Vydává MO ČR – AVISRooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694

ŠéfredaktorLadislav Lenk

RedakceRooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Jazyková úpravaVlasta Kohoutová

Grafi cká úpravaAndrea Bělohlávková

V jednotkách ozbrojených silrozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563

TiskČTK Repro

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Foto na titulní straněAero Vodochody

Uzávěrka čísla7. 5. 2008

Toto číslo vyšlo dne26. 5. 2008

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Jiří Hokůvtel.: 973 215 794e-mail: hokuv@centrum.czwww.hokuv.com

Pavel Langtel.: 973 215 868mobil: 724 002 623e-mail: pavellang@centrum.cz

Ladislav Lenktel.: 973 215 931mobil: 724 102 164e-mail: lenkladi@centrum.cz

Vladimír Marektel.: 973 215 648mobil: 724 033 410e-mail: v.mare@post.cz

KontaktyKontakty

Jaroslav Pajertel.: 973 215 686mobil: 724 033 412e-mail: pajer.jaroslav@seznam.cz

Tomáš Soušektel.: 973 215 527e-mail: afterburner@centrum.czwww.afterburner.cz

Michal Zdobinskýtel.: 973 215 572mobil: 724 033 411e-mail: michal.zdobinsky@seznam.cz

Jan Zemantel.: 973 215 935e-mail: zeman.areport@centrum.cz

V obřadní síni v Uherském Hradišti se 9. května konalo poslední rozloučení s vojákem, který zahy-nul v Afghánistánu. Společně s více než pěti sty smutečními hosty se s padlým vojákem přišli roz-loučit také ministryně obrany Vlasta Parkanová a náčelník Generálního štábu AČR Vlastimil Picek. Devětadvacetiletý praporčík in memoriam Radim Vaculík, nositel Záslužného kříže ministryně obrany I. stupně, který 30. dubna letošního roku při výkonu služby v afghánské misi ISAF – PRT položil svůj život, byl pochován se všemi vojenskými poctami. Úctu a hlubokou bolest přišli svému kolegovi a kama-rádovi vyjádřit i desítky prostějovských průzkumníků. „Bude nám chybět tvoje vtipkování, tvoje ochota i tvoje spolehlivost. Budeš nám chybět, ale nezapomeneme na tebe,“ pronesl pohnutým hlasem zástup-ce velitele 102. průzkumného praporu major René Sabela a dodal: „Bylo mi ctí ti velet.“

Foto: kpt. Pavla POLÁKOVÁ

V bř d í í i Uh ké H dišti 9 k ět k l l d í l č í ják kt ý h

ObjektivemObjektivem

2 3

Ve čtvrtek 8. května v prostorách Pražského hradu prezident republi-ky Václav Klaus slavnostně jmenoval tři generály Armády České republiky. Za přítomnosti ministryně obrany Vlasty Parkanové a předních státních činitelů převzali na Hradě z rukou prezidenta re-publiky jmenování do hodnosti generál-majora brigádní generál František Ma-lenínský, velitel sil podpory a výcviku, a brigádní generál Ondrej Páleník, ředi-tel Vojenského zpravodajství. Plukovník gšt. Jaroslav Kocián, náčelník sekce lo-gistiky JFC HQ zahraničního pracoviště Mons, byl jmenován do hodnosti brigád-ního generála.

Všichni tři generálové zastávají od-povědné řídící funkce a výrazně se za-sloužili o realizaci reformy ozbrojených sil ČR. Podíleli se na plnění úkolů doma i v zahraničí, během kterých získali

nenahraditelné praktické zkušenosti. Po celou dobu svojí služby prokazují stabilní profesionální připravenost.

Prezident republiky při příležitosti státního svátku 8. května jmenuje nové generály každoročně a na adresu těch letošních uvedl: „Dovolte, abych jmeno-vaným generálům poblahopřál a věřím, že si uvědomují, jak vysoké hodnosti dostávají. Přál bych jim, aby se všem

Noví generálovéNoví generálovéa plukovnícia plukovníciText: Věra ČERNÁ a Pavel LANG

Foto: Věra ČERNÁ a Jiří HOKŮV

v jejich vysokých hodnostech a funk-cích dařilo.“

Den předtím, ve středu 7. května, pro-běhlo za účasti nejvyšších armádních představitelů v prostorách Vojenského historického ústavu Praha slavnostní jmenování nových plukovníků Armády České republiky. Po úvodním vystoupení prvního zástupce náčelníka GŠ AČR ge-nerálmajora Josefa Prokše byly vyhláše-ny rozkazy ředitele Ředitelství personál-ní podpory, jimiž se jmenují do hodnosti plukovníka Jaroslav Jochec, Jiří Klose, Karel Filip, Božetěch Jurenka, Vlastimil Malý, Karel Niederhafner, Vlastimil Tichý, Antonín Vodák, Miroslav Beran, Libor Dědoch, Josef Kula, Josef Michl, Jan Ohlídal, Karel Zinke, Zdeněk Brázda, Mojmír Vodička, Jiří Dvořák, Jaroslav Jírů, Stanislav Štěpánek, Pavol Varga, Petr Balachoncev a Miroslav Ryska.

Poté jmenovaní převzali z rukou náčelníka Generálního štábu AČR

generálporučíka Vlastimila Picka pa-mětní list a jejich manželky a partnerky kytici.

Náčelník GŠ AČR pak popřál jme-novaným plukovníkům hodně úspěchů v nových hodnostech a funkcích. „Chci vám říct, že moc plukovníků do budouc-na v armádě nebude, takže si této hod-nosti velice važte,“ dodal generálporučík V. Picek.

Mezi těmi, kteří obdrželi nejvyšší vy-znamenání, tedy Záslužný kříž I. stup-ně, byl i rotný Nikolaj Martynov, který vloni tragicky zahynul v Afghánistánu. Vyznamenání udělené in memoriam za něj převzala maminka. „Nemám slov, je mi to pořád moc líto. Nikolaj byl skvělý kluk,“ uvedla plačící paní Martynovová a dodala: „Mám v armádě ještě jednoho syna. Prosila jsem ho, ať odejde, ale řekl, že tu práci má moc rád a že zůstane.“

Vlasta Parkanová v projevu zmínila osvobození Československa v květ-nu 1945 a vrátila se také do dob po lis-topadu 1989, kdy se republika znovu stala svobodným a demokratickým stá-tem. „Tehdy se některým zdálo, že vše zlé odplynulo a že armáda ztrácí smysl. Svět je ale nepoučitelný, a tak, jak mizí

Sloužit vlasti je Sloužit vlasti je životním poslánímživotním poslánímText a foto: kpt. Pavla POLÁKOVÁ

Ve středu 7. května udělila Vlasta Parkanová Záslužné kříže I., II. a III. stupně.Zároveň ministryně rozdala devět medailí Armády České republiky I. stupně.Dohromady bylo Záslužným křížem ministryně obrany České republikyoceněno jedenačtyřicet příslušníků resortu obrany a válečných veteránů.Oceněným poblahopřáli i náměstci ministryně obrany Jaroslav Kopřiva a František Padělek a náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Vlastimil Picek.

zla některá, přicházejí zla nová. Vy všichni plníte úkoly, abychom se těm zlům ubránili a abychom naši svobodu a demokracii zachovali i dalším ge-neracím. Někdy je tato svoboda zaplacena daní nejvyšší – a přesto má hluboký smysl a zaplace-na být musí,“ uvedla ministryně Parkanová a do-dala: „To, co vás čeká v příštích měsících a le-tech, nebude o nic lehčí než to, co je za námi. Věřím, že společně se všemu zlu dokážeme brá-nit i nadále.“

„Je to pro mě ocenění dvacetileté práce v ar-mádě. Vyznamenání jsem sice dostal za půlroční misi v Kosovu, ale já to spíše vnímám jako zúro-čení zkušeností, které jsem dosud v armádě zís-kal,“ řekl major Lukáš Kunče, velitel 41. mechani-zovaného praporu 4. brigády rychlého nasazení.

4 5

Jak se vám za poslední rok změnil život?

Samozřejmě zásadně. Už když jsem byl ve funkci hlavního praporčíka AČR, tak jsem hodně cestoval. Navštěvoval jsem vojenské jednotky, zahraniční velitel-ství a vojáky v misích, ale na této funkci to dostalo úplně jinou dimenzi. Takže moje cesta do Německa na toto sympozium hlavních praporčíků NATO, kde se nyní nacházíme, je již osmadvacátým letem přes oceán od 9. května 2007, kdy jsem přicestoval do USA ujmout se funkce hlav-ního praporčíka na Velitelství NATO pro transformaci. Za posledních dvanáct mě-síců jsem strávil mnoho hodin a dní v leta-dlech a dost zásadně mi to změnilo práci a život. Mnoho lidí mi připomíná, že můj předchůdce tolik nelétal a dokonce vůbec nedoprovázel velitele na jeho služebních cestách. Hned po příchodu na toto velitel-ství jsem se na tom s velitelem domluvil a navštívil s ním řadu zemí, kde jsem si myslel, že budu prospěšný. Nezakrývám, že to ze začátku u některých lidí na veli-telství vzbuzovalo velký údiv.

Proč jste zvolil tento odlišný přístup?

Důvod byl prostý. Na národní pozi-ci hlavního praporčíka jsem cítil, co mi

z NATO chybí, a teď se to snažím na-pravovat. Inicioval jsem třeba užší spo-lupráci hlavních praporčíků působících na nejdůležitějších velitelstvích NATO, kdy spolu řešíme různé záležitosti týkají-cí se třeba vzdělávacích kurzů, rozvojo-vého programu pro poddůstojníky a pra-porčíky NATO nebo diskutujeme o jejich postavení na aliančních velitelstvích,

kde opět probíhá transformace, změny struktur a snižování počtů.

Jak bylo náročné si na tomto velitelství se silnou námořní tradicí vybudovat svoji pozici a získat respekt kolegů?

Ze začátku se mi skutečně zdálo, že příslušníci amerického námořnictva,

kteří tvoří většinu personálu v mé pod-řízenosti, vnímají moji přítomnost ne-gativně. Říkal jsem jim, že se s tím mu-sejí smířit, protože třeba ani v příštích padesáti letech nebude na této funkci americký námořník. Vysvětloval jsem jim, že o námořnictvu nic nevím, jsem suchozemec, ale když mi pomohou, abych do této problematiky nahlédnul, bude to prospěšné pro všechny. Později jsem se začal účastnit například jedná-ní praporčické komise řešící přestupky námořníků. Je to o tom, že když někdo

Rok působíte na Velitelství NATO pro transformaci. Jak se s tímto nadhledem díváte na systém vedoucích a vrchních praporčíků, který jste v Armádě České republiky budoval?

Lidem v České republice se často zdá, že se nic nemění a vše se hýbe jen vel-mi pomalu. Mám ale nyní šanci se na to dívat z jiného úhlu pohledu a díky své vysoké pozici vidím i do ostatních zemí. Zjišťuji, že změna, kterou jsme v uplynu-lých letech udělali, je naprosto zásadní.

věnovat své funkci a práci nebo se stu-dium komplikuje intenzivním nasazová-ním do operací. V Česku jsme udělali pravý opak než Američané. Rozkazem ministryně obrany jsme tento požadavek zavedli. Nechci domýšlet, co by to mohlo způsobit. Při tvorbě tohoto systému nám totiž šlo právě o to, aby funkce vrchních praporčíků byly postaveny především na zkušenostech z jednotek, vojenském vzdělání a kurzech. Tak, jako to funguje a osvědčilo se to v západních armádách. Bakalářské vzdělání je dobré, pokud jde o obor, který s touto funkcí souvisí. Nemělo by to být jakékoliv bakalářské vzdělání a nesmí být zásadní podmín-kou k povýšení do nejvyšší praporčické hodnosti, ale případně pomocným krité-riem přinášejícím plusové body.

Nyní uplynul rok vašeho působení na tomto aliančním velitelství. Uvažujete o tom, co budete dělat za dva roky, až zde vaše mise skončí?

Na to se mě ptá hodně lidí. Zatím vidím jedinou možnost, že až se vrá-tím, tak odejdu do zálohy. Počítal jsem s tím, že moje vojenská kariéra skončí už na funkci hlavního praporčíka AČR a byl jsem s tím smířen už v okamžiku, kdy jsem funkci před lety přijal. Myslel jsem si, že by to měl být vrchol kariéry. Potvrdilo se mi to i později, když jsem jednal s Nizozemci, kteří mi říkali, že je-jich první hlavní praporčík ozbrojených sil se později stal důstojníkem. Povýšili jej do hodnosti majora, což vzbudilo vel-mi negativní reakce v praporčickém sbo-ru, když se jejich bývalý šéf stal jedním z tisíce důstojníků. Na základě toho to jejich náčelník Generálního štábu zaká-zal a už se to nesmí opakovat. Od za-čátku jsem byl smířen s tím, že poté, co opustím funkci hlavního praporčíka, tak odejdu do zálohy. Postup na tuto funk-ci ve strukturách NATO byl nečekaným dalším stupněm mé kariéry. Snad jedi-ná šance by byla, kdyby se celý systém funkcí vedoucích a vrchních praporčíků nějak rozpadl a náčelník Generálního štábu mi řekl: „Pojď zpátky a pomoz nám to znovu postavit na nohy.“ Takovou situaci si ale vůbec nepřipouštím, nevi-dím důvod, proč by se cokoliv takového mělo stát. Ale třeba existují záměry, co se mnou, o nichž nemám zatím tušení.

Na začátku minulého roku vyhrál výběrové řízení na pozici hlavního praporčíka Velitelství NATO pro transformaci šprap. Luděk Kolesa

kteří tvoří vřízenosti, vgativně. Řísejí smířit, padesáti leamerický jim, že o n

h

VRCHOLVRCHOL v kariéřev kariéřeText: Jan ZEMANFoto: Jiří HOKŮV a archiv šprap. Luďka Kolesy

Nejvyšší praporčickou funkci na Velitelství NATO pro transformaci, které sídlí na americké námořní základně v Norfolku, zastává poprvé v jeho historii „neameričan“ a navíc suchozemec štábní praporčík Luděk Kolesa. Za velmi krátkou dobu si zde získal respekt podřízených a uznání nadřízených.

z poddůstojnického nebo praporčické-ho sboru udělá chybu, tak si ho pozvou jeho nadřízení praporčíci a celou kauzu s ním proberou. Pochopitelně ho nejprve pořádně vyděsí a teprve pak s ním pro-cházejí celou událost. Podle toho, co jim říká a jakou má za sebou kariéru, dopo-ručí veliteli nejvhodnější řešení. Mohou se za něj zaručit, že nic takového už neudělá, a hříšník může vyjít bez trestu, nebo se ukáže, že to je nenapravitelný lotr, a pak dostane pořádně za uši. Stejně tak se účastním i jednání povyšovací komise pro poddůstojníky a praporčíky U. S. Navy na našem velitelství, kdyko-liv mi to čas dovolí, různých ceremoniálů a navštívil jsem už i pár válečných plavi-del. Myslím si, že se mi tak podařilo pře-klenout ten počáteční odstup. Ostatně, nic jiného mi nezbývá, vždyť i moje asis-tentka je příslušnice U. S. Navy.

Nyní si to tolik neuvědomujeme. Možná to byl v počátku velký skok, ale jak jsme si zvykli na velké změny, tak nám ty další a menší kroky už připadají poma-lé. Někdy se mi ale zdá, že se otáčíme a děláme kroky opačným směrem, než je dělají ostatní.

Co máte na mysli?Tím, že jsem ve Spojených státech,

tak se dostávám k informacím, ke kterým bych z domova asi neměl přístup. Nejde o nějaké tajné údaje, jen se prostě ně-které věci u nás nedočtete. Americké ná-mořnictvo například ustoupilo od poža-davku, aby jejich vojáci na úrovni OR-9, což jsou v našem případě štábní prapor-číci, měli bakalářské vzdělání. Vzdělání je samozřejmě bezvadná věc, ale když se tito lidé zabývají studiem, nemají čas na to ostatní. Nemohou se naplno

6 7

Do Síně cti U. S. Army Sergeants Major Academy jsou uváděni jen ti nej-lepší z nejlepších. Americkým absol-ventům se této pocty zpravidla dostá-vá až po jejich smrti a cizinci tam jsou uváděni jen ve zcela výjimečných přípa-dech. Letos k tomu došlo teprve podru-hé v historii akademie.

Nizozemec Willem Tanis se po ab-solvování akademie v roce 1991 stal vůbec prvním vrchním praporčíkem Královských pozemních sil Nizozemska

a později v pořadí druhým hlavním pra-porčíkem Královských ozbrojených sil Nizozemska. Za zmínku stojí také to, že v roce 2005 přijel do České republiky jako historicky první návštěva pozvaná hlavním praporčíkem AČR.

V roce 2003 byl Luděk Kolesa vybrán na funkci prvního hlavního praporčí-ka Armády České republiky a několik týdnů poté, co byl slavnostně uveden do nově vytvořené funkce, odjeli spo-lu s Dušanem Rovenským do kurzu v U. S. Army Sergeants Major Academy jako první čeští studenti.

Desetiměsíční studium se skládá ze čtyř částí, kterým předchází několi-katýdenní jazyková příprava v texaském San Antoniu. První část je zaměřena na zlepšení komunikačních schopností vojáků a zvládání administrativy. Další blok se soustředí na správné vydávání bojových rozkazů a zpracovávání briefi n-gů. V této fázi se velká pozornost věnuje například procesu mobilizace, společné-mu operačnímu plánování nebo topogra-fi i. V poslední části kurzu jde především o porozumění způsobu boje americké ar-mády a využívání zpravodajské podpory.

Od založení akademie v roce 1971 ji absolvovalo přes 30 tisíc vojáků. Největšího úspěchu z českých stu-dentů zaznamenal právě šprap. Luděk Kolesa, který ve svém ročníku dosáhl desátého nejlepšího studijního výsledku

a byl nejúspěšnější ze zahraničních stu-dentů. Získal za to cenu International Leadership Award.

Do Síně cti U. S. Army Sergeants Major Academy sídlící na základně Fort Bliss v texaském El Pasu byl uveden první Čech

a později v pořadí druhým hlavním pra-porčíkem Královských ozbrojených sil

a byl nejúspěšnější ze zahraničních stu-dentů Získal za to cenu International

Mezi nejlepšímiText: Jan ZEMANFoto: CPO – Crystal Raner

Teprve druhému zahra-ničnímu studentovi se do-stalo pocty, že byl uveden do Síně cti U. S. Army Sergeants Major Academy. Prvním byl Nizozemec Willem Tanis, který nejvyšší akademii pro poddůstojníky pozemních sil Spojených států amerických absolvo-val v ročníku 37 v letech 1990 – 1991. Jako druhý byl do Síně cti slavnostně uve-den 8. května tohoto roku šprap. Luděk Kolesa, který byl prvním českým studen-tem této prestižní vzděláva-cí instituce.

Čeští studenti U. S. Army Sergeants Major Academy:

Class 54 (2003 – 2004) šprap. Lu děk Kolesa (hlavní praporčík Velitelství NATO pro transformaci)a prap. Dušan Rovenský(síly podpory a výcviku) Class 55 (2004 – 2005)prap. Romana Prejzková (LZ Čás lav) a nprap. Miroslav Švadlena (hlavní praporčík AČR) Class 56 (2005 – 2006) prap. David Foltýn (4. brn) a prap. Tomáš Suja (velitelství NMT-Irák) Class 57 (2006 – 2007) prap. Robert Batěk (142. propr) a nprap. Lu bomír Volný (53. bPSEB) Class 58 (2007 – 2008) prap. Robert Plzák (13. db) a prap. Jan Rek (ŘePP) Class 59 (2008 – 2009, v jazyko-vé přípravě před zahájením stu-dia) prap. Peter Forró (151. zpr) a nprap. Milan Sviták (15. žzb)

Na jaře vyhlásilo Kosovo samostatnost. Odlišuje se něčím příprava 13. kontingentu KFOR od předchozích rotací?

Příprava zůstává stejná jako u přede-šlých kontingentů. Samozřejmě že situa-ci v Kosovu neustále pečlivě sledujeme

Kdy se uskuteční závěrečné odborně-taktické cvičení, které by mělo završit přípravu kontingentu?

S přípravou kontingentu jsme začali v lednu. Vojáci nejprve prošli zdravotní-mi a psychologickými vyšetřeními a poté se pokračovalo teoretickou a praktickou přípravou. Vše vyvrcholí odborně-tak-tickým cvičením, které se uskuteční od 16. do 20. června v Brdech. Bude se jej účastnit celý kontingent, včetně záložní roty.

Hovoříme s velitelem 13. kontingentu KFOR podplukovníkem Jiřím Ročkem

PŘÍPRAVAPŘÍPRAVAje v plném proudu

Text: Jan ZEMANFoto: Jiří HOKŮV

V červenci se do Kosova vydá již 13. kontingent KFOR, který vzniká na bázi 13. dělostřelecké brigády. Během přípravy před misí nám podplukovník Jiří Roček poskytl rozhovor.

Podplukovník Jiří Roček slouží v armádě už 20 let. Vystudoval obor raketové vojsko – dělo-střelectvo na Vojenské vyso-ké škole pozemního vojska ve Vyškově a poté nastoupil k útvaru v Kynšperku nad Ohří, kde velel četě a později baterii. Od roku 1994 slouží v Jincích v různých štábních a velitelských funkcích. Do března minulé-ho roku velel 132. smíšenému dělostřeleckému oddílu a nyní je náčelníkem štábu brigády. V zahraniční misi ještě nebyl, ale velel záložní rotě 8. kontingentu. Při této příležitosti měl možnost se blíže seznámit s prostorem odpovědnosti českého kontin-gentu v Kosovu.

a jsme v kontaktu s 12. kontingentem. Dostáváme tak podrobné zprávy o dění v prostoru odpovědnosti. Nemyslím si, že bychom měli dělat nějakou specifi c-kou přípravu. Oproti předchozím kontin-gentům je tak jedinou změnou, že me-chanizovaná rota bude týden cvičit ve srubovém táboře ve Vyškově.

Dojde k nějakému posílení kontingentu?

Zůstává to stejné jako u předchozích kontingentů. Operační úkol bude plnit mechanizovaná rota, kterou v případě potřeby doplní záložní rota. V takovém případě by se do Kosova měla přesu-nout do pěti dní.

Jaké jednotky tvoří 13. kontingent KFOR?

Mechanizovaná rota a rota zabezpe-čení vznikla na bázi 132. smíšeného dě-lostřeleckého oddílu, který je dislokován tady v Jincích. Záložní rotu tvoří příslušní-ci 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Pardubic. Další jednotky Armády České republiky vytvářejí prvky, jako je například obvaziště, psovodi nebo ženijní četa.

Kolik vojáků má za sebou více než jednu misi?

Předchozí mise, kterou stavěla 13. dělostřelecká brigáda, byla stejně jako nyní doplňována především vojáky ze 131. smíšeného dělostřeleckého od-dílu. Pokud bych měl procentuálně vyjá-dřit podíl lidí v kontingentu, kteří již byli v misi, tak je to mezi 30 – 40 procenty.

KFOORR

8 9

Forward Air Controller (FAC) neboli předsunutý letecký návodčí je jednou z nejnáročnějších vojenských profesí. Jeho úkolem je především koordinová-ní činnosti vzdušných sil s pozemními jednotkami a přesné navádění letadel v rámci přímé letecké podpory CAS (Close Air Support). Role návodčích je v bojových podmínkách nezastupitel-ná i přesto, že dnes existují moderní navigační a naváděcí systémy jak pro letadla, tak pro samotnou munici. Díky návodčím bylo s vysokou přesností zni-čeno mnoho cílů v řadě ozbrojených konfl iktů posledních desetiletí. České armádě však takováto schopnost až do-nedávna chyběla.

Vznik české jednotky předsunutých leteckých návodčích lze datovat ro-kem 2001, kdy se Česká republika při-hlásila k plnění jednoho z aliančních závazků označeného Force Goal 0315 – výstavba a modernizace skupin

navedení taktického letectva. „Tento úkol v sobě nese několik hlavních oblas-tí – výběr a výcvik personálu, speciální vybavení, zabezpečení spojení a v ne-poslední řadě i mobilitu. V zadání je zmí-něn také operační stupeň, na němž by měli návodčí působit – v našem případě je to celé rozpětí od praporu až po divi-zi,“ říká velitel 223. letky bojového za-bezpečení v Náměšti nad Oslavou pod-plukovník Zdeněk Bauer.

Právě v Náměšti bylo 1. října 2001 vy-tvořeno oddělení leteckých návodčích, kdy v podstatě na zelené louce začínalo prvních pět specialistů. Ti se však do bu-dování nové jednotky pustili s vervou, a tak se již na jaře příštího roku zapo-jili do prvního mezinárodního cvičení na území Spolkové republiky Německo. O půl roku později zorganizovali vlastní cvičení na území České republiky, které neslo název Czech Mate 2002. Šlo o ja-kýsi nultý ročník Létajícího nosorožce

v ČR. První Flying Rhino u nás se po-tom uskutečnilo v roce 2003. Téhož roku se oddělení transformovalo do roje, kte-rý funguje až dosud. Letos však čeká návodčí další reorganizace, v rámci kte-ré se výrazně zvýší počet jednotlivých skupin.

ZÁKLADEM JE VÝBĚR LIDÍNábor vhodných kandidátů na pozi-

ci leteckých návodčích rozhodně není snadnou záležitostí. Požadavky jsou totiž obdobné a mnohdy ještě vyšší než poža-davky na příslušníky jiných speciálních jednotek. V současnosti je to především dvouletá praxe v armádě a pochopitelně vynikající zdravotní stav a fyzická kondi-ce. I když jak přiznává pplk. Bauer, není fyzička tím nejdůležitějším. „V minulosti jsme tento faktor brali jako rozhodující, nicméně postupem času se ukázalo,

náročnou práci problémy ani s výpočetní technikou.

Pokud voják projde výběrovým říze-ním, je okamžitě zařazen k jednotce, kde se zprvu věnuje zejména taktice malých jednotek v organickém týmu. Samozřejmostí je také intenzivnější stře-lecká či výsadková příprava. Na základě nejnovějších poznatků z vojenských kon-fl iktů se do výcviku zařazuje i příprava pro přežití a únik z nepřátelského území. Souběžně s tímto výcvikem musejí noví příslušníci jednotky nastudovat řadu do-kumentů a publikací týkajících se samot-ného navádění letadel. Součástí této fáze přípravy jsou i první pokusná navedení pod dohledem instruktora. V tomto ohle-du se jako ideální jeví začlenění jednot-ky do struktury letecké základny, kdy je možné využívat běžných letových akcí.

Pokud jde vše podle plánu, odchází poté nováčci do některé ze zahraničních

specializovaných škol pro letecké ná-vodčí. V NATO jich je asi deset, nicmé-ně čeští vojáci spolupracují zejména s JFACTSU (Joint Forward Air Control Training and Standard Unit) v britském Leemingu nebo s americkým JFCOE (Joint Fire Centre of Excellence), re-spektive s obdobnou školou na základ-ně v německém Spangdahlemu. Zde se kromě další teorie věnují zejména praktickému navádění skutečných leta-del na skutečné cíle. Právě vzhledem k desítkám letů různých typů letecké techniky a také kvůli spotřebované muni-ci se cena jednoho kurzu pohybuje velmi vysoko. Tento takzvaný vstupní kurz trvá pět týdnů, a pokud se jeho účastníkům podaří splnit osmnáct úspěšných nave-dení, získávají certifi kát omezené bojové způsobilosti „Limited Combat Ready“.

Další výcvik pak probíhá opět na do-mácí půdě s tím, že i zde je přesně sta-noven počet úspěšných navedení, a to nejen ke zvyšování kvalifi kace, ale i pro její udržení. V tomto případě je to ales-poň čtyřiadvacet do roka. Jinými slovy, pokud nebude návodčí pravidelně navá-dět, přestane splňovat podmínky podob-ně jako třeba pilot, který delší dobu nelé-tá. Naštěstí letka bojového zabezpečení v Náměšti má již vyškolené vlastní „su-pervisory“, kteří mohou ostatní dále cvi-čit a kteří také udělují kvalifi kaci plné bo-jové způsobilosti „Combat Ready“. Děje se tak zpravidla při cvičeních typu Flying Rhino. Nicméně ani poté nemá návodčí „vyhráno“. Nejen že si musí kvalifi ka-ci neustále udržovat, ale před každým nasazením v reálné bojové misi je ještě přezkušován z postupů platných pro da-nou operaci přímo na místě. Teprve poté je mu přidělen vlastní volací znak a je

Uspěli hned Uspěli hned napoprvénapoprvé

Letečtí návodčí jsou prvními příslušníky českých vzdušných sil nasazenými přímo v bojových operacích

Text: Tomáš SOUŠEKFoto: archiv 223. lbz

Ještě před pár lety věděl o českých leteckých návodčích jen málokdo. Malá skupinka skutečných profesionálů však stále procházela náročným výcvikem, a to jak u nás, tak i v zahraničí. Dovídali jsme se o něm většinou jen v souvislosti s leteckým cvičením Flying Rhino. Dnes již působí návodčí i v zahraničních misích, a tak můžeme přiblížit jejich zkušenosti z reálného bojového nasazení.

že důležitější je dobrá znalost anglické-ho jazyka. Fyzickou zdatnost totiž může-me vhodným výcvikem dostat na poža-dovanou úroveň v řádu měsíců, zatímco příprava člověka, který neumí anglicky, se může protáhnout třeba až na čtyři pět let,“ vysvětluje velitel letky bojového za-bezpečení. Uchazeč splňující jazykové znalosti úrovně Stanag 3333 tak má pro něj větší cenu. Výhodou jsou určitě i dal-ší dovednosti, jako například výsadková praxe, spojařské či speciální kurzy a po-dobně. Vzhledem k postupné digitaliza-ci bojiště by neměl mít zájemce o tuto

1110

zařazen na seznam osob oprávněných navádět spojenecké stroje.

TŘI HELLFIRY NESTAČILYVýše popsaným výcvikem prošli mezi

jinými také kapitán Pavel Ostrý a pra-porčík Jan Ježek. Právě tito dva vojáci se stali prvními českými návodčími na-sazenými ve skutečném boji. Od dubna do října 2007 působili v sestavě Útvaru speciálních operací Vojenské policie v rámci mise ISAF-SOG v Afghánistánu. Ještě před svým odletem k již druhé misi poskytli A reportu exkluzivní rozhovor.

„Naším hlavním posláním v Af ghá-nistánu byla podpora vlastní jednotky Vojenské policie s tím, že pokud zrovna neplnila konkrétní úkol, byli jsme k dis-pozici britskému velení,“ zahajuje vy-právění kapitán Ostrý. „Nasazovali nás dvěma způsoby. Účastnili jsme se prak-ticky každé bojové operace jednotky SOG, kdy jsme plnili stejné úkoly jako její kmenoví příslušníci. Teprve pokud vznikla potřeba letecké podpory, dostali jsme se k naší profesi návodčích a za-řídili vše potřebné k úspěšnému nave-dení. Druhý způsob byl opačný – hlav-ním úkolem bylo zničení přesně daného a známého cíle, letecká podpora byla vyžádána s předstihem a vojenští po-licisté pak jen zajišťovali naši ochranu. Dalo by se říci, že jednou jsme pomáha-li my jim a podruhé zase oni nám,“ říká kapitán Ostrý.

K jedné z prvních operací, při nichž byli využiti i návodčí, došlo hned na za-čátku jejich afghánské mise. „Úkolem SOGu bylo tehdy zneškodnění protiv-níka, který se ukrýval v jedné z vesnic v údolí řeky. Po provedení hlavního útočného manévru se vojenští policis-té vydali mezi budovy, aby důkladně prohledali každý jednotlivý objekt. Celá vesnice se totiž skládala z takzvaných compoundů, tedy jakýchsi dvorů obe-hnaných vysokou zdí. Spolu s kolegou jsme zůstali na shromaždišti, kde jsme měli i další munici, auta a čtyřkolky, a odtud jsme kryli jižní část jednotky. Krátce nato se ozvala střelba z jedno-ho compoundu a po chvíli se k nám připlazil britský voják, kterého jsme již znali. Ten nás požádal o pomoc, a tak jsme se přesunuli na střechu vedlejšího domu a snažili se zjistit, odkud přesně

střelba vychází. Identifi kovali jsme ně-kolik střelců ve vzdálenosti zhruba 300 metrů. Zatímco jeden z nás za-měřoval souřadnice cíle, druhý navázal spojení s nadřízeným stupněm a vyžá-dal leteckou podporu,“ vzpomíná pra-porčík Jan Ježek.

Protože tento útok nebyl plánovaný, nebylo možné požadovat konkrétní typ letadla s konkrétní municí, proto museli návodčí čekat, jaký stroj v danou chvíli přiletí. V tomto případě dorazila na mís-to dvojice amerických bitevních vrtulní-ků AH-64 Apache. „Piloty vrtulníků jsme naváděli vizuálně, protože v té chvíli jsme měli k dispozici jen radiostanici. Naštěstí nedaleko cíle stála věž míst-ní mešity, která posloužila jako vhodný referenční bod a cílový objekt tak bylo možné dobře popsat. Navíc z budovy neustále vycházela střelba, nemohlo tedy dojít k záměně s jiným domem,“ dodává kapitán Pavel Ostrý. Vrtulníky Apache proto odpálily celkem tři říze-né střely Hellfi re, které zničily hlavní budovu a také jednu ze zdí obepínající celý dvůr. Teprve v tu chvíli se odkryl jeskynní systém, v němž bylo mimo jiné

i skladiště zbraní a kde se schovávali další protivníci.

Zničení podzemních chodeb ale už nebylo v silách vrtulníků, a tak přišly na řadu dánské stíhací letouny F-16. Zatímco operátoři vrtulníků ozařovali cíl laserovým paprskem, odhodil pilot F-16 500librovou řízenou pumu, která dopad-la s centimetrovou přesností. „Dánský pilot navíc celou lokalitu sledoval pomo-cí speciálního průzkumného kontejneru, díky němuž odhalil další nepřátelské vo-jáky ukrývající se v nedalekém porostu. Po nezbytném procesu ověřování, zda se nejedná o vlastní jednotku, dostal po-volení k útoku, načež další puma dopad-la na toto místo. Celý nálet pak završila tisícilibrová puma svržená opět na vstup do podzemí. Teprve poté protivník defi -nitivně přestal klást odpor,“ popisuje zá-věr operace praporčík Ježek.

SPRÁVNĚ SE POUČITDva čeští letečtí návodčí proved-

li během své mise dvojnásobný počet navedení, než je dlouhodobý průměr v celém Afghánistánu. Ne vždy šlo ale

o navádění letounů vyzbrojených puma-mi či raketami. Návodčí totiž slouží také k navádění průzkumných strojů, a co je velice zajímavé, i k navádění bezpilot-ních prostředků. Každopádně však pro-kázali své kvality a u svých kolegů i veli-telů si získali značné uznání.

Zkušenosti, které přivezli do vlasti, hovoří jasně – systém výcviku je nasto-len správně a umožňuje plnění i těch nejnáročnějších bojových úkolů. Přesto se v armádě objevují snahy o jeho změny. Zatímco podle původního za-dání se měli návodčí připravovat na je-diném místě a poté být podle potřeby přidělováni k jednotkám nasazovaným do bojových operací, dnes zaznívají po-žadavky na trvalé zavedení této odbor-nosti u konkrétních jednotek. Vzhledem k délce a náročnosti výcviku návodčích je ale otázka, zda by v takovém přípa-dě bylo možné udržovat jejich kvalifi kaci na potřebné úrovni. Rozhodně by neby-lo moudré přijít kvůli neuváženému roz-hodnutí o schopnosti, jichž po letech usi-lovného výcviku a investování značných prostředků předsunutí letečtí návodčí z Náměště nad Oslavou dosáhli.

12 13

Nejprve, v roce 2002, bylo jihočeské město v souladu s „Koncepcí výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České re-publiky“ označeno za perspektivní po-sádku. Mimo jiné v ní měla sídlit jedna z pěti vysokých vojenských institucí – 3. velitelství podpory.

Poté, v polovině roku 2003, zdej-ším vojákům, občanským zaměstnan-cům i starostovi přivezl tehdejší mi-nistr obrany Miroslav Kostelka zvěst, že se Tábor stává posádkou uvolňova-nou, a tedy neperspektivní. I přes vzed-mutí značné vlny nesouhlasu to v listo-padu téhož roku stvrdila vláda přijetím

materiálu „Koncepce výstavby profesi-onální Armády České republiky a mobi-lizace ozbrojených sil České republiky přepracovaná na změněný zdrojový rámec“. Hovořilo se o tom, že vojsko z města úplně odejde kolem roku 2010.

Další zlom přinesla ministryně obra-ny Vlasta Parkanová loni v srpnu, když prozradila, že má ambici vrátit vojáky do Tábora coby perspektivní posád-ky. Dvaadvacátého října to schválením „Transformace resortu Ministerstva obrany České republiky“ potvrdila vláda.

A co na to Táboráci? „Ti si nedoká-žou představit, že by vojáci ve městě nebyli. Vztah s veřejností, orgány města i různými jinými institucemi je na výbor-né úrovni,“ říká velitel posádky plukov-ník Jiří Neubauer, který současně stojí v čele zdejšího velitelství Vojenské poli-cie. „Dnes je ve městě dislokováno dva-náct útvarů, zařízení a součástí Armády České republiky. Celkově to představuje přes 800 pracovníků vojenské správy.“

V našich novodobých dějinách je Tábor vojenskou posádkou od ro-ku 1932, kdy sem přichází dělostřelec-ký pluk 305. Od padesátých let téhož století pak město nabývá z vojenského

hlediska na významu. S různými pře-stávkami zde totiž sídlí i vyšší instan-ce – Vojenská oblast, Střední vojenský okruh, 4. armáda. V roce 1969 tu vzniká velitelství Západního vojenského okru-hu, který představuje uskupení více než tří set útvarů.

I po zrušení tohoto kolosu v prosin-ci 1991 sídlí v posádce významné ar-mádní štáby – Vojenské velitelství Západ, velitelství 1. armádního sboru, velitel-ství Vojska územní obrany, Velitelství sil územní obrany, Velitelství podpory. Vedle nich byla v Táboře dislokována i spousta dalších útvarů a zařízení. Obývaly několik areálů, z nichž už část postupně se ze-štíhlující armáda opustila.

V současnosti armáda ve městě použí-vá několik objektů. Asi nejznámější je ad-ministrativní budova „E“ v ulici Kpt. Jaroše. Zde vždycky sídlili místní nejvyšší vojenští funkcionáři. Dnes v ní najdeme Velitelství Vojenské policie Tá bor. V budově je dále umístěno oddělení geografi ckého zabez-pečení, tiskárna, knihovna s videopůjčov-nou, stálá minivýstavka fi lmových promí-taček, expozice táborských vojenských tradic, ale také sauna a na přilehlém po-zemku tři tenisové kurty.

Další významný areál tvoří kasár-na Prokopa Holého, jež ohraničují uli-ce Kpt. Jaroše a Kyjevská. Obývají ho Posádková hudba Tábor (budova „X“), regionální fi nanční odbor (budovy „X“ a „Y“), ošetřovna (budova „Y“) a ně-kolik jednotek 42. mechanizovaného praporu (budova „Z“). V minulosti zde

byly zrekonstruované skladové haly a jí-delna, v níž se stravuje na 350 osob. Samostatným objektem je Dům armády Tábor s kinosálem pro 310 diváků, klu-bovnami a kavárnou.

Dolní část těchto kasáren, jejichž po-sledním „velkým“ uživatelem byl někdejší 18. tankový pluk, je zatím téměř prázdná. Sídlí tu několik menších vojenských zaří-zení. Situace by se měla změnit v násle-dujících letech, kdy má do posádky přibýt 531. prapor pasivních systémů.

Na okraji města směrem na Písek obývá kasárna Klokoty štáb a zbývající jednotky 42. mpr Svatováclavského. „Je to nejpočetnější útvar ve městě,“ uvádí velitel posádky. „Loni se podílel na za-bezpečování misí v zahraničí. Nyní pro-chází výcvikovým cyklem, aby mohl být příští rok opět nasazován.“

Pro přípravu jeho příslušníků, ale i dalších vojáků slouží nedaleké cvičiště Zahrádka využívané ke zdokonalová-ní řidičů při jízdě terénem či k výcviku taktiky. K dispozici je rovněž blízká pěší střelnice Dražice. Ta prochází moder-nizací. „Renovovali jsme házeliště gra-nátů, nyní zde stavíme ,vesničku‘, kde budeme moci procvičovat prohledávání budov a jejich obsazování,“ doplňu-je Jiří Neubauer. „Hotovo má být letos v květnu.“

Kdo ve výčtu táborských vojenských areálů hledá Žižkova kasárna, pátrá marně. Armáda si z nich ponechala jen dvě budovy sloužící výdejně součás-tek naturálního odívání. Ostatní objekty a prostory byly předány městu, které zde chystá výstavbu 240 bytů a pečova-telského domu pro důchodce.

S vojenskou profesí úzce souvisí udr-žování fyzické kondice. I v tomto směru poskytuje táborská posádka svým pří-slušníkům řadu příležitostí. O tenisových kurtech za „Éčkem“ již řeč byla. Další kurty jsou vybudovány v horní části ka-sáren Prokopa Holého a na vojenské plovárně u vodní nádrže Jordán. Stadion Míru sice armáda před časem předala městu, ale vymínila si možnost užívání jeho sportovišť – kryté haly, posilovny, běžecké dráhy a fotbalového hřiště – v dohodnutých časech o celkové délce 60 hodin týdně. „Sportovní zázemí je tu skutečně výborné,“ tvrdí plk. Neubauer. „Všechna zařízení mohou využívat nejen vojáci a civilní zaměstnanci, ale i jejich

rodinní příslušníci a naši důchodci, kte-rých je ve městě na devět set.“

Sociální zázemí příslušníků po-sádky doplňují tři vojenské ubytovny s 288 místy. „Budova ve Fügnerově uli-ci a ubytovna Klokoty II byly vloni zre-konstruovány,“ glosuje velitel posádky. „Klokoty III nejsou v tak dobrém stavu. Doufáme však, že se správě vojenské-ho bytového fondu podaří i toto prostředí zlepšit.“ Dlužno dodat, že právě v tomto objektu mají vyčleněné klubovny členo-vé svazů a klubů vojenských důchodců, které v Táboře působí. Je jich několik – Český svaz bojovníků za svobodu, Svaz PTP-VTNP, Sdružení rehabilitovaných zaměstnanců AČR, Vojenské sdružení rehabilitovaných, Svaz důstojníků a pra-porčíků AČR a dva kluby důchodců.

„V současné době se zaměřuje-me na vytvoření podmínek pro pře-sun 531. praporu pasivních systémů z Českých Budějovic. Jde o to, aby ne-šel do horších podmínek, než v kterých je doposud,“ uzavírá vyprávění o „své“ posádce její velitel plk. Jiří Neubauer.

V posádce Tábor sídlí 12 vojenských útvarů, zařízení a součástí AČR pracuje téměř 800 profesionálů a civilních zaměstnanců je nejpočetnějším útvarem 42. mpr Svatováclavský armáda využívá osm areálů a objektů:

administrativní budovu „E“ kasárna Prokopa Holého kasárna Klokoty tři ubytovací budovy objekt výdejny součástek

naturálního odívání vojenskou plovárnu

TÁBORTÁBORperspektivníperspektivní

Posádka, v níž je nyní dislokováno dvanáct útvarů, zařízení a součástí armády, se chystá přivítat další vojenské profesionály

Text a foto: Jaroslav PAJER

Počátek třetího tisíciletí přinesl obyvatelům a příslušníkům táborské posádky několik osudových rozhodnutí. Když si je člověk připomene, uvědomí si obrovskou pravdivost písně Voskovce, Wericha a Ježka „Život je jen náhoda“, kde v textu říkají, že „jednou jsi dole, jednou nahoře“.

Nejprve v roce 2002 bylo jihočeské Poté v polovině roku 2003 zdej

14 15

Proces změn odstartovalo jednání mezi náčelníkem Generálního štábu AČR genpor. Vlastimilem Pickem a ge-nerálním ředitelem Hasičského záchran-ného sboru ČR genmjr. Miroslavem Štěpánem, které se přímo na místě uskutečnilo letos 3. ledna. Od té doby už je v mnohém jasno.

„Do konce února byla zpracována or-ganizační struktura nového záchranného

útvaru HZS s celorepublikovou působ-ností, kterou schválil generál Štěpán,“ říká velitel 157. zpr pplk. Radim Řehulka, jenž by měl v čele tvořícího se prvku stát i po Novém roce. „Od toho se pak odvíjely personální návrhy a pohovory. Vypadá to tak, že s největší pravděpo-dobností kolem padesáti příslušníků zů-stane v armádě, zhruba sto dvacet osob přejde k HZS a asi deset vojáků odejde do zálohy.“

Mezi hasičským sborem a armádou byla rovněž učiněna dohoda, že spo-lečně se záchranáři přejde do nového útvaru i většina techniky. Výjimku tvoří speciální vozidla, jako jsou například mostní automobily AM-50 nebo spojova-cí prostředky, která by při své práci ne-využili. Do konce června mají také vojáci do armádních skladů odevzdat zbraně, jež měli pro svou ochranu.

„V současné době už probíhá, řekl bych, ,přebírací‘ fáze, kdy sem přijíždějí

odborní pracovníci HZS, kontrolují mate-riál a dávají mu nová katalogová čísla, aby ho mohli zařadit do své sestavy,“ pokračuje pplk. Řehulka.

Právě s administrativou spojenou s převodem techniky mají dnes vojen-ští logisté, ale i pracovníci z GŘ HZS a ministerstva dopravy nejvíce prá-ce. „Speciální armádní technika jezdí na takzvanou výjimku, kterou minister-stvo vnitra nemá,“ objasňuje velitel. „To znamená, že technickou dokumentaci, která je v armádě řešena kupříkladu provozními sešity, musíme doplnit o nor-mální ,velký‘ technický průkaz a některé další dokumenty potřebné pro provoz na pozemních komunikacích. Přitom jednáme i s výrobci vozidel, Policií České republiky a Vojenskou policií. Doufám, že se nám vše podaří vyře-šit do konce roku, abychom mohli naši techniku dál používat. Pozor, ta vozidla jsou ve velmi dobrém stavu. Musíme jen

dát do pořádku jejich dokumentaci, která bude v nových podmínkách potřebná.“

Poslání záchranného útvaru s hasič-skými znaky bude obdobné, jako je dnes. To znamená, že jeho příslušníci budou schopni provádět speciální vyprošťovací a trhací práce, potápěčské činnosti, za-sahovat při průmyslových, ekologických, ale i radiačních či chemických haváriích, likvidovat rozsáhlé požáry, pomáhat při evakuaci obyvatelstva a v případě nut-nosti jim poskytnout nouzové ubytování ve stanové základně humanitární pomo-ci. „Proto je také budoucí struktura útva-ru prakticky postavena na naší současné bázi,“ vysvětluje Radim Řehulka. „Navíc by mělo vzniknout speciální kynologické družstvo. Kromě toho nás Generální ře-ditelství HZS pověřilo plněním ještě ně-kolika dalších úkolů, jako například pro-váděním základního výcviku záchranářů a výcviku k získání řidičského oprávnění včetně zdokonalování odborné způso-bilosti řidičů v rámci celého HZS. Ani to však pro nás nejsou úplné novinky. Všichni jsme na požadované záchranné činnosti dostatečně připraveni.“

To ale neznamená, že v hlučínských kasárnách utichl obvyklý vojenský život. „Naši lidé se neustále připravují a zdoko-nalují. Koneckonců tu práci budou dělat dál,“ popisuje běžný chod praporu jeho velitel. „A jestliže někteří strojníci odchá-zejí do Olomouce ke vznikajícímu 153. že-nijnímu praporu, tak i oni pokračují ve vý-cviku, protože i na nových místech budou obsluhovat speciální stroje a v podstatě vykonávat svou dosavadní práci.“

Vypjatější je současná situace pro pracovníky štábu. „Jak přípravy na pře-vod majetku, techniky, materiálu i lidí k HZS, tak úkony v rámci organizačních,

mobilizačních a dislokačních změn smě-řující ke zrušení útvaru jako takového představují ohromné množství práce,“ svěřuje se pplk. Řehulka. „Zejména naši logisti, personalisti a ekonomové jsou nyní vytíženi na maximální možnou míru. Nezapomeňte, že současně mu-sejí řešit i běžný provoz a život našeho stávajícího útvaru.“

Podstatnou změnu Hlučínským při-neslo to, že byli od prvního dubna vyňati z dosavadního hotovostního systému, ve kterém měla nástup k zásahu tzv. vý-jezdová záchranná jednotka v počtu osmi osob a čtyř vozidel do 60 mi-nut. „Teď máme běžnou dosažitelnost do 360 minut,“ uvádí Radim Řehulka. „Ale samozřejmě, protože jsme stále zá-chranný útvar, pokud v případě nějaké větší katastrofy dostaneme příkaz, jsme připraveni vyjet a pomáhat.“

A jaká je atmosféra v kasárnách mezi příslušníky útvaru? „Charakterizoval bych ji jako očekávání. Lidé jsou zvědavi, jak se bude vyvíjet jejich zařazení, jejich dal-ší práce, jejich ohodnocení. V tomto smě-ru jsem ale optimista. Myslím, že ohodno-cení bude velmi so-lidní a lidé budou spokojeni. Mám ze vše ho dobrý pocit. I v souvislosti s těmi zhruba padesáti, kte-ří přecházejí do ji-ných útvarů, protože chtějí být dál vojáci a třeba jezdit do misí a podobně. Takže je vlastně v podstatě každému vyhověno tak, jak chce.“

útvaru HZS s celorepublikovou působ- odborní pracovníci HZS kontrolují mate-

bilosti řidičů v rámci ceto však pro nás nejsouVšichni jsme na požadovčinnosti dostatečně připr

To ale neznamená, žkasárnách utichl obvyklý„Naši lidé se neustále přinalují. Koneckonců tu prdál,“ popisuje běžný chovelitel. „A jestliže někteřízejí do Olomouce ke vzniknijnímu praporu tak i oni

HLUČÍNHLUČÍNzůstane záchranářskýzůstane záchranářský

Text: Jaroslav PAJERFoto: autor, Pavel Lang a archiv 157. zpr

První leden příštího roku se pro pří-slušníky hlučínského 157. záchran-ného praporu stane zlomovým. Změní svého zaměstnavatele. Jejich útvar bude majetkově, fi nančně a personálně delimitován a z resortu obrany přejde pod ministerstvo vni-tra, konkrétně pod Generální ředitel-ství Hasičského záchranného sboru. Nový subjekt převezme kasárna, většinu techniky i lidí.

22. října 2007 schválila vláda ČR „Transformaci resortu Ministerstva obrany ČR“, v níž bylo rozhodnuto o předání hlučínského záchranného útvaru HZS.3. ledna 2008 proběhla návštěva náčelníka GŠ a generálního ředitele HZS v hlučínských kasárnách.Koncem února byla schválena organizační struktura nového záchranného útvaru HZS.1. dubna byl 157. zpr vyňat z dosavadního hotovostního systému.Koncem června vojáci 157. zpr odevzdají zbraně do armádních skladů.31. prosince 157. zpr Hlučín bude zrušen.1. ledna 2009 vznikne Záchranný útvar HZS ČR v Hlučíně.

16 17

Před osmi příslušníky vzdušných sil AČR pod vedením podplukovníka Ivana Pospíchala leží velmi náročný úkol – za-bezpečit výcvik obsluh vrtulníků afghán-ských vzdušných sil. Mimo jiné se jedná i o stroje, které v loňském roce Česká republika darovala Afghánské národní armádě (ANA). Příslušníci týmu zodpo-vídají za vytvoření efektivního systému výcviku osádek a techniků ANA. Dále mají za úkol seznámit afghánský letec-ký a zabezpečovací personál se systé-mem ošetřování techniky, se způsobem a postupy provádění pravidelné údržby a kontroly vrtulníků tak, aby byl zajištěn jejich bezproblémový provoz.

Tým českých vrtulníkářů tvoří dva pi-loti-instruktoři, palubní technik, dva specialisté na údržbu motoru a draků (karoserií) vrtulníků, dva specialisté na elektroniku strojů a radista.

„Místní piloti jsou velmi zkušení. Někteří mají nalétáno i tisíce hodin,“ říká praporčík Ivan Skácel. Jeho kolega pra-porčík Pavel Solař dodává: „Jsou mezi nimi i ti, kteří již v osmdesátých letech minulého století bojovali po boku Rusů proti povstalcům.“ Slabinou je prý ale zejména údržba strojů a nedostatek potřebného nářadí pro techniky. „Staří a zkušení technici nechtějí ze strachu o ztrátu zaměstnání zaučit mladší kolegy, takže ti jenom umývají draky helikoptér,“ podotkl praporčík Skácel. Pro všechny příslušníky týmu bylo velmi překvapivé zjištění, že v této muslimské zemi obje-vili mezi vojenskými piloty i ženu.

darovala Afghánské národní armádě celkem šest vrtulníků Mi-17 a šest vr-tulníků Mi-24 vyřazených z užívání AČR pro jejich nadbytečnost. Na základě sou-hlasu vlády byla darovací smlouva mezi Ministerstvem obrany ČR, Ministerstvem obrany Afghánistánu a velitelstvím ame-rických sil v Afghánistánu (CSTC-A) podepsána 29. října 2007. Vrtulníky před vlastní přepravou do Afghánistánu procházejí kompletní generální opra-vou a modernizací v LOM Praha, kterou hradí Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE). První tři vrtulníky Mi-17 byly do Afghánistánu přepraveny na konci loňského roku. Zbývající by měly být předány postupně do poloviny roku 2009.

V pondělí 21. dubna zahájil na kábulském mezinárodním letišti KAIA v Afghánistánu svou činnost český výcvikový a styčný tým OMLT (Operational Mentor and Liaison Team), který je od 16. dubna tohoto roku součástí 4. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky AČR v Afghánistánu.

Text: mjr. Jana RŮŽIČKOVÁ s přispěním pplk. Jana ÖSTERREICHERAFoto: pplk. doc. MUDr. Jan ÖSTERREICHER, Ph.D

Čeští odborníci cvičí v Kábulu afghánský letecký personál

Text: mjr. Jana RŮŽIČKOVÁ s přispěním pplk. Jana ÖSTERREICHERAFoto: pplk. doc. MUDr. Jan ÖSTERREICHER, Ph.D

Až překvapivě Až překvapivě zkušenízkušení

Podle mínění našich vojáků afghán-ská strana vítá dar ČR a transportní vrtulníky chce používat zejména pro přepravu raněných. Česká republika

Které složky se na kábulském letišti nacházejí? Kolik letadel zde denně přistává?

Na tomto letišti působí letecké síly ISAF, Afghánské národní armády a je zde také civilní terminál pro afghán-ské letecké společnosti. Budovy v okolí se rekonstruují, staví se zde i nové ob-jekty. Z toho vyplývá poměrně velký pro-voz na letištní ploše. Denně máme asi dvě stě padesát pohybů (příletů a odle-tů) letadel a vrtulníků.

Jaká je vytíženost kábulského letiště v porovnání s českými vojenskými letišti?

Pokud budeme počítat průměrné po-čty vzletů a příletů, tak kábulské letiště je několikanásobně více vytížené. Pouze však osmdesát procent letů je v souladu

s letovým plánem. Časy příletů se mo-hou lišit oproti plánu i o hodiny. Před několika dny k nám přiletělo letadlo bez jakéhokoliv ohlášení, další pak s dvou-denním předstihem oproti plánu.

Jaké máte nástroje ke kontrole pohybů letadel?

K dispozici máme dánský přehledo-vý radar. Informace z tohoto radaru je v některých situacích nutná, většinou ale řídící letového provozu komunikuje s osádkami letadel přímo rádiem. I pro-to je perfektní znalost anglického jazyka zcela nezbytná.

Kolik lidí a jakých národností pracuje v jedné směně?

V třísměnném provozu jsou ve služ-bě čtyři lidé. První pracovník řídí

pozemní pohyb letadel, druhý má kon-trolu nad všemi odlety a přílety a třetí provádí telefonickou koordinaci letů a předává informace o odletech a pří-letech vojenskému letištnímu ope-račnímu středisku kábulského letiště. Vedoucí směny pak provádí zásadní rozhodnutí k odstranění problémů při nouzových situacích a v případě po-třeby vypomáhá ostatním pracovní-kům. Tady na věži jsem ve společnosti kolegů z Belgie, Portugalska, Itálie, Maďarska, Bulharska, Dánska a máme zde i styčného důstojníka Afghánské národní armády pro koordinaci s af-ghánským vojenským letectvem. Dále máme koordinátora parkování civilních a vojenských letadel a informace zís-kané z radaru předává pracovník jedné americké civilní fi rmy.

Tak trochu v pozadí zájmu o působení českého provinčního rekonstrukčního týmu a vojenské polní nemocnice v Afghánistánu se krčí odborníci na řízení letového provozu, kteří již řadu měsíců pracují na kábulském letišti. Jednoho z nich, kapitána Václava Brandejse, jsme požádali o následující rozhovor.

Text a foto: -nec-

Na kábulském letišti v Afghánistánu působí čeští řídící letového provozu

Které složky se na kábulském l tišti há jí? K lik l t d l d

s letovým plánem. Časy příletů se mo-h lišit ti lá i h di Př d

pozemní pohyb letadel, druhý má kon-t l d š i dl t říl t tř tí

Tvrdá škola životaTvrdá škola života

18 19

Je podle vašeho názoru psychologická příprava vojáků před odjezdem do misí dostatečná?

Psychologická příprava v této fázi probíhá v zařízeních Vojenské akademie ve Vyškově v rozsahu, který je stanoven na čtyři hodiny. Zaměstnání by mělo na-vázat na psychologickou přípravu, kterou procházejí vojáci ve svých mateřských útvarech v běžném životě. Toto nástav-bové zaměstnání se již zaměřuje hlavně na psychologické aspekty služby v za-hraniční operaci, zvládání stresových událostí, problematiku sociální frustrace

a vliv nasazení v zahraniční misi na nej-bližší sociální prostředí vojáka.

Nejedná se o příliš malý časový rozsah?

Jak jsem již řekl, jde jen o jakousi nástavbu. Netvrdím však, že není co zlepšovat. V současné době máme psy-chologa začleněného v každém větším kontingentu. Ti se snaží doplnit spek-trum těchto zaměstnání o otázky, kte-rým nebyla věnována taková pozornost, a přitom je o ně zájem. Na druhou stra-nu se ale setkáváme i s tím, že některé

oblasti mohou být ze strany příslušníků vyjíždějícího kontingentu podceňovány. Na těchto zaměstnáních totiž zazníva-jí i informace, o kterých si mnozí myslí, že se jich osobně třeba ani týkat nebu-dou. Často až pozdě zjistí, že se mýlili, že ta přednáška byla velice důležitá. Situace se v tomto směru ale zlepšuje.

Dokážeme z kontingentů vyřadit lidi, kteří by právě z psychického hlediska mohli být problémovými?

Do naší armády nejsou vybíráni jedin-ci, kteří, krom jiného, mají z psychologic-kého hlediska například nižší odolnost vůči zátěži. Voják vyjíždějící do zahra-ničí musí být po zdravotní stránce v po-řádku. Součástí posuzování zdravotní

dalších činnostech armády. V psycho-logické přípravě se samozřejmě tohoto tématu dotýkáme, ale není to stěžejní. Chceme, aby se lidé během těchto za-městnání setkali s tematikou enormního stresu, traumatu, a dostali dostatek in-formací o tom, jak si v obdobné situaci můžou pomoci, případně jak můžou po-moci kolegovi.

Co podle vás představuje největší problém vojáků nasazených v misích? Je to dlouhodobá odloučenost od rodin a blízkých, anebo jsou to již zmíněná rizika spojená s ohrožením života?

Každé nasazení je především zá-těž. Voják je k tomu určitým způsobem

dva naši vojáci. Jejich spolubojovníci na vzniklou situaci reagovali různě. Někteří propadali panice, jiní se naopak snažili i za těchto krizových okolností zachovat si klidnou hlavu. Myslíte si, že jsou naši vojáci po psychické stránce dostatečně připraveni na operace, ve kterých se bude umírat?

Určitě jsou na to připravováni. Každý kontakt se smrtí však představuje enormní zátěž. Záleží na konkrétní si-tuaci, která nastane, jak se s ní člověk vyrovná a jak ji zvládne. Snažíme se vo-jáky připravovat tak, aby se se vzniklou situací vypořádali. Pro případ takových-to traumatických záležitostí máme v kaž-dém kontingentu psychologa, který by měl pomoci s kompenzací psychického stavu. Navíc máme připravený tým od-borníků, ten by na pokyn vedení resortu vyjel přímo na místo a zajistil ošetření personálu tak, aby nedocházelo k něja-kým neadekvátním reakcím na extrémní stres.

Existují případy, kdy právě takoví ti na první pohled tvrdí chlapi v určitých situacích pro někoho naprosto nečekaně selhali, zatímco ti méně suverénní jedinci se ukázali po psychické stránce otužilejší. Dokážete poradit veliteli, kteří z jeho podřízených jsou na tom po psychické stránce nejlépe,o koho se bude moci v krizové situaci opřít?

V této oblasti je prioritní znalost vo-jáků ze strany velitele z každodenní činnosti u jednotky a z výcviku. Záleží jen na veliteli, které vojáky si do zahra-niční operace vybere. Kromě toho kaž-dý člověk nastupující do mise prochází psychodiagnostickým vyšetřením a do-poručeni jsou jen ti vojáci, kteří splňují požadovaná kritéria.

Má ale velitel tyto výsledky k dispozici?

Něco podobného v rámci etiky dat není možné. Vojenské zdravotnictví může pouze říci, zda dotyčný splňuje, či nesplňuje požadované nároky, zda je po psychické a fyzické stránce v pořád-ku. Výsledky psychologického vyšetření může však využít psycholog kontingen-tu pro svoji odbornou práci u jednotky

Je podle vašeho názoru psychologická příprava vojáků

a vliv nasazení v zahraniční misi na nej-bližší sociální prostředí vojáka

Mise představujíMise představujíZÁTĚŽZÁTĚŽ

Nejlepší přípravou na zátěžové situace je náročný výcvik, při němž se zvyšuje i psychická odolnost

Text: Vladimír MAREKFoto: autor a archiv českých

kontingentů ISAF

V poslední době se stále častěji hovoří o psychologických aspektech nasazení českých vojáků v zahraničních misích. V této souvislosti jsme požádali o rozhovor hlavního psychologa Ministerstva obrany ČR podplukovníka Bohuslava Jägera.

způsobilosti je i psychodiagnostické vy-šetření, kdy se vyšetřuje psychický stav vojáka před jeho nasazením. Na zákla-dě provedeného komplexního psycholo-gického vyšetření jsme schopni prediko-vat a tedy doporučit, nebo nedoporučit výjezd do zahraniční mise.

Zahraniční operace jsou stále náročnější, zvyšuje se nebezpečí, že dojde ke zranění či úmrtí vojáků. Uvědomují si lidé odcházející do misí plně tuto hrozbu?

Je to otázka spíše pro lidi, kteří cvi-čí vojáky a připravují je k plnění vojen-ských úkolů. A to nejen v misi, ale i při

připravován. Kromě speciálních jednotek sice nepůsobíme přímo v bojových ope-racích, přesto sehrává ohrožení života velmi významnou roli. Na druhé straně i odloučení jako takové je vždy zátěž, a to pro obě strany. Záleží nejen na odolnos-ti každého jedince, ale i na dalších fak-torech, jak se s touto zátěží dokáže vy-rovnat. Je pravda, že odloučení uvádějí vojáci jako velice podstatné. Zejména pokud se účastní více operací v kratším časovém sledu za sebou.

Během operace Tajfun v Chorvatsku v devadesátých letech minulého století byli zabiti

20 21

nasazené do mise. Na základě psycho-logického vyšetření můžeme u každého člověka sice predikovat, jak by se za-choval v zátěžové situaci, ale nemůže-me říci, jak konkrétně bude reagovat, protože pro každého člověka může mít konkrétní situace jiný význam. Reaguje pak jinak, než by okolí předpokládalo.

Vojáci, kteří se v afghánské provincii Helmand dostali do přestřelek s protivníkem, většinou hovoří o tom, že si v dané

v současné době vyčleňujeme pro kaž-dou misi styčného psychologa. A právě kontakt na něho dostávají všichni vo-jáci připravující se na nástup do mise. Kromě toho velitelé kontingentů zasí-lají rodinám dopisy, kde jsou uvedeny nejen kontakty na styčného psycholo-ga, ale i na kaplana. Spojení na hlav-ního psychologa MO ČR mají vojáci uvedené v personálním pohovoru při vysílání do zahraniční operace. Tyto informace v případě potřeby slouží nejen vojákům, ale i jejich rodinným

chvíli neuvědomovali nebezpečí a reagovali na základě naučených drilů. Celá situace jim většinou došla až po boji. Je to tak v pořádku?

Myslím si, že je to úplně normální re-akce na danou situaci. Nejlepší přípra-vou na tyto situace je samozřejmě ná-ročný a dobře zorganizovaný výcvik, při kterém se zvyšuje i psychická odolnost k plnění úkolů.

Jak je na tom psychologická služba z hlediska práce s rodinnými příslušníky vojáků nasazených v misích?

Pokud je mně známo, připravují se širší opatření týkající se podpory kvality života rodin vojáků vysílaných do zahraničních vojenských operací. Nositelem tohoto úkolu je Ředitelství personální podpory. Pokud budu ho-vořit pouze za psychologickou službu,

příslušníkům. O tom, že se dostanou na požadovaná místa, svědčí i vazby, které máme například s některými ro-dinnými příslušníky vojáků nasazených v misích. Buď se na nás obracejí s nej-různějšími dotazy anebo chtějí řešit nějaký konkrétní problém. V případě potřeby jsme schopni zprostředkovat i odborné poradenství mimo resort. Může se jednat například o řešení pro-blémů dětí ve škole. Kromě toho ještě pro kontingent v provincii Lógar vznik-la komise pro rodinu, jejímž členem je také psycholog.

Setkáváme se s tím, že někteří vojáci stále ještě pomoc psychologa odmítají, stydí se za ni. Říkají si, já jsem chlap, něco takového je přece pod moji úroveň...

Myslím si, že je to problém celé naší společnosti. Kontakt s psychologem totiž pořád ještě u nás není vnímán jako něco pozitivního. Existují země, kde je takovýto vztah naprosto běžný a normální. Jistou komplikací v tomto směru mohou být obavy vojáků, aby neměli takovouto konzultaci v zázna-mech. To jsou samozřejmě liché oba-vy. Psycholog je vázán určitými etický-mi zásadami a tyto informace nemůže předávat dál ve prospěch personálních či velitelských záznamů.

Že si její editoři, vedoucí kolekti-vu Miloš Balabán s Janem Duchkem a Liborem Stejskalem, před sebe po-stavili nesnadný úkol, dosvědčuje fakt, že od myšlenky na vytvoření tohoto oje-dinělého díla k jeho vytištění uplynuly bezmála tři roky. „Na trhu však doposud chyběla publikace, která by postihovala strukturu a vzájemné vztahy bezpeč-nostního systému ČR zasazené do širší-ho rámce tvorby a realizace bezpečnost-ní politiky. ,Kapitoly o bezpečnosti‘ mají ambici tento cíl naplnit,“ prozrazuje mo-tivaci vydavatelů v úvodním slově knihy Miloš Balabán.

Do tvorby čtyřistatřicetistránkové-ho svazku se kromě výše jmenova-ných zapojilo dalších šestnáct autorů.

V pěti tematických okruzích analyzují zkoumanou oblast velmi komplexně. O tom svědčí i názvy jednotlivých blo-ků: 1. Bezpečnost – hrozby – rizika; 2. Bezpečnost ČR – legislativní a eko-nomický kontext; 3. Bezpečnostní systém ČR a jeho hlavní komponenty; 4. Mezinárodní zajištění bezpečnosti České republiky a 5. Prognóza vývoje bezpečnostní situace ve světě v horizon-tu roku 2020. Obsah doplňuje rozsáhlá šestá část Přílohy, v níž čtenáři kromě jiného najdou výčty hlavních zákonů a právních předpisů vztahujících se k te-matice, strukturu našeho bezpečnost-ního systému a seznam institucí u nás i v zahraničí vztahujících se k bezpeč-nosti včetně jejich webových stránek.

„V povědomí většinou je, že obrana rovná se armáda. Není to pravda,“ uvedl při křtu jeden z kmotrů knihy generál-major Josef Prokš, zástupce náčelníka Generálního štábu-ředitel Společného operačního centra AČR. „Tato kniha dává množství informací, které na to odpovída-jí. A proto jí přeji, aby byla hodně čtena.“

Křest publikace Křest publikace „Kapitoly „Kapitoly o bezpečnosti“o bezpečnosti“Text a foto: Jaroslav PAJER

Za účasti představitelů české bezpečnostní komunity se v Praze 23. dubna konal slavnostní křest knihy „Kapitoly o bezpečnosti“. Publikace vznikla v gesci Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie jako součást výzkumného záměru Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha „Rozvoj české společnosti v EU: výzvy a rizika“.

Ž

22 23

S výjimkou období 2. světové války, kdy tu Němci skladovali ženijní materiál, v kasárnách na dnešní Štefánikově uli-ci vždycky sídlilo vojenské zařízení ně-jak spjaté s výstrojním materiálem. Toto povědomí o nynější základně přetrvává u vojenské veřejnosti dodnes. Ovšem skutečnost je už několik let jiná.

Z JEDNÉ KOMODITY PĚTOd prvního července 2004 přezvala

základna pod svá křídla i další části logis-tiky, o něž do té doby pečovala jiná záso-bovací centra. „Kromě našeho původní-ho majetkového uskupení 2.1 – materiál osobního použití, což je výstroj a podob-ně, máme na starost uskupení 1.0 – pro-viant, 4.1 – materiál všeobecného použití, který představuje nejrozsáhlejší uskupení od silniční techniky až třeba po hudeb-niny, majetkové uskupení 3.0 – PHM, provozní hmoty a plyny a část uskupení 4.2 – stavební, ubytovací a opevňovací materiál, z něhož obhospodařujeme ze-jména nábytek a lůžkoviny,“ objasňuje velitel základny plk. Jozef Kapraľ.

Většina materiálu je uložena v budo-vách mateřských kasáren. „Máme ale ještě objekt v Černých polích v Brně, pak v kasárnách Trávníčkova u vojenské ne-mocnice a v současné době přebíráme skladové kapacity v posádce Vyškov,“ popisuje velitel základny.Činnost jeho podřízených však nespo-

čívá jen ve skladování. Podílejí se na plá-nování nákupu materiálu, po jeho převzetí od výrobců každou věc zavádějí do evi-dence v informačním systému logistiky ISL, což ročně obnáší katalogizaci zhruba 164 000 položek. Podle pokynů správců majetkových uskupení z Ředitelství lo-gistické a zdravotnické podpory materiál expedují vojskům jak u nás, tak v zahra-ničních operacích.

Značnou část pracovních kapacit zá-kladny zabírá vyřazování neupotřebitel-né techniky a materiálu.

PROBLÉMY KOLEM VÝSTROJEDo gesce základny neopravované-

ho materiálu spadá také řízení a záso-bování výdejen součástek naturálního

odívání (VSNO), jež zabezpečují pří-slušníky českých ozbrojených sil výstrojí a souvisejícími službami.

Stejně jako není člověk ten, aby se za-vděčil lidem všem, neexistuje výstrojní středisko, které by pokaždé uspokojilo požadavky všech klientů. Ale přestože je občas kritika sortimentu ve výdejnách vel-mi ostrá, statistika nevyznívá nepříznivě.

Ročně je v průměru základní výbavou vystrojeno na 2000 nových profesionálů a z nich téměř 300 vojákyň. Speciální výstroj si odtud odnáší přes 2000 pří-slušníků misí, vojenských pozorovatelů či vojáků odcházejících na zahraniční pracoviště. Mimo to je za rok uskuteč-něno na 120 000 individuálních odběrů výstroje pro více než 70 000 osob.

„Vojáci z povolání ročně obdrží výstroj-ní body v hodnotě necelých 320 milionů korun a výdejny součástek naturálního odívání ročně ,prodají‘ zboží za zhruba 287 milionů,“ doplňuje čísla velitel zá-kladny. „Takže skoro všechny body, které vojáci dostanou, se vyberou. To zname-ná, že není pravda, že ve střediscích nic není. To by tržby nebyly tak vysoké.“

I přes tuto obhajobu si je ale někte-rých problémů v zásobování výstrojí vědom. „Vím, že požadavkem uživatelů je, aby si mohli koupit všechno, co má armáda k dispozici. Tedy i komodity, kte-ré jsou mimo základní výbavu. Ovšem omezení v tomto případě vyplývá z toho,

že jsme limitováni rozpočtem. V první řadě musíme vybavit vším potřebným včetně speciálních součástek příslušní-ky odcházející do zahraničních operací. Přesto se snažíme reagovat i na tuto situaci. Ve spolupráci s VLRZ Praha byla v prostorách VSNO Vyškov zřízena prodejna, kde si vojáci mohou za pení-ze koupit některé součástky a doplňky výstroje. Jedná se především o materiál, který je vojákům pouze svěřen do užívá-ní a po ukončení úkolu jej musejí vrá-tit, jako například tlumoky, spací pytle, karimatky a podobně. Je zde rovněž prodáván materiál, který není standard-ně zaveden do používání v AČR, ale je často potřebný při plnění úkolů. Jedná se například o baterky, maskovací barvy na obličej, šátky s maskovacími potisky,

nože a další materiál. V základní vý-stroji, myslím, až takový problém není. Samozřejmě se může nedostatek někte-rého materiálu vyskytnout sezonně. To se stává proto, že většina smluv na do-dávky obvykle dobíhá až ke konci roku.“

Dlužno dodat, že o tomto problému spojeném s průběhem akvizičního pro-cesu logisté vědí. Ale jen těžko za stáva-jících pravidel, která armáda musí dodr-žovat, hledají řešení. „Proces akvizice je strašně zdlouhavý. Potřebovali bychom ho zpružnit,“ přiznává plk. Kapraľ.

Jedno z východisek představoval out-sourcing výstrojní služby, kdy by zabez-pečení celé této oblasti převzala civilní fi rma, přičemž by na intranetu fungovalo elektronické objednávání výstrojních sou-částek a s tím by byla spojena i zásilková

Základna neopravovaného materiálu Je ústředním skladovým a zásobovacím zařízením AČR s materiálem a technikou těchto majetkových uskupení:

1.0 – potraviny 2.1 – materiál osobního použití 3.0 – maziva, provozní hmoty a plyny 4.1 – neopravované druhy materiálu všeobecného použití 4.2 – vybrané druhy stavebního a opevňovacího materiálu

Podílí se na plánování potřeb materiálu a techniky určených majetkových uskupeních. Zabezpečuje nákup materiálu, který není zajišťován centrálně. Zásobuje útvary a zařízení požadovaným materiálem a službami. Cestou výdejen součástek naturálního odívání zabezpečuje komplexní vystrojení vojáků. Ukládá a ošetřuje techniku a materiál v rozsahu nařízených zásob. Odebírá, třídí, ukládá a podává návrhy na vyřazení nevyužitelného a nadbytečného materiálu a techniky. U útvarů a zařízení kontroluje hospodaření s majetkem určených majetkových uskupení.

Text: Jaroslav PAJERFoto: autor a archiv ZNM Brno

Základna neopravovaného materiálu v Brně má dlouholetou tradici. S nadsázkou se dá říci, že bezmála stočtyřicetiletou. V jejím areálu totiž už v roce 1869 začal fungovat tzv. „K. u. k. Monturdepot No 1“, tedy císařský a královský sklad výstrojního materiálu číslo 1 rakousko-uherské armády.

S výjimkou období 2. světové války, kdy tu Němci skladovali ženijní materiál

Většina materiálu je uložena v budo-vách mateřských kasáren Máme ale

korun a výdeodívání ročně287 milionů,“kladny. „Takžvojáci dostanná, že není pnení. To by trž

I přes tutorých problémvědom. „Vímje, aby si moarmáda k dis

VšechnoVšechnona jednom dvorkuna jednom dvorku

služba. Při vzniku této koncepce před několika lety se počítalo, že projekt bude spuštěn od letošního ledna. Zahájení však bylo odsunuto a mezi výstrojaři se nyní hovoří o lednu 2012.

I přesto, že základna prošla obrovskou změnou před čtyřmi roky, dotýká se jí i současná transformace. „K prvnímu říjnu přebíráme do podřízenosti oddělení vývo-je a zkušebnictví výstrojní služby a oddě-lení vývoje a zkušebnictví služby PHM,“ pokračuje velitel. „To je asi největší změ-na, protože ostatní prvky zůstávají zhru-ba stejné. Transformace se však citelně dotýká právě obou vývojových pracovišť, neboť se v nich snižuje počet pracovníků. Musíme nyní velice pečlivě zvažovat, kte-ré nové činnosti si ponechat a případně přerozdělit kompetence v rámci našeho odborného úseku a které eventuálně pře-dat ředitelství ve Staré Boleslavi.“

24 25

Zavedení a operační provoz jedno-místných lehkých podzvukových bitev-ních letounů L-159 Alca českého letec-tva provázel od samého počátku jeden podstatný nedostatek. Nebyla k němu pořízena verze s dvojím řízením. Přechod z cvičného Albatrosu L-39C přímo na nový bojový L-159 zdaleka nebyl tak jednoduchý a snadný, jak si původně někdo myslel. Alca představuje hodně rozdílný typ s odlišnými letovými charakteristikami, zcela jiným uspořádá-ním pilotního prostoru atd. Co nejméně problémovému přechodu nových pilotů na tento typ musel napomáhat simulá-tor i nákup letových hodin na továrním dvoumístném L-159B v Aeru Vodochody. Situaci defi nitivně vyřešila až přestavba nevyužívaných uskladněných L-159A na čtyři spárky L-159T1.

Dvoumístná verze „T“ využívá ma-ximální podíl komponentů z L-159A Protože není určena pro bojové na-sazení, nemá palubní radar, obranné systémy a chybí i pancéřování pilotní kabiny. Přístrojová deska předního pilot-ního prostoru L-159T1 má z původních dvou barevných multifunkčních HDD displejů pouze jeden, ten druhý je po-užit v zadním pilotním prostoru. Pilot/instruktor v zadním kokpitu má na levé straně umístěný multifunkční HDD dis-plej. Uprostřed horní části desky je ba-revná obrazovka zobrazující informace z průhledového displeje HUD v před-ní kabině. Stejná obrazovka na pravé straně přístrojové desky pak zobrazu-je informace z vícefunkčního displeje v přední kabině. I když L-159T1 nemá radar, všechny programy i ovládání

zbraňově-navigačního systému zůstaly zachovány pro simulaci odhozu/odpalu výzbroje. Rovněž je beze změn všech šest podkřídlových závěsníků pro nese-ní přídavných nádrží a cvičných (regis-tračních) verzí řízených střel Sidewinder a AGM-65B Maverick.

VÝCVIK DŘÍVE A DNESAž do zavedení dvoumístných strojů

vypadala příprava nových pilotů českého vojenského letectva následovně. Pokud nebudeme počítat vrtulové stroje v rám-ci základního výcviku, tak adepti nalé-tali přibližně 350 hodin na proudových L-39C. Kromě toho na trenažéru procvi-čovali úkoly a situace při vedení vzduš-ného boje i ničení pozemních cílů. Pak ještě někteří z nich absolvovali již zmí-něné vývozní lety na továrním L-159B.

Dnes piloti ve výcviku rovněž absolvu-jí přibližně 350 hodin na albatrosu, také používají trenažér, ale pak následují de-sítky letů na novém L-159T1. Na něm projdou tzv. přeškolovací osnovou, rozdělenou na základní a pokračovací výcvik. Základní příprava zahrnuje lety

ve dne, v noci, za ztížených povětrnost-ních podmínek, akrobacii a lety ve sku-pině. Obsahuje i základní lety bojové-ho použití. Při pokračovacím výcviku přeškolovací osnovy se program dělí na provádění činností v rámci vzdušné-ho boje (včetně manévrového boje nebo

boje ve dvojicích) a boje proti pozemním cílům, a to i ve skupině.

„Téčka přišla v pravý čas,“ hodnotí současnou situaci vzhledem k potřebě výcviku nových pilotů velitel letky stopa-dasátdevítek major Petr Tománek a do-dává, že díky nim lze nové piloty dostat na požadovanou úroveň během dvou let. Vzhledem k neustálé obměně pilotů (za poslední dva roky přibližně 50%) to je přímo nezbytné.

NEJEN PRO NOVÁČKYLetoun s dvojím řízením tvoří nedíl-

nou součást výcvikového systému pro přípravu nových pilotů, ale své uplatnění nachází i při přezkušování starších pilo-tů. Zvláště pak těch ze stopadesátdeví-tek, kteří doposud létali jen „sólo“ – tedy na jednomístných „áčkách“. Stejně jako u řízení automobilu, kdy si každý řidič vy-tvoří určité návyky, platí něco obdobné-ho i u pilotů. To však neznamená, že by se muselo vždy jednat o nějaké špatné návyky pilotáže, ale někteří jedinci mo-hou mít například jiný způsob taktického myšlení. Dřív se to zjistit přesně nemoh-lo, v současné době při letech na spárce s instruktorem ano. Každý pilot nyní pod-le majora Tománka minimálně jednou za rok absolvuje s instruktorem kontrolu techniky pilotáže na dvoumístném stroji. Jedná se o let podle přístrojů, vysokou techniku pilotáže a bojové použití.

„Zavedení letounu L-159T1 přineslo o mnoho efektivnější, kvalitnější a samo-zřejmě i bezpečnější výcvik,“ říká Petr Tománek, podle něhož jsou „čtyři kusy

Ceněná „spárka“Ceněná „spárka“ Nové letouny L-159T1 s dvojím řízením výrazně zkvalitňují výcviknových pilotů českého letectva

Text: Michal ZDOBINSKÝFoto: Tomáš SOUŠEK a Aero Vodochody

Přestože jsou celkem čtyři dvoumístné stroje L-159T1 na čáslavské základně v provozu teprve půl roku, již se dají vyhodnotit první zkušenosti a především jejich praktický přínos ve způsobu přípravy nejen nových pilotů, ale i při zdokonalování nebo přezkušování těch starších.

přesně ten počet, který letka dnes potře-buje“. Velitel letky také zmiňuje výbornou provozuschopnost, díky níž se letouny ani příliš nezastaví. Jeho slova potvrzuje dosavadní statistika. Od listopadu 2007 do konce prvního dubnového týdne roku 2008 si „téčka“ na své konto připsa-la téměř 200 letových hodin při 350 le-tech. Jen letmé nahlédnutí do seznamu letů potvrzuje skutečně široké spektrum doposud plněných úkolů. Jedná se na-příklad o údery na pozemní cíle z růz-ných výšek se simulovaným využitím leteckého 20mm kontejnerového dvoj-kanonu Plamen, pum, neřízených raket, laserem naváděných pum či protizem-ních řízených střel AGM-65B. Druhou početnou skupinu tvoří nácvik manév-rového vzdušného boje jednotlivých le-tounů nebo dvojic, přepady vzdušných cílů, nasazení proti vrtulníkům, eskortní úkoly, průzkum a mnohé další.

Celkem čtyři L-159T1 jsou v provozu od listopadu 2007. Na dvoumístném letounu absolvují noví piloti desítky letů v rámci přeškolovací osnovy. Letouny slouží i pro kontrolu techniky pilotáže starších pilotů. Od listopadu 2007 do počátku dubna 2008 absolvovaly stroje L-159T1 již 350 letů.

26 27

Jakou funkci v centru ENTEC vykonáváte?

Jsem příslušníkem skupiny, která má na starost sběr a výměnu informací týkající se ženijního vojska. Má funk-ce se jmenuje štábní důstojník Military Engineering Consultancy, což by se dalo přeložit asi jako důstojník pro ženijní po-radenství. Přede mnou tu tři roky praco-val podplukovník Lubomír Kroupa, který nyní slouží v Brně na Univerzitě obrany. On byl ale zařazen ve skupině General Support, všeobecné ženijní podpory. Pak proběhla reorganizace střediska a já byl zařazen do informační skupiny. Jak plyne z jejího názvu, sbíráme neuta-jované informace, které se týkají ženijní techniky v rámci NATO, a shromažďuje-me alianční dokumenty, jež se zaměřují na ženijní vojsko, to znamená STANAGy a různá „eSOuPíčka“ (SOP – standardní operační postupy), která vydávají jed-notlivé armády.

V čem vaše práce spočívá?Každá armáda vám automaticky zašle příslušné dokumenty...

Tak to zatím nefunguje. Zasílání dokumentů a informací nyní probíhá spíše na základě dobrovolnosti. Mělo by se to zlepšit, až se v příštím roce staneme Military Engineering Centre of Excellence, kdy bychom informa-ce měli od členských států dostávat „povinně“.

Musíte tedy dnes vyvíjetnějakou aktivitu, abyste se k potřebným informacímdostali?Člověk si musí najít v daném státě

nebo na vytypovaném velitelství styč-nou osobu, od níž může dokumentaci vyžadovat. Oslovíme buď přímo velitele, anebo žádost adresujeme na generální štáb, odkud ji už pošlou funkcionáři, kte-rý nám informace sdělí.

Co pak se získaným dokumentem děláte?

Zadáme ho do příslušné databáze. Ty jsou dvě: ženijního materiálu a pak STANAGů a navazujících „eSOuPíček“. V případě žádosti příslušníka alianční armády o některé informace jsme pak schopni mu odpovědět.

Jaká kritéria musí voják české armády splňovat, aby se na funkci, kterou zde zastáváte, dostal?

Musí mít už něco odslouženo. Pak musí splnit STANAG 3 z angličtiny, při-čemž je dobré mít i další jazyk – já mám francouzštinu a částečně i němčinu. A potom si musí podat žádost o zařaze-ní do struktur NATO.

To znamená, že jste o ENTECu věděl už z dřívějška...

Ano, byl jsem tady předtím na dvou kurzech – velitelů čet a velitelů rot. Takže

A vaše první pocity v této funkci...Byly hrozné! Protože jsem se dozvě-

děl, že budu muset pracovat s počíta-čem. S ním jsem si totiž moc nerozuměl. To byl jediný mindrák, protože jinak je zdejší práce o ženistech a já ženista jsem. Potom jsem si musel dávat pozor, když jsem se občas připravoval na vý-uku v kurzech, abych tam necpal něco ryze českého. Tady se všechno musí přednášet jaksi „nadnárodně“. K tomu je dobré mít zkušenosti z misí a z meziná-rodních cvičení.

Dává tato funkce i něco vám osobně?

Určitě mi otevírá obzory a umožňu-je hlubší poznatky ohledně STANAGů a aliančních doktrín, protože si je zde mohu pročíst a řádně se s nimi se-známit. Když jsem sem odcházel, tak

Euro NATO Training Engineer Centre (ENTEC). Tak se jme-nuje středisko v německém Mnichově, které se zaměřuje na organizaci několika typů kurzů pro ženisty z aliančních a partnerských armád a shromažďuje databáze otevře-ných informací ženijního charakteru. Ve skupině Military Engineer Consultancy už druhým rokem pracuje major Armády České republiky Zbyněk Koza.

Text: Jaroslav PAJERFoto: Jiří HOKŮV

Hovoříme s mjr. Zbyňkem Kozou, příslušníkem skupiny Military Engineer Consultancy v ENTEC

Český ženista Český ženista v Mnichověv Mnichově

jsem víceméně věděl, do čeho jdu. Ale bylo to z pohledu studenta. Pozadí toho, jak se příslušníci centra na jednotlivé ak-tivity připravují, jsem neznal.

Myslíte, že i další čeští ženisté o existenci zdejšího centra vědí?

Myslím, že většina ženistů o něm ví, protože jsme malá komunita. Předpokládám, že všichni, co dostateč-ně ovládají angličtinu, kurzy v ENTECu už prošli anebo jimi záhy projdou. Základem je znát angličtinu, která je tu nastavená dost vysoko. Nejnižší poža-davek je pro absolvování kurzu instruk-torů, a to 2211. V ostatních případech to je plná dvojka. Tady se vyžaduje, aby se v rámci skupin komunikovalo a aby byl člověk schopen také něco napsat. Ale ještě k tomu, zda naši vojáci o exis-tenci centra vědí. Nedávno jsem napří-klad dvěma klukům z republiky pomáhal s diplomkou. Potřebovali údaje o techni-ce a budování vojenských základen.

Jaká je možnost dostat se do data-báze ženijního materiálu ENTECu?

Ta databáze se během roku doplňuje. Obvykle v prosinci proběhne její update a všichni studenti, kteří v dalším roce přijíždějí do kurzů, ji dostanou do ruky na „CéDéčku“. O novinkách z oblasti že-nijního vojska se všichni bývalí studenti dozvídají z newsletterů, které jim čtvrt-letně rozesíláme e-mailem. A jinak je sa-mozřejmě možnost s námi komunikovat různými cestami – písemně, telefonicky, internetem, osobně – a my se snažíme, pokud příslušné informace známe, je poskytnout.

se o některých u nás v armádě buď nevědělo anebo se o nich nemluvilo. Pak tu člověk získává kontakty mezi ženijními specialisty v armádách NATO, protože tady se točí ohromné množství lidí jak z různých velitelství, tak armád. A dobré jsou též kontakty na fi rmy, které vyrábějí ženijní materiál, s jejichž před-staviteli máme možnost se seznámit při organizování výstavy Vendors Display Day. Tu totiž ENTEC a konkrétně naše skupina jednou ročně připravuje. Loni se jí účastnilo 50 fi rem ze 14 států, což byl největší počet v její historii. Letos se výstava bude konat v podstatně menším rozsahu v červenci. Chceme sem pozvat jen 10 fi rem, které pokryjí zadané téma ženijní zabezpečení. Je to dáno tím, že se koncem roku stěhujeme do Ingolstadtu a začne transformace ENTECu v Centre of Excellence.

28 29

„Jsou to publikace, které jsme za-čali vytvářet zhruba před rokem a půl,“ popisuje podplukovník Jiří Pohlodek, náčelník oddělení tvorby koncepcí a ex-perimentování Správy doktrín Vyškov. „Vycházeli jsme přitom z myšlenky, že se změnil způsob použití našich jed-notek a vojska potřebují novější, aktu-álnější manuál, než jsou staré předpisy pro bojové použití. Rovněž jsme vychá-zeli z toho, že po vstupu do NATO je potřebné harmonizovat činnost velitelů a jednotek, jejich přípravu i použití. Nyní už nestačí učit se taktiku lineárních ope-rací, obranu a útok, ale mnohým dalším činnostem, s nimiž se vojáci setkávají v současných operacích během zahra-ničních misí.“

OBSAHOVÁ UNIFIKACEVolání po podobných příručkách vy-

cházelo z vojsk už delší dobu. Jejich autoři nejprve museli najít odpověď na otázku, co vlastně základní jednot-ky potřebují. A tak se mimo stálých té-mat, jako jsou útok, obrana, přesun, rozmístění jednotky mimo boj atp., zro-dila nová – taktika boje v zastavěném prostoru, činnost při ohrožení minami, nevybuchlou municí či neidentifi kova-telným výbušným zařízením, postup při neočekávaném střetnutí s nepřítelem, při dělostřeleckém či leteckém přepadu a podobně. Ta nakonec předznamena-la jednotlivé kapitoly, kterých je v každé publikaci stejný počet – jedenáct – a ne-sou obdobný název.

„To proto, aby se v nich každý rychle zorientoval. Takže velitel družstva, který postoupí výš a povede přípravu třeba ohledně činnosti čety v mírových opera-cích, najde toto téma vždy v osmé kapi-tole,“ objasňuje pplk. Pohlodek.

Jednotlivé příručky jsou v závěru do-plněny celou řadou příloh. Jejich počet je různý. „Taktika družstva“ jich obsahu-je jedenáct, „Taktika čety“ jedenadvacet a „Taktika roty“ čtyři.

Jakmile byla zformulována témata, za-čali je autoři – odborní pracovníci oddě-lení – zpracovávat. Čerpali při tom z roz-ličných zdrojů, které má správa doktrín, především její oddělení analýz a zevše-obecňování zkušeností, k dispozici. Jsou to jednak standardizační dohody, jednak nejnovější dokumenty spojeneckých

armád a v neposlední řadě i materiály vyhodnocující průběh už uskutečněných misí českými kontingenty.

„BICHLE“ V KROUŽKOVÉ VAZBĚ

Protože tvůrci těchto ,učebnic‘ chtěli do jejich obsahu dostat co nejvíce sou-časných poznatků, rozhodli se autory jednotlivých kapitol nijak neomezovat v rozsahu. „Řekli jsme, dáme tam všech-no, co se osvědčilo a co je k sehnání,“ pokračuje Jiří Pohlodek. „Ke spolupráci jsme proto přizvali také zástupce brigád a jednotek. Takže i oni sem vložili svoje zkušenosti, které si přivezli nejen z misí, ale též ze studií a kurzů v zahraničí.“

Proto také vznikly značně objemné tisky ve formátu A5. „Taktika družstva“ čítá skoro pět set stran, „Taktika čety“ se rozrostla o dalších padesát stránek a „Taktika roty“ má čtyři sta stran. Není tedy divu, že v souvislosti s takovou tloušťkou příruček jejich tvůrci začali uvažovat, co s tím. A přišli s nápadem, že je rozdělí do tzv. knih, které nechají svázat samostatně a všechny pak vloží do obalu s kroužkovou vazbou. „Takže velitel si podle potřeby na výcvik vytáh-ne jen příslušnou část, kterou si bude moci vzít s sebou do terénu,“ vysvět-luje náčelník oddělení tvorby koncepcí a experimentování. „Uvidíme, jak se to osvědčí v praxi. Zatím u nás žádná tako-vá pomůcka neexistuje.“

a rovněž, co v takovém případě musí ve-litel provést a zabezpečit.

„Nejpatrnější rozdíl mezi jednotlivý-mi taktikami je v míře obecnosti,“ říká pplk. Jiří Pohlodek. „V ,Taktice družstva‘ je použito mnohem víc detailů, a to jak v textu, tak v ilustracích. Například je zde podrobně popsáno i nakresleno, jak se má voják pohybovat v ulicích města, že se má shýbat pod oknem, když jde kolem, a podobně. Možná se to něko-mu může zdát zbytečné, ale to je třeba jedna z věcí, kterou musejí vojáci dostat do krve, protože jim to může zachránit život. V ,Taktice čety‘ je pak obecnost větší, protože velitel čety už neřídí jed-notlivce, ale družstva. A ještě větší obec-nost je u roty. Nejenže velitel roty velí

Obsahem všech svazků jsou vzo-ry bojových rozkazů a hlášení. A to jak v češtině, tak v angličtině s českým pře-kladem pro případ, že by jednotka fungo-vala v rámci mezinárodního uskupení.

Všechny taktiky by měly být distribu-ovány do útvarů a zařízení v polovině roku. Přestože jsou primárně určeny pro použití mechanizovaných jednotek, poučí se z nich i příslušníci jiných dru-hů vojsk. „Například velitel logistické jednotky,“ tvrdí pplk. Pohlodek, „protože i jeho vojáci musejí znát vševojskovou přípravu. Nejprve musí být každý pří-slušník armády vojákem a pak teprve odborníkem, specialistou. Proto jsou ná-klady všech tří publikací takové, aby je dostali všichni velitelé družstev, čet i rot v armádě.“Část nákladu dostanou také knihovny

vojenských škol a armádních výcviko-vých institucí. To znamená Univerzita obrany v Brně, Vojenská akademie a Výcviková základna ve Vyškově. Zájemci je za čas najdou rovněž na in-tranetových stránkách správy doktrín, kde budou ke stáhnutí ve formátu pdf.

Nové publikace určené nejnižším velitelům

„Taktika družstva“, zpracovatel mjr. Jindřich Balaryn „Taktika čety“, zpracovatel Ludvík Sokola „Taktika roty“, zpracovatel pplk. Jiří Víteček

Intranetové stránky Správy doktrín Vyškov

http://10.40.8.247/ReVD-SIS/SpD/index.htm

Po vojenském odborném bestseleru „Příručka vojáka AČR“, který mají profesionálové k dispozici už téměř dva roky, vydá Správa doktrín Vyškov v nejbližších týdnech další tři zbrusu nové publikace spadající do stejné obsahové řady. Tentokrát jsou určené pro nejnižší velitele. Jedná se o pomůcky nazvané „Taktika družstva“, „Taktika čety“ a „Taktika roty“.

Text a foto: Jaroslav PAJER

Proto také vznikly zntisky ve formátu A5. „Tačítá skoro pět set stranse rozrostla o dalších pa „Taktika roty“ má čtyři tedy divu, že v souvistloušťkou příruček jejicuvažovat, co s tím. A přže je rozdělí do tzv. knisvázat samostatně a všedo obalu s kroužkovou velitel si podle potřeby nne jen příslušnou část, moci vzít s sebou do tluje náčelník oddělení ta experimentování. „Uvi

„Kuchařky“ „Kuchařky“ pro nejnižší pro nejnižší

velitelevelitele

Tento způsob tisku a vazby několika částí usnadní ještě další věc. Až se au-toři za rok za dva k některým kapitolám vrátí s tím, že je z pohledu nových in-formací o něco doplní, nebude se mu-set tisknout celá „bichle“, ale jen změ-něná část, kniha, kterou si pak velitelé ve svých svazcích vymění.

PŘESAH DO VYŠŠÍ ÚROVNĚObsah všech tří publikací navazuje

na základní znalosti a dovednosti kaž-dého profesionála Armády ČR, které jsou obsaženy v „Příručce vojáka AČR“. Taktiky jsou určeny pro velitele jednot-livých úrovní a přinášejí jim především podrobné postupy při vedení rozličných činností, jež jejich jednotka musí zvládat,

četám, ale má i další povinnosti, napří-klad starost o logistiku a podobně. Jinak se všechny taktiky malinko prolínají. To, co je psáno u družstva, částečně pře-sahuje do čety, a co se píše o četě, tro-šičku zasahuje do úrovně roty. To proto, aby nižší velitelé ,viděli‘ své okolí, své sousedy.“

NE PŘEDPISY, SPÍŠ NÁVODYTyto publikace nemají formu předpi-

su. Podle slov Jiřího Pohlodka se nejed-ná o striktní nařízení, ale spíše o návod-né komentáře k jednotlivým činnostem, které pro lepší názornost doplňují ob-rázky, schémata či ilustrační fotografi e. „Charakterizoval bych to asi jako ku-chařku,“ dodává.

30 31

koordinátorem byla ruská společnost RSK MiG, na programu se podílely spo-lečnosti BAE Systems, Rockwell-Collins a samozřejmě domácí Letecké opravny Trenčín. V rámci programu bylo upra-veno 10 jednomístných bojových strojů MiG-29 na verzi MiG-29AS a dva dvou-místné cvičně-bojové MiG-29UB na pro-vedení MiG-29UBS.

Provedené změny zaru-čují kompatibilitu se systémy NATO, stroje dostaly nové na-vigační, komunikační a iden-tifi kační systémy. Zajímavost představuje i netradiční tzv. digitální kamufl áž tvořená několika odstíny šedé barvy s velkým množstvím ostře ohraničených plošek. Letouny jsou zařazeny v systému NATINADS a počítá se s tím, že budou v provozu minimál-ně dalších 15 let.

V oblasti letecké techniky je třeba ješ-tě zmínit úpravu čtyřech vrtulníků Mi-17 na verzi pro pátrací a záchranné úkoly. Jeden modernizovaný stroj (pro tyto vr-tulníky se používá označení Mi-17LPSZ) byl předveden i na letošní výstavě IDEB. Kromě přídavného pancéřování a větší zásoby paliva je vybavený povětrnost-ním radarem od fi rmy Rockwell-Collins, novým komunikačním a identifi kačním systémem, osvětlení pilotní kabiny je kompatibilní s brýlemi pro noční vidě-ní. Pod přídí trupu je instalované otočné stabilizované senzorové pouzdro od izra-elské fi rmy Elbit, které umožňuje pozoro-vání a vyhledávání cílů za denních i noč-ních podmínek. Jeho součástí je denní CCD televizní kamera, termovizní systém 3. generace a laserový značkovač.

Nejvýznamnějším a nejrozsáhlejším akvizičním programem, který v posled-ních dvou letech realizovaly Ozbrojené síly Slovenské republiky, je ale nový mo-bilní komunikační a informační systém řízení a velení MOKYS. Bude sloužit pro bezpečný přenos hlasové, datové i obra-zové komunikace na taktické a operační úrovni, i když se počítá i s možností jeho použití v rámci strategického velení.

Hlavním dodavatelem a integrátorem je britská společnost BAE Systems, která spolupracuje se slovenskými i dal-šími zahraničními partnery. Integrátor tohoto moderního systému plnícího všechny příslušné standardy NATO pře-dal v prosinci minulého roku slovenské armádě prototypovou sestavu (sedm kusů) systému pro vojskové zkoušky. MOKYS se skládá ze třech základních podsystémů a několika různých typů pracovišť. Jsou umístěny jednak v pěti kontejnerech na podvozcích terénních nákladních automobilů Tatra T815 6 × 6,

jednak ve vozidle Tatrapan 6 × 6 a také v lehkém obrněném vozidle RG-32M 4 × 4 od fi rmy BAE Systems.

NOVINKY SLOVENSKÉHO PRŮMYSLU

Domácí prostředí pro svoji prezen-taci pochopitelně vedle Ozbrojených sil Slovenské republiky využily i místní fi rmy. Kromě dnes již známých výrobků zdejšího obranného průmyslu, jakými jsou například 155mm samohybná ka-nonová houfnice vz. 2000 Zuzana nebo raketomet RM-70/85 Modular či odmino-vací systémy řady Božena, se na letošní výstavě IDEB objevilo i několik pozoru-hodných novinek.

Těžko přehlédnutelná byla nová ver-ze zmíněné 155mm samohybné kano-nové houfnice, kterou představila tren-čínská fi rma Konštrukta-Defence. Nese označení Zuzana A1 a kromě hlavně dlouhé 52 ráží na první pohled zaujme přepracovanou přídí. V jejím středu je jen jednomístná kabina pro řidiče, zby-lí tři členové obsluhy sedí v rozměrné otočné věži. Automatické nabíjecí za-řízení, mechanizace některých obsluž-ných prací, diagnostika a elektronické vybavení umožnily oproti standardnímu typu Zuzana nejen „ušetřit“ jednoho čle-na osádky, ale i dále zlepšit bojové mož-nosti nové verze. Zuzana A1 je vybave-na střeleckým inerciálním navigačním zařízením a měřičem úsťové rychlosti projektilu. Palubní systém řízení palby dokáže pracovat s digitálními mapami.

Vozidlo má novou pohonnou jednotku, kterou tvoří německý přeplňovaný šesti-válcový motor MAN D28 76 LF o výkonu 338 kW a americká automatická pře-vodovka Allison HD 4560 PR. V zadní

části věže je instalována pomocná zdro-jová jednotka, která dodává elektrickou i hydraulickou energii pro pohon zaříze-ní ve věži i při vypnutém motoru. Čelo dělené věže má balistickou odolnost na Stupni 4 dle STANAG 4569. Kapacita dopravníků je stejná jako u standardní verze Zuzana nebo Dana (40 střel a stej-ný počet náplní), avšak nová jsou uni-verzální lůžka dopravníků. To umožňuje do nich ukládat a následně do kanonové houfnice automaticky nabíjet i nové typy projektilů s délkou až do 1000 mm.

Dalším netradičním exponátem se stalo obrněné pásové vozidlo OT-90 Hybrid. Jak již naznačuje název, jed-ná se o známý typ BVP-1 (resp. OT-90 bez věže), jenž využívá hybridní pohon, o který je v současné době i na vojen-ském poli stále větší zájem. Kombinace klasického moderního vznětového mo-toru a elektromotoru zajišťuje lepší dy-namické vlastnosti, nižší spotřebu pali-va a v neposlední řadě je jen při použití elektrického pohonu možný i nesrovna-telně tišší provoz.

Projekt OT-90 Hybrid zadalo sloven-ské ministerstvo obrany v rámci jedno-ho z programů evropského obranného výzkumu. Hlavním řešitelem je Vojenský opravárenský podnik Trenčín a na pro-jektu se podílí bratislavská fi rma DSSI i několik dalších slovenských institucí. Při nízkých zatíženích vozidlo OT-90 Hybrid pohání pouze elektromotor napájený z baterií umístěných ve střední dělicí stě-ně v prostoru pro výsadek v zadní části korby. Při režimech, kdy je potřeba vyšší výkon, začne pracovat vznětový motor a elektromotor se přepne do režimu ge-nerátoru a podle nutnosti dobíjí baterie.

V Bratislavě se ve dnech od 28. do 30. dubna usku-tečnila mezinárodní vý-stava vojenské techniky IDEB 2008 (International Defence Exhibition Bratislava). Oproti předcho-zí akci v roce 2006 došlo k nárůstu počtu vystavova-telů, kteří přijeli z celkem 26 zemí. Největší zastoupe-ní, pochopitelně po domá-cím Slovensku, měly fi rmy z České republiky a stejně jako v minulosti nechybě-la ani ofi ciální prezentace resortu obrany ČR.

Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ

y , pkompatibilní s brýlemi pro nočnní. Pod přídí trupu je instalované stabilizované senzorové pouzdro oelské fi rmy Elbit, které umožňuje pvání a vyhledávání cílů za denníchních podmínek. Jeho součástí jeCCD televizní kamera termovizníe ve dddnechh

DDDDDDDOBOBOBOBOBOBOBBINININININIINININSKSKSKSKSKSKÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ

větší a zajímavějšívětší a zajímavějšíIDEBIDEB

Význam v sudém roce konané výsta-vy IDEB pro Slovensko dokumentovalo slavnostní zahájení za účasti preziden-ta republiky Ivana Gašparoviče, minis-trů obrany a vnitra i řady zahraničních ofi ciálních hostů. Českou republiku

k di át b l ká l č t

Slovenský prezident Ivan Gašparovič při prohlídce ofi ciální expozice ČR

čá i ěž j i l á á d

Jednou ze součástí nového slovenského mobilníko komunikačního systému MOKYS je i radioreléová stanice na vozidle Tatra T815 6 × 6 s pancéřovanou kabinou.

eba ješ jednak ve vozidle Tatrapan 6 × 6 a také

Nosnou platformou pro krátkovlnnou rádiovou stanici v rámci systému MOKYS je lehké kolové obrněné vozidlo RG-32M.

na zmíněné akci zastupo-val náměstek ministryně obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva a ná-čelník Generálního štá-bu AČR generál Vlasti mil Picek. Expozici si pro-hlédl i předseda vlády SR Robert Fico. Součástí otevíracího ceremoniá-lu byl nejen nízký přelet letounů a vrtulníků slo-venského letectva, ale i ukázka techniky a jejího použití na novém menším venkovním polygonu.

SLOVÁCI POKRAČUJÍ V MODERNIZACI

U ozbrojených sil našeho východního souseda probíhá několik významných modernizačních programů. Koncem února letošního roku bylo slavnostně předáno do užívání celkem 12 upra-vených letounů MiG-29. Hlavním

32 33

Při rychlé akceleraci a maximálních vý-konech pracují prostřednictvím spojovací převodovky oba motory současně.

Divize Defence slovenského Elektro-technického výskumného a projektové-ho ústavu (EVPÚ) obohatila dynamicky se rozrůstající sektor lehkých, na dálku ovládaných věžových kompletů o další přírůstek. Nový komplet nese označe-ní ZRSD07 a byl vyvinut ve spolupráci s VOP-026 Šternberk, konkrétně s jeho divizí ve Slavičíně. Při návrhu nového zařízení fi rma těžila ze svých bohatých zkušeností s několika typy vlastních manipulátorů, zbraňovou zástavbu měli na starost čeští kolegové ze Slavičína. Plně otočný věžový komplet je určený

jako výzbroj především lehkých obr-něných vozidel. V nosiči ve tvaru „U“ je umístěn kulomet PKT ráže 7,62 mm spolu se senzorovou jednotkou. Tvoří ji nechlazená IČ kamera pro noc nebo nepříznivé povětrnostní podmínky, pře-hledová denní TV kamera a zaměřovací TV kamera. Na přání lze vybavení roz-šířit o laserový dálkoměr. Senzorovou jednotku chrání výklopný štít a jed-notka spolu s kulometem má náměr nastavitelný v rozsahu -15 ° až +70 °. Na boku lafetace je rozměrný zásobník na 200 kusů munice, zajímavost před-stavuje schránka na zachytávání prázd-ných nábojnic. Podle údajů fi rmy EVPÚ je možné systém vybavit i jinými typy ku-lometů až do ráže 12,7 mm.

Společnost Delta Defence (vznikla v roce 2006 privatizací podniku VOP-028 Prešov) představila pancéřovanou kabi-nu DEL-KA pro vozidla řady Tatra. V zá-kladním provedení poskytuje balistic-kou ochranu na úrovni Stupeň 1a nebo 1b dle normy STANAG 4569. Pokud

se namontuje přídavné ocelové pancéřo-vání nebo kompozicové materiály, zvýší se úroveň ochrany na Stupeň 2 nebo do-konce 3 podle zmíněné normy. Odolnost proti minám je na prvním stupni. Dvou nebo třímístná kabina má klimatizaci, fi l-troventilační zařízení a u střešního průle-zu s lafetací pro lehký kulomet je možné namontovat sklopné kryty střelce.

Pro modernizaci bojových vozidel pě-choty BMP-1 (BVP-1), ale i dalších typů připravily slovenské fi rmy v rámci slo-venské průmyslové skupiny DMD Group nový věžový komplet Cobra II. Na tamto programu se podílela i izraelská fi rma Elbit. Jednomístná, plně otočná malá věž je vyzbrojena známým automatickým ka-nonem 2A42 ráže 30 mm a spřaženým 7,62mm kulometem PKT. Pohon věže a zbraní je elektrický s manuální zálohou ovládání. Náměr obou zbraní je možný v rozsahu -4 ° až +50 °, při manuálním ovládání lze elevaci zvýšit až na +58 °.

Bojové možnosti výzbroje podstat-ně zlepšuje nový systém řízení palby TISAS (Thermal Imaging Stand Alone System) zmíněné izraelské fi rmy. Tvoří jej termovizní zaměřovač pro noc a ne-příznivé povětrnostní podmínky, který je umístěný vlevo od kanonu, a senzoro-vá jednotka připevněná nad kanonem. Obsahuje dvojici denních CCD televiz-ních kamer, z nichž jedna je širokoúhlá a druhá s úzkým zorným polem.

Třetím prvkem uvnitř pancéřovaného pouzdra je laserový dálkoměr s dosa-hem do 6 km. Střelec sleduje zobrazení z kamer jednak na binokulárním zamě-řovači, jednak má k dispozici displej. Nízkoprofi lová věž Cobra II, kterou zkon-struovala společnost Konštrukta-Defence,

má bez munice hmotnost pouhých 1050 kg a výšku od korby až po senzoro-vou jednotku s kamerami 0,81 m.

ČESKÁ ÚČASTČeští vystavovatelé, stejně jako

na předcházející akci v roce 2006, mezi zahraničními účastníky jednoznačně dominovali. V rámci společné expozice Ministerstva obrany ČR a AČR o cel-kové ploše přibližně 250 m² si moh-li návštěvníci kromě simulátoru pře-nosného protiletadlového raketového kompletu RBS-70 prohlédnout i kon-tejnerovou převozní polní chemickou laboratoř PPCHL-AL-2/r. Její vybavení například umožňuje kvalitativní a kvan-titativní analýzu záření gama pevných a kapalných vzorků, měření celkové ak-tivity alfa a beta ve vzorcích kapalných nebo pevných látek či monitorování úrovně radiace a neutronového záření. Vystavením laboratoře PPCHL-AL-2/r česká armáda navazuje na minulou vý-stavu IDEB 2006, kde výstavní premiéru absolvovala chemické laboratoř PPCHL--AL-2/ch. Zavedení obou moderních mobilních laboratoří umožňuje českým specialistům v případě potřeby pokrýt celou škálu činností v rámci chemického i radiačního průzkumu a vyhodnocová-ní i mimo území republiky. Bezpochyby největší zájem v rámci ofi ciální armádní expozice ale budil nový střední terénní nákladní automobil Tatra T810 6 × 6. Zvláště proto, že se jednalo o zajímavou verzi s pancéřovanou kabinou.

O tom, jakou měli vystavovatelé z ČR na letošním slovenském veletrhu pozi-ci, napovídá i pohled do seznamu oce-něných. Ze čtyř cen IDEB 2008 získaly české fi rmy dvě, konkrétně společnost

Retia za vozidlo SURN CZ s moderni-zovaným řídicím a naváděcím radiolo-kátorem z protiletadlového raketového komplexu 2K12 KUB a fi rma Audiopro za robustní datový rozvaděč. Ještě za-jímavější však byla situace v oblasti hlavních (nejprestižnějších) cen. Kromě společnosti BAE Systems a jejího mo-bilního komunikačního systému MOKYS si všechny ostatní ceny odnesli výrobci z Čech. Společnost ČZ, a. s., za terén-ní vysokozdvižný vozík 3522 TX, Česká zbrojovka Uherský Brod za pistoli CZ 75 SP-01 Phantom a společnost ALP Martin Hanuš za taktickou balistickou vestu.

Nová zbraň z uherskobrodské zbrojov-ky vychází z pistole CZ 75 SP-01 Tactical, avšak její rám je vyrobený z vysoce odol-ného plastu. Výsledkem je snížení hmot-nosti o plných 380 g. Nová zbraň, která je vhodná i pro použití u ozbrojených složek, má výměnnou část hřbetu rukojeti rámu (pro individuální nastavení úchopu střelců s různými tělesnými proporcemi) a pro do-sažení vysoké bezpečnosti je vybavena vypouštěním kohoutku, bezpečnostním ozubem a blokováním zápalníku. Pistole CZ 75 SP-01 Phantom se dodává v ráži 9 mm Luger, zásobník pojme 18 nábojů, délka hlavně je 120 mm, celková délka zbraně dosahuje 207 mm a hmotnost je pouhých 800 g (u typu CZ 75 SP-01 Tactical to je 1180 g).

Zajímavou novinkou je i taktická ba-listická vesta od fi rmy ALP. Vyznačuje se nově řešenou tzv. univerzální vazbou (systém vodorovných a svislých popruhů pro upevňování pouzder a další výbavy), která umožňuje umisťovat zavěšované prvky ve všech směrech – tedy svisle (nahoru i dolů) a vodorovně (s orienta-cí doprava nebo doleva). Systém nové vazby zaručuje nejen vyšší variabilitu

v závislosti na individuálních preferen-cích jednotlivého uživatele, ale nesení i většího množství vodorovně situova-ných pouzder.

Druhou netradiční vlastností vesty je patentově chráněný systém pro její nou-zové sundávání. V případě zranění vo-jáka nebo například při pádu do hluboké vody či v omezeném prostoru se nemusí vesta sundávat standardním zdlouhavěj-ším a méně pohodlným způsobem přes hlavu, ale zatažením za ovládací rukojeť se vesta fi rmy ALP ihned rozdělí na dvě části – na přední a záďový díl.

V porovnání s výstavou IDEB 2006, která se po přemístění z trenčínského výstaviště poprvé konala ve vhodnějším výstavním areálu v Bratislavě, byl letos patrný nejen nárůst počtu vystavova-telů, ale i zkvalitnění služeb a zázemí pro návštěvníky. To se nepochybně od-razí i v zájmu všech zainteresovaných o další výstavu IDEB, která se uskuteční od 5. do 7. května roku 2010.Pancéřovaná kabina DEL-KA pro vozidla Tatra Vozidlo BVP-1 s novou věží Cobra II

Nová verze samohybné 155mm kanonové houfnice Zuzana A1

Novinka slovenské fi rmy EVPÚ – lehký, dálkově ovládaný věžový komplet se 7,62mm kulometem

má bez munice hmotnost pouhých Retia za vozidlo SURRN CZ s moderniRN

Společné ofi ciální expozici AČR a MO ČR dominovalo nové nákladní terénní vozidlo T810 s pancéřovanou kabinou.

Kopřivnická automobilka představila vůbec poprvé terénní nákladní vozidlo řady T815-7 s novou, tzv. digitální kamufl áží.

á i l ti i di id ál í h f

Jednu z hlavních cen IDEB 2008 si odnesla nová taktická balistická vesta české fi rmy ALP.

34 35

S dotazem týkajícím se aktuálního počtu válečných hrobů a pietních míst v České republice nemá vedoucí referá-tu válečných hrobů odboru mimoresort-ní spolupráce SP MO ČR Imrich Vetrák žádný problém. V počítači vyhledá ná-ležitý program a odpovídá: „V pátek 4. dubna v 11.34 hodin Ministerstvo obra-ny ČR eviduje na území České republiky 25 835 válečných hrobů a pietních míst. Kdybyste chtěli znát i jejich specifi kaci, například zda se jedná o oběti z první, respektive druhé světové války, mohu vás neprodleně informovat.“

On-line evidence válečných hrobů je krok správným směrem. Nad dřívější praxí se pracovník OMS Pavel Filipek

usmívá: „Obce s rozšířenou působnos-tí nám prostřednictvím krajských úřadů posílaly CD nosiče s údaji. S těmi se mu-selo nějaký čas pracovat, než byly patřič-ným způsobem zaevidovány. Dnes je to záležitostí několika vteřin. Do programu Centrální evidence válečných hrobů v ČR je v současné době zapojeno zhruba tři sta uživatelů z celé České republiky.“

Další pozitivní informací je to, že se na odboru mimoresortní spoluprá-ce chystají on-line evidenci válečných hrobů ještě vylepšit. „Stávající program se týká pouze tuzemska. Do konce le-tošního roku chceme zavést on-line evidenci také do zahraničí,“ konstatuje P. Filipek.

Technický pokrok bezprostředně sou-visí s následným zajímavým faktem. Od zavedení on-line evidence je patrný prudký nárůst údajů. Během několika málo měsíců vzrostl počet evidovaných válečných hrobů řádově o tisíce. Jinými slovy, nově zavedený systém prokazuje svoji vysokou fl exibilitu.

Ministerstvo obrany ČR, které je hlav-ním koordinátorem v péči o válečné hroby a pietní místa v České republice a v za-hraničí (zákon č. 122/2004 Sb.), posky-tuje vlastníkům hrobů účelové dotace a také peněžní dary na údržbu válečných hrobů v zahraničí. Jejich výši i charakter projednává na svém pracovním jedná-ní meziresortní koordinační komise pro válečné hroby, která se schází jednou za rok. Její březnové zasedání přineslo nemálo zajímavých zpráv. „Komise pro-jednala závěrečnou souhrnnou zprávu o věcném využití fi nančních prostředků na zabezpečení péče o válečné hroby z rozpočtové kapitoly MO za rok 2007 a především návrh na poskytnutí dota-cí pro rok 2009, který bude postoupen

ministryni obrany k defi nitivnímu schvá-lení,“ upřesňuje zástupkyně ředitelky od-boru mimoresortní spolupráce SP Yveta Hlásecká, která patnáctičlenné komisi, v níž jsou zástupci šesti ministerstev, Svazu měst a obcí a Československé obce legionářské, předsedala.

Z dostupných údajů vyplynulo, že fi -nanční podpora MO ČR na péči o vá-lečné hroby a pietní místa v tuzemsku nepatří do kategorie symbolických. „V roce 2007 bylo poskytnuto 31 dotací ve výši 17,682 mil. korun. Objemově nej-většími akcemi byly oprava osária z vál-ky roku 1866 v Kbelnici za 1,9 mil. Kč,

dále rekonstrukce válečného hřbitova v Tanvaldu za 1,9 mil. Kč, oprava váleč-ného hřbitova v Trutnově za 1,6 mil. Kč a oprava válečného hřbitova obětí 1. svě-tové války v Písku ve výši 1,4 mil. Kč,“ upřesňuje Y. Hlásecká. K těmto fi -nančním prostředkům je třeba přičíst také 3,918 milionů Kč na peněžní dary do zahraničí. Pro zajímavost, z rozpoč-tu kapitoly ministerstva obrany byla tato částka převedena do rozpočtu kapitoly ministerstva zahraničních věcí a určena pro příjemce v Ruské federaci, Bosně a Hercegovině, Francii, Chorvatsku, Maďarsku, Polsku, Slovinsku, Ukrajině,

Velké Británii a Ně-mecku, a to pře-vážně na údržbu a úpravy hrobů a pa-mátníků čs. vojáků.

Yveta Hlásecká se vyjádřila také k návrhu dotací pro příští rok: „Odboru mi mo re sortní spo-lupráce bylo do-ručeno 59 žádostí v celkovém obje-mu 28,012 mil. Kč, z toho 9,878 mil. Kč tvořily požadavky na investiční dota-ce a 18,134 mil. Kč na neinvestiční do-tace. Z celkového

Česká republika je v péči o válečné hroby vázána mezinárodními smlou-vami, především Ženevskými úmluva-mi z roku 1949 na ochranu obětí války a dodatkovým protokolem k těmto úmluvám o ochraně obětí mezinárod-ních konfl iktů z roku 1977.

Ministerstvo obrany ČR je hlavním koordinátorem v péči o válečné hroby a pietní místa v České republice a v zahraničí. Koordinace péče o válečné hroby a pietní místa v tuzemsku i v zahraničí a všeho, co s tím souvisí, je v bezpro-střední gesci odboru mimoresortní spolupráce sekce personální MO ČR.

Hrob vojína Ivana Kubince, bývalého příslušníka1. čs. tankové brigády, v obci Štítina na Opavsku

Kolik válečných hrobů a pietních míst je v této chvíli evidováno na území České republiky? Těžká otázka. Ne však pro zaměstnance odboru mimoresortní spolupráce sekce personální MO ČR. Během několika vteřin vám sdělí zcela přesné číslo. Jejich centrální evidence totiž „funguje“ on-line!

Text: Pavel LANGFoto: Jarmila PILAŘOVÁ

V registru Ministerstva obrany ČR se v současnosti nachází bezmála26 tisíc válečných hrobů a pietních míst

ministryni obrany k defi lení,“ upřesňuje zástupkboru mimoresortní spoluHlásecká, která patnácv níž jsou zástupci šeSvazu měst a obcí a obce legionářské, předs

Z dostupných údajů nanční podpora MO Člečné hroby a pietní mnepatří do kategorieV roce 2007 bylo poskText: Pavel LANG

Evidence hrobůEvidence hrobův přímém přenosuv přímém přenosu

Zrekonstruované mauzoleum na hřbitově v Hranicích, kde jsou uloženy ostatky vojáků osmi národností z 1. světové války.

mvam

skpmlurvmztvncnta

počtu doručených žádostí se jich nejvíce vztahovalo k válečným hrobům s fyzic-kými ostatky obětí válek. Drtivou většinu žádostí zaslaly obce a města, v jednom případě byla žadatelem římskokatolická farnost – Děkanství Hořice, jež se roz-hodla opravit pohřebiště obětí války z roku 1866.“

Meziresortní koordinační komise pro válečné hroby doporučila 31 dota-cí v objemu 11,986 mil. Kč. Mezi nimi například opravu válečného pohřebiš-tě v Tovačově, dále opravu pomníku v Olomouci, opravu válečných hřbitovů v Králové hradeckém kraji, opravu po-mníku ve Velkých Hamrech nebo opravu pomníku v Lomnici nad Popelkou.

Realitou je, že počet žádostí o poskyt-nutí resortní dotace rok od roku roste. Možnosti státního rozpočtu jsou však omezené. „K realizaci doporučujeme zhruba polovinu návrhů. Samozřejmě že kontrolujeme, jak efektivně byly při-dělené fi nanční prostředky na konkrétní akci účelně využity,“ dodává Y. Hlásecká.

Pro úplnost zbývá dodat, že břez-nové zasedání komise doporučilo mi-nistryni obrany ke schválení i peněžní dary do zahraničí. Pro rok 2009 jich navrhuje sedm, a to ve výši dvou mili-onů korun. Nejvyšší částky by měly být proinvestovány v Ruské federaci, kon-krétně na opravy hromadných válečných hrobů padlých čs. legionářů v Irkutsku a v Samaře.

Válečný hřbitov obětí 1. světové války v Písku

36 37

Závodilo se od prvního dne, přesněji odpoledne. To potápěčům a jedné potá-pěčce patřil vyškovský bazén, ve kterém se postupně popasovali s překážkami ve štafetovém závodě. Nejprve je čeka-lo plavání na 50 metrů volným způso-bem, poté překonání překážkové dráhy na hladině a nakonec záchrana tonou-cího. Do výsledků se započítával celko-vý čas všech tří plavců. „Mnoho jich to zvládlo bez větších problémů,“ vypráví podplukovník Roman Jersák, náčelník oddělení přípravy potápěčů VA Vyškov a hlavní organizátor akce. „Nejlépe si vedli pardubičtí hasiči.“ Ostatní týmy na dalších místech se ale za nimi „tísni-ly“ jen s malými časovými rozdíly.

Následující soutěžní dny už probíha-ly pod širým nebem. V zatopeném lomu u obce Výkleky nejprve trojice demon-tovaly v sedmimetrové hloubce těžkou konstrukci, kterou pak přemístily pomo-cí zvedacích vaků o několik metrů dál na předem určené místo. Následoval opětovný transport zátěže na původní místo a závěrečná montáž. „Závodníkům se měřil čas, přičemž dostávali trestné minuty za vynoření součástí výstroje,“ vysvětluje pplk. Jersák. „Přeprava mate-riálu pod vodou pomocí zvedacích vaků,

soudě alespoň podle dosažených časů, které se pohybovaly mezi osmi minutami a 28 vteřinami a 13 minutami 43 vteřina-mi většině startujících nedělala potíže. Nejlépe si vedli ,vodníci‘ z Rakovníka. Smůlu měli členové smíšeného druž-stva, kterým selhal zvedací vak, a pro nesplnění úkolu byli v této disciplíně diskvalifi kováni.“

Ve středu se soutěžící přesunuli do ji-ného zatopeného lomu u obce Drysice. Zde jim organizátoři navodili záchrannou situaci. Při práci ve čtyřmetrové hloub-ce asi sto metrů od místa sestupu uvázl potápěč a docházel mu vzduch. Dvojice zachránců musela skočit do vody, podle vodicího lanka najít ohroženého kama-ráda a dopravit ho správnou výstupovou rychlostí na hladinu. Zde dali signál jisti-címu potápěči, který si pro zachraňova-ného doplaval a dopravil do cíle. To vše opět na čas. Tentokrát zabodovali „smo-laři“ z předešlého dne, kteří náročnou akci zvládli za 10 minut a 13 vteřin. Díky tomu se posunuli z chvostu na třetí mís-to. Pardubičtí hasiči si i přesto, že v této disciplíně skončili třetí, udrželi celkové první místo.

Odpoledne si vylosovali vedoucí družstev otázku z první pomoci týkající

se hlavně možných potápěčských ne-hod. Družstva dostala určitou dobu na rozmyšlenou, po které měla za do-zoru lékaře a zdravotnického záchraná-ře předvést praktickou ukázku zásahu. Za správné splnění úkolu obdržely týmy důležité tři body.

Poslední den se odehrával opět v lomu u Drysic. Dvojice potápěčů tu měly v pětimetrové hloubce za nulové vi-ditelnosti demontovat část vodovodního potrubí, vyměnit ji za novou a nefunkč-ní díl vynést na břeh. I s tímto úkolem se zdárně vypořádaly všechny týmy.

Celkové první místo v soutěži obsadili příslušníci HZS Pardubického kraje, kte-ří se na čele průběžné výsledkové tabul-ky drželi od samého počátku. Stříbro vy-bojovali záchranáři z Rakovníku a bronz získali členové smíšeného družstva.

Avšak pouze o výsledky tu nešlo. „Usilujeme zároveň o to, aby si potá-pěči mohli mezi sebou porovnat, jakým způsobem jsou vycvičeni,“ objasňuje pplk. Roman Jersák. „Současně je to vodítko i pro nás, instruktory výcviku. Pokud budeme vědět, na jaké úrovni jsou potápěči připraveni, můžeme podle toho upravovat obsah zdokonalovacích kurzů a zaměřit se na to, co jim nejde.“

Soutěže, kterou už počtvrté přichystali příslušníci oddělení přípravy potápěčů Vojenské akademie ve Vyškově, se ve dnech 7. až 11. dubna zúčastnilo pět tříčlenných družstev ze 152. záchranného praporu Kutná Hora, 154. zpr Rakovník, 157. zpr Hlučín, smíšené družstvo potápěčů AČR a poprvé v rámci spolupráce s IZS také trojice žabích mužů z HZS Pardubického kraje.

Text: nprap.Petr CHLADILFoto: Jakub ŠTĚPÁNEKText: nprap.Petr CHLADILFoto: Jakub ŠTĚPÁNEK

SOUBOJSOUBOJ pod pod hladinouhladinou Dělostřelci sněmovaliDne 19. dubna se konal 3. řádný sněm občanského sdružení Česká a Slovenská Obec Dělostřelecká. Ve zprávě o čin-

nosti, kterou přednesl prezident ČaSOD Martin Neuschl, byla pozitivně hodnocena především prohlubující se spolupráce s Československou obcí legionářskou a setkávání se s válečnými veterány při významných příležitostech. Kladně se hovořilo také o součinnosti se slovenskou ČaSOD se sídlem v Bratislavě. Sjezd konstatoval, že se při rozrůstající členské základně ČaSOD musí decentralizovat a prioritou činnosti se stávají kluby a sekce.

V diskusi s různými podněty vystoupilo deset členů a hostů. V této souvislosti stojí za zmínku „Kyšická výzva“, o které infor-moval plukovník v. v. Václav Straka. Její podstatou je výzva všem obcím v západních Čechách, kde byla po 2. světové válce tato brigáda rozmístěna, k vybudování pamětních míst. Sněm také odsouhlasil plnou podporu stavbě Památníku kombinova-nému oddílu a Československé samostatné obrněné brigádě v obci Kyšice u Plzně. V závěru prezidium poděkovalo za pod-poru a spolupráci odboru meziresortní spolupráce sekce personální MO ČR, jmenovitě Miroslavě Kosáčkové, Yvetě Hlásecké a Jaromíru Marečkovi.

Text: Ing. Miroslav VAMPULA a Ing. Jaroslav STOJAN

O „Ústecký pohár“ Dne 25. dubna proběhl čtvrtý ročník střelecké soutěže

o „Ústecký pohár“, kterou pořádal ředitel Krajského vo-jenského velitelství v Ústí nad Labem plk. gšt. Miroslav Slivka. Družstva tvořili zástupci vojenských útvarů AČR – 154. záchranného praporu Rakovník, Zásobovací zá-kladny munice Trávčice, Měřičského ústavu Litoměřice, Vojenské konzervatoře Roudnice nad Labem a pořadatel-ského KVV. Mezi účastníky však dále byli příslušníci aktiv-ních záloh KVV Ústí nad Labem, Vojenských lesů a statků, Policie ČR, členové ústeckého klubu vojenských důchod-ců a ze zahraničí přijeli představitelé Zemského velitelství Sasko z Drážďan.

Již tradičně se soutěžilo na střelnici v Liběšicích u Litoměřic, kde patnáct trojic změřilo pevnou ruku a muš-ku ve střelbě z pistole ČZ vz. 82 na terče s kruhy ve vzdále-nosti 25 metrů. Vítězem se stalo družstvo ze ZZM Trávčice s celkovým počtem 261 bodů z možných 300. Druhé místo obsadili příslušníci MÚs Litoměřice s 252 body a na třetí příčku dosáhli zástupci 154. zpr Rakovník s 245 body. Titul absolutního vítěze „Ústeckého poháru“ si 93 body vystřílel poručík Hrušovský ze ZZM Trávčice.

Text a foto: kpt. Jan ŠVERMA

Setkání několika generací výsadkářů

V sobotu dne 26. dubna se v Ořechově u Telče konalo u památníku Adolfa Opálky a všech obětí boje proti nacis-mu v letech 1939 – 1945 již 26. setkání s názvem Memory of Czechoslovak paragroups – Vzpomínka na českoslo-venské parašutistické skupiny z období 2. světové vál-ky, vycvičené ve Velké Británii, vysazené a pak operující na území někdejšího protektorátu Čechy a Morava. Setkání se pravidelně účastní pamětníci a účastníci 2. světové vál-ky, jako je například plukovník v. v. Jaroslav Klemeš, člen paradesantní skupiny Platinum, ale i ostatní příslušníci vý-sadkových vojsk ČSLA a příslušníci 43. výsadkového me-chanizovaného praporu Chrudim.

Pietní akt byl vzpomínkou na oběti boje proti nacismu a na všechny vojáky, kteří v boji za svobodu položili ži-vot, a to i v soudobých konfl iktech. Pro návštěvníky byla nesmírně zajímavá zejména ukázka výcviku soudobých výsadkářů: seskoků z vrtulníku Mi-17, výsadku slaněním, ukázka vojenského bojového umění MUSADO a statická ukázka výzbroje, výstroje a techniky 43. výsadkového pra-poru Chrudim včetně odstřelovacích zbraní nebo speciál-ně upravených vozidel.

Text: npor. Lada KOVÁŘOVÁ,foto: kpt. Miroslav JORDÁNEK

ání několika generací

38 39

Z REDAKČNÍ POŠTY NAPSALI JSTE NÁM

Přitom reklamace výstrojních součás-tek rozhodně nepatří ke složitým záleži-tostem. Vztahuje se totiž na ně obdobný reklamační řád, jako je ten, který řeší reklamační vady většiny výrobků pro-dávaných na území České republiky. „Reklamační řád je viditelně vyvěšen ve všech výdejnách součástek naturál-ního odívání. Pokud by vojákům přesto byly některé postupy nejasné, stačí, aby se obrátili na zaměstnance výdejen, ur-čitě jim rádi ochotně poradí a pomohou,“ vysvětluje Lumír Hamšík ze Základny ne-opravovaného materiálu Brno. „V zásadě platí, že na veškeré výstrojní součástky se vztahuje dvouletá záruční lhůta, kte-rá začíná dnem výdeje. Nezapočítává se přitom do ní doba uplatnění reklama-ce až do jejího konečného vyřízení.“

Reklamce mohou vojáci nárokovat v kterékoliv výdejně, tedy ne pouze tam, kde si výstrojní součástku pořídili. Musejí ale předložit příslušný doklad, tedy

výdejku materiálu. Platí přitom všeobec-ná zásada, že součástka musí být před odevzdáním vždy vyprána (v případě tex-tilních výrobků) a u obuvnických a kožař-ských výrobků vyčištěna a dezinfi ková-na tak, aby byla hygienicky nezávadná. Lhůta na vyřízení je na rozdíl od civilního sektoru dvojnásobná, tedy do šedesáti dnů. Pokud je ale vada naprosto zřejmá, vymění odpovědný pracovník poškoze-nou součástku za jinou okamžitě, nejdé-le do tří dnů. Reklamovanou pak odešle se zápisem o reklamaci Základně neo-pravovaného materiálu do Brna. Na vý-měnu za nový výrobek má voják nárok v případě, že se jedná o vadu, kterou nelze odstranit, případně která brání řádnému užívání. Obdobně se postu-puje i v případě, že se stejná vada vy-skytla u součástky opakovaně i po její opravě. Naopak reklamace nelze uplatnit u vady výrobku vzniklé jejím opotřebe-ním běžným používáním, nesprávným

používáním či ošetřováním, případně po-užíváním součástky k jinému účelu, než je určena.

Evidenci o reklamaci vede výdejna v Knize zápůjček a oprav až do doby je-jího vyřízení. Voják by měl veškeré záva-dy, to jak se projevují, a své požadavky na způsob reklamace důkladně popsat v první části zápisu o reklamaci. Druhou část zápisu pak vyplní pověřený pracov-ník výdejny. Zápis se vyhotovuje ve třech výtiscích. Zatímco první zůstává osobě, která součástku reklamovala, druhý a třetí je společně s vadným výrobkem odeslán na Základnu neopravovaného materiálu do Brna. Druhý výtisk zde zůstává a třetí se vrací na výdejnu s již opraveným vý-robkem. Vyrozumění vojáka a předání součástky oproti prvnímu výtisku zápisu o reklamaci má na starost výdejna. Takže neváhejme a neostýchejme se špatné a kazové výrobky včas reklamovat. Je to naše právo...

Taky se vám stalo, že jen několik týdnů po zakoupení nové výstrojní součástky se rozbilo zdrhovadlo u kalhot, případně se odlepila podrážka u bot? Mnozí z vás nad tím jednoduše mávli rukou a řekli si, že než si přidělávat zbytečné starosti, raději si koupí nové kalhoty či boty a rozbité jednoduše vyhodili do popelnice.

Text a foto: Vladimír MAREK

Na výstrojní součástky se vztahuje obdobný reklamační řádjako na všechny ostatní výrobky prodávané v České republice

Z REDAKČNÍ POŠ

Text a foto: Vladimír MAREK

Když se rozbije Když se rozbije zdrhovadlo...zdrhovadlo... Vážená redakce, se zájmem jsem si přečetl vaši odpověď

čtenáři A reportu otištěnou v čísle 5/2008 str. 45 na otázku tý-kající se problému nošení jmenovek a hodnostních označení na uniformě. Dovolte mi, abych se vyjádřil k tomuto problému z pohledu běžného uživatele tohoto nažehlovacího „zázraku“ na suchém zipu.

Jsem z generace těch, kteří mohli sledovat, sledovali a po-užívali různé druhy jmenovek a hodnostních označení. Velmi dobře si pamatuji dobu mise UNPROFOR v bývalé Jugoslávii, kde naši příslušníci z počátku používali jmenovky modře vyši-té na hnědém podkladu. Pamatuji si dobu, kdy bylo nařízeno jmenovky nadepisovat technickým černým písmem podle šab-lony. Pamatuji si též dobu soukromých iniciativ velitelů různých stupňů a druhů vojsk vytvořit jmenovku čitelnou, odolnou vůči oděru a vícenásobného praní schopnou.

Není to tak dávno, kdy byly hromadně zrušeny, dle mého názoru, jmenovky a hodnostní označení nejlépe zdařilé a spl-ňující všechny požadavky. Jednalo se o jmenovky vyšité na po-tiskové látce černou barvou. Tyto jmenovky se dlouhodobým používáním neodřely, písmena se neodlepila a jmenovka vy-padala důstojně i po delším používání v porovnání se jmenov-kou zhotovenou pouze nažehlením písmen. Jmenovka se dala žehlit, nemačkala se a myslím si, že jsme se my, příslušníci AČR, mohli i v tak malé záležitosti vyrovnat armádám ostatních zemí NATO, a nejen jim.

Tyto jmenovky podle mne nevznikly jenom z pouhého roz-maru vojáků, nýbrž byly vytvořeny na základě zkušeností pří-slušníků AČR různých druhů vojsk z působení v zahraničních misích a na náročných cvičeních. Bohužel o těch dnešních jmenovkách a hodnostních označeních nemohu napsat nic, co by svědčilo v jejich prospěch.

Někde jsem dokonce slyšel i názor, že příslušníci AČR mají přespočet výstrojních bodů a budou tedy více nuceni utrácet na-shromážděné výstrojní body, čemuž už vůbec nerozumím, jeli-kož cena za jmenovku a hodnostní označení je zanedbatelná.

Závěrem se tedy logicky nabízejí otázky: Skutečně nejsme schopni zadat na základě výběrového ří-

zení fi rmě zakázku na výrobu vyšívaných jmenovek a hodnost-ních označení, třeba i na stejných barevných podkladech, jako jsou ty dnes používané?

Vážně neexistuje cesta, jak najít fi nanční rezervu na zakou-pení vyšívacích strojů do středisek naturálního odívání, kde by si mohl voják vyšitou jmenovku a hodnostní označení řádně zakoupit za výše zmíněné výstrojní body?

A konečně, je opravdu tak těžké upravit stejnokrojový před-pis Všeob-P-47 dodatkem?

Dodnes si pamatuji větu dril instruktorů námořní pěchoty USA: „Pay attention in detail!“ – Protože detail tvoří celek…

Prap. Robert DOLOZIM, VÚ 2266 Liberec

Pay attention in detail!

Vojenská hasičská jednotka působící na základně Šajkovac od května roku 2007 se zapsala do dějin armády jako histo-ricky první operující mimo Českou republiku. Během sedmi-měsíčního působení se její příslušníci zúčastnili mnoha méně i více závažných zásahů v rámci působnosti českého kontin-gentu. Mimo své každodenní povinnosti si jednotka musela vybudovat veškeré zázemí, které i nadále využívá jednotka následnická.

Z důvodu úspěšného fungování vůbec první vojenské hasič-ské jednotky v zahraničí a hrdosti na tuto realitu vznikla myš-lenka na vytvoření pamětního odznaku připomínajícího tuto významnou skutečnost. Myšlenka byla realizována, podpořena a poté schválena Vojenským historickým ústavem.

Pamětní odznak byl udělen v celkovém počtu 35 kusů v době působení jednotky v misi, a to pouze osobám, které se zasadily o vznik a podporu chodu jednotky.

Je smutné, že nyní musím konstatovat, že po vydání všech 35 kusů odznaků a ukončení činnosti první vojenské hasičské jednotky v prosinci 2007 vídám u cizích osob tyto odznaky s pořadovým číslem 36 a více. Ty byly vyrobeny neofi ciálně a darovány jsou zřejmě za účelem osobního prospěchu již po ukončení činnosti první vojenské hasičské jednotky. Tím se snižuje významová hodnota pamětního odznaku pro všech prvních 35 jeho nositelů.

Doufám, že výrobce těchto nelegálně vyrobených pamětních odznaků svoji činnost ukončí a neoprávnění majitelé je nebu-dou nosit na uniformě.

Npor. Ing. Jakub Kaláb,bývalý zástupce velitele 1. VHJ

Pamětní odznak 1. vojenské hasičské jednotky v misi KFOR

í d k 1 j ké

40 41

Když 10. května 1940 napadlo Německo Francii, sloužil Jaroslav Šišpera ve spojovací rotě druhého českosloven-ského pluku. Měl za sebou poddůstoj-nickou školu, s jednotkou zažil chaotické ústupové boje na frontě. „Neměli jsme v podstatě žádný spojovací materiál, a tak jsme dělali jakési kurýry na kolech. Na nádraží jednoho městečka v jižní Francii mi ale kolo někdo ukradl,“ vzpo-mínal později Jaroslav Šišpera. „Vlakem

jsem se dostal do Montpelier a odtud pak do Agde. Tam ale již nikdo nebyl, jenom čeští letci. A tak jsem dostal modrou le-teckou uniformu a společně s nimi jsem cestoval po moři až do Liverpoolu.“

V tomto okamžiku Jaroslav Šišpera ještě netušil, že začíná jeho nová životní dráha. Že s letectvem od tohoto okamži-ku spojí svůj osud prakticky na celý život.

Jaroslav Šišpera se narodil 9. dub-na 1920 v Milokošti poblíž Veselí

nad Moravou. V nedalekém Uherském Ostrohu absolvoval měšťanku. Když Němci obsadili zbytek republiky a vytvo-řili protektorát Čechy a Morava, čekalo ho pracovní nasazení v Kielu. Stavěl tam pro Němce kasárna. Jednoho dne si ale řekl, že to tak dál nejde a společně s ka-marády 6. prosince 1939 přešel sloven-ské hranice. Dostal se až do Budapešti, kde se přihlásil na francouzském vel-vyslanectví. S dalšími šesti českými

důstojníky převážně z Hlavního štábu ho zařadili do polské jednotky a pře-vedli je přes Drávu do Jugoslávie. „V Koprevnici se nás ujal starosta, kte-rý studoval v Praze. Za manželku měl Češku, moc dobře se o nás postaral,“ vybavuje si po letech Jaroslav Šišpera. Přes Záhřeb, Bělehrad, Řecko, Turecko a Bejrút se dostali do Marseille. V led-nu 1940 pak ukončil celou anabázi v Agde, kde vstoupil do československé zahraniční armády.

TŘI ŠIŠPEROVÉ VE VÁLCEKdyž dorazil společně s letci do Velké

Británie, umístili je na polní letiště v East Wrethamu. Důstojníci byli uby-továni ve zdejším zámečku, mužstvo pak v dřevěných barácích. Šišpera dě-lal pozemního telegrafi stu na zaměřo-vací stanici zdejšího letiště. V té době se také oženil. Vzal si Angličanku a byd-lel ve městě.

Po redislokaci do Severního Irska pů-sobil Šišpera jako údržbář radiokomu-nikačního zařízení. Později prošel rá-diovým a střeleckým výcvikem a začal létat. Z rodiny nebyl jediný, kdo se ocitl uprostřed bojů druhé světové války. Jeho strýc byl zařazen na velitelství le-tectva v Londýně. O devět let starší bratr odešel už před válkou do USA. Bojoval v Barmě a dalších jihoasijských ze-mích. Když Jaroslav Šišpera prodělával na Bahamách přeškolení z welingtonu na liberatory, setkal se na americkém kontinentu se strýcem a švagrovou.

Po návratu do Skotska na základ-nu Tain hlídala jejich peruť přístup na Severní moře. „Létalo se za každého počasí. Jednou náš navigátor nevěděl, kde jsme. Prostě zakufroval. Měli jsme

víc štěstí než rozumu, když jsme konečně našli letiš-tě, bylo v nádrži benzinu tak akorát do zapalovače,“ vyprávěl Jaroslav Šišpera. „Velitel pak už nechtěl s tímto navigátorem létat, a tak jsme dostali jiného. Ten byl mnohem lepší, vy-držel u nás až do konce.“

V KRIMINÁLE BYLI OPOROU

Po válce se Šišpera ještě nějakou dobu vracel do Británie. Až do kon-ce roku 1945 jeho le-toun přepravoval naše vojáky z Anglie zpět do vlasti. Teprve pak se rozešel s armádou a na-stoupil jako radista a navi-gátor k Československým aeroliniím. Pracoval zde až do roku 1950. Tehdy ve známé akci uletělo ně-kolik letounů s bývalými

Většina kluků nejspíš touží létat. Málokomu se ale tento dětský sen podaří dotáhnout do konce. Jaroslav Šišpera měl neuvěřitelné štěstí. K 311. československé peruti ho během druhé světové války přivedla vlastně náhoda.

S využitím materiálů Post Bellum připravil: Vladimír MAREKFoto: archiv Post Bellum

Jaroslav Šišpera létal u 311. bombardovací perutě, později u aerolinek, nakonec ale skončil v komunistickém kriminále

BOJOVNÍCI

PROTI TOTALITĚ

Když 10. května 1940 napadlo Německo Francii sloužil Jaroslav Šišpera

jsem se dostal do Montpelier a odtud pak do Agde Tam ale již nikdo nebyl jenom

nad Moravou. V nedalekém Uherském Ostrohu absolvoval měšťanku Když

Letcem z vůle osuduLetcem z vůle osudu

jttv„saTd

V

jdctvdssgaav

letci RAF na Západ. A tak všichni, kdo neměli ten správný kádrový profi l, mu-seli okamžitě odejít. Za těchto okolností Šišperu v Československu již nic nedr-želo. S dalšími „zápaďáky“ se domlu-vili, že se vrátí zpět do Velké Británie. Ofi ciální cestou to ale samozřejmě nešlo, a tak se rozhodli, že utečou. Dřív než to ale stačili uskutečnit, pro-zradil je konfi dent. Společně s dalšími fronťáky ze Západu Šedou, Schořem, Nedělkou a Holodou ho zatkli a odsou-dili na jedenáct let. „Byli jsme na tom hůře než kriminální zločinci. Snažili se je od nás izolovat, tvrdili, že je kazí-me. Přesto se ale kolem nás vytvářely další skupinky vězňů. Tím, že jsme dr-želi pohromadě, byli jsme pro ně opo-rou,“ upozorňoval Jaroslav Šišpera. Postupně prošel Horním Slavkovem, Jáchymovem, Pankrácí, věznicí na Borech a Leopoldovem. Po šesti le-tech a třech měsících se konečně dočkal svobody. Přesto ještě nějaký čas praco-val v jáchymovských dolech. Později dělal hromosvodáře. V roce 1967 ho rehabilitovali a mohl se vrátit zpět do Československých aerolinií, kde pra-coval až do důchodu.

Jaroslav Šišpera se od spojařiny dostal postupně až na místo telegrafi sty a navigátora letounu. V roce 1941 se oženil s Angličankou. Manželka mu porodila tři děti. V padesátých letech minulého století ho podobně jako řadu dalších vojáků ze západní fronty čekal komunistický kriminál.

43

VELITEL ÚTVARU SPECIÁLNÍCH OPERACÍVOJENSKÉ POLICIE

vyhlašujeVÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NA OBSAZENÍ SYSTEMIZOVANÝCH MÍSTSTARŠÍCH INSPEKTORŮ – OSOBNÍ OCHRANA VVIP

TERMÍN ODEVZDÁNÍ TERMÍN ODEVZDÁNÍ STRUKTUROVANÝCH STRUKTUROVANÝCH

PROFESNÍCH ŽIVOTOPISŮPROFESNÍCH ŽIVOTOPISŮNejpozději do 30. 6. 2008

na e-mailovou adresu mlipo@seznam.cz (připište k životopisu i číslo mobilního

telefonu; do životopisu uveďte především ty skutečnosti, které prokazatelně potvrzují, že jste aktivní jedinec, který je schopen na sobě a pro ostatní tvrdě pracovat a dosahovat nadprůměrných výsledků ve své činnosti).

TERMÍNY A PRŮBĚH TERMÍNY A PRŮBĚH DALŠÍCH KOL DALŠÍCH KOL

VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍVÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍΩ Po posouzení zaslaných

životopisů budou vybraní účastnící výběrového řízení

kontaktováni telefonicky v průběhu měsíce července 2008 a bude s nimi dohodnut termín osobního pohovoru (v některých výjimečných případech je možné dohodnout osobní pohovor i individuálně).Ω Osobní pohovory proběhnou

především ve dnech 7. 8. a 8. 8. 2008 (na toto období doporučujeme s předstihem si zajistit volno) nebo individuálně v osobně dohodnutých termínech.

Ω Po posouzení výsledků pohovorů budou vybraní účastníci výběrového řízení pozváni k účasti v intenzivní testovací části, která proběhne ve dnech 11. 8 – 15. 8. 2008 (na toto období doporučujeme s předstihem si zajistit volno), a o tomto rozhodnutí budou vybraní účastníci informováni nejpozději dne 8. 8. 2008 ve večerních hodinách telefonicky.

POŽADUJEMEPOŽADUJEMEΩ 5 let praxe u ozbrojených sil nebo

ozbrojených sborůΩ předpoklad pro získání bezpečnostní prověrky

na stupeň TAJNÉΩ vynikající fyzickou zdatnostΩ výborný zdravotní stav, psychickou a fyzickou

odolnostΩ středoškolské vzdělání s maturitouΩ nadprůměrné řidičské schopnosti a zkušenosti Ω dobrou znalost Prahy a ČRΩ všeobecný rozhled a kultivovaný projevΩ nadprůměrné výsledky ve střelbě a v úpolových

sportech nebo bojových uměníchΩ znalost anglického jazyka a zahraniční mise

(je výhodou)Ω vysokou motivovanost, komunikativnost

a samostatnost stejně jako schopnost pracovat v týmu Ω ochotu pracovat v režimu pravidelné a dlouhodobé

odloučenostiΩ aktivitu, konstruktivní přístup a ochotu nést

zodpovědnost za výsledky své činnostiΩ osobnost, která hledá spíše profesi než pouze

zaměstnání

NABÍZÍMENABÍZÍMEΩ získání profesně unikátní kvalifi kace

(nadstandardní výcvik a praxe)Ω zodpovědnou a prestižní práci (prostředí VVIP,

specifi cká „fi remní kultura“ organizace)Ω neustálé zdokonalování v relevantních odbornostech

(s předpokladem vykonávat vlastní instruktorskou a lektorskou činnosti v přidělených odbornostech)

Ω možnost nasazení v zahraničíΩ možnost kariérních přestávek a návratu na původní

místo pro činnost v profesně relevantních oblastech mimo resort MO (především bezpečnostní činnosti u mezinárodních organizací)

Ω dobré platové podmínky (9. platová třída, příplatky, příspěvek na bydlení) a výhody plynoucí ze služebního poměru vojenského policisty

INFORMACE PRO DOBROVOLNÉ NÁBORÁ E To základní, co pro náborování musíte znát …

Zákonné podmínky pro povolání do služebního pom ru VZP

Uchaze musí být ob anem eské republiky a starší 18 let, zdravotn zp sobilý, trestn bezúhonný, minimáln vyu en

a nem že být ke dni povolání lenem politické strany, hnutí ani odborové organizace.

Postup pro zájemce o uplatn ní v ozbrojených silách R

1. návšt va odd lení náboru krajského vojenského velitelství podle místa trvalého pobytu, 2. prokázání spln ní zákonných podmínek (ob anství, v k, vzd lání apod.), 3. dodání požadovaných doklad a dokument , vypln ní pot ebných tiskopis a podání žádosti o povolání do služebního pom ru, 4. absolvování výb ru na odd lení pro výb r personálu v Olomouci nebo Praze

(ov ení zdravotní a fyzické zp sobilosti, psychologické vyšet ení, profesní pohovor).

Bližší informace o sout ži a náboru, výb ru a p ijímání nových p íslušník ozbrojených sil naleznete na www.novakariera.cz

jméno a p íjmení uchaze e o kariéru profesionálního vojáka

jméno a p íjmení patrona

kontaktní údaje patrona * VÚ/VZ

DOBROVOLNÝNÁBORÁ

sout žní kupón

telefon do zam stnání

mobilní telefon

e-mail

odd lení náboru KVV (první návšt va) v dne

odd lení pro výb r personálu (výb r) v

podmínky výb ru uchaze (splnil/nesplnil)

podpis ná elníka odd lení pro výb r personálu

* sta í uvést jen jeden z možných kontakt

Oddělení náboru krajských vojenských velitelství ve spolupráci s Ředitelstvím personální podpory realizují v průběhu roku velké množství náborových akti-vit s cílem informovat širokou veřejnost o možnostech uplatnění v profesionál-ní armádě a u jednotek Hradní stráže. Veřejnost se tak setkává s reklamními kampaněmi v tisku, rozhlase, na inter-netu, v prostředcích MHD. Další náboro-vé aktivity jsou realizovány na úřadech

VV

Oddělení náboru krajských vojenských

Voják z povolání – dobrovolný náborářVoják z povolání – dobrovolný náborářuchazečů do armády přivede známý nebo kamarád z řad stávajících vojáků z povolání,“ uvádí plukovnice Lenka Mendlíková a dodává: „Právě tady vidí-me prostor pro zlepšení náboru. Každý voják z povolání a občanský zaměst-nanec má kolem sebe známé, přáte-le a rodinné příslušníky, kterým může uplatnění v armádě nabídnout nebo aspoň poskytnout potřebné základní informace.“

práce, školách, v rámci kulturních a sportovních akcí, přičemž se neza-pomíná ani na burzy práce a pracovní veletrhy.

Přes veškerou aktivitu počty zájem-ců o vojenskou kariéru klesají. Jak tento pokles zastavit? To je otázka, která náborářům nedává spát. Jednou z možností je zapojit do problemati-ky náboru větší počet lidí. „Z našich zkušeností vyplývá, že velkou část

Podstata soutěžeKaždý voják z povolání nebo občan-

ský zaměstnanec, mimo příslušníky ŘePP a KVV, může ve svém okolí pro-vádět nábor a stát se tak „patronem“ nového uchazeče. Takový příslušník oz-brojených sil se pak může také zúčastnit této soutěže prostřednictvím soutěžního kuponu, který po vystřižení předá „zná-borovanému“ kamarádovi. Ten jej s se-bou pronese celým procesem náboru, výběru a přijímání nového vojenského personálu až na oddělení pro výběr per-sonálu do Prahy nebo Olomouce. Tento kupon bude pracovníky KVV a ŘePP po-stupně vyplňován a následně zařazován do slosování, nebude brán zřetel na to, zda uchazeč ve výběru uspěl – podmín-kou je pouze řádná účast ve výběru.

Výherní pravidlaOddělení pro výběr personálu bude

kupony přijímat do 31. 12. 2008, poté proběhne jejich slosování. Pět vylosova-ných kuponů zajistí věcné ceny jak pří-slušnému uchazeči, tak jeho „patronovi“.

Navíc bude samozřejmě oceněn i nejlepší „patron“, tedy ten příslušník ozbrojených sil, který „znáboruje“ nejvíc uchazečů.

Nečekají na Vás ceny milionové hod-noty. Vděční Vám ale budou ti, kteří i díky Vám odstartují svou novou kariéru.

Za spolupráci předem děkujeme a přejeme hodně štěstí ve Vaší náborář-ské práci.

Ředitelství personální podpory

Ředitel Ředitelství personální podpory vyhlašuje soutěž „Dobrovolný náborář roku 2008“

44 45

Na první pohled to vypadá jako něja-ká obyčejná táborová hra. Tým musel v rámci nějakého příběhu překonávat náročné překážky a plnit různé úkoly.

Jenže vše to bylo nejen pod přísným dohledem instruktorů z Vojenského obo-ru Univerzity Karlovy, Fakulty tělesné výchovy a sportu, ale také vojenského psychologa. Veškeré nástrahy a záplet-ky byly součástí dopodrobna promyš-leného scénáře, který vznikal přibližně měsíc a byl šitý na míru lidem, kteří se do kurzu přihlásili. Do pilotního kurzu se zapojilo družstvo sdruženářů z Dukly Liberec tvořené sportovci Jaroslavem Šimkem, Pavlem Churavým, Tomášem Slavíkem, Martinem Skopkem, Alešem Vodseďálkem, Petrem Kutálem, Miro-slavem Dvořákem, jejich trenérem Luďkem Šablaturou a bronzovým me-dailistou v běhu na lyžích z olympij-ských her v kanadském Calgary (1988) Pavlem Bencem.

„Myšlenka uspořádat ,Adventure and teambuilding course‘ vznikla na Vojenském oboru někdy před ro-kem a od té doby jsme ji dál rozpra-covávali. Kurz se odehrává v nově re-konstruovaném výcvikovém zařízení UK FTVS v Dolní Lhotě u Stráže nad Nežárkou, které poskytuje vynikají-cí ubytovací i sportovní zázemí pro

pořádání podobných aktivit,“ informuje nás vedoucí kurzu mjr. Martin Doležel. Očekávaným výsledkem je rozbití zaži-tých stereotypů, zlepšení stylu vedení, zvýšení pracovního výkonu skupiny, osvojení si nových kooperativních do-vedností a uplatnění nově nabytých zku-šeností v praxi. Jde také pochopitelně o relaxaci a obnovení sil poněkud neob-vyklým způsobem.

Obsah kurzu tvoří převážně pohy-bové aktivity v přírodě, různá cvičení a hry zaměřené na týmové řešení úkolů, vzájemnou podporu a spolupráci mezi členy skupiny, soutěživost, rozvoj fan-tazie a tvořivost při uplatňování netra-dičních řešení. Podle plánů pracovníků Vojenského oboru UK FTVS by se tento kurz měl konat dvakrát ročně za účasti až 16 lidí. Major Martin Doležel ještě při-pomíná, že kurz je otevřen pro všechny zájemce z resortu obrany. Účastnit se jej mohou nejen zaměstnanci Ministerstva obrany ČR nebo Generálního štábu, ale i týmy složené z příslušníků vojenských útvarů.

Kurz začíná blokem nazvaným „tání ledů“, jehož smyslem je sblížení

a představení týmu. „Účastníci se sa-mozřejmě mezi sebou znají, ale jde spíš o to, abychom se s nimi seznámili my a padly mezi námi počáteční bariéry,“ popisuje Doležel. Při jedné z takových her mají účastníci za úkol se na kládě seřadit podle svých jmen. Aby to neměli jednoduché, tak se při pohybu na kládě nesmějí dotknout země.

V úvodní části kurzu měli liberečtí sportovci za úkol s použitím mapy, bu-zoly, GPS a lavinových vyhledávačů objevovat ukryté indicie ukazující cestu k pokladu. „Zařadili jsme do programu také hru na paměť, kdy si účastníci mu-seli zapamatovat složitý text, přesunout se na vzdálené místo a tam jej správně reprodukovat,“ uvádí Martin Doležel. Součástí kurzu jsou i takzvané hry důvě-ry, které rozvíjejí důvěru jednotlivce v celý

tým, že ho v případě potřeby nenechá ve štychu. Při jedné z nich člověk se za-vázanýma očima střídavě přepadává do-předu a dozadu, kde jej zachytávají ko-legové. „Je to pro něj hodně nepříjemné a musí jim věřit, že jej vždy chytnou a on nespadne na zem,“ upřesňuje další z au-torů obsahu kurzu major Karel Sýkora.

Desetičlenný tým pomáhá zdolat prudký kopec dvěma instruktorům. Ti v tuto chvíli představují dva bohaté turisty, kteří si zaplatili výstup na Mount Everest. Na svahu je pohyb obtížný pro jednotlivce, a co teprve když musíte pomáhat ještě někomu dalšímu, který vám úkol vůbec neulehčuje. Je to jedna z mnoha situací, kterou na konci dubna řešili účastníci „Adventure and teambuilding course“ v Dolní Lhotě u Stráže nad Nežárkou.

Text: Jan ZEMANFoto: Jiří HOKŮV

Ve výcvikovém středisku Univerzity Karlovy, Fakulty tělesné výchovy a sportu se konal unikátní třídenní kurz

Jenže vše to bylo nejen pod přísným pořádání podobných aktivit “ informuje

a představení týmu. „mozřejmě mezi sebou o to, abychom se s na padly mezi námi ppopisuje Doležel. Při her mají účastníci za seřadit podle svých jmjednoduché, tak se přinesmějí dotknout země

V úvodní části kuText: Jan ZEMAN

První teambuilding První teambuilding v armáděv armádě

Adventure je dobrodružství, zážitek, odvaha. Teambuilding (budování kolektivu) je cíleně zaměřen na vznik a rozvoj týmu, především pak na zlepšení jeho výkonu. V náročných situacích a úkolech si účastníci vyzkouší, jakým způsobem lze efektivně použít základní principy spolupráce. Kurz vytváří otevřenou atmosféru a výrazně napomáhá hlubšímu poznání se navzájem. Velkou měrou se tak upevňují vztahy v pracovním týmu. Součástí celého procesu učení zážitkovou formou je zpětná vazba.

překážky. Jenže tentokrát byla něko-likakilometrová trať rozčleněna do růz-ně dlouhých úseků a všichni účastni-ci, až na jednoho, měli zavázené oči a na každé části vedl tým někdo jiný.

Námětem další z her bylo dobývání nejvyšší hory světa s bohatým turistou a jeho asistentem, který si tuto cestu za-platil. Několikahodinová hra obsahovala mnoho úkolů, jejichž obtížnost zvyšo-valo „nevyzpytatelné“ chování fi gurantů z řad instruktorů. Tým musel překonat na laně vodní nádrž, ujet několik desítek metrů na kladce, vyhledat ztraceného turistu za pomoci lavinových vyhledáva-čů nebo jej dopravit na pět metrů vyso-kou překážku.

V kurzu nechyběly ani prvky přiná-šející dobrodružství a adrenalinové zá-žitky. Jedním z nich bylo překonávání úzké klády umístěné vysoko v korunách stromů nebo skok na hrazdu zavěšenou v desetimetrové výšce. Jejich cílem bylo posílení odvahy a sebedůvěry účastní-ků. Liberecký tým se během kurzu pro-jevil jako soudržný kolektiv. Sportovci přistupovali k jednotlivým úkolům se se-bekázní a především humorem. Jejich nespornou výhodou pak byla jejich vy-soká fyzická zdatnost, díky níž mohli řadu úkolů plnit s potřebným nadhledem. Další třídenní „Adventure and team-building course“ se uskuteční na přelo-mu září a října letošního roku. I tentokrát se do něho přihlásili armádní sportovci – parašutisté z Dukly Prostějov.

Každá jeho část není samoúčelná, ale je přesně zaměřena na konkrétní ob-last sociálního vnímání. Chování týmu neustále sleduje psycholog npor. Tomáš Nagy, dává doporučení pro další vývoj děje a v závěru každého dne rozebírá s účastníky kurzu jejich reakce při plnění jednotlivých úloh. Například blok problé-mových her má družstvo donutit k vzá-jemné komunikaci, spolupráci a hledání společného řešení problému.

Nechyběla ani noční hra, inspirova-ná příběhem z knihy „Den trifi dů“. Šlo opět o to, aby tým společ-ně překonával různé

46

Nové přírůstkyNové přírůstkyv Ústřední odborné knihovně MO ČR

Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně.

Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit:Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) Ústřední odborná knihovna MO ČRRooseveltova 23, 161 05 Praha 6Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

LegendaLegenda

47

spojspoj

Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR!

Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu:redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: areport@centrum.cznebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává.

Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

F 18 832 PTHE MILITARY BALANCE 2008. (Ozbrojené síly ve světě 2008.) Abington, Routledge – The International Institute for Strategic Studies 2008. 496 s.

D 194 PJANE’S SENTINEL SECURITY ASSESSMENT – CENTRAL EUROPE AND THE BALTICSTATES 2008. (Střední Evropa a Baltské státy.Údaje o obraně 2008.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2008.23 + 513 s.

D 159 PJANE’S AIR-LAUNCHED WEAPONS.MARCH 2008. Issue 51. (Letecké, protiletadlové a protizemní zbraně. Ročenka Jane’s. Březen 2008.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2008. 19 + 753 s.

F 20 867 P THE LAW OF ARMED CONFLICT.Constraints on the Contemporary Useof Military Force. (Válečné právo. Dnešní meze použití vojenské síly. Sborník.) Hampshire, Ashgate 2006. 266 s.

F 20 864ASHOWN, PaddySWORDS AND PLOUGHSHARES.Bringing Peace to the 21st Century. (Meče a pluhy. Zajišťování míru v 21. století.) London, Weidenfeld and Nicolson 2007. 338 s.

F 20 866DESPORTES, Vincent – PHÉLIZON,Jean-FrancoisINTRODUCTION A LA STRATÉGIE.Stratégies + Doctrines. (Úvod do strategie. Dialog generála a ekonoma.) Paris, Economica 2007. 282 s.

F 20 867 PHANDBOOK OF THE SOCIOLOGYOF THE MILITARY. (Průvodce po vojenské sociologii. Sborník.) New York, Kluwer Academic/PlenumPublishers 2003. 498 s.

F 20 863OLSEN, John AndreasJOHN WARDEN AND THE RENAISSANCEOF AMERICAN AIR POWER. (John Warden a renesance americkévzdušné moci.) Washington D. C., Potomac Books 2007. 348 s.

F 20 856 LA ENERGÍA Y SU RELACIÓN CON LA SEGURIDAD Y DEFENSA. Monografías del CESEDEN 98/2007. (Energetika a její vztah k bezpečnosti a obraně.) Madrid, Ministerio de Defensa 2007. 472 s.

F 20 877WEINTRAUB, Stanley15 STARS. Eisenhower, MacArthur, Marshall: Three Generals Who Saved the American Century. (Tři generálové, kteří zachránili americké století.) New York, Free Press 2007. 541 s.

E 5988 PSREDSTVA OBESPEČENIJA BEZOPASNOSTI I PRAVOPORJADKA. Tom 15. Sredstva obespečenija bezopasnosti i pravoporjadka. Enciklopedija XXI vek. Oružije i těchnologii Rossii. (Zajištění bezpečnosti a vynucování práva. Encyklopedie 21. století. Zbraně a technologie Ruska. Díl 15.) Moskva, Izdatělskij dom Oružijei těchnologii 2007. 711 s.

F 20 852JEFIMOV, N.KRASNAJA IMPERIJA: VZLET I NADĚNIJE. Vojennaja politika SSSR (1917 – 1991).

(Rudé impérium – vzestup a pád. Vojenská politika SSSR 1971 – 1991.) Moskva, Rejtar 2006. 296 s.

G 5829 PHOGG, IanMODERNÍ ODSTŘELOVAČSKÉ PUŠKY. Přel. z angl. Praha, Naše vojsko 2008. 144 s.

G 5834 P THOMPSON, LeroyBOJOVÉ BROKOVNICE. Přel. z angl. Praha, Naše vojsko 2008. 142 s.

F 20 872HELEBRANT, MartinSAMOPAL M.P. 38 A MP 40. Praha, Elka Press 2008. 159 s.

F 20 875 VOJENSKÁ HUDBA V KULTUŘEA HISTORII ČESKÝCH ZEMÍ. Praha, Etnologický ústav AV ČR 2007. 506 s.

E 6575 V-E DAY. VÍTĚZNÝ DEN V EVROPĚ. Nejslavnější generace Ameriky a její vítězství ve druhé světové válce. Přel. z angl. Praha, Naše vojsko 2008. 124 s.

E 5361 PMCGRAW-HILL YEARBOOK OF SCIENCE AND TECHNOLOGY 2008. (McGraw-Hill – Ročenka vědy a techniky 2008.) New York, McGraw-Hill 2008. 11 + 417 s.

F 6567 PBROCKHAUS ENZYKLOPÄDIE. Jahrbuch 2007. (Encyklopedie Brockhaus. Ročenka 2007.) Leipzig – Mannheim, F. A. Brockhaus GmbH 2008. 400 s.

Volná místa

Velitel VÚ 3133 Opava nabízí volné systemizované místo pro vojáka z povolání.Pro sbor nižších důstojníků:• Velitel pracoviště elektronického pz – SH 62, ČVO 65 (672), KvP 12/5, PT 09, BZ „T“,Stanag AJ 2211

• Velitel pracoviště řízení EB – SH 62,ČVO 65 (672), KvP 12/5, PT 09, BZ „T“,Stanag AJ 2211, místo výkonu SMv posádce Nakléřov

Termín služebního zařazení: ihned. Bližší informace podá NS-1 na alc. 481 610nebo velitel VÚ pplk. P. Čepčiansky, alc. 481 600.

Hradní stráž nabízí SM:• střelec – strážní služba, Ho 41, ČVO 11,

PT 06, podmínkou je vyučení, BP „D“,výška 180 – 188 cm, štíhlá postavabez kosmetických vad

Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331. Velitel VÚ 5490 Rakovník nabízí volné

systemizované místo pro VZP:• důstojník skupiny logistického zabezpečení

personálu a infrastruktury odd. logistiky štábu 152. ženijního praporu – ČVO 760 (proviantní služba), SH 62, PT 09, BP „V“, Stanag 1111, KvPř 12, KvPo 05

• náčelník ekonomické skupiny štábu152. ženijního praporu, ČVO 950, SH 63, PT 10, BP „D“, Stanag 2211, KvPř 12, KvPo 05

• důstojník ekonomické skupiny štábu152. ženijního praporu, ČVO 950, SH 62, PT 09, BP „D“, Stanag 2211, KvPř 12, KvPo 05

Nástup možný ihned.Bližší informace: alc. 284 307,npor. Bc. Iva Bednářová

Hradní stráž nabízí SM:• Velitel strážní roty – Ho 64, ČVO 11, PT 10,

KvPř 12, BZ „T“, výška postavy 180 – 188 cm• Zástupce velitele strážní roty – Ho 63,ČVO 11, PT 10, KvPř 12, BZ „T“,výška postavy 180 – 188 cm

• Velitel strážní čety – Ho 62, ČVO 11, PT 09, KvPř 12, BZ „T“, výška postavy 180 – 188 cm

• Stálý operační dozorčí – Ho 63, ČVO 1,PT 09, KvPř 12, BZ „T“, dostatečné zkušenosti z dozorčí služby

Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331. Velitel VÚ 8895 Praha hledá pracovníka

na systemizované místo pro občanského zaměstnance: „Správní rada oddělení analýz a informací“, PT 11, BP „T“ (nebo souhlas s jejím provedením). Jedná se o pracovní pozici se širokým záběrem činností souvisejících se zajišťováním informační podpory jednotky Vojenské policie s pracovištěm v Praze (s možností zajištění ubytování na ubytovně v Praze).Náplň práce: • vyhledávání a monitoring vhodných informačních

zdrojů• vyhodnocování a analýza informací• distribuce výstupů monitoringu a analýz• archivace informací• styčná činnost se součinnostními prvky v oblasti

práce s informacemi• koordinační činnost• lektorská činnost • navrhování a tvorba nových systémových prvků,

postupů a koncepcí v oblasti informační podporyKvalifi kační požadavky:• předpoklady k získání prověrky NBÚ na stupeň

„Tajné“• VŠ vzdělání (Mgr. nebo Ing.)• pokročilá znalost anglického jazyka (zejména

schopnost čtení a překladu odborných textů z oblasti bezpečnosti)

• nadstandardní uživatelská znalost práce s PC (MS Offi ce, Internet)

Požadovaný osobnostní profi l:• ochota, vstřícnost a časová fl exibilita• samostatnost a schopnost plnit zodpovědně

úkoly bez přímého dohledu nadřízeného• dobré komunikační schopnosti• vysoká motivovanost a vztah k bezpečnostní

problematice• schopnost vcítit se do potřeb zadavatele-

uživatele informační podpory• velmi dobrý všeobecný a bezpečnostní rozhled • výhodou je praxe v bezpečnostních složkách

a vzdělání v těchto oblastech: mezinárodní vztahy, informatika a knihovnictví, bezpečnost, žurnalistika apod.

• kreativita v oblasti zefektivňování práce s informacemi

Struktura výběrového řízení:• posouzení obdržených životopisů • telefonický pohovor pro vybrané uchazeče• zadání samostatného úkolu (elektronickou

formou)• vyhodnocení vypracovaných samostatných

úkolů (elektronickou formou)

• osobní pohovor pro vybrané uchazeče a posouzení výsledků pohovorů

• oslovení s nabídkou místa pro vybrané uchazeče

Strukturované životopisy s uvedením kontaktního telefonu zasílejte do 30. 6. 2008 na e-mailovou adresu: mlipo@seznam.cz.

Velitel VÚ 4159 Lipník nad Bečvou nabízí volné systemizované místo:• technik – SH 51, PT 08, BP „D“, AJ 2, zkušenosti

v oblasti KIS, VŘP „B“ výhodouKontakt: o. z. Ing. Dr. Kavecký, alc. 428 405

Prodám neprůstřelnou vestu AČR se dvěma pláty nejvyšší odolnosti číslo 4 (do 7.62-54R).Původní cena 22 000 Kč, nyní 7500 Kč.Dále delaborovanou RPG 75 včetně střely za 2200 Kč a americkou pancéřovku LAW (vystřelenou) za 3200 Kč.Tel: 773 079 783

Hledám za sebe náhraduk VÚ 4854 Pardubice na systemizované místo starší inženýr metrologické laboratoře s předpokladem nástupu k 1. 10. 2008:ČVO 38, SH 63, KvPř 12, PT 10, BP „D“,AJ 1111, absolvent elektrotechnickéhooboru podmínkou.Tel.: 973 242 484, 777 339 535

Oznámení: Setkání bývalých příslušníků VÚ 3263 Líně se uskuteční dne 27. září 2008 v Hotelu CD Karlovarská 83, Plzeň.Jsou zváni všichni příslušníci RTZ služby,kteří sloužili na letišti Líně u Plzně.Veškeré informace získáte u p. Vaňkana tel.: 603 486 595.

Oznámení: Setkání absolventů studiaoboru geodezie a kartografi e VA (UO) Brno.Dne 20. 11. 2008 se bude u příležitosti90. výročí vzniku vojenské zeměpisné služby konat odborná konference v prostoráchUO Brno, Kounicova 44/50, 229), po které bude následovat posezení všech účastníků v prostorách klubu UO v Šumavské ul.Zveme všechny absolventy studia oboru(od r. 1954) a prosíme o zaslání kontaktů(adresa, E-mail, tel. č. na Vás, příslušníkyVašeho ročníku, příp. i další absolventy) vedoucímu org. výboru setkání doc. Rybanskému, UO Brno, K 210, Kounicova 65, 612 00 Brno, marian.rybansky@unob.cz, tel.: 973 446 407, následně Vám bude zaslána pozvánka a další informace.

Různé

48

spojspoj

Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR!

Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu:redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: areport@centrum.cznebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává.

Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Vážení čtenáři, v článku „Nechceme být mentory, ale partnery“ věnovaném zahájení činnosti prvního českého provinčního rekonstrukčního týmu v afghánské provincii Lógar v A reportu č. 8 jsme v části A fakta uvedli, že „ve vojenské části PRT působí skupina civilně-vojenské spolupráce (CIMIC), která má za úkol ve spolupráci s civilními experty analyzovat situaci v terénu. Mezi její úkoly patří mj. zabezpečení logistiky, spolupráce s afghánskými bezpečnostními složkami a ochrana civilních expertů rekonstrukčního týmu při jejich práci“. Tisková a informační důstojnice PRT Lógar kpt. Sabina Introvičová nám sdělila, že tato informace není správná a CIMIC v Lógaru plní naprosto odlišné úkoly. Ochranu civilních expertů zajišťují mobilní pozorovací týmy tvořené vojáky 102. průzkumného praporu. Zabezpečení logistiky je náplní práce skupiny J-4 a čety zabezpečení. Její vyjádření nyní zveřejňujeme v plném znění a čtenářům i příslušníkům PRT Lógar se za nepřesnost omlouváme: „Kontingent je složený z velitelství, ochranných jednotek – mobilních pozorovacích týmů a strážní služby, Vojenské policie, jednotky civilně-vojenské spolupráce a prvků logistického a zdravotního zabezpečení včetně týmu pro likvidaci nevybuchlé munice a výbušnin. Ochranné jednotky zajišťují jak bezpečnost a ochranu základny, tak i ochranu všech příslušníků PRT při jejich činnosti v terénu (MOT týmy). Vojenský kontingent v počtu 198 osob je i s technikou umístěn na americké předsunuté základně Shank.“

REDAKCE

Velitel Vojenské střední školya Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové oznamuje otevření studijních oborů pro vojáky z povolání a občanské zaměstnance v resortu MO ve školním roce 2008/2009:• tříleté kombinované studium vyšší odborné

školy – určené pro osoby s maturitou

(Věstník MO ročník 2007, částka 17, str. 345, část 3, poř. č. 3)

Podrobnější informace na www.vsmt.cznebo na telefonních číslech 973 274 321, 973 274 267, 973 274 254;fax: 973 274 471,Jevíčská 7, 571 11 Moravská Třebová

Prodám tlumok střední pro průzkumníky– objem 60 litrů (nový), cena 4500 Kč.Tel. 721 566 285

Prodám novou vestu vz.95– cena 800 Kč.Tel.: 721 566 285

Prodám nevyužitý tlumok malýpro průzkumníky – objem 20 až 30 litrů,cena 1100 Kč.Tel.: 721 566 285

Prodám kompletní uniformu vz. 97,vše na výšku postavy 188 cm(kalhoty, nové košile, kravaty, vesta, LP, odička, sako včetně stříb. šňůr, boty č. 9-10).Kontakt: tel.728 416 750.Dohoda jistá.

Prodám levně výstrojní součástky• kalhoty 97 služební zelené 2× (vel. 188)

– 200 Kč/ks• kalhoty 97 služební modré (vel.182)

– 200 Kč;• kalhoty 97 vycházkové zelené (vel. 188)

– 200 Kč;• kalhoty 97 vycházkové modré (vel.188)

– 200 Kč• bunda 97 služební zelená se zlatavými knofl íky

(vel. 188) – 450 Kč• bunda zimní 2000 zelená (vel. 188) – 200 Kč• kabát 97 služební modrý (vel. 188) – 400 Kč• límec 97 služební modrý (vel. 188) – 200 Kč• vesta 97 modrá (vel. 6/52-54) – 200 Kč• vesta 97 zelená (vel. 4/56-58) – 200 Kč

Různé

• boty 90 zimní (vel. 30) – 400 Kč.Tel.: 774 162 339

Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré.Tel. 777 074 592, alc 442 964nebo pemuller@tiscali.cz

Hledám kontakt na bývalé spolužačky,které v letech 1982 – 1983 studovaly oborspisová a archivní služba ve Vojenském učilišti v Novom Meste nad Váhom.Ozvěte se na e-mail: RusnakovaEva@seznam.cz nebo alc. 411 176.

Hledám za sebe náhraduk VÚ 1923 Pardubice na místo řidiče sk. C, E. Kontakt: 724 994 971

Pozvánka: Dne 26. června 2008od 8.00 hodin proběhne v Dragounských kasárnách Klatovy při příležitostiDne ozbrojených sil a 50. výročí založení útvaru setkání bývalých vojáků z povolánía občanských pracovníků VÚ 9699(v současnosti VÚ 5008 Klatovy).Konkrétní informace podá Mgr. Josef Soutner,tel. 973 342 375, e-mail: soutner.k@seznam.cz

Prodám výstrojní body z roku 2008 na plnou moc. 10 000 vb za 6000 Kč.Kontakt: Prodejvystrojnichbodu@seznam.cz

Hledám za sebe náhradu k VÚ 8660 Vyškov na funkci velitel kompletu RPL5, hodnost ntrm, PT 08. Požadavky – elektro vzdělání s maturitou, nástup možný k 1. 10. 2008.Tel.: 775 031 979

Hledám za sebe náhraduk VÚ 6165 Lipník nad Bečvou na funkcistarší kuchař-řidič sk. „C“.Tel.: 739 712 805

Oprava