Pohádky k usínání(Nebo K Probuzení )

Sebral Ladislav Louka

Rok vydaní: 2010Vydání první

R1.AGJK

Kačka Andršová

Pohádka o loupežníkovia sedmero horami a sedmero řekami, v tom nejhlubším lese, žil hrozivý loupežník. V tom nejhlubším lese, kterým nikdo nikdy neprošel. Byl to velmi krutý loupežník. Jeho chudé oběti umíraly strašlivou smrtí, protože byl lidožrout.Z

Čím víc obětí sežral, tím větší byl hříšník. Jednou už ho bohové nemohli přehlédnout, a tak ho chtěli potrestat. Z bahna a kovu stvořili nejsilnějšího muže na světě - nesměl ale zmoknout. Kdyby ten muž totiž zmokl, zrezivěl by a rozmočil by se.Když byli se svým výtvorem hotovi, poslali ho k loupežníkovi. Ten, když ho potkal, vrhl se na něj a chtěl ho přemoci. S kovovým mužem začal ale hned prohrávat. Loupežník byl velmi překvapen, protože do té doby se mu nikdo nepostavil na odpor a on vždy své oběti snadno přemohl. Byl přesvědčen, že je nejsilnější ze všech, ale teď to vypadalo, že ho kovový muž brzy zabije. Když se už už loučil se životem, najednou začalo pršet. Kovovou příšeru začaly opouštět síly a nakonec z něj zbyla jen hromada šrotu. Loupežník pochopil, že kovový muž byl výtvorem bohů, a chtěl od bohů získat podobnou sílu.

Vydal se tedy za bohy. Sice nevěděl, kde sídlí, ale šel přímo za nosem. Po dlouhém putování dorazil konečně k bohům. Ti byli sice naštvaní, že jim jejich plán nevyšel, ale když loupežník přemohl jejich výtvor, museli mu vyhovět. Řekli tedy loupežníkovi, že od této

chvíle bude každým dnem silnější a silnější. Stejně jako kovový muž, ani on se ale nesměl dotknout vody. Ve chvíli, kdy se ho jen jediná kapka dotkne, přestane sílit.Loupežník s tím nadšeně souhlasil. Protože chtěl být opravdu silný, rozhodl se, že odejde tam, kde by nemohl zmoknout - na poušť. Každý den zkoušel, jak je silný. Našel veliký kámen, ale první den s ním ani nepohnul. Další den se mu již podařilo kámen maličko posunout. Třetí den kámen nadzvedl, ale hned mu zase spadl. Tak loupežník den po dni sílil a sílil, ale když na poušti strávil několik dní, začal mít žízeň. Kdyby se ale napil, jeho síla by už nerostla a loupežník si pokaždé řekl, že ještě chvíli počká, stane se ještě o trochu silnějším. Tak to šlo mnoho dnů, až loupežník na poušti zemřel žízní.

2

Jáchym Baláž

O RGB, Revkovi a Sahjijovidysi žila byla RuděGlazurovanáBabička a ta ráda chodila na houby. Jednou potkala draka Revka a ten po ní chtěl, aby mu pomohla proti rytíři Sahjijovi, který jej už několik dní otravoval. Jak se dohodli, tak udělali. Drak šel spát a RGB se vydala do hlavního města podívat se po Sahjijovi. Šla lesem. Nastala noc a RGB šla dál. V dálce viděla světlo. Vyrazila tím směrem. Byli to loupežníci. Jejich náčelník ji uviděl a chytil

ji. „Co tu děláš, babo?!“houkl na ni.K„Hledám bojovníka bystrého,nad ostatní chytrého,

kdesi v městě pobývá,moc sil už mi nezbývá.Má prý sílu,víc než dost,drak ho zkouší,má naň zlost.“Loupežník poznal v hledaném muži Sahjiju a poslal ji do vesnice, která stála kousek odtud. RGB nalezla Sahjiju

ve vaně s mečem v ruce:„Nechalas se zlákat,zloby volání,budu stručný, zabiju tě,pak ať ti ten dráček,mouchy odhání!“Propíchl ji.Takhle RGB nalezl Revko a odnesl ji k sobě do jeskyně. Ošetřil babičce rány a svým dechem ji oživil. Zotavovala se dlouho. Zatím Sahjij páchal všude zlo, až jej unesl čert. RGB se na nic nepamatovala. Vzbudila se v lese na vrchu hory Vtuiok. Zoufale hledala cestu dolu. Naštěstí nalezla Malou

cestu, vedoucí z hory. Dorazila do jakési vesnice, kde jí Babička Medvědice poradila cestu a tak RGB šťastně přišla do svého domku. Tam ji čekala vnoučata, s kterými pak žila spokojeně, až do smrti. Konec

3

Marek Fořt

Pohádka o neandrtálcíchyla nebyla malá jeskyňka a tam žila tlupa domorodců.Tito domorodci byli neandrtálci.Byla to tlupa skýtající okolo 20 mužů a žen.Byli absolutně vyhladovělí a proto šli najít jídlo.Děti a ženy nechali v jeskyni s posledním kusem jídla co zbyl.A tak vyšli jednoho krásného rána na velkou výpravu pro nějaké jídlo.B

Když už šli třetí den tak narazili na obrovskou hromadu jídla. Jenže v tom byl jeden háček:tu hromadu jídla střežila děsivá tlupa medvědů a tak se milí domorodci obrátili a šli pryč.Několik let poté se medvědi vydali hledat ostatní členy neandrtálské tlupy, ovšem v tom byl háček.

Medvědi by museli opustit hromadu jídla a hrozilo by, že by ji odhalili a vše vzali.Přesto se odhodlali a vyrazili za nimi, jelikož si řekli, že by mohli doplnit zásobu. A tak medvědi šli a šli až došli do jeskyně. Avšak neandrtálci objevili, že jídlo je nehlídané a tak vyšli zpátky do své jeskyně pro posily.Mezitím však dorazili

medvědi zpátky a tak se uskutečnila veliká bitva.Neandrtálci bitvu vyhráli a získali nad medvědy nadvládu.A tak domorodci žili šťastně až do smrti

4

Tomáš Garaj

Byl jednou jeden chlapeček…yl jednou jeden chlapeček, který se jmenoval a ten žil se svými rodiči v malé chaloupce hluboko v horách. Tatínka zabil Chuck Norris kopem z otočky. Maminka si vydělávala tím, že umývala záchody. Měli malinkou ledničku s Buzz pivem a mrazák s vaječnými sendviči. B

Jednou maminka zapomněla vše sníst a tak to vše zplesnivělo. Holčička se toho smradu nadýchala tolik, že se málem udusila. Se štěstím to přežila, ale teď před nimi stál strašlivý úkol vyklidit ledničku. A tak se začala snažit tuto odpornou práci udělat co nejrychleji.Potom však začala spílat k nebesům a potom začala nadávat na Chucka Norrise. Avšak Chuck Norris vše slyší. Najednou BÚÚÚÚM!!!! To Chuck Norris rozbil mrazák, zasmál se a vypil všechno pivo, a unesl maminku. Tak chudák holčička zůstala úplně sama. Rozhodla se ZNIČIT Chucka Norrise. Nejvíc mu chutnal Gambrinus a při tom se koukal na českou ligu, kde hrála Sparta - Slavia a Sparta vyhrála 4:0. Wilfred dal gól a Chuck Norris radostí rozbil televizi. Teď se však přiřítila naše holčička a s bazukou zaútočila na Chucka Norrise. Chuck Norris se bránil, ale proti náhlému přepadení neměl šanci. Chudák

Chuck už umíral,ale pořád byl naživu. Smrtka se mu asi jeho smrt bojí oznámit ... A holčička se začala strašlivě smát a smála se, až se z toho málem počůrala. Když tu se tam objevila smrtka, jenže se bála Chucka Norrise a tak si raději vzala holčičku.

Holčička ale do smrtky tak kopala, až smrtka vytáhla z říše mrtvých jejího tatínka i maminku a všem postavila nádhernou vilu, na místě, kam se nedostane ani Chuck Norris. Ten mezitím ležel s prostřílenou hlavou v pokoji a ne a ne umřít. A jak tak ležel, začal plesnivět a rozkládat se. Nakonec se nad ním Smrtka slitovala a odnesla ho do říše mrtvých. A tak nakonec vše dobře dopadlo a všichni žili dlouho a šťastně až do smrti…

5

Hedvika Kočendová

Pohádka o Modrém Rádiovkoviyl jednou jeden malý chlapeček který byl hrozně zlý. Jmenoval se Rádiovka, podle modré rádiovky, kterou stále nosil na hlavě. Nikomu s ničím nepomohl, dělal kamarádům naschvály a proto ho nikdo neměl rád. Jednoho dne se mu ale jeho milovaná rádiovka ztratila.. B

Ptal se všech známých, jestli ji neviděli, ale nikdo mu nechtěl pomáhat., protože se o něm vědělo, jak je zlý… Pak ho napadla jedna věc – šel za svou nejlepší kamarádkou Červenou Karkulkou, kterou požádal o pomoc. Karkulka mu ale řekla, že mu pomoci nemůže, jelikož musí jít za babičkou a že jí jinak vystydne bábovka.Takto se zeptal ještě dalších dvou kamarádů, Zeleného Kloboučku a Růžové Kšiltovky, ale pochodil u nich stejně jako předtím u Karkulky.Byl hrozně nešťastný, plakal a tvrdil, že ho nikdo nemá rád a aniž by se rozmýšlel nad tím co dělá, rozběhl se do skal. Normálně by do nich nejspíš nešel, jelikož se v nich ztratilo mnoho lidí, ale nyní nevěděl co dělá, byl naprosto nepříčetný. Možná to bylo trochu dáno tím, že ve skalách bylo cítit něco zlého, proto ho přitahovali. Když se asi po hodině běhu zklidnil, zjistil že je kdesi mezi skálami, nevěděl kde, ani jak se dostat domů. V tu chvíli se před ním objevil čert a jemu bylo v tu chvíli jasné, kam se ztratili všichni ti lidé, kteří odešli. Ďábel mu řekl: Pokud budeš stále stejně zlý jako doposud, rád ti pomohu. Ale pamatuj, pokud kdykoli vstoupíš do kostela, nebo uděláš dobrý čin, trest tě nemine! Jelikož to Rádiovkovi žádné problémy nedělalo, rád souhlasil. Čert ho poslal za jedním hodně zlým entem, který se jmenoval Stromovous. Ten mu řekl, že pokud mu pomohou porazit bílého čaroděje Sarumana, Rádiovku mu najde. Rádiovka se tedy vydal s nimi na pouť k Železnému pasu, ale když se k němu přiblížili, dostal zásah kamenem do hlavy a ztratil vědomí.

Když se probral, zjistil že leží hluboko v lese. Jediné co si pamatoval, že se nad ním skláněl jakýsi muž v bílém oděvu, který měl na hlavě jeho rádiovku. Vzdal se veškeré naděje na to, že svoji relikvii ještě někdy najde a vydal se k Růžové Kšiltovce, u které několik let bydlel. Po několika letech se vzali, měli spolu 3 děti (Růžového Rádiovku, Modrou Kšiltovku a Rádiového Kšilta) a Rádiovku už nikdy nenapadlo krást, loupit nebo vraždit. Jediný problém byl, že čas od času propadal depresím kvůli jeho rádiovce, kterou už

nikdy nenašel. A co čert? Ten se neodvážil k jejich domu ani přiblížit, jelikož Saruman Bílý využil část síly získané trofeje na ochránění Rádiovky.

6

Hedvika Kočendová

DOROTKA

yla jednou jedna holčička, která se jmenovala Dorotka. Bydlela s babičkou a dědečkem v chaloupce na kraji lesa. Bylo jí 7 a půl let. B

Z jedné strany chaloupky byl les a z druhé krásná louka. Rostl na ní mák a v létě byla nádherně červená. Dorotka si v ní hrála a jak byla malinká, mohla si do ní lehnou, že nebyla vidět. Dávala si hebounké makové lístky do vlasů a hrála si na rusalku. Když začal být podzim, chodila s košíčkem po poli a sbírala pro babičku ty nejkrásnější a největší makovice. Babička potom dělala makové koláče, které byly tak dobré, že měli po jídle všichni boule za ušima. Žili si tam šťastně a v pohodlí, protože nemuseli moc vydělávat. Dříví si nosili z lesa, mák měli na poli, u lesa byl menší sad, ve kterém rostlo snad všechno ovoce, které existuje, za domkem rostl záhon s všemožnou zeleninkou: Mrkev, okurky, brambory, pórek, cibule, česnek, paprika, rajčata, patizony, dýně, cukety a další. Vedle domku na pravo byl druhý záhonek s kořením a bylinkami. Vedle domku z leva byla ohrádka se slepičkami a kuřátky. A před domkem byla druhá ohrádka s vepříkem, dvěma prasničkami a třemi selátky. Kousek dál od domku byl nevelký zděný přístřešek asi deset metrů na patnáct s volným výběhem, který vedl do ohrady s dvěma kravičkami, jedním býkem a čtyřmi telátky. A poslední ohrada s menším přístřeškem, ve které bylo sedm koz, tři kozlové a pět kůzlátek.(narodilo se jich ten rok patnáct, ale deset z nich dědeček na velkých farmářských trzích prodal) To je vše ohledně obživy. Dědeček samozřejmě měl ještě práci, byl traktorista, ale za tuto práci dostával jen pramalý výdělek. Proto měl ještě vedlejší zaměstnání. Z ohebných prutů vrby, která rostla u rybníka kus za polem pletl koše. Dorotka mu každý čtvrtek chodila s jednou kravičkou a vozíkem k rybníku a vracela se s plným vozíkem. Nebylo to ovšem vše. Babička uměla také skvělé kompoty. Dorotka jí vždy zašla do sadu s obrovským prázdným košem a vrátila se po velmi dlouhé době celá zpocená tou tíhou, protože se vracela s košem přecpaným všemožného ovoce. Babička pravidelně každé pondělí a úterý dělala výborné

kompoty. Vždy, když jel o víkendu dědeček na farmářské trhy, babička mu to všechno dala k těm jeho košům, a s plným vozíkem krásných mladých prutů. Babička byla vyhlášená kuchařka a tak, vždy přes týden o všedních dnech pekla koláčky, preclíky, dortíky a kremrole, ale také vařila každý týden kotel plný vždy jiné polévky, kterou si vesničanéby to prodal. Dorotka byla poslušné děvčátko, jak už to bývá, když nemá nikoho stejně starého, kdo by ji dokázal zkazit. Celá „rodinka“ měla zavedený režim kdy se co dělá. Dorotka tedy každé ráno kolem osmé vyhopkala z postýlky a na půl devátou už

v holinkách, starém tričku a obnošených teplácích s čistě vymytým kýblem a jemňounkým sýtem chodila nejdřív do ohrady kravské, tam si po jedné odváděla kravičky a dávala je na ohlávku venku z ohrady a dojila je. Vždy nadojila plný kýbl čerstvého, teplého mléka. Poté si

7

Hedvika Kočendová

došla pro nový kýbl a podojila kozičky. Kolem jedenácté chodila sbírat vejce a roznášet do všech koryt jídlo.

Po obědě šla trhat do proutěného koše zralou zeleninu, polovinu krájela s dědečkem do večerní polévky a zbytek dali babičce. Podle toho co bylo za den ještě chodila babičce a dědečkovi k rybníku, do sadu a jinam. Ve volném čase si nejradši hrála se selátkem Quidem, kůzlátkem Bobešem nebo telátkem

Rózinkou. Dorotka ji říkala Rozinko. Po případě, když byli její přátelé otráveni se mazlila s obrovským hejnem kuřátek. Aby nemusela chodit do školy, museli dědeček a babička Dorotku učit sami. Za normálních okolností by samozřejmě chodila do školy, ale nejbližší škola od sud byla asi dvacet kilometrů daleko. Dědeček ji učil matematiku, biologii, chemii, fyziku, francouzštinu a hru na flétnu. Babička ji učila český jazyk, španělštinu, němčinu, vaření a věci, které se jí budou hodit do života. Dorotku nejvíce bavila fyzika. Jednou když se vrátil dědeček z trhů, ale nesl špatnou novinu. Všechna děvčátka ve věku od šesti do osmnácti let musí jít na vojenský výcvik…nebyl to vojenský výcvik, ale tvrdě se tam učilo. Měly jim být ostříhány vlasy a oblékány do pytlů od brambor, které hrozně škrábou. Babička s dědečkem nechtěli, aby na takovou vojnu Dorotka šla a tak jí ostříhali vlasy a schovali všechny věci, které mají malé holčičky i oblečení. Dědeček o příštích trzích nakoupil chlapecké oblečení a podobné věci aby to nevypadalo. Další týden už vojáci začali rabovat děvčata na vojnu. Když dorazili k chaloupce babičky a dědečka ptali se, jestli mají doma vnučku či dceru patřičného věku. Řekli, že ne, že mají jen vnuka, který se jmenuje Dorian. Rychle si pro Dorotku vymysleli jiné jméno. Vojáci se podívali do jakých si lejster a potom řekli, že chtějí Doriana vidět. Babička Dorotku zavolala. Vojáci vše kontrolovali, ale na nic neřišli. Už by byli odešly, ale najednou si všimli malé, pláťené panenky v míse na ovoce. Zeptali se, jestli si ji mohou prohlídnout. Babička s dědečkem svolili. Vojáci si tedy vzli panenku a pozorně ji prohlíželi ze předu. Pak ji otočili…a všimli si kostrbatého písma, kterým bylo napsáno: DOROTKA. Zeptali se kdo je ta Dorotka. Všimli si samozřejmě, že je panenka skoro nová. Babička se tedy nemohla vymlouvat na matku atp. babička řekla, že je to Dorianova sestřenice. Dorotka sestřenici neměla, ale doufala, že babička uspěje.Očividně však ne. Vojáci si začali Doriana pozorně prohlížet a jeden z nich si najednou všiml propíchnutých uší. „Proč má ten chlapec dírky v uších?“ zeptal se. Teď už dědečkovi došli slova. Vojáci popadli Dorotku, poděkovali za ušetřenou práci díky vlasům a odvezli ji do výcvikového tábora. Tam byla Dorotka oblečena do pytle od brambor slovenské značky. Přespávalo se ve velkých místnostech. Byli rozděleny podle věku od šesti do deseti let v jedné místnosti, od jedenácti do čtrnácti ve druhé místnosti a od patnácti do osmnácti let ve třetí místnosti. První dny spala uprostřed místnosti, ale po dvou týdnech se přemístila do rohu. Ze začátku nemuseli vůbec nic dělat, jenom kopat jámy. Jakmile ale oslavila nějaká holčička 8. Narozeniny přemístila se k rozbíjení kamene. Tak pracovala celý den až do večerky v jedenáct hodin si lehla a nesměla se ani hnout nebo promluvit. Ráno po budíčku v půl sedmé museli okamžitě vstát a jít drtit kámen.

8

Hedvika Kočendová

Tak to šlo až do 9. Narozenin. Tehdy se přemístila k oddílu číslo jedna. Tam se musela každý den učit český jazyk, matematiku, astronomii, geometrii a dějepis. V deseti letech se přesunule do oddílu 2, tam se učila francouzský jazyk, německý jazyk, italský jazyk, španělský jazyk a italský jazyk. V jedenácti letech byla u oddílu 3, tam se učila literaturu, práva, ekonomii a latinu. Ve dvanácti šla k oddílu 4, celý rok se učila vařit. Třináct let, učí se řídit auto, motocykl, kolo a vlak. Čtrnáct let, fotbal, basket, košíková, tenis, skvash a hokej. V patnácti letech se učila vyrábět věci z keramiky, dřeva a moduritu. V šestnácti letech se už nic neučila, celý rok dělala ze všeho co se dosud naučila zkoušky. Při dovršení šestnácti let začala v dílně sestrojovat auta a kola, která sedodávala do různých firem. V sedumnácti pracovala u novin. Roznášela je s různými letáčky. A v osumácti měla celý rok dohled po večerech v první místnosti. Jinak si musela vybrat tři povolání, kterými by se chtěla zabývat a ta se ve volném čase učila. Na konci roku skládala závěrečné zkoušky z těchto povolání a dostala tři výuční listy. Pak konečně mohla domů. Obdržela od veducích kolo, na kterém měla dojet domů a poté si ho směla nechat. Chaloupka na kraji lesa byla od tud asi 60 kilometrů. Dorotka ve třinácti letech jezdila asi 5 kilometrů za hodinu. A tak první den jela sedm hodin, přespala v hostinci a druhý den konečně doazila domů. Když přijela, dědeček s již prořídlou bílou kšticí dával jídlo kravičkám. Dorotka zjistila, že už je tem jen jedna kravička, jeden býk a dvě telátka. Položila kolo a rozběhla se k němu. Objala ho a řekla dědečku…dědeček se na

ni podíval a rozplakal se radost, když zjistil, že je to jeho plnoletá vnučka, která se po tolika letech vrátila domů. Poté utíkali za babičkou. Stejná reakce. Dorotka začala pracovat jako učitelka na základní chlapecké škole. (pro dívky žádné nebyly, protože všechny dívky byly ve vojenském výcviku). Vydělávala dobré peníze. Prodali všechen skot a prasátka. Nechali si jen kozičky a slepičky. Dorotka chodila do školy až na jedenáctou a tak každé ráno podojila

kozy a vzala na snídani čerstvá vejce. O babičku a dědečka se pěkně starala a všechnu těžkou práci za ně dělala. Žila šťastně a zaopatřeně s babičkou a dědečkem. Doslov: Když se dorotka asi ve 22 letech zamyslela nad tím, jaké to bylo, řekla si, že to nebylo až tak hrozné. Byly dobře živeni, měly skvělou výuku a díky tomu měla teď skvělou práci.

9

Filip Kolařík

Pohádka o chlapečkoviByl jednou jeden chlapeček, který byl nesmírně hodný. Jmenoval se Hubert.Byl to takový roztomilý černoušek s nádhernými zlatavými vlasy. Byl hodně čistotný. Měl tatínka, který ho měl moc rád, protože se o něj hezky staral a maminku, která ho měla také moc ráda.Oba rodiče pořád přijímali samé pochvaly ze školy, od sousedů a také od náhodných kolemjdoucích, kterým Hubert pomohl.Jednou se Hubert vracel ze školy, (ve které ho to bavilo jako nikoho jiného) viděl jak spolu zápasí dva postarší kluci. „Kluci, nechte toho.“ řekl jim. Kluci se přestali prát a obrátili se k Hubertovi. „Tak hele mladej, přestaň se o nás starat nebo to špatně skončí!“ pohrozil mu jeden. Hubert pochopil, co tím míní a radši odešel. Když přišel domů a řekl rodičům jak bylo ve škole, udělal jsi úkoly, připravil si do školy, pohrál si, navečeřel se (měli výbornou večeři: karbanátky s  bramborovou kaší , okurkou, rajčaty a s fialovým zelím, které měl Hubert moc rád), umyl se, vyčistil si zuby a šel spát.Když se ráno probudil,vůbec se mu do školy nechtělo a proto se rozhodl, že se z ní uleje a že půjde za školu.A tak taky udělal. Zjistil že ho baví kouřit a nechodit do školy. Rodičům nic neřekl a vždy když se ho ptali jak bylo ve škole, jen mlžil. Když už se ve škole náhodou objevil, vždy dostal špatnou známku z nějakého ústního nebo psaného testu. Takhle to šlo dál a dál přestal být čistotný a chytrý. Dnes je z něj nevzdělanec, který na všechny zanevřel.Pokud neumřel na rakovinu, infarkt, mrtvici nebo jinou zákeřnou nemocí, žije dodnes.

10

Danil Koževnikov

Černý Rytíř

za sedmero horami,za sedmero

řekami bylo jedno království.Panoval tam hodný a spravedlivý král.Ten král měl tři syny.Starší byl nejsilnější,střední byl trochu chytrý a trochu silný a nejmladší-ten byl nejchytřejší. Starší syn byl alespoň natolik chytrý , že s uvědomil že král pravděpodobně nepředá moc jemu, ale nejmladšímu synovi. Proto uzavřel spojenectví s Buckem Dorrisem proti Teckovi Rorrisovi.Ovšem Teck byl nejchytřejší a řekl jim, proč společně nezabít krále a pak se o moc podělit. Oni to přijmulí, a chtěli se domluvit, jak ho zavraždí... První navrhl Lít do něj kofolu, až mu bude tíct nosem a pak ho oběsí a třetí řekl, že bude nejlepší, ať ho zabije obr Obros . A tak to taky provedli, ale král měl takovou moc, že nechal obrátit vítr a vyslal na něj obrovské vojsko. A obr se z toho vylekal a utekl. A tak to s králem zatím dobře dopadlo. Když v tom se přiřítili draci,kteří krále unesli. A tak se na ně naštval samotný Černý rytíř. A to bylo pro všechny velmi špatné,protože když se Černý rytíř naštve,dokázal by zabít každého a to by nemusel využít svoje kouzla.Všichni měli takový strach,že.....no to ani

nebudu říkat.Zkusili vymyslet plán který měl za každých okolností maximálně 1 procento šance na úspěch. Tak vyrobili elektrickou pistoli,s výkonem 2.000.000.000.000 voltů.. Bohužel se jim to nepovedlo a ta pistole měla maximální šanci na úspěch 1.1 %! To se jim nelíbilo, ale už nebylo dost času na to, aby vymýšleli plán nový a museli se s tím spokojit. Bohužel, tenhle plán neuspěl a Černý rytíř se

rozzuřil ještě více a proto se všichni strachy zbláznili a skončili v blázinci společně s Ríšou, který tam jíž byl dlouhou dobu a měl to tam velmi, velmi rád, jelikož lidé tam byli jemu podobní.Ríša pak stonásobně zešílel a byl Ašír…..Po 5 letech už nebyli blázni.Sestrojili 100.000.000.000.001 krát učinnější pistoli než před tím.Ale před Rytířem stála ještě obrovská armáda zuřivých křečků.Křečci, byli velmi naštvaní,protože Černý rytíř zničil jejich domeček.Ale Tecko byl

chytrý,tak se s nimi domluvil tak,že když porazí Rytíře,tak jim postaví nový domeček.Až

11

Danil Koževnikov

došli za Rytířem ten na ně poslal obrovský,mluvící strom. Toho zničili pistolí,a Černý rytíř utekl na Měsíc.Od té doby žili dlouho a šťastně.

12

Kreisová Kateřina

Zlý sena sedmero horami a sedmnácti řekami, za dvanácti lesy a za třemi moři se nachází velká, ba ne, obrovská žlutá poušť.A co je na té poušti? Nic. Tady být pohádka nemůže. Ale za tou pouští je malý les. Je to velmi zvláštní les, protože za ním je také poušť. Poušť ale není jenom za ním a před ním. Je všude kolem něj. To je na něm tak zvláštní. Je sám uprostřed pouště. Pramení tam také říčka,

která ale v poušti vysychá. Asi v prostředku toku té říčky je malý domek, a v něm bydlí dva králíčci.

ZTi dva králíčci se jmenují Kuku a Susu. Protože nikdy nebyli jinde než na své hoře, tak se

jednoho dne vypravili podívat se na poušť. Ale jen co tam došli, byli moc unavení a hned se zase vraceli zpátky. Jelikož jak byli hrozně unavení, lehli si a hned usnuli.Když se probudili, uviděli, jak tam Chuck Norris trénuje. Foukal do písku, čímž vytvořil příšeru, kterou se pak pokoušel přeprat. Králíci ho asi hodinu pozorovali, poté je to přestalo bavit a šli hlouběji do pouště. A šli dlouho. Najednou uviděli obrovskou díru v písku.Mezitím Chuck přepral všechna zrnka písku a ve svá zvrácenosti se rozhodl, že zničí lesy, vodu, stromy, zvířata a lidi, protože nic z toho neměl rád… Přežili jen králíčci.A tak šli hledat někoho, kdo by přežil tuto pohromu. Šance byla nulová, ale králíčci se přesto rozhodli, že vyjdou. Putovali velmi dlouho, ale za několik let hledáni náhle uviděli nějaké světýlko. Rychle se rozběhli, ale v tom spatřili,že to světýlko je kouzelná lampa na kočáře.Králíčci už viděli svoji smrt pod kopyty koní. Ale najednou kočár zastavil a z něho vystoupil Chuck Norris. Chytil je za uši, Namířil na ně svým mečem…

13

Kreisová Kateřina

Ale najednou přijeli domorodci z doby kamenné a všechno zničili. Chucka a králíků si ale nevšimli. KuKuho napadlo, že zatím měli veliké štěstí, když přežili útoky zlého Chucka Norrise…A měl pravdu. Chuck se právě něčeho lekl a utekl. Pak se objevil zloduch Frankštajn, který Chucka zastrašil, byl to totiž ještě hroznější zloduch…začaroval králíčky a přesvědčil je, že se jmenují BOB a BOBEK.Králíčci teď museli plnit ošklivé rozkazy zlého Frankštajna. Byli moc smutní, že musí být na lidi oškliví… ale nedalo se s tím nic dělat. Jednou ale přišli na spásný nápad. Poštvou Chucka na doktora Frankštajna. Jak vymysleli, tak se stalo. Protože byli oba stejně silní, prali se hrozně dlouho. Pak ale přiletěl čert a oba zlosyny odnesl. KuKu a SuSu byli konečně volní. Jak smutně chodili světem, přemýšleli, proč jim Chuck zničil domov. Náhle ale spatřili známou poušť!Jak zlouna Chucka odnesl čert, vše co zlého udělal, zmizelo. Krásný domov králíčků je zase na svém místě. A jestli si nenašli lepší domov, žijí tam spolu vesele do dnes.

14

Tomáš Krijt

Pověst o draku Řepkosoviylo jednou jedno velké království ve kterém žil zlý drak Řepkos. Každou noc unesl nějakého občana království a odnesl si ho do

jeskyně... Král byl proti jeho moci naprosto bezmocný. Jenom za ním každý den posílal nějakého rytíře aby se ho pokusil zneškodnit. Ovšem každého rytíře potkal stejný osud…ovšem jednoho dne byl vybrán odvážný rytíř Dider "Drakobijec" Drogbos. A tak se Drogbos vydal do Řepkosovi jeskyně.Cestu mu ale zkřížili nechvalně známí loupežníci "Vládci Prahy" vedeni odvážným Bonyosem. Bonyos a jeho tlupa se začali prát a bylo to vyrovnané, ale nakonec to rozhodl z party Bonyose Adiabos a Kweukeos, kteří jsou Bonyosovi pomocníci. A už to vypadalo, že Drogbose porazí, ale v poslední chvíli se přiřítil bájný hrdina Ronaldinos a bandity porazil tak, že za to dostal červenou kartu. Ronaldinos uraženě odešel. Od té doby už nikdy nikomu nepomohl…

BDrak Řepkos mezitím snědl všechny občany hlavního města až zbyl jen pan král. Tak ho snědl taky. Jednoho dne (minulou sobotu) drak snědl další dvě města. Drogbos někam zmizel( pravděpodobně na fotbalový zápas), tak se lidé rozhodli, že všichni postaví kolem království zed´ a drak tam umře hlady. Byl už totiž tak přejedený, že nemohl létat. A tak, když ho zavřeli za tu zeď, rozhodl se cvičit. Pustil si televizi (kterou snědl i s jedním zarytým fanouškem fotbalu) a cvičil. Jenomže pak začali pouštět balet a z toho ten drak zešílel. A jak tak šílel, tak zhubnul a mohl zase létat, jenže o tom nevěděl, protože šílel. Tak za ním poslali doktora a Řepkos měl takový hlad, že ho také snědl. Poté co drak doktora snědl, přebral jeho znalosti a tak se z něj stal nejgeniálnější drak na světě. Řekl si že musí znalosti nějak předat dál a proto začal učit na univerzitě, Jenže všichni žáci se draka báli, tak k němu nikdo nechodil.Drak byl strašně smutný a brečel, ale náhle ho napadlo,že založí dračí univerzitu.Začal bloudit po kraji, aby sehnal nějaké profesory a žáky, ovšem nebylo to tak snadné.Podařilo se mu sehnat jednu dračici, která by byla ochotna mu pomáhat v učení, ale problém byl se studenty. Proto se rozhodli že si studenty sami "vytvoří".Začali s klonováním prokaryotických buněk a pomocí jaderné reakce vytvořili první eukaryotickou buňku na světě. Poté začali s klonováním e.b. a vytvořili prvního studenta( na univerzitě, ne na světě). Jmenoval se Albert Einstein a jelikož byl potomek chytrých draků,

Tomáš Krijt

byl také velice chytrý. Didier se vrátil se zápasu a hodlal draka zabít. Ovšem když zjistil že vychoval tak chytré dítě, tak draka ušetřil a všichni žili šťastně až do smrti…

Ema Zítková

Pohádka o válce křečků a morčatdysi dávno v zemi, kde žili křečci vypukla válka : křečci vs. morčata. Válka byla strašná a trvala několik křeččích

let.Síly byly vyrovnané a nikdo nevyhrával až jednoho dne zemřel nejlepší bojovník rodu Křečkoid a křečci začali pozvolna prohrávat.

KA tu přijel duch rytíře rodu Křečkoid a řekl jim, že jim chce pomoci. ,,Nebojte se mne přátelé, přijel jsem abych vám pomohl. Jsem rytíř Křečkoid z rodu Křečkoidů. Přišel jsem uchránit naši zemi před zlými morčaty."A tak zase nabudil morálku a křečci začali vyhrávat a drtili soupeře. Morčata se tedy stáhla do hradu, křečci je chtěli vyhubit a tak šli zničit hrad i s posádkou. To však nebylo tak lehké, přišla totiž morčata lučištníci... Morčata lučištníci byli opravdu mrštní. Stříleli z hradeb a tím se stal jejich hrad nedobytný. Každý křeček se pomalu vzdával, ale Křečkoid ne.Ten jim vždycky připomněl kdo je, a tak se bitva stále protahovala a protahovala,ale najednou se stalo něco záhadného...Začalo pršet a pršelo a pršelo a pršet nepřestávalo. A jak tak pršelo najednou sjel do země

blesk, až se celá země otřásla a v tu chvíli si vůdce křečků uvědomil, že takto bojovat je teměř nanic a jen přitom umírají další a další křečci, je zajímavé, že přibližně ve stejnou dobu si i vůdce morčat řekl: „Na co mi to je? Stejně jsou naše síly vyrovnané a nikdo nikdy nevyhraje!“A tak oba velitelé poslali dopis do protější pevnosti. Vypadal asi takto:

Milý vůdce,nejdříve mi to přišlo nepřijatelné, že bych něco takového napsal, ale zdá se, že naše síly jsou vyrovnané a nemá téměř žádnou cenu, abychom proti sobě bojovali. Proto Vám slavnostně navrhuji příměří a také si při této příležitosti myslím, že by se naše pevnosti mohli spojit do společného hradu a byli by jsme i silnější. S pozdravem vůdce P.S.Prosím odepište!!!Oba velitelé se tomu jen zasmáli a potom uskutečnili svůj plán. Od té doby žijí křečci a morčata v míru.

KONEC

Ladislav Louka

Slušný Drak

ylo jednou jedno malé městečko, které bylo ukryto mezi kopci v nekonečných dálkách Českého království.Bylo to celkem klidné a tiché místo, kam velice ráda jezdila šlechta a rytíři na dovolenou.B

Tedy ovšem jen do doby než se v jedné přilehlé jeskyni objevil drak.

A to bylo ohromné neštěstí pro celé městečko, protože se všichni hosté co nejrychleji odstěhovali pryč. Bylo to pro městečko jako kdyby se jim žába usadila na prameni léčivé vody. Každý se obával, aby už, už nesežehl jejich obydlí, a proto se s ním muselo něco udělat.Dny plynuly, ale drak nedělal vůbec žádné potíže. Nedrancoval vesnici, ba ani nevyžadoval donášku jídla.Tento drak byl totiž zcela jiný, nejraději sbíral voňavé květiny, polehával na sluníčku nebo psal básně.Ale pro vesničany to byl stále pouze strašlivý drak. A tak se na požádání starosty obce sešli mudrci ze všech okolních vesniček a po krátké poradě dospěli k závěru, že by měli zavolat rytíře Honzu, který již vykonal mnoho hrdinských skutků: získal princeznu Zlatovlásku, zabránil válce a už velice dlouhou dobu jezdí do okolních lesů na lov.Drak se zrovna vyhříval na slunci a psal své básně, když Honzu spatřil.„Nazdar, draku!“ zvolal Honza.„Nazdar,“ odvětil drak.

„Přicházím ve jménu …..,“řekl Honza.„Jestli se mnou chceš bojovat, tak na to rovnou zapomeň!“ přerušil ho drak. „Ano chci! Jsem totiž rytíř,“nedal se odbýt Honza.„Já jsem zase slušný a hodný drak, takže mě nech na pokoji!“ vysvětlil drak. „Ale co když s tebou chci i přesto bojovat?“ trval Honza na svém. „Pak zalezu do jeskyně a počkám až odejdeš,“ řekl klidně drak.Honza se zamyslel a pak řekl :„Vidím, že jsi opravdu hodný drak, ale měšťané čekají, že spolu budeme bojovat. A když teď odejdu, přijde místo mne někdo jiný!“„Ledaže bychom boj pouze předstírali a já bych tě jakoby

porazil!“vymyslel Honza plán.„Dobře, to by mohlo fungovat,“souhlasil drak.A tak si na to podali ruce a dohodli se na zítřejším ránu. Příští den se na boj přišlo podívat celé městečko.Honza již před jeskyní vyhlížel draka. Ten na sebe nenechal dlouho čekat. Vylezl ven a ihned začal chrlit oheň. Z pusy mu šlehaly obrovské plameny a z nozder se mu valila oblaka dýmu. Vypadal opravdu strašlivě.„Doufám, že nezapomněl na náš plán!“ lekl se Honza.Oba spolu bojovali skoro celé ráno. I když to kolikrát vypadalo velmi nebezpečně, nikdo nebyl ve skutečnosti zraněn.

Ladislav Louka

Nakonec drak ukázněně přiznal svou porážku. Honza přede všemi promluvil k drakovi. Ten slíbil, že nikdy nebude drancovat a ani dělat nic, co by komukoliv z města vadilo.

Uspokojeni výsledkem boje se měšťané rozhodli uspořádat slavnost na počest vítěze Honzy a poraženého draka. Hostina trvala dlouho do noci. Drak povídal vtipy, četl básně a vyprávěl zážitky ze svých cest po Českém království. Byl velmi šťastný z toho, že má tolik nových přátel a i měšťané měli radost, že získali tak dobrého kamaráda.Pak ale přišel čas jít spát.„Honzo,“ řekl drak,“doprovodil bys mne domů?“ „Jistě,“ odpověděl Honza. „Ale ty jsi snad zapomněl cestu?“

„Ne, to ne, ale bojím se po tmě sám!“odpověděl drak.„Aha,“ zasmál se Honza. „Já zapomněl, že jsi úplně jiný drak!“

Maria Lurfová

Červená karkulka

yla jednou jedna holčička, která měla moc ráda červenou. Jednou dostala od babičky červenou čepici, která se nazývala Karkulka. Holčičce, která ji od té doby nesundala, se začalo říkat Červená Karkulka. Jednou šla Karkulka navštívit nemocnou babička, a musela projít strašidelným lesem.B

Vešla do lesa, ve kterém rostly vysoké stromy. Odvážně šlapala po cestičce, která se vinula lesem. Najednou zaslechla, jak něco šustí ve křoví. Karkulka se bála, až se roztřásla. A když na ni z křoví vyskočil vlk, dokonce vykřikla. Vlk povídá: "Karkulko, kampak jdeš?""Za babičkou," povídá Karkulka. "Je nemocná," řekla. "A to jdeš tak sama?" Zeptal se vlk. Karkulka raději nic neříkala. Na nic nečekala a začala utíkat. Ale vlk měl zrovna hlad. Chtěl babičku i Karkulku. A tak to vzal zkratkou. Doběhl k chatce, kde bydlela babička. Vešel tam a babičku sežral. Vlezl do postele a čekal až přiběhne Karkulka. Když přišla a uviděla babičku(tedy vlka) hned poznala, že nevypadá normálně.

Říkala si"babičko, ty si nějaká divná, taková velká, zubatá a máš fakt velký čumák"a měla pravdu. Však bylo pozdě, vlk se na ni vrhl. Ale Karkulka udělala Mattrix a vyhla se vlkovi začal opravdový boj...Karkulka udělala chvat z jiu-jitsu a položila vlka na lopatky. Vlk skučel bolestí a tak mu Karkulka nakopla zadek. A potom zavolala myslivce chirurga, po kterém chtěla aby z vlka stáhnul kůži, aby měla nový kobereček...Ale myslivec byl podobně brutální jako Karkulka a tak ho taky pořádně zmlátil a rozřezal ho

na kousky a tak si Karkulka nemohla udělat kobereček. Ta se naštvala a rozřezala myslivce.

Markéta Malčeková

Pohádka o myšičkácha devaterými horami, devaterými řekami a devaterými lesy bylo malé Myší království. Vládli zde spravedlivý král s královnou, kteří většinu dne seděli ve velké síni, soudili poddané, vynášeli nad nimi rozsudky a chroupali sýr.Z

Žilo by se dobře v Myším království, kdyby jednoho dne nepřišel kocour. Ten kocour se jmenoval Tom a byl velmi mazaný. Měl v plánu sežrat krále a královnu, protože si spočítal,

že po smrti královského páru zachvátí zemi panika a bude lehké nachytat dostatek myší.Jeho plán měl ale háček, Pištu. Pišta, velitel královského vojska, byl velmi zkušený válečník a Tom se bál, že Pišta jeho plán prohlédne. A taky že ano, Pišta už dlouho kocoura pozoroval a bylo mu divné, proč se Tom ochomýtá pořád kolem zámku, kde král s královnou žili. Rozhodl se, že posílí stráže, protože, jak dobře věděl, i když jsou zrovna teď s kočkami v míru, člověk (myš) nikdy neví, co od nich má čekat.Když Tom uviděl tato bezpečnostní opatření, chuť na myši ho úplně přešla. Řekl: „To víte, já se s vámi budu prát o nějakého krále.Tůdle.“ Po těchto

slovech se obrátil a odešel. V Myším království ho už víckrát nikdo nespatřil, ale nikomu nechyběl, a tak na něj všichni brzy zapomněli.

Matyáš Marek

O Tlusté Babičceednoho krásného dne, za sedmero horami a sedmero řekami a spousta potůčky, žila babička. A ta babička moc ráda jedla sladkosti a byla moc a moc tlustá. A zrovna byl její svátek, tak si její vnučka řekla:,,Přinesu jí zeleninu, schválně co mi na to řekne."A tak šla...

JPřišla do hlubokého lesa a potkala vlčáka. A vlčák jí povídá: "Holčičko, co máš v tom košíčku?" Holčička odpoví: "Zeleninu pro babičku, která má strašně ráda sladkosti." "A proč jí nedáš sladkosti?" Ptá se vlk. "Protože je moc a moc tlustá, a já chci, aby se stala hadí ženou." Holčička se s vlčákem rozloučila a pokračovala v cestě... Vlčák se naštval, protože měl zálusk na ty sladkosti, ale měl fakt velký hlad a tak si řekl,že si vezme i tu zeleninu a tak holčičku (jménem Modrá Kuliška) pronásledoval až k potoku. Jenže Kuliška na něj vyzrála už

před časem si ho všimla. A tak udělala chvat Jutisu-chau vlka si přechodila přes záda a vlk spadnul do vody. Kuliška se mu smála jak se topí , ale pak jí smích přešel zjistila, že už je skoro pět a to začíná její oblíbený pořad na prima cool. A tak utíkala k babičce protože má úplně nejlepší set-top box od UPC. Když už se Kuliška blížila k babičce tak slyšela zajímavé

zvuky:,,Mlask, chroust, chrupity chrup...“ . A tak vešla a viděla babičku jak se cpe sladkostmi. Zrovna jedla Kit-Katku, ale Kuliška ji jí vzala a vyhodila z okna:,,Babi vždyť sem ti říkala že chci aby ses stala hadí ženou...“ nestihla svou větu dokončit a babička na ní vyjela:,, A já jsem ti zase říkala že chci vyhrát závody v pojídání pořádané Burger Kingem, musím se cvičit.“. Kulišce se to nelíbilo když jí ale babička zapla cool uklidnilo jí to. Společně povečeřeli a Kuliška zahájila rozhovor:,, Víš babi chci aby ses stala hadí ženou a tak s tebou začnu držet dietu. Mimochodem chutná ti ta polívka?“,, Jo jo byla moc dobrá.“ ,, Víš jen že byla ze zeleniny.“ babička zrovna pila a tak se zakuckala z té hrozivé zprávy ,, Cože?! No na druhou stranu opravdu nebyla tak špatná. Mohla bys tady chvíli zůstat a takhle mě krmit, splnila bych tvé přání že se mám stát hadí ženou.“ ,, Opravdu?“ vyjekla Kuliška překvapená tímto rozhodnutím a protože moc a moc chtěla aby se babička stala hadí ženou nabídku přijala.Po několika rocích jedení zdravé stravy a přemáhání se nejíst sladkosti, se babička stala hadí ženou. A uměla opravdu hustý věci.

Beata Mrazíková

Pohádka o tužce Kamilce

amilka byla půvabná pastelka značky koh-i-nor s vždy pečlivě vyleštěným lakem světlounce růžové barvy. A v tom to právě bylo. Kamilka byla totiž na svoji krásu tak pyšná, že na nic jiného

nemyslela.KJednou jeli s celou třídou na výlet parníkem. Všichni se hezky seřadili do dvojic a vesele štěbetali či si vyprávěli dračáky, jen Kamilka šla sama.,,Nikdo z vás není tak krásný, aby se mnou mohl jít!“prohlásila a vykračovala si s pečlivě ořezanou tuhou nahoru.V penálech zapnutých až na doraz, protože foukal silný vítr, si výletníci procházeli loď od

přídě po záď.Vesele se bavili a prohlíželi si zajímavosti, které jim ukazoval kapitán. Jen Kamilka seděla sama a byla otrávená, protože si jí nikdo nevšímal.Náhle začalo pršet.Všichni se jeden přes druhého tlačili do kajut. Jen Kamilka se loudala za nimi s tuhou jako obyčejně nahoru. Není divu, že si nevšimla lana nataženého přes palubu, zakopla a natáhla se jak dlouhá tak široká. Když ji ostatní uviděli se zlomenou tuhou a odřeným lakem, dali se do smíchu.Kamilka nebyla ráda, že je středem pozornosti.,,Nikdo mě nemá rád,“stěžovala si paní učitelce.

,,A ty je máš ráda?“zadívala se na ni vážně paní učitelka.,,Zkus to a uvidíš.“Kamilka si utřela slzy, narovnala si tuhu a usmála se.,,Tak já to zkusím,“slíbila. A opravdu se snažila.Za pár dní s ní chtěl každý sedět v lavici nebo sis ní o přestávce hrát.Kamilka byla moc ráda a už si každé ráno neřezala tuhu pečlivě do špičky jak u ní bylo zvykem. Rodiče se divili,,Co se to s naší Kamilkou jen stalo?“ a paní učitelka se jen tajně culila a usmívala.

Benjamin Novosad

Výjezd do CHACHARSTÁNU

ždy, když jsem byl malý, chodíval jsem denně kolem fotbalového stadionu. Vždy mě udivovalo jak dokážou chodit každý den na trénink a pokračovat v tom až do soumraku.Když mi bylo pět, šel jsem na svůj první fotbalový zápas do Edenu a zabavilo mě to natolik,že jsem chtěl odhodlat k výjezdu na Baník, na výjezd do Chacharstánu.V

Výjezd začal u mě doma, kde mi matka zakázala jít,že mi tam půjde o život.Začal jsem spřádat plány na útěk z domova, ale nic mě nenapadlo.Nakonec jsem se rozhodl jít za otcem, ten mi poradil, abych jel s bratrem, to mi snad matka dovolí a taky se tak stalo. Vyjeli jsme vlakem do Brna, protože do Ostravy nic nejelo. Tam ovšem začal problém. Chuligáni z Brna na nás pořvávali a jednou jsem dokonce myslel, že nás honí, tak jsme začali utíkat. Oni zablokovali nádraží a tak jsme je vypekli a jeli autobusem.

Dojeli jsme do Ostravy, kde jsme šli na stadion. Koukali jsme na fotbal. Znovu jsem zatoužil hrát ho. A tak jsem se přihlásil do týmu. Vzali mě, jelikož neměli brankáře. Vyhráli jsme a teď žiji ve vile, chytám za Slavii a mám spoustu peněz. Nikdy není nic úplně ztraceno.

Zora Pečenková

3 Prasátka

dysi dávno, žila byla tři prasátka. První Chró, druhé Ňo a třetí Kví. Prasátka si řekla, že si postaví domeček. Ale nedohodla se na tom, z čeho ho postaví. Řekla si, že vyzkouší všechno. Nejdřív zkusila typ Chró - postavila ho z větviček. Byla tam celkem zima a skrz větve pršelo, ale ještě chvíli to vydržela. Ale jednoho dne přišel vlk. Udělal fůůůů a domeček byl v háji.K

Potom vyzkoušela návrh Ňo. Postavila domeček z velkých větví. Domeček držel, ale pořád tam byly díry, jako v domečku od Chró. Pak přišel vlk, udělal dvakrát fůůů a domeček spadl. Nakonec vyzkoušela návrh od Kví. Postavila domeček z kmenů. Vlk přišel, obešel domeček a přemýšlel.Bohužel, protože neoplýval vědomostmi, zašel po chvíli uvažování za maminkou, a ta mu dala dobrou radu:,,Vykašli se na ta pitomá prasata. Zakuř si, sněz pár kuřat a budeš v pohodě." Vlk ale neposlechl a místo kouření fetoval. Fetoval kokain a extázi a chtěl vyzkoušet heroin. Tak se připravil, dal si dávku a řekl si, že půjde na ta prasata. A

tak šel, až došel k prasátkům, kopnul do domečku a "Ku***.....Au, můj palec" Prasátka, která popíjela večerní vodku, se začala smát nad vlkovým osudem. Vlk se strašně rozzuřil a začal chodit kolem domečku a na každém kroku si prdnul. Prasátka si ale nakoupila do zásoby vonné stromečky, takže jim to nevadilo. Vonné stromečky ale bohužel dlouho nepůsobily, a tak si musela prasátka udělat roušky.

Tomáš Petržela

Dračí rapeři

li dva blbouni(nejapní) a našli studnu. Tak si řekli, že se do ní podívají. Spustili se v kyblíku,ale Š

dole místo vody byla chodba a nad vchodem byl vyobrazen drak s kšiltovkou. A oni šli dál a tam uviděli draky rapery.Rapeři se jich zalekli a začali utíkat, což nebylo přívětivé pro blbouni, kteří je chtěli poznat a

zarapovat si s nimi. Draci začali přemýšlet, co asi chtěli. Sestrojili dělo a začali pálit. Blbouni nezůstali pozadu. Byl to battle ze všech battlů ten

nejbattlovější (tomu místu se dnes říká Sahara). Draci i blbouni bojovali ze všech sil. Začínalo to bavit obě strany. A tak vášnivě pálili dál. Jeden z draků začal rapovat "Jo, to je battle, valíme koule, jojojo! Dělo pif, paf, bum, prásk, my jsme drsní rapeři, je to tak!"A tak blbouni začali taky. "Jo, hej, my jsme jen chtěli jít do studny. Ale co jsme našli? Dvě rapový drbny! Mají ocas a šupiny, ale jejich dech je proti našemu jen PIDI OHNÍČEK!" A tak se z dělo battle stala rap battle! A rapovali celých 20 000 000 let a pak tam všichni …. . No a jednou ,už spousu let poté, co umřeli, tam přišli pátrat nějací lidé. V poušti není moc vody a tak, když našli studnu, spustili se do ní. A místo vody našli mrtvá těla.Nebo zlato? Nebo drahé kameny? To už se neví.

Rebeka Sgallová

Aničkayla jednou jedna holčička. Ta se jmenovala Anička. Jednou šla do lesa a potkala tam pana hajného. Pozdravila a pan hajný se jí zeptal, jestli by mu nedošla na jahody, že je už moc starý. Anička souhlasila. Zeptala se jen kde rostou. Hajný jí ukázal

místo a ona vyrazila.BOvšem netušila, že na ní v houští čeká Pepíček. Byl to velmi zlý chlapec a všem dělal samé naschvály. Když slyšel, na čem se

s panem hajným domluvili, rozhodl se, že jí udělá něco nepěkného.Anička trhala jahody a Pepíček přemýšlel a přemýšlel co udělá. Když se Anička na chvilku posadila zády ke košíčku, udělal potichu pár kroků a všechny jahody snědl. Potom Anička vstala a šla ke košíku. Lekla se, a uvažovala. Kdo jiný by tu byl a jí bral jahody? Musela to být nějaká lesní zvěř, řekla si na konec a sbírala dál. Sbírala už půl hodiny a košíček byl již skoro plný. Řekla si, že si na chvilku

sedne a pak to dosbírá a půjde za panem hajným. Pepíček si řekl, že jen tak tu sedět a párkrát vzít Aničce jahody, ani nemá cenu. Přiskočil k Aničce a chytil jí. „Teď mi budeš sbírat jahody a jestli ne, tak to bude ještě víc bolet!“ a přitom ji obě ruce tak protočil, až Aničce vytryskly slzy z očí. A tak sbírala a sbírala. Byla už dost unavená, ale vždy, když si sedla a odpočívala, zakroutil jí Pepíček rukama. Naštěstí si pan hajný řekl, že Anička by měla už dávno vrátit. Šel tedy tam, kam Aničku poslal a když uviděl co se děje, zakročil. Pepíčka vyhnal a Aničky se zeptal, jestli jí nic nebolí. Řekla, že trochu ty ruce, jinak nic. Pak šli spolu domů a Anička byla tak unavená, že si jen lehla do postele a spala a spala. V noci se jí zdály sny o Pepíčkovi, jak ho vyhání pan hajný. Byla šťastná, že to už skončilo.

Klára Suneghová

Pohádka o Otesánkoviyl jednou jeden vodník, který se jmenoval Kebulák. Byl hodný na zlé lidi a zlý na hodné lidi. Jednou takhle šel kolem Otesánek a zpíval si: „Já jsem vodník Kebuláček , já jsem vodník Kebulák.“ Vodník ho slyšel, vylezl z vody a povídá: „Co se za mě vydáváš?“ a Otesánek odpoví: „Kašlu na tebe vodníku,“ a sní ho. „Snědl jsem mámu, snědl jsem tátu a sním celou pohádkovou říši.“…..B

A najednou se z hlubin vynořil zajíček Ušáček a chtěl Otesánka sežrat a řekl mu: „Ty jsi sežral vodníka, který byl na mě tak hodný“ a rozplakal se. Otesánka se bál, ale i když byl hubený a malinkatý, nechtěl svůj strach dát najevo. Navíc velmi rád jedl, a tak řekl Otesánkovi, že ho taky sežere. Otesánek se však jen smál a slupnul i jeho. Posléze zjistil, že to nebyl dobrý nápad. Zajíček ho totiž kopal do žaludku. Otesánek se potácel a nakonec spadnul do rybníka a začal se topit. Zajíček ho kopal do

Klára Suneghová

břicha, až se Otesánek pozvracel a vyzvracel vodníka i zajíčka. Z vody jej vytáhl kulturista, který Otesánkovi změnil život. Otesánek začal chodit do posilovny a dal se na kulturistiku a začal si píchat steroidy. Když ale neuspěl v kulturistické soutěži, začal pít koktejly a chodit do nočních klubů a hrozně moc hrát na playstation 3. Vypadalo to na beznadějný případ, ale Otesánek potkal babičku kořenářku, která mu změnila život. Babička Otesánka vyléčila ze závislosti na alkoholu a na počítačových hrách. Otesánek netušil, jak se jí má odvděčit, ale nakonec přeci jen něco vymyslel. Na rok vstoupil k babičce do služby a nakonec ho to natolik zaujalo, že po odchodu ze služby si koupil pole a na něm pěstoval konopí. Po první sklizni vyrobil léčivé masti, které pak prodával ve městě na trhu.

Otesánek si otevřel lékárnu a časem i založil firmu specializující se na léčivé konopné produkty. A tak se z Otesánka stal dobrotivý tvor, který pomáhal lidem. A jak to dopadlo s vodníkem Kebulákem a zajíčkem Ušáčkem? Ti si teď někde běhají po světě a čekají na další nástrahy života.

Michaela Svatošová

O Řehoři malé vesnici Buku žil chlapec jménem Řehoř, kterému mohlo být okolo sedmnácti let. Jednou mu jeho otec dal na starost malé černé hříbátko, které se sotva udrželo na nohou. Od začátku mu říkali hřebeček a to jméno mu už zůstalo. V

Řehoř i Hřebeček se brzy stali nerozlučnými přáteli. Nacvičovali společně všelijaké kaskadérské kousky, které na návsi předváděli vesničanům. Jednou po představení přišla za Řehořem stará babička a řekla mu: „Chlapče, vaše kousky jsou moc hezké. Proč to nezkusíte u cirkusu?“ „A vy myslíte, babičko,“ zeptal se jí zaraženě Řehoř: „že by mi to šlo?“ Babička se přátelsky usmála: „Já nevím, jak se věci v cirkuse posuzují, ale myslím, že bys to měl zkusit, chlapče.“ Poté se babička s Řehořem rozloučila a nechala ho přemýšlet o cirkuse a kaskadérství.Nakonec se rozhodl pokusit o babiččin návrh. Pečlivě si sbalil nejpotřebnější věci a také jídlo na několik dní, protože po cestě se mohlo stát cokoliv. Rozloučil se s rodinou, nasedl na milovaného koníka a společně se rozjeli vstříc novému dobrodružství. Řehoř uvážil, že na cirkus narazí nejspíše v nedalekém městečku, které se nacházelo necelých padesát kilometrů od Buku. Musel tedy jednu noc přespat pod širým nebem, místní lidé totiž neměli příliš dobrou pověst. Zastavil u malého potůčku, který jim křižoval cestu. Hřebečka uvázal k malému stromku blízko potůčku, aby se mohl napít. Sám začal vyndávat seno a jídlo pro sebe. Také se z potůčku napil a šel si lehnout. Díval se na hvězdy a přemýšlel, jak asi věci v příštích dnech dopadnou.Druhý den odpoledne se šťastně dostali do města. Cirkus přijel k Řehořově velké radosti již dopoledne a tak se stavěly stany, vyvěšovali plakáty a děti pobíhaly vesele kolem. Řehoř začal vyhledávat principála, kterého se chtěl zeptat na kaskadéření. Našel ho před velikým

stanem, jak spokojeně přejížděl pohledem celé náměstí, na kterém se usadili.„Dobrý den,“ pozdravil principála, „mé jméno je Řehoř a chtěl bych u vás dělat kaskadéra.“ Principál si ho prohlédl od hlavy k patě a zamyslel se. „Jsem principál Lasteri a možná to s tebou zkusím. Přijď v šest hodin do největšího stanu i se svým koněm a uvidíme.Principál si bohužel myslel, že jsou Řehořovy kousky moc „obyčejné“ a „chudé“. Proto jej odmítl a Řehoř se posmutněle vydal domů. Bylo mu líto, že se jeho

kousky nelíbily, ale zároveň se těšil domů. Do Buku, kde má své obecenstvo, které ho má rádo. Také na své rodiče a na starou babičku, která ho poslala na cestu. Byl rád, že se na tuto cestu vydal, protože na ní nasbíral další zkušenosti.Když přijel domů, vítala ho celá vesnice tak, jako kdyby vyhrál nějaký slavný dostih. Náhle se mu po těle rozlil krásný pocit štěstí a spokojenosti. Maminka mu na uvítanou uvařila jeho oblíbené jídlo – řízky. Řehoř celé rodině u jídla vyprávěl své počínání a všichni byli šťastní.

Jiří Švejcar

Pohádka o tom proč má zebra pruhy a pavián… Ale to se teprve dozvíte

ětve baobabů už se klonily pod každoroční nadílkou sněhu, když zebra (tehdy ještě byly sněhobílé) Safí odcházela z velké planiny Tarbiti. Zpoždění, které letos při pravidelném odchodu za stále zelenou potravou nabrala, však nelitovala. Ve sněhové pokrývce se jí hůře poběží a budou jí zábst kopyta, a také při návratu ke stádu, které odešlo již před několika týdny, leccos vyslechne – ale

stálo to za to. Odfrkla si při představě obtížné cesty, co jí čeká a pokračovala v pomalé chůzi k největšímu z baobabů, kde měla schůzku. Těšila se na další z řady ze setkání, které jí držely

na pláních o tolik déle. Pohodila radostně hřívou a přidala do klusu.

VKdyž přiběhla ke stromu, vedle kterého bylo ohniště s malým ohýnkem, ozval se skřehotavý hlas: „Vůbec jsem tě na tom sněhu neviděl.“ Ke hlasu zakrátko přibyla i hlava se zvídavýma očima, rozpláclým nosem a neposednou čupřinou srsti nad nízkým čelem. Pavián jménem Karog vykoukl zpoza stromu a dál na Safí, se kterou se v posledních měsících skamarádil, koukal. V ruce měl snad poslední větvičku s čerstvými zelenými listy v okolí. Safí si toho všimla a hned si pomyslela, že si takovou pochoutku nenechá ujít. Zeptala se ho, kde jí vzal. Karog odvětil, že hodně daleko. Safí

ihned pochopila, že jí to Karog nechce říct a tak se mu ji pokusila sebrat. Karog naneštěstí uhnul příliš rychle a větvička mu spadla do ohniště. Rozzuřen tím že mu větvička ohořela,

seskočil dolů, vytáhl větvičku z ohně a začal s ní Safí švihat. Safí v obraně kopala hlava nehlava a odkopla Karoga do ohniště. Karogovi ohořel celý zadek. Poté oba utekly na opačnou stranu.U paviánů se pak stalo obrovskou módou nosit zadek takzvaně „na Karoga“, tedy zcela holý.

Když se Safí vrátila ke stádu, všichni na ní koukali jako na zjevení. A teprve když pila z horské bystřiny, všimla si, že je od Karogova švihání celá pruhatá. K jejímu překvapení se druhý den mladé zebry začaly různým způsobem také barvit a za chvíli to byla ta nejžhavější móda. Od té doby je každá zebra pruhatá, ale kdo ví, třeba se zase vrátí ke své sněhobílé.

O tom ale, možná, příště.

Marek Vlasák

Zběsilý Windows aneb kdopak by se worda bál

íte, kdo vymyslel facebook? Jestli si myslíte, že to byl normální člověk, jste na pěkném omylu. Tento člověk použil facebook jako svoji nejhroznější zbraň. V

Z prvních tří set lidí, kteří se na facebook přihlásili, udělal na oko adminy. Tito lidé však měli své tajné poslání - ve skutečnosti přes facebook páchali všelijaké nepravosti: krádeže, vydírání, vloupávání se do cizí pošty a všelijaké jiné ohavnosti.Jednou se dokonce pokusili okrást jistého bohatého bankovního úředníka. To ale padla kosa na kámen. Onen bankovní úředník si krádež nenechal líbit a zjednal si pár nejlepších internetových detektivů, kteří dostali za úkol těmto zlořádům učinit přítrž. Dokonce se k němu připojila firma Windows, kterou štvalo, že si lidé ze strachu kupují kompy čím dál tím

míň. Začalo zuřivé stíhání. Brzy vyzkoumali, že se nepřátelská parta jmenuje Facebookoví kamarádi (zkratkou FK). Už vypadalo, že je dostanou, když vtom vydalo ministerstvo rozkaz, že používat počítač smí jenom ten, kdo uzme příšeře zvané Word takzvanou počítačovou myš. Jedná se o přístroj, který vypadá jako počítačová myš, akorát je několikrát větší a má samostatné myšlení. Samozřejmě, že se obě party vydali zabít Worda. FK však byli neopatrní a při jednom útoku zabil Word jejich šéfa.

Druhá skupina se zase nedostala blíž než 25 metrů od Wordovy nory. Obě dvě skupiny časem poznaly, že sami nemají šanci. Nakonec se sešly a uzavřely smlouvu. Myš dostanou společnými silami. FK už nebudou na facebooku podvádět a Windows facebook nezruší.Pak zahájili bitvu proti Wordu. FK odlákala Wordovu pozornost a jeden člen Windows odvedl myš. Obě dvě skupiny dostali od ministerstva vyznamenání a společně vytvořily program s názvem Word jako památka na jejich spřátelení.A tak nakonec všechno dobře dopadlo.

Marek Vlasák

Pohádka o loupežníkovi.........................................................2O RGB, Revkovi a Sahjijovi...............................................................................................3Pohádka o neandrtálcích...................................................................................................4Byl jednou jeden chlapeček.............................................................................................5Pohádka o Modrém Rádiovkovi.......................................................................................6DOROTKA.................................................................................................................................7Pohádka o chlapečkovi.....................................................................................................10Černý Rytíř............................................................................................................................11Zlý sen....................................................................................................................................12Pověst o draku Řepkosovi...............................................................................................14Pohádka o válce křečků a morčat................................................................................15Slušný Drak...........................................................................................................................16Červená karkulka...............................................................................................................18Pohádka o myšičkách.......................................................................................................19O Tlusté Babičce.................................................................................................................20Pohádka o tužce Kamilce................................................................................................21Výjezd do CHACHARSTÁNU............................................................................................223 Prasátka.............................................................................................................................23Dračí rapeři...........................................................................................................................24Anička.....................................................................................................................................25Pohádka o Otesánkovi......................................................................................................26O Řehoři.................................................................................................................................28Pohádka o tom proč má zebra pruhy a pavián… Ale to se teprve dozvíte. .29Zběsilý Windows aneb kdopak by se worda bál.....................................................31