PŘED ZRCADLEM ZA ZRCADLEM JOSEF SVATOPLUK MACHAR …souvislosti.cz/3400/pc3400.pdf · pokrokářským spojením jezuita = tmář. Se stejnou lhostejností lid obecný pomíjí i

246 247

Okolo knihy Moc a tajemství jezuitů,kterou v českém překladu VladimíraČadského vydalo nakladatelství RybkaPublishers, čeští čtenáři – a recenzentinejsou ničím více nežli o něcopozornějšími čtenáři – zatím trochunejistě přešlapují. Důvod je nasnadě:odrazuje titul. Přečte-li si soudný čtenářprvá dvě slova ve spojení s jezuitstvíma přelétne-li očima tiráž s avízemněmeckého originálu vydanéhov Berlíně v době Hitlerova nástupuk moci, většinou knihu odloží bezpozornějšího nahlédnutí, domnívaje se,že jde zas jen o další z řady lacinýchefemerit, těžících ze zkratkovitýchkonstrukcí o všesvětových (tj.globalizačních…) spiknutích všehodruhu. Čtenář nesoudný a senzacíchtivýsvazek sice otevře, ne však nadlouho:odradí jej jednak černobílé přetiskydobových gra¤k namísto „akčních“ilustrací a především více než šest setstran inteligentního textu.

Čtenářům soudným se – bohužel,přebohužel – není co podivovat. Nesnad, že by v češtině neexistovalakvalitní díla pojednávající o TovaryšstvuJežíšovu (připomeňme alespoň odbornépráce Ivany Čornejové a AnnyFechtnerové či edice misionářskýchtextů od Zdeňka Kalisty a JosefaKolmaše), nejsou však mediálněprůrazná natolik, aby zakolísala vžitýmpokrokářským spojením jezuita = tmář.Se stejnou lhostejností lid obecný

pomíjí i tolik potřebné snahysoučasných římsko-velehradskýchjezuitů o západo-východní dýchání„oběma plícemi“. Nakonec to dopadátak, že zkusíte-li si zadat do zdejšíchnejužívanějších internetovýchvyhledávačů heslo jezuité, jako první navás vypadne mnohasvazkovýpatologický výplod Jiřího Novotnéhoa Františka Poláka nazvaný Tajné dějinyJezuitů, na jehož obálce do dáli zářísymbol IHS propletený hákovýmkřížem. Přiznávám se, že jsem do něhonahlédl pouze zběžně, přesto si troufámtvrdit, že tak „hustá“ koncentraceblábolivé záště a extrémistické tupostise jen tak nevidí. Svoboda slova mái svoji odvrácenou tvář.

Kniha rakouského spisovateleReného Millera (1891 v rumunskémCaransebes – 1963 ve Spojenýchstátech), jenž s odkazem na svůj původužíval pseudonymu Fülöp, s něčímtakovým nemá opravdu nic společného.Díky velice životnému vypravěčskémui výkladovému stylu by snad právě onamohla do onoho fatálníhoantijezuitského valu vykutat tolikpotřebnou trhlinu. Přesto ale –předvídám to s téměř stoprocentníjistotou – narazí i na těch velicepatřičných místech na nepochopení.Důvod? Patentovaně vědecké kruhyzcela jistě odradí šíře autorových aktivit(vzpomeňme na zdejší pohrdavé přijetív mnohém blízkých textů André

J E Z U I T É E S E J E M

P O D Č A R O U J E Z U I T É E S E J E M

tenkrát a je tak nyní. – A milý opat se usmíval a mínil, abych se zeptal kolegy Korda-če, ten že má o tom doktorát a zajisté to má „srovnáno“. Podíval jsem se na koleguKordače – seděl jako mračný dominikán-inkvizitor, a mně se nechtělo jít k němu.

A hle, tuto teologickou idylku pozoroval nějaký zapálený mládenec z galerie a zaněkolik dní četl jsem v jednom studentském listu, jaké že jsou konce protiřímskéhobojovníka: autor Říma a Katolických povídek baví se ve sněmovně kordiálně s našimiklerikály.

(J. S. Machar, Pět roků v kasárnách. Praha 1927, s. 51–52)

Vybral, uspořádal a titulky opatřil Bohuslav Blažek.

P Ř E D Z R C A D L E M Z A Z R C A D L E M J O S E F S V A T O P L U K M A C H A R

249248

stylotvorných prostředků (např. silněironický nadhled v pasážícho americkém otrokářství). Skvělé jsoumnohé epizodické či charakterizačnízkratky (Ricciova mapa jako mezníktisíciletého vývoje Číny na s. 289;americký „apostolát s udicemi“ nas. 324; vystižení důležitosti hudbya zpěvu v paraguayských redukcích nas. 341; Voltaire, který nikdy nepřekročil„hranici od výsměchu k rouhání“,na s. 525 či vystižení ducha jezuitskéliterární kritiky a DostojevskéhoVelkého inkvizitora na s. 559–567).

Pointované zkratky se však naněkolika místech vymykají únosnémurámci. Ne zcela šťastně působí některéaktualizační pasáže (první vydání vyšloroku 1929): např. srovnávání sv. Ignáces Leninem na s. 44–45, vulgarizovanýmmarxismem lehce zavánějící formulacev závěru s. 94, nepochopení ve výkladuTridentského koncilu a učení RobertaBellarmina na s. 124–126, přílišzjednodušující házení Luthera dojednoho pytle s Kalvínem na s. 169,křesťanský Bůh coby „čirá substance“na s. 262, dobově nepatřičnáargumentace „sebevědomímfrancouzského lidu“ na s. 375 aj. Autorse navíc snad až příliš nechává strhnouttémbrem dobových pramenů a má sklonschopnosti jednotlivých jezuitůpřespříliš heroizovat (předevšímv misionářské kapitole). Na některýchmístech se v toku strhujícího vyprávěnítrochu ztrácejí časové posloupnosti.Vytknout by se dalo i několik dalšíchdílčích jednotlivostí, faktickýchi metodických, nejzávažnější z nich je

opominutí jednoho z nejzákladnějšíchpramenů k dějinám mimoevropskýchmisií, kterým je Stöckleinůvšestatřicetisvazkový soubor Der NeueWelt-Bott mit allerhand NachrichtenDern Missionariorum Soc. Jesu (1728–1758). Také středoevropskáproblematika, v mnohém odlišná odjiných regionů, zůstala v knize až přílišopomíjenou popelkou. Většího prostoruse v této souvislosti mohlo dostati myšlení Athanasia Kirchera,mnohostranné osobnosti svým vlivema šíří odborného záběru srovnatelnénapř. s Komenským.

To však jen málo mění nakonstatování kvality, potřebnostia aktuálnosti recenzované knihy, jižmůžeme v tom nejlepším slova smysluoznačit za popularizační. Troufám sitvrdit, že kdyby do ní alespoň po očkunahlédli učitelé dějepisu, jejich výkladyo dějinách novověku by byly obohacenyo další důležitý rozměr. A potřebná bymohla být nejen jim. Vždyť popisovanézkušenosti jezuitských misionářů naDálném východě by i dnes mohlyinspirovat k nápaditějším metodámtolik potřebné vnitřní české misie.V této souvislosti mě napadá, že dávnýčínský spor mezi jezuity a dominikány(viz s. 319) lze poměrně případněsrovnat s hádkami současnýchmodernistů a tradicionalistů. Ale to užbychom odbočovali k tématu, kterérecenzní žánr opravdu přesahuje…

Martin GažiRené Fülöp-Miller, Moc a tajemství jezuitů.Praha, Rybka Publishers 2000. Přel. V. Čadský.


Mauroise či Paula Johnsona). Odpoloviny dvacátých let si totiž Fülöp--Miller dovolil psát vedle kulturněhistorických esejů o bolševismua katolictví či biogra¤ckých portrétů vesvé době módních osobností – mj.Rasputina, Lenina, Gándhího, Tolstého,Dostojevského, ale i Lva XIII.a římskokatolických světců (souborvydaný v Americe roku 1945 sejmenuje The Saints that moved theWorld) – dokonce i romány. A to semezi vědci nezapomíná. Na řeči snobůvšak nehleďme a pokusme se v krátkostivystihnout alespoň základní linku toho,oč autorovi šlo.

Mnohé se dá vyvodit již z rozvrženía struktury práce: text je rozdělen doněkolika desítek drobnějších podkapitolsdružených do osmi důkladněpromyšlených celků. První – nazvanýDuch jezuitismu – obsahuje základníbody autorovy koncepce,konkretizované na uvážlivě volenýchprotivách ke středověkému typumyšlení i reformačním proudům 16.století. Druhý přináší čtivý životopiszakladatele řádu, sv. Ignáce z Loyoly,doplněný kratšími podobiznami jehoprvních následovníků. Třetí a čtvrtý(Zápas o svobodnou vůli, Morálkajezuitů) nastiňuje aristotelské základyjezuitského myšlení, podhoubí vznikua základní rysy tzv. kasuistiky i vývojsporu o vymezení působnosti Božímilosti, a to od nelítostného kon˘iktus jansenisty až po vědecké půtkys experimentální psychologií,materialismem a Pavlovovými slinícímipsy. Pátý (Za tisícerými maskami)

a šestý (Účel a prostředky) oddíl ječtenářsky nejpřitažlivější, v pestrýchbarvách totiž líčí osudy jezuitskýchmisionářů v Indii, Japonsku, Číněi obou Amerikách a – v jistémprotikladu – poté se snaží o alespoňčástečné rozmotání spletitých klubekdiplomatických strategií zpovědníků naevropských panovnických dvorech(raněnovověká Anglie, Francie,Švédsko, Rusko, Polsko, Španělsko,Portugalsko). V posledních dvouoddílech (Zápas s pokrokem, Procestrvající čtyři sta let) nalézáme pokuso vystižení kulturních a vědeckýchaktivit vybraných příslušníků řádua jejich působení v postupně sesekularizujícím světě.

Nejjednoznačnější pochvalu, a nutnoto podtrhnout, si zaslouží celkovákoncepce díla. Na základě poměrněbohaté sekundární literatury se autornezdráhá nad líčenými ději zamýšleta klást je do inspirativních souvislostí.Nesoudí, snaží se uchopit a pochopit.S mnohými jednotlivostmi lze (a jedokonce nutno) polemizovat, jsem všakpřesvědčen, že by tyto polemiky mohlyinspirovat k novým průhledům do danéproblematiky. Vždyť co by se –v pasážích věnovaných konci 18. a 19.století – všecko dalo vytěžit ze srovnánís liberální ¤lozo¤ckou syntézouevropských dějin 19. století odBenedetta Croceho! To všakpřenechejme povolanějším (najdou-li sejací).

Dle mého soudu velice příhodnéa text oživující je použití některých –v rámcích žánru – ne zcela standardních


251250

Tyto paralely nás sice nad starýmtextem mohou zaujmout, ale starélatinské a řecké prameny, i ty nanejvýšpozoruhodné, jsou už dnes pro běžnoučtenářskou recepci zmlklé a ztichlé. Máto obecně kulturní příčiny: latinaa řečtina nejsou jazyky naší vzdělanosti– a platí to čím dál víc, snad až do příštírenesance. Stoupá tedy význampřekladů. Je tomu tak i v případěPutování Egeriina.

Katedra klasické ¤lologiePedagogické fakulty Jihočeskéuniverzity vydala v r. 1999 (koncemminulého století) v českýchBudějovicích latinsko-českou bilingvu,totiž výše popisovaný spis ItinerariumEgeriae / Putování Egeriino. Jeho textpřipravila podle zahraničních edicía překlad s komentářem pořídilaMarcela Hejtmanová. I když se o tomv budějovickém vydání nikdenedočteme, měl překlad své předchůdce(Putování na místa svatá, přel.J. Kopřiva, 1930; ukázky přeložil např.J. J. Novák v Patristické čítance, 1988)– srovnání překladů ponechávámev této zprávě o vydání stranou. (Jenzákladní náčrt: zajímavé je už to, žeHejtmanová se vědomě snaží napodobitkostrbatý styl originálu, plnýredundantních výrazů a opakování,kdežto Novák překládá jakousitematicko-lexikální abstrakcí –abstrahuje myšlenky a slova originálu,věty však stylizuje tak, jak by se todělalo dnes.)

Jihočeské univerzitní vydání nenívlastně veřejné a čtenářské, spíšebychom měli mluvit o školní pomůcce.

Publikace totiž patří do ediceCommentarii ad auctores latinos /Komentáře s textem a překladem. Tomuje přizpůsoben především obsahkomentáře za textem (s. 164–217),který obsahuje nejen věcné vysvětlivky,ale i jazykové poznámky k originálu,a to poznámky školního rázu,upozornění na neobvyklou vazbu neboneklasické užití slov a jejich výklad.Najdeme tu i poznámky stylistickéapod. Počítá se se čtenářemvyškoleným v klasické latině (za tu jeobecně považován hlavně jazykCiceronův nebo Caesarův). Tento texta jazykové poznámky pak slouží jakoúvod do pozdní latiny. Vzhledemk uveřejnění paralelního překladu můžetuto funkci plnit i při studiu soukromém(ale oddává se někdo soukromémustudiu pozdněantické latiny?). Je tuk dispozici bilingvní edice: anistarověk, ani středověk, ale právě todůležité mezi.

Egeriino putování bylo vydános ¤nanční podporou, takže i přesbiblio¤lský náklad 300 ks je knihao 246 stranách ke koupi za pouhých35 Kč, ale jenom v městě vydání. To,že máme v ruce vlastně skripta, školnípomůcku, se projevuje menší kvalitoutisku (neostrost) a sazečskými chybami(náhlé změny druhu písma v textu,jednopísmenné předložky na koncíchřádků, absence dělení slov, špatný tvarčeských uvozovek; stránky vlastníhotextu začínají odstavcem se zarážkou,i když je to uprostřed věty). Neobvyklýefekt, vzniklý kombinací šetrnostia praktičnosti, vytváří obálka

P O D Č A R O U A D L O C A S A N C T A

V předminulém století (1884) bylv italském Arezzu nalezen rukopisraněkřesťanského spisu, který výrazněupřesnil naše vědomosti o stavbácha liturgii ve Svaté zemi ve 4. století.Jeho autorkou byla žena blíženeurčeného západního původu;jmenovala se Etheria nebo Heteria,nejspíše však Egeria. Byla to zbožnápoutnice, která referovala o svéperegrinatio na svatá místa (ad locasancta) buď sestrám ze svého kláštera,byla-li řeholnicí, nebo členkámnějakého kroužku, byla-li zbožnoudámou, asi jako byly posluchačkysvatého Hieronyma v Římě.S nejrůznějšími průvodci, většinoumnichy a presbytery, kteří sloužilipříchozím na nesčetných poutníchmístech, navštěvovala dějištěnejvýznamnějších biblických a po- nebomimobiblických dějů (Sinaj, Edesu, alehlavně Jeruzalém). Jela s biblív tlumoku, na jednotlivých místech z nís průvodci četla příslušná vyprávění;evidentně – podle jazyka, kterým psala– měla bibli i v tlumoku svého srdce.Účastnila se tam bohoslužeb a dostipřesně je popsala, včetně místních,časových a „rubrikových“ okolností.Spis se dochoval torzovitě, začínáv půlce věty, a to velmi příznačně:„…ostendebantur iuxta Scripturas“(„byli/y/a ukazováni/y/a podle Písem“ –o ničem jiném se vlastně v knizenemluví); a v půlce věty i končí.

Není to dílo teologické ani nijakjinak učené. Jeho autorka však v jistémsměru učená byla: jak bylopřipomenuto, bibli znala dokonalea jednotlivá „místa“ biblická se jís „místy“ geogra¤ckými spojovalarychle a spolehlivě jako v biblickématlase. I kdyby nebylo pravda, že Egeriabyla západní řeholnice, musela i jakolaička znát dobře západní (latinskou)liturgii: srovnává řecké bohoslužby,kterých se účastnila, s tím, co znalaspolečně ona i adresátky jejího spisu(oslovované rozkošně afektovanýmipozdněantickými obraty jako lumenmeum ,mé světlo‘ nebo affectinesvestrae ,vaše lásky‘). Čteme Egeriintext a živě si představujeme poutní ruchve Svaté zemi; přitažlivý je pro našidobu jak důraz na „bibličnost“putování, tak nemalá fascinacebohoslužebnými obřady – soudím, žepo našem posledním století, kdy nakřesťanskou spiritualitu působilovědecké biblické bádání i soukromáčtenářská recepce bible, liturgické hnutístaromilné i modernizující, tendencek niternosti a odmítání „vnějších“ věcíi antropologický průzkum a oceněnístarých lidských gest, která se v liturgiiuplatňují… po tom všem tedy že jekřesťanství v podobném naladění jakove 4. století: bible i obřady, pohanéi křesťané v jedné zemi, touha dojít adloca sancta (na nichž je bohužel stejněneklidno).

A D L O C A S A N C T A

P O D Č A R O U A D L O C A S A N C T A

253252

jsou tu hlavním fundamentem, oprotidnešnímu, spíše povšechnémukulturnědějinnému a religionistickémupřístupu.

Nejživějším, nejvíc se vzpírajícímpředmětem Boušových minuciozních¤lologických rozborů jsou současnépřeklady starých křesťanských textů:Otčenáše a apoštolského vyznání víry.Můžu zde poukázat na užitečnostmetody, již si zvolil a která spočívá vesrovnání předešlých verzí v našemjazyce, s použitím nástrojů z biblickéteologie, tedy slovníků a konkordancízachycujících tradici významu danýchslov. Činitelem, který pracuje protitomuto snažení, je ohled na běžnéa soudobé užívání daných slov. Z tohotohlediska je v Otčenáši např. preferovánospojení „staň se/děj se…“ místo „buď…vůle tvá“. Silné kritiky se od Boušehodostalo zpětné, starší stav konzervujícía anonymní úpravě apoštolského Creda;kritika je poměrně tvrdá, měla by jítpodle mého čistě po zvláštní zákulisní„metodice“ úpravy, a ne po znění.„Počal se z Ducha svatého“ prostě neníprimitivní formulace, je aktivnější(přesněji mediální) než pasivní „bylpočat“, a abych použil vážené autority,nachází se i v knize P. PokornéhoApoštolské vyznání (Třebenice 1994).Pokorného kniha vůbec spoléhá oprotiBoušemu víc na výklad a objasněnítextu, katechezi nad ním, než na určitoudoslovnost a etymologizování, je si vícvědoma nedostatečnosti pouhých slov.

Boušeho služba v církvi a pro církev,jak se mi zdá, je zápasem s tím, o čemsám říká: „…jako bych někdy

nedohlédal, nakolik můžu a jsempovinen, ke dnu smyslu církve…“(s. 40). Z celé knihy je zřetelné, jaktěžce si svou cestu k dospělé, zralé víře– s pomocí Boží milosti –, k víře, kterámá vzor v Abrahámovi a centrumsecuritatis v Ježíši Kristu ukřižovaném,Bouše prokopával. Bojoval mimo jinés tím, co tu lety docela vymizelo:s „komplexy církevní výchovy“ (jakříká na s. 44). Je pamětníkem staršíhostavu církve v Čechách, plného ještěmnohdy velmi falešného sebevědomí.Narodil jsem se skoro o šedesát letpozději (1976) a domnívám se, ženevýchova k víře v rodinnéma církevním prostředí je pro některémladé křesťany velikým problémem(ne-li jakýmsi antikomplexem). Pastí,dalším nezdravým symptomem, narazí-li dnes mladý na obtížný problém, jeparadoxně dost hluboká spokojenostudržující křesťanskou re˘exi bohuželjen v zárodečném stadiu (tím, že sikladu nějaké otázky, nacházím užodpověď, tj. pravdu).

Ještě jednou se vrátím k textu nas. 51 a následující (Dopis sekretářiLiturgické komise), kde bychpolemizoval s autorovým pojetímsekularizace a desakralizace řeči: „Takési myslím, že je vhodné a nutné siuvědomit, že nejen život, ale i řeč sepomalu desakralizuje a že staré zděděnénáboženské termíny mají už novou,‚světskou‘ konotaci. Za jeden z příkladůmůže sloužit právě slovo oběť, při němžuž nikdo nemyslí na kult a nějakýnáboženský ritus. Pro většinu lidíznamená oběť čin vydanosti,

P O D Č A R O U B O U Š E S T U Ž K O U V R U C E

z recyklovaného šedého papíru překrytáprůhlednou („omyvatelnou“) vrstvou.Zapomnělo se na potisk hřbetu: netřebavysvětlovat, k čemu je to dobré.

Je to kniha pro studenty: máodborný obsah, neodstrašuje jako stará

skripta svým vzhledem a nepraktickýmformátem, a přesto je cenově dostupná.Ondřej KoupilItinerarium Egeriae. Putování Egeriino. ČeskéBudějovice, Jihočeská univerzita 1999. Text,překlad a komentář Marcela Hejtmanová.

První zcela veřejné vydání Boušovýchstatí je příležitostí zabývat se otázkami,které autor klade, domýšlet, čím sezabývá málo nebo vůbec, zkrátka vejíts jeho texty do rozpravy, protoženěkteré jeho závěry po tom přímovolají. Knížka má pevný rámec, Boušezdůrazňuje, že mu šlo o úhrnné podáníjeho názorů („poslední formulaceteologických, zejména christologickýcha ekleziologických názorů“, srov.předmluva). Formálně je pestrá: studie,výklady a eseje doplňují dopisy jakonaprosto rovnocenný prostředekkomunikace o vážných tématech(liturgické otázky, kauza německéhoteologa Hanse K.). Navíc si můžeme –jakoby na potvrzení, že Bouše jehorlivý kazatel a církevní spisovatelhovořící zaujatě až básnicky – překládata dohledávat smysl mnoha a mnohamot, která zde hrají roli přípravnoua proklamační.

Jak nechovat sympatie k autorovi,s nímž v daných jednotlivinách sicenesouhlasíte, ale který je schopenpřiznat chybu, ba lehkomyslnost, předníž rád varoval druhé – výslovně takto:

„…tak to ale často dopadne, kdyžkazatel nutí text, aby mu dal za pravdu,místo aby především hledal pravdutextu…“ (s. 119)!? Bouše je důležitýpřekladatel českých liturgických knih,vzdělaný liturgik a biblista především.Klíčový text, jenž ho představuje jakopraktického liturgického polemika,odstupujícího z boje pro nesmyslnostsituace, v níž se octl, je na straně 51n.Je teoretikem par excellence (viz statěna s. 81n.), i praktickým liturgemrazícím nová, řádná a zdůvodněnářešení v katolickém ritu (přepisPoslední zpovědi v Záběhlicích, s. 33a další).

V knížce jsem našel spíše vyjádřenío české církvi za totalitního útlaku čibojovná a ironická slova na adresuvlastních církevních struktur nežslibovanou formulaci ekleziologickýchnázorů. Stejně tak „christologickénázory“ se místy zužují v rozptýlenoukritiku implicitně přítomných herezív lidových představách věřících.Systematické formulace teologa jsouovšem jasně přítomny v studiíchz liturgiky: christologie a soteriologie

B O U Š E S T U Ž K O U V R U C E


255254

nevídanému veřejnému útlaku křesťanůza komunistické totality.

Od samotného začátku četby jsem sizapisoval další a další podněty vyvolanéučeným mužem, nadaným jemnýmrozlišováním, jménem BonaventuraBouše. Závěrečná věta z jehopředmluvy, že někoho svými náhledymožná „rozhořčí“, mi přijde zbytečně

konfrontační, ale pro autora naprostotypická. Pro mě to bylo vítané setkánía podnětné čtení – s tužkou v ruce.

Pavel Mareš

Zdeněk Bonaventura Bouše. Epilegomena.Praha, OIKOYMENH 2000, 2. vydání (prvnízcela veřejné).

Sv. Bernard z Clairvaux (asi 1090 až1153), reformátor benediktinské řehole,intelektuál známý a respektovaný již zasvého života po celé Evropě, autorkolem tří set kázání, je dodnesmystikem a spisovatelem živým,o čemž svědčí i nedávné vydání jehodvou raných děl – O stupních pokorya pýchy a Chvály panenské Matky.Sv. Bernard svými projevy paradoxněspojuje nelibost vůči umění a vrcholnéslovesné umění. Jaký rozpor! Na jednéstraně tvrdí, že svobodná umění nejsoupomůckou, nýbrž překážkou na cestěk Bohu, a na druhé straně jsou jehoprojevy skvělou školou stylistiky,a navíc je to právě sv. Bernard, kdo sezasloužil o důraz na četbu Bible –základního zdroje své obraznostia literárních aluzí – čtverým způsobem:doslovně, alegoricky, morálněa anagogicky.

Traktát O stupních pokory a pýchyvyjadřuje Bernardovo pojetí mnišství.Žebřík výstupu a sestupu s přesným

popisem významu jednotlivýchdvanácti stupňů je inspirovánJákobovým žebříkem známým z knihyGenesis a měl pro své sevřenémyšlenkové uspořádání značný vliv nastředověké i raně novověké autory jakomodel stupňovitého uspořádání látky.Dnešnímu čtenáři budou asi nejbližšíautorovy pochybnosti o soběa nepředstíraná skromnost: „Zdá se,že místo stupňů pokory jsem popsalstupně pýchy… Stupně pokory ať tipředstaví blažený Benedikt.“

Chvály panenské Matky jsou dílemvíce zaměřeným mimo řeholníkomunitu, jsou dílem, které můžei laický čtenář s potěšením číst jakovelké stylistické dílo. Sv. Bernardv něm krásnými formulacemi oslavujePannu Marii jako Kristovu Matku a takzdůrazňuje i v jiných svých kázáníchprosazovaný kult Kristova lidství.V Chválách se zaměřuje především naMariinu pokoru, kterou klade nad jejíneposkvrněnost. Právě zde může čtenář

D V Ě D Í L K A P A T R O N A B R T N Í K Ů

P O D Č A R O U D V Ě D Í L K A P A T R O N A B R T N Í K Ů

dobrovolné ztráty sebe sama prodruhého člověka nebo alespoň zřeknutíněčeho drahého nebo nezbytného. Tatokonotace zcela vyhovuje i smysluinstitučních slov večeře Páně. […] Jetedy vhodné, aby termín oběť bylv liturgických textech užíván tak, žejsou alespoň zároveň respektovány oběkonotace, náboženská i ‚světská‘; tadruhá by ovšem měla mít přednost.Neboť když se modlím seshromážděním, nemohu užívat slov vesmyslu, který už není mnohapřítomným běžný a který možnánebude už brzy běžný nikomu. Jestližejich takto použiji, jednámnezodpovědně, protože nejsem zajednos těmi, jejichž jménem mluvím. Jsemmezi nimi cizincem, neboť nemluvímjejich řečí. Zcela jinak je tomu, když seve shromáždění předčítá starobylý textbiblický; všichni samozřejměpředpokládají, že je obtížněsrozumitelný, a oprávněně čekají, žebude kazatelem v homilii zpřístupněnvýkladem (s. 56–57).“

Nejdřív k textově stabilnějšíi dostupnější půdě Bible: jde autorovio to, předkládat shromážděné církevníobci překlad nutně kostrbatý, protožedoslovný, anebo některý kanonizovanýpřeklad starší (jak tomu je např.v českých evangelických obcích s Biblíkralickou)? Tuším, že to druhé.Znamenalo by to pak ale naprostourezignaci na schopnost mateřskéhojazyka dosáhnout výšin a hloubekBible. Boží slovo by bylo prostěuvězněno v temném žaláři, v jakémsipodivném sakrálním esperantu pro

většinu normálně oslovených. Nic tytomé sarkasmy nesnižují moudrýpožadavek, jednou již nadnesenýznámým evangelickým biblistou, abybyly v přístupném provedení zveřejněnyvýkladové poznámky zmíněnýchkralických překladatelů. Na poliliturgických textů jsem si otázku povyloučení některých termínů tak jakoautor nepoložil. Nahradíme-li např.slovo spása výrazem záchrana, stejněse brzo v relativně bezpečné evropskézemi dočkáme otázky: „A od čeho?“(naprosto stejné jako u slova spása).Liturgie vyžaduje sebevzdělávání,ochotu naslouchat a poučit se, dobréučitele liturgie a liturgickou exegezi,jejíž součástí jistě bude inspirace pro„neliturgické“ formy setkání v modlitběa společném rozjímání. Není takédobře, pokud je jediným prostorem prooslovení těch, kteří „nerozumějí našínáboženské terminologii“, křesťanskýchrám, a ne rovněž škola, přednáškovémístnosti, kláštery jako střediskakřesťanského myšlení a aktivit, kvalitníčasopisy. Dívám se ovšem na celou věcasi z opačného úhlu: myslím, že„náboženské“ termíny vymizely,protože se mezi lidmi ztrácelyskutečnosti těmito termíny označované,smysl a sluch pro ně předávanýgeneracemi. Nestalo se tak proto, že by„se svět radikálně zhoršil“, ani proto, natom trvám, že by skutečnost jakodědičný hřích, ospravedlnění, oběť,spása či vykoupení neměly už potencičlověka oslovit a dovnitř zasáhnout, alekvůli pasivitě a lhostejnosti, neochotěk odpovědnosti a jistě i kvůli


257256

altruismus zcela vytrácí. Právě těmitotématy se zabývají dvě letos vydanéknihy.

* * *

Tzvetan Todorov vstupuje se svouknihou V mezní situaci na pole, které jejiž prozkoumáno autory jako HannahArendtová, Primo Levi, GustawHerling-Grudziński a Elie Wiesel. Dáse k tomu, co tito lidé řekli o katecha jejich obětech, ještě něco dodat?Todorov dokazuje, že ano, pokud siotázky položíme z nové perspektivy. Taje dána především tím, že autora setematika totality sice osobně dotýká, alesám není obětí koncentračního tábora,a může tedy relativně nestrannězkoumat zkušenosti těch, kdo objektemtotalitní „péče“ bezprostředně byli. Zdamůže v této věci cosi jako nestrannostexistovat, to je pochopitelně dalšíotázka. Jistě je ale legitimní uvažovato tom, proč se liší zkušenosti těch, kdo„to“ prožili, a proč se s přibývajícímčasem i jejich názory na vlastnízkušenost vyvíjejí. Autor docházík přesvědčení, že morální životnezmizel v táborech beze stopy.

I Todorov se nevyhne stále znovu sevynořující otázce: Byli lidé vedoucíkoncentrační tábory příslušníkynějakého jiného typu lidského druhu,který s námi, tzv. obyčejnýmia normálními lidmi, nemá nicspolečného? Představou o tom, žetvůrci totalitního stroje na zabíjení lidía vykonavatelé stojící v jeho službáchjsou nutně jakési démonické stvůry,

otřásla již Hannah Arendtová. Právě jejípojem „banální zlo“ získal značnouproslulost, zřejmě i díky jistémunepochopení. Zlo není banální samoo sobě, ale banální jsou lidé, kteří hopáchají, a banální jsou i jejich motivy.Provokativnost tohoto zjištění je v tom,že potenciálním vrahem se tak vlastněstává každý. Kdo by si chtěl připustit,že i on by mohl někomu vyrážet zuby,třídit lidi na osvětimské rampě nebo jedusit jedovatými plyny? Takové věcipřece dělali Němci (nebo bolševici).Todorov na úvahy o banalitě zlanavazuje a může navíc s časovýmodstupem prozkoumat i reakce, kterézjištění autorů, kteří byli koncentrákůmblízko svou osobní zkušeností,vyvolala.

Druhou zažitou představou je, ževšechny oběti vyhlazovacích táborůa ghett byly čímsi na způsob svatýchmučedníků. Jejich konec bylpochopitelně příliš strašný na to, abybylo snadné zkoumat i ty temnějšístránky koncentráčníkovy duše, které sev „mezní situaci“ projevují. Přesto seo to někteří autoři pokusili, napříkladElie Wiesel ve své Noci. (Jemu to takénikdo nemůže vytknout, když bylu toho.) Jeho příběh nám zjevuje, žeutýraný člověk si dokáže přát i smrtnejbližších, jen aby zachránil sám sebe.(Tuto zkušenost zachycuje i G. Orwellv pasáži svého temného románu 1984,kde Winston Smith volá: „Udělejte toJulii!“) Podle Todorova ale i těchněkolik projevů altruismu prokázanýchv situacích naprosté zkázy dokazuje, žečlověk není pouze hříčkou vnějších sil

P O D Č A R O U M E Z N Í S I T U A C E L I D S K É I N E L I D S K É

ocenit Bernardovu práci s Božímslovem, z něhož „prýští nebeskásladkost“.

Zasvěcené nedlouhé úvodyk jednotlivým Bernardovým dílkůmpovědí zájemci více. NakladatelstvíKrystal OP opět předvedlo, jak mávypadat kvalitní čtenářské vydánízákladní středověké křesťanskéliteratury, včetně vydavatelské

poznámky, shrnující moderní překladydo češtiny už od středověkupřekládaného medotekoucího učitelesv. Bernarda z Jasné Doliny.

Jan Linka

Svatý Bernard z Clairvaux, O stupních pokorya pýchy, Chvály panenské Matky. Praha, KrystalOP 1999. Přeložili Ondřej Koupil a Ondřej M.Petrů OP.

„Znala jsem i jiné osoby předvolávané do‚soukromých bytů‘ a podepisující, že nic

nevyzradí. Byli mezi nimi velice poctiví lidé,ale neodhodlali se odsoudit k záhubě sebe

a své blízké. Od prostých lidí se nemůžežádat hrdinství. Člověk, který dostal

předvolání, ví, že během jediné minuty mohoujeho a všechny děti i rodiče a ženu proměnit

v bláto lágru, a proto se neodhodlá říct ‚ne‘.Potom dlouho a bolestně platí za

svou nerozhodnost a v duchu zvažuje, co jelepší – umřít ve vězení, nebo pomalu

doma.“(N. Mandelštamová,

Dvě knihy vzpomínek)

Dějiny bez zrádců a hrdinů jsounemyslitelné a byly by také poměrněnudné. Hrdinové jsou obdivovánia zrádci se pohrdá. Moderní dobas sebou přinesla – kromě mnoha jinýcha stejně temných problémů – jistoupotíž: hrdinství již není tak snadné, jakobývalo „za onoho času“ v krásné doběklasického heroismu. Když ležela řeckávojska před Trójou, ležela před jejich

vůdci pouze temelínská otázka: Kdyžjsme tu již tolik let, vyplatí se námcouvnout těsně před možnýmdovršením celé akce? Všechno ostatníbyl ale boj muže proti muži, snahazískat si přízeň vrtkavých bohůa vyřešit vzájemné rozpory ve vlastnímtáboře. Ženy, děti a starci však zůstalidoma a celá řež se jich v podstatě týkalapouze tím, že když padne někdoz Řeků, budou doma smutní, kdyžpadne Trója, jsou na tom špatněvšichni. Když však na vaše dveře zabušíatentátník, který den předtím vrhnulbombu na říšského protektora, stojítepřed morálním dilematem. Máte hopřijmout a uvést v nebezpečí celou svourodinu, nebo ho odmítnete a dopustítese tak jiného zla, možná stejně velkého?Kdo tu může být soudcem?

Kromě toho, kdy máme právo naheroismus, se objevuje ještě jednaotázka, totiž zda může existovat zlo takvelké, že se pod jeho mocí lidský

M E Z N Í S I T U A C E L I D S K É I N E L I D S K É


259258

protože západní vlády trýznila nočnímůra představy, že by jim Hitlervšechny ty Židy najednou poslal přeshranice a oni je měli na krku. Jedinoumožností řešení je rozlišování různýchtypů a stupňů viny. Paradoxemtotalitních režimů podle Todorova je, ževšichni jsou sice spoluviníky, alezároveň jsou všichni také v nějaké mířezotročeni a jednají z donucení. Lidémají vždy možnost volby, ale je-li tlakpříliš silný, musíme to při posuzováníjejich činů vzít v úvahu. Volbě sepřitom nelze nikdy vyhnout, protožev totalitním státě není žádná sféraživota, kam se lze stáhnout a zůstat tamtrvale svým pánem.

Důležitým tématem Todorovovyknihy je ona málo se vyskytující ctnosthrdinství. „V situaci, která v očíchobyčejného člověka neposkytuježádnou možnost volby, kde je prostěnutné sklonit se před okolnostmi, sehrdina nesmíří s touto zdánlivou danostía kromobyčejným činem vzdorujeosudu.“ Hrdina je zde charakterizovánjako člověk, který chce, aby věci bylytak, jak mají být, a představa opaku jepro něj nesnesitelná.

Morální dilema hrdinství je mimojiné v tom, že může heroismusvyžadovat i od těch, kteří se pro nějdobrovolně nerozhodli. Je ale hrdinství,které ohrožuje druhé, vždy morálněoprávněné? Jde o problém, který muselilidé pomýšlející aspoň na nějakouformu odporu, řešit dnes a denně: Mohuvydat své blízké riziku pronásledovánínebo i smrti jenom proto, že se chcichovat heroicky? Dává mi moje

rozhodnutí chovat se morálně a hrdinně,již automaticky právo ohrozit neboi obětovat druhé? Todorov ukazuje, žemnozí hrdinové (třeba vůdcivaršavského povstání), nepovažovaliživot jednotlivého člověka za přílišvysokou hodnotu. Usilovali o hodnoty,které považovali za nadřazené,například národ nebo čest. Neskrýváv sobě ale takovýto způsob uvažovánínebezpečí? Nepřibližují se tím hrdinovéaž příliš mentalitě svých protivníků?

Autor rozlišuje dva typy heroismu.Jeden je zaměřen více na obecnéprincipy. Ten ztotožňuje s takovýmmodelem uvažování, který je blízkýspíše mužskému stylu jednání. Druhýtyp heroismu je zaměřen spíše nahodnoty každodenní a konkrétní a kterýztotožňujeme s ženským přístupem.Podle Todorova nemůžeme upřednostnitjeden před druhým, protože oba jsoukomplementární. Autor upozorňuje nafakt, že v komplikovaných situacíchčasto obstály například právěmanželské dvojice, které poskytovalypomoc pronásledovaným. Tam, kde bylimuži vedeni instinktem obecnéspravedlnosti a prosadili navzdorystrachu své rodiny rozhodnutí pomociuprchlíkům, dokázaly potom ženynaplnit tuto ideu konkrétním obsahem.Snášely každodenní potíže, kterétakový akt nutně přinesl, protože někdomusel snášet malicherné sporya žárlivosti mezi ukrývanými a ještě jimpotajmu vynášet nočník. To všechnobez nároku na vděk.

Volba toho, jak se máme zachovat, jesložitá, protože i situace, ve kterých se


a že vzdorovat lze alespoň někdy neboaspoň zčásti.

Každý jasný protiklad vzbuzujepodezření. Ďábelští mučiteléa mučednické oběti nejsou dostatečnýmvysvětlením toho, co se v táborech dělo.Jednou ze záhad pro pozorovatelezůstává, jak je možné, že strůjci všechtěch zločinů netrpěli naprostýmrozpadem osobnosti. O veliteli táborův Treblince a Sobiboru Franzi Stanglovije poznamenáno, že mu jeho práce„přinášela potěšení“. Mnoho válečnýchzločinců přitom patřilo ke vzdělanýmvrstvám, měli rádi klasickou hudbu,projevovali hluboký vztah ke své rodiněa starostlivost o děti. Todorov připomínáLeviho slova: „Zrůdy existují, ale je jichpříliš málo na to, aby byly opravdunebezpečné; nejnebezpečnější jsouobyčejní lidé.“ Navíc měli tito lidéi různé ctnosti, například byli pracovití.(Velitel Stangl říká: „Všechno, co jsemdělal z vlastní vůle, jsem musel dělat conejlépe. Já jsem už takový.“)O některých známých strůjcích„konečného řešení“ je známo, ženechtěli nikdy na vlastní oči vidět žádnýkoncentrační tábor. I takový AlbertSpeer, který se na utrpení vězňůnepodílel z ideologických důvodů, alepouze jako „zaměstnavatel“, přiznává,že o některých věcech raději nechtěl nicvědět, protože by se na nich pak nemohlpodílet. Dokud totalitní šéfové pouze„řešili židovskou otázku“ a zacházelis abstraktními čísly, nemuseli si výčitkypříliš připouštět. Když bylikonfrontováni s tím, co se za oněmiabstrakcemi skrývá, pociťovali často

nevolnost. Todorov dospívá k závěru, žetito lidé nebyli bez citu, ale v určitéoblasti svého života cit potlačili, abybyli schopni plnit své „poslání“.Objevem 20. století je, že ani kultura,ani jednotlivé ctnosti ještě jedincinezabrání v konání zločinů. Je to objevse značně demotivujícími účinky,protože vzdělanec potom bude svékulturní a intelektuální snahy velmiobtížně legitimovat. Jedny z největšíchzvěrstev století podnítil národ počítanýk těm nejkulturnějším a v některýchohledech i k nejctnostnějším.

Podmínky pro anonymní vražděníbyly umožněny i jedním z vynálezůmoderny, totiž vysokou úrovní dělbypráce. Rozdělení celého procesuvyvražďování na mnoho dílčích kroků,aby nikdo nenesl konkrétníodpovědnost, totiž neumožňuje ukázatprstem na jednoho viníka. Někdo pouzeřídil vlaky, další jenom hlídal, další jentřídil. Tím, kdo bezprostředně způsobilsmrt v plynové komoře, byli pak zcelabezvýznamní jedinci na konci celéhořetězu, kteří navíc často sami patřilik obětem. Takový Hitler sám nikdyv žádném vyhlazovacím táboře nebyl,takže by mohl – stejně jako Eichmann –tvrdit, že nikdy žádného Žida přecenezabil.

Právě proto se Todorov vracík proslulému a těžkému problémukolektivní viny. Jestliže neneseodpovědnost jednotlivec, nesou ji snadvšichni? Celé Německo přihlíželotransportům a nikdo nic neudělal.Jenomže totéž se dá říci i o Polskua vlastně o celém západním světě,


261260

Assoulin nechává postupně historika(i čtenáře) odhalit, že lidské osudy jsousložitější a nedají se vtěsnat dojednoduchých schémat. (Stejně tak jeto v případě Macurova Informátora,který je také vtažen do „velké historie“do značné míry proti své vůli.)Udavačka je totiž nucena volit mezidvěma zly, z nichž žádné není menšínež to druhé.

Zlo se neuspokojí s tím, že zasáhnejen jednoho člověka, zaplétá do sítěmnoho dalších účastníků. I tadyodhalujeme jednu z podob „banálníhozla“, které je zde ztělesněno policejnímúředníkem, jedním z mnoha, který„pouze“ plnil rozkazy, a tak za válkypátral po nekalých židovských rejdecha po válce zase stíhal kolaboranty. Kdomá být ale soudce? Je smutný pohled na

společnost, kde se nikdo nechcezabývat minulostí, protože z těch, kdotehdy žili, mají mnozí máslo na hlavěa ti později narození nevědí, jestlimohou převzít roli žalobců. K jednomuzávěru ale Assoulin došel: „Kdyby toopět propuklo, je potřeba se mítpředevším na pozoru před těmi, kdosestavují zprávy a podepisují oběžníky.Mohou jediným razítkem posílat lidi nasmrt, aniž by si někdy položili otázku,jaké jsou následky jejich činu.“

Jan Jandourek

Pierre Assoulin, Zákaznice. Praha, Prostor 2000.Z francouzštiny přeložil Lubomír Martínek.Tzvetan Todorov, V mezní situaci. Praha, Mladáfronta 2000. Z francouzštiny přeložila KateřinaLukešová.

Věčný spor vedený o otázku, zda sečlověk, jeho myšlení a konání, nějakýmzpůsobem a směrem vyvíjejí, či zdazůstávají po tisíciletí stále beze změn,zda tedy platí ono biblické „nic novéhopod sluncem“, zůstane patrně navždynevyřešen. Nedávno skončené 20.století ale nabídlo, nezbývá než dodat„bohužel“, pro podobné úvahymnožství materiálu. I konzervativnějizaměření pozorovatelé, u kterýchzejména se projevuje tendence vnímatlidské dějiny jako neustále se opakujícísled falešných nadějí a vzepětí

i následných pádů a zklamání, musejíuznat, že alespoň dosažený technickýpokrok je nezpochybnitelný.Pravděpodobně však okamžitěnamítnou, že z hlediska morálkynedošlo od sledovatelných počátkůlidské společnosti až po dnešekk žádným významným posunům –a pokud ano, pak tedy pouzev negativním smyslu. Domnívám se,že čtenář knihy francouzského myslitelebulharského původu Tzvetana TodorovaV mezní situaci (Mladá fronta 2000)bude čelit silnému pokušení dát těmto

V Š E D N Í C T N O S T I A N E C T N O S T I V M E Z N Í C H S I T U A C Í C H

P O D Č A R O U V Š E D N Í C T N O S T I A N E C T N O S T I

volby odehrávají, bývají různé. Neníjednoduché posoudit, zda následovat ty,kdo vyvolávali předem téměř jistěprohrané vzpoury, protože chtěli aspoňdůstojně umřít, nebo napodobit spíše ty,kdo dobrovolně doprovázeli svépříbuzné do koncentračního tábora.Určité hrdinství totiž může být nesenotouhou „psát slavné stránky dějin“, bezohledu na to, že budou psány krví těch,kteří o to momentálně nemají zájem.

Samotné téma koncentračníchtáborů již přesahuje autorova úvahao tom, jak se v dějinách proměňujehrdinský vzor. Moderní hrdina už neníochoten riskovat svůj život, čímžpozbyl postavení výjimečné bytostia stal se „obyčejným člověkem“. Něcoz původního ideálu ale sublimovalo i donovověkého hrdinství, předevšímtvrdost a bojovnost, strategickáobratnost, průraznost a schopnostvítězit. Moderní hrdina ale nemá prosvé jednání nějaký vnější účel, usilujenapříklad o moc pro ni samotnou, nikolikvůli nějakému ideálu. Právě porovnáníněkolika typů hrdinství nám aleumožňuje lépe posuzovat historickéudálosti, včetně těch nejtemnějších.

Kniha V mezní situaci by byladobrým teoretickým východiskem proněkteré současné diskuse, napříklado tom, kdo je skutečným viníkemnesoucím odpovědnost za komunistickézločiny, zda jsou Češi horší a povolnějšínež jiné národy apod. Veřejnost užpodobné debaty nezajímají, ale aspoňněkteří jedinci by měli možnost opřítsvé uvažování o docela slušnýmyšlenkový základ. Člověk konec

konců nikdy neví, kdy se mu takováznalost ještě může hodit.

* * *

Druhá kniha k tématu „mezní situace“se nezaměřuje na „velké dějiny“, ale jespíše jako popis jednoho maléhoosobního dramatu jakousi částízastupující celek. Příběh zachycenýv Assoulinově novele je vyprávěnhistorikem, který při psaní biogra¤eznámého spisovatele narazilv archivních materiálech z dobynacistické okupace Francie naudavačský dopis. Jedná se o anonym,který kdysi zasáhl do osudů příbuznýchjeho ženy, židů Fechnerových.K deportaci tehdy stačilo pouhéupozornění úřadů, že dotyční židénelegálně provozují obchod. („Pane,dovolte Francouzce splnit povinnost,kterou jí ukládají zásady národnírevoluce. Židé nás opět obírají. Opětvystrkují růžky. Na všech úrovníchprovozují černý trh. Nepostrádají dobrézpůsoby, ale dokáží si zařídit život.Pochopte, že z nás nemluví nenávist.Pouze si nepřejeme, aby s námi žili.“)

Historikovi se podaří najít autoraudavačského dopisu. Ten totiž stáleještě žije a je to květinářka a bývalázákaznice Fechnerových, která máobchod hned naproti nim. (Někteříz nich nakonec vyhlazovací táborypřežili). Ještě pořád u nich nakupujea udržuje s nimi přátelské kontakty.Co ale může člověka motivovatk takovému činu? To je otázka, nakterou vypravěč stále hledá odpověď.


263262

ctnosti zaměřené na pomoc konkrétnímlidem z bezprostředního okolí. Při všemrespektu k hrdinským činům vedoucímk obětování života klade Todorovotázku, zda v některých případech nejdeparadoxně o jakýsi únik ke snadnějšímuřešení a zda všední každodenní životnemůže být obětí větší. S připomenutímMaxe Webera tak vidíme konfrontacietiky přesvědčení s etikouodpovědnosti. Z celého vyznění knihyje patrné, že Todorov dává spíšepřednost všedním ctnostem. Opírá seale o poněkud problematicképřesvědčení, že jejich přijetí se narozdíl od oddanosti abstraktnímideálům nemůže změnit v páchánízločinů.

Zajímá-li autora problém chovánía morálky v prostředí koncentračníchtáborů, je třeba na počátku zodpovědětotázku, jestli tam vůbec nějaká morálkapřesahující stav, kdy je „člověk člověkuvlkem“, může existovat. Ačkoliv jsoupřipomenuty hlasy, které tvrdí, že lidév „mezních situacích“ ztratili jakékolivmorální zábrany, usilovali o přežití zakaždou cenu, a protože byli zbavenivolby, morálka zmizela, Todorov jeodmítá. Na základě řady konkrétníchpříkladů tvrdí, že ani v těchnejextrémnějších stavech nebylomorální uvažování a jednání potlačenoa též možnost volby nemohla být zcelazlikvidována. Formuluje tak prvnídůležitý závěr. Tábory se z tohotohlediska kvalitativně neliší od běžnéhoživota. Pouze vytvářejí podmínky proto, aby se postoje a rozhodování mezisebezáchovným a mravním jednáním

nastolovaly v takřka krystalicky čistépodobě. Obě tyto možnosti přitomexistují nejenom mezi různými lidmi,ale i uvnitř konkrétních jedinců.

Vyzbrojen touto odpovědí postupujeautor k analýze dvou modelů morálníhojednání. Popisuje vývoj hrdinstvív evropské tradici a nakonec konstatuje,že ani v současnosti, v rozporu sezdáním, hrdinství nezmizelo, aleproměnilo své projevy. Klasickýheroismus pokládá Todorov zanepostradatelný za války a v některýchvážných, spíše momentálních, akutníchkrizích, avšak za neopodstatněnýv jiných, „normálních“ dobách. Většípozornost ale věnuje tzv. všednímctnostem, které podle něhov extrémních situacích udržují lidskýcharakter jejich aktérů a které jsouužitečné za všech okolností. Mezi tytovšední ctnosti řadí snahu udržet silidskou důstojnost – předevšímprostřednictvím uplatňování svobodnévůle. V krajním případě jde o svoboduspáchat sebevraždu. Méně vyhrocenýmprojevem mohla být možnost vykonávatnějakou práci, pro kterou měl vězeňdispozice. Důležitým prvkem mezivšedními ctnostmi je starostlivost –tedy péče o své spoluvězně, ochotapomoci jim poskytnutím jídla,ošetřováním v nemoci apod. Můžeme-livšední ctnosti považovat za úsilí udržetv mezní situaci maximální možnoumíru běžných lidských vztahůa zvyklostí běžného života, nelzezapomenout na vyvíjení estetickýcha intelektuálních aktivit v ubíjejícímprostředí táborových ubikací, které


skeptikům za pravdu. Autor, který je jiži u nás známý např. knihou DobytíAmeriky, se nyní zamýšlí nad jednímjevem, kterým 20. století „obohatilo“světové dějiny – nad fenoménemkoncentračních táborů, či přesnějiřečeno táborů, v nichž totalitní režimykoncentrovaly své skutečné nebodomnělé odpůrce. V této souvislosti jesamozřejmě celkem lhostejné, zda prvnízařízení podobná těmto táborům seobjevila již dříve. Za naprosto zřejmémůžeme považovat, že teprve ve 20.století se staly masovým nástrojemposilování moci státu usilujícíhoo totální ovládnutí svých občanů (spíšepoddaných) a k eliminaci (společenskénebo fyzické) nepohodlných osob.Todorov ovšem přenecháváprofesionálním historikům zkoumánívzniku a výstavby táborů, proměnyjejich účelů a také určování národnostněnebo sociálně de¤nované vrstvynepřátel režimu, kteří v nich měli býtinternováni. Mnohem více jej zajímá,jakým způsobem tato „mezní situace“táborů ovlivňovala psychiku a hlavněmorálku lidí, kteří se v nich ocitli.Podobnému tématu se samozřejměvěnují i vzpomínky lidí, kteří táborypřežili a rozhodli se svoji zkušenostliterárně zpracovat. I český čtenář se jižmohl s řadou těchto pozoruhodnýchsvědectví seznámit – např. s několikaknihami Primo Leviho nebos výpověďmi Rudolfa Vrby či RichardaGlazara. Todorovova práce se od nichodlišuje ve dvou ohledech. Jednak jepřirozeně psána z hlediska vzdálenéhopozorovatele postupujícícho podle

zásad vědeckého zkoumání – tedyprostřednictvím pečlivéhoshromažďování pramenů, jejich studia,konfrontace a intepretace. Kromě tohose ale zabývá stejně tak situací vězňůdegradovaných do postaveníbezejmenných čísel zbavovanýchjakýchkoliv atributů lidskosti, taki jejich dozorců disponujících absolutnímocí nad životem i smrtí jim svěřenýchnikoliv lidí, ale pouhých položekv seznamu. Ti i oni však žili původnězcela běžnými životy a dodržovalivšechny základní konvence„civilizované“ a „vyspělé“ moderníspolečnosti. Jakou hrou jakýchokolností se najednou dostali do„mezních situací“? A co vlastněznamenaly a v čem spočívaly onymezní situace? Jak poznamenaly ty,kteří jimi prošli?

Kromě prologu a epilogu seTodorovova kniha skládá ze tří hlavníchkapitol, které se týkají nejprve obětí zla,dále pachatelů zla a nakonec otázky,zda a jak se tomuto hromadněorganizovanému zlu postavit a jak ses ním vyrovnávat. V prologu se čtenářseznámí s pohnutkami, které autoravedly k zájmu o tuto problematiku.Byla jimi varšavská povstání za druhésvětové války, která s mimořádnouvyostřeností nastolují otázku správnéa přiměřené reakce na zlo dosahujícítakřka apokalyptických rozměrů. Autoruvádí několik příkladů hrdinství, kteréjsou potom východiskem celého jehodalšího uvažování. Odděluje heroickéctnosti směřující k abstraktním či„transcendentním“ ideálům a všední


265264

důležitým faktorem je úsilí státuo totální kontrolu života občanů.Dostáváme se tak k dalšímupodstatnému závěru Todorovovy knihy.Bezprecedentní zločiny páchanév koncentračních táborech během20. století jsou vysvětleny jakovýsledek režimů a nikoliv osobních„vloh“ pachatelů. To však na druhéstraně rozhodně neznamená, že byjedinci mohli být zbaveni odpovědnosti.Na otázku, která je velmi aktuálníi v postkomunistických zemích,odpovídá autor jednoznačně: nejprve jenutná spravedlnost a potom lzezvažovat případné polehčující okolnostia projevit shovívavost.

Výzkum „zla“ ale nekončí zjištěnímpříčin. Pokračuje analýzou jednotlivýchzpůsobů obhajoby jeho původců a takérozšiřujících se okruhů jeho svědků.To všechno ale směřuje ke zjištěníjakéhosi duchovního podložínacházejícího se za hrůznými činydozorců a strážců a v menší míře i zamlčením svědků. A paralelně k všednímctnostem nalézá Todorov též „všednínectnosti“, které jsou opět potenciálněuloženy v každém člověku. Proto jetřeba naslouchat varování předunáhleným odsuzováníma zjednodušeným odsouvánímpachatelů do nějakého panoptikahrůzných kuriozit. Nikdo si totižnemůže být jist, jak by se na jejichmístě zachoval. Překvapivě vysokouochotu naprosto normálnícha vzdělaných lidí podílet se na mučenísvých bližních potvrzuje řadaprovedených psychologických

experimentů. Jako ochrana před tímtonepříjemným poznáním se častoobjevuje tendence nepřipouštět si jea raději se utíkat k teoriím o zrůdnýchzločincích. Na tomto místě je však třebaučinit důležitou připomínku. V žádnémpřípadě se nejedná o snahu stírat rozdílymezi lidmi, banalizovat na jedné straněspáchané zločiny a na druhé stranězpůsobená utrpení. Měly by však býtvymezeny dvě základní linie přístupu:úsilí odsoudit to, co se dá zachytita dokázat, a vedle toho úsilí pochopit,co se stalo a proč se to stalo. Vraťme sevšak k „všedním nectnostem“,mentálním mechanismům, kteréumožnily mučení a vyhlazování obětí.Na prvním místě jde o rozparcelováníosobnosti a celé společenské reality.V jejím rámci se lze v jednomokamžiku nechat unášet velebnými tónyBeethovenovy hudby a ihned poténechat nahnat rodinný transport Židů doplynové komory. Tato parcelacedovoluje dokonale oddělit veřejnýa soukromý život, takže velitelvyhlazovacího tábora se subjektivně cítíbýt dobrým a milujícím otcem a co víc,on jím snad i objektivně je. Pouzes oporou v této konstrukci můžeEichmann na svoji obhajobu vážněpoužívat tvrzení: „Nikdy jsem nikohonezabil a nikdy jsem nedal rozkazkohokoliv zabít.“ A velitelosvětimského tábora Höss redukuje(podobně jako i Eichmann) osuda zavraždění milionů lidí na pouhýtechnický problém proto, že totooddělování jednotlivých sfér reality jimbylo dlouhodobě vštěpováno jako


právě jakémukoliv pomyšlení nahledání krásy a pravdy chtělo zamezit.Todorov tak uvádí množství svědectví,podle kterých se vězni věnovali četbě,recitaci nebo studiu jazyků. Upozorňujevšak, že duch a jeho pěstování nemusíbýt vždy totožné s mravností.

Druhou rovinou, na níž lzepopisovaný rozpor vyjádřit, je rovinaprotikladu mezi dobrem, v jehož jménukonají klasičtí hrdinové, a dobrotou,která se vyjevuje v činechzahrnovaných pod všední ctnosti. Autorpřitom připomíná, že nezbytnoupodmínkou každého hrdinství jepřipravenost osobně ručit za hlásanáabstraktní pravidla a že morální nárokyje možno klást především na sebea teprve potom případně na druhé.

Poté, co byl prozkoumán vliv táborůna morální chování jejich obětí, stali seobjektem zájmu ti, kteří stáli na druhéstraně. V jejich případě je ale otázka napočátku postavena poněkud jinak.Nikoliv v první řadě, jak se jejichpostavení promítlo do jejich chování,ale co bylo motivem jejich krutostia nelítostnosti. Tím se Todorov dostalna půdu, která je už po desetiletízpracovávána odbornou, hlavněněmeckou historiogra¤í. Ta při svémzkoumání původu zločinů Třetí říše(holocaustu, ale i jiných) vypracovaladva základní koncepty odpovědí. Podleprvního z nich, zvanéhointencionalismus, je třeba za obludnýmplánem na vyhlazení celých národůvidět uvědomělý plán Hitlera popř.některých jeho spolupracovníků. Plán,který byl formulován již na počátku

jeho politické dráhy a po uchopenímoci, aniž by byl podstatnýmzpůsobem změněn, se začal v původnímrozsahu realizovat. Příčina se tedyspatřuje v jednom učiněném rozhodnutíkonkrétní osoby, přičemž všechny dalšíkroky se vnímají jako jeho postupnénaplňování. Odpovědi na otázku, pročbylo takové rozhodnutí učiněno, pakovšem může vést už jenom kezkoumání psychických či jinýchúchylek. Naproti tomu druhý směr,funkcionalismus, považuje ze primárnínikoliv šílený záměr jednoho člověka,ale komplex vzájemně protikladněpůsobících a obtížněidenti¤kovatelných sil, kterév nepřehledných strukturách totalitníhomocenského ústrojí působí a kterépřesahují vůli jednotlivce, byťnazývaného Vůdce popř.generalissimus. Todorov sejednoznačně kloní ke druhémuvýkladovému schématu. Hledat příčinyzločinů ve sféře abnormalitya patologie, tedy v osobních životechpachatelů, pokládá za scestné. Jepřesvědčen, že hlavní příčinou jetotalitní povaha režimů, která ovlivňujemravní postoje lidí a která uvolňujepotenciál ke zlu přítomný v každémjednotlivci. Jakým způsobem tohototalita dosáhne? Především vyvoláváneustálou potřebu nepřítele, jehož jenutno v zájmu celku nejenom porazit,ale zničit. Stát se pro¤luje jako nositelkonečných cílů společnosti, čímž serezignuje na univerzalitu a nauniverzálně platné normy (to ovšemsotva platí pro Sovětský svaz). Třetím


267266

příkladů ale ukazuje, že pro bývalévězně bývá podobné úsilíz psychologického hlediskanebezpečné. Vědomí, že zločinů, kterébyly na nich spáchány, je potenciálněschopen téměř každý člověk, nutněmusí emocionální jednoznačnost jejichzážitků relativizovat a jejich překonáníznesnadňovat. Krajním důsledkem pakmohou být bohužel nikoliv řídkésebevraždy, k nimž mnohdy došlozdánlivě překvapivě až po mnohadesetiletích.

Požaduje-li autor od dnešního studiatéto problematiky střízlivé posuzovánízločinů a chápání motivů zločinců,nastoluje tím ještě jednu naléhavouotázku. Neznamená chápat v konečnémdůsledku též ospravedlňovat? Známýkontroverzní německý historik ErnstNolte formuloval před několika letytezi, že mezi gulagem a Osvětimíexistoval „kauzální nexus“ a že tedyplán vyvraždění Židů byl reakcí nabolševickou revoluci s jejím programemvyhlazení vyšších sociálních vrsteva vybudování nového sociálníhouspořádání. Většinou svých kolegůa novinářů byl okamžitě napadena kritizován za popírání jedinečnostiholocaustu a potažmo za bagatelizacinacistických zločinů. Podobné reakceby pravděpodobně mohla vyvolati Todorovova kniha. Nutno přiznat, žeobecně platná odpověď neexistuje.Budeme-li považovat započatéprogramy masového průmyslovéhovyhlazování za událost v lidskýchdějinách bezprecedentní, za ojedinělývýron ztělesněného zla, potom asi

odmítneme hledání jejich kořenů,jakékoliv porovnávání s jinýmiudálostmi se nám bude jevit jakonepatřičné a pátrání po (byť zvrácené)logice vrahů jako pobuřující. Pokudnám ale půjde o porozumění podstatěuplynulých dějů, bez pátrání,srovnávání a vysvětlování seneobejdeme. Oba postoje mají svéoprávnění a ani jeden z nich nenímorálně nadřazen druhému. V ideálnímpřípadě by se měly navzájem doplňovat.Strnule zírat bez jakékoliv snahyo pochopení může vyvolat nebezpečíopakování všech hrůz. Ovšempředstava, že s použitím správnýchmetod a správného objektivníhopřístupu dokážeme vše prohlédnouta vysvětlit a nic před námi nemůžezůstat utajeno, je nejenom naivní, aletéž „odborně“ nemravná. Jestliže platí,že ke každému přibližování se lidskéminulosti nezbytně náleží pokoraa vědomí nutné omezenosti vlastníhopohledu, musíme si tuto pravdu natomto poli připomínat s mimořádnounaléhavostí. I ta největší myslitelnáa nejlépe střežená střízlivost totiž musítváří v tvář některým mezním situacímustoupit němému úžasu, údivu a úleku.

Jan Dobeš

Tzvetan Todorov, V mezní situaci. Praha, Mladáfronta 2000. Z francouzštiny přeložila KateřinaLukešová.


ctnost. Nejprve své oběti zbavilijakýchkoliv vnějších známek lidství,přeměnili je v bezejmenné a bezprávnéstádo zvířat nebo soubor čísel a poté sek nim podle toho i chovali. Bezjakýchkoliv výčitek svědomí. Vždyťúčetní položky nemají s otázkamisvědomí přece nic společného. Seznam„všedních nectností“ potom ještědoplňují ochota dozorců k absolutnípodřízenosti, ochota přijmout postavenímalého bezvýznamného kolečkav soukolí a v neposlední řadě touha pomoci. Tato touha je přitom významnějšínež konkrétní pocity. Většinousamozřejmě působí spíše bolest, alemůže nastat situace, kdy, alespoňkrátkodobě, dá prostor i pro radost.Uvedené postoje přijali, byť jistěv různé míře, i lidé, kteří se v prvníchdnech výkonu své dozorčí službychovali k vězňům korektně. Ponedlouhé době si ale osvojili brutálnípraktiky, které by jim za normálníchokolností stěží vůbec přišly na mysl.Ve shodě s Hannah Arendtovou dospíváTodorov k závěru, kterému odpovídáono slavné vyjádření o „banalitě zla“.Tedy nikoliv sám Satan, nikoliv zločincis brutálními a vražednými sklony, alemalí nevýrazní občánkové, kteří sinehleděli ničeho jiného nežli plněnísvých povinností a rozkazůnadřízených. S tím souvisí a na tonavazuje jeden z nejdůležitějších závěrůcelé knihy. Nová není ve 20. stoletísama podstata zločinné koncepcesměřující k vyhlazení národů nebo tříd,ale teoretická i praktická možnost jejírealizace, skutečnost, že pro ni

existovaly prostředky, že nevzbudilažádný významnější odpor a že se našlijejí vykonavatelé.

Navzdory všem závěrům a zjištěnímvšak příčiny konkrétního rozhodnutíkonkrétního člověka v „mezní situaci“stále zůstávají a s největšípravděpodobností i zůstanouneprozkoumány.

Více u nadhozených otázek zůstáváa méně jednoznačných odpovědí přinášítřetí část knihy věnovaná jednotlivýmzpůsobům, jak se s prožitýma prožívaným zlem mají a mohouvyrovnávat oběti. Todorov ses respektem zmiňuje o příkladechzřeknutí se vší nenávisti, vděčnostiza utrpení a prosazování boje výhradněmorálními prostředky. Nemůže senicméně s takovým postojem ztotožnit.Ačkoliv dobře ví, že ze světa zloa utrpení odstranit nelze, odmítá jepokládat za nevyhnutelné předzvěstibudoucí harmonie či Božího království.Stejně tak ovšem varuje předsetrváváním v nenávisti rozšiřovanénavíc na všechny příslušníky stejnéhonároda nebo vyznavače stejnéhopolitického přesvědčení, jako bylimučitelé. Autor, aniž by chtělrozdělovat univerzální návody, aleodlišuje cestu vhodnou pro historika,sociologa či psychologa a naproti tomucestu, po níž by se měl ubírat přeživšívězeň. Odborník by se podle něj měl,jak již bylo výše uvedeno, snažitpředevším o pochopení hlubších příčina konkrétních spouštěcích mechanismůmasového průmyslového vraždění nainstitucionální i osobní úrovni. Nemálo


269268

důkazem. Zároveň – stejně jako dvadíly předešlé – zřetelně ukazuje, že nasklonku života dal Duby před „tvrdouvědou“ přednost psaní historie jakoumění.

Georges Duby, Vznešené paní z 12. století III.Eva a kněží. Brno, Atlantis 1999. PřeložilaRůžena Ostrá.

NEPOKOJNÁ LÉTA

Jak psát dějiny? Přesně tuto otázkuvyvolává nápaditá a milovníkůmhistorických příběhů na tělo šitá knihašvédského historika Petera Englunda.Na první pohled bychom ji mohlipovažovat za rozsáhlou biogra¤ikriegsmanna Erika Jönssona, pozdějipovýšeného do šlechtického stavu jakoDahlberg. I když Dahlberg je skutečněústředí postavou této práce, přesto seEnglund pokusil o mnohem více nežo pouhé zachycení jeho bohatéhoživota. Nepokojná léta totiž lze nahlížetjako velkou válečnou fresku, plnoudetailních drobnokreseb, avšak vždyčrtaných ve vztahu k celku.Originálnost této velmi rozsáhlé prácespočívá ve dvou fenoménech. Za prvé jezaložena téměř výhradně naautobiogra¤ckých zápiscích aždeníkové povahy, které se v evropskémprostředí začínají v hojném množstvíobjevovat právě v období 16. a 17.století – díky této skutečnosti seEnglundovi podařilo výrazně přispětk poznání každodenního životaspojeného s vojenskými operacemia s životem válečným vůbec. Druhý

fenomén je snad ještě význačnější:autorův literární přístup totiž téměř stírározdíly mezi historiogra¤ía historickými románem. K románovépodobě má blíž díky velice barvitémujazyku a celkové strukturaci textu.Protože však vše důležité, odhlédneme-li od jeho sklonu k dramatizovánía gradaci líčení, je skutečně založeno nařeči a výpovědní hodnotě pramenů, lzei jeho románový přístup považovat za„čistý“. Postmoderním historikům seEnglundova kniha samozřejmě přílišlíbit nebude, neboť oživuje „velkévyprávění“, které příliš nepřeje pluralitěvyřknutých prav, ale moderníhistoriogra¤e naštěstí není pouzečernobílá – díky Englundovi pakdokonce získává na barvitosti. Načeském vydání je pak třeba jednoznačněvyzdvihnout ediční techniku, již použilZdeněk Hojda. Jednak doprovodil textvelice zajímavým obrazovýmdoprovodem a pro českého čtenáře, jenžnení příliš vzdělán ve skandinávskýchdějinách, pak připojil velice podrobnévysvětlivky a na konec i hutnýa výstižný doslov. Nyní lze jenomdoufat, že se mu podaří v jehodomovském nakladatelství prosaditi vydání Englundovy prvotiny věnovanébitvě u Poltavy (Poltava. Vyprávěnío zániku jedné armády). Dnes již „náš“švédský historik ji sepsal ve stejnémstylu jako Nepokojná léta a podle řadyhlasů je přímo strhující.

Peter Englund, Nepokojná léta. Historietřicetileté války. Praha, Nakladatelství Lidovénoviny 2000. Přeložili Luděk Mandaus, DagmarHartlová a Libor Štukavec.

P O D Č A R O U G L O S Y H I S T O R I C K É I .

VZNEŠENÉ PANÍZ 12. STOLETÍ I I I .

Vydáním třetího svazku Vznešenýchpaní z 12. století, pozdního dílafrancouzského medievalisty GeorgeseDubyho, cosi končí a cosi nového sepočíná. Vznešené paní, dámyvrcholného středověku, v sobě zcelajednoznačně nesou otisk doby svéhovzniku. Duby tuto práci psal již vevelmi pokročilém věku a oproti svýmvelkým monogra¤ím 70. a 80. let,z nichž máme prozatím v češtiněk dispozici pouze skvostnou a vskutkunovátorskou Neděli u Bouvines (napříští rok se chystá vydání Věkukatedrál), v ní někdy snad až přílišpodlehl bezbřehé imaginaci, jejížpodstatou je cykličnost. Předevšímv prvním dílu jako by stále jen hledaltéma, aniž by ho skutečně objevil.Druhý a třetí díl jsou již jiné, neboťautor se v nich pustil do analýzyliterárních textů, jež vskutku odrážejíjím kladené otázky: proměny postaveníženy ve společnosti, proměny vztahuduchovních-intelektuálů k těmto ženám,sakralizace prototypu ženy-světicea naopak diabolizace ženy-hříšnice.Vznešené paní rovněž v až krystalickyčisté podobě odrážejí mez, jíž jeschopen velký historik dosáhnout. Odpoválečného, snad více sociálněa dobově politicky ovlivněnéhokoketování s marxismem, resp. s jeho

diskursem přelomu 19. a 20. století,přes dějiny událostí až po téma, ježs marxismem – v jakékoli podobě –nemá nic společného. Takovýmtonemarxistickým tématem jsounepochybně dějiny ženy, i když některédnešní militantní feministky či autorkyprací o dějinách lesbiček využívajístejně apriorních a účelovýchinterpretací jako vulgární marxisté.O Dubym a jeho dámách 12. století toříci nelze a už vůbec ne o třetím díluvěnovaném mnišskému prostředí. Dubysamozřejmě neobjevil, že sedémonizace ženy jako zosobněnía nádoby hříchu rodí v mnišskémprostředí, avšak celou řadu jeho úvaha postřehů lze pokládat za originální.V době, o níž mluví, jeptišky nadálezůstávají především objektemkritického zájmu svých mužskýchřeholních protějšků, kteří vůči nimužívají mnohem přísnější metr nežv případě hříchů mužů. I když Dubynevidí za mužským postojem pouzepotlačenou sexualitu, přesto hrajísexuální problémy a podtexty v dámách12. století mnohem větší roli než v jehoknihách ze 60. a 70. let. Ani on tedynezůstal netečný vůči mohutnémurozvoji gender studies. Na rozdíl odmnoha slepých radikálů a radikálekvšak dokázal mocné interpretačníimpulsy přetavit do velice vyváženéhopohledu. Třetí díl, transparentněnazvaný Eva a kněží, je toho jasným

G L O S Y H I S T O R I C K É I .


271270

působnosti morové nákazy hlavnídůraz, aniž by ovšem sám v analytickérovině dosavadní znalosti prohloubila aniž by se analyticky vyrovnals názory opačnými, jež samozřejmězná. Čornejovi v jeho líčení husitskýchdějin nejde o pluralitu interpretacía názorů (naopak Vaněčkův díl lzepovažovat za výrazně problémověladěný, se snahou vyrovnávat sev poznámkovém aparátu s dosavadníliteraturu – někdy však tak bohužel činídosti osobním a zaujatým tónem), nýbržo vykreslení husitského příběhu, jak hovidí on sám. Tím se zcela zásadně lišíod čtyřsvazkové Husitské revoluceFrantiška Šmahela, i když na druhéstraně existují mezi těmito jistěv budoucnu poměřovanými textyzřetelné souvislosti. Pro čtenáře, s jehožpředběžnou poučeností Čornej přílišnepočítá, je jeho přístup velice vítanýa nutno podtrhnout, že husitský autor„velkých dějin“ je skvělýmvypravěčem, jenž své čtenáře rozhodněnenudí. Dosavadní poznání badatelskytak frekventovaného období, jakýmhusitství je, však Čornejova práce spíšezakonzervovává než zásadně prohlubujea lze ji považovat za víceménětradicionalistickou. Proto dávámz Čornejových prací jednoznačněpřednost jeho přímo iniciačnímvýzkumům o husitském kronikářství –Rozhledy, názory a postoje husitskéinteligence v zrcadle dějepisectví 15.století (Praha 1986), Tajemství českýchkronik. Cesty ke kořenům husitskétradice (Praha 1988), naposledy pakv objevné analytické studii Bitva před

Ústím nad Labem ve starší českéa německé tradici ve sborníku ActaUniversitatis Carolinae – Philosophicaet historica 1995, č. 5, s. 9–64 – čisevřené interpretaci Lipanskékřižovatky (Praha 1992). Na druhéstraně se však publikum, jemuž jsoutyto jeho studie určeny, samozřejměnemusí krýt s publikem, pro něž psalhusitské „velké dějiny“. Kdo tedyočekával, že Čornejův pokus o syntézuvyvolá diskusi o husitském období, jistěse nyní cítí poněkud ochuzen. Na druhéstraně si však ani nemyslím, že byČornej nějak radikálně změnil otřepanénázory na husitství, které panujív širším českém povědomí. Nepodařilose to ani Šmahelovi a nepodaří se to aniČornejovi – i když se jejich přístupyzásadně liší, přesto si díky svémuolbřímímu rozsahu těžko najdou cestuk širší čtenářské obci. Husitství, tak jakho vnímají obyčejní zájemci o českédějiny, dnes po mém soudu potřebujehutný, dvousetstránkový esej, který byrozbořil staré mýty a místo nichpostavil mýty nové – nic jiného historikstejně nedělá. Petr Čornej by serozhodně mohl v budoucnu takovéhotoúkolu ujmout, bez důrazu na politickédějiny, bez snahy servírovat čtenářůmzákladní kostru, avšak s o to většímdůrazem na duchovní dějiny a proudy.Cesty popularizace totiž nevedou pouzekrajinou sestávající s časových mezníkůa „nezpochybnitelných“ fakt, ale vedletoho i údolím, v němž vane duchnových „všeobjímajících“ idejía mýtotvorných interpretací. NaČornejovu novou knihu, jejíž téma


VELKÉ DĚJINY ZEMÍKORUNY ČESKÉ V.

Velké dějiny malé země – tak podobněby mohl znít název ediční řadyvydávané nakladatelstvím Paseka (veskutečnosti se řada jmenuje Velké dějinyzemí Koruny české – v přímé návaznostina komerčně velice úspěšné, z hlediskainterpretačního přístupu a kvůlinevyváženosti jednotlivých kapitol všakdosti problematické Dějiny zemíKoruny české). Na základě doposudvydaných tří svazků lze prozatím říci,že ona velikost spočívá předevšímv počtu stran, nikoli však v originálníminterpretačním pojetí českých dějin.Jednotlivé svazky prozatím nesouvýraznou pečeť jednoho každého autoraa jejich kvalita se dosti výrazně liší.O koncepčních úvahách, jež tomutoprojektu patrně předcházely, jsme sebohužel z řady samotné nic podstatnéhonedozvěděli – pro srovnání si uveďme,že například velké ediční řaděhistorické literatury, nazvané TvořitEvropu, již by mělo vydávatnakladatelství Lidové noviny,koncepční svazek skutečně předcházel.Abychom však „velkým dějinám“nekřivdili, musíme říci, že všechny třistředověké svazky mají jednu věcspolečnou. Charakterizuje je dosti úzkýnárodní koncept, jehož podstata spočíváv příklonu k výrazně národním – čistátním – dějinám. „Revoluční obrat“v českém, národně orientovanémvýzkumu od nich tedy rozhodně čekatnemůžeme. Tři středověké díly Velkýchdějin zemí Koruny české, které máme

dnes k dispozici, ukazují, že ani vevelké variantě Dějin zemí Koruny českénení všem útvarům, jež do tohoto celku,jednoznačně vymezeného císařemKarlem IV., patří, věnována stejná čiřekněme náležitá pozornost. NapříkladPetr Čornej vměstnal dějiny Slezska,Lužic a Moravy v letech 1402–1437 napouhých několik desítek stran, kdežtozbylých pět set či šest set stran věnovalproblémům českým – i kdyžsamozřejmě v širších mezinárodníchsouvislostech. Zatím tedy musíme jendoufat, že alespoň některé další svazkyse budou oněm vedlejším zemímvěnovat mnohem podrobněji. Velikérozdíly však panují i z hlediska přístupuk líčenému časovému období. VratislavVaníček si své dva svazkychronologicky vymezil celkemjednoznačně, v duchu tradičníperiodizace, i když mezník dělící dvadíly je přece jenom poněkud umělý –první z nich zahrnuje léta 1197–1250.Naopak Petr Čornej si zvolil mezníkyjiž dosti libovolné, což platí předevšímpro rok 1402, jímž své líčení začíná.Protože však husitství pojal jakodůsledek pozdně středověké krize, lzejeho data, skvoucí se na obálce, celkembez problémů pominout, neboť tvoříopravdu pouze velice hrubý rámec. Taksnadné to však již není s jeho výkladempředhusitského období, jenž je založenna výzkumy nepodložené konstrukcio demogra¤ckých a sociokulturníchdopadech morových epidemií na česképrostředí. Stejně jako ve svém líčenív rámci Dějin zemí Koruny česképoložil i zde na různé podoby


273272

praxi sáhl k jakémusi dokončenírukopisu – a to na základě vlastníhovýzkumu. Text nejenže opatřil vlastnímpoznámkovým aparátem, ale – jakz jeho vysvětlivek vyplývá – doplňovaldo Kazbundova textu celé věty. Tímovšem čtenářům a příštím historikůmpřipravil pěkný oříšek, který nebude taksnadné rozlousknout: Prozatím totižnevíme, zda čteme spíše Kazbundunebo Kučeru? Odpověď na tuto otázkubude muset dát až srovnávací analýza –kdyby editor dodatky oddělil jinýmtypem písma, mohli jsme jí býtušetřeni. Paradoxní přitom je, žediskuse o edičních přístupech vyvstalyi nad jiným, nedávno vydaným textemz Kazbundovy pozůstalosti – o tzv.

anenských patentech (srov. polemiku –dnes bohužel již velmi rozbředlou –mezi Zdeňkem Kárníkem na stranějedné – ČČH 97/1999, s. 582–588;98/2000, s. 807–809 – a MilanemHlavačkou a Lubošem Velkem na stranědruhé – ČČH 97/2000, s. 405–408;98/2000, s. 124–129). Ve srovnání seZdeňkem Kárníkem však MartinKučera zašel mnohem dál, možná až zasamotnou mez editorství.

Karel Kazbunda, Stolice dějin na českéuniverzitě v Praze 1914–1918 IV. Jaroslav Golla Josef Pekař ve víru války světové. Praha,Karolinum 2000. Edičně připravil MartinKučera.

Martin Nodl

Otevřeme-li knížku americké autorky,která „působí jako spisovatelka“ a navíc„v řadě zemí vede semináře, jimižukazuje, jak je moudrost původníchnárodů důležitá pro náš osobní život“atd. (zadní strana obálky), povšimnemesi nejprve, že je to velmi vděkuplnážena. Její „Poděkování“ se táhne přes třistrany a obsahuje několik desítek jmen,nemluvě o „předcích a rodině“, „všechstudentech“ a „první a druhé generacietnických národů světa“ (sic?).Autorčiny vděky (samozřejměintelektuální) se ovšem rozprostírajípřes celou knihu. Protože „nastal čas,abychom přemostili oddělené a často

izolované obory medicíny, psychologie,náboženství, antropologie,etnomuzikologie, přírodních věd,sociologie a další“ (149), nezahlcujetato pozoruhodná žena čtenářezbytečným mudrováním o tom kterémaspektu věci, koneckonců je přecehlavně jakousi léčitelkou či amatérskoupsychoanalytičkou současného člověka.Dozvíme se, jak se zbavit deprese:praktikováním šamanských postupů,jako např. chřestěním, vždyť „snad lidépodprahově vnímají chřestění jakoprvotní zdroj utišení, znovuoživenía síly“ (34), nebo tancem – vždyť„časem se i medvěd naučí tancovat“

Š A M A N E M S N A D N O A R Y C H L E

P O D Č A R O U Š A M A N E M S N A D N O A R Y C H L E

nikdo z nás – snad ani její autor –doposud nezná, se tedy rozhodně těším.Její hodnocení bude opět závislé natom, zda bude určena historikům čihistorii milujícím laikům. Čornej má tuvýhodu, že mezi těmito dnes poněkudse míjejícími světy dokáže rozlišovat.

Petr Čornej, Velké dějiny zemí Koruny české V.1402–1437. Praha–Litomyšl, Paseka 2000.

STOLICE DĚJIN NA ČESKÉUNIVERZITĚ V PRAZE1914–1918 IV.

Čtvrtý svazek knihy Karla KazbundyStolice dějin na české univerzitěv Praze jsem bral do ruky s velkýmočekáváním. Mé očekávání bylopravděpodobně ovlivněno zvýšenýmzájmem o dějiny české historiogra¤e,rozdmýchaným diskusemi kolemloňského sjezdu historiků. Bohuželčtvrtý a poslední svazek Stolice dějintoto očekávání nesplnil, protožeproblémům spojeným s dějinamidějepisectví se věnuje jen okrajově.Karel Kazbunda, pamětník starýchdobrých časů (narodil se v roce 1888a prožil téměř jedno století – umírároku 1982), totiž většinu svých postřehůa systematického výkladu vtělil již dotří dílů předešlých, vydaných v rozmezílet 1965–1968. V nich zachytil historiidějepisné výuky v Praze až do vznikusamostatného Československa, přičemžobdobí války z hlediska personálníchzměn zapojil do dílu třetího. Čtvrtýsvazek, který autor dokončoval napřelomu 60. a 70. let, pravděpodobně

s vědomím, že v dohledné době –možná nikdy – nespatří světlo světa, jeoproti dílům předcházejícím pojat zcelajinak. Místo analyticky přesnéhovýkladu univerzitního dějepisectvía jeho provázaností s dějinamimonarchie se zaměřil téměř výhradněna faktogra¤cky podrobný popisrakouských politických dějin v letech1914–1918, s důrazem na jejichrezonanci v českém prostředí. Praktickyvšech třináct kapitol knihy má téměřstejnou strukturu: po obsáhlém vylíčenínejvýznamnějších politických událostínásleduje komentář, který k těmtoudálostem připojovali Jaroslav Golla Josef Pekař. Právě proto dal Kazbundačtvrtému dílu Stolice dějin podtitulJaroslav Goll a Josef Pekař ve víruválky světové. I když jsou některépostřehy a postoje obou těchto velikánůčeské historiogra¤e přelomu stoletívelice zajímavé, přesto nebudeme přílišdaleko od pravdy, když řekneme, žejejich ovlivňování válečných událostía postojů českých intelektuálů čipolitiků v sociálně neklidném obdobíbylo spíše marginální. Kazbundovybohaté pramenné výzkumy tudíž budoumít největší význam pro příští biogra¤eGolla či Pekaře.

Za silně diskutabilní lze ovšemoznačit přístup, jejž ke Kazbundovurukopisu zaujal jeho editor MartinKučera. Autorův text zůstal do značnémíry dílem nedokončeným. Editor,který se sám problematikou posledníchdesetiletí rakousko-uherské monarchiea dějinami první republiky soustavnězaobírá, totiž navzdory ustálené ediční


275274

víc času než doma, jako dospělí trávímevíc času doma než venku.“S neutuchajícím zájmem pak čtenářdojde ke sdělení, podle něhož„neolitické společnosti zachycovalybiologickou potřebu člověka být vespojení s přírodou v jeskynníchmalbách opakovanými kresbami lidíjako stromů“.

Aby byla kniha skutečně univerzálnípomůckou, obsahuje v dodatcích různézajímavosti, jako „Všeobecnoudeklaraci lidských práv podle EleanoryRooseveltové“ (125–131; ta jemimochodem jednou ze „slavnýchosobností, které čerpaly z mytickéstruktury a archetypu bojovníka/vůdce“– 31), poznámku o „užívání pojmu‚domorodý Američan‘“ (139; dozvímese tu, že je lépe říkat „domorodý národ“

než „domorodí Američané“) nebo třebačlánek o bubnování, kde se dozvímemnoho užitečných věcí i z jiných oborů,jako např.: „EEG je přístroj, kterýzakresluje různé typy mozkových vln.Vlny EEG se třídí podle toho, kolikrátse jedna vlna…“ atd. (s. 142–143).

Rozvinutý intelekt, encyklopedickévzdělání, politické uvědomění,ekologické cítění a ženská citlivost se tuspojily, aby vzniklo dílo vskutkunevšedních kvalit. Je to publikace aždojímavá a je dobře, že ji nakladatelstvíPortál uvedlo i mezi nás.

Petr Babka

Angeles Arrienová, Archetypy šamanskétradice. Duchovní cesty vnitřního bojovníka,léčitele, vizionáře a učitele. Praha, Portál 2000.Z angličtiny přeložila H. Kašparovská.

Metrická síla svazku nemusí odpovídatjeho síle informační nebo ideové.V době počítačové není obtížné vršitznaky, propojovat soubory, kopírovat jea násobit; rychlé tiskařské stroje pakdílo zkázy dokonají a závratně rychlerozmisťují novodobou tiskařskou čerň(ropný produkt!) po papíře. Světováhora papíru postupně roste a vysychá.Až bude patřičně vyschlá, vzplanea tato ekpyrósis ozáří pozemskoutemnotu tiskařské černi.

Zdaleka ne každé vydání knihy všakkončí na této zlověstné hoře nečteného

a nepotřebného papíru. Temnoutiskařskou černí se děje i skutečnáosvěta světa. Osvětnou událostí je podlemého i případ vydání studií slavistyFrantiška Václava Mareše v knizeCyrilometodějská tradice a slavistika,„silné“ ve všech třech připomenutýchkvalitách: rozměrem, informačně,ideově.

Kniha vyšla v známé „bílé“ řaděliterárněhistorickýchi literárněteoretických souborů, vzniklév 80. letech v nakladatelství Odeona převzaté nakladatelstvím Torst.

S I L N Á K N I H A

P O D Č A R O U S I L N Á K N I H A

(„židovské přísloví“ citované na s. 34).Když totiž tancujeme, „zažívámejednotu ducha a hmoty“. Po příslovížidovském je citován „AlonzoQuavehema z kmene Hopi“, hned poněm „profesionální tanečnice GabrielleRothová“, která je „dobrým příklademtohoto typu práce na bojovníkovi“ (vše34). Odstaveček je zakončen„východoafrickou lidovou moudrostí“.To je ovšem jedna z velkých přednostítéto knihy. Nedozvíme se sice, co je tošaman, proč zrovna tyto čtyři„archetypy“, ale zato se hojně poučímeo lecčem, a jsme-li pilní, můžeme sisestavit zajímavou knihu citátů všehodruhu. Od knihy Jób přes WilliamaBlakea, Rilkeho, Whitmana, Tao TeŤing po Lewise Carrola, BobbyhoMcFerrina nebo třeba Sitting Bulla.Studie je přístupná každému; autorkachce přemostit jednotlivé obory, a takmluví raději co nejobecněji, s širokýmzáběrem (a přitom originálně): „Většinašamanských tradic věří…“ (119),„Většina původních kultur neoddělujepsychologické procesy od duchovních“(149), „Mnohé původní kulturypovažují stromy za kouzelníky rostlinnéříše“ (37 – zvýraznila autorka),„Bojovník dokáže zaujmout postoj. …Mnozí politikové … ztrácejí sílu, kdyžnedovedou jasně ukázat svůj postojk určitým otázkám. Indické jógovéásany, šamanská ‚magická místa’ a fengšui …, to vše uznává sílu pozice.Mnohé domorodé kultury používají tytoprincipy jako vodítko, jak vést kvalitní,plnohodnotný život.“ (sic!!! – 33) apod.(podobných citátů bychom ze

stopadesátistránkové knihy mohli uvéstjistě mnoho desítek; některé jsoupoučné, jiné zas zábavné). Naleznemezde však i výroky, otevírající nám cestuk hlubokému duchovnímu (nebopsychologickému?) poznání: „Přírodasama je projevem prvotníhonáboženství“ (sic! – 36). A také výrokypolitické (vždyť „duchovnost jenejvyšší forma politického vědomí.Původní národy Západu patří k dosudžijícím nositelům tohoto druhuvědomí.“ – 20; zvýraznil P. B.):„Rebelové nejsou jenom revolucionáři.Můžete to být vy nebo já nebo vášsoused“ (39 – zvýraznila autorka).

Jako správný vizionář a učitel uvádínás autorka nekomplikovanýmzpůsobem, na základě příkladů, do tajůpsychologie (nebo duchovna?): „Abykomunikace byla maximálně účinná,musíme sladit její základní součásti:volbu slov, tón řeči a neverbální řečtěla. Můžeme například zvolit slova:‚Dnes je nádherný den.’ Ale pochmurnýtón a svěšená hlava mohou vysílatopačnou zprávu, že moc nádhernýnení.“ (32) Jako příklad autorčinaoriginálního vědeckého uvažování námmůže posloužit úvaha ze s. 37 (jednaz mnoha podobných; je to dokoncemetoda poskládání celé knihy):„S hledáním vizí a obřadných prožitkůdivočiny (sic!) je u původních národůhluboce spojeno poznání, že příroda jeneomezeným zdrojem pro našeposílení…“ Proto je třeba, abychom„pobývali venku každý den alespoňjednu celou hodinu“. A naše léčitelkapokračuje: „Jako děti jsme trávili venku

P O D Č A R O U Š A M A N E M S N A D N O A R Y C H L E

277276

Jeden z nejzajímavějších lingvisticko-kulturních experimentů Evropy,zavedení nového písma pro Slovany,sleduje FVM v rozsáhlé stati Hlaholicena Moravě a v Čechách. Dva texty sepak vracejí k otázce, zda byl v nejstarší„staroslověnské“ době přeloženzákladní spis západní monastickéhagiogra¤e – Dialogy sv. Gregoria(Řehoře) Velikého (FVM soudí, že ano).I články krátké, založené na jedinémnápadu, mohou přinést dosti zásadnízjištění: Původ makedonskéhocyrilského lístku nutno hledatu Metoděje, ne u Konstantina, a je točást doslovu, ne předmluvyk biblickému překladu. Častěji se FVMvracel k problému tzv. liturgie sv. Petrave slovanštině. Tři zde publikovanéčlánky ukazují, jak autor přizpracovávání nově objevených textůvždy znova přehodnocoval dřívějšíhypotézy. Několik dalších méněrozsáhlých textů provází pak čtenáře nacestě do přemyslovských Čech, k studiiCírkevněslovanské písemnictvív Čechách. Je to další z textových pilířůknihy, téma vyjádřené v názvu se pakopakuje na mnoha místech. FVMnejenže připouští existenci slovanskékultury, liturgie a písemnictví v českémknížectví v 10. a 11. století, ale je takyjejich poklidně argumentujícímadvokátem – a to po prozkoumánípodstatných textů a s přihlédnutímk možným námitkám, hlavně ze stranyhistoriků (spolu s ním tak činili a činíR. Večerka, Z. Hauptová, V. Konzal, E.Bláhová a další). Dvě následující prácese vztahují k I. církevněslovanské

legendě svatováclavské, literárnímudílu, jež je nesporným plodemčeskocírkevněslovanské literatury,kterou Mareš obhajuje. Ze samýchpočátků jeho bádánío církevněslovanských památkáchčeského původu pocházejí výtěžkydisertace o Pražských zlomcíchhlaholských. Zvláštní rysypředpokládané české církevníslovanštiny popisuje FVM na nejdelšímtextu českocírkevněslovanské literatury– na překladě Homilií na evangelia(slovansky Besěd) výše jmenovanéhopapeže Gregoria Velikého. Následujezmíněná premiérová edice studieHospodine, pomiluj ny: rozsahem(s. 403–476) a detailností (mj. 215poznámek) je to kniha o osmi veršíchonoho slavného hymnu – nový traktátnového Jana z Holešova – v rukopisepůvodně obsahující i kritickou edicipísně. FVM tu syntetizoval dosavadnínázory, v rekonstrukcích původníhoznění je co nejzdrženlivější a nevzdalujese příliš od textové podoby písně, jak jiznáme z 14. století, a dokonce podávái řešení, jak harmonizovat názorystarších badatelů o typu verše v tétopísni, a to konstatováním, že vyslovenénázory (Jakobsonovy, Weingartovya Škarkovy) platí všechny, jenže každýv jiném období existence písně.K doplnění lze pak v knize číst několikkratších studií s „českými“ náměty;nejpřitažlivějším a nejzáhadnějšímartefaktem je tu kamenný gotickýsvorník z kostela v Levíně naLitoměřicku, na němž je dvojslovnýnápis cyrilicí a jehož původ je snad


(Neměla by ta edice dostat nějakéo¤ciální jméno?) Svazek FVM sestavilipo autorově smrti (1994) pražskápaleoslovenistka Emílie Bláhováa vídeňský bohemista Josef Vintr. Obaznali autora v různých dobách jehovědeckého působení: dlouhou dobupracoval v pražskémpaleoslovenistickém pracovištivydávajícím (dnes již dokončený)Slovník jazyka staroslověnského a odkonce 60. let působil ve Vídni, oddávnahlavním městě slavistiky v mocnářství.Sestavovatelé sepsali také životopisnoučrtu a stručně zhodnotili Marešovo dílo¤lologické (vlastně literárněhistorické)a lingvistické (s. 659–669). Velkouinformační hodnotu dodává knihám„bílé“ řady úplná bibliogra¤evydávaného autora: v případě FVM čítáza léta 1941–1994 364 položkyv několika slovanských jazycích,německy, anglicky i latinsky(i novolatinská báseň).

Vlastní obsah svazku tvoří studieuspořádané chronologicky ne podledoby vzniku, ale podle tématu, o němžpojednávají: od Velké Moravy přesotázky českocírkevněslovanské ažk emauzskému glagolitizmu 14. stoletía novější církevní slovanštině ruské. Nazávěr jsou pak shromážděny drobnější,ale možná o to přitažlivější článkyvykládající etymologii některých slov.Většinou byl materiál knihy otištěn uždříve časopisecky, ale mnohé texty,zvláště práce z vídeňského období, bylyhůře dostupné, nebo nebyly sepsányčesky – takové studie jsou zde tedyv překladu publikovány poprvé.

Rozsáhlá a shrnující studie o písniHospodine, pomiluj ny měla vyjítněkolikrát, ale nakonec se dochovalanevydaná jen v anglickém rukopise – jetedy přeložena nazpět a poprvé otištěnaaž nyní.

Z faktu, že jde o sebrání statí,vyplývá, že se tak v jednom svazkuocitají práce různého druhu,předpokládající původně i různéčtenáře: jsou tu studie materiálovéi přehledové, výkladyliterárněhistorické i jazykové analýzyjednotlivých památek, texty čistěodborné i populární. Čtěme knihupostupně (ostatně jak bylopoznamenáno: tak byla – podlechronologie předmětu – komponována):

Konstantinovo kulturní dědictví po1100 letech je z textů populárních,ovšem v tom nejlepším smyslu slovapopulus. Hodnotí „lingvistické“ dílojednoho ze soluňských bratřía seznamuje s literárními památkami –slovy Vašicovými – epochyvelkomoravské. Podobná pozornost jev studii Podíl sv. Metoděje na příštíchslovanského písemnictví věnovánadruhému ze slovanských věrozvěstů.Důležitou tezi, jež se pak opakuje jakorefrén knihy, zaznamenáváme v práciStaroslovanský literární jazyk vevelkomoravském státě: importovaná„prastaroslověnština“ začala hrát navelké Moravě „úlohu vzorovéhospisovného jazyka, úlohu normyvysokého knižního stylu“ a zároveň doní ihned pronikaly různé prvkydomácího pračeského (přesnějipračeskoslovenského) jazyka (s. 55).


279278

vyhnout se drobným redaktorsko--korektorským nedůslednostem(musejní, ale muzea; episod, alediskuze), chybám (nejrannější, těchže,Weigart, Göttwein, vokalaický apod.;došlo i k záměnám celých slov:„mužské“ jméno Cyril místo „mnišské“– s. 35, „literatura sv. Petra“ m.„liturgie“ – v obsahu) a drobnýmpřehlédnutím v interpunkci. To jsouvšak jen nutné daně rozsahua náročnosti. Co je důležitějšía cennější na redakci této knihy, to jsoudoplňky: odkazy na literaturuv Marešových studiích jsou doplněnya aktualizovány, takže čtenář studiíz 60. let je upozorňován na další vývojproblému až do dneška. Tuto prácimohli vykonat jen odborníci autorovyúrovně a stejného přehledu v oboru.Informační hodnota knihy bylaznásobena (kdo informace měl – F. V.Mareš –, tomu bylo biblicky přidáno).

Knihy „bílé“ řady se vždyvyznačovaly klasickou úpravou a jistoustrohostí a nečasovostí, které se občasodborným českým knihám při výtvarnéúpravě nedostává (většinou platí blud,že na obálce každé knihy musí býtobrázek, jinak není „hezká“). JanaJiskru, autora původní úpravy, nelze neždát pro podobný typ knih za vzor.Obálka zůstává od osmdesátých letv podstatě beze změn: bílý papír, jednačára, dvě pestré barvy písma; změnilase jen povrchová úprava papíru – dnesmatné lamino – a přibylo torstovskélogo na hřbetě. Textové písmo se mění(v devadesátých letech různé variantyklasicistní antikvy Bodoni, srov. svazky

prací V. Černého a O. Králíka). Kegra¤cké úpravě textu jen jednupoznámku, týkající se obecně sazbyodborné literatury: ve svazcích, jakojsou knihy „bílé“ řady, tedy vesbornících, sebraných studiích apod.,bych považoval za účelné používat živázáhlaví nebo jinde na straně pomáhatčtenáři orientovat se v jednotlivýchčástech celku; o možnosti sázetpoznámky pod čáru na stránce se radějinevyjadřuji, vím, že názory na tuto věcbývají vyhraněné a ti, kdo o tom přivýrobě knihy rozhodují, jim většinou –přes pohodlí, které poskytují pročtenáře – nepřejí; na druhou stranu je tugra¤cká pravda, že nejkrásnější je černýobdélník textu bez záhlaví, margináliea poznámek, a i bez odstavců… SvazekFVM nevychází při gra¤ckém srovnánís předcházejícími jako tennejelegantnější – ale chápu, že bylotěžké tomu nějak odpomoci, protože sev textu střídají latinka a alfabeta, znakyfonetické abecedy, cyrilice a hlaholice.To by rutinního sazeče zničilo, takžesvazek, jak se dočteme ve vydavatelsképoznámce, sázeli odborníci veSlovanském ústavu AV ČR (dostali zato aspoň zaplaceno?). Vzhledemk mnoha nestandardním znakům bylopoužito písma Times New Roman.Jakmile se v řádce objeví i jediný z těchnetypických znaků nebo charakterz některé nelatinkové abecedy, mění semeziřádkový proklad. Tím se nejennarušuje rejstřík řádků na protilehlýchstranách, ale vzniká i dojemnepravidelnosti jednotlivě z každéstrany, kde se to stane. Sazba se


nutno hledat až v 13. století (?). Znovase slovanské písemnictví objevilov Čechách za Karla IV. v klášteře NaSlovanech (Emauzy). Byl to sice importz Charvát, ale s češtinou a Čechy jsou tujisté styčné body: emauzští benediktinipoužívali církevní slovanštiny v liturgiia postupně mezi nimi přibývalořeholníků domácích; ti začali požívathlaholské písmo k zápisu českých textů(podle Mareše se k tomu výborněhodilo): FVM to ukazuje v článkuEmauzský hlaholský nápis – staročeskýdekalog a v Emauzských pramenechčeského diakritického pravopisuzkoumá možnost Husova slovanskéhoinspiračního zdroje (byl-li ovšemautorem traktátu O pravopise českémopravdu Jan Hus…). Je namístěpřipomenout, že emauzští si hlaholicípřepsali i staročeskou bibli a že jejídochované texty vydává letos podlouholetých přípravných pracíchLudmila Pacnerová. Spojnici odpaleoslovenistiky k historickébohemistice naznačuje studie Nejstaršíčeský překlad žaltáře a jeho vztahk církevněslovanské tradici. Obsahujehypotézu o možné ústní tradicicírkevněslovanského překladu žalmův klášteřích, zvláště se myslí nabenediktinky u Sv. Jiří. Recenzovanýsvazek studií FVM je doplněndrobnostmi většinou etymologickéhozaměření. V článku o pojmenováníptáků v slovanských jazycích seprojevuje méně známá záliba slavistyMareše – čižba.

Význam vydání spočívá předevšímve dvou věcech: v koncentraci

důležitých textů do jednoho svazkua prezentaci díla předního světovéhoslavisty doma pro širší publikum. Knihapřispívá do sporu mezi českými slavistya českými historiky o kontinuitěslovanské kultury po zániku VelkéMoravy v přemyslovských Čechách,o charakteru tohoto případnéhopřetrvávání, a o tom, co lze považovatza památky pro tento spor rozhodující.Spor se vede od Dobrovského a jehonásledovníky v 19. století k Pekařovia nově od 60. let 20. století. Názory seliší autor od autora, ale v zásadě lzeříci, že historici jsou v otázceslovanskosti přemyslovských Čechspíše skeptičtí (kromě historiků„slovanských“ jako V. Chaloupeckýnebo jeho žák J. Kadlec) a literárníhistorici a lingvisté optimističtí.(Samostatně a jaksi napůl cesty tu stojíO. Králík nebo R. Turek.) Je topozoruhodný rozpor, vedoucík poněkud rozdílným obrazům staréčeské kultury: stačí srovnat líčení nověvydávaných Velkých dějin zemí korunyČeské nebo Počátků Přemyslovců D.Třeštíka na jedné straně a recenzovanýsvazek FVM nebo publikace výšejmenovaných slavistů. Problematickéa mnoho hypotéz umožňující je tu malémnožství materiálu, který lze přirozhodování o otázce vzít v úvahu.K rozdílům pak vede zvláště jináhodnota převážně lingvistických důkazův jazyce historické vědy a v jazyceslavistiky: jeden z důkazů, jak si jsoujazyky původně jednotného humanizmučím dál vzdálenější.

Při rozsáhlosti textu nebylo možno


281280

nepochybně objektivního a jedinéhomožného) katolictví. Nejde anio dovolávání se osobníchvychvalujících svědectví různých osob(Jiří Mucha ad.) jako spíšo problematickou obhajobu všechkontroverzních činů a postojů Durychaotce, včetně poněkud zvláštníchvýkladů o českém fašismu, v němž„násilí ¤guruje jen teoreticky“. Můžetebýt sebevětším obdivovatelem JaroslavaDurycha, ale tuto „vita minor“, která sezabývá titěrnými polemikamiz Durychovy publicistiky místo dílema životem, těžko přežvýkáte. Durychsyn napsal mnohem zajímavější, zatímrukopisnou „vita maior“, jde všakpředevším o skutečnost, že od kohokolijiného, než je právě autorův syn, bymožná měla takováto apologetika předsoudem „advocata diaboli“ smysl.

Mnohem podstatnější je slovníkovéheslo Jiřího Kudrnáče a KarlaKomárka, které se poctivě zaobírácelým knižním dílem Durychovým,i když se při tom nevymaní z typickýchnešvarů slovníkového pojetí, jako jenapř. užívání jazyka přetíženéhovědeckými pojmy, které jsou mnohdynepřesné nebo zavádějící (mám zdekonkrétně na mysli nešťastně módníslovo „barokní“).

Výběr statí o Jaroslavu Durychovia jeho díle, připravený Janem Šulcem,Jiřím Kudrnáčem a Karlem Komárkem,pokrývá v podstatě celou spisovatelovuuměleckou dráhu a zahrnuje významnéi naprosto nevýznamné recenzea kritické texty. Záslužně se zdeobjevuje doposud netištěný text Karla

Vrány, otázkou zůstává, proč vlastnězde byly ostatní studie publikovány. Sesympatií můžeme sledovat snahueditorů uvést texty, které rehabilitujídosud více méně přehlížený román PaníAnežka Berková. Černý Petr všakpřechází na román Masopust, jehožvelmi zdařilá interpretace od MichalaFouska ve výboru místo nenašla, stejnějako i jiné zásadnější durychologickéstudie, např. ostrá kritika Jana Franze čikratičké a šlehavé odsudky JosefaFloriana. Publikační cti se naopakdostalo poněkud bezobsažným nebonekriticky adoračním článkůma recenzím Miloše Vacíka a SilvestraBraita.

Ještě jednou: celé vydání je vysocekvalitní a užitečné. Jenom se při jehoužití nezbavíte dojmu, že místosebraných spisů nám renomovanénakladatelství dává do rukoubibliogra¤i a místo monogra¤e (kteráby svým rozsahem odpovídala rozsahudíla a významu spisovatele) pro nássbor slovutných literárních kritikůsestavil výbor stárnoucích studiía nepovedený portrét Durycha-publicisty. Znáte přece Pyšnouprinceznu a scénu s chůvou, králema vězením: místo svobody pilník.

Jan Linka

Jaroslav Durych. Život, ohlasy, soupis dílaa literatury o něm. Brno, Atlantis 2000.

P O D Č A R O U D U R Y C H A P I L N Í K

nevyvarovala ani jednopísmennýchpředložek a spojky i na konci řádků, naněkterých místech též nadměrnýchmezislovních mezer. Zapomnělo se i navyrovnání verzálek v titulcích studií(verzálky tam předepisuje Jiskrovaúprava), zvláště A a V; vzhledemk tomu, že v mnoha titulcích sevyskytují slova jako SLAVISTIKA,SLOVANÉ apod., všimne si i neškolenéoko, že optickým klamem vypadajínevyrovnané verzálky tak, jako by meziA a V byl větší rozestup. Asi takto:SLAVISTIKA místo náležitéhoSLAVISTIKA.

Ale slavistika už se nějaks nevyrovnanými verzálkami vyrovná.Nyní se opravdu raduje z nověvydaného svazku, a nejen ona: podnětypro svou práci a pro „svou“ vědu simůže v pracích učeného vídeňskéhoslavisty najít i bohemista, historik,liturgik nebo kdokoliv se zájmemo kulturní historii.

Ondřej Koupil

František Václav Mareš, Cyrilometodějskátradice a slavistika. Praha, Torst 2000.

Nakladatelství Atlantis konečněobšťastnilo milovníky děl JaroslavaDurycha rozsáhlou a dlouho slibovanoubibliogra¤í tohoto významného českéhospisovatele. Aby se vyplatilo vydat něcotak neatraktivního, jako je 430 stranbibliogra¤e, doplnili vydavatelé celýsoupis o nedlouhý Durychův životopisa výbor z dobových i pozdějších recenzía kritik. Sedmisetdevadesátistránkovýcelek tak jistě poslouží nejen jakovyplnění mezery v knihovně, ale i jakozákladní kámen každé další práceo Durychovi, ať už ediční, čimonogra¤cké. Ústřední bibliogra¤ebyla Věrou Vladykovou zpracovánaskutečně způsobem, který si zasluhujenejvyššího ocenění (krom drobnýchkorektorských nedostatků). Lze asitěžko najít obdobný soupis díla

jakéhokoli českého spisovatelea literatury o něm. Pečlivé dohledáváníi poctivé přiznání, že zpracovatelkaneviděla danou položku osobně, jsousamozřejmými předpokladyvěrohodnosti a užitečné rozdělení napráce otištěné za života, práce otištěnéposmrtně, vydělení činností edičnía redakční, selekce sekundárníbibliogra¤e podle titulů doplněnáo kratičkou synopsi článků či studiíapod., dokonalé rejstříky… – skutečnějedna velká radost a dokonalý servisuživateli.

Rozpaky naopak poněkud budístručný spisovatelův životopis z perajeho syna Václava Durycha. Můžeme sepousmát nad drobnými polemikamis dnešní dobou z hlediska ortodoxního(rozuměj durychovského a podle VD

D U R YC H A P I L N Í K

P O D Č A R O U D U R Y C H A P I L N Í K

283282

vyvolala, mi napovídá, že do značnémíry záměrně. Přimýšlím si, že seautorce Weiner stal natolik zvnitřnělouzáležitostí a kýžené badatelskérozvírání Weinerova světa ji samotnourozkolísalo natolik, že víc svýmčtenářům dát nemohla. To lze pochopit.Weinerovo dílo má tolik sugestivněvnitřních not, že lehce vchází do snů,nebo – s odkazem na Chalupeckéhonáhledy – do onoho nebezpečnéhostavu, kdy se člověk pohybuje nanezřetelném rozhraní snu a bdění.A s tím si není radno zahrávat.

Langerová vešla do typickyweinerovské pasti, do vize světa,v němž se dělicí linky nacházejí všude,a proto na nich nezáleží tolik jako na(zdánlivých) podružnostech,„rýsovacích hřebíčcích“. Weinerv celém svém díle na tuto vpravděďábelskou výzvu (přesněji řečenokletbu) reagoval, vzpíral se jí a občasi podléhal, právě skrze ni do svéhoživota přijal „sluncem svrženého soka“.Langerová se pod tímto vlivem snažíWeinerův svět probádat jaksi zevnitř,a tak jí uplývají kýžené základní tvary.Dokonce ani v podkapitole věnovanéWeinerovi očima JindřichaChalupeckého se o tomto velicespeci¤ckém zorném úhlu přílišnedozvíme. Chybí těžiště. Takto ses jejím postojem nedá polemizovat,protože vlastně žádný není. S tím takésouvisí skutečnost, že autorka až příliščasto nepřiznává, co převzala odostatních interpretů Weinerova díla.Musela by se totiž vůči nim vymezovat,a to jde „v pasti“ jen velice těžko.

Ať se to experimentátorům líbí nebone, stále existuje pouze jediný receptvedoucí ke sdělnosti: Postupovat odvěcí jednodušších ke složitějším, odznámých k neznámým. To Langerovánezvládla.

Přesto je možno v knížce naléztbystré postřehy, kvůli nimž je dobře,že spatřila světlo světa. Velice přesné jekupř. vystižení Weinerovy novinařinyjakožto vytváření mnohavrstevného„deníku“ i dovození ztráty žánrovéintimnosti. Inspirativní je též odlišenípodstat Weinerových posledních sbíreka próz, vůbec nejlepší pasáže taknajdeme v druhé polovině knihy.

Některým částem textu, kladoucímtéměř bez komentáře vedle sebevýňatky z Weinerových děl i osobníkorespondence, ovšem rozumí pouzeautorka sama. Nemá nedostatekfaktogra¤ckých znalostí, na mnohamístech probleskává, že kromě té –v poměru ke krátkosti textu – přehršlevýpisků, kterou v knize prezentuje, znáo dost více. Co je to však platné, kdyžtak často chybí nejen základnívysvětlení skutečností, na něž onycitace narážejí, ale i samo opodstatnění,proč jsou zařazeny tam, kde jsou. (Parspro toto: Obsáhlá citace z Weinerovavyznání o židovském globe-trotterstvína s. 33–34 zcela opomíjí kontexthořkosti a tíhy, s nímž Weiner ona slovapsal.) Fakta, o něž by měl být výkladopřen, se čtenář dozvídá jaksimimoděk. Proč se autorka zdráhávyjasňovat jednotlivé duchovníi životněstylové komponenty Weinerovadíla, mi není úplně jasné. Snad proto, že

P O D Č A R O U W E I N E R Z P A S T I

Ještě donedávna Weinerovo dílo strašiločeskou literárněvědnou bohemistikujakožto jeden z nejpalčivějších dluhů.Přesto bylo po několikanásobnémpokusu Jindřicha Chalupeckého –dodnes bývá Weiner vnímán předevšímjeho očima – sepsáno několikdůkladných studií. Nejpodstatnějšíz nich je – dle mého názoru – rozsáhlekomentovaná edice Weinerovy rodinnékorespondence z let 1912–1914 odJarmily Mourkové a diplomová práceJosefa Hrdličky, s níž souvisí i textotištěný v Souvislostech 2/1997(nezmiňuji se o tom ze solidarityk periodiku, které držíte v rukou, alerecenzovaná kniha ke své škoděHrdličkovy práce v seznamu použitéliteratury neuvádí). Básník, prozatéra novinář Weiner je pomalu, ale pevněa na stálo usazován na místo, jež munáleží, tj. mezi to nejpodstatnější, cokdy z české literatury vzešlo.

Součástí tohoto weinerovského„boomu“ je i publikace MarieLangerové prostě nazvaná Weiner, jižvydalo brněnské nakladatelství Hostjako čtvrtý svazek řady Studium.Portrét Weinerova života i tvorbypodává na překvapivě úzkém prostoru(samotného textu necelých sto stran).Studie je rozčleněna do šesti většíchkapitol, sledem svých názvů (Hledáníbez cíle, Výtvarná perspektiva, Deníkya rané dílo, Válka a Rozcestí, Nocia dny, Obrázky z cest) evokujících

chronologický rozvrh s důrazem navýklad díla. Jejich náplň je všakmnohem složitější a chronologickéřazení faktů je na mnoha místech velicevýrazně překračováno. Každá kapitolamá ambici samostatného eseje,zahrnujícího odkazy na všechny ostatníWeinerovy životní i tvůrčí etapy a snažíse tak uchopit jeho svět v co nejširšícelosti. Záměr nemalý.

Základní problém není ve zvolenémpřístupu, vězí v tom, že autorka namístozamýšlených esejů čtenáři předkládápoctivě rozpracované, ale doadekvátního tvaru nedotažené přípravyk nim. Svůj skrojek badatelskéhochleba sice poctivě namáčí do všechpekáčů Weinerovy životní i tvůrčíkuchyně, chuti jí však splývají. Kečtenáři se dostává – zdá se, že zcelaprogramově – právě toto splývání. Ač(nebo spíše právě proto, že) jsem sischopen představit, proč to autorkadělá, nejsem si jist, že to je cesta, kteráWeinera přiblíží i ostatním. Celeknetvoří ani studii literární (tj. metodickysi všímající literárních imanencí), aniv pravém slova smyslu povahopisnou,spíše jakýsi konglomerát obého. Není toani literární věda, ani literární historie,je to – jak to říci nejvýstižněji? – …hrouda. To je to pravé slovo. Text jakoby neměl začátek ani konec, jeho stavbusice lze po intenzivnějším úsilípoodhalit, ale víc autorka nedovolí.Pocit, který ve mně četba knihy

W E I N E R Z P A S T I

P O D Č A R O U W E I N E R Z P A S T I

285284

Leč zanechme drobností, po kniháchať se každý pídí samostatně. Podstatnéje, že se na trhu objevila práce, jež jeschopna dobře posloužit tomu, co od níčtenář bude žádat nejspíše – orientaci.Zatímco taková Teorie literaturyR. Welleka & A. Warrena přinášíucelený výklad a vlastně i vizi úkolua účelu literárněvědného bádání,Úvod… se svým pojetím blíží jakésimapě – s cestami, uzly, možnostmivolby. Editoři se ostatněnekontinuálnímu čtení „své“ knihynebrání, když ve zřejmé inspiracizpůsobem vyhledávání informací nainternetu vlastně vyzývajík „browsování“ po svém díle: „Všechnykapitoly tu představují jakoby určitéuzly, z nichž lze pak rekonstruovatrůzné sítě. Aby se však čtenář čičtenářka příliš nezaplétali do houštíteorií, vkládáme mezi kapitoly exkursyo základních problémech, z nichž jemožné přehlédnout okolní terén a ježdovolují i příležitostné výlety k tomu,co patří k pozoruhodnostem tohotooboru. Jako mapa detailnějšíchprůzkumů pak slouží odkazyk rozšiřující literatuře.“ (s. 14) Přestocítili, že psali také knihu, a jako knihutext – možná trochu protichůdněpředchozímu tvrzení – strukturují.Výklad je rozdělen do tří základníchokruhů (modelů) možných přístupůk literatuře; autoři rozlišují (1) Modelyde¤nování (kladou „do popředíjednotlivý text v jeho materiálnía strukturní konkrétnosti“, (2) Modelyzprostředkování (v centru jejichpozornosti stojí „vztahy

k materiálnímu, sociálnímua textovému okolí“ a (3) Modelypřekladu („obracejí pozornostpoznávání od interdisciplinarity zpětk speci¤čnosti předmětu literární vědy,jehož se věda nemůže zmocňovatbezprostředně. Neboť k tomu, aby bylomožné určit kognitivní obsah literatury,je třeba opětovně re˘ektovat statutliterárních textů a podmínky jejichrozmanité recepce.“). (vše s. 13)

Takové dělení trochu zavání učenímo dialektickém překonávání protikladů,a editoři podobné interpretaci takénamístě brání. Jejich učebnice prý chcebýt především dialogem o literatuře(spíše bych řekl, že je jeho zrcadlem).Vedle sebe se v ní ocitají textyo nejrůznějších směrech bádání: odformalismu, strukturalismu, topiky čirétoriky po feminismus, dekonstrukcia The Racial Turn (zřejmě ani doněmčiny nelze tento věru složitý termínpřeložit, zjišťujeme s hloupýmuspokojením!). Tyto a mnohé jinépřístupy k literatuře (jmenujme ještěalespoň kapitoly o narativitě, konstrukcirozumění, nové kritice, psychoanalýzea ideologii v literární vědě, ale i nástinyotázek z hlediska knihy okrajových –dějin literatury a literární kritiky) jsouv rámci možností představeny sestručným historickým nástinema v kontaktu (spíše než porovnání)s dalšími směry. Jen málo se autořisnaží hodnotit – účelem je skutečněspíše seznámit, načrtnout. A většinouse jim to daří. K řídkým výjimkám patříobčasné pasáže, jež nezasvěcenému,byť zvídavému člověku (ale s takovým

P O D Č A R O U D O B R Á A P Ě K N Á U Č E B N I C E

objasňované vždy zákonitě ztrácí onenpůvodní (s odkazem na Nietzscheho„dionýský“) pel mnohoznačnosti a tímse v jistém slova smyslu zplošťuje.S tím se ale nedá nic dělat. Každáinterpretace je svého druhu zploštěním,neboť nutně zahrnuje interpretův zornýúhel. A právě v onom úhlu spočíváraison d’etre literární vědy a kritiky. Couviděla a prožila Marie Langerová přisvém setkání s Richardem Weinerem se

dozvídáme jen velmi maličko. Copocítila, je znát předevšímz neosvětlených zákoutí jejího textu.

Knížka to není jednoznačně špatná,spíše uspěchaná, měla mnohem délezrát. Takto je důležitým svědectvímo slepé cestě.

Martin Gaži

Marie Langrová, Weiner. Brno, Host 2000.

Dostal se mi do ruky tlustý, hezkyupravený svazek z nakladatelstvíHerrmann & synové – Úvod do literárnívědy kolektivu mladých německýchautorů, jak se z předmluvy dozvídáme,skupiny kostnických doktorandů(uspořádali Miltos Pechlivanos, StefanRieger, Wolfgang Struck a MichaelWeitz). Je určen především studentůmtěch humanitních oborů, jež mají co dočinění s literární teorií, a dále pak všemzájemcům o orientaci předevšímv novějších směřováních této disciplíny.Studijní charakter textu – jedná sevlastně o luxusně vypravená skripta zapoctivé čtyři stovky – přitom nikteraknení zastírán. Přehledný, orientačnímicharakteristikami po stranácha vnitřními odkazy opatřený výklad, jedoplněn nabídkou literatury vhodnék rozšiřujícímu studiu. A právě zde senabízí jedna z mála výtek, již možnovůči této učebnici vznést: oddílynazvané Rozšiřující literatura totiž

měly být lépe uzpůsobeny českémučtenáři – na jedné straně upozorňují naněkteré nedávné překlady různých prací(Adornovu Estetickou teorii, slovenskývýbor z R. Barthesa Rozkoš z textu), nadruhé ale opomínají uvádět jiná, staršíčeská vydání přímo klasických titulů,a nabízejí mj. Bachtinovy Probleme derPoetik Dostojevskijs (München 1929)nebo Literatur und karneval téhožautora (München 1971); přímo legračněpak působí Kapitel aus Poetik JanaMukařovského (1976, Frankfurt a. M.)nebo Der Bedeutungsaufbau desliterarischen Werkes MiroslavaČervenky, jakkoli mnichovské vydáníČervenkovy práce z roku 1978předcházelo zpřístupnění českéhooriginálu o více než desetiletí. Dlužnovšak podotknout, takové nedostatkyjsou napravovány v závěrečnémSeznamu literatury – i když zrovnazmíněná Červenkova práce v němchybí…

D O B R Á A P Ě K N Á U Č E B N I C E

P O D Č A R O U D O B R Á A P Ě K N Á U Č E B N I C E

287286

obrovský, že lidský život k jejichpřečtení zdaleka nestačí. Tím spíšenestačí jedna, jakkoliv mohutná knihaesejů, aby zachytila „vše podstatné“.Profesor Bloom zvolil šestadvacetautorů, a to nikoliv nahodile. Podle nějjde o všechny „klíčové postavy“západní tradice, kdežto národníliteratury se pokusil zachytit pouzeskrze „základní postavy“ toho kteréhopísemnictví. Čtenář opět může býtpřekvapen, že zde vedle Danta,Shakespeara, Montaigna, Cervantesea dalších v knize objevíme napříkladEmily Dickinsonovou a Pabla Nerudu,nikoliv však Rabelaise čiDostojevského. Znovu poněkud zarazípřevažující „anglické písemnictví“.

Bloomův jazyk je od saméhopočátku velmi zvláštní. Na první pohledčteme až ultrakonzervativní literárníkritiku, která nedokazuje, nýbrž pouzekonstatuje. Středem kánonu je „beze všípochybnosti“ Shakespeare spolus Dantem – ten však poněkud jiným,osamoceným způsobem. Další dějinyevropské a americké literatury (nebopřesněji řečeno jejich podstatná část)jsou jen vyrovnáváním se s velkýmalžbětinským autorem. Tento souboj jevšak podle Blooma zcela marný, neboťShakespeare nebude nikdy překonán.Bloom přímo nehovoří o úpadkuliteratury; jen o tom, že vývojv písemnictví po Shakespearovi vlastněneexistuje.

Bloomova konzervativnosta autoritativnost je však zároveň velmioriginální. Nejde jen o to, že seBloomův styl a názory natolik liší od

jeho amerických (a nejen amerických)současníků. Pokud jde o snahu novýmzpůsobem uchopit literární dílo, řadí seautor bezpochyby dokonce k nim. JenžeBloom neprovádí „originální pitvy“textů. Jeho postoj je veskrze lidský.Pouští se bez problémů do osobníchemocionálních soudů a výroků, které senecítí být povinen jakkoliv dokazovat.Právě v těchto poněkud přehnanýcha možná značně subjektivních tvrzeníchse objevuje něco, co je pro četbuBlooma klíčové. Ironie, která na jistýchmístech hraničí až s komikou. Kdo byse nepodivil, když autor beze všípochybnosti tvrdí, že Jahvista, autorStarého zákona, je královna Batšeba,manželka krále Davida, a to z důvodů,jež zná jen on a které nehodlápředkládat. Pozoruhodné jsou i jehočasté ironicky nenávistné výpady protiFrancouzům, či stručné „výlety“ zesvěta starých textů do současnéneutěšené reality. Kde k čertu bereBloom právo své bezpochybysubjektivní soudy objektivizovat tak,jak to v knize neustále činí? Tato otázkairitovaného čtenáře zcela jistě napadne.

Odpověď má několik rovin. V ténejpovrchnější je to základní cílBloomovy knihy, který on sám neustálezdůrazňuje. Autor se staví do roleexaltovaného bojovníka za záchranuliteratury a čtení. V době, kdy se naamerických univerzitách mění studiumliteratury na kulturní studia, jež častooznačují „velkou literaturu“ za čistěelitářskou záležitost; kdy naanglistikách má výhradní slovomarxistická, feministická, afro-

P O D Č A R O U H A R O L D B L O O M

přeci Úvod… musí počítat) budoupřipadat přímo hermetické. Čtenář jetak postaven např. před větu: „Avšakpísmo jako grammé stojí mezi ideou,foné, logos a energeia/hylé a z tohoto„mezi“ čerpá svou vlastní sílu.“ (s. 31,autorkou je Dagmar Buchwaldová;právě v jejích příspěvcích lze zbytečněkomplikovaná místa najít asinejčastěji).

Zmíněné nedostatky však vnímámjen jako pihy na praktické kráse díla.Jednotlivé kapitoly většinou účeluvstupního seznámení s tématem dobřeposlouží. Úvod… představuje literárnívědu jako obor živý, proměnlivýa chvílemi i smysluplný. Pestrostkoneckonců vyzařuje i z rozdílnostipřístupů, které autoři a autorky zvolili

pro své výklady: ten postupujediachronní metodou, jiný staví nateoretické úvaze, onen zas představujemalé množství textů, jež považuje zareprezentativní, a další jejich kolega serád spolehne na parafrázi. Nepovažujito za nic kritizovaníhodného. Bude-lichtít někdo v této knize vidět pouhýsborník, může. Pro mě je vcelkuzdařilým nástinem možností soudobéliterární vědy, ke které neucelenost čineuzavřenost naštěstí patří.

Jaroslav Richter

Úvod do teorie literatury (ed. MiltosPechlivanos, Stefan Rieger, Wolfgang Struck aMichael Weitz). Praha, Herrmann & synové1999. Z německého originálu přeložil MiroslavPetříček.

Zběžné prolistování knihy Kánonzápadní literatury slovutnéhoamerického literárního kritika,profesora Harolda Bloomanevyhnutelně přinese čtenáři šok.Pravděpodobně ho vyvede z míryagresivní autoritativnost – v dnešníliterární kritice zcela neobvyklá –, s nížautor „stanovuje“, kteří autoři a kterádíla se stali zcela zásadní pro tradicizápadního písemnictví. A nejen to.Profesor Bloom se dokonce pouští dověštění a předvídá, která díla dvacátéhostoletí budou kanonizována v budoucnu.Tuto věštbu provádí pomocí seznamů,

v nichž se po jednotlivých zemíchobjevují spisovatelé a jejich do jistémíry „věčné knihy“. I čeština je zdezastoupena – podle Blooma patří mezičeské kanonické autory Karel Čapek,Václav Havel, Milan Kundera, JaroslavSeifert a (kdo jiný než) Miroslav Holub.Autorů anglických a americkýchpochopitelně je a bude v kánonuzdaleka nejvíc a počtem i významemsvých děl samozřejmě překonávajíi například takové Francouze.

Bloom musel nevyhnutelně učinitvýběr. Množství základních děl západníliterární tradice je (i podle autora) tak

H A R O L D B L O O M S E C H C E S T Á T K A N O N I C K Ý M K R I T I K E M


289288

nevypadá. Principem kánonu jeneustálý zápas s tradicí a autorská vůlese pouští do boje s nesmírnou tíhoudosavadního písemnictví – tím přinášíjiž zmiňovanou originalitu. Každýtvůrce literárního díla se setkává s takzvanou „úzkostí z vlivu“, kterou sesnaží překonat, respektive touto úzkostíje každé velké literární dílo. Bloom sesnaží ukázat na Freudovi, Joyceovia dalších, jak se vyrovnávají s vlivemShakespeara, nebo mu podléhají.S úzkostí vlivu je možné se vyrovnatnapříklad prostřednictvím tvůrčídezinterpretace, díky níž se předchozítext vnímá zcela jinak a přetváří sev text nový. Literárnímu kánonu prostěvládne trvalý nelítostný intertextuálníboj.

V jádru tohoto boje je to, čemuBloom (spolu s Nietzschem) říká„touha po odlišnosti, po životě jinde“,snaha vyrovnat se s majestátnostía nakonec se k ní připojit, pokuso překonání všech hranic, které jsou pronás všechny společné. Je to ve svépodstatě boj se smrtelností (další boj,který se nedá vyhrát). Literatura působína nejniternější vrstvy osamělé lidskéduše, která tyto hranice nahlíží.

Jen jednotlivec je „metodoua měřítkem“ pro pochopení estetickéhodnoty. Text nemá podle Bloomapřinášet rozkoš, ale má vyvolávat„vznešenou trýzeň“.

Bloom přebírá, stejně jako Joycev Plačkách na Finneganem cyklicképojetí historie Giambattisty Vica, abyk aristokratickému a demokratickémuvěku přidal věk chaotický a dosadil do

nich „své“ kanonické autory. Věkteokratický vynechává – ten ostatněpodle proroka Blooma znovu přijde zapár desítek let. V každém věku existujíautoři, kteří jsou pro něj určující, a jiní,kteří jej završují. Bloom se snažío originalitu i tím, že překvapivě vybírádíla, která jsou pro zmiňované autoryponěkud méně obvyklá či poněkudobskurní – zřejmě překvapí vyvyšovánídruhého dílu Goethova Fausta nad dílprvní či například jeho výběr některýchWordsworthových básní. Jeho metodavšak především spočívá ve „škrtání“zaběhlých kritických soudů svých„soupeřů“ kritiků. Kromě jižzmiňovaných současných amerických(a francouzských) kritických proudů jeto i například takový Erich Auerbach čiT. S. Eliot. Toho ostatně přílišnezdůrazňuje ani jako básníka.

Bloomovo nepřátelství vůči anglo-americké nové kritice je všeobecněznámá věc – to, co mu u Eliota vadínejvíc, je „přijatá křesťanská doktrína“(o té se zmiňuje několikrát). Tentoautorův postoj se dá zobecnit: Bloomsám se dopouští jakési „dekonstrukce“všech možných ideologických nánosůna literárních dílech, aby se zaskvěla vesvé literární čistotě a vynikla tak zcelavýjimečná estetická vůle jejich autorů.Bloom prostě směřuje ke svému pojetíestetické hodnoty – v tom je v rámcisvé knihy nadmíru konzistentní.

Problémem pochopitelně je to, žei on zůstává v zajetí své „ideologie“ –pojetí kánonu a boje za hodnotyimaginativní literatury. Bloom sám bytento argument zcela jistě smetl ze stolu


americká či jiná „kritika“, která sepodle Blooma pokouší zlikvidovatzápadní kánon, případně jej rozšířito zcela nepodstatná literární díla, ježre˘ektují tu kterou ideologii, Bloomzdůrazňuje zásadní důležitost „estetickéhodnoty“ pro imaginativní literaturu.Obrací se však i proti druhému táboru:proti konzervativním kritikům, kteříkánon brání z moralistního hlediska.Literatura nemá s ideologiemi nicspolečného, ale nesouvisí anis morálkou. „Největší literární dílaprostě člověka nenaučí být lepšímobčanem,“ prohlašuje Bloom.Z neutěšeného stavu současné „literárníkritiky“ viní především francouzskénovodobé ¤lozofy (nejčastěji napadáFoucaulta) a americké postrukturalisty ,protože právě oni nahradili výjimečnéliterární génie „společenskými silami“či hlásají „smrt autora“. Českémučtenáři tento americký kontext možnábude chybět.

Bloom považuje svůj boj za marný,neboť podle něj skutečná kritikav dohledné době ze vzdělávacíchinstitucí zmizí, nicméně zespolečenského hlediska je to vlastnějedno. Estetická hodnota stejně můžebýt vnímána pouze omezenou skupinoujedinců, ale není důležité ani to, že„správné“ čtení literatury vždycky byla bude elitní fenomén. AutoraZápadního kánonu nezajímají anizájmové skupiny „skutečnýchliterárních kritiků“, ale pojímá čteníjako zcela osamělou individuálnízáležitost, která se společnosti netýká.Na otázku, jež se zcela zjevně nabízí,

totiž, kdo vlastně kánon stanovuje,Bloom odpovídá, že to jsou autoři sami,nikoliv literární kritika. Kánon jako byexistoval nezávisle na společenskémpohybu i jeho komentátorech. Je tedyautor knihy Kánon západní literaturytím, který podává svědectví o něčemobjektivním, co jako schopnýa nezúčastněný pozorovatel nahlédl?Nikoliv – má sice obrovskou čtenářskouzkušenost, která mu dává právo o zcelajisté existenci kánonu hovořit, nicméněrovněž – i když poněkud nenápadně –podotýká, že kánon není a ani nemůžepřesně ten seznam, který zde předkládáon nebo který by mohl předložit někdojiný“. Bloom nezpochybňuje svousubjektivitu – ta je ostatně pro čtení,jako pro osamělou činnost nezbytná –jeho autoritativnost je gestemosamělého „romantického“ bojovníkaproti všem; za hodnoty, kterénenávratně mizí ze světa.

Jaké tedy je Bloomovo pojetíkánonu a co vlastně tento kritikpovažuje za estetickou hodnotu? Každékanonické dílo je podle Blooma silnouoriginalitou, a jedním z hlavních rysůtéto originality je cizost. Velká literárnídíla se nám jeví jako radikálně cizí,jako něco s čím se můžeme jen stěžívyrovnat. Nicméně mohou působit tak,že nám naopak připadají jako něcozcela přirozeného, ale to je opět dánokanonickou silou autora, jenž násdonutil tuto cizost jako přirozenouvnímat. To je právě případ Shakespeara.Shakespeare totiž vzbuzuje obavysvých následovníků tím, že stvořil něco,co jako uměle stvořené vůbec


291290

podobně negativně jako napříkladv Bloomově pojetí vztahu Tolstoj –Shakespeare?). Pokud byl SamuelJohnson kanonickým kritikem„aristokratického věku“, Bloomovinezbývá než ucházet se o tuto poctu vevěku chaosu. Prostředky, které používá,musí být tedy zcela odlišné. Zdá se, žeBloomovou nejoblíbenější postavou jeFalstaff se svým věčným humorem,rouhačstvím a vůlí k životu. Falstaff,stejně jako Chaucerova Žena z Bath, sepodle Blooma vyznačuje ironiíspojenou s životním elánem, kterýneumírá ani s vědomím blížícího se„konce“. S podobným vědomím konce

(západní literatury) psal svůj Kánoni Bloom. O jeho ironii i jistékomediálnosti již byla zmínka.Dodejme k tomu to, co on sám na konciknihy o sobě prohlašuje: „Pravýmmarxistickým kritikem jsem já. MístoKarla však následuji (komika) Grouchaa za své heslo přijímám Grouchovuskvostnou výzvu: ‚Ať to je, co chce, jájsem proti!’“

Petr Fantys

Harold Bloom, Kánon západní literatury. Praha,Prostor 2000. Přeložili Ladislav Nagy a MartinPokorný.

Chceme-li spatřit svět v jiných barvách,stačí se podívat přes barevné sklo.Řekněme přes červené… a hle, jak sesmysly snadno ošálí. Co bylo dřívesložité, pestrobarevné, světlé a tmavé,vidíme náhle v červeném oparu.Půjčíme-li své červené sklíčkosousedovi, nikoho nepřekvapí, že uvidíto, co my. Ano! Svět je přece červený!Jak to, že jsme si toho dříve nevšimli?

AUTOR

Bruno Bettelheim (1903–1990), jedenz největších a nejuznávanějšíchpsychoanalytiků naší doby, profesorpsychologie a psychiatrie na univerzitě

v Chicagu, napsal svoji knihu Zatajemstvím pohádek, proč a jak je čístv dnešní době v roce 1976. Jak sámnázev napovídá, kniha nabízí čtenářůmnávod, jak porozumět jednomuz nejtajemnějších „zjevů“ světovéliteratury a záznamů lidské zkušenostivůbec: mytickým příběhům a klasickýmpohádkám. Bettelheimův přístuppřiznává pohádkovým příběhůmduchovní rozměr a schopnost tlumočitnadčasové poselství o smyslu života,stejnou měrou je založen navýchodiscích i závěrech Freudovypsychoanalýzy. Přestože se letmozmiňuje o interpretacích původua smyslu mýtů a pohádek

P O H L E D D O T Ř I N Á C T É K O M N A T Y B E T T E L H E I M O V Ý M S K L Í Č K E M

P O D Č A R O U P O H L E D D O T Ř I N Á C T É K O M N A T Y

jako nepodstatný, neboť svůj postojpochopitelně za ideologickýnepovažuje. Nejde však o společensképůsobení na formování jeho postoje.Jde o to, že své interpretace až možnápříliš nápadně přizpůsobuje svému cíli.Bloom tvoří různé mapy vlivů a nutnoříci, že tím čtenáře zcela pohlcuje.Nicméně v esejích o Joyceovi, Freudoviči Samuelu Beckettovi se už zcela jasněvynořuje na povrch Bloomovajednostrannost – vše je až urputněpodřízeno hledání Shakespearova„ducha“. Podobné je to ostatněi s vlivem Walta Whitmana a dalších.

Co ještě Bloom nabízí? Tu a tam seobjeví „zajímavá“ zjištění – autor siu některých kanonických spisovatelůoblíbil hledání obrazů masturbace nebočasto zdůrazňuje jejich židovství. Zdáse však, že jinak jen do určité míryzesiluje část toho, co už bylo řečenopřed ním. U Danta „zruší“ všechnyteologické interpretace a soustředí se napostavu Beatrice, na níž zdůrazňujebásníkovu vůli pojmout řád do svéhoplánu a vytvořit „individuální gnózi“.Básník Milton je pro něj sektoujednoho muže (opět tak zdůrazňujesvrchovaný básnický postoj oprotináboženskému). Ústřední témaMontaigneových esejů je podle Bloomazměna. A tak bychom mohli pokračovatdál.

Těžko se vyhneme pocitu, že vedleobrovské postavy Shakespeara, jehlavní personou knihy Kánon západníliteratury samotný Harold Bloom.Budeme-li jeho dílo považovat za to,čemu říká imaginativní literatura, začne

se před námi odvíjet zcela jedinečnýpříběh vývoje západního písemnictví,který byl sepsán autorem, jenž vykazujezcela jedinečnou vůli v zápase zaautonomii a hodnoty literatury. Je tovelmi dobrý román. Bloom je přímodokonalý stylista, který mistrně využívávšech možných prostředků, aby bylčtenář zcela zaujat. Bloom jakovypravěč drží příběh pevně v rukoua nakonec se mu daří dosáhnout svéhocíle – totiž okouzlit literaturousamotnou. Svým zcela nesmlouvavýmpostojem a autoritativnímiinterpretacemi nakonec překvapivěliterární díla skutečně „očišťuje“,vystavuje je dalším čtením a dalšímuživotu – už jenom tím, jaké polemickéa nesouhlasné reakce musí jeho„román“ vyvolávat. Přes všechnyvýhrady je Kánon západní literatury„otevřeným dílem“. (A dílo má býtotevřené, jak pravil Umberto Eco,kterého by jistě Bloom roztrhal ve svémtextu na kusy, kdyby na to přišlo.)

Také se nabízí myšlenka, žei Bloomovou snahou je stát se součástíkánonu, o němž píše. V knize je„kanonizován“ jediný kritik, a toSamuel Johnson. Bloom sice zmiňujeněkteré Johnsonovy „omyly“, ale jinakje tento anglický literát 18. století líčenjako zastánce přístupu, který je vlastníi Bloomovi. Především se jednáo Johnsonův vztah k Shakespearovia jeho pojetí literárního vývoje jakoboje. Bloom se až na jisté výjimkynecítí být spřízněn téměř s žádnoukritickou osobností dvacátého století –(že by „úzkost z vlivu“, jež se projevuje


293292

souhlasné se závěry učenípsychoanalýzy.

HLOUPÝ HONZA HRDINOU

Takto chápaná interpretace nabýváostřejších kontur při výkladujednotlivých typických pohádkovýchmotivů. Příkladem může být jedenz charakteristických typů hrdiny –prosťáček: „Pohádka napříkladpředkládá příběh nenápadného maléhochlapce, který jde do světa a v životěvýborně uspěje. Podrobnosti se mohoulišit, ale základní zápletka je stále táž:ten, do kterého, by to nikdo neřekl, sestane hrdinou, protože přemůže draky,vyřeší hádanky, pomůže si vtipem (…)a nakonec osvobodí krásnou princeznu,s níž se ožení a žije šťastně navěky.Každý malý chlapec se někdy v této rolividěl. Příběh také mlčky říká – to neníotec, jehož žárlivost ti nedovoluje mítmatku úplně pro sebe, ale zlý drak, codoopravdy chceš, je porazit zlého draka(…) že nejžádanější žena je drženav zajetí zlou osobou, což mezi řádkynaznačuje, že to není matka, koho chcedítě pro sebe, ale úžasná a nádhernážena, jakou ještě nepotkal, ale jednouurčitě potká…“ (s. 110) Království,které hrdina získá prostřednictvímláskyplného manželského svazkus nejvhodnějším partnerem, s nímžrodiče bezvýhradně souhlasí a kterýpředstavuje štěstí pro všechny kroměničemů, je symbolem dokonaléhovyřešení oidipských problémů a úplnéosobnostní integrace… získánívlastního království.“ (s. 128)

Povšimněme si zde zároveň dalšíhovýrazného znaku Bettelheimovainterpretačního postupu. Autor vidív pohádkových postavách a motivechanalogie s běžným lidským životem.Přestože připomíná, že pohádky hovořísymbolickou řečí a je třeba všempohádkovým postavám a kouzlůmrozumět jako projevům vnitřníhopsychického života, místy jsou paralelyaž polopaticky ilustrativní: „Ať je malédítě jakkoliv bystré, vždy se cítí hloupéa neschopné, stojí-li tváří v tvářsložitostem okolního světa. Zdá se mu,že všichni vědí víc a jsou mnohemschopnější, než je ono. To je důvod,proč mnoho pohádek začíná popisemhrdiny, kterého podceňují a považují zahloupého. Takové jsou pocity dítětevůči sobě, které promítá méně na širokéokolí a více na rodiče a staršísourozence.“ (s. 103) Pohádkovápostava, hrdina prosťáček, tedypředstavuje skutečné malé dítě, které secítí opomíjené v rodině.

Jiná psychologická škola vidíhloupého hrdinu z jiného úhlu: „Častoupostavou pohádek bývá také hrdina-prosťáček, hloupý Honza, Janek či jiný„truhlík“, který se vyznačujemimořádnou naivitou, bezprostřednostía prostotou. Nic ho nevyvede z míry,ničeho se nebojí, je pokládán zahloupého, odsouzeného k neúspěchu.Z pohledu psychologie se jednáo člověka žijícího v souladu se svýmnitrem… vidíme hrdinu, který přímoztělesňuje postoj k životu zcela prostýspekulace a kalkulu. Nikomu neubližujea nesnaží se jiné předhonit či nad nimi


(v sedmdesátých letech 20. století jiždobře známých), ať už se jednáo religionistické práce Mircey Eliadanebo o studie následovníka Freudova C.G. Junga, ve své práci se drží pohledufreudiánského. Svým pojetím takdoplňuje „pohádkologická studia“o zaujatý pohled psychologa-psychoanalytika.

POHÁDKY O DĚTECH,POHÁDKY DĚTEM

Svoji práci Bettelheim věnuje rodičůma vychovatelům:

„Knihu jsme psal s úmyslem pomocidospělým, a to zejména těm, kteřípečují o děti, uvědomit si plněji význampohádek (…) Byl bych rád, kdybyhlubší pochopení jejich jedinečnýchpředností ovlivnilo rodiče a učitelenatolik, aby pohádkám znovupřisoudili důležitou roli v životě dítěte,jak tomu bylo po staletí.“ (s. 23) Tentoúhel pohledu se stává výraznouobsahovou i kompoziční složkou jehopráce.

Rozsáhlá studie je formálněrozdělena do dvou částí. Přestožedetailní interpretace motivů konkrétníchpohádek prolínají celým dílem, prvníčást se soustředí na vyjasnění ¤lozo¤ea podstatných východisekBettelheimova interpretačního přístupu.

V prvé řadě pohádky podleBettelheima oslovují symbolickoucestou dětské nevědomí a svýmdůmyslným způsobem připravují dítěna zralý život. Pomáhají mu pochopitsebe a bouřlivé rozpory odehrávající se

v jeho nitru: „…[pohádky] v mnohemhlubším smyslu než kterákoliv jinálátka ke čtení začínají tam, kde se dítěpsychologicky a pocitově nachází.Hovoří o prudkých tlacích jeho nitrazpůsobem, jemuž dítě nevědomě rozumí(s. 10), …předávají dítěti intuitivnía podvědomé porozumění jeho vlastnípovaze a tomu, jaká budoucnost ječeká, rozvine-li své kladné schopnosti(s. 153), (…) dítě může důvěřovat, ženakonec nejenom uspěje, ale zlé sílybudou zničeny a už nikdy nenarušípokoj jeho mysli.“ (s. 145)

Druhou tezí odkazuje Bettelheimk historické zkušenosti lidského rodupředávané prostřednictvím pohádek:„Pohádka je oproti tomu výsledkemobecného vědomí a nevědomýchobsahů ztvárněných vědomou myslí,a to nikoliv myslí jedné určité osoby,ale souhlasným názorem mnoha osobjednotných v názoru na to, co lzepovažovat za všeobecné lidsképroblémy a za žádoucí řešení… jinakby si ji lidé nevyprávěli z pokolení napokolení.“ (s. 37)

Zároveň se však jeho výklad přísnědrží závěrů vzešlých z psychoanalýzy:„Podle psychoanalytického modelulidské osobnosti obsahují pohádkydůležitá sdělení pro vědomou,podvědomou a nevědomou mysl, aťfunguje v daném okamžiku nakterékoliv úrovni.“ (s. 9)

Tato tři základní východiska jsouBettelheimovým klíčem k tajemství„třinácté komnaty“. Krátce řečenojednou větou: Pohádky sdělují dítětizásadní pravdy o životě, a ty jsou


295294

Mnohé další a další jemnější procesyprobíhající v dětském nitru jsouuváděny do souvislosti s pohádkami.

ŽABÁK KRÁLEM?

Pro hlubší porozumění Bettelheimovupostupu může být užitečné srovnatautorovy interpretace s jiným úhlempohledu. Známá pohádková postavažába či ropucha, jindy král-žabák patřík tradičním symbolům v mýtech,náboženských textech i ve výtvarnémumění. Ilustrovaná encyklopedietradičních symbolů poskytujereligionistický a folkloristický výklad:„žába jako tvor vylézající z vodysymbolizuje obnovu životaa vzkříšení…, neboť má vlhkou kůži narozdíl od suchosti smrti… V hinduismuvelká žába, podpírající univerzum,symbolizuje temnou nerozlišenouprvotní hmotu, pro Kelty se jednáo symbol Pána Země a moci léčivýchvod.“ (J. C. Cooperová, Praha 1999,s. 224)

Bettelheim oproti tomu uvádí:„Podle psychoanalýzy sexuální pudovlivňuje naše jednání a chování odchvíle, kdy přijdeme na svět… Tím, žepříběh volí za symbol sexuality žabáka,jehož raná existence v podobě pulce sezcela liší od jeho podoby v dospělosti,promlouvá k nevědomí dítěte a pomáhámu přijmout formu sexualitypřiměřenou jeho věku… Existují ještějiné, přímější asociace mezi sexema žabákem, jež zůstávají nevědomé.Předvědomě dítě spojuje lepkavé, vlhképocity, které v něm žáby (ropuchy)

vyvolávají, s podobnými pocityspojenými s pohlavními orgány.Schopnost žáby nafouknout se, když jevzrušená, vyvolává, opět nevědomě,asociace na topořivost penisu. (s. 284až 285)

CO JE VIDĚT V ZRCADLE

Autor napsal tuto knihu v hlubokémpřesvědčení, že pohádky jsoukouzelným zrcadlem, ve kterém jemožné spatřit vnitřní stránky lidskébytosti. Říká, že při pozorném pohledudo tohoto zrcadla nazřeme hloubkua také neklid svojí duše, ale zároveňtaké způsob, jak projít krok za krokemcestou od nezralosti k dospělosti a dojítštěstí ve smíru se světem a sebousamým. Dostane se nám tak odměnystejně jako pohádkovému hrdinovi,který se ožení s nejkrásnější princeznoua získá vládu nad celým královstvím(srov. s. 303). V Bettelheimově pojetí sejedná o velice světské lidské štěstí,o život prožívaný plně ve všechaspektech, zejména ve šťastném svazkus milující bytostí v kruhu rodinném.

Je až překvapivé, jak snadno jemožné se s jeho návodem ztotožnit.Přečte-li si čtenář pohádku jako příběhilustrující dospívání dítěte, zjistí, ževšechny pohádky, které kdy přečetl,docela odpovídají všem předloženýmlogickým závěrům. Možná je ale trochuzklamán. Je to tedy všechno?Představuje opravdu vlk a myslivecv Červené Karkulce všechny aspektymužské osobnosti: sobecké, asociální,divoké a potenciálně ničivé sklony jeho


zvítězit. Dělá to, co je třeba činit, jakoby mu na výsledku ani nezáleželo. Tímvším je nahony vzdálený od ostatníchsnaživých bratrů nebo princů, zkrátkapostav tak podobných dnešnímučlověku, který se pachtí za výsledkem,je tak přesvědčený o své pravdě,schopnostech a oprávněnosti svéhoúsilí, že ztrácí nejen soudnost, ale častotaké charakter. (Srov. M. L. von Franz,Psychologický výklad pohádek, Praha1998, s. 113)

Srovnání obou interpretací ukazujena složitost výkladu podstatypohádkového příběhu. Přesto jedenpohled na věc nemusí nutně popíratdruhý. Je zřejmé, že se každý z autorůsoustředí na jinou vrstvu významua hledá opodstatnění pro své„porozumění“. Pohádka dobře sloužíjako projekční plátno, mj. i pro různévidění světa.

KONFLIKTY V POHÁDKOVÉZEMI

Zejména v druhé části knihy nazvanéV pohádkové zemi Bettelheim přicelistvém výkladu některých veliceznámých příběhů dochází k jistémuinterpretačnímu schématu.V nejznámějších pohádkách vidíde¤lovat řadu typických kon˘iktůa problémů spojených se sexuálníma osobnostním zráním:

Kráska a zvíře řeší potíže se sexuálníúzkostí: „Příběhy o zvířecím manželovidávají dětem ujištění, že v žádnémpřípadě to nejsou jenom ony, kdo mástrach ze sexuality jako z něčeho

nebezpečného a zvířecího, prožívá totak mnoho lidí. Stejně jako postavyv příběhu vzdor své úzkosti zjistí, žejejich sexuální partner není ošklivýtvor, ale krásná bytost, jednou na topřijde i dítě.“ (s. 292)

Oidipovské kon˘ikty se objevují mj.ve Sněhurce, ale i v Červené Karkulce:„…objevuje se muž, kterého můžemepovažovat za nevědomé zpodobněníotce – myslivec má Sněhurku zabít, alemísto toho jí zachrání život… Přesně toby si oidipská a dospívající dívka rádamyslela o svém otci: i když dělá, co mupřikáže matka, kdyby mohl, stranil bydceři, a tak by matku oklamal.“ (s. 200)

Jeníček a Mařenka trpí separačníúzkostí: „Pohádka vyjadřuje slovya skutky to, co se odehrává v myslidítěte. Jeníček a Mařenka si myslí, že serodiče domlouvají, jak je opustit, neboťprávě toho se dětská úzkost převážnětýká (…) Jeníček a Mařenka promítajísvou vnitřní úzkost do těch, o nichž seobávají, že by je mohli zapudit, a protojsou přesvědčeni, že je rodiče chtějívyhladovět k smrti!“ (s. 155)

Honza Fazolka předvádí svojisexuální zralost: „Kouzelné zaříkadlo –vzhůru do toho – vzbuzuje falicképředstavy, stejně jako skutečnost, žepouze tato nová výbava umožňujeHonzovi obstát vůči otci, který měl nadním až dosud převahu. Právě touto holízíská vítězství v soutěži s ostatníminápadníky, v soutěži, která je sexuálnímkláním, neboť odměna je sňateks princeznou. Nakonec je to opět hůl,která Honzu dovede k sexuálnímuvlastnictví princezny…“ (s.181)


297296

Apollinaire, obeznámený s klasickýmiliteraturami, znal samozřejmě také dílaerotická, jako PseudolukianovaZačarovaného osla, z něho vycházejícíApuleiovy Metamorfosy, Ovidiovo dílotéhož názvu nebo zlomky Petroniovadobrodružného románu, známé podnázvem Satiricon. Podle představ„božského markýze“ pak román má seubírat cestou románu klasického, tj.řeckého a římského; dokladem tétosnahy jsou některá díla samotného deSada.

Do češtiny byly dosud, pokud vím,přeloženy dva Apollinairovy „erotické“romány: rozsahem nevelký spisek (spíšenovelu než román) Hrdinské činymladého dona Juana (Les exploits d’unjeune don Juan, česky v nakl. KRAv r. 1993) a 11 tisíc prutů anebrychtářovy lásky (Lez onze mille vergesou les amours d’un hospodar). Hrdinskéčiny jsou literárně celkem prostýmpříběhem třináctiletého chlapce, v němžse probouzí sexuální touhy a velmi brzyje uspokojuje s tetou, se služkoui s vlastní sestrou.

11 tisíc prutů, skutečný román právěv intencích Sadových, tedydobrodružný román se vsuvkami(příběhy různých vedlejších postav)a básněmi (hrdina, falešný knížea dědičný rychtář Mony Vibescu,improvizuje „líbezné“ sonety,nechávaje se „drandit jemnýmipunčoškami Estelle Ronangové“ – 76,než s herečkou odejde „do haprcan“ –78), je jednak inspirován zejména jižzmíněným Petroniem (dokonce seshodují některé detaily, např. „svatba“

dvou dětí), jednak je vrcholemApollinairových perzi˘ážíkřesťanských, katolických i židovskýchtémat, které známe z Kacíře a spol.Jedním z čísel sbírky je napříkladcyklus o lžibaronovi d’Ormesan, mimojiné falešném mesiáši. Apollinaire rádparoduje životy svatých. A ničím jinýmnež podobnou perzi˘áží, rozrostlou doúžasného danse macabre, není anivypsání života rumunského dědičnéhorychtáře.

„Ať mne jedenáct tisíc panen udoláči si mne jedenáct tisíc prutů vezme dokola, jestli lhu!“ (Totiž nepodá-li MonySedílence z Mělahotam „dvacetkrát posobě důkaz své vášně“ – 25.) A po„neposedném životě“, když komickýmnedorozuměním právě díky němuJaponci u Port-Arthuru zvítězí nadruskými vojsky, je Mony Vibescu týmižJaponci odsouzen k smrti utlučením.A tehdy si vzpomene: „Dvacetkrát toneudělal a přišel den, kdy na něj mádopadnout jedenáct tisíc prutů.“ (230)V mandžuské stepi dodnes stojíjezdecká socha, o jejímž významupanují u místních obyvatel různépředstavy a na jejímž podstavci pak jeepitaf: „Tomu, jejž tíží tento kámen, /věz, víc by se líbilo, / zprznit jedenácttisíc panen, / než stejným počtem prutů/ slíznout to přes tělo.“ (238)

Básník tedy perzi˘uje passionálea píše vlastně antický román – ale nejenv tom je pokračovatelem „povedenéhomarkýze z předminulého století“ (27):„‚…naplníme svět rámusem našichukrutností.‘ ‚Souhlasím,‘ řekl Mony,‚ale ať to jsou ukrutnosti zákonné.‘

P O D Č A R O U A P O L L I N A I R Ů V R O M Á N

Ono (vlk), a nesobecké, sociální,uvážlivé a ochranitelské vlastnosti jehoJá (myslivec) a nic víc? (srov. s. 168)Možná, že člověk má ještě další stránkya neprobádané hlubiny, než je mužskýa ženský aspekt osobnosti, a možnápohádka vyprávějí i o nich.

Bettelheimovy úvahy jsou mnohemspíše vedeny směrem od pochopeníněkterých stránek lidského životaa jejich projekcí do pohádkovýchpříběhů než touhou porozumět poselstvípohádky. Kniha Za tajemstvím pohádekobjasňuje více psychologii dospívánídítěte než pohádku samu. Proč ne, je torozhodně přístup možný a zajímavý. Jakto stojí v jednom vyprávění: „Pětslepých lidí chtělo poznat, co je slon.I byli vysláni slona prozkoumat, abymohli ostatním slepým vyprávět, jaký jeslon a jak vypadá. První se přiblížil keslonovi zepředu, chytil se chobotua povídá: Slon je taková tlustá hadice navodu. Druhý se držel ocasu: Je to silnýprovaz se střapcem. Třetí objímal nohu

a zvolal: Ne, ne, ve skutečnosti je slonveliký sloup. Čtvrtý bušil do břichaa říkal: Slon vypadá jako ohromnácisterna. Pátý se přiblížil k uchua prohlásil: Takové obrovské motýlíkřídlo…“ (Paramhans svámíMahéšavránanda Božské zrdcadlo,Praha 1996) U kterého orgánu asi stálBettelheim?

Jakkoliv je autorův pohled napohádky působivý a přesvědčivý, je topohled, který pomíjí mnoho dalších,stejně významných a zajímavýchaspektů pohádkových příběhů. Říkápřitom, že opravdová pohádka vyprávío člověku. Zrcadlí-li však celé tajemstvíduše člověka, není divu, že je nejenstejně krásná, ale také stejně barvitá,mnohovrstevná a neuchopitelná…

Petra Svobodová

Bruno Bettelheim, Za tajemstvím pohádek.Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2000.Přeložila Lucie Lucká.

Pernémi značí v řečtině prodávat.Odtud porné, což je prodejná žena,pornos pak děvkař. Encyklopedie praví,že pornogra¤e je „vulgárněnaturalistické, morální cítění urážejícízobrazování pohlavního života“. Podleakademického Slovníku literární teorieje pornogra¤e „jeden z hlavních druhůliterárního braku, ploše, často perverzně

a s obscénními detaily zobrazujícívýjevy pohlavního života; esteticky,ideově i stylisticky bezcenná,společensky škodlivá literatura.“ Jábych pornogra¤i de¤noval spíše jakoprodejnou literaturu.

Sexualita patří odevždy k základnímnámětům literatury nejen evropské.

A P O L L I N A I R Ů V P O R N O G R A F I C K Ý ( ? ) R O M Á N

P O D Č A R O U A P O L L I N A I R Ů V R O M Á N

299298

Max Brod), byl učitelem hudbya hudebním kritikem. Na počátku válkyemigroval do New Yorku, kde zemřelv roce 1949. Jeho literární dílo jerozsahem nevelké, ale významemnemalé – jak se nyní může přesvědčiti český čtenář. Své stěžejní díloMěstské sady (Stadtpark) z roku 1932nazýval Grab románem; je otázka,nakolik je toto označení přijatelné –lépe by snad přiléhalo označení novela.

Celý text není než trvalá imprese.„Lidské optice se svět zjevuje jen vevýřezech, a to jen pokud jsou tytovýřezy ve vzájemném rozporu.“ Říkásám autor (s. 7), jako by poodhalovalsvou metodu. Těchto výřezů a hrana švů mezi jednotlivými výřezy sečlověk může držet zuby nehty, nebo semůže pokoušet je zachytávat a složitz nich něco (cokoli), co by dávalo smysl– „skutečná harmonie nám zůstáváskryta“ (7), neboť pravda se zjevujetehdy, kdy to člověk nejmíň čeká, nedáse však „nalézt znovu nebo dokoncepevně zachytit“ (34). A tak Grab (stejnějako jeho hrdina) zachytává tyto kouskya skládá jakousi impresionistickoumozaiku, jejíž téma je tvořenopříběhem. Ne že by na tomto příběhunezáleželo, ale právě jako u dobréhoobrazu: jednotlivá místa, minucióznězpracovaná, sem tam světelný výtryskkontemplace a poznání, a celé je tovlastně k tomu, aby bylo aspoňponěkud osvíceno (nikoli vyloženo)téma – a naopak (ba zejména naopak).

„Jakmile se vstalo od stolu, zašel siRenato vždycky ještě na chvíli k sobědo pokoje.“ Takto první větou novely

vstupujeme přímo in medias res.A postupně vnikáme do životapražského německého chlapce ve věkupřechodu od dětství do jinošství.Otevírá se nám duše vnímavého,inteligentního hocha z bohatéměšťanské rodiny. Grab přitoms citlivostí jemného a přesnéhoanalyzátora prismatem vnitřního životaRenatova podává obraz měšťanskéPrahy před první světovou válkoua během ní.

Okolní svět totiž není zmiňovánjinak, než nakolik je nutný pro příběhduše Renatovy. Ten je tu vlastnímtématem. Ovšem právě klidná,důkladná a přitom poetická dušezpytnáanalýza umožňuje autorovi naduševním zrání chlapcově předvést (vevýřezech) svět, který jej obklopuje.Renátův svět má svá soukromápravidla, své zákonitosti, do nichžvpadá svým násilnickým způsobem světjiný, tajemný, snad lákavý, ale přitombizarní a surový. Renatův svět je čistší,pravdivější, jakkoli se takzvanýmdospělým zdá právě „nedospělým“.Necitelnost a hrubost světa dospělýchvystupuje na povrch právě v konfrontacis Renatem (Renato se napříkladrozpláče, zasažen náhlým poznánímnepochopitelnosti „tajemství“,a nechápavá a necitlivá reakcedospělých je signi¤kantní – s. 56).

Jiné jsou pozdější povídky z dobyschylující se k válce druhé. Grab je zdeironikem zvláštního druhu. V povídceAdvokátní kancelář s láskou k lidičkámprůměrným, bez výsměchu či pohrdání,podává jejich vidění světa. Suše, takřka

P O D Č A R O U N E Z N Á M Ý V E L K Ý A U T O R

‚Snad máš pravdu,‘ řekla ošetřovatelka.‚Nic není tak sladké jako páchat to, coje dovoleno.‘“ (195) Román jemozaikou scén skatofágie, nekro¤lie,pederastie, sodomie, incestu, scénneuvěřitelné bestiality, pokud bychomje posuzovali podle jejich skutkovépodstaty.

Apollinaire je však také a hlavněvelkým básníkem-ironikem, hrajícím sisnivcem, pravým nevinným dítětem.Apollinairův suverénní styl nedovolíčtenáři, aby se „mravně rozhořčoval“.Každá sebebestiálnější scéna je vždyv první řadě humorná, jak svýmumístěním v textu, tak jazykem,a prokládána ironickými poznámkami,jež ji posunují do roviny nereálnosti, doroviny fantazijní, nevinné hry. Často užjejí absurdnost znemožňuje chápat jijinak než jako hru.

A není tu hluchého místa.Apollinairův jazyk, střídajícía kombinující vznešený, místy ažbiblický styl s hovorovoufrancouzštinou i argotem, je výsostnouukázkou literárního jazyka. Tento jazykje pak skvěle tlumočen. Bází Pechovajazyka je určitá klasičnost,připomínající předválečná léta; s tímtoklasickým jazykem, poměrně dobře

zvládnutým, si Pech hraje: objevujea znovuobjevuje malebné výrazy, slovavulgární a argotická zcela nenásilněvčleňuje do své klasické struktury.Výsledkem je hravý jazyk připomínajícíponěkud takového Vančuru – bezvančurovského násilnictví.

Surrealistická až dadaistická hravosttextu je vynikajícím způsobemdoplněna, ba znásobena ilustracemiJána Mančušky, které svou suverénnínehotovostí, snovou rozkomíhanostía jakoby časovým rozfázováním,zároveň s tím, že (ač vždy k přesněurčenému místu v textu, dokoncepostaru citovanému pod obrázkem)vlastně nejsou doslovnou ilustrací,otevírají celé pole možných interpretacía umožňují snění nad textem, doslovapřimějí čtenáře k čtení tvůrčímu. Knihajako celek, ač jen brožovaná, jesolidním estetickým artefaktem. Tentosvazek z nakladatelství Concordia je povšech stránkách příkladem dobré knihy.A polemikou proti pornogra¤i.

Petr Babka

Guillaume Apollinaire: 11 tisíc prutů anebrychtářovy lásky. Přeložil Aleš Pech, v r. 2000vydalo nakl. Concordia.

Mezi pražské německožidovskéspisovatele první poloviny 20. stoletípatří také postava necitovaná,z nepochopitelných důvodů u nás téměřneznámá: Hermann Grab. Narozen

v Praze roku 1903, po studiu ¤lozo¤e,hudby a ovšem také práv byl zaměstnánv advokátní kanceláři (podobně jakoHermann Ungar, právním úředníkembyl i Franz Kafka, práva studoval také

N E Z N Á M Ý V E L K Ý A U T O R

P O D Č A R O U N E Z N Á M Ý V E L K Ý A U T O R

301300

mezi pravým Bohem a smrtelnýmčlověkem. Právě s její pomocí čis pomocí jejího vyslance, andělaEleléth, se člověk může vrátit doduchovního světa, nalézt cestuk božství.

Skrze ženu může muž dojít sámk sobě. Volání matek, volání Matky jehlasem, vyzývajícím muže k cestě zasvým já, ke hledání osudu. Žena ježivlem zadržujícím, udržujícím,domovem v širokém smyslu, možnostízakotvení. Je matka i milenka, matkai kurva, řečeno s Weiningerem. Je v nívše, temné i jasné, vše spojenozpůsobem pro muže nepochopitelným.Muž se musí pokoušet vyznat sev těchto hlubinách, jež se mu jeví jakochaos, vytvořit strukturu, a tak se skrzeženu dopracovat k vlastnímu já,k pochopení osudu – tj. k naslouchánísvému vnitřnímu hlasu. Žij svůj vlastníživot! To je Hesseho poselstvív Zarathustrově návratu, v Demianovi(V, 9 nn.) a od té doby vlastně stále.Předchozí romány, např. Pod koly, znajíbloudění, ale ne návrat; po třicítcenastupuje muž Hesse cestu k matkám;vrací se domů, vrací se k sobě. Začíná„naslouchat naukám, které mu šumív krvi“ (Demian, V, 10). Pak jsou jehohříchy z cest vykoupeny, papežova hůlse zazelená a znavený poutník jakoTannhäuser klesá konečně k věčnémuodpočinku v náruči čekající Elisabeth,která mu odpuštění vyprosila.

Kdo, jako Klein (Klein a Wagner, V,156 nn.), ženu neproniká, nesnaží sepojmout ji do svého života, ten za totěžce pyká. Žena je mužovo zrcadlo:

kdo se nikdy nepodíval do zrcadla,nezná ani trochu málo svou vlastnípodobu. Proto musí Klein pohlédnoutna Teresinu, aby zahlédl svou podobua splatil svůj dluh vůči sobě a světu.Volání Matky neunikl – „matčiny prsty,které vyjímají srdce“ (Narcisa Goldmund, 232/3), nespěchají.

Demianova matka Eva (!) vysílák Sinclairovi nejprve emisara – svéhosyna Damiana-Kaina, aby jej k nípřivedl; Sinclair má totiž Kainovoznamení, dávající mu po náležitémpoznání sílu k vyšším činům. Jen lidés tímto znamením, znamením Evinasyna, jsou schopni sebepoznání –poznání sebe a světa skrze So¤i a jejípozemské vtělení, Evu. Sinclairpřichází a stává se členem tajnéhobratrstva lidí, schopných zachránit svět.Jen ten, kdo zachránil sám sebe, kdonalezl v sobě sílu k pravdě, kdo pohlédlsám sobě do očí, jen ten může zachránitsvět. Svět je stále znovu zachraňován,udržován těmi, kteří, jsouce k tomupředurčeni, skrze Evu nalezli sami sebe.

Pták, klubající se z vejce, prorážejícíúzkou skořápku svého zrození, jesymbolem tohoto člověka.

Demian a Zarathustrův návratmluví o nutnosti žít svůj život, hledatsvou cestu, svého Boha. Walter Kömpff(Walter Kömpff, III, 162 nn.) jeukázkou člověka, který žil cizí, vnucenýživot spořádaného obchodníkaa samotáře z donucení. Teprve po smrtimatky, jeho přístavu, který by nejradějinikdy neopustil, lůna, v němž by chtělstále spočívat (ne nadarmo je v závěru

P O D Č A R O U C E S T A K M A T K Á M

dokumentárně ukazuje prostá přánía nedaleké cíle naivní úřednice,stárnoucí slečny Kleinertové. Vše bezvýsměchu. A přece: pozoruhodnýmuměním svého stylu rozprašuje nadcelým tímto drobným světem zpočátkunepostřehnutelný poprašek ironie –a čtenář náhle neví, odkud se to vzalo.Ale koneckonců i v Městských sadechona nápadná klidnost vyprávění,kontrastující s bohatou metaforičnostía myšlenkovou závažností textu, můžepůsobit podobně, to jest – cítíme rozpormezi kvazinecitelností a obsahem.Grabovy rozklady a poznámky zasahujíduši hlouběji, než kdyby tohoto rozporunebylo: Renatův přítel Felix mluvís Marianou, do níž je Renatozamilován, a „přitom se Renatovi znovua znovu stávalo, že ucítil na očníchvíčkách onen zvláštní tlak, jako když semu oči chtějí naplnit slzami. Co mohlobýt konečně lepší než vědomí, jakkrásně všechno na světě zapadá dosebe?“ (45). Snad je to jen tak, že si

autorova zranitelná duše postupem časuukula silnější brnění.

Stejně jako v Městských sadech jepak i zde zcela nenápadně, nenásilněnastíněn okolní svět – pouze tak, jak setýká slečny Kleinertové, ale o to více sedotýká čtenářovy duše a o to je, chtěloby se říci, přesnější.

Další dvě povídky (všechny tři jsouze sbírky Hochzeit in Brooklyn) –Oddech na útěku a Svatba v Brooklynu– podávají tragické osudy lidíztrativších domov; a opět styl, suchý,popisný, zdá se být v rozporus tragickými příběhy.

Grabovy intelektuálněimpresionistické texty můžeme bezpřehánění zařadit mezi největší dílapražské německé literatury.

Petr Babka

Hermann Grab, Městské sady a jiné povídky.Praha, Primus 2000. Přeložili A. Nováková aJ. Buben.

Matce života můžeme říkat láska či rozkoš,můžeme jí říkat i hrob a zkáza. Matka je Eva,

je pramenem štěstí i pramenem smrti,věčně rodí, věčně usmrcuje, láska i krutost

v ní splývají…(H. Hesse, Narcis a Goldmund,

Odeon 1978, s. 129)

Duchovní žena k němu přišla a řekla: PovstaňAdame! A jak ji uzřel, řekl: Ty jsi to, která jsi mi

dala život; ty budeš zvána matkou živých;

protože ona je moje matka i lékařka a žena i ta,která porodila.

(Podstata archontů, in: Petr Pokorný,Píseň o perle, Vyšehrad 1986, s. 213)

Podle gnostického spisu Podstataarchontů pravá Eva (Duch) přinášílidem poznání, vtělivši se v hada. (Eva– Hawah, had – hewya, poučovat –hawa.) Duchovní Eva je prostředníkem

C E S T A K M A T K Á M ( K I I I . A V. S VA Z K U S O U B O R N É H O D Í L AH E R M A N N A H E S S E H O )


¯ ¯¯

303302

rozpomínal na všechny podoby svéhopravěku a mládí vesmíru“ (V, 259).

Nakonec – žena-matka a Smrt jednojsou. Klingsor, nemoha se nabažit téspousty žen, které trhal zběsile jakovšechny plody života, vyčerpav svůjdesateronásobný život, vrhá sev „údajném šílenství“ do lůna ženy:smrti, života, ztvárňuje celý světměnících se tvarů, svět zrozenía umírání. Věčná matka, jak víGoldmund, je život i smrt, rozeníi umírání.

Nakonec: i Siddhártha (V, 263 nn.),jemuž láska ženy je jen jedním ze

stupňů na cestě poznání a sebepoznání,vchází jako Osvícený do lůna světa,přijímá vše.

Náš život není než blouděním,hledáním, klingsorovsky extatickým,siddhárthovsky mudrckým, kleinovsko-wagnerovsky blouznivým nebodemianovsky elitářským – hledáním,jehož cílem je návrat.

Petr Babka

Hermann Hesse, Souborné dílo III. a V. Praha,Argo 1999 a 2000. Přeložili I. Vízdalová (III.),M. Černý (V.) a V. Slezák (V.).

P O D Č A R O U D T P G L O S Y V .

V polovině 90. let začalo být jasné, žepočítačová typogra¤e nemůže dálznamenat pouhou zběhlost v obsluzesázecího programu nebo textovéhoeditoru. Objevily se první publikace,které připomínaly, že sázet na počítačiznamená ctít staletími prověřenápravidla. Některým se to zčásti dařilo(např. knize V. Berana Typogra¤ckýmanuál nebo v seriálu Michala Ptáčkav časopise PC World), jiné působilyjako nechtěné parodie (publikace Gradya jiných nakladatelství, které „učily“typogra¤i nejprve na textovém editoruAmiPro, pak na Wordu, a zmnožovalyřady typogra¤ckých nedouků). Zapozornost stály i manuály např.PageMakeru, které obsáhle učily nejen

práci s programem, ale i základůmklasické typogra¤e a estetiky.V neposlední řadě se objevily dvaprofesionální servery zaměřené natypogra¤i a sazbu (www.typo.cz,www.gra¤ka.cz).

Konec 90. let přinesl dva zlomovémomenty: jedním byl nástup písemOpen Type a programu AdobeInDesign, který radikálně změnilsazečovu práci a poučenému umožnilctít klasické zásady typogra¤e donejmenších detailů; druhým bylo„ztenčení“ programových manuálů(např. InDesign je dodáván pouzes přetištěnou nápovědou, obsahující jenzákladní prvky ovládání programu;stejně tak poslední verze Corelu). Na

D T P G L O S Y V . – P O Č Í T A Č O VÁ T Y P O G R A F I EM O D E R N Ě A S R O Z U M I T E L N Ě

přirovnáván k dítěti) a nebýt osobností,teprve po její smrti (tedy opět zásahemzvenčí) mu postupně vstoupilo dovědomí tušení a později jistota, že „Bůhnení“. Prožil či proživořil zcelazbytečně svůj život a zakopal svouhřivnu. Šel marně celý život do„krásného, bohatého města v dálce“.(Protože vlastně nešel, nehledal:nejprve je nutno mnoho bloudit, abymuž mohl dojít zpátky k sobě, tj. zpátkydo lůna, z něhož vzešel.) Jediným jehočinem za celý život je sebevražda –stejně marná a zbytečná jako jeho život.„Prochází-li člověk cestu individuace,žije-li život, musí snést i omyl…Domníváme se možná, že snad existujejistá cesta. Ale byla by to cestamrtvých… Kdo jde jistou cestou, jetéměř mrtvý.“ (C. G. Jung, Dušemoderního člověka, 1994, s. 255–6)Kömpff je celý život „téměř mrtvý“a po cestě mrtvých musí dojíti k nevlastní smrti. Bál se „projít cestuindividuace“, naslouchat, co mu velíjeho vnitřní hlas, osud, Bůh – jakchceme. Tulák Knulp (Knulp, IV, 323nn.) umírá s Bohem smířen. Živottuláka, vyděděnce shledává Hesseplnějším, smysluplnějším než životWalterů Kömpffů. Raději tulák, žijícípro každý okamžik, opustivší tzv.normy a normalitu, vnucenou okolím,než zůstat Walterem Kömpffem. Blízkotemnoty, v níž zbloudil on, všakpřebýváme všichni.

Hesseho Žena je matka, milenka,manželka čekající na návrat svého PeerGynta. V povídkách gerbersauského

cyklu (Malý svět, III, 145 nn.; švábskéměstečko Gerbersau má podobnoufunkci jako Kellerova Seldwyla „kdesive Švýcařích“) najdeme celou galeriitakových žen. Nezištná, čekajícíPavlínka (Zasnoubení). Čekající Marta,která je Alfredu Ladidelovi popudemk nalezení nového životního cíle.Opovrhovaná, pomlouvaná vdova(Návrat domů), žijící se svou bláznivoušvagrovou, která je variací na vdovusamu, její možnou jinou stránkou –šílená, tedy temná, nepředvídatelná, aletaké prostá jako dítě. Ale ideálníilustrací ženy čekající je Agnes(Napravovatel světa), která moudřečeká, až se její Berthold uzdraví zesvých tolstojovských snah o nápravusvěta a položí jí hlavu do klína. Až jakonešťastný snílek Peer pochopía vzkřikne: „Má matko; má choti; bezhříchů, vin / ty ženo! – Ó, skryj, skryjmne, v duše své klín!“ A nastanenejjasnější den, roven nejtemnější noci.

Ale i ženy-kurvy jsou zde čímsi jakokatalyzátorem, urychlujícím mužovosebepoznání. Již zmíněná Teresina.Nebo běhna, kvůli níž Ladidel ukradnepeníze, což ho postaví před nutnostrozhodnutí.

Katalyzátorem je i Gertruda(Gertruda, III, 7 nn.), podle Hessehosamotného „symbol a zároveňstimulans, jejž Kuhn potřebovalk celému svému vývoji“.

Malíř Klingsor (Klingsorovoposlední léto, V, 219 nn.) dospěje k svéextatické smrti, „jako by se posledníčlověk na Zemi okamžik před smrtíještě jednou bleskurychle jako ve snu


305304

P O D Č A R O U D V A O H L A S Y

výklad o správném psaní znaku„minus“ nekoresponduje s ukázkou;fatální chybou je však celá podkapitolana s. 259 až 260 (a řada dalších stran)o psaní speciálních znaků ve Windows.Podle návodu čtenář nevloží ani jedenznak: autoři nabízejí klávesové zkratkyAlt+XXX, správné je však Alt+0XXX!Profesionál se pousměje, začátečníkavšak čekají horké chvilky…

Shrnuto: výborná a zčásti objevná

kniha, která by se měla objevitv knihovničce každého sazečea typografa. Doufejme, že těch několikkazů na kráse bude v dotisku či druhémvydání opraveno.

Jakub Krč

F. Blažek, P. Kočička: Praktická typogra¤e.Brno, Computerpress 2001.

V Á Ž E N Á R E D A K C E ,

je dobré, že se na otevřené platformě,jakou Souvislosti nesporně jsou,objevuje snaha o kritické přehlédnutístavu liturgické hudby v našich zemích– ne na každé z dnešních křesťanskýchplatforem by to takto bylo možné. Jenesporné, že se jedná o problém vícenež naléhavý a značně citlivý. Zdá semně však, že tím více je potřeba jehopojednání věnovat množství citu, taktua zejména společného úsilí. Rád bychse tak podělil o několik poznámek,které mě po přečtení řady článků(a anketních odpovědí) v minulém číslenapadly.

1) Přítomnost slov „Duchovníhudba…“ v titulku ankety je poněkudzavádějící. Máme-li diskutovat o hudběprovozované při liturgii – ostatnězejména tento problém je v anketěi dalších článcích pojednáván –, měloby být v tomto smyslu v zadání jasno.Jak rovněž dále vyplývá z jednotlivých

odpovědí, těžko lze v tomto směruodečíst jasnější terminologickýkonsensus, který by ovšem předešelcelé řadě nedorozumění, k nimž stále narůzných úrovních dochází. Vyjdeme-liz Dokumentů II. vatikánského koncilu,budeme nadále hovořit o hudběliturgické, nikoliv duchovní (KonstituceSacrosanctum concilium (dále SC),kap. 6 s názvem „Liturgická hudba“)1.

2) Zveřejněná anketa je anketoumezi odborně zainteresovanými lidmi,anketou, která velmi jasně zrcadlí řaduspeci¤ckých problémů spjatýchs působením a zaměřením té kteréz oslovených osobností (skladatelů,sbormistrů, instrumentalistů,varhanářů…). Výsledek každé ankety jevšak determinován výběrem spektrarespondentů. Asi nejsem jediný, kdo septá po klíči tohoto výběru. Za ne přílištaktní krok považuji fakt, že do anketynebyly zahrnuty odpovědi různého

D V A O H L A S Y K T É M A T U D U C H O V N Í H U D B A

P O D Č A R O U D T P G L O S Y V .

trhu se tak vytvořilo místo proaktualizované vydání BeranovaTypogra¤ckého manuálu (1999) a nověi recenzovanou publikaci.

Kočičkova a Blažkova knihaPraktická typogra¤e se věnuje jakobecným typogra¤ckým pravidlům(a tím se zčásti překrývá s BeranovýmManuálem – poučení o písmua základech hladké sazby), takkonkrétním instrukcím, jak všerealizovat v posledních verzíchprogramů XPress a InDesign.Nejcennější (i pro profesionála) jepasáž věnovaná pravidlům technickésazby, sazby cizích jazykůa internetových stránek; sporná jejedenáctistránková pasáž Čeština, kteráje s celkovým pojetím knihy v rozporu:zatímco jinde najde čtenář detailnípoučení a návod, tady najde pouzezákladní přehled problémových pasážía pro konkrétní řešení je stejně odkázánk Pravidlům českého pravopisu. (Škoda,že v seznamu literatury chybí obsáhlápublikace Dělení slov – Slovotvorbav praxi z r. 1997, třistastránková biblesazečů.)

Sympatické na knize je, že se věnujevšem základním problémům, se kterýmipočítačový typograf přijde do styku,a navíc nabízí často nejaktuálnějšía nejelegantnější řešení. Dobře zvolenébylo i zaměření na různé skupinyčtenářů: kniha se obrací jakk začátečníkům, tak k profesionálům(byť ti druzí určitě řadu pasážípřeskočí). Ke knize je přiložen poměrnědobře koncipovaný CD-ROM,obsahující demoverze a shareware

základních programů pro PC i Mac,několik řezů písem od ¤rmy URWa kopii serveru www.typo.cz, kde čtenářnajde další informace a literaturu.

Abychom však jen nechválili,„porod“ knihy byl podle všeho hektickýa zanechal na ní stopy. V jiné publikaciby snad nad níže uvedenými chybamišlo mávnout rukou, u manuálu vzornésazby a typogra¤e ne.

Nejvážnějším kazem na kráse jeobálka, které vévodí ohyzdné „f“překrývající „i“: všude v knize i na CDje však náležitá puristická ligatura. Jes podivem, že redakce něco takového„pustila“ (přečtěte si ostrou a krvavoutypogra¤ckou konferenci nawww.pandora.cz, která je tomuto„kiksu“ věnována). Komické je, žeodpovědný redaktor knihu zřejměnečetl, jinak by na s. 194 našel: „Nenísnad ani třeba dodávat, že obálce byměla být věnována zvláštní péče.Sazečské nebo dokonce pravopisnéchyby nejsou vizitkou dobré prácea mohou čtenáře odradit i od dalšíchknih stejného nakladatelství.“

Také korektura nedosáhla náležitéúrovně: ani tak exponovanému místu,jakým je první řádek první strany,nebyla věnována pozornost, a tak jekniha „otevřena“ klasickouinterpunkční chybou. Dále najdemev knize několik překlepů, na s. 101 jsouu obrázku „uřezané“ šipky, na s. 226rozsypaný popisek, na s. 243 nepatřičnámezera v ukázce písma.

Po odborné stránce je text knihy navýši, i když i tady najde pozorný čtenářnedostatky: drobností je s. 88, kde

307306

středověké či renesanční polyfonie…Byl jsem svědkem toho, jak se

chrám po nově ustanovené nedělníbohoslužbě pro mladé (a díky zpěvůms kytarami) během krátké doby zcelanaplnil – nezřídka novými tvářemi (namalém městě se to pozná…). Známřadu případů skutečnéhoevangelizačního impulsu, který tatoforma liturgie měla (těžko pak popřítvanutí Ducha). Zdá se mi, že je úkolemkaždého příslušného kněze, abykytarové soubory mladých lidí příslušněinstruoval a zformoval do příslušných(a přijatelných) liturgických mantinelů.A vlastně – můžeme vůbec jako vnějšípozorovatelé farizejsky soudito jakékoliv živoucí liturgické oslavě,zda je skutečně liturgickou, či nikoliv?Nebylo by jednodušší, aby se vzdělanýhudebník „snížil“ k obohacenítříakordové kytarové harmonie, a onen

hudebník-amatér byl otevřený novýmimpulsům světa doposud nepoznaného?

Závěrem – Díky všem, kteří majímožnost svým vlivem otevřít takovoutodiskusi. Jenom tak je možné věci nověspolečně nahlížet, nově ohledávat,analyzovat a dobírat se společnýchstanovisek. Myslím, že je však taképotřeba hledat prst Boží, který býváčasto tolik zamaskován. Věřím však, žese vždy v pravou chvíli objeví. Budu sejej snažit hledat.

Michal Rataj(Muzikolog, hudební dramaturgČRo 3 – Vltava)

1 Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha,Zvon 1995, s. 164–166.

2 Tematicky a spíše pro zajímavost zde snadstojí za srovnání originál textu SC, odst. 124s citací, kterou v textu užívá V. Dobrodinskýve své anketní odpovědi.

Známe všichni rčení, že když dva dělajítotéž… atd. Platí to, jedná-li seo myšlení, skutky či třeba slova.Odpovědi pana Vlastimila Markav minulém čísle Souvislostí na otázkypana Pavla Hlavatého mnevyprovokovaly k sepsání následujícíchřádek.

Některé sentence by snad ani nebylotřeba komentovat, ačkoli pokud mohlyvyjít v časopise zaměřeném na

křesťanství a kulturu, považuji zasprávné na ně reagovat.

Dovolím si citovat něco zezmíněného rozhovoru: „To, co se dnesv kostelích a na festivalech hraje, jeběžným západním zkaženým způsobeminterpretovaná hudba, kterou hráli lidépřed několika sty let jako duchovní.“

Toto tvrzení chce sugerovatpředstavu, že každá hudba z obdobíklasiky, baroka apod., kterou uslyšíme

O H L É D N U T Í Z A Č L Á N K E M „ H R A V K O S T E L E J E P R O M N EP O S V Á T N Á Z Á L E Ž I T O S T “

P O D Č A R O U D V A O H L A S YP O D Č A R O U D V A O H L A S Y

spektra duchovních (salesián byodpověděl jistě jinak než benediktýn čipremonstrát). Jak známo (a vyplývá toi z osobních zkušeností respondentů),kněz se značnou měrou podílí naformování podoby liturgické hudby vesvé farnosti. Má-li být diskuseo liturgické hudbě plodná, neobejde se– myslím – bez těsného kontaktus církevní hierarchií (zde nechápuarogantně generalizující výrokB. Korejse o propasti mezi klérema laiky „…čím má kněz blížek hierarchii, tím se obyčejně propastzvětšuje…“ či několik dalšíchnelichotivých poznámekk představitelům hierarchie, kterýmimůže vzniknout zbytečné a nikterakplodné pnutí).

3) Celkové vyznění ankety můžemyslím u mnoha lidí budit dojemurčitého fundamentalistického oparu.Vůbec ne proto, že otevřeně kritizujednes tak častou (a popravdě nezřídkahudební nervy drásající) „kytarovouliturgii“ ve prospěch „arti¤ciálníliturgické hudby“. Zejména však proto,že se pod celou řadou konkrétněartikulovaných problémů vytrácí tonejvětší, nejsilnější a nejdůležitější, copřinesl II. vatikánský koncil do prostředíliturgie – liturgické společenství, princip„obecného kněžství“ (zejm. SC, odst.26ff) – nikoliv již „tady sbor, tam kněza někde na konci věřící“, ale společnáoslava liturgického mystéria. Odtud semyslím odvíjejí klíčové problémy stavuliturgické hudby (nejenom však)v našich zemích.

4) Při veškeré apologiiznovuzapojování tradiční liturgickéhudby (zejména pak polyfonních mší)do bohoslužby se ptám, zdali je rovněžmyslitelná realizace aktivní účastivěřících na zpěvu. Umím si představit,že při chrámech budou na dobré úrovniaktivně působit pěvecké sbory, neumímsi však již představit, že sbormistr budeschopen naučit relativně náročné partyvěřící lid. V předchozích obdobíchnebyl požadavek účasti věřících nakatolické liturgii nastolen, dnes tomuvšak tak je. Nové vnímání liturgie takapeluje v tomto směru zejména naskladatele, kteří by byli schopnipřinášet novou liturgickou hudbuv duchu liturgické obnovy II.vatikánského koncilu.

5) Řada invektiv směrem ke„kytarovým mším“ (byť tak častonevalných hudebních kvalit) se mně zdápříliš dlouhá. Dávno nežijemev esteticky jednoznačně kanonizovanédobě a nezdá se mi vhodné někomudiktovat, jakým způsobem máartikulovat svou oslavu Boha.

Hovořit o kytarách a dalšíchnástrojích používaných v populárníhudbě jako o nepřípustných pro užitív liturgickém prostoru, je snad přílišsilné.2 Řada nařízení a vizitačníchzápisů z dob minulých svědčí o tom, ženejrůznější formy lidové (populární)hudby běžně pronikaly do chrámovéhoprostoru – jistě přirozeně, přinášeli jitam lidé, kteří si ji zpívali doma,s přáteli atd. –, kolik světských textůproniklo do výsostně liturgické

309308

inspirace a priori nadřazuje čemukolijinému.

Domnívám se, že pan Marek by siměl pro příště uvědomit toto:

1. Kategorie hudby umělecké neboduchovní není táž.

2. Rozhodování o tom, co je, či neníduchovní hudba, je velmi problematickéa nenáleží dle zdravého rozumu

jednotlivci ani skupině lidí, a tozejména tehdy, jestliže se považují zaodborníky.

V čem se s panem Markem shodnu,je skutečnost, že hraní v kostele jeposvátné.

Jaroslav Tůma


v kostele, je neduchovní. Jelikož sev dalším textu dovídáme, že při použitínapř. tibetských mís tomu bude jinak,je nabíledni tendenčnost tohototvrzení.

V dalším odstavci čteme, jak byl vestředověku a raném novověku životkrutý. Myslím, že i dnes existujínevyléčitelné nemoci, těžká prácea válečné kon˘ikty. Nepovedenáexkurze do historie nedokazuje nic.

Dále odcituji trochu delší pasáž,týkající se alikvotních tónů: „Kdyžv kostele tři mniši zpívali a nebyli toškolení zpěváci, tj. neměli v hlasednešní vibrato, tak se v tom dokonalémakustickém prostoru ozval čtvrtý hlas.Vznikl alikvotní tón. Dneska víme, o cojde, ale tenkrát to pro ně musel býtzázrak. Věřící každý týden viděliv kostele tři mnichy a slyšeli čtyři hlasy.To byl dotek Boha.“

Zde mám řadu připomínek, protožese jedná o pasáž mimořádně nepřesnou,zavádějící a nepravdivou:

1. Alikvotní tóny a jejich fyzikálnízákonitosti prozkoumal za pomocimonochordu Pythagoras už vestarověkém Řecku.

2. S každým tónem, který nenívytvářen na zvukovém generátoru,souzní jeho alikvotní tóny.

3. V dřívějších dobách bývalizpěváci školeni tak, aby byli schopnizpívat běžný repertoár. To je ostatněobvyklé i dnes. Zda jejich hlas vibroval,či ne, případně v jak velké amplitudě, tose dá dnes již těžko dokázat.

4. Zpívají-li tři zpěváci, byť

absolutně rovnými hlasy a čistě,neznamená to ještě, že uslyšímezpěváka čtvrtého.

V dalším odstavci jsem se dočetl, že„varhany byly (do 18. století) dokonalenaladěné pro jednu tóninu…“ Tady užjsem měl těch zkreslení a nepřesnostípáně Markových odpovědí opravdudost. Něco jako absolutně čistěnaladěný klávesový nástroj pro určitoutóninu přece nikdy neexistovalo. PanMarek by býval mohl říci něco jiného,totiž, že některé souzvuky a akordyv historických systémech ladění znějíčistě a jiné poněkud falešně. Dalo by seto popsat i řadou jiných způsobů. Nikoliovšem tím, který jsme si přečetli.

Uvedu svůj pohled na tutoproblematiku. Cembalo si ladívámtolika různými variantami historickýchladění, že se mohu prohlásit zajednoznačného zastánce jejichuplatňování v praxi. Přinášejí totižmožnost interpretovat hudbu starýchepoch lépe než rovnoměrnátemperatura.

Líčení Beethovenova psychickéhostavu po konzumaci hovězího nebosrnčího mi připadá nechutné.

Probírám se dále textem rozhovorupana Hlavatého s panem Markema zjišťuji, že je zde mnoho dalšíchzmatečných tvrzení. Jedná se o bez ladua skladu vyřčené polopravdy či naprostépitomosti.

Sympatická je snaha pana Markao uplatnění inspirací, které získalv Japonsku, Tibetu či Indii. Potíž všakvzniká okamžitě tehdy, když tyto


311310

S O U V I S L O S T IR E V U E P R O K Ř E S Ť A N S T V Í A K U L T U R U

W W W . S O U V I S L O S T I . C Z

M Á T E P R O B L É M

S E S H Á N Ě N Í M

S O U V I S L O S T Í ?

C H C E T E V Ž D Y O B D R Ž E T

N O V É Č Í S L O A Ž D O D O M U ?

M Á T E Z Á J E M O S T A R Š Í ,

O B T Í Ž N Ě D O S T U P N Á Č Í S L A ?

C H C E T E Z Í S K A T

P Ř E D P L A T I T E L S K O U S L E V U ?

K O N T A K T U J T E N Á S N A A D R E S E

S O U V I S L O S T I , J I N D Ř I Š S K Á 5 ,

P R A H A 1 , 1 1 0 0 0

N E B O E - M A I L E M

S O U V I S L O S T I @ S E Z N A M . C Z

N A V Š T Í V I T M Ů Ž E T E R O V N Ě Ž

N A Š I W E B O V O U S T R Á N K U ,

K D E N A J D E T E K R O M Ě J I N É H O

I O B S A H Y A V Y B R A N É Č L Á N K Y

Z E S T A R Š Í C H Č Í S E L A I N F O R M A C E

O T O M , C O P Ř I P R A V U J E M E

Jan Balabán, Václav Bělohradský, Petr A.Bílek, Petr Borkovec, Vratislav Brabenec,Eugen Brikcius, Jiří Drašnar, Ota Filip,Sylva Fischerová, Viola Fischerová, JiříGruša, Alexander Hammid, Ivan M. Ha-

vel, Daniela Hodrová, Martin Hilský,Martin Hybler, Věra Chase, Bohdan Chlí-bec, Květoslav Chvatík, Jan Jandourek,Slávek Janoušek, Josef Jařab, Ivan Jelínek,Ivan Jirous, Věra Jirousová, Vladimír Ju-stl, Petr Kabeš, Václav Kahuda, Zeno Kap-

rál, Dušan Karpatský, Jan Knap, Jan Kob-lasa, Petr Kofroň, Pavel Kohout, PavelKolmačka, Zdeněk Kožmín, Petr Král, JiříKratochvil, Vít Kremlička, J. H. Krchov-ský, Jiří Kuběna, Ludvík Kundera, MilanKundera, Věra Linhartová, František Lis-

topad, Roman Ludva, Martin Mainer,Zdeněk Mathauser, Jaroslav Med, IvanMedek, Věroslav Mertl, Petr Motýl, AlenaNádvorníková, Jaromír Nohavica, JiříOlič, Fanda Pánek, Jiří Pelán, J. A. Pitín-ský, Pavel Raisenauer, Josef Rauvolf, Mar-

tin Reiner, Břetislav Rychlík, Ivan Slavík,Andrej Stankovič, Viktor Stoilov, VáclavStratil, Milan Suchomel, Karel Šiktanc,Josef Škvorecký, Jan Štolba, Jana Štroblo-vá, Ivan Štrpka, Pavel Švanda, MiloslavTopinka, Jáchym Topol, Jiří Trávníček,

Jan Trefulka, Bogdan Trojak, VlastimilTřešnák, J. F. Typlt, Milan Uhde, PetrVáša, Zdeněk Vašíček, Jiří Veselský, MichalViewegh, Ivo Vodse>álek, Václav Vokolek,Ivan Wernisch, Karel Zlín, Jiří Žáček

H O S Tměsíčník pro

literaturu a čtenáře

Výhodná nabídkapředplatného

(minus 100 Kč)

Nejspolehlivější způsob, jakkaždý měsíc obdržet až do

poštovní schránky novéčíslo měsíčníku Host, je

půlroční (245 Kč) nebo roční(490 Kč) předplatné.

Předplatitelé budouslosováni a mohou obdržet

knižní ceny z produkcenakladatelství Host.

Předplatné můžete uhraditsloženkou, nebo vám na

požádání zašleme fakturu.

Objednávky laskavězasílejte na adresu:

HostPřízová 12

602 00 Brnotel.: (05) 43 21 68 07

e-mail: [email protected]

313312

315314

Documents

PŘED ZRCADLEM ZA ZRCADLEM JOSEF SVATOPLUK MACHAR …souvislosti.cz/3400/pc3400.pdf · pokrokářským spojením jezuita = tmář. Se stejnou lhostejností lid obecný pomíjí i