Miroslav Tůma JAK DÁL V JADERNÉM NEŠÍŘENÍ A … · a zlepšovat životní úroveň ve větší svobodě, a k tomu cíli pěstovat snášenlivost a navzájem žít v míru jako

„My lid Spojených národů, jsouce odhodláni uchránit budoucí pokolení metly války, kte-rá dvakrát za našeho života přinesla lidstvu nevýslovné strasti, prohlásit znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hod-notu lidské osobnosti, v rovná práva mužů

i žen a národů velkých i malých, vytvořit poměry, za nichž mohou být zachovány spravedlnost a úcta k závazkům plynoucím ze smluv a jiných pramenů mezinárodního práva, podporovat sociální pokrok a zlepšovat životní úroveň ve větší svobodě, a k tomu cíli pěstovat snášenlivost a navzájem žít v míru jako dobří sousedé, sjednotit své síly k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, přijmout zásady a zavést metody zajišťující, aby ozbrojené síly nebylo užíváno jinak než ve společném zájmu, a používat mezinárodního ústrojí k podpoře hospodářského a sociálního povznesení všech národů, rozhodli jsme se sdružit své úsilí, abychom těchto cílů dosáhli.“

(z úvodu Charty Organizace spojených národů)

„...A tak dnes jasně a s přesvědčením prohlašuji, že Amerika se za-vazuje usilovat o mír a bezpečí světa bez jaderných zbraní. Nejsem naivní. Tohoto cíle nebude dosaženo rychle – možná to nebude za mého života. Bude to vyžadovat trpělivost a vytrvalost. Ale nyní mu-síme také ignorovat hlasy, které nám říkají, že svět se nemůže změnit. Musíme trvat na tom ,Ano, my můžeme‛.“

(Z „pražského“ projevu amerického prezidenta Baracka Obamy na Hradčanském náměstí v Praze dne 5. dubna 2009)

Mir

osl

av T

ůma

Jak

dál

v ja

dern

ém n

ešíř

ení a

odz

broj

ován

í Miroslav Tůma

JAK DÁL V JADERNÉM NEŠÍŘENÍ A ODZBROJOVÁNÍ

J A K D Á L V J A D E R N É M N E Š Í Ř E N ÍA O D Z B R O J O V Á N Í

Miroslav Tůma

JAK DÁLV JADERNÉM NEŠÍŘENÍA ODZBROJOVÁNÍ

Praha 2014

Ediční rada nakladatelství Ústavu mezinárodních vztahůProf. PhDr. Pavel Barša, M.A., Ph.D. (Filozofická fakulta UK, Praha), Mgr. Ing. Radka Druláková, Ph.D. (Fakulta mezinárodních vztahů VŠE, Praha), Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc. (ÚMV, Praha), JUDr. PhDr. Tomáš Karásek, Ph.D. (Fakulta sociálních věd UK, Praha), Prof. PhDr. Michal Klíma, M.A., CSc. (Me-tropolitní univerzita Praha), PhDr. Michal Kořan, Ph.D. (ÚMV, Praha), Doc. Ing. Mgr. Petr Kratochvíl, Ph.D. (ÚMV, Praha), PhDr. Pavel Pšeja, Ph.D. (Fakulta sociálních studií MU, Brno), Mgr. Dan Marek, PhD., M.A. (Filozofická fakulta UP, Olomouc), Prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc. (Fakulta sociálních věd UK, Praha).

Publikace je výstupem zpracovaným podle časového harmonogramu výzkumné činnosti ÚMV, který vy-chází z materiálu Dlouhodobý koncepční rozvoj ÚMV, v. v. i., na léta 2012–2018.

Recenzovali: Doc. Ing. Otakar Jiří Mika, CSc. Doc. JUDr. Jan Ondřej, CSc., DSc.

Tuto knihu věnuji manželce, dětem, vnoučatům a všem, kdo usilují,nebo se ztotožňují s úsilím žít ve světě bez jaderných zbraní.

Miroslav Tůma

Miroslav TůmaJak dál v jaderném nešíření a odzbrojování

Vydal Ústav mezinárodních vztahů, v. v. i., v Praze roku 2014.© Ústav mezinárodních vztahů, v. v. i., Praha 2014Vědecký redaktor: PhDr. Vladimír TrojánekSazba: Jan ŠavrdaTisk: Petr Dvořák – Tiskárna, Dobříš

ISBN 978-80-87558-20-1

Obsah

Předmluva 11

A. UDÁLOSTI A AKTIVITY OVLIVŇUJÍCÍ JADERNĚ ODZBROJOVACÍ A NEPROLIFERAČNÍ PROCES (2011–2014)

I. DRUHÉ PREZIDENTSKÉ OBDOBÍ BARACKA OBAMY 171. Úvod 172. Předvolební kampaň, volební výsledek a následný vývoj 18 a) Předvolební kampaň 18 b) Volební výsledek 19 c) Prohlubování mezistranických sporů 19 d) Projev O stavu Unie v lednu 2014 20 e) Projev ve vojenské akademii West Point koncem května 2014 203. Hlavní překážky jaderně odzbrojovacího úsilí 21a) Vnitropolitické důvody 21b) Zhoršení americko-ruských vztahů 22

II. VÝVOJ NA HLAVNÍCH FÓRECH ODZBROJOVACÍHO APARÁTU 251. Úvod 252. Konference o odzbrojení 25 a) Charakteristika 25 b) Výsledek jednání 263. První výbor VS OSN 28 a) Charakteristika 28 b) Zhodnocení činnosti 294. Odzbrojovací komise OSN 32 a) Charakteristika 32 b) Výsledek jednání 325. Jednání Přípravných výborů 9. hodnotící konference smlouvy NPT v roce 2015 34 a) Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT) 34 b) Smluvní hodnotící proces 35 c) Průběh jednání přípravných výborů 36

III. JADERNĚ ODZBROJOVACÍ A NEPROLIFERAČNÍ AKTIVITY 401. Pracovní skupina s otevřeným koncem (OEWG) – Ženeva 2013 40 a) Úvod 40 b) Průběh a výstup OEWG 41 c) Vývoj po skončení činnosti OEWG 43

2. Berlínský projev amerického prezidenta a americko-ruské vztahy 43 a) Obamův návrh na další snížení operačně rozmístěných strategických jaderných zbraní 43 b) Postoj Ruska k jadernému odstrašování a americké nadřazenosti v konvenčních zbraních 443. Schůzka na vysoké úrovni k jadernému odzbrojení (VS OSN – září 2013) 45 a) Úvod 45 b) Průběh jednání 454. Bezpečnostní konference na vysoké úrovni (Soul 2012, Haag 2014) 47 a) Jaderně bezpečnostní konference v Soulu 47 b) Jaderně bezpečnostní konference v Haagu 485. Konference k článku XIV Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (2011 a 2013) 50 a) Úvod 50 b) Charakteristika Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) 50 c) Přípravná komise CTBTO 51 d) Mezinárodní monitorovací systém (IMS) 52 e) CTBT a Akční plán Závěrečného dokumentu 8. hodnotící konference smlouvy NPT (2010) 52 f) Konference k článku XIV Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (2011 a 2013) 536. Rezoluce Shromáždění Meziparlamentní unie (březen 2014) 56 a) Úvod 56 b) Rezoluce Shromáždění Meziparlamentní unie 57Poznámky a literatura 58

B. KLÍČOVÁ REGIONÁLNÍ JADERNĚ ODZBROJOVACÍ A NEPROLIFERAČNÍ PROBLEMATIKA NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ

I. NEZBYTNOST VYTVOŘENÍ ZÓNY BEZ VŠECH ZBRANÍ HROMADNÉHO NIČENÍ A JEJICH NOSIČŮ V BLÍZKOVÝCHODNÍM REGIONU 651. Úvod 652. Blízkovýchodní krizová oblast 67 a) Úvod 67 b) Historie úsilí o vytvoření zóny bez zbraní hromadného ničení a jejich nosičů 68 c) Přijetí rozhodnutí o svolání konference v roce 2012 o vytvoření zóny 70 d) Aktivity na podporu konání konference v plánovaném termínu 71 e) Možné prvky smlouvy o blízkovýchodní zóně 72 f) Odložení konání konference 733. Politika Obamovy administrativy na Blízkém východě 73 a) Hlavní rysy 73 b) Důvody amerického postoje 754. Íránský jaderný program 76 a) Úvod 76 b) Stručná historie vývoje 77 c) Společný akční plán 81 d) Hlavní kritici prozatímní dohody 83 e) Další vývoj jednání 84

5. Izraelský jaderný vojenský program 84 a) Úvod 84 b) Důvody vzniku 85 c) Stručný průběh budování 85 d) Politika dvojznačnosti a mlžení 88 e) Takzvaná Beginova doktrína 89 f) Některé protijaderné tendence 906. Vztahy Obamovy administrativy s Izraelem 91 a) Úvod 91 b) Hlavní příčiny ochlazení americko-izraelských vztahů 92 c) „Izraelská karta“ republikánů v prezidentských volbách v roce 2012 93 d) Zprostředkovatelská úloha USA v izraelsko-palestinských jednáních 94 e) Odlišný přístup vůči Íránu 1007. Americko-saúdské vztahy 102 a) Úvod 102 b) Výhrady Saúdské Arábie vůči blízkovýchodní politice Obamovy administrativy 104 c) Saúdská Arábie a jaderné zbraně 106 d) Saúdskoarabský jaderný mírový program 1078. Význam kontroly štěpných materiálů a bezpečnostních záruk MAAE na Blízkém východě 108 a) Historie úsilí mezinárodního společenství o dosažení zákazu výroby štěpných materiálů pro vojenské účely 108 b) Kontrola štěpných materiálů a blízkovýchodní zóna 110Poznámky a literatura 114

C. VÝZNAMNÉ SOUČÁSTI JADERNĚ ODZBROJOVACÍHO A NEPROLIFERAČNÍHO ÚSILÍ

I. TRANSPARENTNOST A JADERNÉ ZBRANĚ 1271. Úvod 1272. Transparentnost a ověřování 127 a) Důvody narůstající úlohy transparentnosti 127 b) Vzájemné doplňování transparentnosti a ověřování 128 c) Ověřovací scénáře týkající se jaderného odzbrojování 1293. Formy transparentnosti 129 a) Dobrovolná 129 b) Vynucovaná 129 c) Nedobrovolná 1304. Jaderná transparentnost a utajování 1315. Modelový příklad transparentnosti v jaderném odzbrojování podle americko-ruské smlouvy New START 133 a) Úvod 133 b) Stav transparentnosti o jaderných silách P5 134 c) Schůzky P5 a návrhy nejaderných států na vytvoření společného standardu hlášení o jaderných kapacitách 136 d) Transparentní a ověřovací ustanovení smlouvy New START 138 e) Možnosti praktického využití jinými jadernými státy 140

II. HUMANITÁRNÍ DOPADY POUŽITÍ JADERNÝCH ZBRANÍ 1421. Úvod 1422. Dosavadní iniciativy 143 a) Akční plán Závěrečného dokumentu 8. hodnotící konference smlouvy NPT (květen 2010) 144 b) Rezoluce Mezinárodního výboru červeného kříže 144 c) Konference v norském Oslu 144 d) Prohlášení 74 států 145 e) Konference v mexickém Nayaritu 1463. Hlavní fyzikální projevy jaderného výbuchu a jejich zdravotní následky 147 a) Tlaková vlna 147 b) Světelné a tepelné záření 148 c) Pronikavá radiace a dlouhodobé radioaktivní zamoření 149 d) Elektromagnetický výboj 1494. Hirošimské sympozium 1495. Dopad na životní prostředí a zemědělství 1516. Důsledky pro ekonomiku a rozvoj 151 a) Ekonomika 151 b) Rozvoj 153

III. JADERNÉ ODSTRAŠOVÁNÍ – PŘEKONANÁ KONCEPCE? 1541. Úvod 1542. Charakteristika jaderného odstrašování a protichůdné argumenty k účinnosti této koncepce 155 a) Odstrašování s důrazem na jeho jadernou součást 155 b) Argumenty obhájců a kritiků koncepce jaderného odstrašování 1563. Jaderné odstrašování v době studené války 160 a) Doktrína „masové odvety“ 160 b) Doktrína „kontrolované odpovědi“ 161 c) „Vzájemně zaručené zničení“ 1614. Jaderné odstrašování po skončení studené války 162 a) Úvod 162 b) Clintonovo prezidentské nařízení (PDD 60) 163 c) Bushova jaderná strategie a preemptivní doktrína z roku 2002 163 d) Obamova jaderná strategie z roku 2010 1675. Některé příklady neúspěchu jaderného odstrašování 1716. NATO a jaderné odstrašování 174 a) Úvod 174 b) Strategická koncepce z roku 1999 175 c) Strategická koncepce z roku 2010 176Poznámky a literatura 178

ZÁVĚRY A DALŠÍ PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ

Druhé volební období amerického prezidenta Baracka Obamy 187Vývoj na hlavních jednacích fórech odzbrojovacího aparátu 189Jaderně odzbrojovací a neproliferační aktivity 190Problematika vytvoření zóny bez zbraní hromadného ničení a jejich nosičů na Blízkém východě 192Transparentnost jaderných zbraní, humanitární dopady jejich použití a kontroverzní koncepce jaderného odstrašování 195Poznámky a literatura 198

ZÁKLADNÍ POJMY 199

ZKRATKY 215

PŘÍLOHY 1) Smlouva o nešíření jaderných zbraní 2272) Pětibodový plán generálního tajemníka OSN pro jaderné odzbrojení z roku 2008 2343) „Pražský“ projev amerického prezidenta Baracka Obamy – část věnovaná jadernému

odzbrojení (duben 2009) 2364) Závěry a doporučení pro následnou činnost ze Závěrečného dokumentu 8. hodnotící konference smlouvy NPT (květen 2010) 240 a) I – Jaderné odzbrojení 240 b) II – Jaderné nešíření 246 c) III – Mírové využívání jaderné energie 249 d) IV – Blízký východ, s důrazem na plnění Rezoluce o Blízkém východě z roku 1995 2515) Stav budování Mezinárodního monitorovacího systému smlouvy CTBT 2546) Rezoluce Shromáždění Meziparlamentní unie 2557) Bezjaderné zóny 2608) Rezoluce o Blízkém východě (1995) 2629) Předpokládané geografické vymezení blízkovýchodní zóny bez zbraní hromadného ničení

a jejich nosičů 26410) Blízkovýchodní země a jejich začlenění do kontrolně-zbrojních a odzbrojovacích smluv

a úmluv 26511) Hlavní íránská jaderná zařízení 26712) Izraelská jaderná zařízení 26813) Předpokládané počty jaderných zbraní devíti jaderných států (leden 2014) 269

REJSTŘÍK 271

RÉSUMÉ 284

O AUTOROVI 291

Předmluva

11

Předmluva

Vážení čtenáři,

předkládaná publikace časově pokrývá období od roku 2011 přibližně do poloviny roku 2014 a volně navazuje na předchozí autorovu knihu z roku 2011 s názvem Ja-derné odzbrojení. Utopie, nebo projev politického realismu? Je výstupem grantového projektu „Globální prohibiční režimy: Rozvoj teorie a empirická analýza“, registrač-ní číslo projektu 13-26485S panelu č. P408.

Hned v úvodu by se autor rád čtenářům omluvil, že s ohledem na smluvně stano-vený termín odevzdání textu knihy editorovi v září 2014 nebylo možné některá pro-bíhající a současně vysoce aktuální mezinárodní jednání (Írán a izraelsko-palestinské rozhovory) uzavřít. Závěry publikace proto pouze odhadují, na základě dosavadních poznatků z uvedených jednání, jejich další předpokládaný vývoj a výsledek.

Strukturu knihy tvoří tři hlavní tematické bloky, jež jsou zdánlivě odlišné. Po bliž-ším seznámení s nimi je zřejmé, že spolu vzájemně souvisejí a ovlivňují se v rám-ci mezinárodního úsilí o zabránění šíření jaderných zbraní a dosažení jejich zákazu a úplného zničení.

První blok má název Události a aktivity ovlivňující jaderně odzbrojovací a nepro-liferační proces (2011–2014). S ohledem na vedoucí úlohu Obamovy administrati-vy v jaderně odzbrojovací a neproliferační sféře, která se naplno projevila v průbě-hu prvního volebního období prezidenta Baracka Obamy, rozebírá příčiny postupné Obamovy rezignace na tuto úlohu po jeho znovuzvolení prezidentem USA v roce 2012. Záměry na dosažení světa bez jaderných zbraní a přijímání konkrétních opat-ření Obamovou administrativou k dosažení tohoto cíle nelze oddělit od vývoje vnit-ropolitické situace ve Spojených státech. Je nezbytné přihlížet k tomu, že s opětným zvolením B. Obamy do prezidentské funkce se dále prohloubila již tak vyhrocená me-zistranická rivalita. Většinu ve Sněmovně reprezentantů a zvýšený počet republikán-ských zástupců v Senátu, po volbách v roce 2010, využívala Republikánská strana ke komplikování činnosti Obamovy administrativy v téměř všech oblastech vnitřní a zahraničně-bezpečnostní politiky s cílem diskreditace její činnosti. Významný ne-gativní vliv na dosažení pokroku v jaderně odzbrojovacím úsilí mělo rovněž výrazné zhoršení americko-ruských vztahů, zejména v souvislosti s ruským anektováním Kry-


12

mu a rusko-ukrajinským krizovým vývojem. Součástí prvního bloku je rovněž zhod-nocení odrazu zmíněných negativních trendů na jednání hlavních fór odzbrojovacího aparátu a na průběh hodnotícího procesu významné 9. hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, která se bude konat v první polovině roku 2015. V tomto roce si také lidstvo bude připomínat 70. výročí svržení amerických jaderných pum na japonská města Hirošimu a Nagasaki, což by mělo dále vyburcovat mezinárodní spo-lečenství k rozhodnějším akcím k eliminaci těchto zbraní. Neochota většiny nejader-ných států a řady nevládních organizací smířit se s útlumem jaderně-odzbrojovacího úsilí Spojených států a dalších jaderných zemí našla svoji pozitivní odezvu v různých aktivitách zaměřených na překonání této stagnace. S ohledem na jejich význam rov-něž tyto iniciativy a aktivity tvoří součást prvního bloku.

Název Klíčová regionální jaderně odzbrojovací a neproliferační problematika na Blízkém východě napovídá, že druhý blok je věnován úsilí o svolání konference k vy-tvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení a jejich nosičů v tomto krizovém regionu. Záměrem autora bylo pomoci čtenáři orientovat se, s konzultačním přispě-ním dvou blízkovýchodních expertů z Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV), ve slo-žitém vývoji blízkovýchodního regionu, motivech a příčinách postojů hlavních regi-onálních aktérů a upozornit na jejich vzájemnou souvislost z hlediska pozitivních či negativních důsledků ovlivňujících dosažení zmíněného záměru. Těsná republikánská propojenost se stanovisky izraelské vlády premiéra Netanjahua se projevovala zejmé-na v ostré kritice politiky Obamovy administrativy vůči Íránu, Sýrii a řešení izrael-sko-palestinského problému, což rovněž pasáž hodnotí. Vzhledem k tomu, že čes-ký čtenář je spíše informován o íránském jaderném programu a jeho bezpečnostních aspektech než např. o izraelském vojenském programu, o němž však byla na Západě vydána řada zajímavých publikací, autor se snaží o dosažení určité informační vyvá-ženosti. Kromě jaderných programů Íránu, Izraele a americko-izraelských vztahů se pasáž zabývá rovněž americko-saúdskými vztahy a politikou Saúdské Arábie v blíz-kovýchodním regionu. Značná pozornost se v bloku věnuje dvěma nadějným událos-tem, které, v případě úspěšného završení, by mohly výrazně zklidnit regionální bez-pečnostní situaci, s příznivým dopadem na globální bezpečnost. Je rovněž zřejmé, že jejich pozitivní vyústění by také mohlo vytvořit příznivé podmínky pro svolání zmí-něné blízkovýchodní konference. Jde o rozhovory stálých představitelů Rady bez-pečnosti OSN (P5), Německa a EU s Íránem o jeho jaderném programu. Ty by měly vyvrcholit sjednáním a podpisem dlouhodobé všeobecné dohody, zamezující případ-nému zneužití mírového íránského jaderně-obohacovacího programu pro vojenské účely. Druhou událostí byly izraelsko-palestinské rozhovory, se zprostředkovatelskou úlohou USA, o mírovém urovnání dlouhodobého neuralgického blízkovýchodního problému cestou vytvoření dvou nezávislých států. Jak však dokumentovaly důvody

Předmluva

13

přerušení těchto jednání na přelomu března a dubna 2014 a následné výrazné zkom-plikování izraelsko-palestinských vztahů v důsledku ozbrojeného konfliktu v Gaze, třetího a co do počtu civilních palestinských obětí nejhoršího v uplynulých šesti le-tech, bude velmi obtížné dosáhnout obnovení těchto jednání.

Obsahem třetího tematického bloku, s názvem Významné součásti jaderně odzbro-jovacího a neproliferačního úsilí, jsou tři důležité součásti jaderně odzbrojovacího a neproliferačního úsilí. Jde o transparentnost jaderných zbraní, humanitární dopa-dy použití těchto zbraní a kontroverzní koncepci jaderného odstrašování. Transpa-rentnost, ve spojení s účinným ověřováním, tvoří významný prvek posilování důvě-ry a bezpečnosti. V případě jaderného odzbrojování a nešíření je proto nárůst úlohy těchto opatření nezbytnou součástí realizace záměru dosažení světa bez těchto zbra-ní. Se zablokováním jednání na hlavních fórech odzbrojovacího aparátu, zejména na Konferenci o odzbrojení, se mj. zvyšuje zájem mezinárodního společenství o huma-nitární dopady použití jaderných zbraní, jako součást tlaku na jaderné země k ukon-čení modernizace jaderných arzenálů a jejich nosičů a zrychlení tempa jejich elimi-nace. Svědčí o tom mj. několik konferencí v posledních letech zaměřených na toto téma a přijímaná komuniké z těchto jednání. Pasáž věnovaná jadernému odstrašování se především zabývá historickým vývojem této koncepce, hlavními argumenty jejích stoupenců a kritiků s uvedením některých příkladů, které neprokázaly její účinnost. Autor se ztotožňuje s tvrzením, že další setrvávání na politice jaderného odstrašová-ní vytváří ve svých důsledcích překážky urychlenému dosažení cíle eliminace všech jaderných zbraní a oslabuje úsilí k zabránění jejich šíření.

Závěry a další předpokládaný vývoj tematických bloků, zejména s ohledem na dy-namický vývoj mezinárodní situace především na Blízkém východě a v americko-rus-kých vztazích, vycházejí ze stupně poznání a informovanosti k datu odevzdání návrhu publikace editorovi, tj. k září 2014. Snadnější orientaci čtenářů v množství různých pojmů a zkratek napomáhá jejich stručné vysvětlení a tabulkové uspořádání. Vybra-né přílohy dokumentují a doplňují textovou část tematických bloků v jejich komplex-nosti a vzájemných souvislostech. Rychlé orientaci v názvech a jménech slouží abe-cední slovní rejstřík.

Vážení čtenáři,

budu rád, pokud v publikaci naleznete zajímavé poznatky, jež vám pomohou k do-sažení nečernobílého a objektivního pohledu na různé okolnosti ovlivňující a někdy současně komplikující dosažení vysoce žádoucího a humánního cíle, kterým je elimi-nace jaderných zbraní. Nezakrývám současně, že by mi udělalo velkou radost, kdyby


14

se s novou publikací seznámila především mladší generace čtenářů. Vycházím z toho, že zejména na jejich aktivním přístupu záleží, zda se jim a jejich potomkům podaří žít ve světě zbavených jaderných zbraní. S přednostní orientací na mladou generaci sou-visí i netradiční volba titulní strany, využívající tři anglická slova z památného „praž-ského“ projevu amerického prezidenta Baracka Obamy z dubna 2009, symbolizující odhodlanost k dosažení zmíněného cíle.

Rád bych na závěr ocenil velmi plodnou spolupráci se všemi kolegy a kolegyněmi, kteří a které výraznou měrou napomohli k tomu, že publikace si bude moci najít mís-to u svých čtenářů. Především bych chtěl poděkovat oponentům, doc. Ing. Otakarovi Jiřímu Mikovi, CSc., z Vysokého učení technického v Brně, a doc. JUDr. Janu Ond-řejovi, CSc., DSc., z Katedry mezinárodního práva Právnické fakulty UK v Praze, za jejich podnětné připomínky a doplňující informace, jimiž přispěli k obohacení tex-tové části. Vzhledem k tomu, že nejsem odborník na blízkovýchodní problematiku, velmi si vážím názorů kolegů a současně blízkovýchodních expertů z ÚMV, se kte-rými jsem konzultoval především textovou část druhého bloku, pojednávající o pro-blematice vytvoření pásma bez zbraní hromadného ničení na Blízkém východu. Tě-mito kolegy a konzultanty jsou prof. PhDr. Pavel Barša, M.A., Ph.D., a PhDr. JUDr. Marek Čejka, Ph.D. Mé poděkování dále patří Janě Jedličkové, předsedkyni nevládní organizace PragueVision – Institut pro udržitelnou bezpečnost a koordinátorce PNND (Parliamentarians for Nuclear Non-Proliferation and Disarmament) pro střední Ev-ropu, za zpracování pasáže věnované činnosti Pracovní skupiny s otevřeným koncem (OEWG), jíž se osobně zúčastnila. Nezanedbatelnou pomoc mi rovněž poskytovala, zejména podílem na zpracování rejstříku, stážistka Tereza Novotná z Metropolitní univerzity Praha, které také právem patří můj dík. A jako tradičně nelze zapomenout na pracovnice knihovny Ústavu mezinárodních vztahů, kterým bych chtěl poděkovat především za vstřícnost a iniciativu při zajišťování různých podkladových materiálů.

Miroslav Tůma

Názory vyjádřené v publikaci nelze považovat za stanoviska žádné české instituce, jde výhradně o názory autora. Informace v textu jsou aktuální k 15. září 2014.

A.

UDÁLOSTI A AKTIVITY OVLIVŇUJÍCÍ JADERNĚ ODZBROJOVACÍ A NEPROLIFERAČNÍ PROCES

(2011–2014)

I. Druhé prezidentské období Baracka Obamy

17


1. ÚVOD

Po svém prvním zvolení v roce 2008 převzal prezident Barack Obama od svého před-chůdce, George W. Bushe ml., upadající ekonomiku, vysoké vojenské náklady a trp-ké dědictví na Blízkém východě (Irák) a v Afghánistánu v podobě americké účasti na dvou válkách. Obě, vedené v rámci boje proti terorismu a s cílem změny režimů, měly za následek desetitisíce civilních obětí, miliony uprchlíků, obrovské hmotné škody a negativní vliv na bezpečnostní situaci v sousedních zemích. Války především pro-hloubily bezpečnostní hrozby z Pákistánu a Íránu a celkově vyvolaly destabilizaci ce-lého islámského světa, ve kterém došlo k prudkému nárůstu protiamerických nálad. Současně narostl vnitřní dluh a Spojené státy se ocitly v postavení největšího dlužní-ka na světě, jehož hlavním věřitelem se stala ČLR.1

Války také výrazněji nepřispěly k omezení globálního terorismu, spíše k jeho teri-toriálnímu přeskupení. Vzrůstající vliv nově vznikajících geo-ekonomických a geo-strategických mocností, sdružených v tzv. skupině BRICS (Brazílie, Ruská federace, Indie, Čínská lidová republika a Jižní Afrika), začal omezovat dosavadní dominantní postavení USA. Prezident Obama tak musel začít přizpůsobovat vnitropolitickou, za-hraniční a bezpečnostní politiku země nově vznikajícímu světovému pořádku, charak-terizovanému přechodem od unipolarity, vytvořené po skončení studené války, k sou-časnému multipolárnímu světu.

V prvním volebním období prezidenta B. Obamy se jednou z hlavních priorit za-hraniční a bezpečnostní politiky země stala vize dosažení světa bez jaderných zbraní (dále JZ), deklarovaná v Obamově známém „pražském“ projevu z dubna 2009 (viz Příloha 3). V následujícím roce již USA začaly realizovat některé avizované praktické kroky, např. vyhlášení nové americké jaderné strategie, která již nepočítala s vývojem nových JZ, snižovala význam těchto zbraní v americké bezpečnostní doktríně a ob-sahovala závazek nepoužití JZ proti nejaderným členským zemím Smlouvy o nešíře-ní jaderných zbraní (NPT), jež plní smluvní závazky. V rámci tzv. resetu vůči Ruské federaci (RF), neboli opětovného sblížení ve vzájemných vztazích narušených v dů-


18

sledku rusko-gruzínského konfliktu v roce 2008, došlo v roce 2010 rovněž k podpisu americko-ruské smlouvy New START o snížení strategických JZ v operačním použití. V úsilí o omezení jaderného šíření a hrozby zneužití radioaktivních materiálů teroris-ty americký prezident v témže roce svolal významný jaderně bezpečnostní sum mit do Washingtonu s cílem přijetí praktických opatření snižujících rizika vyplývající z mož-nosti nelegálního zneužití skladovaných a ne vždy kvalitně střežených radioaktivních materiálů na celém světě. Nicméně již v té době se začalo ukazovat, že počáteční ne-sporná vedoucí úloha USA v jaderně odzbrojovacím a neproliferačním procesu, který začal probíhat za silné podpory mezinárodního společenství relativně úspěšně, včetně obnovené partnerské spolupráce s RF, se v následných letech utlumí.

2. PŘEDVOLEBNÍ KAMPAŇ, VOLEBNÍ VÝSLEDEK A NÁSLEDNÝ VÝVOJ

a) Předvolební kampaňPředvolební kampaň obou hlavních prezidentských kandidátů (za Demokratickou stranu dosavadní prezident Barack Obama, za republikány Mitt Romney) se pod-le očekávání více zaměřovala na řešení vnitřních, zejména ekonomických problé-mů země. V centru pozornosti byly především prohlubující se rozdíly mezi bohatými a chudými, nedokonalá zdravotní péče, daňová politika, postavení imigrantů, deficit veřejných financí aj. V zahraniční a bezpečnostní politice M. Romney zejména pou-kazoval na málo rozhodný přístup Obamy k Íránu a způsob řešení jeho kontroverz-ního jaderného programu. V této souvislosti současně poukazoval na malou vstříc-nost Obamovy administrativy vůči bezpečnostním zájmům Izraele. V protiobamovské kampani a ve prospěch zvolení M. Romneyho se silně angažovala vlivná lobbistická proizraelská organizace Výbor pro americko-izraelské veřejné záležitosti (American Israel Public Affairs Committee, AIPAC).

Barack Obama v zahraniční a bezpečnostní politice nadále prosazoval politiku mí-rového řešení sporných problémů s důrazem na multilaterální přístup a posilování spo-lupráce s mezinárodními organizacemi. Ve vztahu ke strategickým cílům demokra-tický kandidát kladl důraz na všestranné posilování vnitřních zdrojů země, v rámci vize nation building at home, Romney se naopak vracel k aktivistické politice nation building abroad, tj. aby se svět přizpůsoboval zájmům a hodnotám USA. Na rozdíl od Obamova prosazování multilateralismu se Romney vyslovoval pro posilování vo-jenské síly a ve prospěch dřívějšího Bushova intervencionismu.2 Shoda obou kandi-dátů se projevovala pouze ve zdůrazňování výjimečnosti postavení a hodnot USA.


19

b) Volební výsledekV listopadových volbách v roce 2012 těsně zvítězil Barack Obama nad Mittem Romneyem v poměru 50,5 % ku 48 %. Podle hodnocení některých pozorovatelů k vítězství Obamy přispěla zejména přesvědčivější argumentace způsobů řešení nej-tíživějších sociálních a ekonomických problémů nejchudších obyvatel a představite-lů střední třídy. Významný podíl na volebním výsledku sehrály i demografické změny v americké společnosti, projevující se v poklesu procentuálního zastoupení bílé po-pulace a nárůstu počtu latinskoamerického a asijského voličstva, které ve své většině podpořilo demokratického kandidáta.3 Demokraté si kromě vítězství v prezidentských volbách udrželi v probíhajících kongresových volbách většinu ve 100členném Senátu, zatímco republikáni potvrdili svoji převahu ve 435členné Sněmovně reprezentantů.4

c) Prohlubování mezistranických sporůKrátce po volbách se mezistranické spory ve vztazích mezi Bílým domem a Kongre-sem projevily s plnou silou. Setrvávání na krajních pozicích se odrazilo např. na re-publikánských obstrukcích při projednávání návrhu na jmenování Chucka Hagela, veterána vietnamské války, novým ministrem obrany. Republikáni a zejména jejich neokonzervativní stoupenci nemohli Hagelovi, jako tehdejšímu republikánskému se-nátorovi, zapomenout jeho odmítavý postoj k americké invazi do Iráku v březnu 2003 a některé jeho výhrady vůči činnosti výše zmíněné proizraelské lobbistické organi-zace AIPAC.5

Dalším výmluvným příkladem se stala bezprecedentní finanční krize koncem roku 2013 vyvolaná zejména radikálním křídlem Republikánské strany hlásícím se k hnutí tzv. čajového dýchánku (Tea Party), jehož představitelé se snažili spolu s rozpočtový-mi záležitostmi prosadit změny v Obamově zdravotnické reformě, pejorativně ozna-čované jako Obamacare.6 V důsledku sporů byla federální vláda v říjnu 2013 šestnáct dní bez finančních prostředků, což vedlo k nuceným a neplaceným dovoleným větši-ny úředníků, uzavření muzeí a národních parků a zastavení některých vládních pro-jektů. Spor nakonec skončil v polovině prosince ustoupením republikánů a uzavře-ním mezistranické dohody o návrhu rozpočtu.7 Republikány ovládaný Kongres rovněž neschválením potřebných financí blokuje splnění Obamova záměru z roku 2009 uza-vřít věznici Guantanámo na Kubě a převézt vězně na území USA. Od roku 2002 jsou v této věznici drženy bez soudu a často byly brutálně mučeny stovky osob podezře-lých z terorismu.

V zahraniční oblasti se ostrý mezistranický spor projevil v jednoznačné republikán-ské podpoře silové politiky Izraele vůči Íránu. Dále se jednalo o znevažování Oba-mova přístupu kladoucího důraz na diplomatické řešení sporných otázek na Blízkém


20

východě, včetně vytvoření dvou samostatných států – Izraele a Palestiny v hranicích předcházejících izraelsko-arabské válce v roce 1967.

Za vhodnou formu reakce na zesílenou republikánskou kritiku a obviňování ze sla-bošství, bezradnosti a rezignace na globální vůdčí roli USA při řešení regionálních kri-zí, a to zejména vůči Íránu, Sýrii a také Rusku, prezident Obama využil v roce 2014 sérii projevů. Zatímco v projevu O stavu Unie v lednu 2014 se prezident věnoval ze-jména vnitropolitickým otázkám, v projevu koncem května u příležitosti vyřazová-ní kadetů vojenské akademie ve West Pointu nastínil především zásady, kterými se bude v zahraniční politice řídit do konce funkčního období v lednu 2017. Důraz kla-dl zejména na okolnosti a způsob použití vojenské sílu USA a varianty hledání nevo-jenského řešení krizových situací. Začátkem června téhož roku v projevu ve Varšavě, u příležitosti 25. výročí prvních částečně svobodných voleb v Polsku, prezident Oba-ma přislíbil požádat Kongres o miliardu dolarů na nespecifikované zvýšení americké vojenské přítomnosti v rámci NATO v některých aliančních zemích.

d) Projev O stavu Unie v lednu 2014Ve srovnání s předchozím projevem O stavu Unie v roce 2013 byl Obamův projev v lednu 2014 daleko rozhodnější a ofenzivnější. Prezident v něm reagoval na pokraču-jící ignorování většiny republikánských kongresmanů jeho výzev ke spolupráci s Bí-lým domem při řešení palčivých problémů země. Sem patří např. otázka posílení kont-roly prodeje střelných zbraní, imigrační reforma, nezbytnost zvýšení minimální mzdy, spravedlivější rozložení daní, univerzalita předškolního vzdělávání aj. Obamova re-zolutnost se např. projevila v jednoznačném odmítnutí a deklarování případného po-užití veta na republikánský pokus přijmout návrh zákona o protiíránských sankcích. Přijetí tohoto zákona by mohlo vážně narušit nadějné jednání s Íránem o jeho jader-ném programu a ohrozit důvěryhodnost USA jako jedné ze smluvních stran (viz pa-sáž podrobně se zabývající touto problematikou). Své záměry hodlal také začít pro-sazovat nikoli zákony, které by s největší pravděpodobností nezískaly republikánskou podporu, nýbrž prezidentskými dekrety.8

e) Projev ve vojenské akademii West Point koncem května 2014V projevu Barack Obama odmítl výhrady kritiků vůči zahraniční politice své admini-strativy a zdůraznil, že Amerika nebyla nikdy silnější, v porovnání se zbytkem světa. V souvislosti s občanskou válkou v Sýrii přislíbil, že země razantněji podpoří umírně-nou protiasadovskou opozici vojenskými dodávkami a poskytne větší pomoc soused-ním zemím, tj. Jordánsku, Libanonu a Turecku, které nesou tíži uprchlíků a teroristic-kých aktivit. Na adresu svých oponentů volajících po rozhodné vojenské akci uvedl, že USA přistoupí k vojenské intervenci, a to popř. i jednostranně, pouze v případě pří-


21

mého ohrožení zájmů a bezpečnosti Spojených států a jejich spojenců. V případě vy-puknutí krizové situace znamenající však nepřímé ohrožení hodlají USA vytvářet širo-ké koalice, mj. z důvodu sdílení nákladů případné operace. Vyjádřil víru v americkou výjimečnost, avšak současně uvedl, že „to, co činí USA výjimečným, není americká schopnost porušovat mezinárodní normy a vládu práva, ale ochota potvrdit je činy“. Zpochybnil tvrzení kritiků, kteří si údajně myslí, „že vojenská intervence je jediným způsobem, jak se vyhnout označení Ameriky za slabou velmoc“. Připomněl svoji zá-sluhu na odchodu amerických bojových jednotek z Iráku a nadcházející stažení hlav-ních vojenských sil z Afghánistánu do konce roku 2014. V zemi však zůstane do kon-ce roku 2016 zbytkový kontingent v počtu 9800 osob. Ke zkvalitnění mezinárodního úsilí v boji proti terorismu, např. v nejchudších afrických zemích tzv. Sahelu (afric-ké země ležící v pásmu na jižním okraji Sahary, např. Súdán, Čad, Mauritánie, So-málsko a další), prezident vyzval Kongres USA k podpoře nového Protiteroristického partnerského fondu (Counterterrorism Partnerships Fund, CPF) se základním vkla-dem 5 mld. USD. Za hlavní přímou hrozbu, které čelí Spojené státy doma a v zahra-ničí, označil terorismus.9

3. HLAVNÍ PŘEKÁŽKY JADERNĚ ODZBROJOVACÍHO ÚSILÍ

a) Vnitropolitické důvody

Nezahájení ratifikačního procesu Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT)Ve vztahu k jaderně odzbrojovací problematice se koncem roku 2010 stal příkladem vyhrocené mezistranické rivality nezdařený pokus některých republikánských sená-torů oddalovat ratifikaci americko-ruské smlouvy New START až do ledna 2011, kdy by Senát již jednal ve složení výhodnějším pro republikány v důsledku výsledků kon-gresových voleb v listopadu 2010. Obamova administrativa v průběhu senátních jed-nání, jako ústupek republikánům, přislíbila poskytnout v příštích deseti letech na mo-dernizaci jaderné infrastruktury, zejména jaderných laboratoří, okolo 85 mld. USD.10 Současně mnozí pozorovatelé oceňovali, že mezi republikánskými představiteli a se-nátory se ještě v té době našli takoví, kteří nechtěli, aby se ratifikace smlouvy New START stala pro Republikánskou stranu rukojmím. Svým kladným hlasováním ve prospěch ratifikace tak dali přednost bezpečnostním zájmům USA a mezinárodního společenství před mezistranickým soupeřením.

Tímto rukojmím se však bohužel stala tolik důležitá ratifikace Smlouvy o všeobec-ném zákazu jaderných zkoušek (Comprehensive Test-Ban Treaty, CTBT) Spojenými


22

státy, přislíbená Obamou v jeho „pražském“ projevu. Z pěti stálých členů Rady bez-pečnosti a současně tzv. deklarovaných jaderných mocností smlouvu CTBT ještě ne-ratifikovala, kromě USA, také ČLR. S ohledem na rozložení sil ve stočlenném Senátu a předpokládanému nezískání dvoutřetinové podpory 67 kladných hlasů ve prospěch ratifikace, Obamova administrativa senátní jednání k této otázce ani nezahájila

V posledních dvou letech se republikánská obstrukční politika ve Sněmovně repre-zentantů projevuje mj. v úsilí o dosažení zmrazení fondů na realizaci výše zmíněné americko-ruské smlouvy New START. Podle hodnocení demokratické kongresman-ky a členky sněmovního vojenského výboru Loretty Sanchezové je tento krok, ozna-čovaný republikány za „efektivní reakci na ruskou agresi vůči Ukrajině“, zavádějící a v rozporu s neproliferačním úsilím USA.11

Republikánské obstrukce okolo uzavření a realizace prozatímní a následné dlouhodobé dohody s ÍránemJe nesporné, že úspěšné diplomatické a dlouhodobé urovnání problematiky íránského jaderného programu by mělo velmi příznivé dopady na bezpečnostní situaci v blízko-východním regionu, ale i ve světě. Mezi hlavní vnitropolitické kritiky dosažení proza-tímní dohody z listopadu 2013 patřila většina republikánských kongresmanů, včetně části proizraelských představitelů Demokratické strany. Američtí odpůrci se mj. po-koušeli prosadit předložení návrhu dalších sankčních opatření pro přijetí Kongresem USA, což prezident Obama jednoznačně odmítl a hrozil použitím veta.12 Po zahájení jednání s Íránem o trvalé všeobecné dohodě, zabraňující zneužití mírového jaderného programu pro vojenské účely a odstranění zbývajících sankcí, která nahradí prozatím-ní dohodu po skončení její platnosti v červenci 2014, se tlak kritiků soustředil na pro-sazování některých zřejmých nereálných požadavků. Ty by ve svých důsledcích nej-spíše vedly ke krachu rozhovorů. Jde např. o požadavky na výrazné omezení počtu odstředivek využívaných k obohacování uranu a na zákaz výroby raketových nosičů.

b) Zhoršení americko-ruských vztahů

Prezidentství Dmitrije Medvěděva a jeho nahrazení Vladimirem Putinem v roce 2012Po prvním zvolení Baracka Obamy do prezidentské funkce v roce 2008 došlo ve vzta-zích s Ruskem k nadějnému, avšak krátkodobému obratu od konfrontace, v důsledku rusko-gruzínského konfliktu, ke kooperaci, v rámci tzv. resetu. Nová situace se mj. pozitivně odrazila v některých ruských doktrinálních dokumentech vydaných v le-tech 2009 a 2010. Příkladem je Národní bezpečnostní strategie Ruské federace do roku 2020 (Strategia nacionalnoj bezopasnosti Russkoj Federacii do 2020 g.), nebo


23

Program pro efektivní využívání zahraniční politiky v dlouhodobém rozvoji Ruské fe-derace (Programma effektivnogo ispolzovanija /na sistemnoj osnove vnešnepoliti-českich faktorov v celjach dolgosročnogo razvitija Rossijskou Federacii/). Naproti tomu Vojenská doktrína z roku 2010 (Vojennaja doktrina Rossijskoj Federacii) byla obecně vůči Západu velmi kritická a za hlavní nebezpečí pro RF označovala NATO s jeho úsilím globalizovat svoji úlohu a přiblížit vojenskou infrastrukturu k ruským hranicím. V dokumentu si proto Rusko vyhrazovalo právo použít JZ proti nepřátelům a jako odvetný prostředek na útok jadernými či jinými typy zbraní hromadného ni-čení.13 V době prezidentství D. Medveděva přes určité zlepšení americko-ruské spo-lupráce, mající v jaderně-odzbrojovací oblasti nejvýraznější odraz v podpisu smlou-vy New START, omezující počty strategických jaderných řízených střel v operačním použití, přetrvávaly některé sporné otázky.

S opětovným nástupem V. Putina do funkce ruského prezidenta v roce 2012 se pro-jevovala kontinuita bezpečnostní a strategické kultury Ruské federace z doby funkční-ho období jeho předchůdce prezidenta Medveděva (2008–2012), navazující na před-chozí prezidentské Putinovo působení v letech 2000–2008. Hlavními znaky zmíněné politiky je prosazování multilateralismu, zveličování hrozeb národní bezpečnosti a po-ukazování na možnost použití JZ a spoléhání na koncepci jaderného odstrašování. Specifickým prvkem bezpečnostní kultury obou prezidentů se stalo užívání energe-tiky jako politického nástroje na obranu suverenity a posilování vlivu RF ve světě.14

Hlavní sporné americko-ruské otázkyKlíčovým problémem byla, podobně jako v předchozích letech, alianční protiraketo-vá obrana, a to i přes Obamovo odstoupení od původních představ Bushovy adminis-trativy. Hlavním důvodem sporů se stala pokračující neochota USA a NATO přistou-pit na ruskou žádost o poskytnutí závazného ujištění, že systém protiraketové obrany nebude v konečné čtvrté fázi do roku 2020 zaměřen proti ruským jaderným strate-gickým silám.15

V říjnu 2012 oznámila ruská strana, že končí svoji účast na americko-ruském pro-gramu Kooperativního snížení hrozby (Cooperative Threat Reduction, CTR), známém také jako Nunn-Lugarův program, podepsaném v roce 1992. Svůj krok RF zdůvodnila národní soběstačností při likvidaci zbraní hromadného ničení a jejich nosičů. Původ-ně sedmiletý program probíhal s finanční a expertní pomocí USA a dalších států a byl zaměřen zejména na likvidaci vyřazených jaderných hlavic a jejich nosičů. V průbě-hu jeho plnění došlo k deaktivaci 7600 jaderných hlavic, zničení 900 řízených střel, 500 raketových sil, 680 řízených střel odpalovaných z jaderných ponorek a 900 jader-ných leteckých řízených střel proti pozemním cílům. Program byl prodlužován, napo-sledy v červnu 2006 o dalších sedm let.16


24

Kritika USA vůči Rusku zesílila po přijetí některých zákonů omezujících činnost ruské občanské společnosti a mezinárodních nevládních organizací působících v zemi. Dalším důvodem vzájemných sporů se stala aféra s analytikem americké zpravodajské odposlouchávací Národní bezpečnostní agentury (National Security Agency, NSA) Edwardem Snowdenem, kterému RF v roce 2013 poskytla azyl. Snowdenem zveřej-něné informace o masovém odposlouchávání amerických občanů a rovněž spojenců, včetně jejich nejvyšších představitelů, např. německé kancléřky Angely Merkelové, vyvolaly mj. napětí mezi USA a EU a dále oslabily postavení Spojených států ve svě-tě. Za poskytnutí zmíněného azylu Obama také v srpnu 2013 demonstrativně zrušil plánovanou bilaterální schůzku s prezidentem Putinem, jenž byl hostitelem summitu zemí G-20, konaném v září téhož roku v Petrohradu.

Silová angažovanost Ruska při řešení ukrajinské krize, včetně anektování Kry-mu, vyústila v přijetí amerických sankcí, což vyvolalo některá ruská odvetná opatře-ní, např. v oblasti kosmické spolupráce. Rusko např. v důsledku amerického odmítá-ní rozmístit na území Spojených států pozemní stanice ruského navigačního systému Glonass pozastavilo od poloviny roku 2014 činnost jedenácti amerických pozemních seismografických stanic, které využívají signál Globálního navigačního systému (Glo-bal Position System, GPS), údajně z vojenských důvodů, což odporuje rusko-americ-ké dohodě. Ruský náměstek předsedy vlády Dmitrij Rogozin současně stanovil termín 1. 9. 2014, do kterého americké stanice ukončí svůj provoz, pokud USA recipročně neumožní provoz ruských navigačních stanic na svém území. Rogozin rovněž zmínil možnost ukončení spolupráce s USA na mezinárodní kosmické stanici v roce 2020, kdy skončí platnost příslušné dohody.17

V syrské občanské válce Rusko, které má v této zemi silné ekonomické, politic-ké a bezpečnostní zájmy a mj. pronajatý přístav Tartus, jednoznačně podporuje Asa-dův režim, včetně dodávek zbraní. Naproti tomu USA stojí na straně umírněných protivládních uskupení, kterým poskytuje především logistickou a zatím omezenou vojenskou pomoc.

K částečnému zlepšení spolupráce obou zemí došlo při řešení klíčové otázky po-užití chemických zbraní v ozbrojeném konfliktu, kdy USA přistoupily na návrh ruské-ho prezidenta Putina, aby se vyhrocená situace, hrozící raketovými a leteckými údery amerických ozbrojených sil proti syrským zařízením, řešila cestou likvidace syrských chemických zbraní.18

II. Vývoj na hlavních fórech odzbrojovacího aparátu

25


1. ÚVOD

Odzbrojovací aparát (disarmament machinery) tvoří hlavní odzbrojovací fóra, mezi které řadíme především Konferenci o odzbrojení (Conference on Disarmament, CD) v Ženevě, První výbor Valného shromáždění OSN (First Committee of the UN Gene-ral Assembly) a Odzbrojovací komisi OSN (U.N. Disarmament Commission, UNDC). Jeho součástí je rovněž hodnotící proces různých odzbrojovacích smluv a úmluv. V případě JZ se hodnotící proces týká jednání Přípravných výborů a samotných hod-notících konferencí Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (dále smlouva NPT). Cha-rakteristickým rysem odzbrojovacího aparátu je těsná propojenost řešené problema-tiky hlavních odzbrojovacích fór a bohužel i jeho dlouhodobá stagnace. O zmíněné propojenosti svědčí např. některé nově předkládané návrhy rezolucí v Prvním výbo-ru VS OSN v roce 2012 reagující na zablokovaný vývoj jednání na Konferenci o od-zbrojení.

Někdy je pojem „odzbrojovací aparát“ ztotožňován pouze s činností Konference o odzbrojení, vzhledem k jejímu specifickému mandátu. Do odzbrojovacího aparátu jsou v některých případech také řazena Regionální střediska OSN pro mír a odzbro-jení (U.N. Regional Centres for Peace and Disarmament), Ústav OSN pro odzbrojo-vací výzkum (United Nations Institute for Disarmament Research, UNIDIR) a popř. některé další orgány OSN.

2. KONFERENCE O ODZBROJENÍ

a) CharakteristikaKonference o odzbrojení v Ženevě (dále Konference) má v rámci odzbrojovacího apa-rátu OSN výjimečné postavení, protože je jediným orgánem s mandátem sjednávat příslušné smlouvy. Tvoří ho 65 členských zemí s hlasovacím právem. Jednání konfe-rence se účastní i další státy, které však mají pouze pozorovatelský status. Zemí s tím-


26

to statusem je např. Česká republika, jež jej získala v důsledku rozdělení Českoslo-venské federace k 1. 1. 1993, kdy členství přešlo, po dohodě mezi vládami obou zemí, na Slovenskou republiku. Pozorovatelské země, popř. zástupci mezinárodních institu-cí a nevládních organizací, mohou k projednávaným otázkám vystupovat, avšak ne-mohou o nich hlasovat.

Celoroční zasedání Konference probíhá ve třech cyklech trvajících deset a dvakrát sedm týdnů. Funkce předsedy rotuje mezi členy každé čtyři týdny. Konference si sta-novuje vlastní pravidla a připravuje Pracovní program, který po jeho konsenzuálním schválení však nelze převádět na další rok. Jeho odsouhlasení je základním předpo-kladem pro zahájení substantivních jednání o schválených bodech. Konference jedná v plénu, obvykle dvakrát týdně, a dále prostřednictvím podpůrných orgánů a zvlášt-ních zpravodajů, které si Konference vytváří k jednotlivým bodům své agendy. Roz-hodující sjednávací zásadou je, že svá rozhodnutí přijímá na základě konsenzu, tj. sou-hlasu všech členských států.

Programové body dlouhodobě tvoří:– Smlouva o zákazu výroby štěpného materiálu pro JZ a jiná jaderná výbušná za-

řízení (Fissile Material Cut-off Treaty, FMCT);– Prevence zbrojních závodů do vesmíru (Prevention of an Arms Race in Outer

Space, PAROS);– Negativní bezpečnostní záruky (Negative Security Assurances, NSAs);– Jaderné odzbrojení (Nuclear Disarmament, ND).K uvedeným klíčovým bodům agendy se začínají přiřazovat další body, jako např.

nové typy a systémy zbraní hromadného ničení a radiologické zbraně. V diskusích se také stále častěji hovoří o nutnosti rozšíření počtu členských zemí o 27 zainteresova-ných pozorovatelských zemí, včetně České republiky.

b) Výsledek jednáníVíce než patnáctiletou slepou uličku, do které se jednání na Konferenci o odzbroje-ní dostalo, se ani v hodnoceném období let 2011–2014 nepodařilo překonat. Podob-ně jako v předchozích letech se hlavní příčinou stalo neschválení Pracovního progra-mu v důsledku rozdílných názorů členských zemí na způsob překonání této překážky. Existovala doporučení ke změně pracovní metody a jednacího řádu, včetně vyloučení principu konsenzu, až po vyjmutí jednání o bodech programu mimo Konferenci. V ta-kovém případě by se jednalo o jeho přesunutí např. na jednání VS OSN, nebo o využi-tí obdobného postupu mimo formální odzbrojovací fóra, jaký byl např. použit v přípa-dě sjednání úmluv zakazujících nášlapné miny a kazetovou munici. Značná část zemí také považuje za hlavní překážku ani ne tak procedurální slabiny jako nedostatek po-litické vůle, zejména ze strany států vlastnících JZ.


27

Ve vztahu k hlavním bodům agendy Konference prosazovaly především západní země, v čele s USA a podporované spojeneckými státy, zahájit prioritně sjednávání smlouvy FMCT. Jednání by mělo probíhat v souladu s tzv. Shannonovým mandátem z roku 1995 (viz Základní pojmy), který mj. předpokládal dohodnout nediskriminač-ní, multilaterální a mezinárodně a efektivně ověřitelnou smlouvu. Americký návrh smlouvy spočívá na zákazu budoucí výroby těchto materiálů a nezahrnuje tak exis-tující skladované zásoby, což je předmětem výhrad některých zemí. Američané argu-mentují, že problematika zásob štěpného materiálu by se mohla řešit jednostranný-mi či dvoustrannými dobrovolnými iniciativami, popř. jinou smlouvou.19 Mezi hlavní a nejhlasitější kritiky tohoto záměru patří zejména Pákistán, ačkoli výhrady k této smlouvě mají také některé další státy, zejména dvě jaderné země, které nejsou členy smlouvy NPT, tj. Indie a Izrael. Pákistánské dlouhodobé výhrady se soustřeďují ze-jména na odmítání faktu, že smlouva by zakazovala pouze budoucí výrobu štěpných materiálů a tím by podkopala pákistánskou bezpečnost zmrazením existujících asy-metrií v množství skladovaného štěpného materiálu v jihoasijském regionu, tj. mezi Pákistánem a Indií. V této souvislosti je předmětem kritiky především americko-in-dická smlouva o spolupráci v civilním jaderném sektoru z roku 2006, kterou Pákistán označuje za diskriminační. Za skutečné odzbrojovací opatření považuje dohodu, jež by požadovala snížení existujících zásob štěpného materiálu. Za nerealistické Pákis-tán také označuje argumenty klíčových jaderných mocností, že snížení skladované-ho štěpného materiálu by mohlo být docíleno jednostranně nebo dvoustranně. Jako nesprávné rovněž uvádí tvrzení o nemožnosti ověřování procesu snižování sklado-vaných štěpných materiálů. V posledních letech Pákistán také zdůrazňuje nezbytnost substantivního projednávání dalších tří klíčových bodů agendy, tj. jaderného odzbro-jení, negativních bezpečnostních záruk a PAROS. Za hlavní příčinu zablokování jed-nání Pákistán považuje „vnější politické prostředí“ projevující se diskriminační poli-tikou jaderné spolupráce, dvojími standardy a selektivitou.20

Ve prospěch zahájení sjednávání otázky jaderného odzbrojení se ve společném pro-hlášení dlouhodobě staví především země tzv. Skupiny 21 (Group of 21, G21), sdru-žující zejména rozvojové země.21 V rámci debaty o revitalizaci jednacího procesu byly předneseny různé návrhy, např. na rozšíření členství, zahájení „modernizačního úsi-lí“ (Švýcarsko, Ukrajina), vytvoření „skupiny přátel Konference“ (Rusko), jmeno-vání zvláštního koordinátora k projednání pokroku se všemi delegacemi (Argentina, Španělsko), přehodnocení konsenzuálního pravidla v pracovně-procedurálních otáz-kách (Irsko).22 Při jednání k otázce negativních bezpečnostních záruk (NSAs) většina vystupujících zdůrazňovala nutnost uzavření právně závazné dohody. Naproti tomu zejména Jihokorejská republika a USA považovaly za nejvhodnější způsob řešení této problematiky protokoly tvořící součást smluv o bezjaderných zónách, podepsa-


28

né a ratifikované pěti tzv. deklarovanými jadernými mocnostmi. Ukazuje se, že z ja-derných zemí naznačují podporu sjednání uvedených negativních záruk pouze ČLR, Indie a Pákistán.23 Na jednání v roce 2013 se účastníci nakonec shodli pouze na vy-tvoření Neformální pracovní skupiny (Informal Working Group, IWG) s cílem dosa-žení konsenzu na Pracovním programu.

Pokud se týče dalších bodů agendy, konkrétně PAROS, došlo od roku 2008 ke změ-ně postojů hlavních zastánců zahájení jednání o této problematice, tj. RF a ČLR. Místo prosazování prevence zbrojních závodů do vesmíru, mezi jehož odpůrce patřily zejmé-na USA argumentující, že žádné takové zbrojní závody neexistují a současná meziná-rodní legislativa je dostatečná, obě země proto tedy předložily první společný návrh smlouvy Prevence rozmísťování zbraní do vesmíru (Prevention of the Placement of Weapons in Outer Space, PPWT). Hlavním odpůrcem návrhu se staly opět USA, které měly k návrhu řadu výhrad, mj. vztahující se k problematice ověřování plnění smlouvy. Je zřejmé, že smluvní problematika úzce souvisí s budováním amerického a alianční-ho systému protiraketové obrany, jehož součástí by v budoucnu mohly být i zbraňové antisatelitní systémy. K jejich rozmístění by mohlo dojít jak na pozemních a námoř-ních základnách, popř. by mohly být instalovány na družicové prostředky. 10. 6. 2014 předložil ruský velvyslanec Borodavkin nový rusko-čínský návrh smlouvy PPWT, do kterého již autoři údajně zapracovali předchozí připomínky a návrhy. Oba předklada-telé současně vyjádřili ochotu dále pracovat s návrhem textu podle dalších připomínek. Předběžné vyjádření amerického představitele Franka Rose bylo opět kritické s odů-vodněním, že nový text nepostihuje hlavní nedostatky předchozího návrhu. Podle ame-rického hodnocení návrh postrádá efektivní ověřovací režim a problematiku pozemních antisatelitních systémů. Z vystoupení amerického představitele bylo zřejmé, že USA by spíše dávaly přednost neprávně závazným formám, jako např. doporučením Skupiny vládních expertů (Group of Governmental Experts, GGE) k transparentnosti a opatře-ním na posilování důvěry, dále konzultačnímu procesu, iniciovanému EU, k vytvoření Mezinárodního kodexu chování pro vesmírné aktivity (International Code of Conduct for Outer Space Activities, ICoC) a práci Výboru OSN pro mírové využívání vesmíru (UN Committee on the Peaceful Uses of Outer Space, COPUOS).24

3. PRVNÍ VÝBOR VS OSN

a) CharakteristikaPrvní výbor (Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost) je jedním ze šesti vý-borů Valného shromáždění OSN (dále VS OSN), ve kterých se nejdříve projednávají a schvalují rezoluce a rozhodnutí předkládané sponzorskými a kosponzorskými stá-


29

ty, podle příslušné výborové agendy. Návrhy rezolucí mohou sponzorské státy před-kládat každoročně, nebo případně s odstupem dvou a více let. Před vlastním projed-náváním návrhů rezolucí a hlasováním je několik dnů věnováno všeobecné rozpravě a následně výměně názorů na specifické okruhy problémů. Poté jsou rezoluce před-loženy k hlasování v plénu VS OSN. Rezoluce mají zpravidla preambulární a opera-tivní část, která již stanoví konkrétní závazky.

Při hlasování o rezolucích ve výboru i v plénu VS OSN mají účastnické státy mož-nost hlasovat, v případě výhrad ke kontroverzním operativním paragrafům, o těchto paragrafech odděleně a následně o celkové rezoluci. Po skončení hlasování v plénu VS se státy mohou přihlásit s poznámkou vysvětlující jejich hlasování. Pokud všech-ny účastnické země souhlasí s obsahem rezoluce, může být její text schválen konsen-zem, tj. bez hlasování. Hlasovací proces spočívá v tom, že účastnické státy mohou s předloženou rezolucí vyjádřit souhlas (pro), nesouhlas (proti), nebo se hlasování zdrží (abstence), popř. se hlasování vůbec nezúčastní. Výsledky hlasování ve výboru a v plénu VS se od sebe zpravidla neliší. Rezoluce VS OSN nemají, na rozdíl od re-zolucí Rady bezpečnosti, právní, nýbrž politickou závaznost.

Každoročně výbor na podzimním jednání VS OSN projednává několik týdnů až 50 návrhů rezolucí a rozhodnutí se vztahem ke kontrolně-zbrojní a odzbrojovací proble-matice. Z tohoto počtu se přibližně 20 rezolucí týká jaderného odzbrojování a nešíře-ní, zbývající rezoluce se zabývají problematikou chemických a biologických zbraní, raketovými nosiči, protiraketovou obranou, zamezením zbrojních závodů do vesmíru, konvenčními zbraněmi (zejména ručními a lehkými, nášlapnými minami a kazetovou municí) a dalšími otázkami. Před hlasováním hlavní uskupení států, např. Hnutí nezú-častněných států (Non-Aligned Movement, NAM), sdružující přes sto zemí, a skupina tzv. západních států (mj. USA, Kanada, EU, přidružené a partnerské státy) koordinu-jí své postoje. Navíc ve specifických jaderně odzbrojovacích otázkách sjednocují své postoje i tzv. deklarované jaderné země (stálí členové RB OSN; tzv. P5), které také na různých odzbrojovacích fórech příležitostně vydávají společná prohlášení.

b) Zhodnocení činnostiPozitivní trend z let 2009 a 2010 a celkově příznivější klima v mezinárodní kontrolně--zbrojní a odzbrojovací oblasti se v hodnoceném období na postojích jaderných zemí k jaderně odzbrojovacím rezolucím výrazněji neodrazil. Například k požadavkům na dosažení univerzality smlouvy NPT se jaderné nečlenské státy smlouvy NPT (Indie, Izrael, Pákistán, KLDR) nadále stavěly negativně. V jakémkoli operativním paragra-fu, kde se tento požadavek objevil, hlasovaly zmíněné státy v odděleném hlasování proti jeho znění. Podobně negativně hlasoval Pákistán u rezoluce požadující urych-lené zahájení smlouvy FMCT na Konferenci o odzbrojení a rovněž v případě opera-


30

tivních paragrafů dalších rezolucí, zmiňujících uvedený požadavek. Obecně lze kon-statovat, že většina z projednávaných a přijímaných rezolucí z let 2011, 2012 a 2013 byla již projednávána na 64. a 65. VS OSN v letech 2009 a 2010 a jejich text i výsled-ky hlasování se výrazněji nelišily, snad s výjimkou postojů Ruska, kdy se předchozí abstenování, např. v případě rezoluce předložené Koalicí nové agendy (New Agenda Coalition, NAC) s názvem Směrem ke světu bez jaderných zbraní: urychlení realiza-ce jaderně-odzbrojovacích závazků (Towards a nuclear-weapon-free-world: accele-rating the implementation of nuclear disarmament commitments), změnilo na nega-tivní hlasování.25

V roce 2011 připravili představitelé Rakouska, Mexika a Norska návrh rezoluce reagující na negativní vývoj na Konferenci o odzbrojení. Návrh počítal s vytvořením dvou pracovních skupin v Ženevě zabývajících se výše zmíněnými čtyřmi hlavními body. Jejich činnost měla být zahájena v případě, že v první polovině roku 2012 opět nedojde na zmíněné Konferenci ke schválení Pracovního programu. V takovém pří-padě měla první skupina začít projednávat problematiku jaderného odzbrojení, FMCT a negativních bezpečnostních záruk, druhá skupina se měla zabývat otázkou PAROS.26 V důsledku odmítavého přístupu většiny jaderných a některých nejaderných států však sponzoři rezoluce od jejího předložení nakonec odstoupili.

V roce 2012 se z projednávaných rezolucí, se vztahem k JZ, vymykaly tři, které obsahovaly nové iniciativní návrhy předložené s úmyslem dosažení pokroku na jed-náních v rámci odzbrojovacího aparátu, zejména na Konferenci o odzbrojení.

Návrh rezoluce předložený Rakouskem, Mexikem a Norskem s názvem Posunout dopředu mnohostranná odzbrojovací jednání (Taking forward multilateral disar-mament negotiations) předpokládal vytvořit v Ženevě Pracovní skupinu s otevřeným koncem (Open-ended working group, OEWG) s cílem „připravit návrhy na pozitivní posun na mnohostranných jaderně odzbrojovacích jednáních k dosažení a udržení svě-ta bez JZ“. Při hlasování na VS OSN byla rezoluce A/RES/67/56 schválena v pomě-ru 147 hlasy pro, 4 proti a 31 zemí se zdrželo hlasování. Proti přijetí rezoluce hlaso-valy Francie, RF, Velká Británie a USA, které vyjádřovaly obavy z toho, že vytvoření nového orgánu by mohlo vést k ohrožení plnění Akčního plánu přijatého na hodnotí-cí konferenci smlouvy NPT v roce 2010, popř. k oslabení statusu existujících jedna-cích mechanismů. ČLR a další jaderné země (Indie, Izrael, Pákistán) abstenovaly.27

Kanada, jako dlouholetý sponzor, předložila opět návrh rezoluce s názvem Smlou-va zakazující výrobu štěpného materiálu pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbuš-ná zařízení (Treaty banning the production of fissile material for nuclear weapons or other explosive devices). Oproti každoročně předkládanému textu bylo pozitivním krokem rozšíření operativní části rezoluce o iniciativu na vytvoření Skupiny vlád-ních expertů (Group of Governmental Experts, GGE). Skupina by se měla skládat


31

z 25 zástupců členských států s cílem připravit doporučení o možných aspektech, kte-ré mohou přispět, „avšak ne sjednávat“, k otázce smlouvy zakazující štěpné materiá-ly pro vojenské účely. GGE bude jednat na základě konsenzu a jeho dvě dvoutýden-ní schůzky se uskuteční v Ženevě v roce 2014 a 2015. V říjnu 2015 by skupina měla předložit zprávu Prvnímu výboru. Po jejím schválení v Prvním výboru byla rezoluce A/RES/67/53 přijata i na VS OSN v poměru hlasů 166 pro (včetně Francie, RF, USA a Velké Británie), 1 proti (Pákistán) a 21 abstencí (včetně ČLR, Izraele a KLDR).28

Třetí návrh rezoluce předložilo Hnutí nezúčastněných států. Jde o novou rezoluci s názvem Schůzka na vysoké úrovni k jadernému odzbrojení v rámci Valného shromáž-dění (High-level meeting of the General Assembly on nuclear disarmament). Podob-ně jako při hlasování v Prvním výboru rovněž na Valném shromáždění nebyl žádný stát proti přijetí rezoluce A/RES/67/39. Rezoluce tak byla schválena 179 hlasy pro, při 4 abstencích (Francie, Izrael, Velká Británie a USA). Abstenující státy mj. snižo-valy význam konání schůzky a rovněž namítaly, že téma schůzky není vyvážené v dů-sledku absence otázky šíření JZ.29

Na jednání 1. výboru v roce 2013 se ve všeobecné rozpravě opět projevil rozpor v přístupu k řešení jaderně odzbrojovacích otázek. Jaderné státy a jejich spojenci na-dále setrvávaly na postupném řešení (step-by-step process), zatímco převládající vět-šina účastníků požadovala rychlejší přístup v řešení tohoto problému. Tyto státy také zdůrazňovaly potřebu diskutovat otázku JZ z hlediska humanitárních a environmen-tálních dopadů jejich použití, přičemž 125 států vydalo v této souvislosti společné prohlášení. Naproti tomu jaderné země uvedený přístup zlehčovaly mj. s poukazem na nerealistický přístup oponentů.30 Některé státy dávaly do souvislosti katastrofic-ké následky použití chemických zbraní v Sýrii s potřebou eliminace všech zbraní hromadného ničení. Několik přijatých rezolucí požadovalo, jako součást jaderně od-zbrojovacího procesu, mj. výrazné omezení významu JZ ve strategických doktrínách jaderných států, stejně tak jako snížení operační připravenosti těchto zbraní, jež se na-dále u některých zbraňových systémů počítá v minutách. V rezoluci předložené státy NAM, s názvem Následná opatření po schůzce na vysoké úrovni k jadernému odzbro-jení v roce 2013 (Follow-up to the 2013 high-level meeting of the General Assembly on nuclear disarmament), se mj. požaduje vyhlásit konání schůzky na vysoké úrov-ni 26. 9. 2013 za Den jaderného odzbrojení a vyzývá ke konání konference k jader-nému odzbrojení v roce 2018. V operativní části rezoluce se dále připomíná hlubo-ké znepokojení z katastrofálních humanitárních důsledků použití JZ a členské státy NPT se vyzývají ke splnění závazků vyplývajících ze smluvního článku VI týkající-ho se jaderného odzbrojení. Delegace Francie, Velká Británie a USA, které hlasovaly s několika dalšími státy proti přijetí rezoluce, vydaly společné prohlášení. V něm vy-jádřily politování nad tím, že text neodráží jejich výhrady ke konání schůzky na vy-


32

soké úrovni orientované výhradně na jaderné odzbrojení a opomíjející jaderné šíření. Jejich výhrady se týkaly rovněž plánovaného uspořádání konference v roce 2018, je-jíž konání údajně představuje riziko pro dosažení úspěšného výsledku hodnotící kon-ference smlouvy NPT v roce 2015. Některé další státy v čele s Irskem naopak zmí-něnou iniciativu uvítaly.31

4. ODZBROJOVACÍ KOMISE OSN

a) CharakteristikaOdzbrojovací komise OSN (dále jen Komise) byla vytvořena v roce 1952, původně jako orgán RB OSN, s všeobecným mandátem k projednávání odzbrojovacích otá-zek. Po roce 1959 zasedal tento orgán pouze příležitostně. Na prvním zvláštním za-sedání VS OSN věnovaném odzbrojovacím otázkám v červnu 1978 byl vytvořen ná-stupce Komise pod stejným názvem Odzbrojovací komise OSN. Tentokrát však již jako podpůrný a pravidelně zasedající orgán VS OSN, složený ze všech členských států OSN. Jde tak o specializovaný orgán s univerzálním členstvím, s mandátem předkládat konkrétní doporučení k specifickým odzbrojovacím otázkám a k dalšímu posuzování rozhodnutí přijatých na zvláštních zasedáních VS OSN k problematice odzbrojení.32 Ani Komise nebyla ušetřena v posledních více než deseti letech stagna-ce projevující se zejména v neschopnosti dohodnout se na konkrétních doporučeních k relevantním otázkám.

b) Výsledek jednáníPodle Zpráv Odzbrojovací komise, schválených bez hlasování na zasedání VS OSN v letech 2011–2013, nebylo na jednání tohoto orgánu dosaženo žádného pokroku. V rámci tříletého cyklu (2012–2014) se dvě pracovní skupiny (WG I a WG II) zabý-valy následujícími body k jaderným a konvenčním zbraním:

–WG I: zpracováním doporučení k dosažení cíle jaderného odzbrojení a nešíře-ní JZ,

–WG II praktickými opatřeními na posilování důvěry v oblasti konvenčních zbraní.Tříleté jednací úsilí mělo vyvrcholit v roce 2014 schválením zmíněných doporu-

čení k jaderným a konvenčním zbraním a jejich předložením 69. zasedání VS OSN. (Poznámka autora: vzhledem k zaměření publikace nebude v této pasáži hodnocena činnost WG II týkající se konvenčních zbraní.)

V průběhu dubnového substantivního jednání WG I v roce 2013 byly publikovány dva pracovní dokumenty. První, pod názvem Všeobecné řídící prvky k dosažení ja-derného odzbrojení a nešíření (General guiding elements for achieving nuclear disar-


33

mament and non-proliferation), předložil předseda WG I, kterým se stal saúdský před-stavitel Naif bin Bandar Al-Sudairy. Dokument poukazoval na těsný vzájemný vztah mezi jaderným odzbrojením a nešířením, zdůrazňoval úlohu multilateralismu a mul-tilaterální diplomacie a zmiňoval význam smlouvy NPT a důležitost úplného plně-ní odzbrojovacích a neproliferačních smluvních závazků všemi státy. Oceňoval rov-něž úspěšný výsledek hodnotící konference smlouvy NPT v roce 2010 a vyzdvihoval důležitost uskutečnění konference k vytvoření zóny na Blízkém východě bez všech zbraní hromadného ničení. V této souvislosti vyjádřil vážné znepokojení nad jejím nekonáním v roce 2012. Oceňoval snížení počtu JZ od konce studené války a vstup v platnost americko-ruské smlouvy New START. Poukazoval dále na znepokojení v důsledku nárůstu rizika spojení mezi terorismem a JZ. V této souvislosti za nej-efektivnější způsob odstranění této hrozby označil úplné zničení těchto zbraní, přijí-mání jaderně-bezpečnostních opatření a plnění závazků z různých smluv a rezolucí RB OSN. Dokument rovněž konstatoval znepokojení nad neschopností odzbrojova-cího aparátu dosáhnout pokroku v jednání na jeho hlavních odzbrojovacích fórech.33

Druhý dokument, s názvem Předejít použití jaderných zbraní (Preventing the use of nuclear weapons), předložily USA. V úvodní části obhajoval praktický postupný přístup k problematice jaderného odzbrojení a několikrát se odvolal na „pražský“ pro-jev amerického prezidenta Obamy. Připomněl rovněž jadernou strategii USA z roku 2010, která zdůrazňovala, že USA nehodlají vyvíjet nové JZ a že nepoužijí a nehodlají hrozit použitím JZ vůči členským státům NPT, jež plní své smluvní povinnosti. V pa-sáži věnované americko-ruské smlouvě New START se hovořilo mj. o probíhajícím americko-ruském dialogu k vyřešení otázky nerovnosti v počtech nestrategických JZ v Evropě. V souvislosti s hodnotícím procesem smlouvy NPT a konáním jednání dru-hého Přípravného výboru Spojené státy znovu potvrdily závazek dosáhnout sdíleného cíle, tj. jaderného odzbrojení, avšak současně vyjádřily vážné znepokojení nad proli-feračními aktivitami KLDR, Íránu a Sýrie. Podpořily vstup smlouvy CTBT v platnost a označily ratifikaci smlouvy Spojenými státy za prioritní úkol Obamovy administra-tivy. Sjednání smlouvy FMCT označily za logický a příští mnohostranný krok na ces-tě k dosažení jaderného odzbrojení. Uvítaly kanadskou rezoluci (67/53) vztahující se k této smlouvě a ustavující skupinu vládních expertů k dosažení pokroku v této otáz-ce. Ve vztahu k existujícím skladům štěpného materiálu dokument připomněl někte-rá vlastní opatření na snížení množství tohoto materiálu pro vojenské účely a pouká-zal na úspěšnou spolupráci USA s RF v této otázce. Zdůraznil dále význam summitů k jaderné bezpečnosti pořádaných od roku 2010 ve dvouletých intervalech. Zmínil rovněž koordinační činnost zemí P5 a jejich aktivity v oblasti ujednocení výkladu ja-derně odzbrojovacích definicí a termínů. V pasáži věnované bezjaderným zónám do-kument vyjádřil lítost nad nekonáním konference o zóně bez všech zbraní na Blízkém


34

východě v předpokládané době a potvrdil známé stanovisko USA, že mandát pro tuto zónu by měl být „podnícen“ ze strany blízkovýchodních zemí a neměl by být vnuco-ván bez jejich souhlasu. V závěru podpořil rozhodnutí z roku 2010 na vytvoření ja-derně-palivové banky pod správou MAAE a znovu zopakoval preferenci USA po-stupnému (step-by-step) přístupu v řešení jaderně odzbrojovacích otázek. Obecně lze konstatovat, že osmistránkový dokument shrnul a potvrdil známá americká stanovis-ka, vyjadřovaná rovněž na dalších jednacích fórech, a nepřinesl žádné nové podněty.34

Závěrečná zpráva WG I měla, s přihlédnutím ke stadiu projednávání, pouze obec-nější charakter. Dokument obsahoval výhradně známé skutečnosti, jako např. vý-zvy k dosažení světa bez JZ, potvrzení výjimečné úlohy Konference o odzbrojení a ocenění ustavení pracovní skupiny s otevřeným koncem (OEWG) k jadernému od-zbrojení, která by se měla sejít v roce 2013 a předložit návrhy k zefektivnění jader-ně odzbrojovacího procesu. Dále se zmiňoval o ustavení skupiny vládních expertů (GGE) v roce 2014 k zpracování doporučení usnadňujících zahájení jednání o smlou-vě FMCT a zdůraznil význam zářijového jednání na vysoké úrovni k jadernému od-zbrojení (HLM), uskutečněný v rámci VS OSN.35

Třetí a poslední jednání UNDC, které se uskutečnilo v rámci tříletého cyklu v dub-nu 2014 za předsednictví chorvatského velvyslance Vladimira Drobnjaka, nebylo úspěšné. Svůj cíl v jaderně odzbrojovací a neproliferační oblasti, tj. formulovat dopo-ručení k dosažení dalšího pokroku, tak nesplnilo. Ani jedné ze dvou výše uvedených pracovních skupin se nepodařilo dosáhnout konsenzuální shody.

Výsledek dokumentuje dlouholetou stagnaci na všech hlavních odzbrojovacích fó-rech, a i když se hovoří o nezbytnosti přezkoumat pracovní metody jednání, je zřej-mé, že slepou uličku způsobuje především nedostatek politické vůle ke kompromis-nímu řešení sporných jaderně odzbrojovacích otázek.36

5. JEDNÁNÍ PŘÍPRAVNÝCH VÝBORŮ 9. HODNOTÍCÍ KONFERENCE SMLOUVY NPT V ROCE 2015

a) Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT)Smlouva NPT byla předložena k podpisu v roce 1968, v platnost vstoupila v roce 1970. Oproti dosud nejpropracovanější odzbrojovací úmluvě, která se týká zákazu chemických zbraní, smlouva NPT postrádá institucionální rámec. Důsledkem je, že nemá stálý sekretariát ani vlastní organizaci a neumožňuje využít žádné specifické vy-nucovací prostředky při porušení smluvních ustanovení, kromě možnosti zaslání upo-zornění Radě bezpečnosti OSN.


35

Na rozdíl od úmluv jednoznačně zakazujících chemické a biologické zbraně, ze-jména jejich vývoj, držení a použití, smlouva NPT nemá, ve vztahu k nejničivějším zbraním hromadného ničení, odzbrojovací charakter. Její obsah tvoří tzv. tři pilíře tý-kající se mírového využití jaderné energie, nešíření JZ a vágního závazku smluvních stran, zejména jaderných mocností, ve vztahu k jadernému a všeobecnému odzbro-jení (viz Příloha 1).

Ačkoli smlouva NPT má téměř univerzální členství (189 členských států), je zá-važnou skutečností, že více než čtyřicet let od jejího vstupu v platnost existují čty-ři státy, které vlastní JZ, avšak nejsou jejími členy. Jde o Indii, Pákistán, Izrael a od dubna 2003 i KLDR. Izrael, v rámci své politiky mlžení a dvojznačnosti, držení JZ oficiálně nepotvrzuje ani nevylučuje. Smlouva NPT sehrála významnou úlohu při sjednávání Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) a vyhlašování jednostranných moratorií na tyto zkoušky. Má velký význam pro vytváření bezjader-ných zón, které zvyšují globální a regionální bezpečnost. Prostřednictvím zárukového systému Mezinárodní agentury pro atomovou energii, MAAE (International Atomic Energy Agency, IAEA), poskytuje smlouva NPT mnohostranný rámec pro ověřová-ní smluvních neproliferačních závazků a umožňuje mezinárodní spolupráci při míro-vém využívání jaderných technologií.

b) Smluvní hodnotící procesObecný význam hodnotících konferencí smlouvy NPT, konaných v pětiletých interva-lech, spočívá v posuzování plnění smluvních ustanovení za uplynulé období. Úspěch či nezdar konference do jisté míry předurčují každoroční jednání Přípravných výbo-rů v období mezi samotnými konferencemi.

Po skončení studené války lze zaznamenat v hodnotícím procesu smíšené výsled-ky. Například konference v roce 1990 skončila neúspěchem, zejména v důsledku od-mítnutí USA zavázat se k sjednávání smlouvy CTBT, přestože tento cíl předurču-je smlouva NPT. Další následné konference charakterizovaly dvě pozitivní události. Hodnotící a prodlužovací konference v roce 1995 konsenzuálně přijala tři rozhodnutí (Posílení hodnotícího procesu smlouvy NPT, Zásady a cíle jaderného nešíření a od-zbrojení, Prodloužení platnosti smlouvy NPT) a schválila Rezoluci o Blízkém výcho-dě. Rezoluce mj. vyzývala všechny země regionu k vytvoření zóny bez všech zbra-ní hromadného ničení v této oblasti. V té době také USA již převzaly vedoucí úlohu ve sjednávání smlouvy CTBT na Konferenci o odzbrojení v Ženevě. I když konání 6. hodnotící konference v roce 2000 negativně ovlivnily zejména indické a pákistán-ské jaderné testy v roce 1998 a odmítnutí ratifikace CTBT Senátem USA v roce 1999, staly se její závěry mocným podnětem pro důsledné plnění ustanovení smlouvy NPT,


36

zejména v oblasti nešíření a jaderného odzbrojení. Následná 7. hodnotící konference v roce 2005 však skončila fiaskem, protože členské státy nebyly schopné dosáhnout jakékoli dohody. Tehdejší americká Bushova administrativa odmítla plnit odzbrojova-cí závazky schválené na předchozí konferenci a chtěla se zaměřit pouze na neplnění smluvních závazků zejména Íránem a KLDR. Arabské země hodlaly prosadit pokrok při vytváření zóny bez všech zbraní hromadného ničení na Blízkém východě a obje-vily se i některé další překážky.

Úspěšný průběh 8. hodnotící konference smlouvy NPT v roce 2010 byl završen kon-senzuálním schválením Závěrečného dokumentu. Druhá část Závěrečného dokumen-tu s názvem Závěry a doporučení pro následnou činnost (Conclusions and recommen-dations for follow-on actions), která je v textu nazývána Akčním plánem (obsahuje 64 akcí), je rozdělena do čtyř sekcí. První sekce se věnuje jadernému odzbrojení a dělí se dále do šesti pasáží (A, B, C, D, E, F): pasáž A (zásady a cíle), pasáž B (odzbrojení ve vztahu k JZ), pasáž C (bezpečnostní záruky), pasáž D (jaderné zkoušky), pasáž E (štěp-né materiály) a pasáž F (další opatření na podporu jaderného odzbrojení). Druhá sek-ce se zabývá jaderným nešířením, třetí mírovým využíváním jaderné energie a čtvrtá Blízkým východem, s důrazem na plnění Rezoluce o Blízkém východě z roku 1995.37

9. hodnotící konference smlouvy NPT se uskuteční v New Yorku v roce 2015.

c) Průběh jednání Přípravných výborůJednání přípravných výborů pro nadcházející 9. hodnotící konferenci se uskutečnila v letech 2012, 2013 a 2014. Jejich hlavním cílem nemělo být převážně připomínání dosažených úspěchů, jak se často uvádí ve vystoupeních představitelů jaderných stá-tů, nýbrž dosažení shody na rámci dalšího postupu k urychlení jaderného odzbrojení a tím i posílení jaderného nešíření. Součástí tohoto procesu byly rovněž každoroční schůzky pěti jaderných států (stálí členové Rady bezpečnosti OSN – P5). Jejich úko-lem byla koordinace postojů k plnění úkolů vyplývajících pro ně z již zmíněné zprávy.

2012První přípravný výbor zasedal za předsednictví australského velvyslance Petera Wool-cotta ve dnech 30. 4.–11. 5. 2012 ve Vídni. Z průběhu jednání a závěrečné předsed-nické zprávy, která měla formu pracovního dokumentu, a nepodléhala tak konsenzu-álnímu schvalování, vyplynulo, že k žádnému výraznému posunu, zejména ve vztahu k plnění bodů Akčního plánu vztahujících se k jadernému odzbrojení, nedošlo. Doku-ment nicméně upozornil na některé klíčové aspekty vývoje od 8. hodnotící konferen-ce smlouvy NPT v květnu 2010. Jde především o katastrofální humanitární důsledky jakéhokoli použití JZ a význam mezinárodního humanitárního práva. Zmíněné dů-sledky by byly nevyhnutelné a do postižených oblastí by se první pomoc nedostala.


37

Je zřejmé, že od roku 2010 je tato problematika pevně zakotvena do agendy hodno-tícího procesu smlouvy NPT. Zvyšuje se znepokojení z ničivé síly JZ, jež způsobuje nevyslovitelné lidské utrpení, obtížně se kontrolují její účinky a je hrozbou pro život-ní prostředí, klima a budoucí generace. O narůstajícím významu této otázky svědčí mj. společné prohlášení 16 států (včetně dvou aliančních zemí – Norska a Dánska), ve kterém se mj. uvádí, že „JZ jsou zbytečné při řešení současných výzev, jako jsou chudoba, nedostatečná zdravotní péče, změny klimatu, terorismus nebo mezinárodní organizovaný zločin“. Výzva dále konstatuje, že finanční zdroje vynakládané na JZ by se mohly využít právě k řešení uvedených problémů.38

Dalším důležitým bodem zmíněným ve zprávě je znepokojení z pokračující mo-dernizace jaderných arzenálů, „včetně jejich spojení s ratifikací dohod o snížení JZ a vývoje modernizovaných a nových typů JZ a jejich nosičů a příslušné infrastruk-tury“. Ukazuje se, že mnoho států považuje významné modernizační programy ve všech jaderných státech za hlavní překážku jaderného odzbrojení.39 V průběhu jed-nání Přípravného výboru finský zprostředkovatel Jaakko Laajava stručně informoval účastníky o stavu příprav na svolání Konference o vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení na Blízkém východě, která by se měla konat ve Finsku v prosinci 2012. Nicméně přesné datum ani předpokládané účastníky konference neuvedl. Za-tímco prohlášení států z Hnutí nezúčastněných států a Arabské skupiny podporovala svolání konference, ve své většině rovněž požadovala přistoupení Izraele k NPT jako nejaderného státu a zbavení se JZ. Tři kosponzorské státy odpovědné za svolání kon-ference (USA, RF a Velká Británie) vydaly společné prohlášení, jež v podstatě, kro-mě všeobecných výzev, pouze zdůraznilo, že konference by se měly zúčastnit všech-ny blízkovýchodní státy. Představitel USA navíc uvedl, že primární odpovědnost za konferenci spočívá na zemích regionu, navrhl její detailní a všeobecnou agendu a po-ukázal na nutnost respektování pravidla konsenzu. Zdůraznil rovněž nutnost regionál-ního míru jako nezbytného předpokladu vytvoření zmíněné zóny. Varoval také země, aby nezdůrazňovaly pouze problematiku Izraele, a současně poukázal na to, že „dvě země v regionu, Írán a Sýrie, neplní v současné době své neproliferační závazky“.

Zpráva informovala o schůzce zemí P5 (30. 6.–1. 7. 2011 v Paříži), na níž potvrdily rozhodnutí splnit své závazky vyplývající ze závěrů 8. hodnotící konference smlouvy NPT z roku 2010 a dosáhnout další pokrok při plnění smluvních cílů. Státy P5 rov-něž projednávaly transparentnost, vzájemnou důvěru, návrhy na formulář standard-ního hlášení o jaderných arzenálech, bezpečnostní záruky a odpovědi na notifikace o smluvním odstoupení. Pokračovaly rovněž ve své činnosti vztahující se k ověřová-ní a vytvoření přehledu definicí klíčových jaderných termínů. Značná část zprávy se také zabývala významem a úlohou MAAE a souvisejícími otázkami.40


38

2013Ve dnech 22. 4.–3. 5. 2013 v Ženevě jednal druhý Přípravný výbor za předsednictví ru-munského velvyslance Cornela Feruty. Průběh diskuse nepřinesl žádnou výraznou ini-ciativu, zejména ve vztahu k jadernému odzbrojení. Dále tak vyostřil odlišné přístupy jaderných zemí prosazujících „pragmatický postupný proces“ na straně jedné a větši-ny nejaderných států na straně druhé, usilujících zejména o rychlejší plnění odzbrojo-vacích závazků jaderných států a zahájení jednání o smlouvě zakazující JZ. Rozpory se projevily i v některých dalších oblastech, např. v postoji k humanitárním důsledkům použití JZ s jeho širokými a dlouhodobými důsledky pro socio-ekonomický vývoj. Ja-derné státy sdružené v P5 a některé státy využívající americký tzv. jaderný deštník se ostentativně nezúčastnily jednání k této problematice v Oslu 4.–5. 3. 2013. O posto-ji většiny účastnických zemí svědčily také podpisy cca 80 nejaderných států, včetně dvou aliančních zemí (Norsko a Dánsko), pod společným prohlášením upozorňujícím na negativní humanitární důsledky použití JZ. Některé alianční země absenci podpisu obhajovaly argumentem, že prohlášení je v rozporu s jejich závazky v rámci NATO.

Velké zklamání a frustraci většiny účastnických států, zejména z blízkovýchodní-ho regionu, vyvolala zpráva finského zprostředkovatele J. Laajava o odložení konání Konference o vytvoření zóny bez JZ a dalších zbraní hromadného ničení na Blízkém východě, které bylo známé již od prosince 2012. Podle akčního plánu 8. hodnotící konference smlouvy NPT 2010 se konference měla uskutečnit, za účasti všech blíz-kovýchodních zemí, v roce 2012. Egypt v emotivní reakci na tuto novou skutečnost dokonce zvolil formu odchodu z jednání Přípravného výboru.

Závěrečné předsednické shrnutí, ve formě pracovního dokumentu, mj. podobně jako obdobný dokument z předchozího přípravného výboru zopakoval tvrzení, že pro-dloužení platnosti smlouvy NPT na neurčito v roce 1995 v žádném případě nezname-ná obdobné prodloužení držení JZ. Délka a obsah závěrečného předsednického doku-mentu se od dokumentu z předchozího přípravného výboru příliš nelišily. Současný závěrečný dokument však poskytl humanitární otázce použití JZ větší prostor, avšak o společném prohlášení neinformoval a ani se nezmínil o naléhavosti této otázky. Kla-dem závěrečné zprávy bylo ocenění úlohy a účasti nevládních organizací na činnosti výboru. Jaderné země P5, kromě všeobecných frází o společných aktivitách k vytvo-ření vzájemné důvěry a k dosažení cílů Akčního plánu, opět zmínily činnost směřují-cí k vytvoření přehledu klíčových vojenských termínů.41

2014V New Yorku jednal ve dnech 29. 4.–9. 5. 2014, za předsednictví peruánského vel-vyslance Enrique Romána-Moreye, třetí a současně poslední Přípravný výbor, před nadcházející 9. hodnotící konferencí smlouvy NPT v roce 2015.42 Ve všeobecné roz-


39

pravě se projednávaly tzv. tři pilíře smlouvy NPT, tj. jaderné nešíření, jaderné odzbro-jení a mírové využívání jaderné energie.

Dosavadní výrazně odlišný přístup většiny nejaderných států a jaderných zemí se nepodařilo sblížit. Podle očekávání nedošlo k žádným vstřícným změnám v postojích jaderných zemí, zejména ve vztahu k jadernému odzbrojování a stanovení jakéhoko-li časového limitu. Jejich obhajoba realizace úkolů z Akčního plánu k otázce jaderné-ho odzbrojování byla založena zejména na opakování známých faktů, např. rozdílů počtů JZ na konci studené války se současnými stavy, bez jakékoli zmínky o vyna-kládaných vysokých finančních prostředcích na probíhající modernizaci JZ a nosičů těchto zbraní.

Zmíněný trend odrážely i národní zprávy pěti deklarovaných jaderných mocnos-tí o plnění úkolů z Akčního plánu Závěrečné zprávy 8. hodnotící konference smlou-vy NPT z roku 2010. Zatímco titulky jednotlivých částí zpráv byly jednotné, obsah se výrazně lišil, zejména ve vztahu k transparentnosti o jaderném arzenálu. Zatím-co USA deklarovaly historii množství jaderných hlavic daleko podrobněji než ostat-ní, Velká Británie znovu zopakovala plánované množství jaderného arzenálu, a Fran-cie deklarovala hranici možného maximálního množství. Ruská federace neposkytla žádné nové informace a ČLR pouze konstatovala, že množství jejích JZ je menší než ostatních.43 Současné zhoršení americko-ruských vztahů se zřejmě odrazilo v malém praktickém zájmu RF na dalším snižování jaderného arzenálu, což dokumentuje cel-kové znění národní zprávy a zejména její závěrečné části, ve které se mj. zdůrazňu-je „vrcholný prioritní zájem země na řádném fungování jaderného neproliferačního režimu“. Ve zprávě se také nevyskytuje žádná pozitivní reakce na návrh amerického prezidenta Obamy, učiněný v Berlíně v roce 2013, ke snížení strategických JZ v obou zemích o jednu třetinu.44 Odmítavé názory jaderných zemí na znění předsednického návrhu doporučení, zmiňující mj. možnost sjednání úmluvy zakazující JZ, dokumen-tovaly jejich snahu nepřipustit rozšíření dosavadních úkolů vyplývajících pro ně z tzv. Akčního plánu Závěrečné zprávy 8. hodnotící konference smlouvy NPT z roku 2010.

Podle hodnocení účinnosti plnění úkolů uvedeného Akčního plánu, provedené-ho nevládní organizací Reaching Critical Will ve zprávě NPT Action Plan Monito-ring Report 2014, jaderné země v procentuálním vyjádření nesplnily 56 % úkolů, 33 % jich splnily částečně a 11 % splnily. Předsednický návrh doporučení tak nebyl schválen a nahradil ho pouze pracovní dokument. V průběhu jednání oznámil rakous-ký představitel, že avizovaná druhá konference k humanitárním důsledkům použití JZ se uskuteční ve Vídni 7.–8. 12. 2014, což naprostá většina nejaderných států oce-nila. Naproti tomu jaderné země tento výrazný směr úsilí nejaderných států kritizu-jí a označují ho, např. podle francouzského zástupce, za „paralelní proces“ podkopá-vající mj. smlouvu NPT.45


40

III. Jaderně odzbrojovací a neproliferační aktivity

1. PRACOVNÍ SKUPINA S OTEVŘENÝM KONCEM (OEWG) – ŽENEVA 2013

a) ÚvodNa základě rezoluce 67.VS OSN (A/RES/67/56) z roku 2012 byla k problematice dosažení pokroku v jaderném odzbrojování vytvořena Pracovní skupina s otevře-ným koncem (OEWG). Skupina jednala v Ženevě 14.–24. 5. 2013 za předsednictví kostarického velvyslance Denga. Vznik této pracovní skupiny byl vyvolán frustrací z nečinnosti Konference o odzbrojení, která je de facto zablokovaná od konce deva-desátých let. Podle rezoluce bylo mandátem OEWG projednat možnosti „dosažení po-kroku na mnohostranných jaderně odzbrojovacích rozhovorech k vytvoření a uchová-ní světa bez JZ“. Skupina se měla pokusit předložit kompromisní návrhy překlenující stávající zásadní rozdíly ve stanoviscích jaderných států na straně jedné a většinou nejaderných států v přístupu k řešení tohoto problému na straně druhé.46

Účast v OEWG byla otevřena pro všechny státy OSN, což dalo prostor desítkám nejaderných států, které nejsou členy šedesátipětičlenné Konference o odzbrojení. Z jaderných států se jednání zúčastnily pouze Indie a Pákistán. Nepřítomnost větši-ny jaderných států na jedné straně napomohla k vytvoření pozitivní atmosféry mezi účastníky, kteří se místo kritiky jaderných států, jak ji známe z jiných mezinárodních jednání, naplno věnovali konstruktivní debatě. Na druhou stranu v diskusi chyběly po-hledy rozhodujících jaderných aktérů, jež byly částečně zprostředkovány jejich neja-dernými spojenci. Nicméně účastníci jednání často zdůrazňovali potřebu zapojit ja-derné státy do konstruktivní diskuse o dalším vývoji jaderně odzbrojovacího procesu.

Velký prostor dostaly nevládní organizace, které mohly volně intervenovat během všech zasedání a předkládat pracovní dokumenty, stejně jako vládní delegace. Z ob-čanské společnosti také vzešel projekt „Otevřete dveře světu bez jaderných zbraní“ (Open the Door to a Nuclear Weapons Free World), jehož prostřednictvím desítky běžných lidí, organizací, politiků a osobností vyjádřili této nové platformě podporu.47 Na závěr jednání měli účastníci předložit své návrhy 68.VS OSN v říjnu 2013. Sku-


41

pina jednala ve čtyřech panelech věnovaných multilaterálnímu jadernému odzbroje-ní, zónám bez JZ, smlouvě zakazující JZ a problematice transparentnosti, budování důvěry a ověřování.

b) Průběh a výstup OEWGÚvodní dvoutýdenní zasedání OEWG mělo charakter neformálních panelových dis-kusí s cílem zrevidovat současný stav v jaderném odzbrojení a diskutovat o možných cestách vpřed. Pro oficiální vládní stanoviska, typická pro zasedání NPT nebo Konfe-rence o odzbrojení, byl vyhrazen jen krátký prostor na začátku jednání. Diskuse byla strukturována dle následujících témat:

– existující povinnosti a závazky vyplývající z vícestranných smluv;– zóny bez JZ;– zkušenosti z oblasti transparentnosti, budování důvěry a ověřování;– role a odpovědnost v procesu jaderného odzbrojování;– význam mezinárodního práva z hlediska použití JZ; úloha členů parlamentů;

vzdělávání k jadernému odzbrojení; nové přístupy k jadernému odzbrojení;– perspektivy architektury potřebné k dosažení a udržení světa bez JZ.48

Návrhy a komentáře účastníci zpracovali do pracovních dokumentů, jež představi-li na začátku srpnového bloku.49

Závěrečná zprávaFinální srpnové zasedání OEWG bylo strukturováno do šesti podskupin, jejichž ná-plní bylo zpracovat podněty z květnových diskusí a pracovních dokumentů do závě-rečné zprávy.50 První dvě podskupiny se zabývaly přístupy k vytvoření světa bez JZ, resp. prvky, které bude tento proces vyžadovat. Obsah obou podskupin se částečně prolínal, protože některé prvky, o kterých se diskutovalo ve druhé podskupině, mo-hou záviset na metodě vytvářející svět bez JZ.

V první podskupině byly zmíněny oba tradiční přístupy, tj. přístup krok za krokem a přístup komplexní, jejichž konflikt je příčinou nečinnosti Konference o odzbrojení. Většina účastníků OEWG se však snažila k pracovní skupině přistoupit jako k příle-žitosti k hledání mostů mezi těmito dvěma protichůdnými přístupy, což podnítilo dis-kusi o kompromisních návrzích jako o přístupu „stavebních bloků“ (tj. posun od in-krementálního přístupu krok za krokem k simultánnímu přístupu, který by umožnil současnou práci na několika prvcích architektury světa bez JZ) či jako o definici a při-jetí závazného rámce pro jaderné odzbrojení.

Druhá podskupina následně diskutovala o řadě prvků, které budou třeba na ces-tě ke světu bez JZ, a to jak těch přechodných (např. opatření budující důvěru či me-chanismy zprostředkující postupnou eliminaci JZ), tak i těch koncových – sloužících


42

ke kontrole a udržení světa bez JZ. Kromě již tradičních prvků, jako FMCT, nega-tivní bezpečnostní záruky, zákaz použití či prvního použití jaderných zbraní, či ele-menty z Modelové úmluvy o jaderných zbraních, byl věnovaná velký prostor disku-si o tom, zda by bylo přínosem přijetí zákazu jaderných zbraní nejadernými státy za účelem stigmatizace a delegitimizace JZ; taková smlouva by mohla vzniknout i v pro-cesu mimo OSN, podobně jako úmluvy o zákazu protipěchotních (nášlapných) min a kazetové munice.

Třetí podskupina zdůraznila potřebu revidovat úlohu jaderných zbraní v kontextu 21. století, a to nejen z hlediska národní bezpečnosti, především z perspektivy globál-ních výzev, rozvojových cílů a lidské bezpečnosti (human security). Tento rozšířený pohled vycházel ze zvýšené pozornosti ke katastrofickým humanitárním regionálním, ale i globálním následkům použití JZ. Podskupina zdůraznila také potřebu věnovat pozornost důvodům motivujícím jednotlivé státy ponechat si jaderné arzenály a nut-nosti prosazovat opatření na budování důvěry.

Čtvrtá podskupina se zabývala úlohou mezinárodního práva. Z velké části se dotý-kala jednotlivých variant mezinárodních smluv, jež by mohly tvořit architekturu světa bez JZ (viz podskupiny 1 a 2). Byl předložen také návrh na vytvoření studie, která by posoudila vývoj mezinárodního práva (humanitárního, lidskoprávního, environmen-tálního a trestního) od roku 1996, kdy byl vydán posudek Mezinárodního soudního dvora k legalitě použití či hrozby použitím jaderných zbraní.

Pátá podskupina diskutovala o úloze jednotlivých aktérů na cestě ke světu bez JZ. Pracovní skupina zdůraznila roli nejaderných států při propagaci jaderného odzbro-jení, zatímco hlavním úkolem států vlastnících JZ je pracovat na eliminaci arzenálů. Také se diskutovalo o potenciálu nejaderných států přispět ke změně pohledu na sta-tus a hodnotu připisovanou JZ, potenciálu států v bezjaderných zónách podniknout společné kroky v propagaci jaderného odzbrojení a také o roli států v jaderných ali-ancích při snižování významu JZ v bezpečnostních doktrínách. Hovořilo se rovněž o významu spolupráce s ostatními sektory společnosti – členy parlamentů, meziná-rodními organizacemi, občanskou společností a akademickou sférou.

Šestá podskupina se zabývala tématy, která se nevešla do předchozích kategorií. Velká pozornost byla věnována vzdělávání k jadernému odzbrojení, potřebě realizo-vat doporučení Studie OSN o vzdělávání k jadernému odzbrojení a možnosti využívat moderní komunikační prostředky ke zvýšení veřejného povědomí, zvláště pak mla-dých lidí. Dalším tématem poslední podskupiny byl ekonomický rozměr jaderné pro-blematiky, konkrétně přesměrování jaderně zbrojních výdajů do globálního rozvo-je a stahování finančních investic privátních i veřejných z jaderně zbrojního sektoru. Zmíněna byla také souvislost pokroku v jaderném odzbrojení s vývojem protiraketo-vých systémů a rozmisťováním zbraní do vesmíru.


43

c) Vývoj po skončení činnosti OEWGVýsledná zpráva OEWG byla předložena 68. Valnému shromáždění OSN na podzim 2013, které rezolucí A/RES/68/46 ocenilo práci skupiny. Pověřilo současně generál-ního tajemníka OSN, aby výstup OEWG předložil Konferenci o odzbrojení a Od-zbrojovací komisi OSN. Valné shromáždění v rezoluci dále vyzvalo všechny členské státy, aby se závěrečnou zprávou skupiny zabývaly i v jednáních na dalších relevant-ních fórech a aby během roku 2014 podaly další podněty a referovaly o krocích, jež podnikly.

K zvažovanému pokračování činnosti OEWG i v roce 2014 však nedošlo, a to zřejmě ze dvou důvodů. Prvním předpokládaným důvodem se stalo ustavení vlastní „Neformální pracovní skupiny“ (IWG) na Konferenci o odzbrojení, ke kterému ne-pochybně svým dílem přispěla svou existencí a konstruktivní činností OEWG. Nová neformální pracovní skupina má za úkol překonat rozpory, které činnost Konferen-ce o odzbrojení blokují, a navrhnout pracovní program přijatelný pro všechny člen-ské státy. Druhým možným důvodem byla nejasnost dalšího vývoje tzv. humanitár-ní iniciativy, po očekávané druhé Konferenci o humanitárních důsledcích použití JZ v mexickém Nayaritu v únoru 2014 (blíže viz pasáž věnovaná humanitárním dopa-dům použití JZ).

2. BERLÍNSKÝ PROJEV AMERICKÉHO PREZIDENTA A AMERICKO-RUSKÉ VZTAHY

a) Obamův návrh na další snížení operačně rozmístěných strategických jaderných zbraníDne 19. 6. 2013 navštívil americký prezident Barack Obama Berlín. Před Branibor-skou bránou vystoupil s projevem, ve kterém mj. oznámil úmysl dohodnout s Rus-kem další snížení počtu operačně rozmístěných strategických JZ o jednu třetinu (z po-čtu 1550 na 1000). Podle americko-ruské smlouvy New START, podepsané v Praze v dubnu 2010, by v každé smluvní zemi mělo do roku 2018 být 1550 kusů těchto zbra-ní. Návrh by tak představoval snížení na 1000 kusů JZ. Ruský prezident Putin reago-val na Obamovu výzvu příznivě, nicméně vyzval další jaderné země, aby se k tomu-to úsilí připojily z důvodu zachování strategické rovnováhy.

Obama rovněž zmínil pokračující úsilí NATO a Ruska o dosažení shody na sníže-ní stavu taktických JZ v Evropě. Jak známo, USA mají na šesti leteckých základnách v pěti západoevropských zemí (Německo, Belgie, Nizozemsko, Turecko a Itálie) oko-lo 200 jaderných pum ponechaných zde ještě z doby studené války, zatímco Ruská fe-derace má v evropské části svého území cca 2000 taktických JZ.


44

Americký prezident v projevu opět potvrdil podporu ratifikaci Smlouvy o všeobec-ném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) Senátem USA a zahájení jednání o Smlou-vě zakazující výrobu štěpných materiálů pro vojenské účely (FMCT) na Konferenci o odzbrojení v Ženevě.51

b) Postoj Ruska k jadernému odstrašování a americké nadřazenosti v konvenčních zbraníchSouhlas Vladimira Putina s výše uvedeným Obamovým návrhem nicméně nevylučuje úsilí Ruska zachovat si dostatečný jaderný arzenál, kterým vyrovnává americkou pře-vahu v konvenčních zbraních. Tento trend potvrdil i kontrolně-zbrojní expert Nikolaj Sokov, spolupracovník Vídeňského střediska pro odzbrojení a nešíření (Vienna Cen-ter for Disarmament and Non-Proliferation, VCDNP) v průběhu konference „Praž-ská agenda – The Global Zero and Beyond? Teorie, politika a regionální perspekti-vy“, která se konala na Ministerstvu zahraničních věcí ČR v září 2013. Sokov rovněž uvedl, že RF považuje JZ za nejvyšší formu odstrašení a zábranu vypuknutí třetí svě-tové války, a to v souvislosti s ruským hodnocením vývoje současného světa, jenž je označován za nepředvídatelný a velmi nebezpečný. Ruský postoj je podle Sokova ovlivněn sérií válek vedených USA a NATO, jako např. v Iráku, Libyi, a nyní se na-bízí obdobný scénář v Sýrii, kdy se hrozí silou, což je v rozporu s mezinárodním prá-vem. S výše uvedenou konvenční převahou Spojených států a aliančních zemí je pro-to americké úsilí o snížení JZ označováno Ruskem za snahu o zmrazení této výhody založené na převaze v konvenčních zbraních. Proto RF podporuje koncepci omeze-ného použití JZ k vyrovnání uvedené disparity. Podle Sokova se RF snaží urychleně dohnat v konvenčních zbraních Spojené státy, a je proto otázka, jestli v případě do-sažení konvenční rovnováhy budou ještě USA trvat na dosažení světa bez JZ. Za dal-ší problém RF údajně spatřuje jaderné arzenály ČLR a Indie. Za velmi důležitý pro-blém Sokov označil vznik konvenčního odstrašování. Vyjádřil přesvědčení, že pokud by došlo za této situace k eliminaci JZ, uskuteční se pravděpodobně konvenční vál-ka. To je podle Sokova hlavní motiv RF ponechat si JZ jako poslední formu odstra-šení, a proto nepředpokládá v nejbližší budoucnosti, že je RF zlikviduje. Nicméně do budoucna nevyloučil, že jakmile RF ve vývoji a modernizaci konvenčních zbraní do-sáhne svých cílů, může se dosavadní ruská bezpečnostní politika, jež počítá s použi-tím JZ, změnit.52


45

3. SCHŮZKA NA VYSOKÉ ÚROVNI K JADERNÉMU ODZBROJENÍ (VS OSN – ZÁŘÍ 2013)

a) ÚvodDne 26. 9. 2013 se v rámci zasedání 68. VS OSN uskutečnila historicky první schůz-ka na vysoké úrovni (High Level Meeting, HLM) k jadernému odzbrojení. K jedno-dennímu setkání došlo na základě rezoluce 67. VS OSN 67/39 z roku 2012, kterou předložila Indonésie odvolávající se zejména na Miléniovou deklaraci OSN 55/2 (The United Nations Millenium Declaration 55/2) nejvyšších představitelů států a vlád ze září 2000. V deklaraci se mj. uvádí rozhodnutí účastníků usilovat o eliminaci všech zbraní hromadného ničení, zejména jaderných, a k dosažení tohoto cíle využívat všechny možnosti, včetně svolání mezinárodní konference k identifikaci cest vedou-cích k eliminaci jaderného nebezpečí.

b) Průběh jednáníVystoupení představitelů jednotlivých zemí a různých skupin a hnutí (např. Africká skupina, Arabská skupina, ASEAN, CELAC, Hnutí nezúčastněných zemí, Koalice nové agendy aj.) potvrdila základní odlišnost přístupu jaderných a nejaderných států k řešení otázky zákazu a eliminace JZ. Zatímco představitelé některých jaderných stá-tů hovořili podle Ray Achesonové o významu setkání přezíravě a nadále setrvávali na postupném řešení tzv. step-by-step approach, převážná většina účastníků požadova-la urychlené řešení k odstranění hrozby vyplývající pro všechny státy z držení těchto zbraní. Většina zemí také odsuzovala pokračující existenci JZ a vyzývala k jejich zá-kazu a eliminaci. Z nejaderných států, kromě většiny zemí tzv. třetího světa, rovněž některé evropské země (např. Švýcarsko, Německo, Finsko, Irsko, Rakousko, Nor-sko a Dánsko) vyzdvihovaly význam obnovené diskuse o humanitárních důsledcích a negativních dopadech na životní prostředí v případě použití JZ. V této souvislosti mexický ministr zahraničních věcí pozval účastníky na druhou mezinárodní konfe-renci k uvedené problematice, navazující na předchozí schůzku v Oslu z března 2013. Nová konference by se měla konat 13.–14. 2. 2014 ve městě Nayarit. Mnohé z těch-to zemí také uvítaly další nové iniciativy, jako např. vytvoření a činnost OEWG, pů-sobící v Ženevě k hledání nových stimulů pro dosažení pokroku v jaderném odzbro-jování. Představitel Hnutí nezúčastněných zemí oznámil záměr předložit na VS OSN rezoluci obsahující plán dalších aktivit, tzv. cestovní mapu k dosažení jaderného od-zbrojení. Součástí plánu by např. mělo být jednání o smlouvě zakazující a eliminují-cí JZ, dále návrh, aby 26. září, tj. den konání první schůzky na vysoké úrovni k jader-nému odzbrojení, bylo vyhlášeno za Mezinárodní den jaderného odzbrojování. Další


46

součástí plánu by mělo být svolání konference v roce 2018 k zhodnocení dosaženého pokroku v jaderně odzbrojovacím procesu.

V reakci na uvedené postoje většiny účastnických zemí vydaly Francie, USA a Vel-ká Británie Společné prohlášení. V něm mj. vyjadřovaly lítost nad tím, že některé země a nevládní organizace se rozhodly vyzdvihovat humanitární a environmentál-ní důsledky použití JZ a některé další iniciativy, jako jsou schůzka na vysoké úrovni, působení ženevské skupiny OEWG a tlak na sjednání Úmluvy zakazující JZ (Nuclear Weapons Convention). Podle tvrzení zmíněných tří jaderných států by se odzbrojova-cí úsilí mělo soustředit na existující procesy a dosažení pokroku v jaderném odzbro-jování realizací agendy postupných kroků.53

Ve vystoupení EU, které je silně ovlivňováno postoji dvou evropských jaderných států (Francie a Velká Británie), se také, v souladu s jejich stanovisky, žádná zmín-ka o výše uvedených iniciativách (humanitární dopady použití JZ, OEWG a výzvy k sjednání Úmluvy zakazující jaderné zbraně) neobjevila. Prohlášení tak příliš nevy-bočovalo z dosavadních unijních postojů. Podpořilo klíčovou úlohu smlouvy NPT a bezpodmínečné plnění Akčního plánu Závěrečné zprávy z Hodnotící konference smlouvy NPT z roku 2010, s důrazem na celkové snížení počtů skladovaných JZ. Vy-stoupení dále ocenilo zvýšenou transparentnost o držení JZ, zejména Francií a Vel-kou Británií, a vyzvalo USA a RF k dalším odzbrojovacím jednáním, která by již také zahrnovala kromě operačně rozmístěných strategických i nestrategické JZ a rovněž skladovaný jaderný potenciál. Podpořilo význam konání pravidelných koordinačních schůzek pěti jaderných mocností tzv. P5 (stálí členové Rady bezpečnosti OSN) a vý-zvy k jednání o udělení právně závazných bezpečnostních záruk ze strany jaderných států o nepoužití JZ proti nejaderným zemím. V pasáži na podporu vytváření bezja-derných zón se prohlášení vyslovilo ve prospěch svolání Konference o vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení a jejich nosičů na Blízkém východě ještě do kon-ce roku 2013. (Poznámka autora: původně se konference měla uskutečnit v prosinci 2012, avšak s ohledem na izraelský negativní postoj bylo její konání odloženo.) Ve vy-stoupení EU také nabídla podporu při plnění Smlouvy z Pelindaby vytvářející bezja-dernou zónu v Africe a dále vytvoření a činnosti Africké komise pro jadernou energii (African Commission of Nuclear Energy, AFCONE). Tradičně EU vyzvala k urychle-nému vstupu CTBT v platnost a naléhala na včasný podpis a ratifikaci smlouvy zbýva-jícími osmi státy (USA, ČLR, Izrael, Írán, Pákistán, Indie, Egypt a KLDR), jež tento proces brzdí. Prohlášení se rovněž vyslovilo pro revitalizaci mnohostranných odzbro-jovacích a kontrolně-zbrojních fór, zejména Konference o odzbrojení v Ženevě (CD). V této souvislosti ocenilo vytvoření Neformální pracovní skupiny (Informoval Wor-king Group), jejíž výsledky by měly překonat dosavadní patovou situaci se schvalo-


47

váním pracovního programu CD, a zdůraznilo nutnost sjednání smlouvy FMCT v sou-ladu s tzv. Shannonovým mandátem. Ve vztahu k proliferačním výzvám, v důsledku činnosti KLDR, Íránu a Sýrie, požadovala EU rezolutní postup k zachování důvěry-hodnosti a efektivnosti neproliferačního režimu NPT. Pro případ neplnění neprolife-račních závazků prohlášení zdůraznilo primární odpovědnost RB OSN pro zachová-ní míru a bezpečnosti.54

4. BEZPEČNOSTNÍ KONFERENCE NA VYSOKÉ ÚROVNI (SOUL 2012, HAAG 2014)

a) Jaderně bezpečnostní konference v SouluV jihokorejském hlavním městě Soulu se 26.–27. 3. 2012 uskutečnila, v návaznosti na předchozí obdobnou washingtonskou konferenci z roku 2010, další jaderně bez-pečnostní schůzka na nejvyšší úrovni. Jednání se zúčastnili zástupci více než pade-sáti zemí a čtyř mezinárodních organizací (OSN, EU, MAAE, Interpol). Rovněž toto setkání mělo jako hlavní priority prohloubení mezinárodní spolupráce a posílení pří-slušných institucí a partnerství s cílem zabránit teroristům zmocnit se jaderných ma-teriálů. Od průběhu a závěrů konference se také očekávalo, že přispějí k dalšímu po-sílení zdrojů a autority MAAE k zefektivnění plnění jejích úkolů.

V samotném průběhu konference několik států oznámilo splnění dosavadních zá-vazků a seznámilo s novými praktickými kroky vedoucími ke zvýšení jaderné bez-pečnosti. Mezi splněné závazky se např. řadí sdělení osmi států o odvezení vysoce obohaceného uranu (High Enriched Uranium, HEU) z jejich území a Kazachstá-nu o přemístění vyhořelého paliva (10 mt HEU a 3 mt plutonia, tj. dostatečné množ-ství pro výrobu 775 jaderných hlavic) do nového zařízení pro dlouhodobé a bezpeč-né uskladnění. Z nových závazků se např. patnáct zemí zavázalo k ratifikaci Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů (Convention on the Physical Protection of Nuclear Material, CPPNM) a Mezinárodní úmluvy na potlačování aktů mezinárod-ního terorismu (International Convention for the Supression of Acts of Nuclear Te-rorism, ICSANT). Polsko, Maďarsko, Česká republika, Vietnam, Austrálie, Belgie, Itálie a Kanada deklarovaly rozhodnutí zbavit se HEU a plutónia. Kazachstán, USA, Ruská federace, Kanada, Čína, Maďarsko a Polsko informovaly o plánované konverzi výzkumných reaktorů, dosud zpracovávajících HEU, na nízkoobohacený uran (Low Enriched Uranium, LEU).

Závěrečné komuniké zopakovalo v některých případech známé výzvy z washing-tonské konference, které však mají dlouhodobou platnost. V pasáži věnované globál-


48

ní jaderně bezpečnostní architektuře kladlo důraz na připojení dalších států do rele-vantních mezinárodních úmluv, zahrnujících zejména CPPNM a ICSANT. Ocenilo rovněž dosavadní příspěvky v rámci mezinárodních iniciativ a procesů, jako jsou např. Globální iniciativa pro boj proti jadernému terorismu (Global Initiative to Com-bat Nuclear Terrorism, GICNT) a Globální partnerství proti šíření zbraní a materiá-lů hromadného ničení (Global Partnership against the Spread of Weapons and Mate-rials of Mass Destruction). Část týkající se úlohy MAAE znovu potvrzovala základní odpovědnost a ústřední roli této organizace při posilování mezinárodního rámce ja-derné bezpečnosti a oceňovala význam jaderně bezpečnostního plánu MAAE na léta 2010–2013. Pasáž vztahující se k jaderným materiálům vyzývala k příslušnému za-bezpečení HEU a separovaného plutonia, tj. základních materiálů pro výrobu jader-ných hlavic. Apelovala také na státy, aby přijaly opatření k minimálnímu využívání HEU, a kde je to technicky a ekonomicky dosažitelné, i s pomocí konverze reaktorů používajících HEU na reaktory využívající jako palivo LEU. Státy by rovněž měly zabezpečit radioaktivní zdroje a brát přitom v úvahu jejich aplikační využívání v prů-myslových, zdravotnických, zemědělských a výzkumných zařízeních. Při uplatňová-ní opatření vnitřní a vnější jaderné bezpečnosti by si měly státy uvědomovat společný cíl, kterým je ochrana lidského života a životního prostředí. Současně by tato opatře-ní měla být v jaderných zařízeních navrhována, uplatňována a řízena srozumitelným a efektivním způsobem. Ve vztahu k přepravní bezpečnosti komuniké konstatuje nut-nost pokračovat v úsilí o zvýšení bezpečnosti jaderných a dalších radioaktivních ma-teriálů při jejich vnitrostátní a mezinárodní přepravě. V boji proti nelegálním převo-dům se požadovala akční koordinace mezi příslušnými národními institucemi v rámci příslušných zákonů a pravidel. Měla by se také zaktivizovat mezinárodní spolupráce mezi státy a MAAE k rozvoji a zvýšení jaderně forenzních kapacit. Komuniké rov-něž poukazovalo na nezbytnost rozvoje jaderně bezpečnostní kultury a udržení roz-sáhlé komunikace a koordinace různých aktivit. V oblasti informační bezpečnosti by státy měly rozvíjet a posilovat národní a institucionální opatření k efektivnímu za-cházení s jaderně-technologickými informacemi. Zvýšená mezinárodní spolupráce, ke které vyzvalo komuniké, by měla posílit fyzickou ochranu a evidenční systém ja-derných materiálů, přípravu kapacit na řešení mimořádných událostí a vést k zefek-tivnění příslušného právního a regulatorního rámce.55

b) Jaderně bezpečnostní konference v HaaguV pravidelném dvouletém intervalu se 24.–25. 3. 2014 uskutečnila v Haagu v pořa-dí již třetí jaderně bezpečnostní konference na nejvyšší úrovni (Nuclear Security Su-mmit, NSS). Konala se symbolicky v roce desátého výročí přijetí významné protite-roristické rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1540.56 Cíl konference byl stejný jako


49

u předešlých dvou akcí, tj. přijmout praktická opatření k snížení množství skladova-ného nebezpečného radioaktivního materiálu, zlepšit bezpečnost jeho přechovává-ní a přepravy a rovněž posílit mezinárodní spolupráci. Jednání by mělo rovněž vést k zefektivnění vnitrostátní legislativy zabraňující přístupu teroristů a organizované-ho zločinu k radioaktivním materiálům, ale rovněž k citlivým informacím nebo tech-nologiím. Konference se zúčastnili zástupci 53 zemí, čtyř mezinárodních organizací (OSN, EU, MAAE a Interpol) a občanské společnosti.

Z praktických závazků se často citovalo rozhodnutí Japonska předat USA 315 kg plutonia a cca 200 kg vysoce obohaceného uranu, tj. komponentů využitelných při výrobě JZ. (Poznámka autora: Japonsko dostalo tento materiál během studené vál-ky k vědeckým účelům a skladovalo ho ve městě Tokai, asi 140 km od Tokia.57) Zá-měr zbavit se nadbytečného jaderného materiálu vyjádřili rovněž představitelé Itá-lie a Belgie. Návrh amerického prezidenta na přijetí Jaderně bezpečnostní směrnice (Nuclear Security Guidelines) podpořilo ve společném prohlášení 35 států, zbývají-cích 18, včetně Číny, Indie, Pákistánu a Ruska, se k iniciativě nepřipojilo. Navrhova-ná směrnice by se měla stát součástí národních legislativ. Předpokládá, kromě těsněj-ší spolupráce účastnických zemí, zveřejňování rovnocenných periodických národních hodnocení citlivých jaderně bezpečnostních režimů.58

Na závěr účastníci tradičně schválili komuniké, obsahující převážnou část bodů jako v obdobných dokumentech z předešlých konferencí. Kromě konstatování uspo-kojení ze splnění závazků přijatých na předchozích dvou jednáních se v pasáži věno-vané mezinárodní spolupráci zdůrazňovala potřeba mj. zvýšit regionální a meziná-rodní spolupráci v oblasti výchovy a výcviku. Významnou úlohu v tomto směru by měly sehrávat jaderně bezpečnostní střediska, jejichž množství se s pomocí MAAE rozšiřuje. Komuniké rovněž uvítalo úsilí zaměřené na zpracování vzorové legislativy týkající se jaderné bezpečnosti, což by mohlo státům usnadnit zpracování komplex-ní národní legislativy. Potvrzena byla základní odpovědnost a ústřední úloha MAAE v mezinárodní jaderně-bezpečnostní architektuře, přičemž význam této organizace bude stále narůstat. S tím souvisí nutnost větší politické, technické a finanční pod-pory všech států činnosti organizace. Ve vztahu k úloze OSN se v textu zdůrazňuje význam přijetí rezoluce Rady bezpečnosti č. 1540 a její důsledné plnění. Komuniké v závěru oceňuje význam rozvoje jaderné vědy umožňující zjistit původ jaderných a jiných radioaktivních materiálů a poskytnout důkazy při vyšetřování nelegální ma-nipulace s těmito produkty.59

Příští a současně poslední bezpečnostní konference na nejvyšší úrovni se uskuteč-ní v USA v roce 2016.


50

5. KONFERENCE K ČLÁNKU XIV SMLOUVY O VŠEOBECNÉM ZÁKAZU JADERNÝCH ZKOUŠEK (2011 A 2013)

a) ÚvodZákaz zkoušek JZ je v rámci mezinárodního společenství označován za globální bez-pečnostní opatření a řadí se mezi hlavní kroky na cestě k dosažení světa bez těchto zbraní.

Význam vstupu Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) z roku 1996 v platnost spočívá především v tom, že by významně podpořil jaderně odzbro-jovací a neproliferační proces.

Z vojenského hlediska zkoušky JZ prověřují teoretické propočty jaderné náplně a průběhu štěpné reakce nového druhu štěpného materiálu a tím slouží k jejich vý-voji a zdokonalování. Ověřují současně bojové vlastnosti nosičů jaderných výbušnin v různých prostředích. Kromě toho, že zkoušky napomáhají nejaderným státům při úspěšném završení jejich vojenského programu a jaderným státům při zkvalitňování JZ, devastují navíc přírodu a životní prostředí.

Podporu urychlenému dosažení vstupu smlouvy CTBT v platnost vyjádřil mj. ame-rický prezident Barack Obama ve svém „pražském“ projevu z dubna 2009 (viz Příloha 3). Zmíněná problematika byla také jedním z velmi často diskutovaných témat na 8. hodnotící konferenci smlouvy NPT v květnu 2010. Po svém vstupu v platnost by nová smlouva nahradila stávající platnou Smlouvu o částečném zákazu jaderných zkoušek (Partial Test-Ban Treaty, PTBT) z roku 1963, která sice zakazuje zkoušky v atmosfé-ře, ve vesmíru a pod vodou, avšak umožňuje provádět tyto zkoušky pod zemí.

Dne 2. 12. 2009 schválilo 64. VS OSN rezoluci A/RES/64/35 vyhlašující 29. srpen za Mezinárodní den proti jaderným zkouškám. Rezoluce byla přijata z podnětu Kaza-chstánu a zmíněné datum odpovídá dni, kdy v kazachstánském Semipalatinsku byla v roce 1991 ukončena demontáž jednoho z největších světových jaderných zkušeb-ních polygonů.

b) Charakteristika Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT)Smlouva o všeobecném zákazu jaderných byla sjednána na Konferenci o odzbrojení v Ženevě a předložena k podpisu na VS OSN v roce 1996. Nevstoupila dosud v plat-nost, protože ze 44 států, jejichž podpis a ratifikace je pro vstup v platnost nezbytná, dosud osm smlouvu buď nepodepsalo (Indie, KLDR, Pákistán), nebo sice podepsalo, avšak neratifikovalo (ČLR, Egypt, Írán, Izrael a USA). Zmíněných 44 zemí, konkrét-ně vyjmenovaných ve smluvní příloze č. 2, je členy Konference o odzbrojení a vlast-ní v nějaké formě jaderná zařízení (civilní, popř. vojenská). K červenci 2013 smlou-vu podepsalo 183 a ratifikovalo 159 zemí.60


51

Text Smlouvy má, společně s přílohami a tabulkami, přes 120 stran. Skládá se z preambule, 17 článků, dvou příloh obsahujících seznam států podle regionů a ve vztahu k smluvnímu ustanovení o jejím vstupu v platnost (článek XIV). Součástí smlouvy je rovněž Protokol, který má dvě přílohy a obsahuje podrobná ustanove-ní vztahující se k ověřování, inspekcím na místě a opatřením na posilování důvěry.

Pro realizaci smluvních závazků a k plnění úlohy fóra pro konzultace a spolupráci bude vytvořena Organizace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (Com-prehensive Test-Ban Treaty Organization, CTBTO). Jejími orgány budou:

– Konference členských států;– Výkonná rada (51 členů, rekrutujících se ze šesti regionálních skupin, ustavených

na geografickém základě). Bude základním výkonným orgánem Organizace odpověd-ným za hlavní dohled nad činností Technického sekretariátu;

– Technický sekretariát bude napomáhat smluvním zemím v plnění smluvních usta-novení a provádět ověřování a další funkce. Bude koordinovat a dohlížet nad činnos-tí Mezinárodního monitorovacího systému.

Povinností účastníků smlouvy je designovat, nebo vytvořit orgán, který bude slou-žit jako národní styčný bod pro styk s Organizací a s dalšími státy. V České republi-ce plní tuto úlohu Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Činnost Organizace bude fi-nancována členskými státy podle příspěvkové stupnice OSN, korigované na skutečný počet účastníků.

Po vstupu smlouvy v platnost bude její trvání časově neomezené. Předpokládá se, že v intervalech 10 let budou svolávány hodnotící konference, jež by měly posoudit plnění a účinnost smlouvy. Depozitářem smlouvy je generální tajemník OSN. Nedo-statkem smlouvy je, že nezakazuje výzkum JZ, včetně podkritických zkoušek. Nic-méně mezi cíli smlouvy je odzbrojení a zabránění další modernizaci JZ a následných zbrojních závodů.

c) Přípravná komise CTBTONa schůzce signatářských zemí svolané generálním tajemníkem OSN v listopa-du 1996 byla založena Přípravná komise pro Organizaci smlouvy o všeobecném zá-kazu jaderných zkoušek (CTBTO Preparatory Commission, dále Komise). Činnost Komise se soustřeďuje na podporu urychlení vstupu CTBT v platnost a na vybudo-vání Mezinárodního monitorovacího systému.

Pro výkon své funkce si Komise vytvořila následující orgány:– Pracovní skupina A (administrativní a rozpočtové otázky);– Pracovní skupina B (ověřovací problematika);– Poradní skupina (finanční, rozpočtové a administrativní záležitosti).


52

d) Mezinárodní monitorovací systém (IMS)Vytvářený „Mezinárodní monitorovací systém“ (International Monitoring System, IMS) je nedílnou a účinnou součástí smluvního ověřovacího procesu. Po dokončení jej bude tvořit 321 monitorovacích stanic a 16 radionuklidových laboratoří (viz Pří-loha 5).

K 30. 6. 2013 bylo instalováno 280 monitorovacích stanic (87 %) a celkem 264 stanic (82 %) a 11 radionuklidových laboratoří (69 %) již obdrželo potřebnou certifi-kaci.61 Seismografy mohou detekovat charakteristické znaky jaderného výbuchu, a to i extrémně nízké intenzity, a mohou je odlišit od nejaderných explozí, jako jsou např. chemické a důlní výbuchy, zemětřesení a pády meteoritů. Typickými znaky jader-ného výbuchu jsou: výbuch spojený se zábleskem, velký žár a světlo, jaderná radia-ce a zbytkové radionuklidové zamoření. Podle používaných metod k zjištění uvede-ných charakteristických znaků a míst uskutečnění výbuchu je zmíněný systém tvořen 50 primárními a 120 pomocnými seismologickými stanicemi pro monitorování pod zemí, 11 hydroakustickými stanicemi pro monitorování pod vodou, 60 infrazvukový-mi stanicemi pro monitorování atmosféry a 80 radionuklidovými stanicemi pro de-tekci radioaktivního prachu z případných jaderných výbuchů v atmosféře nebo unik-lého z podzemních či pod vodou provedených jaderných explozí.

Zmíněné stanice jsou rozmístěny i na vzdálených a velmi špatně přístupných mís-tech po celé zeměkouli. Monitorovací stanice systému IMS se nacházejí i v zemích, které dosud CTBT neratifikovaly, jako např. Írán a Izrael. Další důležitou složkou IMS jsou inspekce v místě domnělého jaderného výbuchu (On-Site Inspections, OSI), kte-ré bude možné provádět po vstupu CTBT v platnost. Úspěšnost stávajícího monito-rovacího systému spolehlivě ověřila mj. detekce relativně slabého jaderného zkušeb-ního výbuchu (0,6 kt) uskutečněného KLDR v roce 2006.

IMS je podporován Mezinárodním datovým střediskem (International Data Cen-trum, IDC) se sídlem ve Vídni. Středisko shromažďuje, analyzuje a archivuje namě-řená data po přenosu pomocí globální komunikační infrastruktury (Global Commu-nications Infrastructure, GCI) z jednotlivých stanic. IDC poskytuje výsledky a data z IMS signatářským státům na testovací bázi od 21. 2. 2000.62

e) CTBT a Akční plán Závěrečného dokumentu 8. hodnotící konference smlouvy NPT (2010)V Akčním plánu Závěrečného dokumentu 8. hodnotící konference smlouvy NPT se problematika CTBT zmiňuje v bloku I. Jaderné odzbrojení, pasáž D, věnované jader-ným zkouškám (viz Příloha 4).

V úvodních odstavcích se obecně konstatuje, že zastavení všech jaderných zku-šebních výbuchů a všech dalších jaderných explozí představuje efektivní opatření ja-


53

derného odzbrojení a nešíření ve všech jeho aspektech. Za životně důležitý je pova-žován vstup CTBT v platnost. Smlouva CTBT je současně označena jako základní součást mezinárodního jaderně odzbrojovacího a neproliferačního režimu, stejně tak jako rozhodnutí jaderných států řídit se svými příslušnými moratorii na jaderné zku-šební výbuchy, po dobu nevyřešeného vstupu CTBT v platnost.

Konkrétně se CTBT věnují čtyři akce (č. 10–14). 10. akce obsahuje závazek pro všechny jaderné státy k ratifikaci CTBT při jejich současném uznání, že tento krok by mohl pozitivně ovlivnit přístup k ratifikaci zejména těch nečlenských zemí NPT, kte-ré pokračují v činnosti na svých jaderných zařízeních nepodléhajících bezpečnostním zárukám MAAE. 11. akce zavazuje všechny státy neprovádět jaderné zkoušky a re-spektovat vyhlášená moratoria na tyto zkoušky. 12. akce vyzývá všechny ratifikanty CTBT k uznání významu konání konferencí, nazvaných podle článku XIV (viz pasáž věnovaná Přípravné komisi), k usnadnění vstupu CTBT v platnost. 13. akce zavazu-je ratifikanty CTBT k podpoře vstupu smlouvy v platnost a realizaci na všech úrov-ních (národní, regionální a globální). 14. akce je věnována budování Mezinárodního monitorovacího systému. Vyzývá Přípravnou komisi Organizace CTBT k včasnému dokončení prozatímního operačního působení zmíněného ověřovacího systému, jenž by měl po vstupu CTBT v platnost sloužit jako efektivní, spolehlivý a nediskriminač-ní ověřovací systém poskytující záruky smluvního plnění.

f) Konference k článku XIV Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (2011 a 2013)Podle smluvního článku XIV vstoupí smlouva CTBT v platnost po 180 dnech od dosa-žení ratifikace všemi 44 státy, které se zúčastnily sjednávání smlouvy CTBT na Kon-ferenci o odzbrojení v Ženevě a mají nějaké jaderné kapacity, např. energetické nebo výzkumné. Pro dosažení urychleného vstupu platnost CTBT Přípravná komise svo-lává od roku 1999 každé dva roky konference (CTBT Article XIV Conference), na-zvané podle výše uvedeného smluvního článku smlouvy. Závěrečné deklarace těchto konferencí se od sebe příliš neliší. Obvykle obsahují ustanovení mj. potvrzující důle-žitost dosažení univerzality smlouvy NPT a výzvu všem státům, jejichž ratifikace je potřebná pro její vstup v platnost, aby tak učinily co nejdříve.

Poslední dvě konference se uskutečnily v sídle OSN v New Yorku v září 2011 a 2013 na úrovni ministrů zahraničních věcí nebo jejich náměstků.

Jednání v roce 2013 bylo negativně ovlivněno jaderným zkušebním výbuchem KLDR, uskutečněným v únoru téhož roku. Mnozí vystupující, kromě odsouzení zmí-něného testu a deklarování požadavku na ukončení těchto zkoušek a na urychlený a bezpodmínečný návrat KLDR k šestistranným jednáním, oceňovali v této souvis-losti účinnost vytvářeného IMS, jenž spolehlivě verifikoval provedenou zkoušku, po-


54

dobně jako předchozí dvě v letech 2006 a 2009. V souvislosti s nezbytností urychle-né ratifikace CTBT a jejího vstupu v platnost někteří účastníci také zdůrazňovali, že pokračování v dosavadní praxi vyhlašování každoročních dobrovolných moratorií na jaderné testy většinou jaderných států zaslouží sice ocenění, avšak v žádném přípa-dě nejde o plnohodnotné a právně závazné opatření, ve srovnání s podpisem a smluv-ní ratifikací.

Na závěr účastníci jako obvykle schválili konsenzem Závěrečnou deklaraci a opat-ření na podporu vstupu smlouvy CTBT v platnost. Ačkoli dokument není právně zá-vazný, má politický význam, protože vytváří zejména politický tlak na země, jež tak dosud neučinily, aby tuto významnou odzbrojovací smlouvu neodkladně podepsa-ly a ratifikovaly. Jak z názvu dokumentu vyplývá, skládá se ze dvou částí. První část dokumentu z roku 2013 obsahuje osm ustanovení, v nichž účastnické země, které již také smlouvu podepsaly a většina i ratifikovala, zdůrazňují mj. důležitost vstupu smlouvy v platnost a pevné odhodlání skončit s jadernými zkouškami. V této souvis-losti deklarace zejména připomněla jednání Rady bezpečnosti OSN na nejvyšší úrov-ni o nešíření a jaderném odzbrojení v New Yorku 24. 9. 2009, která přijala rezoluci č. 1887 a konsenzuální přijetí Závěrečného dokumentu Hodnotící konference smlou-vy NPT z roku 2010. Poukázala rovněž na význam budovaného verifikačního systé-mu a na dosažený pokrok v této oblasti. Pokud se týče tří severokorejských jaderných zkoušek (9. 10. 2006, 25. 5. 2009 a 12. 2. 2013), účastníci v dokumentu zdůraznili potřebu mírového řešení jaderných otázek úspěšnou realizací Společného prohlášení z 19. 9. 2005 dohodnutého v rámci šestistranných jednání a plněním relevantních re-zolucí RB OSN. Vyzvali rovněž KLDR, aby v souladu s uvedeným Společným pro-hlášením neprováděla další zkoušky.

V dalších článcích se oceňovala efektivnost budovaného Mezinárodního monito-rovacího systému. Šlo konkrétně o udělení certifikátů 276 zařízením, uspokojivé fun-gování Mezinárodního datového střediska a rozvíjení inspekčního režimu na místě. Články č. 7 a 8 mj. zdůrazňovaly význam dalších funkcí monitorovacího režimu pro vědecké a civilní využití, např. v rámci varovných systémů pro případ různých pří-rodních katastrof. V souvislosti s havárií japonské jaderné elektrárny ve Fukušimě v roce 2011 deklarace zdůraznila význam spolupráce Přípravné komise a jiných rele-vantních mezinárodních organizací. Závěrečný článek č. 9 byl věnován několika prak-tickým opatřením, které by mohly přispět k urychlenému vstupu smlouvy v platnost. Zahrnovaly mj. podporu bilaterálním, regionálním a mnohostranným iniciativám, ne-formální konzultace se zainteresovanými zeměmi, organizaci regionálních seminářů, různé aktivity provizorního Technického sekretariátu a povzbuzení spolupráce s me-zivládními a nevládními organizacemi. Dokument také oceňoval vytvoření Skupiny významných osob, zřízené výkonným tajemníkem Přípravné komise k poskytování


55

pomoci při aktivitách států-ratifikantů na podporu smluvních cílů a k usnadnění včas-ného vstupu smlouvy v platnost.63

O eminentním zájmu a úsilí přítomných přibližně 30 nevládních organizací dosá-hnout urychleného vstupu smlouvy CTBT v platnost svědčilo mj. jejich společné pro-hlášení Past Time to Close the Door on Nuclear Testing, vyhlášené v závěru konferen-ce. V úvodní části dokument oceňoval činnost nevládních organizací od padesátých let minulého století dosáhnout ukončení jaderných zkoušek a zmiňoval bezpečnostní význam smlouvy CTBT. Připomněl mj., že CTBT tvoří základní část procesu elimi-nace JZ a že sjednání této smlouvy bylo součástí slibu učiněného při získávání podpo-ry v roce 1995 pro trvalé rozšíření účinnosti smlouvy NPT. V hlavní části se podepsa-ní představitelé obraceli konkrétně na zbývajících osm států, jejichž absence podpisu či ratifikace brání vstupu smlouvy v platnost. Spojeným státům připomněly dvojí pří-slib urychlené ratifikace (prezident Obama v dubnu 2009 a 13. 7. 2013) a vyzvaly je přejít od slov ke konkrétním činům, např. jmenováním vysokého koordinátora Bílé-ho domu k dosažení tohoto cíle. Podle účastníků by však získání potřebného senátní-ho dvoutřetinového souhlasu nemělo být za cenu poskytnutí dalších investic na mo-dernizaci JZ a jaderných laboratoří, což by vyvolalo další závody ve zbrojení. Rovněž ČLR by měla prakticky prokázat to, co již delší dobu slibuje, a nečekat na ratifikaci dalších zemí. Obě země by se měly také více angažovat ve prospěch podpisu a ratifi-kace dalšími zeměmi. Obdobně by měly přistupovat k podpisu smlouvy CTBT Indie a Pákistán, což by mohlo vést ke snížení regionálního napětí. Ke třem státům z Blíz-kého východu (Izrael, Egypt a Írán), jejichž ratifikace je pro vstup smlouvy v plat-nost nezbytná, účastníci ještě zařadili Saúdskou Arábii. Podle dokumentu by ratifika-ce zmíněnými státy mohla zmírnit bezpečnostní obavy v regionu a vytvořit příznivé podmínky pro konání Konference o vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného ni-čení a jejich nosičů na Blízkém východě. Dokument obsahoval výzvu adresovanou novému íránskému prezidentovi Rúhánímu, aby ratifikací vyslal pozitivní signál, že země neusiluje o výrobu JZ. Ve vztahu ke KLDR dokument připomenul, že zastavení dalších jaderných zkoušek je základním předpokladem pro obnovení šestistranných rozhovorů o denuklearizaci a normalizaci vztahů. Kritickou úlohu v tomto smyslu by mohla sehrát ratifikace Čínou a její diplomatické úsilí. Dokument se rovněž za-býval problematikou škod způsobených jadernými výbuchy a vyzval jaderné státy, aby poskytly pomoc osobám postiženým jadernými zkouškami a zdroje k odstranění škod na životním prostředí. Výzva směřovala i na generálního tajemníka OSN k vy-tvoření mezinárodního fondu ve prospěch úhrady uvedených škod a organizaci me-zinárodní konference zabývající se těmito otázkami. Dokument rovněž apeloval na jaderné státy, aby nemodernizovaly a nevyráběly nové JZ. K posílení respektování stávajících vyhlašovaných moratorií na jaderné zkoušky a k urychlení vstupu smlou-


56

vy CTBT v platnost účastníci v závěru dokumentu navrhli několik dodatečných čin-ností. Byla mezi nimi např. výzva jaderným zemím, aby zastavily modernizační ak-tivity v jaderných laboratořích a jaderných zkušebních polygonech, včetně provádění podkritických zkoušek.64

6. REZOLUCE SHROMÁŽDĚNÍ MEZIPARLAMENTNÍ UNIE (BŘEZEN 2014)

a) ÚvodMeziparlamentní unie, MPU (Inter-Parliamentary Union, IPU), je mezinárodní orga-nizací, která byla založena v roce 1889. Jako největší meziparlamentní fórum sdružu-je 164 parlamentů z celého světa. S OSN uzavřela MPU dohodu o spolupráci v roce 1996 a v roce 2002 získala status pozorovatele na Valném shromáždění OSN s prá-vem distribuovat své oficiální dokumenty. MPU si klade za cíl zprostředkovávat OSN stanoviska členských států z hlediska postojů jednotlivých parlamentů. Organizační strukturu tvoří Shromáždění, Řídící rada, Výkonný výbor, tři stálé výbory a osm spe-cializovaných výborů a pracovních skupin.65

Problematice jaderného odzbrojení MPU začala přikládat významnou pozornost zejména od roku 2009, kdy „pražský“ projev amerického prezident Baracka Obamy v dubnu téhož roku vyslal celosvětově bezprecedentní pozitivní signál na podporu dlouholetému úsilí mezinárodního společenství o dosažení světa bez JZ. MPU také v dubnu 2009 přijala rezoluci, kterou navrhovaná jaderně odzbrojovací opatření jed-noznačně podpořila.

V roce 2010 zaslal generální tajemník OSN Pan Ki-moon dopis všem parlamen-tům, ve kterém vyzval jejich představitele, aby ve vztahu k jadernému odzbrojení za-ujímaly proaktivní postoje.

Ve spolupráci s globální sítí „Představitelů parlamentů za jaderné nešíření a od-zbrojení“ (Parliamentarians for Nuclear Non-Proliferation a Disarmament, PNND) a v návaznosti na rezoluci z roku 2009 MPU připravila a oficiálně představila v ka-nadském Quebecu v roce 2012 Příručku pro představitele parlamentů na podporu ja-derného nešíření a odzbrojení (Handbook for Parliamentarians to Support Nuclear Non-Proliferation and Disarmament). Následně byla Příručka distribuována všem parlamentům s cílem podnítit, podpořit a posloužit jako vodítko pro parlamentní ak-tivity.66


57

b) Rezoluce Shromáždění Meziparlamentní unieV březnu 2014 přijalo Shromáždění Meziparlamentní unie rezoluci pod názvem Na cestě ke světu bez jaderných zbraní: příspěvek parlamentů (Towards a Nuclear-Wea-pon-Free World: the Contribution of Parliaments) (viz Příloha 6).

V preambulání části rezoluce mj. poukazuje na význam dosažení světa bez JZ a v této souvislosti připomíná klíčovou úlohu parlamentů při tvorbě legislativy a po-litického rámce nutného k dosažení uvedeného cíle. Uvítala rovněž již uskutečněné a plánované konference o humanitárních dopadech použití JZ a potvrdila důležitost Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a jejích tří známých pilířů, tj. jaderného odzbro-jení, nešíření a mírového využívání jaderné energie.

Operativní část obsahuje mj. především výzvy představitelům parlamentů k aktiv-ní činnosti na podporu dosažení světa bez JZ a výzvy k dosažení univerzality Smlou-vy o nešíření jaderných zbraní (NPT) a k urychlenému vstupu Smlouvy o všeobec-ném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) v platnost. Například v článku 14 rezoluce „doporučuje, aby parlamenty naléhaly na své vlády zahájit jednání o úmluvě o jader-ných zbraních nebo o souboru dohod, které napomohou dosažení světa bez jaderných zbraní, jak se uvádí v pětibodovém návrhu generálního tajemníka Organizace spoje-ných národů, a o kterém se zmiňuje Akční plán Hodnotící konference Smlouvy o ne-šíření jaderných zbraní z roku 2010“67 (viz Příloha 2).


58

POZNÁMKY A LITERATURA

1 Eichler, Jan–Tichý, Lukáš: USA a Ruská federace. Komparace z pohledu bezpečnostní a strategické kultury. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2013, s. 94.

2 Tamtéž, s. 121–122.3 How the Faithful Voted: 2012 Preliminary Analysis. PewResearch Religion & Public Life Project,

RELIGION & POLITICS, 2012. On-line: www.pewforum.org/2012/11/07/how-the-faithful-voted-2012-preliminary-exit-poll-analysis.

4 Volby do Kongresu: pozice stejné. Právo, 8. 11. 2012.5 Rutenberk, Jim: Hawks on Iraq Prepare for War Again, Against Hagel. The New York Times, January 12,

2013. On-line: www.nytimes.com/2013/01/13/us/old-foes-lead-charge-against-chuck-hagel.html; Tei-bel, Amy: Hagel nomination unnerves some in Israel. Associated Press, Yahoo! News. On-line: news.yahoo.com/hagel-nomination-unnerves-israel-20342820.html; Peters, Jeremy W.: G.O.P. Blocks Vote in Senate on Hagel for Defense Post. The New York Times, February 14, 2013. On-line: www.nytimes.com/2013/02/15/us/politics/leading-senate-republicans-set-to-bloc; Pešek, Petr: Uklidňující, vysvětlují-cí… do Pentagonu mířící. Lidové noviny, 1. 2. 2013; Roškot, Jiří: Uchazeč o Pentagon Hagel se v Senátu pořádně zapotil. Právo, 2. 2. 2013.

6 Janoušek, Petr: Spojené státy paralyzoval politický pat. Lidové noviny, 2. 10. 2013; Roškot, Jiří: Obamova vláda se ocitla bez peněz. Právo, 2. 10. 2013.

7 Kongres už neválčí. USA mají rozpočet. Právo, 12. 12. 2013.8 Text and Video of Obamaʼs State of the Union Address. International New York Times, January 28, 2014, s.

16. On-line: www.nytimes.com/2014/01/29/us/politics/state-of-the-union-address-text.html.9 Remarks by the President at the United States Military Academy Commencement Ceremony. The White Hou-

se, Office of the Press Secretary, U.S. Military Academy-West Point, West Point, New York, May 28, 2014. On-line: www.whitehouse.gov/the-press-office/2014/05/28/remarks-president-west-point-a…; Roberts, Dan: Obama signals foreign policy shift but insists: „America must always lead“. The Guardian, May 28, 2014. On-line: www.theguardian.com/world/2014/may/28/obama-foreign-policy-shift-speech-we…; Kaplan, Fred: Obama Lays Siege to His Critics. War Stories, May 28, 2014. On-line: www.slate.com/ar-ticles/news_and_politics/war_stories/2014/05/barack_obama_s…; Landler, Mark: Obama Warns U.S. Faces Diffuse Terrorism Threats. International New York Times, May 28, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/05/29/us/politics/obama-foreign-policy-west-point-spee…; Anýž, Daniel: Od starých válek k nové doktríně. Hospodářské noviny, 29. 5. 2014; Roškot, Jiří: Obama: Vojáky vyšlu jen v krajním přípa-dě. Právo, 29. 5. 2014.

10 Security Held Hostage. International Herald Tribune, 6. 12. 2010.11 Sanchez, Loretta: Protect New START. Republican Efforts to Freeze Funds Misguide. Defense News Inter-

national, June 16, 2014. On-line: www.defensenews.com.12 Barack Obama threatens to veto new sanctions against Iran. The Economic Times, World News, AP, Ja-

nuary 29, 2014.13 Eichler, Jan–Tichý, Lukáš: op. cit., s. 256–257.14 Tamtéž, s. 219.15 Tamtéž, s. 258.16 Baker, Peter: Obama Calls on Russia to Renew Weapons Pact. International Herold Tribune, December 3,

2012. On-line: www.nytimes.com/2012/12/04/world/europe/obama-calls-on-russia-to-renew-w…17 Herszenhorn, David, M.: In GPS Battle, Russia Sets Restrictions of Its Own. International New York Times,

June 1, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/06/02/world/europe/russia-and-us-battle-over-gps-glo-bal-…; Rusko vypnulo americké stanice využívající GPS. Právo, 2. 6. 2014.


59

18 Na základě rezoluce RB OSN č. 2118 (2013) z 27. 9. 2013 měla syrská vláda zajistit zničení svých dekla-rovaných 1200 tun skladovaných chemických zbraní do konce června 2014. V důsledku pokračujících bo-jových akcí tento termín nebude zřejmě dodržen. OSN sdělila, že ze zmíněného množství čeká na zničení poslední dávka chemických zbraní, představující cca 7,2 % z celkového množství, zničeného buď přímo v Sýrii, nebo na moři s pomocí dánských a norských lodí a především amerického plavidla speciálně upra-veného pro likvidaci chemických zbraní. Podle zprávy ČTK z 20. 8. 2014 americký prezident Barack Oba-ma potvrdil zničení syrských chemických zbraní ve druhé polovině srpna 2014. Gladstone, Rick–Cumming Bruce, Nick: U.N. Official Urges Syria to Finish Chemical Arms Disposal. International New York Times, June 4, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/06/05/world/middleeast/un-official-urges-syria-to-fi-nish-…; on-line: www.un.org/News/Press/docs/2013/sc11135.doc.html.

19 Preventing the use of nuclear weapons. Working paper submitted by the United States of Ameri-ca. Disarmament Commission, 2013 substantive session, New York, April 1–19, 2013, Agenda item 1, A/CN.10/2013/WG.I/WP.1, s. 5.

20 Statement by Ambassador Zamir Akram, Permanent Representative of Pakistan to the United Nations, Gener-va, at the First Committee General Debate (67 th Session of the UNGA), New York, October 15, 2012, s. 3.

21 Dahlbert, Anina: Good ideas spread like wildfire. Reaching Critical Will, CD Report, June 11, 2013, s. 2.22 Fihn, Beatrice: Another round of revitalization discussion. Reaching Critical Will of WILPF, August 21,

2012, s. 1, 2.23 Fihn, Beatrice: The only protection is a ban! Reaching Critical Will of WILPF, August 7, 2012, s. 1, 2; Irsten,

Gabriella–Fihn, Beatrice: Assurances and zones. Reaching Critical Will, CD Report, March 26, 2013, s. 3.24 Gandenberger, Mia: Russia and China tables new draft treaty to prevent wepons in space. Reaching Critical

Will of WILPF, CD Report, June 10, 2014.25 Acheson, Ray: Nuclear Disarmament. Reaching Critical Will of WILPF, First Committee Monitor, No. 5,

November 12, 2012, s. 6.26 Acheson, Ray: Editorial: Disarmament is the responsibility of the General Assembly. Reaching Critical Will

of WILPF, October 10, 2011.27 Fihn, Beatrice: Disarmament Machinery. Reaching Critical Will of WILPF, First Committee Monitor, No.

5, November 12, 2012, s. 4.28 Tamtéž, s. 5.29 Tamtéž.30 Acheson, Ray: Editorial: Overcoming obfuscation. Reaching Critical Will of WILPF, No. 4, October 28,

2013, s. 3.31 Gandenberger, Mia: Nuclear weapons. Reaching Critical Will of WILPF, No. 5, s. 4.32 Commission/UNDiscom.shtml.33 General guiding elements for achieving nuclear disarmament and non proliferation. Working paper submi-

tted by the Chair, A/CN.10/2013/WG.I/WP.3, Disarmament Commission, 2013 substantive session, New York, April 1–19, 2013, Agenda item 4, April 12, 2013, s. 1–2.

34 Preventing the use of nuclear weapons. Working paper submitted by the United States of America, A/CN.10/2013/WG.I/WP.1, Disarmament Commission, 2013 substantive session, New York, April 1–19, 2013, Agenda item 1, April 1, 2013, s. 1–8.

35 General guiding elements for achieving nuclear disarmament and non-proliferation, A/CN.10/2013/WG.I/WP.3. Disarmament Commission, 2013 substantive session, New York, April 1–19, 2013, Agenda item 4, A/CN.10/2013/WG.I/WP.3; Report of the Disarmament Commission for 2013, General Assembly, Official Re-cords, Sixty-eights Session, Supplement No. 42, United Nations, New York, 2013, April 25, 2013, A/68/42.

36 Kane, Angela: Remarks of the High Representative for Disarmament Affairs to the United Nations Disar-mament Commission. UNODA (United Nations Office for Disarmament Affairs), New York, April 25, 2014;


60

Report of the Disarmament Commission for 2014. A/69/42, General Assembly, Official Records Sixty-ninth Session, Supplement No. 42, United Nations, New York, 2014.

37 Johnson, Rebecca: NPT ONE WEEK AFTER CONSENSUS ADOPTION OF AGREED DOCUMENT, Acro-nym Institute, June 7, 2010. On-line: acronyminstitute.wordpress.com/2010/06/07npt-one-week-after--consensus-adopt…; Draft Final document, 2010. Review Conference of the Parties to the Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons, NPT/CONF.2010/L.2.

38 Acheson, Ray: A ban would bring balance. Reaching Critical Will of WILPF, NPT NEWS IN REVIEW, May 3, 2012, No. 3.

39 Fihn, Beatrice: Editorial: Selective compliance. Reaching Critical will of WILPF, NPT NEWS IN REVIEW, May 9, 2012, No. 7.

40 Acheson, Ray: Editorial: Insecurity of the status quo. Reaching Critical will of WILPF, NPT NEWS IN RE-VIEW, Final Edition, May 14, 2012; Fihn, Beatrice: Taking stock and moving forward. Reaching Critical will of WILPF, NPT NEWS IN REVIEW, May 11, 2012, No. 9.

41 Acheson, Ray: A strategy for nuclear disarmament. Reaching Critical Will of WILPF, May 6, 2013, Vol. 11, No. 11; Fihn, Beatrice: The importance of engaging momentum. Reaching Critical Will of WILPF, May 3, 2013, Vol. 11, No. 10.

42 Acheson, Ray: Editorial: Open Spaces. NPT News in Review, Vol. 12, No. 10, May 9, 2014; Acheson, Ray: Editorial: Overcoming Intransigence. NPT News in Review, Vol. 12, No. 11, May 9, 2014.

43 Acheson, Ray: Report: nuclear-armed state reporting – from disappointing to dismal. Reaching Critical Will of WILPF, NPT NEWS IN REVIEW, Vol. 12, No. 7, May 6, 2014, s. 4.

44 Statement by Mikhail I. Uliyanov Director of the Department for Non-Proliferation and Arms Control of the Ministry of Foreign Affairs of the Russian Federation on measures taken by the Russian Federation as re-gards Actions 5, 20 and 21 contained in the Final Document of the 2010 Review Conference, New York, April 29, 2014, s. 34. Ruský postoj, inklinující především k jadernému nešíření, dosvědčuje mj. změna ná-zvu příslušného odboru ministerstva zahraničí RF, který se již nejmenuje „odzbrojovací a kontrolně-zbroj-ní“, nýbrž „neproliferační a kontrolně-zbrojní“.

45 Fihn, Beatrice: Editorial: Reporting and Responsibility. NPT News in Review. Reaching Critical Will of WILPF, April 30, 2014, Vol. 12, No. 3.

46 Fihn, Beatrice: Open-ended working group starts in Geneva. Reaching Critical Will, May 20, 2013. On-li-ne: www.reachingcriticalwill.org.

47 On-line: www.openthedoor2013.org.48 Neoficiální shrnutí diskusí v sekci Documentation and resource materials. On-line: www.unog.ch/oewg-ndn.49 Pracovní dokumenty v sekci Documentation and resource materials, tamtéž.50 On-line: https://disarmament-library.un.org/UNODA/Library.nsf/a45bed59c24a1b6085257b1000501

03a/82cb5e94fd7a3f2e85257bab0067ef80/$FILE/A%2068%20514.pdf.51 Remarks by President Obama at the Brandenburg Gate – Berlin, Germany. The White House, Office of the

Press Secretary, June 19, 2013. On-line: www.whitehouse.gov.52 Autor, jako přímý účastník zmíněné konference, vyjádření N. Sokova zpracoval na základě svých pozná-

mek a finální zprávy, zaslané organizátory účastníkům konference po jejím skončení v části Panel II: Glo-bal Politics & Regional Perspectives. On-line: ustavmezinarodnichvztahu.cz/article/the-prague-agen-da-prospects-and-challenges.

(Poznámka: Podobně jako RF rovněž ČLR bere v úvahu současnou převahu USA v konvenčních zbraních a přijímá opatření na zkvalitnění vlastních konvenčních zbraní. Zaměřuje se zejména na program nové ge-nerace tzv. hypersonických zbraní, které ničí cíl např. kinetickou silou. V USA je tento vývojový program známý pod názvem Rychlý globální úder /Prompt Global Strike, PGS/. Tato zbraň se podle Obamovy ad-ministrativy může stát náhražkou za snížené JZ, při současném zachování odstrašení a rychlých úderných kapacit. Hypersonické zbraně by se měly v USA rozmisťovat za 10–15 let. ČLR vyzkoušela svůj první hy-


61

personik začátkem roku 2014, kdy tuto střelu vynesla raketa k hranici vesmíru, tj. asi 100 km od Země, a poté klouzavým letem mířila ke svému cíli. Podle odhadů mohl čínský hypersonik dosáhnout rychlosti až deset machů, tedy přes 11 900 km/h. O polovinu vyšší rychlost dosáhl jeden z amerických prototypů na-zvaný Falcon Technology Vehicle.) Roškot, Jiří: Čína vyzkoušela svůj první hypertonik. Právo, 16. 1. 2014.

53 Acheson, Ray–Fihn, Beatrice: High-level meeting issues resounding call for banning and eliminating nuc-lear weapons. Reaching Critical Will of WILPF, September 26, 2013, s. 1–3. On-line: www.reachingcri-ticalwill.org/disarmament-fora/others/hlm-nuclear-disarmament/…

54 EU Statement delivered by His Excellency Minister of Foreign Affairs of Lithuania, Mr. Linas Linkeviči-us UNGA 68 – Hegh-level meeting on nuclear disarmament, United Nations, New York, September 26, 2013, s. 1–3.

55 2012 Seoul Nuclear Security Summit – Achievements, Assessent and Future Tasks, Hahn Choong-hee, Sou-s-Sherpa and Spokesperson for the 2012 Seoul Nuclear Security Summit, April 17, 2012; Nuclear Securi-ty Summit – Seoul 2012, Seoul Communiqué, 2012 Seoul Nuclear Security Summit. Main points of Seoul Communiqué. On-line: www.chinadaily.com.cn/china/2012HuAsiaTour/2012-03/27/content_14925861.htm.

(Poznámka: Česká republika splnila svůj závazek koncem března 2013 odvezením posledních 68 kg HEU do Ruské federace. Jednalo se o materiál z výzkumného reaktoru v Řeži u Prahy. Uvedené množství by údajně stačilo k výrobě dvou jaderných zbraní.) Právo, 6. 4. 2013.

56 Srv. Tůma, Miroslav: Mírové využívání jaderné energie, nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení. Pra-ha: Ústav mezinárodních vztahů, 2009, s. 32–33.

57 Japonsko vrátí do Spojených států plutonium a uran. Právo, 25. 3. 2014.58 Third nuclear summit ends with 35-nation pledge on nuclear security. The Express Tribune with the Interna-

tional New York Times, March 26, 2014; Two thirds NSS countries: from guidelines to law. NOS, March 25, 2014. On-line: https://www.nss2014.com/en/news/two-thirds-nss-countries-from-guidelines-to-law…; Measured Progress on Nuclear Security. Editorial board, International New York Times, March 25, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/03/26/opinion/measured-progress-on-nuclear-security.ht…

59 The Hague Nuclear Security Summit Communiqué. The Hague, March 25, 2014.60 Background document by the Provisional Technical Secretariat of the Preparatory Commission for the Com-

prehensive Nuclear Test-Ban Treaty Organization prepared for the Conference on Facilitating the Entry into Force of the CTBT (New York 2013), July 23, 2013, CTBT-Art.XIV/2013/3 – s. 1.

61 Tamtéž, s. 3.62 Tamtéž.63 Final Declaration and Measures to Promote the Entry into Force of the Comprehensive Nuclear-Test-Ban

Treaty. Conference on Facilitating the Entry into Force of the Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty, New York, September 27, 2013, s. 1–4.

64 Past Time to Close the Door on Nuclear Testing. Statement of Nongovernmental Organization Representa-tives for the CTBTArticle XIV Conference, September 27, 2013.

65 Stálá delegace do Meziparlamentní unie. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. On-line: www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=156.

66 Členové parlamentů pro nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení (PNND). Novinky č. 32, duben 2012. On-line: www.pnnd.org.

67 On-line: www.ipu.org/conf-e/130/res-1htm.

B.

KLÍČOVÁ REGIONÁLNÍ JADERNĚ ODZBROJOVACÍ

A NEPROLIFERAČNÍ PROBLEMATIKA NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ

I. Nezbytnost vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení a jejich nosičů

65

I. Nezbytnost vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení a jejich nosičů v blízkovýchodním regionu

1. ÚVOD

V rámci autorského záměru upozornit na komplexní charakter problému v jeho vzá-jemných souvislostech se obsah následujícího textu zaměřuje na některé okolnos-ti ovlivňující politiku především USA a hlavních regionálních aktérů, kteří význam-ně formují vývoj v hodnocené problematice. Vzájemná propojenost těchto faktorů je podle autorova hodnocení mj. v pozadí odkládaného konání Konference o vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení a jejich nosičů v tomto krizovém regionu a překážek bránících dosažení pokroku na izraelsko-palestinských mírových rozhovo-rech a na jednáních o íránském jaderně-obohacovacím programu. Předkládaná pasáž neobsahuje hluboký analytický rozbor současné celkové situace na Blízkém východě, ani v jednotlivých zemích regionu. Vzhledem k profesnímu zaměření autora a téma-tu publikace je pojata převážně z jaderně-neproliferačního a odzbrojovacího hlediska.

Vytváření bezjaderných zón v různých regionech, zatím převážně na jižní polokou-li a zahrnujících přibližně 110 zemí, je důležitým a efektivním opatřením pro geogra-fické omezení šíření JZ (viz Příloha 7). Přispívá rovněž ke splnění dvojího obecného cíle, tj. dosáhnout celosvětového nešíření a jaderného odzbrojení. Jejich konkrétní vý-znam spočívá v tom, že např. vyplňují mezeru ve Smlouvě o nešíření jaderných zbra-ní (NPT) umožňující rozmístění JZ na území nejaderných států, což statut zón jedno-značně zakazuje. Zřízení Středoasijské bezjaderné zóny v roce 2006, tj. první zóny na severní polokouli, předznamenává žádoucí budoucí vývoj v globálním měřítku (viz Příloha 7). Vytváření zóny bez JZ nebo všech zbraní hromadného ničení je z hle-diska prohlubování mezinárodní bezpečnosti zvláště důležité v krizových regionech, mezi které patří zejména Blízký východ. Úkol svolat Konferenci o vytvoření blízko-východní zóny bez všech zbraní hromadného ničení a jejich nosičů byl pro všechny členské země smlouvy NPT součástí konsenzuálně schváleného Závěrečného doku-mentu 8. hodnotící konference smlouvy NPT v roce 2010 (viz Příloha 4).

Je nutné současně zdůraznit, že krizový regionální vývoj charakterizuje v posled-ních letech dramatická vlna nepokojů, protestů, povstání a revolucí, které se od kon-


66

ce roku 2010 odehrávají ve většině arabských zemí, zejména v Tunisku, Egyptu, Al-žírsku, Jemenu, Jordánsku, Bahrajnu, Libyi a Sýrii. Zpočátku byl hlavním motivem těchto aktivit, označovaných jako „arabské jaro“, spontánní boj především mladých lidí proti chudobě, nezaměstnanosti a celkově špatným životním podmínkám spja-tým s dlouhodobě vládnoucími a převážně autoritářskými a zkorumpovanými režimy. V průběhu vývoje nepokoje na Blízkém východě přerostly ve střety s náboženským pozadím, zejména mezi šíity a sunnity. V Libyi a Sýrii revoluční vývoj přerostl v ob-čanskou válku, do té libyjské se zapojilo NATO, v Egyptě došlo ke svržení demokra-ticky zvoleného režimu Muslimského bratrstva v čele s prezidentem Mursím a posléze k obnovení vládnoucí moci vojenské junty. Došlo k násilnému potlačování demon-strací stoupenců Muslimského bratrstva, při kterých bylo mnoho mrtvých a zraně-ných, včetně dalších excesů vojenského režimu, např. prohlášení hnutí Muslimského bratrstva za teroristickou organizaci a represivní kampaně proti němu. V první polo-vině roku 2014 se dramaticky zhoršila bezpečnostní situace v Iráku s hrozbou rozpa-du státní a územní struktury země. V té době došlo k rozsáhlému průniku sunnitských radikálních džihádistů, sdružených v organizaci „Islámský stát v Iráku a Levantě“ – ISIL (Islamic State in Iraq and Syria, ISIS), ze syrského bojiště na severovýchodě země do západoirácké provincie Anbár. Zde ovládli, bez výraznějšího odporu vlád-ních jednotek, řadu měst, včetně druhého největšího iráckého města Mosulu. Na jimi kontrolovaném území v části Iráku a Sýrie tito džihádisté vyhlásili vytvoření Islám-ského státu (chalífátu), důsledně praktikujícího krajní výklad islámského práva šaría.

Hlavním odpůrcem uvedeného demokratizačního a reformního vývoje se staly sun-nitské arabské monarchistické režimy vedené Saúdskou Arábií. Saúdské jednotky se také aktivně zapojily do potlačení povstání v Bahrajnu a země rovněž finančně pod-pořila egyptský vojenský režim. V roce 2013 se podle hodnocení SIPRI Saúdská Ará-bie se svými cca 67 mld. USD (zvýšení o 14 %) posunula ve světovém žebříčku států s největšími vojenskými výdaji ze sedmého místa v předchozím roce na čtvrté mís-to a v blízkovýchodním regionu zaujala místo první.1 Své zájmy v arabských zemích, na pozadí zmíněných nepokojů, se snaží prosazovat i jejich nejbližší nearabští sou-sedé, jako je šíitský teokratický režim v Íránu či islámské, převážně sunnitské Turec-ko a Izrael.2

Vzhledem k dlouhodobě napjatým izraelsko-arabským vztahům, bezpečnostní si-tuaci v regionu negativně ovlivňuje rovněž izraelské vlastnictví JZ, íránský jaderný program a nevyřešená otázka izraelsko-palestinských vztahů.

Přes chmurný obraz současného vývoje na Blízkém východě, charakterizovaném zejména občanskou válkou v Sýrii, vnitrostátním chaosem především v Egyptě a Li-byi, dále častými teroristickými útoky v Iráku, Jemenu a Libanonu, narůstajícím vli-vem různých džihádistických uskupení, včetně al-Káidy, a to vše na pozadí nesmi-


67

řitelného islámského sunnitsko-šíitského konfliktu, můžeme uvést dvě významné pozitivní události.

Jde především o dosažení šestiměsíční prozatímní dohody z listopadu 2013 o írán-ském jaderném programu mezi Íránem a E3/EU+E3, což zahrnuje představitele ČLR, Francie, RF, USA, Velké Británie a Německa, při zprostředkovatelské úloze EU. Pro-zatímní dohodu by měla nahradit, v případě úspěšného průběhu probíhajících roz-hovorů, dlouhodobá všeobecná dohoda jednoznačně garantující mírový charakter íránského jaderného programu. Dá se s velkou pravděpodobností očekávat, že jejich případné úspěšné završení by mohlo významným způsobem ovlivnit bezpečnostní si-tuaci nejen v této oblasti, ale i v širším regionu.

Další nadějnou událostí se zdála být izraelsko-palestinská jednání se zprostředkova-telskou úlohou USA zahájená v roce 2013 o mírovém řešení vztahů na základě vytvo-ření dvou samostatných států. Ukončením izraelské účasti na těchto jednáních v dub-nu 2014 a vypuknutí izraelsko-palestinského ozbrojeného konfliktu v Gaze v červenci téhož roku, se podmínky pro obnovení mírových izraelsko-palestinských rozhovorů velmi zkomplikovaly a není naděje na jejich brzké zahájení.

2. BLÍZKOVÝCHODNÍ KRIZOVÁ OBLAST

a) ÚvodKromě několika arabsko-izraelských válek, ke kterým došlo po vytvoření státu Izra-el v roce 1948 a dlouhodobého arabsko-izraelského napětí ve vzájemných vztazích, charakterizuje současný vývoj situace v blízkovýchodním regionu prohlubování etnic-ko-náboženského nepřátelství v rámci islámské komunity, zejména mezi šíity a sun-nity. Tragickým vyústěním těchto sporů je občanská válka v Sýrii, teroristické útoky a etnicko-náboženské konflikty v Iráku, Jemenu, Libanonu, chaotická situace v Li-byi a rovněž svržení demokraticky zvoleného prezidenta v Egyptě a obnovení vojen-ské vlády v této zemi.

Z kontrolně-zbrojního a odzbrojovacího hlediska je pro region Blízkého výcho-du charakteristická největší koncentrace států, které nejsou smluvní stranou jedné nebo více mezinárodních smluv, týkajících se zbraní hromadného ničení (ZHN). Jde o Úmluvu o zákazu biologických a toxinových zbraní (BTWC), Úmluvu o zákazu chemických zbraní (CWC), Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT) a o Smlou-vu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT). Převládající většina zemí regi-onu má také nějakou formu výzkumu, vývoje nebo zbrojního programu se vztahem k ZHN. Navíc, chemické zbraně byly v regionu v masovějším měřítku již použity, a sice Irákem v průběhu irácko-íránského konfliktu v letech 1980–1988 a rovněž irác-


68

kou vládou Saddáma Husajna proti kurdskému obyvatelstvu. V roce 2013 byly che-mické zbraně také použity v průběhu občanské války v Sýrii, avšak bez jednoznač-ného prokázání, kterou bojující stranou. Vzhledem k bezpečnostní hrozbě ze strany arabských zemí začal Izrael v šedesátých letech vyvíjet a vyrábět JZ, i když oficiálně zastává k jejich vlastnictví nejednoznačné stanovisko.3

Rizika spojená s uvedenými zbrojními programy jsou také hlavním důvodem, proč BV je v centru pozornosti mezinárodního společenství, které podporuje a usiluje o vy-tvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení v této oblasti. Tento úkol také vy-plynul pro všechny členské země smlouvy NPT z Akčního plánu, jako součásti kon-senzuálně schváleného Závěrečného dokumentu 8. hodnotící konference smlouvy NPT v roce 2010 (viz Příloha 4).

b) Historie úsilí o vytvoření blízkovýchodní zóny bez zbraní hromadného ničení a jejich nosičůV dubnu 1962 zveřejnil výbor vysoce respektovaných izraelských intelektuálů kon-cepci, ve které se mj. uvádělo, že vývoj JZ „vytváří nebezpečí pro Izrael a mír na Blíz-kém východě“. Text také obsahoval naléhavou výzvu OSN k přijetí konkrétních opat-ření, které by „zabránily jaderné vojenské výrobě“.4

Na tyto myšlenky de facto navázala výzva k vytvoření zóny bez JZ, jež se popr-vé objevila v rezoluci VS OSN z roku 1974. Tehdejší předložení rezoluce Íránem a sponzorované Egyptem bylo jednoznačně motivováno do dnešních dnů trvajícím izraelským monopolem vlastnictví těchto zbraní. Rezoluce vyzývala všechny přísluš-né státy k prohlášení, že se vzdávají výroby, úsilí o získání nebo jakéhokoliv druhu vlastnictví JZ a jaderných výbušných zařízení a udělení povolení k rozmístění JZ na svém území třetím státem. Požadovala rovněž, aby zúčastněné státy zahrnuly všech-na svá jaderná zařízení do zárukového systému MAAE.

Jinde ve světě byly zóny bez JZ již úspěšně sjednány a přijaty a jak dokládá pří-klad Středoasijské bezjaderné zóny, jejich vytváření pokračuje. Na Blízkém východě však byl cíl vytvoření bezjaderné zóny, vztahující se především k Izraeli, jako jediné blízkovýchodní zemi vlastnící JZ a stojící mimo smlouvu NPT, časem spojen s vy-tvořením zóny bez všech zbraní hromadného ničení. Důvodem byla skutečnost, že část arabských blízkovýchodních zemí není buď signatářem, nebo ratifikantem úmluv zakazujících chemické a biologické zbraně. Tímto způsobem arabské země částečně vyrovnávají izraelský jaderný monopol, i když použití JZ destrukčními účinky dale-ko překonává důsledky případného použití ostatních zbraní hromadného ničení. Kaž-doročně Egyptem předkládaná rezoluce s tématem vytvoření zmíněné zóny je na VS OSN od roku 1980 přijímána konsenzuálně.


69

Činnost skupiny pro Kontrolu zbrojení a regionální bezpečnost – ACRS (1992–1995)Pracovní skupina pro Kontrolu zbrojení a regionální bezpečnost (Group on the Arms Control and Regional Security, ACRS) byla vytvořena z iniciativy madridské míro-vé konference v říjnu 1991, jako součást arabsko-izraelského mnohostranného míro-vého procesu.

Skupina uskutečnila v letech 1992–1995 několik plenárních zasedání a řadu kon-cepčních a tematických schůzek. V souvislosti s některými událostmi v roce 1995, zejména v důsledku arabsko-izraelských rozporů v mírovém procesu, dále uspořádá-ním Hodnotící a prodlužovací konference smlouvy NPT a pokračujícími nesouhlasný-mi názory Izraele a Egypta na to, kdy, kde a jakým způsobem diskutovat o jaderných otázkách, činnost skupiny ACRS prakticky skončila, ačkoli formálně stále existuje.

Význam činnosti skupiny spočíval především v tom, že se poprvé podařilo dosá-hnout multilaterálního projednávání operativních opatření na posilování důvěry mezi státy blízkovýchodního regionu. Účastníci např. jednali o návrhu deklarace zásad pro kontrolu zbrojení a regionální bezpečnost, diskutovali o zeměpisném vymezení hra-nic blízkovýchodního regionu pro potřeby kontrolně-zbrojního režimu, navrhli char-tu pro regionální bezpečnostní středisko v Jordánsku a dvě přičleněné instituce v Ka-taru a Tunisku, projednávali vybudování komunikační sítě a vytváření procesu pro včasné notifikace určitých vojenských aktivit. Předmětem rozhovorů byla rovněž vý-měna vojenských informací, včetně posuzování opatření na posilování důvěry v ná-mořní přepravě a prevence konfliktních situací.5

Význam Rezoluce o Blízkém východě přijaté na Hodnotící a prodlužovací konferenci smlouvy NPT v roce 1995Na Hodnotící a prodlužovací konferenci smlouvy NPT v roce 1995 bylo možné dosá-hnout souhlasu všech států, včetně arabských a Íránu, s prodloužením smlouvy na ne-určito pouze po schválení Rezoluce o Blízkém východě, jako součásti souboru dalších rozhodnutí. Rezoluce vyzývala všechny blízkovýchodní státy k činnosti na „vytvo-ření efektivně ověřitelné blízkovýchodní zóny bez zbraní hromadného ničení, jader-ných, chemických a biologických a jejich nosičů“ a nevyvíjet žádnou činnost, „která by zabránila dosažení tohoto cíle“. Členské státy smlouvy NPT a zejména pět dekla-rovaných jaderných zemí by podle rezoluce měly rozšířit svoji spolupráci a vynalo-žit nejvyšší úsilí k zajištění co nejrychlejšího vytvoření blízkovýchodní zóny bez ja-derných a dalších zbraní hromadného ničení a jejich nosičů (viz Příloha 8). Hlavním cílem přijaté rezoluce tak bylo zahájit jednání o vytvoření zmíněné zóny, což se však dosud nepodařilo, přestože všechny zainteresované státy, včetně Izraele, její zřízeni neodmítají.6


70

Odlišné postoje arabských zemí, Íránu a Izraele k vytvoření zónyArabské země a Írán spojují urovnání bezpečnostních problémů regionu s přednost-ním řešením izraelských JZ. Názor, že izraelské jaderné kapacity jsou destabilizují-cí a musí se řešit jako podmínka dosažení míru a bezpečnosti v regionu, se také odrá-ží v dokumentech hodnotícího procesu NPT a v každoročně předkládané rezoluci VS OSN s názvem The Risk of Nuclear Proliferation in the Middle East, sponzorované arabskými státy. Objevuje se rovněž v každoročních žádostech o zařazení bodu „Isra-eli Nuclear Capabilities and Threat“ na agendu jednání Generální konference MAAE.

Izrael dává přednost dosažení míru a stability v regionu před řešením jaderných otázek. Jak uvedl izraelský zástupce k vysvětlení hlasování na 1. výboru VS OSN 9. 10. 2007 k problematice zřízení bezjaderné zóny na BV, „nastolení mírových vzta-hů, usmíření, vzájemné uznání a dobré sousedství, doplněné konvenčními a nekon-venčními kontrolně zbrojními opatřeními“, jsou předpokladem k dosažení vize zóny bez ZHN nebo zřízení zóny bez JZ na BV.

Tyto diametrálně odlišné postoje jsou jádrem současné slepé uličky. Vedly také k zastavení činnosti výše zmíněné pracovní skupiny ACRS, vytvořené v letech 1991–1992 jako součást mírového procesu na Blízkém východě.7

c) Přijetí rozhodnutí o svolání konference v roce 2012 o vytvoření zónyHlavní podporu pro konání konference o uvedené zóně představovalo konsenzuální přijetí Závěrečného dokumentu 8. hodnotící konference smlouvy NPT v květnu 2010 (viz Příloha 4).

Dokument v pasáži IV (Blízký východ s důrazem na plnění rezoluce o Blízkém vý-chodě z roku 1995) obsahoval některé praktické kroky k dosažení uvedeného cíle. Konference v této pasáži zdůraznila důležitost procesu vedoucího k úplné realizaci rezoluce z roku 1995 a podpořila následující opatření:

– generální tajemník OSN a kosponzoři Rezoluce k Blízkému východu z roku 1995 (Rusko, Velká Británie, USA) po konzultacích s regionálními státy svolají v roce 2012 konferenci za účasti všech zemí regionu na základě ujednání svobodně přijatých těmi-to zeměmi k problematice vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení. Kon-ference v roce 2012 se uskuteční s plnou podporou a zapojením všech jaderných stá-tů při plném respektování znění Rezoluce o Blízkém východě z roku 1995;

– generální tajemník OSN a kosponzoři Rezoluce k Blízkému východu z roku 1995 jmenují, po konzultacích s regionálními zeměmi, zprostředkovatele s mandátem pod-porovat plnění rezoluce z roku 1995 vedením konzultací s regionálními státy ve vzta-hu k provádění příprav na svolání konference v roce 2012. Zprostředkovatel bude také napomáhat s realizací následných kroků, odsouhlasených účastnickými regionálními státy na konferenci v roce 2012;


71

– generální tajemník OSN a kosponzoři Rezoluce k Blízkému východu určí, po konzultacích s regionálními státy, hostitelský stát;

– v rámci dodatečných kroků zaměřených na podporu plnění Rezoluce budou MAAE, Organizace za zákaz chemických zbraní a další relevantní mezinárodní orga-nizace požádány připravit podkladovou dokumentaci na konferenci v roce 2012, tý-kající se modalit pro zónu bez zbraní hromadného ničení a jejich nosičů. Dříve usku-tečněné práce a získané zkušenosti se budou brát rovněž v úvahu;

– budou rovněž zváženy všechny nabídky zaměřené na podporu plnění rezolu-ce, včetně nabídky EU stát se hostitelem následného semináře, původně konaného v červnu 2008.8

d) Aktivity na podporu konání konference v plánovaném termínuV říjnu 2011 bylo Finsko ustanoveno za hostitelskou zemi konference. Zprostředko-vatelem (facilitator) jmenoval generální tajemník OSN finského státního podtajemní-ka Jaakko Laajava. Předpokládalo se, že účastníky konference v Helsinkách by měly být zejména země sdružené v Lize arabských států, Írán a Izrael, dále představitelé OSN, MAAE a dalších mezinárodních organizací a rovněž zástupci pěti stálých čle-nů Rady bezpečnosti OSN, tzv. deklarovaných jaderných zemí.

Na Přípravném výboru hodnotící konference smlouvy NPT v roce 2012 J. Laajava informoval, že všechny blízkovýchodní země podpořily vytvoření zóny, avšak jejich názory se lišily v tom, jak a kdy by měla být vytvořena.9 Na podporu konání konfe-rence EU uspořádala v Bruselu dva semináře (v červenci 2011 a začátkem listopa-du 2012).10 Další podpůrné aktivity organizovaly zejména nevládní organizace, např. regionální Aténský dialog.

Aténský dialogVe dnech 14.–16. 11. 2012 se v Aténách k problematice vytvoření blízkovýchodní zóny bez ZHN a jejich nosičů uskutečnilo regionální jednání. Účastnilo se ho oko-lo čtyřiceti představitelů nevládních organizací, bývalých diplomatů a některých di-plomatických zástupců z Izraele, Palestiny, několika arabských zemí, Íránu a Turec-ka. Schůzka se konala z iniciativy Střediska pro dialog univerzity La Trobe (La Trobe University Centre for Dialog) a Organizace pro evropské veřejné právo (European Pu-blic Law Organization, EPLO). Schůzka, ze které byla vydaná zpráva a návrh opatře-ní, měla vytvořit příznivé podmínky pro plánované konání konference zástupců všech blízkovýchodních zemí k danému tématu v prosinci 2012 v Helsinkách.11

V souboru doporučení se účastníci ve třech hlavních oblastech obraceli zejména na společenství blízkovýchodních zemí ve prospěch konání konference. Podle účast-níků by mělo dojít k rozšíření počtu diskusí a dialogů v rámci občanské společnosti,


72

akademických, parlamentních a politických kruhů, dále v rámci vzdělávacího procesu na národní a regionální úrovni by se mělo zvýšit uvědomění o humanitárních a eko-logických důsledcích použití JZ a prostřednictvím konkrétních bezpečnostních inici-ativ ke zvýšení počtu regionálních opatření na posílení důvěry a vzájemného porozu-mění. K tomu by mělo např. přispět vytvoření Regionálního střediska OSN pro mír a bezpečnost na Blízkém východě a případné obnovení tzv. Arabské mírové iniciati-vy z roku 2002 a opětovně potvrzené v roce 2007.12

e) Možné prvky smlouvy o blízkovýchodní zóněPodle odhadu studie Ústavu OSN pro odzbrojovací výzkum (UNIDIR) z roku 2011, vycházející ze zkušeností existujících zón, by smlouva o blízkovýchodní zóně moh-la obsahovat následující prvky:

– Definice termínů a rozsah smlouvy. Mezi ně by se především řadilo geografic-ké vymezení aplikace zóny, jež by podle návrhu studie měla zahrnovat, kromě zemí Ligy arabských států (dále LAS), také Írán a Izrael. Šlo by tak o Alžírsko, Bahrajn, Džibuti, Egypt, Írán, Irák, Izrael, Jordánsko, Komory, Kuvajt, Libanon, Libyi, Mau-ritánii, Maroko, Omán, Palestinskou samosprávu, Katar, Saúdskou Arábii, Somálsko, Súdán, Sýrii, Tunisko, Spojené arabské emiráty a Jemen (viz Příloha 9). Důležité by rovněž bylo jednoznačné stanovení definic JZ, jaderného materiálu, radioaktivního vyhořelého materiálu a jaderných zařízení, umístění JZ a možnosti jejich přepravy.

– Základní povinnosti: vzdát se JZ, zakázat jakékoli rozmístění jaderných výbuš-ných zařízení na svém území, používat jaderné materiály a jaderná zařízení výlučně pro mírové účely, zakázat jaderné zkoušky na území smluvních států, deklarovat ja-kékoli jaderně zbrojní kapacity před vstupem smlouvy v platnost, demontovat a zničit existující nebo zbývající jaderně zbrojní kapacity, deklarovat všechna jaderná zaříze-ní a uzavřít na ně zárukovou smlouvu s MAAE, zakázat skladování jaderného odpadu a příslušného materiálu, uzavřít s MAAE všeobecnou zárukovou smlouvu, nerealizo-vat žádnou formu obchodu s civilním jaderným materiálem s jakýmkoli nejaderným státem, pokud nemá s MAAE uzavřenou všeobecnou zárukovou smlouvu nebo Do-datkový protokol k této smlouvě, zachovávat co nejvyšší úroveň fyzické ochrany ja-derných materiálů a zařízení, zakázat provedení, napomáhání či povzbuzování k ja-kémukoli ozbrojenému útoku na civilní jaderná zařízení v blízkovýchodním regionu a rovněž upřesnit problematiku tranzitu a přepravy.

– Ověřovací a monitorovací prostředky smluvního plnění. Podle autorů studie by se ke splnění tohoto úkolu, který má velký význam pro transparentnost, snížení hroz-by a posilování důvěry, mohlo používat buď ověřování nově zřízenou institucí, např. Blízkovýchodní komisí pro jadernou energii (Commission on Nuclear Energy on the Middle East, CONOME), podobné té, která již existuje v rámci bezjaderné zóny v Af-


73

rice (smlouva z Pelindaby), nebo se spoléhat na existující mezinárodní ověřovací ná-stroje v rámci MAAE, doplněné o požadovaná hlášení.

– Dodatečná opatření, která by, jak je ve smlouvách obvyklé, zahrnovala způso-by řešení sporů, zákaz výhrad smluvních států vůči jakémukoli znění smlouvy a usta-novení týkajících se podpisu, ratifikace, vstupu v platnost a délku smluvního trvání.

– Protokoly. Podobně jako u jiných obdobných smluv o bezjaderných zónách by rovněž součástí této smlouvy měly být protokoly, podepisované pěti deklarovanými jadernými mocnostmi (ČLR, Francie, Rusko, USA a Velká Británie).13

f) Odložení konání konferenceDne 23. 11. 2012 oznámilo Ministerstvo zahraničních věcí USA, že plánovaná prosin-cová konference v Helsinkách se konat nebude. Prohlášení označilo za hlavní příčiny nekonání vývoj situace na Blízkém východě a „skutečnost, že regionální státy nedo-sáhly shody na přijatelných podmínkách pro konání konference“.14 Vzhledem k tomu, že všechny blízkovýchodní arabské státy a Írán s konáním konference souhlasily, dá se předpokládat, že jediným hlavním oponentem se stal Izrael. Nelze současně vylou-čit, že přijetí negativního rozhodnutí ovlivnily v USA a Izraeli rovněž některé vnit-ropolitické důvody. Ve Spojených státech se v té době konaly prezidentské volby, ve kterých čelil demokratický kandidát Barack Obama hlasité kritice republikánů za ne-dostatek podpory izraelské vládě. V izraelských předčasných parlamentních volbách plánovaných na leden 2013 zase premiér Benjamin Netanjahu zejména argumento-val íránským nebezpečím s důrazem na kontroverzní jaderný program této země, což by bylo v rozporu s případnou účastí obou zemí na zmíněné konferenci, jež by měla otevřít cestu k mírovému vývoji v regionu.15

Krátce po uvedeném americkém prohlášení o odložení vydaly obdobná prohlášení další dva kosponzoři svolání konference, tj. Rusko a Velká Británie. Obě země a rov-něž generální tajemník OSN Pan Ki-moon vyzvaly k jejímu konání v roce 2013. Na Přípravném výboru hodnotící konference smlouvy NPT v roce 2013 nicméně ruský představitel vyjádřil znepokojení nad nekonáním konference a uvedl, že RF souhlas k odložení nedala.16

3. POLITIKA OBAMOVY ADMINISTRATIVY NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ

a) Hlavní rysyPo předchozí, převážně silové politice administrativy George Bushe ml., který se mj. orientací na prosazení změn nepohodlných režimů snažil na Blízkém východě ne-


74

úspěšně implantovat západní demokratické hodnoty, se přístup vlády prezidenta Ba-racka Obamy vůči blízkovýchodnímu regionu a nejbližšímu okolí začal lišit. V pro-jevech v tureckém parlamentu v dubnu 2009 a na káhirské univerzitě v červnu téhož roku se prezident Obama distancoval od agendy svého předchůdce. S cílem postup-ného zlepšení pověsti a prestiže USA v muslimských zemích zdůrazňoval americkou ochotu naslouchat, nacházet vzájemné zájmy a respektovat se, a to i v případě nesou-hlasu. Mluvil také o „novém začátku“ vztahů Spojených států se zeměmi Blízkého východu.17

Podle článku předsedy americké Rady pro mezinárodní otázky Richarda N. Hasse, zveřejném ve Foreign Affairs v roce 2013, došla Obamova administrativa asi v po-lovině prvního volebního období údajně k závěru, že vojenské úsilí v Afghánistánu, stejně jako v Iráku, není úspěšné, navíc je velmi nákladné a bez výhledu na zdárný vý-sledek. Po předchozím ukončení bojových akcí v Iráku a stažení hlavních sil do kon-ce roku 2011 bylo proto přijato rozhodnutí o obdobném postupu v Afghánistánu, tj. s ukončením bojových operací a přítomností bojových jednotek pouze do konce roku 2014. Pro USA účast v obou operacích znamenalo zapojení více než dvou milionů příslušníků a příslušnic amerických ozbrojených sil tragické dopady v podobě více než 6000 mrtvých, 40 000 raněných a celkovými přibližnými náklady ve výši 1,5 bil. USD.18 Na straně civilistů bylo jenom v Iráku v době válečného konfliktu zabito pod-le nejnovějších údajů téměř půl milionu Iráčanů.19 V případě ukončení operace v Af-ghánistánu šlo o součást politiky odstoupení od širší vojenské angažovanosti v ob-lastech sousedících s blízkovýchodním regionem, tj. tzv. širším Blízkým východem.

S vypuknutím „arabského jara“ na přelomu 2010 a 2011 se Obamova administra-tiva snažila vyhnout výraznějšímu vojenskému zapojení do těchto událostí. Proto se např. účast USA na alianční operaci vedené Velkou Británií a Francií proti libyjské-mu diktátorovi Muammarovi Kaddáfímu soustředila na provádění omezených letec-kých a raketových úderů ve prospěch protivládních sil a poskytování pomoci při le-teckém tankování, velení a kontrole a zpravodajství aliančním spojencům. Americká politika vůči občanské válce v Sýrii se stala ještě opatrnější, což se zejména proje-vilo v odmítání přímého vojenského zapojení USA na straně protivládních sil, např. odmítnutím vyhlášení bezletové zóny a poskytování zbraní. Nejviditelnějším proje-vem zmíněného postoje bylo odstoupení od deklarovaného použití raketových a le-teckých úderů proti syrským vládním pozicím po zjištění použití chemických zbraní proti odpůrcům Asadova režimu a souhlas s ruským návrhem na stažení chemických zbraní ze země.20 Americká pomoc protiasadovským silám se tak orientovala přede-vším na koordinaci ekonomických a politických sankcí k oslabení vládnoucího režimu a na poskytování politické, zpravodajské, spojovací a ekonomické podpory umírně-ným opozičním silám.21 Do značné míry je tento postoj k etnicko-náboženské pova-


75

ze konfliktu motivován i nejednotností opozičních sil. Protivládní síly tvoří, kromě umírněných sil, řada skupin radikálních džihádistů s mezinárodní účastí, zejména ze sunnitských zemí Perského zálivu, ale i evropských států, a některé přímo se hlásící k al-Káidě. V rámci úsilí o dominanci tyto skupiny často bojují navzájem.

O zájmu USA na zklidnění bezpečnostní situace v regionu svědčí dvě významné iniciativy, na jejichž realizaci se Obamova administrativa soustředila zejména ve dru-hém volebním období. Jde především o diplomatické řešení problematiky íránského jaderného programu, a to ve spolupráci s dalšími členy Rady bezpečnosti OSN a Ně-meckem za unijní koordinace. S tím souvisí také jednoznačné odmítání tlaku ze stra-ny Izraele, Saúdské Arábie a republikánů na vojenské řešení této otázky. Obdobným zájmem je motivována zprostředkovatelská aktivita USA na izraelsko-palestinských jednáních k dosažení trvalého mírového řešení problému vytvořením dvou samostat-ných států (blíže viz pasáže věnované Íránu a Izraeli).

b) Důvody amerického postojeObamova administrativa čelí od začátku prvního volebního období velkému tlaku na snížení federálních výdajů, včetně vojenských. To by mělo vést k snížení poměru za-dlužení k hrubému národnímu produktu a ke zkvalitnění státní infrastruktury a lid-ského kapitálu. Spojené státy potřebují obnovit základy ekonomické síly, které by jim umožnily jednat svobodně bez vnějšího tlaku a zachovat si vedoucí postavení ve světě.22

V prvním volebním období Obamovy administrativy, kdy problematika širšího Blízkého východu dominovala americké zahraniční a vojenské politice, začaly v ame-rických politických kruzích převládat názory požadující přistoupit k jejich úpravě. Kromě výše zmíněných tragických dopadů vojenské angažovanosti v Iráku a v Af-ghánistánu, s enormními finančními náklady a bez záruky pozitivního dopadu na dal-ší vývoj v těchto zemích, se významným důvodem stala snižující se americká ener-getická závislost na blízkovýchodním regionu. Došlo k tomu především v důsledku narůstající soběstačnosti v těžbě plynu z břidlicových zdrojů.23

Nástrojem uvedené úpravy zahraniční a vojenské politiky USA se stalo vyhlášení přesunu amerického zájmu, tzv. rebalancing, do asijské a tichomořské oblasti. Podle Obamova vyjádření z roku 2011 jsou USA „tichomořským státem“ a tento fakt „bude hrát větší a dlouhodobější úlohu při utváření tohoto regionu a jeho budoucnosti“. Dů-raz na tyto skutečnosti odráží Obranná strategická směrnice (Defense Strategic Gui-dance, DSG) Ministerstva obrany USA z ledna 2012, ve které se mj. uvádí, že „ame-rické ekonomické a bezpečnostní zájmy jsou nerozlučně spojeny s vývojem v tomto oblouku, rozkládajícím se od západního Tichomoří a východní Asie k oblasti Indic-kého oceánu a jižní Asie“.24 Pro tuto oblast je typické, že zde existuje několik zemí


76

s největšími a nejrychleji rostoucími ekonomikami, z nichž některé jsou blízkými spo-jenci a přáteli USA, jako např. Japonsko, Jižní Korea, Filipíny, Tchaj-wan, Austrálie a Indie. Nicméně rozhodujícím důvodem se stalo narůstající dominantní postavení ČLR ve světě, doprovázené zvýšenou čínskou asertivností a zastrašováním soused-ních zemí ve vztahu k územním nárokům ve sporných oblastech Jihočínského a Vý-chodočínského moře.25

Po zahájení druhého volebního období Baracka Obamy se trend amerického pře-směrování na asijskou a tichomořskou oblast dále prohloubil. Ve vojenské sféře do-šlo např. k uzavření americko-australské dohody o vytvoření základny pro pravidel-nou rotaci americké námořní pěchoty v počtu cca 2500 osob v australském Darwinu. Součástí amerického úsilí bude rovněž podpora politického a ekonomického rozvoje v chudších zemích regionu a zájem o urychlené sjednání nové obchodní dohody, kon-krétně Trans-tichomořského partnerství.26

Současně se podle Hasse ukazuje, že blízkovýchodní „starý řád“ mizí. Přechod k novému řádu je podle něho v začátcích svého procesu a zatím není jisté, jaký vývoj a kdy bude následovat. Je však zřejmé, že významnou úlohu bude hrát politický islám a nesmiřitelné soupeření mezi šíity a sunnity. Není vyloučeno, že dojde ke změnám některých hranic a že mohou vzniknout nové státy. Hass předpokládá, že uvedený vý-voj budou doprovázet vnitrostátní a mezistátní konflikty;27 uvádí, že „blízkovýchodní oblast již není arénou rozhodné soutěživosti velmocí, jako v době studené války, ani není místem jakékoli větší mocnosti. Je součástí světa, ve které místní reality mohou a často omezují použití vojenské síly, ekonomických sankcí a diplomacie.“ Případ Írá-nu a jeho jaderného programu však ukazuje, že mezi touto šíitskou nearabskou zemí a feudálním sunnitským režimem autokratické Saúdské Arábie existuje silná rivalita o rozhodující vliv v tomto regionu.

Za této situace si Spojené státy zřejmě nadále zachovají v regionu možnost prosa-zovat důležité a v některých případech životní zájmy, včetně závazku vůči bezpeč-nosti Izraele, potlačování terorismu a zabraňování šíření JZ, stejně tak jako zabezpe-čení přístupu k regionálním energetickým zdrojům.28

4. ÍRÁNSKÝ JADERNÝ PROGRAM

a) ÚvodÍránský jaderný program vytváří, zejména v posledních letech, jednu z nejsledovaněj-ších mezinárodních bezpečnostních krizí a vážný jaderně-proliferační problém, přesa-hující regionální rámec. V průběhu inspekčních kontrol íránského jaderného progra-mu MAAE získala přesvědčení o snaze íránské strany ukrývat některé části jaderného


77

programu a příslušná zařízení před inspektory této organizace. Přes opakované tvrze-ní íránského vedení o mírovém charakteru jaderného programu se tak vytvářelo po-dezření, i když jednoznačně neprokázané, že íránský jaderně-obohacovací program má, kromě mírového, rovněž vojenský účel, podobně jako to bylo v případě Iráku, Li-bye a KLDR. Následovalo přijetí několika sankčních rezolucí RB OSN a samostatná sankční opatření, vyhlašovaná iniciativně zejména USA a EU.

Dlouhodobé diplomatické úsilí při jednání s Íránem, probíhající ve formátu P5 (pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN) a Německa při koordinačním úsilí EU, pro kte-ré se v roce 2013 vytvořilo příznivější klima, a dále několikaleté tvrdé protiíránské sankce vyústily v listopadu 2013 v Ženevě v nadějný úspěch. Jednající strany uzavře-ly prozatímní dohodu s názvem Společný akční plán (Joint Plan of Action), ke které nepochybně přispělo i zvolení íránského umírněného duchovního Hasana Rúháního prezidentem země. Jmenovaný v prezidentských volbách v červnu 2013 vystřídal ve funkci radikálního a konfrontačního Mahmúda Ahmadínežáda. Určitou úlohu mohla rovněž sehrát nepřímá americká a otevřená izraelská hrozba použití síly po překročení hranice přechodu íránského jaderného mírového programu na vojenský. Po úspěšném plnění prozatímní dohody by měla začít jednání o trvalé všeobecné dohodě.

Ve vztahu k hlavním kontrolně-zbrojním a odzbrojovacím smlouvám týkajících se zbraní hromadného ničení, je země členem Smlouvy o nešíření jaderných zbra-ní, Úmluvy o zákazu chemických zbraní a Úmluvy o zákazu biologických (bakterio-logických) a toxinových zbraní. Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, která dosud nevstoupila v platnost, země podepsala, ale zatím neratifikovala (viz Pří-loha 10).

Podle smlouvy NPT má každá smluvní strana právo uskutečňovat mírový jaderný program a povinnost plnit a respektovat ověřovací, tzv. zárukový systém, realizovaný MAAE. Írán s ní podepsal uvedenou Zárukovou dohodu 19. 6. 1973, na jejímž zákla-dě umožňuje provedení kontrol inspektory této organizace. 18. 12. 2003 země rovněž podepsala, avšak dosud neratifikovala tzv. Dodatkový protokol k Zárukové dohodě, předpokládající intenzivnější kontroly, včetně neohlášených inspekcí.29

b) Stručná historie vývojeV květnu 1951 předseda íránské vlády Muhammad Mossadek zestátnil britskou rop-nou společnost a o dva roky později byla s pomocí USA a Velké Británie jeho vláda svržena.30 Po vynuceném krátkém exilu se tak k moci opět mohl vrátit prozápadně ori-entovaný šáh Muhammad Reza Pahlaví. V rámci úsilí o získání blízkovýchodní domi-nance téměř osmdesátimiliónové země začal šáh od šedesátých let mj. jednat s hlav-ními dodavateli jaderných technologií, tj. s USA, Německem a Francií, o spolupráci na ambiciózním projektu výstavby asi dvanácti jaderných zařízení a jaderně-palivové-


78

ho cyklu. V případě dodávek jaderně-palivových technologií se jednalo také o zajiš-tění přepracovávacího procesu vyhořelého paliva, sloužícího k výrobě plutonia, vyu-žitelného mj. i k výrobě JZ. Hlavním důvodem orientace na jadernou energetiku byla údajně snaha o zachování významných vlastních naftových zdrojů pro petrochemic-ké využití, namísto paliva, v budoucím období.31 V šedesátých letech také americká společnost General Atomics of San Diego vybudovala v Íránu malý výzkumný jader-ný reaktor (Tehran Research Reactor, TRR), ve kterém byl v té době jako palivo po-užíván vysoce obohacený uran (HEU).32 S pomocí Německa začal Írán rovněž budo-vat v Búšehru u pobřeží Perského zálivu jadernou elektrárnu.

O vlastní obohacování uranu íránskému vedení tehdy nešlo, protože v té době bylo technicky velmi náročné. Šáhovy případné úmysly rozšířit národní jaderný program kromě mírového, rovněž o vojenské využití, se podle Pellauda, i přes některé názna-ky, jednoznačně neprokázaly.33

Výše zmíněný grandiózní plán rozsáhlé výstavby jaderných zařízení byl dočasně zastaven v důsledku všelidové revoluce v roce 1979, která svrhla monarchii šáha Pa-hlavího. Císařství vystřídala teokratická Islámská republika Írán, v čele s ájatolláhem Rúholláhem Chomejním. Z jaderného programu zůstaly dva částečně zkompletova-né bloky jaderné elektrárny v přístavním městě Búšehru, asi dvanáct výzkumných za-řízení, 350 tun oxidu uranu získaného z Namibie a tisíce vědců, inženýrů a techniků, vyškolených v USA a v Evropě. Nové íránské vedení tehdy neprojevovalo eminent-ní zájem o pokračování jaderného programu.34

Na přijetí rozhodnutí íránského vedení pokračovat v budování jaderného programu měla zřejmý vliv irácko-íránská válka, vyvolaná Irákem v letech 1980–1988. Ozbro-jený konflikt, v jehož průběhu Irák použil i chemické zbraně, skončil tragickou bi-lancí několika set tisíc mrtvých a zraněných na obou stranách. Irák měl tehdy vojen-skou podporu jak Západu, tak tehdejšího sovětského bloku. V polovině osmdesátých let Írán také pravděpodobně získal informace o iráckém jaderném vojenském progra-mu. Tato skutečnost byla zřejmě hlavním důvodem pro zahájení íránského jaderně zbrojního programu s pomocí nákupů technického vybavení na mezinárodním čer-ném trhu. Nákupy probíhaly zejména v rámci mezinárodní překupnické sítě organizo-vané pákistánským jaderným fyzikem Abdulem Kádirem Chánem, tzv. otcem pákis-tánské jaderné bomby.35

Vzhledem k tomu, že Írán se stal členem smlouvy NPT již v roce 1972 a v červnu 1973 podepsal Všeobecnou zárukovou dohodu s MAAE, byla jeho jaderná zařízení pod inspekční kontrolou této organizace. Nelegální jaderně zbrojní program tak pro-bíhal v přísném utajení. V průběhu osmdesátých let se Írán snažil získat ze zahraničí všechny druhy jaderných technologií, včetně velkých reaktorů na těžkou vodu a od-


79

středivek na obohacování uranu. V devadesátých letech Írán zahájil s ruskou pomocí dostavbu jaderné elektrárny v Búšehru.36

V téže době Írán podle čínských dokumentů postavil závod na přepracování uranu v Isfahánu. Satelitní snímky a informace získané od opoziční protivládní skupiny Ná-rodní rada odporu z roku 2002 také prokázaly existenci nedeklarovaného obohacova-cího zařízení v Natanzu a dále těžkovodní separační objekt s přidruženou výstavbou těžkovodního jaderného reaktoru v Araku. Všechny tyto íránské aktivity, deklarova-né MAAE až dodatečně, zejména možnost získávání plutonia budoucím přepracová-ním vyhořelého paliva z reaktoru v Araku, vyvolaly znepokojení této monitorovací organizace a mezinárodního společenství, které začalo považovat íránský jaderný pro-gram za rostoucí bezpečnostní hrozbu.37

Na jaře roku 2003 došlo v důsledku americko-britské invaze tzv. koalice ochotných do Iráku k pádu Saddámova režimu. Bezpečnostní hrozbu pro Írán však představova-ly jednotky USA, jež byly v důsledku irácké okupace rozmístěny v íránském soused-ství. Ať již byla další motivace íránského vedení jakákoli, jisté je, že režim v roce 2003 přehodnotil strategickou situaci. Zahájil jednání s evropskými státy, zejména s Fran-cií, Německem a Velkou Británií, protože americko-íránské kontakty byly od okupa-ce amerického velvyslanectví v roce 1979 a zadržování amerických rukojmí v jeho budově přerušeny. Írán také dobrovolně pozastavil obohacování uranu a přistoupil na provádění velmi důkladných a předem neohlášených inspekcí svých jaderných zaří-zení podle Dodatkového protokolu k zárukovým dohodám MAAE. Na podporu opa-kovaného tvrzení íránských představitelů o jednoznačně mírovém zaměření jaderného programu země, měl ájatolláh Alí Chameneí vyhlásit v roce 2004 tzv. fatvu, tj. nábo-žensko-právní výnos, který konstatoval, že výroba, vlastnictví a použití JZ odporuje učení islámu.38 Tehdejší pokusy íránského vedení o navázání kontaktů s USA Busho-va administrativa odmítala.39 V roce 2005 Írán umožnil, nad rámec svých smluvních povinností podle smlouvy NPT a Všeobecné zárukové dohody s MAAE, inspekč-ní návštěvu ve vojenském objektu v Parčinu, kde však nebyly získány žádné důkazy o nelegální aktivitě.40

Po zvolení bývalého člena íránských Revolučních gard Mahmúda Ahmadínežáda novým prezidentem v roce 2005, obnovil Írán, s pomocí odstředivkového systému, obohacovací aktivity a v únoru 2006 zastavil dobrovolné dočasné plnění závazků vy-plývajících z Dodatkového protokolu. Nicméně koncem roku 2006 byla Bushova ad-ministrativa již vstřícnější k možnosti navázání prvních kontaktů s Íránem, což však zmařilo svými obstrukcemi tehdejší íránské vedení.41

V prosinci 2006 byla proto rezolucí č. 1737 RB OSN přijata první sada sankcí, která byla zaměřena na blokování íránského dovozu a vývozu „citlivého jaderného materiá-lu a zařízení“. Šlo zejména o materiály tzv. dvojího použití, tj. využitelné v jaderném


80

mírovém, ale i vojenském programu. Další sankční opatření, jež se tentokrát orien-tovala na zmrazení majetku vybraných osob a institucí, schválila RB OSN v březnu 2007 rezolucí č. 1747. V březnu roku 2008 vyzývala rezoluce RB OSN č. 1803 ke kontrole činnosti íránských bank k zabránění jejich zapojení do finančních aktivit sou-visejících s jaderným programem.42 Kromě sankčního postihu byly k oslabení íránské-ho jaderného programu využívány i některé utajované aktivity. Začaly se množit tero-ristické útoky proti íránským jaderným expertům, docházelo k záhadným nehodám, nevysvětleným leteckým haváriím a výbuchům na íránských vojenských základnách, za jejichž viníky íránské vedení označovalo izraelskou tajnou službu Mosad. K dočas-nému narušení činnosti odstředivkového systému napomohlo nasazení počítačového viru Stuxnet, údajně vytvořeného v americko-izraelské spolupráci.43

K zvýšenému zájmu USA o navázání kontaktů s Íránem došlo až po zvolení Barac-ka Obamy prezidentem koncem roku 2008. USA tehdy již také přestaly trvat na nerea-listickém a smlouvě NPT odporujícím úplném zastavení obohacovacího procesu, jako podmínky pro obnovení jednání. Iránské vedení však na tento vstřícný posun nerea-govalo a koncem roku 2009 provokativně zvýšilo obohacování uranu v zařízení v Na-tanzu z 5 % na 20 %. (Poznámka autora: pro využití v JZ je nutné mít k dispozici uran obohacený na 90 %.) Potřebu zvýšeného obohacení uranu íránské vedení obhajovalo potřebou získání paliva pro teheránský výzkumný jaderný reaktor TRR, využívaný pro zdravotnické účely (viz Příloha 11). V červnu 2010 proto došlo k posílení proti-íránského sankčního režimu přijetím rezoluce RB OSN č. 1929, kterou tehdy podpo-řily i Rusko a ČLR.44 V červenci 2010 rovněž EU rozhodla o zesílení ekonomických sankcí orientovaných na klíčová odvětví íránské ekonomiky. Přibližně v té době také rozhodlo vedení Spojených arabských emirátů zastavit Íránu operace na černém trhu v Dubaji, tradičním „supermarketu“ pro íránské jaderné nákupčí.45

V roce 2012 došlo na základě íránského pozvání k obnovení jednání P5+1 (pěti stálých členů RB OSN a Německa) s Íránem, za zprostředkování EU, což začalo vy-tvářet určitou naději na pozitivní řešení problému. Na těchto jednáních Írán potvrdil ochotu vzdát se obohacování uranu na úroveň 20 % za podmínky předchozího odvo-lání všech sankčních opatření. V dubnu téhož roku také nejvyšší náboženský vůdce země ájatolláh Chameneí zopakoval nábožensko-právní výnos (fatvu) z roku 2004, kterým se jednoznačně vymezoval proti získání JZ, protože jejich výroba, vlastnictví a použití odporují učení islámu.46

Tvrdá sankční opatření zejména USA a EU, zaměřená cíleně na klíčové prvky írán-ské ekonomiky a financí, vedla k poklesu výkonnosti íránského hospodářství, zvýšení inflace a k nárůstu nespokojenosti širokých vrstev íránského obyvatelstva. V červnu 2013 se v zemi uskutečnily přímé prezidentské volby, ve kterých jednoznačně zvítě-zil umírněný duchovní Hasan Rúhání. Jmenovaný ve funkci vystřídal populistického


81

a konfrontačního M. Ahmadínežáda s jeho nepřátelskými, zejména protiizraelskými postoji, např. zpochybňujícími existenci holokaustu. Výměna v prezidentské funk-ci pozitivně přispěla k vytvoření příznivých podmínek pro řešení celého problému.

Ve dnech 21.–25. 11. 2013 se v Ženevě na úrovni ministrů zahraničních věcí usku-tečnila jednání s Íránem, ve zmíněném formátu P5+1. V závěru se schůzky zúčastnila také zástupkyně EU pro zahraniční politiku Catherine Ashtonová, jež jednání s Íránem koordinovala. Výsledkem setkání bylo dosažení kompromisní shody na základních prvcích šestiměsíční prozatímní dohody s názvem Společný akční plán (Joint Plan of Action, JPA).47 Její text byl s konečnou platností dokončen 12. 1. 2014 a ujednání tak vstoupilo v platnost 20. 1. 2014. Dokument by měl být do ledna 2015 nahrazen, v pří-padě úspěšného plnění, všeobecnou dohodou, dlouhodobě upravující podmínky írán-ského mírového jaderného programu. V souladu s ní by také zřejmě došlo k úplnému skončení sankčních omezení a k normalizaci postavení Íránu v rámci mezinárodního společenství.48 Írán rovněž uzavřel bilaterální dohodu s MAAE, v níž se zavázal, jako projev dobré vůle, umožnit některé inspekční návštěvy nad rámec svých smluvních povinností, vyplývajících ze smlouvy NPT, orientovaných výlučně na jaderná zaříze-ní. Patří mezi ně např. inspekční návštěva v uranovém dole v Gchine a v budovaném těžkovodním separačním objektu v Araku, který se neřadí mezi jaderná zařízení.49

c) Společný akční plánProzatímní dohoda obsahovala preambulární část, prvky tzv. prvního kroku, stanovící íránská dobrovolná opatření a reciproční opatření ze strany USA a EU, a v závěrečné pasáži vyjmenované prvky tzv. konečného kroku všeobecného řešení, tj. předpokláda-nou strukturu dlouhodobé dohody.

Preambulární část zmiňovala cíl výše uvedených jednání, tj. dosáhnout vzájemně dohodnuté dlouhodobé všeobecné řešení, které by zaručovalo, že íránský jaderný pro-gram bude výlučně mírový. Írán v preambuli opět potvrdil, že za žádných okolností nebude vyvíjet žádné JZ. Toto všeobecné řešení by mělo Íránu umožnit plné využi-tí jeho práva na využívání jaderné energie pro mírové účely v souladu s příslušnými články smlouvy. Všeobecné řešení by zahrnovalo vzájemně definovaný obohacova-cí program s praktickým omezením a transparentními opatřeními k zajištění jeho mírového zaměření. Součástí všeobecného řešení bude rovněž reciproční postupný proces, který povede k všeobecnému odstranění sankcí RB OSN, stejně tak jako mno-hostranných a národních sankcí. Preambule rovněž konstatovala, že bude vytvořena Společná komise (Joint Commission) složená ze zástupců obou jednajících stran, je-jímž úkolem bude „monitorovat plnění časově nejbližších opatření a všeobecné řeše-ní v dobré víře“.

Prvky tzv. prvního kroku tvořila následující dobrovolná opatření jednajících stran.


82

Írán:– z existujícího množství uranu obohaceného na 20 % si ponechá polovinu těchto

zásob pro zpracování paliva pro teheránský výzkumný reaktor TTR. Zbývající množ-ství zředí na 5 %;

– po dobu 6 měsíců nebude obohacovat uran nad 5 %;– nebude provádět další aktivity na jaderně-obohacovacím palivovém zařízení

v Natanzu, Fordou nebo na reaktoru v Araku;– po zahájení připravenosti upravující linky pro přepracování uranu z 20 % na 5 %

bude tato úpravu uskutečněna během šestiměsíčního období;– pro obohacování nebude postaveno žádné nové zařízení;– země bude pokračovat ve výzkumné a vývojové činnosti v souladu se záruko-

vým systémem, včetně současné obohacovací výzkumné a vývojové činnosti, která není navržena pro shromažďování obohaceného uranu;

– nebude provádět přepracování vyhořelého paliva, nebo výstavbu zařízení umož-ňující tuto činnost;

– umožní zvýšené monitorování, včetně poskytování příslušných informací organi-zaci MAAE a zajistí přístup inspektorů na požadovaná zařízení a místa.

E3/EU+3:– přeruší úsilí o další snížení prodejů íránské ropy a umožní vrácení dohodnutého

množství příjmu zadržovaného v zahraničí. Na tyto prodeje ropy EU a USA pozasta-ví sankce vztahující se k pojišťovacím a přepravním službám;

– odloží americké a unijní sankce na íránské petrochemické vývozy a dále na zla-to a drahé kovy;

– zastaví americké sankce na íránský automobilový průmysl a přidružené služby;– udělí souhlas se zásobováním a instalací v Íránu náhradních součástek pro bez-

pečnost íránského civilního letového provozu;– nepředloží žádné nové sankce RB OSN se vztahem k íránskému jadernému pro-

gramu;– nepředloží nové unijní sankce;– americká administrativa, jednající konzistentně s příslušnou úlohou prezidenta

a Kongresu, se zdrží předložení nových protiíránských sankcí;– vytvoří finanční kanál pro usnadnění humanitárního obchodu, včetně potravino-

vých a zdravotních dodávek, pro íránské domácí potřeby, s použitím íránských rop-ných příjmů zadržovaných v zahraničí;

– zvýší unijní autorizační stropy pro transakce s nesankcionovaným obchodem na dohodnutou výši.


83

Prvky tzv. konečného kroku všeobecného řešení. Konečný krok všeobecného řeše-ní, kterým smluvní strany hodlají uzavřít jednání a zahájit plnění do jednoho roku při-jetí tohoto dokumentu, by měl zahrnovat:

– sjednanou délku dlouhodobého plnění;– soulad s právy a povinnostmi smluvních stran NPT a Zárukových dohod MAAE;– ukončení všech sankcí RB OSN a rovněž mnohostranných a národních sankčních

opatření, včetně kroků umožňujících přístup v oblastech obchodu, technologií, finan-cí a energie, a to podle dohodnutého plánu;

– vzájemně definovaný obohacovací program s dohodnutými parametry v soula-du s praktickými potřebami, s dohodnutými limity rozsahu a úrovně obohacovacích činností a prováděcí kapacity, dále sklady obohaceného uranu na dojednané období;

– úplné vyřešení obav týkajících se reaktoru v Araku, včetně přepracovávání vyho-řelého paliva nebo výstavby zařízení umožňující tuto činnost;

– úplnou realizace dohodnutých transparentních opatření a zvýšené monitorování, včetně ratifikace a plnění Dodatkového protokolu, odpovídající příslušným úlohám prezidenta a íránského parlamentu (madžlisu);

– mezinárodní mírovou jadernou spolupráci, včetně získání moderní lehkovodní elektrárny a výzkumných reaktorů s příslušným zařízením a dále dodávky moderní-ho jaderného paliva a dohodnutou výzkumnou a vývojovou činnost.

Dokument závěrem konstatuje, že po úspěšném plnění konečného kroku všeobec-ného řešení po celou dobu trvání se bude na íránský jaderný program pohlížet stejným způsobem, jako na kterýkoli jaderný program nejaderného členského státu smlouvy NPT.50 Pro srovnání jde např. o Brazílii, Argentinu a Japonsko, jež také mají vysoce rozvinutý mírový jaderně-palivový cyklus.

d) Hlavní kritici prozatímní dohodyMezi hlavní kritiky dosažení prozatímní dohody se řadil zejména Izrael. Předseda vlády Benjamin Netanjahu např. charakterizoval dokument jako „historickou chybu“ a dokonce ho přirovnával, v rozporu s odlišným historickým kontextem, k mnichov-ské dohodě z roku 1938.51 Velkým odpůrcem se dále stala Saúdská Arábie (blíže viz pasáž věnovaná americko-saúdským vztahům) a většina republikánských kongresma-nů, včetně části proizraelských představitelů Demokratické strany. Američtí odpůrci se dokonce pokoušeli prosadit předložení návrhu dalších sankčních opatření pro při-jetí Kongresem USA. Tento krok by však byl v rozporu se zněním dohody a vedl by k vážnému oslabení důvěryhodnosti Spojených států jako smluvního partnera. Zmí-něný pokus jednoznačně odmítl prezident Obama, který své odhodlání vetovat jeho přijetí opět potvrdil v projevu O stavu Unie v lednu 2014.52


84

Obezřetné stanovisko k dohodě vyjadřovali představitelé íránských konzervativ-ních kruhů, především z vedení Revolučních gard.53 Skepticky se k vyhlídkám další-ho jednání stavěl rovněž nejvyšší vůdce země ájatolláh Chameneí.54

e) Další vývoj jednáníPodle zprávy MAAE z 20. 1. 2014 Írán již přestal obohacovat uran nad 5 % ve zmí-něných jaderných zařízeních a začal s neutralizací zásob obohaceného uranu na 20 %. Začátkem února také íránští činitelé vyjádřili ochotu, bez bližšího upřesnění, upra-vit stavební plány další výstavby těžkovodního reaktoru v Araku tak, aby uspokojili znepokojení Západu z možnosti výroby plutonia v tomto zařízení přepracováním vy-hořelého paliva. Přepracovací zařízení však Írán k dispozici nemá.55 Na základě zmí-něných skutečností EU a USA již zmírnily, v souladu s prozatímní dohodou, sankč-ní opatření, což Íránu umožnilo přístup k 4,2 mld. USD z celkové výše cca 100 mld. USD, zmrazených v zahraničních bankách.

Dne 18. 2. 2014 byly ve Vídni zahájeny rozhovory zainteresovaných stran o dlou-hodobé všeobecné dohodě. Obě strany hodlaly jednání dokončit do 20. 7. 2014, kdy také skončila platnost prozatímní dohody. V tomto prvním třídenním kole měly být na programu především organizační otázky. Další kola jednání se již zaměří zejména na stanovení úrovně íránského obohacování uranu, další osud obohacovacího závo-du ve Fordou, vybudovaného v horském podzemí, dále budoucnost nedokončené vý-stavby reaktoru na těžkou vodu v Araku, který může produkovat plutonium, a stupeň íránské ochoty umožnit inspektorům MAAE navštívit všechna místa v parčinském vojenském objektu, podezřelá z provádění zkoušek jaderné rozbušky. Dá se předpo-kládat, že konečná dohoda umožní Íránu pokračovat v obohacování, avšak do určité úrovně, zajišťující výlučně mírové využívání jaderného programu při striktním mo-nitorování. Předmětem rozhovorů bude také zřejmě počet íránských odstředivek.56

Jednání s Íránem o dlouhodobé všeobecné dohodě mělo být skončeno do 20. 7. 2014, kdy končila platnost prozatímní dohody. Nicméně dohoda obsahuje klauzuli umožňu-jící prodloužení jednání o dalších šest měsíců.57 V poslední době se hovořilo o ukon-čení jednání k 24. 11. 2014.

5. IZRAELSKÝ JADERNÝ VOJENSKÝ PROGRAM

a) ÚvodIzrael patří mezi devět zemí, které vlastní JZ. Kromě pěti stálých členů Rady bezpeč-nosti OSN (ČLR, Francie, RF, USA a Velká Británie), tzv. deklarovaných jaderných mocností a současně členských zemí smlouvy NPT, jde rovněž, kromě Izraele, o In-


85

dii, Pákistán a KLDR, které však smluvními státy NPT nejsou (viz Příloha 13). V re-gionu Blízkého východu je Izrael jediným státem, jenž vyvinul a vlastní JZ. Přitom provádí politiku dvojznačnosti (ambiguity) a mlžení (opacity), tj. ani nepotvrzuje, ani nevyvrací toto tvrzení.

Ze svých dvou jaderných středisek (Sorek a Dimona) Izrael uzavřel smlouvu o bez-pečnostních zárukách s MAAE pouze na Jaderné výzkumné středisko Sorek (So-req Nuclear Research Centre, SNRC), jež spravuje Izraelská komise pro atomovou energii (Israel Atomic Energy Commission, IAEC). Reaktor Izraeli dodaly Spo-jené státy na základě dohody z roku 1954, v rámci programu prezidenta Dwigh-ta Eisenhowera „Atomy pro mír“. Zařízení je v operačním použití od června 1960 a nemůže vyrábět plutonium využitelné pro JZ. Jeho součástí jsou skladovací za-řízení uranu, dále objekty na skladování těžké vody a příslušného materiálu, kte-ré rovněž podléhají zárukovému systému MAAE. Kontroverzní Negevské jader-né výzkumné středisko (Negev Nuclear Research Center, NNRC), jež se nachází u městečka Dimona v Negevské poušti, zárukovému systému MAAE nepodléhá58 (viz Příloha 12).

b) Důvody vznikuPodle izraelského historika a analytika Avnera Cohena zahájil předseda vlády Izrae-le Ben Gurion jaderný projekt během první dekády existence izraelského státu. Stalo se tak v květnu 1948, v souvislosti s výsledky ozbrojeného boje za nezávislost. Mezi hlavní důvody přijetí Ben Gurionova rozhodnutí patřily trauma holokaustu, předsta-vující nejsilnější ospravedlnění existence Izraele jako židovského státu, dále zájem o přežití státu po skončení války za nezávislost a obava z toho, že vzhledem ke geo-grafické a demografické situaci země by se Izrael stěží ubránil konvenčními silami proti panarabské válečné koalici. Pouhé spoléhání na vědu a technologie mohlo Iz-raeli kompenzovat geopolitické nevýhody a překonat jeho slabiny ve vztahu k po-čtu obyvatelstva, velikosti země a zdrojů. Jak uvádí Cohen, „pro malý národ, vzniklý z popela holokaustu, obklopený sousedními arabskými státy usilujícími o jeho zniče-ní a bez existence bezpečnostní aliance s některou z velmocí, se tak přijetí zmíněné-ho rozhodnutí jevilo v té době jako nejracionálnější východisko“.59

c) Stručný průběh budováníNa základě dohody z roku 1953 začal Izrael v oblasti jaderného výkumu a vývoje spolupracovat s Francií, která od roku 1952 v utajení budovala první francouzské za-řízení na výrobu plutonia v Marcoule. Pro francouzské úsilí vybudovat národní vo-jenský jaderný program byly v té době velkým přínosem počítačové znalosti izrael-ských expertů.


86

V souvislosti s neúspěšnou britsko-francouzsko-izraelskou ozbrojenou akcí v roce 1956 proti Egyptu, po znárodnění Suezského průplavu prezidentem Gamálem Abda-lem Násirem a vynuceném podpisu příměří, došlo v důsledku rozhodného meziná-rodního tlaku ke stažení všech invazních jednotek z egyptského území.60 Souhlas se stažením svých jednotek ze Sinajského poloostrova a s rozmístěním mírových jed-notek OSN v této oblasti, společně se zintenzivněním úsilí Francie o vybudování ja-derného arzenálu (fr. force de frappe), Izrael využil k získání významné francouzské pomoci. Šlo o dodávku těžkovodního reaktoru El-102 a výstavbu podzemního pře-pracovávacího závodu na výrobu plutonia v osadě Dimona v Negevské poušti, jižně od Berševy.61 Výstavba probíhala v přísném utajení a Izrael se v rámci francouzsko--izraelské dohody zavázal využívat plutonium výhradně pro mírové účely. V šedesá-tých letech poskytla pomoc Izraeli rovněž Velká Británie utajeným prodejem dvace-ti tun těžké vody, původem z Norska, a malého množství plutonia, což významným způsobem urychlilo budování vojenského jaderného programu.62

Po zvolení Charlese de Gaulle prezidentem v roce 1958 došlo oficiálně k ukončení francouzsko-izraelské jaderné spolupráce. Přes formální převzetí výstavby jaderné-ho zařízení v Dimoně Izraelem však francouzští kontraktoři ve své práci pokračova-li a zařízení dokončili v roce 1965. O pět let dříve seznámil tehdejší předseda vlády Ben Gurion izraelský parlament (Kneset) s existencí jaderného zařízení v Dimoně, je-hož reaktor označil za výzkumný, předurčený k zavlažování Negevské pouště a dal-ším mírovým účelům. USA, jež zejména v době Kennedyho prezidentství prosazova-ly politiku jaderného nešíření, naléhaly na izraelskou vládu, aby umožnila v Dimoně inspekční kontroly MAAE, což izraelská vláda odmítala s poukazem na mírový cha-rakter budovaného objektu. Na naléhání Kennedyho administrativy však tyto kontro-ly následně americkým inspektorům umožnila, utajované prostory jim však nezpří-stupnila.63

Jaderné zařízení v Dimoně začalo plný provoz v roce 1968, kdy bylo schopné vy-robit pět jaderných hlavic různých typů ročně. Do roku 1971 měl Izrael k dispozici, jako nosiče JZ, řízené střely Jericho I, letouny F-4 a těžké dělostřelectvo. Po utlume-ní jaderné spolupráce s Francií se Izrael v této oblasti začal orientovat na Jihoafric-kou republiku, která rovněž tajně usilovala o výrobu JZ. V září 1979 americký satelit VELA zaznamenal výbuch v jižní části Indického oceánu, jenž měl charakteristické znaky jaderné zkoušky. Výbuch byl vyhodnocen jako možná společná jaderná zkouš-ka Jihoafrické republiky a Izraele, pravděpodobně jaderného dělostřeleckého náboje o nízké síle. Carterova administrativa, pouhý měsíc od prezidentských voleb a upro-střed delikátních mírových jednání mezi Izraelem a Egyptem, nevěnovala těmto po-znatkům odpovídající pozornost.64


87

Až do roku 1986 nebyla zveřejněna informace o existenci Dimony a potvrzení, že tam Izrael vyráběl stovky JZ. 5. 9. 1986 publikoval britský deník The Sunday Ti-mes interview s Mordechajem Vanunuem, uprchlým technikem pracujícím v Dimoně v letech 1977–1985. Vanunu tvrdil, že v Dimoně bylo vyrobeno přes 200 jaderných hlavic, včetně neutronových bomb o nízké výbušnosti. Žádné významnější americké sdělovací prostředky o této výpovědi neinformovaly. Brzy po zveřejnění interview iz-raelská tajná služba Mosad uprchlíka unesla zpět do Izraele, kde byl odsouzen k osm-nácti letům vězení.65

V roce 1988 Izrael vypustil na oběžnou dráhu země několik zpravodajských sate-litů pomocí třístupňových raket Šavit, jež byly odvozeny od řízených střel Jericho II. Tím se Izrael přiblížil ke kapacitě mezikontinentálních balistických řízených střel (In-tercontinental Ballistic Missiles, ICBMs) a ukončil tak spoléhání na cílové satelitní informace USA.66

Prestižní Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum otázek míru (Stockholm In-ternational Peace Research Institute, SIPRI) v tiskové zprávě z 16. 6. 2014, věnované počtům JZ ve světě, mj. uvedl, že k lednu 2014 mohl mít Izrael, podobně jako v před-chozích čtyřech letech, celkově asi 80 ks JZ (viz Příloha 13).67 Podle údajů z ročenky SIPRI (2013) by Izrael pro 50 ks těchto zbraní mohl využívat jako nosiče balistické řízené střely středního dosahu Jericho II přizpůsobené pro silniční a železniční pře-pravu (předpokládaný dolet 1500–1800 km), zbývajících 30 ks využívat jako jader-né bomby pro letouny F.16A/B/C/D/I Falcon. Podle některých spekulací z roku 2012 mohl Izrael vyzbrojit čtyři v Německu zakoupené ponorky (typ 800 třídy Dolphin na dieselelektrický pohon) řízenými střelami s plochou dráhou letu, vybavené jaderný-mi hlavicemi. Toto tvrzení však Izrael stále popírá. Další dvě ponorky by měl Izrael z Německa obdržet v letech 2013 a 2017. Jak uvádí výše uvedená ročenka, z nestra-tegických JZ by Izrael také mohl mít ve výzbroji jaderné dělostřelecké náboje a ato-movou demoliční munici.68

Odhaduje se, že Izrael mohl vyrobit cca 840 kg plutonia a že vlastní přibližně 300 kg vysoce obohaceného uranu, využitelných pro výrobu JZ. Podle analytičky Merev Datanové se „modernizace JZ vztahuje k modernizaci činností bezpečnostního sekto-ru obecně, včetně zkvalitňování vojenské a vesmírné technologie“. Ve vztahu ke kon-trolně-zbrojním a odzbrojovacím smlouvám a úmluvám, týkajícím se zbraní hromad-ného ničení, země nepodepsala a ani neratifikovala smlouvu NPT a podepsala, avšak neratifikovala smlouvu CTBT a úmluvy zakazující chemické a biologické zbraně (viz Příloha 10). Je však účastníkem různých dohod se vztahem k nešíření.69


88

d) Politika dvojznačnosti a mlženíKromě Izraele, všechny ostatní jaderné země otevřeně přiznaly existenci svých JZ a veřejně demonstrovaly své jaderné kapacity. Dnes, více než čtyřicet let od doby se-stavení první izraelské JZ, Izrael nadále zachovává o svých JZ mlčenlivost a všechny zprávy před svou veřejností utajuje. Maximálně se odvolává v této oblasti na zahra-niční zdroje a uznává, že má dvě výzkumná jaderná střediska, jedno v Soreku a druhé v Dimoně, přičemž to druhé není předmětem mezinárodního zárukového systému, tj. není k dispozici pro kontroly prováděné inspektory MAAE. Zmíněný zákaz je podle A. Cohena striktně vynucován izraelskou vojenskou cenzurou, která zakazuje jakou-koli zmínku v izraelských sdělovacích prostředcích o vlastnictví JZ.70

USA a tabu o izraelském vojenském jaderném programuTabu ve vztahu k domácí veřejnosti a výjimečnost vůči zahraničí jsou dva neoddělitel-né komponenty nepsané a utajované dohody uzavřené mezi prezidentem Richardem Nixonem a izraelskou předsedkyní vlády Goldou Meierovou v roce 1969. V průbě-hu jednání Meierová sdělila, že země nemůže podepsat smlouvu NPT, protože by tak musela odhalit vlastnictví JZ. Tehdy USA již věděly, že Izrael JZ má, a tak jim stačil z izraelské strany příslib, že země bude nadále provádět politiku mlžení a dvojznač-nosti, a v důsledku této linie veřejně neuskuteční jadernou zkoušku. Z uvedeného dů-vodu také USA ukončily své inspekce v Dimoně, přestaly naléhat na členství Izraele ve smlouvě NPT a vzaly na vědomí fakt vlastnictví JZ Izraelem.71

Mlčení o izraelském vojenském jaderném programu se začalo projevovat rovněž v zahraniční politice USA a trvá do dnešních dnů. Ani jedna z vlád obou zemí oficiál-ně neuznala existenci zmíněné dohody a obě jsou stále formálně zavázány politice ne-uznávání a utajenosti v této otázce. Dohoda tak vyjmula izraelské JZ z neproliferační politiky USA po dobu „neviditelnosti“ těchto zbraní, tj. respektování izraelské politi-ky mlžení a dvojznačnosti. Vztahy USA k Izraeli jsou kvalitativně odlišné než např. vůči Japonsku a Jižní Koreji, jež se mohou v současné době cítit vojensky ohroženy ze strany KLDR a ČLR a současně mají dostatečné kapacity k vlastní výrobě JZ. S tě-mito zeměmi mají proto USA uzavřeny formální obranné smlouvy, na základě kte-rých pro ně poskytují tzv. ochranný jaderný deštník. Zejména v průběhu studené války k těmto zemím patřilo a nadále patří i Německo. Podle Cohena Izrael žádnou podob-nou smlouvu s USA nemá. Spojené státy ji také Izraeli ani nenabídly a spokojují se se současným izraelským statusem veřejně neuznávajícím vlastnictví JZ.72

V březnu 1965, v důsledku tlaku USA (především prezidenta J. F. Kennedyho a méně jeho nástupce L. B. Johnsona) na provádění pravidelných inspekcí jaderné-ho zařízení v Dimoně, vydal izraelský ministerský předseda Levi Eškol prohláše-ní, že „Izrael nebude první, kdo ‚představí‛ (introduce) JZ v blízkovýchodním regi-


89

onu“.73 V té době již Izrael dosahoval jaderného prahu, tj. schopnosti výroby jaderné hlavice. Podle izraelských představitelů však při absenci jaderné zkoušky a oficiální-ho veřejného přihlášení se k vlastnictví JZ de facto k žádnému „představení“ jader-ných zbraní nedošlo.

Po uzavření výše zmíněné americko-izraelské dohody z roku 1969 neprojevova-ly USA vůči izraelskému vojenskému jadernému programu žádné výhrady. Na mezi-národní scéně jej tolerovaly a napomáhaly k jeho realizaci. Mezi výjimky, jež měly přímý dopad na izraelský vojenský jaderný program, patřilo Spojenými státy zahá-jené globální úsilí na Konferenci o odzbrojení v Ženevě o sjednání úmluvy zakazu-jící výrobu štěpných materiálů pro vojenské účely (Fissile Material Cut-Off Treaty, FMCT). Další americkou iniciativou bylo „pražské“ prohlášení prezidenta Obamy z dubna 2009 o nezbytnosti dosažení světa bez JZ a navržení některých konkrétních opatření ke splnění uvedeného cíle. USA také podpořily Závěrečný dokument 8. hod-notící konference smlouvy NPT z roku 2010, která mj. obsahovala závazek svolat Konferenci k vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení v blízkovýchod-ním regionu koncem roku 2012.

Z izraelských nejvyšších představitelů vlastnictví JZ nepřímo připustil v prosinci 2006 tehdejší izraelský předseda vlády Ehud Olmert. Stalo se tak v průběhu jeho návš-těvy Německa v rozhovoru pro televizi N24, když v reakci na íránské hrozby zniče-ní Izraele mj. uvedl: „…Írán však otevřeně i skrytě hrozí vymazáním Izraele z mapy. Můžete říci, že když usiluje o jaderné zbraně, je to stejné jako u Ameriky, Francie, Iz-raele a Ruska?“ Olmertův úřad se následně snažil utlumit rostoucí skandál prohláše-ním, že premiér „zařadil Izrael mezi odpovědné státy a nikoli mezi země, které mají jaderné zbraně“. V prosinci téhož roku vyvolalo podle izraelského listu Haʼarec údaj-ně znepokojení izraelského bezpečnostního aparátu vyjádření nastupujícího minist-ra obrany USA Roberta Gatese, když veřejně mluvil o JZ Izraele. V této souvislosti měl poukázat na to, že jsou vedle jaderných arzenálů USA, Indie, Ruska a Pákistánu jedním z důvodů, proč se může Írán cítit v ohrožení a usilovat o vlastní vyzbrojení.74

e) Takzvaná Beginova doktrínaV důsledku amerických dodávek nejmodernějších zbraní Izraeli ve druhé polovině sedmdesátých let, zejména v souvislosti s jomkippurskou válkou v roce 1973, do-šlo k výraznému zkvalitnění izraelských konvenčních sil a posílení obranyschopnosti země. Po podpisu mírových dohod Izraele s Egyptem (1978) a Jordánskem (1994) se v té době rovněž změnila bezpečnostní situace v regionu, která vedla ke snížení izra-elských obav z obnovení konvenčního útoku sousedních arabských zemí.75 Narůstají-cí nebezpečí Izrael spatřoval v iráckém budování zbraní hromadného ničení, zejména jeho vojenského jaderného programu. Izraelské obavy z jaderných programů dalších


90

blízkovýchodních zemí, např. Íránu, daly vznik tzv. Beginově doktríně. Její podstatou se stalo provádění preventivních vojenských úderů proti podezřelým jaderným zaříze-ním v dalších blízkovýchodních zemích, jež by mohly ohrozit jaderný monopol země.

Příkladem uplatňování zmíněné doktríny bylo zničení iráckého reaktoru stavěného s francouzskou pomocí (Osirak) v roce 1981 a reaktoru budovaného údajně se severo-korejskou pomocí v syrském Al-Kibaru v roce 2007. Pokračování v uvedené politice se nepochybně odrazilo v izraelských hrozbách použití síly proti íránským jaderným zařízením a tlaku na USA k určení nepřekonatelné tzv. červené linie pro íránský jader-ně-obohacovací proces, které zesílily zejména v roce 2012, tj. v roce amerických pre-zidentských voleb. (Blíže viz kapitola věnovaná íránskému jadernému programu.)76

f) Některé protijaderné tendenceIzrael věří, že jeho jaderná kapacita zastraší nepřátelské země hrozbou možnosti opa-kování hirošimské tragédie. Ačkoli Izrael vytvořil regionální jaderný monopol, byl si podle Cohena vždycky vědom, že může dojít ke ztrátě tohoto monopolu a k vytvoření jaderné parity. Při vzniku této eventuality by však rozlohou malý Izrael byl mnohokrát zranitelnější než jeho arabští sousedé, a to s ohledem na destruktivní účinky JZ v zá-vislosti na jejich typu a použité náloži. Logickým závěrem tak bylo tvrzení, že je v záj-mu Izraele učinit vše pro to, aby na Blízkém východě nebyl tento druh zbraní zaveden.

Poprvé tento argument vyslovili na začátku šedesátých let, brzy poté, co vešel ve známost uvedený projekt, význační izraelští politici a váleční hrdinové z doby války za nezávislost v roce 1948 – Israel Galili a Jigal Allon a rovněž malá skupina proti-jaderných izraelských vědců a intelektuálů. Argumentovali zejména tím, že podobně jako Izrael by s obdobným projektem mohly přijít arabské státy, což by mělo za ná-sledek zhoršení bezpečnostní situace Izraele. S ohledem na geografické a demografic-ké postavení země by se vzájemné jaderné odstrašování nevyvíjelo ve prospěch Izra-ele. Izraelský monopol vlastnictví JZ by mohl mít za následek zahájení regionálních závodů v jaderném zbrojení, což se následně potvrdilo úsilím Egypta (v šedesátých letech), Iráku (v sedmdesátých a osmdesátých letech), Libye (v devadesátých letech) a Sýrie (v první dekádě 21. století). Bezpečnostní obavy vyvolává kontroverzní jader-ný program, který realizuje Írán.77 Podle hodnocení zmíněné skupiny protijaderných aktivistů by proto bylo v nejvyšším zájmu Izraele dosažení Blízkého východu bez JZ.

Začátkem února 2000 se v izraelském parlamentu uskutečnila první debata k jader-né politice země. S obdobnou kritikou budování izraelského vojenského programu vystoupil poslanec Issam Makhúl. K problematice existujícího jaderného odstrašo-vání v kombinaci s dvojznačností a zamlžováním mj. uvedl, že „jaderné odstrašo-vání není nic jiného než sebeiluze, která se dlouhodobě ukázala jako neefektivní. Svět nyní ví, že Izrael má velké zásoby jaderných, biologických a chemických zbra-


91

ní a že tato skutečnost slouží jako základní kámen pro jaderné závody ve zbrojení na BV.“ V této souvislosti rovněž zmínil, že přes časté izraelské poukazování na íránské a irácké nebezpečí se ignoruje skutečnost, že Izrael jako první blízkovýchodní země vlastnící JZ dala ostatním blízkovýchodním zemím legitimní důvod pro následování v této politice. Za zřejmý důkaz nepotřebnosti dvojznačnosti a odstrašování, tvořící základ izraelské jaderné politiky, uvedl nákup německých ponorek, pravděpodobně vyzbrojených JZ. Podle Makhúla budou zřejmě sloužit jako prostředky druhého úde-ru v případě jaderného napadení země. Kritizoval také fakt, že politika dvojznačnosti se aplikuje především vůči izraelským občanům, kteří současně nejsou informováni o velícím a kontrolním systému souvisejícím s vlastnictvím JZ, jak je obvyklé v dal-ších demokratických zemích.78

Zmíněné protijaderné aktivity však u nejvyšších představitelů země, stejně tak jako u širší veřejnosti nezískaly výraznější podporu.79 Izraelské průzkumy veřejného mí-nění v minulosti dlouhodobě indikovaly souhlas s jaderným programem země, nic-méně podle průzkumu z roku 2011 by cca 65 % Izraelců údajně preferovalo vytvoře-ní blízkovýchodní bezjaderné zóny.80 V protijaderném hnutí a ve prospěch vytvoření blízkovýchodní zóny bez všech zbraní hromadného ničení se angažují, zejména od roku 2010, v omezené míře i některé izraelské nevládní organizace. Patří mezi ně např. malá skupina izraelských novinářů, spisovatelů, filozofů a aktivistů sdružených ve Skupině Armageddon (Armageddon group), která své názory tlumočí v hebrejšti-ně na webových stránkách. Obdobně se angažují rovněž Israeli Disarmament Mo-vement a izraelské pobočky Greenpeace a Pugwashské konference pro vědu a světo-vé záležitosti (Pugwash Conferences on Science and World Affairs), pořádající např. různé workshopy a konference.81

6. VZTAHY OBAMOVY ADMINISTRATIVY S IZRAELEM

a) ÚvodIzrael je dlouhodobě nejbližším spojencem USA v oblasti Blízkého východu. Vzá-jemná spolupráce se datuje od vyhlášení nezávislého izraelského státu v roce 1948, kdy Spojené státy byly první zemí, která Izrael uznala.82 O začátku americko-izrael-ského strategického spojenectví však můžeme hovořit až od přelomu šedesátých a se-dmdesátých let.83 Mezi hlavní důvody těsných vztahů patří společné hodnoty a sdí-lené strategické zájmy, jež se projevovaly zejména v době studené války. Židovská menšina žijící v USA dosahuje přibližného počtu přes pět mil. osob (v Izraeli žije přibližně osm mil. osob, z toho cca 75,1 % je Židů a cca 20,7 % Arabů, 4,2 % jsou ostatní).84


92

Těsné americko-izraelské vztahy se projevují nejen v rozvinuté ekonomické spo-lupráci, ale především ve štědré americké finanční pomoci a dále v dodávkách nejno-vější vojenské techniky a pomoci při budování efektivní protiraketové obrany.85 Tyto dodávky a společná vojenská cvičení také významnou měrou přispěly k tomu, že iz-raelské ozbrojené síly svou vycvičeností a výzbrojí výrazně převyšují ozbrojené síly sousedních arabských zemí. V působení na proizraelské stoupence v USA sehrávají významnou úlohu americké proizraelské lobbistické organizace, především AIPAC, který se výrazně angažuje v ovlivňování kongresmanů a má úzké vazby zejména na republikánské vedení. Poměrně širokou podporu AIPAC lze nalézt i u některých vliv-ných demokratických kongresmanů. Každý uchazeč o úřad amerického prezidenta a do obou kongresových komor tak musí počítat s touto vlivnou voličskou skupinou.

b) Hlavní příčiny ochlazení americko-izraelských vztahůPo zvolení demokratického prezidentského kandidáta Baracka Obamy ve volbách v roce 2008 a jeho znovuzvolení v roce 2012, mj. s většinovou židovskou podporou, můžeme pozorovat v americko-izraelských vztazích značné ochlazení.

Dá se předpokládat, že izraelské vedení do určité míry zaskočil rozhodnější přístup prezidenta Obamy, po jeho zvolení v roce 2008, k řešení otázky jaderného šíření a od-zbrojení cestou eliminace JZ (viz známý „pražský“ Obamův projev v roce 2009). Přes deklarovaný izraelský zájem na vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného niče-ní v blízkovýchodním regionu a obecný souhlas s jaderným odzbrojením, je Obamův záměr do značné míry v kontrastu s izraelským úsilím o zachování jaderného mono-polu na Blízkém východě. S ním souvisí dlouhodobé provádění politiky dvojznačnos-ti a mlžení, pokud jde o držení vlastních JZ.

Dalším důvodem je Obamova blízkovýchodní politika orientovaná mj. na řešení izraelsko-palestinských vztahů. Úsilí v tomto směru je zaměřeno na americké zpro-středkování izraelsko-palestinských jednání k dosažení shody na zásadách vytvoře-ní dvou států – palestinského a izraelského. USA se v této souvislosti současně vždy jednoznačně stavěly za důsledné zajištění nejen územní, ale všestranné bezpečnosti Izraele. Izraelské konzervativní kruhy však kritizovaly především skutečnost, že iz-raelsko-palestinská jednání by se měla odvíjet, v souladu s mezinárodním právem, od územních hranic předcházejících šestidenní válce v roce 1967. V této souvislosti USA nicméně připouštěly, že již se nebude jednat o stejné hranice v důsledku nezbytnosti odsouhlasené výměny části území mezi budoucími dvěma státy.

Izraelské vedení má dále silné výhrady k současné, údajně málo důrazné americké politice vůči Íránu, ve vztahu k jeho jadernému programu a malé kritice působení ra-dikálních palestinských uskupení v Gaze (Hamás) a v Libanonu (Hizballáh). Kriticky se také staví k rozsahu a stupni americké podpory syrským protivládním silám v ob-


93

čanské válce v této zemi. Nelze vyloučit, že rovněž deklarovaný přesun (rebalancing) strategického zájmu USA směrem k asijské a tichomořské oblasti, který by zřejmě byl do určité míry na úkor dosavadní převažující americké angažovanosti v blízkový-chodním regionu a jeho širšímu okolí, může v Izraeli vyvolávat bezpečnostní obavy.

c) „Izraelská karta“ republikánů v prezidentských volbách v roce 2012Jedním z klíčových argumentů v předvolebních vystoupeních republikánského prezi-dentského kandidáta Mitta Romneyho v roce 2012, mj. i na floridském nominačním sjezdu, se stalo tvrzení, že Obamova administrativa málo důsledně hájí bezpečnost Izraele a doslova „hází Izrael přes palubu“.86 Jejich adresátem byla bez pochyby po-četná a vlivná komunita amerických voličů židovského původu. V té době také růz-né proizraelské skupiny zintenzivnily proti demokratickému kandidátovi dlouhodo-bou kampaň s cílem zabránit Obamově znovuzvolení. V článku Chaima Sabana, mj. zakladatele Saban Center for Middle East Policy v Brookings institute, zveřejněném 4. 9. 2012 v americkém deníku International Herald Tribune pod názvem The Truth About Obama and Israel a rovněž v článku vydaném Národní židovskou demokra-tickou radou (National Jewish Democratic Council, NJDC) pod názvem President Obama and Israel: the Facts se zmiňovaly některé skutečnosti uvádějící výpady pro-ti Obamovi na pravou míru.

Články zejména poukazovaly na finanční a technickou pomoc při budování izrael-ského protiraketového obranného systému „Železná kupole“ (Iron Dome), jenž chrá-ní nejzranitelnější izraelská sídla v jižní části země před raketovými útoky z pásma Gazy. V červenci roku 2012 poskytly USA dodatečnou finanční pomoc 70 mil. USD k rozšíření uvedeného systému k ochraně celé jižní oblasti země. Kromě zmíněné částky plyne z USA do Izraele každoročně vojenská pomoc ve výši cca 3 mld. USD. Společně se zvýšením vojenské pomoci Obamova administrativa umožnila Izraeli pří-stup k nejmodernější vojenské technice, včetně nejnovějších bojových letounů. Po-moc se projevuje i v úzké spolupráci zpravodajských organizací, včetně používání ky-bernetických zbraní, např. ke zpomalení íránských jaderných ambicí (viz počítačové viry Stuxnet a Flame). Zatímco předchozí Bushova administrativa odklonila pozor-nost od Íránu k Iráku (kde byl s její pomocí nastolen šíitský režim úzce spolupracu-jící s Íránem) a Afghánistánu, podařilo se Obamovi přesvědčit Rusko a Čínu v Radě bezpečnosti OSN k přijetí několika protiíránských sankčních rezolucí a např. ke zru-šení ruského prodeje systému moderních protiletadlových řízených střel Íránu. Oba-mova administrativa rovněž podporovala Izrael na mezinárodních fórech k zabránění delegitimizace země, v souvislosti s palestinským úsilím o posílení svého meziná-rodního vlivu. V Radě bezpečnosti USA mj. vetovaly rezoluci odsuzující rozšiřová-ní izraelských osad na okupovaných palestinských územích, tj. postupovaly stejným


94

způsobem, jako všechny předchozí administrativy od tzv. šestidenní izraelsko-arab-ské války v roce 1967.

Z průběhu návštěv izraelského předsedy vlády B. Netanjahua v USA v roce 2012 při jeho jednání s prezidentem Obamou a s dalšími členy administrativy, jakož i se zá-stupci republikánů vyplývalo, že slovně získal Izrael např. větší republikánskou pod-poru pro své válečné záměry vůči Íránu, stejně jako pro představy o řešení palestinské otázky. Ačkoli se veřejně k americké prezidentské nominaci izraelské vedení nevyja-dřovalo, bylo zřejmé, že by dávalo spíše přednost zvolení republikánského kandidáta.

Nicméně, bez ohledu na některé odlišnosti v přístupu k řešení íránského a pales-tinského problému, izraelští vedoucí představitelé v letech předcházejících americké-mu prezidentskému volebnímu roku 2012 několikrát ve svých vystoupeních oceňo-vali úlohu prezidenta Obamy ve vztahu k zajištění bezpečnosti Izraele. Došlo k tomu např. ve čtyřech vystoupeních premiéra Netanjahua v letech 2010 a 2011, preziden-ta Šimona Perese v červnu 2011, ministra obrany Ehuda Baraka v srpnu a prosinci 2011, náměstka ministra zahraničních věcí Dannyho Ajalona v srpnu 2011 a velvy-slance v USA Michaela Orena v září 2011. V roce 2012 se již podobná oceňující pro-hlášení nevyskytovala a uvedené články se také o nich nezmiňovaly.87

V prezidentských volbách v roce 2012 většina židovských voličů, kteří sice tvo-ří pouze asi 2 % amerického obyvatelstva, avšak měli značný význam pro Obamo-vo znovuzvolení ve státech Pensylvánie a Florida, tradičně přispěla ke zvolení demo-kratického nominanta přibližně 69 % svých hlasů (cca o 10 % méně než ve volbách v roce 2008).88

d) Zprostředkovatelská úloha USA v izraelsko-palestinských jednáníchSnaha Obamovy administrativy dosáhnout řešení izraelsko-palestinského problému cestou vytvoření dvou nezávislých států, v přibližných hranicích z roku 1967 a se současným zajištěním bezpečnosti Izraele, vychází z přesvědčení, že stávající situa-ce není dlouhodobě udržitelná, prohlubuje izolaci Izraele a vede k zpochybňování de-mokratického charakteru země. Současně s tím je také dlouhodobě v muslimských ze-mích na nízké úrovni prestiž USA, jako hlavního protektora Izraele a do určité míry spoluviníka současného neutěšeného postavení Palestinců na okupovaných územích.

Podle Rogera Cohena postavení přibližně 2,6 mil. Palestinců, žijících na okupova-ných územích Západního břehu, neodpovídá tvrzení Deklarace nezávislosti schvále-né 14. 5. 1948 při vytvoření Státu Izrael. V ní se mj. tvrdí, že nový stát „bude založen na svobodě, rovnosti a míru – ve světle slova izraelských proroků; bude poskyto-vat všem občanům plnou sociální a politickou rovnoprávnost bez rozdílu nábožen-ství, rasy a pohlaví; bude garantovat svobodu víry, svědomí, jazyka, výchovy, vzdě-lání a kultury“.89


95

Prezident Obama již na začátku prvního volebního období začal usilovat o řeše-ní izraelsko-palestinských vztahů cestou vytvoření samostatného palestinského stá-tu. V té době také naléhal na izraelského premiéra B. Netanjahua, aby zastavil roz-šiřování izraelských osad na okupovaném palestinském území. Koncem roku 2009 izraelská vláda sice vyhlásila desetiměsíční moratorium, to však probíhalo poloviča-tě. Pokračovalo budování již dříve schválených projektů a moratorium se rovněž ne-vztahovalo na (palestinský) východní Jeruzalém. Se skončením moratoria v září 2010 se na Západním břehu opět obnovily stavební práce.90

V září roku 2010 pozval prezident Obama k zahájení izraelsko-palestinských jed-nání předsedu izraelské vlády Benjamina Netanjahua a předsedu Palestinské samo-správy Mahmúda Abbáse do Washingtonu, kde bylo dosaženo shody na obnově mí-rových rozhovorů. Po třech měsících však izraelsko-palestinská jednání skončila bez pozitivního výsledku. Po neúspěšné snaze o jejich obnovení v květnu 2011 a násled-ném zhoršení osobních vztahů s premiérem Netanjahuem, se prezident Obama v této otázce již přestal angažovat. Po Obamově znovuzvolení v roce 2012 převzal zpro-středkovací úlohu ministr zahraničních věcí John Kerry.91

Izraelské předčasné parlamentní volby v lednu 2013Na základě výsledků předčasných parlamentních voleb v lednu 2013 získal pravicový blok oproti očekávání jen těsnou většinu a síly pravice a levice se v důsledku nebý-vale vysoké volební účasti voličů prakticky vyrovnaly.92 Jak uvedla Lucie Beranová v Hospodářských novinách, voliči tímto způsobem zřejmě přikládali větší pozornost palčivým sociálním a ekonomickým problémům, zejména zhoršující se ekonomické situaci střední třídy a řešení stále hlubší propasti mezi většinovou společností a ultra-ortodoxními židy. Stalo se tak v kontrastu s převážně bezpečnostními otázkami země, zejména ve vztahu k Íránu, na kterých především stavěl svou předvolební kampaň do-savadní předseda vlády Netanjahu.93 Ve volbách sice zvítězil podle očekávání blok středopravicových konzervativních stran Likud–Jisrael Bejtejnu (Izrael, náš domov) Benjamina Netanjahua a exministra zahraničních věcí Avigdora Liebermana, avšak s méně mandáty. Překvapivě druhé místo obsadila liberální strana Ješ Atid (Budouc-nost existuje), jejíž vůdce, bývalý televizní moderátor Jair Lapid, mj. podporuje mí-rové jednání s Palestinci, jež by vedlo k vytvoření dvou států. Ultrapravicový Habajt Jahudi (Židovský domov) milionáře a softwarového magnáta Naftali Bennetta, který sliboval anexi velké části palestinských území, skončil s menším počtem mandátů na třetím místě. Podle předpokladu analytičky Ireny Kalhousové tak výsledek voleb na-značil, že voliči již neměli zájem na pokračování politiky předchozí vlády, „která při-spěla k tomu, že blízkovýchodní proces je na bodu mrazu, pozice Izraele ve světě se


96

kvůli osadám na Západním břehu výrazně oslabila a vztahy s americkou administra-tivou, především s prezidentem Obamou, značně ochladly“.94

Novou vládu premiéra Netanjahua charakterizovala především neúčast zástupců ultraortodoxních Židů, začlenění některých nových a mladších politiků a menší počet ministerstev. Nicméně ve vztahu k řešení palestinské otázky nové složení vlády ne-naznačovalo pozitivnější posun. Naftali Bennett, krajně pravicový politický zastánce židovských osadníků a odpůrce palestinského státu, stejně jako pravicové křídlo Ne-tanjahuova Likudu, se stal ministrem průmyslu a obchodu. Pro osadníky velmi dů-ležité ministerstvo bytové výstavby a plánování obsadil Bennettův blízký spojenec Uri Ariel.95

Osobní angažovanost prezidenta Obamy a ministra zahraničních věcí Kerryho v letech 2013 a 2014Kráce po vytvoření nové izraelské vlády navštívil Barack Obama v březnu 2013 Iz-rael, poprvé v prezidentské funkci. V Jeruzalémě jednal s premiérem Netanjahuem a prezidentem Šimonem Peresem a v Ramalláhu na Západním břehu se setkal s pa-lestinským předsedou Prozatímní samosprávy Mahmúdem Abbásem. Cílem návště-vy bylo vyslechnout názory obou stran s tím, že tomu USA přizpůsobí své další zpro-středkovatelské úsilí. Na společné tiskové konferenci s Abbásem prezident Obama mj. řekl, že USA jsou plně odhodlány podporovat vznik samostatného palestinského státu, který bude žít v míru s Izraelem, a že cesta k tomuto cíli vede přes přímé roz-hovory mezi oběma stranami. Řekl také, že okupace palestinského území Izraelem musí skončit a budování osad je překážkou na cestě k míru.96 Za nejviditelnější po-zitivní výsledek Obamovy návštěvy blízkovýchodní experti označovali Netanjahuo-vu omluvu tureckému premiérovi Recepu Tayyipu Erdoganovi, učiněnou těsně před Obamovým odletem, jež vedla po tříleté odmlce k normalizaci dříve velmi blízkých turecko-izraelských vztahů.97

Od srpna 2013 zahájil americký ministr zahraničních věcí J. Kerry sérii jednání s iz-raelským premiérem B. Netanjahuem a s M. Abbásem k vytvoření příznivé atmosfé-ry pro obnovení izraelsko-palestinských rozhovorů. Byly zformovány jednací týmy, z nichž izraelský vedla ministryně spravedlnosti Cipi Livniová, v čele palestinské-ho týmu byl dlouholetý vyjednavač Saíb Irikát, americkou stranu zastupoval býva-lý velvyslanec USA v Izraeli Martin S. Indyk. Cílem rozhovorů bylo sjednat do kon-ce dubna 2014 rámcovou dohodu, která by byla poměrně stručná a bez upřesňujících dodatků, avšak umožňovala by pokračovat v jednání, do konce roku 2014, o již práv-ně závazné všeobecné dohodě o podmínkách vytvoření dvou států. Před zahájením rozhovorů Izrael souhlasil, že na etapy propustí 104 vězněných Palestinců, z nichž poslední by měli být propuštěni k 29. 3. 2014. Mezi klíčové otázky rámcové doho-


97

dy měly patřit hranice mezi Izraelem a budoucím Palestinským státem, status Jeruza-léma jako možného hlavního města obou států, uznání izraelské identity jako židov-ského státu, palestinský požadavek na právo návratu Palestinců do bývalých domovů, dále určení bezpečnostního uspořádání na Západním břehu, včetně úlohy izraelských ozbrojených sil v údolí Jordánu.98

Na začátku roku 2014 neprokazovala jednání o rámcové dohodě žádný viditelný pokrok. Izraelský předseda vlády začátkem ledna 2014 činil Mahmúda Abbáse osob-ně zodpovědným za protiizraelské útoky, s údajným podílem palestinských bezpeč-nostních složek, a oznámil další osídlovací aktivity na Západním břehu. Tato dlouho-dobá nelegální činnost je v přímém rozporu s žádoucím kompromisním charakterem izraelsko-palestinských rozhovorů a vytváří vážné překážky pro dosažení pokroku.99

Zmíněná jednání se tak před ukončením lhůty pro uzavření jednání o rámcové do-hodě k 29. 4. 2014 začala dostávat do slepé uličky. Po izraelské kritice Kerryho vyjá-dření k otázce možnosti bojkotu Izraele, v případě nedosažení pokroku na rozhovo-rech, následovala kritika z palestinské strany.100 Podle palestinského vedení by např. nemělo jít pouze o nezávazný rámcový dokument, ale o dokument právně-závazného charakteru. Za této situace se prezident Obama rozhodl opět se v dané otázce osobně angažovat a pozval k dvoustranným jednáním do Washingtonu v březnu 2014, nejdří-ve premiéra Benjamina Netanjahua a následně Mahmúda Abbáse.101 V interview z led-na 2014 se Abbás mj. vyjadřoval k izraelskému požadavku na zajištění bezpečnosti Iz-raele dlouhodobým pobytem izraelských jednotek na Západním břehu, zvláště v údolí Jordánu, po vytvoření Palestinského státu. Souhlasil s jejich přechodným pobytem po dobu tří let a poté jejich postupným stahováním a vystřídáním jednotkami člen-ských států NATO.102 Abbás rovněž uvedl, že v případě dosažení izraelsko-palestin-ské dohody o vytvoření Palestinského státu nebude militantní hnutí Hamás, působící v Gaze, představovat problém, protože jeho vedení s ním podepsalo dohodu podporu-jící vyjednávací proces. Zmínil také, že po úspěšném zakončení izraelsko-palestin-ských rozhovorů by Izrael, podle Arabské mírové iniciativy z roku 2002, mohl zís-kat uznání a navázání diplomatických vztahů s 57 arabskými a muslimskými státy.103

Premiér Netanjahu začátkem března 2014 ve Washingtonu v projevu před členy AIPAC na jedné straně obhajoval nutnost sjednání mírové dohody a vyjadřoval „při-pravenost učinit historický mír s palestinskými sousedy“. Věnoval současně i pozor-nost otázce bojkotu Izraele, který jednoznačně odsoudil. Na druhé straně v jednání s prezidentem Obamou dával do kontrastu údajnou izraelskou vstřícnost na jednání s palestinskou neústupností, např. v otázce uznání židovského státu. V následném in-terview (Bloomberg View) z Obamova vyjádření vyplynulo, že z Netanjahuovy strany neslyšel žádný přesvědčivý důkaz, jak se Izrael bude vyvíjet jako demokratický a ži-dovský stát v případě absence sjednaného řešení v podobě vytvoření dvou států. Va-


98

roval také, že izraelská agresivní osídlovací politika (v roce 2013 už šlo o 2534 byto-vých jednotek, ve srovnání s 1133 jednotkami v roce 2012) může přinutit Palestince k přijetí rozhodnutí o nemožnosti dosažení dohody. V takovém případě bude americká schopnost napomoci řešení těchto důsledků omezená. Nelze rovněž vyloučit, že stár-noucího předsedu Palestinské samosprávy a stoupence nenásilí M. Abbáse může ve funkci nahradit někdo jiný, a je obtížné předpovědět s jakými ambicemi a záměry.104

Přerušení rozhovorů (březen/duben 2014)V reakci na neúspěšný průběh izraelsko-palestinských jednání a zejména v důsled-ku opětného izraelského potvrzení výstavby více než 700 bytových komplexů ve vý-chodní části Jeruzaléma a zejména nesplnění izraelského závazku propustit z věze-ní čtvrtou skupinu ze 104 dlouhodobě vězněných Palestinců do konce března 2014, rozhodlo palestinské vedení předložit formální žádost o připojení Palestiny k patnác-ti mezinárodním úmluvám a smlouvám. Jde zejména o Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů, Haagskou úmluvu o zákonech a obyčejích války pozemní a o Vídeňskou úmluvu o smluvním právu. Zmíněný izraelský závazek byl přijat před zahájením dvoustranných rozhovorů, zprostředkovaných USA v roce 2013, v souvis-losti s palestinským závazkem nežádat, po dobu jednání, o členství Palestiny v mezi-národních organizacích, zejména u Mezinárodního trestního soudu. Odložení svého závazku Izrael zdůvodnil krizovým vývojem rozhovorů a požadavkem jejich prodlou-žení do začátku roku 2015.105

Koncem dubna 2014 uzavřeli představitelé Fatahu, působícím na Západním břehu, a radikálního islamistického hnutí Hamás z pásma Gazy Dohodu o sjednocení (Uni-ty Pact), jež tak překonává sedmiletou roztržku mezi hlavními palestinskými frakce-mi Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Dohoda počítala s vytvořením spo-lečné technokratické vlády národní jednoty do pěti týdnů. Po jejím sestavení by do šesti měsíců měly být vypsány všeobecné volby. Izrael a USA dohodu odmítly s odů-vodněním, že není možné jednat se zástupci vlády, jejíž součástí budou představite-lé hnutí Hamás, které obě země označují za teroristickou organizaci a která neuzná-vá existenci židovského státu. Z pásma Gazy jsou také radikálními frakcemi Hamásu často odpalovány rakety na izraelské území. V reakci na dohodu premiér Netanjahu oznámil zastavení izraelské účasti na mírových rozhovorech s Palestinci a přijetí blí-že nespecifikovaných protipalestinských opatření. Námitky některých blízkovýchod-ních pozorovatelů, že zmíněné kroky jsou Abbasovým taktickým manévrem k vy-tvoření tlaku na Izrael, M. Abbas důrazně odmítl s odůvodněním, že mezi usmířením a rozhovory není žádný rozpor, protože palestinská strana „je nadále plně zavázána dosáhnout spravedlivý a všeobecný mír založený na principu vytvoření dvou států“. Na americké a izraelské námitky palestinští představitelé argumentovali, že přítom-


99

nost extrémně pravicových ministrů v izraelské vládě také nezabránila Palestincům v účasti na rozhovorech. Současně připomínali, že někteří izraelští vedoucí předsta-vitelé v průběhu izraelsko-palestinských jednání zpochybňovali Abbasovu schopnost uzavřít s hnutím Hamás mírovou dohodu, což se však nyní podařilo.106

Dne 2. 6. 2014 vykonala přísahu nová palestinská technokratická vláda, složená ze 16 ministrů, včetně tří žen. Jejím čtyřem představitelům, žijícím v Gaze a zastupují-cím hnutí Hamás, izraelské úřady zabránily v účasti na ustavujícím ceremoniálu. Vlá-da se zavázala respektovat tři důležité zásady, tj. vzdát se násilí, uznat Izrael a převzít všechny dohody uzavřené mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny, kte-ré dominuje frakce Fatahu vedená Abbasem. Zatímco ustavení vlády a jakékoli kon-takty s ní jednoznačně odmítl izraelský předseda vlády Benjamin Netanjahu, Spojené státy a Evropská unie vyjádřily ochotu s novou vládou jednat, při současném bedli-vém sledování její další činnosti.107

Odpor Izraele proti ustavení nové palestinské vlády s účastí představitelů Hamásu se dále stupňoval, zejména poté, co v polovině června došlo k únosu a vraždě tří iz-raelských mladíků. Z tohoto činu Netanjahuova vláda obvinila Hamás, což mělo za následek přijetí různých represivních opatření proti jeho některým členům na Západ-ním břehu. Po následném únosu a vraždě palestinského chlapce, kterého údajně upá-lili extremističtí izraelští osadníci, se vzájemné spory ještě více vyostřily. Na rake-tové útoky z pásma Gazy na izraelské území, jež efektivně eliminoval protiraketový systém „Železná kupole“, Izrael odpovídal leteckými a raketovými údery a námořním ostřelováním, které měly v přelidněné Gaze za následek řadu civilních obětí. Výzvy OSN a USA, adresované oběma stranám ke zdrženlivosti, nebyly vyslyšeny. V rám-ci operace „Ochranné ostří“ (Protective Edge) se konflikt dále rozšířil zapojením iz-raelských pozemních jednotek s cílem likvidace tunelů a odpalovacích zařízení raket. V důsledku intenzivního izraelského bombardování hustě obydleného pásma Gazy bylo na straně Palestinců přes 2000 obětí, z nichž přibližně dvě třetiny tvořili civi-listé, včetně asi 400 dětí. Na izraelské straně padlo přes 60 vojáků a zahynulo něko-lik civilistů. Přibližné padesátidenní trvání konfliktu se podařilo s pomocí egyptské-ho zprostředkovatelského úsilí ukončit sjednáním příměří.

Hlavní překážky v izraelsko-palestinských jednáníchPřekážky, které v jednání nastavovala především izraelská strana, zejména deklarová-ním rozhodnutí o rozšiřování osad na okupovaných územích Západního břehu a vý-chodního Jeruzaléma, obvykle následovaly po izraelském vstřícném kroku, zejména v podobě propuštění dlouhodobě vězněných Palestinců. Za další kontroverzní otázku je označován Netanjahův požadavek uznání Izraele jako židovského státu, jenž nemá ani v izraelské vládě jednoznačnou podporu, např. ministr financí Yair Lapid se s ním


100

neztotožnil. Palestinská strana požadavek jednoznačně odmítla mj. s odůvodněním, že Palestinci již dlouho uznávají právo Izraele na existenci, např. dopisem Jásira Arafa-ta izraelskému premiérovi Rabinovi v roce 1993, v němž se mj. stvrzuje „právo Izra-ele na existenci v míru a bezpečí“. Palestinci tak uznávají Izrael jako stát, avšak niko-li jako židovský stát, neboť by to mohlo zkomplikovat práva palestinských uprchlíků a současně i postavení izraelských Arabů, kteří tvoří přibližně jednu pětinu obyvatel země. Palestinci rovněž argumentují, že žádný takový požadavek Izrael nevyslovil při podpisu mírových dohod s Egyptem a Jordánskem.108

Palestinci se rovněž domnívají, že předběžný americký souhlas s tímto požadav-kem, který ani právně, ani fakticky neupřesňuje a současně neohraničuje obsah vý-razu „židovský stát“, vyvolává pochybnosti o deklarované nestranné americké zpro-středkovatelské úloze.109

e) Odlišný přístup vůči ÍránuV americkém prezidentském volebním roce 2012 došlo k vystupňování izraelských hrozeb vojenského útoku na íránská jaderná zařízení a tlaku na Obamovu administ-rativu k zaujetí radikálnějšího postoje. Uvedené izraelské protiíránské výhrůžky však nenašly u prezidenta Obamy podporu s výjimkou tvrzení, že USA vždy budou pod-porovat bezpečnost Izraele a nedopustí, aby Írán získal JZ. Současně však dodával, že „všechny možnosti jsou na stole“, což obsahuje nepřímo i případnou vojenskou vari-antu. Obamova administrativa tak konstantně dávala najevo přednost diplomatické-mu řešení situace a neměla zájem vyhrocovat napětí s Íránem, které by mohlo přerůst v regionální asymetrický vojenský konflikt s nepředvídatelnými následky. Tento po-stoj prezident Obama zastával i po svém druhém zvolení koncem roce 2012.

Na íránský jaderný program v té době rovněž negativně reagovala Saúdská Arábie hrozbou, že v případě získání JZ Íránem bude o vlastnictví těchto zbraní usilovat také (blíže viz samostatná pasáž věnovaná americko-saúdským vztahům.)

Argumenty proti silovému řešení íránského jaderně-palivového cykluNa základě znepokojivých, avšak bohužel ne vždy spolehlivých zpráv MAAE, týka-jících se íránského jaderného programu, se problematika vyhrotila zejména v letech 2011–2013.110 V těchto letech také izraelská koaliční vláda premiéra Netanjahua vy-stupňovala protiíránskou rétoriku a otevřeně hrozila použitím síly proti íránským ja-derným zařízením. V této souvislosti izraelští představitelé často argumentovali údaj-nou Ahmadinežádovou hrozbou z roku 2006, kdy měl hovořit o „vymazání Izraele z mapy“. Toto tvrzení se však prokázalo jako zkreslené, v důsledku špatného překla-du.111 Izrael, který je jediným vlastníkem JZ v blízkovýchodním regionu, již v minu-


101

losti podnikl podobný útok proti Iráku (Osirak) a proti syrskému jadernému zaříze-ní (Al-Kibar).

Izraelská vláda, s vydatnou pomocí zmíněné americké proizraelské lobbistické organizace AIPAC a většiny republikánských kongresmanů, současně vytvářela tlak na Obamovu administrativu, aby jednoznačně stanovila tzv. červenou linii, jejíž pře-kročení by vytvořilo důvod pro vojenskou akci. Do vojenského řešení by se podle vy-jádření některých izraelských představitelů mohl Izrael zapojit buď společně s USA, nebo jednat samostatně. Jak bylo výše uvedeno, toto téma se také stalo součástí vo-lební kampaně republikánského prezidentského kandidáta M. Romneyho v průběhu roku 2012.

Proti silovému řešení se především vyslovovali američtí současní i bývalí vojenští představitelé, zejména tehdejší ministr obrany Leon Panetta, bývalý ministr obrany Robert Gates, bývalý předseda Sboru náčelníků štábů admirál Mike Mullen a další.112 Vážné výhrady k takovému postupu mělo i několik bývalých izraelských vojenských a zpravodajských činitelů. Byli mezi nimi např. Meir Dagan, bývalý ředitel izraelské tajné služby Mosad, Juval Diskin, bývalý ředitel izraelské kontrarozvědky Šin Bet, a rovněž Uzi Ejlam, brigádní generál a bývalý ředitel Izraelské komise pro atomo-vou energii.113

V roce 2007 vydala americká Národní zpravodajská rada (National Intelligence Council, NIC) zprávu Národní zpravodajský odhad (National Intelligence Estimate, NIE), obsahující hodnocení 16 amerických zpravodajských organizací k íránskému jadernému programu. Podle zprávy měl Írán před rokem 2003 vojenský jaderný pro-gram, avšak v důsledku mezinárodního tlaku od něho ustoupil a zatím ho neobnovil. Obdobná zpráva byla vydaná i v roce 2011 a v únoru 2012, a toto záporné stanovis-ko, uváděné s vysokou mírou pravděpodobnosti, se nezměnilo.

Přední američtí i jiní západní vojenští odborníci a analytici mj. zpochybňovali účin-nost Izraelem předpokládaných tzv. chirurgických úderů proti rozptýleným íránským jaderným zařízením, často vybudovaným hluboko v horském masivu. A to bez ohle-du na to, jestli by byly provedeny buď v samostatné izraelské režii, či s pomocí USA. Podle jejich názoru by stejně přerostly v širší regionální a asymetrický konflikt, s ne-dozírnými škodami. Lze předpokládat, že škody by byly znásobeny íránskými odvet-nými raketovými údery, vedenými zřejmě jak proti izraelskému území, tak proti ame-rickým základnám v oblasti Perského zálivu a plavidlům 5. námořní flotily operující v regionu. Síť vnitrostátních a zahraničních dodavatelů pro íránský jaderný program by stejně zničena nebyla. V zemi, jež vlastní uranové doly a má zásoby uranu v růz-ném stadiu obohacení, by zřejmě neznámé množství paliva útok „přežilo“, zbývající část by mohla zamořit určitou oblast.114


102

Případný izraelský útok na různá íránská jaderná zařízení a především na jader-nou elektrárnu v Búšehru by také mohl podnítit historicky první radiologickou vál-ku. Radiologický efekt v důsledku úderu by se odvozoval od velikosti a podstaty roz-ptýlených jaderných izotopů, síly a směru větru a ochranných opatření. I relativně malé rozptýlení radioaktivního materiálu by mohlo vést ke zvýšení výskytu rakovi-ny, defektům narozených dětí a k dalším přidruženým onemocněním. Došlo by rovněž k sociálně-ekonomickým důsledkům (omezení spotřeby potravin z kontaminovaných oblastí, evakuace komerčních, průmyslových a rezidenčních objektů v zasažených ob-lastech). Je nepochybné, že tato akce by měla rovněž negativní dopad na celosvěto-vou bezpečnost a ekonomiku, mj. na prudký nárůst cen ropy v důsledku předpoklá-daného zablokování přepravních cest v oblasti Hormuzského průlivu.115

Zatímco ve vedení autoritářských konzervativních feudálních arabských režimů z oblasti Perského zálivu by tato akce mohla získat nepřímou podporu, jiná reakce by se dala očekávat u většiny muslimského obyvatelstva. Došlo by nezbytně k výrazné-mu nárůstu protiamerických a protiizraelských nálad s doprovodnými teroristickými aktivitami proti americkým a izraelským objektům v různých částech světa.

Vojenská akce proti Íránu by sice mohla dočasně o několik let zbrzdit jaderný pro-gram země, avšak íránské know-how, vytvářené několik desítek let, by se nepodařilo zničit. Naopak, Írán by mohl v takovém případě vystoupit ze smlouvy NPT, přerušit veškeré kontakty s MAAE a utajeně pokračovat v jaderném programu, avšak tentokrát jednoznačně vojenském. Lze současně předpokládat, že v takovém případě by mohly obdobnou cestou jít i některé další blízkovýchodní a sousedící země (Egypt, Saúdská Arábie, Turecko aj.), které usilují o budování jaderné energetiky. Útok by současně stmelil íránské obyvatelstvo, jež je hrdé na technické úspěchy dosažené v jaderně-pa-livovém cyklu, a vedl k posílení prestiže vedení země.116

7. AMERICKO-SAÚDSKÉ VZTAHY

a) ÚvodSaúdská Arábie, jako vůdčí stát v islámském a arabském světě, „kolébka islámu“ a rozlohou největší země na Arabském poloostrově, je dlouholetým a důležitým spo-jencem USA v blízkovýchodním regionu. Státním zřízením je islámskou absolutis-tickou monarchií, jejíž oficiální doktrínou je sunnitský wahhábismus, vystupující vel-mi nepřátelsky vůči šíitské odnoži islámu.117 Americko-saúdské vztahy se datují od roku 1933, kdy obě země navázaly diplomatické styky a začaly spolupracovat na těž-bě ropy.


103

Americko-saúdská spolupráce zesílila zejména v době studené války. Významnými dodávkami amerických zbraní se rozšířila i na vojenskou oblast. V pozdějších letech začala zahrnovat i společné aktivity proti terorismu. V průběhu irácko-íránské války v letech 1980–1988 Saúdská Arábie jednoznačně, i když nepřímo, podporovala Sad-dámův Irák. Při první válce v Perském zálivu na začátku devadesátých let se Saúd-ská Arábie připojila k mezinárodní koalici vedené Spojenými státy s cílem dosáhnout stažení iráckých jednotek z Kuvajtu.

V těsných americko-saúdských vztazích nicméně došlo k několika roztržkám. Na-příklad v roce 1973, po neúspěšné jomkippurské válce vedené Egyptem a Sýrií pro-ti Izraeli s cílem osvobodit okupovaná arabská území z roku 1967, vyhlásily arabské země vedené Saúdskou Arábií vůči západním zemím ropné embargo, trvající přibliž-ně jeden rok. V USA tento krok vyvolal dočasnou energetickou krizi. V letech 1995 a 1996 se uskutečnilo několik teroristických útoků proti americkým jednotkám v Ri-jádu a al-Chóbaru, k jejichž prošetření se však saúdskoarabské úřady údajně stavěly liknavě.118 Po teroristickém útoku proti USA 11. 9. 2001 se pro Bushovu administra-tivu stalo frustrujícím zjištění, že 15 z 19 útočníků mělo saúdskoarabské občanství.119 S přihlédnutím k rozvinutým ekonomickým vazbám a úzkým přátelským vztahům nejvyšších představitelů Bushovy administrativy se saúdskými vládními a obchodní-mi kruhy to však nevyvolalo ve vztazích vážnější roztržku, nicméně k určitému ochla-zení došlo. V neokonzervativních kruzích americké vlády se také začaly objevovat hlasy požadující snížení závislosti na ropných dodávkách ze Saúdské Arábie. Svrže-ní sunnitského režimu Saddáma Husajna, v důsledku kontroverzní invaze tzv. koalice ochotných v čele s USA a s podporou zejména Velké Británie, zahájené v roce 2003, nesla Saúdská Arábie nelibě. Na této akci se také finančně nepodílela a ani neposkyt-la invazním jednotkám svá zařízení.120 Protisaddámovské tažení navíc ve svých dů-sledcích vedlo k nastolení současného šíitského režimu v Iráku, navazujícího přátel-ské vztahy se šíitským Íránem.

Na rozdíl od vstřícných postojů a vyjádření Obamovy administrativy vůči demokra-tizačnímu a reformnímu hnutí v rámci „arabského jara“, zahájeném v roce 2010 v Tu-nisu, Maroku, Egyptu a Libyi, se Saúdská Arábie, podobně jako ostatní monarchistic-ké režimy v oblasti Perského zálivu, stavěla odmítavě. V této souvislosti zvláště citlivě nesla především rychlé odstoupení USA od podpory svrženému americkému spojenci v regionu, egyptskému prezidentu Husnímu Mubarakovi. V srpnu 2013 naopak uvíta-la svržení demokraticky zvoleného prezidenta Mursího, představitele nejpočetnější-ho politického hnutí Muslimského bratrstva, a obnovení vojenského režimu v Egyp-tě, v čele s bývalým ministrem obrany Sísím. Jeho nové vládě také poskytla, společně s dalšími státy Perského zálivu, finanční pomoc ve výši více než 12 mld. USD. Za-


104

čátkem března 2014 Saúdská Arábie dále podpořila nové egyptské vedení vydáním dekretu, kterým označila hnutí Muslimského bratrstva za teroristickou organizaci.121

Současné americko-saúdské vztahy negativně ovlivňují rovněž obavy vyvolané předpokládaným snížením dovozu saúdskoarabského plynu a ropy Spojenými státy v důsledku amerického úsilí o soběstačnost v energetických zdrojích. Mělo by k ní dojít v nejbližších letech s rozvinutím těžby plynu z bohatých domácích břidlico-vých nalezišť. Budoucí snížená energetická a s tím do určité míry související i čás-tečná politická závislost USA na saúdskoarabských dodávkách může pro Saúdskou Arábii znamenat určité problémy. Z politického hlediska může jít o částečné oslabení americko-saúdských vztahů ve prospěch možného perspektivního posilování vztahů USA s Íránem. V saúdskoarabské ekonomice by se tento nový vývoj nemusel výraz-něji projevit, protože hlavním současným a z dlouhodobého hlediska stabilním odbě-ratelem plynu a ropy zůstává ČLR.122

b) Výhrady Saúdské Arábie vůči blízkovýchodní politice Obamovy administrativyV poslední době patří Saúdská Arábie, kromě Izraele, k hlavním kritikům blízkový-chodní politiky Obamovy administrativy, zejména vůči Sýrii a Íránu. Dalším důvo-dem saúdskoarabských obav je zesílení bezpečnostního zájmu USA o asijskou a ticho-mořskou oblast a tím i možnost realizace případné varianty určitého snížení americké vojenské přítomnosti v blízkovýchodním regionu.123

SýrieV probíhající občanské válce v Sýrii, ve které jsou vládní síly podporované Ruskem, Íránem a bojovníky libanonského Hizballáhu, zatímco opoziční skupiny mají podpo-ru zejména západních států, Turecka, Saúdské Arábie a dalších autokratických reži-mů Perského zálivu, jsou USA obviňovány z málo rozhodné vojenské podpory pro-tivládních skupin.124 Za další závažnou americkou chybu Saúdská Arábie považuje neuskutečnění přislíbené vojenské akce proti vládním cílům v září 2013, v souvislos-ti s kontroverzním obviněním Asadova režimu za použití chemických zbraní. Po trp-kých zkušenostech USA z Iráku a Afghánistánu a za současné svízelné finanční situa-ce však Obamova vláda nebyla příliš ochotná nechat se vmanévrovat do další riskantní a zřejmě nákladné vojenské akce s nepředvídanými dopady. Rozhodla se proto využít kompromisní nabídku ruského prezidenta Putina zprostředkovat syrský souhlas s li-kvidací všech chemických zbraní prostřednictvím Organizace pro zákaz chemických zbraní (Organization for the Prohibition of Chemical Weapons, OPCW). Celý složi-tý proces související s tímto úkolem, v komplikovaných podmínkách občanské vál-ky, se nakonec začal postupně realizovat až do úspěšného završení.


105

Izrael a palestinská problematikaSaúdská Arábie má navíc rovněž výhrady k americké politice vůči Izraeli, ve vztahu k řešení palestinského problému, a v této souvislosti kritizuje také OSN. S tím souvi-sí bezprecedentní saúdskoarabské odmítnutí z 18. 10. 2013, tj. den po svém zvolení Valným shromážděním OSN za nestálého člena Rady bezpečnosti na dobu dvou let. Tento krok saúdskoarabští představitelé zdůvodnili neschopností OSN vyřešit pales-tinskou a syrskou otázku a svolat konferenci o vytvoření zóny bez všech zbraní hro-madného ničení na Blízkém východě.125

ÍránVe vztahu k Íránu někteří vlivní členové saúdskoarabského královského rodu vytý-kali USA smířlivost a nevylučovali možnost narušení vztahů s USA. V tomto duchu hovořil např. vedoucí zpravodajské služby princ Bandar bin Sultán v říjnu 2013. Kri-tika vzrostla po zvolení umírněného a vstřícného klerika Rúháního novým íránským prezidentem v polovině roku 2013.126 Saúdskoarabské výhrady jsou motivovány ze-jména bezpečnostními obavami z íránského jaderného programu. Velké znepokoje-ní Saúdské Arábie vyvolává rovněž již výše zmíněná íránská angažovanost na straně syrského prezidenta Asada v probíhající občanské válce. Vzájemné saúdsko-íránské soupeření se projevuje i snahou o ovlivňování vývoje situace v Libanonu a Jemenu.127

V pozadí saúdskoarabských výhrad vůči Íránu je především mocenská regionální rivalita obou zemí. Šíitský teokratický Írán představuje pro sunnitskou autokratickou Saúdskou Arábii obávaného a vlivného soupeře v úsilí o dominanci na Blízkém vý-chodě a potenciální hrozbu pro stabilitu dalších monarchistických režimů Perského zálivu se šíitskou populací. Jako příklad lze uvést lidové povstání za prosazení refo-rem a větší demokratizaci vládnutí sunnitského vládnoucího rodu v Bahrajnu v roce 2011, které bylo brutálně potlačeno saúdskoarabskými jednotkami. Umírněné, nicmé-ně kritické výtky USA vůči saúdskoarabskému postupu vyvolaly v saúdskoarabských vládnoucích kruzích negativní ohlas.128

Znepokojení vyvolává také možnost postupného oteplování v americko-íránských vztazích, především v závislosti na plnění dohodnutých íránských závazků k omeze-ní některých aktivit v jaderně-palivovém cyklu. V pozitivním případě by po obnove-ní diplomatických vztahů Velké Británie s Íránem v roce 2013 mohly zvolit tuto ces-tu po určité době i USA a postupně nahradit Saúdskou Arábii v její pozici amerického strategického regionálního partnera.129 Zájem na zlepšení vztahů se Spojenými státy již tlumočil íránský prezident Rúhání v rozhovoru pro švýcarskou televizi RTS v prů-běhu jednání Světového hospodářského fóra v Davosu v lednu 2014.130


106

c) Saúdská Arábie a jaderné zbraněPřestože neexistuje žádná veřejně dostupná informace o úmyslu Saúdské Arábie vyví-jet JZ, v minulosti se v tomto smyslu objevila určitá podezření, o kterých např. v roce 1994 psal britský deník The Sunday Times. Vycházela z tvrzení saúdskoarabského diplomata při Stálé misi Saúdské Arábie při OSN v New Yorku Mohammeda Khi-lewiho, který v roce 1994 uprchl do USA. Podle jím předaných dokumentů a svědec-tví zahájila Saúdská Arábie jaderně-vojenský výzkumný program v roce 1975, tj. dva roky po výše zmíněné neúspěšné jomkippurské arabsko-izraelské válce. Hlavním mo-tivem byla snaha o vyvážení vlastnictví JZ Izraelem. Součástí tohoto úsilí bylo pře-dávání zkušeností saúdskoarabským vědcům z uvedené oblasti v Iráku a Pákistánu a rovněž zájem o nákup čínského jaderného reaktoru v roce 1989, který se však neu-skutečnil. Saúdská Arábie se také měla podílet na financování jaderně-zbrojních pro-gramů v Iráku a Pákistánu. V letech 1985–1990 měla poskytnout Iráku 5 mld. USD, jako součást širší pomoci této zemi ve válce s Íránem. Finanční pomoc pákistánské-mu jaderně-zbrojnímu programu, který byl zahájen přibližně v roce 1975, měla napo-moci vyrobení „islámské bomby“, jež by přispívala rovněž k zajištění saúdskoarab-ské bezpečnosti. Věrohodnost zmíněných údajů zpochybnil představitel amerického ministerstva zahraničních věcí v době Khilewiho aféry Robert Pelletreau sdělením, že „USA na Khilewiho výpovědi nenašli nic, co by podporovalo tvrzení sdělovacích prostředků o saúdském jaderném programu“.131 Podle tvrzení bývalého analytika CIA Roberta Baera však Saúdská Arábie poskytla na vývoj „islámské bomby“ v sedmde-sátých a osmdesátých letech asi 2 mld. USD.132

V roce 1988 Saúdská Arábie podepsala, údajně v důsledku amerického tlaku, smlouvu NPT. Stalo se tak krátce po saúdskoarabském nákupu přibližně 36 řízených střel středního doletu Dongfeng-3 (v aliančním označení CSS-2), schopných nést kon-venční i jaderné hlavice, od ČLR v roce 1987. Od roku 1999 země podporuje vytvo-ření zóny bez JZ na Blízkém východě a označuje jaderný Izrael za hlavní překážku pro uskutečnění tohoto cíle.133

Saúdskoarabské výtky vůči Obamově íránské politice zesílily zejména před jed-náním P5 a Německa s Íránem v Ženevě v listopadu 2013. Od rozhovorů se očeká-valo jejich vyústění v prozatímní dohodu s novým íránským prezidentem Rúháním o omezení některých jaderně-obohacovacích aktivit výměnou za částečné zmírnění protiíránských sankcí. Z té doby, konkrétně z 6. 11. 2013, pochází také zpráva diplo-matického a vojenského zpravodaje britské tiskové agentury BBC Newsnight Mar-ka Urbana o údajně připravených jaderných hlavicích pro Saúdskou Arábii v Pákistá-nu. Mělo jít prý o součást saúdsko-pákistánské dohody za poskytnutí finanční pomoci Saúd skou Arábií při budování pákistánského jaderného vojenského programu. Nača-sování zveřejnění této informace před zmíněným jednáním nasvědčovalo, že šlo o dal-


107

ší formu ovlivňování v neprospěch uzavření dohody. Podle tvrzení zmíněného zpra-vodaje uvedené poznatky získal od blíže nespecifikovaného pracovníka NATO již začátkem roku 2013.134 Britský reportér rovněž řekl, s odvoláním na informaci sděle-nou v létě roce 2013 v odborném vojenském magazínu IHS JANEʼs, že Saúdská Ará-bie rozmístila na raketové základně Al-Watah řízené střely CSS-2 s konvenčními hla-vicemi, s předpokládaným zacílením na Írán a Izrael.135

Je skutečností, že čas od času se ve světových sdělovacích prostředcích objevovaly zprávy o saúdskoarabském odhodlání získat rovněž JZ v případě, že je bude vlastnit Írán. Například již v roce 2009 prohlásil saúdskoarabský král Abdulláh a v roce 2011 bývalý saúdský velvyslanec v USA princ Turki al-Faisal, že za situace, kdy Izrael již JZ má a Írán je možná získá, bude Saúdská Arábie rovněž usilovat o jejich vlastnic-tví.136 Tuto možnost v posledních letech připomínali rovněž někteří izraelští předsta-vitelé v rámci tlaku na Obamovu administrativu k zaujetí radikálnějšího postoje vůči Íránu. Například v říjnu 2013 to zmiňoval bývalý šéf izraelské zpravodajské služby Amos Padlin.137 Podle vyzrazené diplomatické korespondence Spojených států, zve-řejněné serverem Wikileaks se sídlem ve Švédsku, měl údajně Bílý dům v roce 2010 odmítnout žádost saúdskoarabského krále Abdulláha, aby USA podnikly vojenské údery na íránská jaderná zařízení související s jeho výzvou „useknout hlavu hadovi“ (cut off the head of the snake).138

V reakci na uvedenou zprávu o údajné připravenosti Pákistánu předat Saúdské Ará-bii jaderné hlavice, jakoukoli dohodu v tomto smyslu popřeli představitelé minister-stev zahraničních věcí obou zemí. Například mluvčí pákistánského ministerstva mj. uvedl, že pákistánský jaderný program je výhradně pro vlastní legitimní sebeobranu. Pravdivost zmíněné zprávy zpochybňovali rovněž různí kontrolně-zbrojní experti. Argumentovali zejména předpokládanými negativními dopady pro obě země ve for-mě přijetí mezinárodních sankcí a ukončení poskytování americké pomoci a vojen-ských dodávek.139

Bývalý poradce prezidenta Obamy pro jaderné nešíření a odzbrojení Gary Samore k problematice uvedl, že v extrémním případě (podle autora měl G. Samore zřejmě na mysli získání JZ Íránem) by se Saúdská Arábie mohla zajímat o pákistánské JZ. Nej-spíše by však šlo o spolupráci na „alianční způsob“, tj. jejich rozmístění i s raketový-mi nosiči na saúdskoarabském území s pákistánskou obsluhou.140

d) Saúdskoarabský jaderný mírový programSaúdská Arábie nevlastní zbraně hromadného ničení a je členskou zemí všech hlav-ních smluv a úmluv, vztahujících se k těmto zbraním (viz Příloha 10). Saúdská Arábie má výrazně omezené jaderné kapacity, nemá výzkumný jaderný reaktor a nevlastní ani významnější množství jaderného materiálu. S ohledem na tyto skutečnosti organi-


108

zace MAAE se zemí uzavřela pouze tzv. Protokol o malém množství (Small Quanti-ties Protocol, SQP), který výrazně omezuje požadavky na deklarace a inspekční poža-davky.141 Pro případný vývoj JZ země nemá ani příslušnou infrastrukturu, ani experty. Země je však zapojena do programu Rady pro spolupráci zemí zálivu (Gulf Coope-ration Council, GCC) z prosince 2006, zaměřeném na vývoj jaderné energie pro mí-rové účely. V květnu 2008 Saúdská Arábie podepsala s USA Memorandum o porozu-mění týkající se spolupráce v oblasti mírového využívání jaderné energie.142 Saúdská Arábie plánuje v příštích dvaceti letech vybudovat 16 jaderných reaktorů a hodlá také realizovat tříetapový program výstavby solárních elektráren využitelných mj. na od-solování vody.143

8. VÝZNAM KONTROLY ŠTĚPNÝCH MATERIÁLŮ A BEZPEČNOSTNÍCH ZÁRUK MAAE NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ

a) Historie úsilí mezinárodního společenství o dosažení zákazu výroby štěpných materiálů pro vojenské účelyProblematika zákazu výroby štěpných materiálů, zejména vysoce obohaceného uranu (HEU) a plutonia, které jsou nezbytné pro výrobu JZ, je součástí agendy OSN od roku 1957 a na programu činnosti Konference o odzbrojení v Ženevě již řadu let. V prosin-ci 1993 VS OSN konsenzuálně schválilo rezoluci č. 48/75 doporučující zahájit jed-nání o nediskriminační, mnohostranné a mezinárodně a efektivně ověřitelné Smlou-vě zakazující výrobu štěpných materiálů pro jaderné zbraně a jiná jaderná výbušná zařízení (FMCT). V lednu 1994, v reakci na uvedenou rezoluci, jmenovala 65členná Konference o odzbrojení v Ženevě zvláštním koordinátorem pro danou oblast kanad-ského velvyslance Geralda Shannona. Jeho úkolem bylo zjistit názory členských stá-tů na co nejefektivnější způsob sjednávání smlouvy FMCT. Výsledkem jeho činnosti byla zpráva (CD/1229) známá pod názvem „Shannonův mandát“, která mj. navrho-vala svolání ad hoc výboru k zahájení příslušného jednání, včetně projednání klíčo-vé otázky, zdali zahrnout do smlouvy existující sklady štěpných materiálů, či niko-liv. Dlouhodobé úsilí dosáhnout svolání ad hoc výboru je nadále neúspěšné, protože na Konferenci o odzbrojení se až dosud nepodařilo konsenzuálně schválit procedu-rální podmínku, kterou je Pracovní program jako základní předpoklad pro zahájení substantivních jednání ke čtyřem hlavním bodům. Kromě FMCT se to týká ještě ja-derného odzbrojení (Nuclear Disarmament, ND), negativních bezpečnostních záruk (Negative Security Assurances, NSAs) a prevence zbrojních závodů ve vesmíru (Pre-vention of an Arms Race in Outer Space, PAROS).


109

Smluvní návrhyV případě dosažení shody o pracovním programu by se na Konferenci mohlo jednat o třech smluvních návrzích, dosud předložených jako oficiální dokumenty tohoto je-dinečného orgánu odzbrojovacího aparátu, s mandátem sjednávat kontrolně-zbroj-ní a odzbrojovací smlouvy. V dubnu 2004 předložila návrh textu nevládní organiza-ce Greenpeace, v květnu 2006 představily návrh smluvního dokumentu Spojené státy a v září 2009 předložil smluvní návrh Mezinárodní panel pro štěpné materiály (Inter-national Panel on Fissile Material, IPFM).

Smluvní návrh Greenpeace požaduje mj. úplný zákaz další výroby všech druhů štěp-ného materiálu pro výrobu JZ a převedení existujících zásob vojensky využitelného štěpného materiálu pod mezinárodní kontrolu. Mezinárodnímu ověřování by také měla podléhat všechna příslušná zařízení na obohacování, přepracování a skladování jader-ného paliva. Americký smluvní návrh vylučuje z kontroly minulou výrobu a stávají-cí skladové zásoby, stejně tak jako výrobu jaderného paliva pro námořní pohon. Ne-zmiňuje se o ověřovacích opatřeních, ačkoli výlučně uvádí právo smluvních stran na používání „informací získaných národními prostředky a metodami“.144 Návrh smlou-vy předložený IPFM představuje kompromisní návrh, zejména v hlavní citlivé oblasti věnované deklarování současných skladovaných zásob vojensky využitelného štěpné-ho materiálu a jejich ověřování. Návrh sice počítá s výlučným zákazem budoucí výro-by štěpných materiálů pro vojenské účely, avšak současně počítá s možností nevyuží-vat pro vojenské účely stávající skladové zásoby štěpného materiálu pro civilní účely a sklady HEU deklarované pro využívání jako paliva pro námořní pohonné reakto-ry a jiné vojenské reaktory. Návrh počítá rovněž s možností, že na začátku smluvního sjednávání by se státy měly rozhodnout, které materiály si přejí ponechat pro vojenské účely, a ostatní štěpný materiál předat do zárukového systému MAAE.145 V oblasti de-finic, zejména štěpného materiálu a jiných komponentů, se všechny tři návrhy odlišují.

Odlišné postoje nejaderných a jaderných států k sjednání smlouvy FMCTPro většinu nejaderných členských států smlouvy NPT, které uzavřely s MAAE Všeo-becné zárukové dohody, případně Dodatkový protokol k těmto dohodám, na ověřová-ní jejich mírového jaderného programu, by jakýkoli rozsah případné smlouvy FMCT neměl představovat zásadní problém.

Naproti tomu největší zájem o projednávané aspekty sjednání smluvního rozsahu, zejména ujednocení definic, zahrnutí skladů štěpných materiálů a způsoby ověřová-ní, budou mít hlavně jaderné země, protože smluvní úprava bude mít především na ně přímý dopad. Jde o pět tzv. deklarovaných jaderných mocností (USA, Rusko, ČLR, Francie a Velká Británie), které jsou členskými státy NPT, a čtyři nečlenské země této smlouvy (Indie, Izrael, Pákistán a KLDR). Z nejaderných států by zřejmě své zájmy


110

výrazně prosazovaly rovněž tři země s nejvyšší výrobou a sklady štěpného materiálu pro mírový jaderný program, tj. Kanada, Austrálie a Japonsko.

Stanovení definic, zejména štěpného materiálu, výroby a rovněž civilního a vojen-ského použití, je velmi důležité, protože ovlivňuje rozsah smlouvy.

Skladované zásobyRozdílný přístup k zahrnutí existujících skladových zásob štěpného materiálu do smluvních ustanovení se stalo v roce 1995 jedním z hlavních důvodů neúspěchu jed-nání USA a Ruska, které mají největší skladované zásoby štěpného materiálu. Rovněž další jaderné země, s výjimkou Pákistánu, jsou proti jejich smluvnímu zahrnutí. Na-proti tomu, kromě již zmíněného Pákistánu, jenž zejména argumentuje potřebou za-bránit narůstající nerovnosti v množství skladovaného štěpného materiálu, jsou to pře-devším Jižní Afrika a Brazílie, které mají opačný názor než většina jaderných států.146

V případě dosažení shody na smluvní úpravě zakazující pouze budoucí výrobu štěpných materiálů, bude stejně nezbytné ověřit, zda budoucí vyrobený štěpný mate-riál nebyl falešně deklarován jako vyrobený ještě před vstupem smlouvy v platnost. Z toho vyplývá potřeba zahrnout do rámce efektivního zárukového ověřovacího sys-tému veškerý jaderný materiál, tj. předurčený pro mírové i vojenské účely.147

b) Kontrola štěpných materiálů a blízkovýchodní zóna148

Nezávislá osmnáctičlenná skupina kontrolně-zbrojních a neproliferačních expertů z jaderných a nejaderných států vytvořila v roce 2006 Mezinárodní panel pro štěpné materiály (IPFM). Na podporu konání konference o blízkovýchodní zóně bez zbra-ní hromadného ničení vydal panel v roce 2013 studii věnovanou kontrole štěpných materiálů na Blízkém východě. Studie obsahuje iniciativy, jež by podle autorů měly představovat první kroky k vytvoření zmíněné zóny, a klade důraz především na pro-blematiku JZ. Vzhledem k rozhodujícímu významu řešení otázky JZ, jsou chemické a biologické zbraně zmíněny pouze okrajově, především z hlediska nutnosti přistou-pení zejména Egypta, Izraele a Sýrie k úmluvám, které tyto zbraně zakazují. V pří-padě Sýrie jde výhradně o problematiku biologických zbraní, protože v roce 2013, v souvislosti s použitím chemických zbraní v občanské válce, podepsala a ratifikova-la Úmluvu zakazující chemické zbraně (Chemical Weapons Convention, CWC) a za-vázala se je odvézt ze země k likvidaci. Začátkem dubna 2014 již země vyvezla do zahraničí ke zničení cca 54 % skladovaných chemických zbraní149 (viz Příloha 10).

Ve vztahu k rozsahu hypotetické zóny studie IPFM vychází ze zprávy generálního tajemníka OSN z roku 1991 věnované této problematice. Podle uvedené zprávy by zóna měla zahrnovat území států tvořených zeměmi Ligy arabských států (LAS), Írá-nu a Izraele (viz Příloha 9).


111

Ačkoli politické vztahy a celková situace v blízkovýchodním regionu není příliš pří-znivá pro vytvoření zmíněné zóny, existují nicméně některé pozitivní kroky dávající určitou naději na postupné splnění tohoto cíle. K překonání závažné překážky spočíva-jící v neuznávání existence izraelského státu některými arabskými zeměmi by mohlo přispět úspěšné završení izraelsko-palestinských jednání, která probíhají od srpna 2013 se zprostředkovatelskou úlohou USA. V takovém případě by podle Arabské mírové ini-ciativy z března 2002 všechny členské země Ligy arabských států uzavřely s Izraelem mírovou dohodu.150 (Poznámka autora: Zmíněné jednání skončilo na přelomu března a dubna 2014 odstoupením Izraele.) Dalším dlouholetým kontroverzním problémem, negativně ovlivňujícím regionální bezpečnostní situaci, je íránský sporný jaderně- -obohacovací program, který se od roku 2013 daří postupně řešit (blíže viz podkapitola s názvem Íránský jaderný program). I když převážná většina blízkovýchodních zemí je začleněna do kontrolně-zbrojních a odzbrojovacích smluv a úmluv se vztahem ke zbraním hromadného ničení (NPT, BWC, CWC, CTBT), některé země buď smlouvy vůbec nepodepsaly, nebo sice podepsaly, avšak dosud neratifikovaly (viz Příloha 10).

Podle studie by případné vytvoření zóny bez zbraní hromadného ničení na Blízkém východě zřejmě vycházelo z příkladů již existujících zón, včetně bezpečnostních be-nefitů pro její členské země. Podle příloh příslušných smluv se jaderné země mj. zava-zují vůči všem zemím začleněným do těchto zón poskytnout jim právně závazné, tzv. negativní bezpečnostní záruky, tj. nepoužít JZ vůči nim. Podle Africké zóny (Smlouva z Pelindaby) nesmějí jaderné země vyvíjet žádné aktivity v rámci této zóny, např. roz-misťovat „jaderná výbušná zařízení“ na území členských států. Latinskoamerická zóna rozšiřuje tento zákaz i na přilehlá moře. Není vyloučeno, že členské země blízkový-chodní zóny by vyžadovaly zákaz přeletů letounů s JZ nad svým územím a zákaz pří-tomnosti vojenských plavidel s těmito zbraněmi v Perském zálivu a v Rudém moři.151

Navrhované iniciativy IPFM:– vůči Izraeli, jako jediné blízkovýchodní zemi vlastnící jaderné zbraněZákladním předpokladem začlenění Izraele do zvažované blízkovýchodní zóny

bude ukončení vlastnictví JZ. Předpokládá se, že v blízkovýchodním regionu je Izra-el jediným státem, který vyrábí separované plutonium a také vysoce obohacený uran (HEU), jež jsou nezbytnými složkami JZ. Země může mít údajně takové množství plutonia, jež by stačilo pro výrobu cca 200 jaderných hlavic.

Do doby vstupu zóny v platnost by Izrael musel eliminovat všechny své JZ a veš-kerý svůj štěpný materiál začlenit do zárukového systému MAAE. Začátkem deva-desátých let minulého století obdobným způsobem postupovala Jihoafrická republi-ka, když se zbavovala svého jaderného arzenálu. V roce 1990 demontovala svých šest kusů JZ a v roce 1991 se začlenila do smlouvy NPT jako nejaderný stát a veškeré své zásoby HEU začlenila do zárukového systému MAAE.152


112

K prokázání svého odhodlání k takovému kroku a jako opatření na posílení důvě-ry k dosažení uvedeného cíle by Izrael mohl ukončit výrobu separovaného plutonia a HEU a jejich zásoby postupně zničit. Žádoucí by rovněž bylo buď úplně uzavřít, nebo začlenit do zárukového systému MAAE příslušná výrobní zařízení, stejně tak jako deklarované zásoby štěpného materiálu. Na rozdíl od výzkumného jaderného re-aktoru Sorek (IRR-1), který je zařazen do zárukového systému MAAE, jde o to, aby obdobným způsobem došlo i k začlenění jaderného zařízení v Dimoně.153

– regionální opatřeníZahrnují ukončení výroby plutonia, nevyužívání HEU nebo plutonia jako reakto-

rového paliva a omezení obohacování uranu na nižší hodnoty než 6 %. Země, které mají obohacovací systémy, by měly uzavřít dohodu, že nebudou skladovat obohace-ný uran, ale spíše přijmou systém jeho výroby pouze v případě potřeby („just-in-ti-me“ system of production). Zmíněné opatření se týká Íránu, protože je jedinou blízko-východní zemí vlastnící obohacovací kapacity pro mírové účely. Írán by měl přerušit výstavbu této obohacovací kapacity. Pokud jde o íránské závazky v této oblasti, bu-dou vyplývat z výsledku probíhajících jednání Íránu s pěti stálými členy RB OSN (P5) a Německa, koordinovaných EU, o obsahu finální Všeobecné dohody, která by měla do července 2014 nahradit prozatímní dohodu z listopadu 2013 (blíže viz pasáž věnovaná íránskému jadernému programu). Blízkovýchodní země by také měly po-stupně ukončit národní obohacovací program a umístit jakékoli obohacovací aktivity do rámce mnohonárodní kontroly. Kromě Izraele a Íránu mají po dvou výzkumných jaderných reaktorech Alžír a Egypt, po jednom Libye a Sýrie.154

Klíčový význam ověřovacích aktivit na Blízkém východěVzhledem ke vzájemné nedůvěře, vyplývající z historie Blízkého východu, tamních válečných konfliktů a šíření zbraní hromadného ničení, včetně jejich použití v tom-to regionu, bude mít problematika ověřování přijímaných závazků v rámci vytváření hypotetické zóny rozhodující význam.

Mechanismus ověřování a kontroly jaderných zařízení nejaderných členských států NPT inspektory MAAE probíhá na základě uzavření Všeobecných zárukových dohod (Comprehensive Safeguards Agreements) mezi touto agenturou a příslušnými státy. Podle článku III. 4 smlouvy NPT musí všechny členské státy po připojení ke smlou-vě do 180 dnů uzavřít s MAAE zmíněné dohody, které od smluvních států vyžadují deklarování jaderného materiálu, zařízení a aktivit a vytvořit systém inspekcí k ově-řování deklarovaných údajů. Na rozdíl od téměř všech nejaderných zemí hypotetic-ké zóny, jež již mají s MAAE uzavřené Všeobecné zárukové dohody, s výjimkou So-málska a Džibutska, měl by Izrael, po deklarování svých jaderných zařízení a skladů plutonia a HEU, takovou dohodu s MAAE uzavřít.


113

Efektivita zárukového systému byla posílena nepovinným Dodatkovým protokolem (Additional Protocol) k uvedeným zárukovým dohodám, schváleným Radou MAAE v roce 1979. Jeho dobrovolným přijímáním tak členské země projevují dobrou vůli přistoupit na zpřísnění ověřovacích postupů, např. prostřednictvím předem neohláše-ných inspekcí. Do konce roku 2012 ratifikovalo Dodatkový protokol osm blízkový-chodních zemí: Spojené arabské emiráty, které v současné době budují jaderné reak-tory, Bahrajn, Jordánsko a Kuvajt, které po katastrofě japonské jaderné elektrárny ve Fukušimě pozastavily průzkumné aktivity v budování jaderného programu, dále Irák a Libye (v době před svržením Saddámova a Kaddáfího režimu prováděly obě země utajovaný vojenský jaderný program) a Mauritánie. Írán tento dokument podepsal v roce 2003, avšak dosud neratifikoval. Z nejaderných blízkovýchodních zemí Do-datkový protokol nepodepsaly Sýrie, Saúdská Arábie, Egypt a Katar. Žádná ze šesti zbývajících nesignatářských zemí dokumentu, tj. Džibutsko, Libanon, Omán, Somál-sko, Súdán a Jemen, nemají významnější jaderné programy.154

Jako důležitý projev opatření na posilování důvěry by bylo vysoce žádoucí, kdy-by všechny blízkovýchodní země s jadernými kapacitami realizovaly, na požádání MAAE, případná další transparentní opatření nad rámec Dodatkového protokolu. Jde např. o poskytnutí příslušné dokumentace vztahující se např. k nákupům zařízení tzv. dvojího použití (pro civilní i vojenské účely), umožnění návštěvy podezřelých zaří-zení a rozhovory s jadernými specialisty apod.155

Regionální jaderně-palivový cyklus a ověřovací organizaceK posílení vzájemné důvěry v rámci regionu, vztahující se k ověřování absence uta-jovaných jaderných aktivit, by mohlo přispět vytvoření regionální ověřovací struktu-ry. Jako příklad by mohla sloužit verifikační organizace Brazilian-Argentine Agency for Accounting and Control of Nuclear Materials (ABACC), kterou vytvořily Argen-tina a Brazílie v červenci 1991, po ukončení svých vojenských jaderných programů. Na základě tzv. Čtyřčlenné dohody (Quadripartite Agreement), uzavřené v roce 1994 mezi Argentinou, Brazílií, ABACC a MAAE, obě země začlenily všechna svá jaderná zařízení do zárukového systému MAAE. Podle tohoto vzoru také sdílí zárukové po-vinnosti s MAAE Inspektorát Euroatomu pro evropská civilní jaderná zařízení, včet-ně dvou evropských jaderných mocností – Francie a Velké Británie.

Verifikační organizace na Blízkém východě by zabezpečovala monitorování (regi-onální i prováděné MAAE), dohlížela na transparentnost a dohled na zkvalitňování zárukových opatření pro všechny jaderné materiály využívané v jakémkoli regionál-ním zařízení na obohacování uranu. Mohla by dohlížet také na těžbu a čištění urano-vé rudy, na dovoz uranu a na činnosti související s regionálním jaderně-palivovým cyklem.156


114


1 Perlo-Freeman, Sam–Solmirano, Carina: Trends in World Military Expenditure, 2013. Stockholm: SIPRI Fact Sheet, Stockholm International Peace Research Institute, April 2014, s. 1, 2, 5, 6.

2 Mrázek, František: Výročí arabského jara ve světle proměn aliancí. Právo, 19. 12. 2013; Brtnický, Michael: Čeká Blízký východ velké diplomatické retro? Právo, 16. 12. 2013.


4 Fahmy, Nabil–Lewis, Patricia: Possible elements of an NWFZ treaty in the Middle East. Disarmament Forum, Nuclear-weapon-free zones. 2011, UNIDIR, s. 39.

5 Kane, Chen: The role of civil society in promoting a WMDZ in the Middle East. Disarmament Forum, Nuc-lear-weapon-free zones, United Nations Institute for Disarmament Research, UNIDIR, 2011, s. 51–53.

6 Srv. Tůma, Miroslav: Mírové využívání jaderné energie, nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení, op. cit., s. 113.

7 Tamtéž, s. 113.8 Draft Final Document, 2010 Review Conference of the Parties to the Treaty on the Non-Proliferation of Nuc-

lear Weapons, NPT/CONF.2010/L.2).9 Developments regarding a potential Weapons of Mass Destruction Free Zone in the Middle East (MEWMDFZ).

The NPT Action Plan Monitoring Report, March 2014. Reaching Critical Will, 2014, s. 84.10 Establishment of a nuclear-weapon-free zone in the region of the Middle East. Report of the Secretary-Ge-

neral. Reply received from the European Union. A/68‘124 (Part 1), July 8, 2013, s. 20.11 Athens Dialogue on a Middle East Zone Free of Nuclear and Other Weapons of Mass Destruction as well

as Their Means of Delivery (WMDFZ) held at Sounion, Athens, Greece, November 14–16, 2012; Middle East Weapons of Mass Destruction Free Zone, La Trobe University, Melbourne, January 30, 2013. On--line: www.latrobe.edu.au/dialogue/research/projects/policy-development/middle-east-weapons-of--mass-destruction-free-zone.

12 Summary of Recommendations. Athens Dialogue on A Middle East zone free of weapons of mass destructi-on and their means of delivery, November 14–16, 2012. On-line: www.latrobe.edu.au/dialogue/research/projects/policy-development/middle-east-weapons-of-mass-destruction-free-zone.

13 Fahmy, Nabil–Lewis, Patricia: Possible elements of an NWFZ in the Middle East, op. cit., s. 41–49. (Poznámka: Je třeba počítat také s tím, že ze zemí LAS by se deseti státům – Alžírsko, Komory, Džibuti,

Egypt, Libye, Mauritánie, Maroko, Somálsko, Súdán, Tunisko – jejich budoucí členství v blízkovýchod-ní zóně překrývalo s jejich členstvím v africké bezjaderné zóně /Smlouva z Pelindaby/. Z uvedených států Smlouvu z Pelindaby zatím ratifikovaly a deponovaly Alžírsko, Libye, Mauritánie a Tunisko, zbývající ji pouze podepsaly.) On-line: www.nti.org/media/pdfs/apmanwfz.pdf?_=1316624342&_=1316624342.

14 Nuland, Victoria: Department Spokeperson: 2012 Conference on a Middle East Zone Free of Weapons of Mass Destruction. Press Statement, PRN:2012/1840, US State Department, Washington, DC, November 23, 2012.

15Athens Dialogue on a Middle East Zone Free of Nuclear and Other Weapons of Mass Destruction as well as Their Means of Delivery (WMDFZ), op. cit., s. 47–48.

16 The NPT Action Plan Monitoring Report, March 2014. Reaching Critical Will, ed. Beatrice Fihn, 2014, s. 85.17 Office of the Press Secretary: Remarks by President Obama to the Turkish Parlaiament. The White House,

April 6, 2009. On-line: www.whitehouse.gov/the_press_office/Remarks-By-Presiden-Obama-To-the--Turkish-Parliament; Office of the Press Secretary: Remarks by the President on a New Beginning. The White House, June 4, 2009. On-line: www.whitehouse.gov/the-press-office/remarks-president-cairo-u-niversity-6-04-09.


115

18 Hass, Richard N.: The Irony of American Strategy. Foreign Affairs, May/June 2013, s. 59.19 Válka v Iráku a její následky mají na půl miliónu obětí. Právo, 17. 10. 2013.20 V září 2013 Sýrie přistoupila na ruský návrh, předem dohodnutý s USA, že se zbaví svého chemického arze-

nálu výměnou za neuskutečnění amerického vojenského úderu. Země podepsala Úmluvu zakazující chemic-ké zbraně (CWC) a deklarovala Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW) potřebné údaje o svých chemických zbraních. Podle odhadu OPCW země vlastní cca 1300 tun chemických bojových látek a che-mikálií nezbytných k jejich výrobě. Ve zprávě OSN z prosince 2013 se sice potvrzovalo použití chemických zbraní v zemi, avšak nebylo uvedeno, která z bojujících stran je použila. Podle zprávy iDNES.cz z 7. 1. 2014 byly v syrském přístavu Latakíja naloženy první chemické zbraně na dánské komerční plavidlo. V Itálii budou syrské chemické zbraně přeloženy na americké plavidlo, které je na otevřeném moři zničí. On-line: zpravy.idnes.cz/chemicke-zbrane-syrie-odvazeni-dmi-/zahranicni.aspx?c=1401…

21 Hass, Richard N.: The Irony of American Strategy, op. cit., s. 58–59.22 Tamtéž, s. 6723 Text and Video of Obamaʼs State of the Union Address. International New York Times, January 28, 2014,

s. 16. On-line: www.nytimes.com/2014/01/29/us/politics/state-of-the-union-address-text.html.24 Flournoy, Michele–Davidson, Janine: Obamaʼs New Global Posture. The Logic of U.S. Foreign Deploy-

ments. Foreign Affairs, July/August 2012, s. 59.25 Zvýšený zájem USA o asijsko-tichomořskou oblast je vyvolán především narůstajícím globálním politic-

kým, ekonomickým a bezpečnostním vlivem ČLR a nevyřešenými územními spory této země s Filipínami v Jihočínském moři a s Japonskem a Jižní Koreou ve Východočínském moři. Spory se vyhrotily v listopa-du 2013 čínským vyhlášením zóny vzdušné obrany nad spornými ostrůvky ve Východočínském moři a čín-ským omezením přístupu cizích rybářských lodí do sporných vod Jihočínského moře, oznámeném v lednu 2014. Roškot, Jiří: Kerry: Čína slíbila víc tlačit na Kima. Právo, 15. 2. 2014, s. 17.

26 Hass, Richard N.: op. cit., s. 64.27 Tamtéž, s. 66.28 Tamtéž, s. 63.29 On-line: www.iaea.org/newscenter/news/2003/iranap20031218.html.30 Tureček, Břetislav: Labyrintem Íránu. Praha: Knižní klub, 2013, s. 197–198.31 Kelley, Robert: The Nuclear Agreement with Iran. Norwegian Institute of International Affairs – NUPI,

21. 2. 2014. On-line: english.nupi.no/Activities/News/New-article-The-Nuclear-Agreement-with-Iran.32 V r. 1993 bylo původní palivo nahrazeno nízko obohaceným uranem (LEU), který dodala Argentina.33 Pellaud, Bruno: Negotiating with Iran (Testing alternative approaches). In: Krause, Joachim (ed): Iranʼs Nuc-

lear Programme – Strategic Implications. London: Routledge, 2012, s. 53–54.34 Tamtéž, s. 54.35 Od poloviny sedmdesátých let Abdul Kádir Chán, který se stal ředitelem pákistánského jaderného výzkum-

ného střediska v Kahutě, vytvořil utajovanou mezinárodní nákupní síť složenou z vědců, inženýrů a dalších osob z Pákistánu, Švýcarska, Velké Británie, Německa, Srí Lanky a Malajsie na podporu pákistánského ja-derného vojenského programu. V devadesátých letech tato síť již zajišťovala utajované nákupy komponen-tů pro jaderné programy v dalších zemích, včetně Íránu, Iráku, Libye a KLDR. Tůma, Miroslav: Mírové vy-užívání jaderné energie, nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení, op. cit., s. 20–21.

36 Elektrárna zahájila plný provoz v srpnu 2012. Palivo pro tuto elektrárnu dodává ruská strana, po vyhoření se odváží do RF. Tureček, Břetislav: Labyrintem Íránu, op. cit., s. 41, 44.

37 Kelley, Robert: The Nuclear Agreement with Iran, op. cit.38 Kile, Shannon N.: I. Iran and nuclear proliferation Concerns. Stockholm: SIPRI, Yearbook 2013, s. 339.39 Pellaud, Bruno: Negotiating with Iran (Testing alternative approaches), op. cit., s. 57–58.40 Kelley, Robert: The Nuclear Agreement with Iran, op. cit.41 Pellaud, Bruno: Negotiating with Iran (Testing alternative approaches), op. cit., s. 60.


116

42 Crane, Keith: Iran and international sanctions. In: Krause, Joachim (ed): Iranʼs Nuclear Programme – Stra-tegic Implications. London: Routledge, 2012, s. 111–112.

43 Tureček, Břetislav: Labyrintem Íránu, op. cit., s. 64, 72–73.44 Pellaud, Bruno: Negotiating with Iran (Testing alternative approaches), s. 60.45 Tamtéž, s. 61.46 Erdbrink, Thomas: Iran Sees Success in Stalling on Nuclear Issue. New York Times, May 14, 2012. On-li-

ne: www.nytimes.com/2012/05/15world/middleeast/iran-sees-success-in-stalling-on; Erlanger, Steven: As Nuclear Talks With Iran Restart, New Hopes for Deal. New York Times, April 13, 2012. On-line: www.nytimes.com/2012/04/14/world/europe/iran-resumes-talks-over-its-nuclear…

47 V prozatímní dohodě se jako jednací protistrana Íránu označuje E3/EU+3. Pod označením E3 se rozumí USA, RF, ČLR, zkratky EU+3 zahrnují představitele EU, Francie, Velké Británie a Německa.

48 Butt, Yousaff: No Iran Deal? No Problem. February 8, 2014. On-line: nationalinterest.org/commentary/no-iran-deal-no-problem-9845?page=show.

49 Kelley, Robert: The Nuclear Agreement with Iran, op. cit.50 Joint Plan of Action, Geneva, November 24, 2013. On-line: nationalinterest.org/commentary/

no-iran-deal-no-problem-9845?page=show.51 Simpson, David–Leus, Josh: Israeli PM Netanyahu: Iran nuclear deal „historic mistake“. CNN, November

25, 2013. On-line: www.cnn.com/2013/11/24/world/meast/iran-israel/; Judis, John: Obamaʼs Iran Nuc-lear Deal Could Be a Major Triumph. Carnegie Endowment Organization, The Global Think Tank, No-vember 24, 2013. On-line: carnegieendowment.org/2013/11/24/obama-s-iran-nuclear-deal-could-be--major-triumph/gum1?reloadFlag=1.

52 Barack Obama threatens to veto new sanctionsd against Iran. The Economic Times, World News, Janua-ry 29, 2014.

53 Samuel, Annie Tracy: Revolutionary Guard is cautiously open to nuclear deal. Harvardʼs Belfer Center, De-cember 20, 2013.

54 Erlanger, Steven: Little Optimism as Iran Nuclear Talks Resume. International New York Times, February 17, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/02/18world/middleeast/little.optimism-as-iran-nuclear-t…

55 Cirincione, Joe: A Final Nuclear Deal: Getting from Here to There with Iran. February 10, 2014. On-line: iranprimer.usip.org/blog/2014/feb/10/final-nuclear-deal-getting-here-there-iran.

56 Erlanger, Steven: Little Optimism as Iran Nuclear Talks Resume, op. cit. V roce 2003 měl Írán asi 200 ura-nových plynových odstředivek, které jsou nezbytné pro obohacování uranu. Do roku 2014 se jejich počet zvýšil na cca 19 000 kusů, z nichž 10 000 se využívá na obohacování. Zbývající odstředivky jsou nainsta-lovány, avšak nejsou v operačním provozu. Cirincione, Joseph: A Final Nuclear Deal: Getting from Here to There with Iran, op. cit.

57 Gordon, Michael R.: With Nuclear Talks Sputtering, U.S. and Iran Plan Meeting. International New York Times, June 7, 2014.

58 Israeli nuclear capabilities – Report by the Director General. IAEA, Board of Governors General Confe-rence, GOV/2010/49-GC(54)/14, September 3, 2010, s. 3; Schell, Phillip–Kristensen, Hans M.: VIII. Isra-eli nuclear forces. Stockholm: SIPRI Yearbook 2013, s. 321.

59 Cohen, Avner: The Worst Kept Secret: Israelʼs Bargain with the Bomb. New York: Columbia University Pre-ss, 2010, s. 35–36.

60 Po předchozím odmítnutí přislíbené britské a americké finanční pomoci na vybudování Asuánské přehrady znárodnil egyptský prezident Gamál Abdal Násir v červenci 1956 Suezský průplav. Od znárodnění si Násir sliboval získání potřebných peněz na výstavbu přehrady. USA a Velké Británie od finanční pomoci odstou-pily zejména v důsledku dodávek sovětských zbraní Egyptu. S cílem dosáhnout svržení prezidenta Násira se uskutečnila v Paříži schůzka zástupců Francie, Velké Británie a Izraele, na které byla uzavřena tajná do-hoda. Podle ní uskutečnil Izrael 29. 10. 1956 útok proti egyptskému území a obsadil některé důležité po-


117

zice, např. pásmo Gazy a některá klíčová místa na Sinajském poloostrově. V souladu s dohodou nařídily britská a francouzská vláda bojujícím stranám přerušit boj a stáhnout se z oblasti. Zatímco Izrael pokyn re-spektoval, Egypt jej podle očekávání odmítl, což zavdalo Francii a Velké Británii předpokládanou zámin-ku k uskutečnění britsko-francouzského výsadku nedaleko Port Saidu začátkem listopadu 1956. V souladu s rezolucí RB OSN, která akci jednoznačně odsuzovala, souhlasil Egypt i Izrael s příměřím sjednaném OSN a vysláním mírových pohotovostních jednotek (UNEF) k dohledu nad jeho dodržováním. Pod silným tlakem amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera a hrozby sovětské intervence byly britské, francouzské a iz-raelské jednotky donuceny se stáhnout z egyptského území. Politicky byla suezská intervence označována za katastrofu, která de facto ukončila éru velmocenského koloniálního postavení Velké Británie a Francie ve světě. Ve Velké Británii vedla tzv. suezská krize k odstoupení ministra zahraničních věcí Anthony Ede-na a k dočasnému ochlazení americko-britských vztahů. Asuánskou přehradu v následujících letech Egypt postavil se sovětskou pomocí. Milner, Laurie: The Suez Crisis. BBC – History – British History in depth: The Suez Crisis. On-line: www.bbc.co.uk/history/british/modern/suez_01.shtml; Kohn, George C.: Velká encyklopedie válek. Průvodce válečnými konflikty od starověku až po dnešek. Brno: JOTA, 1997, s. 37.

61 Martinů, Jiří: Izrael. Proliferace jaderných zbraní: problémoví aktéři. Brno: Masarykova univerzita, Mezi-národní politologický ústav, 2006, s. 27.

62 Israel. Nuclear Last updated: August, 2013. Nuclear Threat Initiative, s. 2–3. On-line: www.nti.org/coun-try-profiles/israel/nuclear/.

63 Israel, op. cit.; Insight: Inside Dimona, Israelʼs Nuclear Bomb Factory. The Sunday Times (London), Octo-ber 5, 1986. On-line: www.lexisnexis.com; Cohen, Avner: Israel and Bomb. New York: Columbia Univer-sity Press, 1998, s. 163.

64 Hersh, Seymour M.: The Samson Option. Israelʼs Nuclear Arsenal And American Foreign Policy. New York: Random House, 1991, s. 271–272.

65 Israel, op. cit., s. 5; Insight: Inside Dimona, Israelʼs Nuclear Bomb Factory, op. cit.66 Green, Robert: Security Without Nuclear Deterrence. Astron Media, The Arts Centre, New Zealand, 2010,

s. 137; Norris, Robert S.–Arkin, William M.–Kristensen, Hans M.–Handler, Joshua: Israeli nuclear forces, 2002. Nuclear Notebook, Bulletin of the Atomic Scientists (September/October 2002), s. 75.

67 16 June 2914: Nuclear Forces reduced while modernizations continue, says SIPRI. Stockholm: SIPRI, June 16, 2014, s. 2–3. On-line: www.sipri.org/media/pressreleases/2014/nuclear_May_2014.

68 Schell, Phillip–Kristensen, Hans M.: VIII. Israeli nuclear forces. Stockholm: SIPRI Yearbook 2013, s. 321–322.

69 Datan, Merev: Israel. Assuring Destruction Forever: Nuclear Weapon Modernization Around the World, Re-aching Critical Will, ed. Ray Acheson, 2013, s. 12–13.

70 Cohen, Avner: The Worst Kept Secret: Israelʼs Bargain with the Bomb. Introduction: Amimut as a National Nuclear Bargain, op. cit., s. XXVI–XXIX; Martinů, Jiří, op. cit., s. 37–39.

71 Cohen, Avner: The Worst Kept Secret: Israelʼs Bargain with the Bomb. Introduction: Amimut as a National Nuclear Bargain, op. cit., s. XXX–XXXII.

72 Tamtéž, s. XXXI–XXXII.73 Israel, op. cit., s. 3; Cohen, Avner: Israel and the Bomb, op. cit., s. 207.74 Tureček, Břetislav: Olmert připustil držení jaderných zbraní. Právo, 13. 12. 2006.75 Egypt zahájil mírová jednání s Izraelem v roce 1977 a v té době věděl, že Izrael vlastní JZ. V průběhu roz-

hovorů USA, která jednání v Camp David zprostředkovaly, přímo oznámily egyptským vyjednavačům, že jakékoli úsilí předložit jaderné téma do těchto mírových rozhovorů, zvláště egyptský požadavek, aby Izra-el přistoupil k NPT, by bylo zbytečné. Egypt také tento požadavek nevznesl a jednání skončila v roce 1978 podpisem mírové dohody. Cohen, Avner: The Worst Kept Secret: Israelʼs Bargain with the Bomb. Introdu-ction: Amimut as a National Nuclear Bargain, op. cit., s. 49.


118

76 Kearns, Ian: Beyond the United Kingdom: Trends in the Other Nuclear Armed States. Israel. BASIC Trident Commission, Discussion Paper 1, November 2011, s. 30; Israeli Air Strike on Iraqi Nuclear Reactor. BBC Summary of World Broadcasts, June 10, 1981. On-line: www.lexisnexis.com; CBS News: An interview with Prime Minister Menachem Begin. Face the Nation, CBS, June 15, 1981; Spector, Leonard, S.–Cohen, Avner: Israelʼs Airstrike on Syriaʼs Reactor: Implications for the Nonproliferation Regime. Arms Control Today (July/August 2008). On-line: www.armscontrol.org; Steinberg, Gerald, M.: The Begin Doctrine at 25. Jerusalem Post, June 4, 2006. On-line: www.spiegel.de/international/world/0,1518,658663,00.html.

77 Cohen, Avner: The Worst Kept Secret: Israelʼs Bargain with the Bomb. Introduction: Amimut as a National Nuclear Bargain, op. cit., s. 38. Podle zprávy americké Národní zpravodajské rady z roku 2007 budoval v souvislosti s irácko-íránským vojenským konfliktem (1980–1988) jaderný vojenský program Írán, avšak od roku 2003, kdy také podepsal s MAAE Dodatkový protokol k zárukovým dohodám umožňující inspek-torům MAAE důkladné a předem neohlášené kontroly, od jeho budování upustil. Nicméně některé násled-né íránské kontroverzní jaderně-obohacovací aktivity a budovaná jaderná zařízení, vyvolávaly podezření MAAE z nelegálních aktivit, zejména v důsledku snahy íránské strany ukrývat některé části jaderného pro-gramu a příslušná zařízení před inspektory této organizace. Po uzavření prozatímní dohody mezi Íránem a P5/Německo/EU z listopadu 2013 a zahájení jednání o dosažení všeobecné dohody, jejíž ustanovení by měla zaručovat provádění výlučně mírového jaderného programu země a úplné odstranění proti íránských sankcí, vytváří nadějnou možnost úspěšného diplomatického řešení této potenciální proliferační hrozby (blí-že viz pasáž věnovaná íránskému jadernému programu).

78 Green, Robert: Security Without Nuclear Deterrence, op. cit., s. 138–139; Knesset Debate on Israelʼs Nuc-lear Weapons. Disarmament Diplomacy No. 43 (January/February 2000), under Documents and Sources.On-line: www.acronym.org.uk/dd/dd43/43kness.htm.

79 Cohen, Avner: The Worst Kept Secret: Israelʼs Bargain with the Bomb. Introduction: Amimut as a National Nuclear Bargain, op. cit., s. 38.

80 Datan, Merev: Israel, op. cit., s. 13.81 Taylor, N. A. J.–Camilleri, Joseph A.–Hamel-Green, Michael: Dialogue on Middle East Biological, Nuc-

lear, and Chemical Weapons Disarmament: Constraints and Opportunities. Centre for Dialogue, La Tro-be University, Faculty of Arts, Education and Human Development, Victora University Melbourne, Aus-tralia, SAGE, 2013, s. 87.

82 United States de facto Recognition of State of Israel. On-line: www.ourdocumetns.gov/doc.php?doc=83):-14May1948.

83 V souvislosti s americkým uznáním Izraele vzniklo napětí mezi prezidentem Trumanem a ministrem zahra-ničních věcí Marshallem, který považoval vznik Izraele za nebezpečí pro stabilizaci Blízkého východu. Čej-ka, Marek: Dějiny moderního Izraele. Praha: Grada Publishing, 2011, s. 43.

84 On-line: www.mzv.cz/jnp/encyklopedie_statu/blizky_vychod/Izrael.85 Shlaim, Avi: Israel Needs to Learn Some Manners. International New York Times, January 30, 2014. On-li-

ne: www.nytimes.com/com/2014/01/31/opinion/israel-needs-to-learn-some-manners.html…86 Romney: Obama „threw Israel under the bus“. The Jerusalem Post, 27. 1. 2012.87 Saban, Haim: The Truth About Obama and Israel. International Herald Tribune, September 4, 2012. On-line:

www.nytimes.com/2012/09/05/opinion/the-truth-about-obama-and-israel.html?_r=0; President Oba-ma and Israel: the Facts. National Jewish Democratic Council (NJDC), February 28, 2013; Halevy, Efra-im: Who Threw Israel Under the Bus? The New York Times, September 23, 2012.

88 Most Jews support Obamaʼs reelection: survey. Reuters, April 3, 2012. On-line: www.reuters.com/ar-ticle/2012/04/03us-usa-campign-jews-idUSBRE8320MH201; How the Faithful Voted: 2012 Prelimina-ry Analysis. PewResearch Religion & Public Life Project, November 7, 2012. On-line: www.pewforum.org/2012/11/07/how-the-faithful-voted-2012-preliminary-exit-pol…


119

89 Cohen, Roger: Zero Dark Zero. International Herald Tribune, February 28, 2013. On-line: www.nytimes.com/2013/03/01/opinion/global/zero-dar-zero-html; Čejka, Marek: Dějiny moderního Izraele, op. cit., s. 41–42.

90 Dražanová, Adéla: Obama: Podporuji stát Palestina. Lidové noviny, 22. 3. 2013.91 Landler, Mark: Shrugging Off Past Setbacks, Obama Plans Personal Role in Middle East Peace Bid. Inter-

national New York Times, February 26, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/02/27/world/middleeast/shrugging-off-past-setbacks-ob…

92 Turečková, Eva: Netanjahu slaví hořké vítězství. Lidové noviny, 23. 1. 2013.93 Beranová, Lucie: Netanjahu zvítězil, pravice ale oslabila. Hospodářské noviny, 23. 1. 2013.94 Kalhousová, Irena: Netanjahu ortodoxní, či levicový? Hospodářské noviny, 22. 1. 2013.95 Turečková, Eva: Izrael má vládu bez ortodoxních židů. Lidové noviny, 16. 3. 2013.96 Dražanová, Adéla: Obama: Podporuji stát Palestina, op. cit.97 Poznámka: Omluva souvisela se zásahem speciálního izraelského komanda proti tureckému plavidlu Mavi

Marmara, které vedlo mezinárodní flotilu šesti lodí s humanitárními propalestinskými aktivisty, vezoucími v květnu 2010 humanitární pomoc a stavební materiál do palestinského pásma Gazy, sužovaného izraelskou blokádou. Izraelci chtěli flotilu nasměrovat do vlastního přístavu Ašdod k inspekci, zdali lodě nevezou zbra-ně pro palestinské radikály z hnutí Hamás. Poté, co aktivisté požadavek odmítli, Izraelci na loď vnikli nási-lím z člunů a vrtulníků, což mělo za následek smrt osmi tureckých aktivistů a jednoho Američana (turecké-ho původu). Všichni byli zastřeleni, někteří z nich i zezadu, další byli zraněni. Z izraelského komanda bylo deset jeho příslušníků zraněno. Žádný náklad zbraní nebyl na lodi nalezen. Důsledkem akce bylo zmraze-ní turecko-izraelských vztahů, včetně odvolání diplomatů. Před tímto zásahem existovalo mezi Tureckem a Izraelem poměrně blízké spojenectví, které se mj. projevovalo v provádění společných vojenských cvi-čení. V omluvě Netanjahu přiznal, že se při zásahu Izraelci dopustili „operačních chyb“, vyjádřil lítost nad oběťmi a slíbil odškodnění pozůstalým. Pro USA mělo obnovení turecko-izraelských vztahů velkou důle-žitost s ohledem na význam obou zemí. jako blízkých amerických spojenců, pro další vývoj americké blíz-kovýchodní politiky. Zdroj: Dražanová, Adéla: Netanjahu se omluvil Turkům. Lidové noviny, 23. 3. 2013.

98 Gordon, Michael, R.: Kerry to Press for „Framework“ Accord to Keep Mideast Peace Effort Moving. Inter-national New York Times, December 31, 2013. On-line: www.nytimes.com/2014/01/01/world/middleeast/kerry-to-press-for-framework-ac…

99 The Ticking Mideast Clock. International New York Times, January 3, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/91/04/opinion/the-ticking-mideast-clock.html; Rudoren, Jodi: In Blow to Peace Effort, Israel Publishes Plans for New Housing in Settlements. International New York Times, January 10, 2014. On-li-ne: www.nytimes.com/2014/01/11/world/middleeast/israel-publishes-plans-for-new-…

100 Poznámka: Americký ministr zahraničních věcí Kerry informoval o izraelsko-palestinských jednáních na mnichovské bezpečnostní konferenci koncem ledna 2014. Na dotaz o případných dopadech neúspěchu těchto jednání mj. zmínil možnost izraelského bojkotu, který však neschvaloval. Vycházel přitom ze zpráv o této činnosti např. z praxe některých evropských obchodních řetězců, jež se začaly vyhýbat obchodová-ní se zemědělskými produkty pocházejícími z židovských osad na Západním břehu. Dále velký nizozem-ský penzijní fond PGGM a největší dánská banka stáhly své investice z pěti největších izraelských bank, protože mají pobočky na Západním břehu, nebo jsou zapojeny do financování nelegální výstavby nových židovských sídel na okupovaném území. Rovněž stále více amerických vědců, sdružených např. v Asoci-aci amerických studií (ASA), požaduje bojkot izraelských vysokoškolských institucí kvůli politice židov-ského státu vůči Palestincům. Iniciátorem těchto aktivit je sdružení okolo 170 palestinských nevládních organizací v akci Hnutí B.D.S. (Boycott, Divestment, Sanctions). S pomocí bojkotu, neinvestování a mezi-národních sankcí by se měl vytvářet tlak na izraelskou vládu ke splnění tří hlavních cílů: skončení izraelské okupace a kolonizace arabské půdy, úplná rovnost pro arabsko-palestinské občany v Izraeli a respektování práva na návrat palestinských uprchlíků. Vyhlašovaná iniciativa má své stoupence, ale i odpůrce, např. ně-


120

mecká kancléřka Angela Merkelová nebo australská ministerská předsedkyně Julia Gillard. Kershner, Isa-bel: Netanyahu Criticizes Kerry Over Boycott Remarks. International New York Times, February 2, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/02/03/world/middleeast/netanyahu-criticizes-kerry-over-…; on-line: en.wikipedia.org/wiki/Boycoatt._Divestment_and_Sanctions.

101 Landler, Mark: Shrugging Off Past Setbacks, Obama Plans Personal Role in Middle East Peace Bid. Inter-national New York Times, February 26, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/02/27/world/middleeast/shrugging-off-past-setbacks-ob…

102 Poznámka: V návrhu bezpečnostního plánu pro údolí Jordánu bývalého amerického velitele v Afghánis-tánu gen. John R. Allena, který se s Kerrym zúčastnil jednání v Izraeli, se k posílení izraelské bezpečnos-ti také počítá s využitím elektronických senzorů a bezpilotních letounů. Zdroj: Gordon, Michael R.–Ru-doren, Jodi: Kerry Brushes Aside Israeli Officialʼs Reported Criticisms of Peace Effort. International New York Times, January 14, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/01/15/world/middleeast/israeli-minis-ters-reported-com…

103 Cohen, Roger: My Jewish State. International New York Times, December 31, 2013. On-line: www.nytimes.com/2014/01/01/opinion/cohen-my-jewish-state-html?_r=0; Rodoren, Rudi: Palestinian Leader Says He Can Accept Israeli Military in West Bank for 3 Years. International New York Times, January 28, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/01/11/world/middleeast/israel-publishes-plans-for-new-…; Landler, Mark: Shrugging Off Past Setbacks, Obama Plans Personal Role in Middle East Peace Bid, op. cit.

104 Israelʼs Choice. By the editorial board. International New York Times, March 5, 2014. On-line: www.nyti-mes.com/2014/03/06/opinion/israels-choice.html?hpw & rref=opinion & r…

105 Rudoren, Jodi–Kershner, Isabel–Gordon, Michael R.: Hope for Negotiations Stays Alive in Mideast. Inter-national New York Times, April 2, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/04/03/world/middleeast/mid-dle-east-peace-talks.html?hp…

Poznámka: V článku Vliv rezoluce Valného shromáždění OSN 67/19 na právní postavení Palestiny upozor-ňuje mezinárodněprávní expertka Veronika Bílková na složitý vývoj vztahů Palestiny a OSN, který roz-děluje do tří etap. Za první etapu označuje období let 1947–1987, kdy Palestina nebyla začleněna do OSN a později získala, prostřednictvím Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), status nestátní entity. Násle-dovala druhá etapa, tj. období do roku 2002, kdy měla Palestina, již s tímto názvem, postavení nečlenské en-tity sui generis. Poslední etapu datuje od přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN č. 67/19 z 29. 11. 2012, jež Palestině, na základě její žádosti, udělila status nečlenského státu. Rezoluce byla schválena poměrem hlasů 139 (pro) : 9 (proti) : 41 (abstence). Bílková, Veronika: Vliv rezoluce Valného shromáždění OSN 67/19 na právní postavení Palestiny. Jurisprudence 4/2013, s. 27; UN Doc. A/RES/67/19, Status of Palestine in the United Nations, 29 November 2012.

106 Rudoren, Jodi–Gordon, Michael R.: Palestinian Rivals Announce Unity Pact, Drawing U.S. and Israeli Re-buke. International New York Times, April 23, 2014.

107 Rudoren, Jodi: With New Palestinian Government Come Many Questions, and Some Answers. The Interna-tional New York Times, June 1, 2014; Rudoren, Jodi–Kershner, Isabel: With Hope for Unity, Abbas Swe-ars In a New Palestinian Government. The International New York Times, June 2, 2014; Give it a chan-ce. Israel should not dismiss the Palestinian unity government out of hand. The Economist, June 14, 2014.

108 Cohen, Roger: My Jewish State. International New York Times, December 31, 2013. On-line: www.nyti-mes.com/2014/01/01/opinion/cohen-my-jewish-state.html?_r=0.

109 Jarbawi, Ali: Defining the Jewish State. International New York Times, March 16, 2014. On-line: www.ny-times.com/com/2014/03/07/opinion/defining-the-jewish-state.html?ref=intern…

110 Poznámka: Věrohodnost údajně zaručených zpráv, potvrzujících íránské vojenské zaměření jaderného pro-gramu, které byly do MAAE zasílány z neidentifikovaných zdrojů, často zpochybňovali bývalí vysocí čini-telé této organizace. Jedním z nich byl např. bývalý ředitel MAAE Robert Kelly v článku s názvem Nuclear


121

arms programme charge against Iran is no sure thing, publikovaném SIPRI 12. 1. 2012. On-line: www.si-pri.org/media/newsletter/essay/january12.

111 Tureček, Břetislav: Labyrintem Íránu, op. cit., s. 150–152; Teherán vymazáním Izraeli z mapy nehrozil, při-znal ministr. Právo, 18. 4. 2012, s. 8.

112 Americký admirál se obává útoku na Írán. Podle Bidena je to věc Izraele. iHNED.cz, 6. 7. 2009. On--line: zpravy.ihned.cz/svet-amerika/c1-37698780-americky-admiral-se-obava-utoku-na-i; Leon Pa-netta warns against Iran strike. The Guardian, 11 November 2011. On-line: www.theguardian.com/wor-ld/2011/nov/11/leon-panetta-warns-iran-strike; Sizemore, Bill: Ex-defense chief says hit on Iran would be disastrous. The Virginian-Pilot, October 4, 2012. On-line: hamptonroads.com/2012/10/exdefense-chief--says-hit-iran-would-be-disastrous; US ex-generals reject Iran strike. BBC NEWS, 4 February 2007. On--line: news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/6328801.stm.

113 Tureček, Břetislav: Labyrintem Íránu; op. cit., s. 62–64; Beranová, Lucie: Izrael sám útok nezvládne, tvrdit opak by byla chyba. Hospodářské noviny, 17. 1. 2013.

114 The probability of an attack on Iranʼs nuclear programme has been increasing. But the chances of it en-ding the countryʼs nuclear ambitions are low. The Economist, February 25, 2012. On-line: www.econo-mist.com/node/21548228.

115 Ramberg, Bennett: A Pandoraʼs box in the Middle East. International Herald Tribune, December 27, 2011, s. 6.

116 The probability of an attack on Iranʼs nuclear programme has been increasing. But the chances of it ending the countryʼs nuclear ambitions are low, op. cit.

117 Novák, Martin: První krůčky demokracie v Perském zálivu. Mezinárodní politika, 12/2001, s. 26.118 US pulls out of Saudi Arabia. BBC News, April 29, 2003; Beránek, Ondřej: Saúdská Arábie mezi tradice-

mi a moderností. Praha: Volvox Globator, 2007, s. 165119 On-line: en.wikipedia.org/wiki/Saudi_Arabia%E2%80%93United_States_relations.120 Beránek, Ondřej: Saúdská Arábie mezi tradicemi a moderností, op. cit., s. 168.121 Cohen, Roger: The Egyptian Disaster. New York Times, January 27, 2014. On-line: www.nytimes.

com/2014/01/28/opinion/co.hen-the-egyptian-disaster-html?_r=0; Kirkpatrick, David D.: Saudis Put Terrorist Label on Muslim Brotherhood. International New York Times, March 7, 2014. On-line: www.ny-times.com/2014/03/08/world/middleeast/saudis-put-terrorist-label-on-mu…

122 Said, Summer–Benoit Faucon: Shale Threatens Saudi Economy, Warns Prince Alwaleed. The Wall Street Journal, July 29, 2013; Nasr, Vali, R.: America Must Assuage Saudi Anxiety. International New York Ti-mes, February 5, 2014. On-line: www.nytimes.com/2014/02/06/opinion/nasr-america-must-assuage--saudi-anxiety…

123 Flournoy, Michele–Davidson, Janine: Obamaʼs New Global Posture. The Logic of U.S. Foreign Deploy-ments. Foreign Affairs, July/August 2012, s. 59, 61; Gardner, Frank: How serious is the „rift“ in US-Sau-di relations? BBC News, Middle East, October 23, 2013, s. 3. On-line: www.bbc.co.uk/news/world-mid-dle-east-24638061.

124 Určité omezení vojenské podpory ze strany západních států opozičním skupinám vyplývá především z je-jich nejednotnosti, projevující se mj. i vzájemnými ozbrojenými střety a z narůstajícího vlivu radikálních džihádistů v těchto skupinách, z nichž některé se hlásí k al-Káidě.

125 Gardner, Frank: How serious is the „rift“ in US-Saudi relations?, op. cit., s. 1–4; Saudi Arabia officially dec-lines council seat. Aljazeera, November 12, 2013. On-line: www.aljazeera.com/news(middleeast/2013/11/saudi-arabia-officially-declines-c…; Worth, Robert F.: Saudi Arabia Rejects U.N. Security Council Seat in Protest Move. New York Times, October 18, 2013.

126 Gardner, Frank: How serious is the „rift“ in US-Saudi relations?, op. cit., s. 1–4; on-line: www.aljazeera.com/programmes(insidestory/2013/10/trouble-us-saudi-relations…


122

127 Barnard, Anne–Erdbrink, Thomas–Gladstone, Rick: Beirut Bombs Strike at Iran as Assadʼs Ally. Internati-onal New York Times, November 19, 2013.

128 Gardner, Frank: How serious is the „rift“ in US-Saudi relations?, op. cit., s. 3; on-line: www.aljazeera.com/programmes(insidestory/2013/10/trouble-us-saudi-relations…

129 V září 2013, na závěr pobytu prezidenta Rúháního v OSN, prezident Obama svému protějšku zatelefono-val. Šlo tak o první rozhovor mezi americkým a íránským prezidentem od roku 1979. Obama volal Rúhá-nímu. Právo, 30. 9. 2013.

130 Fóru v Davosu dominoval verbální duel Izrael–Írán. Právo, 24. 1. 2014, s. 9.131 Saudi Arabia. Overview Last updated: November, 2013. Nuclear Threat Initiative – NTI, s. 1. On-line:

www.nti.org/country-profiles/saudi-arabia/; Saudi Arabia. Nuclear Last updated: February, 2013, Nuc-lear Threat Initiative, NTI, February 2013, s. 1–2. On-line: www.nti.org/country-profiles/saudi-arabia/nuclear/.

132 Feldman, Yana: Country Profile 8: Saudi Arabia. Stockholm: SIPRI, July 2004. On-line: www.sipri.org.133 Dvali, Akaki: Will Saudi Arabia Acquire Nuclear Weapons? NTI Issue Brief, March 2004. On-line: www.

nti.org; Lippman, Thomas: Saudi Arabia: The Calculations of Uncertainty. The Nuclear Tipping Point. Kurt Campbell–Robert Einhorn–Mitchel Reiss (eds.). Washington, D.C.: Brookings Institution Press, 2004, s. 117. On-line: www.nti.org/country-profiles/saudi-arabia/.

134 Urban, Mark: Saudi nuclear weaponsʼ „on order“ from Pakistan. BBC News Middle East, November 6, 2013, s. 1–7. On-line: www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-24823846.

135 Tamtéž; on-line: beforeitsnews.com/opinion-conservative/2013/11/new-saudi-arabia-css-2-defens…136 On-line: news.nationalpost.com/2013/11/07/saudi-arabia-has-nuclear-weapons-on-order-; on-line:

www,nytimes.com/2011/12/07/world/middleeast/saudi-arabia-may-seek-nuclear…137 On-line: news.nationalpost.com/2013/11/07/saudi-arabia-has-nuclear-weapons-on-order-…138 Erdbrink, Thomas: Iran Takes Charm Offensive to the Persian Gulf. International New York Times, De-

cember 4, 2013. On-line: www.nytimes.com/2013/12/05/world/middleeast/iran-takes-charm-offensi-ve-to-t…

139 Ansari, Usman: Analysts: Pakistan Unlikely To Transfer Nuclear Weapons, Know-how to Sau-dis. DefenseNews, November 12, 2013‚ s. 1–2. On-line: www.defensenews.com/article/20131112/DEFREG/311110017/Analysts-Pakis…

140 Urban, Mark: Saudi nuclear weaponsʼ „on order“ from Pakistan, op. cit., s. 2. Podobně v rámci NATO na-dále funguje studenoválečnická koncepce tzv. jaderného sdílení. Spočívá na Dohodách o jaderném sdílení (Nuclear Sharing Arrangements, NSA) mezi USA a některými aliančními evropskými nejadernými státy (Turecko, Německo, Nizozemsko, Belgie a Itálie) o dislokaci amerických taktických JZ (konkrétně letec-kých pum s jadernou hlavicí B-61) v uvedených zemích.

141 Saudi Arabia Signs Small Quantities Protocol. Global Security Newswire, June 16, 2005, s. 1. On-line: www.nti.org; on-line: www.nti.org/country-profiles/saudi-arabia/.

142 Saudi Arabia. Nuclear Last updated: February, 2013, Nuclear Threat Initiative, NTI, February 2013, s. 3. On-line: www.nti.org/country-profiles/saudi-arabia/nuclear/.

143 Nuclear Power in Saudi Arabia (Updated December 2013). World Nuclear Association. On-line: www.wor-ld-nuclear.org/info/Country-Profiles/Countries-O-S/Saudi-Arabia/.

144 Srv. Tůma, Miroslav: Mírové využívání jaderné energie, nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení, op. cit., s. 107–109.

145 Draft for Discussion Prepared by the International Panel on Fissile Materials. A Fissile Material (Cut-Off) Treaty (FMCT). A Treaty Banning the production of Fissile Materials for Nuclear Weapons or Other Nuc-lear Explosive Devices. Article-by-article explenation, February 5, 2009.

146 Pákistánský postoj je ovlivněn jadernou politikou regionálního rivala, kterým je Indie, v souvislosti s ame-ricko-indickou smlouvou o spolupráci v mírovém jaderném programu z roku 2005.


123

147 On-line: www.reachingcriticalwill.org/resources/fact-sheets/critical-issues/4737-fiisile-ma…148 Von Hippel, Frank N.–Mousavian, Seyed, Hossein–Kiyaei, Emad–Feiveson, Harold A.–Mian, Zia: Fissi-

le Material Controls in the Middle East: Steps toward a Middle East Zone Free of Nuclear Weapons and all other Weapons of Mass Destruction. Research Report No. 11, International Panel of Fissile Materials (IPFM), Program on Science and Global Security, Princeton University, USA, October 2013, s. 1–30.

149 Landler, Mark: Israeli Settlement Plan Derailed Peace Talks, Kerry Says. The New York Times, April 8, 2014

150 Z iniciativy tehdejšího saúdskoarabského korunního prince Abdulláha, který je dnešním králem země, schvá-lila Rada Ligy arabských států (League of Arab States, LAS) na svém summitu v Bejrútu v roce 2002 Arab-skou mírovou iniciativu. Liga sdružuje 22 arabských zemí, z nichž Sýrie má pozastavené členství. Do-kument požaduje stažení Izraele z okupovaných území na úroveň hranic, které platily před vypuknutím šestidenní války v roce 1967, řešení problematiky palestinských uprchlíků v souladu s rezolucí OSN č. 194 a uznání nezávislého Palestinského státu s východním Jeruzalémem jako hlavním městem, výměnou za uznání Izraele a uzavření s ním mírové smlouvy. V Teheránu v květnu 2003 iniciativu podpořili rovněž mi-nistři zahraničních věcí Organizace islámské spolupráce (Organization of Islamic Cooperation, OIC), kte-rou tvoří 57 členských zemí, včetně Íránu. LAS znovu potvrdila iniciativu na svém summitu v Rijádu v roce 2007. Podle vyjádření tehdejší izraelské ministryně zahraničních věcí Cipi Liniové před konáním summi-tu, iniciativa představuje pro řešení blízkovýchodního konfliktu pozitivní prvky, avšak požadavek návra-tu všech palestinských uprchlíků do jejich domovů, jak předpokládá zmíněná rezoluce OSN, je pro Izrael nepřijatelný. Na Světovém ekonomickém fóru v květnu 2013 v Jordánsku izraelský prezident Šimon Pe-res se sice o žádných hranicích přímo nezmínil, avšak iniciativu přivítal jako významnou změnu v postoji arabských států a strategickou příležitost pro mírová jednání s Palestinci. Někteří krajně pravicoví ministři tehdejší Netanjahuovy vlády, např. Naftali Bennet, s Peresovým projevem nesouhlasili a iniciativu odmítli. Peres na Světovém ekonomickém fóru podpořil Arabskou mírovou iniciativu. Židovský tiskový a informač-ní servis, 27. 5. 2013. On-line: www.ztis.cz/rubrika/izrael/clanek/peres-na-svetovem-ekonomickem-fo-ru-podporil; Izrael: Arabský mírový plán je dobrý, ale potřebuje úpravu. iHNED.cz, 12. 3. 2007. On-line: zpravy.ihned.cz/c1-20639510-izrael-arabsky-mirovy-plan-je-dobry-ale-potrebuje-…

151 Von Hippel, Frank N.–Mousavian, Seyed, Hossein–Kiyaei, Emad–Feiveson, Harold A.–Mian, Zia: Fissile Material Controls in the Middle East, op. cit., s. 6.

152 Tamtéž, s. 26.153 Tamtéž, s. 8, 11, 12.154 Tamtéž s. 13, 17.155 Tamtéž, s. 24–25.156 Tamtéž, s. 26.157 Tamtéž, s. 27–28.

C.

VÝZNAMNÉ SOUČÁSTI JADERNĚ ODZBROJOVACÍHO A NEPROLIFERAČNÍHO ÚSILÍ

I. Transparentnost a jaderné zbraně

127


1. ÚVOD

Úloha transparentnosti, jako významné koncepce v kontrolně-zbrojní a mezinárod-ní bezpečnosti, se neustále zvyšuje. Používání termínu transparentnost v nejširším smyslu se netýká pouze informací a přístupu k nim, ale také spolehlivosti poskytova-ných a získaných údajů. Hlavním politickým předpokladem je, že otevřenost je jedna z mnoha dimenzí regionální a mezinárodní bezpečnosti. Tento předpoklad není uni-verzální, protože některé politické režimy mohou preferovat v určitých regionech, např. na Blízkém východě, politiku dvojznačnosti a mlžení.

Jaderná transparentnost by měla být nejen prostředkem k usnadnění diskuse o příš-tích krocích ve snižování počtů JZ, ale měla by rovněž zahrnovat uplatňování a rozši-řování zkušeností dalšími partnerskými státy z aktivit získaných v průběhu realizace úspěšných bilaterálních ujednání, především americko-ruských. Kromě sdílení těch-to údajů by měla obsahovat vysvětlení o způsobu získávání těchto dat. Nedílnou sou-částí jaderné transparentnosti je ověřování (verifikace) poskytovaných údajů a smluv-ních povinností.1

2. TRANSPARENTNOST A OVĚŘOVÁNÍ

Od konce studené války narůstá důležitost a rozsah ověřování (verifikace). Její vý-znam spočívá v ověřování plnění závazků ze smluv a dohod. Používaný termín zá-ruky (safeguards) má užší význam a je pouze jedním z ověřovacích prvků (viz např. ověřovací systém MAAE).

a) Důvody narůstající úlohy transparentnostiPolitický a technický charakter důvodů transparentnosti mají základní vliv na zvyšu-jící se význam tohoto procesu.

Politická stránka souvisí s ukončením studené války (výměny informací o ozbroje-ných silách, doktrínách pro strategické plánování a notifikace vojenských aktivit k za-jištění jejich menší rizikovosti a předvídatelnosti). Snížení pravděpodobnosti použití síly, zejména překvapivý útok, se stal rozumným cílem mezi dvěma vojenskými ali-


128

ancemi (koalice zemí Varšavské smlouvy a NATO) v rámci Konference o bezpečnos-ti a spolupráci v Evropě – KBSE.

Důvěra, bezpečnost a transparentní opatření jsou zvláště relevantní v krizových re-gionech, zejména na Blízkém východě, v jižní Asii a na Korejském poloostrově, kde jsou rizika vypuknutí ozbrojeného konfliktu největší. Transparentní opatření týkají-cí se velikosti, doktrín a operačních praktik ozbrojených sil mohou vést k větší před-vídatelnosti v této oblasti.

Čas od času Čína vyjadřuje své podráždění na mezinárodních fórech tvrzením, že „transparentnost pouze činí slabé slabšími“, opětným ilustrováním pojmu „transpa-rentnosti“ jako prostředku ukazujícím sílu. Zvýšená transparentnost v Asii může být popsána jako hlavní regionální a mezinárodní cíl.

Technická stránka transparentnosti a zejména současný prudký technický vývoj mají velký význam pro odhalování případného klamání. Satelity, které nyní posky-tují vysoce přesné informace, přispěly k vzájemné důvěře, aniž by se musela prová-dět „dotěrná“ ověřovací opatření na zemi. Součástí tohoto úsilí mohou být i zaváděná protiopatření. Mezi ně lze zařadit používání klamných střel (decoys), budování pod-zemních zařízení (např. v KLDR a v Íránu) a řada sofistikovaných opatření k oklamá-ní ověřovacích aktivit (zejména amerických satelitů), včetně velkého počtu zařízení pro dvojí použití (civilní a vojenské).

Národní technické prostředky také zůstávají užitečnější v bilaterálním než multila-terálním kontextu. Významným nedostatkem při ověřování plnění závazků vyplýva-jících z multilaterálních smluv je omezená dosažitelnost satelitní techniky, zejména v rozvojových zemích. Používání dálkově ovládané monitorovací techniky a inspek-ce na místě tak zůstávají nejlepšími způsoby pro zvýšení důvěry a odstrašení států od klamání.2

b) Vzájemné doplňování transparentnosti a ověřováníVýznam a užitečnost transparentnosti a ověřování se zvyšují jejich vzájemnou propo-jeností. Transparentnost by měla být základním krokem k efektivnímu ověřování. Ne-měla by se však stát pouhou náhražkou. Transparentnost bez ověřování má evidentní nedostatky a naproti tomu ověřování bez transparentnosti představuje pro inspekto-ry delikátní problémy. Úplná absence transparentnosti a ověřování byla např. v sou-vislosti s vyhlášením tzv. prezidentských iniciativ v roce 1991 směřujících ke snížení amerických a sovětských taktických JZ. Ověřovací opatření postrádala také americ-ko-ruská smlouva SORT z roku 2002 o snížení počtu rozmístěných strategických JZ.

K zefektivnění kontrolních ověřovacích opatření, prováděných v rámci zárukového systému MAAE, přispělo sjednání Dodatkového protokolu k zárukovým dohodám, jež umožňují inspektorům získat úplný obraz o prováděných jaderných aktivitách kon-


129

trolovaného státu. Silnější ověřovací režim má tři hlavní pilíře, kterými je poskyto-vání více informací o lokalitách a činnosti, větší přístup ke kontrolovaným zařízením a více technologií na podporu ověřování.

c) Ověřovací scénáře týkající se jaderného odzbrojováníMěly by především brát v úvahu technické výzvy související s aktuálním snižová-ním počtů JZ, a to bez odhalování tajných údajů, které by měly nadále zůstat v utaje-ní. Ověřování musí proto umožnit získání důvěryhodných údajů při současné ochra-ně citlivých informací.3

3. FORMY TRANSPARENTNOSTI

V současně době existují tři formy transparentnosti, které státy praktikují ve snaze o prosazení svých individuálních a kolektivních zájmů. Je užitečné rozlišit tři rozdíl-né, i když vzájemně propojené transparentní procesy – tj. dobrovolné, vynucované a nedobrovolné.

a) DobrovolnáJde o takové procesy, jež existují v mezivládní praxi kontroly zbrojení, nešíření a od-zbrojení. Jeden stát dobrovolně poskytuje informace o svých kapacitách a aktivitách k tomu, aby došlo k vzájemně výhodnému posílení bezpečnosti. Dobrovolná trans-parentnost má své kořeny ve spolupráci a vzájemných závazcích. Protože se to však týká suverenity a transparentní zisky mohou být zvažovány současně s důvěryhod-ností, je takové sjednávání velmi pracné. Pokud mají mít svoji hodnotu, musí být ná-stroje pro vytváření důvěry mezi státy důvěryhodnými procesy.

Z tohoto důvodu, aby mezistátní nebo vnější transparentnost plnila svoji funkci, musí existovat také vnitrostátní transparentnost v rámci účastnických států. Státy musí zřídit organizační kapacity k tomu, aby byly v situaci, že vědí, co přesně se děje na územích v rámci jejich jurisdikce (transparentnost začíná doma, a to napomáhá i me-zistátní kázni). Příkladem je využívání zárukového systému MAAE. V případě sjed-nání úmluvy FMCT by smluvní úprava posilovala vnitřní transparentní procesy ve státech, jež neposkytly své štěpné materiály k pravidelným mezinárodním inspekč-ním kontrolám.

b) VynucovanáU zemí s tendencí zakrývat některé ověřované skutečnosti je vynucovaná transparent-nost stinnou stránkou a nedílnou součástí dobrovolné transparentnosti. Přistoupení


130

k vynucované transparentnosti signalizuje, že proces dobrovolné transparentnosti byl ve specifickém kontextu porušen.

Vynucovaná transparentnost se může praktikovat pouze velmocemi ve vztahu k menším státům a za okolností reálné možnosti použití síly. Je současně nemysli-telné, aby tento druh transparentnosti byl použit např. vůči USA, Rusku, Číně, In-dii a Japonsku. Nicméně i menší země, jako např. KLDR, mají možnost odstrašovat (např. hrozbou použití JZ) v případě vnější vojenské aktivity, kterou budou považo-vat za ohrožení své bezpečnosti.

Vynucovaná transparentnost je realizovatelná pouze v rámci mezinárodního práva a mezinárodněprávních a politických procesů. Legitimnost je nezbytná, protože do-chází k výraznému porušení státní suverenity použitím hrozby silou, a protože je re-alizována prostřednictvím globální mezinárodní instituce, kterou je OSN. Současně je třeba brát v úvahu, že jde o výjimečné opatření a nemůže se v žádném případě stát standardní praxí.

V současné době se praktikuje vůči Íránu a KLDR, protože oba státy odmítají pl-nit své transparentní závazky, ke kterým se dobrovolně zavázaly podle mezinárodní-ho práva.

c) NedobrovolnáZnamená proces, kterým státy získávají informace o jiných státech nebo entitách bez jejich souhlasu pomocí shromažďování údajů získaných zpravodajskými prostředky. Není regulována a smluvně svázána v rámci mezinárodního prostředí. Jistě existují „pravidla hry“, ale stěží dojde k jejich formalizování. Od poloviny devadesátých let můžeme zaznamenat výrazný obrat od dobrovolných na nedobrovolné formy trans-parentnosti. K tomuto obratu došlo zejména po 11. 9. 2001. Hlavní úsilí se v této ob-lasti věnuje odhalování utajovaných aktivit státních a nestátních aktérů zaměřených na získání zbraní hromadného ničení a kapacit k jejich výrobě.4

Podle Williama Walkera existují některé kontroverzní přístupy k vynucované transpa-rentnosti. Na jaderné země, které nejsou členy NPT (Indie, Izrael, Pákistán a KLDR) a úspěšně se tak vyhýbají transparentním opatřením prostřednictvím zárukového sys-tému MAAE, se nevyvíjí dostatečně účinný tlak. Naproti tomu v případě nejaderných členských států NPT se důrazně vyžaduje jejich připojení k Dodatkovému protoko-lu zárukových dohod, jenž umožňuje přísnější inspekční kontroly jaderných zařízení. Země P5 nedovolují inspekční kontroly MAAE na svých civilních jaderných zaříze-ních. Výjimku tvoří Francie a Velká Británie, které umožňují kontrolu v rámci in-spekčního systému unijní organizace Euroatom. Je nepochybné, že tato politika dvo-jího standardu nepříznivě působí na chování nejaderných států.


131

Walker se dále podivuje nad tím, jak může formální, mezinárodně regulovaná a konsenzuální praxe dobrovolné transparentnosti koexistovat s velmi rozšířenou, avšak neregulovanou a státně orientovanou praxí získávání zpravodajských infor-mací. Zpravodajská činnost je považována za nezbytnou část mezinárodních záruk od doby, kdy byly odhaleny v Iráku a KLDR utajované jaderné vojenské programy. Zpravodajské agentury jsou tak správně považovány za primární zdroje informací o nestátních aktérech. Současně si pokládá otázku, zdali lze ještě označovat institu-ci, jako je MAAE, za nestranný orgán, jestliže její pověst narušuje těsná spolupráce se zpravodajskými agenturami a zejména těmi americkými. Walker označuje za po-kračující důležitý problém neexistenci toho, kdo a jak by měl řídit vztahy mezi dob-rovolnými a nedobrovolnými procesy a jak zajistit důvěru v moudrost a efektivní ří-zení těchto vztahů.

Podle Walkera dobrovolná transparentní ujednání, která jsou součástí kontrolně--zbrojních smluv, zahrnují výslovnou dohodu o horní hranici transparentních opatře-ní. Definují tak požadovanou kvalitu a množství transparentních opatření k zajištění bezpečnostních cílů. Walker si v této souvislosti klade otázku, zdali státy mohou stá-le souhlasit, ať již obecně nebo ve specifických případech, s horní hranicí transparent-nosti. Walker je přesvědčen, že bez dobrovolného systému transparentnosti, s jeho ko-řeny ve spolupráci a recipročních závazcích, bude malá důvěra a bez této důvěry si státy mohou představovat o druhých státech to nejhorší. To pochopitelně narušuje vzá-jemné vztahy a bepečnostní atmosféru v regionu. Jestliže velmoci přicházejí s vírou, že tzv. darebáčtí aktéři budou vždy schopni získávat materiály a kapacity, jež mohou mít smrtící účinky, potom úroveň transparentnosti, která je vyžadována pro posilová-ní důvěry, bude mít tendenci k nekonečnosti. A když se to stane, transparentnost ztrácí svůj význam. Jediným východiskem jsou extrémní opatření, včetně války, ke zničení aktéra představujícího nebezpečí. Avšak jestliže státy, toužící řešit problém válečnou cestou, současně upřou transparentním opatřením jejich realizaci, bude podkopán sa-motný proces transparentnosti. Jako příklad lze uvést okolnosti, které vedly adminis-trativu George Bushe ml. k zahájení invaze do Iráku v roce 2003.5

4. JADERNÁ TRANSPARENTNOST A UTAJOVÁNÍ

Další pokrok v jaderně-kontrolním a odzbrojovacím procesu bude nesporně záviset na zvýšení transparentních informací jaderných států o jejich jaderných kapacitách. Avšak mnoho těchto údajů, zejména takových, které se vztahují k jaderným hlavicím a štěpným materiálům, se nadále utajuje.


132

Velmi důležitým vztahem mezi jadernou transparentností a jaderným utajováním se zabývá Annette Schaperová v eseji nazvaném Looking for a Demarcation – between Nuclear Transparency and Nuclear Secrecy (2004). Upozorňuje mj. na skutečnost, že zatím není jasné, jaká by měla být ideální oddělující čára mezi transparentností a uta-jením. V eseji dále zmiňuje několik motivů pro utajování:

– nešíření;– národní bezpečnost (k zajištění přežití odstrašujícího arzenálu, zachování nejis-

toty o úmyslech a kapacitách, skrývání technologických slabostí nebo ochrana tech-nologické nadřazenosti);

– status (odhalení technických informací je někdy považováno za projev vzdání se a porážky);

– nadměrné utajování vzhledem k nedostatkům v demokratickém systému (může sloužit jako ochrana špatného řízení země, zločinu, nebo korupce);

– historická tradice a konzervativní setrvačnost;– u zemí, které nejsou členy smlouvy NPT, k minimalizování diplomatického tla-

ku na odhalení údajů o jejich jaderně-zbrojních programech.

Podle Schaperové existuje několik úrovní transparentnosti:– mezi dvěma jadernými státy;– mezi několika jadernými státy jako skupinou;– mezi státy, včetně nejaderných, nebo inspekčními agenturami;– transparentnost vůči vlastní veřejnosti jako takové.

Schaperová je dále názoru, že informace o arzenálu jaderných hlavic a jejich roz-místění stěží představují proliferační riziko. Nicméně hodně informací je stále uta-jovaných, což se hlavně ospravedlňuje národními bezpečnostními důvody, zejména ochranou jaderného odstrašení a zajištěním přežití jaderných odvetných sil. Přitom transparentnost o skladovaných jaderných hlavicích by ostatním zemím dávala rea-listickou představu o jaderných kapacitách země. Schaperová se rovněž domnívá, že hlavní znepokojení představují jaderné hlavice, jež nejsou součástí žádné kontrolně--zbrojní smlouvy, ale jsou připraveny k použití. Jde především o taktické JZ.

Verifikační opatření se také aplikují na technické detaily individuálních jaderných hlavic. Zaměřují se tak na identifikaci a rozlišení mezi skutečnými a klamnými jader-nými hlavicemi. Svoji úlohu také hrají národní bezpečnostní důvody. Důležitou sou-částí transparentnosti bude i demontáž jaderných hlavic.

Z jaderných mocností jsou podle Schaperové Spojené státy v transparentnosti nej-otevřenější. Motivem a kritériem ve prospěch transparentnosti se stala tzv. „otevře-ná iniciativa“ (openness initiative) předurčená k získání větší důvěry veřejnosti infor-


133

mováním např. o všech aktivitách ministerstva energetiky, pod které spadají rovněž JZ. Hlavním motivem pro zmíněnou iniciativu bylo naplňování amerického zákona o svobodě informací (U.S. Freedom of Information Act). Výsledkem bylo zveřejnění řady údajů o jaderné kapacitě Spojených států.6

5. MODELOVÝ PŘÍKLAD TRANSPARENTNOSTI V JADERNÉM ODZBROJOVÁNÍ PODLE AMERICKO-RUSKÉ SMLOUVY NEW START

a) ÚvodV roce 2013 vydal Ústav OSN pro výzkum odzbrojení (United Nations Institute for Disarmament Research, UNIDIR) publikaci se dvěma přílohami zabývající se mode-lovým příkladem transparentnosti v jaderném odzbrojování, zpracovaném podle ame-ricko-ruské smlouvy New START. Příloha A obsahuje návrh typového hlášení o jader-ných kapacitách pěti tzv. deklarovaných jaderných zemí (dále P5), tj. ČLR, Francie, Ruska, USA a Velké Británie. Příloha B se týká modelové zprávy o výměně údajů o jaderných kapacitách zpracované za Velkou Británii.

Autoři publikace zdůvodňují její zpracování zejména tím, že smlouva New START poskytuje praktickou příležitost využít dlouholetých americko-ruských zkušeností s transparentností v odzbrojovacím procesu rovněž dalšími jadernými státy. Vyjadřu-jí současně přesvědčení, že tato příležitost by mohla také vést k vytvoření univerzál-ního a z hlediska zodpovědně poskytovaných údajů efektivního mechanismu ke spl-nění cílů Akčního plánu Závěrečného dokumentu 8. hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z května 2010 (viz Příloha 4). V tomto kontextu hlavní význam smlouvy New START spočívá v tom, že poskytuje v praxi vyzkoušený práv-ní a organizační rámec pro snižování JZ. Rozšíření tohoto rámce na všechny jaderné státy by bylo přirozeným a přímým způsobem budování všeobecného systému, jenž by mohl zajistit transparentnost a zodpovědné plnění pravidel snižování.

Publikace zdůrazňuje mj. význam transparentnosti a zodpovědnosti plnit pravid-la veřejného sdílení početního a druhového přehledu JZ v držení jaderných mocností pro další proces jaderného odzbrojování. Připomíná rovněž akci č. 21 z výše uvede-ného Akčního plánu, která „vyzývá všechny jaderné státy, aby jako opatření na bu-dování důvěry co nejdříve souhlasily se standardní formou zprávy a stanovily pří-slušné termíny předkládání zpráv pro účely dobrovolného poskytování standardní informace, která by neohrožovala národní bezpečnost. Generální tajemník OSN se vyzývá vytvořit přístupnou schránku obsahující informace poskytované jadernými státy.“7


134

Smlouvu mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací o opatřeních pro dal-ší snížení a omezení strategických útočných zbraní (Treaty between the United States of America and the Russian Federation on Measures for the further Reduction and Limitation of Strategic Offensive Arms) podepsali v Praze prezidenti Barack Obama a Dmitrij Medveděv v dubnu 2010. V platnost vstoupila v únoru 2011. Smlouva se skládá z textové části, dále Protokolu a jeho Technické přílohy. Souhrnné limity New START stanoví stropy snížení pro operačně rozmístěné jaderné hlavice, pro rozmís-těná a skladovaná odpalovací zařízení (launchers) a pro rozmístěné strategické nosi-če (ICBMs, SLBMs a těžké bombardéry). Snižuje počet rozmístěných strategických nosičů na maximálně 700 kusů a počet rozmístěných jaderných hlavic na maximálně 1550 kusů. Snížení proběhne v sedmiletém období od vstupu smlouvy v platnost, tj. do roku 2018. Ustanovení vmlouvy zůstanou v platnosti do roku 2021, avšak smluv-ní strany je mohou rozšířit o dalších pět let.8

b) Stav transparentnosti o jaderných silách P59

Dosud neexistuje žádná mezinárodní norma nebo mechanismus, které by od jader-ných států vyžadovaly zveřejňování informací o jejich jaderných silách. Z uvedené-ho důvodu se proto současná úroveň transparentnosti jednotlivých států P5 o jejich jaderných arzenálech výrazně liší.

USASpojené státy, ve srovnání s ostatními zeměmi P5, zveřejnily o svém jaderném arze-nálu nejvíce informací. K údajům o počtu strategických odpalovacích zařízení a roz-místěných jaderných hlavicích, poskytnutých v souvislosti s New START, USA také zveřejnily informace o počtu JZ v aktivním jaderném arzenálu. V poslední zprávě vztahující se k New START USA deklarovaly, že v září 2012 měly 1722 rozmístě-ných strategických jaderných hlavic.10 Skutečný počet jaderných hlavic v americkém arzenálu je však větší. Podle deklarace o jaderných hlavicích z roku 2010 měly USA v aktivních silách 5113 JZ a „několik tisíc“ vyřazených jaderných hlavic předurčených k demontáži.11 Podle odhadu některých kontrolně-zbrojních expertů mají USA připra-veno k demontáži asi 3000 vyřazených jaderných hlavic.12 Zatím se však americká vláda nezavázala k pravidelnému publikování těchto informací. Nebyly také zveřej-něny žádné údaje o jaderných hlavicích rozmístěných v pěti evropských zemích (Ně-mecko, Belgie, Nizozemsko, Itálie a Turecko). Podle nezávislých zdrojů by jich mělo být umístěno na šesti amerických leteckých základnách asi 200 kusů.13


135

Ruská federaceNa rozdíl od USA země nikdy nezveřejnila informace o množství svých jaderných sil nebo štěpného materiálu nad rámec požadovaných údajů vyplývajících z mezinárod-ních dohod, včetně americko-ruských kontrolně-zbrojních smluv. Rusko také nikdy veřejně nepublikovalo detailní výměnné údaje, i když většinu z nich stejně zveřejni-ly Spojené státy. Veřejně dostupné jsou pouze údaje o celkovém množství operačně rozmístěných jaderných hlavic a rozmístěných a nerozmístěných strategických odpa-lovacích zařízeních, jež byly předloženy jako součást dvouletých výměnných údajů podle smlouvy New START.14 Podle těchto informací Rusko v září 2012 deklarovalo existenci 1499 rozmístěných strategických jaderných hlavic. Protože nebyly uvedeny další podrobnější údaje, existuje nejistota týkající se přesné specifikace v ruských po-čtech. Neexistují také přesné informace o počtu nestrategických JZ. Nezávislé zdroje odhadují, že RF má ve svém arzenálu celkově 4400 jaderných hlavic (aktivní, zálož-ní a skladované). Předpokládá se, že dalších okolo 5500 jaderných hlavic je předur-čeno k demontáži.15

FrancieFrancie rozšířila v uplynulých dvaceti letech v některých oblastech transparentnost o svém jaderném arzenálu. Prezident Mitterrand v roce 1994 poskytl podrobné úda-je o počtech francouzských jaderných nosičů, počtu provedených jaderných zkoušek a o přibližném počtu jaderných hlavic (cca 500 kusů).16 V roce 2008 prohlásil pre-zident Sarkozy, že „Francie by mohla a měla být transparentnější s ohledem na svůj jaderný arzenál než kterákoli jiná země“, a oznámil plánované snížení jaderného ar-zenálu na méně než 300 jaderných hlavic.17 Sarkozy také deklaroval, že „Francie je dostatečně transparentní, protože nemá žádné jiné zbraně kromě těch, které tvoří její operativní zásobu“. Zdá se, že prohlášení potvrzuje absenci záložních hlavic, jako je tomu v případě některých dalších jaderných států.

Velká BritánieV minulých několika dekádách země prokázala poměrně vysokou úroveň transpa-rentnosti. Hodnocení strategické obrany (Strategic Defence Review) z roku 1998 mj. zdůrazňovalo závazek Velké Británie „ve vztahu k britským JZ být co možná nej-otevřenější“.18 V závěru hodnocení se uvádělo, že Velká Británie potřebuje méně než 200 „operačně dosažitelných jaderných hlavic“ a to také činí horní hranici celkového počtu britského jaderného arzenálu.19 V Hodnocení strategické obrany z roku 2010 Velká Británie potvrdila otevřenou politiku sdělením, že „větší transparentnost o ja-derných programech (…) podporuje mezinárodní důvěru a bezpečnost“. Hodnoce-ní prozradilo, že země sníží svůj požadavek na množství jaderných hlavic, které jsou


136

k dispozici pro operační nasazení (operationally available) z méně než 160 na maxi-málně 120 kusů, sníží celkový počet skladovaných JZ na maximálně 180 kusů a dále sníží počet řízených střel v operačním použití na každé jaderné ponorce.20 Hodnocení z roku 2010 také setrvalo u sdělení z hodnocení z roku 1998 o hlídkování pouze jed-né jaderné ponorky.21

ČLRZemě obecně podporuje koncepci zbrojní transparentnosti, ale také vyzývá k úplné-mu vynětí specifických transparentních opatření a k odlišnému zacházení s nimi, v zá-vislosti na jejich důsledcích pro čínskou bezpečnost. Čínský postoj k jaderné transpa-rentnosti spočívá na následujících zásadách, které tlumočila Stálá mise ČLR při OSN v Ženevě v roce 2004:

– Čína podporuje přiměřená a dosažitelná transparentní opatření za účelem zvý-šení vzájemné důvěry mezi státy a regiony a posílení světového míru, bezpečnos-ti a stability.

– Je třeba zdůraznit, že zbrojní transparentnost je spíše prostředkem než koncem.– V současné mezinárodní situaci žádná země nemůže podporovat nebo docílit ab-

solutní zbrojní transparentnosti.– Kdy a v jakém stadiu může a měla by určitá země uskutečnit příslušná transpa-

rentní opatření, se musí řídit základními zásadami zajištěné bezpečnosti pro všech-ny státy.

– Země mohou definovat specifická transparentní opatření, která vycházejí z jejich národní nebo regionální situace a požadavků na základě dobrovolné volby nebo pro-střednictvím konzultací v rámci okolních zemí a politických, vojenských a bezpeč-nostních podmínek.22

Ve srovnání s ostatními čtyřmi jadernými mocnostmi však ČLR, bez ohledu na svůj výše deklarovaný pozitivní přístup k transparentnosti, zatím odhalila nejméně infor-mací o svém jaderném arzenálu a jaderné strategii. Jediné oficiální vyjádření týkající se velikosti čínského jaderného arzenálu bylo učiněno v roce 2004. Tehdy čínské mi-nisterstvo zahraničních věcí oznámilo, že „mezi jadernými mocnosti, Čína (…) vlast-ní nejmenší jaderný arzenál“.23

Nezávislé zdroje odhadují, že čínský arzenál zahrnuje okolo 180 JZ, které mohou používat různé nosiče.24

c) Schůzky P5 a návrhy nejaderných států na vytvoření společného standardu hlášení o jaderných kapacitách


137

Schůzky zemí P5V rámci hodnotícího procesu 8. hodnotící konference smlouvy NPT v roce 2010 do jednání příští hodnotící konference v roce 2015 se k jednání scházejí země P5 (stálí členové RB OSN a současně tzv. deklarované jaderné mocnosti). V průběhu zmíněné-ho období se již uskutečnila čtyři setkání (Paříž – 2011, Washington – 2012, Ženeva – 2013, Peking – 2014), páté by se mělo uskutečnit v Londýně v roce 2015. Na závěr schůzky účastníci vydávají společná prohlášení, jejichž znění se však vzájemně příliš neliší. Zpravidla obsahují podporu třem pilířům smlouvy NPT, tj. jadernému nešíření, jadernému odzbrojení a mírovému využívání jaderné energie. Zmiňují rovněž nezbyt-nost splnění úkolů z Akčního plánu Závěrečného dokumentu 8. hodnotící konferen-ce smlouvy NPT z roku 2010. Oceňují probíhající realizaci americko-ruské smlouvy o snížení strategických JZ v operačním použití v rámci smlouvy New START a vyzý-vají k zahájení jednání o smlouvě zakazující výrobu štěpných materiálů pro vojenské účely (FMCT) na Konferenci o odzbrojení v Ženevě. Podporují uverzalitu a urychle-ný vstup smlouvy CTBT v platnost (ze zemí P5 smlouvu dosud neratifikovaly USA a ČLR) a uspořádání konference o vytvoření blízkovýchodní zóny bez zbraní hromad-ného ničení. Nezbytnou součástí dokumentu je rovněž ocenění úlohy MAAE a jejího zárukového systému a výzvy k podpoře činnosti této organizace. V prohlášeních vy-daných na závěr jednání v Ženevě a Pekingu již účastníci označovali proces postup-ných kroků (step-by-step approach) za jediný praktický způsob dosažení světa bez JZ. V reakci na sílící tlak většiny států na zdůrazňování humanitárních důsledků použití JZ začali rovněž vyjadřovat pochopení pro tyto negativní důsledky.

Jaderné transparentnosti se také týká jediný zveřejněný konkrétní výsledek schů-zek P5. Jde o uzavření dohody na pařížské schůzce v roce 2011 o vytvoření pracovní skupiny vedené zástupcem ČLR k přípravě slovníku jaderných termínů, což by mělo usnadnit výměnu údajů o jaderných kapacitách. Ve své národní zprávě, zveřejněné na třetím přípravném výboru v roce 2014, ČLR uvedla, že výsledek jednání zmíně-né pracovní skupiny bude předložen k posouzení v průběhu 9. hodnotící konference smlouvy NPT v roce 2015.25

K transparentnosti svých JZ však státy P5 dosud nezaujaly koordinovaný přístup.26 Ten by mohl vytvořit mechanismus zodpovědného plnění pravidel při zveřejňování údajů o jaderných arzenálech k plnění jejich závazků v oblasti snižování JZ. Stal by se rovněž hodnotným předpokladem pro posilování důvěry, což by mohlo napomo-ci posílit globální a regionální stabilitu a vytvořit institucionální rámec pro zapojení všech jaderných států do jaderně odzbrojovacího procesu. Transparentnost se přitom ukazuje jako jedna z oblastí, v níž se od jaderných zemí očekává dosažení význam-ného pokroku.27


138

Podle vyjádření mluvčího francouzského ministerstva zahraničních a evropských věcí z července 2011 se však zmíněná činnost nepovažuje za součást úsilí k zvýšení transparentnosti jaderných arzenálů. Slovník má být vytvořen spíše ke „zvýšení efek-tivnosti jaderných konzultací P5“ a k „posílení vzájemného porozumění v rámci P5 a k usnadnění dalších diskusí v tomto rámci o jaderných otázkách“.28

Návrhy nejaderných států na vytvoření společného standardu hlášení o jaderných kapacitáchO významu transparentnosti svědčí rovněž několik návrhů nejaderných států k vytvo-ření společného standardního hlášení o jaderných kapacitách jaderných zemí. V roce 2008 navrhlo Japonsko v průběhu Přípravného výboru 8. hodnotící konference smlou-vy NPT, aby jaderné státy zveřejňovaly informace o svém dosaženém pokroku v ja-derném odzbrojování.29 Informace by měla zahrnovat rozsah snížení skladovaných JZ, počet operačně rozmístěných hlavic a nosičů, stejně tak jako stav výroby štěp-ného materiálu a plány na odstranění nadbytečného vojenského materiálu. V květnu 2010 na 8. hodnotící konferenci smlouvy NPT předložily Austrálie a Nový Zéland návrh, aby jaderné státy předkládaly informace o jaderné doktríně, politice ve vzta-hu k štěpným materiálům, počtech jaderných hlavic a nosičů a o snižování strategic-kých a taktických jaderných sil.

d) Transparentní a ověřovací ustanovení smlouvy New STARTPokud se týče stanovených počtů, není snižované množství relativně příliš výrazné. Navíc v době vstupu smlouvy v platnost, tj. v únoru 2011, obě země již téměř dosa-hovaly stanovených cílových počtů. Rusko bylo v rozmístěných systémech dokonce již pod smluvními limity (mělo 1537 rozmístěných jaderných hlavic na 521 rozmístě-ných strategických nosičích). USA měly v té době počty o málo vyšší než stanovené limity (1800 rozmístěných jaderných hlavic a 882 rozmístěných strategických nosičů), avšak nebude pro ně nijak obtížné dosáhnout v sedmiletém období stanoveného cíle.30

I přes požadované relativně umírněné snížení představuje smlouva New START pro jaderné odzbrojování významný příspěvek. Smlouva zachovává a posiluje práv-ní a institucionální rámec strategické kontrolně-zbrojní kontroly, která umožňuje, aby snižování probíhalo transparentně a nezvratně. To je také její hlavní přednost.

Smlouva především definuje tři kategorie strategických nosičů zejména podle dél-ky doletu. Za mezikontinenální balistické řízené střely (ICBMs) pokládá takové, které mají dolet delší než 5500 km, námořní balistické řízené střely (SLBMs) jsou s dole-tem více než 600 km. Těžké bombardéry jsou definovány buď jako bombardéry s do-letem delším než 8000 km, nebo bombardéry, které mohou nést leteckou jadernou ří-zenou střelu s plochou dráhou letu s dalekým doletem, tj. více než 600 km.31


139

Smluvní specifikace se také týká limitu 700 kusů rozmístěných nosičů. Balistic-ké řízené střely musí být instalovány ve vypouštěcích zařízeních ať již v silech, nebo na pozemních mobilních nosičích, či ve vypouštěcím zařízení jaderných ponorek. Všechny těžké bombardéry, které odpovídají stanovené definici a jsou rozmístěny na deklarovaných leteckých základnách, se započítávají jako rozmístěné, pokud ne-jsou konvertovány pro nejaderné mise podle smlouvou stanoveného postupu. Smlou-va dále specifikuje, že všechny nosiče se zpětným návratem, na kterých jsou insta-lovány balistické řízené střely, by neměly být započítávány do limitu 1550 operačně rozmístěných jaderných hlavic. Jedna jaderná hlavice by měla být počítána na každý rozmístěný bombardér. Smlouva také započítává všechna vypouštěcí zařízení, ať již rozmístěná nebo nerozmístěná, jako se způsobem omezujícím maximální počet bali-stických řízených střel, které může každá strana rozmístit, a tak zabezpečuje nezvra-titelnost snížení.

Smlouva New START na podporu realizace jejího plnění vyžaduje, aby si smluvní strany vyměnily zprávy obsahující podrobné informace o smluvně omezovaných sys-témech. Zprávy obsahují údaje o počtu rozmístěných nosičů, jejich lokalitě a o počtu rozmístěných jaderných hlavic na každé operační základně. Poskytují také informa-ce o nerozmístěných vypouštěcích zařízeních zahrnujících sila bez balistických říze-ných střel, mobilní vypouštěcí zařízení na výrobních a skladovacích zařízeních, cvi-čební a zkušební vypouštěcí zařízení a bombardéry. Ačkoli smlouva neomezuje počet nerozmístěných nosičů, vyměňované údaje o nich zahrnují podrobné informace. Po-prvé v historii jaderně-zbrojních kontrol má každá řízená střela nebo letoun, stejně tak jako každé raketové vypouštěcí zařízení ať již rozmístěné či nikoli, přiděleno je-dinečné identifikační číslo, které se může použít pro sledování jejich pohybů. Ačkoli dvouleté zprávy neobsahují údaje o počtu hlavic instalovaných na jednotlivých říze-ných střelách, mohou se tyto informace sdělovat v případě inspekční činnosti.

K ověřování korektnosti poskytovaných údajů z výměnných informací smlouva za-hrnuje určitý počet ustanovení, jež usnadňují verifikaci. Zakazuje zasahování národ-ních technických ověřovacích prostředků, jako je satelitní pozorování, a zahrnuje usta-novení o inspekcích na místě. K potvrzení přesnosti údajů z výměnných zpráv může každá strana v průběhu jednoho roku uskutečnit až 18 inspekcí. Deset z těchto inspek-cí se může provést na operačních základnách k ověření informací o počtu umístěných nosičů a počtu jaderných hlavic instalovaných na řízených střelách, nebo o počtu JZ nesených bombardovacími letouny. Osm inspekcí se může využít k přístupu na další deklarovaná zařízení, tj. na skladovací místa, výcviková zařízení, testovací polygony, stejně tak jako na zařízení, kde se provádí konverze či likvidace.

Kromě dvouleté výměny údajů smlouva požaduje, aby smluvní strany neodkladně notifikovaly jakoukoli změnu v údajích zprávy. Strany by si také měly vzájemně no-


140

tifikovat všechny významné události vztahující se ke strategickým zbraním, jako je přemísťování řízených střel a bombardovacích letounů, významnější cvičení a výroba nebo ničení jaderných nosičů. Notifikacemi se zabývají národní Střediska pro snížení jaderného rizika (Nuclear Risk Reduction Centers), vytvořená v roce 1988 k usnad-nění časově citlivého spojení mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Nápomoc-ná úloha středisek se od té doby rozšířila v souvislosti s realizací různých bilaterál-ních a mnohostranných smluv a dohod.32

Za řešení otázek vztahujících se k smluvnímu plnění a k zajištění její realizovatel-nosti a efektivnosti smlouva zřídila Bilaterální konzultativní komisi (Bilateral Con-sultative Commission). Komise se schází v dvouletých intervalech v Ženevě, aby pro-diskutovala plnění smluvních ustanovení. V případě nutnosti se může zaměřit i na jiné otázky související se smlouvou, jako jsou např. nové druhy strategických zbraní.33

e) Možnosti praktického využití jinými jadernými státyVšechny jaderné státy by se mohly zúčastnit transparentního režimu připraveného podle smluvního vzoru New START prostřednictvím řady dobrovolných iniciativ jed-notlivých států přijímaných koordinovaně, nebo jednostranně. Každý stát by se roz-hodl o druhu zveřejněných informací, o souhrnu informací, které budou otevřeně do-sažitelné, a o aktivitách, kterých by se chtěl účastnit. Na rozdíl od Ruska a USA další jaderné státy nemusí přebírat právní povinnosti vztahující se ke specifickým limitům v jaderných arzenálech. Důležité je, že státy by využívaly smluvní právní a instituci-onální rámec k demonstrování pokroku v jejich „systematickém a progresivním úsilí ve snižování JZ“, k němuž se zavázaly v průběhu hodnotícího procesu NPT.

Jako prvá možnost se ukazuje deklarování celkových počtů rozmístěných nosičů a jaderných hlavic a rozmístěných nebo nerozmístěných vypouštěcích zařízení. Toto sdělení by využívalo právní rámec smlouvy New START k zajištění, aby se stejný soubor definicí aplikoval pro všechny jaderné arzenály. Většina těchto informací je již veřejně známa, např. informace poskytnuté USA, Ruskem, Francií a Velkou Británií. Zatím méně informací existuje o čínských strategických silách, ale z veřejných údajů se dají tyto poznatky celkem dobře odhadnout. Závazek vztahující se k zveřejňování celkových počtů by mohl mj. posílit konzultační proces mezi jadernými státy, jenž již existuje v rámci pravidelných schůzek P5 v souvislosti s hodnotícím procesem NPT. Poskytoval by také základní transparentní úroveň vztahující se k jaderným arzenálům.

Dalším krokem by bylo zveřejňování podrobných zpráv podobných těm, které si vyměňují smluvní strany New START každého půl roku. Kromě zmíněných celko-vých počtů zahrnují údaje o rozmístěných a nerozmístěných nosičových systémech, jejich vypouštěcích a podpůrných zařízeních a dále o technických charakteristikách řízených střel a letounů. Zmíněné údaje by tak mohly poskytnout úplnější představu


141

o vývojovém procesu ve vztahu k jaderným strategickým silám a upřesnit hodnocení dosahovaného pokroku ve snižování jaderných arzenálů. Většinu těchto informací by mohly poskytnout veřejné zdroje, jako jsou oficiální vládní prohlášení a dokumenty, zpravodajské odhady a údaje získané ze satelitů. Na základě těchto zdrojů byla také zpracována příloha A zmíněné publikace.

Není vyloučeno, že některé jaderné státy by přistupovaly k zveřejnění podrobněj-ších údajů, které považují za bezpečnostně citlivé, váhavě a obezřetně. Více než dva-cetiletá zkušenost Ruska a USA z výměny těchto informací však přesvědčivě doka-zuje neopodstatněnost takového přístupu. Publikování neklasifikované verze zprávy New START Spojenými státy také naznačuje, že s údaji ze zpráv může být veřejnost bez obav seznámena. Rozmístění řízených střel, ponorek, leteckých základen a dal-ších zařízení, dále základní technické charakteristiky strategických nosičových sys-témů, je v současné době známo s vysokou přesností. Naproti tomu nejsou z veřej-ných zdrojů k dispozici informace o nerozmístěných řízených střelách, počtu hlavic rozmístěných na individuálních základnách a unikátní identifikační čísla nosičů a vy-pouštěcích zařízení. Avšak s výjimkou informace o nerozmístěných řízených střelách nejde o údaje kritické z hlediska vytváření transparentnosti o jaderných arzenálech.34


142

II. Humanitární důsledky použití jaderných zbraní

1. ÚVOD

Zatímco se počet JZ snížil z jejich maxima v roce 1986 (asi 70 000 kusů) na součas-ných cca 16 300 kusů, jejich kapacita způsobit globální katastrofu, ohrožující přežití všech forem života, se nezmenšila (viz Příloha 13). Jak uvádí Patricie M. Lewisová v úvodu ke knize Unspeakable Suffering – the Humanitarian Impact of Nuclear Wea-pons, země vlastnící JZ, nebo státy, které se domnívají, že jsou jimi chráněny, popř. země usilující o jejich vývoj a výrobu, vytvářejí kolem těchto zbraní určitou aureolu. Jejich nesmírná ničivá kapacita však slouží spíše k nahánění hrůzy než odporu, ošk-livosti nebo zhnusení nad jejich ničivými dopady na lidské bytosti, životní prostředí a vše, co lidské společenství vytvořilo. V takovém zkresleném pojetí jsou JZ považo-vány za poslední záruku bezpečnosti. Přitom jsou to však zbraně, jež jsou pro použi-tí příliš velké a především nehumánní, navíc s nerozlišujícími účinky mezi bojujícími stranami a civilisty, a jsou tak navrženy zejména k odstrašení, avšak nikoli k použití. Předpokládá se, že JZ, jež jsou nesmírně finančně nákladné a existují ve velkém počtu, zůstanou natrvalo ve svých podzemních silech a na dalších odpalovacích zařízeních. Z hlediska laického zdravého rozumu nedává takový stav pochopitelně žádný smysl.

Jaderné zbraně nejsou nic tajemného. Možná se to zdálo v roce 1945, kdy nesmír-ná energie získaná štěpnou jadernou reakcí byla „vynálezem“ slibujícím i využití jako nového zdroje pro výrobu elektřiny. Dnes je však jaderná energie jednou z mno-ha možností výroby elektrické energie. Některé země se rozhodly vložit významné fi-nanční prostředky do budování mírového jaderného programu, některé se naopak tou-to cestou nevydávají. Podobně je tomu ve vztahu zemí k vlastnictví JZ. Převládající většina zemí se rozhodla nikdy o tyto zbraně neusilovat. Některé země jsou prostřed-nictvím aliančních a smluvních ujednání ubezpečovány o použití JZ pro jejich obra-nu v případě, že by vznikla mimořádná krizová situace. Většina zemí však požadu-je, aby JZ nebyly za žádných okolností proti nim použity, a oprávněně trvají v tomto smyslu na poskytnutí mezinárodněprávních záruk. Šíření JZ není, na rozdíl od někte-


143

rých tvrzení politiků a expertů, standardní formou chování států. Je spíše důsledkem dlouhodobě neřešené krizové situace v určitém regionu, ve kterém např. již existuje země vlastnící tyto zbraně, jako je tomu na Blízkém východě (Izrael), či v důsledku kontroverzní silové politiky z předchozí Bushovy éry zaměřené na násilnou změnu re-žimů (viz na základě smyšleného zdůvodnění provedený útok tzv. koalice ochotných, vedených USA, proti Iráku v roce 2003, navíc bez souhlasu RB OSN).

Podobná situace již tady byla. Před sto lety představovaly chemické a později bio-logické zbraně pro mnohé země moderní zbraňový prostředek. Jejich nehumánní cha-rakter a rozvoj práva ozbrojených konfliktů a současného mezinárodního humanitární-ho práva si vynutily v roce 1925 označení použití chemických a biologických zbraní za nezákonné. Úmluvy z roku 1972 (Úmluva o zákazu biologických a toxických zbra-ní, BTWC) a 1993 (Úmluva o zákazu chemických zbraní, CWC) vlastnictví těchto zbraní zakázaly. Vysoký stupeň utrpení obětí použití chemických zbraní se přitom dá pouze částečně srovnat s daleko větším utrpením obětí jaderného výbuchu.

Podle P. M. Lewisové by jaderné i některé nejaderné státy, v rámci poskytované-ho tzv. jaderného deštníku, neměly mít důvod k hrdosti nad tím, že jejich bezpečnost spočívá na hrozbě okamžitého vypaření značného počtu lidí a na velkém počtu osob vystavených nesnesitelně bolestivé smrti způsobené ohnivým zábleskem a vysokým žárem, devastující tlakovou vlnou, pronikavou radiací a následným dlouhodobým ra-dioaktivním zamořením. Po okamžitém devastujícím účinku výbuchu JZ, kdy budou první záchranáři a zdravotnický personál buď také zabiti, nebo zneschopněni, bude nemožné řídit poskytování pomoci obětem výbuchu. V závislosti na dalších fakto-rech bude mít výbuch dalekosáhlý regionální a globální dopad na potravinové a vod-ní zdroje, nemluvě o psychologické hrůze, která bude přetrvávat po generace.35

2. DOSAVADNÍ INICIATIVY

Souběžně s malou ochotou jaderných zemí k razantnějšímu a rychlejšímu snižová-ní jaderných arzenálů a ukončení jejich modernizace jsme v poslední době současně svědky narůstajícího tlaku mezinárodního společenství na zvýraznění humanitárních dopadů použití JZ. Zmíněná problematika je např. součástí Akčního plánu Závěrečné zprávy 8. hodnotící konference NPT z roku 2010, věnuje se jí rezoluce Mezinárodní-ho výboru červeného kříže (International Committee on the Red Cross, ICRC) z lis-topadu 2011, byla hlavním tématem konference v Oslu v roce 2013 a věnovalo se jí společné prohlášení 78 států na 2. Přípravném výboru hodnotící komise NPT v roce 2013. Na zmíněnou konferenci v Oslu navázala obdobná konference v mexickém Nayaritu v roce 2014, další se má konat ve Vídni koncem roku 2014.


144

Zatímco diskuse o humanitárních dopadech použití JZ není sama o sobě novou sku-tečností a fyzikální projevy výbuchu jsou také známé, většina předchozího úsilí ve vztahu k těmto zbraním byla především spojena, spíše než s důsledky jejich použi-tí, s politickými a bezpečnostními obavami. Snahou jaderných zemí a některých ali-ančních států, spoléhajících na tzv. jaderný deštník, je zmíněné iniciativy zlehčovat. Jaderné země přitom nadále setrvávají na studenoválečnické koncepci jaderného od-strašování, JZ a jejich nosiče modernizují, nesnižují minutové časy pohotovosti k od-pálení a považují tyto zbraně za symbol moci a prestiže.

V posledních letech se situace v otázce humanitárních dopadů mění a uvedená jed-nání se stávají součástí širší debaty o JZ. Diskuse jednoznačně prokázaly význam zdů-razňování humanitárního aspektu jejich použití nejen pro jaderné odzbrojení, ale také pro zabránění šíření těchto zbraní.

a) Akční plán Závěrečného dokumentu 8. hodnotící konference Smlouvy NPT (květen 2010)V Závěrech a doporučeních pro následnou činnost (Akční plán) ze Závěrečného do-kumentu 8. hodnotící konference smlouvy NPT z května 2010 se zmiňované téma ob-jevuje v úvodní pasáži věnované zásadám a cílům jaderného odzbrojení. V odst. 5 se uvádí: „Konference vyjadřuje hluboké znepokojení z katastrofálních humanitár-ních důsledků jakéhokoli použití JZ a znovu potvrzuje nutnost, aby všechny státy stá-le dodržovaly platné mezinárodní právo, včetně mezinárodního humanitárního prá-va“ (viz Příloha 4).36

b) Rezoluce Mezinárodního výboru červeného křížeRada delegátů Mezinárodního výboru červeného kříže a Hnutí červeného půlměsíce schválila 20. 11. 2011 rezoluci k dané problematice. Zdůrazňuje mj. nepředstavitelné lidské utrpení spojené s použitím JZ, nedostatek jakékoli přiměřené humanitární ka-pacity na pomoc obětem a absolutní imperativ zabránit takovému použití. Preambu-lární část mj. připomíná poradní posudek Mezinárodního soudního dvora z roku 1996, ve kterém došel k závěru, že hrozba nebo použití takových zbraní by byly všeobecně v rozporu se zásadami a pravidly mezinárodního humanitárního práva. V operativ-ní části rezoluce rovněž vyzvala všechny státy, aby nikdy nepřipustily použití těch-to zbraní a vyvíjely aktivity na všech úrovních, jež by vedly k zákazu jejich použití a celkové eliminaci.37

c) Konference v norském OsluZ podnětu norské vlády se za účasti 127 států uskutečnila v Oslu 4.–5. 3. 2013 kon-ference věnovaná humanitárním dopadům použití JZ. Z devíti jaderných států (ČLR,


145

USA, RF, Francie, Velká Británie, KLDR, Izrael, Indie a Pákistán) se jednání zúčast-nili pouze zástupci Indie a Pákistánu. Ostatní státy jednání bojkotovaly mj. s odůvod-něním, že téma je velmi dobře známé a jednání odklání diskusi z jiných fór, jako je např. Konference o odzbrojení v Ženevě. Ta však mimochodem již několik let není schopna přijmout pracovní program a zahájit tak substantivní projednávání hlavních bodů agendy, včetně jaderného odzbrojení.

Mezi klíčové závěry z konference patřilo tvrzení, že žádný stát nebo mezinárod-ní orgán by nemohl efektivně reagovat na humanitární následky a škody na životním prostředí způsobené výbuchem JZ. Přitom jaderný výbuch má nejen okamžité devas-tující účinky, ale rovněž dlouhodobé dopady, jež nebudou vymezeny národními hra-nicemi a budou mít regionální a globální dosah. K dynamickému průběhu konference přispěla účast mezinárodních a nevládních organizací, zejména Mezinárodní kampa-ně za zákaz JZ (International Campaign to Abolish Nuclear Weapons, ICAN). Uspo-řádání následné konference v roce 2014 nabídlo Mexiko.38

d) Prohlášení 74 státůMezi zmíněné iniciativy patří i společná prohlášení států vyhlášená v průběhu Příprav-ných výborů 9. hodnotící konference smlouvy NPT v květnu 2012 a v dubnu 2013. Zatímco pod první společné prohlášení se podepsalo 16 států, na 2. Přípravném vý-boru prohlášení již získalo podporu 74 států. Prohlášení nepodepsaly jaderné a ně-které další státy, zejména ty, které jsou kryty tzv. jaderným deštníkem USA. Z alianč-ních zemí se však pod prohlášení podepsali zástupci Dánska, Islandu, Lucemburska a Norska.

V úvodu prohlášení signatáři vyjadřovali hluboké znepokojení z katastrofálních humanitárních důsledků použití JZ. Ačkoli tyto skutečnosti jsou známé od zahájení vývoje těchto zbraní, signatáři poukazovali na skutečnost, že tato fakta byla řadu let ignorována a nebyla součástí jednání věnovaných jadernému odzbrojení a nešíření. Zdůrazňovali rovněž rozsáhlou a nekontrolovanou ničivou kapacitu a nerozlišující povahu těchto zbraní. To má za následek nejen okamžitou smrt a destrukci způsobe-nou výbuchem, ale rovněž narušení sociálně-ekonomického vývoje, zničení životní-ho prostředí a poškození zdraví příštích generací, dodávek potravin, vody a dalších životně důležitých zdrojů. V závěru signatáři zdůraznili, že je v zájmu přežití lidstva, aby JZ nebyly nikdy a za žádných okolností použity. Za jedinou cestu ke splnění to-hoto cíle označili jejich úplnou likvidaci, což je sdílená odpovědnost všech států k do-sažení jaderného odzbrojení, včetně splnění všech cílů smlouvy NPT a dosažení její univerzality.39


146

e) Konference v mexickém NayarituZa účasti 146 států a zástupců mezinárodních organizací, např. OSN, Mezinárodního výboru červeného kříže, Hnutí červeného půlměsíce, a dále přes 60 nevládních orga-nizací z více než padesáti zemí, se v mexickém Nayaritu uskutečnila 13. a 14. 2. 2014 druhá konference k humanitárním dopadům použití JZ. Jednání se rovněž zúčastnili přímí účastníci jaderných výbuchů v Hirošimě a Nagasaki.

V průběhu jednání mj. vystupovali vědečtí experti, fyzici, bývalí vojáci a další od-borníci, kteří na různých modelových situacích dokumentovali katastrofické důsled-ky použití JZ na ekonomickou a sociální infrastrukturu, veřejné zdraví, klima, ze-mědělství aj. Zmíněné nepříznivé důsledky by se projevily bez ohledu na to, zda by k výbuchu došlo neúmyslně, např. v důsledku nehody, selhání lidského faktoru, ne-dorozumění aj., nebo úmyslně, v případě jaderného úderu a následně jejich výměny. Některé státy, jež byly postiženy negativními důsledky provádění jaderných zkoušek, jako např. Marshallovy ostrovy, Kazachstán, Bělorusko, Nový Zéland, Ukrajina a Al-žírsko, prezentovaly utrpěné škody přesvědčivými statistickými údaji. Podobně jako na konferenci v Oslu rovněž tohoto jednání se nezúčastnili zástupci jaderných zemí, s výjimkou Indie a Pákistánu. Na obhajobu bezpečnostní politiky jaderných zemí vy-stupovali především zástupci aliančních států a Austrálie, kteří se rovněž skepticky vyjadřovali k možnosti zákazu JZ.40

V závěrečném shrnutí výsledků konference její předseda zdůraznil několik klíčo-vých závěrů, vyplývajících z prezentací a diskuse:

– následky jaderných výbuchů nejsou omezeny národními hranicemi;– kromě okamžité smrti a destrukce, způsobené výbuchem, dojde k zastavení soci-

álně-ekonomického rozvoje a zničení životního prostředí. V rámci rozsáhlého utrpe-ní budou především postiženi chudí a nejvíce zranitelní lidé;

– obnova infrastruktury a regenerace hospodářských aktivit, obchodu, spojovacích prostředků, zdravotnických zařízení a škol by trvala několik desetiletí, což bude mít za následek hluboké sociální a politické škody;

– radioaktivní záření bude mít krátkodobé a dlouhodobé negativní následky mj. ve zvýšeném výskytu rakoviny aj.;

– v současné době riziko použití JZ roste globálně, jako důsledek šíření, zranitel-nosti jaderných velících a kontrolních sítí vůči kybernetickým útokům a lidským chy-bám a rovněž v důsledku potenciálního přístupu k těmto zbraním ze strany nestátních aktérů, zvláště teroristických skupin;

– s rostoucím počtem zemí rozmisťujících JZ s jejich vyšší úrovní připravenosti k odpálení roste významně riziko jejich výbuchu v důsledku nehody, dále neúmysl-ného, neautorizovaného nebo úmyslného použití těchto zbraní;


147

– je skutečností, že žádný stát nebo mezinárodní organizace nemají potřebné kapa-city pro poskytnutí krátkodobé, nebo dlouhodobé humanitární pomoci v případě ja-derného výbuchu, a to ani v případě snahy takové kapacity vytvořit.41

Ve dnech 7. a 8. 12. 2014 se ve Vídni měla uskutečnit ještě jedna konference se stejným tématem.

3. HLAVNÍ FYZIKÁLNÍ PROJEVY JADERNÉHO VÝBUCHU A JEJICH ZDRAVOTNÍ NÁSLEDKY

Hlavními fyzikálními projevy jaderného výbuchu jsou tlaková vlna, světelné a tepel-né záření, pronikavá radiace, dlouhodobé radioaktivní zamoření a elektromagnetic-ký výboj.

Prvním zahraničním lékařem, jenž přijel do Hirošimy po atomovém úderu, byl zástupce ICRC dr. Marcel Junod, který 30. 8. 1945 poslal zprávu, v níž mj. píše, že „město bylo z 80 % totálně srovnáno se zemí, nemocnice buď úplně, nebo vážně zni-čeny. Použití bomby má záhadné následky. Mnoho obětí, které se začaly zotavovat, náhle ve velkém počtu, umírá v důsledku recidivy způsobené rozpadem červených krvinek a jiných vnitřních poranění. Pro odhadovaný počet přes 100 000 zraněných není v nemocnicích první pomoci dostatek obvazů a léků.“ Například v Hirošimě ze-mřelo z přibližného celkového počtu 300 lékařů 270, ze 1780 zdravotních sester jich zemřelo 1654. Ze 140 lékárníků jich zahynulo 112. Z celkového počtu 45 nemocnic jich 42 nebylo v důsledku výbuchu funkčních. V Hirošimě došlo v přibližném okruhu 3 km od místa výbuchu k vypaření všeho živého a totálnímu zničení v důsledku tla-kové vlny a ohně. Městská infrastruktura byla úplně zničena. Po přibližně 30–40 mi-nutách po výbuchu začal v Hirošimě i v Nagasaki padat černý mazlavý radioaktivní déšť, který byl mylně zaměňován za rozptýlenou naftu.42

a) Tlaková vlnaTlaková vlna je považována za hlavní ničivý faktor jaderného výbuchu. Asi polovi-na energie uvolněné v důsledku jaderné exploze vytváří ohromnou tlakovou vlnu po-hybující se nadzvukovou rychlostí. Zvláštností této tlakové vlny, kromě její výjimeč-né síly, je doba působení, která až stonásobně převyšuje dobu trvání impulzu tlakové vlny při výbuchu klasické chemické výbušniny. Celkem 20 % úmrtí bylo v důsled-ku poranění tlakovou vlnou.43 Zranění jsou způsobena přímo tlakem vlny (např. trau-ma na plíce a vnitřní orgány, protržení ušního bubínku aj.), ale více nepřímo objek-ty, ze kterých se staly střely (např. lidé než narazí do jiných objektů, nebo trosky ze zhroucených staveb). Lidské tělo může odolat dvakrát většímu atmosférickému tla-


148

ku (okolo 100 kPa), ale přetlak 35kPa bude spojen s větrem o rychlosti 260 km/hod., jenž smrtelně zraňuje lidi jejich vrháním na budovy nebo proti dalším překážkám. Tlaková vlna ničí vozidla, palivové a další chemické nádrže, přerušuje plynová a dal-ší palivová potrubí, ničí elektrické kabely, způsobuje elektrické zkraty, ničí chemické a průmyslové závody, uvolňuje jedovaté zplodiny do ovzduší, půdy a vody, úplně de-vastuje silnice a způsobuje rozsáhlé požáry.44 Destruktivní účinek na budovy proká-zaly letecké snímky. Ukázaly, že na ploše 12 kilometrů čtverečních bylo totálně zni-čeno 60 % budov a ty ostatní byly zbořeny, takže město přestalo prakticky existovat.45

b) Světelné a tepelné zářeníOhnivá koule podobající se malému umělému slunci je zdrojem světelného záře-ní, které trvá pouze několik sekund. Bylo zjištěno, že 20–30 % smrtelných poranění v obou městech lze připsat na vrub přímému světelnému záření výbuchu, jež způso-bovalo popáleniny ještě ve vzdálenosti 4 km od epicentra. Dalších 30 % smrtelných zranění vyvolaly následně vzniklé požáry, které v Hirošimě přerostly do tzv. ohni-vé bouře.46 Teplota jaderné ohnivé koule dosahuje rozmezí od 1 do 100 mil. stupňů Celsia a okolo jedné třetiny energie jaderné pumy je rozptýlena jako ohnivý impulz pohybující se rychlostí světla. Při tomto pohybu spaluje jakékoli živé bytosti a v ši-roké oblasti způsobuje požáry. Kdokoli by se reflexivně pokusil podívat na ohnivou kouli, riskuje ztrátu zraku a vypálení sítnice. Po zkušebních jaderných výbuších na Marshallových ostrovech byla nalezena malá zvířata ve vzdálenosti 555 km od vý-buchu se spálenou sítnicí.

Jak se stalo v Hirošimě a v důsledku intenzivního leteckého bombardování v Ham-burku, Drážďanech a Tokiu, simultánní vznik různých ohnisek požárů v rozsáhlých městských oblastech s vysokou hustotou různých druhů paliva a pohonných látek by vytvořil ohnivou bouři, nebo by došlo k splynutí několika ohnisek v jeden požár ne-představitelných rozměrů. Narůstající sloupec horkých plynů by nasával vzduch a vy-tvářel hurikány na rozsáhlém území s pozemní teplotou okolo 800 stupňů Celsia, po-hlcoval hořlavé materiály a dosažitelný kyslík. Za takové situace by nemohl nikdo přežít a jakékoli podzemní úkryty by se proměnily v krematoria. Zatímco tato smrto-nosná oblast (oblast, v níž počet lidí, kteří přežili, se rovná počtu lidí zabitých mimo tuto oblast) pro tlakovou vlnu, vzniklou výbuchem jedné megatunové pumy, což je ty-pická „strategická“ jaderná zbraň, by byla asi 100 km2, smrtonosná oblast v důsledku superpožáru způsobená stejnou jedinou bombou by byla asi 350 km2.47 To znamená, že počet okamžitých smrtelných obětí způsobených žárem by byl 3–4krát vyšší než těch způsobených tlakovou vlnou. Spáleniny se obtížně léčí, a vyžadují proto vyso-ce odbornou lékařskou způsobilost a příslušné léky. O nepřipravenosti mezinárodní-ho společenství na tuto tragédii svědčí mj. příklad z USA, které mají asi 1760 nemoc-


149

ničních lůžek pro specializovanou péči o popálené pacienty. Z nich 580 není každý den obsazeno. Jediná jaderná exploze by však způsobila desítky nebo stovky tisíc po-pálených obětí. V méně rozvinutých zemích by tak následná zdravotní péče byla ješ-tě katastrofálnější.48

c) Pronikavá radiace a dlouhodobé radioaktivní zamořeníVýbuchy v Hirošimě a Nagasaki se kvalitativně odlišovaly od všech známých jiných typů výbuchů účinky pronikavé radiace a následné radioaktivní kontaminace.49 Počá-teční impulz neutronů a paprsků gama v důsledku jaderného výbuchu ozařuje všech-ny živoucí bytosti, které jsou přímo vystaveny ozáření. Neutrony také způsobují (na relativně krátkou dobu) radioaktivitu země a budov a také jiných materiálů, jež ne-jsou normálně radioaktivní, což vede k tzv. indukované radioaktivitě. Jaderné štěpení, ke kterému dochází v jaderné bombě nebo jaderném reaktoru, produkuje asi 250 růz-ných radioaktivních substancí, s odlišným časem rozpadu a záření. Místní radioaktiv-ní spad z jaderného výbuchu ve formě typického hřibovitého mraku, pohybujícího se po větru, se výrazně zvyšuje vymrštěním zeminy do ovzduší v důsledku pozemního výbuchu. V místě, kde se ohnivá koule dotýká země, vsakuje do sebe velké množství různých trosek, jež se stávají radioaktivními. Radioaktivní předměty vymrštěné do troposféry (nižší část atmosféry ovlivňující počasí) mají tendenci pohybovat se s vět-rem a padají na zem s deštěm a sněhem v pásmu podobném zeměpisné šířce, kde do-šlo k výbuchu. Zvláště při použití JZ o vyšší výbušnosti dosahují radioaktivní částice stratosféry (horní část atmosféry nad pásmem, kde se vytváří počasí) a obíhají Zemi a snášejí se několik let jako globální radioaktivní spad.50

d) Elektromagnetický výbojNezpůsobuje přímo újmu na zdraví živým bytostem a neničí ani budovy. Jeho nega-tivní vlastnosti, podobné účinkům úderu blesku, se projevují především ve vyřazení z provozu, popř. totálním zničením různých elektronických zařízení (blíže viz ekono-mické dopady jaderného výbuchu).

4. HIROŠIMSKÉ SYMPOZIUM51

I v současné době jsou velmi poučné výsledky mezinárodního sympozia, které se ko-nalo v červenci 1977 v Hirošimě z iniciativy Mezinárodního přípravného výboru zor-ganizovaného Mezinárodní mírovou kanceláří v Ženevě a s podporou různých nevlád-ních organizací. Podkladové materiály připravili japonští vědci a doplnili je o údaje zveřejněné v příloze japonského Journal of Radiation Research ze září 1975.


150

Sympozium se zabývalo následnými důsledky atomového bombardování Hirošimy a Nagasaki se zaměřením nejen na analýzu biologických důsledků výbuchů, ale i je-jich sociálních vlivů. Z uvedeného důvodu byly proto vytvořeny dvě skupiny před-ních odborníků z oblastí radiační fyziky, biologie, radiochemie aj. a rovněž z oblasti psychologie, sociologie, ekonomiky, mezinárodního práva aj. Za tehdejší Českoslo-vensko se sympozia účastnil přední odborník na nukleární medicínu prof. Zdeněk Dienst bier. Obě skupiny, které pracovaly od 21. do 30. 7. 1977 v Tokiu, Hirošimě a Nagasaki, měly přímý styk s oběťmi, přístup k dokumentaci z výzkumných ústa-vů a možnost osobní konzultace s jejich výzkumnými pracovníky. Výsledkem byly dva dokumenty nazvané Fyzikální a medicinské účinky hirošimské a nagasacké bom-by a Zpráva skupiny sociálních vědců o důsledcích a následných vlivech atomového bombardování Hirošimy a Nagasaki.

První dokument se mj. věnoval upřesnění počtu obětí a došel k závěru, že nejblíže skutečnosti je počet 140 000 obětí, jež zahynuly v Hirošimě do konce roku 1945. Za-hrnuje i osoby násilně zavlečené do města na nucenou práci (Korejci) a vojáky, kteří měli ve městě posádku. Problematické jsou ztráty osob, jež přežily výbuch a zemře-ly v týdnech bezprostředně po výbuchu. Existuje velmi málo informací o lidech, kte-ří vstoupili do města, aby hledali své příbuzné a kteří rovněž mohli být ozářeni smr-telnými dávkami. Obdobně obtížné bylo zjišťování počtu obětí v Nagasaki. Komise se nicméně přiklonila k údajům uváděným japonskými úřady, tj. 74 000 obětí. Kro-mě zavlečených Korejců, působících v obou městech (v Hirošimě z 50 000 Korejců jich 30 000 zemřelo, v Nagasaki jich žilo 20 000 a mrtvých bylo 10 000), bylo mezi obětmi bombardování i několik desítek Evropanů a amerických válečných zajatců.

Dokument dále konstatoval, že po výbuchu se jako jeden z prvních důsledků po-škození radiací projevila u zasažených osob leukémie, tj. zhoubná nadprodukce bílých krvinek. Výskyt leukémie a úmrtnost na ni rychle vzrůstaly a dosáhly v roce 1950 až 30násobku hodnot ve srovnání s neexponovanou kontrolní populací. Vrchol výskytu leukémie nastal v letech 1955–1957. Zvýšený výskyt byl zjištěn rovněž u osob, které vstoupily do Hirošimy v průběhu prvního týdne po bombardování. Vysoký výskyt le-ukémie po ozáření byl především u dětí. V obou městech byl rovněž statisticky proká-zán zvýšený výskyt rakoviny štítné žlázy u obou pohlaví a rakoviny prsu u žen. Čas-té bylo rovněž úmrtí na rakovinu plic.


151

5. DOPAD NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A ZEMĚDĚLSTVÍ

Životní prostředíVýbuchy JZ způsobují požáry, vytvářejí tlakové vlny a silné větry rozptylující radia-ci do životního prostředí, což má za následek onemocnění a smrt lidí a zvířat a dlou-hodobé několikagenerační zamoření vody, půdy a vzduchu. Každé životní prostředí a ekosystém, ve kterém dojde k výbuchu (podzemní, pozemní, podvodní, podmořské, nadzemní a jeho výška), má svá specifika.

Druhy škod na životním prostředíRozsah a povaha škod na životním prostředí způsobených výbuchem JZ jsou ovlivně-ny jejím typem (zda k výbuchu byl použit vysoce obohacený uran či plutonium) a vý-bušnou kapacitou energie uvolněné explozí měřenou v kt nebo mt ekvivalentem kla-sické výbušniny TNT. Dále to ovlivňují podmínky životního prostředí přímo v místě výbuchu. Například zdali jde o vodní nádrž, potravinovou oblast, dále podnební pod-mínky, např. síla větru, který může radiaci rozptylovat.

Životní prostředí je v důsledku jaderného výbuchu ovlivněno jak radiací, násled-kem jaderného spadu, tak neradiačními faktory, jako jsou požáry a tlaková vlna. Tla-kovou vlnu, žár a radiaci ovlivňuje výška výbuchu od země. Například výbuch ve výši do 30 km rozptýlí radioaktivní elementy v rozsáhlé oblasti. V důsledku povrchového výbuchu spálí ohnivá koule zem a vodu s nižším rozptylem radiace, s výjimkou ohnis-ka výbuchu. Podzemní výbuch vytvoří podzemní, nebo podvodní kráter s omezenou radiací. Nadzemní výbuch ve velké výšce okolo 30 km rozptýlí ve velké míře tepel-nou energii a současně radiaci v okruhu stovek km a i do inosféry.52

6. DŮSLEDKY PRO EKONOMIKU A ROZVOJ

a) EkonomikaJaderný výbuch, ať již by k němu došlo z jakéhokoli důvodu, by měl nepochybně psy-chologické, politické a sociální důsledky a zcela určitě i ekonomické dopady, a to ne-jen pro postižený stát, ale pro celý svět. Rozsah zmíněných důsledků by byl závislý na různých faktorech, zejména však na výbušné síle a typu JZ. Následky by nepochybně ovlivnily další skutečnosti, jako např. zda k jadernému výbuchu došlo v důsledku ne-hody, teroristického aktu, nebo by šlo o součást vojenského útoku. Povahu incidentu rovněž ovlivňuje, kde se výbuch uskuteční. Například k nehodě může dojít tam, kde se JZ skladují, rozmisťují a při jejich převozu. Některá místa mohou být relativně vzdá-lená od obydlených oblastí, a tak by náklady spojené s výbuchem mohly být relativně


152

nízké. Naopak další místa mohou být v blízkosti obydlených center a ekonomických aktivit. V takovém případě by byly náklady vyšší. Případné teroristické nebo vojen-ské použití JZ by mohlo být cíleně zaměřeno k dosažení co největších ztrát a škod. Hlavními zdroji destrukce jsou již dříve zmíněné průvodní fyzikální projevy jaderné-ho výbuchu. Radioaktivní spad se šíří v důsledku hřibovitého mraku, který se pohy-buje od epicentra výbuchu v závislosti na mohutnosti výbuchu a převládajícím větru.

Zatímco fyzické účinky výbuchu jedné JZ jsou relativně dobře známé, odhadova-né ekonomické důsledky jsou mnohem komplexnější, nepředvídatelné a vzájemně závislé. Zahrnují tři široké kategorie nákladů, jež se vztahují přímo k destruktivním účinkům bomby, dále ke způsobenému ekonomickému rozvratu a k těm, které se tý-kají nápravných a vyšetřovacích opatření na odstranění škod způsobených výbuchem.

Náklady spojené s destrukcí zahrnují ztrátu produktivní ekonomické síly v důsled-ku smrti nebo zranění lidských obětí. Dále by šlo o náklady na likvidací škod způ-sobených na zařízeních, budovách a dalších fyzických strukturách, včetně klíčových prvků ekonomické infrastruktury (elektrárny, silniční síť, zásobování vodou a systé-my likvidace odpadků). Zahrnujeme sem také náklady na dekontaminaci, vyřazení z provozu a likvidaci trosek a dále náklady spojené s evakuací a poskytováním ná-hradního ubytování pro přeživší.

Náklady spojené s rozvratem ekonomiky by zahrnovaly ztrátu klíčových dodava-telů nebo zákazníků průmyslových podniků mimo zónu destrukce. Dají se sem zařa-dit rovněž škody na hlavních uzlech rozvodné sítě, na finančním systému a na spojo-vacích a přepravních sítích. Další škody by představovaly ztráty klíčových zařízení a osob s kritickou odborností, jako jsou nemocnice a zdravotnický personál, na kte-rých je také závislá pomoc poskytovaná mimo destrukční zónu.

Náklady vyšetřovacích prací po uskutečnění jaderného výbuchu zahrnují náklady spojené se zvýšením vnitřní a vnější bezpečnosti. Jejich rozsah a typ bude záviset na příslušných okolnostech události. V případě výbuchu JZ v důsledku nehody souvi-sí náklady se zjišťováním příčin výbuchu, jejich odstraněním a rovněž s potrestáním viníků. Rozsah těchto nákladů by však byl relativně minimální ve srovnání s vyšet-řováním výbuchu vyvolaného úmyslně v důsledku teroristického, nebo vojenského útoku.53

Kromě zmíněné tlakové vlny, ohnivého záblesku a vysokého žáru a radiačních do-padů je průvodním jevem jaderného výbuchu rovněž silný elektromagnetický výboj. Nemá tak dramatický devastující dopad na živé bytosti jako ostatní zmíněné proje-vy výbuchu. Jeho negativní účinek se projevuje vyřazením elektronických zařízení, na kterých je současná ekonomika a společnost jako celek silně závislá, z provozu.

Devastující účinek elektromagnetického impulzu spočívá v náhlém vysokém ná-růstu napětí s následkem zničení mikroprocesorů, podobně jako k tomu dochází při


153

úderu blesku. Výboj může také vést k fyzickému zničení různých elektronických za-řízení. Dosah efektu elektromagnetického výboje závisí od výšky výbuchu. Výbuch silné JZ ve výšce 21 km a více nad zemí by mohl vyprodukovat elektromagnetický výboj s devastujícími účinky v okruhu stovek tisíc kilometrů2.54

Podle zprávy Komise pro elektromagnetický výboj (EMP Commission) z roku 2008 by v důsledku výboje došlo ke zničení osobních počítačů a počítačů obchodních spo-lečností, které nemají příslušnou protiimpulzní ochranu.55

b) RozvojMezi širší důsledky výbuchu JZ patří jeho dopady na další rozvoj (development), a to vzhledem k jeho závislosti na stavu ekonomiky. Důsledky by se projevily v prohlou-bení chudoby a nerovnováhy v životní úrovni jednotlivých zemí a současně v ohrožení splnění „Miléniových rozvojových cílů“ (Millennium Development Goals, MDGs).56 Osm těchto cílů zahrnuje vymýcení extrémní chudoby a hladu, dosažení univerzál-ního vzdělání, podporu genderové rovnosti a posílení postavení žen, snížení dětské úmrtnosti, zlepšení zdravotního stavu rodiček, boj proti HIV/AIDS, malárii a dalším chorobám, zajištění udržitelného rozvoje životního prostředí a rozvíjení globálního partnerství pro další rozvoj. Ray Achesonová při porovnání důsledků výbuchu jedné nebo více JZ s důsledky jaderných katastrof v Černobylu a Fukušimě a dalších přírod-ních neštěstí dochází k závěru, že tyto výbuchy by měly mnohokrát vyšší devastující účinky. Vychází přitom ze studie RAND Corporation z roku 2006, kdy se výzkumní-ci této instituce pokusili o zmapování důsledků hypotetického výbuchu desetituno-vé JZ na přístav Long Beach v Kalifornii. Podle jejich odhadu by výbuch měl dopad, kromě ztrát na životech, zničení budov, samotného přístavu a okolní infrastruktury, bezdomovectví místních přeživších obyvatel aj., na náklady kompenzací požadavků loďařů, rovněž na lodní zásobovací řetězec a v jeho důsledku na globální ekonomi-ku. Autoři studie předpokládají, že by došlo k požadavku na uzavření všech přístavů v USA pro příjem zboží a k masovému exodu obyvatel z těchto přístavů, což by mělo závažné ekonomické dopady přesahující hranice Spojených států.57


154

III. Jaderné odstrašování – překonaná koncepce?

1. ÚVOD

Následující kapitola si neklade ambice předložit čtenářům podrobný analytický roz-bor teorie odstrašování, s důrazem na odstrašování jaderné, které by zřejmě co do roz-sahu vydalo na samostatnou publikaci. Čtenáře bych rád především stručně seznámil s historickým vývojem teorie jaderného odstrašování, hlavními argumenty stoupen-ců a odpůrců této teorie a zejména poukázal na některé nedostatky této koncepce, jež ve svých důsledcích vytváří překážky urychlenému dosažení světa bez JZ a oslabuje úsilí ve vztahu k zabránění šíření těchto zbraní.

Teorie jaderného odstrašení je založena na hrozbě odvetného použití JZ po jader-ném útoku. Jak uvádí David Krieger v článku Ten Serious Flaws in Nuclear Deter-rence Theory, zájem o jaderné odstrašení existoval ještě před vynálezem JZ v USA a jejich pozdějším svržením na japonská města Hirošimu a Nagasaki koncem druhé světové války. Došlo k tomu v souvislosti s úsilím pokrokových evropských vědců, emigrujících před nastupujícím německým nacismem do USA, zabránit Německu v získání prvenství ve vlastnictví JZ.58 Mezi vědci naléhajícími na amerického prezi-denta Roosevelta zahájit jaderný vojenský program a vytvořit tak jaderný odstrašo-vací faktor (deterent) proti Německu byl tehdy také Albert Einstein. Jmenovaný se však po zmíněném svržení amerických jaderných bomb postavil do čela vědců-od-půrců vojenského využívání jaderné energie a teorie jaderného odstrašování. Společ-ně s britským filozofem Bertrandem Russelem vydali v roce 1955 manifest vyzýva-jící vědce z celého světa k zahájení dialogu o hrozbě JZ a jak dosáhnout mírového řešení mezistátních sporů. Vydání manifestu mělo hlavní podíl na založení vlivného protiválečného Pugwashského hnutí, sdružujícího přední vědce a další významné či-nitele z celého světa.59

Několik let po demonstraci použití jaderné síly Spojenými státy v Japonsku, cíle-né rovněž k ovlivnění dalších postojů SSSR, jako budoucího hlavního poválečného vyzyvatele USA o vliv ve světě, získal JZ také Sovětský svaz. Existence těchto dvou jaderných zemí však vyvolala další vlnu jaderného šíření a odstrašování. S cílem od-strašovat Sovětský svaz, ale rovněž posílit své mezinárodní postavení po rozpadu ko-


155

loniální soustavy, vyvinuly a vyzkoušely JZ dvě bývalé hlavní koloniální mocnosti – Velká Británie a Francie. Následně pak tyto zbraně získala Čína k odstrašování USA a Sovětského svazu. Izrael začal od konce padesátých let vyvíjet JZ k zajištění své ne-závislosti v důsledku geopolitické a demografické situace země a k odstrašení potenci-álních nátlakových akcí ze strany jiných jaderných států. Vlastnictví JZ Izrael oficiál-ně nepřiznává a provádí v této otázce politiku dvojznačnosti a mlžení. Jaderné zbraně potom vyvinula a vyzkoušela Indie k odstrašení Číny a Pákistánu. Krátce poté Pákis-tán vyzkoušel tyto zbraně k odstrašení Indie. Jaderný vojenský program má rovněž KLDR k odstrašení USA. Každá země, jež vlastní JZ, tak obhajuje jejich držení nut-ností jaderného odstrašování. Je však nutné připomenout, že současně existují země, které tyto zbraně vlastnily a dobrovolně se jejich držení vzdaly (Jihoafrická republi-ka, Ukrajina, Bělorusko a Kazachstán).

Dosud značné množství lidí, zejména v jaderných zemích, nebo v zemích chráně-ných tzv. jaderným deštníkem v rámci aliančních nebo bilaterálních smluv, věří, že jaderné odstrašování přispívá k jejich osobní bezpečnosti a k bezpečnosti planety. Často je jaderné odstrašování chybně zaměňováno s jadernou obranou. Řada kontrol-ně-zbrojních expertů naopak zpochybňuje aureolu, jež se cíleně vytváří okolo tzv. mí-rotvorné úlohy JZ, a upozorňuje na základní nedostatky a rozpory v tvrzeních ospra-vedlňujících držení těchto zbraní.60

2. CHARAKTERISTIKA JADERNÉHO ODSTRAŠOVÁNÍ A PROTICHŮDNÉ ARGUMENTY K ÚČINNOSTI TÉTO KONCEPCE

a) Odstrašování s důrazem na jeho jadernou součástOdstrašování v obecném slova smyslu má mnohem delší historii a větší rozmanitost forem a prostředků než jaderné odstrašování, které se s vývojem a vlastnictvím JZ stalo jeho součástí. Stupeň odstrašování a volba prostředků jsou odvozeny od vývo-je politicko-bezpečnostní situace a chování odstrašovaného subjektu. Podle Lawren-ce Freedmana lze odstrašování označit jako úmyslnou snahu o ovlivnění chování ji-ných subjektů s pomocí podmíněných hrozeb.61 Přitom odstrašování neprobíhá pouze v době válečných příprav, ale užívá se i v době míru, např. k odstrašení kriminálních živlů od spáchání protiprávních skutků. Tři základní podmínky, jež jsou nezbytné k úspěchu odstrašení, tj. schopnost odstrašujícího subjektu splnit odstrašovací hrozby, jejich věrohodnost a srozumitelné předání sdělení o těchto hrozbách vyzyvateli, pla-tí i pro jaderné odstrašování.62 Jaderné odstrašování zvyšuje úroveň hrozící devasta-ce na mnohem vyšší stupeň než konvenční odstrašování, a má proto mnohem větší odstrašující váhu. Teorie jaderného odstrašování je tak založena na předpokladu, že


156

hrozba vysoce devastující jaderné odvety za případný jaderný útok či eminentní pří-pravu k němu ovlivní další chování potenciálního útočníka a přiměje ho k odvráce-ní od takového činu. Ke zvýšení váhy odstrašení přijímají jaderné mocnosti přísluš-né jaderné strategie, schvalují detailní operační plány obsahující mj. cíle pro použití JZ, ponechávají některé JZ ve vysokém stupni pohotovosti k odpálení, modernizují jaderné hlavice a nosiče a někdy provádějí zkušební jaderné výbuchy a zkoušky ra-ketových nosičů.63

Poradní posudek Mezinárodního soudního dvora (International Court of Justice, ICJ) z roku 1996 s názvem Legalita hrozby nebo použití jaderných zbraní představo-val historický průlom potvrzením nelegálnosti jaderného odstrašování. Z posudku lze podle Greena také odvodit protiprávnost rozšířeného jaderného odstrašování, tj. za-hrnutí aliančních a některých dalších spojeneckých zemí (např. Japonska a Jižní Ko-reje) pod tzv. jaderný deštník. ICJ rovněž potvrdil, že tzv. norimberské zásady tvoří součást mezinárodního humanitárního práva a že JZ, přestože nejsou zakázány, patří nyní mezi stejnou stigmatizovanou kategorii zbraní, jako jsou další zbraně hromadné-ho ničení, tj. chemické a biologické, jež jsou však již smluvně zakázány.64

b) Argumenty obhájců a kritiků koncepce jaderného odstrašováníNa podporu svého postoje stoupenci této teorie zejména uvádějí, že odstrašování pro-kázalo svůj význam v průběhu studené války a zabránilo vypuknutí celosvětového ja-derného konfliktu. Například historik John Lewis Gaddis ve svém článku argumen-toval, že „dlouhý mír“ (Long Peace) trvající šedesát pět let, kdy v Evropě ani mezi USA a Ruskem nebyla žádná velká válka, mohl existovat jenom díky existenci JZ. Dochází rovněž k závěru, že „jaderné odstrašování je nejdůležitější mechanismus chování, který udržuje poválečný mezinárodní systém“.65 Podle přesvědčení známé-ho britského stoupence jaderného odstrašování Sira Michaela Quinlana realizace to-hoto odstrašování zabránila v době studené války vypuknutí „velkého válečného kon-fliktu“ mezi USA a SSSR.66 T. V. Paul argumentuje trvající platností řady funkcí této koncepce i přes její změnu od konce studené války. Tyto funkce údajně platí pro pět odlišných typů bezpečnostních vztahů: mezi pěti jadernými mocnostmi (stálí členo-vé Rady bezpečnosti OSN), mezi novými jadernými státy, v regionálních uskupeních (rozšířené jaderné odstrašení), mezi jadernými státy a nestátními aktéry a mezi ko-lektivními aktéry. Podle Paula jaderné odstrašování také umožňuje větší možnost ma-névrovat, a má tak svoji úlohu při omezování současných konfliktů, jako např. mezi USA a ČLR v otázce Tchaj-wanu a mezi Ruskem a NATO k problematice protirake-tové obrany.67 Pokud jde o protiraketovou obranu, mnozí analytici naopak tvrdí, že existence JZ a budování americké protiraketové obrany spíše vyvolává v americko--ruských vztazích napětí. Z pohledu RF je to právě kombinace americké kapacity ba-


157

listických řízených střel, společně s prvoúderovými jadernými prostředky, které dáva-jí protiraketové obraně ofenzivní rozměr a podkopávají ruské jaderné odstrašování.68 V rámci analýzy rizik odstrašování stoupenci někdy argumentují, že rizika z případ-ného neúspěchu jaderného odstrašování, vedoucí k použití JZ, jsou velmi nízká, za-tímco výhody této koncepce, při prevenci agrese nebo války, jsou velmi vysoká. Kri-tici tohoto postoje však tvrdí, že riziko použití těchto zbraní je pravděpodobně vyšší, než se všeobecně předpokládá. Vycházejí z teoretického hlediska nezbytnosti věro-hodnosti odstrašení, což může vyzyvatele přinutit hnát problém na ostří nože, jako tomu bylo např. v době tzv. kubánské raketové krize v roce 1962.69

Stoupenci oceňují koncepci vzájemně zaručeného zničení (Mutual Assured Destruction, MAD), která podle jejich hodnocení zajišťovala stabilitu i v krizových situacích. Ward Wilson uvádí, že tito stoupenci rovněž ve své obhajobě staví na spe-cifických benefitech odstrašování, jako je ochrana proti útokům jadernými i konvenč-ními silami a posílené diplomatické postavení (viz vlastnictví JZ pěti stálými členy RB OSN).70 Někdy stoupenci zachování jaderného odstrašování argumentují potře-bou držení JZ, a to z toho důvodu, že údajně nelze změnit lidskou povahu a jestliže jde o zbraně, které mají rozhodující váhu, bylo by naivní se jich vzdávat.

Na obhajobu zachování efektivního jaderného odstrašování Spojenými státy pub-likovali v lednu 2010 čtyři bývalí přední američtí politici a stoupenci dosažení světa bez JZ (viz jejich inspirující výzvy z ledna 2007 a 2008) v deníku Wall Street Journal článek Jak ochránit náš jaderný deterent (How to Protect Our Nuclear Deterrent). Šlo o dva bývalé ministry zahraničních věcí (George P. Schultz, 1982–1989, a Henry A. Kissinger, 1973–1977), ministra obrany (William J. Perry, 1994–1997) a bývalého předsedu senátního vojenského výboru (Sam Nunn). V článku se zaměřili především na podporu opatření k udržení vnitřní a vnější bezpečnosti a spolehlivosti amerických skladovaných JZ, jako nezastupitelného deterentu po dobu existence těchto zbraní ve světě.71 (Poznámka autora: S podpůrnou výzvou souvisí mj. plánované poskytnutí 85 mld. USD v průběhu deseti let na další rozvoj jaderné infrastruktury, zejména ve pro-spěch tří jaderných laboratoří – Sandia, Los Alamos a Lawrence Livermore. Zvýšení této částky prosadili republikánští senátoři v průběhu rozpravy o ratifikaci americko--ruské smlouvy New START koncem roku 2010, jako podmínky pro jejich souhlas. Nelze vyloučit, že v důsledku tlaku na snížení vojenských výdajů v rámci celkového řešení finanční situace Spojených států budou plánované finanční prostředky pro ja-derné laboratoře částečně sníženy.)

Tradičně lze nejhorlivější stoupence jaderného odstrašení v USA nalézt především v konzervativních a neokonzervativních kruzích s přetrvávajícím studenoválečnic-kým myšlením a často spjatých s vojensko-průmyslovým komplexem. Podobně jako v USA rovněž ve Velké Británii a Francii všechny vlády, a to bez ohledu na jejich po-


158

litické zaměření, nadále jednoznačně setrvávají na politice odstrašování. Obdobný přístup zastávají i zbývající jaderné státy (ČLR, RF, Indie, Pákistán, KLDR a Izrael).

V úvodu ke knize Security Without Nuclear Deterrence od předního britského vo-jenského experta Commandera Roberta Greena kontrolně-zbrojní analytička Rebecca Johnsonová mj. uvádí, že „teorie jaderného odstrašování byla vytvořena k tomu, aby dosti zjednodušeně zahrnovala dynamiku mezinárodních vztahů a vojenských kalku-lací v komplexu matematických a počítačových her a projekcí. Na základě této teorie bylo rozhodnuto, že detailní operační plány a postoje pro uvádění JZ do nejvyšší bo-jové pohotovosti jsou vyžadovány k tomu, aby hrozba použití těchto zbraní byla vě-rohodná. Stejně tak slouží s cílem přesvědčit protivníka, aby těmto hrozbám uvěřil.“

Johnsonová je přesvědčena, že je to právě nepodpořitelný slib odstrašení, který vede k zachovávání jaderných sil. Zmíněná koncepce nepředpokládá použití JZ pro zabíjení, ale pro odstrašení jiných potenciálních jaderných států. Bez ohledu na to, že jde o zbraň hromadného ničení a masového vyhlazení, jsou tyto zbraně prezentová-ny, pokud jsou ve „správných rukách“, jako odpovědná bezpečnostně-pojistná politi-ka. Ve „špatných rukách“ jsou tyto zbraně pochopitelně nemorální a nelegální zbraně teroru. I podezření ze špatných jaderných ambicí může být prezentováno jako ospra-vedlnění pro preventivní zahájení války (viz invaze do Iráku v roce 2003).

Johnsonová se rovněž zmiňuje o tom, že k zamlžení málo přijatelného výrazu „ja-derné zbraně“ politici někdy používají výraz „jaderný deterent“ (viz britský mini-sterský předseda vlády Tony Blair ve vystoupení v Dolní sněmovně v roce 2006 k obhajobě Bílé knihy O budoucnosti britského jaderného deterentu). Na dokreslení Johnsonová uvádí „zatímco KLDR a Írán mají, nebo se pokoušejí o získání JZ, my, ti dobří, máme jaderný deterent“.72

Ward Wilson se při zpochybňování účinnosti jaderného odstrašování zaměřuje pře-devším na jeho rozhodující efekt, kterým je hrozba ničení měst v rámci současné stra-tegie proti civilnímu obyvatelstvu nazvané shock and awe (šok a děs). Také někte-ří další akademici a analytici, např. Bernard Brodie, David Alan Rosenberg, Robert Jervis a jeden z předních jaderných stratégů Thomas C. Schelling, spojují podstatu ja-derného odstrašování s hrozbou ničení měst atomovými údery, ačkoli americký minis-tr obrany Robert S. McNamara ve svém projevu k politice USA v červnu 1962 uvedl, že v případě jaderné války by hlavním cílem měly být nikoli civilisté, nýbrž ozbro-jené síly. (Poznámka autora: Od skončení studené války se tento bývalý významný politik, dříve řazený mezi válečné jestřáby, stal aktivním a přesvědčeným stoupen-cem vytvoření světa bez JZ.) W. Wilson toto tvrzení zpochybňuje z několika důvodů. Podle Wilsona obvykle bývá deklaratorní státní politika odlišná od aktuálních plánů na jadernou válku. K bombardování měst by sice nemuselo dojít v počátečním stadiu konfliktu, nicméně by k němu nepochybně došlo v dalších fázích. Tato doktrína, za-


159

ložená na způsobení maximálních škod civilnímu obyvatelstvu, by zřejmě byla uplat-něna zejména mezi jadernými státy s menším počtem JZ (okolo 200 kusů), např. mezi Indií a Pákistánem. Wilson současně uvádí, zejména na příkladech z historie druhé světové války, že masivní bombardování měst i s použitím klasických konvenčních a zápalných bomb, jako tomu bylo v Německu (570 000 civilních obětí) a v Japonsku (např. v samotném Tokiu zahynulo v důsledku počátečního náletu 120 000 obyvatel), nevedlo k zásadnějšímu narušení morálky obyvatelstva a podlomení odhodlání vede-ní obou zemí k dalším bojovým akcím.73 Ward Wilson rovněž klade určitou paralelu mezi jaderným odstrašováním, v závislosti na jeho rozsahu, pokud jde o zabíjení ne-kombatantů, a s teroristickými akty rovněž zaměřenými především na zabíjení civilis-tů. V této souvislosti připomíná historický precedens, kdy ho autoři leteckého bombar-dování německých a japonských měst v průběhu druhé světové války označovali za „bombardovací teror“. Tento termín byl také často používán v době války americký-mi a britskými vojenskými a vládními kruhy.74 Nicméně jaderný útok by zabil takové enormní množství civilního obyvatelstva, jež se dá stěží porovnat s počtem obětí te-roristického aktu. Někdy se také argumentuje tím, že efektivita jaderného odstrašení se projevuje především v době míru a velké množství obětí by mohlo být přijatelné až v době války, zatímco teroristické akty, které jsou však zřídka úspěšné, jsou prováděny téměř výlučně v mírové době.75 Tvrzení stoupenců teorie odstrašování o zabránění ja-derným útokům, zejména v letech 1950–1980, Wilson zpochybňuje tvrzením, že není v žádném případě prokázáno, že vyzyvatelský stát měl agresivní úmysly, ačkoli obě strany měly pro případ jaderné války připraveny příslušné plány. Vzájemná opatrnost v době studené války je podle Wilsona důkazem toho, že JZ jsou nebezpečné, avšak nejsou zbraněmi efektivními pro případ války, nebo užitečnými pro odstrašování.76

Dalším oponentem teorie odstrašování je David Krieger, zakladatel a předseda ne-vládní organizace Nuclear Age Peace Foundation. Podle Kriegera jde o pouhou teo-rii, navíc s falešným puncem efektivnosti, která však není prokázána a také se doká-zat nedá. A ptá se, jak se dá např. prokázat, že k útoku nedošlo v důsledku jaderného odstrašení. Jaderné odstrašování vyvolává také politické debaty o množství mrtvých na straně potenciálního útočníka. Kolik milionů mrtvých by ho zastrašilo? Takové kal-kulace vedou k závodům ve zbrojení a vynakládání enormních nákladů na zbraňo-vé systémy, které s největší pravděpodobností nebudou nikdy použity. Hrozba odve-ty a provedení masového vyhlazení musí být pro potenciálního útočníka věrohodnou skutečností. Z tohoto důvodu je proto nutná nepřímá komunikace s protivníkem, což však může vést k chybám a nedorozumění. Komunikace ze strany odstrašující strany probíhá prostřednictvím verbálních projevů vedoucích činitelů, parlamentních prohlá-šení aj. a také v důsledku neverbálních aktivit, např. vytvářením aliančních uskupe-ní a prováděním zkoušek JZ a raketových nosičů. Za další nedostatek Krieger ozna-


160

čuje závislost efektivnosti jaderného odstrašování na stupni racionálního uvažování vedení odstrašovaného státu. V této souvislosti si současně klade otázku, jestli vůdci všech států se chovají racionálně za všech okolností, zvláště v podmínkách extrém-ního stresu v době vyhroceného napětí. Častá záměna fyzické ochrany proti útoku za psychologickou, představovanou jaderným odstrašováním, vede k falešným závěrům, protože když začnou oboustranně létat rakety s jadernými hlavicemi, lze stěží mlu-vit o fyzické ochraně. Protože teorie jaderného odstrašování vytváří falešný důvěry-hodný dojem, může přivést jaderný stát až k rizikovému kontraproduktivnímu jedná-ní majícímu popř. za následek jadernou válku, které by se dalo vyhnout při absenci této teorie. Zmíněná teorie také nemůže zabránit nepředvídanému a neúmyslnému po-užití JZ a zejména ji v praxi nelze použít proti teroristickým organizacím. Svou pod-statou teorie povzbuzuje jaderné šíření. Jakýkoli nový stát, který by zahájil jaderný program, včetně vojenského, může argumentovat potřebou zajištění své bezpečnosti cestou jaderného odstrašování, po vzoru hlavních jaderných mocností. Hrozba odve-ty, na které spočívá teorie jaderného odstrašování, vyžaduje vývoj, modernizaci a ope-rační rozmísťování JZ, jež však mohou být použity jak k zahájení útoků, tak k preven-ci útoků odvetnými prostředky. Pokud však odstrašení neuspěje, vyústí v nedozírné a stěží představitelné škody. Podle vědeckých modelových simulací by např. výměna jaderných úderů mezi Indií a Pákistánem, při použití cca 100 kusů JZ „hirošimské“ velikosti (15 kt TNT), měla za následek smrt okolo jedné miliardy lidí v důsledku tla-kové vlny, žáru, radiace, klimatických změn, kolapsu zemědělství a následného hla-domoru. Ve své argumentaci tak Krieger dochází k závěru, že v důsledku zmíněných závad je tato teorie nestabilní, nespolehlivá a neplatná.77

3. JADERNÉ ODSTRAŠOVÁNÍ V DOBĚ STUDENÉ VÁLKY

a) Doktrína „masové odvety“Po úspěšném zkušebním odpálení sovětské JZ v roce 1949, které ukončilo jader-ný monopol USA, se první americkou koncepcí jaderného odstrašení stala doktrína masové odvety (Doctrine of Massive Retaliation) vyhlášená ministrem zahraničních věcí Johnem F. Dullesem v roce 1954. Šlo tak o reakci na zkušenost z korejské války (1950–1953), v jejímž průběhu se prokázala nepoužitelnost JZ k vyřešení vojenské patové situace na bojišti. Doktrína masové odvety tak měla obnovit důvěryhodnost jaderného odstrašení a vyhnout se masovému bojovému nasazení amerických jedno-tek.78 Jak ve svém projevu uvedl John F. Dulles, spočívala na kapacitě „k okamžité odvetě prostředky a na místa podle našeho výběru“.79


161

Doktrína masové odvety byla v platnosti až do začátku šedesátých let 20. století a byla první aplikací „rozšířeného jaderného odstrašení“ (Extended Nuclear Deter-rence), protože zavazovala USA k masivnímu jadernému úderu jménem Severoat-lantické aliance a tudíž i nejaderných států NATO v rámci tzv. jaderného deštníku.80

b) Doktrína „kontrolované odpovědi“V šedesátých letech USA uvedly do operační pohotovosti v podzemních silech první mezikontinentální balistické řízené střely a také úspěšně odzkoušely ponorkové ba-listické řízené střely Polaris, jako téměř nezranitelnou kapacitu předurčenou pro od-vetný úder. V této souvislosti bylo proto nezbytné nahradit dosavadní doktrínu, jež byla příliš destruktivní, nepružná a neschopná odstrašit agresi ještě před vypuknutím jaderné války. Novou doktrínu představil tehdejší ministr obrany Robert McNamara pod názvem kontrolovaná odpověď (Controlled Response). Podle McNamary doktrí-na zahrnovala použití širokého spektra vojenských kapacit a poprvé nepočítala s počá-tečními jadernými údery proti sovětským městům (counter-value targets), nýbrž proti vojenským cílům (counter-force targets). Její pružnost tak měla mj. zabránit okamži-tému přechodu k vzájemné výměně jaderných úderů a vypuknutí celosvětové jader-né války. Nicméně v rámci druhého úderu se již sovětská města cílem stát mohla.81

Přes zdánlivou pružnost však doktrína vykazovala některé slabiny. Jak uvedl Ro-bert Green, byla to především kombinace prvoúderové strategie proti vojenským cí-lům a dočasná americká převaha v podobě druhoúderových jaderných ponorek s rake-tami Polaris se zacílením na sovětská města, která vytvořila enormní tlak na sovětské vedení. To v té době proto zvažovalo možnosti prvého úderu a současně zahájilo od-strašování hrozbou údery proti americkým městům. Do poloviny šedesátých let So-větský svaz také vybudoval druhoúderovou jadernou kapacitu ve formě většího po-čtu mezikontinentálních balistických řízených střel a jaderných hlavic rozmístěných na více místech. Urychlil také rozmístění řízených střel středního doletu zaměřených proti aliančním evropským cílům, zejména proti americkým strategickým JZ ve Velké Británii a americkým taktickým JZ rozmístěným koncem padesátých let v šesti evrop-ských nejaderných zemích (Belgie, Německo, Řecko, Itálie, Nizozemsko a Turecko). Doktrína kontrolovaná odpověď proto byla v platnosti pouze dva roky a je nepochyb-né, že přijetí rozhodnutí o jejím ukončení také ovlivnila tzv. kubánská raketová krize v roce 1962, kdy svět stál před zásadní hrozbou vypuknutí celosvětové jaderné války.82

c) „Vzájemně zaručené zničení“Vzhledem k dosažení přibližné parity jaderné kapacity mezi USA a SSSR a na zákla-dě zkušeností z již zmíněné kubánské raketové krize v roce 1962 začaly obě jaderné velmoci provádět politiku vzájemně zaručeného zničení (Mutual Assured Destruction,


162

MAD). Spočívala na uznání nepřijatelnosti vypuknutí jaderné války, která by stejnou měrou zdevastovala napadený stát i agresora v důsledku neúčinnosti efektivní obra-ny. MAD de facto znemožňoval provedení prvního jaderného úderu z obavy z násled-ného, téměř neomezeného odvetného úderu napadeným státem.

Zmíněná politika byla také v roce 1972 smluvně stvrzena podpisem americko--sovětské Smlouvy o omezení systémů protiraketové obrany (Antiballistic Missile Treaty, ABM). Smlouva umožňovala oběma stranám mít pouze dva komplexy pro-tiraketových zbraní (jeden k ochraně hlavního města a jeden k ochraně základny me-zikontinentálních balistických řízených střel). Na základě Protokolu k ABM z roku 1974 měla mít každá strana dokonce pouze jednu protiraketovou základnu, jejíž roz-místění záviselo na rozhodnutí příslušného státu. Smlouva ABM mj. zakazovala vyví-jet, zkoušet a rozmisťovat protiraketové prostředky na moři, ve vzduchu nebo v kos-mickém prostoru a neumožňovala budovat mobilní pozemní protiraketové systémy. Kontrola smluvního plnění probíhala pomocí národních technických prostředků. (Po-známka autora: V prosinci 2001 Bushova administrativa smlouvu ABM jednostranně vypověděla a začala vytvářet systém Národní protiraketové obrany.)

Společně se smlouvou ABM podepsaly obě země v roce 1972 rovněž smlouvu Jed-nání o omezení strategických zbraní (Strategic Arms Limitation Talks, SALT), která jim následně umožňovala částečně snížit počty strategických JZ.83

4. JADERNÉ ODSTRAŠOVÁNÍ PO SKONČENÍ STUDENÉ VÁLKY

a) ÚvodSe skončením studené války a rozpadem bipolárního světa došlo začátkem devadesá-tých let minulého století ke změně mezinárodního bezpečnostního prostředí, jež vý-znamně ovlivnilo další vývoj jaderného odstrašování. Došlo mj. k rozpadu tehdejšího Sovětského svazu a k rozpuštění paktu Varšavské smlouvy. Konvenční síly v zemích obou bývalých znepřátelených vojenských paktů se v souvislosti s podpisem Smlouvy o konvenčních silách v Evropě (Conventional Forces in Europe, CFE) podstatně snížily.

Přes uvedené skutečnosti a výrazné snížení počtů jaderných a konvenčních zbra-ní obou hlavních jaderných mocností zůstala politika vzájemně zaručeného zničení (MAD) nadále v platnosti. Od devadesátých let však v USA narůstaly obavy z neú-činnosti studenoválečnických odstrašovacích doktrín MAD a „pružné reakce“ vůči tzv. darebáckým státům, vlastnícím chemické a biologické zbraně. V americkém tis-ku se rovněž začaly objevovat články různých vojensko-politických analytiků, mj. i z amerických jaderných laboratoří, doporučujících výrobu nových JZ, schopných proniknout hluboko pod zem a zničit zde zpevněné sklady zbraní hromadného niče-


163

ní.84 V americkém jaderném plánování se také objevil nový prvek, kterým se stala nut-nost využití jaderného odstrašování ve vztahu k zmíněným tzv. darebáckým zemím třetího světa (Irák, Írán, Libye, KLDR), označovaným za hlavní nelegální distributo-ry zbraní hromadného ničení. V roce 1993 USA proto vydaly revidovaný Jediný in-tegrovaný operační plán (The Single Integrated Operational Plan, SIOP), což je ná-zev všeobecného plánu USA pro jadernou válku, jenž již zahrnoval cíle v uvedených zemích.85 Novou koncepci jaderného plánování, označovanou jako adaptivní pláno-vání (adaptive planning), převzala také Severoatlantická aliance.86 Jak uvedl Lee Bu-tler, různé varianty čelení rozdílným hrozbám zahrnovaly možnosti použití jaderných i konvenčních zbraní.87

b) Clintonovo prezidentské nařízení (PDD 60)V listopadu 1997 podepsal prezident Bill Clinton utajované nové prezidentské na-řízení (Presidential Decision Directive, PDD 60) nahrazující Reaganovo nařízení z roku 1981. Cílem již nebyly ruské konvenční síly a průmysl, nýbrž jaderné síly, stejně tak jako sídla vojenského a civilního rozhodování. Zatímco vítězství v ja-derné válce proti Rusku již nebylo cílem, PDD rozšířilo cíle v Číně, jež zahrno-valy konvenční síly a průmyslové objekty. Identifikovalo také specifické regionál-ní eventuality, za kterých by bylo možné provést odvetné jaderné údery v případě útoku zbraněmi hromadného ničení.88 Podle Roberta Greena američtí jaderní pláno-vači pokusem o návrat k zdiskreditované výše uvedené studenoválečnické politice „kontrolované odpovědi“ proti méně předvídatelným a pravděpodobně nejaderným oponentům snižovali práh použití JZ a zvyšovali riziko jejich použití jako první.89 c) Bushova jaderná strategie a preemptivní doktrína z roku 2002Se zvolením nového republikánského prezidenta George W. Bushe se pod narůstají-cím vlivem neokonzervativců začal projevovat v mezinárodní a bezpečnostní politice USA výrazný unilateralismus, militarismus, podceňování úlohy mezinárodních orga-nizací a mezinárodního práva, přijetí politiky „násilného odstraňování nepohodlných režimů“ a preemptivních úderů, vytváření „koalic ochotných“ aj.

Ve svém projevu ke studentům na americké Národní univerzitě obrany (US Nati-onal Defense University) v květnu 2001 prezident George W. Bush, jako první pre-zident USA, zpochybnil účinnost koncepce jaderného odstrašení z doby studené vál-ky vůči extremistům vyzbrojeným zbraněmi hromadného ničení. Současně uvedl, že pro tuto hlavní bezpečnostní hrozbu je potřebné přijmout novou koncepci, jež bude spoléhat na útočné i obranné síly a nebude založena pouze na hrozbě jaderné odvety. Vyzval rovněž k výraznému snížení počtů skladovaných JZ a podpořil vývoj obran-ného systému proti balistickým řízeným střelám.90


164

Jaderná strategie (Nuclear Posture Review, NPR)Většina z uvedených stanovisek našla své místo v nové jaderné strategii (Nuclear Po-sture Review, NPR), kterou představil prezident Bush Kongresu USA v lednu 2002. NPR měla utajovaný charakter a předpokládanou platnost deset a více let. Veřejnost seznámil s její strukturou a základními body J. D. Crouch, náměstek ministra obra-ny pro mezinárodní bezpečnostní politiku.91 Některé utajované části z NPR publiko-val v deníku Los Angeles Times vojenský analytik William Arkin.92 Tehdejší ministr obrany Rumsfeld v úvodu NPR potvrdil, že dokument realizuje hlavní změnu přístu-pu USA k jadernému odstrašení. Byla vytvořena „nová triáda“, jež se od předchozí, složené ze tří základních druhů strategických nosičů jaderných hlavic (pozemní me-zikontinentální balistické řízené střely, letecky odpalované řízené střely s plochou dráhou letu a balistické řízené střely umístěné na ponorkách), výrazně lišila. Tvoři-ly ji útočné úderné jaderné a konvenční systémy (jaderné systémy představovala již zmíněná „stará triáda“), aktivní a pasivní obrana a revitalizovaná obranná infrastruk-tura poskytující nové kapacity k čelení vznikajícím hrozbám. Pod termínem „obra-na“ se rozumělo budování protiraketové obrany (Ballistic Missile Defence, BMD), tvořené protiraketovými prostředky na národní a regionální úrovni, k ochraně oby-vatelstva USA a spojeneckých zemí a jednotek.93 Z tohoto důvodu Bushova admi-nistrativa 13. 6. 2002, přes výhrady ruské strany, jednostranně ukončila své členství v již zmíněné americko-sovětské smlouvě ABM z roku 1972, která smluvně zakot-vovala výše uvedenou bilaterální odstrašovací politiku vzájemně zaručeného zničení (MAD) a bránila mj. americkým plánům na modernizaci komponentů protiraketové-ho systému. Tento krok odůvodňovala odstraněním ideologických sporů a nepřátel-ství z doby existence Sovětského svazu a změnou politiky RF, se kterou USA hodla-jí rozvíjet vztahy na základě partnerské spolupráce. Dokument NPR také uvedl sedm zemí, proti kterým by mohly být JZ použity. Kromě KLDR, Iráku, Íránu, Sýrie a Li-bye (podle Bushe tyto nejaderné země tvořily tzv. osu zla) to byly také ČLR a rovněž RF, přestože dokument poukazoval na změnu americko-ruských vztahů.94 Dokument rovněž doporučoval použití JZ nízké výbušnosti proti zpevněným a v hlubokých úkry-tech skladovaným chemickým a biologickým zbraním, nebo proti podzemním a silně opevněným velitelským bunkrům, tj. v místech, kde by nebylo efektivní použít kon-venční zbraně. Tím se vytvářel prostor pro vývoj a výrobu nových JZ a de facto sni-žoval práh jejich použití.

Jak uvedl Robert Green, Bushova administrativa si od složení „nové triády“ slibo-vala posílení konvenčního odstrašení a zvýšení stropu pro použití strategických JZ. Zlepšení americko-ruských vztahů mělo mj. demonstrovat podepsání americko-rus-ké Smlouvy o snížení strategických útočných zbraní (Strategic Offensive Reducti-ons Treaty, SORT) a Společné deklarace o novém rámci strategických vztahů v Mo-


165

skvě 24. 5. 2002. (Poznámka autora: Ve srovnání s americko-ruskou smlouvou New START z roku 2010 patří mezi hlavní nedostatky smlouvy SORT absence ověřova-cího systému jejího plnění a úzké zaměření pouze na snížení počtu jaderných hla-vic.) V květnu téhož roku zahájila také činnost nová Rada NATO–RF (NATO-Russia Council). Green rovněž upozornil na skutečnost, že při podpisu SORT se žádná ze smluvních stran nezmínila o nutnosti snížení počtu cca 2000 JZ, jejichž čas k odpále-ní se počítal v minutách, což dokumentuje pokračující dědictví jaderného odstrašová-ní. Prezident Bush se přitom zavázal ve vztahu k Rusku nahradit „vzájemně zaručené zničení“ politikou „vzájemné kooperace“. Následnou ruskou reakcí na NPR a zejmé-na na výstavbu americké protiraketové obrany se stalo oznámení v srpnu 2002 o ra-dikálním plánu na přezkoušení 144 nejsilnějších mezikontinentálních balistických ří-zených střel (Satan), původně předurčených k demontáži podle smlouvy START II z roku 1993. Smlouva START II však nevstoupila v platnost v důsledku její neratifi-kace Spojenými státy.

Ve vztahu k ČLR Bushova administrativa žádný přiměřený postup k zlepšení bila-terálních vztahů neplánovala. Dalo se proto očekávat, že ČLR bude prohlubující spo-lupráci USA s Japonskem a Tchaj-wanem, zaměřenou mj. na rozvoj regionální pro-tiraketové obrany, považovat za oslabení politiky MAD, za hrozbu pro svých cca dvacet pozemních mezikontinentálních balistických řízených střel, a začne s moder-nizací svých 400 jaderných hlavic. Americkým posilováním regionální protiraketové obrany mohla také Čína ospravedlňovat rozšíření svých jaderných kapacit. Od toho-to vývoje se dalo současně očekávat ovlivnění postoje Indie k národní jaderné kapa-citě a v návaznosti i obdobná reakce v Pákistánu.95

Doktrína preemptivních úderůDne 20. 9. 2002, tj. přibližně jeden rok po devastujících teroristických akcích v New Yorku (World Trade Center) a Washingtonu (Pentagon), předložil prezident Bush Kongresu USA novou Národní bezpečnostní strategii (National Security Strategy). Jejím jádrem se stala kontroverzní doktrína preemtivních, tj. v relativně krátkém čase předstihujících vojenských úderů proti cílům ohrožujících bezpečnost země použi-tím zbraní hromadného ničení. K ospravedlnění přijetí takového agresivního postoje používali představitelé administrativy pro uvedenou doktrínu eufemistické označe-ní „předjímající sebeobrana“ (anticipatory self-defence). Přijetí této doktríny se pod-le Greena rovnalo přiznání neúčinnosti jaderného odstrašování proti teroristickým hrozbám.96

V prosinci téhož roku vydal Bílý dům šestistránkovou neklasifikovanou verzi nové Národní strategie pro boj proti zbraním hromadného ničení (National Strategy to Combat Weapons of Mass Destruction, dále Strategie).97 Klasifikovanou verzí Stra-


166

tegie se stalo následně vydané Národní bezpečnostní prezidentské nařízení č. 17 (Na-tional Security Presidential Directive 17, dále PD17), jež stanovilo praktické kroky v realizaci nové americké jaderné doktríny a národní bezpečnostní strategie. Nařízení PD17 umožňovalo provést preemptivní údery proti státům a teroristickým skupinám, které mohly v krátké době získat zbraně hromadného ničení, nebo jejich nosiče dlou-hého, blíže nespecifikovaného doletu. Znění nařízení, vztahující se k použitým pro-středkům preemtivního úderu, JZ nevylučovalo.98 Jak uvedl Robert Green, zmíněné kroky signalizovaly světu zvýšené spoléhání USA na JZ, při současném tlaku na jiné země, aby se jich vzdaly. Ve svých důsledcích taková politika podněcovala k šíření JZ a podrývala věrohodnost smlouvy NPT.99

V souvislosti s uvedenými dokumenty americké ministerstvo obrany, v době před-cházející útoku na Irák v březnu 2003, připravovalo plány na možné použití JZ. K urči-té formě jaderné odvety mělo dojít v případě iráckého použití chemických zbraní ma-jících nesrovnatelně menší devastující účinky než JZ proti americkým jednotkám.100 V takovém případě by použiti JZ mohlo vést ke stovkám tisíc mrtvých, nebo zmrza-čených civilistů a velká část území, přesahující i do okolních zemí, by byla na něko-lik let neobyvatelná. Dalším scénářem bylo použití JZ proti podzemním a opevněným velitelským bunkrům, z nichž některé však byly v hustě obydlené městské oblasti, což by opět mohlo mít katastrofální důsledky.

Green také poukazoval na existenci politiky dvojího standardu ve vztahu k nové doktríně, která se projevovala tím, že byla zaměřena na boj proti zbraním hromadné-ho ničení (jaderné, chemické a biologické), avšak počítala s vlastním použitím jedné z nich. Doktrína také flagrantně porušovala zásadu proporcionality podle Ženevských dohod tím, že předpokládala použití vysoce devastujících JZ jako odpověď na daleko méně devastující útok provedený nejadernými zbraněmi (chemickými nebo biologic-kými). Jak z uvedeného vyplývá, zahrnování JZ do souboru zbraní hromadného ni-čení, společně s chemickými a biologickými zbraněmi, neumožňuje, vzhledem k je-jich diametrálně rozdílným účinkům, správný přístup k odstrašujícím koncepcím. Na tuto skutečnost např. upozornil John Weinstein v roce 2001 v článku, ve kterém mj. argumentoval nutností odstranit zkratku WMD (Weapons of Mass Destruction) z od-strašujícího slovníku.101

V roce 2005 se v americkém tisku objevily zprávy, že ministerstvo obrany navrh-lo revidovanou doktrínu pro použití JZ pod názvem Doktrína pro společné jaderné operace (Doctrine for Joint Nuclear Operations), jako součást výše zmíněné Národ-ní strategie pro boj se zbraněmi hromadného ničení.102 Doktrína vyzývala k zacho-vání agresivního jaderného postoje s modernizovanými zbraněmi udržovanými ve vysokém stupni pohotovosti k provedení preemptivního úderu proti vyzyvatelům vy-zbrojeným zbraněmi hromadného ničení. Podle Greena tak konvenční síly a protira-


167

ketová obrana nyní stěží doplňovaly a již vůbec nenahrazovaly JZ. Hnací silou nové doktríny se tak stalo přijetí faktu, že koncepce jaderného odstrašení dříve nebo poz-ději pozbude účinnosti.

Jak uváděl Kristensen, doktrína identifikovala čtyři scénáře pro preemptivní po-užití. Bylo to jednak v případě úmyslu vyzyvatele použít zbraně hromadného ni-čení proti americkým, mnohonárodním nebo spojeneckým silám, nebo civilnímu obyvatelstvu. Dále šlo o mimořádný útok biologickými zbraněmi, které mohly být bezpečně zničeny pouze použitím JZ. Další scénář představovaly útoky proti ne-přátelským instalacím, včetně zničení zbraní hromadného ničení, dále útoky na pod-zemní hluboké a opevněné bunkry skladující chemické a biologické zbraně, nebo na velící a kontrolní nepřátelskou infrastrukturu nezbytnou pro uskutečnění úto-ku zbraněmi hromadného ničení proti USA a jejich spojencům. Posledním scéná-řem byla demonstrace amerického úmyslu a kapacity k použití JZ pro odstraše-ní nepřátelského použití zbraní hromadného ničení.103 V průběhu edičního procesu však Strategické velitelství (Strategic Command, STRATCOM) podle Kristense-na z obavy z možnosti negativního ohlasu světové veřejnosti a porušení pravidel práva ozbrojených konfliktů nejdříve navrhlo nahradit zacílení JZ místo „proti hus-tě obydleným cílům“ (counter-value targeting) na „kritickou infrastrukturu“ (criti-cal infrastructure), tj. na převážně vojenské cíle, avšak později oba termíny stejně vypustilo.104

Doktrína byla nicméně v rozporu s výše uvedeným posudkem Mezinárodního soud-ního dvora z roku 1996 vztahující se k hrozbě nebo použití JZ.105 Nová doktrína také přinesla další významnou změnu tím, že dávala všem JZ, včetně strategických, pod-půrnou úlohu v regionálních operacích. Doktrína také počítala s umísťováním kon-venčních hlavic na mezikontinentální balistické řízené střely. Vzhledem k možnosti jaderné odvety napadeného státu, protože nemohl tuto záměnu předpokládat, měl ten-to záměr vážné důsledky pro řešení krizových situací.

Kodifikací zmíněné doktríny, na základě vydání Contingency Plan 8022 (CON-PLAN 8022) Strategickým velitelstvím, získala Bushova preemptivní politika opera-tivní charakter.106

d) Obamova jaderná strategie z roku 2010Po zvolení kandidáta Demokratické strany Baracka Obamy novým prezidentem v roce 2009 se oproti předchozí republikánské Bushově administrativě výrazně změ-nil styl zahraniční a bezpečnostní politiky. Nová administrativa začala klást zejmé-na důraz na multilateralismus a kooperativní přístup k řešení bezpečnostních problé-mů, na spolupráci s mezinárodními organizacemi, zejména s OSN, a na respektování mezinárodního práva.


168

V dubnu 2010 vyhlásila Obamova administrativa první neutajovanou jadernou strategii (Nuclear Posture Review, NPR), jež nahradila předchozí Bushovu NPR z roku 2001. Jejímu vydání, jakož i řadě následných bezpečnostních dokumentů, např. Quadrennial Defense Review, Ballistic Missile Defense Review, National Security Strategy, předcházelo vystoupení prezidenta Obamy na pražském Hradčanském ná-městí v dubnu 2009. V něm nastínil vizi světa bez JZ a uvedl některé první praktické kroky k dosažení tohoto dlouhodobého cíle (viz Příloha 3). Je zřejmé, že teoretickou inspirací Obamova vystoupení se staly již zmíněné výzvy čtyř bývalých významných amerických politiků (George P. Schultz, Henry A. Kissinger, William J. Perry a Sam Nunn) publikované v lednu 2007 a 2008 v deníku Wall Street Journal ke zničení všech JZ a k uskutečnění praktických kroků k dosažení tohoto záměru. V projevu Obama nicméně zdůraznil, že pokud budou JZ existovat, Spojené státy si zachovají efektiv-ní jaderný arzenál k odstrašení jakéhokoli vyzyvatele, což potvrzuje setrvávání Oba-movy administrativy na strategii odstrašování.107

NPRV úvodu jejího textu tehdejší americký ministr obrany Robert Gates zdůrazňuje, že USA ve své politice přikládají nejvyšší důležitost prevenci jaderného terorismu a šíře-ní, a popisuje, jak USA budou snižovat úlohu a počty JZ. Za ústřední prvky této stra-tegie označil americko-ruskou dohodu New START, summit o jaderné bezpečnosti k posílení režimu jaderného nešíření a širší přístup k odstrašování. V této souvislosti současně upozornil, že pokud budou JZ existovat, musí si USA ponechat bezpečný, zajištěný a efektivní jaderný arzenál k zachování strategické stability s dalšími jader-nými mocnostmi, odstrašení potenciálních vyzyvatelů a ke znovu ujištění spojenců a partnerů o amerických bezpečnostních závazcích vůči nim.

V rámci výzvy NPR k zajištění potřebných investic do přebudování americké za-staralé jaderné infrastruktury ministr obrany Gates informoval o svém požadavku převést cca 5 mld. USD z ministerstva obrany do ministerstva energetiky v průběhu příštích několika let. Tyto investice a strategie NPR, orientovaná na prodloužení ži-votnosti jaderných hlavic, představují podle Gatese věrohodný modernizační plán ne-zbytný pro trvalé zachování jaderné infrastruktury a podporu americkému národnímu odstrašení. Tento postup také vytvoří předpoklady pro další snížení JZ umožněním vybudovat bariéru proti budoucím hrozbám, a to bez nutnosti zachovávání nadměr-ných skladových zásob těchto zbraní. Po popsání základních změn v mezinárodním bezpečnostním prostředí se dokument NPR zaměřuje na pět klíčových cílů americké politiky a postoje k JZ:

1. zabránit jadernému šíření a jadernému terorismu;2. snížit úlohu amerických JZ v národní bezpečnostní strategii USA;


169

3. zachovat strategické odstrašení a stabilitu při snížení úrovně jaderných sil;4. posílit regionální odstrašení a znovu ujistit spojence a partnery o bezpečnost-

ních zárukách USA;5. zachovat bezpečný, zajištěný a efektivní jaderný arzenál.108

Prezidentská směrnice pro ministerstvo obrany k realizaci NPRDne 19. 6. 2013 vydala Obamova administrativa nepublikovanou směrnici pro ozbro-jené síly. Jejím hlavním účelem bylo převést závěry NPR z roku 2010 do plánovací-ho procesu, vymezit úlohy a přizpůsobit struktury jaderných zbraní jak pro odstraše-ní potenciálních vyzyvatelů od útoku proti USA a jejich spojencům a partnerům, tak i pro případ neúspěchu odstrašování.109 Jde o poslední bezpečnostní dokument Oba-movy administrativy k realizaci NPR.

K hlavním bodům a zaměření nové směrnice byla vydána dvě publikovaná shrnu-tí. Jedno vydalo ministerstvo obrany pro Kongres USA (Report on the Nuclear Em-ployment Strategy of the United States) a druhé Bílý dům.110

Kristensen pokládá za hlavní přínos nové směrnice rozhodnutí, že USA mohou za-jistit bezpečnost země, spojenců a partnerů s nižším počtem operačně rozmístěných JZ zbraní, konkrétně o jednu třetinu, tj. o 500 ks, než umožňuje znění smlouvy New START (1550 ks). (Poznámka autora: O zmíněném návrhu hovořil prezident Obama v projevu v Berlíně dne 19. 6. 2013, viz samostatná podkapitola.) V případě sjednání navrhovaného snížení s Ruskem by tak USA přesunuly 500 jaderných hlavic z mezi-kontinentálních balistických řízených střel do skladů. Nešlo by o nezvratné snížení je-jich počtů, protože by nedošlo k jejich zničení. Tyto skladované JZ by také mohly být v průběhu krize opět umístěny na odpalovací zařízení. USA by si rovněž zachovaly jadernou strategickou triádu, představovanou mezikontinentálními balistickými říze-nými střelami, strategickými bombardovacími letouny a jadernými ponorkami. Triá-du by podporovaly nestrategické letouny – nosiče jaderných bomb.

Směrnice také obsahuje nepříliš jasné sdělení o možnosti snížit počet skladovaných JZ. Zmiňuje „alternativní přístup“ ke skladovaným JZ, jenž umožňuje Spojeným stá-tům splnit své požadavky s menším množstvím operačně nerozmístěných jaderných hlavic.111 Ze směrnice vyplývá, že USA potřebují mít pouze tolik operačně nerozmís-těných jaderných hlavic, které by chránily proti technickým vadám, nikoli však doda-tečné hlavice k zvýšení počtu hlavic umístěných na ŘS a bombardérech, jako odpověď na zvýšenou hrozbu ze strany Ruska nebo Číny. Tato otázka souvisí s problematikou plánovaného programu na prodloužení životnosti jaderných hlavic (Warhead Life Ex-tension Program, LEP), který by mohl vést k vytvoření tzv. interoperabilní jaderné hlavice (interoperable warhead), schopné umístění na více než jeden druh nosičů. Jak se uvádí v NPR 2010, nešlo by o výrobu nových hlavic, nýbrž pouze o modifi-


170

kaci stávajících s využitím jejich komponentů. Podle administrativy by tak sklado-vané hlavice mohly být sníženy o zastaralý typ hlavic předurčených pouze pro jeden nosič.112

V dokumentu ministerstva obrany se mj. uvádí, že výše zmíněná směrnice „je kon-zistentní se základy odstrašování, kterými se dlouhodobě řídila americká jaderná poli-tika, avšak s přiměřenými změnami reagujícími na současné strategické prostředí“.113

Nová směrnice se také věnuje snížení úlohy JZ v jaderné politice USA. V doku-mentu Bílého domu se v této souvislosti konstatuje, že směrnice „zužuje zaměření ja-derné strategie USA pouze na ty cíle a mise, které jsou v 21. století nezbytné pro od-strašení“.114 Směrnice také potvrzuje „základní úlohu“ amerických JZ k odstrašení jaderného útoku z NPR 2010, tj. „úzký rozsah možností, ve kterých mohou americ-ké jaderné zbraně plnit svoji odstrašující úlohu k zamezení útoku konvenčními, che-mickými nebo biologickými zbraněmi proti USA, jejich spojencům a partnerům“.115 Dokument Bílého domu popisuje tento úkol jako „posílení nejaderných kapacit a sní-žení úlohy jaderných zbraní v odstrašení nejaderných útoků“. Podstatné je, že nej-novější konvenční zbraně a protiraketová obrana, ačkoli neplní úlohu náhrady za JZ, mohou v určitých situacích převzít některé úkoly a mise, jež v současné době plní JZ. Jde o vizi, kterou lze nalézt v textu dokumentů Quadrennial Defense Review, Ballis-tic Missile Defense Review a NPR z roku 2010.116

Důležitou část směrnice představuje pokyn ministerstvu obrany přezkoušet a sní-žit úlohu studenoválečnické strategie „vypuštění jaderné zbraně v důsledku jaderné-ho útoku“ (launch under attack) v plánování možného použití JZ Spojenými státy (U.S. contingency planning). Zmíněná strategie je velmi nebezpečná, protože snižu-je čas k přijetí významného rozhodnutí, jež by mohlo vyvolat jadernou válku. Podle Kristensena je klíčovou otázkou, jak snížení úlohy uvedené strategie ovlivní pohoto-vostní systém v amerických jaderných silách. V současné době je asi 800 jaderných hlavic umístěných na 450 pozemních mezikontinentálních řízených střelách a na 100–120 obdobných řízených střelách umístěných na jaderných ponorkách, připravených k odpálení v čase 5–15 minut po obdržení příslušného pokynu.117 Požadované snížení zřejmě neovlivní přímo uvedenou strategii. Podle bývalého vedoucího Strategického velitelství USA (U.S. Strategic Command, STRATCOM) admirála Richarda Miese nebude pohotovostní systém tímto snížením ovlivněn, protože konfigurace americ-kých jaderných sil je taková, že „umožňuje Spojeným státům reagovat rychle na ja-kýkoli útok“, bez spoléhání na koncepci „varovného vypuštění“ (launch on warning) nebo na koncepci „vypuštění v případě jaderného útoku“ (launch under attack)“.118

Za základ americké jaderné strategie směrnice opět potvrdila strategii útoku proti jaderným silám (counterforce attack), na rozdíl od útoku proti převážně civilním ob-jektům (countervalue attack). Směrnice tak vyžaduje, aby si Spojené státy zachovaly


171

významné counterforce kapacity proti potenciálním útočníkům a odmítá méně ambi-ciózní strategie např. minimálního odstrašení (minimum deterrence).119

Nová směrnice také formálně stanoví několik omezení pro použití JZ. Prvním je prohlášení, že USA použijí JZ pouze za „extrémních okolností“. Dalším omezením je nutnost souladu všech jaderně-útočných plánů se zásadami práva válečných konflik-tů a to, že USA nebudou úmyslně útočit na civilní cíle. Existuje tak zákaz útočit pro-ti městům, pokud v nich neexistují významné vojenské cíle, jako je tomu např. v Mo-skvě nebo v Pekingu. Třetím omezením je závazek Spojených států neútočit proti členským zemím smlouvy NPT, pokud plní smluvní závazky.120

Ve vztahu k americkým předsunutým nestrategickým JZ v Evropě směrnice stano-ví zachování této předsunuté koncepce, která je v souladu s Hodnocením odstrašují-cího a obranného postoje NATO z roku 2012 (NATOʼs 2012 Deterrence and Defence Posture Review) do doby, než NATO rozhodne jinak.

5. NĚKTERÉ PŘÍKLADY NEÚSPĚCHU JADERNÉHO ODSTRAŠOVÁNÍ

Stoupenci jaderného odstrašování tvrdí, že tato koncepce je spolehlivější než tzv. oby-čejné, tj. konvenční odstrašení, a že působí téměř stále. Jejich přesvědčení o stabilizaci krizí tímto odstrašením Ward Wilson a další odpůrci této teorie, např. již výše citova-ný Robert Green, vyvracejí tvrzením, že není založeno na faktech a jde spíše o zbož-né přání. K tomu uvádějí několik příkladů, zejména z éry studené války, kdy vlast-nictví JZ a tím i jaderné odstrašování nesplnilo svůj účel a nezabránilo tak některým státům od provedení, z hlediska protivníků, nežádoucích akcí.

Japonská kapitulace za druhé světové válkyZa první příklad nesplnění účelu jaderného odstrašení bombardováním měst uvádí Wil-son skutečnost, že svržení amerických jaderných bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki nevedlo ke kapitulaci Japonska. Americká strana řadu let tvrzením o sou-vislosti uvedeného svržení atomových bomb a kapitulace Japonska také argumentova-la. Wilson se nicméně odvolává na výsledky pátrání historiků, na základě nedávno od-tajněných záznamů z jednání japonské vlády a zejména jejího vrcholného orgánu (The Superior Council) v inkriminované době. Z nich vyplývá, že vzhledem k vyššímu stra-tegickému významu donutilo Japonsko ke kapitulaci až vyhlášení války Sovětským svazem 9. 8. 1945, shodou okolností v den svržení atomové bomby na Nagasaki.121 Ke zmíněnému aktu došlo na základě krymské dohody o otázkách Dálného výcho-du, podepsané 11. 2. 1945 na Jaltské konferenci tzv. velkou trojkou, tj. Rooseveltem,


172

Churchillem a Stalinem. Vyhlášení války Japonsku Sovětským svazem a následné za-hájení bojů v Mandžusku vedlo k porážce mohutné pozemní Kvantungské armády.122 Berlínská krize (1948)Ani americké vlastnictví JZ, ani přesun bombardovacích letounů B-29 (nosičů JZ) do Velké Británie nezabránily sovětskému vedení pokračovat v silniční a železniční blo-kádě tří západních sektorů Berlína, jež byly v té době pod kontrolou USA, Velké Bri-tánie a Francie.123 Blokáda trvala od června 1948 do května 1949, kdy se prokázala její neúčinnost v důsledku amerického leteckého zásobování. Důvodem blokády bylo pro-vedení měnové reformy v uvedených sektorech bez koordinace se sovětskou stranou.

Korejská válka (1950–1953)Několik týdnů před vypuknutím války v Koreji Spojené státy přesunuly do Velké Bri-tánie, podobně jako v případě „berlínské krize“, potenciální nosiče JZ, tj. bombardéry B-29. Pravděpodobným úmyslem této aktivity bylo varovat Sovětský svaz před pří-mým zapojením do korejské války. Stěží se však dá prokázat, že tento krok byl roz-hodujícím momentem při zaujímání dalšího postoje sovětského vedení ke konflik-tu. Je naopak zřejmé, že čínská strana přímým zapojením do bojů na severokorejské straně jednoznačně ignorovala přesunutí zmíněných amerických letounů na základ-ny USA v Pacifiku.124

Kubánská krize (1962)Po americkém zjištění, že tehdejší Sovětský svaz rozmístil na Kubě ŘS středního do-letu s jadernými hlavicemi, vyhlásil prezident John F. Kennedy blokádu ostrova. Teh-dejší nejvyšší sovětský představitel Nikita Chruščov obhajoval umístění raket nezbyt-ností kubánské ochrany před hrozící americkou invazí a také jednoznačně prohlásil, že americký útok vůči Kubě by vyvolal mezi velmocemi ozbrojený konflikt. Vzhle-dem k oboustrannému vlastnictví JZ by konflikt s největší pravděpodobností přeros-tl v celosvětovou jadernou válku. Obě strany se následně dohodly na kompromisním řešení. Spočívalo ve stažení sovětských jaderných raket z Kuby, americká strana se naopak veřejně zavázala nezaútočit proti Kubě a neveřejně rozhodla o stažení svých jaderných raket umístěných v blízkosti sovětských hranic (z Turecka) a také z Itálie. Jak Wilson uvádí, v tomto případě jaderné odstrašení neuspělo, a sice z toho důvodu, že Kennedy vyhlásil blokádu Kuby, i když věděl, že tento krok by mohl přerůst v ja-dernou válku.125


173

Vietnamská válka (1961–1975)Americko-vietnamská válka byla ozbrojeným konfliktem jaderné velmoci s konvenč-ním a převážně asymetrickým protivníkem. V letech 1965–1968 USA na Vietnam svrhly více bomb než na evropské cíle v době druhé světové války.126 Od roku 1969 nálety letounů B-52 zdevastovaly rozsáhlé oblasti v severní a jižní části Vietnamu, Kambodže a Laosu. Americké ozbrojené síly používaly herbicidy a defolianty k niče-ní úrody a lesního porostu, používaly plamenomety, napalm a miny. Odhaduje se, že v průběhu války zahynulo v obou částech Vietnamu 3,6 mil. Vietnamců a 58 000 Ame-ričanů.127 Nicméně protivníka, který nakonec zvítězil, nic nezastrašilo. Podle Greena by také pro každého amerického prezidenta bylo politickou sebevraždou udělení sou-hlasu k použití JZ, a to i za situace, kdyby USA válku prohrávaly.128

Jomkippurská arabsko-izraelská válka (1973)V roce 1973 zahájila egyptská a syrská vojska ofenzivní akce s cílem osvobodit území okupovaná Izraelem z doby tzv. šestidenní války v roce 1967. Přes počáteční úspěch akce skončila porážkou invazních vojsk, kdy izraelské jednotky pronikly hluboko na území obou útočících států. Egypt i Sýrie věděly, že Izrael vlastní JZ, a přesto je to neodradilo od snahy vojenskou cestou získat nazpět okupovaná území.129

Britsko-argentinská bitva o Falklandské (Malvínské) ostrovy (1982)Ve vlastnickém sporu o Falklandské (Malvínské) ostrovy v jihovýchodní části Atlan-tického oceánu se v roce 1982 střetly nejaderná Argentina a jaderná Velká Británie. V průběhu námořních soubojů, kdy argentinské letectvo úspěšně využívalo francouz-ské protilodní střely Exocet, měl francouzský prezident Mitterand vyhovět naléhavé žádosti britské ministerské předsedkyně Margaret Thatcherové o dodání tajných kódů k zneschopnění uvedených střel. Žádost měla být podložena, v případě jejího nespl-nění, pohrůžkou použití britských JZ proti argentinským cílům.130

První válka v Perském zálivu (1990–1991)V době první války v Perském zálivu se Izrael v roce 1991 stal prvním státem vlast-nícím JZ, který byl přímo napaden balistickými řízenými střelami, v tomto případě iráckými raketami Scud. K raketovému útoku došlo přesto, že Irák věděl o tom, že Izrael vlastní JZ. Rovněž v tomto případě nesplnilo jaderné odstrašení svůj účel.131


174

6. NATO A JADERNÉ ODSTRAŠOVÁNÍ

a) ÚvodKoncem šedesátých let USA vyvinuly tlak na NATO, aby zvýšilo váhu konvenčních vojenských variant jejich začleněním do nové alianční jaderné doktríny „pružné reak-ce“. Již zmíněná americká doktrína „masové destrukce“ se tak stala věrohodnou díky spoléhání na alianční „pružnou reakci“, počítající s kontrolovanou eskalací od kon-venční k jaderné válce v Evropě, zabezpečené strategickou převahou USA.132 Před-pokládalo se, že zvýšením důvěryhodnosti odstrašení učiní alianční doktrína „pružné reakce“ válku méně pravděpodobnou. Tato doktrína zůstala klíčovou součástí alianč-ní jaderné strategie až do konce studené války.132

V době studené války měly americké taktické JZ, umístěné v západní Evropě, plnit významnou odstrašující úlohu proti hrozbě eventuálního útoku provedeného mohut-nými konvenčními silami tehdejšího východního vojenského paktu Varšavské smlou-vy, v čele se Sovětským svazem. Nosiči taktických JZ bylo dělostřelectvo, letouny tzv. dvojího použití, rakety krátkého doletu a řízené střely, stejně tak jako pozemní a námořní miny. V sedmdesátých letech dosahoval počet těchto JZ okolo 7000 ks. Šlo o jaderné síly, umístěné v době míru v Evropě a podléhající NATO. Zmíněné zbraně tehdy představovaly základní politickou a vojenskou vazbu mezi evropskými a se-veroamerickými členy Aliance. O této vazbě se zmiňují rovněž Strategické koncepce přijaté po skončení studené války a bipolarity v letech 1991 a 1999.

Konec studené války charakterizovalo zahájení procesu rozpadu tzv. východního bloku se všemi politickými i vojenskými důsledky a bezpečnostními riziky. Vojenské a politické kruhy USA a tehdejšího Sovětského svazu si dobře uvědomovaly, že tak-tické JZ, vzhledem k jejich předsunutému rozmístění a propojení s konvenčními si-lami, jsou zvláště nebezpečnou kategorií JZ. Významného pokroku k snížení tohoto rizika bylo dosaženo na podzim roku 1991 jednostrannými prohlášeními amerického prezidenta G. Bushe (staršího) a prezidenta SSSR M. Gorbačova o snížení počtů těch-to zbraní. G. Bush uvedl v tomto oznámení 17. 9. 1991, že USA zničí své pozemní taktické JZ a odstraní všechny tyto zbraně z povrchových plavidel a útočných pono-rek. M. Gorbačov reagoval obdobným prohlášením z 5. 10. 1991, i když s některými menšími odlišnostmi v likvidovaných JZ. Gorbačovovo prohlášení potvrdil s menší-mi dodatky prezident B. Jelcin začátkem roku 1992.

Nesporně pozitivní jednostranná prohlášení prezidentů USA a SSSR/RF o likvidaci podstatné části taktických JZ byla zastíněna tím, že v důsledku neexistence formální smlouvy nejsou k dispozici údaje o skladovaných zbraních, stejně tak jako o počtech hlavic, jež měly být likvidovány, umístěny v ústředních skladech nebo operačně roz-místěny. Neexistuje rovněž smluvní ověřovací mechanismus.


175

b) Strategická koncepce z roku 1999V době studené války měly alianční strategické koncepce utajovaný charakter. K prv-nímu zveřejnění došlo až v případě Strategické koncepce NATO z roku 1999.

Jak se uvádí v čl. č. 64 této koncepce, alianční spojenci realizovali od roku 1991 sérii kroků, které reagovaly na vývoj bezpečnostního prostředí. Zahrnovaly přede-vším dramatickou redukci typů a počtů podstrategických sil NATO, do kterých jsou řazeny především taktické JZ, včetně vyřazení všeho jaderného dělostřelectva a ja-derných střel krátkého dosahu odpalovaných ze země, dále podstatné zmírnění poho-tovostních kritérií pro síly s jaderným komponentem a ukončení zpracování stálých mírových plánů pro použití JZ pro případ krize. Jaderné síly NATO již nebyly zací-leny proti žádné zemi. Nicméně NATO si zachovalo, na minimální úrovni odpovída-jící současnému bezpečnostnímu prostředí, příslušné podstrategické síly rozmístěné v Evropě, jež by měly představovat základní vazbu se strategickými jadernými sila-mi, posilující současně transatlantickou vazbu. Skládaly se z dvouúčelových letou-nů a malého počtu britských bojových hlavic Trident. Podstrategické JZ však neby-ly rozmístěny za normálních okolností na lodích a útočných ponorkách. Podle článku č. 63 zmíněné koncepce nadále představovaly základní politickou a vojenskou vaz-bu mezi evropskými a severoamerickými členy Aliance. Tyto síly musely mít potřeb-né vlastnosti a náležitou pružnost a odolnost, aby mohly být věrohodným a účinným článkem strategie spojenců při předcházení válce. Měly být udržovány na minimální úrovni dostačující k zachování míru a stability.134

V současné době jsou jediným nosičem těchto zbraní letouny dvojího použití, tj. jak pro JZ, tak pro konvenční prostředky. V některých případech na těchto letounech létají američtí piloti, v dalších případech piloti zemí, ve kterých jsou JZ rozmístěny na základě ujednání o jaderném sdílení (nuclear sharing arrangements). V součas-né době jsou americké podstrategické JZ v počtu cca 200 ks (letecké pumy B61) roz-místěny na šesti amerických leteckých základnách v Turecku, Belgii, Německu, Ni-zozemsku a Itálii. V posledních letech došlo k úplnému stažení těchto zbraní z Řecka (2001) a Velké Británie (2008) a částečnému stažení z Německa v roce 2005.135

V roce 2000 schválili účastníci Hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) konsenzuálně závěrečný dokument, jehož součástí bylo třináct praktic-kých kroků k dosažení světa bez JZ. Za zdůraznění stojí, že v sekci VII závěrečné-ho dokumentu byly dva paragrafy předložené z iniciativy pěti členských států NATO (Belgie, Německo, Itálie, Nizozemsko a Norsko). Zdůrazňovaly především nezbyt-nost udělení právně závazných bezpečnostních záruk jadernými státy (P5) nejaderným státům – členům smlouvy NPT, což je v rozporu s alianční doktrínou „pružné reakce“ nevylučující variantu použití JZ jako první. Znění zmíněných třinácti praktických kro-ků rovněž nebylo v souladu s příslušnými články výše uvedené alianční strategie.136


176

V prosinci 2000 NATO, vůbec poprvé, reagovalo na tento vývoj zveřejněním výta-hu zprávy, ve kterém mj. zopakovalo nutnost zachování zmíněné koncepce jaderné-ho sdílení tvrzením, že „náklady a rizika se zabezpečováním jaderné součásti alianč-ní odstrašující kapacity by neměly nést samotné jaderné státy“.137

c) Strategická koncepce z roku 2010Strategická koncepce pro obranu a bezpečnost členských států Organizace severoat-lantické smlouvy (Strategic Concept For the Defence and Security of The Members of the North Atlantic Treaty Organisation) obsahuje hlavní motto, předmluvu a de-vět pasáží s 38 články.

O JZ a jejich odstrašující úloze pojednává pasáž nazvaná Obrana a odstrašení (De-fence and Deterrence) v článcích č. 16–19. Z kontrolně-zbrojního a odzbrojovacího hlediska se JZ zabývá čl. 26 pasáže s názvem Kontrola zbrojení, odzbrojení a nešíře-ní (Arms Control, Disarmament, and Non-Proliferation).

Článek č. 16 označuje ochranu a obranu aliančního teritoria a jeho občanů proti úto-ku, jak se hovoří v článku 5 Washingtonské smlouvy, za největší odpovědnost NATO. Dále se zde uvádí, že Aliance nepovažuje žádnou zemi za svého nepřítele. Nikdo by však současně neměl zpochybňovat odhodlání NATO bránit členské země v případě jejich ohrožení.

Článek č. 17 charakterizuje odstrašení jako kombinaci jaderných a konvenčních ka-pacit a jako základní prvek celkové alianční strategie. Za extrémně vzdálené jsou po-važovány okolnosti, za kterých by muselo dojít k použití JZ. Opět se zde opakuje sdě-lení, že pokud však JZ budou existovat, zůstane NATO jadernou aliancí.

Článek č. 18 konstatuje, že nejvyšší zárukou alianční bezpečnosti jsou alianční stra-tegické JZ, zvláště USA. Nezávislé strategické jaderné síly Velké Británie a Francie, jež mají vlastní odstrašující úlohu, přispívají k celkovému odstrašení a alianční bez-pečnosti.

Článek č. 19 vyjmenovává alianční opatření k odstrašení a obraně proti jakýmkoli hrozbám pro vnitřní a vnější bezpečnost obyvatelstva. Uvádí mj., že si NATO zacho-vá přiměřenou kombinaci jaderných a konvenčních sil. V části věnované protirake-tové obraně zmiňuje, že bude usilovat o spolupráci na této obraně s Ruskem a další-mi euroatlantickými partnery.

Článek č. 26 hovoří mj. o úsilí zajišťovat alianční bezpečnost na co nejnižší možné úrovni ozbrojených sil a pokračovat při plnění své úlohy v posilování kontroly zbro-jení a v podpoře odzbrojení, a to jak konvenčních zbraní, tak zbraní hromadného ni-čení, stejně tak jako v neproliferačním úsilí. V této souvislosti členské státy vyjádřily odhodlání usilovat o bezpečnější svět pro všechny a vytvářet podmínky pro svět bez JZ v souladu s cíli Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, a to způsobem, který podpo-


177

ruje mezinárodní stabilitu a je založen na zásadě nezmenšené bezpečnosti pro všech-ny. V důsledku změn v bezpečnostním prostředí, ke kterým došlo od skončení stude-né války, alianční země dramaticky snížily počty JZ umístěných v Evropě a v alianční jaderné strategii snížily také spoléhání na tyto zbraně. Členské země budou usilovat o vytvoření podmínek pro budoucí další snižování. Jejich cílem také bude usilovat v rámci jakéhokoli budoucího snižování o dohodu s Ruskem, která by zvýšila transpa-rentnost v otázce ruských JZ v Evropě, a o odsunutí amerických taktických JZ zbraní z území evropských členských zemí Aliance. Jakékoli další kroky v této oblasti musí brát v úvahu početní nerovnost v důsledku většího množství skladovaných ruských JZ krátkého doletu.138


178


1 Transparency and its Application to Arms Control, Nonproliferation, and Disarmament. Bureau of Arms Control, Verification and Compliance (AVC), September 12, 2011. U.S. State Department of State (Diplo-macy in Action).

2 Delpech, Terese: Transparency, verification and safeguard. In: Ian Anthony–Adam Daniel Rotfeld (eds.): A Future Arms Control Agenda, Proceedings of Nobel Symposium 118, 1999. SIPRI, Oxford University Press, 2001, s. 200–203.

3 Tamtéž, s. 203–206.4 Walker, William: Some reflections on transparency in the contemporary security environment. Disarmament

Forum. Geneva: United Nations Institute for Disarmament Research (UNIDIR), 2003, s. 55–59.5 Tamtéž, s. 55–59.6 Schaper, Annette: Looking for a Demarcation – between Nuclear Transparency and Nuclear Secrecy. PRIF

Reports No. 68, 2004.7 Final Document, document NPT/CONF.2010/50 (Vol. I), 2010, para I(F)i, action 21.8 Patton, Tamara–Podvig, Pavel–Schell, Phillip: A New START Model for Transparency in Nuclear Disar-

mament. Geneva: United Nations Institute for Disarmament Research (UNIDIR), 2013.9 Tamtéž, s. 4–6.10 New START Treaty aggregate numbers of strategic offensive arms. Fact Sheet, US Department of State, Bu-

reau of Control, Verification and compliance, November 30, 2012.11 US Department of Defense, Increasing transparency in the U.S. nuclear weapons stockpile, fact sheet, May

3, 2010.12 Kristensen, Hans M.–Norris, Robert S.: U.S. nuclear forces, 2012. Bulletin of the Atomic Scientists, Vol.

68, No. 3, 2012, s. 86.13 Tamtéž.14 New START Treaty aggregate numbers of strategic offensive arms, op. cit.15 Kristensen, H. M.–Norris, R. S.: Russian nuclear forces, 2012, op. cit.16 Francois Mitterrand et la dissuasion nucléaire. Institut Francois Mitterrand, February 22, 2012. On-line:

www.mitterrand.org/Francois-Mitterrand-et-la.html.17 Presentation of SSBM „Le Terrible“, speech by M. Nicolas Sarkozy, President of the Republic, March 21,

2008. On-line: www.ambafrance-uk.org/President-Sarkozhy-s-speech-at,10430,html.18 Strategic Defence Review, 1998. Supporting essay 5, para. 15, UK Ministry of Defence.19 Strategic Defence Review, 1998. Chapter 4, para 64, UK Ministry of Defence.20 United Kingdom, Securing Britain in an Age of Uncertainty: The Strategic Defence and Security Review,

2010, s. 38.21 Strategic Defence Review, 1998. Chapter 4, para 67, UK Ministry of Defence.22 Transparency in armaments, Permanent Mission of the Peopleʼs Republic of China to the United Nations

Office at Geneva and other International Organizations in Switzerland, April 16, 2004. On-line: www. china-un.ch/eng/cjjk/cjjblc/cjlc/t85359.htm.

23 Fact sheet: China: Nuclear Disarmament and Reduction of. Ministry of Foreign Affairs of the Peopleʼs Re-public of China, April 27, 2004. On-line: www.fmprc.gov.cn/eng/wjb/zzjg/jks/cjjk/2622/t93539.htm.

24 Kristensen, H. M.–Norris, R. S.: Chinese nuclear forces, 2011. Bulletin of the Atomic Scientists, Vol. 67, No. 6, 2011.

25 Implementation of the Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons – Report submitted by the Pleo-pleʼs Republic of China. The Third Session of Preparatory Committe for the 2015 Review Conference of


179

the Parties to the Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons, New York, April 28–May 9, 2014, s. 10, 11.

26 Patton, Tamara–Podvig, Pavel–Schell, Phillip: A New START Model for Transparency in Nuclear Disar-mament, op. cit., s. 1–2.

27 US Department of State, „Third P5 Conference: implementing the NPT“, June 29, 2012. On-line: www.sta-te.gov/r/pa/prs//ps/2012/06/194292.htm.

28 Permanent Mission of France to the United Nations in New York, „First P5 follow-up meeting to the NPT Review Conference (Paris, June 30th–July 1st, 2011) – Statement by the Spokesperson of the Ministry of Foreign and European Affairs“, July 1, 2011. On-line: www.franceonu.org/france-at-the-united-nations/un-express-922/article/first-p5-follow-up-meeting-to-the…; Implementation of the Treaty on the Non--Proliferation of Nuclear Weapons, Report submitted by the Peopleʼs Republic of China, s. 10–11.

29 Preparatory Committee for the 2010 Review Conference of the Parties to the Treaty on the Non-Proliferati-on of Nuclear Weapons, Cluster 1: Nuclear Disarmament: Working Paper Submitted by Japan, document NPT/CONF.2010/PC.II/WP.10, April 28, 2008.

30 The Russian Federation and the United States declared 865 and 1.124 deployed and non-deployed strate-gic launchers accordingly. US Department of State, Bureau of Arms Control, Verification and Compliance, „New START Treaty aggregate numbers of strategic offensive arms“, fact sheet, June 1, 2012.

31 Protocol to New START, part I, paras 37, 77, 23, 41 respectively.32 United States Nuclear Risk Reduction Center (NRRC), US Department of State, Bureau of Arms Control,

Verification and Compliance, October 24, 2012.33 Protocol to New START, part 6, para 1.34 Patton, Tamara–Podvig, Pavel–Schell, Phillip: A New START Model for Transparency in Nuclear Disar-

mament, op. cit., s. 12–16.35 Dalbert, Anina: Side event report: Unspeakable suffering: the humanitarian impact of nuclear weapons. NPT

News In Review, Reaching Critical Will of WILPF, May 1, 2013, Vol. 11, No. 8.36 Draft Final Document, 2010 Review Conference of the Parties to the Treaty on the Non-Proliferation of Nuc-

lear Weapons, NPT/CONF.2010/L.2.37 On-line: www.icrc.org/eng/resources/documents/resolution/council-delegates-resolution-1…38 Conference Report – Humanitarian Impact of Nuclera Weapons, Oslo, Norway, March 4–5, 2013. On-line:

www.reachingcriticalwill.org/disarmament-fora/others/oslo-2013/conference-report.39 On-line: peaceandhealthblog.com/2013/04/24/74-npt-states-issue-humanitarian-appeal-for-abolition/.40 Acheson, Ray–Fihn, Beatrice–Harrison, Katherine: Report from Nayarit Conference. Reaching Critical Will,

16. 2. 2014.41 Chairʼs Summary. Second Conference on the Humanitarian Impact of Nuclear Weapons, Nayarit, Mexico,

February 14, 2014.42 Atomic Bomb Museum, Destructive Effects (2006), p. Energy and Radioactivity. On-line: atomicbombmu-

seum.org/3_radioactivity.shtml.43 Pitschmann, Vladimír: Jaderné zbraně: nejvyšší forma zabíjení. Praha: Naše vojsko, 2005, s. 76–77.44 Ruff, Tilman A.: The Health Consequences of Nuclear Explosions. In: Fihn, Beatrice (ed.): Unspeakable Suf-

fering – the Humanitarian Impact of Nuclear Weapons. Reaching Critical Will of the Womenʼs Internatio-nal League for Peace and Freedom, January 2013, s. 19.

45 Pitschmann, Vladimír: Jaderné zbraně: nejvyšší forma zabíjení, op. cit., s. 77.46 Tamtéž, s. 77.47 WHO, Effects of Nuclear War on Health Services: Report of the Who Management Group on Follow-up of

Resolution WHA34 38: „The Role of Physicians and Other Health Workers in the Preservation and Pro-motion of Peace“, 2nd ed. Geneva: World Health Organization. 1987.

48 Ruff, Tilman A.: The Health Consequences of Nuclear Explosions, op. cit.


180

49 Pitschmann, Vladimír: Jaderné zbraně: nejvyšší forma zabíjení, op. cit.50 Ruff, Tilman A.: The Health Consequences of Nuclear Explosions, op. cit.51 Dienstbier, Zdeněk: HIROŠIMA a zrod atomového věku. Praha: Mladá fronta, 2010, s. 137–146.52 Ruby, Felicity: Environmental Consequences of a Nuclear Weapon Explosion. In: Fihn, Beatrice (ed.):

Unspeakable Suffering – the Humanitarian Impact of Nuclear Weapons. Reaching Critical Will of the Wo-menʼs International League for Peace and Freedom, January 2013, s. 32.

53 Dumas, Lloyd J.–Nelson, Teresa D.: Estimating the Economic Consequences of a Nuclear Weapons Explo-sion: Critical Factors. In: Fihn, Beatrice (ed.): Unspeakable Suffering – the Humanitarian Impact of Nuc-lear Weapons. Reaching Critical Will of the Womenʼs International League for Peace and Freedom, Janua-ry 2013, s. 50–55.

54 The Effects of Nuclear War, Office of Technology Assessment, U.S. Goverment Printing Office, Washing-ton, DC, 1979, s. 22.

55 Report of the Commission to Assess the Threat to the United States from Electromagnetic Pulse (EMP) Attack: Critical National Infrastructures (2008). Commission to Assess the Threat to the United States from Electromagnetic Pulse (EMP) Attack: Critical National Infrastructures, s. 7. On-line: www.empcommissi-on.org/docs/A2473-EMP_Commission-7MB.pdf; Ruff, Tilman A.: The Health Consequences of Nuc-lear Explosions, op. cit., s. 20

56 Ve dnech 6.–8. 9. 2000 147 nejvyšších představitelů zemí a vlád a vysoce postavených činitelů z více než dal-ších 40 zemí na tzv. Miléniovém summitu Valného shromáždění OSN v New Yorku jednomyslně schváli-lo rezoluci A/RES/55/2, která má název Miléniová deklarace OSN. Dokument z 55. VS OSN obsahuje mj. osm Miléniových rozvojových cílů zavazujících státy k novému globálnímu partnerství k snížení extrém-ní chudoby, a to do roku 2015. On-line: www.un.org/en/events/pastevents/millennium_summit.shtml.

57Acheson, Ray: Wider Consequences – Impact on Development. In: Fihn, Beatrice (ed.): Unspeakable Suffe-ring – the Humanitarian Impact of Nuclear Weapons. Reaching Critical Will of the Womenʼs International League for Peace and Freedom, January 2013, s. 59–65.

58 Krieger, David: Ten Serious Flaws in Nuclear Deterrence Theory, 7. 2. 2011. Nuclear Age Peace Foundati-on 2013, s. 1–2. On-line: www.wagingpeace.org/articles/db_article.php?article_id=206.

59 Tůma, Miroslav: Mírové využívání jaderné energie, nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení, op. cit., s. 121.

60 Krieger, David: Ten Serious Flaws in Nuclear Deterrence Theory, op. cit.61 Freedman, Lawrence: Deterrence. Cambridge: Polity Press, 2004, s. 6.62 Paul, Thazha Varkey: Complex Deterrence: An Introduction. In: Paul, Thazha Varkey–Morgan, Patrick M.–

Wirtz, James J.: Complex Deterrence: Strategy in the Global Age. Chicago–London: University of Chica-go Press, 2009, s. 2.

63 Johnson, Rebecca: Turning back from Doomsday. In: Commander Green, Robert (ed.): Security Without Nuclear Deterrence. Astron Media, Ste 209, 1st Floor, The Arts Centre, 2 Worcester Street, Chistchurch, New Zealand, 2010, s. 21.

64 Commander Green, Robert (ed.): Security Without Nuclear Deterrence. Astron Media, Ste 209, 1st Floor, The Arts Centre, 2 Worcester Street, Chistchurch, New Zealand, 2010, s. 254–255.

65 Gaddis, John, Lewis: The Long Peace: Elements of Stability in the Postwar International Systém. Internati-onal Security 10, No. 4 (Spring 1986): s. 99–142.

66 Commander Green, Robert: Security Without Nuclear Deterrence, op. cit., s. 252.67 Paul, Thazha Varkey: Complex Deterrence: An Introduction, op. cit., s. 1–27.68 Ware, Alyn–Bergman, Teresa: Dinosaur, Dragon or Durable Defence. Deterrence in the 21st Century. A su-

mmary of perspectives on nuclear deterrence. Moving Beyond Nuclear Deterrence to a Nuclear Weapons Free World. Nuclear Abolition Forum. Ed. Rob van Riet. Issue No. 2, April 2013, s. 64.

69 Tamtéž, s. 67.


181

70 Wilson, Ward: The Myth of Nuclear Deterrence. Nonproliferation Review, Vol. 15, No. 3, November 2009, The Monterrey Institute of International Studies, s. 421.

71 Shultz, George P.–Perry, William J.–Kissinger, Henry A.–Nunn, Sam: How to Protect Our Nuclear Deter-rent, January 19, 2010. On-line: online.wsj.com/article/SB10001424052748704152804574628344282735008.html.

72 Johnson, Rebecca: Turning back from Doomsday, op. cit., s. 15–31.73 Wilson, Ward: The Myth of Nuclear Deterrence, op. cit., s. 421, 423, 425.74 Tamtéž, s. 430.75 Tamtéž, s. 432.76 Tamtéž, s. 433.77 Krieger, David: Ten Serious Flaws in Nuclear Deterrence Theory, 7. 2. 2011. Nuclear Age Peace Foundati-

on 2013, s. 1–3. On-line: www.wagingpeace.org/articles/db_article.php?article_id=206.78 Commander Green, Robert (ed.): Security Without Nuclear Deterrence, op. cit., s. 43.79 Dulles, John, Foster: Speech „The Evolution of Foreign Policy“. Department of State Bulletin, Vol. XXX

(25 January 1954), s. 107–110.80 Commander Green, Robert (ed.): Security Without Nuclear Deterrence, op. cit., s. 53.81 Tamtéž, s. 53–54.82 Tamtéž, s. 54–55.83 Tůma, Miroslav: Nešíření zbraní hromadného ničení, kontrola zbrojení, odzbrojení a Česká republika. Pra-

ha–Brno: Ústav mezinárodních vztahů, Ústav strategických studií Vojenské akademie, 2002, s. 246.84 Commander Green, Robert (ed.): Security Without Nuclear Deterrence, op. cit., s. 64–65.85 Tamtéž, s. 58; Nuclear Futures: Proliferation of Weapons of Mass Destruction and US Nuclear Strategy. Bri-

tish American Security Information Council (BASIC) Research Report 98, March 2, 1998, s. 5–6.86 Tamtéž, s. 58; Nuclear Futures: Proliferation of Weapons of Mass Destruction and US Nuclear Strategy,

op. cit., s. 8–9.87 Tamtéž, s. 59; Starr, Barbara: Targeting Rethink May Lead To Non-Nuclear STRATCOM Role. Janesʼs De-

fence Weekly, May 22, 1993, s. 19.88 Tamtéž, s. 59; Nuclear Futures: Proliferation of Weapons of Mass Destruction and US Nuclear Strategy,

op. cit., s. 16.89 Tamtéž, s. 60.90 Remarks by the President to Students and Faculty at National Defense University, May 1, 2001. On-line:

www.whitehouse.gov/ news/releases/ 2001/05/20010501-10.html.91 Public briefing on 9 January 2002 by J. D. Crouch, Assistant Secretary of Defense for International Securi-

ty Policy. On-line: www.defense.gov.92 Commander Green, Robert: Security Without Nuclear Deterrence, op. cit., s. 66.93 Tamtéž, s. 67.94 Tamtéž, s. 68.95 Tamtéž, s. 68–69.96 Tamtéž, s. 70.97 National Strategy to Combat Weapons of Mass Destruction. The White House, December 2002, released De-

cember 11. On line: www.whitehouse.gov/news/releases/2002/12/WMDStrategy.pdf.98 Tamtéž, s. 70; on-line: www.acronym.org.uk.docs/0209/doc03.htm; on-line: www.whitehouse.gov/news/

releases/2002/12/WMDStrategy.pdf.99 Tamtéž, s. 71.100 Richter, Paul: U.S. Weighs Tactical Nuclear Strike on Iraq. Los Angeles Times, 26 January, 2003.


182

101 Weinstein, John M.: Ten Reasons Why Nuclear Deterrence Could Fail: The Case for Reassessing US Nuc-lear Policies and Plans. Ed. Max G. Manwaring. Deterrence in the 21st Century. London: Frank Cass & Co Ltd, 2001, s. 37.

102 Pincus, Walter: Pentagon Revises Nuclear Strike Plan. The Washington Post, September 11, 2005; Kristen-sen, Hans M.: The Role of U.S. Nuclear Weapons: New Doctrine Falls Short of Bush Pledge. Arms Control Today, September 2005. On-line: www.armscontrol.org/act/2005_09/Kristensen.asp?print.

103 Kristensen, Hans M.: The Role of U.S. Nuclear Weapons: New Doctrine Falls Short of Bush Pledge, Arms Control Today, September 2005. On-line: www.armscontrol.org/act/2005_09/Kristensen.asp?print.

104 Chairman of the Joint Chiefs of Staff, „JP 3-12, Joint Staff Input to JP 3-12, Doctrine for Joint Nuclear Ope-rations (Second Draft)“, 28 April, 2003, s. 34–35.

105 Commander Green, Robert: Security Without Nuclear Deterrence, op. cit., s. 73.106 Tamtéž, s. 73.107 Tůma, Miroslav: Mírové využívání jaderné energie, nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení, op.

cit., s. 130–133.108 Tůma, Miroslav: Jaderné odzbrojení. Utopie, nebo projev politického realismu? Praha: Ústav mezinárodních

vztahů, 2011, s. 70–71. Podle následné zprávy ministerstva obrany k Prezidentské směrnici z roku 2013 pro ministerstvo k realizaci NPR bylo zmíněných pět cílů rozšířeno o další bod, a sice o „dosažení amerických a spojeneckých cílů pro případ, že odstrašení selže“. U.S. Department of Defense, „Report on the Nuclear Employment Strategy of the United States“, June 12, s. 2. On-line: www.defense.gov/pubs/ReporttoCon-gressonUSNuclearEmloymentStrategy_Section491.pdf.

109 Kristensen, Hans M.: Falling Short of Prague: Obamaʼs Nuclear Weapons Employment Policy, s. 1.110 Fact Sheet: Nuclear Weapons Employment Strategy of the United States. U.S. Department of Defense, „Re-

port on the Nuclear Employment Strategy of the United States“, June 12, s. 3. On-line: www.defense.gov/pubs/ReporttoCongressonUSNuclearEmloymentStrategy_Section491.pdf; Office of the Press Secre-tary. The White House, „Fact Sheet: Nuclear Weapons Employment Strategy of the United States“, June 19, 2013. On-line: www.whitehouse.gov/the-press-office/2013/06/19/fact-sheet-nuclear-weapons-emp-lyment-strategy-united-states.

111 U.S. Department of Defense, „Report on the Nuclear Employment Strategy of the United States“, op. cit., s. 3.

112 Tamtéž, s. 2.113 Tamtéž, s. 3.114 Office of the Press Secretary, The White House, „Fact Sheet: Nuclear Weapons Employment Strategy of the

United States,“ June 19, 2013. On-line: www.whitehouse.gov/the-press-office/2013/06/19/fact-sheet-nuc-lear-weapons-emplyment-strategy-united-states.

115 U.S. Department of Defense, „Nuclear Posture Review Report“, April 2010, s. viii, 16. On-line: www.de-fense.gov/npr/docs/2010%20Nuclear%20Posture%20Review%20Report.pdf.

116 Kristensen, Hans M.: Nuclear Posture Review to Reduce Regional Role of Nuclear Weapons. FAS Strategic Security Blog, February 22, 2010. On-line: blogs.fas.org/security/2010/02/nukemission/.

117 U.S. Department of Defense, „Report on the Nuclear Employment Strategy of the United States“, op. cit., s. 4.

118 Mies, Richard W.: Statement before the Senate Armed Services Committee Strategic Subcommittee on Command Posture, July 11, 2001, s. 6. On-line: www.dod.mil/dodgc/olc/docs/test01-07-11Mies.rtf.

119 U.S. Department of Defense, „Report on the Nuclear Employment Strategy of the United States“, op. cit., s. 4–5.

120 Tamtéž, s. 6.121 Wilson, Ward: Five Myths About Nuclear Weapons. Boston–New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2013,

s. 27–53; Wilson, Ward: The Myth of Nuclear Deterrence, op. cit., s. 425–426.


183

122 Dějiny druhé světové války 1939–1945. Praha: Naše vojsko, 1982, s. 8, 32; Stettanius, Eduard: Roosevelt and the Russians. The Jalta Conference. London, 1955, s. 90, 91.

123 Wilson, Ward: Five Myths About Nuclear Weapons, op. cit., s. 80.124 Tamtéž, s. 80–81.125 Tamtéž, s. 74–79.126 McNamara, Robert: In Retrospect: The Tragedy and Lessons of Vietnam. New York: Times Books, 1995,

s. 174.127 Blight, James (ed.): Missed Opportunities?Revisiting the Decisions of the Vietnam War, 1945–68. Hanoi

Conference, June 20–23, 1997. Transcript. Providence (RI): Watson Institute for International Studies, Brown University, April 1998, s. 9–10.

128 Commander Green, Robert: Security Without Nuclear Deterrence, op. cit., s. 217.129 Wilson, Ward: Five Myths About Nuclear Weapons, op. cit., s. 82–83.130 Commander Green, Robert: Security Without Nuclear Deterrence, op. cit., s. 35–36; Magoudi, Ali: Ren-

dez-vous: La psychoanalyse de Francois Mitterrand. Paris: Maren Sell Editeurs, 2005; Follain, John: The Sphinx and the curious Case of the Iron Ladyʼs H-bomb. The Sunday Times, November 20, 2005.

131 Commander Green, Robert: Security Without Nuclear Deterrence, op. cit., s. 38–39.132 Bobbitt, Philip: Democracy and Deterrence – The History and Future of Nuclear Strategy. London: Mac-

-Millan, 1988, s. 66.133 Commander Green, Robert: Security Without Nuclear Deterrence, op. cit., s. 55.134 Viz Tůma, Miroslav: Jaderné odzbrojení. Utopie, nebo projev politického realismu?, op. cit., s. 126–128.135 Tamtéž, s. 124.136 Commander Green, Robert: Security Without Nuclear Deterrence, op. cit., s. 62–63.137 NATO Press Release M-NAC-2 (2000)121, Report on Options for Confidence and Security Building Mea-

sures /CSBMS), Verification, Non-Proliferation, Arms Control and Disarmament, December 2000, odst. 72 a 98.

138 Strategic Concept For the Defence and Security of The Members of the North Atlantic Treaty Organisati-on, Adopted by Heads of State and Government in Lisbon. On-line: www.nato.int/lisbon2010/strategic--concept-2010-eng.pdf.

ZÁVĚRY A DALŠÍ PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ

Závěry a další předpokládaný vývoj

187

DRUHÉ VOLEBNÍ OBDOBÍ AMERICKÉHO PREZIDENTA BARACKA OBAMY

Hlavní vnitrostátní příčinou utlumení aktivit Obamovy administrativy ve vztahu k ja-dernému odzbrojení se staly vyhrocené domácí mezistranické spory, které především znemožnily předložit k senátnímu projednání návrh ratifikace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT). Opoziční Republikánská strana a zejména její neo-konzervativní křídlo, s pomocí populistického hnutí Tea Party, posílily své postavení v obou komorách Kongresu a narůstající dominance využívaly k blokování a diskre-ditaci navrhovaných kroků Bílého domu v oblasti vnitřní a zahraniční politiky. Z po-kračujícího ostrého mezistranického soupeření vyplývá, že Obama své válkychtivé republikánské oponenty a kritiky nepřesvědčil, a to ani faktickými argumenty uvede-nými v jeho projevech v roce 2014, zejména v poselství O stavu Unie a na vojenské akademii ve West Pointu. Dá se proto očekávat, že i když Obama prokázal požadova-nou tvrdost, např. intenzivním využíváním bezpilotníků (dronů) k likvidaci teroris-tů v Pákistánu, Jemenu a jinde, a rovněž zamýšleným posílením vojenské přítomnos-ti USA v některých evropských aliančních zemích, stejně mu bude oponenty nadále přičítána slabost a hlavní vina za všeobecnou ztrátu důvěryhodnosti USA. Těžko se dá od republikánů očekávat přiznání svého nezanedbatelného podílu na pokračující a zřejmě historicky největší dysfunkčnosti vztahů Bílého domu a Kongresu, jež snižu-je efektivitu prezidentského rozhodování a projevuje se tak na upadajícím vedoucím postavení země a její prestiže. Podle vyjádření prezidentova poradce Dana Pfeiffera sněmovní republikáni např. blokují zvýšení minimální mzdy, stejnou odměnu za stej-nou práci, vytváření pracovních míst, či reformu nefunkčního imigračního systému.1 Svoji úlohu sehrává také do určité míry rozpornost postojů americké společnosti spo-čívající v silném nárůstu izolacionistických nálad, které jsou podle průzkumů údajně nejsilnější za posledních padesát let, při současném požadavku Američanů na prezen-tování rozhodnosti a síly prezidentem USA vůči světu.2 Krajně vyhrocené vztahy mezi Bílým domem a Kongresem, s republikánskou většinou ve Sněmovně reprezentantů, budou zřejmě pokračovat do konce Obamova volebního období 20. 1. 2017. Nelze vy-loučit, že republikáni se před jeho uplynutím pokusí podat na Obamu ústavní žalobu k sesazení prezidenta (impeachment) Senátem. Svědčí o tom schválená sněmovní re-zoluce z července 2014, načasovaná před listopadovými sněmovními volbami v roce 2014, k podání žaloby na prezidenta Obamu k federálnímu soudu, že vládnutím pre-zidentskými dekrety překračuje svou ústavní pravomoc.3

Po opětném zvolení Vladimira Putina ruským prezidentem v roce 2012 výrazně ochladly americko-ruské vztahy a prohloubily se rozpory. Mezi hlavní příčiny pat-řilo pokračující budování aliančního systému protiraketové obrany bez vstřícnějšího


188

přístupu vůči ruským požadavkům na právní záruky, že její prvky nenaruší strategic-kou rovnováhu. Dále to byla aféra okolo udělení ruského azylu analytikovi Edwardu Snowdenovi, jenž zveřejnil odposlouchávací praktiky americké zpravodajské organi-zace – Národní bezpečnostni agentury (National Security Agency, NSA). Spory se vy-hrotily především v souvislosti s politikou Ruska vůči Ukrajině a anektováním Kry-mu. Následná americká sankční opatření vyvolala některá ruská odvetná opatření, což dále významně narušilo americko-ruskou spolupráci. Nicméně Spojené státy se s největší pravděpodobností nebudou v Evropě výrazněji vojensky angažovat a spíše se zaměří na poskytování symbolické vojenské pomoci. V rámci NATO budou USA více tlačit na své evropské spojence k zvyšování vojenských rozpočtů. Odlišné ame-ricko-ruské postoje existují i ve vztahu k řešení blízkovýchodních problémů, zejmé-na občanské války v Sýrii. Za této situace lze stěží očekávat, že obě největší jaderné mocnosti s přibližně 93 % všech jaderných arzenálů, dosáhnou shody na výraznějším snížení počtů svých JZ, zejména skladovaných a podstrategických.

V zahraniční politice obecně se prezident Obama do konce svého volebního obdo-bí soustředí na strategicky důležité regiony, hlavně na oblast Asie a Tichomoří. Kro-mě zvýšené asertivnosti čínské politiky, v souvislosti s územními spory s okolními státy v oblasti Jihočínského moře, se pro USA v poslední době vytváří strategická výzva v podobě prohlubování rusko-čínského sbližování. Jako příklad lze uvést uza-vření smlouvy o dodávkách ruského zemního plynu do Číny. Se skončením americ-ké rozsáhlé vojenské angažovanosti v Iráku a Afghánistánu bude Obamova administ-rativa nadále zachovávat zdrženlivost ohledně přímého zapojení země do vojenských konfliktů. Bude pokračovat tlak na snižování vojenských výdajů se škrty ve výši 500 mld. USD během této dekády a stahování části amerických ozbrojených sil z Evropy. Obamova administrativa bude zřejmě pokračovat v paralyzování regionálních terori-stických hnutí rostoucím využíváním bezpilotních letounů, přestože si USA začínají uvědomovat rizika absence mezinárodního regulativního režimu, v souvislosti s mož-ností jejich používání dalšími státy.

Jak uvedl známý komentátor amerického deníku International Herald Tribune Tho-mas L. Friedman, Obamova nelehká pozice vyplývá v zahraniční politice zejména z toho, že musí čelit simultánnímu rozkladu tradičních arabských států a jadernému Íránu, dále úpadku „sfér vlivu“ diktovaný shora tradičními mocnostmi a vzestupu „vli-vu masy lidí“ vzešlých zdola, z náměstí a sociálních sítí. Tito „lidé z náměstí“ před-stavují výzvy pro všechny představitele, od ruské sféry vlivu na Ukrajině až po pro-americké egyptské vojenské velení k udržení vlády v zemi. Jde o doktrinální a taktické výzvy, zvláště když jsou v kombinaci s vyčerpanou americkou veřejností a ekonomic-kou recesí oslabující americké vojenské výdaje. K tomu je třeba ještě přidat strategic-ký záměr přesunu americké pozornosti do oblasti Tichomoří. S ohledem na pokraču-


189

jící krizový vývoj v blízkovýchodní oblasti a zejména v Sýrii a Iráku je zřejmé, že si USA v oblasti nadále ponechají své základny a tím i sféru vlivu, a to přesto, že v dů-sledku těžby břidlicových plynů enormně snížily závislost na dovozu ropy ze zemí Perského zálivu.

Méně jistá je budoucnost fázového programu alianční protiraketové obrany v sou-vislosti s jednáním o íránském jaderném programu. V případě úspěšného plnění pro-zatímní dohody s Íránem a uzavřením dlouhodobé všeobecné dohody je naděje na snižování rozsahu protiraketové obrany, jejíž budování bylo americkou stranou a ve-dením NATO deklarativně motivováno především obavami z hypotetické možnosti získání JZ Íránem. Případné odstranění „íránské hrozby“ a v jejím důsledku omezení budování protiraketové obrany, při současném postupném a popř. úspěšném ruském záměru výrazně snížit americkou převahu v konvenčních zbraních, by mohlo ovlivnit vytvoření nové bezpečnostně-strategické situace v americko-ruských vztazích. V je-jích důsledcích by tak mohlo vzniknout příznivější klima pro výraznější bilaterální snížení JZ oběma státy, vynucené mj. oboustrannou snahou omezit enormní finanční náklady spojené s udržováním jaderných arzenálů. Nabízela by se tak i možnost pře-chodu od dosavadních bilaterálních smluv na multilaterální, zapojením dalších jader-ných zemí do jaderně odzbrojovacích jednání. Tento hypotetický pozitivní proces by však mohl být realizován pouze za předpokladu, že po eventuálním odstranění „írán-ské hrozby“ ji, k ospravedlnění pokračování v budování protiraketové obrany, do kte-ré USA investovaly nemalé zdroje, nenahradí případná „ruská hrozba“. Takový vý-voj by mohl nastat v důsledku dalšího výrazného vyhrocení americko-ruských vztahů a tlaku vojenskoprůmyslového komplexu, využívajícího přetrvávající studenováleč-nické politické uvažování.

VÝVOJ NA HLAVNÍCH JEDNACÍCH FÓRECH ODZBROJOVACÍHO APARÁTU

Průběh jednání hlavních fór odzbrojovacího aparátu (Konference o odzbrojení, První výbor VS OSN, Odzbrojovací komise OSN a jednání přípravných výborů na 9. hod-notící konferenci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v roce 2015) potvrdil prohlu-bující se rozpor v přístupu k realizaci úkolu dosažení jaderného odzbrojení, ke které-mu se však hlásí všechny země. Především jaderné státy a jejich spojenci a partneři prosazují v jaderném odzbrojování pomalejší přístup tzv. postupných kroků (step-by step approach), zatímco převládající většina nejaderných zemí požaduje urychlené přijímání takových opatření, jež by odzbrojovací proces urychlily, včetně možnosti uzavření úmluvy zakazující JZ.


190

Vzhledem k velmi omezeným úspěchům při sjednávání jaderně-odzbrojovacích té-mat na těchto fórech, tristní je především situace na Konferenci o odzbrojení, kde se již několik let hovoří o krizi odzbrojovacího aparátu a nutnosti jeho revitalizace. Pří-činy se hledají mj. v pracovních metodách a v jednacích řádech jednotlivých fór, např. v konsenzuální zásadě přijímání rozhodnutí na Konferenci odzbrojení, eventuálně ve vyjmutí projednávaných otázek mimo toto fórum. Značná část zemí se přiklání k ná-zoru, že hlavním důvodem je nedostatek politické vůle hlavních aktérů, tj. zemí vlast-nících JZ, k dosažení rychlejšího tempa v jaderném odzbrojování. S tím souvisí i ne-ochota těchto zemí odstoupit od studenoválečnické koncepce jaderného odstrašování se všemi jejími negativními důsledky. Dohodu z roku 2013 o vytvoření Neformální pracovní skupiny (Informal Working Group, IWG) v rámci Konference o odzbrojení k překonání překážek na cestě k sjednání Pracovního programu lze označit za velmi omezený výsledek v dlouhodobě stagnujícím procesu.

Rovněž dosavadní výsledky jednání Přípravných výborů 9. hodnotící konference smlouvy NPT, která se uskuteční v roce 2015, zatím nenaznačily možnost dosažení výraznějšího pokroku, zejména v otázce jaderného odzbrojování. Nicméně v případě úspěšného plnění prozatímní dohody uzavřené pěti stálými členy RB OSN, Němec-kem a EU na straně jedné a Íránem na straně druhé a následným úspěšným sjednáním trvalé smlouvy spolehlivě garantující výlučně mírovou orientaci íránského jaderného programu by se mohlo zlepšit celkové bezpečnostní klima, a to nejen v blízkovýchod-ním regionu. Pozitivně by se mohla tato nová bezpečnostní situace projevit v omezení rozsahu budované alianční protiraketové obrany a tím i ve výrazném snížení ruských obav z narušení strategické rovnováhy. Mohly by se tak vytvořit příznivé podmínky pro další snížení počtu operačně rozmístěných strategických JZ podle Obamova ná-vrhu o jednu třetinu, tj. na 1000 kusů, a nelze vyloučit ani pozitivní řešení podstrate-gických JZ v Evropě.

JADERNĚ ODZBROJOVACÍ A NEPROLIFERAČNÍ AKTIVITY

Z širokého spektra návrhů k oživení procesu jaderného odzbrojení, které najdeme v závěrečné zprávě Pracovní skupiny s otevřeným koncem (OEWG), lze vyzdvihnout dva, které mají potenciál v blízké budoucnosti zasáhnout do jaderně odzbrojovacího procesu. Zaprvé je to iniciativa koalice nevládních organizací Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní (International Campaign to Abolish Nuclear Weapons, ICAN) usilující o přijetí smlouvy zakazující jaderné zbraně. Návrh vychází mj. z před-pokladu, že smlouvu by mohla podpořit početná skupina nejaderných států s cílem stigmatizovat JZ a snížit legitimitu jejich vlastnictví. Zadruhé se jedná o tzv. přístup


191

„stavebních bloků“, který by se mohl stát potřebným kompromisem mezi jadernými zeměmi prosazovaným přístupem krok za krokem (step-by-step approach) a komplex-ním (comprehensive) pojetím jaderně odzbrojovacího procesu, který požaduje větši-na nejaderných států.

Z berlínského Obamova projevu v červnu 2013, v němž mj. navrhl snížení strate-gických JZ v operačním použití o cca 500 ks, vyplývá, že v důsledku obstrukční poli-tiky republikánských představitelů v Kongresu USA a ochlazení v americko-ruských vztazích, bude výraznější prosazování vize světa bez JZ, jak byla zmíněna v „praž-ském“ Obamově projevu v dubnu 2009, velmi obtížné. V projevu prezident např. ne-zmínil diskutovanou možnost snížení počtu skladovaných JZ a rovněž úpravu trvají-cí vysoké bojové pohotovosti asi 1000 JZ, předpokládající odpálení ve velmi krátkém čase několika minut. Nicméně kromě strategických důvodů hrají významnou úlohu ve snižování počtů JZ i důvody finanční. Podle údajů zveřejněných v úvodníku dení-ku International New York Times z 22. 6. 2013 představují roční výdaje USA na udr-žování jaderného arzenálu cca 31 mld. USD a v případě jeho další modernizace bu-dou náklady ještě vyšší. Za situace amerického úsilí o snížení vysoké míry zadlužení a napjatého rozpočtu nejde o zanedbatelnou částku. Po neblahé zkušenosti ze senátní rozpravy k ratifikaci americko-ruské smlouvy New START koncem roku 2010 není vyloučeno, že navrhované snížení strategických JZ o jednu třetinu bude prezident řešit formou jednostranné prezidentské iniciativy, nevyžadující senátní dvoutřetino-vý souhlas. Tím by mohl obejít očekávané výhrady republikánů vystupujících s jas-ným úmyslem nepodpořit žádnou iniciativu zvyšující prestiž prezidenta Obamy. Re-publikánský záměr je motivován především získáním příznivého volebního výsledku v kongresových volbách v listopadu 2014 a zejména vytvořením pozitivní atmosféry u amerických voličů ve prospěch republikánského kandidáta v prezidentských vol-bách v roce 2016.

V souvislosti s případnou jednostrannou iniciativou USA se dá předpokládat, že ruský prezident by mohl jednat obdobně. Jako precedens by mohly sloužit prezident-ské iniciativy z roku 1991 po skončení studené války, když americký prezident Bush (st.) a nejvyšší sovětský představitel Gorbačov, později Jelcin, svými jednostrannými iniciativami přispěli k výraznému snížení počtů taktických JZ.

Nelze současně vyloučit ani další variantu. Před konáním významné 9. hodnotí-cí konference smlouvy NPT v roce 2015 a přes vyostřené americko-ruské spory bu-dou mít obě hlavní jaderné mocnosti zájem na prezentování se před mezinárodním společenstvím v příznivém světle, jako stoupenci jaderného odzbrojování. S tím by souviselo možné oznámení příprav na uzavření americko-ruské dohody podle Oba-mova berlínského návrhu na snížení strategických jaderných zbraní v operačním po-užití o 500 kusů, tj. o jednu třetinu oproti plánovanému snížení podle smlouvy New


192

START z roku 2010 s cílovým stavem 1550 kusů jaderných hlavic. V případě, že k ta-kové iniciativě nedojde, budou obě země na zmíněné hodnotící konferenci s největší pravděpodobností čelit ostré kritice ze strany většiny nejaderných států a nevládních organizací, prosazujících stále důrazněji urychlení realizace cíle světa bez JZ cestou uzavření příslušné mezinárodní smlouvy.

PROBLEMATIKA VYTVOŘENÍ ZÓNY BEZ ZBRANÍ HROMADNÉHO NIČENÍ A JEJICH NOSIČŮ NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ

Krizový vývoj v oblasti Blízkého východu charakterizuje v posledních letech drama-tická vlna nepokojů, protestů, povstání a revolucí, jež se od konce roku 2010 odehrá-vají ve většině arabských zemí. Zpočátku byl hlavním motivem těchto aktivit, ozna-čovaných jako „arabské jaro“, spontánní boj především mladých lidí proti chudobě, nezaměstnanosti a celkově špatným životním podmínkám spjatým s dlouhodobě vlád-noucími a převážně autoritářskými a zkorumpovanými režimy. V průběhu vývoje ne-pokoje na Blízkém východě přerostly v etnicko-náboženské střety, zejména mezi šíity a sunnity. V Libyi a Sýrii se revoluční vývoj změnil na občanskou válku, do té libyj-ské se zapojilo NATO. V blízkovýchodním regionu existuje rovněž největší koncent-race zemí, které buď nepodepsaly, nebo neratifikovaly hlavní úmluvy vztahující se ke zbraním hromadného ničení (NPT, BTWC, CWC) a dále CTBT a FMCT. V regionu také došlo k několika izraelsko-arabským válkám a byl rovněž překročen práh použití zbraní hromadného ničení, v tomto případě chemických. V regionu již jeden stát – Iz-rael – jaderné zbraně má, i když jejich vlastnictví oficiálně nepotvrzuje a ani nepopírá.

Ve vztahu k syrskému konfliktu si již zmíněný komentátor Thomas L. Friedman např. v jednom ze svých článků pokládá otázku, jestli „někdo vůbec věří tomu, že Sa-údská Arábie, hlavní americký spojenec v syrské občanské válce, se snaží podporo-vat stejný cíl s USA, tj. vytvoření pluralitní demokracie, kterou ve vlastní zemi ne-chtějí saúdskoarabské vládnoucí kruhy za žádnou cenu připustit“. Na veřejnost se ani nedostaly zprávy, jež ozbrojené složky protivládní opozice Saúdská Arábie jedno-značně podporovala a nadále jim poskytuje finanční a vojenskou pomoc. Podle hod-nocení některých bezpečnostních expertů syrský konflikt de facto legitimizuje pře-sun teroristické organizace al-Káida a v současné době její stále vlivnější odštěpenou část ISIL „z afghánských jeskyní do hlavního proudu arabského světa“ jako obrán-ců sunnitského radikálního islámu. Jedinou cestou urovnání konfliktu, který zřejmě nemá vojenské řešení, je diplomatické jednání za účasti všech zainteresovaných stran, včetně RF a Íránu. Navíc se pro USA stalo delikátní otázkou, jakým způsobem vojen-sky oslabit džihádisty Islámského státu na syrském území, kteří představují eminent-


193

ní bezpečnostní hrozbu jak pro vládnoucí syrský režim, tak pro USA a další alianční země.

Po rychlém a úspěšném vojenském obsazení části iráckého a syrského území ra-dikálními sunnitskými džihádisty z organizace ISIL a následným vyhlášením Islám-ského státu (Islamic State, IS) v tomto prostoru se hlavním blízkovýchodním aktérům a zejména USA dostalo dalšího varovného signálu. Stalo se jím převzetí kontroly dži-hádisty nad 40 kilogramy jaderného materiálu používaného pro vědecký výzkum na univerzitě v Mosulu, druhém největším iráckém městě. Přestože podle tvrzení MAAE není tento materiál použitelný pro výrobu JZ, mohl by být zneužit, v kombinaci s kon-venční výbušninou, pro výrobu tzv. špinavé radiologické zbraně. Případné použití této zbraně teroristy by sice nemělo devastující účinky srovnatelné s výbuchem JZ, nic-méně její odpálení v hustě obydlené aglomeraci by mohlo, kromě zamoření a zdra-votních následků, vyvolat paniku a mít další závažné finanční a ekonomické dopady širšího rozsahu. Zatímco se rýsuje vytváření, i když značně nesourodé koalice (Írán a USA), vyjadřující ochotu různými formami vojensky podpořit iráckou vládu nového a pro obě země přijatelného premiéra Hajdara Abadího, jenž vystřídal v čele vlády au-toritativního Rúhí Malíkího, klíčovou otázkou zůstává další postoj hlavních sponzorů radikálních džihádistů. Je zřejmé, že bez jejich počáteční finanční a vojenské pomo-ci by organizace ISIL stěží mohla dosáhnout takových úspěchů. V době vzniku ISIL jsou za její hlavní finanční sponzory označovány nevládní sunnitské kruhy a soukro-mí dárci z oblasti Perského zálivu. Následně si ISIL finančně a vojensky nejvíce po-mohla obsazením Mosulu, různých těžebních ropných zařízení, plynových polí a ně-kterých iráckých a syrských vládních vojenských základen.

Ze zemí Perského zálivu sunnitská Saúdská Arábie usiluje především o oslabe-ní svého hlavního regionálního rivala, tj. šíitského Íránu, ale také o výrazné narušení spolupráce této země s Irákem a Sýrií. Nicméně není vyloučena určitá forma spolu-práce obou zemí k omezení narůstajícího vlivu radikálních džihádistů ISIL, předsta-vujících i pro Saúdskou Arábii a další monarchistické režimy, vedle šíitské komunity, existenční hrozbu. Z dosavadního postoje Turecka, zejména k občanské válce v Sý-rii, vyplývá, že Erdoganova vláda se řídí přibližně stejnými motivy jako saúdskoarab-ský vládnoucí režim. Liší se však ve vztahu k další budoucnosti Iráku, kde má turecká vláda přednostní zájem na zachování celistvosti země a nikoli na jejím rozpadu, kte-rý by mohl vyústit mj. k vytvoření samostatného kurdského státu.

Neúspěch izraelsko-palestinských rozhovorů a zřejmá snaha izraelské vlády Ben-jamina Netanjahua, podléhající tlaku krajně pravicových politiků o zachování statusu quo, nedává v blízké budoucnosti naději na mírové uspořádání situace v Izraeli ces-tou vytvoření dvou samostatných států. Vzájemné podněcování nenávisti hrozí i do budoucnosti, v případě jakékoli provokace krajně radikálních elementů na obou stra-


194

nách, rychlým přechodem ke konfrontaci. Vyvolává tak obavy z možnosti narůstání spirály násilí, zejména v důsledku dalšího pokračování v nelegální osídlovací politi-ce na okupovaných územích, a to při absenci dlouhodobého plánu na vzájemně přija-telné řešení izraelsko-palestinských vztahů. Důsledkem bude další mezinárodní izo-lace země.

Přes zmíněný chaotický vývoj v blízkovýchodním regionu se nicméně ukazuje ne-zbytnost zvýšit podporu mezinárodního společenství a zesílit úsilí zainteresovaných zemí (Finsko, USA, Velká Británie, Rusko a rovněž OSN) ke svolání blízkovýchodní konference, za účasti všech zainteresovaných zemí, k vytvoření zóny bez všech zbra-ní hromadného ničení a jejich nosičů v tomto regionu. Konference se měla původně konat již v prosinci 2012, avšak v důsledku různých regionálních událostí bylo její uspořádání odloženo na rok 2013 (kdy se však rovněž neuskutečnilo). Podle některých zpráv to byl především odmítavý postoj Izraele k účasti na konferenci, jenž vedl k její-mu odložení. Dá se předpokládat, že po předčasném ukončení izraelsko-palestinských jednání v dubnu 2014 a v důsledku ozbrojeného několikatýdenního konfliktu mezi iz-raelskými jednotkami a ozbrojenci Hamásu a dalších islamistických uskupení v Gaze v červenci a srpnu téhož roku se zmíněná konference zřejmě odloží na neurčito.

Uzavření prozatímní dohody s Íránem, její téměř bezproblémové šestiměsíční plně-ní a případné úspěšné následné sjednání všeobecné dohody s dlouhodobou platností by představovalo poměrně zásadní zlom v bezpečnostní situaci blízkovýchodního re-gionu, s příznivým dopadem na celkovou globální bezpečnost. Případné dosažení kompromisní dohody by zřejmě rovněž mohlo ovlivnit výsledek íránských parla-mentních voleb v prosinci 2015 (ve prospěch reformních sil) a následné zvolení no-vého vůdce země (Vůdce islámské revoluce), který vystřídá ájatolláha Alí Chámeneí-ho. Snahy o radikální řešení problému íránského jaderného programu cestou leteckých a raketových úderů proti íránským jaderným zařízením, stejně tak jako úsilí o zacho-vání jaderného monopolu jedné země v regionu, nepředstavují z dlouhodobého hle-diska perspektivní formu řešení blízkovýchodní krizové situace. O tom, že při do-statečné politické vůli lze diplomatickou cestou řešit některé naléhavé bezpečnostní problémy, svědčí, kromě již zmíněného uzavření prozatímní dohody s Íránem, úspěš-né završení, i když částečně odloženého, odsunu chemických zbraní ze Sýrie koncem června 2014 k jejich konečné likvidaci v zahraničí.

Je zřejmé, že v případě jednoznačné ochoty všech hlavních regionálních aktérů do-sáhnout žádoucího cíle, tj. vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení, by šlo o dlouhodobý a postupný mírový proces. V jeho průběhu by se důraz měl klást pře-devším na transparentnost, ověřování, zajištění bezpečnosti všech zemí regionu a na prohlubování spolupráce. Vítaným projevem politické vůle zúčastněných zemí o do-sažení pokroku by mělo především být posilování vzájemné důvěry cestou přijímání


195

vstřícných opatření. Příkladem by se mohla stát ratifikace Smlouvy o všeobecném zá-kazu jaderných zkoušek (CTBT), kterou dosud z blízkovýchodních zemí neratifiko-valy Egypt, Írán a Izrael. Jedním ze základních předpokladů by rovněž mělo být mí-rové urovnání izraelsko-palestinských vztahů cestou vytvoření dvou samostatných států a začlenění všech izraelských jaderných zařízení do zárukového systému MAAE.

TRANSPARENTNOST JADERNÝCH ZBRANÍ, HUMANITÁRNÍ DOPADY JEJICH POUŽITÍ A KONTROVERZNÍ KONCEPCE JADERNÉHO ODSTRAŠOVÁNÍ

TransparentnostVýznam transparentnosti v kontrolně-zbrojní a mezinárodní bezpečnosti, zejména v souvislosti s úsilím o snižování počtů jaderných zbraní, neustále roste. S koncepcí transparentnosti souvisí a je současně její nedílnou součástí ověřování poskytovaných údajů a smluvních povinností. Ukazuje se, že ze tří forem transparentnosti (dobrovol-ná, vynucovaná a nedobrovolná, založená na shromažďování údajů získaných zpra-vodajskými prostředky) má největší význam transparentnost dobrovolná. Její kořeny, spočívající na úzké spolupráci a recipročních závazcích, vytvářejí a posilují tolik po-třebnou vzájemnou důvěru.

Je zřejmé, že pokud nebude existovat jasná a vzájemná dohoda o tom, co zahrnu-je jaderné snižování, mohou nahlašované údaje ve formulačních hlášeních ve skuteč-nosti uvádět zkreslené údaje o odzbrojovacím úsilí a stát se tak zdrojem nepochopení a nedůvěry. Nedostatek společně přijatých definicí termínů popisujících jaderné arze-nály odráží komplexnost vytváření rámce, který bude přesně brát v úvahu různé as-pekty operací jaderně-zbraňových celků.

Publikace vydaná UNIDIR v roce 2013, A New START Model for Transparency in Nuclear Disarmament, zabývající se modelovým příkladem transparentnosti podle americko-ruské smlouvy New START, má velký praktický význam. Poskytuje příle-žitost využít dlouholetých americko-ruských zkušeností s transparentností v odzbro-jovacím procesu rovněž dalšími jadernými státy. Tato příležitost by mohla také vést k vytvoření univerzálního a z hlediska zodpovědně poskytovaných údajů efektivního mechanismu ke splnění cílů Akčního plánu Závěrečného dokumentu 8. hodnotící kon-ference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z května 2010 (viz Příloha 4). V tomto kontextu hlavní význam smlouvy New START spočívá v tom, že poskytuje v praxi vyzkoušený právní a organizační rámec pro snižování JZ. Rozšíření tohoto rámce na všechny jaderné státy by bylo přirozeným a přímým způsobem budování všeobecného systému, jenž by mohl zajistit transparentnost a zodpovědné plnění pravidel snižování.


196

Posilování jaderné transparentnosti se rovněž týká jediný zveřejněný konkrétní vý-sledek z pravidelných výročních schůzek pěti deklarovaných jaderných mocností, tj. stálých členů RB OSN (P5). Jde o uzavření dohody na pařížské schůzce v roce 2011 o vytvoření pracovní skupiny vedené zástupcem ČLR k přípravě slovníku ujednocu-jícího jaderné termíny. Návrh slovníku by měl být členským zemím Smlouvy o neší-ření jaderných zbraní (NPT) předložen k posouzení v průběhu 9. hodnotící konferen-ce smlouvy NPT v roce 2015.

Humanitární dopady použití jaderných zbraníV posledních letech se na různých jednacích fórech s jaderně odzbrojovací tematikou stává dominantním tematem a hybnou silou diskusí problematika humanitárních do-padů použití JZ. Zvýšený zájem o tuto oblast se projevil v roce 2013 v průběhu prv-ní konference k tomuto tematu v Oslu, na dubnovém jednání přípravného výboru 9. hodnotící konference smlouvy NPT, dále na záříjovém jednání Schůzky na vysoké úrovni v rámci VS OSN v dubnu téhož roku a přijetím společného prohlášení 125 stá-tů k danému problému v průběhu 1. výboru. V roce 2014 se uskutečnila druhá kon-ference v mexickém Nayaritu a Rakousko se nabídlo jako hostitelský stát pro koná-ní třetí konference. Cílem je postavit JZ mimo zákon a tento druh zbraní eliminovat.

Přes snižující se počet JZ zůstává jejich ničivá kapacita, zasahující všechny for-my života, stále jednou z největších bezpečnostních hrozeb. Bez ohledu na to, jest-li by k jadernému výbuchu došlo v důsledku nehody, teroristického nebo vojenské-ho útoku, je nepochybné, že výbuch jediné JZ na území kterékoli země by znamenal, kromě zranění a ztrát na životech, takové ekonomické škody, jež by byly buď srov-natelné, či by převyšovaly náklady spojené s velkou přírodní katastrofou (Fukušima) nebo technologickou radiační havárií způsobenou lidmi (např. Černobyl). Navíc nelze úplně vyloučit, že regionální jaderný konflikt by se mohl nekontrolovaně rozrůst do celosvětové jaderné apokalypsy. S tragickou připomínkou 70. výročí svržení americ-kých jaderných bomb na Hirošimu a Nagasaki, které si mezinárodní společenství při-pomene v roce 2015, je třeba si uvědomit a zdůraznit, že JZ nejsou žádným abstrakt-ním symbolem síly (moci), hodnoty a zárukou bezpečnosti. Jsou především zbraněmi s nesmírně ničivými a nerozlišujícími účinky, jejichž použití má, kromě enormního množství lidských obětí a materiálních škod, rovněž dlouhodobý negativní dopad na životní prostředí.

Je proto nejvyšší čas začít diskutovat o vyřazení JZ z použití a o jejich úplném zá-kazu prostřednictvím mezinárodní smlouvy, podobně jako to mezinárodní společen-ství učinilo s chemickými a biologickými zbraněmi, nášlapnými minami a kazetovou municí.


197

Kontroverzní koncepce jaderného odstrašováníZ rozboru podstaty a efektivnosti jaderného odstrašování vyplývá, že tato koncep-ce, se kterou počítají různé jaderné státy a někteří jejich spojenci, je podle řady aka-demiků a analytiků neprokázaná představa, navíc neobhájitelná koncepčně, vojensky a morálně. Zpomaluje proces snižování počtu JZ a vytváří předpoklady pro jaderné šíření. Má za následek hrozby a operace porušující mezinárodní a humanitární právo a vytvářející stálou nejistotu v důsledku úvah a aktivit závislých na racionálním pří-stupu ze strany protivníků. Podle této teorie je považováno za racionální hrozit jader-ným útokem případnému útočníkovi, abychom ho odstrašili. Současně by však bylo iracionální takový útok provést v případě, že jaderné odstrašení neuspěje, protože od-veta by vedla k neuvěřitelným škodám odstrašovaného státu, stejně tak jako ve stá-tě, proti kterému by byl proveden jaderný útok. Navíc by taková výměna jaderných úderů měla nedozírné následky pro celé lidstvo. Pokud existuje racionální uvažová-ní na obou stranách, může být jaderné odstrašování relativně účinné. J. Berejikan ar-gumentuje, že státní rozhodování a mezistátní chování však často racionalitu postrá-dají.4 Významnou zápornou úlohu mohou hrát také nedorozumění, špatné kalkulace a nedostatečná informovanost, což se několikrát již projevilo v krizových situacích bipolárního světa. Jak uvádějí Lebow a Janice, v současném multipolárním světě, ve kterém existuje vyšší počet jaderných hráčů, jsou proto taková rizika mnohem vyšší.5

Jaderné odstrašování je nejistou teorií a dogmatem sloužícím pouze k ospravedlně-ní vlastnictví JZ. Podle bývalého vysokého aliančního vojenského představitele Ro-berta Greena „realitou zůstává, že jaderné odstrašování podporou zbrojním závodům zvyšuje mezinárodní napětí, nepřátelství a nedůvěru“.6 Jaderné doktríny, které jsou založeny na odstrašování, podkopávají reálné bezpečnostní cíle a podporou vlastnic-tví JZ, jejich modernizace a obnovování existujících jaderných arzenálů napomáha-jí jadernému šíření.7

Otázkou není, zdali odstrašování je užitečnou obrannou koncepcí, ale jestli JZ jsou relevantním, nebo spolehlivým komponentem tohoto odstrašování. Jak Green uvá-dí, váha důkazů hovořícících o neefektivnosti jaderného odstrašování by měla kaž-dého odpovědného státníka vést k zamyšlení nad důvěryhodností tohoto odstrašová-ní pro zajištění bezpečnosti.8 Podle Greena „nyní je potřeba nově přistoupit k různým druhům jaderné hrozby, které všichni čelí, a odpovědnosti všech lidí za nepoužití ja-derných zbraní bez ohledu na adresáta této hrozby. Místo částečných a právně nezá-vazných bezpečnostních záruk je nyní čas požadovat univerzální režim, který bude důvěryhodný a zajistí větší bezpečnost nejen pro nejaderné státy, ale rovněž obyvate-lům zemí, které vlastní jaderné zbraně.“9


198

Realitou podle J. Granoffa je, že „jaderné zbraně jsou současnou existenční hroz-bou a nezajišťují národní bezpečnost. Ve skutečnosti tvoří pilíř v systematicky ne-funkčním mezinárodním bezpečnostním pořádku, který neadekvátně reaguje na řadu aktuálních globálních hrozeb. Politika jaderného odstrašování je neslučitelná s ko-operativním bezpečnostním systémem, který by se měl zabývat skutečnými hrozba-mi, jež nás ohrožují.“10


1 Roškot, Jiří: Republikáni se rozhodli podat žalobu na Obamu. Právo, 1. 8. 2014.2 Anýž, Daniel: Od starých válek k nové doktríně. Hospodářské noviny, 29. 5. 2014.3 Roškot, Jiří: Republikáni se rozhodli podat žalobu na Obamu, op. cit.4 Berejikan, Jeffrey D.: A Cognitive Theory of Deterrence. Journal of Peace Research, 39, 2, 2002, s. 165–183.5 Lebow, Richard Led–Gross Stein, Janice: Rational Deterrence Theory: I think therefore I deter. World Poli-

tics (1989) 41/2, Publisher: JSTOR, s. 208–224; Ware, Alyn–Bergman, Teresa: Dinosaur, Dragon or Du-rable Defence. Deterrence in the 21st.

6 Commander Green, Robert: Security Without Nuclear Deterrence, 2010. Published by Astron Media, Ste 209, 1st Floor, The Arts Centre, 2 Worcester Street, Chistchurch, New Zealand, 2010, s. 18.

7 Tamtéž, s. 29.8 Tamtéž, s. 28.9 Tamtéž, s. 29.10 Granoff, Jonathan: Nuclear Deterrence and Changing the Framework of the Debate: Obtaining National Self

Interests by Advancing Global Public Goods. Moving Beyond Nuclear Deterrence to a Nuclear Weapons Free World. Nuclear Abolition Forum. Issue No. 2. Ed. Rob van Riet, April 2013, s. 46; Century. A summa-ry of perspectives on nuclear deterrence. Moving Beyond Nuclear Deterrence to a Nuclear Weapons Free World. Nuclear Abolition Forum. Issue No. 2. Ed. Rob van Riet, April 2013, s. 67.

Základní pojmy

199

Základní pojmy

AntisemitismusNepřátelské postoje vůči Židům sahající od rasově zabarvené kritiky přes démoniza-ci, přisuzování negativních vlastností až po výzvy k útokům proti nim a k jejich fy-zické likvidaci. V posledních letech se zastánci Izraele snaží do definice antisemitis-mu zahrnout i kritiku izraelské politiky a sionismu.2

Arabská mírová iniciativaZ iniciativy tehdejšího saúdskoarabského korunního prince Abdalláha, který se poz-ději stal králem země, schválila Rada Ligy arabských států (League of Arab States, LAS) na svém summitu v Bejrútu v roce 2002 Arabskou mírovou iniciativu. Liga sdružuje 22 arabských zemí, z nichž Sýrie má pozastavené členství. Zmíněnou inici-ativu podporuje rovněž islámský Írán, který však není arabským státem. Dokument požaduje stažení Izraele z okupovaných území na úroveň hranic, jež platily před vy-puknutím šestidenní války v roce 1967, řešení problematiky palestinských uprchlíků v souladu s rezolucí OSN č. 194 a uznání nezávislého Palestinského státu s Východ-ním Jeruzalémem jako svým hlavním městem, výměnou za uznání Izraele a uzavření mírových smluv. V Teheránu v květnu 2003 iniciativu podpořili rovněž ministři za-hraničních věcí Organizace islámské spolupráce (Organization of Islamic Cooperati-on, OIC). Členem OIC je také Írán.3

Bezjaderné zóny (Nuclear Weapons Free Zones)Významnou součástí neproliferačních režimů se vztahem k jaderným zbraním je pro-ces vytváření zón bez JZ (ZBJZ). Jsou důležitým a efektivním opatřením pro geogra-fické omezení jaderného šíření, které rovněž přispívá ke splnění dvojího obecného cíle, tj. dosáhnout celosvětového nešíření a jaderného odzbrojení. Mohou mít formu smluvních režimů týkajících se mezinárodních neobydlených prostorů, které si státy nesmí přivlastnit, avšak současně mají právo na jejich využívání. Takovými prostory jsou Antarktida, kosmický prostor a nebeská tělesa, části moře – volné moře a moř-ské dno za hranicemi národní jurisdikce. Smluvní úprava mezinárodních prostorů se nevztahuje výlučně na JZ, ale rovněž na ostatní zbraně hromadného ničení. Dalším typem smluvní úpravy ZBJZ jsou regionální smlouvy pro některé obydlené prostory, včetně kontinentálních šelfů a výlučných ekonomických zón (např. pro oblast Latinské Ameriky, Afriky, jihovýchodní Asie apod.), týkající se především zbraní jaderných.

1


200

Smluvní ustanovení obvykle zakazují výzkum, vývoj, výrobu, skladování či rozmis-ťování JZ. Vytváření zmíněných zón, pokrývajících přibližně 110 států zejména v již-ních oblastech Země, předznamenává žádoucí budoucí vývoj v globálním měřítku. Bezjaderná zóna v jedné zemi byla zřízena v Mongolsku v roce 1992. První bezjader-nou zónou na severní polokouli se stala středoasijská zóna podle Smlouvy ze Semi-palatinska, kterou uzavřelo v roce 2006 pět středoasijských zemí – Kazachstán, Ky-rgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán.

Bezpečnostní záruky (Security Assurances)Bezpečnostní záruky patří mezi opatření na posílení důvěry především v souvislosti s úsilím zemí nevlastnících JZ o získání právního závazku jaderných zemí o nepouži-tí uvedených zbraní vůči nim. Rozeznáváme negativní bezpečnostní záruky (závazek jaderných zemí, že nepoužijí nebo nebudou hrozit použitím těchto zbraní) a pozitiv-ní bezpečnostní záruky (závazek jaderných zemí o poskytnutí pomoci nejadernému státu v případě, že se stal objektem jaderného útoku nebo hrozby jeho uskutečnění). Jaderné země zpravidla poskytují negativní bezpečnostní záruky v případě vytváře-ní bezjaderných zón.

GazaPásmo Gazy leží na izraelském území u Středozemního moře a hranic s Egyptem. Pás-mo je dlouhé 41 km, jeho šířka se pohybuje mezi 6 až 12 kilometry a má celkovou roz-lohu 360 km2, což znamená přibližně dvě třetiny výměry Prahy. V pásmu žije přes 1,8 mil. Palestinců. Více než milion obyvatel jsou potomci uprchlíků z dnešního Izraele po první válce v roce 1948. Extrémně vysokou hustotu zalidnění dále komplikuje ne-dostatek vody, elektřiny, nezaměstnanost, všudypřítomná chudoba a izraelská bloká-da. Gaza je mocenskou základnou islamistického Hnutí islámského odporu (arabský akronym Hamás), historicky odnože egyptského Muslimského bratrstva. USA a EU považují sunnitský Hamás za teroristickou organizaci. V důsledku porušování přímě-ří mezi Hamásem a Izraelem vystřelováním raket radikálními islamisty na izraelské území se Gaza pravidelně stává, s několikaměsíčním odstupem, objektem raketových a leteckých úderů izraelské armády, včetně zapojení pozemního vojska a námořního ostřelování. Cílem izraelské armády je zneškodnit odpalovací raketové rampy, skla-dy raket a tunely, vedoucí v některých případech na izraelské území. Vzhledem k cha-rakteru osídlení pásma způsobují údery izraelské armády vysoké počty civilních obě-tí.4 Po svržení prezidenta Muhammada Mursího, představitele Muslimského bratrstva v červenci 2013 a obnovení moci vojenské junty v roce 2013, v čele s polním maršá-lem Abdalem Fattáhem Sísím, se postavení obyvatel Gazy dále zhoršilo, protože kro-mě izraelské se začala uskutečňovat také egyptská blokáda.

Základní pojmy

201

Globální iniciativa pro boj proti jadernému terorismu (GICNT)Globální iniciativa pro boj proti jadernému terorismu (Global Initiative to Combat Nuclear Terrorism, GICNT) byla vyhlášena prezidenty G. W. Bushem a V. Putinem v červenci 2006 na jednání G8 v Petrohradě. GICNT je zaměřena na podporu mezi-národní spolupráce s cílem zabraňovat teroristům získávat, přepravovat nebo použí-vat jaderné materiály a radioaktivní substance, nebo provádět nepřátelské akce proti jaderným zařízením. Koncem roku 2010 bylo do této iniciativy zapojeno více než 80 zemí. Jako pozorovatel se jednání zúčastňuje mj. představitel MAAE.

HamásPalestinské Hnutí náboženského odporu (arabský akronym Hamás) bylo založeno v roce 1987 a historicky je odnoží egyptského Muslimského bratrstva. Mocenskou zá-kladnou tohoto islamistického hnutí je pásmo Gazy. Kvůli desítkám sebevražedných útoků na izraelské civilisty se stovkami obětí a k odpalování raket proti izraelskému území z pásma Gazy je Hamás v USA a v EU považován za teroristickou organizaci. Útočí také na izraelské vojáky. V Palestině provozuje rozsáhlé sítě sociálních institu-cí. Odmítá explicitně uznat Izrael a zříci se násilného boje proti němu. Hamás dostá-vá část svých zbraní a peněz z Íránu.5

HizballáhLibanonské hnutí založené počátkem osmdesátých let s íránskou pomocí ke gerilové-mu boji proti izraelským invazním jednotkám v Libanonu. Několik západních zemí ho spolu s Izraelem řadí mezi teroristické organizace. I po skončení libanonské ob-čanské války má Hizballáh ozbrojené jednotky a občas se dostane do konfliktu s Izra-elem. V syrské občanské válce bojují bojovníci Hizballáhu na straně vládních jedno-tek prezidenta Asada. V Libanonu hnutí vede rozsáhlé sociální programy, má poslance v parlamentu i ministry ve vládě.6

Hodnotící konference (Review Conference)Účelem těchto konferencí, konaných zpravidla v pravidelných, např. pětiletých in-tervalech, je především zajistit plnění ustanovení smluv a úmluv o omezení zbroje-ní a odzbrojení.

HolokaustOznačení pro systematické a státem provozované pronásledování a hromadné vyvraž-ďování Židů, prováděné nacistickým Německem a jeho spojenci v době druhé světo-vé války, v rámci praktické aplikace nacistické koncepce „konečného řešení židovské otázky“. Během této genocidy bylo vyvražděno okolo 6 mil. Židů. Termín „holokaust“


202

byl později rozšířen i na systematické vyvražďování dalších etnických, náboženských a politických skupin – Romů, Poláků, občanů Sovětského svazu, tělesně či mentál-ně postižených osob, politických odpůrců (zejména komunistů a sociálních demokra-tů), homosexuálů a Svědků Jehovových. Podle této definice je počet obětí holokaus-tu mezi 11 až 17 mil. osob.7

Islámský stát (chalífát)Chalífát byl projevem duchovní a politické jednoty muslimského světa v prvních sto-letích islámu a je to ideál jednoty muslimského světa i do budoucna. V období mezi 7. a 13. stoletím našeho letopočtu se dynastiím chalífů podařilo ustavit jednu z nej-větších říší v lidských dějinách, jež pokrývala oblast od Španělska až po Indii. V ur-čitých etapách chalífátu docházelo k obrovskému rozvoji lidské civilizace, rozkvětu vědy a lidského pokroku v symbióze s duchovními hodnotami a třeba i s náboženskou tolerancí muslimů k jiným vírám. Chalífát se nakonec rozpadl a byl pak jen formálně obnoven Osmanskou říší, kdy teoreticky fungoval do roku 1924. Byl však už jen stí-nem své původní slávy. Současné hnutí radikálních džihádistů ISIL, které se odtrhlo od al-Káidy, vyhlásilo v roce 2014 na části iráckého a syrského území Islámský stát. Tento Islámský stát však podle hodnocení blízkovýchodních expertů nemá se skuteč-ným chalífátem nic společného. Má jen dodat náboženský lesk netolerantní a násilné dezinterpretaci islámu v pojetí ISIL.8

Jaderná bezpečnost (safety, security)Podle Atomového zákona č. 13/1997 Sb., para 2, písm. d., je jaderná bezpečnost, v an-glickém významu „safety“, (…) stav a schopnost jaderného zařízení a osob obslu-hujících jaderná zařízení zabránit nekontrolovanému rozvoji štěpné řetězové reakce nebo nedovolenému úniku radioaktivních látek nebo ionizujícího záření do životního prostředí a omezovat následky nehod. Naproti tomu výraz „security“ zahrnuje různé formy ochrany jaderných zařízení a radioaktivního materiálu proti zneužití např. pro teroristické cíle.9 V praxi SÚJB se pro anglické slovo „safety“ používá české slovo „bezpečnost“ a pro „security“ výraz „zabezpečení“.

Jaderné zbraněHlavní a nejničivější druh zbraní hromadného ničení (ZHN). JZ jsou založeny na vy-užití energie uvolňované okamžitě po štěpné nebo slučovací jaderné reakci. Ničivě působí mohutnou tlakovou vlnou, světelným a tepelným zářením, pronikavou radiací a radioaktivním zamořením terénu a ovzduší. Podle délky doletu jejich nosičů či cha-rakteru cílů rozeznáváme JZ strategické a nestrategické. Někdy se JZ rozdělují pod-le doletu na taktické (do 500 km), kratší a střední (500–5500 km) a strategické (nad

Základní pojmy

203

5500 km). Na rozdíl od chemických a bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní nepostihuje zákaz výroby, použití a skladování JZ žádná mezinárodní smlouva.

Konference o odzbrojení v ŽenevěJe jediným celosvětovým jednacím fórem mezinárodního společenství zabývajícím se problematikou odzbrojovacích dohod. Konference byla vytvořena v roce 1979 na zá-kladě dohody členských států v průběhu prvního zvláštního zasedání VS OSN v roce 1978 věnovaného odzbrojení. Je nástupcem Výboru o odzbrojení deseti států působí-cím v Ženevě v roce 1960, Výboru o odzbrojení osmnácti států, jenž vyvíjel činnost rovněž v Ženevě v letech 1962–1968, a Konference výboru o odzbrojení působícího tamtéž v letech 1969–1978. Konference má omezený počet členů, v současné době jejich počet činí 65 států. Celoroční zasedání konference probíhá ve třech cyklech tr-vajících deset, sedm a sedm týdnů. Jednou z nejdůležitějších zásad činnosti tohoto orgánu je přijímání veškerých rozhodnutí konsenzem. Při rozdělení československé federace došlo ke vzájemné dohodě ČR a SR o nástupnictví Slovenska v konferenci. Česká republika má proto na konferenci status pozorovatele.

Kontrola (Verification)Účinná kontrola (ověřování) je nezbytným předpokladem pro dodržování smluv a úmluv o omezení zbrojení a odzbrojení. Požadavek striktní a účinné kontroly v sou-vislosti s jaderným nešířením a odzbrojením obsahuje např. čl. VI Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 1968. Pojem kontrola v širším pojetí zahrnuje nejen zmíně-nou kontrolu plnění smluv a úmluv, ale také kontrolu dodržování jiných než smluv-ních závazků. Jde např. o rozhodnutí multilaterálních orgánů (např. rezoluce RB OSN o provádění různých inspekcí v Iráku) či jednostranné závazky států, u kterých stá-ty usilují, aby byly kontrolovány. Pro provádění kontroly se používají různé metody, prostředky, procedury a techniky.

Kontrola zbrojení (Arms Control)Je velmi frekventovaným pojmem. Za kontrolu zbrojení je považováno mezinárod-ně dohodnuté nebo jednostranné opatření omezující nebo jinak upravující počet, typ, vývoj a nabytí zbraní, ozbrojených sil anebo jiné podpůrné činnosti.

Kontrolně vývozní režimyNesmluvní a dobrovolná ujednání přibližně 30–40 převážně průmyslově vyspělých států, založená s cílem kontrolovat převody dohodnutého okruhu položek a harmo-nizovat licenční politiku. Pro JZ jsou to Zanggerův výbor (Zangger Committee, ZC) a Skupina jaderných dodavatelů (Nuclear Suppliers Group, NSG), nosičů těchto zbra-


204

ní se týká Kontrolní režim raketových technologií (Missile Technology Control Regi-me, MTCR). Pro chemické a biologické zbraně působí Australská skupina (Australian Group, AG), pro konvenční zbraně Wassenaarské ujednání (Wassenaar Arrangement, WA). S výjimkou Zanggerova výboru tyto režimy působí především pro materiály, zařízení a technologie tzv. dvojího použití (mírové a vojenské).

Kooperativní snížení hrozby (Cooperative Threat Reduction, CTR)Kontrolně zbrojní opatření a kooperativní bezpečnostní dohody uzavřené mezi USA a zeměmi bývalého Sovětského svazu v průběhu posledních více než deseti let při-spěly podstatným způsobem ke snížení zbrojního arzenálu těchto zemí. Základem se stala Dohoda mezi Ruskou federací a USA týkající se bezpečné a zajištěné přepra-vy, skladování a ničení zbraní a zabránění šíření zbraní, též známá jako zastřešující dohoda CTR. Z tohoto původního programu Kooperativního snížení hrozby, známé-ho také jako Nunn-Lugarův program, jenž zpočátku financovalo pouze Ministerstvo obrany USA, vznikly postupně další programy zahrnující široké spektrum různých aktivit souvisejících s nešířením a demilitarizací, ve kterých se angažují další minis-terstva. Kromě rozhodující asistenční úlohy USA pomoc poskytují i další země, např. Kanada, Japonsko, Norsko a Švýcarsko. Výrazným způsobem se podílí rovněž EU v rámci programu TACIS a její některé členské země, zejména Velká Británie, Ně-mecko, Francie, Švédsko a Itálie. Česká republika se do pomoci zapojila poskytová-ním finanční pomoci pro likvidaci chemických zbraní v RF.10 V roce 2012 ruská stra-na ukončila svoji účast na zmíněném programu.

„Megatuny za megawatty“Označení programu vytvořeného na základě americko-ruské Dohody o vysoce oboha-ceném uranu (U.S.-Russia Highly Enriched Uranium Agreement) z roku 1993. Pod-le dohody bude do roku 2013 recyklováno cca 500 tun vysoce obohaceného uranu (HEU) z demontovaných ruských jaderných hlavic na nízko obohacený uran (LEU), který je vhodný pro využití v jaderných komerčních reaktorech USA. Díky tomuto programu přibližně polovina jaderného paliva pro americké elektrárny pochází z rus-kých jaderných hlavic.11

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE)Založena v roce 1957 se sídlem ve Vídni. Má status organizace přidružené k OSN s cílem sloužit jako ústřední mezivládní fórum pro vědeckou a technickou spoluprá-ci při mírovém využívání atomové energie. Plní zásadní úlohu v mezinárodním úsilí zaměřeném na prevenci proti šíření jaderných zbraní. Hlavními orgány MAAE jsou Generální konference a Rada guvernérů.

Základní pojmy

205

Mezinárodní smlouvy a úmluvy (International Treaties and Conventions)Jde o mezinárodněprávní instrumenty dvoustranného, vícestranného či mnohostran-ného charakteru, které obsahují pravidla upravující omezení zbrojení a odzbrojení. Na tyto smlouvy a úmluvy se vztahují pravidla mezinárodního smluvního práva kodifi-kovaného Vídeňskou úmluvou o smluvním právu z roku 1969.

Miléniová deklarace OSNVe dnech 6.–8. 9. 2000 jednomyslně schválilo 147 nejvyšších představitelů zemí a vlád a vysoce postavených činitelů z dalších více než 40 zemí na tzv. Miléniovém summitu Valného shromáždění OSN v New Yorku rezoluci A/RES/55/2, jež má ná-zev Miléniová deklarace OSN. Dokument z 55. VS OSN obsahuje prohlášení o hod-notách, zásadách a cílech mezinárodní agendy pro 21. století. Pro několik kolektivních akcí stanoví rok splnění. Příkladem je mj. osm Miléniových rozvojových cílů (Milleni-um Development Goals, MDGs) zavazujících státy k novému globálnímu partnerství na snížení extrémní chudoby, a to do roku 2015. Deklarace mj. vyzvala členské země ke zničení zbraní hromadného ničení, zejména JZ, a k využití všech možných variant k dosažení tohoto cíle, včetně případného svolání mezinárodní konference k identifi-kování cest k eliminaci jaderného nebezpečí.12

Militarizace vesmíru a jeho vojenské využíváníVojenské využívání vesmíru je využívání vojenských a komerčních družic k různým účelům neútočného a pasivního charakteru, např. družice pro včasné varování, sen-zory aj. Nelze zaměňovat s militarizací vesmíru, kdy jde o kvalitativně vyšší stupeň využívání vesmírného prostoru umístěním útočných zbraňových systémů do toho-to prostoru. Tyto zbraně, např. lasery nebo antirakety, mohou být součástí rozšiřová-ní a zkvalitňování protiraketové obrany zaměřené proti balistickým řízeným střelám. V této souvislosti se mohou především využívat např. protidružicové zbraně ASAT (AntiSatellite Weapons). Je to jakékoli zařízení umístěné na zemi, moři, ve vzduchu či v kosmu, jež je předurčené k poškození nebo zničení jakéhokoli objektu na oběž-né dráze, nebo jakékoli kosmické zařízení předurčené k útoku na pozemní cíle. Mož-nými způsoby použití jsou kinetická energie, řízená energie (lasery a mikrovlnná ra-diace vysoké intenzity) a jaderná exploze.

Monitorování (Monitoring)Jde o fázi kontroly, při které dochází ke sbírání údajů-informací pomocí národních technických prostředků, ale i např. mezistátní výměnou. Monitorování nemusí být vždy založeno na smluvním základě. Může sloužit i k zabránění krizí, k udržování míru a ke sbírání údajů všeobecně. O monitorování se např. mluví v souvislosti se


206

Smlouvou o zákazu jaderných zkoušek v ovzduší, v kosmu a pod vodou z roku 1963, ačkoli tato smlouva žádné ustanovení o kontrole nemá.

Muslimské bratrstvoJe jedno z největších a nejstarších islámských hnutí panislamismu, které požaduje ná-vrat ke kořenům islámu. Asociace muslimských bratří má klíčovou roli nejen v Egyp-tě, kde byla v roce 1928 založena, ale i v dalších arabských zemích, např. v Jordánsku, Kuvajtu, Bahrajnu, Jemenu a Ománu. Jeho úloha vzrostla po pádu autoritářských reži-mů v některých arabských zemích v roce 2011, v rámci „arabského jara“. Muslimské bratrstvo má významný sociální aspekt, pomáhá chudým, věnuje se charitě a má své vzdělávací programy. V rámci mocenských ambicí je jeho cílem sjednotit muslimské arabské sunnitské národy a vytvořit chalífát, jehož základem bude islámské právo.13 Po obnovení vojenské vlády v Egyptě v červenci 2013 prohlásilo nové egyptské vede-ní v prosinci téhož roku Muslimské bratrstvo za teroristickou organizaci a jeho činnost zakázalo. Obdobně postupovala Saúdská Arábie a některé další monarchistické země Perského zálivu, jež v působení Muslimského bratrstva spatřují existenční hrozbu.14

Nekonvenční terorismus (Nonconventional Terrorism)Jedno z několika označení pro možné zneužití zbraní hromadného ničení teroristic-kými skupinami. Mezi další používané termíny patří ultraterorismus, hyperteroris-mus, superterorismus, WMD terorismus, ABC terorismus aj. K hlavním formám ne-konvenčního terorismu patří terorismus jaderný, terorismus radiologický, terorismus chemický a terorismus biologický.

Nešíření, neproliferace (Nonproliferation)Nejčastěji se tento pojem používá ve spojení se zbraněmi hromadného ničení (jaderné, chemické a biologické, bakteriologické a toxinové) a jejich nosiči. Je projevem úsi-lí mezinárodního společenství směřujícího k zabránění šíření uvedeného druhu zbra-ní. V souvislosti se šířením JZ se někdy hovoří o šíření vertikálním (kvalitativní vy-lepšování nebo kvantitativní zvýšení existujících arzenálů států vlastnících tento druh zbraní) a horizontálním (šíření JZ do států, které je nevlastní).

Nosiče zbraní hromadného ničeníNosiči mohou být řízené střely různého doletu letící buď po balistické křivce, nebo s plochou dráhou letu, letecké pumy, dělostřelecké granáty, torpéda aj.

Základní pojmy

207

Odzbrojení (Disarmament)Je jedním ze způsobů zajištění mezinárodní bezpečnosti. Odzbrojení v pravém slova smyslu je charakterizováno jako proces snižování stavu ozbrojených sil a vojenských výdajů, zničení nebo odstranění zbraní, ať rozmístěných nebo skladovaných, postupná likvidace kapacity vyrábět nové zbraně, uvolnění a zařazení vojenského personálu do civilního života. Konečným cílem je všeobecné a úplné odzbrojení pod účinnou mezi-národní kontrolou. Odzbrojovací pravidla jsou obsažena zpravidla ve formě meziná-rodních smluv a úmluv. Pojem odzbrojení v širším slova smyslu zahrnuje jak vlastní odzbrojení, tak i opatření omezující zbrojení.

Odzbrojovací aparát (Disarmament machinery)Nejde o přesně vymezenou strukturu. Do tohoto aparátu jsou nejčastěji řazena tři hlav-ní odzbrojovací fóra: Odzbrojovací komise OSN, První výbor (výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost) Valného shromáždění OSN a především Konference o od-zbrojení v Ženevě. Často je pojem „odzbrojovací aparát“ ztotožňován pouze s činností této konference, vzhledem k jejímu specifickému mandátu jako jediného mezinárod-ního fóra, i když s omezenou účastí 65 členských států, k sjednávání odzbrojovacích smluv na základě konsenzu. Někdy jsou do odzbrojovacího aparátu řazena Regionál-ní střediska OSN pro mír a odzbrojení, Ústav OSN pro odzbrojovací výzkum (United Nations Institute for Disarmament Research, UNIDIR) a Stálý poradní výbor OSN pro bezpečnostní otázky ve Střední Africe (United Nations Standing Advisory Commi-ttee on Security Questions in Central Africa).

Odzbrojovací komise OSNOdzbrojovací komise OSN (UN Disarmament Commission, UNDC, dále jen Komi-se) byla vytvořena v roce 1952, původně jako orgán RB OSN, s všeobecným mandá-tem k projednávání odzbrojovacích otázek. Scházela se příležitostně po roce 1959. Na prvním zvláštním zasedání VS věnovaném odzbrojovacím otázkám v červnu 1978 byl vytvořen nástupce Komise pod stejným názvem – Odzbrojovací komise OSN –, ale tentokrát již jako podpůrný orgán VS OSN, složený ze všech členských států OSN. Jde tak o specializovaný orgán s univerzálním členstvím, s mandátem předkládat kon-krétní doporučení k specifickým odzbrojovacím otázkám a k dalšímu posuzování roz-hodnutí přijatých na zvláštních zasedáních VS OSN k problematice odzbrojení.

Omezení zbrojení (Arms limitation)Je označením pro mezinárodně dohodnuté nebo jednostranné opatření, které kvantita-tivně a kvalitativně omezuje zbrojení, ozbrojené síly a jinou podpůrnou činnost. Jako příklad lze uvést Smlouvu mezi SSSR a USA o omezení strategických útočných zbra-


208

ní (SALT I) z roku 1972 či nejnovější americko-ruský New START o snížení strate-gických jaderných zbraní z dubna 2010.

Podstrategické (nestrategické) jaderné zbraněOznačení pro JZ taktické (s doletem do 500 km) a kratšího a středního doletu (500–5500 km). JZ s doletem nad 5500 km se nazývají strategickými.

Protijaderné hnutí (Antinuclear Movement)V kontextu obsahu publikace nejde o hnutí proti mírovému využívání jaderné ener-gie, nýbrž o různé skupiny občanské společnosti vyvíjející aktivity proti JZ ve pro-spěch jejich úplného zrušení.

První výbor (Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost)Je jedním z šesti výborů VS OSN (druhým je Hospodářský a finanční výbor, třetí je Sociální, humanitární a kulturní výbor, čtvrtý je Zvláštní výbor pro politické otázky a problematiku dekolonizace, pátý je Administrativní a rozpočtový výbor a šestý je Právní výbor).

První výbor každoročně na podzimním jednání VS OSN projednává, přibližně po dobu 3–4 týdnů, až 50 návrhů rezolucí a rozhodnutí se vztahem k odzbrojovací pro-blematice. Zahrnují zejména nešíření a jaderné odzbrojení, problematiku chemických a biologických zbraní, raketové nosiče zbraní hromadného ničení, konvenční zbraně (zejména ruční a lehké zbraně a protipěchotní miny) a další otázky.

Proliferační bezpečnostní iniciativa (Proliferation Security Initiative, PSI)Byla vytvořena v roce 2003 z podnětu bývalého amerického prezidenta G. W. Bushe. Má za cíl zabránit zásilkám zbraní hromadného ničení, jejich nosičů a příslušných ma-teriálů ze/do zemí, nebo nestátním aktérům, podezřelým ze šíření těchto zbraní, nebo z úmyslu je získat k teroristickým účelům.

Přístupy k realizaci jaderně-odzbrojovacího procesu15

– Přístup „krok za krokem“ (step-by step approach)Metoda k dosažení jaderného odzbrojení aktuálně prosazovaná většinou členských zemí šedesátipětičlenné Konference o odzbrojení a zejména hlavními jadernými moc-nostmi. Přístup předpokládá sekvenční uzavírání mezinárodních dohod s tím, že prv-ním krokem bylo sjednání Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) a nyní by měla následovat Smlouva o zákazu výroby štěpných materiálů pro vojenské účely (FMCT). Další kroky pak nejsou jasně definované.

Základní pojmy

209

Hlavním nedostatkem tohoto přístupu a zároveň důvodem dlouholetého zabloko-vání jednání Konference o odzbrojení je to, že navržené kroky mohou být některými státy (viz např. Pákistán) vnímány jako diskriminační. Kritici této metody argumen-tují, že jejich přijetím by byl daný stát určitou dočasnou dobu technologicky či stra-tegicky znevýhodněn oproti ostatním vlastníkům JZ. Navíc neexistuje žádný mezi-národní závazek, jenž by garantoval, že zbývající kroky, potřebné k vytvoření světa bez JZ, budou vůbec uskutečněny.

– „Komplexní (comprehensive) pojetí“V reakci na přístup „krok za krokem“ prosazuje část jaderných zemí, společně s pře-vážnou většinou nejaderných států, komplexní (comprehensive) pojetí jaderně odzbro-jovacího procesu, jež by vedlo k vytvoření univerzálního legálního instrumentu za-jišťujícího zákaz JZ, a zároveň mechanismy k jejich postupné a bezpečné eliminaci. Tento přístup bývá často propagován v souvislosti s požadavkem na vznik tzv. úmlu-vy o jaderných zbraních, která by ale mohla být vytvořena jiným procesem.

Odpůrci komplexního přístupu jej kritizují jako nerealistický a argumentují tím, že mechanismy k dosažení a udržení světa bez JZ jsou příliš obsáhlé na to, aby se daly vyjednat v jediné smlouvě, a vyjednávání o ní by tedy pravděpodobně selhalo.

– Přístup „stavebních bloků“ (building-blocks approach)Jedna z navrhovaných metod k dosažení jaderného odzbrojení. Kompromisní návrh k oživení vícestranných jednání mezi státy vlastnícími JZ, který by se mohl stát mos-tem mezi přístupem „krok za krokem“ a komplexním (comprehensive) pojetím ja-derně odzbrojovacího procesu. Návrh předložila skupina států kolem Neproliferač-ní a odzbrojovací iniciativy (Non-Proliferation and Disarmament Initiative, NPDI), mezi něž patří, kromě vedoucí Austrálie, dále Belgie, Kanada, Finsko, Německo, Itá-lie, Japonsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Slovensko a Švédsko. V návrhu se počítá se současnou prací na prvcích architektury světa bez JZ s tím, že v závěru by mohly být zastřešeny úmluvou o JZ.

– Návrh na sjednání „Smlouvy o zákazu jaderných zbraní“Návrh předložila koalice nevládních organizací Mezinárodní kampaň za zrušení jader-ných zbraní (International Campaign to Abolish Nuclear Weapons, ICAN) v průběhu jednání Pracovní skupiny s otevřeným koncem (OEWG) v roce 2013. Je pokusem vy-užít potenciál nejaderných zemí k převzetí vedoucí úlohy k postavení JZ mimo zákon.

Smlouva o zákazu jaderných zbraní by měla doplnit mezeru v mezinárodním prá-vu obsahujícím explicitní zákaz dalších typů zbraní hromadného ničení (chemických a biologických), ne však zbraní jaderných. Smlouva by měla vzniknout co nejdříve,


210

a to i bez účasti jaderných států, které by se k ní mohly později připojit prostřednic-tvím přístupových protokolů. Jednání o smlouvě by mohlo být zahájeno ve skupině názorově spřízněných zemí mimo rámec OSN podobně, jako došlo k sjednání úmluv zakazujících nášlapné miny a kazetovou munici. Podle argumentace ICAN by uve-dená smlouva byla logickým vyústěním debaty o katastrofických humanitárních ná-sledcích použití JZ.

Rychlý globální úder (Prompt Global Strike, PGS)Vyvíjený americký systém spočívající na využití konvenčních hlavic k přesnému úde-ru kdekoli ve světě. Vývojový program nové generace tzv. hypersonických zbraní, které ničí cíl např. kinetickou silou, probíhá pod názvem Falcon nebo také HTV-2 (Hypersonic Test Vehicle). V případě využití mezikontinentální balistické řízené stře-ly jako nosiče by k úderu mohlo dojít do jedné hodiny. Systém PGS je připravován jako doplněk předsunutých sil (Forward Deployed Forces), vzdušných expedičních sil (Air Expeditionary Forces), jež mohou být rozmístěny do 48 hodin, a bojového usku-pení letadlových lodí (Carrier Battle Groups), s jejichž využitím se počítá v průběhu 96 hodin. Tato zbraň se podle Obamovy administrativy může stát náhražkou za sní-žené JZ při současném zachování odstrašení a rychlých úderných kapacit. Potenciál-ní scénáře, které by mohly vyžadovat rychlou odpověď, zahrnují zabránění vypustit severokorejské řízené střely, nebo příležitost udeřit na vedení al-Káidy v Pákistánu.16 Obdobné hypersonické prostředky vyvíjejí a zkoušejí rovněž Rusko a Čína.

„Shannonův mandát“Souvisí s problematikou Smlouvy zakazující výrobu štěpného materiálu pro JZ nebo jiná jaderná výbušná zařízení (Fissile Material Cut-off Treaty, FMCT). V listopa-du 1993 schválilo 48.VS OSN, z podnětu Kanady, rezoluci č. 48/75L pod názvem Zákaz výroby štěpného materiálu pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná za-řízení. Rezoluce vyzývala k zahájení jednání o příslušné smlouvě a rovněž žáda-la MAAE o poskytnutí pomoci při posuzování problematiky verifikačních ujednání. V letech 1994–1995 probíhala k dané problematice na Konferenci o odzbrojení v Že-nevě jednání pod vedením zvláštního koordinátora, kanadského velvyslance Geralda E. Shannona. Jmenovaný předložil v březnu 1995 návrh zprávy (tzv. Shannonův man-dát) o vytvoření a negociačním mandátu příslušného ad hoc výboru, kterou konferen-ce schválila. Zmíněný výbor by měl sjednávat nediskriminační, multilaterální a me-zinárodně a efektivně ověřitelnou smlouvu zakazující výrobu štěpného materiálu pro JZ nebo jiná jaderná výbušná zařízení.17

Základní pojmy

211

SionismusProud židovského nacionalismu, jehož jádrem je usazování Židů „u Siónu“, tedy v místě starověkého židovského osídlení. Od konce 19. století se sionisté do histo-rické Palestiny stěhovali přes odpor arabských (a někdy také původních židovských) obyvatel.18

Skupina G8Neoficiální fórum hlav států vedoucích průmyslových zemí (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Rusko, USA a Velká Británie), kterého se plně účastní i předsta-vitel Evropské komise. Fórum bylo vytvořeno s cílem harmonizovat postoje zúčast-něných zemí k aktuálním mezinárodním problémům. Původně se skupina skládala ze sedmi zemí a její první schůzka se uskutečnila v roce 1975. Zástupce EU se začal zú-častňovat jednání od roku 1977, Ruská federace se stala členem skupiny od roku 1997. Schůzky se konají pravidelně jednou ročně, závěrečné dokumenty (prohlášení, dekla-race, akční plány aj.) jsou přijímány konsenzem. Po 11. září věnuje skupina mimořád-nou pozornost problematice šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů a v tom-to směru jsou také formulovány závěrečné dokumenty a přijímány různé iniciativy.

Skupina G20Neformální platforma dvaceti nejvyspělejších a nejdynamičtěji se rozvíjejících zemí. Do skupiny patří Argentina, Austrálie, Brazílie, Čína, Francie, Německo, Indie, Indo-nésie, Itálie, Japonsko, Kanada, Jižní Korea, Mexiko, Rusko, Saúdská Arábie, Jiho-africká republika, Turecko, Velká Británie a USA. Evropská unie je zastoupena mini-stryní (ministrem) zahraničí, předsednickou zemí EU a Evropskou ústřední bankou.

Strategická jaderná triádaAmerické označení pro nosiče jaderných zbraní s doletem nad 5500 km. Jde o mezi-kontinentální balistické řízené střely, strategické bombardovací letouny a jaderné po-norky.

SunnitéPřevažující skupina muslimů zahrnující zhruba 85 % z odhadovaných 1,5 mld. stou-penců islámu na celém světě. Sunna znamená tradice; sunnité jsou někdy označováni za stoupence ortodoxního pojetí islámu, kteří po smrti proroka Muhammada odmítli názor šíitů na nástupnictví v čele obce.19


212

ŠíitéPříslušníci větve islámu prosazující názor, že po proroku Muhammadovi měli mus-limskou společnost vést jeho potomci (doslova Strana Alího). Šíité tvoří v celosvě-tovém měřítku asi 15 % muslimů. Většinu obyvatelstva představují v Íránu, Iráku, Ázerbájdžánu a v Bahrajnu, početné komunity jsou i v Libanonu, Pákistánu, Indii, Sýrii a v dalších zemích.20

Zárukový systém MAAE (IAEA Safeguards System)Jde o verifikační mechanismus MAAE, který je založen na politické vůli států dát svá zařízení pod kontrolu a tím prokázat plnění svých závazků vyplývajících ze smlouvy NPT. Efektivita zárukového systému byla posílena tzv. Dodatkovým protokolem k zá-rukovým dohodám mezi MAAE a jejími členskými státy. Zárukový systém je vždy uplatňován výlučně prostřednictvím národního dozorového orgánu, kterým je v ČR Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB).

Zbraně hromadného ničeníZbraně, jejichž ničivá síla vysoko převyšuje účinek konvenčních zbraní. Důsledkem jejich použití jsou masové ztráty na lidských životech a v případě JZ i na materiál-ních hodnotách. Řadíme mezi ně již zmíněné zbraně jaderné, chemické a bakteriolo-gické (biologické) a toxinové.

POZNÁMKY

1 Potočný, Miroslav–Ondřej, Jan: Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 295, 297–300; The United Nations DISARMAMENT YEARBOOK, Volume 20, 1995, s. 148.

2 Tureček, Břetislav: Labyrintem Íránu. Praha: Knižní klub, 2013, s. 240.3 Peres na Světovém ekonomickém fóru podpořil Arabskou mírovou iniciativu. Židovský tiskový a informač-

ní serviv, 27. 5. 2013. On-line: www.ztis.cz/rubrika/izrael/clanek/peres-na-svetovem-ekonomickem-fo-ru-podporil; Izrael: Arabský mírový plán je dobrý, ale potřebuje úpravu. iHNED.cz, 12. 3 2007. On-line: zpravy.ihned.cz/c1-20639510-izrael-arabsky-mirovy-plan-je-dobry-ale-potrebuje-…

4 Brtnický, Michael: Konflikt v Gaze: teď se hraje o budoucnost Hamásu. Právo, 17. 7. 2014.5 Tureček, Břetislav: Labyrintem Íránu, op. cit., s. 2436 Tamtéž, s. 244.7 Hilberg, Raul: The Destruction of the European Jews, 1961. On-line: www.holocaust.cz/cz2/history/jew/

general/general; Pohl, Dieter: Verfalgung und Massenmord in der NS-Zeit 1933–1945. Darmstadt, 2003, s. 64, 111; Berenbaum, Michael: A Mosaic of Victims: Non Jews Persecuted and Mordered by the Nazis. New York: New York University Press, 1990.

8 Blízkovýchodní stránky Marka Čejky: ISIS a samozvaný chalífát v Iráku a Sýrii. iHNed, 3. 7. 2014. On-li-ne: blizky-vychod.blogspot.cz/.

9 Dle upřesnění pracovníky SÚJB.

Základní pojmy

213


11 Newman, Andrew: Megatons to Megawatts. eJournal USA, A World Free of Nuclear Weapons, February 2010 issue, Vol. 15, Number 2, s. 29–30. On-line: www.america.gov/st/peacesec…/20100222173039e-byessedo0.5866162.html.

12 On-line: www.un.org/en/events/pastevents/millennium_summit.shtml.13 Novinky.cz. On-line: www.novinky.cz.14 Egyptʼs Muslim Brotherhood declared „terrosti group“. BBC News, 25. 12. 2013; Aktuálně.cz, 7. 3. 2014.

On-line: www.aktualne.cz.15 Pracovní dokumenty v sekci Documentation and resource materiál. On-line: www.unog.ch/oewg-ndn; on-

-line: https://disarmament library.un.org/UNODA/Library.nsf/a45bed59c24a1b6085257b100050103a/82cb5e94fd7a3f2e85257bab0067ef80/$FILE/A%2068%20514.pdf.

16 Grossman, Elaine M.: U.S. Military Eyes Fielding „Prompt Global Strike“ Weapon by 2015. Global Secu-rity Newswire, July 1, 2009. On-line: www.globalsecuritynewswire.org/gsn/nw_20090701_5635.php.

17 On-line: www.reachingcriticalwill.org/political/cd/shannon.html.18 Tureček, Břetislav: Labyrintem Íránu, op. cit., s. 250.19 Tamtéž, s. 251.20 Tamtéž.

Zkratky

215

Zkratky

ABM Anti-Ballistic Missile Smlouva o omezení systémů protiraketové obrany (zkrácená verze)

ACRS Arms Control and Regi-onal Security

Pracovní skupina pro Kontrolu zbrojení a regionální bezpečnost na Blízkém východě

AG Australian Group Australská skupinaAIPAC American Israel Public

Affairs CommitteeVýbor pro americko-izraelské veřejné záležitosti (vlivná americká lobbistická organizace)

APL Anti-Personnel Land-mines

Protipěchotní miny

ASAT Anti-Satellite Konvenční prostředek k ničení družicASEAN Association of

Southeast Asian NationsAsociace států jihovýchodní Asie

BMD Ballistic Missile De-fence

Obrana proti balistickým řízeným stře-lám

BRICS Zkratka označující počáteční písmena pěti rychle rostoucích ekonomických mocností, tj. Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika

BTWC Bacteriological (Biolo-gical) and Toxin Wea-pons Convention

Úmluva o zákazu bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní (zkrácená verze)

CCWC Certain Conventional Weapons Convention (also the IWC)

Úmluva o některých konvenčních zbraních (také Úmluva o nehumánních zbraních) (zkrácená verze)

CD Conference on Disar-mament

Konference o odzbrojení

CELAC Community of Latin American and Caribbe-an States

Společenství latinskoamerických a ka-ribských států


216

CFE Conventional Armed Forces in Europe

Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě

CONOP Committee on Nonproliferation

Pracovní skupina výboru EU pro neší-ření

COPUOS Committee On the Peaceful Use of Outer Space

Výbor pro mírové využívání vesmíru

CPPNM Convention on the Physical Protection of Nuclear Material

Úmluva o fyzické ochraně jaderného materiálu

CPF Counterterrorism Partnerships Fund

Protiteroristický partnerský fond (vytvo-řený v USA na pomoc africkým zemím Sahelu)

CSBMs Confidence and Security Building Measures

Opatření na posilování důvěry a bezpečnosti

CSCE Conference on Security and Cooperation in Europe

Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě

CTBT Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty

Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek

CTBTO Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty Organization

Organizace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek

CTR Cooperative Threat Re-duction

Kooperativní snížení hrozby (Americko-ruský program pomoci zejména při likvidaci vyřazených jaderných hlavic)

CWC Chemical Weapons Convention

Zkrácená verze Úmluvy o zákazu chemických zbraní

DDA Department for Disar-mament Affairs

Odbor pro odzbrojovací otázky (OSN)

DGP Senior Defence Group on Proliferation

Vyšší obranná skupina pro šíření (NATO)

DPC Defence Planning Committee

Výbor pro obranné plánování

DSG Defense Strategic Gui-dance

Obranná strategická směrnice Ministerstva obrany USA (leden 2012)

Zkratky

217

ECOWAS Economic Community of West African States

Hospodářské společenství západoafric-kých zemí

EU European Union Evropská unieEuroatom European Atomic Ener-

gy CommunityEvropské společenství pro atomovou energii

FMCT Fissile Material Cut-off Treaty

Smlouva o zákazu výroby štěpných materiálů (zkrácený název pro Smlouvu zakazující výrobu štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení)

G21 Group of 21 Skupina 21 rozvojových a nezúčastně-ných zemí sdružených v rámci 65členné Konference o odzbrojení

GCC Gulf Cooperation Coun-cil

Rada pro spolupráci zemí Zálivu

GICNT Global Iniciative to Combat Nuclear Terro-rism

Globální iniciativa pro boj proti jaderné-mu terorismu

GLCM Ground-Launched Crui-se Missile

Pozemní řízená střela s plochou dráhou letu

GPS Global Position System Globální navigační systém (USA)HEU Highly Enriched Ura-

niumVysoce obohacený uran

HLG High Level Group Skupina na vysoké úrovni (NATO)HLTF High Level Task Force Pracovní skupina na vysoké úrovni

(NATO)IAEA International Atomic

Energy AgencyMezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE)

ICAN International Campaign to Abolish Nuclear Weapons

Mezinárodní kampaň za zrušení jader-ných zbraní

ICBM Intercontinental Ballis-tic Missile

Mezikontinentální balistická řízená stře-la

ICNND International Commi-ssion on Nuclear Non--proliferation and Disar-mament

Mezinárodní komise k jadernému neší-ření a odzbrojení (vytvořena z podnětu Austrálie a Japonska)


218

ICoC International Code of Conduct for Outer Spa-ce Activities

Mezinárodní kodex chování pro vesmír-né aktivity (iniciativa EU)

ICSANT International Conventi-on for the Supression of Acts of Nuclear Terro-rism

Mezinárodní úmluva k potlačování aktů mezinárodního terorismu

IDC International Data Cen-trum

Mezinárodní datové centrum (Vídeň), součást Mezinárodního monitorovacího systému plnění smlouvy CTBT

IMO International Maritime Organization

Mezinárodní námořní organizace

INF Intermediate-Range Nuclear Force

Jaderné zbraně středního dosahu (sou-vislost se Smlouvou o zákazu jaderných zbraní středního a kratšího dosahu)

INSSP Integrated Nuclear Se-curity Support Plans

Integrované jaderně bezpečnostní pod-půrné plány (organizuje MAAE)

IPPAS International Physical Protection Advisory Service

Mezinárodní poradní služba pro fyzic-kou ochranu jaderných materiálů (za-bezpečuje MAAE)

IPPNW International Physicians for the Prevention of Nuclear War

Mezinárodní organizace lékařů za od-vrácení jaderné války

IPU Inter-Parliamentary Union

Meziparlamentní unie (MPU)

ISIS The Islamic State in Iraq and Syria

Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL)

IS Islamic State Islámský stát (po vyhlášení chalífátu)IWC Inhuman Weapons

Convention (also the CCWC)

Úmluva o nehumánních zbraních (také Úmluva o některých konvenčních zbraních)

IWG Informal Working Group

Neformální pracovní skupina (vytvořena v rámci Konference o odzbrojení)

JCG Joint Consultative Group

Spojená konzultativní skupina (OBSE)

JCIC Joint Compliance and Inspection Commission

Společná komise pro plnění a inspekci (smlouva START I)

Zkratky

219

JCP Joint Committee on Proliferation

Společný výbor k problematice šíření (NATO)

JDEC Joint Data Exchange Center

Společné středisko pro výměnu údajů ze systémů včasného varování a notifikací o vypouštění řízených střel (RF–USA)

JPA Joint Plan of Action Společný akční plán uzavřený dočasně mezi Íránem a P5, Německem a EU o íránském jaderném programu

LAS League of Arab States Liga arabských státůLEP Life Extension Program Americký program na prodloužení ži-

votnosti jaderných hlavicLTBT Limited Test Ban Treaty Smlouva částečně omezující jaderné

zkouškyMANPADS Man-Portable Air De-

fence SystemPřenosné protiletadlové raketové systé-my

MD Missile Defence Protiraketová obrana (Obrana proti bali-stickým řízeným střelám)

MDGs Millennium Develop-ment Goals

Miléniové rozvojové cíle (OSN)

MIRV Multiple Independently Targetable Re-entry Vehicle

Vícenásobná, samostatně naváděná hla-vice

MTCR Missile Technology Control Regime

Kontrolní režim raketových technologií

NAC North Atlantic Council Severoatlantická rada (NATO)NAM Non Aligned Movement Hnutí nezúčastněných zemíNATO North Atlantic Treaty

OrganizationOrganizace Severoatlantické smlouvy

ND Nuclear Disarmament Jaderné odzbrojeníNFU No first use Nepoužití JZ jako prvníNGO Non Governmental Or-

ganizationNevládní organizace

NMD National Missile De-fence

Národní protiraketová obrana (Národní obrana proti balistickým řízeným stře-lám)

NNRC Negev Nuclear Rese-arch Center

Negevské jaderné výzkumné středis-ko (nepodléhá zárukovému systému MAAE)


220

NPG Nucler Planning Group Skupina pro jaderné plánování (NATO)NPR Nuclear Posture Review Nová jaderná doktrína USANPT Treaty on the Non-Pro-

liferation of Nuclear Weapons

Smlouva o nešíření jaderných zbraní

NRRD Nuclear Risk Reduction Center

Středisko pro snížení jaderného rizika (USA–SSSR/RF)

NSA National Security Agen-cy

Národní bezpečnostní agentura (USA)

NSAs Negative Security Assu-rances

Negativní bezpečnostní záruky

NSG Nuclear Suppliers Group

Skupina jaderných dodavatelů

NSS Nuclear Security Sum-mit

Konference států k jaderné bezpečnosti

NNWS Non-Nuclear-Weapon States

Nejaderné státy (podle smlouvy NPT)

NWS Nuclear Weapon States Jaderné státy (podle smlouvy NPT)OAS Organization of Ameri-

can StatesOrganizace amerických států

OAU Organization of African Unity

Organizace africké jednoty

OEWG Open Ended Working Group

Pracovní skupina s otevřeným koncem (vytvořena v rámci OSN k předložení návrhů na dosažení pokroku v jaderném odzbrojování)

OIC Organization of Islamic Cooperation

Organizace islámské spolupráce (členem OIC je mj. Írán)

OSCE Organization for Secu-rity and Cooperation in Europe

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

OPANAL Agency for the Prohibi-ton of Nuclear Weapons in Latin America and the Caribbean

Agentura pro zákaz jaderných zbraní v Latinské Americe a Karibiku

OSI On-Site Inspection Inspekce na místě

Zkratky

221

OPANAL Agency for the Prohi-bition of Nuclear Wea-pons in Latin America

Agentura pro zákaz jaderných zbraní v Latinské Americe

OPCW Organization for the Prohibition of Chemical Weapons

Organizace pro zákaz chemických zbra-ní

OSC Open Sky Commission Komise pro Otevřené nebe (OBSE, NATO)

OSCE Organization for Secu-rity and Cooperation in Europe

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

PAROS Prevention of an Arms Race in Outer Space

Zabránění zbrojním závodům v kosmic-kém prostoru

PC Political Committee Politický výbor (NATO)PCCTBTO Preparatory Commissi-

on for theComprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty Organization

Přípravná komise Organizace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkou-šek

PfP Partnership for Peace Partnerství pro mír (NATO)PGS Prompt Global Strike Vyvíjený americký systém hyperso-

nických zbraní spočívající na využití konvenčních hlavic k přesnému úderu kdekoli ve světě. Obdobný systém vyví-její a zkoušejí Rusko a Čína.

PJC Permanent Joint Coun-cil

Stálá společná rada (NATO–RF)

PLNS Pre- and Post- Missile Launch Notification System

Systém oznamování vypouštění říze-ných střel před a po vypuštění (RF–USA)

PNND Parliamentarians for Nuclear Non-proliferati-on and Disarmament

Členové parlamentů za jaderné nešíření a odzbrojení (mezinárodní nevládní organizace)

PPWT Prevention of the Pla-cement of Weapons in Outer Space

Prevence rozmístění zbraní ve vesmíru (Rusko-čínský návrh na Konferenci o odzbrojení)

PSAs Positive Security Assu-rances

Pozitivní bezpečnostní záruky


222

PTBT Partial Test Ban Treaty – Treaty Banning Nuc-lear Tests in the Atmo-sphere, in Outer Space and Under Water

Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek (zkrácené označení pro Smlou-vu zakazující jaderné zkoušky v atmo-sféře, ve vesmíru a pod vodou)

RDB Regional Disarmament Branch

Pobočka pro regionální odzbrojování

SADC South Africa Develop-ment Community

Jihoafrické rozvojové společenství

SALT Strategic Arms Limitati-on Talks

Jednání o omezení strategických zbraní

SALW Small Arms and Light Weapons

Ruční a lehké zbraně

SC Security Council Rada bezpečnostiSCR Security Council Reso-

lutionRezoluce Rady bezpečnosti

SEANWFZ Southeast Asian Nuc-lear-Weapon-Free Zone

Zóna bez jaderných zbraní v jihový-chodní Asii

SGP Senior Political-Military Group

Vyšší politicko-vojenská skupina pro otázky šíření ZHN (NATO)

SIOP The Single Integrated Operational Plan

Jediný integrovaný operační plán (USA)

SIPRI Stockholm International Peace Research Institute

Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum otázek míru

SLBM Submarine-Launched Ballistic Missile

Balistická řízená střela na ponorkách

SLCM Sea-Launched Cruise Missile

Námořní řízená střela s plochou dráhou letu

SNRC Soreq Nuclear Research Centre

Jaderné výzkumné středisko Sorek (Iz-rael, začleněno do zárukového systému MAAE)

SPNFZ South Pacific Nuclear--Free Zone

Zóna bez jaderných zbraní v jižním Pa-cifiku

SOC Shanghai Organization of Cooperation

Šanghajská organizace spolupráce (ŠOC) sdružuje RF, ČLR, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán. Pozorovatelskými státy jsou Indie, Írán, Pákistán a Mongolsko.

Zkratky

223

SQP Small Quantities Pro-tocol

Protokol o malém množství (uzavírá jej MAAE se zeměmi, které mají malé množství jaderného materiálu)

SSOD (UN General Assembly) Special Session on Di-sarmament

Zvláštní zasedání VS OSN k odzbrojení

SSP U.S. Stockpile Steward-ship Program

Americký program správy a bezpečného uložení skladovaných JZ

START Strategic Arms Reducti-on Treaty

Smlouva o snížení strategických zbraní

STRATCOM Strategic Command Strategické velitelství USATMD Theatre Missile Defen-

ceProtiraketová obrana na válčišti

UN United Nations Organizace spojených národůUNDC United Nations Disar-

mament CommissionOdzbrojovací komise OSN

UNDP United Nations Deve-lopment Programme

Rozvojový program OSN

UNGA United Nations General Assembly

Valné shromáždění OSN

UNIDIR United Nations Institute for Disarmament Rese-arch

Ústav OSN pro odzbrojovací výzkum

UNMOVIC United Nations Moni-toring, Verification and Inspection Commission

Monitorovací, verifikační a inspekční komise OSN

UNO United Nations Organi-zation

Organizace spojených národů

UNODA United Nations Office for Disarmament Affairs

Úřad OSN pro odzbrojovací otázky

UNSCOM United Nations Special Commission on Iraq

Zvláštní komise OSN k Iráku

VCC Verification Coordina-ting Committee

Výbor pro koordinaci ověřování (NATO)

WA Wassenaar Arrangement Wassenaarské ujednáníWHO World Health Organi-

zationSvětová zdravotnická organizace


224

WMD Weapons of Mass Destruction

Zbraně hromadného ničení

WMDB Weapons of Mass Destruction Branch

Pobočka pro zbraně hromadného ničení (OSN)

WMDC Weapons of Mass Destruction Centre

Středisko pro zbraně hromadného ničení (NATO)

ZAC Zangger Committee Zanggerův výbor

PŘÍLOHY

1) Smlouva o nešíření jaderných zbraní2) Pětibodový plán generálního tajemníka OSN pro jaderné odzbrojení z roku 20083) „Pražský“ projev amerického prezidenta Baracka Obamy – část věnovaná jader-

nému odzbrojení (duben 2009)4) Závěry a doporučení pro následnou činnost ze Závěrečného dokumentu 8. hod-

notící konference NPT (květen 2010) a) I – Jaderné odzbrojení b) II – Jaderné nešíření c) III – Mírové využívání jaderné energie d) IV – Blízký východ, s důrazem na plnění Rezoluce o Blízkém východě z roku

19955) Stav budování Mezinárodního monitorovacího systému smlouvy CTBT6) Rezoluce Shromáždění Meziparlamentní unie7) Bezjaderné zóny8) Rezoluce o Blízkém východě (1995)9) Předpokládané geografické vymezení blízkovýchodní zóny bez zbraní hromad-

ného ničení a jejich nosičů10) Blízkovýchodní země a jejich začlenění do kontrolně-zbrojních a odzbrojova-

cích smluv a úmluv11) Hlavní íránská jaderná zařízení12) Izraelská jaderná zařízení13) Předpokládané počty jaderných zbraní devíti jaderných států (leden 2014)

Příloha 1

227

Příloha 1

SMLOUVA O NEŠÍŘENÍ JADERNÝCH ZBRANÍ

Státy uzavírající tuto Smlouvu, dále uváděné jako „Smluvní strany“,

berouce v úvahu ničivé důsledky, které by měla pro všechno lidstvo jaderná válka, a z toho vyplývající nutnost vynaložit veškeré úsilí k odvrácení nebezpečí vzniku ta-kové války a učinit opatření k zajištění bezpečnosti národů,

majíce za to, že šíření jaderných zbraní by vážně zvýšilo nebezpečí jaderné války,

v souladu s rezolucemi Valného shromáždění Organizace spojených národů, které vy-zývají k uzavření dohody o zamezení dalšího šíření jaderných zbraní,

zavazujíce se napomáhat uplatnění záruk Mezinárodní agentury pro atomovou ener-gii na činnost spojenou s mírovým využitím jaderné energie,

vyjadřujíce svoji podporu výzkumu, vývoji a dalšímu úsilí na podporu aplikace zása-dy účinných záruk v rámci systému záruk Mezinárodní agentury pro atomovou ener-gii, pokud jde o pohyb výchozích a speciálních štěpných materiálů s využitím přístro-jů a jiných technických způsobů kontroly na určitých klíčových místech,

potvrzujíce zásadu, že výsledky mírového využití jaderné technologie, včetně jakých-koliv vedlejších technologických produktů, které mohou získat státy vlastnící jaderné zbraně při vývoji jaderných výbušných zařízení, mají být pro mírové účely poskyt-nuty všem smluvním stranám, jak těm, které jaderné zbraně vlastní, tak i těm, které je nevlastní,

jsouce přesvědčeny, že při uskutečňování této zásady mají všechny smluvní strany právo podílet se na co možná nejširší výměně vědeckých informací pro další rozvoj využití jaderné energie pro mírové účely a přispívat tomuto rozvoji jednotlivě nebo ve spolupráci s dalšími státy,


228

vyhlašujíce svůj úmysl dosáhnout co možná nejdříve zastavení závodů v jaderném zbrojení a přijmout účinná opatření k jadernému odzbrojení,

naléhavě vyzývajíce všechny státy ke spolupráci při uskutečňování tohoto cíle, připomínajíce rozhodnutí, vyjádřené smluvními stranami v preambuli Smlouvy o zá-kazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou z roku 1963, usilovat o trvalé zastavení všech pokusných výbuchů jaderných zbraní a pokračovat za tímto účelem v jednání,

přejíce si napomáhat zmírnění mezinárodního napětí a upevnění důvěry mezi státy s cílem usnadnit zastavení výroby jaderných zbraní, zničení všech jejich existujících zásob a odstranění jaderných zbraní a jejich nosičů z národních arzenálů v souladu se smlouvou o všeobecném a úplném odzbrojení pod přísnou a účinnou mezinárod-ní kontrolou,

připomínajíce, že v souladu s Chartou Organizace spojených národů musí se státy ve svých mezinárodních stycích zdržet hrozby silou nebo použití síly proti územní ce-listvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoliv státu nebo jakéhokoliv jiného způ-sobu neslučitelného s cíli Organizace spojených národů a že dosažení a udržení mezi-národního míru a bezpečnosti má být zajištěno s nejmenším vynaložením světových lidských a ekonomických zdrojů na zbrojení,

dohodly se na tomto:

Článek I

Každá smluvní strana vlastnící jaderné zbraně se zavazuje nepředávat přímo ani ne-přímo komukoliv jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení, ani kontrolu nad těmito zbraněmi nebo jadernými výbušnými zařízeními, jakož i žádným způsobem ne-podporovat, nepodněcovat a nepovzbuzovat jakýkoliv stát nevlastnící jaderné zbraně k výrobě nebo k získání kontroly nad těmito zbraněmi nebo výbušnými zařízeními.

Článek II

Každá smluvní strana nevlastnící jaderné zbraně se zavazuje nepřijímat přímo či ne-přímo od kohokoliv jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení ani kontrolu

Příloha 1

229

nad těmito zbraněmi nebo výbušnými zařízeními, nevyrábět jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení, ani je nezískávat jakýmkoliv jiným způsobem, ani nevy-hledávat a nepřijímat jakoukoliv pomoc při výrobě jaderných zbraní nebo jiných ja-derných výbušných zařízení.

Článek III 1. Každá smluvní strana nevlastnící jaderné zbraně se zavazuje přijmout záruky uve-dené v dohodě, o které se bude jednat a která bude uzavřena s Mezinárodní agentu-rou pro atomovou energii v souladu se Statutem Mezinárodní agentury pro atomovou energii a systémem záruk Agentury, výlučně k ověřování plnění závazků, které přijala v souladu s touto Smlouvou s cílem zabránit neoprávněnému převodu jaderné energie z mírového využití na jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení. Procedury záruk požadovaných tímto článkem budou uplatněny na výchozí nebo speciální štěpný materiál, a to nezávisle od toho, vyrábí-li se, zpracovává nebo používá v jakémkoliv hlavním jaderném zařízení nebo se nachází mimo jakékoliv takové zařízení. Záruky požadované tímto článkem budou uplatněny na veškerý výchozí nebo speciální štěp-ný materiál ve veškeré mírové jaderné činnosti na území takovéhoto státu, pod jeho jurisdikcí nebo v činnosti kdekoliv prováděné pod jeho kontrolou.

2. Každá smluvní strana se zavazuje nedávat k dispozici:a) výchozí nebo speciální štěpný materiál nebob) zařízení nebo materiál speciálně určený nebo připravovaný pro zpracování, využití nebo výrobu speciálního štěpného materiálu jakémukoliv státu nevlastnícímu jader-né zbraně pro mírové účely, jestliže se na tento výchozí nebo speciální štěpný mate-riál nevztahují záruky požadované tímto článkem.

3. Záruky požadované tímto článkem budou realizovány takovým způsobem, který bude v souladu s článkem IV této Smlouvy a bude zamezovat brzdění ekonomického nebo technologického rozvoje smluvních stran nebo mezinárodní spolupráce v oblas-ti mírové jaderné činnosti včetně mezinárodní výměny jaderného materiálu a zaříze-ní pro zpracování, využití nebo výrobu jaderného materiálu pro mírové účely v sou-ladu s ustanoveními tohoto článku a zásadou aplikace záruk uvedenou v preambuli Smlouvy.

4. Smluvní strany nevlastnící jaderné zbraně uzavřou s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii dohody za účelem splnění požadavků tohoto článku individuálně nebo spolu s jinými státy v souladu se Statutem Mezinárodní agentury pro atomo-


230

vou energii. Jednání o takovýchto dohodách započne v průběhu 180 dní od původní-ho vstupu této Smlouvy v platnost. Pro státy, které předají do úschovy své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu po uplynutí lhůty 180 dní, jednání o takovýchto doho-dách započne nejpozději k datu předání těchto listin. Tyto dohody vstoupí v platnost nejpozději osmnáct měsíců ode dne zahájení jednání.

Článek IV

1. Nic v této Smlouvě nesmí být vykládáno tak, aby se to dotýkalo nezadatelného práva všech smluvních stran rozvíjet bez diskriminace a v souladu s články I a II této Smlouvy výzkum, výrobu a využití jaderné energie pro mírové účely.

2. Všechny smluvní strany se zavazují napomáhat co nejúplnější výměně zařízení, ma-teriálů, vědeckých a technických informací k mírovému využití jaderné energie a mají právo podílet se na takového výměně. Smluvní strany, které k tomu mají předpoklady, budou rovněž spolupracovat k tomu, aby přispěly, jednotlivě nebo společně s jinými státy nebo mezinárodními organizacemi, k dalšímu rozvoji mírového využití jaderné energie, zejména na území smluvních stran nevlastnících jaderné zbraně, s patřičným zřetelem k potřebám rozvojových oblastí světa.

Článek V

Každá smluvní strana se zavazuje provést příslušná opatření k tomu, aby bylo zajiš-těno, že možný prospěch z jakéhokoliv mírového využití jaderných výbuchů bude v souladu s touto Smlouvou, pod odpovídajícím mezinárodním dohledem a prostřed-nictvím příslušných mezinárodních procedur dostupný smluvním stranám nevlastní-cím jaderné zbraně na nediskriminačním základě a že cena za použitá výbušná zaří-zení pro takové smluvní strany bude co možná nejnižší a nebude zahrnovat výdaje na výzkum a vývoj. Smluvní strany nevlastnící jaderné zbraně budou moci dosáhnout ta-kového prospěchu v souladu se speciální mezinárodní dohodou nebo dohodami pro-střednictvím odpovídajícího mezinárodního orgánu, v němž budou přiměřeně zastou-peny státy nevlastnící jaderné zbraně. Jednání o této otázce bude zahájeno co možná nejdříve po vstupu Smlouvy v platnost. Smluvní strany nevlastnící jaderné zbraně, pokud si to budou přát, mohou získat takovéto výhody rovněž v souladu s dvoustran-nými dohodami.

Příloha 1

231

Článek VI

Každá smluvní strana se zavazuje vést v duchu dobré vůle jednání o účinných opatře-ních k zastavení závodů v jaderném zbrojení v blízké budoucnosti a k jadernému od-zbrojení a rovněž o smlouvě o všeobecném a úplném odzbrojení pod přísnou a účin-nou mezinárodní kontrolou.

Článek VII

Žádné ustanovení této Smlouvy se netýká práva jakékoliv skupiny států uzavírat ob-lastní dohody za účelem úplného odstranění jaderných zbraní z jejich území. Článek VIII

1. Kterákoliv smluvní strana může navrhnout změny v této Smlouvě. Znění jakékoliv navrhované změny se předkládá depozitárním vládám, které je rozešlou všem smluv-ním stranám. Poté, budou-li o to požádány jednou třetinou nebo větším počtem smluv-ních stran, depozitární vlády svolají konferenci, na níž pozvou všechny smluvní stra-ny k posouzení takového změny.

2. Jakákoliv změna této Smlouvy musí být schválena většinou hlasů všech smluvních stran, včetně hlasů všech smluvních stran vlastnících jaderné zbraně, jako i všech těch smluvních stran, které budou k datu, kdy bude oznámení o změně rozesláno, čle-ny Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Poté vstoupí v plat-nost pro jakoukoliv jinou smluvní stranu po předání její listiny o ratifikaci změny do úschovy.

3. Po pěti letech od vstupu této Smlouvy v platnost bude v Ženevě (Švýcarsko) uspo-řádána konference smluvních stran, aby posoudila účinnost této Smlouvy s cílem ujis-tit se, že zásady preambule a ustanovení Smlouvy jsou plněny. Po každých dalších pěti letech může většina smluvních stran na základě předložení příslušného návrhu depo-zitárním vládám dosáhnout svolání dalších konferencí za stejným účelem, tj. k po-souzení účinnosti Smlouvy.


232

Článek IX

1. Tato Smlouva je otevřena k podpisu všem státům. Kterýkoliv stát, který nepodepí-še Smlouvu před jejím vstupem v platnost podle odstavce 3 tohoto článku, může k ní kdykoliv přistoupit.

2. Tato Smlouva podléhá ratifikaci států, které ji podepsaly. Ratifikační listiny a listi-ny o přístupu budou uloženy u vlád Svazu sovětských socialistických republik, Spo-jeného království Velké Británie a Severního Irska a Spojených států amerických, kte-ré se tímto určují za depozitární vlády.

3. Tato Smlouva vstoupí v platnost po její ratifikaci státy, jejichž vlády jsou určeny za depozitáře Smlouvy, a 40 jinými signatárními státy této Smlouvy a po uložení jejich ratifikačních listin. Pro účely této Smlouvy je státem vlastnícím jaderné zbraně stát, který vyrobil a provedl výbuch jaderné zbraně nebo jiného jaderného výbušného za-řízení před 1. lednem 1967.

4. Pro státy, jejichž ratifikační listiny nebo litiny o přístupu budou uloženy po vstupu této Smlouvy v platnost, nabude Smlouva platnosti dnem uložení jejich ratifikačních listin nebo listin o přístupu.

5. Depozitární vlády neprodleně uvědomí všechny státy, které tuto Smlouvu podepsa-ly nebo k ní přistoupily, o datu každého podpisu, o datu uložení každé ratifikační lis-tiny nebo listiny o přístupu, o datu vstupu této Smlouvy v platnost a o datu obdržení jakékoliv žádosti o svolání konference a rovněž o jiných sděleních.

6. Tato Smlouva bude zaregistrována depozitárními vládami podle článku 102 Char-ty Organizace spojených národů.

Článek X

1. Každá smluvní strana má při výkonu své státní svrchovanosti právo odstoupit od smlouvy, jestliže rozhodne, že mimořádné okolnosti související s obsahem této Smlouvy ohrozily svrchované zájmy její země. O své odstoupení uvědomí tři měsíce předem všechny ostatní smluvní strany a Radu bezpečnosti Organizace spojených ná-rodů. Takové sdělení musí obsahovat prohlášení o mimořádných okolnostech, o kte-rých tento stát soudí, že ohrozily jeho svrchované zájmy.

Příloha 1

233

2. Po 25 letech od vstupu Smlouvy v platnost bude svolána konference, aby rozhod-la o tom, zda platnost Smlouvy bude nadále časově neomezená nebo zda její platnost bude prodloužena na další stanovenou lhůtu nebo lhůty. Toto řešení bude přijato vět-šinou smluvních stran.

Článek XI

Tato Smlouva, jejíž ruský, anglický, francouzský, španělský a čínský text jsou stejně autentické, bude uložena v archivech depozitárních vlád. Náležitě ověřené kopie této Smlouvy budou depozitárními vládami předány vládám všech států, které Smlouvu podepsaly nebo k ní přistoupily.

Na důkaz toho níže podepsaní, kteří k tomu byli řádným způsobem zmocněni, tuto Smlouvu podepsali.

Dáno v trojím vyhotovení ve městech Moskvě, Londýně a Washingtonu dne prvního července roku devítistého šedesátého osmého.

(Sbírka zákonů č. 61/1974, s. 194–196)


234

Příloha 2

PĚTIBODOVÝ PLÁN GENERÁLNÍHO TAJEMNÍKA OSN PRO JADERNÉ ODZBROJENÍ Z ROKU 20081

Generální tajemník OSN Pan Ki-moon předložil 24. 10. 2008, v průběhu svého vy-stoupení v Ústavu Východ–Západ, návrh pěti opatření k dosažení světa bez jaderných zbraní. Na tento návrh, především na první doporučení, zmiňující mj. možnost sjed-nání úmluvy o jaderných zbraních, se odvolává Akční plán z 8. hodnotící konference NPT z roku 2010 v pasáži B. Odzbrojení jaderných zbraní (viz Příloha 4A).

1. Všechny smluvní strany NPT, zejména jaderné státy, by měly plnit své smluvní zá-vazky a zahájit jednání o efektivních opatřeních vedoucích k jadernému odzbrojení. Tento cíl by mohly uskutečnit rámcovou dohodou o separátních, vzájemně posilují-cích instrumentech. Mohly by rovněž zvážit sjednání úmluvy o jaderných zbraní, pod-pořené silným ověřovacím systémem (zvýrazněno autorem), jak se již v OSN dlouho navrhuje. Na žádost Kostariky a Malajsie nechal generální tajemník OSN kolovat je-jich návrh takové úmluvy všem smluvním stranám OSN. Podle hodnocení generální-ho tajemníka OSN návrh představuje v tomto směru dobrý odrazový můstek. Jaderné země by se společně s dalšími státy měly angažovat v této věci na Konferenci o od-zbrojení v Ženevě, která je jediným mnohostranným odzbrojovacím negociačním fó-rem. V tomto bodu generální tajemník OSN uvítal obnovení bilaterálních jednání mezi USA a RF o výrazném a ověřitelném snížení jejich jaderných arzenálů a vyzval vlá-dy, aby se také více věnovaly výzkumu a vývoji v oblasti ověřování. V této souvis-losti ocenil návrh Velké Británie uspořádat konferenci jaderných států o ověřování.

2. Stálí členové RB OSN by měli zahájit jednání, možná v rámci Vojenského štábního výboru, o bezpečnostních otázkách jaderného odzbrojovacího procesu. Měly by také jednoznačně ujistit nejaderné státy, že nebudou objektem použití nebo hrozby použi-tím jaderných zbraní. RB OSN by také mohla svolat summit k jadernému odzbrojení. Jaderné státy, které nejsou členy NPT, by měly zmrazit své kapacity jaderných zbra-ní a vyhlásit své vlastní odzbrojovací závazky.

Příloha 2

235

3. Tato iniciativa se vztahuje k „vládě práva“. Jednostranná moratoria na jaderné zkoušky a výrobu štěpných materiálů mohou probíhat pouze jako dosud. Nicméně potřebujeme nové úsilí k dosažení vstupu Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek v platnost a na Konferenci o odzbrojení zahájit jednání o FMCT okamži-tě a bezpodmínečně. Generální tajemník OSN podpořil vstup smluv o bezjaderných zónách v oblastech Střední Asie a Afriky v platnost. Vyzval jaderné státy k ratifika-ci všech protokolů k bezjaderným zónám a zvláště naléhavě se vyslovil ve prospěch vytvoření takové zóny na Blízkém východě. Naléhal na všechny smluvní strany, aby uzavřely s MAAE zárukové dohody a na základě dobrovolnosti přijaly posílené záru-ky podle Dodatkového protokolu. Podle generálního tajemníka OSN by se nikdy ne-mělo zapomínat, že jaderný palivový cyklus je více než problém vztahující se k ener-gii nebo nešíření a jeho osud bude také formovat vyhlídky na odzbrojení.

4. Návrh se týká evidence a transparentnosti. Uvedl, že jaderné státy často předklá-dají popis toho, co dělají pro plnění těchto cílů, avšak tyto zprávy se málokdy dosta-nou k veřejnosti. Vyzval proto jaderné státy, aby poslaly takové materiály Sekretariátu OSN k veřejnému publikování. Jaderné státy by také mohly rozšířit množství infor-mací, které publikují o rozsahu svých arzenálů, velikosti skladovaného štěpného ma-teriálu a o výsledné specifické odzbrojovací kroky. Nedostatek autoritativního odha-du celkového počtu jaderných zbraní svědčí o potřebě větší transparentnosti.

5. Je potřebné přijmout několik komplementárních opatření. Zahrnují eliminaci dal-ších typů ZHN, nové úsilí proti terorismu spoléhajícím na ZHN, omezení výroby a ob-chodu s konvenčními zbraněmi a zákazy nových zbraní, včetně řízených střel a ves-mírných zbraní. Valné shromáždění OSN by se také mohlo zabývat doporučeními z Blixovy komise ke svolání „Světového summitu k odzbrojení, nešíření a teroristic-kému použití zbraní hromadného ničení“.

1 On-line: www.un.org/News/Press/docs/2008/sgsm11881.doc.htm.


236

Příloha 3

„PRAŽSKÝ“ PROJEV AMERICKÉHO PREZIDENTA BARACKA OBAMY – ČÁST VĚNOVANÁ JADERNÉMU ODZBROJENÍ (DUBEN 2009)(5. 4. 2009, Hradčanské náměstí; neoficiální překlad)

(…)

Jedna ze záležitostí, na které se chci dnes soustředit, je zásadní pro bezpečnost našich národů a pro světový mír – je to budoucnost jaderných zbraní v 21. století.

Existence tisíců jaderných zbraní je nejnebezpečnějším dědictvím studené války. Mezi Spojenými státy a Sovětským svazem nebyla vedena žádná jaderná válka, ale generace žily s vědomím, že jejich svět může být vymazán jediným zábleskem svět-la. Města jako Praha, která existovala po staletí a zosobňovala krásu, talent a lidskost, by přestala existovat.

Studená válka dnes zmizela, ale tisíce jaderných zbraní nikoli. Podivnou ironií his-torie se hrozba jaderné války snížila, ale riziko jaderného útoku se zvýšilo. Tyto zbra-ně si obstaralo více států. Pokračují jejich zkoušky. Na černých trzích se obchoduje s jadernými tajemstvími a jadernými materiály. Šíří se technologie k sestrojení jader-né nálože. Teroristé jsou rozhodnuti, že si ji koupí, postaví nebo ukradnou. Naše úsi-lí jak tato nebezpečí omezit se soustředilo na globální režim nešíření jaderných zbra-ní, ale jak stále více lidí a států porušuje pravidla, mohli bychom se dostat do situace, že to soustředění nebude fungovat.

To se týká všech lidí, všude. Jedna jaderná zbraň odpálená v jednom městě – ať je to New York nebo Moskva, Islámábád nebo Bombaj, Tokio nebo Tel Aviv, Paříž nebo Praha – by mohla zabít statisíce lidí. A ať by se to stalo kdekoli, důsledkům by neby-lo konce – z hlediska naší globální bezpečnosti, společnosti, hospodářství a z hledis-ka konečného důsledku pro naše celkové přežití.

Někteří říkají, že šíření těchto zbraní se nedá zastavit ani kontrolovat, že je nám souzeno žít ve světě, kde stále více států a více lidí vlastní tyto zbraně konečné zká-zy. Takovýto fatalismus je vražedným nepřítelem, protože pokud věříme, že šíření ja-derných zbraní je nevyhnutelné, pak sami sobě přiznáváme, že také jejich použití je nevyhnutelné.

A právě tak, jako jsme ve 20. století bojovali za svobodu, musíme se spojit ve pro-spěch práva všech lidí žít v 21. století oproštěni od strachu. A jako jaderná mocnost,

Příloha 3

237

jako jediná jaderná mocnost, která jadernou zbraň použila, mají Spojené státy morální odpovědnost konat. Nemůžeme v tomto úsilí uspět sami, ale můžeme ho vést a zahájit.

A tak dnes jasně a s přesvědčením prohlašuji, že Amerika se zavazuje usilovat o mír a bezpečí světa bez jaderných zbraní. Nejsem naivní. Tohoto cíle nebude dosaženo rychle – možná to nebude za mého života. Bude to vyžadovat trpělivost a vytrvalost. Ale nyní musíme také ignorovat hlasy, které nám říkají, že svět se nemůže změnit. Musíme trvat na tom: „Ano, my můžeme“.

Dovolte mi nyní, abych vám popsal dráhu, na kterou se musíme dostat. Za prvé, Spojené státy učiní konkrétní kroky ke světu bez jaderných zbraní. Abychom skon-covali s myšlením z dob studené války, snížíme úlohu jaderných zbraní v naší národ-ní bezpečnostní strategii a budeme naléhat na ostatní, aby udělali totéž. Nesmí být pochyb: dokud tyto zbraně budou existovat, Spojené státy budou udržovat bezpeč-ný, zajištěný a efektivní arzenál k odrazení každého protivníka a k zaručení takové obrany pro naše spojence, včetně České republiky. Začneme však pracovat na snižo-vání našeho arzenálu.

Abychom snížili počet našich hlavic a zásob, vyjednáme letos novou smlouvu o snížení stavu strategických zbraní s Ruskem. Prezident Dmitrij Medveděv a já jsme tento proces zahájili v Londýně a do konce roku budeme usilovat o novou dohodu, která bude právně závazná a dostatečně odvážná. To připraví prostor pro další snižo-vání. Do tohoto úsilí se budeme snažit zahrnout všechny jaderné státy.

Abychom dosáhli globálního zákazu jaderných zkoušek, bude se moje vláda okamžitě a intenzivně snažit prosadit ratifikaci Smlouvy o všeobecném zákazu jader-ných zkoušek. Po více než pěti desetiletích rozhovorů je na čase, aby byly zkoušky jaderných zbraní konečně zakázány.

A abychom odřízli přístup k stavebním prvkům pro bombu, budou Spojené státy usilovat o novou smlouvu, která ověřitelným způsobem ukončí výrobu štěpných ma-teriálů zamýšlených k použití pro jaderné zbraně jednotlivých států. Pokud nám váž-ně jde o zastavení šíření těchto zbraní, pak bychom měli ukončit výrobu materiálů, které jsou určeny k jejich vytvoření. To je první krok.

Za druhé, společně posílíme Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, jako základnu pro spolupráci.

Základní koncepce je správná: země s jadernými zbraněmi budou usilovat o od-zbrojení, země bez jaderných zbraní si je nebudou opatřovat a všechny země mohou mít přístup k mírovému využívání jaderné energie. Abychom smlouvu posílili, měli bychom přijmout několik principů. Potřebujeme více zdrojů a více kompetencí k po-sílení mezinárodních inspekcí. Potřebujeme, aby země, u kterých bude odhaleno, že tato pravidla porušují, a nebo se snaží bezdůvodně od smlouvy odstoupit, pocítily reál-né a okamžité důsledky.


238

Měli bychom vybudovat nový systém civilní jaderné spolupráce, který by zahrno-val mezinárodní sklad paliva, aby země měly přístup k mírové jaderné energii bez ri-zika šíření jaderných zbraní. To musí být právem každého státu, který se zřekne ja-derných zbraní a zejména rozvojových zemí, jež zahajují mírové programy. Žádný systém, který by byl založen na odmítání práv zemí, které hrají podle pravidel, ne-může uspět. Musíme využít síly jaderné energie pro naše záměry bojovat se změna-mi klimatu a pro vytváření příležitostí pro všechny lidi.

Jdeme vpřed bez iluzí. Někteří budou pravidla porušovat, ale právě proto potřebu-jeme postavit strukturu, která zajistí, že pokud je nějaký stát poruší, bude čelit důsled-kům. Právě dnes ráno jsme si znovu připomněli, proč potřebujeme nový a přísnější přístup vůči této hrozbě. Severní Korea opět porušila pravidla tím, že vyzkoušela ra-ketu, jež by mohla být využita jako řízená střela dlouhého doletu.

Tato provokace zdůrazňuje potřebu akce, nejen dnes odpoledne v Radě bezpeč-nosti OSN, ale i v našem úsilí zabránit šíření těchto zbraní. Pravidla musí být závaz-ná. Porušování musí být potrestáno. Slova musejí něco znamenat. Svět se musí sjed-notit, aby zabránil šíření těchto zbraní. Nyní je čas na silnou mezinárodní odpověď a Severní Korea musí vědět, že cesta k bezpečnosti a respektu nikdy nepovede přes hrozby a nelegální zbraně. A všechny státy se musí spojit, aby vybudovaly pevnější mezinárodní režim. Proto musíme stát bok po boku, abychom donutili Severní Ko-reu ke změně kurzu.

Írán ještě jadernou zbraň nesestrojil. Moje vláda bude usilovat o kontakty s Íránem, které budou založeny na společných zájmech a vzájemné úctě. Věříme v dialog. Nic-méně i v tomto dialogu představíme jasnou možnost výběru. Chceme, aby Írán zau-jal své oprávněné místo ve společenství národů, a to politicky i ekonomicky. Bude-me podporovat právo Íránu na mírovou jadernou energii s přísnými inspekcemi. To je směr, kterým se islámská republika může dát. Nebo může její vláda zvolit zvýše-nou izolaci, mezinárodní tlak a možné regionální závody v jaderných zbraních v ob-lasti, které zvýší nebezpečí pro nás pro všechny.

Chci být jednoznačný: jaderné a raketové aktivity Íránu jsou skutečnou hrozbou nejen pro Spojené státy, ale také vůči sousedům Íránu a našim spojencům. Česká re-publika a Polsko projevily odvahu, když souhlasily, že na jejich území může být roz-místěn obranný systém proti těmto raketám. Do té doby, dokud íránská hrozba trvá, budeme rozvíjet ověřený systém protiraketové obrany s efektivními náklady. Pokud bude íránská hrozba odstraněna, budeme mít silnější základ pro bezpečnost a důvod pro budování protiraketové obrany v Evropě zmizí.

Na závěr musíme zajistit, že jadernou zbraň si nikdy neobstarají teroristé.Toto je nejnaléhavější a nejextrémnější hrozba globální bezpečnosti. A jeden te-

rorista s jadernou zbraní, který nebude váhat ji použít, by mohl rozpoutat mohutnou

Příloha 3

239

zkázu. Al-Káida řekla, že usiluje o jadernou zbraň. A my víme, že ve světě existuje nezabezpečený jaderný materiál. Abychom ochránili naše lidi, musíme cílevědomě a bezodkladně jednat.

Oznamuji dnes nové mezinárodní úsilí k zajištění veškerého takového materiá-lu ve světě během příštích čtyř let. Vytvoříme nové standardy, rozšíříme naši spolu-práci s Ruskem a budeme usilovat o nová partnerství, abychom tyto citlivé materiá-ly zabezpečili.

Musíme také rozvinout naši snahu rozbít černé trhy, zjistit a zajistit materiály bě-hem převozu a využít finanční nástroje k tomu, abychom přerušili tento nebezpeč-ný obchod. Protože tato hrozba je dlouhodobá, musíme se spojit a přeměnit iniciati-vy, jako je Bezpečnostní iniciativa proti šíření jaderných zbraní a Světová iniciativa pro boj proti jadernému terorismu, do trvalých institucí. A měli bychom začít pořádat globální summity o jaderné bezpečnosti, jako to udělají Spojené státy během příští-ho roku.

Vím, že někteří lidé budou zpochybňovat, zda můžeme naplnit takto široký pro-gram. Jsou to ti, kteří zpochybňují, zda je s ohledem na nevyhnutelné rozdíly mezi státy možná skutečná mezinárodní spolupráce. A pak jsou to také ti, kteří když slyší o světě bez jaderných zbraní, pochybují, zda je možné vytyčovat si cíl, jehož dosaže-ní se zdá být nemožné.

Ale nemylte se: my víme, kam tato cesta vede. Když státy a národy umožní, aby byly formovány svými rozpory, propast mezi nimi se rozšíří. Když přestaneme usilo-vat o mír, tak zůstane navždy mimo dosah. Víme, kam vede cesta, když dáme před-nost strachu před nadějí. Odsoudit nebo přehlédnout výzvu ke spolupráci je snadné a zbabělé. Tak začínají války. Tak končí pokrok lidstva.

V našem světě existuje násilí a nespravedlnost, jimž je nutné se postavit. Musíme se jim postavit ne tím, že se rozdělíme, ale tím, že budeme stát spolu, jako svobod-né národy a svobodní lidé. Vím, že výzva k boji dokáže vyburcovat duše mužů a žen více než výzva zbraně složit. Ale to je důvod, proč výzvy k míru a pokroku musí být učiněny společně.

To jsou ty hlasy, jejichž ozvěnu je stále ještě slyšet v ulicích Prahy. To je odkaz roku 1968. To byly radostné zvuky sametové revoluce. To byli Češi, kteří pomohli porazit jaderné impérium, aniž vypálili jediný výstřel.

Osud lidstva bude takový, jaký ho sami uděláme. Tady v Praze uctěme naši mi-nulost tím, že sáhneme po lepší budoucnosti. Překonejme naše rozdíly, posilme naše naděje a přijměme naši odpovědnost za to, že zanecháme tento svět bohatší a pokoj-nější, než jaký jsme ho dostali. Společně to dokážeme. Děkuji vám. Děkuji, Praho.


240

Příloha 4

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ PRO NÁSLEDNOU ČINNOST ZE ZÁVĚREČNÉHO DOKUMENTU8. HODNOTÍCÍ KONFERENCE SMLOUVY NPT (KVĚTEN 2010)(Neoficiální překlad)

PŘÍLOHA 4A

I. JADERNÉ ODZBROJENÍ

V úvodu se konstatuje, že Akční plán byl přijat k úplné, efektivní a naléhavé realiza-ci článku VI smlouvy NPT (dále Smlouva). V této souvislosti se odvolává na odstav-ce 3 a 4 (c) Rozhodnutí o „Zásadách a cílech jaderného nešíření a odzbrojení“ z roku 1995 a opírá se o třináct praktických kroků schválených v Závěrečném dokumentu hodnotící konference NPT z roku 2000.

A. Zásady a cíle

1. Konference se rozhoduje usilovat o bezpečný svět pro všechny a v souladu s cíli Smlouvy dosáhnout míru a bezpečnosti ve světě bez jaderných zbraní.

2. Konference znovu potvrzuje jednoznačný závazek jaderných států uskutečnit úplné zrušení svých jaderných arzenálů vedoucí k jadernému odzbrojení, ke kterému se všechny smluvní strany podle článku VI zavázaly.

3. Konference znovu potvrzuje pokračující platnost praktických kroků dohodnu-tých v Závěrečném dokumentu hodnotící konference NPT z roku 2000.

4. Konference znovu potvrzuje, že významné kroky všech jaderných států vedou-cí k jadernému odzbrojení by měly podpořit mezinárodní stabilitu, mír a bezpečnost a měly by být založeny na zásadě posílené a nezmenšené bezpečnosti pro všechny.

Příloha 4

241

5. Konference vyjadřuje hluboké znepokojení z katastrofálních humanitárních dů-sledků jakéhokoli použití jaderných zbraní, a znovu potvrzuje nutnost, aby všechny státy stále dodržovaly použitelné mezinárodní právo, včetně mezinárodního humani-tárního práva.

6. Konference potvrzuje životní důležitost univerzality Smlouvy o nešíření jader-ných zbraní a vyzývá všechny nesmluvní státy k urychlenému a bezpodmínečnému připojení se ke Smlouvě jako nejaderné státy a k přijetí závazku dosáhnout úplné eli-minace všech jaderných zbraní. Vyzývá rovněž státy k podpoře univerzálního připo-jení ke Smlouvě a k neprovádění jakýchkoli akcí, které mohou negativně ovlivnit vy-hlídky na smluvní univerzalitu.

Konference se rozhoduje:1. akce: Všechny smluvní strany se zavazují provádět politiku, která je plně v sou-

ladu se Smlouvou a s cílem dosažení světa bez jaderných zbraní.2. akce: Všechny smluvní strany se zavazují, ve vztahu k realizaci svých smluvních

závazků, aplikovat zásady nezvratitelnosti, ověřitelnosti a transparentnosti

B. Odzbrojení ve vztahu k jaderným zbraním 1. Konference znovu potvrzuje naléhavou potřebu, aby smluvní jaderné státy rea-

lizovaly kroky vedoucí k jadernému odzbrojení, odsouhlasené v Závěrečném doku-mentu hodnotící konference NPT v roce 2000, a to způsobem, který podporuje mezi-národní stabilitu, mír a bezpečnost vycházející ze zásady nesnížené a naopak zvýšené bezpečnosti pro všechny.

2. Konference potvrzuje nutnost, aby jaderné státy snížily a eliminovaly všechny typy svých jaderných zbraní a povzbuzuje zvláště státy s největšími jadernými arze-nály, aby plnily v tomto úsilí vedoucí úlohu.

3. Konference vyzývá všechny jaderné státy k provádění konkrétního odzbrojo-vacího úsilí a potvrzuje, že všechny státy musí vyvíjet zvláštní úsilí k vytvoření ne-zbytného rámce k dosažení a udržení světa bez jaderných zbraní. Konference si vší-má Pětibodového návrhu generálního tajemníka OSN na jaderné odzbrojení, který mj. navrhuje zvážit jednání o úmluvě zakazující jaderné zbraně nebo dohodu o sou-stavě oddělených a vzájemně se posilujících nástrojů, podporované silným ověřova-cím systémem.

4. Konference uznává legitimní zájmy nejaderných států při vynucování zákazu vý-voje a kvalitativního zlepšování jaderných zbraní a ukončení vývoje kvalitativně no-vých typů jaderných zbraní ze strany jaderných států.


242

Konference se rozhoduje:3. akce: Při realizaci jednoznačných závazků jaderných států provést úplnou eli-

minaci svých jaderných arzenálů se jaderné státy zavazují vyvíjet další úsilí ke sní-žení a úplné eliminaci všech typů jaderných zbraní, rozmístěných a nerozmístěných, včetně využívání jednostranných, dvoustranných, regionálních a mnohostranných opatření.

4. akce: Ruská federace a Spojené státy americké se zavazují usilovat o brzký vstup v platnost Smlouvy o opatřeních pro další snížení a omezení strategických útočných zbraní a povzbuzují se k pokračování diskusí o následných opatřeních k dosažení hlubšího snížení svých jaderných arzenálů.

5. akce: Jaderné státy se zavazují urychlit konkrétní pokrok v krocích vedoucích k jadernému odzbrojení, obsažených v Závěrečném dokumentu hodnotící konferen-ce NPT z roku 2000, a to způsobem, který podporuje mezinárodní stabilitu, mír a ne-zmenšenou a zvýšenou bezpečnost. K tomu se tyto země vyzývají, aby se mj. rych-le angažovaly:

a) v rychlém přijetí kroků k celkovému snížení globálních skladů všech typů jader-ných zbraní, jak se uvádí v 3. akci;

b) věnovat se všem jaderným zbraním, a to bez ohledu na jejich typy nebo umístě-ní, jako integrální součásti celkového jaderného odzbrojovacího procesu;

c) v dalším snížení úlohy a významu jaderných zbraní ve všech vojenských a bez-pečnostních koncepcích, doktrínách a v politice;

d) v projednávání politických kroků, které by mohly zabránit použití jaderných zbraní a případně vést k jejich eliminaci, zmírnění nebezpečí jaderné války a přispět k nešíření a odzbrojení jaderných zbraní;

e) v braní v úvahu legitimních zájmů nejaderných států při dalším snížení operač-ního statusu způsobem, který podpoří mezinárodní stabilitu a bezpečnost;

f) ve snížení rizika náhodného použití jaderných zbraní;g) v dalším zvýšení transparentnosti a vzájemné důvěry.Jaderné státy se vyzývají informovat o plnění výše uvedených otázek Přípravné-

mu výboru v roce 2014. Hodnotící konference v roce 2015 zhodnotí stávající situaci a zváží další kroky pro plnou realizaci Článku VI.

6. akce: Všechny státy souhlasí, že na Konferenci o odzbrojení by měl být neod-kladně vytvořen, v rámci dohodnutého kontextu všeobecného a vyváženého Pracov-ního programu, podpůrný orgán, který by se zabýval jaderným odzbrojením.

Příloha 4

243

C. Bezpečnostní záruky

1. Konference znovu potvrzuje a uznává, že úplná eliminace jaderných zbraní je je-dinou absolutní zárukou proti použití, nebo hrozbě použitím jaderných zbraní a že je legitimním zájmem nejaderných států získat jednoznačné a právně závazné bezpeč-nostní záruky od jaderných států, což by mohlo posílit jaderný neproliferační režim.

2. Konference připomíná rezoluci RB OSN č. 984 (1995) a zmiňuje jednostran-ná prohlášení každého jaderného státu, ve kterých dávají podmínečné nebo nepodmí-nečné bezpečnostní záruky proti použití nebo hrozbě použitím jaderných zbraní neja-derným smluvním státům Smlouvy a relevantní protokoly vytvořené k zónám bez jaderných zbraní, uznávající, že bezpečnostní záruky odvozené od Smlouvy k tako-vým zónám přísluší.

Bez předsudku k úsilí v rámci NPT se Konference rozhoduje, že:7. akce: Všechny státy souhlasí, že Konference o odzbrojení by měla, v kontextu

odsouhlaseného, všeobecného a vyváženého Pracovního programu, okamžitě zahá-jit projednávání efektivních mezinárodních ujednání k přijetí záruk nejaderným stá-tům proti použití, nebo hrozbě použitím jaderných zbraní, substantivně projednat bez omezení, s ohledem na vypracování doporučení týkajících se všech aspektů této pro-blematiky, nevylučujíce mezinárodní právně závazný instrument. Hodnotící konfe-rence vítá oznámení generálního tajemníka OSN o svolání schůzky na vysoké úrov-ni v září roku 2010 na podporu činnosti Konference o odzbrojení.

8. akce: Všechny jaderné státy se zavazují plně respektovat své existující závaz-ky ve vztahu k bezpečnostním zárukám. Ty jaderné státy, které je dosud neučinily, se vyzývají k poskytnutí bezpečnostních záruk nejaderným členským státům Smlouvy.

9. akce: Tam, kde je to vhodné, se podporuje zřízení dalších bezjaderných zón na základě svobodně přijatých ujednání příslušnými regionálními státy a v souladu s pravidly Odzbrojovací komise OSN z roku 1999. Všechny příslušné státy se vy-zývají k ratifikaci smluv o bezjaderných zónách a jejich relevantních protokolů a ke konstruktivním konzultacím a spolupráci, s cílem dosáhnout vstupu v platnost rele-vantních právně závazných protokolů všech smluv o bezjaderných zónách, zahrnují-cích negativní bezpečnostní záruky. Příslušné státy se vyzývají k posouzení jakých-koli vznesených výhrad.


244

D. Jaderné zkoušky

1. Konference uznává, že zastavení všech jaderných zkušebních výbuchů a všech dalších jaderných explozí omezením vývoje a kvalitativního zlepšování jaderných zbraní a ukončením vývoje modernizovaných nových typů jaderných zbraní, před-stavuje efektivní opatření jaderného odzbrojení a nešíření ve všech jeho aspektech.

2. Konference znovu potvrzuje životní důležitost vstupu v platnost Smlouvy o vše-obecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT), jako základní součásti mezinárodního jaderně odzbrojovacího a neproliferačního režimu, stejně tak jako rozhodnutí jader-ných států řídit se svými příslušnými moratorii na jaderné zkušební výbuchy, po dobu nevyřešeného vstupu CTBT v platnost.

Konference se rozhoduje:10. akce: Všechny jaderné státy se zavazují ve vlastním zájmu ratifikovat CTBT

a uznávají, že pozitivní rozhodnutí ze strany jaderných států by mělo příznivý dopad na ratifikaci CTBT a že jaderné státy mají zvláštní odpovědnost k povzbuzení zemí uvedených v Příloze č. 2, aby smlouvu podepsaly a ratifikovaly. Jde zejména o ty země, které nepřistoupily k NPT a pokračují v činnosti na svých jaderných zařízeních nepodléhajících bezpečnostním zárukám.

11. akce: V důsledku nevyřešeného vstupu CTBT v platnost se všechny státy za-vazují zdržet se vojenských jaderných výbušných zkoušek, nebo jakýchkoli jiných ja-derných explozí, používání nových jaderně zbrojních technologií a jakékoli činnosti, která by mařila cíl a účel CTBT. Všechna existující moratoria na jaderně zbrojní zku-šební výbuchy by měla být zachována.

12. akce: Všechny státy, které ratifikovaly Smlouvu o všeobecném zákazu jader-ných zkoušek, uznávají příspěvek konferencí k usnadnění vstupu CTBT v platnost a opatření konsenzuálně přijatá na konferenci v září 2009 a zavazují se podat zprávu na konferenci v roce 2011 o dosaženém pokroku k urychlenému vstupu CTBT v plat-nost.

13. akce: Všechny státy, které ratifikovaly CTBT, se zavazují podporovat její vstup v platnost a realizaci na národní, regionální a globální úrovni.

14. akce: Přípravná komise Organizace CTBT se povzbuzuje plně rozvinout ve-rifikační režim CTBT, včetně včasného dokončení prozatímního operačního působe-ní Mezinárodního monitorovacího systému, v souladu s mandátem Přípravné komise Organizace CTBT. Po vstupu CTBT v platnost by měl tento systém sloužit jako efek-tivní, spolehlivý, participační a nediskriminační verifikační systém s globálním dosa-hem poskytujícím záruky plnění CTBT.

Příloha 4

245

E. Štěpné materiály

1. Konference znovu potvrzuje naléhavou nezbytnost sjednat a dovést k závěru ne-diskriminační, multilaterální a mezinárodně a efektivně ověřitelnou smlouvu zakazu-jící výrobu štěpného materiálu pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení.

Konference se rozhoduje:15. akce: Všechny státy souhlasí, že Konference o odzbrojení by měla, v kontex-

tu dohodnutého, všeobecného a vyrovnaného pracovního programu, neprodleně začít s jednáním o smlouvě zakazující výrobu štěpného materiálu pro použití v jaderných zbraních nebo jiných jaderných výbušných zařízeních v souladu se Zprávou zvlášt-ního koordinátora z roku 1995 (CD/1299) a příslušného mandátu. V této souvislosti hodnotící konference také vítá oznámení generálního tajemníka OSN svolat schůzku na vysoké úrovni v září 2010 na podporu činnosti Konference o odzbrojení.

16. akce: Jaderné státy se vyzývají v přiměřené době k závazku deklarovat Me-zinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE) všechen jaderný materiál urče-ný každým z nich jako již déle nevyžadovaný pro vojenské účely a předat co nejdří-ve takový materiál MAAE nebo k jiné relevantní mezinárodní verifikaci a ujednání k jeho využití pro mírové účely. Cílem je zajištění toho, že takový materiál zůstane stále mimo vojenské programy.

17. akce: V kontextu 16. akce se všechny státy vyzývají, aby podpořily, v rámci MAAE, vývoj vhodných právně závazných verifikačních ujednání k zajištění nezvrat-ného odstranění štěpného materiálu deklarovaného každým jaderným státem jako již déle nepožadovaný pro vojenské účely.

18. akce: Všechny státy, které tak dosud neučinily, se vyzývají k iniciování pro-cesu vedoucího k demontáži, nebo konverzi pro mírové využívání, zařízení na výro-bu štěpného materiálu použitelného v jaderných zbraních, nebo jiných jaderných vý-bušných zařízeních.

F. Další opatření na podporu jaderného odzbrojení

1. Konference uznává, že jaderné odzbrojení a dosažení míru a bezpečnosti ve svě-tě bez jaderných zbraní bude vyžadovat otevřenost a spolupráci a podtrhuje význam zvýšené důvěry prostřednictvím posílené transparentnosti a efektivního ověřování.

Konference se rozhoduje:19. akce: Všechny státy se shodují na důležitosti podpory spolupráci mezi vládami,

OSN, dalšími mezinárodními a regionálními organizacemi a občanskou společností,


246

zaměřenou na zvýšení důvěry, zlepšení transparentnosti a na rozvíjení účinných ově-řovacích kapacit se vztahem k jadernému odzbrojení.

20. akce: Smluvní strany by měly předkládat pravidelné zprávy, v rámci posíle-ného hodnotícího procesu Smlouvy, o plnění tohoto Akčního plánu, stejně tak jako článku VI, odstavce 4(c) Rozhodnutí o „Zásadách a cílech pro jaderné nešíření a od-zbrojení“ z roku 1995, a praktických kroků dohodnutých v Závěrečném dokumentu hodnotící konference NPT z roku 2000, při současném připomenutí znění poradního posudku Mezinárodního soudního dvora z 8. 7. 1996.

21. akce: Všechny jaderné státy se vyzývají, aby jako opatření na budování důvě-ry co nejdříve souhlasily se standardní formou zprávy a stanovily příslušné termíny předkládání zpráv pro účely dobrovolného poskytování standardní informace, která by neohrožovala národní bezpečnost. Generální tajemník OSN se vyzývá vytvořit ve-řejně přístupnou schránku obsahující informace poskytované jadernými státy.

22. akce: Všechny státy se vyzývají k plnění doporučení obsažených ve zprávě ge-nerálního tajemníka OSN (A/57/124) týkající se studie OSN o vzdělávání v oblasti odzbrojení a nešíření, aby se na podporu dosažení světa bez jaderných zbraní pokro-čilo s plněním cílů Smlouvy.

PŘÍLOHA 4B

II. JADERNÉ NEŠÍŘENÍ

Konference připomíná a znovu potvrzuje rozhodnutí přijatá na Hodnotící a prodlu-žovací konferenci v roce 1995 pod názvem „Zásady a cíle pro jaderné nešíření a od-zbrojení“ a zmiňuje odstavec č. 1 zásad a prvků vztahujících se k článku III Smlou-vy, zvláště odstavců č. 9–13 a 17–19, a článku VII, zejména odstavců č. 5–7. Také připomíná a znovu potvrzuje Rezoluci k Blízkému východu přijatou na stejné kon-ferenci. Konference také připomíná a znovu potvrzuje výsledek hodnotící konferen-ce NPT v roce 2000.

23. akce: Konference vyzývá všechny členské státy vynaložit veškeré úsilí na pod-poru univerzálního připojení ke Smlouvě a neprovádět jakékoli činnosti, které mohou negativně ovlivnit vyhlídky na dosažení univerzality Smlouvy.

24. akce: Konference znovu podporuje výzvu předchozích hodnotících konferencí pro aplikaci všeobecných záruk MAAE na všechny zdroje nebo zvláštní štěpný ma-teriál ve všech mírových jaderných aktivitách v členských zemích, v souladu s usta-noveními článku III Smlouvy.

Příloha 4

247

25. akce: Konference poznamenává, že v 18 členských státech Smlouvy ještě ne-vstoupily v platnost dohody o všeobecných zárukách. Vyzývá tyto státy, aby tak co nejdříve učinily.

26. akce: Konference podtrhuje důležitost dodržování neproliferačních závazků, při současném řešení všech případů neplnění, aby se podpořila smluvní integrita a au-torita zárukového systému.

27. akce: Konference zdůrazňuje význam vyřešení všech případů porušování zá-rukových závazků v plném souladu se statutem MAAE a příslušnými právními zá-vazky členských států. Konference v této souvislosti vyzývá členské státy k rozšíře-ní své spolupráce s MAAE.

28. akce: Konference povzbuzuje všechny členské státy, které tak dosud neučini-ly, co nejdříve uzavřít a uvést v platnost dodatkové protokoly a plnit je dočasně do je-jich vstupu v platnost.

29. akce: Konference povzbuzuje MAAE, aby dále usnadňovala a pomáhala člen-ským státům při uzavírání a uvádění v platnost všeobecných zárukových dohod a do-datkových protokolů. Konference vyzývá členské státy zvážit specifická opatření, kte-rá by podpořila univerzalizaci všeobecných zárukových dohod.

30. akce: Konference vyzývá k širší aplikaci záruk k mírovým jaderným zaříze-ním v jaderných státech na základě relevantní dobrovolné nabídky zárukových do-hod, a to nejekonomičtějším a nejpraktičtějším způsobem, při současném braní v úva-hu dosažitelnost zdrojů MAAE. Zdůrazňuje dále, že všeobecné záruky a dodatkové protokoly by měly být aplikovány univerzálně, jakmile bude dosaženo úplné elimi-nace jaderných zbraní.

31. akce: Konference povzbuzuje všechny smluvní státy Smlouvy s malým množ-stvím protokolů, které tak ještě neučinily, aby je ve vhodné době co nejdříve doplni-ly nebo zrušily.

32. akce: Konference doporučuje, aby záruky MAAE byly stanoveny a pravidelně hodnoceny. Měla by se také podporovat a plnit rozhodnutí přijímaná politickými or-gány MAAE ve vztahu k dalšímu posilování efektivnosti a zlepšování účinnosti zá-ruk MAAE.

33. akce: Konference vyzývá všechny členské státy, aby zajistily, že pokračová-ní působení MAAE bude mít plnou politickou, technickou a finanční podporu, aby MAAE mohla efektivně plnit odpovědně svoji úlohu při aplikování záruk podle člán-ku III Smlouvy.

34. akce: Konference povzbuzuje členské státy dále rozvíjet, v rámci statutu MAAE, robustní, pružnou, přizpůsobivou adaptivní a úspornou mezinárodní techno-logickou základnu pro pokročilé záruky, prostřednictvím spolupráce mezi členský-mi státy a MAAE.


248

35. akce: Konference naléhá na všechny členské státy, aby zajistily, že jejich vý-voz jaderných komponentů nebude přímo nebo nepřímo napomáhat vývoji jaderných zbraní, nebo jiných jaderných výbušných zařízení a že takové vývozy jsou v plném souladu s cíli a účely Smlouvy, jak se uvádí zejména ve smluvních článcích I, II a III, stejně tak jako v Rozhodnutí o zásadách a cílech jaderného nešíření a odzbrojení, při-jatém v roce 1995 na Hodnotící a prodlužovací konferenci.

36. akce: Konference povzbuzuje smluvní strany využívat mnohostranně projed-naná a dohodnutá pravidla a shody ve vývoji svých vlastních národních vývozních kontrol.

37. akce: Konference povzbuzuje smluvní strany zvážit při tvorbě jaderných vý-vozních rozhodnutí, jestli přijímací stát uplatňuje zárukové závazky MAAE.

38. akce: Konference vyzývá všechny smluvní strany, aby při jednání odpovídají-cím smluvním cílům braly v úvahu legitimní práva všech smluvních stran, zejména rozvíjejících se zemí, na úplný přístup k jadernému materiálu, vybavení a technolo-gickým informacím pro mírové účely.

39. akce: Smluvní strany se povzbuzují k usnadnění převodů jaderné technologie a materiálů a k mezinárodní spolupráci mezi smluvními stranami v souladu se smluv-ními články I, II, III a IV a tímto způsobem k vyloučení jakýchkoli nepřípustných omezení, která jsou v rozporu se Smlouvou.

40. akce: Konference povzbuzuje všechny státy zachovávat nejvyšší standardy bezpečnostní a fyzické ochrany jaderných materiálů a zařízení.

41. akce: Konference povzbuzuje všechny smluvní strany aplikovat co nejdříve a jak bude vhodné doporučení MAAE, týkající se fyzické ochrany jaderného materiá-lu a jaderných zařízení (INFCIRC/225/Rev.4(Corrected)), a jiných relevantních me-zinárodních instrumentů.

42. akce: Konference vyzývá všechny smluvní strany Úmluvy o fyzické ochraně jaderného materiálu ratifikovat co nejdříve její dodatek a povzbuzuje je jednat v sou-ladu s cíli a účelem dodatku do doby jeho vstupu v platnost. Konference také povzbu-zuje všechny státy, které tak dosud neučinily, aby se co nejdříve k zmíněné úmluvě připojily a přijaly její dodatek.

43. akce: Konference naléhá, aby všechny smluvní strany plnily zásady revidova-ného Kodexu chování při zajišťování vnitřní a vnější bezpečnosti radioaktivních zdro-jů, který vydala MAAE, a rovněž Pravidel pro dovoz a vývoj radioaktivních zdrojů, schválených Radou guvernérů MAAE v roce 2004.

44. akce: Konference vyzývá všechny smluvní strany zlepšit své národní kapa-city pro detekování, odstrašování a rozvracení nelegálního přesunu jaderných mate-riálů přes svá území, v souladu s jejich relevantními mezinárodněprávními závazky a vyzývá ty smluvní strany, jejichž postavení to umožňuje, vyvinout činnost k zvýše-

Příloha 4

249

ní mezinárodního partnerství a budování příslušných kapacit. Konference také vyzý-vá smluvní strany k vytvoření a vynucení efektivních domácích kontrol k prevenci ší-ření jaderných zbraní, v souladu s jejich relevantními mezinárodněprávními závazky.

45. akce: Konference povzbuzuje všechny smluvní strany, které tak dosud neuči-nily, aby se co nejdříve staly členem Mezinárodní úmluvy pro potlačování činů ja-derného terorismu.

46. akce: Konference povzbuzuje MAAE, aby pokračovala v pomoci smluvním stranám při posilování jejich národních regulačních kontrol jaderného materiálu, včet-ně zřízení a vedení státních systémů evidence a kontrol jaderného materiálu, stejně tak jako systémů na regionální úrovni. Konference vyzývá členské státy MAAE k rozší-ření jejich podpory pro relevantní programy MAAE.

PŘÍLOHA 4C

III. MÍROVÉ VYUŽÍVÁNÍ JADERNÉ ENERGIE

Konference opět potvrzuje, že Smlouva podporuje rozvoj mírového využívání jaderné energie poskytováním rámce důvěry a spolupráce, ve kterém se toto využívání může uskutečňovat. Konference vyzývá smluvní strany jednat v souladu se všemi ustano-veními Smlouvy a k tomu se rozhoduje:

47. akce: respektovat volbu a rozhodnutí každé země v oblasti mírového využívá-ní jaderné energie bez ohrožení jejich politik nebo dohod a ujednání o mezinárodní spolupráci při mírovém využívání jaderné energie a jejími politikami ve vztahu k pa-livovému cyklu;

48. akce: zavázat se umožnit a znovu potvrdit právo smluvních stran k účasti na co nejširší možné výměně zařízení, materiálů a vědeckých a technologických informací pro mírové využívání jaderné energie;

49. akce: spolupracovat s jinými smluvními stranami nebo mezinárodními organi-zacemi na dalším rozvoji jaderné energie pro mírové účely, při patřičném zvažování potřeb rozvíjejících se oblastí světa;

50. akce: poskytovat preferenční zacházení nejaderným smluvním stranám Smlou-vy a brát přitom zejména v úvahu potřeby rozvíjejících se zemí;

51. akce: usnadňovat převody jaderné technologie a mezinárodní spolupráci mezi smluvními stranami v souladu se smluvními články I, II, III a IV a v této souvislosti vyloučit jakákoli nesprávná omezení, které nejsou v souladu se Smlouvou;

52. akce: v MAAE pokračovat v úsilí zvyšovat efektivnost a účinnost technických kooperačních programů této organizace;


250

53. akce: posilovat technický kooperační program MAAE při poskytování pomoci rozvíjejícím se smluvním stranám v mírovém využívání jaderné energie;

54. akce: vyvinout veškeré úsilí pro přijetí praktických kroků k zajištění toho, aby zdroje MAAE pro technické kooperační aktivity byly dostatečné, zajištěné a předví-datelné;

55. akce: povzbuzovat všechny státy, které tak mohou učinit, aby poskytly dodateč-né příspěvky do navržené iniciativy, zvýšit částku 100 mil. USD v příštích pěti letech jako mimorozpočtové příspěvky na aktivity MAAE, při současném ocenění již existu-jících závazných příspěvků zeměmi nebo skupinami zemí na podporu aktivit MAAE;

56. akce: povzbuzovat národní, bilaterální a mezinárodní úsilí ve výchově kvali-fikovaných zaměstnanců potřebných k rozvoji mírového využívání jaderné energie;

57. akce: zajistit, aby při rozvoji jaderné energie, včetně jaderné energetiky, bylo využívání jaderné energie vždy spojováno se závazky ve vztahu k probíhající realiza-ci záruk, stejně tak jako s efektivní úrovní vnitřní a vnější bezpečnosti, odpovídající národní legislativě a příslušným mezinárodním závazkům;

58. akce: pokračovat v další diskusi nediskriminačním a transparentním způsobem pod záštitou MAAE nebo regionálních fór o rozvoji multilaterálních přístupů k jader-ně-palivovému cyklu, včetně možností vytvořit mechanismy pro zajištění dodávek jaderného paliva, stejně tak jako možných schémat týkajících se konečné fáze pali-vového cyklu bez dopadu na smluvní práva a bez předsudku k politikám národního palivového cyklu, při současném respektování technické, právní a ekonomické složi-tosti vztahující se k těmto otázkám, včetně požadavku na úplný rozsah záruk MAAE;

59. akce: v případě, že k tomu ještě nedošlo, zvážit začlenění do Úmluvy o jader-né bezpečnosti (Convention on Nuclear Safety), Úmluvy o včasné notifikaci jader-né nehody (Convention on the Early Notification of a Nuclear Accident) a Úmluvy o pomoci v případě jaderné nehody nebo radiologické nouze (Convention on Assis-tance in the Case of a Nuclear Accident ot Radiological Emergency), Společné úmlu-vy o bezpečnosti správy vyhořelého paliva a o bezpečnosti zacházení s radioaktiv-ním odpadem (Joint Convention on the Safety of Spent Fuel Management and on the Safety of Radioactive Waste Management), Mezinárodní úmluvy o potlačování činů jaderného terorismu (International Convention on the Suppression of Acts of Nuclear Terrorism), Úmluvy o fyzické ochraně jaderného materiálu (Convention on the Phys-ical Protection of Nuclear Material, CPPNM), a ratifikovat jejich dodatky, aby úmlu-vy mohly vstoupit co nejdříve v platnost;

60. akce: podporovat výměnu nejlepších zkušeností v oblasti vnitřní a vnější ja-derné bezpečnosti, včetně přiměřeného využití dialogu s představiteli jaderného prů-myslu a privátního sektoru;

Příloha 4

251

61. akce: povzbuzovat státy, kterých se to týká, aby na základě dobrovolnosti dále minimalizovali množství vysoce obohaceného uranu v civilních skladech a kde je to technicky a ekonomicky dosažitelné i jeho používání;

62. akce: přepravovat radioaktivní materiály v souladu s relevantními mezinárodní-mi standardy vnitřní a vnější bezpečnosti a ochrany životního prostředí, a pokračovat v komunikaci mezi státy s lodní přepravou a přístavními zeměmi za účelem budová-ní důvěry a zabývat se znepokojením týkajícího se bezpečné přepravy a připravenos-ti pro případy nepředvídaných událostí;

63. akce: zavést civilní jaderný odpovědnostní režim v důsledku začlenění do re-levantních mezinárodních instrumentů nebo přijetím vhodné národní legislativy za-ložené na zásadách vytvořených příslušnými hlavními mezinárodními instrumenty;

64. akce: konference vyzývá všechny státy, aby dodržovaly rozhodnutí přijaté kon-senzuálně na Generální konferenci MAAE 8. 9. 2009 o „Zákazu vojenského útoku nebo hrozby takovým útokem proti jaderným zařízením, které jsou v provozu nebo ve výstavbě“.

PŘÍLOHA 4D

IV. BLÍZKÝ VÝCHOD, S DŮRAZEM NA PLNĚNÍ REZOLUCE O BLÍZKÉM VÝCHODĚ Z ROKU 1995 1. Konference znovu potvrzuje význam Rezoluce o Blízkém východě přijaté na Hod-notící a prodlužovací konferenci v roce 1995 a připomíná potvrzení jejích cílů a úko-lů hodnotící konferencí NPT z roku 2000. Konference zdůrazňuje, že rezoluce zůstá-vá v platnosti do doby splnění cílů a úkolů. Rezoluce, kterou společně sponzorovaly depozitářské státy smlouvy NPT (Ruská federace, Velká Británie a Spojené státy ame-rické), je základní součástí výsledku konference z roku 1995 a základem dosaženým bez hlasování v roce 1995, který hlavní měrou přispěl k prodloužení smlouvy NPT na neurčito. Smluvní strany znovu obnovují své rozhodnutí provést, individuálně nebo kolektivně, všechna nezbytná opatření zaměřená na její urychlenou realizaci.

2. Konference znovu potvrzuje svoji podporu cílům a úkolům blízkovýchodního mírového procesu a uznává, že úsilí v tomto smyslu, stejně tak jako jiné úsilí, přispí-vají mj. k vytvoření zóny bez jaderných, stejně tak jako jiných zbraní hromadného ni-čení na Blízkém východě.

3. Konference bere na vědomí znovupotvrzení závazku pěti jaderných států na hod-notící konferenci k úplné realizaci Rezoluce o Blízkém východě z roku 1995.


252

4. Konference lituje, že v plnění Rezoluce o Blízkém východě bylo dosaženo ma-lého pokroku.

5. Konference připomíná potvrzení důležitosti přistoupení Izraele ke Smlouvě hod-notící konference z roku 2000 a převedení všech jeho jaderných zařízení pod všeobec-né záruky MAAE.

6. Konference zdůrazňuje nezbytnost striktního přistoupení všemi smluvními stra-nami k jejich smluvním povinnostem a závazkům. Konference naléhá na všechny stá-ty regionu, aby přijímaly relevantní kroky a opatření na posilování důvěry a tím při-spívaly k realizaci rezoluce z roku 1995. Vyzývá všechny státy, aby se vyvarovaly přijetí jakýchkoli opatření, které znemožňují dosažení tohoto cíle.

7. Konference zdůrazňuje důležitost procesu vedoucího k úplné realizaci rezolu-ce z roku 1995. V této souvislosti konference podporuje následující praktické kroky:

a) Generální tajemník OSN a kosponzoři Rezoluce k Blízkému východu z roku 1995, na základě konzultací s regionálními státy, svolají v roce 2012 konferenci za účasti všech zemí regionu na základě ujednání svobodně přijatých těmito zeměmi k problematice vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení. Konference v roce 2012 se uskuteční s plnou podporou a zapojením všech jaderných států při plném respektování znění Rezoluce o Blízkém východě z roku 1995.

b) Generální tajemník a kosponzoři Rezoluce k Blízkému východu z roku 1995 jmenují, po konzultacích s regionálními zeměmi, zprostředkovatele s mandátem pod-porovat plnění rezoluce z roku 1995 vedením konzultací s regionálními státy ve vzta-hu k provádění příprav na svolání konference v roce 2012. Zprostředkovatel bude také napomáhat s realizací následných kroků, odsouhlasených účastnickými regionálními státy na konferenci v roce 2012.

c) Určení hostitelského státu konference v roce 2012 generálním tajemníkem OSN a kosponzory Rezoluce k Blízkému východu, po konzultacích s regionálními státy.

d) Dodatečnými kroky zaměřenými na podporu plnění Rezoluce, včetně toho, že MAAE, Organizace za zákaz chemických zbraní a další relevantní mezinárodní organizace budou požádány, aby připravily podkladovou dokumentaci na konferen-ci v roce 2012, týkající se modalit pro zónu bez zbraní hromadného ničení a jejich nosičů. Dříve uskutečněné práce a získané zkušenosti se budou brát rovněž v úvahu.

e) Zvážení všech nabídek zaměřených na podporu plnění rezoluce, včetně nabídky EU stát se hostitelem následného semináře, původně konaného v červnu 2008.

8. Konference zdůrazňuje požadavek zachování paralelního pokroku, co do podsta-ty a načasování, v procesu vedoucím k dosažení úplné a kompletní eliminace všech ZHN v regionu, tj. nukleárních, chemických a biologických.

9. Konference znovu potvrzuje, že všechny smluvní strany Smlouvy, zvláště jader-né státy a státy regionu, by měly pokračovat prostřednictvím Sekretariátu OSN v in-

Příloha 4

253

formování o krocích přijímaných k realizaci Rezoluce, předsedovi hodnotící konfe-rence v roce 2015, stejně tak jako předsedovi schůzek Přípravných výborů, konaných před konferencí.

10. Konference dále uznává důležitou úlohu, kterou vykonává občanská společ-nost přispíváním k realizaci Rezoluce, a povzbuzuje dále vyvíjet v tomto smyslu veš-keré úsilí.

Jiná regionální otázkaKonference důrazně naléhá na Korejskou lidově-demokratickou republiku ke spl-

nění závazků na základě šestistranných rozhovorů, včetně úplného a ověřitelného vzdání se všech jaderných zbraní a stávajících jaderných programů, v souladu se Spo-lečným prohlášením ze září 2005 a naléhá na Korejskou lidově-demokratickou repub-liku k co nejrychlejšímu obnovení svého členství ve Smlouvě a k přistoupení k zá-rukové dohodě s MAAE. Konference také vyzývá Korejskou lidově-demokratickou republiku a všechny smluvní strany k úplnému plnění všech jaderných neproliferač-ních a odzbrojovacích závazků. Konference znovu potvrzuje svoji pevnou podporu šestistranným rozhovorům a zůstává rozhodnuta dosáhnout uspokojivé a všestranné řešení příslušných otázek diplomatickými prostředky.

(Draft Final Document, 2010 Review Conference of the Parties to the Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons, NPT/CONF.2010/L.2.)


254

Příloha 5

STAV BUDOVÁNÍ MEZINÁRODNÍHO MONITOROVACÍHO SYSTÉMU SMLOUVY CTBT

(Přetištěno z materiálu Přípravné komise CTBTO)

Příloha 6

255

Příloha 6

REZOLUCE SHROMÁŽDĚNÍMEZIPARLAMETNÍ UNIE

NA CESTĚ KE SVĚTU BEZ JADERNÝCH ZBRANÍ: PŘÍSPĚVKY PARLAMENTŮ

Rezoluce přijatá konsenzuálně na 130. Shromáždění Meziparlamentní unie (MPU), Ženeva, 20. 3. 2014(Neoficiální překlad)

130. Shromáždění Meziparlamentní unie,

přesvědčené o nutnosti dosáhnout a udržet svět bez jaderných zbraní,

potvrzuje klíčovou roli parlamentů a poslanců při jednání o jaderných rizicích a tvorbě legislativy a politického rámce potřebného pro dosažení světa bez jaderných zbraní,

připomíná předchozí rezoluce MPU o odzbrojení a nešíření jaderných zbraní, zejmé-na usnesení rezoluce přijaté na 120. Shromáždění MPU (Addis Abeba, duben 2009),

konstatuje s vážným znepokojením, že ve světě existuje více než 17 tisíc jaderných zbraní, což představuje vážnou hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost a jakékoliv užití jaderných zbraní, i v případě nehody, úmyslu či špatného odhadu, by mělo zni-čující humanitární a environmentální důsledky,

vítá konference o humanitárním vlivu jaderných zbraní v norském Oslu v roce 2013, v mexickém Nayaritu v únoru 2014 a budoucí konferenci v rakouské Vídni v roce 2014,

zdůrazňuje vzájemně posilující povahu jaderného odzbrojení a nešíření,


256

uznává důležitost Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 1968 (NPT), která ztě-lesňuje mezinárodní shodu na nutnosti prosazovat vzájemně propojené pilíře odzbro-jování, nešíření a mírového využívání jaderné energie,

znovu potvrzuje, že všechny státy musí zajistit plnění svých jaderně odzbrojovacích a neproliferačních závazků, zejména ty, které jsou obsaženy ve Smlouvě o nešíření,

také potvrzuje závazky jaderných států podle článku 6 Smlouvy o nešíření, zejména s cílem pokračovat v jednání v dobré víře o účinných opatřeních týkajících se neod-kladného ukončení jaderných závodů a k dosažení jaderného odzbrojení a povinnos-ti všech členských států NPT pokračovat v jednáních o všeobecném a úplném od-zbrojení,

má na paměti 64 bodů Akčního plánu, přijatých na Hodnotící konferenci v roce 2010, která, mimo jiné, „vyzývá všechny státy vlastnící jaderné zbraně, aby vyvinuly kon-krétní odzbrojovací úsilí, a potvrzuje, že všechny státy musí vynaložit zvláštní úsilí k vytvoření nezbytného rámce k dosažení a zachování světa bez jaderných zbraní“,

poznamenává svou rozhodnou podporu základní činnosti Mezinárodní agentury pro atomovou energii a pro univerzální plnění jejích zárukových ujednání a jejich do-datkových protokolů, jako základních nástrojů pro posílení neproliferačního režimu,

také poznamenává rozhodnou podporu práci Přípravné komise Organizace smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek a jejího monitorovacího systému,

bere dále na vědomí částečné příspěvky učiněné jednostrannými a dvoustrannými od-zbrojovacími iniciativami a znovu potvrzuje pokračující důležitost a význam multila-terálních rámců a akcí, a zdůrazňuje naléhavou potřebu dosáhnout pokroku,

bere na vědomí 5 bodů generálního tajemníka Organizace spojených národů týkají-cích se jaderného odzbrojení a jeho vyjádření k jadernému odzbrojení, učiněném při zahájení plenárního zasedání Konference o odzbrojení 21. 1. 2014, bere také na vědomí smlouvu New START a úsilí Ruské federace a Spojených států amerických o její realizaci,

potvrzuje klíčovou roli Konference o odzbrojení k sjednávání mnohostranných dohod k vytvoření světa bez jaderných zbraní,

Příloha 6

257

uznává významný přínos několika států při realizování cíle jaderného odzbrojení vy-tvářením zón bez jaderných zbraní a dobrovolně se vzdávajících jaderně zbrojních programů, nebo stahujících všechny jaderné zbraně ze svých území,

potvrzuje, že všechny státy musí zajistit bezpodmínečné respektování těchto bezja-derných zón,

vítá první schůzku na vysoké úrovni k jadernému odzbrojení, která se konala 26. 9. 2013 v rámci Valného shromáždění Organizace spojených národů,

povzbuzeno naléhavostí ostatních multilaterálních iniciativ, zahrnujících rozhodnu-tí Valného shromáždění Organizace spojených národů vytvořit skupinu vládních ex-pertů pro zahájení diskuse o možných prvcích smlouvy zakazující výrobu štěpných materiálů pro vojenské účely a zřídit v rámci OSN Pracovní skupinu s otevřeným koncem k vytvoření návrhů na dosažení pokroku při mnohostranných jednáních o ja-derném odzbrojení,

vítá ženevskou prozatímní dohodu z 24. 11. 2013 mezi Islámskou republikou Írán na jedné straně a pěti stálými členy Rady bezpečnosti Organizace spojených národů a Německem na straně druhé, která připravuje cestu pro postupné odstraňování eko-nomických sankcí vůči Islámské republice Írán výměnou za hloubkové prověrky je-jího jaderného programu; vyzývá všechny strany této dohody, aby dohodnutá ustano-vení plnily v dobré víře a urychleně,

odhodláno spolupracovat s vládami a občanskou společností na tvorbě a mobilizaci politické vůle potřebné k dosažení světa bez jaderných zbraní,

1. vyzývá všechny členské parlamenty a poslance k podpoře jaderného odzbrojení a nešíření jako cíle nejvyšší priority a naléhavosti;

2. doporučuje poslancům zapojit se do dialogu a vytvořit multistranické sítě a koa-lice na všech úrovních ve snaze o dosažení jaderného odzbrojení a jaderného nešíření;

3. obrací se na poslance, aby vzdělávali občany a zvýšili povědomí o pokračujícím nebezpečí jaderných zbraní a potřebě a výhodách jejich celkového zničení;

4. vyzývá všechny poslance k podpoře a každoročnímu připomenutí Mezinárodní-ho dne pro úplnou eliminaci jaderných zbraní, dne 26. září, v souladu s rezolucí Val-ného shromáždění Organizace spojených národů č. 68/82;

5. vyzývá parlamenty k podpoře svých vlád, aby prosazovaly cíl trvale udržitel-ného světa bez jaderných zbraní na všech příslušných mezinárodních fórech a ve


258

smluvních orgánech a přijímaly nezbytné konkrétní kroky k tomuto dosažení tohoto cíle;

6. vyzývá k univerzalizaci Smlouvy o nešíření a apeluje na parlamenty, aby zajisti-ly, že státy, které nepodepsaly a neratifikovaly smlouvu, tak udělají neodkladně a bez-podmínečně;

7. zdůrazňuje důležitost vstupu v platnost Smlouvy o všeobecném zákazu jader-ných zkoušek, a požaduje po státech uvedených v příloze 2 této smlouvy, zejména státech s jadernými zbraněmi, které tak ještě neučinily, aby ji podepsaly a ratifikova-ly jako prioritní záležitost a projev politické vůle a závazku vůči zajištění mezinárod-ního míru a bezpečnosti, a do té doby respektovaly svá moratoria na jaderné zkoušky;

8. vyzývá všechny státy, aby se zdržely provádění jakéhokoli druhu jaderné zkouš-ky;

9. zdůrazňuje nutnost, aby poslanci spolupracovali se svými vládami k zajištění úplného dodržování všech ustanovení Smlouvy o nešíření a všech závazků Hodnotí-cí konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 2000 (13 praktických kro-ků) a Hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 2010 (Akč-ní plán);

10. vyzývá parlamenty k vzájemné spolupráci a spolupráci s vládami a občanskou společností k vytváření hybné síly pro konstruktivní průběh Hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v roce 2015;

11. vyzývá parlamenty k posílení bezpečnosti všech jaderných materiálů, včetně těch, které jsou určené pro vojenské použití, zejména monitorováním plnění rezolu-ce č. 1540 Rady bezpečnosti Organizace spojených národů z roku 2004 a zajištěním ratifikace relevantních vícestranných smluv, jako jsou Mezinárodní úmluva pro po-tlačování aktů jaderného terorismu a Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů a jejího dodatku z roku 2005;

12. vyzývá parlamenty států, které tak ještě neučinily, aby co nejdříve uvedly v plat-nost Všeobecnou zárukovou dohodu a Dodatkový protokol, které společně tvoří zá-kladní prvky zárukového systému Mezinárodní agentury pro atomovou energii;

13. vyzývá všechny poslance k využívání všech možných nástrojů, včetně výborů, aby pozorně sledovali národní plnění výše zmíněných závazků, zahrnující přezkou-mání legislativy, rozpočtů a zpráv o pokroku;

14. doporučuje, aby parlamenty naléhaly na své vlády zahájit jednání o úmluvě o jaderných zbraních nebo o souboru dohod k nápomoci dosažení světa bez jaderných zbraní, jak se uvádí v pětibodovém návrhu generálního tajemníka Organizace spoje-ných národů a o kterém se zmiňuje Akční plán Hodnotící konference Smlouvy o ne-šíření jaderných zbraní z roku 2010;

Příloha 6

259

15. také doporučuje, aby parlamenty naléhaly na své vlády zahájit mnohostran-ná jednání o ověřitelné, robustní, nediskriminační a mnohostranné smlouvě zakazují-cí výrobu štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení;

16. povzbuzuje parlamenty států vlastnící jaderné zbraně požadovat, v souladu s článkem VI Smlouvy o nešíření, hlubší a rychlejší aktivity při odzbrojování a zvýšit transparentnost svých vlád ve vztahu k jaderně zbrojním arzenálům, zásobám štěpné-ho materiálu a informacím o souvisejících programech a výdajích;

17. vyzývá parlamenty, aby do doby, než bude sjednána smlouva o zákazu výroby štěpných materiálů pro vojenské účely, naléhaly na své vlády, které tak doposud neu-činily, vyhlásit moratorium na výrobu štěpných materiálů jednostranným ukončením této výroby a demontáží výrobních zařízení;

18. povzbuzuje parlamenty ke spolupráci se svými vládami k přijímání opatření na posilování důvěry, včetně odstranění úlohy jaderných zbraní v bezpečnostních dokt-rínách a politice;

19. vyzývá také parlamenty států s jadernými zbraněmi, aby požadovaly, v souladu s akcí 5(e) Závěrečného dokumentu Hodnotící konference Smlouvy o nešíření z roku 2010, snížení operačního statusu jaderných zbraní;

20. povzbuzuje dále parlamenty k posílení existujících zón bez jaderných zbraní a k podpoře jejich rozšiřování a vytváření nových;

21. vyzývá poslance podpořit co nejrychlejší svolání Konference o zóně bez zbra-ní hromadného ničení na Blízkém východě, které se zúčastní všechny regionální stá-ty na základě svobodně přijatých dohod;

22. naléhá na parlamenty požadovat, aby se Konference o odzbrojení Organizace spojených národů vrátila k plnění substantivních úkolů;

23. znovu zdůrazňuje potřebu dosáhnout brzké dohody na Konferenci o odzbroje-ní o efektivním, univerzálním, nepodmínečném a právně závazném instrumentu, s cí-lem poskytnout záruky pro nejaderné státy ve vztahu k použití nebo hrozbě použitím jaderných zbraní;

24. vyzývá poslance, aby využili MPU jako globální fórum k zaměření politické po-zornosti na potřebu dosažení efektivního, ověřitelného a nezvratného jaderného od-zbrojení, a na konkrétní a praktické kroky, které by mohly být přijaty v co nejkratší době k prosazení tohoto cíle.


260

Příloha 7

BEZJADERNÉ ZÓNY

(Ohraničení zón bez JZ, země s bezjaderným statusem a zeměpisných oblastí bez JZ)

▀ Pevninské území spadající do smluv o zónách bez JZ▀ Mořské plochy zahrnuté do smluv o bezjaderných zónách

Bezjaderné zóny pro některé obydlené prostory1. Smlouva o zákazu JZ v Latinské Americe a Karibiku – 1967 (smlouva z Tlate-

lolca)2. Smlouva o zóně bez JZ v jižní oblasti Tichého oceánu – 1985 (smlouva z Ra-

rotongy)3. Smlouva o bezjaderné zóně v jihovýchodní Asii – 1995 (smlouva z Bangkoku)4. Smlouva o vytvoření zóny bez JZ v Africe – 1996 (smlouva z Pelindaby)5. Smlouva o bezjaderné zóně ve Střední Asii – 2006 (smlouva ze Semipalatinska)

(1)

(2)

(7)

(4)(2)

(3)

(5) (6)

Příloha 7

261

Smlouvy vytvářející zóny bez JZ mj. zakazují JZ v uvedených oblastech, včetně ná-kupu, držení, rozmisťování, zkoušení a používání těchto zbraní.

Země s bezjaderným statusem6. Mongolsko – 1992

Bezjaderné zóny pro neobydlené prostory7. Smlouva o Antarktidě – 1959

(Poznámka autora: do těchto bezjaderných zón dále patří Kosmická smlouva – 1967 a Smlouva o mořském dnu – 1971)

(Přetištěno s laskavým svolením International Commission on Nuclear Non-proliferation and Disarmament Report, „Eliminating Nuclear Threats: A Practical Agenda for Global Policymakers“, Canberra/Tokyo. First published November 2009. Reprinted December 2009.)


262

Příloha 8

REZOLUCE O BLÍZKÉM VÝCHODĚ (1995)1

(Neoficiální překlad)

Konference smluvních stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, znovu potvrzuje účel a ustanovení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní,

uznává, že, v souladu s článkem VII Smlouvy, vytváření zón bez jaderných zbraní při-spívá k posilování mezinárodního neproliferačního režimu,

opětovně připomíná, že Rada bezpečnosti ve svém vyjádření z 31. 1. 1992 potvrdila, že šíření jaderných a všech ostatních zbraní hromadného ničení představuje hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost,

připomíná také konsenzuálně přijaté rezoluce Valného shromáždění podporující vy-tvoření zóny bez jaderných zbraní na Blízkém východě, z nichž poslední byla rezo-luce 49/71 z 15. 12. 1994,

připomíná dále relevantní rezoluce přijaté Generální konferencí Agentury pro atomo-vou energii týkající se aplikace zárukového systému Agentury na Blízkém východě, z nichž poslední byla rezoluce GC (XXXVIII)/RES/21 z 23. 9. 1994, a připomíná ne-bezpečí jaderného šíření, zejména v oblastech napětí,

odvolává se na rezoluci Rady bezpečnosti 687 (1991) a zejména na paragraf 14 této rezoluce, připomíná rezoluci Rady bezpečnosti 984 (1995) a paragraf 8 rozhodnutí o zásadách a cílech pro nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojování přijatých na Konferenci 11. 5. 1995,

bere v úvahu další rozhodnutí, přijatá na Konferenci 11. 5. 1995,

Příloha 8

263

1. podporuje záměry a cíle mírového procesu na Blízkém východě a oceňuje, že v tomto smyslu, stejně jako v dalších ohledech, přispívá mj. úsilí zaměřené na vytvo-ření blízkovýchodní zóny bez jaderných zbraní stejně jako dalších zbraní hromadné-ho ničení;

2. s uspokojením konstatuje, že konferenční Hlavní výbor III ve své zprávě (NPT/CONF.1995/MC.III/1) doporučil, aby Konference „vyzvala ty zbývající státy, které nejsou smluvními stranami Smlouvy, aby k ní přistoupily a převzaly tak mezinárod-něprávní závazek nezískat jaderné zbraně, nebo jaderná výbušná zařízení a začlenily všechny své jaderné aktivity do zárukového systému Mezinárodní agentury pro ato-movou energii“;

3. se znepokojením připomíná pokračující existenci nezabezpečených jaderných zařízení na Blízkém východě a znovu potvrzuje v této souvislosti doporučení obsaže-né v části VI, odstavce 3, zprávy Hlavního výboru III vyzývající ty nečlenské země Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, které využívají nezabezpečená jaderná zaříze-ní, aby přijaly v plném rozsahu zárukový systém Mezinárodní agentury pro atomo-vou energii;

4. opět potvrzuje důležitost včasné realizace univerzálního připojení ke Smlou-vě a vyzývá všechny státy na Blízkém východě, které tak ještě neučinily, aby se bez výjimky a co nejdříve začlenily do Smlouvy a aby umístily v plném rozsahu svá ja-derná zařízení do zárukového systému Mezinárodní agentury pro atomovou energii;

5. vyzývá všechny státy na Blízkém východě k přijetí kroků na příslušných fórech směřujících k dosažení pokroku, mj. vytvořením efektivně ověřitelné blízkovýchodní zóny beze zbraní hromadného ničení, jaderných, chemických a biologických a jejich nosičů, a zdržení se jakýchkoli opatření, která by zamezovala dosažení daného cíle;

6. vyzývá všechny státy Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, a zejména státy s ja-dernými zbraněmi, aby rozšířily spolupráci a vyvíjely maximální úsilí s cílem zajis-tit, aby blízkovýchodní země co nejdříve vytvořily zónu bez jaderných zbraní a všech dalších zbraní hromadného ničení a jejich nosičů na Blízkém východě.

1 Resolution on the Middle East, NPT/CONF. 1995/32 (Part I), Annex. On-line: disarmament.un.org/wmd/npt/1995RESME.htm.


264

Příloha 9

PŘEDPOKLÁDANÉ GEOGRAFICKÉ VYMEZENÍ BLÍZKOVÝCHODNÍ ZÓNY BEZ ZBRANÍ HROMADNÉHO NIČENÍ A JEJICH NOSIČŮ1

1 Orientační mapku zpracoval autor publikace s využitím Mapy Google.

Příloha 10

265

Příloha 10

BLÍZKOVÝCHODNÍ ZEMĚ A JEJICH ZAČLENĚNÍ DO KONTROLNĚ-ZBROJNÍCH A ODZBROJOVACÍCH SMLUV A ÚMLUV1

NPT BWC CWC CTBTAlžírsko (LAS) 12. 1. 1995 22. 7. 2001 14. 8. 1995 11. 7. 2003Bahrajn (LAS) 3. 11. 1988 28. 10. 1988 28. 4. 1997 12. 4. 2004Džibutsko (LAS) 16. 10. 1996 – 25. 1. 2006 15. 7. 2005Egypt (LAS) 26. 2. 1981 (P) 10. 4. 1972 – (P) 14. 10. 1996Irák (LAS) 29. 10. 1969 19. 6. 1991 13. 1. 2009 26. 9. 2013Írán 2. 2. 1970 22. 8. 1973 3. 11. 1997 (P) 24. 9. 1996Izrael – – (P) 13. 1. 1993 (P) 25. 9. 1996Jemen (LAS) 1. 6. 1979 1. 6. 1979 2. 10. 2000 (P) 30. 9. 1996Jordánsko (LAS) 11. 2. 1970 30. 5. 1975 29. 10. 1997 25. 8. 1998Katar (LAS) 3. 4. 1989 17. 4. 1975 3. 9. 1997 3. 3. 1997Komory (LAS) 4. 10. 1995 17. 9. 2006 – (P) 12. 12. 1996Kuvajt (LAS) 17. 11. 1989 18. 7. 1972 28. 5. 1997 6. 5. 2003Libanon (LAS) 15. 7. 1970 26. 3. 1975 20. 11. 2008 21. 11. 2008Libye (LAS) 26. 5. 1975 19. 1. 1982 6. 1. 2004 6. 1. 2004Maroko (LAS) 27. 11. 1970 21. 3. 2002 28. 12. 1995 17. 4. 2000Mauritánie (LAS) 26. 10. 1993 – 9. 2. 1998 30. 4. 2003Omán (LAS) 23. 1. 1997 31. 3. 1992 8. 2. 1995 13. 6. 2003Saúdská Arábie (LAS)

3. 10. 1988 24. 5. 1972 9. 8. 1996 –

Spojené arabské emiráty (LAS)

26. 9. 1995 19. 6. 2008 28. 11. 2000 18. 9. 2000

Somálsko (LAS) 5. 3. 1970 (P) 3. 7. 1972 28. 6. 2013 –Súdán (LAS) 31. 10. 1973 17. 10. 2003 24. 5. 1999 10. 6. 2004Sýrie (LAS) 24. 9. 1969 (P) 14. 4. 1972 14. 9. 2013 –Tunisko (LAS) 26. 2. 1970 18. 5. 1973 15. 4. 1997 23. 9. 2004


266

Vysvětlivky:– NPT (Non-Proliferation Treaty, Smlouva o nešíření jaderných zbraní); BWC

(Biological Weapons Convention, Úmluva zakazující biologické zbraně); CWC (Che-mical Weapons Convention, Úmluva zakazující chemické zbraně); CTBT (Compre-hensive Test Ban Treaty, Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek);

– data bez (P) znamenají datum začlenění země do příslušné smluvní úpravy;– data s (P) označují datum podpisu smlouvy nebo úmluvy, nikoli členství, jehož

podmínkou je ještě ratifikace;– LAS – Liga arabských států;– v tabulce není zařazena Palestina (Organizace pro osvobození Palestiny, OOP),

i když byla přijata do Ligy arabských států v r. 1976. Samostatným státem však de fac-to není, má pouze status nečlenské pozorovatelské země OSN (29. 11. 2012).

1 Von Hippel, Frank N.–Mousavian, Seyed Hossein–Kiyaei, Emad–Feiveson, Harold A.–Mian, Zia: Fissile Ma-terial Controls in the Middle East: Steps toward a Middle East Zone Free of Nuclear Weapons and all other Weapons of Mass Destruction. Research Report No. 11, International Panel of Fissile Materials (IPFM), Program on Science and Global Security, Princeton University, USA, October 2013, s. 7.

Příloha 11

267

Příloha 11

HLAVNÍ ÍRÁNSKÁ JADERNÁ ZAŘÍZENÍ1

Búšehr – jaderná elektrárnaTeherán – teheránský výzkumný jaderný reaktor (Tehran Research Reactor, TRR)Natanz – zařízení na obohacování jaderného paliva (Fuel Enrichment Plant, FEP)Arak – zařízení na výrobu těžké vody (Heavy Water Production Plant, HWPP; po-známka: zařízení je ve výstavbě)Fordou – zařízení na obohacování jaderného paliva (Fuel Enrichment Plant, FEP)

(Poznámka autora: všechna íránská jaderná zařízení jsou zařazena do zárukového sys-tému Mezinárodní agentury pro atomovou energii /MAAE/.)

1 Orientační mapku zpracoval autor publikace s využitím Mapy Google a údajů Mezinárodní agentury pro ato-movou energii (MAAE). On-line: www.iaea.org/newscenter/focus/iaeairan/index.shtml.


268

Příloha 12

IZRAELSKÁ JADERNÁ ZAŘÍZENÍ1

Tel Aviv – Jaderné výzkumné středisko Sorek (Soreq Nuclear Research Center, SNRC) je zařazeno do zárukového systému Mezinárodní agentury pro atomovou ener-gii (MAAE).

Dimona – Negevské jaderné výzkumné středisko (Negev Nuclear Research Center, NNRC) nepodléhá zárukovému systému Mezinárodní agentury pro atomovou ener-gii (MAAE).

1 Orientační mapku zpracoval autor publikace s využitím Mapy Google a údajů MAAE (Israeli nuclear ca-pabilities – Report by the Director General, IAEA, Board of Governors General Conference, GOV/2010/49-GC(54)/14, 3 September 2010, s. 3).

Příloha 13

269

Příloha 13

PŘEDPOKLÁDANÉ POČTY JADERNÝCH ZBRANÍ DEVÍTI JADERNÝCH STÁTŮ (leden 2014)1

Jaderné zeměRok první

jaderné zkoušky

Jaderné hlavice Celkový počet

jaderných hlavic

Operačně rozmístěné Další

USA 1945 1 920 5 380 7 300Ruská federace 1949 1 600 6 400 8 000Velká Británie 1952 160 65 225Francie 1960 290 10 300Čínská lidová republika 1964 250 250

Indie 1974 90–110 90–110Pákistán 1998 100–120 100–120Izrael 80 80KLDR 2006 6–8 6–8Celkem 3 970 12 350 16 300

Vysvětlivky:– Devět jaderných zemí tvoří pět tzv. deklarovaných jaderných států (USA, Ruská

federace, Velká Británie, Francie a Čínská lidová republika), které jsou členy Smlou-vy o nešíření jaderných zbraní (NPT) a současně stálými členy Rady bezpečnosti OSN. Zbývající čtyři země (Indie, Pákistán, Izrael a KLDR) nejsou členskými stá-ty Smlouvy NPT;

– operačně rozmístěné jaderné hlavice jsou hlavice umístěné na řízených střelách, nebo na základnách společně s operačními jednotkami;

– mezi další jaderné hlavice patří hlavice ve skladech, připravené k demontáži aj.

(Poznámka autora: Porovnáním celkových aktuálních počtů jaderných hlavic ve vlast-nictví zmíněných zemí k lednu 2014 s rokem 2010 můžeme podle údajů SIPRI kon-statovat, že některé země své početní stavy částečně snížily [USA – 9600/7300, RF – 12 000/8000], některé země si zachovávají odhadované stejné množství [Velká Bri-


270

tánie – 225/225, Francie – 300/300, Izrael – 80/80] a některé státy odhadované počty zvýšily [ČLR – 240/250, Indie 60–80/90–110, Pákistán 70–90/100–120].

1 Tabulku zpracoval autor publikace s využitím údajů ze SIPRI Yearbook 2014: Nuclear Forces reduced while modernizations continue, says SIPRI. Stockholm: Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI), June 16, 2014, s. 2–3. On-line: www.sipri.org/media/pressreleases/2014/nuclear_May_2014.

Rejstřík

271

AABM (viz též Smlouva o omezení systémů

protiraketové obrany) 162, 164Abbás, Mahmúd 95–99Abdulláh (viz též saúdskoarabský král) 107Acheson Ray 153Afghánistán 17, 21, 74, 93, 104, 188Africká skupina (viz též Africká unie) 45Africká bezjaderná zóna (viz též Smlouva

z Pelindaby) 46Ahmadínežád, Mahmúd 77, 79, 81AIPAC (viz též Výbor pro americko-izraelské

veřejné záležitosti) 18, 92, 97, 101ajatolláh

– Chomejní, Rúholláh 78– Chameneí, Alí 80, 84

Akční plán Závěrečného dokumentu 8. hodnotící konference smlouvy NPT 30, 38, 39, 46, 52, 57, 65, 68

al-Káida 66, 75al-Kibar 90, 101al Watah 107al-Chóbar 103Allon, Yigal 90Alžírsko 66, 72, 112, 146alianční

– bezpečnost 176– jaderná strategie (politika) 175, 176– odstrašení založené na kombinaci jaderných

a konvenčních zbraní 163, 164, 176– protiraketová obrana ve spolupráci

s Ruskem 23, 176, 189– strategické jaderné zbraně (JZ) 175, 176– strategické koncepce (1999, 2010) 175, 176– Ujednání (dohody) o jaderném sdílení 175,

176

americká– bezpečnostní doktrína 17– Doktrína pro společné jaderné operace 166– jaderná doktrína „pružné reakce“ 174, 175– jaderná politika 169, 170, 171– jaderná strategie 17– Národní bezpečnostní agentura (viz též

NSA) 24, 188– Národní bezpečnostní strategie (2002) 165– Národní strategie pro boj proti zbraním

hromadného ničení (2002) 165–167– předsunutá vojenská přítomnost 171– konvenční převaha 44– protiruská sankční opatření 24, 188

americko-australská vojenská spolupráce 76americko-izraelská dohoda z roku 1969 88, 89americko-izraelské vztahy 91americko-íránské vztahy 105Americko-indická smlouva o spolupráci

v civilním jaderném sektoru 27americko-ruské vztahy 18, 22–24, 43, 44, 188,

189americko-ruský program Kooperativního snížení

hrozby (viz též CTR) 23americké

– jaderné plánování 163– jaderné laboratoře 157, 162– kongresové volby 21, 187, 191– mezistranické spory 18–20, 187– Národní bezpečnostní prezidentské nařízení

č. 17 166– podstrategické (taktické) jaderné zbraně

v Evropě 171, 191– prezidentské volby 17, 18, 19– strategické vztahy (stabilita) s Ruskem

a Čínou 165, 169

REJSTŘÍK


272

– vypovězení smlouvy ABM 164– úsilí o soběstačnost v energetických zdro-

jích 104– vojenské výdaje 188

americké bezpečnostní– záruky (závazky) pro spojence a partnery

169americké rozšířené odstrašení (viz též tzv.

jaderný deštník) 38, 88, 156, 161americko-ruská bezpečnostní spolupráce 17, 187americko-ruské strategické partnerství 164, 168americko-ruská smlouva New START (viz též

Smlouva New START) 18, 21, 33, 43, 133, 135, 137–141, 157, 169

americko-izraelské vztahy 88, 89, 91–96, 98, 99, 100–102

americko-saúdské vztahy 102–105americko-vietnamská válka 173americký

– Kongres 19–21, 187– Demokratická strana 18, 19, 22– Republikánská strana 18, 19, 22, 187– Senát 19, 21, 35, 187– Sněmovna reprezentantů 19, 187– „jaderný deštník“ (viz též americké rozšíře-

né odstrašení) 38, 88, 156, 161– program na prodloužení životnosti jader-

ných hlavic (viz též LEP) 169– návrh smlouvy FMCT 27– zákon o svobodě informací 133

američtí váleční zajatci 150Arabská skupina 37, 45„arabské jaro“ 66, 74, 103arabské země 66, 68, 69, 71, 72Arabská mírová iniciativa 72, 97, 111Arak 79, 82, 84Argentina 83, 113Armageddon 91Asadův režim 24, 74ASEAN (viz též Asociace států jihovýchodní

Asie) 45Ashtonová, Catherine 81Asociace států jihovýchodní Asie (viz též

ASEAN) 45Aténský dialog 71, 76

„Atomy pro mír“ (viz též program amerického prezidenta D. Eisenhowera) 85

Austrálie 47, 110, 138

Bbalistické řízené střely 173Bahrajn 66, 72, 105, 113Barak, Ehud 94Begin, Menachem (viz též tzv. Beginova

doktrína) 89, 90Belgie 43, 47, 49, 134, 161, 175bezjaderné zóny (zóny bez jaderných zbraní /JZ/)

33, 35, 41, 42, 46, 65, 68bezjaderná zóna

– v Africe (viz též smlouva z Pelindaby) 73, 111

– v Latinské Americe 111Bělorusko 155Berlín (viz též „berlínská krize“ z roku 1948)

172bezpečnostní

– záruky (viz též bezpečnostní záruky neja-derným státům proti použití nebo hroz-bě použitím jaderných zbraní /JZ/) 175

bezpilotníky (viz též drony) 187biologické (bakteriologické) a toxinové zbraně

(viz též úmluva o zákazu těchto zbraní) 143, 156, 164

Bilaterální konzultativní komise (USA a RF) 140Bílý dům 55, 169, 187Blízký východ 17, 19, 55, 66, 67, 73, 85, 105,

112, 113, 127, 188Blízkovýchodní komise pro jadernou energii 72blízkovýchodní

– region 22, 67, 104, 111, 190, 194– zóna 72

Brazílie 17, 83, 110, 113BRICS (skupina zemí BRICS) 17britské

– bojové hlavice Trident 175– jaderné zbraně (JZ) 173

Bush, George H. W. (starší) 174Bush, George W. (mladší) 17, 18, 73, 163, 164,

165Bushova

Rejstřík

273

– administrativa 23, 36, 93, 103, 131, 163–165, 167

– jaderná strategie (viz též NPR) 163, 164– preemptivní doktrína 163, 165–167

Búšehr (viz též Búšehrská jaderná elektrárna) 78, 102

Butler, Lee 163

CCarterova administrativa 86CELAC (viz též Společenství

latinskoamerických a karibských států) 45celosvětová jaderná válka 161Clinton, William J. 163Clintonovo prezidentské nařízení (PDD 60) 163Cohen, Avner 85, 88Cohen, Roger 94CTBT (viz též Smlouva o všeobecném zákazu

jaderných zkoušek) 52, 53, 87

ČČeská republika 26, 47Československo 150čínský jaderný arzenál 136článek XIV Smlouvy o všeobecném zákazu

jaderných zkoušek (viz též CTBT) 53ČLR (viz též Čínská lidová republika, nebo

Čína) 17, 31, 44, 46, 50, 55, 67, 76, 80, 88, 93, 104, 106, 128, 130, 136, 155, 156, 164, 165, 196

DDánsko 37, 38, 45Datan, Merev 87Deklarace tisíciletí OSN (viz též Miléniová

deklarace OSN) 45deklarované jaderné země (viz též pět stálých

členů Rady bezpečnosti OSN; tzv. P5) 29, 39, 71, 73, 84, 109, 112, 133, 137, 138, 156, 175

delegitimizace jaderných zbraní 42Demokratická strana v USA (viz též demokraté)

83demokratizační změny v některých arabských

zemích 66

Den jaderného odzbrojení 31Diensbier, Zdeněk 150Dimona 85, 86, 87, 88, 112Dodatkový protokol k Všeobecné zárukové

dohodě MAAE 72, 77, 79, 109, 113, 128–130

doktríny (jaderně-odstrašující)– „masové odvety“ 160– „kontrolované odpovědi“ 161– „vzájemně zaručeného zničení“ (viz též

MAD) 161, 162, 164– „pružné reakce“ 174– „předjímající sebeobrany“ 165

Dongfeng-3 106důsledky (negativní dopad) výbuchu jaderné

zbraně /JZ/– ekonomické 151– environmentální 31– humanitární 147, 149, 152, 153

Džibutsko 72, 112, 113džihádisté (viz též džihádistická uskupení) 66,

75

EEgypt 38, 46, 50, 55, 66–68, 72, 89, 90, 100,

102, 103, 112, 113Eisenhower, Dwight D. 85elektromagnetický výboj 147, 149, 152, 153epicentrum jaderného výbuchu 148Eškol, Levi 88etnicko-náboženský konflikt (viz též nepřátelství

nebo střet) 67, 192EU (Evropská unie) 29, 46, 49, 71, 77, 81, 82,

99, 112Euratom 113, 130exploze (výbuch) jaderné zbraně (JZ) 147, 148

FFaisal, al Turki 107Falklandské (Malvínské) ostrovy 173Fatah 98, 99fatva 79, 80Filipíny 76Finsko 71, 194Fordou 82


274

Francie 67, 74, 79, 85, 113, 130, 135, 140, 155, 157, 172

francouzsko-izraelská jaderná spolupráce 85, 86Friedman, Thomas L. 188, 192Freedom of Information Act (viz též americký

zákon o svobodě informací) 133Freedman, Lawrence 155Fukušima 113fyzikální projevy výbuchu jaderné zbraně

147–149– tlaková vlna 147, 148– světelné a tepelné záření 148– pronikavá radiace a dlouhodobé radioaktiv-

ní zamoření 149– elektromagnetický výboj (impulz) 149, 152,

153

GGaddis, Lewis John 156de Gaulle, Charles 86Galili, Izrael 90Gates, Robert M. 89, 168Gaza (viz též Pásmo Gazy) 67, 92, 93, 99, 194Generální konference MAAE 70generální tajemník OSN 51, 55, 71, 133globální bezpečnost (viz též globální

bezpečnostní architektura, opatření, hrozby) 48, 197, 198

Globální iniciativa pro boj s jaderným terorismem 48

Globální partnerství proti šíření zbraní a materiálů hromadného ničení 48

Glonass (viz též ruský navigační systém) 24Gorbačov, Michail S. 174GPS (viz též americký navigační systém) 24Granoff, Jonathan 198Greenpeace 91Green, Robert 158, 161, 163, 164, 166, 171, 173,

197Guantanámo 19Gurion, Ben 85

HHaag 48Ha’arec 89

Hagel, Chuck 19Hamás 92, 97, 98Hamburk 148Hass, Richard N. 74Helsinky 71, 73HEU (viz též vysoce obohacený uran) 47, 48Hirošima 146–149, 154, 196Hizballáh 92, 104Hnutí červeného půlměsíce 144Hnutí nezúčastněných států (viz též nezúčastněné

země) 29, 31, 37, 45hnutí tzv. čajového dýchánku (Tea Party) 19, 197hodnotící konference Smlouvy o nešíření

jaderných zbraní (NPT) 35– 1990 35– 1995 35, 69– 2000 35, 175– 2005 36– 2010 36, 50, 137, 138– 2015 36, 38, 196

holocaust 81, 85hrozba

– ničení měst 158– odvety 160– odvetného použití jaderných zbraní (JZ)

154, 158, 197hřibovitý mrak 149humanitární a environmentální důsledky (dopady) použití jaderných zbraní (JZ) 31, 36, 38, 42, 46,

137, 142, 143, 145, 146, 196humanitární právo (viz též mezinárodní

humanitární právo) 36Hussajn, Saddám 68, 103

CHChán, Abdul Kadir 78chemické zbraně (viz též úmluva o zákazu těchto

zbraní) 67, 78, 143, 156, 164, 166, 167Chomejní, Rúholláh 78Chameneí, Alí 79, 80, 84Chruščov, Nikita S. 172

IIndie 17, 27, 29, 30, 35, 44, 46, 49, 50, 55, 130,

145, 155, 159, 160, 165

Rejstřík

275

Indonésie 45inspekční činnost (kontroly) 76, 139inspekce na místě (viz též předem neohlášené

inspekce) 52, 77, 79, 139Inspektorát Euratomu 113interoperabilní jaderná hlavice 169intervencionismus 18Interpol 47, 49Irák 17, 21, 44, 66, 74, 77, 78, 90, 103, 106, 131,

143, 164, 166, 173, 188, 193irácko-íránská válka 78irácký jaderný vojenský program 78Írán 17, 21, 33, 36, 37, 47, 50, 52, 55, 66, 70, 72,

78, 81, 84, 89, 92, 93, 95, 100, 102–105, 107, 110, 112, 128, 130, 164, 192–195

íránský jaderný program 66, 75, 76, 90, 100, 101, 111, 194

íránská jaderná zařízení 97, 100, 107, 194Irsko 27, 32, 45Isfahán 79ISIL (viz též ISIS, IS) 66, 192, 193islám 76, 80Islámský stát (viz též chalífát) 66, 192Island 145Itálie 43, 47, 49, 134, 161, 172, 175Izrael 18, 20, 27, 29, 30, 35, 37, 46, 50, 52, 55,

66, 68–70, 84–91, 93–99, 103, 104, 106, 107, 109–112, 130, 143, 155, 158, 173, 193, 195

izraelsko-palestinské vztahy 92, 94, 95, 193–195izraelsko-palestinská mírová jednání 67, 94–101,

193izraelsko-americké vztahy 91–96, 98, 100izraelská osídlovací politika 95, 97, 98, 194izraelská politika dvojznačnosti a mlžení

o jaderném vojenském programu 85, 88, 92, 155

izraelská jaderná zařízení (střediska) 85, 195Izraelská komise pro atomovou energii 85, 101izraelské jaderné zbraně (JZ) 173izraelský vojenský jaderný program 84–91izraelský protiraketový systém Železná kupole

93, 99

Jjaderná

– aliance 42– apokalypsa 196– energie 142– infrastruktura 157– obrana 155– odveta 163, 197– strategie USA z roku 2010 33, 167–171– transparentnost 39, 131–133– triáda (viz též strategická jaderná triáda)

164– válka 159, 170, 172

jaderné– arzenály 37, 42, 189, 197– doktríny 197– hlavice 132, 135– hrozby 197– laboratoře 56– materiály 47– nečlenské země smlouvy NPT (viz též ne-

smluvní jaderné země) 29, 53– nešíření (viz též neproliferace) 35, 39– odzbrojení (viz též odzbrojování) 26, 27,

29, 35, 38–42, 52, 56, 57, 108, 133, 144, 190

– odstrašení (viz též odstrašování, deterent) 23, 90, 132, 144, 154–160, 162–176, 197

– podkritické zkoušky (viz též podkritické zkoušky jaderných zbraní /JZ/) 51, 56

– ponorky 136– pumy 43– síly NATO 175– státy (viz též mocnosti, země, státy vlastnící

jaderné zbraně /JZ/) 26, 30, 36, 38–40, 42, 46, 132, 141, 144, 159, 189, 195, 197

– štěpení 149– pumy 43– snižování 195– šíření 154, 197– zařízení 50– zkoušky (viz též zkoušky jaderných zbraní

/JZ/) 52, 53, 72, 88, 146


276

– zkušební polygony 50, 56jaderné zbraně (viz též JZ) 30, 32, 33, 36, 37,

67, 72, 85, 142, 146, 151, 158, 189–191, 196, 197

– nízké výbušnosti 164– operačně rozmístěné 46– podstrategické 188– skladované (viz též skladované jaderné

zbraně /JZ/) 46, 163, 188jaderně odzbrojovací a neproliferační

– aktivity 40– opatření 56– proces 138

Jaderně-bezpečnostní směrnice 49jaderně-bezpečnostní středisko 49jaderně-bezpečnostní summit 18, 33, 47–49jaderně-energetický potenciál 78jaderně-palivový cyklus 78, 105, 113jaderně-palivové multilaterální banky 34jaderný

– arzenál (udržování) 135, 143, 168, 197– deštník 144, 145, 155, 161– neproliferační režim (proces, program) 39– reaktor 78, 85, 86– terorismus 193– vojenský program 155– výbuch 52, 151, 196– úder (útok) 159

Jaltská konference 171Japonsko 49, 76, 83, 88, 110, 130, 154, 159, 165,

171jednání s Íránem o jeho jaderném programu 20, 22jednání (schůzka) na vysoké úrovni k jadernému

odzbrojení 34, 45Jemen 66, 67, 72, 105, 113, 187Jericho II 89jižní Asie 128Jižní Afrika (viz též Jihoafrická republika) 17,

86, 110, 155Jižní Korea (viz též Jihokorejská republika) 27,

76, 88, 156Johnsonová, Rebecca 158Johnson, Lyndon B. 88jomkippurská arabsko-izraelská válka 89, 103, 173Jordánsko 20, 69, 72, 89, 100, 113

KKaddáfí, al Muamar 74Kambodža 173Kanada 29, 30, 47, 110Katar 69, 72, 113Kazachstán 47, 50, 146, 155Kennedy, John F. 85, 172Kennedyho administrativa 85Kerry, John 96Khilewi, Mohammed 106Kissinger, Henry A. 157, 168KLDR (Korejská lidově demokratická republika,

Severní Korea) 29, 35, 46, 50, 55, 77, 85, 88, 109, 128, 130, 155, 158, 164

klíčové cíle politiky USA k jaderným zbraním /JZ/ 167–169

Koalice nové agendy 30, 45Komise pro elektromagnetický výboj 153Komory 72koncepce

– jaderného odstrašování 23, 144, 163, 197, 198

– preventivního a preemptivního úderu 163–167

Konference– k článku XIV Smlouvy o všeobecném záka-

zu jaderných zkoušek 50, 53– k jadernému odzbrojení v roce 2018 31– o vytvoření zóny bez zbraní hromadného

ničení a jejich nosičů na Blízkém vý-chodě 33, 37, 38, 46, 55, 65, 89, 105, 110, 137, 192, 194

Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (viz též KBSE) 128

Konference o jaderné bezpečnosti– v Soulu v roce 2012 47– v Haagu v roce 2014 48

Konference o odzbrojení v Ženevě 25, 26, 29, 34, 35, 41, 43, 46, 50, 89, 108, 137, 190

Konference o humanitárních důsledcích použití jaderných zbraní /JZ/ 57

– v norském Oslo (2013) 38, 45, 143–145, 196– v mexickém Nayaritu (2014) 45, 143, 146,

196– ve Vídni (2014) 39, 143, 147, 196

Rejstřík

277

koordinační schůzky zemí P5 33, 36, 37, 46kontrolně zbrojní a odzbrojovací proces

(problematika) 29konvenčními hlavicemi vyzbrojené strategické

nosiče (pozemní a námořní balistické řízené střely) 167

konvenční zbraně 44, 164, 166konvenční odstrašení 44, 164Korejský poloostrov 128korejská válka 160, 172Krieger, David 154, 159Kristensen, Hans M. 167, 169, 179krizový vývoj na Blízkém východě 192Krym 24Kuba 19kubánská raketová krize v roce 1962 157, 163,

172kurdské obyvatelstvo 68Kuvajt 72, 103, 113kyberútoky 93, 146

LLaajava, Jaakko 37, 38, 71Laos 173letecké bombardování 158, 159letouny dvojího použití (určení) 175LEU (viz též nízkoobohacený uran) 47, 48leukémie 150Lewisová, Patricia 143Libanon 20, 72, 92, 104Libye 66, 67, 72, 74, 77, 90, 103, 112, 164Liga arabských států 71, 72, 110Lucembursko 145

MMAAE (viz též Mezinárodní agentura pro

atomovou energii) 34, 37, 47, 49, 70, 71, 73, 77–79, 102, 109, 112, 128, 129, 131, 137, 193

Madridská mírová konference 69Manifest A. Einsteina a B. Russela 154Mauritánie 72, 113Marcoule 85Maroko 72, 103Makhúl, Issam 90

Marshallovy ostrovy 146, 148McNamara, Robert 158, 161Medveděv, Dimitrij A. 23, 134megatunová jaderná puma 148Meierová, Golda 88Mexiko 30Merkelová, Angela 24mezikontinentální balistické řízené střely 87,

138, 164, 165, 167Mezinárodní datové středisko CTBTO 52, 54Mezinárodní den

– proti jaderným zkouškám 50– jaderného odzbrojování 45

mezinárodní humanitární právo 36, 197Mezinárodní kodex chování pro vesmírné

aktivity 28Mezinárodní monitorovací systém (viz též IMS)

51, 52Mezinárodní panel pro štěpné materiály (viz též

IPFM) 109, 110Mezinárodní kampaň za zákaz jaderných zbraní

145Mezinárodní výbor červeného kříže 144, 146Meziparlamentní unie (MPU) 56, 57Miese, Richard 170Miléniová deklarace OSN (viz též Deklarace

tisíciletí) 45Miléniové rozvojové cíle 153Ministerstvo energetiky USA 168Ministerstvo obrany USA 168Ministerstvo zahraničních věcí USA 73mírové využívání jaderné energie (technologií)

35Mitterrand, Francois 135, 173modelová (vzorová) úmluva o jaderných

zbraních 42modernizace jaderných zbraní (viz též

zkvalitňování jaderných zbraní /JZ/) 37, 39, 50, 51, 55

monitorovací stanice (seismologické, hydroakustické, infrazvukové, radionuklidové) 52

moratorium na jaderné zkoušky 35, 53, 55Mosad 87Mossadek, Muhammed 77


278

Mosul 66, 193Mubarak, Husní 103Mursí, Muhammad 66, 103multilateralismus 18, 33Muslimské bratrstvo 66, 103

NNagasaki 146, 147, 149, 150, 196náklady vyšetřovacích prací po jaderném

výbuchu 152námořní balistické řízené střely 138napalm 173Národní bezpečnostní strategie Ruské federace

do roku 2020 22národní technické prostředky 128, 162Násir, Gamál Abdal 86Natanz 79NATO (viz též Organizace Severoatlantické

smlouvy) 20, 23, 38, 43, 107, 128, 156, 171, 174–176, 188, 192

Nayarit 43, 45, 146Neformální pracovní skupina na Konferenci

o odzbrojení (viz též IWG) 28, 43, 46negativní bezpečnostní záruky 26, 27, 30, 33, 42,

46, 108, 111Negevské jaderné výzkumné středisko 85nejaderné státy smlouvy NPT 30, 38, 39, 40, 42,

45, 53, 143, 164, 190Německo 43, 45, 67, 75, 77, 78, 87, 112, 134,

161, 175, 190neproliferační

– aktivity 40– režim (viz též režim proti šíření) 47– úsilí 22

nerozmístěné řízené střely (nosiče jaderných zbraní /JZ/) 140, 141

nerozmístěné vypouštěcí zařízení 140nestrategické (podstrategické) jaderné zbraně

/JZ/ 33, 87, 135nešíření jaderných zbraní /JZ/ (viz též

neproliferace) 29, 35Netanjahu, Benjamin 73, 83, 94–97, 99, 193neutrony 149nevládní organizace 38, 40, 55, 91

– Greenpeace 91

– Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní (ICAN) 190

– Představitelé parlamentů za jaderné nešíření a odzbrojení (viz též PNND) 56

– Pugwashské hnutí 91– Stockholmský mezinárodní ústav pro vý-

zkum otázek míru (SIPRI) 87New York 38, 53nezávislé strategické jaderné síly Francie a Velké

Británie 176Nixon, Richard 88nízkoobohacený uran (viz též LEU) 47, 48Nizozemsko 43, 134, 161, 175Norsko 30, 37, 38, 45, 86, 144, 175nosiče

– jaderných zbraní (JZ) 87, 172– podstrategických jaderných zbraní (JZ) 174

nová Jaderná strategie USA (viz též NPR) z roku 2010 168

nová Strategická koncepce NATO (viz též Strategická koncepce NATO) z roku 2010 176

nová triáda Bushovy administrativy 164nové typy zbraní hromadného ničení 26nové jaderné zbraně 164Nový Zéland 138, 146Nunn, Sam A. 157, 168Nunn-Lugarův program (viz též program CTR) 23

OObama, Barack H. 17–20, 43, 55, 73, 74, 84,

92–97, 100, 134, 187Obamacare 19Obamova administrativa 18, 22, 93, 94, 103, 104,

107, 167–169, 187, 188Obamova jaderná strategie z roku 2010 167Obamův projev O stavu unie a ve vojenské

akademii West Point 20, 187Obamův „pražský“ projev 22, 33, 50, 56, 92Obamův projev v Berlíně 39, 43, 169oblast Asie a Tichomoří 188obohacování uranu (viz též obohacovací

program) 79, 80, 82, 83, 112Obranná strategická směrnice Ministerstva

obrany USA 75

Rejstřík

279

odpalovací zařízení (operačně rozmístěná a skladovaná) 134

odstrašování (deterent, odstrašující potenciál) 154, 155, 169, 174, 176

odstředivkový systém (jaderně-palivový systém) 22, 78, 84

odsun (stažení) amerických taktických jaderných zbraní z Evropy 177

odzbrojovací– aparát 25, 30, 33, 109, 189– fóra 26, 33, 34

OEWG (viz též Pracovní skupina s otevřeným koncem) 40–43, 190

Odzbrojovací komise OSN (viz též Komise OSN pro odzbrojení) 32–34, 189

Olmert, Ehud 89Omán 72Organizace Smlouvy o všeobecném zákazu

jaderných zkoušek (viz též Organizace) 51Organizace pro osvobození Palestiny (viz též

OOP) 98Osirak 90, 101Oslo 38, 45OSN (viz též Organizace spojených národů) 47,

49, 53, 56, 68, 71, 85, 105, 108, 130ověřování (viz též verifikace, kontrola) 72, 127,

128

PPahláví, Muhammed Réza 77, 78Pákistán 17, 27, 29, 31, 35, 40, 46, 49, 50, 55, 85,

89, 106, 109, 130, 145, 158–160, 165, 187pákistánský

– jaderný arzenál 107– jaderný program 106, 107

Palestina (viz též Palestinský stát, Palestinci) 20, 71, 97

Palestinská samospráva 95, 98palestinská

– Dohoda o sjednocení 98– technokratická vláda národní jednoty 98, 99

Pan Ki-moon 56PAROS (viz též Prevence zbrojních závodů do

vesmíru) 26, 27, 30Parčin 79

Paříž 37Paul, Thazha V. 156Peres, Šimon 94, 96Perry, William J. 157, 168Perský záliv 75, 101, 103, 105, 111, 173, 193pětibodový plán generálního tajemníka OSN 57plutonium 48, 49, 79, 84, 86, 87, 108, 111, 151podkritické zkoušky jaderných zbraní /JZ/ (viz

též jaderné podkritické zkoušky) 51, 56podpůrná úloha jaderných zbraní /JZ/

v regionálních operacích 167pohotovostní systém v amerických jaderných

silách 170Polsko 47politika dvojího standardu 166politika násilného odstraňování nepohodlných

režimů 163politika vzájemně zaručeného zničení (viz též

MAD) 161, 162, 165ponorky v izraelském vlastnictví 87poradní posudek Mezinárodního soudního dvora

42, 144, 156, 167postupné odzbrojování (viz též přístup

postupných kroků) 31, 34, 38, 41, 45použití nebo hrozba použitím jaderných zbraní /

JZ/ 23, 44použití jaderných zbraní /JZ/ jako první 163, 175Pracovní skupina s otevřeným koncem (viz též

OEWG) 30, 34, 40, 45, 190Pražská agenda 44preemptivní úder (viz též preventivní úder) 90,

165, 166prevence

– jaderného terorismu a šíření 168– zbrojních závodů ve vesmíru (viz též PA-

ROS) 26, 108prezidentská předvolební kampaň v USA 18prezidentské iniciativy z roku 1991 128, 174prezidentské volby v USA 19, 73prohlášení čtyř bývalých předních amerických

politiků 168prohlášení 74 států 145protiíránské sankce 20protiraketová obrana (viz též protiraketové

systémy) 23, 42,157, 164, 188, 189


280

Protokol o malém množství 108Prozatímní dohoda o íránském jaderném

programu (viz též Společný akční plán) 67, 77, 81, 84, 106, 194

První výbor (viz též Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost) 28, 30, 31, 70, 189

– 66. Valné shromáždění OSN (2011) 30– 67. Valné shromáždění OSN (2012) 30– 68. Valné shromáždění OSN (2013) 31

přepracovávací proces (závod) 78, 82, 84, 86přesun strategického zájmu USA do asijské

a tichomořské oblasti 93, 104Přípravná komise Organizace smlouvy CTBT 51,

53, 54Přípravné výbory hodnotící konference smlouvy

NPT 25, 34, 36, 38, 138, 143, 189přírodní katastrofa 196přístup k jadernému odzbrojování

– „krok za krokem“ (viz též postupný) 31, 34, 38, 41, 45, 189, 191

– „komplexní“ 41, 191– „stavebních bloků“ 41, 191

Pugwashské hnutí 91Putin, Vladimir 23, 24, 44, 104, 187

QQuinlan, Michael Sir 156

RRada bezpečnosti OSN 33, 34, 75, 77, 93, 105,

143, 190Rada NATO–RF 165Rada pro spolupráci zemí Zálivu 108Rada MAAE 113radioaktivní

– zamoření (viz též kontaminace) 149, 151– materiál (element) 49– spad 149, 151

radiologická zbraň (viz též tzv. špinavá radiologická zbraň) 26, 102, 193

raketové nosiče 22Rakousko 30, 45ratifikace

– americko-ruské smlouvy New START 21

– smlouvy CTBT 21, 22, 50, 53, 55Regionální střediska OSN pro mír a odzbrojení

25Regionální středisko pro mír a odzbrojení na

Blízkém východě 72Republikánská strana v USA (viz též republikáni)

19, 21, 73, 75, 83, 93Revoluční gardy v Íránu 79, 84rezoluce

– Mezinárodního výboru červeného kříže 144– o Blízkém východě z roku 1995 35, 36, 69– Prvního výboru 29, 30, 31– Rady bezpečnosti OSN 29, 48, 49, 54– Shromáždění Meziparlamentní unie 56, 57– Valného shromáždění OSN (VS OSN)

28–31, 40, 45, 50, 68, 70RF (viz též Ruská federace, Rusko) 17, 22, 24,

28, 30, 37, 39, 43, 44, 47, 49, 73, 80RF a jaderné odstrašování 44Rijád 103Rogozin, Dmitryi 24Romney, Mitt 18, 19, 93, 101ropné embargo 103rozmisťování zbraní do vesmíru 28, 42Rudé moře 111Ruhání, Hasan 55, 77, 80, 105ruská vojenská doktrína z roku 2010 23ruská odvetná protisankční opatření 24ruské

– jaderné síly 23– konvenční síly 44– jaderné odstrašení 23, 44, 165

rusko-čínský návrh smlouvy Prevence rozmisťování zbraní do vesmíru (viz též PPWT) 28

Russel, Bertrand 154

ŘŘecko 161, 175řízené střely s plochou dráhou letu 164

SSahel (viz též africké země tzv. Sahelu) 21Samore, Gary 107Sanchezová, Loretta 22

Rejstřík

281

Sarkozy, Nicolas 135satelity 128satelitní pozorování 139Saúdská Arábie 66, 72, 75, 76, 83, 102–108, 193Semipalatinsk 50Shannonův mandát 27, 47, 108Shaperová, Annette 132Schelling, Thomas C. 158Schultz, George P. 157, 168schůzka na vysoké úrovni k jadernému

odzbrojení 45schůzky zemí P5 137, 138SIPRI (viz též Stockholmský mezinárodní ústav

pro výzkum otázek míru) 66, 87skladované

– jaderné zbraně /JZ/ (viz též jaderné zbraně skladované) 157, 163, 169, 177

– štěpný materiál 27, 35, 109skupina ACRS (viz také pro Kontrolu zbrojení

a regionální bezpečnost) 69skupina tzv. západních států 29Slovenská republika 26Smlouva

– o částečném zákazu jaderných zkoušek (PTBT) 50

– o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE) 162

– o nešíření jaderných zbraní (NPT) 27, 33–39, 41, 46, 54, 57, 68, 69, 77, 79, 81, 83, 84, 87, 102, 106, 111, 144, 175, 195, 196

– o omezení systémů protiraketové obrany (ABM) 162, 164

– o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (viz též smlouva CTBT) 21, 33, 35, 44, 46, 50, 52–55, 67, 77, 87, 111, 137, 187, 195

– o zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbu-šná zařízení (FMCT) 26, 27, 29, 34, 42, 44, 47, 137, 192

– SALT I 162– SORT (viz též tzv. moskevská smlouva)

164, 165– START II 165

– z Pelindaby 46– ze Semipalatinska (viz též Středoasijská

bezjaderná zóna) 65, 68smlouva zakazující jaderné zbraně 41, 196smluvní ověřovací mechanismus 174snížení (snižování)

– jaderných zbraní v Evropě 43– počtů jaderných zbraní /JZ/ (viz též jaderné

snižování) 33, 128, 133– úloha jaderných zbraní /JZ/ ve strategic-

kých, bezpečnostních doktrínách a poli-tice jaderných států 170

– operačně rozmístěných strategických (útoč-ných) jaderných zbraní /JZ/ 43

Snowden, Edward 24, 188Sokov, Nikolai 44Somálsko 72, 112Sorek (viz též izraelské jaderné výzkumné

zařízení) 85, 88, 112Sovětský svaz (viz též SSSR) 154, 161, 162, 171,

174Spojené státy americké (USA) 17, 21, 23, 24, 30,

31, 33, 37, 39, 43, 44, 46, 47, 49, 50, 130, 132, 134, 137, 140, 141, 143, 148, 153–157, 168, 169, 171–174, 176, 187, 191, 192

Spojené arabské emiráty 72, 80, 113Společný akční plán (viz též prozatímní dohoda

s Íránem o jeho jaderném programu) 81–84, 112

Státní úřad pro jadernou bezpečnost (viz též SÚJB) 51

stigmatizace jaderných zbraní /JZ/ 42strategická

– koncepce NATO (1999, 2010) 174, 175, 176– rovnováha 190– převaha USA 174– stabilita 168

strategické– nosiče jaderných zbraní /JZ/ 134, 138strategie– jaderného útoku proti jaderným silám

(counterforce attack) 170– jaderného útoku převážně proti civilním

objektům (countervalue attack) 170– odstrašení 168


282

Strategické velitelství USA (viz též STRATCOM) 167, 170

Středoasijská bezjaderná zóna 65, 68stratosféra 149Střediska pro snížení jaderného rizika 140studená válka (viz též studenoválečnický přístup,

rivalita, předsudky) 39, 127, 163, 171, 174, 177

Studie OSN o vzdělávání k jadernému odzbrojení 42

summity o jaderné bezpečnosti 33Súdán 72, 112Suezský průplav 86Sultán bin Bandar 105sunnité 67, 76, 105sunnitský radikální islám 192sunnitské monarchistické režimy 193sunnitský wahhábismus 102superpožár 148svět bez jaderných zbraní /JZ/ (viz též vize světa

bez jaderných zbraní /JZ/) 17, 30, 34, 40, 41, 44, 50, 56, 92, 154, 157, 158, 168, 175

Sýrie 20, 33, 44, 47, 66, 67, 72, 74, 90, 103, 112, 113, 164, 173, 194

syrská občanská válka (viz též občanská válka v Sýrii) 24, 66, 67, 74, 92, 192

syrské chemické zbraně 24, 31, 68, 74, 194

Ššaría (viz též islámské právo) 66Šavit 87šestidenní válka v roce 1967 92šíření jaderných zbraní /JZ/ 31, 142, 144šíité 67, 76, 105šíitský teokratický Írán 105, 193škody způsobené jadernými výbuchy 55Španělsko 27štěpné materiály skladované (viz též sklady

štěpného materiálu) 27Švýcarsko 27, 45

Ttaktické jaderné zbraně /JZ/ (viz též

podstrategické, nestrategické jaderné zbraně /JZ/) 43, 132, 161, 174

Tartus 24Tea Party (viz též americké hnutí tzv. čajového

dýchánku) 19, 187Teheránský výzkumný jaderný reaktor (viz též

TRR) 78Tchaj-wan 76, 156technologické radiační havárie 196terorismus (viz též hrozby, skupiny, teroristé) 21,

33, 47, 49těžké bombardéry 138Thatcherová, Margaret 173Tokio 148, 150, 159transparentnost 37

– dobrovolná 129, 195– jaderná 127– nedobrovolná 130, 195– o držení jaderných zbraní /JZ/ 41, 46– ve snižování jaderných zbraní /JZ/ 195– vynucovaná 129, 195

Trans-tichomořské partnerství 76Tunisko 66, 72Turecko 20, 43, 66, 71, 102, 104, 134, 161, 172,

175, 193Turki, al-Faisal 107

UUkrajina (viz též ukrajinská krize) 22, 24, 27,

146, 155Úmluva o

– fyzické ochraně jaderných materiálů 47– potlačení aktů jaderného terorismu 47– zákazu biologických (bakteriologických)

a toxinových zbraní (viz též BTWC) 67, 77, 87, 111, 143, 193

– zákazu chemických zbraní (viz též CWC) 67, 77, 87, 111, 143, 192

– zákazu použití jaderných zbraní (viz též vzorová úmluva o jaderných zbraní) 42

úmluva o jaderných zbraních 57Úmluva OSN o

– zákazu protipěchotních (nášlapných) min

Rejstřík

283

(tzv. Ottawská úmluva) 26, 42, 196– zákazu použití kazetové munice (tzv. úmlu-

va z Osla) 26, 42, 196UNIDIR (viz též Ústav OSN pro odzbrojovací

výzkum) 72Ústav OSN pro odzbrojovací politiku (viz též

UNIDIR) 25, 72

VValné shromáždění OSN (viz též VS OSN) 26,

28, 32, 34, 68, 105, 108Vanunu, Morderchai 87Varšavská smlouva (pakt) 162velící a kontrolní infrastruktura 167Velká Británie 31, 37, 39, 46, 67, 70, 73, 74, 79,

86, 105, 113, 130, 135, 140, 155, 157, 172, 175, 194

verifikace (viz též ověřování, verifikační mechanismus, systém) 132

Vídeň 36Vietnam 47, 173vnitřní a vnější bezpečnost národních jaderných

programů, materiálů 48vojensko-průmyslový komplex 157Všeobecné zárukové dohody MAAE (viz též

ověřovací systém MAAE) 72, 109Všeobecná dohoda o íránském jaderném

programu 67, 77, 84, 194Výbor pro americko-izraelské veřejné záležitosti

(viz též AIPAC) 18Výbor pro mírové využívání vesmíru (viz též

COPUOS) 28Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost

(viz též První výbor) 28Výbor pro americko-izraelské veřejné záležitosti

(viz též AIPAC) 18výroba jaderných zbraní /JZ/ 55vyřazení jaderných zbraní /JZ/ z použití 196vytváření „koalic ochotných“ 163vysoce obohacený uran (viz též HEU) 47, 78, 87,

108, 111, 151

WWalker William 130, 131Washingtonská smlouva 176

Weinstein, John 166West Point 20Wilson, Ward 158, 171

Zzákaz

– použití jaderných zbraní /JZ/ 42– zkoušek jaderných zbraní /JZ/ 50– jaderných zbraní /JZ/ 42

Západní břeh Jordánu 95–98zárukové dohody (zárukový systém) MAAE 35,

53, 72, 77, 83, 85, 112, 128, 129, 195záření světelné a tepelné 148závazky jaderných zemí vůči nejaderným státům

(viz též negativní bezpečnostní záruky) 17Závěrečný dokument 8. hodnotící konference

smlouvy NPT (viz též závěrečná zpráva) 54, 70, 89, 133, 137

závody v jaderném zbrojení 51, 55, 159, 197zbraně hromadného ničení (viz též ZHN) 31, 67,

130, 156, 158, 166, 167, 176zbraně biologické (bakteriologické) a toxinové

67, 156, 164, 166, 167zbraně chemické 67, 156, 164, 166, 167zhoršení americko-ruských vztahů (viz též

americko-ruské vztahy) 22, 23, 39zkoušky jaderných zbraní /JZ/ (viz též jaderné

zkoušky) 159zkušební jaderný výbuch KLDR 53, 54zóny bez jaderných zbraní /JZ/ (bezjaderné zóny)

41, 65, 68zóna bez všech zbraní hromadného ničení

a jejich nosičů na Blízkém východě 35, 65, 68, 91, 105

zpevněné sklady zbraní hromadného ničení 162zpravodajské prostředky 130zvyšování vzdělání v oblastech odzbrojení

a nešíření 42

ŽŽeneva 38, 40, 45, 50židovský stát 99, 100životní prostředí a jaderný výbuch 151


284

Résumé

Strukturu knihy tvoří tři hlavní tematické bloky, které jsou zdánlivě odlišné. Po bliž-ším seznámení s nimi je zřejmé, že spolu vzájemně souvisejí a ovlivňují se v rám-ci mezinárodního úsilí o zabránění šíření jaderných zbraní a dosažení jejich zákazu a úplného zničení. Kniha popisuje vývoj v letech 2011–2014 s přihlédnutím k hlav-ním rysům druhého volebního období prezidenta Baracka Obamy.

První blok má název Události a aktivity ovlivňující jaderně odzbrojovací a nepro-liferační proces v letech 2011–2014. Rozebírá, s ohledem na vedoucí úlohu Obamovy administrativy v jaderně odzbrojovací a neproliferační sféře, která se naplno projevi-la v průběhu prvního volebního období prezidenta Baracka Obamy, příčiny postup-né Obamovy rezignace na tuto úlohu po jeho znovuzvolení prezidentem USA v roce 2012. Záměry na dosažení světa bez jaderných zbraní a přijímání konkrétních opat-ření Obamovou administrativou k dosažení tohoto cíle nelze oddělit od vývoje vnit-ropolitické situace ve Spojených státech. Je nezbytné přihlížet k tomu, že s opětným zvolením B. Obamy do prezidentské funkce v roce 2012 se dále prohloubila již tak vyhrocená mezistranická rivalita. Republikánskou většinu ve Sněmovně reprezentan-tů a zvýšený počet republikánských senátorů po volbách v roce 2010 využívala Re-publikánská strana ke komplikování činnosti Obamovy administrativy téměř ve všech oblastech vnitřní a zahraničně-bezpečnostní politiky s cílem diskreditace její činnosti, což mělo za následek disfunkčnost ve vztazích Bílého domu s Kongresem. Významný negativní vliv na dosažení pokroku v jaderně odzbrojovacím úsilí mělo rovněž výraz-né zhoršení americko-ruských vztahů, zejména v souvislosti s ruským anektováním Krymu a rusko-ukrajinským krizovým vývojem. Součástí prvního bloku je rovněž zhodnocení odrazu zmíněného negativního trendu na jednání hlavních fór odzbrojo-vacího aparátu a na průběh hodnotícího procesu významné 9. hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, jež se bude konat v první polovině roku 2015. V tomto roce si také lidstvo bude připomínat 70. výročí svržení amerických jaderných pum na japonská města Hirošimu a Nagasaki, což by mělo dále vyburcovat meziná-rodní společenství k rozhodnějším akcím k eliminaci těchto zbraní. Neochota většiny nejaderných států a řady nevládních organizací smířit se s útlumem jaderně odzbro-jovacího úsilí Spojených států a dalších jaderných zemí našla svoji pozitivní odezvu v různých aktivitách zaměřených na překonání této stagnace. S ohledem na jejich vý-znam rovněž tyto iniciativy a aktivity tvoří součást prvního bloku.

Název Klíčová regionální jaderně odzbrojovací a neproliferační problematika na Blízkém východě napovídá, že druhý blok je věnován úsilí o svolání konference k vy-

Résumé

285

tvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení a jejich nosičů v tomto krizovém regionu. Záměrem autora bylo, s přihlédnutím ke konzultacím s některými blízkový-chodními experty, čtenáře orientovat ve složitém vývoji blízkovýchodního regionu. Tato část se rovněž snaží postihnout motivy a příčiny postojů hlavních regionálních aktérů a upozornit na jejich vzájemnou souvislost z hlediska pozitivních či negativních důsledků ovlivňujících dosažení zmíněného záměru. Těsná republikánská propojenost se stanovisky izraelské vlády premiéra Netanjahua se projevovala zejména v ostré kri-tice politiky Obamovy administrativy vůči Íránu, Sýrii a řešení izraelsko-palestinské-ho problému, což je rovněž součástí předkládané analýzy. Kromě jaderných programů Íránu, Izraele a americko-izraelských vztahů se pasáž také zabývá americko-saúdský-mi vztahy a politikou zmíněných zemí v blízkovýchodním regionu. Značná pozornost se v bloku věnuje dvěma nadějným událostem, jež, v případě úspěšného završení, by mohly výrazně zklidnit regionální bezpečnostní situaci, s příznivým dopadem na glo-bální bezpečnost. Je rovněž zřejmé, že jejich pozitivní vyústění by také mohlo vytvořit příznivé podmínky pro svolání zmíněné blízkovýchodní konference. Jde o rozhovory stálých představitelů Rady bezpečnosti OSN (P5), Německa a EU s Íránem o jeho ja-derném programu. Měly by vyvrcholit sjednáním a podpisem dlouhodobé všeobecné dohody, zamezující zneužití íránského jaderně obohacovacího programu pro vojenské účely. Druhou událostí byly izraelsko-palestinské rozhovory, se zprostředkovatelskou úlohou USA, o mírové urovnání tohoto dlouhodobého neuralgického blízkovýchodní-ho problému cestou vytvoření dvou nezávislých států. Jak však dokumentovaly důvody přerušení těchto jednání na přelomu března a dubna 2014 a následné výrazné zkompli-kování izraelsko-palestinských vztahů v souvislosti s ozbrojeným konfliktem v Gaze, již třetím a co do počtu civilních palestinských obětí nejhorším v uplynulých šesti le-tech, bude pravděpodobně velmi obtížné dosáhnout obnovení těchto jednání.

Obsahem třetího tematického bloku, s názvem Významné součásti jaderně odzbro-jovacího a neproliferačního úsilí, jsou tři důležité součásti jaderně odzbrojovacího a neproliferačního úsilí, tj. transparentnost jaderných zbraní, humanitární dopady po-užití těchto zbraní a kontroverzní koncepce jaderného odstrašování. Transparentnost, ve spojení s účinným ověřováním, tvoří významný prvek posilování důvěry a bezpeč-nosti. V případě jaderného odzbrojování a nešíření je proto nárůst úlohy těchto opat-ření nezbytnou součástí realizace záměru dosažení světa bez těchto zbraní. Pasáž vě-novaná transparentnosti rovněž popisuje obsah studie UNIDIR věnované možnosti využití americko-ruských zkušeností v oblasti transparentnosti a ověřování dalšími jadernými zeměmi v souvislosti s americko-ruskou smlouvou New START. Se zablo-kováním jednání na hlavních fórech odzbrojovacího aparátu, zejména na Konferenci o odzbrojení, se mj. zvyšuje zájem mezinárodního společenství o humanitární dopa-dy použití jaderných zbraní, jako součást tlaku na jaderné země k ukončení moder-


286

nizace jaderných arzenálů a jejich nosičů a zrychlení tempa jejich eliminace. Svědčí o tom mj. několik konferencí v posledních letech zaměřených na toto téma a přijíma-ná komuniké z těchto jednání. Pasáž věnovaná jadernému odstrašování se především zabývá historickým vývojem této kontroverzní koncepce, hlavními argumenty jejích stoupenců a kritiků se současným uvedením některých příkladů, které neprokázaly její účinnost. Autor se ztotožňuje s tvrzením, že další setrvávání na politice jaderného odstrašování ve svých důsledcích vytváří překážky urychlenému dosažení cíle elimi-nace všech jaderných zbraní a oslabuje úsilí k zabránění jejich šíření.

Závěry a další předpokládaný vývoj tematických bloků se zaměřuje na stručné zhodnocení hlavních příčin bránících prezidentu Obamovi pokračovat v přijímání konkrétních jaderně odzbrojovacích opatření, zejména dosažení ratifikace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) Senátem USA a prosazení dalšího snížení jaderných zbraní. Dá se předpokládat, že s přihlédnutím ke stávající situaci, zejména zhoršeným americko-ruským vztahům, nedojde na hlavních mezinárodních fórech odzbrojovacího aparátu k výraznému pokroku. S ohledem na vývoj v blízko-východním regionu a zhoršeným izraelsko-palestinským vztahům je téměř jisté, že se do konání 9. hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) v roce 2015 nepodaří svolat konferenci k vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného niče-ní a jejich nosičů v tomto regionu. S ohledem na význam Obamova „pražského“ proje-vu a např. Akční plán schválený na 8. hodnotící konferenci smlouvy NPT jsou některé tyto dokumenty, tabulky a mapky zařazeny do příloh knihy. Snadnější orientaci čtená-řů v množství různých pojmů a zkratek napomáhá jejich stručné vysvětlení a tabulko-vé uspořádání. Rychlé orientaci v názvech a jménech slouží abecední slovní rejstřík.

Klíčová slova a pojmy: jaderné odzbrojení, jaderné nešíření, strategické a nestrate-gické jaderné zbraně, nosiče jaderných zbraní, balistické řízené střely, taktické ja-derné zbraně, rezoluce RB a VS OSN, mírové využívání jaderné energie, jaderně palivový cyklus, mezinárodní humanitární právo, snižování významu JZ ve strate-gických a bezpečnostních koncepcích, nevládní organizace, jaderné státy, První vý-bor, Konference o odzbrojení, Odzbrojovací komise OSN, americko-ruská smlouva New START, negativní bezpečnostní záruky, zárukový systém MAAE, jaderná bez-pečnost, smlouvy NPT, CTBT a FMCT, štěpné materiály, bezjaderné zóny, zóna bez zbraní hromadného ničení a jejich nosičů na Blízkém východě, politika USA na Blíz-kém východě, íránský jaderný program, blízkovýchodní krizová oblast, izraelský ja-derný vojenský program, transparentnost v jaderném odzbrojování, ověřování, huma-nitární důsledky použití jaderných zbraní, jaderné odstrašování.

Résumé

287

The structure of the publication consists of three main thematic parts that are only apparently distinct from each other. But after learning more about the three respecti-ve themes, readers will recognize their common connections and how they influence each others in the framework of the international effort to combat nuclear proliferati-on and achieve a world without nuclear weapons. All three parts address the develop-ments that took place approximately during the years 2011–2014, which means that they mainly cover the period of the second presidential term of Barack Obama. They also look at the main features of his presidency.

The first part is titled The Events and Activities Influencing Nuclear Disarmament and Nonproliferation Movement in the Years 2011–2014. While considering the lea-ding role of the Obama administration within nuclear-disarmament and nonprolifera-tion spheres, which was most clearly evident during Obamaʼs first presidential term, it analyses the reasons for Obamaʼs gradualy resignation of this role after his reelec-tion in 2012. It is clear that the Obama administrationʼs intentions to achieve the long term goal of a world without nuclear weapons and the concrete measures that were accepted by it in the pursuit of this goal cannot be separated from the development on the US domestic political scene. Obamaʼs reelection further deepened the bipartisan animosity and rivalry between the Republican and the Democratic Party, which was already acute even efore then. The Republican majority in the House of Representati-ves and the rising number of Republican Senators in the Senate after the 2010 electi-ons have been used by the Republican party to block and complicate the Obama admi-nistrationʼs activities in almost all spheres of internal and foreign policy, with the aim to discredit the White House, thus making the White Houseʼs cooperation with Con-gress dysfunctional. Also, a significant worsening of the American-Russian relations, which was predominantly due to the Russian annection of Crimea and the tense deve-lopment of the Russia-Ukraine crisis has been the second important factor negative-ly influenced the nuclear disarmament effort and activities analysed in this part of the book. The mentioned negative trends have found their reflection in the various fora of the disarmament machinery, mainly at the Conference on Disarmament, the UN First Committee and the UN Commision on Disarmament. No substantial progress could be found even within the Preparatory Committeeʼs sessions in the framework of the preparation for the 9th Review Conference of the Nuclear Nonproliferation Treaty in


288

the first half of 2015. 2015 will also be the year when humankind will commemorate the 70th anniversary of the drop of the American nuclear weapons on Hiroshima and Nagasaki, which should rose the international community to carry out more decisive actions in terms of eliminating nuclear weapons. The first part also deals with the ef-fort of the majority of the non-nuclear states and various non-governmental organiza-tions to overcome this current stagnation in various parts of nuclear disarmament en-deavour by submitting various initiatives and initiating activities.

As the title The Key Regional Nuclear Disarmament and Nonproliferation Problem in the Middle East indicates, the second part deals mainly with the efforts towards and the hurdles that stand in the way of convening a conference focusing on the creati-on of a zone without weapons of mass destruction and their means of delivery in the region constitute. It was the authorʼs intention, after several consultations with some Middle East experts, to give the readers some brief and fundamental information on the complicated situation in the region, and the motives and reasons for the approa-ches and policies of the main regional actors influencing the the movement toward the mentioned goal. The chapter especially discusses the close unity of Republicansʼ po-sitions with that of Israeli Prime Minister Netanyahuʼs governmentʼs policy, and this unity is reflected mainly in the two partiesʼ criticism of the White Houseʼs approach towards Iran, Syria and solving the Israeli-Palestinian question. Also, after a brief his-torical introduction, a large part of the section is devoted to the Iranian and Israeli nuc-lear programs, the US relations with Israel and Saudi Arabia and Saudi Arabian poli-cy towards the Middle East. Furthermore, the chapter highlights two positive events in the apparently chaotic and continuing ethno-religion Sunni-Shia clashes in the regi-on, with the civil war in Syria and the worsening security situation in Iraq and Libya. If these events are successfully brought to their expected conclusions, they could sig-nificantly calm the regional security situation and have positive impact on global se-curity. It is also evident that their successful conclusions could create favorable con-ditions for the convening of the Middle East conference mentioned above. The first one is the negotiation of the interim agreement between P5, EU and German repre-sentatives and Iran on Iranʼs nuclear enrichment program and the following talks fo-cusing on the achievement of the long term and comprehensive agreement that wou-ld prevent Iran from using its nuclar program for military purposes. The progress in the talks would undoubtedly have a positive impact on the regional and even the glo-bal security. The second event was the Israeli-Palestinian talks with US mediation to solve the long term neuralgic problem of the two countriesʼ conflict in a peaceful way via the two-state solution. Unfortunately, however, the talks finished early at the end of March 2014, and due to the armed conflict in Gaza, the third such conflict and the one with the most Palestinian civilian casulties in six years, the related significa-

Résumé

289

nt complications in the Izraeli-Palestinian relations, and the reasons for the end of the talks, the possibility of a restoration of the talks is extremely low.

The third part of the book, which has the title Significant Parts of Nuclear Disar-mament and Nonproliferation Efforts, deals with the description and evaluation of the main arms control and disarmament activities in connection with nuclear transpa-rency, the human consequences of the use of nuclear weapons and the controversial concept of nuclear deterrence. As regards nuclear transparency the focus here is on various forms of transparency and mainly on the significant role of transparency to-gether with the role of effective verification for the building of mutual confidence and the security. In the case of nuclear disarmament and nonproliferation, the growth of the role of transparency measures is an essential part of reaching the goal of a world without nuclear weapons. In connection with this, the section evaluates and describes the main parts of the UNIDIR study recommending the use of the experience gained by Russia and the US from the transparency and verification measures by other nuc-lear countries in connection with the American-Russian New START treaty. With the stalemates in all fora of the disamament machinery, especially the Conference on Di-sarmament, we can witness the increasing interest of the majority of non-nuclear states in the human consequences of the use of nuclear weapons, and this adds to the pres-sure on nuclear countries to stop modernizing their nuclear arsenal and nuclear wea-pon carriers and increase the tempo of the elimination of the weapons. This was made evident by several conferences on this topic in recent years and the accepted commu-niqués from the related negotiations. Then the section devoted to nuclear deterrence gives a brief historical survey of the development of the concept and compares the different positions of its supporters and its opponents from the point of view of the conceptʼs effectiveness and significance. It also gives several examples of when nuc-lear deterrence was not effective. In the conclusion of this section, the author agre-es with the view, that further maintaning the policy of nuclear deterrence creates ob-stacles for the elimination of nuclear weapons and weakens the effort to decrease the danger of nuclear proliferation.

The bookʼs conclusions then note the reasons for why President Obama does not accept further nuclear disarmament measures, which would especially include the US Senateʼs ratification of the Comprehensive Test Ban Treaty (CTBT) and moving for-ward with further reduction of nuclear weapons. It is supposed that in the near future it will be very difficult to achieve some visible progress that would break the existing stalemate within the disarmament machinery, and that considering the current situa-tion, especially the worsening American-Russian relations, there will not be any sig-nificant progress in the international fora of the disarmament apparatus. Furthermo-re, due to the development in the Middle East and the complicated Israeli-Palestinian


290

relations, it is almost certain that the intention to convene the Conference on the cre-ation of a zone that would be free of weapons of mass destruction and their means of delivery in the region before the 9th Review Conference of the Parties to the Trea-ty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons in 2015 will not be achieved. As we take into account the importance of President Obamaʼs Prague declaration and some of the final documents of various initiatives, e.g. the Action Plan of 8th Review Con-ference of the NPT in 2010, the contents of these documents as well as various tab-les and charts, are annexed in the book. In addition the publication contains explana-tions of the main terms, abstracts and an index.

Key words and concepts: nuclear disarmament, nuclear nonproliferation, strategic and substrategic nuclear weapons, means of delivery of nuclear warheads, ballistic missi-les, tactical nuclear weapons, resolutions of the Security Council and the UN General Assembly, peaceful use of nuclear energy, nuclear fuel cycle, international humanita-rian law, nuclear weapons free zones, the decreasing role of nuclear weapons in stra-tegic and security concepts, non-governmental organizations, nuclear states, the First Committee, the Conference on Disarmament, the UN Disarmament Commission, the New START treaty, negative security assurances, IAEA safeguards system, nuclear safety and security, NPT, CTBT, FMCT, fissile materials, nuclear weapons free zo-nes, a zone that would be free of weapons of mass destruction and their means of de-livery in the Middle East, Iranian nuclear program, Israel nuclear military program, transparency in nuclear disarmament, verification, humanitarian consequences of the use of nuclear weapons, nuclear deterrence.

O autorovi

291

O autorovi

JUDr. MIROSLAV TŮMA (plk. v.v.) je absolventem vojenského spojovacího učili-ště v Novém Meste n. Váhom a Právnické fakulty UK v Praze. V průběhu vojenské služby vykonával různé velitelské a štábní funkce, zúčastnil se rovněž dvou misí OSN (Angola a Irák). Po odchodu do zálohy v prosinci 1992 se stal zaměstnancem Minis-terstva zahraničních věcí ČR na odboru bezpečnostní politiky. V době nestálého člen-ství ČR v Radě bezpečnosti OSN působil v letech 1994–1995 na Stálé misi při OSN v New Yorku. Po návratu až do odchodu do důchodu v roce 2001 pracoval na odboru OSN, kde se věnoval zejména kontrolně zbrojní a odzbrojovací problematice. V roce 1996 se účastnil osmičlenné poznávací mise Západoevropské unie v některých výcho-doafrických zemích k zjištění jejich kapacit a potřeb k účasti v mírových operacích OSN. Je spolupracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů v Praze a Ústavu strategic-kých studií v Brně, jehož je také čestným členem. Je autorem publikace Nešíření zbra-ní hromadného ničení, kontrola zbrojení, odzbrojení a Česká republika (350 s., vydal ÚMV ve spolupráci s ÚSS VA v Brně, 2002) a spoluautorem publikací Nešíření zbra-ní hromadného ničení v kontextu aktuálních otázek mezinárodní bezpečnosti a boje proti terorismu (s. 234, vydal ÚSS, Univerzita obrany v Brně, 2004) a Protiraketová obrana: Americký projekt a jeho mezinárodní souvislosti (ÚMV, 2004). V roce 2006 vydala autorovi prestižní nevládní organizace Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum otázek míru (SIPRI) Policy Paper č. 14 Relics of Cold War, Defence Trans-formation in the Czech Republic. Je spoluautorem skript Univerzity obrany (S-401) z roce 2007 Překonávání důsledků studené války v některých oblastech obranné po-litiky Československé a České republiky a knihy Vojenská strategie, vydané MO ČR – AVIS v roce 2008. Svými články také dvakrát přispěl do slovenské bezpečnostně analytické publikace vydávané Odborem bezpečnostnej a obrannej politiky MO SR pod názvem Panoráma globálneho bezpečnostného prostredia, postihující vývoj v le-tech 2006–2007 a 2007–2008.

V roce 2009 vydal Ústav mezinárodních vztahů autorovu knihu Mírové využívání jaderné energie, nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení (180 s.) a v roce 2011 knihu JADERNÉ ODZBROJENÍ. Utopie, nebo projev politického realismu? (220 s.). M. Tůma je členem Rady pro mezinárodní vztahy a držitelem statusu „válečný vete-rán“. Kromě publikačních aktivit uplatňuje své zkušenosti z kontrolně zbrojní a od-zbrojovací problematiky i v přednáškové činnosti, mj. na Katedře mezinárodního prá-va PF UK v Praze.

Kontakt na autora ([email protected]).

Miroslav Tůma

Nešíření zbraní hromadného ničení, kontrola zbrojení, odzbrojení a Česká republika

Publikace charakterizuje působení hlavních mezinárodních organizací a jejich orgánů, které se odzbrojovací problematikou dlouhodobě zabýva-jí, dále předmět nešíření zbraní hro-madného ničení, kontroly zbrojení a odzbrojení. Zabývá se rovněž obsa-hem nejdůležitějších odzbrojovacích smluv a úmluv. Nedílnou součástí je rovněž sdělení o postojích České re-publiky k hlavním odzbrojovacím otázkám deklarovaným v ročních hodnoceních zahraniční politiky, pri-oritách České republiky před zaháje-ním Valného shromáždění OSN v po-sledních letech, ve vystoupení našich představitelů na různých odzbrojova-cích jednáních a přijímaných praktic-kých opatřeních k realizaci ustanovení příslušných smluv a úmluv.

Kniha vyšla ve spolupráci s Ústavem strategických studií Vojenské akademie v Brně.

(2002, brož., 360 s. včetně 8 s. foto, ISBN 80-86506-23-1, 205 Kč, česky)

Objednávky a distribuce tel. 51 108 107, e-mail: [email protected]. Více o knihách nakladatelství ÚMV: www.iir.cz.

Miroslav Tůma

Mírové využívání jaderné energie, nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení

Publikace podrobně rozebírá globální kontrolní smluvní i nesmluvní režim zaměřený proti šíření jaderných zbra-ní, zmiňuje hlavní hrozby vyplývající z existence jaderných zbraní a popisu-je dosavadní iniciativy zaměřené na dosažení jaderného odzbrojení. Kom-plexní přístup k dané problematice a aktuálnost publikace vynikají zejména v souvislosti s návštěvou amerického prezidenta Baracka Obamy v Praze (duben 2009) a s vyhlášením jeho podpory vizi a praktickým krokům k dosažení světa bez jaderných zbraní. S předmluvou Dany Drábové, před-sedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

(2009, brož., 180 stran, ISBN 978-80-86506-77-7, 208 Kč, česky)


Miroslav Tůma

JADERNÉ ODZBROJENÍ

Utopie, nebo projev politického realismu?

Úsilí vyvíjené k zabránění jadernému šíření a k přijímání kroků ve prospěch dosažení světa bez jaderných zbraní probíhá v komplikované politicko--bezpečnostní situaci. Po odeznění „unipolárního“ momentu ve světovém vývoji je mezinárodní společenství konfrontováno s globalizací a vzni-kem multipolárního světa. Jeho for-mování, s celou řadou „pólů“ vlivu, reprezentovaných nově se rodícími globálními nebo regionálními moc-nostmi, je již nesporným faktem. Růst těchto „nezápadních“ aktérů je beze-sporu velkou výzvou pro Západ, kte-rým tradičně označujeme celý transat-lantický prostor.

(brož., 224 stran, ISBN 978-80-86506-96-8, 243 Kč, česky)
