Nositelé světla

od Scrabble Hooves

1

Věnováno všem českým i slovenským nadšencům magického světa

Equestrie, kteří se nebojí podělit o svá srdce na dlani.

Scrabble Hooves

Přehled kapitol

I. Jarní slavnosti ....................................................................................................................................... 2

II. Křídla a hvězdy ................................................................................................................................... 10

III. Čas Canterlotu .................................................................................................................................. 18

VI. Pátý alicorn ....................................................................................................................................... 25

V. Neodlučitelné .................................................................................................................................... 31

2

I. Jarní slavnosti

Neuběhlo zatím příliš mnoho dní od korunovace nové princezny Equestrie. I přes nabitý

program a dlouhé hodiny formalit mezi stěnami Canterlotského hradu se konečně mohl nový

alicorn vrátit mezi své přátele a otevřít další životní kapitolu zpět v knihovně městečka

Ponyville.

Bylo klidné jarní ráno. Twilight Sparkle, vždy natěšená z příležitosti v klidu si počíst její

oblíbený svazek románů od Qill & Ink, opatrně přeskočila pochrupujícího Spika a proklusala

místností ke stolu. Naneštěstí si ke svému zjištění vzpomněla na včerejší generální

přerovnávání všech materiálů, včetně těch románových, takže jako obvykle pod písmenem

“Q“ našla maximálně Dlouhověkost mantikor nebo zaprášené vydání Daring Do: zkáza

drahokamu, které půjčila Rainbow Dash už tolikrát, že se na ušmudlaném přebalu nedal

nápis ani pořádně rozluštit.

Dlouhé mrzuté povzdechnutí doplnil Spike svým pravidelným chrupáním. Měla dobrý

důvod k nářku, protože jí bylo hned jasné, že než dá celý chaos do pořádku, už nebude

na čtení čas. Po tichých protestech překvapivě věrohodně nasadila podrážděný obličej

Applejack a s trochou magie roztočila svazky po knihovně, když se konečně pustila

do rovnání. To bohužel dlouho netrvalo.

Náhlé bouchnutí vchodových dveří způsobilo u Twilight narušení koncentrace. Levitující

svazky, co dopadaly na podlahu, udělaly neskutečný kravál po celé místnosti. Spike sebou

trhnul natolik, že se mu nepodařilo včas srovnat úhel. Přeletěl hlavní schody a dopadl hlavou

napřed na kupu Lektvarů pro klidný spánek. Neřekl ani slovo, jen se zamračeně zadíval

na růžové nadělení, které jim stálo na prahu knihovny.

„Překvápko!“ řekla nečekaná návštěva vysokým tónem.

„Pinkie!“ zahřměla na její účet Twilight, co se ještě snažila rozdýchat náraz.

Vyjeveně pozorovala, jak oči Pinkie Pie rychlostí světla projíždějí místnost, než se

zastavily na kupě se Spikem, co ji stále ještě s nohama ke stropu zamračeně pozoroval.

„VY TU MÁTE POLŠTÁŘOVOU BITVU… S KNIHAMA!“ vykřikla najednou Pinkie. „TO JE

ÚPLNĚ SUPER! Můžu se přidat prosím, prosím, prosím, prosím, SICE TO NEDÁVÁ SMYSL, ALE

JE TO UPLNĚNEJBOŽEJŠÍ, PROSÍÍÍÍM.“

S urputným trháním, výskoky a mlácením načechraného ocásku o parkety se prodrala

až k Twilight, sedla si na bobek a přeměnila zářící oči na dva obrovské rybníky.

3

„Ehm, já si nejsem zrovna jistá…“ řekla konečně Twilight, jak se topila v jejím pohledu,

„Já myslela jen…, že to tady trochu přerovnám a … děje se něco?“

Pinkie nasadila úžasnou grimasu, jako by měla snad urputně přemýšlet. Přeměřila

pohledem Spika, který už konečně ztratil rovnováhu a s heknutím dopadl zády na podlahu.

Hlasitě a dlouze se nadechla. Twilight ihned věděla, že bude své otázky litovat.

„Cukrárna na rohu má novou příchuť na koláčky, Cheerilee si vzala dovolenou, Big Mac

včera dostavěl nové zábradlí u altánku, před radnicí se řadí poníci na předávání, Scootaloo

zase rozbila Lyře nové piáno…“

Twilight s otevřenou pusou a tikem v levém oku tupě sledovala, jak Pinkie skáče brada.

Několik slov jí však z toho nekonečného monologu utkvělo. Hromově zatřepala hlavou,

jako by jí někdo omlátil Canterlotskou historii o hlavu a vyjeveně se k Pinkie naklonila.

„Předávání? PŘEDÁVÁNÍ!“ trhla okem po Spikovi, který už zpoceně přejížděl prstem přes

kalendář.

„Tady nic nevidím, je dneska Úterý ne?“ zatnul zuby a doufal, že mu někdo přikývne.

„Předávání, předávání… hm?“

Z prostředka kalendáře dopadl na podlahu list s jasně označeným řádkem Úterý.

„Heh… ups,“ zvedl křečovitě koutky kulatého obličeje a zíral na podtržené upozornění

“Předávání“ přesně uprostřed listu. Měl strach pohlédnout na Twilight, protože tušil,

že jediné co uvidí, bude letící kniha.

„Spiku! Jak jsme mohli zapomenout na něco tak důležitého!“ ustaraně hekla Twilight a

s hlasitým svištěním proletěla chodbou k pracovnímu stolku. „Nenenene tohle je špatně,

špatně, kam se to jenom…“

„Buuuď v klidu,“ protahovala Pinkie úsměv do chodby. „Jsem tu o něco dřív, takže stále

můžeme stihnout začátek. Chtěla jsem jen vědět, jestli jdeš ta-.“

Rozcuchaná Twilight vyběhla k policím u vchodu a spěšně přehrabovala harampádí.

Pinkie na moment pozorovala její roztěkané přebíhání po místnosti, než nasadila lehký

úsměv a začala prolézat skříň pod oknem. Spike nějakou chvíli obě klisny ztraceně pozoroval.

„Uhm.. Pinkie? Co to děláš?“ pronesl otráveně, když konečně vylezla ze skříně, celá

zabalená do vlněných svetrů.

„Přece pomáhám Twilight hledat, trdlo.“

„Ty nevíš ale co hledá…? WOU…!“ tak tak se uhnul zásuvce, jak ze schodů létaly věci

z nočního stolku Twilight.

4

„Ne, ale alespoň pak přece můžu hádat… Ou, Ou Twi!“ houkla do schodů. „JE TO

SVETR?“

Spike ještě nevěřícně sledoval nadšení Pinkie, než jí konečně vysvětlil, co se děje.

„Aháá…“ přeměřila znovu Spika důležitě. „Takže… proto hledáš SVETR TWI? MÁM HO…

VŠECHNY Z NICH!“

Spike ztratil rovnováhu a přistál vedle hromady knih.

„Proto hledá SVOJE ZÁPISKY, SLÍBILA RADNICI ŘEČ!“ máchal rukama do všech směrů.

„To by byla TA druhá možnost“ zamyslela se urputně.

Spike se už vzdal veškeré snahy, udržet s Pinkie rozhovor v rámci jeho smyslů pro

orientaci, chápání běžných věcí a bez širšího poškození mysli. Tiše vstal, sebral malé zrcátko,

které leželo v nepořádku u schodů a za zády přemýšlející Pinkie dělal na svůj odraz hrubé,

útočné obličeje.

„Mám to!“ oddechla po chvilce Twilight, jíž ve vizáži už nechybělo daleko do strašáka,

kterým Applejack odháněla vrány z tykvové zahrady. Pobrala kupu kartiček a rozklusala se

rovnou k východu, kde ji zastavil pobavený Spike se zrcátkem v ruce.

„Oh Spiku, nemám už čas na úpravu,“ s hrůzou odvětila svému odrazu. „Musím tam

přece přijít jako princezna, ne jako největší noční můra Rarity!“

„Nech to na mě! Já už obecenstvo zabavím, než přijdeš,“ usmála se hrdě Pinkie Pie a

pozorovala, jak se v ustaraném obličeji Twilight zajiskřila naděje.

„Díky Pinkie, snad to bude stačit,“ odvětila nakonec.

„Ouky douky louky,“ usmála se znovu Pinkie „v kolik že je začátek?“

„Před deseti minutami,“ prohlížel si kalendář Spike.

„Ouky-dou-, COŽE?“ běžný Pinkie výraz se jí změnil v panickou hrůzu. Popadla Spika a

hluboce vydechovala slabiky, jak mu vyděšeně zírala do očí: „NE-STÍ-HÁM-TO!“.

Odrazila se od země a vyletěla východem tak rychle, že po ní zůstal jen růžový obrys.

Spike ještě po dobrou minutu jen tak seděl, snažíc se vstřebat to růžové tornádo, co jim

právě prosvištělo knihovnou. Došel až ke dveřím, kde věnoval tichu před vchodem

podezíravý pohled. Bylo mu jasné, že pokud se pokusí zavřít dveře a Pinkie ještě na něco

zapomněla, bude ho někdo lovit na druhé straně místnosti v kupě svazků Manigificious.

Uběhlo několik okamžiků, během kterých se snažila Twilight zkrotit neposednou hřívu.

Spike seděl na okně a pesimisticky vyhlížel blížící se hrozbu. Chvilku těkal pohledem skrz

prázdný park, než si všiml bílého poníka, razícího si cestu skrz trávník. Zamžoural na světlou

5

šmouhu, řítící se proti vchodu do knihovny, křečovitě zatnul zuby a snažil se co nejefektivněji

zacpat špičaté uši, očekávajíc nejhorší. Prásknutí dveří a silné oddechy následovaly

upravenou klisnu se třemi jasnými drahokamy na boku, které trochu zakrývalo barevné

vybavení, trčící z její hnědé brašny.

„KDEJE?“ prodrala se ke Spikovi s takovou vervou, který už si myslel, že se nebude snažit

ani zastavit.

„Um Ahoj Rarity,“ utrousil vystrašeně, pozorující katastrofu v jejím obličeji.

Twilight, již normálně vyhlížející, mezitím sešla schody, aby se přišla podívat na důvod

dalšího kraválu u vchodu. Přejela pohledem Spikovu potící se hlavu a překvapeně pozorovala

záda oddechující klisny.

„Rarity?“ zeptala se trochu bojácně.

„TWILIGHT!“ přiklusala ke schodům a bez dalších slov mačkala zmatený, fialový obličej,

když si spěšně prohlížela její rovnou hřívu.

„Ee, co to dělvláš?“ mumlala Twilight přes kroucené grimasy, jak jí Raritina kopýtka

deformovala čelist.

„Hm, hm, není to horší než obvykle… Ještě že jsem se Pinkie zeptala, odkud tak pospíchá.

Ó ta strast!“ prohlížela si stále hřívu Twilight dramaticky.

„Uá si nemysuím še…“ to už jí ale Rarity dotlačila až na dřevěnou stoličku pod závěsem.

Zářící roh vytáhl několik hřebenů a plechovek z přetékající brašny a započal schovávat obličej

Twilight v šedém oblaku Raritina havarijního laku na hřívu. Spikovi pak nezbylo, než jen

soustrastně přihlížet, jak se mu zmatená princezna ztrácí před očima.

Ručka hodin ukázala na půl osmou. Twilight ještě rychle zabouchla vchodové dveře a

dohnala oba spěchající společníky před park. Cítila, jak legračně jí poskakuje hříva do stran,

chtěla k tomu ještě něco podotknout, ale když viděla, s jakým nadšením si jí celou cestu

k radnici Rarity prohlížela, nedala na sobě nic vědět.

Hned za první odbočkou kamenité cesty vrazil do Rarity další zvědavec, klusající zjistit,

kde to vázne. Oranžové kopýtko srovnalo sesunutý kovbojský klobouk a odhalilo pihatý

obličej překvapené Applejack.

„Ou, soráč Rarity, nevšimla jsem si…. Twi!“ nalezla pohledem očividný důvod jejího

spěchu. „Tebe tu naháním už dobrej čas. S Dash sme myslely, že tě najdem už u Radnice a…“

přerušila větu v momentě, kdy její pohled dorazil před roh Twilight. Protáhla obličej do

6

elipsy, takže to vypadalo, jako by chtěla položit svoji klasickou otázku a otočila hlavu

proti mračící se Rarity.

„Ooukej, na tlachání bude asi čas jinačí den,“ řekla nakonec překvapeně AJ, když

zpozorovala Twilight se Spikem, jak s přehnanou gestikulací naznačují, ať to nechá být.

„Eee, t-to rači aby sme… my… teda jako že měli razit. Tak už máme zpoždění, jak

Stalkovy jablečný koláče v zimě.“

Odrazila se od zadní nohy a přetočila bok do postoje k cestě, odkud se napoprvé přiřítila.

Rarity jen tiše pozvedla hlavu, mlčky Applejack obešla a při míjení nezapomněla mrzutě

přivřít oči. Twilight se Spikem si na jejich konto ještě pár metrů cesty vyměňovali pobavené

pohledy.

Minuli ještě několik rohů postupujících ulic vylidněného okraje Ponyvillu, než se cesta

konečně stočila ke středu. Zavřené obchody a tichá okna jindy živých domů jen ukazovaly na

jistý fakt, že na náměstí už čeká skoro celé město, což byla také příčina nervózního klusání

Twilight. Pár spěchajících opozdilců ji ale ponechalo několika otázkám, na které nemohla

sama odpovědět.

„Kde je vlastně Rainbow Dash s Fluttershy?“ zeptala se, aby trochu protnula vlezlé ticho.

„Nikde sem je ještě neviděla, to už jsme vážně poslední, kdo před radnicí ještě není?“

„Mno, pokud se po tobě Rainbow ještě neshání, bude už na tuty tam,“ přikývla Applejack

její otázce, ale dál už nepokračovala, jen se krátce zamyslela.

„Jsem si dokonale jistá, že všechny najdeme u radnice,“ snažila se přátelsky navázat

Rarity na poslední větu. „Ale vlastně,“ zastavila na okamžik „obávám se, že Fluttershy říkala

něco o vyhánění nohoskálek.“

„Um, nemáš na mysli migraci skálonožek?“ pozorovala Twilight důležitý výraz v jejím

obličeji.

„Á, přesně tak,“ odvětila jakoby nic. „Vypadá to, že na náměstí přece jen nebudou

všichni.“

Její věta Twilight lehce uklidnila. Trochu ji však mrzelo, že u proslovu Fluttershy nakonec

nebude. Věnovala Spikovi upřímný úsměv a nejistě přidala do kroku.

U zahradnictví narazila skupina na další známou tvář, která je tentokrát trochu

překvapila. Proti kopci táhl plachtou přikrytý dřevěný povoz světle modrý jednorožec

s obrovským špičatým kloboukem a kápí, posetou hvězdným vzorem. Klisna se zastavila, aby

si na chvilku oddechla.

7

„Trixie?“ promluvila na ni Twilight. „Co ty tady děláš?“

„Huh? Twi“ začala nervózně. „No, chtěla jsem trochu oživit ten poprask na náměstí, ale

asi měla rada moc práce, tak jedu zase o kus dál. Není o co stát.“

Twilight si nemohla nevšimnout, jak před ostatními schovává levý rukáv hábitu. Trochu

ustaraně si prohlédla její úsměv.

„Tak ať pořídíš jinde,“ řekla nakonec, když ji začali všichni obcházet.

„Divný co?“ hodila na ni po pár metrech očima Applejack.

Za poslední odbočkou už to neměli k radnici daleko. Jak se skupina dostávala

před náměstí, začal je doprovázet podezřele povědomý, přibližující se zvuk orchestru.

Pinkie Pie, vždy směle sršící ztřeštěnými nápady, zatím stačila udělat ze

začátku předávání menší párty: balónky padaly vzduchem na prostřené ubrusy stolů a modrý

kanón každého bombardoval sprchou barevných konfet a stuh. Rarity měla co dělat, aby

uhlídala vlasy Twilight, jak se celá zpocená snažila odhazovat létající kusy papírů z jejího

dosahu.

Pomalu obešli značný zástup poníků před obloukem, odkud dorazili až k velkému pódiu,

tyčící základy u vchodu do radnice. Nad výstupem dřevěného, nepatrně vyvýšeného patra

podložených palet, shlížely na dění pod pódiem dva důstojní poníci.

„Twilight!“ oddechla radostně starostka směrem ke schodům, když se slíbená princezna

konečně prodrala nahoru. „Už jsem si skoro myslela, že jsi na nás zapomněla.“

„Vážně? Hehe,“ nasadila Twilight úsměv tak falešný, že potom ani nemohla uvěřit, jak jí

všechno hravě prošlo. Všímala si přitom rozjásaných obličejů před nimi, na kterých lehce

vytušila, že se doposud museli všichni skvěle bavit. Oklepala ramena plná stuh a sledovala

přicházející skupiny diváků.

Applejack zůstala stát se Spikem v první řadě, odkud oba dlouze a důležitě pozorovali

rudé závěsy spadlé opony na druhém konci pódia, Rarity pak zase běhala za Twilight a

neustávala s odhazováním padajících lístků. U podstavce jim protnul cestu pohledný, tmavě

modrý pegas se zářivou hřívou a znaménkem ve tvaru orla. To byla chvíle, kdy Rarity vykázala

neobyčejnou neschopnost udržet své smysly na uzdě, jak se začala topit v jeho uhrančivých,

purpurových očích. Než se probrala, měla už co dělat, aby stačila odházet všechny zapadané

konfety z fialových vlasů.

8

„Twilight, dovol mne představit ti našeho čestného hosta,“ řekla starostka a ukázala

kopýtkem k přicházejícímu hřebci. „Toto je Vigor Neat, bude zde do konce konání zastupovat

Canterlot v úředních záležitostech.“

„Velice rád se s vámi konečně setkávám, princezno Sparkle,“ zavřel oči představený

poník a věnoval jí hlubokou poklonu. „Měl jsem to štěstí, spatřit vaši korunovaci na hradě.“

„Vážně, to je-tedy,“ vyhrkla trochu předčasně Twilight „chci poděkovat za vaši návštěvu

Vigore,“ srovnala tón hlasu. „Bude mi ctí, zahájit letošní slavnosti Ponyvillu.“

„A kdo je vaše půvabná asistentka?“ řekl Vigor, když si všiml krčící se Rarity.

„To je Rarity,“ usmála se. „Není tu jako asistence, ale jako má dobrá kamarádka.“

„Moc mne těší, slečno Rarity,“ došel k rudnoucí klisně a políbil její nastavené pravé

kopýtko.

Ta se sice snažila o něco, co Twilight skoro považovala i za slovo, jenže přes její ztuhlá

ústa nebylo téměř nic slyšet.

Pinkie už také konečně zpozorovala řadící se zástupy zvědavých poníků, spěšně sklidila

svůj orchestr za paletu a natěšeně se zařadila vedle Applejack pod pódium. Rarity ještě

stačila zadržet poslední vlnu konfet před zdánlivou katastrofou neladících barev k účesu a

starostka kývnutím předala slovo Twilight, taktně vyčkávající na vhodnou příležitost.

Poklepáním kartiček o hranu podstavce položila všechny své poznámky do úhledné kupičky

a ještě okamžik sečkala, než před pódiem zavládlo naprosté ticho.

„Klisny a hřebci,“ začala s proslovem opatrně „Je mi ctí, prohlásit letošní předávání

Ponyvillských ocenění při příležitosti začátku jarních slavností Equestrie za zahájené. Než se

pustíme do dalšího dění, dovolte, abych nejprve vyhlásila všechny nové výherce.“

Klid v publiku nepatrně přerušovala pouze roztěkaná Pinkie Pie svým rytmickým

poklepáváním předních kopýtek.

„ÚÚ, jsem tak natěšená, že ani nedokážu stát rovně, jajks!“ převážila svoji váhu a

dopadla před zrakem nechápajícího hloučku diváků na obličej.

Applejack stále ještě nervózně vyhlížela oblohu, kdy se asi opozdilá Rainbow konečně

uráčí dostavit. Trochu se pak začervenala, když si vzpomněla, že to byl vlastně její nápad,

poslat ji prohledat celé město.

„První cena pro poníky,“ pokračovala Twilight s proslovem, „kteří byli nominováni jako

nejnadanější a nejschopnější hudebníci Ponyvillu a úspěšní reprezentanti města v jarních

9

soutěžích s Crystal Empire a Edwinhoofem, putuje k…,“ rozbalila připravenou obálku

se dvěma jmény uvnitř a krátce se odmlčela. „Vinyl Scratch a Octavii Melody!“.

Obě oslovené klisny se v přední řadě radostí objaly, obdařily dusající obecenstvo

úsměvem, jaký přebila snad jen poskakující Pinkie a vykročily směrem ke schodům. Několik

povolaných dobrovolníků zahrálo fanfáru, když šťastné výherkyně předstupovaly před

Twilight na pódium.

Vigor jim zde předal písemné doložení právoplatného ocenění a gestem levého kopýtka

přikázal poníkům u opony odkrýt poháry pro výherce.

Poslední radostný výkřik z adresy Pinkie utlumil kapelu i obecenstvo, když všichni

sledovali, jak se červené závěsy prudce roztáhly. Následovalo zděšené povzdechnutí většiny

přítomných poníků, doprovázené značným hlukem dopadajících předmětů. Celé náměstí

zaplavilo tiché, nervózní šuškání.

Na polici vitríny, kam se každoročně ukládají všechna nová ocenění, ležel místo zářivých

kalichů a medailí jen jeden chabě vyhlížející plechový kastrol.

10

II. Křídla a hvězdy

Twilight s užaslým výrazem a pokleslou bradou stále ještě nevěřícně civěla na tragickou

prázdnotu věhlasné police, odkud se na obecenstvo křenil jediný plechový hrnec.

Rarity, zhrozena nejhorším možným scénářem, přispěchala pomoci Vigorovi zadržet

omdlévající starostku Ponyvillu, jíž pohled na vitrínu očividně způsobil značné zděšení. Spike

měl zase co dělat, aby se vyvaroval podupání od neklidného davu poníků. Zázrakem se mu

bez větší újmy zdárně podařilo prosoukat až před schody pódia, odkud se pokoušel odhánět

všechny zvědavce, mířící své pichlavé otázky na starostku.

Vinyl už nějakou chvíli máchala ztuhlé Twilight kopýtkem před ztraceným obličejem.

Zmatené obecenstvo neustávalo s tlačenicí ani přes fakt, že kvůli rozmístěným stolům

nezbylo před radnicí zrovna dvakrát moc místa.

„To je náš konec,“ špitla probraná Mayor a znovu se tragicky zapotácela. „Až princezna

Celestie zjistí, že nám zmizela všechna ocenění na jarním předávání, nebude už nikdy chtít,

aby se Ponyville účastnilo dalšího konání! Nemluvě o všech těch nedoceněných výhercích!“

„M-myslím, že to nebude zase tak zlé,“ konejšila ji Rarity hodně nepovedeným

úsměvem. „Najde se určitě i jiné… vysvětlení, heh… že?“

„Ták to prr,“ zamračila Applejack pihovatý obličej, když přeskakovala Spikovu hlavu.

„Né, dokud je tu ještě tahle klisna!“.

Starostka se během svého skleslého potácení marně snažila donutit obsluhu svěsit konce

zaseklých lemů opony. Další rozruch ještě doplnila vykulená Pinkie Pie, která s hlasitým

povykováním doskákala po hřbetech tlačících se poníků kamsi na druhý konec náměstí.

„Co má tohle do sena znamenat a kam se…“ zadržela dalších slov Applejack, když se jí

konečně podařilo dostat až před Twilight k podstavci.

„Ehm Twi, zlato, jsi v pohodě?“ klepla jí opatrně přes rameno a zděšeně přihlížela,

s jakým výrazem v očích se na ni kamarádka obrátila.

„Oh Applejack, ani nikdo z představenstva netuší, kam se poděla všechna ta ocenění!“

odvětila okamžitě. „Mohl je někdo UKRÁST? Já… já… co budeme dělat?!“

Strastiplně začala sledovat zmatené poníky na náměstí a uvědomila si, že bude její

povinnost, všechny vyděšené diváky nějak uklidnit. Hluboce se nadechla, aby uvolnila tlak,

který jí pulzoval u kořene rohu a došla až k okraji pódia, ochotná něco konečně povědět.

11

„Zachovejte prosím klid,“ spustila trochu hlasitěji, než zamýšlela, čehož nelitovala,

protože původní ruch začal zvolna řídnout. „Určitě pro tyto nečekané okolnosti najdeme

rozumné vysvětlení. Chci poprosit každého zúčastněného, aby se posadil ke stolům a vyčkal

zde na další pokyny.“

Twilight, stále ještě nezvyklá na své postavení, s překvapením pozorovala poníky

poslušně usednout na svá místa. Než ale stačila domyslet, jak se vzniklou šlamastikou

pokračovat, protrhlo něco neuvěřitelně rychlého načechrané obláčky nad radnicí.

Mezi dva užaslé diváky přistál nečekaně a bez většího hluku světlé modrý pegas. Paprsky

slunce, dopadající do davu dírou v obloze, osvětlily duhovou hřívu sedící klisny.

„Čus.“ hodila Rainbow Dash pohled po zvědavém stole a zatvářila se, jako by tam seděla

od začátku předávání. Po chvilce zírání na překvapené poníky konečně vytušila, že něco není

v pořádku.

„Co?“ nadutě houkla dopředu. Přejela pohledem přes udivenou Twilight s Applejack až

k vnitřku vyprázdněné vitríny, skepticky sklesla hlavu a namířila přední kopýtko na

pomačkaný plechový kastrol uprostřed police.

„Ehm… to má být jako všechno?“

Rarity v jejím pohledu vytušila zřejmé neporozumění závažnosti situace. Zatnula zuby,

doklusala až ke stolu a obdařila zamračené poníky nuceným úsměvem, jak ji s vervou táhla

stranou.

„Ovšem že to není všechno, proč si myslíš, že všichni zírají na Twilight tak udiveně!“

snažila se jí šeptem domluvit, což se moc nepodařilo, ve skutečnosti spíš křičela. „Někdo,“

uvědomila si svůj tón a ztlumila hlas na minimum „všechny ceny, zkrátka, ukradl!“

„Huh? Já, eh, co… jak, COŽE?“ zarývala Rainbow všechny čtyři do vysoké trávy, prohnula

krk a s vyjeveným výrazem otočila hlavu zpět k pódiu.

Twilight si vyměnila s Applejack významný pohled. Vinyl s Octavií mezitím už vedly

zapálený rozhovor s rozezlenou starostkou a Spike, konečně vzpamatovaný z předešlé

tlačenice, spěšně doběhl k Twilight před podstavec. Soudě podle všech přítomných obličejů,

nikdo neměl ani nejmenší potuchy, co se bude dít dál.

„TALLESI!“ rozkřikla se znenadání Mayor na ustupujícího šedého poníka pod pódiem.

„Okamžitě dojdi nahoru a vysvětli mi, co jsi dělal, když jsem ti jasně říkala, abys STŘEŽIL TU

VITRÍNU SVÝM VLASTNÍM ŽIVOTEM!?“

12

„Slečno starostko,“ hodnotil situaci Vigor s klidnou tváří. „Musím trvat na mé předešlé

větě, pan Maple určitě není zodpovědný za ztrátu vašich ocenění. Celé přípravy byla v době

vaší nepřítomnosti ona vitrína samozřejmě pečlivě hlídána mou osobní Canterlotskou stráží

uvnitř radnice,“ pokračoval. „Neměl někdo podezřelý během toho období do radnice

přístup?“

Twilight pozorovala v jejím pohledu silný záchvěv obav. Mohl snad někdo nepozorovaně

propašovat všechno zlato?

„Bylo mi nahlášeno několik návštěv ano,“ prohlubovala starostka již bezradný nářek. „Jak

ale poznáme, kdo to udělal? A jak jen u Celestie mohl bez povšimnutí dostat dva tucty

zlatých pohárů a medailí z bezpečí radnice?“

„Áha!“ ozvalo se hlasité vykřiknutí z konce pódia.

Vylekaní poníci obrátili pozornost zpět k prázdné polici za oponou, kde stála se

smrtelným výrazem Pinkie v hnědé, kostkované čapce a z falešné dýmky vyfukovala mýdlové

bubliny.

„Pinkie, co má bejt zas tohle?“ útočila na růžového Sherlocka zmatená Applejack.

„Ou, schovala jsem si svoji náhradní sadu Hledej to se stylem u studny za radnicí pro

případ, že by někdo ukradl ceny,“ proměnila Pinkie v jediné vteřině zamyšlený pohled na

kamarádský úsměv, jen aby si po skončení věty zase zamračeně začala prohlížet

promáčknutý kastrol.

„Jaks jen u všech Applů mohla vědět-.“

„Šš, není času nazbyt milý Watsone,“ skočila před Applejack a nacpala jí začátek dýmky

do pusy. „Musíme jednat rychle, efektivně a důkladně,“ zdůrazňovala vydupáváním každé

slovo.

Rarity s Rainbow se na sebe střídavě podívali se stejným výrazem v obličeji: „Pinkie…“

Docválaly po schodech na prkenný výstupek dřevěného pódia a pozorovaly, jak všichni

překvapeně sledují nepravidelné poskakování růžové klisny.

„Myslím, že Pinkie má pravdu.“ pohlédl Spike do očí Twilight naléhavě. „Nebude nejlepší

jít všechno prozkoumat?“

„Výborný nápad.“ odsouhlasil Vigor návrh svým jistým přikývnutím. „Musí tu být přeci

nějaké vodítko, něco, čeho se budeme moci chytit.“

„Tvak na co jvěště šekáme- pfuj,“ vyplivla dýmku Applejack. „Na co ještě čekáme? Alou

k vitríně!“

13

Všichni přítomní se do oblouku seřadili kolem průhledné skříně. Na skle, rámu ani polici

nezůstaly žádné znatelné známky po vniknutí, které by na masivním dřevu, z jakého byla

vitrína zhotovena, určitě zanechalo nějaké viditelné poškození. Chvilku na skříň všichni jen

tiše zírali.

„To musí být ono,“ vyvalila najednou Twilight oči na svůj odraz ve skle.

„Huh? A co jako?“ zamrkala nevěřícně Rainbow a mžourala na každý centimetr police.

„Přemýšlejte. Na vitríně není ani škrábnutí a zámek také nebyl porušen.“

„No a? To je ještě horší ne?“ ptala se znovu nechápavě.

„Takže,“ pokračovala Twilight „kromě Tallese, který má klíč, mohl otevřít vitrínu jen

zkušený jednorožec svým kouzlem! Tím se nám hledání přeci mnohonásobně zúží.“

„Bravurní dedukce,“ zaryl se úžas Pinkie do tváře a s výskokem narazila Twilight

kostkovanou čapku přes hlavu, což celou hřívu prvotřídně rozhodilo.

„No, tolik k účesu,“ špitl opatrně Spike k Applejack a sledoval cukající výraz na Raritině

obličeji.

Na chvilku započalo u vitríny ticho, když si všichni užasle prohlíželi nedotknutou skříň.

„Myslím, že na vaší teorii se všichni můžeme shodnout, princezno,“ řekl nakonec

zamyšlený Vigor.

„Ták moment,“ spustila znovu Rainbow Dash. „Jak můžete vědět, že to nebyl ten ničema

Talles. On je přece tím, kdo má na starosti klíč!

„Dovoluji si vás ujistit,“ pozoroval ji překvapeně, „že se pan Maple před zahájením

zdržoval pouze v mé přítomnosti.“

„Ha,“ dupla Rainbow předními kopyty do palet tak silně, že se jen zázrakem pod nárazem

nerozlomily. „A kdo říká, že to nejste VY, kdo má na starosti tuhle maškarádu.“

„RAINBOW!“ spustily dvojhlasně Twilight s Rarity. „Jak můžeš něco takového vůbec říct!

Pan Neat je naším čestným hostem a-“

„Děkuji vám oběma,“ přerušil je zvýšeným tónem, jaký zase okamžitě srovnal. „Přirozeně

chápu vaše obavy, slečno ehm…?“

„Dash,“ mračila se na něj rozezlená klisna.

„Jistě. Než ale někoho příště znovu obviníte, měla byste nejprve trochu přehodnotit jistá

fakta,“ pokračoval klidně. „Princezna Celestie nás do Ponyville poslala s Canterlotskými

poháry a úkolem, dohlížet jako její zástupci na průběh předávání. Smím vědět, proč by pod

jejím jménem zahrnovala náplň akce loupež jejího vlastního majetku?“

14

Applejack ještě dobrou minutu zkoumala, jak mrzutý obličej Rainbow zalévá rudá barva.

Vigor už jen mlčky obešel vitrínu z obou stran, naklonil se proti sklu a bez dalších vět

vykročil ke schodům, kde starostka stále ještě odpovídala představenstvu na četné otázky.

„Moc se omlouvám za vzniklé potíže, pane Neate,“ řekla Mayor, když ho uviděla

přicházet „Obávám se, že za vzniklých okolností budeme muset náměstí rozpustit a celou

akci zrušit. Chci říct, nemůžeme tu přece celé město takhle držet!“

„Zrušit!? Ale, vždyť to já… co bude s vyhlášením mé-“ zalknula se Rainbow v půlce věty.

„To je v pořádku, slečno starostko, jsem si jistý, že situaci vyřešíme, možná bude stačit

jen krátké odložení,“ odpověděl Vigor soucitně. „Máte připravený záložní program?“

„Já, no tedy… je tu několik věcí, které budou následovat, to ano, ale bez předávání… Co

jiného nám zbývá?“

„Dobrá tedy,“ pohlédl tentokrát na šedého zemního poníka pod jevištěm. „Pane Maple,

byl byste tak laskav a otevřel pro nás tu vitrínu?“

Vystrašený Talles mu několikrát roztěkaně přikývl, doběhl na pódium a následoval ho za

hranice opony. V zubech stiskl železný klíč, vylovený z jeho modré brašny, vložil ho do zámku

a nepatrně pootočil proti hraně.

S hlasitým cvaknutím a skřípavým tónem mechanismus vitríny krátce zachrastil. Masivní

okraj povolil pravou hranu dřevěného rámu, když se skleněná dvířka zvolna otevřela.

Všichni zrakem těkali přes její chudý vnitřek. Pinkie příliš dlouho nevydržela tichého

přihlížení. S prozíravým výrazem prolétla mezi poníky k polici, dlouze a vykuleně zaostřila na

obě ucha hrnce a vrátila se na své místo u Twilight. Té sebrala čepici a zamířila zase zpět.

„Ehm, máš něco?“ pozorovala ji Applejack, jak cpe obě přední kopýtka dovnitř.

„Néhé,“ prohlásila nadšeně Pinkie a strčila hlavu do hrnce. „Nic tu ne-Huh?“

Z tmavých útrob byl vytažen slabý list složeného papíru. Rarity s Tallesem jen nevěřícně

pozorovali, jak jej Pinkie tiše rozložila.

„ÁÁÁÁ!?“ rozkřičela se rázem na celé kolo.

„Co? Co tam je? COS přečetla?!“ vzlétla vzrušením Rainbow Dash nad pódium.

„On je… prázdný!“

Postavila se dramaticky na zadní a ukázala všem rozloženou stránku. Všichni udiveně

hleděli na písmo, které proti nim nastavovala.

„Ehm, Pinkie?“ otevřela pusu Applejack. „Držíš to obráceně…“

15

Twilight významným gestem obrátila oči sloup. Chvilku nechala Pinkie vyjeveně mrkat na

prázdnou stranu listu, než rozzářila svůj roh a vytrhla jí papír z kopýtka.

„Pošetilé představenstvo,“ dala se pomalu do čtení „vaše snažení o další ubohou akci na

jarní slavnosti je k popukání. Doufám, že nebudete potřebovat všechny ty naleštěné poháry,

které vám sem dovezl ten modrý paprika z Canterlotu…“

Koutkem oka spatřila zamračeného Vigora, jak pohledem probodává plechový kastrol.

„Nemějte však obavy, mám pro vás na štěstí svou cenu na rozdání, však víte, pro všechny

šťastné výherce.“

Twilight dočetla poslední slova a začala list z obou stran znovu rychle prohlížet. Nic

dalšího ale už nenašla.

„CENA PRO VÝHERCE?“ zakřičela Rainbow na skříň, jak prosvištěla mezi shlukem poníků

přes pódium. „TO MOŽNÁ TAK MOJE ZREZLÁ PODKOVA!“

Nabrala obrovskou rychlost proti otevřené vitríně a vykopla z ní plechový hrnec s

takovou vervou, že se zastavil až o podstavec na druhé straně pódia. Řinčivě dopadl hranou

na prkna palety a několikrát krouživě projel po jevišti, než ho Applejack jemně přidupla.

Z vnitřku vyletěly dva, různě velké obrazce stejného tvaru, které podle pomalého a

pohupujícího se dopadání nemohly být těžší, než slabší kus vystřižené látky.

„Twi? Myslim, že tohle bys měla vidět.“

Twilight společně s Vigorem a Tallesem spěšně vyrazili k Applejack u hrnce, kde si

opatrně prohlédli dvě světle modré hvězdy na podlaze.

„Co může tohle znamenat?“ zvedl jednu z nich Vigor a několikrát ji při zkoumání otočil.

Twilight vytřeštila oči. Styl, jakým byla hvězda vystřižena, dnes už určitě někde spatřila.

Nic neříkala, jen nevěřícně pozorovala Vigora otáčet látku.

„Tak počkat, tohle jsem tu už dneska přeci viděl!“ prohlásil najednou Talles se zvýšeným

tónem. Soudě podle přítomných obličejů to nikdo ani trochu nečekal.

„Vskutku?“ zeptal se Vigor opatrně.

„Určitě ano,“ odkýval mu Talles. „Dokonce bych si troufl i dodat, že vím, kdo za tím vězí!“

Poníci si ho vyděšeně prohlíželi a nastavovali zvědavé uši vysoko nad hlavu. Jen Twilight,

která stále pozorovala látku, je nechávala svěšené, jako by se bála příchozí odpovědi.

„Před začátkem se tu stavovala ta proradná Trixie! Chtěla na předávání něco předvést a

postarat se o ohňostroj!“

Zděšení zalilo bledé obličeje, celou dobu je za tím Trixie?

16

„Tedy,“ pokračoval Talles. „Přitáhla se svým povozem do radnice a prosila

představenstvo o pomoc. Samozřejmě jsme ji okamžitě odmítli, po tom, jak Ponyville zavřela

do té obří sklenice, s ní pochopitelně nikdo nechtěl nic mít.“

„COŽE? Ta zatracená, malá…!“ zakřičela Rainbow a tryskově zamířila k obloze.

Pinkie mrzutě zadupala do prken a vzpomínala, jak kvůli ní tenkrát přišla o pusu.

„TRI-XIEEE!“

Vigor upustil modrou hvězdu, narovnal rozpětí křídel a doletěl před vchod radnice. Řekl

pár slov své stráži a zadíval se na Twilight, která ho z pódia nervózně sledovala.

„Co koukáte?“ mračila Rarity naštvaný obličej. „Musíme jí dohnat, než se dostane pryč

z města!“

Pinkie rychlostí blesku prokličkovala mezi poníky na náměstí. Applejack s Rarity jí v

cválání sotva stačily, jak se prodíraly zástupy diváků.

Twilight ještě dobrou minutu jen tiše pozorovala všechny opouštět pódium. Stále

nemohla uvěřit, co právě vyšlo najevo. Trixie? Hlasitě povzdechla, posadila Spika na záda a

vzletem se přidala k Vigorovi, dohnat své spěchající přátele.

Na poslední oklice u farmy Sweet Apple Lakers konečně skupina našla, co hledala. Trixie

stála se zakrytým povozem v prostředku cesty a snažila se obejít zamračenou Rainbow Dash,

která jí už podle všeho nějakou dobu úspěšně bránila v průjezdu.

„To je směšné, nic jsem neukradla!“ vypalovala na ni tak hlasitě, že téměř křičela. „Ustup

mi z cesty Rainbow! Myslím to vážně!“

Ostatní poníci přispěchali k šarvátce na konci cesty a spěšně obklíčili dřevěný povoz.

„Co to má znamenat? Kdo… “

„ZMLKNI TRIXIE!“ hulákala Applejack a nasupeně jí funěla před obličejem.

Vigor si prohlížel podezřelé hrboly na šedivé plachtě. Vzal za jeden její roh a přehodil ho

přes okraj. Z vozíku vypadl mimo několika krámů zlatý kalich s nápisem nejlepší hudebník.

Twilight zatnula zuby a přivřela oči. Stále nemohla uvěřit ničemu, co vidí nebo slyší. Už

přeci nemohla dál pochybovat, rukáv, kterého si posledně všímala, byl ochuzen o dvě

hvězdy. To Trixie nestačila poslední lekce s amuletem?

„Chopte se jí,“ ukázal Vigor kopýtkem na překvapeného jednorožce. „Bude se zpovídat

Canterlotskému soudu.“

„Co to… počkejte, ne…. já, já… já nic NEUKRADLA!“ zajíkala se Trixie, které už oči zalily

slzy. „Twilight! Ty přece víš…“

17

Dál už nepokračovala. Spatřila princeznu, jak jí se smrtelným výrazem hleděla do

skleněných očí.

„Dobrá tedy, vyrazíme,“ zamračil se Vigor na poháry pod plachtou a nalezl pohledem

Twilight. „Všem vám děkuji za pomoc, odtud už to převezmu.“

Poručil jednomu ze svých pegasů naložit hekající Trixie na kupu pohárů. Druhý z nich

zase zaujal místo u oje. Vigor věnoval všem přihlížejícím hlubokou poklonu, gestem pravého

kopyta ukázal k obloze a nechal svůj doprovod vzletět několik metrů nad cestu, než se k nim

konečně přidal.

Všichni chvilku pozorovali, jak se povoz ztrácí za nejbližším kopcem jabloňového sadu.

„Ta nepolepšitelná Trixie,“ spustila Rarity po chvilce ticha. „Jak jen tohle mohla rada

dopustit?“

Když se vracely zpět do města, Twilight nad vším stále zamračeně zmítala. Proč by jen

Trixie kradla všechny ty poháry? Možná je trochu namyšlená, ale krádež takového stupně?

„Moment,“ promluvil Spike, pozorující cestu po které se vraceli. „Proč vlastně letěli na

druhou stranu? Ceny by se měly přeci vrátit do vitríny na náměstí, ne?“

„Ano, to dává smysl,“ hleděla na něj Rarity. „Nemyslíš třeba, že chtějí nejprve přepravit

Trixie do Canterlotu a pak se teprve vrátit do Ponyvillu?“

„K tomu by ale přeci nepotřebovali celý její vůz. A i kdyby, proč letěli přes Sweet apple

lakers a nezamířili místo toho do Canterlotu rovnou?“ zastavila se Twilight. „Něco tady

nehraje, jak mohl někdo jako Trixie otevřít tak složitý zámek? A proč by…“

Mezi nic netušící poníky přistála jako blesk z čistého nebe bílá klisna s vlnící se duhovou

hřívou. Složená křídla zakryla znamení zářícího slunce na hýždích v okamžiku, kdy princezna

pozvedla svůj dlouhý roh k obloze. Celestie se zdála být nadmíru znepokojena.

18

III. Čas Canterlotu

Všichni mlčky pozorovali, jak princezna obrátila svůj ustaraný zrak na překvapenou

Twilight.

„Princezno, co se-“

„Twilight Sparkle!“ zdůraznila Celestie svá slova a pohlédla jí do očí.

V jejím hlase byl poznat silný záchvěv obav, jaký očividně ani nedokázala potlačit.

Rainbow Dash, Applejack, Pinkie Pie i Rarity si střídavě vyměnily vážné obličeje, zatímco

Spike se stále ještě vyjeveně vzpamatovával z jejího nečekaného příchodu. Twilight ani

nedutala.

„Pozorně poslouchej,“ přitlačila na hlase. „To, co se ti tu hodlám povědět je příliš

důležité, abych to mohla poslat po Spikovi. Canterlotská rada začíná panikařit a nemáme

mnoho času, než na Ponyvillském předávání dojde k nejhoršímu,“ pokračovala naléhavě.

„Někomu z hradu se totiž podařilo dostat až do zapovězeného archivu, odkud odnesl relikvii

zapomnění.“

Na chvilku přerušila řeč, aby se nadechla.

„Relikvie zapomnění?“ odvážila se zapojit Rainbow. „To je co?“

„Jedná se o prastarý a neuvěřitelně mocný artefakt, na který jsme se svou sestrou

narazily v ruinách Nevermooru“ pokračovala. „Jeho síla dokáže pohltit i celé země, přičemž

se stane nevyčerpatelným zdrojem energie. Chtěly jsme ho původně se sestrou prostudovat

a pokusit se o jeho použití ke konání dobra, jenže nyní je pryč a s ním i veškerá naděje.“

Pinkie vypadala, jako by jí měla pod tíhou jejích slov prasknout hlava. Rarity nepřestávala

se svým nervózním přešlapováním a Applejack, těkající pohledem přes oba alicorny, jen tiše

sledovala, co se asi bude dít dál.

„Princezno Celestie,“ pozorovala ji Twilight zmateně. „Proč teď, dnes? Já… jak s tím

souvisí předávání? Co…“

Celestie ji pozvednutím kopyta rychle přerušila. Rainbow pohlédla na vzdálený konec

města a okamžitě vytušila, že se před chvilkou stalo něco, čeho budou všechny hořce litovat.

„O to tu právě jde,“ sklopila princezna vztyčené gesto. „Relikvie měla určovat svoji

existenci přechodně a získala mnoho podob. V hlubinách Nevermooru na sebe vzala obraz

prázdného kalichu, ne příliš rozdílného od cen, které sem putovaly na předávání. Dnes ráno

19

byla v archivu nalezena jen obyčejná trofej. Ještě netuším proč, ale někdo musel prohodit

relikvii zapomnění s jednou z výher!“

Všechny zalila neuvěřitelná zlost i bezmezný pocit zoufalství. Twilight zamrazilo, když

zapátrala ve vzpomínkách po všem, co se dnes stalo.

„Trixie, ona… Vigor… to přeci, nemůže být…“ proklouzávala jí slova, jak si v hlavě znovu

vše přehrávala.

„Twilight? O čem to mluvíš? Co se stalo?“ naslouchala Celestie vyděšeně jejímu

mumlání.

„Ten… TEN, parchant!“ křičela Rainbow Dash a nadutě kopala štěrk do všech stran.

Twilight se hluboce nadechla a snažila se princezně v rychlosti shrnout vše o krádeži,

Vigorovi a usvědčené Trixie, která byla se všemi poháry odvezena do Canterlotu.

„Twilight,“ vznesla se do vzduchu Celestie, když si její krátkou řeč vyposlechla. „Vezmi

své přátele a dorazte s elementy harmonie do Canterlotu jak nejrychleji to jen půjde.“

Bez dalšího zdržování ukončila rozhovor, prudce rozmáchla mohutná křídla a vyrazila

zpět na zámek. Ticho mezi postávající skupinou protínala jen zamračená Rainbow, která

vypadala, že pod rudou barvou v obličeji už navždy ztratí svoji zdravou barvu.

Twilight každému v rychlosti věnovala důležitý pohled, odrazila se od země a zamířila

rovnou ke knihovně. Ostatní však také na nic nečekali, Pinkie probrala Rainbow Dash z

jejího devastujícího pohledu a obě dohnaly klusající Rarity s Applejack.

„Já hned tušila, že mi na něm něco nesedí!“ zatřepala hlavou. „Měla jsem ho zpráskat

ještě u vitríny!“

Rarity věděla, že udělala obrovskou chybu, když se na pódiu nesnažila Rainbow pustit ke

slovu. Srdceryvně na ni pohlédla. Najednou vše dávalo smysl, Vigor, Trixie, nemohla tomu

stále uvěřit.

„Ja… jak… se všichni… dostan… do Canterlo…“ funěl zuřivě Spike, kterého nikdo po cestě

nenechal nasednout, takže kterékoli z klisen jen stěží stačil.

„Twi už s něčim příjde,“ všimla si jeho snaživého běhu Applejack, trochu zpomalila a

čumákem si ho přehodila přes klobouk na hřbet. „Musíme jen věřit.“

Minuli Raritin obchod. Před poslední zatáčkou však Applejack z ničeho nic prudce

zabořila všechny čtyři do hlíny a skokem se trhavě otočila. Spike se tak tak stačil zachytit

jejího klobouku, když s ním její nečekaný manévr několikrát pohodil do stran.

„CO? Co se děje?“

20

Nedostal však žádnou odpověď. Rainbow s Rarity zaslechly odskakující kamínky a hrnutí

hlíny, otočily se na AJ, která jim jejich pohled opětovala.

„Pohněte za Twilight, budu hned zpátky, přísahám“ řekla upřímně a klusem se vydala

nazpátek po stejné cestě.

Ani jedna z klisen, pozorující její vzdalující se žlutý ohon, nic neříkala, pouze na sebe obě

kývnutím upozornily a pokračovaly dál parkem, kudy se konečně dostaly až k Ponyvillské

knihovně.

Uvnitř panoval stejný nepořádek, jak tomu bylo i časně z rána. Po zemi se válelo

nespočet různých druhů knih a stočených svitků. Jediné prázdné místo byla úzká ulička z

odhrnutých svazků, která od vchodu pokračovala až k podstavci na druhé straně místnosti,

kde Pinkie s Twilight vysazovaly zlaté přívěsky s barevnými drahokamy ve tvaru znamének.

„Kde je Spike s Applejack?“ spatřila Twilight obě klisny, jak ji od dveří pozorují.

„Jsou… hned tu budou,“ odpověděla Rainbow a uvědomila si, že ve skutečnosti vůbec

netuší, kam měli namířeno.

„Co ale bude s posledním elementem?“ vynesla Twilight ustaraně růžového motýla nad

podstavec. „Fluttershy není v Ponyvillu a už nemáme čas se po ní shánět!“

Pinkie nalezla svůj přívěšek a začala si ho vážně prohlížet.

„To ne, co když to přeci jen nebude stačit?“

„Bude! Byť přeci musí!“ pozdvihla Rarity hlavu a nasadila si svůj drahokam. „Nesmíme

princeznu zklamat, ne po tom všem, co jsme už společně dokázaly!“

„Jasný!“ vykouzlila Pinkie snad ten nejširší úsměv.

„To si piš!“ mrkla na ně Rainbow pyšně. „Rozsekáme toho zrádnýho ničemu na

cimprcampr! Počkej, jak se jen bude tvářit, až s ním skončím!“

Twilight s lehkým úsměvem pozorovala jejich nadšené obličeje. Věděla, že by se nikdo

z nich za žádnou cenu nevzdal kouzla přátelství a šance, zase jednou zachránit Equestrii před

povstávající hrozbou. Na malou chvilku zapomněla na všechna svá trápení a připnula

Rainbow s Pinkie jejich elementy na krk.

Knihovna se však najednou silně a hlasitě zachvěla. Všechny klisny značně zpanikařily, jak

zažívaly velice podivný druh zemětřesení.

„C-c-co-se-t-to-dě-je-je-je“ vibroval Pinkie hlas, kterou záchvěvy posunuly až před

schody.

„Zemět-třese…?“

21

Náhlé otřesy přestaly tak rychle, jako zprvu začaly. Zmatené klisny se pomalu sebraly

z tvrdé podlahy a rozhlédly se, jestli jsou ostatní v pořádku. Pinkie udělala ještě několik

nemotorných otoček, než ji vyjevená Rainbow chytila do křídel.

„Vážně bys měla zhodnotit alespoň koberec drahoušku,“ mnula si Rarity otlučený

čumáček.

„Zemětřesení? Ale to nedává smysl, co by…“

Poslední slova zanikla v oslnivě prudkém, zlatavém záblesku, když do knihovny

prostoupil zvláštní druh světla. Děvčata promnula oči a rychle se seřadila před kulatým

oknem nad šatníkem, doufajíc, že spatří původ všech těch nečekaných okolností. Rainbow

v úžasu nevědomky vypustila hlasité zafunění.

Na druhé straně horizontu, tam, kde za vrcholy obrovských hor vyčnívala malá část

majestátních věží Canterlotu, se rozprostírala všeobjímající žlutá kopule, oslnivá jako čirá

energie vycházejícího slunce. Všechny s otevřenou pusou pozorovaly, jak se Canterlot ztrácel

v jejích útrobách.

„To… není možné, on už relikvii… použil?!“ cukalo Rainbow pravé víčko, jak celé dění

pozorovala.

„Ještě ne,“ uklidnila ji Twilight. „To, na co se právě díváme, je začátek Celestiina

časového kouzla.“

„Um, cože to?“

„Jedná se o jednu z nejpokročilejších časových technik alicorní magie,“ vysvětlovala. „To

musí znamenat, že už se na zámku schyluje k nejhoršímu! Princezna se nám snaží získat čas

tím, že uzavře Canterlot do prostorové bubliny,“ řekla a přelétla pohledem po zmatených

kamarádkách. „Musíme si pospíšit, než trvání kouzla skončí!“

Zavřela oči a představila si neskutečnou tíhu, jakou teď musí Celestie prožívat. Snažila se

vcítit do celého běhu a pokoušela se myslet na vše, čeho chtějí dosáhnout, když její pomoc

stihnou využít.

„Twilight, to je přeci ono!“ usmála se na ni znovu Pinkie.

„A co jako?“ zamrkala Rainbow nevěřícně.

„Její balón, trdlo. Tak se všichni přece dostaneme na zámek nejrychleji!“

„To ale nepůjde,“ zasténala Twilight.

„Pročpak by ne?“ vytratilo se Raritino nadšení z tváře.

22

„Ten balón stále ještě kotví v Canterlotské zahradě,“ odpověděla. „Jak jsme tam slavily

mou korunovaci, vzpomínáš?“

Rainbow se opět zamračeně zadívala na zářící kruh kolem klenutých hor. Čas všem

neúprosně stahoval pomyslná pouta. Musely na něco honem přijít, jinak bude zámek už

navždy ztracen.

„Jak ale teď do sena dostaneme všechny ty bezkřídlaře rychle na Canterlot?“ houkla

znovu na Twilight, než spatřila Raritin vážný obličej. „Ehm, bez urážky.“

„Nevím,“ vrátila jí pohled zkroušeně. „Já… nepřemístím nás tam všechny, to je přece…“

Dál už nepokračovala. Všimla si, jak se Pinkie z ničeho nic rozechvěla; uši ji začaly plácat

přes mrkající obličej a ocásek neposlušně poskakoval do všech stran. Šestý smysl Pinkie Pie

zapracoval. Uskočila na schody, aby se vyhnula prudkému otevření vchodových dveří a

radostně pozorovala, jak Applejack se Spikem vtrhnuli do knihovny.

„Jo všici, tomu nebudete věřit,“ spustila ještě u prahu a zatvářila se přinejmenším hodně

nadšeně.

„Máš pro nás obří kornout jahodový zmrzliny, posypaný oříšky a zalitý nugátem?“

přichvátala Pinkie před vchod.

„Um, é neh?“ přihlížela Applejack jejímu poskakování.

„Táák… není to Canterlotský povoz, který táhnou úžasní Wonderbolti, co je princezna

poslala, aby nás vyzvedli zachránit Equestrii?“ vychrlila na druhý pokus.

Rainbow sarkasticky zamrkala na Rarity a otočila se zpátky k Applejack, očekávajíc že jen

nevěřícně zakroutí hlavou. Nic takového se však nestalo, AJ pouze lehce ustoupila ze dveří a

namířila kopýtkem před knihovnu.

Na cestě hrabali čtyři pegasové, navlečeni do tmavě modrých uniforem, prošitých

žlutými blesky, pevně zapřaženi do otěží zdobeného, cestovního kočáru.

„Wonderbolti!“ užasla Rainbow, když s ostatními překvapeně vyběhla ven.

„Princezno Twilight!“ řekla nejvyšší klisna vpředu, oděná v kapitánském úboru a svírala

křídly opratě. „Na příkaz Celestie vás i vaše přátele máme okamžitě dopravit za hradby

Canterlotu.“

Nikdo nečekal na další informace. Klisny naskočily na sedadla kočáru a užasle si

prohlížely rozpětí křídel slavných letců. Twilight, symbolizující element magie, si spěšně

nasadila svou zářivou korunku na hlavu, sedící Applejack zase přistál na krku přívěšek

s jablkem a překvapenému Spikovi, který už se konečně také vydrápal do kočáru, hodila do

23

klína motýlka Fluttershy. Sama pak usedla mezi ostatní a pohledem na ztrácející se věže

Canterlotu úzkostně zavzpomínala na princeznu Celestii a její sestru Lunu.

Jediná Rainbow Dash, připravená v každé situaci zazářit, pořád stála před kočárem a

prohlížela si prázdné místo mezi Wonderbolty.

„Mohla bych…?“ pohlédla kapitánce do brýlí.

Odpovědí se stalo její krátké přikývnutí. Rainbow se tiše zaradovala a ladně vklouzla mezi

otěže.

„Tak jo, připravte se ke startu,“ prohlédla si kapitánka svoji přikrčenou skupinu, usmála

se na reagující Rainbow a chytila přední provaz. „Na můj povel, HYJÁ!“

Vznesli se s neuvěřitelnou rychlostí nad knihovnu. Jediným zakroužením srovnali úhel

povozu a zamířili rovnou vstříc zlaté kopuli na zámek.

Když míjeli první kopce za Ponyvillem, otočila se Twilight zvědavě na Applejack.

„Co vás na cestě vlastně tak zdrželo?“ naléhala.

„Mno,“ začala Applejack. „Chtěla jsem ještě skočit k radnici, najít Tallese a pořádně mu

rozvázat jazyk,“ zamyslela se. „Ten kecal už ale dávno před naším odchodem zmizel z města,

jo a starostka taky o ničem nevěděla, byla trochu v rozpacích a tak. Nechtěli jsme je zdržovat,

takhle maj problémů dost a na náměstí zůstalo stále plno práce s oslavou.“

„Na cestě zpátky nás pak trochu zaskočilo to zemětřesení,“ pokračoval Spike. „Applejack

to v klusání ale nijak nerozhodilo, pokračovala až k parku, kde už nám zkřížili Wonderbolti

cestu!“

„Hlavně, že jsme to všichni tak bravurně stihli,“ chválila je Rarity.

Spike se při její větě rozporuplně zahleděl na element laskavosti, který od výjezdu

neustával pevně tisknout. Twilight si toho všimla. Nevěděla ale, jak ho má uklidnit, ani proč

přívěšek Fluttershy vlastně berou s sebou. Chtěla ale trochu uvolnit napětí, tak jí nakonec

přece jen něco napadlo.

„Neboj, když půjde do tuhého, dej si to na krk a zatvař se dostatečně vystrašeně, ono už

to nějak dopadne,“ usmála se pobaveně.

Spike sice nevypadal nejšťastněji, ale pochopil její snahu a úsměv upřímně oplatil.

Po zbytek cesty všichni jen v tichosti naslouchali lehkému mávání křídel pegasů,

vrzavému přesedávání Rarity, která nedokázala sedět v klidu a příjemnému šumění jarního

větru.

24

Pomalu se přiblížili k zářivé barikádě, když se do ticha přidal podivný, rezonující zvuk,

jako by někdo hrál na píšťalu. Nikdo nechápal, co se děje, jen Twilight okamžitě poznala, že

Celestiino kouzlo začíná ubírat na síle.

„Twilight?“ ozvala se Rarity po chvilce. „Co se stane, až se dostaneme dovnitř?“

„Doufám, že nic,“ odpověděla s hlasitým oddechnutím.

V duchu doufala, že jsou obě princezny v pořádku a zámek, který už se před nějakou

chvilkou v jasné záři naprosto ztratil, stále stojí na svém místě.

„Hej všici,“ zvyšovala hlas Applejack, když se dostali k bariéře tak blízko, že přes pištivý

zvuk nebylo už skoro nic slyšet. „Ať se stane cokoliv, chci jen říct, že jste bezvadná banda a já

mám neskutečný štěstí, být součástí zrovna tohohle klubu.“

„APPLEJACK!“ musela Rarity už křičet. „TROCHU MĚ DĚSÍŠ, ALE I JÁ JSEM RÁDA, ŽE JSI TO

ZROVNA TY, KDO TU TEĎ S NÁMI SEDÍ.“

Zvuk se stal doslova nesnesitelným. Všichni si zakrývali svěšené uši a Pinkie sotva stačila

schovat zaslzený kapesník, jak obě kamarádky poslouchala. Zlatavá záře pohltila celý kočár

tak prudce, že nebylo možné bezbolestně otevřít oči.

„JE TO TU,“ křičela kapitánka dozadu. „PŘIPRAVTE SE NA KONTAKT, BUDE TO…“

Větu ukončil silný sonický výboj, když byla časová bariéra hlasitě prolomena. Divný pocit

vyvolal každému nevolnost a mrazení po celém těle. Místo toho, aby sebou všichni prudce

trhli, jak to zprvu před nárazem každý očekával, jen silně zpomalili, jako by jejich pohyb

někdo bez setrvačnosti jednoduše utlumil. Nepříjemný zvuk i oslňující záře se rázem ztratily.

Byli uvnitř.

25

VI. Pátý alicorn

Twilight otevřela oči. Modrá obloha nad Canterlotem rozprostřela svoji náruč nad

nespočtem bílých věží a komnat, hledících na scenérii vysokých vrcholů šedivých hor.

Překrásné koruny stromů v prostupujících parcích dobarvovaly atmosféru zářivého zámku

uprostřed. Domovy však zůstaly tiché. Celé místo muselo být evakuováno ještě před

začátkem Celestiina kouzla.

Kočár přistál vedle mramorové fontány u zámecké brány. Skupina z povozu postupně

přeskákala na opracované dláždění, odkud si všichni těkavě prohlíželi předměstí.

„Čekala sem dost, ale tohle,“ začala Applejack, když její zrak utkvěl na čisté obloze, kde

podle všeho měla stále být zlatavá záře.

„To je součást kouzla,“ snažila se jí vše shrnout Twilight. „Zevnitř se vše bude zdát

normální, ale ve skutečnosti stojíme uprostřed silného paradoxu. Dokonce čas tady plyne

mnohem pomaleji než venku.“

Ať se už bude dít cokoliv, Twilight věděla, že Celestiino kouzlo bylo dost silné na to, aby

jim umožnilo včasný příchod. O to nervózněji však přemýšlela, jaké úsilí musela pro takovýto

čin vynaložit a jakou cenou pro to byla ochotna zaplatit.

„Tak to vypadá, že přece jen nejdeme pozdě,“ ušklíbla se Rainbow, když si odvazovala

otěže z Wonderboltských lan. „Teď už stačí jen najít toho ničemu Vigora a dát mu co pro to.“

I když bylo její odhodlání přinejmenším chvályhodné, nemohli si Rarity se Spikem

nevšimnout nejistých záchvěvů v tónu, jakým na ně mluvila.

„Děkujeme za vaši pomoc,“ obrátila se Twilight na kapitánku seřazených Wonderboltů.

„Vděčíme vašemu týmu za všechno, co jste pro nás právě udělali.“

Na její upřímné poděkování kapitánka však nic neřekla, jen se na ni krátce zadívala a na

okamžik prudce sklonila hlavu.

„Jak je nyní ale najdeme?“ pohlížela užasle Rarity na okna vysokých zámeckých věží.

Něco se ale přece jen zdálo být velice zvláštní. Kromě neobyčejného ticha, které na

prázdném předměstí panovalo, nebylo v dohlednu ani stopy po jakémkoliv neobvyklém

jednání. Žádná podezřelá světla, hluk či stopy po černé magii, Vigorovi nebo obou

Canterlotských princeznách. Něco takového Twilight skutečně nečekala. Ostatně, každý si byl

jistý, že po příjezdu nebude sebemenší problém všechny v údajném zmatku najít.

26

„Dobrá,“ řekla nakonec kapitánka. „Dalším bodem bude najít Celestii a ochránit

Canterlot před možnou hrozbou. Zámek je jasný cíl útoku, takže začneme tam.“

Z postranní kapsy úboru vylovila něco, co se podobalo nabroušenému safíru a zasunula

jej do pasující drážky uprostřed ocelové brány. Její zámek lehce zajiskřil. Odspoda spletených

mříží počal pomalu ustupovat tmavý stín, než se brána prudce rozevřela a osvětlila cestu

k ozdobným schodům před hlavním vchodem.

„To musí být magie princezny Luny,“ zašeptala Twilight, která všemu pozorně přihlížela.

Sotva ale klisny stačily projít zářivou bránou, uvěznila je silným zaskřípáním uvnitř

zámeckého pozemku a opět ji zahalilo tmavé roucho kouzla. Twilight bezmocně pozorovala,

jak malý dráček na druhé straně mříží překvapeně koukal na chycenou skupinu.

„Spiku!“ přispěchala k bráně, odkud ji tmavá vrstva okamžitě odstrčila.

Kapitánka také na nic nečekala, spěšně zasunula svůj podivný klíč do drážky. Tentokrát

se však už nic nestalo, drahokam pouze cinkavě dopadl na vroubkované dlaždice.

„Tohle není dobré,“ zamračila se na tmavé mříže a otočila rozzlobený obličej na ostatní.

„Obávám se, že jsme tady všichni chycení. Přes kouzlo brány se nedostaneme ani

vzduchem.“

„To je… to je v pořádku,“ utěšoval Spike ustaraný pohled Twilight. „Najděte toho lotra, já

už na něco přijdu.“

Stiskl přívěšek Fluttershy silněji než obvykle a rozběhl se kolem oploceného pozemku na

prázdné náměstí.

„Dávej pozor Spiku!“ křičela ještě nějakou chvíli Pinkie Pie, než jeho šupinatá záda

zmizela za obloukem.

„Co se to tady jen do sena děje!“ dupala frustrovaná Applejack do betonu a sledovala

zavřenou bránu.

Rainbow Dash ještě několikrát nasupeně zaútočila na neviditelnou zeď nad branou, než

své úsilí kvůli rozechvěným kopýtkám nakonec vzdala.

„Twi-Twilight?“ zatnula po chvilce ticha Rarity zuby a ukázala nad kamenité schodiště

Canterlotského vstupu, odkud se začalo ozývat zvučné, neobvyklé práskání. „C-co to…“

Ze spodní škvírky masivních vchodových dveří prostupovalo ven jasné duhové světlo.

Twilight okamžitě poznala barvu Celestiiny alicornské hřívy a chtěla se bez rozmyslu

rozběhnout proti vchodu. Než ale stačila doklusat před schody, mohutné dveře se

s neskutečným nárazem otevřely.

27

Ve stejný moment proletělo z velkého sálu něco tmavě modrého na dvůr. Wonderbolti

s Rainbow byli první z poníků, kteří okamžitě zaregistrovali nocí tkanou hřívu princezny Luny.

Bez jakýchkoli pochyb přiletěli zabránit jejímu tvrdému dopadu na kamenitou cestu a

opatrně položili zajíkající se princeznu na trávu. Měla vyražený dech.

„Princezno!“ přispěchala Twilight k ustupujícímu hloučku pegasů.

„Twi-aaah-light Spark-le,“ zalapala Luna po dechu a snažila se složit zlomená křídla. „On

je, musíte… zastavit… nemůžu-nejsem… dost-aahhh-silná… Celestiina magie je příliš…“

Všichni bezmocně sledovali, jak samou bolestí upadla do bezvědomí. Twilight otřela slzy,

zatřepala hlavou a se smrtelnou zlobou v očích pohlédla dovnitř chodby.

Točitým schodištěm velkého sálu se nesl užaslý, prostupující smích. Všichni bez meškání

vyběhli schody do místnosti na prošívaný koberec, kde se vyděšeně zastavili.

Uprostřed klenutého podstavce mezi gobelíny nakláněl Vigor hlavu nad kulatý stůl. Měl

křídla černá jak popel, mnohem větší a mohutnější než na předávání. V jeho démonicky

nezdravých očích se odrážel zlatavý kalich se zářivou, měnící se duhovou tekutinou. Bylo na

něm ale ještě něco zvláštního. Na čele, kde pegasové obvykle mívají pouze čelenku

akademie, mu výrazně zářila špice tmavého, vrásčitého rohu. Stal se alicornem.

„TY!“ zahřměla Rainbow tak hlasitě, že ozvěna vysoké chodby její hlas několikrát

zopakovala. „TADY KONČÍŠ!“

„Co jsi udělal s Celestií Vigore?!“ probodávala ho Twilight neustávajícím pohledem.

„Vida,“ zasmál se směrem ke vchodu a všechny si pozorně prohlížel. „Zdalipak to není

slavná Twilight Sparkle a její eskorta?“

„ODPOVĚZ!“ zakřičely dvojhlasně Pinkie s Applejack.

„Ale, ale, přeci nebude zas takový důvod ke spěchu,“ protahoval zlomyslný úsměv.

„Hlavně teď, když princeznina poslední naděje přišla POZDĚ!“

Twilight zamrazilo, když si znovu prohlédla jeho nový vzhled, mohlo to snad znamenat,

co v hloubi duše zprvu jen tušila, ale strach ji nedokázal na podobnou věc ani pomyslet?

„Á, toto?“ všiml si Vigor, jak si Twilight pozorně prohlíží jeho zářící roh a několikrát po

něm přejel kopytem. „Malý dárek na rozloučenou od princezny, líbí?

„Ty… TY… JAK SI MŮŽEŠ MYSLET, ŽE TI TO VŠECHNO TAK LEHCE PROJDE?!“

„Rainbow Dash, že?“ obrátil pohled na rozezlenou klisnu. „Škoda, že vaši přátelé nebyli

na předávání dostatečně přesvědčeni, všechno mohlo dopadnout tak špatně…“

„Kde. Je. Celestie,“ dupala Twilight při zdůraznění každého slova.

28

„Á jistě,“ zvážněl Vigorův pobavený výraz. „Víte, náš malý plán měl menší mezeru;

Princeznu Celestii, přirozeně. Její schopnosti mě bravurně držely od použití, toho…“

V kopytu sevřel podivný náhrdelník se zlatavou rytinou a nastavil ho proti přihlížejícím

poníkům.

„Celestie sice o relikvii zapomnění věděla hodně,“ zadíval se do kalichu a znovu nepatrně

protáhl úsměv. „Jenže toho nevěděla dost. Sám jsem ji i její sestru do ruin Nevermooru

sledoval. Kalichu se naneštěstí sice zmocnily jako první, ale zato neobjevily tu nejpodstatnější

část,“ pokračoval se značným nadšením. „Prostudoval jsem pečlivě nalezený náhrdelník a

zanedlouho už bylo jisté, že spolu obě věci nenávratně souvisejí. Kdo je dokáže ovládnout,

stane se vládcem zapomnění.“

Chvilku tiše pozoroval zakřiknuté obličeje skupiny, než pohledem dorazil k mračící se

Twilight, která podle výrazu stále čekala na svou odpověď. Přivřel oči a znovu se usmál.

„Tedy, až takový problém získat pro sebe kalich z jejich zaprášených archivů to skutečně

nebyl, na to jsem měl na zámku až příliš dobré známosti mezi stráží,“ pokračoval v řeči,

kterou doposud nikdo nepřetnul. „Jenže princeznina magie je na zámku příliš silná, nikdy by

nedovolila spojení tolika temné energie zároveň. Musel jsem jednat dřív, než vše odhalí a

pokusí se oba artefakty zničit. A předávání byla až příliš lákavá šance, dostat Celestii a její

magii ze zámku.“

Přelétl pohledem přes síň a znovu se zamračil.

„Jenže ten zpropadený Talles nebyl schopný ani odlákat radu od našeho podezření, když

jsme prohodily poháry! Naštěstí byl jeden z Ponyvillských jednorožců tak tupý, že k vitríně

přivezl perfektní místo na jejich uložení. Připravit pár falešných stop už byla hračka.“

Rarity zavzpomínala na plačící Trixie, která musela zažít opravdu těžkou chvíli pod všemi

těmi křivdami. Na moment se nechala vyvést z míry, než jí došlo, že mají právě mnohem

větší starosti.

„Bylo to skutečně těsné, ale i přes to Celestie nestačila zadržet spojení,“ řekl Vigor a

obešel svítící kalich. „Docela mne zprvu ohromilo, jak jste se tady všechny po jejím

posledním kouzlu tak rychle objevily. Dostat vás sem ji stálo asi mnohem víc, než sama tušila.

Moc relikvie už byla dostatečně silná k aktivaci, sám jsem se ujal role nositele, když kalich

úspěšně vstřebal Celestiinu moc.“

29

Zadíval se na svůj odraz v duhové tekutině a začal se nekontrolovatelně smát. Twilight

konečně věnovala pozornost vnitřku kalichu. Stejné barvy před chvilkou prostoupily zpod

dveří. Nebylo už dalších pochyb, Celestii pohltila moc relikvie.

„To by už stačilo,“ vyletěla najednou kapitánka nad prosklenou mozaiku vchodu.

„Formace AS, zteč, levá, útok!“

Wonderbolti bez váhání následovali její příkazy. Připraveni zaútočit semknuli křídla do

tvaru rotující hvězdy a rozletěli se na různá místa po místnosti, než jeden po druhém zamířili

z několika úhlů na stojícího Vigora.

Modravý výboj osvětlil na zlomek vteřiny celou síň. Vigorův roh stále ještě silně svítil,

když těla letců dopadala na podlahu. Všichni Wonderbolti skončili v poloze, v jaké se při

výboji řítili k zemi. Nikdo z nich se nemohl ani pohnout.

„Asi jsem nebyl naprosto jasný, takže to pro jistotu zopakuji“ zakroutil Vigor lhostejně

předním kopytem. „Celestiina moc teď patří jen mně a v celé Equestrii nenajdete nic

silnějšího!“

„Pleteš se, Vigore!“ usmála se Twilight a sledovala, jak se mu při její větě vytratilo

veškeré nadšení. „Děvčata?“

Všechny klisny na ni pohleděly se stejným nadšením, připraveny použít veškeré úsilí na

záchranu Celestie a zastavení Vigora. Ten si je jen překvapeně prohlížel, nevyvedlo ho to však

nijak z míry.

„Smělá slova, ale tady to pro vás končí. Bylo mi ctí dámy.“

Twilight zpozorovala, jak začala záře na Vigorově rohu pomalu sílit. Zavřela oči a

připravila korunku na spojení se všemi elementy ostatních klisen.

Všechny okamžitě pocítily silný tok energie, který jim prostupoval celým tělem. Zářící

náhrdelníky je vynesly až nad zem, kde utvořily ucelený kruh v symbolech jejich znamení a

barevné uspořádání elementů znovu osvětlilo kameny čtyř náhrdelníků. Twilight ještě

sečkala, než se shromážděná energie ustálí, prudce rozzářila svůj roh a zamířila jej na Vigora.

Na vteřinu započalo mrtvé ticho.

Obě strany ve stejnou chvíli vypálily mohutné svazky ostrých paprsků, které se střetly

uprostřed velkého sálu. Místnost se ztratila v mihotavém světle fenomenálního výbuchu. Vše

rázem upadlo do tmavé, neustávající náruče tmy.

30

Když se po několika okamžicích všechny klisny vzpamatovaly, ležely už celé rozklepané

na podlaze. Každý sval jim najednou připadal jako obrovské závaží a bylo těžké vynaložit

jakékoliv úsilí na prudší pohyb. Nemohly nic udělat.

Twilight si prohlédla četná zranění na přední noze, která se zdála být silně popálená.

Zatnula zuby a pokusila se vší silou postavit, než uviděla přicházejícího Vigora a leknutím

znovu dopadla na koberec.

„Tak přeci jen legendární elementy harmonie existují!“ prohlížel si všechny nemohoucí

klisny Vigor, kterému již ve výrazu chyběla jakákoliv známka po duševním zdraví. „Jenže

jejich síla není nic, NIC! To já jsem ten nejmocnější alicorn, TO MÁ SÍLA DONUTÍ EQUESTRII

PADNOUT NA KOLENA!“

Přes jeho neustávající smích Twilight přemítala o posledním elementu, který její korunka

nedokázala najít. Byl konec. Veškerá naděje se rozplynula jako oblak kouře, když

paralyzované klisny Vigor několikrát se značným nadšením obešel. Pak se na chvilku zastavil.

Záře jeho dlouhého rohu objala všechny elementy a snažila se je odepnout. Jejich moc

však pod jeho úsilím nepovolila. Ať se snažil zesílit zářivý proud sebevíc, nedokázal ani jediný

náhrdelník žádné z nich sundat.

„Zajímavé,“ ušklíbl se nad svým poznatkem. „Vypadá to, že nositelé mají se silou

elementů nějaké pouto. Ale nevadí, nevadí. Až se mi podaří sílu relikvie aktivovat natrvalo,

vezmu si jejich energii i s tou vaší.“

Znovu rozzářil svůj roh. Kouzlo pevně semknulo klisny u vchodových dveří a uvěznilo je

do jakési astrální klece. S hlasitým zapraskáním pak z oblaku černého dýmu přivolal ke svému

boku dva silné pegase z jeho osobní stráže.

„Zavřete je do cel,“ mávnul kopytem proti mříži klece a bez náznaku většího nadšení

pomalu odkráčel po točitých schodech do zámeckých komnat.

Twilight ještě stačila v posledních zbytcích sil ustaraně pohlédnout na své hlasitě

oddechující kamarádky, než se s ní celá místnost zatočila. Tvrdě jí dopadla hlava na zem a

pod tíhou klesajících víček podlehla bezvědomí.

31

V. Neodlučitelné

„Twilight! Hej Twilight, prober se!“

Princezna prudce otevřela oči, když uslyšela naléhavé volání svého jména.

První co uviděla, byla naštvaná Applejack, snažící se vykopnout ocelové tyče své cely

naproti ve stěně. Ještě několikrát zamrkala nad úzkou místností svého vězení, než se pokusila

postavit. Bolest na popálené noze jí však okamžitě podlomila rovnováhu a silně zakřičela,

když v pravém kopýtku stiskla ošklivou ránu po výbuchu. Její korunka cinkavě dopadla na

černou zem

„Twilight, jsi v pořádku?“ srdceryvně se ozvalo Raritino starostlivé zakvílení.

„Já... snad,“ odfrkla odpověď mezi zatnuté zuby. „Co ostatní?“

„O nás si nedělej starost, nejhorší máš za sebou ty,“ zaduněl celou pronikavý hlas

Rainbow Dash. „Musíme se odsud nějak dostat!“

Twilight se pomalu dobelhala k mřížím, kde celé místo dokázala okamžitě identifikovat.

Byli chyceni uvnitř zemního vězení pod zámeckými kobkami Canterlotu. Tmavé cely vytesané

do obsidiánových stěn zpevněné ocelovou konstrukcí tvořily dokonalé místo pro držení

vězňů. Rozléhající se dunění výkopů Applejack jen sem tam doplnilo šplouchnutí

prosakujících kapek ledové vody.

„Zatracená věc,“ vztekala se AJ, když z její cely konečně přestaly vycházet zvučné rány.

„Na těch tyčích není ani škrábanec, to si spíš dřív zlomim nohy!“

Pinkie Pie proti své mříži zahrozila vztyčeným kopýtkem a začala s vraty zběsile lomcovat.

„Asi...heh… má…fuh, pravdu,“ zafuněla nad posledním neúspěšným pokusem.

„Tak a co teď?“

Twilight ještě několikrát přehodnotila situaci, než ji padl do oka starý, nýtovaný zámek,

visící z druhé strany její hloubené cely. Snažila se sebrat zbytek sil a pomocí kouzla tak

pohnout s vnitřkem. Nic se však nedělo. Proud magie v rohu stále cítila, ale ať se snažila

sebevíc, nedokázala jej nechat proniknout na povrch.

„Nemá cenu se namáhat Twilight,“ ozval se velice povědomý hlas.

„Trixie?“ přitiskla hlavu k mříži a neustávala pátrat, odkud na ni právě promluvila.

Hned vedle Rarity se chytal modrý jednorožec tyčí své cely. Trixie pozorně sledovala, jak

se Twilight pokoušela neúspěšně osvobodit.

32

„Kouzla tady fungovat nebudou. Vězení je příliš zabezpečené, aby se někdo vůbec

pokoušel o útěk.“

„Ach Trixie,“ odvětila Twilight jejímu klidnému pohledu svým ustaraným. „Jak jsme

mohly být tak slepé a přehlížet skutečnost, že za tím vším byl Vigor.“

„Vlastně to nebylo tak těžké,“ ozvala se Pinkie. „Teda… Chci říct, že s sebou vláčela vozík

ukradených cen a…“

Spatřila, jak se na ni Twilight dívá a už dál nepokračovala, jen svěsila hlavu a nervózně

mnula růžová kopýtka. Je pravda, že tak trochu i její vinou tu teď s nimi zůstala Trixie

zavřená.

„To je v pořádku,“ odpověděla na její omluvu. „Teď už na tom stejně nezáleží. Jestli je

pravda, co říkáte, bude Canterlot brzy zničen.“

O jednu z tyčí cely Trixie se s hlasitým cinknutím odrazil plochý kamínek a rozezněl její

železný rám. Všechny klisny se překvapeně otočily.

„Ty jsi možná všechno vzdala už na začátku!“ mračila se Rainbow, když se na ni Trixie

udiveně podívala. „My se ale s něčím takovým jen tak nesmíříme, takže přestaň mluvit, jako

by byl konec! Celestie nevynaložila všechnu svoji sílu, abychom teď Equestrii zklamaly!“

„Ale prosím tě,“ reagovala nařknutá Trixie. „Jestli jste chtěly něco udělat, svoji šanci jste

propásly! Odsud se nikdy samy nedostaneme, jaképak ale!“

„Dávej si pozor Trixie!“ okřikla ji Applejack a ublíženě se zamračila.

Chvilku na sebe všechny jen mrzutě pokukovaly, jak naslouchaly ozvěnám padajících

kapek.

„Má pravdu,“ zavřela Twilight oči. „Je konec…“

„Cože?!“ vykřikla Rainbow a naštvaně vrazila obličejem do tvrdých mříží, jen aby se ji

pokusila koutkem oka spatřit. „Kdo jsi a co jsi udělala s naší Twilight?!“

Princezna smutně pohlédla do kouta své cely, kde se v prachu a sazích válela korunka

s fialovou hvězdou. Pocit bezmoci jí zatemnil mysl. Byl přece konec; magie elementů na

vítězství nestačila. Vigor vyhrál.

„Twilight, kterou všechny známe, by něco takového nikdy neřekla! Stála by při Equestrii

za každou cenu! Nikdy by neztratila víru a nemyslela na konec! Jsme v tom všechny s tebou,

vzpomínáš? Od první chvíle! TWILIGHT!“

33

Twilight pevně stisknula zlatavou korunku. Se slzami si prohlížela lesknoucí okraj hvězdy,

která jí na okamžik odrazila v očích podivnou siluetu. Zatřepala hlavou a otřela z ní všechen

prach. Ve zlatě se však něco stále jasně odráželo.

Prudce otočila hlavu. U východu stál někdo, koho by Twilight bez problému poznala i

poslepu jen podle kroků. Malý dráček s fialovou kůží protnul její šťastný pohled a okamžitě

se rozeběhl vstříc cele, kde byla vězněna.

„Spiku!“ zvolala nadšeně na svého asistenta. „Ty jsi to zvládnul!“

„Nemohl jsem vás v tom přece nechat takhle namočené ne?“ ušklíbl se a hrdě všem

věnoval radostný pohled.

„Moc rády tě zase všechny vidíme Spikey,“ vrátila mu Rarity široký úsměv, ve kterém

zazářila jiskřička naděje.

Pinkie s Applejack Spikovi nadšeně mávaly a volaly jeho jméno, zatímco Trixie se od jeho

příchodu tvářila značně zmateně a nevydala ani hlásku.

„Tak moment,“ začala skepticky Rainbow Dash. „Jak ses dostal na zámek?“

Všichni si její otázku několikrát přeměřili, protože se zdála být zprvu naprosto nevhodná

a zbytečná. Zvědavost jim ale nakonec nedala a místo okřiknutí nastražily na Spika uši.

„No,“ promluvil udiveně. „Vstup na zámek byl sice celou dobu chráněn, ale když jsem

doběhl na konec Centerlotské zahrady, začalo bariérou prosvítat podivné světlo.“

„Prasklina v Lunině kouzle?“

„Vypadalo to tak,“ přikývl Twilight na otázku. „Pak se ozval výbuch a vše se začalo silně

třást. Světlo bylo najednou mnohem silnější, takže už nebyl problém, abychom oba proletěli

skulinou na zámek.“

„Počkej,“ ušklíbla se Rainbow. „Jak jsi mohl proletět… ty… řekl jsi právě oba?“

Twilight si až teď uvědomila, že Spike vlastně celou dobu nedrží element laskavosti.

„No snad si nemyslíš, že bych se sem dostal sám tak snadno?“ řekl Spike a podíval se

směrem k východu.

Po schodech začal někdo pomalu sestupovat. Nevěřící klisny s úžasem naslouchaly

jemnému našlapování, které se chodbou tiše rozléhalo.

Východem přišel do místnosti žlutý pegas s vřesově růžovou hřívou. Na krku jí visel

přívěšek ve tvaru motýla a složená křídla odkrývala znaménko se stejným motivem na

hýždích. Mladá kobyla vypadala víc než vylekaně, když se k jejímu zjištění ocitla ve vězení.

„Fluttershy?!“

34

„Oh, božínku!“ přiběhla ke Spikovi a rozhlédla se po uvězněných kamarádkách. „Díky

Celestii, že jste všechny v pořádku!“

„Ale to je… co tady děláš?“ zamrkala Applejack a nepřestávala těkat pohledem přes

všechny stejně překvapené klisny.

„Měla jsem o vás starost,“ pohlédla na ni Fluttershy svojí nevinnou tváří. „Princezna

Celestie mě ráno v dopise naléhavě žádala o audienci na Canterlotu. Už jsem téměř

nastupovala do vlaku, když mě posel doručil zprávu s královskou pečetí,“ pokračovala.

„Netušila jsem ale, jak je situace vážná. Sotva jsem doletěla za hranice, začala ze zámku

vycházet jasná záře. Všichni z města najednou utíkali pryč… já, chtěla jsem se přidat, ale

otřesy mě… až příliš vyděsily.“

Na moment zůstala ticho. Hluboce se nadechla a snažila se ukrýt rudnoucí obličej za její

dlouhou, růžovou hřívou.

„Takže jsi tady zůstala? To jsme se musely určitě minout!“ pozorovala ji s úsměvem

Pinkie.

„Já… vlastně nemohly,“ pokračovala Fluttershy a obličej zachumlala pod vrstvu vlasů

ještě hlouběji. „Krčila jsem se v altánku za předměstím…“

„Tam jsem ji našel,“ zašeptal opatrně Spike směrem k Rarity.

Twilight se snažila překousnout bolest a spěšně vyzdvihla hřbet, opírajíce se o zeď své

cely. Přeletěla pohledem přes Spika k Fluttershy a všechny pochyby z ní rázem vyprchaly.

„Princezna Celestie tě poslala, protože věděla, že budeme potřebovat tvou pomoc!“

„Vypadá to tak,“ pohlédla na ni nesměle Fluttershy. „A jak vás odsud dostaneme?“

„Hrubá síla ani kouzla nám nepomohly, nějaké nápady?“

Spike se zadíval na černý zámek s masivním nýtováním, který uchytával oko mříží cely

Twilight s obručí v obsidiánové zdi. Chvilku si vše pozorně prohlížel, než prudce a silně

zakašlal.

„Uvidíme, jestli Canterlot počítal s dračím vězněm.“

Hluboce se nadechl, počkal, než Twilight odstoupí do bezpečné vzdálenosti a vychrlil na

uchycení plnou dávku zeleného ohně. Zámek se doruda rozžhavil, několikrát prskavě zasyčel

a propadl obručí na zem.

„Vida, přece jen nemysleli na všechno,“ řekl trochu zadýchaně a došel k cele dalšího

uvězněného poníka.

35

Dalších několik minut se sklepením ozývalo pouze pravidelné řinčení dopadajících

zámků, jak tmavé výklenky postupně přicházely o další a další vězně.

Když Applejack, poslední z osvobozených klisen, konečně vyšla ven, obrátili všichni zrak

na poraněné koleno Twilight. Stále ještě seděla uvnitř cely a nasazovala si svoji korunku.

„Twi-heh, jde-jdeme?“ chytal se Spike Fluttershy a přes své hluboké oddechy sotva stál

na nohou.

Princezna si všimla jejich pohledů. Snažila se opatrně postavit na nohy a pomalu

dokulhala k tyčím, kde jí Rarity přispěchala pomoci s otevřením železného rámu mříží.

Po prvním kroku se jí však obě kolena hrubě podlomila. Zatnula zuby a čekala tvrdý

náraz. K jejímu překvapení jí však hlava místo na zem dopadala do něčeho velice měkkého a

šimravého. U Twilight klečela kobyla s duhovou hřívou a křídly ji něžně podepírala obličej.

„Díky Rainbow,“ podívala se na ni upřímně. „Za… to všechno.“

Rainbow se na ni dlouze zadívala, zavřela oči a nechala zazářit své vyceněné zuby.

„Tak jo, teď už je to osobní,“ zamračila se pak k východu a kývla na Fluttershy, která jí

přispěchala kamarádku pomoci podpírat.

„Musím uznat,“ přicválala k nim nakonec i Trixie. „Měly jste pravdu.“

„To si piš!“ zamrkala na Rainbow Applejack.

„A teď, když dovolíte, musí velká a mocná Trixie očistit svoji reputaci!“

Pozorovaly, jak se rozběhla k východu a významně obrátily oči v sloup.

„Jo, tak s tím hodně štěstí…“ pozvedla zrak Rainbow a sarkasticky zakroutila hlavou.

Dlouhá cesta po točitých schodech rozlehlých Canterlotských katakomb jim ubíhala

velice pomalu. Fluttershy několikrát podjela noha po mokrých dlaždicích, že nestačila ani

pořádně vyrovnat úhel. Rainbow na moment doufala, že za ni někdo na chvilku zaskočí,

protože jí Twilight při ztrátě rovnováhy Fluttershy zrovna dvakrát nepomáhala. Trixie zase

zmatečně pobíhala větveným poschodím, zoufale pro ně hledajíc nějakou cestu na povrch.

Kolem poslední pochodně se konečně dostali prázdnou chodbou až na červený koberec,

vedoucí do sálu velké síně.

Všechna okna i obrazy v místnosti byly vymláceny. Sípající Wonderbolti stále ještě

bezmocně leželi ztuhle na tvrdé podlaze. Rarity zahekala nad vzorem perleťového gobelínu,

jehož musela předchozí exploze roztrhat na několik kusů a Twilight, mžourajíc na povalené

židle kulatého stolu uviděla Vigorův podstavec.

36

Uprostřed místnosti stála zlatá relikvie s duhovou alicorní magií. Applejack s Pinkie Pie

okamžitě přiběhly blíž, když před ně náhle s hlasitým zasyčením dopadl proud horkého

světla, který v červeném koberci zanechal velkou, propálenou díru.

Nad schodištěm stál tmavokřídlý, modrý alicorn a všechny si znepokojeně prohlížel.

„Netuším, jak jste se jen dokázaly všechny dostat z obsidiánového vězení, ale to je už

jedno! Odstupte od toho stolu, nebo hořce zaplatíte za svoji opovážlivost!“

„Ne Vigore,“ odtrhla od sebe jemně Twilight kamarádky, které ji po cestě podpíraly, a

pohlédla mu zamračeně do nezdravých očí. „To ty budeš ten, kdo za své činy teď zaplatí!“

„Já budu…? BWAHAHAHA!“ rozléhal se jeho podlý smích místností. „Asi ti uniká pointa,

Twilight Sparkle, JÁ TEĎ VLÁDNU EQUESTRII A VY UŽ NEMÁTE NIC, VŮBEC NIC!“

„Ha,“ hodila po něm úšklebek a cítila, jak její korunka vykazuje silnou energii. „Tady se

pleteš Vigore! Máme jedna druhou! A to je silnější, než jakákoliv moc tohoto světa.“

Vigor dotčeně sledoval, jak se mezi přívěsky klisen začalo prohánět několik světelných

paprsků. S neuvěřitelnou zlostí rozžehl tmavý oheň na konci svého dlouhého rohu. Hříva se

mu prudce naježila a proměnila své konce v zuřivé plameny.

„MĚL JSEM VÁS VŠECHNY ZNIČIT JEŠTĚ U VCHODU!“ křičel bez rozmyslu na skupinu pod

zábradlím. „KAŠLU NA ELEMENTY, JSOU TO JEN BEZCENNÉ CETKY, STEJNĚ JAKO VY VŠICHNI!“

Fluttershy pocítila, jak se její přívěšek konečně spojil s korunkou. Prostupující záře fialové

hvězdy povznesla klisny jednu po druhé čím dál blíž k Twilight.

„Můžeš mít moc nejsilnějšího alicorna v Equestrii, ale existuje něco mnohem mocnějšího

než tvá temná magie,“ otevřela Twilight světélkující oči a rozzářila roh tak prudce, že museli

Spike s Trixie rychle zakrýt zrak. „Síla elementů harmonie nespočívá v samotných

artefaktech, je to síla soudržnosti a přátelství, síla všeho, za co má cenu bojovat! Síla nás

všech!“

Do prudkého světla vypustil rozzuřený Vigor temný výboj, který celou místnost silně

roztřásl, Trixie se snažila vyhýbat padajícím předmětům, zatímco Spike našel azyl mezi

černými poleny vyhaslého ohniště.

„Cože?“ postavil se Vigor na zadní a opřel kopyta o pokřivené zábradlí točitého

schodiště. „To… to není MOŽNÉ!“

V ustávajícím hluku vyletěla Twilight z oblaka hustého kouře, následovaná všemi

ostatními klisnami s pevně připevněnými proudy světla k zadní straně její korunky.

37

Princezna se zahleděla do prázdných očí Vigorova obličeje, semknula všechny do pevné

formace a z pulzujícího rohu vypálila proti schodišti obrovskou kouli barevného světla.

Velkou síní otřásl rozdělený proud neuvěřitelně silné energie.

Když záře ustávala, klisny pomalu dosedly na rudý koberec mezi Wonderbolty, kteří se

značnou námahou už konečně dokázaly hýbat svým tělem. Applejack, Rarity, Rainbow Dash,

Fluttershy, Pinkie Pie i Twilight rozzezleně sledovaly, jak se modrý poník, zahalený do

tmavého oblaku, zřítil přes zábradlí na stůl a vylil obsah zlatého kalichu na podlahu.

S hlasitým prasknutím se relikvie přesně v polovině rozlomila na dva stejně velké kusy.

Spike s ostatními přispěchal k omráčenému Vigorovi, kterému z ohořelé hřívy stále ještě

vycházel černý kouř. Nebyl však už ničím víc, než tmavě modrým pegasem uprostřed

poničené místnosti.

„Twilight Sparkle,“ ozval se klidný a vyrovnaný hlas.

Všichni se s úžasem otočili. U stolu vlála hříva princezny Celestie, která pyšně je všechny

pozorovala. „Dnes jste prokázaly ten nejobdivuhodnější čin, jaký měl Canterlot kdy možnost

spatřit.“

Klisny s úsměvem naslouchaly slovům osvobozené princezny, pokleknuly na červený

koberec a složily hlavy. Wonderbolti měli stále značné problémy s pohybem, takže místo

stání v pozoru zvolili raději jejich uvítání.

„Princezno!“ vykřikla Twilight a chtěla se proti ní okamžitě rozeběhnout. Poraněná noha

ji však v pohybu zabránila, takže opět jen bezmocně zavrávorala. Klečící Rainbow rozevřela

rozpětí křídel a nechala ji do nich měkce dopadnout.

„Ty hele,“ otevřela na ni šibalsky jedno oko a dlouze se usmála. „Na tohle si raději moc

nezvykej.“

„Byly jste dnes všechny vystaveny velkému úsilí a čelily nelehkému úkolu,“ pokračovala

Celestie uklidňujícím tónem. „Věděla jsem však, že to nakonec dokážete! Canterlot je vám

zavázán. Nyní povstaňte, protože to nejste vy, kdo se dnes na zámku náleží klanět.“

Nechala všechny překvapeně vstát a sama sklonila svůj bílý roh k podlaze. Přes její

rameno spatřila Twilight princeznu Lunu, která se u velkých dveří s úsměvem opírala o

oblouk vchodu. Připojila se ke své sestře, když se zavřenými víčky složila hlavu tak nízko, jak

jen jí to zranění dovolovala.

38

Celestie v úklonu ještě na moment sečkala, znovu pozvedla hlavu a došla přes místnost

k ležícímu Vigorovi. Chvilku si ohořelého pegase zamračeně prohlížela, než obrátila zrak

zpátky ke skupině.

„Canterlot bude potřebovat pár úprav,“ řekla a pozorovala, jak jí poničené obrazy

popadaly z cihel odhalených zdí. „Obávám se, že vás na slavnosti Equestrie nakonec pozvat

nemohu.“

Twilight po všech přelétla jistým pohledem, který ji zase s přikývnutím vrátili.

„Princezno,“ pohleděla na Celestii. „Bude nám ctí, pomoci vám se zámeckou opravou.“

„Jsme vám se sestrou všem velice vděčné,“ přivřela zdvořile oči. „Ale musím trvat na

tom, abyste se vrátili do Ponyvillu a pokračovali s jarní oslavou. My už se tady o vše

postaráme.“

„Mně to zní dobře,“ srovnala klobouk Applejack a usmála se na Twilight.

„Ouky douky!“

„Možná si přece jen zasloužíme krátký odpočinek, nemyslíš?“

Bylo tedy rozhodnuto, Spike ještě dohnal klisny ke vchodu, kde se Twilight s Fluttershy

bavily se sedící Lunou.

„Co koleno, Twilight? Budeš v pořádku?“ řekla ustaraně.

„Myslím, že zajdu za Zecorou, ona už něco určitě vymyslí,“ prohlédla si svoji popálenou

nohu a věnovala Luně upřímný úsměv.

„Twilight, ještě maličkost,“ přiběhla Celestie ke dveřím. „Myslíš, že můžete doručit

Mayor ceny na předávání? Počítám, že se po nich bude ještě určitě shánět.“

Poté, co na otázku jistě přikývnula, pohlédla Celestie na rozhlížející se kapitánku

Wonderboltů. Ta její pohled opětovala a s úsměvem proti princeznám krátce zasalutovala.

Za několik okamžiků byla už truhlice kočáru naložena všemi scházejícími poháry i

medailemi. Klisny Canterlotským princeznám ještě naposledy stihnuly z předměstí zamávat,

než kapitánka hlasitým zvoláním poručila týmu vznést je do vzduchu.

Pinkie cestou natěšeně poklepávala kopýtky o hranu vozu a pozorovala, jak si je Twilight

všechny usměvavě prohlíží.

Ponyville už jistě čekal na návrat své výjimečné princezny. Princezny, která se svými

nejbližšími opět Equestrii dokázala, jak důležitou roli dokáže sehrát kouzlo přátelství.

Princezny Twilight Sparkle.