Měsíčník informací ze života našeho domova.

ČERVEN 2014

Svátky a významné dny v červnu

1. červen Mezinárodní den dětí

8. červen Mezinárodní den oceánů

10. červen Významný den: Vyhlazení obce Lidice

21. červen Evropský svátek hudby

21. červen Nejčastější den, ve kterém nastává letní slunovrat

(severní polokoule) resp. zimní slunovrat (jižní polokoule)

23. červen Mezinárodní olympijský den

27. červen Významný den: Den památky obětí komunistického

režimu

27. červen Světový den rybářství

Významné události:

2. června 1541 – Vypukl požár, který zničil dvě třetiny Malé Strany a

severní část Pražského hradu.

2. června 1896 – Guglielmo Marconi získal patent pro svůj nejnovější

vynález – rádio.

4. června 1876 – Byl zahájen provoz druhé koňské tramvaje v Brně.

7. června 1781 – Byl položen základní kámen Stavovského divadla v

Praze. Otevřeno bylo 21. března 1783 jako Nostické národní divadlo.

11. června 1881 – Bylo poprvé otevřeno Národní divadlo premiérou

Smetanovy Libuše.

15. června 1086 – Na Pražském hradě korunován Vratislav II. českým

králem.

16. června 1471 – Vladislav Jagellonský byl prohlášen českým

králem.

17. června 1866 – Začala prusko - rakouská válka.

18. června 1311 – Jan Lucemburský uspořádal v Brně zemský sněm.

19. června 1946 – Edvard Beneš byl jednomyslně zvolen presidentem

ČSR.

19. června 1976 – Sonda Viking 1 přistála na povrchu Marsu.

20. června 451 – Římské vojsko pod velením Flavia Aetia porazilo

hunského vládce Attilu v bitvě na Katalaunských polích.

21. června 1621 – Poprava 27 účastníků českého stavovského

povstání na Staroměstském náměstí v Praze (mezi nimi lékař Ján

Jesenský, český spisovatel Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a

český diplomat a spisovatel Václav Budovec z Budova).

22. června 1846 – Adolph Sax si patentuje saxofon.

25. června 1876 – Bojovníci indiánských kmenů Lakotů, severních

Šajenů a Arapahů; porazili americkou armádu v bitvě u Little

Bighornu.

Výročí slavných osobností:

1. června 1926 nar. MARILYN MONROE, americká

herečka, hvězda 50. let 20. století. Zazářila například

v nejlepší komedii 20. století „Někdo to rád horké“.

3. června 1801 nar. FRANTIŠEK ŠKROUP, český hudebník,

dirigent a hudební skladatel, kapelník Stavovského divadla, kde složil

hudbu k frašce Josefa Kajetána Tyla „Fidlovačka aneb Žádný hněv a

žádná rvačka“, ve které roku 1834 poprvé zazněla píseň „Kde domov

můj“, která se později stala českou národní hymnou.

3. června 1926 nar. IRWIN ALAN GINSBERG, americký básník,

jeden z členů hnutí nazvaného „beat generation“, jehož členové se

vyznačovali odporem k jakékoli tradici a autoritě. Nejznámější je jeho

básnická sbírka „Kvílení“.

3. června 1986 nar. RAFAEL NADAL, současný profesionální

španělský tenista, dvojnásobný šampión Wimbledonu a momentálně

jeden z nejlepších hráčů světa.

6. června 1606 nar. PIERRE CORNEILLE, francouzský básník a

dramatik období klasicismu. Mezi jeho největší díla patří tragédie

„Cid“. Patřil také k členům Francouzské akademie, která měla

dohlížet na „čistotu“ francouzského jazyka.

6. června 1941 zemř. LOUIS CHEVROLET, americký

automobilový závodník a spoluzakladatel firmy Chevrolet Motor Car

Company.

8. června 1621 nar. JEAN DE LA FONTAINE, francouzský

spisovatel období klasicismu. Psal hlavně básně a bajky, byl také

členem Francouzské akademie, která měla dohlížet na „čistotu“

francouzského jazyka.

12. června 1946 zemř. KAREL TOMAN, český básník, novinář a

překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických

buřičů.

13. června 1936 nar. HELENA RŮŽIČKOVÁ, jedna

z nejoblíbenějších českých hereček. Mezi její

nejpopulárnější filmy patří komediální série „Slunce

seno…“ a příhody české rodinky Homolkových, kromě

toho si zahrála i v pohádkách (např. „O princezně

Jasněnce a létajícím ševci“ nebo „Z pekla štěstí“) a

v mnoha dalších českých filmech.

15. června 1996 zemř. ELLA FITZGERALD, jedna

z nejpopulárnějších jazzových zpěvaček v Americe, získala mnoho

ocenění a vydala přes 40 alb. Spolupracovala s dalšími hudebními

idoly jako třeba s Luisem Armstrongem nebo Frankem Sinatrou.

16. června 1966 nar. JAN ŽELEZNÝ, bývalý český atlet, je

považován za nejlepšího oštěpaře všech dob, třikrát vyhrál olympijské

hry i několikrát mistrovství světa. Dosud je držitelem rekordu v hodu

oštěpem.

16. června 1991 zemř. ADINA MANDLOVÁ, česká filmová a

divadelní herečka, idol 30. let. Je známá hlavně díky svým filmovým

rolím – hrála např. ve filmech „Mravnost nade vše“, „Kristián“ nebo

„U pokladny stál“.

19. června 1881 nar. FRANTIŠEK GELLNER, český básník,

prozaik, kreslíř, karikaturista a ilustrátor, představitel tzv. generace

anarchistických buřičů. Ztratil se kdesi na haličské frontě za 1. světové

války.

19. června 1941 nar. VÁCLAV KLAUS, od roku 2003 český

prezident, vykonával svou funkci dvě volební období. Zaměřením je

ekonom a vydal i několik knih, mimo jiné je známá „Modrá, nikoli

zelená planeta“.

19. června 1941 nar. JAN VODŇANSKÝ, spisovatel, herec, zpěvák

a textař. Kromě dospělých čtenářů a posluchačů tvořil také pro děti –

různá představení nebo básničky, z nichž některé zhudebnil Petr

Skoumal.

23. června 1891 nar. VLADISLAV VANČURA, český spisovatel,

dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař. Byl popraven

nacisty a po smrti jmenován národním umělcem. Mezi jeho

nejznámější díla patří např. román „Markéta Lazarová“ nebo kniha

pro děti „Kubula a Kuba Kubikula“.

25. června 1876 zemř. GEORGE ARMSTRONG CUSTER,

americký generál, velitel armády Spojených států v Občanské válce a

ve válkách proti indiánům. Byl zabit v bitvě u Little Bighornu.

25. června 1956 zemř. EDUARD ŠTORCH, český pedagog,

spisovatel a archeolog, známý především svými romány pro mládež,

zasazenými nejčastěji do doby kamenné nebo bronzové.

27. června 2001 zemř. TOVE JANNSSONOVÁ, finská

spisovatelka, malířka, ilustrátorka a autorka komiksů. Jejím

nejslavnějším dílem jsou knihy o skřítcích mumincích a jejich

přátelích.

28. června 1981 zemř. TERRY FOX, kanadský národní hrdina, který

s amputovanou nohou běhal napříč zemí, aby získal peníze na výzkum

rakoviny. Nakonec této nemoci sám podlehl. Dodnes se na jeho počest

pořádají běžecké závody v mnoha zemích po celém světě včetně

České republiky.

30. června 1981 nar. BARBORA ŠPOTÁKOVÁ, česká oštěpařka,

držitelka světového rekordu v hodu oštěpem v ženské kategorii.

Zpracovala: Mazurková Olga, PSS střediska Helios

Dne 30. května jsme se s našimi uživateli zúčastnili příjemné akce, a

to „smažení vaječiny“ na našem sesterském středisku LUNA. Je

pravda, že vaječinu nesmažili uživatelé sami, ale šikovné paní

kuchařky.

Tato akce byla však spojena především s kácením májky. Bohuže,l

stejně jako v loňském roce, nám počasí moc nepřálo, proto jsme

odpoledne strávili v jídelně. To nebránilo místním zaměstnancům již

pokácenou májku přinést právě zde. Následně několik uživatelek

odvazovalo jednu mašli po druhé. Mělo to jeden prostý důvod – aby

bylo možno mašle řádně spočítat a vyhlásit tak vítěze tipovací

soutěže.

Jak jsem již výše zmínila, všichni jsme si pochutnali na vaječině,

malém zákusečku a v neposlední řadě na vychlazeném pivu.

A co by to byla za akce, kdybychom seděli jen tak. K poslechu nám

zpívaly Havířovské babky. Po skončení jejich vystoupení pokračovali

uživatelé ve zpěvu sami a nutno podotknout, že jim to šlo na

výbornou.

Co dodat? Akce to byla pěkná a snad to příští rok vyjde i s tím

počasím.

Zpracovala: Chodilová Radka, PSS střediska Helios

ODPOVĚĎ Z MINULÉHO ČÍSLA: JOSEF ZÍMA

A MÁME TADY NOVOU HÁDANKU:

Narodila jsem se 19. května 1941 v Žirovnici u Pelhřimova a jsem

česká herečka.

Narodila jsem se v rodině učitelů. Studovala jsem (1955–1959)

Pedagogické gymnázium v Českých Budějovicích, ale zájem o

divadlo mě po maturitě dovedl ke studiu herectví. A tak v letech 1959

až 1963 jsem studovala na DAMU v ročníku vedeném Vlastou

Fabianovou. Po absolvování pražské DAMU jsem nastoupila nejprve

v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1963/1964) a potom jsem získala

angažmá v Divadle na Vinohradech (1964 až 1987). Odtud jsem v

roce 1988 odešla do Národního divadla.

Od roku 2012 hostuji v Divadle Kalich ve hrách Na mělčině a

Sbohem, zůstávám! Roku 1977 jsem podepsala Antichartu. Ve filmu

jsem se poprvé objevila v 60. letech 20. století. Po několika

epizodních rolích mi dal velkou příležitost režisér Karel Kachyňa,

když mě v roce 1966 obsadil do svého filmu Kočár do Vídně.

Ztvárnila jsem jak v divadle, tak ve filmech, televizních inscenacích a

seriálech množství rolí nejen dramatických, ale i často komediálních.

Za hlavní role ve filmech Petrolejové lampy a Morgiana jsem byla

nominována na cenu za nejlepší herecký výkon na prestižním festivalu

v Cannes. Jsem držitelkou dvou Českých lvů za nejlepší herecký

výkon v hlavní roli ve filmech CO CHTNEŠ V ŽITĚ (1998) a

VÝLET (2002).

Ze spolupráce s režisérkou Alice Nellis vzešlo ještě ocenění za

Nejlepší herecký výkon na Mezinárodním filmovém festivalu v Soči

(2000) za roli ve filmu ENE BENE.

Dále jsem držitelkou Ceny Alfréda Radoka a Ceny Thálie. Mým

celoživotním partnerem byl herec a režisér Stanislav Remunda, se

kterým mám dvě dcery: Theodoru a Sabinu Remundovou. Od 90. let

také hraji s nimi v rodinném zájezdovém divadle.

UŽ VÍTE, KDO JSEM?

Řešení odevzdávejte do 15. dne následujícího kalendářního měsíce

aktivizačním pracovnicím. Každý měsíc vylosujeme jednoho

šťastlivce a odměníme jej drobným dárečkem. Správné řešení hádanky

naleznete vždy v následujícím čísle časopisu a současně zveřejníme

úspěšné řešitele.

Zpracovala: Mazurková Olga, PSS střediska Helios

PRO BYSTRÉ HLAVIČKY

Milé bystré hlavičky,

opět se hlásí ke slovu křížovka. Doufám, že i přes letní vedra se

nenecháte odradit, schováte se někam do přívětivého stínu a zkrátíte si

chvíli luštěním.

Tajenka z minulého čísla zněla: HANA ZAGOROVÁ.

Šťastnou vylosovanou výherkyní se stala paní GRAPLOVÁ

BLAŽENA.

Blahopřejeme!!!

Drobný dárek byl předán opět ihned po slosování.

Další tajenka v sobě skrývá příjemné volné chvilky, oblíbené obzvlášť

u dětí. K tomuto tématu se váží i další slova, která máte doplnit do

připravených políček. Postup je stále stejný, ale pro jistotu

připomínám pravidla vyplňování: jednotlivá slova vepisujete do

příslušných řádků označených čísly, vždy a pouze do bílých políček.

Šedá políčka zůstávají volná. Tajenku ukrývají zelená políčka, která

jsou seřazena ve sloupci pod sebou, kde naleznete jméno známé české

zpěvačky.

Řešení odevzdejte jako obvykle do 15. dne následujícího měsíce

aktivizačním pracovnicím.

Létu zdar a křížovkám obzvlášť!

1. oblíbený vodní sport, především v létě

2. první prázdninový měsíc

3. obtížný letní hmyz, který nepříjemně bodá(množné číslo)

4. oblíbený studený desert

5. volno pro dospělé

6. druhý prázdninový měsíc

7. žáci chtějí mít na vysvědčení samé ........

8. oblíbená letní činnost na slunci

9. “výplata” žáků v na konci školního roku nebo v pololetí

Zpracovala: Denisa Sapíková, sociální pracovnice

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

A máme tady ještě kvíz:

Kolik hlav se skrývá v tomto obrázku?

Vložila: Silvie Švecová, ergoterapeutka

.....a pro všechny, kteří neměli možnost zúčastnit

se besedy o Vladimíru Menšíkovi, jenž se konala

12. 6. 2014 v jídelně našeho střediska Helios

Legenda televizní zábavy. Mistr vyprávění. Patriot, který dokázal své

rodiště zviditelnit jako málokdo jiný. Ale také herec velkých

dramatických rolí. To všechno byl Vladimír Menšík. Narodil se

9. října 1929 v Ivančicích na jižní Moravě a jeho početná rodina mu

vytvořila zázemí, z nějž později často čerpal ve svých humorných

vyprávěních.

Menšík od dětství miloval svět poutí a cirkusů a přitahoval jej svět

estrád, musel se ale podřídit vůli rodičů a vystudoval strojní

průmyslovku. Již v této době začal ochotnicky hrát divadlo a v tom

pokračoval i ve svém prvním zaměstnání v Brněnských strojírnách.

Touha po divadle jej nakonec přivedla na JAMU, kde v roce 1953

absolvoval studium herectví. Do doby jeho studií spadá také první

filmová role, i když šlo jen o komparz, a sice v budovatelském

dramatu VELKÁ PŘÍLEŽITOST (1949). Nutno dodat, že v

Menšíkově početné a často dnes již legendární filmografii se jeho

premiérový vstup na filmové plátno vyjímá spíše jako kuriozita.

Po dokončení JAMU nastoupil Vladimír Menšík do zájezdového

Vesnického divadla, kde strávil jednu sezónu (1953-1954), následně

působil v Divadle E. F. Buriana (respektive D 34; 1954-1958). Tady

tříbil své herecké umění a ve svých začátcích (než jej začalo trápit

astma) byl také poměrně dobrým zpěvákem. Se stálým divadelním

angažmá přišly další filmové role, i když zatím jen stále ve formátu

epizodek (DĚDEČEK AUTOMOBIL, 1956). Svět filmu začal

Menšíka lákat čím dál víc, tím pádem se zákonitě dostal do konfliktu s

E. F. Burianem, který, jak je obecně známo, na filmové umění

pohlížel se značným despektem.

Z Burianova divadla Menšík odešel v roce 1958 a jako herec se stal

stálým zaměstnancem Filmového studia Barrandov. Tady je na místě

připomenout, že barrandovský herecký soubor nebyl nikdy nijak velký

a sestával spíše z představitelů vedlejších rolí. Zatímco většina

velkých hereckých osobností byla spjata se stálým divadelním

angažmá, Menšík byl prakticky jediným protagonistou velkých rolí,

který pracoval mimo divadelní prkna. V pozdějších letech však

několikrát pohostinsky v divadle vystupoval, například v Divadle Za

branou nebo v Divadle S. K. Neumanna. Stálé divadelní angažmá již

nikdy nepřijal, sám to zdůvodňoval tím, že sepjetí s jedním prostorem

a jen omezeným ansámblem kolegů je pro něj svazující, svou roli

sehrálo ale i jeho astma, jemuž prašné prostředí divadel neprospívalo.

Menšíkovo herectví vycházelo z tradic lidového vypravěčství, v jeho

práci je ale zřetelná i inspirace velkými hereckými osobnostmi

komického typu. Mezi výrazné atributy jeho projevu patřila rychlá

mluva, živá gestikulace, v neposlední řadě také mimořádná schopnost

improvizace. Přestože je vnímán především jako komik, jeho

přirozený lidský projev podmíněný v pozdějších letech životní

zkušeností mu umožnil zazářit i v dramatických až tragických rolích.

Po nástupu do Barrandova začal Menšík pochopitelně točit mnohem

častěji a jeho filmografie se rozrůstala o několik titulů ročně.

Vzhledem k tomu, že počet jeho vystoupení před filmovou, potažmo

televizní kamerou, se pohybuje někde kolem čísla 150, není nutné

všechny jeho role vypočítávat, připomeňme si ale ty nejdůležitější. Do

poloviny šedesátých let převažují v Menšíkově filmografii stále

vedlejší role, častěji to byly například postavy vojáků a důstojníků. Z

úloh tohoto typu můžeme připomenout film PRÁČE (1960) z doby

druhé světové války. Tento titul není dnes rozhodně tolik známý jako

historky, které o jeho natáčení Menšík později často vyprávěl. Z

Menšíkových rolí řidičů vyniká postava Standy v komedii HLEDÁ SE

TÁTA (1961), což bylo jeho první výraznější vystoupení před

filmovou kamerou. Počátkem šedesátých let navázal Menšík

spolupráci také s televizí, která v pozdějších letech získala dominující

postavení.

Z výraznějších uměleckých počinů s Menšíkovou účastí můžeme

připomenout komedie AŽ PŘIJDE KOCOUR (1963), kde hrál

školníka, nebo postavu barmana ve slavné parodii LIMONÁDOVÝ

JOE (1964). V několika veselohrách vytvořil také výrazné kreace

příslušníků bezpečnosti (BÍLÁ PANÍ, 1965; ŽENU ANI KVĚTINOU

NEUHODÍŠ, 1966), zapamatovatelné, i když nevelké úlohy ztvárnil v

komediích Václava Vorlíčka (KDO CHCE ZABÍT JESSII, 1966;

PANE, VY JSTE VDOVA, 1970; DÍVKA NA KOŠTĚTI, 1971). V

dalších filmech komediálního ražení se zaměřením na dětského diváka

hrál také postavy otců (NAŠE BLÁZNIVÁ RODINA, 1968). Ve

druhé polovině šedesátých let ale dostal i první příležitosti, v nich

prokázal schopnost charakterního herectví (MARKETA

LAZAROVÁ, 1967). Za svou roli Pyřka ve filmu VŠICHNI DOBŘÍ

RODÁCI (1968) byl oceněn časopisem Kino. Z Menšíkovy práce pro

televizi z této doby vyniká dodnes slavná mikrokomedie BOHOUŠ

(1968), kde se objevil se svým častým hereckým partnerem Jiřím

Sovákem.

Své první hlavní role se Vladimír Menšík dočkal až v roce 1970, kdy

jej do své komediálně laděné postmoderní pohádky VRAŽDA ING.

ČERTA (1970) obsadila Ester Krumbachová. Zatímco řada filmů ze

současnosti s Menšíkovou účastí je dnes zapomenuta, divácké oblibě

se dodnes těší komedie se sci-fi nebo pohádkovou tématikou (JAK

UTOPIT DOKTORA MRÁČKA, 1974; ZÍTRA VSTANU A

OPAŘÍM SE ČAJEM, 1977; COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT,

1977). Z řady rolí starostlivých otců vyniká jeho kreace ševce Bursíka

v melodramatickém příběhu z doby první republiky LÁSKY MEZI

KAPKAMI DEŠTĚ (1979). Nelze zapomenout ale ani na dodnes

slavné pohádky, v nichž hrál postavy sluhů i králů (TŘI OŘÍŠKY

PRO POPELKU, 1973; JAK SE BUDÍ PRINCEZNY, 1977; PRINC

A VEČERNICE, 1978).

Sedmdesátá léta byla v Menšíkově práci ve znamení převažujících

položek pro televizi. Vedle řady televizních inscenací se začal

objevovat v televizních seriálech (CHALUPÁŘI, 1975; ŽENA ZA

PULTEM, 1977; ZKOUŠKY Z DOSPĚLOSTI, 1979), do srdcí

diváků všech generací se zapsal jako vypravěč televizních pohádek

Karel Majer v pohádkovém seriálu ARABELA (1980). Výraznou

dramatickou hlavní postavu hudebníka Káry, který propadl

alkoholismu, představil v televizním filmu IKARŮV PÁD (1977),

jemuž se dostalo ocenění i v zahraničí. Druhá polovina 70. let je i ve

znamení několika televizních Silvestrů, které Menšík moderoval a

které dnes patří do zlatého fondu televizní zábavy. Dalším formátem,

který herce proslavil, byly malé povídky podle námětů diváků, které

Menšík uváděl a často v nich také hrál a Československá televize je

řadu let uváděla pod názvem Bakaláři.

Zatímco televize Vladimíra Menšíka již na přelomu 70. a 80. let

uvedla do pozice mistra televizní zábavy, jeho vystoupení ve filmech

té doby jsou spíše diskutabilní, i když se jedná o dodnes často

reprízované tituly (KDYŽ ROZVOD, TAK ROZVOD, 1982;

MLADÉ VÍNO, 1986). Další významné herecké příležitosti mu ale

opět nabídla televize. Znovu v postavě alkoholika Káry zazářil v

televizním dramatu TAŽNÍ PTÁCI (1983), které volně navazovalo na

starší titul IKARŮV PÁD (1977). K vrcholům Menšíkova

dramatického herectví patří televizní film JAKO KNÍŽE ROHAN

(1983), který vznikl na základě klasické literární předlohy.

V polovině osmdesátých let musel Vladimír Menšík kvůli postupující

nemoci omezovat svou práci a posledních pár let před smrtí

vystupoval před kamerou již jen výjimečně, například v seriálech

LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR (1984) nebo MY VŠICHNI ŠKOLOU

POVINNÍ (1984), nadále ale objížděl republiku se svými pořady

založenými na jeho vypravěčském umění. Svou hereckou dráhu

uzavřel Vladimír Menšík důstojně – dramatickou postavou jednoho z

pacientů protialkoholické léčebny ve filmu DOBŘÍ HOLUBI SE

VRACEJÍ (1988); původně ale jako těžký astmatik účast na natáčení

odmítl kvůli scéně s peřím. Definitivně naposledy vystoupil před

kamerou v zábavném televizním pořadu ABECEDA (1988). Poté

odjel do Brna, kde měl znovu točit, ale dva dny nato zemřel v

Nemocnici u svaté Anny v Brně ve věku 58 let (29. května 1988).

Vladimír Menšík získal řadu ocenění, již v roce 1974 byl jmenován

zasloužilým umělcem. V návaznosti na svůj výstup v televizním filmu

IKARŮV PÁD (1977) obdržel Výroční cenu Československé televize

(1978), v témže roce získal čestné občanství v rodných Ivančicích.

Rok 1979 mu pak přinesl titul národního umělce. Získal také četná

ocenění na domácích filmových festivalech. Pro naši dobu je pak

příznačné, že zatímco dosud žijícím umělcům se často vyčítají tituly

přijaté od totalitního režimu, u Vladimíra Menšíka - snad z úcty k

předčasně zemřelé legendě českého herectví – se jeho titul národního

umělce připomíná jen zřídka. Vladimír Menšík byl dvakrát ženatý a

měl celkem čtyři děti, v jeho stopách se vydala jen dcera Martina

Menšíková (*1965), která je též herečkou. Syn Petr Menšík (*1955)

provozuje v centru Brna Kavárnu Vladimíra Menšíka. V Ivančicích si

můžeme hercovu osobnost připomenout v expozici Vladimíra

Menšíka v místní Staré radnici. Mimořádná obliba Vladimíra Menšíka

vedla také k vydání četných publikací věnovaných jeho osobností,

mimo jiné posmrtně vydané memoáry Stromeček mého veselého

života (1993) a Dary Vladimíra Menšíka (1998), v monografických a

vzpomínkových knihách vyniká biografie Vladimír Menšík (1987), na

herce ve svých autobiografiích zavzpomínala i řada dalších herců.

Široké oblibě provázené komerčním úspěchem se také těší četné

záznamy jeho televizních vystoupení, vydávaných na CD a DVD.

Zpracovala: Chodilová Radka, PSS střediska Helios

Chvilka zamyšlení

Vzpomínky

Lidé zabývající se duchovní podstatou života poukazují na to, že je

třeba žít přítomným okamžikem. Vnímat aktuální pocit, soustředit se

na to, co se děje zrovna teď. Nezabývat se zbytečně minulostí a ani

budoucností. Vše plyne tak, jak má. Určitě je to těžké pro ty, kteří

mají závažné starosti. Jejich mysl naplno zaměstnávají pocity strachu

a obav z budoucnosti. Je to pochopitelné, dnes žijeme ve světě

dynamickém řízeném velmi rychlým tempem. A není jednoduché se

zastavit a věřit.

Každý den si někdo z nás vzpomene na někoho, kdo žil v naší

blízkosti. Připomínají nám to lidé, zážitky, hudba, film ... Cítíme se

smutní, ale zároveň nám to přináší opětovné „setkání“ s našimi

nejbližšími. Ucítíme vůni polévky, kterou vařila babička, když jsme

byli malí. Zpíváme ukolébavky dětem a vracíme se vzpomínkami do

let, kdy je někdo zpíval nám. A toto jsou ty okamžiky naplněné

štěstím a plnohodnotným prožitím.

Ano, je důležité vnímat přítomnost proto, abychom se na ni soustředili

a vše vytvářeli zrovna teď. Právě v tomto okamžiku se to děje.

Zastavme se na chvíli a zamysleme se nad tím, co se právě teď děje,

co cítíme. Jestli je to štěstí, buďme za to vděční. Jestli je to smutek,

uvědomme si, že odezní. Protože všechno má svůj čas. Podle nás

někdy utíká rychle, jindy se to vleče. To je pro nás přirozené. Když se

ovšem zastavíme, uvědomíme si, že vše plyne dle svých zákonitostí.

A to je tak krásně obyčejné.

Minulost a přítomnost. Ani jedno by bez sebe nemohlo existovat.

Autor: Andrea Bartošová, sociální pracovnice

Jako každý rok, tak i letos se naši hokejoví fandové těšili na začátek

mistrovství světa. Tentokrát se boj o medaile odehrával v běloruském

Minsku, a to od 9. do 25. května. Toto mistrovství bylo již v pořadí

78. Pořadatel byl zvolen na kongresu v Bernu 8. května 2009.

I mezi našimi uživateli se našli věrní fanoušci, kteří sledovali veškeré

zápasy našich hokejistů. Před každým utkáním proběhla tipovací

soutěž a výherce obdržel drobný dárek. V přízemí byla umístěna velká

informační tabule, kde bylo možno se seznámit s aktuálními výsledky.

Přes veškerou snahu týmu českých hokejistů, tito dosáhli pouze na tzv.

bramborovou medaili.

Konečné pořadí

1. 1. místo Rusko

2. 2. místo Finsko

3. 3. místo Švédsko

Víte, že hokejový tým má i svoji hymnu?

Červená, modrá a bílá, koukejte, jaká jsme síla.

Teď musí se bát, ten kdo by nám chtěl v cestě stát.

Český dres je dávná sláva, český lev vám góly dává.

Se světem se prát, odvahu dát každému gól, góóól!!!

Ref.

Proto nic než vítězství, chceme další vítězství, dát nám šanci jít

ke stupňům teď nejvyšším. Češi, do toho, Češi do toho..

Další gól ke slávě brána, finále a pak slavobrána,

my chceme se bít z poháru pít za všechny z Vás.

Ref.

Proto nic než vítězství, chceme další vítězství, dát nám šanci jít

ke stupňům teď nejvyšším, Proto nic než vítězství, chceme další vítězství,

chceme další vítězství

Češi, do toho, Češi do toho…..

Tak a za rok v Ostravě!!!!!!

Zpracovala: Olga Mazurková, PSS střediska Helios

Výlet do Myslivny Vratimov

Potrpíte si na dobré jídlo a pití? Mohu Vám říci, že pokud jste se

nezúčastnili našeho „výletu“ do restaurace Myslivna, opravdu jste

zaváhali.

Do Vratimova jsme se vydali v pátek 20. 6., a to právě v době

oběda. Někteří z nás si menu objednali den předem, ostatní až na

místě. V průběhu celé doby panovala velice příjemná nálada a

prostředí restaurace bylo opravdu moc hezké a stylové. Ze zdi na

nás koukalo několik mysliveckých trofejí jako hlavy jelenů, paroží,

vyčiněné kůže atd.

A byli mezi námi i takoví, kteří po vydatném obědě zvládli zákusek,

pohár se šlehačkou nebo zmrzlinu. Samozřejmě nechyběla lahodná

kávička, pivo a jiné.

A tak to má být. Jak se říká „Žijeme jen jednou“, tak pokud to

jenom trošku jde, proč si nedopřát?

Zpracovala: Chodilová Radka, PSS střediska Helios

Klimšová Božena

Kuráň Miroslav

Kucharczyková Amálie

Lazar Rudolf

Labudková Štefánia

Vondrusová Milada

Staníková Květoslava

Krivenková Vlasta

Cepková Anna

Vojtíšková Božena

Na měsíce červenec a srpen plánujeme:

28. červenec Canisterapie s Jerrym

11. srpen Canisterapie s Jerrym

25. srpen Canisterapie s Jerrym

28. srpen Loučení s létem od 14.00 hod. na zahradě střediska Helios,

společná akce s uživateli střediska Luna

Dle počasí budou dále probíhat tyto akce:

● opékání párků

● dopolední - odpolední program na zahradě či procházka

● návštěva Lucie s Algidou a Dorinkou

● výlet dle zájmu uživatelů.

O všech akcích budete informováni včas, budeme se domlouvat a

společně plánovat i ráno u zpráviček.

V týdnu od 16. do 19. září 2014 plánujeme pro uživatele domova

se zvláštním režimem výlet do ZOO Ostrava.

Na tomto čísle spolupracovaly:

Olga Mazurková

Radka Chodilová

Silvie Švecová

Denisa Sapíková

Andrea Bartošová

Gabriela Kunčická

Hlavní kontrolor:

Gabriela Kunčická