FLYING RHINO:FLYING RHINO:CO AKCE, TO ORIGINÁLCO AKCE, TO ORIGINÁL

Měsíčník Ministerstva obrany České republiky 6/2010

44. lehký motorizovaný prapor Jindřichův Hradec

44. lehký motorizovaný prapor 44. lehký motorizovaný prapor Jindřichův HradecJindřichův Hradec

zve všechny milovníky krásné přírody

a aktivního odpočinku

z řad ozbrojených sil České republiky

a jejich rodinné příslušníky

na V. ročník dálkového turistického pochodu

Českou Kanadou v kanadá

ch

Propozice pochodu a formulář přihlášky ke stažení na internetové stránce www.44lmopr.army.czKontakt: Petr Pokovba, 721 619 531, pokovba@email.cz

Kdy? V sobotu 4. září 2010Kde? Oblast České Kanady na JindřichohradeckuKoho? Vyznavače pěší turistiky

OBSAH

1414

Oslavy Dne vítězství ...................... 2V sobotu 8. května vyvrcholily oslavy 65. výročí ukončení 2. světové války

Stonožka slavila s armádou ....... 21Dětské humanitární hnutí Na vlastních nohou – Stonožka oslavilo 20. výročí svého vzniku a také deset let spolupráce s českými vojáky

Reálná příprava na mise ............. 22V polovině dubna proběhlo v Brdechcvičení dělostřelců

Božena u řeky Jordán ................... 24Cvičení ženijní jednotky Armády ČR na teritoriu, které je zaminované po předchozích válečných konfliktech

Maďarský SHORAD 2010 .............. 26Ve výcvikovém prostoru Hradiště se konaly ostré střelby 12. protileteckého pluku maďarské armády

S výhledem deseti rokůdopředu ............................................ 28Klíčové dokumenty obranné a bezpečnostní politiky státu, jakož i strategického rozvoje resortu obrany jsou dílem „SOPSky“

Pomoc při povodních .................... 31Armáda ČR vytvořila úkolové uskupení k likvidaci následků povodní s případným nasazením 1 800 vojáků a desítek kusů techniky

Tisícům položek vládne řád ....... 36Základna opravovaného materiálu – to není jen skladovací areál, ale vojenské zařízení s řadou specifických úkolů

Kaleidoskop .................................... 39IDEB 2010 ......................................... 40Na bratislavském veletrhu prezentovali čeští i slovenští výrobci řadu novinek i úspěšných výrobků obranného průmyslu

Jmenování nových generálů ..... 4Za odvahu a statečnost ................ 5Ministr obrany Martin Barták udělil 8. května nejvyšší resortní vyznamenání veteránům 2. světové války a bojovníkům proti totalitě

Barikády na Žižkově ..................... 7V Armádním muzeu na pražském Žižkově byla otevřena nová výstava o konci války v Čechách

Návrat svobody ............................... 8Plzeň si po 65 letech znovu vychutnala atmosféru osvobození

Co akce, to originál ....................... 10Tři tisíce vojáků z pěti armád NATO spolupracovalo při společných bojových operacích na cvičení Flying Rhino 2010

Jako při hře na počítači ............... 14Střelba z těžkého kulometu M2HB-QCB umístěného na obrněných terénních automobilech Iveco je velicepřesná a poměrně komfortní záležitost

Prověří je extrémnípodmínky ................................. 18Výzbroj 16. kontingentu nasazeného v misi KFOR v Kosovu posílily tři obrněné transportéry Pandur

Vojáci a děti Kosovu ...................... 20Příslušníci rakovnického ženijního praporu uspořádali sbírku školních a sportovních pomůcek pro školáky v kosovskéHorní Dumnici

Muž mnoha profesí ....................... 32Podpraporčík Pavel Stehlík absolvoval před nástupem do mise pyrotechnický, zdravotnický kurz a výcvik zaměřený na letecké a dělostřelecké navádění

Princip zrcadla ............................... 34Náčelník Vojenské policie brigádní generál Vladimír Ložek nám po roce stráveném ve funkci poskytl rozhovor

Když mluví řeč symbolů .............. 44Prezident České republiky Václav Klaus předal pěti útvarům bojové prapory

1. československá divizeve Francii ......................................... 46(Dokončení z minulého čísla)Naši vojáci se zúčastnili až ústupových bojů francouzské armády těsně před její kapitulací

Renault UE ....................................... 48Roku 1940 používali naši vojáci ve Francii obrněná zásobovací vozidla Renault UE

Stále v poklusu ............................... 52Do práce vlakem, domů po svých – to je každodenní rutina systémového inženýra ze Štěpánova

Dvě perly Středomoří ................... 54Z nabídky zahraničních dovolených Volarezy

Vzkříšení běžecké ligy ................. 57O oživení populárních armádních běžeckých závodů

Strava – důležitá formaregenerace (1) ............................... 58Pokračování cyklu článků o možném způsobu zvyšování tělesné kondice

Z redakční pošty ............................ 60Knižní tipy ....................................... 60Nové přírůstkyv knihovně VHÚ ............................. 61Military English ............................. 62Jazykový koutek

A spoj ................................................. 64Kaleidoskop .................................... 64

22

1010

3131

4040

2

A r

epo

rt

6/20

10

3

A r

epo

rt

6/20

10

65. VÝROČÍ65. VÝROČÍ

Na Vítkov se sjelo na 250 veteránů 2. světové války, kteří dnes žijí nejen v Česku, ale i ve Velké Británii, Rusku a Izraeli. Vzpomínkového aktu se spolu s nimi zúčastnili i nejvyšší představitelé

státu, včetně prezidenta Václava Klause a předsedy vlády Jana Fischera. Resort obrany reprezentovali místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták a náčelník Generálního štábu armády

České republiky armádní generál Vlastimil Picek.

DŮSTOJNÉ ULOŽENÍ OSTATKŮ

Bitva u Zborova v roce 1917 byla jen epizodou 1. světové války. Proslavila však československé legionáře, kteří v ní drtivě zvítězili. Kromě maďarských a německých jednotek bojovali i proti Čechům. Na straně nepřítele byli totiž vojáci pětatřicátého plzeňského a pětasedmdesátého jindřichohradeckého pluku. Ti však bojovali v rakousko- -uherských uniformách.

V Národním památníku na Vítkově byly původně uchovány jen ostatky bojovníka z dukelské operace. Po loňské rekonstrukci se obnovil hrob Neznámého

vojína a při letošních oslavách do něj byly vloženy jak ostatky účastníka dukel-ské operace, tak i ostatky vojína z bitvy u Zborova, které byly vloni na podzim převezeny z Ukrajiny do Česka.

„Už představitelé první republiky usilovali o důstojné uložení ostatků neznámého vojína od Zborova, z dějiště bitvy, která se stala jedním ze symbolů vzniku našeho samostatného státu,“ připomenul Martin Barták. „Poprvé se tak stalo v roce 1922, kdy byla rakev uložena na Staroměstské radnici. Nacisté ale hrob během okupace zničili a po válce se už nepodařilo rakev dohledat. Dnešní pietní akt proto reprezentuje naprosto výjimečný moment v životě celé naší společnosti. Naplňuje se tak beze zbytku idea z éry Masarykových moderních dějin naší státnosti.“

PĚT NOVÝCH BOJOVÝCH PRAPORŮ

Po uložení ostatků pokračoval ceremoniál před Památníkem slavnostním položením věnců pod sochu Jana Žižky a přítomní uctili minutou ticha, kterou doprovázely tři čestné salvy, válečné oběti.

Poprvé od konce 2. světové války byly na rozkaz prezidenta vyneseny všechny historické prapory jednotek ozbrojených sil. Václav Klaus zároveň předal pěti útvarům AČR – 26. brigádě velení, řízení a průzkumu ze Staré Boleslavi, 22. základně letectva ze Sedlce, Vícenic u Náměště nad Oslavou, 142. praporu oprav „Klatovských dragounů“ z Klatov, 151. ženijnímu praporu z Bechyně a 312. praporu radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce – bojové prapory.

SVOBODU LZE ZTRATIT SNADNO

Poslední část pietní-ho aktu pokračovala projevem Václava Klause v Slavnostní síni uvnitř Památníku. Prezident zdůraznil, že naši úctu si zaslouží všichni vojáci spojeneckých armád, ti z Východu i ti ze Západu, protože to byli oni, kdo zásad-ním způsobem přispěli k našemu osvobození od nacistické okupace.

OslavyDNE VÍTĚZSTVÍText: Jana DECKEROVÁFoto: autorka a Radko JANATA

Slavnostním uložením ostatků neznámého vojína z bitvy u Zborova a účastníka dukelské operace do vojenského kolumbária na pražském Vítkově, jmenováním nových generálů na Pražském hradě a udělením nejvyšších resortních vyznamenání ministra obrany v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici vyvrcholily v sobotu 8. května oslavy 65. výročí ukončení 2. světové války.

„Málo si to uvědomujeme, ale náš stát vznikl v důsledku změn, které přinesl konec 1. světové války, a možnost přetr-vat a pokračovat dále mu dal výsledek války druhé,“ řekl Václav Klaus. „Je to paradoxní, ale bez těchto dvou válek by nebylo ani české samostatnosti a suvere-nity. Musíme si ale uvědomit, že k tomu, aby byla naše státní existence popřena, stačily čtyři podpisy v Mnichově. Na to bychom neměli zapomínat. Poučení je jasné – svobodu a vládu nad svými věcmi můžeme pozbýt snadno, získat je zpět, je úkol nesmírně obtížný. Scházíme se tu dnes hlavně proto, abychom si z tragické zkušenosti uplynulých šedesá-ti pěti let pokusili odnést si něco pro naši budoucnost.“

4

A r

epo

rt

6/20

10

5

A r

epo

rt

6/20

10

Za odvahua statečnost

65. VÝROČÍ

JMENOVÁNÍnových generálů

65. VÝROČÍ

V sobotu 8. května v prostorách Pražského hradu jmenoval vrchní velitel ozbrojených sil Václav Klaus u příle-žitosti Dne vítězství šest příslušníků Armády ČR do vyšších vojenských hodností.

Do hodnosti generálmajora byl jmenován Petr Pavel, národní vojenský představitel ČR u Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě.

Do hodnosti brigádního generála byli povýšeni Bohuslav Dvořák, ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO ČR, Milan Kovanda, zástupce velitele společ-ných sil, Rostislav Pilc, zástupce ředitele Vojenského zpravodajství, Pavel Rybák, náčelník štábu Velitelství sil podpory, a Jaromír Zůna, velitel Velitelství výcvi-ku-Vojenské akademie.

Prezident současně povýšil do hod-nosti brigádního generála i dva veterány 2. světové války – Alexandera Beera a Jaroslava Klemeše.

Generálmajor Petr Pavel se narodil 1. listopadu 1961 v Plané u Mariánských Lázní. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska, obor průzkum. Absolvoval kurz strategického zpravo-dajství ve Washingtonu v USA a brigád-ní velitelský a štábní kurz v britském Camberley. V letech 1983–1991 postupně zastával velitelské funkce u výsadkového pluku, později u brigády speciálního ur-čení v Prostějově. Do roku 2009 působil jako zástupce vojenského představitele ČR při EU v Bruselu a od 1. ledna 2010 pracuje jako národní vojenský předsta-vitel České republiky v SHAPE v belgic-kém Monsu.

Brigádní generál Bohuslav Dvořák se narodil 8. května 1960 v Kaplici. Vystudoval Vysokou vojenskou letec-kou školu, obor pilotní-vrtulníkový. Absolvoval kurz pro vyšší důstojní-ky na Vojenské vysoké škole velení a štábu letectva v Maxwellu v USA. Prošel funkcemi od velitele vrtulníkové letky až po náčelníka letectva-zástupce náčelníka oddělení letectva sekce GŠ

a ředitele odboru vzdušných sil sek-ce MO. Od 1. ledna 2010 pracuje jako ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO.

Brigádní generál Milan Kovanda se narodil 27. března 1970 v Karlových Varech. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově, absolvoval zdokonalovací kurz pro zpra-vodajské důstojníky ve Fort Huachuce v USA. Od roku 1992 procházel ve-litelskými funkcemi u speciálních sil až po velitele 601. skupiny speciálních sil. Od 1. května 2010 působí jako zástupce velitele společných sil AČR.

Brigádní generál Rostislav Pilc se na-rodil 22. září 1968 v Karviné. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Do roku 1997 působil jako velitel skupiny speciálního průzku-mu, poté prošel funkcemi u Vojenského zpravodajství. Od 1. září 2009 pracu-je jako zástupce ředitele Vojenského zpravodajství.

Brigádní generál Pavel Rybák se na-rodil 22. září 1957 v Žatci. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Prošel velitelskými funkcemi od velitele motostřelecké čety až po velitele pluku. V letech 2003–2007 působil jako zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky, poté až do září roku 2009 pracoval jako ředitel Ředitelství personální podpory. Od 1. říj-na 2009 je náčelníkem štábu Velitelství sil podpory.

Brigádní generál Jaromír Zůna se narodil 26. listopadu 1960 v Přílepech na Kroměřížsku. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově, absolvoval kurz pro vyš-ší důstojníky na Vysoké škole velení a Generálního štábu pozemních sil v Kansasu v USA a kurz Generálního štábu na Vysoké válečné škole národ-ní obrany ve Washingtonu v USA. Do roku 2008 pracoval jako ředitel Ředitelství výcviku a doktrín a od 1. led-na 2009 je velitelem Velitelství výcviku- -Vojenské akademie ve Vyškově.

JMENOVÁNÍnových generálů

Text: Jana DECKEROVÁFoto: Radko JANATA

Na společném snímku s prezidentem republiky Václavem Klausem jsou generálmajor Petr Pavel,brigádní generál Bohuslav Dvořák, brigádní generál Pavel Rybák, brigádní generál Milan Kovanda, brigádní generál Jaromír Zůna a brigádní generál Rostislav Pilc.

„Jedním z míst, které je navždy spjato s bojem a hrdinstvím českého národa je také tento chrám. Několik let po válce byl statečný boj parašutistů zapomínán a zpochybňován,“ řekl Martin Barták. „Je naší povinností tyto křivdy napra-vovat a jejich hrdinství a statečnost si neustále připomínat.“

Křížem obrany státu bylo vyznamená-no patnáct hrdinů, z toho deset in me-moriam. Bylo mezi nimi i pět vojáků – plk. Adolf Opálka, plk. Josef Valčík, pplk. Josef Bublík, pplk. Jan Hrubý a pplk. Jaroslav Švarc – kterým se v sou-vislosti s atentátem na zastupujícího říš-ského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942 stala krypta posledním útočištěm, než podlehli nacistické přesile.

Vyznamenání si odnesli i dva váleč-ní veteráni Alexander Beer a Jaroslav Klemeš, které prezident ve stejný den jmenoval do hodnosti brigádních generá-lů (snímek vpravo).

„Povýšení i ocenění mají pro mě velkou cenu. Je to vlastně takové

zadostiučinění za celý můj život i za můj boj v druhé světové válce,“ svěřil se Alexander Beer, účastník bojů u Sokolova, Bílé Cerkve, Žažkova a na Dukle a současný místopředseda Československé obce legionářské.

„V únoru 1945 jsem byl s ostatními parašutisty ze skupiny Platinum- -Pewter vysazen do protektorátu. Náš příchod Londýn ohlašo-val heslem ,Anežka jde domů‘,“ vzpomíná Jaroslav Klemeš. „Ale s Anežkou to zpočátku vypadalo dost bledě. Radiostanice byla po seskoku téměř na pa-drť a na první kontaktní adrese jsme také nepo-chodili. V době Pražského povstání bylo moje stano-viště v Kobylisích, odkud jsem všechno, co jsem viděl kolem sebe, posílal do Londýna. Mnou psané zprávy pak vysílalo BBC.“

Zlatou lípu obdrželo sedm vyzname-naných, dva z nich in memoriam. Byl mezi nimi i kněz Václav Malý, který byl za totality vězněn za údajné podvracení republiky. „Oceněním jsem byl překva-pen, dozvěděl jsem se o něm přede dvěma dny,“ říká Malý. „Medaile si moc vážím, zvlášť když stojím v řadě vedle tako-vých vzácných osobností, které neváhaly pro naši svobodu riskovat i život.“

Za odvahu a statečnostText a foto: Jana DECKEROVÁ

Kříže obrany státu a Vyznamenání Zlaté lípy. Nejvyšší ocenění Ministerstva obrany udělil ministr obrany Martin Barták 8. května u příležitosti oslav „Dne vítězství“ veteránům druhé světové války a bojovníkům proti komunistické totalitě v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje.

Kříž obrany státuministra obrany České republiky pplk. Josef Bublík pplk. Jan Hrubý pplk. Jaroslav Kamarád pplk. Ondrej Kostík div. gen. Bedřich Neumann plk. Adolf Opálka pplk. Vilém Sok-Sieger pplk. Jaroslav Švarc plk. Josef Valčík kpt. pěch. Vladimír Znojemský

(všichni in memoriam) plk. v. v. Dimitrij Lupej pplk. v. v. Jan Novák plk. v. v. Jaroslav Novák škpt. v. v. Jehuda Parma plk. v. v. Jan Plovajko

Vyznamenání Zlaté lípyministra obrany České republiky František Havlíček František Jakoubě(oba in memoriam)

Kamila Bendová pplk. v. v. Vojtěch Jeřábek Jiří Málek Václav Malý Jaroslav Podlipný

6

A r

epo

rt

6/20

10

7

A r

epo

rt

6/20

10

65. VÝROČÍ

Náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek jmenoval v pátek 7. května nové plukovníky Armády České republiky. V předvečer Dne oslav vítězství byli do vyšších hodností jmenováni: Jiří Lustyk, zástup-ce velitele 15. ženijní brigády Bechyně, Tomáš Navrátil, náčelník Spádového vojenského zdravotnického zařízení Prostějov Velitelství sil podpory, Marek Vaněk, ředitel Vojenského geografi ckého a hydrometeorologického úřadu Dobruška, Jiří Vávra, zástupce velitele základny-velitel kříd-la 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely.

Za příkladné plnění služebních povinností a za mimořád-né zásluhy a spolupráci s českou armádou zároveň udělil generál Picek jedenácti současným i bývalým příslušníkům AČR, MO a zástupcům občanských organizací a svazů čest-ný odznak AČR Za zásluhy III. stupně a čestný odznak AČR Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého. Mezi oceně-nými byl například i bývalý náčelník Generálního štábu a bývalý velvyslanec v Afghánistánu generálplukovník ve výslužbě Jiří Nekvasil, který významně spolupracoval s českými vojáky v Afghánistánu.

Text: Jana DECKEROVÁ, foto: Radko JANATA

65. VÝROČÍ

Legendární pilot genpor. František Peřina a zároveň patron 212. taktické letky 21. základny taktického letec-tva v Čáslavi má před Základní školou v Praze-Řepích, která od roku 2002 nese jeho jméno, od 6. května po-mník. Tvoří ho dvě ocelové desky, na kterých je vyobra-zen britský letoun Spitfi re, na němž „Generál nebe“, jak se mu pro jeho letecké umění přezdívalo, létal za druhé světové války a proslavil se v bitvách o Francii a Velkou Británii. V roce 1945 se vrátil do vlasti, ale o čtyři roky později musel uprchnout do zahraničí. Ve Spojených státech žil až do roku 1993, kdy se rozhodl vrátit zpět do České republiky. V řepské škole oslavil v dubnu 2006 se „svými“ dětmi ještě 95. narozeniny. Měsíc nato, 6. května, zemřel.

Text a foto: Jana DECKEROVÁ

Vernisáží výstavy věnované 65. výročí ukončení 2. světové války v Evropě odstartoval v pátek 7. květ-na projekt pod názvem „Rok výstav před Generálním štábem AČR“. Náčelník Generálního štábu armádní ge-

nerál Vlastimil Picek na ní přivítal především vojen-ské veterány z Domova pro válečné veterány Ústřední vojenské nemoc-nice Praha. Panelová vý-stava, jejímž účelem bylo přiblížit nejvýznamnější momenty vedoucí ke Dni vítězství, vznikla ve spo-lupráci Generálního štábu AČR, Vojenského historického ústavu Praha a Prezentačního a infor-mačního centra MO.

Text: Jana DECKEROVÁ,

foto: Radko JANATA

„Tento největší výstavní projekt o konci války v Čechách jsme připravovali několik měsíců, ale předcházely tomu roky studia,“ říká jeden z autorů projektu, historik Tomáš Jakl z VHÚ. „Hned na začátku jsou návštěvníci doslova vtaženi do atmosféry posledních týdnů a dnů války a prvních dnů po osvobození. Ocitnou se přímo mezi barikádami v ulicích Prahy ve dnech Květnového povstání.“

Poprvé také budou prezentovány dosud nepublikované archiválie z Vojenského ústředního archivu, jako například mapa německé obrany

českých zemí z počátku května 1945. Expozici oživují i dobové fi lmové záběry, které pocházejí ze sbírek VHÚ a nebyly dosud zveřejněny, ale i zvukové záznamy povstaleckého vysílání Českého rozhlasu. „Jde pochopitelně pouze o výběr hlášení, která jsou ovšem seřazena v takovém pořadí, v jakém byla vysílána,“ doplňuje Jakl.

Unikátem je i dvacetimilimetrový kanon MG 151, jenž použili v květnových dnech obránci Trojského mostu. Výstava zároveň dává nahlédnout i do zákulisí naší londýnské exilové vlády a její přípravy na povstání. Současně je možné seznámit se s podobou obdobných povstání ve Varšavě, Paříži, na Slovensku a v dalších evropských zemích. Závěr expozice patří poválečným měsícům, které dávají tušit vývoj naší republiky v dalších desetiletích.

Slavnostní vernisáže se kromě dalších významných hostů zúčastnil i Jaroslav Klemeš, parašutista ze skupiny Platinum-Pewter, který vysílal rádiové depeše z Květnového povstání do Londýna.

BarikádyBarikádyna Žižkověna ŽižkověText a foto: Jana DECKEROVÁ

Unikátní fotografie, dobové stejnokroje a zbraně, ale i autentické filmové záběry – to vše mohou vidět návštěvníci na výstavě „1945 – konec války v Čechách“, kterou pro návštěvníky Armádního muzea na pražském Žižkově připravil Vojenský historický ústav (VHÚ).

U Památníku 2130 05 Praha 3 – Žižkovwww.vhu.czOtevřeno každý den, mimo pondělí, od 10.00 do 18.00 hodin.Vstup zdarmaSpojení: Metro B, C –stanice Florenc, a bus č. 133, 175 –stanice U Památníku

8

A r

epo

rt

6/20

10

9

A r

epo

rt

6/20

10

65. VÝROČÍ65. VÝROČÍ

Plzeň neztrácí paměť, naopak generálu Pattonovi, který přivedl své vojáky před 65 lety do města, je vděčná. „Sypala bych mu cestu růžemi,“ přiznala se žena v his-torické uniformě, příslušnice čs. obrněné brigády. Oslav se zúčastnil také generá-lův vnuk George Patton Watters spolu s dvěma desítkami amerických a belgic-kých veteránů.

„Moje maminka prala americkým vojákům košile,“ sdělovala v hloučku diváků pětaosmdesátiletá pamětnice. „Žehlila je do půlnoci, ale jaké bylo její zklamání, když vojáci za práci ani ne-poděkovali. Tvářili se nějak zklamaně. Maminka totiž předpisově nevyžehlila tři sklady na zádech košile.“ Náhle do jejího vyprávění zvučně vstoupil z pódia na náměstí slavný Glenn Miller v nastudování muzikantů Ústřední hud-by AČR. V nabitém programu se střídal

členové historických klubů, jako by právě opustila výrobní linku. Řidič automobilu Jeep Willis přiznal, že jeho nová octavia trčí na ulici, zatímco klenotní veterán odpočívá během roku v garáži „převázané“ řetězem. Než se vrak auta probudil znovu k životu, obětoval mu majitel víc jak tisíc hodin práce. Řadu náhradních dílů musel vyrobit přesně podle starého vzoru. I jeho vojenský stejnokroj byl šitý jako kopie původní uniformy. Originální součásti oblečení se neberou ani v neděli na vycházku, jsou pečlivě uloženy ve skříni. Jinak v kempu se čas odvíjel jako kdysi – mluvilo se tu anglicky a žilo bez mobilů. Ráno rozcvička, pak čištění zbraní a nástup do služby. Jídlo si připravovali vojáci sami, nechyběla tu ani polní ošetřovna. Pokukovat po děvčatech za hranicí tábora zakázáno nebylo.

ČESKÝ MÍR S AMERICKOU VLAJKOU

Nedělní Klatovskou třídu si v Plzni na celou hodinu zabrala kolona (Convoy of Liberty) čítající celkem 250 válkou ošlehaných vojenských vozidel. Úvod přehlídky patřil motocyklům Harley-Davidson a na jejím konci vojáci šlapali do pedálů starých bicyklů. Triumfem průvodu se staly legendární americké tanky Sherman a M24 Chaffee, dopravené na Slavnosti svobody

z Francie. Veteráni na sedadlech džípů si podávali ruce s lidmi na chodníku a předpisově zdravili v okamžiku, kdy míjeli vzácné hosty shromážděné na balkonu divadla. Hřmot motorů, vůně spáleného benzinu a nadšení tisíců zvědavců zcela ovládly město. Konvoj uzavírali příslušníci Armády České republiky, kteří stejně jako američtí vojáci představili svoji nejnovější soudobou techniku.

STŘELNICE NABITÁ TECHNIKOU

Pro rodiče s dětmi to byla událost, jaká se jen tak nebude opakovat. Mohli prozkoumat obrněný transportér Pandur, nastoupit do vrtulníku Sokol, obhlížet radiolokátor ARTHUR či obdivovat samohybnou kanonovou houfnici Dana. Ke všemu byl připojen ochotný výklad přítomné obsluhy. Armáda ČR na střelnici v Lobzích poskytla veřejnosti obraz vojenské techniky, která naplňuje své poslaní v zahraničních misích a také při záchranných pracích v době živelních pohrom u nás doma. Ale když vojáci z brigády rychlého nasazení začali s ukázkou bojového umění Musado, přelil se dav diváků od vozidel k zelenému trávníku, kde boj zblízka probíhal v reálných obrysech. V sousedství našich vojáků stála technika americké armády a tady musel zalitovat každý, kdo klopýtal v angličtině, protože mu unikaly zajímavé informace.

NÁVRAT NÁVRAT SVOBODYSVOBODY

Text: Pavel ŠMIDRKALFoto: Marie KŘÍŽOVÁ

Jen málo velkých chvil žene srdce do obrátek. Plzeň to první květnový víkend na Slavnostech svobody dokázala. Tisíce lidí v ulicích vychutnávaly atmosféru roku 1945 a děkovaly válečným veteránům za „dar svobody“.

VÁLKA SLEPÝCH PATRON

Velká polní bitva se strhla mezi ame-rickými a německými vojáky v prostoru U Ježíška, který lemovala víc jak kilomet-rová řada diváků.

Střílelo se slepými náboji, vybucho-valy dýmovnice a krev tu měla příchuť potravinářského barviva, přesto celá akce vyvolala silný dojem skutečného válečného střetu. Poražení Němci v roli zajatců opouštěli bojiště s rukama nad hlavou a davy tleskaly vítězům. A právě v tuhle chvíli propuklo mezi přihlížejí-cími nadšení a radost, jako by se chtěli a uměli přenést do začátku května 1945, kdy Plzeň plnými doušky vdechovala svobodu. Svobodu, která vystavila drahý účet v podobě stovek a tisíců životů vojá-ků padlých na území naší vlasti.

jeden orchestr za druhým. Až navečer rozsáhlé hlediště rozkvetlo polem dešt-níků, když jemný déšť začal nadělovat zvláštní lesk karoseriím zaparkovaných válečných vozidel.

NADŠENCI POTREFENÍ HISTORIÍ

Dobová technika ve vojenském kempu, který tu věrně ztvárnili

10

A r

epo

rt

6/20

10

11

A r

epo

rt

6/20

10

VÝCVIKVÝCVIK

Létající nosorožec „proniká“ na území sedmi krajů České republiky již po osmé. Tři tisíce cvičících vojáků, z nichž je zhruba tisíc příslušníků Armády ČR, ve dnech od 3. do 21. května řeší desítky modelových situací, do nichž se mohou

dostat při nasazení do afghánských bojových operací. Stěžejní úlohu zde plní jednotky Velké Británie, konkrétně 1. britské obrněné divize. „Vojáci armád NATO si zde předávají svoje bojové zkušenosti z Afghánistánu a na jejich základě zvyšují efektivitu pozemních a vzdušných operací,“ říká velitel 1. brit-ské obrněné divize a řídící FR 2010 gene-rálmajor Adrian Bradshaw a přibližuje další cíle jednoho z největších letošních cvičení na území ČR. „Udržení bojové

kvalifi kace předsunutých leteckých ná-vodčích a koordinované vedení ostrých střeleb dělostřelectva a letectva.“

Poté britský generál upřesňuje hlavní druhy techniky zúčastněných ozbrojených sil Severoatlantické aliance. „Na zemi nás podporují samohybné kanonové houfnice 155 mm AS 90, 86mm minomety, pro-tiletadlové prostředky a systémy HVM Rapier, SA-6 KUB a RBS-70, radiolokátor ARTHUR a bezpilotní prostředek Sojka III a další prvky velení, řízení a průzkumu, protivzdušné obrany, pasivních systé-mů a elektronického boje. Ve vzduchu všechny typy letounů a vrtulníků českých vzdušných sil, britské bojové letouny Tornado GR4, cvičné proudové stroje

Hawk, vrtulníky Lynx a také sloven-ské a litevské cvičné proudové letouny L-39ZA Albatros nebo americké víceúče-lové stíhačky F-16CJ.“

Pro úplnost je třeba dodat, že letouny a vrtulníky vzlétají do vzdušných prostorů cvičení nazvaných „RAT“ a „JERBOA“ z 22. základny letectva v Sedlci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou a pozemní operace probíhají ve vojenských újezdech Brdy a Libavá.

VZRŮSTAJÍCÍ POZICE „FAKŮ“

Po silnici, železnici a vzduchem. Tak se britské jednotky dislokované na úze-mí Spolkové republiky Německo do-pravovaly do Česka. Je zřejmé, že pře-sun cvičících a stovek tun materiálu

Text: Pavel LANGFoto: Jan KOUBA a Olga HALADOVÁ

Tři květnové týdny spolupracovaly pozemní a vzdušné síly Velké Británie, České republiky, Dánska, Litvy a Slovenska při společných bojových operacích v sestavě mezinárodní divize na cvičení Létající nosorožec (Flying Rhino). Stejně jako v předchozích ročnících si cvičící jednotky ověřily svoji připravenost zejména k nasazení do misí v Afghánistánu.

Co akce,TO ORIGINÁL

V rámci cvičení byl proveden shoz dvou laserem naváděných pum GBU-12 z letounu L-159 ALCA.

a munice vyžadoval dlouhodobou pří-pravu. „Jedno Flying Rhino nám skončí a my začínáme s přípravou toho násle-dujícího. U akce takového rozsahu to ani jinak nejde,“ říká hlavní logistik FR 2010 major Milan Holusek z olomoucké-ho Velitelství společných sil a uvádí příklad: „Na sedmi vlacích se Britům ze SRN přepravilo šest set kusů nej-různějších typů techniky a padesát ISO kontejnerů do čtyř předem urče-ných míst v České republice. Vykládka pod řízením styčných důstojníků AČR proběhla bez komplikací a vydatně při ní pomohli především příslušníci 14. brigády logistické podpory.“

Ubytování a stravování si Britové řešili de facto sami. V místech nasazení si vybudovali stanové „campy“ s po-třebnou infrastrukturou. Ke stravování cvičících jednotek využívali svoje polní kuchyňská zařízení. „Pomohli jsme jim s kontakty na místní civilní dodavatele

Příslušníky cvičení Flying Rhino navštívil ve vojenském újezdu Brdy místopředseda vlády a ministr obrany ČR Martin Barták. Po setkání s generálem Sirem Richardsem zavítal na velitelství britské 20. obrněné brigády(20 Armd Bde HQ) a na pozorovací stanoviště.

12

A r

epo

rt

6/20

10

13

A r

epo

rt

6/20

10

VÝCVIKVÝCVIK

a koordinovali dílčí služby logistického zabezpečení,“ upřesňuje mjr. Holusek.

Flying Rhino je každoročním zátě-žovým testem především pro náměšť-skou 22. základnu letectva. Z původně

bilaterálního cvičení se postupem času stala akce velkého mezinárodního význa-mu. Nejenže se 22. zL svými profesionály a výzbrojí do FR přímo zapojuje, ale rovněž plní úlohu podpory zahraničních jednotek neboli HNS (Host National Support). „Snažíme se být ve všech směrech dobrými hostiteli. Dosavadní zprávy od zahraničních účastníků cvičení

jsou pozitivní a to nás velice těší. Rovněž nám záleží na dobrých vztazích s před-staviteli místní samosprávy,“ říká velitel 22. zL plukovník gšt. Libor Štefánik a po-kračuje: „Zvýšený pohyb letounů a jejich nasazení až do jedné hodiny noční s sebou nese zvýšenou hlukovou zátěž. Proto jsme opakovaně jednali se starosty okolních obcí, abychom jim vysvětlili cíl tohoto mezinárodního cvičení.“

Přestože plukovník Štefánik poukazuje na očividný nárůst pozemních sil oproti minulým ročníkům „nosorožce“, ubezpe-čuje, že jednou z priorit FR stále zůstává zdokonalování profesní kvalifi kace před-sunutých leteckých návodčích neboli „faků“ (FAC – Forward Air Controller). „V souvislosti s FR lze hovořit o nasa-zení několika desítek těchto specialistů, včetně ‚faků‘ z Armády ČR,“ konstatuje velitel 22. zL.

Není nejmenších pochyb o tom, že důležitost těchto specialistů v zahra-ničních vojenských operacích neustále roste. Důvodem je skutečnost, že mise přímé letecké podpory CAS (Close Air Support), při nichž se spolupracuje s předsunutými leteckými návodčími, jsou, s nadsázkou řečeno, šité na míru. „Scénář cvičení kopíruje realitu konfl iktu v Afghánistánu. Tudíž je nemyslitel-né, aby jednotky působily v prostoru

Leckdo může namítnout, že „kulisa“ Česka a Afghánistánu je diametrálně roz-dílná, neboť v tuzemsku nemáme takové hory i pouště. „‚Fakové‘ pracují podle přesně daného schématu. V jejich činnosti je prioritní schopnost vcítit se do posta-vení pilota naváděného stroje. Terén není v tomto směru rozhodujícím ukazatelem. Také v českých vojenských újezdech lze nasimulovat zcela věrohodné krizové situace,“ konstatuje pplk. Dědič a přidá-vá další pozitiva. „Máme zde možnost spolupracovat s úkolovým uskupením na úrovni mezinárodní divize, komuniku-jeme s piloty, jejichž mateřským jazy-kem je angličtina, navádíme zahraniční stroje s využitím přístrojů nočního vidění, získáváme další zkušenosti, mimo jiné i od specialistů z americké školy pro letec-ké návodčí AGOS. Co akce, to originál,“ pochvaluje si pplk. Dědič.

BOJ VE VZDUCHU I NA ZEMIČasový harmonogram rozděluje cviče-

ní Flying Rhino do dvou fází. „První tý-den je zaměřen na nácvik individuálních postupů a secvičení aliančních jednotek. V následujících čtrnácti dnech se plně aktivuje systém velení a řízení ze stupně velitelství divize a scénář dílčích epizod postupně graduje,“ upřesňuje zástupce řídícího cvičení major Jakub Štefánek a dodává, že FR 2010 je rozloženo do ně-kolika menších cvičení, která jsou vzá-jemně koordinována a vrcholí ostrými bojovými střelbami.

Standardní činnost na základně NATO, kde jsou rozmístěni příslušníci britsko-českého seskupení, rázem bere za své. Napadení „teroristy“ je nečekané

a rychlé. Protivníkova prudká palba z ručních zbraní a minometů způsobuje jednotce značné ztráty. I když alianční vojáci opětují střelbu, postupem času se dostávají do těžké defenzivy. Do dění vstupují dánský a litevský předsunutý letecký návodčí a přes vysílačku povolá-vají na místo incidentu vzdušnou podpo-ru. O pár minut později dva podzvukové bitevníky L-159 ALCA vzdušných sil Armády ČR zaútočí na nepřátelské pozi-ce. Stroje jdou do zteče a provedou shoz

nasazení bez podpory ‚faka‘. Nejde však o samotné navedení letadla na cíl. Zároveň je nepřípustné vystavit vlastní vojska a civilní obyvatelstvo nebezpečí následků útoku,“ vysvětluje podplu-kovník Jiří Dědič, velitel náměšťského 225. praporu bojového zabezpečení, do jehož podřízenosti je jednotka FAC začleněna.

cvičných leteckých pum. V cílové ploše střelnice je imitován mohutný oblak prachu a ohlušující rána. Ve vojenském újezdu Libavá právě vrcholí jeden z desí-tek scénářů „Létajícího nosorožce“.

Instruktor „faků“ italský kapitán Francesco Spike si zanedlouho svoje kolegy povolává k sobě. „Skvělá práce,“ chválí Dána a Litevce a rozebírá s nimi jejich způsob navedení na cíl.

Na stojánce letecké základny v Sedlci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou dokon-čuje technický personál přípravy k letové akci. „U českých devětatřicítek dáváme do kanonu GŠ-23 po padesáti kusech nábo-jů,“ říká podplukovník Oldřich Lokaj. Jeho další slova přeruší hluk proudových mo-torů dvojice slovenských letounů L-39 ZA. Po nich spouštějí litevská „zetáčka“, české

„alky“, britské hawky a tornada. Sotva se odpoutají od vzletové a přistávací dráhy a nasadí kurz do vojenského újezdu Brdy, začínají roztáčet svoje rotory české vrtulní-ky Mi-24/35 a britské lynxy.

„S pěticí stopadesátdevítek tady plníme mise přímé letecké podpory CAS. Flying Rhino bereme jako optimální možnost na doladění naší připravenos-ti k možnému nasazení kontingentu do Afghánistánu,“ říká velitel 212. taktic-ké letky major David Řeha.

Důležitost cvičení Flying Rhino lze dovodit také z osobní účasti nejvyšších armádních představitelů zúčastněných států. V pátek 14. května v dopoledních hodinách přijel na náměšťskou základnu letectva velitel ozbrojených sil Velké Británie generál Sir David Richards (vpravo) a delegace Armády ČR v čele se zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR generálmajorem Josefem Bečvářem (druhý zleva), jehož doprovázeli ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák, velitel společných sil generálmajor Hynek Blaško (třetí zleva) a jeho zástupci, velitel sil podpory brigádní generál Jaroslav Kocián (první zleva) a velitelé brigád a základen. Hosté si nejprve vyslechli několik briefingů souvisejících s cvičením FR 2010, poté navštívili britské velitelské stanoviště Silver HQ, kde jim byla na velkoplošných obrazovkách demonstrována reálná činnost cvičících jednotek, „mezinárodní“ letovou stojánku a nakonec 222. „Šiškovu“ výcvikovou letku. Tam se jim dostalo dalších zevrubných informací o průběhu dílčích epizod cvičení.

14

A r

epo

rt

6/20

10

15

A r

epo

rt

6/20

10

REPORTÁŽREPORTÁŽ

Předpokládaný návrat na základnu je až kolem čtvrté odpoledne. Oběd tedy bude muset nahradit bojová dávka potravin. Později už nebude na jídlo čas, a tak se někteří vojáci předzásobují raději dopředu. Jeden z nich nám nabízí sušené hovězí. Je prý to výborná věc, váží jen pár gramů a hodně zasytí. Ukazuje také, jak ho máme jíst. Nejlepší je trhat ho zuby po vláknech a nechat ho chvíli v puse, dokud sliny nezvětší jeho objem.

STŘELNICEHARRYHO POTTERA

Vzadu za sebou slyšíme, že zdejší střelnice je skutečně dobrá. Je na ní

údajně skála jak z Harryho Pottera, téměř tisíc metrů vysoká. Uplyne jen pár minut a můžeme se na vlastní oči přesvědčit, že v tomto případě ani v nejmenším ne-fabulovali. Skalní dominanta je vidět již z velké dálky. Objíždíme ještě základnu Altimur a jsme na místě. V opevněném objektu nad námi sídlí rumunští speciá-lové a Afghánská národní armáda. Jsou zde i Američané. Střelnice je zamlu-vena předem. Zbývá již jen podepsat u Američanů dokument, že jsme sezná-meni s bezpečnostními pravidly a stan-dardními operačními postupy zdejšího zařízení. Dostáváme frekvence, na kte-rých musíme být neustále v kontaktu, a může se jít na věc.

„Budeme střílet téměř ze všech zbraní, kterými je kontin-gent vybaven. Tedy z pistolí Glock 17, samopalů Sa-58, ku-lometů Minimi, MG3 a M2HB ráže 12,7 mm, odstřelovaček Sako a Falcon, granátometů AGS-17 a pancéřovek Carl Gustav. Český zástupce v misi

EUPOL (policejní mise EU), který je tady s námi, má s sebou dokonce německý samopal G 36. Pokud to vyjde časově, bu-deme střílet z kulometů DŠK a PKM, jež jsou lafetovány na vozidlech Humvee,“ vysvětluje vedoucí střeleb praporčík Zdeněk I. a pokračuje: „Udržovat si na-drilované návyky a střelecké schopnosti je v misi možná důležitější než kdekoliv jinde. Proto také střílíme dvakrát týdně. Jednou jsme zde, na pěchotní střelnici

Na základně Altimur má být realizován jeden z našich nových projektů – zdravotní prohlídka místních žen. Na Afghánistán něco nevídaného. Přísná muslimská pravidla týkající se kontaktu afghánských žen s cizími osobami stojí za celou řadou zanedbaných zdravotních problémů. Český PRT se společně s dalšími spojeneckými jednotkami rozhodl s touto situací něco dělat. Sestavil mnohonárodní ženský zdravotnický personál, který bude zajišťovat nejen preventivní prohlídky, ale i následnou péči.

Jako při hřeJako při hřeNA POČÍTAČINA POČÍTAČI

Text a foto: Vladimír MAREK

Ochranné valy základny Shank zůstaly vzadu za námi. Po silnici Utah míříme směrem na jih. Nestandardně dlouhá kolona obrněných vozidel Humvee, Dingo a Iveco naznačuje, že tentokrát se nejedná o patrolu či doprovod civilistů. Vojáky 5. kontingentu provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v Lógaru čekají střelby z pěchotních zbraní.

na Altimuru, kde můžeme střílet na velké vzdálenosti. Takový výcvik bychom si u nás doma asi jen těžko mohli vyzkou-šet. Kromě toho využíváme ještě střelnici přímo na základně, která vznikla úpravou z původního heliportu. Tam je možné ale trénovat jen na krátké vzdálenosti.“

Nejvíce ze všeho nás zajímá výzbroj lehkých obrněných vozidel Iveco LMV průzkumného odřadu. Řidiči si před

16

A r

epo

rt

6/20

10

17

A r

epo

rt

6/20

10

chvílí nemohli vynachválit jízdní vlastnosti tohoto automobilu, který je vybaven automatickou převodovkou. I přes veškeré pancéřování a silnou ochranu je prý velice pohyblivý. Na sil-nici udělá i sto deset kilometrů v hodině. Modulárně řešenou balistickou ochranu lze snadno zvýšit soupravami přídav-ného pancéřování. Nahoře na střeše, na kterou se lze dostat kruhovým průlezem ve stropě, je z kabiny ovládaná zbraňová stanice Protector M151 A2 do-daná norskou zbrojovkou Kongsberg. Je osazena těžkým kulometem M2HB-QCB vyráběným belgickou fi rmou FN Herstal. Kromě něho může být na zbraňové stanici namontován čtyřicetimilimetro-vý granátomet, případně řízené střely Javelin, Mistral či CRV7/Hydra. Jsou zde i zadýmovací granátomety. Ty ale v našem případě nejsou aktivovány.

STŘELBAZ VOZIDLA IVECO

„Samozřejmě že se trefíte, neznám nic snadnějšího než ovládání této zbraně,“ usmívá se střelec rotný Jan T. a uvolňuje mi zadní sedačku. „Je to stejně jedno-duché jako střelba při hře na počítači.“ Přesvědčuji se, jak snadno je možné za pomoci motoru otáčet kulometem do všech stran. Cíl v podobě velkých ka-menů mám na vzdálenost delší než jeden kilometr. Levou ruku pokládám na panel obrazovky a pravou na pákový ovladač, se kterým zaměřuji hlaveň kulometu. Na něm je i spoušť. Zbraň má dvojité jištění a ještě bezpečnostní kryt. Součástí zbraňové stanice je kamera, termokamera a laserový zaměřovač. Cíl si lze na ob-razovce oddálit, anebo naopak přiblížit.

Když se právě nevede palba, je možné použít kameru jako průzkumný pro-středek. Její dosah je podle momentální viditelnosti několik kilometrů. Průzkum stejně jako střelbu je možné tedy vést i v noci. Pokud je to pro rozlišení jed-notlivých detailů výhodnější, obrazovka se přepne na negativní zobrazení.

Zpočátku dělám hlavní příliš trhavé po-hyby, nemám dostatečně nacvičené zachá-zení s joystickem. Střelec vedle mi radí, že je to stejné jako dojit krávu. Bohužel ani s tím nemám zkušenost. Vybírám si jeden ze sedmi zaměřovacích křížů. Americký. Je rozdělený na malé dílky, takže se snad-něji dělá případná korekce. Konečně mám cíl přesně v zaměřovači. Mačkám spoušť. Vozidlo sebou jen lehce několikrát zacuká.

Se sluchátky na uších bych ani nevěděl, že střílím. Na obrazovce je přesně vidět dopad projektilů jeden dílek napravo od kamenů. Během několika sekund pro-vádím opravu a z pásu s dvě stě osmde-sáti náboji odpaluji další krátkou dávku. Zvětralé balvany se tentokrát rozlétnou na několik kusů.

Když si před několika lety tato vozidla vyžádal někdejší Útvar speciálních ope-rací Vojenské policie SOG, argumentoval tím, že je mimo jiné potřebuje na roz-bíjení kamenů, za kterými se skrývali útočníci. Na vlastní oči se přesvědčuji, že to funguje.

Střelba za jízdy je složitější. Ani to ale není příliš velký problém, stanice je totiž vybavena stabilizátorem. Pokud se na-opak pálí na pohybující se cíl, kamera se zaměří na něj, počítač vyhodnotí jeho rychlost a automaticky hlaveň kulometu předsadí. Jestliže jsme ještě nedávno tvrdili, že starší kulomety DŠK, které má ve výzbroji naše armáda, vlastně nejsou až zas tak špatné, tak po tomto zážitku vidím celou záležitost v jiném světle. Už rozumím střelcům z průzkumného odřadu, kteří říkají, že právě tohle je zbraň jednadvacátého století.

AŽ PŘEJDE KARAVANA

Napříč střelnicí míří velbloudí karava-na. Okamžitě přichází rozkaz k zastavení palby. Nezbývá nic jiného než čekat, až přejde. Začalo totiž jaro, a tak nomá-di vyrazili na cesty. Nějaká střelba jim

vůbec nevadí, ta patří v Afghánistánu k životu jako vzduch či voda. Občas se prý dokonce stává, že se někdo ze zvě-davosti vynoří v nedalekém vádí.

Kolona vozidel Humvee se otáčí a vrací na základnu. V tomto okamžiku je totiž zřejmé, že se dnes na jejich osádky nedo-stane řada. Musejí končit dřív, v jednu hodinu odpoledne je totiž čeká patrola.

Konečně můžeme pokračovat ve střel-bě. Další novinku ve výzbroji, kulomet Minimi, zkoušíme na nějakých čtyři sta metrů. Tečku v optice kolimátoru posa-zuji na spodní část terče znázorňujícího běžící postavu. Dávka je ale příliš krátká. Prach se zvířil asi dva metry před terčem. A tak provádím korekci. Tentokrát už zasahuji přesně.

Obtížnější je střelba z granátometu vedená zhruba na pět set metrů. První dávka přestřeluje dobře o třicet čtyřicet

metrů. Postupně se ale přibližuje k cíli. Třetí série již dopadá poměrně blízko.

Třešničkou na dortu je střelba z pan-céřovek Carl Gustav. Nabíječ zasunuje náboj, plácne rukou střelce po rameni, odvrátí se a přikryje uši. Následuje ohlušující rána, záblesk a hodně dýmu. Přesně zasáhnout cíl s touto zbraní vyža-duje jistou zručnost.

V pravé poledne do vzduchu startuje průzkumný prostředek Raven. Operátoři s jeho pomocí kontrolují široké okolí střelnice a přispívají tak k zvýšení bez-pečnostních standardů. Původně se uva-žovalo o tom, že budeme tento prostře-dek nasazovat daleko častěji. Zatím ale průzkum bezpilotními letouny pro PRT zajišťují většinou Američané.

Raven udělá několik okruhů, operátor se ujišťuje, že je vše v pořádku. Od kolegy dostává pokyn, že na druhé

hodině je hlášen podezřelý pohyb. Navádí tedy průzkumný prostředek tím směrem. Ukazuje se ale, že to je jen stádo velbloudů. Zanedlouho přistává raven na „břicho“ na kamenitém podkladu. Připadá nám to jako poměrně tvrdé dosednutí, ale na něco podobného je údajně stavěný. Právě z tohoto důvodu je vyroben z velice odolných materiálů.

Vývoj vozidla Iveco byl zahájen v roce 1999. O čtyři roky později si italská armáda objednala prvních šedesát šest kusů. V dalších pěti letech jich pak odebrala ještě 1 150. Následovaly dodávky pro britskou, belgickou, norskou, španělskou a rakouskou armádu. V roce 2008 zavedla tuto techniku do výzbroje i Armáda České republiky. V blízké budoucnosti by AČR měla získat dalších devadesát kusů těchto lehkých obrněných vozidel. Většina z nich bude vyzbrojena kulomety ráže 12,7 mm, zbytek pak kulomety ráže 7,62. Stanou se součástí výzbroje 44. a 74. lehkého motorizovaného praporu. Část jich dostane i 102. průzkumný prapor, 151. ženijní prapor a 13. dělostřelecká brigáda.

REPORTÁŽREPORTÁŽ

18

A r

epo

rt

6/20

10

19

A r

epo

rt

6/20

10

Prověří jePrověří jeextrémní podmínkyextrémní podmínky

1111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111199999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999

A r

Ar

Ar

Ar

Ar

Ar

Arr

Ar

Ar

Ar

Arr

Ar

A r

A r

Ar

Arr

Arr

Ar

Arr

A r

Ar

Ar

Ar

Ar

Ar

Ar

Ar

Arrrrr

Ar

Ar

Arr

Ar

Ar

Ar

AAAAA

AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAep

oep

oep

oep

oep

oep

op

oep

oep

ooep

op

op

op

oooop

oep

op

oep

oep

oep

op

oep

op

oep

oep

oep

oep

oep

op

op

oop

oep

oeppppepppppepeppppepppeppppeppppepppeppppeppepppppppeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee

tttrt ttttttttrt ttttttttttttttttttrtrtrttttttttrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr

/26/2/2/2/26/22/2/2/2/2/2/26/2/226/2

6/2/26/222/26/2/22226/22

6/2

6/22

6/22

6/2

6/2

6/2

6/2222

6/22

6/2

6/2

6/22

6/2/2/2/2/2/2///6//6//6//6/6/6/6/6/6/6/6/6/666666666666666666666

010

010

010

010

0100

010

0

MISEMISE

Transport techniky a vojáků byl zahá-jen ve středu 21. dubna na vojenské že-lezniční vlečce v Podbořanech. Logistici žatecké brigády naložili transportéry na vlakovou soupravu, která se i s dva-nácti žateckými specialisty vydala na šes-tidenní putování do Makedonie. V pon-dělí 26. dubna v makedonské Skopje

roty Delta 16. kontingentu doprovázeni Vojenskou policií. Jejich úkolem bylo zajistit řádné odbavení a převoz techniky na základnu Šajkovac.

„Přejezd transportéru ze Skopje na zá-kladnu Šajkovac byl poměrně rychlý a bez problému. Jízda pandurem se nedá srovnat s žádnou jinou technikou naší armády. Je totiž řešen zcela jinak. K jeho vybavení patří detekční přístroje a infor-mační systémy, díky nimž je transportér v terénu zcela soběstačný,“ vysvětluje podpraporčík David Berák. „Má vět-ší průzory, kvalitnější a výkonnější optiku s nočním termoviděním. Díky

čtyřem nápravám je rychlejší a bezpeč-nější. Toto vozidlo nové generace bylo vytvořeno pro potřeby boje v městské zástavbě a na komunikacích.“

Během prvního týdne stráveného na základně se osádky začlenily do sesta-vy mechanizované roty Delta. Zároveň zahájily přípravu techniky k plnění ope-račního úkolu zahraniční mise. Až do so-boty 1. května, kdy byl rozkazem ředitele Společného operačního centra MO na-sazen transportér Pandur do zahraniční mise KFOR, probíhalo zavedení nové techniky do evidence autoparku základ-ny a povinná vstupní školení a poučení nových příslušníků kontingentu o pohy-bu v prostoru nasazení, minovém nebez-pečí, BESIP a provozu základny.

Nejdůležitější pro osádky transportérů však bylo podrobně se seznámit s prosto-rem odpovědnosti českého kontingentu. Pečlivě zmapovat cesty, po kterých budou s novým transportérem vyjíždět

na patroly. „Bylo potřeba se zaměřit především na elektrické a komunikační vedení, která jsou zde nad zemí. Sloupy jsou často ve špatném stavu, vyvráce-né, takže kabely jsou hodně prověšené. Museli jsme si hlídat výšku pandurů,“ objasňuje velitel čety kolových obrně-ných transportérů poručík Pavel Písařík.

S nasazením nových vozidel se počítá nejen do patrol, ale také do pozorovacích operací, při výcviku taktické činnosti za-měřené na zvládání davu (CRC – Crowd and Riot Control) a na kontrolně-pro-pouštěcích místech, která slouží k namát-kové kontrole automobilů.

Transportéry a jejich osádky zača-ly plnit první operační úkoly hned od 1. května. Byly začleněny do několika

výcviků taktické činnosti roty Delta při zvládání davu, kdy byl transportér použit k vytlačení skupiny demonstrantů a jako ochranný štít pro příslušníky zasa-hujícího týmu. Počátkem května vyrazila patrola poprvé s transportérem na hlídku podél administrativní hranice Kosova se Srbskem. „Pandury a jejich osádky jsou stoprocentně připraveny k zařazení do sestavy mechanizované roty Delta. Své první úkoly v tomto týdnu splnily dle očekávání stoprocentně,“ zhodnotil situaci velitel mechanizované roty Delta kapitán Vladimír Jeník.

Vybavení pandurů poskytuje ideální podmínky pro pozorování. Žádný voják prý není schopen monitorovat okolí tak jako s využitím těchto prostředků. Obzvlášť výrazné je to v noci. Ovšem až čas skutečně prověří obrněný trans-portér. Kosovo je především přes léto velmi prašné. Jak budou působit extrém-ní podmínky na techniku, se teprve uká-že. Zatím ale nejsou žádné komplikace.

„Pandury jsou vybaveny moderním kamerovým a komunikačním systémem, který je malý a dobře zabezpečený. Další výhodou je to, že nejsou pásové, ale kolo-vé. Pro nás to znamená značné usnad-nění pohybu po prostoru odpovědnosti. Například při patrolování po administra-tivní hranici Kosova se Srbskem se naše cesta výrazně zkrátí. S pásovou techni-kou totiž nemůžeme na silnici. S kolový-mi obrněnci zajíždíme i do měst a vesnic, aniž by hrozilo poškození komunikace,“ komentuje první dojmy z nové techniky zástupce velitele mechanizované roty Delta nadporučík Tomáš Macek.

Prověří jePrověří jeextrémní podmínkyextrémní podmínky

Text: kpt. Magdalena DVOŘÁKOVÁFoto: autorka a archiv roty zabezpečení 16. kontingentu

Koncem dubna zažili příslušníci 16. kontingentu KFOR a především příznivci vojenské techniky na kosovské základně Šajkovac malý svátek. Po šesti dnech putování sem ze Žatce dorazily tři kolové obrněné transportéry Pandur, které doprovázelo dvanáct příslušníků 4. mechanizované čety 41. mechanizovaného praporu.

Jednoho z prvních výcviků roty Delta s obrněným transportérem Pandur se zúčastniljako pozorovatel zástupce náčelníka Generálního štábu AČR-ředitel Společného operačního centra MO brigádní generál Aleš Opata.

na náklad s doprovodem čekali přísluš-níci roty zabezpečení a mechanizované

20

A r

epo

rt

6/20

10

21

A r

epo

rt

6/20

10

Exhibiční vystoupení příslušníků Čestné stráže AČR, výcvik psovodů, ale i dravých ptáků nebo seskok parašu-tistů. To vše vidělo téměř tři tisíce žáků, studentů i učitelů škol 13. května na stadionu Juliska v Praze při oslavách vzniku dětského hnutí „Na vlastních nohou“ – Stonožka.

Běla Gran Jensen, prezidentka dětského humanitárního hnutí „Na vlastních nohou“ – Stonožka

UDÁLOSTMISE

Školní a kancelářské potřeby, ale také výbavu sportovního náčiní předal pověřený velitel 152. ženijního praporu Rakovník major Zdeněk Hofman společně se zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR-ředitelem Společného operačního centra MO brigádním generálem Alešem Opatou a velitelem 16. kontingentu AČR v silách KFOR podplukovníkem Martinem Kavalírem žákům a učitelům základní školy „Adri Kadriu“ v Horní Dumnici v kosovské municipalitě Podujevo.

Stalo se tak počátkem května. Humanitární sbírka nesoucí název „Vojáci a děti Kosovu“ však byla zahájena už 24. února, tedy den poté, kdy příslušníci útvarů AČR převzali operační úkol v misi KFOR v prostoru Šajkovac. Rakovnický prapor jako stěžejní útvar kontingentu tak navázal na tradici českých vojáků sloužících v této oblasti včetně pořádání akcí s humanitárním posláním.

Od samého zahájení sbírky bylo zřej-mé, že pomoc bude směrována do zá-kladní školy. Monitorovací tým LMT, jehož každodenní prací je komunikace s místním obyvatelstvem a koordina-ce součinnosti ze strany KFOR, proto

v Kosovu vytypoval malou, skromně vy-bavenou školu se dvěma třídami. Jedinou výzdobou místnostní tu jsou obrázky dětí. Šedesát žáků od první do čtvrté třídy se zde z kapacitních důvodů učí v dopoledních a odpoledních směnách.

Do akce, kterou organizačně zajišťo-vali příslušníci 152. žpr Rakovník, vojáci přispěli nemalým příspěvkem. Ovšem jak napovídá její název, pomoc nešla jen z řad uniformovaných účastníků. Z více než poloviny se na výtěžku podílely děti z 1., 2. a 3. základní školy v Rakovníku,

Vojáci a dětiVojáci a dětiKosovuKosovu

Text: pprap. Alena HRDLIČKOVÁFoto: kpt. Magda DVOŘÁKOVÁ

studenti z místního Gymnázia Zikmunda Wintra, Masarykovy obchodní akademie a Střední země-

dělské školy, jejich kolegové ze Střední integrované školy ve Slaném a členové fotbalového oddílu Sokol Březno.

Pomoc byla různorodá. Některé děti se podělily o své kapesné, jiné o obnos

požádaly rodiče, další rovnou nakou-pily zboží v papírnictví. Část žáků pod vedením učitele vyrobila dárky, které prodávali ve škole rodičům či spolu-žákům a utržené fi nance pak věnovali

do sbírky. Menší děti rovněž připravi-ly balíčky, ke kterým přidaly vzkazy pro vzdálené kosovské kamarády.

Akce byla úspěšná. Obsahovala materiál za více než 45 tisíc korun. To ale nebylo vše. Přidalo se k ní i město Rakovník. Jeho starosta Zdeněk Nejdl společně se členy městského zastupitelstva věnoval škole navíc šek v hodnotě 1 000 eur.

Při slavnostním předávání materi-álu i peněz české hosty děti v Horní Dumnici srdečně přivítaly. Jejich rozzá-řené oči byly všem odměnou. Každý žák si odnášel „svůj“ sešit a pastelky. Další věci, jako modelovací hmotu, bloky, pravítka, nůžky, ořezávátka, propi-sovací tužky, gumy, sportovní dresy, míče, švihadla atd., převzal ředitel školy Hyfen Zymerim s tím, že je učitelé pou-žijí později podle potřeby.

humanitární projekty realizované na úze-mí Afghánistánu.

„Do hnutí Stonožka jsme se zapojili už před šestnácti lety a za tu dobu jsme pomohli jiným dětem částkou přes 300 000 Kč v různých částech světa,“ konstatuje Kateřina Vávrová, ředitelka ze Základní školy Kladská z Prahy 2. „Žáci celou akci berou velice vážně a dokonce sami přicházejí s nápady, jak by mohli jiným dětem, které to potřebují, pomoct.“

Jako vzpomínku na oslavy si všichni mohli odnést publikaci Prezentačního a informačního centra MO „Osmý div světa“, která dokumentuje projekty sto-nožkových dětí.

Stonožka slavilaStonožka slavilas armádouText a foto: Jana DECKEROVÁ

„Mám velkou radost, že dvacáté narozeniny Stonožky, z toho deset let s Armádou ČR, můžeme dnes oslavit všichni spolu, tady na Julisce,“ řekla Běla Gran Jensen, prezidentka dětského humanitárního hnutí. „Během té doby se podařilo úspěšně realizovat celou řadu projektů, které pomohly dětem ve váleč-ných či poválečných oblastech . Musím poděkovat zejména Armádě České republiky, že nám v tom pomáhá.“

V roce 2000 požádala hlavní předsta-vitelka Stonožky o spolupráci českou armádu. Z výtěžků dětských akcí se zakoupily čtyři plně vybavené sanitky určené pro tehdy válkou zpustošený Balkán a Armáda ČR pomohla zprostřed-kovat přepravu. „Ta spolupráce trvá dál. Uvědomili jsme si, že se můžeme podílet na něčem pozoruhodném a v součas-ném necitelném světě velmi vzácném,“ připomněl náčelník Generálního štábu

armádní generál Vlastimil Picek. „Dnes tato pomoc směřuje především do jedné z nejproblematičtějších oblastí světa, do Afghánistánu.“

Oslavy pak pokračovaly exhibičním vystoupením příslušníků Čestné strá-že AČR, své umění předvedli i psovodi se svými svěřenci ze Základny doprav-ního letectva v pražských Kbelích a děti mohly vidět i výcvik dravých ptáků ze stanice biologické ochrany patřící k té-muž letišti. Za velkého potlesku sesko-čilo přímo na hřiště z výšky tisíc metrů šest výsadkářů z vrtulníku W-3A Sokol.

Odpoledne pak pokračovalo spor-tovními soutěžemi, které připravilo ASC DUKLA, a dalším kulturním pro-gramem, jenž vyvrcholil večerním ohňo-strojem. Děti živě diskutovaly i s přísluš-níky skupiny civilně-vojenské spolupráce (CIMIC) 4. kontingentu AČR PRT, kteří působili v provincii Lógar a přiblížili jim

22

A r

epo

rt

6/20

10

23

VÝCVIKVÝCVIK

Vlastně se nejednalo o klasické cvičení s ostrou střelbou, i když to tak na první pohled vypadalo. Pod názvem nácvik střelby a řízení palby s bojovou ostrou střelbou 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu 13. dělostřelecké brigády z Jinců proběhl nácvik podpory koaličních sil v rámci nasazení. To v praxi znamená přípravu na bojovou činnost v misích.

OHROŽENÍ A OBRANAJednou z hlavních forem ohrožení

v misích je v posledních letech napa-dání spojeneckých základen různými druhy neřízených dělostřeleckých raket. Vzhledem k mizivé přesnosti

těchto útoků a efektivním protiopatře-ním nejsou důsledkem vysoké ztráty na životech, avšak jedná se o kombinaci několika faktorů. Mimo možnosti usmr-cení a zranění vznikají nezanedbatelné materiální škody. Opakované odchody či někdy útěky před raketami do krytů znemožňují řádný odpočinek vojáků

v nestandardních klimatických podmín-kách a tím omezují regeneraci jejich jak fyzických, tak duševních sil. Dopady raket na základny navíc povzbuzují útoč-níky, pokud zůstanou bez náležité od-vety. A tu efektivně realizuje především dělostřelectvo. Do hry může vstoupit i letectvo, jeho základny jsou ale mnohdy

vzdálené a negativní roli hrají jak počasí, tak náklady na každou letovou hodinu. Rovněž svrhování drahé, vysoce přesné podvěšené munice na několik teroristů s rezavými raketami není příliš ekono-mické. Dělostřelci se proto možností rychlé reakce, a rovněž dostatečnou přesností palby, účinkem v cíli i náklady stávají vysoce perspektivním prostřed-kem účinných protiúderů. A to byli ještě nedávno považováni za druh vojska na odpis.

V BRDECHJAKO V MISI

Obrana základen dělostřelectvem je systémová činnost opírající se o kombi-naci moderních technologií a špičkově vycvičených vojáků. Obsluhy vedoucí palbu ze 152mm samohybných kanono-vých houfnic vz. 77, známých jako Dana, tvoří až pomyslnou závěrečnou třešničku na dortu.

K vyhledání odpališť raket umístě-ných v prostoru kolem základen slouží mobilní operační tým MOT. Tvoří jej především letečtí návodčí a předsunutí dělostřelečtí pozorovatelé působící v te-rénu mimo základnu. Jsou nejohroženější skupinou v rámci dělostřelectva. V misi se mohou lehce dostat do přímého pěší-ho boje se skupinami teroristů. Někteří si doplňují vysoce speciální vybavení na vlastní náklady. Jeden z nich, který nechce být jmenován, řekl: „Byl jsem v misi, tak teď mohu investovat.“

Při vyhledávání a zaměřování napo-máhají rovněž elektronické prostředky průzkumu. V rámci cvičení byly nasa-zeny dva, konkrétně lehký průzkumný pozorovací systém LOS a radiolokátor ARTHUR. Kombinace všech výše uvede-ných bojových faktorů, lidských i techno-logických, může zabránit odpálení raket, případně je úspěšně narušit, jestliže již započalo. Cvičení proběhlo pod velením zástupce velitele 13. dělostřelecké brigá-dy podplukovníka Libora Pokorného. Podařilo se úspěšně splnit podmínky prověrky připravenosti a sladěnosti oddílu k plnění úkolů palebné podpory mechanizovaných jednotek v operaci ke stabilizaci, rekonstrukci a vojenské pomoci v asymetrickém prostředí boje. Dělostřelci však plnili i další úkoly.

ZAJÍMAVÁ PREZENTACE

Příslušníci brigády dostali možnost ukázat úroveň svojí přípravy a výzbroj

vzácným hostům. Jednalo se především o veterány, konkrétně o plukovníka v. v. Václava Straku, dělostřelce a účastníka zahraničního odboje, a Slavoje Domalípa, jenž se zúčastnil Pražského povstání. Oba s hrdostí vzpomínali na svoji službu u dělostřelectva. To potěšilo členy České a Slovenské obce dělostřelecké, kteří byli rovněž pozváni. Akce se také zúčast-nili ředitel sekce vyzbrojování MO Jiří Staněk a náčelník dělostřelectva AČR plk. gšt. Jan Třináctý. Hosté se po uvítání velitelem brigády plk. Jánem Kožiakem přesunuli do prostoru Sýkorka, kde proběhla ukázka ochrany tábora

Reálná přípravaReálná přípravaNA MISEText: Martin KOLLERFoto: Jan KOUBA

Dělostřelci patří již stovky let k vojenským specialistům, kteří sledují technologickou úroveň a nové trendy a uvádějí je do praxe. Potvrdili to na jaře v Brdech.

ARTHUR za terénním valem

a seznámení s taktickým námětem cviče-ní. Následovala exkurze v palebném po-stavení samohybných kanonových houf-nic s ukázkou ostré střelby. Po příjezdu na pozorovatelnu mohli všichni sledovat přípravu ke střelbě. Odborný komentář poskytovali příslušníci brigády. Poté následovala druhá ostrá střelba, přičemž účastníci mohli sledovat dopady granátů v cílové ploše Brda. Nejen veteráni, ale rovněž mnozí důstojníci a praporčíci v záloze vysoce hodnotili především rychlost a přesnost přípravy ke střelbě.

Při tvorbě článku napomohli pplk. Jan Cífka a kpt. Michal Abrhám.

Dělostřelecký pozorovatel a průzkumný systém LOS

Operátor LOSu v akci

25

A r

epo

rt

6/20

10

24

CVIČENÍCVIČENÍ

Dálkově ovládaný samojízdný od-minovací komplet Božena 5. Vozidlo vyráběné ve slovenském závodě, sloužící

rozhodlo se Ministerstvo obrany České republiky podpořit projekt odminování v Jordánsku. Je součástí rozsáhlého úsilí jordánské vlády o další zlepšení vztahů se sousedními státy Izraelem a Sýrií a sou-časně o podpoření dalšího ekonomického rozvoje daného území. Česko-jor dánská jednání vyústila 8. března 2010 v podpis Memoranda o porozumění.

„Naším úkolem je humanitární pomoc Jordánsku prostřednictvím vyslání ženij-ní jednotky AČR do údolí řeky Jordán, které je nejvíce postiženo zaminováním v důsledku předchozích izraelsko-arab-ských konfl iktů. Cvičení se dlouhodobě připravovalo a pro českou stranu je důležité především v tom, že postup-ná likvidace min nepochybně přispěje ke stabilizaci situace v tomto regionu,“ říká ředitel sekce rozvoje druhů sil-ope-rační sekce MO plukovník Bohuslav Dvořák a upřesňuje dobu mandátu ženijní jednotky AČR. „Akce je pláno-vána na tři měsíce s tím, že ještě v jejím průběhu dojde k vyhodnocení efektivity odminovacích vozidel. S velkou pravdě-podobností předpokládáme, že jordánská strana bude iniciovat požadavek na pro-dloužení naší účasti o další tři měsíce.“

K pozitivům prvního „ostrého“ výjez-du českých ženistů do zahraničí se vy-jadřuje také náčelník ženijního vojska Armády České republiky plukovník Robert Bielený. „Naši ženisté doposud získávali zkušenosti s tím, co odmino-vací komplet Božena dokáže, pouze při vojskových zkouškách a v praktickém výcviku zejména na Slovensku. Toto několikaměsíční cvičení v neznámém te-rénu a s ostrou municí je posune o veliký profesní krok kupředu. Osobně říkám, že půlroční cvičení u řeky Jordán je pro ně víc než deset roků školy zaměřené na tento moderní odminovací systém,“ vysvětluje plk. Bielený a dodává, že ope-rátoři „božen“ absolvovali u výrobce

speciální kurz na údržbu a servis těchto strojů. „V situacích, kdy výbuch miny stroj poškodí, jsou čeští vojáci schopni si ho sami opravit. Pro tyto případy s sebou jednotka veze také potřebné náhradní díly a především druhý odminovací komplet Božena 5.“

Prostor cvičení ženistů AČR vytypovala tamní Národní komise pro odminování a rehabilitaci Jordánska. Jejich specialisté nejsou schopni provést ruční odminování v těžko přístupném terénu, který je navíc hustě porostlý křovinami. „Božena“, jež je vybavena rotačním cepovým zařízením o šířce odminovacího průchodu 2 655 mm bude plošně odminovávat údolí řeky od protipěchotních a protitankových min. Dálkově ovládaný stroj je zde limitován pouze svažitostí terénu a lokalitami s vý-skytem min s náloží větší než devět kilo-gramů trinitrotoluenu. „Naším úkolem není odminovat celé údolí řeky, protože to je práce na několik let, ale pomoct jordánské straně a zároveň si vyzkoušet možnosti odminovacích vozidel v ne-standardních podmínkách,“ upřesňuje plukovník Bielený.

BOŽENABOŽENAu řeky Jordánu řeky Jordán

Text: Pavel LANGFoto: Jan KOUBA

Ne každá Božena si připomíná svůj svátek jedenáctého února. Například vojenská Božena 5 oslavuje od letošního roku třiadvacátý dubnový den. To proto, že se vypravila na svoje první „ostré“ nasazení v zahraničí.

Před odletem do Ammánu se s příslušníky ženijní jednotky rozloučil ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO plukovník Bohuslav Dvořák.

Co tím má náčelník ženijního vojska na mysli? „Případné nasazení Boženy 5 do bojových operací v Afghánistánu,“ konstatuje a dodává, že pokud to okolnosti dovolí, existuje zájem tyto dálkově řízené manipulátory robotického charakteru využít především k ničení improvizovaných výbušných zařízení na komunikacích, po nichž se přepravují alianční jednotky. Jedním z důvodů, proč se tak doposud nestalo, je nedostatek potřebných zkušeností českých ženistů. „Ve výzbroji Armády ČR jsou Boženy 5 necelé dva roky. Plnohodnotný výcvik specialistů na ovládání těchto bezosádkových vozidel běžně trvá devět a více měsíců,“ argumentuje.

Pro zástupce velitele 153. ženijního praporu v Olomouci majora Vladimíra Záškodného, který devítičlenné jednotce specialistů z olomouckého a rakovnického útvaru velí, není cvičení v Jordánském království zahraniční premiérou. Před sedmi roky absolvoval misi KFOR na území Kosova. „V přípravě na cvičení jsme se zaměřili na intenzitu výcviku v náročných klimatických podmínkách. Přechod z výcvikového prostoru do minových polí zevrubně prověří také naši psychickou odolnost. Udělali jsme maximum, abychom uspěli,“ říká mjr. Záškodný a nastupuje do transportního „ruslanu“.

Po čtyřech hodinách letu přistává ženijní jednotka AČR v hlavním měs-tě Jordánska Ammánu. Na základnu Karáma, nacházející se asi osmdesát kilometrů západně, je to něco přes hodi-nu jízdy. Krátké uvítání, poté dohovory a seznámení se s reálnou situací v pro-storu nasazení. Před českými vojáky stojí nelehký úkol…

Velitel odminovacího odřadu Armády ČR v Jordánsku major Vladimír Záškodný

českým vojákům, nasazené od dub-na do července, respektive až do října v údolí řeky Jordán.

Dva ze tří odminovacích kompletů, jež jsou ve výzbroji 15. ženijní brigá-dy, společně s jednotkou Armády ČR odletěly předposlední dubnový pátek na cvičení do Jordánska. Den předtím přistál na dráze nula šest pražské Ruzyně stroj ukrajinského leteckého přepravce Antonov An-124-100M, aby obě „bože-ny“ uložené do transportních kontejnerů naložil na palubu.

HUMANITÁRNÍ POMOC JORDÁNSKU

Vzhledem k tomu, že Blízký vý-chod patří k jedné z prioritních oblastí české zahraniční politiky,

26

A r

epo

rt

6/20

10

27

A r

epo

rt

6/20

10

ZAHRANIČNÍ ARMÁDYZAHRANIČNÍ ARMÁDY

Po nedávné návštěvě belgické brigá-dy působila ve výcvikovém prostoru Hradiště další armáda. Mnozí z nás ji považují bezmála za exotickou, přestože se jedná o vojáky ze země téměř soused-ní. Sedmdesát příslušníků 12. protile-teckého pluku Arrabona přijelo koncem dubna mezi přátele. Získali si je už v mi-nulém roce při cvičení SHORAD 2009.

PROTILETECKÝ PLUK VČERA A DNES

Na základě mezinárodní dohody přijeli maďarští vojáci vystřílet většinu ze zbývajících zásob přenosných proti-letadlových systémů krátkého dosahu 9K310 Igla sovětské výroby, které mají

v kódu NATO označení SA-16 Gimlet. V současné době jsou ve výzbroji pluku nahrazovány modernějšími francouzský-mi přenosnými protiletadlovými systé-my Mistral. Ve výzbroji zůstávají ještě původně sovětské samohybné protileta-dlové systémy KUB. Transport zajišťují nákladní automobily a autobusy Rába MAN a terénní automobily Mercedes G.

Historie pluku začala až po od-zbrojení maďarské armády roku 1945. O pět let později bylo zahájeno formo-vání nového útvaru. Následně bylo realizováno vyzbrojení sovětskými hlavňovými a raketovými protileta-dlovými zbraněmi. Patnáctého dubna se v Györu konaly oslavy šedesátého výročí založení útvaru a prezentace jeho

současné výzbroje. V průběhu let se mě-nila dislokace z Miskolce do Budapešti, Székesfehérváru a Vesprému. Od roku 1997, kdy proběhla reorgani-zace a přezbrojení maďarských protile-teckých útvarů, působí pluk v Györu, který je známý rovněž pod německým historickým jménem Ráb. Ještě starší je

MaďarskýSHORAD 2010

Text a foto: Martin KOLLER

Výcvikové prostorynaší armády jsouvítanou možnostía dobrou základnou pro spojenecké armády, které chtějí otestovat svoji výzbroj v méně známém terénu při špičkovém zabezpečení. To potvrzuje i opakovaná návštěva maďarských protiletadlovců.

Znak 12. protileteckého pluku Arrabona

Znak cvičení SHORAD 2010

Generál Lázsló Varga sleduje střelbu.

Přenosný protiletadlový raketový systém IglaKonstrukce se skládá ze čtyř hlavních komponentů, a to přepravního a odpalovacího kontejneru, spušťadla s elektronikou, samonaváděcí řízené střely a energetického zdroje. Hlavice střely pracuje na principu rozlišení různých teplot, přičemž dokáže odfi ltrovat část různých rušivých signálů. Ve srovnání se Strelou-2 je výrazně citlivější, což zvyšuje pravděpodobnost zásahu. Systém Igla byl sovětskou odpovědí na americký typ Stiger. K zavedení do výzbroje došlo roku 1978. Nejstarší verze nese označení 9K310 Igla-1, zatímco modernizované 9K39 a v kódu NATO má označení SA-18 Grouse. Starší verze má bojovou hmotnost 17,9 kg, hmotnost střely 10,8 kg a dostřel 5 000 m.

keltské jméno města Arrabona, jež tvoří součást názvu pluku.

Útvar je v současné době podřízen velení NATO, čímž se stává jednou z elitních jednotek maďarské armády. O to více však musí dbát na bojovou přípravu a její výsledky. Důležitost cvičení SHORAD podtrhla již v minulém roce návštěva náčelníka Generálního štábu maďarské armády generála Lázsló Tömböla.

Letos velel pluku generál Lázsló Varga, který ohodnotil spolupráci obou armád slovy: „Děkujeme příslušníkům Střediska obsluhy výcvikového zařízení Hradiště a české armádě za vytvoření výborných podmínek pro výcvik našim příslušníkům, kteří se sem po roční pauze opět rádi vrátili. Výsledky ostrých střeleb jsou výborné a vše probíhá bez nejmenších problémů.“

IGLY V CÍLISystémy druhé generace Igla mají

oproti např. Strelám-2 zavedeným ve vý-zbroji naší armády dvoučlennou obsluhu (tým), tvořenou velitelem a střelcem. Velitel je vybaven radiostanicí a komuni-kuje s naváděcím stanovištěm. Pomáhá při optickém vyhledání cíle a velí k odpá-lení samonaváděcí řízené střely.

Většina z více než třiceti střel zasáhla cíl, což byly raketové imitační prostředky FLG-5000M68 odpalované příslušníky střediska obsluhy výcvikového zařízení. Část z úspěšných střelců tvořily přísluš-nice maďarské armády. Jako zajímavost

lze uvést, že protiletadlovci mají atypické plastové přilby, které se vzhledově liší od základního pěchotního typu.

Střeleb se aktivně zúčastnili přísluš-níci obou armád na kontrolní věži. Po odpálení cílové rakety rostlo napětí až do chvíle zásahu, kdy světlici dostihla kouřová stopa raketového motoru.

28

A r

epo

rt

6/20

10

29

A r

epo

rt

6/20

10

ROZHOVORROZHOVOR

politiky a mezinárodních vzta-hů, odboru strategického roz-voje s odděleními plánování a rozvoje resortu, strategického rozvoje schopností a plánování obrany státu a krizového říze-ní. Vedle těchto dvou odborů jsou dalšími prvky SOPS MO tři oddělení, a to mezinárod-ního práva, strategických analýz a dále správy a roz-voje organizace. Zdůrazňuji, že náš servis pro vrcholné funkcionáře resortu i státu spočívá v přípravě věcného obsahu jednání. Připravujeme odborná doporučení k přijetí rozhodnutí. Odpovědnosti každé výše uvedené součásti vám mohu podrobněji popsat, budete-li chtít.

Nezlobte se, ale to z kapacitních důvodů obou periodik nelze. Raději nám řekněte, s jakým předstihem tady plánujete?

Plánování probí-há v cyklech a pokrývá

Potkat vás Na Valech navečer, lze nabýt dojmu, že jste ministr obrany. Co říkáte té nápadné podobě s Martinem Bartákem?

Už jsem se s tím několikrát setkal. Pro mě osobně je to velice úsměvné, ale pro toho, co si mne splete, už trochu méně. Moje neoholená tvář je jedním z několika rozdílů, které nás odlišují.

Poměrně často býváte viděn nablízku vrcholných představitelů Ministerstva obrany a Armády České

republiky. Považujete se za vlivného muže?

Každý jednotlivec, ať už je to vojenský profesionál nebo občanský zaměstnanec, má stanoveny povinnosti a záleží na něm, s jakou kvalitou je chce splnit. Nikdy jsem nevní-mal svoje působení v resortu obrany jako nějaké soupeření o vliv, jinými slovy, nerozli-šuji funkce na více nebo méně vlivné. V současné době sto-jím v čele sekce obranné po-litiky a strategie Ministerstva obrany a mám zcela konkrét-ní díl zodpovědnosti.

Můžete být konkrétní?Například v současné době

připravujeme k zavedení úplně nový systém plánování, v konečné fázi je příprava Směrnice ministra pro pláno-vání na roky 2012–2016. Vedle toho odpovídám za koordina-ci zahraniční spolupráce v re-sortu, zastupuji Ministerstvo obrany v několika seni-orních skupinách v rámci Severoatlantické aliance. Dále jsem pověřen zastupováním zájmů České republiky při zasedáních skupiny na vysoké úrovni (HLG – High Level

Group) v otázkách alianční jaderné politiky, která nabývá na významu obzvlášť nyní před přijetím nové Strategické koncepce Aliance. Pak je to Skupina pro nešíření zbraní hromadného ničení (DGP) nebo se účastním zasedá-ní ředitelů pro obrannou politiku NATO, ale i EU. Připravuji ke schválení plány ofi ciálních zahraničních styků, schvaluji plány dvoustranné spolupráce, řídím Resortní koordinační skupinu k za-hraniční spolupráci a činnost pracoviště obranných poradců

v zahraničí, jež spadají do mojí podřízenosti. Mám na starost také přípravu stano-visek a materiálů MO pro jed-nání Bezpečnostní rady státu, do výborů Parlamentu ČR nebo materiálů do vlády, které mají obranně-politický rozměr. Kromě toho jsem pověřen řízením sekretariátu Výboru pro obranné plánová-ní, včetně spolupráce s pří-slušnými orgány ministerstev a jiných správních úřadů. V každém případě je celá široká agenda SOPS MO za-jišťována mnoha zkušenými a kvalifi kovanými odborníky, takže bych nechtěl, aby do po-předí vystupovala výhradně moje osoba.

Nahrál jste nám na smeč, neboť část resortní veřejnosti nemá potuchu o tom, co re-álného se za pojmenováním obranná politika a strategie Ministerstva obrany vůbec skrývá…

SOPS MO je zodpovědná za přípravu zásad obran-né a bezpečnostní politiky ČR, strategického rozvoje resortu obrany a plánování obrany státu. V této souvis-losti vypracováváme zásadní strategické dokumenty.

Konkrétnější obraz lze získat rozkrytím organizační struktury sekce, z níž automa-ticky vyplyne obsah činnosti. Je složena z odboru obranné politiky s odděleními obranné

střednědobý horizont – pět let. Zpracováváme však i materiály s širším obsahem, jako je Vojenská strategie nebo s dlouhodo-bějším výhledem, jako byla Dlouhodobá vize resor-tu MO, které byly schváleny v roce 2008. V příštím roce počítáme s vypracováním Obranné strategie ČR, a to v návaznosti na no-vou Strategickou koncepci Aliance. Naše záměry smě-řují minimálně na deset roků dopředu, ostatně takový je i plánovací horizont v NATO. Vycházíme přitom jak z vlast-ních analýz, tak strategických cílů mezinárodních organiza-cí, kterých jsme členy. Kromě toho jsme schopni plnit i úko-ly operativního charakteru.

Nakolik ovlivní dlouhodobé vize resortu obrany nedávno podepsaná smlouva o odzbrojování mezi Spojenými státy

S výhledemdeseti roků dopředu

Text: Pavel LANGa Jan PROCHÁZKA

Foto: Jan KOUBA

Pouze jeden bezpečnostní turniket a několikero dveří je třeba překonat od vchodu budovy Ministerstva obrany do kanceláře Ivana Dvořáka. Postačí tedy pár desítek kroků a ocitnete se před ním tváří v tvář. Mnohem obtížnější je však nalézt volné „okno“ v pořadí. Zaneprázdněnost zástupce náměstka ministra obrany pro zahraničí-ředitele sekce obranné politiky a strategie MO neboli „SOPSky“ je značná. A report a Armed Forces Review to zakusily také, ale „svých“ čtyřicet minut k rozhovoru nakonec dostaly.

k P t čí

Zástupce NMO pro zahraničíředitel sekce

Zástupce ředitele

Zahraniční pracovištěBrusel, Vídeň

Odbor obrannépolitiky

Odbor strategickéhorozvoje

Oddělení správya rozvoje organizace

Oddělenímezinárodního práva

Oddělenístrategických analýz

Oddělení obranné politiky

Oddělení mezinárodních

vztahů

Oddělení plánovánía rozvoje resortu

Oddělení strategického

rozvoje schopností

Oddělení plánování obrany státu

a krizového řízení

30

A r

epo

rt

6/20

10

31

A r

epo

rt

6/20

10

IZSROZHOVOR

americkými a Ruskou federací?

Nepochybně bude mít vliv. Nastolení nových vztahů mezi USA a Ruskem, jakožto i NATO a Ruskem se pro-mítne do obecného vnímání bezpečnosti a tím i do de-bat o Strategické koncepci Aliance a v návaznosti na ní také do národních bezpeč-nostních, respektive obran-ných strategií. Stávající ana-lýzy a stanoviska mohou být upraveny. My dlouhodobě říkáme, že stojíme o spoluprá-ci s Ruskou federací. Rusko považujeme za partnera, ale důležité je, aby i ono nás takto vnímalo. Naše spolupráce by měla být oboustranná, není to o hře s nulovým součtem.

V posledních měsících přijela na Ministerstvo obra-ny ČR celá řada významných osobností, a to jak politiků, tak vojenských velitelů. Předpokládáme, že jedním z klíčových témat rozhovorů byla situace v Afghánistánu. Můžete nás blíže informovat o obsahu těchto jednání?

Je tomu tak, neboť Afghánistán považujeme za prioritu. Všichni se sho-dují, že letošní rok je klíčo-vý. V jednáních rezonuje především otázka zvyšo-vání počtu sil jednotlivými členskými státy Aliance. Tím se urychlí příprava proce-su postupného předávání země afghánským úřadům a jejich bezpečnostním silám. Do operace ISAF jsme se společně zapojili a společně z Afghánistánu chceme také odejít. Skutečností je, že větši-na našich partnerů reagovala na výzvy vrcholných předsta-vitelů navýšením personálu již v letošním roce. Česká republika toho zatím nebyla schopna. Tento postoj nás řadí mezi několik málo zemí, které tak neučinily.

Můžete tuto situaci podrobněji okomentovat?Česká republika staví

svoji účast v Afghánistánu

na čtyřech pilířích – podpoře rekonstrukčnímu úsilí, výstavbě afghánských bezpečnostních sil, podpoře nasazených jednotek a vysílání speciálních sil. Místem našeho působení je, a předpokládáme, že bude i v následujícím období, zejména východní část země.

Promiňte, naše otázka směřovala zcela jinam. Jaký je váš komentář k postoji České republiky

že všechna úkolová uskupení budou nasazena od prv-ního ledna. To je případ např. i českého operačního výcvikového a styčného týmu (OMLT – Operational Mentoring and Liaison Team) pro prapor neboli kandak Afghánské národní armády (ANA – Afghan National Army), který bude nasazen v září letošního roku. V žád-ném případě není současné nenaplnění početního stropu v rozporu se schváleným mandátem.

se doporučení na přechod do fáze Gate 2, což ve skuteč-nosti reprezentuje nasazení zhruba dvou a půl tisíce aliančních vojáků. V letošním roce ještě nedojde k ukončení činnosti kontingentu AČR ze základny Šajkovac, neboť převezmeme úlohu praporu operační zálohy. Zakončení jedenáctiletého působení čes-kého kontingentu plánujeme následně, přičemž předpo-kládáme, že i v dalších letech budeme zastoupeni v tamních mezinárodních štábech.

Na závěr se vrátíme do vlasti. Když nahlédnete do dlouhodobých vizí resortu obrany, registrujete v nich ještě nějaké reorganizace nebo restrikce?

Zásadním problémem, se kterým se resort v po-sledních letech potýká, je nestabilita zdrojového rámce. V období ekonomické recese a defi citu veřejných fi nancí však nemohu vyloučit situaci, že opětovně nedojde k tlaku na snížení prostředků v kapi-tole MO. V případě, že se tak stane, bude nutné identifi -kovat způsoby, jak se s tím vyrovnat. Předem je ale jasné, že pokud budeme chtít i nadále plnit naše zákonem dané povinnosti a meziná-rodní závazky, budeme ještě muset „říznout“ do některých struktur resortu. Jde o struk-tury, které jsou v principu nerozmístitelné, tedy štáby a pak prvky administrativní a správní povahy. Zásahy by se již neměly v žádném přípa-dě dotknout vojsk.

Zůstaňme ještě chvíli u zvyšování počtu českých vojáků v misích. V kancelářích SOPS MO se lopotně pracuje na záměru, a přitom se dopředu ví, že je to politicky takřka neprůchodné. Nemáte z toho pocit zmaru?

Takto bych to nedefi noval. Parlament ČR je v tomto smě-ru suverénem, který rozho-duje, ve kterých zahraničních operacích a v jaké síle bude Česká republika působit. Na nás je, abychom dokázali vrcholný management resortu vybavit dostatečnou argu-mentací, jež by vedla k přijetí našeho návrhu. Jsem přesvěd-čen, že to, co navrhujeme, je správné a optimální.

Jak to bude s nasazením kontingentů Armády ČR v Kosovu?

Bezpečnostní situace v Kosovu se stabilizuje, a tu-díž lze zásadně snížit počty příslušníků KFOR. Připravuje

v souvislosti s (ne)navýšením sil v Afghánistánu?

K tomu se hned dostanu. Na jedné straně je rozsah a míra nasazení našich vojáků naším suverénním rozhodnu-tím a nikdo nám, jako státu, nemůže nic nařizovat. Na stra-ně druhé si tímto postojem vytváříme jistý obraz u alianč-ních partnerů. Váha našeho hlasu u stolu, kde se diskutuje o budoucí strategii, se do jisté míry snižuje. Neznamená to však, že nás berou méně vážně. Ale s vyšším zapojením českých vojáků…

Někteří tuzemští škarohlídové však poukazují na fakt, že se ustavičně hovoří o navyšování sil, a přitom Armáda ČR nenaplňuje Parlamentem České republiky schválenou kvótu 535 profesionálů. Co vy na to?

Neporozuměli dostatečně problematice. Mandát se po-čítá pro průběh celého kalen-dářního roku. Neznamená to,

Po květnových povodních pomáhala také Armáda České republiky. Nejprve vyčlenila úkolová uskupení v počtu osmi set a poté dalších tisíc vojáků především z jednotek 7. mechanizované brigády, 15. ženijní brigády, 101. spojo-vacího praporu, 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje, leteckých základen vzdušných sil, 4. brigády rychlého nasazení a z dalších vojenských útvarů a zařízení. Síly a prostředky armády byly na žádost krizových štábů nasazeny například v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. V okolí Karviné k likvidačním pracím stovka profesi-onálů s třiadvaceti kusy techniky pod velením kapitána Jaroslava Suchomela, v obci Troubky k zabezpečení stravování a likvidačním pracím čtyřicet vojáků ze samostatné záchranné roty a 153. že-nijního praporu Olomouc.

REPRÍZAPO 13 LETECH

Povodněmi postižené Troubky, to je po třinácti letech neradostná reprí-za pro štábní rotmistry Petra Jahna a Michala Noska z olomoucké samostat-né záchranné roty. „Bez naší fyzické po-moci by místní obyvatelé zvládali odstra-ňování následků mnohem hůře,“ říkají shodně. Jejich několikačlenné skupiny postupně pracovaly v tamní mateřské školce, ubytovně, obecním úřadu nebo kulturním domě. „Ze zatopené sportovní haly jsme odstranili zničenou podlahu, ve skutečnosti čtyřicet tisíc kusů parket

a následně patnáct set čtyřmetrových prken. Dělali jsme na tom tři dny,“ upřesňuje P. Jahn a dodává, že z nedale-ké obecní ubytovny denně odvezli sedm velkokapacitních kontejnerů zničeného nábytku a osobních věcí.

Lokality nasazení profesionálů v obci se denně upřesňovaly. „Každé ráno jsme to projednávali se starostou Radkem Brázdou. Postavilo se pět až šest sku-pin vojáků a zadal se jim konkrétní úkol,“ přibližuje situaci poručík Petr Motlíček a vyzdvihuje spolupráci s dobrovolnými hasiči.

Prvotní úkol olomouckých profesi-onálů však souvisel se zabezpečením stravování. „Přivezli jsme sem dvě pol-ní kuchyně s vyhřívanými stany, které vytvořily potřebné zázemí nejen záchra-nářům, ale také obyvatelům Troubek, kteří nebyli evakuováni,“ konstatuje zá-stupce velitele szr kapitán Pavel Kolev. Starší kuchař ze 153. žpr rotmistryně Pavlína Zemánková doplňuje, že i když tzv. POKA mají kapacitu tři sta obědů denně, tak v prvních dnech nasazení strávníkům připravovali zhruba tři-náct set(!) jídel.

POMOCpři povodníchText: Pavel LANGFoto: Jan KOUBA

„Hoši, díky“ – tato slova nezněla opakovaně pouze na Staroměstském náměstí při návratu zlatých hokejistů, ale také v povodněmi postižených oblastech na Moravě. Mnohem komorněji je tam vyslovovali lidé, jež krutě zasáhl vodní živel. V obci Troubky na Přerovsku je paní Anežka Jánská adresovala vojákům z vyčleněných jednotek úkolového uskupení Armády ČR, kteří jí pomohli zmírnit následky rozvodněné Bečvy.

32

A r

epo

rt

6/20

10

33

A r

epo

rt

6/20

10

PŘEDSTAVUJEMEPŘEDSTAVUJEME

Podpraporčík Pavel Stehlík se deset let vrcholově věnoval triatlonu. Jeho vstup do armády byl tedy poněkud komplikovanější. Původně byl přijat na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Po tři čtvrtě roce však přešel k 72. mechanizovanému praporu do Přáslavic na funkci velitele družstva. „O škole jsem měl poněkud jinou představu. Navíc nevím, zda by mě po jejím skončení bavilo dělat někde tělocvikáře,“ vzpomíná na své vojenské začátky. „Chtěl jsem vyjet do zahranič-ní mise a jako nejlepší cesta se mi jevil nástup k bojovému útvaru. To se mi po-dařilo. Splnil jsem si tak svůj dávný cíl.“

Letos v únoru se dostal do mise ISAF v Afghánistánu.

Ještě předtím ale absolvoval několik odborných kurzů, ze kterých právě nyní hodně těží. O tom, že je absolvu-je právě on, rozhodl velitel. Nejvíce ze všeho mu ale nejspíše pomohla znalost angličtiny. Odborná terminologie v těchto kurzech totiž pochází převážně od Američanů a Britů.

JEN PRO PŘÍPAD NOUZE

V Náměšti nad Oslavou, kde sídlí naši předsunutí letečtí návodčí, absolvoval

pětidenní intenzivní výcvik zaměřený právě na letecké a dělostřelecké navádě-ní. Z každého mobilního pozorovacího týmu se ho účastnili dva vojáci. Jednalo se o základní seznámení, jehož účelem bylo připravit někoho z týmu tak, aby měl určitou představu o možnostech při-volání podpory a byl schopen říci veliteli, že letadlo tady nebude za minutu, ale že mu to bude trvat třeba půl hodiny.

V úvodu kurzu byla teorie, následo-vala praktická cvičení nad plastickým stolem a mapami. Během spojovací přípravy se učili pracovat s vysílačka-mi, které se v misích používají. „Naším instruktorem byl zkušený předsunutý letecký návodčí kapitán Pavel Ditrich. Zaměstnání probíhalo v uvolněné at-mosféře, přitom se ale pracovalo velice efektivně. Důraz byl kladený především na angličtinu, stačila sebemenší chyba ve výslovnosti a instruktor, který hrál pilota, okamžitě hlásil, že nerozumí,“ vzpomíná podpraporčík Stehlík. „Pokud má návodčí k dispozici frekvenci a volač-ky, dělostřeleckou podporu může dostat prakticky okamžitě, s leteckou je to po-někud složitější.“ Skrytý pohyb v terénu a působení v bezprostřední blízkosti pro-tivníka nebylo součástí kurzu. Vycházelo se z toho, že v tomto směru vojáci již jisté zkušenosti získali u útvaru.

„ICAS (Immediately Close Air Support – nouzová vzdušná palebná podpora na krátkou vzdálenost), kterou jsme se naučili, se v Afghánistánu už moc nepoužívá. Při ní má totiž veškerou odpovědnost za případné bombardová-ní pilot. Ručí za to, že nejsou nablízku civilisté, není tam ani mešita či škola, ve které se učí děti. My, jako nekvali-fi kovaní letečtí návodčí, nezodpovídá-me za nic,“ vysvětluje podpraporčík Stehlík. „Za této situace si pilot rozmyslí,

zda tam hodí dvěstěpadesátilibrovou bombu a napáchá určitou škodu. Daleko pravděpodobnější je, že se bude snažit využít demonstraci síly. Letoun provede nad oblastí nízký průlet s forsáží, aby protivník pochopil, že máme k dispozici leteckou podporu a za určitých okolností ji i použijeme.“

Objasňuje, že byl vyškolen jen pro pří-pad výrazné nouze. Pokud by se jeho tým dostal během patroly do obtížné situace, ze které by jej zachránilo jen při-volání letecké podpory, musel by celou záležitost řešit prostřednictvím ofi ciál-ního českého předsunutého leteckého návodčího. „Vím přesně, jaké mu mám předat informace. Kde jsme my, kde nepřítel, jaký je tam terén,“ říká Pavel Stehlík. „Zatím jsem ještě neměl možnost si vyzkoušet navedení přímo v praxi. Američané ale mají na základně dělo-střelectvo. Hovoří se o tom, že pokud si připravíme naše požadavky, mohli by nám vyjít vstříc. Během ostrého cvičné-ho navedení bychom si tak ověřili naše teoretické znalosti.“

V PRAXI JAKO BY NAŠEL

Podpraporčík Stehlík prošel navíc v Bechyni pod vedením praporčíka Ondřeje Tichého třítýdenním meziná-rodně uznávaným pyrotechnickým kurzem EOR (Explosive Ordnance Reconnaissance), který má certifi kaci NATO. Je tedy schopen předávat informa-ce, na základě kterých si příslušníci EOD jednotky mohou udělat určitou představu o nálezu, se kterým se patrola setkala. „Pokud vidím nějaký náboj, jsem schopen říci, zda je kumulativní, plněný fosforem. Mohu dát veliteli mobilního pozorovací-ho týmu doporučení, jaká bezpečnostní

MUŽMUŽmnoha profesímnoha profesí

Text: Vladimír MAREKFoto: archiv PRT

Ty tam jsou doby, kdy vojáci odjíždějící do zahraničních misí procházeli pouze vševojskovou přípravou. V současné době není výjimkou, když někteří z nich mají hned několik specializací.

opatření by měl přijmout. Zda můžeme setrvat na místě, anebo naopak má celou oblast uzavřít. Vím také, na jaké markant-ní znaky se máme zaměřit. V případě minometného náboje je například důleži-té, kolik dírek má stabilizátor. Podle toho jsou pyrotechnici schopni dohledat, zda se jedná o ruský či americký náboj. Určité informace jsme dostali i o improvizova-ných výbušných systémech. To všechno jsou indicie, které jsem předtím nevnímal, pozornost jim věnuji až nyní po proško-lení,“ vysvětluje podpraporčík Stehlík. Během jedné z prvních patrol vyjel na projekt mlékárny. V příkopě objevil a zároveň také vyhodnotil zařízení, které bylo možné využít ke spuštění improvizo-vaného výbušného systému.

Kromě toho ještě v Hradci Králové absolvoval pod vedením špičkových odborníků z Fakulty vojenského lékař-ství bojový zdravotnický kurz. Jednalo se nejen o teoretický, ale i praktický blok, během kterého se účastníci učili různé zá-kroky na zvířatech. Měli k dispozici pra-sečí krky, na kterých dělali koniopunkci a koniotomii. „Chirurgickou cestou jsme se tak snažili zajistit proces dýchání. Krční oblast jsme napíchli jehlou, případně jsme ji prořízli. Učili jsme se napichovat žíly, ošetřovat pneumotorax, zkoušeli jsme punkce hrudníku,“ popisuje podprapor-čík Stehlík. „Závěrečné zkoušky byly nejen teoretické, ale i praktické, během nich se simulovala reálná zranění.“ I tyto znalosti se mu již podařilo využít, a to když poskytoval zdravotnické ošetření Afgháncům včetně dětí.

34

A r

epo

rt

6/20

10

35

A r

epo

rt

6/20

10

VOJENSKÁ POLICIEVOJENSKÁ POLICIE

To zrcadlo prý představuje jeden z principů, který jste po nástupu do funkce u Vojenské policie zavedl...

Ano, to je pravda. Skutečně jsem zavedl tzv. princip zrcadla. Snažil jsem se tím upozornit, že každý z nás se může a musí stále zlepšovat. Náplní činnosti profesionála není jen kritizovat práci ostatních. Vedoucí pracovník má také ve své funkční náplni napsáno, že „... samostatně vypracovává, vede, řídí, koordinuje a rozhoduje se“. A právě v přijímání samostatných zodpovědných rozhodnutí stejně jako v komunikaci se svým okolím jsou velké rezervy. Musím ale konstatovat, že již mnohé se v těchto oblastech podařilo změnit. Vážím si například výrazného zlepšení vzájemné komunikace jak s veliteli útvarů Vojenské policie, tak i dalšími složkami ozbrojených sil ČR.

Proč jste se zaměřil právě na komunikaci?

Jsem přesvědčen, že Vojenská policie je jednou z nejlepších složek v resortu a její příslušníci jsou výborní profesionálové. Problémem, který ale vidím, spočívá ve vnitřní komunikaci. Lidé nejsou ochotni či schopni se mezi sebou bavit a tím řešit úkoly daleko operativněji i bez pomoci a zásahu nadřízených.

Vojenskou policii jste přebral v poměrně složitém období plném změn a negativní mediální kampaně, kterou rozpoutali někteří příslušníci Útvaru speciálních operací SOG. Jak jste se s tím vypořádal?

Po mém nástupu do funk-ce se postupně objevovala celá řada skutečností. Podle mého názoru je bylo nutné pojmenovat a dát do souladu. Reorganizace, kterou jsem navrhl, se dotkla i jednotky

SOG. Jejím smyslem bylo jasné stanovení kompetencí a úkolů, jež má Vojenská policie plnit.

Klíčovým slovem dnešní doby je personál, vy jste se ale koncem loňského roku musel s mnohými vojenskými policisty rozloučit...

Rozhodnutí o odchodu lidí není pro žádného řídícího pracovníka příjemné, ale například příslušníci SOG, kteří chtěli pokračovat v práci u Vojenské policie, tak mohli učinit. Je pravdou, že v případě některých jedinců mne velmi mrzí, že odešli. Byli to poctiví kluci, kteří se pouze ocitli v nepravé chvíli na nepravém místě. Některé z nich jsem jako náčelník Vojenské policie přemlouval, aby zůstali.

Záběr Vojenské policie je poměrně široký. Zabýváte se vyšetřováním kriminální

činnosti, pořádkovou, dopravní službou, přípravou do misí, střežením některých objektů. Není toho příliš mnoho na jeden subjekt?

Pojem policejní ochrany oz-brojených sil zahrnuje skuteč-ně rozsáhlý komplex činností, mezi něž patří například podíl na udržování kázně a pořád-ku, odhalování protiprávního jednání a zjišťování pachatelů, přijímání opatření k předchá-zení páchání protiprávního jednání a k ochraně majet-ku, s nímž hospodaří resort Ministerstva obrany atd. Rád bych připomenul, že pověřené orgány Vojenské policie mají nově od počátku letošního roku kompetence vést vyšet-řování trestných činů spácha-ných příslušníky ozbrojených sil v zahraničí. V ostatních případech mají postavení or-gánů činných v trestním řízení v prvopočáteční fázi, tedy prověřování ve stadiu před zahájením trestního stíhání. Kontrola plnění úkolů v této oblasti probíhá cestou přísluš-ného dozorového státního zástupce, jehož rozhodnutí je pro nás závazné. V této oblasti samozřejmě probíhá úzká spolupráce s PČR.

Příslušník Vojenské policie je víc voják, nebo policista?

Vycházel bych ze zákona o Vojenské policii, kde je jednoznačně napsáno, že vo-jenským policistou může být pouze voják.

Původní profesí jste spojař. Postavit se do čela Vojenské policie asi nebylo z tohoto hlediska právě jednoduché. Jak jste se s tím vyrovnal?

Nemyslím si, že by to byl z tohoto pohledu až takový problém. Pozice na této úrovni není o tom, jakou měl člověk v minulosti odbornost, jedná se totiž především o manažer-skou funkci. Zasahovat do ně-jakých kauz mi nepřísluší,

že se snažím delegovat od-povědnost tam, kam náleží. Tedy na jednotlivé náčelníky a vedoucí odborů a oddělení.

Před nedávnem se opět řešila otázka, zda by Vojenská policie měla spadat pod Ministerstvo obrany ČR, anebo pod Generální štáb. K čemu se přikláníte vy osobně?

V rámci NATO neexistuje jednotný koncept a vojen-ské policie jsou organizačně začleněny rozdílně. Důležité

pro správné fungování je zajistit nezávislost a nestran-nost a vytvořit prostředí, které nebude náchylné, byť jen hy-poteticky, na intervenci do její činnosti. Pokud je mi známo, tak například v současné době probíhá diskuse o podřízenosti Vojenské policie v kanadských ozbrojených silách. Rozdílnou strukturu a podřízenost mají jednotlivé složky Vojenské policie ozbrojených sil USA, kde jsou zvlášť zařazeny vyšetřovací orgány a orgány pořádkové a dopravní služby.

Tyto složky jsou navíc ještě nezávisle začleněny podle druhu vojsk pro pozemní síly, vzdušné síly a námořnictvo. Dle mého názoru, přímá podřízenost Vojenské policie ministru obrany odpovídá plně stavu našeho právního prostředí a organizační struk-tuře ozbrojených sil.

Takže úvahy o jejím přeřazení pod Generální štáb již nejsou aktuální?

Nevím, zda jsou aktuál-ní. Nevidím ale k něčemu podobnému důvod. Pokud tato složka má správně po-stavené struktury, umí dělat svou práci, je to jen otázka komunikace.

Není struktura Vojenské policie příliš složitá, odpovídá územnímu rozmístění armády?

Pokud se týká jednotlivých našich útvarů, tak ty jsou prozatím odpovídající. Měnit se budou jen na základě poža-davků AČR. Mým cílem vždy bylo a je zjednodušit systém řídících struktur při zachová-ní všech současných čin-ností, které Vojenská policie ze zákona zajišťuje. A tento princip bych rád dodržel i do budoucna.

PRINCIPPRINCIPzrcadlazrcadla

Text a foto: Vladimír MAREK

V pátek 9. dubna 2010 byl brigádní generál Vladimír Ložek přesně rok ve funkci náčelníka Vojenské policie. Před jeho kanceláří viselo zrcadlo. Na stěně nebylo proto, aby si podřízení mohli zkontrolovat, jak jsou ustrojeni. Mělo je spíš přimět k tomu, aby se do něho podívali a pouvažovali, zda problém, se kterým přicházejí, nedokážou přece jen vyřešit vlastními silami.

a tudíž to ani nedělám. Je to věcí daného policisty.

Jak vypadá běžný den náčelníka Vojenské policie, kolik je úkolů dá se říci reprezentativních, kolik organizačních, jak moc toho musí řešit vysloveně ad hoc?

To je těžké nějak kvantifi -kovat. A to dokonce i po roce stráveném ve funkci. Většina úkolů je plánována, pokud je něco třeba vyřešit opera-tivně, nemám s tím problém. Obecně pro mne ale platí,

36

A r

epo

rt

6/20

10

37

A r

epo

rt

6/20

10

Tisícům položekTisícům položekVLÁDNE ŘÁDVLÁDNE ŘÁDTisícům položekTisícům položekVLÁDNE ŘÁDVLÁDNE ŘÁD

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍZ VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

Armáda České republiky má takovéto zařízení, které zajišťuje logistickou pod-poru vojsk a zabezpečuje je hmotným investičním majetkem a zásobami, jediné. Nazývá se základna opravovaného materiálu a tvoří ji zásobovací střediska (ZS) ve Štěpánově (zde se nachází také velení ZOM), v Ústí nad Orlicí, Háji ve Slezsku, Rančířově, Novém Jičíně, Račicích nad Trotinou a středisko ženijní techniky a materiálu (SŽTM) v Kostelci nad Labem.

„Zomka“, která je v současnosti řízena staroboleslavským Velitelstvím sil pod-pory, má za sebou údobí permanentní transformace. Za posledních deset let

se zrušilo dvaadvacet podřízených útva-rů, například v posádkách Zdice, Velká Hleďsebe, Holýšov, Žamberk, Konice, Hranice, Mikulovice nebo Olomouc. Zůstalo velení a sedm středisek se zhru-ba čtyřmi stovkami zaměstnanců (z pů-vodních více než tisíc osob).

Vznik základny opravovaného materiálu se datuje od 1. července 2004, když byly sloučeny Ústřední základna zbraní a zbraňových systémů Štěpánov, Ústřední základna vojenské techniky Olomouc, Ústřední základna elektroniky a optiky Hradec Králové a Základna ukládání VTM Doksy do jediné ZOM Štěpánov.

Poslední restrikce zasáhla „zomku“ v loňském roce. Došlo ke snížení stavů o šestašedesát osob (22 vojáků z povolání a 44 občanských zaměstnanců). Následná realizace organizačních, mobilizačních a dislokačních změn (OMDZ) k 1. lednu 2011 již se zásadními změnami nepočítá. Vize AČR – mít moderní a výkonné logistické zařízení, které zabezpečuje přejímku materiálu a techniky z novovýroby a její předání vojskům, zásobování jednotek na území České republiky i v zahraničních operacích, rušení, odprodej a fyzickou likvidaci stovek položek vyřazených ze zásob AČR – tedy platí i nadále.

NĚKOLIK VÝJIMEČNÝCH POSLÁNÍ

Jediným kladem základny opravovaného materiálu nejsou jen potřebné skladové kapacity k uskladnění výzbroje, techniky a materiálu s odpovídajícím množstvím manipulačních a paletizačních prostředků, ale další resortní exkluzivity. Jako první lze zmínit kupní smlouvy plněné ZOM. „Zabezpečujeme přejímku nové techniky a materiálu pro AČR, které poté předáváme uživatelům. V loňském roce překročil fi nanční objem kupních smluv pět miliard korun,“ říká

podplukovník Svatopluk Luska, zástupce velitele ZOM, a upřesňuje, že se jednalo o ruční zbraně, optické přístroje, letecký materiál, osobní automobily, spojovací prostředky a vozidla T 810 všech modifi kací, Iveco, Dingo, Land Rover nebo Pandur II, ale také velké množství náhradních dílů a celků.

Do gesce základny rovněž spadá likvidace přebytečné a neupotřebitelné výzbroje, techniky a materiálu. „Část tohoto majetku se cestou odborných orgánů resortu odprodává do civilního sektoru. Například od roku 2003 se to týkalo zhruba 14 tisíc kusů techniky a 120 tisíc palet materiálu,“ konstatuje zástupce velitele. Do profesní výjimečnosti „zomky“

lze zahrnout také údržbu a skladování majetku pro pět rot aktivních záloh kraj-ských vojenských velitelství i vojenskou výpomoc při vyhlášených krizových stavech. „Na vyčleněné technice je prová-děna pravidelná údržba, revize, technic-ké prohlídky a měření emisí. Materiál je určeným jednotkám AZ připraven k výdeji do osmačtyřiceti hodin. V přípa-dě krizových stavů vypomáháme obcím, respektive krizovým štábům zápůjčkou speciální techniky i s obsluhami,“ vysvět-luje pplk. Luska.

Opomenout nelze ani další specifi cké zadání – vedení vojenského centrálního registru zbraní a munice (VCRZM) – část zbraně. „Tento registr, jenž není veřejně přístupný, slouží pro urychlené zjišťová-ní původu zbraní, jejich pohybu a k vy-hledávání účetních dokladů v archivní dokumentaci. Není využíván pouze Vojenskou policií, ale také orgány činný-mi v trestním řízení,“ dodává zástupce velitele ZOM.

Dalším zadáním je katalogizace stanovených položek materiálu. V současné době „zomka“ spravuje cca 650 000 z celkového počtu 890 000 katalogových čísel materiálu pro AČR a podílí se na katalogizaci majetku pořizovaného státy NATO.

VELIKÁNSKÁ „ČTYŘIAPADESÁTKA“

I když základna opravovaného mate-riálu disponuje 144 440 kubickými metry pro uložení materiálu a 3 186 parko-vacími místy pro uložení techniky, tím nejviditelnějším „skvostem“ je „čtyřia-padesátka“ neboli hala č. 54 nacházející se v objektu štěpánovských kasáren. Svými „mírami“ 91 (délka) × 49 (šířka) × 14 metrů (výška) působí obdivuhodně. „Hala, jejíž skladovací prostor má objem

Text: Pavel LANGFoto: Jan KOUBA

Sto osmdesát jedna tisíc metrů čtverečných. To jsou skladové kapacity základny opravovaného materiálu (ZOM), v nichž se nachází zhruba půl milionu položek rozčleněných do všech majetkových uskupení. Nepředstavují však netknuté rezervy na věčné časy, nýbrž dynamický proces logistické podpory Armády ČR.

Pplk. Svatopluk Luska

38

A r

epo

rt

6/20

10

39

A r

epo

rt

6/20

10

KALEIDOSKOPZ VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

dvanáct tisíc metrů kubických, je za-skladněna regálovým systémem do osmi podlaží,“ upřesňuje náčelník zásobova-cího střediska Štěpánov major Vladan Kratochvíl a dává nahlédnout do zákulisí tohoto dva roky zprovozněného skla-dovacího zařízení. „‚Čtyřiapadesátka‘ je rozdělena do čtyř skladovacích zón, v nichž je uložen chemický, automobilní, ženijní materiál a materiál vyčleněný pro zabezpečení zahraničních operací nebo rezervovaný pro vybrané vo-jenské útvary a zařízení Armády ČR. Manipulace v hale je prováděna pomocí speciálních zakládačových akumulátoro-vých vysokozdvižných vozíků s otočnou vidlicí a zvedacím pracovištěm obsluhy a plošinami Skyjack,“ přibližuje náčelník ZS a pochvaluje si nejmodernější bezpeč-nostní prvky. „Do vybavení patří elek-tronické signalizační systémy zachycující nepovolené vniknutí do objektu a vlastní meteorologická stanice, která na základě povětrnostních podmínek zabezpečuje automatické větrání. Vše je vyvedeno na pult stálého operačního dozorčího základny.“

Představa, že zaskladňování a vy-skladňování materiálu v tomto logistic-kém kolosu má na starost mnoho specia-listů, je mylná. Pod tamní šéfovou neboli správkyni skladu Ludmilu Paulíkovou spadá deset kmenových zaměstnan-ců. Klíčovými hráči jsou skladníci profesionálové.

podplukovníkem Jánem Kevešem, utopií. Především do areálu ve Štěpánově se investovaly nemalé fi nanční prostředky. „Za posledních pět let bylo z důvodu modernizace skladových zařízení a tím zkvalitnění celého zásobovacího systému proinvestováno zhruba šest set čtyřicet milionů korun,“ upřesňuje pplk. Svatopluk Luska.

Co reprezentuje tato částka ve skuteč-nosti? Tři etapy výstavby, které na sebe bezprostředně navazovaly, aniž by naru-šily plynulost zásobování vojsk a plnění specifi ckých úkolů základny.

V první etapě, jež byla završena v listo-padu 2006, byl komplexně rekonstruován vodovodní a kanalizační řad a ve druhé (ukončeno v květnu 2008) vybudován kabelovod, rekonstruovány sklady logis-tiky č. 22 a 23 a především postavena již zmíněná hala č. 54. Třetí etapa (ukončena v srpnu 2009) byla významná výstavbou haly č. 57, sloužící pro shromažďování

speciálního, ekologicky závadného materiálu od vojsk a látek, které vyžadují zvláštní režim skladování, tj. chemikálie a hořlaviny, a kontejnerového terminálu s kapacitou 129 kontejnerů ISO.

Není tajemstvím, že i na roky následující jsou plánovány jak ve Štěpánově, tak u podřízených zásobovacích středisek další rozvojové a modernizační programy v řádech milionů korun. Záměrem je, aby celkové dobudování základny opravovaného materiálu proběhlo do roku 2017. Dosavadní praxe zřetelně ukazuje, že doposud vynaložené peníze byly smysluplnou investicí.

Nabízí se otázka, zdali se vůbec lze v tamních stovkách regálů orientovat? „Evidence materiálu je vedena v in-formačním systému logistiky a k jeho identifi kaci je využíván čárový kód. Skladník se s pomocí čtečky v určeném sektoru rychle zorientuje,“ vysvětluje mjr. Kratochvíl.

SMYSLUPLNÁ INVESTICE

Pojmenování moderní základna není pro hlavní funkcionáře ZOM, v čele s velitelem podplukovníkem Jozefem Gallou a náčelníkem štábu

Příslušníci 5. kontingentu provinčního rekonstrukč-ního týmu v afghánském Lógaru absolvovali spolu s americkými kolegy spo-lečný kurz pro zdravotníky (Combat Life Saver). Výuka byla zaměřena na vzájem-nou výměnu zkušeností a praktický nácvik postupů, které používají američtí zdravotníci. V teoretické části se účastníci sezná-mili s analýzou americké armády týkající se zranění, jejich druhů a četnosti. Praktický výcvik byl zaměřen na první pomoc při nejčastějších zraněních, jako

jsou bezvědomí, krvácení, pneumotorax a další. Naši vojáci se učili používat turnikety, vzduchovody, „izraelský obvaz“ a další nejmodernější pomůcky.

Kurz se mezi českými vojáky setkal s velkým ohlasem, v následujícím období by se měly uskuteč-nit další dva.

Text a foto:kpt. Petr ŠILER

Koncem dubna se na odloučeném pracovišti Vojenského ústředního archivu (VÚA) Praha v Sobotecké ulici uskutečnilo slavnostní otevření modernizovaného digitalizačního centra. Akce se zúčastnili bezpeč-nostní ředitel MO-zástupce ředitele Kabinetu ministra obrany David Průša, zástupce ředitele Kabinetu ministra obrany-ředitel sekce legisla-tivní, právní a právního zastupování MO Jan Mareš a další hosté. Připravenou ukázku centra uvedl společně se zdůvodněním potřeby modernizace ředitel VÚA Josef Žikeš. Po jeho vystoupení zástupce dodavatelské fi rmy představil

přednosti nové verze programu ECM 6.5 pro zabezpečení konverze klasických archivních a spiso-vých fondů do digitální podoby. Součástí technologického řešení je i záložní úložiště s potřebnou diskovou a páskovou kapacitou. Tímto krokem resort obrany výrazně po-stoupil v řešení elektronizace oběhu, správy a střednědobého uložení e-doku-mentů. Zaměstnání bylo ukončeno panelovou diskusí k problematice zákonů č. 499/2004 Sb. a 412/2005 Sb., které jsou zaměřeny na elektronizaci spisové služby v resortu Ministerstva obrany ČR.

Text: Milan PROCHÁZKA, foto: Jaromír MAREK

Příslušníci Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav se v polovi-ně dubna zúčastnili dvoudenního zaměstnání v házení ručních granátů Uragan 86. Po teoretic-ké části, písemném přezkoušení a kontrole na alkohol se cvičící odebrali do krytu, aby si vy-zkoušeli zasáhnout cíl nejprve cvičnými granáty. Následovala pyrotechnická prohlídka a velitel krytu vydává povel: „Do okopu k boji!“ S přilbami na hlavách jsme se postupně přesouvali do „ost-ré“ akce. Mladší ročníky poprvé, někteří poněkolikáté. Pro všechny to ale byla zajímavá zkušenost. Zejména štábní pracovníci toto zaměstnání uvítali jako výraznou změnu oproti obvyklému pra-covnímu koloběhu – tentokrát žádné dokumenty, žádné počíta-če. I přes nepřízeň počasí, která ve výcvikovém prostoru Hradiště vládla, zaměstnání pod vedením kpt. Antonína Mohelníka svůj účel splnilo. Zdokonalili jsme se v technice házení a nováčci, kte-ří měli z hodu granátů přehnaný respekt, zjistili, že vše je o cviku a zkušenosti.

Text a foto: npor. Šárka BRÁZDILÍKOVÁ

40

A r

epo

rt

6/20

10

41

A r

epo

rt

6/20

10

IDEB 2010VELETRHVELETRH

Je nepopiratelné, že na většinu vele-trhů dopadají důsledky hospodářské krize. Bylo to vidět i v Bratislavě. Podle přehledu v ofi ciálním katalogu se veletr-hu zúčastnilo 230 vystavovatelů. Některé stánky však reprezentovaly několik fi rem

najednou a slovenská armáda ve spolu-práci s obranným průmyslem obsadila celou první halu.

DOMÁCÍ PRODUKCESlovenský obranný průmysl prošel

v posledních dvaceti letech ještě dě-sivější redukcí než český. Bez velké nadsázky lze mluvit o likvidačním vývoji

s veškerými sociálními dopady na mno-hé vysoce specializované vědecké a vý-vojové pracovníky, úzkoprofi lové odbor-níky, technické specialisty a jejich rodiny. Přitom obranný průmysl na Slovensku patřil v osmdesátých letech minulého století ke světové špičce jak v technolo-gické úrovni, tak konkurenceschopnosti. A právě úroveň obranného průmyslu

je dokladem nejen vyspělosti, ale také pozice země ve světě. Ta není zdaleka závislá jen na velikosti státu. Švýcarsko nebo Izrael nejsou velké, a přitom jejich pozice ve světě je výraznější než plocha území a počet obyvatel.

Ve spolupráci s českými odborníky byly po druhé světové válce realizovány vývoj a výroba moderní techniky a zbra-ňových systémů, z nichž lze jmenovat např. samohybnou kanonovou houfnici vzor 77 Dana, různé domácí verze tanku T-72 a bojového vozidla pěchoty BVP-1. Poslední systémy PRAM-S, Križan, Tatrapan a některé další byly realizovány v omezeném měřítku nebo ze sériové výroby zcela sešlo. Uvedené období připomínala rovněž expozice sloven-ského letectva, ve které tvořil nejvýraz-nější poutač dnes již historický cvičný proudový letoun L 29 Delfín, výrobek Aera Vodochody.

Přes výše uvedené problémy se vy-zbrojování slovenské armády a její spolupráce s obranným průmyslem vyznačuje značnou dávkou systémo-vosti, která se opírá o realistické pláno-vání akvizic v souladu s limitovanými prostředky. Výsledkem jsou rovněž

úspěšně realizované výrobky domácích fi rem– například lehké kolové obrněné vozidlo Aligator, dvě verze robotického odminovacího vozidla Božena, minome-ty, modernizovanou verzi samohybné kanonové houfnice Dana nesoucí ozna-čení Zuzana, kolové obrněné vozidlo Tatrapan. Dále byl realizován vývoj mu-nice, především dělostřeleckých výmet-ných náplní ve spolupráci s pardubickou společností Explosia.

Ve slovenské expozici byla řada zají-mavostí, avšak nikdo nepřehlédl vozidla společnosti Stražan. Tvořila doslova její dominantu. V praxi se jedná o speciální nástavby na osvědčených podvozcích, především značky Mercedes Benz Zetros nebo Mercedes Benz G. Dvě z uvedených novinek jsou natolik čerstvé, že výrobce neposkytoval ani širší informace. V obou případech se jednalo o víceúčelové nástavby. Jako první lze uvést velitel-sko-štábní vozidlo komunikační/mo-bilní operační středisko integrovaného záchranného systému. Neméně zaujalo návštěvníky vozidlo pro hašení lesních požárů/speciální cisternové vozidlo pro přepravu pohonných hmot (ADR). Víceúčelovost a možnost použití i mimo

armádu rozšiřují tržní realizaci tako-vých výrobků. Dále společnost Stražan prezentovala úpravy známého terénního automobilu Mercedes G, který je zave-den ve výzbroji slovenské armády.

Žhavou novinkou bylo lehké kolové obrněné vozidlo 4 × 4 Aligator s označe-ním Aligator 4 × 4 Master. Oproti původ-nímu, vzhledově podobnému, prove-dení má zcela nové závěsy kol vyvinuté výrobcem, společností Kerametal, novou pohonnou jednotku a protiminový štít dna ve tvaru V. Podařilo se rovněž zvýšit hmotnost přepravovaného nákladu na téměř tři tuny. Sofi stikovaný elektro-nický systém CAN BUS integruje činnost elektronických podsystémů a provádí diagnostiku vozidla až do úrovně tlaku v pneumatikách v závislosti na překoná-vaném terénu.

Opravdu nepřehlédnutelnou domi-nantou veletrhu byla obrovitá pohybli-vá bariéra transportovaná robotickým

IDEB 2010IDEB 2010

Text a foto: Martin KOLLERa Peter DOVINA

Mezinárodní veletrh obranné techniky IDEB 2010 (International Defence Exhibition Bratislava) byl sice rozsahem menší než minulý, avšak příjemně překvapil řadou novinek.

Trhákem výstavy byl kajman.

Interní část dálkově ovládané zbraňové základny ZSRD08 vyvinuté ve spolupráci EVPÚ Nová Dubnicaa VTÚVM Slavičín

Prezentace slovenských pyrotechniků

Osobní komunikační rozhraní z MESITu

42

A r

epo

rt

6/20

10

43

A r

epo

rt

6/20

10

VELETRHVELETRH

vozidlem Božena 4, o němž jsme psali v čísle 1/2010. V tomto případě společ-nost Way Industries vytvořila efektivní prostředek určený k zatarasování pře-devším městských komunikací a potla-čování demonstrací. Rozměry prakticky znemožňují jeho překonání. Vozidlo je vybaveno velkoplošnou obrazovkou, na kterou jsou přenášeny záběry z kamer upevněných na bariéře.

Ve venkovní části armádní expozi-ce před halami si mohli návštěvníci prohlédnout rozvinutý přistávací systém TMPS vyvinutý společností Špeciálne systémy a software. Jde o unikátní mobilní systémovou konstrukci, která má uplatnění v zahraničních misích. Tatry 815 přepravují a zajišťují montáž dvou kontejnerů pracoviště řízení letové-ho provozu.

Podvozek terénního automobilu Mercedes G používá nový slovenský taktický mobilní radiokomunikační sys-tém TMRS-05. Jedná se o sofi stikované provedení vhodné pro podmínky misí.

V neposlední řadě zaujalo technic-ké specialisty kontejnerové pracoviště s označením Dílenský prostředek oprav elektrických soustav a radiokomuni-kačních zařízení DIELKON Typ C. Je realistickou odpovědí na stále ros-toucí podíl elektroniky ve výzbroji současných armád.

Slovenský výrobce TANAX Trucks prezentoval další z verzí AKTIS vychá-zející z vozidel automobilky MAN. Tento typ nahrazuje v rámci slovenské armády dosluhující Pragu V3S.

Rovněž slovenské vojenské letec-tvo, které získalo v průběhu minulého století nepřehlédnutelné tradice, inovuje.

Jednou z cest zefektivnění nákladného výcviku je nový letecký simulátor TV-17 určený pro piloty vrtulníků Mi-17 a jeho vývojových verzí, vyvinutý společností Virtual Reality Media. Otázkou zásadní důležitosti se stává přezbrojení letectva, jehož víceúčelové bojové letouny MiG-29 stárnou. Prozatím je za žhavého favorita považován typ Typhoon nadnárodního evropského konsorcia Eurofi ghter.

Další specialitou, na niž mohou být Slováci právem hrdi, jsou jejich

pyrotechnici. Díky nim je na Slovensku dislokováno jedno z Center výjimeč-nosti NATO COE (Centre of Excellence) zaměřené na činnost specialistů EOD (Explosive Ordnance Disposal). Základními komponenty jsou Národní středisko EOD dislokované v Trenčíně a Národní informační systém, který je za-pojen do mezinárodní výměny informací.

Při hodnocení veletrhu nelze pomi-nout společné projekty. Z nich je třeba uvést především dálkově ovládanou zbraňovou základnu ZSRD08 vyvinutou ve spolupráci společností EVPÚ Nová

a obranný průmysl. Nepřehlédnutelným poutačem byl kolový obrněný transpor-tér 8 × 8 Pandur II. Osádce se podařilo eliminovat protipožární senzory, což umožnilo i fotografování uvnitř vozidla. U záďové rampy se mnohdy tvořila fron-ta zvědavců. Je třeba ocenit práci vojáků, kteří pravděpodobně nemají specializaci v prezentaci techniky na zahraničních veletrzích, kde mohou být osloveni v několika jazycích. Přesto zvládli svoje úkoly k všeobecné spokojenosti.

Dále upoutalo návštěvníky vozidlo Kajman. Rovněž zde prezentovali svoji výzbroj příslušníci organické jednotky. Veletrh navštívil náměstek ministra obrany ČR Jaroslav Kopřiva, který na zá-kladě vlastního pozorování a jednání s vystavovateli konstatoval, že kajman je největší atrakce na výstavě. Obě vozidla patřila k novinkám z hlediska produkce českého obranného průmyslu. Nezůstala však osamocena.

Vedle českého pavilonu prezentovala svoji produkci společnost URC Systems. Některé její rušiče eliminující ohrožení vojáků a vozidel různými náložemi a výbušnými systémy odpalovanými bezdrátově na dálku a specializované komunikační systémy jsou již ve výzbroji AČR. Vzhledem k nepolevujícím akti-vitám teroristů se jedná o perspektivní vybavení i z hlediska policejních jedno-tek. Novinkou se stala především rušicí souprava Starlight 3. Takové výrobky jsou obzvlášť perspektivní, protože oblast elektroniky vytváří velký podíl přidané hodnoty.

Další společností podnikající v elektro-nice je MESIT. Novinkou z její produkce,

ve dvou verzích. Tím klesá potřeba následných úprav v prostoru nasazení. Objektem ochrany může být např. zcela nové kontejnerové zdravotnické praco-viště tohoto výrobce.

Premiéru měl v Bratislavě nový pasiv-ní systém VERA NG společnosti ERA. Je to nové konstrukční řešení s podstatně menšími rozměry oproti zavedeným ty-pům. Transport může realizovat terénní automobil 4 × 4 s kontejnerem, v němž je umístěno pracoviště operátorů.

Svoje příznivce pouze navnadila společnost SVOS, která vyrábí úspěšné kajmany. Nové kolové obrněné vozi-dlo 4 × 4 ATLAF 1 s různými stupni odolnosti představila pouze ve formě obrázků. Premiéra bude pravděpodobně až na EUROSATORY v Paříži.

Nejzajímavější prezentaci měly pravděpodobně militární notebooky společnosti Akermann Electronic. Místo obvyklého ponoření do nádoby byly vystaveny proudu vody.

Závěrem nelze pominout ani pavilon společnosti Česká zbrojovka Uherský Brod, kde vzbuzovaly zájem především nové pěchotní zbraně určené pro naši armádu. Neméně zvědavců lákalo zařízení RET VIS společnosti Retia umožňující pohled skrz zeď.

ZAHRANIČNÍVÝROBCI

Prezentace výrobků obranného prů-myslu ze vzdálenějších zemí byla ome-zená. Přesto se vyskytlo několik zajíma-vých produktů. Společnost Elbit přivezla Velitelsko-štábní vozidlo komunikační společnosti Stražan

Dubnica a VTÚVM Slavičín. Výhodou je možnost lafetace kulometů různé ráže a vybavení senzorovým systémem, který umožňuje boj ve dne i v noci. Základnu lze propojit s výstražným a ochranným systémem SLO.09 slovenské společnosti SMS. Lehké kolové obrněné vozidlo LMV vybavené jak DSRD08, tak senzo-ry SLO.09 bylo možné vidět v expozici slovenské armády. Tamtéž stál další zají-mavý systém, konkrétně vozidlo skupiny monitorování odběru vzorků VSkOV-M sloužící chemikům. Tato modernizova-ná verze je určena k odběrům, rozboru a transportu vzorků v případě chemické-ho, případně některých druhů biologic-kého útoku. Slovenští protiletadlovci ukázali poprvé na veřejnosti modernizaci přenosných protiletadlových systémů Igla, a to zařízení pro rozlišení vlastních a nepřátelských letadel IFF (Identifi cation Friend-Foe) dodané z USA.

ČESKÁ EXPOZICEPrezentace naší republiky byla velmi

úspěšná. Vyplývá to nejen z dlouhých společných tradic, ale i následné odborné spolupráce. Vnitřní části veletrhu domi-noval český patrový pavilon projektova-ný Prezentačním a informačním centrem MO ČR. Expozice byla rozdělena na dvě prolínající se oblasti, a to Armádu ČR

Lehké kolové obrněné vozidlo Aligator 4 × 4 Master společnosti Kerametal

Veletrh navštívil náměstek ministra obrany ČR Jaroslav Kopřiva.

Prezentace militárního notebooku společnosti Akermann Electronic

Lehké kolové obrněné vozidlo LMV vybavené zbraňovou základnou ZSRD08 a senzory SLO.09

izraelskou obrněnou verzi terénního automobilu Humwee vybavenou dál-kově ovládanou zbraňovou základnou a osvědčený bezpilotní letoun Hermes. Obdobný systém se jménem Lemur prezentovalo britské konsorcium BAE Systems, které již na Slovensko dodává lehká kolová obrněná vozidla RG-32. Ze zcela jiného soudku je japonský kyslíkový generátor O²PACK. Vzhledem k malým rozměrům je vhodnou resusci-tační pomůckou nejen pro zraněné vojá-ky v misích, ale rovněž může posloužit policejním jednotkám a záchranářům při různých druzích teroristických útoků a živelních katastrof. Pro chemiky je ur-čena také přenosná souprava pro detekci chemických látek a výbušnin KDTB Gold společnosti NBC Sys.

a to na světové úrovni, byla nenápadná krabička potopená ve vodě s označením Osobní komunikační rozhraní. Tvoří zásadní prvek vybavení komunikačního a informačního systému vojáka budouc-nosti, který se stává klíčovou otázkou z hlediska efektivity boje peších a mecha-nizovaných jednotek vyspělých armád.

Aktuální novinku prezentovala spo-lečnost VOP Dolní Bousov. Po vtipně řešeném zatarasovacím systému KSP se objevil systém sklolaminátových pro-tipovodňových stěn v různých velikos-tech. Lze tedy realizovat stavebnicovou konstrukci o různé výšce. Odolnost proti tlaku vody zvyšují prvky uvedeného zatarasovacího systému.

Příspěvkem společnosti Variel do misí byl zcela nový modulární systém balistic-ké ochrany armádních kontejnerů ISO 1C

44

A r

epo

rt

6/20

10

45

A r

epo

rt

6/20

10

Když mluví řeč Když mluví řeč symbolůsymbolů

VOJENSKÁ SYMBOLIKAVOJENSKÁ SYMBOLIKA

Konkrétně se jednalo o 26. brigádu velení, řízení a průzkumu Stará Boleslav, 22. základnu letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, 312. prapor radiační, chemické a biologické ochra-ny Liberec, 142. prapor oprav Klatovy a 151. ženijní prapor Bechyně.

V případě 26. brigády velení, řízení a průzkumu je ústředním motivem

rubové strany bojového praporu znak útvaru, který znázorňuje tradiční

radiolokační síť a mapu České republiky. Růžice NATO odkazuje na přímé zapo-jení velitelství do aliančních struktur. Šipky směřující do středu a ze středu znaku pak symbolizují neustálý tok informací.

Centrálním prvkem bojového praporu 22. základny letectva je tzv. moravská orlice v červenobílém šachovnicovitém provedení, jak ji známe ze státního znaku. Ta odkazuje na tradice prvore-publikového letectva. Tehdy měly tuto podobu především znaky leteckých pluků dislokovaných na Moravě. Lišily se pouze jiným tvarováním na obvodu

křídel orlice, případně barevným prove-dením šachovnice. Znak v červenobílém provedení patřil leteckému pluku 5 (bombardovacímu), jehož velitelství, první dvě perutě a náhradní peruť síd-lily v Brně. Třetí peruť pak v Hlohovci na Slovensku.

Nosným motivem bojového praporu 312. praporu radiační, chemické a biolo-gické ochrany je žlutý, černě lemovaný šestiúhelníkový štít postavený na úhel. Ten má podobu benzenového jádra, symbolu chemického vojska. Uvnitř je položen okřídlený drak, plivající vpravo pět červených ohnivých jazyků. Drak chrlící oheň cituje odbornostní znak pro plamenometníky užívaný na stejno-krojích čs. legií v Itálii a připomíná tak nejen tradici těchto „ohněstrůjců“, ale i všech ostatních ohňometných jednotek, které byly po několik desetiletí součástí chemického vojska.

Uprostřed bojového praporu 142. pra-poru oprav je kruhový znak, lemovaný še-dou konturou, tedy barvou logistiky AČR. Bílá barva s černou konturou harmonizuje s barvami využívanými v symbolice nadřízeného stupně, tedy 14. brigády logistické podpory. V pozadí znaku je červená barva, která je charakteristická pro posádkové město Klatovy. Ozubené

kolo a zkřížené pracovní nástroje v podo-bě kovářského kladiva a montážního klíče byly převzaty ze znaku předcházejícího útvaru. Symbolizují rovněž činnost, kte-rou se jednotka zabývá.

Základním výtvarným prvkem bojo-vého praporu 151. ženijního praporu je kotva umístěná na černém štítě s červenou hlavou, dělenou cimbuřovitě třemi ozuby vzhůru a dvěma dolů. Vše doplňuje žluté ozubené kolo. To společně s kotvou odkazuje na historický symbol ženistů po-užívaný v československé a české armádě po desítky let. Motiv kotvy s ozubeným kolem je i grafi cky znázorněn v podobě, která byla použita na praporu 2. ženijního pluku z doby první republiky. Hradby v pozadí odkazují na mezinárodní symbol ženijních vojsk, který historicky vzešel z jejich významné role spojené s opevňo-vacími pracemi.

V případě všech bojových praporů je ústřední motiv doplněn na levé straně znaky posádkových měst a na pravé lipovou ratolestí. Kromě toho je zde ještě vyšit ofi ciální název jednotky či útvaru.

Lícová strana bojových praporů je v případě všech útvarů AČR stejná, tvoří ji velký státní znak České republiky. Je čtvrcená, první a čtvrté pole je červené s českým lvem, druhé pole je modré

Když mluví řeč Když mluví řeč symbolůsymbolůText: Vladimír MAREKFoto: Jana DECKEROVÁ, Jan KOUBA, Josef SOUTNER, kpt. Vlastimila CYPRISOVÁ,

kpt. Ondřej JACKO-LYSÁK a mjr. Jaroslav JANÁČEK

Součástí slavnostního ceremoniálu, během kterého došlo 8. května k uložení ostatků neznámého vojína z bitvy u Zborova a Dukly na Vítkově, bylo rovněž předání bojových praporů pěti vybraným útvarům Armády České republiky prezidentem Václavem Klausem.

Lícová strana bojových praporů je v případěútvarů AČR vždy stejná.Lícová strana bojových praporů je v případě

s moravskou orlicí a třetí pole je žluté se slezskou orlicí. Připomínáme, že bojo-vý prapor má tvar čtverce o délce strany jeden metr. Žerď s hlavicí je připevněna pomocí látkového rukávu nebo šňůr. Žerď je vyrobena z tvrdého dřeva, má minimální délku 220 centimetrů a prů-měr čtyři až pět centimetrů.

Bojový prapor je symbolem vojenské cti a statečnosti. Připomíná každému vojákovi povinnost sloužit vlasti a bránit ji proti vnějšímu napadení. Všichni příslušníci útvaru (svazku, svazu) jsou povinni obětavě a udatně chránit bojový prapor v boji a nedopustit, aby se jej zmocnil protivník.

47

A r

epo

rt

6/20

10

46

Konstruktérem zbra-ně Mle 1886 byl plukovník

Nicolas Lebel. Technologický vývoj dokončila zbrojovka MAC a sériovou výro-

bu realizovaly fi rmy MAC, MAS a MAT (Manufacture d´Armes de Tulle). Náboj Lebel ráže 8 mm vyvinutý roku 1892 je

označován za první jednotný pěchotní náboj plněný bezdýmným prachem. Průběžně proběhla jeho modernizace, od které se odvíjela modernizace zbraně. V roce 1893 byla zavedena do výzbroje modernizovaná verze opakovačky Mle 1886/M93. Celkově bylo vyrobeno zhruba 2,8 milionu kusů. Zbraň má délku 1,3 m a hmotnost s plným desetiranným zásobníkem dosahuje 4,41 kg.

HISTORIEHISTORIE

1. československá divize ve Francii1. československá 1. československá divize ve Franciidivize ve Francii

Liknavost francouzských politi-ků a rozvrat armádní logistiky vedly k tomu, že se českoslovenští vojáci mohli zúčastnit až ústupových bojů. Do pří-frontového pásma dorazily velitelství divizní pěchoty, oba pěší pluky, divizní rota protitankových kanonů ráže 25 mm, obě spojovací roty a ženijní rota. Četa protitankových kanonů patřící do SPO přijela z francouzského výcvikového střediska. Přes nepříznivý vývoj situace byla morálka většiny vojáků na vysoké úrovni.

ÚSTUPOVÉ BOJEPrvní pluk pod velením plk. Jana

Kratochvíla byl včleněn do 23. pěší divize hájící předmostí na řece Grand Morin. Po zaujetí pozic byl vydán rozkaz k nočnímu ústupu, který pokračoval do Montereau na řece Seině. Těžké

zbraně zůstaly na severním břehu a pluk ustupoval dál do Gien k řece Loiře. Takový začátek nemohl mít dobrý vliv na morálku vojáků. Přesto se jim podaři-lo mezi 16. a 18. červnem 1940 odrazit ně-kolik německých pokusů o přechod řeky. Francouzský odpor ustával již 17. června, kdy nový francouzský premiér (prezi-dent státní rady) maršál Henri Philippe Benoni Omer Joseph Pétain požádal Německo o příměří. Mezitím pokračo-val organizovaný ústup našich útvarů a jednotek směrem na jih narušovaný dezorganizovaným ústupem či útěkem většiny francouzských vojáků a rovněž tisíců civilistů, kteří zatarasovali komuni-kace. Útoky německého letectva zmatek dále zvyšovaly.

Druhý pěší pluk pod velením plk. Jana Satorie zahájil ústup z pro-storu Montigny-sur-Aube, Gevrolles

a Vexhaulles. Následně se 12. a 13. červ-na zúčastnil v rámci 2. pěší divize obrany na řece Marně u La Ferté-sur-Jouarre. Vzhledem k ústupu francouzského 59. pěšího pluku na křídle bylo nutné opustit pozice. Pěší ústup pokračoval k řece Grand Morin a dále k Loiře. Obrana vybudovaná v rámci 239. pěší divize u Les Béreuls musela být opět opuštěna a ústup pokračoval na jih.

ODCHOD SE CTÍVzhledem k nepříznivému vývoji

situace čs. vojenská správa uzavřela s francouzskou vládou dohodu o vyjmu-tí československého vojska ze svazku francouzské armády a o jeho evakuaci ze země. Důvodem bylo především ohro-žení vojáků, kteří byli v případě zajetí německou armádou posuzování jako občané protektorátu Čechy a Morava.

Oba pluky odevzdaly ve dnech 22. a 23. června v Saint-Junienu a Massignacu automatické zbraně a pře-sunuly se do Séte. Z 5 000 příslušníků divizní pěchoty tam dorazilo 1 600 vy-čerpaných mužů. Podle neúplných záznamů padlo nebo bylo raněno kolem 400 mužů a několik set zůstalo nezvěst-ných. Další se rozhodli zůstat ve Francii. Jednalo se především o Slováky podléha-jící odvodní povinnosti, kteří ve Francii dlouhodobě žili a pracovali a byli mobilizováni do 1. československé divize místo do francouzské armády. Někteří z nich se následně zapojili do francouz-ského odboje. Mobilizovaní sudetští Němci a Maďaři z jižního Slovenska žijící ve Francii se mnohdy ani necítili být československými občany.

Kolem 4 000 vojáků a 500 civilistů bylo evakuováno po moři na základě roz-hodnutí britské vlády. Ocenění se našim

z 23. června 1940 slovy: „V okamžiku, kdy končí nepřátelství, chce generál Dunoyer vysloviti československým jed-notkám svou hrdost nad tím, že jim mohl velet. V boji ukázaly statečnost a ukázně-nost, které vzdává čest...“

Informace o 1. československé divizi ve Francii jsou poměrně chudé. Proto lze jen uvítat letošní počin pracovníků Vojenského historického ústavu Praha v podobě přípravy obsažné reprezenta-tivní publikace „1. československá divize ve Francii“, jejíž základní text s velkou pečlivostí sepsal nedávno zesnulý gene-rál Gustav Svoboda, účastník západního odboje, a doplnili vědečtí pracovníci VHÚ. Její vydání zajišťuje Prezentační a informační centrum MO.

Dokončení z minulého čísla

Čechoslováci, kteří se koncem třicátých let minulého století po rozpadu a obsazení vlasti nacistickým Německem a po porážce Polska rozhodli pokračovat v ozbrojeném odporu, tak učinili při svém prvním větším bojovém křtu ve Francii. Bránili ji krátce, avšak se ctí.

Text: Martin KOLLERFoto: autor, Radko JANATA

a VHÚ

Konstruktérem zbra-ně Mle 1886 byl plukovník

Nicolas Lebel. Technologický vývoj dokončila zbrojovka MAC a sériovou výro-

bu realizovaly fi rmy MAC, MAS a MAT (Manufacture d´Armes de Tulle). Náboj Lebel ráže 8 mm vyvinutý roku 1892 je

označován za první jednotný pěchotní náboj plněný bezdýmným prachem.Průběžně proběhla jeho modernizace, od které se odvíjela modernizace zbraně.V roce 1893 byla zavedena do výzbroje modernizovaná verze opakovačky

z 23. čekdy konDunoyenotkámvelet. Vnost, kt

Inforve Franlze jen uVojenskv podotivní puve Franpečlivorál Gus

Zbraň je označována jako Canon de 155C, avšak prakticky se jedná o modernizovanou houfnici. Vývoj a výrobu realizovala známá francouzská zbrojovka Schneider et Cie s využitím lafety houfnice ráže 152 mm. Použití delší hlavně zvýšilo dostřel na 11 300 m. Dělo se dostalo do výzbroje Argentiny, Belgie, USA, Finska, Polska, Německa, Itálie a Jugoslávie a bylo nasazeno v obou světových válkách. Hmotnost zbraně je 3 300 kg a tříštivého granátu 43,6 kg.

Výcvik čety protitankových kanonů (VHÚ Praha)

Zástava 1. pěšího pluku(VHÚ Praha)

4747

A r

epo

rt

6/20

10

Protitankový kanon Hotchkiss SA Mle 36 (Musée des Blindés Saumur)

vojákům dostalo poměr-ně pozdě. Náčelník vojenské mise generál Louis Eugéne Faucher navrhl oba pluky na vyzname-nání za „neocenitelné věrné služby, jež prokázaly Francii v osudové bitvě a jejím neštěstí“ a 32 vojáků obdrželo vyzname-nání Croix de Guerre. Názor francouzských velitelů vyjádřil nejlépe generál Pierre Dunoyer de Segonzac, velitel 239. pěší divize, ve svém rozkaze

48

A r

epo

rt

6/20

10

49

A r

epo

rt

6/20

10

Renault UE

HISTORICKÁ TECHNIKAHISTORICKÁ TECHNIKA

Francie na základě ztrát v první světo-vé válce preferovala jako základ obrany pevnostní pásma. Pevnosti a jednotky obsazující polní opevnění mezi nimi však bylo třeba zásobovat především municí. Aktivní bojová činnost vedená proti pevnostem akcentovala potře-bu obrněného zásobovacího vozidla, které by v průběhu boje dokázalo projet pod palbou terénem.

LOGISTICKÝ OBRNĚNEC

Francouzské ministerstvo obrany vyhlásilo 7. 10. 1930 výběrové řízení na dodávku obrněných vozidel s krycím

výrobou tanků a vláda potřebovala udržovat sociální klid v zemi, podílely se na výrobě další tři fi rmy. Fouga v Béziérs dodala 560 kusů, Berliet v Lyonu 310 kusů a fi liálky Renaultu v Issy de Moulineaux a v Le Mans zbývající většinu. Podle různých pramenů bylo vyrobeno celkem 6 200 až 7 200 vozidel, z nichž armáda převzala do mobilizace 5 148. První verze UE bylo vyrobeno přibližně 850 kusů. Renault UE se tak stal nejpočetnějším francouzským obrněným vozidlem všech dob.

ÚKOLY A VERZEHlavním úkolem zásobovacích

vozidel bylo dovézt do stálých či polních opevnění truhlíky s municí, případně jiný materiál v plechové korbě na zádi. Nákladu bylo možné rychle se zbavit vyklopením korby vzad pomocí mechanického systému ovládaného z vnitřku vozidla. Relativní záloha výkonu umožnila tažení pásového nákladního přívěsu, který mohl po odpojení zůstat u zásobované

jednotky. Jeho druhá cisternová verze sloužila k přepravě pohonných hmot.

V roce 1936 rozhodl Generální štáb o využití Renaultů UE a UE-2 jako tahačů protitankového kanonu. Místo za přívěsem zaujal poloautomatický protitankový kanon MLE 34 (podle některých zdrojů Mle 34) fi rmy Hotchkiss ráže 25 mm. Používalo se rovněž označení SA 34 a u modernizované verze MLE 35 nebo SA 35. Výsledkem uvedeného řešení byl jakýsi protitankový vláček.

V rámci modernizací probíhajících koncem třicátých let při rozšiřování mo-torizace pěchoty byl vyvinut čtyřkolový podvozek, sloužící k přepravě Renaultu UE za nákladním automobilem. Pásový přívěs byl tažen za ním. Důvodem byla možnost vyšší rychlosti přesunu po komunikacích a eliminace opotřebení drahých pásů. Ze stejného důvodu byly renaulty přepravovány rovněž na kor-bách nákladních automobilů.

Roku 1940 tvořila uvedená záso-bovací vozidla výzbroj především polních útvarů. Pěší pluk francouzské armády disponoval devíti UE v rámci

velitelských jednotek. Sloužily jako mu-niční vozidla a tři z nich mohla sloužit také jako tahače protitankových kanonů. Pluk motorizované pěchoty přepravova-ný nákladními automobily měl po dvou UE u každého ze svých tří praporů a dalších dvanáct u velitelských jednotek. Z nich šest mohlo sloužit jako tahače

protitankových kanonů. Divize dispo-novala dvěma četami UE jako tahači protitankových kanonů.

Jako zajímavost lze uvést, že motor a převodovka Renaultu UE byly používány v některých osobních automobilech fi rmy Renault až do šedesátých let minulého století.

Renault UERenault UEText: Martin KOLLERFoto: autor a archiv Musée

des Blindés Saumur

Letos si připomínáme 70. výročí prvního rozhodnějšího bojového vystoupení emigrantů z Československa proti nacismu ve Francii. Mezi jejich výzbrojí se objevila i francouzská pásová obrněná vozidla pro zásobování pěchoty Chenilette de ravitailement d‘Infanterie 31 R a 37 R.

Renault UE s vyklopenou korbou

Pásový přívěs

označením N pro přepravu munice a posílení palebné síly pěších jednotek minomety a kulomety. Soutěže se zú-častnili tři domácí výrobci, konkrétně Citroën, Latil a Renault. Zvítězil typ 31 R, označovaný v některých zdrojích také R 31, fi rmy Renault. Koncepčně vycházel z britského tančíku Garden Lloyd. Roku 1932 byl zaveden do výzbroje a obdržel označení Chenilette de ravitailement d‘Infanterie Modéle 31 R.

O čtyři roky později byl zaveden do výzbroje modernizovaný typ se silnějším motorem a čtyřrychlostní převodovkou nesoucí označení 37 R nebo Renault UE-2. Vzhledově se téměř nelišil. Tato verze sloužila především jako tahač protitankového kanonu. Vzhledem k tomu, že Renault měl kapacity poměrně vytížené

Renault UE je opakovaně spojen i s vojenskou historií našeho národa. Od 29. září 1939 probíhalo formování československé vojenské jednotky ve francouzském Agde. Od 15. ledna 1940 se jednalo o 1. československou divizi. V jejím rámci sloužilo rovněž třicet Renaultů UE. Rota zásobování užívala šest kusů, rota doprovodných zbraní tři kusy, pěší pluk devět kusů a protitanková rota dvanáct kusů. Plných počtů bylo dosaženo až při odjezdu bojeschopné části divize na frontu. Část vozidel měla sloužit pouze jako zásobovací, avšak v praxi všechna tahala protitankové kanony Hotchkiss ráže 25 mm. Při delších přesunech měly být renaulty přepravovány na korbách nákladních automobilů Berliet. Ty však nebyly dodány, takže pásová vozidla jela do války „po svých“.

Protitanková rota byla zformována v St.-Étienne pod velením kapitána J. Kocmana, avšak bez tabulkových dvanácti kanonů. Ostré střelby proběhly v Normandii s vypůjčenými zbraněmi. Minimálně část vozidel byla vyzdobena bíle napsanými jmény na čelním pancíři. Doložena jsou Vlastička, Eliška a Vítězslav. Renaulty vedené řidiči s minimálním výcvikem se zúčastnily celého tažení našich

vojáků ve Francii. Část z nich absolvovala bez závad i ústup v délce 800 km. Po dramatickém nalodění našich vojáků na jihu zůstaly ve Francii.

Pražského povstání se údajně zúčastnily dva kořistní Renaulty UE zabavené ve skladech wehrmachtu. Následně byly prezentovány při slavnostních přehlídkách. Několik kusů těchto vozidel sloužilo k výcviku řidičů a techniků v rámci Svazu brannosti ještě v roce 1947. Kdy byla tato historicky cenná vozidla sešrotována, se nepodařilo zjistit.

Renault UE v českých službách

Renaulty UE při výcviku příslušníků Svazu brannosti

Renault UE v expozici Musée des Blindés Saumur

Perspektivní záběr ukazuje poklop se žaluziemi na předním pancíři a druhý nad motorem mezi pracovišti velitele a řidiče.

50

A r

epo

rt

6/20

10

51

A r

epo

rt

6/20

10

HISTORICKÁ TECHNIKAHISTORICKÁ TECHNIKA

BOJOVÉ NASAZENÍ A EXPORT

Renault UE se podařilo rovněž exportně realizovat. Deset kusů vyzbro-jených kulometem v čele velitelského prostoru směřovalo do Číny. Dále se Renaulty UE uplatnily v Rumunsku, kde bylo od března 1940 licenčně vyro-beno 126 kusů s názvem Senileta Malaxa tip UE. Po kapitulaci Francie získalo Rumunsko od Německa dalších zhruba 120 Renaultů UE. Vozidla tahala impor-tované francouzské kanony Schneider ráže 45 mm a byla nasazena na východní frontě v období 1941 až 1943.

Africe. Nevelký počet byl rovněž převe-zen do Británie spolu s evakuovanými francouzskými jednotkami z Norska a posloužil k výcviku Svobodných Francouzů generála De Gaulla a pol-ských jednotek generála Sikorskiho. Renaulty UE tak tvořily výzbroj jak vichistických jednotek, tak vojáků Svobodných Francouzů. Nelze proto vyloučit, že za bojů v severní Africe stála

Renault UE je dvoumístné lehké obrněné pásové vozidlo slouží-cí původně k zásobování a jako tahač. V přední části členité korby se nachází transmise, řídicí spojky a brzdy, olejová nádrž, akumulá-tor a hřídele pohánějící hnací kola pásů. Pancéřové plechy o tloušťce 6 až 9 mm tvořící korbu jsou spojeny nýtováním na profily.

Nad nimi jsou dvě vodicí kladky pásu o šířce 184 mm. Posledním komponentem je napínací kolo pásu na každé straně.

Vozidlo uvádí do pohybu kom-paktní pohonná soustava. Zákla-dem je čtyřválcový čtyřtaktní zážehový, vodou chlazený motor Renault 85-10 CV o objemu 2,120 l a výkonu 28 kW při 2 000 ot/min. Pohání suchou, jednokotoučovou mechanickou spojku a třírychlost-ní (UE) či čtyřrychlostní (UE-2) převodovku 3F1R s jedním reverz-ním stupněm a možností zařazení redukce. Převodovka je pevně spo-jena se skříní, ve které se nacházejí rozvodovka a řídicí spojky a brzdy hnacích kol pásů.

Téměř organickou součástí vozidla je přívěs. Nápad vybavit poměrně nevelký přívěs dosahující s nákla-dem munice hmotnosti 1 300 kg pásy se v praxi ukázal jako ne zcela ideální. Pásy sice mohly zlepšovat průchodivost v terénu, ale kladly velký odpor a celý přívěs vzhledem k pevné tažné oji musel projíždět zatáčky smykem. Řidiči proto pří-věsy nepraktických pásů zbavovali a používali je jako čtyřkolové.

Takticko-technická data vozidla Renault UEBojová hmotnost: 3 300 kgPrázdná hmotnost: 2 100 kgDélka: 2 940 mmŠířka: 1 750 mmVýška: 1 240 mmSvětlost: 260 mmMax. rychlost: 33,6 km/hObjem nádrží: 56 lDojezd: 125 km

Technický popis

Ve střední části korby se nalézají těsná pracoviště řidiče a velitele oddělená pohonnou soustavou. Po stranách přední středové části stropního plechu jsou umístě-ny jejich vstupní poklopy. Dělí se na čtvercovou, vpřed výklopnou desku a druhou desku s půlkruho-vou výsečí, napojenou na ni pomocí pantů. Výseč přiléhá k atypickým, příčně děleným polokulovým krytům hlav osádky. Jejich zadní polovina je uchycena k hornímu plechu korby. Přední, opatřená průzory, je k ní uchycena pomocí čepů. Díky tomu ji lze sklopit vzad jako hledí rytíř-ské přilby. Prostor osádky uzavírá vzadu svislý pancíř tvořící přepážku, za kterou se nacházejí po obou stra-nách vozidla palivové nádrže.

Za nimi je umístěna shora otevře-ná plechová korbička, přesahující po stranách až nad pásy. S výjimkou prvních dvou výrobních sérií je uchycena pomocí pantů tak, že ji lze sklopit vzad.

Nosnou část podvozku tvoří ocelo-vý nosník, k němuž jsou přichyceny závěsy tří dvojic podvozkových koleček odpružených listovými pery.

Pracoviště řidiče

Protitankový vláček s kanonem Hotchkiss MLE 34

Detailní záběr hlavy řidiče Renaultu UE ve francouzské tankistické přilbě

Francouzské UE se masově zúčastnily bojů s německými a italskými útočníky. Po porážce Francie (1940) zbylo na oku-povaném území kolem 1 200 těchto vozidel v dobrém technickém stavu. Další zůstaly v neokupované jižní Francii a francouzských koloniích v severní Africe, řízených vládou ve Vichi. Menší množství získala díky kapitulaci Francie také Itálie, která je nasadila v severní

proti sobě stejná vozidla s francouzskými osádkami. V poválečném období slou-žila ve francouzské armádě k výcviku a bojově byla nasazena ve Vietnamu jako lehké tančíky.

Němečtí technici zjistili, že Renault UE je po motoricko-mechanické stránce nejspolehlivější francouzské vozidlo. Německé jednotky, užívající ještě ve značné míře hypotrakci, je uvítaly. Kořistní UE dostaly německé ozna-čení Gepanzerte Volkettenschlepper Renault UE (f) a byl pro ně vydán služební předpis. Kromě standardních úkolů zásobovacího vozidla a dělostře-leckého tahače bylo velké množství UE přestavěno na stíhače tanků, samohybné raketomety, ženijní vozidla a tančíky nasazované proti partyzánům.

Cisternový přívěs na pohonné hmoty (Musée des Blindés)

Boční pohled ukazuje konstrukci podvozku, kryty plnicích otvorů PHM za pracovištěm řidiče, reflektor k osvětlení přívěsu a identifikační tabulku pro geometrický znak jednotky před ním.

Z čelního pohledu je vidět znak firmy Renault na čelním pancíři vlevo a bílý lotrinský kříž Svobodných Francouzů na horním pancíři vpravo.

52

A r

epo

rt

6/20

10

Stále v poklusuStále v poklusu

SPORT SPORT

Rostislav Petráš, svými nejbližšími přezdívaný „Česťa“ po otci, je de facto dvojnásobným veteránem. V bězích spadá do kategorie M 45-49, neboli muži od pětačtyřiceti do devětačtyřiceti roků, a v armádě pracuje, jako občanský za-městnanec, téměř dvacet sedm let.

Zlomovým činem, který mu změ-nil sportovní disciplínu, bylo zranění zápěstí. Po operaci se rozhodl ukončit svoje pětadvacetileté působení ve fot-bale a ve sportování pokračovat výkon-nostním během. Později rozšířil svůj „standard“, maratony a půlmaratony, ještě o běhání do vrchu. Neuplynulo mnoho času a začal sklízet úspěchy. Vítěz armádní běžecké ligy (2006), vicemistr České republiky v maratonu (2007), mistr ČR v běhu do vrchu (2008), jedenáctý na mistrovství světa v běhu do vrchu (2008), třetí na mistrovství ČR v běhu do vrchu (2009) a vicemistr ČR v půlmaratonu (2009). „Pro letošní rok jsem si zvolil tři vrcholy, pražský maraton a mistrovství České republiky a mistrovství světa veteránů v běhu do vrchu. Ve všech závodech budu chtít bojovat o umístění v první desítce. Když

to nevyjde, svět se mi nezboří. Běhám, abych byl zdravý a měl z toho dobrý pocit. Prvořadé je zvládnout to až do cíle a na trati prodat to, co mám natrénová-no,“ říká R. Petráš.

Sportovním fajnšmekrům upřesňuje-me „Česťovy“ osobní běžecké rekordy: v půlmaratonu 1:18:16 hod. a v maratonu 2:51:03 hod.

Výkonnostní běhání však Rostislava Petráše neživí. Plat dostává od svého za-městnavatele, kterým je Úsek informační-ho systému logistiky Střediska komuni-kačních a informačních systémů Morava 34. ZKIS ve Štěpánově. „Po maturitě, v roce 1983, jsem nastoupil na místo ope-rátora sálového počítače ve výpočetním středisku vojenského útvaru v Novém Jičíně. Následovalo několik drobných kotrmelců a až poté se situace tak říkajíc stabilizovala. Přestal jsem kouřit cigarety Petry, vstoupil do svazku manželského s Petrou, přestěhoval se do většího bytu v Novém Jičíně a při zaměstnání vystu-doval vysokou školu,“ směje se sym-patický systémový inženýr a dodává: „Po ukončení studia jsem přijal funkci vedoucího skupiny, která se zabývá

školením a podporou uživatelů infor-mačního systému logistiky, včetně tvor-by analytických podkladů a oponentury jeho vývoje. V rámci reorganizací v AČR jsem několikrát změnil působiště, v roce 2004 Nový Jičín za Bludovice a o rok později jsem nastoupil do Štěpánova.“

TŘI TISÍCE KILOMETRŮ ROČNĚ

Pro Rostislava Petráše začíná pracovní den uprostřed noci. V 03 hodiny 33 minut mu v novojičínském bytě zazvoní budík. Do devadesát kilometrů vzdáleného Štěpánova cestuje vlakem a úderem půl sedmé se zapojuje do pracovního procesu. Odpoledne opět usedá do vagonu ČD a vydává se zpět k domovu. Po dvou ho-dinách jízdy vystupuje na nádraží, nikoliv však v Novém Jičíně, ale v Suchdole nad Odrou. Zbytek cesty absolvuje po svých, jinými slovy vytrvalostním během. „Mám zvolené dvě trasy a záleží, v jaké fázi tré-ninku jsem. Buď si dám dvanáctku nebo dvacítku,“ říká. Neběžcům upřesňujeme, že se nejedná o stupeň pivního moku, nýbrž počet kilometrů.

Od pondělí do pátku, ve všech ročních obdobích a za každého počasí, R. Petráš disciplinovaně plní sebou navržený a schválený tréninkový plán. Nad otáz-kou, jak moc se těší na volné víkendové dny, nechápavě zakroutí hlavou: „Asi ne-víte, že v sobotu má běžec nejtěžší zápřah. Až v neděli je to s tréninkem volnější.“

Sportovec na silnici, to je nepochyb-ně určité riziko. „Musím se mít stále na pozoru vzhledem k některým pirátům v autech. Má to však i svoji romantiku,

například když vám v zimě křupe sníh pod nohama a oslňuje vás pouze měsíční svit,“ konstatuje.

Vojenští piloti mají svůj zápisník letů, běžci běžecký deník. Pohled na pečlivě vedenou evidenci téměř konsternuje. Týdně zdolal od šedesáti do jednoho sta km, za loňský rok tři a půl tisíce km, od roku 2005 dvanáct tisíc kilometrů. K tomu je nutno přičíst ještě roční porci 2,5 tisíce km na kole a 150 km v bazé-nu. Posilovnu bere jako samozřejmost. Že by přechod k triatlonu? „Docela vážně o tom uvažuji. Prosím vás, ale to tam nepište, manželka by z toho asi nebyla příliš nadšená.“

Přestože je Rostislav Petráš ve vete-ránských kategoriích dobrý, sportovní agenti, respektive sponzoři si kliku od jeho dveří nepodávají. Nějakou tu korunu k činnosti však nepotře-bují jen profesionálové, ale také ryzí amatéři. „Za rok si vyběhám na jed-ny závodní boty, to je zhruba dva a půl tisíce korun. Na svoje objemy kilometrů bych však potřeboval šest párů. Celkové roční nákla-dy související s běháním, včetně cestovného a startovného, jsem vyčíslil na čtyřicet tisíc. Já si však mohu dovolit investovat pouze

Text: Pavel LANGFoto: archiv Rostislava Petráše a Jan KOUBA

I když Rostislav Petráš sportuje takřka celý život, vytrvalostním běžcem se stal až na „stará kolena“. Ve čtyřiceti letech pověsil fotbalovou kariéru na hřebík a nazul si běžecké boty s tužbou absolvovat maraton. Za dva roky se mu jeho sen splnil. Zdoláním 42 195 metrů to však neskončilo. Naopak.

polovinu. Nechci však, aby to vyznělo nějak negativně. Je to moje osobní volba. Dokud to jen trochu půjde, chci v této aktivitě pokračovat. Běhání je už můj životní styl,“ konstatuje jeden z nejlep-ších výkonnostních běžců ve své věkové kategorii v České republice.

ů.orcié-ost.

e asi

e-vní

PETRÁŠ ROSTISLAVStart. Č.233

Čas: 01:21:41Poz. 92°realtime Čas 01:21:10 Kat. MM40: 7°

Kontrola Čas Rozdil Muži Kat. MM405.000 00:19:30 00:19:30 198° 28°

10.000 00:38:52 00:19:22 109° 14°15.000 00:57:36 00:18:44 89° 7°21.097 01:21:41 00:24:05 87° 7°

Stále v poklusuStále v poklusu

54

A r

epo

rt

6/20

10

55

A r

epo

rt

6/20

10

VLRZVLRZ

Oslav pořádaných k 65. výročí ukončení 2. světové války a osvobození naší vlasti od nacismu se v Podbořanech zúčastnila řada hostů, mezi nimi též příslušníci Střediska obsluhy výcvikového zařízení Hradiště. Památce pad-lých se poklonila také Carol Noble, dcera místního rodáka Wiliama Nobleho. Tento veterán 2. světové války, původním jménem Vilém Loebl (1925–2006), patřil ke zdejší židovské rodině a spolu se sestrou Mariane a dalšími 667 dětmi ho zachránil Nicholas Winton, když je v roce 1939 dostal z okupovaného Československa do Velké Británie. Wiliam Noble se tři roky poté stal radistou RAF a létal nad Severním mořem jako hlídka s protiponorkovým bombardé-rem. Později přestoupil k 311. československé bombardovací peruti.

Po válce sice navštívil Podbořany, ale rozhodl se trvale zůstat v Anglii. Naposledy si své rodné město prohlédl v květnu 2002. Jeho dcera u příležitosti letošních oslav Dne vítězství předala otcova česká i zahraniční válečná vyzna-menaní do expozice místního muzea.

Text a foto: Stanislav STEBILA

Své oblibě se těší nejen proto, že do obou cílových měst z Prahy doletíte za necelé tři hodiny a od jara do podzimu je v těchto zeměpisných pásmech příjemné slunečné počasí. Své určitě sehrává i znamenitá kuchyně, kdy si můžete vybrat z opravdu pestré nabídky nejrůznějších specialit. Maso na několikero způsobů, voňavé zákusky a plné mísy exotického ovoce i zeleniny. A k tomu příjemná a ochotná obsluha. Když si třeba v Torreblance objednáte k večeři láhev vína a vypijete jen

polovinu, personál vám ochotně odloží nápoj se jmenovkou a číslem stolu do úschovy na další den.

Španělská kuchyně je velmi rozmanitá, protože se v ní mísí prvky gastronomie katalánské, baskické, galicijské, kastilské a v Torreblance hlavně andaluské. Zato tuniská kuchyně je spíše pikantnější a využívá jak evropských, tak arab-ských receptur. Orientální vůně se tu vznášejí nad bezpočtem kulinářských dobrot. Zkrátka i Marhaba je místem jako stvořeným pro labužníky i velké jedlíky.

Naberte si do sytosti a třeba i opakovaně. V pestré nabídce každý najde to „své“.

Oba hotely se také neustále moder-nizují. Zatímco v Torreblance přibyly nové bazény a hotel prošel komplexní rekonstrukcí všech interiérů včetně poko-jů, recepce, kavárny i jídelny, Marhaba dostala kromě nového vnějšího kabátu a interiérů také výtahy a v jednom z ven-kovních bazénů v palmové zahradě byl vystavěn další tobogan. „Boj“ o přízeň klientů tím ale nekončí. Hosté z Volarezy mohou ve Španělsku denně po ránu, než

začne pálit sluníčko, využívat tenisové kurty. Stačí vyfasovat u delegáta tašku s raketami a míčky a můžete si zdarma zahrát dle libosti. Navíc od příštího roku bude klientům Volarezy k dispozici nově budovaný krytý bazén s vodními atrak-cemi a jakuzzi.

Oblibu obou destinací také zcela nepo-chybně umocňuje široká nabídka hodnot-ných fakultativních výletů. Ve Španělsku projevují hosté tradičně největší zájem o jednodenní výlet na nedaleký Gibraltar. „Kromě přirozené atraktivnosti samot-ného místa je velký zájem vašich klientů ovlivněn také pohodlnou, jedenapůl-hodinovou jízdou klimatizovaným autokarem, možností nákupů v bezcelní zóně i samotným faktem, že tento výlet není obtížný pro seniory ani pro děti. Ty se naopak celou cestu těší, kdy už na Gibraltaru uvidí velké opičí rodiny, jednu z kuriozit tohoto kousku světa,“ vysvětluje Věra Blažková, která zákaz-níkům Volarezy přímo v Torreblance výlety nabízí, a dodává: „Spousta lidí také jede do Sevilly, Granady i za dal-šími historickými skvosty nebo s dětmi do delfi nária či na krokodýlí farmu. Jenže nemůžete všechno vidět hned na poprvé a ještě si odpočinout u moře. Proto se sem mnozí vracejí.“

Podobné je to s Tuniskem. Když ože-líte polehávání u bazénu nebo koupání v moři, můžete se vydat na některý z výletů plný exotiky i poznání. Všechno naráz nestihnete ani tady, a tak se musíte umět správně rozhodnout. Cestovatelé tělem i duší si asi vyberou dvoudenní

Dvě perly Dvě perly STŘEDOMOŘÍSTŘEDOMOŘÍ

Text a foto: Václav KUPILÍK

Mezi vyhledávané zahraniční destinace klientů Volarezy patří hotelový komplex Marhaba v Tunisku a španělská čtyřhvězda Torreblanca. Tyto perly Středomoří využívají ke svým dovoleným již celou řadu let. Proto mají své místo i v letošní nabídce zahraničních pobytů mezi dalšími čtrnácti zeměmi.

Pohled na část komplexu hotelu Marhaba v Tunisku

Hotel Torreblanca ve španělské Fuengirole výlet na Saharu spojený s návštěvou ko-losea El Jem, přejezdem přes solné jezero, návštěvou berberských obydlí v Matmatě i horských saharských oáz. Věřte, že to je zážitek na celý život. Když si ale budete chtít odpočinout u moře a cestovat jen jeden den, můžete se vydat do tuniské metropole Tunisu. Přitom se zastavíte i v Kartágu, kde je naplánována pro-hlídka Antoniových lázní, a v malebné vesničce Sidi Bou Said, kde se natáčel jeden z fi lmových dílů o Angelice.

Volareza pro letošní rok zajistila dostatečnou kapacitu do obou těchto destinací. Nicméně – jistota je jistota. A případným zájemcům, kteří se ještě nerozhodli, kam se letos vydají za sluníčkem, doporučujeme neváhat. Vše potřebné najdou na www.volareza.cz nebo jim ochotně poradí na dispečinku – tel.: 201 636

RUBRIKA

56

A r

epo

rt

6/20

10

57

A r

epo

rt

6/20

10

SPORTSVAZ DŮSTOJNÍKŮ A PRAPORČÍKŮ AČR O.S. POŘÁDA„Setkání válečných veteránů a mezinárodní komunity paintballu“

V tomto roce je přebor určen pouze pro příslušní-ky společných sil. Na rok 2011 se plánuje uspořádat běžeckou ligu (BL) pro všechny složky AČR a sou-těž se tak opět stane otevřeným přeborem, kterého se budou moci zúčastnit prakticky všichni vojáci z povolání.

V rámci letošní běžecké ligy bylo naplánováno celkem pět závodů – první dvě kola v Bechyni a v Jincích již proběhla (8. a 9. dubna, respektive 24.–25. května), III. kolo v Sedlci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou se chystá na 29.–30. června, IV. kolo se bude organizovat v Žatci 2.–3. září a V. kolo v Přáslavicích ve dnech 13.–15. října. V rámci posledního závodu bude běžecká liga vyhodnocena jako celek.

První soutěž BL organizoval 151. žpr Bechyně pod vedením náčelníka tělovýchovy npor. Petra Sochora. Na závodníky čekala trať dlouhá 7,5 km pro muže a 5 km pro ženy. Přeboru se zúčastnilo 31 vojáků. Na trati byla pro závodníky v první polovině připra-vena dvě táhlá 500metrová stoupání. Druhá polovina trasy probíhala podél řeky Lužnice, malebnou kra-jinou, až na bechyňské náměstí. Trať byla atypická překonáváním překážek, jinde se takřka nevyskytu-jících, jako např. dřevěné mosty, lávky, 200metrový úsek těžkého krosu, kde závodníci museli přeskako-vat padlé kmeny apod. V závěrečných 500 metrech čekal účastníky obávaný výběh 226 bechyňských schodů, kterými se dostali do cíle.

Vzkříšeníběžecké ligy

Text: npor. Petr SOCHORFoto: archiv autora

Běžecká liga se vrátila! U oživení populárního seriálu běžeckých závodů, jež našly v minulých letech mnoho příznivců, stáli tělocvikáři společných sil, kteří tak reagovali na nedostatečný počet armádních běžeckých soutěží. Oprášili léty praxe prověřený systém bodování jednotlivých kol i celého systému běžecké ligy.

Výsledky I. kola

Kategorie M2 22–30 let1. místo nrtm. František Zouhar

28:58 VÚ 4339 Jince2. místo rtm. Milan Wurst 29:19

VÚ 4423 Přáslavice3. místo rtm. Ivo Vrba 30:36

VÚ 4423 PřáslaviceKategorie M3 31–40 let1. místo prap. Marcel Beran 29:39

VÚ 5490 Rakovník2. místo rtm. Martin Friček 30:14

VÚ 5490 Rakovník3. místo rtm. Ladislav Sás 32:41

VÚ 5153 PřáslaviceKategorie M4 41–50 let1. místo prap. Jaroslav Vlček 31:00

VÚ 8407 Praha-Kbely2. místo rtm. Jaroslav Štefek 35:18

VÚ 1923 Pardubice3. místo kpt. Ladislav György

39:36 VÚ 8660 VyškovKategorie M5 51 let a víc1. místo prap. Jan Lunga 43:13

VÚ 8660 VyškovKategorie Ž1 do 36 let1. místo pprap. Martina Sochorová

27:49 VÚ 4159 Lipník nad Bečvou

2. místo pprap. Martina Rašková 28:40 VÚ 4339 Jince

3. místo por. Dana Ripperová 39:17 VÚ 3517 Bechyně

Pozn.: Výsledky II. kola nebyly do uzávěrky tohoto čísla známy.

V toky spběžectěž sese budz pov

V rácelkema v Jin24.–25u NámIV. koa V. kV rámvyhod

PrvvedenNa záa 5 kmNa travena trasy jinou,překojících,úsek tvat pačekal schod

j

j

58

A r

epo

rt

6/20

10

59

A r

epo

rt

6/20

10

(1)(1)

Aby byla každá fyzická aktivita pro člověka přínosem, měla by být ná-sledována adekvátní formou regenerace. Tu můžeme rozdělit na aktivní a pasivní. Aktivní regenerací rozumíme například kompenzační cvičení, aerobní aktivity nízké intenzity (plavání, klus, rotoped atd.), ale také například masáže, saunu, vířivky a další procedury. Pasivní rege-neraci tvoří fyzický odpočinek, spánek, ale zvláště strava a pitný režim. V tomto článku se budeme zabývat právě stravou. Při sestavování jídelníčku by se měly zohledňovat především tyto základní parametry:

denní energetická hodnota – objem stravy,

zastoupení jednotlivých živin – jejich poměr,

skladba stravy – konzumované potraviny,

četnost a časový rozvrh – frekvence a rozložení jednotlivých jídel v průbě-hu dne,

pitný režim.Denní energetická hodnota stravy

se vyjadřuje v kilokaloriích (kcal) nebo nověji v kilojoulech (kJ), (1 kcal = 4,18 kJ). Podle individuálních odlišností jedince se může nejčastěji pohybovat kolem 2 000 kcal (8 360 kJ) u žen a 2 500 kcal (10 450 kJ) u mužů. Energetické a výži-vové hodnoty jednotlivých potravin i ce-lých jídel lze již nalézt na většině jejich obalů nebo online (např. www.lucy.cz,

www.kaloricketabulky.cz a spousta dal-ších). Z hlediska dlouhodobého pohledu by měla energie přijaté stravy, tedy to, co sníme v průběhu jednoho dne, odpovídat energetické náročnosti všech denních aktivit. Potom hovoříme o takzvané vyrovnané energetické bilanci. Pouze za těchto podmínek může být dlouhodo-bě zachovaná stabilní tělesná hmotnost. Jak zjistím, jaká je moje denní energetická potřeba? Nejjednodušším způsobem je pravidelné týdenní vážení se současným

zaznamenáváním kalorických hodnot zkonzumovaných potravin:

vyrovnaná energetická bilance = tě-lesná hmotnost zůstává stále stejná,

negativní energetická bilance = tělesná hmotnost se snižuje,

pozitivní energetická bilance = tělesná hmotnost se zvyšuje.Pokud tedy každý den sním potraviny

v průměrné hodnotě například 2 800 kcal a moje tělesná hmotnost na konci týdne je stále stejná, znamená to, že tato

hodnota vyjadřuje také moji energe-tickou náročnost denních aktivit. A co dělat, když chci hubnout? V situaci, kdy se člověk snaží snížit tělesnou hmotnost, je nutné zajistit energetickou bilanci ne-gativní neboli vydávat více energie, než se přijme potravou. Praktický a jedno-duchý způsob jak dosáhnout negativní energetickou bilanci je:

snížení denního energetického příjmu (strava),

zvýšení denní fyzické aktivity (tré-nink, denní aktivity),

kombinace obou způsobů.Doporučená rychlost úbytku tělesné

hmotnosti je 0,5 kg za týden, což přibliž-ně odpovídá dennímu energetickému defi citu 500 kcal. Pro zajištění efektivi-ty tohoto procesu je výhodné zařadit pravidelné aerobní cvičení nižší intenzity a v potravě zvýšit přísun bílkovin.

V opačném případě, při snaze o zvý-šení tělesné hmotnosti, je nezbytné přijímat potravou více energie, než se spotřebuje fyzickými aktivitami. I zde je vhodné podpořit tuto snahu pravidel-ným posilovacím cvičením a skladbou stravy, zaměřenou na zvýšený příjem bíl-kovin. Uvedená jednoduchá matematika kalorií má však i další pravidla a zákoni-tosti, které určují vlastnosti či působení stravy na organismus. Je potřeba se také zajímat o to, co jíme.

ZASTOUPENÍ JEDNOTLIVÝCH ŽIVIN

Veškerá přijímaná potrava se skládá ze tří základních živin: cukrů, tuků a bílkovin (tzv. makroživin – zastoupe-ných ve velkém množství) – viz tab. 1.

Součástí naší potravy je rovněž vláknina, vitaminy a minerály, které jsou sice zastou-peny v malém množství, nicméně jejich význam je rovněž důležitý – viz tab. 2.

Vzájemný poměr makroživin ve stra-vě je většinou individuálně různý, avšak nejčastěji je doporučován poměr cuk-rů : tuků : bílkovin – 55 : 30 : 15, vyjádře-no v procentech celkové denní energie. Například pro denní potřebu 2 800 kcal tento poměr představuje 1 540 kcal z cuk-rů, 840 kcal z tuků a 420 kcal z bílkovin. V gramech to znamená denně přijmout 385 g cukrů, 94 g tuků a 105 g bílkovin.

SKLADBA STRAVYCo tato procenta a gramy představují

v praktickém životě? Znamená to kon-zumovat stravu založenou především na celozrnných výrobcích, rýži, těsto-vinách, ovesných vločkách, doplněnou o dostatečné množství zeleniny a ovoce. Pravidelně přijímat mléčné výrobky, maso, vejce, ořechy či luštěniny a pouze výjimečně si dopřát oleje, tuky nebo sladkosti. Tyto obecné zásady grafi cky znázorňuje obrázek „Pyramida zdravé výživy“, který naznačuje, kolik porcí růz-ných druhů potravin bychom měli za je-den den zkonzumovat. Samozřejmostí

by měla být konzumace vždy čerstvých a pokud možno co nejméně tepelně či jinak upravovaných potravin.

Cukry (sacharidy, uhlohydráty) zdroj rychle se uvolňující energie cukry – jednoduché – cukr řepný, ovocný, hroznový, třtinový, med, ovoce, mléko, pivo,

sladkosti, sladké limonády atd.; – komplexní – rýže, těstoviny, brambory, cereálie, luštěniny, celozrnné pečivo,

zelenina, ovesné vločky atd.; upřednostňovat komplexní cukry, jednoduché v omezené míře a to ve formě ovoce, medu

a mléčných výrobků, převážně v dopoledních hodinách nebo po tréninku; průměrná denní potřeba se přizpůsobuje množství denních aktivit, intenzitě a druhu tréninku,

nejčastěji je kolem 4 g cukrů na 1 kg tělesné hmotnosti; energetická hodnota: 1 g = 4 kcal (17 kJ).

Pozn.: Jednoduchý cukr je pro tvorbu tukových zásob mnohem nebezpečnější než přijímaný tuk. Velice rychle se vstřebává do krevního oběhu, kde zapříčiňuje rychlý vzestup inzulinu, což má za následek zvýšené ukládání přebytečné energie do zásoby tvorba tukových zásob!

Tuky (lipidy) slouží, mimo dalších důležitých funkcí, především jako zdroj pomalu se uvolňující energie; tuky – živočišné – masný tuk, sádlo, máslo, smetana, lůj atd.;

– rostlinné – oleje, margaríny, ořechy, semena atd.; preferovat rostlinný tuk v tekuté formě (rostlinný olej je lepší než margarín, máslo nebo sádlo); není potřeba zvlášť doplňovat do jídelníčku, stačí tuk vázaný na ostatní složky potravy; vyhýbat se omáčkám a dalším tučným přílohám a výrobkům; energetická hodnota: 1 g = 9 kcal (37 kJ), dvojnásobná oproti cukrům a bílkovinám!

Pozn.: Příjem tuků nemá tak zásadní vliv na tvorbu tukových zásob jako nadměrný příjem jednoduchých cukrů, pokud ovšem jeho energetická hodnota není vyšší, než je energetická potřeba organismu!

Bílkoviny (proteiny) slouží, mimo dalších důležitých funkcí, především jako základní stavební látky; bílkoviny – živočišné – maso červené, bílé, rybí, mléčné výrobky, vejce atd.;

– rostlinné – luštěniny, ořechy, sója, obiloviny atd.; rostlinné by se měly více kombinovat – neobsahují všechny potřebné aminokyseliny; živočišné – jsou kvalitnější, ale zase s sebou nesou větší množství tuku; poměr mezi rostlinnými a živočišnými ve stravě by měl být 2 : 1; z masa preferovat drůbeží a rybí, vyhýbat se uzeninám (salám, uzené maso, párky, klobásy…); dávat přednost nepřislazeným netučným a nejlépe zakysaným mléčným výrobkům; pro kondičně sportujícího člověka je potřebné zachovat příjem 1 g bílkovin na 1 kg tělesné

hmotnosti, při redukčních dietách, silovém, či objemovém tréninku může potřeba stoupat až na 2 g na 1 kg;

energetická hodnota: 1 g = 4 kcal (17 kJ).

Pro vytvoření obrázku byl použit zdroj z www.tsgquickdishing.com.

STRAVA –důležitá regeneracedůležitá regeneraceText: mjr. Radek VESELÝ

Po fotbálku na pivečko „doplnit tekutiny“. To je věta, kterou slyšela asi většina kondičně sportujících. A nutno podotknout, že toto možná podvědomé chování má i své opodstatnění v teoretických základech regeneračních procesů.

Tabulka 1Tabulka 1

Vláknina je nestravitelná složka potravy, neobsahuje žádnou energii, dělí se na rozpustnou a nerozpustnou; zvyšuje objem tráveniny, snižuje pocit hladu, snižuje hladinu tzv. „špatného“ cholesterolu v krvi,

urychluje činnost střeva a tím působí jako prevence vzniku rakoviny tlustého střeva, napomáhá z těla odstranit toxické látky a působí proti zácpě;

vláknina – rozpustná – jablka, banány, brambory, mrkev, ořechy, luštěniny atd.; – nerozpustná – celozrnné výrobky, otruby, semena, květák, celer;

doporučené denní množství přijaté vlákniny je 30 g rovnoměrně rozděleno do denních jídel.

Vitaminy a minerály vitaminy ovlivňují v těle biochemické procesy; i minerály mají v těle mnoho funkcí, mimo jiné působí jako základní stavební kameny tělesných

tkání, kostí a chrupu; vitaminy – rozpustné ve vodě C, B – komplex, H, PP;

– rozpustné v tucích A, D, E, K doporučené denní dávky jsou pro každý vitamin i minerál různé, stejně tak jako jsou různorodé

i jejich zdroje; nejlepším řešením k zajištění dostatečného příjmu všech vitaminů a minerálů je konzumace pestré

a čerstvé stravy.

Tabulka 2Tabulka 2

ČETNOST A ČASOVÝ ROZVRH

Nejenom množství a kvalita, ale také počet porcí a čas, kdy přijímáme potravu, jsou důležité. V současném uspěchaném životním stylu si v průběhu dne často nenajdeme čas na řádné jídlo. Večer, při usednutí k televizi, potom „doženeme“ to, co jsme nestihli během dne. A tento model bývá často příčinou problémů s kontrolou tělesné hmotnosti. I přesto, že energie jídel zkonzumovaných během dne je v rovnováze s energetickou náročností denních aktivit, může při něm docházet k přibírání na váze. Při snahách o redukci hmotnosti proto není v takovýchto případech nutné automaticky omezovat celkový kalorický příjem či konzumaci oblíbených jídel. Mnohdy pouze stačí rozdělit jídlo do více porcí nebo zaměnit pořadí a čas jejich konzumace v denním režimu a problém s nadváhou může být vyřešen.

Nejčastěji se doporučuje rozdělit a rov-noměrně rozložit denní dávku do pěti až šesti vyvážených porcí. Je velký roz-díl, jestli večer u televize sníme na pose-zení půl kila párků s hořčicí a chlebem, nebo si toto „fi tness“ jídlo rozdělíme na tři díly po 170 g, které sníme v prů-běhu dne. Jsou také potraviny, které je výhodnější konzumovat spíše ráno nebo dopoledne, a ty, které jsou vhodné pro odpolední či večerní jídla. Základní vztahy ukážou obecná doporučení a pří-klad denního jídelníčku.

O konkrétním jídelníčku, pitném reži-mu, ale i o „pivečku“ a dalších doporu-čeních se dočtete v pokračování tohoto seriálu.

TĚLOVÝCHOVATĚLOVÝCHOVA

60

A r

epo

rt

6/20

10

Nové přírůstkyv Knihovně VHÚ

– referátu speciálních fondů

KNIŽNÍ NOVINKY

Legenda Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu)

zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně.

Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit:Knihovna VHÚ – referát speciálních fondůRooseveltova 23, 161 05 Praha 6Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

Z REDAKČNÍ POŠTY KNIŽNÍ TIPY

Ad Dobrou chuť i pod HindúkušemSe zaujetím jsem si přečetl článek Vladimíra Marka o bo-

jových dávkách potravin Armády České republiky (A report č. 2, str. 36). Jsem příslušníkem pěší roty aktivních záloh při KVV Praha a „čundrák“. S těmito dávkami jsem se para-doxně nedostal do styku při cvičeních, nýbrž nákupem v army shopech a jejich následným testováním při pobytu v přírodě. Asi přede dvěma lety se dostalo do army shopů velké množství bojových dávek potravin I a II. Asi armáda vyřazovala nějaké větší množství. Vyzkoušel jsem je. Minulý rok jako když utne, už se nedají koupit.

K jejich složení bych měl jen několik výhrad. Balení multitab-let jsem rovnou odkládal a s sebou nebral. Doporučená dávka představovala jednu tabletu na den, nevím, proč bych měl s se-bou nosit ty další. Marmelády se mi tam pro změnu zdálo málo. Pokud se rozhodnu pro sladký chod, nechci už načínat chuťově jiný. Na „čundry“ jsem si to doplnil dvěma až třemi dalšími marmeládami, s jedním balením crackerů to byla dostačující a výborná snídaně. Určitý nedostatek bych viděl i v případě žvýkaček. V polních podmínkách by voják spíš ocenil žvýkačky s mikrogranulemi, které mu pomohou „vyčistit“ chrup a zlepšit dech. Když jdu na delší „čundr“, není problém doplnit potravi-ny nějakými dalšími konzervami nebo dehydrovanými jídly.

Měl bych ještě jeden typ na uvážení. V Německu jsem sehnal a pravidelně kupuji sušený chleba. V Česku jsem ho neviděl, a když se řekne fi rma WASA, tak si každý představí centimetr tlusté suchary nebo tzv. polystyreny. V „německém“ případě se ale jedná o chleba, který je dehydrovaný, tedy výrazně lehčí na nesení a s mnohem delší trvanlivostí. V krabičce, která vysta-čí na jeden a půl až dva dny, jsou dvě balení po 100 g. Šest plát-ků k snídani s jednou paštikou a máte dost. Každý plátek je asi jeden milimetr silný a chutná skutečně jako chleba.

A ještě další nápad. Armáda by mohla zavést i jednu nebo dvě bojové dávky potravin do třeskuté zimy. Zřejmě by to musela být dehydrovaná jídla, která po zalití horkou vodou v tom samém pytlíku jsou ihned poživatelná. Ze zkušeností ze zimních pobytů v přírodě vím, že při teplotách pod minus patnáct stupňů Celsia se hůře vaří i voda a konzervy zamrza-jí. Vzdal jsem se i ohřívání konzerv a následného mytí ešusů v zimě na sněhu. Dřív vám odpadnou ruce, než že bude ešus čistý. Konzervy, džemy, to všechno opravdu zmrzne. Na těchto čundrech se živím především salámy, klobásami, čokoládou, sušenkami, bonbony s glukózou a už výše zmiňovaným chle-bem. Pokud si vezmu nějakou konzervu, před jídlem jde na noc ke mně do spacáku.

Julius BOROVSKÝ

Největší světová bojiště 20. stoletíPeter Snow, Dan Snow

Antibiotika, umělá inteligence a internet: 20. století znamenalo v mnoha ohledech nepředsta-vitelný pokrok. Nikdy dříve v dějinách se podmínky lidské-ho žití tak radikálně nezměnily. Přestože revoluční vývoj zasáhl každou oblast života na Zemi, nezabránil lidstvu v tendenci uchylovat se při řešení rozpo-rů k násilí. Lze dokonce říci, že v této době válečnictví jenom kvetlo; v žádné jiné oblasti se vědecký pokrok neuplatnil lépe než právě ve vojenství. Je smutným paradoxem, že století úžasných vědeckých objevů se také stalo epochou, v níž se odehrál dlouhý a zoufalý příběh o nelidském chování člověka k člověku.

Tato kniha mapuje příběhy osmi nejkrutějších, velmi dů-ležitých a dramatických bitev minulého století a jejich trvalý vliv na vývoj světa (Amiens, Midway, Stalingrad, řeka Imdžin, ofenziva Tet, Jom Kippur, Falklandy, Kuvajt). Každá z nich – od bojů u Amiensu v srpnu 1918 až po první válku v Zálivu v roce 1990 – znamenala mezník v historii vojenství. Politický novinář Peter Snow a vojenský historik Dan Snow sepsa-li na toto téma poutavé vyprávění, prokládané svědectvím přímých účastníků bojů. Ať už popisují apokalyptický terén západní fronty 1. světové války nebo skryté tunely gerilových bojovníků ve Vietnamu, vždy názorně ukazují, že průběh těch-to bitev neovlivňovali pouze vzdálení vysocí vojenští velitelé, ale také „obyčejní“ muži bojující v první linii.

Jaké rozhodující faktory vedly k vítězství? Odhodlání, vytrvalost, činnost tajných služeb nebo strategická iniciativa? Při hledání odpovědí na tyto otázky autoři čtenáře zavádějí přímo do dějiště bojů, kdy výsledek závisel na rozhodnutích činěných ve zlomcích sekundy.

V průběhu minulého století dosáhlo vedení války dříve nepředstavitelné intenzity, rozsahu a nákladů. Tato publikace nabízí nejen rekapitulaci nejkrvavějších střetů s devatenáctkou na začátku vročení, ale také si všímá, čemu budou ozbrojené síly čelit v budoucnosti. Zajímavý, často šokující text je bohatě ilustrován archivními fotografi emi a více než čtyřiceti podrob-nými mapkami, přibližujícími atmosféru bojišť.

Vydavatelství Mladá fronta, vázaná s přebalem, 309 stran, 2009

Text: Vlasta KOHOUTOVÁ

Složení 100 gdehydrovaného chleba:Energetická hodnota 1 340 kJ, 320 kcalTuk 2,5 gSacharidy 60 gBílkoviny 12 gVláknina 16 gAlkohol 0 g

Německý dehydrovaný chleba

F 21 066THOMAS, GordonTAJNOSTI A LŽI. Dějiny manipulace a chemicko--biologických zbraní CIA. Přeloženo z angličtiny.Praha, Práh 2009. 341 s.

F 21 067 PENCYKLOPEDIE MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ. Praha, Portál 2009. 120 s.

F 21 068KOLÁŘOVÁ, MartaPROTEST PROTI GLOBALIZACI.Gender a feministická kritika.Praha, Sociologické nakladatelství 2009. 253 s.

F 21 069HODAČ, Jan – STREJČEK, PetrPOLITIKA RUSKÉ FEDERACE V POSTSOVĚTSKÉM PROSTORU A STŘEDNÍ EVROPĚ.Brno, Masarykova univerzita 2008. 317 s.

G 5860EICHLER, JanMEZINÁRODNÍ BEZPEČNOST V DOBĚ GLOBALIZACE.Praha, Portál 2009. 327 s.

F 21 070WARDE, IbrahimCENA STRACHU.Finanční boj s terorismem. Přeloženo z angličtiny.Praha, DEUS 2009. 262 s.

F 21 071SATTER, DavidTMA NA ÚSVITU.Otřesné skutečné příběhy ruské perestrojky 90. let minulého století. Přeloženo z angličtiny.Praha, Ideál 2008. 354 s.

F 21 072 PKOVÁRNÍK, Libor – MARTÍNEK, MilanZÁKON ČÍSLO 119/2002 SB., O STŘELNÝCH ZBRANÍCH A STŘELIVU.Úplné znění zákona ke dni 1. února 2009.Praha, Naše vojsko 2009. 239 s.

F 21 073VÁLKA, MÍR A POLITICKÁ MOC.Praha, Svoboda 2009. 112 s.

F 21 074DZIAKOVÁ, OlgaVOJENSKÁ PSYCHOLOGIE.Praha, Triton 2009. 544 s.

F 21 075 PVEBER, VáclavDĚJINY SJEDNOCENÉ EVROPY.Od antických počátků do současnosti.Praha, Lidové noviny 2009. 811 s.

F 21 076ŠMIDRKAL, VáclavARMÁDA A STŘÍBRNÉ PLÁTNO.Československý armádní fi lm 1951–1999.Praha, Naše vojsko 2009. 195 s.

F 21 077OBAMA, BarackCESTA ZA SNYMÉHO OTCE.Jedna z nejpůsobivějších autobiografi ckých knih o sebepoznání a hledání vlastní identity. Přeloženo z angličtiny.Praha, Štrob, Širc, Slovák 2009. 381 s.

F 21 078MAREK, VladimírSOUBOJ VŮLE.Praha, Naše vojsko 2009. 133 s.

F 21 079VISINGR, LukášZBRANĚ 21. STOLETÍ.Praha, Mladá fronta 2009. 126 s.

E 6672NEUGEBAUER, TomášNOVÁ PRAVIDLAPÍSEMNÉ A ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE.Kralice na Hané, Computer Media 2009. 136 s.

F 21 080TŮMA, MiroslavMÍROVÉ VYUŽÍVÁNÍ JADERNÉ ENERGIE, NEŠÍŘENÍ JADERNÝCH ZBRANÍ A JADERNÉ ODZBROJENÍ.Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2009. 179 s.

F 21 081TOMALOVÁ, EliškaKULTURNÍDIPLOMACIE.Francouzská zkušenost.Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2008. 128 s.

F 21 082KOŘAN, MichalČLOVĚK, POZNÁNÍ A MEZINÁRODNÍPOLITIKA.Pragmatismus a vědecký realismus jako fi lozofi e v mezinárodních vztazích.Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2008. 193 s.

E 6673GINTIS, HerbertGAME THEORY EVOLVING.A Problem-Centered Introduction to Modeling Strategic Interaction. (Úvod do klasické a evoluční teorie her. Modelování strategické interakce.)Princeton, N. J., Princeton University Press 2009. 390 s.

F 21 083LIDDELL HART, B. H.STRATEGY.The Classic Book on Military Strategy. (Klasická učebnice vojenské strategie.)New York, Penguin Group 1991. 426 s.

E 6674SURVIVAL HANDBOOK.In Association with the Royal Marines Commandos. (Příručka přežití komanda britské námořní pěchoty.)London, Dorling Kindersley 2009. 319 s.

F 21 084DEPUE, Mark R.PATROLLING BAGHDAD.A Military Police Company and the War in Iraq. (Hlídkování v Bagdádu: rota Vojenské policie a válka v Iráku.)Lawrence, KS, University Press of Kansas 2007. 291 s.

F 21 086DUNNIGAN, James F. – BAY, AustinA QUICK AND DIRTY GUIDE TO WAR.(Rychlý a povšechný průvodce válkami.)Boulder, Colorado, Paladin Press 2008. 630 s.

F 21 087CARR, ChristopherKALASHNIKOV CULTURE.Small Arms Proliferation and Irregular Warfare. (Kalašnikov jako argument. Šíření ručních zbraní a nepravidelná válka.)Westport, CT, Praeger Security International 2008. 185 s.

62

A r

epo

rt

6/20

10

63

A r

epo

rt

6/20

10

Modernization is a continuous process by which the Armed Forces develop war-fi ghting capabilities needed to fi ght and win. The Armed Forces must carefully decide which requirements call for new weapons and which can be met by adaptations in tactics or weapon design, or reinforced by aggressive training.

The weapons employed in close combat include individual infantry weapons and crew-served infantry weapons, tanks, fi ghting vehicle systems and armored personnel carriers used by mechanized infantry.

Individual infantry weapons are all types of hand carried fi rearms of the individual soldier as well as grenades, military knives and bayonets. Various categories of hand carried fi rearms include sidearms (mostly pistols), shotguns (usually designed to be fi red from the shoulder), submachine guns, carbines, rifl es, and so forth. Submachine guns are lightweight automatic or selective-fi red weapons that fi re pistol-caliber ammunition. Carbines are shortened versions of rifl es fi ring the same ammunition, although often at a lower velocity.

The most basic individual weapon is the soldier’s rifl e. It is a fi rearm designed to be fi red from the shoulder. Its barrel has a helical groove or pattern of grooves (rifl ing) cut into the barrel walls. When the projectile leaves the barrel, the conservation of angular momentum improves accuracy and range. Rifl es traditionnally fi red a single projectile with each pull of the trigger. Modern assault rifl es are capable of fi ring in bursts or fully automatic modes.

The most current model available to NATO soldiers is the M16 rifl e. It is a lightweight, air-cooled, gas operated, low-recoil rifl e. It fi res a NATO standard 5.56mm round and has the maximum effective range of 460 meters, although it is still an effective weapon at larger distances.

The M 16 series can have the M203 Grenade Launcher mounted under the barrel. The laucher fi res a single 40mm projectile of various types, explosive grenades, tear gas, coloured smoke, and others.

● accuracy /ˈækyərəsi/ – přesnost; ● air-cooled /ˈɛərˌkuld/ – vzduchem chlazený; ● angular momentum /ˈæŋgyələr/ /ˈmoʊməntəm/ – moment setrvačnosti; ● armored personnel carrier /ˈɑrmərd/ /ˌpɜrsəˈnɛl/ /ˈkæriər/ – obrněný transportér; ● barrel /ˈbærəl/ – hlaveň; ● close combat /kləʊz/ /ˈkɒmbæt/ – boj zblízka; ● colored smoke /ˈkʌlərd/ /smoʊk/ – barevný dým; ● crew-served weapon /kru/ /sɜrvd/ /ˈwɛpən/ – zbraň obsluhovaná více než jednou osobou; ● explosive grenade /ɪkˈsploʊsɪv/ /grɪˈneɪd/ – výbušný granát; ● fi ghting vehicle system /ˈfaɪtɪŋ/ /ˈviɪkəl/ /ˈsɪstəm/ – zbraňový systém na bojovém vozidle; ● fi rearm /ˈfaɪərˌɑrm/ – střelná zbraň; ● fi ring in bursts /bɜrst/ střelba dávkami; ● gas operated /gæs/ /ˈɒpəˌreɪtɪd/ – využívající zpětný tlak plynu; ● hand carried fi rearm /hænd/ /ˈkærid/ /ˈfaɪərˌɑrm/ – ruční zbraň; ● helical groove /ˈhɛlɪkəl/ /gruv/ – spirálovité, (šroubovité), drážkování; ● individual weapon /ˌɪndəˈvɪdʒuəl/ /ˈwɛpən/ – osobní zbraň jednotlivce; ● lightweight /ˈlaɪtˌweɪt/ – lehký; ● low-recoil /loʊ/ /riˈkɔɪl/ – malý zákluz; ● mechanized infantry /ˈmɛkəˌnaɪzd/ /ˈɪnfəntri/ – mechanizovaná pěchota; ● pattern of grooves /ˈpætn, ˈpætə(r)n/ /ɒv/ /gruvz/ – vzor drážkování; ● projectile /prəˈdʒɛktaɪl/ – střela, projektil; ● pull of the trigger /pʊl/ /ɒv/ /ðə/ /ˈtrɪgər/ – stisknutí spouště; ● range /reɪndʒ/ – dostřel, palebná vzdálenost; ● rifl e /ˈraɪfəl/ – puška; ● rifl ing /ˈraɪfl ɪŋ/ – vývrt hlavně; ● round /raʊnd/ – výstřel, rána; ● selective-fi red weapon /sɪˈlɛktɪv/ /faɪərd/ /ˈwɛpən/ – zbraň s volitelným způsobem střelby; ● shotgun /ˈʃɒtˌgʌn/ – brokovnice; ● submachine gun /sʌbməˈʃin/ – samopal; ● tear gas /tɪər/ /gæs/ – slzný plyn. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

● antipersonnel weapons = weapons intended to be used against other combatants; ● arm = a weapon; a branch of the armed forces; ● armament = general term for a weapon; weaponry used by militay or naval force; preparation for war involving the production of equipment and arms; the process of equiping weapons; ● fi rearm = a device consisting essentially of a straight tube to propel shot, shell or bullets by the explosion of gunpower; ● fully automatic weapons

= allow multiple rounds to be fi red with a single trigger pull; ● personal weapons = weapons that can be carried and employed by a single person; ● semi-automatic weapons = a fi rearm which reloads itself after each shot; ● to fi re = to discharge a gun or a missile or to detonate an explosive device; ● to shoot = to fi re a weapon at something; to kill or wound someone by fi ring a weapon at him; ● weapon = instrument of attack or defense in combat; any instrument or means which is used for one’s own defence or for attacking others; ● weapon system = a weapon which ultilizes sophisticated technology.

2003

Answer key to the exercisesEx. 1: Reading. Ex. 2: 1 handguns 2 grenade launcher 3 sniper rifl es 4 smoke grenades 5 rifl es, carbines; Ex. 3: 1F 2T 3F 4T 5TEx. 4: 1f 2e 3d 4c 5b 6a Ex. 5: What is the result of attention devoted to developing military weapons ? What is the classifi cation of weapons employed in close combat? What comes under the heading of individual infantry weapons? What are the differences between the rifl e and the carbine? What are various possible attachments of rifl es and carbines? What kind of weapon is the submachine gun? What kind of weapon is the M 16 rifl e?

MILITARY ENGLISHMILITARY ENGLISH

● at/from close range = zblízka/z těsné blízkosti (pálit apod.); ● effective range = účinný dostřel; range of fl ight = dolet; range of scatter = rozptyl; ● range of vision = dohled; ● in/within range = na dostřel/dosah; ● out of range = mimo dostřel/dosah; range = střelnice; ● sniper = střelec ze zálohy, odstřelovač; sharpshooter dříve ostrostřelec, nyní u pozemního vojska také odstřelovač; ● to fi re in bursts = střílet dávkami vs. to fi re single projectiles – střílet jednotlivými ranami.

1. Look at the reading titled Individual Weapons. Read the text. Look up the words you do not know in the dictionary or in the glossary.

2. Use the words in the box to fi ll in the blanks. An example has been done for you.

5. Re-order the words to make questions. Read the text again and answer them.Ex. aid – fi rs– given – is – to – Who – ?Who is first aid given to?

1. attention – developing – devoted – is – military – of – result – the – to – weapons – What – ? _____________________________________________________________

2. classifi cation – close – combat – employed – in – is – of – the – weapons – What – ? _____________________________________________________________

3. comes – heading – individual – infantry of – the – under – weapons – What – ? _____________________________________________________________

4. and – are – between – carbine – differences – rifl e – the – the – the – What – ? _____________________________________________________________

5. and – are – attachments – carbines – of – possible – rifl es – various – What – ? _____________________________________________________________

6. gun – is – kind – of – submachine – the – weapon – What – ? _____________________________________________________________

7. is – kind – M16 rifl e – of – the – weapon – What – ? _____________________________________________________________

1. _Handguns_ are fi rearms that can be operated by one hand.2. __________ is a device that launches rifl e grenades.3. __________ are weapons designed for precision fi ring at an enemy.4. __________ are used for signalling.5. Most __________ and some __________ are equipped with

detachable bayonets.

3. Place a T or F in the blanks to indicate if the statement is True or False as in the example.

1. _F_ In comparison to rifl es and shotguns, handguns are smaller, heavier and easier to carry.

2. __ A shooter is able to achieve greater accuracy with a long gun than a with a hand gun.

3. __ In the military, handguns are used by offi cers for long-range self-defense in combat.

4. __ Using a handgun requires one hand whereas long guns often require both.

5. __ Long guns are generally more effective at longer ranges than handguns.

4. Match the beginnings of the sentences to their appropriate endings as in the example.

1. __ Submachine guns are a hunting and shooting sports.designed to be

2. __ The assault rifl es are now b large fi rearms or as small arms.3. __ Rifl es were initially c breech loading.

single-shot4. __ Modern rifl es are d muzzle-loading weapons.

almost always5. __ Firearms are generally e standard infantry weapons.6. __ Rifl es are used in warfare, f portable automatic weapons

classifi ed as for personal defense.

carbines grenade launcher handguns rifl essmoke grenades sniper rifl es

64

A r

epo

rt

6/20

10

KontaktyJana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: jana.deckerova@email.czMartin Koller tel.: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: martin.koller@email.czJan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: pavellang@centrum.czVladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: v.mare@post.czJaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: pajer.jaroslav@seznam.cz

A SPOJ

Vydává MO ČR – Prezentačnía informační centrum MORooseveltova 23, 161 05 Praha 6 IČO 60162694www.army.cz

RedakceRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Šéfredaktor: Jaroslav Pajer

Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová

Grafi cká úprava: Andrea Bělohlávková

Foto na titulní straně: Jan Kouba

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřujePIC MO, Rooseveltova 23,161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

Tisk: EUROPRINT, a. s.

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Uzávěrka čísla: 19. 5. 2010

Toto číslo vyšlo dne: 7. 6. 2010

Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny použití, velení a řízení PVO katedry systémů PVO.Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti systémů PVO, automatizovaných systémů velení a řízení, automatizace a robotiky nebo blízké specializace, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecká hodnost CSc., popř. akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D., nebo předpoklady pro jeho získání, alespoň 3 roky praxe v oboru, vědecká a publikační činnost v oblasti použití, velení a řízení pozemní PVO a simulací, AJ 2211, BP „T“. Termín obsazení místa – 1. září 2010.Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 15. července 2010 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 28. července 2010. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

Hledám spolujezdce k dennímu dojíždění Plzeň–Praha.Kontakt: 602 880 900

Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky, současné i staré.Tel.: 605 745 922

Absolventi „VVŠ PV Vyškov“ – pokud máte zájem získat pamětní medaili absolventa školy udělovanou emeritním rektorem ve spolupráci se Sdružením absolventů vojenských škol a také/nebo se zúčastnit společného setkání ve Vyškově (říjen 2010), tak neváhejte pro bližší informace kontaktovat předsedu sdružení por. Kachlíka nejpozději do 10. září 2010: 411 257, 777 861 972, savs@email.cz

Absolventi „VSŠ JL Vyškov“ – pokud máte zájem získat pamětní medaili absolventa školy udělovanou emeritním velitelem školy ve spolupráci se Sdružením absolventů vojenských škol a také/nebo se zúčastnit společného setkání ve Vyškově (říjen 2010), tak neváhejte pro bližší informace kontaktovat předsedu sdružení por. Kachlíka nejpozději do 10. září 2010: 411 257, 777 861 972, savs@email.cz

Atmosféra panující 21. květ-na mezi býva-lými náčelníky a pracovníky Školicího a vzdě-lávacího střediska MO Chocerady svo-lanými společně s hosty na osla-

vy 20. výročí založení „Komorního Hrádku“ jako by ten den povýšila všechny přítomné do šlechtického stavu. Jejich vzletnou náladu umocnila také věta současného náčelníka plk. Pavla Vobůrky: „Moudrá společnost dbá o své historické památky i vzdělanost národa. A já jsem rád, že takové společenství osob dnes tady vítáme.“

Slavnost zahájil náměstek ministra obrany František Padělek, jenž pochválil činnost střediska, a poté předal věcné dary lidem, kteří dobré jméno tohoto zařízení budovali a jeho věhlas neustále posilují. Pamětní medaili obdržely dvě desítky hostů. „Toto ocenění patří pře-devším ,mým‘ lidem,“ komentoval její převzetí ředitel Prezentačního a informačního centra MO Karel Lukeš. „Stopy jejich práce vidím po celém zámku. Výstaváři zhotovili kolekci obrazových reprodukcí, videoskupina natočila o zámečku fi lm.“ Rovněž ředitel Vojenského ústředního archivu Josef Žikeš měl k udělené medaili přímý důkaz o práci svých podřízených. V Zeleném salonku byla představena kniha, která prošla rukama restaurátorů zaměstnaných v archivu.

Text: Pavel ŠMIDRKAL, foto: Luboš MORAVANSKÝ

Příslušníci Posádkového velitelství Praha (PVP) se v po-lovině dubna zúčastnili akce „Bezpečná třináctka aneb bezpečnost zajištěna“, kterou již osmým rokem tradičně pořádá Městská část Praha 13. Velký zájem především u dětí vzbudili vojáci z PVP Praha

s laserovou střelnicí a letošní novinkou bylo předve-dení armádní meteorologické stanice Oblak z Vojenského geografi ckého a hydrometeorolo-gického úřadu v Dobrušce. Na akci v Nových Butovicích se představilo celkem 38 kusů tech-niky všech složek integrovaného záchranného systému. Návštěvníci si prohlédli vozidla, výstroj a výzbroj Hasičského záchranného sboru, stát-ních, městských a vojenských policistů, několika záchranných služeb a speciálních složek zaměře-ných na jadernou a biologickou bezpečnost.

Text a foto: Lubomír ADAMUS

Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej elektronickou poštou na adresu:

areport@centrum.cznebo na intranetovou adresu:

vlasta.kohoutova@avismo.acr

KALEIDOSKOP

Vzniklo počátkem roku 2005. Je orgánem pro zabezpečení obrany a koordinaci úkolů při řešení krizových situací ve stanoveném teritoriu, tedy na území hlavního města Prahy. Dále je vojenským správním úřadem vykonávajícím ve stanoveném územním obvodu státní správu. Plánuje a zabezpečuje mobilizační přípravy a samotné provádění mobilizace. Má rovněž na starost nábor nových profesionálů AČR z řad civilního obyvatelstva.

Krajské vojenské velitelství hl. m. Praha je podřízeno Velitelství sil podpory ve Staré Boleslavi. Součástí KVV je pěší rota aktivních záloh.

Základ znaku KVV tvoří obdélníkový, dole vypouklý štít a obdobně jako v případě ostatních krajských vojenských velitelství hradby a věž s cimbuřím. Ty odkazují na tisícileté tradice české státnosti a vojenské správy území. Symbolizují obranu a ochranu. Ve znaku jsou zastoupeny barvy města Prahy, tedy červená, žlutá a bílá.

Pěší rota AZ u KVV hl. m. Praha vznikla 1. 1. 2004 jako 111. strážní rota AZ. Při reorganizaci 1. 7. 2005 byla včleněna do 111. strážního praporu a přejmenována na pěší rotu AZ. Dne 5. 5. 2006 jí primátor hlavního města Prahy udělil čestný prapor. Její znak tvoří žluto (zlato)-červený polcený španělský štít, na kterém jsou položeny tři bílé (stříbrné), černě konturované meče tak, že dva směřují vzhůru kosmo a šikmo, třetí pak svisle. Na čepelích mečů je navlečený žlutý (zlatý), černě konturovaný řetěz. Tři zkřížené meče a řetěz zatočený do podoby písmene C symbolizují římskou číslici CXI, tedy číslo roty v době jejího vzniku. Také tento znak je proveden v barvách města Prahy.

Krajské vojenské velitelstvíhl. m. PRAHA

ZNAKY ÚTVARŮ

Stranu připravil ve spolupráci s VHÚ Vladimír MAREK

Pěší rota AZ u KVV hl. m. Praha

K nejlepším lehkým

kolovým obrněným

vozidlům

současnosti patří jihoafrický typ RG31 M

k6-U N

yala oblíbený především

příslušníky EOD nasazenými v Iráku

a Afghánistánu.Fo

to: N

ata

scha

PH

EIF

FE

R – B

AE

Syste

ms