Embed Size (px)
Citation preview
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD
Ústav ošetřovatelství
Jana Mašková
Ošetřovatelská péče u klienta jiného etnika, kultury - Židé
Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr. Lenka Machálková, Ph.D.
Olomouc 2013
ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Název práce:
Ošetřovatelská péče u klienta jiného etnika, kultury - Židé
Název práce v anglickém jazyce:
Nursing care for a client of another etnicity, culture – Jews
Datum zadání: 2012-11-14
Datum odevzdání: 2013-04-30
Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci
Fakulta zdravotnických věd
Ústav ošetřovatelství
Autor práce: Mašková Jana
Vedoucí práce: PhDr. Lenka Machálková, Ph.D.
Oponent práce:
Abstrakt v českém jazyce:
Přehledová bakalářská práce předkládá specifika v ošetřovatelské péči u klienta jiného
etnika, kultury se zaměřením na židovskou minoritu. Cílem práce je předložit dohledané
publikované poznatky v oblastech pojetí zdraví, stravování a hygieny u jedinců
židovské minority. Informace byly čerpány z recenzovaného periodika Kontakt, ze
zdrojů v anglickém jazyce například Journal of Religion & Health, Nursing Ethics,
Journal of Multicultural Counseling & Development, dále z odborných databází
a knižních publikací.
Abstrakt v anglickém jazyce:
This survey bachelor thesis describes the nursery care specifics of clients who belong to
a different ethnic group and culture, concretely to a Jewish minority. The aim of this
thesis is to present the findings about the health, alimentation and hygiene of a Jewish
community. The major sources of the thesis included the reviewed Czech periodical
Kontakt, English-language sources such as the Journal of Religion & Health, Nursing
Ethics, Journal of Multicultural Counseling & Development and furthermore scientific
databases and books.
Klíčová slova v ČJ:
příslušník židovské minority, judaismus, náboženství, stravování, hygiena
Klíčová slova v anglickém jazyce:
a member of Jewish community, Judaism, religion, catering, hygiene
Rozsah: 34 stran/ 1 příloha
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené
bibliografické a elektronické zdroje.
V Olomouci 30. dubna 2013
……………………
podpis
Poděkování
Děkuji PhDr. Lence Machálkové, Ph.D., za odborné vedení a cenné rady při zpracování
bakalářské práce.
6
OBSAH
ÚVOD ............................................................................................................................... 7
1 POJETÍ ZDRAVÍ U JEDINCŮ ŽIDOVSKÉ MINORITY ..................................... 11
1.1 Přístup ke zdraví ................................................................................................11
1.2 Modlitba ........................................................................................................... 12
1.3 Specifika zdravotní péče .................................................................................. 14
2 SPECIFIKA STRAVOVÁNÍ U JEDINCŮ ŽIDOVSKÉ MINORITY ................... 19
3 SPECIFIKA HYGIENY U JEDINCŮ ŽIDOVSKÉ MINORITY .......................... 22
3.1 Rituální očista................................................................................................... 22
3.2 Obřízka ............................................................................................................. 23
ZÁVĚR ........................................................................................................................... 25
BIBLIOGRAFICKÉ A ELEKTRONICKÉ CITACE ..................................................... 29
PŘÍLOHA ....................................................................................................................... 35
7
ÚVOD
Podle statistiky Federace židovských obcí z roku 2013 žije na celém světě přibližně
14 milionů Židů. Na území České republiky žije 15 000 – 20 000 Židů, z nichž je
3 000 registrováno v židovských obcích. V židovských spolcích je organizováno
2 000 občanů. Židovské obce představují pospolitost Židů ve státě (Federace
židovských obcí, 2013). Židovství je náboženství zákonů a práv, které Židé zahrnují do
každodenního života a zakládají na něm všechna svá rozhodnutí. Je předávané
z generace na generaci již po dobu 3500 let. (Levin, Prince, 2011, s. 767-768).
Judaismus je kombinace náboženství, kultury a etnicity. Původ má v prvotních textech
židovského práva, kterým je Tóra, Pět knih Mojžíšových a Talmud, což je rabínské
učení zahrnující židovské právo a předpisy (Krieger, 2010, s. 155). Právní součástí
Talmudu je Halacha, židovský zákon obsahující 613 přikázání, z nichž je 248 příkazů
určených k plnění a 365 zákazů, kterých je nutno se vyvarovat (Kinzbrunner, 2004,
s. 559-560). Dalšími kanonickými dokumenty jsou Mišna a Midraš, aneb výklad Tóry.
V těchto knihách Židé nacházejí řád, vyrovnanost a přesvědčení. Považují je za
zděděnou pravdu a tradici, za základ, na kterém lze stavět a vycházet z něho (Neuser,
2008, s. 100-103). Náboženské a kulturní tradice hrají v životě věřícího tak důležitou
roli, že jejich omezení může mít vážný dopad na zdraví. Obeznámení zdravotnického
personálu s kulturními zvyklostmi Židů a respektování jejich rituálů je klíčové
pro dosahování kulturně uzpůsobené a efektivní péče (Greenberger, 2011, s. 545-546).
Zkoumanou problematiku lze formulovat do otázky: „Jaké byly dohledány
publikované poznatky o pojetí zdraví, stravování a hygieně vzhledem k náboženství
u jedinců židovské minority?“
Pro přehledovou bakalářskou práci byly stanoveny uvedené cíle:
Cíl 1: Předložit dohledané publikované poznatky o pojetí zdraví u jedinců židovské
minority.
Cíl 2: Předložit dohledané publikované poznatky o specifikách stravování u jedinců
židovské minority.
Cíl 3: Předložit dohledané publikované poznatky o specifikách v hygieně u jedinců
židovské minority.
8
Jako vstupní literatura zkoumaného problému byly použity následující publikace:
COLEMAN-BRUECKHEIMER, K., DEIN, S. 2011. Health Care Behaviours and
Beliefs in Hasidic Jewish Populations: A Systematic Review of the Literature. Journal
of Religion & Health. on-line [online]. 2011, vol. 50, no. 2, pp. 422-436. [cit. 2012-11-
25]. ISSN 0022-4197. Dostupné z: http://www.springerlink.com/index/10.1007/s10943-
010-9448-2.
NEWMAN, J., SIVAN, G. 2009. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. 1. vyd.
Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-900-8953-4.
PAVLÁT, L., PUTÍK, A., FLIEDLER, J. 2005. Židé - dějiny a kultura: Židovské tradice
a zvyky. 3., dop. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2005. ISBN 80-86889-11-4.
PUTÍK, A., KOSÁKOVÁ, E., CABANOVÁ, D. 2005. Židovské tradice a zvyky: svátky,
synagoga a běh života. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2005. ISBN 80-868-8901-7.
SPIEGEL, P. 2010. Kdo jsou Židé?: svátky, synagoga a běh života. 2. vyd. Brno:
Barrister, 2010. ISBN 978-808-7029-978.
TÓTHOVÁ, V., ROLANTOVÁ, L., MICHÁLKOVÁ, H., NOVÁKOVÁ, D. 2009. K
problematice zajištění kulturně diferencované ošetřovatelské péče ve vybraných
minoritách v České republice. KONTAKT on-line [online]. 2009, roč. VII, č. 2, s. 282-
291. [cit. 2012-04-03]. ISSN 1212-4117. Dostupné z:
http://www.zsf.jcu.cz/journals/kontakt-old/jednotliva-cisla-casopisu-kontakt-podle-
rocniku/kontakt_2009/2-2009/k-problematice-zajisteni-kulturne-diferencovane-
osetrovatelske-pece-ve-vybranych-minoritach-v-ceske-republice-full.
9
Popis rešeršní strategie
Vyhledávání odborných plnotextů probíhalo v období od listopadu roku 2012 do února
roku 2013. Výsledkem bylo dohledání 32 anglických plnotextů a 1 zdroj v českém
jazyce. Po důkladném prostudování, posouzení relevantnosti k tématu bakalářské práce,
byly následně zdroje roztříděny do určených kapitol a informace prostřednictvím
parafrází zařazeny do přehledové bakalářské práce.
Kritéria pro výběr relevantních článků k přehledové bakalářské práci: Zdroje
v českém a anglickém jazyce zabývající se zkoumanou tématikou a rokem vydání od
roku 2000 do roku 2013. Zdroje musely být nalezeny ve formě odborných plnotextů.
Při vyhledávání v databázích, obsahujících zdroje v anglickém jazyce, byla zvolena
klíčová slova v anglickém jazyce: Jewish ethics, health care, Jewish medical ethics,
Judaism, health, Jewish traditions, healing, kosher, cooking, food, Jews, diet, ritual
purity, mikveh, circumcision.
Pro vyhledávání v českých a slovenských databázích byla zadávána klíčová slova
v českém jazyce: judaismus, ošetřovatelství, ošetřovatelská péče, minority.
První etapa vyhledávací strategie byla na základě klíčových slov a jejich kombinací
provedena v databázi BMČ (Bibliographia Medica Čechoslovaca), volně přístupné
bibliografii obsahující české a slovenské zdroje z oblasti medicíny. Při zadání
kombinace vyhledávacích slov „judaismus and ošetřovatelství“, bylo vyhledáno
6 výsledků, avšak kritéria splnil pouze 1 zdroj z časopisu Kontakt, který je zařazený
v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice,
oproti zbylým dohledaným zdrojům.
V druhé etapě vyhledávací strategie byla pro další zdroje recenzovaných publikací
uplatněna v rámci knihovny Univerzity Palackého multidisciplinární databáze EBSCO
Publishing, určená především pro humanitní a společenské obory.
Zadáním klíčových slov: „Jewish ethics and health care“ bylo vyhledáno 16 anglických
zdrojů, z nichž byly použity 2 plnotexty, protože ostatní dohledané zdroje nesplňovaly
zadaná kritéria. Konkrétně u těchto zdrojů nevyhovoval rok publikace a jejich obsah pro
tvorbu práce. Kombinací vyhledávacích slov „Jewish medical ethics“ bylo nalezeno
10
celkem 28 publikací, které byly protříděny, ale kritéria splnily pouze 3 plnotexty.
Kombinací slov „Judaism and health care“ bylo vyhledáno 55 zdrojů, z nichž
7 plnotextů splnilo kritéria. Zadáním klíčových slov „Jewish traditions and healing“
bylo nalezeno 11 publikací, avšak informace pro přehledovou bakalářskou práci byly
čerpány pouze z 1 článku, ostatní nalezené zdroje nebyly pro přehledovou bakalářskou
práci relevantní, a to z důvodu jejich nevhodného obsahu vzhledem ke zvolenému
tématu práce.
Zadáním vyhledávacích slov „kosher cooking and Jews“ bylo nalezeno 9 zdrojů,
ze kterých byly použity 3 plnotexty, zbylých 7 publikací nevyhovovalo svým obsahem,
a proto byly vyřazeny. Kombinací slov „kosher food and Jews“ bylo vyhledáno 55
zdrojů, ze kterých bylo po následném překladu pro přehledovou bakalářskou práci
vybráno 7 zdrojů, ostatní byly shledány jako nerelevantní, protože jejich tématické
zaměření nebylo vhodné pro tvorbu jednotlivých kapitol.
Zadáním klíčových slov „ritual purity and Judaism“ bylo vyhledáno 27 plnotextů, jejich
protříděním byly vybrány 4 zdroje. Dalším spojením klíčových slov „ mikveh and
Judaism“ bylo nalezeno 5 zdrojů, ze kterých byly použity 3 články, další plnotexty se
nezabývaly zkoumanou problematikou. Kombinací vyhledávacích slov „circumcision
and Judaism“ bylo vyhledáno 29 plnotextů, z nichž 2 plnotexty vyhovovaly kritériím.
Při návštěvě Centra judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových Univerzity
Palackého v Olomouci byly ke tvorbě práce doporučeny knižní zdroje, z nihž bylo
vybráno celkem 5, ze kterých byly čerpány informace pro přehledovou bakalářskou
práci.
11
1 POJETÍ ZDRAVÍ U JEDINCŮ ŽIDOVSKÉ MINORITY
1.1 Přístup ke zdraví
Kinzbrunner uvedl, že judaismus považuje lidský život za nejvyšší a nejcennější
hodnotu a smrt za nevyhnutelnou realitu pro každého. Judaismus je náboženství života
a každý Žid je povinen svůj život chránit (Kinzbrunner, 2004, s. 558). Židé věří,
že pokud budou poslouchat Boha a konat tak, jak je to v Božích očích správné, to je
plnit jeho přikázání a nařízení, nebudou postiženi žádnou nemocí, jak je psáno v Bibli.
V ní Bůh říká, že jedině On je lékařem, který je vyléčí, když se budou modlit za
uzdravení (Rosner, 2002, s. 598- 599). Levin a Prince však ve svém článku zdůraznili,
že zájem o léčbu se nacházel v celém kontinuu židovského náboženství a židovští
pacienti byli povinni pečovat o své zdraví a v případě nemoci hledali prospěšnou léčbu
a léčili se, pokud to bylo možné (Levin, Prince, 2011, s. 766-767). Brand uvedl, že Tóra
dává oprávnění k léčbě, proto léčebná procedura není otázkou volby, ale povinnost.
Dále napsal, že pacient je povinen využít všech lékařských znalostí, zkušeností
a doporučení a také podstoupit nutná vyšetření nejmodernější technologie, která jsou
k dispozici v jeho nemoci (Brand, 2010, s. 508). Také Rosner uvedl, že slova Tóry jsou
život a jsou cenná jako samo zdraví. Proto je tak důležité řídit se Tórou, kde se uvádí,
i za jakých okolností a kdy vyhledat zdravotní pomoc a také že po dobu nemoci je
důležité vyřazení z práce (Rosner, 2002, s. 599). K uzdravení a vyléčení nemoci by
mělo být vynaloženo veškeré úsilí, aby byl prodloužen život, který má posvátnou
hodnotu. Židé věří, že každých pár minut života stojí za to (Jotkowitz, Zivotofsky, 2010,
s. 67). Podle Branda bylo zdravotní ošetření pro Židy povinné ze dvou důvodů,
z přirozeného zákona přírody a dále z náboženského hlediska. Uvedené systémy nestojí
proti sobě, ale jsou kompatibilní, protože vycházejí ze stejného zdroje, z Boží vůle
(Brand, 2010, s. 508).
Podstatou lékařské etiky dle Greenberga bylo dodržování čtyř základních zásad, které
byly zakomponovány i do židovského práva. 1) Princip autonomie, tedy samostatnosti,
je limitován tím, že věřící žije z vlastního přesvědčení v souladu s židovským právem.
Tradiční Židé vyhledávají rabína, aby se ujistili, že jejich rozhodnutí je v souladu se
zákony anebo žádají o radu (Greenberger, 2011, s. 537-541). 2) Kinzbrunner uvedl,
12
že dalším principem byla zásada dobročinnosti, kterou Židé chápou jako povinnost
lékaře léčit nemocného. 3) Pravidlo nonmaleficence, tedy neškodit, pro věřící
představuje povinnost pečovat o své zdraví a vyhýbat se jakémukoliv poškození.
4) Spravedlnost je klíčovým prvkem židovského právního a etického systému. Židé
usilují o sociální dobro, avšak spravedlnost vnímají také jako nárok být ošetřen dřív,
pokud přišli jako první a to i v případě, že je přítomen pacient se závažnějším
onemocněním. Pacient s těžším problémem má přednost jen v případně shodného času
příchodu, a pokud jsou problémy stejně závažné, je priorita rozvržena podle sociální
hierarchie (Kinzbrunner, 2004, s. 560-561).
1.2 Modlitba
Autoři Levin a Prince uvedli, že židovské léčení se zaměřuje na duchovní celistvost
o to víc, když je fyzické zdraví poškozené. Péče o tělo i o duši je vnímána jako
implicitní. Věřící jsou přesvědčeni o propojenosti těla, mysli a ducha. Duševní
vyrovnanost a pohodu prohlubuje víra v Boha a modlitba (Levin, Prince, 2011,
s. 766-767). Náboženství je asociace věřících lidí, kteří mají společné přesvědčení,
směrnice a rituály. Spiritualita je naopak vnitřní prožívání jedince. Patří k ní
individuální procesy, které často působí jako ochranný prostředek proti
psychopatologiím a fyzickým nemocem (Kalkstein, Tower, 2009, s. 403). Modlitba je
individuální či skupinový akt zahrnující díkůvzdání, prosby, žádosti nebo vyznání
hříchů. Podstatou je obrácení se k Bohu a promlouvání k němu. Židé se modlí třikrát
denně a při modlitbě se obracejí k východu, podobně jako král Šalamoun k Jeruzalému
(Newman, Sivan, 2009, s. 120-121). Židé při bohoslužbách používají specifické rituální
předměty. Muži si při modlitbách, požehnáních a návštěvách posvátných míst nasazují
jarmulku, hebrejsky zvanou kippa jako projev bázně Boží. Nábožensky plnoletí muži si
navlékají modlitební řemínky neboli tefiliny, jejichž součástí je kožené pouzdro
obsahující pergamen s verši Tóry. Jedno pouzdro se připevňuje na levou paži a druhé na
čelo, což vyjadřuje službu Bohu rozumem i citem. Při modlitbě jsou muži oděni
do pláště, který se nazývá talit. Je vyrobený z vlny či hedvábí, má obdélníkový tvar
a třásně. Velký talit se používá k ranní modlitbě a malý talit se nosí pod oděvem celý
13
den. Ženy při bohoslužbách mohou nosit šátky jako projev pokory (Pavlát, Putík,
Fiedler, 2005, s. 116-117). Pokud není možné, aby věřící navštívil synagogu, lze
modlitbu vykonávat individuálně. I nestrukturovaná modlitba za uzdravení je košer. Při
této individuální modlitbě však nelze dosáhnout velmi ceněného posvěcení, takzvané
„kduši“, která má pro Židy velký význam právě v případě nemoci (Newman, Sivan,
2009, s. 85). Věřící mají vždy usilovat o společnou modlitbu, která otevírá možnost
posvětit celé společenství. Pro kolektivní modlitby a bohoslužby slouží synagoga, která
zpravidla bývá stále přístupná. Židovská tradice stanovila modlitbu třikrát denně. Ranní
modlitbu zvanou šachrit, odpolední modlitbu mincha a večerní maariv. Ranní modlitba
trvá podle ortodoxního ritu asi hodinu, odpolední a večerní modlitba je často spojována
a modlí se tři čtvrtě hodiny (Spiegel, 2010, s. 45-47). Modlitební společenství má jasná
pravidla. Veřejná pobožnost nemůže být uskutečněna, pokud není minjan, kterým je
označen modlitební počet nejméně deseti dospělých mužů. Takové modlitby se nemusí
uskutečňovat pouze v synagoze (Newman, Sivan, 2009, s. 117-118). V rámci liturgie,
kterou zpravidla vede rabín, se po přečtení části Tóry může nemocným udělit takzvaný
mi-šeberach, modlitba za uzdravení nemocné osoby, požehnání pro jeho rodinu nebo
pro duchovní podpůrnou skupinu (Greenberger 2011, s. 539-541).
Autor Levin analyzoval výsledky Národního populačního výzkumu v oblasti judaismu
a zdraví a došel k závěru, že osobní modlitba mimo synagogu má poněkud nižší
uzdravující efekt a naopak veřejná účast na bohoslužbách prokázala statisticky
pozitivnější vliv na zdraví. Výsledky výzkumu vycházely ze skutečnosti, že zapojení se
do společné modlitby, nejlépe účastí na bohoslužbě, zvyšuje sociální integraci
a navozuje pocit sounáležitosti (Levin, 2011, s. 861-862). Také autoři Kalkstein
a Tower studie Daily Spiritual Experiences Scale potvrdili, že denní duchovní praxe
a duševní aktivita působila pozitivně. Duchovní činnost působila velmi ozdravně na
jednotlivce různých věkových skupin, zejména z řad seniorů, u kterých se objevily
známky deprese, duševních poruch a pocitů osamělosti. Duchovní rituály prokazatelně
snížily počet sebevražd (Kalkstein, Tower, 2009, s. 415). Pravidelné modlitby,
opakované rituální chování a víra v Boha mění životní styl, posilují charakter
a přispívají ke snížení napětí. Ovšem právě zachovávání pravidelnosti náboženských
rituálů se velmi liší podle směrů judaismu. Ortodoxní Židé kladou největší důraz na
dodržování Tóry. Nejefektivnější dopad modlitby je spojen s ortodoxním vyznáním,
14
které úměrně souvisí s prioritami, s aktivním dodržováním rituálních tradic a návštěv
synagog. Právě z těchto důvodů nepůsobí kladné vlivy modlitby na všechny Židy stejně
(Levin, 2011, s. 862-866). Věřící, kteří pociťují posilu a čerpají vitalitu v rámci
duchovních činností, by měli v těchto aktivitách pokračovat a měli by v tomto systému
být podporováni i ve zdravotnických zařízeních (Kalkstein, Tower, 2009, s. 415). Levin
ve svém výzkumu „Judaismus a zdraví“ došel k závěru, že osobní duchovní oddanost
a společná náboženská účast měly prospěšné vlivy na zdraví populace bez ohledu na
dodržování tradic (Levin, 2011, s. 867). Náboženské rozdíly mezi Židy jsou dány
přístupem k víře, kdy věřící buď vyznávají tezi, že zákony jsou dány Bohem a jsou
neměnné, anebo na víru pohlížejí světským způsobem (Coleman-Brueckheimer, Dein,
2011, s. 423). Nejkonzervativnější jsou ortodoxní Židé, kteří dodržují právní a písemné
náboženské předpisy a jsou nejméně přizpůsobeni moderní době. Tento směr se nejvíce
podobá prvotnímu historickému judaismu (Krieger, 2010, s. 155). Ortodoxní Židé ctí
výklad rabína a dalších autorit, kteří interpretují židovské právo. Muži a ženy mají
odlišné náboženské role a povinnosti (Kinzbrunner, 2004, s. 564). V židovském
právním systému nacházejí řád, respektují právo a dbají na dodržování Písma, ve
kterém spočívá jejich smysl života (Baker, 2012, s. 415). Konzervativní judaismus je
směr, který se snaží sloučit židovskou tradici s moderním přístupem společnosti
(Krieger, 2010, s. 155). Rabín je pro konzervativní Židy poradcem, ale není pro ně
jedinou autoritou. Mezi mužem a ženou je rovnost. Reformní směr dodržuje tradice
nejméně. Představitelé tohoto směru modifikovali a upravili výklad židovského práva,
které je chápáno pouze jako vodítko a je nezávazné. Méně známým směrem je liberální
odnož konzervativního hnutí, rekonstrukcionalistický směr, který uznává různé tradice
a má univerzalistický přístup k Bohu (Kinzbrunner, 2004, s. 564).
1.3 Specifika zdravotní péče
Židé dbají na účast při svátcích, dodržování židovských rituálů a život podle Tóry. Snaží
se žít tak, aby se jejich život líbil Bohu. To mimo jiné zahrnuje také oslavu svátků.
Nejčastějším pravidelným svátkem je sobota neboli Šabat. Je ustanoven jako den
odpočinku a občerstvení. Židé tento den uznávají jako vrchol týdne. V tento den se
15
vůbec nesmí pracovat ani psát, cestovat a třeba i rozdělávat oheň (Pavlát, Putík, Fiedler,
2005, s. 118-119). Ortodoxní a konzervativní Židé ctí tento den natolik, že po uvedenou
dobu často odmítají hospitalizaci a léčebné zákroky, pokud není přímo ohrožen život
(Kozierová, Erbová, Oliverová, 1995, s. 781).
Krieger napsal, že pro zdravotníky je podstatné pochopení židovských tradic jak při
práci s pacientem, tak s jeho rodinou (Krieger, 2010, s. 157). Od zdravotnických
pracovníků Židé očekávají, že je budou nejen informovat, ale také respektovat jejich
pravidla neboli micvot. Micvot je soubor přikázání a předpisů, které má Žid povinnost
plnit (Newman, Sivan, 2009, s. 115). Kinzbrunner poukázal na spornou informovanost
pacienta o jeho zdravotním stavu v židovském zákoně. V případě, že by pacient chtěl
být plně informován, je na místě pravdivé sdělení. Židovský zákon v oblasti
informovanosti především respektuje volbu pacienta, ale je možné zatajit pravdu, když
lékař usoudí, že pacientovi může ještě více ublížit a znepříjemnit zbylé dny života
(Kinzbrunner, 2004, s. 566-567). Velmi důležitý aspekt v péči je uznání pacientova
soukromí. Také v Talmudu je psáno o potřebě soukromí, ať už je člověk v jakémkoliv
sociálním postavení. Uznání soukromí se podle Talmudu očekává také u navštěvujících,
kde je zmínka o zákazu návštěv pacientů trpících střevním onemocněním. Halacha
vyžaduje, aby návštěva nezastiňovala hlavu pacienta, protože Bůh je přítomen nad jeho
hlavou a ochraňuje ho (Shafran, Wolowelsky, 2012, s. 2-3). Nosek a Damohorská
uvedli, že návštěva nemocného člena židovské komunity je základní povinností, kterou
zmiňuje také Talmud. Dále uvedli, že pokud návštěva příznivě ovlivňuje stav
nemocného, je podle Halachy dovoleno porušit zákony šabatu. Napsali také, že čím
častěji věřící navštěvuje nemocného, tím větší bude jeho odměna a zásluha na uzdravení
nemocného (Nosek, Damohorská, 2010, s. 136-137). Singh ve svém článku uvedl,
že navštěvující mohou provádět zvláštní rituály. Často zapalují svíce, protože jsou
přesvědčení, že zlí duchové se bojí světla. Na Nový rok mohou pacientovi přinést
beranní roh, neboli šofar, do kterého podle tradice v tento sváteční den foukají. Singh
dále napsal, že v době Sukotu, doslova svátku stánků, může návštěva přinést malý stan
a podle tradice požádat o možnost společného pojídání jídla pod tímto stanem. Na
svátek Purim mohou přinést dárkové koše (Singh, 2009, s. 27-28).
Odlišný přístup můžeme shledat také v židovském chápání bolesti a její léčby.
Ze židovského zákona jasně vyplývá, že je nutné nemocnému od bolesti ulevovat.
16
Hlavní motivací pro snížení bolesti je morálka zahrnující dobročinnost a péči o blaho
druhých. Vychází z hlavní židovské idey: Miluj svého bližního tak, jako sebe
(Jotkowitz, Zivotofsky, 2010, s. 69). Je dovoleno užívat analgetika včetně opiátů, která
snižují utrpení a duševní muka. Splňují požadavky na zvýšení kvality života, na kterém
si judaismus zakládá (Kinzbrunner, 2004, s. 567). Naopak Jotkowitz a Zivotofsky
zpochybnili pozitivní účinky opioidních analgetik s argumentem, že mohou ovlivnit
pacientovu duchovní přípravu na smrt nebo smrt urychlit kvůli vedlejším účinkům. Dále
uvedli, že bolest a utrpení může přivést člověka blíže Bohu a lépe ho připravit na smrt.
Nemoc a bolest dokonce může být chápána jako znamení Boží lásky s účelem odčinit
hříchy své nebo cizí. Židé jsou přesvědčeni, že podstatou veškeré medikace je zmírnění
obtíží, léky tedy užívají i v případě, že jsou informováni o nebezpečných vedlejších
účincích (Jotkowitz, Zivotofsky, 2010, s. 67-69). Židovský zákon dává lékaři povinnost
poskytovat péči pro pacienty prospěšnou a ti jsou pak povinni tuto doporučenou léčbu
respektovat a léčit se. Pokud však léčba přináší jen utrpení a komplikace, mohou se
svobodně rozhodnout tuto léčbu odmítnout. Odepření léčby je možné u nevyléčitelně
nemocných za předpokladu, že se provede pečlivá konzultace s pacientem, ošetřujícím
lékařem a rabínem, který je odborníkem v této oblasti. Totéž platí v paliativní péči, kdy
se již nedoporučuje léčit za každou cenu, ale umožnit důstojné dožití a zmírňovat bolest
a utrpení (Kinzbrunner, 2004, s. 565-566). Autoři Baeke, Wils a Broeckaert ve svém
článku uvedli, že zachování života patří k židovskému micvotu neboli příkazu a každý
lidský život považují za jedinečný a stvořený k obrazu Božímu. Dále napsali, že si Židé
zakládají na důstojné smrti, umírajícího člověka mají v nejvyšší úctě a požadují
komplexní péči. Také popsali, že dle tradičního židovského práva existují dva stupně
nevyléčitelně nemocného. Prvním je takzvaný treifach. Tímto termínem je označován
pacient s nevyléčitelnou chorobou, kdy je prognóza pacienta odhadována do jednoho
roku života, avšak nelze stanovit přesnou délku zbývajícího života. Autoři dále uvedli,
že druhým stádiem je goses, neboli umírající pacient. Tento stav je stanoven na dobu tří
dnů zbývajícího života a je možné rozpoznávat známky blížící se smrti, například
dyspnoe. Podle židovského zákona je goses považován za člověka ve všech ohledech
a je třeba zajistit důstojné umírání (Baeke, Wils, Broeckaert, 2011, s. 836-837).
Kinzbrunner uvedl, že za žádných okolností nesmí být urychlena smrt nevyléčitelně
nemocného a umírajícího, z hlediska židovského zákona je to považováno za vraždu
17
(Kinzbrunner, 2004, s. 565). Kinzbrunner dále uvedl, že pokud ošetřující lékař
předpokládá, že dodávání stravy či tekutin není pro pacienta přínosné, ale naopak
zhoršuje zdravotní stav, měly by tyto okolnosti být projednány s rabínem, který je
obeznámen v tomto oboru (Kinzbrunner, 2004, s. 568). Také autoři Baeke, Wils
a Broeckaert napsali, že by měla být zachována veškerá podpůrná péče za předpokladu,
že je pro pacienta přínosná a nezpůsobuje utrpení. Dále uvedli, že by umírajícímu měla
být poskytnuta základní ošetřovatelská péče, jako je péče o dutinu ústní, a v případě, že
umírajícímu nelze podávat nic ústy, alespoň snižovat dyskomfort pacienta zvlhčováním
úst (Baeke, Wils, Broeckaert, 2011, s. 838-839). Kinzbrunner ve svém článku napsal,
že Židé si zpravidla přejí být v posledních chvílích života obklopeni svými blízkými
(Kinzbrunner, 2004, s. 560). Nosek a Damohorská uvedli, že Židé mají zbudovanou
nejstarší charitativní judaistickou organizaci, která opatřuje péči o nemocné a zesnulé.
Jedná se o spolek mužů, hebrejsky Chevra kadiša. K zásadám spolku patří bezúhonnost,
zbožnost, mravnost a znalosti v zachovávání rituálních předpisů. Dále napsali,
že v případě agonie je pro členy spolku povinností setrvávat u lože nemocného až do
jeho úmrtí, pokud k tomu byli vyzváni. Podle židovského práva je doporučeno u lože
nemocného neplakat, aby nebyla negativně ovlivněna psychika umírajícího (Nosek,
Damohorská, 2010, s. 131-136). Judaismus nikdy neakceptoval záměrné ukončení
lidského života. To se týká také nenarozeného života. Židé tvrdí, že již od splynutí
pohlavních buněk vzniká člověk a již v těchto prvních okamžicích života má stejná
práva jako ostatní lidé. Právě z tohoto důvodu je v judaismu zakázán potrat. Je
zvažován pouze v případě, kdy je ohrožen život matky (Rosner, 2002, s. 598-601). Také
Autorky Kozierová, Erbová a Oliverová uvedly, že potraty na požádání jsou nepřípustné
a dovolují se pouze v případě, že je žena ohrožena na fyzickém, či psychickém zdraví
(Kozierová, Erbová, Oliverová, 1995, s. 781). Také eutanazie, asistovaná sebevražda
a sebevražda jsou z židovského práva kategoricky zakázané (Kinzbrunner, 2004,
s. 562). Podle autorů Jotkowitze a Zivotofskeho člověk není vlastníkem svého těla, ale
pouze jeho opatrovníkem. Každý musí dbát na podporu svého zdraví, vyvarovat se
sebepoškození a zachovat ho tak, jak bylo stvořeno (Jotkowitz, Zivotofsky, 2010, s. 77).
Brand napsal, že plastika je přípustná, pokud se jedná o drobnou korekci. Plastickou
chirurgii neschvaluje s odůvodněním, že člověk má přijmout tělo takové, jaké je
a změna vzhledu zpochybňuje tvrzení o moudrosti a dokonalosti Stvořitele. Co se týče
18
transplantace orgánů, Brand uvedl, že je nepřípustná, ať se jedná o transplantát od
živého či mrtvého dárce, protože po smrti musí být tělo navráceno v úplnosti tak, jak
bylo Bohem zamýšleno (Brand, 2010, s. 498-500). Také autorky Kozierová, Erbová
a Oliverová uvedly, že Židé bez problému přijímají transfuze, vakcíny a povoleny jsou
také biopsie. U ortodoxních Židů je dárcovství transplantátů nepřijatelné. Dále uvedly,
že sestra by měla zajistit předání transplantovaných orgánů rodině k pohřbení
(Kozierová, Erbová, Oliverová, 1995, s. 781). Greenberger však oponoval, že důležitější
je zachování života. Proto v moderní technologii, kdy jsou transplantace stále méně
rizikové, jsou povolovány v případě, že vážně neohrožují život jiného člověka
(Greenberger, 2011, s. 539). Singh uvedl, že názory na dárcovství orgánů se
individuálně velmi liší, a také souvisí s vyznáním určitých směrů judaismu. Dále uvedl,
že si Židé přejí být pohřbeni kompletně, amputované končetiny či transplantované
orgány by měly být pohřbeny s tělem (Singh, 2009, s. 26).
Umělé oplodnění – inseminace výhradně spermiemi manžela a ne jiného dárce je
dovoleno. V případě oplodnění in vitro jsou zákony přísnější, protože na rozdíl od
inseminace je celý proces oplodnění realizován mimo tělo matky a dochází
k neutralizaci vztahu mezi embryem a matkou, doslova dochází ke stavu početí bez
matky a možná i bez otce, protože při oplodnění in vitro může dojít snadněji k záměně
spermií. Židovský zákon tedy odmítá oplodnění in vitro. Člověk by neměl významně
manipulovat se stvořením, protože by mohly být poškozeny základní lidské hodnoty,
stejně tak narušena náboženská víra (Brand, 2010, s. 502-505).
19
2 SPECIFIKA STRAVOVÁNÍ U JEDINCŮ ŽIDOVSKÉ MINORITY
Pro židovské jídelní předpisy je termín kašrut klíčovým slovem. Představuje dietní
zákon, neboli ustanovení určující potraviny, které mohou a nesmí být konzumovány,
a také způsob jejich přípravy. Kašrut tedy znamená rituální způsobilost a určuje pravidla
košer stravování (Stollar, 2009, s. 148-149). Košer označuje řád a čistotu, tedy to, co
vede k tělesné i duševní čistotě, o kterou věřící Židé usilují a která je podporuje
(Spiegel, 2010, s. 129-130). Apfelbaum uvedl, že věřící Židé vždy obezřetně zvažují to,
co jí. Jídlo je totiž povýšeno na úroveň duchovních potřeb a stravování má nejen
symbolickou a tradiční hodnotu, ale má také historický význam, protože Židé jsou
přesvědčeni, že sounáležitost a víra spočívá v dodržování zvyků (Apfelbaum, 2001,
s. 165-167). Feinberg a Crosetto také uvedli, že pro Židy je zachovávání kašrutu posilou
duchovního života a udržování tělesného i duševního zdraví, protože dodržováním
židovského práva prokazují svou poslušnost Bohu (Feinberg, Crosetto, 2011,
s. 150-151). Nosek a Damohorská popsali, že dietní zákony dovolují nebo zakazují jíst
některé živočichy. Ke košer zvířatům patří sudokopytníci, kteří mají úplně rozpolcená
kopyta a přitom jsou přežvýkavci. K těmto zvířatům patří například hovězí dobytek,
ovce, kozy a vysoká zvěř. Nosek a Damohorská napsali, že lze jíst také ryby, které mají
ploutve a šupiny. Dalšími dovolenými zvířaty jsou domestikovaní ptáci (Nosek,
Damohorská, 2010, s. 171-172). Spiegel předložil přehled zakázaných zvířat ke
konzumaci, mezi které se řadí mořští živočichové jako korýši, mlži a plži, ale také
langusty, úhoři a dravé ryby bez ploutví. Spiegel dále poukázal na zákaz konzumace
některých ptáků, především dravců a dalších ptáků, kteří s ulovenou kořistí zacházejí
jako dravci. Spiegel popsal, že hmyz, obojživelníci a zvířata lezoucí po břiše také
nejsou košer (Spiegel, 2010, s. 131-132). Feder uvedl, že pravidla kašrutu rozdělují
potraviny do třech základních kategorií, kterými jsou maso, mléčné výrobky a neutrální
potraviny neboli parve, ke kterým se řadí například ovoce a zelenina, vejce, ale také
ryby. Poukázal na zákon, který stanovuje, že maso a mléko musí být striktně oddělené
a nikdy se tyto potraviny nesmí mísit (Feder 2012, s.. 117- 121). Nejpřísnější ortodoxní
Židé vyžadují, aby se po snědku masitého pokrmu dodržel interval šesti hodin. Poté je
možné jíst mléčné pokrmy a naopak. Interval je však individuální u jednotlivých
20
komunit. Méně přísná pravidla doporučují hodinovou pauzu mezi těmito jídly. Po požití
tvrdého sýra se však musí dodržet delší interval mezi jídly (Newman, Sivan 2009,
s. 83-84). Mackenzie upozornil na oddělování této stravy již při přípravě pokrmů
a dodal, že jsou zapotřebí zvláštní kuchyňská opatření, jako je dvojí nádobí, dvě
soupravy příborů a speciální spotřebiče a dřezy, protože ani při mytí se tyto složky
nesmí smíchat (Mackenzie, 2006, s. 26-27). Spiegel uvedl, že Židé kladou důraz na
kašerování. Jedná se o rituální očistu nádobí, které je buď nově zakoupené, nebo přišlo
nedopatřením do styku s jídlem, které není košer. Kašerování se provádí ponořením do
mikve (Spiegel, 2010, s. 135).
Stollar uvedl, že k dosažení rituální porážky zvířete je zapotřebí dodržovat všechny
techniky popsané v Tóře. Dovolená zvířata smějí být zabita výhradně předepsanou
technikou košerování, šchitou (Stollar, 2009, s. 148-149). Kool psal, že šchita je rituální
porážka provedena speciálním řeznickým nožem, neboli chalafem. Nůž nesmí mít
jedinou vadu, musí být perfektně nabroušený a hladký. Proces porážky je proveden
jedním rychlým a hlubokým řezem přes hrdlo zvířete tak, aby byla v mžiku přeťata
průdušnice, tepny a žíly. Jedině takový způsob zabíjení zvířat Židé uznávají za
nejhumánnější a nejvhodnější, protože přetnutím tepen takřka okamžitě nastává
bezvědomí, navíc je tělo zvířete zbaveno největší části krve (Kool, 2010, s. 91-92).
Rituální porážku smí provádět pouze vyškolený řezník – šochet, který se vyzná
v pravidlech kašrutu i košerování. Mezi ně se zahrnuje požehnání košerování ještě před
porážkou a po usmrcení zvířete šochet provádí ještě s další osobou prohlídku, zda zvíře
odpovídá nařízení kašrutu. Pokud je zvíře bez vady, následuje odstranění šlach a žil na
kyčli, které podle Tóry nejsou košer, toto ustanovení vychází z Jákobova příběhu, který
pojednává o poranění jeho kyčelního kloubu (Stollar, 2009, s. 151). Aby bylo maso
skutečně rituálně způsobilé, musí být dokonale zbaveno krve, ve které podle Židů sídlí
duše. Krev, která je obsažena v mase, se odstraňuje namáčením ve studené vodě, dále
posypáním hrubé soli ze všech stran a hodinovým odkrvováním na nakloněném prkně.
Poté se sůl pečlivě omyje. Uvedený způsob zbavování krve platí také pro drůbež.
Neplatí však pro ryby, ty není zapotřebí kašerovat (Newman, Sivan, 2009, s. 83). Stollar
uvedl, že povolenými a častými způsoby konzervace potravin je u Židů uzení, sušení,
marinování v kyselém octě a solení. Uvedené způsoby totiž neznehodnocují potravinu.
21
Židé s oblibou používají vinný ocet, šťávu z nezralých hroznů a směs koření
k zachování čerstvého masa (Stollar, 2009, s. 149).
Židovské svátky zahrnují dodržování slavnostních jídel. Například pro Chanuku je
typické požívání tučných jídel, které připomínají zázrak osmidenního hoření oleje ve
svícnu. V době Pesachu se pojídá nekvašený chléb na znamení vyvedení z Egypta
a vykoupení z otroctví. V období svátků a významných dnů je příznačné rodinné rituální
jídlo u společného stolu, které podporuje soudržnost rodiny (Possick, 2008, s. 262-266).
Nosek a Damohorská napsali, že šabat je svátkem, který obnáší slavnostní pokrm
i stolování. Žehná se bochánek chleba, neboli chala, solí se a podává se víno. Uvedené
potraviny jsou znamením darů země a stůl symbolizuje oltář. V tento den každý věřící
Žid usiluje o to, aby svátek prožil doma s rodinou a pokud to není možné, alespoň
dodržel společnou večeři v pátek po západu slunce (Nosek, Damohorská, 2010,
s. 192-196). Possick popsal, že pokud má být naplánována vhodná terapie, je potřebné
porozumět rituálům rodiny, kam lze zařadit také specifické stravování, neboť hostina je
považována za pozitivní micvu, neboli náboženský předpis. Possick dále poukázal na
efektivní terapii zapojením rodiny k dodržování rituálního stravování (Possick, 2008,
s. 161-268). Autorky Tóthová et al. svým výzkumným projektem prováděným v České
republice předložily, že hospitalizovaní respondenti si nejvíce přáli praktikovat košer
stravování a vyjádřili přání, aby pokrm přinášela rodina (Tóthová et al., 2009, s. 289).
Také ortodoxně věřící žena „A“ řekla, že na prvním místě je košer stravování, které
vždy dodržuje (Příloha 1). Singh uvedl, že v některých nemocnicích může být košer
jídlo k dispozici, proto je zapotřebí židovské pacienty informovat. Stravování je však
záležitostí dietologa, který s pacientem individuálně konzultuje nabídky a možnosti
(Singh, 2009, s. 27).
Spitzer uvedl, že některé léky mohou obsahovat ingredience, které nejsou košer. Mezi
problémové přísady můžeme řadit želatinu, glycerin a laktózu. Spitzer dále popsal,
že někteří ortodoxní Židé mohou vyžadovat košer medicínu pod značením FP10
(Spitzer, 2003, s. 74). Také Riaz a Regenstein napsali, že Židé mohou odmítat léky ve
formě kapslí, protože mohou být vyrobeny z vepřové želatiny. Pokud není jiná možnost,
lék zpravidla přijmou, ale raději ho nahradí léčivem v jiné formě (Riaz, Regenstein,
2005, s. 13-14). Singh upozornil, že Židé by měli být informováni o složení léků
a společně s lékaři prodiskutovali jejich případné alternativy (Singh, 2009, s. 26-27).
22
3 SPECIFIKA HYGIENY U JEDINCŮ ŽIDOVSKÉ MINORITY
3.1 Rituální očista
Newman a Sivan uvedli, že čistota je pro Židy velice důležitá, protože ji lze přirovnat ke
svatosti. Poznamenali také, že se nejedná pouze o důkladnou hygienu těla, nýbrž
i rituální očistu, kterou je možno uskutečnit pouze v rituální lázni, neboli mikvi
(Newman, Sivan, 2009, s. 166). Spaulding ve svém článku uvedl, že rituální očistu lze
přičíst k nejstarším náboženským obřadům a v každé synagoze by měla být mikve, která
zaručuje tradiční židovskou koupel k vykonání očistného rituálu (Spaulding, 2007,
s. 26). Hoppe v periodiku The Bible Today uvedl, že hebrejské slovo mikve znamená
shromáždění vody. Dále napsal, že Starý zákon tento termín používá pouze k označení
vodní nádrže. Hoppe také uvedl, že mikve by měla být součástí synagogy nebo v její
blízkosti. To proto, aby se věřící snadněji připravili k bohoslužbám. Mikve se skládá
z bazénu vestavěného do země, který musí být dostatečně velký, aby bylo možné úplné
ponoření dospělé osoby (Hoppe, 2010, s. 348-349). Newman a Sivan sdělili, že mikve
má přesně nařízené normy. Objem mikve musí být nejméně 762 litrů, měla by být
přiměřeně hluboká a musí obsahovat čistou přírodní vodu, nikoliv vodovodní (Newman,
Sivan, 2009, s. 116-117). Hoppe popsal, že ponoření v mikvi symbolizuje znovuzrození
a příležitost k novému začátku. Pro konvertity je ponoření do mikve znamením nového
života a společenství (Hoppe, 2010, s. 351). Newman a Sivan uvedli, že rituální čistota,
neboli tohora je duchovní stav, kterým věřící napodobuje čistotu Stvořitele. Rituální
nečistota vzniká při kontaktu s mrtvým člověkem nebo zvířetem, při některých
chorobách a u žen v období menstruace, takzvané nidě. Dále uvedli, že dokud nedojde
k rituální očistě, musí být osoba izolována a menstruující žena se musí vyhýbat
sexuálnímu styku s manželem (Newman, Sivan, 2009, s. 231). Nosek a Damohorská
popsali, že po celou dobu menstruace a v období po porodu je žena nida. Po skončení
krvácení musí uplynout ještě týden čistých dnů. Po uplynutí této doby nastává celková
domácí hygiena, která zahrnuje teplou koupel, stříhání nehtů a umytí vlasů. Odloženy
musí být také všechny šperky. Nyní žena může navštívit mikvi, nabýt rituální čistoty
a poté obnovit sexuální styk s manželem (Nosek, Damohorská, 2010, s. 122-123).
23
Haught ve svém článku uvedla, že žena musí být před rituální očistou perfektně fyzicky
čistá, nesmí mít nalakované nehty a dokonce ani kontaktní čočky, když vstoupí do
mikve (Hauhgt, 2005, s. 12). Kristan v periodiku Tikkun uvedl, že ponoření do mikve
patří k nejintimnějším rituálům vůbec. Kristan dále napsal, že je nutné, aby se
návštěvník zcela svlékl a úplně ponořil pod hladinu vody. Aby byl akt považován za
platný podle židovského zákona, musí být přítomný svědek (Kristan, 2006, s. 55-56).
Také Haught ve svém článku uvedla, že pro mnoho židovských žen je ponoření se do
přírodní vody soukromou záležitostí. Voda je symbolem mnoha náboženských rituálů,
které symbolizují transformaci ze smrti do života, znovuzrození a obnovu. Důležitost
mikve oceňují především ortodoxní Židé, ale i ostatní Židé používají mikvi třeba
i z netradičních důvodů, například ponoření před operací nebo po rozvodu. Haugh dále
uvedla, že židovští muži navštěvují mikvi před židovskými svátky (Hauhgt, 2005,
s. 12).
3.2 Obřízka
Hunter ve svém článku uvedl, že sestry by měly mít dostatečné informace o anatomii
penisu a funkci předkožky, protože se ve své praxi mohou setkat s anomáliemi,
či rozdíly. Hunter dále popsal, že předkožka je volný záhyb kůže, který překrývá glans
penis a její odstranění se nazývá obřízka. Podle Huntera se sestry v ošetřovatelské péči,
především při hygieně, setkávají s touto problematikou (Hunter, 2012, s. 36).
Provencio-Vasquez a Rodriguez v článku popsali, že indikací k obřízce může být zánět,
fimóza či parafimóza. Obřízka bez lékařské indikace je vykonávána zpravidla kvůli
náboženskému či kulturnímu významu (Provencio-Vasquez, Rodriguez, 2009, s. 295).
Nosek a Damohorská uvedli, že rituální obřízka, hebrejsky brit mila, je první
významnou událostí v životě novorozence a tento akt je viditelným znamením smlouvy
mezi Abrahámem a Bohem. Obřízka se tedy vykonává z jak z náboženského, tak
historického důvodu a je znamením svazku s Bohem pro další generace (Nosek,
Damohorská, 2010, s. 31-32). Kozierová, Erbová a Oliverová uvedly, že u ortodoxních
a konzervativních Židů se osmý den života novorozence mužského pohlaví provádí
obřízka, které se většinou účastní rabín a mužští členové synagogy. Popsaly také,
24
že k obřadu je potřebná speciální příprava a souhlas ošetřujícího lékaře (Kozierová,
Erbová, Oliverová 1995, s. 781). Singh ve svém článku uvedl, že novorozenci jsou
osmého dne obřezáváni, i když Židé slaví největší svátky. Jediným odkladem obřízky je
ohrožení zdraví dítěte. Po navrácení fyzického zdraví lze přistoupit k výkonu obřízky,
který zpravidla provádí vyškolený muž (Singh, 2009, s. 26). Rituální obřezávač, neboli
mohel, je kvalifikovaný muž vyučený k tomuto účelu, je znalý v židovském zákoně, je
zručný a obeznámený s medicínskými a hygienickými technikami (Newman, Sivan,
2009, s. 130). Spiegel napsal, že při rituálu obřízky mohel nejdříve požehná a potom
provede obřízku za přítomnosti otce. Při obřízce je dítě na klíně sandaka, obvykle
příbuzného muže, pro kterého je ctí dítě držet (Spiegel, 2010, s. 29). Issacs v příspěvku
uvedl, že obřízka je prováděna bez anestezie a analgezie na znamení, že rituální
smlouva je prováděna při plném vědomí. Dále napsal, že vzhledem k tomu, že obřízka
je pouze menší chirurgický zákrok, jsou komplikace ojedinělé (Issacs, 2011, s. 1).
Provencio-Vasquez a Rodriguez uvedli, že obřízka může být provedena jak v synagoze,
tak v nemocnici. Proto je velmi důležité, aby byly všeobecné sestry a další zdravotníci
znalí při poskytování ošetřovatelské péče po obřízce a také při hygieně. Uvedli dále, že
hlavním úkolem sestry je poskytnout informace rodičům obřezaného chlapce. Edukace
spočívá ve sdělení kladů i negativ a upozornění, že obřízka bez indikace lékaře není
nezbytný výkon, ale není škodlivá pro zdraví dítěte. V péči po výkonu je důležité rodiče
vyzvat ke sledování krvácení a známek infekce (Provencio-Vasquez, Rodriguez, 2009,
s. 296).
Autoři Brito, Luna a Bailey v Dominikánské republice provedli analýzu pomocí
dotazníku u 43 mužů s obřízkou. Všichni účastníci analýzy, tedy 100% respondentů
uznali snadnější hygienu jako nejvýznamnější přínos mužské obřízky. Sklon ke zvýšené
vlhkosti a hromadění sekretu v neobřezaném penisu byl shledán jako riziko pro
množení škodlivých bakterií. Analýzou bylo zjištěno, že odstraněním předkožky lze
zabránit onemocnění, protože za kůží se mohou hromadit bakterie. (Brito, Luna, Bailey,
2010, s. 1533).
25
ZÁVĚR
K tvorbě přehledové bakalářské práce byly použity informace od různých autorů, kteří
ve svých příspěvcích předkládali informace v rámci specifických oblastí ošetřovatelské
péče u klienta jiného etnika, kultury se zaměřením na židovskou minoritu. V přehledové
bakalářské práci byly stanoveny dílčí cíle.
Prvním cílem bylo předložit dohledané publikované poznatky o pojetí zdraví
u jedinců židovské minority. Lidský život je pro Židy nejcennější hodnotou. Židé jsou
povinni pečovat o své zdraví a v případě nemoci vyhledávat léčbu, protože to nařizuje
Tóra (Kinzbrunner 2004, s. 558; Levin, Prince, 2011, s. 766-767; Brand, 2010, s. 508).
Židé jsou přesvědčeni, že každých pár minut života stojí za to, jsou povinni ho chránit
a vynaložit veškeré úsilí k prodloužení života (Jotkowitz, Zivotofsky, 2010, s. 67;
Kinzbrunner, 2004, s. 558). Lékařská etika je zakomponována také do židovského
práva. Jednotlivé principy kladou důraz na soulad s židovským právem, vyhledání rady
od rabína při rozhodování a spravedlnost (Greenberger, 2011, s. 537-541; Kinzbrunner
2004, s. 560-561). Židovské léčení je zaměřeno na duchovní celistvost, víru v Boha
a modlitbu. Židé se modlí třikrát denně a obracejí se při tom k východu (Newman,
Sivan, 2009, s. 120-121). Při modlitbě si věřící muži nasazují rituální předměty jako
jarmulku, modlitební řemínky a plášť. Ženy se mohou zahalovat šátkem (Pavlát, Putík,
Fiedler, 2005, s. 116-117). Věřící často usilují o společnou modlitbu v synagoze
(Newman, Sivan, 2004, s. 85; Spiegel, 2010, s. 45-47). Bylo doloženo, že modlitba
působí jako ochranný prostředek proti psychopatologiím a fyzickým nemocem
(Kalkstein, Tower, 2009, s. 415; Levin, 2011, s. 861-862). Věřící, kteří pociťují posilu
a čerpají vitalitu v rámci duchovních činností, by měli v těchto aktivitách pokračovat
a měli by v tomto systému být podporováni i ve zdravotnických zařízeních (Kalkstein,
Tower, 2009, s. 415). Náboženské rozdíly a dodržování tradic se však liší podle směru
judaismu (Coleman-Brueckheimer, Dein, 2011, s. 423; Krieger 2010, s. 155; Baker,
2012, s. 415; Kinzbrunner, 2004, s. 564).
Pravidelným dodržovaným židovským svátkem je sobota neboli Šabat, který je
ustanoven jako den odpočinutí (Pavlát, Putík, Fiedler, 2005, s. 118-119; Kozierová,
26
Erbová, Oliverová, 1995, s. 781). Ortodoxní a konzervativní Židé v tento den často
odmítají hospitalizaci a léčebné zákroky, pokud není přímo ohrožen život (Kozierová,
Erbová, Oliverová, 1995, s. 781). Židovský zákon v oblasti informovanosti především
respektuje volbu pacienta, ale je možné zatajit pravdu, když lékař usoudí, že pacientovi
může ještě více ublížit a znepříjemnit zbylé dny života (Kinzbrunner, 2004, s. 566-567).
Židé si zakládají na důstojné smrti v nejvyšší úctě a péči umírajícímu člověku
a požadují komplexní péči (Baeke, Wils, Broeckaert, 2011, s. 836-837). Z židovského
zákona jasně vyplývá, že je nutné ulevovat nemocnému od bolesti (Jotkowitz,
Zivotofsky, 2010, Kinzbrunner, 2004). Návštěva nemocného člena židovské komunity
je základní povinností, kterou zmiňuje také Talmud. Navštěvující mohou provádět
zvláštní rituály typické pro židovské svátky (Nosek, Damohorská, 2010, s. 136-137;
Singh, 2009, s. 27-28). Židé jsou přesvědčení, že podstatou veškeré medikace je
zmírnění obtíží, léky tedy užívají i v případě, že jsou informováni o nebezpečných
vedlejších účincích (Jotkowitz, Zivotofsky, 2010, s. 67-69). Pokud ale léčba přináší
utrpení a komplikace, mohou se svobodně rozhodnout tuto léčbu odmítnout, je však
důležité poradit se s rabínem. Židovský zákon nikdy neakceptoval záměrné ukončení
lidského života. Euthanasie, asistovaná sebevražda, sebevražda a potrat jsou
z židovského práva kategoricky zakázané (Kinzbrunner, 2004, s. 566-567; Rosner,
2002, s. 598-601; Kozierová, Erbová, Oliverová, 1995, s. 781). Židé bez problému
přijímají transfuze, vakcíny a povoleny jsou také biopsie (Kozierová, Erbová,
Oliverová, 1995, s. 781).
Transplantace orgánů je nepřípustná, ať se jedná o transplantát od živého či mrtvého
dárce, protože po smrti musí být tělo navráceno v úplnosti tak, jak bylo Bohem
zamýšleno (Brand, 2010, s. 498-500). Amputované končetiny či transplantované orgány
by měly být pohřbeny s tělem, proto je potřebné, aby sestra zajistila předání
transplantovaných orgánů rodině (Singh, 2009, s. 26; Kozierová, Erbová, Oliverová,
1995, s. 781). Umělé oplodnění – inseminace výhradně spermiemi manžela a ne jiného
dárce je dovoleno, avšak oplodnění in vitro nikoliv (Brand, 2010, s. 502-505).
První cíl přehledové bakalářské práce byl splněn.
27
Druhým cílem přehledové bakalářské práce bylo předložit dohledané publikované
poznatky o specifikách stravování u jedinců židovské minority. Židé vždy obezřetně
zvažují to, co jí. Košer jídlo je povýšeno na úroveň duchovních potřeb, je posilou
duchovního života a stravování má nejen symbolickou a tradiční hodnotu, ale má také
historický význam, protože Židé jsou přesvědčeni, že sounáležitost a víra spočívá
v dodržování zvyků (Apfelbaum, 2001, s. 165-167; Feinberg, Crosetto, 2011,
s. 150-151). Židovský zákon přímo určuje dovolená a zakázaná zvířata k požívání
(Nosek, Damohorská, 2010, s. 171-172; Spiegel, 2010, s. 131-132) Autoři také
poukázali na zakázané kombinace, jako je mléko a maso (Feder 2012, s. 117- 121;
Newman, Sivan 2009, s. 83-84). Dovolená zvířata smějí být zabita výhradně
předepsanou technikou košerování, šchitou a zabita výhradně speciálním nožem,
chalafem. (Stollar, 2009, s. 148-149; Kool, 2010, s. 91-92). Rituální porážku smí
provádět pouze vyškolený řezník, neboli šochet (Stollar, 2009, s. 151). Krev z masa se
odstraňuje namáčením ve studené vodě, hrubou solí a odkrvováním na nakloněném
prkně (Newman, Sivan, 2009, s. 83). Židovské svátky zahrnují vaření typických
slavnostních jídel a společné jídlo u stolu (Possick, 2008, s. 262-266; Nosek,
Damohorská, 2010, s. 192-196). Při plánování terapie je vhodné zahrnout také
specifické stravování, které je pro Židy velmi důležité (Possick, 2008, s. 161-268;
Tóthová, 2009, s. 289; Singh, 2009, s. 27). Některé léky mohou obsahovat ingredience,
které nejsou košer, například želatinu, glycerin a laktózu, proto je vhodné nahradit
léčivo jinou formou (Spitzer, 2003, s. 74; Riaz, Regenstein, 2005, s. 13-14; Singh, 2009
s. 26-27).
Druhý cíl přehledové bakalářské práce byl splněn.
Třetím cílem práce bylo předložit dohledané publikované poznatky o specifikách
v hygieně u jedinců židovské minority. Čistota je pro Židy velice důležitá, protože ji
lze přirovnat ke svatosti. Nejedná se pouze o důkladnou hygienu těla, ale také o rituální
očistu, kterou je možno uskutečnit pouze v rituální lázni neboli mikvi (Newman, Sivan,
2009, s. 166; Spaulding, 2007, s. 26). Mikve je speciální vodní nádrž, která musí
splňovat mnohá kritéria (Hoppe, 2010, s. 348-349; Newman, Sivan, 2009, s. 116-117).
Rituální nečistota vzniká při kontaktu s mrtvým člověkem nebo zvířetem, při některých
chorobách a u žen v období menstruace a po porodu, takzvané nidě. Této nečistoty se
28
lze zbavit pouze vykoupáním v mikvi (Newman, Sivan, 2009, s. 231; Nosek,
Damohorská, 2010, s. 122-123). Žena musí být před rituální očistou perfektně fyzicky
čistá, nesmí mít nalakované nehty a dokonce ani kontaktní čočky, když vstoupí do
mikve (Hauhgt, 2005, s. 12). Ponoření do mikve patří k nejintimnějším rituálům,
symbolizuje znovuzrození a obnovu (Kristan, 2006, s. 55-56; Hauhgt, 2005, s. 12).
Sestry se v praxi, především při hygieně, mohou setkat s obřízkou, proto je velmi
důležité, aby byly obeznámeny se správným poskytováním ošetřovatelské péče po
obřízce (Hunter, 2012, s. 36). Obřízka bez lékařské indikace je vykonávána zpravidla
kvůli náboženskému či kulturnímu významu (Provencio-Vasquez, Rodriguez, 2009,
s. 295; Nosek, Damohorská, 2010, s. 31-32). Rituální obřízku, hebrejsky brit milu,
provádějí ortodoxní a konzervativní Židé osmý den novorozenci mužského pohlaví.
(Kozierová, Erbová, Oliverová 1995, s. 781). Jediným důvodem odkladu obřízky je
ohrožení zdraví dítěte (Singh, 2009, s. 26). Rituální obřízku zpravidla provádí
obřezávač, neboli mohel, (Newman, Sivan, 2009, s. 130; Spiegel, 2010, s. 29). Autoři
studie prokázali, že muži označili za největší přínos obřízky snadnější hygienu (Brito,
Luna, Bailey, 2010, s. 1533).
Třetí cíl přehledové bakalářské práce byl splněn. Vytyčené 3 cíle pro přehledovou
bakalářskou práci byly splněny.
29
BIBLIOGRAFICKÉ A ELEKTRONICKÉ CITACE
APFELBAUM, D. 2001. JEWISH CUISINE. Ethnology [online]. 2001, vol. 40, no. 2,
pp. 165-169. [cit. 2013-04-18]. ISSN 00141828. Dostupné z:
http://www.jstor.org/discover/10.2307/3773929?uid=3737856&uid=2&uid=4&sid=211
02091109921
BAKER, C. A. 2012. Social Identity Theory and Biblical Interpretation: RELIGIOUS
MEDICAL ETHICS. Biblical Theology Bulletin: Journal of Bible and Culture [online].
2012, vol. 42, no. 3, pp. 129-138. [cit. 2013-04-18]. ISSN 0146-1079. Dostupné z:
http://btb.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0146107912452244
BAEKE, G., WILS, J., P., BROECKAERT, B. 2011, Orthodox Jewish perspectives on
withholding and withdrawing life-sustaining treatment. Nursing Ethics. 2011, vol. 18,
no. 6, pp. 835-846. [cit. 2013-04-18]. ISSN 09697330. Dostupné z:
http://nej.sagepub.com/search/results?fulltext=Orthodox+Jewish+perspectives+on+with
hold ng+and+withdrawing+lifesustaining+treatment.+&submit=yes&journal_set=spnej
&src=selected&andorexactfulltext=and&x=13&y=7
BRAND, Y. 2010. RELIGIOUS MEDICAL ETHICS. Journal of Religious Ethics
[online]. 2010, vol. 38, no. 3, pp. 495-520. [cit. 2013-04-18]. ISSN 03849694. Dostupné
z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1467-9795.2010.00443.x
BRITO, M. O., LUNA, M., BAILEY, R. C. 2010. The feasibility and acceptability of
male circumcision among men, women, and health providers of the Altagracia Province,
Dominican Republic. AIDS Care [online]. 2010, vol. 22, no. 12, pp. 1530-1535. [cit.
2013-04-18]. ISSN 09540121. Dostupné z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/09540121.2010.484455
30
COLEMAN-BRUECKHEIMER, K., DEIN, S. 2011. Health Care Behaviours and
Beliefs in Hasidic Jewish Populations: A Systematic Review of the Literature. Journal
of Religion & Health. [online]. 2011, vol. 50, no. 2, pp. 422-436. [cit. 2013-04-18].
ISSN 0022-4197. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s10943-010-9448-2
FEDER, D. 2012. Understanding Kosher and Halal. Prepared Foods. [online]. 2012,
roč. 181, č. 6, s. 117-121. [cit. 2013-04-18] ISSN 07472536. Dostupné z:
http://www.highbeam.com/doc/1G1-321336075.html
FEDERACE ŽIDOVSKÝCH OBCÍ V ČR. Federace židovských obcí v ČR [online].
Praha. [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.fzo.cz/o-nas/
FEINBERG, D. E.,CROSETTO, A. 2011. Cookbooks: Preserving Jewish Tradition.
Judaica Librarianship. [online]. 2011, vol. 16, no. 17, pp. 149-172. [cit. 2013-04-18].
ISSN 07395086. Dostupné z:
http://www.jewishlibraries.org/main/Publications/JudaicaLibrarianship.aspx
GREENBERGER, CH. 2011. The hierarchy of values in Jewish bioethics. Nursing
Ethics [online]. 2011, vol. 18, no. 4, pp. 537-547. [cit. 2013-04-18]. ISSN 14770989.
Dostupné z: http://nej.sagepub.com/content/18/4/537.short
HAUGHT, N. 2005. Some Jews see mikvah as rebirth. National Catholic Reporter
[online]. 2005, vol. 42, no. 8, p. 12. [cit. 2013-04-18]. ISSN 00278939. Dostupné z:
http://www.thefreelibrary.com/Some+Jews+see+mikvah+as+rebirth.-a0140239794
HOPPE, L. J. 2010. The Mikveh and Restoring Ritual Purity. Bible Today [online].
2010, vol. 48, no. 6, pp. 347-352. [cit. 2013-04-18]. ISSN 00060836. Dostupné z:
http://connection.ebscohost.com/c/articles/55008971/mikveh-restoring-ritual-purity
31
HUNTER, D. 2012. Conditions affecting the foreskin. Nursing Standard [online]. 2012,
vol. 26, no. 37, pp. 35-39. [cit. 2013-04-18]. ISSN 00296570. Dostupné z:
http://www.deepdyve.com/lp/royal-college-of-nursing-rcn/conditions-affecting-the-
foreskin-1NuM0JhI1k
ISAACS, D. 2011. Circumcision. Journal of Paediatrics & Child Health. [online].
2011, vol. 47, no. 1-2, p. 1. [cit. 2013-04-18]. ISSN 10344810. Dostupné z:
http://doi.wiley.com/10.1111/j.1440-1754.2010.01960.x
JOTKOWITZ, A., ZIVOTOFSKY, A. Z. 2010. “Love Your Neighbor Like Yourself”: A
Jewish Ethical Approach to the Use of Pain Medication with Potentially Dangerous Side
Effects. Journal of Palliative Medicine [online]. 2010, vol. 13, no. 1, pp. 67-71. [cit.
2013-04-18]. ISSN 1096-6218. Dostupné z:
http://www.liebertonline.com/doi/abs/10.1089/jpm.2009.0182
KALKSTEIN, S., TOWER, R. B. 2009. The Daily Spiritual Experiences Scale and
well-being: Demographic comparisons and scale validation with older Jewish adults and
a diverse Internet sample. Journal of Religion & Health [online]. 2009, vol. 48, no. 4,
pp. 402-417. [cit. 2013-04-18]. ISSN 15736571. Dostupné z:
http://link.springer.com/10.1007/s10943-008-9203-0
KINZBRUNNER, B. M. 2004. Jewish Medical Ethics and End-of-Life Care. Journal
of Palliative Medicine. [online]. 2004, vol. 7, no. 4, pp. 558-573. [cit. 2013-04-18].
ISSN 15577740. Dostupné z:
http://www.liebertonline.com/doi/abs/10.1089/jpm.2004.7.558
KOOL, R. 2010. “What Goes Around Comes Around”: Prohibitions to Cruelty Against
Animals in Judaism. Worldviews: Global Religions, Culture & Ecology [online]. 2010,
vol. 14, no. 1, pp. 83-95. [cit. 2013-04-18]. ISSN 1363-5247. Dostupné z:
http://booksandjournals.brillonline.com/content/10.1163/156853510x498050
32
KOZIEROVÁ, B., ERBOVÁ, G., OLIVEROVÁ, R.. Ošetrovateĺstvo 1: koncepcia,
ošetrovateĺský proces a prax. 1. vyd. Martin: Vydavateľstvo Osveta, 1995, 836 s. ISBN
80-217-0528-0.
KRIEGER, A. Y. 2010. The Role of Judaism in Family Relationships. Journal of
Multicultural Counseling & Development [online]. 2010, vol. 38, no. 3, pp. 154-165.
[cit. 2013-04-18]. ISSN 08838534. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/j.2161-
1912.2010.tb00123.x
KRISTAN, A. 2006. Opening Up the Mikvah. Tikkun [online]. 2006, vol. 21, no. 3, pp.
55-57. [cit. 2013-04-18]. ISSN 08879982. Dostupné z:
http://www.tikkun.org/article.php/Kristan-OpeningUptheMikvah
LEVIN, J. 2011. Health Impact of Jewish Religious Observance in the USA: Findings
from the 2000-01 National Jewish Population Survey. Journal of Religion & Health
[online]. 2011, vol. 50, no. 4, pp. 852-868. [cit. 2013-04-18]. ISSN 00224197.
Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s10943-011-9492-6
LEVIN, J. PRINCE, M. 2011. Judaism and Health: Reflections on an Emerging
Scholarly Field. Journal of Religion & Health [online]. 2011, vol. 50, no. 4, pp. 765-
777. [cit. 2013-04-18]. ISSN 00224197. Dostupné z:
http://link.springer.com/article/10.1007/s10943-010-9359-2
MACKENZIE, S. 2006. Keeping Kosher. Kitchen & Bath Business [online]. 2006, vol.
53, no. 2, pp. 26-27. [cit. 2013-04-18]. ISSN 07302487. Dostupné z:
http://business.highbeam.com/643/article-1G1-142635374/keeping-kosher-despite-
popular-belief-requires-more
NEUSNER, J. 2008. Is Judaism a Traditional Religion?. Review of Rabbinic Judaism
[online]. 2008, vol. 11, no. 1, pp. 100-138. [cit. 2013-04-18]. ISSN 15684857. Dostupné
z: http://booksandjournals.brillonline.com/content/15700704
33
NEWMAN, J., SIVAN, G. 2009. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. 1. vyd.
Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-900-8953-4.
NOSEK, Bedřich, DAMOHORSKÁ, Pavla. 2010. Židovské tradice a zvyky. 1.vyd.
Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1518-9.
PAVLÁT, L., PUTÍK, A., FLIEDLER, J.. 2005. Židé - dějiny a kultura: Židovské tradice
a zvyky. 3. dop. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2005. ISBN 80-86889-11-4.
POSSICK, CH. 2008. The Family Meal: An Exploration of Normative and Therapeutic
Ritual from an Ethnic Perspective. Journal of Family Psychotherapy [online]. 2008, vol.
19, no. 3, pp. 259-276. [cit. 2013-04-18]. ISSN 08975353. Dostupné z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/08975350802269467
PROVENCIO-VASQUES, E., RODRIGUEZ, A. 2010. Collaborative practice. Journal
for Specialists in Pediatric Nursing [online]. 2010, vol. 15, no. 2, pp. 97-98. [cit. 2013-
04-18]. ISSN 15390136. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1744-
6155.2010.00234.x
RIAZ, M. N., REGENSTEIN, J. M. 2005. NUTRITIONAL SUPPLEMENTS For Halal
and Kosher Consumers. Prepared Foods [online]. 2005, vol. 174, no. 1, pp. 13-16. [cit.
2013-04-18]. ISSN 07472536. Dostupné z:
http://www.nutrasolutions.com/articles/nutritional-supplements-for-halal-and-kosher-
consumers
ROSNER, F. 2002. The Jewish View of Healing. Cancer Investigation [online]. 2002,
vol. 20, no. 4, pp. 598-603. [cit. 2013-04-18]. ISSN 07357907. Dostupné z:
http://www.deepdyve.com/lp/informa-healthcare/the-jewish-view-of-healing-
3QpWZXDYCn
34
SHAFRAN, Y. WOLOWELSKY, B. J. 2012. Patient-centered Bedside Education and
Traditional Jewish Law and Ethics. Rambam Maimonides Medical Journa [online].
2012, vol. 3, no. 1, pp. 1-3. [cit. 2013-04-18]. ISSN 20769172.
Dostupné z:http://www.rmmj.org.il/(S(s2jrav3jshfveynlvmgn2byd))/Pages/Article.aspx?
manuId=151
SINGH, H. K. 2009. Health Care and Religious Beliefs. Alberta Health Services
[online]. [cit. 2013-04-19]. Calgary. Dostupné z:
http://www.albertahealthservices.ca/3775.asp
SPAULDING, S. 2007. Synagogue uses latest technology. Contractor [online]. 2007
vol. 54, no. 6, pp. 1-2. [cit. 2013-04-18]. ISSN 08977135. Dostupné z:
http://contractormag.com/technology/cm_newsarticle_1159
SPIEGEL, P. 2010. Kdo jsou Židé?: svátky, synagoga a běh života. 2. vyd. Brno:
Barrister, 2010. ISBN 978-808-7029-978.
SPITZER, J. 2003. Treating Orthodox Jewish patients. Pulse [online]. 2003, vol. 63,
no. 38, pp. 74-75. [cit. 2013-04-18]. ISSN 00486000. Dostupné z:
http://www.pulsetoday.co.uk/treating-orthodox-jewish-patients/10862337.article
STOLLAR, C. A. 2009. Seated at the Sabbath table with Rashi and Rambam. Nutrition
Reviews [online]. 2009, vol. 67, no. 3, pp. 147-154. [cit. 2013-04-18]. ISSN 00296643.
Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1753-4887.2009.00182.x
TÓTHOVÁ, V., ROLANTOVÁ, L., MICHÁLKOVÁ, H., NOVÁKOVÁ, D. 2009. K
problematice zajištění kulturně diferencované ošetřovatelské péče ve vybraných
minoritách v České republice. KONTAKT on-line [online]. 2009, roč. VII, č. 2, s. 282-
291. [cit. 2012-04-03]. ISSN 1212-4117. Dostupné z:
http://www.zsf.jcu.cz/journals/kontakt-old/jednotliva-cisla-casopisu-kontakt-podle-
rocniku/kontakt_2009/2-2009/k-problematice-zajisteni-kulturne-diferencovane-
osetrovatelske-pece-ve-vybranych-minoritach-v-ceske-republice-full
35
PŘÍLOHA
Návštěva brněnské židovské synagogy
Dne 23. 2. 2013 jsem navštívila židovskou synagogu v Brně, abych získala informace
od praktikujících Židů. Po židovské bohoslužbě jsem oslovila vdanou ženu „A“, 54 let,
která je registrována v židovské obci Brno a vyznává ortodoxní směr. Žena byla velmi
ochotná si se mnou nezávazně povídat o své víře, přesvědčeních a názorech.
Na moji otázku, zda dodržuje tradice, odpověděla: „ Ano, dodržuji všechny židovské
svátky i povinné rituály.“
Dále jsem se ptala, zda v péči o své zdraví vychází z Talmudu. Žena „A“ odpověděla:
„Ano, starám se o své tělo, protože je to má povinnost. Jím košer stravu a tím také
pečuji o své zdraví.“
Další otázky se týkaly zdravotnictví. Ženy „A“ jsem se tázala, jaké názory má na
užívání analgetik, na transfuze, umělé oplodnění a potrat. V oblasti transplantace žena
„A“ odpověděla, že má kladný názor, protože na prvním místě je zdraví. Transfuzi
považuje za bezproblémovou. Umělý potrat podle ní nesmí být proveden. Dále řekla,
že je možný pouze v případě, že těhotenství ohrožuje matku přímo na životě.
Na otázku, jestli je pro ni přípustná hospitalizace v šabatu odpověděla: „Snažila bych se
vysvětlit lékaři, že tento den ctím a chci být doma. Pokud by to zdravotníci zamítli
a musela bych být hospitalizována, přistoupila bych na jejich doporučení.“
Poslední oblastí naší komunikace bylo, jaké rituály by žena „A“ dodržovala při
hospitalizaci. Řekla, že: „Hlavně košer jídlo, to je na prvním místě, vždy ho dodržuji.
Dále musím jíst svým příborem. Kdybych si nemohla obstarat košer jídlo, které
zprostředkovává židovská obec, nejspíš bych přistoupila na vegetariánskou stravu,
ale to bych se před tím domluvila s rabínem, mám na něho kontakt.“ Dále řekla: „Ráda
bych navštívila synagogu, pokud bych byla schopna chůze“ a „Modlila bych se,
a to dvakrát denně.“
