmomentem byly opět roz dílné zájmy hostitelských zemí, i ne-poměr jejich politických a finančních možností stran podporyzpravodajského projektu RSČ. USA, Velká Britá nie a Francieusilovaly o svůj vlastní přínos, měly své vlastní ambice a zá-jem na zpravodajském zmapování vývoje v ČSR. Proto bylyna jedné straně ochotny poskytnout této aktivitě svojipodporu, finančně, diplomaticky, materiálně a technicky ji za-jistit, ale na druhé straně také profesionálně těžit z jejích vý-sledků.

Vlivem těchto a zřejmě i dalších okolností se zpravodaj-ská činnost gen. Moravce ve třetí emigraci stala pouze jednouz několika shodných či blízkých aktivit. Shodnýchorganizačně, věcně i teritoriálně. V padesátých letech totiž vzápadní Evropě existovalo hned několik zpravodajských

O letech 1948 – 1953, kdy se gen. Moravec výrazněangažoval v nové emigrační vlně třetího odboje v zahraničí,není zatím příliš mnoho zpráv. Informace, které zde čtenářzíská, pocházejí většinou z policejních pramenů a vytvářejíobraz, jak jej viděla StB v Československu na základěinformací, získaných většinou výslechem zatčených osob,které z příkazu gen. Morav ce přicházely do ČSR sezpravodajským posláním, nebo, a to v míře mno hem menší,získaných agenturní cestou.

Nová vlna politické emigrace, která začínala po únoru1948 zapla vovat západní Evropu uprchlíky z ČSR, měla vý-razně politický charakter. Jen velmi málo bylo těch, kteří emi-grovali z ekonomických důvodů. Západ ní Evropa a Německozvláště se ještě nevzpamatovaly z hospodářských následkůdruhé světové války. Stály teprve na počátku hospodářskéobnovy a ČSR byla v té době ještě v mnoha směrech přednimi. Pouze taková povolání, jako politikové, vojáci, po-licisté, kde se odborná profese mísila s novými nároky na po-litickou angažovanost ve smyslu schvalování změn v ČSR,cítila jasné omezení svého jednání.

Proto důvody emigrace byly převážně rázu politického:nesouhlas s poúnorovým vývojem ve státě a v neposlednířadě obava o svoji osobní svobodu a bezpečnost, ať jižpramenila z ilegální činnosti, nebo z obecného ohrožení v dů-sledku příslušnosti k militantním politickým skupinám, nebosociálním vrstvám, majícím vazbu na západní demokracie(příslušníci čs. armády na Západě, letci, politické osobnostistran národněsocialistické, lidové a pravice čs. sociální de-mokracie). V tomto smyslu je asi třetí emigrace ve dva-cátém století nejvýznamnější. Ani v první, ani v druhésvětové válce neodešlo do zahraničí tolik vedoucích po-litických osobností a představitelů veřejného života, jakov letech 1948 – 1949.

Třetí československá emigrace musela projít nesnadnýmprocesem vnitřní názorové a politické krystalizace. Vyústil dovzniku Rady svobodné ho Československa (dále jen RSČ)jako vrcholové politické instituce, aspi rující na mluvčího celéemigrační komunity v cizině, která se hlásila k obnově ČSRjako společného státu Čechů a Slováků, založeného na prin-cipech politické demokracie.

Vedle politického, reprezentativního poslání se RSČorientovala na praktickou stránku úsilí o dosažení změny po-litického režimu v Českoslo vensku. K tomu bohatě využívalapropagačních, kulturních, ale též zpra vodajských možností,poskytnutých a nabídnutých ze strany USA a vlád zemí zá-padní Evropy, především Velké Británie a Francie.

V jistém smyslu se znovu, byť v rozdílných mezinárodněpolitických i vnitřních podmínkách, opakovala historieodboje z druhé světové války. RSČ se všemi dostupnými apoliticky únosnými prostředky pokoušela o podporu všechopozičních tendencí v Československu, jejich nalezení,

Vracíme se k osobnosti generála Františka Moravce, který za 2. světové války řídil čs. exilovou zpravodajskou službu, ježbyla v odborných kruzích považována za jednu z nejlepších. Z jeho pohnutého osudu je nejméně známa kapitola o jehopráci po únorovém převratu 1948, kdy znovu odešel do exilu a tam opět působil v rámci zpravodajských služeb. Ukázkupřebíráme z knihy Jiří Šolc: Ve službách prezidenta (Praha, Vyšehrad, 1994)

TŘETÍ EMIGRACE

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 11

Masarykův lid

12

orga nizací, speciálně zaměřených na Československo.Všechny byly volně spo jeny s RSČ a předávaly jí část svýchvýsledků k politickému, ale hlavně propagačnímu využití.Rozdíl mezi nimi spočíval v mezinárodní vazbě a stupnispolupráce se zpravodajskými organizacemi států západníEvropy.

Ve Francii působila zpravodajská organizace, řízená gen.Čeňkem Kudláčkem (za války HUTNIK). Působil v ní iRadomír Luža, syn za války padlého velitele 2. armády z roku1938, div. gen. Borise Luži. R. Luža, který se angažoval vehnutí mládeže sociální demokracie, emigroval z ideovýchdůvodů a několikrát sám podnikl úspěšné cesty do ČSR.

Na území západního Německa, pod záštitou americkýchzpravodaj ských organizací a jmenovitě plk. Charlese Katka,rozvíjela činnost zpra vodajská skupina plk. gšt. JaroslavaKašpara-Pátého, v níž se na různých funkcích střídali: gen.Ferjenčík, pplk. gšt. Jaroslav Šustr,Michal Zibrín, Vlastislav Žuk a jiní.

Početná a výkonná organizacevznikala na půdě Velké Británie podzáštitou britské SIS. Řízení bylosvěřeno plk. gšt. Karlu JindřichuPRO CHÁZKOVI. Měl v podří-zenosti ofenzivní skupinu v čele smjr. spoj. Jaroslavem STUCHLÝM,obrannou, řízenou dr. Karlem ZA-VADILEM, a studijní, svěřenou dr.Samuelu BELLUŠOVI. Evidenční aadministrativní oddělení vedl mjr.pěch. Karel VRDLOVEC a kpt.

pěch. Karel ZBY TEK,385 Oficiálnínázev „Czechoslovak Intelligence Organisation – CIO“ bylkryt kódem MEASURE. V její blízkosti stál starý přítelČeskoslovenska a britský zpravodajský expert, mjr. F. E.Keary.

Podstatnou část odborného personálu tvořili důstojníci čs.armády, převážně se zpravodajskou minulostí, kteří za války,vzhledem ke svému věku a zkušenostem, působili nadruhořadých funkcích zpravodajského odboru v Londýně(mjr. J. Stuchlý, mjr. Gustav Loquens, kpt. K. Zbytek), nebose z různých důvodů výrazně neprosadili. Byla to druhágenerace zpravodajských důstojníků, druhá ve smyslučasovém a generačním a v mnohém i v ohledu pro-fesionálním.

V řadě míst západní Evropy měla CIO své expozitury,odkud řídila své zpravodajské akce do Československa. Zeznámých jmenujme Curych, Kodaň, Hamburk, Vídeň,Stockholm, Haag, Brusel a Jeruzalém. Všude stáli čs.důstojníci, často ne právě profesionálně zkušení (škpt.Miroslav Plaňava, pplk. gšt. Tomáš Vybíral – válečný velitel312. stíhací perutě ve Velké Británii). Zdá se, že jejich určeníbylo často více ovlivněno ohledem na sociální aspekt věci nežna jejich profesionální zpravodajské kvality.386

Gen. F. Moravec měl v kruzích StB takovou pověst a respektzpra vodajského odborníka, že řada poznatků o zpravodaj-ských aktivitách zmí něných organizací v USA, Francii aVelké Británii byla v Praze přičítána na konto jeho iniciativ.Přispěla k tomu také fluktuace jeho spolupracovníků, kteřípro různé neshody s ním a též z důvodů existenčních a

sociálních odcházeli do jiných organizací, jak jsme se o nichvýše zmínili.

F. Moravec nalezl po svém příchodu do emigrace prvníoporu u plk. US armády Ch. KATKA, dřívějšího americkéhovojenského atašé v Praze. Pod jeho vedením byla v Německuzřízena SPECIAL SERVICE COMPA NY 946 se štábem veStuttgartu a Heidelbergu. Do něho byli jmenování: gen. F.Moravec, plk. gšt. J. Kašpar-Pátý, plk. gšt. Ferdinand Šeda,mjr. v zál. Antonín Bartoš (za války velitel operace CLAY,která úspěšně probí hala na jz. Moravě. Po válce se stal po-slancem Čs. strany národněsocia listické, předsedou jejíbranné komise a členem branného výboru Národníhoshromáždění), Václav Klabík – starý kurýr domácího odbojez prvního válečného roku, Rudolf Bohuslav, František Fořt, adr. Meiner štáb doplňo vali. Členové štábu byli současněvedoucími jednotlivých operačních sku pin v různých

lokalitách Německa, odkud půso-bili pod záštitou americké armády ajejí zpravodajské služby MIS.

Počátkem roku 1949 zesílily v po-litickém vedení čs. emigrace snahypo sjednocení a vytvoření cen-trálního vedení odboje v zahraničí,které vyústily do vzniku RSČ. Bylysoučasně provázány snahou po vy-tvoření centrální zpravodajskéorganizace. Na schůzi Národnírady v Paříži, dne 8. ledna 1949,byl takový návrh projednáván.387

Gen. F. Moravec aspiroval nafunkci vedoucího centrální zpra-vodaj ské organizace, ale neuspěl.

Ponechal si ji gen. S. Ingr, který měl u vedou cích politickýchosobností emigrace pro svůj charakter více důvěry. Jednals nimi o obsazení vedoucích míst ve zpravodajských službáchRSČ, ale rozpory v emigraci byly silné, časté a těžko pře-konatelné, a tak rozhodl sám. V Anglii jmenoval plk.Procházku a ve Francii gen. Kudláčka.

Američané podporovali centralizační tendence mezi před-staviteli po litické emigrace. Chtěli podpořit autoritu RSČ, v nížměli silný vliv, úměrný úloze USA v mezinárodním světě afinančním dotacím na její různé projek ty. Centrálnízpravodajská služba RSČ také lépe odpovídala jejich diplo -matické potřebě, protože skrývala účast profesionálníchzpravodajských služeb pod pláštěm organizace politické emi-grace, vedené snahou obnovit v ČSR demokratické státnízřízení. V pozadí jejich podpory stál zřejmě profesionální zá-jem, že se touto cestou, přes RSČ, dostanou k výtěžkůmz činnosti Kudláčkovy a Procházkovy organizace.388Po cestědo USA ve druhé polovině roku 1948, při které upřesnilvšechny zásadní otázky spo lupráce a své vlastní činnosti, segen. Moravec vrátil do západního Ně mecka, odkud zahájilv roce 1949 s americkou podporou intenzívní zpravodajskoučinnost, zaměřenou k destabilizaci politického režimu v ČSR.Vsadil plně na spolupráci s USA, které ohodnotil jakovedoucí sílu západního světa s největšími zpravodajskýmimožnostmi, a ocitl se poně kud bokem od politického životačs. emigrace, jejímiž představiteli snad i nadále opovrhoval.Jeho zpravodajská organizace se vyvíjela postupně a prošlaněkolika změnami.

Plk. Moravec v kruhu své rodiny, Londýn 1940

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 12

Masarykův lid

13

zelené barvy, chodil dále se svou nezbytnou holí oblečen dleanglické módy pro solidní pány středních vrstev. Když posílalsvé lidi do akce, vystupoval jako voják, netajil se svýmjménem ani hodností. Byl jí též oslovován a titulován svýmokolím. Udržel si své odměřené a vojenské chování a byl pře-vážně respektován všemi, se kterými přicházel do styku. 390

Ve své profesionální činnosti usiloval o navázání pevnýchstyků s opozičními skupinami v ČSR. Tak např. 6. listo-padu 1949 vydal úkol Jiřímu Formánkovi, bývalému stráž-mistru SNB na místním velitelství v Praze, aby přešel do ČSRa v Praze doručil osobně dva dopisy. První Julii Dvořákové,Na Ořechovce 20, a druhý redaktorovi Melantrichu Radnitze -rovi. Projevoval v nich zájem o ministry Šlechtu a Neumannaz bývalé národněsocialistické strany.391 Zřejmě další jehoakcí bylo vyslání škpt. Václava Knotka do Prahy k navázáníradiového spojení, při níž tento dů stojník zahynul. Nejasnoudosud zůstává jeho možná účast na zastřelení AugustinaSchramma a na podnětech k čistkám a procesům s ve-doucími funkcionáři KSČ.

Gen. Moravec kolem sebe soustředil ve zpravodajskéorganizaci celou řadu známých důstojníků, kteří v rámci jehoslužby působili již za války. Z nich jmenujme jižvzpomenutého mjr. Antonína Bartoše, bývalého veli teleCLAY. Nyní působil jako jeden z vedoucích operačníchskupin, řídil výcvik dobrovolníků a vysílal je do akcí v ČSR.Používal krycí jméno Brauner nebo Braun a působil převážněve výcvikové vile OKOPANINA.

Mjr. gšt. František BOGATAJ, parašutista Zvláštní sku-piny D a velitel skupiny CARBON, nyní kryt jménemHOLDER, ROBERT aj., působil v Rottenburgu u Lan-deshutu a školil dobrovolníky, kteří měli využít jehoválečných kontaktů na Moravě. Měl v jisté době vlastní sekciv Mnichově a konspirační vily LEHNER v Parsbergu,Ambergu a Maxhüte. Zabýval se plány na shoz zbraní proilegální skupiny, jež chtěl vybavit radiovými stanicemi.V roce 1953 se pak specializoval na používání agenturníchbalónů a působil jako instruktor BILL na základně v Rüc-kensdorfu jižně od Mnichova. 392

Mjr. Herbert NĚMEC-BROWN vykonával funkcivedoucího obran ného oddělení štábu gen. Moravce. Dále zdepůsobili Alois a Ferdinad ŠEDOVÉ, Gustav LOQUENS,Karel ČERNÝ, Štefan KURCINI, Josef ČAMBALÍK, ŠtefanVÁCLAVÍK, Otakar HITTL a jiní. 393 Výrazné místo jakéhosipolitického a osvětového vedoucího zastával dr. Horák –manžel popravené dr. Milady Horákové – nyní HILLAR.Ve špionážní škole OKTA II. přednášel o politické situacia prováděl politickou výchovu. 394

Nalézáme v jeho blízkosti také mjr. Rudolfa DRBO-HLAVA. Za války byl velitelem prvního speciálního kursu veSkotsku. Nyní jako RALPH nebo STRING předával své po-znatky ze sabotážního, bojového a zpra vodajského výcvikunovým adeptům. Objevuje se zde mjr. gšt. Imrich ERÓSS,vysazený ve SNP jako velitel skupiny COURIER, nyní mákrycí jméno EMINGER. Nalézáme zde bývalého policejníhodůstojníka pražské ho policejního ředitelství dr. JaroslavaŽENATÉHO – nyní MUNZINGE RA. V materiálech semihne jméno M. CHOCE.

Z důvodů, které dost dobře neznáme a nemůžeme tedyhodnotit, byla činnost zpravodajské organizace gen. Moravcev polovině padesátých let omezena a později zastavena. Z ně-kterých poznatků, získaných čs. rozvěd kou, lze usuzovat, že

Podstatou a hlavní náplní činnosti byla snaha zpravodajskyzmapovat dění a vývoj v Československu s důrazem naopoziční a odstředivé proudy ve veřejném, politickém akulturním životě státu, v jeho ekonomice, a dále sledovatmateriální, technické a v neposlední řadě též vojenskéaspekty. Aby toho dosáhla, musela do ČSR vysílat speciálněvyškolené dobro volníky, kteří sem dopravovali pokyny,radiové stanice, vytvářeli sítě z dů věryhodných jednotlivců askupin, mrtvé schránky, z nichž vybírali uschované zprávyapod. Získávala je cestou náboru v uprchlických táborechWALKA, ULM, MURNAU aj. Odtud byli přemísťováni dozvláštních středisek a zde podrobováni pečlivému výcviku,někdy i velmi dlouhému.

Hlavní výcviková střediska se nacházela v západnímNěmecku na území americké okupační zóny a byla téžamerickou armádou financována a technicky sanována.

Výcvikové středisko OKAPI v Darmstadtu, ve skutečnostiARMY POST OFFICE 175 (APO), provádělo pozemní vý-cvik dobrovolníků ke zpravodajskému a záškodnickému po-slání. Organizovalo zpravodajské ško ly OKTA I. a OKTA II.pro začátečníky a DELTA pro pokročilé. DELTA sloužila jakokondiční a udržovací kurs pro ty, kteří museli delší dobu čekatna svůj úkol; nebo u nichž se ukázala potřeba doplnit výcviko další prvky.

Středisko COMMO ve Frankfurtu nad Mohanem (veskutečnosti APO 757) zajišťovalo výcvik radistů ve školeOKRA a v individuálních kursech v Taunusu a BadHomburgu.

Speciální školení ve výcviku dobrovolníků na vodě(pro případ pře chodu do ČSR na gumových člunech nebos použitím skafandru pod vodní hladinou) se provádělo naslepých ramenech Rýna u Spegeru. Odborně jej zajišťovalaamerická US NAVY RIVER PATROL v Mannheimu.

Americká USAFE ve svých střediscích ve Fürstenfeld-brucku (NSR), Bovingtonu a Bedfordu (VB) zajišťovala aprováděla odborný výcvik v po užívání špionážních balónůpro překonávání hranic a průnik do vnitrozemí. To byla pod-statná novinka, nahrazující shození parašutistů, v několikapřípadech úspěšně použitá. Za příznivých okolností bylomožno s použitím balónu spolehlivě překonat výbušné,signální a mechanické překážky, kte rými byla v padesátýchletech uzavřena čs. hranice se západním Němec kem.389

Po roce 1952 byl tento systém hromadné přípravydobrovolníků ve špionážních školách zrušen a nahrazenindividuální přípravou na různých místech v západní Evropě.

Štáb zpravodajské organizace gen. Moravce sídlil pře-vážně v Bens heimu, zaštítěn oficiálně americkou vojenskouinstitucí AMERICAN OF FICE (OF) BOSTON, kam ovšemměli přístup jen vedoucí jednotlivých oddělení štábu. Vlastníštáb měla v rozsáhlé vile PINK HAUS. Bylo zde umístěnošest oddělení: sekretariát, operační, obranné, hospodářské,tech nické a studijně propagační. Pro různé účely disponovaldalšími objekty pro výcvik, odpočinek a finální přípravudobrovolníků (vila OKOP ANINA v Bruchsalu). F. Moravecpoužíval krycí jméno ARNOLD, ale svoji to tožnost příliš ne-tajil. Zůstal věren svým zvyklostem z doby války v zálibách,oblékání i principech styku s dobrovolníky. Měl svého řidičeKarla Mahlera (CHARLES), který mu nosil aktovku a voziljej chytat ryby ke slepému rameni Rýna v Odenwaldu, nebo k po-toku u silnice do Erbachu. Občas chodil hrávat tenis v Bens-heimu. Jezdil v osobním voze Chevrolet, model 52, světle

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 13

Masarykův lid

14

důvod nebyl jeden. Od změn v mezinárodně politické situacia nové koncepce americké vojenské a politické strategie, přesjistý neúspěch organizace ve smyslu zajištění pevnýchkontaktů s protikomu nistickým podzemím v ČSR až porozpory uvnitř organizace z toho plynou cí a zesilovanésociálními a psychologickými aspekty emigračního pobytu.

Generál Moravec sám již ze své minulosti a z titulunového postavení ve třetí emigraci byl předmětemmimořádného zájmu StB a OBZ, později rozvědky MV.Získávala o něm zprávy hlavně prostřednictvím osob, kterébyly zajaty při plnění špionážního poslání v Československu.To především. Usilovala také o jeho kontrolu agenturnícestou. Zdá se, že přímého vý sledku v době první polovinypadesátých let v tomto směru nedosáhla, ač pro tento účel při-pravovala únos F. Bogataje.

Teprve později, ve druhé polovině padesátých let, se StBpodařilo částečně kontrolovat činnost jeho příbuzných po-mocí několika konfiden tů395 a touto cestou i nepřímo F.Moravce. Aniž by to tušil, byl pod dohledem nejméně tříagentů StB, kteří si s ním dopisovali konspirativním způ -sobem na jeho krycí adresu MR. FRANK NOWACK co. L.FORBUS, 699 EAST WEISHENER Rd, COLUMBUS 14,OHIO, USA.396 Ano. František Novák je skutečně jméno,které se v konspirativních stycích čs. zpra vodajské služby,NKVD, abwehru a SIS objevuje tak často, až je to trapné.

Ale to již poslání gen. Františka Moravce v Evropěskončilo. Odejel do USA a pro československou bezpečnostpřestal být nebezpečný a tím též zajímavý. Vyhodnotila jejjako muže, který je sice v trvalém spojení s ame rickourozvědkou, ale jenž se již do Evropy nevrátí a v aktivnízpravodajské činnosti nebude pokračovat ze dvou důvodů:pro vysoký věk (bylo mu 68 let) a pro neúspěchy, které vestudené válce proti čs. Státní bezpečnosti utrpěl. Pokoušela sesice využít jeho postavení v USA a předestřít mu jednoho zesvých agentů v naději, že jej tam jako emigranta soběblízkého umístí, ale v tomto případě šlo již více o širší zá-měry, nežli o výrazný úmysl dále sledovat činnost generálaMoravce.

Pro rozvědku StB se tedy v roce 1962 stal stárnoucígenerál a dlou hodobý velitel čs. vojenské zpravodajskéslužby nezajímavou postavou. Jeho další sledování se jevilojako neužitečné, a tak bylo rozhodnuto ukončit vedení jehoobsáhlého osobního svazku a uložit jej ad acta. Natrvalo a dohistorického fondu. To proto, že přes všechny vroubky, kterégen. F. Mora vec u StB měl, jej musela považovat z pro-fesionálního hlediska za osobnost nepochybně významnou azajímavou. Takovou skutečně byl.

Odhad analytiků StB z roku 1962 se naplnil o čtyři rokypozději. Gen. František Moravec dožíval v kruhu své rodinyposlední léta svého pohnu tého života. Ještě pracoval vevojenské rozvědce americké armády jako znalec česko-slovenské problematiky. Dá se předpokládat, že to bylafunkce více čestná nežli účelná. Po tak dlouhé ztrátě kontaktůse živým prostředím československé reality již asi těžko mohlbýt skutečným znalcem poměrů a hlavně lidí. Jeho funkce vPentagonu mu měla spíše zajistit slušné pro středky proživotní existenci. Psal své paměti a těšil se ze svých vnuků.

Těžko říci, co vše probíhalo v myšlenkách stárnoucíhoveterána če skoslovenské špionáže z let druhé světové války.Dle jeho pamětí se však můžeme domnívat, že v něm zůstal

hluboko vězet osten pocitu osobního neúspěchu, z něhož vinilprezidenta Beneše, za jehož oddaného a věrného služebníkase považoval. Věřme, že jím chtěl skutečně být a že jenom ne-dokázal v některých chvílích svého života překročit svůjvlastní stín. Kdo to dokáže? Taková slabost patří k lidskýmvlastnostem a těch pohnutých chvil bylo v životě generace F.Moravce, a v jeho osobním případě zvlášť, skutečně víc, nežmůže člověk unést. Možná že nebyl vždy dobrým příte lem,ale vždy byl a zůstal vlastencem, kterému ležely osud a blahoČesko slovenska hluboko v srdci.

Zemřel náhle 27. července 1966 a jako muž. V botách,cestou do práce, kterou miloval a jež se mu stala osudem.Tisk v Československu mu věnoval jen krátkou zprávu, kteráčtenářům oznamovala, že „Ve Washingtonu zemřel ve věku71 let – při cestě do svého pracoviště v Penta gonu, jak píšeagentura AP – bývalý šéf zpravodajské služby čs. londýnskéexilové vlády plk. Fr. Moravec. O jeho činnosti za války jsouzmínky v několika knihách se špionážními náměty, kterév poslední době vyšly v ČSSR i v zahraničí.“397

Obnovy demokracie ve své vlasti se již nedočkal.

__________

385) Podrobněji je činnost pplk. gšt. K. J. Procházky v organizaciMEASURE popsána v článku E. Stehlíka: Příspěvek k historii CZE-CHOSLOVAK INTELLIGENCE OR GANISATION-CIO (1948 -1957), Studentské listy č.25/1991, s. 16.

386) CIO zanikla v roce 1957, když její další činnost byla shledána zdůvodů finančních i věcných málo efektivní. Mohly to být i politickédůvody britské diplomacie, která nechtěla po XX. sjezdu KSSS toutocestou komplikovat politiku oteplování mezi národních vztahů sRuskem. Zajímavý pohled na příčiny likvidace CIO podal J. Frolík vesvých memoárech „Špión vypovídá“, Orbis, Praha 1990, kde na s. 36- 51 dokazuje, že to byla infiltrace čs. rozvědkou, která donutila SIS klikvidaci CIO. V této souvislosti vyzvedává činnost Karla Zbytka,který opakoval historii A-54 a dobrovolně se nabídl čs. rozvědce kespolupráci, jež umožnila nejen získání podrobného přehledu o CIO ajejích expoziturách, ale vedla k likvidaci několika významných sítí vČSR.

387) AFMV H-664/I-/369. Osobní svazek gen. Moravce. Vznik a působeníšpionážní služby RSČ. Zpráva z roku 1953.

388) Tamtéž. 389) Tamtéž, na s. 396. Balónové školení. Podle výpovědi Ladislava

Křivohlavého, který byl v ČSR zatčen, byl prováděn výcvik na an-glických balónech CARD 3 a CARD 4, RIG a americkém operačnímbalónu vz. 52.

390) Tamtéž. Akce GENERÁL. Podsvazek Č. 5 a 6. Protokol s AntonínemMikou ze dne 17.2. 1953, s. 61.

391) Jiří Formánek, nar. 13.2.1924 v Netolicích. Úkol F. Moravce splnil ašťastně se vrátil do Bruchsalu. Při další cestě do ČSR byl zatčen 9.února 1950 společně s Janem Černíkem v osadě BOHUSLAV, okr.Tachov, vojenskou hlídkou 1. praporu 18. pluku. Z jeho výpovědizískalo 5. odděl. hl. štábu první obsáhlé zprávy o. činnosti gen. F.Moravce a jeho spolupracovníků v emigraci. Tamtéž, akceGENERAL, podsvazek 1., s. 178. Protokol s Jiřím Formánkem ze dne23. 2.1950.

392) Tamtéž, na s. 437. Osoby pracující v Moravcově špionážní skupině. 393) AFMV, 323-7-2/5. Mrtvé schránky. Intimát MV z roku 1951. 394) Tamtéž, H-664-I./434. Organizační rozdělení Moravcovy špionáže.

Operační oddělení na s. 3. 395) Tamtéž, na s. 324 - 329. Hlášení agentů ADAM, APOLLO, IGNÁC. 396) Šlo o agenta BLÁHU, kterého řídil npor. Honzík z 1. oddělení, 7.

odboru IV. správy MV. Tentýž odbor použil proti F. Moravcovi agentaČ. 1079 BRIXIHO. Třetím byl agent ČÁSLAVSKÝ. Tamtéž, na s.263.

397) Rudé právo dne 28. 7. 1966.

Jiří Šolc

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 14

Masarykův lid

15

To se ani neomluvíte?Můj pohled: znárodnění byla krádež. Celý ten

socialismus bylo jen fanatické spoléhání se na zázrak.Násilné uskutečňování blouzni vých idejí vedlo k úpadkuzemě. I mlynářce mlýn ukradli. Demokratický stát by mělbez průtahů dát věc do pořádku. Minimálně se za komunistylidsky omluvit. Zbavit mlynář ku hanby, že ji soud označil zazlodějku. Pří padně, ale to už lítám v oblacích, měl by nao -pak k soudu pohnat ty zloděje, kteří mlýn ukradli, a ty, kteřízlodějský režim zavedli a násilím drželi.

Váš pohled: znárodnění bylo podle práva, protože mělopřinést ráj na zemi. Mlynářka, které právem odebrali na-hrabaný majetek, byla právem odsouzena za krádež tohoma jetku, který stát převedl na stát. Jediné, v čem seshodneme, je vaše poznámka, že krá dež je krádež i zasocialismu. Proč ty zloděje, kteří tehdy ukradli celý majetekmlynářce, nehledáte? Ale vy, zcela po socialistickém právua třídní spravedlnosti, i dnes trváte na tom, že kradlamlynářka, když si vzala zrní ze svého ukradeného majetku.

Halda nepotřebných paragrafůAsi budete tvrdit, že nejste žádní komunistič tí soudci

(mnozí z vás jsou), že soudíte podle zákona. Určitě nějakézákony budete citovat. Zákon o tom, že krádež mlýna neníkrádeží, ale nemáte. Také nemáte zákon o tom, že siokradený nesmí z ukradeného majetku něco odnést, protožeby sám kradl. Máte jen velké hlavy plné paragrafů, kteréčlověk nepotřebu je. Se zákony žonglujete, jak chcete. Ažmís to vás usedne na soudní stolici člověk komu nismemneinfikovaný, nebude pochybovat, kdo byl zloděj, amlynářku za pět minut reha bilituje. Žádné nové zákony ktomu potřebo vat nebude.

Velké zloděje dnešní doby potrestat neumí te. Jejich zlo-dějnám nerozumíte. Zesnulé mly nářce, typické oběti komu-nistické samovlá dy, se dvacet let vysmíváte. Její zlodějnyjsou vám jasné hned. Až bude její syn v USA vyprá vět o va-šich dvacetiletých právních rejdech, vznikne dojem, že našerepublika je jen há jemství pimprlových komedií, kde za nit-ky ta hají darebáci, cynici a v nejlepším případě hlupáci. Na vášnázor zvědavý nejsem, znám ho. Vím, že se nepolepšíte. Bude-te lidi v této polovičaté republice pimprlat sekýrovat do sko-nání vašich časů. Ale váš čas bezpochyby skoná, nic není navěky.Jak to zpívají populár ní zpěváci: ... až se k nám právo vrátí.

Karel steigerwald

Lidi sekýrujete, zločinnému režimu necháte vše projítVážení soudci, vyslechněte si pro sím dva příběhy. První

je o zloděj ce, která kradla a nyní se domáhá rehabilitace. Alezlodějům se ne odpouští. Druhý je o ženě, kterou okradli aještě potrestali. Spravedlnosti se nedočká. Oba příběhy do-hromady jsou básnickou skladbou o naší nynějšíspravedlnosti, kte rá pořád chodí ve starých cárech, a takévás, vážení soudci.

V prvním příběhu probíhalo budování socialismu a li-kvidace vesnického vykořis ťovatele a kulaka. V rámcitohoto pokroko vého pohybu byl mlýn, statek a veškerý ma -jetek mlynářky převeden do rukou státu a lidu. Mlynářkapozději z nenávisti k socia listickému zřízení kradla vemlýně krmení pro kozu a prase. Její krádeže byly odhale nypomocí vědeckých socialistických tabu lek, které určují,kolik toho koza a prase se žerou. Mlynářka byla potrestánaza krádež socialistického majetku sedmi lety vězení.

Její syn, žijící v kapitalistických USA, už dvacet letusiluje o rehabilitaci matky. Chtěl by, aby už nebylazlodějkou. To se mu nepovedlo. Všechny soudy jeho návrhzamítly, protože krádež je krádeží i za socia lismu.

Režim za krádež nikdo nepotrestá V druhém příběhu ukradli komunisti mly nářce mlýn,

statek a veškerý majetek. Býva lá mlynářka si ve svémkomunistickými ná silníky ukradeném statku brala krmenípro kozu a prase. Dostala za tu krádež sedm let vězení. Coukradla, bylo vypočteno podle tabulek, kolik toho koza aprase sežere, pro tože v ukradeném hospodářství se nevědě -lo, kolik čeho kde chybí. Její syn, žijící v USA, už dvacet letmarně usiluje o rehabili taci matky, která již nežije. Nechce,aby na okradené matce lpěl trest, jako by kradla ona. Úspěchnemá.

Řada soudců neuznala teorii, že mlýn byl ukraden, žekradli komunisti, které ni kdo za krádež nepotrestal, kdežtopotresta ná mlynářka nebyla zlodějka, nýbrž okrade ná.

Jistě víte, páni soudci, že nejde o dva pří běhy, nýbrž jeno jeden. Vy ho vyprávíte oči ma komunistů, kteří znárodnilimlýn a po trestali zlodějku. Já ho vyprávím očima mly nářky,které komunisti mlýn ukradli a ji ješ tě navíc zavřeli dovězení. Jako zlodějku. Tak se příběh mlynářky proměňuje,jak jde doba. Vy i já víme, že rozdílnost obou vyprá věníznamená rozdílný pohled na spravedl nost, lidskost, na celénaše moderní dějiny.

aktualityaktualityV naší současné politické scéně je mnoho jevů, které jsou pobuřující a které v lidech vyvolávají pocity znechucení.Dokládají to i dva následující články: „Dopis soudcům“ K. Steigerwalda přebíráme z MF DNES 30. 1. 2012, kdežto článek„Kudy z krize?“ byl napsán přímo pro Masarykův lid.

DOPIS SOUDCŮM

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 15

Masarykův lid

16

kdyby byla realizována ona levicová varianta, tak byskončila éra svobodného podnikání, většina firem by pře-šla do zahraničí a nakonec by tady nepodnikal nikdo. Ještěvážnější ale je, že by to jistě dřív nebo později znamenalonávrat k nějaké podobě totalitního režimu, byť v nějakézmodernizované verzi. Ale stejně tak nebezpečná je onaprvní, pravicová varianta. Jejím důsledkem by bylozhoršení již tak nedobré sociální situace většiny obyvatel-stva, což by zákonitě vedlo k rozsáhlým protestům, kteréostatně lze pozorovat i nyní. A tak jako praviceargumentuje odchodem firem, i zde lze vznéstprotiargument v odchodu zaměstnanců z České republiky– a zdaleka se to nemusí týkat jen např. častozmiňovaných lékařů.

Tak jak to bývá, řešení je zhruba někde uprostřed,řešením je kompromis, který ale bohužel zde je čím dálvzácnější hodnotou. Pochopení pro stanoviska a potřebytoho druhého. Pochopení, že nelze žít na dluh, že stát musísáhnout k určitým úsporným opatřením, že nemůžemev době celosvětové ekonomické krize utrácet víc, než sivyděláme. Ale stejně tak sem patří i pochopení faktu, žev těchto úsporných opatřeních by elity (chtějí-li být zaelity pokládány) měly jít příkladem – a že i obyčejný malýčlověk by měl mít tolik prostředků, aby měl zajištěnoupřirozenou lidskou důstojnost.

Dnešní česká společnost tak potřebuje možná něco vícnež jen ekonomické reformy. Potřebuje pozměnit duchaspolečnosti, která se pomalu, ale jistě opět vracík třídnímu boji. Potřebuje najít svoji přirozenou sou-držnost, solidaritu. Potřebuje od všech svých členů po-chopení toho, že je nás jen deset milionů (tedy zhrubajedno město v Číně nebo Indii) – a že právě proto bychomměli především v těch horších letech držet více pospolu.Nejde ani tak o nějaké sjednocování národa, po kterémvolali někteří čeští národovci. Český národ bylsjednocován čtyřicet let – a důsledky jsou spíše negativní.Ale spíše vzájemné pochopení, respekt k druhému,tolerance, úcta k jednotlivci – ať už na společenském že-bříčku stojí na jakémkoliv místě. Smysl pro realitu, po-chopení faktu, že radikální líbivá opatření spíše škodí, žejakýkoliv extrém vyvolává zas jen extrém, ovšem opačněorientovaný

Tyto hodnoty ostatně stály díky osobě T. G. Masarykaa dalších i u zrodu samostatného Československa. Cestouk ozdravění české společnosti tak může být třeba právěnávrat k těmto tradičním, osvědčeným hodnotám. Niclepšího zatím nikdo nevymyslel.

David Khol

Dnešní ekonomická a hospodářská krize se dotýká jižprakticky každého. Stává se tak námětem celé řady rů-zných debat – ať už těch jednodušších hospodských či těchsofistikovanějších, kterých se účastní různí odborníci.K tématu krize se vyjadřují lidé z různých společenskýchvrstev a skupin – a díky této občanské diskusi lze za-slechnout zajímavé názory, které mohou naznačit cestu,kudy z toho ven.

Zajímavým byl názor jednoho podnikatele, kterýv jedné nedávné diskusi si příliš nebral servítky a na-vrhnul jednoduché řešení, jak vyřešit stávající krizi apředevším obrovské zadlužení České republiky. Podle nějby řešením bylo zkrátit zaměstnancům platy o 50%. V pří-padě státních zaměstnanců by poznamenalo vynulovánídeficitu státního rozpočtu – a v případě zaměstnancův soukromém sektoru by to zase výrazně napomohlosnížení cen finálních výrobků a tedy i vzrůst konkurences-chopnosti české ekonomiky. Jednoduché, efektivní řešení– jeden rázný krok a celý ten rádoby složitý problém jevyřešen!

Nu, historie bohužel ukazuje, že takováto zjedno-dušující řešení jsou sice velice efektní, nikoliv všakefektivní. Daný podnikatel zapomíná zodpovědět zásadníotázku – z čeho by pak tito zaměstnanci žili? Vždyť čímdál výraznějším problémem dneška je to, že i lidé, kteřípoctivě a často tvrdě pracují, mají nízké mzdy – a díky vy-sokým životním nákladům (ceny leckterého zboží vyššínež v sousedním, mnohem bohatším Německu) i nízkouživotní úroveň. V mnoha případech je ta úroveň tak nízká,až se chce říci, že je nedůstojná člověka. Měla by být ještěsnížena, když už teď je mnohými vnímána jako neúnosná?A člověka maně napadá otázka, zda i onen podnikatel jesám ochoten své příjmy a svou spotřebu o polovinuzkrátit. V reálném životě to bývá bohužel spíše naopak.

Na straně druhé lze zaslechnout názory přesně opačné.Na různých především internetových diskusích lze za-znamenat radikálně levicové názory – a zdaleka se to ne-týká jen nějakých extrémistických skupinek. Tito lidéčasto hovoří o potřebě radikálního zdanění kapitálu, vy-soké daňové progresi. Lze dokonce opět zaslechnouthlasy volající po zrušení soukromých firem, jejichzestátnění či znárodnění. Překvapivé je, že takové hlasylze zaslechnout i v USA, tolik hájících svobodný trh. Alestejně tak překvapivé je to i v České republice, přestožedíky éře komunizmu jsme si přesně toto zažili – a do-provodným jevem byly politické procesy, pracovní táborya ostatní hrůzy, typické pro každý totalitní režim.

Oba tyto názory představují určitý extrém – a jejichpraktická realizace by způsobila katastrofu. Je zřejmé, že

KUDY Z KRIZE?

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 16

Masarykův lid

17

Pak se přihlásili sokolové, a tak sám sebou povstal onenježek bodáků, ta živá hradba, ze které se vršil automobils postavou presidenta. Byl vysloven nápad, aby před vozemkráčeli spisovatelé, tedy ti, kdož dali podnět k vyslovenécelonárodní revoluci proti Rakousku. Ukázal se ne-proveditelný, protože cesta byla dlouhá a nejvýznamnějšípředstavitelé spisovatelstva sotva by ji byli ušli. Proto bylaspisovatelům vyhrazena velká dvorana Wilsonova (dnesHlavního) nádraží, aby tam jako první zástupci národa při-vítali presidenta. Kdo měl štěstí být přítomen této chvíli,jistě nezapomene velebného okamžiku, kdy Alois Jirásekoslovoval vracejícího se T. G. Masaryka. Tehdy slzeli všakvšichni, jako zaslzel president.

Kdo viděl jeho příjezd, nikdy nezapomenul. Žádná foto-grafie, žádný popis a dokument nemohou sdělit té slávy ačisté radosti, jež byla v nás, a tlumočit vnitřní hnutí zástupů,očekávajících toho, který tehdy ztělesňoval národníosvobození. Sebevýmluvnější zpráva nevylíčí dynamikuprůvodu Prahou, šťastnou a jásající. V hlavě se mi vynořujízase davy v ulicích, čekající dlouhé hodiny, a slyším rachotděl, která hlásila, že president vjíždí na nádraží. Vidímosvětlenou čekárnu a Valachy v krojích, volání splývá s tóny

Kdyby někdo chtěl vymezovat naše podstatné národnívlastnosti a rozlišovat, čím se povahově lišíme od národůcizích, nesmí zapomenout uvést naše národní slavnosti jakopříznačný projev ducha a povahy našeho lidu. Viděl jsemveliké shromáždění a lidové projevy v Berlíně, Římě, Pařížia Londýně; slavnosti, pohřby, manifestace i demonstrace,ale nic z toho se ani zdaleka nedá srovnati s takovýmiživelnými výbuchy, jakými bývaly někdy demonstrace naPříkopech, projevy pro všeobecné hlasovací právo, velikýprůvod dělnický v roce 1918 na Staroměstském náměstí, po-tom slavné chvíle národní přísahy 14. dubna téhož roku aopojné, nezapomenutelné dny divadelních slavnostíkvětnových.

Každý z nás, kdo jsme prožili převrat,vzpomíná na tyto chvíle a na tyto dny jako nadobu, kdy pochod času se zastavil a my přihlíželis úžasem, jak se osud národa před našima očimarozděluje a mění. Viděli jsme dějiny zasahovatido plynutí času. A k těmto slavným dnům se do-stalo velkolepého zakončení onoho památnéhodne 21. prosince, kdy osvoboditel národa vjížděldo šťastné Prahy.

Není těžko prorokovati, že to byla největšíslavnost tohoto druhu, že jsme se už nikdy ne-radovali takovou čistou, ze srdce jdoucí radostí,jaká námi všemi prochvívala onoho prosincovéhodne nám už tak vzdáleného roku 1918. Plyne toprávě z národní povahy a vidělo jasně nás ně-kolik, kteří osudem i náhodou se dostali za kulisytohoto památného dne. Neboť právě my, po-řadatelé, věděli jsme nejlépe, jak opravdu málobyl pořádán triumfální vjezd Masarykův; několikúředníků nahoře na Hradě a řada dobrovolných aobětavých pořadatelů dole na Staroměstskéradnici. Připravovali jsme sotva týden před pří-jezdem věcné a technické okolnosti, kterýchslavnost vyžadovala. Pokyny, které jsme dostali,byly povšechné a často sobě odporující. Program se měnilkaždé chvíle, často rostl z nahodilých okolností. Prahoukolovaly fantastické zprávy o úkladech proti osobě pre-sidentově. Z přirozených obav pořadatelské svědomitosti(ač jsme cítili, že jsou směšné), vzešlo vlastně bezpečnostníopatření pohyblivého špalíru kolem presidentova auto-mobilu. Přirozeně, že to musili být legionáři, již měli kráčetkolem vozu, ale pak tam bylo nutno umístit všechny třidruhy naší armády, legionáře ruské, francouzské i italské.

ze vzpoMínek paMìtníkùze vzpoMínek paMìtníkù

Pokračujeme v otiskování ukázek z pamětí prof. V. V. Štecha. Líčí v nich 21. prosinec 1918, kdy se T. G. Masaryk (už jakoprezident) vrátil z exilu do Prahy.

Z PAMĚTÍ PROF. V. V. ŠTECHA

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 17

Masarykův lid

18

hymny. Pak nový obraz: Veliká dvorana nádraží je naplněnaspisovateli, učenci a hodnostáři; skauti udržují provazy volnýstřed a ten se náhle naplňuje zástupem, který doprovází z pe-ronu a čekárny presidenta. Pod kopulí se rozléhá zpěvMoravských učitelů a my v opojení chvíle neslyšíme více nežopakované: „Masaryku! Masaryku!“ Předstupuje AloisJirásek a měkce, tím hlasem, kterým pronášel v dubnu ná-rodní přísahu, vítá emigranta. Odpovídá mu hlas slzami za-střený: „Je to pohádka.“ V duších je ticho, každý je plný štěstí.Pak se dvorana otevírá a president vstupuje mezi lid, kolemskloněných praporů, v nepřestavitelném jásotu. Konečně jdecelý průvod Prahou, vydychující nadšením, opojenou radostí.

Jeho první podmínky byly technické. Bude dost konív Praze, kteří by stačili svézti celou telegraficky hlášenoudružinu? Ukázalo se, že nikoliv, a proto se jelo v autech re-kvírovaných z celého města. Nejednotnost vedení způsobila,že mimo všechny disposice ocitl se před příjezdem vlaku na-jednou před nádražím mezi padesáti auty také dvojspřežníkočár bývalého rakouského císaře, určený, aby vezl pre-sidenta. Přes všechny rozkazy a zákazy pořadatelů se kočínechtěl hnouti z místa (poslal jej z Vídně tehdejší vyslanecTuzar), a tak jsme nakonec s těžkým srdcem přivolili, abyaspoň vezl děti Masarykovy a básníka Machara. Byli jsmepřesvědčeni, že tato výjimka zkazí celý dojem z průvodu;jaké však bylo naše překvapení, když jsme pak slyšeli oddiváků, jak krásně se vyjímala tato čtyřspřež běloušův slavnostním a obřadném tahu aut.

Bylo to zase z bezpečnostních důvodů, akcentovaných iz míst odpovědných ministrů, že vedle řidičů bylo usazenoněkolik nás – šťastlivců pořadatelů – kteří jsme tak mohlispoluprožívati ten velký dojem jedinečné lidské vlny kypícístarobylým městem a otevírající se odevzdaně a radostněprůvodu hlavy státu. Tady jsme cítili zřetelně, jak spontánníbyl celý pohyb tohoto dne a že dobrovolná kázeň davu bylamocnější než všechna naše opatření i všechno úsilí několikaset pořadatelů. Nejprve vojsko v Sadové třídě, pakVáclavské náměstí: rampa musea rozkvetlá v živou kyticinárodních krojů a dvě hradby dělnictva držící příboj lidíkřičících, plačících a smějících se. Nevyjde mi z hlavyvzpomínka na hudby znova a znova začínající hymnu,sklánějící se prapory a standarty, všechno se spojuje v jakýsiživelný příboj, je to rytmus všech sil, který se pohybuje,pění, vlní a jásá. Cesta vede Národní třídou, kde se lidskávlna prohýbá a dotýká až samého průvodu v zastávce uNárodního divadla.

Když jsme vyjeli na nábřeží, jakoby rázem zaclonilasněhová vánice Hradčany a jelo se sněhem a deštěm vešpalíru české a jihoslovanské mládeže. Na Starém Městěbyli rozestaveni řemeslníci a cechy. Stáli tam řezníci,koželuzi, sladovníci, Vltavani, tesaři, truhláři v krojích po-řizovaných kdysi pro slavnost položení základního kamenek Národnímu divadlu, někteří s hudbami. Vzpomínám si, jakpodivně slohový a idylicky nečasový to byl obraz, takřkadobrácky srdečný, který však měl svoji mohutnost, čím vícese úžily uličky a provolávání slávy se dunivě odráželo odomšelých průčelí staletých domů na Malém náměstí.

I když měl slavnostní průvod různé komplikace, jakonapř. třikrát bylo nutno sháněti a dolévati benzin, nevadilytyto nenadálé zastávky, ty spíše jen množily slavnostní

rozrušení jedinečné pouti Prahou rozechvělou, naplněnoudavy lemujícími vjezd představitele, ztělesňujícího vzepětístaletých tužeb, snů a doufání pokolení. Byli jsme přítomnivelikému vyvrcholení složitého a často tragického úsilíjednotlivců i celku národa.

Řekl jsem si mimoděk: Jsi na vrcholu života. Nedožiješse události větší nad tuto, kdy se účastníme proměny osudu,národ se stává znovu státem a staleté područí se hroutí přednašimi zraky. Prožíváš dějiny!

Průvod projížděl dále Starým Městem, kde na Staro-městském náměstí uvítal presidenta u paty Staroměstskévěže dr. Přemysl Šámal, působící tehdy jako starostahlavního města. Po jeho projevu pokračoval živý had prů-vodu přeplněnou Pařížskou třídou k Čechovu mostu. Počasíse na nábřeží uklidnilo, přestal déšť se sněhem, temnota serozjasnila a cestou po Čechově mostě bylo již jasně vidětiHradčany i oživlou letenskou stráň černající se postavamilidí volajících slávu a mávajících šátky. Ten celý průvod mělv sobě cosi symbolického, jeho dlouhá cesta byla jakobyzkratkou národní minulosti a národního života. Byla v němromantika, opojné nadšení pojící všechny stavy jedinýmcitem, zachmuřená budoucnost i zoufale smutné stínyminulosti nedávné. To bylo u Strakovy akademie a Klárovaústavu slepců; tam stáli shromáždění vychrtlí invalidéjednonozí a bezrucí a ještě v rakouských uniformách,v oknech ústavu slepců mávali téměř automatickými pohybyslepci praporky. Jejich podivný tichý úsměv ti svíral hrdlo.

Malá Strana je vznešená a slavnostní: klérus a úřady.Konečně dospěl průvod k sněmovně spojující přítomnost sesložitou minulostí, přecpané lidmi, že zdi a galerie se zdálypraskati rozčilením a nadšením. Když se z úst pre-sidentových ozvalo lapidární „Slibuji“ a když zval Národníshromáždění na Hrad, tu byly to chvíle, kdy se jakoby za-stavil čas a kdy se slova presidentova slibu měnila poslu-chačům v samo historické dění. Vyvedl jsem hlavu státu zesněmovny. Jel potom do Veleslavína ke své choti, jež bylaodvezena do sanatoria ke konci války. Vrátil se pozdě večerna Hrad, kde jsem objednal o své újmě večeři v levémpředním křídle vedoucím na Hradčanské náměstí. Vítali jsmeho při návratu s architektem Hilbertem na hlavním schodišti.Po večeři vyšel president s několika hosty mezi pozvané.

Den končí a celý den převratu doznívá potom druhéhodne, v neděli odpoledne, v bitevním sále Pražského hradu,kde president čte poslancům své poselství. ZačínáKomenským. Do veliké národní radosti promlouvá na-jednou k našim i cizím vyslancům Evropan, duch klidný ajasný, který přehlíží minulost, hodnotí, rozebírá a ukazujeproblémy.

22. prosince bylo slavnostní představení Libuše. Předpůlrokem jsem poslouchal Libuši na divadelníchslavnostech. Tato mně připadala oficielní, řekl bych studená.Bylo mi smutno z té veliké změny, jak podivně působilonyní dílo, které se stalo oficielní státní operou. Romantickárevoluce je skončena – nastává denní život.

Vzpomínka na příjezd způsobila, že jsem konečně pře-mohl své rozčarování.

(pokračování příště)

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 18

Masarykův lid

19

z archivùz archivùZ archivních pramenů otiskujeme jeden z přehledů, v němž jsou zaznamenány známé politické osobnosti, které poúnorových událostech 1948 již během března a dubna uprchly z Československa do zahraničí. Přehled je vypracován nažádost Jindřicha Veselého, který byl v té době šéfem Státní bezpečnosti na ministerstvu vnitra.

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 19

Masarykův lid

20

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 20

Masarykův lid

21

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 21

Masarykův lid

22

Vladimír KrajinaFrantišek KlátilOta Hora

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 22

Masarykův lid

23

notoricky známé, ale i ty, které už z národního povědomí vypadly.Vedle profilu úctyhodných se shledáme i s osobami při-nejmenším problematickými. Zdá se, že výběr je dílem autorovasubjektivního výběru, avšak i kdyby tomu tak bylo, je obraz českéinteligence nakonec ucelený. Obraťme však pozornost k našemutématu: Z šedesáti charakteristik různých osobností je Masarykjmenován u třiceti tří. A nejčastěji u těch, které s ním v lecčemnesouhlasí nebo se s ním názorově striktně rozcházejí. Necítím sekvalifikován jednotlivé soudy o Masarykovi a postoje k jehoosobnosti odborně komentovat. Zaujala mne však frekvence stop,které Masaryk v myslích a činech osobností, které utvářelyčeskou přítomnost, zanechal. Nebyl zdaleka jen „tatíčkem“.Mnohé provokoval k nesouhlasu i protestu. Není průkaznějšíhodůkazu o významu osobnosti než to, že vyvolává souhlas i po-chyby, že inspiruje i provokuje.

Nejrazantnější kritiky Masaryka a předmnichovské republikyse vyrojily po jejím pádu. K tomu výstižně promluvilKosatíkovou parafrází Jan Patočka: „Fiasko demokracie nezavinilMasaryk, naopak, ke katastrofě došlo, protože bylo mezi lidmiMasaryka málo.“ A na jiném místě sám Patočka: „Masaryk byměl být životním problémem každého myslícího Čecha.“

Miroslav Šlapal

Je možné, že čtenář, který vezme do ruky Kosatíkovu knihuČeská inteligence (Mladá fronta 2001), obrátí svou první po-zornost – veden svým přirozeným zájmem – na stať o T. G.Masarykovi. Možná že bude překvapen, možná trochu zklamán.Kniha je sestavena z článků, které autor otiskoval v časopisuRespekt a těm byl přísně vymezen rozsah. Na Masaryka tak musípostačit pět stran textu, stejně jako na ostatních šedesát před-stavitelů české inteligence. Navíc se Kosatík zabývá jen úsekemMasarykova života začínajícím příchodem na pražskou univerzitua jeho zásluhy o republiku jakoby pomíjí. Není to však podstatné,protože autorovi zde a ani v ostatních statích nejde ochronologicky seřazené životopisné údaje. Jeho přístup je po-dobný Putnovu při zpracování knihy o Václavu Havlovi. Stejnějako on pokouší se Kosatík, ovšem na miniaturním prostoru, opráci, kterou Putna prohlašuje za pokus o „duchovní portrét“.

Proč nevěnuje Kosatík alespoň pár odstavců Masarykově zá-sluze na vybudování státu? Tak může znít otázka. Při pozornémčtení pochopíme, že způsob, kterým Masaryk přistupujek filozofii a sociologii, a jistý politický předstih, kterého nabývápřed svými stoupenci, předznamenává jeho vůdčí postavení mezitvůrci republiky a jeho stopa v knize samostatnou statí zdalekanekončí.

Kosatík vybírá z galerie postav, které svou „inteligencí“během dvacátého století zasáhly do osudů národa, osobnosti

knihy, kteréknihy, kterénás zajíMajínás zajíMají

MASARYK VŠUDYPŘÍTOMNÝ

Když pisatel tohoto vypravovaní shledával v domoviněNikoly Šuhaje příběhy o tomto muži nezranitelném, kterýbohatým bral a chu dým dával, a který nikdy, kromě v sebeobraněnebo ze spravedlivé msty, nikoho nezabil, neměl po svě dectvítolika lidí vážných a hodných víry věru příčiny nevěřiti, že Šuha -jovu nezranitelnost působila zelená ratolístka, kterou, mávaje,odháněl četnické kulky jako hospodář v čer vencovém dni rojící sevčely.

Neboť v tomto kraji lesů, zvrásně ném horami jako kus papíru,který se chystáme hoditi do kamen, žijí posud děje, jakým sebláhově usmí váme jen proto, že se u nás nestávají již po staletí.V tomto kraji kopců na kopcích a roklí v roklích, kde se v tlejícímsoumraku pralesů rodí pra meny a umírají prastaré javory, jsou po-sud začarovaná místa, odkud se ještě nikdy nedostal ani jelen, animedvěd, ani člověk. Pruhy ranních mlh, ploužící se namáhavě pokoru nách smrků vzhůru do hor, jsou průvody umrlých, a oblaka,proplou vající nad úžlabinami, jsou zlí psi s otevřenými tlamami,kteří se za horou snesou, aby někomu ublížili. A dole, v úzkýchúdolích řek, ve ves nicích, které jsou zelené kukuřičný mi poli ažluté květy slunečnic, žijí vlkodlaci, kteří, překulivše se večer posoumraku přes kládu, mění se z mužů ve vlky a k ránu opět z vlků

v muže, zde se v měsíčních nocích prohánějí mladé vědmy nakoních, v které proměnily své spící muže, a čarodějnic netřebahledati za sedmi horami a sedmi řekami ve větrných údolích, ný-brž ty zlé možno potkati na pastvinách, jak sypou do tří do bytčíchstop soli, aby zbavily krávy mléka, a ony dobré lze kdykoli na -vštíviti v jejich chyších a odvolati od konopných trdlic, aby za-říkaly hadí uštknutí nebo koupelí v odvaru z devíti bylin udělalyz dítěte nedu živého silné.

Zde žije ještě Bůh. V dusném tichu pralesů žije ještě starýBůh země, který objímá hory a údolí, hraje si s medvědy vhouštinách, laská se s kravkami uprchlými od stád a mi lujetroubení pastýřů, svolávajících večer dobytek. Dýchá do korunsta rých stromů, pije z dlaní u pramenů, svítí z nočních ohňů napastvinách a chřestivě rozechvívá listí kukuřič ných polí a kývážlutými terči slu nečnic. Prastarý pohanský Bůh, pán lesů a stád,který odmítá spojovati se s oním pyšně honosným Bohem, by -dlícím ve zlatě a hedvábí za pestrými stěnami ikonostasů, i s onímnevrlým starcem, skrývajícím se za ošumělý mi záclonkami purjo-chesů synagog. Ale věc se Šuhajovou zelenou rato lístkou nenípravda.

Před osmdesáti roky vytvořil své vrcholné dílo Ivan Olbracht. Román Nikola Šuhaj loupežník svým námětem, tajemnou poeziípřírody a lidských osudů zakarpatského kraje okouzluje (a i inspiruje) dodnes. Z úvodní kapitoly Koliba nad Holatýnempřetiskujeme část – pro vyznění krásné češtiny.

IVAN OLBRACHT (6. 1. 1882 – 30. 12. 1952)

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 23

Masarykův lid

24

Dobře víme, proč se filmu, který se chystámesledovat, přezdívá akční. Jeho vyvrcholením je scéna,v níž skupina zamaskovaných mužů za křiku „policie!“vtrhne do lotrovské peleše a padouchy povalené nabřich opatřuje klepety. Děj počíná velitelským vý-křikem AKCE!

Se slovem akce, které je v policejní praxi povelemk činu, se častěji setkáme v prostředí zcela odlišném azdánlivě mírumilovném. I zde bývá někdy výzvouk útoku. Je-li slovo akce doprovázeno razantní slevouzvlášť křiklavě propagovanou, vrhají se dosupermarketů koupěchtiví zákazníci lační po zboží, naněmž ušetří pár korunek. Většinou podléhají dvěmailuzím. Jednak kupují tovar zlevněný z ceny pře-mrštěně vysoké, jednak – když už v krámě jsou –koupí i zboží jiné, tentokrát předražené. Jednoduchá achytrá finta obchodních řetězců inspirovaná zkušenostía propracovanou psychologií trhu ovlivňuje zákazníkyčasto podvědomě a proti jejich vůli.

Přiznám se, že jsa odkázán na nákup ve velko-prodejně, kterou nikterak nemiluji, přistihnu se občasv situaci, kdy podlehnu. Nekup tradiční lihovinu,říkám si, když půllitřík je o tři pětky levnější nežběžně, venku přichází nečas a něco ostřejšího do čajese hodí. Byly ovšem časy, kdy jsem si připravil čajs rumem, dnes však si z jakéhosi podivného úředníhopříkazu musím nalít tuzemský. Proti duchu vžitého po-jmenování se neodborně vnucuje zpodstatnělé pří-davné jméno. Naději na úspěch nemá, takovouzkušenost už zažili kdysi dávno obrozenečtí puristé.

Snad čtenář promine, že se s ním podělím o pro-buzení zasutého ducha básnického, a to na téma Přáníprotřelého zákazníka:

Co chce koupit, to snad ani neví.Když však vstoupí, pilně hledá slevy.V nákupech má mnohaletou praxi,že až umře, chce mít pohřeb v akci.

Reklamu vybízející k nákupům za babku okoukalyi obchody pouliční. Kolem jednoho takovéhopravidelně chodím. Za názvem (pochopitelně v jazycepřipomínajícím angličtinu) je obrázek porcovanéhočuníka s výrazným nápisem SLEVY JAKO PRASE!Jsem na rozpacích, jak mám rozumět tomu, čím slevyvepře připomínají: špinavostí, tučností, žravostí?Neporozumění smyslu jazyka a jeho zneužití je patrnéi z nápisu VELMI KRUTÉ CENY na skle výlohy. Promne je krutá většina cen, které při nákupech hradím,takže nevím, proč obchodník tuto pro něho ne-výhodnou vlastnost avizuje. Naprosté ignorovánísmyslu je patrné i ze stupidního pokusu o novotvarKRUTOPŘÍSNÉ CENY. Výloze pak vévodí nápisSTÁLÉ SLEVY. Autor hesla nepochopil, že slevy jsouvždycky přechodné, jinak se nejedná o slevy, ale – jakpraví nápis ve vedlejším obchodě – o trvale nízké ceny.

Můžete namítnout, že uvedené příklady ob-chodnické češtiny z předchozího odstavce jsoumimořádně přitroublé. Myslím však, že dobře odhalujízáměr. Obracejí se na zákazníka, který příliš ne-přemýšlí, a pokud ještě vlastní zbytky racionality,z mozku se mu je snaží vypláchnout. Čeština se námprostě předkládá jakoby v úpravě v akci a po slevě.Zkrátka jako prase.

Miroslav Šlapal

jazykový sloupekjazykový sloupek

ČEŠTINA AKČNÍ

Pravda může chvíli trpět,

ale trvale se nedá potlačit.

T. Livius

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 24

Masarykův lid

25

hnutí, zřizované pokud možno ve všech městech britských os-trovů. Dalším bodem programu bylo vytvořit poradní sbor ar-chitektů, kteří měli předložit projekt nových Lidic, jako vzornéhornické obce. Část z vybraných finančních prostředků měla býtpoužita na vybudování Mezinárodního výzkumného ústavu probezpečnost v dolech se sídlem v Lidicích.

Krátce nato, v neděli 6. září 1942 odpoledne, byla ve městěStoke-on-Trent, v městské čtvrti Hanley, zahájena ustavujícíschůze hornického hnutí pro znovuvybudování Lidic. V pro-gramu k této akci se píše: Proč Lidice? Všechny okupované zeměEvropy mají své Lidice. Tato česká obec, jejíž osud byl nacistyveřejně označen jako hrozba českému lidu, se nám stalasymbolem a praporem. Lidice se staly symbolem všech zničenýchobcí. Lidice jsou symbolem našeho odhodlání vybudovat nový,lepší a šťastnější svět. Nechť nás hnutí Lidice shall live všechnysjednotí na společném základě ke společnému cíli, a tím je vítězství.

Za českou stranu se slavnostní schůze zúčastnil prezidentEdvard Beneš, Hubert Ripka, Prokop Drtina, Josef David, VáclavMajer, Václav Nosek a v neposlední řadě František Hampl, který

Hlavní roli v osudu a historii Lidic po tragické události z 10.června 1942, kdy došlo k jejich zničení, sehrál britský lékař a po-litik dr. Barnett Stross KBE1). Na svět přišel v Polsku dne 25. pro-since 1899 s rodným jménem Strasberg. Jeho dědeček z matčinystrany byl rabínem a celá rodina se v roce 1902 přestěhovala doanglického Leedsu. V tomto městě Barnett prožil celé mládí a poukončení středoškolských studií završil svoje vzděláníabsolvováním lékařské fakulty.

V těžkých časech druhé světové války působil v hornickémměstě Stoke-on-Trent a svůj politický rozlet zahájil kandidaturouza labouristickou stranu za Staffordshire. K jeho velkým zálibámpatřilo výtvarné umění, a tak není divu, že navštívil v červnuroku 1942 výstavu umění v městské čtvrti Hanley, jejímžorganizátorem byl Czechoslovak British Friendschip Club.Vernisáž výstavy s názvem Sedm let československo-sovětskéhopřátelství navštívil mimo jiné sovětský velvyslanec v Británii, zaČechoslováky byl přítomen člen státní rady Václav Majer aVáclav Nosek. Barnett Stross v krátkém projevu vyzval přít-omného starostu Stoke-on-Trentu, aby podpořil iniciativu keznovuobnovení zničených Lidic, o jejichž tragickém osuduoficiálně informovala německá propaganda. B. Stross zdůraznil,že horníci Velké Británie nikdy nezapomenou na zavražděnéčeské občany a jejich rodiny a že se horníci postaví do čela tétoiniciativy, aby prokázali svoji dělnickou solidaritu a pevnou vůlibojovat proti nacistickému barbarství, které nesmí ve světězvítězit.

V dopise zaslaném předsedovi hornické odborové organizace(North Stafford Minerś federation) H. Leesovi napsal: Nikdy senesmí zapomenout, že všude v Evropě existují střediska odporu aže muži, kteří působí v podzemním hnutí, potřebují pomoci. Našeakce je posílí v boji a poznají, že nikdy neopustíme jejich ženy aděti. Jsou i jiné důvody proč by horníci Velké Británie mělipodniknout tento krok (tzn. rozvoj hnutí za obnovení zničenýchLidic). Dějiny jejich odporu proti fašismu a útisku jsou známé avybízejí je, aby stáli v první řadě, kde se bojuje proti nepříteli.Při této akci horníci projeví svoji mezinárodní solidaritu sevšemi, kteří bojují za svobodu. Hornická lampa zahání stíny načerném obličeji horníka, nechť tato lampa vrhne své paprsky naevropské protinacistické podzemí.

O návrhu B. Strosse, na podporu obnovy zničené českévesnice, jednali delegáti celostátní konference horníkův Blackpoolu. Všichni se jednohlasně usnesli, že vyzvou ostatníprofesní kolegy v dosud svobodném světě, k podpoře fondu napostavení nových Lidic v osvobozeném Československu. Přijatéusnesení této konference, za něž se postavila další města a obce,v čele se Stoke-on-Trentem, tak zahájilo činnost přípravného vý-boru hnutí Lidice shall live (Lidice budou žít). Cílem hnutí bylozískat na dobrovolných darech milion liber pro obnovu zničenéčeské vesnice.2) Prostředkem k dosažení cíle měly být výbory

vzpoMínáMevzpoMínáMeV letošním roce si připomínám 70. výročí vyhlazení Lidic. Po zdařeném atentátu na zastupujícího říšského protektora v tzv. pro-tektorátu Čechy a Morava R. Heydricha nacisté rozpoutali brutální teror. Bylo vyhlášeno stanné právo, v němž probíhaly masovépopravy. Podle neúplných údajů mělo tehdy zahynout na 2300 našich občanů.

V Masarykově lidu si však tuto událost připomeneme z jiného pohledu – jak se ve svobodném světě rozhořela obrovskásolidarita s naší pokořenou zemí, která vyvolala v život úsilí obnovit zničené Lidice. Stať Mgr. Květy Hrnčířové zasvěcenězpracovává tyto skutečnosti na základě studia dosud málo známých pramenů. Přebíráme ji ze Slánského obzoru roč. 19, 2012.

BARNETT STROSS A LIDICE SHALL LIVE

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 25

Masarykův lid

26

v dalších letech aktivně pracoval v britském fondu Lidice shalllive jako sekretář. Za pořádající stranu byl přítomen lord Dudley,ministr zahraničních věcí Anthony Eden, britský velvyslanec proČeskoslovensko Philip Nichols, sovětský velvyslanec proČeskoslovensko Bogomolov, staffordský biskup, starostové 12měst ve Staffordshiru3) a samozřejmě nemohl chybět duchovníotec hnutí, dr. Barnett Stross.

Hlavními řečníky tohoto památného shromáždění byl EdvardBeneš4) a hornický odborový předák Will Lawther5). Ve stejný denbyl zvolen první výbor Lidice shall live pro Stoke-on-Trent6) a o čty-ři dny později činila vybraná finanční částka na účtu 1 250 liber.

Neutuchající iniciativa B. Strosse, především v hornickémprostředí, přinesla své plody. Do roku 1945 založila řada brit-ských měst výbory Lidice shall live.

Velkou finanční sbírku zorganizovala počátkem roku 1943Unie durhamských horníků. Podle doporučení výboru ve Stoke-on-Trentu, každý její člen daroval dva šilinky a šest pencí.7)

Mydlandská hornická federace, spolu s další vyhlášenousbírkou ve městě zrodu lidického hnutí, přispěla do fondu téměřtřemi tisíci liber.

V dubnu roku 1943 proběhla velká demonstrace k vítěznémuukončení války a na podporu výstavby Lidic v Nottinghamu.

Dne 30. května pozval starosta města Birminghamuk pracovnímu obědu vybranou společnost místních občanů k se-tkání se zástupci výboru Lidice shall live. Přítomen byl také ná-městek předsedy československé vlády Jan Masaryk, dvazástupci britského parlamentu a své zastoupení měla sovětská afrancouzská strana. Jak Jan Masaryk zdůraznil ve svém projevu,hlavní myšlenka hnutí na znovuobnovení zničené české obcenení jenom o penězích, ale především o projevu citu člověkak člověku. Celý průběh birminghamského setkání odvysílal brit-ský rozhlas. Závěrečné slovo patřilo starostovi Lewisovi:Doufám, že po tom, až budeme obnovovat Evropu a celý svět, od-straníme slabost, korupci a hloupost, jež panovaly v našich zá-padních zemích, a jež v roce 1938 ponížily Československo. Tímbude odstraněn svět, který lidem ve všech zemích ztrpčoval život.Vedle tohoto komorního setkání se konaly v ulicích Birmin-ghamu doprovodné kulturní akce, večerní přehlídka vojska, ci-vilních obranných oddílů a části československé zahraniční armády.

Z dalších projektů na podporu solidarity a pomoci s ne-svobodnými obyvateli Čech, Moravy a Slezska je třeba při-pomenout veřejné shromáždění ve městě Derby z roku 1943,které proběhlo dne 6. září a bylo zcela v režii a provedeníjemnější poloviny lidstva.

Významnou akcí na podporu nových Lidic z března roku1944 byl další „Lidický týden“, tentokrát v Coventry, který bylzahájen v neděli 12. září. Toto anglické město patřilo k nejvícepostiženým místům ve Velké Británii za druhé světové války.Slavnostní vzpomínkový obřad v troskách vybombardovanéměstské katedrály zahájil týdenní program, jehož úvodní částibyl přítomen prezident Edvard Beneš s doprovodem několikaministrů a generálem Rudolfem Viestem. Po obřaducelebrovaném biskupem z Coventry následovala přehlídkavojska a velké shromáždění lidu na místním Hippodromu.Anglický regionální tisk psal o obapolné solidaritě a bratrstvíobou národů, které bylo prohloubeno darem jednoho tisíce liber,které předal československý prezident starostovi Coventry jakopříspěvek na vybudování nové nemocnice.

Z kulturních představení lidického týdne, které proběhlyv tomto městě, stojí za zmínku koncert Londýnskéhofilharmonického orchestru, který uvedl díla českých skladatelůpod taktovkou Viléma Touského, příslušníka československé za-hraniční armády.

Také za dalšími projevy mezinárodní solidarity aspolupráce, jako byla vyhlášená sbírka mezi za-městnanci leteckých závodů ve Felthamu, či projektv Bristolu, stál v pozadí předseda výboru Lidice shalllive ve Stoke-on-Trentu.

Výtěžky veřejných finančních sbírek z britských os-trovů byly průběžně předávány československémuvelvyslanectví.

Lékař a politik Barnett Stross působil také jakozdravotní poradce Federace horníků severníhoStaffordshiru. V souvislosti s touto funkcí a profesnímzaměřením usiloval o založení Mezinárodního ústavupro bezpečnost v dolech, který by fungoval v novýchLidicích. V rámci počáteční mezinárodní spolupráce mělbýt vypracován definitivní program, na jehož základě bybylo možné přistoupit k samotné stavební činnosti.Počítalo se s tím, že ústav bude soustřeďovat informaceo důlních neštěstích a jejich příčinách, měl vést mezi-národní statistiku úrazů. Soustavně měl mapovat činnostpokusných štol, dolů, hornických výzkumných ústavů,měl sledovat a podílet se na vývoji bezpečnostních opa-

tření a měl zajišťovat mezinárodní dokumentační a informačníslužbu. Součástí ústavu měla být rozsáhlá vědecká knihovna8) aoddělení pracovního lékařství, které se mělo zabývat vlivem pra-covního prostředí na zdraví horníků s konečným cílem zamě-řeným na prevenci hornických nemocí a úrazů.

Tento projekt byl mimořádně finančně náročný a společen-sko-politicky nerealizovatelný. Na druhé straně je ale pravda, žes částí výnosu veřejných sbírek pořádaných ve Velké Británii (aobdobně i ve Švédsku) bylo počítáno na financování tohotoústavu. Také velká poválečná sbírka mezi československýmihorníky, na podporu výstavby nových Lidic, byla v prvníchokamžicích svého vzniku zdůvodňována výstavbou Meziná-rodního ústavu pro bezpečnost v dolech v Lidicích.9)

Po válce Barnett Stross pravidelně přijížděl do Českosloven-ska a i nadále pečoval o přátelství a spolupráci mezi oběmazeměmi. Při příležitosti položení základního kamene k novýmLidicím v červnu roku 1947 mu předal ministr zahraničí JanMasaryk v Černínském paláci československý řád Bílého lva.

V početné britské delegaci, která se slavnosti zúčastnila, bylmimo jiných předseda Federace britských horníků Will Lawther,předsedové hornických svazů za Skotsko, Wales, Yorkshir astarostové měst, která podporovala hnutí Lidice shall live. Dorukou ministra vnitra (a prezidenta Společnosti pro obnovu Lidic

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 26

Masarykův lid

27

4) Projev dr. Edvarda Beneše přednesený dne 6. září 1942 v Han-ley (část Stoke-on-Trent), jak byl publikován ministerstveminformací.Chtěl bych poděkovat vévodovi z Dudley za to, že převzalpředsednictví této schůze a že mě tak laskavě představilshromážděným.Chtěl bych vyjádřit jménem svým a jménem všeho česko-slovesnkého lidu vděčnost dr. Barnettu Strossovi, z jehož po-pudu byl vypracován plán založení cenného lidového hnutí„Lidice budou žít“ a poděkovat také všem jeho spolu-pracovníkům. Obzvláště děkuji starostovi města Stoke-on-Trent za laskavost, s kterou se uvolil převzít předsednictvíkomitétu, jehož hlavním cílem je znovuvybudování Lidic z tro-sek a rekonstruovat je jako vzornou hornickou vesnici. Vřeleoceňuji podporu těch, kdož spolupracují v tomto komitétu, ob-zvláště pana Hugha Leese a pana J. T. Garrata a starostlivosttěch, kdož pracovali tak pilně na přípravách k této schůzi.Chtěl bych také poděkovat Federaci horníků Velké Británie,vedené panem Lawtherem, ktará se tak nadšeně ztotožnilas plánem na vzkříšení umučené české vesnice, srovnané sezemí německými tyrany.Vyjadřuji také svoji hlubokou vděčnost jeho Excellenci brit-skému velvyslanci pro Československo panu PhilipuNicholsovi za jeho dnešní přítomnost a za jeho oddanost každédobré věci ve prospěch Československa. Chtěl bych také do-dati několik slov díků Lordu biskupovi ze Staffordu za to, že ses námi zúčastňuje této schůze a poděkovat vám všem, kteří jstesem přišli, abyste se připojili k tomuto velkému úsilí zaupevnění mezinárodní solidarity.Proč má tato schůze nás, Čechoslováků, s vámi, naši britštípřátelé, tak hluboký význam? Proč je důležité to, že chcemevzpomenout obětí zločinu, spáchaného nacistickýmiutlačovateli v Československu? Před třemi měsíci byly Lidicevesnicí v hornickém okrese Kladno u Prahy. Od té doby sestaly barbarským činem brutálních tyranů nesmrtelné. ZničeníLidic je jedním z nespočetných zločinných činů Hitlerovagangu. Jsou tomu již více než tři léta, kdy Hitler se svými ně-meckými oddíly vkročil do Prahy, když byl jen několik měsícůpřed touto okupací Československa, se vší vážností prohlásil,že nikdy nepřivtělí Čechy k německé říši. A od 15. března 1939byla má zem, Československo, údolím smrti. Lidice se všakstaly symbolem hrozného utrpení československého lidu ob-zvláště významným způsobem. Ukázaly celému světu pravývýznam německého „nového pořádku“. Objasnilycivilizovanému lidstvu pravý charakter postoje „panské rasy“vůči opovrhovaným, nižším rasám, které vzala pod svouochranu. Mimo okupovanou Evropu žije ještě stále dost lidí,jež nelze přinutit, aby poslouchali zločinné příběhy, neboť simyslí, že byly vynalezeny protinacistickou propagandou.Lidického zločinu se však zhrozili všichni lidští tvorové, ať jejejich politické přesvědčení, víra nebo národnost jakákoliv.Je pravda, že agenti Herrenvolku spáchali v celé okupovanéEvropě již několik podobných zločinů. Vesnice byly vyhubenyv Norsku, Polsku, Jugoslávii a v jiných zemích pod nacistickouvládou. Ale ve všech těchto případech se Němci pokoušeliskrýt své barbarské činy před okolním světem. Lidický zločinbyl však chladně promyšlen do všech detailů. Nezahrnoval jenmateriální destrukci celé vesnice a její zmizení z české mapy,neznamenal jen zavraždění všech dospělých mužů této obce.Gestapo mimo to odvezlo všechny ženy do koncentračníhotábora a poslalo děti do tzv. nacistických výchovných středisek. Co více – celý německý propagandistický stroj tisku a rozhlasujásal nad tímto zločinem a oznámil jej do všech částí světa. Bylto oficiální a promyšlený zločin hromadného teroru namířenýproti celému národu. Nacisté spáchali tento hromadný zločin vzemi, které byla německá vláda vnucena pod názvem tzv. pro-

a Ležáků) Václava Noska odevzdali šek na 32 375 liber, které sečasto vybíraly po haléřích při veřejných sbírkách po celé Británii. Členem delegace byl také novinář James Cammeron, který po-psal své zážitky v reportáži pro Daily Express z 23. června 1947pod titulkem: Na cestě 80 000 mil jsem neviděl nic tak po-těšujícího jako toto. Zástupci ostrovního státu sfárali do doluPrezident Beneš na Kladensku, navštívili pietní místa v Lidicích,město Kladno, Prahu, západočeské lázně. Ze setkání se státníky,úředníky, dělníky napsal J. Cammeron: …je zde konečně druhnároda, který bere vážně mezinárodní přátelství asolidaritu.…onen pracovní den byl jakýmsi mezinárodním vý-vojem, který nebyl tak docela negativní. Svým způsobem se stalurčitou instrukcí, která má bdít nad tím, aby se lidská rasachovala jako lidské bytosti.

Při slavnostním pokládání základního kamene k novýmLidicím došlo k zajímavé souhře náhod, sotva Barnett Stross pře-vzal mikrofon a řekl: Toto je jeden z těch okamžiků v dějinách,kdy mrtví hovoří k živým, přerušil jeho slova ohlušující hroms zuřivým náporem větru a strhla se silná bouřka.

V roce 1954 zorganizoval britský výbor Lidice shall live, zapředsednictví Barnetta Strosse, další velkou akci. Inicioval za-ložení Sadu přátelství a míru v Lidicích (původně nazvanéhoRůžový sad). Výbor oslovil známého šlechtitele růží AngličanaHarryho Wheatcrofta, který pro tyto účely vykultivoval novourůži, pojmenovanou „Růže z Lidic“. Květ měl oranžovočervenoubarvu s citrónově žlutým základem.

Sad přátelství a míru v Lidicích byl otevřen 13. června 1955a symbolizoval jednotu a přátelství všech mírumilovných lidícelého světa. Darované růže z 29 států všech kontinentů pokrylyplochu několika hektarů. Jenom z Velké Británie bylo zaslánodeset tisíc růžových keřů od jednotlivců i korporací.

Za zásluhy o znovuvybudování Lidic a spolupráci mezi náro-dy udělilo plénum Místního národního výboru v Lidicích Barne-ttu Strossovi dne 21. června 1957 čestné občanství obce Lidice.

Zájem lékaře, politika a znalce výtvarného umění o maloučeskou obec tím neskončil. V roce 1962, u příležitosti dvacátéhovýročí vyhlazení Lidic, požádal umělce, aby Lidicím věnovaliněkterá svá díla. Akce nezůstala bez odezvy a dodnes Lidickágalerie přijímá artefakty darované výtvarníky tímto způsobem.

Opravdový humanista MUDr. Barnett Stross zemřel dne 13.května 1967 a patří k velkým postavám britsko – československéhistorie dvacátého století.

Tento příspěvek vychází k 70. výročí lidické tragédie a chtělijsme jím připomenout osobnost, bez níž by Lidice nebyly tím,čím jsou.

Prameny a literatura:

Národní archiv v Praze, archivní fondy: ÚV SPB, ÚV NF, MVreferát „L“.SOA v Praze - SOkA Kladno, archivní fondy: Společnost proobnovu Lidic a Ležáků, MNV Lidice.Eduard Stehlík, Lidice. Příběh jedné vsi. Jitka Kejřová, na-kladatelství V RÁJI. Praha. 2004.

Poznámky: 1) Knight Commander of the Most Excellent Order of the British

Empire.2) Výše této sumy byla v časově mladších dokumentech postupně

snižována až k částce 100 000 liber.3) Jednalo se o následující města: Stoke-on-Trent, Walsall,

Crewe, Macclesfield, Stafford, Rugby, Bilston, Hereford,Buxton, Congleton, Oswestry, Rowley Regis.

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 27

Masarykův lid

28

tektorátu, aniž by byla podložena nějakým legálním důvodem.Nesnažili se omluvit svůj zločin nějakým vymyšleným důvo-dem, ale spokojili se s konstatováním, že obyvatelé Lidic po-mohli Heydrichovým vrahům. Tento odklon německé justiceod jakéhokoliv zdání legální procedury, který vedl k masovévraždě nevinných lidí a k hrozným následkům pro celéobyvatelstvo, byl přiznán úředními místy, která se vší vážnostíprohlásila, že jde o čin nové nacistické justice a nového na-cistického pořádku. Mučednictví Lidic se tak stává bezpří-kladné.Národní socialismus začal v Německu působit s úmyslem po-razit síly svobody, demokracie, sociálního pokroku a mezi-národní spolupráce. Hitler a jeho společníci zahájili svůj ničivýpochod v Německu zprvu proti Židům, pacifistům, demo-kratům, socialistům, komunistům a proti všem křesťanům. Ti,kdož nebyli svolni jít nacistickou cestou, byli buď zavražděni,nebo mučeni v koncentračních táborech a hubeni nelidskyperverzním způsobem, který nemá obdoby v dějinách lidstva.Vláda zákona byla vystřídána despotickým terorem tajné po-licie a nyní Hitler dokonce jmenoval ministra spravedlnosti,jehož hlavním úkolem je nedodržování legálního řádu.Všechny tyto metody sadistického mučení a bezohlednéhovraždění, které přívrženci Hitlera přivedli k hrozné dokonalostiza svých akcí proti politickým odpůrcům uvnitř Německa, bylyod roku 1938 uplatněny proti oponentům nacistického režimuv okupovaných zemích. Hlavním účelem těchto metodterorizování všech, kdož nepřísluší k nacistické straně a pro-váděných zvláštně cvičenými hromadnými vrahy, je v prvnířadě dokonalé vyhubení vedoucích tříd podmaněných národů avytvoření ze zbytků obyvatel poslušné nástroje, neschopnéodporovat otrockému systému nacistů. Německý režim po-važuje lidi, kteří věří ve věčnou lidskou vznešenost a kteří jsouochotni spolupracovat s příslušníky jiných ras na základěmravní rovnocennosti, za nejhorší zločince. Jen ti jsou schopnina čas žít, kteří jsou ochotni poníženě chválit Hitlera za zničenísvé vlasti a kdož se dokáží vpravit do role mechanickýchotroků, pracujících ve prospěch svých zpupných pánů.Z tohoto důvodu zrušili nacisté všechny demokratické instituceČeskoslovenské republiky. Proto vyrabovali naši zem a ukradlivšechny předměty, které potřebovali pro sebe, a přivedli nášpilný lid do stavu hladovění a hospodářské bídy. Proto uzavřelihitlerovští utiskovatelé všechny naše univerzity a stovkystředních škol a zbytek škol systematicky germanizují. Proto sesnaží samozvaní protektoři zotročit naše církve a líčí je jakokupčíky duchovních drog. Proto odvážejí statisíce našichdělníků, zemědělců, intelektuálů a zaměstnávají je proti jejichvůli na opevňovacích pracích v Německu za nejnelidštějšíchpodmínek. A když národ se vzepře této vládě temna a očekáváden otevřené vzpoury, aby vyhnal a potrestal vetřelce, mají na-cisté jedinou odpověď: Lidice. Nejsou spokojeni s jediným pří-kladem vyhubení celé obce, nýbrž vyhrožují: Lidice budoustokrát opakovány. Je to snad nejhlubší propast, do které se zří-til v dějinách některý národ.Taková je demaskovaná německá říše Adolfa Hitlera a jejípravá podoba, taková je říše nejhorších nepřátel celého pokro-kového civilizovaného lidstva a Boha.Před třemi dny jsme vzpomínali třetího výročí vstupu VelkéBritánie do války s Německem. Chtěl bych říci několikupřímných slov o spravedlivosti, které, jak doufáme, dosáh-neme po válce. Žádat na těch, kdož nevinně trpěli, jako obětiz Lidic, aby zapomněli a odpustili, není lidské, neníodůvodněné a je, možná, bláznovstvím. Takováto žádost bymohla být vyslovena – promiňte mi, řeknu-li to, jenom lidmiv zemích, jež nejsou dosud okupovány Hitlerem, jež nemají žá-dné přímé zkušenosti a znalosti o tom, co bylo a je imperia-listické Německo, jež dosud nepochopili, co znamená Hitler a

nacizmus, kdož ani nevidí, jak hrozné dědictví zanechá na-cizmus nám i nešťastné Evropě po svém zhroucení a zániku.Chceme vidět a uvidíme vítězné skončení této války, ať nás tostojí jakékoliv oběti, abychom mohli vidět znovunastolenílegálního řádu a skutečné potrestání všech nelidských činůNěmců, spáchaných kdekoliv. To je podle mého názoru jedinýzpůsob, jak se vypořádat s fašistickými tyrany, kdekoliv seobjeví.Porušili bychom mravní rovnováhu lidstva, kdybychom do-volili gestapákům, esesákům, černým košilím, provinilýmdůstojníkům a mužům německé armády, civilistům, kteří pro-váděli špionáž v neprospěch svých spoluobčanů a Quislingůmv okupovaných zemích i tehdy, až bude Německo konečně po-raženo. My, společně s ostatními spojenými národy, budemežádat, aby všichni viníci v třetí říši byli přísně potrestáni a abyvšem občanům Československa a jiných okupovaných zemí,kteří prožili mučení a perzekuci brutálního nacistickéhorežimu, byl poskytnut určitý způsob reparací. Podle mého ná-zoru bychom prokázali německému národu službu, kdyby-chom jej donutili pochopit, že je zodpovědný za katastrofu, dokteré jej vedli nacističtí vůdci i jejich vlastní propagacepangermánské myšlenky „ohněm a mečem“. Jenom tvrdálekce, nikoliv pomsta, ale spravedlivá retribuce, naučí Němce,že se nevyplácí útočit na jiné národy. Opakuji: Nejsem pro po-mstu, jsem pro skutečnou spravedlnost, to je více než pomsta.Jenom tímto způsobem přesvědčíme německý národ, že nesmízahájit po dvě generace třetí světovou válku.Německo jako stát je ovšem, navzdory velkému zklamání,které se šíří uvnitř země, v přítomnosti vzdáleno jakékolivpravé lítosti. Němci bezpochyby získali mnohá vítězství. Vroce 1938 vpochodovali bez boje do Rakouska a získaliznačnou část Československa. Začátkem roku 1939 okupovalizbytek naší země. Téhož roku porazili Polsko. V roce 1940vtrhli do Norska, Dánska, Holandska a Belgie, Francie sezhroutila rychleji, nežli by vůbec kdo byl očekával. Také v le-tech 1941 a 1942 mělo Německo značné úspěchy v balkán-ských státech a při svém drzém útoku na Sovětský svaz.Utrpělo ale také vážné rány. Spojené království, které bylo v ro-ce 1940 úplně osamoceno, získalo si vděčnost celého světa zahrdinné bitvy o Británii, kterou zachránilo zbytek světa předpádem do otroctví. Rovněž i velké hrdinství Sovětského svazuv roce 1941 a hrozné ztráty, které způsobilo německémuútočníkovi, vyvolaly první naději v porážku hitlerizmu. V roce1942 jsme byli svědky utvoření velké aliance 29 států, mezinimi Britského království, Ruska, Spojených států amerických,Číny, Brazílie a jiných mocností. Tyto národy již konsolidujísvé plány na jednotnou frontu. Všechny přejdou z defenzivyk mohutné ofenzivě a, jak všichni doufáme, ukončí vítězněválku svým jednotným úsilím proti šílenému ďáblu.Chtěl bych ukončit svůj projev několika poznámkami o našemvlastním postavení v této válce a o příspěvku, který chce česko-slovenský národ darovat vítěznému ukončení války.Pro Československo začala válka již v roce 1938, tedy o rokdříve nežli pro zbytek Evropy. Hitler využil německých menšinv Československu jako záminky k válečným hrozbám a vy-máhal na demokratických silách značnou část naší země,obydlenou skoro jedním milionem Čechoslováků. Považovalijsme tuto zpupnou žádost za zcela neospravedlněnou a chtělijsme se postavit německé útočnosti se zbraní v ruce. Bylo námjasno, že kdybychom vyhověli Hitlerovi v tomto bodě, že by toznamenalo konec Československa jako svobodné demo-kratické země. Byli jsme si ale také vědomi faktu, že Hitlerovuzničení demokratické bašty v srdci Evropy by přineslo osudnénásledky pro celý zbytek Evropy, včetně Velké Británie. Oče-kávali jsme proto, že se budeme moci spolehnout na duchasvobody a skvělou výzbroj naší armády a postavit se nepříteli.

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 28

Masarykův lid

29

symbol boje za svobodu, válečné heslo milionů, kteří si cenísvobody více, než svého života. Neustaneme v tomto boji, do-kud tito řezníci nebudou smeteni z povrchu země tak, jako na-cisté smetli Lidice. To je ten rozdíl: Lidice žijí a opětpovstanou. Nacistické ideje o ponížení a zotročení lidské dušebudou rozmeteny.“Lidic nebude zapomenuto. Mr. Eden poznamenal ve své ne-dávné řeči v domě reprezentantů: „Činy, jako je zničení Lidic,zocelily svědomí civilizovaného světa a nebude jich za-pomenuto, až přijde doba vyúčtování s jejich pachateli.“Vaše dnešní odpolední schůze je jasným důkazem toho, žesdílíte toto přesvědčení. S Vaší laskavou pomocí a naší spolu-prací a s pomocí Boží, Lidice budou opět žít!Musíme všichni držet pohromadě, abychom po dosaženémvítězství mohli vytvořit pro Evropu mír, o kterém již dnesmůžeme prohlásit se vší vážností, že vše to, čím nyní pro-cházíme, se nebude nikdy opakovat.

5) Will Lawther byl pozdějším prezidentem britského hnutí Lidiceshall live, stejně jako Barnett Stross byl poslancem dolnísněmovny britského parlamentu za labouristy. Koncem 40. let20. století, díky politickému vývoji v Československu, z hnutíLidice shall live vystoupil a v nedobrém se rozešel s jeho za-kladatelem.

6) Prvním prezidentem výboru hnutí Lidice shall live ve Stoke-on-Trent byl starosta města, předsedou Barnett Stross, po-kladníkem Hugh Leese (sekretář Hornické federace za severníStaffordshire), finančním tajemníkem byl zvolen tajemníkstarosty města T. J. Garrat, sekretářem se stal František Hampl,člen Czech-british Friendship Club.

7) Durhamští horníci celkem vybrali na obnovu Lidic 15 000 liber.8) V roce 1946 ministerstvo vnitra ČSR přikročilo ke zřízení

komise, která měla zajistit přípravné návrhy ústavu. Jejímičleny byl Ing. Václav Babuška, ředitel státní hornické školy vKladně, Ing. Jaroslav Härtel, odbor. rada ministerstvaprůmyslu, František Malík, předseda hornické sekce Ústřednírady odborů, MUDr. Theodor Hanák za ministerstvozdravotnictví. V jednání byla účast lékaře Karla Soukupa zKladna – Rozdělova. Ve stejném roce začalo vznikat jádroknihovny mezinárodního ústavu. 500 knih většinoucizojazyčných darovalo ministerstvo vnitra a Společnost proobnovu Lidic a Ležáků.

9) Českoslovenští horníci věnovali na nové Lidice 1% jedno-měsíční hrubé mzdy.

Květa Hrnčířová

Doufali jsme, že všichni ti, kdož byli ohroženi spolu s námi,budou stát na naší straně a porazí co nejdříve a co nejpře-svědčivěji fašistické hordy.Víte, že v kritické době jsme stáli sami proti síle německéarmády a že signatáři mnichovského paktu dali Hitlerovimožnost, vzít si z československého území tolik, aby měl za-ručeno, že jeho zmrzačený soused je neschopný jakéhokolivdalšího odporu. Žádného útočníka však neusmíříte tím, že sepoddáte jeho hrozbám. Německý býk, povzbuzen prvním úspě-chem, strávil zbytek Československa v době kratší šesti mě-síců. Československá republika, šťastná, demokratická zeměs více než tisíciletou křesťanskou tradicí se pojednou proměnilav největší koncentrační tábor v Evropě. Dalšími výsledky jsoumučednictví našeho lidu a masakr v Lidicích.Československo však bojuje dále a stojí pevně na straně brit-ského království a Spojených národů. Viditelným projevemtéto aktivní rezistence proti německé nadvládě jsou našearmáda a naše letecké síly zde ve Velké Británii, na Střednímvýchodě a v Sovětském svazu. Bojují se svými kamarády navšech bojových úsecích tak jako v poslední válce. Je jejichvelkou touhou zúčastnit se činně obtížného a hrdého úkoluznovuzískání státní samostatnosti svému národu. Do tétoosvobozovací války je však zapojen celý československý lid.Náš lid doma se v první řadě soustřeďuje na sabotážní činy, ježničí vojenský stroj nacistického Německa. Hrozná perzekucečeského národa v minulých měsících po útoku na tzv. pro-tektora Hendricha ukázala, že náš lid byl ve svém odporu velmiúspěšný a že Němci chápou pravé nebezpečí tohoto odboje, skterým se setkávají po celém Československu. Přijde však den,kdy povstane celý československý národ, aby přetrhl okovytyranie. Pak bude opět, tak jako v roce 1918, stát v první řadětěch zemí, které rozhodnou vzpourou, vyvolanou v pravémokamžiku, přispějí s konečnou platností k porážce Hitlera.Svou odhodlanou věrností svobodě dokáže, že je schopenznovunastolit svobodné Československo ve svobodné Evropě.Nežli se však dočkáme onoho šťastného okamžiku, kdy nadPrahou opět zazáří slunce svobody, nezapomínejme na utrpeníčeského lidu. Je proto správné, že uctíváme lidické oběti.Lidice vždy zůstanou symbolem mučednictví českého lidu zadruhé světové války, budou tak symbolem nelidské německésurovosti k podmaněným národům. Věřím, že kolonel FrankKnox, námořní sekretář Spojených států, měl pravdu, když vesvém slavném prohlášení o vyhubení Lidic řekl: „Zde je našeodpověď nacistům. Nevyhubili jste Lidice, dali jste jim věčnýživot. Dali jste jim jméno, které bude žít navždy v srdcích amyslích svobodných lidí celého světa. Vytvořili jste z nich

ze Života klubuze Života klubuMilady horákovéMilady horákové

V sobotu 14. dubna 2012 se uskutečnila v Komenského sále CČSH v Praze 6, Wuchterlova ul č. 5 valná schůze Klubu dr.Milady Horákové. Z tohoto jednání přinášíme výňatky ze zprávy o činnosti klubu, kterou pronesl jeho předseda (znovuzvolený) ing. František Šedivý, a otiskujeme text závěrečného usnesení valné schůze.

Klub dr. Milady Horákové se v průběhu období od po-slední valné schůze zabýval činnostmi, které jsou jeho vlast-ním posláním: vydával časopis Masarykův lid, pořádaldůstojné pietní akty k uctění památka dr. Horákové, spolu-pracoval s vedením gymnázia, které nese její jméno, a i s ji-nými školami, kde se podílel na přednáškových aktivitách.

Tato činnost je sice časově velmi náročná, ale zdá se být –kromě literatury – jediným způsobem, jak seznamovatmládež s odkazem dr. Horákové.

Výbor KMH se schází každý měsíc, kromě členů bývajípřítomni i hosté – paní J. Kánská, paní V. Klimentová a idalší.

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 29

Masarykův lid

30

Klub usiluje o postavení figurální sochy MiladyHorákové v historické části Prahy. Architektonický návrhzpracovaný ateliérem Archicon plus byl výborem schválen apředán předsedou klubu primátorovi hl. města Prahy panudocentu MUDr. Svobodovi, který se k tomuto návrhu při-klonil. Nyní se jedná o odkup či převedení pozemkuz vlastnictví Prahy 2, kde má být pomník postaven. Jde očást parku proti Petschkovu paláci.

Výbor KMH se rovněž vyjádřil k rekonstrukci a úpravěpohřebiště v Motole: za odborné pomoci dr. A. Šimánkovéz Národního archivu byl pořízen přesný seznam všech obětí,jejichž zpopelněné ostatky zde spočívají. Jejich jménabudou uvedena na desce umístěné na tomto pietním místě.

Neustále je vyvíjena činnost po nalezení zpopelněnýchostatků dr. Milady Horákové; zatímní průzkumy bylyneúspěšné.

Na klub, jako i na ostatní občanská sdružení, doléháfinanční krize, nedostatek finančních prostředků. Jeohroženo i vydávání Masarykova lidu. Časopis, přes svojikvalitu a jedinečnost, stěží vychází s příjmy z prodeje. Byldosud posilován sponzorskými dary našich zahraničníchpřátel: těch však ubývá – jako dárců samotných. Oslovujemetedy nadace a podnikatele.

Úkoly, které si klub předsevzal, se zatím plnily. Věřím,že tomu bude i nadále. K tomu přeji všem členům mnohozdaru, jasné mysli a vždy potřebného elánu.

František Šedivý

U s n e s e n í valné schůze Klubu dr. Milady Horákové konané

dne 14. dubna 2012

VS KMH schvaluje toto usnesení:1. Podle platných stanov byl zvolen předsedou KMH ing.

František Šedivý. Dále byl zvolen výbor KMH a revizníkomise v navrhovaném složení.

2. KMH bude prosazovat postavení figurálního pomníku dr.M. Horákové v historické části hl. města Prahy na vy-braném místě.

3. KMH ve spolupráci s Gymnáziem dr. Milady Horákovézahájí činnost konzultačního střediska pro studenty,pedagogy i širší veřejnost.

4. Aby nevznikala duplicita v přednáškové činnosti KMH ajiných organizací či institucí, bude KMH seznamovatprostřednictvím Masarykova lidu své členy s plánypřednášek Společnosti dr. E. Beneše a případně dalšíchorganizací.

5. KMH bude pokračovat ve vydávání ML a ve spoluprácis Nakladatelstvím Eva–Milan Nevole v další publikačníčinnosti.

6. Výbor KMH bude podporovat pobočky klubu, případněiniciovat vznik poboček dalších (Hradec Králové, Olo-mouc, Lomnice n. Popelkou, Liberec, Přelouč, Písek).

inforMaceinforMace

Klub dr. Milady Horákovési Vás dovoluje pozvat na

Pietní shromáždění

k uctění památky dr. Milady Horákovépopravené komunistickým režimem před 62 lety.

Sejdeme se v úterý 26. června 2012 v 16 hodin u jejího symbolického hrobua zároveň památníku obětí totalitních režimů na Vyšehradském hřbitově.

Přijďte, prosím, uctít památku a sdílet s námi vzpomínkuna vzácnou ženu, symbol odporu proti

dvěma totalitním režimům.

KMH Na Planině 13140 00 Praha 4 – Krčtel., fax: 233 373 934e-mail: kmh@joura.cz

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 30

Masarykův lid

31

Ve dnech 12. a 13. dubna 2012 se studenti pražskéhoGymnázia Milady Horákové setkali se studenty dvoumaďarských gymnázií v Budapešti. Z maďarské strany bylypartnery Gymnázium Miklóse Zrínyiho a GymnáziumJánose Aranye, se kterými pražské gymnázium navázalodlouhodobou spolupráci. Jejím cílem je rovněž srovnánímožných pohledů a interpretačních rovin na problematikumoderních středoevropských dějin, a to například formoustudentských konferencí, projektů apod.

Úvodní setkání mělo formu vzájemného seznámení stu-dentů obou škol. Na Gymnáziu Jánose Aranye se odehrálastudentská konference, kde čeští studenti seznámilimaďarské kolegy se způsobem, jak jsou v českém stře-doškolském prostředí obvykle prezentovány maďarskédějiny jako téma dějepisné výuky, případně jak jsou v obec-nější rovině reflektovány česko-maďarské vztahy. Cílem asmyslem setkání bylo upozornit na možné odlišné interpre-tační úhly v pohledu na národní dějiny, upozornit na zažitéstereotypy apod.

Maďarští partneři vytvořili velmi přátelskou atmosférus barvitým programem, kdy čeští studenti měli možnost seseznámit s podobou výuky ve vybraných předmětech a poz-nat odborná zázemí škol. Obě setkání se uskutečnila v kom-binaci s historicko-poznávací exkurzí po pamětihodnostechpůsobivého města na Dunaji, kde lze i přes viditelnounepřízeň zvratů 20. století vnímat imperiální atmosféru jed-né ze dvou metropolí habsburské říše

Věříme, že realizovaná návštěva partnerských škol jezákladem dlouhodobé spolupráce se zmíněnými maďarský-mi středními školami, v níž by měla mít moderní a soudobáhistorie své pevné místo ve formě studentských konferencí,společných projektů apod. (Dorozumívacím jazykem bylaangličtina.)

Dotázali jsme se několika studentů Gymnázia MiladyHorákové, kteří se zúčastnili návštěvy v Maďarsku, na jejichdojmy z hostitelského prostředí.

Otázka jistě bude znít poněkud „prvoplánově“, ale rád bychse zeptal, jak jste vnímali atmosféru maďarské metropole?

Budapešťský duch pro mě byl velmi specifický. Žádnéjiné evropské město ve mně nezanechalo takové množstvímísících se pocitů, jako právě maďarská metropole.

Snad se nepletu, když řeknu, že každý turista, badatelnebo dobrodruh před cestou přemýšlí a maluje si, jak budejeho destinace vypadat. Nebyl jsem výjimkou. Už po prv-ních pár hodinách jsem ovšem pochopil, že moje Budapešťokolo té pravé neprojela ani rychlíkem. Byl jsem mimo.Dlouho jsem přemýšlel o důvodu a myslím, že už to mám.Pro mě osobně je to město kontrastů. Znatelných a velkých.Jenže nijak útočných nebo nepříjemných.

Hned jak okolnosti dovolí a příležitost dá, budou mékroky znovu mířit do města na Dunaji.

Michael Novák, student 3. ročníku GMH

Jak na Vás zapůsobila atmosféra maďarských gymnázií?V Budapešti jsme kromě návštěvy mnoha zajímavých

památek měli možnost navštívit dvě gymnázia – JánoseAranye a Miklóse Zrínyiho. Poselstvím těchto návštěv bylonavázání vzájemných vztahů, ukázka prostor gymnázia adiskuze o novodobých dějinách střední Evropy. Co mě nej-více zaujalo byl však obrovský rozdíl v přijetí na obouškolách. Prvně jmenovaná škola to vzala opravdu hodně for-málně a diplomaticky. Nejdříve jsme byli zavedeni do velkéauly, kde jsme si vyměnili prezentace o hlavních historic-kých nešvarech české a maďarské země. Poté jsme byliprovedeni místní školou a mohli jsme se zúčastnit hodin an-gličtiny a chemie. Po hodině strávené se studenty jsme mělichvíli na seznámení. Bylo pro nás velice zajímavé slyšet, žev Maďarsku jsou různé problémy ze stran studentů viděnyzcela diametrálně jinak než u nás. Na druhé škole nás čekalapříjemná změna v podobě velice neformálního přijetí. Hnedpři vstupu jsme byli zavaleni ochutnávkou místníchlaskomin a po výměně prezentací jsme byli opět provedeniškolou. Přístup pana ředitele byl naprosto unikátní. Jediné,na čem mu záleželo, bylo, abychom se cítili jak doma, a tose mu také povedlo. Po velice příjemné závěrečné kon-verzaci se studenty o všem možném jsme všichni spokojeněodjížděli s tím, že maďarské kolegy a kamarády velice rádipřijmeme už v září na začátku dalšího školního roku.

David Ako, student 3. ročníku GMH

Který z navštívených objektů v Budapešti ve vás zanechalnejsilnější zážitek?

I přes to, že na cestování miluji hlavně architektonicképamátky ve městech a přírodu navštěvovaných zemí, měosobně nemohlo v Maďarsku zasáhnout nic více, než byl slav-ný Dům teroru, který jsme navštívili třetí den našeho výletu.Jedná se o naprostý unikát, co se týče zachování hmatatel-ných a viditelných důkazů v domě. Bylo to sídlo zpočátkunacistických okupantů, ale hlavně – v pozdější době poli-cistů a detektivů tehdejší sovětské totalitní nadvlády. Něcona způsob pražské Bartolomějské ulice, ale v mnohemdrastičtějším provedení. Horní patra domu byla věnovánadokumentárním filmům, exponátům a mnoha písemnýmmateriálům. V přízemí dominoval obří tank, který bránil bu-dovu. Nejpůsobivější však byla spodní patra, spíše sklepení,kde se člověk dostal do tehdejších výslechových místností s mu-čícími nástroji, malých temných kobek, určených pro vězně(nepřátele režimu) a jedné místnosti se šibenicí. Vše bylozrekonstruováno podle přesných výpovědí obětí těchtohrůzných činů. Když člověk vidí na vlastní oči, kde tito ubo-zí a nevinní lidé museli prožít většinou své poslední chvilkynaprostého utrpení, strachu a samoty, nemůže to na něj neza-působit. I já, jako většina žáků naší školy, jsem spíše hu-manitně zaměřená, mé vzdělávání je spjato jak s dějinamiobecně, tak s obdobím totalitních režimů 20. století. Předcimé vlastní rodiny dopadli špatně v období třetí říše a holo-

BYLI JSME V BUDAPEŠTI

gyMnáziuM Milady horákovégyMnáziuM Milady horákové

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 31

Masarykův lid

32

caustu, je tudíž pochopitelné, že místo, jako je Dům teroruv Budapešti, ve mně zanechá nejhlubší pohnutky a pocity,než by mohl jakýkoli výhled či sebekrásnější katedrála.

Hana Zelbová, studentka 3. ročníku GMH

Zažili jste během pobytu problémy vyplývající z jazykovébariéry, např. při běžném pohybu ve městě?

Maďarština nepatří mezi indoevropské jazyky, a proto jenám velmi nesrozumitelná. Někdo dokonce označuje Ma-ďarsko za Japonsko ve střední Evropě.

I když je v různých zemích jazyk odlišný, lidé jsou všudestejní. Pomocí gest a mimických výrazů se dá docela dobřezvládnout nákup v samoobsluze, ale jestli si chcete zpříjem-nit pobyt, tak by bylo dobré naučit se pár frází anglicky.Dnes se anglicky dorozumíte prakticky všude. Zvládáte-liangličtinu a chcete-li se předvést před známými, přáteli neborodinou, zkuste se naučit něco maďarsky stačí: děkuji, ano,ne, prosím… a uvidíte, že obsluha bude příjemnější.

Na závěr chci jen konstatovat, že Budapešť je krásnéměsto, které stojí za návštěvu, a jestli umíte aspoň trochu an-glicky, tak nebudete mít problém se dorozumět, já osobnějsem s tím moc velké problémy neměl.

Tomáš Mužík, student 3. ročníku GMH

Pobyt v Maďarsku byl pochopitelně velmi krátký, ale za-znamenali jste nějaké rozdíly v atmosféře české amaďarské společnosti, které byly výrazně vnímatelné?

Nevím, jestli jsou čtyři dny v Budapešti na takové hod-nocení dost dlouhá doba, ale myslím si, že i když jsou Češia Maďaři v mnoha věcech podobní, najdou se mezi nimi vel-mi výrazné odlišnosti. Maďaři jsou temperamentnější, očemž vypovídá i jejich historie, například velmi krvavépovstání z roku 1956. A také jsou podle mého názoru většívlastenci než Češi. Jedna z prvních věcí, která vás v Bu-dapešti zaujme, je, že téměř na všem jsou národní barvy(salámy a vína nevyjímaje), dále často berou některé úsekysvé historie velmi vážně, například Trianonskou smlouvuz roku 1920 (jak jsme se přesvědčili při návštěvě jednohoz Budapešťských gymnázií) vnímají stále jako národnítragédii.

Jakub Valík, student 3. ročníku GMH

Patrik Herdics

DÁRCI MLAdamcová Jarmila ak. mal. Praha 5 100Boček Karel Přistoupim 100Boušková Hana 300Capoušek Evžen ing. Praha 5 200Dvořák Filip Ing. Praha 1 400Erhart Otakar Ing. Praha 6 100Fajkus Vlastimil Ing. Praha 4 400Havlín Radovan ing. Třebovle 500Hradecký Jiří Ing. 300Hrdličková Jaroslava Ostrava 300J. a M. Duškovi Hradec Králové 200Jančík Přemysl Hradec Králové 100Jech Zdeněk Klenovka 200Jeník Jan Ing. Praha 2 300Jůna Jaroslav Zásada 200Klimka Jan PhDr. Kanada 1000Koblížek Jiří Hradec Králové 100Kolářová Milena Praha 100Kovářík Zdeněk ing. Hradec Králové 100

Kozák Vladimír Velké Popovice 200Kozlovský S.J.F. NL 1242Mikulášek Pavel Ing Praha 8 1000Pekařská Slávka Č. Budějovice 300Pluhař Zdeněk ing. Lubno 150Polášková Anna RNDr. Hradec Králové 100Prosek Vítězslav Praha 5 500Růžičková Markéta Praha 6 200Růžičková Zdeňka PaeDr. Hošťálková 150Sedlák Václav ing. Hudčice 100Sklenářová M. Praha 3 200Smetánková Vlasta Liberec 100Stolín Bedřich Lomnice n.P. 100Šimáková Šárka Kvasiny 100Škrabánková Hana Čechovice 400Špilauerová Miroslava Moravany 100Tučková Marie Hradec Králové 100Vaněk Václav prof. Hradec Králové 200

PŘEDEŠLI NÁS

Dolejší Josef Písek

Jindra Ladislav Vonoklasy

Jiřík Jan Praha - Radotín

Stránský Stanislav Praha 8

OZNÁMENÍ

Kancelář KMH bude o prázdninách v červenci a srpnu uzavřena.

cerven 2012:ek 30.5.2012 19:57 Stránka 32