Upload
liona
View
94
Download
0
Embed Size (px)
DESCRIPTION
oblačnost, atmosférické fronty. rozdělení oblačnosti. podle vzhledu kupovitá vrstevnatá podle výšky vysoká střední nízká s vertikálním vývojem. kupovitá oblačnost. vrstevnatá oblačnost. výška oblačnosti. vysoká oblačnost – nad 6 km z ledových krystalků - PowerPoint PPT Presentation
Citation preview
oblačnost, atmosférické fronty
rozdělení oblačnosti
podle vzhledu
kupovitá
vrstevnatá
podle výšky
vysoká
střední
nízká
s vertikálním vývojem
kupovitá oblačnost
vrstevnatá oblačnost
výška oblačnosti
vysoká oblačnost – nad 6 km
z ledových krystalků
malý „vodní obsah“ - opticky řídká
nevyskytují se srážky
střední oblačnost
kolem 3 km
ledová, vodní, smíšená podle roční doby
vyšší obsah vlhkosti – může být opticky hustá
srážky nedopadávají na zem, pokud nějaké jsou
nízká oblačnost
pod 2 km
většinou vodní nebo smíšené oblaky
opticky hustá
oblačnost s vertikálním vývojem
zasahuje přes několik pater
vertikálně mohutná
srážky
cumulonimbus
nimbostratus
(cumulus)
cirrostratus
Cs – Cirrostratus
(řasová sloha) –
jemný, bílý, oblačný
závoj vláknité
struktury, tvořený
ledovými krystalky, na
nichž se vytváří
halové jevy. Zpravidla
pokrývá celou oblohu.
cirrus
Ci – Cirrus (řasy) –
jednotlivé, jemné, bílé
oblaky vláknité
struktury,
hedvábného lesku,
bez vlastního stínu.
Mají tvar vláken či
svazků vláken.
Nezeslabuje sluneční
světlo, je tvořen
ledovými krystalky.
cirrocumulus
Cc – Cirrocumulus
(řasová kupa) –
jednotlivé bílé obláčky
vločkového tvaru
(beránky), chomáčky
bez stínu uspořádané
do řad či skupin.
altostratus
As – Altostratus (vysoká
sloha) – vláknitá nebo
pruhovaná vrstva
podobná závoji,
plsťového vzhledu. Někdy
je šedý a Slunce jím
prosvítá jako mléčným
sklem, jindy je tmavošedý
až Slunce zmizí. Občas z
něj mohou vypadávat
kapky, ale nedopadají na
zem – vypaří se.
altocumulus
Ac – Altocumulus
(vysoká kupa) –
skupiny nebo vrstvy
větších oslnivě bílých
až tmavošedých,
zčásti stínovaných
chomáčů či valounů,
okraj má perleťový
lesk. Je tvořen
drobnými kapičkami
vody.
altocumulus - lenticularis
stratocumulus
Sc – Stratocumulus
(slohová kupa) – tvoří
vrstvu nebo pole
poměrně hrubých,
světlých až
tmavošedých valounů
a chuchvalců bez
ostrých okrajů. Jedná
se o vodní oblak.
stratus
St – Stratus (sloha) –
stejnoměrná,
jednotvárná, šedá
oblačná vrstva bez
určitých rysů. Není
stejně tlustý, vidíme
světlá a tmavší místa,
chybí mu valounová
struktura. Neprší z
něj, občas mrholí. Je
totožný s mlhou...
nimbostratus
NS – Nimbostratus
(dešťová sloha) –
beztvará, jednolitá,
tmavošedá vrstva bez
detailů. Obsahuje
vodní kapičky i ledové
krystalky. Jedná se o
nízkou oblačnost
teplé fronty. Srážky
mají trvalejší ráz.
cumulus Cu – Cumulus (kupa) –
dosti husté, osamocené,
kypré, obvykle zářivě
bílé oblaky s ostře
ohraničeným tvarem
rovné základny. Vyvíjí se
směrem vzhůru v
podobě kup nebo věží.
Horní část připomíná
květák.Téměř vodorovná
základna bývá poměrně
tmavá. Skládá se hlavně
z vodních kapiček.
cumulonimbus
Cb – Cumulonimbus
(bouřkový mrak) –
tmavošedá až černá
základna, mohutná
oblaka s vrcholným
vertikálním vývojem.
vrcholek se někdy
tvaruje do kovadliny.
oblačnost
Co měříme a určujeme
Výška oblačnosti
Množství oblačnosti
výška oblačnosti
výška spodní základny
výška „horní základny“ - TOP
způsoby měření pilotovací balonek
mrakoměrný světlomět
celiometr
celiograf
výška oblačnosti
několik vrstev oblačnosti nad sebou
množství oblačnosti
subjektivní (neexistuje přístroj na měření oblačnosti)
osminy, desetiny...
pravidlo 1-3-5 SKC 0/8
FEW 1-2/8
SCT 3-4/8
BKN 5-7/8
OVC 8/8
množství oblačnosti
celkové pokrytí oblačností
METAR – nejvýše 4 vrstvy oblačnosti (od
nejnižší směrem k vyšším vrstvám)
1. vždy nejnižší bez ohledu na množství
2. nejbližší vyšší s pokrytím alesp. 3/8 (SCT)
3. nejbližší vyšší s pokrytím alesp 5/8 (BKN)
4. CB nebo TCU nejsou-li již zmíněny dříve
srážky
souvisí principielně se vznikem oblačnosti
kondenzace, sublimace vznik OBLAKů nebo MLHY
vzestupné pohyby nebo izobarické ochlazování
(nebo přidávání vlhkosti)
srážky
příčiny vystupování vzduchu
výstupné proudění - termika, konvekce
nucený výstup
frontální
orografický
konvergence
srážky, už opravdu...
podle druhu
déšť
mrholení
sníh
sněhová zrna
kroupy
usazené srážky (rosa a jíní, jinovatka)
srážky
podle formy
trvalé
občasné
přeháňky
(bouřka)
srážky
tekuté
pevné
smíšené
namrzající
mrznoucí X zmrzlé
srážky
Intenzita jevu
slabá
mírná
silná
velmi silná
srážky
Wikipedia - srážky...
Vzduchové hmoty
Velké objemy vzduchu s přibližně stejnými
parametry. Horizontálně dosahují až rozměrů
pevnin či moří, vertikálně několika km (až po
tropopauzu)
Zdroji VH jsou oblasti s přibližně stejným
povrchem (teplota, vlhkost)
Vzduchové hmoty
VH většinou nezůstávají dlouho nad jedním
místem a při jejich přesunu dochází k jejich
postupné transformaci, opět zejména vlivem
povrchu nad který se přesouvají
Klasifikace vzduchových hmot
Teplé VH – přesunují se nad studenější oblasti, kde
se ochlazují
Studené VH – přesunují se nad teplejší oblasti, kde se
ohřívají
Místní VH – zůstávají několik dnů (vyjímečně týdnů i
déle) v teplotní rovnováze se svým podkladem
Stabilní VH a instabilní VH
Podmínky počasí uvnitř VH
teplé stabilní VH – většinou vzniká inverzní
zvrstvení atmosféry a tvoří se inverzní oblačnost
a mlhy a nevýrazné ale trvalejší srážky,
nevýrazný denní chod
Podmínky počasí uvnitř VH
studené stabilní VH – radiační ochlazování spodní
vrstvy atmosféry a možnost vzniku radiačních
mlh, velmi suchá, v zimě často extrémně nízké
teploty, nepříliš výrazný denní chod
Podmínky počasí uvnitř VH
studené instabilní VH – obvykle velká absolutní
vlhkost, vytváří se konvekce a kupovitá
oblačnost, výrazný denní chod teploty
Podmínky počasí uvnitř VH
instabilní teplé VH – silný radiační ohřev, menší
rozsah konvekce i oblačnosti, výstupné
velkoprostorové pohyby
Podmínky počasí uvnitř VH
místní VH – určující podmínkou bývá intenzita
slunečního záření a kvalita podkladu, roční doba
a pod.
Geografická klasifikace VH
arktický vzduch – vzniká za polárním kruhem
polární vzduch – vzniká v oblasti mírných
zeměpisných šířek, stabilita a počasí velmi závislé
na ročním období
tropický vzduch – vzniká v subtropických oblastech,
vertikálně nejmohutnější a nejteplejší
ekvatoriální vzduch – rovníkový, teplý, vlhký,
neopouští rovníkovou cirkulaci
Geografická klasifikace VH
arktické, polární a tropické VH dále dělíme na
mořské a pevninské (kontinentální). Jejich
vlastnosti a podmínky počasí jsou dány jejich
stabilitou, ročním obdobím atd.
Geografická klasifikace VH
cirkulace
cirkulace
složitější schéma cirkulace
fronty
rozhraní mezi dvěma vzduchovými hmotami –
teplou a studenou.
fronty atmosférická fronta – ostře vyjádřená přechodná vrstva
oddělující vzduchové hmoty
frontální čára (fronta) – průsečnice frontální plochy se zemským
povrchem
hlavní atmosférické fronty – oddělují geografické typy VH:
arktická fronta AF (AV x PV)
polární fronta PF (PV x TV)
tropická fronta TF (TV x EV resp. rozhraní mezi pasáty) (též
tropická zóna konvergence)
klimatická fronta – průměrná dlouhodobá poloha hlavních
atmosférických front
teplá fronta
studená fronta
studená fronta II. typu
okluzní fronta
studená fronta „dohání teplou“
vznik okluzní fronty
teplá okluzní fronta
studená okluzní fronta